Editorial - Blues Alive
Transkript
Editorial - Blues Alive
Editorial Vážení milovníci dobré muziky, festival Blues Alive letos slaví patnácté narozeniny, to je jistě důvod k symbolické oslavě. Za dobu své dosavadní existence akce získala vynikající postavení nejen mezi hudebními festivaly v Olomouckém kraji, ale i na celostátní a středoevropské scéně. Na blues a příbuzné žánry se zkrátka každoročně jezdí do Šumperka do tamního kulturního domu. Vyjmenovávat hvězdy, které se za uplynulých čtrnáct ročníků na Blues Alive vystřídaly, přesahuje možnosti mého úvodního slova. Proto se omezím pouze na konstatování, že jsem jako hejtman na festival patřičně hrdý a považuji jej za obrovskou reklamu pro Olomoucký kraj. Zároveň bych na tomto místě rád poděkoval organizátorům akce v čele s Vladimírem Rybičkou za patnáct let poctivé práce, která přináší své ovoce. Martin Tesařík hejtman Olomouckého kraje Vážení a milí návštěvníci festivalu, milí přátelé! Dovolte mi, abych vás všechny přivítal v Šumperku, který opět na několik dní ožije - letos již 15. ročníkem festivalu Blues Alive. Tato jedinečná přehlídka bluesové hudby pravidelně přivádí do města nejlepší muzikanty, ale také nejlepší publikum, což společně vytváří skvělou atmosféru v sále, předsálí i na všech ostatních místech, kde se hraje. Letošní ročník bude trochu jiný než všechny předcházející. Jednak proto, že slavíme půlkulaté jubileum, ale také proto, že jsme si při této příležitosti dovolili propojit Blues Alive s dalším oblíbeným šumperským „festiválkem“ Město čte knihu. Letos jsme se rozhodli na počest 15. výročí Blues Alive vydat a číst knihu s příznačným názvem ...a to je blues. Takže letos poprvé bude Šumperk blues poslouchat nejen ve formě hudební, ale i jako zajímavé čtení, jehož malý kousíček můžete slyšet i v průběhu Blues Alive. Přeji nám všem, aby ten letošní ročník byl zase o něco lepší než všechny předchozí, což je vždy snahou obětavých pořadatelů, kteří pro nás po celý rok zajímavou nabídku připravují. Užijte si hudby, užijte si Šumperka a bude pro nás velkým potěšením, když se budete rádi vracet i v dalších letech! Zdeněk Brož starosta města Šumperk Vážení a milí, tak je to tady. Patnáct let! To už člověk začíná dospívat, festival by dospělý měl být určitě. K jubileu si nadělil několik novinek. V Galerii Jiřího Jílka si můžete prohlédnout výstavu našich fotografů, kteří se svými snímky vracejí k předchozím ročníkům. Bonusové CD Vám letos nabízí desky dvě. Jedna je z loňského ročníku, druhá se ohlíží do minulosti Blues Alive. Náš festival se letos spojil s dalším šumperským festivalem Město čte knihu, a díky tomu je vám k dispozici kniha s názvem ...a to je blues. Netradiční je i čtvrteční večer sestavený z kapel ze zemí Visegrádské čtyřky, pátek nabízí účinkující, kteří se vám líbili při předchozích ročnících. A v sobotu si užijete nejen hlavní hvězdu Johnnyho Wintera. Těší mě, že vás můžu přivítat na „půlkulatém“ ročníku festivalu a popřát vám, jako každoročně, hodně skvělé muziky, báječnou atmosféru a třeba i setkání s lidmi, které máte rádi. Pěkné bluesové dny v Šumperku! Vladimír Rybička ředitel Domu kultury Šumperk Město Šumperk Město Šumperk bylo založeno v druhé polovině 13. století německými kolonizátory na místě zvaném Krásný vrch, odkud také pramení název (Schönberg – Šumperk). Město se zpočátku orientovalo na těžbu drahých kovů, postupně se však rozkvět hospodářské síly města začal zakládat na řemeslné práci s textilem. V průběhu vrcholného středověku a raného novověku se město dostávalo z rukou moravského markraběte do držav předních českých a moravských šlechtických rodů včetně nám nejznámějšího rodu Žerotínů, avšak v roce 1562 se šumperští měšťané z poddanství vykoupili a král Ferdinand I. jim udělil svobody královského komorního města. 17. století se neslo v duchu katastrof a pohrom, které začaly prohranou bitvou na Bílé hoře. Za účast na stavovském povstání Šumperk upadl do lichtenštejnského područí. Následující třicetiletá válka znamenala několik vpádů švédských vojsk do města, která ho vyplenila a vypálila. Sotva se Šumperští vzpamatovali z válečných útrap, město roku 1669 zachvátil velký požár; popelem lehlo téměř celé město. Hrůzy 17. století byly poté dovršeny nechvalně proslulými čarodějnickými procesy v letech 1679 – 1694. Za oběť jim tehdy padlo 25 obyvatel Šumperka a 56 osob z velkolosinského panství. V 18. století se ve světě obnovil věhlas šumperského textilu. Nastupující manufakturní výroba a následující průmyslová revoluce nastartovaly nebývalý rozkvět šumperské ekonomiky. V průběhu 19. století se do Šumperka přistěhovalo mnoho významných průmyslnických vídeňských rodin, které s sebou zvaly přední rakouské architekty. Ti město proměnili do takové výstavní podoby, že si Šumperk vysloužil přídomek „malá Vídeň“. Po peripetiích v období první republiky, druhé světové války a odsunu drtivé většiny německy mluvícího obyvatelstva Šumperk v druhé polovině 20. století stagnoval. Textilní průmysl ztrácel na významu, místo něj se do města nastěhoval těžký průmysl a původní zástavba ustoupila prefabrikované výstavbě panelákových sídlišť. Polistopadová doba však znamenala obrat. Šedé, nevzhledné a zubem času nahlodané budovy a zákoutí města se postupně opravami měnily. Šumperk se probudil do opětovné krásy a v tomto trendu nadále pokračuje. Svým občanům i návštěvníkům město nabízí nepřeberné množství kulturních, společenských, turistických i sportovních aktivit. K dispozici je profesionální herecký soubor divadla, stálé expozice i různé výstavy Vlastivědného muzea, moderními technologiemi nabité kino Oko, které nově umožňuje digitální projekci v systému 3D, kulturní dům proslul mnoha významnými akcemi, za všechny můžeme jmenovat festival BluesAlive. Město potom každoročně pořádá Slavnosti města Šumperka připomínající nejvýznamnější událost v jeho dějinách, koná se tu Mezinárodní folklórní festival a další zajímavé akce. Pro turisty i obyvatele Šumperka jsou v letní turistické sezóně připraveny tři tematické procházkové okruhy městem s průvodcem, rozhledy z radniční věže a nově otevřená stálá expozice Čarodějnické procesy v takzvaném Geschaderově domě. Řada sportovišť a sportovních zařízení se nabízí k nejširšímu aktivnímu využití, stejně tak ve městě působí mnoho sportovních klubů. Ti, kteří hledají pouze odpočinek, si jistě najdou v Šumperku místo. Rozlehlé a krásně upravené městské sady a parky lákají k promenádám a k posezení ve svých stinných zákoutích; stejně tak láká i velké množství restaurací, které nabízejí široký výběr z nejrůznějších českých i světových kuchyní. Ze Šumperka vede cesta k mnoha turistickým cílům, mezi nejbližší patří rozhledna na Háji a Městské skály, nedaleké Velké Losiny nebo přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně. Avšak Šumperk je hlavně ideálním výchozím bodem pro celý masiv Hrubého Jeseníku, ne nadarmo se Šumperku říká „Brána Jeseníků“. Regionální a městské informační centrum Hlavní třída 22, 787 31 Šumperk tel./fax: 583 214 000, e-mail: [email protected] www.infosumperk.cz Text: B. Vondruška, DiS. ihablues Novteáxtůkbln ues a o antologie ajnšmekry! f o r p en j a to ne Editoři, hudební publicista a dramaturg Blues Alive Ondřej Bezr a spisovatel Michal Šanda, se prostřednictvím antologie o 250 stranách pokusili postihnout, co znamená fenomén blues v hudbě i literatuře, nahlížený ze všech možných úhlů. Posloužily jim k tomu nejen písňové texty, mezi nimiž najdeme jak překlady americké bluesové klasiky (R. Johnson, Ch. Patton a spol.), tak klasiku i modernu českou (od E. F. Buriana a Voskovce & Wericha přes J. Suchého až po I. Hlase, J. Spáleného či P. Kalandru), tak příspěvky literární. Ty byly vybrány z americké (J. Kerouac, T. Williams, L. Hughes) i české literatury (V. Nezval, J. Kainar, V. Hrabě). Podstatnou část knihy pak tvoří příspěvky, napsané předními autory přímo pro tuto antologii. Mezi autory najdeme jak texty současných předních spisovatelů (mj. P. Šabach, J. Novák), tak hudebníků (V. Mišík, I. Hlas, O. Konrád, P. Streichl). Kniha je bohatě ilustrována fotografiemi (I. Prokop, T. Turek ad.) z historie festivalu Blues Alive. Město Chorzów Chorzów, který v letošním roce slaví už 753 let od první zmínky o městě, leží v samém centru tříapůlmilionové aglomerace. Ještě před několika lety patřil mezi průmyslová centra typická pro Horní Slezsko. Proměny v Polsku a patnáct let obrozené samosprávy měly vliv na změnu charakteru Chorzówa. Město zkrásnělo, vyvíjí se a využívá možnosti dané centrálním umístěním v regionu, vhodným cestovním spojením a přímým sousedstvím s Katovicemi – hlavním městem Slezského vojvodství. Těží i z toho, že má na svém území Vojvodský park kultury a oddechu se Slezským stadionem a jinými atrakcemi. V Chorzówě funguje více než devět tisíc hospodářských subjektů. Mezi nimi jsou firmy se zahraničním kapitálem, výrobní, obchodní podniky, firmy poskytující služby pro veřejnost a banky. Nejdelší obchodní pasáž v regionu je pravě chorzówská ulice Wolności s mnoha obchody, restauracemi a galeriemi. Svou atraktivitou přitahuje obyvatele okolních měst. Na území Chorzówa jsou dvě městské, jedna vojvodská a tři soukromé nemocnice. Chorzów je známý také díky skvělým muzikálům Divadla Rozrywki a Chorzówského kulturního centra. Důležitou kulturní institucí je muzeum, které má bohaté numismatické sbírky. Během několika posledních let se stal Chorzów také důležitým studentským centrem. Své sídlo tady má fakulta Vysoké bankovní školy z Poznaně, Vysoká škola správní Slezské univerzity, Hornoslezská vysoká škola podnikání pod záštitou Vysoké ekonomické školy v Katovicích, Hornoslezská vysoká pedagogická škola, Vysoká neveřejná škola informatiky a Fakulta rádia a televize Slezské univerzity. V síti chorzówských vzdělávacích zařízení jsou veřejné a soukromé základní školy, gymnázia, školní soubory a státní hudební škola 1. a 2. stupně. Obyvatelé mohou využít moderních rekreačních zázemí, koupališť otevřených a krytých, tenisových kurtů a sportovních hal. V poslední době vzniklo několik sídlištních a školních hřišť z umělým povrchem. Staví se gymnastické haly a moderní sportovní objekty. Největší atrakcí pro turisty je Vojvodský park kultury a oddechu. Na jeho území se nachází Hornoslezský etnografický park, lunapark, zoologická zahrada, planetárium a astronomická observatoř, soubor letních koupališti a Slezský stadion. Stojí zato také zmínit mezinárodní spolupráci města. Chorzów spolupracuje se šesti partnerskými městy v oblasti kultury, sportu, turistiky a v rámci studijních návštěv. S Ózd v Maďarsku a se Zlínem v České republice bude v tomto roce slavit desetiletí partnerských vztahů. Kromě spolupráce organizací a škol s organizacemi partnerských měst pořádáme akce v rámci vzdělávacích evropských programů. Chorzów je známý také jako Město Blues. Vychází tu čtvrtletník TWÓJ BLUES, jediný polský časopis, jehož celý obsah je věnovaný bluesové muzice, a pořádá se tu několik bluesových festivalů: Bluestracje, Gala Blues Top, Front Porch Blues czyli... Lauba Pełno Bluesa, Śląskie Brzmienie a Festiwal im. Ryśka Riedla Ku przestrodze. V Chorzówě se koná také poslední z hlavních koncertů šumperského festivalu Blues Alive a jsou tu taky vynikající bluesové kluby: Szuflada 15 a Sztygarka, kde se hraje blues celý rok. Všechno o nás je na internetové stránce www.chorzow.eu. Profily ZVA 12–28 BAND (SK) Už bylo mnohokrát řečeno, že „Zetvéáčka“ jsou (zřejmě) nejlepší slovenská bluesová kapela. Pravidelní návštěvníci BLUES ALIVE o tom vědí své, čtveřice kolem kytaristy a zpěváka Nora Červenáka v Šumperku hrála několikrát, poprvé na sedmém ročníku v roce 2002. Od originálního pojetí bluesových standardů se dopracovala k původní tvorbě, osobité jak hudebně, tak textově. Tu zachycují tři dosud vydaná „oficiální“ alba Hrubá múka, Za fúzy ma poťahaj a čerstvé letošní Z ruky zobať. Po výměně foukací harmoniky za housle získal ZVA 12-28 Band další svérázný prvek, který vnáší do groovové stavby písní specificky dřevní rozměr. Skupina je ozdobou klubové nabídky, ale i všežánrových festivalů na Slovensku i v České republice a na BLUES ALIVE patří pokaždé ZVA 12-28 Band k naprostým posluchačským jistotám. Ondřej Konrád & Gumbo (CZ) Harmonikář a zpěvák Ondřej Konrád patří k veteránům domácí scény, podílel se jako člen Blues Bandu Luboše Andršta a Petera Lipy na nahrávání vůbec prvního československého bluesového alba Blues z lipového dřeva (1984). Prošel mimo Ondrej Konrad jiné kapelami Union Blues, Binder-Konrád Blues Band či Šavle meče, v současné době hraje i v kapele Blues Session a Visegrád Blues Band, je vyhledávaným studiovým hudebníkem. Na konci 90. let minulého století postavil z mladých jazzových hudebníků kapelu Gumbo, se kterou poprvé vystoupil na V. BLUES ALIVE v roce 2000. Tehdy se ještě kapela zabývala takřka výhradně interpretací převzaté tvorby. V současné době většinu jejího repertoáru tvoří původní skladby s Konrádovými českými texty, které byly i základem debutového alba Aspoň jednu krásu světa (2008). Pro Gumbo je typické prolínání žánrů, vedle samozřejmých bluesových prvků v jeho písních najdeme i odkazy k jazzu, rocku, funky či šansonu. Boogie Boys (PL) Polské hosty Boogie Boys jsme viděli na X. ročníku BLUES ALIVE v roce 2005 a řada tehdejších návštěvníků na jejich divoké vystoupení stále s nadšením vzpomíná. Trojčlenná kapela, která u našich severních sousedů patří k nejpopulárnějším a ostruhy už si vysloužila i koncertováním po celé Evropě i zájezdy do bluesové pravlasti USA, se věnuje hudbě, kterou na šumperském pódiu s Boy gie Boo slýcháme pohříchu zřídka. Kapela, hrající v značně neobvyklé sestavě dvě piana a bicí, vznikla před osmi lety a čtenáři prestižního magazínu Twój Blues ji ve své výroční anketě už několikrát nominovali na její přední příčky. Ideálem Boogie Boys je typická hudba zakouřených černošských náleven, kterou si vepsali do názvu, ale i hudba duchovní – gospel. Nespokojují se ale jen s převzatým materiálem, nýbrž aplikují klasické postupy i na vlastní autorskou tvorbu v polštině. Vystoupení Boogie Boys bude velkým návratem velké (byť početně skromné) kapely. Karen Carrol & Mississippi Grave Diggers (HU, USA) Kapela, ve které se sešlo hned několik mimořádně zajímavých hudebních osobností. Skupinu The Mississippi Grave Diggers založil v roce 1999 frontman i u nás dobře známé maďarské revivalové party Dr. Valter & The Lawbreakers, harmonikář Andor Oláh. Angažoval do ní mimo Karen Carrol Profily jiné houslového virtuóza Frankieho Látó, muzikanta, který bral ve Francii pět let hodiny jazzových houslí od fenomenálního Didiera Lockwooda a který do stávajícího projektu vnáší prvky svého nejmilovanějšího hudebního žánru, gipsyswingu. The Mississippi Grave Diggers pět let doprovázeli zpěváka Big Daddyho Wilsona, od roku 2007 v jejich „přední linii“ stojí americká zpěvačka a kytaristka Karen Carrol, umělkyně, o které se sami její kolegové neváhají vyjadřovat jako o „černé čarodějnici“ – přičemž bluesová muzika je nejspíš jediný obor lidského konání, kde takový přídomek značí ten největší obdiv a nevyvolává podezření z „politické nekorektnosti“. Ladě (CZ) Jedni z vítězů letošního ročníku vyhledávací soutěže BLUES APERITIV tradiční bluesovou škatulku překračují všemi směry, ale přitom paradoxně snad nikoho nemůže napadnout, že by jejich účast na scéně, zasvěcené na celý večer bluesové Lade muzice, byla nepatřičná: právě kapely jako Ladě totiž posouvají žánry kupředu a dávají jim punc osobitosti. Přesvědčili o tom ostatně nejen ve zmíněné soutěži, ale i na letní části BLUES ALIVE, která se letos poprvé odehrála v rámci festivalu v Boskovicích, kde patřili k nejlépe přijatým účinkujícím. Ladě se dají ve zkratce označit třeba jako „jam session Toma Waitse s Billem Frisellem“. Oním „Waitsem“ je v tomto kvartetu, hrajícím s občasnými dalšími hosty, charismatický zpěvák Michael Kubesa, „Frisellem“ kytarista Petr Uvíra. Gary Lucas (USA) Vystoupení kytaristy Garyho Lucase je jedním ze splacených dluhů festivalu BLUES ALIVE. Ač není ryzím bluesmanem, nýbrž typickým hudebníkem crossoverovým, ke kořenům americké hudby má mimořádně blízko, což prolíná prakticky celou jeho kariérou. Lucas proslul jako někdejší spoluhráč alternativního guru – ale také zásadního bluesového inovátora – Captaina Beefhearta. Jeho následná kariéra se odvíjela po několika liniích – s jeho vlastní rockovou kapelou Gods And Monsters, v rámci sólových projektů, při kterých bohatě využívá elekGary Lucas troniky, a naopak při spolupracích v rámci tak či onak „kořenné“ hudby, mimo jiné s již zemřelým kultovním písničkářem Jeffem Buckleym nebo slavnou zpěvačkou Joan Osborne. Lucas má v oblibě hudbu bluesovou, jazzovou, country, stejně jako takové kuriozity, jako je starý čínský pop. Patří k nemnoha hudebníkům, které posluchač pozná po několika tónech, zejména při hře na elektrickou kytaru. Lucasův specifický zvuk a výraz, stejně jako vyloženě „osobní“ hráčské prvky, se vinou celou jeho diskografií bez ohledu na to, zda hraje zrovna blues, alternativní hudbu, tvrdý rock nebo komornější žánry. K Česku má Lucas velmi přátelský vztah – není divu, část jeho předků pocházela právě ze střední Evropy. Už za totality navázal tvůrčí partnerství s undergroundovými legendami Plastic People Of The Universe, Půlnoc a Dg 307, v 90. letech se podílel spolu s britským zpěvákem Patem Fulgonim, českou freejazzovou zpěvačkou Mirkou Křivánkovou a dalšími hudebníky na projektech studiové alternativní skupiny Urfaust Pražská strašidla a Faust And Margaret. Do České republiky rád zajíždí koncertovat, několikrát tu představil mimo jiné i svůj stěžejní opus, živě hranou scénickou hudbu k německému expresionistickému filmu z 20. let Golem, ztvárňujícímu známou pověst z pražského židovského ghetta. Zatím naposledy v Česku Lucas koncertoval vloni v rámci projektu Chase The Devil, ve kterém se zpěvákem Deanem Bowmanem představoval vlastní vizi gospelu a blues. Program, se kterým se představí na letošním BLUES ALIVE, bude připraven přímo pro tuto příležitost a měl by potěšit jak ctitele „dřevních“ podob žánru, tak ty, kteří si libují v experimentování s bluesovým idiomem. Louisiana Alley (USA, CZ) Jedni z vítězů letošního BLUES APERITIVU jsou seskupeni kolem amerického zpěváka a kytaristy Davida Gorea, bývalého frontmana známých The Cell, se kterými objel kus Evropy i USA a zahrál si před několika hvězdami světových jmen. Pro kapelu je příznačná směs energického a drsného elektrického blues rocku přes jižanské boogie až po nápadité a citlivé balady. Působivé a ostré vokály v jižanském David Gore stylu, kytarové dvojhlasy, hammondky a nekompromisně šlapající basa s bicími dodávají Louisiana Alley plný zvuk, který zvedl ze židlí už nejedno hlediště – a to šumperské jistě nebude výjimkou. St. Johnny & The Sinners (CZ) Kvarteto českých muzikantů, kteří se zaměřují na různé hudební styly Ameriky padesátých let, především na blues, rock & roll a rockabilly, vloni jednoznačně přesvědčilo porotu BLUES APERITIVU a stalo se jedním z jeho vítězů. Kromě kytaristy a zpěváJohny & ka Jana Stehlíka a rytmiky kapelu tvoří foukačkář Charlie Slavík, St. The Sinners šumperskému publiku dobře známý z kapely Highway 61 a dua s Lubošem Beňou. Kapela čerpá jak z arzenálu známých černošských bluesmanů (Mississippi John Hurt, Big Bill Broonzy, Lightnin’ Hopkins, Muddy Waters, Little Walter, Jimmy Rogers), tak z repertoáru jejich bílých kolegů (Hollywood Fats, Carl Perkins, Elvis Presley) a ve stejném duchu psané vlastní tvorby. Kapela pod tímto názvem debutovala vloni zdařilým albem Picture Of My Life. RETRO XV. Zatímco při „běžných“ ročnících BLUES ALIVE se festivalová dramaturgie snaží do programu zařazovat zahraniční umělce neokoukané, tedy takové, kteří na festivalu – a nejlépe ani v České republice – ještě nehráli, pro jeden večer patnáctého ročníku se rozhodla učinit výjimku z tohoto pravidla, ba přímo toto pravidlo postavit na hlavu. Během pátečního večera se vám tak naopak znovu představí pět umělců a kapel, které už jste na BLUES ALIVE v minulých letech viděli a podle tehdejších reakcí se dalo soudit, že jejich bloky patřily k příjemným okamžikům toho kterého ročníku. Při výběru těchto účinkujících bylo nicméně přihlíženo k tomu, aby letošní vystoupení nekopírovalo to minulé – a věříme tedy, že páteční večer bude pro vás sice setkáním se „starými známými“, ale ve většině případů ve zcela odlišném kontextu. Pat Fulgoni & Lukáš Martinek Band (GB, CZ) Historie bluesového projektu britského zpěváka Pata Fulgoniho je úzce spjata s festivalem BLUES ALIVE. Byl totiž historicky prvním, připraveným přímo pro tuto akci, a to už na tře- Pat Fulgoni Profily tím ročníku v roce 1998, o dva roky později se opakoval. Mezitím stačil Fulgoni, jinak frontman známé britské kapely Kava Kava, jež se zabývá směsí funky, dubu a psychedelie, natočit v pražském studiu Faust Records čistě bluesové album The Dark Side Of The Blues s českými hudebníky. Fulgoni má ostatně k české scéně velmi blízko, podílel se i na dvou albech alternativní studiové kapely Urfaust (Pražská strašidla a Faust And Margaret), na kterých si kromě českých muzikantů zahrál i americký kytarista Gary Lucas, jeden z dalších hostí letošního ročníku BLUES ALIVE. Pat Fulgoni vystoupí letos opět s kapelou kytaristy Lukáše Martinka, který v době zpěvákova „nárazového“ vstupu na českou bluesovou scénu zastával pozici „zázračného dítěte“. Dnes je Lukáš Martinek etablovaným hudebníkem, jedním z nejuznávanějších bluesových kytaristů, co česká scéna má. Kromě toho se vypracoval i ve velmi vyhledávaného studiového zvukaře, jehož jméno čteme na řadě významných alb zejména z oblasti jazzové hudby. Johnny Mars & Michael Roach (USA) Pravidelný návštěvník BLUES ALIVE nejspíš nad tímto spojením překvapeně kroutí hlavou. Johnny Mars, svého času přezdívaný „Jimi Hendrix foukací harmoniky“, byl na III. ročníku festivalu v roce 1998 historicky prvním známým Američanem, který v Šumperku vystoupil – a jeho show, postavená na hypermoderním zvuku nástroje, proháněného elektronickými efekty, do jisté míry předurčila jednu z dramaturgických linií festivalu na léta dopředu. Kytarista Michael Roach, Mars and Roach který hrál na BLUES ALIVE poprvé o rok později, je Marsovým pravým opakem. Vyznává tzv. piedmontský bluesový styl, postavený na virtuózní hře na kytaru, v níž jsou velmi podstatné ragtimové prvky, a celkovým stylem svého projevu budí spíš iluzi 20. let minulého století než žhavé současnosti. A přesto se oba umělci už před několika lety ustavili v duo, které s velkým úspěchem míchá oba přístupy, Roachův revivalový a Marsův hledačský, ve prospěch jediného společného jmenovatele: ve prospěch blues. Corey Harris (USA) Na tom, že je Corey Harris skutečnou celebritou současné bluesové scény, se shodují kritici renomovaných odborných časopisů, pořadatelé nejdůležitějších žánrových festivalů, stavějící jej do hlavních časů, ale i fanoušci bluesové hudby a představitelé souvisejících uměleckých oborů. I když by mohly některé jeho zvláště rané nahrávky svědčit o opaku, Corey Harris není žádný lidový umělec z lůna bavlníkové plantáže – takoví už se dávno nerodí. Je naopak v nejlepším slova smyslu „bluesovým intelektuálem“, což však v jeho případě ani zdaleka neznamená učeneckou zatuchlost a profesorský přístup k věci. Vystudoval antropologii, na několika cestách do Kamerunu se zabýval africkými jazyky, ale i tamní hudbou ve společenském kontextu, a jak se zdá, životním posláním se mu stalo uvádění svých výzkumů do praxe. V posledních letech do svého arzenálu výrazně přibral i nakažlivé karibské rytmy. Corey Harris Corey Harris se narodil v roce 1969 v Denveru, na kytaru začal hrát ve dvanácti letech jako samouk, inspirován deskami Lightnin´ Hopkinse, které milovala jeho matka. Renomé mu nejprve přineslo pozvání do prestižních klubů v New Orleans, do kterého se přestěhoval, a následně podpis smlouvy s jednou z nejrenomovanějších bluesových vydavatelských firem Alligator. Debut Between Midnight And Day (1995) sklidil značný ohlas – i proto, že se přesně strefil do doby, která po letech opět přála akustickému bluesovému revivalu, představovanému dále osobnostmi, jako jsou Keb´ Mo´, Eric Bibb, Guy Davis či Alvin Youngblood Hart. Další album Fish Ain´t Bitin´ (1997) se neslo v podobném duchu, Harris však zvýšil důraz na vlastní tvorbu a v několika skladbách ke své resofonické kytaře trochu kuriózně přidal neworleanskou dechovou sekci. Zásadním zlomem v jeho kariéře bylo o dva roky později album Greens From The Garden. S kapelou 5x5 (Victor Brown - baskytara, Johnny Gilmore - bicí), s níž se poprvé představil na IX. BLUES ALIVE v roce 2004, začal směřovat k eklekticismu, který je od té doby pro jeho tvorbu příznačný dodnes: již tak široce prezentovaný bluesový idiom je obohacen o prvky karibské a africké hudby. Pro Alligator natočil Corey Harris ještě v roce 2000 poněkud klasičtější, i když opět výborné společné album s neworleanským pianistou Henrym Butlerem Vü-Dü Menz, a s dalším projektem přestoupil k dalšímu význačnému vydavateli Rounder. Na albu Downhome Sophisticate (2002) došel ve své „všežravosti“ ve smyslu komplexního chápání černé hudby zatím nejdále – vedle akustických i plně elektrických bluesovek zde slyšíme i písně ve stylu afrického „pouštního blues“, houpavé karibské rytmy, funkové figury, ba i elektronický experiment. Práce na Scorseseho dokumentárním filmu Feel Like Going Home, součásti slavné bluesové série, přivedla Coreyho Harrise na myšlenku natočit album, které by výmluvně vykreslilo souvztažnost amerického blues a západoafrické lidové hudby. Za spolupracovníka na projektu Mississippi To Mali si vybral malijského kytaristu Aliho Farku Toureho, hvězdu world music, dobře známou např. ze společného alba s Ryem Cooderem Talking Timbuktu (oceněného Grammy 1995). Společné jamy obou kytaristů s dalšími muzikanty jsou nejen jasným svědectvím o společném kořeni geograficky značně vzdálených žánrů, ale také silným posluchačským zážitkem. Poslední album pro Rounder neslo název Daily Bread (2005) a vykazovalo jasné znaky Harrisova stále silnějšího příklonu k fenoménu reggae, v němž kytarista spatřuje paralelu k bluesovému výrazu. Tato tendence se potvrdila i na posledních dvou albech, natočených pro další „lahůdkářský“ label Telarc: Zion Crossroads (2007) a blu.black (2009). Na letošní „vzpomínkový“ koncert BLUES ALIVE ovšem nepřijíždí Corey Harris jako nový vyslanec jamajské hudby, nýbrž – a pořadatelé festivalu věří, že to stálé návštěvníky potěší dvojnásob – se sólovým programem, stavícím naopak na jeho vlastních kořenech a blížícím se obsahu jeho prvních dvou, podle některých kruhů dosud nepřekonaných alb. No Blues (ISR, NL, USA) Vystoupení mezinárodní skupiny No Blues bylo pro většinu návštěvníků XII. BLUES ALIVE v roce 2007 naprostým šokem. Kapela potvrdila, že blues je ideální prvek pro míchání stylů, žánrů a výrazů. Soubor patří k nejzajímavějším představitelům současné world music, je platformou pro jindy neslýchané křížení blues, country a arabské lidové hudby. U zrodu kapely stál holandský kytarista Ad van Meurs, jeho krajan s kontrabasem Anne-Maarten van Heuvelen a v Holandsku žijící palestinský virtuóz na arabskou lout- No Blues Profily nu oud Haytham Safia, posléze se základní trio rozrostlo o súdánského bubeníka Osamu Maleegi a zpěvačku a producentku Ankie Keultjes. Pro styl, který „mičurinským“ křížením vypěstovali, používají název „Arabicana“, skládají v něm vlastní písně i do něj upravují známé bluesové songy, spirituály či americké lidovky. U prestižního vydavatelství Rounder vydali No Blues zatím tři alba: Farewell Shalabiye v roce 2005, Ya Dunya roku 2007 a o rok později zatím poslední Lumen. Všechny desky sklidily nadšené recenze v celém světě, ba i u nás. Recenzent českého časopisu UNI o předposledním albu mimo jiné napsal: „Do arabských melodií se krásně zadírají skluzy Meursova dobra, v bluesových písních zase úžasně perlí Safiův mistrovský oud, ale nejde o účelovou ,hudební kuriozitu´. Nemám tušení, jak tenhle nápad vznikl, ale působí přirozeně jako sofistikovanější výsledek jam sessionu v obýváku některého ze zúčastněných. Variace na zlidovělé bluesovky Rambling On My Mind či Hard Time Killing Floor, původní countryovky typu Hardened World či Black Cadillac, hodně arabské instrumentálky Shurooq nebo Longa Shahnaaz – to všechno drží neuvěřitelně pohromadě, bez ostentativních proklamací. Skvělé, sežeňte si to.“ Film: Blues Brothers (1980) Jeden z nejvtipnějších hudebních filmů všech dob má na svědomí herecko-muzikantská dvojice John Belushi a Dan Aykroyd spolu s režisérem Johnem Landisem. Snímek inspirovaný zčásti starými groteskami, má kořeny v původně kabaretním programu obou protagonistů, k nimž Belushiho – a teď pravidelní návštěvníci BLUES ALIVE zbystří – inspiroval v 70. letech jeho tehdy mladinký přítel Curtis Salgado, ano, týž, Blues Brothers který byl jednou z hlavních hvězd našeho festivalu v roce 2008. Právě podle něj se také ostatně jedna z hlavních postav, ztělesněná swingovou legendou Cabem Callowayem, jmenuje Curtis. Ve filmu ve větších či menších rolích figuruje řada velmi slavných osobností z oblasti bluesové a soulové muziky: James Brown, Aretha Franklin, Ray Charles či John Lee Hooker. Nemluvě o doslova „dream teamu“, který tvoří doprovodnou kapelu Blues Brothers, ve které hraje třeba kytarista Steve Cropper nebo basista Donald „Duck“ Dunn. Film Blues Brothers v českých kinech nikdy nebyl nasazen, jeho projekce v rámci BLUES ALIVE bude tedy jednou z mála příležitostí vychutnat si tuto absolutní klasiku na velkém plátně. Tematické odpoledne - Písničkářky Nikým zprvu nepozorována, začala se někdy po roce 2000 vzdouvat na české hudební scéně „nová vlna“ mimořádně zajímavých písničkářek. Autorek a interpretek písní, které nespojuje ani tak tvůrčí rukopis, hudební styl či instrument, na který se doprovázejí, jako spíš snaha jít až na dřeň osobní výpovědi. Čtyři písničkářky, které se představí v rámci tradičního Tematického odpoledne BLUES ALIVE, patří k nejzajímavějším zástupkyním této scény. Každá je úplně jiná, každá je nezaměnitelná a každá stojí za bedlivou pozornost. Jana Šteflíčková (CZ) Jedna z nejvýraznějších současných českých písničkářek a herečka Studia Ypsilon začala sice svou hudební dráhu před čistě folkovým publikem, o čemž svědčí její vítězství v soutěži největší přehlídky tohoto žánru Zahrada v roce 2006, v posledních letech se ale její tvorba stále patrněji oprošťuje od klasických va licko Jana Stef žánrových vymezení a zcela volně se dotýká i blues, jazzu, šansonu a rocku. Písně Jany Šteflíčkové jsou postaveny na netradiční hře na kytaru, zajímavých harmoniích, textech plných originálních obrazů i slovních hříček. Mezi českými písničkářkami patří i k nejlepším zpěvačkám, na jejím širokém výrazovém rejstříku jsou znát i bohaté zkušenosti s příležitostným zpěvem jazzových standardů, v komunikaci s publikem se zase nezapře herecká zkušenost. V současné době Šteflíčková pracuje na svém druhém albu. Žofie Kabelková (CZ) Písničkářka Žofie Kabelková vydala na podzim loňského roku svou druhou autorskou desku Peřiny z vody, za které byla v rámci žánrových cen nominována na cenu Anděl 2009. Ačkoli má písničkářka za sebou minulost v ryze folkové oblasti Zofie Kabelkova (včetně účasti na festivalech Porta či Zahrada), její současná tvorba tuto škatulku daleko přesahuje. „Peřiny z vody jsou vynikajícím příkladem toho, že český folk vykročil - alespoň v případě těch nejzajímavějších osobností - z umělého ghetta,“ píše server iDNES.cz. A týden.cz jej doplňuje: „Písničky, které se z alba linou, mají stejně tak blízko k islandské nezávislé scéně jako k tomu, co třeba u nás prezentuje Lenka Dusilová s Eternal Seekers nebo na svých starších nahrávkách nabízeli slovenští Longital.“ Terezie Palková (CZ) Patří mezi nejoriginálnější tváře písničkářské scény, jejíž vlna se po roce 2000 vzedmula. Ve svých písních, v nichž se doprovází střídavě na klavír a akordeon, provází posluchače s hlubokým ponorem, ale zároveň znatelným nadhledem a svérázným vtipem nejintimnějšími zákoutími ženského světa. Její projev má hodně blízko k šansonovému „divadlu světa ve třech minutách“ a je výrazně poznamenán bohatou hereckou, ale i klaunskou zkušeností. Terezie Palkova Martina Trchová Trio (CZ) Pražská písničkářka si připsala několik festivalových vítězství (Folkový kvítek, Porta, Zahrada). V roce 2005 vydala debutové album Čerstvě natřeno, na němž se podílela plejáda výMartina znamných hostů, mj. Vít Sázavský, Zdeněk Vřešťál nebo Žofie Trchova Trio Kabelková. Přes nejrůznější personální změny vykrystalizovala současná podoba skupiny, v níž Trchovou doprovází kytarista Patrik Henel a kontrabasista Radek Polívka. Trio letos vydalo album Takhle ve mně vyjou vlci v produkci Michala Němce (Jablkoň). K jeho potemnělému ladění recenzent říká: „Trchová netrpí intelektuálními depresemi, na ty je v sedmadvaceti už pubertě odrostlá a není ani zdaleka žádná ´stará mladá´. Její nejistota je postojem vnímavého člověka, který ví, že ne všechno se ve světě jeví takové, jaké to ve skutečnosti je. A že je ideální se (k) tomu postavit bez póz.“ Kŕdel’ divých Adamov (SK) Mladá kapela si dala neobvyklý název podle literární trilogie slovenského spisovatele Ladislava Ťažkého. Vznikla v roce 2006 v Trnavě, místě s nepochybně největší hustotou bluesových hudebníků na metr čtvereční na celém Slovensku. Kapela většinou hraje bluesrock, ale „není to jediný styl, se kterým se její členové ztotožňují“, říká o sobě sama kapela na webových stránkách a přidává hrůzyplný zápis zážitků z prvních štací Krdel divych Adamov své kariéry. Od té doby se mnohé změnilo a Kŕdeľ divých Adamov dokázali natolik zaujmout mezinárodní porotu letošního Blues Aperitivu, že je vybrala k zahájení finálového koncertu letošního půlkulatého BLUES ALIVE. The Roosevelt Houserockers (AT) Pověst o BLUES APERITIVU jako soutěži, které má smysl se zúčastnit, zjevně putuje už celou střední Evropou. Z loňských dvou přihlášených kapel z Rakouska porota vybrala právě tuto, trio, které se zvukem inspiruje u těch nejsyrovějších The Roosevelt Houserockers Profily hudebníků z Chicaga: Hound Doga Taylora, Elmorea Jamese a dalších podobných „výtečníků“. Nejen zvukově, ale i vizuálně skupina působí, jako by ji přesadil přímo z chicagské ulice, v lepším (či horším?) případě z laciné nálevny, kde vyhrává za pár drobných nebo aspoň panáka whisky. Muzikanti s rozkošnými přezdívkami Mud (kytara, harmonika, zpěv), Blindfinger (kytara, zpěv) a Ty (bicí, harmonika) už vloni ve foyer nabídli vrchovatý kopec zábavy, o jaké se asi většině bluesových posluchačů zdá v těch nejodvázanějších snech. Letos se totéž pokusí (jistě úspěšně) zopakovat na hlavním pódiu. Juwana Jenkins & The Mojo Band (USA,CZ) Nový, speciálně pro BLUES ALIVE připravený projekt v Praze žijící zpěvačky, pocházející z americké Philadelphie, a našeho předního harmonikáře Charlieho Slavíka (ten vystoupí na letošním ročníku festivalu už podruhé, po pátečním bloku s kapelou St.Johnny & The Sinners). Charismatická a velmi atraktivní zpěvačka je obklopena Juwana Jenkins „old school bluesovou“ kapelou, která klade důraz na autentický zvuk, ale také energii a průraznost nekompromisního swingujícího buldozeru. Za tím účelem obsadil Slavík novou dvougenerační kapelu vesměs špičkovými domácími muzikanty kytaristou Marcelem Flemrem počínaje a bubenickou legendou Petrem Eichlerem zdaleka nekonče. The California Honeydrops (USA) Leader kapely, zpěvák, kytarista a trumpetista Lech Wierzynski má sice polské jméno a jako místo rodiště v pasu uvedenu Varšavu, už od dětských let ale žije ve Spojených státech a lze prohlásit, že je čistokrevným Američanem. Minimálně co se týče muzikantského projevu, do kterého se promítá skoro všechno, co za něco stojí z odkazu americké hudební tradice: blues, gospel, jazz, zydeco, rhythm´n´blues. Jeho pětičlenná kapela The California vznikla v roce 2007, nejprve jako pouliční ps ro yd Hone sdružení, vyhrávající na nárožích a stanicích metra v kalifornském Oaklandu. Během usilovného koncertování si vypracovali The California Honeydrops vlastní styl, který jim umožnil stále častěji hostovat v klubech a dalších oficiálních scénách. Šířící se dobrá pověst otevřela skupině posléze i prostor mimo původní domácí působiště. Mají na kontě zatím tři alba B Sides, Soul Tub a Spreadin´ Honey. Zatím největšího úspěchu se bezpochyby kapele dostalo koncem loňského roku, kdy byla nominována v kategorii Debut roku v nejprestižnější světové žánrové anketě Blues Music Awards. Po nějakém čase tedy na BLUES ALIVE budeme svědky vystoupení zatím relativně neznámé kapely, o které možná za pár let budeme slýchat superlativy. Justin Lavash (GB) Američtí a irští předkové zřejmě předurčili britského kytaristu, zpěváka a písničkáře Justina Lavashe k citlivému vnímání klasických hudebních zdrojů současné hudby, zejména blues a folku. Ve vlastní autorské tvorbě dokáže nejen využívat klasických prvků těchto kořenů, ale také je obratně přetvářet k obrazu svému. Lavash, který žije v Česku, avšak pravidelně vyjíždí na turné po celé Evropě, je v posledních zhruba dvou letech ozdobou mnoha festivalů různých žánrů i programové nabídky prestižních klubových pódií. Na Lavashově tvorbě je oceňována nejen písničkářská osobitost, ale i jeho bravurní hra na kytaru a zpěv. Není divu, své kvality zoceloval v Anglii i USA coby sideman a aranžér v řadě projektů všech žánrů, při častých návštěvách Francie zase pronikl k specifické emocionálnosti šansonů, kterou lze z jeho tvorby také vycítit. Rozhodně se jedná o jednu z nejzajímavějších a nejkomplexnějších osobností, na které lze na současné scéně v Česku narazit. Justin Lavash Johnny Winter (USA) „Vidina toho, že jednou na BLUES ALIVE vystoupí Johnny Winter, kterého obdivuji už od svých puberťáckých let, byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem nabídku stát se členem týmu tohoto festivalu před dvanácti lety přijal,“ říká dramaturg BLUES ALIVE Ondřej Bezr. Přestože je slušné přiznat, že šumperské pódium není první v Česku, které tohoto slavného kytaristu a zpěváka hostí, festival je pyšný na to, že jej může letos obsadit do pozice hlavní hvězdy. S takovým jménem je oslava půlkulatého výročí skutečně plnohodnotná. Johnny Winter je totiž jedním z těch, kteří definovali moderní bluesovou kytarovou hru, na jeho jméno přísahají tisíce následovníků po celém světě – ale žádnému z nich se nepodařilo dosáhnout takového věhlasu. Už proto, že Winterův hráčský styl je naprosto originální, nenapodobitelný a snadno rozpoznatelný po prvních tónech. A nejde jen o obdivuhodnou techniku a rychlost jeho pověstných „okovaných prstů“, ale především o stoprocentní prožitek žánru, přímé spojení s jeho kořeny a soulad mezi stylem hry, zpěvu a výběrem repertoáru. Johnny Winter je rodilý Texasan, narodil se v Beaumontu v roce 1944 a už odmalička muzicíroval s mladším bratrem Edgarem, klávesistou a saxofonistou, který si vydobyl velkého uznání zejména v 70. letech. Oba sourozenci se k sobě v různých etapách kariéry nadále vraceli. Výborné debutové album, nazvané stroze Johnny Winter, vydal kytarista v roce 1969, téhož roku, kdy jeho hvězda zazářila i na nejvýznamnějším hudebním festivalu všech dob ve Woodstocku. Postupem času se Winter od ortodoxního elektrického blues, na kterém vyrůstal, mírně odklonil k písničkovějšímu rocku, který hrál s kapelou, jež dala jméno jeho albu z roku 1970 – Johnny Winter And. Divoká doba, divoká hudba a divoký životní styl kytaristu vehnaly do náruče drog, ze které se dokázal vymanit a natočit v roce 1973 comebackové album s příznačným názvem Still Alive And Well, z jeho „nebluesových“ jedno z nejlepších. Ve druhé polovině 70. let Johnny Winter znovu nalezl svoje bluesové kořeny díky producentské a hráčské spolupráci na čtyřech albech génia klasického chicagského blues Muddyho Waterse, z nichž všechna obdržela cenu Grammy. S Watersovou kapelou také natočil roku 1977 vlastní desku Nothin´ But The Blues, jež byla jakýmsi „programem“ pro cestu, již si zvolil, jak se zdá, na celý zbytek kariéry. Zcela zásadním okamžikem pro jeho bluesovou tvorbu byl podpis smlouvy s prestižním chicagským labelem Alligator, u něhož vydal v letech 1984 – 1986 postupně tři vynikající alba Guitar Slinger, Serious Business a Third Degree, která patří bez nadsázky k tomu nejlepšímu na poli elektrického blues druhé poloviny 20. století. V souvislosti s narůstajícími zdravotními problémy se Winterova činnost v 90. letech poněkud zpomalila, ještě na začátku dekády nicméně stačil natočit další Profily Johnny Winter perlu své diskografie Hey, Where´s Your Brother?. Nepříliš dobrá tělesná kondice se bohužel podepsala i na kytaristově první pražské návštěvě v roce 2002. Album, vydané o dva roky později a nesoucí další výmluvný název I´m A Bluesman, nicméně slibovalo jisté naděje, které vycítila i americká hudební akademie, jež je nominovala na Grammy. V posledních dvou letech Johnny Winter doslova překopal od základu svůj osobní i profesní život: po roztržce s dlouholetým manažerem vystřídal produkční zázemí a změnil i lékařský tým. V posledních letech je na pódiích celého světa jako vyměněný a hodnocení jeho výkonů v odborném tisku často hovoří v superlativech. „Překvapením bylo už to, že se vzápětí po nástupu Johnnyho Wintera na scénu odporoučel druhý kytarista jeho kapely do zákulisí, a téměř celý koncert pak kapela odehrála jen v triu, kde zvuk Winterovy kytary byl zcela dominantním prvkem. To svědčilo o navráceném frontmanově sebevědomí. Co se odehrávalo následující bezmála dvě hodiny, bez nadsázky mnohým divákům (mezi nimiž byla dlouhá řada známých zejména bluesových muzikantů z Moravy i Slovenska, kteří zážitek oslavili dlouhým jamsessionem po skončení) vehnalo slzy do očí. Při jejich zavření totiž velmi často z pódia znělo přesně to, co znali z nejlepších Winterových nahrávek,“ napsal recenzent vystoupení Johnnyho Wintera v roce 2008 v Uherském Brodě. Nepochybujme o tom, že i o jeho vystoupení na závěr patnáctého BLUES ALIVE se bude ještě dlouho hovořit u bluesových „táborových ohňů“. k 2011 na ro te si do kalendáře nezapomeňte a Zapiš 18. 03. Echo Blues Alive 18. 06. Blues Aperitiv Šumperk 17. - 19. 11. Blues Alive ów orz Ch 20. 11. Blues Alive Ryzí Blues ... www.holba.cz NA STÁNCÍCH VŽDY PRVNÍ DEN V MĚSÍCI!