Harry Potter a jina dimenze

Harry Potter a Jiná dimenze
Napsala: Anna Hynešová
Blížilo se ráno. Mraky na nebi pletly šňůru černých
perel. Ticho a mrtvo vyvolávalo pocity melancholie.
Harry seděl u okna, prohlížel si fotografie svých
rodičů a mlčky hlídal čas.
Odbila půlnoc. ,,Všechno nejlepší Harry!“ popřál
si sám a zapálil svíčku. Posadil se a upřeně se do ní
zadíval. Vzpomněl si na zrcadlo z Erisedu, které mu
dalo ten krásný pocit, mít na blízku své rodiče.
Potkalo ho tolik těžkých chvil, kdy jim byl tak blízko,
a mnohdy to vypadalo, že situaci nezvládne.
Vzpomněl si na Hermionu a Rona. Nebýt jejich
pomoci, nikdy by se nedostal tam, kde teď je.
Schovaný před světem, kde se Voldemort snaží stát
všemohoucím.
,,Zatraceně! Ty dveře nejdou otevřít!“najednou vykřikl známý hlas za dveřmi.
,,V klidu. Neznáš přeci jednoduché kouzlo alohomora! Kouzla a zaříkávačství 1, kapitola 7.‘‘
Do Harryho pokoje vstoupila slavná dvojka jeho kamarádů.
,,Všechno nejlepší, Harry!“ spustila Hermiona, podala mu dárek a objala ho, Ron se přidal
úsměvem a s prázdným výrazem pohlédl z okna. Neposlouchal jejich rozhovor, jen sledoval
co všechno Harry z okna vidí: ,,Teda, to je vejška! Ty vidíš až do Bradavic?! Hm.“
Harry, rozzářen nečekanou návštěvou svých kamarádů, poděkoval, položil dárek na stůl a
rozbalil ho.
,,Kniha?“ podivil se.
,,To je kniha, která ti zodpoví jakékoliv otázky, již se týkají světa čar a kouzel. Vlastně ti
zodpoví cokoliv, kromě věšteckých otázek. Můžeš se jí zeptat na minulost, přítomnost, ale
nikdy nezodpovídá nic, co se týče budoucnosti. Poradí ti i při přípravě lektvarů, používání
jakýchkoliv kouzel nebo třeba…“
Najednou Ron venku spatřil cosi neidentifikovatelného. Přimhouřil oči, nakrčil nos a zaostřil.
Malý nepatrný pohyb. A teď-zase. S ustrašeným výrazem se otočil k Harrymu a zašeptal:
,,Harry, co je to?“
,,Nevím, co máš na mysli,“ přistoupil Harry s Hermionou k oknu.
,,Tohle,“ ukázal kamsi do tmy. Harry
se zadíval a spatřil cosi malého,
lesklého, zlatého, rychlého a téměř
neviditelného.
,,Zlatonka?!“ nechápavě vyslovil své
mínění. Hermiona pootevřela okno a
zlatonka vlétla dovnitř.
,,Co to znamená?“ ptal se Ron, ale
odpovědi se mu nedostávalo.
Zlatonka se vznášela u knihy, kterou
právě Harry dostal. Obletěla celý
pokoj, nakonec se opět vrátila nad
knihu. Stáhla křídla do svého nitra, klesla na stůl. Harry přistoupil blíž, uchopil zlatonku a
vyzvedl jí do výše svých očí. Náhle ho začala pálit jizva. Tak silně, že tikem upustil zlatonku
na zem. Ta se rozlétla do všech stran a na zemi zůstal ležet jen zmuchlaný bílý papírek. Ron
se lekl a zaječel, jako když vidí pavouka. Hermiona se tiše Ronovi zasmála. Bolest, kterou
Harry cítil už přestala. Zvedl tedy papírek, rozbalil ho a začal si číst:
,,NAŠEL JSEM TĚ, POTTERE. TEĎ MI UŽ NEUNIKNEŠ. BRZY UŽ SPATŘÍŠ
RODIČE I BRUMBÁLA. POZDRAVUJ JE ODE MNE. Ten-jehož-vyslovení-jménastálo-spoustu-životů.“
Harry posadil své kamarády ke stolu a promluvil vážně: ,, Byl to vzkaz od Voldemorta.
Našel mě. Už se nemůžu dál skrývat. Musím se tomu postavit čelem. Je to problém, nad
kterým si lámu hlavu, jak ho vyřešit. Vždycky jsem věděl co dělat, ale časem to asi nějak
ztrácím. Ten čas, co jsem tady strávil, jsem usilovně přemýšlel a hodnotil situaci. Ve snu jsem
to řešil i s Brumbálem. Na nic jsme ale nepřišli. Až včera mě něco napadlo. Nemůžu vám to
říct. On je možná tady, slyší nás, ale do našich myšlenek a snů nemůže. Proto se musíme sejít
ve snu, kde vám řeknu co a jak.“ Vyndal tři lahvičky s lektvarem. ,,Tohle teď vypijte.“
Ocitli se v Bumbálově kanceláři před
několika lety.
,,Fíííha, tohle že je Brumbálova
kancelář?“podivil se Ron.
,,Ano, jen ještě před mým, vlastně i před
tvým narozením. Teď ale k věci, nemáme
moc času. Nejdřív jsem myslel, že bych
vrátil čas a vše nějak napravil. Jenomže on
vlastně nikdo neví, co bylo tím zlomovým
v jeho životě a kterým okamžikem to vlastně
začalo. Nikdy jsem nevěděl, kolik existuje světů, dokud mi to Brumbál neprozradil. Můj
záměr je uvěznit Voldemorta do světa v jiné dimenzi. Nejlépe do světa počítačové hry, kde by
nad sebou ztratil veškerou moc. Vlastně by ztratil všechnu moc. Neovládal by nikoho a ještě
by se stal ovládaným. To ujde, ne?“ spadl Harrymu kámen ze srdce.
,,Dobře, a jak to chceš udělat?“ vyzvídala Hermiona.
,,To jsem se chtěl optat tebe,“ přiznal se nesměle se sklopenýma očima.
,,Ty máš štěstí, že jsem měla trochu podobný nápad s tím uvězněním mimo náš svět a našla
jsem si příslušnou odbornou literaturu. Je to složité a nám nezbývá nic jiného než to zkusit.
Musíme v Bradavické škole, tedy vlastně tady, najít portál The fourth dimension neboli čtvrté
dimenze. Ten portál otevřít a nechat ho tam nějak vejít nebo ho tam dostrčit. Nesmí mít ale u
sebe hůlku! No a portál pak ihned uzavřít,“ řekla s lehkostí, jako když Hurvínek líčí válku.
,,Celkem jednoduchý, né?“ pohotově zareagoval Ron.
,,Musíme ho oblafnout nějakou iluzí, že jsem tam třeba vstoupil já, aby tam vešel,“ zkusil
navrhnout Harry.
,,To je dobrý nápad - nějak promyslíme - ale jak ho zbavit té hůlky?“ snažila se pohnout dál
Hermiona.
,,Když jsem si pořizoval hůlku, prodavač mi řekl, že je v ní jedno ze dvou pírek, které ztratil
fénix. To druhé má ten, kdo mi udělal tu jizvu na čele - Voldemort. Má hůlku jako já,
s pírkem z fénixe,“ naznačil Harry vzpomínku, která mu v hlavě utkvěla.
,,Musíme zjistit, jak se toho dá využít. Beru si to na starost,“ rozhodla Hermiona a všichni se
ocitli zpět u Harryho stolu.
,,Tak, podej mi prosím tu knihu, Harry,“ řekla Hermiona. ,,Naučím tě s ní pracovat.
Nemusíš vůbec mluvit, můžeš tam dotaz jednoduše napsat.“ Vzala pero a napsala: ,,Kde je
ukryt portál The fourth dimension?“
Kniha odpověděla také písemně: Hledejte v Bradavicích (konkrétně je to prý škola čar a
kouzel):
1- v některém z obrazů
2- tajná místnost
3- zrcadlo z Erisenu
,,Jak ho lze otevřít?“
,,Odpověď nebyla nalezena.“
,,Jak otevřít portál The fourth dimension?“
,,K této odpovědi nemáte přístup. Zadejte heslo…“
,,Ach, né, musí nám to stačit,“ zesmutněla.
,,Ještě to zkusím já,“ navrhl Harry.
Napsal: ,,Jakou moc má fénixovo ztracené pero?“
,,Pokud vím, tak fénix (phoenix) ztratil pera pouze dvě, která jsou ukrytá v kouzelnických
hůlkách. Pokud tuto hůlku kouzelník vlastní, má neobyčejný dar, který ho takto činní
jedinečným. Obě hůlky v této chvíli mají své kouzelníky, které si zvolily. Jakou výhodu tito
kouzelníci mají nám není známo, ale říká se, že kdyby se tito kouzelníci proti sobě snad
někdy rozhodli bojovat, mohlo by to dopadnout, ...“
,,Proč to není dopsané?“ postřehl Ron.
,,Nevím, ale měli bychom se co nejdříve vydat
do školy,“ zašeptal Harry a hodil přes ně
kouzelný plášť.
Hermiona vyndala z kapsy malé přenášedlo
v podobě hodinek. Netrvalo to dlouho a už stáli
v učebně lektvarů.
,,Tak kde jsi, portálku?!“ prohodil do ticha Ron a
Hermiona už ho napomínala, aby se ztišil.
,,Jako první tam byly uvedené obrazy,“ zmáčkla
Hermiona přenášedlo a už stáli na pohyblivém
schodišti.
,,Dobře, ale jak ho chceš mezi tolika poznat?“ postřehl Ron.
,,Co se optat?“ navrhla Hermiona.
,,No jasně, nemáte tady náhodou skrytej portál?“ přidal do rozhovoru hloupou poznámku
Ron.
,,A proč to nezkusit?“ snažil se Harry podržet dobrý úmysl Hermoiny.
,,Jestli vám smím poradit, hledejte jinde. Hledejte v místnosti, kde se podle vás kříží osudy,
časy a myšlenky mocných,“ poradil jim bělovousý stařeček a zmizel. Poznali v něm
Brumbála.
Všechny napadla jen jedna místnost a tou byla jeho pracovna. Ihned se tam přemístili.
,,Tak kde to může být?“ bloumal Ron a očividně v tom nebyl sám.
Harry stáhl přehoz, který zakrýval část vedle dveří. ,,Zrcadlo z Erisedu!“ zvolal překvapeně.
„Teď musíte pryč, je to nebezpečné, ale nějak to snad zvládnu,“ šeptl Harry a podal jim plášť.
,,Opatruj se, Harry,“ objala ho Hermiona a Ron se přidal. Poté zmizeli.
Harry přistoupil k oknu. Sledoval, jak kapky vody stékají po okapech a po dopadu do louže
vytvářejí nejrůznější geometrické obrazce. Jednou pětiúhelník, podruhé šesticípou hvězdici a
potřetí už zase něco jiného. Přistoupil k zrcadlu a přemýšlel, jak otevře portál. Povšiml si
nápisu nad rámem. Je to The fourth dimension, akorát opačně. Zrcadlově. No jasně! Když za
sebe postavím klasické zrcadlo, nápis se na něm bude odrážet správně. Přičaroval si tedy
velké zrcadlo z koupelny. Stoupl si mezi ně, zády k zrcadlu z Erisedu. Vyslovil nahlas nápis,
který teď viděl správně napsaný. Před ním se objevil modrý zářivý kruh. Podařilo se mu
portál otevřít.
,,Voldemorte, mě nikdy nedostaneš! Nikdy! Slyšíš, nikdy!“ provokativně křičel na všechny
strany.
Vtom se rozlétlo okno a do místnosti vlétl
Voldemort: ,,Mýlíš se! Právě teď a tady! Mně
neunikneš!“
Vyslali proti sobě kouzla a jejich hůlky se opět
spojily. Rodiče ho nezklamali a i teď se zjevili,
aby Voldemorta zdrželi. Harryho něco napadlo.
Využil chvíle, aby se zmocnil jeho hůlky. Když
už ji měl, nebylo tak těžké použít zakázaného
kouzla k donucení plnit jeho příkazy. Přesně
tak, jak to měl ve zvyku dělat on. Vzpomněl si,
kolika kouzelníkům a mudlům vzal život. Teď se ho zmocnil a mohl dělat, co chtěl.
,,Trp! Jako jiní trpěli!“ poručil mu a Voldemort se svíjel a křičel.
,,Budeš prosit o smrt!“ přidal na intenzitě moci.
,,A teď ukončíme ten příběh tak, jak mají končit všechny příběhy. Ať se děje cokoliv, dobro
nakonec vždycky zvítězí. To si pamatuj.“ A pomocí levitačního kouzla ho přesunul k portálu.
,,Harry, nedělej to,“ marně se snažil Voldemort o smilování.
Harry mu naposledy pohlédl do očí a přinutil ho vstoupit do portálu. Voldemort se bránil, ale
po chvíli přeci jenom zmizel a brána za ním se uzavřela.
Harry si oddechl. Jako by byl lehčí o starost, která ho celé roky ničila. Stál ve tmě a díval se
na zrcadlo z Erisenu. Nevěřil, jak jednoduché to bylo. Kladl si také otázku, jestli to není jen
sen. Štípl se do ruky, ale bolest kupodivu cítil. Na zemi zahlédl Voldemortovu hůlku.
Vzpomněl si, že dokud ta hůlka existovala, mohl se kdykoliv vrátit. Zničil ji. Navždy z ní
zůstala jen hrstka popela. Uklidil zrcadlo a vydal se za Brumbálem. Jenže obraz, na kterém ho
zahlédl, zmizel. Proto se začal zmateně vyptávat všech okolních obrazů, jestli někdo náhodou
něco neví. Všichni se jen chichotali a Harry nevěděl, jestli se má taky smát nebo raději brečet.
,,Hledáš mě?“ozval se mu za zády povědomý hlas.
,,Brumbále!“ vzkřikl radostně a objal ho.
,,Asi se chceš zeptat, jak jsem se sem dostal, že?“
Harry mlčel.
,,To ta hůlka, Harry. Přeci víš, že
fénixovy slzy léčí. A jeho pero, které
ztratil, dokáže také neuvěřitelné věci, že?
Dodneška to nikdo nevěděl. Jsi hrdina a
brzy budeš i ty největším kouzelníkem.
Rodiče na tebe mohou být patřičně hrdí.“
,,Moji rodiče - KDE JSOU!?“ z Harryho
tváře byla cítit radost a netrpělivost.
,,Čekají na tebe ve tvém pokoji.“
Harry bezmyšlenkovitě vyběhl schody a zastavil až
před svým pokojem.
Sáhl na kliku. Cítil chlad, který mu přejel po zádech, i horko, které mu bylo u srdce. Jen
dveře ho dělily od snu, jenž se právě stával obrazem skutečné
reality. Jeho myšlenky se zrychlily natolik, že nedokázal v hlavě
udržet ani jednu. Překročil práh místnosti a padl s rodiči do
dlouhého objetí. Cítil jejich dotyky, slyšel tlouci jejich srdce.
Všichni měli radost. Nikdo však nedokázal potlačit slzy štěstí po
dlouhé době beznaděje, do které upadali. Nepadaly však jen slzy,
ale i slova hrdinství a hrdosti. Čas jako by se navždy zastavil. Neexistovalo nic jiného než to,
co ho v tuto chvíli obklopovalo.
,,Teď už nás nic nerozdělí,“ řekla Lily Potterová
a přitiskla rodinu více k sobě.
Kdyby v tuto chvíli Harry pohlédl do zrcadla
z Erisedu, viděl by jen sám sebe. Takového, jaký
je.
Harry dál žil s rodiči poklidný život a dál se
vídal s Ronem a Hermionou, kteří v pozdější
době uzavřeli svůj vztah za právoplatný.
Hermiona se dál výborně učila, až jí nakonec
Bradavická škola nabídla profesorské místo.
Harry získal spousty ocenění a nastoupil na místo Brumbála, který se chystal odejít na
odpočinek. Severus Snape dostal vytoužené místo profesora obrany proti černé magii. Draco
Malfoy byl ze školy vyloučen za šikanu a opětovné krádeže. Živil se jako sluha. Jeho otec
spolu s ostatními smrtonoši skončil v Azkabanské věznici s rozsudkem smrti. Ron získal
Malfoyovo místo na ministerstvu kouzel.
Konec
Obrázky jsou pořízeny pomocí přehrávače CyberLink Power DVD přímo z filmu. (pozn.autora)