Paramore pro 23 tisíc

festivalové
NoviNy
Pro NávštěvNíky vydává a zdarma rozdává ameba ProductioN
Paramore pro 23 tisíc
2
www.rockforPeoPle.cz
l tři sestry s výčepem
Je tradicí, že během koncertu skupiny Tři
sestry se na pódiu vytáčí pivo a kapela se
tímto způsobem občerstvuje. Tento obyčej
vznikl v první polovině devadesátých let, kdy
formaci sponzoroval nejmenovaný pražský
pivovar se sídlem v Braníku. Na konci devadesátých let s tím „parta kreténů“ přestala,
nicméně v roce 2003 se k tomuto způsobu
občerstvování vrátila.
l levellers chtěli
do Českého brodu
Loni měl do původního místa konání Rock
for People, Českého Brodu, namířeno Jello
Biafra, letos to byli Levellers. Byť již na Rock
for People vystoupili v době bytí v Hradci,
letos s nimi je na turné jiný tourmanager, který
si zpřed let pamatoval Český Brod. Při komunikaci s produkcí jej prozradila otázka, zda je
vjezd do areálu stále tak úzký. Po chvíli byl
upozorněn, že festival se již koná jinde.
l Průvod traffic dance
a divadlo dnes a zítra
Kvůli počasí přeložili pořadatelé program
divadla Akropole nazvaný Průvod Traffic
Dance. Měl se konat včera a dnes, uskuteční
se však dnes a zítra.
Chvíli předtím než skupina Paramore vešla
včera v noci na T-Music Stage, postávala ve
velkém hangáru v zákulisí, který je rozdělen
na šatny, a zahřívala se. Hayley Williamsová
skotačila vedle ohřívače, třela o sebe dlaně,
hovořila se svými spoluhráči a usmívala se
na celé kolo. Z vedlejší šatny bylo slyšet hlahol od týmu Kate Nash, který právě dopíjel
bůhvíkolikátou flašku bůhvíčeho a bylo mu
skvěle. Kate stála uprostřed místnosti, cosi
provolávala a pobízela ostatní ze své kapely
k veselí. Měli za sebou povedený koncert,
rozhovory s médii a jejich noc byla ještě příliš
mladá.
V té třetí šatně kalili U. S. Bombs a ve vedlejším stanu zase kralovali Sum 41, kteří
chvíli předtím slezli z pódia a tak tak stačili
oschnout. Za chvíli si hned vedle nich stěhovali cajky hoši z Bullet For My Valentine, a tak
došlo k tomu, že kolem dvaadvacáté hodiny
byly všechny včerejší hvězdy ze zahraničí
soustředěny na pár metrech čtverečných.
Paramore to pak na pódiu rozbalili a má-
lokdo neslyšel, že Hayley nezpívala v dobré
formě a řadu pasáží pro jistotu jen odříkala.
Její manažer tvrdil, že má malé potíže s hlasem. Proto ani neposkytovala rozhovory.
Přestože nás včera nezastihlo nejlepší počasí, pořád je tu pohoda. Relativně dobrou
náladu trochu kalí zpráva, která přišla z festivalu v dánském Roskilde. Jedna mladá žena
tam přišla o život a druhá byla zraněna, když
spadly z věže v kempinkovém areálu zaplněném návštěvníky. Příčina neštěstí není
známa, věž je vysoká asi 30 metrů. Není tedy
od věci dávat si pozor na každý krok, který ve
Festival Parku a okolí provedete.
Pokud tak učiníte, můžete se těšit třeba i
na Márdiho s Pítrsem z Vypsané fixy, kteří
dnes na Greenpeace Stage vystoupí spolu a
představí písničky své kapely a také některé
její novinky. Kompletní Vypsaná fixa vystoupí
v úterý a připomene také, že na začátku října
vyjde její nové album.
Včera večer pořadatelé oznámili, že je tu
23 tisíc diváků.
l užívej si léto na max!
Víš, kde najdeš nejvíc festivalů na jednom
místě? Navštiv WWW.ISICPOINT.CZ – portál plný slev, a můžeš se těšit na nabídku festivalů se slevou až 50 %. Na stejnojmenném
portálu můžeš rovnou zakoupit i vstupenky
a vše si zařídit z pohodlí domova. Pokud
chceš zkusit štěstí, můžeš o lupeny soutěžit
na WWW.ISIC.CZ. Na každém pořádném
festivalu nesmí chybět ani pití a jídlo. Až na
jednom z nich budeš, tak se rozhlédni a najdi
si Seladona na cestě. Pořádně se u nich napiješ, namlsáš a nadlábneš. S ISIC kartou až
se slevou 20 % z celkového účtu.
l razítka na jízdenky
v infocentrech
Pokud jste přijeli na festival vlakem a lístek
chcete použít ke slevě nazpět, podle dohody
s Českými dráhami musíte mít na jízdence
směrem na festival razítko Rock for People.
Seženete ho v obou Infocentrech, kter jsou
v areálu, a to po celé následující tři dny.
1
Božkov je jako dobrá muzika. Je s tebou, když
na něj máš zrovna náladu, ale neprudí, když chceš
mít pokoj. A má pro tebe vždycky něco, co potěší.
Na letošním Rock For People to je to o zábavě pro partičky i jednotlivce.
Welcome drink
Jak často se ti stává, že ti někdo na uvítanou dá ochutnat nejnovější
pití? Hned u vstupu budeš mít možnost ochutnat Božkov Spiced
a Božkov GIN.
sovány o božkovský ceny. Na 1 šťastlivce pak čeká hlavní výhra v podobě Božkovského Kontrabantu – tolik lahví, kolik se jich vejde do
východoněmecké legendy.
Božkovací průkaz
Chceš deset panáků za cenu devíti? Kup si na baru Božkovací průkaz, který slouží jako zvýhodněná permice na odběr rovnou deseti
panáků.
O co se v tombole každý den dále hraje:
3x 3 litrová láhev Božkova – to už je dost i na podělení se s kámošema
10x Božkovací průkaz – 10 panáků zdarma – to’de, ne?
25x voucher na opulentní snídani – den je dobrý začít s čistou hlavou, ale plným žaludkem
25x voucher na opulentní večeři – po celodenní dřině potěší něco
na zub (jestli nějakej zbyde)
Božkovská vlna
Každou hodinu najdeš BožkovTým u jednoho z božkovských
stánků. Podle počtu panáků, které si objednáš, získáváš:
za 1 panák Božkova 500x Božkovský zapalovač za 2 panáky Božkova 1 000x Božkovský balonek s voucherem na panáka
za 4 panáky Božkova 2 000x Božkovskou krabičku poslední záchrany
za 6 panáků Božkova 2 000x Božkovský ponožky
Všechny dárky do vyčerpání zásob!
Božkovská tombola
Božkografiáda
Jakmile máš Božkovací průkaz, tak ho nezahazuj, protože každý
má unikátní kód. Ty pak budou od neděle do úterý, vždy od 18:00 slo-
Žádný víajpí, žádná protekce. Prostě přijdeš, vyzubíš a necháš se
blejsknout s kapelou, co vystupuje na Rock For People!
2
Otázka pro návštěvníky
Otázka pro muzikanty
Jakým způsobem bojujete proti chladu a mokru?
A jakým vy?
Zbyněk,
29 let, Třebíč
Jelikož jsem byl
loni na jiném festivalu, kam přišel
monzun, tak jsme se
letos pořádně předpřipravili. To znamená pláštěnka,
holinky, pořádný
čepec. Neexistuje
špatné počasí, jen
špatné vybavení.
Markéta, 26 let,
Hradec Králové
Vůbec nic. Karty,
pití a lidi okolo. To
stačí. Pláštěnka je
taky dobrá věc.
Tom Thacker,
Sum 41
Víc se oblečeme
a s velkou pravděpodobností si dáme
o něco víc drinků.
Holínky a kabát o tom to je.
Mirka, 18 let,
Medlovice
Musím mít okolo
sebe dobrou náladu,
dobré jídlo a pití.
I když prší, jsem
venku na koncertech a pobíhám po
scénách.
Anna, 22 let,
Praha
„Pije becherovku,“
prozradila kamarádka.
„Snažíme se
o dobrou náladu,
jinak to nejde,“
dodala Anna.
Taylor York,
Paramore
Vždycky bohužel
nemůže být ideální
počasí, ale musíme
se s tím nějak poprat. Někdy je příliš
horko a někdy zase
prší. Myslím, že když
je koncert dobrý, tak
po třech písničkách
je všem jedno, jaké
je počasí.
Břéťa, 18 let,
Polička
Jezdím na koloběžce. Člověk se
musí nějak jinak zabavit a nesmí na to
myslet. Kromě toho
mám na sobě pláštěnku a gumáky.
Damský! A je mi
fajn.
Johana, 20 let,
Náchod
Nic nedělám.
Vezmu si na sebe
pláštěnku, a když,
tak zmoknu. Ono se
nic nestane.
Kate Nash
Já jsem z Londýna, tohle není
špatné počasí. Tohle
je skoro léto.
David, 25 let,
Žebrák
Piju hodně čaje,
už ho mám hodně
v sobě.
Marek, 22 let,
Náchod
Já se s tím vyrovnávám tak, že prostě žiju a vůbec mi
to nevadí. Ono to
nějak půjde. Chtěl
jsem si sem vzít deštník, ale oni mi ho
zabavili, tak si jdu
vyzvednout pláštěnku od T-Mobilu.
Mejla,
Vypsaná fixa
Snažíme se hrát,
jako když se nic neděje, a myslíme na
ty lidi, kteří jsou
dole. Je to vždycky
takový woodstockový zážitek. Nemá
smysl to řešit. Zahříváme se hudbou.
Odeta, 17 let,
Šumperk
Hudbou. Nijak se
mě to nedotýká.
Ivana, 17 let,
Ostrava
Zatím to je tak, že
máme pláštěnky, pokrývku hlavy, abychom se schovali.
Stany jsme museli
zabezpečit, protože
už tam je voda.
Těším se na kapely,
které tu budou,
třeba Paramore
nebo Sum 41.
Petr Vrzák, UDG
My máme v kapele jedno otřepané
klišé: Čím víc paří
lidi, tím víc paří kapela. A čím víc paříme, tím je nám
tepleji. Taky bych si
přál azuro, ale nedá
se s tím nic dělat.
3
Levellers: Šedesátky jsou na vzestupu
Kapela z britského Brightonu se v České republice poprvé představila už na začátku devadesátých let. Později se sem velmi ráda
vracela a dnes je vzácným hostem nadále. Má
za sebou společné turné s Divokým Billem, vystoupení na nedávném festivalu Ouvalskej
bigbít a před sebou dnešní koncert na Rock
for People. Na otázky odpovídal dredatý baskytarista Jeremy Cunningham.
l Pamatujete si na svůj první koncert
v České republice?
Ano, pamatuji se na něj. Poprvé jsme hráli
v Praze na místě jménem Eden. Nebylo to
zrovna v centru města. Když jsme tam dorazili, štáb teprve dával dohromady zvukovou
aparaturu. My jsme na to koukali a divili jsme
se, že na to, že to byl náš první koncert v této
zemi, je to docela velký klub. Promotér nás
uklidňoval, že to bude v pohodě. Potom nás
kluk, který ten koncert organizoval, vzal podívat se po Praze a vyprávěl nám o sametové
revoluci. A pili jsme tehdy ve velkém váš
slavný nápoj becherovku. Když jsme pak
večer vlezli na pódium, zjistili jsme, že je
úplně plno. Bylo to skvělé.
l Jak se od té doby váš vztah k České
republice vyvinul?
Už tehdy jsme věděli, že se sem chceme
vrátit. A pokud možno, co nejčastěji. Opravdu
jsme si to tu oblíbili. Vždy, když je to možné,
se snažíme, aby den odpočinku vyšel na
Prahu, nebo alespoň na jiné místo v Čechách.
l Podařilo se vám tu vytvořit si zázemí, nebo stále přespáváte v hotelu?
Je to různé. Když koncertujeme každý
večer, jsme zvyklí přespávat v našem autobuse. Pokud si vyhradíme den volna, dopřejeme si hotel.
Někdy přespíme u přátel. Pokud by se nám
někdy podařilo přijet na víc dnů, myslím, že
bychom mohli přijet do Úval a pobýt u našich
kamarádů z Divokýho Billa. Už jsme je párkrát navštívili.
l S Divokým Billem jste absolvovali několik koncertů v zahraničí. Jak vidíte jejich
šanci na úspěch mimo Českou republiku?
Jeli jsme společné turné po Evropě, kde
nám dělali předskokany. Na oplátku jsme pak
jeli mi s nimi turné po České republice. Na
The Wombats:
Zamilovali si L. A.
Pocházejí z anglického Liverpoolu, kde se
poznali při studiích na Paul McCartney’s Liverpool Institute for Performing Arts. Své nejnovější album ovšem nahráli v americkém Los
Angeles, to aby se jejich hudba dobrala
změny.
Když jeli poprvé mimo Británii, což bylo
díky škole, kde se dali dohromady, vystupovali před dvaceti tisíci diváky v Číně. Zpěvák,
kytarista a klávesista Matthew Murphy a bubeník Dan Haggis jsou z Británie, baskytarista Tord Overland-Knudsen z Norska.
Vznikli roku 2003 a o tři roky později vydali
minialbum Girls, Boys And Marsupials, na
kterém naznačili své možnosti. Debut
A Guide to Love, Loss & Desperation je na
světě od listopadu 2007 a jeho vlídná přijetí
4
tom mezinárodním turné si vedli velmi dobře.
Také vystupovali na hudebním festivalu Beautiful Days, který organizujeme. Letos si je
opět zveme, takže je jasné, že o nich máme
to nejlepší mínění.
l Je pro vás rozdíl, když hrajete samostatný koncert, jste headlinery nějakého
festivalu, nebo když jste na programu
pouze jedna z mnoha kapel?
Rozdíl je pouze v našem pocitu. Jinak hrajeme stále stejný set a pokaždé si koncert
užíváme. Nicméně je pravda, že když se poštěstí mít pod pódiem opravdu hodně velké
množství řádících fanoušků, jako tehdy
v Edenu, je to výjimečný pocit.
l Jakou hudbu máte v současné době
rád?
Z aktuálnějších počinů mám rád Midlake.
Před nedávnem se mi hodně líbili The Libertines. Dost mě baví i The Electric Soft Parade
z Brightonu. A abych nemluvil jenom o mladých, velmi jsem si v poslední době oblíbil
rané desky The Waterboys, což už jsou dlouhou dobu velcí kluci. Jejich The Fisheraman’s
Blues je prostě geniální.
l Zdá se, že se nyní britská hudba ve
velké míře vrací pro inspiraci do šedesátých let. Proč tomu podle vás tak je?
se datují hned do období
poté. „Dvojka“ This Modern
Glitch je z letošního dubna
a právě kvůli ní kapela jezdí
Evropou a vyhrává na festivalech, které stojí zato. Její
vysoká popularita ji totiž dovoluje si z přehršle nabídky
rozmařile vybírat.
Murphy k aktuálnímu stavu
kapely řekl: „Myslím si, že
nám to jde skvěle, protože
jsme schopni se dohodnout. Dovede to celý
náš tým, nejenom my tři. Není vůbec špatné,
že s kapelou jezdí doprovod. Všichni si jsme
dost blízko, a to je dobře. Je skvělé, že se můžeme neustále jeden o druhého opřít. Víme
také, s kým se má cenu bavit o tom, a s kým
o něčem jiném. Někdy je třeba být sám
a někdy je třeba se na pár hodin zastavit.“
Murphy rád vzpomíná na to, jak druhé
album natáčeli v Los Angeles. „Je tam úplně
Opravdu se to děje! Šedesátky včetně začátku sedmdesátých let jsou na vzestupu.
Přesně nevím proč, ale chápu to, protože i já
mám tu hudbu rád. Teď se mi zrovna líbí
jedna mladá australská kapela, která zní přesně, jako kdyby nahrávala v šedesátých letech. A zdá se, že většině lidí v Británii se
tenhle lo-fi styl nahrávání a velké hlučné koncerty nabyté vokálními harmoniemi a hlasitými kytarami líbí. Je to takový ten
jednoduchý syrový zvuk. Aspoň to se na tom
líbí mně.
l Daří se vám tvořit novou hudbu na
cestách?
Já občas napíšu nějaké texty. Zrovna teď
na něčem pracuji. Ale nikdy neskládáme
hudbu, na to je čas, když se vrátíme domů.
Píšeme porůznu u sebe doma, a když se
něco nastřádá, dáme to ve studiu pořádně
dohromady. Kromě mě píšou texty ještě
Mark a Simon, kteří také dávají dohromady
hlavní linii hudby. Pak se přidá Jon se
svými houslemi a dodělají s Mattem klávesy a bicí.
19.15 – Staropramen
Cool Lemon Stage
jiná energie než v Anglii. My jsme neustále
seděli zavření ve studiu a pracovali až dvanáct hodin denně. Když jsme ale měli volno,
chodili jsme po L. A. a bavili se. Během turné
se nám tam nikdy nelíbilo, ale když jsme tam
byli několik dnů, náš vztah k L. A. se zásadně
změnil,“ vysvětluje.
18.25 – T-Music Stage
Divokej Bill:
Po tisícím koncertu zmizíme
Divokej Bill dnes zahraje hned po svých kamarádech z britských Levellers. Kapela, pro
kterou to bude jeden z posledních koncertů
před zamýšlenou pauzou, nedávno vydala
výběrové album Unisono, na němž je vedle
hitů i jedna nová písnička. Na otázky odpovídal zpěvák a kytarista Vašek Bláha.
l Podle čeho jste vybírali písničky,
které na albu Unisono jsou?
Dělali jsme to tak, jak to dnes dělají skoro
všichni. Napsali jsme na naše webové
stránky, ať lidé hlasují. To se stalo. Došlo na
sedmnáct věcí plus jednu novinku.
l Odpovídá těch sedmnáct skladeb
podle fanoušků i pohledu kapely?
V podstatě ano. Výsledek byl vlastně docela jasný, protože na všechny vybrané písničky existuje videoklip. Nebylo na tom nic
překvapivého a musím říct, že jsem s výběrem v podstatě spokojený. Kdyby ses mě
zeptal, jestli mi na tom albu chybí nějaká
srdcovka, asi by mě žádná nenapadla.
Musím ale přiznat, že tam přece jenom k malému podvodu došlo. V tom výběru byla i písnička Prase. Nám se ale nelíbí, tak jsme
výsledky hlasování trochu zfalšovali a Prase
na desce není.
l Je tam ale nová písnička Poslední
mohykán. Kde se vzala?
Vznikla loni na soustředění. My máme neustále rozdělaných asi deset písniček, ale pomalu nám trvá, než jim dáme konečnou
podobu. Poslední mohykán byl rozpracovaný
nejvíce, proto na něj padla volba.
l O čem je?
Je o tom, že čas strašně rychle utíká. Začínám si to uvědomovat nejenom já, ale
i spousta lidí kolem mě. Dost o tom spolu
mluvíme, a tak jsem nás tou písničkou chtěl
podpořit. Jsme na tom všichni stejně a nejsme v tom spěchu času sami.
l Přemýšlel jsi o tom, proč v dospělosti začne člověku čas utíkat rychleji než
v mládí?
Přemýšlel, ale k ničemu logickému jsem
nedošel. Mám hodně práce od rána do večera, mám rozdělaných tisíc věcí a nápadů,
no a do toho si uvědomuju, že jsem možná
už v půlce života. To je všechno, na co jsem
přišel.
l Ubíhá to rychle i vaší kapele. Čeká
vás tisící koncert. Jak jej oslavíte?
Oslavíme ho v Úvalech, kde se konává náš
festival Ouvalskej bigbít. Umělou trávu házenkářského hřiště pokryjeme gumou a odehrajeme dvouhodinovou show, na kterou si
pozveme spřátelené kapely. Zatím nám účast
přislíbili Čechomor, Kabát, Medvěd 009,
Škwor nebo Chinaski. Chceme také pozvat
všechny kámoše, kteří s námi kdy hráli,
a také všechny kapely, se kterými jsme kdy
spolupracovali. Vše se odehraje 9. září.
l Bude to takový malý festival?
Ne. Naši hosté s námi zahrají na pódiu
v našem programu. Nikdo z nich nebude hrát
vlastní set.
l Co bude po tom?
Dáme si „voraz“. Doteď jsme hráli jako na
běžícím pásu, nezastavili jsme se, byli jsme
neustále na cestách. Po tom tisícím koncertu
se zastavíme, stáhneme se z pódií a budeme se snažit připravit co nejlepší novou
desku. Budeme hrát pár koncertů na Slovensku a snad se podíváme i jinam do zahraničí.
Doma vystupovat nebudeme.
Také bychom chtěli vyjet na soustředění,
protože se nám v minulosti osvědčilo. Nejlepší věci v naší kapele vznikají, když jsme
daleko od domovů.
l Máte za sebou evropské turné se
skupinou Levellers. Nepomýšleli jste na
to, že byste měli vzhledem k originálnímu
zvuku svých písniček hrát v zahraničí
více?
My tu šanci trochu zaspali. Měli jsme se do
měst, kde jsme před pár lety s Levellers hráli,
po roce vrátit a zkusit to zlomit. Osobně si
dnes ale nejsem jist, jestli bych ještě dokázal
vést punkový život na cestách, spát někde po
šatnách nebo squatech a celé to dotovat. To
by nás totiž v případě, že bychom se chtěli
pokusit v zahraničí uspět, čekalo.
21.00 – Staropramen
Cool Lemon Stage
Day two of the Rock Fest
Day two of the Rock Fest kicked off under
the grey skies of Festival Park. Despite the
slightly unpleasant weather the Rock for
People’s upbeat spirit continues regardless of
the conditions. It was great to see the afternoon
festies smiling, drinking and enjoying
themselves in the muddy surroundings. Grey
skies and warm smiles to be seen all around.
For those not wanting to get down and dirty
in the mud, Rock for People have provided the
usual hangars with a selection of Czech &
Slovak bands playing various styles of rock. I
caught Luno, a five-piece playing psychedelic
rock with the heaviest keys and drums. Their
downtempo tracks were perfectly paired with
the moody lighting and dry ice piling off the
stage into the attentive audience. Luno’s lead
singer (Ema Brabcová) wooed the crowd into
an almost hypnotic state with her eery vocals
and heartfelt lyrics. If you didn’t see their show
in the CZ Talent and Jam Stage then I highly
recommend you seek out their music in the
future.
Yesterday’s line-up provided a little
something for everyone. For the pop side of
Rock & Roll: UK’s catchy songstress, Kate
Nash. For those interested in harder sounds
the thrashing Paramore brought pure energy
and enthusiasm to the T-Music Stage. Nash’s
show was an energetic fun- filled hour full of
well-written and well performed songs. Nash
connected with the audience immediately
encouraging them to keep their hands high
in the air and to enjoy the festival despite the
unseasonal weather conditions. Her unique
brand of humour and wit really shone through
during the show. Performing versions of her
songs with far more of a punk than pop
feel, backed by full female live band. Nash raced
through her set jumping and screaming through
a combination of her own original songs and
some covers. Nash paused briefly during the
show to slug an alcoholic drink and urged her
audience to do the same. It is a festival after all!
The slightly inebriated Nash finished her show
with a wild display of punk style antics,
screaming the lyrics to her well known hit ‘I Just
Want Your Kiss Boy’ while standing on her
keyboard.gnarly! A great performance in my
opinion, showing the slighty darker side of the
prim and prissy artist.
The night is still young. Many more great
acts to see and of course we have the great
opportunity to do it all again tomorrow. So
many bands to look forward to: My Chemical
Romance, Czech based Wohnout, Kele and
without a a doubt the most progressive
selection of dubstep and drum & bass
provided by Ty Vole?! label boss Trusty over
at the CZ Talent & Jam Stage.Don your
Wellies and your smile!
Craig Monts
www.expats.cz
5
White Lies:
Jezdit
na turné je poměrně podivná věc
Trojice z londýnského Ealingu je na světě
teprve čtvrtý rok. Výrazně na sebe upozornila
před dvěma lety debutovým albem To Lose
My Life..., které jí přineslo světový věhlas
a dobrou pozici pro druhou desku. Ta pod názvem Ritual vyšla letos v lednu a formace ji
bude propagovat i na Rock for People. Na
otázky odpověděl baskytarista a zpěvák
Charles Cave.
l Vaše první album To Lose My Life...
bylo přijato s velkým nadšením a kapela
se jím ihned proslavila. Jak vám to změnilo životy?
Změnilo to naši každodennost. Před natočením prvního alba jsme trávili hodně času
doma. Měli jsme čas se stále setkávat s přáteli a být s rodinou. Hned jak ta deska vyšla,
jsme ale najednou byli velmi zaneprázdnění.
Pořád od té doby cestujeme, jsme každý den
v jiné zemi, nebo minimálně městě. Máme
neustále nové zážitky z různých kultur.
V tomto smyslu to byla velká změna.
l Změnilo vás to i lidsky?
Ne, takové změny se odehrávají v delším
časovém horizontu. Ačkoliv, když se podívám
dva roky nazpět, určitě jsme trochu vyzráli
a pěvně doufám, že i zmoudřeli. Ale díky
tomu, že jsme si v kapele všichni tři hodně
blízko a jsme kamarádi už strašně dlouhou
dobu, na sebe v podstatě dohlížíme, aby to
s námi nezamávalo.
l Od začátku vás měla ráda britská
hudební média. Mají ve Velké Británii skutečně nad posluchači tak velkou moc?
Nikdy jsme ale neměli stoprocentně pozitivní reakce. Byly vždy spíš smíšené. I na
nové album byly skvělé recenze se čtyřmi
hvězdičkami, ale i ty se dvěma.
Někteří nás milují, jiní nenávidí, hodně se
to liší. Nicméně ano, tisk se v Anglii zdá být
stále vlivný. Předkládají totiž poměrně silné
argumenty, proč si nějaké album oblíbit
a koupit, nebo naopak.
l Téměř ve všech recenzích na vaše
první album byly zmíněny jeho temné
texty. Ovlivnila vás ta pozornost věnovaná
textům nějak, když jste psal texty pro nové
album?
Možná ano. Nicméně já nemám problém
psát víceméně o čemkoliv. V hlavě mám stále
mnoho témat, takže i nyní to byl přirozený
a bezbolestný proces.
l Zdá se, že ústředními tématy vaší
nové desky jsou náboženství a láska. Lze
to tak říct?
Ano, to jsou dvě zásadní témata. A je to tak
proto, že to jsou dvě velmi důležitá témata
v životě. Nebo by minimálně měla být. Vždy
to bude bezedný zdroj nápadů.
l Po vydání prvního alba jste se na
koncertech a festivalech začali setkávat
se slavnými muzikanty ze slavných kapel.
Jací lidé to jsou?
Občas to byla radost. Potkali jsme pár lidí,
kteří byli opravdu správní a velmi přívětiví. Je
moc hezké potkat hudebníky, o kterých slýcháte odjakživa, a zjistit, že jsou to fajn lidi.
Ale upřímně řečeno jsem ještě nepotkal nikoho, z koho bych byl vedle.
Například by se mi líbilo potkat Nicka
Cavea, Toma Waitse nebo David Byrnea.
6
Vlastně jediný můj hrdina, se kterým jsem
měl to štěstí se setkat, byl Paul Simon. Bylo
to po jeho koncertě v Londýně a byl to pro mě
velký zážitek.
l Ve vaší hudbě je mimo jiné patrný
vliv skupin Talking Heads a Joy Division.
Máte je rádi?
Tyhle dvě kapely zrovna ano.
l Setkáváte se s přirovnáními, které
vám radost nedělají?
Občas někdo zmíní třeba Interpol. Nic proti
nim nemám, ale nevidím tam tu podobnost.
Na druhou stranu mě těší třeba přirovnání ke
Kings of Leon, které jsme vždy rádi poslouchali.
l Producentem vašeho nového alba
Ritual je vedle Maxe Dingela, který s vámi
pracoval již na předešlé desce, i slavný
Alan Moulder (dělal s Nine Inch Nails nebo
Smashing Pumpkins). Proč jste si ho vybrali?
Hrálo v tom roli i to, že je velmi významný
producent skvělých alb, ale hlavně jsme
s ním měli dobré vztahy. Také se podílel na
minulé desce, mixoval ji. Už byl s naší hudbou spojen a byl pro ni nadšen. A my jsme
chtěli někoho, kdo už nás zná a komu můžeme plně důvěřovat.
On o tu práci stál a my jsme hodně stáli
o něj. A zapojili jsme ho do práce velmi staromódním producentským způsobem. Posílali
jsme mu od první chvíle dema a nápady.
Myslím, že i pro něj to byla velmi důležitá část
celého procesu. Řekl bych, že ho to potěšilo,
protože pracoval s mnoha opravdu velkými
kapelami, jejichž členové ale také měli
opravdu velká ega. A když za ním poprvé
vešli do studia, tak mu řekli „OK tady jsou
moje písničky, nahraj je“. A on musel ty písničky velmi rychle vstřebat a pochopit, kdežto
mi jsme ho zapojili od začátku.
l Co byla nejdůležitější rada, kterou
vám dal?
Víte, to byly maličkosti. On není jako dalajláma, který by pronášel nějaká zásadní hluboká a všeplatná moudra. Stačilo, že pečlivě
spolupracoval a neustále se snažil společně
s námi dosáhnout co nejlepšího zvuku.
l Ve které fázi vzniku alba jste vymysleli jeho název Ritual?
Hodně dlouho poté, co už bylo hotové. Dost
jsme s tím bojovali. Snažili jsme se vymyslet
opravdu pěkný název. Nakonec nás to jen tak
mimochodem napadlo. Rozhodně to nebylo
jasné už v době, kdy jsme nahrávali.
l Kdo jsou ty dvě dívky na obalu vaší
desky?
Kupodivu jsem je nikdy nepotkal. Ale
opravdu jsou to dvojčata, není to jedna zdvojená. Myslím, že žijí nedaleko Londýna.
Někdy bychom se s nimi asi měli setkat.
l Po úspěchu prvního alba jste procestovali půlku světa. Odnesli jste si nějaké důležité zkušenosti?
Jezdit na turné je poměrně podivná věc, se
kterou jsme se opravdu nedávno setkali poprvé. Vše jsme se museli učit od nuly. Nyní,
když už jsme si to zažili, je to docela pohoda.
Už víme, co očekávat. Důležité je počítat se
spoustou prostojů, během kterých se musíte
nějak zabavit. Vzít si knihy na čtení, filmy, nějakou hudbu. Příjemné je, že s námi pořád
jezdí stejní lidé - od osvětlovače, přes zvukaře až po manažera. Naštěstí si dobře rozumíme, a tak si spolu celkem užijeme legraci.
Divím se kapelám, které pořád někoho vyhazují a musí se pak neustále sžívat s novými lidmi. To si nedovedu představit. Mrzelo
by mě, kdyby kdokoliv náš tým opustil.
18.50 – T-Music Stage
My Chemical Romance:
Za hranicemi města se něco chystá
My Chemical Romance už v České republice hráli. Když před pěti lety vydali
skvělé a pro ně zásadně průlomové album
The Black Parade, dorazili pak do pražské
Tesla Areny. Přivezli s sebou tehdy jak písničky z nové desky, která je příběhem umírajícího kluka, tak i u nás tehdy již zřetelně
populární Billy Talent. Mnozí se tehdy
shodli, že kanadští hosté byli ten konkrétní večer zajímavější.
Doba se ale hnula a ukázala, že výraznějším písmem do historie rocku tehdy promluvili My Chemical Romance. Jmenované
album sbíralo ocenění jako na běžícím pásu,
za prodej dostalo dvě platiny, kapela se potloukala dlouhou dobu po světě, a když megaturné skončilo, byla tak vysílená, že si
musela dát před startem práce na nové
desce „voraz“.
Dnes už je zase všechno jinak. My Chemical Romance vydali loni album s dlouhatánským názvem Danger Days: The True Lives
Of The Fabulous Killjoys a ukázali, že když je
třeba stmelit se a navázat dobrým na dobré,
jsou na to už zralí. Novinka, která je jakýmsi
sci-fi příběhem mimozemských bytostí dělajících na zemi pořádek, se vskutku povedla.
Provokace
My Chemical Romance si svou pozici
upevnili a dovolili si dokonce revoluční provokaci. Narozdíl od mnoha jiných rockových
kapel povolili tvůrcům populárního hudebního
seriálu Glee, aby si pro své ptáčky-zpěváčky
vypůjčili jejich písničku Sing. Potom se pustili
do vysvětlování a zpěvák Gerard Way řekl:
„Je to náš způsob diverze. Chceme se tak
dostat do světa popu a zničit ho, nebo v něm
alespoň nadělat pořádnou škodu. Sing je
hymna proti společnosti, která je plná korporací a dohod. Jsme rádi, že se v Glee objevila.“
Zdá se, že tahle písnička funguje jak má.
Nedávno se do ní pustil zarputilý americký
pravicový politik Glenn Beck. Way zato na
jeho adresu poznamenal: „To, že ho ta písnička naštvala, je skvělá zpráva. Psali jsme ji
jako útok na ty, kteří sami s oblibou útočí. Je
skvělé, že rocková kapela může mít vliv i na
politiky.“
Way nicméně musel také vysvětlit, proč
jeho parta na své aktuální album Danger
Days: The True Lives Of The Fabulous Killjoys umístila několik vyloženě popových písniček, byť se popová klišé rozhodla
zesměšnit. „Když se nás na to lidé ptají,
vždycky říkáme, že to jsou záměrné výkyvy v
naší tvorbě,“ sdělil trochu nepřesvědčivě. Víc
toho neřekl, takže je třeba to brát jako postoj.
Druhý pokus
Než kapela vydala novinku Danger Days:
The True Lives Of The Fabulous Killjoys, muselo od emise předešlé desky uplynout přece
jenom trochu času. Way později prozradil, že
původně nahrála jiné čtvrté album. Mělo jiný
zvuk, byly na něm jiné písničky a formace o
něm nebyla až tak přesvědčená. Proto je hodila do stoupy a pustila se do díla nového,
nám už od loňska dobře známého.
„Udělali jsme zkoušku a pustili jsme ty
první písničky několika lidem. Ohlas byl na-
prosto chladný. Na to konto jsem si uvědomil,
že jsme ze sebe při tvorbě té desky nevydali
všechno, co v nás bylo. Měli jsme určitou krizi
a vzdálili jsme se tomu, co pro nás před vznikem The Black Parade představovalo skutečné hodnoty. Dělali jsme na tom celý rok,
ale ten materiál nakonec skončil na smetišti,“
osvětlil Way.
My Chemical Romance byli nicméně myšlenkově stále na vlně, na níž nastoupili už
před vznikem The Black Parade. Přáli si nahrát koncepční a ambiciózní album, alter ego
minulé desky. Mělo být na pomezí rockové
hudby a popu, také společensko-politické.
„Nakonec vznikla deska, která je v pravém
smyslu slova rocková. Nese provokaci, tak
jako ve svých písničkách provokovali Sex
Pistols nebo The Clash. Přitom jde o sérii písniček, které k sobě zdánlivě nepasují. Je to
současně metafora o tom, jak člověk bojuje
s korporacemi,“ vysvětluje Way.
Album v listopadu loňského roku debuto
valo na osmém místě americké prodejní hitparády Billboard 200 a v prvním týdnu se ho
ve Státech prodalo na 113 tisíc kusů. To je na
dnešní dobu super.
„Ta deska se inspirovala komiksem nazvaným The True Lives Of The Fabulous Killjoys.
Zamýšleli jsme ji vydat jako obdobu vysílání
pirátského rádia v roce 2019 z města, které
je pod politickou vládou, ale relativně dobře
se v něm žije, protože je v něm všechno načančané a každý se tváří mile a skvěle,“ dodává Way. „Za hranicemi města se ale něco
chystá.“
My Chemical Romance přišli na svět před
deseti lety v New Jersey. Založili je tehdy
zpěvák Gerard Way, kytaristé Ray Toro
a Frank Iero, baskytarista Mikey Way a první
bubeník Matt Pelissier.
Toho v roce 2004 vystřídal Bob Bryar, jenž
s kapelou vydržel do loňského května. Od té
doby je formace oficiálně ve čtyřech a bubeníka si najímá.
Radost z pádu rockové hudby
Členové skupiny My Chemical Romance mají nebývalou radost z toho, že rocková hudba
momentálně není módní. Tento zvláštní postoj vysvětlují tím, že rocková hudba je tím pádem
vzácnější, zajímavější a nebezpečnější.
Kytarista Ray Toro řekl: „Rock je na ústupu. V současné době je jeho poslouchání nemódní a prý i nedobré. To je ale skvělá zpráva, protože tím pádem je rock opět nebezpečný.
Když jsem byl kdysi mladý dlouhovlasý metalista, všichni se divili, jakou muziku poslouchám
a proč vlastně. Historie ale nakonec ukázala, že metal měl sílu. V současné době je to podobné s rockem.“
7
Festivalová
poznámka
Kateřinin světlý make-up
a věci, které na něm
závisely
Kate Nash hrála a zpívala jako o život.
Rok co rok je to stejné - tančí se stále.
Při Sum 41 diváci jančili jako pominutí.
Britská zpěvačka Kate Nash je fajn holka.
Fajn holka, která má ráda své jisté a ráda
dobře vypadá. Ne snad, aby se na případných fotografiích nemuselo tolik upravovat ve
photoshopu. Pouze proto, že chce vypadat
svěže. Jako miliony jiných fajn holek na
tomhle světě.
Včera měla Festivalovým novinám poskytnout před svým povedeným vystoupením rozhovor. Pozvala novináře, ovšem na místo
určení na první pokus nedorazila, protože to
nestihla. Úvodní termín tedy padl a brzy byl
stanoven druhý, pozdější. Novináři se na něj
opět sešli a koutkem otevřených dveří při čekání zahlédli, jak se Kate ve své šatně kulmuje a vypadá trochu sklesle.
Brzy se dozvěděli proč. Kate si zapomněla
make-up. Pro čtenářky je to termín naprosto
známý, pro čtenáře osvětluji, že jde o pokrývku pokožky, která způsobí, že pokrytá
osoba na pokrytém místě vypadá mladě,
skvěle, svěže a bez vrásek. Lépe řečeno měla by.
Není ale make-up jako make-up. Kate
Nash (a to už je skoro intimní informace) používá světlý. Shodou okolností ten, který
včera před naplánovanými rozhovory neměla.
Sháněl ho při tom celý tým, dokonce se zapojily i čekající novinářky a někteří novináři se
zamysleli, jestli nějaký make-up přece jenom
ve svém baťůžku nemají.
Na produkci festivalu sedí sličná dívka
Lucie, která má na starosti něco úplně jiného,
než obstarávat make-up hvězdám. Frmol,
který se kolem shánění požadované hmoty
pro Kate Nash spustil, se donesl až k ní. Když
se jí shánějící zeptali, jestli náhodou světlý
make-up nemá, odpověděla, že ho má „normálně v autě“.
Ihned byla vyhnána do vozu, aby jej přinesla, a výrobek pak byl spěšně doručen již
poněkud nervózní Kateřině Nash. Ta se zaradovala, neboť pochopila, že při podvečerním koncertu nikdo z diváků v prvních řadách
a ani ti v zadních následující den z fotografií
nepoznají, že má tu a tam na obličeji nějakou
nerovnost nebo nepatrnou vrásku. Měla svůj
světlý make-up, který dychtivě použila a pak
v klidu vystoupala na pódium.
Kdyby Kate Nash použila make-up nějaké
vášnivé fanynky, ta by byla přešťastná a blažená. Lucie z produkce jen podotkla: „Sháněli
make-up pro nějakou ženskou, no a já ho
měla.“
Kateřina ovšem make-up použila, ale nevracela. Našli se tedy dva odvážní mužové a
jedna žena, kteří se za ní pro tubu s přípravkem vypravili. Na chodbě zastihli manažera a
požádali ho o její vydání. Ten se usmál,
vstoupil za Kate do šatny a za chvíli půjčený
make-up přinesl zpět. A k tomu jako dárek pro
Lucku dva vzorky jiného kosmetického výrobku světové značky. Na památku.
Jaroslav Špulák
FESTIVALOVÉ NOVINY. Deník festivalu Rock for People 2011. Vydává a rozdává zdarma Ameba Production, pořadatel festivalu. Redakce: Šárka Hellerová, Michaela Trčková, Jaroslav Špulák, fotografie: Jakub Deml, grafické zpracování a úprava: Aleš Vítek. Toto číslo
vyšlo 4. 7. 2011.
8