zasobovani_vodou, 4.3 MB

Transkript

ZÁSADY PŘÍPRAVY A REALIZACE
PROJEKTŮ ZAMĚŘENÝCH
NA ZÁSOBOVÁNÍ VODOU
Katuše Kubíková
1. Úvod
projekty zaměřené na zásobování vodou
Projekty, které řeší zásobování komunit vodou, vyžadují velmi individuální přístup. Jednotlivé
projekty se liší nejen zadáním, ale zejména způsobem řešení, které je dáno specifickými podmínkami té které lokality a finančními a technickými možnostmi řešitele. Projekty řešících zásobování vodou na úrovni jednotlivých domácností či malých komunit, v relativně jednoduchých
přírodních podmínkách nekladou vysoké nároky na odbornost realizačního týmu. Velice časté
jsou však případy, kdy daná problematika vyžaduje vysoce kvalifikovaný tým složený z různých
profesí (vodohospodářů, hydrogeologů, technologů, apod.) a současně klade vysoké nároky na
technické zázemí (vrtná technika, úpravny vody apod.). Je nutné mít na vědomí, že projekty řešící
zajištění vodních zdrojů, mají do značné míry charakter průzkumných prací a je nutno počítat
s průběžným upřesňováním projektu a jeho dílčími modifikacemi.
Cílem příspěvku není podat vyčerpávající návod jak řešit veškeré situace, které mohou nastat, ale
poskytnout alespoň základní představu o hlavních zásadách přípravy vodohospodářských projektů a nastínit možná řešení pro různé situace.
2. Příprava projektu
Nezbytným předpokladem úspěšného projektu je zcela jasné zadání. Sem patří definování zájmového území, údaje o počtu obyvatel, kterým bude projekt sloužit, údaje o požadovaném
množství vody, nároky na akumulaci, rozvody a odběrová místa, předpokládané množství vznikajících odpadních vod a jejich charakter. Součástí zadání by měl být předpokládaný výhled na nejbližší období tak, aby projekt mohl být navržen s dostatečnou rezervou nebo etapovitě.
Následuje etapa sběru a analýzy dat ze zájmového území, v rámci které je nutno ověřit řadu informací. Na této etapě by se podle rozsahu zadání měl již podílet kvalifikovaný odborník. Často
však není z různých důvodů (nejčastěji časových a finančních důvodů) možné provést sběr dat
odborníkem přímo na místě a ten se pak musí spolehnout na informace poskytnuté realizátorem
projektu, případně jeho partnerem v zemi příjemce. Proto je vhodné vyplnit úvodní zjišťovací
dotazník doplněný přílohami, který při detailním i laickém zpracování, poskytne alespoň zák-
1|
Dalším krokem je etapa vyhodnocení získaných dat a návrhu optimálního způsobu řešení.
Analýza dat by měla poukázat na hlavní příčiny nedostatku vody či její nevyhovující kvality, které
mohou být velmi různorodé. Nedostatek či š´patná kvalita může být zapříčiněna přírodními podmínkami (hydrogeologické, hydrochemické, klimatické), často se však jedná o příčiny technického charakteru (nevhodně provedené stávající objekty, jejich nevhodné využívání – např.
vzájemné ovlivňování, nedostupnost technických prostředků, znečišťování okolí zdrojů…).
Technické možnosti a finanční otázky
Technické možnosti a otázka financování projektu jsou nejčastějšími limitujícími faktory realizace
projektů. Před návrhem řešení je nutno:
• Ověřit dostupnost stavebního materiálu v místě a jeho okolí, případně v zemi příjemce, specifikovat komponenty, které bude nutno dovézt.
• Ověřit dostupnost elektrické energie v místě.
• Ověřit dostupnost čerpací techniky (s upřednostněním obnovitelných zdrojů), výstrojového
materiálu – např. v případě kopaných sond skruže, filtrační obsyp, jíl či cement, vhodných
akumulačních nádrží a potrubních rozvodů, pokud jsou v projektu navrženy.
• V případě záměru budování hlubších vrtů nebo hloubení jímacích objektů ve skalním podloží
ověřit dostupnost vrtné techniky v místě, resp. zemi příjemce.
• V případě nutnosti úpravy vody před jejím využitím ověřit dostupnost technologií a energetickou náročnost realizace a následného provozu.
• Zvážit finanční možnosti projektu ve vztahu k navrhovaný technologiím.
• Zvážit udržitelnost projektu ve vztahu k nákladům na následný provoz a údržbu zařízení.
|2
ladní představu o dané problematice a výchozí data pro předběžný návrh řešení. Podklady pro
zpracování projektové dokumentace jsou:
• Rekognoskace zájmového území.
• Ověření průběhu vodotečí, vodních ploch, situace studní a vrtů pokud v území jsou.
• Dokumentace stávajícího způsobu zásobování vodou a stávajících odběrných míst zahrnující
zjednodušenou technickou dokumentaci, ověření vydatnosti, konzultace s místními o stavu
objektů v průběhu roku (období sucha x období dešťů), odběry vzorků vody (povrchové
i podzemní).
• Dokumentace potenciálních zdrojů znečištění, které by mohly záměr ohrozit (skládky, nádrže
na pohonné hmoty, fekální jímky).
• Rešerše archivních materiálů, konzultace s místními kompetentními úřady o obdobných projektech realizovaných v minulosti v okolí, zkušenosti z těchto projektů, sběr dostupných dat
o hydrogeologii území, případně jednoduché geologické a hydrogeologické mapování pro
vytvoření představy o zájmovém území a jeho poměrech.
• Sběr informací o výskytu nemocí způsobených kontaminovanou vodou, četnost onemocnění, údaje o epidemických situacích v oblasti, které mohou být způsobeny požíváním
nevhodné vody apod.
• Mapový podklad území. V případě, že není k dispozici, provést alespoň základní měření GPS
pro následnou konstrukci map a řezů
Povědomí obyvatel a kvalifikovaný personál
Již ve fázi přípravy projektu je vhodné vytvořit si představu o úrovni povědomí obyvatel
v otázkách využívání a ochrany vody a na základě toho začlenit do projektu odpovídající blok
„osvěta“ . Současně je nutno již v počátku sběru dat a projektové přípravy vytipovat vhodné
osoby z komunity, kteří budou o projektu „všechno vědět“ a budou v budoucnu osoby odpovědnými za provoz zařízení. Technologická řešení je nutno navrhovat tak, aby komunita, resp. její
pověření zástupci byli schopni v budoucnu zařízení bez větších problémů provozovat a udržovat.
3. Realizace projektu
Širokou problematiku zásobování vodou jsme se pokusili utřídit do několika samostatných oddílů, pojednávajících o různých typech vodních zdrojů a jímacích objektů, o vhodných způsobech
akumulace vod a jejich rozvodů, odběrných místech, o nakládání s odpadními vodami. Některé
z těchto oddílů jsou pak samostatně rozpracovány do podrobnějších příspěvků.
3.1 Vodní zdroje, jímací objekty a zařízení
Pro zásobování komunit vodou připadají obecně v úvahu tři zdroje vody – podzemní, povrchová
a srážky.
3.1.1 Jímání podzemní vody
Jímání pramenních vývěrů
Pramenní vývěry nabízejí nejjednodušší možnost jímání. Pokud se pramenní vývěry v lokalitě
nacházejí, jsou zpravidla využívány a určitým způsoben technicky zabezpečeny. Pramen může mít
charakter soustředěného vývěru nebo rozptýleného prameniště, kdy je účelné soustředit vodu
pomocí drénů do centrální pramenní jímky.
Mělké kopané (spouštěné) široko profilové studny
Tyto objekty jsou vhodné pro případy, kdy se hladina vody nachází relativně mělce pod povrchem
terénu a jedná se o prostředí nesoudržných sedimentů (hlíny, písky, štěrky). Takovéto studny lze
hloubit i svépomocně se zapojením členů komunity. Základní doporučení pro konstrukci studní
je možno převzít z „ČSN 755115 Studny individuálního zásobování vodou.
Hluboké vrty - trubní studny
Vrtné technologie vyžadují kvalifikovaný tým techniků a řídícího geologa a na základě znalosti
místního území je nutno zvolit odpovídající technologii vrtání. Podmínky realizace je pak nutno
specifikovat v samostatném projektu prací..
3.1.2 Jímání povrchových vod
Dosud hojně využívaným zdrojem vody jsou vody povrchové (jezera, vodní toky). Oproti podzemním vodám má tato varianta své nevýhody a to zejména výrazněji kolísající kvalitu a zhoršené
podmínky na ochranu vody. Často jsou totiž vodní plochy i toky místem, kde se nejen odebírá
voda na pití, ale zároveň slouží k praní, mytí, napájení dobytka, mytí automobilů a podobně.
3|
Pokud to situace dovoluje, je často vhodné nahradit stávající nevhodné využívání povrchových
vod z jezera či toku čerpáním z nově vybudovaných širokoprofilových studní situovaných
v blízkosti jezera či údolní nivě toku (viz kapitola 3.1.1) . Toto řešení má výhodu v tom, že vodu lze
intenzivněji chránit a jakost vody není v čase tolik proměnná jako v případě povrchových vod.
V případě nevyhovující kvality povrchové vody pomůže technologická úprava. Nejjednodušší
úpravou je odstranění kalu a dezinfekce.
Další možností je zachytávání srážkových vod ve svažitých terénech do retenčních nádrží nebo
velkých (podzemních) zásobních tanků. Tato varianta je vhodná zejména v oblastech postižených
erozí, které nemají prakticky půdní kryt .
Využívání srážkových vod sice nemůže ve většině oblastí vyřešit zásobování vodou, může však být
doplňkovým zdrojem vody, zejména užitkové a při vhodné konstrukci záchytu a akumulace vody
může výrazně omezit negativní vliv půdní eroze.
3.2 Úpravy vody
V některých případech je nutné jímanou vodu upravovat v některém z ukazatelů, který nesplňuje
doporučené limity a dlouhodobé využívání vody v surovém stavu by mohlo vést k ohrožení zdraví
obyvatel. Způsob úpravy závisí na konkrétním složení vody, na koncentraci a charakteru ukazatele, který je nutno upravit (např. zákal včetně jemných částic, bakteriologické znečištění, železo
a mangan, tvrdost). V některých oblastech se však vyskytují ve vodách další látky, jejichž
odstranění je předmětem náročnějších technologických úprav (např. obsah kovů, organických
látek, vody znečištěné lidskou činností, zvýšený obsah radonu apod.).
3.3 Jímání vody, vodojemy, rozvody, odběrná místa
Při návrhu jímání, skladování a rozvodů vody je nutno zvažovat udržitelnost projektu a ve vztahu
k tomu zvolit odpovídající techniku. Je nutno mít rovněž na paměti, že snadným přístupem
k vodě se automaticky zvedá její spotřeba a rostou náklady na provoz zařízení.
3.3.1 Čerpací technika
Zcela zásadními podklady pro určení vhodné čerpací techniky je vydatnost vodního zdroje (vrtu,
studny), denní požadované množství vody, velikost akumulace a nerovnoměrnost spotřeby
v průběhu dne. Tam kde je to reálné je velmi účelné navrhnout využití obnovitelných zdrojů
|4
3.1.3 Využívání srážkových vod
V mnohých oblastech se využívá záchytu srážkové vody ze střech budov, jejich akumulace
a následné využití nejen jako voda užitková, ale i jako voda k pitným účelům a vaření. Kvalita
srážkových vod je velmi proměnlivá, určujícím faktorem je kvalita ovzduší, četnost srážek, ale i matriál, se kterým srážková voda přijde do kontaktu (konstrukce střech apod.). V blízkosti městských
aglomerací a průmyslových oblastí je vysoké riziko, že akumulovaná voda bude obsahovat látky
nebezpečné lidskému zdraví. I při akumulaci srážkových vod v prostředí s nekontaminovaným
ovzduším je vysoké riziko druhotné kontaminace (zejména výrazné riziko množení bakterií).
energie při čerpání (energie Slunce, energie větru), návrh však musí zohledňovat proměnnost
veličin v čase.
Klasická čerpací technika – ponorná či horizontální čerpadla je vhodná tam, kde je zajištěn přívod
elektrické energie, kde se jedná o enormně vysokou spotřebu vody, kde je potřeba přepravit
vodu na větší vzdálenosti s výraznějším převýšením a kde by čerpadla napájená z fotovoltaických systémů nebyla pro odčerpání požadovaného množství vody dostačující. Dlouhodobé
využívání generátorů s benzinovým pohonem v sobě nese rizika možné kontaminace podloží
při nezodpovědné manipulaci s pohonnými hmotami a je náročné finančně.
5|
3.3.2 Akumulace vod
Akumulace vod (vodojemy) se uplatňují zejména tam, kde je potřeba rozvádět vodu do více
spotřebišť a nebo tam, kde je z důvodu nízké vydatnosti jímacího objektu nutno vodu kontinuálně čerpat a akumulovat v zásobníku a odtud pak vydávat ke spotřebě.
Jako akumulační nádrže buď mohou posloužit plastové polyethylenové tanky, které se v rozvojových zemích dodávají v různých velikostech a lze je vzájemně propojit nebo je možné řešit zásobník jiným způsobem (beton, kámen apod.).
Pro odběry je vhodné jako akumulace používat spíše dva samostatné zásobníky a vždy doplnit
zásobník až po úplném vyprázdnění a tak snížit riziko druhotné kontaminace vody (zejména bakteriologického znečištění) vznikající při dlouhodobé stagnaci vody v zásobníku.
Vhodným řešením pro komunity je centrální odběrové místo situované poblíž místa s nejvyšší
spotřebou vody (centrum obce, škola, zdravotní středisko apod.). Je účelné vybudovat zde např.
i prostor pro praní a mytí (veřejná prádelna, sprchy). Součástí takového místa by mělo být i zařízení
na čištění vznikajících odpadních vod, účelné je i zpětné využití přečištěných odpadních vod pro
závlahu.
3.4 Odpadní vody
Ruku v ruce se snadným přístupem k vodě pitné a užitkové nastává problém s vodou odpadní.
Čistění odpadních vod tak jak ho známe z našich podmínek je ve většině případů v odlehlých komunitách technicky nedosažitelné, finančně a energeticky nákladné a prozatím dlouhodobě neudržitelné. Jednou z hlavních zásad při přípravě projektů řešících zásobování vodu by měla být i
snaha o minimalizaci vzniku odpadních vod a návrh bezpečné likvidace vznikajících odpadních
vod. Jednoduchá zařízení sloužící k akumulaci a čištění odpadních vod jsou akumulační jímky,
septiky, dodatkové pískové filtry. Vhodným zařízením bez náročné údržby a energetických
nároků jsou kořenové čistírny odpadních vod.
4. Provoz, management, monitoring
Velmi důležitou stránkou projektů zaměřených na zásobování vodou je vyškolení místní obsluhy,
která bude zajišťovat provoz zařízení, jeho údržbu a monitoringu. Obsluha by měla být vyškolena
nejen v provozních záležitostech daného zařízení, ale měla by mít povědomí i o obecných zásadách
ochrany vod a péči o vodní zdroje. V provozním řádu vodního zdroje, technologie a vodovodu by
měly být detailně specifikovány nutné činnosti, rozsahy kontrol, popis pravidelné údržby zařízení.
|6
3.3.3 Rozvody vody, veřejná odběrová místa, distribuce vody
V podmínkách odlehlých komunit se spíše než rozsáhlé vodovodní systémy do každé domácnosti uplatňují veřejná odběrová místa, kam lidé pro vodu chodí, případně je možné vodu do
spotřebišť rozvážet (cisterny, použití tažných zvířat).
Začlenění projektu do lokálního managementu je samozřejmostí, projekty obdobného typu by
měly být určeny co nejširší komunitě. Provozní náklady a náklady na údržbu zařízení by měly být
zakalkulovány do ceny vody. Úhrady za poskytování vody jsou velmi citlivou otázkou a měly by
být stanoveny vždy s přihlédnutím ke konkrétní situaci komunity. Společně se zlepšením přístupu k vodě by se měla vést osvěta o zásadách ochrany vod . Důležitou cílovou skupinou je populace školáků a proto je vhodné osvětu organizovat společně s místními vzdělávacími institucemi.
V rozvojových zemích jsou většinou velmi těžko dostupné analytické služby, přesto by, zejména
u projektů, kde se jedná o zásobování většího množství obyvatel, neměla být tato otázka podceňována. Výstupem projektů zaměřených na zásobování vodou by mělo být: „Voda pro komunity v dostatečném množství a vyhovující kvalitě“. Při hodnocení kvality jímané vody je
vhodné vodítko WHO guidelines for Drinking Water quality, případně v ČR platná Vyhláška
č. 252/2004 Sb. a pochopitelně je nutné seznámit se s platnými předpisy na požadovanou kvalitu pitných vod v dané zemi, kde je projekt realizován. Mělo by být samozřejmostí, aby podrobné
chemické a bakteriologické rozbory byly provedeny v etapě realizace projektu. Přitom je možno
vytipovat rizikový ukazatel kvality vody a zajistit jeho dlouhodobější sledování. V čase velmi
proměnné jsou ukazatele bakteriologické, jejichž sledování by mělo být periodicky zajišťováno.
Práce u vrtné soupravy není nikdy jednoduchá
(lokalita Chudžirijn gol, západně od Erdenetu, autor: Antonín Kopřiva, 2007)
7|
VYUŽITÍ SRÁŽKOVÝCH VOD
Katuše Kubíková
1. Úvod
Srážky znamenají nezanedbatelný zdroj vody, který může výrazně přispět k řešení problematiky
zásobování rurálních oblastí vodou. Využívání srážkových vod sice nemůže ve většině oblastí
vyřešit zásobování vodou, může však být doplňkovým zdrojem vody, zejména užitkové a při
vhodné konstrukci záchytu a akumulace vody může výrazně omezit negativní vlivy srážek např.
na půdní erozi. Nejčastějším způsobem záchytu a akumulace srážkových vod je svod dešťové
vody ze střech do akumulačních nádrží. Další možností je zachytávání srážkových vod ve svažitých
terénech do zásobních tanků. Tato varianta je vhodná zejména v oblastech postižených erozí,
kde prakticky chybí půdní kryt. Složitější případ představují retenční nádrže, které jsou schopné
pojmout významnou část přívalových vod z širšího povodí.
využití srážkových vod
V tabulce č. 1 je orientačně uvedeno množství zachycených srážkových vod z různě velikých ploch
při různých úhrnech srážek.
Tabulka č. 1 – Množství zachycených srážkových vod (v m3)
pro různé sběrné plochy a srážkové úhrny
srážky (mm)
plocha (m2)
100
200
300
400
500
10
1
2
3
4
5
25
2,5
5
7,5
10
12,5
50
5
10
15
20
25
100
10
20
30
40
50
200
20
40
60
80
100
300
30
60
90
120
150
400
40
80
120
160
200
500
50
100
150
200
250
Při návrhu technických opatření a způsobu využití srážkových vod je třeba mít alespoň základní
představu o množství srážek a jejich distribuci během roku. Pro způsob využití je určujícím faktorem kvalita vody. Množství srážek a jejich distribuce v průběhu roku je regionálně i lokálně
velmi proměnlivé. V případě tropických oblastí je srážková činnost vázána na období dešťů, kdy
spadne většina srážek formou vydatných přívalových dešťů. Následují měsíce, kdy jsou úhrny
srážek velmi nízké až zanedbatelné. Dostupnost podrobnějších dat o rozložení srážek během
|1
roku umožní navrhnout vhodný způsob záchytu a správnou velikost akumulace a vytvořit si představu, jaké množství srážkových vod bude během roku dostupné k následnému využití.
Kvalita srážkových vod je místně velmi proměnlivá, určujícím faktorem je kvalita ovzduší a četnost
a intenzita srážek. V blízkosti městských aglomerací a průmyslových oblastí je vysoké riziko, že
akumulovaná voda bude obsahovat látky nebezpečné lidskému zdraví. I při akumulaci srážkových
vod v prostředí s nekontaminovaným ovzduším je vysoké riziko druhotné kontaminace (zejména
výrazné riziko množení bakterií). Srážkové vody jsou obecně vody s velmi nízkým obsahem
rozpuštěných látek, s nízkým obsahem vápníku a hořčíku, často se jedná o vody kyselé a k přímému pravidelnému dlouhodobému požívání jsou zpravidla nevhodné. Svým chemismem se
výrazně liší od povrchových i podzemních vod. Jako příklad uvádíme v tabulce č. 2 porovnání
koncentrací vybraných ukazatelů chemismu vody ze tří vzorků vody odebraných v lokalitě
v oblasti Viktoriina jezera. Porovnáván je vzorek podzemní vody, povrchové vody z jezera a vody
srážkové. V kolonce „limit“ jsou uvedeny hodnoty stanovené českými právními předpisy pro pitnou vodu (Vyhláška MZ č. 252/2004 Sb.).
Tabulka č. 2 – Porovnání vybraných ukazatelů chemismu vody
ukazatel
jednotka
pH
jezero
vrt
dešťová
limit
7,78
7,41
6,69
6,5-9,5
vodivost
mS/m
11,4
121
1,8
125
vápník a hořčík
mmol/l
0,36
3
0,06
2-3,5
rozpuštěné látky
mg/l
180
902
104
Nestanoveno
fluoridy
mg/l
<0,5
2,34
<0,5
1,5
sírany
mg/l
15,3
75,1
22,4
250
chloridy
mg/l
<5
32,6
<5
100
huminové látky
mg/l
9,86
4,42
2,38
Nestanoveno
dusitany
mg/l
0,166
<0,02
<0,02
0,5
dusičnany
mg/l
<5
13,3
<5
50
amonné ionty
mg/l
<0,1
<0,1
0,472
0,5
2. Záchyt srážkových vod ze střech objektů
Nejčastějším způsobem záchytu a akumulace srážkových vod je svod dešťové vody ze střech do
akumulačních nádrží.
Výchozími podklady pro návrh záchytného systému by měly být minimálně:
• Velikost a charakter plochy, ze které bude voda sváděna.
• Množství a intenzita srážek a jejich distribuce během roku.
• Požadovaný způsob využití srážkových vod (voda k mytí, zálivce, případně voda pitná).
• Požadovaná spotřeba vody.
• Kvalita vody – zejména v případě využití srážkových vod k pitným účelům.
2|
Existuje–li riziko, že srážková voda obsahuje zdraví škodlivé látky (například chudinské čtvrti
v blízkosti průmyslových aglomerací s výrazným znečištěním ovzduší), není zpravidla vhodné
používat danou vodu k pitným účelům a to ani po převaření. Dále je nutné mít na paměti, že
dlouhodobějším skladováním vody v akumulačních nádržích dochází zpravidla k druhotné kontaminaci a nárůstu bakteriologického znečištění.
Z výchozích podkladů se stanoví optimální velikost akumulační nádrže (nádrží), jejich umístění,
případně rozvodný systém od akumulace.
2.1 Jednoduché návody pro záchyt srážkových vod ze střech stavebních objektů
Předpokladem pro záchyt vody ze střech objektů je vhodná konstrukce střechy a materiál střešní
krytiny. Dostatečný spád a hladký povrch zaručuje rychlý odtok vody do akumulace, důležité je
i posouzení kvality materiálu z hlediska možné vyluhovatelnosti zdravotně závadných látek do
vody.
Materiál pro konstrukci záchytného a akumulačního systému:
• Okapové žlaby a roury pro svod vody do akumulace.
• Akumulační nádrž vhodné velikosti.
• Odtokové potrubí.
Požadavky na akumulační nádrž (případně systémy akumulačních nádrží):
• Vhodný zdravotně nezávadný materiál.
• Optimální velikost ve vztahu ke množství a intenzitě srážek a předpokládané výši spotřeby
vody.
• V případě velkého množství vody je vhodné
vytvářet kaskádové systémy akumulačních nádrží.
• Tvar nádrže a velikost vstupních otvorů musí
1
umožňovat důkladné čištění nádrže.
2
• Dno nádrže by mělo být opatřeno výpustním
otvorem s kohoutem.
3
• Přepad na vrchu nádrže, který je vyústěn buď
4
do další nádrže nebo do odtokového žlábku.
• Spíše než jedna velká akumulační nádrž je
5
vhodná instalace dvou nebo více menších
navzájem propojených nádrží s možností uzavření mezi jednotlivými nádržemi. K novému
naplnění poslední nádrže by nemělo docházet
před spotřebováním původního objemu vody.
• Pro záchyt hrubých nečistot může být nádrž na Obr. 1: nádrž na vstupu osazena
vstupu osazena sítem či vrstvou filtračního ma- filtračním materiálem; 1-štěrk; 2- písek;
3-dřevěné uhlí; 4-jemný štěrk; 5-ocelové síto
teriálu (viz obr. 1).
|3
•
•
•
•
Pokud je voda využívána i k pitným účelům a vaření, může být na odběrný kohout nasazen
jednoduchý filtr.
Pokud je voda využívána k pitným účelům, měla by být samozřejmostí dezinfekce.
Akumulační nádrže je vhodné zakrýt, aby byla omezena možnost znečištění vody a omezen
výpar z hladiny.
Opatření případných otvorů v nádrži síťovinou (zabránění přístupu hmyzu a hrubých nečistot).
V řadě rozvojových zemí jsou běžně dostupné polyethylenové akumulační nádrže o různých velikostech (běžně jsou dostupné tanky o objemu 0,3 až 10 m3). Lze rovněž využít svařované plechové nádrže, betonové nádrže, zděné vodojemy a podobně. Vždy záleží na konkrétních
podmínkách daného záměru.
V případě sběru srážkových vod ze střech vícepodlažních budov nebo při dostatečném sklonu
terénu lze využít výškového rozdílu při dopravě vody do spotřebiště .
Příklad konstrukce jednoduchého záchytného systému je uveden na obr. 2.
Dále uveďme konkrétní příklady venkovských lokalit v rovníkové Africe, kde byly v posledních
zhruba deseti letech zaznamenány výrazné změny v charakteru srážkové činnosti. Dlouhotrvající
sucha přinášejí problémy v zásobování vodou a v zemědělské činnosti, krátké intenzivní
deště pak způsobují řadu dalších negativních jevů, zejména
půdní erozi, zhoršení kvality
povrchových vod, ničení vegetace. Roční úhrn srážek je proměnlivý a dosahuje 500 až 700
mm. Většina srážek spadne během dvou období dešťů, během 2 až 3 měsíců. Na plochu
1 km2 spadne v této oblasti
500 000 až 700 000 m3 srážek.
Drtivá většina srážek podléhá
velmi rychle evapotranspiraci,
další významná část stéká po
povrchu a pouze nepatrná část
srážek se vsákne a doplňuje
sporadické zásoby podzeních
vod. Vhodně navržený záchyt
srážkových vod je možnou cestou, jak zvýšit přístup obyvatel
k vodě.
Obr. 2: příklad konstrukce jednoduchého záchytného systému
4|
Příklad A - Areál internátní školy
Škola se nachází ve velké vzdálenosti od zdrojů povrchové vody a nemá vlastní zdroj podzemní
vody. Voda je po většinu roku přivážena v cisternách od vzdáleného zdroje. Sběr a akumulace
srážkových vod nejsou komplexně vyřešeny, využívána je pouze malá část vod svedených ze
střech objektů. Zbytek srážkové vody ze střech je odváděn volně na terén a v kombinaci s nevhodnou základovou půdou působí škody na stavebních objektech. Ve škole je ubytováno přes 200
studentů, minimální spotřeba vody se pohybuje kolem 6 m3/den, tj. cca 1600 m3 za dobu výuky
(9 měsíců v roce). Dovážka vody ze vzdáleného zdroje neúměrně zatěžuje rozpočet školy.
Návrh na zlepšení situace: Plocha střech v areálu školy je 1000 m2. Množství srážek, které spadnou na střechy, se pohybuje mezi 500 až 700 m3 za rok, což v ideálním případě představuje téměř
½ požadovaného množství vody. Vodu lze přednostně využívat jako užitkovou na mytí a praní.
Při vhodném technickém řešení výškových poměrů mezi akumulací a spotřebištěm lze využít
samospádu.
Příklad B – Africká domácnost
Desetičlenná rodina obývá domek se střechou z vlnitého plechu. Zastavěná plocha je 20 m2.
Zdroje vody jsou ve velké vzdálenosti od domácnosti. Spotřeba vody je proto omezena na minimum a činí méně než 20 l/os/den. Přesto rodina potřebuje denně minimálně až 100 l vody. Roční
množství srážek, které dopadne na zastavěnou plochu domácnosti, se pohybuje mezi 10 až 14 m3
za rok, což představuje množství vody spotřebované v domácnosti za 3 až 4 měsíce. Akumulační
nádrž o objemu 2 x 1 m3 je navržena tak, aby byla schopna pojmout i několikadenní intenzivní
přívalové srážky. Pro omezení výparu a druhotné kontaminace jsou akumulační nádrže zakryty.
V případě, že dochází k dlouhodobější stagnaci vody v nádržích, je voda přednostně využita
k zálivce a k mytí.
3. Záchyt srážkových vod z málo propustných povrchů
- skalní podloží, betonové plochy, fólie
U lokalit se svažitým povrchem lze provádět efektivně sběr srážkových vod z pevných nepropustných povrchů (skalní podloží) nebo lze povrch uměle upravit (betonová plocha, plocha
překrytá fólií). Jednoduchou technickou úpravou terénu a instalací akumulačních nádrží (případně i vybudováním podzemní cisterny) je možné srážkové vody zachycovat a akumulovat pro
pozdější využití. Schématicky je princip záchytu srážkových vod ze zpevněných málo propustných povrchů znázorněn na obrázku č. 3. Podobným způsobem je možné shromažďovat vody
z uměle vytvořených šikmých málo propustných povrchů (např. s využitím nepropustné fólie).
|5
Nelze však kalkulovat s rovnoměrným využitím vody během roku, vodu nelze dlouhodobě v akumulačních nádržích uskladňovat. Přebytky srážkové vody, které by dlouhodobě stagnovaly v nádrži, je možné efektivně využívat k závlaze. Záchytem srážkových vod je omezeno podmáčení
nezpevněných ploch v areálu v období dešťů.
Příklad C
Modelová lokalita se nachází ve svažitém území. Vlivem dlouhodobého odlesnění a působením
vodní eroze došlo ke smyvu půdní vrstvy a na povrch vychází holé skalní podloží. Při intenzivních
srážkách stéká voda po skalním podloží do nižších partií, kde následně způsobuje další rozsáhlou
erozi níže položených pozemků.
Jednoduchou technickou úpravou terénu a instalací akumulačních nádrží (případně i vybudováním podzemní cisterny) je možné srážkové vody zachycovat a akumulovat pro pozdější
využití.
4. Složitějčí případy pro záchyt srážkových vod z povrchu
- retenční nádrže, suché poldry
Pro záchyt intenzivních srážek mohou posloužit umělé nádrže budované v erozních rýhách, které
se při vydatných srážkách zaplňují periodicky vodou. Jedná se o složitější vodní dílo, které
vyžaduje důkladnou analýzu vstupních údajů (hydrologické údaje, geologické a hydrogeologické údaje), na základě kterých může být teprve zpracován technický projekt stavby. Tuto variantu
zmiňujeme pouze okrajově, právě vzhledem ke složitosti záměru. Při neodborném provedení
stavby a nedostatečné údržbě hráze se mohou tyto objekty stává trvalou hrozbou pro území
ležící pod nádrží. Budování těchto staveb se předpokládá spíše v rámci velkých projektů revitalizačního charakteru než v případě malých komunitních projektů.
6|
SVÉPOMOCNÁ VÝSTAVBA
MĚLKÝCH STUDNÍ
Katuše Kubíková, Václav Navrátil
Svépomocná výstavba mělkých studní je vhodná v případech, kdy je reálné využít mělký oběh
podzemních vod, a v nesoudržných sedimentech (písky). V příhodných podmínkách je vhodné
nahradit mělkými studnami nevyhovující odběry vody přímo z povrchových toků nebo vodních
nádrží. Takto odebíraná voda má zpravidla lepší a stabilnější kvalitu. Schéma principu jímání
podzemní vody mělkými studnami je patrné z obrázku č.1.
5
7
6
3
9
8
2
4
1
Vysvětlivky:
1 - skalní podloží
2 - terasa
3 - údolní náplavy
4 - hladina mělké zvodně
5 - prostor břehové infiltrace
6 - hladina vody v toku
7 - studna jímající vodu z břehové
infiltrace (v období deficitu suchá)
8 - studna jímající mělkou zvodeň
s podílem infiltrované vody z toku
9 - studna jímající mělkou vodeň
(bez infiltrace z toku)
Jednoduché mělké studny lze hloubit svépomocně se zapojením členů komunity. Základní doporučení pro konstrukci je možno převzít z „ČSN 755115 Studny individuálního zásobování
vodou“, která obsahuje i informativní schémata konstrukce studní.
Níže uvádíme shrnutí základního potřebného materiálu pro konstrukci studní a popis postupu prací:
Materiál a nářadí:
• Nářadí – lopaty, krumpáč, vědra s lanem, vodováha, lana na spouštění skruží, dostatečně
dlouhé dřevěné trámky, nebo spouštěcí zařízení (trojnožka s kladkostrojem).
• Kalové čerpadlo pro průběžné odčerpávání vody ze studny při jejím hloubení.
• Není-i v lokalitě přívod elektrického proudu tak elektrocentrála.
• Dostatečně dlouhé hadice na odčerpávání vody ze studny a její odvod mimo prostor studny.
• Žebřík odpovídající délky.
• Skruže na vystrojení studny (ideálně průměr cca 1 m, výška 0,5 m pro lepší manipulaci při
hloubení.
|1
svépomocná výstavba mělkých studní
Obr. 1: Mělký oběh podzemních vod a jeho zachycení mělkými studnami viz příloha
•
•
•
•
Štěrk, písek na obsyp, kameny na podložení.
Jíl, případně cement na těsnění.
Zákrytová deska.
Ochranné pomůcky.
Postup prací:
• Vytyčení místa studny, přitom je nutno dbát na dostatečnou vzdálenost od potenciálních
zdrojů znečištění (septiky, jímky, nádrže apod.- viz výše uvedená ČSN).
• Vyčištění pozemku od porostů, odstranění horní vrstvy (drnu), určení místa pro ukládání
vykopané zeminy.
• Zahájení kopání.
• Osazení první skruže. Je třeba dbát na správnou orientaci. Dosedací plocha je opatřena
zámkem který zajišťuje přesné dosednutí skruží na sebe. Zámek dosedací plochy musí být
orientován tak, aby vyvýšené místo bylo uvnitř skruže (první skruž, která je nejhlouběji, může
být vyrobena z porézního betonu).
• Odstraňování zeminy ze dna studny při současném posouvání první skruže (podhrabávání skruže).
• Průběžná kontrola horizontální roviny usazení skruže (při šikmém usazení skruže nebude budoucí studna kolmá a dalším podkopáváním se bude skruž ještě více odchylovat!) Při usazení
druhé skruže již nelze většinou odchylku odstranit!
• Průběžné osazování dalších skruží, nutno dbát na dokonalé dosednutí styčných ploch.
• Po dosažení přítoku vody do studny zahájit odčerpávání vody ze studny kalovým čerpadlem.
• Současně pokračovat až do dosažení konečné hloubky.
• Dodržovat bezpečnostní předpisy! Pracovník ve studni musí být navázán na bezpečnostním
laně a neustále kontrolován, v případě náznaků nevolnosti musí být okamžitě vytažen ze
studny! Pozor na možné výrony plynů zejména při hloubení hlubších studní!
Konečná úprava objektu a jeho testování:
• Spodní skruž se doporučuje vypodložit kameny a dno vysypat štěrkem.
• Prostor mezi stěnou skruže a výkopem těsnit (minimálně do hloubky 2 m) jílem, případně
použít cementaci.
• V případě, že bude budováno podzemní potrubí od objektu, provést napojení cca 1 m pod
terénem (mezi jednotlivými skružemi), bude-li pokládáno podzemní vedení či kabeláž, nutno
zakrýt ochrannou páskou. Zaznamenat průběh vedení, případně znatelně vytyčit průběh vedení v terénu pro zabránění narušení vedení (např. překopy při zemních pracích nebo při
zemědělské činnosti).
• Vyspádování terénu od studny pro zabránění průsaku povrchových vod za plášť výstroje
studny.
• Provedení čerpací zkoušky pro ověření vydatnosti.
• Odběr vzorku vody na analýzy.
• Osazení čerpadlem s odpovídajícím výkonem (zohlednit požadované odběrové množství,
akumulaci, výkon čerpadla, sací výšku a výtlak), zakrytí studny krycí deskou.
• Oplocení objektu, zabránění přístupu nepovolaných osob.
2|
1
4
7
2
5
8
Foto: postup hloubení studny
3
6
1 - zahájení prací
2 - zapouštění první skruže
3 - zapouštění první skruže obr 2
4 - zapouštění první sktruže obr 3
5 - instalace čerpadla pro odčerpávání v průběhu
hloubení
6 - odčerpávání a hloubení
7 - pomoc žen - bloky pod spodní skruž
8 - osazení horní skruže
Mělké studny na březích jezer a řek mohou nahradit nevyhovující odběry povrchových vod. Povrchové vody jsou enormně zatěžovány lidskou činností a snadno zranitelné, zatímco podzemní
vody vykazují zpravidla lepší jakost a nadložní ochranná vrstva zeminy ztěžuje možnost kontaminace odebírané vody.
V případě, že kvalita vody vyžaduje úpravu některých parametrů (fyzikálně chemický a bakteriologický rozbor), je nutno zpracovat individuálně návrh technologie pro úpravu vody (příklad
viz studie na www.udrzitelnost.cz)
|3
PROBLEMATIKA SANITACE
A VZNIKAJÍCÍCH ODPADŮ
Katuše Kubíková
1. Úvod
Jedním ze základních problémů komunit v rozvojových zemích je chybějící hygienické zázemí.
Jeho úroveň pokulhává za rostoucím počtem obyvatel a to jak na venkově, tak zejména v rychle
se rozšiřujících chudinských čtvrtích městských aglomerací. Chybějící hygienické zázemí nebo
jeho velmi nízká úroveň mají za následek prudké šíření infekčních chorob, kontaminaci vodních
zdrojů a podobně.
problematika sanitace a vznikajících odpadů
Organizace WaterAid, která se touto problematikou dlouhodobě zabývá, uvádí na svých webových stránkách (www.wateraid.org), že 2,6 miliardy lidí na světě nemá přístup k řádným
toaletám. To výrazně přispívá k šíření nemocí, které mají svůj původ v kontaminované vodě
a v důsledku toho zemře každých 15 sekund jedno dítě.
Zajištění hygienického zázemí pro komunity v rozvojových zemích na úrovni, na kterou je zvyklý
běžný Evropan je velmi vzdálená a finančně velmi nákladná záležitost. Zlepšení situace však může
výrazně napomoci i podpora výstavby jednoduchých latrín. Důležitou součástí je i osvěta pro
místní, jakým způsobem tyto objekty stavět, jak je udržovat, jaká jsou rizika.
Při realizaci nejrůznějších projektů (školy, sociální zařízení, komunitní centra apod.) v rozvojových
zemích se často setkáváme s přáním mít hygienická zařízení na stejné úrovni jako je běžná
v Evropě (např. splachovací toalety). Zde je nutno upozornit na to, že toto řešení klade enormní
nároky na spotřebu vody a zejména tak dochází ke vzniku velkého množství odpadních vod. Bez
řádného čištění odpadních vod a jejich nevhodným vypouštěním pak dochází k daleko větší
zátěži prostředí a narůstá riziko šíření infekčních chorob.
Tento příspěvek prezentuje základní možnosti zajištění vyhovujícího hygienického zázemí
(venkovské oblasti, chudinské čtvrti), okrajově se zabývá i jednoduchými možnostmi čištění
odpadních vod.
2. Venkovské oblasti
Vhodným řešením pro zajištění sociálního zázemí ve venkovských oblastech pro jednotlivé
domácnosti, školy, komunitní centra apod. je výstavba suchých WC. Při dodržení zásad umístění
1|
Mnoho konkrétních příkladů a zkušeností lze nalézt na www.wateraid.org . Pro rurální oblasti se
jednoznačně osvědčila výstavba latrín (suchých WC). Dále se osvědčilo i další využití obsahu jímek
po úpravě jako hnojiva (po
vyzrání a smísení s popelem,
zeminou, rostlinným odpadem). Výsledkem je pak vedle
výrazného snížení nemocnosti a úmrtnosti obyvatel
i vyšší výnos zemědělských
produktů. V evropských poměrech je možnost následného využití lidských exkrementů velmi omezena legislativou. V rozvojových zemích
může mít při dodržování základních pravidel vysoký ekonomický přínos pro komunitu.
V rozvojovém světě je řada
oblastí, kde se tento způsob
již tradičně využívá.
Obr. 1: Schéma konstrukce latríny
Způsob provedení jednoduché latríny s dvokomorovou
jímkou je uveden na obrázku
č. 1
(podle www.tilz.tearfund.org).
Výstavba latrín není složitá ani náročná na technické a materiálové vybavení. Jako jímky lze využít
buď různé průmyslově vyráběné nádrže nebo je možno vybudovat jímky zděné či železobetonové. Důležitý je návrh konstrukce ve vztahu ke konkrétním podmínkám lokality, kdy je
nutno brát ohled zejména na propustnost podloží, pozici objektu ve vztahu k možným okolním
využívaným zdrojům vody (studny) a úroveň hladiny podzemní vody.
WaterAid uvádí postup výstavby latrín v jednotlivých krocích následovně:
1. Na každou latrínu je potřeba 300 kg cementu. Pro vyztužení podlahy jsou využity kovové pruty.
2. Vytyčí se prostor o výměře cca 3 x 2 m.
3. Ve vytyčeném prostoru je následně vykopána jáma do hloubky 3 metry.
4. Z cementu a říčního písku se připraví zdící bloky, které po složení vytvoří kružnici. Bloky se
před použitím nechají jeden týden vyschnout.
|2
a výstavby a vhodné bezpečné likvidace obsahu jímek se výrazně snižuje riziko šíření infekčních
onemocnění.
5. Připraví se malta a zahájí se zdění jímky.
6. Vytvoří se krycí železobetonová deska opatřená vstupním otvorem, otvorem pro odvětrání a otvorem pro vybírání (odčerpání) kalu.
7. Deska se nasune na
vyzděnou jímku.
8. Konečná úprava – výstavba nadzemní části
toalety.
Obr. 2:
Postup vybudování
suchého WC
(podle WaterAid)
Příklad konkrétního objektu suchého WC pro školu
a komunitní centrum v Keni
(Rusinga Island) je uveden
na obrázku č. 3.
Obr. 3:
Suché WC pro objekt školy
a komunitního centra na
Rusinga
Island v Keni
(foto K. Kubíková)
3. Města, chudinské čtvrti
Řada velkoměst se dosud potýká s problémem nevyhovujícího způsobu likvidace odpadních
vod. Často jsou vody bez jakéhokoli čištění vypouštěny do řek, otevřených rýh, volně na povrch
terénu. Na obrázku č.4 je záběr z vyústění odpadní kanalizace pod milionovým městem v semi-
3|
aridní oblasti v severním Iráku (pro představu se jedná o cca 2000 l/s, které jsou takto vypouštěny).
Níže je tato odpadní voda využívána k přímým závlahám zemědělsky využívaných pozemků, což
následně přináší vysoký výskyt závažných infekčních onemocnění obyvatel.
Obr. 4: Nevyhovující způsob likvidace odpadních vod a jejich následné využití
(severní Irák, foto K. Kubíková)
Řešení takových případů
vyžaduje náročná technicko-ekonomická řešení.
S rychle rostoucím počtem
obyvatel měst v rozvojových zemích však dochází
k prudkému rozšiřování
chudinských čtvrtí. Tyto tzv.
slumy se rychle rozrůstají
na okraji stávající obytné
zástavby a to bez předem
vybudované infrastruktury.
Počet toalet je naprosto
nedostačující a vzhledem
k husté koncentraci chatrčí,
ve kterých lidé žijí, často ani
Obr. 5: Slum Kibera v keňském Nairobi (foto K. Kubíková)
|4
není místo pro výstavbu objektů. V největším keňském slumu Kibera v Nairobi, který obývá přes
1 milion lidí, je dosud častý jev tzv. „flying toilets“ (člověk vykoná potřebu do plastikového sáčku
a ten potom odhodí co nejdále). Uličky mezi chatrčemi jsou pokryty odpadky, včetně lidských
výkalů, v lepším případě je alespoň po straně komunikace vybudován žlábek či dokonce potrubí,
které pak odvádí veškerý odpad do otevřené stoky (viz obrázek č.5). Obdobná situace je v mnoha
dalších chudinských čtvrtích.
V posledních letech se rozvíjí řada projektů, které přispívají k řešení této neutěšené situace v největším keňském slumu. Projekty, které již byly úspěšně realizovány, mohou být inspirací pro další
lokality s obdobnými problémy. Organizace Umande Trust vyvinula "koncept biocenter“. Jedná
se o blok latrín, který generuje bioplyn. Projekt je veden členy komunity. Technologie může být
aplikována kdekoli a je vhodná zejména ve slumech. Odpad je likvidován přímo v místě bez nutnosti zvláštní infrastruktury. Technologii lze zjednodušeně popsat takto: Fekální odpad je smíchán
s vodou v anaerobních podmínkách a vytváří se bioplyn. Tekutina, která zbude, je z 90 % zbavena
patogenních organismů a na místě je filtrována. Vzniklý bioplyn se využívá k vaření, např. v rámci
programů pro výživu dětí ze slumů. Tímto způsobem jsou omezeny emise uhlíku jednak přeměnou methanu na CO2 a vodu a dále v důsledku omezení spotřeby jiných paliv. Součástí projektu
je objekt umýváren a kiosek pro prodej pitné vody. Biocentrum může být většinou vybudováno
z lokálně dostupných materiálů, bez zvláštních požadavků na kvalifikaci stavebních dělníků, obsluha a údržba je minimální a jednoduchá. V roce 2008 byly rozestavěny 4 takováto centra, na
rok 2009 se plánovala výstavba dalších 3 biocenter. Schématický plán biocentra a fotografie
z jeho výstavby jsou na obrázcích č. 6 a 7 (materiály Umande Trust).
Obr. 6: Biocentrum ve slumu Kibera v Nairobi - plán
5|
Obr. 7: Biocentrum ve slumu Kibera v Nairobi - výstavba
V případě, že vznikají na místě odpadní vody, je nutno tyto vody ošetřit tak, nezpůsobovaly devastaci životního prostředí v okolí, nebyly příčinou kontaminace povrchových a podzemních vod
a v důsledku toho nevedly ke zvýšení výskytu infekčních onemocnění okolní populace.
Nejjednodušším způsobem čištění odpadních vod jsou vícekomorové biologické septiky, které
plní funkci mechanicko-biologického předčištění odpadních splaškových vod. Zpravidla se
používá tří komorový septik, v jednotlivých komorách dochází k oddělení a sedimentaci
nerozpuštěných látek, ke stabilizaci kalu a zachycení plovoucích nečistot. Doporučuje se provádět
pravidelně vizuální kontrolu a jedenkrát za rok (či dle potřeby) odstraňovat kal. Pro chod zařízení
nejsou potřeba energetické vstupy.
Pro dosažení vyššího účinku čištění odpadních vod je vhodné za septik dosadit další čistící stupeň, kterým je zemní filtr. Přečištěné vody je pak zpravidla možné vypouštět přímo do vodoteče,
použít k závlahám nebo zasakovat do podloží. Jedná se v podstatě o nádrže vyplněné pískem či
vhodnou zeminou. Filtr je vybaven nátokovým a odtokovým drenážním potrubím. Životnost filtrační náplně se uvádí až 20 let, filtry nevyžadují zvláštní obsluhu.
Jiným vhodným způsobem čištění jsou tzv. kořenové čistírny odpadních vod. Tyto čistírny jsou založeny na principu horizontálního průtoku odpadní vody propustným substrátem, který je osázen mokřadními rostlinami. Při průchodu odpadní vody filtrační vrstvou dochází k postupnému
odstraňování znečištění v důsledku kombinace fyzikálních, chemických a biologických procesů.
Při využití kořenových čistíren v tropických oblastech s výskytem malárie je však nutno navrhnou
čistírnu tak, aby nebyly umožněny podmínky pro množení moskytů. V našich podmínkách
vyžaduje kořenová čistírna pro 500 obyvatel plochu kolem 2500 m2. V případě využití v rozvojových zemích je nutno přistupovat k návrhu individuálně vzhledem k odlišným podmínkám
a výrazně nižší spotřebě vody na osobu.
|6
4. Odpadní vody
Další způsoby čištění odpadních vod, které jsou náročné z technického, ekonomického
i provozního hlediska v tomto souhrnu záměrně neuvádíme. Obecně v odlehlých venkovských
oblastech využití těchto náročnějších technologií není příliš vhodné a to zejména z hlediska
udržitelnosti chodu zařízení.
5. Závěr
Na závěr je nutné zdůraznit důležitou roli osvěty širší komunity při realizaci projektů. V již realizovaných projektech se osvědčilo, že vhodným postupem je systém „pilotních projektů“. Pilotní
fungující projekt, na kterém se obyvatelé seznámí se zcela zjevnými pozitivními dopady na
konkrétní rodinu či komunitu, je inspirací i pro ostatní. Předpokladem udržitelnosti je využití
jednoduchých, snadno pochopitelných postupů, které nevyžadují náročnou údržbu a nákladné
provozní prostředky, a aktivní účast komunity při realizaci záměru.
Odkaz na informace:
www.wateraid.org
www.umande.org
Toaleta VIP (Ventilated Improved Pit) ve venkovském zdravotním středisku v Masuku, Zambie
7|
ALTERNATIVNÍ METODY
ČIŠTĚNÍ PITNÉ VODY
Milan Smrž
Čištění vody výluhem ze semen moringy
Semena stromu Moringa oleifera čistí vodu dvojím způsobem, jednak koaguluje nečistoty (vytváří
z nich pevný sediment) a zároveň působí antibakteriálně. Semena obsahují proteiny s kladným
nábojem, které působí jako flokulanty, agregují částice a umožní jejich sedimentaci nebo filtraci.
Podle probíhajících výzkumů potlačují semena Moringy i růst mikroorganizmů.
Potřebný roztok na čištění vody se získá z jádra semen nebo z usušených zbytků po lisování oleje
ze semen Moringy - tyto látky lze uchovávat, zatímco roztok již nikoliv.
Pro vyčištění 10 litrů vody se použije tento postup: Jedna malá lžička rozdrcených nebo rozemletých vnitřků semen (neodbarvených) nebo stejně upravených zbytků po lisování oleje se přidá
do 250 ml vody a třepe se jednu minutu. Po filtraci čistou textilií se extrakt nalije do čištěné vody
a prudce se roztřepává 1 minutu a pak pomalu (15-20 otoček za minutu) asi 5-10 minut. Následuje sedimentace po dobu nejméně 1 hodiny. Čistá voda nad sedimentem se pak může použít.
Úprava odstraňuje 90-99,9 % nečistot. Moringa nevyčistí 100 % patogenních zárodků.
Semena jiného druhu - Moringa stenopetala - jsou na čištění vody účinnější. Více aktivních látek
je v oříšcích během sucha než v deštivém počasí.
Potřebné množství extraktu
nízký zákal NTU<50
1 semeno na 4 litry vody
střední zákal NTU<150
1 semeno na 2 litry vody
vysoký zákal NTU 150-250
1 semeno na 1 litr vody
extremní zákal NTU >250
2 semena na 1 litr vody
|1
alternativní metody čištění pitné vody
Od 70. let se intenzivně zkouší čištění vody semeny Moringy a prokázalo se, že tato metoda je
efektivní pro odstranění zákalu způsobeného bahnitými součástmi, jílem a bakteriemi od středních až po vysoké znečištění. Roztoky semen Moringy jsou naopak málo účinné pro slabě
znečištěné roztoky.
Postup
1. Nasbírat zralé lusky Moringa oleifera a vyndat semena.
2. Semena oloupat aby se získalo čisté jádro.
3. Rozdrtit nebo rozemlít semena a prosít prášek přes jemné síto.
4. Vytvořit z prášku a vody pastu. Jedno semeno v principu vyčistí 1 litr vody.
5. Smíchat pastu a jeden šálek čisté vody a třepat minutu.
6. Filtrovat tento roztok jemnou látkou do vody, jež má být vyčištěna.
7. Třepat rychle nejméně minutu a pak pomalu 5-10 minut.
8. Nechat stát v klidu 1-2 hodiny.
Pro úplnou sterilizaci ještě využít další metody:
pískový filtr: http://www.cawst.org/technology/watertreatment/filtration-biosand.php
sluneční sterilizace: http://www.sodis.ch/
chlorace: 1-2 kapky chlornanu sodného na litr surové vody
převaření: minimálně 5 minut
alternativní metody čištění pitné vody
Sluneční sterilizace
Sluneční sterilizace vody (SODIS) je metoda pro maloobjemové použití v tropických oblastech
mezi rovnoběžkami 35° severní, či jižní šířky. Sterilizace je založena na vzájemném působení
teploty, kyslíku a ultrafialového slunečního záření. Proto se musí použít pouze lahve z PET materiálu, který má dostatečnou průchodnost. Před použitím je třeba lahve vypláchnout. Lahve by
se neměly používat déle než jeden rok, protože pak klesá průchodnost UV paprsků. Lahve se
naplní vodou do tří čtvrtin a pak 20 sekund třepou, pro zvýšení obsahu kyslíku. Důležité je, aby
lahve byly dobře uzavřeny, nelze použít větší lahve než 2 litry. Vrstva vody, kterou sluneční paprsky
prochází, nemá být větší než 10 cm. Lahve musí ležet vodorovně, nebo ve sklonu ke slunci.
S výhodou lze lahve položit do vlnitého plechu, například na střeše.
Pro dostatečnou dezinfekci vody, která byla ověřena v laboratořích, postačuje 6 hodin slunečního
svitu za jasného počasí nebo částečné oblačnosti (do 50 %) tak aby teplota vody dosáhla alespoň 50° C. Při plné oblačnosti je třeba lahve exponovat dva následující dny. Použitá vody nesmí
být příliš zakalená, pak metoda nefunguje. Limitou je 30 NTU (Nephelometric Turbidity Units).
Zákal lze určit odhadem, když láhev s vodou podložíme textem s písmeny o výšce 12 mm
a tloušťce čar 2 mm. Přečteme-li tato písmena přes láhev plnou zkoumané vody je NTU nižší než
30 a metoda SODIS je použitelná. Jinak je třeba vodu filtroval nebo nechat usadit. Rovněž nelze
vyčistit vodu chemicky kontaminovanou.
2|
okální cykl
MANAGEMENT
LOKÁLNÍCH
CYKLŮ
OBSAH
JAK MĚŘIT PENĚŽNÍ TOKY V LOKÁLNÍ EKONOMICE?
PŘEDSTAVENÍ LOKÁLNÍHO MULTIPLIKÁTORU
1. Ekonomika jako děravé vědro
2. Princip lokálního multiplikátoru
3. Příklad výpočtu
4. První aplikace v České republice
5. LM3 online
6. Závěr
69
69
69
70
71
71
71
PŘEDCHÁZET NEDOROZUMĚNÍ V INTERKULTURNÍ KOMUNIKACI
Muslimské země
Vietnam
Mongolsko
Zambie
Uganda
Místa extrémní chudoby - slumy, ghetta, favely...
Obecná pravidla
Touha pomáhat versus participativní dialog
Poděkování
72
74
75
76
77
78
78
79
79
80
MODEL ŘÍZENÍ MALÉHO PODNIKU PRO SPRÁVU
MIKRO-HYDROENERGETICKÝCH PROJEKTŮ V PERU
1. Úvod
2. Model
3. Aktéři v rámci modelu a jejich role
Vlastník; Malý podnik; Uživatelé; Revizní komise
4. Fungování modelu
5. Proces uvádění modelu do praxe
6. Některé rady a doporučení ze zkušeností s tímto modelem
81
81
81
82
83
84
85
management lokálních cyklů
VÝMĚNNÝ KRUH (LETS)
86
Základní myšlenka výměnného kruhu
87
I bez peněz můžete podstatně zlepšit svou situaci
Jak pracuje výměnný kruh - obecně
Tři dobré důvody pro výměnný kruh
88
1. Sousedská výpomoc; 2. Ekonomická svépomoc; 3. Rozvoj obce / Lokální ekonomika
Pravidla výměnného kruhu
89
1. Organizační struktura; 2. Členství; 3. Výměna; 4. Důvěra jako ručení
64 |
| 65
PŘÍRODNÍ MEDICÍNA
93
Česnek setý - Alium sativum
93
Česnekové přípravky: Česnekový med; přípravek proti kašli; česnekový olej
Použití: bradavice, nežity, abscesy; améby; kousnutí a píchnutí hmyzem, moskyty
a škorpióny; lehká malárie; diabetes, vysoký krevní tlak; kašel, nachlazení, bolesti krku;
bolest zubů; kandidóza; „atletická noha“.
Pelyněk roční - Artemisia anua
94
Pěstování
Použití: Malárie; hemoroidy, bilharióza; oční infekce; AIDS; kandidóza v ústech; kašel,
nachlazení, zánět horních cest dýchacích; otevřený absces.
Mango - Mangifera indica
96
Použití: průjem, amébová dysentérie; kašel, bronchitida; zácpa; horečka; zánět dásní,
kurděje; oči; hemoroidy, červy.
Baobab - Adansonia digitata
97
Použití: Podpora trávení; horečka; průjem; potravina; přípravek na rány;
Papája - paw-paw
97
Použití: Ošetření ran; profylaxe červů a améb; lehké případy malárie; avitaminóza;
hepatitida, žloutenka, žlutá zimnice; záněty močových cest; mýdlo; astma; kašel;
trávení a žaludeční vředy; mykózy.
Guava - Psidium Guajava
98
Použití: Průjmy dospělých; kurděje; kašel; rány; bolest zubů; snížení krevního cukru;
otevřené abscesy.
Blahovičník - Eucalyptus globulus
99
Použití: Čaj proti kašli; sirup a kapky proti kašli; bolest v krku; dezinfekce ran; hygiena
ústní dutiny.
Moringa - Moringa oleifera, M. stenopetala
100
Použití: Potravina; AIDS; průjem; zácpa; krevní tlak; onemocnění kůže
Africká kopřiva - Coleus Forskohlii
101
Použití: glaukom (zelený zákal); kardiovaskulární nemoci; hypertense (vysoký krevní
tlak); obesita; ekzémy a lupénka; nespavost a poruchy spánku; křeče a svalové napětí;
astma, městnavé srdeční selhání.
Neem/Ným - Azadiracha Indica
101
Použití: Malárie, prevence zubního kazu; spavá nemoc; veš dětská, svrab; lupénka,
skrofulóza, kandidóza, mykózy, svrab, kožní problémy; průjem a úplavice; insekticid;
skladování potravin.
Černý kámen - „Black stone“
103
Výroba
Použití: Jedovaté uštknutí či kousnutí
Absorpční dřevěné „živočišné“ uhlí
103
Výroba
Použití: otravy, nevolnosti
104
104
105
105
ZPRACOVÁNÍ POTRAVIN V SOLÁRNÍCH SUŠÁRNÁCH
Úvod
Solární sušení
Základní funkční části solárních sušáren s přirozenou cirkulací vzduchu
Základní funkční části solárních sušáren s nucenou cirkulací vzduchu
Technologický postup při solárním sušení zemědělských produktů
Možnosti předzpracování produktů určených k sušení
Blanšírování; Máčení; Solení
Konstrukce a popis solární sušárny s přirozenou cirkulací vzduchu
108
108
108
JAK UDĚLAT DOBRÝ KOMPOST V TROPECH?
Úvod
Vytvoření kompostu
Co dát do kompostu?
Dostupnost materiálu
Umístění kompostu
Založení kompostu
Velikost; Pracovní síla; Jak založit kompostovací hromadu?
Fáze procesu kompostování
Péče o kompost
Zalévání; Obracení; Teplo; Zrání kompostu
Použití kompostu
114
114
115
VÁPNO MÍSTO ENERGETICKY NÁROČNÉHO CEMENTU
Z historie
Poměry pro přípravu malty a omítky
Vápno a výroba páleného a hašeného vápna
Základy výroby
Hašení vápna
66 |
106
109
111
112
116
116
116
117
118
119
|2
MANAGEMENT LOKÁLNÍCH CYKLŮ
– PODPORA MÍSTNÍ EKONOMIKY
Pro vytvoření udržitelné ekonomiky zajišťující materiální potřeby komunity je třeba vytvořit lokální
ekonomické cykly, v jejich rámci budou místní společenství velkou část své hospodářské aktivity realizovat na místní úrovni. Míra tohoto důležitého parametru je současně mírou lokální prosperity.
To co platí rovněž ve vyspělých průmyslových státech, platí zejména v zemích rozvojových.
Existuje mnoho příkladů, jak lze jednoduše zvýšit efektivitu řízení lokální ekonomiky, jak zajistit důležité služby a výroby na místní úrovni a zabránit tak odlivu prostředků z komunity, tím ji stabilizovat a zabránit migraci.
V rámci rozvojových projektů a především při přenosu technologií je třeba zohledňovat veškeré
možné dopady, eliminovat negativní a posilovat pozitivní přínosy. To zohledňuje tzv. management lokálních cyklů, který řeší začlenění projektu do širší interakce v rámci komunity a to na ekonomické, sociální i environmentální úrovni. Nejde tedy jen o technická řešení, ale také o celou řadu
personálních a sociálních interakcí v určitém - zpravidla kulturně odlišném - kontextu, které mají
na zdar a dlouhodobou funkčnost projektu podstatný vliv.
Dlouhodobá ekonomická a ekologická udržitelnost rozvojových projektů je spojena s posilováním
lokální ekonomiky. Rozvojové země jsou zvlášť zranitelné při turbulencích světových trhů, které nemohou nijak ovlivňovat, a velká ekonomická krize často znehodnotí výsledky dlouholetého úsilí.
Ukazuje se také, že velké přímé zahraniční investice zpravidla přinášejí pro zemi víc rizik než přínosů. Pro zajištění dostatku potravin a efektivní využívání dalších přírodních zdrojů je lokalizace
ekonomiky nejúčinnější strategií. Proto v této kapitole přinášíme několik ukázek analýz, managementu a jednoduchých návodů a postupů, které přispívají k posilování lokální ekonomiky.
Udržitelnost rozvojových projektů závisí podstatně na tom, nakolik si je přivlastní komunity, pro
které jsou určeny. Nutná je participace všech, kterých se projekt dotýká, aby tak od nejnižší úrovně
podporoval zásadu dobrého vládnutí. Zdařilý projekt pak může sloužit i jako inspirace pro další
vlastní aktivity nebo jako krystalizační bod komunitního rozvoje. Je důležité využít možnost působení na veřejnost k obhajování zájmů partnerů z rozvojové země (advocacy), protože lze důvodně předpokládat, že jednotlivý projekt nevyřešil všechny jejich problémy.
Nejefektivnější projekty jsou ty, které jsou už při své přípravě zařazeny do širší strategie působící
směrem k systémovým změnám ve smyslu ekonomické, sociální a ekologické udržitelnosti, nejlépe
ve spojení těchto důrazů. Takové projekty pak mohou být inspirující také pro nutné změny v rozvinutých zemích.
1|
JAK MĚŘIT PENĚŽNÍ TOKY
V LOKÁLNÍ EKONOMICE?
PŘEDSTAVENÍ LOKÁLNÍHO MULTIPLIKÁTORU
Stanislav Kutáček
1. Ekonomika jako děravé vědro
Místní ekonomiku si můžeme představit jako vědro. „Přiléváme“ do ní peníze z nejrůznějších
zdrojů: mohou to být výdělky podniků za exportované produkty, státní příspěvky, soukromé investice, útraty turistů a další zdroje. Některé peníze však odtékají stejně rychle, jako přitekly. Ať už
jsou to útraty za energii poskytovanou centralizovanými zdroji, vzdálení dodavatelé služeb či daně
pro státní rozpočet. Přesněji řečeno, můžeme tedy místní ekonomiku přirovnat k děravému vědru.
Druhý uvedený přístup má i svůj politicko-strategický význam, jak píše Naďa Johanisová v úvodu
k české metodice výpočtu lokálního multiplikátoru: „Pokud si uvědomujete rizika a problémy
doby, k nimž patří ekonomická nestabilita (možnost náhlého kolapsu hodnot měn, změny cen
a dodávek stěžejních zdrojů, včetně potravin a energie), globální oteplování a environmentální
destrukce, budete asi považovat podporu lokalizované ekonomiky za velmi důležitou, protože je
štítem právě proti uvedeným hrozbám: proti ekonomické nestabilitě a destrukci přírody, na které
všichni závisíme. Místní ekonomika, která si zachovala alespoň část svých místních ekonomických
vazeb (vlastnictví podniků místními lidmi, místní produkci s využíváním místních zdrojů, místní
prodej a investování místních peněz opět v místě) je jednak méně zranitelná z globálně ekonomického hlediska, jednak je efektivní ve smyslu menšího plýtvání energií a přírodními zdroji, zejména z hlediska dopravy a obalů, případně i zpracování potravin tak, aby déle vydržely.“1
2. Princip lokálního multiplikátoru
Lokální multiplikátor, vyvinutý před několika lety v londýnské New Economics Foundation (NEF),2
pomáhá popsat míru lokalizace místní ekonomiky (obce, regionu), tedy nakolik se peníze uvnitř
takto definované ekonomiky „otáčejí“ a kolik jich utíká nenávratně pryč.
1) Penězům na stopě. Trast pro ekonomiku a společnost. Brno, 2007. ISBN 978-80-254-1690-7.
2) Viz www.neweconomics.org a www.pluggingtheleaks.org.
|1
jak měřit peněžní toky v lokální ekonomice?
Klasickým přístupem k regionálnímu rozvoji je „přilévat“ pokud možno co nejvíce peněz, bez
ohledu na velikost „děr“, kterými zase odtékají. Je tu však alternativa: pomocí posilování vnitroregionálních ekonomických vazeb můžeme pomoci existující díry zmenšit či ucpat a zároveň zintenzivnit koloběh peněz uvnitř regionu.
Obecně je multiplikátor ekonomický koncept, který se používá k měření toho, jak moc konkrétní
přítok kapitálu obíhá (nebo se násobí) v dané oblasti. Koncept multiplikátoru byl vytvořen v 18.
století a zpopularizován ve 20. století britským ekonomem Johnem Maynardem Keynesem.
Lokální multiplikátor zachycuje vydávání peněz ve vymezeném regionu nebo mikroregionu do tří
úrovní: původní přísun peněz, jak je tento objem peněz utracen a jak jsou tyto peníze znovu utraceny. Měření lokálního multiplikátoru končí ve třetí úrovni, protože 80-90 % celkového multiplikačního efektu je zachyceno v těchto třech úrovních. Následující měření je obtížné a nepotřebné.
Proto hovoříme o Lokálním Multiplikátoru 3, tedy o LM3. Na následujícím obrázku je princip multiplikátoru ukázán názorně:
Z obrázku je zřejmé, že v Lokální Lhotě původní příjem 10 korun vygeneroval dodatečných
14,4 koruny, zatímco v Děravé Lhotě pouhých 2,4 koruny. Pro místní ekonomiku má tedy velký
význam, kde utrácíte svoje peníze.
3. Příklad výpočtu
Výpočet lokálního multiplikátoru spočívá v několika krocích. Prvním krokem je zjištění velikosti
příjmů subjektu, jehož dopad na místní ekonomiku chceme změřit. Může jím být obecní úřad,
firma, nezisková organizace, ale i vymezená skupina lidí (např. zákazníci místní pobočky banky)
či jiný subjekt. Výchozím bodem může být alternativně celkový obrat společnosti nebo rozpočet
zkoumaného projektu.
Ve druhém kroku zjišťujeme, jak velká část tohoto původního příjmu je utracena místně. Určení
toho, co považujeme za místní ekonomiku, se odvíjí od konkrétních podmínek zkoumaného případu a od toho, v jakém území chceme dopad měřit.
Ve třetím kroku se pomocí dotazování zkoumá, jak s penězi od zkoumaného subjektu naložili
jeho dodavatelé. Utratili je v místní ekonomice, nebo mimo ni? Můžeme dojít k zajímavým závě-
2|
rům – například, že subjekt, který leží daleko za hranicemi vymezené místní ekonomiky, vrací velkou část svých příjmů do zkoumaného regionu a přispívá tak k jeho rozvoji. Přestože tedy zkoumaný subjekt utrácí velkou část peněz mimo region u tohoto dodavatele, může to pro region být
velmi přínosné.
Pak už zbývá jen vypočítat hodnotu LM3: sečteme objemy peněz z jednotlivých kroků a vydělíme
je původním příjmem. Získáme tak indikátor, který ukazuje celkový příjem, který byl vytvořen ve
vztahu k množství peněz, které do ekonomiky vstoupily původně. Názorně to je vidět na výše
uvedeném obrázku.
4. První aplikace v České republice
Jako vůbec první se o aplikaci LM3 v Česku pokusil student Fakulty sociálních studií Masarykovy
univerzity v Brně Došek.3 Systematičtěji se přenosem metodiky do Česka zabýval v roce 2007
Trast pro ekonomiku a společnost (TES). TES vydal metodiku výpočtu LM3, která je dostupá
zdarma na internetu a jsou v ní obsaženy i ukázkové příklady výpočtu lokálního multiplikátoru.
5. LM3 online
Autor původní metodiky, Justin Sacks4, spolu s dalšími partnery vyvinul v roce 2007 elektronickou verzi zjišťování LM3. Pomocí internetového rozhraní je nyní možné ušetřit čas a potřebné kapacity pro samotný výzkum a zpřístupnit koncept širšímu okruhu zájemců. Na internetových
stránkách www.lm3online.org je možné si celý proces podrobně projít a vyzkoušet. Pro neziskové organizace je využití systému zdarma, pro ostatní je přístup zpoplatněn.
Je důležité si uvědomit, že LM3 je ukazatel (indikátor). Ukazatele (indikátory) používáme běžně
– například pro televizní sledovanost nebo odhady akciového trhu. Indikátory je nazýváme proto,
že naznačují, tedy indikují, jak něco funguje. Obvykle to nebývají výsledky přesných měření nebo
nově získaná data, ale údaje, které zjednodušují sledování nebo interpretaci složitých jevů. Spočítáte-li si tedy LM3, výsledek vám nabídne obecný pohled na to, jak funguje jeden aspekt vaší
místní ekonomiky – ne pevná, neměnná fakta. A – podobně jako třeba u televizní sledovanosti –
výsledky získané z výpočtu lokálních multiplikátorů jsou otevřené diskuzi.
Více informací o metodice LM3 lze nalézt v publikaci:
http://www.thinktank.cz/fileadmin/thinktank-upload/texty/TES-penezum-na-stope.pdf
3) Miloslav Došek, Lokální multiplikátor jako indikátor lokalizace: Případová studie obchodních subjektů ve vymezené oblasti
Litoměřicka, Fakulta sociálních studií, katedra Humanitní environmentalistiky, 2006.
4) Justin Sacks: The Money Trail. Measuring your impact on the local economy using LM3. New Economics Foundation and The Countryside Agency, 2002. ISBN 189940760X.
|3
6. Závěr
PŘEDCHÁZET NEDOROZUMĚNÍ
V INTERKULTURNÍ KOMUNIKACI
Saša Uhlová
Základním předpokladem pro úspěšné jednání s lidmi jiných zvyklostí je pochopení odlišné „gramatiky“ chování a hodnotových systémů. Abychom odlišným systémům mohli rozumět, je potřeba se nejprve zamyslet nad tím, podle jakých nepsaných pravidel žijeme my sami. Při výčtu
nejrůznějších obyčejů, se kterými se můžeme setkat při práci v rozvojových zemích, ale i v běžném kontaktu v naší zemi, se může zdát, že tyto jsou utvářené nekonečným počtem podivných
zvyků a pravidel, zatímco naše způsoby komunikace jsou tzv. normální, založené na přímém, racionálním a logickém jednání.
Nežli se pohroužíme do specifik obyčejů „těch druhých“, je potřeba si uvědomit, nakolik je i naše
jednání podmíněno socializací do středoevropského, českého, intelektuálního, středostavovského, městského či vesnického souboru hodnot. Představa o tom, jak je slušné a účelné komunikovat, je nám vštěpována od nejútlejšího dětství a stává se tak natolik součástí nás samých, že
je těžké odlišit univerzální hodnoty od těch specifických. Následující příklady neslouží v žádném
případě jako ucelený výčet českých zvyklostí, jsou to jen malé podněty k úvaze.
předcházet nedorozumění v komunikaci
Setkají-li se dva Češi z městského prostředí, kteří se vzájemně dosud neznají, budou si pravděpodobně vykat, pokud se nejedná o děti nebo velmi mladé lidi. S postupující známostí a sblížením
může jeden druhému, dle předem určených pravidel, nabídnout tykání. Dá se tedy říci, že tykání
odkazuje na míru známosti. Z tohoto pravidla existuje i v městském prostředí řada výjimek, jako
jsou různé spolky, zájmové skupiny, kde pravidla mohou být nastavena odlišně, tedy například si
zde všichni vzájemně tykají. Také v místech a skupinách, kde převládá tradiční způsob života
a tedy i komunikace, je vykání a tykání používáno na jiném základě. Rozhodujícím faktorem tam
není známost, nýbrž věk, tedy starší tyká mladšímu, který mu ovšem vyká, a to i pokud se dlouho
a dobře znají. Například u Romů existuje pomyslná, leč dodržovaná, hranice deseti let. Přibližně
stejně staří lidé si tykají a to i pokud se vidí poprvé v životě, starším však projevují úctu vykáním.
Vykání a tykání není tedy samozřejmé a je dobré se nad tím zamýšlet, neboť pokud jsou v jazyce
tyto dvě formy odlišeny, bývá to jedna z prvních věcí, která se ve vzájemné komunikaci projeví.
Také první věty rozhovoru mezi dvěma lidmi se liší dle různých obyčejů a je kladen důraz na jiné hodnoty. Pokud povede Čech hovor s např. s Indem, Romem, Alžířanem, budou se tito ptát na příbuzné,
zda jsou všichni zdraví, jak se vede dětem, a to i v případě, že je osobně neznají. Rozhovor Němce
s Čechem se bude spíš týkat toho, co aktéři rozhovoru dělají za práci, studují atp. S trochou empatie se aktéři dialogu ze dvou různých hodnotových systémů v tomto ohledu přizpůsobí. Tedy budou
se bavit trochu o rodině a trochu o práci. Je však dobré mít na paměti, že toho druhého může ve sku-
1|
Multikulturní dialog není jednoduchý ani pro zkušené vedoucí rozvojových projektů...
Jinou podstatnou složkou komunikace je přístup k darům a příjímání pohostinství. Ve velké části
české společnosti panuje představa, že je otázkou slušnosti a znakem dobrého vychování dary
a pohostinství, byť formálně, odmítat. Tedy nabídne-li někdo Čechovi kávu nebo jídlo, často odvětí: „ne děkuji“ nebo „to nemusí být“ a čeká, že hostitel svou nabídku zopakuje. Pokud je na návštěvě u Čechů, jeho očekávání se většinou naplní. V jiném kulturním prostředí však riskuje, že
zůstane v lepším případě o hladu a žízni, v horším případě může touto poznámkou hostitele z nejrůznějších důvodů urazit. Obdobně jedná mnoho Čechů v situaci, kdy jim někdo dává dárek. Namísto okamžitého úsměvu a poděkování považují za slušné říci minimálně „to nemuselo být“
nebo dokonce dárek formálně odmítat. Pravděpodobně tím chtějí dát najevo, že si dárek ani nezaslouží. V mnoha zemích tím ale mohou darujícího ranit nebo i ponížit. Jinde je navíc obyčej takový, že se očekává, že dar oplatí jiným darem.
Další zajímavou oblastí mezilidských vztahů je vztah ke kritice. V českém prostředí se nepovažuje za slušné někoho otevřeně kritizovat a přestože se tak někdy děje, bývá to spojováno s negativní reakcí okolí. Prohřešuje-li se někdo v nějakém menším společenství proti nějakým
|2
tečnosti zajímat něco úplně jiného. Trváním na „svých tématech“ může jedna strana tu druhou natolik odradit, že dále povede rozhovor již jen formálně. I to je znakem slušnosti v některých hodnotových systémech: pokračovat formálně v rozhovoru, byť o něj dotyčný nestojí.
pravidlům a někdo jej na to přímo upozorní, obrátí se to většinou proti tomu, kdo kritiku explicitně formuloval. A to i v situacích, kdy si totéž po straně říkali i ostatní. Negativně zaměřená pozornost se mnohdy obrátí proti narušiteli nepsaného pravidla, že „takové věci se neříkají“. Je to
v rozporu s představou o slušnosti, kterou by však pozorovatel z jiného kulturního prostředí mohl
vnímat jako pokrytectví.
Neexistuje tedy univerzální představa slušného chování. Co se může jevit jednomu neslušné,
může druhý považovat za normální nebo naopak za výraz slušného chování. V situaci, kdy se setkají dva jedinci, pro které tentýž akt nese jiný význam, může docházet až ke groteskním situacím. V Somálsku například je výrazem přátelství, když dva lidé jedí ze společného talíře, v Nepálu
totéž symbolizuje velmi intimní záležitost, která se může odehrávat jen mezi mužem a ženou, je
to obdoba zasnoubení. Není ani možné jen mechanicky napodobovat chování místních obyvatel. V Mali například vzbudila pohoršení jedna rozvojová pracovnice, která začala po vzoru některých žen z vesnice chodit od pasu nahoru nahá.
Nestačí pouhá empatie ani neexistuje jakýsi univerzální recept, jak se chovat k lidem odlišných
kultur. Pokud existuje nějaký společný jmenovatel, který je dobrý zohledňovat, je to princip partnerství. Což znamená, že nikdy není dobré stavět se do role spasitele, který přijel proto, aby pomohl méně schopným jedincům. Pomyslná nadřazenost toho, kdo přichází, zákonitě narušuje
jakýkoliv partnerský vztah nezbytně nutný k úspěšné spolupráci.
Povýšené jednání bílých (Evropanů, Američanů) může napáchat o to víc škody, o co je znásobeno
historickými souvislostmi i současným politickým vývojem. I proto je dobré se snažit o co nejslušnější chování v rámci místních pravidel. Nevědomé chyby mohou totiž být čteny jako arogance i v případě, že se jedná pouze o neznalost. A konec konců neznalost místních obyčejů
a nechuť se s nimi seznámit jistou arogancí je.
Obecné zamyšlení nad rozdíly slouží k tomu, abychom byli schopni relativizovat naše vlastní zvyky
a zejména pak k tomu, abychom hodnotově neposuzovali obyčeje jiné. V následující pasáži nastíním
pro lepší orientaci několik odlišností a zajímavostí, které ilustrují jinakost kulturních systémů. Tyto
příklady nemohou sloužit v žádném případě jako manuál k pohybu v jiném kulturním prostředí, jsou
pouze náčrtkem možných komunikačních obtíží, které mohou v různých situacích nastat. Informace
pochází od těch, kteří v daných oblastech pracovali nebo žili, a jimž v závěru statě jmenovitě děkuji.
Muslimské země
Muslimské země představují široký a ne vždy homogenní prostor. Politická situace a další faktory
v jednotlivých zemích velmi ovlivňují podobu islámu. Nicméně lze vystopovat některé styčné
body islámskému světu vlastní.
Při styku s muslimy je potřeba, jako základní předpoklad úspěšné komunikace, respektovat islám,
proroka a každodenní modlení, volání muezzina k modlitbám, a to nejen v blízkosti mešity, ale
3|
třeba i v televizi. Například pobrukování melodie muezzinova volání k modlitbě, byť se ozývá z
televize, si mohou muslimové vykládat jako nedostatečnou úctu k jejich náboženství. Nevyvracet a nevysmívat se náboženství je pro jednání s muslimy nejdůležitější pravidlo.
Muslimové často uvažují jako členové „ummy“, muslimské komunity a nikoliv jako individua bez
klanové příslušnosti. A rodina, nikoliv jedinec, je základní jednotkou muslimských společenství.
Je tedy dobré nesnižovat význam rodiny ani v žertu či v náznacích.
Muslim, který se rozhodne, že pro druhého udělá nějakou službu, ji chce udělat za každou cenu
(může jít o službu nebo i věcný dar), je dobré mu to nevyvracet a nechat ho to udělat, i když se to
třeba příjemci daru v dané chvíli vůbec nehodí. Odmítnutím jeho služby odmítáte jeho samého.
V rozhovorech je možné dotýkat se mnohých témat politiky, sportu, ale témata „ženy“ a "polygamie" se musí probírat velmi opatrně, a to i v případě, že dotyčný či dotyčná v polygamním
svazku nežijí a ani se nechystají. Zesměšňování může být totiž bráno jako útok na Islám. Při diskuzích může dojít k divoké výměně názorů, je dobré být informován o tom, jak Česká republika
působí v zahraniční politice, kam prodává zbraně atd.
Při styku s lidmi z muslimských zemí lze narazit na nevěřící jedince, kteří sami sebe označují jako
ateisty a o islámu se vyjadřují velmi negativně. Není dobré v rámci všeobjímající tolerance jim
tento pohled na svět vyvracet. Může se totiž jednat o osoby, kterým islámští fundamentalisté zavraždili nějaké příbuzné či jiným způsobem významně zasáhli do života.
Pokud chce nemuslim pozvat muslima k sobě domů, musí své pozvání opakovat velmi jasně
a velmi přátelsky, aby překonal stud a nedůvěru druhé strany. Naopak na návštěvu k muslimům
lze přijít bez velkých oficiálních formalit. Je ale vhodné přinést třeba nealkoholický nápoj nebo
ovoce či zákusek, návštěva je spojena s obdarováním hostitele.
Vietnam
Při jednání na jakékoliv úrovni je potřeba respektovat odlišný rytmus, který ve Vietnamu představuje
základní slušnost. Sejdou-li se dvě strany k tomu, aby cokoliv projednaly, je potřeba, aby nejprve chvíli
probíraly nějaká jiná témata, než je předmět jednání. Je to jakási obdoba pozdravu a výraz slušnosti.
Vietnamci také, jako ostatně většina Asiatů, nejsou zvyklí udržovat během hovoru oční kontakt,
je tedy dobré nepokoušet se o něj a to zejména při komunikaci s lidmi starších generací. Pokus
o navázání očního kontaktu s někým, kdo si jej nepřeje, je porušením intimní zóny, podobně jako
|4
V období ramadánu mnoho věcí nefunguje jako obyčejně. Ramadán je devátý měsíc islámského
kalendáře (z našeho hlediska pohyblivý), během něhož drží zdraví dospělí muslimové půst od
úsvitu do západu slunce. Činí tak na paměť prvního Božího zjevení proroka Mohameda. Během
tohoto období mívají například restaurace přes den zavřeno.
když se někdo pokouší přiblížit se příliš blízko k osobě, která vyžaduje fyzický odstup, nebo když
někdo kouká při hovoru ženě stále na prsa.
Systém byrokracie má své zákonitosti, nemá smysl snažit se najít nadřízeného, který to zařídí, ale
je třeba postupovat skrz hierarchii zdola, přičemž se mnohdy nelze vyhnout úplatkům.
Vietnamcům se Češi zdají být příliš hluční a žoviální, což při komunikaci může způsobovat nechuť více se sblížit a také v důsledku může znemožnit konstruktivní spolupráci.
Při jednání je zvykem donést nějaký malý dárek, může to být něco spojeného s českou kulturou,
např. CD s vážnou hudbou českého skladatele, při neformálním jednání mohou velmi dobře posloužit třeba plechovky českého piva.
Další odlišností, kterou je třeba brát v potaz při pracovních setkáních, je, že při prezentaci projektu
je nevhodné /nad/užívat grafy a tabulky. Není to ve Vietnamu zvykem a rozhodně to nepřispěje
k lepšímu předání informací.
Mongolsko
Při setkání si Mongolové podávají ruce, někdy se i objímají, úvod jednání nebývá dlouhý, je možné
přistoupit přímo k věci. V komunikaci bývají velmi otevření, nepovažují za neslušné formulovat
otevřeně své výhrady.
Zhruba dvě stě tisíc Mongolů rozumí česky a většina umí rusky.
Mongolové vnímají čas jinak než Evropané, ani několikahodinová zpoždění na smluvenou
schůzku nejsou výjimkou. Je tedy potřeba se na to připravit, mít časové rezervy a počítat s tím,
že vše bude trvat o něco déle.
V Mongolsku se hodně pije pálená vodka, odmítnout smí jen těhotná žena. Na návštěvě v jurtě
je možné přijmout nabízený stakan, napít se jen trochu a podat jej zpátky hostiteli. Při konzumaci alkoholu mohou vyvstat spory a zasutá témata, která jindy napovrch nevyplují. Je tedy
dobré v takové situaci obzvlášť respektovat místní obyvatele a nepovyšovat se nad ně. K uctivému chování patří i respekt kultu Čingischána.
Mongolové mají rádi děti a skrz ně je možné dobře navazovat kontakty. Zároveň však v ulicích
Ulánbátaru žije mnoho opuštěných dětí, které jejich rodiče nedokázali uživit. Rozdíly v životě ve
městě a mimo něj jsou veliké. Mimo města jsou stálá jurtoviště i kočovníci, kteří se přemisťují dle
daných pravidel.
Na návštěvě v jurtě je cizinec hostem a naopak ve městě, sejde-li se s místními v restauraci, očekává se, že zaplatí útratu.
5|
Za vyloženě neslušné se považuje skákání do řeči a neuctivost vůči starším osobám. Při chůzi na
ulici by mladší nikdy neměl nechávat staršího za sebou, vždy mu musí dávat přednost.
Zambie
Lidé jsou v Zambii přívětiví, stále zde panuje idea nenásilí z období založení svobodné Zambie.
V zemi není rasismus ani větší kmenová napětí. Jistá odtažitost panuje mezi Zambijci a Indy
a v chudších čtvrtích pokřikují hlavně děti a mladší muži na bělochy Muzungu – běloch, což není
třeba přeceňovat. Obdoba je i v mnoha jiných jazycích.
Zambijci nejsou příliš dochvilní, nikam se nespěchá, schůzky mají často zpoždění a to i se zástupci firem. Pokud však jde o placené kontrakty a nájemní práci, je pracovní morálka i dochvilnost dobrá. Je vhodné mít na práci spolehlivého místního předáka, který bude odměňován podle
výkonu pracovní skupiny.
Při jednáních na oficiální úrovni - s úřady, ale i s místními komunitami a především s představiteli kmenů – dbají Zambijci na formální procedury. Formální čistota procedur je překvapující – vedení schůze, zápisy, prezenční listiny, udělování slova atd. Mají rádi květnaté projevy.
Při jednání s tradiční správou – náčelníky, náčelnicemi či jejich radou – je třeba se předem pečlivě vyptat na procedurální postup a plně ho respektovat. Nicméně Zambijci chápou západní cizince a většinou nepožadují, aby návštěvník seděl níže (na zemi). Zajímavé je, že i když tuto
možnost férově nabídnou také zambijskému průvodci cizinců, ten ji neakceptuje.
Dohody nejsou považovány za neměnné a mohou se měnit – jde spíše o proces neustálého jednání. Proto je lepší platit co největší část až po poskytnutí služby. Často je ovšem třeba zaplatit
nějakou zálohu, protože jinak poskytovatel nebude moci vůbec začít…
Zambijci navazují intimní vztahy snáze než Evropané a sex není tabu jako na západě. Promiskuita s sebou ovšem nese rizika chorob.
Podání ruky se provádí se „zalomením palce“. Není výjimkou, že se po potřesení dále drží za ruku
během hovoru. Hlavním tématem hovorů je rodina.
Zambijci jsou po svých dlouhodobých zkušenostech skeptičtí k „pomoci“ bílých. Je třeba je přesvědčit, že se jedná o skutečně partnerský vztah. Je nutné mít dobré vztahy se samosprávou, místními komisemi i tradiční správou. Jako vždy i zde je třeba dbát na to, aby příjemci byli dobře
informováni o stavu projektu a mohli ho v rámci možností upravovat podle svých reálných potřeb.
|6
Zambijci při obchodování rádi smlouvají, cena se dá snížit o jednu až dvě třetiny. Jednání se zambijskými Indy, kteří zde ovládají obchod, je mnohem tvrdší. Ale dá se domluvit na slevách i na speciálních objednávkách. I zde je ovšem třeba počítat s možnou změnou podmínek a platit až po odběru.
Uganda
Vždy je třeba věnovat pozornost a dostatek času pozdravu. Skládá se z několika „povinných“ vět
a je důležité, pokud zdravíme menší skupinu lidí, zdravit každého zvlášť.
Tradiční pozdrav je dobré se naučit v místním jazyce (obvykle Luganda, ale záleží, v jaké oblasti
Ugandy právě jste). K tomu je dobré naučit se několik základních frází místního jazyka a ty pak při
každé příležitosti používat. Otevírá to dveře.
Velmi neslušné je jíst za chůze nebo ve stoje (platí i u ovoce nebo svačin), protože místní lidé
(především na vesnici) mají k jídlu velký respekt. Člověk, který pojídá ve stoje nebo za chůze nějaké jídlo, může dokonce odradit místní od spolupráce s ním.
Je důležité vnímat konkrétní náboženství lidí, se kterými právě pracujete nebo žijete – u křesťanů je např. důležité vyčkat před jídlem na modlitbu, u muslimů dát pozor na výběr jídla nebo
oblečení. Pokud jste ateisté, je lepší o tom spíše pomlčet a vyjádřit se o své víře neurčitě a s respektem k víře místních.
Co se týče oblékání, ženy by měly nosit dlouhé sukně/šaty a muži plátěné kalhoty a košili – nevhodným oblečením lze zkazit pečlivě připravovaný dojem.
Při rozvojových projektech je důležité dbát na zapojení žen – nezapomenout vyčlenit jim prostor
pro participaci na důležitých rozhodnutích, muži totiž často mají snahu je z rozhodování vyloučit.
Je nutné zachovávat respekt ke starším lidem ve vesnicích stejně jako k místním autoritám – informovat je o všech plánech a konzultovat je s nimi. Musí cítit, že jsou respektováni.
Každé rozhodnutí vždy konzultovat s co nejširším spektrem lidí, kteří zastupují různé zájmové a
náboženské skupiny. Nezapomenout na to, že jako běloši přitahujeme různé podvodníky a často
můžeme být oklamáni, je proto nutné, abychom byli v kontaktu s co nejvíce různými lidmi a svá
zjištění vždy takto kontrolovali.
Alespoň polovinu času je třeba trávit přímo v oblasti, kde projekt působí, a komunikovat s místními
lidmi. Trvá několik týdnů, než ztratí ostych a dovolí si vás oslovit – pak se ale dozvíte ty nejskrytější
strategické informace. Nejlepší dobou dne je večer, kdy mají farmáři hotovou práci na poli.
Místa extrémní chudoby - slumy, ghetta, favely...
Při pohybu v místech, kde je extrémní chudoba, jako jsou například slumy, je potřeba více než
jinde dávat pozor na to, aby přišedší neurážel svým zjevem a způsobem, jakým se po místě pohybuje. Není vhodné jít se na taková místa dívat, jako na nějakou pamětihodnost. Procházející bohatí bílí návštěvníci působí na takových místech, jako kdyby si prohlíželi zoo nebo nějakou
7|
výstavu, což je nutně pro místní obyvatele degradující. Obzvlášť nevhodné je v takové situaci mít
u sebe fotoaparát nebo dokonce fotit.
Do slumu je dobré jít jen tehdy, pokud tam má návštěvník co na práci, vždy je dobré být v doprovodu někoho místního, svým oblečením či šperky nepoukazovat na své (byť relativní) bohatství.
Obecná pravidla
Kromě konkrétních pravidel, která jsou specifická pro různé geografické oblasti a hodnotové
systémy, je dobré dodržovat základní pravidla pohybu v jiných kulturních podmínkách. Patří
k nim slušné oblékání, což mimo jiné znamená, že je třeba zakrýt oděvem nohy, ramena a paže.
Chodit v tílku a šortkách je považováno za neslušné na velké části naší planety. Ve většině zemí
je také nevhodné projevovat partnerské city líbáním a objímáním či držením se za ruce na veřejnosti. Před vstupem do svátostných prostorů (buddhistických chrámů, kostelů, mešit...) je důležité vědět, zda jsou návštěvy jinověrců vítány, a pokud ano, jaká pravidla je třeba zde dodržovat
a jak být oblečen (zda si zout boty, mít či nemít pokrývku hlavy, apod.).
Co se týče focení, není dobré vytáhnout a použít fotoaparát bez dohody s těmi, kteří by měli být
foceni. To úzce souvisí s respektem k soukromí. Byť jsou v některých oblastech lidé pohostinnější,
nežli v našich zeměpisných šířkách, je vždy potřeba nechat na nich, jak a kdy přijmou hosty a pohostinství nabídnou.
Je potřeba mít též neustále na vědomí, že v různých kulturních systémech se v komunikaci projevuje různá míra explicitnosti. V praxi pak to, co jeden považuje za upřímnost, považuje druhý
za drzost, a naopak, to co je pro jednu stranu znakem slušnosti, je stranou druhou vnímáno jako
pokrytectví. K rozpletení komunikačních zádrhelů a k orientaci v odlišném hodnotovém systému
je dobré konzultovat to s někým, kdo zastane roli kulturního překladatele. Takový člověk může
mnohé vysvětlit a pomoci předejít dalším nedorozuměním.
Touha pomáhat versus participativní dialog
Existuje-li nějaké obecné pravidlo, kterého je dobré se v komunikaci v odlišných kulturních prostředích držet, je to již výše zmiňovaný partnerský přístup. Je-li motivací jedince, který odjíždí do
rozvojové země, „pomáhat těm chudákům“, narazí většinou na odpor, který si mylně vykládá jako
nevděk. Z rozhovorů s rozvojovými pracovníky a z příběhů, které publikují na internetu i jinde,
jasně vyplývá, že k tomuto zásadnímu nedorozumění dochází poměrně často. Snaha pomáhat
|8
Ve většině zemí je pro místní obyvatele nesrozumitelné, že přicházející cizinec je bezvěrec, tedy,
že se nehlásí k žádnému náboženskému systému a deklaruje, že nevěří v Boha. Práce na komunitní
úrovni se navíc odehrává většinou za pomocí církví a náboženských skupin. Je tedy účelné případný ateizmus příliš nevystavovat na odiv, neboť je pro mnoho lidí jen velmi těžko uchopitelný.
a přezíravost jsou v kontradikci jen zdánlivě. Odjet do rozvojové země s představou, že svou přítomností a činy zde vykonáme mnoho dobrého, a očekávat za tento hrdinský čin vděk, je přezíravé. Pomíjíme tím historické a politické souvislosti, místní zvyklosti a zejména obyvatele těchto
zemí. Odpověď na otázku, jak tedy postupovat, lze najít pouze v participativním dialogu. Problémy, se kterými se v různých lokalitách potýkají, lze úspěšně řešit pouze tehdy, když místní komunita vezme za své to, že se o problému jedná, a způsob, jakým se bude postupovat. Vymýšlet
projekty bez znalostí konkrétního místa a zejména bez lidí, kterých se potom týkají, odsuzuje
tyto aktivity k nezdaru. Pokud se na vymýšlení postupů podílejí místní lidé, zamezí se tím také nefunkčním modelům, neboť jen oni dokážou odhadnout, co bude fungovat a co nikoliv. Z diskuzí
týkajících se možných programů a projektů vyplynou také skutečné potřeby místní komunity.
Z vnějšího a vnitřního pohledu se totiž jeví problémy úplně jinak. Má-li například rozvojový pracovník pocit, že místní lidé ztrácejí čas tím, že perou prádlo v ruce a měli by raději používat pračku,
je to pouze jeho problém, pokud to oni sami za problém nepovažují. Příkladů lze najít mnoho,
podstatné je, že není možné vnucovat místním lidem představu toho, co problém je a co není, ani
postupy, jak je řešit. Neboť v konečném důsledku budou v dané lokalitě žít zase jen oni sami a pracovník se vrátí do pohodlí svého domova. Chce-li skutečně něčím přispět, je nutné, aby jeho
práce odpovídala na reálné potřeby. Ty nemůže definovat nikdy on sám, ale pouze a jedině lidé,
kterých se to týká.
Poděkování
Děkuji Haně Nguyen (Vietnam, Mongolsko), Mileně Fučíkové (muslimské země), Lence Černé
(Uganda), Haně Hindrákové (místa extrémní chudoby), Petře Hůlové (Mongolsko), Evě Kaličinské
(příklad s jídlem), Haně Geroldové (příklad z Mali) a zejména Tomáši Tožičkovi (Zambie a participativní dialog), bez nichž by tento text nemohl vzniknout.
Komunikace je základem vztahů a každé interakce mezi lidmi. Její zkvalitnění napomůže tomu,
aby vynaložené finanční prostředky a práce rozvojových pracovníků nepřicházely vniveč. Participativní dialog může napomoci ke zlepšení situace nejen v rozvojových projektech, ale i globálně.
9|
MODEL ŘÍZENÍ MALÉHO PODNIKU PRO
SPRÁVU MIKRO-HYDROENERGETICKÝCH
PROJEKTŮ V PERU
Teodoro Sanchez
Tento model řízení pro malé projekty pro výrobu elektřiny mimo
klasickou síť byl navržen a realizován společností Practical Action
v Peru a byl převzat i v jiných částech Latinské Ameriky, v některých
případech s malými úpravami, aby
byl přizpůsoben místním sociálním
a kulturním podmínkám. Model zohledňuje otázky a problémy, které
mají vliv na udržitelnost na úrovni
odloučených malých sídel. První
prototyp tohoto modelu byl realizován v roce 1999 v Conchánu v pro- Obr. 1: Mikro-hydroelektrárna 80 kW, Conchán, Peru
vincii Chota, v peruánských severních Andách (viz obrázek 1). Od té doby převzalo tento model několik dalších maloprovozních
energetických projektů a byl rovněž úspěšně vyzkoušen v dalších částech Latinské Ameriky, jako
je Ekvádor, Guatemala a Nikaragua. Model se rovněž zkouší v malých projektech vodohospodářských služeb. Tento model byl navržen po případové studii o produkci malých energetických
projektů (dieselová zařízení, mini a mikro-hydroelektrárny a solární elektrárny) na národní úrovni
v Peru, kterou v letech 1996 až 1998 vypracovala společnost Practical Action ve spolupráci
s ESMAP (World Bank).
2. Model
Hlavním cílem modelu je účinné řízení malých samostatných energetických projektů, kde jsou
pod tímto termínem míněny veškeré fyzické prvky a složky vztahující se k výrobě a distribuci
elektřiny: energetické zdroje a infrastruktura (stavební objekty, zařízení, přenosová a distribuční
vedení, přípojky do domácností). Pod pojmem řízení se rozumí veškeré činnosti týkající se udr-
|1
model řízení malého podniku pro správu...
1. Úvod
Obr. 2: Schéma modelu
řízení malého podniku
žitelného provozování, udržování, spravování a poskytování služeb v oblasti elektřiny v malém
měřítku.
Model zavádí pojetí podnikatelského řízení, které je nové v odlehlých venkovských oblastech1,
zdůrazňuje potřebu jasného a průhledného vlastnictví projektu či projektů a potřebu rozumného tarifního programu k podpoře finanční udržitelnosti. Podporuje rovněž rozvoj v rámci komunity.
Aplikace modelu vyžaduje řídící strukturu s jasnými právy a povinnostmi pro různé aktéry a nezbytné nástroje k uplatňování a prosazování těchto práv a povinností. Tyto nástroje jsou následující: obchodní řád shrnující práva a povinnosti jednotlivých aktérů, písemné smlouvy mezi
vlastníkem a podnikem, mezi podnikem a každým zákazníkem, a rozumný tarifní program.
3. Aktéři v rámci modelu a jejich role
Vlastník
Je velmi důležité, aby bylo vlastnictví jasně stanoveno. V praxi to může být komunita, státní
správní orgán, církev, obec nebo jiný činitel. Na čem záleží, je to, aby to byl vlastník schopný prosazovat svá majetková práva za všech okolností a také aby si byl vědom povinností, které musí
plnit.
Vlastník je odpovědný za efektivní řízení projektu, dohlíží na poskytování služeb v oblasti elektřiny v nevyšší možné kvalitě a zároveň bere v úvahu kapacitu a hranice projektu. Vlastník najímá
podnik provozující energetické služby, podepisuje s ním smlouvy, dohlíží na plnění smluv a služeb a působí nebo je zastoupen v revizní komisi.
1)
2|
V minulosti nebyly projekty mimo klasickou síť nikdy řízeny podnikatelskými subjekty, ale byly řízeny buď komunitou, místním správním orgánem nebo centrální vládou.
Malý podnik
Místní (soukromý) mikropodnik se ujímá řízení projektu. Hlavní povinností malého podniku je
řídit službu efektivně. Zahrnuje to dodávky energie, fakturaci, inkaso faktur, připojování nových
zákazníků, odpojování a přepojování v případě nutnosti a veškeré činnosti související s provozem a údržbou stavebních objektů, zařízení a elektroinstalace projektu. Povinnosti malého provozního podniku jsou podrobně uvedeny ve smlouvách.
Malý podnik proškoluje uživatele (klienty) v otázkách předpisů, tarifů a praktických způsobů, jak
rozumně a efektivně využívat elektrickou energii. Zároveň informuje místní obyvatelstvo o udržitelnosti projektu. Malý podnik dále podepisuje smlouvy s každým uživatelem s použitím standardního formuláře vyvinutého pro tento účel, ve kterém se zavazuje k dodržování norem pro
poskytování dobrých služeb.
Uživatelé
Uživatelé jsou lidé (zákazníci), kteří využívají službu dodávky elektřiny poskytovanou projektem a
platí za ni. K získání práva na tuto službu potřebují o ni požádat a přijmout dané technické řešení
pro dodávky elektřiny. Tato služba může být poskytována pro domácí účely, pro malé podniky,
pro institucionální požadavky či jiné potřeby. Každý uživatel je považován za klienta a obdrží předpisy pro užívání elektrické energie a zaváže se je dodržovat ve smlouvě s provozním podnikem.
Revizní komise
Úlohou revizní komise je dohlížet na dodávky služeb. Komise je složena ze zástupců vlastníka,
malého podniku a uživatelů.
4. Fungování modelu
Provozování služby v dodávkách elektřiny a vztahy mezi různými aktéry jsou jasně stanoveny
v obchodním řádu týkajícím se provozu a funkcí. Smlouvy stanoví pravidla a provozní mechanismy k efektivnímu provozování služby. Smlouva jako taková stanoví základní funkce, povinnosti a práva ve vztazích mezi aktéry.
Vedle najmutí podniku a podepisování smluv s ním se vztah mezi vlastníkem a podnikem řídí
kontraktem vyhotoveným a dohodnutým oběma stranami, podepsaným a veřejně zaregistrovaným. Tento kontrakt dokládá povinnosti, práva a závazky každé ze smluvních stran, určuje pravidla týkající se sporů a bere v úvahu, jak lze tyto spory řešit. Samozřejmě zohledňuje také
příslušné místní zákony. Výměnou za úsilí vynakládané podnikem mu vlastník platí měsíční
|3
Revizní komise vykonává svoji dozorčí funkci buď z vlastní iniciativy anebo v reakci na stížnosti
ze strany uživatelů, které se týkají špatných služeb nebo dalších problémů. Komise obecně netrestá jednotlivé aktéry, ale zástupce komunity jasně vysvětlí kroky komise na pravidelných shromážděních komunity. Jakákoliv stížnost je v komisi prodiskutována a to, co se ujedná, se sdělí
zainteresovaným stranám.
částku. Pravidla týkající se inkasa plateb od uživatelů a použití těchto peněz jsou stanovena jakožto součást tarifní struktury.
Přímý vztah mezi podnikem a uživatelem je jednoduchý – uživatel požaduje službu, akceptuje tarif
a podepíše s podnikem smlouvu o službě (protože tarif již byl dříve dojednán na shromážděních komunity). Smlouva kryje závazky a sankce podniku, zatímco uživatelé jsou rovněž vázáni podmínkami smlouvy a služby. Smlouvy o dodávkách elektřiny mají jednotný a jednoduchý formát a platí
jednotně pro všechny uživatele. Vztah mezi podnikem a uživateli se rovněž řídí obchodním řádem.
Podnik uživatelům poskytuje službu a veškeré důležité informace o podmínkách projektu a jeho
provozních činnostech. Rozesílá měsíční faktury a inkasuje platby. Rovněž poskytuje pomoc při
instalaci nových přípojek, poskytuje rozšiřování služeb a další služby požadované na úrovni domácností.
5. Proces uvádění modelu do praxe
Tento model řízení, stejně jako jiné, by měl být uváděn do praxe formou spoluúčasti s tím, že
budou komunitě vysvětleny jeho výhody a nevýhody v porovnání s alternativními modely. Jestliže komunita souhlasí s realizací modelu řízení, je důležité dodržet následující hlavní kroky:
•
•
•
•
2)
Prodiskutovat a dohodnout se s komunitou o vlastnictví2 projektu hned na začátku procesu
realizace infrastruktury. Pokud má být model řízení uveden do praxe na stávajícím projektu,
kde je vlastnictví stanoveno, bude realizace tohoto modelu vyžadovat jako první krok konzultační proces a dohodu všech zainteresovaných stran.
Jakmile jsou vlastnictví a model řízení akceptovány, měl by být zahájen vývoj nástrojů (obchodní řád, smlouvy, tarifní program, apod.) a měl by být prováděn za účasti všech zainteresovaných stran.
Různé nástroje by měly být navrhovány smíšeným týmem s širokým zastoupením zainteresovaných stran. Každý navržený nástroj by měl být předložen k úplné diskusi s komunitou
a před vypracováním konečné verze by měla být přijata doporučení a provedeny nezbytné
úpravy a doplňky.
Příprava a realizace procesu výběru podniku vyžaduje: Nejdříve se připraví soupis podkladů
či zadávací podmínky, potom se vypíše konkurz pro ty místní obyvatele, kteří mají zájem
o provozování projektu, tato výzva by měla poskytnout rovné příležitosti tak, aby všichni, kdo
se domnívají, že jsou schopni službu provozovat, se mohli přihlásit. Je vhodné, aby tým realizátorů provedl vzdělávací a instruktážní kurzy a aby poskytl jednoduché informační prospekty o činnosti samotné o povinnostech a právech zúčastněných stran a o důležitosti
správného provozování projektu3.
Je důležité mít na mysli, že u velmi malých projektů mimo síť vlastník má jen zřídka zisk, neboť výnos z inkasa faktur je malý, a tudíž
vlastnictví je formalitou, která přispívá k posílení modelu řízení.
3) Před instalací je důležité posoudit místní schopnosti, zdůraznit příjemcům konsekvence realizace a rovněž zajistit úroveň nutného
zaškolování před procesem získávání zájemců.
4|
•
•
•
Pro samotný proces získávání zájemců jsou pro kandidáty stanoveny minimální úrovně, kterých je třeba dosáhnout, jsou dohodnuta výběrová kritéria s místními úřady a předáky a výběrové řízení začíná. Je ustavena hodnotící komise, která stanoví kritéria hodnocení a vybírá
podnik.
Jakmile je vybrán, vítězný podnik provede nezbytné procedury k zaregistrování se jakožto
právnický subjekt a poté převezme řízení energetických služeb. Jakmile je podnik vybrán, obdrží veškerou nezbytnou podporu k provedení své registrace u příslušného státního správního
úřadu.
Jakmile je podnik vybrán, realizátoři modelu řízení by měli provozovatele zaškolit ve všech záležitostech nezbytných k technickému a finančnímu chodu projektu, to znamená v záležitostech provozu systému, opravné a preventivní údržby, finančních zásad, fakturace, inkasa
faktur, apod.
•
•
•
•
•
4)
Celková částka zaplacená podniku nesmí překročit částku inkasovanou z fakturace. Je doporučováno, aby se struktura platby skládala ze dvou částí, a to z pevné částky (základní platba)
plus pohyblivé částky, která závisí na úspěšnosti realizace inkasa faktur; takové opatření je
účinnou motivací pro podnik, aby netoleroval pozdní platby od uživatelů a aby propagoval
službu v dodávkách elektřiny pro nové uživatele, nebo aby podporoval využívání energie pro
produktivní účely.
Tarifní program je všeobecně nejkontroverznější otázkou a proto tato věc vyžaduje obratnost
při jednání s komunitou a dobré znalosti o tom, jak kalkulovat faktury. Některé otázky uživatelů
o možné výši jejich účtů za elektřinu je nutno zodpovídat ihned na místě. Spory či polemiky na
téma tarifního programu vznikají proto, že iniciátoři budou vždycky navrhovat takový tarifní
program, který umožňuje dostatečný výnos k zaplacení provozu systému i tvorbu fondu oprav,
zatímco někteří lidé v komunitě budou brát v úvahu jenom částku, kterou budou platit4.
Výběr místního soukromého mikropodniku je komplikovaný a vyžaduje velmi mnoho práce,
neboť ve venkovských komunitách všeobecně takové podniky neexistují. Způsobilost k řízení mikropodniku je často malá, protože většina obyvatel jsou zemědělci. Tento proces by
tudíž měl rovněž zahrnovat hodně výchovy, vzdělávání a informací poskytovaných komunitě.
Smlouvy mezi vlastníkem a podnikem by měly být uzavírány na období nejméně 5 let; podniku to dodá důvěru a zamezí se tím častým procesům získávání zájemců o provozování podniku.
Zástupce uživatelů do revizní komise by měl být demokraticky zvolen; to lze snadno provést
na některém ze shromáždění komunity.
Na základě zkušeností je zjištěno, že lidé, kteří argumentují pro nízké tarify, obecně nejsou ti nejchudší z komunity, ale někteří z těch
s vyššími příjmy.
|5
6. Některé rady a doporučení ze zkušeností s tímto modelem
VÝMĚNNÝ KRUH (LETS)
Tomáš Tožička
Mnoho lidí si myslí, že jsou jen kolečky v systému, který nelze změnit. Podobně jako v době tzv.
reálného socialismu i v době hroutícího se neoliberálního kapitalismu se domnívají, že všechna
důležitá rozhodnutí se odehrávají někde jinde. Různé ekonomické a sociální teorie a ideologie pomalu nahrazují realitu. Nicméně je to právě síla jednotlivců a místních komunit, co hraje rozhodující roli. To byla také myšlenka zakladatelů výměnných systémů, kteří se rozhodli pomoci si ze
svých potíží sami.
Ekonomické ideologie si vytvářejí vlastní realitu, postavenou na zájmech skupiny, kterou reprezentují. Stručně by se dalo říci, že ekonomie je jen ideologie vyjádřená čísly. Z prostého systému,
který měl efektivněji řídit hospodářství, se stala modla, které se všechno podřizuje, jakkoli je to
nesmyslné či odporující zdravému rozumu. Zdravé hospodaření, které je postaveno na hospodaření místních komunit, bylo nahrazeno výkonnostním hospodářstvím obrovských nadnárodních korporací, jejichž jediným zájmem je zvyšování zisku managementu. Státy i politika jsou
v jejich područí a bohužel nejpostiženějšími v tomto procesu se stávají obyvatelé menších a středních komunit, které nejsou napojeny na činnost velkých koncernů. To snižuje jejich možnost samozásobování a odčerpává zbytky jejich vlastních zdrojů. Také to oslabuje jejich přístup k velkým
státním dotacím, které směřují v největší míře k těm nejbohatším, nikoli, jak nám to politici podávají, k těm nejchudším, či společensky nejslabším.
výměnný kruh (LETS)
Ale občanům stále zůstává možnost tvořivé spolupráce a řízení svých vlastních věcí. A to i mimo
rámec politiky tvarované zkorumpovanými a naprosto nereprezentativními politickými partajemi. Převzetí péče o svůj život do vlastních rukou je základním předpokladem svobody. To ovšem
předpokládá zajistit svůj život mimo struktury vymezené politickými tlaky a černými listinami
nepohodlných zaměstnanců. Proto se stále více lidí snaží hledat alternativní ekonomické modely
na lokální úrovni. Je samozřejmé, že základem je najít alternativní model směny zboží, který není
závislý na oficiálních penězích, které vydávají soukromé banky s požehnáním státu v nekontrolované spirále zadlužení.
Nejjednodušším systémem, jak si pomoci v době krize, je zaměřit se na rozvoj lokální ekonomiky
a co největší místní soběstačnosti. Ale v tom občanům nepomůže ani stát, ani plané, jakkoli oprávněné, žehrání na politiky. Proto je nutné, aby si občané pomohli sami.
1|
Jak funguje lokální ekonomika
V jedné malé vesnici žili pan Houska, pan Svíčka a paní Krejčová. Pan Houska vyráběl jídlo,
pan Svíčka zajišťoval energii pro vaření a svícení a paní Krejčová vyráběla oblečení a boty. Odnepaměti měl každý z nich dvě mince. Každý z nich utrácel pravidelně jednu minci u jednoho
ze sousedů, aby měl vše, co potřeboval.
Ale jednoho dne se rozhodli nakupovat z výhodných nabídek v levném zásilkovém katalogu. Za jednu minci zde byly k dostání nové boty, barevné svíčky i křupavé housky. Každý
ze sousedů utratil obě mince. „Nevadí,“ říkali si. „Zítra přijde soused, nakoupí si u mě a já
budu zase mít své dvě mince a koupím si pěkné levné zboží z katalogu.“ Ale nikdo nepřišel.
Když už neměli co jíst, co na sebe, ani čím si posvítit, nezbývalo jim, než opustit vesnici i své
živnosti a jít uklízet do tiskárny, kde se tiskly krásné katalogy na levné zboží. Tam mohli vydělávat a utrácet mince, které tu kdysi utratili. Tam také mohli potkávat lidi, které znali z vedlejších vesnic.
Společně si pak stěžovali, že mají menší příjmy, více výdajů a horší bydlení, než měli dříve.
Dokud jim paní Svíčková nenavrhla, aby si založili výměnný kruh.
Základní myšlenka výměnného kruhu
I bez peněz můžete podstatně zlepšit svou situaci.
Myšlenka systematického výměnného obchodu není nová. Už během 30. a 40. let vznikaly lokální výměnné systémy v městských čtvrtích v Evropě a v USA. Dalšímu vývoji zabránila válka.
Jak pracuje výměnný kruh - obecně
V rámci výměnného kruhu (dále jen VK) si mohou všichni jeho členové vyměňovat navzájem své
schopnosti a produkty své činnosti. To se může dít mezi více než dvěma lidmi, jak je to obvyklé
například při tzv. sousedské výpomoci. Výhodou výměnného kruhu, který vlastně navazuje a rozvíjí přátelskou a sousedskou výpomoc, je, že si účastníci mohou volit z velké nabídky služeb ostatních účastníků. Jako hodnotové měřítko výměny slouží nějaká účetní jednotka. Mohou to být
křížky, body, atd. Tyto jednotky existují pouze v účetnictví a na kontech účastníků VK a nejsou
zbožím. I když existuje doporučená hodinová cena, záleží především na účastnících, jak se dohodnou. Příjemce služby pak vyplní potvrzení na dohodnutý počet jednotek a poskytovatel od-
|2
Nově se myšlenka objevila ve Vancouveru v Kanadě. Tam byl v r. 1983 založen první LETS - systém
(Local Exchange Trading System). Byl to impuls, který nastartoval obrovskou vlnu celosvětového
zakládání výměnných kruhů, v jejichž rámci si lidé v určité malé lokalitě vzájemně vyměňují práci
a zboží bez peněz. Nejvíce jsou tyto systémy rozšířeny v Holandsku, na Novém Zélandě, v Anglii,
Německu, Švýcarsku, USA, Kanadě a Austrálii. Můžeme je ale také najít v méně rozvinutých zemích
– Thajsku, Indonésii, Ekvádoru, Hondurasu či Papui Nové Guineji.
nese toto potvrzení do kanceláře VK. Tady budou jednotky zapsány na konto poskytovatele
a odepsány z konta příjemce. Zjednodušeně si to ukážeme na příkladu:
Pohyby na kontě
Kdo pomohl komu a jak
Mojmír
Karolína hlídala dítě Janě
Mojmír opravil auto Karolíně
20
Jana překládá Mojmírovi dopisy
-20
Závěrečný stav konta
0
Karolína
Jana
20
-20
-20
20
0
0
Tři dobré důvody pro výměnný kruh
1. Sousedská výpomoc
VK umožňuje využívat služeb, které jsou pro mnoho lidí jen těžko dostupné, ať už z organizačních
či finančních důvodů - hlídání dětí, nakupování, péče o staré a nemocné členy rodiny atd. VK odkrývá v lidech nové nebo ukryté schopnosti a umožňuje jim, aby jejich aktivita přinesla prospěch
3|
i ostatním. VK organizuje také pravidelná setkání účastníků, kde se vedle příjemně prožitého času
dá mluvit i o dalších potřebách.
Praktickým a obsahovým těžištěm VK je také obnovení sousedských vztahů a zlomení anonymity
moderních měst, nebo znovuobnovení či posílení vzájemných solidárních vztahů v menších komunitách. Výměna mezi lidmi buduje nové kontakty a nová přátelství.
2. Ekonomická svépomoc
Členové VK mohou v jeho rámci využívat také služeb, které by si ze svého příjmu nemohli dovolit, nebo by je ani nenapadlo takovou službu požadovat. Účastníci VK mohou také nabízet služby,
které by na běžném trhu byly příliš drahé, nebo by o ně nebyl zájem. Především však vylepšuje
životní podmínky všech účastníků.
3. Rozvoj obce / Lokální ekonomika
Mnoho lidí se dosud domnívá, že smysluplná práce se dá konat jen v rámci trhu s pracovními silami, nebo v rámci dobrovolnických aktivit. Tedy za peníze garantované státem nebo zadarmo.
Díky VK a jeho virtuální měně se ovšem škála možností k zajištění životních potřeb značně rozšiřuje a mohou být aktivovány i další užitečné činnosti, kterými si lidé zvyšují životní standardy.
Tím, že je část služeb prováděna v rámci VK, zesiluje se i „oficiální“ kupní síla obyvatel, a tak se
posiluje lokální ekonomika.
Kde se dozvědět více
www.udrzitelnost.cz
http://lets.ecn.cz
PRAVIDLA VÝMĚNNÉHO KRUHU
(příklad stanov)
Výměnný kruh (dále jen VK) je svépomocná občanská iniciativa v rámci Sdružení XY. Jejím hlavním úkolem je podporovat vzájemnou sousedskou výpomoc. Členové této iniciativy si mohou
mezi sebou vyměňovat své produkty a v rámci výměnného systému si vzájemně pomáhat.
1. Organizační struktura
1.2 Valná hromada
Valná hromada členů upřesňuje pravidla a volí si kontrolní orgány a další pracovníky. Valná hromada se koná minimálně jednou za rok a musí být oznámena nejméně 14 dní předem všem členům
VK. Valná hromada rozhoduje nadpoloviční většinou přítomných členů. Valná hromada rozhoduje
o pracovních skupinách a o jejich vedení. Valná hromada může měnit pravidla i status VK.
|4
1.1 Vedoucí kanceláře VK
Vedoucím kanceláře VK je pracovník Sdružení XY a jeho činnost je kontrolována vedením Sdružení.
1.3 Pracovní skupiny
Aktivity pracovních skupin jsou přístupné všem členům VK a ti se mohou podílet na jejich práci.
Vydavatelská skupina - zajišťuje vydávání informačního měsíčníku, propagaci atd.
Společenská skupina - zajišťuje společenské akce VK.
2. Členství
Členy se stávají každý občan či instituce, kteří vyplní přihlášku a zaplatí příslušný roční členský poplatek.
2.1 Informovanost členů
Členové mohou inzerovat své služby i potřeby v informačním měsíčníku. Každý člen VK si může
koupit informační měsíčník s nabídkou i poptávkou služeb. Informační měsíčník obsahuje také seznam adres či telefonních čísel členů. Informační měsíčník je neprodejný nečlenům VK. Veškeré
informace o členech VK a stavech jejich konta jsou přístupné všem členům VK na osobní dotaz
v kanceláři VK. Tyto údaje nebudou poskytnuty nikomu mimo VK, kromě kontrolních orgánů
Sdružení.
2.2 Ukončení členství
Každý člen může ukončit své členství, pokud je stav jeho konta na nule.
Pokud během dvanácti měsíců nedojde k žádnému pohybu na členském kontě, považuje se to
za zrušení členství.
Nezaplacením ročních příspěvků se ruší členství.
Vážné porušování pravidel VK a zneužívání důvěry a informací o členech VK může být důvodem
pro zrušení členství.
3. Výměna
3.1 Konta
Každý člen dostane přiděleno osobní číslo, které se stává zároveň číslem jeho konta. Na toto
konto jsou mu zapisovány body, které ve výměně získá či vydá. Každý měsíc bude odečteno
5 bodů na provoz VK.
3.2 Omezení kont
Počet bodů na kontě se smí pohybovat mezi - 60 a + 100 body. Po třech měsících je možno zažádat o zvýšení limitů. Členové, kteří jsou buď příliš aktivní (překročí horní omezení), nebo naopak málo aktivní (jsou pod dolní hranicí), budou zveřejněni v informačním měsíčníku. Služby
provedené lidem s překročenou minusovou hranicí nebudou započítávány, od služeb provedených nad horní limit bude odečítáno 50 % ve prospěch VK. Celková suma na kontech se totiž
musí stále blížit nule, aby byla zaručena spravedlivá a aktivní výměna.
5|
3.3 Poukázky a šeky
Každý člen dostane šeky či poukázky, které musí po přijmutí služby vyplnit a odevzdat poskytovateli služby. Ten je musí odnést do kanceláře VK, kde mu budou připsány na konto a z konta příjemce budou odepsány. Pro větší bezpečnost budou první tři měsíce vydávány poukázky
v hodnotě 60 bodů. Šeky ani poukázky nebudou vydány těm, kteří překročí dolní hranici limitu
svého konta. Poukázky ani šeky nejsou zboží a nemohou být vyměňovány či prodávány. Každý
člen by si měl ověřit adresu příjemce pomoci, zda souhlasí s adresou na šeku či poukázce.
3.4 Doporučená hodnota výměny
Protože jde především o sousedskou výpomoc, nemělo by se tolik hledět na odbornost, ale spíše
na časové zaneprázdnění. Proto se velmi doporučuje dvacet bodů za hodinu. Konečná cena je
však závislá na dohodě mezi členy. Zakoupený materiál nutný k provedení práce (náhradní díly,
nátěrové hmoty atd., není myšleno nářadí) je účtován příjemci v Kč. Cena za čas strávený nákupem se doporučuje na 10 bodů.
3.5 Průběh výměny
Člen, který chce využít nějakou službu, kterou našel v nabídce posledního informačního měsíčníku, vyhledá podle čísla konta adresu či telefon poskytovatele a spojí se s ním. Pokud se dohodnou na ceně a dojde k vykonání práce, musí poskytovatel pomoci dostat od příjemce
vyplněný šek či poukázky ve smluvené hodnotě. Ty pak musí být do konce měsíce doneseny do
kanceláře VK, kde budou zaneseny na konta účastníků. Pokud je šek či poukázka donesena po
uplynutí 20 dnů (včetně sobot a nedělí), služba nebude zaúčtována.
4. Důvěra jako ručení
VK neručí za to, že za provedené služby či zboží obdrží člen stejně hodnotnou protislužbu. Vše záleží jen na osobní dohodě mezi členy VK. VK působí pouze jako informační a zprostředkovatelské
středisko.
Příklad šeku Výměnného kruhu v Litvínově (1998)
|6
Seznam možných nabídek
Co dělám rád? Co mě baví? Co dělám nerad? Co mě nebaví?
Dům a byt
Opravy
Mytí oken, jarní úklid
Praní a žehlení
Hlídání dětí
Zábava
Výuka hry na hudební nástroj či zpěvu
Výuka jazyků
Loutkové divadlo
Video, hudební nahrávky, desky
Vnitřní zařízení
Pokládání lina a koberců
Opravy nábytku
Malování a tapetování
Nabídka použitého nábytku
Počítače, kancelář
Psaní textů
Grafická úprava textů
Kancelářské práce
Poradenství
Opravy počítačů a náhradní díly
Stavby
Zednické práce
Klempířské práce
Svařování
Opravy topení
Tepelné izolace
Pronájem přístrojů a zařízení
7|
Umění
Portréty, karikatury
Poezie
Batikování a barvení
PŘÍRODNÍ MEDICÍNA
Milan Smrž
Herbální medicína jednoznačně patří do rozvojové spolupráce. Patří tam navzdory zájmům velkých farmaceutických společností, přičemž tento postoj nelze charakterizovat jako principiálně
nepřátelský vůči moderním farmaceutickým přípravkům, protože i v severních průmyslových zemích se každoročně prozkoumávají desítky tisíc rostlin při hledání účinných léků, například proti
AIDS. Herbální medicína představuje základní možnost léčby různých nemocí a má mnoho dobrých vlastností: lokální dostupnost, levné pořízení, lokální zaměstnání, ve srovnání s farmaceutiky
mnohdy nižší vedlejší účinky, podporu vztahu lidí a přírody a příklon k tradicím. V dalším textu
jsou uvedeny některé rostliny, které rostou dosti běžně v Africe (i když mnohé afrického původu
nejsou) a mají velmi zajímavé zdravotní účinky.
Jedním z důležitých příkladů rozvoje herbální medicíny je užívání pelyňku ročního na léčení malárie, nemoci, která sužuje teplé oblasti a jejíž parazitní nositel si vypěstoval imunitu proti běžným
antimalarickým lékům. Tato bylina a její pěstování zasluhuje mimořádnou pozornost, protože je
levným a dostupným lékem proti metle tropických oblastí. Organizace, která její aplikaci prosazuje - Anamed – www.anamed.org, doufá, že užívání této byliny bude brzy podpořeno také Světovou zdravotnickou organizací – WHO.
Následující text je výtahem převážně z knih H.M.Hirta – Natural Medicine in the tropics a M.Castelmana – Velká kniha léčivých rostlin a dalších zdrojů.
Česnek setý - Alium sativum
přírodní medicína
Česnek má rád úrodnou, ale nepříliš vlhkou půdu. Nesnáší přímé hnojení chlévskou mrvou. Pěstuje se z jednotlivých stroužků, které se sází do řádků 30-35 cm od
sebe ve vzdálenosti 8 cm. K sadbě se používají především obvodové největší stroužky. Během sucha je nutno
česnek zavlažovat. Česnek je třeba sklízet, když začne zasychat nať nebo když se narovná květní stvol. Je třeba jej
uchovávat na suchém větraném místě, protože ve vlhku
rychle plesniví.
|1
Tato rostlina je nejlepší syrová, protože účinné látky (především allicin) se varem ničí. Allicin je
silné antibiotikum, zabíjí e. coli, streptokoky i další mikroorganismy a má padesátinu účinků penicilinu. Česnek má rovněž protitrombotické účinky.
Česnekové přípravky:
• Česnekový med: sklenice se naplní oloupaným a nasekaným česnekem a pomalu se vlije med,
aby naplnil všechen prostor. Nádoba se umístí na teplém místě, med do sebe vtáhne šťávu
z česneku a česnek zprůhlední. Spotřebujte do 3 měsíců.
• Přípravek proti kašli: malá lžička nasekaného česneku se stejným množství cukru nebo medu.
Použít ihned po kašli.
• Česnekový olej: obdobně jako v případě medu, zalít dobrým olejem a nechat stát 3 dny při
teplotě 20 °C. Pak skladovat na chladném místě.
Použití:
• Bradavice, nežity, abscesy: rozmačkaný česnek nanést na požadované místo a fixovat obvazem, dvakrát denně vyměnit.
• Améby: polévkovou lžíci rozsekaného česneku třikrát denně, nekousat, zapít čajem, kůra 5 dní.
• Kousnutí a píchnutí hmyzem, moskyty a škorpióny: co nejrychleji přiložit plátek česneku na
ránu, rovněž v případě, když se rána zanítí, česnek dezinfikuje a snižuje bolest a svědění.
• Lehká malárie: polévková lžíce jemně nasekaného česneku 3krát denně a 2 litry čaje z citronové trávy, po dobu 5 dní.
• Diabetes, vysoký krevní tlak: jezte mnoho česneku, česnek a cibule snižují hladinu krevního
cukru, množství cholesterolu a vysoký krevní tlak.
• Kašel, nachlazení, bolesti krku: jezte stroužek česneku třikrát denně, každých několik hodin
lžíci česnekového medu, děti každých několik hodin přípravek proti kašli.
• Bolest zubů: při prvním náznaku bolesti dejte k bolavému místu plátek česneku a přidržte jej
zuby nebo jazykem z vnitřní strany zubů. Palčivý efekt pomine během několika minut. Česneková silice zabíjí bakterie, které způsobují zubní kazy, a je schopna pronikat dásní, dentinem
i zubní sklovinou.
• Další aplikace: kandidóza (kvasinková infekce) - držet v ústech jak možno, „atletická noha“ potírejte místo šťávou z česneku nebo česnekovým olejem, prevence trombózy, prořezávání
zubů - potírejte stroužkem česneku, aditivní prostředek při léčbě dysenterie, tuberkulózy.
Vedlejší efekty:
• Česnek může způsobovat problémy v případě nízkého krevního tlaku!
Pelyněk roční - Artemisia anua
Tato rostlina se vyskytuje v mírném pásu na celém světě. Hybrid zvaný Artemisia anua Annamed
byl vypěstován z rostlin z Vietnamu a Číny. Rostlina dosahuje až 3 metrů. Pěstování této rostliny
ze semen vyžaduje každodenní péči, ale výsledkem je čaj proti malárii.
2|
Pěstování:
Semena i sazenice vyžadují každodenní péči a
dostatek věnovaného
času. Pěstování vyžaduje lehkou půdu, kterou lze získat smícháním
kompostu a písku 1:1.
Tuto směs je potřeba
zředit dvojnásobným
množstvím vody a vařit
alespoň 5 minut, aby se
zničily všechny zárodky
plevelů. Dalšímu vylehčení půdy mohou přispět kuličky pěnového
polystyrenu, v množství
asi 10 %. Klíčící nádoba se naplní do výšky asi 5 cm připraveným substrátem a posype se semeny
obalenými kaolinem. Substrát musí být řádně zalit, přebytečná voda musí mít možnost odtéci,
nejlépe otvory ve dně. Protože pelyněk klíčí na světle, nelze semena přikrývat žádným substrátem. Na 1000 semen je třeba 1 metr čtverečný. Nádoba se umístí na světlé místo, ne však na přímé
slunce – kvůli vyschnutí. Je vhodné bránit vyschnutí plastovou fólií. Zalévat nelze konví, ale pouze
jemným postřikem. Semena vyraší po 4 až 7 dnech. Během 6 týdnů je třeba velmi jemně zavlažovat, postřikem nebo průsakem vody. Sazeničky je třeba přesazovat, aby nebyly příliš
u sebe. Až budou vysoké 3 cm, přesadí se do kořenáčků nebo nádobek a z nich asi po 10 týdnech po vysazení do volných záhonů - asi při výšce 15 cm. Na jednom metru čtverečném by měly
být maximálně 3 dospělé rostliny.
Rovněž je možné množení vegetativní. Postup je následující: větvičky se nařežou po dvou centimetrech, zbaví se listů a zapíchnou se jeden centimetr do půdy v klíčící nádobě. Další postup je stejný.
Použití:
• Malárie: listy se vaří v litru vody a
dávkují podle věku po dobu 7
dní, pakliže se malarická horečka
v oblasti vrací během 3 týdnů, je
možno prodloužit kůru na 12 dní,
nebo aplikovat jeden týden a
třetí den přidat 3 tablety Fanisdaru či jiného konvenčního anti-
Hmotnost pacienta (kg)
věk
g listů v ml vody v denní dávce
5-6
2-3 měsíce
0,5g/100 ml
7-10
4-11 měsíců
1/200
11-14
1-2 roky
1,5/300
15-18
3-4
2/400
19-29
5-9
3/600
30-39
10-11
3,5/700
40-49
12-13
4/800
>50
dospělí
5/1000
Suché období rostliny stresuje a rychle nasazují na květ. V takovém případě je třeba je rychle sklízet - jakmile se objeví první květy, odtrhnou se listy od stonku a usuší se.
|3
malarika. Těhotným ženám nepodávat, především během prvních třech měsíců těhotenství.
Nevařte v železném hrnci, účinná látka reaguje s železem. Pro řádné dávkování je tře-ba mít
dobré váhy. Pro odhad – plné plastové pouzdro na kinofilm 35 mm představuje cca 5 gra-mů.
Silnější čaj lze získat z čerstvě rozdrceného listí, zalít vařící vodou a nechat loužit 15 minut. Pít i s
listy.
•
•
•
•
•
•
Hemoroidy, bilharióza: čaj z jedné čajové lžíce suchých listů (1,5 g), vařit 10 minut.
Oční infekce: tentýž nálev filtrovat, používat výhradně čerstvý a chladný, nasáknout do kousků
čisté látky a na 10 minut položit na oči.
AIDS: čaj posiluje imunitní systém, užívat podle receptu na malárii.
Kandidóza v ústech: žvýkat mezi jídly a na noc nechat v ústech.
Kašel, nachlazení, zánět horních cest dýchacích: 3x denně inhalovat páru z horkého čaje, jeli to možné, udržujte čaj během inhalace horký.
Otevřený absces: omyté listy se vaří v malém množství vody a pak se přiloží na ránu, na uzavřené nežity upevnit pastu z rozdrcených listů.
Mango - Mangifera indica
V tropech všudypřítomný strom, lze jej pěstovat ze semene v plastových nádobách a pak jej rozsazovat v osmimetrovém metrovém rozestupu. Plody poskytuje za 4-6 let. Užívají se mladé listy, kůra,
květy, plody a semena. Kůra se má loupat pouze z větviček, pouze z jedné strany, nikdy ne z kmene.
Použití:
• Průjem, amébová dysentérie: hrst čerstvých mladých listů vařit 30 minut v litru vody, pít během dne.
• Kašel, bronchitida: hrst listů vařit v 1 litru vody 10 minut.
• Zácpa: mnoho hodně zralých plodů.
4|
•
•
•
•
•
•
Horečka: jako na kašel, použít 3 litry vody, pít během dne po malých dávkách.
Zánět dásní, kurděje: jíst mnoho syrového ovoce, není-li, tak žvýkat 3 mladé listy denně.
Zralému ovoci a šťávě z něj se připisují následující vlastnosti: snižuje horečku a zlepšuje dýchání, je prevencí šerosleposti, změkčuje rohovku, působí proti suchým očím, bolesti a pálení v očích; příznivě působí na sliznice, čímž je prevencí běžných onemocnění, se solí hasí
žízeň a předchází ztrátě soli a železa při nadměrném pocení.
Prevence: nezralé plody jsou dobrým zdrojem vitamínu C, zlepšuje tvorbu kolagenu a zlepšuje elasticitu cévních stěn, je prevencí kurdějí, zvyšuje odolnost těla, v případě avitaminózy
C, nejsou-li plody, lze je nahradit žvýkáním listů.
Hemoroidy: 5 hrstí starších listů se vaří v 5 litrech vody a z ní se připraví sedací lázeň.
Červy: pecka manga se důkladně usuší, opraží a rozdrtí, prášek se vaří se sklenicí vody, nebo
hrst nasekaných květů se dá do 0,7 litru vody a nechá se stát přes noc.
Staré listy manga jsou jedované a proto se nepoužívají!
Baobab - Adansonia digitata
Zřídka pěstovanému stromu se daří i v suchých oblastech. Roste na Madagaskaru, v Austrálii, Jižní
Africe, Zambii, Botswaně, Namibii a Mozambiku. Dužina plodů je významná vysokým obsahem
vitamínu C (100 g obsahuje až 360 mg C). Strom obsahuje substance účinné na srdeční potíže,
průjem, vysoký krevní tlak a horečku. Plody mají antioxidační vlastnosti jak ve vodorozpustné,
tak i v tucích rozpustné fázi. Jsou vydatným zdrojem železa a dalších minerálů při jejich nedostatku.
Použití:
• Nálev ze sušených drcených listů (na 1 šálek 1-2 malé lžičky) podporuje trávení; čaj nepodávat dětem mladším 2 let.
• Kůra se používá ke snížení horečky.
|5
•
•
•
•
•
Dužina se vaří ve vodě a používá proti průjmu u dětí – 20 g dužiny vyvařit v litru vody.
Mladé listy se jedí vařené jako špenát a semena se mohou pražit nebo se z nich získává olej
na vaření.
Mladé listy se mohou sušit a použít do jídel obdobně jako v případě moringy.
Prášek ze sušených listů může být aplikován na nehojící se rány.
Černá semena lze pražit a pojídat jako oříšky.
Kmen baobabu slouží jako zásobárna vody – velký strom jí může obsahovat až několik kubických metrů.
Papája - paw-paw
Papája, tradiční ovocný a léčitelský strom, pochází původně z karibské oblasti a Evropané ji rozšířili
do tropické Asie a Afriky. Domorodci tuto rostlinu využívali k léčení povrchových ran, lupénky a infekcí.
Ženy ji používaly k vyvolání menstruace, potratu nebo porodních stahů. Její pěstování vyžaduje dobrou úrodnou půdu s množstvím organického substrátu nebo kompostu. Zasaďte vždy 3 semena
a později odeberte samčí rostliny, jež nenesou plody. Na 10-20 samičích postačuje jedna samčí rostlina. Každých 4-5 let nahraďte vysoké rostliny, aby sběr plodů nebyl příliš komplikovaný. Zralé plody
jsou zdrojem vitamínů A, B, C, flavonoidů a enzymu papainu.
Použití papáji je velmi rozličné:
• Latexová šťáva, která skapává z nezralých plodů na kmen papájovníku, se rozpustí ve vodě
a slouží k omytí špinavých ran.
• Šťáva z nezralých plodů získaná naříznutím nezralých omytých na stromě visících plodů nerezovým nožem se používá na ošetření nekrotizujících ran; rovněž na odstranění červů. Latex
se ordinuje pouze jednou v množství do 1 roku ½ lžičky, do 3 let 1 lžička, do 6 let 2 lžičky, do
13 let 3 lžičky a nad 14 let 4 lžičky. Latex se užívá ráno na prázdný žaludek, kůru po týdnu opakovat pro jisté odstranění červů.
6|
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Infikované rány: alkoholický extrakt - 10 g suchých drcených listů a 100 ml 70% alkoholu, nechat 1 týden, filtrovat - extrakt dávat na rány pravidelně každý den, nebo lze využít každý den
čerstvě vyrobený „papájový cukr“ - 1 kapka nezralé šťávy na 1 g čerstvého cukru a aplikovat
na ránu, když cukr zvlhne, přidat několikrát za den.
Profylaxe červů a améb: žvýkat denně kousek (5*5 cm) listu nebo lžičku semen.
Lehké případy malárie: čaj z hrsti listů, nevhodné pro těhotné.
Avitaminóza: čerstvé plody obsahují množství důležitých vitamínů.
Hepatitida, žloutenka, žlutá zimnice: jíst mnoho plodů, či vařené nezralé plody nebo čaj
z květů nebo kůry.
Záněty močových cest: třikrát denně žvýkat vždy lžičku semen.
Náhrada mýdla: myjte se čerstvými rozdrcenými listy, je třeba se vyvarovat kontaktu s očima.
Astmatický záchvat: vykuřování suchými mladými listy.
Kašel: vývar z vedlejších kořenů (hrst kořenů se umyje a pak se vaří 15 minut v litru vody).
Problémy s trávením: s jídlem snězte 3 semena, trochu papájové šťávy nebo kousek papájového listu.
Papája má preventivní vliv na vznik žaludečních vředů.
Mykózy: 10 kapek latexu z nezralých plodů s velkou lžící rostlinného oleje, potírat 3x denně,
každý den čerstvý přípravek.
Středně vysoký keř původem ze Střední Ameriky je rozšířen do mnoha dalších tropických ale
i subtropických oblastí. Pěstování vyžaduje mnoho vláhy. Má plody s červenou dužinou a vysokým obsahem vitamínu C (100-200 mg ve 100 g ovoce) a vitamínu A. Ovoce lze jíst syrové, konzervované, nebo i jinak upravené. Vývary a extrakty listů působí proti průjmu, mají antiseptické,
protikřečové a antimikrobiální vlastnosti; chrání játra, jsou kardioaktivní.
Použití:
• Proti mírnému průjmu dospělých se užívají nezralé plody nebo čaj z hrsti listů vařených v litru
vody 20 minut, scedit, doplnit zpět na litr, pít jako denní dávku.
|7
Guava - Psidium Guajava
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Proti silnému průjmu: stejný recept, se 4 lžícemi medu nebo 2 vrchovatými lžícemi cukru a jednou rovnou lžící soli, na 1 kg váhy dítěte 200 ml čaje.
Kurděje (nedostatek vitamínu C): mnoho zralého ovoce.
Kašel: žvýkat 5x denně listy.
Rány: odvar dvou hrstí čerstvých listů v litru vody a omývat.
Proti bolesti zubů: žvýkat 3 mladé listy a rozžvýkané je vpravit do zubu.
Extrakt listů nebo kůry snižuje hladinu krevního cukru.
Olej z guavových listů má předběžně zjištěné protirakovinné vlastnosti.
V některých případech může čaj z listí nebo džus snižovat krevní cukr.
Otevřené abscesy: silný odvar 1:1 na kompresy (gázový polštářek) nebo pražit do hněda hrst
čerstvých listů s cukrem a solí - hmota na kompresy.
Psidium guajava také pomáhá při onemocněních a zánětech střev a žaludku, uvolňuje hleny
z dýchacích cest, pomáhá proti zánětům a otokům lymfatických uzlin, obsahuje mnoho selenu
a je proto vhodný při tumorech. Vedlejší efekty nejsou známé.
Blahovičník - Eucalyptus globulus
Mohutný strom s temně zelenými podlouhlými listy, původem z Austrálie, nelze pod ním pěstovat další plodiny, je rezistentní k mrazu.
Použití:
• Čaj proti kašli: hrst sušených nebo čerstvých listů se vaří 5 minut v 1 litru, pije se během dne
– čaj je vhodný také jako doplňková léčba tuberkulózy, malárie, kašle, zánětu močových cest
a bolesti v krku.
• Sirup proti kašli: silný vodný extrakt (20 g/250 ml vody), přídavek cukru, krátce povařit, nechat
1 hodinu stát, nevhodné pro děti do 2 let, od 7 let 1 lžičku 3x denně.
• Kapky proti kašli: 365 g čerstvých listů a 35 ml převařené filtrované vody, přidat 700 ml čistého
alkoholu (95%), po týdnu vymačkat a odstranit listy, dospělým dávkovat 30 kapek 3krát denně;
8|
•
•
•
Bolest v krku: žvýkat pomalu polovinu listu.
Dezinfekce ran čerstvým odvarem: 1 lžička suchých drcených listů se vaří 15 minut se 100 ml
vody a slouží k omývání ran, vždy se připravuje čerstvý vývar, nebo se připraví olejový extrakt
– hrst suchých a drcených listů se smíchá s olejem.
Hygiena ústní dutiny: používat malou větvičku jako zubní kartáček.
Ani dospělí by neměli používat tuto rostlinu déle než několik dní.
Moringa - Moringa oleifera, M. stenopetala
Použití:
• Listy syrové i vařené mohou sloužit jako potravina, dobré zkušenosti při podvýživě dětí,
vhodné i pro kojící matky, jsou zdrojem vitamínů (vysoký obsah vitamínu A, přítomny dále
B a C); vysoký obsah železa a proteinů; listy jsou bohaté na esenciální aminokyseliny. Listy lze
sušit během tří dnů ve stínu, přímé slunce ničí vitamín A. Usušené listy prosít a uložit v uzavřených nádobách na suchém místě. Každý měsíc připravit čerstvou várku. Sušené listy lze
přidat do kteréhokoliv jídla.
• K jídlu lze využít lusky: mladé zelené vařit jako fazolky, jsou-li tvrdší, vyjmout semena, jsou-li
veliké a staré, stále však ještě zelené – použijte jenom semena, opražte na oleji a jezte jako
oříšky.
|9
Pěstujte moringu! Domovem moringy oleifery je Indický poloostrov a Arábie, ale zdomácněl rovněž v jiných oblastech, především v Africe. Středně veliký, ze semen rychle rostoucí strom, lze jej
pěstovat v chudých písčitých půdách v teplotním rozmezí 26-40 °C a srážkách v rozmezí 5001000 mm, rezistentní na sucho, omlazovat seřezáváním; lze jej pěstovat i v alkalických půdách.
Strom lze pěstovat i tam, kde se pěstují pomeranče. M. stenopetala je domácím druhem v Keni
a Ethiopii, roste do výšky 2000 m n.m.
•
•
•
•
•
•
Vysoká nutriční hodnota předurčuje produkty z moringy jako výživu pro děti i dospělé.
Olej lze získat lisováním z měkkých jader k přímému použití (na vaření), rychle žlukne, lze získat 2,3 litru oleje z 10 kg semen; lze z něj dělat mýdlo a svítit s ním.
Je mnoho dobrých zkušeností s denní aplikací prášku z moringy a čaje z artemisie v případě
léčení pacientů s AIDS, kombinace dramaticky zvyšuje jejich kondici.
Listy léčí průjem, anemii, odvar z listů vícekrát denně v případě diabetu.
Extrakt z kořenů má projímavý účinek, stimuluje srdeční činnost, snižuje krevní tlak, působí
na sympatetická nervová zakončení a uvolňuje hladké svalstvo.
Pasta ze semen na onemocnění kůže.
Výhodné je využití moringy k agroforestaci, poskytuje stín, listí a zbytek semen po lisování
oleje jsou zdrojem potravy pro dobytek. Odtučněný zbytek semen po lisování má vysoký obsah
proteinů (60 %), více než sója. Je vhodný pro výživu lidí i zvířat. Obsahuje dále fungicidní a baktericidní látky.
Vodný extrakt z moringy lze využít při čištění vody, protože obsahuje povrchově aktivní látky
podporující sedimentaci nečistot a mikroorganismů.
Africká kopřiva - Coleus Forskohlii
Není ani kopřivovitá, ani nepochází z Afriky, je ale pod tímto názvem u nás dobře známá. Coleus
Forskohlii je vytrvalá rostlina, pochází ze subtropické oblasti Indie, Nepálu, Srí Lanky, patří mezi
ajurvédské rostliny a dá se pěstovat na mnoha místech i v Africe. Je vysoká asi 30-50 cm a patří
do čeledi hluchavkovitých. Má zoubkované většinou purpurově fialové listy se zeleným vroubkováním. Její kořeny se sbírají na podzim, když je purpurová barva listů nejsytější. Sbírají se kořeny, jež mají zlatohnědou barvu, protože účinná látky forskolin je přítomna, spolu s dalšími,
pouze v kořenech.
Použití
• Glaukom (zelený zákal).
• Kardiovaskulární nemoci.
• Hypertense (vysoký krevní tlak).
• Obesita.
• Ekzémy a lupénka.
• Nespavost a poruchy spánku.
• Křeče a svalové napětí.
• Astma, městnavé srdeční selhání.
K těmto účelů se používá rozdrcený kořen, který
obsahuje látku forskolin. Užívá se ve formě čaje.
Většinou se uvádí denní dávka extrakt z 6-12 g
suchých kořenů.
10 |
Interakce a vedlejší příznaky nejsou známy, není vhodné aplikovat Coleus v těhotenství a je třeba
být opatrný v případech nízkého krevního tlaku, či v kombinaci s léky ředícími krev. Neberte Coleus 1-2 týdny před chirurgickým zákrokem - kvůli zvýšené krvácivosti.
Neem/Ným - Azadiracha Indica
Použití:
• Malárie: 1 l vařící vody spaří 40 malých listů (5 g suchých) – denní dávka (ne těhotným).
• Prevence zubního kazu: čistit si zuby větvičkou dvakrát denně.
• Spavá nemoc: užití jako při malárii.
• Veš dětská, svrab: alkoholový extrakt listů (10 g/100 ml 40% alkoholu) nebo neemovníkový
olej 3x denně 5 dní po sobě nebo pastu z neemovníkových semen vetřít do vlasů.
• Lupénka, skrofulóza, kandidóza, mykózy, svrab, kožní problémy: aplikujte olej ze semen neemovníku, samotný, v případě silné reakce v masti nebo jedlém oleji (10%), nebo položte na
postižené místo vařené listy po dobu 15 minut večer a ráno.
• Průjem a úplavice: čaj ze 40 omytých listů.
• Přírodní insekticid: extrakt v koncentrovaném alkoholu (100 g drcených suchých listů na
500 ml alkoholu, nechat 10 dní, pak filtrovat), vykuřování – položte listy na žhavé uhlíky.
| 11
Strom neem je na indickém subkontinentu využíván tisíciletí v tradiční indické medicíně - v Ajurvédě. Strom dosahuje v dospělosti výšky 30 metrů a široký je 20 metrů. Rozmnožuje se semeny
nebo z větviček vegetativně a je vhodný pro reforestace v Africe i Asii. Za dobrých podmínek poskytuje ročně 50 kg plodů a 350 kg listů. Strom se dožívá 100 až 200 let a jeho dřevo se s výhodou používá jako stavební, protože jej nenapadají termiti. Roste ve vlhkém podnebí, ale snáší
dlouhodobé sucho.
•
•
Insekticid z plodů: použijte sušená semena; jeden šálek semen nechte louhovat v litru vody
6 hodin, filtrujte a použijte jako postřik proti hmyzu – tentýž den; opakujte po 6 dnech.
Skladování potravin: rýži nebo fazole skladovat se suchými větvičkami s listy.
Rovněž lze využívat extrakt kůry neemovníku jako prostředku proti horečce, má protizánětlivý
a antibakteriální účinek.
Plody mají projímavý a tišící účinek. Je mimořádně účinný proti infekcím močových cest a proti
cizopasníkům v trávícím traktu.
Vedlejším efektem dlouhého vnitřního užívání přípravků z neemu může být dráždění ledvin a
jater. Neem nelze doporučit těhotným ženám.
!
OR!
P OZ
Pozor!
Jako neem je v Africe (D.R.Kongo a Angola) chybně nazýván i jiný strom, jenž se liší užitím, je to Melia – Melia azedarach, jemuž se mimo jiné také říká bead tree, Indian lilac,
Persian lilac, pride of China, umbrella tree, nebo white cedar, tento strom je ale jedovatý a nelze jej používat.
Rozdíly jsou následující:
neem
melia
semena
dlouhá
kulatá
květy
bílé
růžové až fialové
listy
zpeřené
dvakrát zpeřené
Je velmi mnoho léčivých rostlin, které naše západní civilizace stále ještě objevuje, a dalších, o jejichž účincích nemáme žádné znalosti. Snahou v rozvojové spolupráci by měla být kooperace
mezi partnery přinášející vzájemné obohacení zkušenostmi, teorií a praxí léčivých rostlin.
Černý kámen - „Black stone“
udržitelné zdroje energie
Tato technika je velmi prostou a levnou metodou, jež může zachránit život mnoha lidem, například po uštknutí hadem, bodnutí štírem
nebo hmyzem.
Výroba:
Výroba černého kamene je snadná. Vezměte střední část stehenní kosti krávy a nařezejte ji na
kousky velikosti 4x1,5 cm. Vložte tyto kousky do vody s přídavkem mýdla či sody, aby se odstranil morek z vnitřku kosti, a přiveďte vodu do varu. Následně se ještě vyvaří v čisté vodě. Je třeba
pracovat opatrně, protože rychlé změny teploty mohou poškodit důležitou vnitřní strukturu kosti.
104 |
5 dní sušit na slunci a pak na pánvi nad ohněm. Každý kousek zabalte vícekrát do hliníkové fólie,
dejte na rozžhavené uhlíky a dalšími přikryjte. Po 40 minutách je třeba proces kontrolovat – kousek kosti má být černý a pevný, změněný na uhlí, ale nespálený. Měl by přischnout k jazyku. Pakliže se tak nestane, je třeba v žíhání pokračovat. Pakliže se při žíhání doba překročí, může se kost
spálit na prach.
Použití:
Po uštknutí nebo kousnutí je třeba co nejrychleji na ránu pevně přiložit „black stone“, který se
rychle pevně přisaje a vysaje z rány jed.
Absorpční dřevěné „živočišné“ uhlí
Výroba:
Použije se nepryskyřičnaté dřevo z nejedovatého stromu, z něhož se udělá běžnou cestou dřevěné uhlí. V případě nedostatku dřeva je možno použít větve ze středu mangovníku, protože ty
nenesou plody. Dají se použít i slupky ořechů. V zakryté pánvi se nad ohněm žhaví až do zuhelnatění. Po ochladnutí se proseje rozdrcené uhlí třeba silonovou punčochou a opět se vysterilizuje
na pánvi do vzniku jiskřiček. Po ochlazení se uzavře do nádob.
UDRŽITELNÉ ZDROJE ENERGIE
Použití:
Při alimentárních otravách vyvolat zvracení, pak podat několik lžic práškového uhlí a zapít důkladně vodou. Tento přípravek lze použít v těch případech, kde bychom jinak aplikovali „živočišné“ aktivní uhlí, tedy v případech průjmu, žaludeční nevolnosti a podobě.
| 105
VÁPNO MÍSTO ENERGETICKY
NÁROČNÉHO CEMENTU
Mário Drozd, Milan Smrž, Tomáš Tožička
V mnoha rozvojových zemích se vedle tradičních hliněných nebo dřevených staveb využívá
v současné době především cement, místo aby se používalo vápno. Spotřeba cementu představuje v těchto zemích jeden ze zásadních faktorů vysoké spotřeby energie. Přitom je zřejmé, že cementu se nadužívá a používá se i tam, kde by ho mohl nahradit levnější a energeticky i surovinově
mnohem výhodnější vápenný hydrát. Malty a omítky obsahující vápno potřebují na ztuhnutí oxid
uhličitý z ovzduší, díky němuž karbonizují - přemění se zpátky na vápenec. Tato vlastnost činí vápenné omítky a malty CO2 neutrální, pakliže se ovšem vápno pálí obnovitelně získaným dřevem
nebo dřevěným uhlím, neboť množství CO2, které unikne při pálení vápna, se opět váže při tvrdnutí omítky.
Z historie
vápno místo energeticky náročného cementu
Vápenná malta je v Evropě využívána již několik tisíciletí. Nálezy z východního Turecka ukazují, že
vápno se v maltách používalo již před 14 000 lety. Jeho využití ve velkém však nastává až v Římské říši. První známý návod na míchání vápenné malty, jak ji známe dnes, napsal architekt Vitruvius ve svém díle Deset knih o architektuře.
Portlandský cement se začal využívat na přelomu 18. a 19. století a především v době průmyslové revoluce. Jeho nasazení popularizovalo zejména požadavek na zrychlení stavebních prací
a využití méně zručných a levnějších pracovních sil. To že byl surovinově i energeticky náročnější,
nehrálo žádnou roli, protože suroviny i energie byly tehdy lehce dostupné.
Cementárenský průmysl v rozvojových zemích zcela ovládl stavební technologie. Cement a jeho
využití přešlo z velkých staveb i do povědomí místního obyvatelstva, které připodobňovalo své
stavební zvyky dominantní koloniální síle. Tak se nesmyslně začaly využívat cementové malty
i omítky na stavbách, na něž se v rozvinutém světě využívá vápenné či maximálně vápeno-cementové malty.
1|
Poměry pro přípravu malty a omítky
Tak, jak se zlepšovala kvalita vápna, klesal i jeho obsah v maltách, až v průběhu renesance se
ustálil poměr vápenného hydrátu k písku na hodnotě 1 : 3, který je používán i dnes. Tento poměr
samozřejmě závisí i na velikosti částic použitého písku, takže jemné štukové malty – omítky – obsahují větší podíl vápenného hydrátu 1 : 2, zatímco malty pro zdění, které jsou poměrně hrubé,
obsahují pojiva méně. Totéž platí i pro malty určené pro hrubé jádrové omítky
Další, málokdy uváděnou předností vápna před cementem je možnost využití lokálně dostupnějšího kopaného písku (pit sand), který může pro vápenaté omítky obsahovat určitá množství
hlíny či jílu, zatímco beton je i na malou příměs jílu nebo hlíny velmi citlivý a prakticky neztvrdne.
Pro beton je zapotřebí říční, praný pásek (river / cement sand)
Tipy:
Nedělat víc, než se spotřebuje za tři hodiny.
Míchat na sucho – skladuje se lépe než samotné vápno, ovšem písek musí být suchý!
Míchání pomocí metly na vrtačku - není potřeba míchačky. Stačí větší ruční akumulátorové vrtačky, které je možno dobíjet z fotovoltaických panelů.
!
OR!
P OZ
Pozor!
Vápno je nebezpečné pro oči. Pokud je zasaženo oko, je nutno jej okamžitě vypláchnout čistou chladnou vodou. Tak lze následky minimalizovat.
Na výrobu cementu je třeba spousta – z větší části neobnovitelné – energie, větší než v případě
pálení vápna, i komplikovanější technologie. Mnohem lepší variantu a pohodlnější práci například při omítání poskytuje vápenný hydrát, který by měl být nakupován místo cementu. Vápenný
hydrát je v mnoha zemích levnější a lze jej vyrábět z místně dostupného vápence, který se nalézá
v různých formách na mnoha místech na zemi.
Vápno je důležitou surovinou, která není jenom stavebním materiálem, ale lze ho využít na
mnohé další aplikace, například na úpravu vody (i odpadní), hrubé dezinfekce staveb a podlah,
nátěry proti ohni, jednoduché chemické procesy.
Zpracování vápna je poměrně jednoduché a na rozdíl od technicky složité a energeticky náročné
výroby cementu ho lze realizovat v malém lokálním měřítku s obnovitelnou energií, což je pro rozvojovou spolupráci důležitý aspekt.
|2
Vápno a výroba páleného a hašeného vápna
Základy výroby:
Surovinou pro výrobu páleného vápna jsou materiály s obsahem uhličitanu vápenatého - může
se jednat o vápenec, mramor, křídu či skořápky mořských živočichů. V peci se pálí směs topiva
(dřeva, dřevěného či kamenného uhlí) a kusů vápencového materiálu při teplotě asi 1000 °C. Proces poskytuje směs páleného vápna (oxidu vápenatého) a popela.
Vypálené vápno se pak hasí vodou - menší množství vody dává suchý vápenný hydrát, větší množství vody pak vápenné mléko. Čirá část nad sedlinou je nasyceným roztokem málo rozpustného
hydroxidu vápenatého a nazývá se vápenná voda. Především pálené vápno, ale i další uvedené
látky, jsou silně alkalické a je nutno s nimi pracovat v ochranných pomůckách, především brýlích.
Vlastní pálení může probíhat ve dvou zařízeních, jednak v zemní jámě, kde se nechá hořet směs
vápencové suroviny a paliva (toto zařízení má účinnost asi 10-15 %), nebo v šachtové peci s účinností okolo 40 %.
Typická šachtová pec může být vystavěna z cihel ve čtvercovém průměru 1 metr o výšce cca 7
metrů. Prostřední zóna hoření musí mít malé inspekční otvory pro sledování procesu. K hornímu
otvoru musí vést zásobovací trasa, kudy se zásobuje směs přiměřeně velikých kusů uhlí a vápence v poměru 1:8-5, pro dřevo by mělo být množství paliva na horní hranici rozmezí (tedy v poměru 1 díl dřeva ku 5 dílům vápence).
Pro proces je rozhodující proud vzduchu procházející šachtovou pecí.
Podle zkušeností ze Zimbabwe, kde byla vápenná pec postavena ve svahu, byly celkové náklady
na její výstavbu 5000 USD a poskytuje za jeden den 1,5 až 2 tuny páleného vápna na 3-4 tuny vápence.
Hašení vápna
Hašením páleného vápna vzniká hydroxid vápenatý (známý též jako vápenný hydrát), který obsahuje vodu, a proto při dalším mícháním s vodou už nedochází k žádné reakci a vzniká jen suspenze vápna ve vodě.
I když je hašení vápna v podstatě jednoduché, vyžaduje jistou zručnost a zkušenosti. Snadno se
může stát, že při hašení vápna dojde k takzvanému utopení. K tomu dochází, když se při hašení
použije nadměrné množství vody. Pak je reakce pomalá, trvá i několik týdnů a vápno je následně
nepoužitelné pro stavebnictví. Stále se ale ještě dá dobře použít v zemědělství. K podobné degradaci vápenného hydrátu dojde i tehdy, pokud zmrzne.
Vápno je vhodné hasit ve větší otevřené nádobě. Do připravených 35 litrů nasypeme 35 kg páleného (nehašeného) vápna. Pak intenzivně mícháme a při nárůstu teploty dolijeme dalších 35 litrů
vody. Mícháme dalších 30 – 40 minut. Vyhašené vápno je třeba nechat odležet alespoň 10 dní.
3|
!
OR!
P OZ
Pozor!
Pokud jste nikdy hašení vápna neprováděli, je lepší to nechat lidem, kteří s tím mají zkušenosti, nebo se to od nich předem naučit. Nezvládnutá reakce při hašení může způsobit explozi a poranění.
Orientační složení malty na zdění
Druh
Použití
Tzv. "lopatové normy", poměry komponentů
Písek
v m2
Vápno
v kg
Cement v
kg
Voda v l
Písek
Vápno
Cement
Poměr
P:V:C
Vápenné
Základní zdivo
z kamene
1
120
-
240 - 350
10
2,5
-
4:1:0
Vápenné
Zdivo kamenné,
smíšené a tehlové
1
140
-
240 - 350
10
3
-
3,5:1:0
Vápenno-cementové
Komínové a více
namáhané zdivo
1
100 - 120
50 - 120
240 - 350
10
2,5
1-1,5
4:1:0,5
Orientační složení omítek - počty dílů
Písek
Vápenná kaše
Vápenný hydrát
Cement
3,5-4,5
1
-
-
3-4
-
1
-
10-12
1,5
-
1
10-12
-
2
1
Vápenná
Vápenno-cementová
|4
ZPRACOVÁNÍ POTRAVIN
V SOLÁRNÍCH SUŠÁRNÁCH
Jan Banout
Úvod
Sušení je jednou z nejstarších metod konzervace potravin. Především sušení na slunci se používá již po tisíciletí. Základním principem sušení je snížení tzv. vodní aktivity (obsahu vody) v produktu, čímž se zastaví mikrobiální procesy vedoucí k jejich znehodnocení. Zásadní výhodou
sušených potravin je fakt, že je možné je skladovat za velmi nízkých nákladů, což je velice významné zejména v rozvojových zemích. K samotnému sušení lze využít celou řadu technologických postupů, počínaje nejprimitivnějšími metodami sušení na slunci až po moderní sušárny,
které většinou využívají konvenční zdroje energie (elektřina, plyn atd.).
Solární sušení
Solárním sušením se rozumí využití tzv. solárních sušáren k dehydrataci různých zemědělských
produktů. Nejedná se ovšem o tradiční metody sušení na slunci na volném prostranství, které se
až doposud velice hojně využívají v celé řadě rozvojových zemí. Základní předností solárních sušáren je, že jsou mnohem efektivnější než tradiční metody sušení na slunci a jejich konstrukční
a provozní náklady jsou mnohem nižší než u sušáren konvenčních.
zpracování potravin v solárních sušárnách
Hlavní výhody solárních sušáren:
• Produkt se suší v uzavřeném prostoru a je tak lépe chráněn před nepříznivými klimatickými
vlivy (déšť), mechanickými nečistotami (prach), hmyzem a domácími zvířaty.
• Rychlejší průběh sušení, doprovázený vyššími teplotami oproti sušení na slunci, vede k menším rizikům kontaminace bakteriemi či plísněmi.
• Vyšší sušící teploty zajišťují zpracování většího objemu produkce za kratší čas.
• Investiční a provozní náklady jsou nižší než při používání sušáren s konvenčním zdrojem paliva.
Solární sušárny můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Jednou skupinou jsou solární sušárny s přirozenou cirkulací sušícího vzduchu a tou druhou jsou solární sušárny s nucenou cirkulací sušícího vzduchu. Obě tyto skupiny můžeme pak dělit na tzv. sušárny přímé a nepřímé a to
v závislosti na tom, zdali se produkt suší přímo pod slunečními paprsky nebo ve stínu.
1|
Základní funkční části solárních sušáren
s přirozenou cirkulací vzduchu
Vzduchový solární kolektor
Zaizolované vzduchovody pro rozvody
ohřátého vzduchu
Sušící komora
Komín
Základní funkční části solárních sušáren s nucenou cirkulací vzduchu
Vzduchový solární kolektor
Zaizolované vzduchovody pro rozvody ohřátého vzduchu
Sušící komora
Ventilátor pro zajištění cirkulace sušícího vzduchu
1. V solární sušárně lze zpracovávat většinu zemědělské produkce na farmě (ovoce, zelenina,
koření, byliny, maso, ryby atd.). Při výběru produktů je třeba vybírat kvalitní a především vyzrálé plody.
2. Z vybraných plodů je třeba selektovat ty, které
jsou nahnilé nebo jinak poškozené.
3. Vyselektované plody je třeba očistit a umýt
v pitné vodě.
4. Pokud je to třeba, je nutné plody zbavit slupky
a následně nakrájet na tenké plátky. Tloušťka
plátků je závislá na daném druhu plodu. Obecně lze doporučit plátky o tloušťce okolo 0,5 cm.
Je výhodnější plody nakrájet na plátky než na-
Technologický postup při solárním
sušení zemědělských produktů
1
2
|2
příklad na kostičky, jelikož se tak zvětší plocha
pro odpařování vody a tím se urychluje proces
sušení. Příprava plodů by měla probíhat v podmínkách s dobrou hygienou a pracovníci by
měli používat ochranných pomůcek (rukavice).
Sníží se tím riziko kontaminace patogeny a mechanickými nečistotami (prach).
5. Takto připravené produkty je možné uložit do
solární sušárny. Nevhodnou techniku sušení
pak reprezentuje obr. 6. Délka sušení je opět
závislá na celé řadě faktorů. Především na klimatických podmínkách (slunečno, zataženo,
déšť) a na druhu sušeného produktu. Různé
druhy ovoce či zeleniny obsahují různé počáteční množství vody. Základním faktorem,
který indikuje to, že je produkt dostatečně usušen, je finální obsah vody, tj. finální vlhkost produktu. Ta může být opět různá pro různé druhy
plodin. Na rychlost sušení má vliv samozřejmě
i sušící teplota. Čím je vyšší, tím probíhá proces rychleji, ovšem sušící teploty by neměly
překročit 70 °C jelikož pak dochází k výraznému poškození produktu. Toto se týká hlavně
produktů obsahujících látky, které jsou na tep-
3
4
Hodnoty teplot a vlhkostí u vybraných produktů při solárním sušení
3|
Produkt
Vlhkost v (%)
banány
maniok
Sušící teplota (°C)
počáteční
konečná
80
15
70
62
17
70
chilli
90
20
35-40
káva
65
11
45-50
copra
75
5
35-40
česnek
80
4
55
hrozinky
74-78
18
50-60
byliny
85
11
35-40
cibule
80-85
8
55
pepř
80
10
55
brambory
75-85
10-14
70
rýže
25
12
45
čaj
75
5
50
ovoce a zelenina obecně
70-90
10-20
40-60
maso a ryby obecně
70-80
10-20
60-65
5
6
lotu senzitivní (např. u ovoce a zeleniny
obsah vitaminu C). Dalším nežádoucím efektem je pak výrazné hnědnutí sušených produktů. Optimální hodnoty konečné vlhkosti
a sušících teplot pro vybrané produkty uvádí
tabulka.
Možnosti předzpracování produktů určených k sušení
Pro urychlení průběhu sušení a předně pro zachování určitých kvalitativních vlastností, jakými
jsou barva, měkkost, obsah vitaminu C, je možné zařadit před samotný proces sušení následující
kroky: blanšírování, máčení a nasolení.
Blanšírování
Blanšírování je proces, při kterém se produkt, nejčastěji ovoce a zelenina, na krátký časový úsek ponoří
do horké vody, případně horkého roztoku vody se
solí. Tento postup inaktivuje některé enzymy, které
působí následné hnědnutí při samotném sušení.
Dále snižuje riziko kontaminace nežádoucími mikroorganizmy, které mohou následně znehodnocovat
finální produkt. Kromě horké vody lze blanšírovat
i v páře.
Máčení
Máčením se rozumí ponoření produktu na určitý čas do předem připraveného roztoku. Opět se
jedná o metodu používanou při zpracování ovoce a zeleniny. V praxi se nejčastěji využívá pro zachování barvy a vitaminu C. Existuje celá řada roztoků, které mají nejrůznější konzervační vlastnosti. Pro venkovské oblasti rozvojových zemí lze doporučit máčení v kyselém roztoku. V tomto
případě lze použít roztok vody a citronu (1 lžička citronové šťávy / 2dcl vody), do něhož se produkt ponoří na 5 až 10 min. před samotným sušením. Kromě citronové šťávy lze použít například
šumivé vitaminové tablety (500 mg vitaminu C / 1 litr vody), kam se produkt naloží na 3 až 5
minut.
Solení
Prosolování, ať už samotnou solí nebo máčení do nasyceného solného roztoku, se provádí většinou při sušení masa a ryb. Tato metoda je obdobná těm, které se používají při jiných způsobech
zpracování masa např. uzení.
|4
Postup při blanšírování zeleniny
1. Připravit zeleninu k sušení (očistit, nakrájet na
tenké plátky).
2. Nakrájená zelenina se umístí do koše případně do
gázy.
3. Následně se produkt ponoří do horké vody případně do páry na několik minut. Nejčastěji 1 až 5
min. podle druhu produktu. Teplota vody by měla
být v rozmezí 70 až 80° C.
4. Po vytažení koše z horké vody je třeba jej zchladit ve studené pitné vodě.
Konstrukce a popis solární sušárny
s přirozenou cirkulací vzduchu
Obrázek znázorňuje příklad možného řešení tzv.
přímé solární sušárny s přirozenou cirkulací vzduchu. Při konstrukci solární sušárny tohoto typu je
možné vycházet z místně dostupných materiálů.
Protože sušárna využívá obnovitelný zdroj energie,
je třeba konstrukci řešit tak, aby byla co možná nejúspornější s minimálními energetickými ztrátami.
Je dobré dbát na to, aby při konstrukci nevznikaly
různé netěsnosti. To bývá jeden z hlavních problémů, jelikož dílenské zpracování v rozvojových
zemích, zvláště pak na venkově, je na poměrně
nízké úrovni. Tj. pokud bude výroba svěřena místním lidem, tak je zpočátku nutná určitá kontrola
kvality provedené práce. Vybrané konstrukční materiály by měly být pokud možno co nejodolnější
klimatickým podmínkám (déšť, vysoká vzdušná
vlhkost) a tam kde přijde materiál do styku s potravinami, tak je třeba volit materiál, který splňuje
příslušnou normu. Například pro síta je vhodné
použít teplotě odolné plastové pletivo, nežli pletivo z galvanizovaného drátu.
Montáž solární sušárny s nucenou cirkulací vzduchu
5|
1. Svařit ocelovou konstrukci sušárny (lze použít L nebo □ profil).
2. Do připraveného rámu vsadíme stěny a dno sušící komory ( např. tenčí dřevěné desky, nebo
OSB desky).
3. Následně vložíme izolační desky kvůli minimalizaci ztrát tepla (např. polystyren, nebo polyuretan).
4. Vnitřní stranu sušící komory pak opatříme galvanizovaným plechem.
5. Vnitřní strana sušící komory se natře matnou černou barvou pro lepší absorpci sluneční energie. Venkovní strany natřeme libovolnou barvou s větší odolností.
6. Připevníme horní desku pro uchycení transparentních dveří a komínu (deska může být ze
dřeva).
7. Upevníme transparentní dveře vsazené do rámu (lze použít sklo, nebo plexisklo s větší odolností).
8. Jako komín lze použít obyčejná PVC trubka, kterou upravíme na požadovaný rozměr.
9. Sušárna je již připravená a nyní stačí vložit volně stojící síta. Síta je možné umístit nad sebe,
čímž se zvětší kapacita sušárny.
|6
Samotný konstrukční postup může mít následující kroky:
JAK UDĚLAT DOBRÝ KOMPOST V TROPECH?
Jana Mazancová
Kompostování zbytků ze zemědělských aktivit je nejsnazší a zároveň nejlevnější formou, jak bojovat s vyčerpaností úrodné půdy a půdní erozí. Kompost je produktem přirozené recyklace, kterým do půdy vracíme to, co jsme z ní kultivací vzali – živiny, půdní strukturu. Kompostovat lze
prakticky všude tam, kde se něco pěstuje. Kompostovat lze i v různých měřítkách – od malé hromádky v rohu zeleninové zahrádky až po větší hromady či příkopy na farmách. Navíc tropické
klima vytváří pro proces kompostování velmi příznivé podmínky. Kompostování se tedy může
stát velmi vhodnou doplňkovou aktivitou při aplikaci hlavních zemědělských technologiích
v rozvojových zemích. Příspěvek je zaměřen na kompostování na hromadách a vychází také
z materiálu HDRA: Composting in the Tropics.
Úvod
Zjednodušeně lze říci, že kompost je organická hmota, která vzniká rozkladem zbytků rostlinného a živočišného původu za pomoci mikroorganismů po určitý čas. Kompostováním lze velmi
dobře zužitkovat a zároveň zlikvidovat např. posklizňové zbytky či zbytky ze zpracování zemědělských plodin (slupky, odřezky, nevhodné části plodů apod.). Výsledný produkt – kompost
– se pak vyznačuje naprosto jinými vlastnostmi než vstupní materiál a při správné aplikaci velmi
prospívá kvalitě půdy.
jak udělat dobrý kompost v tropech?
Kompost je levným, jednoduchým a velmi efektivním nástrojem ke zlepšení půdní úrodnosti a tím
i zkvalitnění pěstovaných plodin.
• Kompost zlepšuje půdní strukturu – umožňuje lepší provzdušnění, hospodaření s vodou
a snižuje erozi.
• Kompost přispívá k udržení půdní vláhy v období sucha.
• Kompost dodává do půdy potřebné živiny a umožňuje rostlinám jejich příjem, což má za následek vyšší výnosy.
• Kompost může přispívat ke snížení problémů se škůdci a nemocemi. Lépe živené rostliny jsou
silnější a snadněji odolají útokům škůdců či nemocí.
Použití kompostu je vhodnější metodou výživy rostlin než aplikace chemických hnojiv. Umělá
hnojiva dodávají pouze živiny, ale nezlepšují půdní strukturu či kvalitu půdy. Jejich účinek je často
jen krátkodobý – pouze v sezóně aplikace. Kompost se na rozdíl od chemických hnojiv stává součástí půdy, není tak snadno vymýván a jeho pozitivní efekt je tudíž dlouhodobější.
Rostliny hnojené pouze umělými hnojivy jsou více náchylné k nemocem.
1|
Vytvoření kompostu
Domácnosti a farmy nabízejí velké množství materiálu, který je vhodný pro tvorbu kompostu.
Většinou se jedná o tzv. zemědělské odpady, tj. organické zbytky, které na dané farmě nemají již
dalšího použití a jsou ponechány ladem. Někdy jsou takové zbytky dokonce i kupeny na hromadu, ale bez správného zacházení se tak ztrácejí cenné živiny a naopak semena plevelů a popřípadě zárodky nemocí v takovém materiálu i nadále zůstávají.
Co dát do kompostu?
Téměř veškeré organické odpady lze použít na kompost. Materiály se ale liší v době rozkladu. Je
proto klíčové správně smíchat suchý a starý materiál s mladým a šťavnatým. Materiály obsahují
odlišný poměr uhlíku a dusíku. Obecně platí, že mladý živý materiál, který se rychle rozkládá, obsahuje málo uhlíku, ale hodně dusíku. Naopak, starý a suchý materiál (např. sláma) se rozkládá pomalu a obsahuje větší množství uhlíku a menší množství dusíku. Pokud bude v kompostu příliš
málo materiálu bohatého na dusík, bude proces rozkladu velmi pomalý. Na druhé straně, pokud
bude kompost obsahovat příliš mnoho dusíkatého materiálu, budou se v procesu rozkladu vytvářet kyseliny a kompost bude nepříjemně zapáchat.
Materiál vhodný pro tvorbu kompostu
Příprava
Poznámka
Slupky z ovoce a zeleniny
Rychlý rozklad
Popel po spálení dřeva
Obsahuje velké množství draslíku a
vápníku
Papír a kartón
Roztrhat na malé kousky
Domácí smetí
Opatření
Používat jen ve velmi malém
množství
Pomalý rozklad. Smíchat s materiálem s vyšším obsahem vody.
Různé množství o různé kvalitě
Posklizňové zbytky
Tuhý materiál nakrájet na malé
kousky. Suchý materiál navlhčit.
Spadané listy
Suché listy je nutné navlhčit
Rostliny účelově pěstované ke kompostování
Nakrájet na malé kousky
Plevele
Nakrájet na malé kousky
Tuhý materiál se rozkládá pomalu.
Nepoužívat v případě že byly
nedávno aplikovány herbicidní
látky.
Doporučené jsou leguminózy
Vynechat kořeny trvalých plevelů a
zralá semena jednoletých plevelů.
Materiál
Není klíčovým materiálem, ale
výborným zdrojem živin.
Hnůj
Močůvka
Obtížně se sbírá. Lze sbírat z
podestýlky zvířat.
Při postříkaní hromady napomáhá
významně urychlit proces rozkladu.
Půda
Použít vrchní 10 cm vrstvu úrodné
půdy
Není klíčovým materiálem, ale
posyp hromady může napomáhat
snížit ztráty dusíku. Lze použít jako
pokryv hromady.
Mořské řasy
Při použití ve větším množství je
doporučeno nejdříve nechat zavadnout. Vždy aplikovat se suchým materiálem.
Obsahuje velké množství stopových
prvků.
|2
Dostupnost materiálu
Některé materiály je nutné mít k dispozici pouze při zakládání kompostovací hromady, jiné materiály se sbírají pravidelně (kuchyňské zbytky). V případě zakládání hromady je nutné mít všechen
potřebný materiál, tj. i materiál s vyšším obsahem vody. Ztrátám vody se zabrání, pokud bude
takovýto materiál vhodně skladován – např. přikrytím listy banánovníku či trávou.
Materiál, který do kompostu NEpatří
• Rostlinný materiál ošetřený pesticidy či herbicidy.
• Odřezky masa – lákaly by krysy a další masožravá zvířata.
• Velké množství materiálu kontaminovaného nemocí.
• Materiál s trny.
• Vytrvalé plevele. Jejich šíření lze zabránit důkladným usušením či spálením, pak je lze použít
v kompostu.
• Neorganický materiál – kov, plast.
Umístění kompostu
Výběr vhodné lokality pro umístění kompostu závisí na třech faktorech:
• Dostupnost – kompost by měl být umístěn v dostupné vzdálenosti od zdroje materiálu
a místa konečné aplikace (pole, zahrada).
• Blízkost vodního zdroje – kompost by měl být umístěn na stinném místě (lze vyřešit umístěním kompostu pod strom či vybudováním jednoduchého přístřešku), aby se snížil výpar vody.
Kvalitní kompost vyžaduje zavlažování, zejména v období sucha. Pokud je nedostatek vody,
lze hromadu kompostu založit v jámě. Je ale nutné dát pozor na zaplavení hromady v jámě
v období dešťů.
• Dostatečná vzdálenost od obytných prostor – kompost většinou přitahuje hmyz, hlodavce
a hady.
Založení kompostu
Velikost
Při kompostování na hromadě je vhodné zvolit hromadu o šířce 2 m a výšce 1,5 m. Pokud je hromada příliš široká, nedochází k dostatečnému provzdušnění. Minimální rozměr pro hromadu je
pak 1 x 1 m. Délka hromady je variabilní.
Pracovní síla
Založení kompostu by nemělo probíhat v období vysokých nároků na pracovní sílu (např. období přípravy půdy, setí, sklizně). Na pravidelnou údržbu kompostu (např. obracení) by pak měla
být stanovena odpovědná osoba.
3|
Jak založit kompostovací hromadu?
Hromada se zakládá na půdě bez porostu (nikdy na pevném nepropustném povrchu jako je
beton) dle následujících bodů (obr. 1):
•
•
•
•
•
•
•
•
Vytvořte základy o šířce 2 m a výšce 30 cm z hrubého materiálu – např. větvičky. Takovýto
materiál umožňuje dobrou cirkulaci vzduchu a vsakování přebytečné vody.
Přidejte vrstvu (10 cm) materiálu, který se obtížněji rozkládá – např. kukuřičná stébla a listy.
Přidejte vrstvu (10 cm) materiálu, který se snadno rozkládá – např. slupky z ovoce a zeleniny.
Přidejte vrstvu (2 cm) hnoje, starého kompostu či kejdy, pokud je tento materiál k dispozici.
Přidejte tenkou vrstvu půdy (sebranou z max. 10 cm hloubky).
Pokud máte k dispozici, přidejte popel a močůvku, urychlíte tím proces rozkladu.
Zalijte celou hromadu.
Opakujte klad vrstev od kroku 2, až hromada dosáhne 1,5 m výšky.
Obr. 1. Vrstvy kompostu při kompostování na hromadě
Kryt – tráva, listy
Zemina
Zemina
Popel
Zelená hmota
Zemina
Hnůj
Zralá vegetace
Hrubý rostlinný materiál
Fáze procesu kompostování
Tvorba kompostu je rozdělena do tří fází:
• Zahřívání – ve středu hromady je dosahováno vyšších teplot, které ničí zárodky chorob a semena plevelů.
• Chladnutí – dochází k rozkladu vláknitého materiálu – např. sláma, seno.
• Zrání – dochází ke kompletnímu rozkladu materiálu a jeho promíchání.
|4
Hromada by měla být chráněna proti výparu a výplachu živin. Vhodné je pokrytí listy banánovníku, senem, slámou apod.
Rychlost rozkladu závisí na:
• Vzduchu – mikroorganismy odpovědné za rozklad organické hmoty potřebují ke svému životu kyslík. Při své činnosti vylučují oxid uhličitý, který musí být z hromady odváděn. Jestliže
v hromadě není dostatečné množství kyslíku, začnou převládat organismy, které ho k životu
nepotřebují. Výsledkem jejich aktivity je zápach a pomalý rozklad materiálu v hromadě.
• Vodě – činnost organismů se zpomaluje v případě nedostatku vody. Jestliže je ale v hromadě
příliš vody, pak není prostor pro vzduch a organismy způsobující rozklad vyhynou. V hromadě
pak bude probíhat spíše kvašení (fermentace). Odhad správného množství vody vyžaduje
trochu praxe.
• Teplotě – vyšší teplota podporuje činnost organismů. Pokud je příliš vysoká, rozklad se zpomaluje.
Péče o kompost
Kvalitního kompostu lze dosáhnout jen pravidelnou péčí, která zahrnuje zalévání a obracení.
Zalévání
V suchých podmínkách se doporučuje zalévat hromadu dvakrát týdně. Správné množství vody v hromadě lze zjistit pomocí jednoduchého testu – doprostřed hromady umístěte hrst sena. Po pěti minutách seno vytáhněte, seno by mělo být na dotek vlhké. V případě, že není, je nutné hromadu zalít.
Vysychání hromady lze zabránit několika způsoby:
• Pokrýt hromadu listy banánovníku.
• Pokrýt hromadu vrstvou bahna.
• Hromadu neobracet.
V případě, že dojde k zavodnění hromady, je vhodné hromadu otevřít, přidat suchý materiál či nechat po nějakou dobu hromadu proschnout na slunci.
Obracení
Po dvou až třech týdnech od založení je nutné provést první obrácení hromady. Hromada zmenšila svůj objem a je třeba ji provzdušnit. Oddělte část hromady, promíchejte ji a pak smíchejte se
zbytkem a znovu z materiálu vytvořte hromadu. Platí, že materiál z povrchu hromady by měl přijít dovnitř, a opačně. Pokud je hromada příliš suchá, zalijte ji. Pokud příliš vlhká, vysušte ji. Další
obrácení se provádí po třech týdnech.
Několik dní po obrácení zkontrolujte teplotu a vlhkost.
Další obrácení se provádí ještě před rozložením obtížněji rozložitelného materiálu (větvičky).
Kompost lze vytvořit i bez obracení, ale materiál na povrchu hromady nebude rozložen. Také zárodky chorob a semena plevelů nemusí být dostatečně zničeny. Z těchto důvodů se doporučuje
nerozložený materiál oddělit od kompostu a použít ho pro novou zakládku.
5|
Teplo
Správnou teplotu uvnitř hromady lze zjistit pomocí větve, která se po deseti dnech od založení
kompostu, zapíchne do středu hromady a po několika dnech vytáhne. Větev by měla být na dotek
teplá. V případě, že není, proces rozkladu ještě nezačal, což znamená, že podmínky v hromadě nejsou příznivé. Je nutné upravit vlhkostní a vzdušné poměry. Test na správnou teplotu by měl být
prováděn pravidelně.
Zrání kompostu
Po zchlazení přichází fáze zrání. V této fázi již nejsou v hromadě rozeznatelné jednotlivé druhy materiálu. Kompost by měl být černohnědý vydávající příjemnou vůni.
I v této fázi by měl být kompost chráněn proti dešti a vysušení.
Po uzrání by měl být ihned aplikován na místo určení, jinak dochází ke ztrátám živin.
Použití kompostu
Kompost je kvalitní hnojivo, kterým jsou do půdy navráceny potřebné živiny. Přispívá ke zlepšení struktury půdy a v boji proti erozi.
Kompost je často používán na zahrádky blízko obydlí. Vyzrálý kompost se promíchá s vrchní vrstvou (do 10 cm) zeminy na záhonech. Pokud je aplikován příliš hluboko, kořenový systém rostlin
není schopen využít živiny. V případě nedostatku kompostu na celý povrch záhonu jej lze aplikovat pouze přímo do jamek pro semena.
Nevyzrálý kompost lze využít jako mulč
kolem rostlin a stromů, kde probíhá proces
zrání. Je vhodné vrstvu kompostu chránit
vrstvou slámy, která zabraňuje ztrátám živin.
Kompost lze rovněž využít ve školkách či jako
krmivo v chovu ryb.
Obr. 2. Zrající kompost (Angola)
|6
PROFILY AUTORŮ
V pořadí podle prvního uvedení v publikaci.
Mgr. Tomáš Tožička
profily autorů
Expert a koordinátor projektů zaměřených na komunitní práci a obnovitelné zdroje energie.
Praxe: Práce v energetice (1986-1989). Po ukončení studia v r. 1996 založil a vedl sociální a komunitní zařízení
v Mostě, Litvínově a v Praze. Projektový koordinátor řady neziskových organizací působících v rozvojové spolupráci
(Diakonie ČCE, Ekumenická akademie Praha, Nadace Divoké husy, ADRA, Educon), člen domácích i mezinárodních
rozvojových grémií. Zakládající člen Českého fóra pro rozvojovou spolupráci a Asociace pro Fairtrade. Publikační
a přednášková činnost se zaměřením na Rozvojové cíle tisíciletí a na koncepci a praxi přenosu technologií především v oblasti managementu a energetiky.
Projekty v zahraničí: Koordinátor týmu na elektrifikaci pomocí solární energie, Masuku, Zambie (2005-2006) a Naluyanda, Zambie (2007).
Milan Smrž
Expert na sluneční energetiku.
Praxe: Asistent na katedře energetiky VŠCHT Praha (1973-1992), zakladatel a předseda sdružení EUROSOLAR - národní
sekce evropského sdružení pro obnovitelnou energii, viceprezident evropské organizace Eurosolar (2003, 2007), člen
komise pro udělování Evropských slunečních cen.
Publikační a přednášková činnost: Autor a spoluautor několika desítek článků, odborných sdělení, konferenčních
příspěvků, patentů a autorských osvědčení, překlady literatury zaměřené na sluneční energetiku.
Projekty v zahraničí: Expert týmu na elektrifikaci pomocí solární energie, Masuku, Zambie (2005-2006) a Naluyanda, Zambie (2007). Expert týmu na elektrifikaci pomocí solární energie, Catabola, Angola (2009).
Miroslav Gežo
Expert na malé větrné elektrárny.
Praxe: 10 let praxe v oboru pozemní stavby a investice, dispečer strojního závodu. Od roku 2006 člen TNK-109 větrné elektrárny (Český normalizační institut). Od roku 1992 výpočty, návrh a výroba malých větrných elektráren bez
použití převodů (direct drive) a hybridních zdrojů energie.
Ředitel a jednatel společnosti Aerplast s.r.o.
RNDr. Katuše Kubíková
Hydrogeoložka v oblastech vyhledávání a ochrana vodních zdrojů, sanace znečištění podzemních vod a nesaturované zóny.
Praxe: Hydrogeoložka ve společnostech Agrostav Ústí nad Orlicí, Vodní zdroje Bylany, Orlická hydrogeologická
společnost Ústí nad orlicí, KAP, spol. s r.o. Praha, GEO spol. s r.o. Praha. V letech 1993 až 1994 referentka OkÚ Ústí nad
Orlicí, referát životního prostředí. Od roku 2000 hydrogeoložka spol. WASTECH a.s. Praha.
Projekty v zahraničí: V letech 2006 až 2008 se podílela na přípravě environmentálních projektů pro Irácký Kurdistán
(provincie Erbíl) a na školení iráckých environmentálních pracovníků.
Zahraniční dobrovolnické aktivity: od roku 2002 působila jako dobrovolník v organizaci Humanistické centrum Narovinu a věnovala se přípravě a implementaci rozvojových projektů v ČR a Keni. Účast v projektu "Adopce afrických
dětí"; příprava a realizace projektu „Elektřina ze slunce pro školy v Keni“ (2004 - 2006); příprava a koordinace projektu na výstavbu komunitního centra Rusinga Island – Ostrov Naděje (2003-2008); příprava a realizace dílčí části
projektu na zásobování komunitního centra pitnou vodou "Voda pro Ostrov naděje" (2007 - 2008).
Václav Navrátil
Expert na technologie úpravy vod a přístroje k měření elektrochemických a fyzikálních veličin.
Praxe: Mechanik telekomunikací Okresní správy spojů Kroměříž, mechanik telekomunikací a hlavní technik Okresního radiouzlu OSS Havlíčkův Brod, OSVČ - výroba měřících přístrojů pro měření elektrochemických a fyzikálních
veličin, jednatel a majitel GRYF HB s.r.o. - výroba měřících přístrojů pro měření elektrochem. a fyz. veličin, vývoj
1|
a výroba zařízení pro úpravny pitných, průmyslových a odpadních vod a pro řízení technologických procesů. Přednášky na Káhirské univerzitě zaměřené na využití moderních technologií pro úpravu pitné vody (2009).
Projekty v zahraničí: Průzkum možností stavby malých vodních zdrojů pitné vody a stavba vodního zdroje v rámci
projektu "Voda pro Ostrov naděje" , Keňa (2007 - 2008).
Mgr. Stanislav Kutáček
Expert na finanční a projektový management.
Praxe: Asistent na Ekonomicko-správní fakultě MU v Brně, asistent pro grantovou agendu Nadace Partnerství, výzkumný pracovník Dopravního centra Brno, od roku 2005 dosud výkonný ředitel Trastu pro ekonomiku a společnost a od roku 2008 dosud finanční ředitel Ekologického právního servisu.
Dobrovolnické práce pro neziskové organizace (Hnutí Duha, Horní mlýn, Autonapůl).
Nezávislá sociální výzkumnice.
Praxe: Učila na Romské střední škole sociální, účast na dlouhodobém stacionárním terénním výzkumu sociálně vyloučených romských komunit, jehož zadavatelem bylo MPSV, publikační a přednášková činnost v oblasti interetnických vztahů. Spoluorganizace dětských táborů a volnočasových aktivit pro romské děti. Redaktorka Deníku
Referendum.
Dobrovolnická pomoc v uprchlickém táboře v Černé hoře (ADRA 1997).
Ing. Teodoro Sanchez-Campos Ph.D.
Specialista na elektrifikace venkovských oblastí v rozvojových zemích.
Narodil se v Peru, pracuje v britské organizaci Practical Action jako expert a poradce na energetické technologie
a strategie. Člen britských i mezinárodních asociací zaměřených na obnovitelné zdroje energie. Poradce a konzultant UNDP, Světové banky, EEU a DFID. Spoluautor „Studie k energetické politice zaměřené na přístup k energii na
místní úrovni“ pro MZV ČR. Autor 8 knih a mnoha článků. Koordinátor elektrifikačních projektů v Latinské Americe.
Mário Drozd
Odborník na přípravu nátěrových hmot a omítek.
Praxe: Od r. 1999 obchodník s barvami, od r. 2006 spolumajitel a obchodní ředitel společnosti FARBY LEMAS, Prievidza a BARVY LEMAS Praha. Člen Cechu maliarov Slovenskej Republiky. Zakladatel společnosti MONET, Prievidza,
která se krom jiného orientuje na míchání, realizaci a prodej speciálních nátěrů, omítek a štukatur. Společnost vede
jako výkonný ředitel.
Realizačně vstupuje také do projektů obnovy a opravy zdí a omítek historických památek a kostelů.
Ing. Jan Banout, Ph.D.
Odborný asistent na Institutu tropů a subtropů při České zemědělské univerzitě v Praze se zaměřením na rozvoj alternativních technologií v zemědělství.
Praxe: Odborný asistent na katedře udržitelných technologií na ITS, ČZU v Praze od roku 2004. V roce 1999 šestiměsíční pobyt na Kassel University v SRN, studium na fakultě International Agriculture and Environmental Protection.
Od roku 2003 člen expertních týmů v rámci realizace projektů ZRS ČR. Zakládající člen o.s. Area Viva ( od roku 2001).
Projekty v zahraničí: Udržitelný rozvoj venkovských oblastí Lejlekského okresu, Kyrgyzstán (2008-2010). Podpora
chovu sladkovodních ryb, Vietnam (2008-2010). Udržitelné nakládání s přírodními zdroji v oblasti Amazonie, Peru
(2007-2009). Udržitelný rozvoj v komunitě Phong My, Vietnam (2006-2009). Zřízení rozvojového a extenzifikačního
centra v amazonské pánvi Peru za účelem vytváření trvale udržitelných technologií v zemědělství (2003-2006).
Ing. Jana Mazancová, Ph.D.
Odborná asistentka se zaměřením na rozvojovou pomoc a výzkum biomasy na Katedře udržitelných technologií
Institutu tropů a subtropů České zemědělské univerzity Praha.
Praxe: Výzkumná pracovnice v oblasti zpracování organického odpadu z agro-potravinářského komplexu, VÚZT
Praha-Ruzyně (2003 – 2004); odborná asistentka na Katedře udržitelných technologií Institutu tropů a subtropů
ČZU Praha; výzkumná pracovnice v oblasti energetického využití biomasy, VÚZT Praha-Ruzyně.
Projekty v zahraničí: Spolukoordinátorka ustavení centra zemědělského vzdělávání v provincii Bié, Angola a následných projektů (2004-2007). Technická a metodická pomoc při zakládání fakulty technického, environmentálního
a zemědělsko-potravinářského inženýrství při Hanojské zemědělské univerzitě ve Vietnamu (2007). Odborná poradkyně při zakládání laboratoře bio-energetiky na Moldavské státní univerzitě v Kišiněvě. (2007). Koordinátorka rozvojového projektu ZRS ČR "Podpora odborné zemědělské školy v Catabola, Angola" (2009).
|2
profily autorů
Mgr. Saša Uhlová
udržitelné techn. pro rozvoj a lokální energetiku
UDRŽITELNÉ TECHNOLOGIE
PRO ROZVOJ A LOKÁLNÍ ENERGETIKU
Jako lidé, kteří se zabývají problematikou rozvoje na praktické i koncepční úrovni, jsme se sešli, abychom společně
hledali vhodné nástroje pro rozvoj chudých a nejchudších regionů naší planety. Shodli jsme se, že je důležité hledat a využívat technologie, které jsou využitelné na lokální úrovni, jsou udržitelné a mají co největší multiplikační
efekt. K tomu je také třeba hledat vhodné postupy řízení, které budou participativní, interkulturní, transparentní,
kontrolovatelné a přístupné. Proto jsme se rozhodli soustředit na tematické okruhy: obnovitelné zdroje energie; udržitelné zemědělství; využití a ochrana vodních zdrojů; management lokálních cyklů. Důraz na lokální udržitelnost
je důležitý zejména v době globální ekonomické krize, v jejímž důsledku jsou rozvojové země ohroženy více než
dříve.
Klíčovým úkolem v lokálních rozvojových projektech je zajistit co nejvyšší soběstačnost, bezpečí a důstojnost. Je
nutno vytvářet politické a ekonomické podmínky, které umožní zajištění dostatku výstupů, lokálních pracovních
míst a příjmů pro celou komunitu a to s důrazem na zlepšování postavení žen a dalších marginalizovaných skupin
a s ohledem na ochranu životního prostředí. Tyto zásady chceme uvádět do života v rámci rozvojové spolupráce,
při realizaci projektů na kterých se budou podílet aktéři z nevládních organizací, akademických institucí, soukromého a veřejného sektoru.
Jsme si vědomi, že:
- pokud jde o obnovitelné zdroje energie:
1|
a) Energetické fosilně nukleární zdroje nemohou pokrýt potřebu vzdálených venkovských komunit vzhledem k velkým nákladům na rozvodné sítě
a transfor mační stanice a na jejich údržbu. S ohledem na veliké vzdálenosti
značně rostou ztráty v rozvodech. Především fotovoltaické systémy mají
v rozvojových zemích ustálený výkon a ve srovnání se střední Evropou prakticky dvojnásobný příkon sluneční energie. Cena elektřiny dodané rozvodnými sítěmi bude v nejbližší době vyšší než ta, která by byla vyrobena na
místě z obnovitelných zdrojů. Stále se zvyšující ceny fosilních a jaderných
zdrojů budou mít za následek ochromení života v rozvojových zemích.
A) Je nezbytné hledat vhodné zdroje energie pro odloučené komunity,
s využitím stávajících technologií – fotovoltaika, větrné turbíny, malé vodní
zdroje, biomasa atd. Přitom je třeba myslet na možnost přímého využití
mechanické energie na pohon strojů a zařízení. Je třeba vytvářet jasné
technologické postupy, návody a manuály pro jejich implementaci
a vhodné kombinování a to pro jednotlivé instalace nebo budování lokálních sítí. Je potřebné zvyšovat kapacity v rámci existujících vzdělávacích
systémů pro jejich širší využívání a to zejména v rámci polytechnické výchovy. Vytvářet nejen technické zázemí, ale současně školit odborné pracovníky, kteří budou zodpovědní za provoz zařízení a bezpečnost práce.
Školení mohou probíhat na místě instalace v rozvojových zemích nebo
v rozvinutých zemích, kde budou spojená s praxí ve výrobních a především
montážních firmách, zabývajících se obnovitelnými zdroji energie.
b) Přestože existují udržitelné technologie, které by mohly pomoci chudým
a odloučeným komunitám, nejsou tyto technologie dostatečně připraveny
pro aplikace v rozvojových zemích. Je třeba zajistit funkčnost technologií
v extrémních podmínkách rozvojových zemí
B) Je nutné věnovat se efektivnímu přizpůsobení moderních technologií
pro využití v chudých a odloučených komunitách. Jedná se především
o vytváření modulů umožňujících kombinaci celistvých technologických
celků odpovídajících daným potřebám, nenáročných na finální montáž,
jednoduchých na opravu (bloková výměna) a snadnou manipulaci. Je třeba
brát v úvahu odolnost zařízení vůči extrémním povětrnostním podmínkám
v tropických a subtropických oblastech (např. vysoké teploty, vlhkost, elektrostatické výboje, hmyz a další).
c) Vaření představuje nejvyšší energetickou spotřebu pro chudé lidi v rozvojových zemích. Zvýšená potřeba palivového dřeva vede často k deforestaci.
Kvůli špatným podmínkám při vaření vznikají toxické emise, které mají za
následek poškození zdraví žen a dětí.
C) Je třeba nalézt a uvést do praxe efektivnější metody využití palivového
dřeva (pece, vařiče) s ohledem na tradiční metody přípravy jídla; zlepšit
lesní management; nalézt variantu k palivovému dřevu např.
- využitím lokálně produkovaného rostlinného oleje nebo zbytků po jeho
lisování
- využitím biomasy pro výrobu bioplynu
- uplatněním solárních vařičů.
d) Nové technologie mohou znamenat zvýšenou ekologickou zátěž.
D) Je nutné od počátku projektového cyklu myslet na minimalizaci ekologických rizik a odpadů. Zavádět postupy pro recyklaci odpadů nebo
bezpečné dočasné deponovaní.
a) Jedním z hlavních problémů rozvojových zemí je komerčně a proexportně motivované monokulturní, jednostranné zatížení, které ohrožuje
ekologickou, ekonomickou i sociální stabilitu komunit ve venkovských
oblastech. Chudí trpí nedostatkem vhodné technické asistence, odpovídajících nástrojů, kvalitních osiv a trhu pro jejich produkty.
A) Je nezbytné analyzovat příčiny problémů, podporovat zemědělské systémy založené na ekologické rovnováze respektující místní přírodní a kulturní podmínky, zohlednit zachovávání biodiverzity, kulturní krajiny,
klimatu, vzduchu, vody.
b) Řada systémů je kvůli nevhodným technologickým praktikám především
komerčního zemědělství ohrožena erozí půdy, ztrátou půdní úrodnosti, zasolováním, ztrátou biodiverzity a vystavena silnému vlivu klimatických
změn, chorob, škůdců a jiných biotických faktorů. Ohroženo je také zdraví
pracovníků. Příčinou problémů může být v řadě regionů rozvojových zemí
nedostatek znalostí (např. o využití přírodních hnojiv a pesticidů, o vhodných
zavlažovacích systémech, apod.) nebo nevhodný přenos know-how.
B) Proto je nezbytné podporovat zemědělské postupy, které vycházejí z environmentálně udržitelných systémů a cyklů, pracují s nimi a udržují je; vstupy musí být redukovány recyklací a efektivním hospodařením s materiály
a energií za účelem udržení kvality životního prostředí a zachování zdrojů.
c) Biomasa, která není určena k potravinářskému, krmivářskému či jinému
přímému účelu, skýtá potenciál ve formě energie, nutrientu či mechanické ochrany zlepšující agrotechnické zásahy. Produkce energie z biomasy
může významným způsobem přispět ke zvýšení životního standardu rurálních obyvatel.
C) Proto je nezbytné hledat vhodné technologie využití reziduální biomasy
související se sociálními, ekonomickými a přírodními možnostmi komunit
a podporovat šíření informací a jasných technologických postupů, návodů
a tréninků pro příjemce a realizátory rozvojových projektů určených k implementaci a technologii využití reziduální biomasy.
d) Zemědělství rozvojových zemí je často na úkor potravinové bezpečnosti
a biodiverzity používáno pro komerční pěstování agropaliv určených na export do rozvinutých zemí.
D) Je nezbytné podporovat pěstování agropaliv jen pro regionální spotřebu.
e) Farmaceutika jsou často nedostupná, ať už kvůli ceně či nedosažitelnosti
zdravotních zařízení. Tradiční lékařství využívané v rozvojových zemích je
mnohdy neúčinné, založené na pověrách, či nehygienické.
E) Je třeba školit zdravotní personál i tradiční léčitele ve využití účinných
postupů tradičního lékařství, především pěstování léčivých bylin, přípravě
léčivých přípravků z těchto rostlin a dalším správném zacházení s nimi.
udržitelné techn. pro rozvoj a lokální energetiku
- pokud jde o udržitelné zemědělství:
- pokud jde o využívání a ochranu vodních zdrojů:
a) Jedním ze zásadních problémů rozvojových zemí je nedostupnost nezávadné vody.
A) Proto je nezbytné hledat optimální řešení zásobování vodou, a v maximální možné míře zohlednit přírodní podmínky a potřeby místních lokalit,
vhodnost navrhovaných technologií a udržitelnost využívání a ochrany
vodních zdrojů.
b) Využívání nevhodných zdrojů vody, absence ochranných opatření a nízké
povědomí komunit o zásadách správného hospodaření s vodou vede často
k závažným onemocněním, mnohdy až epidemického charakteru.
B) Je nutné systematicky zvyšovat povědomí obyvatel o zásadách hygieny,
využívání a ochrany vody a upozorňovat na možná rizika; vytvářet technické
zázemí a školit pracovníky, kteří budou zodpovědní za provoz zařízení. Současně
je nezbytné zaměřit se na minimalizaci rizik souvisejících s odpadními vodami.
- pokud jde o management lokálních cyklů:
a) Direktivní prosazování zásad průmyslového managementu, resp.
donorských postupů, není vhodné v podmínkách komunitního plánování.
A) V rámci přípravy a realizace projektů v rozvojových zemích musíme
používat adekvátní prostředky řízení a v partnerské spolupráci je rozvíjet
tak, aby zohlednily místní sociální a kulturní podmínky a posílily vlastnictví
komunit. Je třeba aplikovat princip společné, ale rozdílné, odpovědnosti.
b) Požadovaná míra udržitelnosti rozvojových projektů často nezohledňuje
místní podmínky.
B) Je nutné definovat udržitelnost a její význam podle zaměření a obsahu
rozvojových projektů a specifikovat ji ve vztahu k danému geografickému,
politickému, sociálnímu a kulturnímu kontextu.
c) Dopad projektu na rozvoj lokálních ekonomických mechanismů není v
rozvojových projektech často zohledněn.
C) Je potřeba podporovat místní ekonomické vazby a multiplikační efekt
přicházejících investic pro lokální ekonomický rozvoj - vhodným nástrojem reflexe je například měření fin. multiplikátoru dle New Economic Foundation.
d) Evaluace krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých dopadů rozvojových projektů je nedostatečná.
D) Cílem evaluací musí být především zajištění přenosu zkušeností,
zabránění opakování chyb a koncepční podpora při vývoji nových projektů.
Je třeba zohledňovat specifikovanou udržitelnost rozvojových projektů (viz
bod B) v evaluaci projektů a podporovat její zajištění v odpovídajícím
časovém horizontu. Evaluace musí být postavena na spolupráci se všemi,
kterých se projekt týká na straně partnerů, a ti musí mít možnost spoluurčovat hodnotící kritéria a využívat výsledky evaluace.
|2
Vyšlo s podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanovisko MZV,
ani nezakládá odpovědnost z jeho strany.
Udržitelné technologie pro rozvoj
Praha, 2009
Vydavatel: o.s. ADRA, Klikatá 1238/90c, 158 00 PRAHA 5. www.adra.cz
Ve spolupráci s www.udrzitelnost.cz & www.ceskoprotichudobe.cz
Editor: Tomáš Tožička, [email protected]
Obrázky: Josef Quis: str. 42, 47, 48, 55, 67, 70, 73, 82, 88, ..
Jiří Mann: str. 16, 17, 20, 31, 50, 93-103,
Foto a schémata: archiv autorů
ISBN 978-80-254-6105-1

zasobovani_vodou, 4.3 MB

Transkript

Podobné dokumenty

prirodni_medicina_navody, 1.8 MB

Mongolsko - země pastevců

manuál, 7.5 MB - Udrzitelnost.cz

John Hilary - Škola alternativ

Denní program 14. 5. 2016 - sobota

UR 214-2 - 10th Mountain Division

Občanská odpovědnost ve světle globální

klíčová aktivita č. 2