zde - Klub sběratelů baleného cukru

CUKŘENKA – časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a
podporovatele.
Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze http://www.ksbc.cz/
Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. E-mail: [email protected]
Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, 142 00 Praha 4, tel. 602 239 858
Toto číslo vyšlo v říjnu 2011 v nákladu 70 výtisků. NEPRODEJNÉ!!!
Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J
Úvod, informace výboru
Milí čtenáři!
Sluníčko se překulilo přes příslušný obratník
a i když hřeje jako v létě, je tu podzim a s ním
poslední letošní číslo Cukřenky. Co v něm
najdete?
Samozřejmě na prvním místě zpravodajství
a materiály z naší jarní mezinárodní burzy.
Díky agilním pořadatelům ze Slavkova a z
Brna se můžete podívat i na to, co jste možná
na burze přehlédli nebo na to nebyl čas.
Jednak je to povídání o brněnském hantecu
doplněné pohádkou v tomto sympatickém
slangu (slovníček jsme bohužel neuvedli, protože Cukřenkou čtou i mladiství), jednak zajímavá historie cukrovaru v Horním Slavkově.
Tu jsme museli dost pracně zrekonstruovat a
některé pasáže a fotky dokonce vypitvat a
opsat z fotografií výstavních panelů, protože
ne všechno se zachovalo v čitelné elektronické
podobě. Omluvte proto občas sníženou kvalitu
obrázků.
Naši členové navštívili několik zahraničních
burz a napsali nám o tom. Kromě těch již zavedených to byla i burza v maďarském Balatonkenese, na niž se vypravila celá naše redakce i s manželkami a řádně si jí užila.
Nechybí ani reportáž z již sedmého letního
setkání na tenisových kurtech a něco jako
medailonek našeho člena pana Josefa Frka.
Pak už by tu bylo jen povídání o březovém
cukru a nepostradatelná křížovka.
Omlouváme se, ale v tomto čísle nenajdete
slíbený druhý díl povídání o mincích na klubových cukrech, protože i bez něj nám Cukřenka
poněkud nabobtnala. Naštěstí je to téma nadčasové a v příštím čísle také musíme o něčem
psát. Stejně je tomu s drobnými rozdíly na
našich cukrech – ne že by nebyly, ale tolik jich
zase není, takže počkáme, až jich bude víc.
Těm, kteří nechodí na web, je určena pozvánka a přihláška na naši výroční schůzi.
Doufejme, že jim Cukřenka přijde natolik včas,
aby se ještě stačili přihlásit.
A to by tak bylo pro letošek z Cukřenky
všechno. Nebudeme Vám přát k blížícím se
Vánocům a Novému roku. Vzhledem k tomu,
jaké skoro letní počasí panuje v době, kdy
píšeme tento úvodník (29. září), by to bylo
poněkud absurdní.
Těšíme se však na setkání 19. listopadu na
výroční členské schůzi v Liberci, kde si popřejeme osobně. Doufejme jen, že nám bude přát
počasí a Liberecko nezavalí sníh, jako se to
stalo před několika lety ve Stříbře. Pro jistotu si
vezměte s sebou lopaty a sněžnice.
Redakce
Blíží se volby výboru klubu
Opět se blíží konec dvouletého období práce
současného výboru. Chci proto služebně starším členům osvěžit paměť a nováčky seznámit
s postupem voleb do nového pětičlenného
výboru pro období 2012/2013:
1. Všichni členové mají možnost navrhnout
kandidáty z řad členské základny klubu - do
21. října 2011.
2. Kandidáti budou seznámeni s navržením a
budou vyzváni, aby se písemně vyjádřili, zda
se svou kandidaturou souhlasí, případně nesouhlasí - do 9. listopadu 2011.
3. Na výroční schůzi proběhne přímá volba
výboru. Zvoleno bude pět členů výboru a
tříčlenná revizní komise.
4. Členové, kteří se nebudou moci schůze a
voleb zúčastnit, mohou pověřit jiného člena
předáním mandátního lístku.
Vyzýváme proto všechny členy klubu k
zamyšlení a navržení pěti jmen - kandidátů
pro volební období 2012 – 2013. Pokud máte pocit, že i vy budete přínosem pro práci
výboru, neváhejte a napište klidně i své
jméno.
Návrhy zasílejte do 21. října na adresu Jitky
Schovancové ([email protected]), 683 52
Křenovice 423 nebo sms na 602763683.
Za současný výbor Jitka Schovancová
ÐÐÐ
Jak a kdy platit?
Ano, už je to zase tady, nějak to uteklo, že?
Třebaže termín na zaplacení členských příspěvků připadá podle platných stanov až na
31. leden 2012, výbor soudí, že členské příspěvky by bylo velmi vhodné zaplatit osobně
na výroční schůzi spolu s účastnickým poplatkem.
Platbu je rovněž možné zaslat bankovním
převodem na účet klubu. Klub sice netrpí nouzí, ale každá koruna obdržená včas je dobrá.
Abychom se pokud možno vyhnuli nedorozuměním při prezenci, pošlete platbu za účastnický poplatek tak, aby byla připsána na účet
klubu do 16. listopadu; k tomuto dni budeme
tisknout poslední výpis z účtu před schůzí.
Neposílejte poštovní složenky! Se členy ze
Slovenska se jako vždy nějak domluvíme.
Na loňské výroční schůzi jsme nestačili rozdat všem členům nové členské legitimace.
Učiníme tak na té letošní a dostanete k nim i
příslušné členské známky jak na tento, tak na
příští rok (pokud ovšem zaplatíte příspěvky).
Za výbor Jaroslav Kolín
-2-
Výbor Klubu sběratelů baleného cukru zve své členy na
VÝROČNÍ ČLENSKOU SCHŮZI
spojenou s burzou
v sobotu 19. listopadu 2011
Liberec, Dobiášova 851/5, jídelna základní školy
Program:
10.00 – 11.30: prezence účastníků
11.30 – 12.30: výroční schůze KSBC
12.30 – 13.00: přestávka na občerstvení, příprava sálu na burzu
13.00 – 16.00: burza
Účastnický poplatek: členové – 250 Kč, doprovod – 50 Kč
Občerstvení:
- na místě formou studeného bufetu (obložené bagety, káva, čaj, voda)
- uvítáme sladké příspěvky
Ubytování nezajišťujeme.
Závazné přihlášky zašlete nejpozději do pátku 11. 11. 2011, a to:
- buď elektronicky (přihlášku najdete na www.ksbc.cz),
- nebo písemně na adresu Jaroslav Kolín, Plovdivská 3266/2, 143 00 Praha 412 (tel.607 627 756).
Účastnický poplatek i členský příspěvek na rok 2012 je možno zaplatit převodem na účet klubu č.
1734682359/0800 (variabilní symbol = členské číslo).
Místo akce: jídelna ZŠ Dobiášova 851/5, Liberec
Vstup pro pěší a vjezd pro vozidla: Zadní vchod z ulice Červeného (vstupní brána přímo z křížení
ulic Červeného a Pionýrů) - N 50°45,205', E 15°03,892'.
MHD: Z autobusového nebo vlakového nádraží tramvají ze zastávky Nádraží (blíž k budově nádraží)
směr Lidové sady dvě zastávky na stanici Fügnerova, odtud tři zastávky autobusem č. 12, 24 (interval
cca 12 minut) směr Zelené údolí, Pekárny, výstupní zastávka Dobiášova. Tarif (zatím) přestupní 16,Kč na 60 minut, osoby starší 70 let zdarma. Jízdenky lze zakoupit v trafikách a v automatu na
zastávce Nádraží.
Poznámka: Pořadatelé budou na místě již od cca 8:00, budete tedy mít možnost uložit si zde své věci
ještě před zahájením prezence a případně jim pomoct při přípravě materiálů.
Za výbor Jaroslav Kolín
-3-
Jarní burza
Slavkovské výměnné den
vání nalíčena figurína vojáka z napoleonských
válek. Bohužel ne všichni jsme byli tak urostlí,
abychom vpravili svůj obličej do připraveného
výřezu.
Na samém sklonku jara jsme se sešli spolu s
několika zahraničními účastníky na naší burze,
kterou tentokrát uspořádala Jitka Schovancová
za pomoci ostatních Brňáků ve Slavkově u
Brna. Nedivte se proto moravskému „slavkovské“ a „výměnné“, tak se v tomto koutě naší
vlasti mluví a pořadatelé na tom trvali.
Přihlášeno bylo 82 sběratelů, nakonec se
nás sešlo o dva méně. I tak to byla velice slušná účast v konkurenci ostatních zahraničních
akcí, které se konaly nedlouho předtím (Berlín,
Malaga) a někteří „notoričtí“ účastníci našich
podniků z ciziny tentokrát nepřijeli.
I když se naše burza konala oficiálně až v
sobotu 18. června, mnozí z nás přijeli do Slavkova již v pátek a pomáhali při přípravě sálu a
účastnických tašek.
Byl krásný, slunečný den, a tak nikomu nevadilo, že nás v pět odpoledne ze sálu vyhodili,
protože se zavíral. Usadili jsme se u stolků
před ním, klábosili, popíjeli, a také nějaké cukry změnily majitele. Někteří se vypravili na
prohlídku zámeckého parku a města Slavkova.
S blížícím se soumrakem jsme se odebrali
na večeři a nocleh. Na ubytovně, kde sídlilo
zdravé jádro, se ve vší slušnosti konalo již
tradiční posezení.
Konečně nastal kýžený den D – sobota
18. června. Po absolvování prezence, při níž
dostali také vytištěné poslední číslo Cukřenky,
vtrhli účastníci do sálu a začal známý burzovní
mumraj.
Slavkov proslul i v zahraničí známou bitvou
tří císařů a dokáže to využít k přilákání návštěvníků. Před restaurací Bonapart, v níž se
burza konala, byla pro turisty lačné fotografo-
-4-
Jarní burza
Oběd byl podáván ve studené formě, abychom neztráceli čas. Kromě chlebíčků jsme si
pochutnávali i na pamlscích přivezených
účastníky, káva byla u baru.
Načančaný sál se záhy změnil v mraveniště
a hrabošilo se i venku.
Kolem poledního byla výměna na půl hodiny
přerušena a proběhlo slosování tomboly, kterého se ujala Lenka Nováková, Irena Vohlídková a Vendula Dubská. Něco vyhrál každý,
někteří dokonce i to, co do tomboly sami věnovali.
Odpoledne už toho měli všichni dost, sbalili
své věci a sál se pomalu vyprázdnil. Hezké to
bylo, ale ještě nebyl všemu konec.
-5-
Jarní burza
Poté se někteří vydali na lehké občerstvení
před společnou večeří. Každý podle své nátury.
Následovala totiž prohlídka slavkovského
zámku…
Ovšem ani při večeři jsme cukrům neunikli.
Zjistilo se, že zde mají anglické, číslované. Tak
jsme jim probrali ošatku…
… zpestřená hudební produkcí sestřičky
Katky Pelcové. Škoda, že v těch pantoflích
nemohla šlapat na pedály.
Čtyři Francouzi a dva Slovinci (jsou to ti vlevo) se zase vyfotili s Napoleonem.
-6-
Jarní burza
Bylo to pěkné a Jitce i ostatním patří náš dík.
JK
Foto: AJK, Zdeněk Adámek a Katka Pelcová.
V neděli jsme ještě navštívili nedalekou Mohylu míru a rozjeli se domů.
Burzovní výstavka
Nadšení organizátoři uspořádali v prostorách
restaurace Bonapart moc pěknou výstavku. A
nebyli by to ani Brňáci, kdyby za její téma nezvolili Brno a Slavkov:
O brněnském hantecu
2. Velká část názvů je svérázná, jedinečná (šalina – tramvaj, koc – hezká dívka,
ogótovat – oženit, bahno – pivo, dovalit –
donést).
3. Některá slovní spojení a fráze vyplývají
z osobitého vysvětlení situace, jevu
(dát si věšák – oběsit se).
Je zajímavé sledovat barvu a různé imaginární významy výrazů, kterých správné použití
vystihne jenom opravdový Brňák.
Bohužel, pravým brněnským hantecem mluví
dost málo Brňáků, část ho nezná nebo používá
pouze některá slova. Přitom je jeho poslouchání jedinečným zážitkem.
ZJS (zdar jak sviňa)
Brno je zlatá loď…
Tohle krásné město se kromě hezkých koček
může pochlubit nejen jedinečnou historií, architekturou, památkami (jako spousta jiných měst
a obcí), ale taky ojedinělým a jedinečným nářečím, slangem, známým jako brněnský hantec.
Otázka brněnského hantecu se stává vědeckou záležitostí. Rejpal by mohl tvrdit, že to není
kompletní jazyk. Jistěže ne, nemá třeba ucelenou gramatiku. Na druhé straně porozumět
brněnskému hantecu bez patřičných znalostí a
zkušeností je téměř nemožné.
1. Mnoho slov je převzato z němčiny
(zoncna – slunce, štatl – město).
-7-
Slavkovské cukry
Brněnské hantec
dvorce betálně nadupaný. Ale jinak to byl
jenom parádní futrál, vevnitř pustevna.
Vyšplhala na haluz a zmerčila v dálce záblesk.
Ty Žany, hóká důle, je to v cajku, támhle už
to vaří, tak klapem. Když však slezla na
hródu, vypařilo se jí z lebeně, kde ten fajront
viděla a tak klapali jen tak na blind. Doklapali
ale na palók, kde stál takové divné koplín.
Kolem deka jak sviňa a přitom to vypadalo jako
z perníku.
O perníkové chalópce
Fotr hákoval v lese, kde poklízel haluze. Byl
to old řízek. Né, že by neglgal, ale bordel v
řepě z toho neměl a brajgl dělal jenom vo
posvícení, kdy občas rozhodil konópkům
sandál za blbý žgryndy. Ale žádné duté mlatař
to nebyl. Jeho starou vzal velké kiloš na
poslední fet už před pár metrama a von musel
krmit dva pubescentní kindoše.
Jenom cólová trubka postaví hangár z
takovýho matroša v lese plným havěti a
hmyzošů. Ale co, tak to aspoň testnem.
Módr je módr hóká Žanek a lópl testovačku. V
tom se rozrazily futra. Takovó ochtlu ještě
kindoši nezmerčili. Angoráky jak po tédení
spářce, kelcny vylágrovaný, ovary jak
vyždímaný fusekle, prostě humusárna. Gapa
brélí do temnoty a hned spustí: Které čabrák
mně čóruje fasádu. Já ti tak rozhodím
sandál, že tě vlastní mutr nepozná.
Jednó už mu tak harašilo v lebeni, z toho jak
ti dva šropáli celé den dělali bugr, že na ně
vygómal těžkó podělávku. A že byla zrovna
teplá sezóna, pecen zoncnil, nahučel jim do
budek, aby s ním klapali do hokny a že si
můžou skočit do hvozdu na gample a jinó lesní
chálku, zatímco von bude bóchat na fořta.
Sotva svišti zmizeli v hóští, vzal kramle a šel si
zchladit glóbus pár kóskama z Oltecu. Ale
zmazal se jak nudla a kdyby mu pivonoš nedal
červenó, byl by z té glgačky navěky tuhé.
Žany div nehodil šavlu. Baba zmerčí pakátla
a hned mu vaří do štrycle: Nech ten perník,
rybízku, vevnitř mám old chálku a taky
ňákou glgačku, jen pojď dál a už se těší, jak
po pár stoletích vyvětrá slimáka. Děkanec za
zvadlo, ale nésu tu sólovka vece Žanek.
Ježimutra zmerčí v hóští labzu a je trochu
nesvá. Už se těšila na taškent. Tož, ale
masíčko je to fajnový, to zas bude betálné
sjížďák. Jen pote dál, něco zgřufnem,
takovó glgačku ještě vaše augle nezčóhly,
zabékáme při kajtře a pak se zhulíme ze
žitné slámy, vaří baba jedy.
Když se ráno probral vylágrované jak stará
kukajda, zgóml že je singlovka, bez šropálů.
Chvílu špekuloval esi je nepude špizovat, ale
jak si stópl, glocna se mu zamotala a látl sebou
zpátky do betle a dlabanec na to. Sténě měli
doholpeca jenom suchý z ryny a kindoši zas
nésou
takový
podělávky,
aby
něco
nevysomrovali sami.
Když šropi doklapali zpátky na flek, kde měli
s fotrem scuka, zgómli že je pali a že só asi v
gébišu. Módr jak sviňa a kolem už padala noc.
Malé Žanek byl gómák a tak mu blesklo, že se
může podívat z véšky, kudy štreka do štatlu. A
že byl fest nabyté, hókl švici: Mařko, vylez na
to dubisko a vrzni voko kolem, esi
nezmerčíš ňáký rožnutý palermo. Já už
mám ve vohryzku tak suché šlic, že by bodl
aji zdechlé voskáč. Třeba vysomrujem vajgl
a ňák to doklapem do domášova. A už
gómal, jak ju střelí za lampu červa. Ale pak mu
doklapalo, že je to pas, bábovka je v
Kramolíně a do toho by šel jenom ten
nejvyglganější london. Mařka byla špicová
kobra, žádná ledovka. Kysličníkový žíně do
půlky cemru, habrůvky jak z magazínu a
A jak se vlastně zoveš? - Já su Žanek a
toto je má švica Mařka. Baba ju vobjíždí
angorákama a už merčí kozičky na roštu. Ste
ňácí bezbarví, klendra s vama casní, pojď,
Mařko, sedni na tu lopatu, trochu tě ohřeju,
pak zalezeš na strožok a já ti svařím červa.
Žanek kóří habaďůru a už kómá jak to
zmóglovat. Maruš, je to levingston, babě
udělám lečo v budce a berem kramle.
Ty, oldmutr, takovó lopatu jsem eště
nezmerčil, jak se s tím fachčí. Ježimutra byla
-8-
Slavkovské cukry
žal jejich fotr. Když se trochu zretýroval a začal
vidět, kópil každýmu vyrovnáváka a jestli jim
nedošly rantále, udatně tam glgajó dodnes.
nakóřená ze sena a tak neprogómla Žankovu
flignu. Hodila sicnu na lopatu a Žanek
nemeškal. Fukl ju do pecmena, no takové
štyngec ještě nezažili. Vymlaskl babě se stolu
šavlobudič, lópl ještě druhó flašu na cestu a
pila pali. Brali kramle cestó necestó, až se
ucaplovaní zastavili před palušou, kde pařil na
Jaké sladkosti jsme ještě našli ve svých účastnických balíčcích?
vyobrazením zámku. Čtyřkusovou sérii „Bitva u
Slavkova“ dostali jako překvapení účastníci
společné sobotní večeře.
Samozřejmě, že něco zbylo. Kromě homolek
budou všechny zbylé cukry až do vyčerpání
zásob prodávány za režijní cenu zájemcům na
podzimní burze.
Kromě osmikusové série tyček „Brněnské
hantec“ to byla čtyřkusová skládačka zámku
Slavkov v barvě modré a vínové. Tu jsme
původně chtěli vydat spolu se správou zámku,
ale ta nakonec od spolupráce upustila.
Zdeněk Adámek vyrobil již tradiční homolky
a firma Cukrobal kostky v kartonovém obalu s
-9-
Naše cukrovary
Historie cukrovaru ve Slavkově
Jak vzniká cukrovar?
Asi nějak takhle: Kolem roku 1834 si slavkovský
lékárník Jan Přikryl najal s Aronem Herfzkou od
slavkovského velkostatku 144 měřic pozemků a
ohlásil, že na nich hodlá pěstovat cukrovku a z ní
vyrábět cukr. Založil v roce 1834 malý závod,
který po krátké době zanikl.
Zprávy o založení akciového rolnického
cukrovaru ve Slavkově se objevují v roce 1870.
Podnět k založení dala výzva Jana Uhlíře, c. k.
berního úředníka ve Slavkově, který vyzval rolníky
ve Slavkově, aby po příkladu rolníků ve
Šlapanicích byl i ve Slavkově zřízen společný
akciový cukrovar.
Byl vytvořen prozatímní výbor rolníků a
měšťanů ze Slavkova, Vážan, Hrušek, Křižanovic,
Hodějic a Křenovic. Předsedou se stal notář a
majitel zemědělské usedlosti Jan Krampl ze
Slavkova. Spolkové stanovy byly schváleny na
schůzi rolníků dne 14. března 1871.
Podle těchto stanov měl fond k zřízení a vedení
továrny obnášet 300 000 zlatých rakouskouherské měny vydáním 1500 akcií po 200 zlatých.
Podle stanov byl kromě akcií každý akcionář
povinen dodati do továrny každoročně 10 tun
zdravé, dobře očištěné cukrovky.
Na místo stavby byl vybrán Slavkov, protože
blízko byla železniční trať v Křenovicích (provoz
na trati Brno – Kyjov byl zahájen až v roce 1887),
přes Slavkov vedly dobře udržované silnice do
čtyř světových stran, v okolí Slavkova a Bučovic
byl dostatek půdy na pěstování řepy, dále
dostatek vody a pracovních sil.
Správní výbor akcionářů na svém zasedání
18. února 1872 zadal stavbu cukrovaru staviteli
Václavu Nekvasilovi z Prahy, dodání a instalaci
strojů Českomoravské strojírně v Praze a
kotlářské práce firmě E. Krakhart z Brna.
Dne 20. října 1872 proběhlo slavnostní
vysvěcení, kdy průvod z kostela do cukrovaru byl
ozdoben věnci a prapory, s hudbou, za střelby z
hmoždířů a zámeckých děl. Po předání klíčů
továrny ředitelství byla uspořádána na cukerní
půdě hostina.
První cukrovarnická kampaň započala v říjnu
1872 a skončila v lednu 1873. Bylo v ní
zpracováno 138 691 q cukrovky a vyrobeno
8.879 q surového cukru.
V roce 1872 bylo v českých zemích 214
cukrovarů, což je maximum.
Po období vypjaté konjunktury následovala
zákonitě deprese. Po vídeňském finančním
krachu došlo i v cukerném průmyslu ke krizi, která
postihla zejména rolnické akciové cukrovary
nedávno založené, zpravidla finančně ne moc
silně fundované. Z 87 rolnických cukrovarů,
založených v roce 1870 - 72, čtyři zanikly a 22 jich
po finančním úpadku přešlo do rukou převážně
německých podnikatelů.
Takový byl i osud Slavkovského cukrovaru. V
roce 1876 byla soudem povolena exekuční
dražba pro nezaplacené dluhy a 21. března 1878
se stala majitelem slavkovského cukrovaru firma
Herrmann Redlich, Zuckerfabrikant in Brünn.
Podnik byl nyní finančně zajištěn a pod novým
odborným technickým a obchodním vedením
začal prosperovat. Ředitelem cukrovaru se stal v
roce 1880 Emil Löw, který tuto funkci zastával až
do své smrti v roce 1918.
V letech 1893 a 1894 byl postaven etážový
sklad cukru, budova kostkárny a hala pro výrobu
homolí. Postupně byla zavedena výroba velkých a
malých homolí, kostek, pilé, krystalu a moučky.
Majitel cukrovaru Herrmann Redlich zemřel 8.
ledna 1896 ve věku 64 let. Jeho práci hodnotí
kronika města těmito slovy: „Svojí prozíravostí a
obchodní obezřetností závod zvelebil a rozšířil,
svědomitou práci svých zaměstnanců vždy ocenil
a odměnil.“ K jeho úmrtí věnovala správa
cukrovaru městu Slavkovu 5000 korun rakouskouherské měny k dobročinným účelům. Městské
zastupitelstvo z nich zřídilo městský chudobinec.
Bouřlivý rok 1905
Dne 28. listopadu byla vyhlášena generální
stávka za všeobecné hlasovací právo. Dělníci z
noční směny cukrovaru Slavkov se shromáždili na
nádvoří a společně odešli na tábor lidu, který se
konal na Palackého náměstí před Černým orlem.
Na táboru lidu, který byl svolán novou stranou
národních dělníků, promluvil Dr. Randula a
redaktor Šlezinger z Brna.
Když se roznesla zpráva, že ředitel cukrovaru
odmítl zastavit provoz a cukrovar dále pracuje,
nastoupili rozhořčení účastníci stávky společnou
cestu k cukrovaru. Před branou závodu byla
zvolena deputace dělníků, která odešla k řediteli
Löwovi a žádala ho, aby cukrovar zastavil ihned
práci a připojil se ke generální stávce.
Ředitel odmítl vyhovět požadavkům deputace
provokativním
způsobem,
který
vydráždil
účastníky manifestace a plně rozpoutal jejich
utajovaný
hněv
proti
správě
cukrovaru.
Rozhořčená masa dělníků vrhla se potom jako
lavina nejen na nádvoří cukrovaru, ale i do
provozoven a kanceláří, kde byla rozbíjena okna,
vyhazován inventář a zařízení kanceláří na dlažbu
- 10 -
Naše cukrovary
Zuckerfabrik, Aktiengesellschaft. Cukrovar
vyráběl surový cukr, homole, kostky, krystal, pilé,
konkassé, krupici a moučku. Kapacita zpracování
řepy 1000 t/den, výroba suroviny 180 t/den.
nádvoří. Po tomto zásahu rozhořčených dělníků
ustal veškerý provoz v závodě a začalo
demolování strojů, což trvalo asi hodinu a ustalo,
teprve když se dostavili četníci s vrchním
strážmistrem Kutnerem z Pozořic.
Četníci vytlačili dělníky z provozoven na
nádvoří. Potom zaujali četníci kryté postavení u
budovy pod řízkovým mostem s nabitými
karabinami a nasazenými bodáky, namířenými
proti stávkujícím
dělníkům. Když dělníci
neuposlechli výzvy k rozchodu, dal velitel četníků
rozkaz vypálit salvu do vzduchu.
Ale ani potom se nikdo nehnul a zůstali stát
pevně na svých místech. Jak potom ve své úřední
relaci uvedl velitel četníků, byl jeho oddíl napaden
ze sousední haly, a proto dal povel k salvě do
demonstrantů.
Střelba z bezprostřední blízkosti vykonala
zhoubné dílo. Na místě byl mrtev dělník cukrovaru
Jakub Marek z Hodějic, Martin Žilka z Kobeřic
zranění podlehl. Dělník Josef Hložek byl raněn do
nohy, která mu musela být amputována, starý
dělník Rozner z Nížkovic byl bodnut karabinou,
dělník Jan Střeštík utrpěl průstřel obou kyčlí.
Mimo jmenované bylo zraněno ještě asi dvacet
manifestantů, kteří však z obavy, že budou
propuštěni z práce a jinak pronásledováni, své
zranění nenahlásili.
Pak nastal v cukrovaru klid, kterému však ředitel
Löw nevěřil a požádal o vojenskou pomoc k
ochraně prý ohroženého cukrovaru. Ta mu byla
poskytnuta a odpoledne přišlo do cukrovaru půl
setniny německého pěšího pluku č. 49 z Brna.
Celá slavkovská veřejnost s velkým zájmem
sledovala boj dělníků a městská rada odmítla
žádost ředitele cukrovaru Löva ubytovat vojenský
oddíl se sdělením „kdo si je pozval, ať si je také
ubytuje“. Proto byli vojáci ubytováni ve skladišti
cukrovaru a celý týden patrolovali v závodě,
hlavně v noci.
Tak skončil bouřlivý rok 1905, v němž dělníci
slavkovského cukrovaru přinesli těžké oběti a
účinně tak přispěli k památnému 26. lednu 1907,
kdy byl v Rakousku-Uhersku schválen zákon o
všeobecném hlasovacím právu.
Poraněným a rodinám zatčených v této akci
byla z pokladny města Slavkova udělena podpora
po 100 korunách rakousko-uherské měny.
Z bouřlivé atmosféry té doby vyšel rovněž
požadavek dělníků na zvýšení mezd. Ty se
tenkrát pohybovaly kolem 65 krejcarů na den.
Pracovní doba byla 12 hodin denně, v neděli 18
hodin. Požadavky na zvýšení mezd byly zpočátku
odmítány, ale trvalým tlakem a jednotným
postupem bylo docíleno postupného zvýšení
mezd na 1,20 zlatých za den.
V únoru 1918 zemřel dosavadní ředitel
cukrovaru Emil Löb.
V roce 1926 byl podnik zapsán jako Slavkovský cukrovar, akciová společnost – Slavkover
Cukrovar se řadil objemem výroby mezi největší
moravské smíšenky. Větší výrobu zboží vykazoval
jen cukrovar Kojetín a Břeclav.
Vysvětlivky: Pilé – druh bílého cukru v nepravidelných drobných kusech. Konkassé - nebalené
hrubozrnné homole cukru, někdy sekané.
Okupace
Ještě před obsazením Československa nacistickými okupanty odjeli do ciziny předseda správní
rady Dr. Felix Redlich a jeho bratr Viktor Redlich,
protože byli židovského původu. Dosavadní ředitel
Ing. Mořic Selinger se odstěhoval do Prahy, ale
byl zatčen nacisty, deportován do Polska, kde
zahynul.
Na slavkovský cukrovar jako židovský majetek
uvalili okupanti nucenou správu. Nuceným správcem a generálním ředitelem se stal Ferdinand
Rosa-Alschner. Kromě něho byl do společnosti,
která obhospodařovala mimo cukrovar Slavkov i
cukrovary Hodonín, Uherské Hradiště, Bzenec,
Židlochovice, Sokolnice, Kojetín a Tovačov, dosazen jako zvláštní zmocněnec říšského protektora
SS Obersturbannführer Dr. Eikers. Všech osm
cukrovarů přešlo do majetku německé říše pod
patronací Dresdner bank. Úřední řečí se stala
němčina.
Dělníci a úředníci byli protifašistického smýšlení.
Docházelo k různým sabotážím, např. 10 t barevného kovu určeného pro zbrojní průmysl bylo
zazděno kolem základů hnacího stroje, měděná
potrubí byla natřena šedou barvou. Obyvatelstvu
bylo vypomáháno dodávkami uhlí. Uhlí bylo vedeno a fakturováno jako vápno.
Za oběť teroru nacistických okupantů padl Ing.
Jan Procházka, správce cukrovaru. Byl zatčen v
lednu 1942, vězněn v Brně Pod kaštany a po rozsudku za schvalování atentátu na Heydricha byl
popraven.
Cukrovarnická kampaň v roce 1944 se již odbývala za každodenních leteckých poplachů. Je
samozřejmé, že při hromadném útěku zaměstnanců z podniku se vynášelo značné množství
cukru.
- 11 -
Naše cukrovary
58 pracovníků. V soutěži o „Rudý karafiát“ soutěží
dva kolektivy mladých zaměstnanců zámečnické
a elektrikářské dílny. Závod se přihlásil do soutěže o získání titulu “Závod mistrovské práce“, požadovaná kritéria však nesplnil.
V plánu komplexní socialistické racionalizace
byly dvě akce, a to využití odpadního tepla a opatření na úsporu energie. Obě akce byly splněny a
docíleny plánované úspory. Brigáda socialistické
práce zaměstnanců kotelny získala ocenění OV
KSČ, ONV a OOR udělením „Čestného uznání“
za pracovní iniciativu a dosažené výsledky při
naplňování závěrů XVI. sjezdu KSČ.
Koncem dubna oznámilo německé vojenské velitelství, že cukrovar bude před odchodem německého vojska vyhozen do povětří. Aby tomu bylo
zabráněno, byl poslán vzkaz partyzánskému oddílu Olga, který operoval v blízkých lesích a byl v té
době již dobře ozbrojen.
Dne 23. dubna jednal ředitel cukrovaru Sázavský s velitelem tankového oddílu, který kryl ústup
Němců. Velitel se přesvědčil, že sklady cukru jsou
již téměř prázdné a poslední zbytky si odvážejí
projíždějící vojenské jednotky; nakonec slíbil, že
od zničení cukrovaru upustí.
Dne 26 dubna 1945 byla živá dělostřelecká a
letecká činnost a boje s postupujícími sovětskými
oddíly z jihu. Odpoledne vyklidily jednotky nacistů
prostor cukrovaru a vyhodily za sebou most přes
řeku Litavu u závodu. V 16 hodin dne 26. dubna
1945 bylo již celé město obsazeno Rudou armádou.
1948
Zákonem z 28. dubna 1948 byly znárodněny
všechny cukrovary. Ústředním řídícím orgánem
se stal Československý průmysl cukrovarnický,
národní podnik v Praze. Slavkovský cukrovar se
jako všechny cukrovary stal samostatným podnikem s názvem Cukrovar a rafinerie cukru ve
Slavkově u Brna, národní podnik. Podnikovým
ředitelem se stal po odchodu Ing. Sázavského
dne 1. července 1948 František Knap.
1989
Listopadová demokratická revoluce roku 1989
umožnila nový, pravdivý pohled i na dosavadní
pracovní a mezilidské vztahy osazenstva závodu.
Potvrdila se naprostá neúčinnost nejrůznějších
administrativně nařízených a všemožně prosazovaných akcí na povznesení upadající pracovní
morálky. Nejrůznější formy socialistického soutěžení, brigád, hnutí a závazků pod různými hesly
byly již tak zprofanovány, že z nich zbyly jen vyplněné kolonky zbytečných formulářů a hlášení.
Nový, osvobozující proud pokojné revoluce však
zastihl pracující cukrovaru v době počínající likvidace cukrovaru. Slavnostní celozávodní
schůze dne 21. prosince 1989 měla již charakter rozloučení.
V letech 1949 -1950 se konal ve Slavkově veřejný soudní proces s ředitelem cukrovaru Ing.
Václavem Sázavským a několika techniky pro
zkreslování výsledků a falšování výrobních údajů.
Byly vyneseny rozsudky trestů na svobodě, Ing.
Sázavskému na 6 let odnětí svobody, u ostatních
obžalovaných nižší tresty. Proces měl politické
pozadí, Ing. Sázavskému byla část trestu prominuta a po roce 1968 byl plně rehabilitován.
Zajímavosti:
1984
Socialistické závazky byly uzavírány na počest
36. výročí Vítězného února a 40. výročí SNP. Do
soutěže bylo zapojeno 89 % zaměstnanců. Do
soutěže „Ručím za svou práci“ se přihlásilo
Bývalý cukrovar v roce 2011
Historické materiály získala Staňka Halamková,
vypsala Draha Sukupová
- 12 -
Ze zahraničí
50 let od založení EGZ - burza v Berlíně
Ve dnech 2. až 5. června 2011 uspořádal německý sběratelský klub velkolepou oslavu svého
50. výročí založení. Program byl bohatý, ale sympaticky ani trochu nostalgický či oficiální, doplněný
perfektním letním počasím. Z našich řad se akce
zúčastnilo víc než 15 sběratelů a členů jejich realizačních týmů a měla příspěvek. Letošní výměnný den byl 31., ten první se konal v roce 1981 v
Giessenu.
tové války byl zcela zničen a znovu postaven. Byl
hranicí mezi západním a východním Berlínem v
době studené války a místem setkávání diplomatů
i výměny špionů. Dva dny před zbořením berlínské zdi byl most opravován a z východu na západ
se ilegálně vrhli dva pracující na buldozeru. Měli
smůlu, protože než se to vyšetřilo, už to nebyl
politický delikt, ale poškození stroje a museli ztrátu uhradit.
V krásném prostředí bývalého kláštera byl připraven oběd u kulatých stolů a s tištěným německo-anglickým menu, v prostorném sále s okny do
kvetoucí zahrady. Hezká chvilka odpočinku.
Při návratu do centra jsme si ještě mohli prohlédnout olympijský stadion. Renate Dämlow byla
průvodkyní v angličtině, Dieter Kletke překládal do
němčiny a oba byli neustále ochotni zodpovídat
dotazy. Vrátili jsme se do ulice Unter den Linden a
prošli Braniborskou bránou k Reichstagu, kde
jsme byli ohlášeni na prohlídku. Pro zahraniční
účastníky projití brány znamená jen kousek jiného
chodníku, ale Němci si to dosud zažívají jako
pocit vítězství. Tolik let nemohli…
Nové sídlo parlamentu je technicky okouzlující.
Návštěvníci se sice musí dlouho předem ohlašovat, ale pak je jim dovoleno všechno, i sednout si
do poslaneckých lavic. Původní budova byla postavena na konci 19. století jako říšský sněm německého císařství, po roce 1918 byla parlamentem Výmarské republiky. Zničena požárem, který
se stal politickým aktem, v roce 1933.
Znovu zničena koncem druhé světové války,
znovu postavena na území Západního Berlína a
do dnešní podoby modernizována v 90. letech
minulého století. Stopy všech těchto etap jsou
patrné, uvnitř budovy se octly původně vnější zdi
a na nich jsou dokonce zachovány neumělé vzkazy rudoarmějců z konce druhé světové války.
Dojmů bylo plno, vesměs příjemných, ale ztratila
jsem fotoaparát, takže nemám žádné obrázky.
Znovu jsem si ověřila zkušenost, že místnost na
burzu musí být hodně velká, rozvášnění sběratelé
ve vydýchaném prostředí brzy ztrácejí náležitou
agresivitu a propadají depresím.
Miloslava Žďárská
Akce se zúčastnilo 61 sběratelů (s doprovodem
přes 100 lidí), nabyla jsem dojem, že se to všem
líbilo a všichni vysoce hodnotili i organizaci.
Na výroční schůzi bylo zvoleno předsednictvo
EGZ na příští období, což jsou opět Dieter Klettke
a Renate Dämlow, kteří byli i organizátory celé
akce. Také oni dva jsou autory dvou sérií, které
byly součástí vítacího balíčku. Renata připravila
16sáčkovou sérií kresbiček Clause Dämlowa a
Dieter kostkový puzzle s obrázkem Braniborské
brány.
Plénum také rozhodlo, že všichni členové si tykají a že se zvýší členský příspěvek. Akce se
zúčastnili sběratelé z 10 zemí. Zahraniční z Belgie, Česka, Dánska, Francie Itálie, Nizozemska,
Polska, Portugalska, z USA a také nová předsedkyně druhého německého klubu DZDF Karin
Rädel.
První seznámení s Berlínem bylo z výletní lodi
plující po Sprévě. I když už jsem byla v Berlíně,
stále se v něm nějak nemohu orientovat a ani
pohled z rybí perspektivy mi k tomu moc nepomohl.
Viděli jsme mnoho starých stavebních památek i
neuvěřitelně bohatou architektonickou přehlídku
skleněných paláců, ale to uspořádání nemá jaksi
gradaci. Snad je to tím, že je to takové moc rovné
místo. Ovšem v brzké době bude stát v Berlíně
místo Paláce republiky opravdový zámek.
Oběd byl připraven v restaurantu Maredo, téměř
přímo v nahrávacím studiu ZDF, ale o žádné vystoupení nás nepožádali, byli taky na obědě.
Příští den byl organizován autobusový výlet zelenou částí Berlína kolem jezera Wansee a do
Grünewaldu až k historickému mostu Glienicker
Brücke. Říká se prý mu most špionů. Byl postaven na samém začátku 20. století a za druhé svě-
Foto dodala Katka Pelcová
- 13 -
Zahraniční burzy
Mainz 2011
Už téměř 10 let je tradicí, že svátek vítězství
8. května jezdíme slavit do Německa. V tyto
dny pořádá Klub sběratelů cukrů DZDF (Německo + přátelé: viz název klubu) v staroslavném městě Mainz burzu cukrů.
Pokud jsem od začátku používal plurál, myslel jsem tím na tradiční složení výpravy, která
se již řadu let skládá z trojice Karel Stupka +
Zdeněk Bubník + Helena Bubníková, doplňována občas naší sběratelskou jedničkou Miluškou Žďárskou. Na předchozích burzách se též
objevili i další tuzemští sběratelé, např. Lenka
Nováková a spol.
Zakladatelem akce a hlavním organizátorem
byla vždy paní Dumjahn s manželem. Pro případné neznalce – paní Dumjahn je úředně
vyhlášenou sběratelkou číslo 1 na světě a její
dům, který jsme měli již několikrát možnost
navštívit, je přímo napěchován – ovšem s typicky německou precizností – cukernými úlovky z celého světa. Poslední údaje z Guinnessovy knihy rekordů hovoří o téměř 400 tis.
kusů.
Vložka pro sběratele, kteří si zatím nedali poradit: Pokud bychom uvažovali o průměrném
balení 5 g, sbírka by vážila asi 2000 kg, tj. dvě
tuny! K tomu přičtěte různá speciální balení,
homole (např. jen ode mě asi 20 kg) a další.
Všem, kteří ještě nyní plánují sbírat plné sáčky,
gratuluji k osobní statečnosti.
Každému čas ukrajuje trochu na síle, a tak
letos vedení klubu a hlavní organizační starosti
převzala sympatická a velmi výkonná paní
Karin Rädel, která byla předtím místopředsedkyní.
Dosud bylo naším hlavním stanem město
Mainz nebo jeho předměstí – podle cenově
přístupného ubytování. Protože se nám zdálo,
že jsme Mainz za dobu našich výjezdů dostatečně prozkoumali, navrhl jsem změnit ubytování na blízký Frankfurt. Protože oba moji spolucestující nic zvláštního v tomto industriálněfinančním centru nečekali, byli mile překvapeni
nejen téměř americkým vzhledem města (panorama výškových budov), ale zejména historickým centrem Römerberg s úžasnými městskými hrázděnými domy – viz foto.
Několik posledních let se koná burza v menším hotelu Contel na kraji Mainzu. Pro lepší
přístupnost plánuje nová předsedkyně přesun
burzy do prostoru v blízkosti dálnice. Letos se
do Contelu sjelo 26 sběratelů s příslušným
doprovodem. Kromě německých sběratelů se
burzy zúčastnili cukromilové z Belgie, Nizozemska a České republiky.
Zvolený sál vyhovoval počtu účastníků optimálně. V předsálí byly připraveny nápoje, a
kdo měl zájem, mohl si zajít na kafe či další
občerstvení do hotelu. Po skončení burzy se
jen uklidí stoly po sběratelích a dále následuje
podle přání společný oběd v restauraci. Tento
způsob organizace burzy je velmi úsporný,
klade daleko menší nároky na organizátory a z
hlediska cíle akce tj. výměny cukrů je zcela
dostačující.
Tato burza má svoje specifikum - účast sběratelů zaměřených na kostičky. Protože sbírání
cukru patří v Německu k dlouho oblíbeným
koníčkům, může se sběratel setkat s mnoha
unikáty a jinými „hranatými cukříky“, které na
jiných burzách již nejsou vidět (a nebudou). Na
konci burzy se rádi a ochotně zúčastňujeme na
„odklízení zbylých kostiček“, které ochotně
- 14 -
Zahraniční burzy
odklízíme do vlastních tašek s dovolením organizátorů. Letos se nám také podařilo získat
tyto přebytky a některé výsledky tohoto snažení jste již mohli vidět ve Slavkově, kde jsme
vyměnili a rozdali desítky kostičkových sérií.
Po zpracování zbytku opět dodáme přebytky
na podzimní burzu.
Po návratu na hotel propuklo přebírání, probírání, skládání a radování nad úlovkem. Podvečerní a večerní procházka nasvíceným centrem Frankfurtu pak doplnila výborný zážitek
z předchozí burzy.
Samozřejmě není možné vynechat místní
speciality, což je jablečný alkoholizovaný mošt
a klobásky – obojí jsme obětavě prozkoumali.
Nutno nestranně přiznat, že největší oběť
z tohoho hlediska udělal Karel Stupka – viz
foto.
Zdeněk Bubník
- 15 -
Zahraniční burzy
Sladký víkend v Balatonkenese
Maďarské sběratele baleného cukru jsme s
výjimkou bratří Raábů, kteří přijeli na burzu do
Prahy v roce 2009, neznali a z Maďarska jsme
zatím příliš mnoho cukrů neměli. Byli jsme
proto příjemně překvapeni zjištěním, že i zde
existuje spolek cukrosběratelů nesoucí hrdé
jméno HUNCUT, a že nás srdečně zve na svůj
druhý výměnný den.
Bylo už skoro šest večer, ale protože jsme
pořadatelům slíbili, že k prezenci se dostavíme
ještě ten den, usedli jsme opět do auta a vydali
se hledat místní kulturní dům, kde se celá akce
konala. Zdeněk Bubník, který byl v Balatonkenese i s rodinou už týden, nám sice popsal
cestu, ale moc nám to nepomohlo.
Kulturní dům nás překvapil. Čekali jsme betonové monstrum ze socialistických dob, ale
ukázalo se, že je to přízemní stavba, zřejmě
nějaký adaptovaný statek; od okolních staveb
se lišil jen nápisem Kultúra Háza.
Pořadatelky na nás skutečně čekaly, ale hovořily jen maďarsky, což nebyl náš případ.
Rukama a nohama nám sdělily, že hlavní organizátor István Kovács přijde hned a ať si
zatím prohlédneme výstavku cukříků.
Maďarský huncut sice znamená stejně jako
slovenský „huncút“ šibala, ale je to zkratka
dlouhého názvu HUNniai CUkorzacskó-gyűjtők
Társasága Kulturális Közhasznú Egyesület,
což je (volněji přeloženo) Maďarská společnost
sběratelů cukrových sáčků, nezisková kulturní
organizace.
Od této organizace jsme dostali pozvánku na
její II. mezinárodní výměnný den, který se měl
konat ve dnech 22. – 24. července v městečku
Balatonkenese na severním břehu Balatonu.
Pozvánka slibovala pěkné cukříky a bohatý
doprovodný program, takže když jsme s Pavlem zjistili, že z Prahy to není zas tak daleko
(500 km), ukecali jsme Margaretu, aby nás tam
odvezla.
Výstavka se nám líbila, v pěkných paspartách byly prezentovány zejména maďarské
cukříky. Zjistili jsme, že pořadatelé ji pojali jako
soutěž o nejhezčí exponát. Byla otevřena už
od 16. července a návštěvníci mohli hlasovat. I
my jsme si zahlasovali…
Mezitím dorazil István, který naštěstí uměl
dostatečně anglicky. Potřásl nám rukama,
vyinkasoval účastnický poplatek ve výši 10 eur
a předal nám účastnické balíčky a poukázky
na občerstvení.
Na společnou předburzovní večeři jsme nešli, cesta byla přece jen náročná a už jsme se
Vyrazili jsme z Prahy v pátek 23. července
něco po deváté hodině. Nespěchali jsme, cestou jsme se zastavili v Malackách na obědě a
ve Veszprému na kafi (kořist skoro nulová) a
po určitém bloudění těsně před cílem a v cíli
cesty jsme konečně našli objednaný hotel a
ubytovali jsme se.
- 16 -
Zahraniční burzy
těšili do pelechu. Povečeřeli jsme raději sami v
jedné místní hospodě.
V sobotu ráno jsme dorazili na místo půl hodiny před začátkem. Protože nám István poslal
seznam účastníků předem, bylo nám jasné, že
to bude komorní podnik. Ze zahraničí přijelo
celkem pět sběratelů – čtyři Češi a Ruska Jana
Semjonova z Petrozavodska, stará známá z
pražské burzy. Ostatní se omluvili, že je krize a
tak. Maďarských kolegů bylo asi dvanáct.
museli jsme jim pořád zdůrazňovat, že co leží
na stole, je k sebrání.
Servis byl pojat vskutku velkoryse. Výbornou
maďarskou kávu značky Semiramis čepovali
přímo zástupci výrobce, další občerstvení a
oběd dodala cateringová firma. Rovněž tombola byla pěkná. Vyhrál každý…
Po poledni byla do sálu vpuštěna veřejnost.
Překvapilo nás, kolik místních lidí projevilo
zájem, s některými návštěvníky jsme poklábosili i slovensky.
Ukázalo se, že nízký počet účastníků nebyl
na závadu, aspoň bylo dost času na důkladné
prohrabání nabízených cukříků. I kořist byla
velmi slušná – nepočítáme-li soukromé série
bratří Raábů, získali jsme dobře dvě stovky
jenom maďarských cukrů, o cukřících z jiných
zemí nemluvě. Brali jsme to víckrát, aby zbylo i
na kamarády. Pořadatelé nám navíc odprodali
další účastnické série.
Správně jsme usoudili, že do Maďarska není
třeba vozit nějakou cizinu, a nabídli jsme
zejména naše vlastní a některé starší klubové
série. Zájem byl veliký, i když méně zkušení
maďarští sběratelé se poněkud ostýchali a
Velký zájem návštěvníků vzbudil András Raáb, který předváděl, jak vyrábí své cukry.
Ještě před koncem jsme vyprovokovali hromadné foto všech účastníků. Pak už jsme jen
sbalili kořist, rozžehnali se a jeli do hotelu. Tam
si dámy daly odpolední chrupku a pánové něco
šoproňských piv.
Na večeři jsme zašli do další pěkné csárdy,
pošmejdili po břehu Balatonu a v neděli po
snídani jsme vyrazili domů, i když jsme přišli o
výlet lodí po jezeře a vyhlášení výsledků soutěže o nejhezčí cukr, kterou vyhrály nám již
známé modré maďarské krajky.
AJK
- 17 -
Sešli jsme se
Konec prázdnin na kurtech v Nové vsi
Setkání sběratelů na tenisových kurtech u
Ládi Moulise v Nové Vsi u Plzně je nepřehlédnutelným signálem, že pomalu končí léto. Bylo
tomu tak i letos, v sobotu 27. srpna.
Někteří pravidelní účastníci sice tentokrát z
různých důvodů chyběli, ale i tak nás bylo docela dost, i když jsme se scházeli jako švábi na
pivo.
Každý příchozí byl hned pořadatelem Láďou
nekompromisně usazen ke stolu a nasycen
jeho tradičními vošouchy.
jejíž auto musel Láďa navigovat telefonicky,
protože její geniální satelitní navigace ji tvrdošíjně posílala na úplně jiné kurty a projet vesnicí se kvůli právě probíhajícímu hasičskému
cvičení nedalo.
Irena si uspořádala impozantní ántré čili příchod v podobě zdravotní sestry. Její mošna
oplývala populárním životabudičem vzoru Dr.
Soň, kterým poskytla první pomoc i těm, kdo to
dvakrát nepotřebovali, zatímco řidiči ostrouhali.
Teprve potom byl vpuštěn do klubovny, kde
mohl dosyta hrabošit. A bylo v čem…
Počasí se moc nevytáhlo. Pravda, letošní léto bylo celkově poněkud chladnější, ale až do
pátku včetně panovala tropická vedra. V sobotu se však zatáhlo a teplota z pátečních čtyřiatřiceti poklesla přesně podle předpovědi někam
k devatenácti stupňům. Naštěstí nepršelo.
Někteří přítomní však věštbám meteorologů
nevěřili, přijeli velice nalehko a nenápadně se
pak tiskli k rozpálenému grilu.
Jako každý rok někdo cestou zabloudil. Tentokrát se to podařilo jisté Ireně K. z Litoměřic,
- 18 -
Sešli jsme se
Byly přivezeny obrázky z „cukrového babince“, který si dámy uspořádaly v Litoměřicích, a
na ukázku jeden šanon maďarských cukrů,
získaných většinou na burze v Balatonkenese.
Pak už jsme jen pozřeli Láďovy grilované
produkty a přivezené pamlsky a pomalu byl
čas odjet domů přebírat kořist.
JK
Než se sešlost rozutekla, pořídil nám Fous hromadné foto, z něhož bude stejně jako loni vyrobena pro
všechny účastníky cukrová skládačka. Ani Láďova čunča Bambi nechyběla…
- 19 -
Píše se o nás
bylo všude dost, začal jsem ho prostě sbírat,“
svěřil se Josef Frk.
Malenice jsou sice nevelká obec v Jihočeském kraji (640 obyvatel), ale mohou se pochlubit možná největším počtem sběratelů HB
cukru na obyvatele. Žije v nich totiž náš člen
pan Josef Frk. Spolu se svými spoluobčany –
sběrateli jiných oborů – uspořádal letos ve
dnech 29. a 30. ledna výstavu kuriozit, na niž
přispěl ukázkami svých pokladů.
Kousek s nejzajímavější minulostí pochází z
Anglie. „Darovala mi jej jedna paní, která jela
na návštěvu do Anglie za svými známými.
Imigrační úřady ji ale nepustily do země a ona
musela čekat na záchytné stanici, kde si dala
kávu s cukrem, který mi přivezla,“ vyprávěl
sběratel.
Foto: Lucie Kotrbová, Strakonický deník
O výstavě referoval regionální tisk (Strakonický deník a Týdeník Strakonicko), z něhož
citujeme pasáže týkající se našeho kolegy:
Josef Frk z Malenic má sladký život, sbírá totiž cukr. Jeho sbírka čítá pět tisíc sáčků a tisíc
balených kostiček. Člen klubu baleného cukru
se ke své zálibě dostal asi před deseti lety a
díky svým známým a kamarádům vlastní v
současné době 25 kilo cukru z celého světa.
Největší kuriozitou je cukr, který používají
američtí vojáci na svých zahraničních misích.
„Já sladím velmi rád a sladké, to také
můžu,“ přiznává sběratel. Historie jeho vášně
je však zajímavější. „Při prvním setkání sběratelů jsem sbíral etikety, bylo však třeba sběratelství rozšířit, a protože jsem tehdy jezdil po
montážích, kde si každý dával kávu a cukru
„Nejvzácnější kousky pocházejí například z
Oceánie, Indočíny nebo Austrálie,“ pokračuje.
Nové kousky do sbírky teď shání především
pře internet nebo přes známé.
Redakční poznámka: Obrázky v tomto
sloupci pocházejí z fotogalerie obce Malenice
na www.obecmalenice.cz .
- 20 -
Sladké zajímavosti
Xylitol aneb březový cukr
Na burze v Balatonkenese jsme dostali jako dárek pytlíček s těmito čtyřmi cukry. Název „březový
cukr“ mě zaujal, a tak jsem se pídil po podrobnostech. Na stránkách výrobce - budapešťské firmy
Nyírfacukor (www.nyirfacukor.hu), jsem zjistil:
Březový cukr je bílý, sladký, krystalický uhlohydrát, druh přírodního cukru. Vzhledem a chutí je
téměř identický s tradičním krystalovým cukrem,
ale jeho fyziologický vliv na lidský organismus je
přesně opačný. Po konzumaci březového cukru
se nepřibírá, má pozitivní vliv na zuby, okysličuje
organismus, který na jeho zužitkování nepotřebuje
inzulín, urychluje trávicí proces a napomáhá vylučování. Je vhodný pro dospělé, děti, diabetiky,
těhotné ženy, při redukčních dietách a protikvasinkové (kandida) dietě.
Původně se vyráběl z březové mízy. Někteří z
nás si určitě pamatují, jak v dětství nařezávali
kůru břízy nožem a olizovali vytékající nasládlou
šťávu. Ostatně americký javorový sirup se získává
podobně.
Březový cukr se však liší od javorového chemickým složením. Zatímco javorový cukr obsahuje
sacharózu (C6H12O6 - α-D-glukopyranosyl-β-Dfruktofuranosid), březový cukr (odborně xylitol, též
dřevný cukr) má vzorec (CHOH)3(CH2OH)2
(1,2,3,4,5-pentahydroxypentan). Jako pro všechny
cukry s příponou „itol“ je pro něj charakteristické,
že je odolnější vůči teplu, kyselinám a zásadám.
Je to mimořádně stabilní sloučenina, a proto je
hůře stravitelná a ne všechny bakterie jsou
schopné ji strávit.
Xylitol objevili prakticky současně francouzští a
němečtí vědci již koncem 19. století. S průmyslovou výrobou březového cukru jako náhrady klasického cukru začalo Finsko během druhé světové války. Důvod byl prozaický: země byla během
války izolovaná od jakéhokoliv dovozu, tedy i od
dovozu cukru. Klimatické podmínky Finska nejsou
příznivé pro pěstování cukrové řepy nebo třtiny,
proto bylo nutno najít jiné řešení. Dřeviny byly
jako zdroj cukru dávno známé, proto se takovéto
získávání cukru jevilo jako vhodná alternativa.
Výroba březového cukru je však mnohem dražší
a méně účinná než výroba klasického cukru, proto
se po válce výrazněji nerozšířila.
Rostoucí vědecký zájem o březový cukr však
přispěl k technologickému zefektivnění jeho výrobního procesu. Obrovským pokrokem bylo zjištění, že podobně, jako se hroznový cukr nevyrábí
z hroznů, ani březový cukr nemusí být vyrobený
výhradně z břízy, ale dá se vyprodukovat i z jiných
rostlin s podobným podílem dužiny. Dokázalo se
tedy, že existují alternativní zdroje pro výrobu
březového cukru, které jsou dokonce lacinější,
efektivnější a ekologičtější.
V současnosti se březový cukr vyrábí z průmyslových plodin, např. ze zbytků zpracované kukuřice. V Maďarsku je kukuřice základní průmyslová
plodina, z níž se zpracovávají prakticky jen zrna z
klasu. Zbytek se likviduje, nejčastěji způsobem,
který znečišťuje životní prostředí – spalováním.
To už však nebude třeba, protože z odzrněných
palic se dá vyrobit zdravý březový cukr.
Březový cukr je přirozeně bílý, bez použití chemických látek. Výzkumem se zjistilo, že se z něj
nedá vyrobit hnědý cukr. Samotná surovina má
světlou barvu, která čistěním vybledne. Oproti
třtinovému cukru ani při nízkém znečistění nekrystalizuje a vlivem tepla nezhnědne (nezkaramelizuje), takže prakticky existuje jen bílý březový cukr.
S tímto cukrem se setkáváme běžně i u nás,
přidává se jako sladidlo do žvýkaček a bezcukrových bonbonů. Za největšího světového výrobce
březového cukru označila Wikipedie dánskou
firmu Danisco.
Cena ovšem není nejnižší, na internetu jsem
našel, že půlkilovka (sladivost xylitolu je zhruba
stejná jako sacharózy) stála v dubnu 2011 kolem
250,- Kč, v Maďarsku stojí kilo 3600 - 4000 forintů
(cca 320 - 360 Kč). Ale ona ani ostatní (umělá)
sladidla nejsou zrovna levná, ne každému chutnají a jsou pro něj vhodná. Jedinou nevýhodou xylitolu je, že po požití většího množství může způsobit řídkou stolici a nesmí se dávat pejskům.
JK
- 21 -
Křížovka o ceny
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10 11 12 13 14 15 16
A
B
C
D
E
F
G
H
I
Ve snu … tajenka ... na burzu do ciziny jeti.
VODOROVNĚ: A. Zadávat úkoly; druh javoru; osobní zájmeno. B. Sníst (dět.); pramáti; sportovní
náčiní. C. Chytat; přesně; maďarské mužské jméno. D. Angl. šlechtický titul; automobily; ukazovací
zájmeno; nadšení. E. TAJENKA. F. Značka osobního auta; sídlo irských králů; Zolova hrdinka; dospívat. G. Vynálezce tlakového hrnce; oslavování; patřící Edovi. H. Osvětlovati; domácky Olga; český
spisovatel. I. Jenž; Sarmat; neuchopit pohybem zdola.
SVISLE: 1. Pořadí; římská bohyně úrody. 2. Česká a moravská řeka. 3. Sladkovodní ryba; pomůcka
horolezce. 4. Ožeh; schránka měkkýše, 5. Lotyšská měnová jednotka; druh obrazu; africký veletok.
6. Zkratka oděvní tvorby; stav před záchvatem; mužské jméno. 7. Matematická veličina; zkratko goniometrické funkce. 8. Měnová jednotka Macaa; legendární ostrov artušovských legend. 9. Druh povrchu atletických drah; avšak. 10. Hlas vrány; obyvatel Oravy. 11. Biblická postava; 1000 kg; citoslovce překvapení. 12. Značka našich elektrospotřebičů; německy "dědeček"; rodový znak. 13. Zápisník;
úspěch. 14. Opojená; žena (nář.). 15. Neštupovávat. 16. Domácky Daniel; Jihoevropan.
NÁPOVĚDA: AVO; OPS.
Pro fotbalové pamětníky: Skládačka, kořist z letošní burzy v Balatonkenese
- 22 -