LISTY Z AURA – PONTU 2/2013

LISTY
Z AURA – PONTU
2/2013
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Arnošt Goldflam
Petr Michálek
Marek Hejduk
Matteo Difumato
Marie Ospalíková
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................8
Anglicky psaná dramatika
Quilter - Sloupová
Martin – Etlík/Sloupová
Churchill(ová) - Škorpil
Crimp - Škorpil
McKeever - Fahrner
Stewart - Fabian
Německy psaná dramatika
Bohnet/Alexy - Štulcová
Brunner(ová) - Krausová
Löhle - Kotrouš
Barylli – Kotrouš
Mayenburg - Bohadlová
A další...
Vyrypajev - Krčálová
Woudstra – Hulová
Karahasan - Mujanović
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................14
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......14
Anglicky psaná dramatika
Durang
Herzog(ová)
Greenberg
Exton
Clancy
Brenton
Kazan(ová)
Gordon/Willis
Stephens
Quilter
Wooley(ová)
White(ová)
Jeffcote
Foote
Německy psaná dramatika
Brunner(ová)
Rinke
Stockmann
Löhle
Jelinek(ová)
Bruckner
Mann/Düffel
Vögel
Schöne
Pinkus
A další...
Klaus (Belgie)
2
Váže ní a milí přátel é,
připravili jsme pro Vás letní čtení - další Listy z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních textů za
poslední období.
Kromě nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky zejména anglosaské
a německojazyčné oblasti, ale i z jiných zemí.
Aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našem webu (www.aura-pont.cz),
včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li
zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich
obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný
přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 4000 textech původních
českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace
databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Karel Čapek, Arnošt Goldflam
VĚŠTKYNĚ, VRAŽDY A JASNOVIDCI
10 m, 4 ž
dramatizace povídek K. Čapka
Osobitý dramatik a režisér Arnošt Goldflam zpracovává ve svém novém projektu několik
impulzů z Povídek z jedné i druhé kapsy. Přináší trochu nečekaný a nevšední pohled na
spisovatele, jehož jsme si zvykli vnímat spíše jako moudrého klasika, glosátora veřejného dění
a autora Hovorů s T. G. M. Věštkyně, vraždy a jasnovidci jsou magické příběhy s tajemstvími
někdy až hororovými, jindy úsměvnými, trochu detektivní, trochu legrační, trochu posmutnělé,
ale všechny směřující k jediné otázce: Co je ve skutečnosti dobro a co zlo? Umíme to
rozpoznat? Umíme s těmito pojmy zacházet, ne v teoretické rovině, ale ve skutečném, reálném
světě, kde nic není tak černobílé, jak se na první pohled zdá, nic není úplně jednoznačné a nic
úplně vysvětlitelné? Je vina skutečnou vinou a je trest vždy nutný a úměrný provinění? Otázky,
které od dob, kdy je položil Karel Čapek, neztratily nic na své aktuálnosti.
Dramatizaci uvedla Městská divadla pražská v březnu 2013 v autorově režii.
Arnošt Goldflam
TATÍNEK NENÍ K ZAHOZENÍ
5 m, 2 ž
dramatizace pohádek
Známý herec, dramatik, režisér a pedagog Arnošt Goldflam si pro divadelní dramatizaci vybral
dvě pohádky ze své knihy Tatínek není k zahození, kterou věnoval všem tatínkům, aby se mohli
chlubit hrdinskými činy a vylepšili si tak svůj – někdy trochu pošramocený – domácí obraz a
dokázali, že tatínek rozhodně není k zahození.
V prvním příběhu nazvaném Tatínek a splašená zvířata se tatínek zahnaný do úzkých projeví
jako velký hrdina, když se mu podaří lstí pochytat zvířata uprchlá ze zoologické zahrady. Hravě
si poradí s hady, lvem, tygrem i slonem. Dostane se mu tak poděkování nejen od policejního
sboru, ale také od maminky.
V druhém příběhu Tatínek a bankovní lupiči je tatínek shodou okolností přítomen přepadení
banky a svým zprvu naivním, ale posléze rytířským přístupem zneškodní lupiče a přiměje je k
lítosti a ke slibu, že se napříště budou chovat slušně a nic špatného už neudělají. Stačí mu k
tomu forma na bábovku, plechy, palička na maso a šlehačka ve spreji.
Oba pohádkové příběhy jsou vyprávěny s laskavostí, humorem a nadhledem a potěší nejen
nejmenší děti.
Dramatizace autorských pohádek byla uvedena v říjnu 2012 v kladenském divadle Lampion
v autorově režii.
Petr Michálek
DOMEČEK
1 m, 1 ž
komorní hořká komedie
Milovali se. Žili spolu. Postavili si domeček. Mají dceru. Teď žije Petr sám v prázdném domě s
hypotékou a čeká na nirvánu. Místo toho však za ním přichází Marika. Hledá šrouby do
manželské postele – kterou spolu kdysi koupili v obchodním domě IKEA. Jenže teď na ni chce
spát s Jiřím. Aspoň to říká. Ve skutečnosti totiž přišla z úplně jiného důvodu. Nebo ne? A proč
má tedy ten revolver v kabelce?
5
Intimní setkání bývalých manželů. Komedie plná písní s hořkou pěnou. Vynikající herecká
příležitost pro dva třicátníky.
Text se dostal do finále Cen Alfréda Radoka 2012 a získal Cenu Českého rozhlasu.
Marek Hejduk
REST
vaňkovská aktovka
5m
„Skutečně poslední aktovka ze života spisovatele Ferdinanda Vaňka“ mladého novináře Marka
Hejduka byla jedním z finalových textů soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2012.
Vedle spisovatele Vaňka je jejím protagonistou další havlovská postava, scénárista Staněk. Na
rozdíl od situace před pětatřiceti lety v aktovce Protest, je to Staněk, kdo přichází za svým
kolegou, světoznámým dramatikem. Poté, co zrekapitulují, co se přihodilo od jejich posledního
setkání, a postupně roztávající noblesní Vaněk se žoviálnímu Staňkovi svěří se svým autorským
blokem a zálibou v ptačím zpěvu. K Vaňkovu ohromení se ukáže, že pravý důvod Staňkovy
návštěvy není sentimentální, ale že přišel někdejšímu disidentovi, žijícímu dnes v ústraní,
nabídnout místo ředitele Ústavu (jehož náplň připomíná reálný Ústav pro studium totalitních
režimů – nutno ovšem připomenout, že aktovka vznikla o rok dříve, než propukla aféra
s odvoláním jeho ředitele). Vaněk si uvědomuje, jak společensky prospěšné by jeho působení
v čele Ústavu mohlo být (nehledě na to, že by to mohlo dát nový směr jeho vlastnímu životu), a
tak zprvu nevnímá, jak podivný je způsob, kterým byl osloven. Trochu zaskočen je ovšem
požadavkem, aby na místě jmenoval své náměstky. Když Vaněk chvíli váhá, Staněk navrhne
provizorní řešení: obsadit tato místa jím navrženými odborníky. Ti se přijdou Vaňkovi vzápětí
představit – a Vaněk se rázem ocitne zpět ve své minulosti…
Prvotina Marka Hejduka zdařile parafrázuje havlovské postupy k evokaci současných modelů
politického uvažování. Premiéru měla 17.4.2013 v Divadle v Řeznické v rámci cyklu Řeznická
OPEN.
Matteo Difumato
VOLNÉ POLE
4 m, 2 ž
Hra s podtitulem „divadelní road movie“ v sobě spojuje tři příběhy, které se střídají, prolínají a
doplňují a které mají jedno společné – odehrávají se v autě. Postavy se nakonec, ač o sobě
nevědí, potkávají u stejného hypermarketu. Jak autor poznamenává, „uskutečnění je možné jen
v případě, že se podaří rafinovaným způsobem skloubit možné s nemožným – hra se odehrává
v autech, autobuse, na parkovištích, dálnici a v hypermarketu.“ Autor navrhuje tři možnosti
inscenace – site specific v hypermarketu, klasické jeviště, „kam se dotáhnou karosérie, vozíky i
regály“ nebo happening v shopping parku.
V prvním příběhu se setkávají stopující student Eduard s řidičem Petrem a během konverzace
vyjde najevo, že Petr by rád unikl každodenním starostem a odjel s Eduardem na daleký výlet.
Ten se však takovému nápadu samozřejmě brání, Petra přece vůbec nezná, a začíná ho
považovat za úchyla. Petr ale Eduarda nechce z auta pustit ven. Konverzace se stává stále
intimnější, až projedou kolem ošklivé autonehody – jedno z aut je podobné autu Petrovy
manželky, kterou celou dobu Petr pomlouval. Uvědomuje si tak, že má o manželku strach.
Postupně dojíždějí na obrovské parkoviště u hypermarketu...
V druhém paralelním příběhu se seznamují Marcel s Irenou – Marcel nabízí Ireně
v hypermarketu pomoc s výběrem zboží a po krátkém flirtu ho Irena pozve na projížďku, jejíž
důvod je zcela zřejmý – spontánní sex. Při výběru vhodného místa k aktu však dochází k hlubší
konverzaci, Marcel se navíc obává, že za opuštění pracoviště v hypermarketu dostane výpověď,
a tak je nervózní a k sexu ne a ne dojít – nakonec se však podaří. Marcel se chce vrátit na
pracoviště, ale Irena ho proti jeho vůli odváží neznámo kam. Vychází najevo, že chce udělat
dítě, protože s manželem se jí to nedaří. Nakonec se však usmířeni vrací k hypermarketu...
6
Nabídka Ireny ke společnému novému životu je spíše fantazií. Irena odjíždí a je slyšet zvuk
autohavárie – Irena zemře a posmrtně sděluje Petrovi, tedy svému manželovi, že byla těhotná.
Třetí příběh ukazuje Josefa a Bětu, postarší manžele, jak bloumají hypermarketem a kriticky
konverzují o příliš velkém množství zbytečných produktů v regálech a o zkažené a neosobní
kultuře hypermarketů. Po nepovedeném nákupu se vracejí domů a tam přijíždí stopař Eduard,
jejich syn či vnuk.
V poslední scéně hry vidíme pro změnu Marcela, jak stopuje u dálnice, stejně jako na začátku
Eduard.
Rámcově prokomponovaná krátká hra vyšla v roce 2007 ve volné autorově trilogii divadelních
her s názvem Hypermoderní dekonstrukce – téma všech her je podobné: odcizení v moderním
světě, hledání smyslu existence, absurdní životní příběhy.
Marie Ospalíková
O STRAŠIDLECH NA BUCHLOVĚ
4 m. 4 ž
dětská komedie
Komedie se strašidelnými prvky o dění v oblasti hradu Buchlov a jeho podhradí, kde se usídlila
strašidla Bílá Paní, upír Krvavý Zub, Bezhlavý rytíř se svým Ohnivým Psem, Kostěj Nesmrtelný
a Vlkodlak a tomuto místu tím přisoudili nevábnou pověst, které využilo vedení školy pro hůře
vychovatelné děti a umístilo zde letní dětský tábor.
Dva chlapci se hned po svém příjezdu rozhodnou, že se v noci na hrad vydají a dokáží, že
žádná strašidla neexistují. Jediné, co tím způsobí, je to, že strašidla podráždí a ta se pak
rozhodnou, že jim ukáží, zač je toho loket. Každý večer chodí jedno strašidlo po druhém do
tábora dokazovat svou přítomnost, ale bohužel vždy má smůlu, že natrefí na stan, kde bydlí
naši nebojácní chlapci Jarek a Marek. A jak se s nimi vypořádají se dočtete v této hře.
Hra je určena široké veřejnosti a je vhodnější pro starší děti.
7
Nové překlady
Anglicky psaná dramatika
Peter Quilter (Velká Británie)
HEREČKA (ACTRESS)
z angličtiny přeložila Jitka Sloupová
5 m, 1 ž
komedie
Slavná ale stárnoucí herečka Lydia Martin (její představitelce může být mezi 50 a 70 lety)
během svého posledního představení (Čechovova Višňového sadu) uzavírá svoji kariéru a
téměř mimoděk bilancuje i svůj život. Chystá se totiž vdát za poněkud vetchého ale příjemného
švýcarského bankéře Charlese a odejít s ním na odpočinek do Ženevy. Před představením ji
proto v její šatně navštíví nejen její výstupem do schodů vyčerpaný snoubenec, ale i její pro
kariéru zanedbávaný syn Daniel, vůči ní dosud poněkud zahořklý. A také jeho otec a jediný
dosavadní Lydiin manžel Paul, někdejší sukničkář.
Druhý okruh postav tvoří lidé tak či onak spjatí s její kariérou i její poslední inscenací. Její agent
Barry, který její odchod ze scény nese velmi těžce, a ambiciózní režisér představení Roger.
Loučení s divadlem kromě drobných incidentů s těmito individualitami významně ovlivňuje i
nálada Čechovovy hry. Lydia, před představením ještě zcela zaujatá svým budoucím životem
mimo světla ramp, postupně propadá lehké melancholii, když si uvědomuje, že ovace, kterými ji
diváci onen večer dvojnásob zahrnují, jsou poslední, kterých se jí dostává. Navíc se ukazuje, že
v jejím vztahu s Paulem ještě nepadlo poslední slovo, nemluvě o Danielovi, který jen obtížně
hledá směr svého života a potřeboval by její povzbuzení.
Přes setrvalý konverzačně lehký tón (autorova doména) je znát vzrůstající Lydiina nervozita.
Její šatna je však již vyklizena, Charles, se kterým se předtím pohádala, na ni přesto trpělivě
čeká. Lydia s ním odjíždí, ale otevřena pro ni zůstává i možnost brzkého návratu.
Steve Martin (USA)
PICASSO V BARU LAPIN AGILE (PICASSO AT THE LAPIN AGILE)
z angličtiny přeložili Jaroslav Etlík a Jitka Sloupová
7 m, 4 ž
Dramatická prvotina známého amerického komika je poněkud neortodoxní poctou velikánům
20. století.
Píše se rok 1904 a v typickém pařížském baru Lapin Agile tedy „U čilého králíka" svádí osud
cesty 25letého Alberta Einsteina (který právě stojí na prahu svého epochálního objevu teorie
relativity), 23letého Pabla Picassa (který právě začíná malovat své Avignonské slečny), a to za
asistence jejich přítelkyň a ctitelek. Konverzaci ve vědoucím allenovském duchu, zcizovanou
výstupy poživačných Pařížanů v čele se šarmantním majitelem baru se pokusí „převálcovat"
vpád zabedněného, ale vitalitou překypujícího Amerikána jménem Schmendiman, a nakonec do
baru zavítá z budoucnosti i jistý Zpěvák „z Memphisu v Tennessee". Velikáni i figurky se
zapojují do místy hluboce filozofických a místy značně absurdních diskusí - všichni však
nakonec přivítají přípitkem počínající „divné století", jehož jsou každý svým způsobem
symbolem.
Komedie měla premiéru v chicagském Steppenwolf Theater v říjnu 1993, s úspěchem je dodnes
uváděná po celých Spojených státech (v roce 1996 získala i prestižní Outer Critics Award za
nejlepší hru uváděnou na off-Broadwayi). V letech 2001 – 2005 byla na repertoáru Malé scény
Slovenského národného divadla v Bratislavě. Po letech, kdy byla česká práva blokována, je
nyní tato hra volná k české premiéře.
8
Caryl Churchill(ová) (Velká Británie)
LÁSKA A INFORMACE (LOVE AND INFORMATION)
z angličtiny přeložil Jakub Škorpil
min 1 m, 1 ž (počet však není ani dán, ani omezen)
Hra bez děje a přesně daných úloh se skládá ze sedmi částí a libovolně použitelného
„apendixu“. Jednoduché mikroscény, z nichž jsou zmíněné části sestavené, tvoří různě dlouhé
dialogy nad banalitami i složitostmi naší všednodenní existence. Každý rozhovor, jehož princip
v zásadě spočívá v nedořečenosti, nápodobě skutečné konverzace, má svůj lapidární název a
zabývá se buď otázkami velice abstraktními (absence bolesti), anebo naprosto konkrétními
(matematika). V celku se jedná o drobné vhledy do existence současného člověka, který je
očarován virtuální realitou, má potíže ve vztahu, čelí nemocem, smrti, prožívá lásku či
kupříkladu pozoruje šneky. Směs banality a zásadních témat má za účinek neustálý pohyb na
hraně kýče a pravdivé emocionality, přičemž autorka soustavně pracuje s humorem a ironií.
Hru lze brát za mnohoúhelné zrcadlo nastavené našim životům – jeho organizace a struktura
spočívá do značné míry na inscenátorech. Tvar hry, v níž jde – jak praví název – o
nejzásadnější věci našeho věku (tj. lásku a informace), umožňuje zcela svobodný přístup
k jevištnímu zpracování, přičemž autorka vyjadřuje jistou skepsi partem zvaným „deprese“, který
je podle scénické poznámky „zásadní součástí hry“.
Premiéra - září 2012 v londýnském divadle Royal Court. Text vyjde v časopise Svět a divadlo.
Martin Crimp (Velká Británie)
V REPUBLICE ŠTĚSTÍ (IN THE REPUBLIC OF HAPPINESS)
z angličtiny přeložil Jakub Škorpil
3 m, 5 ž
Jak je u tohoto autora obvyklé, jeho nová hra (premiéra 6.12.2012 v Royal Court Theatre
Jerwood Theatre Downstairs v režii Katie Mitchellové) vyniká formální originalitou. Jde o tři
relativně samostatné, ale vnitřně provázané aktovky, pokoušející se zachytit současný
myšlenkový i morální chaos západního světa ve formě, jež od zdánlivě realistického obrazu
rodinného života přechází do písní, rapu či jakéhosi voice-bandu, aby skončila opět zdánlivě
realistickým spojením intimního dramatu s karaoke.
Zničení rodiny zastihuje třígenerační rodinu o vánoční hostině. Senilní dědeček vzpomíná na
své údajné věznění a lékařskou praxi, babička, která skutečně byla lékařkou, popisuje své
výlety taxíkem, otec s matkou propadají absurdní šetrnosti a vyšroubovávají v domě žárovky,
jejich dcera Hazel žárlí na svou sestru Debbie. Ta je totiž těhotná neznámo s kým, a tak si
užívá mimořádně početných vánočních dárků od rodičů včetně nového auta. Vánoční „idyla“
kulminuje příchodem strýce Boba, který jim přijde cestou na letiště oznámit, že odlétá navždy se
svou ženou Madeleine, a sdělí jim, jak a proč tato celou rodinu nesnáší. Nakonec přijde i
Madeleine, aby mj. naznačila i to, že Debbiino dítě je možná Bobovo, ale jí to údajně nevadí…
Prostřední část Pět základních svobod individua je absurdní ironickou sumou „pouček“ a
„vyznání“, jež se pokoušejí vyjádřit pocity a očekávání současného individualistického, ve
skutečnosti však na tisíce způsobů manipulovaného člověka.
Závěrečná a titulní V Republice štěstí je dialogem Madeleine a strýce Boba, kteří zřejmě již
dorazili do cíle své cesty, tropického ráje. Madeleine však Boba podezírá, že není šťastný, Bob
se proto obává, že ho Madeleine opustí. Zpívá tedy raději podle jejích instrukcí své šťastné
karaoke. Českou premiéru chystá divadlo Letí.
9
Michael McKeever (USA)
37 POHLEDNIC (37 POSTCARDS)
z angličtiny přeložil Martin Fahrner
2 m, 4 ž
Konverzační komedie o návratech domů a domnělém šílenství. Jedenatřicetiletý Avery se po
osmi letech strávených cestami po Evropě vrací domů do Států a s sebou přiváží snoubenku
Gillan. Ta, stejně jako Avery, vidí, že v domě není něco v pořádku: Averyho matka Evelyn si
odmítá připustit jakoukoliv negativní informaci, Gillian si neustále plete se služkou, právě nyní
zjišťuje, že matka není mrtvá, ale celou dobu žije v pokojíku za kuchyní... Pro svého – stejně
potrhlého – manžela je však pořád krásná a pomilováníhodná, i on totiž prožívá svá vychýlení,
nepřipouštěje si rakovinu. Do toho tetička Ester, která vaří o půlnoci, protože to je v domě
největší klid, a přes den poskytuje sex pro telefonu místním penzistům. Dům se navíc povážlivě
naklání na stranu a záchod v prvním patře co chvíli vybuchuje. Avery se doma cítí čím dál tím
líp, zatímco Gillian vidí jediné východisko: všechny pozavírat do blázince. Navzdory tomu, že
rodina ve skutečnosti strká hlavu do písku (právě před osmi lety zemřel Averyho bratr-dvojče na
leukemii), Avery ji nechce zradit a s Gillian se raději rozchází. „Zmrtvýchvstáním“ projde i
ztracený rodinný mazlíček, rotvajer Skippy, jehož zásahem se Gillian vrací s tím, že zkusí zkrotit
i tuhle šílenou „famílii“.
Lehce napsaná zábavná komedie nabízí herecké příležitosti dvěma starším herečkám v rolích
pohádkově bohatých excentrických sester.
Hra byla poprvé uvedena v Miami (Florida) v Novém divadle (New Theatre) v srpnu 1998, režie
Barry Steinman. Později byla inscenována v několika státech USA, v německém překladu se
hrála ve Vídni, Frankfurtu, Heidelbergu a v Drážďanech.
Michael McKeever je americký dramatik, jehož činnost je primárně spjatá s divadelní komunitou
v Miami, divadelně činný je od devadesátých let. Napsal třináct komedií, devět vážných her a
množství aktovek. Za své hry obdržel různé lokální divadelní ceny, působí též jako herec.
Brian Stewart (USA)
CASTROVY VOUSY (CASTRO´S BEARD)
z angličtiny přeložil Michal Fabian
4m
konverzační komedie
Hra se odehrává v zasedací místnosti velitelství CIA ve městě Langley (stát Virginie) na podzim
roku 1960. Čtyři postavy – Rowacz, Drake, Madison a Torphy – zastupují různé sekce CIA a
Torphy je zde shromáždil, aby společně v tajnosti zosnovali plán, jak spáchat na Fidela Castra
atentát nebo destabilizovat jeho údajně komunistický režim. Navržené způsoby pak chtějí
seřadit podle priority a ty nejschůdnější předložit nejvyššímu orgánu ke schválení. Než
brainstorming začne, Torphy ostatní seznámí s aktuální situací, včetně plánů na útok, který
později vstoupí do dějin jako nechvalně známá invaze v Zátoce sviní. Poradu všichni pojmou
vážně a diskutující navrhnou spoustu nápadů, včetně vybuchujících doutníků, vybuchujících
lastur či aplikování jedu do Castrových bot, aby mu vypadaly vousy. Rowaczovi se zdá, že tyto
absurdní metody nemohou uspět, a proto už přes své kontakty s americkou mafií zařídil
Castrovou fyzickou likvidaci. Atentát má podle Rowacze větší šanci na úspěch, jelikož se právě
objevila ideální příležitost k jeho provedení – Castro se chystá v New Yorku pronést řeč v OSN,
a má rezervovaný pokoj v hotelu Shelburne v centru Manhattanu.
Hra byla poprvé uvedena divadelní skupinou Deptford Players v září 2011 v Theatre @
Westside Dance Project v New Yorku.
10
Německy psaná dramatika
Folker Bohnet, Alexander Alexy (Německo)
OSCAR PRO EMILY (EIN OSCAR FÜR EMILY)
z němčiny přeložila Magdalena Štulcová
2 m, 1 ž
konverzační komedie
Emily a Henry, dva stárnoucí herci, jsou již 45 let manželé. Ve svém skromném předměstském
apartmánu se připravují na noc nocí: předání Oscarů. Oba doufají, že jejich celoživotní dílo
bude odměněno. Z toho důvodu jsou také nervózní – musejí nějak protlouct den. Prohrabují se
vzpomínkami, citují si navzájem Shakespeara a Goetha a diskutují o vhodném oblečení na
večer.
Jakmile se objeví Jeff, mladík z „mobilního lunchservisu“, mají konečně publikum, jež tolik
potřebují. Jeff svými vtíravými otázkami zjistí, že pár žije ve lži: jejich syn Bill není ani doktor, jak
tvrdí Emily, ani právník, jak tvrdí Henry, nýbrž zemřel již před lety na předávkování drogami...
Co ovšem Emily a Henry nevědí, je skutečnost, že Bill na světě zanechal syna, jejich vnuka...
Kdo to asi bude?
Konverzační komedie s překvapivými zvraty měla premiéru v září 2010 v divadle Theater im
Rathaus v německém Essenu.
Katja Brunner(ová) (Německo)
O MOC KRÁTKÝCH NOŽIČKÁCH (VON DEN BEINEN ZU KURZ)
z němčiny přeložila Anita Krausová
2 m, 2 ž (variabilní obsazení)
Hra o domácím násilí, psychickém i fyzickém, o incestu a zároveň o rodinných poutech a
vášnivosti, nahlížená z pohledu emocí.
Taková normální rodinka. Otec, matka, dítě. Bezejmenná, měšťanská, zaměnitelná. Vše by šlo
normálně, kdyby se nestala nepříjemná věc: otec je již od narození zblázněný do své dcery.
Tato „bezmezná“ láska otce se stává pro dceru každodenní realitou, ale zároveň ji oddaluje od
reality mimo rámec rodiny. Matka začne dceru vnímat jako konkurentku, jež jí krade manžela.
Hlasy zvenčí zpřítomňují jednotlivé (možné) zastávky příběhu – narození, hlazení, narozeniny,
vyšetření u lékaře a – sebevražda.
Hlasy kontroverzně komentují rychlé střihy vztahů, pohnutí citů, moc a bezmoc postav. Vtrhnutí
surreálných konfliktů extrémního fyzického a psychického násilí přitom zasahuje širokou
společnost. Dítě se nechce podřizovat vůli ani jednoho z rodičů, což je trauma, které ještě více
umocní následné terapeutické pohovory. I v nich se dcera vyznává ke svému hlubokému a
láskyplnému vztahu k otci.
Jazyk autorčina debutu (napsala jej v 18ti letech) je ostrý jako břitva, řeže do rodinných vztahů a
zanechává otázky po lidské vášnivosti.
Hru uvedlo v březnu 2012 rakouské divadlo Theater Winkelwiese, německá premiéra proběhla
v lednu 2013 v Staatstheater Hannover (se 4 herci) - tato inscenace vyhrála soutěžní
přehlídku německojazyčných inscenací Mülheimer Theatertage 2013. U nás byla
představena bezprostředně poté jako scénické čtení v červnu 2013 v Eliadově knihovně Divadla
Na zábradlí.
11
Philipp Löhle (Německo)
PRAPORKY VE VĚTRU (DER WIND MACHT DAS FÄHNCHEN)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
2 m, 2 ž
rodinná tragikomedie
Devatenáct set něco, když byl svět ještě v pořádku, začíná tento příběh o jedné úplně normální
rodině. Otec, matka, syn a dcera se pravidelně usmívají do fotoaparátu, u snídaně nebo třeba
na dovolené v Itálii, zatímco čas zběsile utíká. Samozřejmě se časem objevují první konflikty a
každý si hlídá své tajemství, tak to prostě u Mustermannů (Šablonilů) chodí. Blíží se první velká
rána. Otec špatně odhadne potenciál nastupujícího internetu a dá kvůli své hrdosti výpověď
v práci. Po krizi a rozchodu přichází opět stmelení a nový portrét rodiny je opět ve zdánlivém
souladu. Nicméně škrábance se už nedají beze stopy přetřít – poté, co internetová bublina
splaskne, stejně jako nové otcovo zaměstnání, je harmonická maloměstská idyla opět v tahu.
Pohledem současnosti, tedy rokem dva tisíce něco, zbylo ze smyslu rodiny jenom heslo „každý
proti každému“.
Fáze sinusoidy, nahoru a zase dolů, upomínají ne náhodou na průběh akcií a kurzovní lístky.
Zárodečná buňka společnosti, rodina, je předefinována na nejmenší ekonomickou jednotku – je
to zábavné, nicméně pro rodinu fatální.
Hořká komedie byla uvedena v lednu 2012 v Theater Bonn, u nás česká premiéra v říjnu 2013
v Městském divadle Kladno v režii L. Brutovského.
Gabriel Barylli (Rakousko)
CHLEBA S MÁSLEM (BUTTERBROT)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
3m
konverzační hořká komedie
Muži se k ženám zkrátka nehodí – je to jenom hloupé klišé, nebo smutná realita? Na to mohou
odpovědět kladně herec Stefan s architektem Martinem. Ti našli po svých ztroskotaných
partnerských vztazích konečně řešení: začali bydlet spolu a rozdělili si v domácnosti úlohy.
Stefan se stará se o domácnost a hraje a zkouší v divadle a architekt Martin chodí typicky
mužsky pozdě domů, zapomíná na narozeniny. Jinak si oba skvěle rozumějí.
Blíží se oslava narozenin jejich kamaráda Petera (majitel obchodu s obuví), uklízí se, vaří...
Peter má přijít se svojí přítelkyni Lilli. Jaké je to překvapení, když přijde sám! Po vzájemných
nevěrách se totiž i on rozešel, a tak nezbývá, než začít bydlet ve třech.
Zpočátku se vše zdá být v pořádku, i přes malé neshody. Až do té chvíle, než si Martin opět
najde ženu, do které vkládá naděje. Stává se z něj zrádce mužské komunity? Kdo s kým
nakonec zůstane ve společné domácnosti bydlet? Mohou na sebe nejlepší přátelé žárlit? A je
takováto ryze mužská domácnost pohoda, nebo spíš smutná z nouze ctnost? Muži na stejné
lodi filozofují o lásce a o životě, o osobních zklamáních a touze po štěstí – moudrost těchto tří
expertů je ovšem zabalena do ostrých a vtipných dialogů a situací.
Hra patří k nejvíce uváděným v německojazyčné oblasti – byla od roku 1988 uvedena na více
než 100 scénách, byl podle ní napsán román a byla také v roce 1991 zfilmována (filmová verze
získala Bavorskou filmovou cenu).
Marius von Mayenburg (Německo)
MUČEDNÍK (DER MÄRTYRER)
z němčiny přeložila Kateřina Bohadlová
5 m, 3 ž
Benjamin Südel přestane docházet na výuku plavání. Jeho matka se domnívá, že příčinou jsou
drogy, ale syn tvrdí, že dívky v bikinách zraňují jeho náboženské přesvědčení. Zatímco matka
vše ohodnotí jako laciný žert, rozpoznává učitelka biologie Rothová u mladého muže velké
12
problémy, jež volají o pomoc. Sama se však do problémů dostává také – Benjamin se začíná
chovat divně, leze do bazénu oblečen, hrouží se stále hlouběji do studia Bible a provokuje paní
Rothovu i své okolí svými radikálními teoriemi o evoluci a homosexualitě. Rothová nenajde
zastání ani u ředitele školy Willyho Batzlera a nezastane se jí ani její manžel. Naopak – učitel
náboženství je nadšen a přemlouvá Benjamina, aby vstoupil do církve. Ten však již začal spolu
s ostýchavým Georgem získávat ve škole své přívržence. Zatímco se Benjamin noří do svého
agresivního náboženského paralelního světa, v němž terorizuje spoluobčany citáty s Bible,
rozhodne se ho paní Rothová nekompromisně porazit. Násilná eskalace problému na sebe
nenechá dlouho čekat a navíc vše vypadá, jako by ji někdo předem naprogramoval...
Hra, jež vypráví mj. o srážce sekulárního a náboženského náhledu na svět a o různých tvářích
fanatismu, měla premiéru 29. února 2012 v berlínském divadle Schaubühne am Lehniner Platz
v autorově režii.
A další...
Ivan Vyrypajev (Rusko)
TANĚC DELI (TANEC DILLÍ)
z ruštiny přeložila Tereza Krčálová
1 m, 5 ž
Sedm navzájem propojených aktovek. V čekárně jedné nemocnice se vícekrát setkají –
pokaždé v jiném složení – tytéž postavy, přičemž je pokaždé oplakávána smrt jedné z nich. Čas
se zdá být zrušen, události a rozhovory se opakují, dochází k permanentním déjà vu.
Navzájem propojeni se cítí tito lidé díky Kátě, mladé baletce. Káťa vyvinula po návštěvě
indického Dillí tanec, jenž ji učiní nejenom šťastnou, nýbrž i slavnou. Zpracovává v něm bolest,
kterou viděla a zažila při obrazech bídy v Indii. Ať již sama Káťa nebo její matka s rakovinou, její
stará kamarádka, Kátin milenec Andrej a jeho žena Olga – ti všichni vyříkávají tváři tvář smrti
elementární konflikty, usilují o pravdu, upřímnost, důvěru, bojují se strachem, pocity viny,
žárlivostí a vracejí se zas a znovu k jednomu bodu: soucit je vlastním základem lidského štěstí.
Jako v jakémsi reji si vyměňují svá místa, milují a hádají se, drží se jeden druhého a zase se
pouštějí.
A tak se i z textu stává tanec plný rytmu a poezie, smyslný, lehký a pravdomluvný. Jde o příběh
o doslova magické síle přitažlivosti a o vyzařování jednotlivých postav.
Hra byla s úspěchem uvedena 5.3.2010 ve varšavském divadle Teatr Narodowy v autorově
režii, německá premiéra se konala 16.3.2012 v düsseldorfském Schauspielhausu, rakouská
14.10.2013 ve vídeňském Armes Theater.
Hra se v současnosti překládá.
Karst Woudstra (Nizozemí)
ZAKOPANÝ PES (EEN HOND BEGRAVEN)
z holandštiny přeložila Sylva Hulová
2 m, 1 ž
Komedie z roku 1989 o dvou dějstvích.
Odehrává se jednoho večera v bytě Petera. Nečekaně ho přijde navštívit jeho starší bratr Bart,
kterého už dlouho neviděl. Bart přijel do Amsterdamu, aby zašel za svou známou z dovolené.
Peter rozhodně nesouhlasí s tím, aby byl Bart nevěrný své ženě, a tak mu spolu se svou
těhotnou-netěhotnou přítelkyní Muriël jeho dobrodružství překazí.
Když se Bart vrátí, chce si s ním Peter promluvit o jeho problematickém vztahu k jejich otci,
kterého Peter považuje za přívržence nacismu, protože našel na půdě německé válečné noviny.
Bart mu to vyvrací a chce odejít, ale Peter spolkne klíč od bytu. Bart ho donutí vzít si projímadlo
a oba čekají, až klíč Petera zase opustí. Mezitím mu Bart čte pohádku, kterou znají oba
13
z dětství.
Důležitou postavou je toulavý pes, který nenechá Barta na pokoji, pronásleduje ho a nakonec
ho přejede tramvaj.
Karst Woudstra (1947) žije v Amsterodamu a patří k vůdčím osobnostem nizozemského divadla
- je nejen režisérem, ale také dramatikem a překladatelem skandinávské dramatiky (Strinberg,
Ibsen...). Jeho hra Een zwarte Pool (Polák na černo) byla vyhlášena nejlepší holandskou hrou
roku 1992.
Dževad Karahasan (Bosna a Hercegovina)
KRÁL PŘECE JEN NEMILUJE HERECTVÍ (KRALJU IPAK NE SVIĐA SE GLUMA)
z bosenštiny přeložil Mihad Mujanović
5 m, 2 ž
Na středověkém královském dvoře panuje sklíčená atmosféra. Místní vládce a jeho nejbližší
mají vzájemně značně komplikované vztahy, které vystoupí na povrch až po vraždě
dospívajícího syna nemocného vojevůdce Thomase a královy příbuzné Leticie. Zatímco
monarcha intenzivně pátrá po vrahovi, šašek Sirvo chystá neobvyklý mirákl pro vladařovo
pobavení. Do představení se zapojuje také bývalý král Richard, nyní troska bez jazyka,
rozdavačná děvka Sarha a přivandrovalý Vagant. Královo vyšetřování vede k dramatickému
odhalení: vojevůdce a šašek jsou spiklenci, které váže neobvyklé poutu. Zatímco Thomas v
minulosti jen nadutě rozkazoval, Sirvo oddaně plnil jeho možná i nemožná přání. To on mu
vyhrával bitvy, dohazoval ženy a přijímal nelichotivé role, které mu lenní pán vybral. Šaškova
zhrzenost ovšem nyní dostoupila vrcholu, a tak se rozhodne vše odhalit prostřednictvím miráklu.
Král ale jeho hru prohlédne a v zájmu koruny, pro niž nezná bratra, možný skandál utne hned
v zárodku. Sirvo neustupuje a jeho pud sebezáchovy mu velí Thomase zabít. Šaškova životní
dráha vzápětí končí na hranici, kterou si dobrovolně vybral za svůj hrob.
14
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%).
Autor
Lukas Bärfuss
Alan Bennett
Michael Frayn
Moises Kaufman
Stefan Vögel
B. Zandt, J. Milmore
Titul
Dvacet tisíc stránek
Lady z karavanu
Kodaň
33 variací
Dobře rozehraná partie
Máte jednu špatnou zprávu
Smlouva do: %
5.4.2015
30.6.2014
9.5.2015
1.4.2014
30.6.2015
12.1.2015
9
7
9
7,5
8
7
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Anglicky psaná dramatika
Christopher Durang (USA)
VANYA AND SONIA AND MASHA AND SPIKE (VÁŇA, SOŇA, MÁŠA a SPIKE)
2 m, 4 ž
komedie
Ve své nejnovější hře vzal známý americký dramatik postavy a témata z Čechovových veleděl,
smíchal je, vložil do mixéru a vzniklou směs vyklopil do venkovského domu v Pensylvánii (s
neodmyslitelným višňovým sadem a rybníkem). Padesátníci homosexuál Váňa a jeho nevlastní
svobodná sestra Soňa zde prožili téměř celý život. Zatímco zde pečovali o své stárnoucí
nemocné rodiče, jejich sestra Máša se toulala světem jako úspěšná herečka a filmová hvězda,
což v nich dodnes zanechává hořkost. K tomu je jejich jasnovidná uklízečka Kasandra zahrnuje
věštbami strašných událostí, které je potkají v budoucnu. První z nich je nečekaný Mášin návrat
s mladičkým milencem Spikem po boku. Důvodem jejího příjezdu je navenek pozvání na
maškarní bál v sousedství, kam se na doporučení své asistentky chystá v kostýmu disneyovské
Sněhurky a kam ji mají ostatní doprovodit jako trpaslíci. Její sebestřednost však narazí na odpor
u Soni, která si místo trpasličího vybere kostým krásné zlé královny (té se zrcadlem) – a stane
se poprvé v životě hvězdou společnosti. Což Máša snáší tím hůře, že se Spike velmi zajímá o
Ninu, začínající herečku, kterou na poslední chvíli na bál také pozval. Ještě před ním však Máša
prozradí nešťastným sourozencům své další plány s domem. Jelikož je příliš drahé dál ho držet,
poradila jí její asistentka, aby ho prodala.
Ráno po bálu v domě simultánně probíhají dvě akce. Na už tak rozladěné Máše (respektive na
loutce v šatičkách Sněhurky) Kasandra tajně praktikuje voodoo, aby jí vsugerovala, že by dům
prodávat neměla. Váňa zároveň připravuje s Ninou a Soňou čtení ze své hry na téma
Treplevova experimentálního kusu z Čechovova Racka – na téma konce světa. Hra je
překvapivě vtipná a zaujme (oproti jejímu předobrazu Arkadinové) i Mášu, její předvedení však
u Duranga přeruší nepřístojné chování Spikea. Dosud flegmatického Váňu to přiměje
15
k rozhořčenému odsouzení dnešního „multi-task“ fungujícího světa a povrchnosti jeho zábav.
Scénou však kulminuje i Mášin vztah ke Spikeovi. Jak se totiž ukáže, esemesky, které si během
produkce urážlivě s kýmsi vyměňoval, byly adresovány právě její neblahé asistentce, před níž
Kasandra všechny varovala a s níž chce, jak se ukáže, Spike Mášu opustit. Pro Mášu bolestný
rozchod znamená happy end pro všechny – a nakonec vlastně i pro ni.
Komedii uvádí s velkým úspěchem od 13. listopadu 2012 Mitzi E. Newhouse Theater
v newyorském Lincolnově centru se Sigourney Weaverovou v roli Máši. Hra získala cenu TONY
2013 za nejlepší hru uvedenou na Broadwayi.
Chystáme český překlad.
Amy Herzog(ová) (USA)
4000 MILES (4000 MIL)
1 m, 3 ž
Uprostřed noci se v bytě 91leté Very v newyorské Greenwich Village objeví její 21letý vnuk Leo,
o kterém rodina nemá již nějakou dobu žádné zprávy. Leo se právě vrátil z cyklistické cesty
napříč Spojenými státy a nemá kde být. Babička Vera mu nabídne, aby u ní přespal, a Leo
nakonec zůstane tři týdny.
Vzájemné soužití má různé podoby - od typicky mezigeneračně napjatých, kdy se babička snaží
vnuka “korigovat", zatímco on shovívavě odolává, až po ulítlé, kdy společně kouří marihuanu a
povídají si o sexu. Zatímco na první pohled se zdá, že vzhledem k věku odpovídajícím fyzickým
i psychickým výkyvům je tou křehčí Vera, postupně se projevuje Leova zranitelnost a
emocionální zmatenost, způsobená nedávnou tragickou událostí. Na cyklistickou pouť napříč
kontinentem se vydal se svým nejlepším kamarádem Micahem, který během cesty zahynul. Leo
se přesto rozhodl cestu dokončit...
V New Yorku se neúspěšně snaží obnovit vztah s přítelkyní Bec a navíc je platonicky
zamilovaný do starší sestry Lily, před lety adoptované z Číny. Náhodná známost z baru, čínská
Američanka Amanda, je sestře podobná, a zároveň svým životním stylem i názory tvoří protipól
Leovy levicově laděné životní eko-filozofie.
Hra o mezigeneračním přátelství a snaze vyrovnat se s tragédií byla jedním ze tří finalistů
Pulitzerovy ceny za rok 2013.
Richard Greenberg (USA)
THE ASSEMBLED PARTIES (SHROMÁŽDĚNÉ STRANY)
komedie
5 m, 2 ž
Hra nás zavádí do domácnosti Bascovových, newyorské židovské rodiny, obývající roku 1980
rozlehlý byt na okraji Central Parku. Julie Bascovová, někdejší filmová hvězda, hostí se svým
manželem Benem u vánoční božíhodové večeře rodinu své švagrové Faye, včetně poněkud
retardované dcery Shelley. Běh této tradiční události je trochu narušen několika problémy: Juliin
čtyřletý syn Timmy leží s horečkou, její úžasný starší syn Scotty právě nedávno opustil
právnická studia na Harvardu a zřejmě se i rozchází se svou dívkou, Ben má cosi
nedořešeného se svým švagrem Mortem a svědkem toho všeho je Scottyho host – jeho
spolužák z Harvardu, původem venkovan Jeff. Jeff je přesto oslněn inteligencí, noblesou,
vtipem, půvabem i kulinářským uměním svých hostitelů – a především Julií samotnou.
Mezi prvním a druhým dějstvím uběhne dvacet let – Jeff se vrací po úspěšných letech
v Chicagu do New Yorku a vánoce na prahu milénia tráví opět s Bascovovými. Jejich svět se ale
změnil. Julie i Faye ovdověly – o Benovi se navíc před smrtí provalilo, že podnikal daleko za
hranou zákona, zanechal Julii prakticky bez prostředků, a ta si luxusní byt udržela jen díky
anonymnímu podporovateli (ukáže se, že je jím Faye). Mezi Julií a Jeffem se během let
vyvinulo silné pouto – Jeff má totiž i pocit, že Julii musí nahradit Scottyho, který rovněž už před
devatenácti lety zemřel na AIDS. A konečně i Faye de facto ztratila Shelley, která nesnesla
postavení rodinného outsidera a našla si nový život v hispánské komunitě. Čtyřiadvacetiletý
16
Timmy tápe zatím podobně jako jeho bratr v jeho věku, navíc má tajemství, které ho nutí od
vánoční večeře kamsi odbíhat. Zářivý svět, který Jeff poznal před dvaceti lety je nenávratně
pryč. Ale i jeho vnímání hodnot se zdá se změnilo. Stane se i on Juliiným dobrodincem? A jak
se Julie vyrovná s faktem, že Timmy tajně založil se svou afroamerickou dívkou rodinu?
Hra napsaná v nejlepší tradici amerických rodinných komedií je zároveň extraktem sociálních i
emocionálních dějin newyorské společnosti od třicátých let. Hra i inscenace (režie Lynne
Meadow) proslulého divadla Manhattan Theatre Club (prem. 17. 4. 2013 na scéně Samuel
J.Friedman Theatre na Broadwayi) byla po zásluze nominována na letošní cenu TONY
(podobně jako Jessica Hecht a Judith Light, představitelky Julie a Faye).
Clive Exton (Velká Británie)
BARKING IN ESSEX (BARKING V ESSEXU)
2 m, 3 ž
černá komedie
Algie Packer, nejznámější gangster z idylického hrabství Essex, už zanedlouho vyjde z vězení,
kde si odkroutil sedm let. Má v úmyslu vrátit se domů, aby si zde vyzvedl svoji tajnou kořist –
více než tři a půl milionu liber v neoznačených bankovkách. Jenže jeho rodina má před ním také
co skrývat… Packerovi jsou roztomilá, ale zcela dysfunkční rodina: Algieho poněkud natvrdlý
bratr Darnley je vesnickým blbečkem kriminálního podsvětí, jejich společná matka Emmie
vládne tvrdou rukou nejen jemu, ale i jeho ženě Chrissie. Do jejich blahobytného světa přijde
zpráva o Algieho blížícím se propuštění jako blesk z čistého nebe. Ba co víc, přinese ji Allegra
Tennysonová, což je, jak se ukáže, Algieho snoubenka, dívka z vyšších kruhů, která má o všem
přehled. Mnoho času nezbývá, a tak Emmie povolá souseda, již trochu přestárlého mafiána
jménem Rocco…
Světová premiéra gangsterské komedie britského a hollywoodského scénáristy se chystá pro
londýnský West End Wyndham´s Theatre v září 2013. Clive Exton (1930-2007) proslul zejména
scénáři ke 20 epizodám z úspěšného seriálu Hercule Poirot.
Horton Foote (USA)
THE TRIP TO BOUNTIFUL (CESTA DO BOUNTIFUL)
6 m, 3 ž, kompars
Stárnoucí vdova paní Wattsová žije se svým synem a snachou v třípokojovém bytě v texaském
Houstonu. Připadá si na obtíž a trpí přísným a sobeckým dohledem své snachy, která její penzi
považuje za samozřejmou součást svého – po manželově delší nezaměstnanosti napjatém –
rozpočtu. Paní Wattsová žije představou, že kdyby mohla své snaše utéct a ještě jednou se
podívat do starého domova v téměř zaniklém městečku Bountiful na texaském venkově, našla
by svou ztracenou sílu, důstojnost a mír duše. Pokusí se tedy znovu o útěk a po několika
peripetiích (připomínajících road-movie) se dostane až na autobusovou zastávku ve městě
sousedícím s Bountiful, kde ovšem padne do rukou šerifa, který už ví, že je hledanou osobou.
Podaří se jí ho však přesvědčit, aby jí umožnil podívat se do starého domu. Jakkoli zjistí, že lidé,
které v Bountiful znala, jsou již mrtví a že dům jejích vzpomínek už je jen ruinou, ze své
zkušenosti a až iracionálním kontaktem se šťastnou minulostí načerpá nové sebevědomí a
důstojnost, která jí dá sílu žít dál. Když se její syn a snacha znovu objeví na scéně, paní
Wattsová souhlasí se svým návratem do lůna rodiny svého syna, protože je si jistá, že její
poslední setkání s Bountiful s ní bude po zbytek života.
Hra měla premiéru v roce 1953. Za její filmovou verzi (v hlavní roli s Geraldine Pageovou) byl
Horton Foote nominován na Oscara za nejlepší adaptaci (1985). Broadwayská inscenace byla
v roce 2013 nominována na cenu Tony za nejlepší revival. Černošská herečka Cicely Tysonová
získala ve stejném roce TONY za nejlepší ženský herecký výkon za roli paní Wattsové.
Obsazení černošskými herci však není autorem předepsáno.
Texaský rodák Horton Foote (1916-2009) napsal za svůj dlouhý život více než 60 her – pouze
osm z nich se však dostalo na Broadway. Dvakrát ale získal Oscara jako scénárista (Jako zabít
17
ptáčka) a za hru The Young Man from Atlanta také Pulitzerovu cenu (1995).
John Clancy (USA)
THE EVENT (UDÁLOST)
1m
monodrama o monodramatu
Herec sám na jevišti s vtipem a nápadem analyzuje situaci herce na scéně. Metadivadelní
postup však není samoúčelný, dokonalým rozdvojením osoby herce a divadelní postavy se
protagonista dostává k rozboru současného světa. Přes humorné situace – jejichž naplnění se
stává příležitostí pro talentovaného představitele – se autor dostává k traumatům dneška,
nikoliv však nutně didaktickým nebo úmorným způsobem. Hra je ideální materiál pro nadaného
komika a v žánru monodramatu pracuje s tématem, které se samo nabízí /a je také často
zpracováno/, málokdy však takto důsledně a sympaticky.
Hra byla poprvé uvedena v autorově režii na edinburghském festivalu v roce 2009. Autor za ni
získal cenu Scotsman Fringe First, byl nominován za nejlepší monodrama (The Stage, 2009) a
představitel získal cenu na Adelaide Fringe v roce 2010 jako nejlepší herec. Inscenace se hrála
v Německu, Nizozemí, USA a Austrálii, byla přeložena do řečtiny a němčiny.
Johne Clancy je americký dramatik a režisér. Spoluzaložil a vedl New York International Fringe
Festival a nyní vede The Present Company. Jeho hry vycházející z pocitu současného
Američana se vyznačují temným humorem a příklonem k frašce. Jeho nejznámější hrou je
Fatboy: An American Grotesque, moderní zpracování Jarryho Krále Ubu. Za své hry a
inscenace získal šest cen na edinburghském festivalu (Scotsman Fringe First), dvě na Fringe
festivalu v Adelaide, cenu Glasgow Herald Angel za režii a cenu New York Magazine za „tvůrčí
počin, odvahu a vizi“. Je výkonným ředitelem Ligy nezávislých divadel, která zastupuje divadla
Off-Off Broadwaye.
Howard Brenton (Velká Británie)
ANNE BOLEYN (ANNA BOLEYNOVÁ)
11 m, 4 ž (+ vesničané, vesničanky, následovníci, dvořané apod.)
Historická hra o jedné z nejvýznamnějších anglických královen se odehrává ve dvou časových
rovinách – v „současnosti“, v roce 1603, kdy na anglický trůn usedá Jakub I., a v „historii“,
v letech 1527-1536, v době, kdy o Annu Boleynovou nejprve usiluje a později ji získává Jindřich
VIII. Kromě lásky a dějin v ní jde o náboženský konflikt, z jehož propojenosti se soukromým
životem autor nejvíce těží: zapálená, inteligentní protestantka Anna je nejen zamilovaná do
krále, ale zároveň se jí podaří přispět k reformě anglikánské církve. Právě díky jejím intervencím
dělá Jindřich VIII. náboženský obrat – na jeho konci však není šťastné manželství, ale Annina
smrt. Jakub I. přijíždí do Londýna také s náboženskou ambicí – napravit padlé Angličany. Místo
příběhu „královy děvky“ však nachází příběh bystré ženy, jejímž osudem se stala právě
nadosobní historie.
Autor vychází z dějinných fakt, zachází s nimi však s uměleckou licencí tak, aby vykreslil portrét
pronikavě inteligentní, milující ženy, již zahubí dvorské politicko-náboženské konflikty; konec
lásky Anny a Jindřicha je ve srovnání s realitou také mírně idealizován (intrikáni zde Jindřichovi
jeho další ženu Janu do postele doslova nacpou a nic netušícího krále od Anny odervou) a
v netradičním světle je zachycen i Jakub. Materiál, v němž figurují reálné postavy, autorovi
posloužil jako zdroj dramatických situací – zpracovává je „divadelně“ s citacemi postupů
historických (aktéři mluví stranou, k publiku) i současnějších (postavy se setkávají napříč
časové propasti, Jakub se Anně zjevuje jako „démon z budoucnosti“ atd.).
Hra vznikla na objednávku londýnského divadla Globe, kde měla také 21. srpna 2010 premiéru
(rež. John Dove). Získala cenu pro nejlepší novou hru WhatsOnStage Theatregoers Choice
Awards v roce 2011.
Howard Brenton (1942) je britský dramatik a scénárista.Vystudoval anglickou literaturu
18
v Cambridge. Během studií napsal hru Ladder of Fools, která se uváděla v divaale ADC a
v divadle Oxford Playhouse v roce 1965. O rok později uvedlo Royal Court Theatre jeho aktovku
It's My Criminal. Od roku 1968 se věnuje divadlu profesionálně jako herec a autor: napsal více
než čtyřicítku her. Za hru Weapons of Happiness dostal ocenění Evening Standard Award pro
nejlepší drama roku 1976, tutéž cenu získal ještě roku 1985 za hru Pravda.
Zoe Kazan(ová) (USA)
WE LIVE HERE (ŽIJEME TU)
3 m, 3 ž
hra o rodinné soudržnosti o dvou dějstvích
Lawrence a Maggie vdávají svojí dceru Altheu. Při této příležitosti přijíždí domů po dlouhé době i
jejich mladší dcera Dinah, která studuje na konzervatoři Julliard v New Yorku.
Postupně vyplouvají na povrch rodinná tabu týkající se dvojčete Althei Andi, která umřela
při autohavárii se svým tehdejším přítelem Danielem zhruba před dvanácti lety.
Ten se později stal učitelem na Julliardu, kde se setkal právě s Dinah a začal s ní chodit. Na
svatbu přijedou společně, čímž vytvoří ještě větší zmatek, než jaký před svatbami obvykle bývá,
a rozjitří staré rány. Otec rodiny Lawrence se s touto situací vyrovnává mnohem lépe než matka
Maggie a nevěsta Althea. Obzvláště pro ni je velmi těžké se s touto skutečností smířit. Vše se
snaží uklidňovat budoucí ženich Sandy, který jako jediný zůstává neustále plný elánu a dobré
nálady.
Hra je plná milých i silných emotivních scén, autorka výborně vystihla rodinnou atmosféru.
Premiéra proběhla v říjnu roku 2011 v newyorském divadle Manhattan Theater Club.
Richard Gordon, Ted Willis (Velká Británie)
DOCTOR IN THE HOUSE (DOKTOR V DOMĚ)
5 m, 4 ž
komedie – dramatizace románu
Na motivy slavného stejnojmenného humoristického románu (1951) Richarda Gordona (1921),
stejně slavného ve filmové verzi (1954) a jako televizní seriál (1969-70) napsal Ted Willis zbrusu
novou divadelní adaptaci (2012).
Simon Sparrow, syn chudého venkovského lékaře, se díky přímluvě svého strýce, věhlasného
chirurga Sira Lancelota Spratta, dostane na univerzitní kliniku St.Swithin´s – a do studentského
bytu, který sdílí s věčnými studenty Tonym a Johnem. Kromě lékařského vzdělání se mu tak
dostává i školy života, když ho tito repetenti a ragbisté zasvěcují do tajů randění a sexu. Při
Simonově smůle se ze sestry Janet, se kterou se přitom zaplete, vyklube neteř obávané vrchní
sestry. Simon se stane jejím štvancem – vrchní sestra má o budoucnosti Janetina rádobymanžela zcela přesné představy, které neváhá okamžitě uvést v život. Aby Simona dostali ze
spárů tohoto monstra, zimprovizují jeho spolubydlící komedii, v níž nezanedbatelnou roli přijme
nakonec i Sir Lancelot.
Divadelní verze Doktora v domě měla premiéru v zájezdové produkci 20. března 2012.
Simon Stephens (Velká Británie)
WASTWATER (JEZERO WASTWATER)
3 m, 3 ž
Hra o třech dějstvích přinášející tři různé příběhy, které na první pohled pojí pouze stejné datum
a čas: 25. června v devět hodin, kdy se všechny příběhy odehrávají.
První příběh pojednává o pěstounce Friedě, která se loučí s jedním ze svých dětí Harrym. Harry
se právě chystá odjet na letiště, aby stihl letadlo do Kanady, kde hodlá začít nový život. Jejich
konverzace plyne zprvulehce a nezávazně, ale čím déle se baví, tím více vyplouvají na povrch
jejich bolesti a obavy.
19
Další příběh se odehrává v hotelu hned u letiště Heathrow. Milenci Mark a Lisa, kteří se zde
sešli, si povídají nejen o svých životních partnerech, ale také o minulosti a nejasné budoucnosti.
Zatímco mladší Mark je spíše tichý a empatický učitel na škole umění a designu, policistka Lisa
se mu postupně svěří se svou pestrobarevnou minulostí, která zahrnuje i užívání drog či
natáčení pornofilmů.
Třetí a poslední příběh se opět odehrává kousek od letiště Heathrow. Tentokrát však
v opuštěném skladišti, kde Sian vyslýchá Jonathana ohledně jisté nelegální záležitosti, kterou
se on právě chystá provést a kterou ona částečně zprostředkovává. Až téměř ke konci jejich
dialogu se dozvíme, že Jonathan chce koupit dítě, které hodlá vychovávat se svou ženou, a
Sian se svým šéfem Alainem to pro něj zařizují. Po dlouhém výslechu plném pochybných
otázek Francouz Alain konečně přivede devítiletou holčičku Dalisay z Filipín. Závěr hry
ponechává Jonathana a Dalisay osamocené ve skladišti a neschopné jakékoliv komunikace.
Hra měla premiéru v Royal Court Theatre v Londýně, v březnu roku 2011.
Sharr White(ová) (USA)
OTHER PLACE (DRUHÝ DŮM)
2 m, 2 ž
psychothriller
Juliana Smithtonová má na karibském ostrově St. Thomas přednášku na lékařském kongresu.
Prezentuje zde neurologický preparát, na kterém více než deset let pracovala. Její pozornost
stále odvádí dívka ve žlutých bikinách, která na kongres musela zabloudit omylem... Po tomto
trapném výpadku se spojí se svou dcerou Laurel, s níž má však evidentně napjaté vztahy.
Laurel se svým starším mužem Richardem a svými dvojčaty žije daleko od rodičů… Juliana se jí
svěřuje, že má zřejmě mozkový nádor, chorobu, která je v rodině dědičná. Po návratu se
odevzdá do péče svého manžela, onkologa Iana. Ten ji však kupodivu odkáže na svou kolegyni,
Dr. Tellerovou. První dějství hry je vlastně rámováno paralelně vedeným vyšetřením u této
lékařky, v němž mají předešlé dějové peripetie funkci retrospektivního vylíčení situace, do níž se
pacientka dostala. Když se do vyšetření zapojí i Ian, ukáže se, že všechno je ve skutečnosti
daleko složitější a hrozivější: Na Julianině mozku není žádný onkologický nález a Dr. Tellerová
je neuroložka. A u Juliany je podezření na předčasnou demenci. S propuknutím nevyléčitelné
choroby mají zřejmě souvislost i její halucinace, v nichž vyplouvá na povrch dávné trauma a
hluboce uložený pocit viny. Laurel totiž před deseti lety, v době kdy jí bylo patnáct, beze stopy
zmizela. Juliana ji přistihla se svým starším kolegou a v návalu zlosti ji vykázala z domu. Než se
stačila vzpamatovat, Laurel z domu opravdu odešla a od té chvíle ji nikdo neviděl. Julianin
kolega, po nějakou dobu neprávem vyšetřovaný v souvislosti s jejím možným únosem, spáchal
po čase sebevraždu. Představa, že Laurel žije a vede normální život, je v Julianině mysli
spojená s místem, kde k osudné události došlo – s jejím a Ianovým venkovským „druhým
domem“ na Long Islandu. Zde zmatenou Julianu zastihne nová majitelka domu. Juliana zde (ač
dům s Ianem už dávno prodali) strávila evidentně několik dní o hladu. Po marných pokusech se
s Julianou domluvit na tom, aby dům opustila, mladá žena intuitivně pochopí hloubku bolesti své
nezvané návštěvnice a na chvíli sehraje roli její odpouštějící dcery. Julianin atak touto úlevou
pomine a je schopná pokračovat v léčení. Má štěstí v neštěstí – chorobu, která u ní propukla,
může zmírnit nebo dokonce zastavit lék, který sama se svým týmem objevila.
Psychothriller je především příležitostí k virtuóznímu výkonu herečky kolem padesátky. Mladší
postavy třicátníků jsou rozepsány pro jediný herecký pár.
20
Peter Quilter (Velká Británie)
LET IT SNOW
3 m, 2 ž, pianista
hudební komedie
Nejslavnější vánoční písně repertoáru 50. let (včetně titulní Let It Snow) tvoří neodmyslitelnou
součást hudební komedie známého autora her ze zákulisí šoubyznysu (Na konci duhy, Opona
nahoru, Je úchvatná! a další tituly). Tentokrát Quilter zavádí diváky do staromládenecké
domácnosti barového pianisty a baviče Jacka Nightingalea. Nelze však očekávat, že by Jack
strávil klidné a tiché anglické vánoce ve společnosti svého sluhy Grahama: zcela neočekávaně
se k němu totiž „nastěhují“ jeho rodiče Charlie a Beatrice, rovněž veteráni šoubyznysu, kteří
normálně tráví odpočinek ve svém venkovském domě, a také jeho profesionální partnerka
zpěvačka Maggie, jejíž city k němu zůstávají neopětovány. Charlie s Beatrice, jejichž kariéra je
dávno minulostí a oni jsou odsouzeni trávit čas jen spolu, hledají v synově domě neutrální půdu,
jež by tlumila jejich každodenní půtky. Vzájemné špičkování mezi nimi a synem a mezi sebou
navzájem však postupně přerůstá ve stále tvrdší insinuace. A jedné noci je to na Beatrice příliš
– a stará dáma se rozhodne prchnout do Francie. Nebo to byl celé její plán – deponovat
Charlieho u syna a vydat se sama vstříc „novému životu“? Všichni jsou konsternováni a Charlie
s Grahamem jsou nakonec vysláni, aby Beatrice v Doveru přemluvili k návratu – jako záminka
má sloužit Jackovo zdraví. Ráno se Beatrice skutečně vrátí – ale bez Charlieho. Aby nepropadl
Beatricin lodní lístek, vydá se do Francie on. Ale ani jejímu smíření s rozpadem manželství
s Charliem není dopřáno dlouhého trvání: ukáže se, že ani Charlie nakonec neodplul. Něco se
ale musí změnit! Charlie alespoň cestou našel způsob, jak jejich soužití přeorganizovat, aby se
stalo snesitelným. A nový impuls toto noční dobrodružství vneslo zřejmě i do nevyhraněného
vztahu Jacka a Maggie.
Duchaplná konverzačka ve starém anglickém stylu dává příležitost pěti komediálně a pěvecky
disponovaným hercům dvou generací.
Sarah Wooley(ová) (Velká Británie)
OLD MONEY (BOHATÁ RODINA)
2 m, 4 ž
Hra mladé britské dramatičky Sarah Wooleyové nás seznamuje s čerstvě ovdovělou Joyce,
která dostala šanci začít po čtyřiceti pěti letech manželství nový život, a k nepříjemnému
překvapení její rodiny ji využila.
Joyce právě zemřel manžel. Její dcera Fiona má 42 let, čeká třetí dítě, Fionin manžel Graham
(bývalý rockový kytarista) je nezodpovědný povaleč (momentálně bez práce). Joycina matka
Pearl žije sama, ale přestává být schopna se o sebe starat. Joyce odmítá chodit na manželův
hrob a hlídat Fioniny děti. Koupí si elegantní červený kabát, začíná chodit do divadla a na
koncerty. Její rodina to nechápe, pokládají to za důsledek šoku po smrti manžela. Nikdo si
nepřipustí, že by Joyce mohla mít právo na nový začátek. Jednou se Joyce omylem dostane do
striptýzového baru a seznámí se s mladou striptérkou Candy. Vznikne mezi nimi zvláštní pouto.
Pearl doma upadne a je v nemocnici, Joyce ale odmítá jít za ní na návštěvu. Fioně a Grahamovi
hrozí vystěhování z bytu a napadne je, že se nastěhují do domu k Joyce, stejně ho jednou
zdědí. Joyce navštíví Pearl v nemocnici, vyčte jí, že ji přinutila ke svatbě s podivínem z bohaté
rodiny, kterého nemilovala, a rozloučí se s ní. Pearl umírá a po jejím pohřbu Joyce oznámí
Fioně, že odjíždí natrvalo do Argentiny a že se Fiona s rodinou nemohou nastěhovat do jejího
domu, protože jí už nepatří…
Název hry Old Money, tedy doslova Staré peníze, vysloví Pearl v souvislosti s rodinou, do které
byla Joyce donucena se vdát. „Ta rodina měla peníze. Starý peníze. Bez nich bys v tomhle
domě teď nebyla.”
Old Money nabízejí v postavě Joyce mimořádnou hereckou příležitost. Ale i příběhy ostatních
postav jsou pozoruhodné. Znepokojivá i dojemná hra měla premiéru v Hampstead Theatre v
Londýně 29. listopadu 2012 v režii Terry Johnsona s Maureen Lipmanovou v hlavní roli.
21
Tom Jeffcote (Austrálie)
PICASSO´S GOLDFINCH (PICASSŮV STEHLÍK)
1 m, 1 ž
Duodrama australského dramatika na téma skutečného umění (Picassův výrok o „slepém
stehlíkovi“ je vracejícím se leitmotivem) a lidí, kteří o ně usilují. Wilson Stryker je kdysi slavný
malíř, který se už před dvaceti lety umělecky odmlčel. Žije v ústraní v rodné Austrálii, ve
skromném domku a od svých dveří vyhání periodicky se objevující novináře třeba kamením.
Proto přijde mladá reportérka Therese raději francouzským oknem ze zahrady. Takový sólokapr
jako rozhovor s nepřístupnou celebritou by jí zajistil místo ve slavném časopisu. Je upřímná a je
v ní něco, co Wilsonovi zabrání jednoduše ji vyhodit. Souhlasí s tím, že se nechá interviewovat
výměnou za to, že mu Therese bude chvíli sedět. Therese je dobře připravená, zná jeho slabá
místa a její otázky míří rovnou do černého: v okamžiku se promění v Beatrice, dívku, která zcela
změnila osud malíře, který měl namířeno ke světové slávě. Beatrice nesnášela Wilsonovy
sklony k povrchnosti, k níž ho sváděl úspěch. Měla na paměti hořké konce svého otce, rovněž
kdysi úspěšného malíře. Zapřísahá Wilsona, aby se vrátil do Austrálie a opustil blyštivý svět
New Yorku 60. let. Když se k tomu Wilson již téměř odhodlá, přijde osudová scéna: Mick Jagger
nabídne Wilsonovi telefonicky uměleckou účast na světovém turné Rolling Stones, zklamaná
Beatrice se předávkuje, a než jí Wilson stihne vyhledat pomoc, nešťastnou náhodou uhoří
v hotelovém pokoji.
Po dvaceti letech od této události – která otřesený Wilson strávil v ústraní v Austrálii – se na
pozvání svého galeristy, který v něho zřejmě nikdy nepřestal věřit, ocitne v jeho vile na
francouzské Riviéře. Tady o něho má pečovat jako hospodyně Justine. Wilson však svůj úkol
sabotuje a nemaluje. Jen mimochodem však načrtne Justinin portrét. Ten dívka sama pošle
galeristovi a ten nadšeně objedná dalších šest obrazů, aby mohl uspořádat výstavu.
Povzbuzený Wilson maluje a zprvu netuší, že dívka vlastně umírá…
Uplynulo dvacet let, a nyní je na Therese, aby přiměla Wilsona k dalšímu, snad definitivnímu
návratu – k odvaze ukázat své obrazy světu.
Therese, Beatrice a Justine hraje jediná herečka kolem třiceti.
Premiéra hry se konala 30.10.2012 v The Blue Room Theatre v australském Perthu. Tom
Jeffcote je australský dramatik a spisovatel. Kromě další hry Tough Love má na svém kontě i
mezinárodně úspěšnou knihu o boji s narkomanií v rodině – Facing Drugs.
Německy psaná dramatika
Ozvěny Mülheimu 2013
Katja Brunner(ová) (Německo)
VON DEN BEINEN ZU KURZ (O MOC KRÁTKÝCH NOŽIČKÁCH)
2 m, 2 ž (variabilní obsazení)
Vítězná hra přehlídky nejlepších německojazyčných her v Mülheimu: hra je již přeložena a
v naší nabídce, synopsi najdete výše v Přeložených hrách.
Moritz Rinke (Německo)
WIR LIEBEN UND WISSEN NICHTS (MILUJEME A NIC NEVÍME)
2 m, 2 ž
Dva páry, třicátníci, se setkají při výměně bytu. Hana musí na nějaký čas do Curychu, aby vedla
zenový kurs pro přetížené manažery. Její přítel Sebastian má jet s ní. Předtím se však do jejich
22
bytu nastěhuje informatik Roman, který má od zaměstnavatele za úkol pozorovat z jejich bytu
satelit na oběžné dráze. Že byl propuštěn z práce, o tom zatím neví – to ví pouze jeho žena
Magdalena, ale mlčí.
Romanova nevědomost je ovšem pouze jedním z bodů konfliktu, který autor nechává láskyplně
i nemilosrdně kroužit kolem postav. Zahloubanému kunsthistorikovi Sebastianovi změna situace
svědčí: studuje „šlechetné společnosti“ a naráží na nátlak moderního mobilního světa, v němž je
sice pomocí PIN kódů a hesel přístup k různým informacím, jenom ne k sobě samému.
V Romanovi, zarytém fanatikovi techniky a výkonnosti, okamžitě rozpoznává svého nepřítele.
Současně nachází Hana, ne bez důvodu, zalíbení v Romanových znalostech a praktičnosti. A
naopak Magdalena je téměř magicky přitahována Sebastianovou neukotveností a melancholií.
Do té doby bublající vztahové krize rázem vybuchnou a eskalují v boj kultur, dokud dokonce
nezazní výstřel z pistole...
Skvěle vystavěná a napínavá hra byla uvedena ve frankfurtském divadle Schauspiel v režii
Olivera Reeseho v prosinci 2012.
Hra se v současnosti překládá.
Nis-Momme Stockmann (Německo)
TOD UND WIEDERAUFERSTEHUNG DER WELT MEINER ELTERN IN MIR
(SMRT A ZNOVUZROZENÍ SVĚTA MÝCH RODIČŮ VE MNĚ)
variabilní obsazení (cca 10 postav)
Rozsáhlý textový opus (dialogy, vyprávění, zpěv sboru, poezie, úvahy) na téma odcizení
v dnešním světě a hledání smyslu života v něm. Jde spíše o provokativní textový materiál, který
pokládá nepříjemné otázky ohledně systému, v němž žijeme. Stockmann to sobě ani nám
nedělá ve svých hrách lehké – zas a znovu se vrhá na nenáviděný kapitalismus, utkává se
s ním, jenže nechce analýzu, popis ani frašku – chce boj.
Úspěšný bohatý muž, vlivný bankéř se rozhodne vystoupit z nemorálního a plochého světa
byznysu a materialismu. Zruší svoje konto, hodí svůj život za hlavu a vytáhne do boje proti
systému, v němž žije a z něhož žil. Chce i za pomoci svých kontaktů a znalostí spustit
hyperinflaci – neboť nepřemožitelné strašidlo je úspěšné právě proto, že umí spojit úspěch
veřejnosti a úspěch jednotlivce. Jenže problém zní – kde je nepřítel? Jak proti kapitalismu
bojovat, když v něm jedeme všichni? Vždyť i autor sám se inscenováním tohoto textu ocitá
v tomtéž soukolí...
Hra o pokoře, touze, drezúře a moci, ale především o strachu a o penězích. Obraz dnešních
mravů, kakofonie, pestrobarevný koberec hlasů, sbor průměrně informovaných občanů EU.
Hra byla uvedena v Staatstheater Hannover v září 2012. Autor se stal známým dramatikem
především díky své hře Der Mann der die Welt aß, která se stala německou hrou roku 2009 (u
nás ji v říjnu 2013 uvede divadlo X10 ve Strašnickém divadle v režii V. Čermákově).
Marianna Salzmann(ová) (Německo)
MUTTERSPRACHE MAMELOSCHN (MATEŘŠTINA JIDIŠ)
3ž
Tři ženy, tři generace. Babička, matka, dcera. Napříč generacemi se opakují a variují různé
závislosti jakož i pokusy se nějak vymezit. Otázky identity, příslušnosti a vlasti na pozadí
latentního antisemitismu – ať již za časů Hitlera, bývalé NDR nebo dnes. A i když se mnohé za
ta léta změnilo, mnohé otázky a problémy přesto přetrvávají...
Autorka napsala ostrým jazykem stejně ostrou hru, která se dotýká malých i velkých problémů a
oplývá typickým židovským humorem, nenávistí k matce i legrace z ní, ale i láskou k ní.
Hra byla uvedena v berlínském Deutsches Theater v září 2012.
Tato inscenace byla pozvána na festival nejlepších německojazyčných inscenací Mülheimer
Theatertage 2013, kde získala Cenu publika.
Už dramatická prvotina mladé rodilé Rusky z položidovské rodiny, žijící v Německu teprve od
svých deseti let, Mateřské znamínko okna namodro (Muttermale Fenster Blau) zaujala nejen
23
kritiku a získala v roce 2012 prestižní ocenění Kleist-Förderpreis pro mladé dramatiky.
A další...
Elfriede Jelinek(ová) (Rakousko)
SCHATTEN – EURYDIKE SAGT (STÍNY – EURYDIKA VYPRÁVÍ)
variabilní obsazení, min 1 ž
Eurydika vypráví: jak se umírající dostala po kousnutí hadem do říše mrtvých a stínů. A také si
vzpomíná, jak ještě za svého života stála jakožto autorka zcela ve stínu idolu, zpěváka Orfea. A
začíná poznávat, jak se znenadání začíná cítit jako stín bez ženy, proměněna z objektu touhy
na subjekt, který neexistuje, nachází se v nevědomí a je osvobozena od požadavků všech
ostatních. Netruchlí za své tělo, nýbrž za prázdný obal, jenž na sobě nosí jakési oblečení. Ale
bytí stejně probublává ven do světa, nově nabytý, nezvyklý klid něco ruší: za velkého veřejného
zájmu k Eurydice přistupuje Orfeus, aby ji vrátil do života – do jeho života – a Eurydika je
šokovaná...
Jestliže byl mýtus o Orfeovi a Eurydice po staletí zpracováván z pohledu Orfea, autorka nechala
mluvit Eurydiku, ne náhodou ve chvíli jejího útlumu.
Hra byla uvedena v režii Matthiase Hartmanna v lednu 2013 ve vídeňském Burgtheateru.
Ferdinand Bruckner (Německo)
DIE VERBRECHER (ZLOČINCI)
10 m, 8 ž
hra o třech jednáních
Do té doby neznámý autor tvořící pod pseudonymem Ferdinand Brucker zaskočil publikum
provokativní hrou Krankenheit der Jugend (Choroby mládí) uvedenou v roce 1926 v Hamburku
(u nás např. 1997 ČS Ústí nad Labem). Zobrazil v ní nelítostnou, bezcílnou a cynickou
poválečnou mládež - dokonale vyjádřil dezorientaci a deziluzi mladé generace po 1. světové
válce. Znuděné mládeži vkládá do úst repliky jako „Všichni by se měli v sedmnácti zastřelit“
apod.
V říjnu 1928 přišel další skandál, tentokrát v Berlíně – uvedení hry Die Verbrecher (Zločinci).
Pomocí simultánní scény se divák ocitá v sedmi místnostech třípatrového činžáku, v nichž se
rozvíjí drama o cynismu obyvatel domu a – což je v dnešní době exekutorů stále aktuální – o
zkorumpované justici jakožto ztělesnění všeobecné zvrhlosti a nezřízenosti. Bída jednotlivců
stojí tváří v tvář brutálnímu společenství domu, ztroskotání obyvatel je nevyhnutelné. Jako
v detektivce se stávají domnělé oběti viníky a viníci oběťmi – kdo je vlastně zločincem? Text
překypuje slovním jízlivým humorem a napínavými scénami. U nás byla tato originální a
provokativní hra, dalo by se dnes říct drsná groteska uvedena v roce 1930 v Divadle na
Vinohradech, od té doby čeká na znovuobjevení.
Připravujeme nový překlad.
Philipp Löhle (Německo)
DIE KAPERER (BUKANÝŘI)
3 m, 2 ž
Pan Mrkvička postavil prototyp perfektního domu – bude chránit lidstvo před povodněmi a bude
navíc energeticky soběstačný: z toho důvodu nejdou otevírat okna. Tento dům je naše jediná
naděje – o tom se ale musí nechat přesvědčit zbytek lidstva... Vlastně to pro pana Mrkvičku
vypadá dobře: prototyp je už na světě, už se s manželkou a dětmi do domu nastěhoval a o
projekt se již zajímají první investoři. Nicméně dům ještě neprodělal zátěžové testy, protože
v srpnu není dostatek vody, a také hermeticky uzavřený vnější plášť domu není úplně bez
chyby.
Ale technické zádrhele nejsou jediným Mrkvičkovým problémem. Jeho manželka a přátelé si
24
najednou začínají všímat jeho pozoruhodných stránek – proč tak moc pracuje? Dohání ho
rodinná minulost? Nepomýšlí dokonce na sebevraždu? Mrkvička je stále více vtahován do role
mučedníka, jenž odolává problémům – nebo si tuto roli sám vybral?
Když se pak konečně rozprší, změní se dosavadní lehký komediální tón v hořkou satiru a štěstí
náhle nejde rozeznat od neštěstí.
Hlavní hrdina této hry je v lecčem podobný hrdinovi jiné autorovy hry, Genannt Gospodin. Opět
jde o solitéra, o ztracence, který se snaží změnit svět a mezilidské vztahy. Mrkvička je všeuměl,
kutil, který bere budoucnost do svých rukou a chce zachránit lidstvo. Jak se však jeví zbytku
světa? Jako blázen, mučedník, revolucionář. Každopádně za nás položí život.
Hra byla uvedena v březnu 2008 ve vídeňském Schauspielhausu. Hned dvě české premiéry
Löhleho dalších pozoruhodných textů nás čekají na podzim 2013 (Das Ding – divadlo X10 ve
Strašnickém divadle, Der Wind macht das Fähnchen – MD Kladno).
Thomas Mann, John von Düffel (Německo)
BEKENNTNISSE DES HOCHSTAPLERS FELIX KRULL
(ZPOVĚĎ HOCHŠTAPLERA FELIXE KRULLA)
13 m, 4 ž, kompars
dramatizace románu
Hlavní postavou je hochštapler a podvodník Krull – jeho život je příběhem rafinovaného
dobrodruha, cestovatele a pozorovatele maloměšťácké morálky, jehož přáním je žít více životů
najednou a všechny si je plnými doušky užít. To rozehrává množství rozličných konfliktů a
dílčích zápletek. Autorovi se podařilo stvořit memoáry fiktivního fantasty a kriminálníka, který
nastavuje zrcadlo usedlým a na první pohled slušným měšťanům. Ty si Krull pocházející ze
zchudlé rodiny snadno díky svému charismatu obmotává kolem prstu a míří na společenském
žebříčku výš a výš, mezi krásné, bohaté a mocné.
Postupně např. odepře vojenskou službu, hravě svádí dámy pařížského světa, se záletným
markýzem si vymění identity a Felix tak cestuje po světě jakožto Lois de Venosta. Felix může
být zlodějem, pasákem i gigolem, jímž se i na chvíli stává, není však obyčejným podvodníkem,
touží po poznání, po změně, po zážitcích a odkrývá tak masku pokrytectví ostatních postav.
Felix, šťastný člověk a král podvodníků a zlodějů.
Zdařilá dramatizace zkušeného režiséra a dramatika Johna von Düffela byla uvedena v lednu
2010 v Staatstheater Saarbrücken v režii B. Horresové.
Thomas Mann, John von Düffel (Německo)
BUDDENBROOKS (BUDDENBROOKOVI)
10 m, 3 ž (možné zdvojení)
dramatizace románu
„Nezrodili jsme se pro své malé, osobní štěstí, poněvadž nejsme volní, nezávislí jednotlivci,
nýbrž součásti řetězce, a nebyli bychom, jací jsme, bez řetězce těch, kteří nám předcházeli.“
Klasický německý román z roku 1901, první román T. Manna, o postupném úpadku měšťanské
rodiny Buddenbrookových z Lübecku líčí na osudu několika generací vzestup a pád jejich
rodinné firmy (založené roku 1768) v letech 1835–1876. Jestliže Jan Buddenbrook, který jako
představitel druhé generace převzal firmu po svém otci, představuje ještě harmonického a
vyváženého člověka ze „zlatého věku měšťanstva“, za jehož vedení obchodní podnik vzkvétá,
jeho syn Tomáš, jediný schopný ze tří sourozenců, již podnikatelsky živoří a po jeho smrti firma
zaniká. Jeho hudbymilovná žena vnáší do rodiny cizokrajný element a jejich syn Hanno, žijící už
cele pro hudbu, je pro praktický život nepoužitelný a jeho smrtí rod vymírá.
Příběh mnoha generací nabízí skvělé charaktery a dramatické konflikty a může být mj. aktuálně
chápán jako příběh o nákupu a prodeji, o moci peněz, tématu dnes tak aktuálním.
Buddenbrookovi jsou nejen rodina, nýbrž také podnikatelé a musí se dle toho chovat. V textu se
střetává živoucí, pravidlům se vymykající organismus rodiny a diktát ekonomiky – kontrast, kvůli
25
němuž rodina zanikne.
John von Düffel uchopil ústřední motivy rodinného románu a vytvořil kompaktní jevištní verzi,
která však komplexně pojímá celé dílo. Velké charaktery se povedlo převést na scénu.
Dramatizace byla uvedena v prosinci 2005 v Thalia Theater v Hamburku.
Lothar Schöne (Německo)
DER KOSCHERE HIMMEL (KOŠER NEBE)
5 m, 3 ž (zdvojení postav)
komedie
Bernhardovi zemřela matka. To, co se běžně stává, však rychle přeroste ve velký problém.
Matka totiž byla židovka, avšak vzala si křesťana, který jí zachránil za časů Třetí říše život. Její
poslední a neotřesitelná vůle je ležet v hrobě po jeho boku, na městském hřbitově. Syn chce
samo sebou poslední přání matky splnit – přesto to není tak jednoduché, poněvadž rabín má
zakázáno pohřbívat lidi na křesťanském hřbitově – a farář zase nesmí dělat židovský obřad...
A tak začíná souboj s časem, neboť podle židovských regulí musí zemřelý neprodleně pod zem.
Bernardův bratranec, jeho žena a jejich společná dcera přiletí z Izraele a rozhádaní se snaží
problém vyřešit. Situaci navíc poněkud zkomplikuje palestinský stánkař – nebo ji paradoxně
zjednoduší? Po mnoha hektických dnech, v nichž vyplave na povrch i leccos z minulosti a
protagonisté se navzájem paradoxně tahají z bryndy („Žid udělá z problému vtip, Němec z vtipu
problém“) a divák je svědkem bizarních a zvláštních setkání v pohřebních ústavech, na
hřbitovech, s kněžími, rabíny i Palestinci, je nakonec konflikt zdárně vyřešen.
Hra vychází z románu Das jüdische Begräbnis (Židovský pohřeb) téhož autora, na knihu vyšly
nadšené recenze, které děj srovnávají s filmy Woodyho Allena a vyzdvihují komiku, napětí a
vyprávěčské umění, jakož i dojemné momenty knihy.
Stefan Vögel (Rakousko)
ARTHUR & CLAIRE
2 m, 1 ž
tragikomedie
Dva kandidáti na sebevraždu, které osud donutí setkat se a narážet do sebe. Arthur si užije
fajnovou večeři pro jednoho v luxusním hotelu v Amsterodamu, ještě jednou prolétne dopis na
rozloučenou dětem a bývalé manželce. Arthur je učitel tělocviku, zapřísáhlý nekuřák a má
rakovinu plic v pokročilém stadiu. Druhého dne chce důstojně ukončit život.
Poslední večer je příjemný a vše běží jako po drátkách, jenom ho ze sousedního pokoje ruší
hlasitá hudba. Když si tam chce stěžovat, seznámí se s mladou Claire, která se právě chystala
ukončit život proříznutím hrdla. A v obou se tak probouzí chuť k životu.
Autor napsal černohumornou, ale i soucitnou hru, smutná výchozí situace je vyprávěna tak, že
nutí diváka k smíchu. Jak totiž najít argumenty pro vlastní sebevraždu a zároveň někoho jiného
přesvědčovat o kráse žití? Pohnutě komický boj o lidskou existenci.
Již chystáme český překlad.
William Dinner, William Morum (Německo)
DREI DAMEN IM PARADIES (TŘI DÁMY V RÁJI)
4 m, 4 ž
Komedie – fraška. Freda, Joy a Edie mají už plné zuby odstavné koleje, které se říká domov
důchodců. Nedobrovolně a náhodou dostanou příležitost změnit svůj život – vyjedou si na člunu
na volné moře, ale bouře je odežene až k opuštěné vile jménem Magnolia. Tam ale právě
dorazí nový majitel vily, bývalý hochštapler a podvodník. Začíná boj o lákavé území. Paul
Vanderbloom však nakonec podlehne zejména Fredinu ráznému chování a vytrvalosti – a
posléze i infarktu... Mrtvola je odklizena a dámy si užívají pohodlí vily. Problémy se začínají vršit
poté, co je mrtvola objevena. Do situace se tak vmísí policie a začíná hra na kočku s myší plná
26
nedorozumění, záměn a omylů.
Frank Pinkus (Německo)
BETREFF: AUDREY & PAUL (VĚC: AUDREY & PAUL)
2 m, 2 ž
Romantická komedie. Po propité noci se Julie překvapeně a s kocovinou probouzí vedle úplně
cizího muže. Okamžitě vyhodí tohoto „úchyláka“ z bytu, jenže tím se roztáčejí kola společného
osudu. Ač nechtějí, začnou se shodou různých náhod zas a znova potkávat, v situacích pro něj
trapných. Aby toho nebylo málo, setkají se anonymně při chatování na počítači, protože jsou
náhodou oba milovníci starých filmů. A tak do jejich příběhu vstoupí nečekaně i samotná Audrey
Hepburnová a Paul Newman, ztělesněné představy, jež oba opět pomalu, ale jistě směrují do
společné náruče...
A další...
Hugo Klaus (Belgie)
EEN BRUID IN DE MORGEN (NEVĚSTOU ZA ROZBŘESKU)
2 m, 3 ž
Hra o čtyřech jednáních je jedním z prvních větších autorových děl a mnozí tvrdí, že i jedno
z nejlepších. Ústředními postavami jsou členové rodiny Pattijnů. Otec, hudební skladatel
vystupující pod pseudonymem Henri Pattini, nevychází kvůli své neúspěšné kariéře z domu.
Jeho žena, Magdalena, trpí finanční situací rodiny, a tak se stává hybatelkou děje. Snaží se
získat peníze a tak navrátit rodině ztracený sociální status. Pattiniovi mají dvě děti, naivního
devatenáctiletého syna Tomáše a rebelskou dceru Andreu. Ti mezi sebou mají silné, až
incestně působící pouto. Podporu hledají ve vzájemné náruči a ve společných snech. Matka se
ve snaze o zlepšení rodinné situace snaží dohodit Tomášovi starší nevzhlednou, ale bohatou
sestřenku Hildu. Sňatek by podle ní vyřešil problémy všech. Andrea znechucena povrchními
poměry v rodině spáchá sebevraždu.
Autor ve hře použil motiv rodiny velmi netradičním způsobem a to ne jako spojující prvek, ale
jako faktor rozdělující své členy. Hra osciluje mezi komedií a tragédií. Ačkoliv se příběh
odehrává v Belgii 50. let, mohl by být zajímavý i pro českého diváka.
Hugo Claus (1929-2008) je jeden z nejvýznamnějších belgických autorů. Psal poezii, prózu i
dramata. Kritikou je ceněn nejen za svůj svižný sarkastický styl, ale také výběrem ožehavých
často až tabuizovaných témat současnosti. Toto potvrzuje i hra Een bruid in de morgen (1953),
kterou se mu podařilo zburcovat z velké části katolickou veřejnost otevřením otázky incestu,
tedy sourozeneckého vztahu. Ačkoliv je hra napsána před více než půl stoletím, její téma i jazyk
jsou stále aktuální, a proto se velmi často objevuje na repertoáru nizozemských či vlámských
scén.
Hra je právě překládána do češtiny.
27
LISTY Z AURA - PONTU
2/2013
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2013
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Klára
Vajnarová.
28