Stáhnout v PDF

economix
MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE
PROSINEC 2010 ČÍSLO 6 ZDARMA
Jiří Schwarz
ve správní radě Mont
Pelerin Society / 14
Prof. René Wokoun
zvolen rektorem
UJEP / 8
Jan Mühlfeit na VŠE
/ 20
Jiří Paroubek v Klubu
mladých politologů / 7
Miss VŠE
Klára Gregorová
Mladý a úspěšný
David Borkovec z PwC
/ 32
Globální oteplování
podle prof. Cartera
/ 18
/ 45
Zasedání vědecké rady NF VŠE / 10
Yoyer Vašek Kroutil
/ 38
Ples VŠE
/ 44
Zahraniční student
Sim Sing Hong / 34
Den vědy na VŠE
/ 12
2
r uobbrsi a
ka
h
economix
– 6 / 2010
Editorial
Prokrastinujete neboli odkládáte práci na zítra až neurčito? Ne? Máte jedinečnou šanci začít.
Nezadržitelně se totiž blíží prokrastinační sezona, rozuměj zkouškové období. Ráj všech akademických prokrastinátorů. Jen stěží najdete tolik
příležitostí k pěstování tohoto nervy drásajícího
koníčku takřka na vrcholové úrovni jako právě
v zimě či na přelomu jara a léta.
Odkládání úkolů a povinností má bezesporu
své kouzlo. Student (kdysi líný, dnes trpící závažnou chronickou a tak vznešeně znějící poruchou)
získá ignorováním termínů moře volného času,
jejž může investovat do činností nesmírně důležitých pro osobní vývoj, například do prohlížení cizích fotografií a emočních výlevů na sociálních sítích nebo do nutkavého kontrolování e-mailu či bezodkladně nezbytné reorganizace čehokoliv. Jistě, občas musí vyvinout nemalé úsilí na potlačení
návalů zodpovědnosti a výčitek. A tak hodiny a dny plynou a stále převažuje výnos z „nicnedělání“ nad náklady dělání. Jenomže... jak řekl William James: „Nic člověka nevyčerpá tak jako věčně přetrvávající nedokončená práce.“
Podle psychologických výzkumů trpí studentským syndromem polovina
až 70 procent vysokoškoláků. Jistě tedy mnozí víte (ze zkušenosti prokrastinujících kamarádů, samozřejmě), že vyhýbání se povinnostem většinou
končí neblaze. V záchvatu paniky a šílenství. Což, přiznejme, jisté nátury
k podání výkonů potřebují. Pak nastupuje období pokory, pracovitosti, probděných nocí, nadměrné konzumace kávy a občasných myšlenek na dobrovolnou kapitulaci. Pilný student se začíná stranit společnosti, nevychází
z pokoje, zanedbává svůj zevnějšek a kašle na pravidelný příjem potravin.
Nemá čas! Vyjadřuje se akademicky a konečně si připadá vzdělaný (z omylu
ho samozřejmě vyvede výsledek zkoušky). V krajním případě ho učení začne
bavit a koketuje s myšlenkou na kariéru mladého vědeckého pracovníka.
Den před dnem D zjišťuje, že jediné, co ví, je, že nic neví. V slabé chvilce zapřísahává svoje poznámky (to nejcennější, co má), že nikdy (opravdu nikdy)
nepřipustí, aby se podobná situace zopakovala. Zpytuje svědomí. Vyjednává se štěstěnou. Přichází rozuzlení a pointa. Se šťastným koncem? Snad.
Dlouhé chvíle během zkouškového období si můžete zkrátit i přečtením
nového čísla našeho časopisu.
O liknavosti lze hovořit i v případě neplacení dluhů. Donekonečna odkládané splácení půjček nespořádaných států vyúsťuje v destabilizaci celé
eurozóny. O budoucnosti eura promluvili na Vysoké škole ekonomické prezident Václav Klaus, centrální bankéř Mojmír Hampl, ministr financí Slovenska Ivan Mikloš a akademický ekonom Miroslav Ševčík. Jaké důsledky
s sebou přinese nadnárodní prokrastinace? Dozvíte se v reportáži z veřejné diskuse při příležitosti zasedání Vědecké rady Národohospodářské
fakulty.
Někdy se ovšem přistupuje k plnění úkolů daleko dříve, než je skutečná
potřeba. Profesor Robert M. Carter z australské James Cook University takto vnímá úsilí západní civilizace v boji proti globálnímu oteplování.
V exkluzivním rozhovoru pro Economix se vyjádřil, že prozatím neexistuje
vědecký důkaz o celosvětové změně klimatu, a proto snahy zastavit údajné
oteplování považuje za zbytečnou nadpráci.
Psaní diplomové či bakalářské práce patří rozhodně mezi největší výzvy
pro všechny prokrastinátory. O radách, jak zvládnout zatěžkávající úkol bez
významnějšího narušení osobnosti, se dozvíte v rubrice vzdělávání.
Rozhodně neodkládejte na později přečtení rozhovoru s investičními bankéři Jiřím Švarcem a Alešem Mydlářem o morálním hazardu, ale i o pexesu.
Mimo jiné dostanete cennou informaci, do čeho se vyplatí investovat...
Přeji vám pevné nervy ve zkouškovém a hezké čtení.
Zuzana Žiačikova, šéfredaktorka
economix
Financial Times: VŠE se dostala mezi 75 nejlepších
evropských byznys škol / 3
Aktuality / 4
Mikuláš na VŠE / 4
PwC studentský barometr: Studenti chtějí pracovat
ve stabilní odpovědné firmě, nástupní plat řeší
až na druhém místě / 5
Význam a splnitelnost Rozvojových cílů OSN / 6
Debatní klub KHD: Levné peníze rozvracejí eurozónu / 7
Paroubek hovořil na VŠE o hodnotách české levice / 7
Prof. René Wokoun z VŠE byl zvolen rektorem UJEP / 8
Členové NERV diskutovali se studenty VŠE / 9
Jestli ono to euro bude v roce 2015 ještě existovat,
paní Merkelová / 10
Den vědy na VŠE / 12
Jiří Schwarz je členem správní rady
Mont Pelerin Society / 14
Petr Žaluda z Českých drah:
„My se konkurence nebojíme.“ / 16
Soutěž o stáž v Českých drahách / 17
Být připraven a adaptovat se je Carterův recept
na globální oteplování / 18
Globální oteplování? Záleží na kontextu,
říká prof. Carter / 18
Jan Mühlfeit na VŠE / 20
Jan Mühlfeit: Žijeme ve století Asie / 20
O krizi i pexesu aneb rozhovor s Jiřím Švarcem
a Alešem Mydlářem z J. P. Morgan / 22
On-line studium rozšíří vaše obzory,
případně i sbírku titulů / 24
Nezapomenutelné léto? Prý třeba se stáží AIESEC / 25
Vítězové soutěže Podnikatel roku přednášejí
při výuce na VŠE / 26
O marketingové strategii společnosti L´Oréal promluvil
na VŠE generální ředitel Marco Fabien / 28
Jak na diplomku? / 29
Zlevněné předplatné ekonomických tiskovin
pro studenty VŠE / 29
Spolková činnost na vysokých školách / 30
Sloupek Tomáše Vorla jr. / 31
Mladý a úspěšný David Borkovec z PwC:
Nestačí jen makat, musíte o sobě dát vědět / 32
Zahraniční student Sim Sing Hong: „Singapurský
vzdělávací systém je více interaktivní než český.“ / 34
Letem americko-čínským světem / 36
Vědecká konference doktorandů, studentů magisterského
studia a mladých vědeckých pracovníků / 36
Jak prohloubit spolupráci FM VŠE a regionů? / 37
Druhý ročník soutěže o osobnost FM VŠE / 37
Nejlepší z yoyerské komunity Vašek Kroutil
studuje u nás / 38
Naše volejbalová popelka dobývá Evropu / 39
Pražský parkový survival / 39
Cestopis: Honduras – skutečná perla Karibiku
Na baru s Evou Salzmannovou
z Národního divadla / 42
Tradice Plesu VŠE obnovena po dvaceti letech / 44
Nejkrásnější dívka VŠE: Klára Gregorová / 45
Poptávka po Xindlu / 46
Výstava Postavy: stádo koní v Rajské budově VŠE / 46
Recenze filmu Tanec v temnotách / 47
Recenze knihy Finance po krizi / 47
Studentské sdružení EKONOM
a redakce Economixu
vám přejí příjemné
prožití vánočních svátků
a úspěšný nový rok.
Šéfredaktorka: Zuzana Žiačiková, Zástupce šéfredaktorky: Štěpán Mejzlík
Redaktoři: Lucie Cepáková, Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Stanislav Janeček, Michaela Kalátová,
Kateřina Kindlová, Martin Konečný, Helena Kováčová, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Betka Kuchařová, Tomáš Listík,
Alena Medková, Hana Prchlíková, Tereza Syrová, Vladimír Štípek, Lucie Váchová, Tereza Voborníková, Veronika Zelená a další.
Fotografie: Pavel Cizner, Peter Čulák, Andrea Chovanová, Janusz Konieczny, Tomáš Nadrchal, Jakub Novák, Tereza Syrová
Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička; Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o.
E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789.
3
zpravodajství
Financial Times:
VŠE se dostala mezi 75 nejlepších
evropských byznys škol
Deník Financial Times zveřejnil
6. prosince 2010 výsledky již sedmého hodnocení evropských byznys vysokých škol – European Business
school rankings 2010. Vysoká škola
ekonomická v Praze se poprvé zařadila mezi prvních 75 nejlepších.
VŠE skončila na 73. místě společně s Fakultou ekonomie Univerzity Nova v Lisabonu (Faculdade de Economia da Universidade Nova de Lisboa). První příčku obsadila
francouzská HEC Paris před London Business School. První trojici uzavírá mezinárodní byznys škola Insead, respektive její
pracoviště v Paříži.
Hodnocení European Business school
rankings 2010 odráží umístnění byznys škol
v dílčích žebříčcích Financial Times zveřejňovaných během celého roku 2010. Konkrétně zohledňuje postavení v hodnocení
škol podle úrovně programů celoživotního vzdělávání, MBA (FT MBA 2010 ranking), EMBA (FT EMBA 2010 ranking)
a Masters in Management (FT MIM 2010
ranking). Mezi hlavní kritéria při porovnávání kvality vzdělání patří i aktuální nástupní plat absolventů, průměrný plat po třech
letech od ukončení vysoké školy, podíl absolventů doktorského studia na jednotlivých fakultách, podíl žen na fakultě a internacionalizace školy stanovená procentem
zaměstnanců s cizím občanstvím (poslední tři jmenované se hodnotí pouze u programů MIM). VŠE se na žebříčku umístila
zejména díky 58. pozici studijního oboru Podniková ekonomika a management
a druhému místu mezinárodního programu
CEMS MIM v žebříčku FT Masters in Management 2010. V ostatních kritériích (FT
MBA 2010, FT EMBA 2010) VŠE vůbec
nefiguruje. Podrobnosti průzkumu si můžete prohlédnout na stránkách www.rankings.
ft.com/businessschoolrankings/europeanbusiness-school-rankings-2010.
Autor: Zuzana Žiačiková
inzerce
a poznat Danone víc zblízka, což
se mi určitě podařilo. Nejenom,
že jsem si přiblížila, co Danone
dělá, ale také jsem se seznámila
s jejich firemní kulturou.
Petro, proč jsi se přihlásila
do Trustu? Soutěž byla moje
první case study competition,
které jsem se zúčastnila. Přihlásila jsem se do ní náhodou. Společně s partou kamarádů jsme si
řekli, že bychom si něco podob-
ného rádi vyzkoušeli, protože
jsme společně v jednom týmu
ještě nepracovali.
Splnila soutěž tvoje očekávání? Chtěla jsem především zažít dobrou týmovou zkušenost
A tvoje doporučení potenciálním účastníkům? Myslím si,
že k vítězství v soutěži nejvíce
přispěl náš tým, ve kterém jsme
se všichni navzájem doplňovali svými silnými stránkami.
Osvědčilo se nám mít předem
rozdělené role a zodpovědnost,
podle kterých jsme postupovali
při zpracovávání úkolů.
Více informací o soutěži najdete jak v letáku vloženém do tohoto vydání Economixu, tak na www.trustbydanone.com,
kde se můžete rovnou přihlásit, nebo pište na [email protected]. Uzávěrka přihlášek je 31. 12. 2010.
– 6 / 2010
A právě členka vítězného týmu
Petra Vondráčková nastoupila téměř okamžitě po skončení soutěže do marketingového oddělení
Danone, kde má nyní na starosti
vlastní projekty a věnovala nám
svůj čas na následující rozhovor.
Trust by DANONE
letos již poosmé
Co sis tedy z ní odnesla? Díky
soutěži jsem měla možnost otestovat si své schopnosti při vytváření tříleté strategie pro Danone
a vyzkoušet si velice intenzivní
týmovou spolupráci. Navíc jsem
poznala některé z mých současných kolegů v Danone a také
komplexitu odvětví, ve kterém
tato společnost působí.
economix
Mezinárodní manažerská hra
Trust by Danone demonstruje,
jak všechna učiněná rozhodnutí
mají přímý dopad na ekonomickou, sociální a environmentální
oblast byznysu. Společnost Danone pořádá letos již 8. ročník
této soutěže. V minulém ročníku z celkového počtu 200 účastníků z 11 vysokých škol z České
a Slovenské republiky vzešel
u
jako vítěz tým složený ze stunili
dentů VŠE. Ti se potom účastnili
mezinárodního kola v Paříži.
4
aktuality
GRANT REK TORA VŠE
A ČESKÉ SPOŘITELNY
NA PODPORU
S TUDENT SKÝCH
AK TIVIT NA ROK 2011
V období od 29. listopadu do
31. prosince 2010 mohou studentské organizace působící při
VŠE žádat o grant rektora a České spořitelny. O finanční prostředky se organizace mohou
ucházet s projekty určenými pro
studenty (nesmí jít o komerční
akce) pod podmínkou jejich realizace v roce 2011. Vyplněnou
žádost je nutné odevzdat elektronicky (na e-mail studentskytajemnik@vse) i v písemné formě.
Projekty vybere komise jmenovaná rektorem za účasti zástupců České spořitelny. Výsledky
výběrového řízení budou oznámeny nejpozději do konce ledna
2011. V případě dotazů neváhejte
kontaktovat studentskou tajemnici rektora Savinu Finardi. Více
informací o podmínkách žádostí
o grant se dozvíte na www.vse.
cz/studentska-tajemnice/.
economix
– 6 / 2010
UZÁVĚRKA PŘIHLÁŠEK
NA INTERNATIONAL
MANAGEMENT
Uzávěrka přihlášek do magisterského programu Podnikohospodářské fakulty International Management, který vychází
z mezinárodního manažerského
programu CEMS MIM, je stanovena na 7. ledna 2011. K přihlášce musí uchazeči přiložit certifikát potvrzující znalost anglického
jazyka, strukturovaný životopis,
motivační dopis, doklad o znalosti dalšího světového jazyka,
záznam o dosavadních studijních
výsledcích a bakalářský diplom
(je-li již k dispozici). Přijímací řízení probíhá ve třech kolech. Více
informací najdete na internetových stránkách cemsmim.vse.cz.
NOVĚ ZAKOUPENÁ
DATABÁZE NA VŠE
VŠE zakoupila s platností od
prosince 2010 práva na přístup
do databáze ebrary Business &
Economics, kde lze v elektronické podobě najít sbírku přibližně 9000 odborných publikací z oblasti účetnictví, etiky
podnikání, kapitálových trhů,
investic, podnikové kultury a financí, národohospodářské politiky, podnikání, lidských zdrojů,
mezinárodního obchodu či marketingu a realit. Databáze je přístupná na www.vse.cz/zdroje/.
S TUDENTKA
VŠE VYHRÁLA
ESEJIS TICKOU SOUTĚŽ
DENÍKU THE KOREA
TIMES
Studentka bakalářského oboru Ekonomie na Národohospodářské fakultě VŠE Ivana Tománková zvítězila v esejistické
soutěži jihokorejského deníku
The Korea Times. Téma šestého
ročníku soutěže se týkalo role
Korejské republiky na Summitu G20 v Soulu. Tománková
uspěla s esejí s názvem South
Korea to defend the right to its
„own“ development. Z 1300 zaslaných příspěvků vybrala mezinárodní porota čtyři korejské
a čtyři zahraniční finalisty. Vítěznou esej naši studentky si
můžete přečíst zde na www.koreatimes.co.kr/www/news/biz/2010/12/231_74778.html.
VÝSLEDKY
EXPERIMENTŮ LEE
PUBLIKOVÁNY
V rámci závěrečné zprávy
projektu s názvem Rozhodování
spotřebitele na trhu retailových
investičních služeb: pohled behaviorální ekonomie byly zveřejněny výsledky série osmi
experimentů prováděných na
začátku října 2010 v Laboratoři
experimentální ekonomie na NF
VŠE, která byla založena v srpnu 2009. Popis prováděných experimentů a analýza jejich výsledků je k dispozici na www.
vse-lee.cz/files/useruploads/eu_
consumer_behaviour_final_report.pdf.
CHARITATIVNÍ SBÍRKA
PRO DOMOV SUE
RYDER
V prvních prosincových
dnech (2., 3., 6., a 7. prosince)
se na VŠE, přesněji v šatnách
Rajské budovy, uskutečnila tradiční sbírka předmětů na pomoc
seniorům z Domova Sue Ryder.
Charitativní akci zorganizovali studenti předmětu Ekonomie,
filantropie, altruismus (5IE323)
pod vedením doc. Antonie Doležalové. Přispět mohl každý
darováním předmětů, které lze
dál prodat v dobročinných obchodech Domova Sue Ryder.
V minulém roce byly darovány
a následně prodány předměty za
15000 Kč.
SETKÁNÍ SENIORŮ
VYSOKÉ ŠKOLY
EKONOMICKÉ 2010
Koordinační rada základních
organizací Vysokoškolského odborového svazu (VOS) a rektor
VŠE prof. Richard Hindls uspořádali setkání seniorů VŠE s pohoštěním a programem. Akce se
konala v pondělí 13. prosince od
15.30 v restauraci pro zaměstnance v budově Menza Italská.
Autoři:
Michaela Kalátová,
Hana Kubovcová
KONFERENCE RELIK
Katedra demografie Fakulty informatiky a statistiky na
VŠE uspořádala ve spolupráci s Ústavem pro informace ve
vzdělávání konferenci s názvem
Reprodukce lidského kapitálu
(vzájemné vazby a souvislosti).
Na programu byla ve dnech 13.
a 14. prosince 2010 v prostorách
VŠE v Praze na Žižkově. Hlavním tématem setkání byly širší
souvislosti reprodukce lidského
kapitálu z hlediska demografie,
ekonomie, sociální a hospodářské politiky apod. Letos nově
dostali příležitost prezentovat
své příspěvky i studenti.
Mikuláš na VŠE
Mikuláš nevynechal ani Vysokou školu ekonomickou. V pondělí 6. prosince navštívil v 15.00 Dětský koutek Národohospodářské fakulty v přízemí Nové budovy VŠE na Žižkově. Mikulášská besídka se samozřejmě neobešla bez dárků a sladkostí pro
ty nejmenší, kterých přišlo asi dvacet. Dárkem pro starší ročníky
může být informace, že Mikulášem byl děkan NF Miroslav Ševčík, za čerta šel vyučující katedry ekonomie NF Petr Bartoň a andělem byla senátorka za NF v AS VŠE Pavla Vašíčková. Autor: Zuzana Žiačiková
5
rp
z
u rbarvi ok daa j s t v í
PwC studentský barometr:
Studenti chtějí pracovat ve stabilní odpovědné firmě,
nástupní plat řeší až na druhém místě
Poradenská společnost PwC zveřejnila další závěry ze série průzkumů chování studentů převážně
ekonomických vysokých škol PwC
Studentský barometr. Průzkum ukázal, že informace o svém budoucím
zaměstnavateli hledají téměř všichni studenti na jeho webových stránkách. Stabilita zaměstnavatele je
pro studenta mnohem důležitější
než nástupní plat nebo skutečnost,
zda ve firmě pracuje jeho kamarád,
a úroveň společenské odpovědnosti
firmy se stává standardem při výběru zaměstnání.
Téměř všichni studenti (92 %) se podívají na webové stránky společnosti, než se
u ní přihlásí o práci. Stejně tak devět z deseti absolventů má zkušenosti se servery nabízejícími práci (90 %). Necelá polovina studentů (42 %) využívá katalogy z trhů práce
(na VŠE jde o veletrh pracovních příležitostí Šance pořádaný Rozvojovým a poradenským centrem VŠE) a zhruba čtvrtina pak
I když první série výsledků PwC Studentského barometru ukázala, že studenti příliš
nesledují aktivity firem či studentských organizací na své škole, veletrh pracovních
příležitostí si ujít nenechají. Většina studentů (84 %) se účastní veletrhů práce na svých
univerzitách, a to nejčastěji ve třetím (35 %)
a čtvrtém (31 %) ročníku.
nabídky firem na webu univerzity (24 %).
Jen necelá desetina studentů (9 %) hledá
práci v kariérních rubrikách denního tisku.
Ještě méně studentů zavítalo do kariérních
poradenských center na univerzitách.
Při výběru svého budoucího zaměstnavatele je pro studenty nejdůležitější jeho stabilita, následuje obor, v němž působí, a prestiž společnosti. Až poté se v žebříčku priorit
uchazečů nachází typ a náplň práce, kterou
budou vykonávat. Na mnohem nižších hodnotových příčkách je pak například výše nástupního platu či to, zda ve firmě pracuje
někdo z jejich známých. Hospodářská krize
přiměla necelou polovinu oslovených studentů (45 %) změnit preference ohledně budoucího zaměstnavatele.
SPOLEČENSKÁ
ODPOVĚDNOS T
NENÍ JEN FRÁZE
Více než polovina (51 %) studentů uvedla,
že se při hledání zaměstnání zajímá především o společensky odpovědné společnosti.
Pro téměř polovinu oslovených (43 %) je společenská odpovědnost dokonce jedním z rozhodujících faktorů při volbě zaměstnavatele.
Studenti také počítají, že se sami po nástupu do práce zapojí do programu společenské
odpovědnosti svého nového zaměstnavatele.
Například více než dvě třetiny z nich by bylo
ochotno bezplatně pomáhat neziskové organizaci formou pro bono služeb. Autor: Martin Steiner
inzerce
Staňte se předplatiteli CEPu
Díky předplatnému tak budete získávat publikace s ekonomickými,
politologickými a dalšími společenskovědními tématy.
Předplatné je možné objednat na stránkách www.cepin.cz v sekci předplatné,
případně zasláním e-mailu na adresu [email protected].
Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) je institut (think tank),
jehož cílem je šíření a podpora idejí svobodné společnosti a tržního hospodářství
a šíření a podpora myšlenek velkých osobností liberálního myšlení.
economix
Předplatné zahrnuje pravidelný Newsletter,
veškeré vydávané publikace a pozvánky na semináře.
– 6 / 2010
na rok 2011 už nyní a jako dárek obdržíte předplatné na listopad a prosinec 2010 zdarma.
Cena studentského předplatného činí 330,- Kč (což je 50 % standardní ceny).
6
zpravodajství
Význam a splnitelnost Rozvojových cílů OSN
economix
– 6 / 2010
Poslední listopadové odpoledne
v úterý 30. listopadu 2010 se na
VŠE konal odborný seminář Význam a splnitelnost Rozvojových
cílů OSN. V rámci cyklu OSN a výzvy 21. století ho pořádalo České
sdružení pro Spojené národy ve
spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a Střediskem mezinárodních studií Jana Masaryka
FMV VŠE.
Na semináři zazněly dva referáty, které se
týkaly, jak je patrné z názvu semináře, především rozvojové pomoci, Rozvojových
cílů OSN a otázek jejich splnitelnosti, respektive nesplnitelnosti.
Ing. Ilja Ulrich, dlouholetý diplomat při
OSN v New Yorku, bývalý velvyslanec
v Ghaně a v Turecku a místopředseda Českého sdružení pro Spojené národy, hovořil
o Rozvojových cílech tisíciletí (Millennium
Development Goals, MDGs), o jejich vývoji a naznačil, zda se je mezinárodnímu společenství podaří splnit či nikoliv. Jako druhý
si vzal slovo BcA. Jan Mrkvička, zástupce
ředitele Sekce humanitární pomoci a rozvojové spolupráce organizace Člověk v tísni,
který jako vedoucí mise působil v Afghánistánu a na Srí Lance. Věnoval se praktickému
aspektu rozvojové a také humanitární pomoci. Na příkladu působení organizace Člověk
v tísni v Etiopii ilustroval, jakým způsobem
nejrůznější rozvojové a humanitární společnosti pracují nebo mohou pracovat v méně
šťastných oblastech světa a tím pomáhat naplňovat Rozvojové cíle tisíciletí, aniž to je
jejich hlavní cíl.
Rozvojové cíle tisíciletí představují program, díky němuž mají být odstraněny nebo
alespoň zásadně zmírněny nejpalčivější problémy rozvojového světa. Na Summitu tisíciletí v září 2000 se k jejich plnění zavázalo
191 států, 189 členských zemí OSN spolu
se Švýcarskem a Vatikánem. Boj s problémy rozvojového světa, hlavně s extrémní
chudobou, není ničím novým. V rámci OSN
se snahy o jejich řešení probírají už od padesátých let. Nicméně až v roce 2000 došlo
k podpisu Miléniové deklarace, která je výrazem obecné shody mezi státy o tom, jak ve
světě dosáhnout rozvoje. Rozvojových cílů
tisíciletí, které jsou rámcem pro spolupráci
celého mezinárodního společenství, je celkem osm:
1) Odstranit extrémní chudobu a hlad (cílem je o polovinu snížit počet extrémně
chudých lidí a na polovinu snížit také počet lidí trpících hladem);
2) Zpřístupnit základní vzdělání pro všechny (cílem zajistit pro všechny děti,
chlapce i dívky, všeobecné základní
vzdělání);
3) Prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení žen (genderová rovnost ve školách a v zaměstnání);
4) Omezit dětskou úmrtnost (snížení úmrtnosti u dětí mladších pěti let o dvě
třetiny);
5) Zlepšit zdraví matek (cílem je o tři čtvrtiny snížit míru úmrtnosti matek);
6) Bojovat proti HIV/AIDS, malárii a jiným nemocem (zastavit šíření a snižovat
počet nově nakažených);
7) Zajistit trvalou udržitelnost životního
prostředí (o polovinu snížit počet lidí,
kteří nemají přístup k čisté vodě, dosáhnout výrazného zlepšení životních podmínek lidí žijících ve slumech);
8) Vytvořit globální partnerství pro rozvoj
(vytvořit pracovní příležitosti pro mladé,
zajistit dostupnost základních léků v rozvojových zemích...).
CÍLE
DEKLARACE
TISÍCILETÍ
SE NENAPLNÍ
Státy se v Miléniové deklaraci zavázaly
splnit tyto cíle do roku 2015. V případě snížení počtu extrémně chudých lidí se pravděpodobně podaří tomuto závazku dostát, a to
díky pozitivnímu vývoji v Číně, kde se počet
lidí žijících pod hranicí chudoby významně snížil, i v severní Africe a jihovýchodní
Asii. Druhá část prvního cíle, snížení počtu
lidí trpících hladem, už ale nejspíše splněna
nebude. Velmi nadějně se vyvíjí druhý rozvojový cíl – základní vzdělání se daří zajistit pro zhruba 88 dětí ze sta. Nezanedbatelný
nárůst se týká Afriky, kde se v řadě zemí podařilo zrušit školné. Problémem ale zůstává
fakt, že necelá třetina dětí základní vzdělání nedokončí. Příznivý vývoj se týká ještě
boje proti HIV/AIDS. Klesá totiž počet nově
nakažených i počet úmrtí na HIV. Zbývající cíle však pravděpodobně splněny nebudou, a zůstanou tak závazkem do vzdálenější budoucnosti.
Druhá část semináře byla věnována působení organizace Člověk v tísni v etiopském
regionu Somali. Situace v této nejvýchodnější části Etiopie je ještě o něco problematičtější než ve zbytku země. Dokládá to
mimo jiné malý počet nevládních organizací, které zde pracují. Člověk v tísni se jednou z nich stal v dubnu letošního roku. Region Somali je od zbytku Etiopie odříznut
geograficky pohořím a také etnicky. Místní
obyvatelé jsou Somálci, kteří se příliš necítí
být součástí Etiopie. Na jihovýchodě se navíc nachází oblast Ogaden, o který se v letech 1977–1978 vedla etiopsko-somálská
válka (válka o Ogaden). Cílem prezentace
práce organizace Člověk v tísni bylo ukázat,
že rozvojové a humanitární nevládní organizace pomáhají svými programy a projekty
naplňovat Rozvojové cíle tisíciletí, přestože tyto cíle jsou spíše nástrojem pro velké
donátory a menší nevládní organizace volí
oblasti svého působení na základě jiných
kritérií.
PROBLÉMOVÝ
SVĚTOVÝ
POTRAVINOVÝ
PROGRAM
Během semináře byla také zmíněna největší humanitární světová organizace, Světový potravinový program (WFP), a především její problematický mandát. WFP má
totiž mandát pouze na distribuci potravin,
což je v některých případech spíše kontraproduktivní. Neřeší se při ní například, jak je
společnost organizována, a tak dodávky potravin často končí v rukou kmenových vůdců. Jiným případem jsou dodávky potravin
v době, kdy jsou místní zemědělci již schopni sklízet vlastní úrodu.
Závěr semináře patřil několika málo otázkám a zmínce, že vyspělé země, s výjimkou
Skandinávie, jsou sice i v důsledku hospodářské krize ještě daleko za svým závazkem
poskytovat 0,7 % HDP na rozvojovou pomoc, zvyšuje se ale solidarita samotných
rozvojových zemí, nemalá pomoc často přichází i ze zemí, jako je Ghana. Autor: Betka Kuchařová
7
zpravodajství
Debatní klub KHD: Levné peníze rozvracejí eurozónu
V úterý 23. listopadu
uspořádala katedra hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE
v aktuálním semestru druhou diskusi v rámci svého
Debatního klubu. Na rozpravu se studenty o aktuálních otázkách tentokrát
zavítaly české ekonomické žurnalistky Lenka Zlámalová z Lidových novin
a Julie Hrstková z Hospodářských novin. Debata
se konala od 19.45 v posluchárně C. Večerem tradičně provázel organizátor Ladislav Tajovský.
Hlavní téma večera se točilo
kolem problematiky Evropské
měnové unie. Diskusi uvedla
Lenka Zlámalová z LN konstatováním, že období hospodářské
krize je svým způsobem rájem
pro ekonomické novináře: „Je to
pro nás zajímavé téma. Evropa
prochází změnami, předělává
se a dochází k zajímavému rozvoji zemí.“ Pak se pozornost
strhla k snad nejpalčivějšímu
aktuálnímu problému – k ekonomickému vývoji v Irsku. Co
udělali Irové špatně? Analytička z LN odpověděla na tento
dotaz jednoznačně. Za aktuálními „maléry“ stojí levné peníze. Reálná úroková míra se totiž
v Irsku pohybovala v období let
1998 až 2007 na úrovni minus
jedno procento. Tím docházelo
k nafukování obří realitní bubliny, která dříve či později zákonitě splaskne. Pod současné problémy se podepsaly i regionální
odlišnosti: v eurozóně můžeme
vypozorovat rozdílný ekonomický růst na periferiích a v jejím jádru. Julie Hrstková podložila tezi, že k dané situaci
v EMU muselo nevyhnutelně
dojít, i argumentem, že po rozpadu východního bloku se historie starého kontinentu změnila.
Německo vynakládalo finanční
prostředky na podporu integrace východních států. EU přijala
takové státy jako Česká republika, Slovensko a Slovinsko. Tato
ochota začlenit do společenství
méně vyspělé státy s sebou nesla obrovské náklady, pokračovala Hrstková. Obě novinářky
se shodly, že kombinace jedné měny a dvanácti či šestnácti
fiskálních politik je dlouhodobě
neudržitelná.
V diskusi došlo i na další problematické země, zejména na
Španělsko, kde spadly ceny nemovitostí o 65 procent, a stávkující Portugalsko. Hrstková i Zlámalová zdůraznily, že nejvíce
na pochybení politiků z ostatních členských států doplácí Německo. Množství názorů a argumentů, které padly při diskusi,
v podstatě vedlo k témuž závěru: takhle to dál nejde aneb obědy nejsou zadarmo. Autor a foto: Tereza Syrová
Paroubek hovořil na VŠE o hodnotách české levice
Komunisté znamenají pro
českou sociální demokracii problém – to a mnoho
dalšího naznačil studentům VŠE Jiří Paroubek,
který přijal pozvání k diskusi v Klubu mladých politologů.
V úterý 16. listopadu navštívil Klub mladých politologů absolvent VŠE, bývalý předseda
vlády a ČSSD, Jiří Paroubek. Ve
své přednášce na téma Hodnoty
a budoucnost české levice nejprve připomněl obtížnou situaci
znovuobnovení sociální demokracie v prvních porevolučních
letech, kdy strana byla postavena zejména před problémy personální povahy způsobené téměř
čtyřicetiletým přerušením činnosti. Po krátkém shrnutí jedenadvacetiletého působení ČSSD
v české politice pak řečník přešel k jádru diskuse, tedy hodnotám a budoucnosti české levice.
Za jednu z nejzajímavějších myšlenek na toto téma lze
pravděpodobně označit vyhlídky vládnutí sociální demokracie
s jejich přirozeným partnerem
na levici, tedy KSČM. Sám Jiří
Paroubek prý po volbách v roce
2006 zjišťoval možnosti takovéto
koalice, ale narazil na komunistickou neochotu změnit své postoje zejména vůči EU a NATO,
což bylo pro sociální demokracii nepřijatelné. Podle slov Ji-
řího Paroubka bylo cílem takové spolupráce přimět komunisty
k vládní odpovědnosti a vnitřní
reformě a tím oslabit jejich pozici na levici. Bývalý premiér také
zmínil, že budoucnost české levice do značné míry stojí na vybudování levicového think-tanku. Ten by mohl vzniknout buď
proměnou Masarykovy dělnické
akademie nebo založením instituce nové. Nejen levicoví intelektuálové ČSSD chybějí, je potřeba školit i členy strany. ČSSD
zaznamenala v posledních letech
nárůst z 15 na 24 tisíc členů, jejichž „výchovu a kompetentnost” je nyní potřeba zajistit.
Ve druhé polovině diskuse
poté nastal čas pro dotazy z publika, které se týkaly zejména
aktuální politické situace. Těž-
ko očekávat, že by se Jiří Paroubek postavil proti koalici
ODS a ČSSD na pražské radnici, když sám v této koalici do
roku 2006 působil. Oproti tomu
neúspěch bývalého guvernéra
Zdeňka Tůmy prý není pro Miroslava Kalouska až tak špatnou
zprávou, neboť mu tak alespoň
ve straně nevyroste silný kandidát na budoucí předsednické
křeslo v TOP 09. Studenti byli
též zvědaví, koho z dvojice Sobotka – Hašek vidí Jiří Paroubek
za svého pravděpodobného nástupce na sjezdu v březnu 2011,
avšak museli se spokojit s odpovědí, že oba kandidáti mají ještě
své rezervy, a tak je cesta zatím
otevřená i dalším adeptům. Autor: Jakub Kratochvíl
Foto: Janusz Konieczny
8
rozhovor
Prof. René Wokoun z VŠE byl zvolen rektorem UJEP
Jak vypadá vaše budoucí působení na naší škole?
Na Národohospodářské fakultě VŠE budu působit nadále především v doktorském studiu.
Vedoucí katedry regionálních studií Národohospodářské fakulty VŠE prof.
RNDr. René Wokoun, CSc.
byl 16. listopadu 2010 zvolen rektorem Univerzity J.
E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) na období
2011–2015. Členové akademického senátu UJEP
ho zvolili ve čtvrtém kole
22 ze 33 hlasů. Prof. Wokouna by měl do funkce
ještě jmenovat prezident,
jeho funkční období začne
1. března 2011.
economix
– 6 / 2010
Co vás vedlo ke kandidatuře na rektora ústecké univerzity?
Již před čtyřmi lety jsem začal spolupracovat na přípravě
vědecko-výzkumného projektu
na UJEP, jehož výsledkem bylo
mimo jiné zřízení Výzkumného centra konkurenceschopného a udržitelného rozvoje regionů, v němž úspěšně realizujeme
několik projektů a jehož řízením
jsem byl letos pověřen; za těch
několik let se intenzita spolupráce zvýšila. Posléze jsem byl
některými pracovníky univerzity osloven a po určitém váhání jsem se rozhodl kandidaturu
přijmout. Vnímal jsem to jako
osobní výzvu a vidím příležitosti, kde by mé zkušenosti mohly
pomoci rozvoji univerzity.
Kdy jste se rozhodl kandidovat na rektora a jak dlouho
jste se připravoval?
Kandidovat na funkci rektora UJEP jsem se rozhodl na poslední chvíli. Příprava byla velmi intenzivní, hlavně práce na
prezentaci, protože na té velmi
záleželo. S tou mi pomohli i kolegové z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí.
Po celou dobu volby, ačkoli
jste přišel zvenčí a neměl jste
s UJEP téměř nic společného,
navíc proti vám kandidovali
dva děkani z univerzity, jste
měl výraznou převahu hlasů.
Čím si to vysvětlujete?
Respektoval jsem sílu všech
ostatních kandidátů, nicméně
oba zmiňovaní děkani jsou jistě velmi pracovití a mají silnou
Jak na váš odchod reagují spolupracovníci na VŠE?
Plánujete si s sebou na nové
působiště odvést někoho ze
svých spolupracovníků?
Myslím, že většina kolegů mi
to přeje. A nikoho si neodvedu.
pozici, ale na svých fakultách.
A pozice rektora je přece jen
jiná. Že byla podpora mé kandidatury tak masivní, mě částečně
překvapilo, zřejmě mi pomohla
skutečnost, že nejsem výrazně
na UJEP s nikým spjatý a pochopitelně, doufám, i představené
cíle a priority a síla mých argumentů. Stanovil jsem si několik
priorit pro řízení univerzity:
1) Stabilizovat existenci a posílit progresivní a inovativní
prvky v rozvoji UJEP a zároveň flexibilně reagovat na
realizované změny v oblasti
terciárního vzdělávání.
2) Zajistit pozici univerzity
v budoucí kategorizaci vysokých škol v ČR tak, jak bude
pro nás nejvýhodnější.
3) Zefektivnit vybrané ekonomické procesy tak, aby nedocházelo k jejich duplicitě
a plýtvání financemi. Snižovat náklady rektorátu a racionalizovat jeho činnost.
4) Posílit vícezdrojové financování univerzity (aplikovaný
výzkum, projekty, granty, nadační fond).
5) Podporovat veškerý základní
a aplikovaný výzkum schopný generovat uplatnitelné
výstupy.
Počet studentů asi příliš neporoste, a to především s ohledem
na omezení financování vysokých škol v ČR, které se dotkne
i UJEP. Mnou stanovené priority senátory evidentně přesvědčily a především tím bych vysvětloval, proč jsem byl zvolen.
Proč jste tyto své ambice nezkusil realizovat na VŠE?
V poslední době se na VŠE
uskutečnily jak rektorské,
tak děkanské volby.
Jak jsem už uvedl, byl jsem
požádán určitou skupinou akademiků a senátorů na UJEP,
abych kandidoval. Na VŠE či
NF mě nikdo takto neoslovil.
Už máte jasno o personálním
složení vedení UJEP?
Některá jména členů nového
vedení UJEP jsem uvedl už na
prezentaci. Z původního vedení zůstanou tak asi dva tři lidé,
jinak přijdou noví, ale budou
všichni z UJEP. Z VŠE nepřijde nikdo, stačí to, že přijdu já.
Ale to neznamená, že bych se
na VŠE neinspiroval. Některé
věci se mi tady líbí, například
z hlediska fungování finančního řízení, některé prvky bych
možná převzal. Na druhou stranu některé záležitosti považuji
za problematické, například to,
že si studenti mohou ještě první dva týdny v semestru měnit
rozvrh.
Máte představu, kdo by po
vás mohl převzít katedru regionálních studií?
Nějakou představu mám, ale
je to předčasné.
Hodláte nějakým způsobem rozvíjet spolupráci mezi
UJEP a VŠE? Například formou společných projektů
apod.?
Doufám, že se spolupráce
mezi UJEP a VŠE prohloubí
například formou společných
výzkumných úkolů a projektů. Jak jsem již uvedl, spolupracujeme v rámci společného pracoviště – Výzkumného
centra konkurenceschopného
a udržitelného rozvoje regionů, jehož vznik jsme několik
let připravovali. Předpokládám
však spolupráci i v dalších oborech. Autor: Hana Kubovcová
Foto: Tereza Syrová
9
zpravodajství
Členové NERV
diskutovali se studenty VŠE
snáze vystudovatelné soukromé univerzity.
Po projevech obou hostů následovaly dotazy posluchačů.
Po Petru Zahradníkovi se slova ujal ekonom Jiří Schwarz, který se v rámci NERV
specializuje na fiskální reformu, vztahy
s EU a konkurenceschopnost. Studentům
krátce popsal fungování tohoto poradního
orgánu. Členové NERV nejdříve připraví reformu, poté navrhovaná opatření postoupí
do takzvané velké NERV, kde je konzultují elitní členové rady s premiérem republiky. V oblasti veřejných financí projednávají tři okruhy: rozpočtové škrty ve školství,
zdravotnictví a v důchodovém systému.
Druhým okruhem je návrh institucionálních
změn. Připravují fiskální rámec na období delší, než je to volební (na pět let), čímž
se má zabránit kupování hlasů před volbami příjímáním populárních opatření, která
odčerpávají prostředky ze státního rozpočtu. Třetí úkol, kterému se NERV věnuje, je
návrh daňové reformy. Schwarz se ve svém
vystoupení zmínil i o plánovaném zavádění školného na veřejných vysokých školách a možném důsledku přelití studentů na
Na otázku týkající se přerušení činnosti NERV v období od září 2009 do srpna
2010 odpovídal tajemník rady David Havlíček. Tuto skutečnost dával do souvislosti s pádem vlády Mirka Topolánka. Dodal,
že NERV byl původně stvořen s cílem nacházet východiska z krize během českého
předsednictví v Radě EU, šlo tedy o krátkodobou iniciativu. Ovšem obnovená, druhá
verze NERV by měla fungovat v dlouhodobém horizontu. Autor:
Alena Medková
Foto:
Peter Čulák
– 6 / 2010
Po stručném představení NERV Davidem
Havlíčkem se slova ujal Petr Zahradník.
Otázce evropské integrace se věnuje 25 let,
problematikou se začal zabývat již při studiích na VŠE. Českou republiku charakterizoval v kontextu ostatních evropských ekonomik jako podprůměrně rozvinutou, ovšem
dodal, že ČR má slušný potenciál pro budoucí vývoj. Co se týče funkce NERV, tak
za nejdůležitější považuje přinášet náměty
pro ozdravení veřejných financí.
Jeden ze studentů se dotazoval, zda hosté mohou jmenovat konkrétní agendy státu,
které by se měly podle jejich názoru seškrtat. Schwarz odpověď začal svou nedávnou
příhodou z Nového Zélandu. Na silnici ho
za nepřiměřenou rychlost zastavil policista
a na místě mu udělil pokutu. To podstatné je,
že policista byl jeden, vysvětloval Schwarz,
kdežto v České republice potkáte vždy dva
a více policistů pohromadě. To označil za
zbytečné plýtvání veřejnými zdroji. Plýtváním nazval i předražené veřejné výstavby,
kde rovněž vidí prostor pro škrtání. Za nesmyslné označil datové schránky, jejichž cílem bylo zmenšení byrokratického aparátu,
ovšem v konečném důsledku došlo ke zvýšení počtu IT úředníků. Petr Zahradník zmínil na prvním místě snížení nákladů na administrativu, která vznikla při rušení okresů
a převodu pravomocí na kraj. Navzdory
tomu se některé záležitosti nadále řeší duplicitně. Jako druhé by zredukoval mandatorní výdaje. Užitečným krokem by podle
Zahradníkova názoru bylo zavedení institutu takzvaného nepřekročitelného výdajového stropu.
economix
Ekonomický klub Mladé občanské
platformy zorganizoval na úterý
23. listopadu 2010 ve Vencovského aule VŠE na Žižkově debatu se
dvěma členy Národní ekonomické rady vlády (NERV). O aktuálních
ekonomických otázkách přišli se
studenty diskutovat bývalý děkan
Národohospodářské fakulty VŠE
doc. Jiří Schwarz a konzultant EU
Office České spořitelny Petr Zahradník. Původně se setkání měl
zúčastnit i ekonomický poradce
Goldman Sachs Vladimír Dlouhý,
ovšem z důvodu zahraniční pracovní cesty se nakonec omluvil. Večer
moderoval tajemník NERV David
Havlíček.
10
zpravodajství
Jestli ono to euro bude v roce 2015
ještě existovat, paní Merkelová
Národohospodářská fakulta VŠE
pořádala ve středu 24. listopadu 2010 veřejné zasedání Vědecké rady, jehož součástí byla odborná přednáška na téma Budoucnost
eura očima státníka, centrálního
bankéře, ministra financí a akademického ekonoma.
economix
– 6 / 2010
Zasedání Vědecké rady se zúčastnili pedagogové školy, studenti a nespočet novinářů. Hlavními diskutujícími byli prezident České republiky prof. Václav Klaus,
viceguvernér České národní banky Mojmír
Hampl, místopředseda vlády Slovenské republiky a ministr financí Ivan Mikloš a děkan Národohospodářské fakulty doc. Miroslav Ševčík.
Na úvod se uskutečnily formality Vědecké rady a začala diskuse. Všichni čtyři výše
uvedení hosté byli postupně zváni k řečnickému pultu, aby pronesli své myšlenky o dopadech eura a celé existence měnové unie.
Jako první měl projev státník čili prezident
Václav Klaus, který přednesl publiku několik zajímavých poznatků k existenci eura.
Úvodem svého projevu zmínil zásadní pohled na smysluplné pokládání otázek vzhledem k jednotné evropské měně. Předestřel,
že nemá význam pořádat diskusi na téma:
Zda má Česká republika přijmout euro či nikoli, ale spíše jde o to, jak se na euro dívat,
jakýma očima. Zdůraznil, že je důležité dívat se na euro očima České republiky jako
na cizí měnu. A zde je jeho pět poznatků:
1) Euro, neboli společná měna části společného kontinentu, byl odvážný projekt,
při jehož zrodu nebyly brány v úvahu
aspekty popsané standardní ekonomickou teorií. Jde o riskantní politický a ekonomický projekt, který nezvažoval jádro
optimálních měnových zón.
2) Ekonomické argumenty nebyly brány
v úvahu záměrně částečně proto, že politici ekonomii nerozumějí a nepovažují
ji za důležitou disciplínu. Politické efekty
zavedení eura od samého počátku považovali za větší a cennější než ekonomické
disefekty. Zavedení eura má velice nenulové náklady. CBA se politici nezabývali.
3) Politici udělali školáckou chybu při posuzování faktoru času a při předpokladu
harmonického vývoje. Zavedení eura se
harmonicky a proporcionálně opravdu
nevyvíjelo. Evropa by potřebovala jiné
měnové kurzy, ale to nebylo možné, jelikož politici měli zavřené oči. A toto vedlo ke krizi.
4) Od počátku mnozí (ekonomové) věděli, že nemůže existovat měnová unie bez
unie fiskální a věděli, že nemůže být unie
fiskální bez unie politické. Europolitici si
mysleli, že to možné je, nebo věděli, že
to možné není, ale mysleli si, že by bylo
nejjednodušší zavést unii měnovou a tím
docílit unii fiskální a politickou. Věřili
v zákon plánovitého a proporcionálního
vývoje.
5) K poslednímu bodu by bylo příhodné uspořádat samostatnou přednášku na
téma Zda může politická a fiskální unie
na úrovni kontinentu bez radikální centralizace fungovat. Fungovat může, ale
bez demokracie, a to jedině za cenu vytvoření autoritářské evropské centrální
vlády.
Pan prezident dále vyjádřil zajímavou
myšlenku k otázce, zda bude euro existovat dále jako měna: „Euro bude pokračovat.
Nemá cenu spekulovat o tom, v kolika zemích se jím bude platit, ale jaká bude cena
rozsáhlých fiskálních transferů a vnitrokontinentálního přerozdělování. Toto všechno se pravděpodobně odehraje ve prospěch
opuštění parlamentní demokracie, za fungování fiskální unie a za cenu pomalého vývoje Evropy.“
Další slovo dostal centrální bankéř, viceguvernér ČNB Mojmír Hampl, který ve svém
projevu o euru uvedl tyto poznatky: „Dnes
je skoro všechno možné. Asociace exportérů
České republiky nechce euro. Jestli se dějí
přelomové věci, tak se dějí teď.“ Pro ČR je
důležité sledovat vývoj v eurozóně, která se
mění každý den. Eurozóna je pohyblivým
terčem. Bude jiná než opticky ta, do které
jsme se zavázali vstoupit v roce 2004. Klíčovým bodem pro tuto chvíli by měla být otázka primárního práva. Jak by se mělo upravovat primární právo. Kam míříme? Hampl
zdůraznil, že je nutné si uvědomit nekompatibilitu fiskálních suverénů a jedné měny.
Podtrhl a rozvedl tři základní body instruktivního trilematu, kterými jsou:
1) nemožnost vystoupení nebo vyloučení
z EU,
2) nemožnost krachu států,
3) zákaz pomoci jednotlivých zemí mezi
sebou.
Který ze švů povolí jako první? Hampl se
přiklání k poslednímu bodu trilematu, k zákazu pomoci jednotlivých zemí mezi sebou.
Dále rozvedl finanční nákladnost celé této
evropské situace. „Toto je finančně velmi
nákladné, politicky nikoli. V bailoutu nejde
o přísnost, jde spíše o velkorysost.“ Uvedl,
že přísnost mohla být aplikována dnes, ale
jen její naznačení, jen to, že by mohla být,
vyděsila všechny země tak, že o potenciální
přísnosti živě diskutují.
V proslovu zdůraznil, že mechanismus
11
svobodou a suverenitou. Vytváří se dlouhodobě neufinancovatelný stát blahobytu. Optimálním řešením by byla postupná demontáž, příprava nové HMU, která by se blížila
měnové zóně, v níž by euro mohlo fungovat.
Oblasti, ve kterých by euro mohlo fungovat, Ševčík vymezil na tyto státy: Německo,
Belgie, Rakousko, Lucembursko. V žádném
případě by mezi fungující zónu nezařadil
Řecko, Španělsko, Portugalsko a Francii.
Svůj proslov zakončil následujícím dodatkem: „Pravdu měl Milton Friedman, když
dával v roce 2001 Evropské měnové unii
15–20 let života. Jsem přesvědčen, že záchranné balíčky eurozóně nemohou pomoci. Toto není systémová pomoc.“
Posledním přednášejícím byl politik, místopředseda vlády a ministr financí Slovenské republiky Ivan Mikloš, který hovořil
o zavedení eura na Slovensku a o důvodech,
které vedly slovenské ekonomy k tomu, aby
se rozhodli pro vstup do eurozóny. Pan ministr uvedl, že výhody zavedení eura vysoce
převažovaly nad nevýhodami. Těmito pozitivy byly:
1) kurzová stabilita (volatilita malých měn
je větší),
2) snížení transakčních nákladů,
3) celkové efekty kvantifikované analýzami
ukazovaly vyšší dodatečný růst produktu
o 0,7–1 procento ročně.
Po projevu pana ministra následovala
krátká řízená diskuse, při které pan prezident, jakožto i při celém projevu, vtipkoval.
Mezi obzvláště vydařené poznámky patřila příhoda s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Když byla Angela Merkelová oficiálně pozvána do České republiky,
položila žertovně panu prezidentovi otázku: A kdy přijmete euro, pane prezidente?
V roce 2015? Klaus jí žertem odpověděl:
„No, jestli ono to euro bude v roce 2015 ještě existovat, paní Merkelová.“
Autor a foto: Tereza Syrová
– 6 / 2010
měnové unie transferu a zachraňování se
má své hranice. Může fungovat pouze do
doby, dokud jsou peníze. Stejně jako prezident Václav Klaus i viceguvernér Mojmír
Hampl si položil otázku: Jak je třeba se dívat na eurozónu? Na problémy eurozóny se
musíme dívat německýma očima. Německo je největší sponzor. Vysocí představitelé
Německa zažívají vnitřní rozpor: „Milujeme euro, ale nemáme rádi důsledky, kterými
jsou předlužení, přehřívání, záchranné operace a následně to, že je musíme platit.“ Na
závěr položil příhodnou otázku: Jak interpretovat, zda ČR vstoupí do eurozóny, když
měnová unie tak rychle mění podoby?
Následně mluvil ekonom, děkan Národohospodářské fakulty doc. Miroslav Ševčík,
který nejprve přednesl historický exkurz do
problematiky Hospodářské a měnové unie
(HMU), v němž upozornil na Vernerovu
vládu a neopomenul ani Delorsovu vládu.
Důležitá myšlenka, kterou Ševčík vyslovil,
jako by utkvěla v čase: „Evropská unie se
nachází ve 2/3 rozpadu eurozóny.“ Na rozdíl
od pana prezidenta se domnívá, že se Evropská unie rozpadne. Podotkl, že projekt společné měny nesplňuje podmínky optimální
měnové zóny. Politici opomenuli základní
ekonomické poučky a zneužili hospodářského politického vlivu k prosazení něčeho,
co může vést k dezintegraci a negativní integraci. Vysoce žádoucí procesy odstranění
nadměrných regulací a bariér v pohybu kapitálu by měly přispět k liberalizaci ekonomiky. Ovšem euro bylo zavedeno tehdy, kdy
nebyly naplněny integrační funkce. Nefunguje jednotný trh a ani společný trh, příkladem mohou být zemědělské komodity. Na
tomto trhu přetrvávají dlouhodobě diskriminační podmínky a EU není schopna zemědělskou politiku revidovat. Pro zavedení
eura byla určena Maastrichtská kritéria konvergence. Tyto limity byly nastaveny uměle
a byly diskutabilní už v době zavádění eura.
Všeobecně známá fakta, že kritéria dlouhodobě neplní ani země eurozóny, názorně doplnil tabulkami.
Dalším aspektem nefunkčnosti eurozóny je podle Ševčíka pochybení politiků ve
smyslu, že lze financovat dluhy donekonečna z deficitu rozpočtů a udržovat takzvaný
stát blahobytu. „Výdaje veřejného sektoru
jsou trhliny, které mohou vést až k poškození kapitalismu.“ Prohlašováno v rámci veřejného zájmu, politici přijímají nová rozhodnutí ve snaze napravit situaci, ale tato
rozhodnutí vytvářejí nové a nové problémy.
Zajímavý názor přinesl, co se týče nákladů na zavedení a fungování eura. Uvedl, že
náklady na zavádění eura byly relativně vysoké a současná eurozóna a náklady na její
řízení jsou extrémně vysoké, přičemž nejvyšší náklady přinášejí takzvané záchranné
balíčky. Společná měnová a fiskální politika
předpokládá vznik centralizovaného federalizovaného státu. Cena je vysoká finančně
a souvisí se svobodou národa, individuální
economix
zpravodajství
12
zpravodajství
DEN VĚDY NA VŠE
economix
– 6 / 2010
V pátek 26. listopadu 2010
proběhl na VŠE již čtvrtý ročník Dne vědy, který
společně organizují pražské vysoké školy: Vysoká
škola ekonomická, Univerzita Karlova (UK), Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT), České
vysoké učení technické
(ČVUT) a Česká zemědělská univerzita (ČZU).
V atriu Rajské budovy si studenti mohli prohlédnout například přístroj Camera Obscura
(jakýsi pradědeček fotoaparátu,
pozn. red.) z Národního technického muzea, Národní institut dětí a mládeže zde představil mobilní telefon pro děti od
šesti do jedenácti let, který lépe
ergonomicky vyhovuje menším
dětským dlaním a prstům. Studenti VŠCHT návštěvníkům
předvedli, jak se vyrábí zmrzlina z kapalného dusíku nebo jak
vyrobit falešný pepř z bramborového škrobu, a také ukázali, že není šunka jako šunka.
U stánku VŠE jste si mohli vyzkoušet biofeedback nebo si nechat udělat typografický rozbor.
V průběhu celého dne probíhal
v posluchárně RB 101 blok deseti přednášek.
Sérii přednášek napříč různými obory zahájil prof. Jaroslav Petr z ČZU vyprávěním na
poeticky znějící téma Oplození mýtů zbavené aneb Co jsme
všichni zažili a nikdo si to nepamatuje. Snad všichni posluchači byli dříve či později během
dětství či dospívání konfrontováni s faktem, že čáp děti přece
jen nenosí. Užitečná informace
ovšem pro jistotu zazněla v samém úvodu přednášky. Mezi
největší mýty biologie, které
donedávna převládaly, patří, že
spermie se pohybují jen za pomoci bičíků. To však není tak
docela pravda. Cestu do vejcovodu totiž zvládají za třicet minut, a to navzdory veškerému
úsilí nezvládnou jen za pomoci
bičíku. Mýtus padl díky novému vědeckému poznatku o tom,
že spermie jsou takříkajíc nasáty silou dělohy. Není bez zajímavosti, že na povrchu spermie
se nacházejí stejné molekuly
jako v nose. Spermie tedy naviguje na cestě za vajíčkem jakýsi
čich, láká je hormon progesteron. Vůbec nejhorším omylem,
který se dostal i do učebnic, je,
že spermie po oplození vajíčka
zahazuje bičík. K šíření přispěla
i Christiane Nüsslein-Volhardová, držitelka Nobelovy ceny za
medicínu z roku 1995. K mylným domněním dochází i při
takzvaném oplodnění ze zkumavky. Ve skutečnosti umělé
oplodnění neprobíhá ve skleněné zkumavce, ale na polystyrenových miskách.
Doc. Jiří Matas z ČVUT
přednášel na téma Co vše lze
poznat z obrázků? Matas představil projekt uměle inteligentního automobilu bez řidiče, který dokáže detekovat dopravní
značky a různé objekty a zvládne rozpoznat až 25 snímků za
sekundu. Tento projekt dokonce
získal ocenění Česká hlava pro
rok 2007. Host mluvil i o nových technických možnostech rozeznávání věku a pohlaví z pohledu osoby do kamery
či pouze z fotografie člověka.
Matas představil i 3D rekonstrukce, které například umožňují z fotografií sochy Woodrowa Wilsona z hlavního nádraží
v Praze (která byla v roce 1941
zničena) vytvořit nový 3D model sochy a umožnit tím její rekonstrukci. Nové výdobytky
vědy a techniky tak mají velký
význam i pro kulturu a zachování jejího dědictví.
Do archeologie novověku
jako tématu vysokoškolského studia (tak zněl název přednášky) nás uvedl doc. Václav
Matoušek z Fakulty humanitních studií UK. Sama archeologie si prožila svůj zlatý věk
v době českého národního obrození a dnes již postrádá praktický význam. Proto nastupuje
na scénu archeologie novověku.
Matoušek přiznal, že disciplína
zatím vyvolává ve veřejnosti rozpaky. Pro lepší představu
uvedl i příklad takového novověkého archeologického výzkumu, na kterém se podílejí studenti ZČU a UK: jde například
o mapování bojiště u Třebele nebo u Rozvadova či analyzují rytiny bojů třicetileté války v Čechách. Více se můžete
dozvědět v knize Čechy krásné,
Čechy mé – Proměny krajiny
Čech v době industriální, která
vyšla letos v březnu.
Projekt Galileo a jeho využití
v dopravní telematice (disciplína, která integruje informační
a telekomunikační technologie
s dopravním inženýrstvím, pozn.
red.) představil Ing. Zdeněk Lokaj z ČVUT. Dnes dokážeme za
pomoci družic zjistit lokalizaci
vlaků, navigovat, určit energeticky nejméně náročnou trasu,
monitorovat pohyb osob a zboží na dopravní síti. Schopnost
monitorovat je užitečná zejména při převozu nebezpečných
materiálů, když dojde k vychýlení transportu z plánované trasy, můžeme okamžitě předat
zprávu záchrannému sboru, vyprávěl Lokaj. Rovněž v letecké dopravě nalézají inteligentní
dopravní systémy významnou
funkci. V současné době se realizuje na pražském letišti Ruzyně pilotní provoz systému,
který monitoruje a řídí pohyb
objektů po ploše letiště. Systém
se osvědčuje zejména v noci
a mlze. Při zhoršené viditelnosti spolehlivě a neprodleně informuje například o zvěři pohybující se v dané oblasti. Kompletní
zavedení systému je plánováno
na rok 2015. Lokaj dále mluvil
o navigačním systému využívaném v Německu, kde se pomocí něho řídí lodní doprava – při
navigaci trajektů do přístavu.
Kolem přístavu jsou rozmístěny
zesilovače signálu přijímaného
ze dvou družic. Loď tak přijímá zpřesňující informace o poloze, kapitán na obrazovce reálně vidí, jak daleko je od mola,
a může tak bezproblémově zakotvit, popsal výhody projektu
Galileo přednášející.
Doc. Jaroslav Červený z ČZU
přednášel na téma Kam kráčí myslivecký výzkum v České republice? Uvedl, že význam
výzkumu pro myslivost a management populací zvěře stále
nabývají na aktuálnosti. Nové
vědecké poznatky z oboru genetiky, molekulární biologie či
Dvořáková z Fakulty mezinárodních vztahů VŠE. Na přednášce studenty stručně obeznámila s historií předvolebních
analýz. Poprvé nabraly na vážnosti v roce 1936. Uvedla dva
příklady tehdejšího průzkumu
veřejného mínění: jedni postupovali analýzou relativně malého reprezentativního vzorku,
druhá skupina se telefonicky
dotazovala velkého počtu lidí
na jejich voličské preference.
Čí prognóza byla nakonec blíže pravdě? Před odpovědí si je
třeba uvědomit, kdo měl doma
v roce 1936 telefon. Zdaleka tedy nešlo o reprezentativní
průzkum. Dvořáková pokračovala vyprávěním o současných
metodách průzkumu veřejného
mínění v ČR: stačí odpovědi reprezentativního vzorku zhruba
tisíce respondentů a výsledky se
velice blíží skutečnosti. Výsledky průzkumu veřejného mínění
ovlivňují jednání voličů, nevíme ale jak. Když se zveřejní, že
vyhrává jedna strana, může totiž nastat několik situací: buď
k volbám někteří ani nepůjdou,
když to má jejich strana jasné,
nebo nevěděli koho volit, tak
volí vyhrávající stranu, případně
začnou volit jiné nadějné strany, i když původně nechtěli, jen
z toho důvodu, aby vyhrávající nezvítězila. V ČR se tedy nesmí těsně před volbami průzkumy zveřejňovat, v USA ale ano.
Problém v ČR většinou ani nebývá v prognózách agentur jako
v dezinterpretaci médii.
Co se můžeme dočíst v genetické informaci člověka, nám
přiblížil prof. Zdeněk Sedláček
z 2. lékařské fakulty UK. Každý
ve své buňce neseme 46 chromozomů, tři miliardy párů bází
DNA po otci a další tři miliardy
po matce. Kdybychom do normostran vypsali genetickou informaci, která se skládá ze čtyř
různě se opakujících písmen,
dostali bychom knihu o tloušťce 250 metrů. Sekvence DNA
je k dispozici teprve od roku
2001, doposud bylo interpretováno 2700 genomů a v roce
2011 se předpokládá interpretace 30 tisíc genomů. Genetika
je tedy dynamicky se rozvíjející obor. Každý ve svém genomu neseme jakoby čárový kód
(a opravdu i tak vypadá), který nás identifikuje. Kriminalisté jen z jednoho vlasu mohou
identifikovat například pohlaví
či etnikum. Při analýze chromozomu Y se dokonce lze dopracovat i k příjmení jedince, pokud
patří mezi málo frekventovaná.
Sedláček na závěr vysvětlil, že
léčení chorob za pomoci genetiky bude možné, pokud věda pochopí mechanismus multifaktoriálních chorob.
Blok přednášek uzavřela Ing.
Miroslava Novotná z VŠCHT
s tématem Spektroskopie – pohled do hlubin minulosti aneb
Kulturní památky pod lupou.
Na přednášce zmínila přednosti disciplíny: „Na spektroskopii je úžasné, že nemusíme rozebrat celou Katedrálu sv. Víta,
abychom ji mohli analyzovat,
ale stačí pouze její miniaturní
vzorek. Je možné definovat, jakou technologií památka vznikla, chemickou analýzou jde určit, v jakém období vznikla.“
Při identifikaci autora nastupují
na řadu historici a restaurátoři.
VŠCHT se kupříkladu podílela
na zjištění původní technologie
Karlova mostu. Sondou se zjistilo, že až dnešní šestá vrstva
Karlova mostu je původní. Bylo
také zjištěno, že obvodové zdivo vykazovalo poměrně velkou
drobivost. Příčinou bylo ošetření polymery v 70. letech, pod
které se dostala vlhkost a mikroorganismy tak rozdrobovaly
zdivo zevnitř.
Prezentaci vysokých škol
předcházela ve středu 24. listopadu 2010 tisková konference,
na níž promluvili rektoři pořádajících vysokých škol i mladí vědečtí pracovníci o problémech, které trápí studující
vědce, a o jejich dalších životních perspektivách. Rektoři se
shodli, že udržet nadané mladé
lidi v akademickém sektoru je
výzva a nelehký úkol. Univerzity čelí konkurenci ze strany
soukromého sektoru, který nabízí neporovnatelně lepší platové
podmínky. Proto musí vysoké
školy poskytovat jiné pobídky
k setrvání na akademické půdě.
Klíčovým je v této otázce přístup starších kolegů, vyjádřil
se na tiskové konferenci rektor
VŠE prof. Richard Hindls: „Neměli by mladé pedagogy odradit
zadáváním nezáživných úkolů,
to může vést až k odchodu z vysokého školství.“ Autor: Lucie Cepáková
Foto: Tereza Syrová
economix
etologie zcela mění zažitá myslivecká tvrzení a představy. Červený však poukázal na neochotu části myslivecké veřejnosti
tyto poznatky akceptovat a spolupracovat s výzkumem. Zdůraznil potřebu zapojení mladé
myslivecké generace do výzkumu dané oblasti.
Do tajů vesmíru nás zavedl
prof. Štěpán Urban z VŠCHT
s přednáškou Mikrovlny v laboratoři a mezi hvězdami. První
člověk, jenž popsal experiment
rozkladu světla, byl Čech Jan
Marek Marků. Jeho poznatky
využíval i Isaac Newton, sdělil posluchačům na začátek svého příspěvku. Rozkladem světla
se zabývá spektroskopie, vědní obor, který nachází využití
ve špionáži i lékařství. Ta dnes
umožňuje vidět ve vesmíru až
do dálky 14 miliard světelných
let. Urban přednášel i o nové
chemii, na zemi zcela neznámé. Jde například o kyanopolyeny. Dále vyprávěl o projektu
ALMA (Atacama Large Millimeter Array). Jde o převratný
vědecký přístroj zabudovaný na
planině Chajnantor v chilských
Andách v nadmořské výšce
5000 metrů, který sleduje záření
milimetrových vlnových délek
s nebývalou citlivostí a úhlovým rozlišením. ALMA vznikla ze spolupráce zemí východní
Asie, Evropy a Severní Ameriky. Jeden z mnoha uzlů se nachází i v ČR – Ondřejovský
uzel ALMA.
Za Vysokou školu ekonomickou vystoupil doc. Jan Rauch
z Fakulty informatiky a statistiky s příspěvkem Najdeme v databázích více než data? Mluvil o prudkém rozvoji poměrně
nové informatické disciplíny –
dobývaní znalostí z databází neboli data mining. Na ozřejmení
uvedl příklad banky. Z databáze dnes informatici lehce zjistí,
které segmenty klientů špatně
splácejí úvěry. Takový segment
se identifikuje na základě společných znaků. Další příklad,
který uvedl, se týkal medicínského prostředí. Ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou UK
tak zjistili z anonymní databáze pacientů, co způsobuje s největší pravděpodobností ucpávání cév.
Tématu Předvolební analýzy
– věda nebo věštění z křišťálové
koule? se ujala prof. Vladimíra
– 6 / 2010
13
zpravodajství
14
rozhovor
Doc. Jiří Schwarz
je členem
správní rady
Mont Pelerin
Society
Doc. Jiří Schwarz, bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE, byl
v říjnu v Sydney zvolen do správní rady Montpelerinské společnosti. Tato společnost vznikla v roce
1947, kdy F. A. Hayek sezval 39 významných osobností té doby k diskusi o ideových koncepcích, které jsou největší hrozbou pro rozvoj
svobodné společnosti. V té době jim
vévodil socialismus. Jednání trvalo
několik dní v hotelu s úžasným výhledem na Ženevské jezero na úpatí Mont Pelerinu poblíž švýcarského
Lausanne. Čtyři z tehdejších účastníků setkání později získali Nobelovu cenu za ekonomii. Mont Pelerin
Society dnes sdružuje pět žijících
nositelů Nobelovy ceny za ekonomii a jednoho za literaturu a dalších více než 500 předních ekonomů, filozofů, podnikatelů a politiků
z mnoha zemí světa. Členy této organizace jsou pouze dva Češi – prezident Václav Klaus a Jiří Schwarz,
se kterým jsme si povídali o členství
v této prestižní světové organizaci
a aktuálních událostech.
economix
– 6 / 2010
 Jste
členem Mont Pelerin Society od
roku 1994 a v letošním roce jste se stal
členem správní rady. Můžete nám říci,
jak jste se dostal k členství a poté i do
správní rady této společnosti?
V září 1990 mě pozval Max Thurn-Valsassina na konferenci Montpelerinské společnosti
do Mnichova. Byl jsem překvapen, když jsem
tam mezi téměř 400 účastníky potkal tehdejšího ministra financí Československé federativní republiky Václava Klause. Byl řečníkem
a pronesl projev o nevyhnutelnosti pádu komunismu a přípravě ekonomické transformace, který měl velmi pozitivní ohlas. Václav
Klaus se v témže roce stal členem Montpelerinské společnosti, já o čtyři roky později
v provensálském Cannes. Pro členství musíte splňovat určitá kritéria, která by měla zabránit, aby se členem Montpelerinské společnosti stal člověk, který nerespektuje principy
klasického liberalismu, jimiž jsou individuální svoboda, nedotknutelnost soukromého
vlastnictví, svobodný trh, právní stát a světový mír. Za nového člena společnosti se musí
zaručit dva stávající členové.
Správní rada se skládá z patnácti členů,
z nichž prezident volený na dvouleté období
stojí v čele čtyřčlenného výkonného výboru.
Ostatní členové správní rady nemají exekutivní pravomoci a já jsem s šestiletým mandátem do roku 2016 jedním z nich.
 Můžete našim čtenářům přiblížit fungování Mont Pelerin Society? Čím se tato
organizace zabývá? Jaké si klade cíle?
Prvním prezidentem Montpelerinské společnosti byl v roce 1947 zvolen F. A. Hayek, který byl v této funkci do roku 1960,
a členy byli další pozdější nositelé Nobelovy
ceny za ekonomii – Milton Friedman, George Stiegler, Maurice Allais, Ronald Coase, James Buchanan a další. Montpelerinská
společnost vznikla z obav před ohrožením
principu individuální svobody, na nichž je
postavena západní civilizace, a z obav před
rozšiřováním totalitarismu. Základním cílem
Montpelerinské společnosti je rozvíjení nejen diskuse, ale i na ni navazujících teoretických konceptů z oblasti ekonomie, politologie, práva, sociologie a jiných, které mají
přispívat k zachování tradičních individuálních svobod.
 Letos v říjnu jste se účastnil střetnutí v Sydney. Konference nesla název
A 21st Century Liberal Enlightenment,
ve volném překladu Liberální osvícení
pro jedenadvacáté století. Podle vašeho
názoru – vítězí nebo prohrává klasický
liberalismus v západní společnosti v ideovém souboji s paternalismem a etatismem? Vydává se naše společnost na hayekovskou „cestu do otroctví“?
Odpověď na tuto otázku je složitá. Jsou
období, kdy se liberální myšlenky prosazují a pak přicházejí období, kdy se prosazují jiné ideje – etatistické, rovnostářské, které
pohrdají schopností člověka rozumět světu,
v němž žije, racionálně se sám rozhodovat
a především nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Vezmeme-li pád totalitních režimů
jako projev vítězství myšlenek svobody a demokracie, stejně tak i v dalším období posilování pilířů svobodné společnosti a ekonomické transformace od příkazové ekonomiky
k tržní. Celé období lze charakterizovat jako
významný úspěch tržního paradigmatu, kdy
v takzvaných exkomunistických zemích opět
začaly trhy rozhodovat o alokaci omezených
zdrojů na základě cenové informace. Rovněž ve vyspělých západních zemích se začala
měnit regulace ekonomiky a stát omezil zasahování do těch odvětví ekonomiky, která
byla po dlouhá desetiletí trvání studené války jeho doménou.
Jiné myšlenkové proudy se prosazují v současném období krize, kdy naprosto
iracionálně je liberalismus viněn z hospodářského poklesu či z pochybení regulátorů ekonomiky. Uvedu to na dvou příkladech.
Bankám je pejorativně přisuzováno, že bezohledně maximalizovaly zisk. Chovaly se
ovšem zcela racionálně v iracionálním prostředí, které vytvořil stát (respektive politici).
Hypoteční krizi v USA vyvolala dlouhodobá
podpora stavebního spoření a hypotečních
úvěrů, které si pořizovali i lidé, kteří by se
bez podpor nekvalifikovali na jejich získání. K tomu mohlo docházet pouze po určitou
dobu, po dobu hospodářského růstu. S prvním výraznějším poklesem hospodářské aktivity se ukáže neudržitelnost vysokých cen
na některých trzích. K tomu došlo na americkém trhu s bydlením a hypoteční bublina
praskla a splaskla. Banky se dostaly do problému se zajištěním svých úvěrů a tato nákaza se postupně přelévala do dalších odvětví ekonomiky, jimž začaly vysychat úvěrové
zdroje. Šlo o dlouhodobě předimenzovanou
státní intervenci do ekonomiky, která vytvořila prostředí, v němž banky neodpovědně
poskytovaly „subvencované“ úvěry.
Druhým příkladem nechť je fotovoltaika.
Zcela nesprávně se tvrdí, že selhal trh. Trh neselhal, ale selhal stát, který prostřednictvím
energetického regulátora nastavil podivná
regulační pravidla, jimž se racionálně jednající podnikatelé chytře přizpůsobili. Proč by
nevyužili možnost si prostřednictvím dotací
a úlev zabezpečit garantovanou návratnost
investic a navíc ještě garantovaný zisk. Kdyby energetický trh nebyl takto nastaven státem motivačně ve prospěch fotovoltaiky, tak
by k takovému boomu fotovoltaických elektráren nemohlo dojít, protože sluneční elektrárny nejsou konkurenceschopné klasickým
energetickým zdrojům. Nejsou schopny zajistit stabilní dodávku proudu, jak ji požaduje
poptávka. Dále je patrné, že s rozvojem fotovoltaických elektráren se „zchladila“ poptávka po výstavbě nových větrných elektráren.
Z toho lze usuzovat, že i zdroje takzvaných
příležitostných podnikatelů (availability entrepreneurs) jsou omezené a přesouvají je
tam, kde je státem vytvořená nebo podporovaná příležitost výnosnější.
Na otázku, kdo nyní vítězí, musím konstatovat, že liberalismus ne. Krize je převážně léčena špatně. Terapie je postavena
na silnější státní a nadstátní regulaci, hlavně bankovního sektoru. Žaludeční potíže se
v tomto případě léčí jídlem, které způsobilo
zažívací problémy. To přece nemůže fungovat! V případě Řecka, jehož vlády se chovaly
dlouhodobě fiskálně nezodpovědně, byly poskytnuty velké finanční injekce. Ty povedou
spíše k zachování statu quo a prodlužování
kómatu než k razantní změně založené na
technologicky o sto let zpět, výrazně poklesla produktivita práce a čínské zboží ztratilo konkurenceschopnost. Po smrti Maa se
v Číně začal uvolňovat prostor pro svobodné podnikání, které se z východních přímořských provincií postupně rozšiřuje do středu
země. Dnes lze vidět obrovský rozdíl mezi
výkladní skříní čínského kapitalismu Šanghají a Pekingem, který zatím zůstává hlavním městem socialistické Číny. Rozdíl je
nejméně dvacet let.
 Jaký je váš názor na Evropskou unií připravovanou regulaci finančních trhů?
Mám o ní velké pochybnosti, protože se
domnívám, že léčba neprobíhá na základě
správně stanovené diagnózy. A víme, že více
než stoleté zkušenosti s rozvojem kapitalismu
nám ukazují, že regulace přicházejí vždycky pozdě. Regulované subjekty se přizpůsobí, naučí se v regulovaném prostředí úspěšně
podnikat a obcházet zamýšlené cíle regulace.
Pak se samotná regulace stává příčinou zostřených nerovnováh, které v ekonomice vznikají. Obvyklým řešením je, že politici pod
tlakem zájmových skupin přicházejí s jinou
regulací. Nicméně nejlepším a společensky
nejšetrnějším řešením je nechat nekonkurenční subjekt zbankrotovat. To je samozřejmě viditelné a politici zjistili, že lze snadno
získávat politickou podporu, když podpoří
nekonkurenční firmu z peněz někoho jiného,
daňových poplatníků. Přitom se bijí v prsa
a vykřikují, že charakteristickým rysem moderní společnosti je solidarita. Solidarita by
to byla, kdyby to zaplatili ze svých vlastních
finančních prostředků. Použít cizí peníze na
tento účel není nic jiného než krádež! Nepřiměřená ochrana před bankrotem vede k morálnímu hazardu, na což mnozí vlastníci a manažeři spoléhají a chovají se neodpovědně.
 Podle posledních informací se na finanční pomoci Irsku bude podílet i Česká republika, navzdory tomu, že není členem
eurozóny. O čem tento krok svědčí?
To svědčí o jednom: že ČR se zavázala při
vstupu do EU, že vstoupí i do eurozóny, která
v té době neexistovala. Díky tomu se po nás
žádá participace na řešení rozpočtových problémů zemí eurozóny. Naše účast je naštěstí
menší, než co se žádá od členských zemí eurozóny. ČR má poskytnout záruku na půjčku,
která by se stala splatnou tehdy, kdyby Irsko
nebylo schopno úvěr splatit. Z tohoto hlediska je racionální návrh prezidenta republiky
a ČNB, aby se vláda pokusila renegociovat
naši smlouvu s EU, to znamená získat výjimku v záležitosti vstupu do eurozóny, jako
ji mají Dánsko a Velká Británie. Tím bychom
se vyhnuli povinnosti podílet se na sanaci
rozpočtů zemí eurozóny. Bylo by to logické,
jelikož ČR nesplňuje maastrichtská kritéria,
nemá časový plán vstupu do eurozóny a nepanuje u nás ani převládající názor na vstup
do eurozóny.
 Jste také členem Národní ekonomické
rady vlády (NERV). Co by podle vás
měla naše vláda řešit v první řadě? Co
byste jí poradil, které konkrétní problémy české ekonomiky považujete za
nejpalčivější?
Velký NERV se skládá ze sedmnácti členů jmenovaných vládou, kteří se pravidelně
scházejí minimálně jednou za měsíc. V mezidobí se setkává podle potřeby pět odborných komisí, přičemž každý člen NERV je
členem alespoň dvou z nich. Já jsem členem
komise zabývající se fiskální disciplínou,
ekonomickými vztahy s EU (jelikož mě zajímá regulace) a konkurenceschopností (kde
jsem kvůli školské reformě). Dalšími komisemi, jejichž zasedání se nezúčastňuji, je komise zabývající se důchodovou reformou
a bojem s korupcí.
Souhlasím, že Česká republika by měla
prioritně řešit problémy penzijní reformy.
Dále reformu zdravotnictví, školství a sociálního systému, čímž se logicky bude řešit i problém rovnováhy veřejných financí.
NERV navrhuje opatření a řeší problémy
týkající se reforem. V současnosti se například vyhrocují problémy ve zdravotnictví,
kde 7000 lékařů hrozí odchodem do zahraničí, pokud se lékařům nezvýší mzdy až na
trojnásobek průměrného platu. Zdá se, že nastává vhodná situace pro uskutečnění zásadní reformy. Za těchto okolností musí vláda
zaujmout jasné stanovisko a to je neustoupit
a nezvýšit mzdy. Ustoupí-li nátlaku a zvýší mzdy, žádnou reformu zdravotnictví už
v tomto volebním období neudělá.
 NERV se pravidelně radí i se studenty
při diskusích na vysokých školách. Skutečně vám pomáhají při řešení úkolů,
které řeší NERV? Přicházejí s inovativními myšlenkami? Případně spolupracuje NERV se studenty i jinak než prostřednictvím diskusí?
Sám spolupracuji s některými studenty
VŠE. Dále jsem doporučil několik studentů
do odborných komisí NERV. Doporučil jsem
ty, o jejichž kvalitě nepochybuji nebo které
mi doporučili mí kolegové. Většina z nich
se rekrutuje z Národohospodářské fakulty,
ale je zastoupena i Fakulta financí a účetnictví a Fakulta mezinárodních vztahů. Jde asi
o patnáct studentů z VŠE, kteří spolupracují
na projektech odborných komisí NERV. Autor: Stanislava Černovská
economix
radikálním řezu. Vždyť tato země fakticky
zbankrotovala, ale většina lidí si tam nadále žije, jako by se nechumelilo, tedy nad své
poměry. Tytéž obavy mám při léčení problémů způsobených fotovoltaikou. Připadá mi,
že vlády něco dělají jen proto, že se to prostě
od nich čeká.
 Může vůbec liberalismus ještě zažít
v dnešní době nezadržitelně rostoucího státu, centralizace a regulace svoji,
řekněme, renesanci i v praktické hospodářské politice, nejen tedy v teoretické
rovině?
Jsem přesvědčen, že liberální myšlenky,
které jsou postaveny na důvěře v tržní mechanismus, jsou správné. Tržní mechanismus racionálněji alokuje zdroje než vláda
prostřednictvím státních zásahů (například
umělé udržování při životě americké automobilky General Motors, která měla zkrachovat již před třiceti lety). Tržní postupy
a tržní řešení se neustále nabízí proti zásahům vlád, takže liberální recepty mohou být
v každodenní hospodářské praxi konfrontovány se skutečností. Z tohoto důvodu zůstávají liberální ideje neustále živé. A pro ideje
je důležité, aby byly konfrontovány s jinými ideovými koncepty, aby byla obnovována
konkurence ideových koncepcí. A tento souboj je inspirací pro ekonomii a jiné společenské vědy hledat pravdivé vysvětlení reality.
V principu jde o to, že se ideové koncepty
liší ve vysvětlení palčivých problémů naší
současnosti. Z tohoto hlediska si myslím, že
ekonomický liberalismus není v defenzivě
ani v rovině teoretické či praktické, jako je
jeho uplatňování v hospodářské politice, například vezměte si počet diskusí o školném.
Školství bylo po mnoho desetiletí považováno za veřejný statek a dnes si stále více lidí
v ČR uvědomuje, že může být i statkem soukromým. A tato myšlenka je přece dílčím vítězstvím liberální ekonomie.
 Troufáte si říci, jaký osud čeká liberalismus?
Bude se nadále rozvíjet. Pokud se ho někdo nepokusí zakázat. Ale i tak se bude určitě rozvíjet!
 Může být podle vás autoritářský kapitalismus alternativou k západní verzi
liberalismu?
Autoritářský kapitalismus byl a je všude úspěšnější než autoritářský socialismus.
To lze vidět na příkladu Singapuru a dnes je
příkladem autoritářského kapitalismu také
Čína. Čína je jednou z úspěšných zemí, kde
se s přechodem od socialismu ke kapitalismu vyřešil problém hladu. Ve východních
provinciích Číny se mohl rozvíjet obchod
na základě soukromého vlastnictví a vznikly trhy nejen zboží, ale i kapitálu, výrobních faktorů. Zemědělci díky tomu zvýšili
produktivitu a problém hladu se díky rychle
rostoucí produkci potravin podařilo úspěšně
vyřešit. V období maoistického autoritářského socialismu v Číně, když se prosazovalo
heslo „v každé vesnici huť“, se Čína vrátila
– 6 / 2010
15
rozhovor
16
ekofórum
Petr Žaluda
z Českých drah:
„My se konkurence nebojíme.“
economix
– 6 / 2010
V úterý 30. listopadu 2010 se v Likešově aule VŠE na Žižkově uskutečnilo další Ekofórum, tentokrát s předsedou představenstva a generálním
ředitelem Českých drah Ing. Petrem
Žaludou, a to na téma Způsob financování Českých drah. Na konci přednášky Petr Žaluda oficiálně vyhlásil
soutěž pro studenty VŠE.
V úvodu Žaluda vysvětlil vztah státu
a Českých drah, kde stát vystupuje vůči ČD
jako akcionář (stát je 100% vlastníkem akcií ČD), regulátor (ministerstvo financí nastavuje limity pro ceny jízdenek), investor
a zároveň i jako zákazník (stát a kraje si objednávají u ČD poskytování veřejné služby).
Po představení dalších společností souvisejících se železniční dopravou, jako například
Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC),
přešel Žaluda k financování ČD.
V roce 2009 České dráhy poprvé realizovaly kladný provozní hospodářský výsledek před splacením úroků, zdaněním a započtením úroků (tzv. EBITDA), a to ve výši
1,122 miliardy korun. Společnost České
dráhy dosahuje obratu ve výši 40 miliard
korun, ovšem financování osobní přepravy
závisí v 65 procentech případů na úhradách
z veřejných rozpočtů. „Pouze pendolina si
na sebe vydělají, jelikož ČD si mohou určit cenu jízdenek, v kolik hodin a kam pojedou. U rychlíků a osobních vlaků si podmínky přepravy naordinuje stát nebo kraje,
proto je jejich financování dotované,“ uvedl Petr Žaluda. V rámci úsporných opatření v roce 2009 ČD snížily provozní náklady
o 14 % a investovaly do modernizace vozového parku 4,8 miliardy Kč. V roce 2010 firma očekává nulový hospodářský výsledek
a zisk před úroky, zdaněním a odpisy by měl
činit 1,8 miliardy Kč (zatím jde o predikci).
Během tohoto roku společnost ČD optimalizovala organizaci oprav kolejových vozidel,
navýšila prostředky na údržbu a opravy kolejových vozidel až do výše dvou miliard Kč,
snížila náklady na marketing o sto milionů
Kč, uspořila náklady na elektrickou energii
a očekává vyšší tržby především z vnitrostátní přepravy osob ve výši 200 až 250 milionů Kč. Vypadá to tedy, že v roce 2010 bude
železniční doprava zisková, přestože došlo
ke snížení úhrad od objednavatelů. České
dráhy se podle Žaludy snaží o přerod v tržně orientovanou efektivní společnost.
ŽALUDA SE JANČURY NEBOJÍ
„My se nebojíme konkurence, ať si klidně
jde pan Jančura jezdit na koleje,“ řekl generální ředitel ČD a dále uvedl, že v současné době probíhají s Radimem Jančurou (majitelem společnosti Student Agency, pozn.
red.) jednání ohledně reálného vstupu konkurence na železniční trati Praha – Ostrava.
K zprovoznění konkurenčních vlaků od SA
by mělo dojít v červnu příštího roku.
Co se týče investic, tak osobní železniční doprava je hluboce investičně
podfinancovaná a historický dluh kolejových vozidel se pohybuje na úrovni 120 miliard Kč. Průměrné stáří kolejových vozidel
je 26 let. České dráhy si stanovily za cíl, aby
se stáří vlaků v budoucnosti snížilo přibližně
na průměrných 15 let, což vyžaduje obrovské investice, jelikož jedna lokomotiva stojí
100 milionů Kč či více a jeden vagon kolem
50 milionů Kč. V letošním roce by investice
do obnovy vlakového parku měly dosáhnout
sedmi miliard Kč, což je nejvyšší částka od
roku 1989. V následujícím roce společnost
plánuje navýšit investice ještě o jednu miliardu, v roce 2012 by měly dosáhnout objemu šest miliard Kč. Tyto investice do obnovy vozového parku se však reálně kvůli
dodacím lhůtám projeví až v roce 2012 a Žaluda slíbil, že to cestující skutečně výrazně
skokově pocítí.
Petr Žaluda představil studentům strategický finanční plán, který ukazuje, že maximální dlouhodobě udržitelná zadluženost
ČD se pohybuje na úrovni 20 miliard Kč.
Dluh Českých drah vzrostl v roce 2009
o osm miliard korun. Za nejvhodnější formu
financování dlouhodobých prostředků firma považuje emisi dluhopisů. Zároveň chce
snížit podíl státem ručeného dluhu, který
se v současnosti pohybuje okolo pěti miliard Kč. Dalším zdrojem finančních prostředků je úvěr od Evropské investiční banky
(EIB) ve výši 3,9 miliardy Kč se splatností třináct let. Tyto prostředky byly čerpány
z regionálních operačních programů v rámci
sedmi regionů soudržnosti, přičemž většina
financí šla na modernizaci železniční infrastruktury. V červenci EIB schválila poskytnutí úvěru ČD ve výši 154 milionů eur na
nákup přibližně 90 kolejových vozidel pro
páteřní linky ve dvanácti regionech ČR.
ČESKÉ DRÁHY ZRENOVUJÍ
VOZOVÝ PARK OPRAVOU
S TARÝCH VAGONŮ
V závěru přednášky dostali studenti prostor pro dotazy. První otázka studenta Lukáše Fialy z Fakulty informatiky a statistiky se
týkala ceny nových vagonů. ČD tvrdí, že jeden vagon stojí 50 milionů Kč, a Radim Jančura říká, že se dá koupit za 25 milionů Kč.
Petr Žaluda odpověděl: „Až bude pan Jančura jezdit, tak se ho na cenu nového vagonu
zeptáme.“ Druhý dotaz studenta směřoval
na odvolání ředitele ČD Cargo Josefa Bazaly. Žaluda vysvětlil, že po vyčlenění společnosti ČD Cargo z koncernu ČD se tato firma
dostala do finančních problémů, a to z důvodu špatného řízení. Žaluda uvedl: „V jakékoli jiné soukromé firmě by odvolání ředitele neudělalo takový rozruch, jako tomu bylo
u ČD. Novináři v této situaci hledali kdeco, ale šlo pouze o to, že když někdo špatně řídí firmu, tak ho z té funkce odvolám.“
Další dotaz se týkal kompenzací mezi Českými drahami a soukromými společnostmi
v případě, že budou využívat nádraží ČD,
a vzájemného uznávání jízdenek. Žaluda
17
ekofórum, soutěž
připomněl, že zákon neupravuje podmínky
pronájmu nádražních prostorů, nikde není
stanovena cena takzvaného „úšlapného“.
V ČD spočítali, že poplatek za jedno zastavení vlaku by se mohl pohybovat kolem 500
korun. O této částce jednají se společností
Radima Jančury RegioJet.
Otázka Petry Vojnarové z Národohospodářské fakulty se týkala obnovy vozového
parku. Zajímalo ji, zda dráhy skutečně plánují investovat do nákupu ojetých vagonů
z Německa. Petr Žaluda odpověděl, že z nákupu starých německých vagonů nakonec
sešlo a že ČD budou renovovat svoje vagony: „Jsme schopni udělat ze starého vagonu úplně nový za zhruba 25 milionů korun.“
Ovšem veškeré investice budou patrné až
v roce 2012, dodací lhůty v odvětví nejsou
kratší než 24 měsíců.“
Otázka Lukáše Holáska směřovala k orientaci firmy na klienty. Zde Petr Žaluda přiznal, že ČD nepatří mezi společnosti klientsky orientované. Příčinu lze hledat v dědictví
dlouhodobě monopolní firmy, která nikdy
nemusela usilovat o zákazníka. Zaměstnání u železnic se dědí a přístup k zákazníkům
se přenáší z generace na generaci. Za účelem zlepšení situace ČD připravují školení
a vzdělávání, ovšem jde o dlouhodobý proces, dodal Žaluda. Problémem je i vysoký
počet zaměstnanců, kteří přicházejí každý
den do kontaktu se zákazníkem. Těch je asi
polovina z celkových třiceti tisíc. Nastavení
účinného kontrolního mechanismu je výzva,
se kterou společnost podle slov generálního
ředitele aktivně bojuje: „Je těžké každého
přinutit se na zákazníka usmívat.“
Další studentská otázka zněla: „Souhlasíte s celkovou dopravní politikou státu? Co byste udělal jako ministr dopravy?“
Petr Žaluda vidí problém v absenci dopravní koncepce. Stát by měl stanovit prioritní
dopravu na jednotlivých úsecích, paralelní
30 %, což jim neumožňuje nijak tuto společnost ovlivňovat či řídit. ČD plánují vypsat výběrové řízení na nového dodavatele
občerstvení ve vlacích s cílem zvýšit kvalitu
této služby: „S kvalitou JLV nejsme spokojeni ani my, ani vy,“ uzavřel host.
vypravování autobusů a vlaků na stejné trase je zbytečné. V řadě případů si kraj jednoduše objedná vlak i autobus. Připravovaná
novela by měla tento problém vyřešit, přednost by podle ní měla železniční doprava.
Žaluda ocenil připravované opatření z dílny
ministerstva dopravy. Prostor pro zlepšení
spatřuje v prohloubení spolupráce se SŽDC
(Správa železniční dopravní cesty) – ve vytvoření strategického holdingu podle vzoru
Německa či Rakouska za podmínky zachování konkurence. Což znamená, že přidělování kapacit a stanovení ceny za pronájem
za koleje musí být nezávislé, určované regulátorem, představil svou vizi budoucnosti
na železnicích Žaluda.
Poslední dotaz se týkal vztahu firmy Jídelní a lůžkové vozy ke společnosti ČD.
K tomu Žaluda uvedl, že jde o dceřinou společnost, ve které má však ČD podíl jen asi
ZAPOJTE SE DO SOUTĚŽE
O S TÁŽ
Na konci přednášky Žaluda oficiálně vyhlásil soutěž pro studenty o zajímavé ceny.
Témata soutěže jsou dvě. První úkol spočívá
v návrhu inovačních opatření v oblasti prodeje cestovních dokladů pro studenty. Druhé
téma zní: Jakým tématům by se firma České dráhy měla věnovat v rámci Společenské
odpovědnosti firmy. Studenti mohou řešit
buď jeden, nebo oba úkoly. Návrh opatření
je potřeba zpracovat do prezentace v PowerPointu (max. 15 slidů) a odevzdat prostřednictvím formuláře na www.economix.cz/
soutez nejpozději do 15. března 2011. Návrhy a náměty studentů by měly být ekonomicky i technicky reálně aplikovatelné při
poskytování služeb společností České dráhy. Pro informace o produktech, které firma
ČD nabízí, navštivte webové stránky www.
ceskedrahy.cz nebo www.cd.cz. Vítěz či vítězové soutěže dostanou příležitost absolvovat jednoměsíční, finančně ohodnocenou
stáž na Generálním ředitelství Českých drah
s možností kariérního postupu. Druhý a třetí
nejlepší nápad budou ohodnoceny voucherem k nákupu jízdních dokladů v hodnotě
1000 a 500 korun. Výherci budou vyhlášeni
do 31. března 2011 a zveřejněni v magazínu
Economix.
Záznam z přednášky generálního ředitele
ČD spolu s podrobnými informacemi o soutěži s Českými drahami najdete na www.
economix.cz. Autor: Stanislava Černovská
Foto: Andrea Chovanová
Soutěž o stáž v Českých drahách
Podmínky soutěže:
• Prezentace v PowerPointu
(max. 15 slidů)
• Termín odevzdání
je do 15. března 2011
2. Voucher k nákupu jízdních dokladů
v hodnotě 1000 Kč
3. Voucher k nákupu jízdních dokladů
v hodnotě 500 Kč
Pro informace o produktech, které firma
ČD nabízí, doporučujeme webové stránky:
Více se o soutěži dozvíte
www.ceskedrahy.cz, www.cd.cz
na této straně na konci
Ceny pro výherce:
předchozí reportáže z Ekofóra
1. Stáž na Generálním ředitelství Českých
s předsedou představenstva
drah, Úsek pro ekonomiku, Projektová
a generálním ředitelem Českých drah
kancelář
Ing. Petrem Žaludou
• Organizování a řízení projektů, které
nebo na www.economix.cz/soutez.
jsou součástí Transformačního programu VIZE 2012
• Projekty, jejichž cílem je zefektivnění
hospodaření Českých drah
• Komplexní dotační management
• Systémová implementace železniční interoperability
• Doba stáže: 1 měsíc
– 6 / 2010
• Prezentace zaslat prostřednictvím
www.economix.cz/soutez.
economix
Vyhlášená témata:
1) Návrh inovačních opatření v oblasti
prodeje cestovních dokladů pro studenty.
• systém slev pro studenty;
• motivační systém pro zvýšení využití
vlakové dopravy;
• věrnostní program.
2) Jakým tématům by se firma České
dráhy měla věnovat v rámci Společenské odpovědnosti firmy.
• zodpovědné chování ke svému okolí;
• společenské, sociální a ekologické zájmy.
18
zpravodajství
Být připraven a adaptovat se
je Carterův recept na globální oteplování
Centrum pro ekonomiku
a politiku (CEP) uspořádalo ve středu 8. prosince
2010 v prostorách Autoklubu přednášku významného světového odborníka
na globální oteplování, profesora Roberta M. Cartera
z australské James Cook
University. Moderování
přednášky na téma Climate
Hazard – Adaptation is the
Key se ujal prezident České republiky Václav Klaus.
Kde je hranice mezi klimatem
a počasím? A v jaké časové perspektivě je třeba globální změny
teplot vnímat, aby bylo možné
hovořit o globálním oteplování z konce 20. století jako o nepřirozeném a lidmi způsobeném
jevu? Tyto dvě zásadní otázky si
profesor Carter položil hned na
začátku přednášky. Následující
hodinu na ně hledal odpověď.
Přednáška byla nabita grafy,
statistikami a analogiemi, které
měly za cíl nabourat zafixované
vnímání globálního oteplování
jako člověkem způsobovaného
negativního jevu, se kterým je
třeba bojovat.
Uveďme pár příkladů. Rozdíl mezi globálními teplotami
v roce 1920 a 1940 činí podle
Carterových statistik 0,9 stupně Celsia. Nárůst mezi léty 1980
a 2000, tedy v době, kdy se začalo o globálním oteplování hovořit, činil 0,6 stupně Celsia. „A to
má být důvod celosvětového poplachu?“ ptá se profesor. Dále
se ptá na vliv člověka. „Samozřejmě, že člověk má na teplotu
vliv. Města se více zahřívají, odlesňování zase teplotu snižuje.
Ale můžeme změřit, jak velký
ten vliv je?“ klade, jak lze tušit,
spíše řečnickou otázku, na kterou si vzápětí odpovídá. „IPCC
utratilo sto miliard dolarů, aby
vliv člověka změřilo. A zatím se
to nepovedlo.“
Nezpochybňuje, že globální teplota se skutečně zvyšuje. Stejně tak vnímá i existují-
cí problémy s klimatem. Ty ale
podle něj nevycházejí ani tolik z nárůstu teploty o desetiny
stupňů Celsia, jako z jiných přírodních sil – požárů, zemětřesení či záplav. Ty označuje za přirozené, souvislost s množstvím
CO2 v atmosféře lze prý najít jen
těžko. Proč ale politici neustále i v souvislosti s nimi hovoří
o globálním oteplování, je otázka k zamyšlení. Carter nabízí
trefnou analogii: „Pokud politik
prohlásí, že zastaví zemětřesení,
budeme se mu smát. Pokud ale
s vážnou tváří prohlásí, že zastaví globální oteplování, bereme
jej vážně.“
Závěr celé přednášky lze shrnout takto: Změny klimatu existují a jsou globální. Nikdo ale
nežije v globálních podmínkách, nýbrž v lokálních. Snaha
a prostředky by tedy měly směřovat nikoli na abstraktní globální boj s neviditelným neuchopitelným plynem, o kterém
někdo bez důkazů prohlásil, že
škodí, ale na lokální opatření
šitá na míru dané zemi. Chceme-li se vyrovnat se současnými změnami klimatu, klíčová
slova jsou příprava a adaptace.
Nikdo a ještě jednou nikdo totiž nedokáže dnes říct, jak bude
vypadat rok 2020. Může se totiž
stát, že pravdu nebude mít Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC), ale třeba vědci, kteří
tvrdí, že teplota planety se mění
v závislosti na aktivitě Slunce.
A průběh teplot vytváří sinusoidu. Takže nás možná v brzké době nečeká tání ledovců, ale
spíše globální ochlazení. Zkrátka klima je jedna velká neznámá, mění se přirozeně a bojovat
proti globálnímu oteplování je
sice hezké gesto, ale reálný dopad je minimální.
Své názory shrnuje profesor
Carter ve své nové knize Climate: The counter Consensus. Více
informací najdete
na www.bobcarter.info. Autor: Štěpán Mejzlík
Foto: Pavel Cizner
economix
– 6 / 2010
Globální oteplování? Záleží na kontextu, říká prof. Carter
Profesor Robert
M. Carter je paleontolog, mořský
geolog a expert na
životní prostředí.
Vystudoval anglickou University of
Cambridge a jeho
články otiskl The
Washington Times
nebo UK Sunday
Telegraph. Již mnoho let se zabývá
problematikou globálního oteplování, zejména pak vlivem člověka na
něj. Byl jedním z hlavních aktérů případu Dimmock: v roce 2007 se rozhodovalo, zda má být film Ala Gora
The Inconvenient Truth promítán
v anglických školách. Spolupodílel
se na identifikaci devíti vědeckých
omylů, které tento film obsahuje.
V Praze představil svou novou knihu Climate: The counter Consensus. V exkluzivním rozhovoru pro časopis Economix se zamýšlí nad podstatou globálního oteplování
a vysvětluje, že více než globálního oteplení
se máme bát globálního ochlazení.
 Jak
se paleontolog stane expertem na
globální oteplování?
Vystudoval jsem paleontologii a pak jsem
se dvacet let věnoval oblasti, které se říká
stratigrafie. Tahle věda studuje sedimentární vrstvy horniny, ve kterých se nacházejí
zkameněliny. A z kombinace typu zkameněliny a typu geologické vrstvy se dá usuzovat
na klima té doby. Od toho okamžiku jsem
se stal vlastně více expertem na dávné životní prostředí a s tím úzce souvisí i změny
klimatu. Víte, je takový všeobecně rozšířený omyl, že experti na změnu klimatu jsou
meteorologové, klimatologové a odborníci
na atmosféru. Ti všichni jsou ale experti na
počasí. Nebagatelizuji jejich práci, naopak,
velmi si jich vážím. Ale oni nemají data
související s klimatem. Vycházejí z posledních 150 let, což je v podstatě záznam počasí. Pokud jde o globální změny klimatu,
opravdovými odborníky jsou vědci zabývající se Zemí, hlavně geologové. Z tohoto pohledu jsem tedy odborník na globální změny klimatu.
 Všechny názory v oblasti globálního
oteplování, ať už je prezentují IPCC
(Mezivládní panel pro změnu klimatu
při OSN, pozn. red.), vy, Björn Lomborg nebo třeba český prezident Václav
Klaus, vycházejí z určitých dat o historickém vývoji teploty. Jak se k těmto
historickým hodnotám dojde?
Záznamy globálních teplot máme jen
od roku 1850, a to ještě zejména ty starší záznamy jsou pravděpodobně zkreslené
teploty o jeden stupeň Celsia ve středních
zeměpisných šířkách severní polokoule sníží světovou produkci potravin o 30 procent.
A to je dost děsivé, když vezmeme v úvahu, že počet obyvatel planety neustále roste. Je naprosto hanebné, že politici tuhle
hrozbu zcela ignorují. Jsou naprosto zahledění do své politiky boje proti globálnímu
oteplování.
 Proč to tak je? Proč se nikdo nezabývá
hrozbou globálního ochlazování? Přece se na tom dají získat stejné politické
body jako na oteplování.
Zatím to voličské hlasy nepřináší. Západní voliči očekávají, že politici musí
bojovat proti globálnímu oteplování. Posledních patnáct let hlásaly ekologické organizace boj proti globálnímu oteplování.
Víte, síla těchto zelených organizací je obrovská. Mám ale pocit, že poslední rok se to
mění k lepšímu. Alespoň v Austrálii je vidět
posun ve všeobecném vnímání globálního
oteplování. Většina veřejnosti už věří, že
celé je to podfuk. Politici ale stále myšlenku boje s globálním oteplováním neopustili. Totiž kdyby ji opustili, udělali by ze sebe
hlupáky. Do boje proti globálnímu oteplování už investovali moc peněz a úsilí na to, aby
teď řekli, že to celé nemělo cenu.
 IPCC je také tvořen vědci, nejsou to
žádní ekologičtí aktivisté. Čím si vysvětlujete, že s takovou jistotou tvrdí,
že globální oteplování je způsobeno člověkem, a k vašim argumentům mají rezervovaný přístup?
Oni jednoduše věří počítačovým modelům. Je to jejich jediný argument. A pozor, říkám argument, ne důkaz. Víte, klima
je v zásadě dost chaotická věc, dá se těžko
předpovídat. S tím souhlasí i IPCC. Děje se
globální oteplování? Vždycky říkám: „Záleží na kontextu.“ Zcela záleží na tom, na jak
dlouhé období se budete dívat. Posledních
sto let není z hlediska klimatu statisticky významný vzorek.
 Je v historii lidstva příklad sporu, který
by se dal přirovnat k současnému sporu
o změnu klimatu?
Zdaleka nejlepší příklad je Lysenkismus
(specifický pohled na dědičnost, v Sovětském svazu tvrdě svého času prosazován
jako jediný správný vědecký názor, pozn.
red.). Tam byť byly následky skutečně tragické, dělo se to jen v jedné zemi. Nesmysly
o globálním oteplování jsou ale šířeny celosvětově. Je to mnohem větší hrozba.
 Četl jsem článek od bývalého australského ministra pro vědu Barryho Jonese, v němž váš postoj ke globálnímu
oteplování přirovnává k postoji hrstky
vědců, kteří tvrdí, že kouření nemá vliv
na rakovinu plic. Jak byste na tento názor reagoval?
Je to dětinské. Mě tyto emocionální nesmysly nezajímají. Jsem vědec, s emocemi
nepracuji. Barryho Jonese si velmi vážím
a respektuji ho a mrzí mě, že napsal to, co
napsal. Myslím, že ze sebe udělal hlupáka.
O to víc mě to mrzí, protože ho jako člověka
obdivuji. A mimochodem, moje reakce na
ten článek je k dispozici na internetu.
 Proč je vás, zastánců alternativního názoru na globální oteplování, tak málo?
Není nás málo. Hypotéza, že lidmi produkovaný CO2 způsobuje nebezpečné globální oteplování, musí být otestována. Desítky tisíc vědců, včetně mě, tvrdí, že to není
možné dokázat. Na rozdíl od IPCC nemáme žádné předpojaté přání pro ano nebo ne.
Chceme vidět fakta. A pokud se podíváte
na fakta, zjistíte, že důkazy neexistují. Což
zase neznamená ano ani ne, znamená to jen,
že to nevíme.
 Co bude za deset let dělat IPCC?
Doufám, že bude zrušen mnohem dříve
než za deset let. Rozhovor vedl: Štěpán Mejzlík
Foto: Pavel Cizner
economix
a neobjektivní. Nevíme přesně, jak moc velké to zkreslení je, ani kterým směrem. Nicméně jsou to ty nejlepší údaje, které máme.
Kvalitnější údaje máme v podstatě až od
roku 1958, kdy se začaly používat meteorologické balony. Díky nim dostanete velmi
přesný průřez atmosférou až do výšky nějakých 20 kilometrů. Tyto balony se vypouštějí každý den, takže od roku 1958 máme
o dost lepší údaje o teplotě.
 Takže důvěryhodná měření máme pouze posledních padesát let.
Přesně tak. A to skutečně přesné údaje o globální teplotě máme teprve od roku
1979, kdy se začaly k měření používat satelity. A tato měření právě ukazují slabé oteplení, které je interpretováno jako trend. To
je dost odvážná interpretace, protože podobná období, kdy se zvyšovala teplota, jsme
již v minulosti zaznamenali. A vy jste se
ptal, jak může někdo věřit hodnotám, které uvádím jako teploty před rokem 1850.
Na teploty před rokem 1850 pouze usuzujeme. Například z šířky letokruhů na stromech. V teplejších letech roste strom více
než v chladnějších, takže letokruh je širší.
 Takhle se to opravdu měří?
Ano, a něco na tom je. Je to racionální
metoda. Samozřejmě tam vstupují další elementy, například, že když neprší, strom tolik
neroste. Takže je třeba udělat jistá zjednodušení. Pak existují další metody, zkoumají se
usazeniny v mořích, zkameněliny a tak dále.
Vědci se shodují, že když se tyto indicie poskládají dohromady, dávají poměrně přesnou představu o teplotě i tisíce let dozadu. Já
sám nevycházím jen ze svých grafů, mohu
ukázat padesát dalších a všude budou pozorovatelné trendy, které popisuji.
 Existuje přísloví, že nelze věřit statistikám, které si člověk vlastnoručně nezfalšuje. A zdá se mi, že to přesně je případ debaty o globální změně klimatu.
IPCC má své vlastní grafy, kterými dokazuje svá stanoviska.
Ano, ale ty začínají v roce 1850. A takový graf je pro klima bezvýznamný. Pořád
dokola slyšíme ten argument, že jedenáct
z dvanácti posledních let bylo nejteplejších
v historii. V historii ale znamená za posledních 150 let. Navíc z pozorování vyplývá,
že křivka vývoje teploty má tvar sinusoidy
a nyní se blížíme hornímu maximu. Takže
je samozřejmé, že teploty v posledních letech byly vyšší.
 Vy tvrdíte, že perioda takové sinusoidy
je zhruba dvacet let. Přijmeme-li předpoklad, že se skutečně blížíme maximu
sinusoidy, pak to znamená, že nejpozději za dvacet let budeme mít konečně
odpověď na otázku, jestli máte pravdu
vy, nebo IPCC.
Přesně tak. Většina nezávislých vědců,
zejména těch, kteří zkoumají Slunce, by si
na ochlazení vsadila. Oscilace teploty je totiž způsobena Sluncem. A ochlazení je daleko větší hrozba pro svět, protože snížení
– 6 / 2010
19
rozhovor
20
zpravodajství
Jan
Mühlfeit
na VŠE
economix
– 6 / 2010
Prezident evropského Microsoftu Jan
Mühlfeit 26. listopadu 2010 opět vystoupil na Vysoké škole ekonomické v Praze,
tentokrát se svou přednáškou Globalization, Competitiveness & Leadership in
21st century. Jan Mühlfeit reprezentuje
Microsoft a jeho vedení ve vztahu k vládám jednotlivých evropských zemí, klíčovým evropským institucím, největším
firemním zákazníkům a obchodním partnerům. Do společnosti nastoupil v roce
1993, od roku 2000 je členem nejvyššího vedení, pozici Chairman Europe zastává od roku 2007. Během posledních
dvou desetiletí získal mnohá ocenění,
například Manažer roku ČR za rok 1999
či Česká hlava za rok 2002. Přednáška
se uskutečnila ve Vencovského aule VŠE
v rámci předmětu Personální řízení 2.
V úvodu přednášky Jan Mühlfeit nastínil svůj pohled na současnou světovou ekonomiku. Zdůraznil, jak v posledních deseti letech dochází k přesouvání výroby a přerozdělování světového bohatství
směrem do Asie, zejména do Číny a Indie. Ekonomickou sílu země definuje jako bohatství (myšleno jako kombinace mozků – lidského potenciálu
a technologií) násobené velikostí populace daného
státu. Vyjádření ekonomické síly podle tohoto pojetí tedy nepůsobí pro Českou republiku ani Evropu
nijak pozitivně. Česká ekonomika je navíc závislá
na výkonu německé ekonomiky, kterou ovlivňuje
hospodářský vývoj Číny. Pokud čínská ekonomika
přestane růst, musíme počítat s problémy.
FACEBOOK JE TŘETÍ NEJVĚTŠÍ
„ZEMÍ“ PO ČÍNĚ A INDII
Mezi hlavní trendy globalizace Mühlfeit řadí
jev, kdy poprvé v historii lidstva mladá generace
rozumí stávajícím technologiím lépe než starší generace a získává tak velký vliv. Aby firmy přitáhly mladou generaci, musí se do firemních prostředí integrovat populární způsoby komunikace – od
Facebooku až po Skype. Právě používání Facebooku („třetí největší země po Číně a Indii“) a dalších služeb Instant Messaging umožňuje mladší
generaci rychlejší mobilizaci a organizaci, ať už
jde o akce typu „vajíčka“ či protesty proti státním
maturitám. Dalším globalizačním trendem, který
Jan Mühlfeit zdůraznil, je stárnoucí Evropa a Japonsko. Jak tomuto jevu čelit? Nelze to udělat jinak než kombinací čtyř opatření: pozdějším odchodem do důchodu, spořením na důchod, růstem
produktivity práce a imigrací.
V další části přednášky Mühlfeit popsal svůj
pohled na situaci v České republice. Poukázal
na to, že přibližně do roku 2007 se dařilo lákat
investory do země, ale poté zájem začal upadat
a pozornost investorů se přesouvá jinam. Česká
republika tak bude v nejbližších letech čelit několika výzvám: snažit se změnit demografickou
strukturu, provést reformy veřejných rozpočtů
a zaměřit se zejména na reformu školství. Mühlfeit dává velký důraz na vzdělávání a všeobecně na lidský faktor. Popisuje jev, který nazývá
digitální paradox: počítač vítězí nad člověkem
v oblasti logiky. Navíc vliv technologií neustále narůstá. Avšak o to důležitější je právě lidský
potenciál, který dokáže technologiím konkurovat
kreativitou a talentem.
Jan
Mühlfeit:
Žijeme
ve století
Asie
Podle Jana Mühlfeita, prezidenta evropského Microsoftu, se naše společnost
musí zaměřit na řešení dluhů, demografické otázky
a především na posilování konkurenceschopnosti, abychom si zabezpečili
budoucí ekonomický rozvoj. Konkurenceschopnosti lze dosáhnout zejména
vzdělanou pracovní silou
a celoživotním vzděláváním. Jak řekl, asijské země
tohle už pochopily a získaly tak ceněnou konkurenční výhodu v globální ekonomice, proto dnes žijeme
ve století Asie.
 Prošel
BUDOUCNOS T
PATŘÍ VZDĚLANÝM
Na závěr přednášky se Mühlfeit zaměřil právě na reformu školství, která by však neměla postihnout pouze vysoké školy, ale měla by začít už
na školách základních. Dosavadní způsob výuky
na českých školách se zakládá na memorování.
Otázkou zůstává, zda jde o efektivní způsob učení. Mühlfeit tvrdí, že ne, protože fakta se nemusí
vyučovat ve škole, dají se naučit jinde. Učitel by
měl být především kouč a mentor, který bude dětem pomáhat hledat a posilovat silné stránky, dovednosti, které je baví a na co mají přirozený talent, tak aby je mohly využít v zaměstnání.
Budoucnost České republiky bude podle Jana
Mühlfeita záviset nejen na exportu, ale zejména
na kvalitním systému vzdělávání a tím i na kvalitě pracovní síly, která by zatraktivnila zemi pro
investory. Za příklad dával Jižní Koreu, Singapur a zejména Finsko. Mühlfeit by ocenil i reformu státní správy podle vzoru Finska, kde díky nulové korupci není problém přecházet mezi státní
správou a soukromým sektorem, navíc je práce ve
státní sféře pro mladé lidi zajímavá.
Studenti dostali prostor pro své dotazy po přednášce. Dotazy směřovaly zejména k podrobnějšímu vysvětlení názorů Jana Mühlfeita na reformu
vzdělávání. Podle závěrečného potlesku zaplněné
auly lze soudit, že Jan Mühlfeit byl v rámci přednášky kurzu 3PA412 Personální řízení 2 vyučovaného katedrou personalistiky Fakulty podnikohospodářské zajímavým a motivujícím zpestřením.
Autor: Helena Kováčová
Foto: Tereza Syrová
jste řadou funkcí, ale
co máte vlastně na starosti
nyní?
Jako chairman pro Evropu
mám na starosti několik misí.
Samozřejmě jsem ještě zčásti
zodpovědný za dennodenní operace Microsoftu v oblasti prodeje a marketingu, dále zlepšuji
vztahy s vládami a nadnárodními organizacemi v Evropě, reprezentuji Microsoft v několika
správních radách, nejen evropských, předsedám například ve
Světovém ekonomickém fóru
v Iniciativě pro vzdělávání,
v oblasti mládežnické jsem v Junior Achievement nebo v Aiesecu v celosvětovém boardu.
 Proč spolupracujete s AIESEC?
Z několika důvodů. Samozřejmě jsem v Microsoftu už osmnáct let. Tedy jde o určité předávání zkušeností a znalostí mladší
generaci. Také jsme organizace,
která se zabývá prodejem myšlenek, a současná doba se považuje za první v historii, kdy mladá
generace rozumí technologiím
lépe než ta stávající. To přinese
obrovské změny ve všech oblastech. To znamená, že vaše generace se bude dostávat do rozhodovacích pozic daleko dříve než
ta moje. Každá organizace tedy
v objemu asi 4,6 bilionu dolarů,
z toho 2,6 má Čína. A celý Západ
je zadlužený.
 Nejen Česká republika, ale
i Evropa bude mít problémy.
Už dnes jsou hlavními tématy dluh a demografie...
Přesně tak. Jak já říkám, 2D
– dluh a demografie. A třetím
tématem je konkurenceschopnost. Prvním dvěma se země už
začínají věnovat. Všude v Evropě teď nastal trend osekávat.
Nicméně se musí spočítat, nakolik osekání nákladů na státní
správu a zvýšení daní ochladí
státní ekonomiku. Demografie
je tikající bomba. S demografií
můžete udělat čtyři věci: pozdější odchod do důchodu, chytrá imigrace, spoření a zvýšení
produktivity práce. Mix všech
těchto kroků bude řešením tohoto problému, jinak bude vaše generace platit osmdesátiprocentní
daně. Je to důležitá věc pro rozvoj Evropy. Kromě Číny nemá
problém s demografií celá Asie.
Politici se této otázce už začali
věnovat, ovšem co se přehlíží, je
důležitost konkurenceschopnosti. Ta nemluví jen o ekonomických ukazatelích jako HDP a nezaměstnanost, které vám dávají
obrázek o dnešním stavu. Především však jde o kvalitu státní správy, infrastrukturu, vědu
a výzkum a obchodní prostředí.
Podle těchto dlouhodobých faktorů se rozhodují investoři.
 A kdybyste měl vypíchnout
jeden faktor, na který je třeba se nejvíc zaměřit?
Bezpochyby vzdělaná pracovní síla a koncept celoživotního vzdělávání. Nemůžeme
ale celou Evropu házet do jednoho pytle. Třeba severské státy
nebo Německo jsou na tom dobře a pořád se zlepšují, protože to
už pochopily. Jde o to, co se učí
a jak se učí. Podle mě 30 procent
curricula by mělo zůstat stejné a zbytek by měl být zaměřen
právě na silné stránky studentů.
Podívejme se do Asie, tamní studenti se tvrdě učí. Vše se projeví na kvalitě produktů. Kdo by si
například před patnácti lety koupil korejskou televizi? Asi málokdo. Dnes ji kupuje každý. Pro
asijské země je vzdělání mantra,
uvědomily si to před dvaceti lety
a nyní sklízejí úspěchy. Stejně
tak Finsko. A to musíme pochopit i my tady v České republice.
 Vy jste v Microsoftu od roku
1993. Jak se za tu dobu změnil Jan Mühlfeit?
V Microsoftu jsem se naučil
spoustu nových věcí. Na začátku
jsem dělal a chtěl dělat všechno
sám. Ale v průběhu času pochopíte, že nahoru vás mohou dostat
jen ostatní lidé. Osobní schopnosti jsou tak 20 až 40 procent
úspěchu. Zbytek jsou lidé, kterými se obklopíte. Vždy je důležité přiznat vlastní chyby a poučit se z nich.
 Máte nějaké osobní krédo?
Mám. Nikdy není tak, aby nemohlo být ještě lépe. Já jsem
hodně velký optimista. V zásadě
lidé mohou dokázat cokoli, co si
dokážou představit. My si vytváříme hranice do značné míry jen
ve své mysli.
 Vy jste nepochybně pracovně velmi vytížený člověk. Vítězí práce na úkor rodiny?
Myslím si, že v tomhle jsem
se zlepšil. Ale přiznávám, že stále mám velké mezery. Já samozřejmě pracuji hodně, tak dvanáct hodin denně. Třeba dnes
jsem vstával v pět, šel jsem běhat a skončím v jedenáct večer
na Hradě. Také dost cestuji, ale
přes víkend jsme s rodinou vždy
pohromadě a můj čas je jejich.
A navíc každé tři měsíce mám
týden dovolenou a někam odjedeme. V životě je prostě něco za
něco, to tak je a bude.
 Nemohu se nezeptat na Billa Gatese. Jaký je váš pohled
na něj?
Poprvé jsem ho potkal už
v roce 1993 během jeho návštěvy tady. Od té doby jsem s ním
hodně cestoval a znám ho poměrně dobře. Bill Gates je možná nejúspěšnějším člověkem
v historii a vždy měl svoji vizi,
za kterou šel. Ale myslím si, že
nebyl úplně šťastný až do doby,
kdy se oženil a založil svoji nadaci. Ta nadace mu přinesla balanc mezi úspěchem a štěstím.
Autor: Martin Konečný
Foto: Tereza Syrová
economix
bude muset mladé lidi přijmout
a integrovat.
 Když mluvíme o mladých lidech, jaký je podle vás recept na úspěch? Jaké klíčové
vlastnosti by měli mít mladí
lidé, aby uspěli v dnešním
světě?
Odpověď začnu s myšlenkou o podobě světa tak za pět až
deset let. Co se týče ekonomiky, nezmění se, co se bude dělat, ale jak se to bude dělat. Tím
dojde i ke změně nároků na vybavenost lidí pro práci. Technologie za vás brzy udělá spoustu činností, ale nikdy nebude
mít emoce, proto je třeba rozvíjet kreativitu a být inovativní.
Technologie bude schopna v budoucnu nahradit IQ, nikoli však
EQ (emocionální inteligenci),
a proto bude tak důležitá. Především bychom ale měli objevit
svůj talent a svoje silné stránky.
To nám umožní plně otevřít lidský potenciál. Já neznám nikoho, kdo by vynikl díky svým slabinám. Vyniknout se dá jen díky
silným stránkám. Kde jsou totiž
slabiny, tam vám v týmu pomůže
někdo jiný.
 Kde jsou podle vás silné
a slabé stránky Microsoftu?
To je dobrá otázka. Když pominu finanční situaci a podíl
na trhu, což je velmi dobré, tak
máme určitě široké spektrum
produktů a služeb, od X-boxu až
po supercomputing. Myslím si,
že Microsoft by měl jít a půjde
nahoru v oblasti mobilních technologií. Tam jsme trochu ztratili. Zlepšovat by se samozřejmě
měly i vyhledávače. V oblasti lidských zdrojů musíme maximálně udržet stávající talent,
ale i být atraktivní pro mladou
generaci.
 Podle jakých kritérií je manažer v Microsoftu posuzován a odměňován? A jaké
složky pak obsahuje jeho
odměna?
My posuzujeme odměny z několika hledisek. Říká se, že
nejdůležitější člověk ve firmě je
zákazník. Tedy prvním kritériem
je spokojenost našich zákazníků
a partnerů. Druhou věcí je samozřejmě příjem, profit a tržby, takové standardní věci. Pak sledujeme i podíl na trhu a také image
a spokojenost zaměstnanců. Co
se týče platů, tak obecně je určitý
základní plat, bonusy a zaměstnanecké akcie. Nicméně jsou
další věci jako vzdělávání, sportovní vyžití, zdravotní péče atd.
Konkrétně si myslím, že Microsoft své lidi nepřeplácí, ale dostanou přiměřeně svému přínosu
společnosti.
 Jsou Češi dobří manažeři? A co by případně měli
zlepšit?
Já si myslím, že před takovými deseti lety byl ohromný rozdíl mezi lidmi, kteří měli mezinárodní zkušenost, a těmi, kdo
ji neměli. Nicméně ty rozdíly se
teď strašně smazávají. V průměru čeští manažeři udělali od té
doby ohromný pokrok. Každého
dobrého manažera bych povzbudil, aby zažil nějakou mezinárodní zkušenost, protože to vám
otevírá oči. Jinak jsou na tom
v zásadě dobře. Já mám upřímně
spíše obavu o tu generaci, která
tam přijde za deset let, protože
české školství a jeho kvalita jdou
dolů. Tahle země se totiž nemůže živit levnou pracovní silou,
ale prodáváním myšlenek.
 A co české firmy? Jak si stojí
v globálním měřítku a jaké
mají šance?
Mám takovou svoji vizi, co
by měla dělat Česká republika.
Vystoupil jsem na jednom fóru
s přednáškou Vraťme českého
lva tam, kam patří. Když se podíváme do minulosti, tak Československo před druhou světovou válkou bylo osmou největší
ekonomikou světa. ČR má tradičně dobré vztahy v Asii. Můj
názor je ten, že malá velmi otevřená proexportní ekonomika
s deseti miliony lidí musí disponovat flexibilní vzdělanou pracovní silou. Globální ekonomika má tolik děr jako švýcarský
sýr. My si musíme vybrat a jít
za tím. Vyzdvihl bych dva hlavní faktory pro úspěch: agresivita v exportu a atraktivnost pro
investory. Česká republika by
měla sehrávat roli mostu mezi
Západem a Asií. Protože tohle
není století Západu, ale století Asie. Asie dnes drží rezervy
– 6 / 2010
21
rozhovor
22
Jiří Švarc je výkonným ředitelem pro střední a východní Evropu a nejvýše
postaveným Čechem v regionu EMEA v jedné ze tří
největších investičních
bank na světě – J. P. Morgan. Aleš Mydlář v téže
bance zastává pozici viceprezidenta pro akciové
kapitálové trhy ve střední a východní Evropě. Oba
studovali na VŠE manažerský program CEMS.
rozhovor
O krizi i pexesu
aneb rozhovor
s Jiřím Švarcem
a Alešem Mydlářem
z J. P. Morgan
V exkluzivním dvojrozhovoru jsme si povídali o počátcích
finanční krize, o aktuální situaci v Irsku, o Lehman Brothers
i o pexesu. Investiční bankéři
nám kromě jiného prozradili, do
čeho investovat a kdo má protekci v J. P. Morgan.
 Když jste nastupovali na vy-
JPMorgan
sokou školu, představovali
jste si, že v roce 2010 budete
zastávat takové funkce, které dnes zastáváte?
economix
– 6 / 2010
J. Š.: To určitě ne. Když
jsem nastupoval na vysokou
školu, J. P. Morgan jsem vůbec neznal.
A. M.: Já jsem J. P. Morgan
znal, ale nikdy mě nenapadlo, že
bych tam mohl pracovat. A poprvé jsem o J. P. Morgan v současné podobě slyšel, když jsem
přišel studovat CEMS do Londýna na LSE (London School of
Economics, pozn. red.). Seznámil jsem se tam s kamarádem,
který dělal v jiné bance, a začal
jsem tenhle svět poznávat.
J. Š.: Já jsem vlastně taky J. P.
Morgan poznal, když jsem studoval CEMS v Kolíně nad Rýnem. A tam všichni mluvili o investičních bankách jako o cool
místu k práci... no, nakonec to
bylo cool a zůstal jsem tam.
(smích)
 Studovali jste CEMS, což je
vzdělání zaměřené na management, není moc orientované na finanční sektor. Nechyběly vám pak znalosti?
J. Š.: Pokud je člověk dobrý, firma si ho stejně přizpůsobí a upraví tak, jak potřebuje.
Největší přínos CEMS je zahraniční zkušenost a že se naučíte
přizpůsobit se jiným systémům
a jiným kulturám.
A. M.: Pro mě CEMS znamenal internacionalizaci myšlení.
Bez té výměny bych tehdy ten-
Aleš Mydlář
Jiří Švarc
hle svět asi neobjevil, otevřely
se mi obzory. Byl to posun z té
místní, regionální roviny, do té
celosvětové. Ale když mluvíme o vzdělání, já bych chtěl vypíchnout ze své pozice teď už
praktika, že jedna z nejlepších
specializací na VŠE je Oceňování podniku vedené prof. Maříkem. Samozřejmě je to teorie
a tak dále, ale i v rámci všech
těch omezení je to skutečně
relevantní.
 Pojďme ještě dál do historie. Zajímalo by mě, jestli
člověk, který dnes zastává
vysokou funkci v J. P. Morgan, už v mládí inklinoval
k financím. Hráli jste třeba
monopoly?
A. M.: Já jsem jako dítě hrál
spoustu her, pamatuji si dokonce, jak jsem často vymýšlel různé „taktické zlepšováky“. Třeba pexeso na skleněném stole
s tím, že mi pořád padala tužka
(smích). Ale k té otázce, já jsem
vždycky lnul k anglosaskému světu, angličtina jako jazyk
a celá ta kultura mě neuvěřitelně
přitahovaly. Pak jsem krátce po
nástupu na VŠE začal pracovat
jako redaktor v časopise EURO
a začal jsem pokrývat finanční
sektor a zejména banky. A pak,
jak jsem už řekl, Londýn mi otevřel úplně nové obzory.
J. Š.: Já jsem si užil kupo-
novou privatizaci. Přesvědčil
jsem všechny v rodině, aby mi
své knížky svěřili, a tam jsem si
trošku zahrál a snažil se zainvestovat co nejlépe.
A. M.: Ono mě osobně již odmalička bavilo pochopit svět ze
šíře a v souvislostech. Ano, jako
žák ZŠ jsem sledoval CNN,
CNBC a četl Hospodářské noviny, ale neviděl bych v tom nějaké stopy, že už tehdy jsem si
myslel, že budu investiční bankéř. Je ale pravda, že ten přirozený zájem o svět a jeho fungování každý z nás při této práci
potřebuje.
 Zastáváte dost vysoké posty
ve finančním sektoru. Sektoru, který bývá nezřídka
označován za hamižného
strůjce současných ekonomických problémů. Co byste řekli lidem, kteří vidí finančníky takto?
J. Š.: Nic se nedá zevšeobecnit, ani tohle ne. Byly banky, které investovaly špatně, a některé
z nich za to byly potrestány. U jiných k tomu potrestání nedošlo
a tím se, pravda, vytvořilo trochu
podhoubí pro morální hazard. Na
základě toho ale nemůžeme zevšeobecňovat. Jsou banky, které
potřebovaly spoustu veřejné pomoci, jsou banky, které žádnou
veřejnou pomoc nepotřebovaly.
Jsou banky, které během krize
posílily, protože byly odměněny
za to, jak se konzervativně chovaly v letech, kdy prostředí svádělo k méně konzervativním investicím, a vyšly z té krize jako
vítězové. Pak jsou jiné banky,
které buď padly, nebo byly v tak
těžké pozici, že byly efektivně
zestátněny nebo mají velké problémy. To se, myslím, musí skutečně rozlišovat.
A. M.: Příčin krize může být
hodně. Krize začala ve Spojených státech, protože tamní spotřebitelé se příliš zadlužili. Kdo
pak dál umožnil, že ten systém
mohl delší dobu fungovat a vytvářely se tam různé kolaterizované instrumenty a tak dále, to
už je nějaký další stupeň kreativity. A nechci to vůbec zlehčovat, došlo tam určitě ke spoustě excesů, neakceptovatelných,
nepřípustných věcí. Ale že za to
může jedna malá skupina, která všem namluvila, že si můžou
půjčovat a žít nad poměry, to
odmítám. Je bohužel asi lidská
povaha, že se trochu přeceníme
a méně přemýšlíme o budoucnosti dále než na příští měsíc
a příští rok. A věci se občas bohužel vymknou kontrole.
 Takže bankéři za krizi nemohou?
A. M.: Mně se nelíbí, když se
ukazuje na jednu skupinu, která může za všechno. Samozřejmě, že spousta problémů vznikla kvůli bankám a jejich přílišné
kreativitě. Ale není to prapůvod
všeho, je to kombinace. Bohužel
konkrétně ten americký systém
financování rezidenčních nemovitostí byl natolik komplexní
a složitý, avšak postavený na jednoduchém předpokladu, že ceny
nemovitostí pořád porostou, že
se to prostě vymklo z kontroly.
A musíme se ptát, kde je vina.
A vina je u všech – u politiků, regulátorů, bankéřů, ratingových
společností a u nás všech jako
spotřebitelů. Vinit pouze bankéře je pohodlné pro politiky, kteří
se z toho snaží získat laciný politický kapitál a tak trochu odvést
pozornost od sebe samých.
 Samozřejmě je tu i druhý
tábor, ten liberální, který
říká, že za vším zlým stojí
přebujelá regulace. Jak vidíte potřebu finanční regulace z dnešní perspektivy?
J. Š.: Já tu nechci vyzdvihovat nějakou instituci, ale musíme vzít v potaz, že když se vrátí-
fantazie rozšířit i na to druhé
I v jižní Evropě. Můžeme hovořit i o B. To jsou ale takové spekulace, když člověk chce, vidí
krizi všude. Realita je taková, že
Irsko prostě má problémy, další
ekonomiky mají problémy, řeší
se to, přijímají se nějaká opatření. Když se podíváme na to, jak
teď věci běží, tak to všechno zatím docela funguje. Takže jsme
prostě v situaci, kdy se experimentuje nevídanými způsoby,
makroekonomická teorie dostává zabrat, jestli to bude všechno fungovat tak, jak by si člověk
myslel. Za pár let bude velmi zajímavé podívat se zpátky, jak se
odklon od standardních politik
projevil. Zatím to jde všechno
relativně dobrým směrem, ale
ty obavy jsou oprávněné, protože spoustu nedávno aplikovaných opatření ještě nikdy nikdo
neprovedl, alespoň ne v takovém rozsahu. Ještě toho máme
hodně před sebou, abychom
mohli posoudit, zdali šlo vždy
o ta nejvhodnější rozhodnutí ze
střednědobého či dlouhodobého
hlediska.
 Myslíte si, že bude problém
s Amerikou, až Čína řekne,
že chce peníze zpátky?
A. M.: To ona jen tak neřekne. Když se na to podíváte, tam
se ta situace dostala do stadia,
kdy Číňané zkrátka americký
economix
o opatrném optimismu, pozvolném růstu následujících několik
let s tím, že budou období, kdy
se trhy budou lámat všemi možnými směry. Geometricky bych
to asi popsal jako řadu malých
dvojitých „vé“ s mírně rostoucím trendem.
 J. P. Morgan má pobočku v Athénách. Byli jste
v poslední době v tamní
kanceláři?
J. Š. : Tahle oblast pode mě
nespadá, takže tuhle radost nechávám jiným. A k Řecku bych
se moc nevyjadřoval, nechal
bych to kolegům.
 Trošku se bojím, že dostanu
stejnou odpověď, ale máte
dost významné zastoupení
v Irsku. Jaké zprávy přicházejí odtud?
A. M.: Jak všichni vědí, Irsko
má velké problémy, banky potřebují rekapitalizaci, celá ekonomika se potřebuje vzpamatovat, oddlužit atd. Samozřejmě,
že je to problém, ale v kontextu
globální ekonomiky Irsko není
ten největší problém. To se nějakým způsobem vyřeší. Problém
začne, jestli začnou přicházet ty
větší země.
 Které větší země začnou
přicházet?
A. M.: Vezměme si tu populární zkratku (PIGS, pozn. red.).
Máte tam S, I se dá s trochou
dluh kupovat musí. Protože drží
takový objem peněz, že v případě, že se něco stane, tak to zraní všechny. Ale Amerika sama
musí o sobě přemýšlet. To je
podle mě jediná země na světě,
která v dané situaci není zbankrotovaná, pořád má rating AAA
a funguje. To je dané jejím postavením – ekonomickým, politickým, vojenským. Zajímavá
je diskuse o dlouhodobé dynamice. Mluví se o tom, že Čína
jednou začne vážně myslet na
ten pověstný land grab a začne
být daleko hlasitější. Ale to jsou
všechno zase teorie, o kterých si
rádi přečteme v Economistu, ale
při naší denní práci to není úplně
na pořadu dne.
 Tak pojďme k vaší denní
práci. V dubnu tohoto roku
byla v EURU zpráva, že jste
byli povýšeni do seniorních
pozic v J. P. Morgan. Hrálo v tom nějakou roli, že jste
Češi? Chystá se J. P. Morgan výrazněji angažovat
v ČR?
J. Š.: Vyplývá to z toho, že
jsme oba byli v J. P. Morgan celou dobu, vybudovali jsme si
určitou pozici, a že se to takhle
sešlo, je trošku náhoda. Já jsem
v J. P. Morgan od roku 1999,
Aleš od roku 2003. Jde o odvětví, kde fluktuace není nejmenší.
Takže já to vnímám tak, že je to
přirozený posun a ocenění naší
práce.
 Takže pokud dnes absolventi VŠE půjdou do J. P. Morgan, tak nemůžou čekat nějakou protekci tím, že jsou
z ČR?
A. M.: Pouze na základě
schopností. Schopní lidé mají
protekci (smích).
 Dáte čtenářům na rozloučenou nějaký soukromý tip,
do čeho investovat?
J. Š.: Aleš mi dává tipy pořád
(smích). Já ale bohužel nemůžu
do ničeho investovat, protože
u řady klientů mám insider informace, takže nemůžu sám investovat a ani takové tipy dávat. Ale
myslím, že čtenáři jsou schopní
lidé, kteří si dokážou spoustu peněz vydělat i jinak než spekulacemi na akciových trzích.
A. M.: Já myslím, že nejlepší je investovat do vzdělání
(usměv). Rozhovor vedl:
Štěpán Mejzlík
Foto: Tomáš Nadrchal
JPMorgan
JPMorgan
me do těch klíčových okamžiků
uplynulých dvou let, tak tam
byly situace, kdy v pátek večer
přišel regulátor za pár největšími bankami v systému, jestli by
byly ochotny převzít ty, o kterých se vědělo, že pokud jim
někdo nepomůže, tak v pondělí ráno neotevřou. Takže třeba
když J. P. Morgan převzal Bear
Stearns, tak tomu systému výrazně pomohl. To jsou věci, na
které se postupně zapomíná, ale
přitom ty náklady, které by byly
spojeny s tím, že by další banka
padla, mohly být velmi vysoké.
A. M.: Dnes se upírá pozornost na bankovní instituce a na
regulaci všeho možného. Já
osobně jsem spíše v té liberální
části. Myslím si, že regulace je
potřeba, ale rámcová a kvalitní,
ne příliš detailní.
J. Š.: Obava je, aby se podařilo najít nějaké equilibrium.
Abychom se nepohybovali ode
zdi ke zdi. Ta regulace možná
byla nedostatečná, ale podle návrhů, které se dnes diskutují, se
regulace může posunout k druhému extrému. A pak se to bude
muset nějakým způsobem zase
napravit. Takže teď hrozí riziko
spíš tím opačným směrem.
 Banka Lehman Brothers se
chce soudit s J. P. Morgan
o téměř deset miliard dolarů. Tvrdí, že zneužila důvěrné informace o finanční situaci Lehman Brothers
a tím způsobila její pád.
Bylo to skutečně tak?
J. Š.: Já myslím, že kdo zná
historii Lehman Brothers, tak si
na to udělá názor sám.
 Někteří ekonomové varují
před dalším propadem ekonomiky, hovoří o dvojitém
„vé“. Souhlasíte s nimi?
J. Š.: Tohle ukáže budoucnost, existuje velice střídmý optimismus, ale teprve budoucnost
ukáže, který z těch táborů má
pravdu. Popravdě řečeno, dnes
to nikdo asi přesně neví.
A. M.: Ano, přesně tak. Bohužel to, co jsme za poslední
dva roky viděli, nám ukázalo,
že žádný scénář není příliš odvážný a žádný scénář není nereálný. Bude se určitě objevovat
spousta různých výkyvů. Mluví
se o Číně, kdy a jak bude brzdit, aby se ekonomika nepřehřála. Fiskály většiny evropských
ekonomik jsou také dlouhodobě
problematické. Proto hovoříme
– 6 / 2010
23
rozhovor
24
vzdělávání
On-line studium rozšíří vaše obzory,
přípa
adně i sbírku titulů
Názory a moudra od předních světových
vědců, politiků, profesorů a expertů z různých oblastí jsou přístupné široké veřejnosti. Existuje několik všeobsahujících webových stránek, třeba www.academicearth.org,
kde si můžete vybrat přednášky celých kurzů nebo jen jednotlivé příspěvky na vybraná
témata. Vše je rozděleno do témat. Najdete
zde pestrý výběr těch nejlepších přednášek
z nejznámějších univerzit. Témata bývají
nejčastěji ekonomická či politická. Kupříkladu přednáška na téma původu finanční
krize od Alana Blindera (www.academicearth.org/lectures/origins-of-financial-mess)
nebo celý kurz o teorii her, který obsahuje
celkem 24 lekcí, přednášený Benjaminem
Polakem z Yale (www.academicearth.org/
courses/game-theory), rozhodně stojí za povšimnutí. Podobnou stránkou je www.lecturefox.com.
Dnešní doba se zrychluje a času
nějak ubývá. Stihnout se nedá vše.
Stejné je to i se vzděláním. Proto je
vzdělávání přes internet v posledních letech stále populárnější. Online studium se rozšířilo především
v USA a Velké Británii a k získání titulu nevyžaduje ani jednu vaši fyzickou přítomnost ve škole.
Důvody, proč studovat přes internet, mohou být různé, ale bezpochyby to přináší
spoustu výhod. Ušetříte čas, sílu a peníze za
cestování, umožní vám to lépe si zorganizovat svůj plán a rozvrh. Na druhou stranu se
tím člověk ochudí o sociální kontakt s dalšími studenty a s profesory.
Řada prestižních univerzit dnes nabízí distanční formu studia i dálkové kurzy, existují dokonce školy, které poskytují pouze
on-line diplomy a tituly. Většina z nich je
ve Spojených státech a k nejznámějším patří UC Berkeley Extension (extension.berkeley.edu), kde mají studenti na výběr z 50
bakalářských a 55 magisterských programů. Školné se přitom pohybuje v rozmezí
3000 až 3500 dolarů na rok. Mezi nejoblíbenější se v USA podle Asociace on-line škol
řadí University of Phoenix či Florida Tech
University Online. Titul tu lze dokončit i do
dvou let studia. Více informací najdete na
www.guidetoonlineschools.com.
economix
– 6 / 2010
Ve Velké Británii lze rovněž studovat přes
internet z pohodlí vašeho domova. Nejčastěji trvá dokončení titulu 24 měsíců, maximálně ale čtyři až šest let. Vybrat si můžete program známé University of Wales nebo
University of Bradford se zaměřením na
management či Teesside University s kvalitní počítačovou výukou. K těmto programům se student může přihlásit on-line přes
rdi.co.uk.
Nejpopulárnějším programem, který se
studuje on-line, je MBA. Plyne to především z časové vytíženosti studentů, kteří si
tento program dodělávají většinou při práci.
Financial Times proto sestavil žebříček TOP
Online MBA programů. Na předních místech lze nalézt již zmíněnou University of
Wales nebo University of Leicester. Z USA
jsou nejlépe hodnoceny Indiana University se svým programem Kelley Direct Programs – MBA a University of Texas a její
Global On-Line MBA. Tyto programy se
studují dva až čtyři roky a k přihlášení je
třeba mít vysokoškolský titul, dva roky pracovní zkušenosti a samozřejmě patřičnou
úroveň angličtiny.
Univerzity mají také své osobní stránky,
kde je možné zhlédnout přednášky i s komentáři a popisem. Některé přednášky jsou
ve formě videa, jiné jen v audio formátu
mp3. Jde většinou o celé semestrální kurzy.
Jedny z nejlepších má Yale a jsou k nalezení na oyc.yale.edu/courselist. Kurzy pokrývají široké spektrum oblastí od astronomie
a chemie přes angličtinu a ekonomii až po
náboženství. Mě zaujal kurz profesora Roberta Shillera o finančních trzích (oyc.yale.
edu/economics/financial-markets/content/
downloads).
SEBEVZDĚLÁVÁNÍ
PŘES INTERNET
ANEB HURÁ
NA HARVARD
Pokud máte zájem o elitní světové univerzity a chtěli byste navštívit jejich přednášky, není to dnes již problém. Tyto univerzity
(například Harvard, Yale či Oxford) na internetu zveřejňují mnoho svých přednášek, někdy dokonce celé kurzy. Stačí si je stáhnout
nebo se na ně rovnou dívat on-line. Přitom
se nemusíte nikam přihlašovat ani registrovat a veškerý materiál je zadarmo. Zde se dá
použít známé heslo: Kdo hledá, najde.
Rovněž Harvard, Oxford a Princeton nabízejí volně dostupné přednášky. Kurzy z Harvardu najdete na adrese athome.harvard.edu.
Mimo tradiční přednášky mě zaujala i panelová diskuse expertů z Harvardu (isites.
harvard.edu/icb/icb.do?keyword=k44822),
opět na téma pochopení hospodářské krize.
Nejaktivnější ve zveřejňování svých přednášek a lekcí je Oxford. Na adrese webcast.oii.ox.ac.uk můžete najít nový příspěvek každý týden. Témata jsou většinou
ekonomická, společenská a ze sféry informačních technologií. Zajímavý je například projev o vlivu internetu od Arthura
Lupii (webcast.oii.ox.ac.uk/?view=Webcast&ID=20100916_331). V neposlední
řadě můžete nalézt přínosné lekce na Princetonu (www.princeton.edu/WebMedia/
lectures), kde je k dispozici řada různorodých témat, například projev sociologa
Douglase Masseyho na téma americké války s imigranty a příčin, důsledků a řešení tohoto problému (hulk03.princeton.edu:8080/
WebMedia/flash/lectures/20091210_preslect_massey.shtml). Autor: Martin Konečný
25
vzdělávání
Nezapomenutelné
léto?
Prý třeba
se stáží AIESEC
OVERSEA TEACHING
PROGRAMME (OTP)
Jde o vzdělávací stáže, v jejichž rámci stážisté vyučují jazyky, především angličtinu,
a další předměty na středních
a vysokých školách, ve firmách
a vzdělávacích institucích. Pro
podání přihlášky do programu se doporučuje mít za sebou
alespoň dva roky bakalářského
studia, není to však podmínkou.
Délka stáže bývá v rozmezí šesti týdnů až jednoho roku. Výhodou programu je, že dává stážistům dostatek času na cestování.
Abyste na stáž vyjeli v létě, je
třeba se hlásit v termínu od 14.
března do 3. dubna 2011.
GLOBAL
ENTREPRENEURSHIP
PROGRAMME (GEP)
Tento program je orientovaný
více na byznys. Jde o manažerské stáže v malých a středních
firmách se zaměřením na projektový management, marketing nebo finance. Program probíhá většinou v zemích střední
a východní Evropy, Asie, Afriky anebo Jižní Ameriky. Na stáži setrváte od čtyř do osmnácti
měsíců. Abyste se do programu mohli přihlásit, musíte mít
ukončené minimálně bakalářské studium. Příjemnou zprávou
je jistě fakt, že stáž je placená.
Ne snad, že byste si nějak extrémně vydělali, ale minimálně
se vám pokryjí náklady a získáte tolik požadovanou praxi, navíc v zahraničí. Hlásit se na tuto
stáž můžete od 14. března do
3. dubna 2011, na stáž odjedete mezi červnem a zářím. Nově
mohou studenti magisterského
oboru Mezinárodní obchod absolvovat GEP v rámci povinné
praxe za 21 kreditů. Konkrétní
informace o způsobu zapisování
a termínech výjezdu brzy najdete na stránkách AIESEC (praha.
aiesec.cz).
ELITE INTERNSHIP
PROGRAMME (EIP)
Tady už jde o dost prestižní
záležitost. Účast v tomto programu může znamenat start kariéry
v zahraničí ve velkém. V rámci
stáže EIP pracujete v zahraničí ve velké nadnárodní společnosti. Firmy, které stážisty přijímají, patří mezi špičku ve svém
oboru, z čehož vyplývají vysoké
nároky, které na stážisty kladou.
Na oplátku ale nabízejí skutečně zajímavou práci, kladou důraz na osobnostní rozvoj formou
školení a mentoringu a v neposlední řadě práci stážistů i poměrně štědře finančně odměňují.
Nejčastěji se v rámci programu
EIP stážisté podívají do Francie,
Švédska, Německa, Itálie, Švýcarska nebo Belgie. Délka stáže
bývá v rozmezí jednoho až jed-
TECHNICAL
TRAINEESHIP (TT)
Program Technical Traineeship je určen studentům technických oborů a nabízí jim odbornou stáž v zahraničí v oblastech,
jako je vývoj webových stránek,
programování, správa databází,
elektrotechnika, chemické inženýrství, IT analytik či inženýr. Pro přijetí je třeba prokázat
vzdělání v daném oboru a ovládat angličtinu na úrovni excellent. Délka stáže bývá v rozmezí
šesti až osmnácti měsíců. Přihlašování probíhá od 14. března do
3. dubna 2011.
DOUBLE THE FUN (DTF)
Jde o jakousi nadstavbu k programu CEP (viz výše), v jejímž rámci je možné k stáži CEP
přibrat ještě další rozvojovou
stáž nebo manažerskou stáž.
Přihlašování na tento program
již skončilo. Uzávěrka byla 27.
listopadu 2010.
– 6 / 2010
Vycestovat je možné do všech
koutů světa. Většina stáží nabízí destinace od východní Evropy přes Asii, Jižní Ameriku až
po Afriku. Některé programy
nabízejí i místa v západní Evropě nebo Severní Americe. Náplň
práce je velmi různorodá a záleží na typu stáže, kterou si vyberete. Stejně tak je to s financemi.
Některé stáže jsou placené, některé neplacené. U všech je pochopitelně nutná znalost angličtiny, některé programy vyžadují
i další světový jazyk. Zájemci
o stáž musí projít výběrovým
procesem, při kterém se ověřují
jejich jazykové znalosti a zkoumají očekávání a motivace. Nyní
si pojďme projít programy jeden
po druhém.
CULTURE EXPERIENCE
PROGRAMME (CEP)
Tento program se zaměřuje
na problematiku rozvojových
zemí, většinou ve spolupráci
s neziskovými organizacemi.
Důraz je kladen na pozitivní dopad na společnost. Projekty bývají připravovány pro děti a studenty středních škol, starší lidi
nebo třeba uprchlíky. Délka stáže se pohybuje mezi šesti týdny
a třemi měsíci a konkrétní náplní
mohou být například organizace
letních táborů, práce v dětských
domovech, práce se seniory, postiženými nebo sociální práce
s uprchlíky. Z destinací můžete
vybírat mezi střední a východní
Evropou, Asií, Jižní Amerikou
a Afrikou. Přihlašování probíhá
od 17. 12. 2010 do 30. 1. 2011,
stáž pak probíhá přes léto. Studenti bakalářského oboru Mezinárodní obchod mohou nově za
absolvování stáže získat i šest
kreditů.
noho a půl roku. Abyste se mohli o program ucházet, musíte
dobře ovládat dva světové jazyky a již mít minimálně dvě relevantní, byť třeba krátké pracovní zkušenosti. Stážisté většinou
pracují v oblasti marketingu, financí a bankovnictví, HR nebo
v projektovém managementu.
Výběrové řízení pro příští rok
již proběhlo, další bude na podzim 2011.
Více informací o stážích i konkrétní zážitky účastníků z minulých let naleznete na webu pražského AIESEC: praha.aiesec.
cz/staze/. Autor: Štěpán Mejzlík
economix
Stáže AIESEC. Každý o nich
již něco málo slyšel. Kdo
tam byl, vypráví, jak úžasné a nezapomenutelné zážitky si přivezl. Prý se tam
každý zdokonalí, naváže
nová přátelství, vylepší si
angličtinu, procestuje více
nebo méně exotické kraje, případně dokonce nakopne svou profesní kariéru. V čem ale přesně stáž
AIESEC spočívá? Co přesně obnáší? V tom se vám
pokusíme udělat jednou
provždy pořádek.
26
zpravodajství
Vítězové soutěže Podnikatel roku
přednášejí při výuce na VŠE
Na VŠE se v poslední době uskutečnilo několik
přednášek zaměřených na setkávání s úspěšnými českými podnikateli – vítězi soutěže Podnikatel
roku. V úterý 23. listopadu přednášel na VŠE podnikatel roku 2005, zakladatel a majitel společnosti
Student Agency (SA) Radim Jančura. Dalším přednášejícím byl 30. listopadu podnikatel roku 2008 Vladimír Kovář, majitel společnosti Unicorn.
Oba podnikatelé na VŠE přednášeli v rámci kur-
zu Podnikání malých a středních firem 1 (3MA544),
který se vyučuje v rámci vedlejší specializace Malé
a střední podniky v tržním prostředí a jehož cílem je
příprava studentů pro budoucí podnikání. Tyto kurzy byly přístupné nejen studentům kurzu, ale i všem
ostatním studentům VŠE a setkaly se skutečně s velkým zájmem. Příležitost setkat se se známými podnikateli, slyšet jejich příběh a možnost zapojit se do
diskuse je pro studenty opravdu lákavá.
Inovativní Radim Jančura aneb z pěti tisíc sto milionů ročně
economix
– 6 / 2010
Jančura založil SA v roce
1993. O šestnáct let později firma dosáhla zisku
sto milionů korun a obrat
v objemu více než čtyři miliardy korun ročně. Činnost
SA se rozrostla o jazykové
a pracovní pobyty v zahraničí či zprostředkování nákupu letenek. Podnikat začal už během studií, jeho
au-pair agentura do tří let
obsadila pozici největší firmy svého druhu na světě.
Aktuálně usiluje Jančura
o vstup na trh s železniční
přepravou.
Jančura absolvoval na Fakultě elektrotechniky a informatiky VUT v Brně. V 90. letech
se jako student 4. ročníku vrátil z brigády v Anglii a rozhodl
se otevřít au-pair agenturu. Do
svého podnikání vložil 5000
korun. Sídlo firmy si zařídil na
kolejích a vzhledem k tomu,
že v té době nebyly rozšířené
počítače ani mobilní telefony,
využíval hojně telegram a fax,
začal Jančura svoje vyprávění.
V České republice již v tomto oboru existovala konkurence, proto nastavil poloviční
ceny a dbal na kvalitní servis.
Původně jezdily „au-pairky“ do
Anglie autobusy ČSAD. Pak
Jančura přišel na myšlenku přidat do autobusu stevardku, která by se o zákaznice agentury
starala. Od toho nebyla dlouhá
cesta k vlastním autobusům. Po
třech letech své působnosti se
jeho firma stala největší au-pair
agenturou na světě.
INSPIRATIVNÍ
VOLÁNÍ
PŘÍRODY
V létě roku 2003 cestoval Radim Jančura autobusem z Brna
do Prahy. Přiběhl na zastávku
na poslední chvíli a nestihl si
nikam odskočit na WC. Stará
karosa neměla ani klimatizaci, natož WC, a v podnikatelské hlavě se zrodila další revoluční myšlenka, kterou dnes
známe v podobě žlutých autobusů Student Agency. Začátky
nebývají lehké. Autobusy na
nové lince Praha – Brno jezdily poměrně dlouho prázdné,
pokračoval host. Čekání se ale
vyplatilo. V roce 2005 skončili
na této trase činnost dva konkurenční dopravci. Firma tak
získala osmdesátiprocentní podíl na trhu.
Na lince Praha – Liberec nastavila Student Agency ceny
o 23 procent nižší než konkurence. Jako obvykle nabídla zákazníkům navíc WC, klimatizaci, příjemnou stevardku,
noviny a nápoj zdarma. Konkurence se začala bránit a nepustila žluté autobusy na liberecké nádraží, cestující tak museli
nastupovat z protější ulice, vysvětloval Jančura. Společnost
reagovala místo odchodu snížením ceny lístku na symbolickou korunu, aby tak odškodnila
klienty za komplikace. Konkurence odpověděla žalobou pro
nekalou soutěž. „Byli jsme za
tu žalobu rádi. Cenu jsme nemohli dlouhodobě udržet. Takto jsme si alespoň udrželi svou
tvář,“ konstatoval Jančura. Nakonec firma dostala povolení
k vjezdu na nádraží. Konkurence zanechala činnosti a Student Agency získala na této trase monopolní postavení.
27
zpravodajství
Autor:
Hana Prchlíková
Foto:
Andrea Chovanová
Tvrdí, že efektivní organizace
práce je prostředkem pro dosažení vytyčeného cíle.
Se svými zaměstnanci Kovář také spolupracuje v oblasti
marketingu: na billboardech se
sloganem „Už žádný hororový
program“ či „Tak se dělá software“ můžete vidět Kovářovy
spolupracovníky. Vladimír Kovář tvrdí, že je velice obtížné
v menším městě najít výkonný
tým programátorů, kteří by odpovídali jeho nárokům. Možná
i z tohoto důvodu založil Vladimír Kovář soukromou vysokou
školu Unicorn College se sídlem
v Praze, která má v současnosti
315 studentů.
Vladimír Kovář zaujal posluchače svým osobitým vystoupením hned od začátku. Přítomní studenti se dověděli,
kolik má Kovář dětí, psů, koní a zaměstnanců, kde začínal svoji kariéru a zejména to, v čem vlastně podniká.
Společnost Unicorn, působící na českém i zahraničním
trhu komunikačních a informačních technologií, založil
Kovář již v roce 1990. Z malé firmy se za dvacet let pod
jeho vedením vyvinula úspěšná společnost, která nyní
zaměstnává 970 lidí. Všechno však mohlo být jinak. Vladimír Kovář místo dráhy podnikatele a manažera zvažoval také dráhu rockera. Nevěřícím studentům pak rozdal
svá vydaná alba „Žába na žábě“ a „Bestie“ se slovy: „Šiřte to, jak můžete. Pokud budete chtít, napište mi e-mail
a já vám další CD klidně pošlu, mám toho doma až moc.“
ZÁKAZNÍK
A ZAMĚS TNANEC
PÁNEM
Sám sebe Kovář nazval „prodavačem mozků“: jeho úkolem
je zabalit mozek (rozuměj například software) do produktu
či služby, tím mu dát přidanou
hodnotu a prodat. Kovář se neostýchal uvádět ani konkrétní
hodnoty: hodinu práce průměrně
nakupuje za 640 korun a prodává ji za 1090 korun v objemu
přes milion hodin ročně. Kovář
definoval svou podnikatelskou
vizi, která zahrnuje deset klíčových přístupů, například systémový přístup a stejná orientace
na zaměstnance jako na klienta.
Na činnost svých zaměstnanců,
konkrétně na řízení a organizaci
práce, se Kovář velmi zaměřuje.
IBM A ORACLE
– „BIG PIGS“
Společností Unicorn za posledních šestnáct let prošlo přes
9000 zaměstnanců. Vladimír
Kovář se snažil ovlivnit další
působiště odcházejících či nepotřebných pracovníků tak, aby
pokud možno neohrozili Unicorn. Je tedy krajně nevhodné,
když by pracovník odešel do
podobně velké firmy, pro kterou by mohl být velkým přínosem a tím i konkurencí Unicornu. Když naopak zaměstnanec
odejde do jedné z velkých firem
(například IBM či Oracle), které Kovář úsměvně označil jako
„big pigs“, tak svého původního
zaměstnavatele nijak neohrozí,
protože v tak velké společnosti nemá šanci nic změnit. Malé
a šikovné firmy zase takového
zaměstnance nejsou schopny zaplatit. Zbývá tedy poslední (pro
Unicorn nejlepší možnost) a tou
jsou klientské společnosti.
PRÁCE
HROU
Nejen v pracovním životě se
Vladimír Kovář řídí mottem:
„Komenský říkal škola hrou, já
si to trochu přeformuloval a tvrdím práce hrou. Snažím se spojit
užitečné s příjemným.“ Doufejme, že se mu s tímto přístupem
podaří splnit svůj nemalý cíl –
zařadit se mezi světové výrobce
softwaru a dosáhnout obratu ve
výši miliardy dolarů. Autor a foto:
Helena Kováčová
– 6 / 2010
PRAHA – OS TRAVA
ZA 260 KORUN
Žluté vlaky začnou jezdit na
trase Praha – Ostrava. Podnikatel však musel ustoupit od původních plánů. Lokomotivy nebudou zbrusu nové, ale patnáct
let staré. O vybavení a vzhledu vagonů nechtěl podnikatel nic říct. „Až budou vlaky
existovat, uspořádáme prezentaci a vlaky představíme,“ komentoval svou skoupost na
slovo majitel firmy. Jedno
však prozradil. Jízdenka z Prahy do Ostravy bude stát 260
Kč.
Jaké je tajemství úspěchu
Student Agency? Zajisté je to
bojovná povaha pana Jančury.
Zda stojí za úspěchem podniku
to, že podnikatel zaměstnává
raději ženy, těžko říct. Radim
Jančura má pocit, že muži chtějí pracovat méně za více peněz.
Ženy považuje za loajálnější
a pracovitější. Proto zaměstnává z jednoho tisíce zaměstnanců 750 žen. Jelikož personalistiku považuje za náročnou
a nevděčnou práci, zaměstnance si sám nevybírá. Jančura je
nepochybně odhodlaný a nevzdává se, dokud neporazí svého soupeře. Počkejme si, zda
a jak se mu to povede na železnici. Prodavač mozků Vladimír Kovář
economix
S TUDENT
AGENCY
V. ČESKÉ DRÁHY
Radim Jančura se také chystá
podnikat ve vlakové dopravě.
Tentokrát zbrojí proti Českým
drahám. K souboji je vyzval
již v roce 2008, kdy chtěl stařičké vlaky ČD pokořit žlutými vlaky HighJet. Vlaky měly
být mnohem luxusnější a nabízet stejné služby jako žluté
autobusy. V roce 2009 dostala
společnost HighJet od Drážního úřadu licenci na provozování osobní dopravy na železnici.
Společnost se účastní ojedinělých výběrových řízení na poskytování železniční přepravy
vypsaných v Libereckém a Plzeňském kraji. Všechny ostatní
zakázky dostávají podle Jančury České dráhy bez výběrového řízení.
28
zpravodajství
O marketingové strategii
společnosti L´Oréal
promluvil na VŠE
generální ředitel
Marco Fabien
si více koupíte. I kosmetický trh se odvíjí,
mimo jiné, od růstu HDP. V roce 2009 získal
L´Oréal 1,3 miliardy nových zákazníků a do
roku 2020 plánuje jejich počet zvýšit na 2,3
miliardy. Společnost plánuje expanzi do jižních a východních oblastí světa.
Nového zákazníka lze získat tak, že poznáte jeho potřeby, pokračoval Fabien. A obzvlášť to platí v kosmetice. Lidé jsou různí
a každý vyžaduje individuální péči, je potřeba ji přizpůsobovat i klimatickým a geografickým podmínkám. Například typ vlasů
černochů potřebuje zcela odlišnou péči než
jemné blonďaté vlasy. Proto teď v souvislosti s plánovanou expanzí výzkumníci pracují
na přizpůsobení produktů pro lidi žijící v jiných klimatických podmínkách. Evropský
produkt se naprosto odlišuje od toho asijského. Pokud chce L´Oréal dosáhnout vytyčeného cíle – získání nových spotřebitelů –,
economix
– 6 / 2010
Fakulta mezinárodních vztahů přivítala 29. listopadu 2010 na VŠE generálního ředitele společnosti L´Oréal
pro Českou republiku, Slovensko
a Maďarsko, Marka Fabiena. V přednášce nazvané The Beauty of Globalization provedl její účastníky strategií
marketingu společnosti a problematikou regionálních rozdílů. Existují
totiž dvě rozdílné marketingové vize,
a to světová a regionální.
Firma L´Oréal byla založena již v roce
1909 chemikem Eugénem Schuellerem,
zpočátku se kampaně orientovaly na muže,
konkrétně jejich vousy. V dnešní době je
L´Oréal kosmetickou společností číslo jedna, působí ve více než 130 zemích světa.
Zaměstnává tři tisíce výzkumníků, kteří vyvinuli 674 produktů s registrovaným patentem. Pražská pobočka byla založena v roce
1994. Na českém trhu distribuují dvacet mezinárodních značek. K nejznámějším značkám patří například Garnier, Maybelline,
Redken, Giorgio Armani, Diesel, Ralph
Lauren, Vichy a obchody Body shop.
Trh není obrázek, je to příběh. Každý rok
přibývá 60 až 70 milionů nových potenciálních zákazníků kosmetických společností,
uvedl generální ředitel. Když se vám zvýší
plat, nekoupíte si dva chleby, ale kosmetiky
musí je navštívit a zjistit, jak se chovají, jak
o sebe pečují a jaké mají zvyky, a podle toho
se zaměřit i na své produkty. To vše předchází vytvoření nových výrobků pro Afriku, Latinskou Ameriku a Asii.
L´Oréal v rámci marketingu ve snaze být
všude pořádá i nadační akce. V průběhu pěti
let vybral 40 milion eur kampaněmi jako Kadeřníci proti AIDS, Pro ženy ve vědě – L´Oréal
UNESCO nebo pomoc zranitelným osobám
v kampani Vypadat dobře – cítit se lépe. Firma se netají obrovskými investicemi na propagaci svých produktů, na marketing vynakládá až třetinu obratu. Pro podporu značky
volí známé osobnosti, které propagují její výrobky. Řídí se heslem zdraví, příroda a krása.
Chtějí být blízko lidem, zdůvodnil Marco Fabien. To dnes znamená být i v Tesku, i když
se to může zdát poněkud úsměvné.
A jak porovnávat jednotlivé kosmetické
trhy? O to se stará Evropská kosmetická asociace Colipa, která přepočítává roční spotřebu kosmetiky v eurech na osobu za jednotlivé země. ČR má potenciál 90 eur na osobu.
L´Oréal dosahuje na českém trhu 18,2procentního podílu, na Slovensku a v Maďarsku
neobsluhuje tak velkou část poptávky. Ovšem
ceny v ČR jsou ve srovnání s těmito zeměmi nejvyšší. Průměrný produkt zde vyjde na
2,78 eura. Pokud byste i vy chtěli být součástí
společnosti L´Oréal a podílet na jejich marketingu, máte jedinečnou příležitost. Pro studenty je vypsáno pět stáží na šest měsíců od
ledna 2011. Více informací najdete na loreal.
jobs.cz. Autor: Lucie Cepáková
29
vzdělávání
Jak
na diplomku?
kovou koncepcí práce a zajistit
tak její vyváženost. V mnoha
případech se hodnotící podívá
na obsah a hned vidí, zda je práce vyvážená.
Většinou nejslabší částí práce bývá analýza literatury. Cílem není soupis literatury, ale
zmapování současného poznání
a jeho využití k dalšímu směřování a obohacení novými aspekty. Analýza literatury poskytne
základ pro výzkum, a tedy pro
další směřování celé práce. Mys-
líte si, že pro vaše téma neexistuje literatura? Tak to se mýlíte,
na všechna témata se najde nějaká, stačí si jen dobře vybrat relevantní okruhy či literaturu. Tuto
myšlenku dokumentoval přednášející na příkladu. Vezmeme
si téma: efektivita zaměstnanců
pracujících v samostatné kanceláři oproti pracujícím v open
space. Zdánlivě bez literárních
zdrojů. Ale pokuste si to rozložit a hned máte několik relevantních okruhů, jako je motiva-
Zlevněné předplatné
ekonomických tiskovin
pro studenty VŠE
VŠE ve spolupráci s nakladatelstvím Economia připravila pro studenty 49procentní slevu na roční předplatné týdeníku Ekonom či
deníku Hospodářské noviny. Hlavní myšlenkou této akce je snaha podpořit studenty v získávání aktuálních podkladů pro studium
přesně v duchu hesla „Všechno se naučit nedá, důležité je vědět, kde to nejvýhodněji najdu“. Předplatné Ekonomu na rok získáte za
1273 Kč, Hospodářské noviny vás vyjdou na 2968 Kč. Objednávku můžete zadat na stránce www.ciks.vse.cz/zdroje/economia.aspx.
– 6 / 2010
Martin Panák obeznámil posluchače s chybami, kterých se
studenti při psaní závěrečné práce nejčastěji dopouštějí, a poskytl jakýsi krátký návod, jak
poslední vysokoškolský úkol
zvládnout bez vážnější ujmy.
Na závěr předvedl technické
možnosti aplikací společnosti
Microsoft, které studenti mohou
při psaní využít.
Tipů, jak efektivně napsat diplomovou (či jinou) práci, je několik. Začněte stanovením časového rozvrhu. Diplomová práce
je projekt, a proto je potřeba si
včas stanovit jednotlivé fáze
a milníky projektu a dodržovat
je. Dejte si pozor na období svátků a dovolených a nepodceňte potřebnou dobu na stanovení tématu. Definice tématu tvoří
totiž základ celé práce. Student
musí řešit jasné zaostřené zadání, nejde jen o popis činnosti.
Obohaťte vědomosti lidstva, nabádal Panák. Dobrá témata klidně hledejte ve světě, stačí je implementovat na prostředí České
republiky. Špatně zvoleným tématem se vystavujete riziku nekonkrétnosti práce, kdy příliš
široké téma nevyústí v žádný
závěr nebo práci nebude možno vůbec dokončit. Co se týče
již samotného obsahu práce, doporučuje se začít myšlenkovou
mapou – získat nadhled nad cel-
?
ce, typologie osobnosti, faktory
ovlivňující produktivitu práce
a mnohé další.
Když už máte literární základ,
můžete přejít k samotnému výzkumu. Nejlepší metodologií
pro výzkum je kombinace kvantitativního a kvalitativního. Důležité je vědět, co zkoumám. Dle
toho je třeba stanovit cíle a strategie průzkumu. A nezapomenout, že pro vypovídající závěry je potřeba reprezentativního
vzorku respondentů. Když už
máte dotazník či otázky k interwiev, podstupte nejdříve metodu dry-run – vyzkoušejte to na
svých kamarádech a zjistěte, zda
dostáváte výsledky, které potřebujete. Nezapomeňte hned na začátku dotazníku uvést otázku, ve
které se ujistíte, zda se ho dané
téma týká. Otázky typu pohlaví,
vzdělání a věk dávejte až na konec dotazníku, aby respondent
nebyl hned od začátku ovlivněn
svým sociálním statusem.
A následuje cílová rovinka
a chvíle očekávání, ale i urputné práce – vyhodnocení a syntéza. Je potřeba seskupit podobné
skupiny, trendy a sledovat závislosti. Z excelu už se vám bude
točit hlava, ale dotáhněte to až
do konce. Vaše závěry totiž musí
být silné a přesvědčivé. Ke každé větě byste měli být schopní
vysvětlit, proč jste ji do závěru napsali. Závěr opřete o výzkum, dejte do něj čísla a shrňte
výsledky. Ale pozor, závěr není
místem pro rekapitulaci všech
závěrů. Velmi se cení vlastní nastínění dalších možných směrů
rozvoje vaší práce. Čtenář práce
by měl vždy vědět, kde se v práci nalézá a proč. Kompletní přehled by měl získat už ze samotného úvodu a závěru.
Pokud byste měli zájem
o konzultaci diplomových prací
či návrh na téma, pošlete ho na
e-mail [email protected]. Autor: Lucie Cepáková
economix
Společnost Microsoft uspořádala pro studenty
VŠE ve svých prostorách
v Praze dne 3. prosince
2010 přednášku na téma
Jak vytvořit diplomovou
práci. Přednášku vedl Ing.
Martin Panák, MBA, externí konzultant společnosti
a hodnotící diplomových
prací na ČVUT a v Masarykově ústavu. Přednášky se
zúčastnilo celkem 55 studentů VŠE.
30
Spolková
činnost
na vysokých
školách
economix
– 6 / 2010
Ing. Adam Kovář se tentokráte zamýšlí, proč je na
naší škole tak tristně málo
zájmových spolků a „extrakurikulárních“ aktivit.
Kromě několika zřejmých
důvodů nalézá i ne zcela
zřejmé, které však lze velice jednoduše odstranit.
Naše škola má (baj vočko)
dvacet tisíc studentů. I v tomto
parametru je srovnatelná například s Harvardem, Yalem, Oxfordem či Cambridgí a (i v tomto
parametru) vysoko převyšuje takový Princeton či LSE. Když přijdete do campusu kterékoli této
univerzity (Ing. Kovář rozhodně
nenavštívil za svého života každou z nich, nicméně o nenavštívených to ví z vyprávění), první,
co vás praští do očí, je ve větru
se droboulince chvějící myriáda
drobných letáčků, většinou velikosti A4 (případně Letter), občas
bílých, občas barevných (moderní trend: čím více fluorescenční,
tím více adidas), s černým textem zvoucím k účasti na nějaké
akci zorganizované nějakým zájmovým spolkem.
I jejich trvanlivost a technologie se proměňovaly v čase (to
vám napoví, jak jsem starý). Ze
začátku byly samozřejmě ručně
kreslené a „písmomalované“.
Protože nebylo cenového rozdílu mezi černou barvou a jinými,
oznámení byla doprovázena nejrůznějšími malůvkami. Cenového rozdílu však bylo, co se vodové odolnosti použitých barev
týkalo (ano, jen některé pozvánky bývají pod střechou, polepen
a pošpendlen je vždy celý campus) – některé spolky i po dešti vyzařovaly i písmem svoji ostrou hyperracionalitu, některé se
postupně stávaly impresionistickými majstrštyky.
názor
Potom nastala doba temna. Ne
snad, že by nějaký páter Koniáš tento druh lidové slovesnosti
na campusech zakázal; to je spíše naše specialita. Ba spíše naopak – letáčků jako takových
rychle začalo přibývat. Důvod
byl veskrze ekonomický: někdo
vymyslel (a do univerzit nakoupil) počítače – a hlavně tiskárny.
O době temna lze v letáčkové
historii mluvit proto, že se velice rychle začaly vytrácet z typografie veškeré barvy. Tiskárny byly jen černobílé. Ale nízká
výrobní cena znamenala, že faktor kvantity (letáček na každém
rohu, made-in-China) převážil
nad faktorem rukodělné pečlivé
práce (letáček krásně zpracovaný, hergestellt-in-Deutschland).
Navíc se tisk na první generaci
jehličkových tiskáren projevil
jako překvapivě vodovzdorný.
Následující období technologicko-estetického vývoje můžeme nazvat obdobím smutným.
Inkoustové „bubblejety“ vystřídaly jehličky a s nimi se nyní již
zcela dominující černá barva začala rozpíjet už jen poté, co na
papír nějaký student s horším
zrakem zblízka dýchl. Často tak
nástěnky (ať už oficiální či spontánní) byly uplakané i uvnitř
budov; všude tam, kde se studenti hodně potili. (Náhodným
postříkáním neuměle otevřené
plechovky piva to vysvětlit nemůžeme, na Západě se většinou
alkohol na akademické půdě neprodává. To je opět jenom naše
specialita.)
Ale pak brzy začal obrat
k mnohem lepšímu. Nejdříve
s laserovkami přestaly letáky
plakat při sebemenším náznaku
telenovely, pak začaly dostávat
i barvy (od těch, kteří se za nějakou protislužbičku dostali k barevným laserovkám) a v současnosti zažívají letáky zářný vstup
do nového blyštivého věku s tím,
jak zapouzdřeny do (ekonomicky již i ve velkém dostupných)
laminátových fólií; na čtenáře
tak působí nejen životadárným
rozvojem osobnosti skrze nabízenou akci, ale mohou i odrazem
životadárného slunce škodolibě
házet po kolemjdoucích prasátka, čímž (ekologicky) nahrazují
energeticky náročné blikavé neony a megaobrazovky, moderní
to trend marketingu.
Na naší škole naproti tomu zažíváme v tomto směru dobu šeda.
V oznamování akcí však není cíleně bráněno. Spolek si může podat žádost o umístění oznamu na
webové stránky, nebo si připravit jeden desetivteřinový slajd
na barevnou obrazovku, kam se
to každých pět minut na chvilku
milostivě ukáže všem, kteří jdou
zrovna kolem. Třeba se z nich
zrovna někdo na obrazovku podívá (ještě jsem však neviděl,
aby se před obrazovkou někdo
se zájmem zastavil a četl). Ta živelnost a spontánnost různých
nástěnek, na nichž jednotlivé
spolky zdravě v konkurenčním
boji bojují o své místo na slunci
(doslova), však byla před několika lety zakázána. Důvody, které
jsem pro to kdy slyšel, byly dva:
hyzdí to prý estetický vjem školy
(dle vzoru „ráz krajiny“) a neodpovídá to bezpečnostním předpisům (nejde prý o nebezpečnost
připínáčků, nýbrž o hasiče).
První důvod je zcela nesmyslný. I největší a nejzarytější vědec či top-manager, když navštíví nějakou školu, tak s úsměvem
pod vousy s oblibou pozoruje
ten cvrkot mladých adeptů vědění kolem nástěnek (které se
čtou), jenž tak mile a oživujícně
kontrastuje s jeho usedlým a badatelsky „osamoceným“ životem před počítačem (snad s výjimkou cestujících etnografů).
A druhý důvod? Ten je stěží pochopitelný v situaci, kdy v naší
škole dovolujeme cizím firmám
stavět svoje kafomaty, jídlomaty
a piťomaty do nejužších prostor
v samém středu „našeho campusu“, kudy se o každé přestávce
stěhuje snad celá škola, aby přes
tu před nimi stojící frontu už
opravdu nikdo nemohl projít. To
opravdu požární technik věří, že
v případě požáru bude nástěnka
nadále obklopena studenty, kteří budou bránit těm prchajícím
v úniku? Nebo snad, že papíry na
nástěnce přispějí k ohni? Zakažme tedy používání papíru obecně. (Třeba by se naše škola bez
formulářů nezbořila...)
Má teze je tedy jasná: tvrdím,
že lidí, kteří se pokusí dát ostatní
dohromady a přilákat je na nějakou svoji akci, je na škole spousta. Když ale mají nedostatečný
kanál, jak jim o tom říci, moc lidí
na první akci nepřijde, na druhou
ještě méně, protože už nepřijdou
ani ti, kteří byli zklamáni z nízké účasti na první akci (u spolků, na rozdíl od ekonomie, ur-
čitě platí, že čím více, tím lépe),
a brzy to vzdají. Ne, já sám jsem
žádný studentský spolek nezakládal, ale o několika takových
neúspěšných „startupech“ vím
a byly inspirací pro tento článek.
Následující řádky naznačují, že
jiné důvody vysvětlení nízké
spolkovitosti na VŠE většinou
neobstojí.
S velkým počtem spolků také
přichází obrovská různorodost.
Ta není dána jen tím, že porovnávané univerzity jsou opravdu univerzitami ve smyslu univerzálnosti studovaných oborů. Kdyby to bylo jen šíří oborů,
tak bychom kromě našich „Klubů mladých logistiků“ a „Klubů mladých manažerů“ nalézali i „Kluby mladých fyziků“
a „Kluby mladých zombíků“ (tinyurl.com/zombiesb a hledejte „zombies“). Ve skutečnosti jsou však „oborové“ spolky
spíše výjimkou. Místo toho jsou
zde nejrůznější spolky sportovní, herní (včetně „Klubu hraní
blech“... ani nevím, jestli se dnes
něco takového hraje, mince už
tak moc neobíhají, a s kreditkami se to hraje blbě; ano, zkusil
jsem), taneční (tady asi pomáhá
ten fakt, že „lidové tance“ mohou být v anglosaském světě, na
rozdíl od našeho, „cool“; a propos, mezi členskou základnou se
to hemží matematiky a přírodními vědci, patrně z důvodu dobře definovatelných opakovaných
„půdorysů“, které tyto skupinové
tance vytvářejí), politické (včetně nejrůznějších kryptokomunistických; scéna z Života Briana
o jejich roztříštěnosti je opravdu
realistická), kulturní (aktivně-divadelních spolků je bezpočet, ne
našich jedenapůl) či společenské (například relativně slavná
síť feministických spolků „Látej
a láteř“ - en.wikipedia.org/wiki/
Stitch_‘n_Bitch). Některé jsou
vyloženě odreagovávací – Spolek Medvídka Pú pořádá soutěže v hodu stébla z mostu do řeky
(vyhrává ten, komu vyplave na
druhé straně mostu jako první).
Případně je tu Županový spolek (obzvláště frekventovaný ve
zkouškovém období – nechce se
někdo inspirovat?), jehož aktivity jsou následující: jeden ze členů u sebe zorganizuje „párty“, na
kterou musí všichni přijít v županu (ano, i přes město, MHD
apod.), pije se teplé kakao, vede
se „roztomilá debata“ a nahlas se
31
jmy studentů (a upozorňování
na problémy) pro vedení „rekognoskují“ náladu mezi studenty. Že je tu pro studenty celoškolský Akademický senát?
A v něm jsou studenti dostatečně reprezentováni? A o věcech,
o kterých by mohli rozhodovat
sami, rozhodují opravdu jenom
studentští senátoři? Jak dnes moderně říkáte: „A teď tu o Červené
karkulce.“
Peníze nemohou být důvodem, zvlášť v situaci, kdy i náš
rektorát má nejrůznější fondy na
právě takovou studentskou spolkovitost. Nechte se aspoň takhle
odškodnit za to, že místo výukových prostor na naší škole podnikají banky a noví návštěvníci školy přicházející po Italské,
zvláště za šera, Rajskou budovu
vůbec nenajdou, protože do dáli
zářící neon je ubezpečí v domnění, že tady je centrála nějaké banky a VŠE musí být někde jinde
(vlastní zkušenost).
Konečným důkazem toho, že
spolková činnost na naší škole
pouze živoří, je každoroční „veletrh“ spolků v Rajské budově
– pořádaný každý rok zjara. Na
školách s bohatou spolkovitou
činností je normální, že velký
„Activities Fair“ je na začátku
akademického roku, s tím, jak si
jednotlivé spolky navzájem konkurují o pozornost prváků, hlavní cílové skupiny. (No a protože je z čeho vybírat, prváci tam
přijdou, a protože tam prváci
přijdou, je z čeho vybírat...) Na
jaře, kdy už pomalu končí akademický rok, a závěrečné zkoušky
jsou takřka za rohem, je opravdu
zvláštní čas na něco podobného.
Ale on je celý ten svět zájmových spolků a klubů na VŠE dost
zvláštní, tak je to snad příhodné.
Ale je to obrovská škoda. Za první republiky bylo Československo proslulé všemožnou spolkovitostí v „občanském životě“,
patrně jako setrvačnost toho, že
když jsme neměli za mocnářství
politické zastoupení, žili jsme si
„aspoň“ spolkovitě. Komunisté
však spolky nesnášeli ještě více,
než k.u.k. erár, a proto je z nás
národ chatařů a chalupářů.
Kdo jiný to má změnit než vy,
nastupující elita národa? (Já už
to nezměním, nejsem ani nastupující, ani elita.) A jak to máte
změnit, když si to neozkoušíte
„nanečisto na vejšce“? Autor: Ing. Adam Kovář
Sloupek
Tomáše
Vorla jr.
Tentokrát začneme vtipem. Kohn pozve Roubíčka na večeři. Všechno proběhne hladce a Roubíček spokojeně
odchází domů. Jenže když paní Kohnová uklízí ze stolu,
zjistí, že chybí jeden stříbrný nůž. Kohn volá Roubíčkovi,
ale ten o ničem neví. Po týdnu najde paní Kohnová zmíněný nůž zapadlý pod kredencí. Kohn volá Roubíčkovi
a sděluje mu dobré zprávy. Roubíčkovi se uleví: „No tak
to jsem rád, rabi, že se to vyřešilo. Takže zas můžu někdy přijít na večeři?“ Kohn: „Víte, Roubíček, nůž se sice
našel, ale blbej pocit, ten zůstane.“
Co tím chtěl autor říci? Samozřejmě narážím na nezměrnou sílu
předsudků a nedokonalých informací, které dokážou poškodit i nevinného. Anekdota je sice navázána na židovskou kulturu, ale sedne na jakoukoli.
Abych se dostal k jádru věci. V prvním prosincovém týdnu vyšlo
několik maďarských deníků a magazínů s prázdnou titulní stranou.
Šlo o protest proti navrhovanému zákonu o médiích, který bude maďarský parlament schvalovat koncem měsíce. Nejsilnější maďarská
strana Fidesz v něm navrhuje zásadní změny v pravomocích rady
pro média (mimochodem z dvou třetin obsazené zástupci právě Fideszu). Rada by po zavedení zákona měla téměř neomezené právo
nejen schvalovat obsah příspěvků vydaných veřejnoprávními médii,
ale i uvalovat peněžní sankce, a to až do výše v přepočtu 1,5 milionu Kč bez účasti nezávislých soudů. Co je na tom ještě smutnější – zákon dokonce počítá s tím, že činnost rady bude do budoucna
financována mimo jiné právě z vybraných pokut. Už to naznačuje,
že rada má do budoucna v plánu sankce využívat (a ruku na srdce,
zřejmě i zneužívat).
Nutí mě to pak přemýšlet nad tím, jaké má cenzura v médiích
21. století místo. Pokud vyloučíme extrémy jako čínská či severokorejská média, dovolím si přihlásit se nikoli k cenzuře, ale k určitému
kodexu novináře, který by měl být striktně dodržován. Abych tak
obhájil výše uvedený vtip – napadají mě takové kauzy jako působení
Jaromíra Nohavici či Milana Kundery v orgánech StB. Nikdo nikdy
věrohodně neprokázal, jak to doopravdy bylo. Ale nálepku donašečů těm dvěma už nikdo neodpáře.
Zkrátka média dnes mají značnou sílu a nezřídka jejich agenda
působí na konečné soudy. A to jak veřejné, tak ty institucionální. Jak
by asi probíhal soud se žháři z Vítkova (ale dobře jim tak) nebo s pirátem z D1 Lacinou, kdyby se jich nechytila média? Kdo ví.
Na jedné straně přeji investigativní novinařině, aby dál objevovala a upozorňovala na šmelení v politice, korupci, zlodějnu. Na druhé straně se nezřídka stává, že média otevřou kauzu, o které mají
jen málo informací. Pak jsou vedena spíše vidinou senzace než precizní prací a v konečném důsledku dokážou člověka bezdůvodně
poškodit.
Návod na to, jak dělat novinářskou práci perfektně, samozřejmě
není. Určitě to ale nebude to, o co se nyní pokoušejí v Maďarsku.
V tak svobodném povolání, jakým je žurnalistika, se rigidní pravidla uplatní jen těžko a podle mého názoru do něj ani nepatří. Určitě
to ale nebude ani bezmezná svoboda slova, a lze tak jen doufat, že
si každý, kdo vládne perem, dostatečně uvědomí svou profesní zodpovědnost. A ty případy, v nichž je třeba nestrannosti a důslednosti,
ponechme (snad) nezávislým soudům.
Autor: Tomáš Vorel jr.
– 6 / 2010
předčítají pohádky (ano, trochu
recesisticky). Pokud někdo řekne nějaké nedětské, sofistikované slovo, musí ho za trest říci pozpátku. (Ano, „sofistikované“ se
řekne „énavokitsifos“... Pravidlo
má evidentně již starořecké kořeny.) Znáte lepší odreagování se od
celodenního opáčka ke zkoušce?
Ale pozor, takové odreagování se samozřejmě dá praktikovat
jen v situaci, kdy se ve zkouškovém přes den učíte a večer si pak
můžete dovolit trochu toho relaxačního bláznění. Na Západě
studenti během školy nepracují
na plný úvazek ani nestudují dvě
tři školy zároveň. Chápu, že typický student naší školy „musí“
večerním učením vytěsnit takovéto alternativy. Vězí snad zde to
jádro pudla tristně nízké spolkovitosti na naší škole? Nemyslím.
I náš student běžně stíhá spousty mimoškolních aktivit, jen
je „jaksi“ většinou nedělají ve
škole. Možná seženou na přednáškách pár lidí na squash, ale
squashovou ligu neudělají. (Google napovídá, že před třemi lety
byl pokus, ale dnes jsou na jejich
stránkách již jen univerzální reklamy providera.)
Ale proč? Máme „za vším
hledat peníze“? Těžko. Je pravda, že na bohatých (obzvláště
amerických) školách může dostat spolek nějakou drobnou dotaci, ale jako všude, i zde je s tím
taková „papírovačka“, že se to
často nevyplatí. A tak je naprosto normální, že každý člen platí
nějaký bakšiš vstupného, a „President“ a „Treasurer“ hledají
sponzory. Ti si pak takové pozice (a případné úspěchy) píší na
CV, a potenciální zaměstnavatelé na to opravdu hledí. Není vůbec nadsázkou, že „kdo nebyl na
College aspoň jednou nějakým
prezidentem, nemá na trhu práce
šanci. Proč vás ani tohle nepřiměje k založení nějakého spolku? Zvlášť v situaci, kdy byste
byli mezi ostatními výjimkou,
nikoli pravidlem... Nepodceňujte důležitost se nějak odlišit od
těch tisíců ostatních, které naše
instituce každoročně vypouští,
otitulovavši je.
O přidělení případné dotace tam mimochodem rozhoduje „Student Government“ – proč
ani takový spolek u nás není?
Máme nějaké studentské tajemníky, ale to je instituce „shůry
stvořená“, a spíše než hájit zá-
economix
názor
32
David Borkovec absolvoval v roce 1999 Fakultu podnikohospodářskou
VŠE a nastoupil do oddělení daní u společnosti
PricewaterhouseCoopers
(PwC). V srpnu 2010 byl
povýšen na pozici partnera, a stal se tedy jedním ze
spolumajitelů firmy a jedním z osmi nejvýše postavených lidí v oddělení daní
PwC. Ač sám sebe popisuje jako introverta analytika, dozvěděli jsme se netušené. Nejen, jak se za
devět let vypracovat na vrchol kariérního žebříčku,
ale třeba i že daňové zákony se dají studovat po
večerech na vojně.
Když jsem se připravoval na
tento rozhovor, zjistil jsem,
že PwC prošlo rebrandingem. Roztomile neposedná
písmenka dlouhého názvu
PricewaterhouseCoopers
vystřídala střídmá písmena
PwC a černou a zelenou nahradily měkce laděné barvy.
Líbí se vám nový branding?
Mně se líbí. První dojem
byl trošku překvapivý, protože člověk je zvyklý na tradiční,
řekl bych rozsochaté logo, ale
to nové má taky něco do sebe.
Jsem spokojený.
economix
– 6 / 2010
Odrazí se nové barvy nějak
i ve způsobu práce PwC?
To doufáme, ale samozřejmě
behaviorální změny trvají déle.
Logo má vyjadřovat, že se snažíme jít s dobou, že už nejsme
několik firem s dlouhým jménem spojených dohromady, ale
snažíme se vystupovat koherentně všichni dohromady jako
jeden tým, který je vůči klientům
vstřícný, rozumí jejich byznysu,
a proto nemá dlouhé nesrozumitelné jméno, ale jenom zkratku...
mladý a úspěšný
Pojďme z vojny zpátky do
PwC.
Ano, tak postupně jsem se
dostával k zajímavější a zajímavější práci a nakonec jsem začal
více organizovat než řešit konkrétní úkoly. Měl jsem také štěstí. Víte co, to je vždycky souhra
štěstí a schopností. Já měl štěstí
na výborné kolegy, kteří mě táhli nahoru.
KARIÉRA
David Borkovec
z PwC:
Nestačí jen makat,
musíte o sobě
dát vědět
lidí v PwC v oblasti daní.
Jak jste se k daním dostal?
Ano, jsem z podnikohospodářské fakulty a neměl jsem
specializaci daně a účetnictví.
Jako vedlejší specializaci jsem
dokonce dělal psychologii, a to,
jen tak mezi námi, ne snad proto, že bych byl oddaný psycholog, ale proto, že jsem si říkal,
že to bude jednodušší než třeba
obchodní právo. Říkal jsem si,
že není úplně nutné vybírat si to
nejtěžší. Chtěl jsem si studium
trochu užít.
S TUDIUM A ZAČÁTKY
Jak tedy vypadal váš začátek v PwC?
Já měl tu výhodu, že jsem
od začátku byl hozen do vody.
Dneska u nás nováčkové procházejí měsíčním intenzivním
školením, kde se seznamují
s kulturou firmy, s procesy. Já
nic takového neměl. Já jsem už
od druhého měsíce chodil připravovat daňová přiznání ke
klientům.
Studoval jste podnikovou
ekonomiku na VŠE, nyní jste
jeden z nejvýše postavených
To jste musel mít dost napilno, když jste neměl daně
vystudované.
...a je na klienty milý, proto
ty teplé barvy...
Přesně tak, ty barvy mají vyjadřovat, že nejsme nějaká chladná instituce. Ale na té značce až
tolik nezáleží. Nechci říct, že
kdo má modré logo, je suchar.
Tak musel jsem si po večerech dočíst zákony, abych znal
to pozadí. Praxe nestačí, musíte mít nějaký teoretický fundament. Ten jsem získal sám. Dostudovával jsem ho po večerech,
o víkendech. A také na vojně.
Co na to říkali vaši spolubojovníci, když jste po večerech četl zákony?
Já měl dost netypickou vojnu.
Ve výcvikovém středisku ministerstva obrany jsem učil důstojníky angličtinu. V druhé polovině vojny jsem pak byl dokonce
třídní učitel a jako jednoho ze
studentů jsem měl současného náčelníka generálního štábu
pana generála Picka.
Šlo mu to dobře?
Šlo mu to výborně. Pilný student (smích). Tenkrát byl ještě plukovník a říkal, že by chtěl
být povýšen na generála.
Tak to jste byl asi dobrý
učitel.
Asi ano. Před studenty jsem
byl hodně dopředu, tak to nebyl
problém (smích).
Když se ohlédnete za těmi
jedenácti lety v PwC, jak
jste vystoupal po kariérním
žebříku až na partnera?
Je to hodně o tom štěstí. Za
posledních deset let naše firma
rostla hodně strmě. A když rostete takovýmhle tempem, tak
prostor pro kariérový růst je také
veliký. Pyramida směrem nahoru je uvolněnější. Také jsem měl
to štěstí, že jsem byl ve správný
čas na správném místě, práce mi
sedla a bavila mě. A teď nechci,
aby to vyznělo jako samochvála, ale asi jsem ukázal, že něco
umím a že mi ten mozek funguje. To je výhoda firem našeho
typu. Já vždycky říkám, že tohle
je ten nejvyšší vrchol pyramidy
kapitalismu. V tom dobrém slova smyslu. Tady nějaká politika
nebo služební léta nehrají roli.
Pokud jste schopný a ukážete,
že na to máte, nemáte problém
jít nahoru.
Říká se, že se má za vším
hledat žena. Jste ženatý?
Určitě mi pomohlo, že jsem
šťastně ženatý. A to s kolegyní,
která byla nepřímo moje nadřízená a měla hodně pracovních
zkušeností, takže mi pomohla.
Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale myslím si, že ženy jsou
ve spoustě případů emočně a sociálně vyspělejší než muži. Alespoň u mě to tak bylo. Já jsem
analytik introvert a některé aspekty mezilidských vztahů mi
unikaly. Například, že nestačí
jen makat, ale člověk zároveň
musí dát okolí na vědomí, že tu
je a že dělá dobrou práci.
Co teď dělá vaše žena?
Máme dvě děti, takže byla
dlouho na mateřské. Ale teď se
vrátila zpět a učí ACCA, což je
mezinárodní kvalifikace pro auditory a účetní. Moje žena vyučuje tu daňovou část.
33
mladý a úspěšný
Také píšete, že se vám zhruba každé tři roky tohle pokušení jít do praxe vrací.
To určitě probíhá u každého.
Občas už je toho hodně a člověk
cítí, že je unavený a že by chtěl
změnu. Ta práce sice není pořád
stejná, ale je opravdu náročná.
A pak si řeknete, jestli by nebylo jednodušší jít do nějaké nadnárodní firmy, dělat finančního
ředitele nebo daňového manažera. Člověk by tam nemusel
tolik dřít, nebyl by v takovém
psychickém vypětí, jako je tady.
Ale pak si řeknu, že to, co tady
dělám, mě naplňuje. A to nejen
finančně.
Změní se tento tříletý cyklus
poté, co jste byl povýšen na
partnera?
Tak samozřejmě vstoupilo do
hry víc elementů než jen zaujetí prací. Jsem teď spoluvlastníkem, takže mám investované
určité finanční prostředky. Druhá věc je, že jsem součástí vrcholového vedení, což je další závaží na váhu loajality. Být
spoluvlastník je něco trochu jiného než být zaměstnanec. Mám
reálnou možnost rozhodovat téměř o čemkoli. Odmyslím-li náš
světový network, tak my tu nemáme žádné vedení, my sami
jsme vedení.
daně, má neustále živé kontakty se svými kolegy na ministerstvu. Takže jsme v poměrně úzkém sepětí s týmem, který návrh
tvoří.
Ale pokušení odejít bude
pořád?
To bude vždy. Já netvrdím,
že tohle je práce do konce života. Ale víte co, problém je
v tom, že jakmile si jednou navyknete, že máte rozhodovací pravomoc, že řídíte byznys
a že nejste ve vleku někoho jiného, tak to je hodně návyková
droga. To se vám málokdy nabídne v takové míře jako tady.
Když půjdu například do ČEZ,
nebudu spoluvlastníkem, budu
jen zaměstnanec.
Takže jak to vidíte s reformou? Bude zrealizována?
Určitě bude zrealizována.
My nemáme volbu. Ten zákon
v podobě, v jaké je dnes, je výsledkem geneze trvající od roku
1992. Fungovalo to vždycky
tak, že ministerstvo připravilo
kvalitní předlohu, pak se k ní
dostali poslanci, každý si tam
prosadil nějaký svůj přílepek
a výsledkem byl nesrozumitelný mišmaš, který se pak ve třech
následujících novelách opravoval. A už to přerostlo únosnou
míru.
DAŇOVÝ SYS TÉM ČR
POHLEDEM EXPERTA
Připravuje se reforma daňového systému, dokonce už se
návrh dostal do fáze veřejné
debaty. Účastníte se jí?
Ne snad že bych já osobně volal na ministerstvo, ale členové
naší firmy jsou součástí týmu,
který novou daňovou legislativu připravuje. Náš nový partner,
Peter Chrenko, bývalý náměstek
ministra financí zodpovědný za
Co tedy reforma reálně změní?
Ten zákon nebude říkat principiálně něco jiného, ale cílem je,
aby byl uchopitelnější, aby měl
nějakou vnitřní logiku, strukturu, hygienu. Takže od reformy
nečekejme, že se změní daňový
systém. Jen zákon, který ho řídí,
bude srozumitelnější. Nakonec
na tom budou benefitovat jak
poplatníci, tak i stát.
Na daně si každý stěžuje a asi vždy stěžovat bude.
Jak vy vnímáte český daňový systém? Kde jsou ta pověstná „úzká místa“?
V čem my máme trošku problém, je počet a kvalifikace daňových úředníků, což navazuje
na jejich odměňování v porovnání s jinými státy, kde vydělávají daleko víc peněz a daňová správa si tudíž může dovolit
udržet kvalitní talentované lidi.
Efektivita takového systému je
pak daleko vyšší. To nemyslím
jako výraz pohrdání vůči současným zaměstnancům českých
finančních úřadů, ale prostě odborníky soukromá sféra velice
snadno přeplatí.
Ještě poslední věc, opakovaně vás zvou do televize
a vůbec býváte často citován
v médiích. Jak se zvyká na
to, být takovou televizní ekonomickou celebritou?
Přestože jsem založením introvert, tak když mluvím o něčem, čemu rozumím, tak mě to
naopak baví. Takže já tyhle příležitosti spíš vyhledávám. A k té
televizi, možná během prvních
dvou natáčení byl člověk trochu
nervózní, ale pak se otrká a získá takovou rutinu. Takže když
tam jdu, tak už nejsem téměř ani
nervózní.
Rozhovor vedl:
Štěpán Mejzlík
Foto: Pavel Cizner
inzerce
Začněte svoji kariéru v daních v PwC!
www.PwCkariera.cz
– 6 / 2010
Ve svém profilu na internetu píšete, že jste rád, že jste
nepodlehl pokušení jít pracovat do praxe, tedy mimo
poradenský sektor. V čem je
o tolik lepší radit?
Já tu nechci nějak dramaticky
propagovat poradenství, ale fakt
je ten, že tady každý den děláme
něco jiného. Byť v oboru daní
a účetnictví. Když půjdu do byznysu, budu se věnovat jednomu
oboru, jedné firmě a jejím problémům v relativně uceleném
okruhu. Nebudu mít takový rozhled, jako získám tady. Já mi
myslím, že jeden rok v poradenství našeho typu vám dá to samé
co čtyři roky v byznysu. Zvláště
v těch prvních letech.
Nepřijdete pak o práci?
Ne, tak toho se vůbec nebojím. My se už zabýváme daleko sofistikovanějšími řešeními
než jenom výkladem zákonů.
To bývalo tak před deseti lety.
Pokud bude zákon jednoduchý
a srozumitelný, myslím, že nám
naopak práce přibude. Čím jednodušší legislativa, tím více investorů to do české republiky
přitáhne a my budeme mít víc
práce. A to neříkám nějaké marketingové klišé, já tomu opravdu věřím.
economix
Nežárlí, že jste ji předstihl
na kariérním žebříčku?
Ne, to ne. Je ráda i za mě
(úsměv).
34
Sim Sing Hong pochází ze
Singapuru, kde na Singapore Management University (SMU, partnerská
škola VŠE) studuje třetí
ročník bakalářského programu Informační management. Na VŠE přijel jako
výměnný student na zimní
semestr 2010. Vzdělávání
si na domovské univerzitě
financuje ze studentské
půjčky. O dalších rozdílech mezi zdejším a singapurským vzdělávacím
systémem a studentským
životem se kromě jiného
dozvíte v následujícím rozhovoru.
 Sime, přijel jsi do Prahy stu-
dovat jeden semestr na VŠE
jako výměnný student. Proč
sis vybral Českou republiku
a Prahu?
Rozhodně jsem chtěl jet do
Evropy, dosud jsem v Evropě
ještě nebyl. Česko jsem si vybral zejména proto, že je oproti
zemím západní Evropy levnější.
Navíc Praha leží ve střední Evropě, do jiných velkých měst to
není daleko a tím se nabízí výborná možnost cestovat.
zahraniční student na VŠE
Zahraniční
student
Sim Sing Hong:
„Singapurský
vzdělávací systém
je více interaktivní
než český.“
Ano, vzhledem k tomu, že můj
pobyt je delší než 90 dnů, tak
jsem musel žádat o studijní vízum. Vyřizování další administrativy měl na starosti zejména
Buddy System, takže s žádnými
problémy jsem se nesetkal.
 Jak
ses vypořádal s tím, že
mnoho věcí v Česku není
v angličtině? Snažil ses naučit něco česky?
Česky umím jen základní věci,
jako je ahoj, dobrý den, děkuji,
pivo apod. Ve škole jsem se setkal s tím, že jídelníček v menze
není v angličtině, to je pro zahraniční studenty problém. Zrovna
dnes mi ale nějaká studentka
pomohla jídelníček přeložit. Ve
škole se hned najde někdo, kdo
anglicky umí a pomůže mi s překladem. Ale třeba v obchodě už
je to horší. Když jsem se chtěl
zeptat prodavačky na cenu zboží, tak mi nerozuměla.
 Ochutnal
jsi tradiční česká
jídla?
Zkusil jsem knedlo-vepřozelo. Jídlo mi chutnalo, přestože jsem nejdřív nevěděl, jak ten
bramborový knedlík jíst, jestli
se má krájet nebo chytnout do
ruky.
 Věděl jsi předtím něco o Pra-
ze nebo o České republice?
Než jsem se začal zajímat
o konkrétní zemi, kam bych chtěl
vyjet, jsem o existenci České republiky vůbec nevěděl. Později
jsem se začal o Česko více zajímat, ale dočetl jsem se jen, že
je tu tradiční lázeňství a že Praha je krásné historické město.
O novodobé české historii jsem
se hodně dozvěděl ve zdejším
Muzeu komunismu. Tam jsem
zhlédl video, které popisovalo
komunistickou éru. Hodně to na
mě zapůsobilo.
 Je
tu něco, co v Česku postrádáš? Četla jsem, že studenti SMU mají k dispozici bazén, posilovnu a další
vybavení. Toto bohužel na
VŠE chybí.
Pokud jde o sport, tak mi nechybí nic. Já totiž na sporty
moc nejsem. Chodím jen běhat
a to můžu tady v parku na Jarově. Jsem však zvyklý často jíst
doma ryby a ty v Česku moc nejím. Ryba bude první jídlo, které
sním, až přijedu domů.
 Jaké
economix
– 6 / 2010
 Jaký
byl příjezd do Prahy a jaké byly tvé první
dojmy?
Příjezd byl v pohodě, hlavně
díky Buddy Systemu. Ten pocit,
že na mě někdo bude čekat na
letišti v cizím městě, byl opravdu uklidňující. Jinak bych byl
ztracený. Praha je krásné město,
zdaleka předčila má očekávání.
 Musel
jsi žádat o víza a po
příjezdu vyřizovat další formality? Jaká byla komunikace s českými úřady?
jsou tvé dojmy z bydlení na koleji? Jak bydlíš
v Singapuru?
Bydlení není tak špatné, jak
tvrdí někteří ostatní výměnní
studenti. Já jsem si po pár dnech
zvyknul. Jediná věc, která mě šokovala, byl den, kdy nešla voda
(na Jarově byl plánovaný výpadek, upozornění pro studenty viselo na nástěnce na kolejích, ale
pouze v češtině, pozn. red.). Jelikož jsme o tom vůbec nevěděli, tak jsme neměli žádné zásoby, nemohli jsme si ani umýt
ruce. Až později přijela cisterna
35
zahraniční student na VŠE
s pitnou vodou. Opravdu mě to
vytočilo asi o týden později, kdy
voda nešla znovu.
studovat i vysokou školu.
Chodí tvoji vrstevníci běžně
na vysoké školy?
Náš vzdělávací systém je trochu odlišný. Po ukončení střední školy mohou studenti jít na
školu, která je více prakticky
zaměřená, ale asi jen pětina studentů jde pak i na vysokou školu. Menší část studentů jde na
dvouletou školu, která je více
zaměřena právě na přípravu na
vysokou školu. Odhaduji, že asi
70 % studentů z této přípravky
pak pokračuje na vysokou.
 V Singapuru bydlíš na kole-
ji, nebo s rodiči?
Bydlím s rodiči, stejně jako
většina studentů SMU. V Singapuru je všechno relativně blízko
a většina studentů je ze Singapuru, takže koleje nejsou příliš
potřebné.
 Předpokládám,
že se nejvíce stýkáš s ostatními výměnnými studenty, ale znáš i nějaké české? Máš možnost
s nimi přijít do styku a navázat kontakt?
Ano, většina mých přátel jsou
další výměnní studenti, ale znám
i pár českých. S těmi jsem se seznámil ve škole na společných
hodinách nebo na N2N party.
 Je
těžké dostat se na SMU
na takovýto výměnný pobyt? Jak probíhá výběrové
řízení?
U nás nejsou žádné testy, hodnotí se pouze „CV activities“ –
tedy aktivity, jako je dobrovolnictví, reprezentace školy
a další.
 Co děláš ve volném čase?
Když nemusím dělat úkoly a projekty do školy, tak se
s ostatními výměnnými studenty snažíme co nejvíce cestovat.
Praha má na cestování opravdu
skvělou polohu ve středu Evropy. Navštívili jsme Kutnou
Horu, Český Krumlov, Terezín,
z evropských měst jsme jeli na
víkend do Krakova, Vídně, Berlína a Budapešti.
 Je
taková zahraniční zkušenost ceněná zaměstnavateli?
Záleží na pozici, každý tomu
dává jinou váhu. Samozřejmě
je to hodnocené pozitivně. Přežil jsem přece v Evropě! (smích)
Svědčí to o tom, že jsem se naučil komunikovat s lidmi z jiných
kultur a dělat kompromisy.
 Je
pohledu studentů VŠE
je SMU prestižní škola. Je
studium náročnější než na
VŠE?
Na SMU nerozdělujeme hodiny na přednášku a cvičení. Jeden předmět je vždy vyučován ve tříhodinovém bloku
s přestávkou. Hodina i učebna
V
České republice se mluví
o zavedení školného na vysokých školách. Je v Singapuru školné standardem?
Ano, školné je běžná součást
studia. Já za své čtyřleté bakalářské studium zaplatím 35 000
SGD (1 SGD = 13,50 Kč, tedy
přibližně 118 tisíc korun za rok,
pozn. red.).
 Tak
to je mnohonásobně
více, než se plánuje v České republice. Je obvyklé,
že studenti při studiu pracují, aby měli z čeho platit
školné?
Já osobně mám studentskou
půjčku, ze které školné platím,
a budu ji splácet až po ukončení
studia. Většina studentů nepracuje v průběhu semestru. Daleko častější jsou různé letní stáže
v bankách a ve firmách.
V
Česku jde čím dál víc
absolventů středních škol
 Máš
už nějaké konkrétní
plány, co chceš dělat po absolvování a získání titulu?
Samozřejmě si chci najít dobrou práci. Předtím plánuji ještě
pár měsíců cestovat, chtěl bych
jet do Ameriky. Žádné konkrétnější plány nemám.
 Co
bys vzkázal českým studentům, kteří budou chtít
jet na výměnný pobyt na
SMU?
Doufám, že si pobyt v Singapuru užijí tak, jako já si užívám
tento semestr v Praze. Singapur
má podobnou polohu jako Praha v Evropě – je to výborné výchozí místo pro cestování. Je to
určitě úžasná příležitost poznat
jinou kulturu a nové lidi. Autor: Helena Kováčová
– 6 / 2010
Z
je však koncipována jinak než
na VŠE. Učitel stojí uprostřed
místnosti, studenti sedí kolem
něj. Rozhodně je vyžadována
aktivita a příprava na cvičení,
děláme více případových studií
a týmových projektů. Osobně se
mi tento systém výuky líbí víc,
výuka je více interaktivní, lépe
poznáš své spolužáky na hodině, dozvíš se také, jaké mají názory. Náš systém je také méně
náročný pro učitele: tím, že se
po studentech vyžaduje aktivita,
učitel nemusí mluvit celou hodinu a tvořit celou její náplň.
economix
v Praze na Vánoce? Slavíš s rodinou Vánoce
v Singapuru?
Nezůstávám, odjíždím zpátky
do Singapuru už před Vánocemi. Vánočně vyzdobenou Prahu
jsem už viděl, nedávno napadl
první sníh, tak si vánoční atmosféru užiju dost. V Singapuru
sníh samozřejmě není, průměrné teploty se pohybují mezi 25
a 32 stupni, takže toto počasí je
pro mě hodně nezvyklé. V mojí
rodině Vánoce moc neprožíváme, moje sestra jen ozdobí stromek, všichni si popřejeme veselé Vánoce a tím to končí. Mí
předci pocházejí z Číny, více
tedy slavíme čínský nový rok.
těžké sehnat po studiu
dobrou práci?
SMU tvrdí, že máme stoprocentní zaměstnanost, ale není to
vždycky dobrá práce. Tento rok
ekonomika začíná růst, tak se to
snad zlepší.
 Zůstáváš
36
Jindřichův Hradec
Letem americko-čínským světem
I na Fakultu managementu VŠE v Jindřichově Hradci dorazil pomalu, ale jistě
adventní čas a spolu s ním
i série kulturních akcí pořádaných studenty a zaměstnanci fakulty.
První předzvěstí slavnostní
vánoční atmosféry byla beseda
nazvaná Letem americko-čínským světem, ve které studenti Pavel Švanda a Jan Kořínek
představili své zážitky z prázdninových cest do USA a Mexika a studentka Veronika Zelená
z cest do Číny. Součástí besedy, konané 23. listopadu 2010
v knihovnickém a informačním
centru, byla i ochutnávka čínských čajů.
Kluci do zahraničí vycestovali v rámci programu Work and
Travel USA. Ve své prezentaci
se snažili seznámit posluchače
s životem v Coloradu, kde tři
měsíce pracovali jako plavčíci.
Zároveň se snažili poukázat na
mnohá zajímavá místa v USA
i v Mexiku, kam se během pobytu v zámoří podívali. Beseda
se setkala s velkým zájmem početného publika a Pavla i Honzu příjemně potěšila i přítomnost několika pedagogů. Podle
jejich slov bylo příjemné vidět,
že nepořádají besedu jen tak pro
„pár kamarádů“. Na otázku, zda
si myslí, že by jejich vystoupení
mohlo inspirovat další studenty,
aby se i oni podělili o své zážitky, reagovali výrokem Eleanor
Rooseveltové: „Budoucnost patří těm, kdo věří svým krásným
snům.“ „Takže nezbývá než
doufat, že jo,“ dodali vzápětí.
Druhá část besedy se týkala cestování po Číně. Veronika
na rozdíl od kluků nevycestovala v rámci žádného programu, ale s partou přátel takříkajíc
na vlastní pěst. Ve své prezentaci pak chtěla seznámit posluchače s osobními zážitky z cest
po Číně, ukázat fotografie, videa a navnadit je na cestu do
této „krásné země plné překvapení a dobrodružství“. Besedu
se rozhodla realizovat z toho
důvodu, že „máme velice pěknou a prostornou studovnu a je
škoda tyto prostory nevyužívat
a také proto, že díky těmto přednáškám studenti mohou přijít na
nápady, kam vycestovat, a mohou se dovědět potřebné informace“. Autor: Lucie Váchová
Foto: Václav Urban
Vědecká konference doktorandů, studentů magisterského studia
a mladých vědeckých pracovníků
economix
– 6 / 2010
V pátek 12. listopadu proběhla na Fakultě managementu VŠE v Jindřichově
Hradci konference s názvem Vědecká konference doktorandů, studentů magisterského studia
a mladých vědeckých pracovníků. Konference se
pořádala za účelem setkání doktorandů a prezentace výsledků a poznatků
z disertačních prací.
Seminář se dělil do dvou sekcí. První probíhala v dopoledních hodinách a zazněly v ní
prezentace týkající se například
organizační kultury, category
managementu nebo současných
metod internetového pirátství.
Druhá sekce následovala po
přednášce RNDr. Petra Somoly,
který působí na FM VŠE a pracuje v Ústavu teorie informace a automatizace při Akademii
věd České republiky. Jeho prezentace se zaměřovala na téma
Modern Methods of Pattern
Classification and Dimensionality Reduction. Druhá sekce pak
byla zaměřená na aplikaci konkrétních metod v managementu
a zazněl zde například příspěvek
na téma hodnocení PPP projektů. Všechny prezentace přednesli mladí vědečtí pracovníci v anglickém jazyce.
Na závěr konference došlo
k vyhlášení tří nejkvalitnějších
obhajob disertací. Ceněny byly
zejména nové a přínosné myšlenky. Pořadí těchto studentů určoval vědecký výbor konference
složený ze čtyř členů – děkana
fakulty prof. Radima Jirouška,
prof. Pavla Pudila, Ing. Martina Luštického a Ing. Ondřeje
Lešetického. Na prvním místě se
umístil Ing. Jan Ornst, který hovořil na téma Evaluation of PPP
Projects. Druhé místo obsadili
dva studenti doktorandského
stupně Ing. Miroslav Krtička
s prací na téma Is there enough
local potential to optimise energy demands of regional transportation? a Ing. Peter Černohorský, který se ve své disertaci
zabývá tématem Business value
creation through process simulation. Fakulta managementu vítěze ohodnotila i finančně. Výherce si odnesl odměnu ve výši
12 000 Kč, druhý a třetí dostali
každý odměnu 8000 Kč.
Magisterští studenti byli zastoupeni dvěma studentkami:
Lucií Váchovou a Veronikou Zelenou. Tyto studentky prezentovaly současné výsledky projektu
How to Compare Quality of Regional Programme Documents,
který řeší se svým týmem v rámci Interní grantové agentury od
března letošního roku. Lucie
jsem se zeptala na několik dojmů z této konference.
 Co
tě vedlo k tomu, že jsi
se na tuto konferenci přihlásila?
Jelikož bych ráda pokračovala v doktorském studiu, tak to
byla především zkušenost, ale
také touha dokázat sama sobě,
že jsem schopná se s tímto úkolem vypořádat.
 S čím bylo těžké se vypořádat?
Nejtěžší bylo vypořádat se
s nervozitou. S tou se potýkám
i při prezentaci prací v rámci výuky. A jelikož prezentace byla
vedena v angličtině, tak to mou
nervozitu akorát podpořilo.
 Přihlásila by ses na další
ročník?
Pokud bude vhodné téma
k prezentaci, tak se ráda zúčastním. Všem studentům bych tuto
možnost vřele doporučila. Autor: Veronika Zelená
Foto: Václav Urban
37
Jindřichův Hradec
Zájem vzbudil příspěvek Mgr. Karla
Čady na téma Science Shops. Jde o jednotky na univerzitách, které realizují výzkum
v mnoha disciplínách, a to na základě požadavků místních komunit a neziskových
organizací (například hodnocení kvality životního prostředí či návrh na řešení konkrétního sociálního problému). Častokrát
mohou studenti podílející se na vědeckých
dílnách za tuto činnost získat i kredity pro
své studium.
Semináře se účastnila i Tanja Peherstorferová z Upper Austria University of Applied Sciences, která ve svém příspěvku
Regionalisation Without Borders přiblížila
možnosti vytváření nových pracovních příležitostí v příhraničních regionech Mühl-
hovořila PhDr. Kateřina Ptáčková z Asociace ekologických organizací Zelený kruh.
Na závěr svého příspěvku představila několik praktických bodů, na které je potřeba se zaměřit při prohlubování spolupráce
akademiků a nevládních institucí: podporovat participativní výzkum a přístup nevládních organizací k výsledkům výzkumu, zapojit veřejnost do diskuse vědních
priorit, rozšířit nabídku univerzit o služby
pro komunity a občanský sektor a rovněž
identifikovat vědní priority uvnitř nevládního sektoru.
viertel a Jihočeský kraj. Zdůraznila potřebu
zabývat se otázkou, proč lidé dojíždějí za
prací do vzdálenějších oblastí, zejména větších měst. Za nutné označila hledání způsobů, jak přesvědčit lidi, aby v regionu nejen
žili, ale i pracovali. Jednoduše nabídnout
talentům důvody k setrvání a kariérnímu
uplatnění v daném regionu. Ve své prezentaci vyzdvihla potřebu propojení talentů,
komunity a regionálních podniků. Autor: Lucie Váchová
Foto: Václav Urban
Druhý ročník soutěže
o osobnost Fakulty managementu VŠE
Na Fakultě managementu VŠE v Jindřichově Hradci probíhá soutěž o NEJ osobnost.
V prvním kole mohou zájemci třikrát hlasovat prostřednictvím diskusního fóra KAPR
(www.kapr.fm.vse.cz) pro kteréhokoli zaměstnance fakulty, ať už jde o přednášejícího, knihovnici, vrátného
nebo administrativní pracovnici. Do druhého kola, které odstartuje 10. ledna 2011,
pak postoupí deset nejúspěšnějších, z nichž bude vybrán vítěz.
Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne 19. února 2011 v rámci 17. reprezentačního plesu FM VŠE. Autor: Michaela Kalátová
– 6 / 2010
Úvodního slova se ujal proděkan pro
vědu a výzkum prof. Pavel Pudil, který
všechny přítomné přivítal a vyjádřil své
přesvědčení, že spolupráce fakulty a jednotlivých organizací v regionu se bude nadále rozvíjet.
V průběhu semináře byly představeny
klíčové kompetence absolventů manažerských oborů z pohledu studentů fakulty.
Výsledky výzkumu k bakalářské práci na
dané téma prezentovala studentka Kateřina Boušková. Na základě šetření zjistila,
že studenti považují za nejdůležitější pro
uplatnění na pracovním trhu komunikační
dovednosti, znalost cizích jazyků a umění
práce s čísly.
Došlo i na prezentaci výsledků průzkumu týkajícího se odborných studentských
praxí, který proběhl na FM VŠE v loňském roce a účastnilo se ho 242 studentů
(šlo o preference studentů týkající se praxe získané během studia: délky jejího trvání, rozložení praxe během studia, místa
konání, ocenění či způsobu přidělení studenta na praxi). Podrobné výsledky zmiňovaného průzkumu si můžete prohlédnout
na stránce projekty.fm.vse.cz/projekt-isovp/publicita_projektu.html. Posluchači byli
seznámeni i se závěry získanými z dotazníkového výzkumu mezi poskytovateli praxe,
ze kterého vyplynulo, že podniky očekávají a vyhledávají praktikanty z řad studentů
ve dvaceti procentech na administrativní
činnosti, v devatenácti procentech případů
na takzvané „kolečko“ v organizaci a pouhých šest procent praxí nabízených studentům manažerských oborů spočívá ve stínování manažera.
O možnostech spolupráce akademické
obce a nevládní sféry v České republice
Jak
prohloubit
spolupráci
Fakulty
managementu
VŠE
a regionů?
economix
Ve čtvrtek 11. listopadu 2010 proběhl na Fakultě managementu VŠE
v Jindřichově Hradci seminář s názvem Možnosti spolupráce FM VŠE
a regionů. Konference se konala
v rámci projektu Inovace studijního
oboru a vzdělávacích programů.
Projekt financovaný z Evropského
sociálního fondu a z rozpočtu ČR
si klade mimo jiné za cíl hlouběji propojit výuku na vysoké škole
s praxí.
38
sport na VŠE
Nejlepší z yoyerské komunity Vašek Kroutil studuje u nás
Pamatujete si z dětství písničku o kulaté hračce jojo?
Zpívalo se v ní, jak pěkné
létá – nahoru, dolů, sem
a tam. A přesně tak jste si
určitě někdy zkrátili dlouhou chvíli a pak jojo zavřeli někam do šuplíku, kde
odpočívá dodnes. Václav
Kroutil, student Podnikohospodářské fakulty VŠE,
jojo nezahodil. Vyměnil
jeho klasickou verzi za freestylové yoyo a pak už jen
dostál svému jménu: „kroutil“ s ním tak dobře, že se
stal mistrem Evropy 2010.
Samozřejmě. Na yoyu je super, že ho může dělat prakticky kdokoli, děti i dospělí. Starší
yoyeři už na soutěžích většinou
nevystupují, ale dělají spíše rozhodčí. Věkově zajímavý byl ale
třeba yoyer, který vystupoval na
letošním mistrovství Evropy –
tenhle pán totiž stejnou soutěž
vyhrál před 57 lety.
 Jak ses k yoyování dostal?
Objevil se u tebe zvláštní
talent? A je yoyo spíše o talentu nebo o tréninku a tvrdé dřině?
K yoyu mě přivedl starší bratr, začal jsem v roce 2003. Asi
dení. Jinak to asi nejde, protože
kdyby se hodnotila i originalita,
která není objektivně měřitelná,
bylo by hodnocení ještě subjektivnější, než je teď.
po roce a půl tréninku jsem se
společně s kamarády přihlásil na první soutěž. Byli jsme
všichni na stejné úrovni a prostě jsme se rozhodli do toho jít.
U yoya je to asi jako u všech
sportů – někomu to jde hned,
jak to vezme do ruky, někdo se
s tím trápí týden a ani za ten se
nenaučí to, co talentovaný za
pár hodin. Podle mě, když na
něco někdo nemá přímo talent,
tak to neznamená, že to nemůže dělat na vysoké úrovni. Když
má talent na dření, tak to prostě nadře. Důležitá je trpělivost,
když zkoušíš trik několiksetkrát a stále se nepovedl, tak to
chce prostě zkoušet dál. (Když
mi Vašek ukazuje některé triky,
začínám chápat, proč na tomto
místě trpělivost zdůraznil, pozn.
autorky).
 Jak se yoyování trénuje?
Trénovat můžeš, kdykoli máš
– 6 / 2010
 Vašku,
economix
jak se liší jojo od
yoya? Je v tom nějaký rozdíl
nebo je to jen snaha o atraktivní název?
Tyto dva názvy se používají,
aby se odlišilo „staré“ klasické jojo od moderní freestylové
verze.
 Mluvíš o „starém“ joju.
Má jojo nějakou zajímavou
historii?
Jojo je druhou nejstarší hračkou na světě, i když se traduje, že původně nesloužilo jako
hračka, ale jako zbraň. (Divím
se, a to velmi, jak by mohlo jojo
sloužit jako zbraň, pozn. autorky) Vážně zbraň! Na Filipínách
jej používali k lovu zvěře – zavěsili kámen na provaz a s tímto nástrojem číhali v korunách
stromů. Výhodou bylo, že měli
více pokusů k zasažení zvěře. Jako hračka začalo sloužit
až později, vypráví se, že Napoleon a jeho vojáci se s jojem
uklidňovali před bitvou. Teprve
až v 19. století Filipínec Pedro
Florese jojo upravil tak, aby se
s ním daly dělat triky, a svůj nápad úspěšně prodal v USA, kam
emigroval.
 A co ty? Bereš svoje yoyo
jako hračku, zbraň, umění
nebo sport?
Pro mě je yoyo něco mezi
sportem a street-artem. Když
mám vystoupení jako exhibici,
je yoyování spíše umění. Snažím se dělat „velké triky“, takové, které zabaví obecenstvo,
jsou dobře viditelné a pochopitelné. Náročné motačky lidé na
exhibicích neocení a spíš je to
bude nudit. Zato na soutěžích
ve freestylu se snažím dělat
technicky náročné, dobře hodnocené triky a originální triky. Yoyeři to na rozdíl od laiků
ocení.
 Triky si vymýšlíš sám?
Ano, sám. Když s yoyem začínáš, první tři roky se učíš triky
od ostatních – z videí na internetu nebo od kamarádů. Postupně
se propracuješ k tomu, že si vymýšlíš vlastní. A to je podle mne
důležité. Problém je, že triky se
oceňují jen mezi yoyery. Laické
publikum lépe reaguje na jednodušší triky a na soutěžích se
hodnotí spíše technické prove-
Jak tedy taková soutěž
v yoyování probíhá?
Máš tři minuty, během kterých musíš předvést, co umíš.
Vystupuje se s hudbou, tu si vybíráš sám. Porota technické obtížnosti triků přikládá váhu 70
% a zbylých 30 % je hodnocení
uměleckého dojmu. Na soutěži
jsou tři kategorie – začátečníci,
středně pokročilí a pokročilí.
Podle věku se kategorie nedělí,
ale obecně platí, že v kategorii
začátečníků jsou většinou děti
nebo holky, středně pokročilí
jsou tak do 17 let a pokročilí od
17 do 22 let.
 To se yoyu nevěnuje nikdo
starší?
u sebe yoyo. Takže většinou
doma, ale pořádají se i speciální „yoyo sešny“ každý čtvrtek, v zimě v tělocvičně, v létě
v parku. Navíc v letošním školním roce mám novinku, začal
jsem pořádat yoyo kurzy v KC
Zahrada. Jsou ale převážně určeny pro děti.
 Přináší ti yoyo nějaké výhody? Sbalil jsi s yoyem někdy holku? Máš výhody ve
škole? Cestuješ? Nebo je to
jen občas dobrá brigáda?
Co se týče holek, dost yoyerů to na ně zkouší, ale ty reagují smíšeně – některé yoyo považují za „hustý“, jiné si myslí, že
je to jen hračka pro děti. Velkou
výhodou je, že patříš k yoyo komunitě – lidé se v ní dobře znají a i na soutěžích panuje spíše
přátelská atmosféra než konkurenční boj. Ve škole žádné výhody nemám, škola ani fakulta
mě nijak nepodporují. Ale bylo
by to třeba, hlavně co se výukového plánu týče – soutěže jsou
totiž po celý rok a není vždy
lehké stíhat je současně s povinnou docházkou. Za největší
přínos yoyování považuji cestování – dostal jsem se s yoyem do Japonska nebo do USA
a poznal spoustu zajímavých
lidí z celého světa. (Zajímavý
je například Vaškův kamarád
Kentaro Kimura, Japonec, který přicestoval do Prahy na yoyo
soutěž a tak si oblíbil českou
kulturu a kuchyni, že zde začíná
studovat, pozn. autorky).
 Věnuje se ještě nějaký jiný
student naší školy yoyování? Přátelíte se? Máte nějaký klub?
Na škole je asi pět yoyerů.
Býval tu i jeden mistr republiky, ale ten už studium dokončil. Všichni se známe a přátelíme. Jinak já jsem s několika
kamarády založil a provozuji
web o yoyu a yoyo shop SLUSNY.net. Společně chceme víc
než jen yoyovat si v pokojíku.
V České republice ale existuje i yoyo asociace (Česká yoyo
asociace). A právě ta pořádá poslední víkend v lednu v Praze
v Roxy mistrovství Evropy.
Autor:
Tereza Voborníková
39
sport na VŠE
Naše volejbalová popelka dobývá Evropu
Volejbalisté naší školy se
na mezinárodním turnaji Euromasters, který se
konal na začátku listopadu v německém Koblenzi,
museli cítit jako Popelka
ze známé pohádky. Zatímco evropské univerzity
přichystaly svým sportovcům veškerý komfort – oblékly je do slušivých dresů,
dovezly na turnaj i několika autobusy a „přibalily“
jim do nich sličné fanynky
a roztleskávačky, náš volejbalový tým se na soutěž
vypravil ve čtvrtek večer
po splnění školních povinností vlastními auty.
V pátek ráno už náš tým nastupoval k prvnímu zápasu. Ale
stejně jako pohádková Popelka,
i volejbalový tým ke štěstí přišel a ukázal soupeřům, že důležitější než materiální zázemí je
talent a chuť do hry. Žádného
bohatého a krásného prince sice
pořadatelé za odměnu nedávali,
tady totiž podobnost s pohádkou
končí, pohár ale také potěší.
Turnaj Euromasters zaštiťuje
WHU – Otto Beisheim School
of Management Vallendar a organizují jej studenti této školy. Letos se ho zúčastnilo 1200
studentů z celé Evropy. Soutěžilo se ve fotbale, basketbale,
veslování, orientačním běhu,
nově v jízdě na divokém býkovi
a také ve volejbale. Právě v této
jediné disciplíně měla naše škola své zástupce. Ti se tak stali
raritou turnaje jakožto nejmenší
tým (měli pouze deset členů).
Podmínkou pro účast na turnaji je smíšený tým, ve kterém musí být minimálně jedna
žena. Naši ale hrají v osvědčené
sestavě, ve které jsou ženy dvě.
Ze současných studentů naší
školy do týmu patří: Lucie Laštovičková, Lukáš Mackanič,
Bára Kašpárková a Martin Koldinský, který je hlavním iniciátorem a organizátorem. Z učitelského sboru týmu morální
podporu na dálku poskytuje Jaroslav Boštička. Jinak ale volejbalové družstvo reprezentuje
školu, aniž o tom škola ví nebo
jej nějak podporuje. Což, jak jistě uznáte, je velká škoda, zvlášť
když přihlédneme k vynikajícím
sportovním výsledkům.
Letos měl tým velmi těžkou
pozici, neboť jel na Euromasters obhajovat loňské prvenství.
To se bohužel nepodařilo, ale
třetí místo je i tak v konkurenci šestnácti družstev z celé Evropy velkým úspěchem. Letos
se zúčastnily týmy z Německa,
Itálie, Francie, Španělska, Belgie a Nizozemska.
První den, kdy se hrály základní skupiny, se družstvu dařilo a štěstí je neopouštělo ani
druhý den zrána, kdy se hrál
čtvrtfinálový zápas. Chyby začali naši dělat až při semifinále
s Belgií, vítězem celého volejbalového turnaje. V boji o třetí
místo však sebrali všechny síly
a zadařilo se. Německo porazili
hladce a získali bronz.
Turnaj Euromasters je pověstný nejen vysokou sportovní
úrovní, ale i skvělými večerními
akcemi. Velmi populární je i doprovodná soutěž roztleskávaček
nebo soutěž o nejlepší podpůrný tým. Těchto akcí se ale zatím nikdo z naší školy neúčastní.
A nejen volejbalisté by byli rádi,
kdyby se někdo takový pro příští
ročník našel. Autor: Tereza Voborníková
Pražský parkový survival
zajímavá, pro závodníky velmi
náročná, spočívá v běhu do velmi prudkých kopců v lesním terénu. Závodníci se s ní ale vypořádali velmi dobře, i když
někdy bylo nutné použít všechny čtyři končetiny a i tenisky se
občas v ledové vodě místního
potoka smočily.
Závodilo se v kategoriích
Open a Akademici. V kategorii akademiků se s terénem
a mrazem nejlépe poprali tito
studenti naší školy: Jarda Krajník (1. místo muži) a Zuzka
Weissová (4. místo ženy). Závod dokumentovala i Česká
televize. Reportáž se vysílala
2. prosince 2010 v 15.50 na
ČT4 v rámci pořadu Sport v regionech. Nyní si ji můžete pustit na internetu v archivu. Autor: Tereza Voborníková
– 6 / 2010
Běhalo a jezdilo se na kole
po lesích v přilehlém okolí.
Protože během páteční noci nasněžilo a vydatně mrzlo, museli pořadatelé zrušit jízdu na kolečkových bruslích. Závod tím
ale soutěžícím v žádném případě neulehčili. V mrazivém
počasí sobotního dopoledne je
čekal orientační běh, jízda na
kole, při níž mrzly prsty na brzdách tak, že bylo lepší nebrzdit, a také Bolsův cross. Tato
disciplína, pro diváky velmi
economix
V sobotu 27. listopadu
2010 se uskutečnilo Akademické mistrovství ČR
v survivalu jednotlivců
známé pod názvem Pražský parkový survival. Za
centrum závodu byl letos
určen hostinec Na Peškově ve Štěchovicích.
40
cestopis
velkou jako pěst a dvojnásobně dlouhými chapadly, kterými se ladně, všechny najednou,
pohybovaly ve vodě. Vypadalo to jako tanec baletek. Pak
už ale slunce pálilo tak prudce,
že jsme úchvatný podmořský
les museli opustit. Odpoledne
nás však čekal snad ještě zajímavější program – scuba diving – potápění v pravém slova smyslu.
Kokosové palmy jsou
nedílnou součástí celého
karibského pobřeží.
HONDURAS
– skutečná perla Karibiku
economix
– 6 / 2010
Sedíme na molu a snídáme
banány a liči. Nohy nám
omývá teplý Karibik. Po
trochu úmorné cestě z pevninského Hondurasu jsme
dorazili na ka ribské ostrovy Islas de la Bahía, které
se v mírném oblouku táhnou ve vzdálenosti necelých 60 km od pevniny. Vybrali jsme si ostrov Utila,
nejmenší, nikoli však méně
zajímavý. Je to ráj pro podmořské dobrodružství.
a zářivě modré ocasní ploutvičky. Z dálky vypadaly jak podvodní světlušky. Příroda se zde
opravdu vyřádila, nechyběla
snad ani jedna barva či jejich
kombinace. Na jedné rybě jsem
napočítala šest výrazně odlišných barev. Jiná mě zase zaujala obrovskýma vypouklýma
očima na boku těla. Zajímavé
byly i „čisticí“ stanice. U těch
dováděly větší ryby, hlavně
masožravé. Samotnou stanici představuje hejno malých
Doloupali jsme poslední
sladké šťavnaté liči a teď hurá
pro šnorchl a do vody. Korálový útes není potřeba hledat
dlouho. Stačilo dojít na konec
městečka a hupnout do vody.
Za několik desítek metrů jsme
již šnorchlovali mezi korály
a desítkami rybek. Velké, ladně
se pohybující nejrůznější listy
korálů, shluky i samostatné obrovské „plachty“ mi připomínaly malý lesík. S tím rozdílem,
že jsme ho neprocházeli, ale
proplavávali. Mezi „stromy“
tančily, piknikovaly i dováděly
rybičky nejrůznějších velikostí
a barev. Jak takovou barevnou
paletu může příroda vůbec namíchat? Tmavě černé, asi deseticentimetrové rybičky zdobily ostře žluté fosforové tečky
Pláže honduraského ostrova Utila
černobíle pruhovaných rybek.
Velký zákazník připluje do servisu, otevře pusu, malé rybky
do ní vlezou a vyzobou všechny zbytky masa ze zubů. Dokonalý mezizubní kartáček. Další
čistí zvenku, vyzobávají parazity z celého těla ryby mezi šupinami. Krásné byly také sasanky a rybičky jménem klaun,
které se schovávají mezi žahadla sasanky před predátory.
Potkali jsme i hejna hlavonožců – desítky olihní s hlavou
DÝCHEJ POMALU
A PRAVIDELNĚ
V potápěčské škole Parrot (mluvícího papouška měli
hned vedle učeben) jsme prošli
úvodním školením, během nějž
nás seznámili s hlavními instrukcemi a pravidly, jak se při
potápění chovat, co dělat a co
naopak nedělat. Hlavní heslo
– „dýchej pomalu a pravidelně“ – mi připadalo fajn. Tím se
budu určitě řídit, řekla jsem si.
Další pravidla si snad osvojím
při instruktáži ve vodě, přece
jen z papíru a demonstračního
videa jsem všechny ty čudlíky
a hadičky nepojala za své.
Posíleni další várkou krevet (karibský rum jsme tentokrát vynechali) jsme vypluli na
místa určená k potápění. Těch
je ostatně kolem celé Utily bez
přehánění několik desítek. Náš
instruktor, honduraský mladík jménem Alan, pro kterého
byl tento sport celoživotní vášní (tedy kromě žen a tance, jak
jsme pochopili později), nám
pomohl se vším vybavením.
Nejprve jsme si na neopren
41
cestopis
Zkouška potápěčského vybavení
ale i ze stran a zespodu. Hejno
žlutomodrých rybek se v kruhu točí nade mnou a ještě výše
nad nimi probleskuje hladina,
nádhera. Dostávám jemný kopanec ploutví od Alana a plaveme dál, respektive hlouběji.
Hloubkoměr ukazuje deset metrů a my se ocitli za korálovým
riftem, kde se moře propadá do
nedozírných hlubin. Plujeme
podél kolmého útesu, pod námi
desítky metrů „ničeho“ a pozorujeme zdejší život. Koráli visící na stěně se ladně houpou
v proudech vody, langusta nám
ukazuje jen svá dlouhá tykadla.
Alan se ji snaží vylákat a mlsně si hladí bříško. O několik
metrů dále se v prohlubni schovává metrový krab. Velikost si
opravdu nevymýšlím. Instruktor ho nebojácně bere za klepeto, ale hned rychle ucukne.
Krab zaleze více do díry a Alan
si zase jen demonstrativně hladí bříško. Všichni se pod vodou
smějeme a bubliny vzduchu se
jako velké perly proplétají mezi
námi a neúprosně šplhají vzhůru. Dívám se za nimi a bohužel mi při tom nateče voda do
brýlí. Ach jo, snažím se praktikovat téměř naučenou dovednost vylévání vody pod vodou.
Hm, tak šest bodů z deseti.
S nosem ve vodě pluji dále,
znovu praktikuji opačný water boadring, mezitím vyrovnávám tlak v uších, klesli jsme
ještě o nějaký ten metr. Otáčím
se hlavou vpravo – nádherná
ryba – a náhle se mi pramen
vlasů, i když pevně sepnutých, zamotává do šroubku na
bombě. Snažím se je vyprostit a přitom mi vypadává vzduchová hadice z pusy. Šikulka.
Deset metrů pod hladinou. Trhám si vlasy a rychle dávám
hadici zpět do pusy. Předním
tlačítkem na hubici vyfoukávám vodu (znalosti se projevily
i ve stresu) a opět dýchám. Pravidelně, nádech výdech. Jaké
to krásné pravidlo.
Najednou se v útesu objevila proluka, vpluli jsme do
ní a pomalu se posouvali touto nádhernou podmořskou roklí. Místy byl tunýlek tak úzký,
že jsme měli co dělat, abychom se ploutvemi nedotýkali hran a neporušili korály. Pomalu jsme se dostali na další,
tentokrát již vyšší, úroveň lesa.
Alan škádlí něco na písčitém
dně. Chapadlo tlusté jako ruka
se prudce zasouvá do změti
korálů. Tentokrát si už bříško
nehladí.
To ale nevadí, v místních restauracích na ostrově Utila nabízejí hodně pestrou paletu
mořských ryb i plodů. Zážitkům ze šnorchlování, potápění a procházce po podmořském
lese se to ale přece jen nevyrovná. Tento ostrov nás uchvátil.
Není to sice pravý Honduras,
kde se mluví španělsky a obyvatelstvo je dost chudé, je to
však skutečná perla Karibiku.
Autor, foto:
Jana Troupová
– 6 / 2010
DESET METRŮ
POD HLADINOU
Klesáme a s každým metrem
vyrovnáváme tlak v uších. Překvapuje mě hluk bublin, které pusou vypouštím. Na chvíli zastavuji dech (porušuji mé
oblíbené pravidlo pravidelného dýchání), ale ticho všude okolo je neuvěřitelné. Prostor také. Opět se dostáváme
do korálového podvodního
lesa. Opět vidíme neskutečné
množství barevných rybiček,
tentokrát však nejen svrchu,
Ranní přístav se probouzí do dalšího krásného dne.
economix
navlékli „weight belt“, pásek s těžkými kameny vážícími přibližně tři kilogramy. Pak
jsme se navlékli do vesty a na
záda připevnili kyslíkovou lahev. Ploutve, brýle na oči, dýchací trubici do úst a vzhůru
dolů. Tedy zatím jen do dvou
metrů, kde jsme si vyzkoušeli používání „obezity“, laicky
řečeno hadice s dvěma tlačítky: šedivé pro kompresi vzduchu ve vestě – opravdu velmi
rychlý způsob, jak se potopit –
a červené pro nafouknutí vesty po vynoření z vody. Celé
vybavení vážilo přibližně deset kilogramů, ale ve vodě se
to samozřejmě takto nepočítá.
Ještě jsme si vyzkoušeli vylít
si pod vodou brýle plné vody,
zajímavý kousek, který jsem
si pro velký „úspěch“ několikrát zopakovala, trochu mi to
připomínalo zakázanou metodu water boarding, kterou jsem
si prošla při armádním kurzu
přežití.
42
na baru s ...
Eva Salzmannová
z Národního divadla
neprahne
po roli v seriálu
Herečka a pedagožka Eva Salzmannová získala angažmá v činohře Národního divadla v roce 1994 a působí tam dodnes. Na první scéně hrála v řadě
klasických kusů: Hamlet, Antonius a Kleopatra či Lakomec. Kromě Národního divadla se objevila i na jiných scénách, jako jsou Divadlo Na zábradlí,
Labyrint, Rokoko, La Fabrika a mnohých jiných. Od roku 1996 učí herectví
na své alma mater – na DAMU. Kromě ND působí také v Divadle Kolowrat.
Ale o tom už více v rozhovoru.
Jaké představení nyní zkoušíte?
Teď zkouším v Národním divadle inscenaci, která se jmenuje Špinavé ruce. Je to
hra od slavného existenciálního filozofa
Sartra z počátku 60. let a premiéru by měla
mít 3. prosince (rozhovor proběhl na konci
listopadu, pozn. red.).
hru zdramatizovala. Próza Petry Hůlové je
hodně vrstevnatá. Hůlová není jednoduchá
autorka, formálně je dost složitá a má komplikovaný způsob vyjadřování. Režisérka
rozparcelovala monolog na určité postoje
žen. Jedna ta žena je naivní. Říká: Já nejsem
prostitutka, já hledám lásku. Druhá je cynická, stará, zkušená, lásce se vysmívá, třetí je
intelektuálka, čtvrtá... zkrátka v tom monologu je ukryto více poloh. Zdálo se jí zajímavé dát příležitost šesti herečkám a jednotlivé
polohy rozepsat do postav. A šest hereček se
těmito různými postoji bavilo. A myslím, že
se bavili i diváci.
economix
– 6 / 2010
Koho v ní hrajete?
Hraji tam, dalo by se říci, teroristku a angažovanou ženu, zapálenou členku Komunistické strany Francie.
V Divadle Kolowrat hrajete v jedné hře
postavu prezidenta Emila Háchy. Režisér vás obsadil do hlavní role a váš
manžel, novinář Karel Steigerwald,
hraje Tomáše G. Masaryka. Proč hrajete hlavní roli vy jako žena?
Ta hra je od autorky Milady Součkové
a jmenuje se Historický monolog s podtitulem Zpověď prezidenta Emila Háchy. Režíroval ji jeden z nejlepších režisérů střední
generace: Jan Antonín Pitínský. Samozřejmě, že mé obsazení do té role je trochu šokující. Já si myslím, že pan režisér Pitínský
k tomu dospěl takto: během textu autorka
opouští do jisté míry postavu Háchy a začíná mluvit sama za sebe. Hácha, jak známo, zemřel v roce 1945 a Součková uvádí
úvahy o smyslu českých dějin, o národní
povaze a o smyslu československého státu
až někam do padesátých let. Také nastoluje otázku kolaborace českého národa s další totalitou, tedy komunismem. Takže já si
myslím, že právě tento nápad se zdál panu
Pitínskému zajímavý. Začnu jako muž, jako
prezident, a skončím jako žena – možná
sama autorka, možná já, herečka Eva.
Při hře máte na sobě kaolinové
masky...
...když si pan režisér vymyslel tu zvláštní
věc, že já budu hrát Háchu, tak k tomu musel
Viktorie Čermáková uvedla, že Petra
Hůlová jí připomíná Elfriede Jelinekovou. Vy hrajete ve hře Co se stalo,
když Nora opustila manžela. Jsou to tematicky diametrálně odlišné hry. Našla
byste nějakou vnitřní podobnost mezi
autorkami?
mít nějaké formální řešení. Takže tam někde se nápad zrodil. Začínáme jako sochy
či busty a výtvarnice k tomu vymyslela, že
z nás udělá kaolinová monstra.
Ty kaolinové masky se během hry
smývají. To souvisí s tím, že se měníte v ženu?
Ano.
Podle novely Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj hrajete se Zdenou Hadrbolcovou, Miřenkou Čechovou, Gabrielou
Míčovou a dalšími hru Česká pornografie. Jak vznikl nápad udělat z novely, respektive z monologu jedné ženy,
hru, v níž vystupuje šest žen?
To už bohužel nehrajeme. Představení
již mělo derniéru, ale hrály jsme ho skoro
tři roky v Divadle Na zábradlí. Byl to nápad režisérky Viktorie Čermákové, která
43
na baru s ...
Určitá podobnost je v tom, že jednu
z hlavních rolí v jejich tvorbě zaujímá jazyk. S jazykem experimentují a používají ho
jako samostatný obsah. Elfriede Jelinek to
dovádí hodně daleko, používá speciální literární postupy. Dramata jsou často monologická, rozbíjí syntax, používá vulgarismy,
zabývá se jazykem jako tématem a Hůlová
také, i když v próze, proto se nám zdají něčím podobné. A také dokážou zaujímat velice nekompromisní postoje. Politické, feministické a také obě používají na ženy docela
drsný humor, místy černý. Petra Hůlová je
oproti Elfriede Jelinek mladá autorka, ale
my si myslíme, že tu Nobelovu cenu za literaturu taky jednou dostane. (smích)
Učíte na DAMU činohru. Když jsem si
prohlížela hry, ve kterých hrajete, tak
mi není úplně jasné, proč právě vy učíte činohru. Je tam přece i katedra alternativního divadla.
Divadlo vás oslovuje daleko víc?
Zajímavý film bych točila ráda, tohle ne.
Na katedře alternativního divadla se nevěnuje taková pozornost herectví, jak já bych
si to představovala. A tím neříkám nic špatného. Neučím na činoherním herectví nic
konzervativního, ale zároveň si myslím, že
toto dělení je umělé. Herectví se nedá dělit
na alternativní a činoherní. Prostě na mladé
herce jsou dneska kladeny nároky ve smyslu
schopnosti volně se pohybovat napříč různými žánry, umět se přizpůsobit často velmi
odlišným metodám různých režisérů. Představa, že činoherní herec sedí na židli, občas
vstane a něco pronese a alternativní herec se
válí po zemi zabalen do igelitu... takhle to
není! Nejdůležitější je myšlení o divadle a to
se dá učit stejně tak na činoherním herectví
jako na alternativním.
Jak jste se dostala k učení na DAMU?
Asi před šestnácti lety mě oslovila tato
fakulta, konkrétně pan profesor Miloš
A jaký film byste chtěla točit?
Dobrý! (smích) Neříkám a priori, že
všechny seriály musí být špatné, ten Kolečkův seriál o fotbale teď je prý hrozně vtipný, ale mě to prostě nevzrušuje a můj čas je
krátký. Kdybych byla v situaci, a umím si to
představit, v jaké jsou dnes často mladí herci, kteří mají starosti o rodinu atd., u divadla
se opravdu nejde uživit... Vůbec jim nevyčítám, když vezmou roli v seriálu, aby uživili
rodinu. U zabezpečených herců je to složitější otázka. Nevím, proč to dělají. Myslím
si, že kvůli mediální slávě, která z toho vyplývá, což taky chápu. Já o takový typ slávy
prostě nestojím, je mi to jedno.
Myslíte si, že mladí lidé navštěvují divadlo často a rádi? Že se návštěvnost
nezhoršila na úkor seriálů?
Já tedy myslím a doufám, že mladí lidé
prokristapána na ty seriály nekoukají!
Jak zlepšit současnou situaci televize
versus divadlo? Mám na mysli to, že
Chtěla byste nějakou hru režírovat?
Když pracujete ve škole, tak se tomu do
určité míry nevyhnete. I když pedagog herectví nemusí být režisér, je to jiná profese.
Nikdy bych nemohla být režisér v takovém
tom provozním slova smyslu. To mi říkal významný český režisér Ivan Rajmont: „První,
druhá, třetí, čtvrtá režie, jo to je lehké. Ale
dvacátá, třicátá, to už potom je...“ To si myslím, že je pravda. Kdybych byla postavena
před situaci, že bych musela režírovat text,
který by mi nebyl blízký, tak bych úplně vyhořela. Ale umím si představit, že kdyby byl
text, jeden, který by mě strhnul, tak bych se
o to pokusila.
Třeba od Petry Hůlové?
Třeba. Autor: Tereza Syrová
Foto: Tereza Syrová,
Petr Koliha (archiv ND)
– 6 / 2010
Jsou herci, kteří se v rozhovorech dušovali, že by nikdy nehráli v laciném seriálu, a dnes se procházejí v bílém plášti
po ateliérech. Vy jste jednou z nejlepších a nejvýraznějších osobností českého divadla. Kdyby vám někdo nabídl
roli primářky, co byste mu řekla?
Nepřijala bych to. Ale nijak se nad tím neofrňuji. Já prostě nepotřebuji tento typ slávy a ani netoužím po těch penězích, které
za to jsou. Tím neříkám, že bych jich měla
moc. Nepohrdám tím, když to někdo dělá,
ale mám jinou práci a tahle mě nezajímá.
mladí lidé často raději koukají právě na
ty seriály, než aby chodili do divadla.
Aby našli v divadle něco, co je vzrušuje,
baví, rozčiluje, aby to bylo jejich téma. Aby
to nebylo: „Ježišmarjá, jdeme do Národního. Zase nuda, nějakej Shakespeare, tak to
nějak vydržíme.“ Aby měli pocit, že se tam
děje něco „o nich samých“, aby to bylo prostě rajcovní. Mladí mají taky možná mnohdy
předsudek. Nejdou tam proto, že musí mít na
sobě sako nebo že to tam je drahý anebo právě, že očekávají nudu. Činohra začíná hrát
na Nové scéně a momentálně jsou tam na
repertoáru hodně provokativní tituly, třeba
Spaseni od Bonda. To je hra o sakra drsnejch
a mladejch... Možná by mělo mít Národní
divadlo speciální program, který by byl zaměřený na lidi do třiceti let, spojený i s muzikou, koncerty a tak. Několik sezon byly
v létě Boudy, tam se myslím povedlo přitáhnout publikum, které jinak možná do Národního nezamíří. Je to běh na dlouhou trať.
economix
Horanský, který byl děkanem a zároveň pedagogem. Je to významný český režisér.
44
ples VSE
Tradice Plesu VŠE obnovena po dvaceti letech
Ve středu 1. prosince 2010
se v prostorách Národního domu na Vinohradech
konal oficiální reprezentační Ples VŠE. K obnovení tradice došlo téměř po
dvaceti letech, čemuž odpovídal i nevídaný zájem
o vstupenky. Prodaly se
během prvního dne.
economix
– 6 / 2010
Vstupenky stály 150 korun
a nebylo vůbec jednoduché se
k nim dostat. Kdo nestihl včas
zareagovat a vstupenku zakoupit, musel se spolehnout na černý trh. Na sociální síti Facebook
či na aukčním serveru Aukro.
cz nebo na školním všeborci se
vstupenky nabízely za několikanásobně vyšší ceny, než jaké nasadil organizátor akce – rektorát
VŠE.
Ve 20 hodin proběhlo oficiální
zahájení plesu. K hostům krátce
promluvil rektor VŠE prof. Richard Hindls. Díky rozdělení
programu do dvou sálů si mohli
návštěvníci vybrat mezi klasickým Orchestrem Vladislava Brože nebo modernější hudbou DJ
Nimanda. Celý večer provázela
zajímavá vystoupení, na kterých
se většinou podíleli sami studenti VŠE. V Majakovského sále
dostali hosté příležitost zhlédnout různá taneční vystoupení,
například společenský tanec –
latinu i standard – nebo vystoupení jazz dance souboru Jazzinky z VŠE, který si připravil
choreografii na píseň The Way
You Make Me Feel od Michaela Jacksona a na píseň One z filmu Chorus line. Vlnu nadšení
vyvolal biker Petr Kraus se svou
Bike Trial Show. Předváděl nejrůznější, zdánlivě nemožné triky. V Raisově sálu si hosté mohli poslechnout koncert skupiny
Niceland – vítěze soutěže Coca
Cola Popstar. Na bubny v kapele hraje student Fakulty informatiky a statistiky VŠE a studentský zástupce v Akademickém
senátu VŠE Michal Budinský.
Nebo mohli obdivovat nejbizarnější triky dua Sleeperz v jejich yoyo show. Ti, kterým plesání v Národním domě nestačilo
a měli chuť v zábavě pokračovat,
se mohli přemístit na bezplatnou
after party do Retro Music Baru.
Navzdory sněhové kalamitě
a komplikacím s dopravou se Ples
VŠE vydařil. Jako bonus hosty potěšily pojízdné bary, které
výrazně zkrátily čekání na nápoje. Přestože jsou prostory v Národním domě nádherné, spousta studentů doufá, že na příští
ples bude pro velký zájem vybráno místo s větší kapacitou. Autor: Kateřina Kindlová
Ze soutěží o „nejkrásnější z nejkrásnějších“ se téměř stává český národní sport. Svoji miss má dnes pomalu
každá televize, hospoda nebo fotbalový klub. Proč by tedy jednu nemohla mít i naše škola? Vždyť na jejích
chodbách i v učebnách se denně setkáváte s dívkami, které kromě bystrého rozumu mají i jiné přednosti.
A zrcadlo, která že je ta nejkrásnější? Podle hlasujících v soutěži Miss
VŠE to je Klára Gregorová, studentka třetího ročníku Fakulty mezinárodních vztahů.
Projekt organizačně zastřešila studentská
agentura diskokoule.cz, která pořádá tematické party v Praze (za agenturou stojí kromě
Adama Hazuchy i studenti FPH Jiří Jindrák
a Vladimír Weiss, pozn. red.). Patronem soutěže se stal děkan Fakulty podnikohospodářské VŠE prof. Jaromír Veber.
Dne 24. listopadu 2010 vyvrcholilo v pražském P. M. Clubu klání o nejkrásnější dívku naší školy. Do soutěže se mohly přihlásit
všechny studentky VŠE. Zájemkyně o titul
(tentokrát ne akademický) se pak musely dostavit na jeden ze dvou castingů. Semifinálová kola se konala ve dvou termínech, a to
26. října a 3. listopadu v prostorách Pizza
menzy na Žižkově. Osmičlenná porota složená z laiků i odborníků na ženskou krásu
měla za úkol vybrat finalistky soutěže. Role
porotců se zhostili zástupci sponzorů soutěže, studentů, ale i zástupce modelingové
agentury Czechoslovak Models Vlastimil
Vonášek. Dívek přišlo na castingy celkem
dvacet sedm a porota z nich do finálového
večera vybrala deset. Ty pak čekalo „soustředění“ v ateliéru, kde proběhlo jejich focení a natáčení videorozhovorů. „Naživo“
se finalistky prezentovaly 16. listopadu na
Nation2Nation party v Óčko Music Clubu.
Finálový večer pak spočíval v představení dívek, společné volné disciplíně a divácky atraktivní promenády ve spodním prádle.
O osudech finalistek již ale nerozhodovala
porota. Hlavní slovo měli přítomní diváci,
kterých se na akci sešlo přes pět set, především z řad studentů naší školy a „podporovatelů“ jednotlivých dívek. Každý z nich obdržel při vstupu jeden lístek a ten pak vhodil
do hlasovacího boxu své favoritky.
Za nejkrásnější hosté zvolili Kláru Gregorovou z FMV, na druhém místě skončila
Adéla Kolenovičová z Fakulty informatiky
a statistiky, která se díky největšímu počtu
příznivců v internetovém hlasování zároveň
stala Studentka Miss Sympatie VŠE 2010,
a třetí byla Markéta Michálková z Národohospodářské fakulty.
Vítězky soutěže obdržely věcné ceny od
sponzorů soutěže, vhodné k dalšímu rozvoji
jejich těla i ducha, například jazykový kurz,
členství ve fitness klubu, předplatné do divadla nebo kosmetické přípravky. Ceny byly
připraveny i pro návštěvníky akce – hlavní
cenou pro výherce tomboly byla večeře s vítězkou v restauraci specializované na steaky. Autor: Tereza Voborníková
Foto: diskokoule.cz
– 6 / 2010
Nejkrásnější
dívka
VŠE:
Klára
Gregorová
45
economix
volba Miss VŠE
46
kultura
Poptávka po Xindlu
„Je to má Mekka, či jsem
opět jenom v Mekáči?“
zpívá v písničce Láska
v housce Xindl X s Olgou
Lounovou. Bude to jistě hit
a jen málo hitů se dotýká
ekonomické problematiky, protože Olga Lounová
je převlečená za arabskou
krásku, zjevuje se žíznivému v poušti a zpívá: „Nabídka určuje poptávku.“
Je to opravdu tak?
Snad jen Nedvědi se v písni
Sedmikráska zmiňují o ekonomické problematice:
„Prostor se zúžil
na má dát – dal.“ Tento účetní obrat ale má v jedné písničce i Marie Rottrová. O zbožněpeněžních vztazích a o křivce
(re)produkčních možností mluví i Smetana (respektive Sabina): „Znám jednu dívku, ta má
dukáty.“ Západní Evropa byla
na ekonomické písně bohatší,
v prvé řadě musíme zmínit Money, Money, Money. I tato píseň
od skupiny ABBA se dostala do
Československa, ale Helenka
Vondráčková s Hankou Zagoro-
vou hezké monetární téma ničí
lehce lascivními slovy: „Šlapej,
šlapej, šlapej, rychle šlapej, zítra letíme...“
Hezkou fiskální píseň mají
i Beatles – Taxman. Nečekaně
bohatí Beatles, odmítající progresivní zdanění, zpívají: There‘s one for you, nineteen for
me. Jde tedy o klasický nářek,
kdy si dráb bere neúměrně moc.
Beatles totiž tuto píseň nazpívali v roce 1966, tedy dlouho před
příchodem baronky Thatcherové. Možná, že i Shirley Basseyová v bondovské znělce Goldfinger jinotajně nabádala k návratu
ke zlatému standardu.
Zpátky k českým interpretům. Podstatou Xindlova textu
je to, že kapitalismus mu vnucuje něco, co nechce („u okýnka
váhám, zda tišit hlad něčím, co
nemám rád“). Xindl si myslí, že
jeho touhu, která se od prefabrikované stravovací kultury pravděpodobně zásadně liší, nedokáže nikdo uspokojit. Vrchol písně,
a též nejchytlavější refrén, graduje slovy: „Já vím (co chceš),
ale nabídka určuje poptávku.“
Jenže v bodu, to je v bodu střetu
poptávky s nabídkou, musí být
poptávka dostatečně uspokojena. Nabídka Xindlovi ukazuje,
co všechno je možné si objednat, koupit a nakonec zkonzumovat, ale jen na Xindlovi je,
zda si to opravdu koupí.
Xindl může dát trhu impulz
tím, že si u McAhmed housku nekoupí. Bude ale hladový?
Nebude, oblast stravy je zatím
velmi málo regulovaná (nepočítám-li hygienické standardy,
které naše játra přece jen občas
ocení), neexistuje v této oblasti
ani jednoznačný administrativní
monopol. Xindl má zatím možnost ukázat svou nespokojenost
odchodem ke konkurenci.
Jenže – Xindl je kdesi ve vyprahlé Arábii (lze tak soudit podle stylizace videoklipu) a žíznivému přicházejícímu z pouště
nabízí skupinka beduínů ono
nenáviděné globalizované občerstvení. V daném místě tedy
opravdu jde o monopol. Kdyby
se Xindl nemohl douškem koly
z bezedného kelímku („jen za
36,-“) napít, patrně by zemřel,
může tak jedině děkovat Alláhovi a nekoukat na zuby darovanému koni. Xindl ale nepřemýšlí tak regionálně, problém své
neuspokojené poptávky považuje pravděpodobně za globální. Xindl X chce jinou nabídku
právě v té jedné restauraci, kde
zrovna je, a vnucuje svůj standard ostatním. Když Xindlovi
nechutná, ať jde jinam! Autor: Vladimír Štípek
Výstava Postavy: stádo koní v Rajské budově VŠE
economix
– 6 / 2010
V pondělí 29. listopadu
se od 18.00 konala v atriu
Rajské budovy VŠE na Žižkově vernisáž výstavy Postavy. Výstavu organizuje
VŠE ve spolupráci s ARTPRO Gallery a potrvá do 23.
prosince 2010.
Stereotypní cesta do školy kolem sochy Winstona Churchilla,
které si ze zvyku už ani nevšimneme, nás koncem listopadu
mohla trochu zarazit. Před školou se objevily z ničeho nic nové
sochy. Někdo si mohl myslet, že
spíše nové trubky, ale i v tomto případě jde opravdu o sochu,
konkrétně od umělce Lukáše
Raise a na druhém trávníku socha Figura od Jakuba Flejšara.
Řekli jste si, co to? A když jste
se v průběhu týdne brouzdali do
školy prvním sněhem a prošli
pod zasněženými postavami na
židlích nazvanými Myslitelé
od Michala Trpáka, tak už bylo
jasno.
Na VŠE totiž 29. listopadu
začala výstava Postavy, která
pojí přední osobnosti současného českého sochařského umění.
Výstava je připravena tak, aby
vyvolávala otázky o významu
umění v prostoru. V atriu Rajské budovy je vystavěn prostor
v prostoru, který vám otevře
svět fantazie. Popřemýšlet můžete například nad neobvyklými sochami Lukáše Rittsteina
– Zasněná, Model kusu můry
a Zásnubní stopa. Z dálky atria
k vám běží stádo čtyř koní (sousoší Jezdec), u kterých si teprve
zblízka povšimnete neobvyklé
struktury. Autor Michal Gabriel,
který je i zakládajícím členem
výtvarné skupiny Tvrdohlaví,
vysázel celé sousoší slupkami
burských oříšků. Co jistě v atriu
nepřehlédnete, je dvoumetrová
postava Davida Moješčíka Levitace. Povšimněte si u ní celkové vyváženosti i detailů, zejména na nohou a očích.
Určitě si nenechte tuto výstavu ujít. Autor: Lucie Cepáková
Fota: Andrea Chovanová
Lucie Cepáková
47
recenze
Tanec v temnotách (Dancer in the Dark)
Jeden z předních skandinávských režisérů Lars von
Trier v květnu roku 2009 šokoval dlouho očekávaným
Antikristem, který svou surovostí a výbornou kvalitou
rozhodně potvrdil výjimečnost svého autora, přesto
se mu podle mého názoru
nepovedlo překonat své
nejpůsobivější dílo z roku
2000, Tanec v temnotách.
Tento muzikál je dost netradičním filmovým zážitkem.
Snad vším, čím může vůbec film
být netradiční. První půlhodina
může divákovi připadat trochu
těžkopádná a nudná. S postupným rozvíjením se děje i největší odpůrci islandské zpěvačky Björk neodolají a nechají se
unášet a ovládnout jejím hereckým, tanečním a především pěveckým výkonem natolik, že se
při poslední scéně málokomu
podaří nebrečet. A ano, myslím
dokonce i toho, kdo von Trierův
cynismus zná natolik, že ví, že
přesně o to mu od začátku jde.
Příběh se odehrává v 60. letech minulého století ve Spojených státech. Hlavní postavou je
československá emigrantka (poněkud podivného jména) Selma
Ježková (Björk). Selma i její syn
trpí dědičnou oční chorobou,
oběma hrozí slepota. Za vidinou lepšího života matka a syn
tedy odejdou do USA. Bývalá muzikálová tanečnice se vyrovnává s nástrahami nelehkého
života díky tanci a zpěvu. Selma postupně skutečně přichází o zrak, nadále se však snaží
pomoci alespoň synovi. Vcelku
naivní zápletka filmu se postupně posouvá ke krádeži, vraždě
a následné popravě. Vše skvěle doplňuje netradiční ruční kamera, výborné herecké výkony:
počínaje Björk přes Catherine
Deneuveovou, která nečekaně
poskakuje před kamerou v montérkách, až k Peteru Stormarovi (Stormare je oblíbenec především bratrů Coenů, můžete
ho znát z filmů Big Lebowski či
Fargo). Výsledkem je skutečně
jedinečný Trierův hudebně-taneční kousek plný vyhraněných
situací a emocí. Film získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes
za rok 2000, Björk na festivalu
vyhrála cenu za nejlepší ženský
herecký výkon.
Lars von Tier se v snímku Tanec v temnotách zabývá i ekonomickou problematikou. Klade si
otázku, zda je kapitalismus skutečně ten jediný a správný společenský systém. Hlavní hrdinka
Selma chce pomoci svému synovi, a aby mohla finančně pokrýt
jeho léčbu, musí naspořit nemalou sumu peněz. Motiv sebeobětování diváka jistě zasáhne.
Ovšem o úspory přijde, okrade
ji soused. Selma se rozhodne pomstít vraždou. Příběh končí tragicky, Selmu nakonec za zločin
popraví. Zde vyvstává polemika
na sociální strunu. Je drsný americký individualismus správnou
volbou? Dokázal by solidární zdravotnický systém ubránit
matku a syna od neštěstí? Je povinná solidarita lepší volbou než
svoboda jednotlivce? Autor: Pavla Kačmárová
Podle Pavla Kohouta, mimo jiné člena
Národní ekonomické rady vlády, totiž Evropa věřila iluzím. Iluzi o tom, že se státy po
přijetí eura vyhnou krizím, že se hospodářský cyklus podaří synchronizovat. Zdálo se,
že Evropa nastupuje dlouhé období prosperity, zdálo se, že méně vyspělé státy se stanou odolnými vůči spekulativním kapitálovým tokům. Víru ale začali sdílet i investoři,
kteří svou důvěrou popustili penězovody
a díky expanzivní měnové politice Evropské
centrální banky a nízkým úrokovým mírám
de facto byly financovány veškeré bubliny,
které se v Evropě v poslední době nafoukly.
Synchronizace hospodářského cyklu se
posléze ukázala jako velká nevýhoda. Jak
píše Kohout: „Všechny evropské ekonomiky
si lehly jako jeden muž na povel: K zemi!“
Důvodem totiž byly například rozdíly v konkurenceschopnosti. Německo a Nizozemsko
byly pozoruhodně konkurenceschopné, ještě
před dvěma lety byly exportní úspěchy natolik výrazné, že tyto země mohly soupeřit
i s čínským exportním dříčem. Jak Kohout
upozorňuje, konkurenceschopné země eurozóny nasadily laťku příliš vysoko a euro
je pro ostatní, ty méně konkurenceschopné,
příliš silnou měnou.
Kniha se věnuje samozřejmě i České republice. Ta je však v mnohém podobná všem
ostatním, krizí zasaženým zemím. Stavění
„hladových zdí“ ani u nás v době krizí nepomáhá. Po slavnostním otevření stimulačních
protikrizových staveb budovaných na dluh
(tedy na téměř bezedný úvěrový účet daňových poplatníků – samozřejmě bezedný je
proti vůli majitelů těchto účtů) se ekonomický růst zastavuje. Výsledkem je pouhá existence čehosi, co bude stát v krajině a připomínat dobu. Takových pomníčků je všude po
světě mnoho a stále přibývají!
Pavel Kohout jasně ukazuje, jak politický
populismus (spojený například s výše zmíněnou vírou investorů atd.) zahnal veřejné
finance téměř všech evropských států do
obrovských dluhů. Podíl na problémech má
také určité omezování svobody, například
formou závislosti mnoha lidí na státu. Stát
je tím uplácí, oni mu pak slouží, může jim
poroučet. Podle Kohouta by měla prosperující ekonomika své dluhy splácet, to se však
nejen v evropských podmínkách nestává.
Kohout se věnuje i rozšiřování „sociálních
práv“ a sociálního bezpečí v lůně státu, což
má za následek masivní růst veřejných výdajů. „Za iluzi bezpečí prodali někdejší občané svoji svobodu a stali se otroky placenými
státem,“ píše Kohout.
Kostlivce na obálce knihy vyfotil sám autor. Pesimistický motiv obálky, navíc situovaný na černý podklad, jde proti všem zásadám marketingu (přece jenom: regálům
v knihkupectvích dominují veselé antisplínové tóny, nepočítáme-li lékařskou literaturu), ale knize to neškodí. Autor mluví jasnou a přístupnou řečí analytika, který chce
svému zákazníkovi (čtenáři) vysvětlit, o co
jde. Jak Kohout píše hned na začátku knihy:
„Symbolický význam kostlivce je zřejmý.“
Po přečtení knihy se volbě hlavního motivu přestanete divit. Nad Evropou se tak trochu smráká, hodí se ale finančnímu světu rozumět. Dobré je též vědět, jakou investiční
strategii je nejlepší zvolit v našem současném světě, který obchází nejeden kostlivec.
Nakladatelství Grada, 2010 Autor: Vladimír Štípek
economix
Pavel Kohout připravil již druhé vydání knihy Finance po krizi. Jelikož
první vydání bylo
vyprodané, druhé
se mohlo zajímavě rozšířit o aktuální informace.
Kohout do textu
zařazuje úryvky svých článků, které
již po dlouhou dobu bedlivě sledují
vývoj v Evropě. A na obálce již není
lidská lebka jen jako vedlejší motiv
(v prvním vydání knihy), ale rovnou
celý kostlivec, a to v hlavní roli. Jde
snad o předznamenání vývoje ve finančním světě?
– 6 / 2010
Recenze knihy – Pavel Kohout: Finance po krizi
České dráhy,
firma otevřená mladým
České dráhy, Váš osobní dopravce
d www.ceskedrahy.cz/kariera \ 840 112 113