1 SNÁŘ Z TOVÁRNY Dream Factory
Transkript
1 SNÁŘ Z TOVÁRNY Dream Factory
Ú SNÁŘ Z TOVÁRNY MAGAZÍN FESTIVALU DREAM FACTORY OSTRAVA 2013 Milí čtenáři, Dream Factory Ostrava se rozjíždí popáté, tentokrát za deštivého počasí a s nutností zrušit open-airovou produkci Decalages. Možná, že někteří z vás, kteří čtete tyto řádky, pamatujete všechny předchozí čtyři ročníky. I tak ale čtete tento magazín poprvé, náš zpravodaj je totiž premiérou. Pokusí se být vám zábavným společníkem ve chvílích, kdy budete čekat na představení, chytrým poradcem v momentech, kdy nebudete vědět, a co se vydat příště, a zdatným košíkem a potměšile informativním doplňkem pro vaše prožívání celého radostného ročníku festivalu. Spolu se zdatným frekventantem DAMU Kryštofem Pavelkou, rozevlátým básníkem a novinářem Ivanem Motýlem a příležitostně ironickou i přátelskou dramaturgyní Ilonou Smejkalovou pro vás vytvoříme list, jenž je tak pomíjivý a opojný, jako jen divadlo a festival umějí být, a tak zemitý, jak umí být zas jen industriální prostory, zpevněné a jištění zespoda fortelnou silou zkušených řemeslníků. Není potřeba okázalých trombónů, víření na tympány ani teskných zvuků trub... jinak by totiž také mohli dorazit farářův černý pes nebo finský kůň. Nebo dokonce, a to by byla ta pravá divadelní tragédie, Pinocchiův popel! Užijte si festival bez nich, váš Vojtěch Varyš Ý4 . Č E R V NA 20 1 13 Dream Factory R TE Tomáš Suchánek: Hledali jsme houby a tvář festivalu Na začátku festivalu je dobré popovídat si s osobou nejpovolanější, s ředitelem Dream factory Ostrava Tomášem Suchánkem. Ten probděl bezpočet nocí a vypotil mnoho tekutin nad tím, aby pátý ročník vůbec začal... Jaké změny přináší letošní Dream Factory oproti loňskému ročníku? Asi nejviditelnější změnou bude omezený počet představení v industriálním prostředí Dolu Hlubina, kde letos probíhá rekonstrukce. Hrát tam budeme pouze v prostoru Špica. Nově diváky zavedeme do Staré Arény a Minikina, kde premiérově zahajujeme filmovou sekci festivalu. Již tradičně uvádíme festivalová představení v Divadle Petra Bezruče, Domě kultury města Ostravy a multižánrovém centru Cooltour. V rámci Ostravské sekce se do festivalu zapojí svými nejnovějšími inscenacemi všechna ostravská divadla. Letošní festivalovou novinkou budou jevištní rozhovory s herci a tvůrci po vybraných představeních a radost mám také z tohoto zpravodaje, který bude, letos poprvé, mapovat festivalové dění. Letos festival v menší míře okupuje industriální prostředí, dotklo se to nějak programové nabídky? O záměru rozsáhlé rekonstrukce Dolu Hlubina, kde náš festival každoročně Ruku na srdce: jsme lepší než před lety? Stoletý kurýr Ivana Motýla č. I: Střelnice s černými neštovicemi, salám v divadle a zasloužené bezvědomí o víkendu vrcholil, jsme věděli od našich kolegů z Vítkovic s velkým časovým předstihem, proto je dramaturgický výběr inscenací šitý na míru prostorům, které máme k dispozici. Věříme a těšíme se, že za rok našim divákům představíme Hlubinu v novém hávu. Pak už jsem jenom zavolal Honzovi Mikuláškovi, který mi kdysi dávno slíbil, že až jednou budeme mít festival, složí nám úvodní znělku:) A dál už to znáte… Festival slaví pátý ročník; jak dlouhou cestu za těch pět let urazil? Začínali jsme s myšlenkou, že po „zkušebním“ prvním ročníku bude následovat něco velkolepého. Přišla velkolepá finanční krize, za ní její druhá vlna, a nám realita zatnula tipec. V porovnání s podobnými festivaly u nás je ten náš stále výrazně podfinancován. Snažíme se, aby to nebylo znát na jeho programu, a stále přesvědčujeme partnery, že podporovat kulturu má smysl. Loni nás statutární město Ostrava poprvé zařadilo mezi významné akce města, což nás mile překvapilo, avšak na financích se výrazně neprojevilo. Zatím stále jen sníme o tom, jak festival získá od Ostravy alespoň takovou podporu, jakou mají podobné festivaly v jiných městech. Které okamžiky z historie festivalu vnímáte jako nejsilnější, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu? První ročník, zejména jeho závěr na Hlubině, se nesl v poměrně partyzánském duchu. Vzpomínám si, jak jsme rušili, stejně jako letos, jediné představení pod širým nebem, protože se rozpršelo, jak už to bývá, v tu nejnevhodnější chvíli. Na závěrečném koncertě pak přestala fungovat elektrocentrála, festival se náhle zahalil do černočerné tmy a zmizel. Lepší finiš bychom vymysleli stěží. Rád vzpomínám na inscenaci Jána Mikuše Werther – Werther, Ivanku Uhlířovou v Zemi beze slov, na Havlovo Prase z brněnského Provázku… Těší mě, že na festivalu často představujeme inscenace, které pak napřesrok sbírají prestižní ocenění – jako třeba Ucpanej systém Dejvického divadla. Nezapomenutelným zážitkem asi zůstane, nejen pro mě, loňské loučení s Divadlem Komedie. Jste u toho od začátku. Vzpomínáte si ještě na první nápady a schůzky - jak a z čeho festival vznikal? Už jako student jsem jezdíval na různé festivaly u nás a často snil o tom, že něco takového bychom si zasloužili mít taky v Ostravě. Zprvu jsem městům s divadelními festivaly jen tiše záviděl, pak jsem oslovil tehdejšího studenta produkce DAMU Davida Mírka a dramaturgyni Zuzu Mildeovou, založili jsme občanské sdružení, chodili jsme po Beskydech, hledali houby a tvář festivalu… Jsem rád, že David přišel s nápadem oživení industriálu, který festivalu vtiskl punc nezaměnitelnosti. Na co z letošního programu se vy osobně těšíte nejvíc? Jsem rád, že jednu ze záštit je letos Richard Krajčo, který se před sedmi lety loučil s Divadlem Petra Bezruče rolí Toma v kultovní inscenaci Skleněný zvěřinec. Nyní se na stejné jeviště vrací, opět v režii Janusze Klimszi, v inscenaci Deštivé dny, v roli policisty Dennyho, za kterou obdržel Cenu álie. Mám radost ze tří titulů Petra Kolečka i ze tří inscenací v režii Jana Nebeského. Program jsme sestavovali po celý rok docela pečlivě, takže bych těžce hledal inscenaci, na kterou bych se netěšil. Na jaké festivaly jezdíte vy rád jako divák? Mým prvním setkáním s divadelním festivalem byl festival Na hranici v Českém Těšíně, kam jsem jezdíval jako student na gymplu. S tímto festivalem (dnes pod názvem Bez hranic, nás od loňska váže partnerství a kolegové z Těšína budou letos hosty pátečního programu našeho festivalu.) Za dob mých studií v Olomouci jsem pak objevoval Divadelní floru a stal se pravidelným návštěvníkem Divadla evropských regionů v Hradci. Právě tyto festivaly byly inspirací pro festival Dream Factory. A asi někde tam vznikala myšlenka mít v Ostravě festival vlastní. Co je pro vás inspirací při přípravě Dream Factory? A co vás stále motivuje to každý rok zkoušet znovu a znovu?:-) Po uplynulých ročnících, zejména po tom loňském, se začalo psát, že se festival Dream Factory Ostrava zařadil, především díky dramaturgii, mezi nejvýznamnější divadelní festivaly v republice. Přičtu-li k tomu zájem ostravských diváků, kdy většina představení bývá ještě před začátkem festivalu beznadějně vyprodána, asi je to právě to, co nás žene dál. Bez Stáni Rožnovské, Míši Kubicové, Lenky Foltové a další hrstky nadšenců, se kterými festival po celý rok chystáme, a bez našich finančních partnerů, především statutárního města Ostrava, by však naše počínání nemělo žádný smysl. Moc rád bych všem ještě jednou poděkoval. A divákům přeji, ať se jim s námi na festivalu líbí! Díky za rozhovor. Vojtěch Varyš Kompánia eatre Studio a Décalages – divadlo v pohybu. Tanec a akrobacie pro dnešní večer! Ostrava tančí ráda a cirkus miluje, zatímco s „hoch“ uměním mívá problém. Utančit se k smrti! „Ačkoliv Janoškové je již padesát čtyři let, točila se v kole lépe jak osmnáctiletá děvucha. Pojednou se však skácela v bezvědomí k zemi a již se nevzpamatovala,“ vylíčil takový příběh Ostravský deník na sklonku ledna 1914. Ostrava tančí a tleská cirkusákům, hlubokomyslné kusy tu ale špatně hledají diváky. „Je to země klasické tmy kulturní, beznadějným úhorem, kde dařilo se nanejvýš parazitům civilizace, nikoliv však civilizaci samé,“ poznamenal již v roce 1906 v novinovém sloupku redaktor Ostravského deníku. Tajně přitom věřil, že kulturní temno kraje může rozptýlit nově plánovaný kulturní měsíčník Revue moravsko-slezská, ačkoliv si zároveň přiznával, že veškeré dosavadní snahy učinit z Ostravy kulturní město, byly marné: „Vyskytovaly se tak porůznu a chorobně, že se nedalo od nich očekávat zhola nic.“ Ostrava byla považována za město „na kulturně nejnižším stupni“. Zatímco Praha kypěla uměleckým kvasem, v Ostravě se podle citovaného novináře chodilo výhradně na „pimprlácké komedie, kolotoče, střelnice s černochy a s černými neštovicemi z Afriky, panoptikum, cirkus s tureckou muzikou a vůbec muzikou, co kosti proniká“. Pojďme rovnou do ostravských ulic. Třeba v roce 1906 mohl řadový Ostravák zakončit den kulturou v elek- trickém divadle společnosti Grand Royal bioskop Paris, na jednoaktovce Hrůzostrašná noc v hostinci Sokolovna v Ostravě-Přívoze nebo s vídeňskou dámskou kapelou v kavárně Ľ Europe ve Velké ulici číslo 58. Ostravským kasovním trhákem toho roku se stal tvor údajně ulovený v severních mořích granátovou harpunou. Třiadvacet metrů dlouhá velryba byla vystavena ve dvoraně Střelnice a publikum bylo lákáno následujícím inzerátem: „Není to kostra, nýbrž zvíře preparované a bez zápachu.“ Zvířata vůbec lákala široké publikum více než divadelní sály, třeba cirkusů přijíždělo bezpočet, zato činnost místních ochotníků byla v deficitu. „Tyl - deficit. Šimáčkův Jiný vzduch - deficit. Jiráskova Lucerna - tak, že se vyšlo. Šechovo Třetí zvonění – deficit?“ rekapitulovali divadelníci Spolku ochotnického divadla v Moravské Ostravě ve zprávě z července 1906. Před papaláši je nicméně nutno ukázat, že v Ostravě je kultury dost. Když 28. června 1906 přijíždí do Moravské Ostravy na návštěvu císař František Josef I., neopomene místní smetánka zdůraznit, že město pracuje i na poli kulturním. „Jsme šťastni, že můžeme před očima císařské a královské Milosti svými kulturními díly se vykázati,“ pochlubí se před císařem místní politik dr. Palkovský a císař mu česky odpovídá: „Vaše snahy kulturní těšiti se budou mé přízni.“ Čím se to ale vlastně místní honorace chlubí před císařem? Nevšední divadelní kulturou všedního dne, která se bude provozovat na jevišti právě dokončovaného městského divadla (dnes Divadlo Antonína Dvořáka)? „Obecenstvo považuje stánek Múz za nějakou knajpu a dle toho se chová. Piva se tu vyčepuje více za večer, než v Německém domě za týden. Obecenstvo, které tam má kojiti kulturní žízeň, holduje spíše než Múzám nápoji Gambrinovu. Než nejen v bufetu ukájí žízeň tělesnou, obecenstvo si chce i do hlediště nositi pivo,“ kritizuje český tisk atmosféru v novém městském divadle. A přidává se i německý Mährisch-Schlesische Grenzbote, který předvídá, že brzy se bude do sálu nositi i salám. „Bude to pohled pro bohy, až bude panstvo v divadle sál znečišťovati šlupkami.“ Umění s rezervou, noc si je však třeba užít. A hlavně si zatančit. „Do stánku Terpsychory sezváněli v devět a vládě její odzváněli o půl páté hodině ranní, načež všeobecná únava a ochablost hledala spásy a posily pro život budoucí v jemném chmýří nadýchaných peřin,“ líčí Ostravský deník z počátku dvacátého století, jak se místní obyvatelstvo navrací z nočních tanečních dýchánků. A dodává: „A spanilomyslným tanečnicím, jimž Amorek kolem rozesněných skrání stále oblétal, bylo sladce v blahém, po přestálém večeru, zaslouženém bezvědomí.“ To je vzkaz jako šitý na míru i spanilomyslným tanečnicím z řad divaček na festivalu Dream Factory. „Zasloužené bezvědomí!“ Ivan Motýl Décalages zmokli! DNES / ÚTERÝ 4. ČERVNA Dvě pouliční představení vynikajícího souboru Décalages, které měly zahájit letošní ročník, odpolední Velvet Blues na Masarykově náměstí a večerní Malé formy ve vzduchu před Domem kultury, se bohužel neuskuteční z důvodu nepříznivého počasí. Sejdeme se uvnitř! 17.00 / Divadlo Petra Bezruče SONS THAT BECAME DEER / Kompánia eatre Studio (Maďarsko) 19.00 / Dům kultury města Ostravy / slavnostní zahájení festivalu VINNETOU / Městské divadlo Kladno ZÍTRA / STŘEDA 5. ČERVNA 16.00 / Stará Aréna MRKEV V ŘITI A KŘIK / MeNe KeKeL (Zlín) Sons that became Deer Maďarský tanec, podle Bély Bartóka? Nenechte se zmást, tahle parta je pořádně divoká a sbírá zkušenosti a ocenění po všech evropských koutech! Drásavá podívaná z puszty, která se nezastaví před ničím. je na vás, zda sledujete nasazení a dech beroucí invenci performerů, radikální obrazy, které vytvářejí, nebo filozofické otázky které kladou. Silný zážitek! Vinnetou Kdo ho nečetl, kdo ho nesledoval? Takoví jsme byli my i herci Vojtěch Kotek a Jakub Prachař, kteří na jevišti zhmotnili vizi dramatika Petra Kolečka. Není to jen vzpomínání na dávná dobrodružství mezi pokrevními bratry, ale také na naše dospívání za železnou oponou. Westernová komedie z Divokého západu, stíhaná těmi nejlepšími recenzemi a diváckými ohlasy, je v Ostravě jen krátce po světové premiéře. Tajný tip Vojtěcha Varyše (nenechám si ujít) 17.00 / Cooltour FEDERER–NADAL / A studio Rubín (Praha) 19.00 / Divadlo Petra Bezruče DENNĚ (Poníci slabosti) / Divadlo Na zábradlí (Praha) 21.00 / Divadlo Petra Bezruče – Márnice ZAKÁZANÉ UVOLNĚNÍ / A studio Rubín (Praha) Po představení krátká debata s dramatikem Petrem Kolečkem a tvůrci inscenace Těžko doporučovat, když všechny položky programu jsou tak skvělé a některé dokonce vyprodané. Dovolím si tedy jen tři nenápadná doporučení na nejbližší dny. Za prvé, neznámý širší veřejnosti, leč fascinující maďarský soubor Kompánia hned zkraje festivalu, dnes v pět. Zatím mě nikdy nezklamali. A tom už jsem je viděl dostkrát. Za druhé, úterý ve čtyři ve Staré Aréně. Mladý zlínský umělec Martin Macháček a jeho one man show (s pár dobrovolnými pomocníky) Mrkev v řiti a křik. Rozdávaní ze slovního pokladu, huňatý kožich a divoké videoprojekce. A to vše přitom jako maska pro tklivý příběh o nás, o obyčejných lidech. Mlaskavé historky z malého města. A konečně, znovu ve čtyři, znovu Stará Aréna. Ale až ve středu. Enfant terrible či poslední romantik slovenského divadla Blaho Uhlár. Jeho video-divadlo-manifest-zpověď Pokus patří k tomu nejorigiálnějšímu, co se za poslední léta na jevištích obou zemí bývalé federace objevilo. A Uhlára jsem navíc poprvé kdysi viděl na stejném festivalu jako ty Maďary. Nenechte se pobízet! Snář z továrny / magazín festivalu Dream factory Ostrava 2013 / První číslo, vychází v úterý 4. června / Redakce Vojtěch Varyš, Kryštof Pavelka / Spolupracovníci Ivan Motýl, Ilona Smejkalová / Fotografie Lukáš Horký a archív Dream Factory Ostrava / Grafika a sazba Lukáš Horký / kontakt [email protected] / www.dfov.cz / Vydává festival Dream Factory Ostrava