VIII.Převorství siónské a svatý grál

JUDr. František BRABEC
VIII . PŘEVORSTVÍ SIÓNSKÉ A SVATÝ GRÁL
LEGENDY O SVATÉM GRÁLU
Podle římsko-katolické církve je za Svatý grál
považován Kalich z poslední večeře páně.
Do uvedeného kalichu měla být také zachycena krev Ježíše Krista při ukřižování na kříži,
když mu voják probodl hruď. Problém je ale
v tom, že Svatý Grál , což plyne z mnoha pramenů, byl součástí Šalamounova chrámu.
Přitom Šalamoun se stal izraelským králem
v roce 961 př.n.l. a od Ježíš Krista se datuje
náš letopočet. Šalamounův chrám byl přitom
postaven jako místo pro uložení Archy úmluvy se Zlatými deskami a pro Svatý Grál .
Takže Svatý Grál musí být podstatně starší
než Kalich z Poslední Večeře Páně.
„…Svatý grál v podobě kamenu může být
i mimozemského původu. Je tu opravdu
velká možnost, že Svatý grál má více společného se starobylými (Atlantida, Řecko,
Japonsko, Indie…) civilizacemi než s Kristem…“
„…Zdroj tematiky grálu se nejčastěji hledá
u Keltů, v hermetismu, ve vegetačních rituálech a helénistických mystériích či v katolickém ideálu křižáka; obecně křesťanské
vlivy (eucharistická úcta apod.) uznává většina badatelů, ale někteří je vnímají jako
pozdější církevní přetvoření původních látek
nebo přímo jejich nepochopení. … Jistý protějšek této diskuse lze spatřovat v navazování moderních hnutí či jednotlivců na
vybrané roviny grálového symbolu (Keltství; Hnutí Grálu; široký proud esoterismu
předpokládající… dědickou linii zahrnující
nejrůznější geograficky i časově vzdálené
náboženské systémy…“
K dalším legendám – neověřeným teoriím je
tu ještě teorie, podle níž „…je svatý grál
mimozemského původu. K tomuto názoru
dospěli vědci, dva bratři z Německa, Johannes a Peter Fiebagové. V tomto případě by
zřejmě vůbec nešlo o pohár, ale spíš o nějaký kámen. Fiebagové tvrdí, že vysledovali
stopu svatého grálu až do doby putování
Izraelitů pouští, tedy 1500 př.n.l. Pro své
tvrzení používají i díla Eschenbacha, podle
něhož grál zanechalo na Zemi tajemné hejno
a pak odletělo ke hvězdám. Podivné jevy,
které v některých legendách doprovázejí
48
svatý grál lze , podle Fiebagů, vyložit radioaktivitou obklopující pohár nebo spíš
kámen či jiný předmět mimozemského
původu. Objevují se i úvahy, že jistou dobu
byl svatý grál přechováván ve svatostánku Šalomounova chrámu. Ať už jde
o tajemnou nádobu, z níž pil Kristus, nebo
o předmět, který nám tu ponechali mimozemšťané, či o pouhý výplod fantazie, hledání svatého grálu po celá staletí ztělesňuje věčné hledání lidstva. Úporné, často
marné hledání cesty ke štěstí, k osvícení či
k bohu…“
Podle velice důvěryhodné, ale o to více
důvěrné informace je pravděpodobně, že
jde o dvanáct křišťálových desek . Každá
z nich z poloviny popsaná písmem tzv.
binárního kódu. Drhá část popsána písmem podobajícímu se uzlíkům. Křišťálové desky jsou staré mnoho tisíc let. Písmo na
Křišťálových deskách je v sedmimístném
binárním kódu. Zajímavé je že současné
počítače jsou rovněž založeny na binárním
kódu, počítače zpracovávají informace
pomocí osmi pevných binárních čísel a ty se
skládají pouze z jedniček a nul. Podobný
systém současnému počítačovému kódu
používali Inkové již více jak 500 let předtím
než Bill Gates založil Microsoft a objevil operační systém Windows. Další pozoruhodnou
záležitostí, je že písmo je vepsáno do čistého čirého křišťálu. Udělat znaky takového
písma do křišťálových desek by vyžadoval
kvalitně broušený diamat, který by bylo
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
nutno neustále přibrušovat, nebo do trysek
soustředěný proud vody a diamantového
prachu (písku). Obojí by, ale i jedné desky
trvalo přibližně sto let.
Jak bylo binární a uzlíčkové písmo do desek
vepsáno. Nabízí se vysvětlení. Písmo bylo
vepsáno velmi moderní technologií laseru.
Ale jak, když křišťálové destičky jsou staré
mnoho tisíc let? Podle prastaré mytologie
Dvanáct křišťálových destiček měly zhotovit pradávné civilizace, jako poselství civilizacím příštím. Mohlo by se jednat buď
o poselství pradávné civilizace Atlanťanů
případně Lemuřanů, ale existuje rovněž
verze, že jde o poselství mimozemské civilizace. V dávných mytologiích se hovoří
o dvou mimozemských civilizacích, které
přiletěli na Zemi. Jednou z nich jsou tzv.
Nefilové z tzv. Dvanácté planety. O těch
hovoří vědec – archeolog a astronom Zacharia Sitchin v souvislosti se jeho výzkumy
v oblasti starodávného Sumeru. O druhé
mimozemské civilizaci, která přistála na naší
Planetě hovoří vědec – fyzik Drunvalo Melchizedek ve svém pojednání v knize Prastará tajemství květu života.
Podle pradávných mytologií a mystérií měla
pradávná civilizace poselství příštím civilizacím vepsaných do křišťálových tabulek –
dvanácti tabulek rozdělit a předat dvanácti nově vznikajícím civilizacím - pradávným
Tibeťanům, starodávných Egypťanům, Starodávným Řekům, Izraelitovi Mojžíšovi,
prastarým Inků i prastarým Májům apod.
www.parlament-vlada.cz
Takže podle toho žádná nově vznikající civilizace neměl ucelený obraz. Předpokládá se,
že komplexní sadu dvanácti křišťálových
desek nemá ani žádné tajné bratrstvo.
PŘEVORSTVÍ SIONSKÉ
A SVATÝ GRÁL
V pojetí Převorství siónského byl a je
„…Svatý grál metaforou pro samotnou
Máří Magdalénu, jejíž lůno se stalo kalichem pro Kristovo dítě… metafora Ježíšovy
rodové linie a celých generací jeho potomků a současně označovala tajné dokumenty, které celý příběh potvrzují. V francouzštině je Svatý grál znám jako Sangreal, což
je odvozeno od ze San Greal , což znamená
královskou krev…“.
Tajemství Svatého grálu ochraňovalo a ochraňuje Převorství siónské. Se Svatým grálem
souvisejí, ale i další tajemství, která žel stále
tajemstvím zůstávají.
Přesto se domníváme, že pojetí Svatého
Grálu jako lůna Máří Magdalény je v pojetí
Převorství sionského pouhou zástěrkou
k zakrytí skutečného tajemství, která Svatý
Grál obsahuje a skrývá. Z tohoto pohledu se
nám jeví přijatelnější verze, že Svatý grál
představují tzv. Křišťálové desky a na nich
vepsaná tajemství dávné minulosti. Rovněž
se předpokládá, že v destičkách by mělo být
zakódováno i tajemství klíče ke Kabale.
V roce 1975 byly v Bibliothégue Nationale
v Paříži nalezeny pergameny s názvem Les
Dossiers Secrets , které „…identifikují řadu
členů převorství, mimo jiné Sira Isaaca
Newtona, Viktora Huga, Sandra Botticelliho a Leonarda da Vinci…“.
Historici, kteří dokumenty zkoumali jednoznačně zmíněné osobnosti identifikovali
jako velmistry Převorství siónského.
Podle uvedených dokumentů „…Leonardo
da Vinci (1452–1519) jako velmistr znal
místo, kde se nachází Svatý grál…“.
Tajemství Svatého grálu je ukrytí v Leonardových kresbách známých jako „… Vitruviova figura… malbách Mona Lisa… dvou
verzích Madony ve skalách… a především
Poslední večeře páně…“ Zvláště významná je freska poslední večeře páně . „… Celá
tato freska je ve skutečnosti klíčem k záhadě Svatého grálu…“.
Jak jsme si, ale ukázali v předchozích kapitolách chápání Svatého grálu Převorstvím
siónským, jako rodovou linii Ježíše Krista
a máří Magdalény, nebo jako kalich s krví
Ježíše Krista v ojetí ortodoxní katolické církve, nejsou jedinými přístupy, k danému problému. Existuje pojetí Svatého grálu jako
křišťálových desek v nichž jsou vepsána
tajemství dávnověku, či křišťálové lebky,
zlaté či smaragdové desky s vepsaným
tajemstvím apod.
Domníváme se, že ani pojetí Převorství siónského není skutečným Svatým grálem. Jde
sice o významné vědění, ale tajemství, jak
převorství siónského, tak dalších Tajných
bratrstev včetně rozličných směrů zednářství a Iluminátů jsou daleko hlubší a význam-
nější. Pokud tedy Svatý grál představuje
zásadní mystéria nebo klíč k nim, pak jde
o něco zcela jiného, než znalosti kolem
pokrevní linie Ježíše Krista a Máří Magdalény. Pro ortodoxní římsko-katolickou církev
to jsou sice vědomosti velmi nepříjemné, ale
rozhodně ne zásadní. Musí a s velkou pravděpodobností existují tajemství daleko hlubší a závažnější.
Je rovněž nanejvýš pravděpodobné, že ani
nalezené Svitky od Mrtvého moře, papyry z Nag Hammádí, malé kožené knížečky nalezené v horním Egyptě u starobylého města Chénoboskion či pergameny
s názvem Les Dossiers Secrets nalezené
v Bibliothégue Nationale v Paříži, obsahující Gnostická apokryfní evangelia,
nepředstavují skutečná, hluboká a velice
závažná mystéria, která Převorství siónské
či jiná tajná bratrstva vlastni a utajují. Vše
nasvědčuje tomu, že ta nehlubší tajemství,
ty nejzávažnější dokumenty z doby daleko
dávnější – daleko před naším letopočtem,
jako z doby starého Egypta, prastarého
Sumeru, či dokonce z doby Atlantidy vlastní právě Převorství sionské a další tajná bratrstva včetně zednářů. Dá se, ale rovněž
předpokládat, že i zde sehrává stěžejní
úlohu Ježíš Kristus, co by prorok a jeho žena
Máří Magdalena. Oba pocházejíc z židovské
královské krve, se stali zřejmě těmi, kdo převzali dávná mystéria, esoteriku, okultismus,
alchymii, vědomosti astronomie a astrologie, matematiky, geometrie i architektury
stejně jako spiritualitu a rituály z pradávných civilizací. Zdá se, že tato tajemství šla
přes Mojžíše a židovské krále až k Ježíšovi
a Magdaléně. Odtud pak pramenila zřejmě
i Ježíšova proroctví a jeho zázraky.
Základem víry gnostiků „…byl duchovní
a mystický prožitek… tvrdili…, že Bůh,
který se zjevuje ve Starém zákoně, představuje pouze nižšího boha… Podle nich
byl pravý Bůh cizí, neznámý, absolutně
transcendentní…“.
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
To by odpovídalo teorii vědce (archeologa,
astronoma a znalce starých písem) Zacharia Sitchina, který hovoří o hlavním bohovi
na mimozemské planetě a nižších bozích
(mělo jich být dvanáct), kteří byli Nefily
a přiletěli na zemi z jiné planety. Na zemi
pak vládli. Gnostikové představovali již ve
svých počátcích s velkou pravděpodobností již Tajné bratrstvo.
„…napsali řadu textů – mezi nimi gnostický
evangelia. Gnostické učení se rozvinulo
v oblasti Středozemního moře, kde sídlily
nejvyspělejší kultury středověku (egyptská,
asyrská, řecká, židovská)… gnostik znamená ten kdo má pravé poznání a označuje
toho,kdo přejal od nebeského zjevovatele
tajemného ducha učení – tedy gnósis neboli poznání…“ Stojíme před otázkou, kdo
byli zjevovatelé? S velkou pravděpodobností se mohlo jednat o představitele mimozemské civilizace, jak se zmiňuje o Nedílech
Zacharia Sitchin v souvislosti se svými
výzkumy. Také by se mohlo jednat o přeživší Atlanťany ve stavu bez metabolických procesů, přežívající ve stavu samadhi, jak se
zmiňuje věc Ernst Muldašev v souvislosti
s jeho expedicemi do Nepálu, Tibetu i Egypta. Vše nasvědčuje tomu, že právě od Nefilů, možná Atlanťanů čerpal i Mojžíš.
V této souvislosti je zajímavá i kresba Leonardo da Vinciho (Rosenkruciána a velmistra Převorství siónského) připomínající létající talíř – mimozemské létající těleso.
(pokračování příště)
V článku byly použity prameny:
GRÁLOVÁ QUESTE JAKO POUŤ:
od středověku po Ottu Rahna,
David ZBÍRAL.
PRŮVODCE SVĚTEM DA VINCIHO KÓDU,
Michael Haag a Veronica Haagová,
Jota, s.r.o 2006.
POSELSTVÍ DA VINCIHO KÓDU,
René Chandelle,
Jota, s.r.o, Brno 2005
www.parlament-vlada.cz
49