Orl-2015-5
Transkript
Orl-2015-5
2015-5 kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor hypotékového novinářství, flokulant mediálního žaboklamu, širokopásmové dráždidlo, argenteum oppositus coffeteria pragensis, kanonizátor síťové pomíjivosti, virtuální plátek k propagaci holé skutečnosti, homeopaticko psychedelický 1 Motto: Činnost těchto andělů si navíc musíme představit tak, že se navzájem prolínají; tj. v době, kdy působení jednoho ducha času vrcholí, zahajuje již skrytě na vnitřních rovinách své působení následující duch času. Může se projevit u výjimečných, inspirovaných osobností, které „předběhly svou dobu“, již na sestupném oblouku předcházející periody; a na druhé straně působit ve svých setrvačných důsledcích jako brzda až do poloviny následujícího období E. Páleš 2 OBSAH OBSAH Obsah Stanislav Grof: Když se nemožné stane 5 Nutí nás tolik pracovat, abychom neměli čas přemýšlet. Upadající velmoc válčí a hledá nepřítele 6 Tiché šílenství finančních trhů 9 Lingua sancta: auctaque forma fuga est 10 Ekonomické aspekty druhé světové války 14 Válka v Sýrii: Islámský stát je důsledkem zavádění demokracie 19 Václav Cílek a spol.: Něco se muselo stát 22 Směřujeme ke kontrolně-sledovacímu kapitalismu? 26 Bůh mi o sobě dává vědět oknem 29 Can Mushrooms Treat Depression? 30 Rozhodlo se v Praze o datu konce druhé světové války? 32 „Vědecké“ dějiny a „pavědecká“ akašická kronika 36 Vize Terence McKenny 39 Tarot – Svět jako hra 41 Blázen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Kejklíř . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Filozof Cílek popisuje vážnou hrozbu pro lidstvo. Spojuje ji také s válečnými konflikty 54 Analytička Ryšánková: Šlo tady o něco jiného než o americký konvoj. 59 Ohrožený a rebelující Bůh 63 3 OBSAH OBSAH Zmizel proletariát, ale lidé žijí hůř než dělníci. Mnozí už nevěří umírněné levici, berou ji jako součást systému. A tak volí... 65 USA, náš stoprocentní vzor 1. Zbrojení . . . . . . . . . . . . 2. Technologické zaostávání . . . 3. Zaostávání v patentech . . . . Děláme národ žebráků . . . . . . . Američanům už jejich země nepatří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 68 68 69 69 70 Na Ukrajině hrozí národní socialismus, je Evropa skutečně tak blbá, že se nechá znovu vysmát? 71 Černého přednáška o lásce k USA 76 Duchovní inteligence inspirují epochy 78 Chudneme, ani o tom nevíme 83 Čína zažívá křesťanský boom. Věřících přibývá, soudruhům navzdory 85 Erik Best: Čínská (a ruská) asijská rozvojová banka 86 Američané bombardovali Prahu za slunečného počasí. 87 Ukrajinský parlament schválil uznání nacionalistické organizace UPA 91 Tajemství slunečního boha 93 Co jsou západní hodnoty? 97 Válka 97 4 STANISLAV GROF: KDYŽ SE NEMOŽNÉ STANE Stanislav Grof: Když se nemožné stane řetězec událostí vedoucích až k budoucí světové válce o ztenčující se zdroje látky, která se stala životně důležitou pro existenci a prosperitu všech průmyslových zemí. Knoflíček Zcela jasně jsem pochopil, že pro budoucnost této planety je nezbytné přeorientovat ekonomiku na sluneční energii a další obnovitelné zdroje. Jednostranná politika fosilních paliv, která drancuje omezené zdroje a mění je v toxický odpad a průmyslové znečištění životního prostředí, je zcela zjevně od základů tak špatná, že jsem nechápal, jak je možné, že to ekonomové a politici nevidí. Takováto krátkozraká politika je zcela nepochybně neslučitelná s vesmírným řádem a s cyklickou podstatou života. Využívání fosilních paliv se dalo pochopit v historickém období průmyslové revoluce, ale poté, co lidé poznali, že takový vývoj ohrožuje život na naší planětě, se pokračování v tomto trendu jeví jako sebevražedné, vražedné a zločinné. … V jednom období života jsem prožil několik po sobě jdoucích ketaminových sezeních tak strašných, že jsem se rozhodl tuto látku již nikdy neužít. Jejich tématem byl problém fosilních paliv a kletby, kterou představují pro život na naší planetě. Toto je popis jednoho z nich: „Atmosféra byla temná, tíživá a zlověstná. Připadala mi jedovatá a zhoubná v chemickém slova smyslu, ale také nebezpečná a plná zla ve smyslu metafyzickém. Zpočátku jsem ji prožíval jakoby zvnějšku, jako součást prostředí, v němž jsem se ocitl, ale postupně mě zcela ovládla a já jsem se s ní plně ztotožnil. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že jsem se stal ropou a vyplňuji obrovské dutiny v nitru země. Zatímco jsem prožíval tuto identifikaci s ropou jako fyzickou hmotou včetně jejího pronikavého zápachu, uvědomil jsem si, že jsem se stal i zlou metafyzickou a archetypální bytostí nepředstavitelných rozměrů. Zaplavily mě fascinující vhledy do světa chemie, geologie, biologie, psychologie, mytologie, historie, ekonomie a politiky. V dlouhé řadě odporných a nanejvýš nepříjemných zážitků jsem prošel stavy vědomí spojenými s chemickým průmyslem pro zpracování ropy. S odkazem na jméno známého německého chemického kombinátu jsem pro tyto zážitky používal název „vědomí IG Farben“. Byl to nekonečný řetězec stavů vědomí, které měly kvalitu anilinových barev, organických rozpouštědel, herbicidů, pesticidů a jedovatých plynů. Vedle zážitků spojených s různými proůmyslovými jedy jsem také prožil stavy vědomí různých forem života, které byly působením ropných produktů vystaveny. Stal jsem se každým Židem, který zahynul v nacistických plynových komorách, každým mravencem a švábem postříkaným sprejem, každou mouchou uvízlou v lepkavém mazu mucholapky, každou rostlinou umírající působením herbicidů. A za tím vším číhala budoucnost, kterou se vší pravděpodobností život na této planětě čeká – smrt způsobená chemickým znečištěním. Z tohoto sezení jsem si odnesl neuvěřitelné ekologické uvědomění a jasnou představu o směru, kterým by se ekonomický a politický vývoj měl ubírat, pokud má být život na této planětě zachován.“ Náhle jsem pochopil něco, co mě dosud nikdy nenapadlo, a sice, že ropa je vlastně tuk biologického původu, který zmineralizovat. To znamenalo, že tato hmota unikla nevyhnutelnému koloběhu smrti a znovuzrození, tedy recyklaci, jíž je podřízen svět živé hmoty. Prvek smrti však nebyl tímto procesem odstraněn úplně, nýbrž jen pozdržen. Ničivá plutonická síla smrti je v ropě zachována v latentní podobě dál jako obrovská časovaná bomba a čeká na příležitost být uvolněna do světa. Když jsem prožíval to, co jsem vnímal jako vědomí ropy, viděl jsem jasně, že její smrtonosný charakter se projevuje v zabíjení motivovaném nenasytností, chamtivostí a touhou po astronomických ziscích, jež přináší. Byl jsem svědkem nekonečných scén politických intrik, ekonomických podvodů a diplomatických triků motivovaných ropnými zisky. Nebylo těžké sledovat 5 GROF, Stanislav. Když se nemožné stane: [dobrodružství za hranicemi běžného vědomí]. Vyd. v českém jazyce 1. Praha: Práh, 2012, 397 s. ISBN 978-80-7252-359-7. NUTÍ NÁS TOLIK PRACOVAT, ABYCHOM NEMĚLI ČAS PŘEMÝŠLET. UPADAJÍCÍ VELMOC VÁLČÍ A HLEDÁ NEPŘÍTELE V předmluvě autor píše: „Tato kniha přináší řadu osobních zpovědí a odhaluje mnohé důvěrné podrobnosti z mého soukromého a profesionálního života. Většina klinických lékařů a badatelů by s odhalením takového množství informací natolik osobních určitě váhala, protože by se obávali, že jim to poškodí vědecké renomé. Důvodem, proč s takovou upřímností lesk a bídu svého osobního hledání popisuji, je to, že chci, aby tyto informace usnadnily pochybnosti a útrapy dalším z těch, kteří se věnují serióznímu sebezkoumání, a napomoci jim vyvarovat se nástrah a omylů, které bývají nedílnou součástí každého průzkumu nových a neprobádaných oblastí.“ letech na Západě. V této době dochází ke zpomalení ekonomiky, nástupu úsporných technologií, nárůstu nezaměstnanosti, rostoucímu významu úvěrů. „Čím dál více roste počet úvěrů k hrubému domácímu produktu a vyspělé ekonomiky se začínají rapidně podobat kasinovým ekonomikám, jako byl Kypr, Lucembursko či Island,“ vysvětlila. Velký obdiv a úcta, že to autor udělal. zdroj:http://outsidermedia.cz/stanislav-grof-kdyz-se-nemoznestane/ Nutí nás tolik pracovat, abychom neměli čas přemýšlet. Upadající velmoc válčí a hledá nepřítele Zvyšuje se produktivita práce, ale na mzdy jde stále méně „Nastávají změny na trhu práce, objevují se nové fenomény, jako je dlouhodobá nezaměstnanost, pracující chudoba, neuspokojivé částečné úvazky, marginalizace práce,“ objasnila ekonomka. Vznikají nadnárodní společnosti, dochází k nárůstu finanční ekonomiky. „To vše je spjato s tím, čemu se říká sociální stát, který byl považován za velký výdobytek poválečných padesátých let,“ upozornila. Do Vladimírova knihkupectví Serius v Jablonci nad Nisou přijela ve středu 18. března na besedu a propagaci své nové knihy Přelom. Od velké recese k velké transformaci ekonomka Ilona Švihlíková, vedoucí katedry politologie a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Podle ní se nejvyspělejší západní svět ocitá ve zhruba desetiletém chaosu. Po něm přijde buď velká transformace, v což ekonomka doufá. Možný, i když, doufejme, méně pravděpodobný, je černý scénář zahrnující nástup totalitních režimů, či dokonce války. Podíl mezd na hrubém domácím produktu vrcholí v sedmdesátých letech minulého století, od té doby klesá. „I když se zvyšuje produktivita práce, na mzdy jde stále méně, naopak na zisk, kapitál více. Z toho vyplývá, jak je ohrožována kupní síla. Motivace domácností, často nutnost, je zadlužovat se,“ objasnila. Zisk se stále méně vrací do reálné ekonomiky. „Dochází k nárůstu finanční ekonomiky. Ta se odtrhla od té reálné sféry, kterou měla obsluhovat. Dnes je ten poměr obrácený, ze sluhy „Žijeme ve výjimečné době, ve které probíhá souběh různých krizí, které se vzájemně posilují a vytvářejí chaos,“ uvedla Švihlíková na úvod. Ve druhé knize navazuje na tu první Globalizace a krize. V ní vysvětlila zlom, který nastal v sedmdesátých 6 NUTÍ NÁS TOLIK PRACOVAT, ABYCHOM NEMĚLI ČAS PŘEMÝŠLET. UPADAJÍCÍ VELMOC VÁLČÍ A HLEDÁ NEPŘÍTELE se stal špatný pán. Finanční ekonomika tlačí na tu reálnou, aby se chovala podle jejích představ,“ zdůraznila. Škrty se zaměřují na sociální výdaje v situaci, kdy většina zemí má obrovské rezervy v příjmech Nastává i tendence k politice škrtů. „Liší se v jednotlivých zemích, v EU je propagátorem této politiky hlavně Německo. Je třeba říci, že krátkodobé škrty mají dlouhodobé důsledky. Ekonomika nefunguje jako jojo, že poklesne o pět procent a pak vyletí na patnáct. Spíše když se dostanete do sklepa, tak se z něj poté leze velmi obtížně. Zajímavé je, že škrty jsou zaměřeny především na sociální výdaje v situaci, kdy většina zemí má obrovské rezervy v příjmech,“ konstatovala Švihlíková. V éře globalizace vítězí ten, kdo může utéci před následky svých činů Jedním z důsledků globalizace a velké moci nadnárodních korporací je tlak na stát. „Mění se mocenské poměry. Nadnárodní společnosti získávají obrovské výhody. Těmi jsou rychlost a mobilita. Můžou se přemisťovat téměř po celém světě. V éře globalizace vítězí ten, kdo může utéci před následky svých činů a zanechat za sebou spoušť,“ vysvětlila ekonomka. Státy se snaží korporacím podbízet snižováním sociálních standardů jako je třeba nezavádění institutu minimální mzdy, zákaz odborů... Demokracie překáží. „Je tendence ukotvit některá pevně stanovená pravidla, aby je nebylo možné žádným demokratickým procesem odstranit. Například jde o fiskální kompakt, který by měl mít podobu zákona včleněného do ústavy, který žádná parlamentní většina nebude moci změnit,“ upozornila. Nebezpečnou tendencí je podle ní Transatlantická dohoda (TTIP) mezi USA a EU, která v řadě bodů vyčleňuje veřejnosti možnost ji ovlivnit. Švihlíková připomněla nedávný skandál švýcarské pobočky jedné z největších bank na světě HSBC, která poskytovala sociální služby bohatým klientům. „Mohli odlévat peníze do daňových rájů. Šlo o obrovské cifry, odhad je polovina světového HDP, asi 80 bilionů dolarů,“ upozornila. Tento skandál byl odhalen jenom díky jednomu statečnému zaměstnanci, který je nyní ohrožen na životě. „Je to podobné jako u Edwarda Snowdena, kterému jsem svoji novou knihu věnovala,“ ozřejmila Švihlíková. Švihlíková má dvě základní hypotézy budoucího vývoje. „Nyní jsme v období chaosu, velmi nestabilním a dynamickém. Mění se a přetváří struktury, na které jsme zvyklí. V oblasti ekonomické, politické, sociální i mezinárodních vztahů. V nich je to vidět výrazně. Mění se vazby mezi státy, některé se rozpadají, mezinárodní právo je v troskách,“ vypozorovala. Jaké jsou reakce na velkou recesi z let 2008 až 2009? „Jsou tu některé zajímavé tendence. Obecně centrální banka vytváří nové peníze, za které kupuje aktiva. Hodně záleží na tom jaká. Slibují si od toho, že v situaci, kdy jsou úrokové míry hodně nízké, tak to podpoří ekonomický růst. Jsem k tomu skeptická,“ zmínila. V současné době dle Švihlíkové nebyla dokončena čtvrtá technologická vlna. Nebyla nasazena zcela. Hlavní důvod je ten, že technologie nejsou v souladu se současným systémem. Jsou to pracovně úsporné technologie. Pracovní místa vyčleňují. „Podle jedné německé studie, pokud by byly veškeré vynálezy – automatizace, robotizace – aplikovány v praxi, bude potřeba jen 20 procent pracovní síly,“ objasnila. Už se však objevuje technologie páté vlny, což je 3 D tisk. „Může vést k decentralizaci a 7 NUTÍ NÁS TOLIK PRACOVAT, ABYCHOM NEMĚLI ČAS PŘEMÝŠLET. UPADAJÍCÍ VELMOC VÁLČÍ A HLEDÁ NEPŘÍTELE opačnému trendu k vlivu nadnárodních korporací,“ domnívala se ekonomka. lémy. A klasika Rozděl a panuj. Postavit jednotlivé skupiny proti sobě. To ukázala předminulá česká vláda,“ myslela si Švihlíková. Poté ekonomka zahrozila možným černým scénářem vývoje. „Dohodě ACTA se kvůli občanským protestům podařilo zabránit. Ale skrz TTIP se může vrátit oknem. Je tam snaha zabránit jedné z možností moderních technologií, což je sdílení a spolupráce,“ povšimla si. Na závěr své přednášky se snažila posluchače navnadit na optimističtější notu a představila pozitivnější scénář, který nazývá velkou transformací. „3D tisk bude měnit významně výrobu. Technologie je možné využít i pozitivně. Ostatně, když je máme, proč pracujeme stále více, a ne méně. To by však vyžadovalo základní změnu systému,“ řekla. Jedním z návrhů Mezinárodní organizace práce, jak toto vyřešit, je zkrátit pracovní týden. „Velkým propagátorem u nás byl Miloš Pick, který se zasloužil o zrušení pracovní soboty. Už bohužel nežije, ale když jsme se o tom bavili, říkal, že už dávno se mělo pracovat podstatně méně,“ zavzpomínala. Proč tomu tak není? „Podle některých teorií, a nemyslím že jsou konspirační, ten důvod je uchovávat lidi v systému, aby volný čas byl velmi vzácný. Když lidé mají čas, můžou přemýšlet a různě se aktivovat. Člověk, který myslí, je pro elitu nebezpečný,“ domnívala se. Žijeme v systému, o kterém se nesnilo ani Orwellovi Další je využívání technologií pro špehování. „Minulý týden jsem byla v rámci festivalu Jeden svět na dokumentu Citizen four právě o Edwardu Snowdenovi. Vřele doporučuji. Neznám člověka, kterým by to neotřáslo. Je tam prezentováno, jak jsme neustále všichni sledováni. Žijme v systému, o kterém se nesnilo ani Orwellovi,“ upozornila. Jak se bude řešit, že čím dál více lidí bude z hlediska tohoto systému zbytečných? „Náznaky už tady máme – rostoucí nezaměstnanost a pracovní chudoba, částečné úvazky. Jedním z příkladů je, že se korporace vracejí do USA. Důvodem je, že přechází na plně automatizovanou výrobu, kde nepotřebují žádné lidi. Takže třeba levná čínská pracovní síla nehraje žádnou roli,“ ozřejmila. Společenský přebytek by měl být podle ekonomky přerozdělován formou daní. Hlavní změnou do budoucna má být uvědomění si rozdílu mezi prací a zaměstnáním. „Neb práce je poměrně dost, ale dobře placeného zaměstnání je málo. Podhodnocená je práce sociální, péče o staré, nemocné, postižené, o děti. Ale i kultura, výzkum, péče o životní prostředí. Tam je té práce velikánské množství, ale celý tento sektor má jednu věc společnou. Pracovní místa nevytvářejí zisk. Je tedy potřeba zásadní změna,“ sdělila Švihlíková. Ve velkých krizích, přelomových situacích a nota bene v době, kdy odchází jeden hegemon a nový pořádek ještě není, se často dle Švihlíkové stává, že hegemon válčí, anebo se snaží oslabit své soupeře záměrným vyvoláváním chaosu. Elity se snaží vyvolávat strach a vytvářet nepřítele. Člověk, který myslí, je pro ně nebezpečný Po přednášce ještě zodpověděla Ilona Švihlíková dotazy přítomných a podepisovala svoji novou knihu. „Ekonomku Švihlíkovou ráda poslouchám v rádiu na stanici Praha. Ani dnes mě nezklamala. Pokládá zajímavé otázky, které nás nutí přemýšlet,“ okomentovala akci jedna z přítomných Jablonečanek. „Jednou z osvědčených a dlouhodobých taktik elit je vyvolávání strachu, zveličování, vytváření nepřítele, převádění na jiné prob- zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Docentka-Svihlikova-Nuti-nas-tolik-pracovat-abychom-nemelicas-premyslet-Upadajici-velmoc-valci-a-hleda-nepritele-367011 8 TICHÉ ŠÍLENSTVÍ FINANČNÍCH TRHŮ Tiché šílenství finančních trhů Lidé nechtějí věřit, když jim říkáme, že mají v peněžence místo peněz jen poukázky na sny. A že přestali mluvit o práci a o produktivních vztazích, a melou jen o těch poukázkách. Tak se jim podívejme na zoubek. První graf je nejdůležitější, je to výkon světové ekonomiky v tzv. formátu Global Gross Domestic Product (GDP) v letech 2004-2014, a to v miliardách dolarů. Nic na tom není, představte si roční výdělek v domácnosti, a převeďte to na zeměkouli. Vidíte dramatický nárůst masy QE3, což je finanční šrot, o němž trvale píšeme v našich článcích o ekonomice. Bankéř Ben Bernanke jako šéf FEDu začal od září 2012 praxi tzv. Quantitative-Easing . Prostě sedl k počítači, dal tam jedničku, a pak k ní přidával libovolné množství nul. Výsledek přes ”Enter” pak emitoval do světa jako tzv. ”fiat money”. Z finančního guláše, který už i tak byl jen šlichtou, FED udělal čistou vodu. A co udělala burza, když dostala šlichtu, přesněji řečeno finanční heroin? Podívejte se na hlavní burzovní index. Pokud by peníze měly mít cenu, pak plus mínus musí kopírovat vývoj ekonomiky, protože jinak nejsou ničím kryté. A nyní se podívejte na vývoj financí ve Federálních rezervách (FED) za stejné období, tj. produkci dolarů v USA. 9 LINGUA SANCTA: AUCTAQUE FORMA FUGA EST Burza vesele rostla před krachem téměř exponenciálním tempem a pak se najednou zhroutila. Důvody nebyly úplně stejné jako ty z let 2006-2010. Ale stejně jako za fašismu funguje stejný vzorec chamtivosti, iracionality a nepoučitelnosti. Nikdo se nepoučil ani na konci 20. století, po dvojité krizi. To ukazuje poslední graf dvou krachů burzy z posledních let. Srovnejte si vývoj burzy s dávkou heroinu, čili s poměrem nekrytých peněz z FEDu. A pak se pro srovnání podívejte na reálný výkon světové ekonomiky. Kdo i tak není doma, ať jde na VŠE za děkanem Ševčíkem, protože neoliberální ekonomové také nepotřebují zdravý rozum. A nyní se vraťme před nástup fašismu, do průběhu největší hospodářské krize v období tzv. velké deprese. Podle let jsou zde zachyceny všechny tři hlavní krize posledních let. Internetová bublina, hypotéční bublina, i ta největší, tj. derivátová a finanční bublina, která ještě nepraskla. Jistěže za to může Putin, proto je třeba válku s Ruskem přeměnit ze studené na horkou. Zloděj musí nějakého obětního beránka najít, protože ta poslední bublina bude fakt globální nadělení. zdroj:http://news.e-republika.cz/article3046-Tiche%C5%A1ilenstvi-finan%C4%8Dnich-trh%C5%AF Lingua sancta: auctaque forma fuga est Hlavním tématem sborníku Logos 2014 je jazyk a řeč v roli lingua sancta, posvátného jazyka. Na obálce je dřevěný polychromovaný reliéf Eduarda Ovčáčka nazvaný J. S. Bach, Fuga. 10 Logos ½ 2014. Sborník pro esoterní chápání života a kultury LINGUA SANCTA: AUCTAQUE FORMA FUGA EST I my pojmeme prohlídku sborníku jako fugu – it. útěk, únik – přemítaje o Slovu unikajícím neznámému Nepříteli a skrytému v Těle. Budeme sledovat, jak se v naší fuze důsledně dodržuje rovnost všech protihlasů. „Hudba není pouhá lineární řada not. Naše mysl vnímá hudební skladbu na mnohem vyšší úrovni. Shlukujeme noty do frází, fráze do melodií, melodie do vět a věty do celých skladeb. Podobně proteiny dávají smysl jen tehdy, když působí v celých skupinách. Přestože již samotná primární struktura nese veškerou informaci potřebnou k vytvoření struktury terciární, »cítí« se nedostatečnou, protože k realizaci jejího potenciálu dochází až poté, co terciární struktura skutečně fyzicky vznikne.“ Úvodníkem jest Zlatá díra – Pokus o nahlédnutí role lidské řeči Jena Krásy. „Řeč není jen zvuk, řeč je i představa. … My v řeči žijeme.“ Etymologické rozklady i přímý odkaz na dílo D. Ž. Bora nejlépe vystihuje autorovo směřování. Zaujala ho i řeč přírody, DNA, znakový systém genomu se dvěma dvojicemi (A-T a C-G), každá z těchto je složena z navzájem komplementárních dvojic – to je kontrapunktická skladba přírody. Mluvíme tu o hudbě, o Slovu, o DNA, o stvoření, o vtělení – o čem všem vlastně? Rabanus Maurus: De laudibus sanctae Crucis Po této duchovní rozcvičce přicházíme k článku Romana Kořana Adam Ha-Medaber – Člověk mluvící. Bůh stvořil člověka podle obrazu Božího, přičemž „obraz“, celem, „představuje specifickou formu, samotnou podstatu věci, a tou je u člověka rozum, intelekt. Z tohoto pohledu se tedy Bohu nepodobáme tělesným vzhledem, ale přijatým intelektem.“ Už Douglas R. Hofstadter ve své podivuhodné knize Godel Escher Bach. Existenciální gordická balada. Metaforická fuga o mysli a strojích v duchu Lewise Carrolla (Argo/Dokořán, Praha 2012), komentuje podobnosti mezi geny a hudbou v šestnácté kapitole Autoref a autorep, v podkapitole Ribozomy a magnetofony takto: Závěr krásného rozhovoru Stavby svírá prázdný prostor…, který vedl s Ladislavem Moučkou Ladislav Puršl v minulém čísle (Logos 2013, str. 4-13), se zabývá především dílem barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho. „Představme si mRNA jako dlouhý kus magnetofonového pásku a ribozom jako magnetofon. Když pásek prochází snímací hlavou magnetofonu, dochází ke čtení a převodu na hudbu nebo jiné zvuky. Magnetické záznamy jsou tedy »předkládány« na tóny. Podobně při průchodu »pásku« mRNA »čtecí hlavou« ribozomu vznikají »tóny« v podobě aminokyselin – a »hudební skladby«, které z »tónů« vznikají, jsou proteiny“ (str. 539). Ústředním článkem sborníku je rozsáhlé (str. 14-35) zamyšlení Ladislava Moučky O umění stavěti ve jménu Božím, v němž geometricky rozjímá o chrámu svatého Víta, Václava a Vojtěcha, o kompozičním řešení věnce pěti kaplí od Matyáše z Arrasu. Jestli někdo pochyboval o tom, že řeč matematiky a její souputnice geometrie může mít arkánní charakter, bude mít příležitost se zde do ní hluboce ponořit. Zdeněk Neubauer se ve svém článku Jména jmen zamýšlí nad účinkem jména a „slovy programovacího jazyka, které nápadně připomínají tzv. magické formule, tajemná (boží, andělská či ďábelská) jména, jimiž mágové, čarodějové a kabalisté konali tzv. O pár stránek dále, v podkapitole Úrovně struktury a smyslu u proteinů a hudby, pokračuje v tomto duchu dále: 11 LINGUA SANCTA: AUCTAQUE FORMA FUGA EST evokace, tj. adresně nazývali-volali, přivolávali, zvali a vyzývali nebeské mocnosti…, aby vyvolali žádoucí očekávaný účinek.“ „Jméno není ani pojem ani označení, ale název v silném slova smyslu volání – srv. »ako sa to volá?« nebo »přišel jako na zavolanou«.“ Tomáš Vondrovic našel ztracenou korekturu Credo před Nikajským koncilem. Lukáš Loužecký probádal Posvátnou řeč jazyka a těla podle J.-B. Kerninga, s níž se důvěrně seznámil Gustav Meyrink. To, co jej zajímá, „je ono pozvedání padlého člověka nazpět k Bohu, dosažení původní důstojnosti člověka, stručně řečeno: reintegrace.“ Předložil rovněž i historický dokument o zasvěcení Gustava Meyrinka do Martinistického řádu a založení lóže „U Modré hvězdy“. GM v buřince je pozoruhodná fotografie. Doplňuje ho dopis Adolfa barona Leonhardiho o zasvěcení XMR/13 = Gustav Meyer. Petr Kalač prošel archivy a vynesl na světlo Boží informace o Hvězdě záhrobní, prvním českém okultním časopise pro spiritismus a vědy příbuzné, který vyšel v prvním čísle 15 listopadu 1894. Spolu s Damiánem Smolkou také sesbírali dosud neznámá fakta o Bratrstvu Bílé Lóže, Českých Iluminátech, Neznámých Samaritánech, rosekruciánech a martinistech. Rabanus Maurus: De laudibus sanctae Crucis Zoroastrova proroctví jsou přepisem dosud nepublikovaného rukopisu Petra Klímy-Touška a Karla Kiesewettera. Hýkaví čtyřnožci byli v tomto čísle na pořadu dne. Nejprve je to Jindřich Veselý se svým článkem O meziříčí a o slově oslově, jsoucí zlomky a troskami jednoho z legie nedokončených eschatologických traktátů, a druhým „íá!“ pak Sanův Odpůrce aneb O poznání oslice Bilámovy. 12 LINGUA SANCTA: AUCTAQUE FORMA FUGA EST 13 EKONOMICKÉ ASPEKTY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY Ekonomické aspekty druhé světové války Ondřej Lesák nás zasvětil do chymické řeči Periodické tabulky prvků – opomenuté podoby jazyka posvátné geometrie a došel až k planetárním korespondencím kovů. Jan Schneider I samotná nakladatelka, Zuzana Zadrobílková, smočila pero a vešla mezi Krakonoše a lyžníky přiblížením korespondence mezi Josefem Alešem-Lyžcem a jeho synem Josefem Váchalem v článku Máš-li rád ďábly a ďábelníky, bav se s nimi barvou a rydlem! Budou tací, kteří budou varovat: ”Nepodléhejte konspiračním teoriím!”. My se však nebudeme zabývat konspiračními teoriemi, nýbrž konspirační praxí. Přesně podle rady, kterou dostali významní badatelé John Loftus a Mark Aarons od jakéhosi amerického zpravodajce: Kašlete na ideologii. Sledujte peníze. Podobně učinil kandidát na post velvyslance v ČR Norman Eisen, když spoluzaložil neziskovou organizaci Center for Responsive Politics pro sledování toků peněz v americké politice. Patří k němu i Dopis Josefu Váchalovi psaný ve dnech 1.-4. 10. 1911 Josefem Alešem-Lyžcem. Otto Štemberka a kol. připravili Zprávu o Vlaších Christiana Gottlieba Lehmanna z roku 1764. Setkání s Rafałem T. Prinkem – Andreas Orthelius a jeho komentář k Sendivogiovi – není pro v alchymii zběhlé čtenáře první. V roce 2004 vyšel svazek 6 alchymistické knižnice Trigonu: Michael Sendivogius a jeho následníci, v němž byly traktáty Rafała T. Prinkeho i Michaela Sendivogia (viz Rybička zdrželík v našem filosofickém moři). Doplňkem pak jest samotný Ortheliův Komentář k Sendivogiovu spisu Novum lumen chymicum. Na rozdíl od mazlavých až kluzkých debat o ideologických aspektech druhé světové války je totiž zpočátku téměř úlevné se zabývat neoddiskutovatelnými materiálními stopami minulých dějů. Úlevu však často vystřídá úděs, když ty stopy začnou promlouvat. Právě proto, že to nejsou hladké ideologické řečičky, ale důkazy ”na tvrdo”. Není divu, že se jim mnozí radši vyhýbají, protože na klidném spánku nepřidávají. Je to však konečně bádání čestné a důstojné a hodnotné. Obvyklé logoidní recenze najdete od strany 123. Celé číslo provázely básně Tomáše Vondrovice. A závěrečné pozdravení vám dají 4 andělé z díla O cherubech a serafech, vepsaných do kříže, a jejich významu, jehož autorem jest Rabanus Maurus a které obsahuje 28 tzv. mřížkových básní (carmina cancellata), jejichž osu tvoří kříž (srv. O slávě sv. Kříže). Do každé je vkreslena figura, jejíž kontura dává vlastní autonomní text, a jsou takto modlitbou i cvičením, neboť skrývají numerickou symboliku, kterou básník „stvořil“ osobitý „univerzální jazyk“, spojující číslo, obraz a slovo do jednoho celku. Svaté křížovky. Není bis jako bis K rozplétání složitějších dějů je dobré se vystříhat náhodných jednotlivostí, a snažit se najít místa, v nichž se sledované děje vyskytují nenahodile a koncentrovaně. Pro finanční transakce jsou těmi neuralgickými body zejména banky, jako vrcholné finanční instituce. Začněme tedy tou nejpozoruhodnější z nich. Abychom s Vejmluvou a Janem Blažejem promlouvali lingua sancta, k tomu nám dopomáhej Bůh. Amen. Mluvě o ekonomickém pozadí druhé světové války, nutně narazíme na BIS, která hrála nejen v jejím průběhu extrémně významnou roli. Není to však Bezpečnostní informační služba, zdroj:http://www.okultura.cz/WordPress/?p=9650#more-9650 14 EKONOMICKÉ ASPEKTY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY nýbrž Banka pro mezinárodní vyrovnávací platby (Bank for International Settlements), sídlící v Basileji. Založena byla v roce 1930, v rámci tzv. Youngova plánu (splácení německých reparací po I. světové válce). Do jejího čela byli jmenováni zástupci vítězných velmocí a Německa. BIS fungovala jako banka a vykazovala zisky. Dividendy pak převáděla na konta svých zakladatelů (Bank of England, Říšská banka, Belgická, Italská a Francouzská centrální banka, First National NY, First National Chicago, J. P. Morgan, Bank of Japan). Není od věci si je zapamatovat. Youngův plán byl zřejmým začátkem masivních americkoněmeckých finančních transakcí. Zaškrcené německé hospodářství nebylo schopno splácet reparace. Německo si na ně tedy půjčilo z Ameriky, zejména prostřednictvím firmy Sullivan & Cromwell. Ta zařizovala nejprve prodej německých dluhopisů, posléze i americké investice do Německa. Německo tak zaplatilo reparace Francii a Británii, o to větší pohledávky však vznikly v USA. Ty byly tak úspěšně v Německu kapitalizovány, že rozpoutaly přímo investiční smršť. Za druhou polovinu 20. let to údajně bylo 1,5 miliardy dolarů! Takový odliv volného amerického kapitálu svým dílem dokonce přispěl ke krachu na burze a následné hospodářské krizi na straně jedné, a na straně druhé pak k rozhodujícímu rozmachu nacionálního socialismu, se všemi důsledky. Profit über alles Začala II. světová válka a BIS fungovala dál. Příslušník NSDAP Paul Hechler byl ředitelem banky, Američan Thomas H. McKittrick jejím prezidentem. V BIS se tak zhmotnil poněkud šílený princip (zlaté pravidlo mezinárodního kapitálu), že i v době války musí být otevřené finanční kanály. Přes BIS platili nacisté celou válku úroky ze svých dluhopisů, procházely tudy dividendy z předválečných investic. A kromě jiného, právě přes BIS nacisté ukradli české zlato, které jim hanebně vydala Bank of England. Na německé straně byl v té době klíčovou figurou prezident Říšské banky a ministr financí Hjalmar Schacht, kterého vysoce respektovaly západoevropské a americké finanční trhy. Schacht z Hitlerova popudu neustále žádal o další americké a anglické půjčky a dostával je. Ford a General Motors tak pomohli prostřednictvím svých pobočných závodů v Německu vybudovat motorizované útvary, a J. P. Morgan Göringovo letectvo (a ještě po celou válku financoval výrobu letadel Focke Wulf). IG Farben byl kapitálově propojen se Standard Oil který zásoboval německé letectvo benzínem a mazadly. Prezident BIS Thomas H. McKittrick byl zřejmě nikoliv náhodou velmi dobrým přítelem zpravodajského důstojníka Allena Dullese, ”zakrytého” funkcí amerického velvyslance v Bernu (po válce byl ředitelem CIA). Allen spolu se svým bratrem Johnem Fosterem Dullesem byli před válkou partnery zmíněné právnické firmy Sullivan & Cromwell, jejímž prostřednictvím byly 15 EKONOMICKÉ ASPEKTY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY prováděny ony masivní investice do německého průmyslu. V době války John Foster Dulles poskytoval právní služby pro BIS v New Yorku. Po britském vyhlášení války Německu v roce 1939 vyplnili vzniklou mezeru na německém trhu američtí obchodníci. Budoucí ministr zahraničí John Foster Dulles se stal členem správní rady IG Farben, jeho bratr Allen byl ve správní radě Schröder Bank, spolu se zástupcem SS. systém Třetí říše až do prosince 1941, kdy Amerika vstoupila do války s Německem. Pro působení v Generálním Gouvermentu, což byl zbytek okupovaného polského území, založila IBM speciální pobočku nazvanou ”Watson Business Machines”, která pronajala říšské železnici počítací stroje a vyvinula speciální programy pro řízení říšské železnice. V tiskárně v Rymarské ulici č. 6, hned naproti varšavskému ghettu, tato pobočka vyrobila několik milionů příslušných děrných štítků. Toto tedy byla náplň činnosti Watson Business Machines, varšavské, nikoli Dehomagu, tedy německé pobočky IBM. Tento rozdíl je důležitý. IBM se totiž neustále brání poukazem na ztrátu kontroly nad svou německou pobočkou Dehomag. ”Jednoho rána v květnu 1944, zatímco mladí Američané umírali na italském pobřeží, přišel do svého úřadu uhlazený gentleman Thomas H. McKittrick, americký prezident nacisty kontrolované basilejské Bank for International Settlements, aby se svými německými, japonskými, britskými a americkými spolupracovníky projednal důležitou otázku 378 miliónů dolarů ve zlatě, které v době po Pearl Harboru poslali nacisté do BIS, aby byly jejich vůdcům k dispozici po válce. Toto zlato bylo ukradeno státním bankám v Československu, Rakousku, Holandsku a Belgii, a roztaveno spolu se zlatými zuby a dalšími zlatými předměty, až po snubní prsteny zavražděných Židů.” (Takto začíná kniha Charlese Highama ”Trading with the enemy”. Zřejmě netřeba doporučovat.) Watson Business Machines dostaly po americkém vstupu do války za správce oddaného nacistu Hermanna Fellingera, který zachoval původní tým zaměstnanců a manažerů a udržoval firmu produktivní pro Říši a ziskovou pro IBM. Dividendy z činnosti Watson Business Machines byly vypláceny IBM přes ženevskou pobočku IBM. Po válce IBM dostala navráceny zpět všechny své polské zisky a stroje. Není počítání jako počítání Opel blitz Jiný významný badatel na tomto poli, Edwin Black, věnuje mnoho záslužné péče objasnění role IBM na tzv. ”konečném řešení”. Došel k závěru, že IBM produkovala technologická řešení, která Hitlerovi reálně umožnila urychlit klíčové aspekty perzekuce Židů, homosexuálů, Svědků Jehovových a dalších lidí, považovaných nacisty za nepřátele. General Motors koupil automobilku Opel v roce 1929 a vlastnil ji nepřetržitě 80 let. Ředitel GM Alfred Sloan od prvních týdnů Třetí říše pomáhal změnit koňmi taženou německou armádu na motorizovanou. GM podle charakteru výroby velmi přesně věděl, na jakou válku se Německo připravuje: Opel vyráběl nákladní vozy Blitz pro Blitzkrieg. GM dokonce těsně před napadením Polska přesunul ohromné sklady náhradních dílů pro vozy Blizt těsně k polským hranicím. Dividendy byly prý pravidelně vypláceny. To na rozdíl od kolínské pobočky Forda, nad níž mateřská společnost za války ztratila vliv a z jejíž činnosti údajně po celou válku neviděla ani pfennig. Nevyplacené divi- Po napadení Polska nacisté anektovali jeho severozápadní část. V ní se IBM angažovala prostřednictvím své německé pobočky Dehomag (Deutsche Hollerith Maschinen Gesellschaft), především v oblasti systematizování platů v slezských uhelných dolech a těžkém průmyslu. IBM přímo obsluhovala logistický 16 EKONOMICKÉ ASPEKTY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY dendy ovšem nacistická správa investovala do růstu pobočky, která po válce připadla opět mateřské firmě. Chraň někoho ruka páně ovšem vykládat, že Ford vydělal na válce! Ještě nějaké další otázky? Bush a osvětim V roce 1924 byla v New Yorku založena firma The Union Banking Corporation (UBC). Jejím výkonným ředitelem se stal Prescott Bush (otec G. Bushe). Zabýval se veškerými obchodními transakcemi ve vztahu k Německu. Posléze UBC získala Thyssenovu a Flickovu Consolidated Silesian Steel Corporation. Tak se stalo, že část otrockých prací v Polsku byla řízena Prescottem Bushem, neboť Consolidated Silesian Steel Corporation, později přejmenovaná na Silesian American Corporation, byla jednou ze třiceti společností, do nichž byli na práci dováženi vězni z nedalekého koncentračního tábora Osvětim. Prescott Bush byl obviněn na základě zákona Trading with the Enemy Act a byly zablokovány všechny akcie UBC. Ďáblův advokát však opět americké vládě vysvětlil, že případné trestní stíhání tohoto druhu by mohlo podrýt veřejný pořádek i válečnou morálku, a americkým chlapcům by se obtížně rukovalo do války, kdyby věděli, že část zisků z německého zbrojního průmyslu proudí do kapes některým jejich ”spoluobčanům”. Standard farben Rockefellerova firma Standard Oil (kapitálově propojená s IG Farben) prodala v letech 1939-1940 nacistům 500 tun tetraetylu (přísada do leteckého benzínu, díky níž byla Luftwaffe schopna bombardovat Anglii). Hermann Göring zaplatil jedenáct milionů dolarů Standard Oil za užívací práva k rumunským ropným polím. Standard Oil chtěl v roce 1941 převést svou maďarskou pobočku na IG Farben (nestalo se tak pouze díky zásahu amerického ministerstva financí). V témže roce dostali američtí zpravodajci informaci, že pobočka Standard Oil, sídlící na ostrově Aruba (Nizozemské Antily), dodává nacistům přes Španělsko ropu. Její lodi měly imunitu zajištěnu náměstkem ministra obrany Jamesem Forrestalem. Ministr vnitra Harold Ickes chtěl tento obchod zrušit s poukazem na platný Trading with the Enemy Act z 13. prosince 1941. To byla poslední věc, o kterou se jako ministr pokusil. Nevinné švýcarsko Toto je bohužel nevyčerpatelné téma. Podle Jeana Zieglera (Židovské zlato, Švýcaři a smrt) dorazilo v letech 1939-1945 z Německa do bernských bankovních sejfů zlato v hodnotě 1,7 mld švýcarských franků (zhruba 1/3 celkové světové produkce za tu dobu). V tom není započteno ukradené zlato, soukromě uložené příslušníky SS a dalšími osobami. Ale nebyl sám, kdo měl srdce a svědomí. V roce 1942 chtěl zástupce generálního prokurátora Truman Arnold zahájit stíhání Standard Oil pro činnost proti zájmům státu. Standard Oil však rychle vysvětlila vládě, že válečné úsilí závisí na dodávkách její ropy a ty by se mohly zastavit. Podobně bratři Dullesové zase pohrůžkou, že zastaví dodávky ropy do Británie, zabránili zveřejnění svých vztahů s IG Farben. A karavana táhla dál. Zlato se pralo v trojúhelníkových obchodech. Říše prodala do Švýcarska zlato. Obdržela franky, za něž nakoupila z Turecka, Portugalska, Švédska, Španělska a dalších zemí strategické suroviny. Zmíněné země pak za utržené franky odkoupily ze Švýcarska (ono) zlato, coby běžný nákup švýcarského zlata, ”který jim nikdo nemůže vyčítat”. Ve stejném roce popsal budoucí prezident Spojených států, tehdejší senátor Harry Truman, chování Rockefellera a jeho firem jako velezrádné. Vše, co se mu podařilo, bylo v souhrnu několik měsíců přerušených dodávek, jinak dodávala Standard Oil of New Jersey nacistům ropu po celou válku. 17 EKONOMICKÉ ASPEKTY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY A na konci války výše nesplacených švýcarských vyrovnávacích úvěrů, ”nezištně” poskytnutých Německu, přesahovala jednu miliardu švýcarských franků. Tomu se říká neutralita! však mělo zájem udržet dobré (zejména finanční) vztahy se Švýcarskem, bylo ochotné za zestátněné majetky zaplatit odškodné, avšak nemělo na to finanční prostředky. Proto bylo formou výměny tajných dopisů mezi zástupci obou zemí dojednáno, že švýcarská vláda pomůže odblokovat ”spící konta” polských občanů, především židů (těch bylo jen v Polsku vyvražděno na 3 milióny!), a prostředky ze spících kont pošle do varšavské centrální banky. Polská strana se stejnou formou zavázala poslat odškodné za zestátněný majetek na konto, které švýcarská národní banka za tímto účelem otevřela v polské národní bance ve Varšavě. Pointa? Jen v dubnu 1945 přijaly argentinské pojišťovací společnosti, banky, poručnické společnosti, správci majetku a obchodní domy jmění pocházející z kořisti nacistů, v hodnotě přibližně jedné miliardy dolarů. Kde se to jmění celou dobu hřálo? Chladnokrevné svinstvo Pointa byla v tom, že švýcarská vláda prostředky z odblokovaných spících kont polských občanů ve Švýcarsku ”nedopatřením” nedoprovodila jmenným seznamem, komu tyto prostředky patří. Tím pádem Poláci tyto prostředky nemohli vyplatit, neboť nevěděli komu, a mohli je použít na odškodné za zestátněné majetky švýcarských občanů v Polsku, jejichž detailní seznam švýcarská vláda přiložit tentokráte nezapomněla. Po dohodě s Polskem uzavřel Bern podobnou dohodu s Maďarskem. Právnicky a ekonomicky lze popsat poválečné ”chladné znárodňování” v některých východoevropských zemích takto: Země byly zničené válkou, po níž si i Stalin odvezl svou kořist, a potřebovaly bankovní úvěry a přístup na mezinárodní finanční trh. Švýcaři naopak požadovali odškodnění za vyvlastněné majetky v těchto zemích. Východoevropské státy by Švýcary odškodnily rády, ale neměly peníze. Bern našel smluvní řešení, v němž se zavázal, že požádá švýcarské banky, aby zlikvidovaly spící účty osob z příslušné smluvní země a tyto prostředky převedly do smluvní země. Pointa a současnost Švýcarské soukromé banky poslechly tohoto zcela protiprávního pokynu, neboť většinou patřily k těm, které byly poškozeny zestátňováním. Peníze převedly do smluvní země, opět bez jakéhokoliv právního základu, navíc při zcela zjevném porušení bankovního tajemství, jindy ve Švýcarsku tak svatého a nedotknutelného. Jakmile východoevropským státům přistály tyto prostředky ze švýcarských státem vykradených spících kont do zlopověstných bankovních ”schránek hanby”, obratem vyplatily vyvlastněným Švýcarům odškodné, pěkně ve valutách. Není divu, že ex-prezident Říšské banky Hjalmar Schacht mohl před norimberským tribunálem dávat najevo svoji převahu: chtějí-li ho soudit, musí soudit i britské a americké společnosti, že pomohly vyzbrojit Německo. Schacht byl skutečně osvobozen a propuštěn. I ostatní šéfové německého průmyslu byli na nátlak Washingtonu ochráněni před tribunálem; byli postaveni před místní soudy, které byly svěřeny americkým soudcům a ti se řídili precedentním rozhodnutím norimberského tribunálu ohledně Schachta. Evidentně kvůli nebezpečí, že by se průmyslníci v ostře sledovaných procesech mohli ”zbytečně rozpovídat”. (Současné politické elity o tom vědí své. Tak málo se svět mění.) Tak proběhlo dvojstranné švýcarsko-polské vyrovnání (1949). Polští komunisté zestátnili švýcarské podniky, konta, pohledávky, zemědělské podniky a další švýcarské majetky v celkové výši kolem 53 miliónů švýcarských franků. Polsko 18 VÁLKA V SÝRII: ISLÁMSKÝ STÁT JE DŮSLEDKEM ZAVÁDĚNÍ DEMOKRACIE Aniž bychom se dotkli další, převelice citlivé problematiky ”ukradeného umění”, můžeme konstatovat, že druhou světovou válku je možno hospodářsky charakterizovat jako obrovský byznys, kdy mnozí profitovali z obou stran konfliktu. Majetkoprávně šlo o loupež rozsahu již globálního (otázka japonského ”špinavého zlata”), podvod, zneužití informací, zneužití pravomocí, obchod s nepřítelem atd. Ohromné jmění bylo přes Švýcarsko a Vatikán přesunuto do ”klidných zón”, ponejvíce diktátorských, kde bylo zaručeno, že nikoho ani nenapadne se ptát po původu majetku. Z hlediska etického se pak o válce co do jejího ekonomického pozadí nic publikovatelného napsat nedá. Mají tyto skutečnosti vliv na současné dění? Nesporně přímo ovlivnily těsně poválečné děje. Poté jejich vliv (z tohoto pohledu naštěstí) částečně zmrazila studená válka. V současnosti se však vede nápadně mnoho ”hladkých” propagandistických řečí o proběhnuvších dějích, relativizuje se i nos mezi očima, a stavěním komunismu na roveň s nacismem se efektivně gumuje (popírá) šoa, jež je naopak jejich téměř základním referenčním rozdílem. Čemu může sloužit ono postupné vyviňování nacismu, zejména poukazováním na to, že ”již tehdy chránil Evropu před bolševismem”? Nejde o skrytý počátek rehabilitace nacismu? Válka v Sýrii: Islámský stát je důsledkem zavádění demokracie Bývalý policejní prezident Stanislav Novotný v rozhovoru reflektuje svou cestu do Sýrie před třemi lety: „Řada politiků začíná potichu uznávat, že arabské jaro se proměnilo spíše v arabskou zimu.“ Námitku, že se zde dostáváme do oblasti ”konspiračních teorií”, rázně vrátíme zpět na zem. Vyviňování nacismu může být totiž jednou z důležitých součástí legalizace oněch ulitých majetků. Proto je třeba sledovat stopu peněz, abychom měli šanci zjistit, co se vlastně děje. Ze zpětného pohledu je postoj Evropy k syrské krizi neomluvitelný a trestuhodný, protože kritické informace byly před třemi lety, kdy bývalý policejní prezident Stanislav Novotný navštívil Sýrii, k dispozici. Nikdo z hlavních evropských politiků je ale nechtěl vzít na vědomí, natož se podle nich řídit. Byly potlačeny přístupem politicky a aliančně konformním, který je nejen špatnou vizitkou zahraniční politiky, ale především velmi špatným základem pro hledání jakéhokoliv důstojného řešení. zdroj:http://zidovskelisty.blog.cz/1012/ekonomicke-aspektydruhe-svetove-valky Stanislav Novotný mimo jiné říká: „Nechci idealizovat Asadův režim, ale od počátku bylo zjevné, že to, co přišlo s občanskou válkou a to, co by mohlo přijít po ní, kdyby vyhrála ozbrojená ,opozice‘, znamená peklo na zemi. A naše ,civilizace‘, pod záminkou demokratizace, podpořila rozklad toho, co nějak fun19 VÁLKA V SÝRII: ISLÁMSKÝ STÁT JE DŮSLEDKEM ZAVÁDĚNÍ DEMOKRACIE govalo, a kde i při různých omezeních mohli v relativním klidu vedle sebe žít zejména křesťané, umírnění sunnité, šíité a další náboženské skupiny slavné syrské mozaiky.“ ČESKÁ POZICE: V roce 2012 jste byl v Sýrii, a vrátil jste se s pochmurným poznáním. Můžete ho stručně shrnout? NOVOTNÝ: Podnikli jsme ve dvoučlenné delegaci cestu do Sýrie, abychom se setkali s většinou nejvýznamnějších místních náboženských představitelů. Chtěli jsme vědět, co se v Sýrii opravdu děje. Vedla nás nedůvěra v objektivitu nejen našich médií a informace o masakrování místních křesťanských komunit. A také jsme chtěli vědět, dá-li se něco pro tyto lidi reálně udělat. Poznání předčilo očekávání. Nechci idealizovat Asadův režim, ale od počátku bylo zjevné, že to, co přišlo s občanskou válkou a to, co by mohlo přijít po ní, kdyby vyhrála ozbrojená „opozice“, znamená peklo na zemi. A naše „civilizace“, pod záminkou demokratizace, podpořila rozklad toho, co nějak fungovalo, a kde i při různých omezeních mohli v relativním klidu vedle sebe žít zejména křesťané, umírnění sunnité, šíité a další náboženské skupiny slavné syrské mozaiky. Bořit je snadné. mediální popmusic ovšem byl boj s ním, a to za každou cenu. Lidi z toho mocenského zápasu nějak vypadli. Uvědomovali jsme si, že akcentování boje s autoritativním syrským režimem pomáhá zakrývat fakt, že posilování radikálů nutně povede k vyhnání, popřípadě k nebezpečí fyzické likvidace tehdy ještě zhruba 1,5 milionu křesťanů, tedy těch, jež jsou nám kulturně nejblíže. Byli jsme svědky neskutečných mediálních manipulací. Byli jsme na místech, jež měla být například dle Reuters či BBC v plamenech, ale nic se tam nedělo. Dospěli jsme nakonec k závěru, že nejlepší pomocí bude umožnit autentický přenos informací do našeho prostředí, abychom vysvětlili, co se opravdu v Sýrii děje, a aby svobodní novináři mohli zaujímat fundovanější postoje a vysvětlovat, v čem je naše politika chybná. Hromadné vyvražďování křesťanských vesnic hordami radikálů nestálo naopak za podstatnou zmínku ve světových médiích. Věřící nás před kostelem se slzami v očích prosili, abychom vyřídili v Evropě, že Západ podporuje špatnou stranu a že sankce poškozují především obyčejné lidi. A to byly často i postoje kritiků syrského prezidenta Bašára Asada. Ústředním tématem Pozvali jsme představitele náboženských skupin do Prahy na diskusi o mezináboženském soužití v reálných syrských podmínkách s tím, že se přímo s veřejností podělí o své zkušenosti. Pozvání rádi přijali. Na takovou akci je však třeba nemálo prostředků, ale tehdy měli potenciální sponzoři obavy, že by mohli vybočit ze správné politické linie. Proto jsme se omezili 20 Uvědomovali jsme si, že akcentování boje s autoritativním syrským režimem pomáhá zakrývat fakt, že posilování radikálů nutně povede k vyhnání, popřípadě k nebezpečí fyzické likvidace tehdy ještě zhruba 1,5 milionu křesťanů VÁLKA V SÝRII: ISLÁMSKÝ STÁT JE DŮSLEDKEM ZAVÁDĚNÍ DEMOKRACIE pouze na předávání poznatků všude, kde jsme mohli. Dnes zájem o spolupráci roste. lámského ráje na zemi. Hlavním spojencem Západu je tedy stát, který zásadním způsobem radikalizuje islamisty. Jordánsko je pouze hříčkou v rukách mocností. ČESKÁ POZICE: Jak se situace v Sýrii vyvinula? Eskalace slouží válce, která slouží bankéřům. Při současné technologické převaze USA je možné zlikvidovat Islámský stát rychle, ale to by nebyl ten správný byznys. Je přece zábavné pozorovat vzájemné vyvražďování, Evropu svíjející se v křečích pod náporem uprchlíků a děsit Evropany i Američany tím, že si opět odkrojí z osobní svobody a zaplatí za americké zbraně. A zároveň obchodovat s uhlovodíky. Kupovat ropu pod cenou od banditů a vytvářet jim tím finanční zázemí a současně s nimi bojovat. NOVOTNÝ: Zorganizoval se zde Islámský stát (IS), jehož vznik podpořil západní způsob politiky. Hekatomby mrtvých, země v troskách, miliony uprchlíků na hranicích Evropy. Dnes se karta sice pomalu obrací a i řada politiků začíná potichu uznávat, že arabské jaro se proměnilo spíše v arabskou zimu, ale mrtvých i běženců mohlo být mnohem méně, kdyby se političtí představitelé naší civilizace nepletli do života jiných kultur. ČESKÁ POZICE: S tím souvisí aktuálně ožehavý problém přijetí syrských uprchlíků. Eskalace slouží válce, která slouží bankéřům. Při současné technologické převaze USA je možné zlikvidovat Islámský stát rychle, ale to by nebyl ten správný byznys. ČESKÁ POZICE: Jak takticky postupovat proti IS? Vojensky, s fanfárami, nebo diskrétně policejně a zpravodajsky? Jakou roli hraje veřejné mínění – a jak je ovlivňováno propagandou a současně i civilními oběťmi? NOVOTNÝ: Dnes je třeba rozumět situaci, takže kvalifikovaná a konkrétní diskuse v Česku je nutná, ale pokud chce náš stát pomáhat, pak především přímo na místě, a to těm nejbližším – křesťanům –, kteří naši licoměrnost odskákali nejvíce. Jinak zemí spoluodpovědných zvýšenou měrou za humanitární katastrofu zbývá na Blízkém východě a v Euramerice dost. NOVOTNÝ: Nejméně špatným řešením by byla podpora současných vlád v regionu s tím, že za likvidaci teroristů a následné vládnutí na území svých států odpovídají. K všestranné pomoci a odpovědnosti za současný stav by se měly přihlásit především USA, Saúdská Arábie, Katar, Turecko, Francie a Velká Británie. K tomu se však neschyluje. Sociální inženýrství typu vy přijmete deset tisíc, sousedé sto tisíc, naprosto odmítám. Není nutné, abychom programově ničili umělým stěhováním národů vztahy uvnitř vlastní země. Navíc musíme trvat na tom, že o tom, kdo bude u nás žít, rozhodujeme my sami, nikoli Brusel. Budeme se muset vyrovnat se spontánním přistěhovalectvím, což nám dá ještě hodně zabrat. Jeden americký přítel, emeritní děkan teologického semináře, mi vyprávěl, jak Američané vyřeší jednou provždy balkánské problémy. Já se mu naopak snažil vysvětlit, jak jsou etnické a náboženské vztahy v oblasti historicky komplikované a že kromě sebevědomí, je nutná také elementární znalost. Soustředěně poslouchal a pak pravil: to je příliš složité, zavedeme tam demokracii. ČESKÁ POZICE: Jak se v regionu, konkrétně v Sýrii, může projevit zvýšené napětí mezi Jordánskem a IS po vzájemných exekucích zajatých osob? Jak hodnotíte jordánskou reakci – bylo možné v té chvíli udělat něco jiného? Komu eskalace slouží? A tak zavádějí a zavádějí a na miliony mrtvých nehledí. A právě toho jsme svědky v Sýrii a Iráku. Islámský stát je důsledkem zavádění demokracie. NOVOTNÝ: Jordánsko je především pod kontrolou USA a Saúdské Arábie a v regionu se to ví. Už to by mělo přemýšlivým lidem hodně napovědět. Islámský stát podporují mimo jiné a zejména Saúdové, kteří zároveň staví zeď proti uprchlíkům z is21 Sociální inženýrství typu vy přijmete deset tisíc, sousedé sto tisíc, naprosto odmítám. Není nutné, abychom programově ničili umělým stěhováním národů vztahy uvnitř vlastní země. Nejméně špatným řešením by byla podpora současných vlád v regionu s tím, že za likvidaci teroristů a následné vládnutí na území svých států odpovídají VÁCLAV CÍLEK A SPOL.: NĚCO SE MUSELO STÁT ČESKÁ POZICE: Co se týče strategie boje proti IS, je možné předpokládat, že se znesvářené troja možná i víceúhelníky zracionalizují a stanoví si IS jako prioritu, s tím, že všechny strany, bojující proti němu, ustanou v bojích mezi sebou? Myslím tím na střet syrsko-americký, nebo turecko-kurdský, při mnoha dalších eventualitách. Co vše ještě hraje či může hrát roli? NOVOTNÝ: Kdekdo ze zúčastněných si přeje završit rozpad Sýrie a Iráku a profitovat ze zmaru, Západ by mohl alespoň jednou velkoryse říci: vraťme vše k normálu a po likvidaci IS, kdy sjednotíme síly, budeme jednat o etnických a náboženských požadavcích z hlediska speciálních statusů v dnešních státních útvarech. zdroj:http://ceskapozice.lidovky.cz/valka-v-syriiislamsky-stat-je-dusledkem-zavadeni-demokraciep53-/tema.aspx?c=A150216_160413_pozice-tema_lube val respektované české sociology, filosofy, publicisty, psychology, historiky, přírodovědce, i další autory, kteří se zabývají vyhlídkami na život v dočasném chaosu, mj. Miroslava Bártu, Václava Bělohradského, Petra Druláka, Vladimíru Dvořákovou, Cyrila Höschla, Petra Hrušku, Jana Kellera, Jeronýma Klimeše, Stanislava Komárka, Václava Moravce, Jiřího Přibáně, Jana Sokola, Ondřeje Šteffla či výtvarníky Veroniku Bromovou, Františka Skálu a Jiřího Slívu. Václav Cílek a spol.: Něco se muselo stát „Nevíme, co bude tmelit budoucí společnost, ale jsme si vědomi toho, že cement současného světa se drolí. Díváme se kolem sebe a máme pocit, že neexistuje nějaký určitý směr, kudy se lidé, politické strany či celé komunity pohybují, ale že chvíli jdeme někam, a pak poslušni spíš okamžiku než nějakého cíle zase jinam. Doba už je taková, ale přesto potřebujeme porozumět tomu, kde jsme, a pokoušíme se odhadnout, kam jdeme.” Ukázky z knihy: Oplakávání doby Tolik Václav Cílek o poslání knihy Něco se muselo stát, kterou vydává nakladatelství Novela bohemica. Období velkého ekonomického rozvoje v letech zhruba 1960–2008 bylo svým způsobem válečným tažením, které mělo a má své vítěze a své mrtvé. A dokonce se může stát, že kolo Fortuny, či prosté jin-jangové střídání časů udělá z Cílek v ní – jako editor a (spolu) autor – navazuje na úspěšnou knihu Tři svíce za budoucnost. Ke spolupráci znovu přiz22 VÁCLAV CÍLEK A SPOL.: NĚCO SE MUSELO STÁT vítězů nové poražené. Zvítězili lidé, prosperita, demokracie, konsumerismus a pohodlí. Na straně mrtvých a poražených je značný kus světového lesa, většina korálových útesů, mnoho zanikajících druhů rostlin a zvířat, zemědělská půda a krajina. Vždyť jen následkem eroze půdy bylo od druhé světové války opuštěno 430 milionů hektarů půdy, tedy oblast o rozloze Indie, která mohla uživit miliardu lidí. Minulá doba vlastně byla – bráno z mimolidského hlediska – masakrem. A my jej pohodlně a s úsměvem přežili, byť s nějakými psychologickými ztrátami. To, co jsme jako civilizace udělali, je pravděpodobně hrozivé. Robert Jay Lifton v knize Smrt v životě píše, že žádná zkušenost přežití se neobejde bez pocitu viny. Jonathan Shay se v básni Achilles ve Vietnamu vrací do válečných let: Kdo oplakal naše mrtvé? A jakou cenu měly ty slzy? Kdo umyl mrtvá těla a připravil je ke spálení? Psycholog Wilfred Bion (Cogitations, 1994) říká, že neschopnost správně pohřbít mrtvé svědčí o vážném rozkladu společnosti. Shierry Nicholsenová (The Love of Nature and the End of the World, 2003) předpokládá, že tradiční pohřeb, ukázání mrtvého těla, oplakávání, úlitba a lítost zabraňují bludnému kruhu, kterým prochází mnoho válečných veteránů. Je to směsice viny za to, že člověk přežil, velkého vzteku na všechny a na všechno a jím doprovázená emoční apatie podobná smrti veškerých citů (emotional deathness). Správné, „antické” oplakání mrtvých umožňujedalší život, umožňuje něco, čemu Thomas Berry (The Dream of Earth, 1988) říká společný sen. Zatím nám však ani nedošlo, že jsme ve válce světů, a ta dosud neskončila. Myšlenka ztráty, lítosti a oplakávání – pokud ji rázně a hloupě nezaženeme – pravděpodobně dostaví až v okamžiku viditelných klimatických či sociálních změn či v době, kdy nedosáhneme na žádnou konstruktivní vizi budoucnosti, protože budeme uvězněni v kruhu zloby a apatie. Psychické cykly v dějinách Vídeňský židovský intelektuál (jak jinak!) Hermann Broch (1886–1951) je u nás znám hlavně jako spisovatel románů Náměsíčníci a Smrt Vergiliova, ale kromě nich se věnoval zejména umění a filosofii dějin. V obsáhlé, do češtiny teprve nedávno přeložené monografii Teorie masového šílenství (překlad Milan Váňa, Academia, Praha 2013) se zjednodušeně řečeno zabývá svojí zkušeností davu jako skupiny lidí, která v kruhu přechází od jedné formy šílenství do druhé. Pro tuto tezi hovoří zejména jeho životní zkušenost obou světových válek, ale i velké krize roku 1929 a příliš spotřebitelské Ameriky. Němci v té době byli pochopitelně šílení, ale Američané a Rusové rovněž. Dějinný psychický cyklus se podle Brocha odehrává v několika krocích. Nejprve vzniká nová, silná kultura, která má nějaké všeobecně sdílené hodnoty. Tyto hodnoty mají tak centrální a státotvorný význam, že jsou využity k politickým cílům, a to, co bývalo spíš nevyřčeným, skromným středem společnosti, se najednou stane čímsi velkým až obludným. Může to být třeba myšlenka socialismu nebo volného trhu. V tom okamžiku se atrofovaný systém začíná vlastní vahou a potřebou alternativy rozpadat a vytváří si svoji novou vnitřní i vnější realitu složenou ze střepin slavné minulosti i syrové současnosti. Proces dál pokračuje tříštěním hodnot provázeným šílenstvím rozervanosti a opět vzniká potřeba nějaké jedné velké tmelicí hodnoty. Vystoupit z tohoto cyklu je možné jen za použití racionality. Broch má v sobě něco z Marxe, Freuda, ale i z tradiční židovské kultury. Přesně rozeznává, že existuje iracionalita, která je nevědomá a často destruktivní, ale také iracionalita, která zesiluje rozumné stránky v člověku a společnosti. říká, že výsledkem racionality jsou pravdy a výsledkem správné iracionality jsou hodnoty. To odpovídá židovské i křesťanské tradici, podle které je rozum od Boha a také k němu směřuje. Pokud jste neviděli skvělý čtyřdílný dokument Adama Curtise Století vlastního já – The Century of Self (BBC), vyhledejte si ho, protože 23 VÁCLAV CÍLEK A SPOL.: NĚCO SE MUSELO STÁT stojí za to zhlédnout, aby si člověk ujasnil roli psychoanalýzy v politice a ekonomice 20. století. V dokumentu je psychoanalýza reprezentovaná Freudovým synovcem Edwardem Barneysem. Barneys byl zaměstnáván jak americkými koncerny, tak i vládou a CIA, aby psychologicky zdůvodnil třeba nakupování nebo vojenský zásah vůči Kostarice. Slavná byla např. jeho akce z dvacátých let, kdy učil ženy kouřit tím, že cigarety představoval jako „pochodně svobody”, takže americká žena se pak cítila vůči mužům silnější a nezávislejší. Značná část současné reklamy, která racionální názor mění na neracionální touhu po věci, má svůj původ ve Freudově pojetí individua, které je do značné míry ovládáno nepřiznanými a nereflektovanými tužbami a instinkty. „Správnou” a „nesprávnou” iracionalitu rozeznáme podle ovoce – ta první vede k řádu a smíru, ta druhá ke společenskému chaosu. Chaos je podle Brocha umocněn moderní rozervaností. Píše, že moderní život a zvláště život velkoměsta se málo hodí k tomu, aby se člověk zbavil rozervanosti. Můžeme si to ukázat na televizi, která na jedné straně ukazuje příklady spořádaného života a funkční politiky, ale na druhou stranu nás v celovečerním násilném filmu sytí protikladnými hodnotami či spíš anti-hodnotami, kde drogy, násilí a divný sex jsou něčím naprosto normálním. Televize je víc toxická než rádio. Moderní člověk tak žije v rozervanosti hodnot, tedy v duševní nejistotě, a pokud do této nejistoty ještě vpadne ekonomický zmatek, vyústí to v životní roztříštěnost a psychickou bídu. Část davu na toto rozervání reaguje „slastí z opozice”. Je-li totiž člověk vnitřně rozerván, vyhovuje mu, když je takový i veřejný život. Má pak pocit, že je vlastně normální, a to jej posiluje. Je to však síla bez pocitu štěstí. V tomto procesu se ztrácí zdravé právní cítění, při kterém právo pociťujeme jako prostředek k obnovení spravedlnosti, nikoli získání nějaké výhody, peněz nebo způsobu, jak přirozené spravedlnosti uniknout. Brochovým lékem na psychický cyklus šílenství je moudrost připomínající váhy, kdy na jedné misce je nutnost uskromnění a na druhé misce neustálé poznávání a učení se. A ještě jeden termín z této nes- nadné knihy bych rád uvedl – je to „privátní teologie burzy”, která je stižena iracionálním šílenstvím, když roste, a neuroticky paralyzována, když se propadá. Přestal jsem se divit, že jednou z nejslavnějších ekonomických knih poslední doby je Irrational Exuberance (2000, česky v překladu Radima Laníka pod názvem Investiční horečka, Grada, Praha 2010) od Roberta J. Shillera, v níž tento americký ekonom i po diskusích se svou ženou psycholožkou předvídá růst a příchod ekonomické krize. Vlastně mě neustále překvapuje, na kolik stop starého, dobrého vídeňského myšlení z doby před první světovou válkou neustále v současném světě narážíme. Možná se při řešení našich současných problémů nemusíme cítit jako chudí příbuzní kolegů z Princetonu nebo Harvardu, ale opřít se i o domácí tradici třeba z Kaliště, Příboru, Jičína či Brtnice a také o syntetické myšlení kdysi druhého největšího českého města – dobré macechy Vídně. Spirituální HDP Z čeho se rodí smutek a znepokojující krása přítomné doby? Sleduji lidi kolem sebe a mívám pocit, že se nemají o co opřít, že jen tak nějak vlají ve větru a od něčeho se odtrhli. Vnímám, že každá doba má své problémy, ale že této době schází nějaký základ. Pravděpodobně bychom jej uměli definovat z hlediska ekonomiky třeba tak, že neustále klesá počet lidí, kteří něco vyrábějí, kteří pracují rukama. Český statistický úřad ukazuje, že v roce 2005 pracovalo v zemědělství, průmyslu a stavebnictví 17 % obyvatel, zatímco dnes to je méně než 15 %. Když k tomuto počtu připočteme zaměstnance těch služeb, kteří něco hmatatelného produkují, železničáře a další dopravce, dostáváme se zhruba na 20 %. To znamená, že 80 % obyvatelstva jsou děti, penzisté, nezaměstnaní a lidé placení ze státního rozpočtu. Dvacet procent obyvatel země vytváří hmotnou a ekonomickou podstatu našeho národního hospodářství 24 VÁCLAV CÍLEK A SPOL.: NĚCO SE MUSELO STÁT a zbytek ji v podstatě přerozděluje. Není ohrožen nějaký ekonomický ukazatel, ale samotný materiální základ našeho českého světa. Nedivím se potom, že nějak nefunguje ani duchovní podstata světa. Pro mne vyrůstá jedno z druhého. Jan Sokol mne kdysi naučil, že věci, které nefungují v hmotném světě, nemohou fungovat ani v duchovním. Možná vymýšlíme nějaká zbytečná a k nezdaru odsouzená řešení, jak se vrátit ke kultuře a k náboženství. Třeba by prostě stačilo, kdybychom víc pracovali rukama. Před časem jsem navrhl paní režisérce Ljubě Václavové, že bychom mohli natočit film o bermudském trojúhelníku na Vysočině, kde se v prostoru někde mezi Tasovem, Petrkovem a Bítovem dějí vědecky nevysvětlitelné poetické události. Nebudu na tomto místě rozvádět, jak jsme putovali od hrobek rodiny Gustava Mahlera u Humpolce ke stárnoucím bratrům Reynkovým a pak do Staré říše k Julianě Jirousové či k záhnědě vlastnoručně sebrané Jakubem Demlem na zahradě tasovského domu a jak toto putování rázně i citlivě komentoval Jaroslav Med či Miloš Doležal. Dnes se přikláním k celkem jednoduchému řešení bermudského poetického trojúhelníku, jak jej kdysi navrhl Otokar Březina. Všichni tito tvůrci mají své nějaké rodné místo na tomto světě, ale kromě toho se narodili na věčnosti, a to v jednu chvíli a blízko sebe. Ivan Jirous, Vincenc Furch i Bohuslav Reynek se proto pravděpodobně zrodili v tu samou hodinu. V běžném životě měli různé názory, ale i tak odlišní lidé jako Nezval a Zahradníček cítili, že patří k sobě. Mahlerovy obří symfonie se podobají Březinovým vizím kosmických zástupů. Tvůrci poslušní nějaké hypnotické pravdy zaslechnuté ve snu pak jdou cestami všech jar a tichem všech nocí a navzájem si dávají bez ponížení nehotové dary. Pili z jednoho pramene. Mají společné dějiny. Myslím, že to bylo Březinovo světlo, které básníkům Vysočiny prosvětlilo tmavé, imaginativní kouty vlastní duše. Původ tohoto světla bych nejspíš hledal v krajině a u překladatelů bible kralické. Březina píše, že není možné, aby lidstvo nepochopilo, že současná globální ekonomika („posavadní hospodářství národů”) zna- mená ztrátu nejjemnějších radostí a ohrožení duchovní žně země, tedy něco jako pokles spirituálního HDP země. To je proces, který sice pozorujeme, ale ani my, ani Český statistický úřad jej neumíme metodicky uchopit. Březina píše v přechodné době mezi dlouhým 19. a krátkým 20. stoletím zhruba v letech 1895–1920. domnívá se, že stav dnešního (respektive tehdejšího) lidstva je docela jiný, než si myslíme, protože hodiny duší jdou mnohem rychleji než hodiny skutečnosti. Kupodivu i v této době vnímá ve snu o příštích staletích jinou a mnohem jasnější dobu, která teprve přijde. V temném pozadí všech našich myšlenek se neodráží budoucnost, ale celá staletí bolestivých i zářných proměn země. V hlubinách duchů je připraven jiný pořádek věcí... a z toho, že vnitřní pravda v milionech lidí je jiná než pravda viditelné skutečnosti, rodí se smutek a znepokojující krása přítomné doby. Březinovy vize minulosti i budoucnosti přinášejí naději, přestože ve své době, která ještě nehovořila o klimatických změnách, vidí zaplavené věže budoucích měst. Stačí se začíst do těchto jednoduchých vět: Každá, jasně vyslovená myšlenka činí lehčí sen všech lidí na zemi... Nikdo nemůže vystihnout krásu toho, co nemiluje... Výpočet zajišťující pevnost železné konstrukce mostu obrací se k silám řídícím kosmos, jako se k nim obrací modlitba. Nesnažím se zde o nějaký „březinovský revival”, to má na starosti přítel Petr Holman, ale zjistit, jaké myšlenky přinášejí v dobách zásadních proměn (které právě teď víc cítíme v duši, než spatřujeme ve viditelném světě) útěchu. Myslím si, že ta je možná jen skrze tradici, nahromaděné kulturní, duchovní a mystické bohatství lidstva: Města; uvidíte-li je bez krásy, buďte jisti, že stavěl je národ duchovně nešťastný. Národ osamělý uprostřed bohatství země, k jehož stavitelům nesestupují poselství ze světa neviditelného, národ bez světců, bez jasnovidců, bez spojení se světem mrtvých. Podle pravidel eseje bych zde měl skončit, ale musím respektovat i jiné příkazy, než jsou pravidla literárních forem. Největší klid a velký čtenářský zážitek poslední doby mi překvapivě přinesla starozákonní kniha Kazatel, která je některými teology po- 25 SMĚŘUJEME KE KONTROLNĚ-SLEDOVACÍMU KAPITALISMU? važována za černou ovci Starého zákona, jež do biblické stáje vůbec neměla být vpuštěna. Je to ta kniha, ve které se neustále zdůrazňuje, že vše je marnost nad marnost a že honit vítr je lepší než psát knihy. Také se v ní dobromyslně píše, že pít víno je docela fajn a že člověk může zkusit skoro všechno, ale má si přitom být vědom, že to bude mít nějaké následky. Kniha byla pravděpodobně kodifikována v přechodné době zlomu starého antického a helénského světa. Tam, kde Starý zákon literárně mluví o marnosti, my jasně v hovorové řeči označujeme, za co tyto přechodné doby stojí. Původ Kazatele lze dohledat v tzv. pesimistické literatuře starého Egypta, tedy v památkách, které zasebou mají čtyři nebo pět tisíc let trvající tradici. Útěšný poklid a určitý nadhled však překvapivě nespočívá jenom v textu samotném, ale při čtení se nám okamžitě začne vybavovat celá linie jeho čtenářů. Můžeme ji rekonstruovat třeba podle dřevorytů a textů Březinova druha Františka Bílka – začíná Husem, Chelčickým, pokračuje přes Tomáše Štítného ke Komenskému a odtud k hudebním skladatelům a umělcům 19. a počátku 20. století. Vnímáme, že všichni ji četli uprostřed transformačních zápasů, vlastních pochybností i fenoménu, na který často myslím – „duchovní mdloby své doby”. Vskutku „nic nového pod sluncem”. Nejzajímavější je však ten moment, kdy si prostřednictvím těchto literárních děl, jako jsou Březinovy eseje či kniha Kazatel, začínáme uvědomovat nejenom tvůrce textu, ale sebe v toku dějin, které jsou větší než my. Směřujeme ke kontrolně-sledovacímu kapitalismu? Podle americké socioložky Šošany Zuboffové nové stadium ekonomiky charakterizují tři zákony. Vše, co bude možné automatizovat, bude automatizované. Vše, co bude možné proměnit v digitální informaci, bude digitalizované. Každá informační technologie, již bude možné použít ke kontrole, nebude-li regulovaná, k ní bude použita. Píše Petr Pietraš. Západní civilizace se ocitá na prahu nové éry a bude se muset rozhodnout, jak pokračovat. V roce 1912 napsal americký vynálezce Thomas Alva Edison (1847–1931) dopis americkému podnikateli a průkopníku automobilového průmyslu Henrymu Fordovi (1863–1947), v němž vyslovoval obavy z průmyslové revoluce: „Nějakou dobu jsme přešlapovali na místě a snažili se řešit problémy nového pořádku starým způsobem, ale nyní je na čase začít tento svět měnit.“ Poznámka: Březinovy eseje jsou dostupné v kritickém vydání P. Holmana Hudba pramenů a jiné eseje (Odeon, Praha 1989). Bible se nejenom mně nejlépe čte v překladu Jeruzalémské bible Dagmar a Františka Halasových. Ještě mě napadá Georg Trakl, ale to je jiná kapitola. zdroj:http://www.literarky.cz/kultura/cteni/18739-vaclav-cileka-spol-nco-se-muselo-stat Fordova masová produkce revolučně inovovala průmyslovou výrobu a společně se zkrácením pracovní doby a nárůstem platů tvoří jeden ze základů moderní doby. Linky s běžícími 26 SMĚŘUJEME KE KONTROLNĚ-SLEDOVACÍMU KAPITALISMU? pásy nejen snížily výrobní náklady a zněkolikanásobily množství výrobků, ale i stály na začátku éry masové produkce, která přinesla obrovské společenské změny a nové ekonomické, právní a sociální instituce – od dálnic přes odbory a pracovní smlouvy až po mzdy. • Za třetí, každá informační technologie, již bude možné použít ke kontrole, nebude-li nijak regulovaná, k ní bude použita, a to bez ohledu na její původní účel. Některé nedávné události dávají Zuboffové za pravdu a naznačují budoucí vývoj. Podle americké socioložky Šošany Zuboffové dnešní západní společnost opouští Edisonův a Fordův svět a ocitá se na prahu nové epochy informačního kapitalismu. Útok severokorejských hackerů Loni před Vánoci dostaly lekci z novodobé ekonomické války USA a společnost Sony. Severokorejští hackeři ve snaze zabránit promítání komedie The Interview zpřístupnili na internetu pět dosud nepromítaných filmů Sony, čímž tuto firmu tvrdě ekonomicky zasáhli. Zveřejněním e-mailů vrcholného managementu pak poškodili i image Sony u veřejnosti a navíc návštěvníkům kin vyhrožovali teroristickými útoky. Propad střední třídy Dosavadní instituční rámec odpovídal potřebám masové produkce a konzumu. Princip masové produkce tvořil i základ vzdělávacího systému, zdravotní péče a ostatních společenských oblastí, tento systém manažerského kapitalismu ale narazil na své meze a je v úpadku. Význam obchodu a výroby se snižuje a zisk generují především finanční transakce. Nejvýznamnější ale bylo rozhodnutí firmy Sony komedii v kinech vůbec nepromítat, a to dokonce ani v USA. To se sice nakonec nestalo, ale ochota natolik obrovského koncernu, jako je Sony, podřídit se cenzuře nový aspekt. Díky nim sice ekonomika roste, ale blahobyt a kvalita života lidí klesá, v důsledku čehož narůstá sociální nespokojenost. Navzdory růstu zisků velkých koncernů totiž stagnují, nebo dokonce klesající platy řadových zaměstnanců. S poklesem pracovních příležitostí je pak spojený ekonomický propad střední třídy a navzdory údajně neomezenému přístupu k informacím se neustále zvyšují náklady na vzdělání. Po zastřelení černošského mladíka Michaela Browna bílým policistou Darrenem Wilsonem loni na začátku srpna v americkém městě Ferguson se vedle nepokojů rozhořela v USA diskuse o kontrole policistů ve službě a nasazení individuálních kamer. Takzvanou bodycam by měl mít na uniformě každý policista a vše, co udělá, bude zaznamenáno stejně jako chování kontrolovaných osob. Podle Zuboffové přechod k novému stadiu kapitalismu charakterizují tři zákony: • Za prvé, vše, co bude možné automatizovat, bude automatizované. Změna chování lidí Zastánci těchto kamer tvrdí, že ve veřejném prostoru soukromí neexistuje a každý může filmovat každého. Dle kritiků ale tyto služby poskytují soukromé firmy, které vizuální materiál ukládají na svých serverech, a jsme jen krůček od propojení těchto • Za druhé, vše, co bude možné proměnit v digitální informaci, bude digitalizované. 27 Zveřejněním e-mailů vrcholného managementu severokorejští hackeři poškodili i image Sony u veřejnosti S poklesem pracovních příležitostí je spojený ekonomický propad střední třídy a navzdory údajně neomezenému přístupu k informacím se neustále zvyšují náklady na vzdělání SMĚŘUJEME KE KONTROLNĚ-SLEDOVACÍMU KAPITALISMU? kamer s bezpečnostním softwarem schopným na základě biometrických dat rozpoznat hledané osoby. Neustálé sledování ale povede ke změně chování lidí na veřejnosti – budou se stále více kontrolovat. často nerozezná, zda jde o vojáky nebo o civilisty. Vyhodnocuje jen typické pohyby a jejich shodu s uloženými daty. O stisknutí tlačítka k odpálení rakety sice zatím z právních a morálních důvodů rozhoduje člověk, který může korigovat rozhodnutí strojů, ale jeho jednání neustále sledují algoritmy, jež se od něho učí, jak se příště zachovat lépe. Digitální technologie zatím nejvíce nezměnily chování lidí v některé průmyslově vyspělé zemi, ale v Pákistánu. Oblast na jeho hranici s Afghánistánem neustále sledují americká bezpilotní letadla neboli drony, jež mají likvidovat teroristy. Vedlejším účinkem jejich činnosti je však změna chování místních obyvatel. V důsledku obrovského množství dat se bude zvyšovat závislost na počítači, čímž se stisk spouště bude stávat stále abstraktnější. Kvůli snížení ztráty času nebudou data přenášena do centrály, ale stále častěji vyhodnocovaná přímo na palubě dronu. A Pentagon pracuje na robotech, kteří sami rozhodnou o použití zbraní proti člověku. Od roku 2004 zemřelo v této oblasti při vojenských akcích více než 3,5 tisíce lidí. A neustálé ohrožení ze vzduchu způsobilo, že přestali spát na střechách domů, jak byli kvůli horku zvyklí, méně se věnují obdělávání polí, bojí se posílat děti do škol nebo se účastnit pohřbů, protože každé shromáždění může být důvodem k útoku dronů. Úpadek manažerského kapitalismu Z uvedených příkladů vyplývá možný vliv digitálních technologií v budoucnu. Problémem ale nejsou ony samy, ale způsob jejich použití v nových podmínkách. Zuboffová je přesvědčena, že vstupujeme do třetího stadia kapitalismu, s nímž souvisí řada klíčových ekonomických a společenských otázek, na které však zatím chybí odpovědi i nová pravidla. Pentagon, drony a roboti Pentagon vsadil na bezpilotní letouny a do jejich výzkumu investoval značné finanční prostředky. Dnes existují drony s inteligenci na úrovni hmyzu a ve vojenských laboratořích se pracuje na jejich inteligenci na úrovni hlodavců. Tato bezpilotní letadla se neunaví, jejich soustředění se nesnižuje, jsou mnohem efektivnější než člověk a některé jsou vybaveny až 65 na sobě nezávislými kamerami a mohou sledovat obrovské území. Zuboffová spatřuje úpadek dnešního systému manažerského kapitalismu v inflačním používání termínů, jako je revoluční obchodní nápad nebo inovativní startup. Kdyby tomu tak bylo, proč se nic neděje? V tomto systému byl člověk jak zaměstnancem, tak klientem. V nově vznikající ekonomice, kterou Zuboffová nazývá „surveillance capitalism“, což by bylo možné přeložit jako „kontrolně-sledovací kapitalismus“, vztah výdělku a spotřeby zaniká a místo něj jsou používaná osobní data. Toto sledování přináší natolik obrovské množství dat a informací, že není v lidských silách je v krátkém čase adekvátně vyhodnotit. Roboti tedy budou muset upozorňovat řídícího pracovníka, na co má zaměřit pozornost. Přednost mají softwarové programy schopné rozeznat modelové situace a nabídnout jejich řešení. Tento obchodní model, založený na sledování, má sklon být absolutní, protože jen sběr veškerých informací vytváří strategickou výhodu, a kritici vyzývající k demokratické kontrole jsou okamžitě odbyti, neboť chtějí byrokraticky regulovat. Dosud tiskne spoušť voják-člověk, ale mnoho zásadních rozhodnutí před použitím zbraně za něho provádí počítač. Ten ale 28 Zuboffová spatřuje úpadek dnešního systému manažerského kapitalismu v inflačním používání termínů, jako je revoluční obchodní nápad nebo inovativní startup Digitální technologie zatím nejvíce nezměnily chování lidí v některé průmyslově vyspělé zemi, ale v Pákistánu Sledování přináší natolik obrovské množství dat a informací, že není v lidských silách je v krátkém čase adekvátně vyhodnotit BŮH MI O SOBĚ DÁVÁ VĚDĚT OKNEM Nikoli jediná možná forma Nové obchodní metody necílí jen na peněženku, ale i na podstatu bytí. Naše myšlenkové postupy a zkušenosti však selhávají, snaží-li se je pochopit. Zůstává bezradnost a pochyby, protože nejde o volný trh, ale o lidskou svobodu. Jsme v době posunu od monopolů v oblasti produkce a služeb k monopolům v oblasti práv – na soukromí a realitu. Této nové formě moci rozumí zatím především ti, kdo ji vykonávají, ale tím ohrožují demokratickou společenskou smlouvu. Nikdo neví, jak bude nový kapitalistický systém nakonec vypadat, ale současná forma informačního kapitalismu není jediná možná. Může vypadat i jinak a Zuboffová vyzývá k celospolečenské diskusi. Nikdo neví, jak bude nový kapitalistický systém nakonec vypadat, ale současná forma informačního kapitalismu není jediná možná Popřípadě se řídit tím, co říká Charlie, hlavní hrdina románu Ten, kdo stojí v koutě amerického spisovatele Stephena Chboskyho: „Nemůžeme si sice vybrat, odkud přicházíme, ale pořád se můžeme rozhodnout, kam půjdeme.“ zdroj:http://ceskapozice.lidovky.cz/smerujemeke-kontrolne-sledovacimu-kapitalismu-fuk/tema.aspx?c=A150206_183309_pozice-tema_lube Bůh mi o sobě dává vědět oknem Jednou jsem měl krizi víry, skutečně hlubokou. Přišlo mi, že nic nemá smysl a Bůh snad ani není a neodpovídá. Tehdy, při myšlence na ty paprsky světla, jsem se škodolibým pousmáním si ”dal rouno”. Jestli Bůh je, ať mi tou sedmicentimetrovou škvírkou, přesně nad tím panelákem, nad jeho komínkem, ukáže duhu. Jakože existuje. Bůh mi o sobě dává vědět přesně oknem v kuchyni. Ke koutku v obývacím pokoji, kde mám cosi jako open pracovnu, dveřmi z 29 CAN MUSHROOMS TREAT DEPRESSION? kuchyně úzkým proužkem vyšle signál, že na mne nezapomněl. Ze svého pracovního rohu vidím skutečně jen kousek toho okna v kuchyni. Za oknem je vidět panelák a za ním druhý panelák, respektive jeho střecha. Dole pod paneláky rostou stromy, ale ty je vidět jen na jaře a v létě, když se zelenají. Nad tou střechou toho vzdálenějšího paneláku má Bůh signalizační zařízení. Skutečně. Může být celý den na podzim zataženo, ale přesně ve 14 hodin, kdy Slunce doputuje nad střechu vzdálenějšího paneláku, se mraky roztrhnou a úzký proužek světla, tak sedm centimetrů maximálně na šířku, mne zasáhne plnou silou v pojízdném křesle před počítačem, kde pracuji. Podobně i nyní v zimě se stává, že v té době sluneční paprsky vykouknou jen v ten pravý čas. Vyhřívám se v tom světle, než během nějakých 15 minut zmizí směrem k západu a pryč z okna. Přestanu pracovat, zavřu oči, případně je jen přivřu a na řasách mi létají barevné lomy světla. V té chvíli jsem ztuhnul a s mrazením v zádech si šel sednout do svého pracovního křesla, popojel jsem do těch sedmi centimetrů Boží frekvence, a potom jsem se napjatě a pomaličku otočil směrem přes obývák k oknu v kuchyni. Duha začínala nad protějším panelákem a vypadala, jako že vychází z jeho komínku na střeše. zdroj:http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/buh-mi-o-sobe-dava-vedet-oknem Can Mushrooms Treat Depression? I tried magic mushrooms out of curiosity and in middle age. I’d been on the amateur mycological circuit for a couple of years, but hallucinogenic species were rarely mentioned at the foraging expeditions and conferences I attended. It’s almost as if they were the black sheep of mycology: embarrassing to serious taxonomy jocks. I read some books on the subject, but most were tripper’s guides that didn’t utilize, um, specific language or current science. Psychoactive mushrooms had been in a kind of scientific ghetto ever since they were criminalized in 1968. But now the drug derived from the mushroom, psilocybin, is finally being re-examined for its medical applications. Jednou jsem měl krizi víry, skutečně hlubokou. Přišlo mi, že nic nemá smysl a Bůh snad ani není a neodpovídá. Tehdy, při myšlence na ty paprsky světla, jsem se škodolibým pousmáním si „dal rouno“. Jestli Bůh je, ať mi tou sedmicentimetrovou škvírkou, přesně nad tím panelákem, nad jeho komínkem, ukáže duhu. Jakože existuje. Ostatně duha je přece znamení smlouvy mezi člověkem a Bohem. Troufalé rouno, ale zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Jak jsem si myslel, žádná duha se v nejbližších dnech nekonala. A study published last month in the Journal of the Royal Society Interface compared M.R.I.s of the brains of subjects injected with psilocybin with scans of their normal brain activity. The brains on psilocybin showed radically different connectivity patterns between cortical regions (the parts thought to play an important role in consciousness). The researchers mapped out these connections, revealing the activity of new neural networks between otherwise disconnected brain regions. Začátkem května našeho syna srazila tramvaj. Ležel na jednotce intenzivní péče pro děti a my se báli o jeho život. Připadal jsem si jako ve zlém snu. V den, kdy se měla konat rozhodující operace hlavy našeho syna, jsem měl před probuzením zajímavý sen, který mne uklidnil – odkazoval na uklidňující verš z Bible, v němž Bůh slibuje, že na nás pamatuje a naše starosti bere do svých rukou. Co mne však ohromilo ze všeho nejvíc, že se to ráno rozklenula nad naším domem duha. Větší jsme ještě neviděli – klenula se od jednoho konce paneláku na druhý, tam, kde měl náš syn pokojíček. The researchers suspect that these unusual connections may be responsible for the synesthetic experience trippers describe, of 30 CAN MUSHROOMS TREAT DEPRESSION? hearing colors, for example, and seeing sounds. The part of the brain that processes sound may be connecting to the part of the brain that processes sight. The study’s leader, Paul Expert at King’s College London, told me that his team doubted that this psilocybin-induced connectivity lasted. They think they are seeing a temporary modification of the subject’s brain function. tential for abuse and no currently accepted medical use. Continue reading the main story Continue reading the main story Continue reading the main story It’s taken over four decades for the cultural taboo against psilocybin to relax enough for the drug to be re-examined for its medical applications, though a license to use it in a lab must be approved by the Drug Enforcement Administration and strict, time-consuming protocols must be met to ensure it is used safely. Still, doing this kind of research is no longer guaranteed to tank your career, and a small number of studies have been completed, with more underway, many of them building on the work accomplished by scientists in the 1960s. The fact that under the influence of psilocybin the brain temporarily behaves in a new way may be medically significant in treating psychological disorders like depression. “When suffering depression, people get stuck in a spiral of negative thoughts and cannot get out of it,” Dr. Expert said. “One can imagine that breaking any pattern that prevents a ‘proper’ functioning of the brain can be helpful.” Think of it as tripping a breaker or rebooting your computer. A range of studies have suggested that controlled doses of psilocybin can help the user escape cognitive ruts of all sorts. One study, published in the British Journal of Psychiatry in 2012, rated the vividness of autobiographical memory of subjects on psilocybin and found the drug enhanced their recollection, and “subjective well-being” upon follow-up. The researchers concluded that psilocybin might be useful in psychotherapy as an adjunct therapy to help patients reverse “negative cognitive biases” — a phenomenon common in depression by which one has a greater recall of negative memories than positive ones — and facilitate the recall of important memories. Psilocybin is present in a wide range of mushrooms, especially in the genus Psilocybe, though why it exists in the mushroom is not fully understood. When ingested, psilocybin metabolizes to psilocin, which resembles the chemical structure of serotonin — a neurotransmitter that regulates mood, appetite, sleep, cognitive functions like memory and learning and feelings of pleasure. Psilocin may simulate serotonin, and stimulate serotonin receptors in the brain. Psilocybin was first synthesized in the late 1950s, by the chemist Albert Hofmann (who also synthesized LSD from a fungus). In the years following its discovery, a number of studies were conducted, on psilocybin’s efficacy in treating alcoholism, as a tool in therapy and as a mechanism by which the terminally ill might better cope with despair. But clinical research into psilocybin became professionally marginalized, and research funding dried up about the same time it entered the mainstream as a recreational drug. Outlawed in 1968, it was swept up in the counterculture panic of the Nixon era and classified as a Schedule 1 drug, like heroin, under the Controlled Substances Act of 1970. A Schedule 1 drug means it is considered to have the highest po- Other studies have suggested that psilocybin may modify obsessive compulsion by reducing symptoms like repetitive counting or hand-washing, and in a paper published in Neurology in 2006, the authors interviewed cluster headache sufferers who had used psilocybin to treat their horrific condition, and learned that even low doses — less than is needed to actually trip — could bring about remission. (I also know someone who claims psilocybin cured his stuttering.) A study published last year in the journal Experimental Brain Research found that psilocybin eliminated conditioned fear responses in mice, which has implications for sufferers of PTSD. And psilocybin has been shown 31 ROZHODLO SE V PRAZE O DATU KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY? to relieve anxiety, depression and despair in terminal cancer patients, who describe their experience as giving them a new perspective on their lives. their use to help people in need. Because illiberality doesn’t cure disease; curiosity does. zdroj:http://www.nytimes.com/2014/11/30/opinion/sunday/canmushrooms-treat-depression.html?_r=0 Anecdotally, psychoactive mushrooms may positively affect even nonsufferers. They did for me. I ate the mushroom as part of research for a book. The experience lasted about four hours, much of which I spent outdoors, but seemed to last much longer. I think because everything I was seeing was so new: the way the air was disturbed behind the flight of a bee, the way the trees seemed to respire, how the clouds and breeze and rocks and grass all existed in a kind of churning symbiosis. Rozhodlo se v Praze o datu konce druhé světové války? MVDr. Josef Staněk Bylo napsáno mnoho historických a politologických úvah a článků, mnohdy protikladných, proč byl proveden a zda byl smysluplný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Vesměs toho mnoho nevysvětlují. Nezačínají totiž odpovědí na původnější otázku. Tou otázkou, která dosud nebyla správně zodpovězena, je důvod, proč v září 1941 Hitler jmenoval říšským protektorem v Praze právě svoji pravou ruku Reinharda Heydricha. Zdánlivě to přece byla podřadná funkce, srovnatelná s typy ”protektorů” v Dánsku nebo Holandsku… I experienced a number of small epiphanies — self-realizations actually — but one in particular remained with me. As the drug wore off, I went indoors to take a hot bath. For a moment I thought that might not be a good idea, as bath time is when women in middle age can be very self-critical and unforgiving, and I didn’t want the sight of my waistline to veer me into a bad trip. But while in the tub I envisioned my body as a ship that was taking me through life, and that made it beautiful. I stopped feeling guilty about growing older and regretful about losing my looks. Instead, I felt overwhelming gratitude. It was a tremendous relief that I still feel. Dosud byl českými materialistickými historiky předkládán národu nepravý důvod. V protektorátu prý vzrostl odboj a sabotáže. To se dobře poslouchá, ale nesprávnost tohoto zdůvodnění snadno prohlédneme. Stačí vzít v potaz počet a váhu českých odbojových činů v poměru k velikosti české a evropské válečné výroby. Češi, jak dějiny posledních staletí ukazují, nejsou nakloněni násilí a odboji s nejistým výsledkem. U nás se ”odboj” vůči všem typům okupantů zvenčí i uvnitř státu nejprve provozuje ”srandičkováním”, ”zašíváním se” v práci a drobným kradením majetku vládců. K násilí dojde, až když se výsledek mocenského zvratu stane jistým. Teprve v době pádu staré mocenské struktury se vyrojí velké množství do té doby pilně kolaborujících ”odbojářů 9. května”. Ti se pak mlácením nevinných snaží zakrýt předchozí kolaboraci. Pro tehdejší jmenování Reinharda Heydricha musel tedy existovat jiný Psilocybin could have enormous impact on the lives of many Americans. But at the moment, its Schedule 1 status makes it a difficult drug to study, and only a handful of scientists are engaged in its research. This needs to change. Rescheduling psilocybin won’t make it legal; it will make it easier for research to be conducted, leading to more scientists exploring its potential, while reducing investor concern and allowing for compassionate use provisions. Don’t get me wrong: I’m not suggesting 16-year-olds take magic mushrooms. I’m not suggesting they be used to party at all. What I am advocating for is a mind open to the possibilities of 32 ROZHODLO SE V PRAZE O DATU KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY? důvod! Pokusím se jej tedy níže popsat ”nevědecky”, jak jej odciťuji z akašické kroniky. Čtenáře níže uvedeného ovšem musím varovat, že existenci této kroniky hlasitým mručením ”vyvrátili” na svém zasedání členové spolku Sisyfos! Jeho ”instalaci” zajistili po roce 1933 ohrožení sionisté, kteří jeho prostřednictvím vybavovali SSSR jako potencionálního Hitlerova protivníka schopností vyrábět vojenskou výzbroj. Hitler proto připravenost SSSR k válce podcenil, zejména po sovětském ”finském tažení”, které skončilo takovým fiaskem. Spojení KGB se sionistickými centrálami ale Hitler jasnovidně tušil. Odtud jeho název komunistů jako ”židobolševici”! Žádné komunistické pětiletky, jak se vyučovalo ve ”vědeckém” komunizmu, ale tajná vědecko-technologická špionáž v USA umožnila Stalinovu režimu, který si vlastní ruskou inteligenci skoro vyvraždil, vybudovat moderní zbrojní průmysl! Některé ocelárny za Uralem (Uralmaš) jsou přesnou kopií amerických. Hitler nemohl na východě čekat, až se bolševici vyzbrojí plně. Proto nedbal na varování rozvědky, okultních mágů, ani vlastního třetího oka. V důsledku svého žitého rasistického materializmu podcenil odvrácenou duchovní stránku věci. Nebyl si schopen představit vliv Ducha ruského národa na mentalitu komunizmem porobených jednotlivců. 22. června 1941 zaútočil na domnělý kolos na hliněných nohách. Záhy se ale ukázalo, že pro materialisty neexistující duchovní síly mají magickou moc proměňovat hliněné nohy v ocelové! Hitler podcenil protivníka Hitlerovi se svedením viny za prohru v první světové válce na Židy podařilo vytěsnit je z německých magických a zednářských lóží (mj. Thule). Z těch, které prohrály boj o světovládu s anglofrancouzskou (demokratickou) lóží. Následně byly od židovských vlivů ”očištěny” i německé skutečně vládnoucí kruhy. Antisemitům se zdálo, že jen tak může být nastoupena cesta k úspěšné mocenské odvetě. ”Očištěné” německé, tedy nacistické lóži se politickými, zpravodajskými a vojenskými ”hrami” podařilo dokonale přelstít a přehrát konkurenční západní lóži a mocenské kruhy. Tím se stalo, že Hitlerem resuscitovaná Velkoněmecká říše byla v květnu 1941 prakticky pánem Evropy a její předchozí skrytí vládci, západní zednáři a šlechta, se drželi z posledních sil na britských ostrovech. Jejich jedinou nadějí na mocenské a fyzické přežití bylo spojení s americko-židovskou mocenskou klikou a tím realizace vstupu USA do války. Takovým přeskupením by se poměr lidských a materiálových sil bojujících stran radikálně proměnil v neprospěch Německa. Hitler si to nepochybně uvědomoval a s dřívějším, nebo pozdějším vstupem USA do války počítal. Dále si uvědomil, že skutečně světovou válku s angloamericko-židovským velekomplexem nemůže vyhrát bez pevně zabezpečených ruských surovinových zdrojů. A u těchto se to, nehledě na smlouvu o neútočení, Židy v sovětské vládnoucí špičce jen hemžilo. Internacionalisty (Židy) řízená sovětská kontrarozvědka byla tak výkonná, že se nacistické rozvědce včas nepodařilo objevit velikost supertajného vědeckého a technologického ”tunelu”, který z USA do SSSR zřídila Židy řízená KGB. Heydrich – ”Hitlerův mozek” Zastřené ”třetí oko” však neměli a dodnes nemají obyvatelé české kotliny. V důsledku vysoké míry intuitivnosti a Karlem IV. instalované soustavy ”zářičů”, které evokují u citlivých jedinců vznik změněného stavu vědomí, místní Češi, ale i Němci okamžitě odtušili, že výsledek války se napadením nejen sovětů, ale také ”Svaté Rusi” otevřel! ”Švihnutím proutku” se v protektorátu změnila nálada jeho obyvatel. Pouze ji ”kazily” nepochopitelné počáteční úspěchy wehrmachtu. Zevně sice změna nálady na Češích vidět nebyla, na předstírání jsou dějinami natrénovaní, ale rovněž ”mediumiálně” aktivovaní sudetští Němci ji ihned ucítili. 33 ROZHODLO SE V PRAZE O DATU KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY? Karl Hermann Frank pojmenoval změněné Čechy na ”smějící se bestie”. Ihned to také hlásil Vůdci. Ve stylu, ”že Češi, sice za zády, ale o to drzeji, se smějí sudetským Němcům přímo do očí”! Frank to ovšem hlásil s tajným přáním, aby byl on sám pověřen funkcí říšského protektora. Rád by těm ”smějícím se bestiím” jejich smích zarazil. Jenže Hitler odhadl, že tento zakomplexovaný primitiv ve svých represích netrefí skryté české duchovní jádro. Neřízeným terorem jen probudí a naštve dosud klimbající masu zbrojních nádeníků. Uvědomil si však vážnost situace z jiné strany. Při masových kontaktech Čechů s Němci hrozilo, že bude psychologicky indukována ztráta víry ve vítězství mezi Němce! S ohledem na již tušené nastupující krušné chvíle svěřil proto tento úkol ”ztuhnutí úsměvu smějícím se bestiím” ”onačejšímu kafáblovi”, než byl K. H. Frank. Pověřil tímto úkolem muže, který jej předtím svými výsledky nikdy nezklamal! Reinharda Heydricha. Muže bez citu, zato magicky (intuicí) a hudebně mimořádně nadaného. Kombinace těchto dispozic mu propůjčovala nejen schopnost vidět smyslům skryté, ale i vytvořit precizní metodiky k realizaci záměrů. Vždyť tyto dispozice naznačuje samo jméno pověřeného! Rein (čistě) hard (tvrdý) Heid/e (pohanstvím, tj. bezzábranovostí) rich (bohatý, vyhlášený). V té době každý informovaný v nacistické špičce věděl, co znamená HHhH. ”Hitlers Hirn heisst Heydrich”! (Hitlerův mozek se jmenuje Heydrich). Nejschopnější z nacistické špičky byl tedy pověřen pro Říši osudově důležitým úkolem – udržením bojové morálky a víry ve vítězství. Skrze cílené vyvraždění intuicí vybaveného českého duchovního jádra! Kdyby toho bylo dosaženo, zbytek obyvatelstva protektorátu by se proměnil v dav nádeníků na manuální práci! V typ lidí, kteří žijí tím, ”hlavně když nám chutná”! Jako mág a hypnotizér Hitler již koncem roku 1941 naprosto jistě věděl, že bez absolutní převahy německého bojového ducha by s hospodářsky daleko silnějšími Angloameričany v boji o světovládu neměl šanci. Ducha nacistické armády a německého národa nebylo 34 ROZHODLO SE V PRAZE O DATU KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY? možno v srdci Říše vystavit riziku mentálního rozvratného působení! Duchovní zápas, materialistům dříve jako dnes neviditelný, byl ten pravý důvod, proč byl zdánlivě vedlejší funkcí zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě pověřen Reinhard Heydrich! důsledku selhání Gabčíkova samopalu se to podařilo jen s mimořádnou pomocí duchovních strážců českého národa. Tou byla u zotavujícího se Heydricha ”náhlá smrtící embolie” (viz nasazená Svatováclavská koruna)! Průběh světových dějin, ovšem viděný jen ze strany materialistických pozorovatelů, se někdy zdá být paradoxní. Jsou-li však viděny obě strany atentátu, jeho neviditelné duchovní pozadí, vynoří se překvapující závěr: Právě válku přeživší Němci by měli k pomníku atentátníků na Heydricha, parašutistů Gabčíka a Kubiše denně nosit květiny! A zařadit je mezi dobrodince německého národa. Níže popisuji proč. Jediné řešení – atentát… Jenže na druhé straně ”kanálu” také nespali. Analytici západní zednářské lóže dostali úkol od své hlavy, Sira Winstona Churchilla. Původně politického intrikána, který se ale shodou událostí stal sloupem světlejších sil světa. To byl ten důvod, proč se mu od počátku války otevřela neuvěřitelná intuice. Začali mu pomáhat světlí duchové lidstva. I ”klikou” při ohrožení života. Psychologičtí a magičtí analytici analyzovali osobnostní a schopnostní profily hlavních exponentů Třetí říše. Výsledek byl jasný. Za nejschopnějšího muže ve vedení Třetí říše byl jimi označen právě Heydrich! Byl nejen napojený na temného ducha a tím jasnovidný jako Hitler, ale k tomu byl i dokonalý analytik složitých rébusů (z hudby). Vlastně to byl německý protipól stejně disponovaného maršála Žukova, na dobu války Stalinovi z neviditelných sfér přiděleného jako ”třetí oko”. Takovou, jakou měl Žukov vojenskou jasnovidnost, měl ze západních generálů přidělenu jen generál Eisenhower při rozhodování o datu vylodění. … který zachránil Německo před skutečnou zkázou Vstupem USA do války se poměr lidských, průmyslových a surovinových zdrojů obrátil v neprospěch Hitlerovy Třetí říše do katastrofického poměru 5 až 10 spojenců k jednomu nacistovi. Válka nemohla skončit jinak než porážkou Německa (role Japonska, jakmile byla neutralizována jeho námořní moc, se stala podružnou; spojencům by stačilo dodat ”nářadí” Číně). Klíčovou otázkou tedy bylo, jak dlouho Angloameričanům a Rusům bude zdolávání nacistů trvat? Délka války byla odvislá od toho, jak racionálně a dobře bude wehrmachtu veleno. Neboli, pochopí-li německé vedení včas, že nemůže vyhrát a stáhne se do strategické defenzívy, za Atlantický val, za velké ruské řeky (Don, Dněpr). Pak by mohlo dobývání ”pevnosti Evropa” trvat roky a unavit spojence. Hitler ale velel wehrmachtu tak diletantsky, že Churchill nechal v roce 1944 zastavit plán na jeho zabití. S výrokem, že je to vlastně jejich spojenec. Uvedu jen několik do očí bijících Hitlerových vojenských ”diletantiád”: zběsilé a nezajištěné dobývání Stalingradu, zákaz stažení šesté armády z obklíčení, vyčerpání všech německých strategických rezerv nesmyslnou ofenzivou u Kurska, včasné nestažení Afrikakorpsu z Tunisu do Itálie, Na základě této analýzy Winston Churchill k urychlení německé porážky a ke snížení budoucích vojenských ztrát rozhodl nebezpečného Heydricha z německého vedení odstranit. Hodilo se, že byl právě v Praze. Britský premiér zavolal tedy k sobě prezidenta Beneše, ten generála Moravce a ten za nejpřísnějšího utajení připravil operaci vpravdě světového významu pod názvem ”operace Anthropoid”. Jejím cílem bylo ”vypíchnout” Hitlerovi třetí oko, tj. popravit Heydricha a zkrátit tak válku. Při té příležitosti není možné opomenout, že v 35 „VĚDECKÉ“ DĚJINY A „PAVĚDECKÁ“ AKAŠICKÁ KRONIKA neodhadnutí místa vylodění v Normandii, katastrofa armádní skupiny Mitte v Běloruských bažinách, vyčerpání posledních rezerv ofenzivou v Ardenách a řada dalších. Jsem po nahlédnutí do astrálu přesvědčen, že za Heydrichova života po Hitlerově boku by se to nestalo. Buď by Heydrich Hitlerovi jako jasnovidný realista vysvětlil neproveditelnost jeho záměrů, neboť jeho silnou stránkou byla reálná kalkulace sil. Nebo by k činu vždy připravený Heydrich koncem roku 1943 (kdy se strategická situace Německa stala zjevnou i velení wehrmachtu) ”zajistil”, že by Vůdce z ”přepracování pro Říši ranila mrtvice”. Jeho vlastností přece vždy bylo nemluvit, ale cíleně a včas konat. Racionálně řízená východní fronta by se tak mohla stabilizovat, spojenci by zřejmě byli v Normandii vrženi za velkých ztrát zpět. Ale válka z hlediska duchovní Spravedlnosti nebyla ukončitelná! Miliony zavražděných v záhrobí nepřetržitě volaly k Bohu o Spravedlnost! Za tohoto duchovního stavu světa již uzavření míru příměřím nebylo možné. V důsledku takto nastavené duchovní situace by nakonec došlo k tomu, že by se na Německo pod Himlerovým nebo Heydrichovým velením začaly od srpna 1945 snášet atomové bomby. Každých 14 dní jedna, tak velká byla americká výrobní kapacita. Dnes si již každý dovede představit, jak by Německo po několika měsících vypadalo a jak by vypadalo jeho opožděné zhroucení! Teprve tímto opožděným koncem by se porážka nacizmu stala pro německý národ vstupem do pravého pekla! Za to, že se to nestalo, že takové opoždění kapitulace nenastalo, vděčí Němci dvěma československým parašutistům! Pro zasvěcené i neviditelným rukám strážce Svatováclavské koruny, které uvolnily embolický pucek v těle zotavujícího se Heydricha. Disponovaným dále naznačím, že není žádnou náhodou, že loňskou Goncourtovu cenu, největší evropské literární ocenění, dostal Laurent Binet za knihu o atentátu na Heydricha. V ní čin českých odbojářů, po prostudování uvolněných anglických podkladů, po právu ocenil jako jeden z největších odbojových činů dějin. Právě po jeho úspěšném završení Winston Churchill prezidentu Benešovi slíbil, že poválečné mírové uspořádání v Evropě se nebude projednávat ”bez Čechů”! Proto také oběma hrdinům a všem obětem heydrichiády patří naše neskonalá úcta. (Psáno za dušičkového rozjímání LP 2010.) zdroj:http://www.phoenixcasopis.cz/autori/69-mvdr-josefstanek/1015-rozhodlo-se-v-praze-o-datu-konce-druhe-svetovevalky.html „Vědecké“ dějiny a „pavědecká“ akašická kronika MVDr. Josef Staněk V poslední době při čtení popisu dějinných událostí, které jsem již zažil, mnou zmítá pochybnost ”o zdraví mého zraku”. Něco jiného jsem na vlastní oči viděl a něco jiného vlastníma očima o tom čtu. Samozřejmě s tím, že napsané je vyhotovováno ”vědecky erudovanými” a otitulovanými historiky. Již delší dobu mnou prostupovala touha nějakého takového historika z povolání vidět, abych se pokusil přijít na kloub příčině vysoké míry neschopnosti historiků odhalit a vysvětlit pravou podstatu všech rozhodujících dějů 20. století u nás i ve světě. Není vůbec divné, že se dějepisci na školách vyhýbají výuce našich nejnovějších dějin. Nechce se jim učit historiky k věření v předložené, že komunistický režim svrhlo cinkání klíčů na Václavském náměstí v kombinaci se zasedáním herců v občanském fóru. Příliš mnoho lidí si starý režim ještě pamatuje. Ještě tak se dá učit, že první republika vznikla v důsledku deklarace našich a slovenských krajanů v USA v kombinaci s manifestem českých spisovatelů a srocením davu na Václavském náměstí 28. října 1918. Poměry v císařství si již nikdo nepamatuje. Rovněž idealizace první republiky ve stylu ”špatné zapomeňte” se dobře poslouchá. 36 „VĚDECKÉ“ DĚJINY A „PAVĚDECKÁ“ AKAŠICKÁ KRONIKA Štěstí ve formě ”naražení” na graduovaného historika se na mne usmálo až při náhodném setkání s kamarády v Horaždovicích. Navíc s historikem, zabývajícím se dějinami 20. století. Okamžitě jsem zapředl rozhovor, abych si ověřil způsob myšlení, způsob získávání podkladů a stereotypy tvorby závěrů z nich – neboli zjistil, jak se vytváří ”vědecká” konstrukce dějin. Nezajímaly mne ani tak ”vědecky přijaté” názory na příčiny odvíjení se událostí jako myšlenkové přístupy atestovaných vykladatelů. Onen historik při svém vědecko-světonázorovém založení ani netušil, jak z něj čtu myšlenky a zdroje. A výsledek byl pro mne velmi poučný. Přišel jsem na to, proč tzv. vědecká historie sice přesně stanovuje data a zevní popisy dějů, ale jinak se úplně mýlí v jejich výkladu a tím ve výkladu celého toku dějin. Příčina se odvíjí od dvou základních vad, implantovaných studentům při studiu. Přestože se tito následně upřímně snaží do dějin a jejich smyslu vniknout, už jako profesionálové, jsou výsledky jen ”předložené k věření”. Tvrdá bariéra materializmu Prvním blokujícím implantátem, který z diskutujícího ”sálal” na dálku, byl dialektický materializmus v ”morku kostí”. Po krachu uplatňování tohoto světonázoru v praxi se nyní přejmenoval na redukcionizmus nebo skepticizmus. Obsedlost graduovaných historiků tímto světonázorem u nás není překvapivá. Vždyť kdo mohl být v době 40 let trvajícího reálného socializmu přijat ke studiu historie na filozofické fakultě? Kdo jiný než ten, kdo se tvářil jako ”kovaný” ve vědeckém komunizmu, navíc s příslušným rodinným původem! To si přece každý pamatuje, ty poměry 100 hlásících se ke studiu na 5 přijatých. Aktéři komunistického dějinného pokusu dobře věděli, že kdo vykládá minulost, formuje tím myšlení současníků! Přerod bývalých dialektických historiků v současné ”tržní” je snadný. Ono dialektické myšlení bylo ”tržním” také! Jen se netržily granty přímo, ale odměny se dávaly ve formě titulů. Metodou snadno prohléd37 „VĚDECKÉ“ DĚJINY A „PAVĚDECKÁ“ AKAŠICKÁ KRONIKA nutelnou. Kdo nejpřesvědčivěji vysvětlil správnost jakéhokoliv rozhodnutí strany a vlády, dostal docenta nebo katedru. Dopad totálního prostoupení historického bádání ”kovanými” materialisty je pak takový, že každý z bádajících z podstaty svého redukcionistického světonázoru má absolutně zablokovanou intuici neboli třetí oko. Vždyť vsugerováním totožnosti vědy s materializmem se mu ”stalo jasné”, že vnitřní ”vidění”, tzv. třetí oko, je jen subjektivní hra mozkových buněk z nedostatku kyslíku či nervových mediátorů! Materialista má za objektivně existující jen tu část světa, která je vnímatelná smysly. Vnitřní podstata těchto smysly vnímaných dějů je pro něj jen subjektivním dějem, subjektivní pravdou. Odtud původ postmodernistického pojetí ”mnoha pravd”. Jemnější existující energie, zachycované zvířaty masově, u člověka jen zbytkem tzv. šestého smyslu, pro materialisty neexistují. Tyto energie jsou zachytitelné jen rozvinutým čidlem stejné vibrační úrovně, stejné jemnosti. Vibračně jemné je možné vnímat a nazírat jen stejnorodým, jak 4 tisíce let učí indická filozofie. Materialista, který na jemnější než hmotné vibrace nevěří, si jejich vnímání třetím okem svým typem víry vlastně ”vypíchnul”. V intuici a čtení úmyslů a myšlenek je slepý. Proto pohnutky, úmysly a myšlenky moc držících aktérů dějin nemůže odcítit, nebo dokonce při vyšším stupni jasnozřivosti vidět. Každá negramotná z cikánek, které jsou proslulé intuicí, by při vybavení fakty byla lepší vykladačkou dějin než graduovaný materialista. a vyznění je předběžná dohoda jejích svolavatelů! Vlastní průběh a vyslovené názory řídí obvykle ”žádoucím směrem” předsedající. A nakonec rozhodující je dohadování o tom, co se ”dá do zápisu” neboli do zprávy ”nahoru” či do budoucnosti! Ta zpráva velmi často neodpovídá průběhu shromáždění a vysloveným názorům. To přece každý zažil. A jen z těch zápisů pak vědečtí historici sestavují průběh a smysl dějin. To je stejně realitě vzdálené, jako sestavovat dějiny dotyčné doby z výstřižků dobového Rudého práva. Předtím se stejným způsobem sestavovaly dějiny ze šlechtických shromáždění nebo ze zápisů církevních koncilů. Soubor těchto domněle pravdivých výstřižků prohlašují materialističtí historici za ”vědecky doložené”. Jenže situace v účelovosti konstrukce dějin je ještě daleko horší. Vyznění manipulovaných zápisů navíc určuje ten, kdo má momentální moc nebo peníze. Každý si zajisté dovede představit, jak by na základě stejných podkladů vypadalo ”vědecké” vylíčení české privatizace sponzory ODS, sociálními demokraty, či agenty KGB či CIA. Kdo jen malinko vhlédl do politiky, musel poznat, že všechna rozhodnutí a všechny podklady pro tato rozhodnutí byly záležitostí konání do hry skutečně zasvěcených a jejich prodloužených rukou, tajných služeb, společností, soukromých ochranek a ”nezávislých” investigativních novinářů (jak to prosvítá z kauzy poslance Moravy). A tyto pohnutky, dohody a rozhodnutí se nejenže nikdy na papír nedostaly, ale naopak vždy byly automaticky kamuflovány tzv. zpravodajskými legendami pro nezasvěcené (legenda – náhradní vysvětlení, připravené k zakrytí skutečného záměru). Tuto realitu v předložených dějinách masa učitelů dějepisu cítí, proto se výuce nových dějin na školách vyhýbá ”neprobráním” z časových důvodů. Absence praktické zkušenosti Druhou, současné historiky blokující vlastností je absence jakékoliv jejich vlastní osobní zkušenosti z praktické politiky. Proto i v minulosti nejlepšími vykladači historie u nás byli praktičtí politici Palacký a Masaryk. Měli praktickou zkušenost, jak to skutečně chodí v politice a tajných službách. Představu si konec konců může z vlastní zkušenosti udělat každý sám. Zajisté se zúčastnil nějaké schůze a ví, že nejdůležitější pro její výsledek Dokud žijeme, máme šanci Musíme ale otázku položit jinak. Existují nějaké objektivní a spravedlivé, tedy skutečné dějiny? Na tuto otázku odpovídají 38 VIZE TERENCE MCKENNY sice kladně všechna světová náboženství, ale rovněž jako materializmus a ateizmus používají účelové výklady. Naivně se domnívají, že jim to ”po zdůvodnění nahoře” projde. Neprojde! Navíc tyto objektivní zápisy všech dějů na zemi různě pojmenovávají, čímž zamlžují fakt klíčový pro konání každého člověka, politika zejména. V křesťanství se zápis všech dějin pojmenovává ”knihou života”, v Indii akáša, v ezoterice se nazývá zápisem v astrální dimenzi. Pouze pro dialektickomaterialistické Sisyfy nic takového neexistuje. Vše je pavědou. Je možné se o neexistenci akašické kroniky či jakéhokoliv zápisu dějů dočíst v knize profesora Heřta ”Slovník pavědy”. Autor její neexistenci ”zjistil” tím, že do ní nemohl proniknout jako Rudolf Steiner. Přání ateisty, aby nic z konání a myšlení lidí nebylo zachyceno, je zde otcem myšlenky, jako u mnohých ”vyvrácení”. Marně se však ateisté těší, že smrtí těla vše skončí. To bude překvapení v jejich dni posledním! Kdyby raději vyslechli bývalého Sisyfa Miroslava Krále. Já mohu potvrdit jen to, že nejvíc jsem byl při mimotělním zážitku překvapen i zápisem myšlenek jiných. Ty jsem v okamžiku reálného děje neviděl a nepoznal! Ano, ”tam”, tj. v božské kronice stvoření jsou zapsány i myšlenky všech lidí při všech jejich aktivitách. Následně jsem si také vzpomněl na Moodyho líčení v knize ”Život po životě”, kdy si resuscitovaní po autohavárii vzpomínali, jak ”viděli” myšlenky těch, kteří jim přibíhali na pomoc. Vše viděli v době, kdy sami leželi v autě v bezvědomí! Jestliže z těchto střípků poznání složíme celý obraz, dojdeme k závěru, jak jakýkoliv čin a jakákoliv myšlenka je zaznamenána. A že vytvářet a měnit tento záznam můžeme jen za života těla. Jakmile tělo jeho smrtí ztratíme, pak už jen můžeme pasivně hledět na dosud vytvořené. Navíc Světlo na konci tunelu nám osvítí to špatné, činy i myšlenky takovým způsobem, jak jsme to za života ani vidět nemohli. A nemůžeme se těchto vlastních zápisů zbavit. Také platí ten zákon, že v záři Světla nic nelze ”čímkoliv vysvětlit”. Asi jako v automobilizmu pravidlo, že co neubrzdíš, neukecáš! Proto pokud člověk žije, má vyvinout maximální úsilí v tvorbě správného, včetně myšlenek, protože se na to bude on a všichni ”celou věčnost” dívat. Špatnému myšlení a činům, zejména v neodpovědném mládí, se ani ”svatý” člověk nevyhne. Má ale vždy možnost zařazením ”pohledu z hlediska věčnosti” do svého myšlení a konání bilanci zápisu změnit. Tím se takový člověk produchovňuje, ”zrozuje” z Ducha věčnosti. Získává tím ještě šanci obrátit poměr ”pozitiv a negativ”. Dokud žije, může udělat maximum možného dobrého. Z úhlu tohoto poznání aspektu lidského bytí, z existence dokonalého zápisu pak nutně musí poznat, jakými božskými dary jeho duchovnímu vývoji jsou Ježíšova podobenství v evangeliích. Ona jsou to, která právě tento aspekt života zdůrazňují. Na úkor jakýchkoliv rituálů. Jsou to ona podobenství, v nichž se hovoří o měření dobrou mírou, o shromažďování pokladů v nebi, o prozíravém správci, o budoucím skládání účtů, o moudrých pannách, o spočítaných vrabcích nebeského Otce. O tom, že vše, co je skryto, bude odkryto, o tom, že nikdo neodejde z tohoto světa, aniž nezaplatí jeho Tvůrci do posledního haléře. Z druhé strany světa také nakonec všichni uvidí, odkud ”foukal vítr” pro tvrzení různých otitulovaných balamutěnků, že žádné zápisy neexistují, že po smrti těla nic není. A jak bude zle těm, kteří nevěřili své intuici a nalítli na ”experty” s vypíchnutým třetím okem. zdroj:http://www.phoenixcasopis.cz/autori/69-mvdr-josefstanek/432-vedecke-dejiny-a-pavedecka-akasicka-kronika.html Vize Terence McKenny Pokud bychom zkoumali pojetí smrti v nejrůznějších naukách od starého Egypta přes novoplatonismus až ke křesťanství a nebrali v úvahu poslední tři staletí naší západní dějinné zkušenosti, opakovaně bychom se zde setkávali s představou světelného těla, jakési enlelechie, která je za života vmíšena do těla, aby se v okamžiku smrti obě části bytosti, tělo i duše, opět rozdělily. 39 VIZE TERENCE MCKENNY Jedna část ztrácí svůj raison ďétre, rozpouští se a její metabolismus se zastavuje, druhá odchází neznámo kam. Možná nikam, věříte-li, že vlastně vůbec neexistuje. Pak ovšem můžete mít problém jak si vysvětlit samotný život. Přestože se věda vyslovuje ke všemu možnému a vede si docela dobře například při vysvětlování jednoduchých systémů atomů, v současnosti je značně absurdní představa, že by byla schopna poskytnout jakoukoli odpověď týkající se podstaty života. jeho pouhým povrchem, chápeme-li tento geometrický příměr doslovně. Že jakýsi holografický, informacemi vyplněný prostor skutečně existuje, částečně dokázaly i nejnovější experimenty v kvantové fyzice. Všechny informace jsou zároveň všude. Informace, která není dostupná tady. není dostupná ani nikde jinde. Informace se nacházejí v jakémsi druhu věčnosti, mimo dějinný čas, ve věčnosti s časově neomezenou existencí, o níž se ani nedá říci: »Byla tu vždycky.” Nemá totiž časový průběh žádného typu. Nejsme primárně biologickými bytostmi, jejichž mysl by se objevovala jenom jako nějaká měňavá barevná duha či průvodní jev na vyšších úrovních biologické organizace. Jsme svého druhu hyperprostorovými objekty, které do hmoty vrhají svůj stín. A náš fyzický organismus je tímto stínem vrženým do hmoty. Člověk se rozhodne sevřít ruku v pěst a ono se tak stane, ačkoli věda neví, jak to vysvětlit. Zde jsme zcela mimo oblast vědeckých vysvětlení, neboť vidíme, že prvotní příčinou tohoto jevu je mysl. Je to jeden z příkladů telekineze: mysl přinutí hmotu k pohybu. Proto se potřebujeme zbavit strachu ze všech pohrdavých úšklebků, které tak často provázejí zkoumání duše, jejího původu i jejího osudu. Má zkoumání této oblasti vědy souvisela s psychedelickou zkušeností. V nedávné době jsem však svá pátrání zaměřil i do oblasti snů, protože sny jsou vlastně zobecněnou zkušeností hyperdimenze, do níž se život i mysl zdají být zasazeny. Freud se domníval, že sny jsou jakási »rezidua dne«, zbytky denních zážitků. Já tvrdím, že mnohem užitečnější by bylo pokusit se vytvořit jakýsi geometrický model vědomí, vzít vážně myšlenku paralelního kontinua a uznat, že mysl i tělo jsou zasazeny ve snu, a že sen je prostorovou dimenzí vyššího řádu. Člověk ve spánku vstupuje do skutečného světa, zatímco svět bdělého vědomí je V momentě smrti se to, co vrhá stín, »stahuje ze scény« a metabolismus ustává. Hmotná forma se hroutí a přestává být rozptýlenou a zmarněnou strukturou ve vlastní vymezené oblasti, kde dokáže přetrvávat navzdory entropii materiálu, který ve svém cyklu extrahuje energii a vylučuje odpad. Forma, která všemu fyzickému dávala řád, však smrtí zasažena není. Tohle deklarativní stanovisko má svůj původ ve světonázoru šamanské tradice, která ovlivnila i všechna vyšší náboženství. Šamanismus, právě tak jako některé typy jógy, včetně jógy taoistické, tvrdí jasně, že smyslem života je seznámení se s tímto posmrtným tělem, protože jen tak akt umírání nezpůsobí v naší psychice žádný zmatek. Člověk prostě pochopí, oč tu běží, bude vědět jak se zachovat, a uskuteční tak bezpečný a čistý průlom jinam. Přesto je umírání problém a je možné ho pěkně zbabrat. Člověk totiž není k věčnému životu odsouzen. Naopak. Díky své nevědomosti může tuto šanci promarnit. Konečným smyslem šamanismu a správně žitého života je posílení duše a vyřešení vztahu ega k duši, aby tento přechod jinam mohl být uskutečněn čistě. Takový je tradiční postoj. 40 TAROT – SVĚT JAKO HRA Rád bych do tohoto modelu zahrnul i představu propasti, tedy pojem racionalisty nepříliš užívaný, nicméně ostatním dědicům naší židovsko-křesfanské kultury dobře známý jako »hlubší rovina duše«. Je to představa, že svět jednou skončí, že nastane konec času, že kromě smrti každého jednotlivce existuje v historii i smrt celého lidského druhu. Zdá se, že od okamžiku, kdy jsme si uvědomili existenci své duše, až k rozvinutí apokalyptického potenciálu uplynulo zhruba sto tisíc let. I když je to v rozmezí biologického času jen chvilka, přesto jde o desetinásobek rozpětí naší známé historie. V této periodě všechno závisí na rovnováze, neboť vývojově jde o šílený spěch od hominida k hvězdným letům. Přeskok této stovky tisíc let znamenal výdej mnoha forem energie. Různá náboženství se objevovala a pohasínala jako jiskřičky, rodily se a zanikaly nejrůznější filosofie, objevila se magie i věda a všechno se to snaží získat kontrolu nad energií při větším či menším stupni etické pevnosti. Možnost, že transformace druhu v jakousi hyperprostorovou entelechii bude zaražena již v samém svém počátku, zůstává neustále přítomna. Nemůže být pochyb o tom, že se dnes ocitáme ve finálních dějinných okamžicích krize přechodu krize, která s sebou nese i konec historie, náš odchod z planety, triumf nad smrtí a osvobození jednotlivce od těla. Ve skutečnosti se tu setkáváme s nejzásadnější událostí, s jakou se planetární ekologie může setkat: s vysvobozením života z temného a tísnivého zámotku hmoty. Metafora duše jako housenky proměňující se v motýla je dobře známou analogií odedávna užívanou všude ve světě. Musíme tuto metamorfózu prodělat, abychom dokázali přežít zásadní okamžik, kdy se dějinné síly dají do skutečného pohybu. Vedle pentaklů, s nimiž se lze setkat obvykle jen v hermeticky zaměřeném písemnictví, a vedle symboliky astrologické, která mnohem více prostupuje naší kulturou, existuje ještě jedna soustava, jejíž symbolika je snad nejznámější a nejvšednější — totiž hrací karty, jejichž hermetické kořeny však zůstávají skryty. Hermetická stránka vystupuje nápadně toliko u jejich primitivní podoby — u Tarotu, zvláště u jejich dvaadvaceti »trumju«, které jsou zvláštností této hry. O Tarotu se říká, že přišel z Egypta a že pochází dokonce z bájné Atlantidy. Historikové to rozhodně popírají s poukazem na poměrně mladý původ prvních historických karet. V tom se dopouštějí trapného, vskutku »elementárního« omylu v důsledku nedostatku symbolické gramotnosti, který chce tato ukázka (a připravovaná příručka o celém Tarotu) napravit. V Meyrinkově Golemovi si chudý žid, hrající karty, stěžuje: Jak může našinec dojít moudrosti a spásy, když ta nejvýznumnější kniha, která k nim přivádí, je uložena v Londýně! Jak by se k ní našinec dostal? Na to mu moudrý rabín Hillel odpovídá: Začasté máme ta největší tajemství stále na očích — ba přímo před nosem! Kecy! odpovídá žid — co mám například před nosem já? ukazuje se smutnou vyčítavou rezignací na ušmudlaný balíček taroků... Moudří dávných dob prý uložili své tajné vědění dvojím způsobem: do toho nejtrvanlivějšiho — do katedrál, a do toho nejpomíjenějšího, ale nejrozšířenějšiho do karet. Jak chrám tak hra jsou symboly světa,. Možná že hra je ještě něčím navíc nabízí zkušenost skutečnosti, zkušenost povstávání světů. Je-li chrám kamennou kosmologií (uvádí návštěvníka do architektury světa, který představuje), karetní hra je symbolem kosmogonickým: činí hráče účastným povstávání světa a jeho dění. Jak chrámy tak hry jsou branami zasvěcení. V Řecku se proto mluvilo o »posvátných hrách«: mysterijní místa měla jak svou svatyni (TO HEIRON), tak své divadlo (TO THEA TRON). Dodnes k poutním místům a náboženským slavnostem náleží obé: zařízení jak posvátná, sakrální (kapličky, kostely, sochy, studánky), tak zdroj:časopis Baraka č.6 Tarot – Svět jako hra Zdeněk Neubauer 41 Blázen TAROT – SVĚT JAKO HRA zábavná, profánní (stánky kejklířů, herců, akrobatů, jakož i jasnovidců, véštkyň a kartářek!). Blázen V prvním přiblížení zosobňuje Blázen introvertní pudovost, neprozřetelnost, neobezřetnost, tedy bezohlednost, a to v doslovném významu, nikoliv ve smyslu „egoismu”’, neboť Blázen se zajisté vyznačuje spíše absencí „ega” — ohniska odpovědnosti, přičítatelnosti, početnosti . Bláznova bezohlednost znamená neohlížení se kolem sebe, za sebe, na sebe, chování se bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. Blázen je introvert. Je idiotem v původním slova smyslu: řecky IDIOTES označovalo soukromníka, posléze člověka „zvláštního”— podivína. Blázen se neohlíží na to, jak Vypadá, ani na to, co ho napadá. Nedbá, že má doslova holý zadek napadený zvířetem rysem, 42 Blázen TAROT – SVĚT JAKO HRA jinde psem. Rys ztělesňuje oštrovidný instinkt, pes člověka věrně provázející živočišný pud. Bláznovi je však inspirace doslova u p...T Nedbalost k tomu, jak vyhlížím, znamená nebrat ohledu na druhé, jak mne vidí, jak se jim jevím. Blázen ztělesňuje nevzhlednost, nezjevnost, odosobnění. Oproštěn prostě kráčí kam ho nohy vedou tj. instinkt pobízí a pudy pudí, opuštěn kráčí pouští. Bláznovo vzezření je zvláštním způsobem „rozptýleně usebráno”: odvráceno od světa je otevřeno dovnitř — introvertně obráceno v rub. Vnitřní a vnější propast se tak setkávají uprostřed pustiny a hrozí splynout: sevření vzezření. Krk Bláznův pokrývají zelené šupiny jakoby krokodýlí chřtán. Abyssus abyssum invocat in voce cataractaruin sudrurn. Ps. 42.8. (Propast propasti volá v hlučení svých strží [KATARRAKTÉS = sráz, obvykle áo podsvětí]) Die Wüste wíichst — weh dem, der Wúste m.M birgt (Poušť roste, běda tomu , kdo krývá poušť! — F. Nietzsche, Zarathustra. Bloud je zosobněním bloudění, bludu, zcestí: představuje bezcílné potloukání, „batoumání” se, potulování krajinou, kterou neobzírá, neboť je to krajina bez obzoru odkazujícího za sebe. Krajina končí krajem, za nímž je propast. S Bláznem jsme se dostali na sám kraj světa, na periferii skutečností. (V tom je Blázen opakem Mudrce-Poustevníka FX. arkana.) Svých „pět švestek” si Blázen nese v tlum o k u nedbale přehozeném přes rameno; snad obsahuje magické předměty Kejklířovy (arkanum I)? Hůl znamení transcendence a nástroj transmutace v rukou Kejklíře — je u Blázna zlomena, polarita zrušena, napětí mezi nebem a zemí vybito. Obloha se dotýká propasti: vse je zvnějšněno — a přesto skryté pohledu. Neznámé popudy už nejsou ani rozlišeny ani usměrněny: zbývá živelné, zmatené zmítání. Blázen vede podivnou existenci — je podivnou existencí, podivnou neboť opět doslovnou: existentia znamená doslova vyvstávání „ek-sistentia”, trčící do absurdní Nicoty z bytelné samozřejmé danosti. Na tuto zvláštní povahu lidské existence upozornil v našem století existencialismus a označil ji jako odcizení — „alienace”: ostatně francouzské aliené také označuje blázna. Martin Heidegger mluví o lidské existenci jako o Dasein, které chápe doslovně jako bytí-zde; odtud obvyklý český protějšek: „pobyt”. V němčině se však slova Dasein užívá spíše ve významu „holá existence” či „holé živobytí”. Ostatně i Heidegger mluví o pobytu jako o vrženosti (Geworfen-sein), vedle jeho bytí činně rozvrhujícího (Entwurf), jež bychom spatřili spíše v Kejklíři. Na některých Tarotech se Blázen doslova vrhá do propasti: je zobrazen právě v okamžiku, kdy překračuje její okraj do prázdna a ztrácí půdu pod nohama: vystoupcni. trčení do nicoty, vrženost. Motající se pomatenec však proto ještě není žádný zabedněnec či omezenec: jeho pokrývka hlavy— pestrý turban, překračující horní mez scény — okraj karty, symbolizuje různorodé, leč souběžné proudy spletených motanic vířících jeho hlavou bez vzájemné komunikace (cross-talk) a odplývajících ven, pryč vzhůru a nad a za a jinam. Je však zde ještě nějakého vně a uvnitř, nějakého zde či tam? Podivný divous, divoké vzezření, divá šelma, divný plaz. Podivín, který se na nic nepodívá, ničemu nepodiví. Není zde nic k dívání a není čemu se divit. Arkanum symbolizuje nescéna, nedivadlo. A přitom předvádí divné divé místo, strange — „cizí”, říkají Angličané, tomu, co Němci výstižně označují za „unheimlich” doslova: „nedomácké” ve smyslu neútulné: syrové a surové bezdomoví. Pusto a prázdno, nevzhledno, nedohledno, bezohledno: houšť a poušť (whu-va-bohu srv. Gen 1.2). Takto je líčena země na počátku: tma nad propastí, kde není čeho Přes okraj propasti vystrkuje tlamu číhající krokodýl — drak, Tiamat, symbol číhající plíživé, plazí plazivé propastnosti, chystající rozevřít své čelisti a zjevit chřtán bezedného zení chaosu čistého chtóníčna. 43 Kejklíř TAROT – SVĚT JAKO HRA se chytit, odkud vycházet, kam zajít: nemístné, nezměrné, bezsměrné, bezmezné odnikud nikam: materia prima, apeiron, AIÁJN. Hráči označují tento trumf bez čísla jmény Bloud, Škýz, Tulák, Šašek, Žolík, Dionysos, Merkur, Marnotratný syn, krokodýl. Kejklíř První arkanum zase častují názvy jako Kouzelník, Pagát, Žonglér, Čaroděj, Umělec, Šarlatán, Trubadúr, Mág, Skořápkář, Merkur, Merlin, Prospero, Vykladač Tarotu. Všimněme si, že označení „Merkur”, tedy Hermes se objevuje v obou seznamech přezdívek. To naznačuje příbuznost Kejklířc s Bláznem: jejich hermetickou totožnost. Je-li nula znakem pro bezměrnost, odkazuje 1 k bezrozměrnosti jímž je bod. Je to také Nic leč v zcela jiném smyslu. Vůči čiré apeiratické bezmeznosti uvedené na scénu arkanem bez čísla, předvádí první arkanum čisté peras-p mez, jež není mezi něčeho, nýbrž mezhostí jako takovou, krajností jako takovou, principem rozlišení, principem omezení. Jeden bod není než bezrozměrný, nerozprostraněný střed. Zde-a-nyní, které je u sebe, zdroj tvůrčí vibrace — „velký třesk”, kondenzace zjevnosti v jediném bodě. Tomu odpovídá jiskra vědomí — původ jednání tj. konání směřující k jednotě: prapočátek představení. Předscéní znamená expozice, tj. předvedení, vystavení na odiv: vidění (německy Gesicht značící také obličej) je událost. K jevení netřeba místa: stačí bezrozměrné, nerozprostraněné zdea-nym. Kejklíř je agens, který způsobí, že se nekonečný obsah bodu obrací navenek. Scéna-předscéna prvního arkana předvádí zázrak před-stav v ne-prostoru zjevení. Je to bod božské omnipotence ve smyslu „všehomožnosti” a omnipresence jakožto „všehopřítomnosti” veškerenstva. Jde doslova o uni-versalitou — obracením se k jednomu — z lat. uni vertere — obrácenou naruby! 44 Kejklíř TAROT – SVĚT JAKO HRA Byl-li Blázen-bloud obětí bloudění, zosobněním bludu, lákaného do propasti na konci světa, je kejklíř obětníkem loudění, aktérem přeludu, vystavujícím na odiv počátky světa a lákajícího na kosmogonické představeni. čtvrtý roh desky jsou za obzorem a my si je toliko domýšlíme, mimoděk, bez-děčně, aniž bychom si toho byli vědomi, doplňujeme celek automatickou extrapolací za obzor v důvěře v zásvětní oporu jevovosti. Kejklíř-iluzionista je showman antipod Blázna: čistý je jeho zjev a vzhled, o který dbá, dbá ohledu-plně, tj. s plným ohledem na publikum. Kejklíř je vnitřně usebrán — a přesto jeho pozornost platí okolí: oproti Bláznově od světa odvrácené, introvertní, rozptýlené usebebranosti, je Kejklířovo vnitřní usebrání soustředěné, já-středné, přitom však extrovertní obrácené ke světu. Toto obrácení je obratností sebevlády. V protikladu k Bláznově turbanu pestře se rozvíjejícímu mnoha souběžnými proudy do bezmezná (EIS TO APEIRON), je Kejklířův klobouk zpředmětněnou mezí (PERAS): jeho hemisférický tvar naznačuje kouli,— dokonalý tvar, jehož v sebe uzavřený povrch je zároveň konečný i nekonečný. Střecha klobouku připomíná ležatou osmičku — nekonečno v pohybu. Tato obecná metafysická iluze je základem Kejklířovy strategie. Vzpomeňme si, že dialektika tří a čtyř symbolizuje vztah ideálního a materiálního — jevového a skutečného. Platónův Timaios dialog o vytváření světa a jeho povaze začíná příznačně Sokratovými slovy, jimiž vítá Sokrates hosty k duchovní hostině: Sokrates: Jeden, dva, tři ale kde máme, milý Timaie, čtvrtého z vás ... ? (Timaios a Kritias, Laichter Pha 1919, p.13; HEIS, DYO, TREIS; HO DE DÉ TETARTOS HÉMIN, Ó FILE TIMAIE, PÚ.,.?17A) Logika věci vytváří iluzi stability — právě tak jako u Platónova Timaia. Iluze však není jen zdání — pouhé nic: Illusio (z in-lusio) znamená doslova „vstup do hry” (in + ludus), do hry na svět, k níž jsme zázračným znamením Kejklířeiluzioňisty pozváni a vyzváni. Iluze vzbuzuje údiv a údiv (THAUMA) stojí na počátku každého zkoumání a tázání, na začátek každé cesty vědění z lásky k moudrosti, jak to dosvědčuje slavný Aristotelův výrok, že lidé začali filosofovat skrze údiv (DIA GAR TO THAUMAZEIN HOI ANTHRÓPOI [...] ÉRXANTO FILOSOFEIN Met. 1.2, 982b) Kejklíř je zosobněná merkuriální agilita vibrující energie — vpravdě lesklá kapka „živého stříbra”, tvořící vypouklé zrcadlo čisté podívané. Na první pohled jakoby nic neskrýval; svůj majetek vykládá veřejně na pult „stůl fenomenaliry”, jak jej označuje Wirth, předestřený s předstíranou zjevnost. Vždyť v předmětech, které Kejklíř na oči a na oko prostírá, rozpoznáváme předmětné symboly živlů, tedy bytostně skrytých kořenů, zdrojů a prvopočátků, univerzálních a archerypálních mocností veškerenstva. Poukazujíce k tomu, co se nachází mimo dosah zraku, tyto předměty výbava kouzelníkova jsou zázračné. Kejklíř je divo-tvůrce THAUMATURGOS. Bůh Thaumas pak měl čtyři dcery: tři Harpyje okřídlené, obludné, které uchvacovaly, odnášely či znehodnocovaly předkládané pokrmy, a čtvrtou Iris poselkyni bohů, zosobněnou duhu most mezi nebem a zemí; iris pak znamená nejen duhu, nýbrž i duhovku bránu do duše. To, co Kejklíř předvádí, není nic menšího, než zázrak zjevení veškerenstva na jakési stolní desce (tabtda), budící zdání ostré vymezenosti a bezpečné opory čtyř nohou, které tuto oporu povznášejí nad svět. Stůl Kejklířův tak ostře kontrastuje s přízemní bezmeznosti Bláznova bludiště. Deska stolu však ubíhá mimo obraz: poslední noha — čtvrtý opěrný bod, tak jako Kejklíř vystupuje ve dvou rolích: herolda hlasatele, uvaděče a protagonisty předvaděče. 45 Kejklíř TAROT – SVĚT JAKO HRA Předměty rozložené na stolní tabuli prozrazují, o jakou hru a jaké pohoštění se jedná; číše, meč, mince na stole a hůl třímaná v levici Kejklířově nenechávají na pochybách o povaze představení — totiž o tom, co se bude dávat: jsme přizváni ke kosmogonické hostině, vtahováni do hry na svět. izuje od pradávna „svět”. Tržiště řecky AGORA latinsky fórum bylo zároveň obecním shromaždištěm, prostranstvím veřejného, politického dění. Obec POLIŠ pak byla tradičně symbolem světa, vyjádřením kosmického řádu, podobou lidského obývání skutečnosti. Artisté akrobaté, kejklíři, krotitelé, šašci, žongléři, kouzelníci apod. (srv. s názvy obou arkán!) vystupující na poutích, jarmarcích a v cirkusech sebe sama označují za „světské”. Kdo-co světští? Možná, že toto stavovské označení je protějškem k výrazu „duchovní”, jímž jsou označováni kněží. My však, kteří se nedají svést iluzí a propadnout pouhé hře, pochopíme Kejklířovo gesto ne jako pozvání nýbrž jako vyzvání — výzvu k zasvěcení. Kejkiíř-mystagog nás vede ne již do hlediště Či jeviště, nýbrž do zákulisí světa do zásvětního místa velkých arkán trumfů, které stojí „mimo hru”. Těm, kdo obstáli, přestává být Kejklířovo pfed-stavení obstojnou jarmareční kratochvílí; vyvstává jako důstojný posvátný obřad. Ten již není pozváním nýbrž posláním „missou”, tj. mší. Mše je sice pro ty, kteří stojí vně, okázalou podívanou pro ohlupování lidí svým teatrálním formalismem, pro zasvěceně účastné je však středem a smyslem života nezřídka důvodem k jeho nasazení a obětování. Není tomu dávno, kdy se za Tischmesse — mši slouženou v soukromí zavíralo a umíralo a v dřívějších dobách se pak o jeji podobu a smysl dokonce válčilo: spory o mši slavení Nejsvětější Svátosti utvářely dějiny křesťanského Západu zvláště pak výrazně ty naše, české. A právem: zračilo se v ní pochopení světa, způsob jak je Nebe svázáno se Zemí, z ní pramenila a jí se udržovala sama skutečnost. Proto byl tzv. „interdikt” (papežský zákaz sloužit v nějakém městě mše) tolik obávanou sankcí. Výklad prvního arkána z liturgické perspektiv) nám snad zjedná pochopení pro tento postoj — dnes i věřícím obvykle vzdálený. A tak, jako „duchovní” pečují o posvátný (sakrální) neviditelný řád skutečnosti, pečují „světští”, artisté o její řád viditelný profánní. (Latinské fanum je archaickým výrazem pro chrám mysterijní svatyni; profanum znamená doslova „předehrami”; označuje to, co je mimo svatyni a k ní náležející posvátný okršlek TEMENOS.) Artisté jacísi profánní „kněží” pečují o viditelnou kosmicitu náležitým způsobem: zjevují ji skrze podívanou. (Circus— což znamená „kruh”, „okršlek” — také znázorňuje svět; jeho tradiční repertoár je nabit kosmologickou symbolikou neméně jako mešní liturgie; slovo „liturgie” ostatně označovalo obecně prospěšnou službu.) Totéž činí i Kejklíř prvního arkana. Avšak liturgické předměty, které používá, symbolizují živly — tedy neviditelné, skryté zdroje viditelné podoby kosmického, universálního řádu, jenž má svůj protějšek v politickém, společenském řádu — v uspořádání obce, odkud, jak jsme viděli, čerpají svůj význam. (Odtud „obecný” znamená „univerzální”!) Vzpomeňme si, že živly jsou samy podobami, projevy a symboly Ducha. Navíc — alespoň ve Wirthově provedení — tyto předměty poukazují k liturgii sakrální: číše je mešní kalich a křížem zdobená mince vypadá jako hostie. Mezi hostií-chlebem-tělem a kalichem-vínemkrví položený meč Božího Slova (Písma) jakoby rozděloval zjev- Název „mše” je odvozen z latinského označení missa, podle závěrečných slov mešní liturgie: Ite, missa est»Jděte, jest poslání«. O dvojznačnosti tohoto temného výtazu pro tajemnou skutečnost svědčí jeho život v živých jazycích: anglické mess, které původně znamenalo „hostina”, dnes znamená tolik co „zmatek” — asi pro jarmareční povyk a pro nevázanost hodokvasu a označení pro mši se pravopisně a výslovností vydělilo: the mass. Německé die Messe, označuje dodnes jak mši tak trh. — Tržiště podobně jako jeviště symbol46 Kejklíř TAROT – SVĚT JAKO HRA nou a skrytou způsobu Boží přítomnosti. Také při usmrcení obětního zvířete jsou oddělovány tělo a krev, v jejichž sounáležitosti spočívá život. Kněz koná tuto oběť konsekrační formulí opakujíc slova Kristova: »Toto je moje tělo, které se za vás vydává.« »Toto je kalich mé krve, která se vylévá za vás [...]« Čtvrtým předmětem je hůl, jež v rámci živlové symboliky značí oheň — zde zápalný oheň obětní. Na scéně prvního arkana je znázorněna jako kouzelnická hůlka (řecky RHABDOS, což znamenalo i hřeb či svorník určený k příčnému propojení). Kejklíř jakožto kněz ji drží nad stolem-oltářem, mimo ostatní předměty. Máme zde opět známé schéma tři plus jedna. Hůlka je zakončena dvěma kuličkami: horní, červená, sbírá jako anténou duchovní sílu nebes, kterou transformuje na způsob hromosvodu v pozemskou, vzdušnou podobu duchovní energie a soustřeďuje do modré kuličky na spodním konci hůlky jako do „kondenzátoru”, míříc diagonálně napříč obrazem přímo do středu disku mince. Scéna I. arkana tak zobrazuje událost „výboje”. Ve světle mešní alegorie v ní lze spatřovat kříž; vzpomeňme si, že se hole jakožto karetní barvy vyvinuly právě v kříže. Oproti rozdělujícímu meči, je kříž znamením spojení: spojuje vertikální rozměr s horizontálním, imanenci a trascendenci, smiřuje Nebe se Zemí, Boha s člověkem, Ducha s tělem. Ze čtyř ramen znamení kříže na minci/hostii je opět vidět pouze tři, tak, jako tomu je v případě nohou a rohů stolu, na nichž mince spočívá. Spodní rameno je totiž skryto pravicí Kejklířovou, která se ukazováčkem dotýká jejího středu, v němž se stýká božské s lidským — tak jako na Michelangelově; fresce Stvoření člověka. (Z naší šikmé perspektivy vyhlíží znamení kříže ve vodorovné poloze kříž jako X řecké chí značka/zkratka pro Krista (XPI TO ), kterého zastupuje Kejklíř v roli kněze. Kristus Boží Slovo, které bylo na počátku, LOGOS, »skrze něhož všechno je stvořeno« Q 1.3). Znak X bývá často spolčen s P — tedy ró, vyrůstajícího mezi horními rameny vzhůru: často se s ním setkáme na náhrobních deskách. Tento symbol vyvolává dojem vítězné korouhve/praporce Vzkříšení (srv. arkanum XX) vztyčené zprostřed ležícího kříže vertikální, transcendentání dimenze horizontálních souřadnic hmotnosti, tělesnosti, osa pozemské orienrarf..,.j| | -|| , , „ » , . n i U Z úvodní kapitolky o značkách víme, že kříž umístěný nad symbol je znamením dovršení nejčastěji Velkého Díla transmutace. Však také je znamení kříže, jak už víme, prototypem znamení znaku vůbec, tím, co označuje místo, dává vyvstat místu jakožto místu: prázdný kruh Bláznův Alun dostává střed a orientaci. Mince, na které se Kejklíř dotýká pravicí a k němuž směřuje hůlka v jeho levici skutečně vyhlíží jako kompas pozemská mapa oblohy. Na místě události spojení Nebe se Zemí budovali lidé oltář, základní kámen chrámu. Za příklad může sloužit biblic ké vyprávění o Jákobově snu v Lúz-Béthél (Gen. 28.11-22): od tohoto mís-: ta a chvíle se rozvíjí a odvíjí svět jako příběh Božího jednání (dramatu), co Božská komedie (Divina commedia). Místo Jákobova odpočinku a čas jeho spánku jsou toliko předobrazem chrámu, snovým viděním jeho budoucího smyslu. První arkanum zachycuje vrcholný okamžik: v liturgické intetpretaci transubstanciaci chleba v tělo Páně okamžik proměňování. Kříž lze spatřit co znak na minci; což její podobu s hostií ještě podtrhuje. Jak si zajisté vzpomínáme, kříž vepsaný do kruhu značí oživenou, transformovanou substanci. Je to symbol vnitřně oživené hmoty, oživené právě propojením Nebe se Zemí tajemstvím Posvátného sňatku mysterio coniunctionis. Proměna hmoty velké dílo alchymisty obracejího kovy ve zlato je zároveň mystickou svatbou. K té poukazuje i Nejsvětější svátost oltářní. Ikonografie Tarotu v sobě zahrnuje hermetickou symboliku kosmologickou, alchymickou i liturgickou. 47 Kejklíř TAROT – SVĚT JAKO HRA Perspektiva se opět zvtací: obraz odkazuje k původnímu kejklířskému představení, jež toliko předstírá-předvádí vlastní mystérium. Nespojíme-li se toliko s představením, jsme vyzvání ke vstupu do chrámu. základní součásti kouzelnického repertoáru — se svátostnou rranssubstanciací je tím opět zvýrazněna. Avšak na pultu marseillského kejklíře se vedle kalicha a nože zastupujícího meč nacházejí předměty pohříchu neliturgické a zdánlivě zcela profánní jako jsou kalíšek a dvojice kostek — tedy příslušenství hry ve „vrchcáby”. Kostky jsou typickou hrou, symbolem hry par excellence, a to hrou typu alea (= kostka, dle klasifikace R. Caillois), hrou, v níž rozhodující, snad jedinou roli hraje pouhá náhoda. Dvojice hracích kostek a kalíšek k jejich třepání a vrhání předsravuje nejjednodušší „generátor náhodných kombinací”. Latinské combinatio je odvozeno ze slovesa con-bino = dosl. sdvojuji (od bis, binos dvojitý), tedy spojuji po dvou. Kombinace původně znamenala tolik co párování. Toto slovo vzalo svůj původ zřejmě z vrchcábů. S toutéž zkušenostní oblastí se pojí i slova jako „náhodný”, „náhoda” či shoda. Poslední vzniklo co česká obdoba („kalk”) výtazu „koincidence” (z at. con-in-cado = sou-vpadám, srv. ruské sovpadanije). Také akcident i incident, případ i příhoda sem náležejí. Vše to souvisí s hodem a pádem — rozumí se hodem a pádem kostek. (Pád se řekne lat. casus, od slovesa cado = padám.) Slova „návrh”, „podvrh”, „rozvrh”, vesměs napodobeniny německých výrazů odvozených od werfen, Wurf ), nás odkazují rovněž k vrhání kostek. Dem náleží také „šance”, neboť chance, znamenající ve francouzštině „štěstí” i „náhodu”, vzniklo proměnou latinské cadentia — padání. V češtině se slovo „šance” významově zúžilo: označuje vhodnou [sic!], příznivou příležitost. V jiných jazycích jsou odpovídající výrazy „příležirost” odvozované z lat. occasio (od ob+casus doslova „před-pad”; „ležení” je tam nahrazeno opět „padáním”). Také naše „hazard” opovážlivé riziko je z azzahr — arabského označení hry v kostky; ve francouzštině značí le hasard prostě náhodu. Vskutku: na některých kartách je Kejklíř zobrazován před chrámem — obvykle anticky vyhlížejícím. Na takovém pozadí je Kejklířovo představení — hra na proměňování — vlastně profanací mystérií. Kejklířňv pult je chatrným poutním stánkem: výstav základů světa, iluze zázračné proměny celá kosmogeneze — mystérium cosmogonicum — doslova „visí luftu” kdesi za obzorem. Dovolávaje se naší víry, že viditelná znamení poukazují ke skutečnosti, jejíž základy skrývá chrám mysterijní svatyně, Kejklířovo gesto a parafernálie jsou toliko předzvěstí skutečného mysterijního zasvěcení, poukazem k základům skutečnosti, na nichž stojí každý skutečný svět. Řecké označení pro víru DOXA (srv. „ortodoxie”, „paradox”) znamená totéž co „zdání”... Vrchcábovi procedura je zcela jiným typem magické operace, než proměňování. Je založena na hře náhody a nutnosti, záleží ve spojení skrytosti se zjeVriostí, v proměně spojitosti v ne- V „primitivním”, marseillském taroku drží Kejklíř minci — hostii v pravé ruce a levou na ni ukazuje: podobnost magické proměny 48 Kejklíř TAROT – SVĚT JAKO HRA spojitost. Konkrétních způsobů vrhů, drah vržených kostek a výsledných poloh dopadu je sice nekonečně mnoho, avšak tento spojitý (kontinuální) „vějíř možností” je „diskretizován” tj. rozdělen a roztříděn na malý počet odlišných číselných kombinací, jejichž ptavděpodobnostní symetrie je „na každý pád” tj. při každém vrhu narušena: „vždy to nějak dopadne”. A tento dopad způsobí tzv. porušení symetrie (symmetrybreaking) což je v dnešní vědě obecně důležitý pojem). Příkladem porušení symetrie může být právě vrh kostky, který výchozí, rovnoměrné rozložení pravděpodobností 1/6:1/6:1/6:1/6:1/6:1/6, tedy 1:1:1:1:1:1 že na každé kostce padne jednička, dvojka, trojka, čtyřka, pětka či šestka převede na nerovnoměrný výsledek 1:0:0:0:0:0 v případě, že padne jednička, 0:1:0:0:0:0 v případě dvojky a analogicky v případech ostatních. Každý vrh transformuje prostor pravděpodobností. U vrchcábů se začíná vždy znovu původní symetrie je před každým vrhem znovu ustavena a výsledek může ovlivnit snad jen rozložení sázek. Ve složitějších hrách má — tak jako v životě porušení symetrie obvykle za následek jiné rozložení pravděpodobností, představuje nový roz-vrh, jiné rozehrání: je transformován sám prostor možností v životě včetně možností měnit sama pravidla hry. „Pouhé hry”, jednoduché hry mají pravidla neměnná; jsou vratné opakují se v „rundách”. „Hazardní hry” však s každou rundou mění sázky a váhy tj. úděl a podíl partnerů na možnostech. místa dopadu. V tom spočívá princip veškeré orientace pomocí sémantiky, princip všech záznamů a zápisů. Vedle žlutých kostek leží na stole marseillského Kejklíře také červené koule. Snad je tím naznačen protiklad tělesné stálosti-stability-diskretnosti (nespojitosti) a duchovní pohyblivosti, jedno-duchosti, spojitosti v pohybu, což jsou jiné dva základní rysy skutečnosti. Kostky a koule jsou elementárními hračkami — herními elementy. Z obrázku je patrné, že obě koule jsou složeny ze dvou půlek. Tak je tomu skutečně u koulí náležejících ke standartní kouzelnické výbavě; díky své půlitelnosti se koule mezi prsty obrarnéha iluzionisty zdánlivě „množí”. A množení je rovněž jedním z rozměrů skutečnosti skutečnosti živé, které říkáme „příroda” od přirozování. (Kdysi velmi široký význam slova „přirození” se příznačně zúžil právě na rozmnožovací ústrojí.) Jiným archetypem hry je hra na schovávanou: vztah skrytosti a zjevnosti. Na mágově stole máme co činit s elementy kosmogonie, tj. kořeny, zdroji, počátky, příčinami a podobami proměn. Marseillský Kejklíř nám připoměl, že k elementárním kosmogonickým principům nenáležejí toliko živly, nýbrž i náhodná kombinatorika. Proto právem náležejí kostky k výbavě Kejklíře jako kouzelníka-iluzionisty, nikoliv však Kejklíře v roli mága-kněze. Věda chtěla učinit vše věditelným. Proto se snaží proměny redukovat na pouhou náhodnou kombinatoriku neměnného. Také prvky (principy, počátky) pochopila jako neměnné komponenty kombinací, a nikoliv jako elementy samotných proměn. Tím zbavila prvky živelnosti. Tzv. „redukcionismus” považuje kombinace různé sestavy, soustavy, systémy za různé stránky téže skutečnosti, jejíž povaha zůstává stejná. Naznačili jsme však, že ve skutečnosti tj. mimo formální pravidla se s každým rozvrhem může změnit i sama kombinatorika možností: se vzá- Obě kostky na Kejldířově stole navíc zpřítomňují vlastnosti, které živel země udílí svým hmotným projevům: trvalost tvaru, stabilitu, vztah ke kvantitě, schopnost být nositelem znamení. Znamení počet teček na té které stěně dovolují rozlišit stejné stavy tj. postavení na základnu a ztotožnit různé polohy totiž 49 Kejklíř TAROT – SVĚT JAKO HRA jemnou váhou pravděpodobností jednotlivých výsledků se mění i jejich povaha čili podoba pravdy. vyplývá, že událost je něčím bytostně neviditelným/nevěditelným radikálně skrytým, protože se změnou prostoru se mění sama perspektiva vidění. Dva různé prostory nemohou být součástí téhož zorného pole. Mluvíme o rozhodující události. Událost se latinsky řekne eventus od ex-venio vycházím (srv. angl. event). Možná i zde působila představa ve skrytosti protřepávaných kostek, jež náhle vycházely-vyskakovali z kalíšku, aby se kázalo, jak to „dopadlo” čili jak to vyšlo. Proto se ptáme, „co z toho vyleze”. Ze stejného důvodu se mluví o karetní sadě jako o „pakllčku” zabaleném balíčku namíchaných karet. Podle toho jsou pak „rozdány karty”, což určuje jednak můj „úděl”, tj. podíl na celku skutečnosti a rovněž i váhu hodnotu, cenu, dosažitelnost tedy pravdě-podobnost toho, co vpravdě uskutečním a naplním. Této dis-posici (dis-positio = rozložení) vah jednodivých podob pravdy způsobů otevírání nových možností odpovídá „strategie” a „taktika”, kterou při hře volím. „Strategie” znamená způsob vojenského tažení, doslova: „vedení vojska” (STRA TOS = vojsko a AGEIN = vést, hnát, táhnout: odtud obraty jako dobrý/špatný tah). „Taktika” původně znamená způsob řazení (TAXIS — řada, rozumí se šik); označuje pořadí preferencí, sklonů, cílů. To, co není přístupné teoreticky, je dosažitelné prakticky. Jakkoliv změnu perspektivy není možno spatřit, lze ji přesto zažít, zakusit prožít ji. To dává možnost porozumět události jako příběhu. Událost lze zachytit pomocí vyprávění: nikoliv prostorově („speciálně”), nýbrž časově („temporálně”). Proto mýtus náleží nikoliv k minulosti současného světa, nýbrž k „minulému” světu, přesněji k původnímu světu, z něhož ten současný — „za onoho času” — povstal jako z lůna. Říkáme „za onoho času”, neboť každý svět má svůj vlastní čas svou vlastní gramatiku seberozvrhování. Historie, která na rozdíl od mýtu pojednává o aktuálním světě, disponuje s jeho universálním časem a prostorem, není s to skutečně zachytit události jakožto události. Symmetry breakingse překládá jako „porušení či narušení symetrie”. Doslova to však znamená její „rozbití”, „zlomení”, „zrušení”. České „rozhodnutí” je odvozeno opěr od „hodu”; v jiných jazycích souvisí s řezáním (decision z lat. decisio — odříznutí, odseknutí). To znázorňuje nůž na stole marseillského Kejklíře ještě lépe než obvyklý meč. Rozhodnuti rušící symetrii jejím rozhozením, což je podstatou události, otevírá nový prostor možností, s novými souměrnostmi. Vznik asymetrie z původní symetrie za ustavení nové symetrie vede k tomu, že oba prostory ten původn í, před událostí a ten nový, povstavší z události, jsou ne-sou-měrné — tj. nesouměřitelné a nesrovnatelné, a tedy nepoměrné: nelze je mezi sebou poměřit, protože se liší právě svými symetriemi a poměry. ituaci před a o události nelze proto uvést do racionálního vztahu (ratio = poměr): událost nelze vyjádřit racionálním vztahem. Zrušení symetrie je tudíž ex definitione „ir-racionální”. Z roho zároveň Nejen svátostná transsubstanciace či magická transmutace, nýbrž i náhodná rekombinace a volní rozhodnutí („decize”) jsou událostmi proměny. Proto jejich způsoby, symbolizované mincí-chlebem a číší-vínem, kostkami, koulemi a nožem, jsou neviditelné zá-zračné. Jejich bytostnou skrytost symbolizují koule duté složené z uzavřených polokoulí, kalich, koflík na kostky, pochva na nůž a záhadná kabelka na stole marseillského Kejklíře. 50 Kejklíř TAROT – SVĚT JAKO HRA Tak je Kejklířův „stůl fenomenality” nejen jevištěm symbolů a znamení, nýbrž i dějištěm skrytých proměn. To, co vidíme, jsou jen iluzionistovy rekvizity: »Ce qui importe est invisiblepour lesyeux« (»na čem záleží, je očím neviditelné«), říká lišák Malému Princi. A to, že na Kejklířovy rekvizity lze pohlížet také jako na symboly — elementární symboly kosmogonické hry, lze rovněž uvést lišákovými slov)’: »on ne voit quavec le coeur« — nelze vidět, než srdcem. „Vidět srdcem” znamená hledět zevnitř. Takový pohled vyžaduje výklad, exegezi, hermeneutiku — vnitřní vhled. S touto změnou perspektivy z vnějšího na vnitřní prostor se pouhé rekvizity změní skrze svůj symbolický význam v magické objekty. Tak se Kejklíř stává Mágem — archetypálním knězem, strážcem chrámu skrývajícím posvátný oheň. (Toto byli skutečně magoi — „mocní”, perští zaroastrovští kněží — zmiňovaní v Matoušově evangeliu (Mt 2.1-13), lidově „tři králové”: jejich dary jsou kosmologickými symboly — zlato=země, kadidlo=nebe, myrha=podsvětí; čtyři matérie, svěcené v předvečer jejich příchodu, zastupují živly: vedle vody se světí křída=vzduch, sůl=země, kadidlo=oheň.) Saškovská pestrost Kejklířova obleku se rovněž stává skrze symbolický význam barev liturgickým rouchem Mága. U Wirtha je symerrické — vyvedené v barvách čtyř živlů, zatímco červenomodrožlutý oblek marseillského kejklíře, symbolizující rrojici duch-duše-tělo je rafinovanou kombinací symetrie přímé a chiasmatické — tj. křížově souměrné — naznačující jednotu souměrnosti a komplementarity. -ouve slovech „samouk” — na rozdíl od téže dvojice, tvořící dvojhlásku ve slově „pavouk”. Alef tak není počátkem ve smyslu první části; alef znak pro nehlasný počátek — znamená samo počínání, je signálem, (signum .= znak, znamení) a pokynem k začátku začátku abecedy kosmogonických symbolů. Tělesný postoj napodobující Alef činí z protagonisty předscénu zosobnění tvůrčího Božího Logu (usebrání, rozlišení před počátkem). Proztazuje hermeticky klíčovou roli této postavy. Kejklířem je sám převlečený Hermes posel-zprostředkovatel interkosmický interpret (traductor) a průvodce-převodce (transductor), prostředník mezi světy. V tom je protějškem Chárona divého starce, převozníka do podsvětí, kterého připomínal Blázen Kejklířův protějšek, dvojník a stín. Zdá se, že Kejklířův ohled vyjádřený nenápadným pošilháváním vpravo patří také trochu právě jemu směrem k jeho kartě, pokud si Tarot představujeme jako sestavený v kruhu ve směru hodinových ručiček. Jejich pohledy se stýkají — byť Blázen je odvrácen a Kejklíř přivrácen. Totéž lze vidět i na marseillském Tarotu: zde jsou oba také součástí téže krajiny téměř pokračujícího reliéfu; podobná krajina se ram opakuje v arkánách IV, VII, XIV, XVI, XVTI zatímco u Wirtha je členitá, vrstevnicemi zvlněná krajina první scény zcela jedinečná. „Překládat” se řekne latinsky verto obracím; i k tomu poukazuje Kejklířova obratnost (versatilità). Protřepávání kostek v koflíku působí, že tyto na sebe vzájemně narážejí, srážejí se a odrážejí. Tento děj lze vyjádřit latinským slovem co-agitare, vzájemně se uvádět do pohybu, otloukat se nebo se proháněr. Z něho je odvozeno sloveso cogitare coi, jak známo, značí „myslit”, „přemýšlet”. Ve slovese „přemítat”, odvozeném od „metati”, souvisejícím s „přemet” je tato výchozí představa ještě přítomná. Mluvíme také o „honění se myšlenek” a o jejich „přetřásání”, „obracení sem a tam” atp. To, co vymyslím, není obvykle výsledkem žádného záměrného řazení, pořádání, budování, nýbrž je jakoby bezděčným účinkem Hermes Kejklíř, Mág se tak sám stává živým symbolem: jeho ladný postoj prozrazující taneční lehkost, z níž přímo vyzařuje Hermova měrkuriální agilita, napodobuje písmeno Alef - první písmeno hebrejské abecedy — písemný symbol této karty. Jeho číselná hodnota je 1, jeho hláskový význam není však A na rozdíl od řeckého Alfa, které je po něm pojmenované: hebrejská písmena, jak jsme viděli, nezahrnují samohlásky: Alef označuje ostrý přídech ráz, který bezděčně předesíláme samohláskám na začátku slova. Lze jej zaslechnout ve výslovnosti dvojice písmen 51 Kejklíř TAROT – SVĚT JAKO HRA réto spontánní „soutřepávající”, „koagitační” činnosti naší mysli. Ať už je naše myšlení více či méně vědomé, bývá obvykle více mimovolné a automatické, než jsme si ochotni připustit. Nejen že nepodléhá naší vůli, ale někdy je přímo svévolné: tehdy mluvíme o neodbytných, vtíravých (obsesivních) myšlenkách. Jestli z této činnosti mysli „něco vyleze”, pokud „na něco přijdu”, snad prohlásím, že jsem něco „vymyslil”, daleko častěji a přiléhavěji však řeknu, že „mne něco napadlo”, neboť k romu obvykle dochází spíše „znenadání”, než že by to vyplynulo jako výsledek záměrné myslitelské činnosti: Přesto se však dějí na polí vědomí tedy před obzorem; jako to, co je nám bezprostředně dáno. Ardžuna pravil: »Přál bych si vědět, co je to pole, a kdo je ten, který je zná?« A Kršna odpověděl: » Toto tělo, ó synu Kunti, se chápe jako Pole, a ten kdo zná tělo, je nazýván znalcem pole. -A věz, ó Bharatovče, že porozumět tomuto Poli a jeho majiteli se nazývá, věděním. [...] Pole prodlévá vně i uvnitř bytosti, a ač nepohnuté, je v pohybu, a tak jemné, že je nelze rozpoznat. Je vzdálené, a přece je nablízku. Je nedílné, a přece jako by spočívalo rozděleno ve všech bytostech; je udržovatelem každého živého jsoucna, pohlcuje je i utváří. »Z nenadánu — toť nejstarší šlechtictví lidstva, to jd jsem vrátil věcem, osvobodiv je z rabstvípod vládou účelu. Tuto svobodu, toto nebeskě veselí jak azumý zvon jsem postavil nad všechny věci, když jsem hlásal: není pravda, že nad nimi a jimi nějaká »věčná vůle« — chce. Tuto bujnost, toto bláznovství jsem postavil na místo oné vůle, když jsem hlásal: »je nemožno, aby při čemkoliv byla — rozumnost. « Něco málo rozumu, semínko moudrosti, rozhozené od hvězdy k hvězdě, — ano, tento kvas je přimíchán všem věcem: ve jménu bláznovství je všem věcem přimíchána moudrost! Něco málo mouárosti, to není vyloučeno; tuto blaženou jistotu jsem však nalezl ve všech věcech: je jim milejší, když nohama náhody — tančí. Takto lze popsat pole tělesných činností, poznání i poznatelná jsoucna. Hmotná skutečnost a živě bytosti jsou bez počátku. Jejich proměny a způsoby bytí odtud vycházejí.« Bhagavadgítá, z X/IÍ. zpěvu A tak lze na Kejklířův „stůl fenomenality” pohlížet vskutku fenomenologicky: jako na pole vědomí. Kejklíř pak zosobňuje „já” tedy „transcendentání subjekt” fenomenologů, Zřece (Puruša) východních mystiků — gymnosofisfů, kterého myslitelé na Západě označili jako „NUS”, což původně znamenalo asi větření. Platón z něj učinil Vozataje Duše — a v této rolí vystoupí tentýž mladík na scénu Arkanu VII. Friedrich Nietzsche: Zarathustra III., Před slunce východem Pro ztotožnění Kejklíře s „Já” tj. s transcendentální subjektivitou mluví i symbolika soběvztažnosti. „Já” není v sebe uzavřené: konstituuje se s ohledem na jiné. Rovněž pole vědomí je jen zdánlivě celé před horizontem: ve skutečnosti se jeho celistvost opírá o to, co jeho obzor přesahuje. Tím však není žádný „svět”, nýbrž sám přesah. Obsah pole vědomí, který se tváří tolik konkrétně, předmětně, objektivně a svébytně, odvozuje svou skutečnost právě ze svého významu symbolického; symbol je pak pro nás znamení, odkaz, poukaz k usebrání, tedy pomůcka a podoba přesažnosti. Symboly ničemu ve světě neodpovídají: to vnitrosvětské, co představují, se odvolává k principům, z nichž je svět třeba teprve vytvořit uskutečnit, realizovat vykouzlit Není divu: to skutečně nové představuje právě změnu prostoru. Nápad je porušením symetrie: jeho dopad tuší dosavadní rozložení, je vpádem do daného řádu souměrností a přiměřeností. Proto se nápad rodí ve skrytosti a jeho původ je tajemstvím. Uměle lze řešit „problémy” — tj. uvádět zdánlivé zádrhele do souladu s celkovým řádem: mluví se o „řešení” problémů, tj. o solutio (LYSIS) — uvolnění, rozvázání (jakoby uzlů) či přímo rozpuštění (solutio znamená nejen řešení, ale i roztok). Avšak velké zvraty osvícení, obrácení, inspirace či intuice jsou událostmi. Ty jsou, jak jsme řekli, neviditelné a nevýslovné. 52 Kejklíř TAROT – SVĚT JAKO HRA zázrakem proměny. Řekli jsme, že i náhodné přemisťování, přehazování, přemítání může být zdrojem změn; odtud hovorové „nad čím mutuješ?” nebo „o čem mutuješ”? Mutace — změna není výsledkem záměrné činnosti, nýbrž výsledkem toho, co vypadne na zjevnost nekonečnem možných drah — rozvrhů. A přesto to „nějak dopadne”: diskretizuje se konečným počtem číselných kombinací. jeví se v rozmanitých poáobách, ale poněvadž síly (DYNAMEIS = mohutnosti, mocností), jež ji naplňují, nejsou ani podobné ani rovnovážné (ISORHOPEIN; RHOPE = tíhnutí, rozhodnutí, sklon), není žádná její část v rovnováze, nýbrž nepravidelně se všude naklánějíc, jednak jest od oněch živlů otřásána, jednak zase sama jimi otřásá svými pohyby, ty pak jsouce pohybovány se rozdělují, každý letí jinam... Je-li Kejklíř bůh, tvůrce světa, který tak jako Platónův „demiurg” pomocí číselných kombinací, pomocí živlů a pomocí náhody svět tvoří, pak TAROT, a obecně veškeré chápání skutečnosti jakožto hry, předpokládá boha, který hraje v kostky. Tomuto chápání se jak ttadiční teologie tak tradiční věda (ještě včetně Einsteina) rozhodně bránili. Zde máme vlastní důvod odsouzení „kostek” a obecně hazardních her — tj. her, jimž vládne náhoda le hasard jak jsme se s rím setkali ve výše citovaném středověkém kázání. Všechna náboženství včetně toho našeho dnešního vědeckého — chtějí, aby nic nebylo „ponecháno náhodě, aby vše bylo jednou provždy dáno. Ať už tuto „danost” nazýváme „věčné úradky Boží” či „objektivní tealita”. Platón: Timaios XIX 52d, překl. s. 70 Platónovo označení pro tvůrce světa, DEMIURGOS, a které se překládá jako „lidový řemeslník” může mít i hlubší význam. Výraz DEMOS známenal totiž také zemi, kraj obydlené území jiný. Netvoří snad Platónův demiurg svět tak, že jej rozprostírá — uspořádává prostor lidského pobývání. Toto rozprostření, uspořádání zakládá vztah mezi nebem a zemí. To, co Kejklíř předvádí, není konec konců vlastně nic jiného než hra. A přesto a právě proto je pravdivá, veskrze, bezprostředně, upřímně pravdivá: jest sama sebou a ničím jiným. Ani Kejklíř nepředstavuje nic než sebe sama čistý počátek. Je ztělesnění soběvztažnosti. A právě tím je počátkem všeho. Platí to jak pro jeho postoj, tak pro jeho svátostné gesto, které je symbolem svátosti (sacramentum) tj. tím, co uskutečňuje to, co znamená, tj. co realizuje sebou samotným svůj smysl. Můžeme je číst jako pokyn mystického pokladníka — poukaz chtámového dveřníka k pokladům moudrosti: Vstupte! Stojíte u prahu zasvěcení. Událost magické proměny, ktetou tarotový Kejklíř-mág předstírá-předvádí-činí, dělá z bezrozměrného, bezčasého bodu události nyní-a-zde na scéně prvního atkana bránu k věčnosti k zdroji všech věků/světů. Základní předpoklad náboženského pojetí založeného na Zjevení a tradici..: Pravda je dána a jevena od počátku a jednou provždy. Nemusíme ji objevovat, neboijiž byla zapsána. Našim úkolem je předávat ji a objasňovat její význam všem budoucím pokolením. Gershom Scholem: Tři typy židovské zbožnosti. (In: Davidova hvězda, Nakl. Franze Kafky Praha 1995, s. 11) Také Platónův demiurg „hraje kostky”, tj. využívá náhody a spontaneity skutečnosti, její živelné povahy, jakkoliv tradice to takto odmítala číst: Prázdnotou této brány, tím, co činí bránu branou, je však -blázen! ...jest skutečně jsoucno a prostor (CHORÁ = ustupování, zení) a vznikání, tři různé druhy (TRIA TRICHE áosl: tré trojmých) dřív, než vznikl svět (URANOS = nebesa). Chůva (TITHENE) všeho stvoření voánatějíc a ohňovatějíc a přijímajíc tvary země a vzáuchu i zakoušejíc účinky všeho jiného, co se k tomu áruží, Ostatní arkana již neznázorňují události, nýbrž prostory, které jsou událostmi rozvrhovány. Jen atkanum I symbolizuje událost jako takovou. Arkanum bez čísla pak Bez-mezno, které ji umožňuje. Blázen zosobňuje její iracionalitu a Kejklíř pak její 53 FILOZOF CÍLEK POPISUJE VÁŽNOU HROZBU PRO LIDSTVO. SPOJUJE JI TAKÉ S VÁLEČNÝMI KONFLIKTY bytostně skrytý zdroj. Obě karty tak stojí přímo v protikladu k ostatním atkanám. Jejich zařazení mezi ně svědčí o tom, že oba tyto principy stvoření rovněž paradoxně náležejí do řádu Nestvořeného. Jejich postavení je ovšem krajní a zvláštní. Proto jsme jich pojednali zvlášť a tak ze široka. Jsou-li velká arkana klíči k pochopení řádu stvořeného, pak jsou obě tyto postavy — Blázen a Kejklíř — klíči k pochopení velkých arkán: tajemstvím mezi tajemstvími, mystagogy kosmogonického mystétia. krajánek. Nikoliv materia bruta „primitivní” nýbrž primordiální materiaprima: kamen mudrců! lapis. Ten, který říká: na konci každé cesry já čekám... Jakoby o něm platilo to, co se píše o zasvěcenci v posledním z Deseti obrazů o pasení krávy — slavném kanonickém textu Zenu: Dveře jeho skromné chatrče jsou zavřeny a ani nejmoudřejší z lidí o něm neví. Není možné zachytit jediný záblesk jeho vnitřního života; protože jde svou vlastní cestou, následuje kroky starých mudrců. Kráčí na trh v ruce tykvi; opíraje se o hůl, přichází domů. Lze ho nalézt ve společnosti pijáků vína a řezníků; on i oni jsou obráceni k Buddhovi. Druhá podoba : absolutno, hylé = les, gravitace tíhnutí k sobě: třesk! chaotično, kráčení na pokraji chaosu a řádu. Laminární a turbulentní; zkušenost, ztělesněná věčnost. AIÓN. Ahasfér — in saecula saeculorum. Pud je instinktem dosud nerozlišeným: kmen mozkový; (plazí krk), průchodnost, živelnost — původnější než živly!, „pátá síla”, implikátní řád (zbalenost), pátá síla: před porušením symetrie; svoboda, ATARAXIA, bloud Parcifál, Hloupý Honza, čistá, ne pud, ale instinkt, jen tomu, na samotném okraji je býr všudypřítomný, vševědoucí. Agitur: projev hlubin samotného bytí, duch vznášející se nad vodami. Tulák po hvězdách. „Směřování” k nikam. Ten, který snímá hříchy světa: tj. nespravedlivosti porušených symetrií (Anaximandros!). Scape-goat: nebylo na něm ladu ani krásy... Vyvolený. Čich: NUS — větření, ale i vozataj! Věčnost a věky věků. Implikátní řád. To co vstalo z mrtvých posbírá, odnáší, uchovává: inertie je zde neměnnost. Parmenidovské bytí: dokonání -> dokonalost, která nepotřebuje odiv. Okraj = 5 nahou hrudí a bos, jáe áomů na trh; Zamazán od hlíny a popela, jak široce se usmívá! Už není potřeba zázračné síly bohů, Protože se áotkne a hle!, uschlé stromy jsou v plném květu. Deset obrazů o pasení krávy. X. In: D. T. Suzuki: Essays in Zen Budáhism zdroj:časopis Mana č.4 Filozof Cílek popisuje vážnou hrozbu pro lidstvo. Spojuje ji také s válečnými konflikty Nová zpráva OSN varuje před tím, že do deseti let budou tři miliardy lidí čelit nedostatku vody. Geolog, klimatolog, filosof a popularizátor vědy Václav Cílek dává dopady sucha do souvislosti s děním v Sýrii, na Ukrajině i vznikem Islámského státu. Upozorňuje také na zprávu o civilních ztrátách během irácké války a srovnává to s pozorností, jaké se u nás dostalo nevýznamné události, jakou byl průjezd amerického konvoje. Ke sporům o objektivitu zpravodajství ČT říká, že nelže, ale ani nemluví pravdu. 54 FILOZOF CÍLEK POPISUJE VÁŽNOU HROZBU PRO LIDSTVO. SPOJUJE JI TAKÉ S VÁLEČNÝMI KONFLIKTY Pokud odhlédneme od snahy médií zveličovat a podávat informace co nejpřitažlivěji, je nedostatek vody pro lidstvo skutečnou a poměrně blízkou hrozbou? Situace s vodou doopravdy vážná je, ale zároveň je do určité míry řešitelná. Třeba v těch hodně suchých oblastech pomocí odsolování. Třeba v Izraeli se podařilo snížit náklady na kubík vody z jednoho dolaru na čtyřicet centů, takže jde opravdu o výrazné snížení. Ale ta zdánlivě nízká částka je nicméně vysoká v okamžiku, kdy se jedná o zavlažování. Když se jedná o spotřebu, tak je to v pohodě, ale jakmile se jedná o zavlažování, je to velký problém. Základní problém s vodou není ani tak v tom, že bychom ji pili nebo používali víc, ale zhruba čtyřicet procent vody, ne-li i trošku víc, se prostě ztrácí ve špatných trubkách. To je i situace v mnohých českých lokalitách. Často se uvádí, že třicet až padesát procent vody se nedostane ke spotřebiteli. Ale protože se pochopitelně doma musí mýt, dodávku vody potřebuje, tak to zaplatí spotřebitel, protože vodárenské společnosti musí fungovat ziskově. To je ten problém. Když se nyní mnohem méně mluví a píše o globálním oteplování a hrozby lidstvu se většinou koncentrují na válečné a teroristické, tak informovala média o nové zprávě Organizace spojených národů, podle níž lidstvo směřuje do záhuby. Do deseti let prý budou čelit nedostatku vody tři miliardy lidí. Jak máme tuto zprávu vnímat? Ztráty jsou jedna věc, ale nehraje větší roli neustále dynamičtější rozvoj civilizace? Když se přesuneme do globálního měřítka, tak druhým velkým problémem je to, že roste počet lidí. A nejedná se o vodu, kterou vypijí, ale o náklady na energie a na výrobky, každá kilowatthodina nás stojí určité množství vody. V každém výrobku, typické je to pro potraviny, které se musí zavlažovat, ale ještě víc pro hovězí maso, kdy se na jeho kilogram spotřebují hektolitry vody. Roste nejen celková spotřeba skutečné vody, která nám teče z kohoutku, ale roste mnohem víc a rychleji spotřeba toho, čemu se říká virtuální voda. To je množství vody, které bylo spotřebováno na výrobek nebo na potraviny. Díky růstu a bohatnutí bude svět asi během dvaceti let – můžeme brát tato čísla s určitou rezervou – potřebovat o třicet a možná až o padesát procent potravin víc. To znamená, že bude také potřebovat o hodně víc vody. A té vody už se teď nedostává. Zhruba polovinu vody Média se v poslední době naučila používat silný kalibr. Jsou to samé kolapsy, pohromy, zhouby, neštěstí a tato slova se na nás valí ze všech stran. To bych rád nějakým způsobem omezil a myslím, že takhle katastroficky by se uvažovat nemělo. A jedním z důvodů pro mě je nyní tak často zmiňovaný koncept hybridních válek, kdy se jedná o duši národa, davu, kdy se objevuje někdo, kdo chce s někým manipulovat, politicky nebo ekonomicky. A základní technika, jak s někým manipulovat, je probouzet strach. To je věc, která mi začíná vadit čím dál tím víc. A už si říkám, jestli část těch katastrofických zpráv je způsobena skutečně tím, že situace je doopravdy špatná, anebo tím, že někdo prostě potřebuje znejistit a zneklidnit společnost. 55 FILOZOF CÍLEK POPISUJE VÁŽNOU HROZBU PRO LIDSTVO. SPOJUJE JI TAKÉ S VÁLEČNÝMI KONFLIKTY spotřebovává jihovýchodní Asie a kromě té zmíněné zprávy OSN se objevilo několik lokálních zpráv, které se týkají Číny a právě té jihovýchodní Asie a tam doopravdy situace vypadá špatně. půl milionu, možná i víc. Sýrie má dnes nějakých dvaadvacet milionů obyvatel, kdežto začátkem šedesátých let jen pět milionů. Ti lidé, kteří přišli do města, destabilizovali situaci. Vláda se o to nedokázala postarat, přitom problém to byl opravdu gigantický. Kdyby s tím syrská vláda chtěla skutečně něco dělat, tak nejlepší by bylo domluvit se s Izraelem a stabilizovat celý region prostřednictvím desalinizace. Mimochodem čeká se určitá destabilizace Íránu, protože dosluhují původní do značné míry izraelské a také americké desalinizační jednotky. Takže skrytá součást jednání o jaderném programu Íránu je také otázka, jak s novými desalinizačními technologiemi pro Írán. Jaké to může mít dopady nejen na tuto nejlidnatější část světa? První dopad je samozřejmý, to jsou ceny potravin. Vezměme si Indii, kde tradiční studně bývaly deset, dvacet metrů hluboké. Dnes se voda čerpá z hloubek i sto metrů. A totéž v Bangladéši. A na tohle množství přečerpané vody je zapotřebí určité množství energie. Takže jednak začíná energetický tlak a také to stojí nějaké peníze. Začíná stoupat cena energií, vody a potravin. Ve většině chudých států světa problémy začínají v okamžiku, kdy potraviny stojí tak o třicet procent víc než normálně. Když stojí o padesát procent víc, tak je neklid na spadnutí. A když stojí dvojnásobek, jako se stalo v Sýrii během Syrského jara, tak už vzniká revolta a začínají boje. Ono to vypadá, že celý syrský problém i Islámský stát opravdu začínají v tom roce 2010, kdy bylo katastrofické sucho, to je dobrá modelová situace. A jestli si pamatujete, tak v Rusku byly vlny veder, hořela rašelina, Rusové ztratili třicet procent obilí a zakázali jeho vývoz. Ukrajina ztratila dvacet procent obilí, Kanada ztratila čtrnáct procent obilí. Může se sucho ve světě promítnout i do situace v České republice, i kdyby nás konkrétně nepostihlo? Jsou dva procesy. První je postupný růst počtu lidí, vyčerpávání zdrojů a větší spotřeba vody. Tedy chronický proces, který se zhoršuje rok po roce. S tím jsme schopni si nějak poradit v okamžiku, kdy jsou peníze na technologie. Přirovnal bych to k penězům na Temelín. Ale mnohem zákeřnější podle mého názoru je situace, kdy bude hodně suché období. Kdyby přišlo jedno, nebo dvě suchá léta, při nichž by vyschla třetina Číny, kus Pákistánu, začalo by skupování obilí, které vyžene ceny nahoru, to způsobí destabilizaci chudých zemí a proudy uprchlíků. A jedno z těch suchých pásem, které se objevuje na klimatických modelech, jde přes východní Ukrajinu. Takže jako největší riziko, co vidím pro příští rok nebo dva pro Českou republiku, je to, že Ukrajina bude v bankrotu a nebude vyplácet penze. Myslím si, že otázka vyplácení penzí na Ukrajině je naprosto klíčová pro Českou republiku, protože pak se může dát do pohybu kus Ukrajiny. Zatím jsme měli štěstí, že k nám většinou přicházeli ti slušní, pracovití a skromní Ukrajinci. Ale ve druhé fázi, kdy už nebude z čeho brát a z čeho jíst, tak se opravdu může dát na pochod, říkalo se tomu, lumpenproletariát. To je můj odhad největšího možného rizika pro nejbližší dobu. A pokud k tomu riziku dojde, tak to snadno může být kombinace válečných, politických, ekonomických i klimatických faktorů. Takže nedostatek vody a sucho lze brát jako jednu z příčin politického neklidu v některých zmíněných částech světa? To sucho mělo za následek i to, ale o tom se u nás mluvilo méně, protože to málokoho zajímalo, že byla nižší úroda obilí i v Číně. Čínská vláda byla nucena v letech 2010 a 2011 dovézt obilí pro tři sta milionů Číňanů, ne tedy celou dávku, jen něco navíc. Tím došlo k tomu, že během zhruba půl roku se zdražily ceny obilí na dvojnásobek, a to už ty chudé státy neudržely. Projevilo se to zejména v Egyptě, ten se dostal do varu, ale v Sýrii mělo to sucho ten dopad, že se zemědělci a pastevci neuživili v té vyprahlé zemi a přicházeli za svými příbuznými do města. A těch lidí, kteří přišli do města, bylo pravděpodobně jeden a 56 FILOZOF CÍLEK POPISUJE VÁŽNOU HROZBU PRO LIDSTVO. SPOJUJE JI TAKÉ S VÁLEČNÝMI KONFLIKTY V úvodu jste zmínil, že základní technikou, jak s někým manipulovat, je probouzet strach. Už někdy od 70. let minulého století se lidstvu hrozilo vyčerpáním energetických zdrojů, nyní nedostatkem vody. Jedna hrozba nahradila druhou? jiná naleziště a bránily své zájmy, jak říkaly, jaké to může být s vodou? Může se stát voda příčinou válečných konfliktů? Už bylo provedeno několik analýz válek o vodu a jsou to stovky případů. Ale je tam málo mezinárodních konfliktů, spíš jde vždy o konflikt, že někdo sedí na prameni nebo má přístup ke studni a někdo nemá. Takže spíš bojují mezi sebou frakce, a to má častěji charakter občanské války než mezinárodních konfliktů. A ty občanské války jsou pěkně kruté, musím říct. Já se ani tak moc nebojím, že by došlo k nějaké válce dvou států mezi sebou, ale velmi snadno jako v Súdánu, v Dárfúru může dojít k nedostatku vody. A jakmile je nedostatek vody, pastevci zřídí své ozbrojené milice, aby se dostali k vodě, zemědělci vytvoří další ozbrojené milice, zemědělci budou třeba častěji křesťané, pastevci budou častěji muslimové a najednou máme velmi komplikovaný konflikt na základě toho, že je nedostatek vody a vodních zdrojů. Máte pravdu, že jsme tímhle konstantně všichni strašeni a že to bude věčné téma. Ale i když zapomeneme na globální oteplování, tak to, co tady vždy zůstane jako riziko, je kolísavý chod klimatu. Chvíli horko, chvíli zima, chvíli sucho, chvíli povodně. Myslím, že se v budoucnosti budeme muset posunout do takového modu, že budeme zachytávat víc vody. Mimochodem Středozemí má výraznou tendenci k vysychání, tam nevidím nic dobrého, včetně jižní Itálie, Řecka, Španělska, to je doopravdy nebezpečné. Ale v těchto oblastech funguje něco, čemu se říká sběr nebo sklizeň vody. Protože tam prší v zimě relativně dost, tamní srážky jsou srovnatelné s našimi, ale tu vodu musí zachytit. Sběr vody do nádrží ze střech je jedna možnost. Ta je vůbec nejefektivnější. U nás se to dělalo v baroku, klášterní zahrady, třeba na Břevnovském klášteře tenhle systém existoval. Další možností jsou malé vodní nádrže, to znamená vyčistit rybníky, revidovat je, aby zachytily o trošku víc vody. Ani tak nehrozí, že by průměrné srážky byly menší, ale hrozí, že spadnou třeba v několika epizodách, odtečou a země zůstane suchá. Myslím, že budeme okolnostmi nucení sahat čím dál tím častěji k těmhle prostředkům zachycení vody na daném území. Ale zpátky k tomu strašení s vodou. Pokud má dnes Egypt sto milionů obyvatel, pokud Saúdská Arábie směřuje od třiceti k padesáti milionům obyvatel, pokud Sýrie má dvaadvacet milionů obyvatel, pokud roste prudce Čína a Indie, a té vody nepřibývá, tak to tam hrozí humanitární katastrofou. Jak lze potom takto postiženým státům či oblastem pomáhat? Země musí být nejprve politicky stabilizovaná, pak se s tou vodou dá dělat ledacos. Čištění vody, desalinizace, jak už jsem o tom mluvil, ale chce to poměrně velké investice. Jsou to investice typu Temelína. Ale pak máte někde nějaké vodovodní potrubí a bojíte se, aby, až se zhorší politická situace, vám ho nějaký terorista nevyhodil do vzduchu. Spíš je to tenhle typ problémů, že jeden neklid nebo jeden problém probouzí další. Možností, jak se bránit nedostatku vody, existuje několik málo a už jsme je skoro všechny vyjmenovali. První věc je mít dobrou infrastrukturu, kde nedochází ke zbytečným ztrátám. Indie nemá vodu a ztrácí možná šedesát procent vody vinou netěsnícího potrubí. Druhá věc je oddělit do budoucnosti technickou a pitnou vodu. To bude také hodně důležité. Pak je sběr vody a teprve potom následuje odsolování. Teprve v další fázi může dojít k tomu, o čemž se už také mluví několik let, že jako se dřív budovaly plynovody a ropovody, tak se mohou budovat transkontinentální vodovody. Jako má Izrael národní vodovod, který vede Kalifornii zasáhlo historické sucho a její guvernér Jerry Brown nařídil poprvé v historii snížení spotřeby vody o 25 procent ve městech i vesnicích, a ty restrikce mají platit do konce roku. Spojené státy si vždy ve světě hlídaly ropná a 57 FILOZOF CÍLEK POPISUJE VÁŽNOU HROZBU PRO LIDSTVO. SPOJUJE JI TAKÉ S VÁLEČNÝMI KONFLIKTY celou zemí od Genezaretského jezera na severu až na jih, tak podobný vodovod může běžet z Aljašky do Kalifornie. ičana, který brání afghánské ženy. Ale že to je ta viditelná záležitost. Zatímco to, o čem se mluví mnohem méně, je ta obrovská vina – já to musím takhle říct, možná je to těmi Velikonocemi – té západní civilizace, která nese temný mrak viny za to, že zahynulo víc než milion lidí. Z toho pochopitelně většina žen, dětí a těch, co se neumí bránit. Takže tohle je pro mě to skutečné na rozdíl od průjezdu americké armády. Přitom Američanům určitě za hodně vděčíme. Nebýt jejich vstupu do druhé světové války, bůhví kde jsme dnes. Nechci být protiamerický, ale doopravdy mě trápí všechny ty ztracené životy od roku 2003 na všech těch nesmyslných bojištích Blízkého východu a Afghánistánu. Když v roce 2008 začala ve světě propukat finanční a hospodářská krize, prohlašoval tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek, že česká ekonomika je ostrůvkem stability, což se ukázalo jako velký omyl. Může si zase nyní někdo myslet, že můžeme být takovým ostrůvkem, kterého se žádná sucha nebo nedostatek vody týkat nebudou? V tomhle propojení světa ostrovy už asi vůbec neexistují. Jsme na tom s vodou relativně dobře, ale je to silně regionální. Oblasti, které byly tradičně ohroženy suchem, jako je Žatecko nebo jižní Morava, jsou ohroženy víc než ty vlhčí. Ale jako celek nejsme postaveni před situaci, že nám do deseti let hrozí nedostatek vody. I když vždy něco hrozí. Existují primární dopady klimatických změn, naprší víc, nebo míň, je větší, nebo menší teplo. Ale pak existují také sekundární dopady globálních změn, a to jsou třeba uprchlíci. V okamžiku, kdy dojde ke zdražení potravin nebo k nějaké takové kombinaci, tak jsme víc ohroženi těmi sekundárními dopady. Když už byla řeč o médiích, co říkáte sporům o objektivitu zpravodajství České televize? Ptám se i proto, že kandidujete do Rady ČT a od Martina Komárka, předsedy sněmovní volební komise, vím, že se při slyšeních jednotlivých uchazečů bude zajímat o to, jak každý z nich hodnotí zpravodajství České televize. Vstoupil jsem do nominace, protože mě o to požádala Unie scénáristů a dokumentaristů. Sám od sebe bych do toho nešel. Zpravodajství České televize bych parafrázoval Chestertonovým výrokem, na který často myslím. On říkal o anglických gentlemanech, že se na školách učí nelhat, ale neučí se říkat pravdu. A ta pravda pro toho Chestertona je v šíři těch informací. Podobný problém mají i anglická nebo jiná média, to není úplně jen česká záležitost. Ale současné zpravodajství trpí tím, že se vybere několik témat, která jsou jakoby zajímavá, ale ve skutečnosti ani moc nejsou jako třeba ten průjezd Američanů. Donekonečna se to omílá a důležitá témata jiného typu se ve zpravodajství neobjeví. Česká média podle mého názoru nelžou, ale také nemluví pravdu v tom chestertonovském smyslu slova. Nepovažujete ve světle celosvětových hrozeb včetně nedostatku vody za malicherné, že v uplynulých dnech žila česká média a díky nim i společnost průjezdem pár stovek vojáků přes naše území? Z toho mediálního krytí jsem byl otrávený, protože jsem měl pocit, že se nic neděje a přitom se tomu věnuje obrovská pozornost. Řeknu to jinak. Díval jsem se v televizi na americký seriál, kde ten hrdina brání v Afghánistánu tamní ženy, aby nebyly napadeny nějakým místním afghánským nepřítelem. Jenže v úterý vyšla nová zpráva o civilních ztrátách během irácké války. A ukazuje se, že v důsledku války, nikoli tedy že by je zabili jenom Američané, ale jsou v tom drony, vojenské operace i sektářské násilí, zahynulo 1,3 milionu lidí. Takže na jednu stranu vnímám ten seriál, ale najednou jsem se až otřásl, protože jsem měl pocit, že to je něco jako major Zeman, co ukazuje hrdinného Amer- zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/FilozofCilek-popisuje-vaznou-hrozbu-pro-lidstvo-Spojuje-ji-take-svalecnymi-konflikty-369373 58 ANALYTIČKA RYŠÁNKOVÁ: ŠLO TADY O NĚCO JINÉHO NEŽ O AMERICKÝ KONVOJ. Emoce, srovnatelné snad jen s vítáním Prvního máje, snad trochu opadly. Z jedné strany fousatí staříci, Harleye, usárny a džípy, z druhé strany jiní staříci, čeští lvi a ruské trikolóry. Opravdoví i méně opravdoví přátelé Ruska. Dnes už snad obě strany strčily rekvizity zpátky do kolny a tak je možná čas podívat se, co jsme o sobě zjistili…. Kromě toho, že perfektně podléháme armádou připravenému PR. Průjezd konvoje americké armády ukázal v plné nahotě to, co jsme o sobě snad ani vědět nechtěli. Že spousta občanů své svršky nakupuje v army shopech. Že demokracie na český způsob neznamená pluralitu názorů, ale ostuzení těch s názorem jiným. Ukázal, že emoce jiskří a hlas rozumu pohasl. Média splnila příkaz a informovala o tom, co připravila v široké koalici armáda herce Stropnického jako divadelní představení. Jak konvoj jede a občané podél silnice mávají, šťastné úsměvy v tváři. Jak se vojáci fotí s dětmi, jak pijí pivo (které jim, samozřejmě, chutná) a vůbec jsou to takoví družní kluci a holky. Jak i jeden jejich transportér nedojel. Dokonce se vyzkoušela i verze českoněmeckého pivního bratrství, když Českoněmecká obchodní komora vydala prohlášení o tom, že se rozhodla darovat americkým vojákům kamión piva. Českého, samozřejmě. A tak občané snadno a lehce podlehli dojmu, že všichni slušní lidé jsou pro.Bandwagoon efekt jako vyšitý. Analytička Ryšánková: Šlo tady o něco jiného než o americký konvoj. Nad průjezdem amerického vojenského konvoje přes území České republiky a s ním spojeným děním ve společnosti i médiích se v komentáři pro ParlamentníListy.cz zamýšlí novinářka a analytičky Irena Ryšánková. ”Průjezd konvoje americké armády ukázal v plné nahotě to, co jsme o sobě snad ani vědět nechtěli,” uvádí a důkladně se pak věnuje i konkrétním výrokům, které padly v souvislosti s konvojem. Většina lidí nechodí konvojům ani mávat, ani si před ně lehat. Průjezd není dočasný pobyt, kdy jednotkou dočasnosti je furt. Konvoj je pryč. Nezůstal, i když na Apríla časopis Týden prorokoval brdskou základnu. Kde jsou ti, kteří skandovali protiválečná hesla na festivalech plných lásky a drog či alespoň obdivovali děti květin a míru? Konvoj odhalil intelektuální, početní a akční bídu levice. Neujasněnost základních tezí, o kterých nepochybovala západoevropská levice už od šedesátých let. Hesla jako „Dejte míru šanci“, „Válka je vůl“, „Žádná raketa není mírová“, „Tanky demokracii ani socialismus nepřivezou“ – jsou dnes mrtva a nebo senilní. Pamětníci chodí demonstrovat snad už pouze před Lidl. Celý systém informování byl záměrně a koordinovaně nastaven tak, že kdo je kritický k průjezdu konvoje, je automaticky proruský agent a protiamerický štváč. Placený Putinem. Příležitost pro pravici i proamerické výhonky na levici. Myšlenka, že někomu vadí konvoj, protože se mu a) nelíbí jakákoliv ukázka síly b) vadí mu armáda jako taková c) vadí mu fakt, že to nebyli spojenci z NATO, ale pouze a jen armáda USA, téměř vůbec nezazněla. Média měla jasno. Průjezd konvoje byl do jisté míry ozvěnou volby prezidenta, kdy se „národ“ rozdělil na ty hodné, kteří volili „Karla“ a ty zlé, kteří volili Miloše Zemana. Miloš tentokrát většině podlehl také. Proč 59 ANALYTIČKA RYŠÁNKOVÁ: ŠLO TADY O NĚCO JINÉHO NEŽ O AMERICKÝ KONVOJ. ne, když o nic nešlo a vzniklý maskovací kouř zmátl Milošovy mediální protivníky? Je dlužno podotknout, že kromě deníku KSČM Haló noviny s kritikou průjezdu vystupovali spíše jednotlivci, jako například komentátor Martin Hekrdla či Petr Uhl. Stárnoucí trockista si vzpomněl na svoje levičácké mládí a nemlčel. Ostatně, o čem mají média informovat a jak, sdělil celkem bez obalu ministr obrany Martin Stropnický na své tiskové konferenci. Dozvěděli jsme se, jak je třeba o konvoji hovořit toliko pozitivně. Někteří z našich milých komentátorů dokonce nabyli dojmu, že bychom měli zavést cenzuru, pravicový konzervativec Alexander Tolčinský dokonce touží po cenzuře a chtěl by zabránit zveřejnění názorů jiných, než „těch správných. O odpůrcích konvoje média obecně informovala jako o lidech, kteří jsou nějakým způsobem placeni či ovlivňováni „Kremlem“ a je jich jen drtivá menšina, vedená komunistickou stranou. Kolik bylo těch, kteří byli ke konvoji kritičtí, se ale nedozvíme, relevantní průzkum učiněn nebyl. Mapování postojů české veřejnosti k přejezdu amerického konvoje se stalo součástí manipulace mapování postojů české veřejnosti k přejezdu amerického konvoje. S Dragounskou jízdou prý souhlasí 82 procent občanů a pouhých 17 procent je proti. „Jízda dragounů většině Čechů nevadí, vyjadřuje spojenectví s NATO“. Otázka průzkumu „Jak vnímáte veřejnou diskuzi ohledně průjezdu konvoje“ měla pouze tři varianty odpovědi: nezajímá mě to, zbytečný rozruch, dobře že diskuze probíhá. Otázka čeho průjezd amerického konvoje je výrazem, měla také pouze tři odpovědi: spojenectví s NATO, agrese NATO vůči Rusku, ani jedno. Je tento pohled na realitu dostačující? Nebo dle předem vytvořeného scénáře odděluje jako nesouhlasné pouze radikální odpůrce a všem ostatním podsunuje rámec, ve kterém se má o konvoji uvažovat? „Vnímáme ten konvoj jako propagandistickou součást války,“ uvedl jeden z organizátorů protestů, předseda Strany demokratického socialismu Milan Neubert. O jeho názoru se nediskutovalo, nezapadl do šablony. Deník e15 si všiml, že Operace Dragounská jízda se zrodila v hlavě generála Bena Hodgese, velitele amerických sil v Evropě. Kdo na belgickém velitelství vymyslel pro aktuální americké vojenské cvičení název Dragounská jízda, ukázal podle autora článku smysl pro dějiny, symboliku i politickou psychologii. Armádní noviny začaly se zastrašováním demonstrantů. Hrozily vězením pro ty, kteří budou chtít na Američany házet shnilá rajčata a vejce. Ministr obrany Martin Stropnický prohlašoval, že jen na twitterovém účtu „nejmenovaného zastupitelského úřadu“ je stanovisko, že projetí konvoje je protiústavní. Dále měl obavu, že konvoj budou zastavovat lidé s ruskými vlajkami. Rovněž sdělil, že proti průjezdu konvoje „panuje propaganda“. Jakoby „pro“ průjezd konvoje nepanovala. Vcelku pozoruhodné je, že sám ministr obrany byl, ještě pár měsíců před tím, než jsme zvěděli o průjezdu Dragounské jízdy, proti noze spojeneckého vojáka na českém území a dokonce prohlásil, že by „dostal kopřivku“. A vida, zima se překulila v jaro a týž ministr starostlivě vraštil čelo a nabádal média k tomu, aby byla laskavá na konvoj. Což o to, to média laskavá byla. Pravda, budiž ke cti České televizi, že v rámci zpravodajství odvysílala tiskovou konferenci hnutí Ne základnám, které proti průjezdu protestovalo. Bohužel musím konstatovat, že přenos konference poukázal spíš na to, v jak žalostném stavu sdružení nyní je, než na cokoliv jiného. Zpravodajství se historií ani symboly nezabývalo. Zabíralo v převážné většině mávající děti, dav zvědavců okolo parkujících Strykerů, barvitou podívanou. Mapku průjezdu kolony, časy zastávek. Prostě pozvánka. Diskuze se vedla převážně pouze s těmi, kteří souhlasili. Někteří dokonce nadšeně. „Pouhých 17 % mě poněkud překvapilo, je to podle mého názoru dost nízké číslo,“ prohlásil pro ČT zástupce ředitele agentury STEM/MARK Tomáš Říha. Pouze 32 procent ze 17% nesouhlasících jsou voliči 60 ANALYTIČKA RYŠÁNKOVÁ: ŠLO TADY O NĚCO JINÉHO NEŽ O AMERICKÝ KONVOJ. KSČM. Za agresi proti Rusku viděli průjezd konvoje ženy, lidé vyššího věku a ti, kteří nemají vysokoškolské vzdělání. Propaganda amerického konvoje byla zkrátka už moc. Expresivně vulgarizovaná, s minimem relevantní diskuze. Premiér Sobotka prohlásil, že rozdělený národ je jen „mediální fikcí“ a americkému vojsku, které byl navštívit, sdělil, že „jsme mnohokrát v dějinách zůstali sami“. A jsme tedy rádi, že máme spojence. No, ty jsme před Mnichovem a Jaltou měli taky, že. Agentura SANEP došla k jiným výsledkům. Souhlas s průjezdem konvoje dle něj vyslovilo 47,1 procenta občanů a opačný názor zastávalo 46,4 procenta respondentů. Nicméně snad jen tisíce lidí šly mávat americkému konvoji, snad jen stovky lidí šly protestovat proti němu. Za jeden z nejpozoruhodnějších mediálních výroků konvojové sezony považuji názor Tomáše Klvani, že nás v roce 1945 Rusové neosvobodili, ale dobyli. Rusové dobyly pouze pozice nacistické armády Střed. Plzeňské nadšení nad tím, že přijela americká kolona, ovšem zcela upřímně chápu, i místní proamerickou nostalgii. Připomíná se mi nadšení devadesátých let nad náhlou přemírou banánů a pokoutné informování mého dětství o tom, že Plzeň vlastně osvobodili ti nepřátelští imperialističtí Američané. Realita průzkumy neprověřila. Demonstrantů na Václavském náměstí bylo sice více, než tradičních 150 a záběry na davy mávačů u cest o ničem nevypovídají, ale ani jedna skupina nereprezentuje většinu občanů. Ne každý si mohl vzít volno na to, aby vyjadřoval názor na průjezd. Ne každému to vůbec stálo za to. Poměrně zábavnou složkou pak už byli jen „spontánně se hlásící“ umělci, toužící americké armádě zazpívat. Někteří z nich seděli, pokud mne paměť neklame, i kdysi v Národním divadle. Celá „akce konvoj“ pravděpodobně nebyla touhou spojenců ukázat nám, jak na nás myslí, ale naprosto dokonalá PR a marketingová – či chceme-li propagandistická (ne, to není socialistické slovo, Sacra congregatia de propaganda fide byla založena papežem Řehořem XV roku 1622). A to se vydařilo. Mávátkáři v ulicích, harlejáři na motorkách nadšeně vítali. Zatímco příznivci konvoje se těšili propagandisticky dokonale propracovanému mediálnímu obrazu, odpůrci si svůj mediální obraz vyráběli sami. A bylo vidět, že jsou amatéři. Prakticky chyběly osobnosti, a pokud ne, nedostaly prostor. Mnozí mluvili, málokteří mlčeli. V kakofonii zanikla podstata. Fungování alternativ zdola je vskutku demokratické – nutkavou potřebu vyjadřovat se v nich má kdekdo. Bez ohledu na inteligenci a kvalifikaci. Ačkoliv, těžko říct, kdo platí Jiřího Vyvadila, možná jde jen o rafinovanou léčku tajných služeb, které Vyvadilovi slíbily, že bude ještě jednou senátorem, protože jinak si dost dobře nedokážu jeho reakce vysvětlit. Diskredituje odpůrce války na Ukrajině a dělá z nich lidi mdlého rozumu. Svou manickou výřečností, s jakou se staví do čela neexistujících davů a organizuje odpor jako jejich velitel, ze sebe dělá budoucího pacienta psychiatrické léčebny a terč trollingu na sociální síti. Plní ale skvěle zadání být strašákem do zelí. Směšným a trapným. K němu se přidat je ostudou. Ale nikomu nestojí za to, aby mu to řekl. Nakonec vlastně vůbec nešlo o konvoj, ale o to, kdo má navrch. Na jedné straně Jiří Vyvadil (ale na které straně vlastně byl?) a na druhé „slušní“ lidé, jako třeba Šafr a Rejžek. „Je potřeba se postavit ostudě, kterou chtějí přátelé Putina udělat naší zemi,“ myslí si editor Svobodného fóra Pavel Šafr. „Jde především o to, abychom byli součástí demokratického Západu,“ dodal Šafr. Ostudou je nemyslet. Ostudou je papouškovat odposlechnuté fráze. My, kteří jsme se narodili před rokem 1968, jsme zostražiteli. Mé dětství se mi vrátilo ze strany, odkud bych to nečekala. Korunu pak tomu po odjezdu vojsk nasadila poslankyně Miroslava Němcová, která dospěla k názoru, že, jak se tázala 61 ANALYTIČKA RYŠÁNKOVÁ: ŠLO TADY O NĚCO JINÉHO NEŽ O AMERICKÝ KONVOJ. při interpelacích premiéra: „Pokud jste tedy takové to propagandistické působení podporované z Ruska zaregistroval, můj dotaz zní takto: Jak hodláte zajistit, aby občané České republiky měli přehled o těchto serverech, o těchto iniciativách. Například některá média už se toho úkolu chopila a na svých stránkách pro své čtenáře nebo posluchače nebo diváky zveřejňují některé tyto adresy, ať už je to například týdeník Echo, Svobodné fórum, v Reflexu mám dojem, že jsem nějaké takové informace četla v České televizi. Chtěla bych se vás zeptat, jestli například vláda nechystá vypracovat takový seznam a vyvěsit jej na svých stránkách a průběžně ji aktualizovat jako jednu z možností obrany, kterou byste poskytl našim občanům.“ - ze struktury informací, které poskytují některé, zejména internetové servery, které mají české stránky, nebo které jsou zřízeny a provozovány tady v České republice. Tam si myslím, že ten vliv je ve struktuře informací, tak jak jsou poskytovány, nejviditelnější. Ale pokud se podíváme na zpravodajství veřejnoprávních médií nebo privátních, naprosté většiny privátních médií v České republice, pak se domnívám, že je zde poměrně velká snaha o objektivní přístup k tomu, co se odehrává na Ukrajině. Nemyslím si, že by ten diskurz, ta veřejná debata, která je tady vedena v České republice, byla nějakým způsobem manipulována prostřednictvím nějakého významnějšího proudu informací, které by tady šířila významná média, která mají významný podíl na českém mediálním trhu. Ale ta situace určitě jednoduchá není. Klade to velké nároky i na občany, aby vnímali serióznost zdroje, aby vnímali kredibilitu zdroje, ze kterého získávají informace. Myslím, že tohle je pravděpodobně nejsložitější ve virtuálním prostoru a na sociálních sítích. Řada informací se tváří jako ověřená, seriózní a teprve po podrobnějším studiu po jejím původu může občan dospět k nějakému objektivnějšímu pohledu na to, jestli je to pravda, anebo je to skutečně jenom dezinformace, která byla záměrně vypuštěna do virtuálního prostoru a velmi často se to jednoduchým způsobem ani zjistit nedá. Chci vás ujistit o tom, že vláda České republiky v rámci své kompetence, které má v bezpečnostní oblasti, se snaží o to, aby bezpečnostní složky tuto situaci monitorovaly a aby tuto situaci analyzovaly, popřípadě upozorňovaly vládní orgány na to, pokud by se ukázalo, že některé z informačních zdrojů v České republice podléhají tlaku nebo manipulaci ze zahraničí.“ Člověku až šel mráz po zádech. Vzácnou schopnost zůstat stranou davovému třeštění si ponechal bývalý prezident Václav Klaus. A neznámý střihač, který zpravodajství ČT o průjezdu amerických Strykerů zkombinoval s citacemi Troškova filmu ”Slunce, seno, jahody” pod názvem slavného výroku drbny z filmu Kelišové „Už jedou!“ Jen zakládající člen ODS, rocker Petr Štěpánek se zamyslel na tím, za jak dlouho se v personálních dotaznících objeví otázka: „Souhlasíte se vstupem spojeneckých vojsk? Pokud je cílem průjezdu amerického konvoje rozesírání české společnosti, tak všechna čest - práce se daří,“ konstatoval Štěpánek. Asistent europoslance Svobodných Petra Macha Miroslav Jahoda si všiml, že magazín Forbes popsal v roce 2012 Obamovu politiku jako „intervencionistickou, korporativistickou a nenávidějící volný trh“. Je tedy paradox, že prezident Spojených států provádí politiku, která je v přímém rozporu s programem každé pravicové strany, ale jeho reprezentanty bude vítat pravice a levice demonstrovat, dodal Jahoda. Znamená to tedy, že bezpečnostní složky budou upozorňovat na informační zdroje, které podléhají manipulaci kterékoliv ze stran a vytvářet jejich seznamy? Sociálně demokratický premiér Bohuslav Sobotka se, v tomto případě, nenechal moc zviklat, ale přesto i on byl poněkud opatrný. „To, že je zde snaha nějakým způsobem ovlivňovat tuto veřejnou diskusi v České republice, to vyplývá - řekněme Jak ale občan odliší informace z té či oné strany, jestliže jedni i druzí demonstrativně a nekriticky nadšeně lžou či neříkají pravdu z nadšenectví či nedostatku informací? 62 OHROŽENÝ A REBELUJÍCÍ BŮH Nemyslím si, že jsme byli při přejezdu americké kolony svědky ruské propagandy. Myslím, že jsme byli svědky takové pěkné domácí demonstrační hry. Armádně mediální podpásovky. Dobrý den, prapore z hvězd a pruhů. visí jako pošetilý blázen na dřevě světa. Zavržený Bůh. Prokletý Bůh. Vzato do důsledku skandální Bůh. Patriarchální modla, před kterou se plazí v prachu fanatici rozličných tradic, a která se v nadoblačné výši vznáší poháněná vlastním narcismem, se při pohledu z kříže kácí a rozpadá v prach. A ani to nemusí ve své slepotě vědět. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Analyticka-Rysankova-Slo-tady-oneco-jineho-nez-o-americky-konvoj-Ze-slov-Nemcove-sel-mrazpo-zadech-369396 Ale dokonce i ateismus, to hrdé dítě touhy osvobodit se od této modly, při pohledu na kříž vrávorá. Zrozený kdysi z pohledu na bolest a bídu světa, i na možnou důstojnost a velikost člověka, často ovšem smísený se strachem klást otázky na kost, nebo si jen všímat prosté skutečnosti, že přes všechny hrůzy je život ve své nesamozřejmosti zázračný a hluboký. Ohrožený a rebelující Bůh Adam Borzič Proti nespravedlivému a odcizenému světu stojí Bůh jako rebel. Adam Borzič připomíná Velikonoce jako svátek Boží zranitelnosti: Bůh je ohrožen ve všech ohrožených. Základní rozměr velikonočního příběhu nahání ve své radikalitě hrůzu i náboženským lidem, pokud mají odvahu jeho smysl domýšlet. Důsledně vzato vypráví pašije příběh Boha, který nejen, že se stal člověkem, ale navíc jako člověk zemřel. A co hůř - zemřel jako nevinná oběť justiční vraždy, na níž se podíleli mocní, bohatí a privilegovaní, včetně tehdejšího náboženského establishmentu. Snad je to vrávorání dané i tím, že kříž je ateistickou událostí, protože zde Bůh opravdu umírá. Bezmoc a nicota se zmocňují Boha. Tváří v tvář silám zla Bůh umlká. A tak i ten hrdý a smysluplný vzdor jako by nakonec vzdoroval hrůze skutečnosti, že právě takový je Bůh. Absolutně zranitelný. Pokud čteme tento příběh jasným okem, vidíme, s jakým Bohem má svět tu čest. Místo macha s nekonečnem jaderných hlavic, který své odpůrce spaluje pouhým pohledem, před zrakem světa umírá zmučený člověk. Na jeho vrahy neprší bomby, ani žáby. Jedině odpuštění. To je výsměch rozumu i strachu. Příběh, který právě probíhá Teolog Dietrich Boenhoffer, umučený nacisty, napsal, že při Bohu křesťan stojí. Má stát při jeho zranitelnosti. Má následovat jeho bezmoc. Má hájit jeho věc. Ale i ten, kdo takto přijímá Boha v jeho nevyslovitelné zranitelnosti, i ten je vystaven otřesům vědomí, přívalům skepse, chvění strachu. Jak žít s Bohem, který nemá moc? Který není mocí nad světem? Když všude kolem je tolik utrpení. Bezpráví. Násilí. Stačí se jen dívat, číst, mluvit s druhými. Napětí, nejistota, tlak. Bezmocný, ohrožený, slabý Bůh. Jak to? Není snad Stvořitelem nebe i země, všeho neviditelného i viditelného, jak oslavně šeptá dávné křesťanské krédo? Je – odpovídá křesťanská víra. A přece umírá jako odsouzený zločinec, ten, který je Slovem i Moudrostí, 63 OHROŽENÝ A REBELUJÍCÍ BŮH Smrtící tance studených a teplých válek, nenávist a krutost těch, kdo si říkají zbožní, plápolání nacionalistických a fašistických vlajek, chudoba bezpočtu obyvatel Země, cynismus mocných a otupělost mediálního provozu, pohodlnost a sebezalíbení „správných“ a „slušných“, ponižovaní všech „jiných“, vlnění krize bez konce, zlo vždy jen spatřované v těch druhých, nikdy v sobě, systém, který si neví se sebou rady… A konkrétní lidé z masa a kostí, lidé, kteří se topí v moři na cestě za lepším životem, lidé, kteří se topí v krvi a také lidé, kteří se topí v penězích…Svět pod jinou vládou než je ta Boží. dou stavěny kříže, co hůř, mnohdy ve jménu Ukřižovaného. Jak nepozorované je to zmrtvýchvstání. A přece – je v tom jakási závrať. Tento Bůh fantazie, která se tak neopakovatelně zrcadlí v nevyčerpatelné rozmanitosti a kráse života, prochází Hádem a nepozorovaně vytryskne jako něžná moc, která hrstce poražených heretiků vdechne život, sílu šířit jeho pošetilý příběh, radikálně měnit sociální struktury a normy a bez násilí vzdorovat Impériím. Že se jejich příběhu zmocní ti, které Evangelium jasně označuje za viníky Boží smrti – mocní a pomazaní, privilegovaní a kněžské kasty, aby obrátili poselství z Golgoty na hlavu a vraždili při tom vlastní srdce? I to je součást zranitelnosti tohoto příběhu. Bezmoc a nicota se zmocňují Boha. Tváří v tvář silám zla Bůh umlká. A tak i ten hrdý a smysluplný vzdor jako by nakonec vzdoroval hrůze skutečnosti, že právě takový je Bůh. Absolutně zranitelný. Při poslední večeři Ježíš láme chléb a říká, že je jeho tělem. O chvíle, kdy Živé světlo začalo svůj anti-triumfální sestup, je zřejmé, že se svěřuje do rukou lidí, protože ani jinak nechce. Vyjevuje, že moc života a lidskosti je možné přijmout jen ve svobodě. Že jakékoli donucení a násilí je mu bytostně cizí. Dobrý a citlivý přítel mi nedávno řekl, že má dojem, že lidé začali v poslední době bláznit. Ve stínu všech těch hrozeb je snadné ztrácet soudnost, protože cítíme, že lidskost i život Země jsou zas ohroženy. Z velikonočního příběhu víme, že právě takto je ohrožený i Bůh. Berďajev napsal, že proti nespravedlivému a odcizenému světu stojí Bůh jako rebel. Jeho vzpoura znamená odmítnutí participovat jakkoli na dialektice pána a raba. Tento Bůh nezotročuje, proto není zotročen. Odmítnutím odpovědět na zlo zlem - vítězí nad smrtí. Otevírá život. A zve, aby se na tomto životě podílel jeho obraz – člověk. Vlastně, protože se stal člověkem, má nyní lidské ruce, mysl a srdce. Protože se stal člověkem, má nyní člověk božské ruce, mysl i srdce. To je moc bezmocných. Základ jejich mírnosti a vzdoru. Evangelium vede k jedinému závěru: ve všech ohrožených je vždy ohrožený sám Bůh. Domyšleno do důsledku, pokud je Bůh přítomen v celé trpící zázračné skutečnosti, je tato skutečnost nekonečně důstojná. Jak důstojný je pak život a lidství, jestliže jeho vnitřním bytím je božství… A právě tahle důstojnost je v každém aktu násilí a zotročování, krutosti a nespravedlnosti pošlapávána. A tak Bůh umírá na kříži stále – to říká příběh Evangelia. To je smysl velkopátečního dramatu. To není jen příběh, který se stal. Je to příběh, který právě probíhá. zdroj:http://denikreferendum.cz/clanek/20137-ohrozeny-arebelujici-buh Křesťané ovšem také věří, že smrtí na kříži příběh jejich mistra neskončil. Co si počít s takovým podivným rozuzlení za hranicemi času a prostoru, s oním jasem, velmi tlumeným jasem, který tiše sálá z prázdného hrobu? Není to čirá fantazie zplozená zoufalstvím trpících? Po vzkříšení se přece nic nemění, nebo skoro nic. I dál budou mocní triumfovat a dál bu64 ZMIZEL PROLETARIÁT, ALE LIDÉ ŽIJÍ HŮŘ NEŽ DĚLNÍCI. MNOZÍ UŽ NEVĚŘÍ UMÍRNĚNÉ LEVICI, BEROU JI JAKO SOUČÁST SYSTÉMU. A TAK VOLÍ... Zmizel proletariát, ale lidé žijí hůř než dělníci. Mnozí už nevěří umírněné levici, berou ji jako součást systému. A tak volí... Zajistí TTIP bezproblémový volný obchod a zaměstnanost, nebo jen rozložení států a chlorovaná kuřata? „Osobně si myslím, že nevýhod bude více než výhod, ale i když jsem o tom četl studie, nemohu to doložit. Je to mé hluboké podezření,“ uvedl na besedě s veřejností v Ostravě europoslanec Jan Keller, který vyložil argumenty pro i proti. V závěru se věnoval budoucnosti evropské levice a vysvětlil, proč Francouzi volí Marine Le Penovou. Keller: „Nedá se vyloučit, že smlouva sníží byrokratickou zátěž, otázkou je na úkor koho.“ Nejdříve vyjmenoval argumenty příznivců TTIP a k tomu přidal své námitky. Mezi proargumenty patří i to, že má HDP Evropy vzrůst po přijetí smlouvy o polovinu procenta v příštích deseti letech. „Protiargument říká, že ekonomická věda není na takovém stupni vývoje, aby byla schopná přičíst jednomu faktoru půl procentní zvýšení HDP v průběhu deseti let,“ zhodnotil Keller. Věnoval se i tezi o tom, že vzniknou statisíce nových pracovních míst. „Existují studie, že určitá pracovní místa v důsledku smlouvy naopak zaniknou. Když se na to podíváte z hlediska selského rozumu, smlouvy, které mají zjednodušit a zefektivnit obchodování, by měly spíš uspořit pracovní sílu, než aby vyžadovaly její větší množství,“ konstatoval europoslanec s tím že nejrychleji a také efektivně se šetří právě na zaměstnancích. Reagoval také na šířenou informaci o zvýšení životní úrovně evropských domácností: „Dělejte průměrný příjem evropské domácnosti z domácností rumunských, dánských, portugalských. O tom průměru je jasné jen to, že neexistuje.“ Smlouvou by se také měla snížit byrokratická zátěž, ovšem také o tom Keller pochybuje. „Nedá se vyloučit, že sníží byrokratickou zátěž, otázkou je na úkor koho,“ podotkl. Protiargument však sociolog nenašel na stanovisko, že se smlouvou potvrdí blízkost Spojených států a Evropské unie. Europoslanec Jan Keller konkrétně popsal pro a proti Transatlantického partnerství pro obchod a investice. Svou přednášku v Ostravě, kterou organizoval ProAlt, začal takto: „Možná jste četli článek europoslankyně za Babišovo ANO Dity Charanzové, který vyšel v Právu, kde psala o tom, že smlouva o obchodu a investicích mezi EU a USA má samá pozitiva. Pomůže zaměstnancům a pracujícím, konzumentům, malým firmám,“ popsal Keller s tím, že autorka ale nezmínila, že by smlouva mohla pomoci velkým bankám, velkým investorům a nadnárodním společnostem. „Vypadá to, že smlouva pomůže jen odborářům, důchodcům, svobodným matkám a podobným kategoriím, a ti, kteří lobují za tuto smlouvu, to vlastně dělají z charitativních důvodů,“ podotkl europoslanec. „Nebudu nadávat na TTIP tak, jako ona ji chválí, a nebudu se snažit o černobílý obraz,“ avizoval Keller, který nepochybuje o tom, že nějaké výhody ze smlouvy vyplynou, otázkou je jen na úkor koho a komu. „Informace zatím nejsou takové, aby na smlouvě mohli všichni vydělat,“ upřesnil europoslanec, který také shrnul své stanovisko: „Osobně si myslím, že nevýhod bude více než výhod, ale i když jsem o tom četl studie, nemohu to doložit. Je to mé hluboké podezření. Možná jsem příliš velký skeptik a oni jsou příliš velcí optimisté.“ 65 ZMIZEL PROLETARIÁT, ALE LIDÉ ŽIJÍ HŮŘ NEŽ DĚLNÍCI. MNOZÍ UŽ NEVĚŘÍ UMÍRNĚNÉ LEVICI, BEROU JI JAKO SOUČÁST SYSTÉMU. A TAK VOLÍ... Keller: „Evropské odbory jsou v naprosté většině proti této smlouvě“ veřejností. „Stejný eurokomisař, který mi poslal vyjádření, byl přítomen ve Štrasburku na jednání, kde všem europoslancům řekl: „Divím se, že někdo může kritizovat TTIP, vždyť se o jejím obsahu přeci nic neví. Já o smlouvě vyjednávám déle než rok a ani já přesně nevím, co se v ní nakonec objeví.“ Věnoval se pak argumentům odpůrců. Odpůrci říkají, že hrozí snížení hygienických a potravinových standardů v Evropě. Často se hovoří o chlorovaných kuřatech nebo hormonální výživě prasat, což je přístup povolený v USA, ale není přípustný v Evropské unii. Zároveň zapochyboval o tom, že pokud Amerika bude dodržovat naše normy, nedojde ke zjednodušení obchodu. Odpůrci se také obávají toho, že se sníží kvalita pracovních míst a sníží se práva zaměstnanců. „V Bruselu někteří tvrdí, že americké odbory jsou pro tuto smlouvu, protože si myslí, že jim pomůže dostat se na vyšší úroveň odborářů, která je běžná ve standardních evropských zemích. Jiní tvrdí, že jsou proti. Evropské odbory jsou v naprosté většině proti této smlouvě, protože se obávají snížení svých práv na úroveň Spojených států,“ uvedl Keller. Smlouva s doložkou zřejmě neprojde. Pokud nedojde ke změně stanovisek Zároveň není ani jasné, jakou formou, bude smlouva schvalována a zda ji budou mít vůbec ve finiši na stole europoslanci. „Zatím to vypadá tak, že smlouva neprojde. Celá naše frakce bude hlasovat proti smlouvě, pokud by tam měla být doložka o arbitrážích. V kuloárech se říká, že ani komise už na této doložce netrvá,“ popsal Keller s tím, že nejde o oficiální stanovisko. „Zažil jsem už tolik proměn stanovisek, takže nevím, které teď zrovna platí,“ varoval. K dispozici jsou stanoviska a návrhy Evropské unie, ale ani europoslanci neznají materiály, které vyjadřují názory Spojených států. Zmínil také nejasnosti, které se týkají ukončení vyjednávání. „V květnu, kdy byly volby do Evropského parlamentu, se říkalo, že smlouva bude přijata do konce roku 2014. V září už se říkalo, že to bude do konce roku 2015, v listopadu bylo řečeno, že se to nestihne ani v roce 2016 a před dvěma týdny zástupce Junckera na jednání v Bruselu řekl, že smlouva nebude uzavřena nikdy,“ popsal. Zároveň ale europoslanec vidí i možnosti manévrování vyjednavačů, kteří mohou nakonec smlouvu i s doložkou prosadit. „Vše jsou jen dohady, nikdo neví, jaké plány má druhá strana,“ varoval. Keller: „Proč utajovat skutečnosti ze smlouvy, která bude pro veřejnost tak blahodárná?“ Pak se věnoval diskutované doložce o arbitrážích. „Pokud dojde ke konfliktu mezi velkou nadnárodní společností a státem, orgán arbitráže, který měl být vybírán podle nejasného klíče a který měl jednat v tajnosti a bez možnosti odvolání, rozhodne, jestli stát bude muset platit firmě to, co po něm bude požadovat za svůj ušlý zisk,“ vysvětlil Keller. Zmínil také, že častým argumentem odpůrců je, že smlouva se projednává v tajnosti, což patří mezi nářky na demokratický deficit EU. „Tázal jsem se, proč se smlouva neprojednává veřejně,“ upozornil Keller. „Abych je ještě naštval, tázal jsem se, proč utajovat skutečnosti ze smlouvy, která bude pro veřejnost tak blahodárná? Politici nemají nejvyšší prestiž a teď, když po mnoha letech dokáží vyjednat něco, co pomůže konzumentům, živnostníkům, odborářům, proč se s tím tají?“ popsal. Europoslanec pak zmínil odpověď, kterou dostal. Některé texty je totiž možné sdílet pouze s vládami členských států a Evropským parlamentem nikoli s širokou Česká republika vítá novou doložku o arbitrážích. Původní je daleko horší Keller také upozornil na pasáž o zdravotní nezávadnosti potravin, která je uvedena v zadání pro evropské vyjednavače: „Zdraví spotřebitelů má být chráněno s využitím všech vědeckých poznatků. Zároveň má být respektováno právo každé ze stran uvážit, jak velkou míru ochrany spotřebitelů považuje za vhodnou. Takže veškeré vědecké poznatky, ale jen do té míry, 66 ZMIZEL PROLETARIÁT, ALE LIDÉ ŽIJÍ HŮŘ NEŽ DĚLNÍCI. MNOZÍ UŽ NEVĚŘÍ UMÍRNĚNÉ LEVICI, BEROU JI JAKO SOUČÁST SYSTÉMU. A TAK VOLÍ... co kdo považuje za vhodné, aby to výhodně prodal,“ zmínil Keller. Na závěr se věnoval pozici Česka k TTIP. „Česká republika očekává, že bude dojednána ambiciózní a komplexní dohoda, která zahrne také kapitolu o investicích a arbitrážích. Proč chce Česká republika kapitolu o arbitrážích? Protože jsme počátkem 90. let uzavřeli bilaterální dohodu o arbitrážích s USA, která je pro nás velmi nevýhodná. Česká republika si od této smlouvy slibuje, že ať bude jakákoli, nemůže být horší, než ta z 90. let. Je to trošku sobecké jednání, protože ostatní státy mají mnohem výhodnější smlouvu a ČR si chce pomoct na jejich úkor,“ popsal europoslanec. a společnost služeb, terciéru, nezměnil se podíl lidí, kteří pracují v mizerných podmínkách,“ uvedl Keller. „Tito lidé žijí hůře než průmysloví dělníci, protože nemají vyjednávací sílu. Jsou rozptýlení, každý má jinou pracovní smlouvu, pracovní dobu atd,“ dodal. Vysvětlil také důvod, proč nemají větší úspěch socialisté. „Umírněné levicové strany dnes končí na tom, že jsou ohroženy střední vrstvy. Střední vrstvy jsou ohrožený druh a potomci středních vrstev budou z velké části chudáci,“ zhodnotil. Keller: „Zchudlé střední vrstvy dnes ve Francii volí Národní frontu“ Ohrožené střední vrstvy, které cítí, že jejich potomci dopadnou velmi špatně, nevolí podle Kellera socialisty, protože je považují za součást systému, který je ožebračuje. Socialisté se totiž nedistancují od globalizace, nedělají nic proti daňovým rájům, nemají vůli zdanit nejbohatší. „Jsou lidmi vnímáni jako součást systému, a ne jako protikladná strana pravice, ale jako komplementární strana, která se s nimi střídá u moci, dodržuje parametry, které dodržuje i pravice,“ vysvětloval Keller. Na základě studie pak konstatoval, že posledních 15 let francouzští dělníci a řadoví zaměstnanci se v politice neorientují mezi levicí a pravicí, ale mezi stranami, které slouží ovladatelům, což jsou pravicové i levicové strany, a stranami, které zastupují ovládané a výsledek je tento: „Zchudlé střední vrstvy dnes ve Francii volí Národní frontu,“ uvedl Keller. Evropa se řídí zásadou předběžné opatrnosti Keller zmínil i to, že podnikatelé, kteří nejsou členy nadnárodních společností, musí s každou ze zemí vyjednávat jiné podmínky a pro firmu, která nemá rezervy, je to velmi obtížné. „Pokud budou podmínky sladěny, byl by to přínos. To by pomohlo malým a středním podnikům,“ pochválil Keller. Za touto možností vidí ale také otázku, zda budou parametry sjednoceny na evropské nebo americké úrovni. „Existuje základní rozdíl ve filozofii. Evropská unie se stále ještě řídí zásadou předběžné opatrnosti. Aby něco povolila, musí být důkladně prokázáno, že to není škodlivé. Zatímco Amerika vychází z jiné filozofie: Muže se to chrlit na trh, pokud někdo neprokáže, že to škodlivé je,“ vysvětlil rozdíl Keller. Věnoval se také bodu snížení cel. „My jsme se nejdříve zbavili zemědělské soběstačnosti, ale svou zemědělskou nadprodukci potřebujeme vyvážet do Spojených států,“ podotkl s jistou dávkou ironie. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Profesor-Keller-Zmizelproletariat-ale-lide-ziji-hur-nez-delnici-Mnozi-uz-neveriumirnene-levici-berou-ji-jako-soucast-systemu-A-tak-voli369955 Střední vrstvy jsou ohroženým druhem. Na to dojíždí levice V následné diskusi zazněl také dotaz na budoucnost levice. „Kdyby člověk věděl, co s tím, dostane Nobelovu cenu za záchranu evropské levice. Nikdo neví, co s tím,“ reagoval Keller. Co probíhá, je ale podle europoslance jasné. „V západní Evropě komunistické strany dojely na to, že došlo k zániku průmyslového proletariátu. Když nastoupila dezindustrializace 67 2. Technologické zaostávání USA, NÁŠ STOPROCENTNÍ VZOR USA, náš stoprocentní vzor odposlechy, výzkum atd. vzhledem k jiným položkám federálního rozpočtu. Jak víte, náš web rád ukazuje grafy, a pak nechá čtenáře přemýšlet po svém. Vyslechli jsme hlasatele zářných US-zítřků a rozhodli jsme že, vám tuto růžovou budoucnost názorně předvedeme. Všechny data jsou vzata z archivu miliardářské USnadace zvané Peter G. Peterson Foundation . Balík grafů za rok 2015 najdete v pdf zde . Vybrali jsme pro vás hlavní perly a jejich celkový přehled najdete zde . 1. Zbrojení USA utrácí na zbraně víc, než 8 ostatních největších zemí světa dohromady. Čisté náklady na zbrojení pohlcují neuvěřitelných 20 % všech federálních výdajů. To je tolik jako všechny sociální výdaje, nebo spojené výdaje na sociální a nemocenské pojištění (Medicare a Medicaid). Ten Pax Americana něco stojí, jak vidíte z celkového koláče. Tady máme co dohánět. Pořád ještě dáváme peníze na školství nebo na zdravotnictví, nebo dokonce na kulturu, to je hrozné... 2. Technologické zaostávání Starší článek ukázal že třetí největší vývoz Kalifornie je průmyslový šrot (USA splácí dluh Číně potravinami a šrotem ). Technologické zaostávání USA ukazuje tento graf. Hlavní herec obrany Stropnický se má na co těšit, a my také. Nejspíš ve zbrojení ”po emericku” doženeme Rusko. Další graf ukazuje poměr celkových výdajů na obranu, špionáž, 68 Děláme národ žebráků USA, NÁŠ STOPROCENTNÍ VZOR K tomu si přečtěte naši studii Technologické zaostávání aneb Důvod válek vedených Západem . A tyto zaostalé země spojí korporace přes otrocké smlouvy typu TTIP do jednoho vyděšeného a ohroženého bloku proti zbytku světa zemí v BRICS, navíc pod taktovkou USA jako vojenské velmoci. Viz heslo ”transatlantická smlouva”. Máme se na co těšit v příštích 10ti letech, než skončíme u high-tech klacků... Děláme národ žebráků Článků k rostoucí chudobě v USA jsme napsali již spoustu, klikněte si na heslo ”minimální mzda” a ”korporátní fašismus”. Podívejte se na věkové skupiny ohrožené vývojem po roce 2006. Od roku 2002 přestaly USA být čistým vývozcem high-tech strojírenských výrobků. Tento US-deficit jsme už dohnali, viz růst německých lisoven plastů v Česku a skladů Amazonu. 3. Zaostávání v patentech Podle World Intellectual Property Organization (WIPO) stoupl počet patentů Číny o 35 % jen v letech 2010-2011. USA je dávno vzadu, stejně jako Česko. Jejich situace se již bude jen zhoršovat, protože vypadnou z trhu práce a přejdou do chudoby. USA náš vzor, toto plníme na jedničku. Včetně všech více či méně úspěšných pokusů o vykradení veřejno-právních institucí, jako zdravotní a důchodové zabezpečení. Viz heslo ”sněmovní Mordor” či ”Miroslav Kalousek” nebo ”Vladimír Dlouhý”, nebo obecně ”Goldman Sachs”. 69 Američanům už jejich země nepatří USA, NÁŠ STOPROCENTNÍ VZOR Jak bohatneme, tedy jak kdo V distribuci bohatství směrem k horní smetánce se nám i USA daří skvěle. O rozdělení bohatství jsme psali několik studií. Viz heslo ”jedno procento” a ”Thomas Piketty”. To jsme za Kalouska a spol také zvládli, socani pilně pomohli. Češi se učí rychle, neoliberální abecedu kradení ze státního zvládli pod tatíčkem Klausem na jedničku. Američané nás také patřičně pochválili a převzali nakradené bohatství do svých bank a do daňových rájů. Viz heslo ”offshore-leaks”. Podobné grafy jsme komentovali několikrát, viz předešlé studie. Zbytek tohoto smutného příběhu se skrývá v heslech ”korporátní fašismus”, ”válka čtvrtého druhu” a ”dirty wars”. Jak to skončí... No comment k poslednímu grafu. Jde o historický přehled zadlužení USA vzhledem k HDP. Američanům už jejich země nepatří Podívejte se na podíl státního dluhu USA vlastněný cizími investory. Takže zbývá řečnická otázka: Komu patří Amerika? 70 NA UKRAJINĚ HROZÍ NÁRODNÍ SOCIALISMUS, JE EVROPA SKUTEČNĚ TAK BLBÁ, ŽE SE NECHÁ ZNOVU VYSMÁT? Co říci k průzkumům, kdy dle agentury STEM/MARK přejezd 80 % lidí nevadil, nicméně nejnovější průzkum ukazuje číslo 38/25 pro konvoj a 54 % je proti základně USA na našem území? Ptáme se proto, že zastánci USA špalíry mávajících občanů interpretují tak, že Češi jsou jasně pro NATO a pro západní orientaci, když jakékoliv protesty proti konvoji skončily trapným výbuchem. Šlo o „výrobu souhlasu“, nebo se skutečně český národ ukázal jako uvědoměle atlantický, jak psal třeba Jan Macháček? Je tedy počet mávajících občanů versus počet protestujících občanů tím správným průzkumem veřejného mínění? Viz hesla typu ”ekonomika dluhu” ”bail-in”, ”záporný úrok”, ”FED” nebo ”ECB” ”mario draghi” a podobně. Kdo už sedíte v tomto letadle, tak se připoutejte, asi to půjde do vrtule. Zbytek rozumných si mediálně vyřvávané letenky na tento typ zážitkového letu asi kupovat nebude. Předně je zajímavé, že určité množství lidí s průjezdem souhlasilo, ale stejnému množství „to bylo jedno“. Tato více jak třetinová zdrženlivost je jevem, který do jisté míry evokuje normalizační atmosféru, kdy se také lidé nechtěli příliš šířit o svých názorech. zdroj:http://news.e-republika.cz/article3084-USAna%C5%A1-stoprocentni-vzor Macháčkova „atlantická uvědomělost“ je alarmující. Kdo není „uvědomělý“, není podle něj „normální“. Kdo povede „nenormální“ řeči, bude podezřelý a měla by si na něj posvítit tajná služba. Není pak divu, dovozuje Macháček docela logicky, že se český národ v této atmosféře „dokázal vzpamatovat“ a zaujmout „správný“ postoj. Na Ukrajině hrozí národní socialismus, je Evropa skutečně tak blbá, že se nechá znovu vysmát? Celkový dojem mám takový, že vláda zkusila uplést z čehosi bič a zapráskat. Interpretovala „cinknuté“ průzkumy, aby působily jako vodítko pro ty, kteří hledají názor mocných, podle něhož by se srovnali, aby byli macháčkovsky „normální“ (spíše však znormalizovaní). Dříve roli této instrukce shora plnily usnesení ústředního výboru komunistické strany. Mnozí lidé si rychle vzpomněli na normalizační léta, sklopili hlavy a zařadili se. Některým to dokonce připomnělo jejich svazácké mládí a šli do toho „radostně“! To je spolehlivý omamný prostředek jak na rozum, tak na svědomí. A mnoho současných mladých se od nich nyní přiučilo, jak nevyčnívat, zvláště když chce člověk šplhat. Ještě k Někdejší signatář Charty 77, spolupracovník Plastic People Of The Universe, činitel porevolučních tajných služeb a nyní bezpečnostní analytik a přispěvatel Lidových novin a České pozice Jan Schneider je zneklidněn vývojem v Kyjevě a nesouhlasí s iniciativou Miroslavy Němcové na sestavování seznamů proruských médií. V odpovědích pro ParlamentníListy.cz se též vyjadřuje ke sporu prezidenta Zemana s velvyslancem USA a vrací se k přejezdu amerického armádního konvoje. Tak tedy, americký konvoj je pryč, nicméně na jeho přejezd asi hned tak nezapomeneme. Jak hodnotíte celou „akci“? 71 NA UKRAJINĚ HROZÍ NÁRODNÍ SOCIALISMUS, JE EVROPA SKUTEČNĚ TAK BLBÁ, ŽE SE NECHÁ ZNOVU VYSMÁT? tomu biči z čehosi upletenému. Platí i ta douška. Je tu nějaký smrad. tedy jako žena svým ideám oddaná, ale svým způsobem rovná. Nemohu si pomoci, musím zmínit jedovatost, dobově jistě omluvitelnou. Švorcová si totiž za toto své vystupování od geniálně nesmlouvavého literárního kritika Jana Lopatky vysloužila označení „šlechetné klimaktérium“. Bůhví, proč jsem si přitom zase vzpomněl na Miroslavu Němcovou. Asi proto, že si i o ní myslím, že to není ve skutečnosti zlá, ale pouze nešťastná osoba. Každopádně pachuť. Například z ministra obrany Stropnického. Ten pravdu asi naposledy děl tehdy, když se „uřekl“. To bylo v době, kdy ještě neztratil cit jako občan a projevil českou nelibost nad jakýmikoliv cizími vojsky na našem území. Pak se však Stropnický změnil, možná pochopil, že jako poctivý český herec či politik si nikdy nepřijde na tolik jako tuctová holywoodská šmíra, a začal se pitvořit podle cizího scénáře. V jeho podání prostý, poněkud opruzující průjezd několika vojenských vozidel přes Česko symbolicky nabobtnal jako „potvrzení jednoty Aliance, její připravenost a ochota podpořit spojence v případě konfliktu“. Dovolím si proto „odsoudružštit“ její interpelaci návrhem, aby opravila její omezující znění. Ať se skutečně vláda zabývá ochranou naší suverenity před propagandou, ale jakoukoliv! A jestli chce někdo za peníze lobovat pro něčí zájmy, ať to o sobě deklaruje! Přesně podle amerického zákona o registraci zahraničních agentů (FARA), platného již od roku 1938. Americká legislativa, to by mohlo „pravicové“ političce dobře konvenovat! Co na to poví? (Jistě, ano, opakuji to již po několikáté, a budu to opakovat tak dlouho, až na to nějaký zákonodárce zareaguje. Další stálé téma.) Bylo by to k popukání, kdyby to nebylo tak smutné. Před našima očima se totiž odehrává jakési psychodrama, typově objasňující, co a jak se dělo s našimi spoluobčany a politiky za normalizace. Jak plíživě postupovala, jak se vtírala pod kůži, jak odebírala z řad slušných ty, o jejichž zřejmě nakřápnutých charakterech dosud nebylo tušení. Jak ono je to s tou proamerickostí (nebo obecně prozápadností) a proruskostí? Jaké jsou v české politice i v českém veřejném mínění vrstvy toho všeho, včetně vrstvy „tak nějak mezi”, což možná může být případ Zemana, který podporuje členství v NATO a EU, a přitom jede do Moskvy na oslavu konce války? Někteří politici a novináři vyžadují bezpodmínečnou prozápadnost, jinak titulují dotyčného jako „proruského”. Co ve skutečnosti chce česká společnost? Jak například shrnujete po roce a půl pozorování jejího postoje vůči ukrajinské krizi ve všech jejích periodách? A mimochodem, jak se díváte na oba krajní póly tohoto rozměru... Tedy na jedné straně na ostentativní vítače konvoje USA, nadávající všem ostatním do bolševiků, a na druhé straně někdy možná až legrační „přátele Ruska“, dovolávající se panslovanství a boje proti „Novému světovému řádu”? Není to příliš odvážné přirovnání k normalizaci? Také se toho trochu bojím, ale posuďte sám. Politička Miroslava Němcová (ODS) interpelovala premiéra „ve věci ruské propagandy v České republice“. Apelovala na jeho „ústavní a další zákonnou povinnost chránit suverenitu České republiky a bezpečnost jejích občanů“, avšak svůj apel a následná opatření omezila jen na ohrožení propagandou z ruské strany! Je to něco naprosto šíleného, lidsky, morálně, intelektuálně, politicky pokleslého. Dikce Němcové svým patosem připomíná Jiřinu Švorcovou v její nejneslavnější roli, kdy antichartisticky hřímala v Národním divadle. Nutno ovšem zmínit též, že Švorcová, jak jsem se postupně dozvídal s odstupem let, se v několika případech zachovala překvapivě, skutečně některým lidem pomohla. Projevila se 72 NA UKRAJINĚ HROZÍ NÁRODNÍ SOCIALISMUS, JE EVROPA SKUTEČNĚ TAK BLBÁ, ŽE SE NECHÁ ZNOVU VYSMÁT? Je to ode zdi ke zdi. V podstatě jde o stále stejný jev, morální slabost a intelektuální nedostatečnost, v různých poměrech. Pozná se to i v intrikaření s vlastním svědomím a historickou zkušeností. Místo aby vláda konečně poděkovala rovným dílem všem, kteří se podíleli na osvobození Československa před 70 lety, už se zase ponachyluje kamsi. Škoda, že promarnila příležitost vytknout projíždějícím americkým vojákům, že kromě amerických padlých nevzdali hold i padlým vojákům sovětským. To by totiž bylo hodné respektu. vat i ty nejrizikovější zbrojní obchody (komponenty zbraní hromadného ničení, kvůli jejichž držení se ze Saddáma stal největší vyvrhel, mu Západ sám dodal...). Tím se ale dostáváme k Iráku – v roce 2003 tam provedla americká armáda agresi, ať to bereme podle jakýchkoliv měřítek. Bez schválení OSN, na základě naprosto vylhaných „důkazů“, s katastrofickými důsledky (Madeleine Albrightová řekla, že půl milionu iráckých dětských obětí „za to stálo“). Vítat reprezentanty prokazatelně agresivní armády na našem území – to snad je v pořádku? Musím říci, že návštěva prezidenta Zemana v Moskvě chvályhodně vyrovnává tuto rozkolísanost naší politické reprezentace. Zemanovu návštěvu Moskvy dnes mohu vzdáleně přirovnat například k aktivitám sušické mládeže, která v sedmdesátých letech připomínala osvobození západních Čech západními Spojenci. Kde byli ti dnešní „amerikanofilové“, když oni mladí v Západních Čechách svými postoji vyrovnávali historickou nespravedlnost? Žijeme ve střední Evropě, čili bychom mohli tu „proruskost” a „prozápadnost” nakousnout z této perspektivy. Karel Schwarzenberg říká v nejnovějším rozhovoru, že lavírující postoj vůči Rusku chápe u Rakouska, u ostatních středoevropských států ho považuje za omyl. Citát: „Rakousko představuje specifický problém, to je neutrální země a na té neutralitě velice vydělávala: byla to nejprve neutralita vůči Sovětskému svazu, posléze Rusku nebo Íránu. Prostě Rakousko je odhodláno ze svého statutu těžit a domluvit se i s Putinem. Je to odlišný případ: liší se od zbytku střední Evropy. Ostatní středoevropské státy jsou v poněkud složitější situaci, poněvadž za jejich postoji jsou čistě sobecké cíle dotyčných šéfů vlád. Vezměme třeba pana Orbána v Maďarsku, který byl ještě před 26 lety plamenným řečníkem na pohřbu Imre Nagyho a nyní vítá pana Putina v Budapešti. Orbán vyrostl za vlády komunistické strany, má pro Rusko pochopení a toto spojení je podle něj pro Maďarsko hospodářsky výhodné. A když vidím pana Fica, tak se mohu ptát: Proč se vlastně Slováci a Maďaři rozdělili, když dnes dělají stejnou politiku? To je jen taková okrajová myšlenka, která mě někdy napadá. Podobně se ale i my chováme v domnění, že na spojenectví s Ruskem bychom mohli vydělat.” Jaký je Váš pohled? Proto vyčítám vládě, že vlaje od zdi ke zdi. Vykládat historii prizmatem přítomných politických zájmů je skutečně skandální a lidsky nedůstojné. Ostatně tomu odpovídá i diplomaticky negramotné chování amerického velvyslance, který má možná i kvůli panující zdejší politické nekultuře a blátivým morálním postojům docela oprávněný pocit, že jeho křupanské jednání je adekvátní. Zeman zareagoval tvrdě, ale důstojně. Americký velvyslanec se navíc ztrapnil, když tvrdil, snad obrazně, že Zeman by se v Moskvě mohl potkat s tanky z Ukrajiny. O ruských tancích překračujících hranice s Ukrajinou se vždy mluvilo, ale nikdy nebyly předloženy důkazy. Tanky přejíždějící hranici možnost nezpochybnitelného důkazu nesporně poskytují! Reportéři je prý viděli, ale jako na potvoru zrovna neměli ani kameru, ani foťák, ani mobil – prostě smůla! Krom toho, ukrajinská armáda měla stejnou výzbroj, jako ruská... Nadto se tanky mohly z Ruska na Ukrajinu dostat „řádným“ prodejem – Západ je totiž poslední, kdo by mohl zpochybňo73 NA UKRAJINĚ HROZÍ NÁRODNÍ SOCIALISMUS, JE EVROPA SKUTEČNĚ TAK BLBÁ, ŽE SE NECHÁ ZNOVU VYSMÁT? Tyto Schwarzenbergovy výroky jsou bezcenné, protože nezdůvodněné, naprosto frivolní. Kdyby byl konzistentní, podíval by se na zakládající dokumenty neutrální Ukrajiny a zjistil by, že je na tom stejně jako neutrální Rakousko. A pak by mohl – na rozdíl od toho, co řekl – fabulovat prospěšně. Například by mohl rozpracovat představu, jak by se asi chovali sousedé Rakouska, kdyby – v rozporu se svým statutem – začalo jednat třeba o vojenské alianci s Čínou. Mohlo by to způsobit nervozitu rakouských sousedů? Tak by se Schwarzenberg mohl sám svým přemýšlením dopátrat k jádru ruských reakcí na jednání politické reprezentace neutrální Ukrajiny o vstupu do NATO. Možná by mu leccos došlo, a pak by třeba dlouho, dlouho – a prospěšně – mlčel. – jakkoliv se zaklínal demokracií. Posměšná Schwarzenbergova slova o tom, že bychom na spojenectví s někým mohli vydělat, svědčí opět o jeho argumentačním fiasku. Schwarzenberg nám snad radí vydělat na rozdělení, na nespolupráci, na nově spuštěné železné oponě? Na nepřátelství? Snad dokonce na nově obnovené ideji Intermaria? Zatímco naše média byla zaměstnána přejezdem konvoje, na Ukrajině se sice neválčilo, nicméně, jak jste připomněl již minule, „hýbe se to“ mezi jednotlivými oligarchy. Kolomojskij je odvolán, nicméně i dle západních médií může jít jen o první kolo boje. Lídr Pravého sektoru Jaroš varuje před ještě krvavějším Majdanem. A jak z Kyjeva, tak z Donbasu zní narážky, že to „nejzajímavější” ve válce mezi vládou a separatisty se teprve blíží, viz reportáž Pepe Escobara. Čili, jaká je nyní „předpověď počasí“ pro Ukrajinu? Co se týče Maďarska, je řešení dvojí. Buď má pravdu Schwarzenberg, a Orbán je křivák – nebo je to obráceně. Orbán navštěvoval demonstrace v tehdy ještě socialistickém Československu jako východoevropský občan, což s sebou neslo výrazná a reálná rizika (na rozdíl od západního občana Schwarzenberga, jemuž hrozilo přinejhorším vyhoštění). Z toho lze odvodit značnou Orbánovu osobnostní integritu a statečnost. A zdá se, že mnohé z toho osvědčuje i nyní mezi stádově se chovajícími tuctovými evropskými politiky. Schwarzenbergova řeč je opět prostá argumentů a zní podezřele dutě. A to pomíjím poměrně nechutné Schwarzenbergovy narážky, či možná dokonce urážky. Co chce například naznačit výrokem, že Orbán vyrůstal za vlády komunistické strany? Něco jiného, než co by se dalo vyvodit proti němu samému, když vyrůstal za nacismu? Zdá se, jakoby se Schwarzenberg snažil splnit nějaký propagandistický úkol, na který prostě nemá, a tak už jenom montypythonovsky mluví a mluví, až má pěnu u pusy. Lídr Pravého sektoru Jaroš byl již jmenován poradcem ministra obrany. Vyneslo ho tam neodzbrojení soukromých milicí, s nimiž musí stát jednat. Bude je dokonce platit, takže milice posílí. Možnou je varianta, že vzrůstající síla těchto milicí vynese Jaroše na místo ministra obrany. A pak se začnou dít věci. Samozřejmě skončí příměří, ale nejprve asi bude proveden vojenský puč. Porošenko skončí ze dvou důvodů – jednak pro svou měkkost, a potom též jako oligarcha. A další oligarchové s ním. Spektakulárně bude opět odhaleno jejich napojení na Moskvu, jak jinak. Západ bude kupodivu opět tleskat, jen aby si udržel dobré investiční pozice. Bude to už téměř čistý národní socialismus, spíše tedy národní populismus, protože bude mít zase mnoho výjimek z pravidel. Západ se napojí na ukrajinský zbrojní průmysl, jako v třicátých letech na ten německý. Forma bude podobná – tehdy bylo Německo zbídačelé reparacemi, nyní Ukrajina nejprve oligarchy a pak půjčkami od MMF a souvisejícími podmínkami. V obou případech nastávají státu velké dluhy, které byly a opět budou velkorysou americkou půjčkou saturovány – a pohledávka následně kapitalizována. Jako přes kopírák, včetně té pointy s ruskou hrozbou. Je Evropa skutečně Je to hloupý výraz reprezentanta odcházejícího světa bariér a mediálně ovládaného omezeného prostoru, který nepochopil, že v době globálního sdílení informací v reálném čase už prostě propagandistická žvanění o císařových nových šatech nefungují. Světa, který fungoval na nevědomosti, rozdělení a panování 74 NA UKRAJINĚ HROZÍ NÁRODNÍ SOCIALISMUS, JE EVROPA SKUTEČNĚ TAK BLBÁ, ŽE SE NECHÁ ZNOVU VYSMÁT? tak blbá, že se nechá znovu vysmát, nemlich tím samým způsobem? případě však bez tohoto kroku nebude na Ukrajině nic, než nesmírně vratké příměří. Máme zde celou řadu smutných událostí týkajících se Ukrajiny, o které se různé strany přou. Nejprve střelbu na Majdanu z února 2014, kde se nám dostalo jistých výsledků vyšetřování. Dále neštěstí v Oděse. Pak tragický pád malajsijského boeingu nad Donbasem, v jehož případě nizozemští vyšetřovatelé signalizují, že nejspíše jde o „dílo” separatistů, leč nic není uzavřeno. Kde hledat strůjce a pachatele každé z těchto událostí? A přidejme k tomu ještě pochybnosti ohledně korektnosti vedení války na Donbasu: Která ze stran dle Vám dostupných informací jako první bombardovala civilní objekty, která ze stran v průběhu války více, která ze stran se dle dostupných zpráv dopouštěla mučení a jiných ukrutností? Jde tedy o to, komu vyhovuje stabilita – a komu nestabilita. S odvoláním na George Friedmana, jehož jistě nemůžeme podezírat z „putinofilie“, ale ovšem i též s pomocí zdravého rozumu, můžeme jednoznačně konstatovat, že rozpadající se sousední stát důvodně není v ruském zájmu. Objevují se však i takováto absurdní tvrzení (jejichž autory, kteří nepíší na základě rozumných argumentů, tudíž možno považovat za cizí agenty, a mohli bychom je navrhnout k prošetření kontrarozvědkou, aby zakusili alespoň ten pocit, být označen za pátou kolonu). Analytik Jaroslav Štefec nám sdělil, že za nejzásadnější bezpečnostní hrozbu dneška považuje nepokoje vyvolané muslimy žijícími v Evropě. Hovořil dokonce o povstání. Do jaké míry je něco takového dle Vás vůbec možné? Někdejší náměstek ministra vnitra a nynější akademik Jaroslav Salivar rovněž varuje, že již nyní vysoký počet imigrantů z muslimských zemí se změní na katastrofální záplavu... Budu se opakovat, ale musím vzpomenout na tragédii v Oděse, od níž uběhl téměř rok. Kondici ukrajinského režimu odvozuji od stavu vyšetřování, co se vlastně stalo na Majdanu, v Oděse a při tragédii malajsijského letadla. Nikoliv od toho, jak rychle bylo těchto tragédií využito k protiruským osočením. Jde nyní o to, jak oprávněná ta osočení byla, co z nich zbylo. Na podobné fígle si totiž mezinárodní společenství nesmí zvykat. Američané také zkoušeli, jaké lži jim svět zbaští, když se chystali na Irák. Měli bychom si slíbit a navzájem se v tom posilovat, že takové věci prostě trpět nebudeme. Ostatně máme k tomu i dobrý důvod, totiž blížící se šestisté výročí upálení Jana Husa. A ten, jak se učíme od základní školy, velmi dbal na pravdu. Cosi ve vzduchu samozřejmě je, ale na otázku jak tomu čelit, musíme nejprve vědět, o co jde. Problém migračních vln není nový, ale jeho řešení podléhalo politickým interpretacím. Jednou to Evropa zvládala, podruhé zase bylo potřeba lidi vyděsit, aby se nezabývali domácími nešvary – moje stálé téma, manipulace se strachem. To je velký hřích Západu, který činí sám na sobě. Podrývá svůj imunitní systém. Až bude třeba zareagovat, už nebude mít sílu, bude psychicky na dně, přestrašen. Druhý, ještě větší hřích Západu spočívá v tom, že úmyslně ty migrační vlny vyvolává. To však jde jednoznačně za Washingtonem (nebo snad přesněji Pentagonem?), protože odevšad na světě, kam v posledním čtvrtstoletí Američané „přivezli svobodu, demokracii a lidská práva“, lidé prchají, aby si zachránili holé životy. Z toho odvozuji velmi důrazný – ale i velmi důstojný – požadavek na vládu, aby veškerou pomoc Ukrajině vázala nejen na důkladné a bezpodmínečné potlačení všech fašizujících a neonacistických jevů, ale i na důkladné vyšetření Majdanu, Oděsy i pádu malajsijského letadla. Na to by měla navázat vyšetřování dalších zločinů. To ovšem vyžaduje příměří – a též schopnost přijmout výsledek, jakkoliv by byl Západu či Rusku nepříjemný. V každém 75 ČERNÉHO PŘEDNÁŠKA O LÁSCE K USA Dlouhodobé „prosakování“ ekonomické migrace ze zemí třetího světa se tak mění v migrační vlny, hrozící přerůst v migrační tsunami. Odnese to Rusko a s ním i Evropa. Migrační vlny vznikají činností Spojených států, které však jimi zasaženy nejsou. Otázka je pouze, proč to dělají. Jsou tak nebetyčně dementní, že nevědí, co činí? Nebo jsou totálně cynicky vypočítavé, že cílí na euroasijský prostor, aby mu způsobily veliké ekonomické a sociální potíže, aby tak mohly prodloužit svou hru o udržení skomírajícího dolaru? Každopádně se zase vrátím k „prognostické bibli“ George Friedmana, který in puncto Ruska a snahy Spojených států udržet si námořní dominanci dovozuje, že Spojené státy je budou zaměstnávat pozemními konflikty, aby neměl kapacity na posilování námořních sil. narodni-socialismus-je-Evropa-skutecne-tak-blba-ze-se-nechaznovu-vysmat-369600 Spojené státy tak nestoudně těží ze své geografické výhody. Jenomže s Ruskem je migrační vlnou ohrožena i budoucnost Evropy. Proto bude nezbytné namísto NATO vytvořit evropskou armádu. Svět asi nebude místem globálního konfliktu, ale zažije mnoho konfliktů lokálních, kde bude povícero hráčů. Obranu Evropy může stěží zajišťovat pakt, v němž má vůdčí roli někdo úplně jiný. Černého přednáška o lásce k USA Martin Vrba Výtvarník David Černý sní o amerických základnách v Česku, ale možná by bylo lepší sem přes velkou louži přenést úplně všechno. Co lze v této situaci dělat? Václav Cílek hovoří alarmujícím způsobem o hrozícím nedostatku vody. Tuto tezi hydrologové opakují již dlouhá léta, ale málokdo jim poskytne sluchu. Přitom opatření, která by alespoň trochu zmírnila dopady několika po sobě jdoucích suchých let, je nutno činit neprodleně, protože se projeví až v dlouhodobé perspektivě. David Černý se v Lidových novinách vyjádřil tak, jak se na zasloužilého umělce kapitalistického realismu sluší a patří: „Konvoj je samozřejmě principiálně špatně. Nechci jen konvoj, chceme minimálně jednu stálou americkou základnu. Ale radši více.“ Prvoplánové reakce obou stran jsou nabíledni – jedni budou vykřikovat nadšené hurá, druzí zase vyjadřovat upřímné znechucení. Vezměme ale Černého vážně a zkusme se společně zamyslet, co bychom ještě mohli pro naše spojence udělat, abychom jasně demonstrovali, že patříme do západního civilizačního okruhu. Není načase, abychom i u nás aplikovali amer- Možná jsme skutečně svědky toho, jak evropská kultura si dá ještě pár dekadentních tanečků a bude po ní, protože se prostě starala jen o sebe a ne o druhé. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Analytik-a-disident-Jan-SchneiderNemcova-pripomina-Jirinu-Svorcovou-Na-Ukrajine-hrozi76 ČERNÉHO PŘEDNÁŠKA O LÁSCE K USA ickou demokracii se vším všudy a mohli se tak posunout na vyšší dějinný stupínek? Žít Spojené státy Návrhů mám hned několik. Předně bychom se neměli spokojit s obyčejnou americkou základnou na našem území, ale zcela vážně bychom měli Obamově administrativě poslat vzkaz, že máme eminentní zájem na přesunutí základny Guantánamo na naše území. Existuje možnost, že k těmto účelům poskytne David Černý svůj ateliér, a rozšíří tak rejstřík svého uměleckého výraziva o žánr performance. Jsme přesvědčeni, že česká veřejnost je na takový spojenecký akt připravena a pro dobro věci je i ochotna přimhouřit oko nad torturou arabských muslimů. Jsme si vědomi, že pro naši bezpečnost i bezpečnost budoucích generací, je třeba občas prolít trochu krve, obzvláště když není naše. Zároveň jsme pro zrušení Bezpečnostní informační služby, protože si dobře uvědomujeme, jak pečlivě se o nás stará NSA. Nepochybujeme o tom, že skrze houfy elektronických špiclů žádný ruský nepřítel neprojde. Edward Snowden, ani Julian Assange by si u nás ani neškrtli. Musíme se podílet na špíně hegemonů, v jejichž vlivu jsme se zrovna ocitli, protože dostat se za okraj jejich přátelské náruče je životu nebezpečné. A ruka velmoci jednoho hladí a druhého fackuje. Za neodmyslitelnou součást amerického systému považujeme také finanční sektor, nad jehož fungováním jsme před několika lety žasli a který nám, spolu s celou Evropou, nedává spát ještě dnes. Byl to neskutečně dojemný moment ryzího spojenectví, když jsme si společně se Spojenými státy utáhli opasky – někteří rovnou kolem krku – a skočili pospolu do hlubin recese. Základny jsou jistě dobrým startem, ale inspirovat se můžeme také v americkém systému privátních věznic, v nichž jsou shromažďováni především obyvatelé poněkud tmavší pleti. Způsob provázání těchto vězeňských systémů se soudnictvím je něčím, s čím doposud máme jen omezené zkušenosti a bude nám třeba mnoha rad a odborných konzultací. Jako zvláště zajímavý pak vnímáme étos fergusonské policie, která tyto černé obyvatele střílí na potkání. Jsme přesvědčeni, že tomuto ekonomicky šetrnému, a tedy rozpočtově odpovědnému stylu policejní práce je velká část naší populace taktéž nakloněna a stane se u nás velmi populární. V přátelské náruči Blahodárnost propojení oligarchů, korporátních zájmů a politiky už jsme na těle naší společnosti několikrát okusili. Stále máme ovšem co dohánět, a proto navrhuji začít se zpracováním národní strategie pro vytvoření takového vojenskoprůmyslového komplexu, který by se v dohledné době mohl utrhnout ze řetězu a díky svému lobbistickému potenciálu se stal státem ve státě. V současnosti u nás tuto úlohu supluje ČEZ, 77 DUCHOVNÍ INTELIGENCE INSPIRUJÍ EPOCHY nicméně tuto formu demokracie hodláme rozvíjet tak dlouho, dokud se politické strany definitivně nestanou pokračováním ekonomiky jinými prostředky. Financovat takovou strategii můžeme například snížením korporátních daní, jak to svého času dělala Bushova administrativa. Malou ochutnávku amerických standardů nám ostatně přinese smlouva TTIP. Kromě nášupu surrealistických potravin se budeme moci těšit z toho, že svět bude znovu postaven z hlavy na nohy a nadnárodní korporace budou rozkazovat státům, a ne naopak. Amerika je nám však vzorem především ve svém vztahu k válčení – jak by potvrdil náš nejvyšší ústavní činitel. Ve světě, kde je válka o bezpečnost každodenním chlebem vyspělých států, tak budeme jen plnit naši občanskou povinnost – jakkoliv je i u nás v tomto ohledu spousta škarohlídů. Ostatně je pravda, že jsme si už v minulosti několikrát střihli roli užitečných idiotů. Všichni ale chápeme, co nevyřčená pravidla spojenectví obnášejí. Ano, musíme se podílet na špíně hegemonů, v jejichž vlivu jsme se zrovna ocitli, protože dostat se za okraj jejich přátelské náruče je životu nebezpečné. A ruka velmoci jednoho hladí a druhého fackuje. Potvrdit to mohou především soudruzi z Latinské Ameriky nebo naši muslimští přátelé na Blízkém východě… udeme. A pak je třetí typ lásky, a to je láska ke Spojeným státům americkým – a právě o té bude dnešní přednáška!“ Autor studuje na FF MU. zdroj:http://a2larm.cz/2015/03/cerneho-prednaska-o-lasce-kusa/ David Černý má každopádně pravdu, když se domnívá, že láska k americkým spojencům je vlastní vyšším společenským třídám. Nikomu jinému v USA – o jiných zemích ani nemluvě – totiž tamější systém neprospívá. Dovedl bych si Černého docela dobře představit jako lektora z jednoho starého vtipu. Stál by před sálem plným nedočkavých lidí. Přednáška se bude věnovat lásce. „Přátelé, existují tři druhy lásky. První je láska mezi mužem a ženou. Tu všichni známe, takže o ní dnešní přednáška nebude. Potom je tu láska mezi dvěma muži nebo dvěma ženami. To je homosexualita a o té radši dnes také mluvit neb- Duchovní inteligence inspirují epochy RNDr. Emil Páleš, CSc. (*1966) charakterizuje svou práci jako sofiologii, což je úsilí o syntézu tří oblastí poznání (o přírodě, člověku a Bohu), jakož i tří pramenů poznání (zjevení, rozumu asmyslové zkušenosti). Navazuje tím na cíl, který si kdysi vytyčili Jan Amos Komenský, Vladimir Solovjov nebo slovenští Štúrovci. Sedm let 78 DUCHOVNÍ INTELIGENCE INSPIRUJÍ EPOCHY redigoval čtvrtletník Sophia, vede Školu angelologie, přednáší odborně i laikům. Třísvazková Angelologie dějin shrnuje 25 let jeho práce – výklad světových dějin skrze archetypy a zákonitosti hlubinné psychologie. bertální psychologické struktury. Navíc, takové romantismy se vraceli periodicky a synchronně na celém světě. Biologové a historikové tyto konvergence, synchronicity a periodicity nechávají nevysvětleny; lze je však velice dobře uchopit v termínech staré nauky o andělech. Pro staré mudrce to byl Anael, Venuše, Afrodita, Inanna či Hathor – tedy archanděl nebo bohyně lásky, krásy a soucitu – jenž byl duchem času ve 3., 8., 13., 18. století a tyto romantismy podnítil. Zdá se mi, že určující myšlenkou Vaší práce je předpoklad, že se život na planetě Zemi, život jednotlivého člověka, ale hlavně „život“ lidstva vyvíjejí v určitých rytmech. Prastaré tradice mluví o duchovních inteligencích, které jako duchové času inspirují tvůrčí epochy v dějinách přírody, v dějinách lidské kultury i v biografii jednotlivce. Sedm archandělů cyklicky inspiruje kulturní epochy v rytmech 2 500 a 500 let jako větší a menší duchové času; ale současně provázejí i jednotlivce v sedmiletích jeho osobního vývinu. Dvanáct cherubů v jistém pořadí vládlo epochám vývoje Země a podobně. Já zjišťuji, zda je na tom něco pravdy. Zda v uvedených časových obdobích skutečně dochází k rozkvětům kulturní tvořivosti, inovacím v evoluci přírody nebo ke zdůraznění jistých osobnostních struktur obsahově odpovídajících tradiční charakteristice dané bytosti. A můj závěr zní, že v tom bylo nějaké pravdivé jádro. Překvapivě mnoho o obsahu a časové návaznosti kulturních epoch i evolučních epoch lze totiž pochopit zevnitř, studiem osobnostních struktur a jejich proměn. Lze dělat i úspěšné predikce. Z čeho vycházíte při stanovení toho, jaká kvalita impulsů náleží kterému andělovi? Používám současně terminologie z různých tradic a hledám jejich obsahový průnik, jakož i styčnou plochu s empirickou skutečností. Například sluneční božstva mají společné znaky: jsou vševidoucí, vše znající, vždy bdící, pravdivá, spravedlivá. Ztělesňují světlo poznání. Na druhé straně pozoruji v dějinách periody mimořádného rozkvětu filosofie, logiky, myšlení. Porovnám je navzájem a zjistím, že jsou to skutečně období archanděla slunce, Michaela, tradičního inspirátora filosofie a obojí statisticky koreluje. Tato období byla však známa dříve, než se ty rozkvěty v dějinách odehrály, takže tady nejde jen o to, že by někdo rozkvěty filosofie dodatečně označil za „michaelská období“. Šlo o predikci. Stejné poznání měly různé tradice. Co Židé zachytili v obrazu Michaela, co byl pro Řeky Apollon nebo co se najde v babylonském mýtu o Šamašovi – to odkazuje na stejnou skutečnost či zkušenost, která je reálná. Například Buddha evidentně mluví o křesťanském archandělu slunce Michaelovi, když říká, že koleso dharmy se otočí jednou za 25 století a buddhové se vracejí rytmicky kolem let 3000, 500 před n. l. a 2000 n. l. Buddha pro Indy představuje sluneční archetyp: osvícení, probuzení, osvobozující poznání. Nejenže mluví o stejné obsahové náplni, ale uvádí i rytmus stejné délky a stejná data kulminací jako křesťanská angelologie (opat Trithemius nebo Petr Abano). Mohl byste dát jednoduchý příklad? V evoluci přírody jde o tzv. konvergence. Například v půlce třetihor začala zvířata hromadně rohatět. V prvohorách došlo k analogické přestavbě tělního plánu paralelně u obratlovců i bezobratlých. Ve druhohorách se masivně mutovalo směrem k utvoření citových sociálních vazeb – vznikal emocionální mozek, hlasivky, stupňovala se pohlavní dvoutvárnost a zdobení. Dělo se to nezávisle na prostředí a dědičnosti. V dějinách lidstva jsou to kulturní epochy jako renesance, baroko, osvícenství, romantismus. Třeba ten druhohorní vývoj odpovídá romantismu v dějinách a znaky romantismu lze velice dobře pochopit z pu79 DUCHOVNÍ INTELIGENCE INSPIRUJÍ EPOCHY Obojí odpovídá reálným kulturním vlnám v dějinách, takže je zcela jasné, že mluví o stejné skutečnosti. zkušenosti v kolektivním nevědomí, o vlnách inspirace v duši světa. Religionista se doposud neodvážil dělat takováto ztotožnění, protože na to neměl dostatečný metodologický nástroj. Má práce to teď prvně umožňuje; je to podnět pro religionistiku. Neopírá se totiž jen o obsahovou shodu mýtů o bozích, ale testuje i jejich stejný časový rytmus a shodu se skutečnými dějinnými vlnami kultury. Například představy židovského Samaela, římského Marta a egyptského Sutecha nejsou identické, ale mají společný rytmus v čase a obsahový průnik, jež odpovídá skutečnosti (reálným výbuchům násilí). Nacházíme tedy reálné jádro, které je pak místně a dobově oděno do částečně odlišných obrazů. Co se dále skrývá za těmito inspiracemi, to podle mě nevěděli ani církevní otcové. Přikláním se k tradiční představě, že jde o duchovní inteligence, ale to je dáno i mou osobní mystickou zkušeností, která už není všeobecně přenositelná. Vědecky je to otevřená otázka a v úvahu přichází několik hypotéz navržených z různých světonázorových hledisek. Zejména s chronobiology proto spolupracuji na pokusech vysvětlit tyto duchovní vlny materialisticky, pomocí periodických kosmofyzikálních polí, jež synchronizují endogenní zděděné vzorce chování. Ve svých knihách se zmiňujete o strážných andělech. Jaké kategorie andělů rozlišujete? Myslel jsem, že jako inspiraci zmíníte anthroposofii. Ani církev nemá jasno o počtu a povaze andělských chórů. Nejvlivnější bylo dělení Dionysia Areopagity na devět chórů, ale Syřané jmenují až třináct různých chórů a celkově je v angelologii zmatek. Je zlomkovitá a plná protiřečení. Já věřím, že se v ní ukrývají zlatá zrna pravdy, proto se tam snažím (zčásti úspěšně) najít řád s pomocí zcela nových nástrojů, jež doposud nebyly použity. Má práce je původní výzkum; buduji myšlenkovou stavbu od základů, od obecně platné zkušenosti. Nikdy neopírám mou argumentaci o anthroposofii ani žádnou jinou duchovní tradici, jako by byli autoritativní. Naopak, zkoumám je a podrobuji empirickému testování. Jiná věc je, že si různých tradic vážím a po léta jsem je studoval. Přispěl jsem k tomu, aby se anthroposofie dostala na Slovensko, ale stejně jsem podporoval i bahá´isty nebo Abd-ru-shinovo hnutí Grálu. Obsahově byste našel styčné plochy a pojmovou kontinuitu se všemi možnými duchovními tradicemi světa, avšak není to vyvozeno z víry v tyto tradice, nýbrž z úsilí o syntézu nejnovějších poznatků přírodních a společenských věd pomocí platonského způsobu myšlení. Používáte i výraz „archanděl“. Jakou mají podle vás andělé hierarchii? Nevím, mé poznání nestačí na to, abych mohl jednoznačně uspořádat andělské světy. Beru úlomky tradice a zkouším si je osvojit tím, že je dávám do souvislosti s vnější skutečností a vnitřní zkušeností. Slyším o chóru serafínů, který zpívá a plane láskou – a rozjímám o chvílích, kdy stejná kvalita naplnila mou duši, a pozoruji v dějinách období, kdy duše světa takto citově zvroucněla. Slyším o pevnosti vůle, autoritě a nehybnosti trůnů – a pozoruji takové typy lidí a celé dějinné epochy, které si nadevše cenili silné vůle a téměř zkameněli autoritářstvím a tradicionalismem. Jaká je podstata andělů, o nichž hovoříme? Chápete je jako duchovní bytosti, nebo to jsou spíše metaforická vyjádření pro určitou kolektivní zkušenost lidstva? Když staří proroci podávají zprávy o zjeveních andělů, popisují především bezprostřední introspektivní zkušenost. Ta je prvotní – a až později následují metafyzické mentální spekulace a výklady těchto zkušeností. Jsem přesvědčen, že stará nauka o andělech obsahuje nějaké faktické poznání o intersubjektivní Vaše texty místy znějí velmi naléhavě. Jistě pociťujete určité poslání. 80 DUCHOVNÍ INTELIGENCE INSPIRUJÍ EPOCHY Myslím, že každý má své poslání a měl by ho objevit; někdo jen osobní a ti nadanější nějaké větší, významné i pro ostatní lidi. Svou práci pociťuji v první řadě jako poslání a až v druhé řadě jako živobytí. Dá se říct, že zápasím o to, aby společnost uznala, že poznání není omezené jen na hmotnou sféru. Že i ve sféře duševně-duchovní a morální existují zákonitosti, pravzory, nějaké obecně platné poznání, které bychom měli znát a aplikovat v životě, osobním i společenském. Tyto poznatky úzce souvisejí se společenskými problémy, které řešíme – všude tam schází duchovní poznání. A je to skutečně naléhavé. Teď už ano, když jsem něco dokázal a znají mě. Ale patnáct let jsem žil ve hmotné nejistotě, jen z víry, a v jedné chvíli jsem byl dost blízko bezdomovectví. Jakou skupinu lidí oslovujete? Jsou to všechny druhy lidí, staří i mladí, akademici i praktikové, věřící i ateisté. Vyplývá to z programového cíle sofiologie, kterým je syntéza všech jednostranností. Oslovuji celého člověka, ne nějakou jeho částečnou schopnost. Extrémně rozumoví skeptikové jakož i citoví snílkové jsou duševní úchylky, které se u mě neudrží. Ti, kdož oblibují populárně-esoterické andělské kurzy, odcházejí z mé školy po prvním semináři, protože jim nedovolím fantazírovat. Zmínil jste se o mystické zkušenosti. Od ní možná odvozujete své poslání. Neodvozuji ho vůbec od ničeho, protože toto vědomí poslání je soukromou věcí mezi mnou a mým andělem. Není faktickým tvrzením, které by jiní lidé měli akceptovat a já jim to musel zdůvodňovat. Vnější svět jednou posoudí mé poslání na základě plodů a reálných účinků mé práce. Je to zážitek z mladosti, střetnutí s bytostí, jakoby vzpomínka na to, že jsem jí něco slíbil před narozením, a po smrti se s ní zase setkám. Vnitřní skutečnost, která je tak silná, že podle ní jednám a jsem jí věrný. Z vašich textů je patrné, že byste byl rád přijat také akademickou obcí a ustanovil angelologii jako vědeckou disciplínu. Sofiologie zahrnuje vědu jako jednu svou dimenzi, ale je víc než vědou: je syntézou vědy, filosofie a náboženství. Můj projev má proto více vrstev. Na první rovině dělám standardní vědu, kde není žádný důvod zpochybňovat vědeckost: zjišťuji empirické zákonitosti, vzorce a rytmy. Na druhé rovině z toho jako filosof vyvozuji něco nového pro rozšíření metody nebo světonázorového paradigmatu, což je předmětem diskusí. A na třetí rovině jsem i kněz, který mluví z osobní a mystické dimenze, ale to ani nepředkládám jako vědu v užším smyslu slova. Co vás přimělo opustit před téměř dvaceti lety nadějnou vědeckou kariéru ve Slovenské akademii věd? Měl jsem skvělou práci, která mě bavila. Vyvinul jsem první počítačový model slovenštiny, koordinoval jsem evropský grant a měl jsem vést nově založenou katedru umělé inteligence. Měl jsem však tušení, že jsem na stopě něčeho významnějšího, co neudělá asi nikdo, když to neudělám já. Vyžádalo si dvacet let práce, abych tuto intuici konkretizoval, sesbíral evidenci a přesvědčil kolegy, že se zabývám něčím reálným. Mezitím jsem zažil, co znamená být vědeckým disidentem a financovat se sám. Vaši Angelologii dějin jsem četl s chutí a považuji ji za inspirativní příspěvek k náboženské filosofii historie lidstva. Ale vaše slova o tom, že „žádná jiná filosofie dějin se svou explanační a predikční schopností ani zdaleka nemůže porovnávat s Angelologií dějin,“ mi připadají příliš velikášská. Je tedy možné se uživit na slovenském duchovním poli? Jenže váš dojem nic nezměnil na faktu, že je to tak. Nedokážete jmenovat žádnou lepší filosofii. Nebo ano? Která filosofie dějin dokáže dělat tak mnohostranné, detailní, dlouhodobé a celosvě81 DUCHOVNÍ INTELIGENCE INSPIRUJÍ EPOCHY tové předpovědi, které obstáli při testování na nezávislých datech? Žádnou neznám a za 25 let mi ji nikdo nebyl schopen jmenovat. Jak máme rozumět té predikční schopnosti angelologie dějin? Jak přesné jsou predikce? Jsou přesné v pojmech statistické pravděpodobnosti. V dějinách i v přírodě spolupůsobí vždy velký počet faktorů najednou. Pokud je mezi nimi i periodická příčinná složka, projeví se to při statistické analýze. V dějinách jistě existují některé pravidelnosti, které byly zašifrovány již do obrazů staré angelologie. Ale otázkou je hranice, na co všechno se to ještě vztahuje a na co už ne. A v evoluční biologii jsem to ještě nedokázal kvantifikovat, i když se podobné zákonitosti zřejmě projevují i tam. Ty predikce mi slouží spíše jako nástroj na testování a identifikaci opakujících se vzorců, na destilaci archetypů. Praktický význam to má pak zejména pro sebepoznání, co se děje v nás a kolem nás tady a teď. I z jiných vašich slov se mi zdá, že svoje pojetí dějin vidíte jako spásnou nauku, která jediná může poskytnout životní orientaci jednotlivcům i překonat potíže lidstva. Nejsou právě tyto nároky příčinou, proč je vaše dílo někdy přijímáno rezervovaně? V roce 2008 vám byl např. udělen bronzový Bludný balvan. Když tak vyzdvihuji sofiologii, jako velice potřebnou, myslím tím spíše obecně její integrální metodu, než konkrétně Pálešovy výsledky, jež by se měli stát ideologií. Má práce je pokus o sofiologii, dávám ji jako příspěvek a příklad, že v takovém smyslu vůbec lze plodně pracovat. Jsem ale přesvědčen, že svobodná a odpovědná individualita se rodí až z úsilí o syntézu všech pramenů poznání, překonávajícího specializaci; že na tom závisí osud demokracie a že se podle toho máme orientovat. Ano, v tom hřímám a moralizuji jako biblický prorok. Ovšemže je to spásné. Když jsem říkal, že slunečnice může obsahovat účinnou 82 CHUDNEME, ANI O TOM NEVÍME látku proti viru HIV, devět let předtím než ji našla a izolovala bonnská univerzita – tak si vypočtěte, kolik je to milionů životů. Vedla mne jedna základní intuice a ta se ukázala být mnohem plodnější, než jsem původně čekal. Jinak je to jako v každém bádání v průkopnických oblastech. Větší část hypotéz Alberta Einsteina byla mylná. Množství nápadů padá do zapomnění, protože nevedli k cíli. Jiné mohou být plodné, ale je potřeba je modifikovat. Řada hypotéz zůstává nerozhodnutých. To vše stojí za to, pokud z toho nakonec vzejde nějaké nové a cenné poznání. Problém je jinde – v plytkých mentálních zvycích lidí. Domnívají se, že můžu být jen nějaký prorok vyžadující slepou víru, když mluvím o andělech. Anděl je pro ně synonymem něčeho nespojeného s realitou, co nelze zkoumat rozumem a empirií. Tak to právě není a to je největší přínos mého výzkumu. Klub skeptiků Sisyfos mi udělil bludný balvan. Ale ve stejném roce nám (spolu s profesorem Mikuleckým) Karlova univerzita udělila ocenění za nejlepší práci v oblasti etologie člověka. Ve stejném roce britské univerzity oznámily, že se až doposud mýlily v datování nejznámějšího megalitu – kamenného kruhu ve Stonehenge. Je o 500 let starší – přesně tak, jak to stálo v mé knize již v roce 2000. Podle skeptiků jsem si musel podplatit alespoň dva tucty západních univerzit, aby potvrzovaly mé výsledky. Zlatým hřebem byl však důvod, který přečetli na oficiálním udělovacím ceremoniálu: dostal jsem balvan za „pseudovědecký důkaz existence metafyzických bytostí“. Přestože v každém mém odborném článku varuji, že z existence empirických vzorců a rytmů nelze jen tak přímočaře vyvozovat metafyzickou existenci čehokoliv. Má otevřená korespondence s vedoucími představiteli Sisyfa dokazuje, že jsou si plně vědomi, že mi udělili balvan za falešně podsunutou diletantskou tezi, která je v mých pracích jednoznačně popírána. Děkuji za rozhovor. Zdeněk Vojtíšek: Rozhovor s angelologem a sofiologem dr. Emilem Pálešem (Dingir 3/2013) zdroj:http://www.sophia.sk/ Chudneme, ani o tom nevíme Ta práce oceněná Karlovou univerzitou se týkala dějinného rytmu romantismů připomínajících „globální pubertu“. Hledali jsme periodický kosmofyzikální faktor ovlivňující neuroendokrinní systém člověka. Mezitím německá studie deseti tisíc koster z uplynulých tisíciletí potvrdila přesně náš předpoklad, že v daných obdobích periodicky stoupla hladina pohlavních hormonů. Šlo tedy o vysloveně materialistické vysvětlení staré angelologie. Skeptikové přesto agresivně napadli děkana Přírodovědecké fakulty a všechny zúčastněné za to, že jsem byl odměněn. Je to zřejmě pomsta za to, že v ty anděly srdcem věřím, jinak se to nedá vysvětlit. Čtenáři našeho webu dobře znají jméno Robert Reich , stačí si kliknout na naše články pod tímto heslem. Připomeňme alespoň důležitý článek Robert Reich o polarizaci americké politiky a recenzi jeho knihy Beyond Outrage . Nyní jsme připravili výtah z jeho důležité studie The Rise of the Working Poor and the Non-Working Rich , kterou zveřejnil na svých stránkách. Jedni makají, jsou žebráci, a na druhé straně si dědicové pohádkového bohatství uplatili politiku natolik, že jim stát slouží na úkor 99 procent. Název článku potvrzuje hned první graf. Růst produktivity práce je úplně marný pro nižší střední a chudou vrstvu obyvatel, jejíž průměrný hodinový příjem trvale stagnuje a dokonce klesá. Viz posledních 10 let v USA, a nyní již všude na Západě. Zato se podívejte na křivku produk- Angelologií se veřejně zabýváte už 25 let. Tvrdil jste za tu dobu něco, o čem jste dnes přesvědčen, že bylo mylné? 83 CHUDNEME, ANI O TOM NEVÍME tivity práce a ptejte se, ke komu vytvořené bohatství doopravdy směřuje. A posledním důležitým ukazatelem je růst téměř feudální vrstvy zbohatlíků, která vůbec neví, co je to práce. V USA dnes 6 z 10 nejbohatších Američanů tvoří dědici bývalých miliardářů. Například dědicové supermarketpového impéria Walmart mají bez práce větší majetek než 40 % nejchudších Američanů. Poslední statistika ukazuje, kolik miliónů domácností s průměrným příjmem by vyvážilo v jednotlivých dekádách příjmy těchto dědiců. Neoliberalismus v zájmu jednoho procenta se o chudé rodiny starat nebude, jsou tak zvaně ”líní”. V USA je to vidět na degradaci sociálních služeb, a podobně je tomu i u nás. Klíčovým ukazatelem je trvalá stagnace a v posledních dvou dekádách neoliberalismu i zásadní propad minimální mzdy, kterou vidíte v tabulce. Graf potvrzuje naše předešlé analýzy o radikálním růstu nerovnosti v dnešní západní společnosti. Na každý dolar vydělaný 90 procenty populace má úměrný zisk celkem 1000 dolarů smetana ze smetany, čili 0,01 % populace. Těchto nejbohatších miliardářů je v USA asi 85 a shrábnou z rozhodující většinu vytvořeného národního bohatství. To je poměr rozdělení národního bohatství v současné době. Není divu, že asi 2/3 obyvatel této planety sdružených v zemích BRICS se tento způsob západního kapitalismu zdá poněkud podivným. Zvlášť, když jej mají sami platit za svého vlastního národního bohatství. 84 ČÍNA ZAŽÍVÁ KŘESŤANSKÝ BOOM. VĚŘÍCÍCH PŘIBÝVÁ, SOUDRUHŮM NAVZDORY tisíc věřících, což je dvakrát tolik než v britském Westminsterském opatství. Stavba se také může pochlubit šedesátimetrovým křížem viditelným na kilometry daleko. Obří chrám je jedním z nejvýraznějších symbolů rapidní proměny země, ke které dochází v posledních letech. Asijský obr se postupně mění v zemi s jednou z největších křesťanských komunit na světě, píše The Telegraph. ”Je úžasné následovat Ježíše Krista, dává nám to velkou sebedůvěru,” říká nadšeně Ťin Chung-sin, jedna z návštěvnic chrámu, a obdivuje zlatý kříž nad oltářem. ”Pokud by každý v Číně věřil v Ježíše, nepotřebovali bychom policejní stanice. Nebyli by zlí lidé a žádný zločin,” představuje si žena. Mao chtěl křesťanství vymýtit, ale neuspěl zdroj:http://news.e-republika.cz/article3072-Chudneme-ani-otom-nevime Čína zažívá křesťanský boom. přibývá, soudruhům navzdory Čínská lidová republika je oficiálně ateistickým státem. Ovšem zdá se, že čím dál více z jejích 1,3 miliard obyvatel hledá životní smysl a duchovní útěchu, kterou jim neposkytne komunismus ani kapitalismus. Stát formálně uznává pouze pět náboženství: buddhismus, islám, taoismus, katolictví a protestantství. Zejména poslední dvě jmenovaná vyznání zažívají v současnosti, co do počtu věřících, boom. Věřících Křesťanů začalo v Číně prudce přibývat zejména od roku 1976, kdy zemřel diktátor Mao Ce-tung, a definitivně tak odezněla kulturní revoluce, v rámci níž docházelo k násilnému potlačování křesťanů a zavírání kostelů. V komunistické Číně rychle roste počet křesťanů a podle odhadů by se v současnosti nejlidnatější země světa mohla do roku 2030 stát také tou ”nejkřesťanštější”. V Číně by tak žilo více křesťanů než v USA či Brazílii. Již nyní zde nové kostely rostou jako houby po dešti a nedělní mši navštěvuje více Číňanů než Evropanů. Podle odhadů sociologů je dnes Čína na nejlepší cestě stát se ”nejkřesťanštější” zemí na světě. Chrám Liou-š’ se nachází ve stejnojmenném městě poblíž Wen-čou, na pobřeží východočínské provincie Če-ťiang, a je pravděpodobně největší křesťanskou stavbou v Číně. O Velikonoční neděli se uvnitř shromažďují tisíce Číňanů, aby zde vyjádřily svou oddanost nikoli komunistické straně, ale Bohu. Do lavic obřího chrámu může ve stejnou chvíli usednout na pět ”Podle mých výpočtů Čína směřuje k tomu, aby se velmi brzy stala největší křesťanskou zemí. Dojde k tomu dříve než za jednu generaci. Ne všichni jsou však na tuto dramatickou změnu připraveni,” domnívá se Fenggang Yang, profesor sociologie na 85 ERIK BEST: ČÍNSKÁ (A RUSKÁ) ASIJSKÁ ROZVOJOVÁ BANKA americké univerzitě Purdue a autor knihy Náboženství v Číně: Přežití a obnova pod vládou komunismu. místo pro všechny farníky, zejména o Vánocích a Velikonocích. Nový kostel je veliký a nápadný,” říká sedmadvacetiletá farářka Š’ Siao-li. Miliony křesťanů si budují nové kostely Miliony čínských protestantů navíc oficiálně nechodí do kostela, ale pořádají podomní ”undergroundové” bohoslužby, ve snaze nebýt přitom na očích komunistické straně, která křesťanský boom sleduje s nelibostí. Čínská protestantská komunita, která měla ještě v roce 1949 pouhý milion věřících, již předstihla většinu zemí, které jsou tradičně spojovány s evangelickým boomem. Podle údajů agentury Pew Research Center v roce 2010 již v Číně žilo 58 milionů protestantů, zatímco například v Brazílii 40 milionů a v Jihoafrické republice 36 milionů. Soudruzi se totiž obávají rostoucího vlivu církve a v posledních týdnech se v médiích objevovaly zprávy o kampani proti věřícím v provincii Če-ťiang, kde úřady nařídily v zbourat desítky kostelů, údajně z bezpečnostních důvodů (více čtěte zde). Profesor Yang předpokládá, že toto číslo bude nadále růst a v roce 2025 bude v Číně 160 milionů křesťanů. Tím by Čína předstihla i Spojené státy, kde v roce 2010 bylo 159 milionů protestantů, ovšem počet věřících zde v současnosti spíše klesá. Nicméně oficiálně uznané náboženské organizace stát také do jisté míry podporuje, protože mohou být užitečným spojencem pro udržení společenské stability. Agentura Reuters loni citovala čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, který prohlásil, že ”Čína ztrácí svůj morální kompas”. Tradiční náboženská vyznání jako taoismus, buddhismus či konfucianismus podle něho mohou ”pomoci zaplnit prázdnotu, díky které vzkvétá korupce”. Pokud se odhady sociologů naplní, v roce 2030 bude v Číně 247 milionů věřících protestantů a katolíků, tedy více než v Mexiku, Brazílii a Spojených státech, tedy zemí, kde v současnosti žije nejvíce křesťanů. A perlička na závěr: podle nedávné studie Číňané v online vyhledávání zadávají hesla ”křesťanská kongregace” a ”Ježíš” častěji než ”komunistická strana” a ”Si Ťin-pching”. ”Mao si myslel, že může náboženství vymýtit. A věřil, že toho dosáhl. Je ironické, že v tom vlastně naopak naprosto selhal,” komentuje Yang. zdroj:http://zpravy.idnes.cz/v-cine-rychle-pribyva-krestanu-dzt/zahranicni.aspx?c=A140420_153449_zahranicni_zt Například nedělní mši v současnosti navštěvuje pravidelně více Číňanů než Evropanů. Erik Best: Čínská (a ruská) asijská rozvojová banka Méně odvážným stačí ”podomní” bohoslužby Na rostoucí počty věřících musely zareagovat místní náboženské organizace, které na mnoha místech budují nové a větší kostely. Příkladem je zmiňovaný chrám Liou-š’ , který musel být vybudován, protože původní kostel ve městě měl nedostatečnou kapacitu. ”Náš starý kostel byl malý a nenápadný. Nebylo v něm Největší novinkou posledních týdnů, a možná posledních několika měsíců, bylo rozhodnutí Velké Británie stát se zakládajícím členem Asijské banky pro investice do infrastruktury. Francie, Německo, Itálie, Lucembursko a Švýcarsko podaly přihlášky rovněž a Rakousko se k nim připojilo minulý týden. 86 AMERIČANÉ BOMBARDOVALI PRAHU ZA SLUNEČNÉHO POČASÍ. Američané bombardovali slunečného počasí. Mnozí banku vidí jako čínského rivala Světové banky banky nebo Mezinárodního měnového fondu, v nichž mají dominantní postavení Spojené státy. USA u svých spojenců intenzivně lobbovaly, aby se k nové instituci nepřipojovali. Když Velká Británie svůj krok poprvé oznámila, americký ministr financí Jack Lew řekl, že „mezinárodní kredibilita a vliv“ Spojených států jsou v ohrožení. Prahu za Ondřej Höppner se zamýšlí nad málo známými fakty, které znovu zvedají otázku, zda Američané bombardovali Prahu na konci války záměrně, a zda legenda o záměně s Drážďanami nebyla vytvořena až dodatečně Rozhodnutí evropských spojenců vzepřít se Američanům je novinkou samo o sobě, ale vznik této banky s podporou Západu také potvrzuje, že centrum světové rovnováhy se vychyluje směrem k Asii. Pro někoho je to nevyhnutelný vývoj, ale nejde ve skutečnosti o přímý důsledek západní (a hlavně americké) zahraniční a finanční politiky posledních 40 let? Německá armáda, vědoma si již své neodvratné porážky, řádila v Praze během povstání od 5. května 1945 s jediným cílem: Zanechat za sebou co největší spoušť. Praha už ale počítala mrtvé a uklízela trosky domů po náletu, který byl mnohem ničivější a zřejmě už nikdy nebude horší: Výpad amerických bombardérů. Západ Čínu úmyslně vybudoval, původně jako protiváhu k Sovětskému svazu a později z touhy firem po nižších nákladech a vyšších ziscích. Nyní jsme ve fázi, kdy vyjadřujeme frustraci nad vlastními záměrnými kroky v minulosti. V další fázi budou přední tvůrci veřejného mínění jako Martin Wolf z Financial Times tvrdit, že vzestup Číny a náš úpadek jsou pro nás dobré. V archivech nikde není zmínka o tom, že by byly americké či německé letecké útoky mířeny na světový skvost - Malou Stranu. Malostranské noviny přinášejí důkaz, že nejméně jedna bomba na Malou Stranu dopadla. V přímém ohrožení tak byly památky nevyčíslitelné hodnoty, jako je Pražský hrad, chrám svatého Mikuláše a místní paláce. Záhad, nejasností i záměrných mystifikací kolem konce 2. světové války je však mnohem víc. Televizní stanice RT propaguje myšlenku, že v úspěchu Asijské banky pro investice do infrastruktury sehrála svoji roli krize na Ukrajině, protože válka evropské země žene pryč od Spojených států. Rusko se k projektu připojilo na poslední chvíli, nejspíš aby neodstrašilo ostatní. Nakonec se však stalo jedním ze zakládajících členů banky, což je jedna z nejdůležitějších zpráv roku. Ať si toho někdo všiml, anebo ne. Bomba u Čertovky Malostranským novinám se v předvečer 70. výročí konce II. světové války přihlásil svědek, pan Karel Kolář z Malé Strany. Přinesl vzácný dokument, který je unikátním důkazem: Pohlednici s tímto textem: „7. května 14.30 h spadla bomba pod okny u Čertovky.“ zdroj:http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/5769-erik-bestcinska-a-ruska-asijska-rozvojova-banka Na pohlednici, jejímž autorem byl profesionální fotograf Koloušek, je uvedena i adresa dopadu bomby: Nosticova 469/6, což je dům (dnes žlutý) mezi mostíky přes Čertovku k Sokolu 87 AMERIČANÉ BOMBARDOVALI PRAHU ZA SLUNEČNÉHO POČASÍ. Ničivé bombardování Prahy spojenci Praha byla během války bombardována několikrát, do března 1945 třikrát Američany a na samém konci války Němci. Nejničivější ze všech náletů byl ten americký (v pořadí druhý) ze 14. února 1945. Šlo o nejhorší jednorázový úder proti Praze v její historii. Na Prahu zaútočilo 62 amerických letounů B-17. Pražané jim prý mávali, protože považovali USA za spojence. Bombardování trvalo je několik minut. Výsledek: 250 svržených bomb, které zabily 701 lidí, mimo jiných dceru malíře Josefa Lady. Americký nálet zničil emauzský klášter, Faustův dům, Vinohradskou synagogu a mnoho dalších památek… celkem se proměnilo v trosky takřka 200 domů. Naprosto nesmyslně a z vojenského hlediska zcela zbytečně. Bezprostřední ztráty krátkého, avšak drtivého náletu Američanů ze 14. února 1945 činily 431 mrtvých a 1455 raněných; poválečná statistika uvádí 701 mrtvých a 1184 raněných. Zcela zničeno bylo 93 domů, 190 utrpělo těžké a 1500 lehké poškození. Podle jedné verze, která je již prokazatelně jen městskou legendou, šlo o chybu: Američané prý chtěli bombardovat Drážďany, ale spletli se, údajně kvůli špatnému počasí. Drážďany byly v tu dobu takřka srovnány se zemí. V jejich troskách našly smrt takřka 50 tisíc lidí (většinou civilistů) - podle mnohých také zbytečně. (Michnův palác) a do Nosticovy zahrady u Werichovy vily. Pan Karel Kolář v onom domě bydlí, má okna přímo nad místem, kam bomba dopadla. Místo je dobře viditelné z parku Kampa. „Zničená část domu musela být postavena znovu. Dodnes je ve zdi ocelová výztuž,“ vzpomíná Malostraňák, který se sice narodil až po válce, ale o události slyšel i od sousedů. Krvelačný útok spojenců na město plné civilistů a uprchlíků připomínal spíše hysterickou snahu získat co největší zásluhy ve válce, která již byla rozhodnutá. Cílem útoku samozřejmě nebyl domek u Čertovky, ale nedaleká četnická stanice v paláci, ve kterém dnes najdeme Muzeum hudby (Karmelitská ulice). Například chrám Panny Marie Vítězné (Jezulátko) je ke zmíněné četnické stanici blíž než místo, kam bomba nakonec dopadla. Výpovědi svědků a historická zkoumání přinášejí nezvratné důkazy o tom, že Američané bombardovali Prahu za slunečného počasí a jako „náhradní cíl“ se záměrem zabít co nejvíc lidí a vyvolat co největší chaos. Městská legenda o špatném počasí vznikla hned po válce. Češi prostě nemohli pochopit, proč by Američané zabíjeli občany země za jejíž osbobození bojovali. Šlo o jeden z posledních náletů Luftwaffe na Prahu při snaze o potlačení Pražského povstání. Kroniky o útoku na Malou Stranu dosud mlčely. 88 AMERIČANÉ BOMBARDOVALI PRAHU ZA SLUNEČNÉHO POČASÍ. Více než tisíc českých obětí po amerických náletech Podle nezvratných svědectví (například výpověď pilota bombardéru) vyplývá, že nešlo o záměnu v žádném případě. Americká letadla bombardovala Prahu zcela záměrně, tedy na přímý rozkaz. Proč, když v té době byla už válka rozhodnutá? Mělo snad být cílem poškodit co nejvíce hlavní město země, která podle jaltských dohod spadala do sovětské ”sféry vlivu”? Mnozí historici se k tomuto vysvětlení kloní. Jaltská konference se konala od 4. do 11. února 1945. Sovětský svaz, USA a Velká Británie se na ní dohodli o poválečném uspořádání Evropy. K devastujícímu americkému bombardování Prahy došlo pouhé tři dny po jejím skončení. Ostatně již v březnu 1945 si to Američané zopakovali. Dne 25. března byl proveden třetí, poslední nálet letadel USA na Prahu v několika vlnách. Také toto bombardování přineslo peklo i zkázu: 235 mrtvých, 417 zraněných, 90 objektů zcela zničeno, 1360 vážně poškozeno. Oběma velkým americkým náletům (v únoru a březnu) padlo v Praze za oběť 1118 lidí. Praha a její vzdušný prostor přitom již spadala do kompetence Rudé armády. Podle výpovědi ruského generála Štemenkova usilovali Američané o bombardování opakovaně. Protože patřil vzdušný prostor nad Prahou do kompetence Sovětů, museli spojenci předkládat seznamy míst, kam by chtěli hodit své bomby. Sověti vždy Prahu ze seznamů vyšktli. Nakonec se však Američanům podařilo dosáhnou svého tím, že porušili dohodu. V troskách Emauzského kláštera zůstaly po americkém náletu i mrtvé ženy a děti Překotné události ke konci války V květnu 1945 se události vyvíjely tak překotně, že je dobré si je alespoň stručně připomenout. 89 AMERIČANÉ BOMBARDOVALI PRAHU ZA SLUNEČNÉHO POČASÍ. 1. května se Praha stejně jako celý svět dozvěděla o smrti Adolfa Hitlera. Válka pokračovala ještě další týden už bez jeho velení. Popravy však nadále pokračovaly i v Terezíně. První sovětské tanky vjely do Prahy 9. května brzy ráno. Teprve toho dne válka v Evropě skončila - nikoli o den dříve, kdy sice Německo podepsalo kapitulaci, ale v Praze se dál bojovalo a umírali lidé. Je proto velmi problematické, když v posledním čtvrtstoletí (po roce 1989) ”loajálně se Západem” slavíme osvobození naší země už 8. května. 2. května padl pod náporem Rudé armády Berlín. V Čechách na mnoha místech začalo povstání. Lidé vyvěšovali československé vlajky, obsazovali závody, radnice a Němci začínali prchat na západ k Američanům. Měřit válečné zásluhy počtem obětí je poněkud vratké, ale přesto je třeba to zmínit. Ve II. světové válce zahynulo přes 22 milionů Rusů (8,7 milionů vojáků a 13, 5 milionů civilistů). Američanů přišlo o život necelých půl miliónu. 5. května propuklo pražské povstání. Rozhlas začal vysílat výzvy k odporu a k budování barikád, kterých bylo v Praze postaveno na 1600. Na Malé Straně byla barikáda v Karmelitské ulici asi 200 metrů od Malostranského náměstí. Ku Praze se valily německé tanky a obrněná vozidla a bombardovala ji německá letadla. Je to samozřejmě snaha ”umenšit” rozhodující podíl sovětské armády na osvobození Čech a Moravy (protektorátu Böhmen und Mähren) z nacistického protektorátu. Snaha, která v aktuálních souvislostech s cestou prezidenta Zemana na oslavy konce 2. světové války 9. května do Moskvy, dostala hysterií pražské ”kavárny” opět nové a dosud neznámé tragikomické rozměry. 6. května se ku Praze přiblížily německé jednotky SS a tři tankové divize. Pilot Heinrich Häffner (Messerschmitt Me 262, přezdívaný vlaštovka) shodil bombu na budovu rozhlasu. Začala poslední vlna nacistického vraždění. Například v ulici Obětí 6. května vnikli Němci do sklepa domu č. 255 a postříleli tam 37 obyvatel z toho 10 malých dětí a 13 žen. Změnit dějiny není možné. Pouze je kamuflovat: 40 let z jedné, posledních dvacet pět let zase z druhé ”ideologické” kapsy. Skutečnost však zůstane skutečností: Obsazením českých Sudet Hitlerem - po ”mnichovské zradě” 2. světová válka začala a v Praze dne 9. května příjezdem Rudé Armády fakticky skončila. Co je nad toto konstatování, je pouhá mystifikace a propaganda. 8. května boje vyvrcholily. Němci pronikli s tanky do vnitřní Prahy a ostřelovali i Staroměstskou radnici, kde shořelo mnoho cenného historického materiálu. Na nádraží Praha - Střed (Wilsonovo) povraždili 47 lidí. zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1616-americane-bombardovali-prahu-za-slunecnehopocasi-chteli-zabit-co-nejvic-lidi-valka-skoncila-v-praze9-kvetna-proc-slavime-vyroci-o-den-drive-a-jak-s-tim-souvisihysterie-kolem-zemanovy-cesty-do-moskvy.htm Zakázaný 9. květen? Bomba, která dopadla 7. května ve 14.30 na Malou Stranu, byla mimo veškerou pochybnost německá. Téhož dne večer německé letadlo shodilo bombu na palác Kinských na Staroměstském náměstí, u kterého byl štáb povstalců. Bomba z Malé Strany tak nebyla poslední, která dopadla na Prahu, ale je poslední, o které se dosud nevědělo. 90 UKRAJINSKÝ PARLAMENT SCHVÁLIL UZNÁNÍ NACIONALISTICKÉ ORGANIZACE UPA Ukrajinský parlament schválil uznání nacionalistické organizace UPA Ukrajinský parlament schválil zákon o právním postavení účastníků v boji za ukrajinskou nezávislost ve dvacátém století. Kromě toho parlament zrušil pojem ”Velká vlastenecká válka”. Podle zákona jsou bojovníky za ukrajinskou nezávislost ve dvacátém století uznány všechny osoby, které se podílely na politickém, ozbrojeném, kolektivním a individuálním boji, včetně Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), Ukrajinské povstalecké armády (UPA), ukrajinské Helsinské skupiny (UHG) a jiných. Zákon podpořilo svým hlasem 271 poslanců, kdy minimální počet pro přijetí byl 226 hlasů ”Stát si uvědomuje, že boj za ukrajinskou nezávislost ve dvacátém století, trval od listopadu 1917 až do roku 1991 a skončil obnovením nezávislosti Ukrajiny dne 24. srpna 1991, kdy Nejvyšší rada Ukrajiny přijala Deklaraci nezávislosti Ukrajiny, podpořené ukrajinským referendem 1.prosince 1991, ” uvádí 91 UKRAJINSKÝ PARLAMENT SCHVÁLIL UZNÁNÍ NACIONALISTICKÉ ORGANIZACE UPA 1942–1943), Roman Šuchevyč („Taras Čuprinka“, 1943–1950) a Vasyl Kuk („Lemiš“, 1950–1954), působila především v oblastech Volyně a Haliče. Bojovala za nezávislost a rasovou čistotu Ukrajiny. V roce 1944 měla zhruba 35 000 členů. Masakr Poláků V únoru 1943 zahájily jednotky UPA etnické čištění Volyně (severozápadní Ukrajina) bestiálním vražděním tamních Poláků. Polští historici odhadují, že na ukrajinské Volyni a Haliči bylo povražděno (1943-1945) jednotkami UPA přes 100 000 polských civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat), dalších půl milionu Poláků z oblasti uprchlo. Velitel UPA, Dmytro Kljačkivskyj, zde nařídil likvidaci celé mužské polské populace mezi 16 a 60 let. Přesto většina z obětí byly ženy a děti. Čistka začala vyvražděním Poláků v obci Parosl. Pak následovaly další města, např. Lipniky, Janova Dolina, Ugly, Konstantinovka, Osty, Uberez, Staryki atd. V červenci bylo během tzv. „krvavé neděle“ napadeno 530 polských vesnic, další vlny vyvražďování pokračovali do první čtvrtiny roku 1944. Na jaře 1944 se UPA přesunula do východní Haliče a pokračovala ve vyvražďování. se v zákoně. Dokument stanoví, že stát poskytuje sociální jistoty a výhody účastníkům ”boje”. Kromě toho byl Nejvyšší radou přijat zákon ”na připomínku vítězství nad nacismem za druhé světové války v letech 1939-1945”. Autoři dokumentu zavedli termín ”Druhá světová válka” s tím, že nahradí termín ”Velká vlastenecká válka”. Kromě toho ukrajinský prezident Petro Porošenko při společné návštěvě památníku Bykivnia Graves s polským prezidentem Bronislawem Komorowskim uvedl, že 2.světovou válku rozpoutal Hitler se Stalinem, kteří si chtěli rozdělit Evropu. Po 2. světové válce působila proti polské i sovětské moci, nyní již bez podpory, a byla postupně likvidována Rudou armádou, milicí i jednotkami NKVD. Příslušníci, často i s rodinami pak byli popraveni nebo vysídleni. Zoufalým činem byl pokus některých jednotek se probojovat do Rakouska a Západního Německa přes území Československa. Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) UPA byla ozbrojená jednotka Organizace ukrajinských nacionalistů, přesněji řečeno frakce Stepana Bandery (OUN-B); její příslušníci byli proto zjednodušeně označováni jako Banderovci. Bandera - Hrdina Ukrajiny V roce 2010, ukrajinský prezident Viktor Juščenko vydal dekret o udělení posmrtného titulu Hrdina Ukrajiny Stepanovi Banderovi, vůdci frakce OUN. Později poslanci oficiálně vyjádřil lítost nad touto skutečností a vyzvali nově zvoleného prezidenta UPA vznikla během 2. světové války na Ukrajině v roce 1942, prvním velitelem byl Dmytro Kljačkivskyj („Klym Savur“, 92 TAJEMSTVÍ SLUNEČNÍHO BOHA Ještě divnější ale muselo Egypťanům připadat, že tenhle absolutní bůh je také laskavý, dobrý a mírumilovný, takže se ho už nemusí bát - stačí, když se z jeho přízně budou radovat. To už na ně ale zřejmě bylo trochu moc, takže se později zase s gustem vrátili k božstvům sice méně všemocným a méně dobrotivým, zato však jim bližším... Ale nepředbíhejme. Nahrazení nepřehledné božské tlupy jediným univerzálním bohem představovalo asi největší náboženskou revoluci všech dob. Zvláštní je na ní i to, že ji nerozpoutal nějaký reformátor ”zdola” typu Jana Husa nebo Martina Luthera - to v zemi faraonů nejspíš ani nešlo. Muž, který ji zaváděl, byl nejvyšším vládcem Egypta, přesto se ale nenechával zobrazovat v panovačných pózách, jako jeho předchůdci. Naopak po svých umělcích požadoval portréty, které vypadají skoro jako karikatury. Nebo jako mimozemšťané v představách tvůrců sci-fi velkofilmů. Viktora Janukovyče, aby přezkoumal Juščenkovy kroky. O rok později, rozhodnutím Nejvyššího správního soudu Ukrajiny byl tento výnos prohlášen za protiprávní. zdroj:http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/ukrajinskyparlament-schvalil-uznani-nacionalisticke-organizace-upa/ Pokud jste četli román Egypťan Sinuhet od Mika Waltariho, asi už tušíte, o kom je řeč: strůjcem tohoto převratu mezi bohy byl egyptský vládce Achnaton. Jak a proč se mimořádně vzdělaný a vnímavý faraon k tak drastické náboženské reformě odhodlal, je záhadou. Tím však záhady vzniku monoteismu zdaleka nekončí, ale naopak začínají: přibližné v téže době žil v Egyptě jiný muž jménem Mojžíš, který je považován za autora prvních pěti knih Starého zákona - a a duchovního otce dvou náboženství, která rovněž vyznávají jen jediného univerzálního Boha. O tom, že Jahve Starého zákona byl stejně laskavý a mírumilovný jako Achnatonův Aton, sice lze nad stránkami Genesis často s úspěchem pochybovat, zcela jistě ale přes něj vedla cesta k jedinému milosrdnému Bohu Nového zákona, který už má s Atonem nápadně mnoho společného. fotografie doplněny z: http://aeronet.cz/news/aby-se-nezapomnelo-trocha-historievolynsky-masakr-polaci-a-ukrajinci-ukrajinska-povstaleckaarmada-a-banderovci-vzor-dnesnich-ukrajincu/ Tajemství slunečního boha Ve 14. století před naším letopočtem se v Egyptě stalo něco divného: poprvé v lidských dějinách (aspoň v těch nám známých) někdo přišel s myšlenkou, že početné panoptikum bohů je nadbytečné, protože úplně stačí jeden. V tomto případě se jmenoval Aton, byl univerzální, všemocný a vůbec tak nějak nad věcí, takže žádné spolubohy nepotřeboval. Reprezentoval tvořivou sílu slunce, což samo o sobě je v pouštní zemi rozpalované žhavými paprsky podivné. 93 TAJEMSTVÍ SLUNEČNÍHO BOHA Nevěříte? Přečtěte si tohle: ”Krásné a zářící se objevuješ na obzoru, ó slunce živoucí, počátku všeho žití! Když na východě objevilo ses, zemi jsi naplnilo krásou svojí. Skvěješ se vznešené a velké vysoko nad zeměmi všemi, paprsky tvoje objímají světy, světy, jež zrodily se z tebe, a ty jsi Den a spoutáváš je všecky, ty spoutáváš je pro drahého syna. Když zapadlo jsi pod západní obzor, v temnu je země jako v temnu smrti, lidé spí v komorách s hlavami zastřenými, že jedno oko neuvidí druhé, a kdybys kradl jim, co mají pod hlavami, snad nikdo nevěděl by o tom. V tu dobu vycházejí z doupat lvi a plazi vylézají, aby kousali, tma v očích žhne a země mlčí: tvůrce jest pod obzorem. Tys bylo jediné a první! Vyšlo jsi se svou zářnou tváří a zjevilo ses palčivé a krásné, a když ses blížilo a vzdalovalo, za sebe vytvořilos milióny podob, vesnice, města, pole, cesty, řeky. Veškeré oči před sebou tě vidí, jak nad zemí jdeš, zářné slunce denní! Svět povstal rukou tvou, tys vytvořilo lidi, žijí, když vyšlo jsi, když zajdeš, umírají. Tys životem, jen tebou člověk žije, tvou krásou kochají se oči, než zajdeš pod obzor. Když zajdeš, ustávají práce veškeré, když opět vyjdeš, vše se daří králi. Veškeré tvory, kráčející po zemi, Ó, slunce živoucí... Kdo od koho v tomto případě opisoval, není zřejmé - i když je pravděpodobnější, že Mojžíš znal Achnatona, než naopak. Máme tedy před sebou když už ne důkaz, tak alespoň další velmi silnou indicii, že všechny ty podivné věci popisované ve Starém zákoně i v související apokryfní literatuře se sem dostaly prostřednictvím Egypta a jeho kořenů sahajících do nezbadatelně temných hlubin minulosti. 94 TAJEMSTVÍ SLUNEČNÍHO BOHA už od časů, cos vytvořilo světy, pro svého syna vychováváš, pro syna, jenž vyšel z těla tvého.” Nádherné, že? Tahle překrásná báseň je stará více než 33 století a složil ji jeden z nejmocnějších mužů tehdejšího světa, egyptský faraon Amenhotep IV., který si říkal Achnaton (Živoucí duch Atona). Jde o úryvek jeho ódy na slunce, oslavu naší hvězdy, která je dárcem života a kterou on povýšil na jediného boha jménem Aton. A teď se podívejte na tohle: ”Hospodine, Bože můj, jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl Přioděl jsi se světlem, jako roucha jsi roztáhl nebesa Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů a vznáší se na peří větrovém (...) Kterýž vypouštíš potoky přes údolí, aby tekly mezi horami A nápoj dávaly všem živočichům polním... Při nich sídlí ptactvo nebeské a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává Kterýž svlažuješ hory z výsostí tvých, aby ovocem činů tvých sytila se země Dáváš, aby rostla tráva dobytku a bylina k potřebám člověka, abys tak vyvodil chléb ze země (...) Uvodíš tmu a bývá noc, v níž vybíhají všichni živočichové lesní Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého Když slunce vychází, zase shromažďují se a v doupatech svých se ukládají Člověk vychází ku práci své a k dílu svému až do večera Jak mnozí a velcí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všecky°s je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého...” 95 TAJEMSTVÍ SLUNEČNÍHO BOHA I to je neobyčejně krásné. Ale současně také předešlé básni nápadně podobné. Jde o úryvky 104. žalmu z Knihy žalmů, součástí Bible, jejíž autorství je rovněž přisuzováno velkému panovníkovi - tentokrát ovšem židovskému králi Davidovi. A nejde už o oslavu slunce, ale o vzývání židovského a později i křesťanského Hospodina. A nedá mi to, abych tu necitoval ještě jeden text, který mi rovněž oba předešlé v mnohém připomíná: Jako všechny věci byly učiněny z jediného, za zprostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením. Slunce je jeho otcem, měsíc je jeho matkou vítr jej nosil ve svých útrobách, země je jeho živitelkou. On je otcem univerzální podstaty všeho světa (...) On vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje, přijímá sílu věcí hořejších i dolejších. Takto získáš sílu celého vesmíru, veškerá hmota prchne před tebou. Tu sídlí síla ze všech nejmocnější, která překoná všechno a pronikne vším. Takto byl stvořen vesmír (...) Proto mi říkají Hermes Trismegistos, neboť ovládám tři části tajemství vesmíru. Je dokonalé, co jsem řekl o síle slunce. často: měl stvořitelské poslání, symbolizoval vědění, moudrost a magii. O původu Smaragdové desky se vyprávějí neuvěřitelné legendy; měla být například nalezena v Cheopsově pyramidě, byla majetkem rodiny biblického Abrahama a podobně. Vědci předpokládají, že do středověké Evropy se její text dostal prostřednictvím arabské esoterické literatury. Mohla tedy být Achnatonem nebo spíš Davidem inspirovaná - stejně tak ale nelze ani vyloučit, že oba tito pánové se naopak inspirovali jí (pokud je opravdu tak stará, jak legendy tvrdí). Nebo že všechny tři texty mají nějaký ještě starší společný vzor... Tohle je text takzvané Smaragdové desky, díla, které je pokládáno za základ alchymie a připisováno jejímu mýtickému zakladateli Hermovi Trismegistovi. Ten je často ztotožňován se staroegyptským bohem Thovtem - a to je rovněž postava z hlediska našeho pátrání po zdroji biblických zázraků velmi podezřelá. Jde totiž o božstvo velmi staré, nejspíš ještě předdynastického původu. Ani by nás tu asi nemělo překvapit, že Thovt je další z defilé prométheovských typů, na něž narážíme velmi Jan A. Novák zdroj:http://www.novakoviny.eu/archiv/historie/1331-achnaton-aton-slunce-buh 96 VÁLKA Co jsou západní hodnoty? „Je na nás, na srdci Evropy, abychom se rozhodli, jestli chceme západoevropské křesťanské kulturní hodnoty, anebo oligarchii asijskostalinsko-putinského typu. Když křesťanský kulturní svět nemá tolik síly, aby své hodnoty učinil univerzálními, nezbývá mu nic jiného než je hájit s nulovou tolerancí před kýmkoli, kdo je bude chtít znehodnotit”. Tato slova pronesl 12.2. v Poslanecké sněmovně místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Co jsou však tyto proklamované hodnoty západní civilizace? Před nedávnem se nad tématem zamyslela česká novinářka Tereza Spencerová: Čím dál víc vrtá hlavou, co že to ty naše sdílené západní hodnoty vlastně jsou. Pohrávám si s myšlenkou oslovit nějakého politika, který zase přijde s tím, že nás s USA pojí „hodnoty“, a zeptat se ho konkrétně, co tím myslí. Opovrhování mezinárodním právem a útoky na cizí země, bombardování, okupace a zabíjení? Nebo že by snad „demokracii“, která k moci vynáší oligarchy a politiky placené korporátní sférou? Všeobjímající korupci? Proklamovanou svobodu médií? Rovnost všech občanů nebo rovnost před zákonem? Fakt nevím… Co hodnota, to depka. A většinu z těchto „hodnot“ jsme si „rozleptali“ sami a dávno před Putinem. Strach je možná silné slovo, ale obavy opravdu mám. I když totiž budeme v televizi svádět na Putina všechno zlo světa, realitu tím nijak nezměníme. zdroj:http://bajnar.blog.idnes.cz/c/451412/co-jsou-zapadnihodnoty.html Co k tomu dodat? Snad jen se blíže podívat na myšlenkový svět mnoha hlasitých zastánců západních hodnot a jeho obrany před barbarským Ruskem. Je to svět smutný a tvrdý. Klíčovou roli v něm hraje ideologie boje a soutěže v niž zvítězí jen ti nejsilnější. Vzájemnost a solidarita, hlásaná i Ježíšem je vnímána jako slabost, jako něco co brání rychlému a úspěšnému rozvoji civilizace. Válka Václav Klaus ml. Vláda v uplynulém týdnu schválila novelu Zákona o branné povinnosti. Navrhuje zavést povinné odvody pro muže i ženy, kteří po nabytí účinnosti zákona dovrší 18 let. Myslím si, že tento svět hájený Kalouskem brzy skončí. Ne však díky Putinovi. Rozloží se zevnitř. Po něm pak teprve přijde svět založený na skutečných univerzálních hodnotách lidskosti, duchovnosti a demokracie. Co už jsme se v médiích nedočetli, bylo odůvodnění novely ve vládním materiálu, cituji: „Hlavním cílem návrhu zákona je umožnit ozbrojeným silám efektivně plánovat své eventuální rozvinutí na válečné počty...“ 97 VÁLKA Takže se asi chystá nějaká válka. Vzhledem k tomu, že vládní síly byly v této věci doposud zdrženlivější než česká rádobypravice (Štětina, Němcová, Vondra, Schwarzenberg…) a než velká část aktivistických novinářů – směřování k válce je třeba, bohužel, brát vážně. Jsem sice již dost starý člověk, ale nepamatuji, jaká byla situace zjara 1914. Jestli taky bylo sluníčko a rodinky seděly podél Vltavy v hostincích a jako by se nic nedělo. Jen ve vídeňských novinách šturmovali, že Srbové jsou méněcenný národ a ohrožují celé císařství. Nebo to bylo jinak. Jestli 1. světová válka byla reakcí na neudržitelnou ekonomickou a společenskou situaci rakouského soustátí, nesmyslným a nerozmyšleným počinem nebo snahou potlačit Slovany (uvnitř i vně). Já příčiny válečnického směřování nechápu ani teď a není mi jasný především cíl té války, čeho chceme dosáhnout. Je to humanitární vyvraždění ruského obyvatelstva na východní Ukrajině, či jeho vyhnání? Nebo napoleonsko-hitlerovské tažení na Moskvu a dál? Nebo rovnou nukleární konečné řešení? A kdo nás povede? Evropský prezident Donald Tusk? Nebo vzhledem k tradiční vojenské výkonnosti Bundeswehr a paní Merkelová? Nebo po úspěších v Sýrii, Afghánistánu a Iráku Barack Obama? Nebo je to vše jen takové divadlo, aby lidi nesledovali rostoucí nezaměstnanost a ekonomický rozvrat eurozóny a mohli si vzájemně nadávat, sepisovat seznamy „agentů“ (CIA a KGB) a umlčovat nemainstreamové kritiky? Kéž by to byla ta poslední možnost. zdroj:http://www.novinky.cz/komentare/366804-komentarvalka-vaclav-klaus-ml.html 98