1/2013 - Občanské sdružení Hájenka

ZPRAVODAJ
¡
OCHRANY PRÍRODY
MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
EVL Dolní Marklovice
Jak je to
s geologickým
¡
dedictvím?
Kunky
¡
Využití lesnické
typologie
1/2013
Foto: P.Birklen
Milí ètenáøi,
letošní povodnì jsou naštìstí minulostí a život jde dál. I když byl náš region velké
vody ušetøen, hrozba povodní je stále aktuální, a není proto od vìci se nad
povodnìmi alespoò krátce zamyslet. A už povodnì vnímáme jakkoliv, jsou
a budou souèástí dynamických tvoøivých sil na naší planetì a jejich èetnost èi
intenzita bude záviset na aktuální fázi stavu našeho klimatu. Tento fakt asi
zpochybnit nelze, nicménì je zde ještì lidský rozmìr, který je podstatnì více
výmluvný a tvárný. Jinak s pøíbìhy lidí nakládají média, jinak jej interpretují lidé
povodní pøímo zasaženi. Tyto zprávy jsou pak pro vìtšinu lidí jediným
a srozumitelným obrazem povodnì. V erupcích emocí se pak èasto zapomínáme
ptát po skuteèných pøíèinách povodòových škod. A nejsou to pouze povodnì, ty
totiž mùžeme pøedpokládat…
Když jsem mìl pøed pár týdny pøednášku pro školní dìti, ptal jsem se jich, jestli si
myslí, že povodnì do krajiny patøí. Odpovìï byla velmi èasto, že ne. Jak by asi na
takovou otázku odpovìdìli jejich rodièe (odkud to ty dìti mají)? Povodnì jako
faktickou souèást našeho života vytrvale odmítáme. Snažíme se je tlumit
a zabránit jim èasto za neuvìøitelných nákladù. Kdejaký potok je dnes obestavìn
vysokými hrázemi, rovný jako pravítko a hloubkou pøipomínající kaòon. Tisíce
kilometrù tokù a niv tak ztratily svou funkci povodnì pøijmout, mírnit jejich energii
a zpomalovat jejich nástup. A voda do koryt také odnìkud teèe. Tento banální
fakt nám jakoby uniká. Rozumné hospodaøení s vodou v krajinì je stále podøízeno
pøedevším využití pozemkù a hospodáøským zájmùm. Takový vztah k funkcím krajiny se pak ukazuje napøíklad za pøívalových srážek.
Voda se po nich valí z obrovských zemìdìlských ploch nezøídka i ve svazích osetých kukuøicí. Minimum pøekážek – remízù èi mezí,
pùda zhutnìná tìžkou technikou a nevhodnou technologií, odvodnìní pozemkù – to vše otevírá cestu bahnotokùm do vesnic a do
potokù, které pak nestíhají množství té kaše pobrat. Pravda, máme øadu skvìlých technologií chránících pøed povodnìmi, umíme
produkovat dostatek kvalitních zemìdìlských komodit na stále menších plochách, ale jejich slabé místo je, že se tyto technologie
èasto vzájemnì popírají. Krajina má své možnosti, jak se s množstvím srážkové vody vypoøádat, nicménì své funkce za souèasného
využívání krajiny plní jen velmi dýchaviènì. Opatøení k zadržování vody v krajinì jsou stále více pøáním než skuteèností. Nutno
podotknout, že jiná pøání si naopak plníme s mnohem vìtším nasazením. Tøeba zastavìných ploch pøibývá øádovì rychleji a ze
zpevnìných ploch, které zástavbu ve velké míøe doprovází, voda odtéká až 10x rychleji než z ploch zatravnìných. Kam jinam, než do
vodních tokù, které je pak potøeba ještì více prohloubit a opevnit. Plochy rozlivù, které by mohly nástup povodnì zpomalit, stále více
svírají zastavìná území - zdroj budoucích povodòových škod. Obnovujeme a chceme znovu žít tam, kde jsme si zvykli, a to i navzdory
riziku povodní. Nìkdo se pøece musí postarat o patøiènou ochranu. Podíl prostøedkù, které dnes vynakládáme na technické možnosti
zvládnutí povodòových rizik, není úmìrný prostøedkùm na smíølivìjší a ucelená øešení. Jedná se pøedevším o obnovu funkcí krajiny,
která mùže vodu zadržet (taková krajina pak
navíc mùže dotovat vodou v období sucha).
Dále sem patøí rozumné využívání záplavových
území, kde by voda mìla mít možnost beze škod
se rozlít, a jsou to samozøejmì revitalizace
vodních tokù, které mohou ke zmírnìní
dùsledku povodní také pøispívat. Takový obrat
neznamená nejen masivnìjší nárùst využívání
nových technologií, ale také obrat ke
zkušenostem získaným za historických povodní.
Ku pøíkladu mùže sloužit struktura a rozmístìní
pùvodních sídel v CHKO Poodøí, která zde
zùstala dosud zachována. Zástavba vìtšiny
sídel zde respektuje hladinu povodòových
rozlivù v nivì øeky Odry a i pøi extrémní povodni
v roce 1997 zde živel nenapáchal tolik škod ve
srovnání s obdobnými místy jinde.
Je ale namístì také poznamenat, že pøi
souèasné intenzitì využívání krajiny se pouze
na ni a její funkce spolehnout nemùžeme.
Dávno jsme sami pøevzali velkou èást
zodpovìdnosti. Technická opatøení chránící
zástavbu jsou dnes nepostradatelná. Nelze
bourat ve velkém mìsta a vesnice postavené
Povodòové škody na Jièínce v Žilinì u Nového Jièína, po pøívalových srážkách 24.9.2009
v území možných rozlivù. Taková opatøení je
naopak potøeba dùslednì udržovat a zlepšovat,
pokud svému úèelu slouží dobøe. Naopak tam, kde technická díla situaci zhoršují, kde jejich údržba vyžaduje neúmìrné náklady
k poskytovaným službám, je potøeba pøenechat místo pøírodì blízkým øešením ménì nároèným jak na údržbu, tak i na vlastní realizaci.
Podobnì je potøeba pøijmout, že funkce krajiny nejsou podøízeny jedna druhé, ale že krajina poskytuje komplex rovnocenných
a vzájemnì provázaných služeb. I k tomu nástroje existují, jen je nevyužíváme v plné síle (a je pravdou, že souèasnì tomu brání
individualistický pøístup øady lidí). Jsou to pøedevším územní plány, které jen nesmìle pøekraèují hranici zastavìných území, a jejich
poøizovatelé jen opatrnì promítají protierozní a protipovodòové funkce do rizikových ploch. Øešení krajiny stále není rovnocennou
souèástí územních plánù. Dále jsou to pozemkové úpravy, které umožòují realizaci konkrétních opatøení, a v tomto smìru patøí mezi
nejúèinnìjší nástroje. Jsou to zemìdìlské dotace, které nemají sloužit k vylepšení rozpoètu farem, ale pøedevším k zajištìní
kontinuálních a kvalitních služeb zemìdìlství pro spoleènost, vèetnì tìch mimoprodukèních (podpora funkcí krajiny). Zemìdìlství by
vùbec v našich podmínkách mìlo zùstat v rukou malých farmáøù, kteøí jsou s historií krajiny a místa spjatí a kteøí ji mají zájem dále
2
tvoøit ku prospìchu lidí i pøírody. Zájem o krajinu je vždy pravdìpodobnìjší u zemìdìlce stavícího na rodinné èi komunitní tradici než
u zamìstnancù velké národní èi nadnárodní spoleènosti, která funguje pøedevším na základì centrálnì a jednostrannì stanovených kvót.
A v neposlední øadì je klíèovým èinitelem veøejnost. My všichni máme možnost a dokonce i povinnost sledovat dìní za ploty našich
dvorkù, a to do té míry, do jaké využíváme služeb veøejnì prospìšné infrastruktury. Odpovídající spoleèenská objednávka je naprosto
zásadní a mùže mìnit postoje a aktivity jak na úrovni lokální, tak na úrovni celého státu. Kdo se dnes ptá po kvalitì územních plánù
a komplexních øešeních hospodaøení s vodou v území? Kdo je ochoten své pozemky smìnit nebo prodat ve prospìch veøejnì prospìšné
revitalizace nebo poldru? V okamžiku, kdy dìti i dospìlí odpoví, že povodnì do krajiny patøí, že je potøeba s nimi poèítat a dìlat vše proto,
aby nejen sídla, ale i krajina byly na jejich pøíchod pøipraveny, když takovou odpovìï doprovodí také konkrétní èiny a pozitivní zájem
o dìní kolem nás, je pak velká šance, že se vìci zaènou mìnit.
Milí ètenáøi, každá živelná pohroma, a už je jakkoliv bolestná a bezvýchodná, má své koøeny v neovlivnitelné spirále událostí. V naší
kulturní krajinì jsme ovšem významnými spoluhráèi také my lidé a za naše aktivity neseme plnou zodpovìdnost. A se už ve spoleènosti
angažujeme jakkoliv, každé naše rozhodnutí má své dùsledky, které mohou zásadním zpùsobem ovlivnit nejen naše sousedy, ale
v koneèném dùsledku zase nás samotné. Na to je potøeba v tu správnou chvíli pamatovat…
Pøeji Vám krásné letní dny, a pokud ve vodì, tak jen dobrovolnì…
Petr Birklen
Vedoucí správy a støediska
Správa CHKO Poodøí a Krajské støedisko AOPK Ostrava
Rubrika -
NATURA 2000
Evropsky významná lokalita Niva Olše-Vìøòovice
Rozloha: 520 ha
Nadmoøská výška: 197 – 255 m n. m.
Datum vyhlášení: 22. 12. 2004
Polská republika
Krnov
Pøedmìt ochrany:
kuòka žlutobøichá (Bombina variegata)
páchník hnìdý (Osmoderma barnabita)
PL
EVL Niva Odry - Vìøòovice
Bohumín
Lokalita v prostoru nivy øeky Olše s bývalými
meandry a zachovalou øíèní terasou na území
Bohumína, Dolní Lutynì a Dìtmarovic.
Charakterem se jedná o pøevážnì zemìdìlsky
využívanou krajinu s typicky rozptýlenou liniovou
doprovodnou vegetací a mìkkým luhem v místech
bývalých meandrù. Významná lokalita výskytu
kuòky žlutobøiché (Bombina variegata) a páchníka
hnìdého (Osmoderma barnabita).
Olomoucký kraj
Nový Jièín
Zlínský kraj
Lokalita je v souèasnosti silnì ovlivnìna zemìdìlskou èinností pøibližnì polovinu její plochy zabírají obhospodaøovaná pole.
V minulosti se v území nacházela rozsáhlá rybnièní soustava
(nejvìtší z rybníkù Nerad zaujímal plochu vìtší než 300 ha). Tyto
zaniklé vodní plochy v území již nenalezneme, jejich døívìjší
pøítomnost dnes prozrazují pouze zbytky rybnièních hrází
s porosty starých stromù (pøedevším dubù), které jsou
významným biotopem jednoho z pøedmìtù ochrany - páchníka
hnìdého.
Zemìdìlská èinnost mìla v území za následek významný úbytek
podmáèených a mokøadních ploch. Na druhou stranu však tato
èinnost vytváøí v krajinì biotopy zcela nové – v dùsledku pohybu
zemìdìlské techniky vznikají na vlhkých místech prohlubnì
a koleje, tj. úzké mìlké rýhy s hloubkou nìkolika desítek
centimetrù, v nichž se zdržuje srážková voda. Existence takových
Foto: B. Mikátová
Biota
Páchník hnìdý
3
biotopù na lokalitì je dùležitá z pohledu zachování perspektivní
a stabilní populace dalšího z pøedmìtù ochrany - kuòky žlutobøiché
(jejíž velikost je dle posledních prùzkumù odhadována na nižší
stovky jedincù a stovky larev).
Z pohledu stavu životních podmínek pro oba pøedmìty ochrany je
aktuální stav území relativnì zachovalý. Pro zdárný budoucí vývoj
populace páchníka hnìdého je nezbytné v maximální míøe zachovat
všechny vhodné vzrostlé stromy s dutinami a postupnì cílenì
doplòovat další výsadby. Kuòka žlutobøichá mùže být ohrožována
nadmìrnou intenzifikací zemìdìlské èinnosti – citlivá je zejména na
používání hnojiv a agrochemikálií. Za úèelem ochrany kuòky není
nutné provádìt žádná speciální rozsáhlá opatøení, pouze udržovat
souèasnou promìnlivost mìlkých zvodnìlých ploch rùzné velikosti
(od drobných kaluží až po plošnì vìtší, ale mìlké tùnì) a citlivì
zasahovat proti probíhající sukcesi.
Foto: L. Øondík ová
Ohrožení
EVL Niva Olše - Vìøòovice
Zajímavosti
Foto: L. Øondíková
Aèkoli má území v okolí øeky Olše z pohledu pøírodních hodnot
opravdu co nabídnout, není širší veøejnosti pøíliš známé. Jednou
z možností, jak mohou od loòska toto území zájemci navštívit
a poznat, je prostøednictvím pøíjemného cyklistického výletu.
V roce 2012 byla podél øeky Olše a Odry zprovoznìna cyklotrasa
Racibórz - Krzy¿anowice – Chotìbuz. Na èeské stranì vede cca
50 km trasa pøes obce Bohumín, Dolní Lutynì, Petrovice
u Karviné, Dìtmarovice, Doubrava, Karviná a konèí v Chotìbuzi.
EVL Niva Olše - Vìøòovice
Lenka Øondíková
Oddìlení ochrany pøírody a zemìdìlství
Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Evropsky významná lokalita Dolní Marklovice
Rozloha: 41 ha
Nadmoøská výška: 220 - 265 m n. m.
Polská republika
Krnov
Pøedmìt ochrany:
kuòka ohnivá (Bombina bombina)
PL
EVL Dolní Marklovice
Osu území tvoøí nìkolik tokù, na kterých jsou
umístìny èetné rybníky. Nejvìtší tok v území
pøedstavuje Petrùvka, která územím protéká od
jihovýchodu k severozápadu. Tento tok je relativnì
zachovalý s èetnými meandry a bøehovými porosty.
EVL Dolní Marklovice je významným rozmnožištìm
kuòky ohnivé.
Ostrava
Olomoucký kraj
Nový Jièín
Zlínský kraj
ropucha obecná, rosnièka zelená, skokan ostronosý, zelený
i krátkonohý, kuòky ohnivá a žlutobøichá. Zástupcem plazù je
užovka obojková èi ještìrka živorodá. Pøedmìtem ochrany je zde
drobná, silnì ohrožená žabka kuòka obecná, pro své
„ohnivì“zbarvené bøicho nazývaná také kuòka ohnivá.
Biota
V území probíhá dlouhodobì monitoring obojživelníkù, nachází se
zde chránìné druhy, jako jsou èolek obecný, blatnice skvrnitá,
4
Foto: D.Mach
Foto: D. Mach
Ohrožení
EVL Dolní Marklovice
EVL Dolní Marklovice
Ochrana a využití území
Zásadním faktorem ohrožujícím pøedmìt ochrany je souèasné
intenzivní hospodaøení na podstatné èásti vodních ploch (vysoké
rybí obsádky a zhoršená kvalita vody v dùsledku hnojení
a krmení). To má za následek absenci submerzní (vodní) a litorální
(pobøežní) vegetace, kterou kuòky na svých biotopech vyžadují,
a také narušení potravní základny (plankton). Hustá rybí obsádka
vèetnì kapra zásadnì ohrožuje vývojová stádia obojživelníkù
jejich predací.
V souèasné dobì je vìtšina rybníkù obklopena intenzivnì
obhospodaøovanými poli, z nichž hrozí (zejména v období silných
dešù) splach živin a pùdy do tokù napájejících rybníky i do
rybníkù samotných. Následkem je jejich zvýšená eutrofizace
vedoucí k rozvoji tzv. vodního kvìtu (kolonie sinic). Jejich toxiny
mohou znaènì snížit úspìšnost rozmnožování nìkterých druhù
obojživelníkù, a tím i poèetnost jejich populací.
Využití rybníkù by mìlo smìøovat k extenzivnímu hospodaøení
alespoò na nìkterých z nich. Na ostatních je nutné udržet
intenzitu rybáøského hospodaøení alespoò na souèasné úrovni.
Nádrže by mìly zùstat napuštìny v dobì rozmnožování druhu,
tj. od dubna do záøí. Vhodným opatøením pro podporu výskytu
obojživelníkù v území je vybudování na dostateènì podmáèených
a nezastínìných místech vodní plochy – tùnì nebo soustavy
nevysychavých tùní bez pøístupu ryb.
Daniel Mach
Oddìlení ochrany pøírody a zemìdìlství
Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Kuòky – žabky se srdíèkem v oku
Kdo by neznal jednu z nejlepších èeských
komedií dvojice Zdenìk Svìrák a Ladislav
Smoljak „Na samotì u lesa“. Vzpomínáte na
scénu u mlýna?
„A víte, co je tu nejkrásnìjší?“
„Ty rána, viï?“
„To taky, Marti, ale ty veèery. To my si lehneme
a jenom posloucháme, jak tady z toho rybníèku
kuòkají žáby. Víte, jinde ty žáby tak nepøíjemnì
kvákaj, ale tady dìlají jenom ú-ú ...“
„Vejš, Radime.“
„Ú-ú-ú-ú-ú-ú-ú.“
Foto: F. Šálek
Tak takhle pøesnì to zní, když máte v létì
v rybníèku kuòky. Jsou to drobné žabky,
dosahující velikosti pøibližnì 5 cm, které mohou
laikùm pøipadat pøi pohledu shora jako malé
ropuchy. Svrchní strana šedohnìdì až hnìdì
zbarveného tìla je totiž podobnì jako u ropuchy
pokryta bradaviènatou kùží. Podíváte-li se na
spodní stranu tìla, budete mít hned jasno.
Volající sameèek
Kuòku prozradí pestré skvrny na bøiše, které
mohou být v barvì od žluté pøes oranžovou až
k èervené.
V ÈR žijí dva druhy – kuòka obecná (nìkdy také nazývaná ohnivá) a kuòka žlutobøichá. Kuòka obecná žije v nížinách. Zimuje v dìrácha
štìrbinách poblíž rybníkù a mokøadních tùní s vyvinutou pobøežní vegetací, ve kterých se pak od jara až do léta rozmnožuje. To kuòka
žlutobøichá je spíše druhem podhorských a horských oblastí. Zde se rozmnožuje v mokøadech a malých vodních nádržích. Èasto jí postaèí
i mìlké periodické tùnì, mùžete na ni narazit napøíklad ve zvodnìlých prohlubních bez vegetace, které zùstaly na nezpevnìných cestách
5
Rubrika -
Geologické zajímavosti
Typové geologické lokality Beskyd a Podbeskydí a jak je to s geologickým dìdictvím
O geologickém dìdictví lidstva se moc nemluví, a ještì ménì
ví, narozdíl napø. od dìdictví kulturního nebo pøírodního (živé
pøírody). Je proto vhodné úvodem trochu šíøeji vysvìtlit, oè tady
jde.
Vrstvy usazených hornin jsou prastarými „archivy“ evoluce
organismù i celých ekosystémù, zmìn prostøedí, klimatu,
oceánských proudù aj. Tím, že vypovídají o minulosti, dovolují
nám lépe pochopit procesy v souèasnosti a pøedvídat vývoj
v budoucnosti. I tady platí pouèka historie: kdo nezná minulost, je
mu souzeno prožít (protrpìt) si ji znova. Aby se geologové ve
svých „geologických archivech“ snáze orientovali, èlení je na
souvrství a vrstvy. Je to podobné jako kapitoly v knize. Platná
mezinárodní pravidla vyžadují, aby každé souvrství a vrstevní èlen
mìl svou typovou lokalitu, která slouží jako standard. Je to zcela
stejný princip jako typový sbírkový exempláø pro zoology
a botaniky, jen jde o podstatnì rozmìrnìjší objekty (lomy, skály,
rokle apod.). Typová lokalita po zveøejnìní popisu nového
Foto:M. Bubík
Foto: F. Šálek
po prùjezdu tìžkých vozidel.
V pozdnì jarním a letním období, tedy právì
v èase chalupaøení, jsou za teplých nocí
kuòky èasto hlasovì aktivní i v pozdních
veèerních a noèních hodinách. Samci kuòky
obecné se hlasitì ozývají dùrazným
pravidelným houkáním „ú“, zblízka znìjícím
jako „ung“. Kuòka žlutobøichá má pomìrnì
slabý hlásek, „kuòká“ mnohem rychleji po
sobì se opakujícím „u“. Zvuk vychází
z rezonanèních mìchýøkù nacházejících se
pod hrdlem a sameèek tak pøi volání vypadá
jako nafukující se balónek.
V oblastech, kde se oba druhy potkávají,
vznikají køíženci, kteøí nesou znaky obou
rodièovských druhù. Nejvìtší výskyt
køížencù je právì v Moravskoslezském kraji,
kde se zejména na okrajích Moravské brány
potkávají nížinné populace kuòky obecné
z údolí øeky Odry s populacemi kuòky
Zøítelnice ve tvaru srdíèka
žlutobøiché z podhùøí Beskyd a Nízkého
Jeseníku.
Spoleèným a velmi zajímavým znakem v chování obou druhù je tzv. „kuòèí reflex“.V pøípadì nebezpeèí ze strany predátora prohne kuòka
celé tìlo do tvaru kolébky a vystrèí výraznì zbarvené spodní plošky nohou nad tìlo. Útoèník tak najednou vidí tvora se záøivýma oèima na
obou stranách tìla, což jej vyleká a zmate natolik, že svùj útok na koøist nejèastìji rychle vzdá.
Obì kuòky jsou ohrožené nejen u nás, ale i v celé Evropì, a proto byly zaøazeny mezi druhy, pro nìž jsou vytváøena území soustavy
NATURA 2000. Pøíèinou ohrožení je devastace jejich biotopù. Populace kuòky obecné trpí zejména v dùsledku intenzifikace chovu ryb
v rybnièních nádržích a zarybòování poklesových nádrží nebo jezírek v lomech a pískovnách. Druhým negativním vlivem je vysušování
mokøadù a zasypávání vodních ploch vzniklých napøíklad po tìžbì. V pøípadì kuòky žlutobøiché jde zejména o odvodòování krajiny,
regulaci potokù, asfaltování nebo štìrkování døíve nezpevnìných lesních cest, odvodòování pøíkopù podél úèelových komunikací
a používání chemických prostøedkù v lesním a zemìdìlském hospodaøení.
V chránìných územích, kde je pøedmìtem ochrany kuòka obecná, je tedy nezbytná dohoda mezi orgánem ochrany pøírody a vlastníky
nebo nájemci rybníkù na takovém zpùsobu hospodaøení, který umožní kuòkám úspìšnou reprodukci. Jde zejména o pøírodì blízké
rybnièní hospodaøení s nižšími rybími obsádkami a vytvoøení èi podporu mìlkých litorálních èástí nádrží bez pøístupu ryb. Velmi vhodné je
rovnìž vytváøení nových menších vodních ploch v podobì tùní bez pøítomnosti ryb.
Nezarybnìné mìlké tùnì jsou rovnìž základem pro zdárný vývoj populací kuòky žlutobøiché. Je nezbytné chránit a udržovat stávající malé
a mìlké vodní plochy pøed odvodnìním a nadmìrným zarùstáním vegetací. Na vhodných místech je potøeba vytváøet nové vodní plošky.
Dùležité je také vyvarovat se v lokalitì výskytu druhu používání zemìdìlské chemie, zejména pak biocidù. Úpravy doposud
nezpevnìných lesních cest a odvodòování pøíkopù je potøeba konzultovat s orgány ochrany pøírody nebo herpetology tak, aby vždy
nìjaké to místeèko pro tyto sympatické žabky zùstalo.
Ivona Kneblová
Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR,
Správa Chránìné krajinné oblasti Poodøí
a krajské støedisko Ostrava
6
obr. 1. Lom na úpatí Goduly v Øece – nejvhodnìjší umístìní
typové lokality godulského souvrství
Foto:M. Bubík
Foto:M. Bubík
souvrství slouží k výzkumu (doplnìní nových metod)
nebo k revizi a pøípadné opravì definice.
V pøípadì podslezského a slezského pøíkrovu,
které budují podstatnou èást Beskyd a Podbeskydí,
má území Èeské republiky klíèový význam. Vìtšina
typových lokalit se totiž nachází právì zde. Souvisí to
s poèátky geologických výzkumù v 19. století, kdy se
v této oblasti hledaly nerostné suroviny pro hutní
prùmysl ve Slezsku. V názvech souvrství zaznívají
jména míst, kde byla popsána. V podslezském
pøíkrovu jsou to souvrství frýdecké, frýdlantské,
menilitové a ženklavské. Ve slezském pøíkrovu, který
má tøi odlišné vývoje, je souvrství mnohem více.
Hlavní vývoj tvoøící pøedevším horskou èást Beskyd
má souvrství vendryòské, tìšínské (vápence),
hradišské, veøovické, lhotecké, mazácké, godulské,
istebòanské, rožnovské, menilitové a krosnìnské.
V oblasti Štramberka a mezi Hranicemi a Valašským
Meziøíèím se pak vyskytují souvrství štramberských,
obr. 2. Jeden z posledních drobných výchozù pískovcù na historické typové lokalitì frýdeckého
olivetských a kopøivnických vápencù, souvrství
souvrství. Pøevažující jílovce jsou již zcela zakryty svahovinami
kotouèské, chlebovické, bašské, palkovické, jasenické, nìmetické, milotické aj. Pouze tøi souvrství z celého výètu odvozují svoje jméno z míst na území Polska (Cieszyn, Istebna,
Krosno), pøestože pøíkrovy se táhnou dál podél karpatského oblouku až na Ukrajinu a dosahují zde mnohonásobnì vìtšího plošného
rozšíøení.
V 19. století, kdy názvy souvrství vznikaly, ještì pojem „typová lokalita“ neexistoval. Autoøi z té doby uvádìjí vìtšinou nìkolik
lokalit, kde popisované nové souvrství pozorovali. V tomto pøípadì je tøeba nejvhodnìjší konkrétní lokalitu vybrat dodateènì. Jako
pøíklad lze uvést napø. horu Godulu, která dala jméno souvrství tvoøícímu prakticky všechny významné vrcholy Beskyd, jako Radhoš,
Lysá hora, Ondøejník aj. Staré lomy z doby pojmenování souvrství (1861) jsou již zcela zašlé nebo neexistují. Jako velmi reprezentativní
se ale nabízí aktivní lom na úpatí hory v Øece. Ideální typová lokalita... Jiná situace je tøeba ve Frýdku. Typovou lokalitu lze jednoznaènì
urèit ve svahu pod frýdeckým zámkem. Od doby popisu frýdeckého souvrství (1852) jsou však výchozy velmi zašlé
a nepøesahují velikost jednoho metru. Pøitom lokalita si jistì uchovává øadu tajemství. Napø. unikátní nálezy amonitù z doby pøed 150
lety se od tìch dob nepodaøilo nikomu opakovat. Typová lokalita chlebovických slepencù (souvrství) byla šastnì dohledána v loòském
roce. Aèkoli zašlých lomù je na jižním okraji Chlebovic øada, jen jediný malý a zcela zarostlý lùmek odkrývá vrstvu chlebovického
slepence v pøevažujících pískovcích. Je to tedy patrnì pøímo lokalita, kterou zmiòuje otec beskydské geologie Hohenegger v roce 1861.
V pøípadì souvrství štramberských vápencù není typovou lokalitou svìtoznámý velkolom na Kotouèi, ale skála pod Štramberskou
trúbou. Nejedná se o pøírodní skalní stìnu, ale o lom, který byl èinný právì v dobì popisu vápencù (1849). Velkolom na Kotouèi v té
dobì ještì neexistoval.
Typové lokality, jak už bylo uvedeno, mají za úkol sloužit geologùm k dalšímu výzkumu. Zároveò je zde samozøejmá potøeba
zachovávat geologické dìdictví. Ochrana tìchto lokalit ovšem èelí øadì praktických problémù. Plán péèe musí být pøizpùsoben
hlavnímu pøedmìtu ochrany – výchozùm hornin, jinak porost náletových døevin zpravidla znemožní pøístup k výchozùm a lokalita
pøestane sloužit svému úèelu. Nejmenší problém jsou stìnové lomy. V pøípadì lokalit bez trvalých výchozù (jílovce) je dobrým
kompromisem i travní porost. Vhodnou kategorií ochrany je pøírodní památka nebo významný krajinný prvek, kde povolení výzkumu
nepøedstavuje nepøekonatelný administrativní
problém. V podmínkách Beskyd a Podbeskydí je
ochrana typových lokalit usnadnìna pøítomností
CHKO (7 lokalit) a Národního geoparku Podbeskydí
(13 lokalit). První krok k záchranì typových lokalit je
inventarizace lokalit. V øadì pøípadù jí musí
pøedcházet dùkladná dokumentace výchozù a výbìr
nejvhodnìjšího z nich. V souèasnosti zajišuje
inventarizaci Èeská geologická služba a výsledky by
mìly být zveøejnìny v prùbìhu následujících dvou
let.
Závìrem je potøeba konstatovat, že dosavadní
zákonná ochrana geologických fenoménù
prostøednictvím maloplošných chránìných území
v našich Karpatech je vìtšinou zamìøena na lokality
s hodnotami geomorfologickými, krajináøskými
a estetickými (skály, vodopády) nebo je zacílena
hlavnì na biologickou složku. Typové lokality mají
vìdeckou hodnotu z hlediska geologie a pro
geologické vìdy jsou „rodinným støíbrem“. Zasluhují
si jistì ochranu vzhledem ke svému mezinárodnímu
významu.
obr. 3. Zámecký lom ve Štramberku – typová lokalita štramberských vápencù
7
Miroslav Bubík
Èeská geologická služba
Rubrika -
Lesní okénko
Lesnická typologie
II. – Využití lesnické typologie
pøi hospodaøení v lesích
Melioraèní a zpevòující døeviny
Zøejmì nejdùležitìjším legislativním opatøením spjatým
s LTKS je stanovení melioraèních a zpevòujících døevin (MZD).
Pøíloha è. 4 vyhlášky è. 83/1996 Sb. (viz Obr.2) uvádí, pro
laickou veøejnost v málo srozumitelném èlenìní dle CHS, SLT
a porostních typù (ten je dán pøevládající-základní døevinou),
výèet døevin respektovaných jako tzv. MZD. Pod termínem
MZD si zjednodušenì pøedstavme døeviny, které (vìtšinou)
odpovídají hypotetickému pøirozenému døevinnému složení.
Zavedením MZD tedy lesy postupnì pøibližujeme našim
pøedstavám o jejich pøirozeném (pùvodním) stavu.
Pøi zavádìní MZD je pak zcela klíèový pøedpis o minimálním
podílu MZD v obnovovaném segmentu lesa (v mladém lese).
Minimální podíl MZD stanovuje pro každý CHS pøíloha è. 3
vyhlášky è. 83/1996 Sb. Pohybuje se v rozmezí od jen zcela
minimálního vtroušení (do 5 %), napø. v horských smrèinách
a na rašeliništích, až po 70 – 95 % na rùzných vysychavých
a erozí ohrožených stanovištích (sutì, skály, horské luhy).
Pùvodním úèelem lesnického typologického klasifikaèního
systému (LTKS) bylo vytvoøit nástroj pro pøírodì blízké
obhospodaøování lesù. Základním podkladem pøírodì blízkého
hospodaøení jsou hypotézy o pøirozené druhové skladbì. Pro každý
soubor lesních typù (SLT) je sestavena pøirozená druhová skladba
døevin, která hypoteticky odpovídá takovému složení døevin, které
by se na daném SLT ustálilo za pøedpokladu žádných (resp. jen
minimálních) zásahù èlovìka do pøírody. Respektováním pøirozené
druhové skladby døevin bychom teoreticky mìli dosahovat
nejvyváženìjšího stavu v plnìní všech funkcí lesa. Jinak øeèeno,
pøirozený les je relativnì nejodolnìjší vùèi pùsobení mimoøádných
klimatických epizod (vítr, sucho) a pùsobení parazitù (hmyz, houby).
Pøirozené lesy tedy spolehlivìji dorùstají požadovaného mýtního
vìku a nevyžadují si ani taková pìstební a další opatøení jako lesy
nepøirozené. Obecnì (a zjednodušenì) vzato lze tedy konstatovat,
že pøirozené lesy jsou nejen ekologicky, ale i ekonomicky
nejvýhodnìjší.
Lesnická typologie a legislativa
S LTKS pracuje pøímo vyhláška è. 83/1996 Sb., o zpracování
oblastních plánù rozvoje lesù a o vymezení hospodáøských souborù.
Vyhláška nejen legislativnì stanovuje (zveøejòuje) LTKS formou
pøehledu SLT v pøíloze è. 2, ale také upravuje základní vztah mezi
lesnickou typologií a hospodaøením v lesích zavedením pøedevším
tzv. „cílových hospodáøských souborù“ a „melioraèních
a zpevòujících døevin“.
Obr. 1: Lesnický typologický klasifikaèní systém je legislativnì zakotven v pøíloze è. 2
vyhlášky è. 83/1996 Sb.
Cílové hospodáøské soubory
Obr.3: Ukázka rozmanitosti stanovení minimálního podílu melioraèních a
zpevòujících døevin v pøíloze è. 3 vyhlášky è. 83/1996 Sb. pro cílový hospodáøský
soubor 01 – mimoøádnì nepøíznivá stanovištì, vzácnì v èlenìní dle jednotlivých
souborù lesních typù.
Pøenos osiva a sadebního materiálu
lesních døevin
Legislativou stanovenými rámci lesnického hospodaøení nejsou
bohužel soubory lesních typù, ale jen vyšší jednotky – cílové
hospodáøské soubory (CHS). Každý CHS je typicky agregátem
nìkolika svými pøírodními podmínkami více ménì pøíbuzných SLT.
Napø. CHS 13 – hospodáøství pøirozených borových stanoviš –
sdružuje ekologicky rozmanitá stanovištì, která se sobì pøibližují
prakticky jen tím, že je na tìchto stanovištích pøedpokládána
pøirozená vegetace s výraznou pøevahou borovice lesní; CHS 19 –
hospodáøství lužních stanoviš – sdružuje rùzná nivní (lužní, údolní)
stanovištì, tzn., že tato stanovištì si jsou podobná svým vodním
režimem.
Lesní vegetaèní stupeò (LVS), nejen pro hospodaøení
v lesích nejdùležitìjší jednotka LTKS, je rámcem pro pøenos
osiva a sadebního materiálu lesních døevin na lesních
pozemcích. Dle zákona è. 139/2004 Sb. je napø. povolen (až na
výjimky) pøenos reprodukèního materiálu lesních døevin mezi
1. dubovým až 4. bukovým LVS, ale napø. mezi 7. bukosmrkovým a 8. smrkovým LVS je pøenos reprodukèního
materiálu smrku ztepilého zcela nepøípustný.
Kromì LVS se jako rámec pro pøenos reprodukèního
materiálu uplatòuje i tzv. pøírodní lesní oblast (PLO), která je
(netypologickou) jednotkou lesnického biogeografického
èlenìní ÈR. Pro pøedstavu lze zjednodušenì øíct, že pøírodní
lesní oblasti se zhruba pøekrývají s jednotkami
geomorfologického èlenìní krajiny. Máme tak napø. PLO 27 –
Hrubý Jeseník, 29 – Nízký Jeseník anebo 40 – Moravskoslezské
Beskydy.
Obr.2: Ukázka rámcového vymezení cílových hospodáøských souborù v pøíloze è. 4
vyhlášky è. 83/1996 Sb.
8
Kategorizace lesù
Podle základní funkce jsou lesy rozdìleny na hospodáøské
(døevoprodukèní funkce), ochranné (pùdoochranná funkce)
a zvláštního urèení (mnoho rozmanitých funkcí). Lesnická
typologie má pøímý vliv na zaøazení lesù do kategorie lesù
ochranných. Pøíloha è. 4 vyhlášky è. 83/1996 Sb. sdružuje SLT
s pøednostní pùdoochrannou funkcí do tøi CHS: 01 – mimoøádnì
nepøíznivá stanovištì (= sutì, extrémnì vysychavá stanovištì,
rašeliništì, horské luhy apod.), 02 – vysokohorské lesy pod
horní hranicí stromové vegetace (= více ménì 8. smrkový LVS)
a 03 – lesy v 9. kleèovém LVS.
Foto: D. Kvita
Klíèovým nástrojem aplikace poznatkù lesnické typologie
jsou lesnické typologické mapy (M 1:10000; zveøejnìny na
www.uhul.cz), které by mìly být zpracovány pro všechny lesní
pozemky v ÈR. Minimální velikost segmentu lesnické
typologické mapy je shodná s minimální velikostí holé plochy,
tzn. 0,04 ha. Pøírodní podmínky jsou v našich lesích tedy velice
detailnì vymapovány, a to až na úroveò nejnižší lesnické
typologické jednotky, tj. lesního typu. Lesnická legislativa
bohužel nepracuje s takto detailním mapovým podkladem, ale
využívá jen lesních vegetaèních stupòù a agregátù souborù
lesních typù, tj. cílových hospodáøských souborù, jak vyplývá
z pøedchozích odstavcù.
Obr.4: Modøín opadavý (Larix decidua) je v Èeské republice pùvodní døevinou pouze v
èásti Východních Sudet. Tamìjší populace jsou chránìny pøed kontaminací reprodukèním
materiálem z jiných regionù zákazem jeho dovozu do pøírodních lesních oblastí 27, 28, 29 a
32. Naopak ale z tìchto ètyø PLO lze modøín vyvážet kamkoliv.
Vážení ètenáøi, návštìvníci lesa,
v posledních tøech èíslech našeho „krajského“ èasopisu jsme
se zabývali naší typickou hospodáøskou èinností od pìstování
lesa, pøes ochranu až po jeho tìžbu. Tentokrát Vám pøiblížíme
program naplòování veøejného zájmu u státního podniku Lesy
Èeské republiky, který není typickou hospodáøskou èinností, ale
v souèasné dobì je nedílnou souèástí trvale udržitelného lesního
hospodáøství.
Lesní porosty s jejich prostøedím plní celou øadu funkcí.
Nìkteré se my, lidé, snažíme ovlivòovat nebo dokonce pøímo øídit
více, jiné ménì podle toho, jaký pro nás mají
v daném místì a èase význam. Obecnì je
dìlíme na funkce produkèní a mimoprodukèní, i když jakékoli èlenìní funkcí je
relativní, protože jednotlivé funkce na
sebe navazují, vzájemnì se prolínají,
ovlivòují a doplòují.
Nejznámìjší produkèní funkcí
je produkce obnovitelné suroviny
– døeva. Pøi jeho produkci však
les automaticky produkuje
také kyslík, èistý vzduch,
èistou vodu, lesní plody,
chrání pùdu a jako
významný
9
Milan Žárník
Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù
– poboèka Frýdek – Místek
k ra j i n n ý p r ve k j e n o s i t e l e m b i o d i ve r z i ty, p ù s o b í
i esteticky a v neposlední øadì umožòuje zotavení a rekreaci lidí.
Tyto všechny funkce a mnoho dalších jsou významnì ovlivòovány
jednak vlastním lesnickým hospodaøením, ale i vnìjšími vlivy,
jako jsou napø. legislativa, prùmysl, pøítomnost aglomerací,
potøeby obyvatel apod. A právì na tyto vnìjší vlivy se státní
podnik Lesy Èeské republiky snaží reagovat a aktivnì podporovat
tzv. „ostatní“ funkce lesù.
V letech 1998 – 1999 byl odbornými pracovníky LÈR ve
spolupráci s experty ochrany pøírody, výzkumu
a odborného školství vypracován strategický
dokument „Program 2000 – zajištìní cílù veøejného
zájmu u LÈR“, který na základì zkušeností s dosavadní
realizací byl na pøelomu let 2010 a 2011 doplnìn
a upraven v dokument s názvem „Program 2020“.
V rámci pùsobnosti Krajského øeditelství ve FrýdkuMístku proinvestujeme v souèasné dobì v tomto
programu více než 10 mil. Kè roènì. Musím upozornit
na skuteènost, že tyto peníze jsou nezávislé na
státním rozpoètu a pocházejí èistì z naší
hospodáøské èinnosti, tedy z prodeje døíví. Díky
tomu jste se v našich lesích mohli setkat
s celou øadou nových nauèných stezek,
odpoèívadel, cyklotras, opravených
nebo zcela nových studánek
a prameniš, speciálních
o p a t ø e n í n a o c h ra n u
biotopù ohrožených druhù
rostlin a živoèichù, péèí
o památné a významné
stromy, ale i obnovou
vodních nádrží,
budováním pomníèkù, ochranou
Foto: M. Axman
Masiv Javorníku ještì bez rozhledny
kulturních památek v lesích a mnoha dalšími.
Nejvìtším projektem financovaným v rámci Programu 2020 v našem kraji je v tuto chvíli výstavba bezmála 26 m vysoké døevìné
rozhledny se dvìma vyhlídkovými plošinami na vrcholu Velkého Javorníku (918 m n. m.). Navíc bude mít naše rozhledna v pøízemí provozní
místnost v provedení valašské roubenky, která poslouží jednak k prezentaci státního podniku Lesy Èeské republiky pøi speciálních
pøíležitostech, zejména ale jako zázemí k provozování aktivit lesní pedagogiky. Z rozhledny bude jistì pøekrásný výhled na frenštátskou
brázdu, masiv pøedních hor Beskyd až po Lysou horu, Ondøejník, Poodøí, Štramberk, Veøovické vrchy a za pøíznivého poèasí až na Malou
a Velkou Fatru, Roháèe a Belanské Tatry na východì a Jeseníky s Pradìdem na severozápadì. Na nejvyšším ochozu budou umístìny
panoramatické tabule pro snadnìjší orientaci.
Velký Javorník je turisticky velice oblíbeným výletním místem již více než 100 let a nachází se u Frenštátu p. R. Otevøení rozhledny
veøejnosti plánujeme v mìsíci srpnu tohoto roku a o slavnostním otevøení se v dostateèném pøedstihu dozvíte mimo jiné na stránkách
státního podniku Lesy Èeské republiky www.lesycr.cz i stránkách tohoto projektu http://prirodamsk.kr-moravskoslezsky.cz/ .
Podpora celospoleèensky významných funkcí lesa je jedním ze základních principù státní lesnické politiky a je nedílnou souèástí
moderního, trvale udržitelného lesního hospodáøství. Na druhou stranu je nezbytné si uvìdomit, že každá mince má dvì strany a svùj díl
zodpovìdnosti nese i návštìvník lesa. Proto se ke všem snahám majitelù lesù na podporu funkcí lesa chovejte stejnì, jako by byla i Vaším
majetkem, a naopak respektujte omezení, která z dùvodu ochrany a zajištìní funkcí lesa mohou pøímo omezit i Vás samotné.
Václav Langer
LÈR, s.p. - KØ Frýdek-Místek
Rubrika - Aktuality
Obnovená nauèná stezka v Jeseníkách
republiky, Lesy Èeské republiky, s.p., ÈSOP Salamandr, Obèanské
sdružení Hájenka a Actaea – spoleènost pro pøírodu a krajinu, a který
z necelé poloviny hradí Evropská unie z programu LIFE+, nechala
Správa CHKO Jeseníky vybavit stezku novými informaèními panely.
Jsou nejen moderní a pøehledné, ale hlavnì aktuální.
Od data zøízení nauèné stezky Správou Chránìné krajinné oblasti
Jeseníky ubìhly více než ètyøi desítky let, tak není divu, že se od
letošního jara pøedstavuje nauèná stezka v novém kabátì.
Rejvíz se pro mimoøádnou zachovalost pøírodního prostøedí
a biotopy s výskytem vzácných druhù rostlin a živoèichù zaèlenil do
evropské soustavy chránìných území soustavy NATURA 2000.
Pravidelnému ètenáøi našeho èasopisu termín NATURA 2000 není
cizí, avšak pro náhodné ètenáøe doplníme, že NATURA 2000 je
soustava chránìných území, která je postupnì budována ve všech
státech Evropské unie a zabezpeèuje ochranu tìm druhùm rostlin,
živoèichù a typùm pøírodních stanoviš, které jsou v rámci Evropy
nejcennìjší, nejohroženìjší nebo se vyskytují jen v urèité oblasti.
V sobotním dopoledni 25. kvìtna 2013 byla v Jeseníkách
slavnostnì otevøena obnovená nauèná stezka Rejvíz. Návštìvníci si
vyslechli nìco málo z její historie a s prùvodcem se vydali na
procházku k mechovému jezírku.
Národní pøírodní rezervace Rejvíz byla vyhlášena již roku 1955.
Území o rozloze 329 ha podléhá ochranì nejvìtšího komplexu
vrchovištního rašeliništì, rašelinných lesù, mokøadních a rašelinných
luk na Moravì a ve Slezsku.
V rámci projektu Jednotný informaèní a komunikaèní systém
ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko, který realizuje
Moravskoslezský kraj spolu s partnery, jimiž jsou Ministerstvo
životního prostøedí, Agentura ochrany pøírody a krajiny Èeské
10
Moravskoslezský kraj má 14 nových zvláštì chránìných území
Soustava zvláštì chránìných území v Moravskoslezském kraji se dnem 4. 6.
2013 rozrostla o 14 nových lokalit – 13 pøírodních památek a 1 pøírodní rezervaci.
Rada kraje vydala tento den na své schùzi 14 naøízení, kterými byly vyhlášeny
pøírodní památky Dolní Marklovice, Heømanický rybník, Hukvaldy, Jakartovice,
Jilešovice-Dìhylov, Karviná-rybníky, Mokøad u Rondelu, Niva Morávky, Osoblažský
výbìžek, Šilheøovice, Paskov, Údolí Moravice, Václavovice-pískovna, a pøírodní
rezervace Velký Pavlovický rybník.
Vyhlášení pøedmìtných lokalit za zvláštì chránìná území pøedcházel
dlouhodobý proces projednávání návrhù na vyhlášení a plánù péèe o jednotlivé
lokality s velkým okruhem zainteresovaných subjektù - dotèenými obcemi, vlastníky
nemovitostí a orgány státní správy.
Všechna pøedmìtná území byla již døíve (od r. 2005) chránìna jako tzv.
evropsky významné lokality, jež jsou souèástí evropské sítì chránìných území
- soustavy Natura 2000. Vyhlášením lokalit za zvláštì chránìná území byl uèinìn
poslední, zákonem stanovený krok k zajištìní jejich øádné ochrany.
Odhalování tajù starých technologií v Geoparku Podbeskydí
nejprimitivnìjším postupem bylo ve Štramberku a okolí vyrábìno
vápno pøed rozšíøením prùmyslového zpracování. Ještì pøed 150
lety si hospodáøi s vlastním zdrojem vápence pálili vápno sami
v blízkosti selských lomù nebo dokonce pøímo v místì stavby.
Poslední ze série dílen zamìøená na tavbu železa z místních
podbeskydských rud probìhne na podzim letošního roku.
Podbeskydí je mimoøádnì geologicky pestré území na
západním okraji karpatského oblouku. Nachází se zde mnoho
geologických lokalit, které svým významem pøesahují hranice
naší republiky. Tato pestrost geologického podloží se stala
základem pro pestrost biologickou i kulturní. Z tìchto dùvodù
zahájilo Obèanské sdružení Hájenka pøípravy k nominaci území
na titul Národní geopark. V rámci projektu „Pøíprava Geoparku
Podbeskydí“ spolufinancovaného z Fondu environmentální
odbornosti programu švýcarsko – èeské spolupráce jsme mimo
jiné realizovali nìkolik pracovních dílen zamìøených na
rekonstrukce starých technologií, které byly na území geoparku
v minulosti využívány.
Na první z dílen se mohli úèastníci seznámit s výrobou
štípaných kamenných nástrojù jak z tradièního pazourku, tak
z místních køemencù, které k výrobì nástrojù využívali
i neandrtálci obývající jeskyni Šipku ve Štramberku. V rámci dílny
jsme rovnìž otestovali odolnost kamenných hrotù pøi støelbì
z primitivního luku. Druhá z dílen byla zamìøena na pravìkou
metalurgii mìdi a bronzu. Pøi workshopu jsme v areálu
štramberského hradu vyzkoušeli tavbu a odlévání tìchto
barevných kovù s použitím pravìkých postupù. Tøetí z dílen byla
zamìøena na pálení vápna v polní milíøové peci. Tímto
¡
SOUTEŽ
Vážení soutìžící,
z došlých správných odpovìdí na otázku z minulého
èísla, jsme vylosovali tøi výherce. Jsou jimi Jakub Mildner,
Petr Nemeth a Eva Novotná. Výhercùm gratulujeme
a posíláme drobné výhry. Všem ostatním dìkujeme za
odpovìdi a reakce na èasopis.
Soutìžní otázkou tohoto èísla je: Jaký tvar má zøítelnice
kuòky?
Své odpovìdi mùžete posílat do 31.10.2013 na
emailovou adresu [email protected].
Také bych opìt zdùraznil možnost zasílat Zpravodaj na
Váš email. Tuto možnost již využilo nìkolik desítek ètenáøù.
Pìkný zbytek léta pøeje
Petr Arnošt
11
Rosnatka (Drosera)
Foto: D. Kvita
Foto: D. Kvita
Rosnatky patøí do skupiny masožravých rostlin lapajících koøist pomocí lepkavých
listù (tzv. adhezní pasti). Masožravost se vyvinula jako reakce na životní prostøedí rostlin
rostoucích na velmi chudých pùdách, v nichž chybí dostateèné množství nìkterých
základních biogenních prvkù - hlavnì dusíku a fosforu. Chybìjící živiny tak masožravky
doplòují z živoèišné koøisti. Rod Drosera zahrnuje pøibližnì 160 druhù s rozšíøením
napøíè všemi kontinenty (kromì Antarktidy) s centrem výskytu na jižní polokouli, což èiní
rosnatku jednou z druhovì nejpoèetnìjších v rodu masožravých rostlin. Rozmanitost
jednotlivých druhù rosnatek je veliká (velikost od 1cm po 1 m), proto se specifikace
v tomto èlánku týká pøedevším rosnatek rostoucích u nás - všech tøí evropských druhù,
rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), rosnatky anglické (Drosera anglica)
a rosnatky prostøední (Drosera intermedia), a jednoho pøírodního køížence, rosnatky
obvejèité (Drosera x obovata).
Ekologie a popis
Rosnatky jsou vytrvalé byliny s pøízemní rùžicí listù vázané na vlhké písky
a rašeliništì od nížin do hor. Dosahují výšky až 20 cm. Nepatrné niovité koøeny slouží
pouze k pøíjmu vody a k ukotvení rostliny v pùdì. Listy jsou na rubu lysé, na líci a po
okraji pokryté èervenými palièkovitými žlázami, tzv. tentakulemi. Hlavièky tìchto útvarù
vyluèují lepivou sladkou šávu, na kterou je drobný hmyz nalákán a pøilepen. Hmyz hyne
buï na vyèerpání, nebo na zadušení zpùsobené lepkavým slizem. Výmìšek se na svìtle
podobá kapkám rosy (odtud èeské jméno rosnatka) a obsahuje trávicí enzymy
a mukopolysacharidy, které jsou obsaženy i v trávicích traktech živoèichù. Tyto enzymy
rozkládají hmyz a uvolòují z nìj výživné látky. Trávenina je posléze absorbována
povrchem listu a je použita k dalšímu rùstu. Na rostlinì pozorujeme dlouhé a krátké
tentakule. Ty dlouhé lemují okraje listù a mohou se ohýbat pouze jedním smìrem - ke
støedu listu. Zpevòují uchopení koøisti a zesilují úèinek lepivých a trávicích látek. Menší
tentakule na ploše listu se ohýbají všemi smìry na základì chemického podráždìní
tìlem koøisti. Pohyb tentakulí (tigmotropizmus) je vìtšinou dokonèen za desítky minut
až nìkolik hodin. Cizokrajné rosnatky mohou být mnohem rychlejší a ohýbání
okrajových tentakulí netrvá ani minutu, nebo mohou dokonce kolem koøisti ovinout celé
listy. Na vysokém stvolu se od èervna do srpna tvoøí drobné bílé zvonkovité kvìty.
Pomìrnì velká vzdálenost kvìtù od listù chrání opylovaèe pøed polapením. Plodem je
vejèitá tobolka s hnìdými semeny. Rosnatka se rozmnožuje generativnì i vegetativnì. Koncem léta rosnatky pøerušují rùst a vytvoøí se pøezimovací pupen
(hibernaculum), ve kterém jsou uloženy orgány rosnatky pro pøíští vegetaèní období.
Výskyt
V Èeské republice nejrozšíøenìjší rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) roste napø. v jižních Èechách, na Šumavì, v Brdech, v Krušných, Jizerských
a Orlických horách, v Krkonoších a Jeseníku, na Èeskomoravské vrchovinì a v Beskydech. Rosnatka anglická (Drosera anglica) roste velmi vzácnì na malých
územích na Tøeboòsku, dále pak na Šumavì, v Krušných horách a v Krkonoších, døíve
i na Mìlnicku a v podhùøí Orlických hor, na Èeskolipsku byla vysazena. Rosnatka
prostøední (Drosera intermedia) se vyskytuje již jen velmi vzácnì na Tøeboòsku
a v Èeském lese, byla vysazena u Doks a historické prameny ji uvádìjí také
v Krkonoších. Pøírodní køíženec rosnatka obvejèitá (Drosera x obovata; D. anglica x
D.rotundifolia) roste na Tøeboòsku, Šumavì, vzácnì na krušnohorských vrchovištích.
Ohrožení a ochrana
V ÈR patøí rosnatky ke zvláštì chránìným druhùm v kategorii silnì ohrožený druh
pro r. okrouhlolistou a v kategorii kriticky ohrožený druh pro r. anglickou a prostøední.
Døíve byla rosnatka hojnì sbírána jako léèivá rostlina. Dokonce se tradovalo, že dokáže
vyléèit všechny choroby a prodloužit život. Využití našla i ve výrobì koøalky zvané
„rosolka“. Nadmìrný sbìr, vysoušení bažin, odvodòování rašeliniš, tìžba rašeliny
a další intenzivní èinnost èlovìka v krajinì od 2. poloviny 20. století zpùsobily úbytek
tìchto rostlin. Rosnatka je nároèná na celkovou zachovalost biotopu (vodní režim,
zdraví podzemních vod, pramenù a pùdy, vhodné hospodaøení), nesnáší hnojení
a vápnìní. Rosnatky se tìší oblibì také jako okrasné rostliny a pìstují se v umìlých
podmínkách.
Radka Dlouhá
O.S.Hájenka
Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje vychází v rámci projektu Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody
v NUTS II Moravskoslezsko, který realizuje Moravskoslezský kraj s finanèní podporou programu Evropské unie LIFE+.
Vychází 2x roènì nákladem 1000 výtiskù. Toto èíslo vyšlo 31.7. 2013.
NEPRODEJNÉ
Vydává: O. s. Hájenka, Janíkovo sedlo 36, Kopøivnice, 74221,IÈO: 64629881
Editor: Petr Arnošt, e-mail: [email protected], www.hajenka.koprivnice.org
Redakèní rada: Roman Barták, Jan Filgas, Ivona Kneblová, Tomáš Kotyza, Dalibor Kvita, Roxana Macháèková
Tisk: Zeman Art
Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje je periodickou tiskovinou evidovanou pod è?slem MK ÈR E 19580