CESTINA I

ČEŠTINA PRO ZAČÁTEČNÍKY
TSCHECHISCH FÜR ANFÄNGER
Jiřina van Leeuwen-Turnovcová
Franz Schindler
Johann Wolfgang Goethe-Universität
Slavisches Seminar
Dantestr. 4-6
Postfach 11 19 32
D-60054 Frankfurt
Tel.: 069/798-22180
Fassung 8.10.2008
Aussprache und Schriftbild der tschechischen Laute
Der Akzent (die Betonung) ist im Tschechischen immer und unabhängig von der sonstigen
Beschaffenheit eines Vokals auf der 1. Silbe. Der Akzent ist mit der Länge nicht identisch.
Wörter, die in der 2. Silbe eine Länge haben, müssen dennoch auf der 1. Silbe betont werden:
republika, Nováková. Wortverbindungen von Präpositionen und Nomen sind eine phonetische
Einheit, so dass die Betonung auf die Präposition fällt: za stromen, do divadla.
I. Vokale:
kurz sind a, e, i, y, o, u;
lang sind á (wie Sahne), é (Bär), í, ý (Liebe), ó (Kohl), ú, ů (Kuh).
Die Vokallänge kann bedeutungsunterscheidend sein: rada (dt.:Ratschlag) : ráda (dt.: gerne;
fem.); vina (Schuld) : vína (des Weines); muže (dt.: des Mannes) : může (dt.: er/sie kann).
Der Lautwert von i/y und í/ý ist identisch (die Schreibung reflektiert historische Lautverhältnisse). I/Í wird nach weichen Konsonanten (s.u.) und y/ý nach harten Konsonanten
geschrieben. Nur in entlehnten Wörtern kann ein i auch nach harten Konsonanten stehen:
politika.
Die Vokale ú und ů unterscheiden sich nur im Schriftbild: ú wird im absoluten Anlaut und im
Anlaut einer Zusammensetzung geschrieben; ů schreibt man im Wortinlaut und in einigen
grammatischen Endungen (z.B. bei pán im Gen. bzw. Dat. pl. mask. und neutr.: pánů bzw.
pánům).
Beispiele: pán, dáma, mám, znám, máslo, láska, lék, lékárna, mléko, lidé, bílý, milý, mít, snít,
jídlo, Berlín, východ, móda, úterý, úkol, stůl, dům, vůz.
Die Schreibung des Vokal -ě- [Lautwert -je] gibt die "Weichheit" des vorausgehenden -d-, -t-,
-n- an: dělník [ďelník], dějiny [ďejiny], těsto [ťesto], nějaký [ňejaký], něco [ňeco];
- in der Verbindung -mě- wird in der Aussprache -ň- eingeschoben (měsíc [mňesíc], město
[mňesto], poměr [pomňer], měna [mňena]);
- in der Verbindung -bě-, -pě-, -vě- wird ein -j- eingeschoben: oběd [objeT], běs [bjes], pět
[pjet], zpěvák , opět, pěstovat, odpověd', věda, věta.
II. Diphthonge:
- Verbindung eines Vokals mit einem Halbvokal (-i-/-j- oder -u-) werden nur flüchtig
ausgesprochen, sie gelten als lange Vokale: -aj-: Krajčír, bajka; -ej-: olej, dělej; -oj-: voj,
boj, stroj; -au-: auto; -eu-: reuma;
- in den Lautgruppen -ie-, -ia-, -io-, -ii-, -iu-, -ai-, -ei-, -oi-, -ui- wird bei der Aussprache ein
-j- ("Hiatus") eingeschoben: Marie, piano, pionýr, partii, diagnóza, aluminium, laik,
muzeí, altruista.
III. Konsonanten:
Konsonanten mit Háček haben folgenden Lautwert:
š /wie dt. -sch- bzw. russ. Ш / šest, šít, široký, košile;
č /wie dt. -tsch- bzw. russ. Ч / číst, často, čekám, čeština;
ž /wie fr. -j- bzw. russ. Ж / život, žízeň, Žilina, Pražák;
ř /ohne Entsprechung/ řeka, Jiřina, Řím, Řecko.
1
Die Konsonanten sind stimmhaft, d.h. bei ihrer Aussprache schwingen die Stimmbänder,
oder stimmlos, d.h. bei ihrer Aussprache schwingen die Stimmbänder nicht. Einige Lauten
treten in Paaren auf, deren Artikulation sich nur durch die Stimmbeteiligung unterscheiden.
Die Stimmhaftigkeit ist bedeutungsunterscheidend: pít (dt.: trinken) : bít (dt.: schlagen),
ten (dt.: dieser) : den (dt.: Tag), žila (dt.: sie lebte) : šila (dt.: sie nähte).
stimmhaft b
stimmlos p
d
t
v
f
z
s
ž
š
(g)
k
h
ch
ď
ť
ř
ř
m
n
ň
j l
r
c
č
Konsonanten sind weiterhin entweder ausschließlich weich (š, č, ž, ř, d', t', ň, c, j),
ausschließlich hart (h, ch, k, r, d, t, n) oder können entweder weich oder hart (s, z, l, m, v, b,
p) sein.
► orthographische Konsequenz: nach weichen Konsonanten wird kein -y- geschrieben, nach
harten Konsonanten immer -y- (außer bei Entlehnungen: historie, monarchie).
Die Weichheit/Palatalität ist bedeutungsunterscheidend: sít (dt.: säen) : síť (dt.: Netz) ;
jdeme (dt.: wir gehen) : jděme (dt.: laßt uns gehen).
Sofern nach d, t, n ein -i- oder -ě- erscheint, ist es ein Anzeichen dafür, dass der Konsonant
weich ist. Deshalb werden -d-, -t-, -n- in den Ausdrücken dívka, podívat se, ticho, tisíc,
nikdo, nic, něco, němý weich ausgesprochen. (Vgl. auch die Aussprache von -bě-, -pě-, -věund -mě-).
Die Kennzeichnung der Dentale (d, t) und des Nasals (n) durch einen Apostroph oder ein
Häkchen ist ein Zeichen der Weichheit: vgl. loď, ďábel, síť, báseň, píseň.
Die stimmlosen Konsonanten -k-, -p-, -t- werden ohne Aspiration (Behauchung)
ausgesprochen: Karel, táta, péro.
Unterschiede in der Aussprache von Konsonanten gegenüber dem Deutschen:
-c- /wie dt. -z- in "Zucker" bzw. wie russ. Ц / cena, cesta, pocit, cizí, Cicero, cíl;
-s- /wie dt. -ss- in "Essen" bzw. wie russ. С / sem, síla, silnice, sít', sovětský;
-z- /wie dt. -s- in "sehen" bzw. wie russ. З / zima, zítra, zavírat, ozvěna, země;
-v- /wie dt. -w- in "Wasser" bzw. wie russ. В / vědět, věc, povídka, vidím, vítěz.
Die Konsonanten -r- und -l- sind silbenbildend: krk, vlk, smrt.
Assimilation der Konsonanten :
- im absoluten Auslaut werden stimmhafte Konsonanten (wie im Dt.) stimmlos: lev, dub,
led;
- im Inlaut richtet sich die Aussprache der Konsonantengruppen nach der Beschaffenheit
des nachfolgenden Konsonanten (regressive Assimilation): dívka [fk], polívka [fk], lebka
[pk], kobka [pk], obsílka [ps], pohádka [tk] usw.;
- das -h- im Inlaut muß immer ausgesprochen werden: pohodlný, dohoda;
- das -h- im absoluten Auslaut wird wie [ch] ausgesprochen: Bůh, soudruh, soustruh.
Assimilation von Konsonantengruppen:
- -dc-, -tc-, -ds-, -ts- verschmelzen in einfaches [ts]: dcera, dětský, bohatství, lidský, matce,
srdce, podstavec, pod sebou, otce, krátce;
- -tš-, -dš-, -tč-, -dč- verschmelzen in einfaches [tsch]: kratší, větší, sladší, dotčená,
Hradčany;
- -dz-, -tz- verschmelzen in einfaches stimmhaftes [dz]: podzim, pod zemí, pět zemí;
2
-
wenn ein Wort mit -j + Konsonant anfängt, wird -j- meistens nicht ausgesprochen: jméno,
jsem, jsi;
Konsonantengruppen -zs-, -zš-, -žš- werden an das 2. Glied assimiliert: francouzský [sk],
rozšířit [šš], užší [šš], nižší [šš].
Text 1. Čtěte nahlas! (Lesen Sie laut!)
Česká republika leží ve střední Evropě. Je to malá země. Na severozápadě a na západě hraničí
s Německem. Na jihu hraničí Česká republika s Rakouskem, na východě se Slovenskou
republikou. Poslední hranice je na severovýchodě s Polskem. Česká republika existuje od
začátku roku tisíc devět set devadesát tři (1993). Dříve byly Česká a Slovenská republika
jeden federativní stát. Bývalá republika existovala od roku tisíc devět set osmnáct (1918).
Vznikla po první světové válce z části Habsburské monarchie. Historické území České
republiky se dělí na Čechy, Moravu a Slezsko. V České republice žije asi deset milionů (10,2
milionů) obyvatel. Slovenská republika má asi pět milionů (5.4 milionů) obyvatel. V České
republice žijí Češi (90%), Moravané (4%), Slováci (1,9%), Poláci (0,5%), Němci (0,4%),
Slezané (0,11%) a Romové (0,1%). Od roku dva tisíce čtyři (2004) je Česká republika částí
Evropské unie. Hlavní město České republiky je Praha (1.170.000), hlavní město Slovenské
republiky je Bratislava. Další důležitá města jsou Brno (390.000), Ostrava (325.000), Plzeň
(172.000) a Olomouc (106.000) v České republice, a Košice (236.000), Prešov (93.000) a
Banská Bystrica (83.000) na Slovensku.
Slovíčka:
být, je, jsou
Čechy pl.t.
číst, čte
důležitý,á,é
hraničit, í
ležet,-í
malý,á,é
mít, má
nahlas
obyvatel, e M.
po (+L.)
Rakousko, a N.
sever,u M.
střední,í,í
světový,á,é
východ, u M.
západ, u M.
žít, žije
sein
Böhmen
lesen
wichtig
grenzen
liegen
klein
haben
laut
Einwohner
nach
Österreich
Norden
mittelWeltOsten
Westen
leben
bývalý
část,i F.
dělit se, dělí se
hlavní,í,í
jih,u M.
Maďar,a M.
město,a N.
Morava, y F.
Německo,a N.
od roku
poslední,í,í
Róm,a M.
Slezsko, a N.
světová válka
území, í N.
vzniknout, ne
země,ě F.
ehemalig
Teil
bestehen aus
hauptSüden
Ungar
Stadt
Mähren
Deutschland
seit dem Jahr
letzte
Roma
Schlesien
Weltkrieg
Gebiet
entstehen
Land
1. cvičení: Odpovězte na otázky! (1. Übung – Beantworten Sie die Fragen!)
1. Je Curych hlavní město Švýcarska? 2. Co je hlavní město Francie? 3. Leží Anglie ve
střední Evropě? 4. Vzniklo Holandsko po první světové válce? 5. Hraničí Luxembursko
s Polskem? 6. Je Stockholm hlavní město Dánska? 7. Má Londýn 1918 obyvatel? 8. Co jsou
důležitá města Belgie? 9. Kolik obyvatel má Česká republika? 10. Kdy vzniklo
Československo? 11. Odkdy existuje Česká republika? 12. Co jsou části České republiky? 13.
Kdo žije v České republice?
3
2. cvičení: Přeložte do češtiny! (2. Übung – Übersetzen Sie ins Tschechische!)
Deutschland ist ein föderativer Staat in Mitteleuropa. Im Südosten grenzt Deutschland an
Österreich. Im Süden liegt die Schweiz, im Westen Frankreich, Belgien, Luxemburg und
Holland. Im Norden grenzt Deutschland an Dänemark und im Osten an Polen und die
Tschechische Republik. Die Hauptstadt heisst Berlin und liegt im Osten. Berlin hat ungefähr 3
Millionen Einwohner und Deutschland hat ungefähr 80 Millionen Einwohner. Deutschland
besteht aus 16 Länder. Früher existierten die DDR und die BRD. Sie entstanden nach dem
zweiten Weltkrieg. Deutschland ist Teil der Europäischen Union. Weitere wichtige Städte
sind München, Köln, Dresden, Hamburg und Leipzig.
4
1. (první) lekce: Časování sloves v přítomném čase [Konjugation im Präsens]
Wie im Deutschen unterscheidet das Tschechische drei Personen (1., 2. und 3.Person) sowie
zwei Numerus (singular, plural).
Pravidelná slovesa [regelmäßige Verben]:
1. (první) třída -á-
2. (druhá) třída -í-
3. (třetí) třída
-e-/-ne-/-je-
singular
Singular
singular
-ám
-áš
-á
plural
-áme
-áte
-ají
dělat: dělám, dělají machen
znát: znám, znají kennen
odpovídat: odpovídám, odpovídají antworten
pomáhat: pomáhám, pomáhají
helfen
plural
-ím
-íš
-í
-i/-u*
-eš
-e
-íme
-íte
-í/-ejí1
mluvit: mluvím, mluví reden
uklízet: uklízím, uklízejí
aufräumen
bydlit: bydlím, bydlí wohnen
myslet: myslím, myslí denken
plural
-eme
-ete
-í/-ou2
nést: nesu, nesou tragen
plakat: pláči/-u, pláčí/-ou
weinen
tisknout: tisknu, tisknou
drucken
studovat: studuji/-u,
studují/-ou
bít: biji/-u, bijí/-ou
schlagen
krýt: kryji/-u, kryjí/-ou
(be)decken
1
Die Endung –ejí tritt nur bei –et-Verben auf, die mindestens drei Silben haben. Nach m, v, b,
p, d, t, n: -ějí
2
Nach palatalen Konsonanten im Superstandard: -i/-í, im normalen Usus: -u/-ou.
Reflexivní slovesa [reflexive Verben]: Die reflexive Partikel se ändert sich bei der
Konjugation nicht!
dívat se schauen
učit se lernen
radovat se sich freuen
dívám se díváme se
učím se
učíme se
raduji se
radujeme se
Nepravidelná slovesa [unregelmäßige Verben]:
mít haben/sollen umět können
moci/moct können
(gelernt haben)
(in der Lage sein)
mám
máme
umím
umíme
mohu/můžu můžeme
můžete
máš
máte
umíš
umíte
můžeš
má
mají
umí
umějí/umí může
mohou/můžou
smět dürfen
chtít wollen
smím
smíme chci
chceme
smíš
smíte
chceš
chcete
smí
smějí/smí chce
chtějí
vědět wissen
vím
víme
víš
víte
ví
vědí
5
dát geben
dám
dáš
dá
dáme
dáte
dají
brát nehmen
beru
bereme
bereš
berete
bere
berou
být sein
jsem
jsme
jsi(jseš) jste
je
jsou
stát stehen
stojím
stojíme
stojíš
stojíte
stojí
stojí
jít gehen
jdu
jdeme
jdeš
jdete
jde
jdou
jet fahren
jedu
jedeme
jedeš
jedete
jede
jedou
spát schlafen
spím
spíme
spíš
spíte
spí
spí
číst lesen
čtu
čteme
čteš
čtete
čte
čtou
musit/muset müssen
musím musíme
musíš
musíte
musí
musí/musejí
Bei der Verneinung (Negation) verschmilzt die Negationspartikel ne- mit dem Verb.
Negation: ne + Verbum
nemám
nemáme
nemáš
nemáte
nemá
nemají
Negation von být:
nejsem
nejsme
nejsi (nejseš) nejste
není
nejsou
Futurum von "být"
budu
budeme
budeš
budete
bude
budou
► Im Tschechischen gibt es zwei Aspektformen der Verben, die sog. imperfektive (ipf.) und
perfektiven (pf.) Verben. Diese Problematik wird erst später behandelt. Bei beiden
Verbformen kommt die Präsenskonjugation zur Anwendung. Bei den imperfektiven
Verben drücken diese Formen das aktuelle Präsens (Teď spí. Jetzt schläft er/sie) oder eine
gewohnheitsmäßige Handlung aus (Kouří. Er hat die Gewohnheit zu rauchen. = Er ist
Raucher). Bei den perfektiven Verben drücken die präsentischen Formen dagegen ein
Handlung in der Zukunft aus: vgl. das Aspektpaar kupovat (ipf.) - koupit (pf.): Kupuje
košile. Er/Sie kauft Hemden // Koupí košile. Er/Sie wird Hemden kaufen.
► Futurum der imperfektiven Verben: budu + Infinitiv.
► Höflichkeitsform: Anrede = 2.Pl.: Kam jdete? Co budete dělat? Rozumíte česky?
Text 2: Český jazyk.
V tomto semestru se začínáme učit češtinu. Čeština je západoslovanský jazyk. Také polština
je západoslovanský jazyk. Ruština je ale východoslovanský jazyk. Jazyk je (jak víme)
prostředek komunikace a interakce. Částí nauky o jazyku jsou fonetika a morfologie. Slovní
zásobou jazyka se zabývá lexikologie.
Ve Frankfurtu můžeme studovat češtinu na Slovanském institutu Goetheovy univerzity.
Kromě češtiny se na Slovanském institutu studuje také ruština a srbština/chorvatština. Dříve
se studovaly také polština a bulharština. Slovanské jazyky se studují v rámci bakalářského
studia Empirické jazykovědy. Sociologie, ekonomie, právo, obecné dějiny a dějiny umění
východní Evropy se studují na jiných institutech. V České a Slovenské republice se slavistika
studuje v Praze na Karlově univerzitě, v Bratislavě na Univerzitě Jana Amose Komenského, v
Brně na Masarykově univerzitě a na dalších institutech. Studenti, kteří se chtějí naučit dobře
česky, můžou v létě navštěvovat Letní školu slovanských jazyků v Praze nebo v Brně. Můžou
požádat Německou akademickou službu o stipendium v České republice. Když nedostanou
stipendium, musí si pobyt zaplatit sami. V Praze studenti absolvují kurz češtiny. Ten trvá čtyři
týdny. Akademické úřady ubytují frankfurtské studenty ve studentských kolejích a postarají
se o učební program. Studenti můžou v Praze navštěvovat kulturní programy. Můžou chodit
na koncerty, na výstavy, do divadla a do kina. Snídat, obědvat a večeřet můžou v menze.
Můžou ale také chodit do restaurací a kaváren. Kdo chce, může se češtinu učit i privátně v
jazykové škole. Kurzy se organizují v létě.
6
Slovíčka:
absolvovat, -solvuje absolvieren
čeština, -y F.
die tschech. Sprache
čtyři
4
dějiny,-0 Pl.t.
Geschichte
dobře
gut (Adv.)
jazyk,-a M.
Sprache
jiný,á,é
anderer
jižní,-í,-í
südkdo
wer
kino,-a N.
Kino
kolik
wie viel
kromě +Gen.
Außer
kurz,-u M.
Kurs
menza,-y F.
Mensa
navštěvovat, -těvuje besuchen
německý,-á,-é
deutsch
obědvat, obědvá
zu Mittag essen
platit, platí (ipf.)
zahlen
polština,-y F.
die poln. Sprache
požádat, požádá (pf.) bitten/fordern
privátně Adv.
privat
restaurace, -e F.
Restaurant
semestr,-u M.
Semester
slovní,í,í
Wortsnídat, snídá
frühstücken
stipendium,-a N.
Stipendium
tento, tato, toto
dieser,e,es
týden,-e M.
Woche
učební,-í,-í
Lehrumění, -í N.
Kunst
v létě
im Sommer
východní,-í,-í
ostzabývat se, -vá se (+I.)sich beschäftigen
západoslovanský,-á,-é westslawisch
byt,-u M.
chodit, chodí
další,-í,-í
divadlo,-a N.
dostat, dostane
jazykový,-á,-é
jít, jde
kavárna,-y F.
když
kolej,-e F.
koncert,-u M.
který,á,é
léto,-a N.
nauka,y F.
několik,-a
obecný,á,é
organizovat, -nizuje
pobyt, -u M.
pořádat, pořádá
právo, -a N.
prostředek,a M.
sám, sama, samo
škola,-y f.
služba,-y f.
starat se, stará (ipf.)
student,-a M.
trvat, trvá
ubytovat, -uje
učit se, učí se
úřad,-u M.
večeřet, večeří
výstava,-y F.
začínat, začíná
zásoba,y F.
I. cvičení: Předložte a odpovězte! [Übersetzen und beantworten Sie!]
1. Was können wir am Slawischen Institut studieren?
2. Wer kann in Prag die Kulturprogramme besuchen?
3. Was können die Studenten in der Menza machen?
4. Was ist Russisch?
5. Womit (čím) beschäftigt sich die Lexikologie?
6. Wo studiert man in Bratislava Slavistik?
7. Wann besuchen die Studenten die Sommerschule?
8. Was müssen Studenten machen, die kein Stipendium erhalten?
7
Wohnung
gehen
weiterer
Theater
bekommen
Sprachgehen
Café
wenn
Wohnheim
Konzert
welcher
Sommer
Fach, Lehre
einige
allgemein
organisiere
Aufenthalt
veranstalten
Recht
Mittel
selbst/allein
Schule
Dienst
sich kümmern
Student
dauern
unterbringen
lernen
Amt
zu Abend essen
Ausstellung
beginnen
Bestand
Text 3: Rozhovor [Gespräch]:
Horst: Dobrý den. Jmenuju se Horst Schmidt. Studuju na Slovanském institutu Goetheovy
univerzity ve Frankfurtu. Chtěl bych se v Praze učit česky.
Sekretářka: Dobrý den. Vítám Vás. Německé akademické úřady Vám dají stipendium na
kurz češtiny v Praze, a zažádáte o studijní pobyt v České republice.
Horst: To je výborné. Mohu tedy studovat čtyři týdny v Praze!
Sekret..: Ano, gratuluju Vám. Už jste se někdy učil nějaký jiný slovanský jazyk?
Horst: Ano. Studuju už tři semestry ruštinu a východoevropské dějiny. Češtinu se už učím
dva semestry.
Sekret.: Rozumím. Můžete asi jít do kurzu pro pokročilé. Ale nejdříve budete muset psát test.
Horst: To je v pořádku. Nemám strach psát test. Myslím, že jsem se na kurz dobře připravil.
Pilně se učím a mám v Praze kamarády. Mluvím také často česky.
Sekret.: Nemusíte mít strach, test není těžký. Bude se konat zítra odpoledne v učebně číslo
dvě. Přijd'te včas!
Horst: Budu tam včas. Na shledanou a děkuju Vám.
Sekret.: Na shledanou. Těšilo mě.
II. cvičení: Přeložte a odpovězte! [Übersetzen und beantworten Sie!]
1. Wo studiert Horst?
2. Wie lange kann Horst in Prag studieren?
3. Was muß Horst zuerst machen?
4. Hat Horst Angst, den Test zu schreiben?
5. Ist der Test schwer?
6. Wo und wann findet der Test statt?
7. Wer gibt Horst (Horstovi, Dativ) ein Stipendium für einen Tschechisch-Kurs in Prag?
8. Wie lange studiert Horst bereits Slavistik?
Slovíčka:
často
děkovat, děkuje
dva, dvě
ještě ne
kdy
konat se, koná se
myslit, -lí
nejdříve
odpoledne
pilně
přesně
připravit
rád, ráda
tak
těší mne
test,-u M.
to
učebna,-y F.
už
velmi
zítra
oft (Adv.)
danken
2
noch nicht
wann
stattfinden
denken
zuerst (Adv.)
nachmittag(s) (Adv.)
fleißig (Adv.)
genau (Adv.)
vorbereiten
froh
so
es freut mich
Test
das
Lehrsaal
schon
sehr
morgen (Adv.)
číslo,-a N.
dostat se, dostane
hodina,-y F.
kamarád, -a M.
když
kurz pro pokročilé
na shledanou
někdy
ostatně
pořádek, -řádku M.
přijít, přijdu
psát, píše
strach,-u M.
tedy
těšit se na + Akk.
těžký,-á,-é
třetí
učila se
včas
vítat, vítá
8
Nummer
gelangen
Stunde/Uhr
Freund
wenn
Kurs für Fortgeschrittene
auf Wiedersehen
irgendwann
übrigens (Adv.)
Ordnung
kommen
schreiben
Angst
also
sich freuen auf etw.
schwer
dritter
gelernt
rechtzeitig (Adv.)
willkommen heißen
III. cvičení: Přeložte! (Übersetzen Sie!)
1. Kannst Du morgen kommen? Willst Du übersetzen? Kann er rechtzeitig gehen? Wollen Sie
lernen?
2. Wer spricht nicht deutsch? Sprechen Sie gut tschechisch? Wird sie in Prag studieren?
Willst Du fahren oder gehen?
3. Dürfen wir gehen? Darf sie das (to) kaufen? Sie dürfen nichts (nic) machen. Will sie das
Buch (knihu) lesen? Können Sie gut lesen?
4. Ich habe Angst, aber sie nicht. Sie kennt alles (všechno). Sie lernt hier schon seit drei
Semestern.
5. Wann wird der Test stattfinden? Wann beginnt Ihr? Mußt Du den Test schreiben? Willst
Du es (to) tun?
6. Will sie lesen oder schreiben? Wollen Sie nach Prag (do Prahy) fahren? Wir wollen in
Berlin bleiben.
7. Ich heiße XY und studiere hier. Sie studiert auch hier. Er wird dort (tam) Tschechisch
lernen. Ich will das auch (také) machen.
8. Wo wohnst du? Wo wird sie im Sommer wohnen? Wie lange studierst Du Slavistik und
Geschichte?
9. Hast Du ein Stipendium? Warum (proč) weißt Du das nicht? Warum singt sie nicht? Wir
lernen hier.
Anmerkungen zur Konjugation in Präsens:
1. Die -á-Klasse ist sehr produktiv. Mit Ausnahme von 3.P.Pl. ist der Stammvokal
immer lang. Weitere Verben:
zpívat, zpívá
singen
ptát se, ptá se
fragen
začínat, začíná
beginnen
vstávat, vstává
aufstehen
zavírat, zavírá
schließen
obědvat, obědvá
zu Mittag essen
otvírat, otvírá
öffnen
snídat, snídá
frühstücken
říkat, říká
sagen
prodávat, prodává
verkaufen
2. Die -í-Klasse ist sehr produktiv. Nach diesem Muster werden die meisten onomatopoetischen Verben (vgl. bučet, mečet, syčet, vrčet) konjugiert. Auch Deverbativa
(uklízet ggüb. uklidit), Denominativa (večeřet "abendessen" zu večeře "Abendbrot",
bělet "weißen" zu bílý "weiß" usw). Die Endung -ejí in 3.Pl. haben die meisten
dreisilbigen Verben. Manche Verben können in der 3.Pl. die kurze -í neben der langen
-ejí Endung haben.
3. In der 3. Klasse sind die Verben mit den Suffixen -e-, -ne-, -je- zusammengefaßt, weil
sie im Präsenz praktisch dieselben Endungen haben. Die Formen mit -u/-ou nach
einem palatalen Konsonanten in der 1.Sg. und 3.Pl. sind in der Umgangssprache
häufig (studuju statt studuji); die Formen auf -i/-jí sind hochsprachlich. Weitere
wichtige Verben:
vézt, veze
fahren
lézt, leze
kriechen, klettern
klást, klade
etw. hinlegen
krást, krade
stehlen
kvést, kvete
blühen
růst, roste
wachsen
hnát, žene
treiben, jagen
prát, pere
waschen
zvát, zve
einladen
hýbat (se), hýbe
(sich) bewegen
klepat, klepe
klopfen
plavat, plave
schwimmen
česat (se), češe
(sich) kämmen psát, píše
schreiben
zakázat, zakáže
verbieten
rozkázat, rozkáže
befehlen
sterben
lhát, lže
lügen
umřít, umře
9
Text 4: - čti a překládej!
Každý den vstávám v sedm hodin. Probouzím se, protože zvoní budík. Tam, kde bydlím, není
žádný hluk. Nejezdí tam nákladní auta, a osobní auta tam jezdí jen zřídka. Nejdříve jdu do
koupelny. Tam se sprchuju, čistím si zuby a holím se. Vlasy si nečešu, protože jsem plešatý.
Když nemám čas, tak se jen myju. Pak se oblékám a obouvám. Když jsem hotový, vařím si
čaj. Kávu nepiju. Většinou snídám doma, jen někdy snídám v menze na univerzitě. Ke snídani
jím chleba nebo rohlík s máslem a se sýrem nebo s marmeládou. A protože nejsem vegetarián,
jím také salám. Po snídani uklízím stůl a myju nádobí. Pak hledám věci, které budu během
dne potřebovat, a jdu na nádraží. Na univerzitu jezdím vlakem a metrem. V létě někdy jezdím
také na kole. Pracuju na Slovanském institutu jako vědecký spolupracovník.
IV. Přeložte a odpovězte!
1. Warum wacht er auf? 2. Wann steht er auf? 3. Warum ist dort, wo er wohnt, kein Lärm? 4.
Wo frühstückt er? 5. Was macht er im Badezimmer? 6. Was isst er zum Früstück? 7. Wann
räumt er den Tisch auf? 8. Als was arbeitet er im Slavischen Institut?
V. Napiš malý text! [Schreib einen kleinen Text!]
Jak začíná tvůj den?
Slovíčka
během (+G.)
bydlit, -lí
čas
čistit
dům, domu M.
hluk, -u M.
hotový, -á, -é
knihovna, -y F.
koupelna
mýt se, myje se
nádraží, -í N.
občas (Adv.)
obouvát se
osobní auto
plešatý,-á,-é
prázdniny, -0 F.pl.
rohlík, -u M.
stůl, -u M.
vařit, vaří
většinou (Adv.)
vlasy, -ů M.pl.
žádný,-á,é
zub, -u M.
im Laufe
wohnen
Zeit
putzen
Haus
Lärm
fertig
Bibliothek
Badezimmer
sich waschen
Bahnhof
manchmal
sich die Schuhe anziehen
Personenwagen
Glatze habend
Ferien
Hörnchen
Tisch
kochen
meistens
Haare
kein
Zahn
10
budík,-u M.
čaj, -e M.
chléb, -a M.
den, dne M.
hledat, hledá
holit se
jezdit, -dí
kolo, -a N.
máslo, -a N.
nádobí, -í N.sg.
nákladní auto
oblékat se, -bleká se
oddělení, -í N.
pít, piju
potřebovat, -buje
probouzet se, -zí se
sprchovat se
sýr, -a M.
věc, -i F.
vlak, -u M.
vstávat, -vá
zřídka (adv.)
zvonit, -ní
Wecker
Tee
Brot
Tag
suchen
s. rasieren
fahren
Fahrrad
Butter
Geschirr
Lastwagen
s. anziehen
Abteilung
trinken
benötigen
aufwachen
s. duschen
Käse
Sache
Zug
aufstehen
selten
klingeln
VI. cvičení - Překlad:
1. Wir fangen an, Tschechisch zu lernen. 2. Wann willst Du Dich heute waschen? 3. Warum
kommt Ihr so spät (pozdě)? 4. Wie lange ist er schon weg (pryč)? 5. Was studieren Sie an der
Fakultät? 6. Spricht sie russisch oder nur tschechisch? 7. Warum sagt er das nicht? 8. Die
Tschechische Republik besteht aus Böhmen, Mähren und Schlesien. 9. Die Tschechische
Republik liegt in Mitteleuropa. 10. Die Republik hat 9 Millionen Einwohner. 11. Die
Hauptstadt der Tschechischen Republik ist Praha. 12. Die Slowakei ist nicht Slowenien!
VII. cvičení - Překlad
Ihr studiert Germanistik in Brünn an der Masaryk-Universität. Ihr habt ein Stipendium oder
bezahlt das Studium selbst. Ihr seid Deutsche und Tschechen. Ihr steht jeden Tag um sieben
Uhr auf, geht ins Badezimmer und duscht euch. Weil ihr ungern aufräumt, frühstückt ihr ein
Hörnchen mit Marmelade in der Mensa. Morgen müßt ihr einen Test schreiben. Ihr könnt also
nicht in ein Konzert, sondern (nýbrž) müsst fleissig lernen.
11
2. (druhá) lekce: Skloňování substantiv (N., G., Akk. Sg./Ol.), číslovky (Zahlwörter)
Jednotné
Číslo (sg.)
Fragepronomen
mužský rod (m.)
hart
ženský rod (f.)
weich
hart
belebt
unbelebt
belebt
unbelebt
střední rod (n.)
weich
konsonantisch
hart
weich
lang
Nominativ
kdo, co
pán
hrad
muž
stroj
žena
růže
skříň
kost
město
moře
nádraží
Genitiv
koho, čí
čeho
pána
hradu,
lesa
muže
stroje
ženy
růže
skříně
kosti
města
moře
nádraží
Akkusativ
koho, co
pána
hrad
muže
stroj
ženu
růži
skříň
kost
město
moře
nádraží
pán [Herr], hrad [Burg], muž [Mann], stroj [Maschine], žena [Frau], růže [Rose], skříň [Schrank], kost [Knochen], město [Stadt], moře [Meer],
nádraží [Bahnhof].
Příklady:
Hlavní město Československa; první nádraží města; druhá menza univerzity; malé auto pana Gorbačova; muž ženy; kamarád studentky; student
slavistiky a historie; navštěvujeme divadlo Brna; čí je kniha [Buch]?; co myješ?; kdo se učí ruštinu?; koho/čí je tento stroj?; z čeho je kniha?; od
koho dostaneš stipendium?; uklízím učebnu Slovanského institutu; marmeláda a sýr z Polska; snídají chleba a máslo z kavárny letní školy;
muzeum města Prahy; teorie literatury; píšu test a klauzuru; čistíš koupelnu; studujete sociologii a germanistiku; čtou tento (dieser) román; kdo
nezná poezii Anny Achmatovové?; ptáme se Elizabety.
- Im 2. Fall des Singulars hat das Muster hrad die Endung -u. Die Endung -a weisen lediglich einige Substantiva auf, z.B. z lesa [Wald], dvora
[Hof], sklepa [Keller], mlýna [Mühle]; bez chleba, sýra, jazyka usw., weiterhin die Tages- und Monatsbezeichnungen (außer pátku [Freitag],
listopadu [November ]), z.B. pondělka [Montag], března [März], dubna [April] usw., sowie einige Ortsbezeichnungen, z.B. do Benešova,
Kojetína, Berouna, Tábora usw.
- Belebte Maskulina haben die Formen des Gen.Sg. auch im Akk.Sg., im Plural gilt diese Regelung nicht.
- Identische Formen: N.Sg.=Akk.Sg. bei unbelebten harten wie weichen Maskulina
N.Sg.=Akk.Sg. bei kons. Fem. (skříň, kost), bei harten wie weichen Neutra.
12
Množné číslo (pl.)
mužský rod (m.)
hart
ženský rod (f.)
weich
střední rod (n.)
hart
weich
konsonantisch
hart
weich
lang
belebt
unbelebt
belebt
unbelebt
Nominativ
páni
pánové
hrady
muži,
mužové
stroje
ženy
růže
skříně
kosti
města
moře
nádraží
Genitiv
pánů
hradů
mužů
strojů
žen
růží
skříní
kostí
měst
moří
nádraží
Akkusativ
pány
hrady
muže
stroje
ženy
růže
skříně
kosti
města
moře
nádraží
Příklady: problémy Evropy nejsou malé; čteme knihy studentů slavistiky; neznám univerzity Rakouska; kamarádi studentů dějin umění jdou do
kaváren; připravíme kurzy letních škol; navštěvuješ kamarádky sestry a bratra; organizujete koncerty orchestrů; absolvují studium slovanských
jazyků; ptají se pána; dívá se na hrady v Čechách a na Moravě; hledám hlavní města Evropy; jsou tady tři pánové a dvě dámy; do [+ G.; in,
hinein] nádraží jedou dva vlaky.
- Im 1. Fall des Plurals wechseln sich bei den Mustern pán und muž, d.h. bei den belebten Maskulina, teilweise die beiden Endungen -i und ové bei ein und demselben Substantiv ab: muži/mužové, Češi/Čechové (arch.), historici/historikové usw. Die Endung -é kommt bei dem harten
Muster bei Substantiven mit dem Suffix -an vor, der die Bewohner von Orten oder die Angehörigen eines Staates bezeichnet: občané
[Bürger], Moravané, Slezané usw. Weiterhin kommt die Endung bei folgenden Wörtern vor: hosté [Gäste], sousedé [Nachbarn], manželé
[Eheleute] (Das eher ungebräuchliche manželové hat die Bedeutung: "verheiratete Männer"). Bei dem weichen Muster erscheint die Endung -é
bei Substantiven mit dem Suffix -tel: obyvatelé, učitelé. In einigen Fällen alternieren die Endungen -i und -é: akrobaté/akrobati,
demokraté/demokrati, favorité/favoriti.
- Identische Formen: N.Pl.=Akk.Pl. bei harten und weichen unbeseelten Maskulina, Feminina, Neutra.
13
- Konsonantenalternationen im N.Pl. der beseelten Maskulina:
-k, -h (-g), -ch werden vor der Endung -i zu -c, -z, -š: voják-vojáci [Soldat], soudruhsoudruzi [Genosse], teolog-teolozi, hoch-hoši [Junge];
-r wird vor der Endung -i zu -ř: bratr-bratři [Bruder];
-d, -t, -n werden vor der Endung -i phonetisch zu -d', -t', -ň: kamarád-kamarádi,
pirát-piráti, pán-páni.
Číslovky v nominativu (Numeralia im Nominativ)
1 jeden, jedna, jedno
+ N.Sg.
jeden kamarád, jedna kniha, jedno kino;
2 dva (M.) dvě (F.+N.)
3 tři
4 čtyři
+ N.Pl.
+ N.Pl.
+ N.Pl.
5 pět
+ G.Pl.
6 šest, 7 sedm, 8 osm usw. + G.Pl.
dva kamarádi, dvě knihy, dvě kina;
tři kamarádi, kamarádky, kina;
čtyři muži, ženy, kina;
pět pánů, růží, kin;
šest, sedm osm kamarádů, knih, kin.
Diese Regel des Wechsels von Nominativ zu Genitivformen nach Zahlen ab 5 gilt auch für
den Akkusativ:
Nominativ
Akkusativ
Jeden kamarád pije limonádu.
Navštěvuji jednoho kamaráda.
Dva kamarádi jedí salám.
Hledám dva kamarády.
Pět kamarádů čte knihy. ►Kongruenz des Mám šest kamarádů.
Verbs im Singular.
9 devět
10 deset
11 jedenáct
12 dvanáct
13 třináct
14 čtrnáct
15 patnáct
16 šestnáct
17 sedmnáct
18 osmnáct
19 devatenáct
20 dvacet
21 dvacet jeden/jedna1
22 dvacet dva
30 třicet
40 čtyřicet
50 padesát
60 šedesát
70 sedmdesát
80 osmdesát
90 devadesát
100 sto
200 dvě stě (Dual)
300 tři sta (N.Pl.)
400 čtyři sta
500 pět set (G.Pl.)
600 šest set
1000 tisíc
2000 dva tisíce (N.Pl.)
5000 pět tisíc(ů)
1
Die Zahlen 21-99 können entweder auf die englische Art (twenty two) dvacet dva oder auf
die deutsche Art (zweiundzwanzig) dvaadvacet gebildet werden.
Nach dem Fragepronomen kolik wieviel sowie nach Quantitativa: mnoho viel; málo wenig;
několik einige und trochu, nemnoho ein wenig gilt die gleiche Regel wie bei Zahlen ab fünf:
in Positionen des Subjets (also eigentlich im Nominativ) oder der des direkten Objekts (also
Akkusativ) steht der Genitiv: kolik studentů?, mnoho žákyň, málo chleba, trochu mléka,
několik knih usw.
14
I. cvičení : Skloňujte substantiva!
1. Večeříme (pizza). 2. Jedu do (Barcelona). 3. Navštěvují (Barbora). 4. Brusel je hlavní
město (Evropa). 5. Neznám (monarchie). 6. Studujeme (ekonomie) (východ). 7. Snídáš
(Nutella). 8. Jdeme do (kino). 9. Píšete (román). 10. Uklízíme (kolej). 11. Znám (Petr). 12.
Čteme (novela). 13. To je auto (profesor). 14. Kolín a Hamburk jsou důležitá města
(Německo). 15. Navštěvujete (Praha a Olomouc). 16. Nesu (lampa). 17. Jdu do (muzeum). 18.
Čteš (Schiller). 19. Začínáš (škola). 20. Jedes na (úřad). 21. Češeš kamarádka. 22. Myješ
Vladimír. 23. Holíme (Michael Jackson). 24. Připravíš (marmeláda). 25. Obědváš (čokoláda).
26. Pijeme (limonáda). 27. Jsem z (Frankfurt). 28. Je to institut (chemie). 29. Stroj (firma) je
tam. 30. Nepiju (čaj).
Text 5: Program dne.
Každý den začínají přednášky a semináře v osm nebo v devět hodin. Studenti přicházejí na
fakultu ale většinou později. Neradi totiž vstávají a tak často zaspí. Když přijdou na fakultu,
jdou do kafeterie a dají si kávu. Přitom spolu hovoří o univerzitě, kině nebo kamarádech.
Teprve potom přijdou do učebny, posadí se do židlí a vezmou si péro, tužku a papír. Studenti
mají mnoho práce. Proto tráví často celý den na univerzitě. Mají totiž přednášky a semináře
dopoledne i odpoledne. Někdy musejí být na fakultě i večer. Během dne studují také v
univerzitní knihovně nebo v knihovně Slovanského institutu. Na oběd chodí většinou do
menzy, ale večeří doma. Když mají čas, jdou během dne na kávu do kavárny. Domů nebo na
kolej, kde bydlí, se vracejí teprve večer. Studenti, kteří nebydlí ani na koleji, ani u rodičů,
mají vlastní byt. Někdy spolu bydlí několik kamarádů nebo studentů. Když se studenti vrátí z
univerzity domů, poslouchají zprávy nebo se dívají na televizní noviny. Pak vaří, večeří,
poslouchají rádio, čtou knihy, noviny a časopisy nebo jdou do kina nebo do divadla. Někdy
jdou také na diskotéku.
II. cvičení - Bilde vier Ja/Nein-Fragen und vier Fragen mit Fragepronomen zu dem
Text!
Slovíčka:
ani...ani
bydlit, bydlí
celý,á,é
časopisy
dívat se
doma
dopoledne,-e N.
hudba, -y F.
noviny, -0 F.
odpoledne
poslouchat, -slouchá
přednáška,-y F.
rád,a,o
sedat si, sedá si
slyšet, slyší
totiž
u + Gen.
většinou
vracet se, vrací se
zpráva, -y F. N
weder...noch
wohnen
ganz
Zeitschriften
schauen
zu Hause
Vormittag
Musik
Zeitung
nachmittags
hören (aktiv.)
Vorlesung/Vortrag
gern
sich hinsetzen
hören (passiv)
nämlich
Bei
meistens (Adv.)
zurückkehren
Nachricht
během +Gen.
byt,-u M.
čas,-u
den,dne M.
do + Gen.
domů
hovořit, hovoří
když
od + Gen.
péro,-a N.
později
přijít, -jde
rodiče,-ů Pl.M.
seminář,-e M.
společně
tužka, -y F.
vařit, vaří
vlastní,í,í
zaspat, zaspí
židle,-e f.
15
im Laufe
Wohnung
Zeit
Tag
Bis
nach Hause
reden
wenn
von,ab
Feder
später (Komp.)
kommen
Eltern
Seminar
gemeinsam
Füller
kochen
eigener
verschlafen
Stuhl
III. cvičení - překlad:
1. der Tag des Buches 2. die Länder der Rosen 3. die Wohnung des Studenten 4. beim
Professor der Literatur 5. die Zeitungen und Zeitschriften der Freunde 6. er hat 7 Kronen
(koruna) und 30 Heller (halíř) 7. Besuchen Sie die Studenten jeden Tag? 8. Kocht er gern für
(pro + Akk.) die Eltern und Freunde? 9. Willst Du das Meer anschauen? 10. Was wird sie
morgen Nachmittag tun? 11. Warum wollen Sie nicht jetzt beginnen? 12. Wo wohnen die
Studenten und die Studentinnen in Berlin? 13. Liest Du gern Bücher? 14. Kann er die
Zeitungen schon lesen? 15. Wo lernt er so intensiv tschechisch? 16. Was will sie morgen
vormittags tun? 17. Kommst Du nachmittags zur Fakultät? 18. Kennen Sie zwei Städte der
Tschechischen Republik? 19. Reinigt er schon das Badezimmer der Eltern? 20. Die Studenten
besuchen hier Seminare und Vorlesungen. 21. Wir kommen jeden Tag erst um 10 Uhr. 22.
Wann stehen Sie auf - um 6 oder um 8 Uhr? 23. Wann geht sie abends schlafen? 24. Wohnt er
zu Hause? 25. Der Tag hat 24 Stunden, das Jahr hat 365 oder 366 Tage.
Text 6: Konverzace:
Eva: Ahoj, Ivane! Jak se máš?
Ivan: No nazdar, Evo! Mám se dobře. To jsem rád, že tě vidím! Právě ti chci zavolat a zeptat
se tě, jestli zítra přijdeš na přednášku profesora Umberta Eca.
Eva: Ještě nevím. V kolik hodin začíná ta přednáška, a víš, kde to bude?
Ivan: Začíná v deset hodin dopoledne a bude trvat asi dvě a půl hodiny. Koná se v posluchárně číslo sedm na Filozofické fakultě. Myslím, že tam přijde hodně lidí.
Eva: To si také myslím. Profesor Eco v Praze ještě nikdy nepřednášel. Bude to přednáška o
semiotice. Půjdu tam také.
Ivan: To je dobře. Můžeme se tam setkat. Kdo přijde první, bude držet místo, o.k.
Eva: To je dobrý nápad! Už se těším! Uvidíme se zítra!
IV. cvičení: Bilde zwei Ja/Nein-Fragen und drei Fragen mit Fragepronomen zu dem
Text!
Slovíčka:
držet, -ží (ipf.)
konat se, -ná se (ipf)
nápad,-u M.
posluchárna,-y F.
setkat se, -ká se (pf.)
vidět
zeptat se, -tá se (pf.)
halten
stattfinden
Einfall
Hörsaal
s. Treffen
sehen
fragen
hodně
místo, -a N.
nikdy
půl, -e F.
trvat, trvá
zavolat, -lá (pf.)
viel
Ort, Platz
niemals
Halb
dauern
anrufen
Anmerkungen zur Deklination der Substantiva:
1. MASK. haben im Auslaut entweder a) einen harten Konsonanten: pán, hrad; b) einen
weichen Konsonanten: muž, stroj oder c) einen Vokal: předseda Vorsitzender, soudce
Richter (wird erst im zweiten Kurs behandelt);
2. Wie muž dekliniert man belebte Maskulina auf -l: král, krále König, -tel: učitel, -tele
Lehrer, -s: Kraus, Krause, -z: Francouz, Francouze;
3. Wie stroj dekliniert man Maskulina mit einem weichen konsonantischen Ausgang auf
-c: měsíc Mond/Monat, -č: klíč Schlüssel, -j: čaj Tee, und einige auf -l: kašel, kašle
Husten, cíl, -e Ziel;
4. FEM. haben a) einen harten vokalischen Ausgang auf -a: žena, b) einen weichen
16
vokalischen Ausgang auf -e/ě: růže oder c) einen konsonantischen Ausgang auf -t
(ehemals -t'): kost oder -ň: skříň, píseň, auch -l: hůl;
5. Wie růže dekliniert man feminine Substantiva auf -e/ě: růže, auf -ice: ulice Straße,
-ile: košile Hemd, -ině/-yně: žákyně Schülerin und die Pluralia tanta auf -e: dveře Tür,
housle Geige, brýle Brille;
6. FEM. auf -ice, -ile, -ině haben im Genitiv Plural eine Ø-Endung: ulic, košil, žákyň;
7. Feminine Ländernamen auf -ie (Francie, Anglie, Belgie) werden nach dem Typ růže
(also weich) dekliniert;
8. Einsilbige MASK./FEM. mit -ů- als Stammvokal des Nominativs Singular kürzen
meistens in allen anderen Kasus den Stammvokal -ů- zu -o-: stůl, stolu M. Tisch, vůz,
vozu M. Wagen, důl, dolu M. Bergwerk, hůl, hole F. Stock;
9. Ortsnamen (Mask.) auf -ín, -or, -ov (Dekl.Typ hrad) haben im Genitiv Singular -a:
Berlín, Berlína; Tábor, Tábora; Benešov, Benešova; Krakov, Krakova.
10. rodiče Eltern (Pl.) dekliniert wie muži: Gen.Pl.-ů: rodičů;
11. dítě Kind gehört im Singular zu den Neutra mit t-Stamm:-ěte; -ěti usw., im Plural
jedoch zu den Feminina /Dekl. wie kost/: děti, dětí usw.
12. NEUT. auf -iště haben im Genitiv Plural eine Ø-Endung: hřišť [Spielplatz]; letišť
[Flugplatz] .
Nach dem Fragepronomen kolik wieviel sowie nach Quantitativa: mnoho viel; málo wenig;
několik einige und trochu, nemnoho ein wenig steht die Angabe der Menge im Genitiv:
kolik studentů?, mnoho žákyň, málo chleba, trochu mléka, několik knih usw.
V. cvičení - překlad:
Ich bereite das Konzert der Mährer und Schlesier vor. 2. Die Studentinnen sitzen und lernen.
3. Wir sehen den Professor der Literatur im Institut. 4. Hat er die fünf Bücher zu Hause? 5. Ja,
er hat weder die Bücher noch die Zeitschriften. 6. Wir suchen dort sieben Maschinen und drei
Schränke. 7. Zwei Männer kommen hierhin (sem) und werden tschechisch lernen. 8. Ihr
bezahlt 345 Rosen. 9. Frühstückst Du Brot, Butter, Marmelade und trinkst Du Tee? 10. Wann
fahren die Züge vom (z+Gen.Sg.) Bahnhof ab? 11. 365 Tage des Jahres. 12. Sie kämmen sich
die Haare und rasieren sich. 13. Sie sehen 3 Kinder in Prag.
Phraseologismen:
1. Jak se máš/máte? Jak se ti/Vám daří? Wie geht es Dir/Ihnen? 2. nazdar!, Ahoj, Dobrý den.
Begrüßungen 3. Chcete to opravdu vědět? Wollen Sie das wirklich wissen? 4. Mám se
dobře/špatně. Mir geht es gut/schlecht. 5. Nestojí to za řeč/nic. Es ist nicht der Rede/nichts
wert. 6. Není mi dobře. Mir ist nicht gut. 7. Mám dobrou/špatnou náladu. Ich habe
gut/schlechte Laune. 8. Jde to. Es geht. 9. Mohlo by to být lepší. Es könnte besser sein! 10.
Horší už to ani být nemůže. Schlechter kann es schon nicht mehr sein.
VI. cvičení - skloňujte substantiva! (Deklinieren Sie die Substantive!)
A. Maskulina
1. Odchází od (bratr [Bruder], stroj [Maschine], kluk [Junge], strom [Baum], vchod
[Eingang], strýc [Onkel], plot [Zaun], student, míč [Ball], přítel [Freund]).
2. Vidím (obraz [Bild], ředitel [Chef], soused [Nachbar], talíř [Teller], úředník [Beamte],
strop [Decke], koberec [Teppich], dělník [Arbeiter], řidič [Fahrer], člověk [Mensch]).
B. Feminina
1. Přijde bez (čepice [Mütze], kniha [Buch], dcera [Tochter], mast [Salbe], krabice [Schachtel], kočka [Katze], tužka [Stift], sklenice [Glas], voda [Wasser], nit [Faden]).
2. Poslouchá (hudba [Musik], píseň [Lied], diskuse, přednáška [Vortrag], řeč [Rede], pohádka
17
[Märchen], hra [Schau-Spiel], pověst [Legende], báseň [Gedicht], recitace).
C. Neutra
1. Jedeme kolem (jezero [See], nádraží [Bahnhof], sídliště [Wohnsiedlung], náměstí [Platz],
divadlo [Theater], letiště [Flughafen], kino, pole [Feld], koupaliště [Schwimmbad], nábřeží
[Ufer]).
D. Gemischt
1. Chodím do (kavárna [Café], nemocnice (f.) [Krankenhaus], obchod [Geschäft], knihovna
[Bibliothek], město [Stadt], koupelna [Badezimmer], divadlo, pokoj [Zimmer], předsíň (f.)
[Vorzimmer], park)
2. Jedí (snídaně (f.) [Frühstück], oběd [Mittagessen], večeře (f.) [Abendessen], jablko [Apfel],
hruška [Birne], maso [Fleisch], ryba [Fisch], cukroví [Süßwaren], houska [Brötchen],
polévka [Suppe]).
3. Hledám (rukavice (f.) [Handschuh], klíč [Schlüssel], sklenice (f.) [Glas], kapesník
[Taschentuch], bratr [Bruder], mýdlo [Seife], kočka [Katze], míč [Ball], peněženka
[Geldbörse], strýc [Onkel]).
4. Odchází z (ústav, restaurace (f.), budova [Gebäude], místnost (f.) [Raum], jídelna
[Eßzimmer, Mensa], kuchyň (f.) [Küche], sál, nádraží, vesnice (f.) [Dorf], letiště (n.)).
5. Studujeme (čeština, sociologie (f.), slavistika, dějiny (f.pl.) [Geschichte], germanistika,
politické vědy (f.pl.), literární věda, strojírenství [Maschinenbau], anglický jazyk,
pedagogika, psychologie (f.), filozofie (f.)).
6. To je kolega (otec [Vater], přítel [Freund], kamarád, matka [Mutter], studentka [Studentin],
ředitel [Leiter], profesor, Hanka, Petr).
7. Letíme do (Praha, Brno, Frankfurt, Barcelona, Francie (f.), Moskva, Berlín, Hamburg,
Riga, Norimberk, Belgie (f.), Nizozemsko [Niederlande], Paříž, Londýn, Anglie (f.),
Brusel).
8. Jedeme na (univerzita, Krym, Morava, Slovensko, nádraží, chmel [Hopfen], ostrov).
VII. cvičení: skloňujte substantiva ve cvičení A,B, C a D 1-4 v plurálu!
VIII. cvičení: pŕeložte!
1. Das Studium dauert zwei Jahre. 2. Die Freunde bezahlen das Abendessen. 3. Die
Studentinnen wohnen bei einer Freundin. 4. Die Eltern fahren nach Barcelona. 5. Wir
frühstücken ein Brötchen und drei Hörnchen. 6. Du lernst schon fünf Stunden lang. 7.
Nachmittags gehen die Professoren in die Bibliotheken. 8. Der Lehrer sucht einen Füller und
Papier. 9. Die Ämter bringen die Studenten in Wohnheimen unter. 10. Wer schreibt gerne
Bücher. 11. Väter lesen gerne Zeitschriften und Zeitungen. 12. Stehen Sie um 6 oder um 9Uhr
auf? 13. Hast du vormittags Zeit? 14. Wieviele Sprachen kannst du? 15. Schreiben die
Studenten die Tests in Lehrsaal 23? 16. Die Wohnungen in Prag haben oft zwei Badezimmer.
17. Die Bewohner der Tschechischen Republik hören gerne Konzerte. 18. Im Osten Brünns
gibt es vier Diskotheken. 19. Im Sommer finden in Bratislava Ausstellungen statt. 20. In der
Slowakei dauert die Schule 12 Jahre. Die Eltern reservieren zwei Stühle.
VIII. cvičení: skloňujte substantiva !
1. Česká republika leží ve středu (Evropa). 2. Na severozápadě od České (republika) je Německo. 3. Česká republika je na severu (Rakousko) a na západě Slovenské (republika). 4. Od
(začátek) roku tisíc devět set devadesát tři (1993) nejsou Česká a Slovenská (republika) jeden
federativní stát. 5. Tehdy (dt.: damals) vznikla z (část) Habsburské (monarchie). 6. Části historického (území) České (republika) jsou (Čechy, Morava a Slezsko). 7. Z hlavního (nádraží)
(Praha) jezdí vlaky do (Bratislava), (Plzeň), (Brno), (Banská Bystrice) a vůbec (dt. überhaupt)
na (Slovensko). 8. V tomto semestru se začínáme učit (angličtina). 9. Kromě (čeština) je pol-
18
ština další západoslovanský jazyk. 10. Prostředky (jazyk) potřebujeme na (komunikace a interakce). 11. Pravidla (dt. Regeln) (fonetika, morfologie a lexikologie) stojí v gramatice. 12.
Ve Frankfurtu můžeme studovat kromě (slavistika) (sociologie, ekonomie, právo, germanistka
a dějiny (umění). 13. Slavistika na Slovanském institutu (Univerzita Jana Amose Komenského) je velmi dobrá. 14. Studenti, kteří se chtějí naučit dobře (němčina), mohou v létě navštěvovat Letní školu německého (jazyk) v hlavním městě (Švýcarsko). 15. Od Německé akademické (služba) dostanou studenti kromě (stipendium) i ubytování v jedné koleji (Brno). 16. V
Moskvě studenti absolvují letní (škola) (ruština). 17. Akademické úřady ubytují
frankfurtského (student) a postarají se o (snídaně, oběd a večeře). 18. Studenti mohou
navštěvovat kulturní programy (divadlo a muzeum) v Londýně. 19. Mohou chodit na klasický
(koncert) (Amadeus Mozart), na (výstava) (Ludwig Kirchner) nebo do divadla (město). 20.
Na (snídaně a oběd) jdou studenti do (menza). 21. Mohou ale také chodit do (restaurace a
kavárna). 22. Studuji na Slovanském institutu (Frankfurt). 23. Student požádá (profesor) o
(kniha a časopis) z (Anglie). 24. Akademické úřady (Belgie) dají (stipendium) na Letní
(škola) (nizozemština). 25. Studuji už tři semestry (biologie a matematika).
19
3. (třetí) lekce: A) Minulý čas. B) Konjunktiv. C) Předmětná a účelová věta. D)
Podmínková věta. A) Präteritum. B) Konjunktiv. C) Objekt- und
Finalsatz. D) Konditionalsatz.
A. Das Präteritum besteht aus den Präsensformen von být + l-Partizip des Tätigkeitsverbs
(l-Part. wird gebildet vom Infinitivstamm, wobei die t-Endung im Singular durch die
Endungen -l (m.), -la (f.), -lo (n.) und im Plural durch -li (m. belebt),-ly (f./m. unbelebt),-la
(n.) ersetzt wird.
Singular:
1. (já) jsem + dělal, -la, -lo (I.Kl.)
2. (ty) jsi + uklízel, -la, -lo (II.Kl.)
3. (on/ona/ono) 0 + nesl, -la, -lo
Plural:
1. (my) jsme + dělali, -ly, -la (I.Kl.)
2. (vy) jste + uklízeli, -ly, -la (II.Kl.)
3. (oni/ony/ona) 0 + nesli, -ly, -la.
► In der 3. Person Singular und Plural fällt das Hilfsverb weg!
► Regionale Variante in der 1. Person singular und plural: já uklízel, my uklízeli. Anstatt des
Hilfsverbes wird das Personalpronomen zur Kennzeichnung der Person verwendet.
► Das Hilfsverb steht immer in der zweiten Position im Satz: vgl. Včera jsem byl v divadle.
V divadle jsem byl včera. Byl jsem v divadle včera.
L-Partizip der unregelmässigen Verben:
byl, měl, uměl, mohl, dal, směl, chtěl, věděl, bral, stál, šel, musil, jel, spal, četl, jedl.
Anmerkungen zum Präteritum:
1. Wird von männlichen und weiblichen Personen gesprochen, so richtet sich die Endung
des Partizips auch im ausgehenden Patriarchat nach dem Maskulinum: Studenti a
studentky byli na přednášce.
2. Bei der höflichen Anrede muß man im Präteritum das Geschlecht des Angesprochenen
beachten: Šla jste včera [gestern] do kina? Šel jste včera do kina?
3. Die Form des Hilfsverbs wird in der 2.Sg.Prät. häufig verkürzt und an das
vorausgegangene Wort (Fragepronomen) angehängt: Kdes byl včera večer? Kdes
byla? Kams to dal (statt Kam jsi to dal) Diese Formen sind umgangssprachlich, sie
werden gesprochen, nur selten aber geschrieben. Bei einem reflexiven Verb wird die
Verkürzung -s an des Reflexivpronomen angehängt: Díval ses včera na televizi? Myl
sis včera vlasy?
Die Formbildung der Präteritalformen beider Aspekte verläuft identisch. Es liegt jedoch ein
semantischer Unterschied vor. Während der imperfektive Aspekt die Dauer, die regelmäßige
Wiederholung oder das einfache Stattfinden einer vergangenen Handlung bezeichnet,
akzentuiert der perfektive Aspekt die Abgeschlossenheit der Handlung, d.h. dass sie zu einem
Ziel, einem Resultat geführt hat.
Každé Vánoce psala rodičům. ==> Wiederholung, ipf. Aspekt. „Jede Weihnachten schrieb sie
den Eltern.“
Celý den psala pohlednice. ==> Stattfinden einer Handlung "Sie schrieb den ganzen Tag
Ansichtkarten."
Včera napsala bratrovi dopis. ==> konkrete Handlung mit Resultat. „Sie hat gestern dem
Bruder einen Brief geschrieben.“
20
I. cvičení - přelož do němčiny a dej věty do druhého čísla a do jiné osoby!
1. Chtěli se učit češtinu. 2. Ještě se neviděli. 3. Byla tam včera [gestern] večer, ale dnes
[heute] odpoledne už jela domů. 4. Konal se zde maratón. 5. Zavolali jsme do
Československa. 6. Studovali v Bratislavě tři týdny slovenský jazyk. 7. Měla strach jet sama
domů. 8. Dostala jsi knihu o filozofii? 9. Doktor byl rád, že si pacient čistil zuby každý den.
10. Už ses někdy učil latinsky? 11. Myslel na to, že bude muset zítra psát test. 12. Jela jsem
včera na univerzitu metrem. 13. Dnes jsi spala u rodičů, že ano? 14. Ne, u rodičů jsem přespat
nemohl, protože celý večer uklízeli byt.
B. Bildung von Konjunktiv: Konjunktiv von být + l-Partizip:
Singular:
1. (já) bych + šel/šla/šlo
2. (ty) bys + šel/šla/šlo
3. (on/ona/ono) by + šel/šla/šlo
Plural:
1. (my) bychom + šli, šly, šla
2. (vy) byste + šli, šly, šla
3. (oni,ony,ona) by + šli, šly, šla.
Anmerkungen zum Konjunktiv:
1. Bei reflexiven Verben verschmilzt in der 2.Sg. das Reflexivpronomen mit dem -s des
Hilfsverbs: učil by ses, myl by sis ruce, česal by ses rád, dívala by ses, vařil by sis
usw.
2. Das Hilfsverb steht immer in der zweiten Position im Satz: vgl. Ráda by navštěvovala
univerzitu. Univerzitu by ráda navštěvovala. Navštěvovala by univerzitu ráda.
II. cvičení - přelož a dej do druhého čísla!
1. Chtěli bychom se zúčastnit [teilnehmen] kurzu ruštiny v Sankt-Petěrburgu (Petrohradu). 2.
Mohla byste mi dát tu knihu? 3. Nechtěla bych jet ani na Slovensko ani do Maďarska. 4. Ona
by šla ráda do muzea, ale nemá dnes čas. 5. Kdy jsi tam byl naposledy? 6. Musila by tam
nejdříve tři roky bydlet, ale to nechce. 7. Žila by kamarádka Ivany ráda v Berlíně? 8. Ráda
bych zavolala domů. 9. Mohla bych otevřít okno [Fenster] nebo dveře? 10. Navštěvoval by
profesorku nejraději každý den. 11. Četli bychom každý den jeden český časopis.
Stellung des Hilfsverbs im Satz (Präteritum und Konjunktiv):
1. Das Hilfsverb steht immer an 2. Stelle im Satz:
a. wenn der Satz mit dem Verbum (l-Partizip) anfängt: Četl jsem knihu celý
den. Šla bych ráda do divadla.
b. wenn am Satzanfang kein Verbum, sondern ein Personal-, Fragepronomen
usw. steht: Já jsem četl. Jak dlouho bys zůstala v Praze? Včera jsme se dívali
na film v kině.
2. Das Hilfsverb steht nie am Satzanfang!
Stellung des Reflexivums im Satz (Präteritum und Konjunktiv):
1. Das Reflexivum steht bei Sätzen in der 1. und 2. Person immer an 3. Stelle im Satz:
a. wenn der Satz mit dem Verbum (l-Partizip) anfängt: Učil jsem/bych se rád
česky,w
b. wenn am Satzanfang kein Verbum, sondern ein Personal-, Fragepronomen
usw. steht: Já jsem/bych se rád učil. Jak dlouho jsme se na to dívali? Včera
jsem si koupil marmeládu a sýr.
2. Im Präteritum steht bei Sätzen in der 3. Person das Reflexivum immer an 2. Stelle,
denn das Hilfsverb fällt weg: Učil se. On se učil. Včera si Hanka koupila malé auto.
21
C. Deutsche dass-Objektsätze (mit einem Modalverb oder einem Verbum des Sagens im
Hauptsatz) und deutsche Finalsätze mit den Konjunktionen damit, um ... zu usw. sind im
Tschechischen Bedingungssätze und werden mit Hilfe der Konditionalpartikel abych, abys,
aby, abychom, abyste, aby + l-Partizip gebildet.
Solche Objekt-dass-Sätze sind in der Regel die Wiedergabe von direkter Rede. Aby wird
dann verwendet, wenn die direkte Rede klare Aufforderungssätze sind:
Mutter sagte, "Gehe nach Hause!"
Matka řekla, "jdi domů!".
Mutter sagte, dass Du nach Haue gehen sollst.
Matka řekla, abys šel domů.
Dagegen sind einfache tschechische Objektsätze mit že ("dass") im Modus der direkten Rede
an den Indikativ gebunden: Jde domů. Říká, že jde domů. Die Aufforderungssätze mit aby
können nicht nur in der indirekten Rede verwendet werden, sondern auch bei direkten
Aufforderungen: Ich will, dass Du ...: Chci, abys šel/šla domů.
III. cvičení - přeložte!
1. Chtěla bych, abyste otevřel okno! 2. Aby mohla jet do Ameriky, musila pracovat tři roky.
3. Chtějí, abychom uklízeli učebnu. 4. Kde by mohli číst učební materiál? 5. Ráda bych to
udělala teď [jetzt], abych na to nemusela myslit celý den. 6. Chtěli by, abychom navštívili
divadlo už zítra odpoledne, ale my bychom tam nejraději vůbec nejeli. 7. Říkala Vám už,
abyste zítra poslouchala rádio?
D. Im Konditionalsatz wird die Bedingung mit Hilfe von kdybych, kdybys, kdyby,
kdybychom, kdybyste, kdyby + l-Partizip gebildet:
IV. cvičení – přeložte!
Kdyby jel vlak už dnes, odjela bych, ale protože dnes už žádný vlak nejede, budu muset jet
teprve zítra. 2. Kdybys ten koncert poslouchal, byl bys nadšený [begeistert]. 3. Kdyby chtěla
zavolat, udělala by to už včera. Asi nechce volat. 4. Kdybychom měli čas, jeli bychom teď do
Prahy. 5. Kdybyste znali přednášky profesora Hory, chodili byste jen k němu [ihm].
Text 7: Studium jazyků
Anglický a francouzský jazyk jsem studovala pět let. Protože jsem měla kamarády z Francie,
mohla jsem mluvit často francouzsky. Kupovala jsem každý den francouzské noviny a někdy
francouzské časopisy. Někdy jsem šla do kina podívat se na nějaký francouzský film v
originálu. Tak jsem se naučila francouzsky jak číst, tak psát i mluvit. S gramatikou
francouzštiny jsem neměla problémy. Angličtinu jsem se také učila dlouho a intenzivně, ale
umím anglicky jen pasivně. Neměla jsem možnost mluvit s lidmi. Poslouchala jsem ale často
vysílání anglického rozhlasu a naučila jsem se rozumět spisovné angličtině. Neumím ale
hovorový jazyk. Nemám anglické přátele a nebyla jsem ještě nikdy ve Velké Británii ani v
jiné zemi, kde se mluví anglicky. Kromě angličtiny a francouzštiny jsem se ve škole učila
latinu, protože to otec a matka chtěli. Latinu se člověk učí jen pasivně a brzy tento jazyk zase
zapomene. Na univerzitě se učím rusky a česky. Ruština a čeština jsou slovanské jazyky. Zní
velmi pěkně, ale nejsou jednoduché. Hlavně morfologie slovanských jazyků je složitá. Když
jsem se začala učit rusky, netušila jsem, jak mnoho času budu muset věnovat studiu. Ale když
člověk umí jeden slovanský jazyk, druhý se už učí lehce.
V. cvićení - Bilde vier Ja/Nein-Fragen und vier Fragen mit Fragepronomen zu dem
Text!
22
Slovíčka:
angličtina,-y F.
das Englische
brzy
bald
čas,u M.
Zeit
dívat se (ipf.) na + Akk.schauen
dlouho
lange (Adv.)
film,-u M.
Film
francouzština,-y F.
das Französiche
hovorový,-á,-é
umgangssprachlich
intenzivně (Adv.)
intensiv
jak ...tak i
sowohl ... als auch
jaký, jaká, jaké
welcher,e,0,
jednoduchý -á,-é
einfach
ještě nikdy
noch niemals
jiný,-á, -é
anderer
když
als/wenn
kromě + Gen.
außer
kupovat,-uje
kaufen
latina,-y F.
Latein
lehce
leicht (Adv.)
možnost F.
Möglichkeit
nějaký,-á,-é
originál,-u M.
ovládat,-ám
pasivně (Adv.)
pěkně
přátelé,0 Pl.
protože
rozhlas, -u M.
rozumět, rozumím
škola,-y F.
složitý,-á,-é
spisovný,-á,-é
tušit, tušínoch nie
věnovat, -uji
vysílání,-í N.
začít, začnu
zapomenout, -mene
zase
znít, zní
irgendeiner,-e,0
Original
beherrschen
passiv
hübsch
Freunde
da/weil
Radio, Rundfunk
verstehen
Schule
kompliziert
hochsprachlich
ahnen
widmen
Sendung
anfangen
vergessen
wieder
klingen (von Lauten)
Text 8: Konverzace:
Pavel: Ahoj Karlo!
Karla: Čau, Pavle! Kam se ženeš?
Pavel: Ale, dneska jsem zaspal, ani jsem se nestihl nasnídat a za chvíli mi začíná seminář z
dějin umění. Rád bych rychle zašel do bistra a dal si něco k jídlu. Nešla bys se mnou?
Karla: Jasně! Já jsem na tom stejně jako ty. Včera jsem byla u kamaráda, který slavil
narozeniny a trochu jsme to přehnali. Přišla jsem domů až ve dvě ráno. Mám takový
hlad a žízeň....
Pavel: To je super, můžeme jít do toho bistra u fakulty a nasnídat se tam. Seminář necháme
plavat!
Přátelé otevřou dveře a vstoupí do bistra. Tam jsou pulty k stání, a stolky a židle k sezení.
Rozhodnou se, že není třeba spěchat a sednou si ke stolu.
Karla: Tady je to docela pěkné. Ještě jsem tady nikdy nebyla! A ty?
Pavel: Já už jo. Chodím sem každý den po přednáškách. Někdy tady sedím celou hodinu a čtu
si noviny. Mají tady hodně časopisů. Jednou týdně dostávají také noviny z Německa, z
Francie a z Ruska. A mají tu dobré jídlo. Uvidíš.
Karla: Už ses díval do jídelního lístku? Vybral sis už něco?
Pavel: Chtěl bych něco k snídani. Dám si konvici čaje, skleničku mléka, dva rohlíky nebo
housky, máslo, marmeládu a salám.
Karla: Já si salám nedám, jsem vegetariánka. Ale dám si také sýr, dvě vajíčka naměkko,
housky nebo rohlíky, med a jedno kafe.
Pavel: Jestli už máme oba vybráno, tak zavolám čišníka.
Karla: Tak jo. Mohl bys objednat i pro mě, já si jenom skočím pro cigarety. Hned jsem
zpátky!
VI. Bilde eine Ja/Nein-Frage und vier Fragen mit Fragepronomen zu dem Text!
23
Slovíčka:
až
báječný,-á,-é
dát si, dá si
dostat, -ne
dostávat,-á
hlad,-u M.
hnát se, žene
hned
houska,-y F.
jednou
jídelní lístek,-tku M.
jídlo, -a N.
káva,-y
konvice,-e F.
marmeláda,-y F.
máslo,-a N.
med,-u M.
mléko,-a N.
naměkko
narodit se, narodí
narozeniny, 0 Pl.t.
nasnídat se, nasnídá,
nechat
objednat, -ná
oslavovat, -uje
otevřít, -vře
čišník, -a M.
plavat
přehnat, přežene
přesně
pult,-u M.
rohlík,-u M.
erst, bis
wunderbar
nehmen/bestellen
rozhodnout se, -dne
salám,-u M.
šálek, šálku M.
samozřejmě
se mnou (I.)
sezení, -í Nsklenička,-y F.
skočit si pro
snídat (ipf.)
sníst, sní
spát
spěchat, -á
stání, -í N.
stejně
stihnout, -ne (pf.)
stolek, stolku M.
sýr,-u M.
třeba
trochu
týdně
vidět, vidí ipf.
v pořádku
vajíčko,-a N.
vstoupit, vstoupí
vybrat si, vybere
vydržet, -drží
za chvíli
zajít do +Gen.
zaspat, zaspí
židle,-e F.
žízeň,-ě F.
zpátky
bekommen
Hunger
umg. sich beeilen
sofort
Schrippe
einmal
Speisekarte
Essen
Kaffe
Kanne
Marmelade
Butter
Honig
Milch
weichgekocht
geboren werden
Geburtstag
frühstücken
lassen
bestellen
feiern
öffnen
Kellner
schwimmer/schwänzen
übertreiben
genau
Pult
Hörnchen
entscheiden
Wurst
Tasse
selbstverständlich
mit mir
Sitzen
Glas
schnell etw. holen
frühstücken
essen
schlafen
eilen
Stehen
genauso
schaffen (zeitlich)
kleiner Tisch
Käse
notwendig
ein bißchen
wöchentlich (Adv.)
sehen
in Ordnung
Ei
eintreten
aussuchen
aushalten
bald, in einer Weile
einkehren
verschlafen
Stuhl
Durst
zurück
VII. cvičení - dej do minulého času a do konjunktivu!
1. Kolega Franke se rád učí český jazyk. 2. Mluvím každý den rusky a česky. 3. Dítě se
obouvá. 4. Studujeme na Východoevropském institutu. 5. Čteme rusky a česky. 6. V létě
absolvuji kurz v Praze a v Bratislavě. 7. Tuto knihu chce vidět Beata. 8. Kdy chceš zítra
vstávat? 9. Co si dáš ke snídani? 10. Piješ ráda mléko? 11. Máš rád pivo nebo víno? 12. Píšu
ted' cvičení a pak budu poslouchat hudbu. 13. Otec a matka jdou dopoledne do kina. 14.
Čekám na přítelkyni. 15. Děti běží domů. 16. Studenti se účastní demonstrace, protože chtějí,
aby dostali stipendium a byt na koleji. 17. Jak se máš na letní škole v Sankt Peterburgu? 18.
Objednám si kávu a chleba s máslem a salámem. 19. Během dne chodím ráda do parku. 20.
Dívám se, jaká výstava je v muzeu. 21. Kdy a kde se uvidíte? 22. Jsi tady ráda? 23. Chceš nás
(uns) zase přijet navštívit? 24. Čtu často noviny ze zahraničí a poslouchám vysílání
anglického rádia.
VIII. cvičení - překlad:
1. Wer hat das Zimmer hier nicht aufgeräumt? 2. Ich würde das studieren, wenn ich genug
[dost] Zeit hätte. 3. Damit Du fahren kannst, musst Du viel arbeiten. 4. Wenn ich viel Geld
24
hätte, würde ich mir ein Haus kaufen. 5. Möchtest Du Dir die Haare kämmen? 6. Was wollen
Sie heute Morgen frühstücken? 7. Was haben sie gestern Nachmittag gemacht? 8. Warum
kann er das nicht noch heute machen? 9. Ich möchte den Roman ins Tschechische (do + Gen.)
übersetzen. 10. Wir würden gern zwei Hörnchen und zwei weichgekochte Eier essen. 11. Er
hatte Hunger und mußte deshalb [proto] in die Mensa gehen, um etwas zu kaufen. 12.
Möchten Sie hier noch zwei Tage Geburtstag feiern? 13. Glaubt er [myslit], dass ich nicht
gern aufräume? 14. Was möchtest Du anschauen? 15. Wann werdet Ihr morgen Essen
kochen? 16. Wie geht es Ihnen?
IX. cvičení - přelož!
1. Ich möchte/würde gern wissen, was Du den ganzen Tag machst. 2. Könntest Du mir (mi)
sagen, wie lange Du schon studierst? 3. Die Studenten der Slavistik würden gern wissen, wie
die Klausur sein wird. 4. Wir könnten antworten, aber wir wollen nicht. 5. Möchten Sie nach
Prag fahren und dort die Sommerschule besuchen? 6. Wer organisiert diese Kurse? 7.
Könnten Sie das Fester öffnen, bitte? 8. Kannst Du mir die Tasse Kaffee geben? 9. Der
Sommer ist schön und wunderbar. 10. Beata hat schon vier Sprachen gelernt, sie kann
englisch und französisch sprechen. 11. Er möchte wissen, warum Du gestern nicht um 7 Uhr
aufgestanden bist. 12. Die Mutter möchte, dass Du die Vorlesungen nicht schwänzt.
X. cvičení - přelož!
1. Wenn ich wüsste, ob (jestli) Petr Geburtstag feiert, würde ich das Buch von Václav Havel
kaufen. 2. Wenn ich könnte, würde ich an der Kalrsunversität in Prag studieren. 3. Wenn ich
kroatisch verstehen würde, würde ich nach Dubrovnik fahren. 4. Wenn du morgen Zeit
hättest, könnten wir zusammen in den Film von Miloš Forman gehen.
25
4. (čtvrtá) lekce: Skloňování substantiv (D., L., I., V. Sg./Pl.)
singulár
mužský rod (m.)
hart
belebt
unbelebt
ženský rod (f.)
weich
belebt
hart
střední rod (n.)
weich
unbelebt
hart
weich
lang
konsonantisch
Nominativ
pán
hrad
muž
stroj
žena
růže
skříň
kost
město
moře
nádraží
Genitiv
pána
hradu,
lesa
muže
stroje
ženy
růže
skříně
kosti
města
moře
nádraží
Dativ
pánu,
pánovi
hradu
muži,
mužovi
stroji
ženě
růži
skříni
kosti
městu
moři
nádraží
Akkusativ
pána
hrad
muže
stroj
ženu
růži
skříň
kost
město
moře
nádraží
Vokativ
pane!,
hochu!
hrade,
kalichu
muži!,
otče!
stroji!
ženo!
růže!
skříni!
kosti!
město!
moře!
nádraží!
Präpositiv
(nur mit Präposition)
pánu,
pánovi
hradě,
vlaku
muži,
mužovi
stroji
ženě
růži
skříni
kosti
městě,
středisku
moři
nádraží
Instrumental
pánem
hradem
mužem
strojem
ženou
růží
skříní
kostí
městem
mořem
nádražím
Příklady:
vaříme kamarádovi jídlo; otevírá profesorce dveře; zaplatí spolupracovníkovi chléba s máslem a salámem ve vlaku; dáme otcovi a matce tužku a
péro v bytě; pane profesore!; paní učitelko!; milá slečno [Fräulein]; pane vrchní; o kom mluvíte?; s kým se zítra setkáš v restauraci?; komu jsi
dala knihu?; čemu ses v Petrohradě naučila?.
- Alle Genera haben Dat. = Präp.
26
- Endungsdubletten: M.unbel.Präp.Sg.: 1. auf -e/ě statt -u: häufig die Subst., die im Gen, -a statt -u hatten, z.B. ve sklepě [im Keller], v komíně [im Kamin], po obedě, v lese, v mlýně [in der Mühle], na světě [auf der Welt], mluvit o hradu [über die Burg sprechen], aber na hradě
[auf/in der Burg]; 2. auf -u: bei Subst., die im Auslaut -k, -g, -ch, -h, -r haben, z.B. v domku [im Häuschen], na jihu [im Süden], na severu
[im Norden], aber z.B. rok [Jahr] ==> v roce.
- M.bel.Dat.+Präp.: wenn Substantive alleine stehen, benutzt man in der Regel die lange Endung -ovi. Wird das Substantiv noch durch ein
anderes ergänzt, dann hat nur das letzte Substantiv die lange Endung, z.B.: dám to pánu učiteli Janu Havlovi, aber: dám to učiteli Janovi.
- M.Vok.Sg.: bei -k, -g, -ch, -h, -r im Auslaut folgt -u, sonst -e. Ausnahme: steht vor dem -r ein anderer Konsonant, dann -e, vgl. Petře.
- N.Präp.Sg.: normalerweise -e/ě, nur bei Auslaut auf -k folgt Endung -u, z.B. v oku "im Auge", v městečku "im Städtchen".
- Alternationen: M.F.+N.Präp.Sg. sowie F.Dat.Sg.: Der Auslaut alterniert vor der Endung -e:
k ==> c: po roce, dám to holce (holka [Mädchen]), h ==> z: v Praze, ch ==> š: v břiše (břicho [Bauch]), na střeše (střecha
[Dach]), r ==> ř: na hoře (hora [Berg])
- M. Präp. Sg.-Formen entgehen der Alternation meistens durch die Endung -u.
Plurál
mužský rod (m.)
hart
belebt
unbelebt
ženský rod (f.)
weich
belebt
hart
střední rod (n.)
weich
unbelebt
hart
weich
lang
konsonantisch
Nom.
páni
pánové
hrady
muži,
mužové
stroje
ženy
růže
skříně
kosti
města
moře
nádraží
Gen.
pánů
hradů
mužů
strojů
žen
růží
skříní
kostí
měst
moří
nádraží
Dativ
pánům
hradům
mužům
strojům
ženám
růžím
skříním
kostem
městům
mořím
nádražím
Akk.
pány
hrady
muže
stroje
ženy
růže
skříně
kosti
města
moře
nádraží
Vokativ
páni!
hrady!
muži!
stroje!
ženy!
růže!
skříně!
kosti!
města
moře!
nádraží!
Präp.
o pánech
vojácích
o hradech
zámcích
mužích
strojích
o ženách
růžích
skříních
kostech
o městech
mořích
nádražích
Instru.
pány
hrady
muži
stroji
ženami
růžemi
skříněmi
kostmi
městy
moři
nádražími
27
Příklady:koupíme přátelům zahraniční noviny; telefonoval jsem rodičům; dal jsem lístek
Slovákům; odpovídala přítelkyním v časopisech a novinách; děti píší pérem; muži a ženy píší
propisovačkou [Kuli]; sekretářky umějí psát na strojích; naučila ses pracovat s velkým
orchestrem; navštívila jste už všechny kontinenty?; kolik růží dostali k narozeninám?; bez telefonu, televize a rádia dnes už nemůžeme žít; rád chodí ulicemi měst; studenti a studentky;
pánové a dámy; Čechové!.
- Alle Genera haben Vok. = Nom.
- Endungsdubletten: M.Präp.Pl.: in der Regel -ech, nur nach -k, -g, -ch, -h, im Auslaut
folgt -ích, wodurch es zu Lautalternationen kommt: voják ==> o vojácích
[über Soldaten]. Bei Substantiven mit dem Deminutiv-Suffix -ček wird die
Endung -ách verwendet: v balíčkách [in Päckchen].
- Alternationen: M.Präp.Pl.: Der Auslaut alterniert vor der Endung -ích:
k ==> c: o žácích (žák [Schüler]);
h ==> z: o soudruzích (soudruh [Genosse]);
ch ==> š: o hoších (hoch [Junge]);
g ==> z: o filolozích (filolog).
Text 9: Návštěva Prahy.
Poprvé jsem byla v Praze asi tak před pěti lety. Chtěla jsem tehdy studovat v Praze na
Filozofické fakultě dějiny umění a slavistiku. Zajímala jsem se také o dějiny náboženství v
Čechách a na Moravě a o architekturu období baroka. Proto jsem považovala pobyt v Praze za
velmi důležitý. Požádala jsem nejdříve německé akademické úřady o stipendium, ale žádné
jsem nedostala, a tak jsem jela do Prahy bez něj. Tam jsem se informovala u zahraničního
oddělení Filozofické fakulty, jestli bych se mohla zapsat ke studiu v Praze. Dozvěděla jsem
se, že v Praze studovat nemůžu, protože je tam příliš málo studijních míst. Rozhodla jsem se
tedy, že v Praze budu privátně - ne jako studentka, nýbrž jako turistka - a že tedy budu
studovat sama. Dala jsem si inzerát do novin, že jsem studentka z Německa, že hledám
podnájem na tři měsíce v Praze, že chci bydlet v centru města a že můžu učit zájemce
německy nebo anglicky. Brzy jsem dostala několik nabídek jak ohledně podnájmu, tak
ohledně vyučování němčiny a angličtiny. Zjistila jsem, že, když budu vyučovat jazyky, vydělám si tolik peněz, kolik potřebuji na živobytí v Praze. V Praze jsem pak strávila čtyři měsíce.
Dopoledne jsem chodila na přednášky a semináře, které se konaly na fakultě a byly přístupné
veřejnosti. Odpoledne jsem navštěvovala univerzitní knihovnu a archivy města Prahy a večer
a na konci týdne jsem učila němčinu a angličtinu. V Praze jsem se seznámila s mnoha lidmi.
Našla jsem tam kamarády. Naučila jsem se také dost dobře česky. Ráda se tam vracím. Ted'
píšu diplomovou práci o barokní architektuře Prahy.
I. Bilde vier Ja/Nein-Fragen und vier Fragen mit Fragepronomen zu dem Text!
II. Frage nach den unterstrichenen Einheiten!
Slovíčka:
baroko,-a N.
dozvědět se, dozví
hledat, -ám
inzerát,-u M.
konec,-nce M.
málo + Gen.
Barock
etwas erfahren
suchen
Inserat
Ende
Wenig
brzy
důležitý,-á,-é
informovat se, -uji (o+L.)
kolik
lidé, -í Pl.f.
měsíc, -e M.
28
bald
wichtig
informieren
wieviel
Menschen
Monat, Mond
místo,-a N.
Platz/Ort
náboženství, -í N.
Religion
navštěvovat,-uji
besuchen
o + Lok.
Über
ohledně
hinsichtlich
podnájem,-jmu M.
Untermiete
považovat co za + Akk.etw. für etw. halten
práce, -e F.
Arbeit
přístupný,-á,-é
zugänglich
tolik
so viel
vydělat,-á
verdienen
vyučovat,-uji
lehren
zajímat se o + Akk.
s. interessieren
živobytí, -í
Lebenshaltung
nabídka,-y F.
najít,-šla
nýbrž
období,-í N.
peníze,-něz Pl.t.m.
potřebovat,-uji
požádat o + Akk.
příliš
seznámit se s + I.
veřejnost,-i F.
vyučování, -í N.
zájemce,- M.
zapsat se
zjistit,-í
Angebot
finden
sondern
Zeitspanne
Geld
brauchen
etw. beantragen
zuviel
s.bekannt machen
Öffentlichkeit
Lehren
Interessent
sich einschreiben
feststellen
III. cvičení - otázky a odpovědi:
1. Wann warst Du zum ersten Mal in Prag? Was hast Du dort gemacht? Was hat Dich (tě) dort
interessiert?
2. Wie bist Du nach Prag gefahren? Mit dem Zug oder mit dem Auto? Kehrst Du gerne
dorthin zurück?
3. Hast Du die Universität in Prag besucht? Möchtest Du in Prag studieren?
4. Wie kann ein Ausländer [cizinec] in Prag leben und womit kann er Geld für den Aufenthalt
verdienen? Ist es schwer eine Arbeit zu finden? Wie kann man dort eine Wohnung finden?
Als was kann man dort arbeiten?
5. Hast Du schon einige Monate im Ausland verbracht? Wo hast Du gewohnt und was hast
Du gemacht? Warst Du als Student/in dort? Hast Du ein Stipendium gehabt?
6. Welches Land gefällt Dir besonders gut? Wo möchtest Du leben? Wohnst Du gern in
Frankfurt und in Deutschland?
7. Was wirst Du nach (po + Lok.) dem Studium machen? Willst Du Lehrer/Lehrerin werden
oder willst Du Übersetzer/Übersetzerin werden? Willst Du an (na + Lok.) der Universität
unterrichten?
IV. cvičení - dejte do správného pádu!
A. Maskulina
1. Přišel k (les, děkanát, pán, obchod [Geschäft], pokoj [Zimmer], potok [Bach], kamarád,
spisovatel [Schriftsteller], strážník [Wächter]).
2. Mluvili o (román, profesor, hráč [Spieler], film, voják [Soldat], malíř [Maler], závodník
[Wettkämpfer], úřad [Amt], novinář [Journalist], boj [Kampf]).
3. Vrátil se s (čaj, kufr [Koffer], papír, tajemník [Sekretär], ředitel [Direktor], provaz [Band],
lék [Arzeneimittel], koš [Korb], balík [Paket], nosič [Träger]).
B. Feminina
4. Řeknu to ([úřednice [Beamtin], žena, sestřenice [Cousine], žákyně [Schülerin], teta
[Tante], kolegyně [Kollegin], neteř [Nichte], přítelkyně, slečna [Fräulein], domovnice
[Hausmeisterin]).
5. Sedí na (židle, tráva [Gras], skříň, lavice [Bank], cesta [Weg], loď [Schiff], země, postel
[Bett], bedna [Truhe]).
6. Stojí před (kolej, budova [Gebäude], kuchyň [Küche], vesnice [Dorf], fakulta, místnost
[Raum], knihovna, tabule [Tafel], propast [Abgrund], škola).
C. Neutra
7. Nechodí tam kvůli (jídlo, kouření [Rauchen], místo, hřiště [Spielplatz], rozhodnutí
29
[Entscheidung], jméno [Namen], psaní [Schreiben], mokro [Nässe], učení [Lehre], počasí
[Wetter]).
8. Je v (letadlo [Flugzeug], přízemí [Erdgeschoß], hlediště [Bühne], auto, stavení [Gebäude],
moře, město, vozidlo [Fahrzeug], křoví [Gestrüpp], křeslo [Sessel]).
9. Šel tam s (pivo, dříví [Holz], máslo, sklo [Glas], uhlí [Kohle], ovoce [Obst], mléko, obílí
[Getreide], mýdlo [Seife], maso [Fleisch]).
D. Gemischt
10. Uklízí před (pokoj [Zimmer], zahrada [Garten], nádraží, divadlo, síň F. [Saal], fakulta,
hrad, kancelář F. [Büro], posluchárna, kostel [Kirche]).
11. Chodí po (park, město, chodba [Flur], nábřeží [Ufer], ulice F. [Straße], nástupiště N.
[Bahnsteig], zahrada [Garten], silnice F. [Landstraße], chodník [Gehweg], vesnice F.
[Dorf]).
12. Jedeme (vlak, tramvaj F. [Straßenbahn], rychlík [Eilzug], loď F. [Schiff], auto, parník
[Dampfboot], autobus, loïka [Schiffchen], výtah [Aufzug], plachetnice F. [Segelboot]).
13. Šel k (fakulta, most, letiště N. [Flughafen], náměstí [Marktplatz], stanice F. [Station],
břeh [Ufer, Kai], jezero [See], rybník [Fischteich], věž F. [Turm], pole N. [Feld]).
14. Byl na (cesta [Weg], pole N. [Feld], silnice F. [Landstraße], hřiště N. [Spielplatz], břeh
[Ufer], věž F. [Turm], chodník [Bürgersteig], tráva [Gras], parník [Dampfboot], nádraží).
15. Dá to (autor, teta [Tante], děkan, prodavač [Verkäufer], žákyně [Schülerin], kluk [Junge],
přítel, syn [Sohn], slepice [Huhn], kráva [Kuh]).
16. Mluvíme o (čeština, sociologie, slavistika, dějiny, germanistika, politické vědy [Politikwissenschaften], literární věda, strojírenství [Maschinenbau], anglický jazyk, pedagogika,
psychologie, filozofie).
17. Setkal jsem se s (otec, přítel, kamarád, matka, studentka, ředitel [Leiter], profesor, Hanka,
Petr).
18. Rád bych studoval v (Praha, Brno, Frankfurt, Barcelona, Francie, Moskva, Berlín,
Hamburg, Riga, Norimberk, Belgie, Nizozemsko [Niederlande], Paříž, Londýn, Anglie,
Brusel).
19. Včera jsem byl na (univerzita, Krym, Morava, Slovensko, nádraží, chmel [Hopfen],
ostrov [Insel]).
V. cvičení - dejte výše uvedená substantiva ve cvičení 1-15 do plurálu!
Text 10: Konverzace
Alexandra: Děkuji za přivítání, za kávu a koláč, paní Horáková.
Paní H.: Jsem ráda, že jste tady a doufám, že mě zase brzy navštívíte. Třeba hned zítra
večer, to bude doma také můj muž.
Alexandra: Děkuji za pozvání, paní Horáková.
Petr:
Kde budeš v Praze bydlet, Alexandro?
Alexandra: Od příštího týdne mám mít pokoj ve studentské koleji. Zatím ale budu bydlet
v hotelu Slavík. Nevím ale, kde to je.
Petr:
Já to vím, znám ten hotel, pojedu tam s tebou.
Alexandra: To jsi hodný, v Praze se ještě moc nevyznám.
(V hotelové recepci)
Alexandra: Dobrý den! Jsem Alexandra Klein. Mám u vás objednaný pokoj.
Recepční: Hned se podívám. Alexandra Kleinová, ano, tady to mám. Máte jednolůžkový
pokoj číslo 112. Vyplňte prosím tento lístek. Potom vám dám klíč od pokoje.
Alexandra: Petře, pomůžeš mi vyplnit ten formulář?
Petr:
Samozřejmě. Vyplním to s tebou.
30
(za chvíli)
Petr:
Už to máš, Alexandro?
Alexandra: Ano.
Petr:
Ne, nemáš. Máš to ještě tady podepsat.
Alexandra: Hned to podepíšu. A ted´ můžu ten lístek odevzdat.
Recepční: Váš pas, prosím. Děkuji. Tady je váš klíč. Přeji vám hezký pobyt v našem hotelu.
Slovíčka:
doufat, -ám (ipf.)
hodný
klíč, -e M.
lístek, -tku M.
odevzdat, -ám (pf.)
pokoj, -e M.
přát, přeji (ipf.)
přivítání, -í N.
třeba
vyplnit, -ím (ipf.)
zatím
hoffen
nett, lieb
Schlüssel
Blatt, Karte
abgeben
Zimmer
wünschen
Willkommen
vielleicht
ausüllen
während dessen
formulář, -e M.
jednolůžkový
koláč, -e M.
objednaný
podepsat, -píšu (pf.)
pomoci, -můžu (pf.)
příští
tady
večer, -aM.
vyznat se, -ám (pf.)
znát, -ám
Formular
EinzelbettKuchen
bestellt
unterschreiben
helfen
nächste
hier
Abend
s. auskennen
(ipf.) kennen
Anmerkungen zur Deklination der Substantiva:
I. Mask. vom Typ hrad
1. Genitiv Singular
• -a statt -u als Endung haben: chléb [Brot], oběd [Mittagessen], dvůr [Hof], potok
[Bach], svět [Welt], život [Leben], večer [Abend], sýr [Käse], les, do lesa [Wald],
hřbitov, hřbitova [Friedhof] usw.;
• -a statt -u haben Ortsnamen auf -ov, -or,-ín (Benešov, Tábor, Berlín);
• Dubletten -u neben -a haben: bochník, -u/-a [Brotlaib], obdélník,-u/-a [Rechteck],
jazyk, -u/-a [Sprache/Zunge] usw.;
• -a statt -u haben die Monatsnamen: leden [Januar], únor [Februar], březen [März],
duben [April], květen [Mai], červen [Juni], srpen [August], říjen [Oktober]. Červenec
M. [Juli], září N. [September], listopad M. [November], prosinec M. [Dezember] sind
regelmäßig.
• Gen.Sg. auf -a ist auch: bei čtvrtek [Donnerstag] - G. čtvrtka.
2. Lokativ Singular
• -e/-ě statt -u haben häufig Substantive, die im Genitiv -a statt -u haben: ve sklepě [im
Keller], v komíně [im Schornstein], po obědě [nach dem Mittagessen,] v lese [im
Wald], v mlýně [in der Mühle], na světě [auf der Welt], o hradu [über die Burg], aber
na hradě [auf der Burg].
• die Endung -u haben Substantive mit dem Auslaut auf -k, -g, -ch, -r, -h: (hier kommt
-e/-ě nie vor): domek, -u M. - v domku [im Häuschen], jih,-u M. - na jihu [im Süden],
sever,-u M. - na severu [im Norden];
3. Lokativ Plural
• neben der Endung -ech können auch die Endungen -ích oder -ách stehen: na hradech
[auf den Burgen]; na zámcích [in den Schlössern], v balíčkách [in den Päckchen].
II. Belebte Maskulina vom Typ pán und muž
1. Dativ und Lokativ Singular
• die Endungen -u/-i und -ovi variieren: pánu, pánovi; muži, mužovi.
2. Nominativ Plural
31
•
•
•
es alternieren die Endungen -i/-ové: páni, pánové; muži, mužové; oder die Endungen
-i und -é bei Substantiven mit Ausgang auf -at/-ad, -it/-id: akrobat - akrobati/akrobaté
[die Akrobaten]. Die Endungen auf -é gelten als hochsprachlich! soused sousedi/sousedé [die Nachbarn], demokrat - demokrati/demokraté [die Demokraten].
ausschließlich -é steht bei Substantiven mit Ausgang auf -an: Moravan - Moravané
[die Mähren], Slovan - Slované [die Slaven], Pražan - Pražané [die Prager], sowie bei
Substantiven mit Ausgang auf -el: manžel - manželé [Eheleute], přítel - přátelé
[Freunde], ferner auch bei: host - hosté [Gäste].
►BEACHTE ferner: člověk - lidé/lidi [die Menschen].
III. Mask. vom Typ kámen [Stein] (alte n-Stämme)
• im Singular wie stroj: kámen, kamene, kameni, kámen, o kameni, s kamenem;
• im Plural wie hrad: kameny, kamenů, kamenům, kameny, o kamenech, s kameny.
IV. Neutra
• Im Lokativ Singular kommt -u statt -e vor -k- in: městečko - v městečku [im
Städtchen], oko - v oku [im Auge] usw.
V. Lehnwörter
• Entlehnungen mit dem aus dem Lateinischen stammenden Suffix -tion haben im
Tschechischen die Endung -ce;
• der Genus bleibt bei der Übernahme erhalten, d.h. die Wörter sind Feminina und
werden nach dem weichen Muster růže dekliniert: vgl. demonstrace,-e F., revoluce,-e
F., akce,-e F.; reakce,-e F.; produkce,-e F.; reprodukce,-e F.; renovace,-e F.;
stagnace,-e F.; kompenzace,-e F., frustrace,-e F.; sublimace, -e F. usw.
• Zu derartigen Substantiven werden mit Hilfe des Suffixes -ovat- (Präs. -uji/-uju)
Verben gebildet: demonstrovat, reagovat, produkovat, renovovat, stagnovat,
kompenzovat usw.
Merke Dir die Zeitangaben:
• Monate - mit Lokativ: v lednu, v únoru, v březnu, v dubnu, v květnu, v červnu, v
červenci, v srpnu, v září, v říjnu, v listopadu, v prosinci;
• Wochentage - mit Akkusativ: v pondělí, v úterý, ve středu, ve čtvrtek, v pátek, v
sobotu, v neděli
• Jahreszeiten - mit Lokativ: jaro,-a N.: na jaře [im Frühjahr], léto,-a N.: v létě,
zima,-y: v zimě [im Winter]; mit Akkusativ: podzim, -u M.: na podzim [im Herbst]
• Jahreszahl - mit Lokativ: v roce tisíc devět set devadesát bzw. mit Genitiv: roku
devatenáct set devadesát;
• Datumsangabe - erfolgt im Genitiv: dnes je dvacátého pátého listopadu.
32
5. (pátá) lekce: Opakování gramatiky. (Wiederholung)
Nová slovní zásoba (Neuer Wortschatz)
Text 11: Kde a jak bydlím.
Už patnáct let bydlím s přítelem a s kočkami ve středu Prahy. Náš byt se nachází v ulici Na
Slupi. To je hned vedle Karlova náměstí. Kdo se vyzná v Praze, ten ví, že nedaleko je
botanická zahrada, univerzitní nemocnice a stanice metra. Bydlím tedy v centru města, ale
nebydlím tam ráda. Je tam totiž neustále hrozný hluk. Celé dny a noci tam jezdí osobní a
nákladní auta. Na ulicích je celý den od rána do večera plno. Bydlela bych raději na
předměstí, ale nemohu si vybírat. V Praze je už několik let bytová krize a byty nejsou. Člověk
kromě toho musí platit velmi vysoké nájemné, protože po sametové revoluci víceméně
všechny domy prošly rekonstrukcí a mají teplou vodu a ústřední topení.
Náš byt je ve čtvrtém patře a je velmi velký. Máme tři pokoje a kuchyň. Pokoje i kuchyň jsou
světlé a hezké. Jen koupelna se záchodem a vanou je malá a nepohodlná. Také balkon je
miniaturní a kvůli hluku v ulici se ani nedá používat. V domě není výtah. Přes to, že jsme v
centru, platíme nájemné, které se dá snést.
Já a moje kočky máme k dispozici dva pokoje, kuchyň, koupelnu a předsíň. Můj přítel má
sice jen jeden pokoj, ale ten je stejně velký jako moje dva pokoje dohromady. Užívá také
kuchyň, koupelnu a předsíň. Nechce, aby moje kočky chodily do jeho ("sein") pokoje a tak
musí být dveře do jeho pokoje zavřené.
Zařídili jsme byt skromně. Máme oba mnoho knih a proto stojí ve všech pokojích knihovny a
regály s knihami. Máme spolu jednu skříň, kde jsou šaty, kabáty, košile, saka, obleky, svetry a
všechno, co potřebujeme. V pokojích máme dvě postele, dohromady tři stoly, asi deset židlí,
dvě křesla, jedno rádio, televizi, gramofon a magnetofon. Já mám kromě toho ještě dva psací
stoly, počítač s tiskárnou a psací stroj. To jsou přístroje, které potřebuji k práci. V kuchyni
máme dva regály s hrnečky, talíři, talířky, příbory (lžíce, vidličky, nože a lžičky), kastroly a
konvicemi. Kromě toho tam stojí pračka.
I. cvičení - Bilde vier Ja/Nein-Fragen und vier Fragen mit Fragepronomen zu dem Text!
II. Frage nach den unterstrichenen Einheiten!
Slovíčka:
balkon,-u M.
byt,-u M.
do + Gen.
dohromady
dveře, -í F.pl.
gramofon,-u M.
hrneček,-čku M.
hrozný,-a,-e
kabát,-u M.
kamna,-men Pl.t.N.
kastrol,-u M.
knihovna,-y F.
kočka, -y F.
konvice,-e F.
košile,-e F.
kostel,-a M.
koupelna,-y f.
Balkon
Wohnung
Bis
zusammen
Tür
Plattenspieler
Tasse
furchtbar
Mantel
Ofen
Topf
Bücherschrank/-ei
Katze
Kanne
Hemd
Kirche
Badezimmer
křeslo,-a N.
krize,-e F.
kromě + Gen.
kuchyň,-ě F.
lžíce,-e F.
lžička,-y F.
magnetofon,-u M.
mít k dispozici
nacházet se
nájemné,-ého N.
nákladní,-í,-í
neustále
nůž,nože M.
oblek,-u M.
od + Gen.
osobní,-í,-í
patro,-a N.
33
Lehnstuhl
Krise
Außer
Küche
Löffel
Teelöffel
Tonband
zur Verfügung haben
sich befinden
Miete
Lastständig (Adv.)
Messer
Herrenanzug
von
PersonenStockwerk
plno
počítač,-e M.
pohodlný,-á,-é
postel,-e F.
používat, -vám
práce,-e F.
pračka,-y F.
prát, pere
předměstí,-í N.
předsíň,-ě F.
přes to
příbor,-u M.
přístroj, -e M.
přítel,-e M.
prostorný,-á,-é
psací stroj, -e M.
psací stůl
rádio,-a N.
regál,-u M.
sako,-a N.
šaty,-ů Pl.
skromný,-á,-é
voll (Adv.)
Computer
bequem
Bett
benutzen
Arbeit
Waschmaschine
waschen
Vorstadt
Vorhalle
trotzdem
Besteck
Instrument
Freund
geräumig
Schreibmaschine
Schreibtisch
Radio
Regal
Sakko
Kleider
bescheiden
snést, snesu
společně
světlý,-á,-é
svetr,-u M.
talíř,-e M.
talířek,-řku M.
televize,-e F.
tiskárna,-y f.
topení,-í N.
uhlí,-í Pl.t.N.
vana,-y F.
vedle + Gen.
vidlička,-y f.
vybírat si
vybrat si
výtah,-u M.
vyznat se (kde)
vyznat se v + Lok.
záchod,-u M.
zahrada,-y F.
zařídit,-ím
zavřený,-á,-é
ertragen
zusammen (Adv.)
hell
Pullover
Teller
Untertasse
Fernsehen
Drucker/Druckerei
Heizung
Kohle
Wanne
neben
Gabel
sich aussuchen
Aufzug
sich (wo) auskennen
in etw. auskennen
Toilette
Garten
einrichten
geschlossen
III. cvičení - dej do správného tvaru!
1. Doma mám dvě (křeslo) a čtyři (postel). 2. Večeřím za [+I.] (stůl) a jím tři (houska) a pět
(rohlík). 3. Ona se dívá z [+G.] (okno) a učí se (jazyk pl.). 4. Kolik (židle, stůl, postel a skříň)
máš v [+L.] (pokoj, kuchyň a koupelna)? 5. Jak bys zařídil tu (učebna nebo posluchárna)? 6.
Chtěli jsme koupit pět (postel), šest (křeslo), osm (hrneček) a tři (talíř), ale nenašli jsme nic. 7.
Tady jsou dva (obraz [Bild]) a sedm (reprodukce). 8. Před domem spí dva (pes), tři (kočka) a
dva (kamarád). 9. Jezdíš na fakultu na [+L.] (kolo) nebo (auto, autobus, tramvaj nebo vlak)?
10. Mezi [+I.] (skříň a stůl) stojí šest (taška). 11. Mezi (kuchyň) a (koupelna) je malá předsíň.
12. Koupil jsi (pračka) nebo (ždímačka)? 13. Kolik (euro) stály dva (počítač) a tři psací
(stroj)? 14. Na (okno) leží (Zeitungen, Zeitschriften und Bücher). 15. Romány píšu (tužka a
pero), diplomovou (práce) píšu na [+ L.] psacím (stroj) nebo pomocí [+G. mittels] (počítač).
16. Polévku [Suppe] jím (lžíce), hlavní jídlo (vidlička a nůž) a dezert (lžička). 17. Chtěl by
trochu (chléb) se [+I.] (salám a sýr), ale bez [+G.] (máslo). 18. Pereš prádlo v [L.] (pračka)
nebo v (ruka [Hand])? 19. Když přijde domů, zavolá (matka) a sedne si ke [+Dat.] (stůl),
protože nechce stát. 20. Na [+ L.] (balkón) rostou a kvetou (růže). 21. Dal bych si trochu
(salám) nebo (sýr) a napil bych se [+G.] (voda, víno, pivo, mléko) nebo (limonáda). 22. V
(léto) nebo v (zima) pojedu do (město Praha) navštívit (bratr, sestra a otec).
IV. cvičení - překlad:
1. Er möchte nach Hause fahren. Sie will nicht mit der Straßenbahn fahren. Fahren sie oft mit
dem Fahrrad zur Fakultät?
2. Will sie zum Bahnhof kommen? Werden Sie auf uns (nás) vor (před + I.) der Fakultät
warten? Wollen Sie, dass wir dort arbeiten? Ihr wollt immer zuerst Kaffee trinken und erst
dann Vorträge besuchen.
3. Hast Du gestern Nachmittag das Museum angesehen? Haben Sie in Prag angerufen?
Wollen sie schon nach London zurück fahren?
4. Am Dienstag kann ich nicht, ich habe schon um 9 Uhr ein Seminar bei Professor Klein und
34
dann muß ich sofort in (do+G.) die Bibliothek gehen. Um 12 Uhr werde ich aber vor der
Mensa warten, um einem Freund zum Geburtstag zu gratulieren.
5. Wenn sie könnte, würde sie sofort ein Hotel in der Tschechischen Republik reservieren. Sie
hat Prag sehr gern und spricht jeden Tag über Prag. Sie hat dort vor einem Jahr ein
Stipendium gehabt und konnte so dort studieren.
6. Möchtest Du mit Jana ins (do) Kino oder ins Theater gehen? Ich wollte dieses Konzert
besuchen und die Sonate von (od+G.) Dvořák hören. Würden Sie Musik hören, wenn Sie ein
Radio hätten?
7. Bist Du mit dem Auto oder Zug zurückgekommen? Sie fahren morgens immer mit der
Straßenbahn. Sie räumt jeden Tag 2 Stunden die Wohnung auf. Er fragt die Freundin, ob sie
schon geduscht hat.
8. Wir gehen durch die Straßen (I.) und (podél+ G.) den Park entlang. In der Wanne baden die
Kinder.
9. Weißt du, wo hier das Stadtzentrum ist? Fährt hier irgendein Bus zur Ausstellung? Sie
kaufen im Herbst eine Karte nach (do) Paris.
10. Heute abend werden wir ein Buch lesen. Dann wollen wir gemeinsam in einem Restaurant
zu Abend essen und dann ein Bier trinken. In dem Café verbringen viele Leute den ganzen
Tag. Sie wohnen nicht weit.
11. Um Geld zu verdienen, muß sie jeden Tag um 5 Uhr aufstehen und arbeiten gehen. Sie
putzt sich nicht sehr gern die Zähne. Sie muß die Kurse absolvieren, damit sie das Stipendium
erhält.
12. Könnten Sie die Tür zu machen? Er antwortete der Studentin und kämmte sich die Haare.
Wollen Sie, dass wir es den Studenten und den Studentinnen sagen? Will er das den Freunden
selbst sagen?
13. Wir haben heute morgen bereits eine Zeitung gelesen. Die Mitarbeiter wollen einen
Vortrag hören. Sie wollen zu Mittag essen und erst dann die Fernsehnachrichten anschauen.
14. Haben Sie die Häuser restauriert? Wer kann die Wohnung renovieren? Mit wem kann ich
die Arbeit schreiben? Wollen sie den Schülern helfen? Wen hast Du dort gestern Vormittag
gesehen? Von wem hast du die Marmelade und die Butter bekommen? Wessen Bücher sind
das? Zu (ke+D.) wem gehen sie morgen Geburtstag feiern?
15. Das Essen, das der Vater kocht, ist manchmal sehr gut. Aber das Frühstück macht er nicht
so gut. Gehst Du häufig in die Mensa Mittag essen? Wer kennt Dich? Ist da jemand?
16. Im Semester des Jahres 1991 haben wir angefangen, Tschechisch zu lernen. Die
tschechische Sprache ist eine westslavische Sprache.
17. Die Studenten und Studentinnen können meistens gut russisch. Deshalb lernen sie
tschechisch relativ schnell. Sie müssen aber manchmal das wiederholen, was sie bisher
(dosud) gelernt haben. 18. Im Frühjahr werden einige Studenten ein Stipendium beantragen.
Sie wollen nämlich in Prag studieren. Deshalb werden sie nach Bonn fahren, um mit dem
DAAD zu sprechen. Sie werden tschechisch reden.
Doppelte Negation:
Das Verb muß bei einem negierten Satz immer verneint werden, auch dann, wenn darüber
hinaus durch die Pronomina und Adverbien nikdo, nikdy, nic, nikam, nikde usw. verneint
wird:
Nikdy nikam nechodím. [Er geht nie dorthin.]
Nikdo tam nebyl. [Niemand war dort.]
35
Unbestimmte Pronomina:
Durch den Präfix –ně werden unbestimmte Pronomina gebildet, die den deutschen Bildungen
mit irgend- entsprechen:
někdo [irgendwer], někdy [irgendwann], někde [irgendwo], někam [irgendwohin], něco
[etwas].
Präpositionen:
před [vor], za [hinter], pod [unter], nad [über], mezi [zwischen].
- mit Instr. (Zustand, wo?): stojím před domem, pod oknem, nad stolem, mezi stolem a židlí;
- mit Akk. (Bewegung, wohin?): jdu před dům, dívám se pod strom, dám skříň mezi okna.
na [an/auf]
- mit Lokativ (Zustand, wo?): na stěně [an der Mauer];
- mit Akkusativ (Bewegung, wohin?): na stěnu [an die Mauer].
V. cvičení - překlad:
1. Kdybych věděla, že jsi doma, navštívila bych tě (dich). 2. Nejdříve bych ale musela
zatelefonovat, abych zjistila, jestli máš čas. 3. Kdybys měl čas, mohli bychom jít na kávu do
kavárny nebo na víno do vinárny. 4. Pak bychom mohli zavolat ještě Zdeně a Petrovi a jít
společně do divadla. 5. Abychom mohli cestovat do Argentiny, museli bychom mít víc času.
6. Víš, že bych tě (dich) ráda viděla?
36
6.(šestá) lekce: Skloňování adjektiv. Přivlastnovací zájmena. (Deklination der Adjektive.
Possessivpronomen)
Die Adjektive werden in Tschechischen einem harten und einem weichen Muster zugeordnet.
Die Adjektive müsse im Satz immer in Kasus, Genus und Numerus mit ihrem Bezugswort,
dass sie semantisch näher beschreiben, übereinstimmen.
"tvrdý" vzor
singular
Nominativ
"měkký" vzor
nový
nová
nové
moderní
moderní
moderní
Genitiv
nového
nové
nového
moderního
moderní
moderního
Akkusativ
nový/
nového*
novou
nové
moderní/
moderního*
moderní
moderní
Beseelte M.: Akk.= Gen.
Unbeseelte M. + N.: Nom. = Akk.
*Beseelte M.: Akk. = Gen.
*Unbeseelte M.,F.,N.: Nom. = Akk.
A. Příklady:
1. Můžeš dát Ivanovi nový učební materiál češtiny? 2. Od koho jsi dostal tak hezké pero? 3.
Ze slovanského domu přišla mladá žena. 4. Absolvovali dlouhou cestu [Reise] z Moskvy do
Vladivostoku. 5. Ten francouzský kabát už nechci nosit. 6. Dal jste bratrovi dobrou knihu? 7.
Chtěla bych dát nový psací stůl do velkého pokoje a hezký regál do moderní kuchyně. 8.
Přijela jsem do bývalého východního Berlína, abych tu navštívila vlastního lékaře. 9. Chtěla
by se podívat do velké opery města Frankfurtu. 10. Dnes už nikdo nemůže žít bez mobilního
telefonu. 11. Vlak odjel z frankfurtského nádraží už před hodinou. 12. Doufám, že tam
strávíte dlouhé, pěkné a teplé léto. 13. Přišla sem do Bratislavy, aby tady nakoupila dobrý
slovenský talíř a hezkou konvici. 14. Viděli jste už tady novou kavárnu? 15. Šla bys ráda na
dobrý francouzský film?
Nominativ
nové/
noví*
Genitiv
Akkusativ
"měkký" vzor
"tvrdý" vzor
plural
nové
nová
moderní
nových
nové
nové
moderní
moderní
moderních
nová
moderní
moderní
moderní
Die Beseeltheitskategorie betrifft auch den Nominativ Plural der "harten" Adjektive! Vgl. die
identischen Endungen der "weichen" Adjektive.
Unbeseelte M.,F.,N.: Nom. Pl. = Akk. Pl.
M.,F.,N.: Nom.Pl. = Akk.Pl.
B. Příklady:
1. Na univerzitě studuje mnoho německých a málo ruských studentů. 2. Do kaváren a vináren
nechodí jen mladí, ale také staří lidé. 3. Tuto světlou síň mohou navštěvovat jen skromné
ženy. 4. Nové typy psacích strojů jsou automatické, ale bohužel také složité. 5. České fabriky
mají sice dlouhou tradici, ale nemají moderní technologii. 6. Myslím, že české fabriky budou
moci vyrábět [produzieren] jednoduché a moderní stroje. 7. Asi se budou muset specializovat
na nové a miniaturní produkty. 8. Na náměstí stojí mnoho velkých aut a nikdo neví, odkud
jsou. 9. Rozhodli se, že v zimě příštího roku pojedou do Spojených států amerických [USA].
37
Konsonantenalternationen im Nominativ. Pl. bei beseelten Maskulina:
-r →-ř:
starý člověk
→
staří lidé [alte Menschen];
dobrý kůň
→
dobří koně [gute Pferde];
-k →-c:
lehký atlet
→
lehcí atleté [Leichtathlet];
velký chlapec
→
velcí chlapci [großer Junge];
-ch → -š: hluchý dědeček
→
hluší dědečkové [taube Opas];
-h →-z:
drahý přítel
→
drazí přátelé [teure Freunde];
-sk →-št': ruský student
→
ruští studenti [russische Studenten];
-ck →-čt': německý občan
→
němečtí občané [deutsche Bürger];
Bei d, t und n ändert sich die Aussprache, die Schreibung bleibt jedoch gleich:
-d → -ď: mladý člověk
→
mladí lidé;
-t → -ť: plešatý muž
→
plešatí muž;
-n → -ň: nadšený politik
→
nadšení politikové [begeisterte Politiker].
Die Possessiva der 1. und 2. Person Singular haben lange und kurze Formen. Die kurzen
Formen dekliniert man im Prinzip wie harte Adjektiva:
Poss.
singular
plural
Nom.
můj
má/moje
mé/moje
Gen.
mého
mé/mojí
mého
Akk.
můj/mého*
mou/moji
mé/moje
mé/moje
mí/moji*
mé/moje
má/moje
mých
mé/moje
mé/moje
má/moje
* Vorsicht auch hier auf die Akk./G.Sg.-Gleichheit bei der Relation zu beseelten Substantiven
bzw. auf die Divergenz der Formen im N.Pl. achten.
Nach dem gleichen Muster wie můj (1. sg.) werden auch tvůj (2. sg.) und svůj (reflexives
Possessivum) dekliniert.
Die 3.sg. hat folgende Possessivpronomina: on - jeho
(nicht dekliniert)
ona - její
(dekliniert wie weiche Adj.)
ono - jeho
(nicht dekliniert).
Die 3.pl. hat folgendes Possessivpronomen: oni
ony - jejich
(nicht dekliniert)
ona.
Gehört ein Gegenstand dem Subjekt des Satzes, so wird auf das Reflexivpossessivpronomen
zurückgegriffen: svůj. Es wird wie můj dekliniert. Im Unterschied zum Deutschen wird also
das Possessivadjektiv in diesem Fall nicht an das Subjekt angepasst:
ABER:
Ich sehe meine Tochter.
Du siehst deine Tochter
Er sieht seine Tochter.
Vidím svou dceru.
Vidíš svou dceru.
Vidí svou dceru.
Das ist mein Rad.
Das ist sein Rad.
To je moje kolo.
To je jeho kolo.
38
Die 1. und 2. Person Plural (náš und váš) werden folgendermaßen dekliniert:
Poss.
singular
plural
Nom.
náš
naše
naše
Gen.
našeho
naší
našeho
našich
Akk.
náš/našeho*
naši
naše
naše
•
naše/naši
naše
naše
Vorsicht auch hier auf die Akk./G.Sg.-Gleichheit bei der Relation zu belebten
Substantiva bzw. auf die Divergenz der Formen im N.Pl. achten.
I. cvičení - bilde die Formen des a) Akk.Sg. und Pl., b) G.Sg.,Pl., c) N.Pl.:
1. studijní kniha, stará žena, kulturní veřejnost Evropy; 2. hlavní menza; vysoká hora, hezké
kolo; 3. teplý den, plešatý muž, elektronický učební stroj; 4. bývalé divadlo, malý pes,
zavřená stanice; 5. světlý pokoj, čtvrté patro; 6. pátá hodina, bytová krize; střední část města;
7. rychlý výtah, velký hlad a velká žízeň, složitá situace; 8. celá doba, dobrá šance, ruský
spolupracovník; 9. španělská kamarádka, italská edice, německý obyvatel.
II. cvičení - překlad:
1. Mein Buch ist nicht so alt wie Deins. 2. Ihr Hemd ist neu und schön. 3. Alte Bücher sind
häufig sehr schön.4. Unsere Katzen waren begeistert. 5. Ohne Deine Freundin gehe ich nicht
ins Kino. 6. Wir warteten auf unsere Freunde. 7. Ich habe Deinen Vater und Deine Mutter
noch nie gesehen. 8. Ist das hier das neue Bett Deines Bruders? 9. Unser Besteck ist schon
zwei Wochen weg. 10. Ihre Badewanne würde ich gern haben. 11. Gestern ist jemand zu
unseren philosophischen Fakultät gefahren. 12. Ohne unsere Waschmaschine sind wir wie du
ohne Tonband. 13. Hast Du mein Samizdat-Buch oder meine Frankfurter Zeitung gesehen?
14. Wo fand Euere Ausstellung statt? 15. Der häßliche Topf ist Deiner. 16. Sie hat ihr eigenes
Badezimmer und helle Toilette. 17. Wir haben unseren Kuli zu Hause gelassen. 18. Ihre
Freunde leben schon lange in Österreich. 18. Die Deutsche Demokratische Republik existiert
seit (od + G.) dem dritten Oktober nicht mehr. 19. Die deutschen Zeitschriften werden nächste
Woche nicht herauskommen. 20. Der Vortrag der englischen Lehrerin war sehr lang. 21.
Könnte ich mir Ihre Bücher anschauen? 22. Euere Brüder und Schwestern setzten sich auf
unbequeme Sessel. 23. Die neue Professorin empfahl die neue Grammatik der französischen
Sprache. 24. Das ist sein Haus, nicht meins. 25. Unsere Plattenspieler sind nicht modern, aber
auch nicht schlecht.
Text 12: Moje rodina.
Pocházím z velké rodiny. Mám čtyři sourozence, samé bratry. Sestru nemám žádnou. Doma
nás bylo pět dětí. Moje matka byla zdravotní sestra a celý život pracovala. Umřela, když jí
bylo sedmdesát pět let. Můj otec měl celou řadu povolání. Byl to nestálý člověk a také doba,
ve které žil, nebyla příliš stálá. Studoval nejdříve architekturu, ale když nacisté obsadili
Československo a zavřeli vysoké školy, musel se studiem přestat. Pracoval pak jako úředník
na daňovém úřadě, jako příslušník pohraniční stráže, jako redaktor jednoho malého časopisu,
jako horník, jako ředitel domu korejských dětí, jako administrativní pracovník na bytovém
úřadě a znovu jako dělník. Jako důchodce chodil rád na brigády a přivydělával si na cesty do
zahraničí. Také on umřel, když mu bylo sedmdesát pět let.
Moji bratři jsou všichni starší než já. Nejstarší bratr je o deset let starší a je docentem na
ekonomické fakultě bratislavské univerzity. Studoval v Sovětském svazu a oženil se tam. Jeho
39
žena je z Kazachstánu a také ona je ekonomka. Mají dvě děti: mladšího chlapce a starší dívku.
Obě děti studují. Můj druhý bratr je o osm let starší než já a je geolog. Studoval v
Československu na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Pracoval dlouhá léta jako
geolog pro jeden menší závod, který vyráběl šperky. Dnes se pokouší založit si vlastní
podnik. Třetí bratr je o šest let starší než já a jeho profese je elektrotechnika. Také on studoval
v Praze, tam také pracuje a žije. Je ženatý a má dvě děti. Jeden chlapec je už dospělý, druhý
ještě chodí do školy. Můj čtvrtý bratr je o čtyři roky starší než já. Vyučil se zámečníkem a žije
s manželkou v Hamburku. Před rokem adoptovali dvě děti a jsou velmi šťastní.
Já žiji už šestnáct let v Berlíně. Vystudovala jsem tu slavistiku a pět let tu pracovala na
Východoevropském institutu jako lektorka češtiny. Pak jsem pracovala na Goethově
univerzitě ve Frankfurtu jako univerzitní asistentka. Teď jsem profesorka v Jeně.
III. Bilde vier Ja/Nein-Fragen und vier Fragen mit Fragepronomen zu dem Text!
Slovíčka:
chlapec,-pce M.
dělník,-a M.
docent,-a M.
důchodce,-e
ekonomka,-y F.
horník,-a M.
lektorka,-y F.
manželka,-y F.
obsadit,-ím
podnik,-u M.
pokus,-u M.
povolání,-í N.
přírodovědecký
přivydělávat
sourozenec,-nce M.
stálý,-á,-é
stráž,-e F.
vyučit se,vyučí se
zakládat, zakládá
založit,-ím
zdraví,-í N.
zemřít,-u sterben pf.
Junge
Arbeiter
Dozent
Rentner
Ökonomin
Bergmann
Lektorin
Ehefrau
besetzen
Unternehmen
Versuch
Beruf
naturwissenschaftlicher
dazuverdienen
Geschwister
beständig
Wache
Lehre absolvieren
begründen
Gesundheit
daň,-ě F.
dívka,-y F.
dospělý,-á,-é
ekonom,-a M.
geolog,-a M.
lektor,-a M.
manžel,-a M.
mladší
oženit se, -ním se
pokoušet se, -ší se
pokusit se, -sí se
přestat, -stane
příslušník,-a M.
profese,-e
šperky,-ů M.pl.
starší
vdát se, vdám se
žádný,-á,-é
zámečník,-a M.
závod,-u M.
zdravotní,-í,-í
Steuer
Mädchen
erwachsen
Ökonom
Geologe
Lektor
Ehemann
jünger
heiraten (Mann)
versuchen
aufhören
Angehöriger
Beruf
Schmucksachen
älter
heiraten (Frau)
keiner
Schlosser
Betrieb
Gesundheits-,
IV. cvičení: Erzähle ausführlich von Deiner Familie, nenne alle Familienangehörigen, ihr
Alter, ihren Beruf; sage woher Du/sie kommst/kommen und wofür sie sich interessieren.
V. cvičení - doplňte!
1. Chtěla bych si koupit (nová kniha) o /+L./ (lingvistika). 2. Včera jsem viděla dva (starší
francouzský film) a čtyři (krátký film) o (Anglie). 3. Snídal jsi /+Pl./ (moravská houska,
rohlík) a (zelenina)? 4. Nesu domů (těžká taška) z (úřad) 5. Nemůže si sám otevřít (zavřené
dveře). 6. V (byt) máme (stará skříň a postel), 5 (hezká židle), 2 (pohodlné křeslo), jednu
(světlá koupelna) a 2 (malý balkón). 7. Koupila jsem pro (+Akk.) (můj frankfurtský přítel)
několik (zahraniční noviny a anglický časopis) a dvě (učební kniha) o (+ L.) (dějiny)
(moderní umění). 8. Tyto dva (ruský román) mají (sociálně-kritická tendence). 9. (Mladý) lidé
nechodí (rád) na (+ Akk.Pl.) (barokní koncert). 10. Objednala jsi v (+L.) (knihovna) (poslední
40
učební materiál) (francouzština)? 11. Česká vlajka má 3 (barva): (Akk.) (červená, bílá a
modrá). 12. Německá vlajka má také 3 (barva): (černá, červená, zlatá). 13. Máte ráda (studený
nebo teplý) dny a noci?
VI. cvičení - přeložte!
1. Meine älteren Schwestern wohnen noch bei (u + G.) den Eltern. 2. Die Familie meines
jüngeren Bruders ist nicht groß. 3. Er hat nur zwei kleine Kinder. 4. Die alten Eltern meiner
Frau fahren nicht ins schöne Prag. 5. Wir sind erst gestern in das alte Berlin gezogen und
wollen hier jetzt ein neues Leben (život) beginnen. 6. Ihre Brüder sind schon lange
verheiratet. 7. Die russischen Studenten sind sehr begeistert. 8. Auch die deutschen Studenten
sind lieb. 9. Wir können uns kennenlernen - mein Name (jméno) ist XY. 10. Und wie heißen
Sie? 11. Ich möchte mit den Kindern aus der Altstadt) nach Hause gehen. 12. Hier will ich
nicht mehr Literaturwissenschaft studieren. 13. Alle Leute reden über (o + Lok.) die Arbeiter
ohne Arbeit. 14. Sie hat gestern abend die Ausstellung der modernen Architektur besucht. 15.
Wie hat Dir (ti) das Essay gefallen? 16. Bist Du schon in seinem Haus gewesen?
VII. cvičení - dej výrazy v závorkách do správných pádů!
A. Singular (Genitiv, Akkusativ)
1. Byli tam lidé z (celé město). Potkali [treffen] jsme tam (nějaký pán). Stál u (zavřené okno).
Dívali se na (vysoká hora). Vezmu si trochu (studené mléko). Čeká na (nějaké znamení;
"irgendein Zeichen"). Jeli do (nový byt). Je z (malé město). Viděli jsme tam (černý pes).
2. (Černá tužka) nemohu najít. Četl to z (nějaká kniha). Četl jsem (zajímavá povídka
[interessante Erzählung]). Vrátil se z (dlouhá procházka [langer Spaziergang]). Díval se na
(bílá zeď; [weiße Wand]).
3. Budu tady do (příští sobota). Vraceli se z (noční představení [Nachtvorstellung]). Od
(včerejší ráno [gestriger Morgen"] jsem nejedl. Jel do (jižní Amerika). Podíval se do (kapesní
slovník [Taschenwörterbuch]).
4. Bydlí u (železniční most [Eisenbahnbrücke]). Dostali jsme (další otázka). Nemáš trochu
(horká voda)? Vlak jede z (Hlavní nádraží). Má teď (jiná adresa). Šli jsme kolem ([um,
herum] + G.) (autobusové nádraží). Vyjel do (třetí poschodí). Z (které století; "welches
Jahrhundert") je to?
B. Plural (Genitiv, Akkusativ)
5. Napsal mnoho (zajímavé články [interessante Artikel]). Čekáme na (nové návrhy [neue
Vorschläge]). Odpověděl na několik (podobné otázky [ähnliche Fragen]). Na (podobné
výstavy) nechodím často.
6. Našli jsme tam mnoho (lesní jahody [Waldbeeren]). Na Moravě je několik (vodní elektrárny [Wasserkraftwerke]). Bylo tam několik (zahraniční studenti). Sedli jsme si na (zadní
sedadla [hintere Sitze]). Napsal několik (divadelní hry [Schauspiele]). Měl několik (zvědavé
otázky [neugierige Fragen]). Udělal to bez (dlouhé řeči [lange Reden]).
7. Dej cvičení A1 a A4 do množného čísla, kde je to možné!
Text 13: Milan Kundera [1.4.1929] - Básník, dramatik, prozaik, esejista a překladatel.
Narodil se roku 1929 v Brně. Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný hudební pedagog,
klavírista a rektor JAMU (Janáčkovy akademie múzických umění v Brně). Je bratrancem
básníka, překladatele, dramatika a kritika Ludvíka Kundery, který ovlivnil svými kontakty se
surrealismem a Skupinou 42 jeho básnické počátky. Už od chlapeckých let se učil hře na
klavír u svého otce, později studoval také hudební kompozici. Maturoval v roce 1948 na
brněnském gymnáziu. Po dvou semestrech na FF UK, kde studoval literární vědu a estetiku,
přešel na FAMU (Filmová a televizní akademie múzických umění v Praze). Studoval nejdříve
filmovou režii a pak scenáristiku u Miloše Václava Kratochvíla. Absolvoval v roce 1952 a v
41
témže roce začal na FAMU vyučovat světovou literaturu – zprvu jako asistent, od roku 1958,
po obhájení teoretické práce o Vladislavu Vančurovi, jako odborný asistent a od roku 1964
jako docent.
V roce 1948 vstoupil do KSČ (Komunistická strana Československa), odkud ho v roce 1950
společně s Janem Trefulkou vyloučili pro „protistranickou činnost“. Roku 1956 mu obnovili
členství a 1970 ho opět vyloučili. Z jeho veřejných vystoupení dosáhl největšího ohlasu
projev na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967. Od roku 1975 žije v
emigraci ve Francii, kde nejprve vyučoval na universitě v Rennes, pak na École des Hautes
Études v Paříži. Po vydání románu Kniha smíchu a zapomnění ho v roce 1979 zbavili státního
občanství, dva roky poté získal občanství francouzské.
Před svým odchodem do ciziny publikoval v českých periodikách: Blok, Kulturní politika,
Nový život, Literární noviny, Host do domu, Literární listy aj. Dnes žije v Paříži a v zahraničí
přispívá do časopisů Nouvel Observateur, Le Débat, L’Infini, L’atelier du roman, Vuelta a
Témarit.
(http://ld.johanesville.net/kundera)
Slovíčka
básník, -a M.
cizina, -y F.
členství, -í N.
hudební
maturovat, -ruji
největší
obhajení, -í N.
odborný
odkud
ovlivnit, ní (pf.)
pro + 4. pád
proti + 3. pád
sjezd, -u M.
spisovatel, e M.
„témže“
vyloučit, -čí (pf.)
zapomnění, -í N.
získat, -ká (ipf.)
Dichter
Ausland
Mitgliedschaft
Musikmaturieren
größte
Verteidigung
Fachwoher
beeinflussen
wegen
gegen
Kongress
Schriftsteller
gleich
ausschliessen
Vergessen
erlangen
bratranec, -nce M.
Cousin
činnost, -i F.
Tätigkeit
dosáhnout čeho, -ne (pf.) erreichen
chlapecký
Jungennejprve
zuerst
občanství, -í N.
Bürgerschaft
obnovit, -ví (pf.)
erneuern
odchod, -u M.
Weggang
ohlas, -u M.
Echo/Reaktion
počátek, -tku M.
Anfang
projev, u M.
Ansprache
beitragen
přispívat, vá (ipf.)
smích, -u M.
Lachen
stranický
parteilich
vydání, -í N.
Ausgabe
významný
bedeutend
zbavit čeho, -ví (pf.) entbinden
zprvu
zuerst
42
7. (sedmá) lekce: Skloňování adjektiv II. Přivlastňovací zájmena II.
(Deklination der Adjektiva/Possessivpronomina II.)
Adjektiva:
"tvrdý vzor"
Singular
"měkký" vzor
Dativ
novému
nové
novému modernímu moderní modernímu
Lokativ
o novém
nové
novém
moderním
moderní moderním
Instrumental
s novým
novou
novým
moderním
moderní moderním
Vokativ = Nominativ
Vokativ = Nominativ
A. Příklady:
Hovořili celou noc o novém studentovi. Navštěvovala jsem u staršího profesora dobré
přednášky o německé ekonomice. Dal kamarádovi starší knihy o důležitém mýtu českých
dějin. Kdy budou rozhodovat o tom, co se stane se starou fabrikou? V moderním obchodě je
velká nabídka dobrých knih. Ve frankfurtském knižním nakladatelství vydávají nové romány
roku 1995. Mluví se šťastným pánem. Jedou na turistickou cestu s mladou a velmi hezkou
lékařkou. Studoval sice na ekonomické fakultě, ale není dobrým ekonomem. Naši českoslovenští studenti se kamarádí s německým spolupracovníkem z frankfurtské univerzity. Napsal
dvě eseje o východní Evropě a jednu o západoevropské literatuře. Pojedete do Ruska vlastním
automobilem nebo chcete letět Aeroflotem? Milá paní! Vážený a milý profesore!
"tvrdý vzor" "měkký" vzor
Plural
Dativ
novým
moderním
Lokativ
o nových
moderních
Instrumental
s novými
moderními
Vokativ = Nominativ
B. Příklady:
Chtěli se seznámit s německými, francouzskými a českými přáteli. Přijeli jsme se podívat na
knihy o archeologii v severovýchodní Evropě. Z doby Karla IV máme mnoho důležitých
dokumentů o české, německé a latinské literatuře v českých zemích. V lehké atletice mají
mladí atleté ze všech afrických zemí velký úspěch. Ve Svazu sovětských socialistických
republik hovořili lidé mnohými jazyky. Nerozumí si ani s novými ani se staršími dělníky.
Drazí přátelé, setkali jsme se, abychom mluvili o historických problémech mezi německým a
českým státem.
43
Possessivadjektiva:
Singular
M.
F.
N.
Pl. aller Genera
Dativ
mému
mé/mojí
mému
mým
Lokativ
o mém
mé/mojí
mém
mých
mým
mou/mojí
mým
mými
Instrumental
Vokativ = Nominativ
Vokativ = Nominativ
Singular
plural
Dativ
našemu
naší
našemu
našim
Lokativ
o našem
naší
našem
našich
Instrumental
s naším
naší
naším
našimi
Váš wird nach dem gleichen Muster dekliniert.
Jeho (M./N.) und jejich (Pl.) werden nicht dekliniert.
Příklady:
Mohla byste dát svému otci tu knihu od mojí babičky? Chodíme velmi rádi k jeho kamarádům
na šálek dobrého ruského čaje. S Vaší matkou jsem si nikdy nerozuměla, ale Vašeho bratra
jsem měla velmi ráda. Chcete se seznámit s její přítelkyní? Pomáháme tvému synovi a její
dceři tady už hodinu. Doporučovala své kamarádce drahou restauraci na večeři. Se svým
ředitelem velmi intenzivně pracujeme. Adoptovali její kočku spolu s jeho psem. S kým se
chcete účastnit jeho narozenin: se svou matkou nebo s mým přítelem? On se svým otcem
nikdy neobědvá v naší restauraci. Jede do Francie jeho nebo svým autem? Rozhodl se, že
bude mluvit s jeho zámečníkem. Česal se před naším obchodem? Už jste navštívil jejich
kavárnu ve středu města?
I. cvičení: - dej do správných pádů!
1. Sekretářka (Slovanský institut) odpovídá (můj šéf) telefonicky. 2. Sabina má strach o (její
kočka). 3. Setkal se s (naše dobré kamarádky) před (nové kino) u (hlavní nádraží). 4. Dejte mi
sklenici (plzeňské pivo) a sklenici (minerální voda). 5. V (letní zahrada) objednala talíř ( teplá
polévka) a šálek (vídeňská káva). 6. Ulice vedla (stará část města) k (univerzitní knihovna). 7.
Včera jsem (tvůj nejmladší bratr) ještě neznal. 8. Měla sice ráda (její otec), ale měla velké
problémy s (její sestra a bratr). 9. Pojedete domů (jeho vlastní osobní automobil) nebo (náš
autobus)? 10. Chcete se seznámit s (moji rodiče)? 11. Kolik roků/let je (Váš nejstarší bratr)?
12. O kolik let jsi starší než (jejich babička). 13. Kde stráví (tvůj přítel a jeho žena) příští
sobotu? 14. V (koncertní sál) viděla mnoho (její kamarádi a kamarádky). 15. Co je (nové) ve
(vaše město)? 16. Dostala jsem od (váš institut) obraz s velmi (hezký motiv). 17. Asistentka
(moje žena) je příslušník (zahraniční stát). 18. Jeden náš úředník se zajímá o (poezie) a druhý
má mnoho (úspěch) v (lehká atletika). 19. Ředitel odpovídá (můj dobrý přítel Ivan Dobrý) na
otázku. 20. Někteří studenti se zúčastnili (letní literární škola). 21. Dítě si čistilo zuby a hned
potom šlo do (její postel). 22. Učitelka (dějepis) říkala (její studenti), proč napsali (špatná
práce).
44
II. cvičení - překlad:
1. Im Laufe des Junis haben wir die Tschechische Republik besucht. 2. Wir haben dort drei
Wochen in den wichtigen Städten verbracht. 3. Einige von den Frankfurter Studenten haben
einen Sprachkurs absolviert und sind deshalb eine Woche in Prag gewesen. 4. Einige andere
Studenten haben an einem Seminar über Politik, Geschichte und Kultur in Mitteleuropa
teilgenommen. 5. Sie haben sich bereits in Frankfurt im Sommersemester auf das
wissenschaftliche Seminar vorbereitet. 6. Das Seminar veranstaltete die Prager Universität mit
Hilfe der Universität in Frankfurt. 7. Marcus hat im Sommer mit seinen Freunden eine lange
Reise auf dem Fahrrad gemacht. 8. Er hat Böhmen, Mähren, die Slowakei und Ungarn
besucht. 9. Er wohnte nicht zur Untermiete, sondern meistens bei Freunden. 10. Während der
ganzen Reise hatte er gutes Wetter. 11. Margit war in den Ferien mit ihrer kleinen Tochter in
Petersburg. 12. Sie will, dass auch ihre Tochter russisch lernt und so ist sie nach Rußland
gefahren. 13. Zusammen mit ihrer Tochter hat sie dort drei Wochen verbracht. 14. Andreas
hat im Laufe des August an (na + L.) seinem Institut gearbeitet. 15. Er schreibt seine
Diplomarbeit, um ein Stipendium zu beantragen. 16. Er wird dann in der Wiener Bibliothek
arbeiten und sich spezialisieren. 17. Was die anderen Studenten im Sommer gemacht haben,
werden sie selbst sagen. 18. Sie waren wahrscheinlich in Italien oder Frankreich am Meer
oder haben ihre Eltern besucht.
III. cvičení - dej výrazy v závorkách do správných pádů!
A. Singular (Dativ, Präpositiv, Instrumental)
1. V (který měsíc) se oženil? Bydlím v (páté poschodí). Přišli k (starý strom). Město leží v
(hluboké údolí [tiefes Tal]). Sešel se s (dobrý přítel). Nepojedeme tam kvůli ([wegen] + D.)
(špatné počasí). Je to na (druhá ulice). Nechali to na (jiné místo).
2. Počkáme v (malá kavárna). Přišel s (plná aktovka [volle Aktentasche]). Procházeli se po
([entlang] + P.) (dlouhá chodba [langer Flur]). Zdržel se [sich aufhalten] kvůli (taková
maličkost [solche Kleinigkeit]). Bydlí v (jiná kolej). Mluvil s (nějaká žena). Přišli jsme k
(bytový úřad). Máš to v (pravá kapsa [rechte Tasche]. Koupali se v (studená voda). Bydlí v
domě s (velká zahrada). Hrad leží v (pěkná krajina [schöne Gegend].
3. Bydlí ve (vedlejší ulice [Nebenstraße]). Proti (+D.) (Pražské divadlo) je kavárna. Pojedu až
(večerní rychlík). Byli jsme v (můj pokoj). Rozhodl se teprve v (poslední chvíle). Přijeli jsme
k (pohraniční město). Děti skočily na (školní náměstí). Stojí před (výkladní skříň
[Auslageschrank]). Fabrika je za (protější kopec [gegenüberliegenden Hügel]). Je to ve (třetí
kapitola [drittes Kapitel]). Bydleli na (horní konec [oberes Ende] města.
4. Autor žil v (minulé století [vergangenes Jahrhundert]). Před (sedmá hodina) už nebude
světlo. Bydleli jsme v (nízký dům). Sedí na (pohodlné křeslo). Vrátili se teprve po (dlouhá
doba). Zlobí se [sich ärgern] kvůli (každé slovíčko). Na (které náměstí) jsme teď? Jsou ve
(vedlejší místnost [Nebenraum]).
B. Plural (Dativ, Präpositiv, Instrumental)
5. Mluvili jen o (takové hlouposti [Dummheiten]). Jsou tam okna s (barevná skla [farbigen
Glassorten]). Byl už v (mnohé země). Najdeš to mezi (staré knihy). V (některá okna) bylo
světlo [Licht]. V (jiná města) jsem nebyl. Protestoval proti (rasistické vtipy [rassistische Witze]. Oblékali se spolu s (malí kluci [kleine Jungs]). Bydleli jsme v (horské chaty
[Berghütten]). Mluvil se (staří páni).
6. Pojedeme tam v (letní měsíce). Dám to (mladší bratři). Nerad jezdím (noční tramvaje). Byl
mezi (první návštěvníci [erste Besucher]). Stalo se to ve (večerní hodiny). Hlásili
[bekanntgeben] to v (ranní zprávy). Mluvili o (zimní sporty). Články vyšly v (odborné [Fach] časopisy). Byli jsme tam v (různá roční období [verschiedene Jahreszeiten]).
45
7. Dej cvičení A1 až A4 do množného čísla.
Text 14: Kdo byli Slované? Odkud, kdy a proč přišli?
Slované jsou podle jazyka částí indoevropského společenství. Na naše území přišli z daleké
pravlasti, která byla někde mezi Vislou a Dněprem. Všechny zprávy, které o Slovanech
máme, jsou hlavně římského a byzantského původu, protože sami Slované neměli písmo.
Všechny nejstarší písemné informace jsou tedy od cizinců. Kromě toho jsme získali
informace o Slovanech z archeologických nálezů.
V pátém století Slované opustili svou pravlast a vydali se do jižní, východní a střední Evropy.
O tom, proč odešli ze své pravlasti, existuje mnoho názorů. Souvislost musíme hledat ve
stěhování národů. Někteří vědci si také myslí, že jich bylo příliš mnoho, takže slovanská
pravlast už nestačila všechny uživit, nebo snad existovaly velké spory mezi rody. Příchod
Slovanů na naše území se spojuje s praotcem Čechem, kterého dnes považujeme za postavu z
pověsti. Poprvé o něm psal nejstarší český kronikář Kosmas na počátku dvanáctého století.
Vychází přitom z ústně tradované pověsti. Slovanské osídlování naší země probíhalo
z východu. Na východě Slovenska se našly stopy po osídlení už ve čtvrtém století, v době,
kdy se Evropa dala do pohybu kvůli velkému tlaku Hunů. Na jižní Moravě najdeme první
stopy v pátém století a v Čechách teprve na přelomu pátého a šestého století.
Nemůžeme souhlasit s Kosmasem, že Slované přišli do země, která byla liduprázdná. Z
archeologických nálezů víme, že tady sídlili už neandrtálci, lovci mamutů a několik dalších
kultur. O dalších národech, jako o Keltech a o Germánech, víme více i z písemných textů.
Můžeme tedy říci, že Slované přišli na území, které už osídlily germánské kmeny. A vypadá
to, že s nimi žili v přátelských vztazích. V severních Čechách se totiž našly části slovanských
a germánských chat v těsné blízkosti.
http://home.tiscali.cz:8080/armag/slovane/ostatni/kdo_byli.htm
Slovíčka:
blízkost, -i F.
cizinec, -nce M.
dát se do pohybu
liduprázdný
nález, -u M.
názor, -u M.
opustit, -tí (pf.)
písemný
podle + 2. pád
pravlast, -i F.
probíhat, -há (ipf.)
původ, -u M.
souvislost, -i F.
spor, -u M.
stačit, -čí (ipf.)
stop, -u M.
ústně
vědec, -dce M.
vydat se, dá se (pf.)
vztah, -u M.
Nähe
Fremder
s. in Bewegung bringen
menschenleer
Fund
Ansicht
verlassen
schriftlich
nach, entsprechend
Urheimat
verlaufen
Ursprung
Zusammenhang
Streit
genügen
Spur
mündlich
Wissenschaftler
auf den Weg machen
Beziehung
46
chata, -y F.
daleký
kmen, -u M.
lovec, -ce M.
národ, -a M.
nejstarší
osídlování, -í N.
písmo, -a N.
pověst, i F.
přelom, -u M.
postava, -y F.
souhlasit, sí (ipf.)
společenství, -í N.
spojovat, -juju (ipf.)
stěhování, -í N.
těsný
uživit, -ví (pf.)
velký
vypadat, -dá (ipf.)
Hütte
weit
Stamm
Jäger
Volk, Nation
ältester
Besiedlung
Schrift
Legende
Wende
Figur
übereinstimmen
Gemeinschaft
verbinden
Umzug
dicht, knapp
ernähren
groß
aussehen
Opakování gramatiky (Konjugation der Verben, Dekl. der Subst., Modalitäten)
A. 1. Co to (ty - mít) v (tvoje ruka)? 2. Proč (ona - jíst) polévku (vidlička)? 3. Neumíte
používat (pravá [rechte] ruka)? 4. (My - čekat) na (naši přátelé) už skoro tři (hodina). 5. Proč
(vy - ptát se) na to (její babička)? 6. Oni (nemít peníze) a už pět (měsíc) nezaplatili ani
(topení) ani (telefon). 7. Strom celé léto krásně (kvést), ale my (být neradi), protože (mít
strach) z (klimatická katastrofa). 8. Studenti (český jazyk) neradi (vstávat) brzy ráno a proto
někdy (přicházet) pozdě na (hodina češtiny). 9. (Ona - zvát) každý týden (její kamarádka) na
(návštěva). 10. Děti i dospělí se v (letní měsíce) rádi (koupat) v (teplá voda) a proto
(navštěvovat) plovárny [Schwimmbäder] nebo (jezdit autobus) k (moře). 11. Už včera (já říct), že dnes (nemít) ani trochu (čas). 12. V (ranní vysílání rádia) (oni - číst) každý den
(kapitola) z (román) (Franz Kafka) "Amerika". 13. Každý den (my - poslouchat) program
(české rádio) a (učit se) tak rozumět česky. 14. V (první týden) měsíce (listopad) se v (naše
město) koná festival (slovenské filmy). 15. (já - doporučovat) studentům (slovanské jazyky a
východoevropské dějiny), aby (cestovat) po (Východní Evropa). 16. (My - setkávat se) každý
týden a (diskutovat) o (aktuální politické otázky). 17. V (prosinec) se (konat) v (Německá
spolková republika) volby [Wahlen] do (parlament Německo). 18. Ve (východní Německo) je
ted' mnoho (lidé) bez (práce). 19. (Vy - souhlasit [übereinstimmen]) s (náš bývalý prezident
Havel), že Češi nemusí mít strach z (demokratické Německo)? 20. V (minulé roky) se v
(Evropa a svět) změnilo [ändern] mnoho (věc). 21. V (léto) roku 1991 (vzniknout)
nebezpečná [gefährlich] krize u (Perský záliv [Persicher Golf]). 22. Mnoho (lidé) mělo strach,
že (moci) dojít k [dazu kommen] (válka). 23. K (válka) pak také došlo. 24. Proč si (Vy nebrat) žádný (černý chléb)? 25. Proč (oni - připravovat) (teplá večeře) v deset hodin? 26.
Kde (ty - pracovat) ted'? 27. Proč se (Vy - vracet) tak pozdě z (univerzitní divadlo)? 28. Já
Vám ten talíř (přinést) a (počkat) na Vás tady. 29. (Ty - chtít) si vzít (má aktovka) a vrátit mi
ji zítra? 30. Celý den (ona - ležet) doma v (její postel) a (plakat). 31. Ty (obědvat) v (menza)
nebo (vařit oběd) spolu s (tvůj bratr a tvá sestra) doma? 32. Kde (vy - trávit) soboty a neděle?
33. Pozor, tady už (přijíždět) vlak!
B. Malý chlapec (mít strach), když (muset) zůstat doma sám. (Oni - podívat se) na (fotografie)
z (Barcelona). Právě (já - číst) (zajímavá kniha). Kde (my - dostat) pohlednice a papír? Kam
(ty- chodit) nakupovat (zelenina)? Oni s námi (nechtít) jet do (hory). Zítra dopoledne (já - se
setkat) s (můj bratr) a (my - jet) spolu do (Paříž). Lidé v Čechách rádi (jíst) knedlíky a (pít)
pivo. Nikdy tu (nemoci) spát, stále (probouzet se) a pak (nemoci) zase spát. (Ty - brát) naše
knihy.
Roku 2005 provedla Česká televize anketu o tom, kdo je pro diváky největším Čechem. V
našem materiálu Vám chceme blíž představit ty osobnosti, které se umístily mezi Největšími
deseti Čechy:
1. Karel IV. (68 713)
2. Tomáš Garrigue Masaryk (55 040)
3. Václav Havel (52 233)
4. Jan Ámos Komenský (23 583)
5. Jan Žižka (13 815)
6. Jan Werich (11 140)
7. Jan Hus (10 487)
8. Antonín Dvořák (8 517)
9. Karel Čapek (6 640)
10. Božena Němcová (6 470)
47
Text 15: Karel IV
Karel IV. (původně se jmenoval Václav) byl nejdůležitějším českým středověkým
panovníkem. Po sporu rodičů ho matka izolovala na Lokti a Křivoklátě. Roku 1323 ho pak
otec odvezl do Francie, kde jako sedmiletý prošel biřmováním a dostal nové jméno Karel.
Učil se na francouzském královském dvoře, na pařížské univerzitě vystudoval svobodná
umění a učil se cizím jazykům. Během svého života byl čtyřikrát ženatý. Sám Karel byl otcem
dvanácti dětí, z nichž nejdůležitější byli pozdější čeští a římští panovníci Václav IV. a
Zikmund Lucemburský, dále Jan Zhořelecký a Anna, manželka anglického krále Richarda II..
Po univerzitě byl v letech 1330 - 1331 v Lucemburku, 1331 - 1333 byl zástupcem svého otce
v severoitalské lucemburské signorii v Locce. Od podzimu roku 1333 spravoval namísto otce
České království a roku 1334 ho otec jmenuje markrabětem moravským. Zároveň stoupá jeho
prestiž, protože od počátku 40. let je také kandidátem papežské kurie (kvůli dobrým vztahům
s tehdejším papežem Klimentem VI., původně jeho francouzským učitelem Petrem Rogerem)
na římskoněmeckého panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi. Proto se roku 1344 stalo
pražské biskupství arcibiskupstvím, čímž mohučský arcibiskup už nemohl ovlivnit českou
církev. Na Pražském hradě začala tehdy stavba metropolitní katedrály sv. Víta.
11. 7. 1346 pět kurfiřtů zvolilo Karla v Rhens na Rýně římským králem. 26. 8. 1346 po smrti
otce se stal také králem českým a po smrti Ludvíka Bavora roku 1347 v německých částech
římskoněmecké říše uznávaným panovníkem. Od té doby zvelebuje české království jako
hlavní centrum Svaté říše římské.
Roku 1348 zakládá v Praze první univerzitu ve střední Evropě a nechává obnovit Pražský
hrad. K dalším architektonickým činnostem Karla IV. patří tzv. (tak zvaný) Kamenný most z
roku 1337, který spojuje Staré a Menší Město pražské, Staroměstská mostecká věž, Emauzský
klášter, kostel Panny Marie Sněžné, Staroměstská radnice, Karolinum, Karlovo, Václavské a
Senovážné náměstí a samozřejmě zakládá hrad Karlštejn.
Roku 1348 rovněž přičleňuje k českému státu další slezská knížectví a Horní Lužici, čímž
vytváří soustátí zemí Koruny české, které roku 1368 rozšířil o Dolní Lužici a roku 1373 o
Braniborsko. Roku 1355 podnikl římskou cestu, během níž ho 6. ledna t. r. v Miláně
korunovali italským králem a 5. 4. 1355 v Římě císařem římskoněmecké říše, čímž se
formálně stal světskou hlavou západního křesťanstva.
V říši vydal roku 1356 Karlovu bulu, v němž uzákonil výsadní postavení českého státu v říši,
určil počet světských a duchovních kurfiřtů i jejich vzájemné pořadí. Karel zemřel ještě téhož
roku na zápal plic.
(http://ctenarske-deniky.malachut.org/referaty/dejepis/karel_iv.htm)
sognorie- Signorie: höchste Behörde der ital. Stadtstaaten
Slovíčka:
biřmování, -í N.
církev, -ve F.
dvůr, dvora M.
kamenný
knížectví, -í N.
král, -e M.
most, -u M.
namísto + 2. pád
papež, -e M.
počet, -čtu M.
pořadí, -í Nprojít, -jdu
rozšířit, -ří
Firmung
Kirche (Instituttion)
Hof
SteinFürstentum
König
Brücke
anstelle
Papst
Anzahl
Reihenfolge
durchlaufen
verbreiten
cesta, -y F.
duchovní
hlava, -y F.
klášter, -a M.
koruna, -y F.
křesťanstvo, -a N.
náměstí, -í N.
panovník, -a M.
patřit, -ří
podniknout, -nu (pf.)
postavení, -í N.
rovněž
říše, -e F.
48
Reise, Weg
geistlich
Kopf
Kloster
Krone
Christentum
Platz
Herrscher
gehören
unternehmen
Stellung
ebenso
Reich
samozřejmě
soustátí, -í N.
stavba, -y F.
středověký
světský
tehdejší
uznávaný
vydat, -dám
vytvářet, -ří (ipf.)
zápal plic
zástupce, -e M.
zvelebovat- buju (ipf.)
ženatý
selbstverständlich
Staatenbund
Bau
mittelalterlich
weltlich
damalig
anerkannt
herausgeben
herausbilden
Lungenentzündung
Vertreter
Aufschwung nehmen
verheiratet (Mann)
smrt, -i F.
spravovat, -vuju (ipf.)
stoupat, -pá (ipf.)
svatý
svobodný
určit, -čí (ipf.)
věž, -e F.
výsadní
vzájemný
zároveň
zemřít, -řu (pf.)
zvolit, -lí (pf.)
život, -a M.
49
Tod
verwalten
steigen
heilig
frei
bestimmen
Turm
privilegiert
wechselseitig
gleichzeitig
sterben
wählen
Leben