1981 - 90 - PT Cidlina

KRONIKA
LPT Cidlina
10 let s Karlem Zahradníkem
1981 - 1990
LPT ROH Cidlina
III. turnus od 6.8. – 23.8.1981
Personální obsazení tábora
Hlavní vedoucí:
Karel Zahradník
Zástupce hlavního vedoucího: Libor Hampl
Sportovní vedoucí:
Mirek Jahelka
Luděk Tecl
Oddíloví vedoucí:
Praktikanti:
Zdravotnice:
Hospodáři:
Hlavní kuchařka:
Pomocné kuchařky:
Správce:
Úklid:
Dana Šenková
Jiří Špalovský
Jiří Fabián
Táňa Nechybová
Tomáš Hendrych
Jana Oščátková
ing. Václav Jirsák
Jana Knýtlová
Pavel Čutka
Petr Jahelka
Renata Špičanová
Míša Kuchařová
Jitka Hendrychová
Ivana Novotná
Miroslava Šmídová
Jana Lidická
Marie Kotlánová
Irena Blechsmiedová
Marie Draslarová
Světlana Ludvíková
Soňa Ženatá
Jaroslav Žák
Mirka Zahradníková
Táborová rada
Předsedkyně táborové rady:
Předsedové oddílů:
Helena Chudá
1. oddíl – Miloš Kadlec
2. oddíl – Radka Mikourová
3. oddíl – František Hudeček
4. oddíl – Helena Körnerová
5. oddíl – Kamil Dvořák
6. oddíl – Michaela Holtová
7. oddíl – Josef Kadlec
8. oddíl – Lenka Nojmanová
9. oddíl – Kamil Jaroš
10. oddíl – Dagmar Kepešová
11. oddíl – Renata Gogolová
Pavel Ďuriš
Zástupci táborové rady :
Šárka Jarošová
Petr Holuš
Kamila Richtařová
Pavel Mikos
Dáša Viltová
Lukáš Vojtěchovský
Renata Mráková
Pavel Puček
Karla Zahradníková
Helena Chudá
Výlet na letiště v Hořicích
8.8. 1981 – sobota
Hned ráno, po provedení rozcvičky a vydatné snídani se vydal
devátý a desátý oddíl směrem k nádraží v Železnici. Cílem našeho
putování bylo sportovní letiště v Hořicích.
Na tomto letišti nám ukázal soudruh Ing. Jirsák, vedoucí devátého
oddílu, některé typy letadel a vysvětlil techniku sportovního létání.
Našemu zájmu neuniklo ani bezmotorové létání. Hangár jsme si
prohlédli též velice důkladně a objevili jsme v něm i několik téměř
památečních křídel ze starých letounů.
Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého o tomto sportu a spokojeni
jsme se vraceli do tábora.
Postřehový závod – M1
9.8.1981 – neděle
K naší velké radosti a spokojenosti uspořádal soudruh sportovní
vedoucí Miroslav Jahelka postřehový závod neboli M1.
Vystartovali jsme na trasu, značenou červenými fáborkami, za
mírné nepřízně počasí a drobného deště.
Naším úkolem bylo najít co nejvíce turistických i jiných značek a
určit jejich názvy. Nejrychlejší byla hlídka číslo 5, která také
nejlépe určila všechny nalezené značky a právem zvítězila.
Výborně jsme si zaběhali a všichni se těšíme na další závod.
Diskohrátky
10.8.1981 – pondělí
Na mnohá přání osazenstva tábora byla uspořádána večerní
diskotéka. Tato byla v pořadí a k spokojenosti nejstarších oddílů
druhá. Nahrávky rytmických i melodických písniček vybíral
zástupce hlavního vedoucího soudruh Libor Hampl. Byl za to
odměněn tancem s děvčaty desátého oddílu. Naučili jsme se několik
moderních tanců, za což vděčíme soudruhům vedoucím a děvčatům
z desátého oddílu. Diskotéka byla ukončena dlouhým
„diskovlakem“ a večerkou.
Výlet do Prachovských
11.8.1981 - úterý
skal
Na dnešek byl plánován celodenní výlet do Prachovských skal. Pro
déšť a nepřízeň počasí odpadla rozcvička a po snídani jsme vyrazili
na cestu.
Během dne se nebe rozjasnilo, proto většina cesty probíhala
příjemně. Prohlédli jsme si zříceninu hradu Pařez i skalní útvary.
Ušli jsme spoustu kilometrů, a proto byla večerka po návratu dříve
než obvykle. Výlet se nám velice líbil a byli bychom rádi, kdyby se
uskutečnil podobný.
Návštěva milice
12.8.1981 – středa
Na požádání PT Cidlina provedla spoj. četa
OŠ LM besedu s ukázkou bojové techniky a
členové LM vyjadřují vysoké uspokojení nad
organizací PT, neboť tato umožnila splnit dané
úkoly.
Všichni členové přejí všem další příjemné
prožití v PT, a všichni se těší na další spolupráci.
Honba za pokladem
13.8. 1981 – čtvrtek
Vedení tábora pro nás připravilo zajímavou hru – „Honba za
pokladem“. Vydali jsme se do lesa splnit příkazy přišpendlené na
stromech, s cílem najít poklad, jehož složení jsme neznali.
Po bojových úkolech a luštění morseovy abecedy jsme poklad
skutečně objevili. Jeho sladký obsah jsme si spravedlivě rozdělili.
KAM
S TOU
BASOU?
Nečekané a tudíž neplánované vystoupení části
skupiny, která si říká
Ačkoliv jsme spíše očekávali krach, dopadlo
všechno jinak. Velice nás potěšil dlouhý potlesk na
otevřené scéně. Snad jsem si jej ani nezasloužili.
Dokonce jsme poprvé v životě rozdávali
autogramy. No co – alespoň nezapomeneme psát.
… no to se ví, zase se sejdem.
Za sedm let či příští tejden.
Budeme hrát, budeme zpívat.
Přijďte se dívat, bude nám hej…
(A AŤ ŽIJE ČUTKA!)
Bořek Borec ŠIMEK
Richard Rezka NÁDVORNÍK
Lenka Jajča JAJČÍKOVÁ
Jaroslav Fous FERST
Za Ostroměř
krásnější !
Výlet do
Českého ráje
15.8.1981 – sobota
Dnes jsme měli v plánu celodenní výlet do Českého ráje, který se i
uskutečnil. Za velmi hezkého počasí jsme vyrazili na nádraží i
odtud vlakem na Turnov.
Na celodenním pochodu z Turnova jsme viděli mnoho zajímavého.
Navštívili jsme hrad Valdštejn. Shlédli jsme též velmi krásné
skalní město a kolem hradu Trosky jsme se vraceli na nádraží jsme
se vraceli na nádraží v Ktové a odtud do tábora. Výlet se nám moc
líbil.
Beseda s příslušníky VB
18.8.1981 – úterý
Přišli k nám dnes na besedu příslušníci veřejné bezpečnosti
z Jičína. Beseda byla velmi zajímavá a velmi se nám líbila.
Poučili jsme se z trestné činnosti mládeže a prohlídli jsme si
ukázky daktyloskopie, zajímala nás i vysílací stanice. Přednáška
byla pěkná, i když trochu krátká.
Příslušníci Ob. O. VB z Jičína
Přejí příjemné prožití v PT
Orientační závod M2
18.8.1981 – úterý
Závod M2, který pro nás připravilo vedení tábora, byl vlastně
nepřímým pokračováním závodu M1 – postřehového. Závod M2
byl orientační a běželo se podle mapy a buzoly.
Nejrychleji a nejlépe zaběhla hlídka z 8. oddílu. Odměnou jim byl
diplom a sladkosti. Dost nás mrzelo, že byl tento závod poslední,
protože se nám chýlí tábor ke konci a závod se nám velmi líbil.
Karneval
19.8.1981 – středa
Konečně karneval. Všichni jsme se na něj moc těšili a masky jsme si
šili s velkou pečlivostí. Taky se to odrazilo v průvodu, byla to
opravdu krásná přehlídka důvtipu a šikovnosti. Od klasických
karkulek a vodníků až třeba po zubní pastu „Fluoru“. Maškarní
rej se po vyhodnocení odebral do Železnice na průvod.
Vyhrát chtěli všichni a první cena byla jen jedna, ale nakonec
dobila největší počet bodů děvčata Jožinovic dvojčata – Bahňačky.
Užili jsme si mnoho legrace a byl to karneval podle všech pravidel.
Bohatý a pestrý.
Poslední táborák
21.8.1981 – pátek
Dneska jsme měli táborák. Byl vlastně takovým velkým
rozloučením dětí a tábora. Všechny oddíly si připravily pečlivě
program. Všichni napjatě sledovali scénky, poslouchali
písničky a zapojovali se o překot do soutěží.
Celý táborový oheň jsme zakončili několika písničkami, které
zpívaly všechny děti z tábora. Myslíme, že táborák se líbil a
vydařil a určitě všichni spokojeně usínali.
Táborová
dokumentace
Počasí nám přeje
Dodávka pošty – sportem ku zdraví.
BUĎ FIT !
Přetahovaná.
Hladová zeď.
Návštěva milice.
Diskotéka.
V semknutí skal.
Český ráj – opravdový ráj
Ahoj !
Bahňačky – dvojčata Jóžinovi
Rej masek na pochodu v Železnici
Porota karnevalu
2. oddíl
„No tak pojď, hyjó !“
Jak to rychle uběhlo
23.8. 1981 – neděle
Bylo to tu prima
Neříkej sbohem
lépe zní mnohem
NASHLEDANOU
LPT ROH
Cidlina
6. – 23. srpna
1982
Doufejme, že dojedeme
bez nehody.
Za šťastný
Návrat
BESIP
Personální obsazení tábora
Hlavní vedoucí:
Zástupce hlavního vedoucího:
Sportovní vedoucí:
Oddíloví vedoucí:
Praktikanti:
Zdravotnice:
Hospodářky:
Hlavní kuchařka:
Pomocné kuchařky:
Karel Zahradník
Karel Kovanda
Miroslav Jahelka
1. Petr Jahelka
2. Eva Vondráčková
3. Petr Bílek
4. Marie Večeřová
5. Petr Ježek
6. Jana Knytlová
7. Miroslav Doležal
8. Vlasta Kořínková
9. Ladislav Vondráček
10. Jaroslava Nedvídková
11. Libor Hampl
12. Jarmila Makovská
Lenka Rejmanová
Lenka Lidická
Jan Vrbata
Ivana Chaloupková
Jindra Rýdlová
Miroslava Šmídová, Jana Lidická
Marie Kotlánová
V prostoru tábora
byl v prvních dnech
spatřen osazenstvem
Medvěd hnědý
– jahelkovitý
(ke konci se vytratil)
Foto
Táborová rada :
Předseda táborové rady :
Členové :
Jiří Bláha
Tomáš Kvapil
Pavla Justová
Robert Macka
Veronika Dočekalová
Pavel Martinků
Dagmar Vostřelová
Michael Vranec
Sylvie Šulcová
Radek Malý
Eliška Pokorná
Karla Zahradníková
1. oddíl : Jaroslav Raichelt
2. oddíl : Marie Demutková
3. oddíl : Pavel Ďuriš
4. oddíl : Ivana Hubová
5. oddíl : Marek Prokeš
6. oddíl : Lucie Masopustová
7. oddíl : Radek Vondrák
8. oddíl : Martina Prokešová
9. oddíl : Roman Pávek
10. oddíl : Ivana Perunová
11. oddíl : Mirek Nigrín
12. oddíl : Jitka Míčová
8. srpna
Výlet na Železný
Dnes odpoledne jsme společně se 7. oddílem vzali útokem kopec
Železný. Namáhavost cesty se vyrovnala její délce. Do našich
šplhajících postav se opíralo slunce, leč nám nevadilo ani kousání
obtížného hmyzu, ani jiné nepříjemné, ale nutné potíže. Tolik jsme
se těšili na pohled do údolí, že jsme vrcholu celkem bez problémů
dosáhli. Chvíli jsme si zde aktivně odpočinuli a ještě si téměř
vysíleni zahráli několik her. Vzpomínka na večeři nás opět vrhla
do skutečnosti. Brali jsme to dolů kámen nekámen, výmol nevýmol
a kde to nešlo, prostě jsme se kutáleli. Někteří vytrvalí jedinci si
k tomuto úprku stačili ještě zpívat oblíbené písně.
Výlet se velice vydařil, zvláště děkujeme kolektivu kuchyně za
dvojitý až trojitý nášup.
9. srpna
Postřehový závod M1
Postřehový závod M1 se těší u osazenstva tábora velké přízni a
sympatiím, zvláště u těch, kteří jsou tu podruhé nebo potřetí.
S velkou radostí a nadšením jsme uvítali jeho ohlášení, neboť
závod patří k nejatraktivnějším radovánkám celého turnusu.
Soudruh Miroslav Jahelka promyšleně volil trasu a vtipně
rozmisťoval turistické, ale hlavně neturistické značky. Správně
usoudil, že nejlépe se běhá do kopce a této poučky se do písmene
řídil. Poprvé v životě většina z nás toužila po sedmimílových
botách či pérech Maxipsa Fíka. Do cíle jsme vbíhali s jazykem na
kolenou. Už to máme za sebou. Naštěstí ale nikomu z nás humor
nechyběl, ačkoli Smích – přejde.
Ta sedla …
Tak si tady hrajte, já jdu radši na pivo (nebo na rum, BRUM)
Tak si tady hrajte
já jdu radši na pivo
(nebo na
rum
BRUM
„Dej mi taky pusu, šéfe.“
10. srpna
Prachovské skály
celodenní výlet
Z tábora jsme vyšli v půl osmé, a proto jsme museli ostře
pochodovat. Šli jsme asi tak hodinu, než jsme přišli k Jinolickým
rybníkům, kde jsme se moc a moc napili, jelikož jsme měli žízeň.
Fasovali jsme limonády. Pak jsme postupovali nahoru. Cestou jsme
se dívali na různé přírodní útvary, skály a horolezce.
Potom jsme sešli do další restaurace a tam si dali oběd. Vyhládlo
nám, takže jsme snědli, na co jsme přišli a co nám dali. Poslali jsme
koupené pohlednice a pochutnali si na zmrzlině. Cesta zpět
ubíhala už humorně pomalu. Vrátili jsme se asi v 18 00 hodin.
JAK MY NA
CIBULI
Tak cibule na nás
11. srpna
Oddílové ohýnky
Dnešní večer jsme prožili v poměrném klidu. Na programu totiž
byly oddílové ohýnky. Za vynaložené úsilí při přípravě dříví a
ohniště byla největší odměnou specialita uzenářského průmyslu,
opečená nad plameny a vylepšená krajícem chleba a hořčicí.
Program byl veselý a pestrý. Písničky, doprovázené kytarou se
rozléhaly údolím, mezi bazény i křovinami. Velice jsme si
pochutnali a nakonec se zasmáli scénkám a humorným výstupům.
Les jsme naštěstí nezapálili, takže jsme usínali spokojeně a
s klidným svědomím.
R
ozmáhá se zločin
(seriál)
ANEB konec trestné činnosti v táboře
„Tak už ho máme.“
Nejdůležitější je vyhrnout
si pořádně rukávy.
Máš to marné
delikvente,
neunikneš.
12. srpna
Lidové milice
Dne 12.8. mezi nás zavítali soudruzi od Lidových milicí
z Elektropragy Valdice, aby nám přiblížili, co předcházelo vzniku
LM a jaký je jejich význam v dnešní době.
Úkolem této čety je, v případě nasazení, zajišťovat spojení mezi
četou a okr. štábem.
Po krátké besedě, které se zúčastnili všichni táborníci v jídelně,
jsme se přesunuli ven, kde bylo zřízeno několik stanovišť,
např. polní telefon, vysílačky, ukázka střelby ze samopalu a hod
ručním granátem. Jak se později ukázalo, byly samopaly přivezeny
hlavně pro sbor vedoucích, kteří si s nimi dosytnosti vyhráli.
S. Hampl a Miroslav Jahelka, o kterých je známo, že je vojenská
služba značně poznamenala, předvedli ukázku, osobního souboje
na krátkou vzdálenost s použitím přirozených krytů (popelnice,
chatky, os. auta). Další ukázkou byl ohňostroj. Po jeho zakončení
se staly nábojnice a padáčky cennými suvenýry mnoha táborníků.
4. (Přesun do Valdic)
„Dobře, soudruhu vedoucí, když jinak
nedáte, tak já teda zametu.“
Kdo to zůstal uvnitř ?
„Hej hop,
cibuláři jedou…“
13. srpna
Muzeum v Železnici
V Železnici jsme dnes plánovali jsme běh na 1500 metrů, který se
měl uskutečnit na železnickém stadioně.
Avšak železnický stadion tomuto účelu neodpovídal, a proto jsme
to vzdali.
Šli jsme na zmrzlinu a pak do muzea. Muzeum představovala
stará, dřevěná chaloupka, kde už netrpělivě vyčkávala německá
rodinka. Čekat jsme museli i my, a při této příležitosti vznikla mezi
námi a 9. oddílem menší rozepře. Pak se naše očekávaná duše, což
byla starší paní – průvodkyně, objevila. A začala prohlídka. Moc
jsme obdivovali velmi mechanizované ruční nástroje, židle a stoly,
minerály a starodávné ošacení. Velmi cenné jsou i obrazy. Nejvíce
se nám líbil flašinet, který dodnes hraje a umí potěšit různými
melodiemi.
„Pojď na polívku, Vávro.“
„Kuk.“
14. srpna
Diskotéka a film
Dnes se konala kvůli nepřízni počasí mimořádná diskotéka.
Těšila se obzvláštní přízni hlavně u větších oddílů, zásluhou
diskžokeje s. Hampla, který se od magnetofonů téměř
nehnul. Nejvíce se líbila píseň „Holky z naší školky“ a to
tolik, že zmíněné „Holky“ se hrály až třikrát za sebou.
Později nám vedení tábora umožnilo shlédnout sovětský
dobrodružný film „Stalo se v rozvědce“. Děj filmu se nám
neobyčejně líbil, zvláště šťastný závěr.
N e j l e p š í j s o u t y j ej i ch f i g u r y
Vedení pionýrského tábora
„C I D L I N A “
Místo pro kolek
věc:
žádost
Ve smyslu kvalifikačního předpisu pro praktikanty Zákl. Jeb. 4.1.
já, nížepodepsaný zodpovědný vedoucí Petr Bílek po zralé úvaze a
ve stavu mírně podnapilém neuvědomujíce si plně dopad svého počínání
podávám tímto návrh na přeřazení svého k výchově přiděleného praktikanta
ze skupiny I., t.j. podaufírák, do kategorie II. aufírák z těchto důvodů:
1) Při bližším ohledání jsem zjistil, že u uvedeného praktikanta byl
objeven malý mozek a velký je již patrný ( zvláště je velký po ránu)
2) Včerejšího večera se ubránil svodům své kolegině, která ho lákala na
něco a ten rum bez závady přinesl. Je potěšitelné, že pikle
podaufíračky Lenky se nezdařily. Ztopořil se oproti jejím svodům.
3) Občas nevídaně překvapí, a to i svého vedoucího. Ústa má souměrná a
stolici pravidelnou.
4) Upotřebitelné rozměry jsou 19 cm!
5) Trestán byl pouze jednou a to mokrým ručníkem za to, nešetrně uchopil
kolegyni. Trest na jeho těle není okem patrný.
Protože jsem splnil všechny náležitosti, včetně předepsaného kolku,
vtírám se ve vaši přízeň a úlisně prosím o laskavé vyhovění mé pokorné
žádosti. Současně slibuji, že budu i nadále dbát o to, aby jmenovaný
zdobil a byl trvalou okrasou našeho oddílu.
s pozdravem „Zduř, zduř, zduř“ váš oddaný
subscrubit:
prima persona in republicae,
praeclarus artifex amoris,
primus per Hortario Caroly,
per Covanda Caroli, per Fera
audax, Petrus Bílek Pacensis
Annō 1982 per Christi.
15. srpna
Koupání
Často se chodíme koupat. Pořád nás otravují mouchy. Je tam
špinavá voda. Zatím co jsme na táboře svítí slunce. Chodíme do
koupaliště. V koupališti jsou žáby. Je tam hodně vody. Na
koupališti se nám líbí. Vydovádíme se tam. Někdy si tam hrajeme
hry. V okolí bazénu je čisto. Poblíž je smrkový les. Skákali jsme do
vody.
Nejmenší
holčičky
Mě je v tom
kožiše taky
horko.
Cidlina
All Stars
FC LPT
Cidlina
„Kde je ten
míč?“
(sudí
Glöckner)
[nebo Clocan?]
16. srpna
FC LPT Cidlina
–
All stars Cidlina
2
:
6
Dne 16.8. se uskutečnilo exhibiční fotbalové utkání mezi FC LPT
Cidlina – All stars Cidlina. Hráči nastoupili v těchto sestavách.
FC LPT Cidlina
All stars Cidlina
Dino Zoff (Pavel Krutiš)
K. H. Rummenigge (Pavel Wolinger)
Grzegorz Lato (Radek Iran)
Ardilles (Ivan Jakubec)
K. H. Förster (Mirek Buršík)
Zico (Jarek Rösmer)
Maradona (Zbyněk Maurer)
Ray Clemence (Petr Jahelka)
Ramaz Šengelija (Mirek Jahelka)
Paolo Rossi (Vláďa Vondráček)
Dr. Socrates (Libor Hampl)
Rob Rensenbrink (Petr Ježek)
Roy Kennedy (Karel Kovanda)
náhradníci:
náhradníci:
Tarantini (Franta)
Efforri (Broňa Dosoudil)
Horat Hrubech (Jiří Bláha)
Enzo Bearzott ( Mirek Nigrin)
cvach
Paul Breitner (Mirek Doležal)
Zdeněk Nehoda (Jan Vrbata)
Tele Santana (Maruška Večeřová)
cvach
Rozhodčí zápasu:
Uli Glöckner (Karel I.)
Na zcela zaplněném fotbalovém kotli „Estrádo Bazeno“ se
v 19 15objevili všichni hráči doprovázeni bojovými pokřiky svých
příznivců. Zápasu předcházela módní přehlídka, při které hráči
All stars odložili své trénikové úbory sestavené z ložního
prádla. Posléze stadion explodoval, když se po odložení úboru
objevili na tělech hráčů vytetovaná čísla a reklamy. Potom
rozhodčí Glöckner vyzbrojený budíkem a ploutvemi odpískal
začátek první třetiny utkání. Poprvé zazněla píšťalka
rozhodčího tehdy, když se Šengelija zbavil nedovoleným
technickým zákrokem Maradony a po trestném kopu musel
poprvé zasahovat brankář Clemence. V dalších minutách byla
hra rozkouskovaná, protože oba brankáři si hráli
přehazovanou. Hráči si z nudy rozvazovali a opět zavazovali
tkaničky u bot. Po této uspávající taktice přišel najednou
přesný pas na Rossiho, ten narazil na Socratese, který bombou
k pravé tyči poprvé rozvlnil síť Zoffovy branky. Hráči FC LPT
se ale nevzdávali a míč běhal mezi hráči All stars, že ti chudáci
nevěděli, co s nohama. Krátce před koncem třetiny se opět
uvolnil Dr. Socrates a po druhé překonal Zoffa. Po první změně
stran se dopustil Socrates hrubého porušení pravidel, vysloužil
si za tento zákrok kartu (žaludské eso) a Sudí nařídil penaltu.
Zápas opět nabral tempo, které zpomaloval pohyb
neakreditovaných novinářů (jednoho) mezi hráči. Za faul si
vysloužil eso Lato z FC a musel se odprosit pokleknutím před
rozhodčího. Po faulu byl na hřišti ošetřen a později z hřiště
odnesen Šengelija. Hráči FC LPT hráli sice pohlednou, ale
neúčelnou kopanou. Jejich vysoké centry narážely na obranný val
tvořený dvojicí Šengelija – Rensenbrink. All stars zrychlovali
tempo častým střídáním a na lavičce náhradníků neměl nikdo čas
vychladnout. Pokud se tak stalo, bylo to proto, že jej masérka
mužstva v nestřežené chvíli polila kýblem železité vody. Žaludské
eso dostala kouč mužstva za to, že na střídačce trpěla inhalování
tabákového kouře. Obrana FC zatím kupila jednu chybu za
druhou a té třetí využil Paolo Rossi, aby potřetí prostřelil Zoffa.
Při jednom střídání se na hřišti objevil již vyčerpaný a dívčí částí
publika zpitomělý Paul Breitner. U branky soupeře převzal míč,
nádherným sólem přes celé hřiště se dostal před vlastní branku a
pak vypálil nechytatelnou bombu k levé tyči, za záda nevěřícně
zírajícího Clemence (FC LPT). V té chvíli ještě svitla hráčům FC
LPT naděje v podobě tyčky, tří za sebou jdoucích rohů a
opakovaného pokutového kopu za nedovolený výskok při
hlavičkovém souboji. Ovšem ani Ardilles, ani Maradona jej
neproměnili. Za stavu 3 : 1 se obě mužstva odebrala do šatny. Po
změně stran vystřídal v brance Zoffa Ettorri a nastoupili Hrubech
a Tarantini. Ukázalo se, že věk nezanechal na technice a rychlosti
All stars žádné stopy. Zejména v kondici převyšovali svého
soupeře a branky na sebe nedaly dlouho čekat. Nejprve udělal
Socrates Hattrick , na 5 : 2 zvýšil Breitner a další brankou se
Socrates postaral o fourtrick. Publikum bylo stále na straně FC
LPT, i když našli se i tací, kteří skandovali „deset, deset“.
K tomu již nedošlo. Nejprve sudí místo penalty pro All stars odpískal
aut pro soupeře. Potom se na povel Socratese celé poškozené mužstvo
včetně lavičky náhradníků na sudího vrhlo. Ten, jsa inzultován
povolal na pomoc diváky. Před jejich náporem byli již pořadatelé a
hráči bezmocní a došlo k hromadné rvačce známé spíš z kanadských
hokejových arén. Vše zachránila zástupkyně tisku kbelíky ledové
vody. Zápas byl takto předčasně ukončen. Ztráty na životech nebyly
hlášeny, jediný vážný úraz utrpěla časomíra dodaná firmou Prim,
protože při inzultaci zachránila rozhodčímu večeři v žaludku. Zápas
se bude ještě dohrávat u kulatého stolu smírčí komise FIFA.
Později došlo k vyhlášení nejlepších hráčů.
Nejlepší střelec:
Dr. Socrates (čtyři góly)
Nejtechničtější: Z
Rico
Nejtvrdší:
Ray Kennedy
Nejlínější:
sudí Glöckner
Nejvšestrannější:
Paul Breitner
za to, že vsítil po jedné brance
do soupeřovy i vlastní sítě.
17. srpna
Výlet Kost - Humprecht
Den 17. srpen byl v táboře určen pro celodenní výlet. Cílem této
výpravy bylo dobýt úsilím památky neboli pozůstatky hradu
Kost a prohlídka zámečku Kost Humprechtu.
Celkem 7 oddílů jelo pozoruhodnou cestu vlakem do Libošovic,
odtamtud se muselo jít po svých. Prohlídka na hradě Kost trvala
celkem přibližně hodinu. Naše další putování směřovalo údolím
„Plakánku“ do Sobotky. Tento dlouhý husí pochod ve velké řadě
táhnoucí se cestami, ale spíše necestami nám znepříjemnil déšť,
před kterým jsme byli donuceni se asi v půli cesty schovat pod
mohutnou korunu staré lípy. Po několikaminutové přestávce
jsme pokračovali dále v naší cestě za cílem do Sobotky. I když
nás déšť ještě několikrát vystrašil ve výstupu k zámku
Humprecht nám již nemohlo nic zabránit. Byli jsme nadšeni
prohlídkou zámku, protože zde mělo výstavu nakladatelství
dětské knihy Albatros.
Spokojeni s novými poznatky a načerpání nových sil jsme se vydali
na zpáteční cestu do tábora.
17. srpna
Výlet Ještěd – ZOO Liberec
Dne 17.8. uskutečnily první čtyři oddíly našeho tábora celodenní
výlet do Liberce.
Naplánovaná byla výprava na Ještěd, návštěva severočeské
ZOO, déšť naopak plánován nebyl. To však neznamenalo, že se
nekonal. Vyjeli jsme z tábora ráno kolem osmé hodiny
autobusem, v devět jsme již stáli před stanicí lanové dráhy
v Horním Hanychově. Cesta lanovkou, pro mnohé první
v životě, přinesla chvíle vzrušení a napětí. Po občerstvení na
Ještědu, když již většině došly finance, jsme se odebrali dolů.
Čekal nás neméně zajímavý bod – ZOO. Ve chvíli, kdy jsme stáli
před branou, se spustil déšť. Většina dětí nasadila pláštěnky, ne
tak vedoucí, kteří byli za malou chvíli promoklí na kost.
Největšímu zájmu se těšili pochopitelně sloni (marnou se
ukázala snaha naplnit jejich bezedné útroby), rovněž důvěrně
známé kousky opic vyvolávaly salvy smíchu. Leč všechno má
svůj konec a měl jej i náš výlet. V pět jsme již byli zpátky
v táboře, bohatší, když už o nic jiného, tedy o poznání, že
pláštěnka je nejen slušivou, ale i velice praktickou částí oděvu.
Miss PT Cidlina
KARNEVAL
Je to tady, je to tu. Světoznámý a velkolepý karneval. Cidlinský
karneval právě začal. Rej masek na pochodu do blízké metropole
Železnice. Průvod plný vtipu a důmyslných nápadů. V čele se
veze na vozíku dvojice siamských dvojčat mohutně podporová
stepilou a sličnou Dafné coby matkou. Následuje nepřehledná
řada masek různých tvarů a velikostí. Zpředu dozadu se nese
nádherný chór „Emaue“ a obyvatelstvo Železnice jásá. Jaká
krása pozdvižení a obdiv přinesl náš průvod do Železnice. Rej
masek je náramný, masky září všemi barvami. Každý chce mít
nejlepší masku, ale je jich přespříliš, než, aby se dalo rozhodnout
o nejlepší masce. Není to v silách poroty a proto se hodnotí
oddíly. Všechno se topí v barvách krepového papíru. Už se
těšíme na večerní tanečky.
23. srpen
FINIŠ
.... a za rok nás tu
máte zas ...
Příští start: 1983
LPT
Cidlina
III.
6. - 23.srpna 1983
A co personál ?
Hlavni a nejhlavnější vedoucí :
Zahradník Karel
Zástupce čili vedoucí vedlejší :
Čiháková Maria
Sportovní ynstruktor:
Hampl Libor (pro změnu)
Vedoucí oddíloví:
Barešová Alena
2. Srdínková Renata
3. Ježek Petr
4. Válková Eva
5. Špaček Václav
6. Rathová Jana
7. Jahelka Petr (jako obyčejně)
8. Mašková Ivana
9. Vondráček Ladislav
10. Kršková Věra
11. Poláková Pajka
1.
Praktikanti:
Nigrín Miroslav (11.)
Matějka Petr
Kovář
Petr
a já
(Zahradníková Karla)
Zdratovnice:
Vítková Zuzana
Hospodá-řky: Šmídová M. + Lidická J.
Kuchařka hlavní: Kotlánová Marie
Rada přímo táborová
Předseda: Marek Matula
Takzvaní členové: Jiří Čičko
David Řeřicka
Monika Dřivojanová
Nikola Dostálová
Michal Hurčík
Ilona Prodělalová
Leoš Hurčík
Jitka Paušová
Věra Smutná
Stanislav Blahuš
1. oddíl :
Jiří Tardan
2. oddíl :
David Čičko
3. oddíl :
David Řeřicka
4. oddíl :
Jitka Břicháčková
5. oddíl :
Michal Hurčík
6. oddíl :
Lenka Vondroušová
7. oddíl :
Martin Čermák
8. oddíl :
Ivana Kochánková
9. oddíl :
Jiří Vávra
10. oddíl :
Sylva Prodělalová
11. oddíl :
Stanislav Blahuš
KDO TU VŠECHNO BYL tedy nikoliv okresní
a krajský inspektor, hasičský a recitační sbor … atd.
Eva Válková, Jana Rathová, Pájka Poláková,
Vašek Špaček, Marie Čiháková, Libor Hampl,
zástupce ČSSS Jičín, Jirka Prokšík, hospodářky
Jana Lidická a Mirka Šmídová, za kterou se krčí
Karel Zahradník, s. Rybín z ČSSS Jičín, Petr Jahelka
alias Holub, Petr Ježek, Petr Matějka,
Láďa Vondráček (44) Mirek Nigrín.
Petr Kovář, Karla Zahradníková,
Alena Barešová, Zuzana Vítková,
Věra Kršková, Ivana Mašková,
Renata Srdínková, Yvetka Volková
Petra Bětuňáková
Den první – základní
Počasí se tvářilo plačtivě, ale hromadě dětí před autobusy
to zřejmě vůbec nevadilo. Kufry už na tom byli poněkud
hůře.
Po etapách se budoucí obyvatelé tábora dopravovali do
haly a nastal stereotypní a každoročně se opakující proces,
chaos, zmatek a neorganizované pobíhání. Všechen personál
mající na starost děti se obíral jedinou myšlenkou.
Ubytovat, sebrat a vypadnout z místa činu. Přání se však
realizovalo daleko později. Nejprve bylo třeba děti nakrmit,
napojit a uložit k odpočinku. Po nebývale krátkém (alespoň
podle zdání) poledním klidu pocuchalo nervy vedoucích
sdělení od filtru (zdravotního!!). Přítulná veší zvířátka se
nevyhnula ani našemu táboru. Někteří vedoucí na víc
nečekali, uprchli se svými svěřenci a vrátili se až
vyhladovělí k večeři.
Děti ochotně uléhali a vedoucí se odebrali k poradnímu
stolu a loži.
TÁBOROVÁ OLYMPIÁDA
V OBRAZECH I SLOVEM
Příjezd pancéřové
limuziny s předsedou MOU J. A. Samaranchem .
U okapu stojí
v pozoru Hlavní
vedoucí jako čestná
stráž.
Protože předsedu
MOU nemůže
přivítat jen tak
někdo, vybrali jsme
ze svého středu
toho největšího
ptáka.
Přípravy na slavnostní ceremoniál
s. Šmídová se jde
osobně podívat,
jakou ptákovinu
jsme to zase
vymysleli.
Dnes, to je 10.srpna 1983 jsme navštívili
pionýrský tábor “Cidlina”. Velice se nám
zde líbí. Děti jsou zde podle prvních dojmů
také spokojeny.
Za JZD “Pokrok” ze Zlaté Olešnice
VII. VIII. MCMLXXXIII
neděle
Dnes se téměř celý den neustále cvičilo. Tedy nám ne,
jelikož je neděle, takže rozcvička odpadla, ale celý tábor
nacvičoval nástupy k večernímu snímání vlajky a od vlajky.
Potom bylo třeba se zrychleně seznámit s denním režimem,
neboť by se snadno mohlo stát, že by zapomětliví jedinci
zmeškali některý z důležitých akcí dne (například večerku).
Některé oddíly v cvičení pokračovali formou míčových her
či výletu na volejbalový zápas. (viz )
Večer jsme shlédli film Tři zlaté vlasy děda Ševjeda
(míněno Vševěda) a moc se těšíme na další představení.
Potom jsme šli spát a v noci jsme usnuli.
Oddíl č. 7
K nebi stoupá
vlajka s pěti kruhy.
Slavnostní slib
závodníků a
rozhodčích.
Zapálení olympijského ohně – A tímto považuji olympijské hry za zahájené
Výlet do Dřevěnic
I. + II. verze
Verze č. 1 – dívčí
Oddíl nejstarších dívek a chlapců si vyšel na malý výlet do
Dřevěnic, kde se konal mezinárodní volejbalový turnaj. Počasí
nám sice moc nepřálo, ale to nás neodradilo od toho, abychom
vychutnávali krásu tohoto sportu.
Nejvíce nás zaujal zápas mezi Duklou Olomouc a Chemičkou
Ústí n/Labem. Tyto dvě družstva spolu vedla dramatický boj o
první místo v soutěži s celostátní účastí. Po delší námaze
vyhrála Dukla těsným rozdílem. Přestože družstvo chemičky
skončilo na 2. místě, také oni bojovali jako lvi, zvláště pak jejich
smeče měli úroveň a razanci. Nutno však podotknout, že mezi
námi byli i takoví, kteří se starali, jak se dobře najíst a schovat
před mírným deštíkem. Po dvou hodinách fandění jsme se vydali
na zpáteční cestu. Turnaj se nám velice líbil, dlouho jsme si o
něm povídali.
Verze č. 2 – chlapecká
Dohodli jsme se s Ladislavem že dnes půjdeme do Dřevěnice,
známé to Mekky volejbalistů. Vyšli jsme ještě o odpoledním
klidu s 10. oddílem. Do Dřevěnice jsme došli asi v 1 30 tam nám
Láďa dal rozchod. Na 10 hřištích se odehrávala dramatická
profesionální i amatérská utkání. I když se někdy počasí
rozkmotřilo, neubralo to na bojovnosti hráčů. Poctu nejvyšší si
odneslo mužstvo Dukly, které dokázalo zvítězit nad Chemičkou
Ústí. Z tohoto nejmasovějšího turnaje jsme si odnesli mnohé
zážitky a vzpomínky. Zpáteční cestu jsme si krátili vyprávěním.
Pondělí
8. srpna
V pondělí jsme zahájili činnost zájmových kroužků.
Chovanci od 5. do 11. oddílu byli rozděleni podle svých
zájmů do kroužků modelářského, zdravotního
polytechnického, pěveckého, výtvarného a kroužku
rozhlasového. Po obědě se některé oddíly pokoušely lámat
rekordy v lehké atletice, jiné měly za úkol okrášlit tábor.
Vlajkoviště vyzdobily pionýrským znakem, za který byli
pochváleni při večerním slavnostním nástupu. Po nástupu
byli „odměněni“ černým prasátkem největší nepořádníci
tábora a sluníčkem ty nejčistotnější. Prasátko je ale tak
pěkné, že některé oddíly usilují o jeho získání.
Ukázku horolezců
přerušil déšť,
který nebyl nikým
objednán.
Ještě, že šplhouni
nepřistoupili
na naši oblíbenou hru BOMBA.
Bylo to tak
lepší pro jejich
zdraví.
Na jedné z
četných vyhlídek
– touto je směr
Jinolické rybníky.
10. srpna
Výlet do Prachovských skal
Středa 10. 8. 1983 byla vyhrazena celodennímu výletu do
Prachovských skal. Této akce se zúčastnilo všech 11 oddílů.
Protože jsme měli plánovaný odchod z tábora již v 7 00 hodin
ráno, stanovili vedoucí budíček na šestou hodinu.
Hned v úvodu musíme podotknout, že nám tento den počasí
opravdu přálo. První část našeho putování byla poznamenána
velkým teplem, které zpomalovalo náš pochod. Každý si přál
nějaké osvěžení. Dočkali jsme se v době, kdy jsme sledovali
ukázku výstupu horolezců, spadlo několik kapek, které přidali
do našich nohou dalších sil.
I když se celý tábor během pochodu rozdělil, na starší a mladší
oddíly, cílem všech v dopolední části bylo dojít k Turistické
chatě, kde jsme již měli objednaný oběd. Po obědě první čtyři
oddíly se vraceli směrem od turistické chaty zpátky
k Jinolicím. Cestou ještě navštívili několik vyhlídek. Ostatní
oddíly se v odpolení části vydali na delší okruh Prachovskými
skalami. Pro velké zpoždění vlaku v Jinolicích se nakonec celý
tábor sešel na místní vlakové zastávce a společně jsme se
vrátili zpět do Železnice. Zajímavostí celého putování bylo
uhnání „vlka“ sportovním vedoucím. Z výletu se všichni
vraceli spokojeni s novými poznatky.
Disciplinovaná chůze chovanců Ládi
Vondráčka dokumentuje nevšední
kvality tohoto skvělého pedagoga.
REFLEKTOR NAŠICH ČTENÁŘŮ
NASTAL ČAS HODNOCENÍ
Zavřely se brány letních pionýrských táborů, nastává čas hodnocení
a třídění vzpomínek a zážitků.
Skončil i III. běh v pionýrském táboře CIDLINA v Železnici, který je
majetkem ZV ROH Státního statku, n. p., Jičín.
Jaký byl? – Na tuhle otázku by vám snad nejlépe odpovědělo 170
dětí z okresů Znojmo, Česká Lípa a Jablonec n. Nisou. V této chvíli už
jsou všechny doma u svých maminek a tatínků a jistě už jim stačily
vypovědět všechno, co v pionýrském táboře prožily. A nebylo toho
málo: hry, sport, výlety, koupání a večer třeba diskotéka nebo
táborák – to všechno patří neodmyslitelně k životu v táboře. A k
tomu dobré jídlo, které už po řadu let dětem připravuje M.
Kotlánová s kolektivem kuchařek. Profesionálně výborná úroveň
všech hospodářských pracovníků a v neposlední řadě i péče ZV ROH
o stálé vylepšování prostředí a vybavení tábora, to všechno mělo
podíl na úspěšném průběhu tábora. Výchovní pracovníci se stali
dětem staršími kamarády s pochopením pro dětská přání, pro jejich
radosti, někdy i pro trochu stesku po domově.
Ale to zdaleka nebylo všechno, co jsme chtěli a mohli dětem
nabídnout. Mezi děti přijeli členové spojovací čety okresního štábu
Lidových milicí, příslušníci OO VB z Jičína, pracovníci OV požární
ochrany z Jičína i požárníci ze Železnice. S dětmi si přišel
pobesedovat pracovník OV KSČ J.Tichý, pracovníci ochrany přírody,
ukázku výcviku služebních psů dětem předvedli soudruzi z Ústavu
nápravného zařízení Valdice.
Při přípravě programů pomohly i pracovnice OV ČSČK z Jičína.
Vypsat je všechny jménem by zabralo snad celý tento článek. Byli
jsme potěšeni ochotou, s jakou se nám snažili všichni vyhovět a naše
díky většinou odmítali se slovy: „Vždyť to přece děláme pro děti“ – a
tak dětský potlesk, úsměvy a radost jim také byla jedinou, i když
krásnou odměnou.
Když pak v závěru tábora procházel městečkem karnevalový průvod,
bylo jasně vidět, že zde děti našly opravdový prázdninový domov.
Proto při loučení nechyběly ani slzičky. I když je sluníčko rychle
osušilo, zůstalo po nich alespoň přání: Na shledanou vy všichni v
Jičíně, Valdicích, v Železnici, na shledanou v pionýrském táboře
Cidlina.
Článek z listu „Předvoj“ nás
sice hodnotí příznivě, ale nikde
ani slovo o nepřetržité
pohotovosti všech vedoucích,
kteří byli připraveni na
všechno – na to, když spadne
BOMBA.
DiSCO 83
11.8. 1983 - čtvrtek
Už několik dní působila diskotéka jako
hlavní výchovný prostředek, a to převážně u starších oddílů děvčat.
Disžokej Libor Hampl vybíral ke všeobecné spokojenosti ty
nejhodnotnější nahrávky, které táborová diskotéka skýtá. Děvčata
z nejstaršího oddílu uzavírala sázky, se kterým z vedoucích se jim
podaří jít na parket. Došlo to tak daleko, že vedoucí Vašek Špaček
musel jít „ploužit“ se dvěma děvčaty najednou a ve víru tance mu
jedna z nich rozšlápla brýle. Chlapci z nejmladších oddílů se
dokonce odvážili i pro soudružky vedoucí.
Diskotéka končila asi ½ hodiny po večerce. Nikomu se sice
ještě spát nechtělo, ale s příslibem další diskotéky odešlo osazenstvo
tábora do postelí.
Odborník se diví, laik žasne. Na tom to snímku Holub popírá vš e, co lé kařská věda dosud ví o lidském těle.
Jak je řečeno dále,
Zuzanka Vítková měla prostě smůlu. Vlevo
rezignuje při operaci prof. muDr. L. von Drá čka
Vpravo je potěšena gratulací k narozeninám
Netuší, ubohá co ji za pár minut potrefí.
„jedno
kvé“
M1
Brněnská restaurace
„U kříže“
12.8. 1983 - pátek
První pokus uspořádat postřehový závod ztroskotal. S. Hampl
vytyčil trať. Bohužel však začalo pršet a závod se musel odložit.
Druhý den běžely malé děti. Běžely, ale nedoběhly. Většina z nich
zabloudila. Důvod? Prostý. S. Hampl totiž vytyčil trať zelenými
fáborky a ty se daly lehce přehlédnout.
Uspořádání postřehového závodu pro starší děti bylo také
ohroženo. Hlavní organizátor onemocněl. Den před startem mu
došly síly a musel být převezen na marodku. Závodu se potom
ochotně ujali s. Vondráček a s. Holub. Závod perfektně připravili.
Přitom však vydali takové množství energie, že ji museli neustále
doplňovat. Samozřejmě pivem. Jejich alkoholické hrátky však závod
nikterak neohrozily.
Děti běhaly s nadšením a vkládaly do závodu všechny síly. Do
cíle dorazily všichni a při vyhodnocení je čekala sladká odměna.
„Místní národní
výbor “
„směr
jízdy “
„Letiště “
„Cesta na
záchod “
13. srpna
Dnešní den probíhal celkem poklidně a nic zajímavého, co by
stálo za zvláštní záznam do kroniky, se nepřihodilo.
Dopoledne si malé oddíly vyšly na Bradlec a starší oddíly po
zájmových kroužcích vyráběly ozdobné předměty. Jejich fantazii
byl dán volný průchod a z obyčejných větviček, kamínků a mechu,
které najdete v každém lese, vznikly pěkné výrobky. Výtvarný
kroužek se jich ujal a udělal z nich výstavu v hale.
Odpolední plánovaný vlet na tábor byl odložen, protože
rozhledna byla zavřena, a oddíly se měly jít podívat na Zebín. Ale
program byl narušen deštěm. Na Zebín se vydaly jen dva nejstarší
oddíly. Ostatní šly poznávat krásy okolí tábora a nejmladší oddíly
zůstaly v ubytovně a malovaly.
Večer byl promítnut sovětský dobrodružný film „Vulkán“,
který se dětem velmi líbil.
Záběr z úvodního
bully zápasu, do
kterého každá strana
nastupovala s přesvědčením, že to
těm druhým nandá, co se do nich
vejde.
Půlící špagát,
který měl udržet
vášně na uzdě.
Jak dokumentuje
zápis na další
straně, nezdařilo
se.
Ze zápisu: „mastičky, vodičky a
čůrátka obarvily
a uzdravily téměř
všechny hráče.
V. Špaček na snímku se přehřál a
doplňuje chladící
kapalinu.
Světová rarita
FOTBALOVÝ
V
PT
ZÁPAS
CIDLINA
14.8.83
Dnes v odpoledních hodinách se sehrálo utkání světové úrovně
mezi mužstvy All stars Cidlina a Pohřebním ústavem podniku
„Služby obyvatelstvu“ Cidlina. Utkání s napětím sledovalo několik
desítek tisíc nadšených fanoušků. Úroveň celé akce byla zaručena
účastí světových borců.
Utkání se zúčastnil i světoznámý rozhodčí Hary Zakopomýč,
jehož svérázné pískání dle zahraniční normy se našim fanouškům
nezamlouvalo. Častovali ho názvy z české kuchyně, televizního
seriálu Sandokan a Míček Flíček. Ani nabitá flinta je nezastrašila.
Obě masérky mající na starosti provozuschopnost se celé utkání
nezastavily. Všechny jejich mastičky, vodičky a čůrátka z dovozu
západoněmecké firmy „Tempery a wodowky“ obarvily a uzdravily
téměř všechny postižené.
Protože n.p.Stavebniny nedodal v termínu vápno na vyznačení
hřiště, bylo použito pevného provázku firmy „ Moták & spol.“ , kterým
byla vyznačena i půlicí čára. Aby byl provázek vidět natáhli ho asi
půl metru nad zemí a každý, kdo chtěl za polovinu, musil ho
podlézt. Ani píč, ani míč nesměl přes něj.
Utkání probíhalo celkem dle slova „fair play“.
R o zh o dč í n e m u si l m n o ho s t ř í l e t a u dě l i l
jen jednu červenou kartu (srdcové eso). Jeho výroky a tělesné
tresty hráčům hýbaly nejen žlučí, ale i slezinou. A jak to tak
bývá „Tak dlouho se chodí s kýblem pro rum, až se o práh
zakopne“, došlo k nejhoršímu. Hráči se vzbouřili, diváci se
přidali a prudká konfrontace přerostla v ozbrojené povstání.
Vzbouřenci byli ozbrojeni vědry vody a málem ušlapaného
rozhodčího opláchli od svých podrážek. Bylo však nutné
vykopat ho z díry, do které byl od ostatních zatlačen. Potom
fanoušci odměnou za perfektní simulantské výkony naházeli
hráče do bazénu, kde nakonec plaval i rozhodčí. Všem se
zápas líbil a slíbili, že příští rok přijdou zase.
Že se zdravotnický personál nezastavil,
potvrzuje i tento snímek. MuDr. Mašková i masér Srdínková v plné práci.
Požárnický
výcvik
Den začínal jako obvykle, takže zatímco se po
snídani vyšší oddíly snažily v zájmových kroužcích,
měli ostatní přípravu na oddílové táboráčky.
Dopoledne proběhlo podle plánu i odpolední koupání
bylo přitažlivé pro všechny. To hlavní ale mělo teprve
přijít. Oddíly shromážděné v prostoru koupališť měli
možnost shlédnout výcvik požárníků spojený
s odbornou přednáškou. Dokonce si i zasoutěžili. Na
řadu přišly též požárnické hadice, pod kterými se,
zvláště ti malí, dosyta vyřádili. Den byl úspěšně
zakončen oddílovými táboráky se zpěvem.
Ohníček „dvanáctého oddílu“ se protáhl dlouho do
noci a stal se ohněm poradním.
II. oddíl - děvčata
16.8.
Dnešní den proběhl ve znamení letních olympijských her
„CIDLINA“. V první části dopoledního zaměstnání měly 1., 2., 3. a
4. oddíl přípravu na olympiádu, zatímco starší oddíly (tj. 5.-11.)
se zabývaly zájmovými kroužky.
Druhá část dopoledne byla mnohem zajímavější. Besedovali
jsme s členy VB, kteří na zakončení besedy předvedli zadržení
pachatele. Otázka „Kdo byl delikventem?“ je zcela na místě, ale
domnívám se, že mnozí si na ni dovedou odpovědět sami. Ano –
pachatelem byl zdejší HOLUB divoký, jinak hnízdící v chatce č.11.
Zadržení bylo provedeno precizně a dětem se velmi líbilo, přestože
občas pokukovaly po psovi Lumpovi.
Odpolední zaměstnání – OLYMPIÁDA. Slavnostně nastoupené
státy vzdaly poctu olympijské vlajce, a po delším dohadování došlo
k zahájení LOH. Státy mezi sebou bojovaly urputně. Po ukončení
LOH bylo předáno velké množství diplomů a medailí. Olympiáda se
prostě a jednoduše řečeno (vlastně napsáno), zdařila na výbornou.
Večerní beseda se soudruhem Tichým nás seznámila s krásami
Českého ráje.
11.oddíl – MIX
STŘÍPKY Z KARVEVALU
Do Železnice dorazila inkognito
skupina šejků
ze Spojených arabských emirátů
na předběžná
jednání o dodávkách železité
vody na Arabský
poloostrov.
Zahraniční hosté
se do Železnice
hrnuli v hejnech.
Snímek z vystoupení folkloristického souboru
písní a tanců
Zimbabwe.
Využití progresivních pokrokových
otrokářských metod
v praxi.
Snad jediná chvíle, kdy
chovanci V. Špačka
nedemolovali tábor.
17. srpna
Po Jičíně
Dnešní den představoval
pro děti i vedoucí den náročný
na kondičku, protože jsme
měli v plánu výlet, a to mladší
oddíly do Jičína a starší do
Sobotky a na hrad Kost.
My, jako oddíl nejmenších
kluků jsme vyrazili řádně
zatíženi sáčky s rozličnými
potravinami na oběd a dvě
svačiny do Jičína.
Pochodovali jsme ale jenom na nádraží do Železnice,
odkud jsme se do Jičína
nechali odvézt vlakem. Už při této desetiminutové cestě
vlakem jsme samozřejmě stihli zkonzumovat téměř celý obsah
sáčků, takže když jsme dorazili do Jičína, naše první starost
Příjezdem hlavního vedoucího domů jeho odpovědnost za
podřízené nekončí. Může snad této zoufalé výzvě nevyhovět!
Podle dobrého zvyku
jsme podnikli
propagační výprvu do
Železnice. Doprava
v obci tak byla zcela
ochromena, předseda
MNV nám nabídl
příměří a principál
kořavné divadelní
společnosti angažmá.
byla, kde seženeme mlsy. Ale nepodařilo se nám to hned (díky
úsilí vedoucích). Před tím jsme totiž absolvovali náročný
výstup po točitém schodišti na proslulou Valdickou bránu,
odkud jsme mohli při bystrém zaměření oka a troše fantazie
vytušit, kde se rozkládá náš tábor. Vyhlídka se nám líbila,
jakož i následující procházka po celém Jičíně. Řádně unaveni
sluníčkem jsme nepohrdli limonádovým občerstvením a
nakonec i ty mlsy jsme si koupili.
Zpátky jsme šli aspoň kousek po svých. Z Jičína jsme
vyrazili směrem na Valdice přes další občerstvovací stanici
V lipách, kde z nás měli všichni přítomní velkou radost.
Z Valdic jsme opět pokračovali vlakem až do Železnice.
Po večeři se celý tábor veselil u oddílových táboráčků sice
bez buřtů, ale zato se zpěvem.
Po celodenní únavě jsme hbitě ulehli k spánku s pocitem,
že zítra nás čeká všechno nanovo.
1.oddíl
(nejmenší kluci)
Lidový popěvek
„Émaue“ si s námi
s chutí zazpívaly i
prodavačky
s místního
obchodního domu
PRIOR.
První strana letošního zápisu přináší jména zúčastněného výchovného personálu. Na závěr ke jménům přidáme
tváře těch, kteří vešli do historie Cidliny spolu s tím, čím
se zde proslavily(i).
Jako trumfové eso v mariáši stál na
nejvyšším stupni coby hlava společenství KAREL ZAHRADNÍK
(na snímku vyslýchám KGB), vášnivý
kuřák marihuany, kterou ukrýval
v krabičkách s přetiskem MARS. Přijel
plný obav – o dceru; aby nepodlehla
(prý nelehla), o syna – aby se neztratil
(ztratil se vícekrát, ale vždy se našel),
o lidi; aby jich nepřijelo moc (bylo jich
málo až do konce tábora), o počasí;
aby nebylo 40 ve stínu a nemusel pít
teplé pivo (pivo bylo málokdy a když
bylo, tak hned zase nebylo), o programy; aby jich nebylo málo (bylo jich tolik, že na všechny ani nedošlo), o publicitu; aby se o nás vědělo (do
tábora pravidelně zajížděla zelenina, masna, mlékárna, sanitka, SNB Jičín, SNB a milice Valdice, vyšel
článek v novinách – viz příloha), o podřízené; aby ho poslouchali a nebyli s nimi problémy (poslechly ho jen
některé a i s těmi měl potom problémy) a také o sebe, aby ho zase vedoucí nehodili do vody (letěl tam tak
rychle, že si ani nestačil sundat hodinky).
Jediným profesionálním
pedagogem mezi námi
byla Maruška Čiháková.
Byla krkem, který kroutí hlavou velkého šéfa a
zároveň, což je z hlediska medicíny rarita, i
jeho pravou rukou a ještě ke všemu prodlouženou.
K jejím pracovním úkolům (mimo jiné) patřilo
občas oškubat Holuba i chladit jiné horké hlavy, což činila s citem
pro věc sobě vlastním.
JIRKA PROKŠÍK
byl povolán
za
nejvyššího
sporťáka.
Povahy byl tiché, chování
distiguovaného. Jen mu bylo
vytýkáno, že se často vydával
za jiné osoby. Porotní soud
mu dokázal pouze to, že v
přestrojení (klobouk a akta)
předstíral, že je J. A. Samaranch, předseda MOV . Později
ještě doslova zblbnul 1-11.
oddíl, coby Karabas Barabák.
Alena Barešová (vlevo)
nám během tábora občas mluvila z cesty,
což bylo dílem z nejmenších chlapců, o které
pečovala a dílem jako následek nepřetrži tého provozu, ve kterém asi týden praco vala, ale přežila vše. I bouřku a to ne
jednu.
Renata Srdínková
na PT působila jako modelka
Ivro Channelové pro plavky a
plavecké doplňky
i když na snímku zrovna
předvádí polynézskou sukni s
třásněmi. Jako správná modelka
nekouřila (jen sparty) nepila
(pouze vodku s džusem) a
nemluvila vulgárně.
Vaš ek Špaček - poznávací
znamení černý klobouk a
brýle – vedoucími přezdíván
Vajgl a dětmi Štip toho příliš nenamluvil; zato hodně
nachodil i nahlídal více než
musel. Z tábora si odnesl
úplnou kvalifikaci pro výkon tak žádaných povolání,
jako dráb a dozorce na
galejích.
Eva Válková -
grácie
vpravo by si zasloužila
přezdívku “Hanička”, podle stejnojmenné nedobytné pevnosti.
Z tábora odjížděla
poučena v tom, že kulový
blesk může zasáhnout
všude, a že má mnoho
podob.
Petr Jahelka tvrdí, že Holub
(pro děti soudruh Holub) se mu
říká proto, že je nejmladší z
čeledi jahelkovitých (v příbuzenstvu mají ještě jednoho
medvěda). Podle přiložené fotografie však usuzujeme, že v jeho případě došlo k takzvanému
propletenci druhů, jak jej popsal Darwin v r.1854.
Jana Rathová si střílela
někdy z lidí a někdy do
kalhot. Jinak se kamarádila s
krtky a jako vedoucí dne si
znepřátelila vosy a 10.oddíl,
což bylo skoro totéž.
I ona ví hodně o tajemství
kulového blesku.
Láďa Vodráček byl na filmový
pás zachycen, když byl ošetřován
poté, co mu BOMBA poškodila
kotník. . Jinak proslul jako nadšený
propagátor
výchovných
metod
slavného Makarenka (dostal za to
od dětí diplom).
Nechce se ani věřit, že by člověk
jeho kvalit vůbec mohl vyslovit, že
nevydrží bez piva déle, jak tři dny,
jinak jej schvátí žaludeční vředy.
Ivana Mašková
by to mohla dotáhnout daleko,
kdyby se věnovala studiu
sportovního lékařství a nesnažila se místo toho vnutit do
podvědomí dětského diváka
jako bájný JŮ.
Za podobná gesta jako na
snímku často klečela na
hrachu.
Věra Krš ková (Hele)
– spolu s kolegyní Jů –
proslula jako hlavní poškozený ve známé aféře později
odsouzených L.V. a P.J., která
vstoupila do historie, jako
“Případ poztrácených špendlíků” (poztráceny byly do lůžek
obětí)
Z kádrových materiálů aufíráka Petra Matějky jsme vyčetli, že je dublem
M.Žbirky pro připravovaný seriál ČST “Jak se vraždí zlatý slavík”. Ve svém
životopise sice píše, cituji: “Mám světový vekslácký džíny a bytelný anglický
šús, a pěstěný ruce jak z Číny” atd. Čas však ukázal, že mu z toho všeho zbyl
jen mundúr a povinnost spravoval šiny. Jen to blues si při tom může zpívat.
Nezdá se proto pravděpodobné, že by jej Správa nápravného zařízení
Valdice uvolnila pro práci ve studiích na Barrandově. Aufírák si však může
říkat nadále. Na snímku je dotčený přesně uprostřed, tedy pátý zprava
a zleva.
Třetí zprava (poznávací znamení zelené triko a trenýrky
tytéž barvy) je Petr Ježek .
Černá ovce kolektivu. Nepil,
nekouřil, nečinil děvčatům
nemravné návrhy a neměl (jako
jediný) s nikým problémy.
Pájka Poláková (grácie uprostřed) trhá
švestky pro svůj oblíbený destilát. Střídala
praktikanty, jak B.Bardottová milence (básnické přirovnání). Patřila mezi vedoucí činitele KGB (Klan Gymnázia Bydžov –
Rathová, Ježek, Zahradníková, Válková,
Poláková seřazeno podle velikosti). Zasloužila
se o nezastřelení toulavého psa somráka,
naopak sama jej krmila. Její skutečné kvality
se však projevili při úplně jiných příležitostech.
Mirek Nigrin byl velitelem ODSOT
(Odzbrojená ochrana tábora – odzbrojená hlavním
vedoucím osobně; tento zamkl zbraně do skříně a spolkl
klíč) a řídil se heslem „Při přestřelce je pětačtyřicítka králem
a ostatní zbraně se před ní krčí ve stínu pampelišky“.
Neúspěšná kariéra aufíráka po boku nejmenované
P.Polákové mu zlomila srdce a on zmizel čtyři dny před
koncem neznámo kam. Jeho stopa končí ve Warnemünde u
Baltického moře, kde měl na falešné jméno Nig Nirin
rezervovány místenky na trajekt do Švédska.
Aufírák Kovář Petr
(v řadě sedících úplně vlevo) za
prvních 24 hodin tábora značně
zestárl. Přijel v pátek odpoledne jako
chovanec, ale po pečlivém ohledání byl
povýšel na podaufíráka. Bohužel,
naději na slibnou kariéru vypil z lahve
rumu Velkého šéfa.
Za to dostal “voko”, tedy na 21 dní
zaražený postup a 10dkg Bromdotlamy ihned po vyřešení případu a
potvrzení stolicí Velkého šéfa.
Jedinou ženou ve společnosti aufíráků je
Karla Zahradníková . Ani ona nedosáhla
kýžené nejvyšší hodnosti nadaufíračky, i když
zejména její povyšování na aufíračku vejde do
historie.
Zlí jazykové o ní tvrdí, že dělala vše pro to,
aby nemusela dělat nic. Dlužno podotknout,
že se jí to občas dařilo, i když jí to stálo hodně
úsilí. Nehleděla při tom ani na osobní utrpení.
I podvrtnutý kotník, ač bolí, je v rámci hesla,
že účel vždy prostředky světí a riziko, že při
tom bude omezena suverenita je tak
minimální. A nabízet úplatky – to přece pravá
dáma nikdy neudělá, ledaže by chtěla zvolat.
MARCEL! HUDBA!
Zuzanka Vítková
měla
prostě smůlu. Vzrůstem převyšovala jen některé děti a na zdraví
celého tábora byla dlouho sama a
tak
nemocné
označovala
za
simulanty a každému pacientovi
tvrdila, že o tom, co mu doopravdy
schází
rozhodne
s definitivní
platností až pitva. Další smůlu
měla, že se na táboře narodila. Do
příprav této akce byl nasazen 10-ti
členný realizační tým a závěrečná
polonéza pro čtyři kyble železité
vody byla synchronizována pomocí
komputeru IBM Mark 370 a aby
nebyl smůle konec, sama se dostala
na operační stůl do rukou svých expacientů. Ti pak nešetřili ani
fixy, ani nebohou zdravotnici.
Da da da
vlastním
jménem Petra Bětuňáková
fantom táborových diskoték
zde sice cudně kouká do
lavoru a přemáhá nevolnost.
Do tváře jí je vidět na
předcházející straně, na
společném snímku sedí úplně
vpravo.
Při
karnevalu
v barvách
černé
Afriky
vášnivě bojovala proti vpádu
cyklistů do Železnice.
Na rozdíl od Petry se Yvetka Volková
usmívá do objektivu a budí mylné zdání, že je zde od škrábán í
okurků a více se od ní neočekává. Při pohledu na její vkusně
batikovaná trika i kuchyňská čtyřtrouba zvýšila svoji teplotu o 48°
Farenheita. Spolu s Petrou pak marně bojovali proti přesile nádobí,
H, HK, PHK, PPHK .
Poslední kovboj v
okrese Jičín má jméno
Libor Hampl .
V LPT měl metodicky vést sportovní
činnost (hlavně rozcvičky). Kromě toho
zastával funkci
fotodokumentaristy,
discjockeye a spojky
mezi LPT a provozovnou „Pohostinství“.
Byl to problémový
člověk. Měl problém
se šéfem, s KGB , s ubytováním, s pitím, se zdravím a nakonec sám se
sebou. Protože se vzpříčil lékařským autoritám, poslal ho šéf nakonec
domů a když se polepšil, byl přijat zpátky. Činí se zodpovědným za
různé ptákoviny, píseň MARCEL HUDBA , a za snímky v této kronice
včetně komentářů k nim.
Jako každý rok provedla
SPČ besedu s ukázkou techniky
všichni příslušníci SPČ
vyjádřili spokojent
nad organizací PT, a zároveň
přejí všem vedoucím
zdárné ukončení tohoto
běhu
Za SPČ:
LPT „Cidlina“
I TENTOKRÁTE OD
6. DO 23. SRPNA 1984
KDO TAM VŠECHNO BYL?
séf : Karel ZAHRADNÍK
podšéf : Jarka BARTŮŠKOVÁ
sporťák : Jirka PROKŠÍK
Zdravotnice : Mirka ŠIMONOVÁ
Irena DRAPÁKOVÁ
II. Jana LITEROVÁ
I. Eva VÁLKOVÁ
III.
Lad. SMOLÍK
IV. Jana KULTOVÁ
V. Václ. ŠPAČEK
VI. Dana BROKEŠOVÁ
VII. Petr JAHELKA
VIII. Iva MAŠKOVÁ
IX. Lad VONDRÁČEK
X. Helena STAŇCZYK
XI. Iwona SAPRYK
XII. Tadeusz ZONYCKI
Hlídací medvěd Mirek JAHELKA
Praktikanti :
Lenka VELECHOVSKÁ, Draha BRZOBOHATÁ,
Karla ZAHRADNÍKOVÁ, Jan VRBATA,
Petr MATĚJKA
18 DNŮ
9 ZÁHAD
A NĚCO MÁLO K TOMU…
TEPLICE ZAČALY RÁZNĚ
6.8
Záhada č.1. : V časných ranních hodinách byla na
křižovatce v blízkosti tábora spatřena subtilní postava
v průsvitném odění evidentně ženského pohlaví. Snad
víla, či co to bylo? se skrylo před zraky náhodných
chodců v červené škodovce. Později se toto stvoření
několikráte zjevilo i v táboře. Hodní lidé ji nakrmili a
začali mu říkat Jana Kultová.
- potom přijely děti, což není záhada
7.8.
- přijely děti z Polska
- Iva zahajuje hampejzovou diplomacii. Podrobnosti se
podařilo ututlat.
- Poláci se naučili „Vlak družby“ a „Čangajška“
Záhada č.2. : neboli „Záhada ztracené zápalky“
nebyla nikdy vysvětlena. Nicméně někteří vedoucí se po
zbytek tábora tvářili, jakoby zápalka nikdy nebyla
zmizela.
11.8.1984
Kamarádům z PT Cidlina
zahráli a zazpívali jak nejlíp uměli :
8.8
- prší a tak se jde do kina na film „Trumfové eso“
Záhada č.3. : Jak mohla v kině během představení
spadnout bomba se ještě podařilo vysvětlit. Ale jak se
dostal zamčený a zabržděný TRABANT, zaparkovaný
před kinem na hřiště mezi strom a studnu zůstává
záhadou. Že by ho odnesla tlaková vlna? Snad jen
rezavá lopatka, přivázaná k výfuku svědčí proti této
teorii.
9.8.
Záhada č.4. : Hlídací psi nežerou medvědy ani holuby.
Při návštěvě psího spolku z Valdic, ve snaze získat
přízeň čtyřnohých strážců pro případ pobytu
v zotavovně Valdice, předhodili vedoucí jako úplatu
těmto milým a přítulným zvířátkům medvěda a holuba.
Nejen, že je pejskové nesežrali, ale ještě totálně
zlikvidovali holubník č. 13. Za co, soudruzi ?!
- večer byl vyhlášen sanitární den
REFLEKTOR NAŠICH ČTENÁŘŮ
PŘÁTELSTVÍ HRANICE NEDĚLÍ
Jaké asi budou? Budeme si s nimi rozumět? – říkali jsme si, když 7. srpna
zastavily v pionýrském táboře „Cidlina“ v Železnici dva autobusy cestovní
kanceláře ORBIS. Vystoupilo z nich šedesát dětí s Polska, které měly strávit
čtrnáct dnů společně s našimi dětmi v táboře ZV ROH Státního statku Jičín.
Nesmělé okukování, první rozhovory a zjištění, že při vzájemné snaze není
polština tak nesrozumitelná. A když to bylo nutné, pomohla ruština. Děti se
dokáží rychle zkamarádit. A tak během krátké doby se stalo česko-polskoruské esperanto hlavním dorozumívacím jazykem v táboře. Polské děti se
staly samozřejmou součástí táborového kolektivu, plnily podmínky „Cest a
plamenů“, poznávaly okolí tábora a seznamovaly se s životem v
Československu. S upřímnou otevřeností hovořily o těžkostech, které v
současné době Polsko prožívá i o odhodlání polského lidu tyto těžkosti
překonat. Proto i část programů byla zaměřena na exkurze a besedy zvláště
do oblasti zemědělské velkovýroby. Tady je třeba poděkovat za rady a pomoc
tajemníkovi OV KSČ v Jičíně Vl. Růžkovi, pracovníku OOR Jičín soudruhu
Kolářovi i za péči, kterou v průběhu tábora věnovali členové ZV ROH Státního
statku v Jičíně. V programech však nechyběly ani branné a závodivé hry,
sport, turistika a tradiční karneval i táborák. Našel se čas i na večerní
posezení, kdy táborem zněly české a polské písničky a kdy jsme všichni
litovali, že večerka musí tyto hezké chvíle ukončit.
Všechno pěkné utíká rychle. Uběhlo i společných čtrnáct dní a nám se ani
nechtělo věřit, že už přišel den loučení. Teď už jsme si dokázali odpovědět na
otázku: „Jaké asi budou?“ Byly jedněmi z nás. Odvážely si domů spoustu
vzpomínek a rudý šátek naší pionýrské organizace, který jim bude připomínat
společně prožité chvíle. Loučení bývá vždycky těžké, zvláště loučíte-li se s
přáteli. Poslední stisky rukou, poslední zamávání a potom už vzdalující se
koncová světla autobusu, která pro slzy nebylo ani pořádně vidět.
Na shledanou, polští kamarádi! Na shledanou v Železnici, nebo u vás v
Polsku, nebo kdekoliv na světě. Slova o životě v míru měla konkrétní podobu
vzájemného poznání a porozumění, podobu přátelství, které nerozdělí
hranice.
Karel Zahradník.
VŠECHNOVÍM (NICNEUTUTLÁK)
10.8.
- Jdeme do Prachovských skal
- Tadeusz se učí spisovně nespisovná slova a písničku
„Proč bychom se báli na Prachovské skály. Při návratu
zjišťuje, že je v Železnici příjemné mentolové povětří
- v Jinolicích jsme trochu zmokli
Záhada 5. : Co bylo příčinou tohoto, že červené
vozidlo značky ŠKODA zapadlo až po nápravy do
udusané ornice? Někteří tvrdí, že auto zapadlo vlastní
vahou, jiní, že následkem kopulačních pohybů. Pravdu
zná snad jenom Jana Literová. Jisté je, že následkem
této nehody páchli někteří vedoucí po švestkách.
11.8.
- přijela kapely z Nové Paky
- večer se v klubovně pije sekt, Karla je povyšována a
zbytek večera bylo velké bombardování
Za blbost se platí. Tentokrát
na ni doplatil Honza Vrbata.
Asi nemá rád doktory.
TÁBOR
V KOSTCE
12.8.
- při závodě M1 se žádné děti neztratily
- večerní představení filmu „Adéla ještě nevečeřela“
zlehčoval Láďa Vondráček nevhodnými připomínkami
na šéfovu totožnost.
13.8.
- při večeru družby bylo Jarče namočeno zprvu pozadí
a později i zbytek. Příčinou byl zdivočelý medvěd.
Nakonec si zaplavala většina přítomných vedoucích a
to tak, že v šatech. Šéf byl totálně uhnán a posléze
chovanci taktéž hozen do bazénu. Zachránil pouze
boty a hodinky.
14.8.
- oddíly 8-12 jedou na autobusový zájezd
- Hrádek u Nechanic – v obrazárně byl objeven na
jednom z obrazů uštvaný medvěd k veliké radosti
nálezce Ládi Vondráčka
Hradec Králové – Láďa Vondráček s medvědem jako
jediní postřehli, že u Prioru na autobusové zastávce
spadla bomba. Ostatní přítomní na ně udiveně hleděli,
jen Iva Mašková sledovala vývoj s potěšením.
POZDRAV Z
BEZVĚDOMÍ
23.8.
Ahoj drahý otče spolku!
Celé Gottwaldovo náměstí to ví, jenom ty jsi mimo mísu a nedělej
si z toho cochcárnu. Vondráček je vůl a žere málo vápníku, jinak
kalcijum prodávaj za rohem, zbytek to zvládl po hampejzovsku.
Doklad Ti posíláme, proplacení očekáváme.
Sraz v sobotu v Hořicích.
Čuvaj drug druga
Zvolená „nejstřízlivější“
Písmenková
+ Čuchací pták
- ZOO Dvůr Králové n.L. – některým vedoucím se
podařilo ulovit primáta (každý svého) a přivézt do
tábora. Iva se učila sedět na židli, což se neobešlo bez
modřin na oblinách. Protože na ni při návratu vypadlo
přední sklo autobusu bylo možno říci, že měla opravdu
úspěšný den.
- tábor je vzorně uklizen i vzdor vzdor záškodnické
činnosti přítomné milice
- skupina vedoucích, bažících po poznání se vydala na
noční exkurzi do Železnice. Vracela se se smíšenými
pocity, pánové s mindrákem. Jejich splín byl tak
hluboký, že jim musely být podávány povzbuzující
kapky, vtipně maskované v láhvi od Myslivce.
Záhada 6. : Proč Iva nenašla v Trabantu kousek
měkého místa k sezení, když je toto vozidlo vybaveno
dokonalým čalouněním?
15.8.
- Sportovní den. Nezvykle vzorná práce všech
vedoucích. Zvláště krušný byl tento den pro Láďu
Vondráčka, který musel chodit pro pohonné hmoty do
kukuřice.
- z ošetřovny se ozývá podezřelé chrápání
16.8.
- pivo se vrací z kukuřice
- odpoledne Iva vyhlašuje pravidlo 10N
Nás
Nemůže Nikdy
Neboť Naši
Nikdo
Nasrat,
Nadřízení Nejsou Normální !
- trochu sprchlo
17.8.
- celodenní výlet Kost, Sobotka
Záhada 7. : Kterým směrem jezdí vlak ze Sobotky do
Kyjí u J.? aneb – jak se dá taky s dětmi cestovat.
Šedesát dětí přihlíželo se zájmem na nástupišti, jak jim
odjíždí jejich vlak. Protože se nakonec zjistilo, kdo to
zavinil, tak to vlastně ani záhada není. Od té doby
užívá viník KALCIUM, aby se to poznalo.
- Láďa Vondráček s Jaruškou obdivují pamětihodnosti
na hradě Kosti.
- Jirka Prokšík učí děti přežít s minimálním množstvím
tekutiny na hlavu (dětskou)
- Láďa Vondráček zakládá občerstvovací stanici u
posedu.
Vedoucí prvního oddílu
Eva Válková & comp.
Předseda MNV Cidlina
Doc., Dr. (woštěp) Karel Zahradník, Csc.
Dne onoho, roku tohoto
= hohohohohohohohohoho
Věc: Kolenatá žádost o úpravu ocenění nemovitosti zvané John Werbata...
... z ii. na 3. stupeň kvalifikace.
Já, z milosti vedoucího tábora šéfová I. oddílu a této výše
uvedené nemovitosti, žádám o úpravu její prodejní ceny. K této
žádosti si dovoluji uvést základní charakteristiku svého majetku:
1. Zuby zdravé stisk silný (nátisk taky).
2. Použitelné míry: 25 cm, 50 cm (končí za krkem).
3. Má v hlavě vnitřní vyrážku (říká, že prej MOZEK).
4. Po počátečním zaučení pochopil, že jiným způsobem se v mé přítomnosti po večerce neuplatní a nyní působí k mé největší spokojeno
sti.
5. Jeho krásné buzení mé tělesné schránky hurónským řevem „NÁSTUP“
je velmi oceňováno.
6. Po večerce je mi plně k dispozici. Jakmile hvízdnu, přiběhne
a to za každého počasí. Pouze v noci ho nemohu sehnat v okruhu
několika kilometrů.
7. Donáší, i pochutiny (čokoládu, zeleninu, plínky/nechce je přepírat/).
8. Je zdatný, místy i silný, ale v jiných částech, než je třeba.
9. Ukázkově provádí některé cviky nejen na rukách. I když mu
při tom duní hlava, má občas sílu se po výkonu i postavit.
10. Výborně dojídá zbytky, stolici má pravidelnou a denně splachuje.
11. Oblíbená barva- čajová hněď exotické vůně.
12. Oblíbená písmena R,U,M, a G,I,N.
13. Zná plno cizích jazyků:
a) s Polkami se dorozumí celkem snadno ( když nemá slovník,
ukazuje to),
b) bezpečně zná 5 ruských písmen z bukvy (BOTKA) a s jejich
obsahem se domluví od Sibiře k Uralu,
c) anglicky výborně počítá – až k sexu.
--2-Myslím, že jeho výborné kvality, mnou uvedené a kolkem podložené,budou vzaty na vědomí a náležitě oceněny.
Se soudružským pozdravem
--- "" Čest Vaší veškeré práci""
(všechno s Mírou).
razítko oválné
podpis
Schváleno a povýšeno
18. 8.
Karneval
19.8.
- táborák
- při táboráku je Karla oddána za Holuba
- Tadeusz v klubovně na stole předvádí mariňácké
tance poté, kdy strávil večer ve společnosti Dany a Ivy
neustálým loučením
- Eva s Vaškem potěšili zprávou o sňatku z nerozumu
- medicína dělá divy, Dana se uzdravuje
20.8.
- příprava na odjezd Poláků
- Láďa V. s Holubem nemají čas
- večer je v klubovně povyšována Lenka a poté se hrají
piškvorky. Medvědi žerou trička, u Zahradníků mají
nejraději brambory s omáčkou
21.8.
- od rána se brečí
- Poláci odjíždějí
Záhada č.8. : Kam se podělo pivo? Při pátrání po
zmizelých basách se neosvědčil ani čuch Ládi V.
Jenom udupaná kukuřice byla svědkem marného
hledání. Je záhadou, že zmizelé basy vlastně vůbec
nezmizely.
- kuchařka Maruška má narozeniny. Střílelo se.
NĚKOLIK
MÁLO
VŘELÝCH
SLOV...
Čmuchací pták Vašek
vzpomíná na tábor
IVA JEDE DOMŮ !
22.8.
- holky chodí brečet do polských chatek
- aufíráci si vypůjčili láhev Cinzána a v ústraní ji vylili
do mechu (přefiltrovanou přes ledviny). Stalo se tak
patrně z chvilkového pominutí smyslů, způsobeného
povýšením Honzy a Petra na nadaufíráky.
- večernímu nástupu se smál i Vlasta Burian.
23.8.
Děti odjíždějí, vedoucí taky a je konec
- Honza Vrbata vyprovází chovanku do Znojma a
seznamuje se s jejím otcem
- to, co dělala Iva cestou domů bylo důstojným vyvrcholením hampejzové diplomacie. A jsou na to důkazy.
Záhada č.9. : Jak je možné, že tábor proběhl bez
větších problémů, úrazů a pohrom?
Končí kapitola kroniky. Stalo se toho mnohem víc hezkého,
veselého i smutného, než co je tady zaznamenáno. Slova,
která napoví těm, kteří to prožili až fotografie vyblednou
a vzpomínky poznamená čas. Připomenou trochu
deštivé, ale stejně krásné LÉTO 1984
– CIDLINA –
6.-23. SRPNA
ROK
1985
III.
OSOBY A OBSAZENÍ
REŽIE (ASPOŇ SI TO MYSLÍ)
KAREL ZAHRADNÍK
ASISTENCE
JÁRA BARTŮŠKOVÁ
KOTRMELCE PŘEDVÁDĚL
EMIL DUBAJ
NA BOLÍSTKU FOUKALY
ZUZKA VÍTKOVÁ
DANDA LANGROVÁ
DÁLE ÚČINKOVALI
JANA LITEROVÁ
MAGDA LÍPOVÁ
ŠÁRKA LÍSALOVÁ
IVA MAŠKOVÁ
DANA BROKEŠOVÁ
MARUŠKA HAVRÁNKOVÁ
HONZA VRBATA
IVO KŘEN
LÁĎA SMOLÍK
HYNEK VODOLÁN
LENKA DAŇKOVÁ
STANDA ČEŠÁK
V AUFÍRÁCKÝCH ROLÍCH
LENKA VELECHOVSKÁ, DRAHA BRZOBOHATÁ, PETR KOVÁŘ,
PAVEL BRIXÍ, PETR MATĚJKA
A JEDEME DO
TÁBORA !
V SEVŘENÉM ŠIKU
ŘEKNĚTE SÝÝR
A VYLETÍ VÁM PTÁČEK
HONZOVI VÝCHOVNÉ
METODY BYLY OPRAVDU
PROGRESIVNÍ
CO TOMU ŘÍKÁŠ, MARUŠKO?
JE TO BUBÁK, NENÍ TO
BUBÁK … ?
HRAD BRÁNÍME I VLASTNÍM TĚLEM
VÝSTAVA BAROKA
NA HRADĚ –
– A V PODHRADÍ
NEVÍM, JESTLI TI MŮŽU
VĚŘIT. TO VÍŠ, OSAMĚLÁ
A PŘED HOSPODOU …
NA KOLEČKU, RUKÁCH NEBO V PYTLI
A JEDNOU TŘEBA NA KOMBAJNU
TADY JSME ÚPLNĚ VŠICHNI
„CO ZASE CHCEŠ . . . ?“ =>
ŠPUNTI PODLE
V E L i KO S T i
NA VÁS SI MUSÍM
DÁT BACHA, HOLENKOVÉ!
TAK UŽ MU TEN DŽBÁNEK
OD TY PUSY UTRHNI !
PROHOBA MARUŠKO
DÁVEJ POZOR, CO
ŘEŽEŠ !
KDYŽ SKÁKAT,
TAK S KUFREM,
EMILE
HEMŽENÍ
A
HLEMEJŽDĚNÍ
NA DŘEVĚNÝCH
NOHÁCH
DO PYTLE ! !
COCHCÁRNA
JE TO KOSŤ !
CO TAK
ZAUJALO HONZU
?
HOUBY VÍŠ
A JEŠTĚ O
TOM POVÍDÁŠ …
VY MY TO
SNAD
NEPŘEJETE !
TI VŠICHNI SE
PŘIŠLI PODÍVAT,
JAK JÍ EMIL KYNUTÉ KNEDLÍKY
TAK SIS
POHRÁL,
TAŤKO?
AHOJ,
DĚFČATA !
VEDOUCÍ PŘEDSTAVUJÍ VÝSLEDKY
SVÉ PRÁCE
–PŮVODNĚ TO
BYLY DOCELA
NORMÁLNÍ
DĚTI
HLAVA BY JEŠTĚ
UŠLA. ALE TY RUCE ?
PO VOJNĚ V ŠEST
U RUMCAJSE JARMILO
KARNEVALOVÉ
ZMALOVÁNÍ
ANO?
ANO!
A JE TO
HOTOVÝ
…
AŽ JÁ BUDU VELKEJ,
BUDE ZE MĚ
ESENBÁK …
…KDO SE NA NĚJ KOUKNE,
TOHO EMIL BOUCHNE
A
TO
JE
V ROCE 1985 VŠECHNO .
VLASTNĚ JEŠTĚ NE !
JEŠTĚ TICHÁ VZPOMÍNKA
NA VRCHNÍHO SUPERAUFÍRÁKA
H O L U P A
ZA ZÁSL UHY
31.7.86
Ahoj Karle,
dovol mi, abych Ti oznámila, že se
mi
8.7.1986
podařil
založit
2. oddíl dívek, má sice jen první
členku Janinu (3360 g a 52 cm) ale
za to už teď má dost práce.
Letos
se
asi
do
Železnice
nedostanu ani s těmi slibovanými
letadélky, ale příští rok bych to
chtěla zkusit zase jako vedoucí.
Jenže to je ještě dlouhá doba,
nevím, jak Janina poroste, jestli ji
budu moci svěřit babičkám a také
nevím, zda bys mě sebou vzal.
Přeju
Ti
letos
dobrý
kolektiv
vedoucích a napište nám.
Ahoj Jana Písmenková
TÁBOR NEVYMŘE
HURÁ !
ROK
1986
BEZ
KOMENTÁŘE
(RADĚJI)
KRONIKA
LPT Cidlina
1981-1986
1 svazek 2 1987-1990
LPT ROK
CIDLINA
6. – 23. Srpen
1987
III. turnus aneb >>>
VELIKÉ DRAMA
o osmnácti dějstvích
Osoby a obsazení:
1. oddíl
2. oddíl
3. oddíl
4. oddíl
5. oddíl
6. oddíl
7. oddíl
8. oddíl
9. oddíl
10. oddíl
11. oddíl
12. oddíl
13. oddíl
Draha Brzobohatá
Renata Šubrtová
Lenka Dušičková
Šárka Koritenská
Mirek Nygrín
Tomáš Serbousek
Pavel Marvan
Pavlína Bartůšková
Petr Kollátor
Renata Kozubová
Petr Kovář
Lenka Velechovská
Petr Matějka
alias Zdena Trávničková
Pomocní asistenti ve stavu
podaufíráckém (změna vyhražena):
1. oddíl
2. oddíl
3. oddíl
4. oddíl
13. oddíl
pdauf.
"
"
"
"
Bořivoj Příhoda
Radka Šolcová
David Skořepa
Nona Brzobohatá
Daniel Hudeček
The Pendel Bezprizor:
Ladislav Smolík
Ochránci naší (a své)
zdravotní schránky:
Ivana Vařečková
& František Janeček
Sportovní holup: Petr Jahelka
Asistent režie: Jaroslava Bartůšková
Režie, scénář, dramaturg a taťka: Karel
Zahradník
6.8. Dějství č.1
Klid před bouří se vytrácí
Na tento den byl stanoven budíček na 7,30 hod.
Ukázalo se, že tento záměr šéfa Karla nebyl u všech lidí
zcela dobře pochopen. Když krátce před 9. hodinou
přišli na snídani podaufíráci a někteří vedoucí, řekl jsem
si, že malý mozek, který pracuje a řídí nervové pochody
podaufíráků, v některých chvílích skutečně nestíhá.
Velice brzy přijel autobus a s dětmi z Jičína. Blesková
práce z naší strany byla dobrou vizitou našeho tábora. A
začalo obvyklé zmatkování, tápání ve tmě, zkrátka
přebírání a ubytovávání dětí. Jelikož se čekalo na dva
autobusy ze Znojemska, trávilo se odpoledne různými,
často nesmyslnými hrami.
Příklad jeden za všechny: hra s pracovním názvem „Král
do boje táh’“ připomínala svou brutalitou spíše snahu o
snížení nadměrného počtu táborníků na optimum; jen
když s tím zaplácneme co nejvíce času.
Děti ze Znojma přijely až po večeři a tím celý kolotoč
začal znova. Nutno podotknout, že vedoucí, kteří s nimi
jeli jako dozor odvedli kus práce. O děti se však po
příjezdu starali pouze 3 vedoucí. Nebylo to málo?
Tímto momentem pro zmizela idylka sladkého
nicnedělání a já si povzdechl: Klid před bouří se vytrácí.
Petr z Jičína
8.8. Dějství č.2
Veliké theatrum
I.
Velký šéf svolil, a tak Holup nakoupil pro toto dějství
potřebné rekvizity. Byla sobota a jako hosté se této
premiéry zúčastnili i Emil a Medvěd. Scénář nebyl
zcela jasný, a tak už od večeře mnoho vedoucích
improvizovalo.
Děti měli diskotéku. Konečně se vedoucím podařilo
je trošku dostat do nálady, stejně ale nedo sáhli
takového vzrušení jako vedoucí, kteří hopsali,
tancovali, pohupovali se a tleskali opravdu statečně.
Mnozí byli možná už teď pod vlivem drog mládež i
nepřístupných. Musím ale z vlastní zkušenosti přiznat,
že i děti o věcech jim zakázaných dost věděli, protože
nejstarší holky a kluci bez ostychu zavedli na parket
tanec tvářička na tvářičku.
Poznámka : pro Emila opět píseň Live is Life
Konečně se nám podařilo dokopat děti do postýlek,
konečně se nám podařilo dokopat sebe do klubovny,
konečně jsme se dočkali vedení. Musím ovšem přiznat,
že se klid před bouří nevytrati l, jak psal Petr z Jičína,
u stolu v klubovně ten klid znovu byl. Naštěstí jen
chvíli, protože se začalo písní Kdo si se v lednu
narodil. Takže mezi stoly opět projížděl vláček
Družby, klasická sirka dostala pomocnici Flašku a
dívky se v šeru přestaly červenat. Díky, Petře z Jičína,
že umíš hrát na kytaru!
PŘIŠLY I TĚŽKÉ
CHVÍLE. I KDYŽ TO
ZPOČÁTKU TAK NEVYPADALO, MĚL NAKONEC
KOLLÁČ PROBLÉMY
TO NAJÍT.
II.
Stav v klubovně se nakonec dal nazvat příliv a odliv.
Vedoucích. Nedalo se ani zvolat: „Neplivejte pod stůl,
jsou tam naši kamarádi“, protože se kamsi odpotáceli.
Ale přesto jsme se jakž takž seznámili, takže
„seznamovací večírek“ splnil svůj účel. Jen taťkovi
naskočila na čele vráska. Musí nás chodit po večerce
kontrolovat. Nezapomeň se podívat i do skříní, my se
tam jako děti schovávali.
Lenka z Jičína
13.8. Dějství č.3
Vydařené odpoledne
s modeláři
I.
Dnešního dne odpoledne se stalo něco zcela
neočekávaného: navštívili nás modeláři z Chlumce,
což způsobilo velkou lítost v duších větších dětí
které již stály, celé dychtivé, na startu postřehového
závodu M 2 .
Přišli jsme dolů k bazénu. Zde se valná
většina dětí vrhla k bazénu a začala lovit čolky.
Teprve po velkém úsilí všech vedoucích a jejich
následném úplném ochraptění se konečně podařilo
dostat děti na hřiště. Zde však žádní modeláři
nebyli. Teprve za chvíli děti uslyš ely vrčení a posléze
spatřili cosi poletovat nad loučkou nedaleko bazénu.
Po kratičké chvíli – ústy dětí: „Hezký a
dolítal!“ Letadlo se totiž zřítilo a trvalo asi půl
hodiny, než vzlétlo další. Situace se opakovala asi
ještě třikrát. Pomlky děti vyplňovaly nejrůznější
činností: hra na čísla, rvanice každý s každým,
honěná, pomlouvání vedoucích a konečně i vrhání
otevřených kudliček.
V těchto chvílích se skvěle blýskli vedoucí,
kteří seděli ve třech skupinách a jeden dokonce našel
i prostor na opalo vání. Ostatní žasli.
Situace se poněkud upravila po návratu do
tábora, kde se konala s modeláři beseda. Tato měla
opravdový úspěch, protože děti povídání zajímalo a
padaly i velice kuriózní otázky – např.: „Je možné,
aby to letadlo vyletělo až do mraků?“
Je tedy možné nakonec prohlásit
„Konec dobrý, všechno dobré“???
… jsem Nádraží
„ Vyděšený T.I. “
II.
Dějství
č.4
( předehrávané před dějstvím
č.3 dne 12. 8. 1987 )
Uprostřed příprav na návštěvu tábora z Bradlecké Lhoty tito
nečekaně přijeli. Můj údiv nad tím, že jmenovaní zaměstnávají
tolik aufíráků vystřídalo posléze zděšení nad tím, že takoví
pořezové budou hrát proti našim klukům fotbal.
Než naše dívčí družstvo ve vybíjené ukončilo převlékání do
reprezentačních dresů a kosmetické úpravy, které měly zamaskovat
špatnou fyzickou kondici některých jedinců (kyň) a než byly
v jednotlivých týmech rozděleny fce jako trenér, masér a doktor;
dal sport. HOLUP svolat všechny oddíly od 5. nahoru na fandění.
Potom se konalo slavnostní přivítání typicky českým chlebem na
tácku (se solí) a pivem ve džbánu. Tento nápoj byl však pro vedení
z Bradla tak nezvyklý že uvedený džbánek pili tři kusy vedoucích
přesně 4:52:25“ což není zrovna světový výkon. Jestliže
připočteme podporu publika které jim skandovalo DO DNA DO DNA!
(a přesto celá akce trvala tak dlouho), je třeba se zamyslet na
žaludeční kapacitou uvedených osob.
Pak už začalo konečně vlastní utkání, které přineslo v bouřlivém
prostředí Cidlinského písečného kotle zajímavou vybíjenou s mnoha
peknými sportovními momenty.
Naše družstvo s přehledem zvítězilo, díky své spolehlivé hře a také
díky jednomu nejmenovanému podaufírákovi, který vhodně
volenými výkřiky deptal psychiku hostujících hráček. Druhé utkání
bohužel mělo pro nás velmi špatný začátek, protože onen
nejmenovaný dobrodinec byl v tuto chvíli mimo hrací plochu (šel se
převlíct). Jakmile však přišel a nastoupila naše kapitánka ILONA
hned se začalo dařit,a Bradlečtí tak tak že zachránili hubenou
výhru. Po jejich provokativním hoblovi vylétla nad hlavy našich
ženstev i ILONA, která byla nejlepší a nejhezčí hráčkou na hřišti.
Potom se vše přesunulo na hřiště „U koupaliště“ s velmi členitým
povrchem. Tento terén měl být pastí na hosty, avšak v jejich řadách
urputně bojovali tři bijci o hlavu větší než výškový průměr našeho
družstva. Svým výkonem po celkem vyrovnané půli strhli
v poločase vítězství na svou stranu.
Autor se domnívá, že to bylo způsobeno také vhodněji volenou
masáží hostujícího týmu (masážní roztok ALPA) který navíc
provedl jak vnější tak vnitřní masáž.
Výsledek 1:3 byl však také zčásti způsoben nezodpovědným
výkonem obou rozhodčích (hlavní KOLÁČ, čára sport. HOLUP) kteří
nejenže neodpískali penaltu proti hostům, ale dokonce pískali
všechny naše fauly a uznali hostům všechny góly! Je myslím
nemístné, aby se podobné případy stávaly častěji a proto navrhuji
příště postupovat při volbě rozhodčího náročněji a opatrněji.
Pokud by někdo sám chtěl pískat mezistátní utkání, nechť předloží
kolkovanou žádost!
Zapsal pdauf. Dan
HUJERRDIAGRAM
2. táborová válka s breberuškami
Další dva dny proběhly ve znamení tuhého boje s domněle filtrem
vyhubenými veškami. Nutno podotknout, že tentokrát byl boj
mnohem urputnější než poprvé, postižených přibylo a mršky
zaúřadovaly i mezi zděšenými vedoucími. Některé děti se
rozplakaly (zatím se neví, zda lítostí či pohledem na zběsilého
zdravotníka se sprejem v zubech), některé halasně vykřikovaly: „To
už mám letos potřetí!“ a těšili se mezi svými spoluchovanci obdivu
a úctě, některé se trpělivě s neutrálním výrazem oddaly očišťovací
proceduře. Shodly se jenom v tom, že „ta vodička hrozně smrdí“.
Dokonce se podařilo izolovat dva živé vší exempláře, takže
zdravotníci mohli poprvé směle pohlédnout nepříteli přímo do očí.
Mnohem zajímavěji proběhl druhý filtr u vedoucích. Jejich výraz
dokonale vyjádřil básník verši: „Na tváři lehký smích, hluboký
v srdci žal“. Nervozita narůstala úměrně délce prohlídky. Začaly
se třást kolena, sem tam i nervy zacukaly, z děsem znetvořených
úst se draly vzdechy jako: „Jestli je mám, tak to nepřežiju“,
„Proboha ne, řekni, že to není pravda“ a podobně. Všichni se začali
pokradmu drbat za ušima, až jim od nehtů odletovaly jiskry.
Tehdy poprvé mohli zdravotníci vychutnat výjimečnost svého
postavení, na chvíli se stát polobohy. Vedoucí doslova viseli na
jejich ústech, ze kterých měl vyjít konečný ortel. Chvilka zahrané
nejistoty zvyšovala puls nad hranici výkonnosti srdce a
nebezpečně uvolňovala vyprazdňovací svěrače. Dokonce se
objevily i návrhy, na finanční odměnu a eroticky
podbarvené prosby, aby zdravotníci zkusili přehlédnout
nějakou tu hnidu. Postižení se s realitou vyrovnávali různě –
agresivitou, silnou černou kávou apod. Jejich stav nakonec shodně
sklouzl do apatie, ve které byli za příšerného puchu odvšiveni.
Takřka vzápětí, probráni tou hnojovinou z letargie, na sebe začali
zběsile lít litry šampónů, zatímco jejich citově blízcí pozvolna
překonávali první nával odporu a postupně odkládali dvoumetrové
chlorované tyče. A tak vlastně Diffusil-H prověřil sílu jejich lásky
a duševní rovnováhu. Lze tedy na všem špatném najít i kousek
dobrého.
Jenom zdravotníci teď s hrůzou očekávají chvíli, kdy nenáviděný
nepřítel znovu vyjukne zpoza dětského ucha a podnikne novou
invazi, tentokrát již zdaleka ne bez vyhlídek, protože lidé se
sbližují a Diffusil dochází. Proto končíme s plamennou výzvou:
Všivému nepříteli zmar,
táborovým láskám zdar,
s Diffusilem za hranice všedních dnů .
zdravotníci :
František
Ivana
Dějství
č.6
Noční hra , aneb Nejhorší smrt je z vyděšení
Navečer se rozhodlo, že se provede noční hra pro dva nejstarší
oddíly. Jako všechno zde, i toto se změnilo jak počasí. Noční hra
byla uspořádána pro 9. + 10. oddíl. Děti neměly o ničem vědět.
Poslali jsme je spát jako normálně. Při probuzení se někteří jedinci
tvářili nerudně, na druhou stranu někteří na to čekali. Svědectví
oddílového vedoucího:
„Kluci, já si jdu pro baterku!“
– pionýr
„Kam jdeš?“
– oddílový vedoucí
„Zapomněl jsem si pionýrský šátek!“
– pionýr
V táboře panovalo všeobecné veselí, které později vystřídalo mírné
napětí. U dětí vládla dobrá nálada jen do té doby, než překročily
hranice tábora. Pět minut po odchodu této skupiny vyrazili i
vedoucí, kteří měli za úkol rozmístit po trati čísla a svíčky. U
vedoucích bylo vidět toužebné očekávání chvil, kdy budou moct
dětem znepříjemnit návrat do tábora. Všichni měli zjevný zájem o
to, aby se děti co nejvíc bály. S tímto úmyslem zalézali do houštin
a koutů neprůhledného lesa. První vyrážel 10. oddíl. Lesem se
rozneslo první vřeštění a ječení. Děvčata šla po dvojicích a jejich
úkolem bylo sečíst čísla na trati. Nevěděly, co je čeká. Z lesa se
ozývaly hlasy zvířat a různé zvuky. Mistrně strašil Petr z Jičína
a náš táborový felčar č. 2 Franta. Po zhlédnutí těchto dvou
příšerek šli všichni do kolen. Pravdou však zůstává,
že se našla i taková děvčata, která si zazpívala píseň „Beskyde,
Beskyde“a v objetí došla do tábora. V tuto chvíli už se potulovalo
pár chlapců z 9. oddílu. Kdesi se našel i pár, který to bral od svíčky
ke svíčce cesta necesta. Dokázal se s vrozenou rutinou vypořádat i
s jedinou kaluží, která se jim připletla do cesty. Člověk žasl, jak se
dá zabloudit v kaluži i pětkrát pět metrů. Někteří bázlivci volali
do lesa „Soudruhu, vy jste ale nenápadnej!“a nevěděli, že jim sedí
metr za zády. V tu chvíli jim poklepat na rameno stalo by se něco
úděsného. Něco by z nich vypadlo. Žádný slovo by to však nebylo.
Korunu tomu všemu dala poslední dvojice, která čekala na vedoucí,
aby je mohla postrašit. Heslo této dvojice znělo: „Nejhorší smrt je
z vyděšení!“. Po projití poslední dvojice začali z lesa vycházet i
vedoucí. Plni dojmů a zážitků se vrátili do tábora s úsměvem na
rtech. Dá se konstatovat, že u dívek noční hra svůj účel splnila. U
chlapců tomu už tak docela nebylo. Myslím si však, že jako akce to
dopadlo dobře.
Kolláč
Kolláč
18.8.1987
DĚJSTVÍ
7
NÁVŠTĚVA JIČÍNA ANEB
ÚTOK MRŇOUSŮ NA MĚSTO.
Den, kdy měly naše první 4 nejmenší oddíly vyrazit do
slibovaného Jičína konečně nastal.
Všechno probíhalo celkem v pohodě, až na pár maličkostí, o
kterých se posléze zmíním.
Na nádraží jsme vyrazili před 11 00 hod, načež jsme asi
v polovině cesty zjistili, že jestli nepohneme kostrou, uvidíme
z vlaku pouze odrazky.
Na nádraží v Jičíně jsme dorazili celí a kupodivu všichni.
Naše další pouť vedla přes celé náměstí až za bránu, kde
byla první přestávka.
Ihned po přestávce vzaly všechny děti útokem obchody a
památky.
Všichni společně jsme vystoupili na věž. Nahoru to šlo
krásně, horší to bylo zpátky. Někteří hošové se totiž rozhodli
udělat si nahoře tábořiště a přenocovat.
Posléze jsem jim to zdárně rozmluvila.
Sestoupili jsme o pár schodů níže, abychom se podívali na
výstavu obrázků Radka Pilaře.
Mrňata se rozhodla jako jeden muž, že loutkám trochu
pozmění fasádu.
Nastalo velké zkoušení a hejbání rukama a nohama loutek.
V duchu jsme si říkali, že kdyby ty loutky uměly mluvit, asi
by nám pěkně opestřily slovník.
Asi po půl hodině se nám podařilo dostat děti ven.
Další část výletu se odehrávala před hospodou, kde jsme znovu
napojili naše ratolesti (pytel komárů). Nato jedna z vedoucích
zavelela „SMĚR KAŠNA“. Posléze se valná většina dítek vrhla ke
kašně s tím, že se bude koupat.
Toto se nám jim podařilo zavčas rozmluvit a napomáhala nám
k tomu maličkost dost podstatná, totiž chyběla tam voda.
Potom děti spořádaly zbytek svačiny a odebrali jsme se na nádraží.
Kde jsme nasedli a uháněli do tábora. Na nádraží v Železnici
zjistily dvě vedoucí, že jim chybí jedna taška, tak jely zpátky
stopem. My jsme se vydali s dětmi procházkou k táboru.
Podle názoru dětí, to byl hezký výlet, Jičín je zajímavé město.
Taky nám přálo počasí.
Výletům zdar a pochoďákům zvlášť.
Ostravačka Lenka
Dějství č.8 :
20.8.1987
Hon na lišku aneb
blátem za Holupem
Při slovech „hon na lišku“ jsem si vždycky představoval štěkot
rozvášněných loveckých psů, teskný zvuk lesních rohů,
nablýskané holínky krásně oblečených lovců, zpěněné koně a
vzrušující jízda lesem po anglickém trávníku. Po včerejšku jsou
mé představy značně zablácené, krása vzala za své a pod výše
uvedenými slovy si představuji hrůzy, které se vám
v následujících řádcích pokusím vylíčit.
Vše pro mě začalo už dopoledne, kdy jsem pomáhal osobě, zvané
T.I. (i když E.T. by znělo přiléhavěji), nastříhat lístečky
označující trasu. Že jich bylo požehnaně, mohou potvrdit
nejstarší oddíly. Tehdy jsem, bláhový, netušit, že je to teprve
začátek útrap, které mě ten den mají potkat.
Krátce po poledním klidu vyrazili 3 vedoucí společně
s mimozemšťanem značit trasu honu. Pokud by vše probíhalo
normálně podle plánu, měli se před třetí hodinou vrátit a
vyrazit se svými oddíly na trasu.
Takže celá akce hon na lišáka by pro mě stříháním papírků
skončila a já bych strávil odpoledne krásných takřka
nicneděláním na ošetřovně. Bláhové sny! Ti tři nešťastníci, co
se měli před třetí vrátit, se bohužel nevrátili, a náhle vznikla
otázka: „Kdo poběží s oddíly?“Zrovna v tu chvíli, kdy tato
otázka padla, jsem se náhodou při cestě za tekutými
antibiotiky ocitl v bezprostřední blízkosti tázajících se. A
jelikož jsem byl v dobrém rozmaru, nabídl jsem se, že klidně
poběžím, nejlépe s nejstaršími děvčaty, což mi bylo schváleno.
A tak jsem, společně s dalšími třemi bláhovými, chvíli po třetí
hodině vyrazil na trasu. První problém byl najít první lístek,
což se mému oddílu podařilo asi po ¾ hodině, čímž jsme se
rázem ocitli beznadějně poslední. Co mi dalo přemlouvání,
než jsem děvčata donutil jít dál. Dokonce ani slib medvěda
nezabral, tak jsem musel použít argument nejlákavější: nabídl
jsem všem, že pokud dojdou do cíle, dám všem, co budou chtít,
pusu. Poté se některé bleskurychle, některé váhavě a otráveně,
vydaly na trať. (Do současné chvíle se bohužel o sladkou
odměnu nepřihlásila žádná). Vzápětí následovala strastiplná
cesta přes hrachorové (či jaké) pole a pak už celkem
bezproblémová, i když vyčerpávající, cesta na horu Tábor.
Tam, v domnění, že zde se lišák skrývá, jsme prohledali
restauraci, kostel a přilehlé budovy, avšak bezúspěšně.
V okamžiku, kdy jsem nalezli další lístky, které nás měly vést
zpátky dolů, vyčerpala děvčata již poslední zvířecí slovník na
adresu T.I. a začala se uchylovat k výhrůžkám fyzickým
násilím typu:
„Až toho Holupa chytnem, tak mu vytrháme všechny chlupy a
necháme mu akorát jeden na zadku“. V duchu jsem s nimi
souhlasil. Po další půlhodině klopýtání přes kameny a padlé
stromy (a dívky) jsem začal jejich agresivitu pozvolna
přiživovat vhodně volenými poznámkami. Netušili jsme však,
co nás ještě čeká. Šílený Holup nás zavedl do takových bažin,
že by neprošel ani král Šumavy. To už mi bylo dávno jedno,
že mám v každé botě půl kila bahna, jenom jsem si dával
pozor, aby se děvčata nerozhodla vylít si svoji zlost na mě,
takže jsem se už ani nesnažil je povzbuzovat k běhu a jenom
jsem jej trpělivě vytahoval z bahna. V tu chvíli jsme dohnali
11. oddíl (nejstarší kluci). Okamžitě se vytvořili dvojice, čímž
se moje role zachránce změnila v roli
ochránce (dívčí neposkvrněnosti). Společně s vedoucím tohoto
oddílu Danem jsme neustále házeli šutry do houštin lemujících
cestu, protože společný nepřítel Holup oba oddíly nebezpečně
sblížil. Ale to už se blížil tábor a děti začaly zatínat pěsti. Na
jejich otázky, zda mohou Holupa zmlátit, jsem sveřepě odpovídal:
„Musíte!“ Děvčata mých rad uposlechla, o čemž jste se na nástupu
mohli sami přesvědčit. Jak jsem tak pozoroval, ostatní 3 oddíly
absolvující tento šílený závod, byly stejného názoru, jen pojetí se
v detailech odlišovalo. Trest a odplata byla sice sladká, ale když si
vzpomenu, co jsme museli vytrpět, možná příliš mírná. Uá, jak
bych si s ním pohrál v zubařském křesle! Ale buďme civilizovaní
lidé, vášně stranou, nechme brouka žít. Já mohu jen za svoji osobu
prohlásit, že to bylo naposled, co jsem honil lišku a chytil vlka.
Zdravotník František ve
funkci vedoucího 12.oddílu
ROZDÍL MEZI ČECHOU A MORAVOU
Nechci se dlouhó dobo rozepisovat, nejdřív sem
nechtěl takovy věci psát vůbec, ale zdéší atmosféra
se stává pomalu nesnesitelnou.
Nemůžo se prostě už kókat a poslóchat tady te
České zvrhlíke vod Jičína a vod Hradce co jijou
salát s mlíkem, bochtám říkají koláče, místo knedly
a rejže konzumujou ke kuřeti brambory a smějou se
jediné správné moravské řeči.
Je neuvěřitelné, že takovej hnusnej národ
s odpornou mluvou přežívá už stovky let a poslední
dobou dokonce pod společným názvem Česko. Přes
veškeré ubíjení je Morava neporazitelná,
nezničitelná, nejlepší a nejkrásnější.
Te kloce a holke vocuď si ale naší Moravy vůbec
nevážijou a proto spolu s lepšíma lidima (Drahou,
Lenkou, Renatou, Nonou a mnou) prohlašujeme
tyto zákony
1. NENÍ LEPŠÍ ZEMĚ NEŽ JE MORAVA
2. NA MORAVĚ JE VŠECHNO LEPČEJŠÍ NEŽ
V ČECHÁCH (KROMĚ PIVA)
3. NEJLEPŠÍ LIDI ŽIJOU NA MORAVĚ (POKUD
SE NEPŘISTĚHOVALI Z CIZINY) A JEN MÁLO
LIDÍ Z CIZINY (ČECH) SE JIM VYROVNÁ
4. a)
PRO PETRA MATĚJKU :
HEZČÍ NEŽ JIČÍN
ZNOJMO JE STOKRÁT
b) PRO OSTATNÍ : VŠECHNY MĚSTA NA MORAVĚ
( KROMĚ) BRNA SOU HEZČÍ NEŽ HRADEC
VČETNĚ (ČSD)
5. VŠECHNY UVEDENÉ ZÁKONY PLATÍ
ODJAKŽIVA A JEJICH PORUŠENÍ, VYSMÍVÁNÍ
SE JIM A JINÉ I . . . .
. . . A T ADY PADNUL AUT OR VYSÍLENÍM. DNESKA
UŽ T I MORAVÁRI „HÓBI VYDRŽ IJ Ó“. TO
„MAJ Ó“ Z TĚCH KNEDLŮ A REJŽE KE KUŘET I.
NECHME JE BEJT , AŤ SE „VYKECAJ Ó A P AK
DAJ Ó POKOJ “.
Dodatek:
1) Všici Moraváci majó vždy a při všechém
pravdo !!!
2) Když ju náhodó nemajó, platí vždycke
bod č. 1
ČSD
DĚJSTVÍ 9.
MOKRÝCH
18
Kolláč: „Pořád jsem ji říkal:
Renato, nelez do tý vody! Čtyři
silní chlapi jsme ji drželi, ale
nic to nebylo platné
a jen pořád do vody
a do vody. Co jsme
mohli dělat? Nakonec
se nám vyškubla a
už ji nic nemohlo zastavit. Měla poněkud
zvláštní skokanský
styl, myslím, že se
jmenuje prdelák.
No a ta dřina, než jsme ji
dostali z vody. Bránila se jako
lef. Ale řeknu vám, že v té
vodě přimo zkrásněla. Nebyli
jsme mocni slova ani tahu.
Přímo nám ochably svaly na
rukách. No a to máme za
dobrotu. Eště se nám
nakonec vychechtala.“
Dějství č. 10
Přísně
utajená
návštěva
ANEB
Nazdar předsedo
SPOTŘEBITEL
11°
10°
+
%
limo
Péťa z Jičína
78
13
988
12,32
špatně už mě bylo
KoLLáč 75
14
965
12,03
Tom (t.č.záklaďák)
75
9
915
11,41
6
Pračlověk Franta
74
20
904
11,27
špatně už mě bylo
Láďa Šmolík
56
14
756
9,43
15
4,41
3
ŠÉÉF Karel
54
15
744
9,28
13
3,82
5
HoluP 55
2
625
7,8
16
4,7
2
Pavel
38
7
488
6,08
1
0,3
11
Mirek 19
5
259
3,23
10
2,94
8
Dan
13
2
163
2,03
14
4,12
4
Petr
10
3
140
1,75
9
2,64
9
David 5
/
55
0,68
17
5,/
1
Bořek 5
/
55
0,68
12
3,53
6
MEZISOUČET
547
104
7057
124
36,47
Zdena 17
/
187
2,33
12
3,53
6
Pavlína 2
1
32
0,4
28
8,24
1
ČSD
2
/
22
0,27
24
7,06
4
Ivana
1
1
21
0,26
7
2,06
9
Šárka nebo Čárka
1
/
11
Renáta Š.
/
/
/
/
Lenka Ostravačka
/
/
/
Nona
/
/
/
Lenka Z Jičína
/
/
/
Jarča podšéf
/
/
Renáta Ostravačka
Radka /
/
11
87,99
3,25
0,14
27
/
Poř.
7
1,76
10
2,94
7,94
2
26
6,17
7,65
5
/
11
3,23
7
/
/
6
1,76
10
/
/
/
4
1,18
/
/
/
3
0,88
23
2
273
3,4
179
52,64
50
14
690
8,61
37
10,89
620
120
8020
CELKEM
21
%
100
/
340
12
110
10
8
3
11
Dějství 19
3.10.87
HOTEL PAŘÍŽ (PAŘÍM)
Začalo to „hezky“. Pouze Morava
jako vždy nezklamala a dostavila
se kompletní , ostatní se dostavili
s větším či menším zpožděním.
Moraváci só prostě lepčejší !!!
ČSD
K tomuto musím v mírně povznesené náladě p odotknout, že
my, zdravotníci, jsme odjeli ze svatební hostiny, abychom
opět viděli své spolubojovníky za mravní čistotu mládeže.
Velmi jsme se na toto setkání těšili. Týden před stanoveným
datem jsme nespali, já (zdravotník) jsem odmítal milostné
návrhy týkající se tohoto víkendu, ona (zdravotnice) ani
netušila, až konečně přijde toužebná chvíle, a to setkání
s krásnými dívkami a příjemnými (a leckdy i krásnými)
chlapci. Což znamenalo polibky na uvítanou (zvlášť Kolláč
byl bestiálně vášnivý, i Mirek svými vousy byl poměrně
vzrušivý), no prostě nádhera. A pak už začala naše oblíbená
soutěž Cipísek, Manka a Holup (vlastně Rumcajs). Vědom si
své bramborové medaile jsem v současné chvíli v polovině
cesty. Takže vzhůru do bezvědomí, poslední vzpomínka
samozřejmě věnována našemu nejoblíbenějšímu a
nejkrásnějšímu hlavnímu vedoucímu
Kájovi
Zdrav. Fanda
SAJME, SAJME,
NEŽ NÁS NĚKDO ZAJME!
HANBA VYSTŘÍZLIVĚT !!
A proto s pozdravem „ Českým rájem
za Rumcajsem . “
(Vlastně něco jako „klobouk a hůl, chleba
a sůl – Rumcajs, Manka, Cipísek, Holup).
(Pro negramotné - dopředu, dozadu, do strany,
přísun).
(Reňa Šubrtová) .
R. Š.
CITACE:
„ PROČ
TEDA
„NO
JÁ NEMŮŽU
BYDLET
NESPRAVEDLNOST“
HURÁ“
V
HK. TO JE
( NIGRÍN)
(ŠÉF)
„NEJHORŠÍ SMRT JE Z VYDĚŠENÍ. TO JE TEDA
TRAGÉDIE.“
( KOLÁČ)
„ V Y H U L V Á T I . “ , „ P Ř E B E R S I T O J A K C H C E Š . “ ( HOLUP)
„JÁ CHCI DO JIČÍNA“
( MA T ĚJ – V LA S T N Ě P ÉŤ A . . .)
„ZASE KRMÍ VŠI“. „TÝ MELE!“ (MARVAN)
NEBO SE???
„TO VON KDYŽ SI UDĚLÁ, TAK JE ŠŤASTNEJ.“
(VYTAHOVÁNÍ NOSU)
“CHCI
ČOKOLÁDU.”
( PAVLÍNKA)
[ I V A ( FELČAROVÁ ) ]
[Udělá pro ni všechno]
LPT
CIDLINA
III. BĚH
6. - 23. 8.
6.-23.8.
ANEB
Tajemství
Cidlinského
opatství
ctihodný opat
KARel ZAHRADNÍK
COWLEY
kanovník cidlinské kapituly
pater sporter
PeTR Holup
JAHeLKA
BODY
PeTR KollÁČ KOllÁtOR
DOYLE
mniši
bratr
jeptišky
Kovář Petr
sestra
BRZOBOHATÁ Draha
NÁDRAŽÍ
bratr
MATěJKA PETR
sestra
ČSD
VojTĚCHOVÁ Lenka
WENDY
ŠKOLNICE
bratr
HUDeček DANY
sestra
Dušičková Lenka
bratr
Nigrín Mirek
sestra
ŠUBRTOVÁ RenčA
FOUSEK
bratr
ŠKOLNÍK
Vyčichl Michal
sestra
ŠŤASTNÝ MARTIN
K
sestra
Zelená JANA
bratr
očí
medicus
D
Leoš
bratr
oleček
medicus
KOLLÁČOVÁ
LIBOR
potulný abbé
sestra
BubeníčkoVÁ ŠÁRkA
Smolík LáďA
ČMOLDA
novici
novic pauf
novicky
Vlastník Marek
novicka auf
ŠolcoVÁ RADKA
novicka pauf
BRZBOHATÁ IVONA
NONA
J
novicka pauf ÁNSKÁ
©D.H. & P.M.
HALANA
6.8. DLOUHÉ
ČEKÁNÍ
V te n to den j sme se r án o pro bu dil i do
kr á sné ho slun né ho rá na spo lu s kř ič íc ím
ko hou tem , kte rý n ám překa zi l na še ra j ské sn y o
n a stá vajícíc h 18 dn ec h.
Kdy ž se všic hni po kr u tém pro bu ze ní
ho di li do „gala“ (to a by se l íb i li dětem , či
j ej im ro dič ům) , všic hni n a bě hli do jí de lny , ja k
hl a do ví vlci, aby spo řá da l i sní dan i, kte ro u
př i pr a vily roztom ilé kuc ha ř ky.
P o c hvíli se ob je vil y pr vn í a u to bu sy ,
kte ré přive zly dě ti z J ič ína . T y n a bě hly do j í de ln y
(a si ta k jako ve douc í na sní da ni ) a daly se do svý c h
b a l íč ků , kte ré jim daly mam in ky n a c estu . N o a
za č al o č ekán í na další dva a u to bu sy, kter é m ěl y
př i je d ze Zn ojm a.
Kdy ž se pár ve do ucí c h n a hrnu lo do
j í de ln y, dě ti zby stře ly zra ky, al e když vi děly ,
že se dít n ic n ebu de, tak za ča lo zno vu to
b r eb en dě ní, křičen í je de n př e s dru hé ho a
sa mo zřejm ě n e smě lé se zna mo ván í.
P o ně kolika m in u tá c h při še l ze sla vn o -
stn ím přivítán í m sám hl avn í Cow le y a o dc hrl il
n ě ko li k slo v. Dě ti ze vše ho vy pl a šení na ně ho
hl e dě ly s o te vře ným i pu sa ma . Po přeč ten í dal
po kyn, aby se zn o vu dob ř e b a vi ly.
Č e kání v tako vém ve dr u b yl o n eu prosn é.
D ě ti se jíde ln ě ne da ly u dr že t a hon i ly se po
ve r an dě pře d j íde lno u. Ná sl e do val o okř i ko vá ní a
va r o vání, je stli ne bu dou ho dní tak bu dou dě la t
kl i ky.
„ Ko neč ně“ , pr vn í vý kř i ky un u děn ýc h dě tí,
kte ř í spatřili au to bu s pln ý Z noj emá ků . A
n á sle do valo j e ště je dn o př i ví tání .
Po tom j sm e si ve douc í ro zeb r al i dě ti a
o dve dli je do j ej ic h ob ydl í .
A co dalo pr á ce ne ž si dě ti po vl e kl y
po stel e a vybalily vě ci , to byl samý vzdec h
„ sou dru žko já to n eum ím“ , a „ sou družko
pom o zte mi“. A tak sou dr u zi a sou dru žky
j enom lítali…
Po tom n astal a ko nečn ě zá b a va, kdy
hr á ly hry a kou kaly vy je veně n a nové pro stř e dí
ko lem se be .
N o a byl ve če r, dě ti si po sl ec hly
ve če r ku a šly spát.
N o a ve dou cí , ti se sešl i v haj
ha m pej zu na P O R A D U ???
pdauf
Nona
11.8.
CVIČ ENÍ
„ PEJSCI “
Na druhou část čtvrtečního dopoledne připadla ukázka
výcviku služebních psů z Valdic. Cvičitelé s pejsky se dostavili
včas, a tak se mohlo bez velkých přestávek hned po svačině
začít.
Nejdřív nám oba psy představili a odhalili jejich životní
data – jednomu bylo 6 let a druhému 4 (tedy ne cvičitelům, ale
psům). Konečně nadešla chvíle, na kterou se těšil každý kluk i
holčička, psi začali ukazovat, co všechno umí. Doposud klidná
řada dětských diváků se začala posunovat po centimetrech , a
snad i po milimetrech, kupředu. A oba vlčáci se překonávali ve
svých výkonech, aby se zavděčili nejen svým pánům, ale i
nadšeným dětem.
Po jednoduchých ukázkách pochodu, povelů „ SEDNI“,
„LEHNI“, a to jak těch, které psovod říká, tak těch, které psovi
pouze naznačil rukou, se pejskové mohli vytáhnout i s těmi
složitějšími povely, jako je třeba „ ŠTĚKEJ“. A nastalo ticho
veliké. „ ŠTĚKEJ“ a až teď se ozvaly podivné zvuky, kterých by
se člověk lekl jen v noci, ale se kterými byl psovod velice
spokojen. Děti už méně. Chrapticí pes Baskervilský se jim moc
nelíbil, i když byl omluven dlouhou cestou a štěkáním v jiném
táboře, kde se předváděl v první části tohoto dopoledne.
S dalším prvkem „drezúry“ už byly děti mnohem spokojenější, a
to nejen proto, že se plazil i psovod, ale i ony si mohly dát
závody v plížení „CIDLINA v. VALDICE “, který sice vyhrály
Valdice, ale jen těsně o kousek.
N a kone c si už, a le všic hni se dl i za se na svá
m í sta a n a skromn ou tr á vu, co zn amen á s vě t, se
vř í til zbě silý figu ran t s kla c kem . Ol a psi n ám
u ká zali, j ak s tako vým in di vi duem zac há ze t, a j a k
ho hl í dat.
pdauf
Helča
8.8.
Š ip k o va n á
N a o dpo le dn e j sme zač a li př i pr a vo va t pro pr vní
č tyř i o ddíly.
J iž tradič ně si mě Kol lá č vy b ra l ja k svého
pom ocn íka, pro to že j sem au fí rá k. Po obě dě j sm e se
se šl i a plán o vali co kde b ude . Mně b yl o př i sou ze no
n a fu ko vání balon ků , kte ré pa k po vě šen é na stro mě
b u do u dě ti dove dným i ho dy ši pkami sy stem a tic ky
n ič i t. Kdy ž j sem se do zvě dě l, že ka ždé dí tko bu de
há ze t dvakrát (ze všec h č ty ř o ddí lů ), byl o m i sla bě u
sr dce . 128 poku sů n a b alón ky j e přec e je nom do st.
P o té to po radě po obě dě j sme vy ra zi li . T ra gé die
b y lo, že Ko lláč m ěl seb ou vy sí la č ku. Jin a k kou se k
za br án ou j sme sly šel i z vy sí la č ky o no ko u ze lné
sl ů vko B O M B A , po kter ém j sm e le hli na si l ni ci pln ou
ště r ku . Te prve po tom j sme se do zvě děl i, že on o
sl ů vko řekl ho stuj íc í Em il . Om lou va lo ho to, že ho
n a ve dl pro fe sion áln í Čm olda .
C e sta te dy zač ala pě kn ě. Za č al i j sme j sme dě la t
ši pky v obou smě re c h (o ddíl y šly z o bou str a n) a šlo
to ve lmi dobře .
P o stu po vali jsme zn ámou tr a sou k po se du .
Ko ll áč svů j po stu p kon zu l to va l ze Čmo l do u
po dle to ho to taky vy pa da lo . To ti ž kou se k za
po se dem j sme přišli n a kři žo va tku . J e dna c e sta
ve dl a do le va do lů a dru há n a ho ru n a pr avo .
Čm olda m ěl k dispo zic i m apu n a o r ien tač ní b ě h
(1:10000) a ře kl nám , aby sme šli do lů po ce stě. Z a
c hví li tam ale zač ín a la př í še rn ě zar ostl á pa se ka.
Te hdy pře vzal vy sílač ku od Čmo l dy H olu b a ta k
j sm e c elkem úspě šně tra ť do konč i li . Je nom si my sl ím ,
že se n ás c htěl Čm olda zb avi t n eb o se vů be c
n e vy zn á v tak po drob né ma pě (1 cm n a m a pě – 10 m
ve sku te čno sti).
Z m írným zpo žděn ím j sm e se vrá til i pro věc i do
tá b or a, po třebné n a č ty ř i sta no vi ště . N apa ko vaným i
vě cmi po třebn ými pro mé sta no vi ště j sem ce lý
spo cen ý do razil n a své stan o vi ště u tur isti c ké
stu dán ky. Z ač al j sem n a fuko va t b al ón ky , ab y mě ly
dě ti co n ič it. N avíc j sem mu sel př i va zo va t
pr o vá ze k, aby se dal po věsi t n a strom. B y l j sem
kl i dný, start j en tak ne bu de a za mno u jde Čmo l da,
kte rý mi pomů že.
O pě t se pr ojevil, dří v j sem se do č ka l Kol l áč e,
kte rý o bc házel trať. Z a c hví l i j sem n a fuko va l a si 50
b a ló n ků a bál se, že to ne bu de stači t.
P rvní o ddíl mě vša k ne zklam al (za to své
ve douc í… ). Zn ič il pě t b al ón ků, a to by lo ze vše c h
o ddí lů nej víc . Kdy ž pr o šly vše c hny č ty ři o ddí ly ,
j e ště m i asi 15 balón ků zby lo .
S balili j sme náč in í i b a lonky a šl i do táb o ra .
Mno ho baló nků se znič i lo o tr á vu , zbylo j ic h a si
pě t.
Ko lláč a Čmolda si b al on ky r o ze br al i, po vě si li
j e n a ham pe j z a hráli si j a ko dě ti. H ol ub něc o psal a
n á hle vyle těl a zařva l : „ Posl e dn í m ě tam nec hte“!
Z vlá šť Čmo lda – po dl ej zá k m u j e den ne cha l . T ři kr á t
se Ho lu p ne tre fil a ta k si je ště ho dil Čmo l da a
b a lo ne k H olupo vi zni či l.
T ak to hle by l vla stně konec ši pko va né.
podauf. Marek
milé
osazenstvo
hampejzu .!
krásné dobré jitro a po celý
vám přejí
lenka a marek
ps : jmenovitě přejeme cowleymu
den
čao
fajn
náladu
První čtyři dny zřejmě připadaly nej en oddílu číslo devět
jako zlý pěchoturistický sen. Ale sen to nebyl. První den
jsem je při předepsané vycházce protáhl až ke Kyjím,
druhý den do Bradlecké Lhoty. Až potud bylo vše
v pořádku. Ovšem co se stalo potom, státi se nemělo.
Přišel výlet na Zebín, směšný to kopeček u Jičína.
Směšný je ovšem pouze z dálky, zblízka už tolik humoru
neprobouzí. Třetí den v táboře měly nejstarší oddíly
opravdu dost. Ale ještě teprve měla dopadnout poslední
rána – výlet na Prachov. Zpočátku jsem to považoval za
c h y t r ý k r o k v e d e n í – CI-5 , k t e r ý s i d á v a l z a c í l p r o b u d i t
v dětech lásku k našemu táboru. Jak? Dokonce dvěma
způsoby – 1. Děti se vrací sedřené unavené k táboru,
sotva se plazí a myslí na jediné, na svoji chatku, svoji
postel. Očima objímají fatu morganu po milimet ru se
přibližujícího tábora. Tato láska v nich pak zůstane
zafixovaná celý tábor.
2. Děti si na
začátku běhu prožijí to nejhorší a nejnamáhavější „a
p a k u ž n á s l e d u j í s a m á p o z i t i v a “ – CITÁT : „ J a k
básníkům chutná život“. Čili děti v kontrastu s tím
co prožijí potom si opět zamilují činnost v táboře a
tím i celý tábor a přilnou k němu celou svou naivní
dětskou duší.
Tak se však nestalo. Vedení se ve svých propočtech (ovšemže
jen vyjímečně) zmýlilo.
Děti unavenými zraky okukovali
krásu Prachovských skal a ozvaly se i reptavé hla sy,
dokonce i mezi vedoucími. Ale o tom snad někdo jiný.
Myslím, že už jsem si dovolil skoro dost a proto
končím za
9 . odd íl
vedoucí Dan
Jak Kolláč vypustil organizačního ducha
aneb
která dvě zvířata chytil jmenovaný na vý letě?
Výlet do Prachovských skal začal jako každý jiný. Malé děti
vlakem, větší a velké pěšky. Všechno klapalo, protože v té
době držel Kolláč otěže organizace ještě pevně ve svých rukou.
Avšak příliš brzy podlehl uspokojení z dobře vykonané práce.
V restauraci „U Čochtana“ už po třetím pívě zavětřil že není
vše v pořádku, protože malé děti od vlaku stále nepřicházely.
Po pátém již znervózněl natolik, že začal poděšeně pobíhat
okolo rybníka a z roztržitosti se napil limonády. Nakonec to
nevydržel a vypravil se hore kopcom ke kioskům. Co kdyby…
To, co spatřil se vymykalo i těm nejhrůznějším představám.
Šedesát špinavých, uprášených a žíznivých dětí se popelilo
v prachu před stánky a upíralo své odevzdané pohledy na
Kolláče, tušíce záchranu. Ten však začal ihned na místě
hodnotit inteligenci přítomných vedoucích, kteří tak dokonale
popletli místo srazu a poté s očima podlitýma krví, mumlaje
nesrozumitelná slova, zmizel mezi skálami.
Znovu byl spatřen až v odpoledních hodinách. Co celou dobu
dělal nikdo neví. Dlouho se však bude vyprávět o jeho
neohroženém skoku do rybníka, či odvaze, s jakou se vrhal pod
kola projíždějících aut, aby otestoval jejich brzdy. Za
nejstatečnější čin bude však jistě označeno to, čeho se dopustil
v pokojné obci Jinolice.
Zde jeho zakalený pohled padl na volně pobíhajícího kura
domácího kropenaté barvy. Jeho zornice se zúžily, z úst se
ozval lovecký ryk a Kolláč vyrazil. Slepice ovšem také
nečekala a hledala útočiště v kopřivách. Tam se odehrál
nelítostný boj, kdy měla navrch ch vilku slepice, chvilku
Kolláč. Do bojové vřavy se ozývaly výkřiky místního
starousedlíka, kterými Kolláčovi sliboval co mu udělá, když
to nebohé zvíře nenechá. Kolláč však bojoval dál. Jednak
mu svitla naděje na vítězství, jednak byl starousedlík za
plotem a tudíž bezprostřední nebezpečí nehrozilo.
S jakou hrdostí potom Kolláč postavil udolanou slepici
k nohám svých přátel! Slepice zpitomněle koukala, my jsme
však neváhali ani minutu a táhli udiveného Kolláče z místa
činu, protože starousedlík mezi tím př ekonal plot a byl
rozhodnut splnit své sliby, které stačil rozšířit z Kolláče na
nás všechny.
A ta dvě chycená zvířata? O prvním už byla řeč a druhé,
zmenšené je na přiloženém obrázku.
Stalo se v Jinolicích 9.8.1988
Věčně Vaše Karolína
CI5
COWLEY – velký šéf
Hampejz
??? ?? CIDLINA
Věc
Hlášení o proběhlé noci
Po vylidnění Hampejzu jsem přikročila k jeho úklidu.
Tato činnost, zvláště pro mě oblíbená, mi trvala pouhých 35 minut.
Poté jsem vykonala obchůzku tábora, při níž jsem neshledala
žádných závad.
Po ukončení obchůzky jsem se rozhodla zkulturniti naši
nástěnku v Hampejzu. Bohužel se mi nástěnka nevyvedla dle mých
představ. Nemohu totiž stále ještě myslet a to mi brání v uskutečňování mých záměrö.
V O2.OO hodin byla provedena další obchůzka. Poté jsem
usedla k psaní dopisu velice proslulému oddělení CI5.
Abych xx na táboře příliš nezaostala, co se týče kulturní
stárnky, usedám proto nad knihu – detektivní příběh – ZELENÝ DRAK.
Pro dnešek se s|vámi se všemi loučí a těší na shledanou
Vaše aufíračka Radka.
V Hampejzu 18.-19. 8. 1988
..........................
......................
vedoucí dne i noci
Radka Šolcová
NA KOSTI ....
DVAKRÁT
VZÁCNÉ CHVÍLE,
KDY DOKTOŘI
ODPOČÍVAJÍ.
„JSOU VŠICHNI
MÁMO?
VŠICHNI TAŤKO,
VŠICHNI.“
„TAK MAKÁME,
ZA CHVILKU
JSME NA
MORAVĚ !“
Co všichni čumujó?
LÝSÁME SE ...
OSA 5
SLYŠÍM TĚ
VELMI DOBŘE
JE TO ZAMOTANÝ
QSL int. QSL +
RADĚJI ČERTEM
NEŽ VOJÁKEM !
Za pytel kalendářů
LIVE is LIFE
JEDNA PRO TŘI – PŘIJEM !
„NETLAČ TAK NA PILU“
Praha 1.9.1988
Vážený pane Zahradníku!
Jistě si o mně myslíte že jsem nevděčník
nevděčná, když jsem na Váš dopis z 26.6. neodepsal. Ale já
jsem jej obdržel až nyní, kdy jsem v tomto týdnu přišel do
divadla.
Naposledy před dovolenou jsem hrál 22. 6.
a hned jsem jel do Ostravy natáčet nějakou televizi, pak jel
na chalupu a v divadle jsem se celé 2 měsíce neukázal. Tím nechci
říci, že bych se k Vám na tábor nedostal. Je dost možná, že
bych zajel do Jičína ke kamarádům a pak do Železnice.
Každopádně Vám moc děkuji za pozvání, Váš
tábor mně moc zajímal, mládí jsem prožil jako skaut a moc
té skautské výchově k nesobeckosti a čestnosti vděčím dodnes.
A na chvíle ztrávené v táborech nezapomenu nikdy.
Ještě jednou se omlouvám a přeji Vám mnoho
úspěchů při výchově naší mládeže a Vám osobně mnoho spokojenosti a hlavně hodně zdraví !
Upřímně Váš
Zdeněk Řehoř
NIKDY NEVSTOUPÍŠ
DO TÉŽE ŘEKY ....
ROHOZEC A MARSKY
A KYTARU VEM
BÁJEČNOU NOC TADY TEĎ ROZJEDEM...
TÁBOR KONČÍ
AŤ ŽIJE TÁBOR
„NO HURÁ“
ŠMOULÍ CIDLINA
1989
ŠMOULOVÉ A ŠMOULINKY:
Hlavní Taťka Šmoula:
KAREL ZAHRADNÍK
Pohlavní Taťka Šmoula:
BOHOUŠ ZACHAŘ
Šmoula Sporťák:
PÉŤA Z JIČÍNA, ex-ndauf
Šmoula The Pendel Bezprizor:
LÁĎA SMOLÍK (ČMOLDA)
Šmoulinky zdravotnice:
KARLA ZAHRADNÍKOVÁ, ex-ndauf
HANKA KRÁLOVÁ
Ostatní :
11. MÍRA NIGRÍN
10. DRAHA BRZOBOHATÁ, ex-pdauf
9. DAN HUDEČEK, ex-auf
8. RENČA JIRÁNKOVÁ
5. TOMÁŠ SERBOUSEK
7. LENKA DUŠIČKOVÁ
3. PETR HUSÁK
4. LENKA VOJTĚCHOVÁ
6. NAĎA JIRÁSKOVÁ
2. RADKA ŠOLCOVÁ, ex-ndauf
1. HELENA JÁNSKÁ
(Pod)
Marek VLASTNÍK*
Ivana
PEŘINOVÁ
Angelika DZURKOVÁ
Nona
BRZOBOHATÁ
* během tábora povýšen Helenou na titul pan AUFÍRÁK
A je tu tak dlouho vysněný pátý
srpenec 1989.
Ještě váhavě procházím kolem
vlaku směr Jičín a v tom poznávám ČSD,
Vajdu, vojína Serbouska a další tři, pro mě
zatím neznámé tváře. A než jsem se stačila
rozkoukat, je tu náš Jičín a s ním i podlejzavý
Hujer Čmolda.
„To snad ani nemůže bejt
pravdička, toto. To z nás bude mít taťka Šmoula
radost.“
Nic naplat a je tu Železnice - h l a v n í
nádraží a nejhorší smrt z vyděšení. Byli
jsme přivítáni podtaťkou Šmoulem,
prodlouženým údem hlavního šéfa, aneb
novým
nástupcem
Holupa.
Do Cidliny
j s m e d o j e l i j e h o z á n o v n í m f á r e m ŠKODA 100
a slovy „No hurá“ nás přivítal hlavní
taťka Šmoula Karel Zahradník.
Nálada je skvělá, šance na
ubytování minimální (do 24 hodin), zkrátka
nová šmoulí cochcárna.
HAMPEJS s e i n o v o v a l , n y n í PEACEHAS
(čti píčhaus). Skvělý, co???
A tak jsme se tu zase všichni
sešli, přivítali nové členy i rodinu
Marvanovou. Poté se někteří šmoulové ujali
rohozce a i když jim předtím nebylo nic,
náhle bylo líp. Začala první z několika
mála porad tohoto běhu.
A protože i jízda na Cidlinu bývá
náročná a čekání na šmoulínky zdlouhavé,
popřáli jsme si krásnou šmoulí noc a …
…je tu 6. srpenec a velký zmatek.
Přijede totiž letošních
2 0 0 ŠMOULÍNKŮ.
Renáta Jiránková
P. S.
Renátka je prostě NAŠE. Vždy mě tento článek
přiměje k uronění šmoulí šmouloslzičky. Díky, Renčo, Péťa z Jičína
9.8.
- 10.8
Po vysilujícím (zejména pro vedoucí) výletu na Prachov
se dočkala naplnění oblíbená televizní věta
„Dejte děti brzo spát.“ Stalo se tak o půle
deváté a pak již (kupodivu bez obvyklých poradních
minut a hodin) mohl začít seznamovací večer
pro vedoucí.
Stoly se prohýbaly pod různoro dou směsicí nápojů
a m i x ů , p ř i p r a v e n b y l WENDY s e s v ý m i d v ě m a
nástroji. Všechno probíhalo hladce, přišli se podívat
i v z á c n í h o s t é : HOLUP s HOLUPICÍ , KUCHYŇKY
( RENATA , IVČA ,
) A HOROLEZCI . N o v í –
– a letos jich nebylo málo, se naučili Čanga ška,
staří si přitom aspoň vypláchli ústa něčím jiným,
a zasloužilí
než pivem.
Dva největší kandidáti o nově zavedený trikot
nejlepšího vedoucího – Láďa Smolík a Míra
Nigrín se předháněli v podlézání a plazili
se před šéfem i podšéfem až nestydatě a
nevybíravě. Málem se poprali a stejně se
zachoval třetí – Tomáš Serbousek, zatím
nejdražší
CHROBÁK
na
světě.
Když
Matěj zjistil, že je podlaha příliš zasviněná
nechal všeho a s ostatními pečlivě vyt řel zem.
Zazpívali jsme si i zdařilé songy minulých
let.
K druhé hodině ranní se pomalu projevilo, kdo
má šanci setrvat až do konce, ostatní odpadli
nebo byli odpadeni. Tím ovšem přišli o to
nejlepší. Šéf se totiž konečně o pět zase jednou
rozšoupl. A že to nebylo ledajaké, o tom se mnozí
přesvědčili na vlastní kůži. Zvláště pak žluté
melouny, které na rozdíl od svých zvenku zelených
a uvnitř červených kolegů nebyli snědeni.
Napřed se pod stolem rozproudil a živá kopaná
se dvěma míči. Míče ovšem nevydržely dlouho
a proto došlo i na házenou. Po několika minutách
hry byli všichni tak zasviněni, že od hry upustili.
(přítomní)
Upustili i zbytky míčů a brzy na to opustil i i
klubovnu, která zřejmě zažila opět jeden ze svých
památných dnů. Osazenstvo se odebralo s menší
či větší oklikou do svých chatek. Druhý den
už byl nebezpečně blízko…
ZACHYTIL
Dan ze
ZNOJMA
INZERTNÍ SLUŽBA 11. ODDÍLU
aneb
VYMĚNÍM HRNEČKY ZA BLBOST
ZNAČKA : „POMALU“
V úterý, tj. 8. dne srpna měsíce 1989 roku přímo dopoledne bylo
přepychově kouzelné počasí, ti s. nahoře (mám na mysli slovo svatí –
samozřejmě) se na nás opět zlobili (což není žádný div) a my dole se
zlobili na ty s. nahoře ještě víc (jako vždy). A tak nahoře otevřeli stavidla
a vytrvale nás polévali vodou s přídavkem SO2 a jiných opravdu
kvalitních smrádečků. No a v tomto počasí se zrodil v mé geniální hlavě
geniální nápad, že půjdeme s oddílem (spíš s dravými šelmami) do
geniální klubovny. Běžel jsem tudíž co to šlo za GENIÁLNÍM KARLEM,
protože GENIÁLNÍ DRAHOUŠEK BOBO (no, víc geniálního už tu není)
nebyl zrovna k nalezení. Karlíčkovi jsem navrhl svůj nápadeček. Šéfíček
Karlíček mě má velmi rád a tak přivolil. Nasadil jsem tedy mojí dravé
zvěři náhubky, přidělal vodítka, aby cestou do klubovny nepřišli k újmě
na zdraví ostatní chovanci tábora, ale hlavně někteří vedoucí. S mými
šelmami a šelmáky totiž cvičí přírodní úkaz zvaný puberta a tak se jim
snaživý vedoucí jen tak nezavděčí, někdy z toho sotva popadá dech.
Ještě že mám v oddíle chytroučkého chovanečka který zná pár her pro
skorodorostence. No, ale abych se k tématu vrátil. Transport dopadl
vcelku úspěšně, ztráty na životech tentokráte nebyly. A v klubovně to
přišlo, přišlo to, co přijít muselo: „Míro, baf nás“, „Míro, vymysli něco“. A
k tomu pohledy plné žádostí, které se po mých návrzích měnily
v pohledy nelítostné, téměř zoufalé z kterých vyzařovala pochybnost o
mých kvalitách. Až mě osvítila zlatá myšlenka – INZERÁTY!!!
S touto hrou jsem vyrukoval v zoufalství největším po ztroskotání známé
hry (mnou naštěstí nenavržené) s názvem špejle, kterou chtěli hrát ti
otrlejší ďábli, kteří věděli jaký požitek by z provozování této hry měli. Ti
méně otrlí po seznámení s pravidly hry se zalekli a ostře protestovali.
Zřejmě si chtějí nechat podobné zážitky na delší věk, což plně podporuji.
No, po předložení mého návrhu jsem čekal aplaus, ale bylo to spíš
fiasko. Ozývaly se hlasy jako: „to bude zase blbost“, nebo: „já to neznám,
pojďte si zahrát špejli“, atd. Hra to náročná není, ale vysvětlit oddílu
pravidla, představovalo tu samou psychickou námahu jako vyžaduje
námahu fyzickou výstup na Mount Everest po rukou se současným
odpichováním nosním výrostkem samozřejmě bez použití kyslíka (pro
kopyta O2). No, po půl hodině (aspoň mi to tak připadalo) jsem pravidla
konečně vysvětlil, utřel čelo zrosené smrtelným potem a mohlo se začít.
A teď se ukaž blamáž, trochu to někteří zvláště chytří chovanci poblbali, ale to
nic, každej nemůže být Einstein nebo vedoucí 11.oddílu. Podle hesla konec
dobrý, všechno dobré se útrpné výrazy na počátku hry změnily nakonec
v občasné salvy smíchu. Samozřejmě, že až po přečtení těch šílených
výtvorů. Jenže milé šelmy se smály něčemu jinému než bych se smál já.
Výtvory mého oddílu jsem citoval po poradě, která probíhala v soudružském
ovzduší plném lásky a pochopení. Mé inzeráty je postavili po poradě na
nohy asi jako rumíček postaví na nohy zavalence lavinou sněhovou.
Nutno dodat, že smích vedoucích byl silnější a procítěnější. Z toho plyne,
že lépe chápou záludnosti a taje života nebohého našince na planetě této
naší milované. Na dokreslení IQ mého oddílu připojím několik ukázek,
dodávám při této příležitosti, že platí několik vskutku lidových pranostik,
např. - jaký vedoucí, takový oddíl
- podle nosa poznáš kosa
a další opravdu kvalitní pořekadla
A na závěr tedy několik seků, vynechám primitivnosti typu
vyměním dům za parkety značka: „apstynént“
No a teď ty fajk špeky:
1. a další - vyměním hezkou za hezčí za špinavý záchod značka: ČÍM VÍC TÍM LÍP“.
- vyměním sebe za prasečí ocas značka: „ODBORNÁ PRÁCE“.
- vyměním kluka za toaletní papír značka: „KVALITA“.
- vyměním chatu za auto značka: „VIDEO, CHATA A DOLY NA URALE“.
- vyměním si jméno za mrml ale pořádně zelenej značka: „KDYŽ UŽ TAK POŘÁDNĚ“.
- oddílový inzerát vyměním Martina za Moniku značka: „ŽIVOT V PŘÍRODĚ“.
- vyměním flašku rumu za starý boty značka: „NEKUŘÁK A ABSTINENT“.
- vyměním ředitele za auto značka: „LÉČENÝ ALKOHOLIK“.
- vyměním blbost za hrníčka značka: „POMALU“.
- vyměním muže za kolečko do hodinek značka: „SVOBODNÁ“.
- vyměním dveře za chatu se střechou značka: „UŠATÝ TORPÉDO“.
- vyměním levý ruce za pravý značka: „SKÁČU DOBŘE, SKÁČU RÁD“.
- vyměním kliku za hlavu značka: „BLBOST“.
- vyměním rozum za top-topic: značka „LEVNĚ“.
- vyměním bratra za chatku značka: „MÁLO HŘEJE“.
- vyměním stůl za kýbl velbloudího trusu značka: „NAŠE HESLO ZNÍ, S KAŽDÝM
KLUKEM 14 DNÍ“.
- vyměním WC za postel značka: „OPOTŘEBOVANÁ“.
- vyměním chcíplou niš (vysoké IQ) za pendrek značka: „KONEC ŽIVOTA“.
- vyměním prase za ženu značka: „LÉTO V PŘÍRODĚ“.
- vyměním hovno za štětiny značka: „JCC-01-08“.
- vyměním ksicht za pero značka: „VYPADÁM BLBĚ“.
- vyměním manžela za peřinu značka: „STÁŘÍ 60-90 let“.
- vyměním bráchu za 2 špejle značka: „JSEM SMUTNÝ“.
- vyměním vlasy za 1 litr víno značka: „VÁŽNÁ ZNÁMOST“.
- vyměním 1naušnici za řetízek značka: „INTELIGENT“.
- vyměním proleželou matraci za Moniku značka: „CITOVÉ ZÁZEMÍ“.
A na závěr dokument o vyspělosti několika (3) jedinců z mého
oddílu:
VYMĚNÍM PORNOKAZETU ZA MRDACÍ PANU ZNAČKA: „CHCI SI UŽÍT“.
No, tak to vidíte jaký konec může mít nevinná hra.
A to prosím byli úplně střízlivý. Kdyby měli být podroušeni
alkoholem TO BYCHOM SE TEPRV NASMÁLI !
Na závěr se písař inzertní služby omlouvá za hanebný, místy
nečitelný rukopis. Rád bych upozornil, že toto dílo je má kroniková
prvotina. Ještě jsem za ty léta nesebral tolik odvahy, abych se
projevil do análů historie.
Literaturu sepsal a sestavil Míra Nigrín
letos vedoucí 11.oddílu
bažící po GORBIM.
14.8.1989
Všichni jsme byli zblblí
Monikou Pušovou (v pruhovaném), která, ač
nejmladší, byla životem
patrně nejotřelejší (13 let).
Zblblý byl i hlavní
taťka šmoula Karel,
který o Monice, provokující v odvážných
bikinách, prohlásil:
„Já se na to nemůžu koukat, ona se
ještě pohne, a ta
buchta jí vyleze!“
xxxxxxxxxxxxxxxx
*
Moc prima byl i její
tatínek, kterého po
krátké přátelské besedě
musela Nona doslova
vytlačit svými údy prsními se slovy: „Koukejte vypadnout, my k vám
taky nelezeme!“
Byl to dobrý soudruh.
autor nebyl při smyslech
*nebo
JE TO STAREJ PRASÁK
Srdečně J. Vinklář
Bylo u Vás dobře!
Děti i Vy dospělí
Jste byli „fajn“
Rád se k Vám vrátím!
Váš, J. Vinklář
1989
16/VIII.89.
Dne 16/8 navštívila LM- ČKD - PTCidlina, kde členové LM předvedli „své
umění“. Děti si zastříleli s dětmi, měli
besedu a byly spokojené.
Velice byla LM přijata a děti měly
z besedy hezké vzpomínky.
Doufejme, že příští rok se uvidíme.
Děkujeme za přijetí !
Velitel LM-ČKD :
Členové :
(HRADEC KRÁLOVÉ) Prázdniny utekly jako voda a dětem zbudou jen
krásné vzpomínky na pionýrské tábory a pěkné zážitky, napsal Zdeněk
Tetřev z Hradce Králové. Jeden z nich, ve kterém se děti rekreovaly, byl
v malebném prostředí na turnovsku – PT Cidlina u Železnice. Funkci
hlavního vedoucího zastával Karel Zahradník, který s kolektivem pro
děti připravil různé, hry, výlety, besedy a koupání. Na táboře nechyběli
ani milicionáři z ČKD Hradec Králové, kteří předvedli perfektní
přepadovou akci. Děti střílely vzduchovkami do terčů, seznámily se
s pěchotními zbraněmi jejich používáním. To bylo něco pro chlapce!
Příslušníci ZJ LMz ČKD během prázdnin navštívili deset pionýrských
táborů a všude předvedli dobrou práci. Proto zasluhují uznání a dík.
Tímto je od dětí předáváme. Soudruzi, na shledanou za rok, a
děkujeme.
Bylo nezměrné. Tři basy piva vzaly za své.
Jistě se příští rok uvidíte, soudruzi !
Ruprecht
Historický šerm
SAHARA ROMAN TURBO
FETY VLASTA KRTEK
IVETA
MOZEK
19.8.1989
Praha 20. 6. 1989
Vážený pane Zahradníku !
Děkuji Vám za moc milý dopis a za pozvání
na Váš pionýrský tábor. Bohužel Vás musím znovu zklamat,
protože právě v té době budu mít jediných 14 dnů dovolené
a tu budu trávit s dcerou na naší chalupě.
Jsem sice už 3 roky v důchodu, ale přijímám
případné nabídky na film nebo televizi a právě letos jsem
dostal hezkou roli dědečka v tel. Inscenaci Jízda králů a
točí se to celý červenec na Moravě ve Vlčnově. Takže budu
rád v srpnu odpočívat doma na chalupě a to s dcerou a pejskem, na co se všichni tři už moc těšíme.
Doufám, že pochopíte moji omluvu a nezanevřete
proto na mne. Také zdraví už není nejlepší, od loňského
podzimu zlobí srdíčko a musím být opatrnější.
Přeji Vám a Vašim dětem hezké počasí a mnoho
nezapomenutelných zážitků na táboře a doufám, že náš kontakt
tímto nekončí !
Upřímně Váš
Zdeněk Řehoř
Toto je klasická ukázka podaufíráka, který
je mimořádně v obraze
ALE NEJVĚTŠÍ CHUŤ MÁME VEČER
Tito vedoucí vzešli z aufíkáků - vypadají už inteligentně
Přepracování příčinou smrti
Na co myslel
Míra celý tábor?
Fakt nevím…
№1
PLAYBOY
.
OF CIDLINA
один
Cihlo zubatá,
kousni
Toto byli naši největší koně
…děti, a teď o tom, jak
mě honila vzteklá svině
Nestojí to za moc.
Kšefty poklesly, marka taky
a štamgasti fuč.
Musím zavolat domů mámě
Prosíme Vás, pane vedoucí,
nevíte, kam se to strká?
Co koukáte? Neviděli ste
nikdy pěknou holku?
Roxaxa,
Welcome into Cidlina!
We love you
Tentokrát
„Expedice Indus ‘89”
Vašek Hrad obdivuje (skrytě) naší Hanku. Tu svoji už zná.
FERNET STOCK
. . . a teď nám můžete vlézt na hrby!
Ať žije soudruh Gottwald! A taky taťka Šmoula.
AD / LT
Jsme dva
Dva na všechno –
Na lásku, na boj, na bolest
i na hodiny štěstí.
Dva na výhry i prohry,
Na život i na smrt.
Dva.
K. Čapek
„Koukám, že zahradník už má zalito!“ Petr Urban
MCMXC
UROZENÁ
ŠLECHTA
Cidlinský král Karel I. Zahradník
Královský místodržící Čmolda, pán z Markovic
Vrchní dvorní muzikant Matěj z Jičína
Královský uzenář Petr Jiránek
Obětaví ranhojiči Renata Jiránková
Václav Spousta
POKORNÍ
Radek Hynek
Tomáš Serbousek
Petr Kovář
Láďa Tykal
Marcel Charvát
PODDANÍ
Radka Šolcová
Nona Brzobohatá
Angelika Tykalová
Karolína Šormová
Martina Vojtíšková
Jana Říhová
Renata Klusáčková
Káča Skořepová
PÁŽATA
Marek Vlastník nauf.
Ivana Peřinová
Pavlína Dobrá (SEXuelka)
Jiří Šubrt (Zoban)
Martina Ruczová
Flá kota
( promiň Renčo )
A zase „BUDE FLÁKOTA“
Sexuelka vonná
Výlet do Prachovských
skal
Ráno začalo slepičím kdákáním. Šéf nasadil růžové
brýle a myslel si, že nám ráno v 6 30 pustí do amplionu ten
děsnej střekot toho otravnýho zvířete, že se budeme tlemit
s pusou od ucha k uchu. Nevím, jak ostatní, ale já kudy
chodila, tudy to bylo zabitý.
Takže po naplnění čuníků do prasknutí nám
jedničková Bóža s kolektivem napakovala řizouny a ostatní
jídlo, s kterým se mimo jiné plácala do 4 hodin ranních, a
vykročili sme. Děti od 1.do 5.o ddílu frčely vlakem a ostatní,
třeba jako já jsme šlapali pěškobusem. Cesta probíhala
hladce. Téměř každý z nás obdržel vysílačku pro spojení, ale
ne každý měl tu možnost se domluvit. Takže třeba Čmolda
s Matějem soustavně pobíhali od předu do zadu štrúdlu.
Až se stala ta zázračná věc a my se s jazykem
vyplaženým na vestě dostali k tak dlouho očekávanému
čochtanovi. Děti dostaly limonády. No a protože se někteří
vedoucí začali zdráhat a projevily se u nich příznaky nemoci
zvané „absťák“, museli dostat první pomoc. Takže jsm e si
naordinovali známý lék Fernectus Stockis.
Očekávaně se zas po roce zjevil Holup s
chotí, čímž se dopustil velké chyby, což objasním
později. Asi po půl hodině, když ošetřov ání skončilo jsme se
vydali na další, Serebrouskem a jinými, očekávaný úsek.
Tento úsek se vyznačuje tím, že i v největším palermu se tu
najde několik louží, které slouží ke zmáchání čuníků při
n a š í p ř i b l b l é h ř e BOMBARDÉR . Z á v ě r b y l , ž e t o
Serebrouskoj vyšlo.
No, co bylo potom, to je přece jasný. Důležitý bylo až
to, a to v pořadí druhé zastavení, tentokrát na Turistický
chatě. A tam začalo být dusično až kořalečno. V první fázi
tam byli Nona, já, Holupicovi a Radek. A tam jsm e si
potykali s Holupovou peněženkou a mezi námi soudruhy
probrali několik významných výročí, které nám naše
komunistické zřízení skýtá. Mimo jiné i narození
Holupovýho syna, kterého jsm e statečně asi hodinu křtili,
abychom potom zjistili, že se mu vlastně před rokem a půl
narodila dcera (tedy né syn). Jako poslední byl a oslava
MDŽ. Závěr byl takovej, že si příště Holup vybere asi dvě
výplaty dopředu. Nona se z opojení lahodného třináctého
pramene začala dokonce smát 3× rychleji , čehož si záhy po
našem příchodu všimli i ostatní návš těvníci.
Cesta do tábora proběhla poněkud rychleji, a to hned
z několika důvodů :
1) děti táhla večeře a já
2) Cestou zpátky jsme zpívali a hráli klobouk a hůl, chleba a
sůl a mohorita, dopředu, dozadu, do strany, přísu n
3) nás vedoucí táhla:
a) flákota
b) vidina oblíbeného, oroseného
c) těšina na večírek a dále několik drobností jako
postel sprcha a soudruh generální tajemník, který se letos
uvolil hlídat náš cidlinský úřad ÚV.
4) radost z bezúrazového návratu (to těšilo
hlavně mě)
Mimochodem jsem cestou nazpět šla jako první a
dostala jsem vysílačku. Prý pro spojení. Až později jsem
pochopila, že to byla finta fí, protože jsem se marně
pokoušela domáhat se spojit s ostatními.
Na závěr výletu můžu dodat jediné: „Děkuji soudruhu
Jaromírovi, který to vzal za mě“.
No, tak to by bylo z Prachova asi
tak všechno.
A na úplný závěr mojí ventilace se vážení soudruzi
omlouvám případným čtenářům, že mám prázdniny, které se
teď právě nachází i ve mně a tudíž jsem se tutově dopustila
několika gramatických chyb.
Čest práci soudruzi a soudružky.
Renča (zdravotnice)
NEZAPOMENUTELNÝ
ZÁŽITEK ...
Jako každý večer, tak i 9.8. jsme se sešli všichni
soudruzi jako jedna velká rodina v naší zasedací
místnosti hampejz. Probírali jsme problémy tábora, dětí,
ale i vnitropolitickou situaci u nás; v Čechách a na
MORAVĚ. Samozřejmě proběhla i dlouho očekávaná
diskuze, která zapříčinila velké vedro a vyschnutí
spodních pramenů. Lítal jeden Rohozec za druhým a
všem se nějak podezřele začali červenat a svítit očička.
Proběhlo i několikráte potěšení mého žlábku mezi
pravým a levým pupem, které se ukrývaly pod „mlékem“.
Když jsme se dostatečně vyskotačili zalezli jsme do
regálů a pokoušeli se naspat několik předcházejících
dnů.
Ráno jsme samozřejmě v šichni naběhli do
hampejzu, abychom zapili tu velkou žížeň po noci,
jelikož těžká jsou rána opilcova… Ale jaký byl
pro nás šok, když jsme spatřili šéfa, který ve své
sympatické ručce svíral flašku. Ale né obyčejnou
flašku, nýbrž flašku s bublinkami – na Moravě
sodovku.
Nikdo
netušil,
protože
vidět
šéfa
se
sodovkou to je snad na skončení tábora (spolu s
+ basy -nedostatek moku - zeleného zlata
prázdnými flaškami od vína). Šéf byl samozřejmě
celý den rozvrkočen. Ani sám Jarda – zdravotník
(mimo jiné správnej kolík od 5 dětí) nevěděl, co
má s tímto stavem (druhým) dělat.
Tento zážitek zůstane po dlouhá léta zaryt
v našich pamětech a bývá častou stranickou
otázkou.
Jediná
Morava
v Čechách .
Nona
JAK JÁ SE
DOSTANU
ZPÁTKY
NA
MORAVU?
Neděle 12. 8. 1990
A je to tady. První neděle v táboře. Za normálních
okolností by byl budíček o hodinu později. A samozřejmě
bez rozcvičky. Jenže náš soudruh generální tajemník nás
vytáhl z postele (naštěstí jen táborovým rozhlasem,
n i k o l i o s o b n ě ) u ž v 7 .30 h o d i n . P r o č ? P r o t o ž e o d 9 00 j s m e
měli v Železnici domluveno v kině promítání superdrasťáku s hvězdičkou pod krycím názvem MÉĎA
BÉĎA. Akce „kino“ se celkem zdařila, jen soudruzi
oddíloví vedoucí neustále rušili trapárno u zv. BOMBA
a doslova se váleli po podlaze (parketách). Po obědě a
poledním klidu (skutečně klidu, jako vedoucí dne můžu
potvrdit) jsme pod náporem šíleného horka zamířili na
naše táborové koupaliště. Škoda, že voda je tak
nepředstavitelně špinavá.
Po znojemské pečeni (večeře) jsme se odebrali pro změnu
opět ke koupališti. Tentokrát s igelitkou špekáčků. Po
oddílech jsme si rozdělali ohníčky (bez použit í
novinového ani jiného papíru) a opékali a opékali…
… až se sešeřilo ….. a byla večerka a …
Jak už to tak na táboře většinou bývá. Takže soudruhu
generální tajemníku, co připravíte na další den?
V RŮZNÝCH PRACOVNÍCH
POLOHÁCH
P.S.
V podvečer si příslušníci 5. oddílu
zkracovali dlouhou chvíli házením
kamenů; nejdříve po sobě stromech
a následně po sobě navzájem.
A najednou začala téci jednomu
táborníkovi z hlavy krev. Po zákroku
lékařů a sestřiček na chirurgickém
oddělení jičínské nemocnice to bylo
zase dobrý.
Ale podobnou zábavu pro příště
raději nedoporučuji.
V Cidlině dne 13.8.1990 ve 4.17 hodin
zapsala Marta Vojtíšková
Z NÁSTĚNKY
V HAMPEJZU
Na rozhraní dnů
13. a 14. 8.
Léta Páně 1990
Po nadlidském úsilí dostat děti do postele nebo
aspoň do chatek držím v ruce něčí pero a snažím se
obohatit tuhle hromadu papíru aspoň o pár řádek. A
jelikož nemám básnické střevo, musím napsat
skutečnosti takové jaké jsou.
Po obvyklé flákotě jsem si dala jednoho „chodí
kolem tábora, pořád blbě dokola“. Když jsem po dvou
nebo třech kolečkách zamířila do Hampejzu
(mimochodem moje trasa byla stále stejná, takže se děti
ráno ptaly, proč tu jezdil buldozer) nadýchat se
čerstvého cigaretového kouře, zbyli tam jen skalňáci
(nejsilnější jedinci, kteří si udržují stálou hladinu
alkoholu (OH – skupiny) v krvi. Jen tak pro zajímavost:
šéf odešel spát mezi prvními. Zhruba ve 2 hodiny po
půlnoci zde zbyli Mára, Milouš, Iva a já. Netrv alo
dlouho a Mára s Miloušem zařezávali takovým
způsobem, že pár vedoucích začlo vylézat z chatek
v domnění, že se blíží zemětřesení. Radši jsem vylezla
z Hampejzu a šla zkontrolovat, zda některé z dětí
v tuto noční (vlastně ranní) hodinu nedrží tak jako j á
v ruce pero a nepíší třeba dopis. Najednou se mi zdálo,
že slyším nějaké hlasy. Ano právě v těch dveřích
napravo na konci chodby. Rychle k nim pospíchám a
ještě přitom stihnu spadnout na schodech, kopnout do
prázdné lahve od limonády a praštit se o lavič ku do
hlavy. Máte pravdu, lavička je přece jenom trochu níž
než má hlava, když jsem ve své obvyklé (nebo vzhle -
dem ke svému obvyklému stavu neobvyklé) poloze. Ale
plazíte-li se po čtyřech, není nic těžkého zkusit tvrdost
lavičky. Jen na doplnění: Hledala jsem sirky. No tak
tedy opravdu se mi zdá, že za dveřmi slyším hrubé
mužské hlasy. Aby tam tak někdo byl!!! Rozbíhám se,
beru prudce za kliku a …narážím do zdi.
Ocitám se totiž na záchodě a ony „mužské hlasy“ bylo
jenom splachovadlo, které příšerně vrzalo.
Vracím se do Hampejzu.
Tak zatím sladkou dobrou noc!
Fotbalistka Renata
P.S. Vzkaz pro ŠÉFA:
Šéfe, Matěj ti rozbil skliečko (u baterky)
A já žárovku. Oba dva jsme honili hmyz.
Je lepší být bohatý
nežli být chudý
a to z finančních důvodů
CO DODAT
?
...... MŮŽU TAKY NĚCO ŘÍCT ???
TAK JO. TAK TEDY POSLOUCHEJTE. CHTĚLA BYCH ZE SVÉ
PONÍŽENÉ POZICE VEDOUCÍHO – PRVOROČÁKA DOPLNIT
VYPRÁVĚNÍ ZKUŠENÉ PLAYERKY RENČI O VÝLETU DO
PRACHOVSKÝCH SKAL. VŠIMNU SI SPORTOVNÍ ČÁSTI AKCE.
ZE ZÁKLADNÍHO TÁBORA JSME VYRAZILI POD VEDENÍM
SOUDRUHA PLUKOVNÍKA MATĚJKY VYZBROJENI VYSÍLAČKAMI
K JINOLICKÝM RYBNÍKŮM. PRVNÍ VÝŠKOVÝ TÁBOR
EXPEDICE PRACHOV 90’ BYL NAPLÁNOVÁN VE ZNÁMÉM
VYSOKOHORSKÉM STŘEDISKU „U ČOCHTANA“. PŘI ZAJÍMAVÉ
CESTĚ PO ASFALTCE NÁM VYSÍLAČKY HOJNĚ VYPOMOHLY,
MOHLI JSME SI SDĚLOVAT I NA DÁLKU NĚKOLIKA METRŮ TO,
ŽE FANTASTICKY ČOUDÍ UDÍRNA (= BUDE FLÁKOTA ! ) NEBO
POKLÁDAT SVÉ PŘÁTELE ROZTROUŠENÉ VE STRŮDLU NA
BOMBARĎÁKA. ČLOVĚK ANI NEMUSEL ŘVÁT A I ČMOLDA
V PŘEDU PADAL NA ČUNÍKA. NĚKTEŘÍ ZÍSKALI POSLÉZE
TAKOVÝ TIK, ŽE JAKMILE ZAČAL JEDEN VYTAHOVAT
ANTÉNU U VYSÍLAČKY, OSTATNÍ SE KLIDILI Z MOKRÉ A
ŠPINAVÉ SILNICE DO TRAVNATÝCH POROSTŮ KOLEM, TAKŽE
POCHOD PŘIPOMÍNAL SPÍŠE VOJENSKÉ CVIČENÍ. SOUDRUH
GENERÁLNÍ TAJEMNÍK NÁS DO POSLEDNÍHO OKAMŽIKU
I IDEOLOGICKY VEDL VYSÍLAČKOU Z HAMPEJZU („VŠÍMEJTE
SI BLBCI DĚTÍ A NE NĚJAKÝCH PTÁKOVIN!“). PRVNÍM VÝŠKOVÝM
TÁBOREM JSME PROŠLI BEZE ZTRÁT – POUZE S.PLUKOVNÍK SE
PO FERNETOVÉ VÁNICI KDESI ZAPOMNĚL, ALE HANDICAP BRZY
DOHNAL A PŘEDEHNAL (STÁNKY U ČESKÉHO RaJe – pivo !)
ZDE UŽ PŘESTÁVALA LEGRACE, PŘICHÁZEL NEJTĚŽŠÍ ÚSEK VÝSTUPU.
PROJÍT SKALAMI ZVLÁDLI VŠICHNI, LEČ DOBÝT VRCHOL SE PODAŘILO JEN NEJSILNĚJŠÍM A NEJODVÁŽNĚJŠÍM SOUDRUHŮM.
POMINEME-LI DĚTI, KTERÉ JEŠTĚ DISPONUJÍ MRŠTNOSTÍ A
ODVAHOU, DO VRCHOLOVÉHO DRUŽSTVA SE SRDNATĚ ZAŘADILI
s. ČMOLÍK, s. SEREBROUSEK, s. plk. MATĚJKA, s. KOVÁŘ aj.
TO, JAK SE VYPOŘÁDALI S PŘEVÝŠENÍM A NEDOSTATKEM KYSLÍKU
+ ALKOHOLU, DOKLÁDAJÍ DOCHOVANÉ SNÍMKY. VŠICHNI BORCI
NEOHROŽENĚ STOUPALI K VRCHOLU, JAKOBY JIM TO BYLO DÁNO STRANICKÝM ÚKOLEM. BEZDĚKY PŘITOM KOULELI OČIMA, POTILI SE NA
ZADKU, DÁVALI SI NOHY DO NEPŘIROZENÝCH POLOH A OBŠŤASTŇOVALI
SVÉ OKOLÍ NESOUVISLÝMI VÝKŘIKY NESPOKOJENOSTI. TY, KTEŘÍ
NEMĚLI DOST ODVAHY (NEBO PROMILE), POVZBUZOVAL s. PLUKOVNÍK
VÝKŘIKY: „NEBOJTE SE, KDYŽ NA TO PŘIJDE, STRANA VÁS PODRŽÍ !“
SOUDRUZI SE POTÉ ODEBRALI NA TUR. CHATU NA MATONIHO KYSELKU
A ZPĚT DO 2. VÝŠKOVÉHO TÁBORA. RADOSTNÉ BYLO SETKÁNÍ SE ZBYTKEM
EXPEDICE, KTERÁ SICE NEDOBYLA VRCHOLU, MĚLA VŠAK SPOUSTU JINÝCH
NEZAPOMENUTELNÝCH ZÁŽITKŮ ( VIĎ, NONO A RENČO ! )
SOUDRUH SERBOUSEK PROVEDL PŘI CESTĚ ZPĚT HUSARSKÝ KOUSEK.
ODSKOČIL SI DO LESA, PŘITOM MĚL ZAPNUTOU VYSÍLAČKU A NÁHLE
PŘILETĚLA BOMBA. A TAK STIHL TENTO SOUDRUH NAJEDNOU NEJEN
SRÁT A BROUSIT, ALE JEŠTĚ MOČIT, VYSÍLAT A PADAT !
BYL TO DOBRÝ SOUDRUH. VÍCE TAKOVÝCH SCHOPNÝCH !
zapsala Jana Harrachov
22.8.’90
ZASE
JE
TU
KONEC ...
Možná můj příspěvek nebude zdaleka
posledním, ale přesto píšu na konci tábora. Tyto
poslední dny už nejsou tolik organizovány, jako
ty předcházející. V poledne jsme se sešli do
hampejzu, kde se konala naše poslední porada.
Řešily se tu vesměs organizační věci zítřejšího
odjezdu. Jak, kdy, v kolik se co bude dít. Když
se přiblížil konec porady šéf zvážněl. Chtěl nám
všem poděkovat za práci, vyjádřit své pocity a
nakonec říct to, co všechny ranilo. Je pravda,
že pár jedinců o tom vědělo, ale nikdo si to
nechtěl připustit.
Nevěděl, jak má začít, ale nakonec
začal: „Byli jste fajn a bude se mi po Vás
stýskat“. Všichni rázem ztuhli. Já a Renča
zdravotnice jsme začali svůj krokodýlí pláč a
šéf už nemohl. Oznámil nám, že letos byl jeho
tábor pod jeho vedením posledním. Po té co
pronesl jěště několik bolestivých vět se začal
loučit se svojí velkou rodinou. Byl to Čmolda,
Matěj, p. Lidická aj., kterým se po s tisknutí
ruky objevily slzy, které se kutálely po tvářích.
Nevím, jak bych to řekla, tak to raději
píšu, protože bych asi nepřestala brečet. „Šéfe,
díky! Seš perfektní chlap, bylo s Tebou fajn a
nikdy na Tebe nezapomenu!“ Chc u, abys věděl,
že i když tu nebudeš, v myšlenkách a
vzpomínkách budeš s námi. Vždycky, když
přijedeš budeš vítaný host.
P.S. Ještě jedna věc. Nejhorší bude zítřejší ráno
23.8., kdy se rozjedem do svých domovů.
Odjedou děti – vedoucí a opět tu bude pláč.
Bude mi po Vás děcka s mutno. Ale snad to
skousnu. Nejhorší bude cesta na mou rodnou
Moravu, na kterou letos jedu sama. Bez dětí,
vedoucích ...
V mysli budu mít šéfa – taťku Karla, Máťu,
R e n č u , R a d k u , R a d k a ( v š a k t y v í š – HOLKY
TĚŽŠÍ TO MAJ) , a l e i n a t y o s t a t n í .
B u d e t o h r o z n á c e s t a , a l e a ť ž i j e CIDLINA ’91
Ahoj „sousedi“
Nona
SOBOTA 20.ŘÍJNA 90
„POD ZÁMEČKEM“
Já su Nona z Moravy, mám
všecky moc ráda. Kv ů li tomu jsem
p ř ijela o den d ř ív a pa ř ila jsem
rozvrko č en ě z Radkou a Ková ř em.
P.S. Flákota byla
tvrdá!
Nona
z Moravy
Č au
18
00
NONA ŘEKLA JIRÁNKOVI „DI DO PRDELE“!
Mám rád Rohozec; Petry; ale nejradči mám Vás !
Jiránek Petr
Hynek přijel a aniž by se přivítal, sežral
flákotu a je málo rozvrkočenej.
( J á z a t í m t a k y , t a k r a dš i p o p a ř í m
a vykecám se později) R.J.
JSTE VŠICHNI MOC FAJN ! Ahoj Vašek
Jako fotbalistka jsem měla možnost
poznat mnoho (spoustu) kolektivů
a bylo mi všude docela dobře, ale
s vámi je mi prostě FAJN !
Renata K.
20.11 hod
VODEČKY SE NAPILA
PSACÍ SLINU CHYTILA
Renča
pokračuji :
POD ZÁMEČKEM V SALONKU
V SOBOTU AŽ NA SKLONKU
SEŠLI JSME SE ZA STŘÍZLIVA
MATĚJ SKLIEČKA ZASE ZPÍVÁ
ŠÉF SI NĚCO VYMÝŠLÍ,
KDOVÍ CO ZAZ ZAMÝŠLÍ
NA NÁS VŠECHNY OČKEM ČUMÍ
JAK MAJ’ VŠICHNI VELKÝ ČUNÍK
Z ČEHO, ŽE VŠICHNI MÁME (?)
JEŠTĚ, ŽE SE DOBŘE ZNÁME
Z CIDLINEČKY Z ŽELEZNICE
KLOPÍME PÍVO BEZ SKLENICE
SLZÍME A ŘVEME SMÍCHEM
OZŘÁVÁME SE TA PÍVEM.
TĚŠÍME SE ZASE ZA ROK
VŠICHNI NA TO MÁME NÁROK.
CIDLINA JE ŽIVOT NÁŠ
AŤ VÁS VIDÍM ZA ROK ZAS.
Mám vás všechny ráda
Renča
(zdravotnice)
Renča je stejně fajn,
Stavte se u ní na domácí
marmeládě.
Jste boží
děcka z Východních Čech
Díky za prachy. Nona z Moravy.
PO PĚTI LETECH
Říkají mi Kolláč. Na některé
věci mám odlišný názor než ostatní
lidé a tak zasadně své názory
nezděluji na papír. Co není napsáno
není dokázano, a taky papír snese
vše a já nechci papíru ublížit
Kolláč
ŘÍKÁ SE, ŽE KAŽDÝ DEN BY SI ČLOVĚK MĚL PŘEČÍST NĚJAKÉ MOUDRO,
NEBO NĚCO, CO HO OBOHATÍ (DUŠEVNĚ). DNES JSEM SI TADY U VÁS
V HK. KOUPILA KNÍŽKU A PŘEČETLA SI, ŽE:
„LÁSKA JE JAK LÉČIVÁ BYLINA;
SLABÉMU NEUBLÍŽÍ, ALE SILNÉHO NEVYLÉČÍ“,
A TAK PROSÍM, MĚJME SE RÁDI, SCHÁZEJME SE A POTŘEBUJME SE.
A AŤ TA NAŠE SETKÁNÍ NEMAJÍ TAK MELANCHOLICKÝ RÁZ, JAKO
TO DNEŠNÍ, PODZIMNÍ. I KDYŽ, MATĚJ ŘÍKÁ – „NOSTALGICKÝ DNY
JSOU V NÁS....“ – A MÁ PRAVDU. BOHUŽEL.
AHOJ ZA MĚSÍC!
Jana Harrachov.
Č í st něj aké mo u dro n eb u du, to r a dši př ijdu
n a sr a z. Matě j m á vždy c ky pr a vdu , proto
se př í ště sej dem e v Ji čín ě. Kon ečn ě n ěj aké
o bo hac en í n ašic h srazů (J ič ín je moc pěkn ý)
spo rt. asistent n a u f. Mar ek
Zelená je Louka vůkol voní vřes
Spousta na to kouká kam by vejce snes
Pod Zámečkem
20.10.90 Marcel
U
vody
V Hradci Hrálové
20.10.1990
Vážení přátelé
!
Jelikož se mi stalo ctí dostati do rukou
tuto naší i vaší kroniku, tak toho s radostí
využívám. Jsem moc rád, že jsem se
seznámil s tak dobrým kolektivem vedeným
samotným šéfem Karlem Zahradníkem.
Jsem rád že znám i mám nové kamarády
a kamarádky. Nikdy jsem nevěřil tomu, že
se takto s Vámi spolčím, a nakonec nevěřím
tomu, že bych se s Vámi nespolčil.
A proto se všechni držme hesla;
Život máme takový,
jaký si ho uděláme
!
Jsem z Náchodska
ale mám všechny moc rád i když
jsou třeba z Moravy
To vše píše Váš nový spolutáborák
Petr Jiránek !
Vážení přátelé – ano
Já jsem Petr z Jičína,
Karel je hrozný hovado,
ale já ho mám moc rád,
protože na věkový rozdíl,
jaký je mezi námi,
se dokáže snížit
k nám, mladým,
čímž je také mladý!
Už jsem řek. Mám ho rád.
Už 8 let. Fakt !
Petr z Jičína
Čím déle Tě znám tím více Tě mám rád.
T o m áš S e r b o u s e k .
Ky tli ce 11. 8.90
V á že ný a m ilý pane Z a hradn í ku !
S rde čně V á s po zdr a vuj i z do vol ené .
Kte rou trávím na c hal u pě se svou dce rou a pej skem.
Z ítra konč íme , al e j á je ště př í ští tý den
po je du n azpět se svou ma nže l ko u pro to že se m u síme
stř í da t u babič ky , kte r á s n ám i žije v Pr a ze. T eď o
n i bu de zas pe čo vat dce r a. Man že l ka o dm í tá se
mn ou ce sto vat do Že le zn ice , po tře bu je si ta ké
o dpoč ino u t. Pro to se mu sím zno vu om lu vi t a ač j sem
se sku teč ně tě šil po dí va t se n a V á š táb or , nemo hu
z těc hto dů vodů se s Vá mi a s dě tmi o sob ně po zn a t.
By l j sem 10 le t ska u tem za 1. re bu b li ky
a ab solvo val j sem n ě ko li k ska u tský c h tá b or ů a m ám
n a ně ne zapome nu te ln é vzpom ín ky, proto j sem c htě l
vi dě t a po znat živo t V aší o sa dy .
S ic e se ži vo t kr á tí, a le sn ad je ště
n e kon čí; jak se říká: D á - li pán b iče k, u vi dím e pří ští
r o k.
Přej i V ám a dě tem krá sné po ča sí a je ště
j e dno u byc h V ám c htě l podě ko va t za mo c m il é V a še
po zván í. Ve lic e si to ho váží m.
U přím ně Vá š
Poslední
taneček
a
sbohem a
šáteček
V Božicích dne 16.8.1989
Soudruhu vedoucí,
píši Vám, abych Vám srdečně poděkovala
za to, že můj syn i v pionýrském táboře Vaší
zásluhou oslavil pěkně své 13. narozeniny.
Když jsem při podávání přihlášky do PT
zjistila, že termín je v době, kdy má mít
narozeniny, tak jsem si chtěla syna nechat
doma. Ale nakonec jsme narozeniny oslavili
předem a teď jsem ráda, že jel, a že se
dostal mezi tak pozorné lidi.
Jirkovi se v táboře líbí, píše, že má dobrého
vedoucího a také mi napsal o Vašem blahopřání.
Ještě jednou Vám děkuji
A. Dvořáková
Končí poslední stránka kroniky. Deset let
uběhlo jako voda a zůstala jen hromada
vzpomínek ukrytých do dvou červených knih.
Obracím stránky, abych si připomněl ty
desítky tváří a stovky krásných zážitků.
Díky vám všem, přátelé. Bylo to s vámi
vždycky fajn.
Vás ještě čeká mnoho různých dobrodružství.
Příjemných i méně příjemných. Bylo by ale
prima, kdyby vzpomínka na tábor byla
pro vás celý život něžným pohlazením,
závanem s vůní jehličí, vody a slunce
a někde v koutku, téměř zapomenutý
na vás juknul ten pověstný Rohozec a
Marsky.
Každoročně jsem poslední večer obcházel
tábor a tiše se loučil s místy, která jsem
měl rád. Tento rok jsem pro slzy neviděl
na cestu. Loučení bývá vždycky těžké.
Snad proto muselo na závěr kroniky
přijít toto moje vyznání. Kraji, který
jsem miloval a cítil se v něm jako
doma, vyznání vám všem, moji milí,
kteří jste mě tímto krajem po deset let
provázeli.
Ještě naposledy
Konec kroniky LPT Cidlina, která zachycuje udál osti III. běhů Karla Zahradníka z let 1981 až 1990.
S laskavým svolením Velkého šéfa Karla Zahradníka
citlivě, autenticky i s hrubými pravopisnými chybami přepsal
nadaufírák, oddílový vedoucí a sporťák Petr Matějka z Jičína
© 2012