7. ročník zápisy strunatci 2015

Příjmení a jméno: ………………………………….
Třída: ……………
PŘÍRODOPIS 7
(strunatci)
strukturované učivo
Pouze pro vnitřní potřebu školy, sestavil Miroslav Suk, 2015
Seznam kapitol:
Kmen strunatci
Nižší strunatci
1. podkmen Pláštěnci
2. podkmen Bezlebeční
Vyšší strunatci
3. podkmen Obratlovci
třída: Kruhoústí
třída: Paryby
třída: Ryby
Sladkovodní ryby
Mořské ryby a mořský rybolov
třída: Obojživelníci
Ocasatí
Bezocasí (žáby)
třída: Plazi
Želvy
Krokodýli
Ještěři
Hadi
třída: Ptáci
Životní prostředí a potrava ptáků
Chování ptáků
Přehled ptáků
Běžci
Plavci (tučňáci)
Letci
řád: Potápky
řád: Veslonozí
řád: Brodiví
řád: Plameňáci
řád: Vrubozobí
řád: Dravci
řád: Hrabaví
řád: Krátkokřídlí
řád: Bahňáci
řád: Dlouhokřídlí
řád: Měkkozobí
řád: Papoušci
řád: Kukačky
řád: Sovy
řád: Svišťouni
řád: Srostloprstí
řád: Šplhavci
řád: Pěvci
třída: Savci
strana
3
3
3
4
4
4
5
6
8
10
12
12
14
15
17
18
19
20
22
25
29
30
32
32
32
33
33
33
33
33
34
34
35
36
36
36
37
37
37
38
38
39
39
40
8. ročník
2
KMEN: STRUNATCI
Strunatci jsou živočichové s vnitřní oporou těla.
a) STRUNATCI NIŽŠÍ
 Jejich vnitřní oporou těla je STRUNA HŘBETNÍ (= chorda dorsalis). Má
podobu chrupavčité tyčinky na hřbetní straně těla.
 Podkmeny: 1. PLÁŠTĚNCI a 2. BEZLEBEČNÍ
b) STRUNATCI VYŠŠÍ
 Jejich vnitřní oporou těla je KOSTRA S PÁTEŘÍ. Má podobu souboru kostí
z pružných chrupavek nebo pevné kostní tkáně. Její osní částí je páteř z obratlů,
která nahradila strunu hřbetní. Strunu hřbetní mají pouze jejich zárodky.
 Podkmen: 3. OBRATLOVCI
Stavební plán těla strunatců:
mozek
mícha.
žaludek struna hřbetní (nebo páteř)
ústní
otvor
ocas
žaberní štěrbiny
srdce
řitní otvor
 Vnitřní oporu těla tvoří struna hřbetní, která vyztužuje tělo.
(U obratlovců je nahrazena páteří z obratlů a struna h. se nachází pouze u jejich zárodků.)
 Na hřbetní straně těla se nachází trubicovitá nervová soustava.
(U obratlovců vznikly z nervové trubice orgány – mozek a mícha)
 Trubicovitá trávicí soustava začíná ústním otvorem a končí řitním otvorem před ocasem.
Ocas = část těla za řitním otvorem. (Orgány: hltan, jícen, žaludek, střevo,…)
 Krev putuje cévami v uzavřené oběhové soustavě. Pohyb krve zajišťuje srdce, které leží
na břišní straně těla a vhání krev do dýchacích orgánů (do žaber nebo do plic).
1. PODKMEN: PLÁŠTĚNCI
Pláštěnci jsou drobní mořští strunatci. Žijí samostatně nebo v koloniích. Tělo dospělců
pokrývá tuhý rosolovitý plášť, který vylučuje pokožka. Strunu hřbetní mají pouze jejich
larvy podobné pulcům, které volně plavou ve vodě. Dospělci již chordu nemají.
Pláštěnci se živí
planktonem. Vodu
s planktonem přijímají do těla přijímacím
otvorem. Plankton odfiltrují v děrovaném hltanu
a vodu vypouštějí ven vyvrhovacím otvorem.

přijímací otvor
vyvrhovací otvor
SUMKY
V dospělosti žijí přisedle na dně moře.
hltan
žaludek
řiť
srdce
3

SALPY
V dospělosti volně plavou reaktivním pohybem.
Stahy kruhovitých svalů vypuzují prudce vodu
z vyvrhovacího otvoru.
přijímací otvor
okružní svalovina
2. PODKMEN:
vyvrhovací
otvor
BEZLEBEČNÍ
Malí mořští strunatci s rybovitým tvarem těla. Tělo je bez hlavy i bez ploutví. Strunu
hřbetní mají larvy i dospělci po celý život.

kopinatec plžovitý 
Je dlouhý asi 6 cm. Žije na písčitých mělčinách v teplých mořích. Přes den je zahrabaný
v písku a v noci plave u hladiny. Filtruje z vody drobný plankton a zbytky organismů.
Ve vodě se pohybuje bočním vlněním těla (stahy svalů na bocích těla). Na konci těla má
nepárový ploutevní lem.
nervová trubice (3)
přijímací otvor
(ústní otvor)(14)
podkožní svaly
struna hřbetní (2)
ploutevní
lem (4)
žaberní štěrbiny
(hltan) (10)
vyvrhovací otvor (8)
řitní otvor (5)
ocas
3. PODKMEN: OBRATLOVCI
TŘÍDY : 1. Kruhoústí (= bezčelistnatci)
2. Paryby
3. Ryby
4. Obojživelníci
5. Plazi
6. Ptáci
7 . Savci
KOSTRA
Struna hřbetní se vyskytuje pouze u zárodků obratlovců. Po většinu života je částečně
nebo úplně nahrazena kostrou (= kostrou). Kostra je tvořená souborem kostí, které jsou
z pružných chrupavek nebo z pevné kostní tkáně:
Obratlovci s CHRUPAVČITOU KOSTROU
Obratlovci s KOSTĚNOU KOSTROU
(kruhoústí, paryby, některé ryby)
(ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci)
4
ČÁSTI KOSTRY
1.
lebka
2.
páteř
3.
kostra končetin
Je složena z plochých kostí, které chrání mozek. Součástí lebky
jsou také čelisti (u čelistnatců). Tvoří tzv. kostru hlavy.
Je složena z řady obratlů, které chrání míchu. Společně s žebry, které
se připojují k páteři, tvoří kostru trupu.
Zajišťuje společně se svalstvem pohyb těla.
a) ploutve
Parybám a rybám umožňují plavání ve vodě. Ploutví je větší počet.
Jsou vyztužené dlouhými kůstkami - ploutevními paprsky a k trupu
jsou připojené drobnými kůstkami.
Ploutve jsou párové (vedle sebe) a nepárové (za sebou).
b) nohy
Obojživelníkům, plazům, ptákům a savcům umožňují chůzi po souši.
Nohy jsou 4 a tvoří 2 páry. Stavba předních hrudních a zadních
pánevních nohou je podobná. Nohy všech obratlovců byly původně
pětiprsté.
U různých obratlovců mohou být druhotně přeměněné.  Vymizení
některých prstů, prodloužení, zkrácení, rozšíření některých kostí nebo
srůsty kostí.  Křídlo ptáka nebo netopýra, ploutev delfína,
jednoprstá noha koně, tříprstá noha pštrosa. U hadů došlo
k druhotnému vymizení všech nohou.
páteř
kostra ploutví
páteř
lebka
lebka
žebra
kostra nohou
žebra
TĚLESNÁ TEPLOTA
1. STUDENOKREVNÍ obratlovci mají proměnlivou tělesnou teplotu, která se mění
s teplotou prostředí. (paryby, ryby, obojživelníci, plazi)
U suchozemských studenokrevných existuje zimní strnulost.
Studenokrevní mají malé nároky na zdroj energie (živin).
2. TEPLOKREVNÍ obratlovci mají stálou a poměrně vysokou tělesnou teplotu (35 – 40°C),
která je nezávislá na teplotě okolního prostředí. (ptáci, savci)
Teplokrevní mohou být aktivní i za chladu a v zimě.
Teplokrevní mají vysoké nároky na zdroj energie (živin).
DÝCHACÍ ORGÁNY
Dýchací orgány jsou orgány, ve kterých dochází k sycení krve kyslíkem a vylučování oxidu
uhličitého z krve (do vzduchu nebo vody).
žábra
plíce
kůže
 vodní obratlovci
(kruhoústí, paryby, ryby, larvy obojživelníků).
 suchozemští obratlovci (dospělci obojživelníků, plazi, ptáci a savci).
 u dospělců obojživelníků je hlavním dýchacím orgánem
5
1. TŘÍDA : KRUHOÚSTÍ (= bezčelistnatci)
Vývojově nejstarší a nejprimitivnější vodní obratlovci s hadovitým tělem bez párových
ploutví a bez čelistí na lebce.
Poznej:
mihule potoční  Žije v čistých potocích, dorůstá asi 15 cm.
ploutevní lem
ústní přísavka
žaberní otvory
 Tělo mihule má hadovitý tvar a je pokryté slizkou kůži bez šupin.
 Na těle chybí ploutve. K plavání má nepárový ploutevní lem v zadní části těla.
 Na lebce chybí čelisti. Její ústa bez čelistí tvoří svalnatá kruhovitá ústní přísavka s rohovitými
zoubky a jazykem.
 Po stranách těla za hlavou se nachází 7 párů žaberních otvorů s žábrami.
 Kostra je chrupavčitá. Struna hřbetní (chorda) na hřbetu těla se neúplně rozčleňuje na částečně
vytvořené obratle (tvoří tak primitivní páteř).
 Z vajíčka se líhne larva - minoha. U mihule potoční je slepá a živí se zbytky organismů z bahna.

Po 4 letech se změní na dospělce, kteří vidí, ale nepřijímají potravu. Po páření a vytření hynou.
 Ostatní druhy mihulí jsou v dospělosti dravé.
Další druhy kruhoústých:
mihule říční (dospělci v moři, vytírají se v řekách, až 50 cm),
mihule mořská (dravý mořský druh, až 100 cm),
sliznatky (žijí hluboko na dně moře)
2. TŘÍDA : PARYBY
Rybám podobní obratlovci s vřetenovitým nebo zploštěným tvarem těla.
(Existuje asi 800 druhů, většina druhů žije v moři)
ZNAKY PARYB
rypec
čelisti
 Tělo paryb má vřetenovitý nebo zploštělý tvar.
 Hlava (lebka) je protažená v rypec a pod ním jsou spodní příčná ústa s pohyblivými a
vysunovacími čelistmi. V ústech je mnoho řad stejných a většinou trojúhelníkovitých ostrých
zubů (z tvrdé skloviny a zuboviny – stejně jako tvrdé plakoidní šupiny na jejich kůži).
 Za hlavou se nachází 5 (až 7) párů žaberních štěrbin s žábrami. Pro dýchání je důležitý
neustálý pohyb, protože paryby nemají plynový měchýř.
 K pohybu využívají párové (prsní, břišní) i nepárové (hřbetní, řitní a ocasní) ploutve. Ocasní
ploutev je vždy nesouměrná s delším horním lalokem (u ryb je souměrná).
 Kostra je chrupavčitá. Páteř je složená z úplně vytvořených chrupavčitých obratlů. Na rozdíl od
ryb nejsou součástí lebky ploché skřele.
 Většina druhů má vnitřní oplození a je živorodá - rodí živá mláďata. Existují i druhy vejcorodé

(žralok máčka skvrnitá  samice snáší velká vejce.)
6
A. ŽRALOCI
Paryby s vřetenovitým (hydrodynamickým) tvarem těla. Výborní a rychlí plavci.
 Jejich kůži chrání tvrdé kostěné šupiny ze skloviny a zuboviny.
 Orientují se výborným čichem a vnímají elektrické impulzy. Mají špatný zrak.
žaberní štěrbiny
žralok veliký
žralok bílý
žralok velrybí
Draví žraloci:
Loví ryby, hlavonožce (olihně, sépie), tuleně, želvy, kraby, … Jen několik druhů je
nebezpečných pro člověka.
 žralok bílý (= lidožravý), žralok písečný, kladivoun obecný, máčka skvrnitá
Planktofágní žraloci:
Filtrují z vody plankton a drobné rybky.
 žralok veliký (až 12 m), žralok velrybí (též žralok obrovský, až 15 m)
B. REJNOCI
Paryby se silně zploštělým tvarem těla. Žijí většinou při dně.
 Plavou vlněním bočního ploutevního lemu. Lem vznikl zvětšením a srůstem
párových ploutví (prsních a břišních).
 Většina druhů jsou draví - loví na dně moře měkkýše, korýše, ryby, ...
trnucha americká
rejnok hladký
Rejnoci
Trnuchy
Parejnoci
parejnok elektrický
 Kosočtverečný tvar těla (často s trny) a dlouhý bičovitý ocas.
rejnok hladký
až 2,5 m, východní Atlantik a Středozemní moře
rejnok obrovský (manta) až 7 m, tropická moře, filtruje z vody
plankton a drobné rybky
 Kosočtverečný až oválný tvar těla, dlouhý ocas s jedovým trnem.
trnucha americká
až 2 m, západní Atlantik
 Diskovitý tvar těla, krátký ocas, ve svalech jsou elektrické orgány.
parejnok elektrický až 80 cm, východní část Atlantiku
7
3. TŘÍDA : RYBY
Obratlovci uzpůsobení k trvalému pobytu ve vodě.
Druhově nejpočetnější a vzhledově velmi pestrá třída obratlovců – asi 25 000 druhů.
První ryby vznikly v prvohorních řekách před 440 mil. lety a teprve potom osídlili i moře.
Některé ryby mohou dočasně pobývat mimo vodu (lezci), jiné jsou schopné dočasně dýchat
vzdušný kyslík (bahník).
lezec obojživelný
bahník australský
Latimérie podivná - mořská ryba ze skupiny
vyhynulých lalokoploutvých ryb. Lalokoploutvé ryby
byly pravděpodobnými předky dnešních obojživelníků.
latimérie podivná; 1,5 m; Indický oceán
ZNAKY RYB
 Tvar těla
Nejčastěji je vřetenovitý. Pro rychlé plavání klade nejmenší odpor. Jinak
mají ryby velmi rozmanité tvary – hadovitý, zploštělý, hranatý, kulatý aj.
Neobvyklé tvary mají hlubinné ryby a např. koníček mořský.
 Pokryv těla
Silná kůže s hojnými slizovými žlázami. Sliz chrání povrch
těla.
U většiny ryb vyrůstají z kůže kostěné šupiny, které rostou
s rybou. Z přírůstků na šupinách lze vyčíst stáří i zdravotní
stav ryby.
hladká šupina (z kapra) a drsná šupina (z okouna)
 Smysly
 Kostra
skřele
 Pohyb
Typickým smyslovým orgánem ryb je proudový orgán v podobě
postranní čáry. Orgánem vnímá změny tlaku vody, její chvění i proudění.
Další smyslové orgány ryb jsou oči, čichové jamky, hmatové vousy a
vnitřní ucho.
U většiny ryb je kostra kostěná. U jeseterů je chrupavčitá.
Po stranách lebky se nacházejí typické ploché kosti – skřele. Skřele
uzavírají 2 žaberní dutiny s žábrami. Lupínkovitá žábra jsou
zavěšená na 4 párech žaberních oblouků uvnitř žaberních dutin.
Dýchací pohyby skřelí umožňují nasávání čerstvé vody s kyslíkem
ústy do žaberní dutiny a vypuzování vody z žaberní dutiny ven
štěrbinami za skřelemi.
žábra
Ploutve zajišťují pohyb vpřed (vzad), manévrování na místě a udržování polohy.
Nepárové i párové ploutve jsou vyztužené tenkými kostmi - ploutevními paprsky.
Hlavním orgánem pohybu vpřed je svalnatý ocas zakončený souměrnou ocasní
ploutví.
8
tuková ploutvička (u lososovitých ryb)
nepárová hřbetní ploutev
ocasní ploutev
OCAS
párové prsní ploutve
nepárová řitní ploutev
párové břišní ploutve
 Vnitřní orgány
ledviny
mozek
plynový měchýř
žábra
srdce
proudový orgán
játra a žlučník
žaludek
střevo
řiť
pohlavní žlázy
plynový měchýř Nadlehčuje tělo ryby ve vodě a pomáhá udržet polohu těla při plavání.
trávicí soustava
hltan, žaludek, střevo, játra, žlučník
vylučovací soustava ledviny
cévní soustava
srdce, krevní cévy
nervová soustava
mozek, mícha, nervy
pohlavní soustava
pohlavní žlázy
 U samic se žlázy nazývají vaječníky a vytváří vajíčka (= jikry).
 U samců se žlázy nazývají varlata a vytváří spermie (= mlíčí).
 Rozmnožování Páření a oplozování vajíček označujeme jako tření. Většina ryb má vnější
oplození (mlíčí samce oplodí jikry samice ve vodě - vně těla samice).
Z oplozených jiker se po několika dnech „vykulí“ drobný rybí plůdek,
který se první dny vyživuje ze žloutkového váčku na svém těle.
 Potrava
Většina druhů je všežravá (kapr), méně je dravých (štika), některé jsou
býložravé (amur).
SLADKOVODNÍ RYBY
Jednotlivé druhy ryb osidlují jen určité úseky řeky = tzv. rybí pásma. Ryby jsou
přizpůsobené k životu v určitém pásmu. Pásma se liší rychlostí vodního toku, hloubkou
vody, charakterem dna, teplotou vody, obsahem kyslíku a nabídkou potravy.
RYBÍ PÁSMA
1. pstruhové pásmo
2. lipanové pásmo
3. parmové pásmo
4. cejnové pásmo
= horské bystřiny  voda rychlá, mělká, studená, bohatá na kyslík
= podhorské potoky a říčky
= střední tok řeky
= dolní tok řeky  voda pomalá, hluboká, teplá a chudá na kyslík
9
ČELEDĚ SLADKOVODNÍCH RYB:
Ryby v jedné čeledi jsou si podobné. Mají společné znaky (= vlastnosti),
kterými se odlišují od ryb z jiných čeledí.
1. ryby KAPROVITÉ
Ryba má masitá ústa bez zubů. V dutině žaberní vyrůstají na
žaberních obloucích požerákové „zuby“. Hladké šupiny.
Všežravé a býložravé druhy.
Poznej: kapr obecný, lín obecný, plotice obecná, cejn
velký, parma obecná, amur bílý, karas obecný
kapr obecný
parma obecná
amur bílý
karas obecný
plotice obecná
2.
ryby OKOUNOVITÉ
lín obecný
cejn velký
Ryba má v ústech zuby. Typické jsou 2 hřbetní ploutve
(v přední tvrdé a v zadní měkké paprsky). Břišní ploutve
posunuté těsně pod ploutve prsní. Drsné šupiny. Dravé ryby.
Poznej: okoun říční, candát obecný
okoun říční
3. ryby LOSOSOVITÉ
pstruh obecný
candát obecný
Ryba má v ústech drobné zuby. Mezi hřbetní a ocasní ploutví
je tuková ploutvička. Drobné hladké šupiny. Většinou dravé.
Poznej: pstruh obecný, pstruh duhový, lipan podhorní,
siven americký, losos obecný
Losos obecný je tažná ryba. Tře se v řekách, ale
dospívá v moři.
siven americký
pstruh duhový
losos obecný
lipan podhorní
10
4. ryby ŠTIKOVITÉ
štika obecná
Ryba má protáhlé válcovité tělo s velkou hlavou se širokými
ústy a silnými zuby. Hřbetní ploutev je posunutá k ocasu.
Hladké drobné šupiny. Dravé ryby (rychlý start na kořist).
Poznej: štika obecná
5. ryby SUMCOVITÉ
sumec velký
Ryba má protáhlé tělo s dlouhým ocasem (dlouhá řitní
ploutev).Má velkou zploštěnou hlavu se širokou tlamou a
masitými vousy (2+4). V tlamě jsou hojné drobné zuby. Nemá
šupiny. Dravé ryby.
Poznej: sumec velký
6. ryby ÚHOŘOVITÉ
úhoř říční
Ryba má dlouhé hadovité tělo bez šupin. Hřbetní, ocasní a
řitní ploutve splývají v jeden v souvislý lem. Dravé ryby.
Poznej:
úhoř říční
Úhoř je tažná ryba. Dospívá v řekách, ale tře se
v Sargasovém moři u pobřeží USA. Mořské proudy
přináší k ústím evropských řek jejich larvy = monté.
CHOV RYB A SPORTOVNÍ RYBÁŘSTVÍ
Chov ryb v českých zemích je spojený s rybníkářstvím (budování rybníků) a má dlouhou tradici.
 V 10.-12. století – zakládány první rybníky u klášterů. Ryby byly odchovávány
přirozeným způsobem a člověk nezasahoval do jejich rozmnožování. Běžné ryby rybníků cejn, štika, candát, sumec, plotice. Kapr byl chován jen omezeně.

V 15.-16. století - největší rozkvět rybníkářství a chovu ryb v českých zemích. Mnoho
nových rybníků (J.Krčín, Š. Netolický). Počátek šlechtění divokého kapra dunajského
na kapra obecného (dnes 3 základní formy: šupináč - lysec – naháč).
 Ve 20. století - počátky sportovního rybářství. Přirozená reprodukce ryb již nestačí
nahradit úbytek ryb způsobený lovem. Vzniká nutnost umělého zarybňování rybníků a
řek (z poloumělých odchovů).
POLOUMĚLÝ ODCHOV RYB
Příklad - teplovodní odchov kapra v soustavě různě velkých a hlubokých rybníků:
třecí rybník
určený k vytírání generačních (= matečných) kaprů.
plůdkový rybník
určený k odchovu plůdku.
… do 1 roku věku.
výtažník
určený k odchovu „násady“ … do 2 let věku.
Odchovaná násada kapra ve věku 2 let a 15 cm délky se používá k zarybňování
nebo k dalšímu produkčnímu chovu ve velkých komorových rybnících.
4. komorový rybník
určený k odchovu ryb do tržní velikosti a matečných kaprů.
Rybník je přihnojován chlévskou mrvou, která podporuje množení planktonu.
Ryby jsou přikrmované obilím, šrotem aj. Tržní kapři ve věku 4-5 let a délky
40-45 cm (mladíci) jsou vyloveni sítěmi ( výlov) a převezeni na sádky nebo
dodány k prodeji.
5. sádky
nádrže k pročištění ryb před prodejem (konzumací)
Odlovené ryby z komorového rybníka jsou pročištěné hladověním v protékající
čisté a prokysličené vodě. Zbaví se tak bahnitého zápachu a přebytečného tuku.
1.
2.
3.
11
Sportovní rybářství v ČR je uskutečňováno lovem ryb na udici (na „prut“).
Sportovní rybářství je organizovaná zájmová činnost. Řídí se pravidly, která jsou
uvedena v rybářském řádu. Po složení zkoušek, získá zájemce rybářský lístek a
stává se členem místní organizace Českého nebo Moravského rybářského svazu
(ve Žďáře je také MO MRS). Oprávnění ke sportovnímu rybolovu v revíru (soubor
rybníků a úseků řek spravovaných MO RS) získá zakoupením povolenky na určité
období.
MOŘSKÝ RYBOLOV, hospodářsky významné MOŘSKÉ RYBY
Mořský rybolov je významnou součástí ekonomik přímořských států a dnes má průmyslový
charakter. Nešetrným rybolovem se z mnoha moří staly pusté oblasti.
Základní typy rybářských sítí a lodí:
 vlečná síť (= tralová)
.... lov ryb při dně
 loď trawler
 zátahová síť (= nevod) .... lov ryb při hladině  loď logger
 nárazová síť (= tenata) .... lov táhnoucích ryb  loď drifter
sací zařízení
… pro noční lov drobných ryb lákaných světlem - sardinek,
sardelí, šprotu, …
Mateřská rybářská loď je plovoucí továrna-konzervárna na zpracování ryb, veze zásoby
paliva, potravin a vody pro rybáře. Je i místem pro odpočinek. Doprovází ji flotila lovících
lodí. Hejna ryb jsou vyhledávána sonarem (= echolotem), satelity i letadly.
Mezinárodní dohody určují pro každý stát kvóty pro lov ryb (druh a množství ryb).
Poznej: makrela, treska, sleď, losos, tuňák, barakuda, platýs. Vyjmenuj i příklady
drobných druhů – sardel, sardinka, šprot, …
treska
makrela
barakuda
platýz
tuňák
sleď
4. TŘÍDA : OBOJŽIVELNÍCI
Nejstarší suchozemští obratlovci, kteří jsou schopni pohybovat se v dospělosti po souši
pomocí 4 nohou a dýchat vzdušný kyslík. Rozmnožováním a vývinem larev (pulců) jsou
závislí na sladké vodě.
Dnes asi 5000 druhů. Dospělci většinou obývají sladkovodní nebo vlhké pozemní biotopy.
Nevyskytují se v polárních oblastech a ve slané vodě. Nejvíce druhů v tropech.
12
Třídění současných obojživelníků:
1. ocasatí (= mloci a čolci)
2. bezocasí (= žáby)
3. beznozí (= červoři)
Krytolebci – první, dnes vymřelí, obojživelníci se vyvinuly z lalokoploutvých ryb před 340
mil. lety (močály ve starších prvohorách). Měli ještě znaky ryb, které již
současní obojživelníci nemají:
 znaky ryb u krytolebců: zbytky šupin a skřelí, kostěné paprsky v ocasním lemu
Discosauriscus
Ichthyostega
ZNAKY OBOJŽIVELNÍKŮ
 Studenokrevnost Obratlovci s proměnlivou tělesnou teplotou, která odpovídá teplotě
prostředí. Obojživelníci přečkávají zimu v zimní strnulosti.
 Dýchání
Liší se u dospělců a pulců. Dospělci dýchají kůží (2/3) a méně primitivními
vakovitými plícemi (1/3). Obojživelníci nemají vytvořený uzavřený hrudní
koš ani bránici. Proto nemohou vzduch do plic vtahovat a vzduch
„polykají“ stahy svalů v hrdle. Larvy (pulci) dýchají žábrami.
 Pokryv těla
Kůže je nahá bez šupin. Obsahuje hojné slizové žlázy. Vrstva vyloučeného
slizu chrání tělo a zároveň umožňuje dospělcům dýchat na souši kůží.
U některých druhů obsahuje kůže i jedové žlázy (ropuchy, mlok skvrnitý,
prudce jedovaté pralesničky).
Zbarvení kůže:
 Kostra
ochranné zbarvení  Stejné jako barva prostředí. (Splynutí s prostředím.)
výstražné zbarvení  Výrazně odlišné od barvy prostředí.
(Žluté, modré, červené, oranžové skvrny – varují
před nepoživatelností nebo jedovatostí.)
Kůže může být hladká (rosnička) nebo bradavčitá (ropucha).
Kostra je kostěná. Lebka je připojená k trupu 1 krčním obratlem (umožňuje
pohyb hlavy). Chybí uzavřený hrudní koš. Zadní nohy jsou pětiprsté a
přední čtyřprsté.
 Kloaka
Je dutina před řitním otvorem, do které ústí vývody z trávicí (výkaly),
vylučovací (moč) i pohlavní soustavy (pohlavní buňky).
 Rozmnožování
Rozmnožováním jsou vázáni na sladkovodní prostředí:
Dobou rozmnožování je jaro. Začíná jarním stěhováním k vodě. U
většiny druhů předchází páření námluvy. Samci žab vábí samice
hlasitým kvákáním, které je některých druhů zesilováno ozvučnými
bubínky (u rosničky 1, u skokanů 2 a ropuch 0).
Žáby se páří ve vodě a mají vnější oplození:
Samec se při páření pevně drží samičky předními nohami. Samička i
samec současně vypouští z kloaky do vody vajíčka a spermie.
Čolci se páří ve vodě a mají vnitřní oplození.
Samice ve vodě vtáhne do kloaky samcem odložený váček se spermiemi.
Uvnitř kloaky oplodní vajíčka, která potom vypustí do vody.
13
Mlok skvrnitý se páří na souši a má vnitřní oplození.
Při páření přiloží samec ústí kloaky k ústí kloaky samice. Samice do vody
rodí až živé larvy (živorodost).
Oplozená vajíčka obojživelníků nejsou chráněna pevnými obaly proti
vyschnutí. Zárodek ve vajíčku chrání pouze vysýchavý rosolovitý obal.
 Larvy
 pulci žab
Z vajíček se líhnou pulci (larvy). Ve vodě prodělávají přeměnu na dospělce.
Zpočátku jsou podobní drobným rybkám – mají ocas, chybí jim nohy,
dýchají vnějšími žábrami a na boku mají proudový orgán. Při růstu se mění
jejich vzhled.
Ocas se postupně zmenšuje a rostou nohy. Nejdříve mohutnější zadní
nohy a poté přední. Vnější žábra se mění na vnitřní. Nakonec žábra
zanikají a tvoří se primitivní plíce.
 pulci ocasatých Ocas při růstu nezakrňuje. Rostou tenké a slabé
nohy. Nejdříve rostou přední a potom zadní. Vnější
viditelná žábra jsou zachovaná po celé larvální
období.
 Výživa
Dospělci jsou masožraví – živí se živou živočišnou potravou.
Loví např. hmyz a jeho larvy, pavouky, slimáky, žížaly, rybky ,...
Pulci jsou býložraví - živí se drobnými řasami.
V ústech mají drobné rohovité zoubky na škrábání řas z kamenů,…
1. OCASATÍ OBOJŽIVELNÍCI
 Dospělci mají protáhlé tělo s ocasem.
 Přední i zadní nohy jsou stejně vyvinuté a jsou poměrně tenké a krátké.
 Velmi častá je nápadná pohlavní dvoutvárnost. Mají vnitřní oplození.
MLOCI
Mloci mají ocas na průřezu spíše kruhovitý a bez kožního lemu.
Poznej: mlok skvrnitý
Výstražné žlutočerné zbarvení.
Chráněný druh. Žije v listnatých lesích mimo vodu. Má noční
aktivitu. Páří se na souši. Samice rodí živé larvy do vody
čistých lesních potoků.
mlok skvrnitý
ČOLCI
Čolci mají ocas silně bočně zploštělý a opatřený kožním lemem, který se nápadně zvětšuje
v době páření - samci jsou pestřeji zbarvení a mají i vyšší kožní lem než samice. Čolci žijí
většinu roku ve vodě, kde se i páří.
14
Poznej čolky:
čolek horský Oranžové břicho je bez skvrn.
čolek obecný Oranžové břicho s velkými tmavými tečkami.
čolek velký
Tmavě zbarvený, zrnitá kůže, kožní lem je
mohutný a třepenitý. Perlový pruh na ocasu.
čolek obecný
čolek horský
čolek velký
Cizokrajné druhy:
žebrovník Waltlův
axolotl mexický
macarát jeskynní
velemlok čínský
Španělsko; zrnitá kůže, malé oči na zploštělé hlavě
Střední Amerika; pohlavně dospívá v podobě velké larvy
Chorvatsko; v krasových jeskyních, slepý, bílý, žábra celý život
Čína; v horských potocích, největší obojživelník (až 1,5m)
macarát jeskynní
axolotl mexický (larva)
velemlok čínský
2. ŽÁBY = BEZOCASÍ OBOJŽIVELNÍCI
 Dospělci mají zkrácené a zploštělé tělo bez ocasu.
 Zadní nohy jsou silnější a delší než přední (skákání).
 Mají velká a široká ústa s drobnými zoubky na horní čelisti. Při lovu používají lepkavý
vychlípitelný jazyk, který je přirostlý k okraji dolní čelisti.
 Poměrně velké oči jsou vypouklé a mají 3 oční víčka (s průhlednou mžurkou).
 Mají vnější oplození. Častá péče o potomstvo. Druhy v ČR o potomstvo nepečují.
Cizokrajné žáby, které pečují o potomstvo:



ropuška starostlivá
nosatka vačnatá
pralesničky

pipa americká
Záp. Evropa; samec nosí vajíčka omotaná okolo zadních nohou.
Pralesy Jižní Ameriky; samec chrání pulce v hrdelním vaku.
Smrtelně jedovaté šípové žáby tzv. „dendrobátky“. V pralesích
Jižní a Střední Ameriky; žijí v korunách stromů; samci přenášejí
pulce na zádech mezi nádržkami s vodou. Mnoho druhů s odlišným
výstražným zbarvením. (př. modrá pralesnička azurová)
Pralesy Jižní Ameriky; samice nosí oplozená vajíčka zarostlá ve
zduřelé kůži na zádech; celý život žijí ve vodě.
pipa americká
ropuška starostlivá
pralesnička
15
ROPUCHY
Velké zavalité žáby. Mají kratší nohy.
Kůže je nápadně bradavičnatá. Oční
zornice jsou vodorovné. Noční aktivita;
většinu roku žijí mimo vodu.
ropucha obecná
ropucha obecná - hnědě zbarvená, zlaté oči.
ropucha zelená - šedě zbarvená se zelenými
skvrnami.
ropucha zelená
KUŇKY
Malé žáby. Mají kratší nohy. Kůže je hrotitě bradavičnatá. Oční
zornice mají tvar srdíčka. Na břiše je vždy výstražné
žlutooranžové zbarvení. Zpravidla žijí u vody.
kuňka žlutobřichá Žlutě zbarvené břicho s černými skvrnami.
kuňka obecná
Černé břicho se žlutooranžovými skvrnami.
kuňka obecná
kuňka obecná
kuňka žlutobřichá
BLATNICE
Malé zavalité žáby. Mají kratší nohy. Kůže
je bradavičnatá. Oční zornice jsou svislé.
Dospělci si vyhrabávají hluboké podzemní
nory. Noční aktivita; většinu roku žijí mimo
vodu. Nápadně velcí pulci (až 12 cm).
blatnice skvrnitá
blatnice skvrnitá
Tmavé skvrny na kůži.
ROSNIČKY
Malé a štíhlé žáby. Mají dlouhé nohy a na prstech příchytné
terčíky. Kůže je hladká. Žijí mimo vodu na listnatých keřích a
travinách.
rosnička zelená
rosnička zelená
SKOKANI
Velké a štíhlé žáby. Mají nápadně dlouhé a silné zadní nohy
s plovacími blánami mezi prsty. Na zadních nohách jsou tmavé
příčné pruhy. Kůže je hladká až nezřetelně bradavičnatá.
skokani zelení
skokani hnědí
skokan hnědý
Jasně zelená hladká kůže; tmavý pruh na boku.
Žijí ve vodě i mimo dobu páření.
Ve vodě se vyskytují pouze v době páření.
Po stranách hlavy mají nápadné tmavé skvrny.
skokan zelený
16
5. TŘÍDA : PLAZI
Suchozemští obratlovci dokonale přizpůsobeni životu i rozmnožování mimo vodní
prostředí.
Mají schopnost šetřit vodou v těle. Proto mohou žít i v bezvodých oblastech - v horkých
pouštích. Někteří plazi se „vrátili“ k životu ve vodě. Souš však potřebují k rozmnožování. Je
popsáno asi 7600 druhů ptáků.
Plazi se vyvinuli z krytolebců před 290 miliony lety (v karbonu prvohor). Největšího rozvoje
dosáhli v druhohorách.
Třídění dnešních plazů :
1. Želvy
2. Krokodýlové
3. Šupinatí
a) hadi
b) ještěři
ZNAKY PLAZŮ
 Studenokrevnost
Obratlovci s proměnlivou tělesnou teplotou, která odpovídá teplotě
prostředí.  Naše druhy mají zimní strnulost.
 Pokryv těla
Tlustá suchá kůže je bez slizových žláz. Poskytuje nejen ochranu před
poraněním, ale i před ztrátou vody.
 Ochrana je zvýšená rohovitými šupinami a štítky na povrchu kůže.
Vzniká tak vnější rohovitý „pancíř“.
 U želv a krokodýlů obsahuje kůže navíc i kostěné desky, které
vytvářejí vnitřní kostěný „pancíř“.
 Dýchání
Všichni plazi dýchají výhradně dokonalými plícemi.
 Kloaka
Dutý orgán před řitním otvorem, do kterého ústí vývody trávicí
(výkaly), vylučovací (moč) a pohlavní soustavy (pohlavní buňky).
 Vylučování
Filtrací krve v ledvinách vzniká vodnatá moč s odpadními látkami. U
plazů se řídká moč v močovodech se zahušťuje (odvodňuje). V kloace již
má podobu bělavé kašovité až tuhé hmoty (a pokrývá povrch výkalů).
 Rozmnožování
Páření probíhá na souši a u vodních druhů ve vodě. Při páření přikládá
samec ústí kloaky k ústí kloaky samice. Oplození probíhá ve vejcovodech
samice – je vnitřní.
Vejce plazů jsou chráněná před vyschnutím obaly:
 u želv a krokodýlů má vejce pevnou vápenitou skořápku
 u šupinatých má vejce tuhou blanitou nebo kožovitou skořápku.
plazi vejcorodí
plazi vejcoživorodí
plazi živorodí
Samice většiny plazů snášejí vejce na chráněná místa se stálou
teplotou a vlhkostí. Většinou o snůšku nepečují (ještěrka obecná,
užovka obojková, želva bahenní). Některé druhy snůšku v „hnízdech“
samice hlídají. (krokodýli, krajty)
Samice u malé části plazů nosí vejce ve svém těle a těsně před
líhnutím mláďat je snášejí (ještěrka živorodá, slepýš křehký, užovka
hladká).
Výjimečně samice netvoří okolo oplozených vajec žádné obaly a
rodí živá mláďata (zmije obecná).
Plazi mají pomalý vývin, rostou po celý život a někteří jsou dlouhověcí.
17
DRUHOHORNÍ PLAZI
Plazi dosáhli vrcholu vývoje v druhohorách (před 250 až 66 miliony lety). Existovali již
všechny dnešní skupiny plazů s výjimkou hadů. Hadi vznikli až v třetihorách. Na konci
druhohor většina plazů vyhynula.
Některé VYHYNULÉ SKUPINY druhohorních plazů:
 ryboještěři (= ichtyosauři)  Vodní, rybovitý tvar těla a nohy v podobě ploutví.
(př. dravý Stenopterygius).
 plesiosauři
 Částečně vodní, nohy v podobě ploutví.
(př. dravý Elasmosourus)
 ptakoještěři (= pterosauři)  Létající, křídla s kožovitými blánami.
(př. dravý Pteranodon)
 veleještěři (= dinosauři)
 Suchozemské druhy, drobné i mohutné.
Druhy bipední (= chůze po mohutných zadních nohách)
nebo kvadripední (= chůze po čtyřech).
dravci (př. Tyranosaurus, Allosaurus), býložravci (Brachiosaurus, Stegosaurus)
Elasmosaurus
Stenopterygius
Pteranodon
Triceratops
1. ŽELVY
Suchozemské i vodní druhy. Mají zkrácené tělo, které je chráněné krunýřem.
Většina druhů žije v tropech a subtropech (asi 200 druhů), v ČR žije pouze 1 druh.
Krunýř
Vytvořený z kostěných desek, které jsou pokryté rohovitými štítky. Tvoří jej
vyklenutý hřbetní štít a plochý břišní štít. Krunýř je pevně srostlý s páteři a žebry.
Čelisti
Bezzubé, ostré a zobákovitě zahnuté. Na povrchu jsou pokryté rohovinou.
Nohy
Poměrně krátké a silné.
 Suchozemské želvy mají nohy kráčivé, sloupovité
a prsty s tupými drápy.
 Sladkovodní želvy mají nohy plovací, mezi prsty mají
plovací blány a na prstech dlouhé a ostré drápy.
 Mořské želvy mají nohy veslovité podobné ploutvím.
Vejcorodost
Jejich vejce jsou chráněná tuhou vápenatou skořápkou. Všechny želvy (i vodní)
zahrabávají vejce do země. Snůšku nehlídají.
SUCHOZEMSKÉ ŽELVY
Mají vysoce vyklenutý hřbetní štít, kráčivé nohy (a tupé drápy). Výhradně býložravé.
Poznej: želva žlutohnědá a želva zelenavá (jižní Evropa - Balkán);
želva obrovská ze Seychelských ostrovů, želva sloní z Galapág (souostroví)
18
želva sloní
želva žlutohnědá
SLADKOVODNÍ ŽELVY
Mají plochý hřbetní štít, mezi prsty jsou plovací blány (a ostré drápy). Masožravé.
Žijí ve sladké vodě (jezera, řeky). Loví ryby, obojživelníky a další vodní živočichy.
Poznej: želva bahenní (povodí Dunaje; také v ČR), želva nádherná (Severní Amerika)
matamata třásnitá (Jižní Amerika); kajmanka dravá a k. supí (Ameriky);
matamata třásnitá
želva bahenní
kajmanka supí
MOŘSKÉ ŽELVY
Mají plochý hřbetní štít, veslovité nohy. Převážně masožravé.
Žijí v tropických mořích. Samice často konají dlouhé cesty přes oceán na stejné pláže.
Poznej: kareta obrovská, kožatka velká (největší želva)
kareta obrovská
2.
kožatka velká
KROKODÝLOVÉ
Převážně sladkovodní plazi. Žijí v tropech a subtropech po celém světě (23 druhů)
Pohyb
Plavou pomocí mohutného bočně zploštělého ocasu. Mezi prsty mají plovací
blány. Při číhání na kořist jsou nozdry a oči nad hladinou vody.
Pokryv těla
Kůže je zpevněná kostěnými destičkami
s kýlem a pokrytá rohovitými štítky.
Potrava
Jsou draví. Loví zejména ryby. U napajedel
a říčních brodů také napadají a topí velké
suchozemské savce (antilopy, prasata, zebry,
pakoně). Žerou i zdechliny.
Čelisti
Mohutné čelisti jsou opatřené kolíkovitými zuby. Nemohou žvýkat a stříhat maso.
Z kořisti proto vytrhávají kusy těla, které vcelku polykají. Čelisti mají drtivý stisk.
Vejcorodost
Samice snášejí vejce na souši. Snůšku vajec ukrývají do hromady listí a humusu
(aligátoři) nebo vyhrabávají jámy (krokodýli). Samice hnízda s vejci hlídají a
chrání i mláďata.
19
KROKODÝLI
Mají dlouhé a úzké čelisti. Při zavřené tlamě je 4 zub v dolní čelisti viditelný.
Poznej: krokodýl nilský (řeky a jezera v celé Africe; až 6m dlouhý)
ALIGÁTOŘI a KAJMANI
Aligátoři mají krátké a široké čelisti (kajmani krátké a úzké). Při zavřené tlamě není 4 zub
vidět.
Poznej: aligátor severoamerický (povodí řeky Mississippi v USA; až 8 m dlouhý)
GAVIÁLOVÉ
Mají velmi dlouhé a úzké čelisti. Čenich na koci je nápadně zduřelý. Jsou výlučně rybožraví.
Poznej: gaviál indický (povodí řeky Gangy v Indii; až 7 m)
krokodýl nilský
aligátor severoamerický
gaviál indický
3. ŠUPINATÍ - JEŠTĚŘI
Suchozemští i vodní plazi. Většina druhů žije v tropech a subtropech (asi 4500 druhů).
Obývají různá prostředí, existují ještěři pozemní, stromoví, skalní i vodní.
Pohyb
Většina druhů rychle běhá.
Při běhu používají dobře vyvinuté pětiprsté nohy s ostrými drápy. Několik druhů
je však beznohých (slepýš, blavor). Některé druhy využívají pro rychlý běh pouze
zadní nohy (agamy, bazilišci). Dlouhý ocas působí při běhu jako protiváha. Některé
drobné druhy (slepýš, ještěrky) mají odlomitelný ocas, který částečně regeneruje.
Pokryv těla
Kůže je chráněná rohovitými šupinami (na hřbetu a bocích) a rohovitými štítky
(na břichu a na hlavě). Pokožku svlékají po částech.
Oči
Oční víčka jsou pohyblivá.  Ještěři mrkají.
Ústa
V čelistech mají drobné ostré zuby. Jazyk je u
většinu druhů masitý. U varanů je jazyk úzký a
rozeklaný jako u hadů.
Varovné chování
Používají různé způsoby zastrašování soupeře
nebo nepřítele – tzv. varovné chování.
Způsoby zastrašování: otevření tlamy, syčení (varan), výhružný postoj (agama), nafukování
(chameleón), roztažení hrdelního vaku (anolis), roztažení krčního
kožního límce (agama límcová), změna zbarvení (chameleon), …
20
JEŠTĚŘI V ČR:
 ještěrka obecná
Obývá teplé a suché biotopy  výslunné stráně a okraje lesa.
Vejcorodá.
Loví hmyz, pavouky, slimáky, žížaly.
Na těle má oční skvrny (větší tmavé skvrny s bělavou tečkou);
dva světlejší pruhy podél páteře; samec má zelené boky těla.
 ještěrka živorodá
Obývá vlhčí a chladnější biotopy  les, křoviny apod.
Vejcoživorodá.
Je bronzově hnědá s drobnými tmavými a světlými skvrnami.
 ještěrka zelená
Obývá teplé a suché biotopy  nejteplejší oblasti ČR.
Vedle hmyzu požírá vejce a mláďata ptáků i drobné savce.
Vejcorodá.
Je největší - až 30 cm; zelená (samci mají modré hrdlo).
 slepýš křehký
Vlhčí a chladnější biotopy  lesy a křoviny. Noční aktivita.
Živí se hmyzem, slimáky, žížalami,…
Vejcoživorodý.
Beznohá ještěrka; je bronzově hnědý a silně lesklý.
CIZOKRAJNÉ DRUHY:
GEKONI
Menší ještěři s noční aktivitou.
Jsou uzpůsobeni k pohybu po skalách a
zdech.
Nápadně velké oči, přísavky na prstech
a masitý jazyk.
Loví zejména hmyz. Vyskytují se v teplých oblastech celého světa.
gekon obrovský

gekon zední v jižní Evropě
CHAMELEONI
chameleon
Jacksonův
Menší ještěři s denní aktivitou.
Jsou uzpůsobeni k pohybu po
větvích keřů a stromů.
Z boku zploštělé tělo, klíšťkovitě srostlé prsty (3+2) a ovíjivý ocas. Oči se
mohou nezávisle na sobě pohybovat. Neprůhledná oční víčka jsou srostlá,
pouze se štěrbinou pro oční zornici. Hmyz lapají vymrštitelným lepkavým
jazykem. Vedle rychlé barvoměny je jejich ochranou i pomalý pohyb.
Loví zejména hmyz. Vyskytují se v jižní Evropě, Africe a Asii.

chameleon obecný v jižní Evropě
LEGUÁNI
Velké druhy ještěrů s denní aktivitou.
Existují druhy stromové i druhy pozemní; všichni
výborně plavou.
leguán zelený
Dlouhý bičovitý ocas a výrazné hřbetní hřebeny a
trny. Nápadný je i kožní krční lalok. Dlouhé prsty
s ostrými drápy.
Jsou výhradně býložraví. Vyskytují se v Jižní
Americe a na ostrovech v Tichém oceánu.
21

leguán zelený z pralesů v Jižní Americe, leguán mořský
z Galapág
VARANI
Mohutní a silní ještěři. Výborně a rychle běhají a
plavou.
Mají nápadně silné nohy s mohutnými a silnými drápy a
dlouhý bičovitý ocas. Jejich jazyk je úzký a rozeklaný
jako u hadů.
Jsou draví (i mrchožraví). Vyskytují se v Africe, Asii a
Austrálii.
varan skvrnitý
 varan skvrnitý z Asie, varan komodský z ostrova Komodo u Jávy
4.
ŠUPINATÍ - HADI
Suchozemští i vodní plazi. Jsou to vývojově nejmladší
plazi. Jejich předky jsou ještěři. První hadi jsou známí až
v třetihorách.
Žijí převážně v tropech a subtropech. Obývají různá
prostředí.  Hadi pozemní, stromoví, skalní i vodní. Asi
2900 druhů.
.
Protáhle válcovité tělo je beznohé.
Pohyb
Pokryv těla
Kůže je chráněná drobnými rohovitými
šupinami a většími štítky. Starou pokožku
svlékají vcelku. Po svlékání zůstává „košilka“.
Kostra
Osou kostry je páteř, kterou tvoří až 400 obratlů.
Obratle nesou dvojice volných žeber. Při
průchodu potravy se žebra mohou roztahovat.
Čelisti
Obě čelisti, horní i dolní jsou tvořené ze 2
samostatných kostí. Kosti obou čelistí jsou
k lebce i mezi sebou spojené pružnými vazy.
Toto spojení umožňují roztáhnout čelisti při polykání potravy. Kořist vždy
polykají celou. V čelistech všech hadů je velký počet zubů. U jedovatých hadů
jsou některé zuby napojeny na jedové žlázy.
Vnitřní orgány
Párové vnitřní orgány leží v úzké tělní dutině za sebou nebo jeden z nich vymizel
a zůstal pouze jeden z nich (př. hadi mají pouze 1 plíci).
Smysly
Hadi špatně vidí a slyší. Oční víčka mají průhledná a vzájemně srostlá (strnulý
pohled bez mrkání). Celým tělem vnímají chvění země. Dlouhým a na konci
rozeklaným jazykem nabírají vzduch, který analyzují v čichovém orgánu
(Jacobsonův orgán = jamka v patře uvnitř tlamy). Chřestýši mají na hlavě
termoreceptory, kterými „vidí“ ve tmě teplo těla kořisti.
Lov - technika
 Škrtiči kořist obtáčejí kličkami svého svalnatého těla, znemožní ji dýchání a
udusí ji. Kořist polykají mrtvou. př. hroznýš, krajta, anakonda, ...
 Jedovatí hadi kořist uštknou a usmrtí jedem z jedových zubů. Kořist polykají
mrtvou. př. chřestýš, zmije, kobra, korálovec, ...
 Nejedovatí hadi kořist většinou spolknou zaživa a větší druhy ji nejdříve přidusí
kličkami těla. př. užovka, štíhlovka, korálovka, ...
Varovné chování
Používají různé způsoby zastrašování soupeře nebo nepřítele.
22
Způsoby zastrašování: syčení, stočení a vztyčení přední části těla (u chřestýšů a kober), výpady
vpřed (u zmijí nebo chřestýšů), chřestění – chřestidlo z kožních prstenců na
konci ocasu (u chřestýšů), roztažení krčního štítu za hlavou (u kober).
HADI V ČR:
 zmije obecná
Obývá vlhké, ale výslunné biotopy  lesní paseky, rašeliniště,
vřesoviště, borůvčí. Je velmi plachá. Živorodá.
Obranné chování (= esovité svinutí přední části těla a prudké výpady.)
Jedovatá.  Loví zejména drobné suchozemské obratlovce
(= hraboši, myši, ale i ještěrky a ptáčata).
I. pomoc: klid a ticho, káva nebo čaj, transport k lékaři (podá sérum)
Krátké zavalité tělo (do 60 cm) s tenkým “nasazeným“ ocasem za
řití. Na hřbetě je souvislá tmavá a klikatá „čára“. Na
trojúhelníkovité hlavě je nápadná kresba - tmavé V. Oční
zornice jsou svislé. Různé zbarvení - šedé (samec), hnědé (samice).
 užovka obojková
Vyskytuje se zpravidla poblíž vody  břeh rybníka, řeky.
Výborně plave. Vejcorodá.
Obranné chování (= kousání, z kloaky vypuzuje páchnoucí látku.)
Nejedovatá.  Loví zejména žáby a rybky.
Dlouhé a štíhlé tělo (až 1 m). Za protáhle oválnou hlavou má žlutý
obojek a 2 černé půlměsíčky. Oční zornice jsou kulaté. Je
většinou šedě zbarvená, na bocích těla jsou tmavé skvrny.
 užovka hladká
Vyskytuje se na suchých a slunných biotopech  okraje
lesa, křovinatá lesostep. Snadno se zamění se zmijí.
Obranné chování (podobný jako zmije). Vejcoživorodá.
Nejedovatá.  Loví drobné hlodavce, ještěrky i mláďata
jiných hadů.
Dlouhé štíhlé tělo (do 70 cm). Na protáhle oválné hlavě má
velkou tmavou skvrnu a přes oko tmavý pásek. Na hřbetě
jsou 2 řady tmavých skvrn, které se však nespojují v souvislou
klikatici. Oční zornice jsou kulaté. Je šedohnědě zbarvená.
V ČR se vzácně vyskytuje užovka stromová a užovka podplamatá.
23
CIZOKRAJNÉ DRUHY:
ŠKRTIČI
 Větší stromové druhy (až 4 m); žijí zejména v Jižní Americe.
hroznýš královský, hroznýš duhový, psohlavec zelený, ...
anakondy  Velké vodní druhy (až 10 m); žijí v Jižní Americe.
anakonda velká, anakonda žlutá
krajty
 Velké stromové druhy (až 10 m); žijí v Africe, Austrálii, Asii.
krajta mřížkovaná, k. tygrovitá, k. tmavá, k. královská,
k. kobercová, k. zelená, ...
hroznýši
JEDOVATÍ HADI
 Velcí pozemní hadi (až 5 m); typický roztažitelný krční štít;
mnoho jedu; žijí v Africe a v Asii.
kobra indická (= „brejlovec“), k. monoklová, k. kapská,
k. středoasijská, k. královská, ...
chřestýši  Velcí pozemní hadi (až 2m); chřestidlo na konci ocasu;
žijí v Jižní i Severní Americe.
chřestýš červený, ch. kostkovaný, ch. mohavský, ch. brazilský
mamby
 Velcí pozemní i stromoví hadi; žijí v Africe.
mamba černá, m. zelená
zmije
 Malé, ale i velké pozemní druhy; zavalité tělo a nasazený ocas;
trojúhelníkovitá hlava a svislé zornice; žijí v Asii, Africe i Evropě.
zmije růžkatá, z. rohatá, z. gabunská, z. paví, z. řetízková, ...
kobry
hroznýš
královský
NEJEDOVATÍ HADI
zmije růžkatá
užovky
 Štíhlí pozemní hadi; oválná hlava a kulaté zornice
užovka červená (Severní Amerika)
chřestýš
anakonda velká
kobra indická
krajta mřížkovaná
chřestýš
krajta tygrovitá
24
6. TŘÍDA : PTÁCI
Teplokrevní obratlovci s tělem pokrytým PEŘÍM. Většina druhů má schopnost aktivně
létat. Přizpůsobení k letu se projevuje ve stavbě jejich těla.
Ptáci se vyvinuli z plazů na počátku druhohor. Předci ptáků jsou drobní stromoví dinosauři,
kteří poskakovali po silných zadních nohách. Velký rozvoj ptáků však započal až na počátku
třetihor a trvá dodnes. Je popsáno asi 9000 druhů.
prapták Archeopteryx (kostra)
bipední dinosaurus (kostra)
prapták Archeoteryx
Archeopteryx = prapták Žil v druhohorách před 150 mil. lety; velikost vrány; rychle
běhal a šplhal po stromech, pouze klouzavý let.
 Měl nejen znaky ptáků, ale i znaky plazů, které již dnešní ptáci nemají :
 ptačí znaky: šupinaté peří, křídla, klíční kosti srostlé do vidlice.
 plazí znaky: hlava pokrytá šupinami, zuby v čelistech, dlouhá ocasní páteř a
drápy na křídlech.
ZNAKY PTÁKŮ
 Teplokrevnost
Obratlovci se stálou a vysokou tělesnou teplotou (asi 40 st. C)
Teplo získávají spalováním živin z potravy, a proto mají vysoké nároky
na stálý přísun energeticky bohaté potravy.
Výhoda  Mohou žít i v polárních oblastech (tučňáci) a být aktivní i
v zimě.
 Pokryv těla
Odlehčená suchá kůže, z které vyrůstá peří.
a) Kůže je velmi tenká a suchá bez slizových žláz.
V kůži na konci zkrácené páteře je kostrční žláza. Velká je u vodních
ptáků. Poskytuje olejovitý maz pro promašťování peří.  Ochrana peří
před smáčením vodou.
b) Peří je z rohoviny a vzniklo přeměnou šupin plazů.
Vyrůstá na kůži v pruzích (= pernicích). Holá místa bez peří (=nažiny).
Pravidelná sezónní obměna peří se projevuje pelicháním.
Peří obrysové  Viditelné peří na povrchu těla. Jeho typickou částí je plochý prapor.
Dotváří obrys a aerodynamický tvar těla. Umožňuje let a zabraňuje
ztrátě tepla.
Druhy obrysových per:
 krycí pera (na hlavě, krku, trupu, přední okraj křídel)
 letky (na zadních okrajích křídel)
Vytváří na křídlech nosné letové plochy.
 rýdovací pera (tvoří ocas)
25
letky
prapor
paprsky
osten
větev
brk
rýdovací
krycí
prapor
Části obrysového pera: 1. dutý brk, 2. plný osten a 3. plochý prapor.
Prapor je vytvořený z větví, které vyrůstají z ostnu na obě strany.
Z větví vyrůstají paprsky s háčky, které se vzájemně kříží a zachycují.
Peří prachové  Je skryto pod peřím obrysovým. Nemá prapor.
prachové pero
 Dýchání
průdušnice
Vyskytuje se pouze u některých ptáků.
Zajišťuje udržování tepla v těle.
Jeho větve a paprsky se nepropojují v prapor.
Dýchací soustava ptáků je velmi výkonná.
Orgány:
nozdry  hrtan  průdušnice (1)  průdušky
(2)  malé plíce (2)  vzdušné vaky (5x2)
plíce
 Kostra
pneumatizovaná
kost
vzdušné vaky
 Při dýchání se prakticky nemění objem plic.
 Vzdušné vaky jsou tenkostěnné vychlípeniny
plic. Nacházejí se v okolí plic mezi ostatními
vnitřními orgány. Umožňují, aby vdechnutý
vzduch protékal plícemi 2x a více kyslíku ze
vzduchu okysličilo krev. Nadlehčují tělo při letu.
 V místě větvení průdušnice do průdušek je
hlasové ústrojí.
Kostra ptáků je lehká a zároveň pevná.
 Odlehčení kostí:
- Pneumatizací dlouhých kostí. Kosti mají tenké stěny, dutina uvnitř
kosti je vyztužená trámečky a vyplněná vzduchem.
 Zpevnění kostry:
- Zkrácením páteře. (chybí ocasní část páteře).
- Srůstem kostí. Srůstem bederních a křížových obratlů s kostmi
pánevními vznikla pevná a mohutná pánev.
 Zvláštnosti kostry a její další přizpůsobení k letu:
- Na velmi pohyblivé lebce jsou bezzubé čelisti - základ zobáku.
- Na kosti hrudní se vytvořil mohutný hřeben.
Na hřeben se upínají silné prsní svaly, které pohybují křídly.
- Krkavčí kosti připojují kosti pažní (v křídlech) ke kosti hrudní.
- - Klíční kosti jsou srostlé v sáňky (= vidlice, = furka).
- Na zadní končetině se vytvořil silný běhák nesoucí pouze 4 prsty.
- Z přední končetiny vznikla kostra křídla se 3 nestejnými prsty.
26
kost pažní
3 prsty na křídle
zobák
kost pažní
žebra
kost krkavčí
klíční
kosti
pánev
prsní svaly
kost hrudní s
.
hřebenem
prsní svaly
létací svaly
běhák
4 prsty (3+1)
 Trávicí soustava
kost
stehenní
kosti
bérce
Zajišťuje trávení potravy a vstřebávání živin z potravy do krve.
Orgány: ústní dutina  hltan  jícen (…vole)  žláznatý žaludek 
svalnatý žaludek  střevo  kloaka  řiť; a játra (žláza).
jícen
žláznatý žaludek
svalnatý žaludek
střevo
vole
kostrč
Někteří ptáci mají jícen rozšířený ve vakovité
vole.
(Ve voleti ptáci přenášejí potravu pro mláďata;
slouží i změkčení tuhých semen.)
Ve žláznatém žaludku tráví potravu trávicími
šťávami.
Ve svalnatém žaludku rozemílají potravu.
Ve střevě se živiny vstřebávají z potravy do krve.
kloaka
 Vylučovací soustava Odstraňuje z krve odpadní a škodlivé látky v podobě moči.
Orgány: ledviny (2), močovody (2), kloaka (pro shromažďování moči)
Filtrací krve v ledvinách vzniká vodnatá moč s odpadními látkami. Řídká
moč se v močovodech zahušťuje (odvodňuje). V kloace již má podobu
bělavé kašovité až tuhé hmoty (a pokrývá povrch trusu).
 Smysly
Ptáci mají výborný zrak, sluch a někteří i čich.
 Oči - velké, málo pohyblivé a směřují zpravidla do stran. Jejich zorné
pole je větší než člověka. Jsou chráněna 3 očními víčky.
Dolní víčko je větší a při mrkání je přitahováno k hornímu. Pod
víčky je průhledná mžurka (chrání oko při letu a při potápění).
 Uši - bez ušních boltců. Mimořádně citlivý sluch mají sovy.
U některých sov nahrazují vztyčená pírka u zvukovodů ušní boltce.
 Čich - pomáhá při vyhledávání potravy a orientaci během stěhování.
27

Rozmnožování
vaječník
vejcovod
děloha
kloaka
Oddělené pohlaví (samec, samice). Častá je nápadná pohlavní
dvoutvárnost (samec se vzhledem nápadně liší od samice ve zbarvení
peří, ve velikosti, …).
 Pohlavní orgány samce: varlata (2) a chámovody (2)
Samec tvoří ve varlatech spermie. Chámovod ústí do kloaky.
 Pohlavní orgány samice: pouze levý vaječník a levý vejcovod.
Samice ve vaječníku tvoří velká vajíčka s velkým množstvím
výživného žloutku. Vajíčka putují vejcovodem do kloaky.
Ptáci mají vnitřní oplození a jsou vejcorodí. Vejce mají chráněna
pevnou vápenitou skořápkou. Samice nebo oba rodiče snůšku vajec
zahřívají tělesným teplem a o vylíhlá mláďata pečují.
Při páření spojí samec se samicí ústí kloak a spermie oplodí
vajíčko ve vejcovodu samice. Ve vejcovodu se postupně vylučuje
okolo oplozeného vajíčka (žloutku) bílek, poté papírové blány a
nakonec i pevná vápenatá skořápka.
Samice snáší (ne)oplozená vejce. Rodiče snůšku vajec zahřívají
tělesným teplem - „sedí na vejcích“ … 11 dnů až 3 měsíce.
Drobné druhy ptáků sedí kratší dobu, velké druhy déle. Kratší dobu
mají krmiví ptáci, delší dobu nekrmiví ptáci.
V oplozeném vejci roste ze zárodečného terčíku zárodek, který čerpá
živiny ze žloutku a bílku. Mláďata při líhnutí prorážejí pevnou
skořápku pomocí dočasného vaječného zubu na hrotu jejich zobáku.
Stavba ptačího vejce
a) pevná vápenatá skořápka
b) 2 papírové blány
c) řídký bílek
hustý bílek (okolo žloutku)
d) 2 poutka z tuhého bílku
e) žloutek
= (samičí vajíčko)
f) zárodečný terčík
g) vzduchová komůrka
dutina mezi papírovými
blánami u tupého pólu vejce
žloutek
zárodek
pupečník
 Vzhled vylíhlých mláďat
Ptáci krmiví:
Mláďata nidikolní - nedokonale vyvinutá,
bezmocná,
neschopná
samostatného
života, holá a slepá.
vrabec, vlaštovka, kos, orel, čáp,…
Ptáci nekrmiví:
Mláďata nidifugní - dokonale vyvinutá a
schopna pohybu a vyhledávání potravy,
opeřená prachovým peřím a vidí.
kur, bažant, kachna, husa, …
28
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A POTRAVA
Ptáci se přizpůsobili životu ve většině životních prostředí na Zemi. Prostředí jim poskytuje
nejen potravu, ale i podmínky pro hnízdění a pocit bezpečí před predátory.
Třídění ptáků podle životního prostředí :
1.
2.
3.
4.
5.
6.
ptáci vodní (sladkovodní, mořští)
ptáci břehů tekoucích vod
ptáci mokřadní
ptáci stromoví (=lesní)
typičtí pro území ČR
ptáci okrajů lesa a křovin
ptáci otevřené krajiny (polí, luk, stepí,…)
kachna, potápka
ledňáček, skorec
volavka, kvakoš
datel,brhlík
pěnice, kukačka
skřivan, koroptev
Některé druhy hnízdí v jiném prostředí, než ve kterém získávají potravu. Někteří jsou
velmi přizpůsobiví a dokážou žít v různých prostředích, včetně lidských sídel (měst).
Různé utváření nohou ukazuje na prostředí, ve kterém žijí a jak se v něm pohybují.
př. nohy plovací (kachna, potápka), veslovací (kormorán), nohy brodivé (čáp), nohy
šplhavé (žluna, datel), nohy hrabavé (bažant), nohy běhací (pštros), pařáty (káně,
sova),…
kachna
káně
kormorán
sova
potápka
vrabec
lyska
ledňáček
bažant
rybák
žluna
Třídění ptáků podle potravy:
1. ptáci všežraví
většina druhů na území ČR
2. ptáci býložraví
specialisté – semenožraví (dlask), plodožraví (papoušci), nektarožraví (kolibřík)
3. ptáci masožraví
specialisté – hmyzožraví (vlaštovka), draví (káně, sova), rybožraví (kormorán),
mrchožraví (sup)
Většina ptáků nejsou potravní specialisté. Jejich jídelníček se mění podle sezónní
potravní nabídky a příležitostí. Ptáci jsou v ekosystému zapojeni do potravních
řetězců (= konzumenti) a někteří jsou na koncích potravních řetězců (sovy a dravci).
Různé utváření zobáku ukazuje na potravu, kterou se ptáci živí a jak ji získávají.
př. zobák pro … harpunování ryb (volavka), cezení (kachna), podbírání ryb (pelikán),
vybírání živočichů z bahna (koliha), filtrování planktonu (plameňák), trhání masa (orel),
tesání do dřeva (datel), louskání semen a pecek (dlask), lapání letícího hmyzu
(vlaštovka), sání nektaru (kolibřík),….
29
CHOVÁNÍ PTÁKŮ
Chování ptáků je řízeno vrozenými instinkty.
Instinkt = soubor na sebe navazujících neuvědomělých reakcí na
určité podněty z okolí. Zkušenostmi se instinkty
zdokonalují.
Rozmanitost chování různých ptáků ve stejných situacích lze
pozorovat zejména při rozmnožování a hnízdění.
U ptáků je silně vyvinuta péče o potomstvo.
Hnízdění začíná tokem (námluvami)  páření  stavba
hnízda  zahřívání snůšky vajec  péče o mláďata.
 Tok
= Nápadné chování při námluvách a páření. Projevuje se zvukovými, postojovými a
pohybovými signály samců samicím a naopak.
 Příklady druhově specifických projevů toku.
Zpěv samců (slavík), souboje samců (tetřívek), rozvírání křídel a ocasních per
(páv, albatros), broušení křídly o zem (tetřev), uklánění se a pocukávání hlavou
(husa), vyskakování (jeřáb), tleskání křídel za letu (holub hřivnáč), nabízení
potravy a vzájemné krmení (dravci), bubnování do suchých větví (strakapoud).
 Vznikající páry jsou trvalé (husa) nebo dočasné (vlaštovka). U polygamních ptáků
páry nevznikají (samec se páří s více samicemi, samice pečuje sama o snůšku).
 Volba místa pro budování hnízda
= Místo pro hnízdění musí být bezpečné (= skryté, chráněné, nepřístupné).
 Příklady druhově specifických míst.
zarostlý břeh rybníka (kachna), vodní hladina v rákosinách (potápka), keř (kos),
vrchol koruny stromu (volavka), štěrkovitý břeh (kulík), kolmý hlinitý břeh
(ledňáček), půda na poli (skřivan), dutina stromu (brhlík), konec větví nad vodní
hladinou (moudivláček), skalní římsa (alkoun), pod římsami domů (jiřička), …
 Hnízdní teritorium
= Vymezení a hájení určitého území v okolí hnízda proti ptákům téhož druhu.
Teritorium je potravinovou základnou, která zajistí dostatek potravy pro rodiče i
mláďata.
 Způsoby hájení: zpěv, výpady, odstrašovací postoje, ...
 Velikost teritoria je různá :
- Velké teritorium mají dravci a sovy.
- Extrémně malé teritorium mají ptáci, jejichž zdroj potravy leží mimo okolí
hnízda. Tito ptáci často vytváří hnízdní kolonie (plameňáci, kormoráni, tučňáci,
vrány). Hájené teritorium v kolonii se vztahuje pouze na hnízdo a jeho nejbližší
okolí.
 Stavba hnízda (hnízdní dutiny)
= Budování prostoru pro snůšku vajec a zahřívání snůšky.
 Hnízda jsou výrazně druhově specifická – odlišují se velikostí, tvarem, použitým
stavebním materiálem i výstelkou. Krmiví ptáci mají pečlivěji postavená hnízda než
nekrmiví.
 Hnízdo budují: samec se samicí (datli), pouze samci (snovači), pouze samice (sýkory).
Hnízdo nestaví (sova pálená, tučňák císařský) nebo osídlí opuštěné hnízdo (kalous).
 Hnízdní parazitismus (kukačky obecné) se projevuje snášením vajec samicí do
cizích hnízd. Péči o vejce a mládě pak přebírají jiné druhy ptáků (drobní pěvci)30
 Péče o mláďata
Péče rodičů o vylíhlá mláďata je dána stupněm vývoje mláďat v době líhnutí (mláďata
nidikolní nebo nidifugní).
krmiví ptáci – Rodiče donášejí do hnízda mláďatům potravu, zahřívají a chrání je.
Později je učí létat a shánět si potravu.
nekrmiví ptáci – Rodiče mláďata nekrmí, pouze je vodí, chrání a učí.
STĚHOVÁNÍ (= MIGRACE)
Migrace je vyvolána přechodným nedostatkem potravy v určitém ročním období.
tažní ptáci
 Konají dlouhé přelety stálým směrem po stálých trasách do zimovišť.
(Středoevropští ptáci mají zimoviště v jižní Evropě, v Africe a v jižní Asii - trasy
a místa zimovišť se zjišťují pomocí kroužkování ptáků.)
Při tahu se ptáci orientují podle polohy Slunce, hvězd, zemským magnetismem i
vůněmi krajiny
př. čáp, špaček, vlaštovka, skřivan, kukačka, husa, …
stálí ptáci
 Zůstávají i v zimním období v okolí hnízdiště.
př. vrabec, pěnkava, straka, bažant, koroptev
potulní ptáci
 Mimo dobu hnízdění opouštějí hnízdní teritoria a po zbytek roku se potulují
v malých skupinkách po okolní krajině.
př. sýkora, zvonek, havran, stehlík, hýl, kvíčala, žluva,…
31
PŘEHLED A TŘÍDĚNÍ PTÁKŮ
28 řádů, 149 čeledí, 9000 druhů
A. BĚŽCI
Velcí stepní nebo lesní ptáci.
 Nelétají. Výborně a rychle běhají.
 Býložraví.
 mohutné tělo a malá křídla (kivimu úplně zakrněla),
 chybí hřeben na kosti hrudní, slabé prsní svaly,
 postrádají letové peří
 svalnaté nohy s dlouhým a silným běhákem, redukce počtu prstů (2 až 3)
Samec a dominantní samice pečují o velký počet mláďat z vajec více samic. Nekrmiví ptáci.
poznej : (2) pštros dvouprstý (Afrika)
emu australský (Austrálie)
kivi jižní (Nový Zéland)
kasuár přilbový (Nová Guinea), nandu pampový (Jižní Amerika),
pštros
B. PLAVCI
emu
kivi
nandu
kasuár
řád: tučňáci
Mořští ptáci. Vyskytují se na pobřeží všech jižních kontinentů včetně Antarktidy.
 Nelétají. Výborní plavci a potápěči, po souši nemotorná kolébavá chůze.
 Rybožraví.  Loví rybky, menší hlavonožce, korýše.
 šupinovité krycí peří a husté prachové peří
 veslovitá křídla
 nohy s plovacími blanami posunuté vzad (při chůzi umožňují vzpřímený postoj)
 silná vrstva podkožního tuku
Antarktické druhy nestaví hnízda (vejce zahřívají na nohách). Ostatní druhy snášejí vejce na
zem nebo do vyhrabaných nor; mláďata s hustým prachovým peřím („školky“).
poznej : (2) tučňák císařský (největší druh)
tučňák Humboldtův
t. patagonský, t. uzdičkový, t. kroužkový, …
tučňák
Humboldtův
tučňák
císařský
32
C. LETCI
Všichni letci mají schopnost létat, ale různě dokonale.
1. řád : POTÁPKY
Vodní ptáci. Výborně se potápí.
 Rybožraví.  Loví malé rybky (i žáby a pulce).
 plovací nohy - okolo každého prstu plovací lem,
 mastné peří, velká kostrční žláza,
 ostrý špičatý zobák.
Plovoucí hnízdo z vodních rostlin na vodní hladině.
Polokrmiví ptáci.
poznej : (1) roháč velký (potápka roháč)
potápka malá, …
2. řád : VESLONOZÍ
Vodní ptáci. Výborně se potápí.
 Rybožraví.  velké škody na rybách v chovných rybnících
 veslovací nohy - 3 plovací blány spojují 4 prsty
 mastné peří (u kormorána je peří smáčivé),
 mohutný zobák (s ostrou zahnutou špičkou)
Hnízda budují na zemi nebo stromech; tvoří kolonie.
Krmiví ptáci.
poznej: (2)
pelikán bílý
kormorán velký
terej, fregatka,…
potápka roháč
pelikán bílý
kormorán velký
3. řád : BRODIVÍ
Mokřadní ptáci. Brodí se v mělké vodě.
 Masožraví.  Loví ryby, obojživelníky, hlodavce, měkkýše, korýše,...
 velcí a štíhlí ptáci, dlouhý krk, dlouhý rovný
zobák.
 dlouhé brodivé nohy s delšími prsty
Hnízdí na stromech, ale i v rákosinách.
Krmiví ptáci.
poznej: (2)
čáp bílý,
volavka popelavá
volavka popelavá
kvakoš, marabu, kolpík, …
4. řád : PLAMEŇÁCI
Mokřadní ptáci. Brodí se v mělké vodě slaných a alkalických jezer v tropech a subtropech.
 Planktofágové.  Filtrují zobákem z vody a bahna plankton.
 velcí a štíhlí ptáci, dlouhý krk,
 dlouhé brodivé nohy s 3 kratšími prsty (chybí
palec) a malými plovací blánami,
 prohnutý zobák je uzpůsobený k filtrování
planktonu (lišty na okraji čelistí).
V mělké vodě budují vysoká válcovitá hnízda z hlíny a rostlin; tvoří velké kolonie;
Krmiví ptáci.
poznej: (1)
plameňák růžový,
plameňák malý
plameňák malý, …
33
5. řád : VRUBOZOBÍ
Vodní ptáci. Vyskytují se ve sladkovodních mokřadech, na březích rybníků, jezer a řek.
 Všežraví.  Živí se vodními rostlinami a drobnými vodními živočichy (cezením).
Husy a labutě jsou býložravé – pasou se na loukách a polích.
 robustní ptáci s kratšíma nohama a delším krkem,
 široký zploštělý zobák s rohovitými vroubky,
 plovací nohy - 2 velké plovací blány,
 husté prachové peří a mastné obrysové peří,
 silná vrstva podkožního tuku, mohutná kostrční
žláza (biskup)
 častá je výrazná pohlavní dvoutvárnost. (Samec
bývá pestřeji zbarven, samice je většinou
nenápadně hnědavá.)
Hnízda staví na břehu; větší počet mláďat.
kachna divoká
Nekrmiví ptáci.
poznej: (5)
labuť velká
husa velká
kachna divoká
čírka obecná
polák chocholačka
čírka modrá
polák chocholačka
husa velká
6. řád : DRAVCI
Vyskytují se nejen v otevřené krajině a horách, ale i v lesích a ve městech.
 Denní predátoři.  Loví menší i větší obratlovce.
Výběr kořisti je dán velikostí dravce a sezónní nabídkou
potravy - od vos, brouků a žížal, přes žáby, ryby a hady,
po ptáky a savce, mršiny zvířat.
 Výborní letci přizpůsobeni k zabíjení a trhání kořisti.
 drobní i mohutní ptáci se silnými křídly,
 výborný ostrý zrak,
 silný hákovitý zobák (zabití a trhání kořisti),
 mohutné neopeřené pařáty s ostrými drápy
(uchvácení a zabití kořisti).
Hnízdí na nepřístupných místech na stromech a ve skalách;
malý počet mláďat. Krmiví ptáci.
poznej: (5)
jestřáb lesní
káně lesní
poštolka obecná
sokol stěhovavý
orel skalní ...
mrchožraví - supi (Starý svět),
kondoři (Ameriky)
orel skalní
34
jestřáb lesní
poštolka obecná
káně lesní
sokol stěhovavý
7. řád : HRABAVÍ
Pozemní statní ptáci. V noci hřadují na větvích.
 Převážně býložraví.  Živí se semeny, méně zelenými rostlinami, hmyzem, žížalami,…
S oblibou se popelí v jemném prachu (odstraňování parazitů z peří).
 Špatní letci.  Prudký přímý let při zemi. Brzy se však unaví.




ptáci s těžkým tělem a krátkými, širokými křídly;
mohutné prsní svaly,
silné hrabavé nohy s tupými drápy; samci mají
na běháku nápadnou ostruhu,
výrazná pohlavní dvoutvárnost,
(kohout - větší, pestřeji zbarvený, delší ocasní
pera a barevné hřebínky a laloky na hlavě)
častá je polygamie
(kohout se páří s více slepicemi).
samec = kohout, samice = slepice, mládě = kuře
křepelka polní
tetřívek obecný
Hnízdí na zemi; větší počet mláďat.
Nekrmiví ptáci.
Hospodářský význam: domestikované druhy (kur, krocan, perlička)
… chov pro maso a vejce
lovné druhy (bažant, koroptev)
koroptev polní
okrasné druhy (páv, bažant, satyr)
poznej: (5)
bažant obecný (polygamní)
koroptev polní (monogamní)
křepelka polní (monogamní)
tetřev hlušec (polygamní)
tetřívek obecný (polygamní)
kur domácí byl vyšlechtěn z
divokého kura bankivského
krocan divoký
bažant obecný
tetřev hlušec
35
8. řád : KRÁTKOKŘÍDLÍ
Vodní, mokřadní i stepní druhy ptáků rozmanitého vzhledu.
 Převážně býložraví.
poznej: (2)
lyska černá
jeřáb popelavý
drop, slípka,…
Nekrmiví nebo polokrmiví ptáci.
jeřáb popelavý
lyska černá
9. řád : BAHŇÁCI
Většinou mokřadní ptáci. Hojně se vyskytuje na mořském břehu, na
okrajích rybníků a v močálech.
 Živí se drobnými bezobratlými, které vytahují zobákem
z bahna na dně rybníků nebo z půdy.
 delší brodivé nohy s delšími prsty,
 často mají delší a úzký zobák,
 dlouhá křídla (mnozí jsou vynikající letci).
Hnízda zakládají přímo na zemi.
Nekrmiví ptáci.
poznej: (1)
čejka chocholatá
čejka chocholatá
10. řád : DLOUHOKŘÍDLÍ
Vodní ptáci. Osidlují mořské pobřeží i okolí rybníků.
 Rybožraví.  Převážně se živí rybami, ale také loupí vejce a
mláďata jiných ptáků. Živí se i zbytky po „hodech“ jiných.
 Výborní a rychlí letci.
 dlouhá a úzká křídla (výborně plachtí),
 malé plovací blány mezi prsty.
Hnízda staví na zemi, časté jsou velké kolonie.
Polokrmiví ptáci.
poznej: (2)
racek chechtavý
rybák obecný
chaluha, …
rybák obecný
racek chechtavý
36
11. řád : MĚKKOZOBÍ
Stromoví, skalní i pozemní ptáci.
 Semenožraví.  Živí se semeny nebo plody.
Semena změkčují ve voleti a pak je rozemílají
se spolykanými kamínky ve svalnatém žaludku.
 Vytrvalí a rychlí letci.
Výborné orientační schopnosti. Silný vztah mezi partnery
a k domovu.
 typické zvětšené ozobí na kořenu zobáku,
 jícen je rozšířený ve velké vole.
Zakládají hnízda v přirozených dutinách stromů, skal i v lidských
stavbách.
Krmiví ptáci - mláďata rodiče krmí tvarohovitou hmotou z volete.
poznej: (3)
holub hřivnáč
hrdlička divoká
hrdlička zahradní, ...
holub hřivnáč
hrdlička divoká
hrdlička zahradní
12. řád : PAPOUŠCI
Tropičtí převážně stromoví ptáci s výbornou pamětí (velký mozek).
 Plodožraví.  Živí se převážně semeny, dužnatými plody, ...
 hákovitý zobák s masitým jazykem,
(zobák používají i při šplhání po stromech)
 pohyblivá horní čelist
 šplhavé nohy (2+2 prsty).
(používají je i k podávání a přidržování potravy)
Hnízdí v přirozených dutinách stromů.
Krmiví ptáci.
poznej: (4)
ara ararauna
kakadu inka
rosela pestrá
papoušek šedý (žako), …
ara ararauna
kakadu inka
13. řád : KUKAČKY
Lesní stromoví ptáci.
 Kukačky se živí se lezoucím hmyzem (chlupaté housenky),
tropičtí turakové semeny a plody.
 dlouhá ocasní pera a křídla
 silný hlas
 šplhavé nohy (2+2)
Kukačka obecná provádí hnízdní parazitismus. Netvoří páry.
poznej: (1)
kukačka obecná
hoacin, turako, …
kukačka obecná
37
14. řád : SOVY
kalous ušatý
Vyskytují se v otevřené krajině, v lesích i okolo lidských sídel.
 Noční predátoři.  Loví menší obratlovce (hraboše, ptáky, ryby,...).
 Uzpůsobeni k nočnímu tichému lovu.
 výborný sluch (prostorové vnímání zdroje zvuku
ve tmě) a dobrý zrak,
 velké oči směřují dopředu, okolo očí je péřový
závoj,
 hákovitý zobák (kořist polykají i s kostmi, kůží,
srstí - vývržky obsahují nestrávené zbytky),
 měkké obrysové peří (tichý let),
 opeřené pařáty s ostrými drápy
(kořist zabíjí stiskem prstů).
Hnízdí v přirozených dutinách stromů, skal a budov – půdy.
Krmiví ptáci.
poznej: (4)
sova pálená
výr velký
kalous ušatý
puštík obecný
puštík obecný
sova pálená
výr velký
15. řád : SVIŠŤOUNI
Rorýsi jsou hmyzožraví.  Živí se létajícím hmyzem.
rorýs obecný
Kolibříci sají nektar z květů.
 Extrémní letecké schopnosti. Rychle létají a obratně
manévrují – „život v letu“.
 velmi pohyblivá křídla,
(mohutná prsní svalovina, krátká ramenní kost a
dlouhé letky)
 drobné nohy (nemohou chodit po zemi).
Krmiví ptáci.
poznej: (2)
rorýs obecný
velmi dlouhá srpovitá křídla
kolibřík (mnoho druhů)
vířivý let, dlouhý trubicovitý zobák,
vyskytují se v Amerikách
kolibřík
38
16. řád : SROSTLOPRSTÍ
Většinou lesní ptáci.
 Masožraví.  Loví hmyz a drobné obratlovce.
Zoborožci jsou však plodožraví.
 ptáci s poměrně velkou hlavou a delším silným
zobákem,
 nápadně pestře zbarvení,
 částečně srostlé přední prsty.
Hnízdí v dutinách stromů a v březích vodních toků.
Krmiví ptáci.
poznej: (2)
ledňáček říční
dudek chocholatý
vlha, mandelík, zoborožec,…
ledňáček říční
dudek chocholatý
17. řád : ŠPLHAVCI
Lesní stromoví ptáci. Vyskytují se zejména v tropech, ale i v mírném pásmu.
 Hmyzožravci.  Živí se larvami dřevokazného hmyzu i mravenci.
Tukani jsou plodožraví.
 šplhavé nohy (2+2 prsty),
 tuhá ocasní pera (opora při šplhání),
 dlouhý a ostrý dlátovitý zobák, velmi dlouhý jazyk
(vytahování larev ze stromu).
Naši šplhavci si vysekávají zobákem v kmenech stromů hnízdní dutiny.
Krmiví ptáci.
poznej: (3) datel černý
strakapoud velký
žluna zelená
tukan (tropy), …
datel černý
žluna zelená
strakapoud velký
39
18. řád : PĚVCI
Nejpočetnější řád ptáků. Popsáno asi 5500 druhů.
Původně stromoví ptáci. Dnes se vyskytují ve všech suchozemských prostředích.
 Živí se hmyzem, semeny, plody a někteří jsou masožravci.

nohy (3+1) jim umožňují sedět i na nejtenčích
větvích,
 tvarově velmi rozmanití,
 dobře vyvinuté hlasové ústrojí - druhově
specifický zpěv
Budují si druhově odlišná hnízda, která se liší umístěním, velikostí,
tvarem, stavebním materiálem a výstelkou.
Krmiví ptáci.
poznej: (18)
vlaštovka obecná
jiřička obecná
sýkora koňadra
sýkora modřinka
červenka obecná
rehek domácí
kos černý
drozd zpěvný
špaček obecný
vrabec domácí
zvonek zelený
pěnkava obecná
stehlík obecný
konipas bílý
sojka obecná
straka obecná
vrána obecná
kavka obecná
kavka obecná
jiřička obecná
vlaštovka obecná
špaček obecný
sýkora modřinka
pěnkava obecná
sýkora koňadra
brhlík lesní
stehlík obecný
vrabec domácí
40