Duchovní slovo Společenská kronika – prosinec

Duchovní slovo Společenská kronika – prosinec

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. XII., leden 2012
Duchovní slovo
Drazí přátelé!
Dovolte, abychom vám všem popřáli
opravdové proţití vánoční radosti.
Chceme popřát slovy našeho Sv. otce
Benedikta XVI.:
„Všem bych chtěl naléhavě říci:
Otevřete dokořán své srdce Bohu,
nechte se překvapit Kristem!“
Úmysly apoštolátu modlitby – leden
1. Aby postiţení přírodními katastrofami
dostávali duchovní a hmotnou podporu,
kterou potřebují k obnovení svých ţivotů.
2. Aby horlivost křesťanů pro mír přinášela
svědectví Kristovu jménu přede všemi lidmi
dobré vůle.
3. Za všechny křesťany, aby s odvahou a
opravdovostí naplňovali
své
poslání
radostným ţivotem podle evangelia.
Společenská kronika – prosinec
Pán Bůh nás opravdu překvapil: On se
stal člověkem!
Zjevil se ve svém Synu: Bůh se stal
jedním z nás! Proto při příleţitosti
těchto svátků Narození Páně se snaţme
dokořán otevřít svá srdce, nechme se
překvapit Kristem!
Požehnané Vánoce a radostný
nový rok 2012!
S darem modlitby vaši piaristé:
Jiří, Jacek a Lukáš
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Do rodiny Božích dětí ve sv. křtu byli
přijati: Ludmila Lţičařová, Vojtěch Ovečka,
Pavel Michal Harašta, Andrea Aneţka
Marková,
Klára
Schillerová,
Magda
Pribišová
Rozloučili se s námi a předešli nás na cestě
do života věčného: Jan Spáčil, Bohumila
Baňařová, Jan Můčka, Alţběta Šebestová
Vzpomínáme
Dne 6. ledna 2012 by se doţil
P. Jaroslav Jošek,
bývalý stráţnický pan farář, 88 let.
Vzpomeňme
ve
svých
modlitbách.
„Boţe, dej mu ve svém království věčnou
slávu a radost skrze Tvého Syna Jeţíše
Krista!“
-1-
Rozhovor s paní A. Průžkovou:
„Bez Božího požehnání, marné
lidské namáhání.“
Vánoce – to je čas ke klidnému zastavení.
K ohlédnutí se za končícím rokem. Možná
ještě dál. Třeba až do dětství. Z malých
vzpomínek vystupuje najednou náš život jako
krásná barevná plastika, do které jsou
vsazeni ti, které jsme měli nejraděj. Ten, kdo
se umí opravdu dívat, najednou vidí i
pravého Tvůrce této plastiky.
Jsem moc ráda, že si na takovéto vánoční
vzpomínání udělala čas naše 88letá farnice
paní Anna Průžková.
Paní Průžková, nejkrásnější Vánoce bývají
spjaty s dětským věkem. Na co si vzpomínáte
z této doby?
Vánoce bývaly u nás doma velice pěkné.
Maminka před Štědrým dnem zadělala těsto
na koláče a babůvky. Koláče pekla v noci,
aby byly co nejčerstvější. Dvě ořechové
babůvky jsme nesli upéct do pece k pekaři –
maminka chtěla, aby chutnaly co nejlépe.
Ke slavnostní večeři jsme měli smaţené ryby
a salát. Bývalo i cukroví. To
nebylo ve všech rodinách.
Můj tatínek měl pěkné
zaměstnání – pracoval na
dráze jako výpravčí, takţe jsme
jako děti nepociťovaly ţádnou újmu.
Dětství jste prožívala v době první republiky.
Jaké byly tenkrát životní podmínky ve
Strážnici?
Různé. Blízko nás bydlela rodina s pěti
dětmi. Neměli pro ně ani postele, takţe na
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
noc vytahovali šuplíky z kosnu a děti
spávaly v tom. My jsme nestrádali, ale
z dnešního pohledu to bylo přece jen jiné
ţití. Například v našem domě byla zvlášť
kuchyň, ve které jsme byli přes den. Na noc
se šlo přes dvůr do druhé části domu.
Místnosti tady byly tak malé, ţe nebylo kam
postavit kamna. A tak se tam nikdy netopilo.
Moţná nás to do ţivota otuţilo. Vţdyť i ten
dvůr jsme mnohdy přeběhli bosky bez
papučí, i kdyţ tam leţel sníh.
Byly tedy docela velké rozdíly v tom, na jaké
úrovni kdo žil…
Paní hraběnka vţdycky o Vánocích posílala
jednoho nebo dva zajíce do chudobných
rodin na přilepšenou. Ale i u nás jsme byli
zvyklí se dělit, a to nejen o Vánocích.
Maminka mívala vytipované rodiny, ke
kterým mě posílávala s jídlem. Právě
například do té rodiny, o které jsem mluvila.
Nebo ke dvěma starým sestrám. Bydlely
spolu a byly to takové hodně zvláštní osoby.
Vţdycky v pátek, kdyţ maminka pekla
béleše nebo buchtu, připravila pro ně několik
kousků a poslala mě k nim. Vzpomínám si,
ţe chovaly hrdličky. Velice se jim věnovaly
a rády předváděly, jak se ty hrdličky umí
poklonit. Ale kdyţ jsem se vrátila domů,
maminka uţ věděla, ţe mne musí rychle
převléci. Byla jsem totiţ plná blech.
Přesto vás tam poslala znovu…
Maminka měla dobré srdce. Všechno
oblečení, ze kterého jsme vyrostli, dávala
maminka sestřičkám do kláštera pro sirotky.
Za naším domkem byla velká zahrada.
Kvetla nám spousta růţí a samozřejmě jsme
tam měli zeleninu a ovoce – to byla
maminčina práce. Bratr vţdycky v létě
naházel za tričko jablek a hrušek, co mohl, a
vynášel to děckám před dům. Ale maminka
se nezlobila.
A co váš tatínek? Jaký byl?
Byl to hodný člověk, velice pro rodinu
zaloţený. Jako výpravčí pracoval na směny.
Kdyţ nebyl v práci, chodil i ve všední den
ráno do kostela. Já jsem chodila s ním.
Musela jsem vstát hodně brzy, ale chodila
-2-
jsem s ním ráda. Obzvlášť jsem si oblíbila
mše
svaté
s kázáním
P.
Bureše,
gymnaziálního profesora, který bravurně
ovládal církevní historii. Na tyto promluvy
jsem se vţdycky těšila.
Máte v paměti nějaký „vánoční“ zážitek
s tatínkem?
Nádherné záţitky nám vytvořil coby svatý
Mikuláš. Tento svátek jsme proţívali
vţdycky u kmocháčků. Můj otec tam přišel
překrásně oblečený za svatého Mikuláše.
Jako děti jsme se úplně chvěly. Tatínek měl
připravenou pěknou řeč o tom, jak procházel
rajskou zahradou a nasbíral tam pro nás
plody…. Bylo to nádherné, mou dětskou
dušičku to úplně unášelo.
Býval tam i čert?
Jen za dveřmi. Kdyţ nás sv. Mikuláš
napomínal kvůli hříchům, čert rachotil
řetězem (v kaţdém domě se řetěz lehce
našel). Svatý Mikuláš jej však okřikl: „Čerte,
zůstaň, kde jsi! Tady jsou děti docela hodné,
tak je zbytečně nestraš!“
Doma jsme pak za oknem našli něco ze
vzácností - někdy banán, pomeranč
nebo trubičku. Ale našly se i děti,
které do připravené boty dostaly
jen uhlí. To za zlobení.
Ani se mi nechce opouštět vzpomínání na
tuto idylickou dobu. Ale život šel dál. V době,
kdy vám bylo kolem dvaceti let, zuřila II.
světová válka. Jak vás to zasáhlo?
Válka – to byla zlá doba. Ceny potravin se
vyšplhaly, někteří lidé skutečně trpěli
hladem. Chybělo všechno. Moje maminka
začala opět nosit kroj, ve kterém chodívala
coby svobodná dívka. Městské oblečení,
které nosila jako vdaná, všechno přešívala
pro nás, abychom si měli co obléknout...
Chodila jsem tenkrát do gymnázia. Začalo
pronásledování
ţidů.
Jedna
členka
profesorského sboru paní profesorka Elza
Müllerová byla ţidovka – musela
z gymnázia pryč. Dodnes si vzpomínám na
moment, kdy přišel ředitel gymnázia do naší
kvinty a oslovil naši spoluţačku Andu
Pelsembergerovou, která byla také ţidovka:
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
„Vezmi si aktovku, musíš opustit tuto
školu.“
Jaké bylo souţití Stráţničanů a ţidů před
válkou?
Úplně normální. Ale kdyţ nastoupil Hitler,
ţidé byli vyhnáni ze svých domů. Například
ţidovská rodina Eisingerova, kteří bydleli
vedle nás, byla odsunuta z jejich rodinného
domu do prostor na místě dnešní přístavby
Domova pro seniory. Byly to mokré
chlebové místnosti. Skutečně neutěšené
podmínky. Dá se říct, ţe s nimi zacházeli
téměř jako se zvířaty. A bylo zakázáno se
s ţidy stýkat. Člověk se tím vystavoval
opravdovému nebezpečí.
Ale mamince jich bylo líto. Nabalila mi do
košíku vajíčka a trochu jídla a poradila:
„Porozhlédni se, a kdyţ tě nikdo neuvidí,
vběhni k nim pod návratí a nechej jim to
tam.“ Udělala jsem to. Nestalo se mi nic.
Ale pak nám přišel výhruţný anonymní
dopis, podepsaný hitlerovským pozdravem.
Byla vám v této době víra oporou?
Bez víry by se to těţko překlenulo. Byla to
opravdu zlá doba. Ale Pán Bůh opravdu slyší
všechny naše prosby. Kolikrát jsem se
zamyslela nad tím, jak dokáţe řešit situace,
ve kterých my ţádné řešení nevidíme. Je
v tom Mistr.
Dokážete říct nějaký příklad?
Bydleli jsme v Rybářské ulici. Kdyţ končila
válka, byli jsme schovaní ve sklepě u strýčka
Mikulky na Grůsce. Celkem nás tam bylo
asi 30 uličanů. Seděli jsme tam na
bramborách, kaţdý měl deku na přikrytí.
Tatínek a bratr zůstali v našem domě
v Rybářské ulici, aby jej hlídali. V ten čas se
stalo ono, pro všechny Stráţničany, známé
neštěstí u Píštělkova mlýna. Němci tam jako
pomstu za zastřelení a postřelení dvou svých
vojáků popravili 10 muţů.
Brali je z domů právě v místech u Píštělkova
mlýna – tedy v naší ulici a nejbliţším okolí.
Vzali i mého bratra a tatínka. Při odvádění
mého bratra se jej zeptali: „Kolik je ti let?“
On (nějakým vnuknutím) řekl, ţe šestnáct, i
kdyţ byl o něco starší. Pustili ho se slovy:
-3-
„Máš štěstí. Kdybys byl starší, tak uţ
jdeš…“
Tatínka vedli s revolverem na krku ke zdi
Píštělkova mlýna. Moc dobře si uvědomoval,
co jej čeká. Věděl, co znamená válka (v 16
letech musel narukovat do I. světové války).
Postavili jej ke zdi do řady k dalším muţům
připraveným k popravě. A v tom jej někdo
popadl a odtáhl: „Pojďte pryč, nepatříte sem,
uţ jste jedenáctý!“ A tatínek nám skutečně
zůstal naţivu.
Byl to velký zásah Boţí. Vím, ţe dobrý Pán
Bůh vyslyšel prosby maminky i nás všech,
kteří jsme se za ně modlili.
Pomáhala vám víra i dál v životě?
Mnohokrát. Válečné hrůzy – to byly
opravdu veliké záseky do nitra
člověka. Avšak i po válce byla různá
těţká období. Víra byla potlačovaná,
sledovaná, lidé udávali….
Jsem šťastná, ţe jsem Boha nikdy
neopustila. V ţivotě jsem dostala tolik
takových přesvědčení, ţe se události nestaly
samy od sebe, ţe to bylo vymodlené! O
Boţím působení a pomoci nemohu
pochybovat. Zaţila jsem ho.
Stihli jsme v tomto rozhovoru probrat jen
pár malinkých úseků z vašeho života. Prožila
jste první republiku, válku, totalitu i
svobodu. Co nyní, když už se na život můžete
dívat s nadhledem, považujete za skutečnou
hodnotu?
Víru. Víru na prvním místě. Bez víry je
člověk kolikrát zoufalý. Přiznám se, ţe jsem
se v ţivotě ocitla i v beznaději. Ale vţdycky
jsem řekla: „Pane Boţe, Ty to všechno vidíš.
Ty to zařídíš. Vše podle Tvé vůle.“ Ve
všem, co v ţivotě bylo, jsem se vţdycky
obracela na Pána Boha. A nikdy jsem
nemusela litovat. Nikdy mě nezklamal.
Další veliký dar je na dětech. My, staří, uţ se
za ně můţeme jen modlit. Ale Pán Bůh si
jistě své cestičky najde, musíme Mu je jen
s důvěrou svěřit.
Paní Průžková, mohu vás na závěr požádat
o pár slov do nového roku pro naši farnost?
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Všem lidem ve farnosti, kaţdé generaci,
bych přála, aby nikdy neztratili víru. Aby
měli Boha na prvním místě. Já jsem se
vţdycky drţela úsloví: „Bez Boţího
poţehnání, marné lidské namáhání.“ Ţivot
mi mnohokrát ukázal, ţe je pravdivé. Ať
nám všem tedy Pán Bůh poţehná a nikdo
z nás ať Jej neopustí.
Vyprávění starých lidí má vždycky zvláštní
váhu. Jejich pohled na svět je již oproštěn od
věcí, které dokážou zaslepovat, ale ve
skutečnosti nestojí za nic. A zůstává jen to
ryzí, to opravdu důležité.
Děkuji paní Průžkové za rozhovor a přeji
každému z nás, abychom to skutečně ryzí
nenechali ležet bez povšimnutí.
-hc-
Příspěvky farníků
Rozdávané bohatství
Jako tři králové zvěstovali světu narození
Boţího Syna, tak blahodárně působí, moţná i
na další farníky, rozhovory v tomto časopise
se strýčkem kostelníkem Polsterem, paní
Svrčinovou, paní kostelnicí Krůtilovou a
dalšími, se kterými se rozhovor uskutečnil a
věřím, ţe i s těmi, kdo nás obohatí o své
zkušenosti ze ţivota spojeného s vírou příště.
Díky!
Rybecká
„Varhanická exkurze“
Chtěli
bychom
poděkovat
našemu
varhaníkovi Lacovi Sovičovi, který si na nás,
ministranty, udělal čas a v sobotu 10.
prosince nám povyprávěl o historii zdejších
stráţnických varhan a ukázal nám jejich
technickou část.
Ještě jednou děkujeme, Laco!
Stráţničtí ministranti
Adventní roráty
Chtěla bych poděkovat všem, kteří ochotně
přispěli svým volným časem při adventních
rorátech a pomohli při oblékání dětí a při
mazání rohlíků. Myslím, ţe všichni byli
spokojeni. Dále bych chtěla připojit
poděkování maminkám a babičkám za
upečení perníčků pro děti, které nacvičily
vánoční příběh na Dětskou půlnoční.
Ještě jednou děkuji.
Marie J.
-4-
Okresní kolo Bible a my
Ve středu 23. listopadu 2011 proběhlo na
Základní škole M. Kudeříkové ve Stráţnici
okresní kolo 19. ročníku celostátní dějepisné
soutěţe Bible a my.
Ze školních kol, jeţ proběhly celkem na 19
školách a do nichţ se zapojilo 483 ţáků,
postoupilo do okresního kola 49 ţáků nebo
studentů. V okresním kole nejdříve všichni
ţáci napsali písemný test, který byl v kaţdé
kategorii zaměřen na určité biblické téma
(Jeţíšovo narození, Skutky apoštolů 1-12
kapitola, Prorok Eliáš, Pět svátečních svitků
– Rút, Píseň písní, Kazatel, Nářky, Ester).
Pak se soutěţící odebrali na promítání filmů
s biblickou tématikou. Po vyhlášení výsledků
testů bylo do finálového kola vybráno 6 ţáků
z kaţdé kategorie. V ústním veřejném
finálovém kole musely tyto děti prokázat své
znalosti, dovednosti, rychlost a pohotovost,
coţ rozhodlo o konečném pořadí.
Ve finále zvítězili ţáci reprezentující školy:
CZŠ Veselí nad Moravou, ZŠ TGM
Čejkovice, Klvaňovo gymnázium Kyjov a
Purkyňovo gymnázium Stráţnice (Jordana
Blažková). Vítězové jednotlivých kategorií
spolu s druhým a třetím v pořadí postoupili
do celostátního kola soutěţe Bible a my,
které proběhne 1. března 2012 v Brně.
Do soutěţe se zapojily v rámci piaristických
farností tři školy: Purkyňovo gymnázium, ZŠ
M. Kudeříkové a ZŠ Školní (nezúčastnily se
základní školy v Radějově, Petrově a
Sudoměřicích). Nejlepšího umístění z ţáků
těchto tří škol dosáhly: Radka Zalubilová
(ZŠ M. Kudeříkové Stráţnice), která
skončila ve III. kategorii na 2. místě
(postupuje do celostátního kola), Vladimír
Pokorný, Kateřina Tomečková a Marie
Múčková
(Purkyňovo
gymnázium
Stráţnice), kteří se umístili ve III. a IV.
kategorii na 5. a 6. místě.
Velmi dobře dopadli také další ţáci: v I.
kategorii se umístil Štěpán Šimša (ZŠ
Školní) na 7. místě a Ondřej Cáb (ZŠ M.
Kudeříkové) na 11. místě, ve II. kategorii
obsadil Martin Berčík (ZŠ M. Kudeříkové)
9. místo a Marie Stehlíková (ZŠ Školní) 10.
místo, a ve III. kategorii skončil Dominik
Berčík (ZŠ Školní) jako jedenáctý.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Na závěr bych chtěla poděkovat všem
organizátorům a také sponzorům, kteří
finanční částkou přispěli na organizaci a
odměny pro účastníky této soutěţe, byli to:
SEAL s.r.o. Stráţnice, AC LESIA s.r.o.
pobočka
Stráţnice,
Českomoravská
provincie piaristů a Římskokatolické farnosti
ve Stráţnici, Veselí nad Moravou,
Vnorovech a v Hodoníně.
Mgr. Dagmar Mlýnková
Tipy pro nový rok
První nedělí adventní jsme vstoupili do
nového církevního roku a prvním lednem
vstupujeme
do
roku
občanského,
kalendářního. Bývá zvykem, dávat si
předsevzetí, ţe od začátku nového roku
budeme..., uděláme... atd. Někteří, po
zkušenostech z předešlých let, od těchto
předsevzetí upouští(me), i kdyţ ve skrytu
duše doufáme, ţe se snad to či ono přece jen
podaří.
Před několika lety jsem si v Matici
cyrilometodějské objednala knihu a od té
doby mi posílají kaţdoročně Matiční
zpravodaj. A protoţe obsahoval i - jak píší vzácnou broţurku "Boţí Prozřetelnost",
kterou se chystají začátkem roku 2012 vydat,
stejně tak jako kníţečku "Eucharistie znovu
objevená", jejíţ část byla otištěna v časopise
Světlo 2/2007, tak mě napadlo, ţe jako
předsevzetí bychom si přece jenom mohli dát
přečtení těchto broţurek a uvádět to, co
obsahují, do ţivota.
A co by to mělo být? Snaţit se lépe proţívat
mši svatou a ne si ji jen odsedět nebo odstát,
a pokud si snad kleknu na zazvonění, jako
napovel hned vstát. Uvědomovat si, co se při
mši svaté vlastně děje, tak jak byla
provázena mší svatou Catalina Rivas Matkou
Boţí.
V další broţurce můţeme nahlédnout za
oponu a poznat tak lépe, co se děje při
přechodu člověka do věčnosti a co je dobré v
té chvíli dělat. Dále moţná lépe pochopíme
sílu svátosti smíření, kde nejsme jenom "já"
a kněz, a jak je potřebné se dobře na tuto
svátost připravit a modlit se nejen za sebe.
A ještě jedna zpráva mě ve zpravodaji
překvapila. Myslela jsem si, ţe modlitba k
-5-
sv. archandělu Michaelovi je potřebná, ale ţe
ji papeţ Lev XIII. nařídil, aby se ji věřící v
celé církvi modlili po mši svaté za obrácení
hříšníků a za zásah archanděla Michaela, to
jsem nevěděla. Vy ano?
Anna
Zamyslenie nad Vianocami
Skúsme sa zamyslieť nad zmyslom Vianoc.
O čom sú? Je to sviatok konzumu,stresu,
naháňania? Za darčekmi, upratovaním,
varením, pečením sladkostí, nakupovaním
nadmerného mnoţstva potravín, ktoré často
končia v smetiakoch?
Mnohí psychycky aj fyzicky vyčerpaní,
niektorí i zadĺţení sa tešia na ich koniec, na
skľudnenie v práci po Novom roku. To nie
sú vianoce.
Tie sú predsa o radosti, pokoji, stíšení,
stretnutiach s blízkymi, drahými i núdznymi
ľuďmi a samotným Boţím synom. Vieme
mať dnes ešte radosť? Takú čistú, byť k
okoliu láskavý, pravdivý, byť sami sebou i
za cenu, ţe nás ohovoria, pošpinia.
Chcel by som kaţdého povzbudiť v tom,ţe
naša ľudská hodnota nespočíva v platobnej
schopnosti peňaţenky, platobnej karty,ale v
tom, ţe sme. Takí akí sme, v našom srdci,
bytí. Tak skúsme nepoţičiavať si,
nenakupovať toľko vecí, čo nám vnucuje
reklama, a je tak i predraţené. Výrobky nám
takú radosť ako dobré vsťahy neurobia. Kto
chce, ten pochopí....
Naša sila a radosť je práve vo
vsťahoch,
stretnutiach,
porozumení,
empatii,
veľkorysosti a moţnosti pomáhať jeden
druhému. Ak si všímame len veci, ceny a nie
ľudí okolo, sme uţ blízko dna. Ozaj
zamysleli sme sa niekedy nad tým, prečo je v
domácnostiach toľko psov? Nemyslím,ţe je
to len láska k prírode, alebo na stráţnu
sluţbu. Často je to infláciou vsťahov v
rodine, ľudskou potrebou niekoho milovať,
tešiť sa na niekoho, kto ma má rád a je mi
verný. Nemáme zdravé láskyplné vsťahy s
deťmi, partnerom, ţijeme v zraneniach a tak
mnohokrát náhradou za našu vyhasnutú
lásku býva zvieratko - miláčik domácnosti.
Komunikácia cez mobil, mail nám býva
bliţšia ako sadnúť si spolu z očí do očí a
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
diskutovať, riešiť a hlavne odpustiť. Nájsť si
čas na stretnutia, darovať sa i svoj čas
blízkym, mať proste srdce.
Nič nie je doleţitejšie a krajšie ako prejavy
práve našej lásky a objatie. I tento rok príde
Jeţiš do mrazivej
noci,
drsných
podmienok
maštale i nášho
sveta. On to v
Betleheme
preţil,
tvrdosť a ohrozenie podmienok roku nula.
Isto preţije i našu tvrdost, naše málo schopné
vlády, obchodné reťazce…
Krása a veľkoleposť Vianoc je práve v
narodení slabého na nás odkázaného dieťatka
-Spasiteľa. Prichádza nám dať nádej, útechu
a radosť, napriek mizerným podmienkam v
ktorejkoľvej době. I keď padne euro, koruna,
dolár, stúpne cena ropy.....
Z temného horizontu nášho sveta svieti
svetlo - poďme za ním. Ako králi od
východu nasledujme to betlehemské svetlo.
Je tu pre nás, naše dobro, šťastie a slobodu.
Svoje bremená nesme Jeţišovi ako
kráľovské dary, zloţme mu k nohám svoj
smútok, zdravie, starosti, prácu, dlhy, naše
vsťahy. Zlata,kadidla a myrhy má uţ dosť.
Teši sa teraz na nás a práve naše dary.
Šialene nás miluje-na doraz. Skloňme sa do
ticha v našom vnútri a objavme jeho svet a
našu slobodu.
Ţelám Vám aspoň pár dní vypnutý televízor
a počítač, prajem Vám počuť zas svoj
vlastný hlas pri speve kolied v kruhu rodiny
a priateľov, čas na hru, slávenie tohto času.
Nech Vás i tieto Vianoce obohatia o radosť a
šťastie, ktoré stále všetci hľadáme.
SLÁVA BOHU NA VÝSOSTIACH A
POKOJ ĽUĎOM DOBREJ MYSLE.
Za skupinku Modlidieb otcov Marián
Historie - Strážnický Orel v letech
1911 - 2011
Počátky místní odbočky tělovýchovné
organizace Orel spadají ještě do období
rakousko-uherského mocnářství.
Z kroniky města a novinových článků
vyplývá, ţe katolický tělocvičný spolek Orel
byl ve Stráţnici zaloţen v neděli 25. června
-6-
1911. Přihlásilo se do něj 22 činných členů.
Prvním předsedou (starostou) byl zvolen
katecheta Dr. Otakar Tauber, náčelníkem pan
Hanák a jednatelem pan Macura. O činnosti
Orla ve Stráţnici před 1. světovou válkou
toho víme poměrně málo. První zápis z valné
hromady je doloţen aţ z 13. ledna 1914.
Orel jiţ v této době spolupracoval s místní
Cyrilometodějskou jednotou a spolkem
Omladina, které měly svoje centrum stejně
jako Orel na Spolkovém (Lidovém) domě.
Tragické události roku 1914 v Sarajevu a
rozpoutaná světová válka znamenaly pro
orelské hnutí ve Stráţnici téměř zánik.
Po vzniku samostatného československého
státu v roce 1918 začala první obnova Orla.
Za měsíc po sjezdu delegátů orelských
odborů v Brně v roce 1919 byla svolána
první poválečná valná hromada i ve
Stráţnici. Spolek díky ní oţil pod názvem
Jednota Československého Orla ve Stráţnici.
Starostou byl zvolen P. Jan Hajda, katecheta,
pokladníkem se stal kaplan P. Jaroslav
Hošek a náčelníkem Jan Montág. Účelem
jednoty bylo podle prvních stanov:
„pěstovati výchovu a povznesení duševních
schopností a tělesných sil mládeže i
dospělých členů, mužů i žen v duchu
národním a křesťanském a v duchu sociální
spravedlnosti...“ Účel měl být naplňován
prostřednictvím
tělesných
cvičení
a
tělocviku, přednáškami, četbou, zakládáním
knihoven, divadlem, zpěvem, veřejnými
cvičeními, slety a manifestacemi a
získáváním peněţních prostředků na tuto
činnost. Spolkové činnosti jednoty řídila
valná schůze a místní rada. Jednotu navenek
zastupoval starosta a jednatel. Stráţnická
jednota byla součástí většího obvodu - ţupy,
v okolí Stráţnice vznikly ţupy dvě: pro
Hodonínsko a jiţní Moravu – ţupa
Šilingrova (s centrem v Hodoníně) a pro
Slovácko – ţupa Velehradská (s centrem
v Uherském Hradišti), jejíţ součástí byla aţ
do roku 1990 i stráţnická pobočka (od roku
1990 patří Stráţnice do ţupy Šilingrovy).
Nejvýznamnější akcí Orla v republice na
počátku 20. let 20. století, na které se aktivně
podíleli i Stráţničané, byl brněnský slet
v roce 1922. Do Brna odjeli ze Stráţnice
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
hlavně zástupci dorostu a stráţnická hudba,
vedená ředitel kůru Kříţem. Stráţničtí
členové předvedli fašank a různé lidové
tance. Z celostátních orelských akcí na
přelomu 20. a 30. let měl největší ohlas
praţský slet (Svatováclavské dny Orelstva
v roce 1929 v Praze). Praţského sletu se
zúčastnilo
45
členů
Orla,
celkem
s Omladinou a nečleny čítala výprava ze
Stráţnice 135 osob. Akce se konala u
příleţitosti 1000. výročí úmrtí svatého
Václava, kterou soudobí historikové kladli
do roku 1929. Mohutné svatováclavské
oslavy proběhly i ve Stráţnici za aktivní
účasti Orlů v září 1929. Jejich součástí bylo
promítání filmu s komentářem dr. Emanuela
Jeţka, profesora gymnázia, duchovní koncert
v klášterním kostele, který na varhany
obstaral ředitel kůru Kříţ a sólovým zpěvem
ing. Pásek. Oslavy vyvrcholily průvodem a
bohosluţbami na náměstí v neděli 29. září
1929, kterých se zúčastnily i další organizace
ve městě (Sokol, Beseda atd.).
V meziválečném období došlo několikrát ve
změně ve vedení Orla. Od roku 1922 byl
nejprve starostou malířský mistr František
Kolesík, jednatelem úředník berního úřadu
František Lípa. Od roku 1927 se stal
starostou gymnaziální profesor Josef Jebavý
a jednatelem byl kaplan František Bureš. Od
roku 1929 se stal starostou farář P. Jan
Skýva, kterého v roce 1935 na tomto místě
nahradil farář a konzistorní rada P. Jan
Vrtek. Jednatelem byl po P. Fr. Burešovi od
roku 1932 gymnaziální profesor Josef
Jebavý, a to aţ do roku 1937, kdy jej
nahradil Josef Rambousek, účetní Zádruhy.
Jedním z typických znaků meziválečného
vývoje stráţnické orelské organizace byl
nárůst členů, který podle údajů z kronik a
dochovaných záznamů, dosáhl vrcholu na
počátku roku 1926, kdy se stav jednoty
udává na 265 členů. Celkový počet členů
kolísal, po většinu období se udrţoval
přibliţně na 150 aţ 190 členech.
Mnichovská dohoda v září 1938 a obsazení
Čech a Moravy Hitlerem v březnu 1939
znamenaly zásadní zvrat nejen pro vývoj
Orla jako národní organizace. Na začátku
roku 1940 musela stráţnická jednota
-7-
odstranit všechny názvy nebo zkratky, které
oběţník zemského úřadu v Brně zakazoval.
Týkalo
se
hlavně
označení
„československý“. Stráţnická jednota proto
byla po dobu protektorátu nuceně
přejmenována z Jednoty Československého
Orla ve Stráţnici na Jednotu Orla ve
Stráţnici. Činnost spolku začala být ze
strany policejních orgánů stále více
monitorována. Poslední valnou hromadou
před ukončením činnosti byla valná hromada
konaná 9. února 1941. Ve stejném roce byla
veškerá činnost Orla na Moravě zastavena na
základě výměru policejního ředitelství v
roce 1941 a v roce 1942 byl Orel jako
tělocvičný spolek rozpuštěn.
Po ukončení 2. světové války v květnu 1945
začala druhá, velice krátká obnova Orla.
Postupovala zpočátku velmi pomalu, teprve
21. února 1946 vzal zemský národní výbor
v Brně na vědomí ţádost ze Stráţnice o
obnovu činnosti orelské organizace a zapsal
spolek do spolkového katastru. První
poválečná valná hromada se uskutečnila 5.
ledna 1947 v sále Lidového domu. Na valné
hromadě bylo zvoleno nové vedení, starostou
se stal Tomáš Gajda, místostarostou
František Praks a jednatelem Jan Vavřík. Ve
stejném sloţení (s výjimkou jednatele,
kterým se stal František Sochor) se toto
vedení dočkalo svého potvrzení i na poslední
předúnorové valné hromadě, jeţ se
uskutečnila 28. prosince 1947 v sále
Lidového domu. Únorový komunistický
převrat v roce 1948 a převzetí moci ve státě
komunistickou stranou, znamenalo konec
další orelské práci. 20. března 1948 ústřední
akční výbor Národní fronty rozhodl o
sjednocení tělovýchovy a do 28. března byla
násilně
ukončena
činnost
všech
tělovýchovných organizací včetně Orla a
došlo k vytvoření jednotné celostátní
tělovýchovné organizace. Úřední zákaz
činnosti pro Orla a jeho jednoty nebyl vydán,
přesto 42 let nesměli členové této organizace
vyvíjet ţádnou činnost. Majetek a jmění Orla
byly zabaveny a předány jiným státem
řízeným organizacím.
K opětovnému zahájení činnosti stráţnické
orelské jednoty po roce 1989 došlo 30.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
listopadu 1990. Tak začala třetí - poslední
obnova Orla. Starostou byl nejprve zvolen
Jan Hudeček a jednatelem Bohumil Novák.
Nejprve Orel provozoval svou činnost
v prostorách Cyrilometodějské jednoty, i
kdyţ byl majetek ve správě Potravin Brno
a bývalá zahrada byla v majetku Svazu
chovatelů. Změna nastala aţ usnesením
vlády ČR z roku 1996 o bezúplatném
převodu nemovitého majetku spolků a
organizací. Na základě tohoto usnesení vlády
byla v roce 1997 vrácena budova
Cyrilometodějské jednoty a po nejnutnějších
opravách byly zprovozněny prostory jak pro
činnost Orla, tak pro ostatní spolky. V roce
1998 byly vráceny Cyrilometodějské jednotě
i pozemky zahrady a následně bezúplatně
převedeny na Orel. S pomocí tehdejšího
starosty Orla bratra Šustra získala stráţnická
orelská
jednota
potřebné
dotace
z ministerstva školství na rekonstrukci
získaných prostor.
V roce 2006 byla
uvedena do provozu budova se společenskou
místností a potřebným sociálním zařízením.
Poté bylo v prostorách zahrady vybudováno
hřiště s umělým povrchem, vyuţívané
převáţně pro fotbal, tenis a volejbal. Jako
poslední byla počátkem roku 2010 otevřena
menší tělocvična.
Orel je občanské sdruţení, křesťanská
sportovní organizace. Prioritou činnosti je
především podpora sportu pro všechny. Na
základě výsledků voleb z členské schůze
konané 13. března 2011 stojí v čele vedení
stráţnické jednoty starosta Ing. Milan Horák,
místostarostou je Tomáš Adamec a
sekretářem paní Aneţka Sasínová. Oficiální
název stráţnické jednoty zní: Orel,
tělovýchovná jednota Stráţnice, a v současné
době sdruţuje 314 členů. Orelskou činnost
tvoří tři části: sportovní, kulturní a duchovní.
Momentálně jsou aktivní oddíly fotbalu,
tenisu, florbalu pro děti, thaiboxu a lakrosu
pro mládeţ. Dlouhodobě se prezentuje také
krouţek taneční gymnastiky, letos zahájily
opět činnost maţoretky. Po kulturní stránce
je dominantní folklórní soubor Demiţón.
Kulturní
činnost
doplňuje
krouţek
fotografický a astronomický.
Petr Tomeček
-8-
Ad: Z minulosti i současnosti Orla
Vzhledem k charakteru ohlasů na tento
příspěvek bych rád doplnil následující: text
se týkal celostátního vývoje Orla nikoliv
vývoje stráţnické jednoty, z důvodu
stručnosti článku nemuselo být čtenářům
zcela jasné, ţe organizace Sokol nově
vytvořená po únoru 1948 nebyla totoţná se
stejnojmennou
tělocvičnou
organizací
zaloţenou z podnětu M. Tyrše v roce 1862,
hlavním cílem článku bylo stručně
připomenout pozitivní přínos Orla pro
novodobou českou společnost a některé
zásadní okolnosti jejího vývoje. Zájemce o
hlubší studium historie Orla lze odkázat na
http://www.orel.cz/profil/historie.html nebo
odbornou literaturu.
Petr Tomeček
Poděkování
Děkujeme všem, kteří pomohli při instalaci
výstavy v Městském muzeu - 100 let Orla
ve Stráţnici. Také děkujeme všem členům,
přátelům a příznivcům naší orelské jednoty,
kteří nám jakýmkoliv způsobem pomáhají v
naší práci.
Radost z příchodu Boţí lásky ať pocítí vaše
duše i srdce, Boţí pokoj a poţehnání ať vás
provází v novém roce.
Výbor stráţnické jednoty Orla
Informace
Rodinného
Strážnice o.s.
centra
Děkuji ze srdce jménem členů RC všem
sponzorům, příznivcům a dobrovolníkům za
pomoc a spolupráci při našich aktivitách i při
provozu a údrţbě zahrady u sv.
Martina.
Přeji všem vstup do nového roku
v duchu naděje a pokoje v srdci a
poţehnaný kaţdý nový den!
B. Bučková, předsedkyně RC
Připravujeme:
Bruslení na zahradě u sv. Martina (v případě
příznivého počasí).
(Po)Tříkrálová zabijačka na zahradě u sv.
Martina (21. 1. 2012).
Kurzy keramiky pro děti i dospělé (pod
vedením L. Gronské) od února.
Kurzy manţelských večerů (od února).
Relaxační večer pro ţeny – muzikoterapie
(únor).
Informace
na
tel.
603240533,
email:[email protected]
Knihovna křesťanské literatury
Matice Svatohostýnská informuje
Spolk. dům, Masarykova 370, Vám nabízí:
Tokijské květy
Ludvík Armbruster v rozhovoru s Alešem
Palánem. Český jezuita Ludvík Armbruster proţil
v Japonsku půl století, dokonale si osvojil jazyk,
vyučoval na tamní univerzitě a navázal mnohá
přátelství. Kdyţ mluví o Tokiu, říká „u nás“.
Doma se ale cítí víc v Česku. Díky této šíři
perspektivy je rozhovor s ním něčím víc neţ jen
ochutnávkou exotiky…
Vyznání papežského teologa
Georges Cottier v rozhovoru s P. Favrem. Georges
Cottier byl patnáct let teologem papeţského domu
Jana Pavla II. Klíčovým tématem jeho rozhovoru
s novinářem Patricem Favrem je tedy osobnost a
pontifikát Jana Pavla II.
Od 26. 12. do 31. 12. 2011 bude knihovna
uzavřena, dále budeme na Vás čekat v obvyklém
čase: pondělí a středa 9.30 – 11.00, úterý 16.00 –
17.00 hod.
Důvěrnice Matice Svatohostýnské děkuje
členům a příznivcům za příspěvky, které
činily Kč 9300,-- za r. 2011. Zároveň prosím
o příspěvky na nastávající rok a přeji hodně
Boţího poţehnání.
Zdenka Nováková
Sobota 30.12. – skupina č. 8
Sobota 7.1. - skupina č. 9 - Hrachovská B.
Sobota 14.1. - skupina č. 10 - Šašinková M.
Sobota 21.1. - skupina č. 11 - Sochor M.
Sobota 28.1. - skupina č. 12 - Kurucová L.
Úklid je kaţdou sobotu od 8:00 hod.
Informace
Novoroční koncert
Nejkrásnější Ave Maria
Zveme Vás na Novoroční koncert do kostela
P. Marie ve Stráţnici
v neděli 8. ledna 2012 v 17 hod.
Vystoupí Olga Procházková, sólistka opery
Slezského divadla v Opavě, a František Šmíd
– varhany.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Úklid kostela Panny Marie
-9-
Pastorační kalendář 2012, Strážnice + Petrov
Už dnes vám chci představit alespoň nejdůležitější farní akce, které nás čekají během
nového roku:
7. ledna (sobota), Tříkrálová sbírka na Charitu,
11. února (sobota), pouť nemocných k P. M. Stráţnické,
18. února (sobota), Orelsko–farní fašankový ples,
22. února, Popeleční středa
1. dubna, Květná neděle, společná velikonoční zpověď,
5. - 8. dubna, Velikonoční triduum, Boţí hod velikonoční,
20. - 22. dubna, Děkanátní setkání mládeţe ve Stráţnici a pouť mládeţe k P. M. Stráţnické,
5. května (sobota), adorační den farnosti Panny Marie,
13. května (neděle), 1. sv. přijímání v Petrově,
13. května (neděle), nový cyklus fatimských večerů v Petrově (kaţdého 13. v měsíci, od května do
října),
20. května (neděle), 1. sv. přijímání ve Stráţnici,
7. června (čtvrtek), adorační den farnosti sv. Martina a slav. Boţího Těla,
10. června (neděle), průvod Boţího Těla,
24. června (neděle), mše sv. na ukončení stráţnických slavností,
30. června (neděle), mše sv. během oslav 600. výročí zaloţení Petrova,
2. července (pondělí), adorační den v Petrově,
5. července (úterý), 100. výročí posvěcení kostela a pouť v Radějově (odpoledne),
14. července (sobota), pouť našeho děkanátu na Sv. Hostýn,
10. - 12. srpna (pátek-neděle), hlavní pouť k P. M. Stráţnické,
září (datum bude upřesněný): pouť farnosti na Blatnickou horu,
28. září (pátek), Svatováclavské hody v Petrově,
11. listopadu (neděle), Svatomartinská hodová mše sv. ve Stráţnici,
25. listopadu (Neděle Krista Krále), ministrantské sliby,
2. prosince, 1. adventní neděle.
Samozřejmě jedná se pouze o výčet některých akcí a věcí, které nás v tomto roce čekají (čekají nás
ještě – na příklad – koncerty, duchovní obnovy, zájezdy, tábory apod.). Spousta věcí tady není
uvedena, ale víme, že pravidelně se konají: činnost Charity, Orla nebo Centra pro rodinu, biblické
hodiny, pobožnosti, adorace, setkávání skupin a hnutí apod. Těším se na vše dobré, co v tomto roce,
s Boží pomocí, uděláme! P. Lukáš
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
- 10 -
OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY
Informace
k Tříkrálové
sbírce 2012
KDY se bude chodit?
V sobotu 7. ledna 2012
ve Stráţnici a v Petrově
INFORMAČNÍ SCHŮZKA
PRO VEDOUCÍ SKUPINEK:
V úterý 4. ledna 2012
od 16.00 hodin v Charitě
Stráţnice, Kovářská 396,
I. poschodí, si vedoucí skupinek
koledníků vyzvednou materiály
k zajištění Tříkrálové sbírky.
Budou jim předány informace
týkající se průběhu sbírky.
OBLEČENÍ
PRO KOLEDNÍKY
si můžete vyzvednout:
v Charitě Stráţnice,
Kovářská 396,
dne 5. a 6. ledna 2012
od 8.00 – 17.00 hodin
u pí Čajkové v šicí dílně
/I. poschodí/
SRAZ
vedoucích skupinek a
koledníků je
ve 13.30 hodin
před kostelem Panny Marie
a v Petrově v 13 hodin
u kostela sv. Václava.
Kněz ve Stráţnici a v Petrově
poţehná
všechny
přítomné,
kadidlo a křídy. Pak se vedoucí i
se svými skupinkami rozejdou po
koledě.
ODMĚNA KOLEDNÍKŮM:
Kino „Kocour v botách“
Kulturní dům,
ZDARMA
Již teď Vám všem děkujeme
a doufáme ve Vaši pomoc.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
- 11 -
Nejen pro děti
Úkol
pro
malé děti:
Vymaluj obrázek
Betléma.
Splněné úkoly
vhoďte do
krabičky
v kostele.
Losování výherce
bude na první
lednové dětské
mši sv.
Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti.
Vychází 24. 12. 2011, náklad 700 kusů
Tisk: Tiskárna Sukupovi.
Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele.
nebo zaslat na e-mail : [email protected]
webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz
Děkujeme všem přispěvatelům.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
- 12 -