V ČÍSLE... Úvodník ke konci roku aneb další

Transkript

Č. 109 – 6/2008 MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A OBCHODNÍ AKADEMIE TANVALD
Pedagogové naší školy v Evropském parlamentu
V ÈÍSLE...
Ü Jak jsme si užili obrněný
transportér si přečtete a uvidíte
na str. 3
Měli jsme tu návštěvu
z Drážďan a píšeme o ní
na str. 5
Ü
Ü Ředitelka školy si povídá
na elektrickém křesle na str. 6
ÜPoslední zvonění vás čeká
na str. 7
Ü A také loučení se školou,
a se studentskou společností
na str. 7, 8
Ü Na maturity klíčovou
dírkou nahlédnete na str. 9
Ü Na Mariánskou horu se
můžete vydat na str. 10 a 11
Ü A nezapomněli jsme opět
nakouknout do kantorovy
duše
na str.12
V rámci studijního a poznávacího zájezdu naší školy
jsme přijali pozvání europoslance ing. Oldřicha Vlasáka
(na fotografii vlevo) k návštěvě EP v Bruselu. Celá návštěva pak probíhala podle předem stanoveného programu. Do Parlamentu jsme přišli ráno v 8.30 a do 10.00
hodin následovala přednáška o práci EP, která byla
zakončena neformální besedou s ing. O. Vlasákem.
Ochotně nám odpovídal na naše otázky, a protože je i
předsedou Svazu měst a obcí ČR, šlo o velmi kvalifikované odpovědi. Pak jsme mohli sledovat na tribuně
rozpravu a hlasování poslanců. Celá návštěva byla zakončena obědem, na který nás O. Vlasák pozval. Závěrem mohu říci, že na všechny účastníky zapůsobila
přívětivá atmosféra všech zaměstnanců EP, se kterými
jsme přišli do styku, a velké poděkování patří europoslanci ing. O. Vlasákovi za možnost seznámit se s prací
EP.
Mgr. Stanislav Pěnička
Naše noc
s Andersenem
Noc s Andersenem je den,
kdy děti z prvních až čtvrtých
tříd spí ve škole. Večer je plný
her, vtipů a veselé nálady. Letos
nám paní učitelky připravily
překvapení, pozvaly do školy
kouzelníka. Předvedl nám pár
ze svých triků, které se nám moc
líbily. Po kouzelníkovi nám žáci
první a druhé třídy zahráli divadlo, které se jim moc povedlo.
Třeťáci udělali módní přehlídku, my jsme zatancovali.
Pavla Čermáková 4.B
Úvodník ke konci roku aneb další deváťáci se loučí
Tak a máme zase konec školního roku, pro
nás deváťáky to byl poslední rok, který jsme
si užili. Každý z nás si vybral svou vysněnou
školu nebo učňák. Někteří jsme měli více
možností, někteří méně, ale každý si jistě
vybral to nejlepší. Musím říct, že se mi bude
stýskat po mých spolužačkách, se kterými
jsem prožila denně devět let svého života.
Sdíleli jsme spolu krásné i špatné chvíle, do
kterých jsme šli vždy naplno, máme hodně
zážitků, které zůstanou v mých vzpomínkách. I když se každý rozprchne do jiných
koutů měst, tak stále zůstaneme v kontaktu.
Nikdy nezapomenu na svůj první den ve
škole, když se mi vyzula bota, připadala
jsem si jako popelka a styděla jsem se! Je
toho mnoho, co bych vám chtěla říct, ale
nevím, jak to slovy popsat a hlavně by to
trvalo do rána. Chtěla bych poděkovat našim třídním Lence Hozdové, Heleně
Schmiedové a ze všeho nejvíc Zdeňce Juklové za to, že to s námi těch pár let, co nás
učily, vydržely. Naše současná třídní
Z. Juklová pro nás vždy udělala vše, co
mohla, srdcem i duší nám vždy pomohla, a
proto ještě jednou DÍKY! Přeju vám, paní
učitelko, aby vaše další třída byla aspoň
o něco lepší a hodnější než my! Na závěr se
loučím se všemi kantory, spolužáky, no
prostě s každým, kdo na této škole je. Všem
žákům přeju nejlepší výsledky a krásné
prázdniny. Dávejte na sebe pozor! Učitelům
a milému vedení přeji dostatečný odpočinek
a relaxování, neboť po prázdninách byste
měli zase mít silné nervy.
Denísek 9.A
Ze školního parlamentu
Poděkování a současně i výzva
Na květnových
a červnových
schůzkách parlamentu se kromě běžných
záležitostí probíraly sportovní den a akademie. Sportovní
den proběhne
v úterý 24.6. a
vybrali jsme
tyto disciplíny:
fotbal, basketbal, přehazovaná, stolní tenis,
skok do dálky, hod na cíl, člunkový běh.
Akademie se uskuteční den před vysvědčením ve čtvrtek 26. 6. Doufám, že se vám
obě akce budou líbit a že se všichni aktivně
zapojíte.
Denisa
ZPRÁVIČKY...
Robinson Crusoe
Na jaře jsme vyjeli do jabloneckého divadla
na představení Robinson Crusoe. Herec hrál
sám. Nejdříve nám celkem dlouho něco
vysvětloval a potom začal hrát. Hru přerušoval, ale byla to legrace. Vybral si několik
pomocníků a hrál dál. Byli jsme nadšeni.
Všem se nám divadlo líbilo, tleskali jsme
hodně dlouho. Moc se nám líbily jeho písničky, gesta a prostě vše. Doufám, že zažiji
ještě nějaké podobné představení.
Tereza Herrmannová 5.B
Koncert ZUŠ
V pátek 30.5. se žáci 2. stupně naší školy
zúčastnili vystoupení ZUŠ Tanvald. Koncert
trval 60 minut a předvedeno tu bylo mnoho
druhů hudebních nástrojů, od klasických až
po ty méně časté, a taneční vystoupení.
Největší potlesk sklidily taneční kreace,
které byly velmi působivé, a saxofonistka
Š. Chmelářová. Koncert se vydařil a žákům
se líbil.
Lushell.P
Návštěva Masarykovy ZŠ
Naše třídní paní učitelka Pěničková nám
slibovala návštěvu hlavní budovy Masarykovy základní školy v Tanvaldě a konečně
ve středu 30. dubna nastal ten den. Nejprve
jsme se shromáždili ve společenské místnosti. V ní jsme posvačili a chviličku před velkou přestávkou jsme si šli koupit něco
dobrého do baru. Výběr byl veliký a vše
„mňam mňam“. Paní ředitelka Jana Prokešová spolu se slečnou Ildikou nás provedly
školou. Podívali jsme se do knihovny, kuchyňky, velké tělocvičny, která se všem
velmi líbila, do počítačové učebny, kde nás
čekal pan učitel V. Dedera, do skleníku a
dalších učeben. Škola se nám moc líbila a už
se do ní těšíme.
Míša Moudrá 4.B
Chtěla bych prostřednictvím ŠN poděkovat
všem, kteří v letošním školním roce pomohli se sběrem starého papíru a PET lahví.
Zejména bych chtěla vyzdvihnout práci
žáků třídy 9.A, kteří se celoročně starali
o kontejnery na PET lahve a tím nasbírali
180 kg dále zpracovatelného odpadu. Až
si budete na podzim kupovat novou zimní
bundu, tak si na ně můžete vzpomenout.
Ani ve sběru starého papíru jsme nezůstali pozadu, a přestože jsme pořádali jen dvě
jednorázové akce, podařilo se nám sebrat
celkem 2580 kg starého papíru. Výtěžek
z poslední akce půjde na vybavení her do
školní družiny. Nejvíce se o to zasloužili
tito žáci a jejich rodiče: Pepa Vilda a sourozenci Čejkovi, ale i pomoc ostatních byla
fajn. I v dalším školním roce bychom chtěli pokračovat a výtěžek z těchto sběrů věnovat na dobrou věc. Pomozte nám
vymyslet, kde bychom mohli pomoci.
O. Dolenská
Zdravotníci z naší školy soutěžili
Na naší škole funguje zdravotnický kroužek. My páťáci ho máme v pondělí o volné
šesté hodině. Starší chodí ve středu od dvou
do tří. Vyvrcholením naší práce byla soutěž
Hlídek mladých zdravotníků, konala se 14.
5. 2008 v Jablonci nad Nisou. 1. stupeň ve
složení Jan Zelinka, Tereza Herrmannová,
Kateřina Karbanová, Nikola Žantová a Karolína Johnová skončil na 4. místě. Dostali jsme
O2 propisky a čokoládu. Náš 2. stupeň ve
složení Michaela Zelinková, Jana Marková,
Lukáš Novák, Dalibor Mevald a Alena Petrusová obsadil 7. místo. Z jabloneckého okresu
se celkem zúčastnilo 27 hlídek. Klára Řehořková a Martina Krištofová byly v družstvu
náhradníků a obsadily 6. místo. Naše škola
poskytla také 3 figuranty: Báru Geletičovou,
Lukáše Janatu a Pepu Vildu. Doprovázela nás
naše učitelka Vlasta Josífková. Moc se nám
tam líbilo.
Tereza Herrmannová 5.B
Nikola Žantová 5.B
Zajímavý výlet
Lukášův děda Bob nás tři: Věrka, Lukáše a mě pozval na prázdniny do Hradce Králové.
Hned po příjezdu jsme hráli airsoft (simulace vojenských bitev, viz www.airsoftteamtanvald.wbs.cz). Taky jsme navštívili aquapark, který se nám moc líbil, tropili jsme tam samé
lumpárny. Další den jsme vyrazili do Prahy a navštívili Pražský hrad, Petřínskou rozhlednu a KFC, ve kterém jsme nechali mnoho peněz. Večer jsme výjimečně nezlobili, ale
spali jak dudci. Ráno jsme vyrazili do Pardubic na fotbalový a floorbalový turnaj. Zápasů
jsme se také účastnili a podařilo se nám umístit se na 2. a 3 místě. Za odměnu jsme šli do
pizzerie, kde jsme se všichni zamilovali do servírky. Přespali jsme naposledy u Boba a
hurá domů. Výlet se nám moc líbil, vrátili jsme se plní zážitků.
Josef Vilda 7.A
ŠKOLNÍ NOVINY / 2
Obrněný transportér
l 30. duben se žákům 4.B velmi líbil. Ten
den totiž přijel na školní zahradu obrněný
transportér. Vojáci nám vše předvedli a
ukázali. Nejprve nás rozdělili do dvou skupin. Jedna si prohlédla prostor, kde sídlil
řidič a druhá zkontrolovala tu část, kde bývali vojáci. Pak se skupiny vyměnily. Hned
jak jsme se dostali do transportéru, bouchla
jsem se do hlavy. Myslím, že vojáci byli asi
zkušenější než já. Pak nám rozdali pohlednice a přihlášku na dětský tábor Mash. Voják
Martin nás nechal zamířit a pochopitelně
každý mířil na školu. No a nakonec jsme
vyskakovali jako správní vojáci, kteří jdou
do boje.
Nela Turnová, 4.B
l V transportéru, který přijel před školu, se
nám líbilo, že nás zavřeli do zadního prostoru s kulometem. Potom jsme si mohli
prohlédnout přední kabinu s dalekohledem.
Na bocích měli vyprošťovací náčiní. Vepředu měli radlici na odtlačování vody.
Vzadu měli dva lodní šrouby, se kterými
mohli jezdit po vodě jako loď. Moc se mi to
líbilo.
Honza Mašek 3.A
l V transportéru se mi líbilo. Uvnitř vozidla
byla tma a pak jsem si mohl sednout i k dělu.
Nakonec jsme všichni rychle vyskákali
z vozidla. Také jsem seděl s helmou na
hlavě v přední kabině a mohl pohybovat
s volantem. Všechny jsem měl chuť svézt na
sídliště.
Martin Beke 3.A
l 30. 4. k nám přijelo obrněné vozidlo. Bylo
veliké, každý si ho běžel vyfotit. Mohli jsme
se podívat i dovnitř vozidla. Všichni jsme
se chtěli stát vojáky.
Jaroslav Rokos
Filip Mevald 3.A
l Moc se mi líbilo vevnitř. Sice byla tma, ale
jinak super. Koukal jsem se z kulometu.
Daniel Dolenský 4.A
l Přijel k nám ke škole veliký a nádherný
transportér. Šli jsme se na něj se třídou
podívat. Moc se mi tam líbilo.
Dominik Pešta 4.A
l Se třídou 4.A jsme byli v obrněném transportéru, moc se mi to líbilo, podívali jsme
se na kulomet, sedli si do kabiny i do velitelského sedadla. Obrněný transportér může
projíždět všude, lesem, bahnem, i vodou.
V bahně až 80 km v hodině a po silnici
120km/h. Má 3 cm pancíře, váží 30 tun a
převážejí se v něm jednotlivé skupiny
vojáků po šestnácti.
Josef Vedral 4.A
ŠKOLNÍ NOVINY / 3
Zubatá story na "Zlatém člunku"
Na konci dubna proběhla v Tanvaldě v kině Jas soutěž divadelních představení „O zlatý člunek
města Tanvaldu“. Zúčastnil se ho i náš soubor, který se nazývá Strčprstskrzkrk a do kterého docházejí i žáci naší školy. Představení bylo o dutině ústní, ve které se pořád něco děje. Po vykonání
ranní hygieny a vyndání uvízlého sousta napadne zubní kaz děravý řezák, kterého jsem ztvárnil
já. Ke konci je se mnou téměř ámen, ale na štěstí dostanu novou plombu. Představení bylo úspěšné,
diváci naplnili celé kino. Náš tým funguje tři roky a je velmi úspěšný, při soutěžích vždy postupujeme. Kdo máte zájem o tuto činnost, přijďte mezi nás, rádi vás přivítáme. Budeme rádi za každého
nového divadelníka.
Pepa Vilda 7.A (Vilík)
Něco z hodin etické výchovy…
Od letošního školního roku se učí v 6. třídě nový předmět etická výchova. Děti získávají dovednosti na základě vlastních prožitků a společně se snažíme přijít na kloub tomu,
jak se správně chovat a dorozumívat, co je dobré a co může být někomu nepříjemné.
Naposledy jsme se učili o přátelství. Abyste si udělali představu, jak naše hodiny vypadají, vybrala jsem práci Dády Jeriové na téma: Recept na nejlepšího přítele.
„Já mám pět nejlepších přátel a všichni jsou "z jednoho těsta". Na uvaření nejlepšího
přítele budete potřebovat tyto suroviny: upřímnost, srandu, schopnost udržet tajemství
a nekuřáctví. A teď postup: Co nejvíce srandy a upřímnosti smíchat dohromady. Ale
bacha, nesmí se to se srandou přehánět. Po kapkách přidávat schopnost udržet tajemství.
Dále je třeba dát pozor, aby nám těsto nekouřilo při vaření, ale i po dokončení. Když to
všechno do měkka uvaříme, vyjde nám skvělý kamarád.“
ZJ a Dáda J.
Drogy a jejich následky
O kouření jste již slyšeli, a teď jsou na řadě
drogy a jejich následky. Většina dnešních
mladých dnes kouří, ale asi jedna třetina
z nich bere drogy. To jsou látky, které nám
ničí tělo, způsobují změny chování a ještě
horší věci.
Rodiče chtějí děti před tím chránit, a proto nás poučují, co je správné a co ne. Jenže
pak venku nebo na zábavě vám někdo třeba
nabídne drink nebo něco, vy nejste při
smyslech nebo to prostě chcete zkusit, ale
často to končí závislostí na drogách a jiných
látkách. Proti tomuto se člověk může bránit,
ale ovšem pokud najde někdo u vás vpichy
po jehlách, tak zde není co řešit. Proto když
vám někdo něco nabídne, dejte si pozor, co
to je, kolikrát si to můžete s něčím splést.
Většinu vás to nezajímá a myslíte si, že se
vás to netýká, ale opak je pravdou, jelikož
právě vy můžete omylem něco požít a pak
bůhví, jak to s vámi dopadne. A jak se
drogám přezdívá?
První je marihuana. Marihuana Maria
Johanna, marjánka, maruška, tráva, zelí
(Marijuana, buddha, blunt, Mary Jane, grass,
weed, smoke, ganja, pot, dope, boo, gage,
ju-ju, indian hay, reefer, joint, doobie, spliff,
number, giggle-smoke, Acapulco gold,
Sensimilla, Skunk, Purple Sensi, Thai).
Konopí (Cannabis sativa, cannabis indica)
poskytuje halucinogeny a tišící prostředky.
Příznaky jsou většinou takové, že jste veselí, duchem pryč a vše vás rozesměje.
Vlastní halucinogeny jsou
drogy, které u zdravého
člověka vyvolávají psychické změny. Způsobují poruchy
vnímání, zasahují
cítění, myšlení,
pud sebezáchovy a nálady. Jen zřídka u nich
jde o pravé halucinace. Patří
sem substituované indolakylaminy (LSD-25, dimetyltryptamin, psilocybin), substituované
fenylalkylaminy (meskalin) a syntetické
halucinogeny – amfetaminy. Jedním z příznaků je změna chování, náhlý nedostatek
peněz. Tato osoba občas ani nemusí vnímat,
co se děje.
Takže pokud chcete zamachrovat před
kamarády, tak se raději předveďte ve vědomostech nebo ve sportu, ale hlavně ne, že si
jednou vezmete, ono je to totiž jednou, ale
pak podruhé, potřetí... nakonec můžete být
odebráni rodičům, kteří kvůli tomu, abyste
byli vidět, musejí jít do vězení, kam myslím,
že normální člověk nechce.
Příště bude na řadě alkohol a jeho účinky,
koks a další omamné látky.
Vilík, 7.A
ŠKOLNÍ NOVINY / 4
Návštěva přátel z Drážďan
Při městské hře v Železném Brodě: poznávací okruh Trávníky.
Výroba bambuláků se setkala s velkým úspěchem.
I v tomto školním roce jste mohli začátkem
května slyšet ve škole němčinu, když jsme
znovu u nás přivítali hosty z DDM Insel
v Drážďanech. Během týdenního pobytu
jsme zavítali na Běliště do Železného Brodu,
obdivovali práci zručných rukou pracovnic
firmy Kortan, kde se vyrábí vinuté perle.
Dvakrát jsme vyjeli do Liberce, jednou jsme
lanovkou zdolali Ještěd a prohlédli si pavilony botanické zahrady. Další návštěvu jsme
zaměřili na relaxaci v aquaparku. Již tradičně jsme nemohli vynechat pouť v Desné a
protože nám počasí přálo, vyšlápli jsme si
na ni přes Špičák.
Žáci naší školy se v červenci na oplátku
mohou vykoupat v Baltském moři, protože
v termínu od 12. 7. do 26. 7. 2008 jedeme
znovu do Zingstu. Ještě stále máme volné
místo. POJEĎTE S NÁMI !
E. Hýsková,
M. Přikryl
Jarní básnička
Motýlek
Jessica Tobiášová 3.B
Jeden malý motýlek
usedl na papírek,
papírek byl od svačiny
byly na něm kopretiny.
Co to bylo za motýla,
že z papíru zbytky sbírá?
Amálka se podivila,
to jsem ještě neviděla,
co jen si ten motýl myslí?
Já mu radši koupím müsli.
Už Amálku vidím,
jak popsíchá do Plusu,
nakoupí a běží zpátky
rychle, rychle, v poklusu.
Hnedka svolá děti hravé:
Jezte müsli, vždyť je zdravé.
...A CO NA TO
IVAN?
Happy end?
Bylo nebylo v jednom Tanvaldě Netanvaldě, stála tam na vršku škola. Pravda nepravda, žáci do ní chodili neradi, výjimečně rádi.
Jednoho roku, asi 2008, se čas nachýlil do
měsíce června. Atmosféra ve škole začínala
pomalu houstnout. Ze skříní vystoupili
kostlivci, z učitelských penálů vylezly červené tužky, vzduch protínaly otázky všeliké!
Ani se není čemu divit, že mnohým žákům
se z toho ježily vlasy hrůzou. Slabší jedinci
pochrchlávali a dali přednost domácímu
ošetření ba dokonce i ozdravným pobytům
u móře. Ti méně šťastní se svíjeli v lavicích
pod tlakem učitelstva, od něhož nejednou
padla věta: „Ale bobečku, mazánku, milánku, já tě varoval! Ještě jedna nedostatečná a
zavřeme tě do obecní šatlavy!“
Žáci si s vyděšeným výrazem počítali
průměry pod lavicí, někteří se pokoušeli
o krajně mimikryózní splynutí nejen se
židlí, na které seděli, ale i s okolním vzduchem. Nic platno! Nejedenkrát se ozval
kantorův hlas: “Hej ty, no ty za tou křídou,
vylez a pojď mi vyjmenovat Mendělejevovu
tabulku chemických prvků, nebo tě rozbiju
na atomy!“Avšak s blížícím se termínem
závěrečné rady se situace začala pozvolna
měnit. Osvícené vedení školy apelovalo na
pedagogy, aby svá nekompromisní rozhodnutí ještě zvážili. Nadešel čas, kdy zešedivěl
nejeden učitelský vous i vlas, tedy pokud
někomu vůbec nějaký zbyl. Učitelé zapomněli spát a celé noci si tak lámali hlavy, že
někteří z nich utrpěli i jejich závažné fraktury a museli vyhledat některou z místních
chirurgických ambulancí!
Udeřil den V! Jakože den vysvědčení.
Pedagogové se slzou v oku – nedělejte si
iluze, že nad žákem, ale nad tím, jak si krásně vydechnou za těžce vydřené peníze
u domu na zahrádce – předali žákům jejich
testamenty, pardon, vysvědčení. Pravda,
z oken mnohých domácností na Tanvaldsku
se v ten čas ozýval mohutný řev, nevíme
však, zda byl od samotné radosti!
Tak zaznamenal kronikář oné, nám již
hodně vzdálené, doby.
PO NAŠEM...
Blíží se nám konec školního roku a jak jinak,
s ním i tolik vytoužené prázdniny, doba
volna, pohody, odpočinku a dalších pozitivních věcí. I tato slova mají v teenagerovském slovníku svá synonyma. Podívejme se
na ně:
VOLNO = vegáč, veget, fraj, frý, fríčko,
pohoda jahoda, pohoda džéz, klídek
BÝT SPOKOJENÝ/V POHODĚ = bejt cool,
hepy, vysmátej jak lečo, vysmátej jak želva,
vytlemoň, vychecht
NĚČEHO SI UŽÍT = fakt dobrá jízda, ty voe!
Tak ať máte dobrou jízdu!
I. N.
ŠKOLNÍ NOVINY / 5
ELEKTRICKÉ KØESLO S MGR. JANOU PROKEŠOVOU
Nejdřív se vás zeptám na uplynulý školní
rok 2007/2008. Jak ho vidíte?
Uplynulý školní rok mohu hodnotit jako rok
úspěšný. Podařilo se nám získat certifikát
kvality managementu ISO 9001:2001. Tento
certifikát byl udělen pouze dvěma školám
v Libereckém kraji, a to Euroškole v České
Lípě a naší škole. Toto ocenění je pro nás
velmi důležité, neboť v konkurenci škol si
rodiče vybírají ty nejlepší školy a ISO 9001:
2001 je tou správnou vizitkou.
K začátku školního roku se nám podařilo
vypracovat a schválit ŠVP a nastavit tak
parametry našeho didaktického zaměření.
Chtěla bych touto cestou poděkovat všem
pedagogům, kteří se na tvorbě tohoto programu účastnili, včetně Ing. Dany Potocké,
která dala tomuto materiálu závěrečnou
podobu. Motto našeho ŠVP je “Škola vědění
a poznání”a mělo by být naplněno.
Jaké jsou letošní úspěchy žáků a studentů?
V odpovědi na tuto otázku se zmíním pouze o těch nejlepších: O. Zaplatílek – 2. místo
v okresním kole matematické olympiády,
T. Herrmannová – 2. místo v okresním kole
matematické olympiády a K. Vrbová, M.
Klacik, M. Fišera – 3. místo v Archimediádě.
Výborně pracovala studentská společnost,
která zorganizovala celou řadu akcí a vzorně reprezentovala naši školu na přehlídce
v Praze. Chtěla bych ještě vyzvednout filmový festival Jeden svět, který si získal
oblibu u tanvaldských žáků a studentů.
Co letošní maturity?
Letošní maturity splnily mé očekávání, a jak
připoměla předsedkyně maturitní komise
Mgr. Petra Kašparová, že naši maturanti byli
kvalitně a zodpovědně připraveni, že dovedli prodat to, k čemu byli po celé čtyři
roky vedeni, a že jejich výkony byly srovnatelné se školami stejného zaměření. Pouze
jedna studentka si maturitní zkoušku zopakuje v měsíci září. Velice důstojné bylo
slavnostní předávání maturitních vysvědčení na radnici v Tanvaldě.
Jaké změny ve vybavení školy chystáte?
V letošním roce se nám podařilo zahájit
vybavení interiéru okrasnou zelení a na
připravené plochy jsou zhotoveny tabule,
které pojednávají o vzniku školy, položení
základního kamene, stavbě a slavnostním
zahájení provozu naší školy.
Na OA rekonstrujeme nové podlahy v jazykových učebnách a v jedné kmenové učebně.
Budeme v tomto trendu pokračovat.
Jak odpočíváte, kterým sportům se ve
volném čase věnujete?
Mezi moji relaxaci patří jízda na kole a
turistika.
RR
PRO NEJMENŠÍ ANEB Z DENÍKU ŠKOLNÍHO SKŘÍTKA KULIFERDY
Určitě jste zvědaví, jak se daří Kuliferdovi.
Už se na naší škole zabydlel. Víte, kde přespává? Ve výtvarném atelieru. Je tam odpoledne klid a objevuje tam spousty zajímavých věcí, a dokonce se rozhodl, že bude i
kreslit. Jinak se pohybuje v různých třídách
a učebnách a snaží se, aby mu nic neušlo.
Proto taky hned pochopil, když 10. dubna
žáci nosili balíčky, které odevzdávali u vchodu, že jde o sběr, který je důležitý pro náš
průmysl. A tak hned Kuliferdovi došlo, že
nemáme ve škole jen nepořádné a zlobivé
žáky. Těch je jen málo, ale všechny ostatní
musí chválit. A tentokrát hlavně ty, kteří se
zasloužili o to množství sebraného starého
papíru.
A pak se vydal mezi nejmladší žáky na
škole. A už sledoval práci v 1.A. Tam se mu
velice líbily tři holčičky, protože jejich ruce
byly neustále nahoře a také hodně uměly.
Byly to: Nikolka Horváthová, Maruška Balogová a Barbora Smrčková. Na prvním
stupni byl spokojen, pobyl tam celý týden.
Ve třetí třídě musel pochválit Aleše Ackermanna za vzorné chování a svědomitou
přípravu a ze 4.A Nikolku Haluškovou za
příkladný postoj k učení.
Jak tak spokojeně sledoval nejmladší žáky,
dozvěděl se, že čtyři třídy sídlí na druhé
straně Tanvaldu – na Šumburku. Byl zvědavý, jaké to tam je, a přemýšlel, jak by se tam
dostal. Ale Kuliferda si ví vždy rady. Nasedl do auta s řidiči Eurestu, když vezli na
Šumburk oběd. Po cestě byl unavený, a tak
si zdříml. Odpoledne si nejprve prohlédl
školu. Zjistil, že v 1. patře, kde jsou umístě-
né všechny čtyři třídy, mají na
veliké a prostorné chodbě
pěkné prostředí, novou podlahu, pěkné obložení stěn a zajímavé schody na sezení. Na
stěnách jsou vystaveny žákovské práce, které dotvářejí příjemný interiér. V mezipatře je
na širokém parapetu „živý“
herbář květin, o který se starají děti z družiny a paní vychovatelky. A učí se tam bez
zvonění. To je nejkrásnější.
Toto velmi příjemné zjištění
bylo trochu pokaženo nepořádkem v šatních skříňkách
některých žáků a přetrvávajícím oblečením, ke kterému se
nikdo nehlásí. Je toho dost, kromě obleků
jsou to peněženky, klíčenky, boty na přezutí. Pak ještě Kuliferda ohrnoval nos nad
některými žáčky, kteří si nechali od rodičů
nosit aktovku, zapínat zip, knoflíky nebo
zavazovat kličku. Vy ostudy, přece se musíte řádně připravit, život není peříčko!
Celý den seděl ve 2.B a musel pochválit
celou třídu. Děti si navzájem pomáhají, umí
poradit spolužákovi, pokud něčemu nerozumí. Ale pět kluků je dost hlučných, zbytečně na sebe křičí, i když stojí vedle sebe.
Čtyři děti mají nepořádek na lavici, neumí
si srovnat pomůcky a pověsit tašku. Tyhle
maličkosti budou příští rok jistě v pořádku.
Také 3.B se Kuliferdovi líbila. Převážná
většina žáků pilně pracovala, pozorně sle-
dovala výuku, snažila se podat
výborný výkon, sem tam někdo vykřikoval, asi chtěl první
přesvědčit paní učitelku, že
všechno umí. No musíte se
všichni chovat kulturně, protože příště by vás Kuliferda
jmenoval a to by byla ostuda!
Jinak ale je to sportovní třída,
zaslouží pochvalu za účast na
závodech atletického trojboje,
hlavně Jakub Fajfr a Denisa
Novotná za výborné umístění.
Že by své schopnosti třída
získala v činnosti o přestávkách, kdy se někteří žáci honí
mezi lavicemi, hrají třídní fotbálek s bačkorami nebo měří
své síly formou zápasu?! Určitě příští rok
bude veškerý trénink na hřišti, viďte!
Ve 4.B se skřítkovi také líbilo. Při práci byl
klid, ve třídě pořádek, jen pár papírků od
pamlsků bylo zastrkáno za počítačem a
topením. Dívky vládnou chlapcům (ve třídě
jsou jen čtyři kluci), ale dohromady tvoří
dobrou partu. Skřítek se nerad s Šumburkem loučil, bylo tam božsky! Uvědomil si,
že i ti živější a někteří nepořádní šumburští
žáci jsou úplné hvězdy proti velké části žáků
7.A. Tam někdy o přestávce kolemjdoucí
musí zvažovat, zda to je normální třída,
nebo rozvášněná zoologická zahrada. Čeho
si každý všimne? Nepořádku, řevu a běsnění. Ale počkejte příští rok, hned budete na
tapetě.
Angel
ŠKOLNÍ NOVINY / 6
STUDENTSKÉ LISTY
Poslední zvonění
V pátek 16. května ožila obchodní akademie posledním zvoněním. Do školy místo studentů čtvrtého ročníku přiletěli broučci a berušky a za zpěvu milé písničky se rozloučili
s ostatními třídami a nakonec i s učitelským sborem a vedením školy.
MaSt
Čtvrtý ročník se loučí...
Když jsem poprvé vstoupila do této školy,
byla jsem příjemně překvapena pohodovým
prostředím. Ze začátku jsem se trochu vyděsila nároky, které na nás byly kladeny, ale
zvládla jsem to. Nyní, po čtyřech letech
mého studia, jsem ráda za to, co mě ve škole naučili a jaké suprové lidičky jsem zde
poznala. Díky naší obchodní akademii se
můžu pyšnit tím, že umím psát všemi deseti na stroji nebo počítači, dokázala bych si
také něco zaúčtovat, vypočítat si mzdu,
domluvit se v cizině a dozvěděla jsem se
také určité zajímavosti v oblasti práva.
Chtěla bych říci, že nám škola poskytla
celkem dost vědomostí a záleží jen na nás,
jak s nimi budeme nakládat. Tímto chci
poděkovat celému učitelskému sboru a
chtěla bych do budoucna všem popřát hodně
úspěchů!
Vrabcová
Fejeton na téma: Jak ten čas letí
Uběhlo opět pár týdnů od vydání posledního
čísla Školních novin a já tak přemýšlela, že by to
chtělo napsat další krátký fejeton. No dobře, ale
o čem? Čas utíkal a utíkal a mě prostě nic nenapadalo. Duben se ne zrovna pomalu přehoupl
v měsíc květen, čehož jsem si ani nevšimla a
houfující se páry pod jedinou třešní v okolí jsem
sledovala s podezřením a paranoidními myšlenkami typu, jestli tam nespadl třeba létající talíř.
Až za hodně dlouhou dobu jsem zjistila, že to
nebylo UFO, ale 1. máj.
On ten čas vůbec celý rok utíkal až nepříjemně rychle. Jako by to bylo včera, kdy jsem nervózní vstoupila do třídy prvního ročníku na OA,
a teď se snažím vylepšit ty předměty, které jsem
celý školní rok zanedbávala. Deváťáci už mají za
sebou přijímačky na školy, někdo se dostal, někdo
nedostal, to už je život. Prvňáčci už se rozkoukali a vědí (snad), že škola není školka a že místo
zábavy existují v životě i nějaké ty povinnosti.
Učitelé jsou zase o něco šedivější a vrásčitější
než na začátku roku. A my žáci snad o něco
chytřejší.
Maturanti budou mít v tuhle dobou zkoušku
dospělosti už taky za sebou. Ani se nenadějeme
a budou to zaměstnaní lidé s rodinami. Dvakrát
si dupneme nohou a dnešní čtvrťáci budou
maminkami a tatínky a za nějakou dobu babičkami a dědečky. Je to skoro až děsivé. Na léta, jež
nám tak rychle utíkají, budeme jen jednou s láskou vzpomínat. Někdo si bude vyčítat, že se víc
nesnažil, druhý se bude moct pochválit a poplácat po rameni, jak byl dobrý (ale přiznejme si,
více lidí asi bude v té první skupině J).
A květen se přehoupl v červen. Škola se stejně
jako můj fejeton blíží ke konci. Já tedy všem
přeju, aby si užili a využili všechen čas, hezké
prázdniny, které uběhnou ještě rychleji, a spoustu štěstí a zdraví do dalších, nejen školních let.
Marťa
Anketa v I. ročníku
na téma: brigáda
Blíží se nám prázdniny, dva měsíce nicnedělání, klidu a pohody. Nebo ne? Prvním
červencem sice začíná pro nás školou a
studiem povinné volno, ale většina mladých
lidí od patnácti let výše shání na toto období brigádu. A o tom je i naše anketa, kterou
vyplňovali naši prváci.
Plánuješ na prázdniny brigádu? Nebo už
dokonce brigádu máš?
Převážná většina brigádu plánuje nebo už
dokonce má, jen pět lidí se po práci neshání
vůbec.
Co tě přimělo k hledání brigády?
V drtivé většině to jsou finance, chceme se
osamostatnit a nebýt závislí na rodičích. Jen
jeden člověk dělá brigádu nezištně, aby
pomohl mamce, a též jen jeden zodpovědný
človíček hledá brigádu kvůli zkušenostem.
Co si koupíš, respektive co by sis koupil/a
za vydělané peníze?
Pro první ročník je asi velmi důležitý vzhled,
hodně lidiček si za vydělané peníze chce
koupit oblečení nebo kosmetiku, nejvíce se
pak šetří na dovolenou (většinou s partnerem, i v tomto se rodiny trochu straníme).
Pak většinou padala individuální přání, za
nejkurióznější bych označila přání si postupem času pořídit koně.
Jak si brigádu sháníš?
Jakkoli to jde. Poptáváme se rodiny, známých, surfujeme po internetu a pár lidí
dokonce sehnalo brigádu přes různé agentury.
Bohužel ne vždy to vyjde, někdo sežene
bezvadnou práci za hodně peněz, jiný dva
měsíce tvrdě pracuje za mizerný výdělek.
Chce to začít brzy hledat, nenechat se odradit neúspěchem a nebát se zeptat.
Marťa
Z parlamentu OA
Zástupci I. ročníku
zaslali
4 000 Kč paní
Humhalové –
příspěvek na
polohovací lůžko pro Jindru.
Zástupci tříd
budou apelovat
na své spolužáky, aby přispívali do fotografické soutěže
„Jaké jste, Jizerské hory?“ Všechny práce
jsou k nahlédnutí na www.oa-jizerky.
estranky.cz. Vítězné práce budou vystaveny
na chodbách obchodní akademie.
První a druhý ročník byl ohleduplný při
maturitním týdnu.
Mára
ŠKOLNÍ NOVINY / 7
STUDENTSKÉ LISTY
Jaká byla letošní studentská společnost?
Když v loňském září vedli studenti třetího
ročníku OA dlouhé diskuse o tom, jak se
jejich společnost bude jmenovat a čím se
vlastně budou zabývat, nikdo příliš netušil,
co to vše bude obnášet. Zdálo by se, že je to
prosté. Přihlásit se na nepovinný předmět
aplikovaná ekonomika a jednou týdně být
prostě o hodinu déle ve škole. Když bychom
dnes, po devíti měsících, počítali hodiny,
které museli studenti sami nebo s pomocí
svých učitelů strávit nad řešením skutečných problémů, došli bychom ke zcela jiným
číslům. Přesto, a to si troufám tvrdit, nikdo
společně stráveného času nelituje. Podařilo
se uspořádat pět samostatných projektů.
Studenti po počátečním tápání nakonec
našli své klienty především mezi dětmi
prvního stupně ZŠ. Rozhodli se pro podnikání v oblasti poskytování zábavně vzdělávacích programů. Připomeňme si předvánoční výroby dárků, několikatýdenní
cvičení o velkých přestávkách, maškarní
karneval, kurz výroby velikonočních ozdob
a na závěr ještě kurz výroby žab z vlny pro
německé návštěvníky naší školy.
To, že to byla dobrá volba, dokazuje nejen
mnoho spokojených dětí, ale i hospodářský
výsledek studentské společnosti ANOMALY. Hospodaření skončilo finančním
přebytkem tři tisíce korun, které studenti
věnovali občanskému sdružení Sluníčko
z Tanvaldu na rozvoj sportovní činnosti
tělesně postižených.
Studenti se také účastnili soutěží pořádaných pro studentské společnosti, a to v kategorii Nejlepší webové stránky a Nejlepší
studentská společnost. I když se neumístili
mezi nejlepšími, tak si troufám tvrdit, že
v konkurenci více než stovky studentských
společností z celé České republiky obstáli.
Zkušenosti, které za celou dobu své činnosti nasbírali, budou jistě pro studenty dobrým
vkladem do budoucího profesního života.
Poděkování patří nejen studentům, kteří
předvedli, že se budou umět zapojit do reálného života, ale i vedení naší školy za
podporu tohoto moderního způsobu výuky
a všech pedagogům, kteří neváhali a vždy
byli připraveni pomoci. Loučíme se tedy se
studentskou společností ANOMALY a přejeme jejím členům mnoho úspěchů v jejich
dalších aktivitách.
Zdenka Juklová
Ze soutěže studentských společností v Praze dne 27. 5. 2008
Jak jsem létala v oblacích aneb nejšílenější minuta mého života
Na maturitním plese mně moje třída doslova vyrazila dech dárkem, o němž jsem už
léta snila. Věnovala mi poukaz na tandemový seskok z letadla ze čtyř tisíc metrů nad
zemí. V neděli 8. června jsem se i s rodinou
a přáteli vydala na letiště do Kolína. Na
místě již bylo připravené letadlo a z oblohy
se snášelo několik mých „kolegů“ – parašutistů. Po registraci mě zkušený tandempilot
Mirek krátce proškolil, oblékl mi úvazek a
odvedl do letadla. Letadlo stoupalo asi
patnáct minut do nebe. Prolétli jsme vrstvou
mraků a pak si mě Mirek připoutal k sobě.
Dveře letadla se otevřely a v tu chvíli jsem
dostala strach. Nechtělo se mi skočit do bílé
mlhy, které říkáme mraky, důvěřovat chlapíkovi, kterého vidím poprvé v životě,
doufat, že se nám otevře padák, a že v pořádku přistaneme. Než jsem si to všechno
stihla uvědomit, už jsme letěli volným
pádem (asi 200km/hod.) po hlavě dolů. Byla
to nejšílenější minuta v mém životě! V tisíci
pěti stech metrech se nám otevřel padák. To
už jsem viděla krajinu pode mnou a letiště,
kde všichni čekali, jak budu vyprávět, ale to
se nedá vyprávět, to se musí zažít!!! Ještě
jednou děkuji celé mé třídě za úžasný
nápad.
MSta
ŠKOLNÍ NOVINY / 8
STUDENTSKÉ LISTY
Maturity klíčovou dírkou...
Hurá! Je to za námi.
Život máme před sebou,
jen vykročit správnou nohou.
A komise se již těší na příští maturanty.
ŠKOLNÍ NOVINY / 9
STUDENTSKÉ LISTY
První dva ročníky OA jely na exkurzi do Škody
V pátek 4. dubna se první a druhý ročník
OA vydal na cestu do Mladé Boleslavi. A co
že jsme tam dělali? Jeli jsme na exkurzi do
automobilky Škoda Mladá Boleslav.
Přesně v devět hodin ráno jsme vešli do
Škoda Auto Muzeum, které bylo otevřeno
v roce 1995 při stoletém výročí vzniku firmy
Škoda. Tam jsme se dozvěděli, že ihned
jedeme na samotnou prohlídku závodu.
Během cesty autobusem jsme se dozvěděli
spoustu zajímavých informací, třeba že téměř polovina obyvatel Mladé Boleslavi
pracuje ve zdejších závodech (dvacet tři
tisíce zaměstnanců a pět tisíc lidí v pobočkách), je tu 70% dělníků a 30% techniků a
průměrný věk zaměstnanců je třicet sedm
let.
Po prohlídce závodu jsme opět jeli zpět
do muzea, kde nám průvodkyně poskytla
podrobný výklad o autech firmy, což si ale
pár lidí vyložilo jako signál k zasednutí na
nejbližší lavičce (a že je měli v muzeu více
než pohodlné, to mi věřte). Poté jsme viděli dva filmy o dějinách Škodovky a hurá do
Olympie!
Na nákupy se polovička studentů těšila,
druhá polovička chtěla být co nejdříve
doma. Co teď? Nakonec se rozhodlo, že pro
prodloužení výletu se nakupovat pojede,
ale… silnice Mladé Boleslavi jsou spletité
(nebo spíš zákeřně zamotané). Pan řidič
oznámil, že neví kudy kam, ale domů trefí,
takže bylo rozhodnuto. Polovička zajásala,
polovička protestovala, ale už jsme si to
z exkurze, kde nás nejvíce zaujala samotná
pásová výroba aut a nejvíce naštvalo to, že
pro početnost naší skupiny se nám nedostalo takového výkladu, jaký bychom si představovali, šinuli domů.
Exkurzím zdar a těm do zajímavých firem
zvlášť!
Marťa
KAM NA VÝLET?
na Mariánskou horu
Vydejte se s námi do údolí a svahů jižního
podhůří Jizerských hor. Život obyvatel této
části kraje změnil průmysl devatenáctého
století. Z dřevorubců a sedláků se stali tkalci a skláři, využívající sílu vody k pohonu
stavů a brusíren. Na naší trase se setkáme
s pozůstatky vodních náhonů a nádrží nad
těmito dílnami (viz str. 11). Dnes jsou dílny
přestavěny na rekreační chalupy.
Cestu můžeme začít třeba na zastávce ČD
„Tanvaldský Špičák“. Ta zde funguje od
podzimu roku 2005 a kromě lyžařů ji využívají hlavně obyvatelé Albrechtic. Sejdeme
do údolí Kamenice a na hlavní silnici se
dáme vlevo na křižovatku u pošty. Za ní po
silnici vpravo k penzionu Švarc a za vilou
Weber, před můstkem, odbočíme vlevo
pěšinou nad potokem do údolí „Vaberloch“.
Místní mu však neřeknou jinak než „Bábrloch“. Marné je vysvětlování, že zde žili
hlavně tkalci.
Přejdeme Hraniční potok mezi katastry
na albrechtickou stranu. Zde uvidíme první
hráz a splaveným pískem zanesenou nádrž.
Vyjdeme na silničku a stále po ní serpentinami vzhůru.
Penzion „U vodopádu“ má název podle
přepadu vody z dalšího rezervoáru, jehož
hráz je postavena z mohutných žulových
kvádrů, nalámaných v blízkém okolí. Mohutná hráz musela odolat i těm největším
přívalům zvýšeného stavu vody. Můžeme
projít kolem ní stezkou zkracující zatáčku
silničky. V další pravotočivé zatáčce zaujme
hlavně děti na štítové straně domku namalovaná oblečená veverka louskající kladivem
oříšky. Nad další serpentinou je typická
mačkárna, „driketa“, kde se zpracovávalo
tyčové sklo na drobnější výrobky. Nad ní je
soutok „Bušícího potůčku“(jak jinak přeložit
Pochflösel) a Zlatého potůčku, „Goldflössel“, podle něhož půjdeme dál. Název dostal
nikoli od nálezů tohoto drahého kovu, ale
proto, že těm pracovitým lidem pomáhal
z chudoby. Ten „Bušící“ je prý odvozený od
bednářů, kteří v tomto údolí tloukli do obručí při výrobě sudů. Ale i cokoliv plovoucího se v řečišti toho potoka pořádně tluče
mezi balvany.
V příští levotočivé zatáčce si povšimneme
barevné dřevěné předválečné turistické
značky. Je za okapem domku č. 589.
Pokračování na str. 11
ŠKOLNÍ NOVINY / 10
KAM NA VÝLET? na Mariánskou horu
Pokračování ze str. 10
S podobnou jsem se dosud nesetkal. Staré
německé tvarové značky byly zinkové výlisky, barvené podle domluveného klíče.
Podobná je vysoko na smrku hned v této
zatáčce, ale už bez barev.
Konečně dojdeme na silnici přicházející od
Albrechtic. Zde opustíme Zlatý potůček a
dáme se vlevo směrem na Antonínov. Odboček vpravo si nevšímáme. Klesající silnice
vás dovede k penzionu „Mariánská hora“,
v jejíž stavbě poznáme neomylně typickou
školu. Je zde možné i občerstvení.
Pokračujeme dál a v dohledu lyžařského
vleku „Na sluneční stráni“ se zastavíme
u chráněné skupiny tří lip malolistých s obvodem přes pět metrů, starých přes tři sta
let. (Jedna je pod cestou.) Ze statku, který
zde stával, zbyl jen zborcený kamenný sklep
s nikou na zadní stěně.
V další zatáčce za můstkem přes nám
známý „Bušící nebo Tlukoucí Potok“ se
dáme vpravo cestou vzhůru. Než nás cesta
skryje ve stínu lesa, odbočíme vpravo k potoku, za kterým uvidíme v kapradí kámen,
pomník přírodního divadla. Již před první
světovou válkou se zásluhou E. Schiera,
který vedl na Mariánské hoře tělovýchovné
sdružení „Blaho národa“ (Volkswohl), postavilo jeviště s hledištěm a 6. 7. 1913 se
hrála Mosenthalova hra Deborah. Těžko
dnes pochopit nadšení a elán toho spolku,
který získal právo užívání potřebného pozemku od majitele R. Dresslera až k hranici
panského lesa hraběte Desfourse Walderode.
Byl to bažinatý kout, kde bylo nutno přemístit potok a odvodnit stráň. Vždy po práci a
i v neděli přicházeli nadšenci myšlenky divadla s nářadím, aby budovali šatny, dřevěné boudy jako kulisy a zázemí divadla,
dřevěné lavičky, které připomínaly antický
amfiteátr. Přivedli sem dokonce i elektrický
proud na osvětlení večerních představení.
Za rok si tento spolek, čítající sedmesát členů, dovolil předvést hru Wilhelm Tell, kde
se objevili herci i na koních a s povozy. Při
hře Bludný Holanďan se zde jezdilo i na
loďkách. Hrálo se každý týden od června do
září. V případě nejistého počasí se střelbou z
hmoždířů oznamovalo všem v údolí, že se
bude hrát. Za pětadvacet let trvání předvedlo divadlo osmdesát her ve dvou stech padesáti představeních. Rok 1938 přinesl do
spolku politické spory, válka a odsun původních obyvatel ukončily historii této scény.
Dnes tu najdeme jen zarostlou stráň, betonovou a kamennou zeď s plošinou jeviště.
Snížený prostor pro orchestr je zatopen vodou a dvě betonové prohlubně s mušlí byly
zřejmě nápovědní budky. V okolí pomníku
najdete menší kameny s utrhanými štítky,
na nichž bývala jména zakladatelů a herců,
kteří tehdy zemřeli. Možná, že zde již bude
nová tabule na hlavním pomníku, kterou
chystá pan Pospíšil, chalupář z Jablonce.
Vrátíme se na cestu a pokračujeme vzhů-
ru lesem, až vyjdeme u nejodlehlejší skupiny domků zvaných „Šeflek“. Nastálo zde
nebydlí nikdo. Pokračujeme po cestě stále
dál, až se začne obracet zpět. Zde odbočovala před válkou značená cesta na vyhlídkové místo s dřevěným zábradlím „Steinkoppe“, na vrcholu dnešní Mariánské hory
874 m n. m. Výhled i cesta tam je zarostlá a
zajímavá jen pro hledače pomníčků. Pod
skálou je tam tabulka a křížek Rudolfa
Rösslera z konce října 1943.
Po široké cestě se dostaneme na zeleně
značenou cestu od Mariánskohorských bud
a sejdeme zpět do osady pod hájenku nad
přírodní divadlo. Pohled na Špičák s pozadím hřebene Černé Studnice a údolí Kamenice s továrnou, která připomíná parník
nebo zaoceánskou loď, nás jistě na chvíli
zastaví. Při sestupu mezi chalupy se vlevo
zadívejte ke skalce, na níž je opravena tabulka. Původně byla umístěna „úterní stolní
společností" z blízkého hostince obdivovanému básníku Fridrichu Schillerovi v roce
1905 ke stému výročí jeho úmrtí.
Po zelené značce se dostaneme ke kapličce Panny Marie, postavené roku 1753. Na
dveřích je popsána historie, jak zde sedlák
Michal Bittner vyoral starou dřevěnou mariánskou sošku, která byla později umístěna
sem. Vydržela zde do roku 1994, kdy byla
kaplička vyloupena a vnitřní zařízení zničeno. Díky místním usedlíkům a nadšencům
je opravena a udržována. Stojí za to posedět
u ní na lavičce ve stínu lípy.
Zelená značka odbočuje po cestě vpravo,
ale my se dáme podle chaty Vozového depa
Nymburk rovně do koutu lesa. Dvěma kameny zde začíná sestup po třech stech pětašedesáti mariánských schodech do údolí
Bílé Desné. Postavili si je prý textiláci, aby
jim a dělníkům ostatních řemesel zkrátila
cestu do práce a zpět domů. Ty nejspodnější schody připomínají už spíše dlažbu. Vyjdeme nad zaniklou „Petříčkovou hospo-
dou“, která se zrovna opravuje, a můžeme
sejít po staré cestě přímo anebo vlevo oklikou dolů na silnici. U hospody je zastávka
cyklostezky Járy Cimrmana aneb Na kolech
okolo Liptákova. Je zde zastavení č. 6 Mariánky touha a rada JC o výhodě schodů: „Jdeš
po rovině a přitom do kopce.“
Scházíme údolím nejstarší částí Desné a
právě tudy jela na stavbu přehrady na Bílé
Desné lokomotiva, za kterou rozebírali
koleje a přenášeli je na silnici před ní, aby
mohla popojet.
Již z dálky uvidíme skokanské můstky s
umělou hmotou a pak na pravé straně Jizerskou Porcelánku. Na konci továrny vede
cesta za další výrobnu plastových čističek,
Karnethův mlýn. Tam vedou vzhůru, zprvu
podle plotu, podobné schody jako na Mariánskou horu. V počtu jednoho sta šedesáti
sedmi letos přepočítaných kamenných
stupňů vede vedle obnovované sjezdovky
„u křížku“ k Mlýnskému kameni (Műhlsteinu). Cesta je tam ale zarostlá a strmá.
Vrátíme se opět dolů k silnici, kde za
mostem uvidíme pomník protržení přehrady na Bílé Desné dne 18. září 1916. Na
desce památného balvanu, odhaleného 10.
10. 1937, si můžeme přečíst o následcích této
katastrofy. Při opravách domů a mostů bylo
regulováno řečiště a postaveno dvaatřicet
kamenných kaskád pro zmírnění toku. A
ještě jednu zachovalou památku najdeme
před kinem ve dvoře autoopravny na domě.
Je tam poslední ze tří nivelačních tabulek,
které po protržení přehrady ukazovaly, kam
až dosahovala tehdy voda.
Než přejdeme most přes Černou Desnou
přitékající zleva, všimneme si vpravo rozložitého buku červeného a naproti přes
silnici zas liliovníku tulipánokvětého, jehož
druhý exemplář je i u městského úřadu.
Zde se v dosahu dopravních prostředků
rozloučíme s pocitem využitého dne.
Josef Kuna, Joe (čti Joe)
Cesta do hlubin kantorovy duše
Běda, jestli mi
uděláte ostudu!
Píšu za jedna, dnes si to
výjimečně zasloužíš...
Stal se zázrak!
Panebože...
a to to opakujeme
pořád dokola!
No nedivte se, nic vám
v tomhle úboru nepředvedu!
Tak to jsem zvědav,
co z tebe vypadne!
Dnes vás do své duše
nechali nahlédnout:
Mgr. Jaroslava Kolzrtová,
Bc. Martina Staffenová
Mgr. Oldřiška Dolenská
Mgr. Eva Hýsková
a Martin Přikryl.
Nudíte se? Kupte si medvídka
mývala anebo si založte BLOG
Narazil na ně každý, kdo byť jedinkrát
surfoval po síti – internetové deníčky neboli blogy, službu, kterou může využít každý
s připojením na internet už od září roku
2005. Jsou jich tisíce. Vždyť kdo by odolal
možnosti zadarmo publikovat své názory,
zážitky, psát si doopravdový deníček, a to
vše anonymně a bez postihů.
Zadarmo dostanete neomezené místo pro
vaše texty a 1 GB pro obrázky, nemusíte ani
znát html nebo css kód. Není divu, že je
služba tak hojně využívaná. Ale poslední
dobou si při surfování po blozích pokládám
otázku, zda to je opravdu tak skvělé, jak
jsem si doposud myslela. Nedávno proběhla soutěž o mp3 přehrávač, kdy měli blogeři napsat tři důvody, proč blogují. Objevila
se spousta názorů, které měly hlavu i patu,
ale bohužel jsem si přečetla i příspěvky, nad
kterými se dá jen kroutit hlavou. Příklad za
všechny:
1. je to moje další záliba ráda tam dávam
novinky a hodně se i seznamuji se super
lidmi
2. hodně mooc novinek se dozvím i super
novinky se dovim
3. a můžeme se projevit názory a taky tam
dávat náše pocity na život a tááák moooooc
věcí prostě je to skvělý
Někomu blog pomáhá vytříbit si styl
psaní, zdokonalit se v gramatice a ve vyjadřování, ale spíše se víc vyskytují případy,
kdy blogery už nezajímá, kolik chyb nadělají v jediné větě. Ono kolikrát jde o to, aby
těch chyb udělali co nejvíce! Čeština vůbec
dostává, co se týče blogů, na frak. Místo
normálního jednoduchého v se píše w (někdy také f), ě se přetvořilo na je, místo z se
píše s, a abych to zkrátila, milovníkům českého jazyka jako takového se musí při čtení
některých článků ježit všechny chloupky na
těle a otevírat pomyslná kudla v kapse.
Nejsou výjimkou blogeři, kteří přijdou ze
školy (co si budeme nalhávat, většina blogerů jsou děti školou povinné), a jako první
a až do večera jejich jedinou činností je sjíždění „esbéček“ (spřátelené blogy), vymýšlení (spíše ale kopírování) článků, vkládání
spousty obrázků a čtení komentářů. Nechodí ven, neučí se, přestávají komunikovat
s lidmi z „reálného světa“ a smyslem jejich
života je blog, blog a zase jen blog. Když
nemají za den deset komentářů, vyhrožují
zrušením blogu nebo se psychicky sesypou.
Slunná odpoledne tráví u počítače místo
toho, aby šli ven sportovat nebo cokoli jiného. Blog je prostě nový druh závislosti,
která se nakažlivě šíří a každou chvíli do
svých sítí lapí novou oběť.
Ale když se na to podíváme z druhé strany, server blog.cz naučil spoustu lidí pracovat s Huml kódem, různými grafickými
programy, naučil je vyhledávat na internetu, díky němu jsou schopni konstruktivně
myslet, přemýšlet dopředu a spoustu jiných
věcí. Blog dává prostor i nejrůznějším fa-
nouškovským komunitám, vznikají archivy
fan fiction, kdy si fanoušci například knih
Harryho Pottera sami vymýšlejí povídky
z tohoto prostředí. Domlouvají se srazy,
různá setkání, navazují se kontakty…
Abych byla spravedlivá, není blog.cz jediná doména umožňující založit si rychle a
do několika minut svůj internetový deníček.
Tady máte menší přehled stránek a k nim
můj komentář:
l www.blog.cz – O něm se točí téměř celý
můj článek, takže jen krátce: Založení je více
než jednoduché, blog nabízí několik již
přednastavených vzhledů, stačí si zvolit jen
url adresu a můžete vesele psát. Později si
můžete přetvořit vzhled stránky naprosto
podle svého gusta.
l www.estranky.cz – Máme na výběr
z několika možností, od zkušební stránky
po profesionální (ale už placený) web. K dispozici je pět základních vzhledů + podkategorie. Stránka je založena nejpozději do
pěti minut, chvíli ale trvá, než se zorientujeme v nastavení. E-Stránky se hodí spíše
pro uživatele, které více než vzhled zajímá
obsah.
l www.sblog.cz – Máte email na seznamu? Pak není nic jednoduššího než zalinkovat na adresu lide.cz a založit si vlastní blog.
Avšak zde už by to chtělo mít aspoň minimální znalost html a css, nebo skončíte na
jedné barvě a přiznejme si to, první dojem
je velice důležitý. Černá stránka s bílými
písmenky opravdu nikoho výrazně nezaujme.
l www.pise.cz – Tato doména zaujme
spíše možností vybrat si z několika url adres, počínaje xxx.pise.cz přes xxx.pismenkuje.cz konče xxx.blbne.cz. Co se týče vzhledu,
není to žádná sláva. Přednastavených šablon je spousta, ale liší se maximálně v barvách a v okrajích, toť vše. Ještě si můžete
vybrat záhlaví, takže zde stejně jako u e-stránek jde o obsah stránky než o líbivý vzhled.
Nastavení je přehledné a po minutce se
v něm bez problémů zorientujete.
Existuje více domén, ale tyto jsou nejznámější a nejpoužívanější. Abych to zakončila:
Internet nám poskytuje nevídané možnosti,
zvláště provozovatelé těchto domén, a my
bychom je mohli využít, ale nepřehánět to.
Virtuální realita dokáže být fajn, ale není
skutečnost přece jen o fous lepší? :).
Používáte některou z těchto služeb? Podělte se se svými zkušenostmi!
Martina Votočková
Šesťáci se těší
na prázdniny
l Já se těším, protože nemusíme chodit do
školy. Budeme jezdit na výlety a já budu
chodit ke kámošům a oni ke mně. Prázdniny – to jsou dva nejlepší měsíce v roce!
Akorát před začátkem nového školního
roku je dobré se podívat na staré učivo.
Kdybych mohl, jel bych do Anglie a prošel
bych si Londýn, nebo do Německa – třeba
do Berlína. Ale určitě bych nechtěl jet k moři
kvůli koupání, to bych raději chytal ryby.
B. Mevald
l Já pojedu určitě na Ukrajinu za babičkou.
Budeme oslavovat a pak spát. Vstanu, babička udělá snídani, pak oběd a za pět hodin
večeři.
J. Pátra
l Já se těším, že pojedu s mou NEJ kámoškou na dva týdny na tábor. Budeme tam
sami bez učitelů a bez příkazů, co se smí a
co se nesmí. My si popovídáme a okomentujeme, co se dá, třeba kluky.
M. Zelinková
l Já pojedu za babičkou na Slovensko. Ale
nejvíc se těším, že se naše parta zase sejde a
bude po celou dobu mého pobytu pohromadě. Budeme si u našeho rybníku povídat,
co jsme za celou dobu zažili. Nejhorší je
potom při odjezdu loučení, to mi moc nejde.
A zase budu pak celý rok vzpomínat na to,
co tam zažiju.
R. Buchar
l Moc se těším na prázdniny, protože škola mi už leze krkem. Já bych chtěl jet do
Bulharska, sedět na pláži a jíst vařenou
kukuřici. Učení bych zahrabal do písku a
nebo nechal sežrat žralokům. Pak bych chtěl,
aby mi každé ráno nosili snídani do postele,
nejlépe české jídlo. Po snídani bych se odebral do města a utrácel peníze za kraviny.
Chvilku bych se učil (ale jezdit na skatu). To
by byly prázdniny!
X. Y.
l Prázdniny jsou o hodně lepší než škola.
Nebude mě budit budík a nemusím brzy
vstávat a hned někam jít. Můžu vstávat
třeba v deset a blbnout s kluky na zahradě.
A hlavně žádné starosti jako třeba jestli
máme mít domácí úkol.
P. Hubka
l Já si prázdniny představuji takto. Krásné
pláže, teplé moře a velbloudi v Egyptě. Jeli
bychom tam na dva týdny, měli bychom
luxusní apartmán a vedle něho hned pláž.
Ale o tom zatím musím jen snít. Mám malou
sestřičku a musím počkat, až vyroste. Tak
zatím budeme jezdit s karavanem po České
republice. Moře je sice lepší, ale já se spokojím i s rybníkem, hlavně že je dobrá parta.
D. Jériová
l Já si budu užívat prázdniny s kamarádkou
Markétou. Budeme chodit k rybníku, někdy
poslouchat rádio, pojedeme třeba na výlet.
Ale musím se přiznat, že po škole se mi bude
taky stýskat – po učitelích, po kamarádkách,
ale musím to vydržet, co se dá dělat. Samozřejmě nezapomenu na učení. Když se budu
nudit, tak se budu učit.
A. Šolcová
Každý z šesté třídy má nějaký plán, každý
se těší. Tak hodně pěkných zážitků a hlavně
ať se ve zdraví sejdeme po prázdninách ve
škole.
J. K.
SPORTOVNÍ SLOUPKY
Trojboj všestrannosti
I o prázdninách
se dá sportovat
Asi každý z nás si všimne, že se školní
rok pomalu chýlí ke konci a že těch únavných tělocviků už asi moc nebude. Ještě si
zřejmě zahrajete závěrečný fotbal se třídou
a pak možná nějaký ten třídní výlet. Nakonec si zajdete pro vysvědčení a jde se domů.
To by však nemělo znamenat, že jen každý
den budete vyspávat, ale měli byste dodržovat určitou dávku pohybu. Přes prázdniny se dá dělat spousta věcí a ne jen sedět
u počítače nebo u televize. Ti, kteří se věnují nějakému sportu, ať se mu věnují i nadále, a ti, kteří nic neumí, se mohou něčemu
přiučit. Sportů je mnoho, takže je jen na vás,
jaký si vyberete. Někdo má rád míčové hry,
jiní zase nevydrží bez dávky adrenalinu
(jako třeba já). I když sport někdy bolí, je
velmi zábavný a rozhodně pro člověka
prospěšnější než sedět doma v křesle.
Takže všem přeju hezké prázdniny a
spoustu zážitků s kamarády při nových
sportech. A HLAVNĚ si pamatujte: Nic se
nemá přehánět. A tímto se s vámi loučím
jako student posledního ročníku Masarykovy školy.
Jakub Kareš 9.B
FENOMÉN
POČÍTAČ
Svoje síly jsme změřili v běhu, skoku dalekém a hodu kriketovým míčkem. Bojovnost
a osobitý styl nechyběl žádnému ze závodníků. Do okresního kola se probojovalo
třiadvacet žáků naší školy.
Žáci 3.A
* ČERVNOVÝ HOROSKOP *
Beran – z prázdnin šílíte, bacha, abyste to
nepřehnali.
Býk – svoji životní lásku naleznete v červenci.
Mějte oči otevřené!
Blíženci – prázdniny pro vás budou ty nejlepší ze všech. Nikdy na ně nezapomenete!
Rak – poznávání nových tváří se vyplatí,
možná se s někým sblížíte víc!
Lev – léto je to pravé období, abyste se
odvázali, ale všechno s mírou.
Panna – pozor, obláček hádky ti zkazí pár
slunečních dnů.
Váhy – budete se vznášet na zamilovaných
obláčcích, užijte si letní lásku.
Štír – musíte vyřešit věc, kterou jste dlouho
odkládali. Potom budete už v klidu lenošit.
Střelec – jste sice hravý človíček, ale nehrajte
si s city druhých, mohli byste se spálit.
Kozoroh – čeká vás tvořivé období a díky
šikovným ručičkám něco pěkného vyrobíte.
Vodnář – je vám fuk, jaké počasí je za okny,
poněvadž máte stále dobrou náladu.
Ryby – můžete působit jako pecivál, už se
konečně proberte. Vyražte k vodě! Denísek
Assassin‘s Creed – to už
je
pojem. Hra, kterou si
všichni chtějí aspoň
vyzkoušet. Vědět, jak funguje.
Přes podrobné
popisy si to totiž není jednoduché představit. Na druhou stranu ji od momentu vydání konzolové verze koncem loňského roku
provází kontroverze. Jistě, je tu neuvěřitelně
propracovaný svět, možnosti, které jiná hra
nenabídne, propracované mechanismy,
přesto se však absolutním hodnocením, ba
i devadesátkami velmi šetřilo. Proč? Za
hlavní důvod je možné považovat skutečnost, že po prvotním okouzlení trvajícím
nějaké dvě tři hodiny, kdy s nadšením prozkoumáváte každý kout, studujete každičkou akci, se překvapivě ukáže určitá plytkost a plochost celého vašeho počínání. To
znamená, že Assassin´s creed je hra na dvě
až tři hodiny, během kterých se budete
ještě bavit, než vás hra začne nudit.
Jan Kadeřávek 9.B
Návštěva školního skleníku se nám líbila
Jak se mají jilmy?
Už je to více než tři roky, co žáci základní školy
vysazovali mladé sazenice jilmů v okolí Tanvaldu. Pravdou je, že než strom vyroste, potřebuje
hodně času a síly. Popravdě, některým z námi
vysazených jilmů štěstí nepřálo. Zejména ty,
které našly své místo u školního hřiště nebo
v parku na Šumburku, ty už opravdu nehledejte, vandalové se zasloužili o to, aby z nich nikdy
statné stromy nevyrosly. Trochu nadějnější je
to se stromečky v aleji směrem na Horní Tanvald. Přesto zápas s vysokou trávou a v zimě se
sněhem i občasným okousáním od zvěře ani
těmto stromkům moc šance nedává. Držme jim
palce! A až půjdete okolo, otrhejte alespoň trávu
kolem jejich drobných kmenů, ať mají šanci
přežít.
ZJ
V pondělí 26. května jsme my, prvňáci a
druháci ze Šumburku, využili pozvání paní
učitelky Vedralové k návštěvě školního
skleníku. Po svém květinovém království
nás paní učitelka nejen provedla, ale mohli
jsme si také zasít kytičku na záhonek. Největší radost jsme měli z vlastnoručně zasazené rostlinky, kterou jsme si mohli vybrat
z bohaté nabídky sazenic. Tuto rostlinku
jsme si pak odnesli domů. Budeme se snažit
o ni pečovat tak, aby nám dlouho vydržela.
POZNÁMKY
Vaše dcera chodí velmi často pozdě do školy.
Tento týden to bylo v pondělí, v úterý, ve
středu, ve čtvrtek a dnes.
Paní učitelce velmi děkujeme a přejeme jí
mnoho zaujatých žáků. Je vidět, že se skleník
dostal do šikovných a nadšených rukou.
Prvňáci a druháci ze Šumburku
Návštěva keramické dílny na Č. Šumburku
Hned po ránu začalo sluníčko pěkně
pálit, ale my se nedali odradit od pěšího
výšlapu na Český Šumburk, přestože nás
čekalo zpočátku pěkné stoupání. Z vyhlídky na Šulíkově skále jsme si prohlédli
z výšky Tanvald a vrcholy, které ho obklopují. Svačina v cíli cesty byla zaslouženou
odměnou. Paní učitelka Prašivková už nás
čekala s keramickým materiálem, ze kterého jsme měli svýma více či méně šikovnýma
rukama vykouzlit ovečku (tato zvířátka
jsme si tu totiž mohli prohlédnout, nakrmit
i pohladit). Pod odborným vedením a díky
našemu velkému zaujetí se nám to nakonec
všem povedlo, takže si už jen držíme palce,
aby všechny výrobky přestály vypalování
v peci. Výlet jsme zakončili opečením buřtíků. Při zpáteční cestě autobusem jsme si
"lebedili", že v takovém vedru nemusíme
šlapat pěšky.
Tímto zasíláme Adélce Prašivkové velké
poděkování za velmi příjemně strávené
dopoledne.
Prvňáci ze Šumburku
SOUTĚŽ*SOUTĚŽ*SOUTĚŽ
Odpovědi na otázky
z 4. kola:
1. Velikonoce jsou svým původem svátky
jara. Před 3500 lety dali kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým
svátkem. Paschy: oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského
otroctví. Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou
smrtí a zmrtvýchvstání.
2. Sazometná (popeleční) středa, Zelený
čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod
Velikonoční, Červené pondělí
3. Velikonoční pomlázka má původ sebelinčování mnichů. Takto mniši očišťovali hříchy lidí. U nás je první zmínka ve 14. století. Chlapci a muži šlehali děvčata, aby byla
zdravá, pilná a veselá po celý rok.
4. Symbol beránka byl rozšířený i v předkřesťanské tradici, židovský bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí. Beránek se také zabíjel na památku
vyvedení Židů z egyptského otroctví. V
křesťanské církvi se stal symbolem Božího
Beránka.
5. Nemá se jíst žádné maso, protože by se
(prý) jedlo Tělo Kristovo. Nepracovalo se
na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí.
Nepralo se prádlo, protože by se prádlo
namáčelo místo do vody do Kristovy krve.
6. Jsou známé obrovskými sochami MOAI,
které roku 1986 rozpohyboval český vědec
Ing. Pavel Pavel, pomocí lan a 16 mužů. A
dokázal tak, že obrovské sochy se mohly po
ostrově přemisťovat.
7. Skladbu Svěcení jara napsal Igor Fjorodvič
Stravinskij.
8. Pranostika v březnu: Na svatého Řehoře,
líný sedlák, který neoře.
9. Jaroslav Vrchlický napsal báseň Jarní
romance.
10. Rajčura – pouťová atrakce.
Pořadí 4. kola
1. místo – Herrmannová 5.B – 36 bodů
2. místo – Krištofová 5.B – 24 bodů
3. místo – Johnová 5.B – 22 bodů
4. místo – Strýček, Žantová 5.B – 20 bodů
5. místo – Zelinková, Marková 6.A – 18 b.
6. místo – Sodomka, Klaciková 6.A – 17 b.
7. místo – Schmidt, Polášek 5.B – 16 bodů
8. místo – Tylová 5.B – 15 bodů
9. místo – Vedral, Záděrová 6.A – 14 bodů
10. místo – Popelka 6.A – 13 bodů
11. místo – Kohout 6.A – 11 bodů
Pořadí celkem
1. Hermannová 5.B – 111b
2. Mevald 6.A – 70b
3. Strýček 5.B – 66b
4. Žantová 5.B – 64b
5. Johnová 5.B – 62b
6. Krištofová 5.B – 58b
7. Klaciková 6.A – 57b
8. Marková 6.A – 52b
9. Zelinková 6.A – 48b
10. Nováková 6.A – 38b
11. Sodomka 6.A – 32b
12. Schmidt 5.B – 31b
13. Pátra 6.A – 30b
14. – 15. Tylová 5.B, Vedral 6.A – 29b
16. Novák 6.A – 27b
17. – 19. Hubka, Popelka 6.A, Polášek 5.B
– 26b
20. Záděrová 6.A – 25b
21. Kohout 6.A – 22b
22. Hýsková 6.A – 21b
23. Štěpánová 6.A – 17b
24. Buchar 6.A – 16b
25. – 26. Šolcová, Kotusová 6.A – 15b
27. – 28. Řehořková 5.B, Jériová 6.A – 14b
29. Nehilla 5.B – 13b
30. Bláha 5.B – 11b
Pohádka: Děsivá škola
Byla jedna škola, která si spokojeně seděla na kopečku. Byla modrá a moc jí to slušelo. Děti z mateřské školky se na ni rády dívaly a těšily se na ni. Ale vždy když začaly
velké prázdniny, začala škola vydávat děsivé zvuky. Když šel někdo v podvečer
kolem, tak mu tuhla krev v žilách. Kousek
od školy bydlela Kačenka, které to už dvoje
prázdniny nedávalo spát.
A tak se jednou vypravila ke škole, kterou
tak milovala a nechtěla, aby se zavřela!
Školní noviny.
Vydává Masarykova škola v Tanvaldě,
uzávěrka vždy 25. dne v měsíci. VIII.
ročník.
Šéfredaktorka Martina Votočková,
zástupce šéfredaktorky Denisa Šepsová.
Sazba Jana Daníčková,
tisk SATO TANVALD.
Náklad 500 kusů. Cena 2 Kč.
Večer počkala, až jí maminka přečte pohádku a pak se odvážně vydala ke škole. Našla
otevřené okno, vlezla do školy a vydala se
řešit záhadu. Vyšla nahoru až do své třídy
a najednou viděla ve své lavici sedět školní
strašidlo! Kačenka se nezalekla a šla si
sednout k němu.
Strašidlo se sice podivilo, že se ho Kačenka nebojí! Ale stejně se s ní dalo do řeči. A
jak si tak povídali, tak se ho Kačenka zeptala, proč tam tak smutně sedí? A strašidlo se
dalo do breku a řeklo jí, že se mu stýská po
dětech. A že hlavně po ní, protože je tak
odvážná a chytrá, a protože se nebála jít
v tuhle dobu do školy! A Kačenka mu slíbila, že ho druhý den vezme za kamarády.
A jak slíbila, tak udělala.
A školní strašidlo už nikdy nebylo smutné!
Jana Chlumecká 3.B
*HITPARÁDA*
Enrique Iglesias
Enrique Miquel Iglesias se
narodil slavnému zpěváku
Juliovi Iglesiasovi a modelce
Isabele Preyslerové. Od jeho
tří let žili rodiče
odděleně,
a
když dovršil
osm let, odstěhoval se za
otcem do Miami.
Rok působil na obchodní univerzitě v Miami, to ho ale omrzelo, a tak se rozhodl pro
pěveckou dráhu, kterou započal v roce 1995
pod pseudonymem Enrique Martinez, aby
kvůli svým slavným rodičům nebyl trnem
v oku kritikům. Ututlat svou pravou identitu se mu však nepovedlo, vzdal to a své
první španělsky zpívané album nazval
Enrique Iglesias. Následoval raketový
vzestup a ocenění Grammy.
Zanedlouho se těšil takové slávě, že kdekoli se objevil, stadióny byly narvané
k prasknutí. CD nosiče se začaly prodávat
po miliónech, stal se vyhledávanou popstar
a překonal slávu svých rodičů. Valné části
obyvatelstva se vryl do paměti trhákem
Bailamos, který nazpíval jako soundtrack
k filmu Wild Wild West. Nejenže aktivně
zpíval, dokonce si zahrál ve filmu Tenkrát
v Mexiku po boku Johnnyho Deppa, Antonia Banderase a Salmy Hayek.
Nejnovější album nese název Insomniac,
a mohli jste z něho slyšet song Tired of being
sorry, nebo nejnovější Push, natočený
v koprodukci s Lil Wayne.
L. Hromádková
ČTENÁŘSKÝ
KOUTEK
Tentokrát jsem si přečetla knihu
Šeptej doticha, samozřejmě od
Lenky Lanzové. V tomto románu je mnoho zvratů a změny
názorů. Vypráví se
o hezké dívce jménem
Monika, které je osmnáct
let a nemá život vůbec lehký.
Odstěhuje se z Brna do malé
vesnice, kde nikoho nezná, do
školy musí dojíždět, proti kamarádům, které si zde najde, si připadá méněcenná, dosud nechodila s žádným klukem.
A jak její život bude probíhat dál, to se dozvíte, až si to přečtete. Přeju vám krásné
prázdniny a nezapomeňte číst.
Denísek 9.A

V ČÍSLE... Úvodník ke konci roku aneb další

Transkript

Podobné dokumenty