Automobil 7/2012 - Pocta eleganci

Automobil 7/2012 - Pocta eleganci
Překvapení roku? Pravděpodobně ano, soutěž elegance na českém zámku Loučeň při premiéře
získala uznání našich i zahraničních účastníků...
Diváci zhlédli neobyčejné množství sedmdesáti pečlivě vybraných historických automobilů z
let 1900 až 1983, jeden lepší než druhý, a tak jury vedená Ing. Karlem Kupkou, vydavatelem
časopisu Motor Journal o historii motorismu, rozhodně neměla lehkou práci. Ani my jsme si
nebyli jisti, které stroje jsou nejlepší, srovnávat totiž automobily různých epoch lze opravdu
jen těžko, a to přesto, že soutěž byla rozdělena na předválečné a poválečné exponáty, navíc se
samostatnou kategorií Ferrari a diváckou cenou pro nejlepší vůz. Určit, zda je lepší
průkopnický typ z počátku století, anebo italský sportovní klenot poválečného období není
lehké, diváci však měli jasno. Ne nadarmo se Rolls-Royce po léta pyšnil sloganem The Best
Car in the World, a tak dva tisíce návštěvníků rozhodlo o ceně pojmenované po legendárním
karosáři Oldřichu Uhlíkovi ve prospěch Phantomu I ročníku 1928...
Devítičlenná jury zvolila neméně impozantní americký Duesenberg J Phaeton ročníku 1930,
který přivezl Anton Kiaba ze Slovenska; mezi poválečnými vozy bylo na prvním místě
Maserati 3500GT z roku 1959 sběratele Romualda Páva; v samostatné kategorii Ferrari vyhrál
typ 330 GT z roku 1966 Milana Poláka, když oba automobily Ferrari dovezené z továrního
muzea Galleria Ferrari v Maranellu byly vystaveny mimo soutěž. Šlo o typy 275 GTB/4
ročníku 1967 s dvanáctiválcem 3286 cm3 o výkonu 221 kW (300k)/8000 min-1 (podrobněji
viz AR 8/11) a dvoulitrový čtyřválec Ferrari 500 F2, tedy monopost stejného typu, na němž se
italský závodník Alberto Ascari v letech 1952 a 1953 stal mistrem světa Grand Prix. O
obnovení prestižní Soutěže elegance v našich zemích poprvé od doby před světovou válkou se
zasloužili Mgr. Robert Pergl, šéf společnosti Scuderia Praha, oficiálního importéra
automobilů Ferrari a Maserati, a JUDr. Bohuslav Klein, kteří by rádi z českého podniku
vybudovali prestižní akci, pořádanou každoročně podobně jako Concours d'Elegance ve Villa
d'Este, či v kalifornském Pebble Beach.
Vzhledem ke spojení s firmou Scuderia Praha je vcelku logické, že automobily nejslavnějších
italských značek Ferrari a Maserati měly opravdu důstojné zastoupení. Mladší, ale proslulejší
Ferrari měla vlastní výstavní pódium, stejně jako francouzská legenda Bugatti, založená
ovšem také Italem, protože pouze Italové dokázali vytvořit automobilové sportovní legendy,
jejichž věhlas už nemůže být nikdy překonán. Variace na téma Ferrari 250 GT byly
představeny v několika typických podobách, ať už v dvoumístné 250 GT ročníku 1959 Jana
Obermana, anebo čtyřmístné 250 GTE Roberta Pergla z roku 1962, jejichž nástupci se staly
již zmíněné modely 275 GTB/4 a 330 GT, přičemž typové označení prozrazuje jednotkový
objem válce (vynásobíte dvanácti a dostanete objem příslušného motoru). Maserati dlouho
sázel na řadové šestiválce, k nejslavnějším příkladům patří vítězný 3500 GT, teprve později se
objevily osmiválce, používané dodnes. Neuvěřitelná byla kolekce různých typů Bugatti, mezi
nimiž obvykle zářil čtyřválec 1327 cm3 typu 13 z roku 1911, o nějž po dlouhá léta pečuje
František Ernest...
Kuriozitou soutěže se stal nebývalý počet belgických automobilů, reprezentovaných dnes už
zaniklými značkami Imperia a Minerva, průkopníky tichého šoupátkového rozvodu (bez
klasických ventilů). První z nich před válkou do Československa dovážel Ing. Jiří Tachecí,
generální zástupce z Třebízkého 15 v Praze-Košířích, z jehož dobového inzerátu citujeme:
"Pokrok jde stále vpřed. Můžete mít pod kapotou modernější motor než onen, jemuž říkají
osvědčený. Šoupátkový motor IMPERIA jako jediný svého druhu a patentován na celém
světě. Je příliš spolehlivým, než aby Vám někdy selhal. Je úsporný a řídkým hostem v
autodílně. Ušetří Vám hodně peněz. V městském provozu oceníte jeho pružnost a akcelerace.
Servobrzda IMPERIA vyřeší pro Vás příznivě mnohou nepříjemnou situaci. Elegance vozů
IMPERIA zajišťuje jim převahu nad vozy téže třídy. A jejich pohodlí!"
Dva vozy Imperia Six Sport 1800 cm3 představil v Loučeni jejich renovátor Jan Šoral, a to
včetně ukázky pístu s šoupátkovým rozvodem! Imperia vyráběla automobily od roku 1906,
koncem třicátých let se spojila s Minervou, uvedla čtyřválce, šestiválce i osmiválce, ale
skončila produkcí různých licenčních typů (Adler, po válce Standard Vanguard). Jen o dva
roky starší Minerva měla podobné osudy, ale mířila výše s mohutnými osmiválci, jejichž
objem u typu AL činil 6615 cm3 a výkon až 150k (110 kW). Ve třicátých letech však prodej
tohoto belgického automobilu pro krále, prince a jiné aristokraty poklesl, neboť Minervě
chyběly motory V12 nebo V16, jež nabízela konkurence u špičkových typů.
Soutěže elegance bývají přehlídkou nejprestižnějších automobilů, a k nim patřil také americký
Duesenberg, řadový osmiválec s objemem válců 6882 cm3 v závěrečné sérii J (až 195
kW/265k), resp. SJ (228 kW/310k s kompresorem), které však zahubila světová hospodářská
krize, podobně jako další značky koncernu Erretta Lobana Corda. Jeho Cord 810 (812) byl
nejen americkým průkopníkem předního pohonu, ale i aerodynamicky tvarované karoserie s
výklopnými světlomety (1936 - 1937). Zvláštní zmínky zaslouží také britské automobily;
když pomineme Rolls-Royce a Bentley, pak byla překvapením trojce Lagonda včetně
dvanáctiválce, několik Jaguárů včetně předválečných SS-I a SS-100 i originální Alvis Speed
Twenty SA, jeden ze 351 vyrobených exemplářů v první polovině třicátých let, který
představil Petr Uhlíř, samozřejmě vedle své sbírky několika Jaguárů. Německou produkci
reprezentovaly poměrně známé typy Mercedes-Benz a Horch, z prestižních amerických
značek nechyběly také Lincoln, Cadillac, La Salle, Packard a Pierce-Arrow.
Československou produkci uvedly typy Tatra 87, Walter 6B, Wikov Sport, Wikov 40 (sedan),
Škoda Popular, Aero 50, Praga Golden, Z4 Roadster a další, četnářům Automobilu vesměs
dobře známé. Ladislav Samohýl, syn nedávno zesnulého zakladatele rodinné sbírky Aloise
Samohýla, se pochlubil unikátním sportovním automobilem Laurin & Klement typu F,
čtyřválcem 2438 cm3 z roku 1907, zakoupeným z pozůstalosti hraběte Alkose von Nemegeyie
z Vídně. Evžen Majoroš přijel s vozem zapomenuté liberecké značky RAF (Reichenberger
Automobil-Fabrik), typem H-10 z roku 1909, ale vůbec nejstarším exemplářem se stal první
Wartburg 5HP, quadricykl vyrobený v roce 1900 v Eisenachu na základě francouzské licence
Decauville, vzorně renovovaný v Národním technickém muzeu v Praze. Co dodat? Jak nám
prozradil Michele Rayneri, šéf Ferrari Classiche, všichni se už těší na další ročník a přejí si,
aby vznikla nová tradice, kterou oddělení klasických vozů Ferrari chce rozhodně podpořit i v
příštích letech.
HYAN, Tom a Helena HYANOVÁ. Pocta eleganci. Automobil. 2012, 56., 7/2012, s. 2-5.