PDF [ 3.84 MB ]

17. Îivoãichové
17. 1. Podfií‰e: Prvoci (Protozoa)
17. 2. Podfií‰e: Mnohobunûãní (Metazoa)
Houby
Îahavci
Plo‰tûnci
Vífiníci
Hlísti
Vrtej‰i
Mûkk˘‰i
KrouÏkovci
âlenovci
Strunatci
Ryby
Úvod
V˘zkum ryb
Pfiehled ryb
Rybí pásma na tekoucích vodách
Rybí fauna v minulosti
Zneãi‰tûní vodních tokÛ
Ryby vybran˘ch vodních nádrÏí a rybníkÛ
ObojÏivelníci
Úvod
Historie v˘zkumu v okrese
Ochrana obojÏivelníkÛ
Pfiehled druhÛ
Plazi
Úvod
Historie v˘zkumu
Ochrana plazÛ
Pfiehled druhÛ
Ptáci
Úvod
Historie v˘zkumu
Ochrana ptákÛ
Pfiehled druhÛ
Ptaãí fauna ve vybran˘ch biotopech okresu
Savci
Úvod
Historie v˘zkumu
Ochrana savcÛ
Pfiehled druhÛ
153
154
17. Îivoãichové
17. 1. Podfií‰e: Prvoci (Protozoa)
Prvoci jsou jednobunûãní Ïivoãichové, jejich tûlo je tvofieno jedinou buÀkou, která vykonává v‰echny Ïivotní funkce. Jsou nepatrné velikosti, lze je pozorovat pouze s mikroskopem. Zástupci prvokÛ Ïijí na celé Zemi ve v‰ech prostfiedích - ve vodû, v pÛdû, mechu, trávû, na stromech i uvnitfi
jin˘ch organismÛ jako parazité.V okrese Vsetín se vyskytují
v‰echny bûÏné druhy. Pravidelnûji jsou sledovány jen druhy
cizopasné - druhy parazitující u lidí sleduje Okresní hygienická stanice Vsetín, druhy v˘znamnûji parazitující u zvífiat
sleduje Okresní veterinární správa Vsetín. Zde probereme
jen nûkteré zástupce.
Kmen: Praprvoci (Sarcomastigophora)
Podkmen: Biãíkovci (Flagellata)
Biãíkovci se vyznaãují jedním nebo dvûma biãíky,
pomocí kter˘ch se pohybují ve vodním prostfiedí. V okrese
se vyskytuje fiada druhÛ. Na rybách parazituje biãivka rybí
(Ichtyobodo necatrix), napadá nejãastûji oslabené ryby.
Onemocnûní se projevuje bûlav˘m zbarvením pokoÏky,
pozdûji mÛÏe dojít k infekci bakteriemi a plísnûmi.V okrese
se vyskytuje ãastûji u ryb ve stojat˘ch vodách, v tocích velmi
málo. Dále jsou ãasté u nás trypanozómy Ïijící v krvi ryb
a onemocnûní se naz˘vá spavice ryb (projevuje se malátností a chudokrevností napaden˘ch jedincÛ). Dal‰ím obecnûji se vyskytujícím druhem je trypanozóma potkaní
(Trypanosoma lewisi), která Ïije v krvi potkanÛ, trypanozómu pfiená‰í blechy. Biãenka po‰evní (Trichomonas vaginalis) zpÛsobuje zánûty pochvy Ïen, v okrese je bûÏnû zji‰Èována. Biãenka stfievní (Giardia intestinalis) je patogenní druh zpÛsobující obtíÏe trávicího traktu, v okrese je
bûÏnû diagnostikována. Biãenka krocaní (Histomonas
meleagridis) se v okrese ãasto vyskytuje u mlad˘ch krÛt.
Trichomonádová nákaza skotu byla v okrese zji‰Èována v 70.
letech, poslední ohniska byla ve Vala‰ská Bystfiici a na
Prostfiední Beãvû - po zavedení inseminace se jiÏ nevyskytuje. Je fiada dal‰ích parazitick˘ch druhÛ, které budou i u zvífiat
ve vsetínském okrese, jejich v˘skyt v‰ak nebyl zji‰Èován
(napfi. biãivka je‰tûrãí, opalinka Ïabí aj.).
v tropech napfi. malárii. K v˘znamn˘m zástupcÛm vyskytujícím se v okrese Vsetín patfií kokcidie (Eimeriidae), a to
zejména druhy parazitující u zajícovcÛ.V okrese se u králíkÛ
a zajícÛ vyskytují témûfi v‰echny druhy kokcidií, parazité se
úãinnû likvidují krmivem obsahujícím léky. Kokcidie se
v okrese vyskytovaly také u jehÀat ve velkochovech, kdy
hygienická úroveÀ ustájení nebyla na patfiiãné úrovni, u telat
se stále sporadicky vyskytuje. Desítky druhÛ kokcidií napadají domácí drÛbeÏ, krocany, holuby, husy, dále skot, muflony, prase domácí, jeleny, srnce, ‰elmy aj. Kokcidie jsou nebezpeãné zejména pfii silnûj‰í infekci, kdy napadená zvífiata pak
hynou bûhem nûkolika t˘dnÛ. Z v˘trusovcÛ je pro ãlovûka
v˘znamn˘ patogenní druh toxoplasma obecná (Toxoplasma gondii). Mezi obyvateli vsetínského okresu je kaÏd˘
rok zji‰tûno nûkolik pfiípadÛ. K nákaze dochází pfiedev‰ím
kontaktem s koãkou domácí, která je definitivním hostitelem tohoto parazita a také konzumací nedostateãnû tepelnû
zpracovaného masa. Dal‰í zástupci v˘trusovcÛ, zimniãkovití (Plasmodiidae), se ve stfiední Evropû vyskytují jen
u nûkter˘ch zvífiat, zejména u ptákÛ (zpÛsobují napfi. ptaãí
malárii), pfiena‰eãem jsou komáfii rodu Culex. V okrese
dosud nebyla tato nemoc prokázána, i kdyÏ ji nelze vylouãit
v oblasti s vût‰ím v˘skytem komárovit˘ch (Chorynû, Le‰ná).
Kmen: Hmyzomorky (Microspora)
V˘znamn˘m zástupcem, kter˘ parazituje u vãel, je
hmyzomorka vãelí (Nosema apis). V okrese se vyskytuje
sporadicky, napadené vãelstvo musí b˘t úplnû zlikvidováno.
Dal‰í druhy hmyzomorek se v okrese vyskytují velmi vzácnû, mohou parazitovat u savcÛ vãetnû ãlovûka a zpÛsobovat
jim tûÏká onemocnûní.
Kmen: V˘trusenky (Myxozoa)
Zástupci tohoto kmene parazitují u ryb, napadají nejrÛznûj‰í tkánû - kÛÏi, svalovinu, ledviny, játra, nervovou soustavu apod. V okrese se vyskytuje rybomorka pstruÏí
(Myxobolus cerebralis), která parazituje u pstruhÛ a lipanÛ,
po‰kozuje jim orgán rovnováhy, coÏ u nich zpÛsobuje nekoordinované pohyby hlavou dolÛ. Napadány jsou mladé ryby,
zejména plÛdek. Nejcitlivûj‰í na toto onemocnûní je pstruh
duhov˘.
Podkmen: KofienonoÏci (Sarcodina)
KofienonoÏci nemají biãíky a pohybují se pomocí panoÏek, mají promûnliv˘ tvar tûla. V tûle ãlovûka Ïije nûkolik
podmínûnû patogenních druhÛ druhÛ - v okrese se u dûtí
bûÏnû vyskytují mûÀavka stfievní (Entamoeba coli),
mûÀavka Endolinax nana a dal‰í, v‰echny Ïijí ve stfievech.
Velké mnoÏství mûÀavek Ïije ve svrchních vrstvách
pÛdy nebo na jejím povrchu v mechu a trávû - tam, kde je
dostateãná vlhkost i mnoÏství organick˘ch zbytkÛ. V roce
1950 byl proveden podrobnûj‰í prÛzkum pÛdních mûÀavek
ve v˘chodní ãásti Vsetínsk˘ch vrchÛ - a to na lokalitách
v okolí hfiebenu od sedla âarták po Tfie‰tík (Barto‰ 1952).
MûÀavky byly sledovány v porostech mechÛ, celkem bylo
nalezeno 33 druhÛ - nejbûÏnûj‰ími druhy vyskytujícími se
prakticky na v‰ech místech byly mûÀavky Assuline muscorum a Trinema enchelys.
Kmen: V˘trusovci (Apicomplexa)
Jsou to parazitiãtí prvoci Ïijící v tûlech jin˘ch ÏivoãichÛ,
v prÛbûhu v˘voje mohou mít i dva hostitele, obvykle jsou
pfiená‰eni hmyzem. ZpÛsobují nebezpeãná onemocnûní,
Trepka (Paeramecium caudatum)
155
Kmen: Nálevníci (Ciliophora)
Kmen: Îahavci (Cnidaria)
Jsou to nejdokonalej‰í jednobunûãní Ïivoãichové.
Vût‰inou Ïijí volnû, men‰í poãet druhÛ Ïije paraziticky nebo
symbioticky. Pohybují se pomocí koordinovaného pohybu
brv. Volnû Ïijící druhy se v pfiírodû roz‰ifiují v klidovém
stádiu cysty, kdy jsou vÛãi nepfiízniv˘m podmínkám prostfiedí úãinnû chránûny obaly. Mnohé druhy mají v˘znamnou
funkci v samoãistících procesech ve vodû. Druhy volnû Ïijící ve vodách se vût‰inou Ïiví bakteriemi, jin˘mi jednobunûãn˘mi Ïivoãichy nebo rostlinami anebo detritem. ¤adu
nálevníkÛ najdeme na konãetinách vodních ãlenovcÛ (napfi.
u beru‰ky vodní, raka fiíãního), dále ve zneãi‰tûn˘ch vodách,
na dnû vod v detritu a v umûle zhotoven˘ch nálevech.
Z nálevníkÛ Ïijících volnû ve vodním prostfiedí se bûÏnû
vyskytují napfi. rody trepka (Paramecium), slávinka
(Stylonychia), víãkovka (Pyxicola), baniãka (Lagenophrys), lezounek (Euplotes), ledvinovka (Colpoda),
labutûnka (Lacrymaria), ãepelenka (Chilodonella), oválovka (Prorodon), zobánka (Loxodes), vífienka (Vorticella), bobovka (Colpidium) a fiada jin˘ch. Dal‰í druhy Ïijí
na tûle vodních bezobratl˘ch - napfi. u ble‰ivcÛ Ïije rournatka ble‰ivãí, na nezmarech paslávinka nezmafií,
na mûkk˘‰ích pfiílepka okruÏáková apod. Z parazitick˘ch
druhÛ je v˘znamn˘ koÏovec rybí (Ichtyophthirius multifilis),
kter˘ cizopasí na Ïábrách a kÛÏi ryb. Onemocnûním trpí
zvlá‰tû plÛdek, nûkdy i akvarijní rybky. V okrese b˘vá lokálnû zji‰tûn, dfiíve napfi. v rybníãku Neratov. V˘znamnou skupinou obrven˘ch prvokÛ jsou fiád bachofici (Entodiniomorphida), kter˘ patfií k symbiotick˘m nálevníkÛm.
Bachofici Ïijí v trávicím traktu pfieÏv˘kavcÛ a umoÏÀují
trávení celulózy (zpracování celulózy bachoficÛm umoÏÀuje
pfiítomnost bakterií, které celulózu rozkládají), sami bachofici jsou pak zdrojem bílkovin pro tûlo pfieÏv˘kavce.
Mají paprsãitû soumûrné tûlo. Zvlá‰tním zafiízením jsou
Ïahavé buÀky, které jsou na rÛzn˘ch ãástech tûla, nejvíce
na chapadlech v okolí ústního otvoru. Pomocí nich loví
potravu nebo je také pouÏívají pfii obranû. Jsou to v˘luãnû
vodní Ïivoãichové. U nás Ïijí pouze zástupci z tfiídy polypovcÛ (Hydrozoa).Ve stfiední Evropû Ïije 8 druhÛ polypovcÛ. V okrese se bûÏnû vyskytují zástupci fiádu nezmarÛ
(Hydrida). Nezmafii Ïijí pfiichyceni na vodní vegetaci
a rÛzn˘ch pfiedmûtech ponofien˘ch ve vodû. Pfii hydrobiologick˘ch v˘zkumech byly v okrese zji‰tûny dva druhy
- bûÏnûj‰í nezmar ‰tíhl˘ (Hydra attenuata) a vzácnûj‰í
nezmar Hydra stellata, kter˘ byl nalezen v lomu Jasenice
u Le‰né.
Nezmar hnûd˘ (Hydra oligactis)
Kmen: Plo‰tûnci (Plathelminthes)
17. 2. Podfií‰e: Mnohobunûãní (Metazoa)
Tûlo je vÏdy tvofieno vût‰ím poãtem bunûk, buÀky
se seskupují do tkání a orgánÛ, které vykonávají specializované funkce (napfi. tkáÀ krycí, jaterní, svalová, nervová apod.,
orgány - napfi. Ïábry, plíce, srdce, mozek atd.).
Mají silnû zplo‰tûlé tûlo.V˘skytem parazitick˘ch druhÛ
v okrese Vsetín se zab˘vají pracovi‰tû Okresní veterinární
správy Vsetín (cizopasící u hospodáfisk˘ch a lovn˘ch druhÛ
zvífiat) a Okresní hygienické stanice Vsetín (cizopasící u ãlovûka)
Tfiída: Plo‰tûnky (Turbellaria)
Kmen: Houby (Porifera)
Îivoãi‰né houby patfií k nejprimitivnûj‰ím mnohobunûãn˘m ÏivoãichÛm, tûlo má jednoduchou stavbu vakovitého tvaru. Îijí pfiisedle na kamenech, stoncích rostlin
a na rÛzn˘ch pfiedmûtech ponofien˘ch do vody, sv˘m vzhledem pfiipomínají porosty fias. Îiví se bakteriemi a fiasami.
V âR Ïije 6 druhÛ.Ve vsetínském okrese se v tocích a nádrÏích vyskytuje houba fiíãní (Ephydatia fluviatilis), byla
zji‰tûna napfi. v lomu Jasenice u Le‰né, ve stojat˘ch vodách
se vyskytuje houba rybniãní (Spongilla lacustris).
Nálevník vífienka (Vorticella)
156
Vyskytují se ve volné pfiírodû. Nejãastûji je najdeme
ve vodách, tekoucích i stojat˘ch, Ïijí pod kameny, na vodních
rostlinách nebo v bahnû. Nûkteré druhy mají v˘znam jako
indikátory ãistoty vody.V okrese se v ãist˘ch potocích vyskytuje plo‰tûnka potoãní (Dugesia gonocephala).Ve vodách
okresu se vyskytuje fiada dal‰ích druhÛ plo‰tûnek, dosud
v‰ak nebyly systematicky prozkoumány.
Tfiída: Tasemnice (Cestodes)
Tûlo tasemnice je tvofieno hlaviãkou a krãkem, kter˘
od‰krcuje ãlánky. Dospûlé tasemnice jsou stfievní parazité
obratlovcÛ. Jsou oboupohlavné, mají 1 aÏ 2 mezihostitele.
Larvální cysty - boubele se u obratlovcÛ mohou tvofiit
v rÛzn˘ch orgánech a jsou pro napadeného Ïivoãicha mnohem nebezpeãnûj‰í neÏ dospûlci (napadení organismu boubelemi se naz˘vá cysticerkóza). Mezihostiteli tasemnic jsou
rÛzní bezobratlí Ïivoãichové a obratlovci. Jedná se o v‰eobecnû roz‰ífiené druhy. âasto jsou v okrese zji‰Èovány
u koãek a psÛ. Tasemnice bezbranná (Taenia saginata)
cizopasí ve stfievû ãlovûka, mezihostitelem je skot, pfiípadnû
dal‰í pfieÏv˘kavci. V okrese se vyskytuje u skotu v okolí
rekreaãních tras (cysticerkóza skotu je zji‰Èována v nûkolika
desítkách pfiípadÛ roãnû). U ãlovûka je v okrese tato nemoc
také diagnostikována - celkem se jedná o nûkolik pfiípadÛ
roãnû, vût‰ina osob se nakazí konzumací nedostateãnû
tepelnû zpracovaného hovûzího masa. Tasemniãka dûtská
(Hymenolepis nana) parazituje pfiedev‰ím v zaÏívacím traktu potkana a drobn˘ch zemních savcÛ, tato nákaza b˘vá
v okrese sporadicky zji‰Èována u dûtí s velmi nízkou hygienickou úrovní. U ovcí se v okrese sporadicky vyskytuje tasemnice Taenia multiceps, zpÛsobuje vrtohlavost.Velmi ãasto
se v okrese u jehÀat vyskytuje tasemnice Taenia benedeni.
Ve stfievech rackÛ a jin˘ch ryboÏrav˘ch ptákÛ parazituje
fiemenatka ptaãí (Ligula intestinalis), mezihostitelem jsou
buchanky. U drav˘ch ryb cizopasí ‰tûrbinovka ‰tiãí
(Triaenophorus nodulosus), mezihostitelem jsou buchanky.
MûchoÏil zhoubn˘ (Echinococcus granulosus) cizopasí
v tenkém stfievû psovit˘ch ‰elem, zejména u li‰ek, niωí
stádia v˘voje probíhají u rÛzn˘ch savcÛ (ta napadají plíce,
játra a jiné mûkké orgány). V˘skyt u ãlovûka byl v okrese
zaznamenán pouze jednou - jednalo se o plicní echinocystu
u muÏe. Dal‰ími ãast˘mi parazity savcÛ jsou tasemnice psí
(mezihostiteli jsou blechy a v‰enky), tasemnice ovãí, tasemnice srnãí, tasemnice koÀská, tasemnice drÛbeÏí a fiada
jin˘ch. Druhové názvy tasemnic urãují, kdo je jejich koneãn˘m hostitelem.
Plo‰tûnka potoãní (Dugesia gonocepkala)
Tfiída: Motolice (Trematoda)
Jsou to vnitfiní cizopasníci jin˘ch mnohobunûãn˘ch
ÏivoãichÛ vãetnû ãlovûka. Tûlo mají jednoduché, dlouhé aÏ
10 cm. V okrese se vyskytuje motolice jaterní (Fasciola
hepatica), nejãastûji cizopasí u pfieÏv˘kavcÛ, pfii intenzivnûj‰ím napadení dochází u zvífiat k úhynu. Mezihostitelem
této motolice je plÏ bahnatka malá, kter˘ Ïije na zamokfien˘ch loukách nebo v tÛních.V okrese se motoliãnatost ovcí
vyskytuje ãasto v drobnochovech, kde se preventivnû neodãervuje. U skotu se v okrese vyskytuje vedle motolice jaterní i motolice Clerocelium lauceolatum. Motolice jsou
u skotu v souãasnosti málokdy diagnostikovány, jejich v˘skyt
byl v˘raznûji eliminován v 60. a 70. letech po odvodnûní,
ohrazení a postfiicích. Nejvy‰‰í ãetnost nálezÛ motolic dfiíve
byla v obcích Laãnov, Dolní, Prostfiední a Horní Beãva,Vidãe,
Velká Lhota a Podlesí. U men‰ích pfieÏv˘kavcÛ se v okrese
ãasto vyskytuje motoliãka jaterní (Dicrocelium duodeticum), mezihostitelem této motoliãky jsou suchozem‰tí plÏi
a mravenci rodu Formica. PfieÏv˘kavce napadá dal‰í druh,
a to motolice jelení (Paramphistomum cervi), mezihostitelem jsou plÏi okruÏáci. Motoliãky byly zji‰tûny také
u kaprÛ na Bystfiiãce (Kubíãek 1956). Dal‰í zástupci motolic
parazitují u domácích i volnû Ïijících hrabav˘ch, vrubozob˘ch a jin˘ch ptákÛ, u domácích kachen, v hlavov˘ch dutinách kunovit˘ch ‰elem aj.
nebo pfiisedle na dnû nebo na vodní vegetaci, nûkteré druhy
Ïijí také v mechu, na vlhké pÛdû apod.V âR je známo kolem
600 druhÛ, z nichÏ mnohé Ïijí i ve vsetínském okrese.
V˘skyt druhÛ Ïijících v mechu byl v roce 1950 sledován
ve v˘chodní ãásti Vsetínsk˘ch vrchÛ (Barto‰ 1952). Pfii
v˘zkumu na lokalitách v okolí hfiebenu mezi âartákem
a Tfie‰tíkem bylo v roce 1950 nalezeno celkem 21 druhÛ nejbûÏnûj‰ím zástupcem byla pijavenka Macrotrahela
papilosa, nejvzácnûj‰ím nálezem byla pijavenka
Habrotrocha flaviformis v mechu na âartáku (HutiskoSolanec). V okrese se budou vyskytovat dal‰í zástupci této
skupiny, z pijavenek napfi. rod Rotaria, dále rody hrotenka (Keratella), vakovenka (Asplachna) aj.
Kmen: Hlísti (Nemathelminthes)
Hlísti mají válcovité nebo vláknité tûlo (dfiíve se také
naz˘vali oblí ãervi). Jsou oboupohlavní s v˘razn˘m pohlavním dimorfismem, samice je v˘raznû vût‰í. Nûkteré druhy
jsou v˘znamní parazité jin˘ch ÏivoãichÛ vãetnû ãlovûka, dále
parazité rostlin, mnoho druhÛ se vyskytuje v pÛdû, kde
se Ïiví odumfiel˘mi zbytky organismÛ, houbami nebo bakteriemi a v˘znamnû se podílejí na tvorbû pÛd, dal‰í se vyskytují ve vodách. Parazitózy se naz˘vají helmintózy, v˘voj
parazita je pfiím˘ nebo pfies mezihostitele.
Zástupci hlístic fiádu Nematoda jsou v okrese
pfii hydrobiologick˘ch prÛzkumech bûÏnû zji‰Èováni
ve v‰ech typech vod. V˘znamn˘mi parazity u pfieÏv˘kavcÛ
je tenkohlavec ovãí (Trichuris ovis), u zajícÛ tenkohlavec
zajeãí (Trichuris sylvilagi) a u prasat tenkohlavec praseãí
(Trichuris suis).U ãlovûka b˘vá diagnostikován tenkohlavec
lidsk˘ (Trichuris trichiura). Jedná se o obecnû roz‰ífiené
druhy s v˘skytem i v okrese Vsetín. Parazitem u psovit˘ch
a koãkovit˘ch ‰elem, prasat aj. savcÛ je svalovec stoãen˘
(Trichinella spiralis).V posledních desetiletích nebyl v˘skyt
u zvífiat v okrese vÛbec zji‰tûn (v‰echna domácí i stfielená
divoká prasata se pfiitom z hlediska svalovce dÛslednû kontrolují). V˘znamn˘m parazitem v chovech drÛbeÏe je hlíst
srostlice trvalá (Syngamus trachea), zpÛsobující nemoc
syngamózu. Cizopasí v prÛdu‰nicích, mezihostitelem jsou
ÏíÏaly. Syngamóza se negativnû projevila u baÏantÛ získan˘ch
z odchoven a vypu‰tûn˘ch do volné pfiírody, nemocí byly
postiÏeny i nûkteré divoce Ïijící populace baÏantÛ.V okrese
se nadále ãasto vyskytuje u slepiãích kufiat a u baÏantích
kufiat v oblastech zamofiení. Dal‰í parazitické druhy hlístÛ se
Kmen: Vífiníci (Rotatoria)
Jsou to mikroskopiãtí Ïivoãichové o velikosti nûkolika
desetin milimetru. Îijí ve vodách jako souãást planktonu
Motolice jaterní (Fasciola hepatika)
157
ãasto vyskytují u ovcí, skotu, koní a prasat a zpÛsobují jim
stfievní a Ïaludeãní strongylózy (napfi. hlíst zubovka - koÀská,
ovãí a praseãí, dále mûchovec - ovãí, psí aj.).V okrese se ãasto
vyskytují plicní ãervi, napfi. plicnivka obecná (Muellerius
capillaris) - u ovcí je tam, kde se pravidelnû neodãervují
a kde je spoleãná pastva star˘ch a mlad˘ch ovcí. U skotu
se plicnivka vyskytovala na neasanovan˘ch pastvinách (napfi.
Bystfiiãka). Hlístice vlasovka husí (Amidostomum anseris)
parazituje ve svalnatém Ïaludku hus, kachen a dal‰ích ptákÛ
- v okrese je ãastou pfiíãinou prÛjmÛ a ztrát u mlad˘ch hus.
Obecnû znám˘mi parazity jsou ‰krkavky. V okrese
b˘vá roãnû diagnostikováno nûkolik nákaz ‰krkavkou dûtskou (Ascaris lumbricoides), vût‰inou u dûtí. ¤ada dal‰ích
druhÛ ‰krkavek a ‰krkaviãek parazituje u zvífiat - u koní
a prasat jsou v okrese ãasto. U psÛ dominuje ‰krkavka
Toxocara canis. Z roupÛ se v okrese u dûtí bûÏnû vyskytuje
roup dûtsk˘ (Enterobius vermicularis), dal‰í druhy roupÛ
parazitují u zvífiat. V˘znaãn˘mi parazity rostlin jsou nûkteré
druhy háìátek, najdeme je ãasto i ve vsetínském okrese napfi. háìátko zhoubné, háìátko mrkvové, háìátko luãní,
háìátko obilné atd.
D˘chacím orgánem u rÛzn˘ch skupin plÏÛ jsou Ïábry
nebo plíce, u mlÏÛ pouze Ïábry. Potravou mûkk˘‰Û b˘vají
fiasy, houby, ãásti rostlin, rozkládající se zbytky organické
hmoty; nûkteré druhy se Ïiví dravû jin˘mi bezobratl˘mi
Ïivoãichy. Mûkk˘‰i potfiebují pro svÛj Ïivot ve svém prostfiedí dostateãné mnoÏství vápníku a vodu. Suchozem‰tí plÏi
pfieÏívají suché období uzavfiením ústí ulity blanit˘m
víãkem.
Ve stfiední Evropû Ïije pfies 300 druhÛ mûkk˘‰Û, vût‰inou plÏÛ, v okrese Vsetín bylo dosud zji‰tûno kolem
100 druhÛ. Z 19. století pochází nûkolik údajÛ od Uliãného
(1896). V 50. letech minulého století zkoumal malakofaunu
v okolí Vsetína Flasar (1957). Hudec (1956) se zab˘val
mûkk˘‰í faunou JavorníkÛ. LoÏek a Mácha (1957) provedli
v letech 1952 a 1954 prÛzkum na 21 lokalitách ve Vsetínsk˘ch vr‰ích, kde zjistili celkem 72 druhÛ. V letech 1952 1955 byl proveden prÛzkum mûkk˘‰Û ve Vsetínské Beãvû
v rámci studie vodních bezobratl˘ch (·vec 1960). Dal‰í
konkrétní, ale útrÏkovité, údaje pocházejí z 80. a 90. let;
jde o druhy zji‰tûné v potravû zpûvn˘ch ptákÛ a pfii hydrobiologick˘ch prÛzkumech (viz kap. Hydrobiologie a vodní
ekosystémy).Vûdní obor, kter˘ se zab˘vá mûkk˘‰i, se naz˘vá
malakologie.
Kmen: Cephalorhyncha
Tato skupina zahrnuje u nás jedinou tfiídu - strunovce
(Nematomorpha). Dospûlci mají vláknité tûlo, nepfiijímají
potravu a Ïijí ve vodû. Parazitické larvy se vyvíjejí u vodních
a pÛdních bezobratl˘ch.V ãist˘ch vodách v okrese Ïije strunovec obecn˘ (Gordionus scaber), kter˘ se vyskytuje
v potocích a pramenech na vût‰inû území. Larvy se vyvíjejí
v tûle stfievlíkovit˘ch broukÛ.
Kmen mûkk˘‰Û je u nás zastoupen dvûma tfiídami - plÏi
a mlÏi.
Tfiída: PlÏi (Gastropoda)
Podtfiída: PfiedoÏábfií (Prosobranchiata)
Vût‰ina zástupcÛ Ïije v mofii, ve vsetínském okrese Ïije
jen nûkolik druhÛ. D˘chají Ïábrami.
Kmen: Vrtej‰i (Acanthocephala)
Jedná se o skupinu parazitick˘ch ÏivoãichÛ vláknitého
tvaru. Larvy se vyvíjejí v tûle hmyzu nebo kor˘‰Û, dospûlci
cizopasí ve stfievû v‰ech skupin obratlovcÛ. V okrese
se vyskytují, av‰ak jejich v˘skyt nebyl zji‰Èován.
Kmen: Mûkk˘‰i (Mollusca)
Mûkk˘‰i mají neãlánkované tûlo, vût‰inou rozli‰eno
na hlavu, útrobní vak a nohu. Mûkké slizovité tûlo je chránûno ulitou, destiãkami nebo dvojdílnou schránkou, nûkdy
b˘vá nahé. Celistvou vinutou schránku (ulitu) vytváfiejí plÏi
(Gastropoda), dvojdílnou schránku (lastury) mají mlÏi
(Bivalvia).
Schránka mûkk˘‰Û se skládá zpravidla ze tfií vrstev.
Povrchovou tenkou vrstviãku tvofií organická látka zvaná
konchin, která je sv˘m chemick˘m sloÏením podobná chitinu hmyzu. Pod konchinem je mnohem silnûj‰í vrstva sloÏená z uhliãitanu vápenatého. Poslední, vnitfiní, vrstviãka
je perleÈová a je nápadnû vyvinuta jen u velk˘ch mlÏÛ perlorodek a velevrubÛ. Barevnost schránek urãují organické barvy, které Ïivoãich získává z potravy.
·krkavka dûtská (Ascaris lumbricoides)
158
Z ãeledi praménkovit˘ch (Hydrobiidae) je v okrese
typick˘m obyvatelem stál˘ch pramenÛ praménka rakouská (Bythinella austriaca), byla zji‰tûna ve Vsetínsk˘ch
vr‰ích i v Javorníkách. Pozoruhodn˘ je nález slepé a v podzemních vodách Ïijící v˘vûrky slovenské (Alzoniella
slovenica), kterou uvádí v jednom exempláfii Hrub˘ (1969)
ze studánky pod Pulãínsk˘mi skálami. Nález se novûji nepodafiilo ovûfiit. Ve stojat˘ch a mírnû tekoucích vodách Ïije
bahnivka rmutná (Bithynia tentaculata).
Podtfiída: Plicnatí (Pulmonata)
¤ád: Spodnoocí (Basommatophora)
Je to skupina plicnat˘ch plÏÛ, ktefií druhotnû osídlili
sladkovodní prostfiedí, popfi. mokfiady. Mají pouze jeden pár
tykadel, oãi jsou pfii jejich bázi.
Na mokfiadních místech Ïijí dva druhy símûnek, símûnka nejmen‰í (Carychium minimum) a símûnka trojzubá (Carychium tridentatum). Z okruÏákovit˘ch (Planorbidae) se ze vzácnûj‰ích druhÛ vyskytuje kruÏník
Gyraulus rossmaessleri, byl zji‰tûn na mokfiadu u ChoryÀsk˘ch rybníkÛ. Druh Ïije v luãních pfiíkopech a v âR je vzácn˘ (v˘skyt byl dosud znám pouze z okolí Ostravy
a Olomouce). Z plovatkovit˘ch (Lymnaeidae) bylo zji‰tûno nûkolik druhÛ, napfi. plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis), plovatka toulavá (Radix peregra) a plovatka malá
(Galba truncatula), která je mezihostitelem cizopasníka motolice jaterní. Z ãeledi kamomilovit˘ch (Ancylidae)
se v tekoucích vodách okresu pravidelnû vyskytuje kamomil fiíãní (Ancylus fluviatilis). Najdeme jej na kamenech
v potocích a obou Beãvách roztrou‰enû od pramene
aÏ po hranici okresu.
¤ád: Stopkoocí (Stylommatophora)
Jsou to plicnatí plÏi, ktefií se vyznaãují dvûma páry tykadel nestejné délky.
Z ãeledi hladovkovit˘ch (Enidae) mÛÏeme v horsk˘ch lesích Moravskoslezsk˘ch Beskyd nalézt hladovku
horskou (Ena montana). Jedná se o citliv˘, potenciálnû
ohroÏen˘ a ustupující druh.
Z ãeledi jantarkovit˘ch (Succineidae) je pravideln˘m
obyvatelem beskydsk˘ch potokÛ jantarka obecná
(Succinea putris).
Na biotopech vytvofien˘ch ãlovûkem jako jsou hfibitovy,
stavby, zpustlé sady, parky, ale i smí‰ené lesy ãasto nalezneme vrásenku okrouhlou (Discus rotundatus) z ãeledi
vrásenkovit˘ch (Endodontidae), hojnû byla zji‰tûna
i v mûstském parku ve Vsetínû.
âeleì plzákovití (Arionidae) jsou nazí plÏi, ktefií mají
hrubû hrbolovitou pokoÏku. Ve vlhk˘ch listnat˘ch lesích
Msl. Beskyd nalezneme aÏ 150 mm dlouhého plzáka lesního (Arion rufus), kter˘ mÛÏe b˘t zbarven od svûtle ãervené barvy aÏ po sytû ãernou. Obecnû ãím chladnûj‰í biotop,
tím tmav‰í zbarvení. Dal‰ím velmi bûÏn˘m lesním druhem
je men‰í plzák hnûd˘ (Arion subfuscus). V zahradách
se velmi ãasto vyskytuje plzák Arion fasciatus. Plzáku lesnímu je velmi podobn˘ zavleãen˘ a invaznû se ‰ífiící plzák
portugalsk˘ (Arion lusitanicus), kter˘ sv˘m Ïírem zpÛsobuje citelné ‰kody na pûstovan˘ch rostlinách.
Subtilním tûlem a je‰tû jemnûj‰í schránkou se vyznaãuje sklenûnka prÛsvitná (Vitrina pellucida) z ãeledi
sklenûnkovit˘ch (Vitrinidae). Nalezneme ji pfiedev‰ím
ve vlhk˘ch lesích, na kulturních stanovi‰tích - v zahradách,
parcích apod. Zvlá‰tû hojná je v podzimních mûsících.
Sklenûnce se podobá slimáãník horsk˘ (Semilimax kotulae), obyvatel horsk˘ch chladn˘ch lesÛ.
âeleì zemounovit˘ch (Zonitidae) zastupují ve zvífienû vsetínského okresu tyto druhy: bûÏná bly‰tivka r˘hovaná (Perpolita hammonis), sítovka Aegopinella minor,
skelnatka hladká (Oxychilus glaber) a vzácnûj‰í skelnatka
stlaãená (Oxychilus depressus), která je citliv˘m a ustupujícím druhem, byla zji‰tûna na Vsackém Cábu.
V málo naru‰en˘ch lesních biotopech okresu mÛÏeme
nalézt nádhernû zbarveného slimáka modranku karpatskou (Bielzia coerulans) z ãeledi slimákovit˘ch (Limacidae), patfií k ohroÏen˘m druhÛm. Obecnû v blízkosti
ãlovûka, v lesích a kfiovinat˘ch oblastech pod dfievy, kameny,
v kanálech atp. se mÛÏeme ãasto setkat se slimákem
nejvût‰ím (Limax maximus), kter˘ dosahuje velikosti
aÏ 200 mm.V lesích je bûÏn˘ pod kÛrou stromÛ velk˘, tmavû
zbarven˘ slimák popelav˘ (Limax cinereoniger) a na houbách Ïije svou citrónovou barvou nápadn˘ slimák Ïlut˘
(Malacolimax tenellus). Pod kÛrou stromÛ, i do v˘‰e nûkolika metrÛ, Ïije arborikolní druh podkornatka Ïíhaná
(Lehmannia marginata).
Z ãeledi závornatkovití (Clausiliidae) v na‰em okrese
Ïijí pozoruhodné karpatské druhy vfietenatka nadmutá
(Vestia turgida) a vfietenatka ‰edavá (Bulgarica cana).
Vfietenatka moravská (Vestia ranojevici moravica)
je neoendemick˘ poddruh balkánského druhu,kter˘ má posunut˘ v˘skyt daleko na sever. V rámci âR se vyskytuje pouze
v horsk˘ch oblastech severní Moravy, v okrese byla zji‰tûna
v Host˘nsk˘ch vr‰ích,Vsetínsk˘ch vr‰ích a Msl. Beskydech.
Bohatû zastoupenou ãeledí v na‰í oblasti jsou hlem˘Ïìovití (Helicidae). Ve vlhãích horsk˘ch lesích se mÛÏeme
setkat s citliv˘m, ustupujícím druhem vlahovkou karpatskou (Monachoides vicinus). V lesních biotopech hojnû
nalezneme plamatku lesní (Arianta arbustorum).
Pod padl˘mi kmeny ãasto nalezneme hustû osrstûnou zuboústku trojzubou (Isognomostoma isognomostomos).
Vzácnû se v lesních kameni‰tích horsk˘ch poloh vyskytuje
zuboústka sametová (Causa holosericea). Na rÛzn˘ch
biotopech lesního a kfiovinatého charakteru, na zahradách,
v úvozech cest apod. se mÛÏeme ãasto setkat s páskovkou
kefiovou (Cepaea hortensis). Obecnû znám˘m druhem,
vyskytujícím se hlavnû v listnat˘ch lesích niωích poloh
podél tokÛ, je hlem˘Ïì zahradní (Helix pomatia). Pozoruhodná je pfiítomnost skalnice k˘lnaté (Helicigona lapicida),
jejíÏ v˘chodní hranice roz‰ífiení probíhá Vsetínsk˘mi vrchy
a nezasahuje dále do Karpat (chybí jiÏ v Moravskoslezsk˘ch
Beskydech).
Tfiída: MlÏi (Bivalvia)
Z ãeledi velevrubovit˘ch (Unionidae) se v okrese vzácnû vyskytuje velevrub (Unio) a ãasto ‰keble (Anodonta).
Velevrub tup˘ (Unio crassus) byl je‰tû v posledních
letech potvrzen na nûkolika místech, v náhonech ve Vsetínû
(Ml˘nsk˘ potok), na Hovûzí, v Halenkovû a v Hrachovci
u Vala‰ského Mezifiíãí. Je pravdûpodobné, Ïe se dfiíve vyskytoval ve vût‰inû vodních náhonÛ okresu, donedávna snad
i u Janové, Zubfií a Za‰ové. Ve v‰ech recentních lokalitách
je v‰ak tento druh silnû ohroÏen manipulací s vodní hladinou, zneãi‰tûním vody a zanesením sedimenty (kritická situace je u náhonu v Halenkovû). Proto je nutné na nich zavést
zvlá‰tní reÏim ochrany a údrÏbov˘mi zásahy zajistit optimální Ïivotní podmínky. Dal‰í ohroÏen˘ druh z této ãeledi,
velevrub nadmut˘ (Unio tumidus), se do zaãátku 90. let
20. století vyskytoval pouze na jediném místû, v Ml˘nském
potoku u Kelãe (v Keleãském náhonu).
Zástupci rodu ‰keble (Anodonta) jsou uvádûni z vût‰iny
nádrÏí v okrese, napfi. z rybníãkÛ v Huslenkách pod
Hrachoveãkem, na vodárenském území Ohrada ve Vsetínû,
Chmelník u Kelãe, z jezírka v PP Jasenice u Le‰né
a z Laãnovsk˘ch rybníkÛ. ·keble fiíãní (Anodonta anatina)
byla zji‰tûna pouze na vodní nádrÏi Horní Beãva. O vysoké
poãetnosti ‰keble na této lokalitû svûdãí údaj z podzimu
1999, kdy pfiehrada byla po dvaceti letech ãásteãnû vypu‰tûna. Pfii záchranû ‰keblí bylo napoãítáno celkem 18 tisíc
jedincÛ na obnaÏeném bahnû a v mûlké vodû, pfiiãemÏ dal‰í
tisíce byly ukryty ve zb˘vající ãásti nádrÏe s vodní hladinou.
·keble rybniãná (Anodonta cygnaea) byla potvrzena
na rybníãku u spodní farmy ZD v Liptále, na jezírku Balaton
u Nového Hrozenkova, na nádrÏi Bystfiiãka, na vodárenském
území nad RoÏnovem p. R., na ChoryÀsk˘ch rybnících,
na rybníãku v b˘val˘ch kasárnách ve Vala‰ském Mezifiíãí
a v nepatrném mnoÏství v nádrÏi na Horní Beãvû. Je velmi
pravdûpodobné, Ïe se zástupci velevrubovit˘ch vyskytují
je‰tû na dal‰ích místech, ve stojat˘ch nebo mírnûji tekoucích vodách s pfiítomností písãitohlinitého dna.
Z ãeledi sláviãkovití (Dreissenidae) byla v okrese zji‰tûna sláviãka mnohotvárná (Dreissena polymorpha).
V roce 1999 byla ve vût‰ím poãtu a v rÛzn˘ch velikostech
nalezena v jezírku Balaton u Nového Hrozenkova.
Pravdûpodobnû se bude vyskytovat na dal‰ích vhodn˘ch
místech.
Kmen: KrouÏkovci (Annelida)
Tûlo krouÏkovcÛ je ãlenûno na stejnocenné ãlánky,
u na‰ich druhÛ se v pfiední ãásti vyskytuje zfieteln˘ opasek.
V âR se vyskytuje kolem 250 druhÛ, z toho ve vsetínském
159
okrese bylo dosud zji‰tûno témûfi 40 druhÛ nebo rodÛ. Pfii
hydrobiologick˘ch prÛzkumech bylo ve vodách zji‰tûno
kolem 25 taxonÛ. Cílen˘ prÛzkum byl v okrese proveden jen
u ÏíÏalovit˘ch na RoÏnovsku (Zajonc 1957, 1960). PÛdní
málo‰tûtinatci byli studováni téÏ na svazích Knûhynû v blízkosti hranic okresu (Chalupsk˘ 1991, PiÏl 1991).
Podtfiída: Málo‰tûtinatci (Oligochatea)
V okrese se z vodních druhÛ nejhojnûji vyskytují naidkovití (Naididae) - celkem bylo zji‰tûno 13 druhÛ. Z nich
je nejãastûj‰ím druhem naidka obecná (Nais communis) ta byla pfii hydrobiologick˘ch prÛzkumech zji‰tûna na vût‰inû
sledovan˘ch lokalit. Z parazitick˘ch málo‰tûtinatcÛ byla
v okrese zji‰tûna naidka Chaetogaster limnaei, která cizopasí u vodních plÏÛ. Vzácnû byla v RoÏnovské Beãvû zji‰tûna naidka chobotnatá (Stylaria lacustris). Pravidelnû
se vyskytují zástupci naidek rodu Pristina. Z nitûnek
se vodách okresu ãasto vyskytují nitûnky - nejvíce zástupci
rodu Limnodrilus, ve vodách se silnûj‰ím organick˘m zneãi‰tûním, zejména pod sídli‰ti, se vyskytují zástupci rodu
Tubifex. Ze zajímavûj‰ích druhÛ byla pfii hydrobiologick˘ch
prÛzkumech zji‰tûna olejnu‰ka (Aelosoma) na mokfiadu
Rybníky u Hrachovce. Olejnu‰ka se vyznaãuje pfiítomností
pestfie zbarveného sekretu v buÀkách pokoÏky. Z pÛdních
málo‰tûtinatcÛ je zastoupena fiada druhÛ ÏíÏalovit˘ch
(Lumbricidae) a roupicovit˘ch (Enchytraeidae). Mezi
nejhojnûj‰í druhy ÏíÏal v okrese patfií ÏíÏala Aporrectodea
caliginosa, ÏíÏala rÛÏová (Aporrectodea rosea) a ÏíÏala
ãervená (Lumbricus rubellus). âast˘ je i v˘skyt ÏíÏaly
obecné (Lumbricus terrestris).Ve vlhké pÛdû a v písãitém
dnû tekoucích vod se pravidelnû vyskytuje obojÏivelná ÏíÏala
Eiseniella tetraedra. Typick˘mi druhy podhorsk˘ch a horsk˘ch poloh okresu jsou v pÛdû Ïijící ÏíÏala mléãná
(Octolasion lacteum), a ÏíÏala podhorská (Eisenia
submontana) a ÏíÏala Dendrobaena rubida, které Ïijí
pod kÛrou a v tlejícím dfievû pafiezÛ a padl˘ch kmenÛ.
Na RoÏnovsku byl zji‰tûn v˘skyt vzácné ÏíÏaly Fitzingeria
platyura montana. V horsk˘ch buãinách lze pfiedpokládat
i v˘skyt vzácné ÏíÏaly Allolobophora eiseni, zji‰tûné tûsnû
u hranic okresu. Z roupicovit˘ch lze pfiedpokládat hojn˘
v˘skyt roupice Cognettia sphagnetorum a fiady roupic
z rodÛ Achaeta, Fridericia a Mesenchytraeus. Málo‰tûtinatci
mají znaãn˘ ekologick˘ v˘znam v pfiírodû, podílejí se na kolobûhu látek. PÛdní druhy mají v˘znam pfii tvorbû pÛd.
Podtfiída: Pijavice (Hirudinea)
Pijavice jsou vodní druhy krouÏkovcÛ. Na obou koncích
tûla mají pfiísavky, pomocí nichÏ se pohybují, ãasto i plavou.
Nûkteré druhy jsou dravé, Ïiví se jin˘mi bezobratl˘mi Ïivoãichy, nûkteré se ãásteãnû Ïiví i krví jako vnûj‰í cizopasníci.
V âR se vyskytuje 19 druhÛ (Ko‰el 1998), z toho v okrese
bylo pfii hydrobiologick˘ch prÛzkumech zji‰tûno 6 druhÛ.
Pfiedpokládáme ov‰em v˘skyt je‰tû nûkolika dal‰ích.
Nejãastûj‰ími zástupci pijavic ve vodách okresu je hltanovka bahenní (Erpdobella octoculata), byla zji‰tûna na vût‰inû hydrobiologicky sledovan˘ch lokalitách. âastûj‰í je i hltanovka páskovaná (Dina lineata), jen v tocích u Vala‰ského Mezifiíãí byla zji‰tûna na nûkolika místech.Vzácnû byla
v okolí Vala‰ského Mezifiíãí zji‰tûna chobotnatka ‰títkatá
(Helobdella stagnalis), a to na potoku v Byninû a na Beãvû
u Jufiinky, bude v‰ak pfiítomna na dal‰ích místech.
Chobotnatka rybí (Piscicola geometra) byla zji‰tûna
na Louãce v Poliãné, bude se vyskytovat i na dal‰ích
místech. Pijavka koÀská (Haemopsis sanguisuga) byla
zji‰tûna na potoku z Byniny, vyskytuje se rovnûÏ i na Beãvû.
Pijavka koÀská (Haemopis sanguisuga)
Poznámka: Zástupci kmenÛ plo‰tûnci, hlísti a krouÏkovci
se také naz˘vají ãervi, ponûvadÏ byli dfiíve zaãleÀováni
do jedné souhrnné taxonomické skupiny ãervi (Vermes).
Podle novûj‰ích systémÛ se pÛvodní kmen ãervÛ rozpadl
na nûkolik samostatn˘ch kmenÛ a termín ãervi se jako
název taxonu jiÏ nepouÏívá.
Kmen: âlenovci (Arthropoda)
âlenovci mají nestejnomûrné ãlánkování tûla, kaÏd˘
ãlánek pÛvodnû nesl ãlánkované konãetiny.Tûlo je zpravidla
kryto kutikulou. Na území okresu jsou zástupci tfií podkmenÛ
- klepítkatcÛ, ÏabernatcÛ a vzdu‰nicovcÛ.
Podkmen: Klepítkatci (Chelicerata)
ÎíÏala obecná (Lumbricus terrestris)
160
Tûlo je zpravidla ãlenûno na hlavohruì a zadeãek, mají
4 páry kráãiv˘ch konãetin a na hlavohrudi 2 páry pfiiústních
konãetin, první pár se naz˘vá chelicery, druh˘ pár makadla.
V okrese se vyskytují pouze zástupci tfiídy pavoukovcÛ
(Arachnida), která obsahuje ãtyfii fiády.
¤ád: Pavouci (Araneida)
Pavouci (Araneida) jsou druhovû velmi bohat˘ fiád.
Tûlo pavoukÛ je sloÏeno z hlavohrudi a zadeãku, spojen˘ch
úzkou stopkou. Na hlavohrudi jsou oãi, 2 páry ústních
konãetin a 4 páry nohou. Na‰i pavouci mají osm, fiidãeji jen
‰est jednoduch˘ch oãí, které jsou seskupeny u vût‰iny druhÛ
do dvou fiad. První pár ústních konãetin se naz˘vá chelicery
a skládají se ze základního ãlánku a drápku. Druh˘ pár
ústních konãetin jsou ãelisti opatfiené makadly. Tato jsou
u samic zakonãena drápkem, u samcÛ jsou makadla pfietvofiena v nápadn˘ váãkovit˘ ústroj slouÏící k páfiení. Tvar
makadla samcÛ i tzv. epigyny samice jsou dÛleÏit˘mi determinaãními znaky. Dal‰ím urãovacím znakem je poãet a tvar
snovacích bradavek. U obou pohlaví ústí v˘vody pohlavních
Ïláz na bfii‰ní stranû zadeãku. Na konci zadeãku jsou snovací
bradavky, pomocí nichÏ pavouk tká vlákno.
ZpÛsob Ïivota pavoukÛ je velice rozmanit˘. âasto
v nûm hraje v˘znamnou úlohu pavuãinové vlákno, které
slouÏí napfiíklad k pfiedení rÛzn˘ch typÛ sítí k lovu kofiisti.
Velké mnoÏství druhÛ ov‰em loví bez sítí (slíìáci,
skákavky apod.). V‰echny druhy pavoukÛ pouÏívají
vlákno i k pfiedení obalÛ na vajíãka (kokony, hnízda apod.).
Pavouãí vlákna se také v˘znamnû podílí na ‰ífiení pavoukÛ.
Mladí pavouci na podzim za pfiíhodného poãasí vylézají
na vyv˘‰ená místa, aby odtud vypou‰tûli po vûtru vlákna,
která je potom uná‰ejí ãasto i na veliké vzdálenosti („babí
léto“). Vlákna samic pavoukÛ slouÏí samcÛm i pfii jejich
vyhledávání, neboÈ taková vlákna neustále za sebou kladená
samicemi obsahují specifickou chemickou stopu. Charakteristické jsou pro mnohé pavouky zásnubní hry, které
samce chrání pfied tím, aby se stali kofiistí samic. Ve vût‰inû
pfiípadÛ jsou samice mnohem vût‰í neÏ samci.
V‰ichni pavouci jsou dravci, Ïivící se pfiedev‰ím
hmyzem, kter˘ lapají do sítí nebo pfiepadají skokem, plíÏením
atp. Pavouci mají mimotûlní trávení. Do ulovené kofiisti vpraví otvÛrky v kutikule vytvofien˘mi chelicerami, trávící
fermenty a po chvíli vysávají rozpu‰tûné tkánû. Îádn˘
z druhÛ pavoukÛ Ïijících u nás nemÛÏe ãlovûku ublíÏit.
Pavouci mají také velk˘ bioindikaãní v˘znam pfii hodnocení
kvality Ïivotního prostfiedí. Sbûry pavoukÛ pro potfieby
v˘zkumu se provádûjí nûkolika metodami - lovem
do zemních pastí získáme druhy pohybující se po zemi,
sm˘káním v porostu rostlin získáme hlavnû druhy tvofiící sítû
a sklepáváním pak druhy Ïijící na kefiích a stromech. Dal‰í
druhy získáme proséváním detritu, hrabanky nebo mechu.
V âR je dosud známo 831 druhÛ pavoukÛ.V posledních
letech se zv˘‰il zájem odborníkÛ o tuto skupinu a jsou
neustále zji‰Èovány nové druhy pro na‰í zvífienu i druhy
nové pro vûdu. V okrese Vsetín pfiedpokládáme v˘skyt
400 - 450 druhÛ.
Prozkoumanost pavouãí zvífieny okresu je nepatrná,
systematick˘ v˘zkum nebyl do roku 1998 provádûn. Z doby
pfied rokem 1998 pocházejí konkrétní údaje jen o pavoucích
obsaÏen˘ch v potravû zpûvn˘ch ptákÛ (Majkus 1991).Teprve
v roce 1998 byl ãleny arachnologické sekce âeské spoleãnosti
entomologické uskuteãnûn dÛkladnûj‰í prÛzkum nûkolika
vybran˘ch lokalit v povodí Vsetínské Beãvy (Majkus 1999).
Z ãeledi sklípkánkovit˘ch (Atypidae) se v okrese
pouze u obcí Huslenky a Janová vyskytuje vzácn˘ teplomiln˘
druh sklípkánek ãern˘ (Atypus piceus). Samice si vyhrabává do mûkké pÛdy 15 aÏ 50 cm dlouhou chodbu a její
stûny opfiede pavuãinou. Svislá chodba pokraãuje na povrchu pÛdy vodorovnou pavuãinovou trubicí (punão‰kou),
na konci uzavfienou. Pavouk sedí na konci pavuãinové trubice spojen s jejími stûnami signalizaãními vlákny. Jakmile
vstoupí nûjak˘ Ïivoãich zevnû na trubici, bûÏí sklípkánek
pod nûj, uchopí ho mocn˘mi chelicerami pfies stûnu trubice,
protrhne ji a vtáhne dovnitfi. Po poÏití kofiisti nestraviteln˘
zbytek vyhodí ven a otvor v trubici vyspraví. DoÏívá se
8 aÏ 9 rokÛ. Samci volnû pobíhají po zemi.
Pod kÛrou stromÛ a kameny zejména v lesích nalezneme
zástupce ãeledi cedivkovití (Amaurobiidae), cedivku podkorní (Amaurobius fenestralis) a hojnû se vyskytující druh
cedivku lesní (Callobius claustrarius). Zejména v lesích
se vyskytují pokoutníci rodu Coelotes, jsou to vût‰í pavouci
a jejich pfiítomnost pod kamenem poznáme snadno podle
husté pavuãiny - bûÏn˘mi druhy jsou punão‰káfi zemní
(Coelotes terrestris) a punão‰káfi bezbrann˘ (Coelotes
inermis).
âeleì ‰estioãkovití (Dysderidae) jsou stfiednû velcí
a ‰tíhlí pavouci. Úkryt pod kÛrou stromÛ, pod kameny nebo
ve ‰tûrbinách skal má vystlan˘ pavuãinou a na v‰echny
strany z nûj vybíhají signální vlákna. V okrese byly zji‰tûny
druhy ‰estioãka Harpactea lepida, ‰estioãka ry‰avá
(Harpactea rubicunda) a ‰estioãka rudá (Dysdera erythrina).
Do velikosti 1 cm dorÛstají pavouci ãeledi zápfiedníkovití (Clubionidae). Îijí pod kÛrou stromÛ, sloupÛ,
pod kameny, ve svinut˘ch listech, kde si zhotovují vfietenovit˘
Samiãka sklípkánka ãerného (Atypus piceus) lovící kobylku
161
zámotek s otvory na protilehl˘ch koncích. V noci tyto
zámotky opou‰tûjí a vydávají se na lov. Z podhorsk˘ch ãástí
okresu je znám napfi. zápfiedník kefiov˘ (Clubiona pallidula),velmi hojn˘m druhem je zápfiedník Clubiona reclusa,
dále byl nalezen zápfiedník Clubiona phragmitis (jezero
Velké Karlovice) a pomûrnû vzácn˘ druh zápfiedník
Clubiona similis (Beãva u Hovûzí pod splavem).
BûÏníkovití (Thomisidae) jsou krabÛm docela podobní pavouci s krátk˘m a ‰irok˘m tûlem. Na kofiist ãíhají
na zemi, na kÛfie stromÛ, pod kÛrou, na trávû, kefiích
a na kvûtech. Pavouci pfiepadající svoji kofiist na kvûtech
a mohou barvu svého tûla pfiizpÛsobit prostfiedí. BûÏník
zelen˘ (Diaea dorsata) je nápadnû zelenû zbarven˘, Ïije
na kefiích a spodních vûtvích stromÛ, v okrese se vyskytuje
pravidelnû.Na loukách se ãasto vyskytují bûÏník kvûtomiln˘
(Thomisus onustus) a bûÏník kopretinov˘ (Misumena
vatia), ktefií na svou kofiist obvykle ãíhají na kvûtech rostlin.
BûÏník kopretinov˘ se vyznaãuje schopností mûnit barvu
zadeãku od bílé do Ïluté a rovnûÏ má v˘razn˘ pohlavní
dimorfismus - samice je podstatnû mohutnûj‰í.
Slíìákovití (Lycosidae) loví kofiist bez pouÏití sítí. Jsou
to velmi hojní pavouci pobíhající od ãasného jara
po loukách, polích nebo na bfiezích vod, nûkteré druhy
bûhají dokonce i po hladinû. Nejpoãetnûji jsou v okrese
zastoupeny druhy rodu Pardosa - bûÏnû se v okrese vyskytuje slíìák mokfiadní (Pardosa amentata), pavouci Ïijí
u vod, v zahradách a jinde.V podhorsk˘ch smí‰en˘ch lesích
Vsetínsk˘ch vrchÛ byl pravidelnû nalézán slíìák hajní
(Pardosa lugubris), vzácnûj‰ím druhem je slíìák Pardosa
riparia. Z rodu Alopecosa byly v okrese zji‰tûny zatím tfii
druhy, napfi. slíìák tlustonoh˘ (Alopecosa cuneata)
u Huslenek. BûÏn˘mi druhy v okrese jsou dále zástupci rodu
Trochosa - napfi. slíìák zemní (Trochosa. terricola)
a slíìak Trochosa ruricola. Na bfiezích vod se ãasto vyskytují slíìáci rodu Pirata, napfi. slíìák baÏinn˘ (Pirata piraticus) a slíìák Pirata. hygrophilus.
Se zástupci ãeledi pokoutníkovit˘ch (Agelenidae)
se pravidelnû setkáváme pfiedev‰ím v domácnostech v celém okrese se vyskytuje pokoutník domácí
(Tegenaria domestica). Pokoutníkovití obvykle tkají horizontální sítû, pfiecházející nálevkovit˘m ústím do rourky,
v níÏ se pak zdrÏují. V lesích i na zastínûn˘ch paloucích
je velmi hojn˘ pokoutník Histopona torpida.
Skákavkovití (Salticidae) je bohatá ãeleì drobnûj‰ích
druhÛ, snadno odli‰iteln˘ch od ostatních pavoukÛ podle
velk˘ch teleskopick˘ch oãí, které jim umoÏÀují sledovat
kofiist jiÏ na vzdálenost 20 aÏ 25 cm. Pohybující se kofiist
sledují otáãením celé hlavohrudi, ke kofiisti se plíÏí a pfied
závûreãn˘m skokem se pfiipoutají k podkladu zaji‰Èovacím
vláknem. Skákavky se zdrÏují na skalách, zdech, kmenech,
dfievûn˘ch ohradách, kefiích, v mechu a lesní hrabance.
V okrese se pravidelnû vyskytuje skákavka pruhovaná
(Salticus scenicus), dále byly zji‰tûny skákavka Bianor
aurocinctus - Losov˘ u Huslenek a skákavka ãerná, (Evarcha
arcuata) - Vr‰ky a Díly u Vsetína. Nûktefií pavouci se nejen
tvarem tûla, ale i pohyby velmi podobají mravencÛm, napfi.
na okrajích lesÛ a na bfiezích rybníkÛ se ãasto vyskytuje
skákavka mravenãí (Myrmarachne formicaria), která
je velmi podobná mravenci lesnímu Formica rufa (mravenec má v‰ak na rozdíl od pavouka pouze 3 páry nohou).
âeleì snovaãkovití (Theridiidae) obsahuje drobné
pavouãky velikosti od zlomku milimetru do nûkolika málo
milimetrÛ. Nûkteré druhy mají mezi hlavohrudí a zadeãkem
zvlá‰tní stridulaãní orgán, jímÏ mohou vydávat i lidsk˘m
uchem sly‰itelné zvuky.Tkají nepravidelné sítû, na zachycenou kofiist vrhají pomocí zadních noh lepkavá pavuãinová
vlákna a zabalují ji do nich. Snovaãka pokoutní (Steatoda
bipunctata) pomocí tûchto vláken uloví i vosu. NaVsetínsku
se v‰ude hojnû vyskytuje snovaãka oválná (Enoplognatha
ovata) a na listech kefiÛ snovaãka Theridion varians, vzácnûj‰í jsou snovaãky doubravní (Theridion pallens),
Robertus truncorum (napfi. pod Vsack˘m Cábem) a snovaãky peãující (Theridion impressum) - napfi. Rado‰ov
u Zdûchova.
·tírek obecn˘ (Chelifer cancroides)
Snad mezi nejznámûj‰í pavouky patfií zástupci ãeledi
kfiiÏákovit˘ch (Araneidae). U této skupiny je v˘razn˘
pohlavní dimorfismus - samice je mnohem vût‰í a kulatûj‰í.
V‰echny druhy této ãeledi si staví typickou kruhovitou síÈ.
Je upfiedena do rámu ze silnûj‰ích vláken.Vlákna jsou dvojího
druhu a to z nelepkav˘ch vláken paprsãit˘ch a vláken spirálních, která jsou opatfiena kapiãkami lepkavé kapaliny.
ProtoÏe lep postupnû osychá, kfiiÏáci obnovují síÈ kaÏd˘ den.
Pavouk ãíhá na kofiist buì uprostfied sítû, nebo je ukryt pod
listy a s pavuãinou je spojen signálním vláknem. KfiiÏáci jsou
na rozdíl od vût‰iny ostatních skupin pavoukÛ nejnápadnûj‰í
koncem léta a zaãátkem podzimu, kdy se vyskytují dospûlí
jedinci. Velké sítû ve svûtl˘ch lesích snová kfiiÏák rohat˘
(Araneus angulatus).V celém okrese se hojnû vyskytuje
kfiiÏák obecn˘ (Araneus diadematus).Zejména na pastvinách
najdeme kfiiÏáka mramorovaného (Araneus marmoreus),
koncem léta je nápadn˘ sv˘m v˘skytem na kvûtech pcháãe
bûlokvûtého. Na niωích rostlinách najdeme ãasto kfiiÏáka
ãtyfiskvrnného (Araneus quadratus). KfiiÏák zelen˘
(Araniella cucurbitina) tká sítû soubûÏnû s plochou listÛ,
takÏe loven˘ hmyz usedá do nastraÏené sítû místo na list;
druh byl zji‰tûn ve Vsetínsk˘ch vr‰ích u Halenkova.V okrese
se pravidelnû vyskytuje pod kÛrou stromÛ nebo ve ‰tûrbinách mezi deskami a na podobn˘ch místech kfiiÏák podkorní (Nuctenea umbratica). Tento kfiiÏák má zadeãek
nápadnû ploch˘. V posledních letech roz‰ifiuje svÛj areál
v˘skytu kfiiÏák pruhovan˘ (Argiope bruennichi).
Je nápadn˘ sv˘m Ïlut˘m zbarvením s ãern˘m pruhováním
pfiipomínající zbarvení vosy.Tento teplomiln˘ druh dfiíve Ïil
jen v tepl˘ch oblastech jiÏního Slovenska a jiÏní Moravy.
Poprvé byl v okrese zji‰tûn v roce 1998 (Perná u Le‰né),
do roku 2001 byl nalezen na dal‰ích 6 lokalitách.
162
Druhovû nejbohat‰í je ãeleì plachetnatkovit˘ch
(Linyphiidae). Vût‰ina druhÛ této ãeledi tká vodorovné
sítû nad nimiÏ se rozkládá rÛznû se kfiiÏující husté trámoví
lepkav˘ch vláken. Zvlá‰tností je, Ïe u vût‰iny druhÛ této
skupiny najdeme vespod sítû obû pohlaví spoleãnû.
Z podãeledi Linyphiinae bylo zji‰tûno 7 druhÛ, jedná
se vût‰inou o druhy horsk˘ch a podhorsk˘ch lesÛ. Mezi
spodními vûtvemi ve smrkov˘ch lesích tká své sítû
plachetnatka Neriene emphana, v okrese byla zji‰tûna
ve Vsetínsk˘ch vr‰ích. Pfiedev‰ím v jarních mûsících
mÛÏeme v mechu a v listí nalézt velmi hojn˘ druh
plachetnatku Macrargus rufus, byla zji‰tûna také
na Vsackém Cábu. Hojn˘mi druhy jsou rovnûÏ plachetnatka kefiová (Linyphia triangularis), plachetnatky
Oedothorax agrestis a Pityohyphantes phrygianus.
Dále byly na pastvinû Rado‰ov u Zdûchova nalezeny
plachetnatky Lepthyphantes mansuetus a Bolyphantes
alticeps. Ze vzácnûj‰ích druhÛ byla zji‰tûna plachetnatka Drepanotylus uncatus v Jezerném ve Velk˘ch Karlovicích. Podãeleì pavuãenkovití (Erigoninae) obsahuje
drobné druhy pavoukÛ Ïijící v trávû, mechu a hrabance.
V okrese byla zji‰tûna pavuãenka Diplocephalus
picinus (napfi. Lu‰ová u Halenkova) a pavuãenka Micrargus
herbigradus, která je v zimû aktivní a také se v zimû rozmnoÏuje.Vzácnûj‰ím druhem je pavuãenka hyreosthenius
parasiticus, která byla zji‰tûna na biotopech se skalními
v˘chozy pod Vsack˘m Cábem a v Kobylské u Karolinky.
Z ãeledi málooãkovit˘ch (Heteropodidae) se v okrese vyskytuje její jedin˘ zástupce málooãka smaragdová
(Micrommata roseum), byla zji‰tûna napfi. u Huslenek.
Z ãeledi tfiesavkovit˘ch (Pholcidae) se v okrese
pravidelnû vyskytuje tfiesavka sekáãovitá (Pholcus opilionoides). Pavouci se pfii ohroÏení na sv˘ch dlouh˘ch nohách
charakteristicky roztfiesou, takÏe zmizí pronásledovateli
z oãí.
Zástupci ãeledi ãelistnatkovití (Tetragnathidae) mají
velmi dlouhé, ‰ikmo dopfiedu postavené chelicery, protáhl˘
zadeãek a velmi dlouhé nohy, které v klidu natahují podél
tûla,dopfiedu (2 páry) a dozadu (2 páry), takÏe jsou velmi
nenápadní a podobají se dfiívku. V okrese je v‰ude bûÏná
ãelistnatka rákosní (Tetragnatha extensa), na jehliãnat˘ch stromech je hojná ãelistnatka Tetragnatha. pinicola
a na Rado‰ovû u Zdûchova byla zji‰tûna ãelistnatka
mokfiadní (Pachygnatha degeeri).
âeleì lovãíkovití (Pisauridae) zahrnuje velké pavouky
podobné slíìákÛm, ktefií netvofií sítû. Samice nosí kokon
v chelicerách. Na okrajích lesÛ, pasekách a lesních svûtlinách nalezneme nejãastûji lovãíka hajního (Pisaura mirabilis), byl zji‰tûn napfi. u Zdûchova na Rado‰ovû.
Dosud nejvzácnûj‰ím zji‰tûn˘m pavoukem okresu je
mysmena horská (Trogloneta granulum) z ãeledi
Mysmenidae.V záfií 1998 byly nalezeny tfii samice v balvanité suti pod Vsack˘m Cábem v lokalitû Havlovsk˘ potok.
Jedná se o drobného pavouãka o velikosti pouh˘ch nûkolika
milimetrÛ, kter˘ Ïije pod kameny.V rámci âR byl dosud nalezen pouze na nûkolika málo lokalitách.
mologick˘ch prÛzkumech, napfi. na extenzívních loukách
a pastvinách, nejvíce v‰ak v hrabance, v dutinách stromÛ
a pod kameny, vyskytují se i v domácnostech a v˘jimeãnû
byli v okrese zachyceni v potravû ptákÛ, ktefií sbírali potravu
na zemi a na kÛfie stromÛ.
Obecnû nejznámûj‰ími druhy, které se vyskytují i v okrese Vsetín, jsou: ‰tírek obecn˘ (Chelifer cancroides) - Ïije
pod kÛrou stromÛ, ãasto i v domácnostech, ‰tírek mechov˘
(Neobisium carcinoides) - Ïije pod kameny a v opadance,
‰tírek mu‰í (Lamprochernes nodosus) - b˘vá nalézán pfii
sbûru dvoukfiídlého hmyzu, na jehoÏ nohách je pfiichycen
klepítky.
¤ád: Sekáãi (Opilionida)
Sekáãi mají hlavohruì po celé ‰ífice srostlou se zadeãkem,
tûlo je vût‰inou vejãité a jeho velikost kolísá od 1 do 18 mm.
Mají ‰est párÛ konãetin - první pár je pfiemûnûn v klepítka,
druh˘ pár jsou makadla a dal‰í ãtyfii páry jsou kráãivé nohy.
Îiví se hlavnû Ïivoãi‰nou potravou, zejména drobn˘m hmyzem.
Sekáãi mají malou schopnost se ‰ífiit, proto je znaãn˘
rozdíl ve zvífienû západní a v˘chodní (karpatské, beskydské)
ãásti âR. Beskydy tvofií pro mnohé druhy sekáãÛ hranici roz‰ífiení. K zástupcÛm zvífieny sekáãÛ patfií i druhy, které jsou
zastoupeny ve faunû stfiední Evropy, ale i druhy vázané
pouze na Karpaty (endemické druhy).
V âR je známo kolem 30 druhÛ. V okrese Vsetín nebyl
jejich systematick˘ v˘zkum dosud proveden. RÛzné druhy
sekáãÛ v okrese pravidelnû zastihneme na loukách, v lesích
na zemi a na stromech, a také v domácnostech.
V lesích, v nivû fieky Beãvy se mÛÏeme setkat se zástupcem ãeledi plo‰íkovit˘ch (Trogulidae) - plo‰íkem men‰ím (Trogulus tricarinatus) s ploch˘m, ãlunkovit˘m tûlem.
V domácnostech se hojnû vyskytuje zástupce ãeledi sekáãovit˘ch (Phalangiidae) - sekáã domácí (Opilio parietinus).
Vyskytuje se nejãastûji v okolí lidsk˘ch pfiíbytkÛ. Nohy
má nápadnû dlouhé a obvykle jej spatfiíme, jak nehybnû sedí
na zdi domu.Vzácnû mÛÏeme v horské oblasti Beskyd zastihnout karpatského endemita klepítníka ‰títkového
(Ischyropsalis manicata). Na první pohled se odli‰uje
od ostatních sekáãÛ mohutn˘mi klepítky, která jsou del‰í
neÏ tûlo.
¤ád: Roztoãi (Acarina)
Jsou to drobní aÏ mikroskopiãtí ãlenovci, vût‰ina druhÛ
má velikost men‰í neÏ 1 mm. Chelicery jsou zakonãeny
klepítky nebo bodcem k nabodávání tûla hostitele. Makadla
¤ád: ·tírci (Pseudoscorpionida)
·tírci Ïijící u nás jsou drobní klepítkatci s tûlem o velikosti nûkolik milimetrÛ. Tûlo je zplo‰tûlé, zbarveno Ïlutû
aÏ hnûdû, je sloÏeno z hlavohrudi a zadeãku. Makadla jsou
zakonãena nápadnû velk˘mi klepítky. V âR je dnes známo
31 druhÛ (·Èáhlavsk˘ 1998). V okrese Vsetín nebyl cílen˘
prÛzkum ‰tírkÛ provádûn, lze v‰ak oãekávat v˘skyt nejménû
deseti druhÛ. ·tírci jsou v okrese nalézáni pfii bûÏn˘ch ento-
Sekáã rohat˘ (Phalangium opilio)
163
jsou nûkdy upravena v bodavû sací ústrojí. Zadeãek srÛstá
s hlavohrudí v jeden celek. âást roztoãÛ jsou parazité rostlin
a ÏivoãichÛ, mnohé druhy Ïijící v pÛdû se podílejí na tvorbû
pÛd a nûktefií se Ïiví drobn˘mi Ïivoãichy. Je to rozsáhlá a rÛznorodá skupina, v âR se vyskytuje nûkolik tisíc druhÛ,
v okrese Vsetín pfiedpokládáme v˘skyt nejménû nûkolika
set.V okrese ov‰em nebyl cílen˘ v˘zkum roztoãÛ provádûn.
Dílãí prÛzkumy druhÛ v˘znamn˘ch z hlediska parazitace
u ãlovûka nebo u hospodáfisk˘ch zvífiat provádûjí Okresní
hygienická stanice Vsetín a Okresní veterinární správa
Vsetín.Tam jsou také nejpfiesnûj‰í údaje o aktuálním v˘skytu
parazitick˘ch druhÛ.
Podfiád: âmelíkovci (Mesostigmata)
âmelíkovci jsou dÛleÏitou sloÏkou pÛdní fauny, Ïijí
pod kÛrou stromÛ, dal‰í ve hnízdech savcÛ a ptákÛ i jako
parazité. BûÏn˘m zástupcem v okrese je ãmelík kufií
(Dermanyssus gallinae), je vnûj‰ím krevním cizopasníkem
drÛbeÏe, holubÛ a jin˘ch ptákÛ. Vedle oslabování kondice
napaden˘ch zvífiat mohou pfiená‰et nûkteré nemoci (mor
a salmonelózu drÛbeÏe a fiadu jin˘ch). V roce 2001 byl
v okrese poprvé zji‰tûn ãmelíkovec krysí (Ornithomyssus
bacoti), kter˘ saje krev na ãlovûku a mÛÏe pfiená‰et nûkteré
infekãní choroby. Dal‰í zástupce, kle‰tík vãelí (Varroa
jacobsoni), naz˘van˘ také roztoã JakobsonÛv nebo vãelík
zhoubn˘, je vnûj‰ím cizopasníkem vãel (onemocnûní
se naz˘vá varoáza), bûhem 3 - 4 let od napadení vãelstvo
zpravidla uhyne. Larvální stádia sají na plodu trubcÛ, samice
roztoãÛ sají hemolymfu na dospûl˘ch vãelách. Do jin˘ch
vãelstev jsou roztoãi nejãastûji zavlékáni trubci. Do âR byl
kle‰tík zavleãen z jihov˘chodní Asie v roce 1981 (Ústí nad
Orlicí). Od roku 1983 se tento roztoã v celé âR systematicky
likviduje.V‰echna vãelstva jsou vÏdy koncem roku na varoázu
vy‰etfiena.V okrese Vsetín se tento roztoã bohuÏel vyskytuje
velmi ãasto. Napfi. v roce 1994 bylo zamofieno 81 katastrÛ
s 1 155 ohnisky (v zamofien˘ch oblastech se nacházelo
8 506 vãelstev), v roce 1995 bylo zamofieno 83 katastrÛ
s 988 ohnisky (7 192 vãelstev), v roce 1996 bylo zamofieno
73 katastrÛ s 500 ohnisky (3 554 vãelstev), v roce 1997 bylo
zamofieno 71 katastrÛ s 701 ohniskem (5 025 vãelstev),
v roce 2001 bylo ve v‰ech obcích 834 ohnisek (7 026 vãelstev). Likvidace varoázy se provádí ve spolupráci s âesk˘m
svazem vãelafiÛ.
Z klí‰ÈákÛ jsou to napfi. klí‰Èák holubí (Argas reflexus),
roztoã Ïije v holubnících, kde saje krev u holubÛ, mÛÏe také
sát i na ãlovûku (zpÛsobuje mu silnû svûdící zánûty pokoÏky).
Z klí‰Èatovit˘ch se v okrese bûÏnû vyskytuje klí‰tû obecné
(Ixodes ricinus). Nejãastûji jej najdeme v niωích a stfiedních
polohách okresu, kdeÏto ve hfiebenov˘ch partiích Vsetínsk˘ch vrchÛ, JavorníkÛ a Radho‰Èské hornatiny se vyskytuje
jiÏ vzácnû, v podhorsk˘ch a horsk˘ch monokulturách smrku
jej prakticky nenajdeme. Nejvût‰í poãetnost klí‰Èat je na extenzívních nebo ladem leÏících loukách a pastvinách s porosty
kfiovin a také v listnat˘ch lesích s bohat˘m kefiov˘m a bylinn˘m patrem. V prÛbûhu roku jsou u klí‰tûte dvû maxima
v˘skytu, kdy b˘vá také i ãlovûk mnohem ãastûji napadán první zv˘‰en˘ v˘skyt je na jafie (druhá polovina kvûtna a zaãátek ãervna), druh˘ koncem léta (konec srpna - záfií), tyto
zmûny v ãetnosti v˘skytu souvisí s v˘vojem larválních stádií
klí‰tûte. Klí‰tû mÛÏe pfiená‰et fiadu chorob, mimo jiné virov˘
zánût mozkov˘ch blan (encefalitidu) a bakteriální boreliózu.
V okrese Vsetín byl poprvé zji‰tûn pÛvodní v˘skyt encefalitidy
aÏ v roce 1998 v Laãnovû.V roce 2000 bylo prokázáno aktivní
ohnisko klí‰Èové encefalitidy v Hrachovci u Val. Mezifiíãí.
Kromû uvedeného pfiípadu autochtonní infekce v Laãnovû
byla v okrese encefalitida zji‰Èována sporadicky. VÏdy se jednalo o získání infekce mimo region Vala‰ska. Oãkování proti
encefalitidû se provádí v zimním období, nejlépe jiÏ od podzimu a zaji‰Èuje ho OHS. Borelióza se u lidí v okrese vyskytuje
sice ãastûji (v okrese je roãnû nûkolik desítek pfiípadÛ), její
léãení je pfii vãasném zachycení díky úãinn˘m antibiotikÛm
bez komplikací.
Podfiád: Klí‰Èata (Ixodides)
Ústní ústrojí klí‰Èat je dokonale pfiizpÛsobeno k parazitickému zpÛsobu Ïivota. âasto jsou pfiena‰eãi nebezpeãn˘ch
chorob.V okrese se vyskytuje fiada obecnû roz‰ífien˘ch druhÛ.
Vodule (Limnochares)
Podfiád: Sametkovci (Trombidiformes)
V˘znamnou skupinou jsou vodní roztoãi, vodule
(Hydracarina). Jsou to vût‰inou dravé a pestfie zbarvené
druhy. V okrese se bûÏnû vyskytují ve vodách, zejména
ve stojat˘ch, kde jsou nalézány pfii hydrobiologick˘ch
prÛzkumech. V letech 1952 - 1955 bylo pfii hydrobiologickém prÛzkumu Vsetínské Beãvy na nûkolika lokalitách zji‰tûno celkem 18 druhÛ vodulí (·vec 1960). V okrese
je bûÏn˘m druhem dravá vodule krvavá (Hydrachna cruenta), která parazituje na nohách vodního hmyzu.
Klí‰tû obecné (Ixodes ricinus)
164
Ze skupiny vlnovníkÛ se v okrese vyskytuje napfi.
vlnovník rybízov˘ (Cecidophyes ribis), kter˘ niãí a deformuje pupeny angre‰tu a rybízu, a vlnovník hru‰kov˘
(Phytoptus pyri), kter˘ zpÛsobuje puch˘fikovité zdufieniny
na listech hru‰ní a jin˘ch ovocn˘ch stromÛ.
Ze skupiny roztoãíkÛ se vyskytuje roztoãík vãelí
(Acarapis woodii), kter˘ zpÛsobuje akarinózu vãel. Cizopasí
na d˘chacím ústrojí vãel (je vnitfiním cizopasníkem), napadené vãelstvo je ãasem znaãnû oslabené. Ve vsetínském
okrese byl naposledy zji‰tûn v 60. letech, kdy se jej podafiilo
úãinnou léãbou zlikvidovat. Dal‰í zástupce, roztoãík
jahodníkov˘ (Tarsonemus pallidus) napadá jahodníky,
zpÛsobuje kadefiení a krnûní jejich listÛ, v dÛsledku parazitace pak dochází k nedostateãnému rÛstu a zrání plodÛ.
V okrese se na zahrádkách vyskytuje ãasto.
Sametka rudá (Trombidium holosericeum)
Ze skupiny sametek se ãasto vyskytuje svilu‰ka ovocná (Panonychus ulmi), která saje ‰Èávy na listnat˘ch stromech, ze snovacích Ïláz vyluãují jemné pfiedivo, kter˘m
opfiádají listy a mohou b˘t pomocí nûho také pfiená‰eny vûtrem. âasto se v okrese na rÛzn˘ch rostlinách vyskytuje svilu‰ka chmelová (Tetranychus urticae). Vlákna ze snovací
Ïlázy vytváfií pro svilu‰ky úkryt, kter˘ chrání pfied nepfiízniv˘mi vnûj‰ími vlivy i pfied pÛsobením pesticidÛ. Na ovocn˘ch stromech v okrese ãasto parazituje svilu‰ka jabloÀová (Bryobia rubriculus), tento roztoã nemá snovací schopnost a jeho vajíãka pfiezimují v trhlinách kÛry a pod ‰upinami pupenÛ. Svilu‰ka angre‰tová (Bryobia ribis) parazituje na angre‰tu a ãerném rybízu, v okrese se vyskytuje pravidelnû. Z drav˘ch sametkovcÛ se pravidelnû vyskytuje dravãík roztoãí (Cheyletiella parasitivorax), Ïije v srsti ‰elem
a zajícovit˘ch, kde niãí jiné roztoãe, nûkdy také mÛÏe po‰kozovat srst. BûÏnû se vyskytuje dravá sametka rudá
(Trombidium holosericeum), je dobfie pozorovatelná
i okem (velikost tûla b˘vá aÏ 4 mm). Je ãervené barvy, Ïije ve
svrchních vrstvách pÛdy a Ïiví se vajíãky hmyzu. Larvy
sametky rudé parazitují na spodní stranû kfiídel mot˘lÛ, zlatooãek, nûkdy jsou i u pavoukÛ. âlovûka napadají larvy
sametky podzimní (Neotrombicula autumnalis), dospûlci jsou draví a Ïijí ve svrchních vrstvách pÛdy. Ob˘vají volná
travnatá prostranství, ãasto napfi. trávníky v sídli‰tích obcí
a mûst.V létû, nejvíce v srpnu, vylézají larvy na povrch pÛdy
a napadají rÛzné obratlovce vãetnû ãlovûka. V jejich kÛÏi si
vyvrtávají chodbiãky, napadené místo zpÛsobuje silné svûdûní. Mezi sametkovce patfií i zástupci trudníkovit˘ch - jsou
to mikroskopiãtí vnitfiní parazité kÛÏe savcÛ. Cizopasí
v chlupov˘ch váãcích, mazov˘ch nebo potních Ïlázách mohou zpÛsobovat vypadávání chlupÛ a pfii následné infekci bakteriemi jejich hnisání, onemocnûní se naz˘vá trudovitost. Obecnû velmi vzácn˘ trudník lidsk˘ (Demodex folli-
culorum), kter˘ Ïije v mazov˘ch Ïlázách ãlovûka, v okrese
Vsetín dosud nebyl prokázán. U zvífiat v okrese ãasto parazitují dal‰í druhy trudníkÛ (u psÛ, koãek, koz, prasete domácího,
koní apod.).
Podfiád: Bezpancífiníci (Acaridida)
Tato skupina roztoãÛ je zastoupena velk˘m mnoÏstvím
druhÛ, fiada z nich jsou ‰kÛdci ve skladech, dal‰í jsou
v˘znamn˘mi parazity kÛÏe. V okrese se bûÏnû vyskytují
zástupci sladokazÛ. Z nich je nejhojnûj‰í sladokaz mouãn˘
(Acarus siro), kter˘ napadá ‰patnû uskladnûné obilí, mouku
a mouãné v˘robky.V okrese se vyskytuje mnoho druhÛ parazitujících v kÛÏi savcÛ. ZákoÏka svrabová (Sarcoptes
scabiei) cizopasí u ãlovûka, v okrese byla zji‰tûna v˘jimeãnû.
Larvy a dospûlé samice vyÏírají chodbiãky v kÛÏi a zpÛsobují onemocnûní zvané svrab, samci Ïijí na povrchu kÛÏe
a ne‰kodí. Dal‰í druhy zákoÏek Ïijí u zvífiat, nûkdy v‰ak
mohou na krat‰í i del‰í dobu pfiecházet na ãlovûka v okrese
se vyskytují pravidelnû. Pfiíbuzné druhy parazitují v kÛÏi
u hrabav˘ch ptákÛ - napfi. lupovka kufií (cizopasí v kÛÏi
na bûháku u drÛbeÏe, zpÛsobuje onemocnûní zvané vápenka) a lupovka perohub (zpÛsobuje vypadávání per
u drÛbeÏe). Cizopasníky kÛÏe jsou dal‰í druhy roztoãÛ
z ãeledi pra‰ivkovit˘ch. V místech napadení se vytváfiejí
puch˘fiky a zánûty, které v dÛsledku ‰krabání krvácejí,
onemocnûní se naz˘vá pra‰ivina. V okrese se vzácnûji
u hospodáfisk˘ch zvífiat vyskytují napfi. pra‰ivka koÀská,
pra‰ivka ovãí, pra‰ivka tufií, pra‰ivka králiãí, dále strupovka obecná (napadá skot, konû, kozy, králíky aj.) strupovka u‰ní (napadá koãky, psy aj.) aj. Dal‰í mnoÏství roztoãÛ parazituje u ptákÛ (zástupci ãeledí plicnatkovit˘ch, perohubovit˘ch a zápefiníkovit˘ch). K citelnûji ‰kodícím parazitick˘m druhÛm je tfieba uvést, Ïe zvífiata jsou po napadení
cizopasníky dfiíve nebo pozdûji dÛkladnû veterinárnû o‰etfiena, takÏe tím jsou tito roztoãi ve svém v˘skytu a dal‰ím
‰ífiení v okrese v˘raznû omezeni (to se ostatnû t˘ká v podstatû v‰ech parazitÛ ãlovûka a hospodáfisk˘ch zvífiat).
Podfiád: Pancífiníci (Oribatida)
Jejich tûlo je v dospûlosti zpevnûno silnû sklerotizovan˘m pancífiem. Pancífiníci jsou nejbohat‰í skupinou pÛdních
roztoãÛ, svojí ãinností se v˘znamnû podílejí na fiadû procesÛ
probíhajících v pÛdû: jsou v˘znamn˘mi vektory kolonizace
pÛdy pÛdní mikroflórou (vãetnû spor fytopatogenních
hub), podílejí se na rozkladu organick˘ch látek, selektivnû
pohlcují a ve sv˘ch tkáních koncentrují minerální látky, atd..
V˘zkum fauny pancífiníkÛ v âR má dlouholetou tradici
- v celé republice jich bylo dosud nalezeno 548 druhÛ.
Z oblasti Moravy a Slezska je známo 390 druhÛ. V okrese
Listonoh jarní (Lepidurus opus)
165
Vsetín byl od roku 1952, kdy zde byl zahájen jejich faunistick˘ prÛzkum, doloÏen v˘skyt 120 druhÛ pancífiníkÛ patfiících do 37 ãeledí a 78 rodÛ.
K nejhojnûj‰ím druhÛm v okrese patfií pancífiníci
Tectocepheus velatus, Oppiella nova a Scheloribates laevigatus, ktefií se vyskytují po celém území ve vût‰inû biotopÛ,
od orn˘ch pÛd aÏ po klimaxové lesy. Byli zde nalezeni téÏ
velmi vzácní pancífiníci Pthiracarus compressus, Metabelba italica,Rhaphigneta numidiana a Jugatala angulata,
ktefií patfií k raritám i ve stfiedoevropském kontextu.
¤ád: ListonoÏky (Notostraca)
Tûlo je kryto nápadn˘m hrudním ‰títem vejãitého
tvaru, z nûhoÏ vzadu vyãnívá ãást zadeãku se dvûma dlouh˘mi ‰tûty, délka tûla bez ‰tûtÛ je aÏ 5 cm. Ve vsetínském okrese byl je‰tû v 80. letech zji‰tûn na jediné lokalitû
listonoh jarní (Lepidurus apus). Listonozi byli pozorováni
na severním okraji lesa Doubrava v katastru obce Kladeruby,
stanovi‰tûm v˘skytu byly tÛÀky na málo pouÏívané lesní
cestû v okolí mokfiiny (V. Pfiikryl). Jinde nebyl tento druh
v posledních desetiletích zji‰tûn, jeho v˘skyt je v‰ak moÏn˘
v údolní nivû Beãvy v okolí Nûmetic, Kladerub a Chorynû,
kde se nacházejí vhodná stanovi‰tû, tj. periodické jarní tÛnû.
Podkmen: Îabernatí (Branchiata)
V okrese je zastoupen jedinou tfiídou kor˘‰i.
Tfiída: Kor˘‰i (Crustacea)
Tûlo je tvofieno deseti aÏ padesáti ãlánky, nûkteré z nich
nesou jeden pár konãetin (u v‰ech druhÛ jsou vÏdy na hrudních ãláncích). Tûlo je ãasto kryto - buì dvouchlopÀovou
skofiápkou nebo jedin˘m hfibetním ‰títem. Na hlavû jsou dva
páry rÛznû dlouh˘ch tykadel zvan˘ch antenuly a anteny.
Vût‰ina druhÛ Ïije ve vodû a d˘chá Ïábrami. Vodní druhy
se vyskytují ve v‰ech vodách, suchozemské druhy Ïijí
ve vlhk˘ch a stinn˘ch místech.V âR Ïije kolem jednoho tisíce
druhÛ kor˘‰Û, v okrese Vsetín bylo dosud pfii dílãích
hydrobiologick˘ch prÛzkumech zji‰tûno kolem 50 druhÛ,
pfiedpokládáme ov‰em v˘skyt nûkolika set druhÛ. Nûkteré
dal‰í údaje k v˘skytu urãit˘ch druhÛ na konkrétních lokalitách v okrese jsou uvedeny v kapitole o hydrobiologii.
Podtfiída: LupenonoÏci (Phyllopoda)
Tato skupina obsahuje ãtyfii fiády, z nichÏ byli v okrese
zji‰tûni zástupci od dvou z nich.
¤ád: Perlooãky (Cladocera)
Tûlo je témûfi celé ukryto ve dvouchlopÀové skofiápce,
u nûkter˘ch drav˘ch druhÛ je skofiápka zredukována.
Tykadla druhého páru (anteny) jsou vÏdy vût‰í neÏ u prvního páru a slouÏí k veslovitému pohybu.Velikost mají zpravidla aÏ nûkolik milimetrÛ, pfii urãování je nutné pouÏití
mikroskopu. V okrese je to nejpoãetnûj‰í skupina kor˘‰Û
jak co do poãtu druhÛ, tak co do poãtu jedincÛ na lokalitách
(tj. v jednom odebraném vzorku). Pfii hydrobiologick˘ch
prÛzkumech bylo v okrese v 90. letech zji‰tûno témûfi
25 druhÛ.
NejbûÏnûj‰ím druhem perlooãek pfii hydrobiologick˘ch
prÛzkumech byla vû‰enka obecná (Simocephalus vetulus),
pfii nûkter˘ch odbûrech na mokfiadech u Chorynû a StfiíteÏe
byla velmi poãetnû zastoupena hladinovka obecná
(Scapholeberis mucronata), v jezeru ve Velk˘ch Karlovicích
- Jezerném zase lukovka jezerní (Alonopsis elongata).
K ãastûj‰ím druhÛm v okrese patfií také bahnitka hladká
(Leydigia leydigii), hrotnatka obecná (Daphnia pulex)
a ãoãkovec obecn˘ (Chydorus sphaericus).V jezírku lomu
Jasenice u Le‰né byly nalezeny dva vzácnûj‰í druhy perlooãek - druh Rhynchotaloma rostrata, kter˘ se v rámci âR
vyskytuje jen roztrou‰enû na nûkolika lokalitách, a srpovec
Pleuroxus striatoides, u kterého se jedná pravdûpodobnû
o první zji‰tûní na Moravû. Dal‰í vzácn˘ druh perlooãky
se vyskytuje v jezeru ve Velk˘ch Karlovicích - Jezerném,
jedná se o vû‰enku cípatou (Simocephalus lusaticus), její
populace je zde pomûrnû silná.
Podtfiída: Lasturnatky (Ostracoda)
Lasturnatky mají své neãlánkované tûlo chránûno
schránkou, která je tvofiena dvûma skofiápkami. Obû skofiápky se mohou stahem svûracího svalu k sobû pfiiblíÏit a tûlo
uzavfiít (podobnû jako lastury mlÏÛ). Na hlavové ãásti jsou
dva páry tykadel, která slouÏí k pohybu. Lasturnatky obvykle
lezou po dnû nebo po pfiedmûtech ponofien˘ch do vody, fiada
druhÛ také dobfie plave. Velikost mají nejv˘‰e 2 mm.
Lasturnatky jsou v˘znamní kompozitofii (rozmûlÀují organickou hmotu) a mají velk˘ v˘znam v ekologick˘ch fietûzcích.
Cílen˘ prÛzkum lasturnatek provádûl v okrese na nûkolika lokalitách pouze J. Kantorek - a to na lokalitách Horní
Beãva, Prostfiední Beãva a Velké Karlovice. Jinak byly lasturnatky zji‰Èovány pfii bûÏn˘ch hydrobiologick˘ch v˘zkumech
prakticky na v‰ech lokalitách stojat˘ch vod.
Hrotnatka obecná (Daphnia pulex)
166
V okrese se vyskytují druhy Candona candida (ob˘vá
ãist‰í a chladnûj‰í stojaté vody), Cypridopsis vidua (ob˘vá
stojaté vody od jara do podzimu), Physocypria kraepelini
(ob˘vá stojaté vody v niωích polohách s vût‰ím pfiísunem
organick˘ch látek, napfi. rybníky).V kaluÏinách na Prostfiední
Beãvû byl zji‰tûn druh Heterocypris incongruens,
v pramenn˘ch mokfiadech a potocích nad pfiehradou Horní
¤ád: Plazivky (Harpacticoida)
Beãva byly zji‰tûny druhy Candona neglecta, Eucypris
pigra a Psychodromus olivaceus. Lasturnatky byly zji‰tûny
také ve vodách v okolí Velk˘ch Karlovic. Velké mnoÏství
blíÏe neurãen˘ch lasturnatek bylo pfii prÛzkumech nalezeno
v mokfiadech Pod hájem u Za‰ové, v ChoryÀském mokfiadu
a v rybníãku Neratov u Prlova.
Z této skupiny byly v okrese ve stojat˘ch vodách zji‰tûny
pouze dva druhy, a to plazivka bahnomilná (Attheyella
crassa) na dvou lokalitách (lom Jasenice, mokfiad u StfiíteÏe)
a plazivka Canthocamptus staphylinus na sedmi lokalitách.
Podtfiída: KlanonoÏci (Copepoda)
Podtfiída: Kapfiivci (Branchiura)
Mají zpravidla ‰tíhlé, zfietelnû ãlánkované tûlo, které
není ukryto ve skofiápce. Je rozdûleno v oválnou pfiední ãást
(hlava a hruì) a v silnû zúÏen˘ ‰tíhl˘ zadeãek.
Mají ploché tûlo kryté shora ováln˘m krun˘fikem. Mají
bodcovitá kusadla slouÏící k sání krve.V okrese se pravidelnû
vyskytuje nûkolik druhÛ, u kaprÛ na pfiehradû Bystfiiãka byl
nejãastûji zji‰tûn kapfiivec ploch˘ (Argulus foliaceus),
ménû ãasto kapfiivec Argulus pellucidus (Kubíãek 1956).
Vût‰ina druhÛ je velmi drobn˘ch, urãovat se dají obvykle jen pomocí mikroskopu. Jako souãást planktonu jsou
v˘znamn˘m zdrojem potravy pro jiné vodní Ïivoãichy, nûkolik druhÛ je parazitick˘ch. Skupina obsahuje pût fiádÛ,
v okrese Vsetín byli zji‰tûni zástupci od vût‰iny z nich.
Pfii hydrobiologick˘ch prÛzkumech byli klanonoÏci nalezeni
na mnoha lokalitách, ne vÏdy v‰ak byli determinováni
do úrovnû druhu nebo rodu.
Podtfiída: Rakovci (Malacostraca)
Obsahuje pût fiádÛ, v okrese byli zji‰tûni zástupci od tfií
z nich.
¤ád: DesetinoÏci (Decapoda)
Velcí kor˘‰i, ktefií jsou z velké ãásti kryti pevn˘m
zvápenatûl˘m krun˘fiem. Mají pût párÛ kráãiv˘ch konãetin,
z nichÏ první pár je zakonãen klepety. SloÏené oãi jsou umístûny na stopkách. V âR se pÛvodnû vyskytovaly dva druhy
(rak fiíãní a rak kamenáã), pozdûji se objevili dal‰í zástupci
- cílenû vysazen˘ rak bahenní a 2 - 3 zavleãené druhy
ze Severní Ameriky.
Rak fiíãní (Astacus astacus) se na celém území okresu bûÏnû vyskytoval je‰tû do konce 19. století v tekoucích
vodách, ãasto i ve vodách stojat˘ch (rybníky).V letech 1889
- 1912 témûfi celá populace raka fiíãního v ãesk˘ch zemích
vymizela. To bylo zpÛsobeno virov˘m onemocnûní - raãím
Buchanka ãerná (Macrocyclops fuscus)
¤ád: Vzná‰ivky (Calanoida)
Z této skupiny byly v okrese zji‰tûny pouze tfii taxony.
Vzná‰ivka Diaptomus se hojnû vyskytuje v lomu Jasenice
u Le‰né a tamtéÏ se vyskytuje vzná‰ivka ztepilá (Eudiaptomus gracilis), vzná‰ivka Heterocope saliens byla v okrese
nalezena pouze v rybníãku Neratov u Prlova.
¤ád: Buchanky (Cyclopoida)
Vût‰inou to jsou drobné druhy jako souãást vodního
planktonu. Typická je pro samiãky pfiítomnost zásobních
váãkÛ s pohlavními buÀkami, jejich tvar je dÛleÏit˘m determinaãním znakem.V okrese bylo ve stojat˘ch vodách zji‰tûno
celkem osm druhÛ a jeden rod buchanek. Nejãastûji
se vyskytují zástupci rodu Cyclops (zji‰tûny tfii druhy
- Cyclops insignis, Cyclops strenuus a Cyclops vicinus),
ãastûji byly zachycovány druhy buchanka zoubkovaná
(Eucyclops serrulatus), buchanka ãerná (Macrocyclops
fuscus) a buchanka Diacyclops crassicaudis. Ke vzácnûj‰ím druhÛm patfií buchanka zimní (Cyclops insignis),
která byla zji‰tûna v lomu Jasenice u Le‰né v roce 1993.
Rak fiíãní (Astacus astacus)
167
morem. Po první svûtové válce byl rak fiíãní umûle vysazován z rÛzn˘ch zdrojÛ. Do oblasti Beskyd byl rak fiíãní dováÏen z tzv. „dunajské vûtve”, zároveÀ byl dovezen i rak
bahenní. Po 2. svûtové válce dochází ke zneãi‰Èování tokÛ,
zejména splachy hnojiv a pesticidÛ ze zemûdûlsk˘ch
pozemkÛ a také odpadními vodami z prÛmyslov˘ch podnikÛ. DÛsledkem tûchto zneãi‰tûní byl postupn˘ ústup raka
fiíãního z vod v celé âR, rovnûÏ i v okrese Vsetín. Minimální
populace stavÛ raka fiíãního byly v první polovinû 80. let.
Pozdûji se zaãíná projevovat pozitivní vliv ãistiãek odpadních vod a pfiísnûj‰í reÏim ve vypou‰tûní odpadních vod
z podnikÛ. Voda v tocích se zaãíná zlep‰ovat a zároveÀ
dochází k umûlému posilování populací raka fiíãního z refugií - raky v okrese od roku 1985 vysazují ãlenové âeského
svazu ochráncÛ pfiírody a pozdûji také ãlenové âeského
rybáfiského svazu. Rak byl v okrese vysazen na desítkách
lokalit. Po roce 1990 dochází k dal‰ímu v˘raznûj‰ímu
zlep‰ení ãistoty vod v dÛsledku enormního sníÏení chemizace v zemûdûlství, pfiísnûj‰ího reÏimu ve vypou‰tûní
odpadních vod. Rak fiíãní se jiÏ zaãíná ‰ífiit i pfiirozenou cestou. Koncem 90. let se rak fiíãní vyskytuje prakticky
na v‰ech ãist˘ch tocích, zejména ve stfiedních a vy‰‰ích
polohách. Nejvût‰í refugia raka fiíãního, kde pfieÏila populace nejhor‰í období v 70. a 80. letech, se nachází na potoku
Hlubok˘ u Halenkova, silná populace z umûlé v˘sadby
se vytvofiila v lomu Jasenice - tato populace se tam pfienesla
z okolo protékajícího potoka, v nûmÏ raci pozdûji vyhynuli
v dÛsledku zneãi‰tûní. Tak se stal zatopen˘ lom jedin˘m
refugiem raka fiíãního v ‰irokém okolí. Raci v jezírku v‰ak
mají malé rozmûry, ponûvadÏ tam nemûli dostatek potravy
pro normální rÛst. V Jezerném u Velk˘ch Karlovic je také
silná populace raka, jedná se v‰ak o kfiíÏence raka fiíãního
a raka bahenního.
Dal‰í druhy: Rak bahenní (Astacus leptodactylus)
pochází z Haliãe, v ãesk˘ch zemích byl vysazován od konce
19. století, je ménû nároãn˘ na ãistotu vody. V okrese
se vyskytuje na rÛzn˘ch místech, pfiesné roz‰ífiení není
známo. Rak kamenáã (Austropotamobius torrentium)
se v okrese nikdy nevyskytoval, Ïije pouze v âechách.
¤ád: RÛznonoÏci (Amphipoda)
Tûlo mají z bokÛ zplo‰tûlé. Na hrudních ãláncích mají
sedm párÛ konãetin, z toho první dva páry slouÏí k uchopení
potravy a tvarovû se li‰í od dal‰ích pûti párÛ. Jsou to vodní
Ïivoãichové, ãasto jsou dÛleÏitou sloÏkou potravy ryb.
V okrese se bûÏnû v ãistûj‰ích tekoucích vodách vyskytuje ble‰ivec potoãní (Gammarus fossarum), zejména
ve stfiedních a vy‰‰ích polohách. V pramenech v okolí
Vala‰ského Mezifiíãí se pravidelnû vyskytuje ble‰ivec studniãní (Niphargus aquilex), bude se zfiejmû vyskytovat
v celém okrese. Jedná se o podzemního, druhotnû slepého
a bezbarvého zástupce, kter˘ je do pramenÛ vyplavován
z podzemních vod.
¤ád: StejnonoÏci (Isopoda)
Tûlo stejnonoÏcÛ je shora zplo‰tûlé. Na hlavohrudi jsou
dva páry tykadel, u suchozemsk˘ch druhÛ je shora viditeln˘
pouze del‰í druh˘ pár. Suchozemské druhy Ïijí obvykle
na vlhk˘ch místech, a to v lesích, v otevfiené krajinû i v blízkosti lidsk˘ch sídel - na tûchto biotopech je najdeme
v hrabance, pod kameny, cihlami, dfievem, pod mechem
apod. Nûkteré druhy Ïijí na mokfiinách a na vlhk˘ch bfiezích
stojat˘ch i tekoucích vod.
V âR bylo dosud zji‰tûno 37 druhÛ a poddruhÛ.Ve vsetínském okrese bylo nalezeno 12 taxonÛ. Na Vsetínsku byli
stejnonoÏci sledováni v rámci hydrobiologick˘ch v˘zkumÛ
(vodní druhy) nebo pfii v˘zkumech pÛdní fauny (Flasarová
1957, 1958, Frankenberger 1954, 1959).
Z vodních druhÛ (podfiád Asellota) se v celém okrese
vyskytuje beru‰ka vodní (Asellus aquaticus), najdeme
ji v tekoucích i stojat˘ch vodách. Pfii hromadném v˘skytu
na urãité lokalitû indikuje svou pfiítomností organické
zneãi‰tûní vody (napfi. zahnívajícími zbytky tûl rostlin
a ÏivoãichÛ).
Suchozem‰tí stejnonoÏci (podfiád Oniscidea) jsou
zastoupeni vût‰ím poãtem druhÛ. Pomûrnû ãastá je stínka
obecná (Porcellio scaber).Vyskytuje se v blízkosti lidsk˘ch
obydlí a na pfiíhodn˘ch místech i ve volné pfiírodû
- pod kameny, listím, dfievem apod. Stínka obecná je roz‰ífiena témûfi po celém svûtû. Na vlhk˘ch biotopech, av‰ak ménû
ãasto, se vyskytuje stínka zední (Oniscus asellus). Z pozoruhodn˘ch zástupcÛ byl ve Vsetínsk˘ch vr‰ích na více lokalitách zji‰tûn vlhkomiln˘ druh Ligidum germanicum
a zejména pak karpatsk˘ druh Hyloniscus mariae, kter˘
je v rámci âR znám˘ pouze z jediné lokality, a to ze Solance
pod Solánûm.
Tfiída: StonoÏky (Chilopoda)
Tfiída stonoÏky mají zplo‰tûlé tûlo, hlava je zfietelnû
oddûlena od stejnocennû dûleného trupu. Na hlavû jsou
dlouhá nitkovitá tykadla. Délka tûla je aÏ 60 mm. Kráãiv˘ch
nohou b˘vá 15 aÏ 177 párÛ. StonoÏky ob˘vají pfieváÏnû
vlhké prostfiedí, pfiedev‰ím svrchní vrstvy pÛdy, listov˘ opad,
ãasté jsou pod kÛrou stromÛ, v trouchu, pod kameny atp.
Jsou to vût‰inou dravci, Ïivící se jin˘mi bezobratl˘mi, ãile
pobíhají.
V âR bylo zji‰tûno celkem 70 druhÛ a poddruhÛ stonoÏek.V okrese nebyl dosud jejich prÛzkum provádûn.
Ble‰ivec potoãní (Gammarus fossarum)
168
Pfiirozen˘ v˘skyt stra‰níka dalmatského (Scutigera
coleoptrata) je znám pouze z nejteplej‰ích oblastí âeské
republiky v Podyjí a na Pálavû.Tento druh Ïije i synantropnû
a mÛÏe b˘t zavleãen i do chladnûj‰ích severnûj‰ích poloh,
coÏ dokládají jeho nálezy v posledních letech v domech
v Brnû a dokonce i ve sklepû v Hranicích na Moravû nedaleko od vsetínského okresu. K nejhojnûj‰ím druhÛm patfií
stonoÏka promûnlivá (Lithobius mutabilis), která b˘vá
ãastûj‰í neÏ o nûco vût‰í stonoÏka ‰kvorová (Lithobius
forficatus). Oba druhy ob˘vají svrchní vrstvy pÛdy. StonoÏka
‰kvorová b˘vá ãasto pfiítomna i v blízkosti lidsk˘ch obydlí,
zalézá obãas i do domÛ a sklepÛ.
Tfiída: MnohonoÏky (Diplopoda)
MnohonoÏky obecnû jako tfiída mají protáhlé tûlo dlouhé
aÏ 45 mm a skládající se z 11 aÏ 63 ãlánkÛ, na vût‰inû z nich
jsou 2 páry konãetin. Na hlavû mají krátká tykadla. Tûlo je
ãasto
sklerotizované
uhliãitanem
vápenat˘m,
na prÛfiezu zpravidla okrouhlé nebo mírnû zplo‰tûlé.
Na rozdíl od stonoÏek se pohybují pomalu. Najdeme
je na vlhãích místech, zejména v lesích, opadaném tlejícím
listí, pod kÛrou a v trouchu rozkládajících se pafiezÛ
a kmenÛ, pod kameny apod. Îiví se rozkládajícími se zbytky
rostlin, v nûkter˘ch pfiípadech i Ïiv˘mi ãástmi rostlin.
V˘znamnû pfiispívají k tvorbû humusu.
Hojn˘m a v‰eobecnû znám˘ druhem chvostoskoka
v okrese je larvûnka obrovská (Tetrodontophora bielanensis) je zbarvena sametovû modfie a ãasto se hromadnû
vyskytují ve vlhk˘ch lesích na houbách nebo na vlhk˘ch
pafiezech. Dal‰ím ãastûj‰ím zástupcem je mákovka vodní
(Podura aquatica), vyskytuje se na vodní hladinû mûlk˘ch
vod. V lesích se ãasto vyskytuje olovûnka dlouhorohá
(Pogonognatelus longicornis), najdeme ji pod opadan˘m
listím, na houbách, pod kusy dfiev a v mechu.
Tfiída: Hmyz (Insecta)
¤ád: Rybenky (Zygentoma)
V âR bylo zji‰tûno celkem 69 druhÛ mnohonoÏek.
V okrese Vsetín nebyl cílen˘ v˘zkum provádûn, jsou v‰ak
známy údaje z oblasti vrcholu Knûhynû v Moravskoslezsk˘ch Beskydech poblíÏ hranic okresu (PiÏl 1991,
Tajovsk˘ 1992).
Z vût‰ích druhÛ lze v lesních porostech okresu pfiedpokládat hojnû ãernohnûdou mnohonoÏku Leptoiulus trilobatus trilobatus. Hnûdû zbarvená plochule kfiehká
(Polydesmus complanatus) ob˘vá vlhké polohy jehliãnat˘ch
i smí‰en˘ch lesÛ. Zejména v lesích b˘vají hojnû roz‰ífieny také
zástupci svinulí, z nich napfi. svinule ‰estipásá (Glomeris
hexasticha). Svinule se vyznaãují schopností stoãit se v pfiípadû nebezpeãí do kuliãky, pfiiãemÏ nohy schovají uvnitfi.
MnohonoÏka slepá (Blaniulus guttulatus) se vyskytuje
ãasto v zahradách, odkud se dostává do skladÛ s ovocem
a zeleninou.Îiví se spadan˘m zahnívajícím ovocem nebo skladovan˘mi zemûdûlsk˘mi produkty (·ikula a kol., 1977).
V populární literatufie je ãasto uvádûná jako bûÏn˘ druh
u nás mnohonoÏka zemní (Julus terestris) - je tfieba uvést,
Ïe se jedná o chybn˘ údaj, ve skuteãnosti tento druh mnohonoÏky nebyl v celé âR jiÏ nûkolik posledních desetiletí
vÛbec zji‰tûn.
Tfiída: Chvostoskoci (Collembola)
Chvostoskoci mají protáhlé nebo zakulacené tûlo o velikosti od 0,5 do 10 mm, je pokryto chloupky, brvami nebo
‰tûtinkami a ‰upinkami. Mají nenápadnou tmavû ‰edou, bledou nebo Ïlutavou barvu, fiada druhÛ je i pestfie zbarvená.
Pomocí krátk˘ch nohou se pomalu pohybují, skákavé druhy
mají na zadeãku dobfie vyvinuté skákací ústrojí (skákací
furka). Chvostoskoci se vût‰inou Ïiví rozkládajícími se zbytky
rostlin, fias, hub a li‰ejníkÛ, nûktefií jsou i draví. Îijí
na vlhk˘ch místech.
V âR je známo kolem 600 druhÛ.Ve vsetínském okrese
nebyl cílen˘ v˘zkum provádûn, pfiedpokládá se ov‰em
v˘skyt nejménû kolem stovky druhÛ.
Mají tûlo dozadu zúÏené, svrchní strana je vyklenutá,
spodní plochá, tûlo kryto ‰upinkami. Na konci zadeãku mají
tfii ‰tûtovité pfiívûsky. Mají Ïlutavû stfiíbfiitou barvu.V okrese
se bûÏnû vyskytuje rybenka obecná (Lepisma saccharina).
âasto je v domácnostech a ve skladech se zemûdûlsk˘mi
produkty, kde se zdrÏuje v tmav˘ch koutech, je to noãní
hmyz. Îiví se zbytky organick˘ch látek. Dal‰í druh rybenka
mravenãí (Atelura formicaria) Ïije v hnízdech rÛzn˘ch
druhÛ mravencÛ.
¤ád: Jepice (Ephemeroptera)
Jepice jsou mal˘ aÏ stfiednû velk˘ hmyz se ‰tíhl˘m
tûlem. Dospûlí jedinci mají kfiídla s hustou sítí Ïilek.V klidu
jsou kfiídla pfiiloÏena k sobû ve svislé poloze. Ústní ústrojí
je zakrnûlé, neboÈ nepfiijímají potravu. Dospûlci Ïijí krátce,
a to od nûkolika hodin (napfi. jepice sporoÏilná) aÏ do nûkolika dnÛ (napfi. jepice rodu Baetis). Hlavní funkcí imág
je postarat se o potomstvo, potom hynou. Charakteristick˘m
stadiem v˘voje jepic je polodospûlec (subimago), které vylézá nebo vylétá z posledního stadia larvy a je kopií dospûlce,
od nûhoÏ se li‰í tím Ïe má kfiídla a tûlo potaÏené jemnou
blankou, kfiídla jsou tudíÏ mléãnû zakalená. Svleãením blanky se polodospûlec mûní v poslední v˘vojové stadium
dospûlce. Larvy jepic bez v˘jimky Ïijí ve vodû a jsou dÛleÏit˘m indikátorem ãistoty vody. Charakteristick˘m znakem
larev jsou tfii ‰tûty (respektive dva ‰tûty a jeden pa‰tût)
na konci zadeãku. Tûlo larev jednotliv˘ch rodÛ a druhÛ
je velmi dobfie pfiizpÛsobeno specifick˘m podmínkám urãitého typu vod. Larvy se Ïiví drobn˘mi nárosty na podkladu
nebo detritem na dnû.
Jepice létají ãasto ve velkém mnoÏství poblíÏ vody,
létají hlavnû naveãer, pfied západem slunce, mnoho druhÛ
létá i ve dne za plného slunce. Let jepic je charakteristick˘
rychl˘m klesáním a stoupáním.Pud Ïene samice proti proudu
toku, kde kladou vajíãka do vody a tak je zabezpeãena pfiítomnost druhu, larvy b˘vají bûhem svého v˘voje ãasto odneseny proudem vody ze svého pÛvodního stanovi‰tû. Samice
po vykladení vajec rychle hyne.
V âR se vyskytuje 90 druhÛ, v okrese Vsetín bylo
v posledních desetiletích zji‰tûno pfies 40 druhÛ.
Mákovka vodní (Podura aquatica)
Druhem pfiíznaãn˘m pro rychle tekoucí vody podhorsk˘ch potokÛ a fiek je jepice pefiejová (Epeorus assimilis),
bûÏnû se vyskytuje v Beãvû od Velk˘ch Karlovic
aÏ pod Vala‰sk˘m Mezifiíãím, dále pak zástupci rodu Baetis
jepice pfiedjarní (Baetis vernus), hojn˘mi druhy jsou dále
Baetis rhodani a Baetis lutheri. Ve v‰ech potÛãcích nalezneme larvy jepice bystfiinné (Rhitrogena semicolorata).
BûÏná v potocích a fiekách je jepice potoãní (Ecdyonurus
venosus). V fiekách s pomalej‰ím tokem a bahnit˘m dnem
jsou obecné jepice síroÏlutá (Heptagenia sulphurea),
jepice Leptophlebia marginata, jepice jarní (Paraleptophlebia submarginata). Obyvateli bahnitého dna jsou
169
jepice Choroterpes picteti, jepice drobnokfiídlá (Caenis
horaria), jejichÏ dospûlce zastihneme za letního podveãera
na Vala‰skomezifiíãsku a jinde. Ve stojat˘ch a tekoucích
vodách, i v mal˘ch nádrÏích jako jsou barely s vodou, Ïije
larva jepice dvoukfiídlé (Cloeon dipterum), která má
zakrnûl˘ druh˘ pár kfiídel.
¤ád: VáÏky (Odonata)
VáÏky pfiedstavují relativnû nepoãetnou, ale zato velmi
nápadnou skupinu hmyzu. Podle velikostí je fiadíme mezi
stfiednû velk˘ aÏ velk˘ hmyz. Larvální stádia (zvané najády)
jsou vázány na rÛzné typy vodního prostfiedí. Larvy i imága
(dospûlci) jsou dravci. U larev se pro lov vyvinul zvlá‰tní
mechanismus - vymr‰titelná maska, kterou snadno uchvacují svou kofiist. Imága poletují za sluneãn˘ch dnÛ nad vodní
hladinou nebo u pfiíbfieÏní vegetace vodních nádrÏí, rybníkÛ, jezer, mokfiadÛ, ale i potokÛ a fiek. U váÏek se historick˘m
v˘vojem vyvinul specifick˘ zpÛsob páfiení, kter˘ je dán
umístûním a stavbou pohlavních orgánÛ u obou pohlaví.
Samci mají primární pohlavní otvor na 9. sternitu zadeãku velmi redukovan˘, ale na spodní stranû 2. a 3. zadeãkového ãlánku se vyvinul sekundární páfiící aparát. Pfied páfiením
samec oh˘bá zadeãek a pfiená‰í pohlavní buÀky do tohoto
páfiícího aparátu. Pak následuje uchopení samice, coÏ samec
provádí sv˘mi abdominálními pfiívûsky. U druhÛ podfiádu
Zygoptera samec uchopí samici za ‰tít, u podfiádu
Anisoptera za temenní ãást hlavy. Tímto samec spolu
se samicí vytvofií tzv. tandem. V tomto spojení spolu létají
a usedají na vegetaci. Pozdûji samice oh˘bá zadeãek
a spojuje své pohlavní orgány na konci zadeãku a páfiícím
aparátem samce a vytváfiejí tzv. páfiící kolo. Takto spojeni
vût‰inou usedají na vegetaci, ale mohou i poletovat. U nûkter˘ch druhÛ (napfi. rod Sympetrum) po páfiení samec zÛstává
ve spojení se samicí a aktivnû se úãastní kladení vajíãek. ¤ád
váÏky se dûlí na dva podfiády ‰idélka (Zygoptera) a váÏky
(Anisoptera). Hlavní rozdíl mezi podfiády je ve stavbû kfiídel.
·idélka jsou ménû zdatní letci, ãasto usedají na vegetaci
a pfii usednutí drÏí kfiídla pfiiloÏená k sobû nad zadeãkem.
Naopak váÏky a ‰ídla létají velmi dobfie, na vegetaci usedají
ménû ãasto a pfii usednutí drÏí kfiídla rozprostfiená v jedné
rovinû.
Doposud bylo na území âeské republiky zji‰tûno
71 druhÛ váÏek, na Moravû 68 druhÛ, z toho v okrese Vsetín
34 druhÛ (tj. 47,8 % z celkového poãtu v celé republice). Lze
pfiedpokládat zji‰tûní dal‰ích 5-9 druhÛ.
V okolí Vsetína nebyl v minulosti provádûn Ïádn˘ soustavn˘ v˘zkum, jen nûkolik údajÛ o v˘skytu váÏek obsahují
práce Perutíka (1955), Kondûlky (1985) a práce Jeziorského
a Holu‰i (1999). V posledních letech je provádûn prÛzkum
na nûkter˘ch lokalitách (Holu‰a 1998, 1999, 2001, ·álek
1998, Dvorsk˘ 2001).
Vala‰sko má pestré pfiírodní podmínky. Nacházejí se zde
pfiíhodné vodní biotopy jak v níÏinn˘ch oblastech nivy fieky
Beãvy, tak i v horsk˘ch polohách Beskyd. Stojaté vody jsou
v oblasti Vala‰ska reprezentovány rybníky (v níÏinách
a v horsk˘ch údolích), pfiehradami, nádrÏemi, slep˘mi rameny fiek, zatopen˘mi ‰tûrkovnami a lomy, podmáãen˘mi
loukami, ale také i mal˘mi tÛnûmi a kaluÏemi v lesních
komplexech a umûle vytvofien˘mi mokfiady. Tekoucí vody
pfiedstavují fieky, fiíãky, lesní potoky a prameni‰tû.
V nejpoãetnûj‰ím druhovém spektru jsou váÏkami osídlovány mûlké prohfiívané mezotrofní aÏ eutrofní stojaté vody
s bohat˘mi porosty vegetace v mûlãinách.V tûchto biotopech
jsou hojnû zastoupeny: ‰ídlatka páskovaná (Lestes sponsa),
‰idélko páskované (Coenagrion puella), ‰idélko rumûnné
(Pyrrhosoma nymphula), ‰ídlo modré (Aeshna cyanea),
váÏka ãtyfiskvrnná (Libellula quadrimaculata) a váÏky
rodu Sympetrum. U nádrÏí s rozsáhlej‰í vodní plochou lze
zastihnout ‰ídlo královské (Anax imperator), lesklici
kovovou (Somatochlora metallica), u novû vznikl˘ch lokalit bez porostÛ vegetace je dosti poãetná váÏka ploská
(Libellula depressa) a váÏky rodu Orthetrum, které s oblibou
vyuÏívají pro slunûní cesty nebo odryté neporostlé plochy.
Tekoucí vody jsou osídlovány podstatnû men‰ím poãtem
druhÛ, av‰ak i zde jsou váÏkami upfiednostÀovány mûlãí vody
s bohat˘mi porosty vegetace pfii pozvoln˘ch bfiezích nebo
v mûlãinách.U tûchto vod se vyskytují hojnû mot˘lice lesklá
(Calopteryx splendens), mot˘lice obecná (Calopteryx
virgo), ‰idélko brvonohé (Platycnemis pennipes).Vegetací
neporostlé písãité náplavy, ‰tûrkovi‰tû, ale i okolní vegetace
na bfiezích jsou typick˘mi místy, kde se vyhfiívá klínatka
obecná (Gomphus vulgatissimus).
Velmi hojn˘m druhem u tekoucích vod v níÏinách
a pahorkatinách je mot˘lice lesklá (Calopteryx splendens).Tento druh je velmi nápadn˘ sv˘m „tfiepotav˘m mot˘lím letem“ a také kovov˘m zbarvením samci zelenomodfie
a samice zelenû. Lze jej spatfiit u velk˘ch pomalu tekoucích
fiek, ale i rychleji tekoucích fiíãek a potokÛ. Dospûlci ãasto
odpoãívají na listech pfiíbfieÏní vegetace, místy se vyskytuje
ve velkém mnoÏství.
Typick˘m obyvatelem mûlk˘ch stojat˘ch vod od níÏin
po horské polohy s bohat˘m porostem vegetace je ‰idélko
páskované (Coenagrion puella). Samci jsou zbarveni
bledû modfie s ãernou kresbou na hfibetû zadeãku,
na druhém zadeãkovém ãlánku je ãerná skvrna tvaru „U“.
Samice jsou zbarveny nenápadnû zelenoãernû. Dospûlci,
ktefií nejsou zdatn˘mi letci a ãasto usedají na vegetaci,
se vyskytují ve velkém mnoÏství tam, kde je dostatek vegetace, do které samice pod vodní hladinou kladou vajíãka.
Jeden z nejhojnûj‰ích druhÛ váÏek ‰ídlo modré
(Aeshna cyanea) s oblibou vyhledává zastínûná místa
vodních ploch rybníkÛ a tÛní, vyskytuje se i v lesních komplexech, kde pro svÛj larvální v˘voj vyuÏije jakoukoli malou
vodní tÛÀ, ãi louÏi ve vyjeté koleji. Îije v níÏinách i v horsk˘ch
územích. Imága zalétávají ãasto daleko od vody. U vody
imága prolétávají tûsnû podél bfiehÛ nízko nad hladinou,
ãasto se ve vzduchu zastavují a pozorují okolí. Samec i samice jsou zbarveni podobnû, na hrudi pfievaÏuje zelená barva,
zadeãek je teãkován zelenû, jen u samcÛ jsou poslední skvrny
na zadeãku modré.
VáÏka bûlofiitná (Orthetrum albistylum)
170
Nejvût‰í druh ‰ídlo královské (Anax imperator)
lze zastihnout u vodních nádrÏí s otevfien˘mi vodními
plochami, kde si samci vytváfiejí svá teritoria a agresivnû
je obhajují. Napadají ostatní druhy váÏek, men‰í druhy
se ãasto stávají jejich kofiistí. Nejvíce v‰ak zahánûjí jiné
samce téhoÏ druhu, nezfiídka se stává, Ïe se pfii tûchto
„honiãkách“ dostávají do velk˘ch v˘‰ek, nebo se vzdálí daleko
ze svého teritoria. I kdyÏ se tento druh vyvíjí v prohfiívan˘ch
vodách níÏin a pahorkatin, imága se díky vynikajícím letov˘m schopnostem ãasto zatoulávají i do horsk˘ch oblastí.
Velmi zajímav˘ a na Vala‰sku dosti hojn˘ druh
je páskovec dvojzub˘ (Cordulegaster bidentatus) ob˘vající lesní potoky, potÛãky a prameni‰tû v pahorkatinách
a horách. Má velmi pestré zbarvení, pfievládá ãerná barva
se Ïlut˘mi pruhy, oãi jsou svítivû zelené. Samci nenápadnû
prolétávají tûsnû nad potÛãky v lesních porostech a hledají
samice, které kladou vajíãka do bahnit˘ch a písãit˘ch míst
v mûlãinách potÛãkÛ a prameni‰È. Pro kladení má samice
kladélko pfiemûnûné v pevn˘ chitinizovan˘ bodec, kter˘m
za letu na místû „vpichuje“ vajíãka do substrátu. Larvy jsou
zahrabány v písku nebo bahnû a vystrkují jen oãi. Podrobnûj‰í roz‰ífiení tohoto druhu je známo pfiedev‰ím v karpatské oblasti, z ostatních ãástí âeské republiky je údajÛ o jeho
v˘skytu málo.
Snad nejznámûj‰ím druhem váÏek je váÏka ploská
(Libellula depressa) ob˘vající novû vzniklé jámy s vodou,
nádrÏe, rybníky v níÏinách a pahorkatinách. Imága ãasto usedají na vegetaci v bezprostfiední blízkosti vodní plochy.
Samci mají modfie ojínûn˘ zadeãek pokryt˘ modr˘m voskov˘m povlakem, kter˘ se u nich objevuje teprve aÏ po nûkolika dnech po vylíhnutí. Samice mají zadeãek Ïlutookrov˘,
ale u velmi „star˘ch“ samic se objevuje náznak modrého ojínûní.
Ze vzácnûj‰ích zástupcÛ váÏek na Vala‰sku se vyskytuje
váÏka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) vyskytující
se na ra‰elini‰tích, slatini‰tích. V oblasti ob˘vá mûlké
bahnité mokfiady s bohat˘mi porosty slatini‰tních rostlin
(ostfiic, pfiesliãek, apod.).V souãasnosti se jedná o velmi vzácn˘ druh, protoÏe pfiíhodn˘ch biotopÛ je velmi málo.V minulosti se takové biotopy vyskytovaly ãasto v nivách velk˘ch
fiek, ale jejich vysou‰ením a regulací fiek z pfieváÏné ãásti
vymizely. Na území âeské republiky má tento druh ostrÛvkovit˘ areál roz‰ífiení, doposud byl zji‰tûn jen na nûkolika
lokalitách. Samci jsou nápadní citrónovû Ïlutou skvrnou
na 5. ãlánku zadeãku, ostatní skvrny jsou ãervenohnûdé,
samice mají v‰echny tyto skvrny Ïlutookrové, v˘razn˘m
znakem (coÏ je znak rodu Leucorrhinia) je bílé ãelo.
Vodní prostfiedí musí splÀovat nûkolik podmínek,
aby bylo váÏkami obydlené. Pfiedev‰ím nesmí b˘t voda
zneãi‰tûná. Pfiíhodnûj‰í jsou vody mûlãí s bohat˘mi porosty
vegetace jak v mûlãinách tak na pozvoln˘ch bfiezích.
Lokality by mûly b˘t chránûnûj‰í, nejsou obsazována místa
s ãast˘mi a siln˘mi vûtry. Na lokalitách je dÛleÏité (t˘ká
se to pfiedev‰ím stojat˘ch vod), aby byla pfiítomna odkrytá
volná vodní hladina. Ochrana váÏek spoãívá pfiedev‰ím
v zachování vhodn˘ch vodních biotopÛ, které musí
b˘t ochránûny pfied melioracemi (napfi. u potokÛ a mokfiadÛ), regulací fiek, ale také i celkov˘m zniãením lokality.
Vymizení nûkter˘ch druhÛ zpÛsobí i zmûna chemismu
vodního prostfiedí, anebo zniãení porostÛ vodní vegetace
(ãasto zpÛsobována vyhrnutím bahna ze dna rybníkÛ
na bfiehy). Intenzivním hospodafiením na rybnících (vypou‰tûním, vápnûním a oráním dna rybníkÛ) dochází k celkovému naru‰ování lokality a to znemoÏÀuje larvální v˘voj
váÏek. âlovûkem vytvofiené biotopy (napfi. rybníky) v‰ak
nesmí b˘t ponechané pfiirozenému v˘voji, jelikoÏ by celá
lokalita zarostla vegetací a bfiehy by byly pokryté stromy,
coÏ by zpÛsobilo celkové zastínûní lokality a znemoÏnûní
v˘skytu mnoha druhÛ váÏek. Na lokalitách s v˘skytem váÏek
je tfieba za urãitou dobu redukovat porosty vegetace
a udrÏovat volnou vodní plochu.
¤ád: Po‰vatky (Plecoptera)
Po‰vatky jsou stfiednû velk˘ hmyz s protáhl˘m a mírnû
zplo‰tûl˘m tûlem. Dospûlci jsou podobní protáhl˘m mot˘lkÛm ‰edé nebo hnûdavé barvy. Imaga mají pomûrnû velkou,
zplo‰tûlou hlavu. Tykadla jsou dlouhá, nitkovitá. Kfiídla jsou
blanitá, protkána hustou sítí Ïilek, v klidu se skládají plo‰e
na tûlo, pfiiãemÏ pochvovitû kryjí zadeãek. Pohyb a let
po‰vatek je pomal˘. Sameãkové obvykle pobíhají po bfiehu,
zatímco samiãky poletují nad vodou, pfiiãemÏ pou‰tûjí vajíãka
do vody. Larvy se podobají larvám jepic s tím rozdílem,
Ïe na konci zadeãku mají 2 ‰tûty. Îijí v ãist˘ch a rychleji
tekoucích vodách podhorsk˘ch a horsk˘ch poloh. Larvy
jsou v˘znamn˘mi indikátory ãist˘ch vod, jsou velmi citlivé
na jakékoliv chemické zneãi‰tûní.
Nápadné jsou velké skvrnité larvy rodu Perla a Dinocras.
Nejãastûji se v okrese vyskytují zástupci rodu Leuctra (zji‰tûni napfi. u Vala‰ského Mezifiíãí, Zubfií, Karolinky). Mimo v˘‰e
uvedené byly v okrese zji‰tûny rody Brachyptera, Protonemura, Ampinemura, Nemoura, Capnia, Chloroperla,
Isoperla, Perlodes a Siphonoperla.
¤ád: ·vábi (Blattodea)
Stfiednû velk˘ aÏ velk˘ hmyz. Tûlo mají silnû zplo‰tûlé
a dlouze vejãité, barvy jsou vût‰inou hnûdé. Tykadla mají
tenká a velmi dlouhá. Pfiední ãást hrudi je mohutná a kryta
velk˘m ‰títem. Je to noãní hmyz, Ïiví se rozkládajícími
se organick˘mi látkami. Nûkteré druhy jsou vázány na ãlovûka (druhy synantropní) a jsou roz‰ífieny po celém svûtû.
V âR Ïije 11 druhÛ, z toho je 6 druhÛ zavleãen˘ch
(Koãárek a kol., 1999). Ve vsetínském okrese nebyl cílen˘
prÛzkum provádûn, pfiedpokládáme v˘skyt 4 druhÛ.
Na extenzívních loukách a pastvinách byli pfii entomologick˘ch prÛzkumech ãasto nalézáni rusci, obvykle rusec
laponsk˘ (Ectobius lapponicus). Z druhÛ synantropních
se pravidelnû vyskytují rus domácí (Blatella germanica)
a ‰váb obecn˘ (Blatta orientalis), v okrese je lze nalézt
prakticky ve v‰ech objektech, kde jsou del‰í dobu sklady
potravináfisk˘ch surovin a v˘robkÛ (·ikula a kol., 1977).
·váb obecn˘ (Blatta orientalis)
171
¤ády: Kobylky (Ensifera) a Saranãe (Caelifera).
Zástupci tûchto fiádÛ se vyznaãují pfiedev‰ím zadníma
skákav˘ma nohama a stridulací slouÏící k setkání a namlouvání jedincÛ opaãného pohlaví. Kobylky stridulují tfiením
prvního páru kfiídel o sebe, zatímco saranãe tfiením zadních
stehen o první pár kfiídel. Stavba tûla je u vût‰iny druhÛ
velmi podobná, ãast˘m jevem je v˘skyt makropterie.
Znamená to, Ïe u druhÛ, které jsou normálnû krátkokfiídlé
se v˘jimeãnû vyskytují i jedinci s plnû vyvinut˘mi krytkami
a kfiídly. Existuje samozfiejmû mnoho pfiechodÛ a je moÏno
najít celou fiadu jedincÛ s rÛznû dlouh˘mi kfiídly. V‰echny
na‰e druhy mají jen jednu generaci do roka a ve vût‰inû
pfiípadÛ pfiezimují ve stadiu vajíãek. Saranãe jsou b˘loÏravé,
zatímco kobylky b˘loÏravé, masoÏravé a v‰eÏravé. Rovnokfiídlí jsou stfiednû velké aÏ velké druhy hmyzu, Ïijící pfiedev‰ím na travnat˘ch stanovi‰tích. Nûkteré v‰ak Ïijí také
v kefiích a na stromech, na bfiezích, v pÛdû a jeden nበdruh
je dokonce myrmekofilní (ãást Ïivota Ïije v závislosti
na mravecích). Vût‰ina druhÛ dospívá aÏ v létû a nejhojnûji
se vyskytují v pozdním létû a na podzim.
AÏ do nedávné doby nebyl na území okresu proveden
podrobnûj‰í prÛzkum této skupiny hmyzu. Pouze Ginter
(1925) uvedl u nûkolika druhÛ také lokality z okresu Vsetín.
Rozsypal a Kratochvíl (1945) publikovali obecné údaje
o roz‰ífiení krtonoÏky (Gryllotalpa gryllotalpa) t˘kající
se také tohoto okresu. AÏ v roce 1995 provedl Holu‰a
(1997a) podrobn˘ prÛzkum v údolí potoka Dinotice
a v roce 1996 (Holu‰a 1997b) na nûkolika dal‰ích vybran˘ch
lokalitách. Faunistické prÛzkumy na dal‰ích vybran˘ch
místech pokraãují.
V âeské republice bylo doposud nalezeno 40 druhÛ
kobylek a cvrãkÛ a 55 druhÛ saranãí (vãetnû druhÛ zalétl˘ch
a vyhynul˘ch) - viz Koãárek a kol., 1999.V okrese Vsetín bylo
zji‰tûno 18 druhÛ kobylek a 20 druhÛ saranãí, lze pfiedpokládat v˘skyt dal‰ích 2 - 4 druhÛ, které byly nalezeny
v sousedních oblastech. Pfievládají eurytopní druhy, jejichÏ
stfied areálu leÏí v provincii listnat˘ch lesÛ eurosibifiské
podoblasti. Z druhÛ provincie stepí byly zji‰tûny Leptophyes
albovittata, Phaneroptera falcata a Metrioptera bicolor,
jejichÏ ‰ir‰í ekologická valence jim umoÏnila proniknout
do provincie listnat˘ch lesÛ.
Velmi dobfie létající kobylka kfiídlatá (Phaneroptera
falcata) byla nalezena doposud jen na jediné lokalitû
v okrese Vsetín. Charakteristick˘m znakem této ‰tíhlé zelenû
zbarvené kobylky jsou dlouhá zadní kfiídla, která znaãnû
pfiesahují pfiední. Na poãátku století byla známa pouze
z nûkolika lokalit na jiÏní Moravû, ale bûhem let se roz‰ífiila
hodnû na sever.
Cvrãek polní (Gryllus campestris)
172
Ve smrkov˘ch porostech Ïije kobylka smrková
(Barbitistes contrictus).Tento vût‰inou ãernû (ale i zelenû)
zbarven˘ krátkokfiídl˘ druh je nûkdy povaÏován za ‰kÛdce
jehliãnat˘ch porostÛ, ale tato jeho role není doposud dostateãnû objasnûna. V okrese Vsetín se vyskytuje hojnû,
ale vzhledem ke zpÛsobu Ïivota dospûlcÛ v korunách stromÛ je málokdy nalezen.
V noci ãasto pfiilétá na svûtlo kobylka dubová
(Meconema thalassinum), mal˘, svûtle zelenû zbarven˘
druh. Îije na listnat˘ch stromech, ale i kdyÏ se vyskytuje
hojnû, je nûkdy obtíÏné jej odchytit. Velmi zvlá‰tní je,
Ïe tento druh nestriduluje, ale samci dupou zadníma nohama o podklad.
Z rodu Tettigonia se v okrese vyskytují dva velké, zelenû zbarvené druhy: kobylka zelená (Tettigonia viridissima) a kobylka cvrãivá (Tettigonia cantans). První z nich
Ïije v mnoha typech biotopÛ, ale pfieváÏnû v niωích polohách, zatímco kobylka cvrãivá je velmi hojná v pahorkatinách a v horách. Îije na mnoha typech biotopÛ, ale jen tam,
kde je vy‰‰í vegetace (i v lesních porostech). Velmi typická
je pro zpustlé louky s vy‰‰ími, ojedinûl˘mi stvoly bylin.
Kobylka zelená v noci cvrãí ze stromÛ i ve mûstech. Zatím
byla zji‰tûna jen v jiÏní ãásti okresu.
Kobylka Metrioptera bicolor je men‰í kobylka pfieváÏnû zelenû zbarvená s horní ãásti hlavy, ‰títu kfiídel a zadeãku
hnûd˘mi. Je krátkokfiídlá, ale vyskytují se i dlouhokfiídlí jedinci. Jedná se o teplomiln˘ druh Ïijící na such˘ch stráních
s vysokou travou. Tento druh se bûhem 20. století velmi
roz‰ífiil, na poãátku století byl znám pouze na nûkolika lokalitách z nejjiÏnûj‰ích oblastí Moravy.V okrese Vsetín se vyskytuje fiídce, ale bude jistû nalezen na mnoha dal‰ích místech.
Jedním z nejvût‰ích a nejmohutnûj‰ích druhÛ je barevnû velmi promûnlivá kobylka hnûdá (Decticus verrucivorus). V minulosti se tento druh pouÏíval k vykusování
a následnému leptání bradavic vyluãovan˘m sekretem,
jak o tom dodnes svûdãí jeho anglick˘ název Wart-biter,
coÏ doslova znamená ten, kdo kou‰e bradavice. Lidé vûfiili,
Ïe toto léãení je velmi úãinné. Nejãastûji se vyskytuje
na horsk˘ch loukách s krátkou trávou. Dnes je tento druh
v âechách povaÏován za ustupující. Na Vsetínsku se je‰tû
vyskytuje na mnoha místech.
Dobfie znám˘,ãernû zbarven˘,na jafie se vyskytující druh
je cvrãek polní (Gryllus campestris). Samci, ktefií
si vyhrabávají nory, jsou nápadní sv˘m melodick˘m zpûvem.
Ov‰em odchytit je není tak jednoduché. Nejúãinnûj‰ím
zpÛsobem je strãit sameãkovi do nory stéblo trávy a tímto
ho vystrnadit ven. Samiãky nalezneme jen málokdy. ProtoÏe
dospûlci se vyskytují právû na jafie, pfiezimují nymfy.V poslední dobû tento druh mizí z na‰í krajiny, v okrese Vsetín Ïije
na nûkolika lokalitách (napfi. Halenkov - BratfiejÛvka (Holu‰a
1997a), Huslenky - Losov˘ (Holu‰a 1997b), Vsetín - Hlubok˘
a PotÛãky aj.). Blízce pfiíbuzn˘ cvrãek domácí (Acheta
domestica) se ãasto vyskytuje ve skladech a sklepeních
obytn˘ch domÛ. CvrãkÛm pfiíbuzn˘, také obecnû znám˘
druh je krtonoÏka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa).
Nápadné jsou pfiedev‰ím pfiední nohy uzpÛsobené k hrabání. KrtonoÏky jsou znaãnû velké (délka tûla aÏ 50 mm), omnivorní, nûkdy mohou ‰kodit i na pûstovan˘ch rostlinách.
I pfiesto, Ïe Ïije pod zemí, samci lákají samiãky sv˘m zpûvem.
Pfiezimují nymfy. Ojedinûle ji lze nalézt i v okrese Vsetín
(napfi. Kychová (Holu‰a 1997a)).
Mar‰e (rod Tetrix) jsou drobné (délka tûla 7 - 11 mm)
pfieváÏnû hnûdû zbarvené druhy.Vytváfiejí v‰ak mnoho velmi
pestfie zbarven˘ch forem. Jsou charakteristické protaÏen˘m
‰títem.Tento velmi dlouh˘ trnovit˘ v˘bûÏek pfiesahuje zadeãek a pfievzal ochrannou funkci pfiedních kfiídel, která jsou
zakrnûlá. U nûkter˘ch druhÛ pfiezimují nymfy, u jin˘ch
dospûlci. Doposud byly zji‰tûny 4 druhy, které jsou dosti
hojné i v celé âeské republice. Îijí v opadu listí, na bfiezích
vod, na loukách pfii zemi.
Na such˘ch, tepl˘ch a ãasto kamenit˘ch místech
se vzácnû vyskytuje saranãe vrzavá (Psophus stridulus).
Je to velk˘ druh (23 - 40 mm) pfieváÏnû tmavû hnûdû zbarven˘ se sytû ãerven˘mi zadními kfiídly. Tato kfiídla jsou
nápadná pfii vzletu, pfiiãemÏ saranãe kfiídly vydává chfiestiv˘ zvuk. Samice jsou vût‰inou vût‰í neÏ sameãkové,
ale jejich kfiídla nedosahují ani konce zadeãku, proto nelétají, pouze se prodírají travou. Dfiíve byl tento druh velmi
hojn˘, dnes je vzácn˘ a ohroÏen˘ v dÛsledku zarÛstání
stanovi‰È. V okrese byl zji‰tûn napfi. na Hrádku u ·tudlova,
v Losovém u Huslenek (Holu‰a 1997a), v Dinoticích
u Halenkova (Holu‰a 1997b), u Prlova, dále na vrchu
Babínek, u Karolinky v RaÈkovû, u LuÏné v Neratovû
(Holu‰a 2000).
Koncem 90. let se na území okresu objevil dal‰í druh
saranãe s pestfie zbarven˘mi zadními kfiídly, která jsou
na bázi modrá - Sphingonotus caerulans. Je to fiídce
se vyskytující pion˘rsk˘ druh, kter˘ rychle osídluje novû
vzniklá stanovi‰tû. Vyskytuje se proto pfiedev‰ím na písãinách a kamenit˘ch místech. V roce 1999 byl zji‰tûn na dva
roky star˘ch ‰tûrkov˘ch lavicích Beãvy u Chorynû. Jedná
se o barevnû promûnliv˘ druh, podle toho na jak barevném
podkladu Ïije. Na píscích je Ïlutû okrov˘, na ‰tûrkovi‰tích
‰ed˘ a na Ostravsku, kde Ïije na v˘sypkách hlu‰iny, ‰edoãern˘ (Chládek et Holu‰a 1992, Holu‰a 1995). ProtoÏe Ïije
na stanovi‰tích, která rychle zarÛstají vegetací, velice dobfie
létá, aby mohl migrovat na dal‰í vhodná místa. Proto
lze nalézt i jednotlivé zalétlé jedince, jako napfi. jeden kus
odchycen˘ v létû 1999 pfiímo ve Vsetínû.
Do rodÛ Stenobothrus, Omocestus a Chorthippus
patfií mnoho luãních druhÛ typick˘ch saranãí lidovû naz˘van˘ch koníci. Saranãe ãárkovaná (Stenobothrus lineatus) je vût‰í a rÛznû zbarven˘ druh.V˘jimeãnû se vyskytují i ãervenû aÏ fialovû zbarvené kusy. Samci mají konec
zadeãku ãerven˘, coÏ také mÛÏe slouÏit k zastra‰ení nepfiítele. Nápadnû ãervená skvrna je totiÏ znenadání vidût
pfii skoku a následném letu. Saranãe zelená (Omocestus
viridulus) je zelenû nebo hnûdû zbarven˘ druh. Setkáme
se s ním v‰ude v pahorkatinách a horách a vyskytuje
se i na vrcholech na‰ich nejvy‰‰ích hor. VÛbec nejbûÏnûj‰ím druhem v celé âeské republice a samozfiejmû také
na Vsetínsku je saranãe mûnlivá (Chorthippus biguttulus). âeské jméno dostala podle toho, Ïe vytváfií velké
mnoÏství nejrÛznûji zbarven˘ch forem. Îije na mnoha
typech stanovi‰È, pfiedev‰ím tam, kde je krátk˘ travnat˘
porost. Saranãe luãní (Chorthippus montanus) a saranãe suchobytná (Chorthippus parallelus) jsou dva dosti
hojné, vût‰inou hlavnû zelenû (druh˘ i hnûdû) zbarvené
druhy saranãí. Samci mají krytky mírnû krat‰í neÏ zadeãek,
zatímco samice je mají velmi krátké, tak Ïe zakr˘vají
jen nûkolik prvních zadeãkov˘ch ãlánkÛ. První druh Ïije
spí‰e na vlhk˘ch místech, ale i na stfiednû vlhk˘ch intenzívnû obdûlávan˘ch loukách, druh˘ je eurytopní druh Ïijící na nejrÛznûj‰ích typech stanovi‰È. Vzácn˘m druhem
na celém území âeské republiky je saranãe Chorthippus
pullus. Je pestfie zbarvená - základní barva je ‰edá se svûtlej‰ími a tmav‰ími skvrnami. Zadní holenû jsou nápadnû
ãervené. Kfiídla samcÛ dosahují témûfi na konec zadeãku,
u samic jen do poloviny.Tento druh má vyhranûné Ïivotní
nároky, Ïije pÛvodnû na ‰tûrkov˘ch lavicích kolem potokÛ
a fiek. V okrese ho mÛÏeme nalézt velmi vzácnû
na such˘ch hlinit˘ch okrajích lesÛ a kamenit˘ch nezarostl˘ch místech, i antropogenního pÛvodu. Pfied lety se velmi
hojnû vyskytoval na kamenit˘ch záfiezech silnice
u pfiehrady v Horní Beãvû (Holu‰a 2000).
Charakteristick˘m znakem saranãe Myrmeleotettix
maculatus jsou paliãkovitû roz‰ífiená tykadla. Jedinci tohoto
druhu jsou drobní (délka tûla 11-17 mm), nejrÛznûji a velmi
pestfie zbarvení. Îije na such˘ch spofie porostl˘ch místech.
Vyskytuje se sice v celé âeské republice, ale ostrÛvkovitû.
V okrese Vsetín byl v souãasné dobû zji‰tûn jen na jediné
lokalitû (Holu‰a 2000). Saranãe Gomphocerippus rufus
má rovnûÏ roz‰ífiené konce tykadel, tato jsou v‰ak ‰piãatá
a zakonãená bílou ‰piãkou. Na nûkter˘ch místech je velmi
hojn˘.
¤ád: ·kvofii (Dermaptera)
·kvofii pfiíslu‰í do samostatného nadfiádu Dermapterida, tradiãnû v‰ak b˘vají pojímáni jako souãást nadfiádu
Orthopterida, s kter˘m jsou nejblíÏe pfiíbuzní. V âeské
republice se vyskytuje 6 druhÛ, z toho na Vsetínsku byly
dosud zji‰tûny 3 druhy. Zcela bûÏn˘ po celém území na‰eho
státu, tedy i v okrese Vsetín, je ‰kvor obecn˘ (Forficula
auricularia). Je to noãní Ïivoãich, nalézan˘ ãasto ve velkém
poãtu v nejrÛznûj‰ích úkrytech. Samec se od samice li‰í
tvarem pfiívûskÛ. U samice jsou jednoduché, zato u samce
jsou vût‰í a u báze zoubkovitû roz‰ífiené. V˘vojová stadia
(nymfy) mají krovky i kfiídla redukovaná. Je to ne‰kodn˘
v‰eÏravec, zalézání do u‰í je pouhou povûrou, která
se ov‰em odrazila jak v jeho latinském názvu,
tak i ve jménech v jin˘ch jazycích (napfi. sloven‰tinû, angliãtinû, nûmãinû aj.). Pod kÛrou stromÛ a v lesní hrabance
se mÛÏeme setkat se ‰kvorem bezkfiídl˘m (Chelidurella
acanthopygia), kter˘ je rovnûÏ zcela bûÏn˘, pro svÛj zpÛsob
Ïivota v‰ak mÛÏe, tak jako i jiné druhy ‰kvorÛ, unikat pozornosti. Pomûrnû vzácn˘ je ‰kvor polokfiídl˘ (Apterygida
media), charakteristick˘ dlouh˘mi a ochlupen˘mi pfiívûsky,
kter˘ byl na Vsetínsku zji‰tûn na pobfieÏní vegetaci podél
Beãvy v obci Ústí u Vsetína (Koãárek a ·evãík 1997).
¤ád: Kudlanky (Mantodea)
Kudlanky mají protáhlé tûlo, pfiední nohy jsou uzpÛsobeny k uchopení kofiisti. Mají mohutnû vyvinutá kusadla.
Zástupci fiádu jsou roz‰ífieni zejména v tropech a v subtropech. V âR Ïije pouze jeden druh, kudlanka náboÏná
(Mantis religiosa), a to v tepl˘ch stepních oblastech jiÏní
Moravy. V okrese Vsetín byla kudlanka náboÏná zji‰tûna
v létû 1998 v údolí Pluskovec na Javorníãku u obce Velké
Karlovice. Jedná se pravdûpodobnû o náhodné zavleãení
druhu, v okrese nemá kudlanka podmínky pro pfieÏití.
Je ov‰em moÏné, Ïe se zmûnou podmínek (oteplení) mÛÏe
tento druh proniknout do jiÏnûj‰ích poloh okresu, stejnû
jako je tomu na Uherskohradi‰Èsku.
¤ád: Pisivky (Psocoptera)
Pisivky jsou nenápadn˘ hmyz mal˘ch rozmûrÛ (délka
tûla bez kfiídel se pohybuje v rozmezí 0,7 - 5 mm). Pfiedstavitelé této skupiny se nejvíce podobají m‰icím nebo merám,
av‰ak vzhledem k velké morfologické rozmanitosti jsou
si nûkteré druhy navzájem velmi nepodobné. Jednotlivé
druhy mají kfiídla rÛznû vyvinuta, u pfieváÏné ãásti kfiídla
pfiesahují zadeãek. Nûkteré druhy mají kfiídla zkrácená nebo
pfiemûnûná v malé ‰upinky, vyskytují se i druhy bezkfiídlé.
Okfiídlené druhy mají mohutnû vyvinutou hruì, která
jim dodává „hrbat˘“ tvar. Kfiídla, která mohou b˘t rÛznû
obrvená nebo skvrnitá, drÏí stfiechovitû sloÏena nad zadeãkem. Celkovû je jejich tûlo zavalité s ováln˘m aÏ vejãit˘m
zadeãkem. Bezkfiídlé druhy jsou naopak dorsoventrálnû
zplo‰tûlé s plochou hrudí. V‰echny druhy mají relativnû
velkou hlavu s charakteristicky vypoukl˘m ãelním ‰títkem
(clypeus), dále dlouhá nitkovitá tykadla a kráãivé nohy.
173
U nûkter˘ch druhÛ se na sblíÏen˘ch zadních kyãlích vyvinulo stridulaãní (cvrãivé) ústrojí. Pisivky mají kousavé ústní
ústrojí se specifickou stavbou. Pfiemûnou vnitfiní dásnû
- lacinie druhého ãelistního páru vznikl specifick˘ útvar,
které pfiedstavuje chitinizovanou tyãinku.Tyto tyãinky mají
rÛzné zakonãení a smûfiují v podélné ose tûla.Tûmito laciniemi pisivky pohybují v ústním ústrojí dopfiedu a dozadu
a pravdûpodobnû jej pouÏívají k o‰krabávání a odtrhávání
potravy z podkladu. Celkovû jsou pisivky hmyzem velmi
ãil˘m, rychle bûhají, poskakují a také dobfie létají.
Pisivky Ïijí hlavnû na vûtvích, kmenech stromÛ,
ale i na kefiích, na obilí, na zdech, kamenech, bezkfiídlé druhy
ob˘vají domácnosti, zásobárny, knihovny a sbírky pfiirodnin.
Îiví se fiasami, houbami, li‰ejníky a jin˘m organick˘m materiálem, synantropní druhy pak rÛzn˘mi tkaninami, pefiím,
papírem apod. Synantropní druhy mohou zpÛsobovat
hospodáfiské ‰kody. Nûkteré druhy pfiená‰ejí spory hub
a dal‰í choroby stromÛ. Pisivky mají pfieváÏnû jednu generaci
roãnû, pfiezimují ve stádiu vajíãka. SnÛ‰ku vajíãek ãasto
pokr˘vají spfiedenou sítí, jeÏ vytvofií pfiedav˘m ústrojím
na spodním pysku. Promûna je nedokonalá, dospûlci
se vyskytují v létû od kvûtna do fiíjna, ale hlavní období
v˘skytu spadá do vrcholného léta. Druhy v domácnostech
Ïijí po cel˘ rok.
V âeské republice bylo dosud zji‰tûno 79 druhÛ
(Obr 1977, Kuãerová 1992, 1997, Holu‰a 2001, in prep. a, b).
Fauna pisivek okresu Vsetín je zatím známa jen z nûkolika
prací - Boroviãka (1960) zjistil v okolí Vsetína 28 druhÛ, Obr
(1965) uvádí z okolí RoÏnova p. R. 37 druhÛ pisivek.
V posledních letech je provádûn prÛzkum této skupiny pfiedev‰ím v lesních ekosystémech (Holu‰a 1998, 2001,
in prep. b). Tímto v˘zkumem bylo v ‰ir‰ím okolí Vsetína
v letech 1998 - 1999 zji‰tûno celkem 30 druhÛ pisivek vãetnû
3 nov˘ch druhÛ pro území âR.
Velmi hojn˘m druhem na listnat˘ch dfievinách
a v podrostu vegetace v lesích je pisivka Ïlutá (Caecilius
flavidus).Tento druh se vyskytuje nejhojnûji, ãasto i masovû,
v niωích a stfiedních polohách, ale i na ojedinûl˘ch listnat˘ch stromech v nejvy‰‰ích polohách hor. Listnaté stromy,
zejména duby ob˘vá nበnejvût‰í druh pisivky - pisivka
velká (Psococerastis gibbosa). V luÏních oblastech
na dubech, vrbách, ol‰ích, javorech jsou ãasto zastoupeny
druhy - pisivka svûtlá (Stenopsocus immaculatus)
a pisivka znamenavá (Stenopsocus stigmaticus).
Od stfiedních poloh do horsk˘ch oblastí je na jehliãnanech
hojná pisivky pestrá (Mesopsocus unipunctatus), pisivka
smrková (Caecilius burmeisteri) a také jeden z nejhojnûj‰ích druhÛ - pisivka Caecilius despaxi. V nejvy‰‰ích polohách dominantními druhy jsou pisivky Stenopsocus lachlani a Philotarsus picicornis.
Îádn˘ druh pisivek není zafiazen mezi ohroÏené druhy,
jelikoÏ o roz‰ífiení a ekologick˘ch nárocích jednotliv˘ch
druhÛ existuje velmi málo údajÛ.
¤ád: V‰enky (Mallophaga)
Vnûj‰ím vzhledem pfiipomínají v‰i. Je to drobn˘ hmyz
o velikosti 1 aÏ 3 mm pfiizpÛsoben˘ parazitickému Ïivotu.
Tûlo je zbarveno bledûÏlutû aÏ hnûdû, shora je zplo‰tûlé
a je kryto smyslov˘mi brvami a ‰tûtinkami. Jsou tval˘mi
cizopasníky ptákÛ a savcÛ, Ïiví se pefiím, lupy nûkdy i krví.
Pfii vût‰ím v˘skytu sniÏují uÏitkovost domácích zvífiat,
nûkteré jsou pfiena‰eãi vnitfiních parazitÛ a chorob.
Z v‰eobecnû roz‰ífien˘ch druhÛ na území celé âR, tedy
i v na‰em okrese, se vyskytuje pefiovka slepiãí (Goniocotes
gallinae), která Ïije v pefií slepic.V neãi‰tûn˘ch kurnících se
snadno pfiemnoÏí, napadená drÛbeÏ pak pfiestává nést. Dal‰í
zástupce, v‰enka psí (Trichodectes canis) parazituje
na psech, vyskytuje se u nûj v srsti na krku a na hlavû. MÛÏe
pfiená‰et tasemnici psí, zejména na dûti. Z dal‰ích obecnûji
roz‰ífien˘ch druhÛ i v na‰em okrese jsou pefiovka holubí
(Columbicola columbe), která parazituje na holubu hfiivnáãi
a hrdliãce divoké, a luptou‰ slepiãí (Menopon gallinae),
kter˘ se vyskytuje u slepic, nûkdy i na chovném ptactvu.
¤ád: V‰i (Anoplura)
V‰i jsou drobn˘ parazitick˘ hmyz o velikosti 0,5 - 6 mm.
Tûlo je shora zplo‰tûlé, kfiídla chybûjí. Zbarvení bûlavé nebo
‰edavé.V‰i jsou krevsající vnûj‰í cizopasníci savcÛ. Pfiená‰ejí
závaÏné infekãní choroby zvífiat a ãlovûka.
Z druhÛ vyskytujících se v okrese Vsetín v posledních
desetiletích je nejvíce známá ve‰ dûtská (Pediculus
humanus capitis). V souãasnosti se vyskytuje jiÏ jen
sporadicky. Ve‰ se zdrÏuje nejãastûji ve vlasech na hlavû
(zejména na spáncích a v zátylí), samiãka pfiilepuje vajíãka
na vlasy. Je ãastûj‰í u dûtí. Dal‰í zástupce, ve‰ ‰atní (Pediculus humanus humanus), se zdrÏuje obvykle v odûvu,
loÏním prádle apod. Pfiím˘ kontakt s tûlem vyhledává
jen, kdyÏ chce sát. MÛÏe pfiená‰et nûkteré nemoci jako
skvrnit˘ tyfus, zákopovou horeãku nebo návratnou horeãku.
Ve‰ krysí (Polyplax spinulosa) je kosmopolitní druh,
parazituje u potkanÛ a krys. MÛÏe pfiená‰et mor a jiné
nemoci. Ve‰ praseãí (Haematopinus suis) je opût
kosmopolitnû roz‰ífien˘ druh, parazituje u prasat.U napadeného zvífiete se zdrÏuje na vnitfiních stranách stehen,
za u‰ima, na hfibetû a u kofiene ocasu. MÛÏe pfiená‰et ãervenku prasat, praseãí mor aj.
¤ád: Plo‰tice (Heteroptera)
Ve‰ dûtská (Pediculus humanus capitis)
174
Plo‰tice jsou skupinou hmyzu s velkou tvarovou variabilitou a ekologickou plasticitou druhÛ. Jsou v‰ak obecnû
mnohem ménû známou a tudíÏ sbûratelsky neatraktivní
skupinou hmyzu ve srovnání s mot˘ly nebo brouky. Charak-
teristick˘mi znaky této skupiny jsou bodavû savé ústní ústrojí,
polokrovky a pachové Ïlázy. Pfii podráÏdûní vyluãují z nûkter˘ch Ïláz odpornû páchnoucí sekret.
Tento fiád hmyzu ob˘vá takfika v‰echny vodní a suchozemská stanovi‰tû. Jeho zástupci se vyskytují od nejniωích
poloh aÏ po vysoké hory, nalézáme je na pÛvodních nenaru‰en˘ch biotopech i na biotopech ãlovûkem vytvofien˘ch
(haldy, rumi‰tû, pole ap.). Plo‰tice zahrnují vût‰inou druhy
parazitující u rostlin sáním jejich ‰Èáv (fytofágní), ménû
druhy dravé, Ïivící se jin˘mi bezobratl˘mi a v˘jimeãnû parazity ÏivoãichÛ. Fytofágní druhy jsou na rostliny v rÛzném
rozsahu specializovány - od druhÛ, které jsou schopny Ïivit
se jak˘mikoliv rostlinami aÏ po druhy, specializované pouze
na urãitou rostlinu.
Plo‰tice mají z hlediska ãlovûka v˘znam hospodáfisk˘
(jako parazité kulturních rostlin, predátofii rostlinn˘ch
‰kÛdcÛ), zdravotní (krevní parazité ãlovûka) a fiada druhÛ
má znaãn˘ bioindikaãní v˘znam - napfi. potravní specialisté
a druhy se zvlá‰tními nároky na stanovi‰tû (stepní lokality,
mokfiady). V pfiírodû jsou v˘znaãnou a nezastupitelnou
sloÏkou hmyzích spoleãenstev nejrÛznûj‰ích biotopÛ.
V âR Ïije pfies 900 druhÛ plo‰tic, na Moravû je známo
více neÏ 700 druhÛ v 35 ãeledích V okrese Vsetín bylo dosud
pfii nesystematickém prÛzkumu zji‰tûno kolem 100 druhÛ
a pfiedpokládáme, Ïe druhové bohatství bude celkovû nûkolikrát vût‰í.
Údaje o v˘skytu jednotliv˘ch druhÛ jsou kusé a roztfií‰tûné do dvou desítek prací. Nejvíce údajÛ o roz‰ífiení suchozemsk˘ch plo‰tic okresu Vsetín nalezneme v pracích
Stehlíka (1961, 1970, 1984, 1985, 1986, 1988, 1995), resp.
Stehlíka a Vavfiínové (1987, 1989, 1990, 1997a, 1997b, 1998),
nálezy jsou uvádûny zejména z okolí Dolní Beãvy a Horní
Beãvy, RoÏnova p. R.., Vsetína, popfiípadû Nového
Hrozenkova. O v˘skytu plo‰tice z lokalit ve vsetínském
okrese dále pojednávají práce Stehlíka a Hoberlandta
(1954), Hoberlandta (1944), Dob‰íka (1982), Balthasara
(1945), Hfiebaãkové a Teyrovského (1961), Pavelky
a Korytáfie (1995). Zvífienû vodních a obojÏiveln˘ch (pobfieÏních plo‰tic) se vûnovali Hoberlandt (1977) a Balthasar
(1945). ObsaÏnûj‰í je práce Hfiebaãkové a Teyrovského
(1961) o nûkter˘ch vodních plo‰ticích z podhÛfií Beskyd
v okolí Vala‰ského Mezifiíãí. O vodních plo‰ticích existují
útrÏkovité údaje získané i pfii hydrobiologick˘ch prÛzkumech (Zahrádka, Holzer - viz kap. o hydrobiologii). MnoÏství
údajÛ o plo‰ticích byl získán také vyhodnocením entomologick˘ch sbûrÛ z horsk˘ch pralesÛ na âertovû ml˘nû
- Knûhyni v 80. letech a z kvûtnat˘ch luk a extenzívních pastvin ve Vsetínsk˘ch vr‰ích v letech 1995 - 1997 (Roháãová
1997). Kromû bûÏn˘ch entomologick˘ch metod sbûru byly
nûkteré údaje získány netradiãním zpÛsobem z rozboru
potravy ptákÛ (Pavelka a Korytáfi 1995). Tyto údaje jsou
velmi cenné, neboÈ prostfiednictvím ptákÛ lze získat informace o druzích, které jsou obvykl˘mi sbûrov˘mi metodami
tûÏko dostupné.
Z bûÏnûj‰ích druhÛ se v okrese vyskytují napfi. na obilí
sající knûÏice obilná, pfiíp. knûÏice kuÏelovitá (Eurygaster maura, Aelia acuminata). ·ir‰í vefiejnosti jsou
známé zejména druhy vût‰í (napfi. druh stojat˘ch vod a zároveÀ na‰e nejvût‰í plo‰tice jehlanka válcovitá, Ranatra
linearis, pfiípadnû bruslafiky ãasté na povrchu louÏí lesních
cest), resp. druhy nápadnû zbarvené. Jednou z nejznámûj‰ích
plo‰tic je rumûnice pospolná (Pyrrhocoris apterus).
Je to druh tvofiící velké kolonie zejména u pat star˘ch lip,
neboÈ pfiednostnû vysává lipová semena. âasto se o pfiítomnosti plo‰tic dozvíme nepfiímo, a to prostfiednictvím zápachu ãi pachuti ulpûlé na lesních plodech. Nejpravdûpodobnûji se pak jedná o pfiítomnost knûÏice chlupaté
(Dolycoris baccarum) ãi knûÏice zelené (Palomena prasina). Pfii koupání v rybnících lze pfiípadná bolestivá
bodnutí pfiisuzovat „vodní vãele”- boduli obecné (Ilyocoris
cimicoides). V okrese se ojedinûle v domácnostech objeví
i parazitická krevsající plo‰tice ‰tûnice domácí (Cimex
lectularius).
Kromû mnoha bûÏn˘ch druhÛ jsou pozoruhodné
zejména údaje o v˘skytu mediteránních druhÛ - knûÏice
Eurygaster austriaca v okolí Vsetína (Skalník) a hranatky
dravé (Phymata crassipes) u Katefiinic, ãi submediteránního elementu sítûnky Piesma salsolae v Novém
Hrozenkovû. Zajímavá jsou zji‰tûní dal‰ích druhÛ s nehojn˘m v˘skytem v severnûj‰ích hornatûj‰ích ãástech Moravy
- napfi. z ãeledi zákefinicovit˘ch druh Coranus subapterus
od Le‰né a Lhotky nad Beãvou, z plo‰tiãek Chilacis typhae,
Metopoplax origani na Velkém Javorníku u Velk˘ch
Karlovic, Nysius helveticus v Katefiinicích a na Dolní Beãvû,
z klopu‰ek Macrolophus rubi u Velk˘ch Karlovic
a Skalníku u Vsetína atd.
Balthasar (1945) uvádí v˘skyt druhu Macrosaldula
scotica z Prostfiední Beãvy a Radho‰tû.Tato plo‰tice z ãeledi
pobfieÏnicovit˘ch (Saldidae) je pfiísnû vázána na azonální
ekosystémy ‰tûrkov˘ch lavic fiek a fiíãek. Uvádí zde i v˘skyt
nûkter˘ch vzácn˘ch druhÛ, jako napfi. znakoplavky Ïluté
(Notonecta lutea), kle‰Èanek Hesperocorixa sahlbergi,
Sigara hellensii. Nejv˘znamnûj‰ím nálezem na území
vsetínského okresu je v˘skyt vzácné hloubenky skryté
z ãeledi hloubenkovití. Dle Zahrádky (os. sdûlení), není její
v˘skyt v Beãvû v ãásti toku pod Vala‰sk˘m Mezifiíãím
nikterak zfiídkav˘. Tato zajímavá plo‰tice je na‰ím jedin˘m
bentick˘m druhem, základní podmínkou jejího v˘skytu
je v‰ak dostateãnû okysliãená voda.
Pfii v˘zkumu potravy hmyzoÏrav˘ch ptákÛ v okolí
Velk˘ch Karlovic a u Chorynû byli vût‰inou zji‰tûni zástupci
ãeledi klopu‰kovit˘ch (napfi. Miris striatus, Cyllecoris
histrionicus, Calocoris schmidti ap.), nebo knûÏicovit˘ch,
napfi. knûÏice zrnitá (Troilus luridus).
Témûfi stovka prokázan˘ch druhÛ v‰ak pfiedstavuje
jen zlomek druhového spektra plo‰tic, které lze na území
okresu Vsetín oãekávat. Do okresu zasahují v˘bûÏky
Moravskoslezsk˘ch Beskyd, coÏ podmiÀuje v˘skyt horsk˘ch
a podhorsk˘ch druhÛ. Údolím Beãvy se území okresu
na západû otevírá do Moravské brány, jeÏ by se mohla
Rumûnice pospolná (Pyrrhocoris apterus)
175
zdát v˘znamnou z hlediska ‰ífiení teplomiln˘ch rostlin
a na nû potravnû vázan˘ch plo‰tic uveden˘m smûrem.
Tento fakt mÛÏe vést k pfiedpokladu ãetného v˘skytu tûchto
druhÛ na Vsetínsku. V˘skyt mnoha teplomiln˘ch
a slunomiln˘ch plo‰tic (vedle celé fiady druhÛ horsk˘ch,
podhorsk˘ch a euryvalentních) byl na Vsetínsku opravdu
prokázán, úzké údolí Beãvy v‰ak nebylo vhodn˘m koridorem pro jejich ‰ífiení. Jednotlivé druhy teplomiln˘ch plo‰tic pronikaly do údolí obou Beãev v návaznosti na ‰ífiení
teplomiln˘ch rostlin z jiÏní Moravy severov˘chodním
smûrem povodím fiíãky Dfievnice. Migrace byla umoÏnûna
díky postupující kolonizaãní ãinnosti ãlovûka, zejména
díky odlesÀování ploch˘ch horsk˘ch hfibetÛ smûrem
k povodí Beãvy (Pospí‰il 1962). Tuto linii potvrzuje
v pfiípadû teplomiln˘ch plo‰tic i vût‰ina faunistick˘ch dat
Stehlíka. Také v˘sledky sbûrÛ z let 1995 - 1997 na nûkter˘ch lokalitách v okolí Huslenek (Buchlov, Losov˘),
Halenkova (Peciválka), Nového Hrozenkova i bezprostfiedního okolí Vsetína potvrzují, Ïe vhodné lokality v podhÛfií
Beskyd (resp. Vsetínsk˘ch vrchÛ), jak˘mi jsou extenzivní
pastviny a v˘slunné stránû s teplomilnou kvûtenou,
se mohou stát ostrÛvky - refugii pro druhy, které mají tûÏi‰tû roz‰ífiení v panoniku (zaoblenka ãerná Coptosoma
scutellatum, knûÏice páskovaná Graphosoma lineatum, vroubenka Syromastus rhombeus), pfiípadnû
pro druhy, pro které jsou známé ze severov˘chodní Moravy
pouze izolované a zfiídkavé nálezy (plo‰tiãky Nysius
helveticus, Plinthisus brevipennis, resp. klopu‰ky Placochilus seladonicus). Druh z ãeledi knûÏicovit˘ch Rubiconia intermedia je typick˘m druhem tepl˘ch luk
v horsk˘ch pfiechodech. Velká druhová pestrost kvalitativního zastoupení druhov˘ch spoleãenstev plo‰tic zároveÀ
indikuje znaãn˘ stupeÀ zachovalosti tûchto biotopÛ.
Kromû zmínûn˘ch literárních zdrojÛ faunistick˘ch údajÛ
jsou sbûry z okolí Vsetína, získané v 90. letech, spolu
s materiálem ze zemních pastí, instalovan˘ch v horsk˘ch
pralesích na Knûhyni a âertovû ml˘nû v 80. letech, jedin˘mi
zdroji poznatkÛ o faunû plo‰tic vsetínského okresu.
Potvrzují v˘skyt dal‰ích 40 druhÛ na tomto území, zejména
z nejpoãetnûji zastoupené ãeledi klopu‰kovit˘ch (Miridae). Z anal˘zy materiálu v okolí âertova ml˘na a Knûhynû
vypl˘vá, Ïe druhové sloÏení plo‰tic se neli‰í od druhového
sloÏení zji‰tûného v centrální ãásti Moravskoslezsk˘ch
Beskyd.V závislosti na typu podrostu sledovan˘ch horsk˘ch
lesÛ tam pfievládají fytosugní a velmi hojné druhy klopu‰ek Stenodema holsatum, pfiípadnû Stenotus binotatus
(na místech s travnat˘m podrostem), v pfiípadû podrostu
kapradin taktéÏ hojné Bryocoris pteridis a Monalocoris
filicis ze stejné ãeledi. Ménû poãetné jsou pak bûÏné druhy
klopu‰ek jako Lygocoris pabulinus, lovãice obecná
(Nabis pseudoferus), resp. druhy vázané na smrãiny
- klopu‰ka smrková (Psallus piceae) klopu‰ky Orthops
rubricatus, Atractotomus magnicornis atd.).
Vsetínsk˘ okres má v‰echny pfiedpoklady pro bohatou
zvífienu plo‰tic. Bylo by proto Ïádoucí vûnovat zv˘‰enou
pozornost i prÛzkumu tohoto hmyzího fiádu.
¤ád: Kfiísové (Auchenorrhyncha)
Larvy ãeledí Cixiidae, Cicadidae, Tettigometridae
a nûkteré druhy Cercopidae se vyvíjejí v pÛdû nebo
pod kameny, dospûlci osídlují byliny a stromy.Vût‰ina ostatních kfiísÛ zÛstává na hostitelské rostlinû po cel˘ Ïivot.
V‰ichni kfiísové jsou fytofágní a sají na ‰irokém spektru
hostitelsk˘ch rostlin. Monofágní druhy jsou vzácné, vût‰ina
je oligofágních. Nejvût‰í mnoÏství hostitelsk˘ch rostlin (více
neÏ 250 druhÛ) bylo zji‰tûno u pûnodûjky obecné
(Philaneus spumarius). Tento druh patfií do ãeledi pûnodûjkovit˘ch, které jsou typické tím, Ïe jejich larvy si kolem
sebe vytváfiejí pûnovit˘ bíl˘ obal. Je to velice hojn˘ druh
v létû a v ãasném podzimu. Její zbarvení je velice promûnlivé,
od svûtle Ïlutavého aÏ po zcela tmavé. Nûktefií jedinci jsou
jednobarevní, jiní po celém tûla skvrnití. Vytváfií
jedinou generaci do roka.
Pûnodûjky rodu Cercopis jsou velice nápadné, protoÏe
jsou to relativnû velké druhy (kolem 10 mm), ãernoãervenû
zbarvené, jejichÏ larvy sají pod zemí. RovnûÏ velká
pûnodûjka ol‰ová (Aphrophora alni) Ïijící na ol‰ích,
vrbách, jívách a jin˘ch kefiích je velice hojná. Hezk˘,
klenut˘ druh Lepyronia coleoptrata s ‰irok˘mi pfiedními
kfiídly Ïije fiidãeji na such˘ch, tepl˘ch stráních.
Nejnápadnûj‰ím a krásn˘m druhem je cikáda chlumní
(Cicadetta montana). Vyskytuje se lokálnû v kvûtnu
aÏ ãervnu na kfiovinách pasek, okrajích lesÛ na silnû oslunûn˘ch místech. Larvy s hrabav˘ma nohama Ïijí v zemi a jejich
v˘voj je nûkolikalet˘. S nástupem vhodného poãasí a roãního
období nymfa opou‰tí pÛdu, po vegetaci vy‰plhá nûkolik
decimetrÛ vysoko a svléká se do imága. Nápadné exuvie
dlouho vydrÏí upevnûné na vegetaci. Samci mají na prvním
ãlánku zadeãku útvar vydávající zvuk, kter˘m lákají nûmé
samice. Zvuk je sice dobfie sly‰iteln˘, ale lokalizovat samce
je nesnadné.V nûkter˘ch létech b˘vají cikády lokálnû hojné
(Vsetín-Jani‰ov, RoÏnov p.R. 1985) nebo lze ojedinûle nalézt
zalétlé samce.
Bizarním, velmi hojn˘m druhem je ostnohfibetka
kfiovinná (Centrotus cornutus) se ‰títem nazad hrotovitû
protaÏen˘m. Stfiedem ‰títu se táhne ostr˘ podéln˘ k˘l,
do stran vybíhají dva trojhranné hrotité v˘bûÏky. Îije
od kvûtna do srpna na listnatém kfioví a rostlinách pasek,
na okrajích lesÛ a kfiovinat˘ch svazích.
V potravû mláìat pûvcÛ byl na nûkolika lokalitách
v okrese nalezen vzácnûj‰í druh kfiísa Errhomenus brachypterus (bukové lesy u Velk˘ch Karlovic a v Lu‰ové u Halenkova, luÏní lesy u ChoryÀsk˘ch rybníkÛ - viz Pavelka
a Korytáfi, 1992). Kfiís Ïije na povrchu pÛdy v opadance v listnat˘ch lesích.Ve Velk˘ch Karlovicích bylo v potravû mláìat
ror˘sa determinováno 19 druhÛ kfiísÛ, ktefií byli dospûl˘mi
ror˘si uloveni ve vzdu‰ném prostoru v ‰ir‰ím okolí místní
ãásti Leskové (Pavelka a Korytáfi, 1995).
¤ád: Sternorrhyncha tvofií ãtyfii nadãeledi:
Nadfiád: Stejnokfiídí (Homoptera)
B˘val˘ fiád stejnokfiídlí (Homoptera) dnes tvofií
jiÏ fiády dva - kfiísové (Auchenorchyncha) a Sternorrhyncha. Jde o tvarovû i velikostnû rÛznorodou skupinu
s bodavû sacím ústním ústrojím a zpravidla dvûma páry
kfiídel, která jsou v klidu stfiechovitû sloÏena. Podrobn˘
prÛzkum tûchto skupin nebyl dosud na území okresu Vsetín
proveden, i kdyÏ jiÏ Dlabola (1954), Vondráãek (1957)
a Lauterer (1999) uvádûjí z lokalit Radho‰È a RoÏnov
pod Radho‰tûm nûkolik druhÛ kfiísÛ a mer. Dal‰í údaje
k nûkter˘m druhÛm kfiísÛ v okrese uvádûjí na základû
rozborÛ potravy ptákÛ Pavelka et Korytáfi (1992, 1995).
176
Mery (Psyllinea). V âR bylo doposud zji‰tûno
116 druhÛ (Lauterer 1995b). Na území okresu Vsetín Ïije
pravdûpodobnû nûkolik desítek druhÛ. V‰echny druhy sají
‰Èávy z l˘ka rostlin, vût‰ina druhÛ je oligofágních. V˘voj
mnoha druhÛ je jednolet˘, jiné druhy mají dvû i více generací do roka. Pfiezimují ãasto imága, u nûkter˘ch druhÛ vajíãka nebo nymfy rÛzn˘ch instarÛ.
Velmi bûÏn˘m druhem Ïijícím ve velkém mnoÏství
na kopfiivách je Ïlutû aÏ temnû hnûdû zbarvená merule
kopfiivová (Trioza urticae). Na ol‰ích Ïije rovnûÏ velice
hojná, velká mera ol‰ová (Psylla alni), která je zelenû zbar-
vená, pozdûji okrová s oranÏovou, nafialovûlou aÏ hnûdou
kresbou na hlavû a hrudi. Na jasanu Ïije pestfie zbarvená
mera zdobená (Psyllopsis fraxini), která je Ïlutá s ãern˘mi
skvrnami. Základní barva je svûtle aÏ sytû Ïlutá, na hlavû,
hrudi a kfiídlech má tmavé skvrny. Mera jabloÀová
(Cacopsylla mali) ‰kodí na jabloních v ménû udrÏovan˘ch
sadech, kde se vyskytuje ve velkém poãtu. Pfiezimují vajíãka
nakladená do kÛry. Larvy vyluãují medovici, Ïijí na listech
i kvûtních stopkách. Vytváfií jediné pokolení. Na hru‰ních
parazituje mera hru‰Àová (Cacopsylla pyricola).
Ve star˘ch bukov˘ch porostech místy ‰kodí ãervec
bukov˘ (Cryptococcus fagisuga).Napadá zejména pfiirozenû
oslabené stromy, na nichÏ vytváfií typické bílé povlaky.
Puklice ‰vestková (Parthenolecanium corni) je polyfágní
druh. Vlivem silného sání prosychají vûtve a pfiedãasnû
opadává listí. Na smrku se nûkdy pfiemnoÏuje puklice
smrková (Physokermes piceae), jejíÏ nápadnû velké
kulovité samice velikosti hrachu sají v paÏdí vûtévek.
¤ád: Stfiechatky (Megaloptera)
Molice (Aleyrodinea) je málo poãetná nadãeleì
s doposud 20 zji‰tûn˘mi druhy v âR (Zahradník 1995).
Na území okresu Vsetín Ïije pravdûpodobnû jen nûkolik
druhÛ. Dospûlci rÛzn˘ch druhÛ jsou si velice podobní, jsou
1 - 3 mm velcí pokrytí bíl˘m voskovit˘m prá‰kem. Mají ãtyfii
v˘vojová stadia: vajíãko, larvu (nymfu), puparium a dospûlce.
Nûkteré druhy mají dvû generace, jejichÏ pupária jsou odli‰ná. Vût‰ina druhÛ pfiezimuje jako puparia. Molice jsou jako
v‰echna Sternorrhyncha fytofágní, nejvíce druhÛ je polyfágních. Molice Aleyrodes asari je bûÏn˘ druh, Ïijící na spodní
stranû listÛ kopytníku evropského a druh Aleurochiton
aceris se vyskytuje na javorech.
M‰ice (Aphidinea). Z âR je známo 689 druhÛ (Holman
1995). Na území okresu Vsetín urãitû Ïije nûkolik stovek
druhÛ. V‰echny m‰ice jsou fytofágní, jemné, slabû sklerotizované okfiídlené nebo bezkfiídlé s kráãiv˘ma nohama
bez schopnosti skákat. Vût‰ina druhÛ je úÏeji oligofágních
Ïijících na nûkolik pfiíbuzn˘ch druzích rostlin jednoho rodu
nebo ‰iroce oligofágních vázan˘ch na druhy jedné nebo
dvou pfiíbuzn˘ch ãeledí rostlin. Mají vyvinuty ãasto sloÏité
generaãní cykly, spojené se sezónnû podmínûn˘m polymorfismem, se stfiídáním pohlavních a nepohlavních generací
a ãasto je‰tû i se zmûnou hostitelské rostliny. Mnohé druhy
‰kodí pfienosem virov˘ch chorob, sáním, tvorbou hálek
nebo medovice a patfií k nejzávaÏnûj‰ím ‰kÛdcÛm kulturních rostlin.
V˘znaãn˘mi ‰kÛdci v okrese Vsetín jsou polyfágní
m‰ice zelná (Brevicorynis brassicae) na zeleninû a m‰ice
maková (Aphis fabae) na bobovit˘ch, máku apod.
Na kmenech star‰ích jedlí bílé povlaky prozrazují pfiítomnost
korovnice jedlové (Dreyfusia piceae). V listnat˘ch porostech mÛÏe citelnû ‰kodit stromovnice buková (Phyllaphis
fagi), která saje na spodní stranû listÛ. Pfii silném napadení
se listy deformují, zakrÀují i usychají. Na vûtviãkách smrku
vytváfiejí hálky zejména korovnice smrková (Sacciphantes
abietis) a korovnice zelená (Adelges laricis). âást cyklu
korovnice zelené probíhá na modfiínu. Na jafie Ïije ve svinut˘ch listech tfie‰ní pokolení m‰ice tfie‰Àové (Myzus cerasi).
Dal‰í generace se stûhují na jiné rostliny.
âervci (Coccinea). Z území âR je známo pfies
140 druhÛ ãervcÛ (Zahradník a Rozko‰n˘ 1995), na území
okresu Vsetín Ïije asi nûkolik desítek druhÛ. âervci jsou
znaãnû rÛznotvarou skupinou s velkou pohlavní dvojtvárností. RozmnoÏování je bisexuální nebo parthenogenetické.
Vût‰inou pouze první larvální instar a okfiídlení samci jsou
pohybliví, dal‰í larvální stadia a samice vût‰iny druhÛ jsou
pfiisedlé. Druh˘ pár kfiídel samcÛ je redukován v pah˘lovité
nebo hákovité pseudohaltery. Vût‰ina stfiedoevropsk˘ch
druhÛ má pouze jednu generaci do roka, pfiezimují vajíãka,
larvy nebo dospûlé samice. Znaãná ãást druhÛ ãervcÛ
je polyfágních a v‰ichni sají Ïiviny z cévních svazkÛ hostitelsk˘ch rostlin. Nûkolik druhÛ je do okresu zavleãen˘ch
z jin˘ch ãástí svûta. âervci mají velkou rozmnoÏovací schopnost a na hostitelsk˘ch rostlinách b˘vají ãasto v obrovsk˘ch
mnoÏstvích, aÏ jejich tûlíãka tvofií souvislé povlaky. RÛzné
druhy Ïijí na kÛfie, jiné na listech, plodech nebo kofienech,
Ïádné na kvûtech. Mnoho druhÛ ‰kodí jak vysáváním Ïivin,
tak toxicitou slin a nûkteré druhy tvorbou medovice.
Stfiechatky jsou stfiednû velk˘m hmyzem Ïijícím v okolí
tekoucích i stojat˘ch vod. Larvy jsou dravé a Ïijí na dnû
potokÛ a fiek, dospûlci se vyskytují krátce na jafie na pobfieÏní
vegetaci. Mají tmavû zakoufiená, stfiechovitû sloÏená
kfiídla a pfiipomínají tak nûkteré druhy chrostíkÛ. V âR Ïijí
3 druhy, které lze rozli‰it pouze podle samãích a samiãích
genitálií.V okrese byla zji‰tûna stfiechatka zaãoudlá (Sialis
fuliginosa) na lokalitách Huslenky, Velké Karlovice,
Zdûchov a stfiechatka obecná (Sialis lutaria) ve Velk˘ch
Karlovicích a podél Beãvy u Vsetína (VaÀhara 1970).
¤ád: Dlouho‰íjky (Raphidioptera)
Dlouho‰íjky dostaly svÛj název podle nápadnû prodlouÏené pfiedohrudi, díky které se stávají nezamûnitelnou
skupinou lesního hmyzu. Larvy jsou dravé a Ïijí vût‰inou
pod kÛrou usychajících stromÛ, dospûlci se pomûrnû vzácnû
vyskytují v lesích, pfiedev‰ím v korunách stromÛ.
V âR Ïije 10 druhÛ. Ze Vsetínska byl dosud publikován
pouze jeden druh (·evãík 1995), lze ale pfiedpokládat v˘skyt
minimálnû tfií dal‰ích druhÛ. Z okolí Zdûchova jsou doloÏeny
dlouho‰íjka znamenaná (Phaeostigma notata) a dlouho‰íjka Ïlutonohá (Dichrostigma flavipes). Pfiedpokládan˘m druhem je dlouho‰íjka zlatoplamá (Xanthostigma xanthostigma).
¤ád: SíÈokfiídlí (Neuroptera)
SíÈokfiídlí jsou v âeské republice zastoupeni pfiibliÏnû
80 druhy, z toho v okrese Vsetín bylo dosud zji‰tûno
25 druhÛ. Z osmi ãeledí vyskytujících se v âR se na Vsetínsku
vyskytují zástupci ‰esti - bûlotkovití (Coniopterygidae),
denivkovití (Hemerobiidae), zlatooãkovití (Chrysopidae), strumiãníkovití (Osmylidae), vodnáfikovití
(Sisyridae) a mravkolvovití (Myrmeleontidae).
Dlouho‰íjka znamenaná (Phaeostigma notata)
177
Nejvût‰ími a zfiejmû nejznámûj‰ími síÈokfiídl˘mi jsou
mravkolvi, jejichÏ larvy si stavûjí známé trycht˘fiovité jamky
pro lov mravencÛ a jiné kofiisti. Ne v‰echny druhy mravkolvÛ
v‰ak takto získávají potravu, z na‰ich ‰esti druhÛ pouze tfii,
z nichÏ mravkolev bûÏn˘ (Myrmeleon formicarius)
se vyskytuje také na Vsetínsku. Ob˘vá proslunûné okraje
lesÛ se suchou písãitou pÛdou od níÏin aÏ po horské
polohy. V okrese Vsetín byl jeho v˘skyt potvrzen napfi.
v PP JeÏÛvka u Vsetína, dále v okolí Horní Beãvy a také
na Radho‰ti ve v˘‰ce asi 1000 m n.m. (·evãík a Hudeãek
1995).
Pomûrnû nápadné jsou také zlatooãky, zejména
zlatooãka obecná (Chrysoperla carnea), lidovû nûkdy
nesprávnû naz˘vaná „jepice“ nebo „zlatooãko“, která
má nûkolik generací v roce a dospûlí jedinci poãetnû pfiezimují napfi. za okny lidsk˘ch obydlí, kde také ãasto pfiilétají
za svûtlem. Jedná se o nejbûÏnûj‰í druh v âR, kter˘
lze poznat podle svûtle zelené barvy tûla bez tmav˘ch skvrn
a také podle doby v˘skytu. Jiné podobné druhy se totiÏ
vyskytují jen v ãervnu a ãervenci a vût‰inou v malém poãtu
a mimo lidská obydlí. Takov˘m druhem je napfi. zlatooãka
skvrnitá (Chrysopa perla), charakteristická pro luãní
a lesní porosty, paseky a podobné biotopy. Tuto zlatooãku
poznáme podle tmav˘ch skvrn na hlavû a podle celkovû
tmavû zeleného aÏ namodralého zbarvení. Oba tyto druhy
se vyskytují po celém území okresu Vsetín. Z dal‰ích druhÛ
zlatooãek byly na Vsetínsku dosud zaznamenány druhy
Nineta flava, Chrysopidia ciliata, Mallada prasina
a Cunctochrysa albolineata.
Charakteristick˘m obyvatelem podhÛfií Moravskoslezsk˘ch Beskyd a JavorníkÛ je strumiãník zlatook˘
(Osmylus fulvicephalus), jehoÏ larvy Ïijí v ãist˘ch potÛãcích, kde se Ïiví vodním hmyzem. Na Vsetínsku je tento druh
velmi hojn˘, Ïije napfi. na lokalitû Losov˘ u obce Huslenky,
v okolí Zdûchova a na mnoha jin˘ch podobn˘ch místech.
Denivky jsou podobné zlatooãkám, jsou v‰ak podstatnû
men‰í a vût‰inou hnûdû zbarvené. Stejnû jako zlatooãky
se Ïiví pfieváÏnû m‰icemi. Na listnat˘ch stromech a kefiích
je bûÏná denivka obecná (Hemerobius humulinus)
a denivka Ïlutoãelá (Hemerobius micans), na jehliãnat˘ch stromech denivka hnûdá (Hemerobius pini). Kromû
nich bylo v okrese Vsetín dosud zji‰tûno dal‰ích 10 druhÛ,
z nichÏ pomûrnû nápadná je denivka ãtyfipásá (Wesmaelius quadrifasciatus), vyskytující se v létû na modfiínech
a jin˘ch jehliãnanech. Na modfiínech Ïije také denivka
ãernoãelá (Hemerobius atrifrons). Obû tyto denivky jsou
známé z okolí Zdûchova. Vzácnûj‰í jsou na Vsetínsku druhy
Ïijící na borovicích - na lokalitû Buchlov u obce Huslenky
byly zji‰tûny druhy Hemerobius nitidulus, Hemerobius
stigma a také malá denivka Sympherobius elegans, jinak
Ïijící pfiedev‰ím na listnáãích. K vzácnûj‰ím druhÛm patfií
také denivka Sympherobius pellucidus, zji‰tûná v okolí
Nûmetic (·evãík 1997).
Mravkolev bûÏn˘ (Myrmeleon formicarius)
178
Nejmen‰ími a nejménû znám˘mi zástupci síÈokfiídl˘ch
jsou bûlotky a vodnáfiky. Bûlotky mají bílá, voskem poprá‰ená kfiídla a pfiipomínají tak molice z fiádu stejnokfiídl˘ch
(Homoptera). Jsou v‰ak ponûkud vût‰í, dravé a mají v˘voj
s promûnou dokonalou. Na Vsetínsku se vyskytuje nejménû
5 druhÛ, na listnáãích je bûÏná bûlotka molicovitá
(Semidalis aleyrodiformis) a na jehliãnanech bûlotka Coniopteryx pygmaea. Vzácnûj‰í bûlotka sosnová (Aleuropteryx loewii) se vyskytuje na borovicích na lokalitû
Buchlov v katastru obce Huslenky (·evãík 1997). Z ãeledi
vodnáfikovití je nejbûÏnûj‰í vodnáfika hnûdavá (Sisyra fuscata), Ïijící podél bfiehÛ vût‰ích fiek. Její v˘skyt je pfiedpokládán (i kdyÏ dosud nepotvrzen) podél Beãvy. Larvy
vodnáfiek Ïijí paraziticky ve sladkovodních houbách
(Porifera). Dospûlci jsou podobní mal˘m denivkám a zdrÏují
se na pobfieÏní vegetaci.
Zlatooãka obecná (Chrysoperla carnea)
¤ád: Srpice (Mecoptera)
Srpice jsou druhovû málo poãetn˘m, ale sv˘m zpÛsobem Ïivota velmi zajímav˘m fiádem hmyzu. ¤ád je v âR
zastoupen tfiemi ãeledûmi, z nichÏ na Vsetínsku byli zaznamenáni pouze zástupci ãeledí srpicovití (Panorpidae)
a snûÏnicovití (Boreidae). âeleì srpicovití je v âR zastoupena ‰esti druhy (viz ·evãík 1998), na Vsetínsku byly dosud
zji‰tûny ãtyfii druhy. BûÏn˘m druhem je srpice obecná
(Panorpa vulgaris), známá z více lokalit z okolí Vsetína
a Velk˘ch Karlovic.Také dal‰í tfii druhy (Panorpa communis,
Panorpa germanica a Panorpa alpina) se vyskytují
na vût‰inû území okresu Vsetín (·evãík 1999). Zajímav˘m
druhem je snûÏnice matná (Boreus hyemalis), která
má zakrnûlá kfiídla a vyskytuje se na podzim a v zimû
na vlhkém mechu, pfiípadnû i na tajícím snûhu.
¤ád: Chrostíci (Trichoptera)
Chrostíci jsou drobn˘ aÏ stfiednû velk˘ hmyz pfiipomínající mot˘ly. Jsou nenápadnû ‰edû aÏ ‰edohnûdû zbarveni.
Kfiídla jsou pokryta chloupky a ‰tûtinkami,nûkdy i ‰upinkami,
v klidu je skládají stfií‰kovitû na tûlo.Tykadla jsou dlouhá, nitkovitá. Larvy Ïijí ve vodû a jsou dvojího typu. První typ
si vytváfií z dostupného materiálu (zrnka písku, kamínky,
ulity vodních plÏÛ) schránky, v nichÏ si larva kryje mûkk˘
zadeãek a do nichÏ se v dobû ohroÏení vtáhne celá. Tento
typ larev je housenkovitého tvaru. Mimo nû existují larvy
chrostíkÛ „dravé“, tyto si schránky nestaví a Ïijí pod kameny.
Stadium kukly probíhá ve vodû. Larvy se Ïiví organick˘mi
ãásteãkami, fiasami nebo jin˘mi drobn˘mi Ïivoãichy, dospûlci
nektarem z kvûtÛ. Chrostíci sami jsou pak v˘znamnou sloÏkou potravy jin˘ch ÏivoãichÛ (ryb, ptákÛ skorce,
konipasa). Larvy jsou dobr˘mi indikátory ãistoty vod.
Ve stfiední Evropû se vyskytuje pfies 250 druhÛ.
Ve vodách v okrese Vsetín bylo pfii hydrobiologick˘ch
prÛzkumech v 90. letech zji‰tûn v˘skyt kolem 25 druhÛ.
Nejãastûji roz‰ífien˘mi rody chrostíkÛ v okrese jsou
Hydropsyche (z nich zejména druh Hydropsyche angustipennis) a Limnephilus. Z pramenÛ a bystfiin v okolí
Karolinky je znám˘ rod Silo a Glossoma, z ãist˘ch tokÛ rod
Notidobia (Karolinka) a Rhyacophila (Karolinka, Le‰ná,
Vsetín aj.). Drav˘mi larvami jsou zástupci rodu
Polycentropus (napfi. Karolinka, Vala‰ské Mezifiíãí)
a Plectrocnemia (Karolinka, Le‰ná a Vala‰ské Mezifiíãí).
Nápadné a druhovû pestré je pfiedev‰ím spoleãenstvo
denních mot˘lÛ. Z v˘znamnûj‰ích druhÛ je moÏné jmenovat
bûláska hrachorového (Leptidea sinapis), ÏluÈáska
jiÏního (Colias alfacariensis), perleÈovce prostfiedního
(Argynnis adippe), perleÈovce mace‰kového (Argynnis
niobe), perleÈovce nejmen‰ího (Boloria dia), hnûdáska
kostkovaného (Melitaea cinxia) a okáãe ‰edohnûdého
(Hyponephele lycaon; v posledních letech nezvûstn˘).
Proslunûná skalnatá místa, ale i mûstské zídky vyhledává
okáã zední (Lasiommata megera).
¤ád: Mot˘li (Lepidoptera)
Mot˘li patfií k atraktivním a populárním skupinám
hmyzu, pfiiãemÏ velké a nápadné druhy jsou známé i ‰ir‰í
vefiejnosti. Z âeské republiky je dosud registrováno
asi 3 350 druhÛ mot˘lÛ a taxon tak patfií k nejpoãetnûj‰ím
fiádÛm hmyzu.
MnoÏství druhÛ vykazuje v˘raznou ekologickou
vazbu na urãité typy ekosystémÛ a jsou tak bioindikaãnû
v˘znamné. Pfiedev‰ím skupina tzv. velk˘ch mot˘lÛ (makrolepidoptera) ãasto figuruje pfii biologickém hodnocení
kvality krajinn˘ch prvkÛ, návrhu managementu chránûn˘ch území a posuzování negativních vlivÛ na Ïivotní
prostfiedí. DÛraz pfii takovém hodnocení je kladen
jak na druhovou bohatost (diverzitu), tak na zastoupení
vzácn˘ch a jinak v˘znamn˘ch druhÛ. Obojí je pfiímou
mûrou závislé na rozmanitosti krajinn˘ch sloÏek a stavu
jejich zachovalosti. Vsetínsk˘ region bezesporu patfií
ke krajináfisk˘ atraktivním místÛm na‰í republiky a mÛÏeme
proto pfiedpokládat, Ïe bude po faunistické stránce bohat˘m územím. BohuÏel existuje jen málo prací, které by
uveden˘ pfiedpoklad potvrdily.
Z hlediska publikovan˘ch údajÛ jsou v regionu nejlépe
faunisticky zdokumentováni denní mot˘li (Dernick˘
1945; Spitzer 1963; Stiova 1975; Kudrna 1994) a ãeleì
vfietenu‰kovit˘ch (Zygaenidae) (Povoln˘ a Gregor
1946; Vanûk 1975; Kuras a Bene‰ 1996). Ménû poznatkÛ
jiÏ existuje o noãních mot˘lech (Skala 1912 - 1913, 1931;
Vanûk 1980, 1981; Brabec 1987) a témûfi zcela chybûjí
údaje o nejpoãetnûj‰í skupinû tzv. drobn˘ch mot˘lÛ mikrolepidoptera (Janovsk˘ a Gottwald 1990, 1991; Sitek
1994; Elsner et al. 1997; Sitek a Kuras, 2000). Shrneme-li
dosavadní znalosti o mot˘lech Vsetínska, musíme dospût
k závûru, Ïe faunistick˘ v˘zkum je zde teprve v poãátcích
a fiada v˘znamn˘ch nálezÛ pravdûpodobnû teprve bude
uãinûna.
Vzhledem k nevyváÏen˘m znalostem jednotliv˘ch ãeledí
fiádu mot˘lÛ jsou uvedeny jen vybrané druhy a to podle
jejich vazby k pûti typick˘m stanovi‰tím, které se v oblasti
nacházejí.Tûmi jsou xerotermní ekosystémy,luãní ekosystémy,
ekosystémy listnatého lesa, ekosystémy jehliãnatého lesa
a agroekosystémy. Pro kaÏd˘ z uveden˘ch ekosystémÛ
jmenujeme charakteristické a jinak v˘znamné mot˘ly, které
se ve vsetínském okrese vyskytují.
Charakteristick˘mi druhy xerotermÛ jsou nûkteré
vfietenu‰ky (Zygaenidae): vfietenu‰ka ‰tírovníková
(Zygaena angelicae), vfietenu‰ka ãiãorková (Zygaena
ephialtes), vfietenu‰ka matefiídou‰ková (Zygaena
purpuralis), vfietenu‰ka pfiehlíÏená (Zygaena minos)
a zelenáãek trnkov˘ (Rhagades pruni). Raritní je pfiítomnost teplomilné vfietenu‰ky tfieslicové (Zygaena brizae)
a zelenáãka velkého (Adscita notata; místy se vyskytuje
hojnû). Oba druhy jsou z republiky známé jen z nûkolika
málo míst, pfiiãemÏ na vût‰inû dfiívûj‰ích lokalit se dnes
jiÏ nevyskytují. Doposud jen ze Vsetínska je na Moravû
prokázán v˘skyt pernatûnky ãistcové (Alucita desmodactyla) a pernatu‰ky pcháãové (Pterophorus nephelodactylus). U obou druhÛ prozrazují druhová jména i názvy
Ïivn˘ch rostlin housenek. V pfiípadû pernatûnky jsou
to rÛzné druhy ãistcÛ (Stachys sp.), zato u pernatu‰ky
se jedná o pcháã bûlohlav˘ (Cirsium eriophorum). Na pupavû (Carlina sp.) prodûlává svÛj v˘voj dal‰í vzácn˘ drobn˘
mot˘l molovenka pupavová (Tebenna bjerkandrella).
Z ekologického pohledu má ponûkud v˘jimeãné postavení ãeleì modráskovit˘ch (Lycaenidae), která je pro stepní biotopy typická. Na lesostepních stanovi‰tích s porostem
trnky (Prunus spinosa) se vyskytuje ostruháãek bfiezov˘
(Thecla betulae), ostruháãek kapinicov˘ (Satyrium
acaciae) a ostruháãek ‰vestkov˘ (Satyrium pruni).
Bezlesé suché stránû vyhledává modrásek ãernolem˘
(Plebejus argus), modrásek obecn˘ (Plebejus idas;
v posledních letech nezvûstn˘), modrásek tmavohnûd˘
(Aricia agestis) a modrásek jetelov˘ (Polyommatus
bellargus).
Zvlá‰tû v˘znamná je poãetná populace myrmekofilního
modráska ãernoskvrnného (Maculinea arion), kter˘
patfií v âeské republice ke kriticky ohroÏen˘m druhÛm
a figuruje i ve vût‰inû mezinárodních ãerven˘ch seznamÛ.
Poãet lokalit s v˘skytem tohoto modráska v âR v pováleãném
období prudce poklesl a populaci na Vsetínsku pokládáme
za jednu z posledních u nás.Také ãeleì soumraãníkovit˘ch
(Hesperiidae) doznává ‰ir‰ího druhového spektra na xerotermech, viz soumraãník skofiicov˘ (Spialia sertorius),
Xerotermní ekosystémy
Xerotermními ekosystémy rozumíme pfiedev‰ím stránû
s jiÏní expozicí, stepního a lesostepního charakteru.
Pro takové biotopy je vÏit˘ místní název „pasínky“, kter˘
etymologicky vystihuje podstatu stanovi‰È (pasené, resp.
seãené louky). Skladba pfiíslu‰n˘ch entomocenóz je bezprostfiednû závislá na lidské ãinnosti.Vzhledem k tomu, Ïe tento
ekosystém volnû navazuje na podhorské louky a rÛzné typy
listnat˘ch a jehliãnat˘ch lesÛ, je mot˘lí fauna takov˘ch
stanovi‰È smí‰ená a druhovû velmi bohatá. Xerotermy proto
patfií k nejcennûj‰ím biotopÛm oblasti.V regionu se nalézají
nejãastûji na jiÏních svazích údolí Vsetínské Beãvy.
Otakárek fenyklov˘ (Papilio machaon)
179
soumraãník bûlopásn˘ (Pyrgus alveus, v posledních
letech nezvûstn˘), soumraãník mochnov˘ (Pyrgus serratulae; v posledních letech nezvûstn˘) a soumraãník
ãárkovan˘ (Hesperia comma).
Na such˘ch a tepl˘ch svazích, úhorech, ale i v zahradách
se vyskytuje nápadnû ãervenû zbarven˘ pfiástevník kostivalov˘ (Callimorpha quadripunctaria). Podobné biotopy
osídluje i pfiástevník starãkov˘ (Tyria jacobaeae;
v posledních letech nezvûstn˘). Od zaãátku dubna
do konce kvûtna mÛÏeme na slunn˘ch stráních zastihnout
ve dne poletovat sameãky martináãka habrového
(Saturnia pavonia). Za zmínku stojí i v˘skyt dal‰ích
noãních mot˘lÛ pabourovce pampeli‰kového (Lemonia
taraxaci), li‰aje pry‰cového (Hyles euphorbiae), mÛr
(Noctuidae): drobnu‰ky trnkové (Nola cucullatella),
‰ípovûnky hnûdé (Cryphia raptricula), stuÏkonosky
‰vestkové (Catocala fulminea), hnûdopásky polní
(Lygephila viciae), bl˘skavky kropenaté (Hoplodrina
respersa), mÛry jestfiábníkové (Hecatera bicolorata),
osenice pruhované (Lycophotia porphyrea), ‰edokfiídlece
orlíãkového (Antitype chi), píìalek (Geometridae): zelenoplá‰tníka janovcového (Pseudoterpna pruniata), Ïlutokfiídlece hlínoÏlutého (Idaea serpentata), vlnoãárníka janovcového (Scotopteryx moeniata), vlnoãárníka
oÏankového (Scotopteryx bipunctaria), vlnoãárníka
podobného (Scotopteryx mucronata), kropenatce
ãiãorkového (Tephrina arenacearia), píìalky ãernopruhé (Anticlea derivata), píìalky svízelové (Epirrhoe
molluginata), píìalky syfii‰Èové (Nebula salicata), píìalky
Ïluté (Cidaria fulvata), zejkovce bezového (Ourapteryx
sambucaria) a dal‰ích. Vesmûs se jedná o vzácné, resp.
lokání druhy preferující teplé, bezlesé nebo kfiovinaté
stanovi‰tû stepního charakteru. Pro nûkteré druhy
je Vsetínsko poslední oblastí v˘skytu na severní Moravû.
Nûkolik jmenovan˘ch druhÛ je bezprostfiednû ohroÏeno
zánikem biotopÛ, protoÏe po ukonãení extenzívního hospodafiení dochází k rychlému sukcesnímu zarÛstání lokalit
a jejich faktickému zániku.
Na nûkter˘ch místech doprovází pastviny jalovec
(Juniperus communis), na kter˘ je troficky vázáno nûkolik
píìalek (Geometridae), napfi. píìalka jalovcová (Thera
juniperata), píìaliãka jalovcová (Eupithecia intricata)
a píìaliãka ãárkovaná (Eupithecia pusillata).
Luãní ekosystémy
Naz˘váme jimi mezofilní podhorské a
sekundárního pÛvodu a jako v pfiípadû
ekosystémÛ je jejich existence podmínûna
ãinností ãlovûka. Na jiÏnû exponovan˘ch
Baboãka admirál (Vanessa atalanta)
180
horské louky
xerotermních
hospodáfiskou
svazích luãní
ekosystémy ãasto volnû pfiechází ve stepní a lesostepní
formace. Vzhledem k faunistické podobnosti je moÏné
k charakterizovanému ekosystému zafiadit i faunu bezles˘ch
mokfiadÛ. Luãní formace se vyskytují porÛznu v celé oblasti,
ãasto ve formû maloplo‰n˘ch lesních luk a podél vodoteãí.
Pro luãní faunu je typická pfiítomnost obvykl˘ch
denních mot˘lÛ, napfi. bûláska zelného (Pieris brassicae),
bûláska fiepového (Pieris rapae), bûláska fiepkového
(Pieris. napi), bûláska fiefiichového (Anthocharis cardamines), ÏluÈáska fie‰etlákového (Gonepteryx rhamni),
baboãky pavího oka (Inachis io), baboãky kopfiivové
(Aglais urticae), baboãky admirála (Vanessa atalanta),
baboãky bodlákové (Vanessa cardui), perleÈovce velkého (Argynnis aglaja), perleÈovce malého (Issoria lathonia), perleÈovce dvanáctiteãného (Boloria selene),
hnûdáska jitrocelového (Melitaea athalia), okáãe bojínkového (Melanargia galathea), okáãe rosiãkového
(Erebia medusa),okáãe luãního (Maniola jurtina),okáãe
jeãmínkového (Lasiommata maera),okáãe prosíãkového
(Aphantopus hyperantus), okáãe poháÀkového (Coenonympha pamphilus), okáãe tfieslicového (Coenonympha
glycerion), ohniváãka celíkového (Lycaena virgaureae),
ohniváãka ãernoskvrnného (Lycaena tityrus),modráska
nejmen‰ího (Cupido minimus), modráska jehlicového
(Polyommatus icarus), soumraãníka jahodníkového
(Pyrgus malvae), soumraãníka metlicového (Thymelicus
sylvestris), soumraãníka rezavého (Ochlodes venatus)
a dal‰ích.
Mezi vzácnûj‰í luãní druhy mot˘lÛ patfií perleÈovec
fialkov˘ (Boloria euphrosyne), okáã klubûnkov˘
(Erebia aethiops), modrásek kozincov˘ (Glaucopsyche
alexis; v posledních letech nezvûstn˘) a nebo nedávno
popsan˘ bûlásek Leptidea reali.
Pro podhorské pásmo je charakteristick˘ v˘skyt ohniváãka modrolesklého (Lycaena alciphron) a ohniváãka
modrolemého (Lycaena hippothoe), modráska lesního
(Cyaniris semiargus), pfiástevníka jitrocelového
(Parasemia plantaginis), ãernokfiídlece krabilicového
(Odezia atrata), hrotnokfiídlece zahradního (Hepialus
lupulinus) aj.
NemÛÏeme opomenout ani mnoÏství noãních mot˘lÛ.
Z pfiástevníkovit˘ch (Arctiidae) je to nápadnû zbarven˘
pfiástevník medvûdí (Arctia caja), pfiástevník hluchavkov˘ (Callimorpha dominula), pfiástevník chrastavcov˘
(Diacrisia sanio), bourovci (Lasiocampidae): bourovec
trávov˘ (Euthrix potatoria) a bourovec ostruÏiníkov˘
(Macrothylacia rubi), mÛry (Noctuidae): travafika luãní
(Amphipoea fucosa), mÛra hrachová (Melanchra pisi),
plavokfiídlec skofiicov˘ (Mythimna conigera), plavokfiídlec luãní (Mythimna impura), mÛra luãní (Cerapteryx graminis), ‰edavka severní (Hydraecia ultima),
píìalky (Geometridae): zejkovec hluchavkov˘ (Pseudopanthera macularia), píìalka jitrocelová (Xanthorhoe
spadicearia), píìalka hojná (Xanthorhoe ferrugata),
píìalka povázková (Epirrhoe tristata), píìalka silenková
(Perizoma hydratum), zavíjeã teãkovan˘ (Myelois
circumvoluta) aj. âast˘ je v˘skyt drobn˘ch luãních travafiíkÛ
z ãeledi zavíjeãovit˘ch (Pyralidae): travafiík luãní
(Crambus pratellus), travafiík obecn˘ (Crambus lathoniellus), travafiík perleÈov˘ (Crambus perlellus) a travafiík
travní (Agriphila tristella).
Za prameni‰tní prvek mÛÏeme oznaãit lokálního perleÈovce kopfiivového (Brenthis ino). Na nivních loukách
s porostem krvavce totenu (Sanguisorba officinalis)
je ãast˘ modrásek bahenní (Maculinea nausithous)
a dnes jiÏ vzácnû se vyskytující modrásek oãkovan˘
(Maculinea teleius). Oba jsou celoevropsky vymírající
druhy chránûné Bernskou konvencí. Na obdobn˘ch loukách
s porostem kakostu není vylouãen˘ v˘skyt tmavohnûdû
zbarveného modráska bûlopásného (Aricia eumedon),
kter˘ se dfiíve vyskytoval v okolí Vala‰ského Mezifiíãí.
V bezles˘ch mokfiadech se vyskytuje vzácn˘ travafiík
Crambus uliginosellus, mÛry (Noctuidae): ‰edavka
pobfieÏní (Celaena leucostigma), ‰edavka hnûdoskvrnná (Apamea ophiogramma), plavokfiídlec ostfiicov˘
(Mythimna pudorina) a plavokfiídlec ‰edoÏlut˘
(Mythimna straminea). V jarních mûsících je na kvûtech
blatouchÛ a jitrocelÛ rostoucích podél potokÛ ãast˘ chrostíkovník blatouchov˘ (Micropterix calthella) a chrostíkovník Micropterix aruncella. âeleì chrostíkovníkovití
(Micropterigidae), kam oba druhy patfií, reprezentuje sv˘mi
ancestrálními morfologick˘mi znaky pfiechodn˘ ãlánek mezi
mot˘ly a chrostíky (odtud ãeské jméno ãeledi).
Ekosystémy listnatého lesa
Pfievládajícím typem listnatého lesa jsou na Vsetínsku
buãiny a jedlobuãiny, v niωích polohách jsou to pak fragmenty dubohabfiin, bfiezov˘ch hájÛ a luÏních formací. Denní
mot˘li nejsou v lesních biotopech zastoupeni v takové mífie
jako v bezles˘ch ekosystémech. O to bohat‰í je v‰ak sloÏka
mot˘lÛ noãních.
Denní druhy zastihneme nejãastûji na lesních svûtlinách a podél lesních cest. Na lesních okrajích b˘vá na jafie
ãast˘ soumraãník jitrocelov˘ (Carterocephalus palaemon).V ãervnu a ãervenci poletuje na lesních cestách batolec duhov˘ (Apatura iris) a batolec ãerven˘ (Apatura
ilia), lokálnû i bûlopásek topolov˘ (Limenitis populi)
a bûlopásek dvoufiad˘ (Limenitis camilla).Ve vrcholném
létû se hojnû vyskytuje perleÈovec stfiíbropásek (Argynnis paphia) spolu s baboãkou osikovou (Nymphalis
antiopa) a baboãkou jilmovou (Nymphalis polychloros).
Typick˘m druhem lesních svûtlin je okáã p˘rov˘ (Pararge
aegeria) a pestrobarvec petrklíãov˘ (Hamearis lucina,
v posledních letech nezvûstn˘).
Mezi nejv˘znamnûj‰í druhy Vsetínska bezesporu patfií
nenápadn˘ okáã stínovan˘ (Lasiommata petropolitana),
karpatsk˘ prvek, jehoÏ v˘skyt byl v na‰í republice opakovanû
potvrzen pouze ve vy‰‰ích polohách Vsetínsk˘ch vrchÛ
(napfi. okolí vrchu Taneãnice). Dal‰ím vzácn˘m a ochranáfisky velmi v˘znamn˘m druhem lesních prÛsekÛ a svûtlin
(s podrostem dymnivky, Corydalis sp.) vrcholové ãásti
JavorníkÛ je jasoÀ dymnivkov˘ (Parnassius mnemosyne).
JasoÀ se dosud udrÏel na ãesko-slovenském pomezí v nepoãetné populaci (jedna z posledních v âeské republice).
Jen v Beskydech byl na Moravû prokázán v˘skyt vzácného
mola Archinemapogon nigralbellus. Mol se vyvíjí v trouchnivûjícím dfievû napadeném parazitick˘mi houbami (pfiípadnû
v plodnicích tûchto hub).
Nápadn˘ a charakteristick˘ druh bukov˘ch lesÛ
je martináãek bukov˘ (Aglia tau). Stejné biotopy ob˘vá
vzácná a lokální píìalka rÛznoroÏec ãernopás˘ (Fagivorina arenaria) a na podzim ‰edokfiídlec javorov˘
(Nothocasis sertata). Na net˘kavce (Impatiens noli-tangere),
která b˘vá dominantní rostlinou podrostu prodûlávají v˘voj
housenky píìalky Ïlutohlavé (Ecliptoptera capitata)
nebo vzácné píìalky síÈkované (Eustroma reticulata).
V místech s v˘skytem hasivky (Pteridium aquilinum) b˘vá
hojná lokálnû se vyskytující píìalka kropenatec hasivkov˘
(Petrophora chlorosata). Na kmenech bukÛ jsou v prÛbûhu
srpna a záfií ãasto k vidûní pestré housenky ‰tûtcono‰e ofiechového (Calliteara pudibunda) nebo tvarovû bizarní
housenky hfibetozubce bukového (Stauropus fagi).
Na pfiirozené horské a podhorské listnaté lesy
je v oblasti vázána celá fiada dal‰ích, pfieváÏnû v noci aktivujících mot˘lÛ. Za v‰echny jmenujme alespoÀ vzácnûj‰í a typizaãní druhy - srpokfiídlec bukov˘ (Drepana cultraria),
hfibetozubec tmavoúhl˘ (Drymonia obliterata), mÛry
(Noctuidae): drobnu‰ka brusnicová (Nola confusalis),
drobnu‰ka bûlavá (Nola aerugula), ‰ípovûnka dubová
(Moma alpium), kovolesklec pÛvabn˘ (Diachrysia
chryson),kovolesklec brusnicov˘ (Autographa pulchrina),
kovolesklec hluchavkov˘ (Autographa jota), kovole-
Karolinka kolem roku 1950
181
sklec jestfiábníkov˘ (Autographa bractea), kukléfika
vûsenková (Cucullia prenanthis), bl˘skavka nivní
(Parastichtis suspecta), bl˘skavka kapradinová (Phlogophora scita), bl˘skavka travní (Thalpophila matura),
pestroskvrnka ozdobná (Polymixis gemmea), osenice
pampeli‰ková (Chersotis cuprea), osenice ãernoskvrnná (Noctua orbona), osenice znamenaná (Eugraphe sigma), osenice zelenavá (Actebia praecox), ‰edavka
mnohotvárná (Apamea remissa), ‰edavka pfiehlíÏená
(Mesapamea didyma), bl˘skavka plicníková (Atypha
pulmonaris), mÛra podivná (Eriopygodes imbecillus),
píìalky (Geometridae):hedvábnice podzimní (Alsophila
aceraria), píìalka vlnkovaná (Rheumaptera undulata),
píìalky men‰í (Perizoma minorata), píìalky pampeli‰ková (Perizoma parallelolineata), píìaliãka knotovková
(Eupithecia venosata), rÛznoroÏec ãernopás˘ (Alcis
maculata), Ïlutokfiídlec bfiezov˘ (Epione vespertaria),
drobníãek ‰ípkov˘ (Stigmella anomalella), drobníãek
Trifurcula cryptella, pfiedivka Paraswammerdamia albicapitella, molovka Argyresthia abdominalis, mol
Triaxomera fulvimitrella, obaleã hru‰Àov˘ (Croesia holmiana), obaleã azalkov˘ (Acleris laterana), obaleã
Philedone gerningana, obaleã Epinotia brunnichana,
krasnûnka Pseudatemelia josephinae aj.
V bfiezov˘ch hájích mÛÏeme v jarních mûsících pozorovat klikatû poletující sameãky nápadnû zbarveného (dnes
jiÏ ale vzácnû se vyskytujícího) strakáãe bfiezového
(Endromis versicolora). Mimo strakáãe je na bfiezové porosty vázáno nûkolik dal‰ích jarních mot˘lÛ - ãernoprouÏka
bfiezová (Archiearis parthenias), hfibetozubec dvoubarv˘
(Leucodonta bicoloria), nesytka bfiezová (Synanthedon
scoliaeforme), molovka bfiezová (Argyresthia brockeella), nebo drobn˘ mot˘lek minující v listech bfiízy drobnokfiídlík Eriocrania unimaculella. Hojn˘m druhem níÏinn˘ch listnat˘ch lesÛ (pfiedev‰ím doubrav) je pfiíleÏitostn˘
‰kÛdce obaleã dubov˘ (Tortrix viridana).
Charakteristick˘mi druhy luhÛ a lemov˘ch porostÛ
podél fiek je hranostajník vrbov˘ (Cerura vinula), vztyãnofiitka osiková (Clostera pigra), stuÏkonoska modrá
(Catocala fraxini), stuÏkonoska ol‰ová (Catocala
nupta), osenice kopfiivová (Naenia typica), ãernoprouÏka osiková (Archiearis notha), ‰edokfiídlec ol‰ov˘
(Euchoeca nebulata), píìalka dvoubarvá (Plemyria rubiginata), skvrnopásník jilmov˘ (Abraxas sylvatus) aj.
Ekosystémy jehliãnatého lesa
V pfiípadû ekosystémÛ jehliãnat˘ch lesÛ jsou vytipovány druhy vázané pfiedev‰ím na porosty smrku, dále jedle,
borovice a modfiínu. PÛvodní klimaxové smrãiny se v oblasti
nachází jen v nejvy‰‰ích polohách na severu, tûsnû
za hranicí okresu (Knûhynû, Radho‰È). Mimo tyto porosty
je smrk umûle vysazován i v niωích polohách a je nejãastûj‰í
dfievinou v oblasti. Je pravdûpodobné, Ïe fauna klimaxov˘ch
smrãin bude bohat‰í, neÏ fauna nepÛvodních smrkov˘ch
monokultur. Systematick˘ v˘zkum mot˘lÛ v pÛvodních horsk˘ch smrãinách doposud nebyl proveden. Je proto moÏné,
Ïe skuteãn˘ pfiehled druhÛ jehliãnat˘ch lesÛ okresu bude
podstatnû zajímavûj‰í, nûÏ jak ho uvádí následující
charakteristika, která se vût‰inou váÏe k sekundárním
smrkov˘m porostÛm.
Jedním z mála druhÛ denních mot˘lÛ, kter˘ má vût‰í
afinitu k jehliãnat˘m lesÛm je okáã ãernohnûd˘ (Erebia
ligea).K v˘znamnûj‰ím nálezÛm poãítáme druhy pfiirozen˘ch
horsk˘ch smrkov˘ch lesÛ hrotnokfiídlece kapradinového
(Hepialus fusconebulosus), bourovce mûsíãitého
(Cosmotriche lobulina), píìalky (Geometridae): ‰edokfiíd-
182
lece jefiábového (Venusia cambrica), rÛznoroÏce jedlového (Deileptenia ribeata), mÛry (Noctuidae): kovolesklece modfiínového (Syngrapha ain), kovolesklece
kopfiivového (Syngrapha interrogationis), bûloskvrnky
smrkové (Panthea coenobita), ‰edavky rudoskvrnné
(Apamea rubrirena), mÛry sivé (Papestra biren), pfiímoãárnice ‰edé (Orthosia opima), osenice podhorské
(Xestia collina), osenice velké (Eurois occulta) aj. Pouze
v beskydské oblasti byl u nás nalezen drobn˘ kovovníãek
Adela congruella. Kovovníãek je troficky vázán na jedli
a v regionu ob˘vá jedlobukové lesy. Obdobnou trofickou
vazbu má i vzácná píìalka kropenatec jedlov˘ (Semiothisa
signaria) a obaleã Acleris abietana.
Typická je pro jehliãnaté lesy Vsetínska pfiítomnost
zavíjeãe smrkového (Dioryctria abietella), li‰aje borového (Sphinx pinastri),píìalky kropenatce brusnicového
(Semiothisa brunneata), kropenatce sosnového
(Semiothisa liturata), bûloãárníka smrkového (Hylaea
fasciaria), píìaliãky borové (Eupithecia tantillaria),
píìalky promûnlivé (Thera variata) aj. Na spoleãenstva
li‰ejníkÛ, které rostou na kmenech stromÛ je sv˘m v˘vojem
vázán li‰ejníkovec Ïlutokrajn˘ (Eilema deplanum),
li‰ejníkovec obecn˘ (Eilema lurideolum), li‰ejníkovec
vrouben˘ (Eilema complanum), nebo pomûrnû vzácn˘
li‰ejníkovec ãtveroskvrnn˘ (Lithosia quadra).
Pro smrkové monokultury je pfiíznaãn˘ v˘skyt mnoha
monofágních eurytopních druhÛ.Vzhledem k tomu, Ïe takovému umûlému ekosystému chybí úãinná autoregulace,
mÛÏe zde docházet (a historicky jsou tyto události z regionu
doloÏeny) k pfiemnoÏení nûkter˘ch druhÛ. Mezi známé
‰kÛdce patfií bekynû mni‰ka (Lymantria monacha),
obaleã ‰i‰kov˘ (Cydia strobilella), obaleã modfiínov˘
(Zeiraphera diniana), bourovec borov˘ (Dendrolimus
pini), sosnokaz borov˘ (Panolis flammea), tmavoskvrnáã borov˘ (Bupalus piniarius) a podobnû.
Agroekosystémy
Má-li b˘t v˘ãet ekosystémÛ Vsetínska ucelen˘, je potfieba
zmínit i umûlé ekologické systémy, které jsou bezprostfiednû
závislé na v˘razném pfiísunu dodatkové energie ve formû
hnojení, mechanické kultivace, chemick˘ch postfiikÛ atd.,
jimiÏ jsou agroekosystémy. âasto se jedná o monokultury
a pro faunu mot˘lÛ jsou dÛleÏité pfiedev‰ím polní agrocenózy
(vojtû‰ková pole, jeteli‰tû, fiepková pole aj.). Principiálnû
bychom mezi agroekosystémy mohli zafiadit i dal‰í ekosystémy závislé na dotaci energie ãlovûkem (monokultury smrku,
vût‰ina bezles˘ch stanovi‰È aj.). ProtoÏe se fauna polí li‰í
od fauny ostatních umûle vytvofien˘ch spoleãenstev, jsou
agroekosystémy charakterizovány samostatnû. Spoleãenstva
agrocenóz jsou druhovû chudé a Ïivoãichové, ktefií se zde
vyskytují patfií vût‰inou mezi eurytopní a euryekní druhy,
které je moÏné pozorovat ve v‰ech jmenovan˘ch ekosystémech. Pokud jde o autochtonní druhy, které se v agrocenózách úspû‰nû rozmnoÏují, b˘vají zpravidla fiazeni mezi
pfiíleÏitostné nebo v˘znamné hospodáfiské ‰kÛdce.
Jak jiÏ bylo naznaãeno, pro dan˘ typ ekosystému jsou
charakteristické „bûÏné“ druhy mot˘lÛ. Druhovû bohat‰í jsou
pole s pícnináfiskou produkcí, na kter˘ch se vyskytuje pomûrnû rÛznorodé spoleãenstvo denních mot˘lÛ - bûlásek zeln˘
(Pieris brassicae), bûlásek fiepov˘ (Pieris rapae), bûlásek
fiepkov˘ ((Pieris napi), ÏluÈásek ãiãoreãkov˘ (Colias
hyale),ÏluÈásek fie‰etlákov˘ (Gonepteryx rhamni),baboãka
paví oko (Inachis io) a baboãka kopfiivová (Aglais
urticae), perleÈovec mal˘ (Issoria lathonia), okáã luãní
(Maniola jurtina),okáã poháÀkov˘ (Coenonympha pamphilus), modrásek jehlicov˘ (Polyommatus icarus),
soumraãník ãáreãkovan˘ (Thymelicus lineola) aj.
K v˘znamnûj‰ím hostÛm polních agrocenóz patfií
chránûn˘ otakárek fenyklov˘ (Papilio machaon). Velmi
zajímav˘ byl nález samiãky ohniváãka ãernoãárného
(Lycaena dispar) na vojtû‰kovém poli poblíÏ Huslenek
v roce 1993. Druh je zafiazen v âervené knize âSFR,
je chránûn Bernskou konvencí a figuruje na stránkách
dal‰ích mezinárodních ãerven˘ch seznamÛ. Souãasnû
se jedná o jeden z nejsevernûj‰ích nálezÛ ohniváãka
na Moravû. V pfiízniv˘ch letech se v agrocenózách vyskytují
i taÏní mot˘li jako bûlásek rezedkov˘ (Pontia daplidice)
nebo pomeranãovû zbarven˘ ÏluÈásek ãilimníkov˘ (Colias
crocea). I kdyÏ prozatím není ze Vsetínska znám taÏn˘ ÏluÈásek tolicov˘ (Colias erate), kter˘ se roz‰ífiil na na‰e území
po roce 1990, mÛÏeme zde jeho v˘skyt oãekávat.
Typick˘m noãním mot˘lem, kter˘ je aktivní i ve dne,
je kovolesklec gama (Autographa gamma). Hojné jsou
zde polní osenice - osenice ãerné c (Xestia c-nigrum),
osenice ypsilonová (Agrotis ipsilon), osenice vykfiiãníková (Agrotis exclamationis), osenice polní (Agrotis
segetum), píìalky kropenatec jetelov˘ (Semiothisa clathrata), tmavoskvrnáã vfiesov˘ (Ematurga atomaria),
zavíjeã kukufiiãn˘ (Evergestis pallidata) aj.
Vût‰ina jmenovan˘ch druhÛ v agroekosystémech
neprodûlává svÛj v˘voj (s v˘jimkou ‰kÛdcÛ), ale vyuÏívá
je pouze jako potravního zdroje imag.
¤ád: Dvoukfiídlí (Diptera)
Dvoukfiídlí jsou z hlediska poãtu druhÛ jedním
z nejvût‰ích hmyzích fiádÛ (dosud je známo pfies 100 000
druhÛ) a jsou také skupinou hmyzu znaãnû v˘znamnou
pro ãlovûka. Z âeské republiky a Slovenska je známo více
neÏ 7600 druhÛ dvoukfiídl˘ch náleÏejících do 115 ãeledí
(Chvála 1997) a kaÏd˘m rokem jsou na území âR objevovány desítky dal‰ích druhÛ, z toho nûkteré jsou popisovány
jako nové pro vûdu. Snad Ïádné jiné skupinû hmyzu
se v âR nevûnuje více profesionálních pracovníkÛ
neÏ právû dvoukfiídl˘m, pfiestoÏe je tento hmyz spí‰e
na okraji zájmu entomologÛ amatérÛ. Základní informace
o urãování, biologii a systematice na‰ich druhÛ vãetnû
pfiehledu nejdÛleÏitûj‰í literatury lze najít v publikaci
Doskoãila et al. (1977).
âeleì Tiplicovití (Tipulidae)
Druhovû bohatá skupina velk˘ch aÏ stfiednû velk˘ch
dvoukfiídl˘ch, nûkteré druhy patfií mezi nejvût‰í dvoukfiídlé
vÛbec. Larvy Ïijí v pÛdû, v tlejícím dfievû, mechu apod.
Dospûlci se vyskytují v rÛzn˘ch typech biotopÛ. Nejvût‰ím
evropsk˘m druhem ãeledi je tiplice obrovská (Tipula
maxima), která se nehojnû vyskytuje podél potokÛ
a na Vsetínsku se vyskytuje napfi. na lokalitû Losov˘ u obce
Huslenky. K hojn˘m druhÛm patfií tiplice lesní (Tipula
scripta), tiplice zelná (Tipula oleracea), tiplice bahenní
(Tipula paludosa) a tiplice horská (Tipula excisa).
V okrese Vsetín byly zaznamenány také velmi vzácné tiplice
Nephrotoma austriaca a Tipula pseudocrassiventris, které
jsou u nás známy pouze z jediné lokality v okolí Prostfiední
Beãvy (Martinovsk˘ 1997).
âeleì Bahnomilkovití (Limoniidae)
Zástupci této druhovû poãetné ãeledi pfiipomínají
men‰í tiplice, od nichÏ se li‰í postavením Ïilek na kfiídlech.
Larvy Ïijí v rÛzn˘ch typech vlhkého prostfiedí, dospûlce
zastihneme nejãastûji podél lesních potokÛ a na jin˘ch stinn˘ch místech. Nejvût‰í na‰í bahnomilkou je bahnomilka
obrovská (Pedicia rivosa) s typickou tmavou trojúhelníkovou kresbou na kfiídlech, která b˘vá novû zafiazována
do samostatné ãeledi Pediciidae. Mezi hojné druhy bahnomilek patfií napfi. bahnomilka obecná (Dicranomyia
modesta), bahnomilka Ïlutá (Metalimnobia bifasciata)
a druh Limonia phragmitidis (=tripunctata). Ze vzácnûj‰ích druhÛ byla na Vsetínsku zji‰tûna bahnomilka Idiocera
punctata, odchycená v obci Nov˘ Hrozenkov - Lu‰ová. Dále
druh Antocha alpigena má jedinou moravskou známou
lokalitu v okolí Prostfiední Beãvy. Podobnû druh Ormosia
bihamata zde má jedinou dosud známou lokalitu v rámci
celého b˘valého âeskoslovenska (viz Star˘ 1993).
Základním znakem dvoukfiídl˘ch je pfiítomnost
pouze jednoho (pfiedního) páru kfiídel, pfiiãemÏ zadní
pár je pfiemûnûn v tzv. kyvadélka (haltery). ¤ád rozdûlujeme
podle délky a tvaru tykadel na dva podfiády - dlouhorozí
(Nematocera) a krátkorozí (Brachycera). V následujícím
pfiehledu jsou uvedeny pfiedev‰ím ãeledi, u kter˘ch je znám
alespoÀ jeden literární nebo pÛvodní údaj o v˘skytu
v okrese Vsetín.
Podfiád: Dlouhorozí (Nematocera)
âeleì Tipliãkovití (Trichoceridae)
Stfiednû velcí aÏ drobní dvoukfiídlí pfiipomínající malé
tiplice, od nichÏ se li‰í pfiítomností jednoduch˘ch oãek
(ocelli) a detaily v kfiídelní Ïilnatinû. Larvy Ïijí v tlející
opadance, dfievû apod. Dospûlci létají pfii oteplení i v zimû,
ãasto ve velkém poãtu. V âR bylo dosud zji‰tûno necel˘ch
20 druhÛ, vût‰inou obtíÏnû urãiteln˘ch. Mezi na‰e nejhojnûj‰í druhy patfií tipliãka zimní (Trichocera hiemalis)
s ãir˘mi kfiídly a tipliãka popelová (Trichocera maculipennis) se skvrnit˘mi kfiídly. Ve stfiední Evropû jsou
v souãasnosti stále popisovány nové druhy této ãeledi,
z nichÏ nûkteré Ïijí také na Vsetínsku, napfi. druh Trichocera
sparsa (viz Star˘ a Martinovsk˘ 1996).
Tiplice zelná (Tipula oleracea)
183
âeleì Slídilkovití (Ptychopteridae)
·tíhlí a dlouhonozí dvoukfiídlí se skvrnit˘mi kfiídly,
podobní bahnomilkám, od nichÏ se li‰í Ïilnatinou kfiídel
a leskle ãern˘m tûlem. Larvy Ïijí v baÏinách a mají na konci
tûla dlouhou d˘chací trubiãku. V âR se vyskytuje 8 druhÛ,
na Vsetínsku byl doloÏen v˘skyt druhu Ptychoptera
albimana u Zdûchova (Zitek-Zwyrtek 1971).
âeleì Koutulovití (Psychodidae)
Drobní dvoukfiídlí charakteristického vzhledu s hustû
ochlupen˘m tûlem i kfiídly, která v klidu ãasto stfiechovitû
pfiekr˘vají zadeãek. Na území b˘valého âeskoslovenska
se vyskytuje asi 100 druhÛ, pfiiãemÏ stále jsou popisovány
druhy i rody nové. Koutule Psychoda alternata se vyskytuje
masovû na biologick˘ch filtrech ãistíren odpadních vod.
n˘m druhÛm v okrese patfií komár pisklav˘ (Culex pipiens) a komár Aedes cinereus. V obytn˘ch budovách
byl velmi ãasto zji‰Èován poddruh komára pisklavého
Culex pipiens molestus. Hojn˘m druhem v biotopech
pozmûnûn˘ch lidskou ãinností je Culisetta annulata. Velmi
roz‰ífien˘m druhem zejména v lesních biotopech je komár
obecn˘ (Aedes cantans). âasto se v okrese vyskytuje
i potenciální pfiena‰eã malárie anofeles ãtyfiskvrnn˘
(Anopheles maculipennis) a druhy, u kter˘ch byl v jin˘ch
oblastech izolován virus ËahyÀa (kromû uvedeného Aedes
cantans dále komár útoãn˘ Aedes vexans, Aedes communis a Aedes punctor).V de‰tivûj‰ích a vlhãích letech se komáfii vyskytují ve vût‰ím mnoÏství, lokálnû zpÛsobují men‰í kalamity napfi. v okolí Chorynû (nejãastûji se pfiemnoÏují Aedes
cinereus a Aedes cantans, ménû Aedes annulipes a v létû
i Anopheles maculipennis). Pfiítomnost patologicky v˘znamn˘ch virÛ nebyla u komárÛ v okrese dosud zkoumána.
âeleì Pakomárovití (Chironomidae)
âeleì Pfiísalkovití (Blephariceridae)
Malá ãeleì s druhy podobn˘mi men‰ím tiplicím. Îijí
v blízkosti tekoucích vod, kaskádovit˘ch potokÛ a fiíãek.
Larvy jsou pfiizpÛsobené Ïivotu v prudce tekoucích vodách,
jsou zplo‰tûlé a na spodní stranû tûla mají ‰est pfiísavek,
kter˘mi se pfiidrÏují na kamenech. Larvy jsou velmi citlivé
na zneãi‰tûní vody a slouÏí jako v˘znamní bioindikátofii
kvality vody. Na území okresu se mÛÏeme setkat s pfiísalkou Liponeura cinerascens.
âeleì Komárovití (Culicidae)
V‰eobecnû známí dvoukfiídlí vyznaãující se dlouh˘m
sosákem a ‰upinkami na kfiídlech i na tûle. Samiãky komárÛ
jsou nejãastûj‰ími ektoparazity ãlovûka, savcÛ a ptákÛ
a v teplej‰ích krajinách i pfiena‰eãi pÛvodcÛ nûkter˘ch
váÏn˘ch onemocnûní. Larvy a kukly se vyvíjejí ve stojaté
nebo pomalu tekoucí vodû, dospûlci se zdrÏují na vlhãích
místech. V âR se vyskytuje necel˘ch 50 druhÛ. V okrese
Vsetín bylo v roce 1978 pfii prÛzkumu na 11 lokalitách zji‰tûno celkem 16 druhÛ (·ikula, 1980). K v‰eobecnû roz‰ífie-
Pakomáfii jsou jednou z druhovû nejbohat‰ích ãeledí
mezi dvoukfiídl˘mi a hmyzem vÛbec. Ve stfiední Evropû Ïije
témûfi 1000 druhÛ. Z âeské republiky je dosud známo necel˘ch 200 druhÛ, skuteãn˘ poãet v‰ak bude mnohem vût‰í.
V okrese Vsetín bylo v 90. letech pfii hydrobiologick˘ch
prÛzkumech zji‰tûno kolem 50 druhÛ. V˘voj vût‰iny druhÛ
probíhá ve vodû, kde larvy tvofií jádro zvífieny dna a jsou dÛleÏitou potravou ryb. Dospûlci Ïijí jen krátce a mají zakrnûlé
ústní ústrojí. Nejznámûj‰ím druhem je pakomár koufiov˘
(Chironomus plumosus), jehoÏ ãervené larvy Ïijí v bahnû
stojat˘ch vod. Samci se shlukují do velk˘ch rojÛ, do kter˘ch
vletují samice a dochází ke kopulaci. Na území okresu Vsetín
byli pakomáfii spolu s jin˘m vodním hmyzem v 50. letech
sledováni na pfiehradû Bystfiiãka, Kubíãek (1956) uvádí z této
lokality napfi. druhy Chironomus plumosus, Prodiamesa
olivacea a Tanypus punctipennis. Dal‰ích asi 45 druhÛ
a rodÛ pakomárÛ bylo zji‰tûno pfii hydrobiologick˘ch
prÛzkumech v 90. letech z nich nejãastûji se vyskytujícím
taxonem byl rod Trichlocladius a druh Tanytarsus gregarius.
âeleì Pakomárcovití (Ceratopogonidae)
Drobní dvoukfiídlí (délka tûla pod 5 mm), z nichÏ mnozí
sají krev rÛzn˘m ÏivoãichÛm vãetnû ãlovûka. Krevsající druhy
patfií pfiedev‰ím do poãetného rodu Culicoides. Po celém
území na‰í republiky se vyskytuje pakomárec ble‰í (Culicoides pulicaris), kter˘ masovû napadá hospodáfiská zvífiata
a ãlovûka. Pfii hydrobiologick˘ch prÛzkumech v 90. letech byli
v okrese Vsetín zji‰tûni pakomárci Culicoides nubeculosus,
Culicoides riethi,Palpomyia lineata,Bezzia sp.a Ceratopogon
sp., celkovû je v‰ak konkrétních údajÛ z okresu málo. Pfiehled
ãesk˘ch druhÛ lze nalézt v publikaci Chvály et al. (1980).
âeleì Muchniãkovití (Simuliidae)
Drobní dvoukfiídlí o délce tûla 2-5 mm, ktefií se vyvíjejí
v tekoucích vodách. Samice mnoh˘ch druhÛ sají krev obratlovcÛ vãetnû ãlovûka.V âR Ïije pfies 40 druhÛ.Na celém území
âeské republiky je bûÏná muchniãka zdobená (Simulium
ornatum), pfii hydrobiologick˘ch prÛzkumech v 90. letech
byly v okrese dále zji‰tûny muchniãky Simulium vulgare,
Prosimulium hirtipes, Eusimulium sp. a Odagmia sp.
âeleì KaluÏnatkovití (Thaumaleidae)
Komár pisklav˘ (Culex pipiens)
184
Nenápadné, tmavû zbarvené mouchy o velikosti kolem
5 mm, jejichÏ larvy Ïijí v ãist˘ch potocích a prameni‰tích.
U nás Ïije 11 druhÛ, z toho 3 druhy byly popsány teprve
v nedávné dobû dr. J. Martinovsk˘m a prof. R. Rozko‰n˘m
(1976). Z tûchto tfií druhÛ Ïije v Beskydech kaluÏnatka
Thaumalea remota (Staré Hamry, Ostravice) a vzácn˘ druh
Thaumalea aperta, kter˘ je z na‰eho území znám˘
jen z okolí Bílé (Martinovsk˘, Rozko‰n˘ 1976).
(Scatopse notata). Martinovsk˘ (1996) uvádí z okresu Vsetín
následující druhy: Anapausis haemorrhoidalis, Reichertella pulicaria (oba z PP Kudlaãena), Apiloscatopse flavicollis, Apiloscatopse gracilis, Apiloscatopse scutellata
(Prostfiední Beãva), Thripomorpha bifida (Horní Beãva).
âeleì Bedlobytkovití (Mycetophilidae)
âeleì Muchnicovití (Bibionidae)
Bedlobytky jsou známy pfiedev‰ím díky sv˘m larvám,
které zpÛsobují známou „ãervivost“ hub. Je to druhovû
velmi poãetná a morfologicky rÛznorodá skupina mu‰ek
podobn˘ch komárÛm, které poznáme podle nápadnû dlouh˘ch kyãlí a vyklenuté hrudi. V pfiírodû se hojnû vyskytují
pfiedev‰ím na vlhãích a stinn˘ch místech, napfi. v okolí
lesních potÛãkÛ, ale také napfi. v jeskyních. MÛÏeme
si je také sami vychovat pfiímo z hub (v jakékoli nádobce,
ve které zajistíme pfiívod vzduchu a na dnû vrstviãku zeminy). Vût‰ina na‰ich druhÛ je oligofágních, ménû druhÛ
je polyfágních a u nûkter˘ch rodÛ (napfi. Bolitophila,
Mycetophila, Brachypeza) se vyskytuje tendence k monofagii. Nûkteré bedlobytky se Ïiví dravû nebo v˘trusy dfievokazn˘ch hub. V âeské republice se vyskytuje více neÏ
500 druhÛ bedlobytek (Mycetophilidae), které spolu
s nûkolika pfiíbuzn˘mi ãeledûmi tvofií nadãeleì Sciaroidea.
K nejhojnûj‰ím druhÛm patfií bedlobytka houbová
(Mycetophila fungorum), polyfágní druh, kter˘ lze snadno
vychovat napfi. z hfiibovit˘ch hub. Bedlobytka hnûdá
(Cordyla fusca) se vyvíjí v holubinkách a je známá také
z Moravskoslezsk˘ch Beskyd. Z okresu Vsetín bylo publikováno nûkolik konkrétních údajÛ z okolí Velk˘ch Karlovic.
Tak napfi. La‰tovka (1972) zde zjistil vzácnou bedlobytku
Dynatosoma thoracicum, kterou vychoval z bûlochoro‰e
modravého (Tyromyces caesius) a také druh Platurocypta
testata, kter˘ vychoval z hlenky vlãího mléka (Lycogala
epidendrum). Ze stejné lokality jsou udávány také druhy
Diadocidia ferruginosa a Diadocidia spinosula z malé
pfiíbuzné ãeledi Diadocidiidae (La‰tovka a Matile 1972).
Dal‰í údaje napfi. ·evãík (1999).
Stfiednû velcí, pomalu létající a vût‰inou tmavû zbarvení
dvoukfiídlí s chlupat˘m tûlem a nápadn˘m pohlavním
dimorfismem. Samci mají velké chlupaté oãi, samice mají oãi
malé a lysé. Dospûlci se vyskytují ãasto velmi poãetnû
na jafie na vegetaci nebo v rojích nad vyv˘‰eninami terénu.
U nás Ïije necel˘ch 20 druhÛ, z nichÏ nejznámûj‰í jsou
muchnice bfieznová (Bibio marci), která je celá ãerná
a muchnice zahradní (Bibio hortulanus), u které jsou
samice ãervenû zbarvené.
âeleì Bejlomorkovití (Cecidomyiidae)
Druhovû velmi poãetná ãeleì drobn˘ch dvoukfiídl˘ch
s nebodav˘m ústním ústrojím, dlouh˘ma nohama a redukovanou kfiídelní Ïilnatinou. Larvy vût‰iny druhÛ jsou fytofágní
a vytváfiejí na rostlinách charakteristické znetvofieniny,
tzv. hálky (cecidie), nebo Ïijí jako hosté (inkvilini) v hálkách
jin˘ch druhÛ bejlomorek nebo jiného hmyzu. V âeské
republice Ïije pfies 500 druhÛ bejlomorek a jednotlivé druhy
se velmi obtíÏnû urãují. Jedním z nejznámûj‰ích druhÛ
je bejlomorka buková (Mikiola fagi), která zpÛsobuje za‰piãatûlé ãervené hálky na listech bukÛ. Vyskytuje se spolu
s hostitelskou dfievinou po celé Evropû a je bûÏná
i na Vsetínsku (Skuhravá 1994). Na listech buku vytváfií
hálky téÏ bejlomorka buãinová (Hartigiola annulipes).
Mezi na‰e nejbûÏnûj‰í druhy, zaznamenané také v okrese
Vsetín (viz Skuhravá 1994) dále patfií druhy Dasineura
hyperici (hálky na tfiezalce teãkované), Geocrypta galii
(hálky na stonku svízele povázky) a Jaapiella veronicae
(hálky na rozrazilu rezekvítku). Kompletní informace
o roz‰ífiení a hostitelsk˘ch rostlinách na‰ich bejlomorek
lze nalézt v ãláncích Skuhravé (napfi. 1994).
âeleì StruÏilkovití (Anisopodidae)
Stfiednû velcí, okolo 1 cm, dvoukfiídlí, hnûdavého zbarvení, s dlouh˘ma nohama a skvrnit˘mi kfiídly. StruÏilka
okenní (Sylvicola fenestralis) je znám˘, ale pomûrnû
vzácn˘ druh, kter˘ byl dosud ãasto zamûÀován s bûÏnûj‰ím
druhem Sylvicola cinctus. Larvy Ïijí v hnijících rostlinách,
pfiedev‰ím z ãeledi mifiíkovit˘ch, dospûlci Ïijí pfieváÏnû
v lesích, nûkdy pfiilétají do lidsk˘ch obydlí za svûtlem.
V âR dosud zji‰tûno osm druhÛ vãetnû podãeledi Mycetobiinae, která b˘vá ãasto uvádûna jako samostatná ãeleì.
Pfiehled dosavadních nálezÛ v âR a SR zpracovává ·evãík
(in prep.).
Podfiád: Krátkorozí (Brachycera)
âeleì âíhalkovití (Athericidae, Rhagionidae)
PfieváÏnû dravé mouchy, jejichÏ larvy Ïijí ve vlhké pÛdû
(Rhagionidae) nebo ve vodû potokÛ a fiek (Athericidae).
Larvy nûkter˘ch druhÛ rodu Rhagio napadají dravû ÏíÏaly.
V âR Ïije 26 druhÛ (Chvála 1997). Zajímavou bionomii má
ãíhalka pospolná (Atherix ibis), která je doloÏena napfi.
z okolí RoÏnova p. R. (Rozko‰n˘ a Spitzer 1965), pfii hydrobiologick˘ch prÛzkumech byla v 90. letech zji‰tûna u Karolinky a Vala‰ského Mezifiíãí. Oplozené samice vytváfiejí
nápadné shluky na vûtvích nebo jin˘ch pfiedmûtech nad hladinou potokÛ a navzájem se spojí nakladen˘mi vajíãky. Larvy
se krátce Ïiví tûly mrtv˘ch samiãek a pak padají do vody, kde
probíhá dvoulet˘ v˘voj. Z dal‰ích druhÛ jsou ze Vsetínska
uvedeny ãíhalky Rhagio lineola (RoÏnov) a Rhagio notatus
(Zdûchov), viz Rozko‰n˘ a Spitzer (1965).
âeleì Pamuchnicovití (Scatopsidae)
Nenápadní, tmavû zbarvení dvoukfiídlí o velikosti
do 5 mm. Biologie málo známá, vût‰ina druhÛ je saprofágních, nûkteré druhy jsou synantropní, známá je také myrmekofilie. Z âeské republiky je známo 40 druhÛ. BûÏn˘m
druhem s kosmopolitním roz‰ífiením je pamuchnice ãerná
Muchnice zahradní (Bibio hortulanus)
185
âeleì Bránûnkovití (Stratiomyiidae)
Stfiednû veliké, pestfie zbarvené mouchy, které vdûãí
za svÛj název trnÛm na zadní ãásti hrudi (‰títku). Mají zpravidla nápadnû ‰irok˘ a zplo‰tûl˘ zadeãek. Larvy Ïijí
na nejrÛznûj‰ích místech, nejãastûji ve vodû nebo v pÛdû.
Dnes se s bránûnkami setkáme jiÏ jen vzácnû a tak vût‰ina
údajÛ o nápadn˘ch druzích pochází z dfiívûj‰í doby.
Nejznámûj‰í je Ïlutoãernû zbarvená bránûnka mûnlivá
(Stratiomys chamaeleon), která je spolu s druhy Stratiomys longicornis a Stratiomys potamida doloÏena
i z vrchu Kyãera na RoÏnovsku, ov‰em tyto údaje pocházejí
z minulého století (viz Du‰ek a Rozko‰n˘ 1965). Novû potvrzen byl v˘skyt druhÛ Stratiomys potamida a Stratiomys
ruficornis na lokalitû Losov˘ v Huslenkách. Na stejné lokalitû byla zji‰tûna také ãervenoãernû zbarvená bránûnka
Clitellaria ephippium, jejíÏ larvy Ïijí v mraveni‰tích druhu
Lasius fuliginosus. K bûÏn˘m druhÛm patfií lesklá, zelenû
zbarvená bránûnka Chloromyia formosa.
âeleì Ovádovití (Tabanidae)
V‰eobecnû známé mouchy stfiedních aÏ velk˘ch
rozmûrÛ s velk˘m v˘znamem ve zdravotnictví a epidemiologii, neboÈ samice vût‰iny druhÛ sají krev teplokrevn˘ch
ÏivoãichÛ vãetnû ãlovûka. Samci se Ïiví kvûtním nektarem
a setkáme se s nimi jen zfiídka v lesích a na loukách.
Dospûlci i larvy se zdrÏují pfiedev‰ím v okolí vod. V âeské
republice Ïije pfies 60 druhÛ.V‰eobecnû znám˘m bodav˘m
hmyzem je nejhojnûj‰í druh ãeledi bzikavka de‰Èová
(Haematopota pluvialis), kterou poznáme podle ‰edavého
zbarvení a skvrnit˘ch kfiídel. Citelnû bodá také bzikavka
slepooãka (Chrysops caecutiens), která je naopak pestfie
zbarvená, na kfiídlech má v˘raznou ãernou pfiíãnou pásku,
první ãlánky zadeãku jsou Ïluté s ãernou skvrnou ve tvaru
písmene „x“. Oba druhy se vyskytují po celém území na‰eho
státu a jsou doloÏeny také z okresu Vsetín (srov. JeÏek
a JeÏková 1978). Mezi vût‰í druhy s ãir˘mi kfiídly patfií
ovád bzuãiv˘ (Tabanus bromius), kter˘ napadá teplokrevné Ïivoãichy vãetnû ãlovûka. Vzácnûj‰ím teplomiln˘m
druhem je ovád Tabanus tergestinus, kter˘ napadá
pfiedev‰ím skot a konû a je u nás znám pouze z nûkolika
lokalit na jiÏní Moravû, ale také z Beskyd (viz JeÏek
a JeÏková 1978). Z dal‰ích zástupcÛ ãeledi ovádovití uvádí
JeÏek a JeÏková (1978) ze Vsetínska druhy Silvius alpinus
a Heptatoma pellucens.
v horách. V âR se vyskytuje necel˘ch 100 druhÛ, v okrese
Vsetín bylo pfii cíleném prÛzkumu na nûkolika lokalitách
zji‰tûno 19 druhÛ. BûÏn˘ je roupec Ïlut˘ (Laphria flava),
znám˘ napfi. z lokalit BrÀov - Potoky a Bystfiiãka, dále druhy
Leptogaster cylindrica, Leptogaster guttiventris, Neoitamus socius, Dysmachus picipes, Machimus atricapillus,
Dioctria linearis a dal‰í, podrobnûj‰í údaje jsou v práci
Brabce (1983).
âeleì Dlouhososkovití (Bombyliidae)
Úhledné, huÀaté mouchy, které pfiipomínají malé
ãmeláky. Nûkteré druhy mají dlouh˘ sosák, kter˘ dal název
celé ãeledi. Larvy cizopasí v larvách samotáfisk˘ch vãel
a vos, mot˘lÛ a jiného hmyzu. V âR Ïije pfies 40 druhÛ.
JiÏ brzy na jafie se mÛÏeme setkat s dlouhososkou velkou
(Bombylius major), která létá podobnû jako kolibfiíci podél
kvûtÛ tak, Ïe se v letu zastaví a saje nektar. Dlouhososka
kuklicová (Hemipenthes morio) má ãernû zbarvené tûlo
i pfiední polovinu kfiídel a její larvy se vyvíjejí jako hyperparazité kuklic a lumkÛ, ktefií sami parazitují v larvách mot˘lÛ.
Dospûlci poletují a sedají na proslunûné okraje lesÛ a lesní
cesty. Na Vsetínsku se vyskytuje také podobn˘, ale vzácnûj‰í
druh Hemipenthes maurus, kter˘ se li‰í tvarem ãern˘ch
skvrn na kfiídlech.
âeleì KrouÏilkovití (Empididae)
Druhovû bohatá a rÛznorodá ãeleì stfiednû velk˘ch
dvoukfiídl˘ch (délka tûla 1 aÏ 12 mm), s nimiÏ se setkáváme
v pfiírodû na mnoha místech od jara aÏ do pozdního podzimu. Bionomie je rÛznorodá, typické jsou tzv. svatební lety,
pfii kter˘ch samec v prÛbûhu kopulace pfiedává samici
kofiist, tzv. svatební dar. Mezi bûÏné druhy patfií napfi.
krouÏilka bûÏná (Empis tessellata), Empis stercorea,
Empis trigramma a ãasnû jarní druh Empis borealis.
âeleì Lupicovití (Dolichopodidae)
Vût‰inou drobné, kovovû zelené mouchy vlhk˘ch
stanovi‰È. Larvy Ïijí v bahnû a jsou vût‰inou dravé.V âR Ïije
pfies 300 druhÛ, napfi. lupice obecná (Dolichopus aeneus).
âeleì Hrbilkovití (Phoridae)
âeleì Roupcovití (Asilidae)
Pomûrnû velcí, ‰tíhlí a ãasto chlupatí dvoukfiídlí,
ktefií jsou vesmûs dobr˘mi letci a kofiist uchvacují za letu.
Îijí vût‰inou na teplej‰ích a su‰‰ích místech, ale také
Drobní dvoukfiídlí o délce tûla do 5 mm s vyklenutou
hrudí a redukovanou Ïilnatinou. Larvy Ïijí v tlejících zbytcích rostlinného pÛvodu, na mr‰inách, v houbách a také
cizopasnû v mravencích a jiném hmyzu. Dospûlce lze zastihnout na nejrÛznûj‰ích místech. V âR dosud zji‰tûno asi 200
druhÛ. Nápadnûj‰ím druhem je napfi. hrbilka sametová
(Phora aterrima). Nûkteré obtíÏnû urãitelné zástupce
rozsáhlého rodu Megaselia je moÏné vychovat z hub, napfi.
Ïlutû zbarven˘ druh Megaselia lutea.
âeleì Pestfienkovití (Syrphidae)
Roupec Ïlut˘ (Raphila flava)
186
Velmi poãetná a ekologicky i morfologicky variabilní
skupina dvoukfiídl˘ch. Kfiídla v‰ech pestfienek se vyznaãují
pfiítomností nepravé Ïilky na kfiídle zvané vena spuria.
Druhy této ãeledi jsou schopny vífiit nehnutû ve vzduchu.
âasto se s tím setkáme i u na‰í nejhojnûj‰í pestfienky
pruhované (Episyrphus balteatus), která patfií také
ve vsetínském okrese k bûÏn˘m zástupcÛm skupiny. Mnohé
vzácné druhy pestfienek jsou fiazeny mezi sbûratelsky nejatraktivnûj‰í mouchy díky své velikosti a pestrému zbarvení,
kter˘m ãasto vûrnû napodobují blanokfiídl˘ hmyz, pfiede-
v‰ím vosy (napfi. hojn˘ druh pestfienka rybízová, Syrphus
ribesii, a mnoho dal‰ích druhÛ podãeledi Syrphinae),
ãmeláky (napfi. pestfienka ãmeláãí Volucella bombylans
a druhy rodu Criorhina) nebo vãely (napfi. hojná vãelice
trubcová Eristalis tenax). Na rozdíl od vût‰iny ãeledí dvoukfiídl˘ch byl u této skupiny v okrese jiÏ proveden cílen˘
prÛzkum. Z 368 druhÛ pestfienek znám˘ch v âeské republice
byl na nûkolika lokalitách v okrese Vsetín zaznamenán
v˘skyt 162 druhÛ (Petfiík 1991, Mazánek a Biãík 1997). âtyfii
druhy byly publikovány jako nové pro faunu âeské republiky
(oznaãené v následujících v˘ãtech âR), a dva druhy jako
nové pro faunu Moravy (dále oznaãeno M). Nejv˘znamnûj‰í
je bohaté zastoupení vzácn˘ch a ohroÏen˘ch pestfienek,
které jsou sv˘mi saprofágnû-xylofágními larvami vázané
na ub˘vající staré pfiirozené lesy: Blera falax (Velké
Karlovice - Razula, Nov˘ Hrozenkov-KfiiÏn˘), Brachyopa
vittata (âR, KfiiÏn˘), Brachyopa dorsata (M, Nov˘
Hrozenkov - Lu‰ová), Callicera aenea (potvrzení v˘skytu
na Moravû, Halenkov - Peciválka), Calliprobola speciosa
(Huslenky - Losov˘), Criorhina asilica (KfiiÏn˘, Huslenky
- Ochmelov), Criorhina berberina (hojná na kvetoucím
hlohu lokality, Peciválka, KfiiÏn˘), Criorhina ranunculi
(poãetn˘ v˘skyt na kvetoucím hlohu, Peciválka, Ochmelov,
KfiiÏn˘), Temnostoma bombylans (Losov˘), Xylota coeruleiventris (âR, Nov˘ Hrozenkov - Lu‰ová), Xylota ignava
(Nov˘ Hrozenkov - Lu‰ová), Xylota xanthocnema (potvrzení
v˘skytu na Moravû, Zdûchov). Na lesy je vázán i mykofágní
druh tmavotûlky Cheilosia longula (M, Peciválka a KfiiÏn˘)
a vzácn˘ druh Dasysyrphus pauxillus (Losov˘), jehoÏ larvy
jsou m‰icoÏravé. Na kvûtnat˘ch extensivních pastvinách se
vyskytují kromû nejhojnûj‰í pestfienky
travní
Sphaerophoria scripta aj. i pestfienky Sphaerophoria
batava (âR, KfiiÏn˘), vzácná Sphaerophoria shirchan
(Peciválka) a Platycheirus sticticus (Zdûchov - jedná
se pravdûpodobnû o jedinou známou lokalitu souãasného
v˘skytu tohoto druhu na Moravû). Pfiekvapiv˘ je v˘skyt
vzácnûj‰ích teplomiln˘ch pestfienek Pipizella annulata
(âR) a Eumerus tricolor na extensivnû spásan˘ch jiÏních
svazích lokality Losov˘ u Huslenek. Bioindikaãní v˘znam
má i poãetn˘ v˘skyt tfií teplomiln˘ch a ohroÏen˘ch druhÛ
rodu Microdon, jejichÏ larvy se vyvíjejí v mraveni‰tích.
âeleì ·tíhlonoÏkovití (Micropezidae)
Protáhlí, tmaví dvoukfiídlí s dlouh˘ma nohama. Larvy
jsou fytofágní a saprofágní. BûÏn˘m druhem je ‰tíhlonoÏka
drobná (Micropeza corrigiolata), známá mimo jiné
z Beskyd. Ze Vsetínska jsou v literatufie uvedeny dva vzácnûj‰í druhy - Cnodacophora sellata (Zdûchov) a Compsobata commutata (SoláÀ), viz Roháãek a Barták (1990).
âeleì Dlouhatkovití (Tanypezidae)
Tato ãeleì je v âR zastoupena pouze jedním, málo
znám˘m druhem dlouhatka hnûdá (Tanypeza longimana),
kter˘ byl zji‰tûn také v okolí Dolní Beãvy (Roháãek 1995a).
âeleì Vrtulovití (Tephritidae)
Pestfie zbarvené, vût‰inou drobné mouchy, které se vyvíjejí v rÛzn˘ch ãástech rostlin. V‰eobecnû známá je vrtule
tfie‰Àová (Rhagoletis cerasi), jejíÏ larvy zpÛsobují ãervivost
tfie‰ní. Z území okresu Vsetín jsou v literatufie zaznamenány
napfi. druhy Urophora jaceana a vzácnûj‰í Campiglossa
guttella, oba byly zji‰tûny v PP Kudlaãena (Kinkorová
a Chvála 1997).
âeleì Vláhomilkovití (Sciomyzidae)
Nevelká ãeleì drobn˘ch aÏ stfiednû velk˘ch dvoukfiídl˘ch se zajímavou bionomií. Larvy jsou v˘luãnû malakofágní,
Ïiví se dravû nebo paraziticky rÛzn˘mi druhy plicnat˘ch
plÏÛ.V âeské republice Ïije pfies 70 druhÛ. Mezi hojné druhy
patfií vláhomilka Sepedon spinipes (zji‰tûna napfi. v rybníku Neratov u Prlova) a Limnia unguicornis, známá
na Vsetínsku z okolí Zdûchova (Rozko‰n˘ 1966). Z dal‰ích
druhÛ jsou z okresu uvedeny Elgiva cucularia, Hydromya
dorsalis (oba RoÏnov), Tetanocera unicolor (Velké
Karlovice), Tetanocera. silvatica (Zdûchov), Tetanocera
punctifrons (Bílá), Tetanocera ferruginea (RoÏnov, Velké
Karlovice), Tetanocera arrogans (Zdûchov), Renocera
fuscinervis (Zdûchov) a dal‰í (viz Rozko‰n˘ 1966).
âeleì Hlavatûnkovití (Pipunculidae)
Malí aÏ stfiednû velcí dvoukfiídlí s nápadnû velkou kulatou hlavou. Larvy se vyvíjejí endoparaziticky v nymfách
a dospûlcích kfiísÛ. Hojnûj‰ím druhem je hlavatûnka polní
(Pipunculus campestris), z vût‰ích druhÛ je relativnû
nejãastûj‰í Nephrocerus lapponicus.
âeleì RÛznatkovití (Clusiidae)
Malá ãeleì drobn˘ch dvoukfiídl˘ch nalézan˘ch
v ãasném létû na kmenech stromÛ. BûÏn˘mi druhy jsou
rÛznatka Clusia flava, Clusiodes albimanus a Clusiodes
ruficollis, známé také z okolí Dolní a Prostfiední Beãvy
(Roháãek 1995b).
âeleì Oãnatkovití (Conopidae)
Vût‰inou pestfie zbarvené mouchy napodobující zbarvením blanokfiídl˘ hmyz, v nûmÏ se larvy endoparaziticky vyvíjejí. V âR Ïije asi 50 druhÛ, na Vsetínsku bylo v 90. letech
novû zji‰tûno 12 druhÛ. K relativnû hojn˘m druhÛm patfií
oãnatka hnûdá (Conops vesicularis), která se vyvíjí v hnízdech ãmelákÛ a druhy Myopa buccata, Thecophora atra
a dal‰í.
âeleì Stlaãenkovití (Platypezidae, Opetiidae)
Drobní, tmavû zbarvení dvoukfiídlí, jejichÏ ploché larvy
Ïijí v houbách. VaÀhara (1995) udává z okolí Prostfiední
Beãvy druhy Opetia nigra, Agathomyia antennata,
Agathomyia elegantula, Agathomyia unicolor a Callomyia amoena.Velmi vzácn˘m druhem je Microsania straeleni, která je na území b˘valého âeskoslovenska dosud
známa jen z vrchu Cáb na Vsetínsku (VaÀhara 1995).
Pestfienka Chrysotoxum octomaculatum
187
âeleì Hloubilkovití (Anthomyzidae)
Drobní dvoukfiídlí s uωími a protáhlej‰ími kfiídly.
Larvy jsou saprofágní nebo fytofágní. U druhu Stiphrosoma
sabulosum se ãasto vyskytují brachypterní jedinci (mají
zkrácená kfiídla). Je udáván napfi. z Horní Beãvy (Roháãek
1996a).
âeleì Pestfiicovití (Opomyzidae)
Drobné mouchy se skvrnami na kfiídlech, jejichÏ larvy
se vyvíjejí v travinách a mohou zpÛsobovat ‰kody na obilí.
BûÏn˘m druhem je pestfiice obilná (Opomyza florum).
Z okolí Velk˘ch Karlovic je udáván vzácnûj‰í druh Geomyza
balachowskyi (viz Martinek 1978).
známa. Z okolí Vsetína je publikován v˘skyt druhu
Meoneura carpathica (viz Roháãek 1996b).
âeleì Octomilkovití (Drosophilidae)
Drobní dvoukfiídlí, ktefií se vyvíjejí na kvasících organick˘ch látkách jako ovoci, houbách apod. Nûkteré druhy
se dají snadno chovat na umûl˘ch médiích a tak jsou ãast˘mi
objekty experimentálních prací, napfi. v genetice.V‰eobecnû
znám˘ je kosmopolitní druh octomilka obecná (Drosophila melanogaster), k hojn˘m druhÛm patfií také octomilka okenní (Drosophila fenestrarum). Z okolí Dolní Beãvy
je udáván vzácnûj‰í druh Chymomyza caudatula (Máca
1997). Ze zástupcÛ pfiíbuzné ãeledi Diastatidae jsou z okolí
Prostfiední Beãvy uvádûny druhy Diastata costata
a Diastata fuscula (viz Roháãek 1994).
âeleì Îlutnatkovití (Chyromyiidae)
âeleì V˘kalnicovití (Scatophagidae)
Drobní, Ïlutû zbarvení dvoukfiídlí. Pomûrnû bûÏná
je Ïlutnatka drobná (Chyromya flava), která je uvádûna
i z okolí Vsetína (Ebejer a Roháãek 1995).
âeleì Mrvnatkovití (Sphaeroceridae)
Drobní, tmavû zbarvení dvoukfiídlí pro nûÏ je charakteristická koprofagie a saprofagie. Mnohé druhy jsou chladnomilné (psychrofilní) a nûkteré Ïijí v hnízdech savcÛ
a v jeskyních. V âeské republice je tato ãeleì jiÏ dobfie
prostudována a vyskytuje se zde pfies 100 druhÛ. K hojnûj‰ím druhÛm patfií mrvnatka ãerná (Crumomyia nigra),
která Ïije na exkrementech ÏivoãichÛ, zvlá‰tû na pastvinách
a je uvádûna napfi. z vrchu Cáb (Roháãek 1991). Mezi dal‰í
druhy zji‰tûné v okrese patfií Crumomyia nitida,
Crumomyia glabrifrons, Crumomyia notabilis a vzácn˘
druh Ischiolepta scabricula (Roháãek 1991, 1995c).
âeleì Zavalitkovití (Milichiidae)
Velmi malí dvoukfiídlí málo známé bionomie. Z okolí
Vsetína je publikován v˘skyt zavalitky Leptometopa
latipes, která se ãasto vyskytuje v hnízdech ptákÛ a z okolí
Prostfiední Beãvy druh Neophyllomyza acyglossa
(viz Roháãek 1996a).
âeleì Pefiivkovití (Carnidae)
Malá ãeleì drobn˘ch dvoukfiídl˘ch. Pefiivka polokfiídlá
(Carnus hemapterus) Ïije v hnízdech ptákÛ, napfi.
po‰tolky obecné, nicménû z okresu Vsetín není dosud
Malí aÏ stfiednû velcí dvoukfiídlí, zdrÏující se na stinn˘ch
místech v trávû a kfiovinách. Dospûlci jsou draví, u rodu
Scatophaga také koprofágní. Larvy jsou známy jen u nûkolika
druhÛ, Ïijí na rÛzn˘ch místech, v pÛdû, ve vodû, v trusu a pfieváÏnû jsou dravé. Larvy rodÛ Norellisoma a Cordilura minují v listech nebo stoncích rostlin. V âR Ïije pfies 60 druhÛ.
V okrese se bûÏnû vyskytuje v˘kalnice hnojní (Scatophaga
stercoraria), Ïlutohnûdû zbarven˘ druh, mouchy nejãastûji
spatfiíme na exkrementech zvífiat, zejména skotu.
âeleì Zelenu‰kovití (Chloropidae)
Drobné, vût‰inou Ïlutavû zbarvené mu‰ky s ãir˘mi
kfiídly.Vût‰ina druhÛ se vyvíjí v rÛzn˘ch rostlinách, zejména
travách, a nûkteré jsou povaÏovány za ‰kÛdce obilovin, napfi.
bzunka jeãná (Oscinella frit) a zelenu‰ka Ïlutopásá
(Chlorops pumilionis). Roháãek (1996c) uvádí z okresu
Vsetín tyto druhy: Rhopalopterum anthracinum, Rhopalopterum fasciolum (oba v PP Kudlaãena) a Aphanotrigonum beschovskii (Cáb).
âeleì Kvûtilkovití (Anthomyiidae)
PfieváÏnû tmavû zbarvené mouchy, které se vyskytují
nejãastûji na kvûtech. Larvy Ïijí v nejrÛznûj‰ích rostlinách,
po‰kozují mladé obilí, cibuloviny, brukvovité rostliny apod.
V na‰í faunû zji‰tûno pfies 100 druhÛ, faunistick˘ a taxonomick˘ v˘zkum v‰ak není dosud ukonãen. Mezi bûÏné druhy
patfií kvûtilka potoãní (Anthomyia pluvialis), na p‰enici
a Ïitû ‰kodí kvûtilka p‰eniãná (Phorbia securis) a kvûtilka
obilná (Leptohylemyia coarctata).
âeleì Mouchovití (Muscidae)
V‰eobecnû známá ãeleì díky kosmopolitnímu druhu
moucha domácí (Musca domestica). Dospûlci mouchovit˘ch létají na kvûty a v˘kaly, nûkteré druhy obtûÏují dobytek
i ãlovûka sáním potu a v˘mû‰kÛ sliznic. Známá je také
slunilka pokojová (Fannia canicularis) ze samostatné
ãeledi Fanniidae. Bodalka stájová (Stomoxys calcitrans)
a bodalka podhorská (Haematobosca stimulans) sají krev.
âeleì Stfieãkovití (Hypodermatidae, Oestridae,
Gasterophilidae)
Klo‰ jelení (Lipoptena cervi)
188
Druhovû nepoãetné, ale hospodáfisky velmi v˘znamné
ãeledi. Stfieãci nosní (Oestridae) kladou Ïivé larvy do nozder
kopytníkÛ. Stfieãek hltanov˘ (Cephenemyia stimulator)
cizopasí v nosohltanu srnce obecného. Ostatní druhy této
ãeledi se vyskytují spí‰e lokálnû. Stfieãci podkoÏní (Hypodermatidae) Ïijí pod kÛÏí nûkter˘ch savcÛ, napfi. stfieãek
srnãí (Hypoderma diana) u srncÛ. Stfieãci Ïaludeãní
(Gasterophilidae) cizopasí v zaÏívacím ústrojí lichokopytníkÛ, v âR dosti vzácnû. Podrobn˘ pfiehled na‰ich druhÛ
uveden˘ch ãeledí podává Chvála et al. (1980).
âeleì Klo‰ovití (Hippoboscidae)
Známé zplo‰tûlé mouchy, cizopasící na ptácích
a savcích. Klíã na‰ich druhÛ vãetnû poznatkÛ o bionomii
a roz‰ífiení je v publikaci Chvály et al. (1980). Po celém
území âR je hojn˘ klo‰ jelení (Lipoptena cervi), kter˘ nalétává i na ãlovûka. V pefií pûvcÛ se setkáváme s ptakotrudkou ptaãí (Ornithomyia avicularia) a jin˘mi pfiíbuzn˘mi
druhy.
âeleì Bzuãivkovití (Calliphoridae)
Stfiednû velké aÏ velké mouchy s nápadnû kovov˘m
leskem. V âR Ïije asi 50 druhÛ. Dospûlci vyhledávají hnijící
látky, mr‰iny, fekálie, kvûty a mízu stromÛ. Urãování jednotliv˘ch druhÛ je pomûrnû obtíÏné. BûÏnou synantropní mouchou je bzuãivka obecná (Calliphora vicina), v listnat˘ch
lesích Ïije bzuãivka zlatá (Lucilia caesar).
âeleì Masafikovití (Sarcophagidae)
Velké ‰edé mouchy se ‰achovnicovou kresbou
na zadeãku, která má v˘znam pfii termoregulaci. Larvy
se vyvíjejí v rozloÏen˘ch látkách, zvlá‰tû v mr‰inách, fekáliích
apod. V âR Ïije okolo 100 druhÛ, jejichÏ urãování
je obtíÏné. Hojn˘m druhem je masafika obecná (Sarcophaga carnaria).
âeleì Kuklicovití (Tachinidae)
Stfiednû velké mouchy s hust˘mi, siln˘mi a odstávajícími
‰tûtinami, které jsou velmi dÛleÏité pfii urãování jednotliv˘ch druhÛ. V‰echny druhy kuklic parazitují v larvách
i dospûlcích rÛzného hmyzu, pfiedev‰ím mot˘lÛ a blanokfiídl˘ch. Z území âR je známo více neÏ 400 druhÛ, patfiících
do pfiibliÏnû 200 rodÛ. BûÏn˘mi druhy jsou napfi. kuklice
ãervenonohá (Echinomyia fera) a polyfágní kuklice
rÛznotvárná (Phryxe vulgaris).V rámci okresu Vsetín jsou
z okolí Horní Beãvy doloÏeny druhy Winthemia quadripustulata a Blondelia nigripes cizopasící v larvách mot˘lÛ,
dále napfi. Meigenia mutabilis vyvíjející se v larvách
mandelinek a pilatky fiepkové a druh Voria ruralis cizopasící v larvách mÛr (âepelák 1961). Z oblasti Beskyd jsou
udávány vzácnûj‰í druhy Phryxe nemea a Macroprosopa
atrata (âepelák 1961).V okolí Vsetína (PP JeÏÛvka), Hovûzí
(Hovízky - Potoky) a Huslenek (Losov˘) byla nûkolikrát zji‰tûna kuklice Tachina magnicornis (VaÀhara in litt.), která
je jedin˘m znám˘m opylovaãem zdej‰í vzácné orchideje
vstavaãe osmahlého (larvy této kuklice parazitují v larvách
noãních mot˘lÛ).
s kousacím ústrojím, Ïiví se organick˘mi zbytky v hnízdech
hostitelÛ. Nûkteré blechy jsou pfiena‰eãi v˘znamn˘ch
chorob ãlovûka (napfi. mor) i zvífiat.
V âR Ïije celkem 80 druhÛ blech, v okrese pfiedpokládáme v˘skyt nejménû nûkolika desítek druhÛ. PrÛzkum
blech v okrese majících vztah k ãlovûku provádûlo parazitologické oddûlení Okresní hygienické stanice Vsetín.
V okrese se vyskytuje blecha králiãí Spilopsyllus cuniculi (parazituje u zajícÛ), blecha psí Ctenocephalides canis
(parazituje zejména na psu a li‰ce), blecha koãiãí Ctenocephalides felis (cizopasí zejména na koãce), blecha jeÏãí
Archaeopsylla erinacei (parazituje zejména u jeÏka)
a blecha krtãí Hytrichopsylla talpae (parazituje v hnízdech hrabo‰Û, rejskÛ a krtka, je to na‰e nejvût‰í blecha).
Blecha obecná (Pulex irritans) Ïije v lidsk˘ch obydlích,
cizopasí na ãlovûku, na domácích zvífiatech (pes, koãka,
prase aj.), ve volné pfiírodû ji nacházíme také u kuny, tchofie,
li‰ky, jezevce i u hlodavcÛ. Dal‰í druhy blech v okrese najdeme
v hnízdech ptákÛ, v hnízdech savcÛ, na tûlech ptákÛ a prakticky v‰ech savcÛ.
¤ád: Blanokfiídlí (Hymenoptera)
Blanokfiídlí jsou velikostnû velmi rÛznorodá skupina
hmyzu. Vyskytují se mezi nimi jak mikroskopiãtí zástupci
o velikosti 0,2 mm (vejcomafii - nejmen‰í zástupci hmyzu),
tak druhy o velikosti kolem 40 mm (pilofiitky, lumci, sr‰ni).
Vyznaãují se dvûma páry blanit˘ch kfiídel, nûkdy jsou kfiídla
zakrnûlá. Dal‰í ãlenûní tûla je bûÏné - hlava, hruì a zadeãek.
Podle pfiipojení zadeãku k hrudi se rozdûlují blanokfiídlí
na dva podfiády. ·iropasí (Symphyta) mají zadeãek celou ‰ífií
srostl˘ s hrudí, ‰tíhlopasí (Apocrita). Ústní ústrojí je kousací,
nûkdy je upraveno k lízání nebo sání. U samic je vytvofieno
kladélko, které je u nûkter˘ch druhÛ pfiemûnûno v Ïihadlo.
RozmnoÏování probíhá nejen bisexuálnû (nejãastûj‰í),
ale i partenogeneticky (bez pfiítomnosti samce), napfi. u Ïlabatek. Promûna je vÏdy dokonalá - vajíãko, larva, kukla, dospûlec (imago). Dospûlci jsou b˘loÏraví, ménû ãasto masoÏraví
nebo v‰eÏraví. Mnohé druhy jsou v˘znamn˘mi ‰kÛdci
v lesním hospodáfiství (pilatky, hfiebenule), fiada druhÛ je naopak v lesním hospodáfiství nebo zemûdûlství vítan˘m pomocníkem pfii likvidaci ‰kÛdcÛ (lumci, chalcidky, lesní mravenci).
Nejvût‰í v˘znam ov‰em lze vidût pfii opylování rostlin
(kromû vãel a ãmelákÛ tuto funkci plní i jiné druhy).
¤ád: Blechy (Siphonaptera)
Blechy jsou drobn˘ parazitick˘ hmyz o velikosti 2 - 6 mm.
Tûlo je ze stran zplo‰tûlé, tûlní pokryv je silnû sklerotizovan˘
s mnoÏstvím ‰tûtin. Zadní nohy jsou uzpÛsobeny
ke skákání. Dospûlci mají bodavû savé ústní ústrojí a Ïiví
se sáním krve savcÛ a ptákÛ. Larvy jsou protáhlé a beznohé
Kvûtenství mrkvovit˘ch rostlin hojnû nav‰tûvují zástupci hmyzu,
na obrázku je napfi. pestfienka, z broukÛ bûloskvrnec a dal‰í
189
Ob˘vají v‰echny suchozemské biotopy. Ekologie
rÛzn˘ch skupin a druhÛ je velmi rozmanitá, pozoruhodn˘
je zejména zpÛsob Ïivota sociálních druhÛ jako mravencÛ,
vos, ãmelákÛ apod.
V âR bylo zji‰tûno kolem 7 500 druhÛ, jedná se tedy
o nejpoãetnûj‰í fiád hmyzu v âR. I pfies tento poãet druhÛ
v okrese Vsetín nebyl rozsáhlej‰í prÛzkum proveden,
pfiedpokládáme ov‰em v˘skyt nûkolika tisíc druhÛ. Byly
zde sledovány jen nûkteré skupiny, napfi. kutilky.
nách,ãasto i na kvûtech rostlin, jejich larvy jsou vÏdy b˘loÏravé. V okrese se vyskytuje napfi. pilatka smrková
(Pristiphora pallipes) a pilatka horská (Pachynematus
montanus), jejichÏ larvy parazitují na smrcích, dále pilatka
polní (Tenthredo campestris), larva parazituje na rÛzn˘ch
bylinách, pilatka zelená (Rhogogaster viridis), u tohoto
druhu je larva b˘loÏravá, ale imago se Ïiví jin˘mi ãlenovci.
Z pilofiitkovit˘ch (Siricidae) se v okrese pravidelnû
vyskytuje ãernû zbarvená pilofiitka ol‰ová (Xiphydria camelus) a na pfiíhodn˘ch místech na‰e nejvût‰í pilofiitka velká
(Urocerus gigas) jejíÏ velikost se pohybuje okolo 40 mm.
Podfiád: ·iropasí (Symphyta)
Zástupci ‰iropas˘ch mají zadeãek ‰iroce pfiipojen˘
k hrudi bez za‰krcení jeho pfiedních ãlánkÛ. Dospûlci
se Ïiví nektarem, pylem nebo potravu nepfiijímají, v˘jimeãnû
jsou draví - zástupci nepoãetné ãeledi dfievulovití
(Orussidae). Larvy zvané housenice jsou b˘loÏravé, mnohé
druhy jsou z hlediska ãlovûka hospodáfisky v˘znamné jako
‰kÛdci.V âR bylo zji‰tûno pfies 600 druhÛ.
JestliÏe jsou ‰iropasí obecnû povaÏováni za primitivní
skupinu blanokfiídl˘ch, pak ãeleì jehlatkovití (Xyelidae)
patfií k v˘vojovû nejstar‰ím. V PP JeÏÛvka byl prokázán
v˘skyt vzácné, na jalovec vázané jehlatky Pleroneura coniferarum.
Z ãeledi pilatûnkovit˘ch se bûÏnû vyskytuje napfi.
pilatûnka rÛÏová (Arge rosae). Larvy se Ïiví listy rÛÏe.
V prÛbûhu roku má dvû pokolení, imaga mÛÏeme zastihnout
nejãastûji na kvûtech mrkvovit˘ch rostlin.
Z ãeledi paliãatkovit˘ch (krátká, kyjovitá tykadla)
se v okrese vyskytuje paliãatka bfiezová (Cimbex femorata),
která se vyznaãuje robustním (20-28 mm) a zpravidla ãernû
zbarven˘m tûlem. Housenice se Ïiví listy bfiízy. Imaga poletují v kvûtnu a ãervnu nejãastûji v blízkosti bfiezov˘ch lesÛ,
nûkdy i daleko od nich (napfi. byla nalezena poblíÏ pralesa
Razula ve Velk˘ch Karlovicích).
Hospodáfisky dÛleÏitou ãeledí jsou ploskohfibetkovití
(Pamphilidae). Housenice parazitují na jehliãnat˘ch a listnat˘ch stromech. V okrese se vyskytuje napfi. ploskohfibetka smrková (Cephaleia abietis), jejíÏ larvy se Ïiví jehlicemi smrku, housenice ploskohfibetky (Neurotoma saltuum),
lze nalézt na hlohu. Ploskohfibetka tfie‰Àová (Neurotoma
nemoralis) pÛsobí nemalé ‰kody na tfie‰ních a slivoních.
Podfiád: ·tíhlopasí (Apocrita)
Zadeãek je pfiipojen k hrudi zúÏen˘m prvním ãlánkem
vytváfiejícím úzkou stopku. Kfiídla jsou s jednodu‰‰í
Ïilnatinou neÏ u ‰iropas˘ch. Larvy jsou beznohé, v˘jimeãnû
b˘loÏravé, ãasto parazitují na jin˘ch druzích hmyzu.
Nadãeleì: Lumci (Ichneumonoidea)
Jedná se o druhovû nejbohat‰í nadãeleì ‰tíhlopas˘ch
a z hlediska determinace o velmi nároãnou skupinu.
Tato nadãeleì v âR ãítá témûfi 3 100 druhÛ, v okrese Vsetín
pfiedpokládáme v˘skyt nûkolika set druhÛ. Hospodáfisky
se jedná o dÛleÏitou skupinu parazitÛ a hyperparazitÛ (parazituje v parazitovi) z hlediska tzv. biologické ochrany.
Ucelenûj‰í v˘zkum nebyl v okrese dosud provádûn.
Z ãeledi lumkovit˘ch (Ichneumonidae) se v okrese
pravidelnû vyskytuje lumek velik˘ (Rhyssa persuasoria),
kter˘ parazituje na pilofiitkách. Hojnû se vyskytují zástupci
ãeledi lumãíkovit˘ch (Braconidae), v létû je najdeme
bûÏnû pfii v‰ech sbûrech hmyzu provádûn˘ch na v˘slunn˘ch, kvûtnat˘ch loukách. V potravû ror˘sÛ ve Velk˘ch
Karlovicích byli nalezeni zástupci 10 rodÛ, ktefií byli tûmito
ptáky uloveni ve vzdu‰ném prostoru nad místní ãástí
Leskové a v jejím ‰ir‰ím okolí: Aleoides, Aspilota, Apanteles,
Blaucus, Dacnusa, Charmon, Opius, Perilitus, Diospilus,
Triaspis (Pavelka et Korytáfi, 1995). BûÏnû ve star‰ích stavbách se mÛÏeme setkat s s lumãíkem Spathius exataror,
kter˘ parazituje na ãervotoãích.
Nadãeleì: Chalcidky (Chalcidoiea)
Z ãeledi hfiebenulovit˘ch (Diprionidae) se v okrese
vyskytuje hfiebenule borová (Diprion pini), která parazituje na borovicích stejnû jako hfiebenule hajní (Macrodiprion nemoralis).
Nejpoãetnûj‰í ãeledí ‰íropas˘ch jsou pilatkovití
(Tenthrenidia), v âR se vyskytuje pfies 470 druhÛ.V okrese
najdeme imága od desítek druhÛ pilatek na loukách a dfievi-
Rozsáhlá nadãeleì drobn˘ch vosiãek (0,5 - 4 mm)
s promûnliv˘m zbarvením - od ãern˘ch po kovovû lesklé
druhy. Îilnatina kfiídla je redukována na jednu Ïilku. Jedná
se o v˘znamnou skupinu parazitÛ uÏívan˘ch pro tzv. biologick˘ boj proti ‰kÛdcÛm. Podrobnûj‰í prÛzkum nebyl
v okrese Vsetín provádûn.
Nadãeleì: Îlabatky (Cynipoidea)
Drobné vosiãky (3 - 5 mm) se splo‰tûl˘m zadeãkem,
vytváfiející tzv. hálky, více známé jako dubûnky (ãeleì
Cynipidae). Nûkteré druhy jsou parazitické (ãeledi
Ibaliidae, Figitidae, Eucoilidae). Hálka je v podstatû
novotvar rostlinného pletiva rÛzného tvaru, jehoÏ vznik
je iniciován larvou Ïlabatky.Tvar, velikost i Ïivná rostlina jsou
dÛleÏit˘m determinaãním znakem. Hálky slouÏily v minulosti jako zdroj pfiírodního barviva.
Lumek velik˘ (Rhyssa persuasoria)
190
Na listech dubu se v okrese Vsetín bûÏnû vykytují
kulovité hálky Ïlabatky listové (Cynips quercusfolii)
a Ïlabatek Andricus lignicola a vzácnûji Andricus quercus-
calis. Snad nejznámûj‰í hálkou je ov‰em tzv. bedeguar
Ïlabatky rÛÏové (Diplolepis rosae) - „chomáãe na rÛÏích“.
Zjara nasbíran˘ch hálek lze odchovat nejen jejich „tvÛrce“,
ale i mnoho dal‰í parazitÛ, hlavnû chalcidek.
Nadãeleì: Zlatûnky (Chrysidoidea)
Kovovû zbarvené parazitické vosiãky s promûnlivou
velikostí 2 - 15 mm, teplomilné, poletující kolem hnízd
hostitelÛ (kutilky, hrnãífiky, samotáfiské vãely). Nejãastûji
je lze zastihnout v okolí star˘ch rouben˘ch chalup.
âeleì zlatûnky (Chrysidae) patfií mezi nejatraktivnûj‰í
blanokfiídlé. Nápadné kovové zbarvení od zlaté po purpurovou barvu vãetnû promûnlivé struktury povrchu tûla
je nepfiehlédnutelné. V okrese Vsetín nalezeno okolo
30 druhÛ, determinace nebyla dosud provedena.
âeleì zlatu‰kovití (Cleptidae) se odli‰uje od zlatûnek
nekovovou barvou zadeãku. V okolí Vsetína prokázána
zlatu‰ka obecná (Cleptes semiauratus) a zlatu‰ka Cleptes
nitidulus.
Nadãeleì: Mravenci (Formicoidea)
Typická skupina charakterizovaná lomen˘mi tykadly
a jedno aÏ dvou ãlánkovou uzlovitou stopkou mezi hrudí
a zadeãkem. Mravenci jsou sociální, polymorfní hmyz tzn.,
Ïe vytváfiejí nûkolik morfologicky odli‰n˘ch skupin jedincÛ
(kast) v rámci spoleãenstva: okfiídlené samce, okfiídlené
samiãky a neokfiídlené dûlnice, tj. samice se zakrnûl˘mi
pohlavními orgány. V âR Ïije pfies 100 druhÛ mravencÛ,
v okrese Vsetín pfiedpokládáme v˘skyt nûkolika desítek
druhÛ. Nejznámûj‰í z této skupiny jsou lesní mravenci
(Formica rufa a Formica polyctena), ktefií se pravidelnû
vyskytují ve stfiedních a vy‰‰ích polohách na slunn˘ch okrajích lesÛ apod. Vytváfiejí nápadná hnízda kupy, zpravidla
z jehliãí nebo drobn˘ch úlomkÛ rostlin. Podzemní ãást
je v‰ak mnohem rozsáhlej‰í. V˘chodnû od Vsetína bylo
v letech 1984 a 1985 provedeno mapování hnízd lesních
mravencÛ (Karolová a Uriãková, 1985), pfii kterém byly
zaevidovány desítky hnízd. U hnízd byly zji‰Èovány podrobnûj‰í ekologické charakteristiky.
Vzácn˘m mravencem je Myrmica sabuleti. Vyskytuje
se prokazatelnû na jediné lokalitû v okolí Vsetína. Druh
je v˘znamn˘m symbiontem kriticky ohroÏeného modráska
ãernoskvrnného (Maculinea arion), kter˘ se vyskytuje
na téÏe lokalitû.
Mravenec Monomorium pharaonis je v˘znamn˘
z hlediska ãlovûka jako nepfiíjemn˘ ‰kÛdce v domácnostech.
âasto se vyskytuje v domech s ústfiedním vytápûním
(panelová sídli‰tû).
Mravenec dfievokaz (Camponotus ligniperda)
se bûÏnû vyskutuje v jehliãnat˘ch porostech, kde mÛÏe
pfii pfiemnoÏení zpÛsobit znaãné ‰kody po‰kozením dfievní
hmoty. Je to nበnejvût‰í mravenec dorÛstající délky
aÏ 19 mm.
Nadãeleì: Vosy (Vespoidea)
Jedna z nejznámûj‰ích skupin blanokfiídl˘ch, typická
v˘straÏn˘m Ïluto ãern˘m zbarvením. Velikost se pohybuje
mezi 10 aÏ 30 mm.
Do ãeledi jízlivkovití (Eumenidae) patfií samotáfiské
vosy budující samostatná hnízda ze slepené hlíny ve tvaru
Bene‰ky - pastvina s kupami luãních mravencÛ
191
hrneãku, nebo ob˘vající pÛvodní chodbiãky hmyzu
jak v hlinûn˘ch stûnách, tak ve dfievû. V niωích polohách
okresu a na pfiíhodn˘ch stanovi‰tích se vyskytuje jízlivka
obecná (Eumenes pomiformis).
âeleì sr‰Àovití (Vespidae) patfií mezi sociálnû Ïijícící
druhy hmyzu.Typick˘m znakem kromû zbarvení je v˘stavba
hnízd z papírové hmoty, která je tvofiena dfievûnou drtí
smíchanou se slinami vos.V okrese Vsetín se bûÏnû vyskytují sr‰eÀ obecná (Vespa crabro) s hnízdy ãasto dosahujícími
i délky 1 m, vosa saská (Dolichovespula saxonica), vosa
lesní (Dolichovespula silvestris), vosa útoãná (Vespula
germanica), vosa obecná (Vespula vulgaris) a vosík
obecn˘ (Polistes nimpha).
Nadãeleì: Kutilky (Sphecoidea)
Obsahuje pouze jedinou ãeleì kutilkovití (Sphecidae). PfieváÏnû se jedná o dravé, teplomilné druhy o velikosti 2 - 29 mm. Zbarvení je rÛzné, od ãerné pfied kombinaci
se Ïlutou, ãervenou nebo bílou barvou. Kutilky si budují
hnízda ve spra‰ích, píscích, dfievû ãi stoncích rostlin. Jsou
to samotáfiské vosiãky ochromující hmyz Ïahadlem. Z hlediska
prozkoumanosti se jedná o jednu z nejlépe zpracovan˘ch
ãeledí z blanokfiídl˘ch v republice.
Okolo star˘ch, ztrouchnivûl˘ch kmenÛ a vûtví listnáãÛ
po celém okrese v létû poletuje útlá dfievovrtka Trypoxylon figulus. Dal‰í, celkem hojnou kutilkou je Mellinus
arvensis, hnízdící v udusané pÛdû a lovící dvoukfiídl˘
hmyz. Dosti v˘razné kutilky, ‰tíhlé, ãerné s ãerven˘m
zakonãením zadeãku, dlouhé 14 - 28 mm patfií k rodu
Ammophila. Na pfiíhodn˘ch stanovi‰tích s písãit˘m povrchem, napfi. PP Hrádek ve ·tudlovû se vyskytují dva na‰e
hojné druhy - Ammophila sabulosa a Ammophila campestris. Rozsáhl˘ rod ‰íronoÏka (Crabro) je v okrese
Vsetín zastoupen druhy Crabro continnus, Crabro dives,
Crabro quadricinctus. Celkem bûÏn˘m druhem, hlavnû
v okolí vãelínÛ je kvûtolib vãelí (Philanthus triangulum)
lovící vãely medonosné.
V letech 1994-1996 byla opakovanû chycena a následnû
pozorována v˘razná, ãernoÏlutá, 30 mm velká kutilka jiÏní
(Sceliphron destillatorium), teplomiln˘ druh, v okolí Vsetína.
Jedná se o potvrzení v˘skytu ze 40. let 20. století, kter˘
byl zpochybÀován právû díky znalosti nárokÛ na prostfiedí.
BûÏn˘ v˘skyt tohoto druhu je ve stfiedomofiské oblasti.
Nadãeleì: Vãely (Apoidea)
Vãely je velmi bohatá a rÛznorodá skupina blanokfiídl˘ch. Systematicky byla pÛvodní ãeleì vãelovití (Apidae)
rozdûlena na 7 ãeledí: vãelovití (Apidae), pelonoskovití
(Anthophoridae), ãalounicovití (Megachilidae), ploskoãelkovití (Halictidae), pískorypkovití (Andrenidae),
Melitidae a Colletidae. Z hlediska chování lze hovofiit
o vãelách Ïijících sociálnû nebo samotáfisky. Bezesporu
se ale jedná o jednu z nejdÛleÏitûj‰ích skupin hmyzu plnící
nezastupitelnou funkci opylovaãÛ u hmyzosnubn˘ch rostlin.
Z bohaté ãeledi pelonoskovit˘ch (Anthophoridae)
se v okrese ze zajímav˘ch druhÛ na stepních stanovi‰tích
vzácnû vyskytuje stepnice dlouhorohá (Eucera longicornis). Samec má nápadnû dlouhá tykadla témûfi jako své tûlo.
V˘znamn˘m refugiem tohoto druhu v okrese je napfi. v okolí
Huslenek. Pfies 80 druhÛ ãítá rod Nomada. Vãely, podobné
spí‰e vosám, nezakládají vlastní hnízda, ale kladou vajíãka
do hnízd jin˘ch vãel.
Zástupci ãeledi ãalounicovití (Megachilidae) jsou
samotáfiské vãely, opylovaãi mnohdy pro ostatní druhy vãel
tûÏko pfiístupn˘ch rostlin, napfi. vojtû‰ka.V˘znamé rody jsou
Megachile a Osmia, v okrese bûÏná, rezavû zbarvená Osmia
rufa.Tak, aby bylo zaji‰tûno vhodné prostfiedí pro tyto vãely,
pouÏívají pûstitelé napfi. rákosové stonky zavû‰ené ve svazcích na stromech pro ulehãení hnízdûní.
âeledi ploskoãelkovití (Halictidae) a pískorypkovití (Andrenidae) jsou po systematické stránce velmi nároãné
protoÏe napfi. rod Andrena osahuje více neÏ sto, tûÏko rozli‰iteln˘ch druhÛ. Jedná se o první jarní opylovaãe. Za slunného poãasí je jejich pfiítomnost viditelná spontáním
rojením. Budující hnízda v zemi, druh Halictus malachurus
vytváfií typické kopeãky i mezi chodníky na sídli‰tích.
Ze vãelovit˘ch (Apoidae) je hospodáfisky v˘znamná
vãela medonosná (Apis meliferae), která v okrese chována asi u 1200 chovatelÛ, ktefií obhospodafiují cca 9200 vãelstev. Chované vãely jsou v˘znamné i z ekologického hlediska,
poÀevadÏ patfií k dÛleÏit˘m opylovaãÛm rostlin. Bez jejich
pfiítomnosti by mnohé rostliny mûly podstatnû niωí tvorbu
semen.
Dal‰í hospodáfisky v˘znamnou skupinou, Ïijící ov‰em
volnû v pfiírodû jsou ãmeláci a paãmeláci.
U ãmelákÛ (Bombus) byly provedeny inventarizaãní
prÛzkumy na Keleãsku (Záruba 1997), zãásti ve Vsetínsk˘ch
vr‰ích a na RoÏnovsku (Pavelka M. 1994). âmelákÛ se v âR
vyskytuje 26 druhÛ, v okrese Vsetín byl potvrzen v˘skyt
15 druhÛ.
âmelák zahradní (Bombus hortorum)
192
V okrese Vsetín byly zji‰tûny tyto druhy ãmelákÛ: ãmelák zemní (Bombus terrestris) hojn˘ druh, ãmelák skalní
(Bombus lapidarius) hojn˘ druh, ãmelák luãní (Bombus
pratorum) fiídk˘ druh, ãmelák rokytov˘ (Bombus hypnorum) vzácn˘ druh, postupnû se ‰ífiící na západ Evropy pfies
âR, ãmelák úhorov˘ (Bombus ruderarius) vzácn˘ druh,
ãmelák píseãn˘ (Bombus equestris) vzácn˘ druh stfiedních poloh, ãmelák hájov˘ (Bombus lucorum) hojn˘
druh, ãmelák ovocn˘ (Bombus pomorum) fiídk˘ druh,
ãmelák zahradní (Bombus hortorum) hojn˘ druh,
ãmelák promûnliv˘ (Bombus humilis) fiídk˘ hojn˘ druh,
ãmelák lesní (Bombus silvarum) velmi hojn˘ druh, upfiednostÀuje niωí polohy, ãmelák mechov˘ (Bombus muscorum) fiídk˘ aÏ vzácn˘ druh, upfiednostÀuje teplej‰í niωí
polohy, ãmelák polní (Bombus agrorum) hojn˘ druh,
ãmelák Bombus confusus fiídk˘ druh, vyskytující se pfiedev‰ím v niωích polohách, ãmelák Bombus elegans vzácn˘
druh, upfiednostÀuje chladnûj‰í stanovistû stfiedních poloh.
Pro zachování druhového bohatství ãmelákÛ je dÛleÏité
podporovat rozmanitost biotopÛ s velk˘m mnoÏstvím medujících rostlin. V brzkém jaru je pro pfieÏití ãmelákÛ zvlá‰tû
v˘znamná pfiítomnost dostateãného poãtu kvetoucích vrb
a javoru klenu. Napfiíklad v okolí Huslenek bylo na jedné stráni v polovinû 90. let 20. století pozorováno na kvetoucích
klenech nûkolik set samiãek ãmelákÛ (jedna samice reprezentuje jedno hnízdo); odhadujeme, Ïe na katastru obce
Huslenky v ãásti leÏící ve Vsetínsk˘ch vr‰ích mÛÏe hnízdit
aÏ deset tisíc ãmelákÛ. âmelákÛm znaãnû ‰kodí jarní vypalování suché trávy na mezích a v˘slunn˘ch stráních, ponûvadÏ
v této dobû se tam nacházejí jiÏ zaloÏená hnízda.
PaãmelákÛ Ïije v âeské republice 9 druhÛ, v okrese
Vsetín byly zji‰tûny jen druhy dva.
¤ád: Brouci (Coleoptera)
Brouci jsou hmyz se sklerotizovan˘m prv˘m párem
kfiídel, pfiemûnûn˘m v krovky, druh˘ pár kfiídel je vût‰inou
dobfie vyvinut, umoÏÀující létání - v nûkter˘ch ãeledích
se v‰ak druhotnû vytvofiily i druhy ãi skupiny s redukovan˘mi kfiídly. Pfiedohruì je v horní ãásti roz‰ífiena v tzv. ‰tít,
ze stfiedohrudi je svrchu zfieteln˘ jen tzv. ‰títek, jeÏ b˘vá
u nûkter˘ch skupin pfiekryt zadním okrajem ‰títu. Ústní
ústrojí je kousavé s vyvinut˘mi vnûj‰ími (mandibuly) a vnitfiními (maxilly) ãelistmi.
V˘voj probíhá promûnou dokonalou, kukla je u vût‰iny
skupin kuklou volnou, postupnû se promûÀující v dospûlého
jedince (imago).
Brouci osidlují v‰echny typy ekosystémÛ s v˘jimkou
slan˘ch mofisk˘ch vod, vyskytují se jak druhy adefágní
(masoÏravé), tak polyfágní (v‰eÏravé) ãi herbivorní (rostlinoÏravé), v rámci tûchto skupin jak druhy monofágní (Ïijící
jen na jednom druhu rostliny) tak druhy polyfágní (Ïijící
na více druzích rostlin). Potravními specialisty jsou druhy
kadaverikolní (Ïijící na mr‰inách ÏivoãichÛ), nebo druhy
koprofágní, Ïivící se exkrementy. V˘znamná ãást druhÛ,
vyskytujících se v tomto prostfiedí jsou v‰ak dravci,
pronásledující na mr‰inách ãi v exkrementech larvy much
a dal‰ího hmyzu. Zvlá‰tní kapitolou je vztah ãásti druhÛ
ke spoleãenskému hmyzu, jako k mravencÛm, vosám
ãi sr‰ÀÛm, kde se rozvinula celá fiada vazeb od pouhého
„trpûní v hnízdû“ pfies vazby predaãní a parazitické
aÏ po rozvinuté formy symbiózy.
U fiady druhÛ se vyvinula v˘znamná vazba k urãitému
prostfiedí ãi geologickému podkladu a to buì pfiímo nebo
prostfiednictvím Ïivn˘ch rostlin na urãit˘ podklad vázan˘ch.
Jako pfiíklad lze uvést druhy písãit˘ch stanovi‰È, druhy zasolen˘ch pÛd, druhy vápnomilné apod.
RovnûÏ nároky druhÛ na zachovalost a pÛvodnost
stanovi‰tû vykazují ‰iroké rozpûtí od druhÛ reliktních, vázan˘ch jen na nenaru‰ená, pfiírodní stanovi‰tû aÏ po druhy
expanzní, spontánnû se ‰ífiící na v‰echny druhy stanovi‰È
a ãasto nahrazující druhy pÛvodní, ménû pfiizpÛsobivé.
VyuÏití broukÛ k bioindikaci stanovi‰È bylo modelovû zpracováno pro ãeleì stfievlíkovit˘ch (Carabidae) Farkaãem,
HÛrkou a Vesel˘m (1996), ktefií aplikovali Bucharovu klasifikaci pro pavouky a v‰echny druhy na‰ich stfievlíkovit˘ch
pfiifiadili k jedné ze tfií skupin:
R
A
E
- druhy reliktní, s nejuωí ekologickou valencí
- adaptabilnûj‰í, více pfiizpÛsobivé
- druhy expanzívní, spontánnû se ‰ífiící.
Do budoucna se pro bioindikaãní vyuÏití jeví perspektivní nûkteré druhy drabãíkÛ, nosatcÛ nebo vodních broukÛ.
Brouci jsou povaÏováni celosvûtovû za nejlépe prozkouman˘ a co do poãtu druhÛ za nejãetnûj‰í fiád hmyzu.
Ve stfiedoevropsk˘ch podmínkách je to po blanokfiídl˘ch,
spolu s dvoukfiídl˘mi druh˘ nejpoãetnûj‰í fiád, zahrnující
na území b˘valého âeskoslovenska okolo 7 000 druhÛ.
Nejaktuálnûj‰í seznam druhÛ z území âR poskytuje Jelínek
a kol. (1993), k tomuto dílu jiÏ existuje fiada doplÀkÛ postupnû
publikovan˘ch v rubrice „Faunistic records“ ãasopisu âeské
spoleãnosti entomologické Klapalekiana.
Z hlediska systematického se v souãasné dobû fiád
brouci dûlí do 4 podfiádÛ, z nichÏ se na na‰em území vyskytují tfii, a to podfiád masoÏraví (Adephaga), zahrnující
5 ãeledí, podfiád Myxophaga s jedinou ãeledí zahrnující
jedin˘ druh, a nejpoãetnûj‰í podfiád v‰eÏraví (Polyphaga)
zahrnující 19 nadãeledí (ãi skupin ãeledí) a 108 ãeledí
(viz Jelínek a kol. 1993). Pojetí jednotliv˘ch ãeledí se v‰ak
dynamicky vyvíjí a náhled na statut jednotliv˘ch skupin
a jejich postavení v systému je ãasto odli‰n˘. Pfiíkladem
mÛÏe b˘t rozpad b˘valé ãeledi mandelinkovit˘ch
na 8 aÏ 10 ãeledí, ãeledí vrubounovit˘ch na 6 ãeledí nebo
naopak pfiifiazení sviÏníkovit˘ch a ãeledi Rhysodidae
k ãeledi stfievlíkovit˘ch. Obdobná problematika se vyskytuje i ve vnitfiní klasifikaci zvlá‰tû rozsáhlej‰ích ãeledí jako
stfievlíkovití nebo nosatcovití.
RovnûÏ z hlediska faunistického jsou brouci povaÏováni
za nejlépe prozkoumanou skupinu hmyzu, jíÏ je dlouhodobû vûnována nejvût‰í pozornost. Pfii bliωím pohledu v‰ak
vyplyne, Ïe tato pozornost byla rozloÏena velmi nerovnomûrnû, jak z hlediska geografického, tak z hlediska
systematického, kdy ãetná a opakovaná pozornost byla
vûnována tzv. „atraktivním oblastem“ jako jihomoravské
úvaly, Polabí ãi horská území Krkono‰, JeseníkÛ a Beskyd
a celé dal‰í, zdánlivû ménû atraktivní, oblasti byly opomíjeny
nebo nav‰tûvovány jen sporadicky „místními nad‰enci“.
TotéÏ platí i z hlediska systematického, kdy ãetnû jsou citovány atraktivní, sbûrateli vyhledávané a relativnû snadno
determinovatelné skupiny jako velcí stfievlíci, tesafiíci, kovafiíci, vrubouni apod. Naopak na‰e nejpoãetnûj‰í ãeleì drabãíkovit˘ch je citována jen velmi spofie a kdyÏ, tak pfieváÏnû
jen nejnápadnûj‰í podãeleì Staphylininae. To je ov‰em
dáno i drobn˘mi rozmûry a obtíÏnou urãitelností fiady
dal‰ích druhÛ, zvlá‰tû nejrozsáhlej‰í podãeledi Aleocharinae, jakoÏ i absolutním nedostatkem specialistÛ, ochotn˘ch revidovat ãi urãovat sbûry amatérsk˘ch sbûratelÛ.
Obdobná situace panuje napfi. i v druhé nejobsáhlej‰í ãeledi
- nosatcovit˘ch, jejíÏ sbûr a studium navíc vyÏaduje ãasto
dosti hluboké znalosti botanické.
V˘‰e popsaná situace platí bez v˘jimky i pro území
okresu Vsetín, které lze obecnû zafiadit do oblastí velmi málo
prozkouman˘ch a opût i v rámci okresu byla del‰í pozornost
vûnována jen ãásti Moravskoslezsk˘ch Beskyd spadající
do hraniãní oblasti okresu, zvlá‰tû masivu Radho‰tû (ménû
Knûhynû a âertova ml˘na), viz. napfi. Fleischer (1911).
Nahodilé sbûry byly dále provádûny v oblasti Beãev, nûkolik
údajÛ Dernického o pozoruhodn˘ch nálezech stfievlíkovit˘ch od Vala‰ského Mezifiíãí cituje Kult (1943). Dal‰í údaje
z jin˘ch ãeledí byly publikovány jiÏ jen v rámci ‰ífie pojat˘ch
faunistick˘ch prací jako napfi. RÛÏiãka a Vávra (1993) rod
Choleva apod. V posledních letech bylo na nûkolika lokalitách uskuteãnûny inventarizaãní prÛzkumy (Stanovsk˘
1995, 1996, Vondfiejc 1993, 1997). Dlouhodobé prÛzkumy
stfievlíkovit˘ch provádí Okresní vlastivûdné muzeum Vsetín.
Jejich v˘sledky byly publikovány v ekologicky zamûfien˘ch
pracích, které vyhodnotily materiál získan˘ metodou
zemních pastí. V tûchto pracech, zamûfien˘ch pfiedev‰ím
na studium sezónní dynamiky jednotliv˘ch druhÛ, je v‰ak
uvedeno nûkolik druhÛ, z hlediska zoogeografického
na Vsetínsku velmi nepravdûpodobn˘ch, vyÏadujících revizi
determinace.
193
Z v˘‰e uveden˘ch dÛvodÛ bylo moÏno poukázat
jen na nûkterá specifika fauny broukÛ okresu Vsetín, vyzvednout urãité zvlá‰È v˘znamné nálezy a naznaãit smûr dal‰ího
rozvoje faunistick˘ch prÛzkumÛ v okrese Vsetín.
V následujícím struãném pfiehledu uvádíme v˘znamnûj‰í,
literárnû zhodnocené ãi dosud nepublikované druhy broukÛ
dle jednotliv˘ch ãeledí nebo skupin:
Stfievlíkovití (Carabidae)
Stfievlík hrbolat˘ (Carabus variolosus) - vzácn˘ lesní
druh, vyskytující se v bezprostfiední blízkosti vody, ve které
ãasto i loví, lesní paseky, okolí potokÛ, napfi. Hutisko
- Solanec, Velké Karlovice - Jezerné, Ho‰Èálková - ·tûpková,
Prostfiední Beãva Pustevny (mofiské oko), RoÏnov - Hradisko,
Vefiovické vrchy okolí Trojaãky aj.
Stfievlíãek Elaphrus aureus - typick˘ druh neregulovan˘ch písãit˘ch bfiehÛ fiek, v˘znamnû ub˘vá, na severní
Moravû jen asi 3 recentní lokality, na Vsetínsku byl zji‰tûn
v meandrech Senice u Lideãka.
Poãetná skupina, ve stfiední Evropû pfies 500 druhÛ,
dlouhodobû studována v rámci celé âR, o coÏ se zaslouÏili
pfiedev‰ím Kult, Pulpán, HÛrka a fiada dal‰ích. PulpánÛv rukopis Stfievlíkovití brouci Slezska (1980) zahrnuje oblast celé
Severní Moravy a cituje rovnûÏ více údajÛ z údolí Beãvy
a od Vala‰ského Mezifiíãí, které pfiedstavují zájmovou hranici
této práce. V 80.t˘ch letech potom pfiíleÏitostnû sbírali,
zvlá‰tû v severní ãásti okresu Koloniãn˘, Orszulik, Stanovsk˘
a dal‰í. Nûkolik ekologicky zamûfien˘ch prací publikoval
Brabec (1989, 1991, 1993, 1997).
Prskavec men‰í (Brachinus explodens) - dfiíve bûÏn˘
druh teplej‰ích stanovi‰È, mezí, úhorÛ, polních okrajÛ apod.,
patrnû v dÛsledku chemizace a zcelování polí do‰lo k redukci
jeho poãtu, na jiÏní Moravû je‰tû dost bûÏn˘, na severní
Moravû je známa jediná recentní lokalita na pastvinách
v okolí Vala‰ské Senice.
âeleì v souãasném pojetí zahrnuje i dfiíve samostatnou
ãeleì sviÏníkovit˘ch - Cicindelidae.
Stfievlíãek Pseudoanophthalmus pillosellus stobieckii
- nejv˘znamnûj‰í stfievlíãek na‰ich Beskyd, mal˘ zcela slep˘
druh Ïijící pod hluboko zapu‰tûn˘mi kameny v horsk˘ch
polohách nad 1000 mnm, okolo prameni‰È na horsk˘ch hfiebenech. PÛvodnû byl popsán Hlisnikovsk˘m jako rasa beskidensis podle dvou jedincÛ nalezen˘ch na hofie Smrk, dnes
fiazen k rase stobieckii, která je roz‰ífiena od Moravskoslezsk˘ch Beskyd rámcovû po Belianské Tatry. V souãasné
dobû z Beskyd znám je‰tû z masivu âertova Ml˘na. Druh
má charakter pfiírodní památky.
Potravnû zahrnuje ãeleì stfievlíkovit˘ch dosti ‰iroké
spektrum od vysloven˘ch predátorÛ (dravcÛ) jako druhy
rodu stfievlík (Carabus), krajník (Calosoma) - specializace
na housenky lesních ‰kÛdcÛ, rodu Cychrus (pfiedev‰ím
na drobné plÏe), Abax a dal‰í, pfies druhy v‰eÏravé po nûkteré
specialisty jako semenoÏravé druhy rodu Amara
nebo Ophonus (napfi. Amara - podrod Zezea - semena trav
nebo Amara makolskii semen bfiízy).
Z hlediska zoogeografického je pro okres Vsetín
v˘znamn˘ podíl karpatsk˘ch prvkÛ dosahujících zde západní hranice svého areálu.
V˘znamné je rovnûÏ stfietávání prvkÛ montánních,
pfiicházejících nebo ob˘vajících Beskydské hfiebeny a stinná
údolí s prvky xerotermními, vyskytujícími se na jiÏnû exponovan˘ch pastvinách, okrajích lesÛ, mezích apod.Vzhledem
k intenzivním vodohospodáfisk˘m úpravám se jen zlomkovitû zachovala fauna pÛvodních ‰tûrkopískov˘ch bfiehÛ
(napfi. v meandrech Senice u Lideãka), zvlá‰tním fenoménem
v rámci ãeledí je fauna lesních pasek a „selsk˘ch lesÛ“
s pfievahou bfiízy. Z druhÛ v‰eobecnû roz‰ífien˘ch je moÏné
jmenovat:
Druhy lesní, dávající pfiednost lesním biotopÛm sviÏník Cicindela sylvicola, stfievlík zahradní (Carabus
hortensis), stfievlík koÏit˘ (Carabus coriaceus) - ná‰
nejvût‰í stfievlík, stfievlík fialov˘ (Carabus violaceus),
stfievlík zlatoleskl˘ (Carabus auronitens), pomístnû
téÏ stfievlík hajní (Carabus nemoralis) a stfievlík
ScheidlerÛv (Carabus scheidleri) a stfievlíãci Notiophilus
biguttatus, Pterostichus oblongopunctatus, Pterostichus
niger, stfievlíãek kovov˘ (Pterostichus burmeisteri),
dále stfievlíci Abax parallelepipedus, Abax ovalis, Molops
piceus a Platynus assimilis.
Druhy otevfiené, i zemûdûlsky pozmûnûné krajiny Leistus ferrugineus, Nebria brevicollis, Clivina fossor,
Dyschirius globosus (mokfiady), Trechus quadristriatus,
Bembidion lampros, Bembidion quadrimaculatum,
stfievlíãek mûdûn˘ (Poecilus cupreus), stfievlíãek
obecn˘ (Pterostichus melanarius), Calathus fuscipes.
K v˘znamn˘m druhÛm vyskytujícím se v okrese Vsetín
náleÏí:
194
Trechus latus - karpatsk˘ druh, v okrese Vsetín - západní
hranice areálu, biotopem jsou strÏe a stinné lesní potoky,
v okrese Vsetín je znám z masivu Beskyd a od ·tudlova.
Stfievlíãek Pterostichus melas - stfiedo a jihoevropsk˘
druh, na jiÏní Moravû relativnû bûÏnûj‰í, ze severní Moravy
jedin˘ historick˘ údaj, na Vsetínsku zji‰tûn na pastvinû
Losov˘ u Huslenek (Stanovsk˘ 1996) a je udáván také z lesa
Doubrava u Kladerub (Brabec 1997).
Stfievlíãci Pterostichus pilosus a Pterostichus foveolatus - karpatské horské druhy, v okrese Vsetín na západní
hranici areálu, v masivu Radho‰tû a Knûhynû v hfiebenov˘ch
polohách bûÏné, dále Kamenárka, zoogeograficky
v˘znamné druhy.
Stfievlíãek Pterostichus pumilio - stfiedoevropsk˘
montánní druh, Sudety, Karpaty, ve vrcholov˘ch partiích
Radho‰tû a âertova Ml˘na - jednotliv˘ v˘skyt
Stfievlíãek Sericoda (Agonum) quadripunctatum vzácn˘ montánní aÏ submontánní druh, jeÏ se adaptoval
v˘hradnû na lesní poÏáfii‰tû a vypálené plochy, dfiíve velmi
vzácn˘, v souãasné dobû v oblasti Beskyd dosti roz‰ífien
pfiedev‰ím na lesních pasekách na plochách ohni‰È
po spalování klestu, na Vsetínsku napfi. Hutisko - Solanec,
Vala‰ská Bystfiice (obdobná adaptace s ménû tûsnou vazbou
je u stfievlíãka Pterostichus quadrifoveolatus - napfi. lesní
paseky - Hutisko - Solanec - Zákopãí).
Kvapník Amara makolskii - druh rozsáhlej‰ích
bfiezov˘ch porostÛ, Ïiví se pravdûpodobnû semeny bfiízy,
na Vsetínsku napfi. Hutisko-Solanec.
Kvapník Amara pallens - vzácn˘ druh pahorkatin,
spolu s pfiede‰l˘m typick˘ druh bfiezov˘ch porostÛ - napfi.
Hutisko-Solance, Dolní Beãva.
Kvapník Ophonus subsinuatus (Harpalus volaki) velmi vzácn˘ druh nejasné bionomie, zfiejmû druh jílovit˘ch
pÛd, jako pfiíbuzní potravnû vázán na semena okoliãnat˘ch,
na Moravû známy jen pÛvodní Volákovy nálezy z okolí Zlína
a Brna, novûji sbírán vÏdy jednotlivû na Uhersko-Hradi‰Èsku
a v Ostravû, ze Vsetínska hlá‰en Kultem (1947) - Vala‰ské
Mezifiíãí, dal‰í jedinec pfiiletûl na svûtlo v ãervenci 1994
na Dolní Beãvû (Stanovsk˘).
Badister dorsiger - velmi vzácn˘ druh mokfiadÛ, baÏin
a rozsáhlej‰ích luÏních lesÛ, udáván Kultem (1943)
z Vala‰ského Mezifiíãí.
Cymindis cingulata - montánní, svûtlomiln˘ druh, vzácn˘
v celé âR, lesní paseky, travnaté bezlesé plochy apod., napfi.
Radho‰È - Pustevny, Hutisko - Solanec.
Cymindis humeralis - vzácn˘, v dÛsledku chemizace
a zmûn hospodafiení témûfi vymizel˘ druh, xerotermní
stanovi‰tû, pastviny, meze, úhory apod., na Vsetínsku uvádûn
z Doubravy u Kladerub (Brabec 1997) a dále nalezen
na pastvinách v okolí Vala‰ské Senice (Stanovsk˘).
Stfievlíãek lunoskvrnn˘ Callistus lunatus teplomiln˘ západopalearktick˘ druh, v poslední dobû znaãnû
ub˘vající, druh pastvin, mezí a tepl˘ch úhorÛ, na severní
Moravû velmi vzácn˘, v okrese Vsetín byl zji‰tûn na pastvinû
Losov˘ u Huslenek (Stanovsk˘).
âeledi plavãíkovití (Haliplidae),
potápníkovití (Dytiscidae), vírníkovití (Gyrinidae),
vodomilovití (Hydraenidae, Hydrophilidae)
Skupiny vodních broukÛ ob˘vajících jak stojaté,
tak tekoucí vody, v˘znamné jsou zejména druhy horsk˘ch
bystfiin a potokÛ. Velké druhy rodÛ potápník (Dytiscus)
a vodomil (Hydrous) v souvislosti s dfiívûj‰ím zneãi‰tûním
vod a úbytkem vhodn˘ch stanovi‰È témûfi vymizely. Pfiesto
patfií hlavnû potápník vrouben˘ (Dytiscus marginalis)
k broukÛm, ktefií spolu s larvami váÏek zpÛsobují
na Vala‰sku ‰kody na odchovn˘ch rybnících (napfi. Semetín).
Tyto ãeledi nebyly na Vsetínsku systematicky zkoumány,
nûkteré skupiny jsou determinaãnû velmi obtíÏné a také
jejich sbûr vyÏaduje znaãné zku‰enosti
âeleì drabãíkovití (Staphylinidae)
Je nejpoãetnûj‰í ãeleì, zahrnující na území b˘valého
âeskoslovenska asi 1300 druhÛ. Brouci jsou charakteristiãtí
zkrácen˘mi krovkami. Vût‰inou jsou dravci, pronásledující
larvy jiného hmyzu a vyskytují se v nejrÛznûj‰ím prostfiedí
jako bfiehy fiek, lesy, mr‰iny, exkrementy, houby, hnízda
savcÛ, ptákÛ, mravencÛ i sr‰ní apod. Mnohé skupiny jsou
determinaãnû velmi obtíÏné, na Vsetínsku byli sbíráni
jen vyslovenû nahodile, star‰í údaje jsou vût‰inou pov‰echné
(Beskydy). BûÏnûj‰ím lesním druhem je drabãík Ocypus
tenebricosus, bfiehy fiek a potokÛ ob˘vají druhy rodu Stenus
a Paederus. Na pastvinách v exkrementech skotu
byl nalezen v poslední dobû se ‰ífiící nápadn˘ druh drabãíka
Philontus spinipes (Vala‰ská Senice - Stanovsk˘) a dfiíve
hojn˘, pravdûpodobnû mizející drabãík Staphylinus
pubescens (Velké Karlovice, Leskové - Stanovsk˘).
âeleì roháãovití (Lucanidae)
Listorozí brouci jsou typiãtí pohlavním dimorfismem,
tzn. Ïe samci mají nápadnû vyvinutá kusadla, nebo na hlavû
rÛÏek.V âeské republice 7 druhÛ, vãetnû na‰eho nejvût‰ího
brouka - roháãe obecného (Lucanus cervus). Roháã
obecn˘ patfií v okrese zfiejmû mezi vyhynulé druhy, dfiíve
se v okrese vyskytoval vzácnû v niωích polohách, v 70. t˘ch
letech byl nalézán i u Vsetína (Velk˘ skalník - Valcháfi),
u Jasenic v okolí Le‰né byl nalezen v srpnu 1990 (Ka‰par).
V rozsáhlej‰ích star‰ích bukov˘ch porostech jsou dosti
bûÏní roháãek bukov˘ (Sinodendron cylindricum),
roháãek kozlík (Dorcus parallelopipedus) a roháãek
kovov˘ (Platycerus caprea), v pralesních zbytcích
se star˘mi jedlemi je moÏn˘ v˘skyt druhu Ceruchus chrysomelinus, kter˘ je znám z více lokalit Moravskoslezsk˘ch
Beskyd mimo okres Vsetín.
âeleì vrubounovití
(Trogidae, Geotrupidae, Scarabaeidae)
Do ãeledi Agyrtidae náleÏí na na‰em území 4 vzácné
druhy, druh Pteroloma forsstroemi se vyskytuje pod kameny
podél stinn˘ch horsk˘ch potokÛ, kde Ïije obdobnû jako nûktefií
drabãíci a stfievlíci,vzhledem k tomu,Ïe byl zji‰tûn na severním
úboãí Radho‰tû, je jeho v˘skyt moÏn˘ u stinn˘ch potokÛ a ve
strÏích i v ãásti Beskyd spadajících do okresu Vsetín.
Listorozí brouci, dfiíve jednotná ãeleì, dnes rozdûlována
nejãastûji do 3-5 ãeledí, pfiíslu‰níci ãeledi Trogidae
(rod Trox) Ïijí v hnízdech, dutinách stromÛ a na rÛzn˘ch
vyschl˘ch mr‰inách, na Vsetínsku je moÏn˘ v˘skyt nejbûÏnûj‰ího druhu Trox scaber, z ãeledi Geotrupidae je v‰ude
v lesích bûÏn˘ chrobák lesní (Geotrupes stercorossus). âetní
zástupci ãeledi Scarabaeidae z rodÛ Ontophagus a hnojník
(Aphodius) se vyskytují v exkrementech obratlovcÛ jak
na pastvinách, tak v lesích v trusu jelenovit˘ch apod.
Úbytkem pastevního chovu dobytka v minulosti mnoho
druhÛ témûfi vymizelo a teprve v poslední dobû, zvlá‰tû
s opûtovn˘m nárÛstem volného chovu koní se opût ‰ífií.
Z rodu hnojník je v˘znamn˘ v˘skyt druhu Aphodius scrutator,
jehoÏ historick˘ v˘skyt na Moravû byl povaÏován za nejist˘
a novûji byl potvrzen nálezy v trusu skotu v Halenkovû
- Dinoticích (Vitner) a Vala‰ské Senici (Stanovsk˘) a dále
druhu Aphodius contaminatus, udávaného dfiíve z Radho‰tû.
Tento druh se dosti pfiekvapivû objevil v letech 1994 - 1995
na více beskydsk˘ch lokalitách. Hromadn˘ v˘skyt zjistil
Orszulik a Stanovsk˘ v koÀsk˘ch exkrementech v záfií 1995
v údolí MiloÀov v katastru Velk˘ch Karlovic. Dal‰ím v˘znamn˘m druhem rodu je Aphodius sphacelatus, dfiíve zamûÀovan˘ s pfiíbuzn˘m, hojnûj‰ím Aphodius reyi. 1 ex. Aphodius
sphacelatus - Velké Karlovice, ãerven 1954 (Stanovsk˘).
Z ãeledi mrchoÏroutovit˘ch jsou v lesích bûÏní hrobafiíci Nicrophorus vespilloides a Nicrophorus fossor, fiidãeji
hrobafiík ãern˘ (Nicrophorus humator),hrobafiík obecn˘
(Nicrophorus vespillo) je spí‰e druh otevfiené krajiny. Pod
kÛrou pafiezÛ, v mechu apod. je bûÏn˘ mrchoÏrout
Phosphuga atrata.
Z podãeledi chroustÛ je nutno poukázat na dfiíve velmi
bûÏného chrousta obecného (Melolontha melolontha)
koncem 70. let témûfi vymizel a v posledních letech se zaãíná znovu ãastûji objevovat. Poãátkem léta se je‰tû bûÏnû
vyskytuje chroustek letní (Ampimalon solstitiale) - napfi.
Vala‰ská Bystfiice - Hlaváãky v ãervenci 1998 Stanovsk˘).
âeledi mrchoÏroutovití (Silphidae)
a pfiíbuzné ãeledi (Agyrtidae, Leiodidae)
âeleì mrchoÏroutovití zahrnuje vût‰inou vût‰í brouky
Ïijící pfieváÏnû na rozkládajících se substancích Ïivoãi‰ného
ãi rostlinného pÛvodu (mr‰inách apod.), v ãeledi Leiodidae
se vyvinulo mnoho ekologick˘ch a potravních adaptací, rod
Leiodes a Colon je vázán zfiejmû na mycelia plísní a hub
a Ïije velmi skrytû na pÛvodní pÛdû, v okrajích lesÛ, pastvin
apod. Druhy rodu Choleva, které jsou specializovány
na chodby a hnízda podzemních savcÛ, byly pro skryt˘ zpÛsob Ïivota povaÏovány za velmi vzácné, mnohé jsou v‰ak
‰iroce roz‰ífieny. Rod zpracovali z celého b˘valého
âeskoslovenska Vávra a RÛÏiãka (1993), ktefií uvádí z lokalit
okresu Vsetín bûÏnûj‰í druhy Choleva oblonga - Ho‰Èálková,
Choleva glauca - Dolní Beãva, Choleva sturmi - Ho‰Èálková.
195
Za soumraku létá dal‰í bûÏn˘ druh chroustek hnûd˘
(Serica brunnea). Z podãeledi zlatohlávkÛ je nutno uvést
hojn˘ druh zlatohlávek zlat˘ (Cetonia aurata).V poslední
dobû se ‰ífiící druh Oxythyrea funesta, kter˘ byl do nedávna
na Moravû jen velmi vzácnû v nejjiÏnûj‰í ãásti. V souãasné
dobû je znám v okrese z fiady lokalit, nûkolik je z bezprostfiedního okolí RoÏnova p. R. Nápadn˘ zdobenec skvrnit˘
(Trichius fasciatus) se jednotlivû vyskytuje v okolí Velk˘ch
Karlovic a Horní Beãvy. Oba druhy jsou dle vyhlá‰ky
dle vyhlá‰ky ã. 395/1992 Sb. druhy ohroÏen˘mi.
âeleì kovafiíkovití (Elateridae)
Brouci pfieváÏnû protáhlého tvaru tûla s charakteristick˘m spojením pfiedohrudi a stfiedohrudi umoÏÀujícím vymr‰tûní z polohy na krovkách. Larvy se vyvíjejí ve dfievû,
trouchu dutin, pod kÛrou stromÛ nebo v pÛdû (drátovci).
âást druhÛ je velmi nároãná na zachovalost a kvalitu
prostfiedí. Pro horské hfiebeny (Radho‰È apod.) je charakteristick˘ kovafiík Ctenicera cuprea, ve star‰ích jehliãnat˘ch
porostech (jedle, smrk) je dosti roz‰ífien kovafiík Ampedus
erythrogonus, nûkteré drobnûj‰í druhy ob˘vají písãité bfiehy
fiek, nejbûÏnûj‰í z nich je kovafiík Zorochrus minimus
(determestoides), zji‰tûn˘ na lokalitû meandry Senice
u Lideãka. Tyto druhy jsou bezprostfiednû ohroÏeny regulacemi fiek a úpravami bfiehÛ. K xerotermním prvkÛm patfií
kovafiík Quasimus minutissimus zji‰tûn˘ Vondfiejcem
(1997) u Huslenek.
âeleì tesafiíkovití (Cerambycidae)
Brouci vyvíjící se ve dfievû rÛzn˘ch druhÛ dfievin,
pfiípadnû ve stoncích a na kofienech bylin, dospûlci
na kvûtech, kládách dfieva, apod. Na území b˘valého
âeskoslovenska cca 220 druhÛ. Do této ãeledi spadá nûkolik v˘znamn˘ch technick˘ch ‰kÛdcÛ jako tesafiík krovov˘
(Hylotrupes bajulus), tesafiík skladi‰tní (Phymatodes
testaceus), tesafiík fialov˘ (Callidium violoceum).
Pro star‰í bukové porosty je typick˘ kozlíãek Acanthoderes
clavipes (napfi. Dolní Beãva - Stanovsk˘). Skrytû se vyskytuje
tesafiík piluna (Prionus coriarius), byl zji‰tûn na Hradisku
u RoÏnova, v ãervenci 1997 a v srpnu 1998 v Uherské
u Huslenek a Vsetínû. Diskutabilní je v˘skyt tesafiíka
alpského (Rosalia alpina). Heyrovsk˘ (1930) pí‰e „...nyní
jen na Vala‰sku, místy d. h. (Fleischer),“ recentnû je hlá‰en
ze tfií lokalit, chybí v‰ak dokladové exempláfie: kolem r. 1987
byl pozorován v Kobylské u Karolinky (M. ·krabal)
a 17. 7. 1994 byly zji‰tûny 2 samice na ãerstvû poraÏeném
buku v Dinoticích u Halenkova (Klesnil ex. J. Polãák), v létû
1968 byl 1 ks nalezen na ãerstvû pokácen˘ch bucích na jv.
svahu Radho‰tû (Me‰ná) - tehdy tam byly je‰tû rozsáhlé staré
buãiny (T. Ka‰par).
âeleì mandelinkovití (Chrysomelidae)
Rozsáhlá skupina fytofágních broukÛ, vyskytujících
se nejãastûji na listech rÛzn˘ch druhÛ stromÛ, kefiÛ i bylin.
Nûkteré druhy mohou pfii pfiemnoÏení pÛsobit aÏ holoÏíry
jako mandelinka dvacetiteãná (Chrysomela vigintipunctata) na vrbách v údolí Beãvy v letech 1994 a 1996, bázlivec ol‰ov˘ (Agelastica alni) v roce 1995 lokálnû na ol‰ích,
a dále mandelinka kovová (Linaeidea aenea). Mandelinka topolová (Melasoma populi), typická ãervenou
barvou krovek patfií mezi hojné druhy v porostech topolÛ
a osik. Na vodních a pobfieÏních rostlinách lze zastihnou
zástupce podãeledi rákosníãkÛ (Donacinae). Velmi poãetná je podãeleì dfiepãíkÛ (Alticinae), charakteristická
ztlustl˘mi zadními stehny umoÏÀujícími prudk˘, skákav˘
pohyb.
âeleì nosatcovití (Curculionidae)
Druhá nejpoãetnûj‰í ãeleì broukÛ, zahrnující na na‰em
území okolo 1000 druhÛ. PfieváÏnû fytofágní, podãeleì
Cossoninae xylofágní (v˘voj ve dfievû a pod kÛrou rÛzn˘ch
stromÛ). Na Vsetínsku nebyli nosatci systematicky studování. Typick˘m montánním prvkem je Plinthus tischeri
(âertÛv ml˘n - Koloniãn˘), bionomicky zajímav˘mi jsou
druhy rodu Acalles, Ïivící se zfiejmû plodniãkami hub, myceliemi plísní apod., které lze nalézt v lesích na spodní stranû
na zemi leÏících vûtví. Z této skupiny byly dosud v oblasti
Dolní Beãvy a Hutiska - Solance zji‰tûny bûÏnûj‰í druhy, napfi.
Acalles hypocrita, Acalles pyrenaeus, Acalles comutatus,
Acalles echinatus a pfiíbuzn˘ Acallocrates denticollis.
Nápadnû velk˘m zástupcem nosatcÛ, vyskytujícím
se na devûtsilu podél potokÛ, je klikoroh devûtsilov˘
(Liparus glabrirostris).
âeleì kÛrovcovití (Scolytidae)
PfieváÏnû drobní brouci, jejichÏ larvy se vyvíjí
pod kÛrou nebo ve dfievû rÛzn˘ch druhÛ stromÛ a kefiÛ,
pfiípadnû ve stoncích nûkter˘ch bylin. Na na‰em území pfies
100 druhÛ, hospodáfisky nejv˘znamnûj‰í je l˘koÏrout
smrkov˘ (Ips typographus), ãasto se pfiemnoÏující v nepÛvodních ãist˘ch smrãinách. Poslední rozsáhlá kalamita
probûhla v letech 1992 - 1995 a zasáhla i velkou ãást lesÛ
okresu Vsetín, zvlá‰tû oblast Velk˘ch Karlovic, Ho‰Èálkové,
Liptálu, Branek a Kladerub (les Doubrava) aj. Ke kontrole
tohoto ‰kÛdce se vyuÏívají umûle syntetizované agregaãní
feromony. Z dal‰ích druhÛ je nutno jmenovat druhy rodu
Pitykteines, vyskytující se ve zbytcích star˘ch jedlov˘ch
porostÛ (napfi. Vranãa u Nového Hrozenkova, okolí Velk˘ch
Karlovic) a podílející se na jejich odumírání. V mlad‰ích
smrãinách je dominantním druhem l˘koÏrout leskl˘
(Pityogenes chalcographus). K odumírání jilmÛ pfiispívají
druhy rodu bûlokaz (Scolytus) ‰ífiící tracheomykózní
onemocnûní, v jednotliv˘ch vlnách decimující jilmy v celé
Evropû. V posledních letech se na dubech obdobnû vyskytuje bûlokaz Scolytus intricatus.
Dal‰í ãeledi
zlatohlávek zlat˘ (Cetonia aurata)
196
Z dal‰ích ãeledí broukÛ zastoupen˘ch v okrese Vsetín
je moÏné jmenovat nûkteré v˘znamné, morfologicky
ãi bionomicky pozoruhodné zástupce:
Omalysus fontisbellaquei (ãeleì Homalisidae)
- jedin˘ nበzástupce v ãeledi, samci mají normálnû vyvinuté
krovky a objevují se na okraji lesÛ v podhorsk˘ch aÏ horsk˘ch oblastech, sedící nejãastûji na travách (napfi. Dolní
Beãva Koloniãn˘), samice jsou bezkfiídlé, Ïijící pravdûpodobnû v ulitách plÏÛ a pro skryt˘ zpÛsob Ïivota témûfi
neznámé.
Svûtlu‰ka polokrová (Phosphaenus hemipterus),
ãeleì Lampyridae - na‰e nejvzácnûj‰í svûtlu‰ka, typická
i u samcÛ zkrácen˘mi krovkami, vyskytuje se v hornat˘ch
polohách, na okraji cest, v zahradách, pod kameny, kusy dfiev
apod., je aktivní téÏ za soumraku. Z Beskyd je známa z více
lokalit a moÏná také pfiehlíÏená, v okrese Vsetín více jedincÛ
na Dolní Beãvû v údolí Dolní Rozpité (Koloniãn˘).
Derodontus macularis (ãeleì Derodontidae) - vzácn˘
pralesní brouk, vázan˘ na choro‰ Ischnoderma resinosum,
na jehoÏ plodnicích rostoucích na podzim na padl˘ch
bucích, se vyskytuje ve spoleãnosti nápadného zástupce
ãeledi lencovití (Melandryidae), Mycetoma suturale.
Druh nejzachovalej‰ího pfiírodního prostfiedí, choro‰
Ischnoderma resinosum je znám na Moravû z 10 lokalit.
Oba v˘‰e zmínûné druhy pozoroval opakovanû Stanovsk˘
v fiíjnu 1994 a 1995 v pralese Kutan˘ na jv. svahu Vsackého
Cábu.
Tillus elongatus z ãeledi pestrokroveãníkovit˘ch
(Cleridae) je ménû bûÏn˘ druh, vyskytuje se zvlá‰tû v bukov˘ch lesích, v ãervnu 1987 bylo nalezeno nûkolik jedincÛ
v potravû lejska malého v údolí Lu‰ová u Halenkova.
âeled hrotafiovití (Mordellidae) ãeleì je charakteristická protáhl˘m, za‰piãatûl˘m posledním ãlánkem zadeãku,
druhy jsou ãasto na kvûtech a nûkteré vzácnûj‰í na starém
dfievû. Hoshihananomia perlata je ménû bûÏn˘ brouk
pÛvodnûj‰ích porostÛ, na jiÏním svahu Radho‰tû na bukov˘ch vûtvích podél lesní cesty bylo nalezeno nûkolik jedincÛ (Stanovsk˘).
âeled majkovití (Meloidae) se vyznaãuje sloÏit˘m
v˘vojem s více typy larev parazitujících u spoleãenského
hmyzu, pfiedev‰ím u vãel. Rod majka (Meloe) jsou nelétající
brouci se zkrácen˘mi krovkami, vyskytující se na louãkách,
mezích, pastvinách a okrajích cest. I dfiíve bûÏné druhy
v dÛsledku zmûn hospodafiení, chemizace a úbytku
vhodn˘ch hostitelÛ témûfi vymizely. Majka Meloe rugosus
se na rozdíl od jin˘ch vyskytuje pfiedev‰ím na podzim,
z okresu Vsetín znám z okolí RoÏnova pod Radho‰tûm,
Vala‰ské Bystfiice a Katefiinic.
Okres Vsetín z hlediska fauny broukÛ je prozkoumán
jen nedostateãnû, v˘znamné nálezy mizejících druhÛ mÛÏe
pfiinést zvlá‰tû prÛzkum stávajících zbytkÛ pralesních
formací (Razula, Kutan˘ aj.), dal‰ích lesÛ pÛvodnûj‰í dfievinné
skladby a dále pastvin a jin˘ch xerofilních formací. Îádoucí
je rovnûÏ sledovat v˘voj fauny v závislosti na probíhajících
zmûnách zpÛsobu hospodafiení, jak v zemûdûlské, tak v lesní
krajinû.
Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Tfiída: Ryby (Osteichtyes)
Ryby jsou vodní obratlovci vût‰inou s protáhl˘m,
torpédovit˘m tvarem tûla. Jsou vejcorodí, vajíãka se naz˘vají jikry. K rozmnoÏování (tfiení) dochází na podzim
(lososovití) nebo na jafie a v létû (‰tika, kaprovití). V dobû
tfiení se projevují charakteristick˘m chováním, které
je ãasto spojeno s migrací na místo tfiení, jako napfi.
u pstruha obecného.
Ryby tvofií odpradávna dÛleÏitou sloÏku jidelníãku
ãlovûka.V˘znam ryb je v‰ak podstatnû ‰ir‰í. Dlouhodobou
tradici má rybníkáfiství, tj. chov ryb v rybnících, které
se od stfiedovûku provozuje i na území vsetínského
okresu. V souãasnosti jsou ryby chovány i odchovn˘m
systémem zvan˘m akvakultura ve speciálních objektech
jako jsou klece, bazény apod. Souãástí chovu jsou
i rybí líhnû pro umûl˘ v˘tûr ryb a líhnutí jiker. V˘sledkem
chovu jsou pfiedev‰ím ryby pro konzum, v˘znamnou
poloÏku tvofií násady druhÛ, které jsou pak vysazovány
do voln˘ch vod okresu. Pak slouÏí jako objekt sportovního
rybolovu - z nepÛvodních druhÛ jsou napfi. do tokÛ vysazováni siven americk˘ a pstruh duhov˘, z pÛvodních
druhÛ pstruh obecn˘ a lipan podhorní. U lipana podhorního a pstruha obecného jsou tak v˘znamnû posilovány
jejich pfiírodní populace. Nezastupitelné ekologické funkce
mají ryby ve vodních ekosystémech, dále plní funkce
bioindikaãní. Mnohé druhy ryb jsou totiÏ dÛleÏit˘mi indikátory kvality vod. Vûda, která se zab˘vá studiem ryb,
se naz˘vá ichtyologie.
Ve vodách âeské republiky bylo v historické dobû zji‰tûno 55 druhÛ ryb, které lze povaÏovat za pÛvodní. Z tohoto
poãtu v souãasné dobû je 8 druhÛ a 2 niωí taxonomické
formy (vût‰inou táhnoucí k nám z mofie) povaÏováno
za vymizelé.V prÛbûhu posledních sto let bylo na území âR
dovezeno okolo 30 druhÛ ryb, které jsou pro na‰e vody
nepÛvodní - exotické. Z tohoto poãtu pouze 10 druhÛ
se v na‰ich vodách aklimatizovalo a nebo jsou v˘znamn˘m
subjektem produkãních chovÛ. Ve vodách na území okresu
Vsetín se v souãasnosti vyskytuje nejménû 41 druhÛ ryb,
z ãehoÏ 6 druhÛ patfií do skupiny ryb, které jsou pÛvodní
v jin˘ch zemûpisn˘ch oblastech.
V˘zkum ryb
Z fauny okresu patfií ryby k nejlépe prozkouman˘m
ÏivoãichÛm. Je to dáno zejména jejich úzkou vazbou
na vodní prostfiedí, které je ve volné pfiírodû jednoznaãnû
vymezeno a navíc ve srovnání se suchozemsk˘mi ekosystémy zaujímá nepatrnou rozlohu.
Tesafiík piluna (Prionus coriarius)
O v˘skytu ryb v okrese existují jednotlivé zprávy
jiÏ z 19. století (Anonymus 1943, Princ 1882) resp. z pfielomu 19. a 20. století (Sláma 1902).V 50. a 60. letech 20. století
se problematikou ryb na území okresu zab˘val napfi.
Kux (1964), kter˘ uvádí nûkteré druhy dnes jiÏ nezji‰tûné.
197
Pozdûji byly provádûny v˘zkumy ryb diplomanty z jednotliv˘ch vysok˘ch ‰kol (Orság 1970, Pavelka O. 1984) nebo
pracovníky odborn˘ch institucí, zpravidla Ústavu pro
v˘zkum obratlovcÛ AV âR v Brnû. Nûkteré údaje o rybách
v okrese uvádí také Baru‰, Oliva et al. (1995) a Lusk et al.
(1992). V letech 1993 a 1997 byly zpracovány podrobnûj‰í
prÛzkumy ryb na 15 aÏ 20 lokalitách v celém okrese (Jurajda
et al. 1993, Lusk et al. 1997). Vût‰í mnoÏství údajÛ nashromáÏdili také ãlenové âeského rybáfiského svazu z okresu
Vsetín (Anonym 1973, 1993, âermák 1993, 1998, Jano‰ec
1999, Urbach 1993 aj.). Kapitola o rybí faunû vychází zejména
z poznatkÛ získan˘ch v 90. letech.
Pfiehled ryb
V tekoucích vodách okresu se v souãasnosti vyskytuje
19 pÛvodních druhÛ ryb. Jsou to: pstruh obecn˘, lipan podhorní, ‰tika obecná, plotice obecná, jelec proudník, jelec
tlou‰È, stfievle potoãní, ostroretka stûhovavá, hrouzek obecn˘,
hrouzek KesslerÛv, parma obecná, ouklej obecná, ouklejka
pruhovaná, podoustev fiíãní, mfienka mramorovaná, mník
jednovous˘,okoun fiíãní,vranka pruhoploutvá a vranka obecná.
U dal‰ích 2 druhÛ - sekavce podunajského a sekavãíka horského nebyl v˘skyt nejménû posledních 30 let jiÏ prokázán.
Dal‰ích 5 druhÛ je umûle vysazovan˘ch nebo zavleãen˘ch,
jsou to: pstruh duhov˘, siven americk˘, hlavatka obecná,
stfievliãka v˘chodní a úhofi fiíãní.Ve stojat˘ch vodách (nádrÏe
a rybníky) se kromû nûkter˘ch v˘‰e uveden˘ch ryb vyskytuje
dal‰ích 15 druhÛ, mnohé z nich mohou pfii velk˘ch vodách
nebo pfii vypou‰tûní nádrÏí uniknout i do tekoucích vod.Jsou
to: jelec jesen, perlín ostrobfiich˘, amur bíl˘, bolen drav˘, slunka
obecná, lín obecn˘, cejnek mal˘, cejn velk˘, karas obecn˘,
karas stfiíbfiit˘,kapr obecn˘,tolstolobik bíl˘,tolstolobec pestr˘,
sumec velk˘ a candát obecn˘, vût‰inou se jedná o druhy
umûle vysazované. Jednotlivé druhy jsou dále probrány dle
systému.
¤ád: Bezostní (Clupeiformes)
¤ád je zastoupen ãeledûmi lososovití (4 druhy), lipanovití (1 druh) a ‰tikovití (1 druh).
Pstruh obecn˘ potoãní (Salmo trutta m. fario)
je nejroz‰ífienûj‰í a nejznámûj‰í zástupce lososovit˘ch ryb
v horsk˘ch a podhorsk˘ch vodách okresu. Ob˘vá tok
RoÏnovské i Vsetínské Beãvy od pramenn˘ch oblastí
aÏ po soutok vãetnû jejich pfiítokÛ. V horsk˘ch potocích
dorÛstá velikosti 20 aÏ 25 cm, v podhorsk˘ch fiekách
30 aÏ 50 cm a hmotnosti 0,2 aÏ 1 kg. U pstruhÛ uloven˘ch
na udici je prÛmûrná hmotnost 0,25 - 0,5 kg,maximální hmot-
Pstruh obecn˘ potoãní (Salmo truta m. fario)
198
nost u pstruha uloveného v Beãvû ve Vsetínû byla
3,25 kg a v fiíãce Juhyni 6,2 kg (v roce 1959). DoÏívá
se 4 aÏ 5 let, v˘jimeãnû nad 10 let.Tfie se na podzim od vûku
2 aÏ 3 let, v˘voj jiker trvá podle teploty vody 3 aÏ 4 mûsíce.
V mládí se Ïiví zvífienou dna (bentosem) a hmyzem spadl˘m
na hladinu. Star‰í pstruzi vyhledávají i drobné rybky - vranky
a stfievle, zmocní se i Ïáby nebo pfiíslu‰níkÛ vlastního druhu.
Byly zaznamenány pfiípady, kdy pstruh o délce 37 cm pozfiel
2 dospûlé skokany, pstruh o délce 22 cm mûl v Ïaludku
dal‰ího pstruha dlouhého 12 cm.Vysoké poãetní stavy pstruha jsou udrÏovány jeho umûl˘m odchovem a vysazováním
násad z odchovn˘ch potokÛ do Beãvy a dal‰ích vût‰ích tokÛ.
Pstruh duhov˘ (Oncorhynchus mykiss) byl do âech
dovezen ze Severní Ameriky koncem 19. století a stal
se hospodáfisky v˘znamn˘m druhem a vyhledávanou trÏní
rybou. V okrese je vysazován od poãátku 20. století. Sná‰í
vy‰‰í teplotu vody, pfii dostatku potravy rychle roste. DorÛstá
délky aÏ 50 cm a hmotnosti 0,6 - 1 kg, nûkdy i více. Nejvût‰í
hmotnost 1,80 kg mûl jedinec, kter˘ byl uloven v Juhyni
(v roce 1965). V na‰ich podmínkách se vytírá vzácnû
a je kaÏdoroãnû vysazován rybáfisk˘mi spolky do lipanov˘ch
úsekÛ pro zpestfiení sportovního rybolovu.
Siven americk˘ (Salvelinus fontinalis) byl dovezen
ze Severní Ameriky spoleãnû s pstruhem duhov˘m, v Beãvû
u Vala‰ského Mezifiíãí byl poprvé uvádûn v roce 1926.
U nás dorÛstá do 40 cm.V˘jimeãnû se kfiíÏí s pstruhem obecn˘m, kfiíÏenci jsou neplodní a jsou zbarveni pestfie
s mramorováním.
Hlavatka obecná (Hucho hucho) je rybou podhorsk˘ch úsekÛ fiek v povodí Dunaje, na Beãvû se v minulosti
zcela jistû pfiirozenû vyskytovala. V okrese byla vysazována
jiÏ pfied 2. svûtovou válkou. Pozdûji, od konce 50. let byla
vysazována do nûkter˘ch nádrÏí na regulaci rybí obsádky,
ov‰em pfii velk˘ch vodách obãas unikla do tokÛ. Napfi.
v 80. a 90. letech byla hlavatka nûkolikrát zji‰tûna v Beãvû
u Jarcové, zaãátkem 90. let se nûkolik hlavatek zdrÏovalo
v Beãvû pod jezem na Ohradû (jiÏnû od Vsetína) a v létû
1999 byl jeden exempláfi pod Hovûzsk˘m splavem.V tocích
je v‰ak povaÏována za neÏádoucího predátora pstruha
a lipana, proto po vniknutí do toku je co nejdfiíve odchycena a pfiemístûna zpût do nádrÏe. V nádrÏi Bystfiiãka byla
pfiítomna v letech 1959 - 1990, dorÛstala tam délky
aÏ 1 m a hmotnosti 7 kg (jinak dorÛstá aÏ 1,5 m a 15 kg).
V roce 1998 byly hlavatky vysazeny do nádrÏe u Karolinky.
Lipan podhorní (Thymallus thymallus) ob˘vá
podhorské úseky vût‰ích potokÛ a fiek. Vyskytuje
se ve Vsetínské Beãvû od Karolinky po soutok s RoÏnovskou
Beãvou ve Vala‰ském Mezifiíãí, v Senici od Horní Lidãe
po soutok s Beãvou, v RoÏnovské Beãvû od obce Dolní
Beãva po soutok se Vsetínskou Beãvou. Lipan se v okrese
kolem poloviny 20. století pravdûpodobnû jiÏ nevyskytoval
- buì vyhynul anebo byl vychytán (Kux 1964). Teprve
po roce 1954, kdy se zapoãalo s jeho vysazováním, se obnovil jeho v˘skyt. Jeho poãetní stavy v Beãvû jsou dodnes
umûle udrÏovány. Lipan je intenzivnû loven na udici, ponûvadÏ je atraktivní rybou pro sportovní rybáfie. Vytírá
se v dubnu aÏ kvûtnu v ãist˘ch, proudiv˘ch ãástech tokÛ.
Îiví se drobnûj‰í potravou, larvami vodního hmyzu na dnû
a náletov˘m hmyzem na hladinû. Je krátkovûk˘, doÏívá
se max. 5 aÏ 6 let, v na‰ich podmínkách dorÛstá 30 aÏ 40 cm
a hmotnosti 0,40 - 0,6 kg.
·tika obecná (Esox lucius) je rybou níÏinn˘ch mírnû
tekoucích vod. Proniká i v˘‰e proti proudu aÏ do vod
pstruhov˘ch, kde setrvává ve vhodn˘ch ti‰inách. V okrese
se ãastûji vyskytuje ve spojené Beãvû, vzácnû i v dolním
úseku Vsetínské Beãvy a RoÏnovské Beãvy (po jez
u Hrachovce). Do tokÛ se mÛÏe dostat také pfii úniku
z nádrÏí nebo rybníkÛ, kde b˘vá ãasto vysazována na regulaci rybí obsádky. Je dravá, Ïiví se rybami i dal‰ími vodními
obratlovci, dorÛstá délky aÏ 1 m a hmotnosti 5 - 10 kg.
K nejvût‰ím uloven˘m ‰tikám v okrese patfií jedinec
o hmotnosti 4,20 kg, kter˘ byl uloven v rybníku Podlesí
(v roce 1968). Pokud pronikne do pstruhov˘ch a lipanov˘ch vod, stává se podobnû jako okoun nebo hlavatka neÏádoucím predátorem pstruha a lipana.
¤ád: Máloostní (Cypriniformes)
Tento fiád obsahuje druhovû nejpoãetnûji zastoupenou
ãeleì ve vsetínském okrese - kaprovití (celkem 25 druhÛ),
dále ãeledû sekavcovití (4 druhy) a sumcovití (1 druh).
Plotice obecná (Rutilus rutilus) je rybou stfiedního
a spodního toku fiek, rybníkÛ a tÛní. Vyskytuje se ve Vsetínské a RoÏnovské Beãvû, hojná je ve spojené Beãvû a ve vodních nádrÏích. Îiví se bezobratl˘mi vodními Ïivoãichy i rostlinnou potravou. ZdrÏuje se v hejnech, v hlub‰ích, klidnûj‰ích vrstvách vody. DorÛstá délky 25 aÏ 35 cm a hmotnosti
0,5 aÏ 1 kg, doÏívá se 15 let.
Jelec proudník (Leuciscus leuciscus) ob˘vá spodní
ãást pstruhového pásma a pásmo lipanové, je podstatnû
vzácnûj‰í neÏ tlou‰È. Vyskytuje se fiídce ve Vsetínské
a RoÏnovské Beãvû, hojnûj‰í je ve spojené Beãvû. Îiví
se drobnou rostlinnou a Ïivoãi‰nou potravou, doÏívá
se 7 - 10 let, dorÛstá max. 25 cm a hmotnosti 0,2 kg.
Jelec tlou‰È (Leuciscus cephalus) se vyskytuje hojnû
ve spojené Beãvû, ve spodním a stfiedním toku RoÏnovské
a Vsetínské Beãvy (v lipanovém a parmovém pásmu),
stejnû tak i ve vodních nádrÏích. Vyhledává stanovi‰tû
s klidnou, málo proudící vodou a s dostatkem úkrytÛ. Îiví
se vodním hmyzem i potravou rostlinnou, vût‰í tlou‰ti loví
i drobné rybky.Tfie se v kvûtnu a ãervnu, rychle se rozmnoÏuje, jeho rÛst je v‰ak pomal˘. PrÛmûrn˘ vûk ãiní 5 - 8 let
(max. 15 - 20 let). BûÏnû dorÛstá do délky 30 aÏ 40 cm
a hmotnosti 1 kg i více. V okrese byl nejvût‰í jedinec
o hmotnosti 2,6 kg uloven v Beãvû u Poliãné (v roce
1966).
Jelec jesen (Leuciscus isus), O, je pÛvodní rybou
dolních úsekÛ vût‰ích fiek, na Moravû napfi. Ïije ve spodní
ãásti fieky Moravy a v Dyji. Ve vsetínském okrese je místy
vysazován do rybníkÛ, odkud unikne i do Beãvy a v ní b˘vá
nejãastûji zji‰tûn na Vala‰skomezifiíãsku. Nûkdy se vysazuje
jeho zlatá, okrasná forma (napfi. rybníãek v Panské zahradû
ve Vsetínû). DoÏívá se vûku 10 - 15 let, dorÛstá velikosti
aÏ 35 cm a hmotnosti 1 kg.
Stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus), O, Ïije
v ãist˘ch proudiv˘ch potocích pstruhového a lipanového
pásma, ob˘vá i pfiehrady a rybníky se studenou vodou.
V okrese Vsetín je podobnû jako mfienka pomûrnû hojná,
i kdyÏ nedosahuje ãetnosti z let 1960 - 1970. ZdrÏuje
se v hejnech, samci v dobû tfiení získávají v˘raznûj‰í zbarvení. Îiví se drobnou potravou, doÏívá se 4 aÏ 5 let a dorÛstá
do 12 cm.
Perlín ostrobfiich˘ (Scardinius erythrophthalmus)
se v okrese vyskytuje v nûkter˘ch rybnících a vodních nádrÏích, odkud unikne i do tokÛ (ãastûj‰í je ve spojené Beãvû).
Îiví se pfieváÏnû rostlinnou potravou. DoÏívá se 10 - 15 let,
dorÛstá velikosti do 30 cm a hmotnosti do 0,5 kg.
Jelec tlou‰È (Leuciscus cephalus)
199
Amur bíl˘ (Ctenopharyngodon idella) pochází
z v˘chodní Asie, do âR dovezen v roce 1961. Je to b˘loÏravá
ryba, v okrese je vysazována do rybníkÛ a nûkter˘ch nádrÏí.
V dobr˘ch podmínkách dorÛstá více neÏ 1 m a hmotnosti
do 30 kg, ve studen˘ch vodách nádrÏí okresu pouze do 10 kg.
Bolen drav˘ (Aspius aspius) je pÛvodní rybou
dolních a stfiedních úsekÛ velk˘ch fiek. Na území âR
má vhodné podmínky v jezerech a údolních nádrÏích.
V okrese byl vysazen do rybníku v Podlesí u Vala‰ského
Mezifiíãí, tûsnû za hranicí okresu byl vysazen také v jezerech
u Hustopeãí n. B. Obãas unikne do Beãvy, kde pak b˘vá
uloven (zejména na spojené Beãvû). V poslední dobû do‰lo
k vût‰ímu úniku z jezera u Hustopeãí n. B. pfii povodni v létû
1997. Bolen se zdrÏuje v otevfiené vodû pfii hladinû, obvykle
pod jezy.V mládí se Ïiví zooplanktonem, star‰í jedinci se Ïiví
drobn˘mi rybkami. DoÏívá se 10 - 15 let, dorÛstá délky
50 - 70 cm a hmotnosti 3 - 4 kg.
Slunka obecná (Leucaspius delineatus) ob˘vá stojaté
a mírnû tekoucí vody, povodÀové tÛÀky a fiíãní ramena.
Je pomûrnû odolná k nedostatku kyslíku. Do vsetínského
okresu byla zavleãena s rybami vysazovan˘mi ve stojat˘ch
vodách. Vyskytuje se na rybnících u Jufiinky ve Vala‰ském
Mezifiíãí, v Hovûzí, u Laãnova a jinde, nûkdy b˘vá vyplavena
do Beãvy. Îiví se vût‰inou planktonem a potravnû tak konkuruje plÛdku jin˘ch druhÛ ryb. DoÏívá se max. 3 - 4 roky,
dorÛstá velikosti 7 - 9 cm a hmotnosti 10 g.
Lín obecn˘ (Tinca tinca) se v okrese vyskytuje
v nádrÏích a rybnících, odkud mÛÏe uniknout do tokÛ
(napfi. Ïije v Beãvû u Vala‰ského Mezifiíãí). Ryba se zdrÏuje
pfii dnû, kde hledá potravu i v noci. V nádrÏích na pitnou
vodu je nevítan˘m druhem vzhledem k tomu, Ïe zakaluje
vodu (vyskytuje se jiÏ i ve vodárenské nádrÏi Karolinka).
V na‰ich podmínkách dorÛstá délky 0,4 m a hmotnosti
0,5 - 1 kg, doÏívá se aÏ 20 let.
Ostroretka stûhovavá (Chondrostoma nasus) patfií
k rybám parmového pásma.Vyskytuje se ve Vsetínské Beãvû
od Vsetína po soutok s RoÏnovskou Beãvou. Ob˘vá i spodní
úsek RoÏnovské Beãvy (po jez u Hrachovce), spodní úsek
Juhynû a zejména spojenou Beãvu. Dfiíve byla hojná. Napfi.
u místní organizace âRS Vala‰ské Mezifiíãí ãinily úlovky
v letech 1951 - 1963 prÛmûrnû 8 - 9 tisíc kusÛ roãnû,pfiiãemÏ
nejvy‰‰í úlovek byl dosaÏen v roce 1962, a to 19 200 kusÛ.
Poté zaãal poãet uloven˘ch ryb klesat. V roce 1963 bylo
uloveno 8000 kusÛ, v roce 1964 jiÏ 2800 kusÛ, v roce
1965 - 2500 kusÛ, v roce 1966 - 2150 kusÛ, v roce 1967 - 2900
Ostroretka stûhovavá (Chondrostoma nasus)
200
kusÛ a do roku 1973 docházelo k dal‰ímu poklesu
(Anonymus 1973). Po velké otravû Vsetínské Beãvy ãpavkov˘mi vodami v roce 1973 stavy ostroretky je‰tû více poklesly - napfi. u místní organizace âRS Vsetín ãinily roãní úlovky
pfied otravou 200 aÏ 400 kusÛ, po vytrávení trvale klesly
na 7 aÏ 10 % pÛvodních hodnot. Ve vût‰ím poãtu se znovu
vyskytla po povodni v létû 1997, kdy hromadnû vytáhla proti
proudu do stfiedních poloh a podafiilo se jí díky zv˘‰ené vodû
pfiekonat i nûkteré jezy. Ostroretka Ïije pfii dnû, kde se Ïiví
nárosty fias a sinic, které se‰krabuje z kamenÛ. Pfii sbírání
potravy se pfievaluje na bok a leskem tûla prozrazuje svoji
pfiítomnost. V dobû tfiení, podobnû jako parma, vystupuje
proti proudu. DoÏívá se prÛmûrnû 6 - 10 let (max. 15
- 20 let), dorÛstá velikosti do 40 cm a hmotnosti aÏ 1,5 kg.
Nejvût‰í jedinec o hmotnosti 1,70 kg byl uloven v Beãvû
u Poliãné (v roce 1961).
Stfievliãka v˘chodní (Pseudorasbora parva)
je na území âR známa od roku 1982. Stfievliãka k nám byla
zavleãena pfii dovozu s plÛdkem amura a tolstolobika.
V okrese se invaznû vyskytuje v tocích a stojat˘ch vodách,
nejãastûji po vypu‰tûní tûch rybníkÛ, kde se jiÏ staãila
namnoÏit. Napfi. byla pfiítomna v rybníãku v Panské zahradû
ve Vsetínû nebo v rybnících u Zubfií, a po jejich vypu‰tûní
se pfiechodnû hojnû vyskytovala v toku Beãvy v okolí.
DoÏívá se 4 roky a dorÛstá do 12 cm. Je mimofiádnû pfiizpÛsobivá a z hlediska potravního konkuruje místním
druhÛm ryb (v mlad‰ím vûku se Ïiví planktonem, pozdûji
bentosem).
Hrouzek obecn˘ (Gobio gobio) je roz‰ífien ve spojené
Beãvû, na stfiedním a dolním toku obou Beãev i v nûkter˘ch
pfiítocích. Napfi. na Vsetínské Beãvû vystupuje proti proudu
po Hovûzí, na Senici po Horní Lideã, na Rokytence po Liptál,
na Bystfiiãce po hráz nádrÏe. Dává pfiednost mírnû proudiv˘m vodám s kamenit˘m aÏ písãit˘m dnem. Îije v hejnech
pfii dnû, kde se Ïiví drobn˘mi Ïivoãichy a rostlinn˘mi zbytky.
DoÏívá se max. 7 - 8 let, dorÛstá velikosti 15 cm, v˘jimeãnû
aÏ 20 cm a hmotnosti 100 g.
Hrouzek KesslerÛv (Gobio kessleri), KO, se vyskytuje
spoleãnû s hrouzkem obecn˘m ve spojené Beãvû pod Vala‰sk˘m Mezifiíãím, místy je hojnûj‰í. Jeho v˘skyt byl po nûkolika
desetiletích znovu potvrzen aÏ v roce 1997 (Lusk 1997).
V rámci celé âeské republiky je v˘skyt znám pouze z Beãvy.
Parma obecná (Barbus barbus) je typickou rybou
podhorsk˘ch, proudiv˘ch, ‰irok˘ch fiek s kamenit˘m dnem.
Ve Vsetínské Beãvû se vyskytuje od Halenkova po soutok
s RoÏnovskou Beãvou, ojedinûle se objevuje ve spodní ãásti
Senice a Rokytenky. Vyskytuje se dále v RoÏnovské Beãvû
pod RoÏnovem a ve spojené Beãvû. Potravu rostlinnou
i Ïivoãi‰nou sbírá ze dna, charakteristick˘m pro ni je zpÛsob
lovu pod kameny, které odvaluje siln˘m rypcem. Parmy
rostou pomalu, doÏívají se i 20 let a dorÛstají délky do 80 cm
a hmotnosti 4 kg i více. Nejvût‰í jedinec o hmotnosti
5,20 kg byl uloven v Beãvû u Jufiinky (v roce 1967).
Ouklej obecná (Alburnus alburnus) se vyskytuje
v Beãvû v parmovém a lipanovém pásmu podobnû
jako ouklejka, spí‰e na hlub‰ích a klidnûj‰ích úsecích toku.
ZdrÏuje se pfii hladinû, kde hlavnû získává potravu. Îiví
se larvami i dospûlci hmyzu. DoÏívá se prÛmûrnû 3 - 6 let,
dorÛstá zpravidla do 15 cm a hmotnosti max. 100 g.
Ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus),
se vyskytuje ve spojené Beãvû, ve stfiedním a dolním toku
RoÏnovské a Vsetínské Beãvy, zdrÏuje se v hejnech
v mûlãích, proudiv˘ch vodách. Napfi. v RoÏnovské Beãvû
vystupuje proti proudu aÏ po v˘chodní okraj RoÏnova
pod Radho‰tûm, ve Vsetínské Beãvû aÏ po Hovûzí, v Senici
aÏ po Vala‰skou Polanku, v Bystfiiãce po hráz nádrÏe,
v Rokytence po Lhotu u Vsetína. DoÏívá se 5 - 8 let, dorÛstá
velikosti max. 15 - 17 cm a hmotnosti 30 - 40 g. Îiví se zoobentosem, zejména larvami chrostíkÛ a vodního hmyzu.
Charakteristick˘m rozpoznávacím znakem je lemování
postranní ãáry dvojitou tmav‰í pfieru‰ovanou ãárou.
Cejnek mal˘ (Blicca bjoerkna) je pÛvodní rybou
dolních úsekÛ vût‰ích fiek, v odstaven˘ch fiíãních ramenech
a tÛních v jejich okolí. V okrese se vyskytuje v nûkter˘ch
rybnících spoleãnû s cejnem velk˘m, obãas unikne
i do Beãvy (okolí Vala‰ského Mezifiíãí). Îiví se zooplanktonem a larvami vodního hmyzu, zejména pakomárÛ. DoÏívá
se vûku aÏ 10 let (v˘jimeãnû více), dorÛstá obvykle 35 cm
a hmotnosti 0,5 kg.
Cejn velk˘ (Abramis brama) patfií mezi nejvût‰í
kaprovité evropské sladkovodní ryby. Je typick˘m obyvatelem pomalu tekoucích vod v níÏinách a nádrÏích. ZdrÏuje
se pfii bahnitém dnû, kde si hledá potravu. V mládí se Ïiví
plaktonem (buchanky, perlooãky aj.), ve star‰ím vûku
zoobentosem. V okrese je vysazován do rybníkÛ, nûkdy
z nich unikne a pak b˘vá zji‰tûn i ve spojené Beãvû
(u Chorynû je pomûrnû ãasto). DoÏívá se prÛmûrnû
7 - 10 let (max. 20 let), dorÛstá velikosti 45 - 60 cm a hmotnosti 3 aÏ 6 kg.
Podoustev fiíãní (dfiíve podoustev nosatá) (Vimba
vimba) pÛvodnû ob˘vá dolní toky vût‰ích fiek, odkud
mÛÏe táhnout do stfiedních úsekÛ fiek. V fiekách se zdrÏuje
v hlubok˘ch místech se silnûj‰ím proudem. Ve vsetínském
okrese se vyskytuje ve spojené Beãvû, zejména v okolí
Chorynû. Od 90. let se zaãíná objevovat i v okolí Vala‰ského
Mezifiíãí. V okrese se na Vala‰skomezifiíãsku vyskytovala
i v minulosti, údaje jsou známy jiÏ z poloviny 19. století.
Hlavní potravou podoustve jsou rÛzní vodní bezobratlí,
které sbírá na dnû. DorÛstá velikosti 30 aÏ 40 cm a hmotnosti aÏ 1 kg.
Karas obecn˘ (Carassius carassius) je pÛvodním obyvatelem star˘ch fiíãních ramen a bahnit˘ch tÛní, sná‰í i velké
zneãi‰tûní vody a nedostatek kyslíku. V okrese se vyskytuje
v nádrÏích a rybnících, b˘vá zji‰tûn i ve spojené Beãvû.
DoÏívá se prÛmûrnû 4 - 6 let (max. 10 let). Roste pomalu,
dorÛstá aÏ 40 cm a hmotnosti 1 kg.
Karas stfiíbfiit˘ (Carassius auratus) se na území
âR pÛvodnû nevyskytoval. Roz‰ífiil se sem aÏ v 60. letech
povodím Dunaje, v 70. letech se jiÏ vyskytoval v fiece Moravû
aÏ po Olomouc. Ve vsetínském okrese se fiídce vyskytuje
ve spojené Beãvû, kde vystupuje proti proudu aÏ po Vala‰ské
Mezifiíãí. Byl zavleãen také do nûkter˘ch rybníkÛ,
kde je neÏádoucím potravním konkurentem kapra. DoÏívá
se vûku 6 - 10 let, dorÛstá velikosti max. 45 cm (obvykle
30 - 35 cm) a hmotnosti 2 kg.
Kapr obecn˘ (Cyprinus carpio) pÛvodnû pochází
z fiek jihov˘chodní Evropy a Asie, v Evropû se cílenû chová
v rybnících jiÏ od 13. století. Od té doby bylo vypûstováno
mnoho domácích forem. PÛvodní fiíãní forma (kapr dunajsk˘) má nízké, ‰upinaté tûlo. Îiví se drobn˘mi vodními Ïivoãichy a rostlinami na dnû. DoÏívá se vûku 20 - 30 let.
V podmínkách okresu dorÛstá délky 0,5 - 0,8 m a hmotnosti
5 - 10 kg. Nejv˘znamnûj‰í hospodáfiská ryba. V okrese
je vysazován do v‰ech vodních nádrÏí, nûkdy unikne
do Beãvy (ãastûj‰í b˘vá na Vala‰skomezifiíãsku). Nejvût‰í
kapfii jsou v nádrÏi Bystfiiãka, kde Ïijí i velmi staré exempláfie. K nejvût‰ím úlovkÛm v okrese patfií jedinec o hmotnosti
10,20 kg, kter˘ byl uloven v Beãvû u Jufiinky (v roce 1967).
Tolstolobec pestr˘ (Aristichthys nobilis) pÛvodnû
pochází z jiÏní âíny.V okrese je vysazován do nûkter˘ch rybníkÛ.
Ryba se Ïiví hlavnû planktonem.Îije ve skupinách,dorÛstá v pfiíhodn˘ch podmínkách hmotnosti i pfies 10 kg. Na Laãnovsk˘ch
rybnících byli vyloveni jedinci o hmotnosti aÏ 22 kg.
Ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus)
201
Tolstolobik bíl˘ (Hypophthalmichthys molitrix)
je to b˘loÏravá ryba pocházející z povodí Amuru. V okrese
je vysazován do nûkter˘ch rybníkÛ.
Mfienka mramorovaná (Barbatula barbatula) Ïije
u dna v proudících vodách pstruhového aÏ parmového
pásma i v nûkter˘ch prÛtoãn˘ch nádrÏích. Ve Vsetínské
Beãvû vystupuje proti proudu aÏ po Karolinku, v Senici
po ústí Stfielenky pod Francovou Lhotou, v Rokytence
po Liptál a v Bystfiiãce po hráz nádrÏe, v RoÏnovské Beãvû
aÏ horní ãást katastru Dolní Beãvy a Ïije také na HáÏovickém potoku. Îiví se zvífienou dna, sná‰í i vût‰í dávky
zneãistûní. DoÏívá se vûku 5 let, dorÛstá velikosti 10 aÏ 15 cm
a hmotnosti 30 g.
Sekavec podunajsk˘ (Cobitis elongatoides), byl
v okrese zji‰tûn pouze na jedné lokalitû, a to ve spodní ãásti
náhonu pod Hovûzím v letech 1957 - 1960 (Kux 1964). Od té
doby není jeho v˘skyt nikde uvádûn. DoÏívá se vûku 3 - 4 let,
dorÛstá velikosti 10 cm a hmotnosti 10 g.Dfiíve byl tento druh
popisován jako sekavec píseãn˘ (Cobitis taenia), SO.Teprve
koncem 90. let bylo na základû genetick˘ch v˘zkumÛ zji‰tûno,
Ïe sekavec píseãn˘ na území âR neÏije.
Sekavãík horsk˘ (Sabanejewia balcanica), KO,
byl v okrese naposledy potvrzen na pfielomu 50. a 60. let.
V letech 1957 - 1960 byl chycen v náhonu Hovûzí a v Senici
u Vala‰ské Polanky (Kux 1964, âermák 1998). V roce 1952
byl zji‰tûn ve Vsetínské Beãvû u Kamence nedaleko ústí
Bystfiice (Oliva et al. 1952, Banarescu et Oliva 1966). Urbach
(1993) uvádí bez bliωího popisu dfiívûj‰í v˘skyt (zfiejmû
50. léta) i z náhonu ve Vsetínû a z toku LuÏenky u LuÏné.
V Beãvû mimo okres byl druh v roce 1959 zji‰tûn je‰tû
v okolí Ústí n. B. (u Teplic n. B.) asi 10 km od hranic vsetínského okresu a u Lipníka n. B.V roce 2001 byl novû zji‰tûn
v toku Vláry na území âR nedaleko od vsetínského okresu.
(Lust in verb.). DoÏívá se vûku 3 - 4 let, dosahuje velikosti
aÏ 10 cm a hmotnosti 10 g.
Piskofi pruhovan˘ (Misgurnus fossilis), O, byl v okrese zji‰tûn pouze jednou, koncem 50. let. Kux (1964) jej uvádí
z bahnit˘ch tÛní inundaãního území Beãvy u Ústí. Podle
Kuxe se tam pravdûpodobnû dostal po úniku z Laãnovsk˘ch
rybníkÛ. DorÛstá délky 30 cm a hmotnosti 150 g.
Parma obecná (Barbus barbus)
202
Sumec velk˘ (Silurus glanis) se v okrese vyskytuje
ve vodních nádrÏích a v rybnících, odkud mÛÏe uniknout
i do tokÛ.Vzácnû byl zji‰tûn v Beãvû na Vala‰skomezifiíãsku,
byl napfi. uloven pod Jarcovou. Je to samotáfiská dravá ryba,
ob˘vající hluboké vody u dna. V tepl˘ch vodách rychle
roste. Nejvût‰í kusy dorÛstají do 1,5 - 2 m i více a hmotnosti
50 - 100 kg váhy. DoÏívá se vûku 20 - 40 let.
¤ád: Holobfii‰í (Anguilliformes)
V okrese je fiád zastoupen jedinou ãeledí úhofiovití,
s jedním druhem.
Úhofi fiíãní (Anguilla anguilla) se v okrese vyskytuje
ve vût‰inû vodních nádrÏí, ãasto z nich unikne do tokÛ
(hojnûj‰í je ve spojené Beãvû, v˘‰e proti proudu je jiÏ vzácnûj‰í - více je v‰ak zastoupen ve Vsetínské Beãvû). Je to dravá
noãní ryba hadovitého vzhledu. DorÛstá délky pfies
1 m a hmotnosti max. 6 kg. Dospûlí úhofii ve vûku 9 - 12 let
táhnou po proudu fiek do mofie a vytírají se v hlubinách
Sargasového mofie v Atlantiku. PlÛdek je Golfsk˘m proudem
pfiiplaven k bfiehÛm Evropy, ve stáfií tfií let se mûní v hadovitou formu (monté) a vstupuje do fiek. V ústí fiek je monté
odlovováno a dopravováno do vnitrozemí, kde je na pfiíhodn˘ch lokalitách vysazováno. Jeho pfiítomnost ãasto unikne
pozornosti a skuteãná poãetnost se ukáÏe napfi. pfii otravû.
Tak tomu bylo na Vsetínské Beãvû v roce 1973, kdy do fieky
unikl ãpavek ze zimního stadiónu ve Vsetínû. Tehdy byly
pozorovány na malém úseku Beãvy, napfi. nad silniãním
mostem do Semetína desítky uhynul˘ch úhofiÛ. Tyto poãty
pfiekvapily i zku‰ené rybáfie, ktefií rybí faunu v Beãvû znali
jinak velmi dobfie.
¤ád: Hrdloploutví (Gadiformes)
V okrese je zastoupen jedinou ãeledí treskovití s jedním
druhem.
Mník jednovous˘ (Lota lota), O, Ïije pfii dnû s dostatkem úkrytÛ od lipanového pásma níÏe, i v prÛtoãn˘ch jezerech a rybnících. O jeho roz‰ífiení ve vodách okresu máme
málo údajÛ. Vyskytuje se ve Vsetínské Beãvû (v 90. letech
byl napfi. zji‰tûn u Hovûzského splavu), ve spojené Beãvû, byl
vysazen i do jezera v Novém Hrozenkovû a do Laãnovsk˘ch
rybníkÛ. Je to dravá ryba, ãilá hlavnû v noci a pfii kalné vodû.
DorÛstá délky 50 aÏ 80 cm a hmotnosti 3 kg.
¤ád: Ostnoploutví (Perciformes)
V okrese je zastoupen ãeledûmi okounovití (2 druhy)
a vrankovití (2 druhy).
Candát obecn˘ (Stizostedion lucioperca) se v okrese
vyskytuje prakticky ve v‰ech vodních nádrÏích a rybnících,
kam je umûle vysazován. Nûkdy unikne do tokÛ, byl napfi.
zji‰tûn v Beãvû na Vala‰skomezifiíãsku. Je to dravá ryba vyhledávající ãisté hluboké vody s pfiechodem do mûlãin, kde nejãastûji loví. DoÏívá se prÛmûrnû 5 - 7 let (max. 10 - 15 let),
dorÛstá délky 70 - 80 cm a hmotnosti aÏ 10 kg.
Okoun fiíãní (Perca fluviatilis) je roz‰ífien ve v‰ech
typech vod mimo horské úseky pstruhového pásma.
Ve pstruhovém a lipanovém pásmu není pÛvodní rybou,
dostává se tam v‰ak z vodních nádrÏí (napfi. v 90. letech
se vyskytoval v celé RoÏnovské Beãvû od nádrÏe na Horní
Beãvû dolÛ po proudu). Lze jej v‰ak povaÏovat za pÛvodní
rybu ve spojené Beãvû, kde patfií k ãastûj‰ím druhÛm.
Je to dravá ryba, lovící ãasto v hejnech, star‰í ryby jsou
samotáfii. DorÛstá aÏ 30 - 40 cm a hmotnosti 1 - 2 kg, doÏívá
se vûku 15 - 20 let.
Vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus), O, ob˘vá
horské potoky a horní tok obou Beãev.V RoÏnovské Beãvû
se vyskytuje nad RoÏnovem a ve v‰ech jejích pfiítocích
tohoto úseku, ve Vsetínské Beãvû nad Halenkovem, dále
ji najdeme v potoku Bystfiiãka nad pfiehradou, v Rokytence
a jinde. Îije skrytû pod kameny, kde se Ïiví zvífienou dna.
Je nároãná na ãistotu vody a obsah kyslíku, a proto její
poãetnost v posledních letech silnû poklesla. DorÛstá
délky 12 - 15 cm. V horsk˘ch potocích tvofií v˘znamnou
sloÏku potravy vût‰ích pstruhÛ (byl zaznamenán nález ãtyfi
vût‰ích vranek v Ïaludku 27 cm dlouhého pstruha).
Od vranky obecné ji rozeznáme podle pfiíãnû pruhovan˘ch
bfii‰ních ploutví.
Vranka obecná (Cottus gobio), O, Ïije v podobn˘ch
biotopech jako vranka pruhoploutvá, sestupuje v‰ak níÏe
po toku - ve Vsetínské Beãvû aÏ po Huslenky, v RoÏnovské
Beãvû se vyskytovala i pod RoÏnovem. Ob˘vá i stfiední
a spodní tok Senice (po Leskovec), vãetnû pfiítoku. Má stejné
potravní nároky jako vranka pruhoploutvá, dorÛstá
i stejné velikosti.
Je‰tû v 60. aÏ 70. letech byly oba druhy vranek velmi
hojné, v souãasnosti, v dÛsledku zneãi‰Èování vod
z mnoh˘ch lokalit témûfi vymizely. Obû vranky se doÏívají
aÏ deseti let, samci hlídají jikry aÏ do vykulení plÛdku.
Údajná ‰kodlivost vranek pro jikry a plÛdek pstruha, tradovaná rybáfii, nebyla potvrzena.
Z dal‰ích druhÛ ryb byly v minul˘ch desetiletích
pokusnû vysazeni lipan bajkalsk˘ (Thymallus baicalensis)
do nádrÏe Bystfiiãka a do Senice mezi Leskovcem a LuÏnou
v roce 1959, síh severní maréna (Coregonus lavaretus
maraena) do nádrÏe Bystfiiãka v roce 1961, pstruh obecn˘
mofisk˘ (Salmo trutta trutta) do nádrÏe Bystfiiãka
v letech 1955 -1956 a pstruh obecn˘ f. jezerní (Salmo
trutta m. lacustris) do Bystfiiãky v roce 1954, 1960
a do jezera v Jezerném v roce 1955. V‰echny pokusy
skonãily neúspû‰nû, ryby se nepodafiilo odchovat
(âermák 1995). Kux (1964) uvádí také vysazení zlaté
aberace jelce jesena (Leuciscus idus) do Bystfiiãky,
koncem 50. let.
Rybí pásma na tekoucích vodách
Tekoucí vody nejsou uzavfien˘m biotopem jako vody
podzemní nebo jezera, ale patfií vÏdy alespoÀ k jednomu fiíãnímu systému, ve kterém jsou v‰echny toky vzájemnû propojeny, takÏe je umoÏnûno putování (migrace) ÏivoãichÛ.
Charakteristick˘m fyzikálním faktorem tekoucích vod
je proud, jemuÏ se musí v‰echny organismy pfiizpÛsobit. âím
silnûj‰í proud, tím dokonalej‰í jsou rÛzné orgány a pfiichycovací zafiízení, umoÏÀující Ïivot i v nejprud‰ích pefiejích.
RovnûÏ tûlo ryb je pfiizpÛsobeno Ïivotu v rÛzné rychlosti
proudu. Druhy, které Ïijí v prudk˘ch horsk˘ch potocích
(lososovité ryby), mají pfiíãn˘ prÛfiez tûla eliptick˘ aÏ kruhov˘. Naproti tomu druhy Ïijící v klidn˘ch úsecích mají prÛfiez
tûla úzce eliptick˘ (kapr, cejn). RÛzné Ïivotní podmínky
v toku od jeho pramene aÏ po ústí do dal‰í fieky, jezera nebo
mofie vedou k vytváfiení rozdíln˘ch i charakteristick˘ch
spoleãenstev. Nejnápadnûji jsou tyto rozdíly patrné
ve v˘skytu druhÛ ryb. Podle pfievládajícího v˘skytu urãit˘ch
druhÛ ryb dûlíme vodní toky na 4 pásma - pstruhové, lipanové, parmové a cejnové. Tûmto pásmÛm ov‰em odpovídá
i v˘skyt jin˘ch druhÛ organismÛ, napfi. jepic a dal‰ích bezobratl˘ch. Rozdûlení tokÛ na pásma bylo navrÏeno
prof. Josefem Friãem jiÏ koncem 19. století a praktiãtí rybáfii
a biologové jej pouÏívají dodnes.
Pstruhové pásmo. Spojením pramenn˘ch struÏek
v hornatém terénu vzniká pstruhov˘ potok, kter˘ má znaãn˘
spád, voda tvofií kaskády a tÛÀky. Dno je kamenité
s pfievahou vût‰ích balvanÛ, teplota vody zfiídka pfiesahuje
20° C. âlenité dno ob˘vá velké mnoÏství bezobratl˘ch ÏivoãichÛ, larev hmyzu (jepice, po‰vatky, chrostíci, muchniãky,
pakomáfii, ble‰ivci apod.) aÏ do tisícÛ jedincÛ na jeden metr
ãtvereãní.V nárostech na kamenech pfievládají rozsivky, sinice, zelené vláknité fiasy Ulothrix a mech Fontinalis. Z ryb
se vyskytují pstruh obecn˘ potoãní, vranka pruhoploutvá,
ve spodní ãásti pásma pak pfiib˘vají vranka obecná, mfienka
mramorovaná a stfievle potoãní.
Lipanové pásmo. Nachází se v podhÛfií, kde má fieka
jiÏ men‰í spád, fieãi‰tû je ‰ir‰í, 5 - 15 m, stfiídají se proudivé
úseky s pomalej‰ími, dno je pokryto men‰ími kameny
s nánosy ‰tûrku a písku.Teplota vody v létû pfiesahuje 20° C.
Nárosty na dnû jsou tvofieny vesmûs jen fiasami s pfievahou
rozsivek, vyskytují se i vláknité fiasy Cladophora a Tetraspora. Charakter oÏivení je obdobn˘ jako v pfiedcházejícím
úseku, znaãné jsou v‰ak druhové rozdíly. Druhové zastoupení
ryb se zvût‰uje, k rybám pstruhového pásma pfiistupuje
lipan podhorní, jelec tlou‰È a jelec proudník, pstruh duhov˘
a hrouzek obecn˘.Tento úsek je spodní hranicí v˘skytu plo‰tûnky potoãní.
Parmové pásmo. Zahrnuje ‰iroké fieky podhÛfií (napfi.
Beãva pod Vsetínem), kde se stfiídají dlouhé úseky hlub‰í
klidné vody s úseky mírnûj‰ích pefiejí a brodÛ. Dno je kryto
‰tûrkem a drobnûj‰ími kameny, které jsou za povodní
pfiesouvány, tvar hlavního koryta se mûní. Letní teploty vody
dosahují aÏ 25° C, nasycení kyslíkem je v‰ak stále díky proudící vodû vysoké. Nárosty vy‰‰ích rostlin jsou v dÛsledku
pohybu dna minimální, stále se vyskytují rozsivky, ze zelen˘ch vláknit˘ch fias jsou hojné Cladophora a Microspora.
Ub˘vá larev po‰vatek, hojnû se vyskytují jepice a chrostíci.
Typickou rybou tohoto pásma je parma obecná a ostroretka
stûhovavá, vyskytují se v‰ak nûkteré ryby pásma lipanového
i pásma cejnového, jako napfi. v‰udypfiítomn˘ jelec tlou‰È.
Cejnové pásmo. NíÏinné, meandrující toky fiek s kdysi
ãetn˘mi slep˘mi rameny a tÛnûmi. Zvût‰uje se hloubka toku,
dno pfiechází v písãité aÏ bahnité.Vyskytují se nûkteré druhy
planktonních ÏivoãichÛ a fias, mûkké vodní flóry - stolístek,
rdesty, rdesna. Zabahnûné bfiehy b˘vají lemovány tvrdou
vodní flórou - rákosinami. Klesá poãetnost druhÛ ÏivoãichÛ
203
a zvy‰uje se poãetnost jedincÛ na jednotku plochy dna,
zejména larev pakomárÛ, váÏek, drobn˘ch plÏÛ, mlÏÛ
a ãervÛ. Pro cejnové pásmo jsou typické zejména ryby stojat˘ch vod - kapr, cejn, ‰tika, sumec, karas, plotice. V okrese
Vsetín se toto pásmo v fiíãním systému nevyskytuje.
Struãná charakteristika jednotliv˘ch pásem samozfiejmû
nezachycuje celou rozmanitost fiíãního toku. Rozhraní
jednotliv˘ch pásem nejsou ostrá, délka pásem závisí
na geografick˘ch podmínkách a morfologii území. Napfiíklad
tam, kde cejnová pomalá fieka stéká z náhorní planiny,
se opakuje pásmo parmové. Pfiirozen˘ sled pásem je naru‰ován umûl˘mi pfiekáÏkami a stavbami - jezy a zejména
pfiehradními nádrÏemi, které zcela zmûní charakteristiku
toku. Pod pfiehradami, na spodním toku fiek se vytváfií díky
studené vypou‰tûné vodû tzv. sekundární pásmo pstruhové
aÏ lipanové - napfi. pod Vranovskou nádrÏí na fiece Dyji.
Pfiehrady na horním toku fieky naopak vytváfiejí podmínky
pro v˘skyt druhÛ ryb stojat˘ch vod - viz pfiehrady Horní
Beãva a Bystfiiãka.
Druhová skladba rybích spoleãenstev, osidlujících
vodní toky na území okresu Vsetín, je stabilní a jednoznaãnû
formovaná.
RoÏnovská Beãva v profilu nad RoÏnovem proti proudu
je typické pstruhové spoleãenstvo s dominancí pstruha obecného. Pfiítoky jsou ob˘vány pfieváÏnû pstruhem obecn˘m
a vrankou pruhoploutvou.Pod RoÏnovem je krátké pfiechodné
pásmo se spoleãenstvem, které má smí‰en˘ charakter s prvky
lipanového pásma - pstruh obecn˘, lipan podhorní a parmového pásma - parma obecná, jelec tlou‰È, ouklejka pruhovaná.
Nad soutokem se Vsetínskou Beãvou je jiÏ typické parmové
pásmo. Stav lososovit˘ch ryb v celé délce toku je doplÀován
vysazováním jedno i vícelet˘ch násad, v˘skyt pstruha duhového je zcela závisl˘ na vysazování.
Vsetínská Beãva má vzhledem k délce toku a rozlehlosti povodí podstatnû vût‰í úsek zejména parmového
pásma, sahajícího od soutoku s RoÏnovskou Beãvou
aÏ po Vsetín, kter˘ tvofií hraniãní oblast mezi parmov˘m
a pstruholipanov˘m typem spoleãenstva. Pfiítoky Vsetínské
Beãvy a Beãva samotná nad Nov˘m Hrozenkovem mají
pstruhov˘ charakter s dominací pstruha obecného a vranky
pruhoploutvé. Úsek fieky mezi Karolinkou a Vsetínem mÛÏeme oznaãit jako pfieváÏnû lipanov˘. Stejnû jako v RoÏnovské
Beãvû jsou i zde populace lososovit˘ch ryb podporovány
intenzivním vysazováním násad.
Spojená Beãva na území vsetínského okresu leÏí celá
v parmovém pásmu.
Hydrologick˘ reÏim patfií mezi nejv˘znamnûj‰í
faktory ovlivÀující fiíãní systémy a jejich spoleãenstva.
Stfiídání hydrologick˘ch parametrÛ, tj. promûnlivost prÛtoku, je jevem zcela pfiirozen˘m a pro zachování biologické
prosperity a rozmanitosti jevem nezbytn˘m. Na základû
mnohalet˘ch pozorování lze fiíci, Ïe extrémnû malé prÛtoky
mají na vodní faunu úãinky v podstatû devastující, zatímco
extrémnû vysoké prÛtoky mají spí‰e úãinky pozitivní.Velké
prÛtoky vãetnû povodní ve vût‰inû pfiípadÛ podmiÀují úãinnou sanaci vodních tokÛ, transport splavenin, zvy‰ují
ãlenitost - morfologickou rozmanitost vodních biotopÛ a tím
podporují i biologickou diverzitu.
PovodeÀ v ãervenci 1997, urãitû katastrofální z hlediska
ohroÏení ãlovûka a zejména jeho aktivit a hmotného majetku, nezpÛsobila váÏnûj‰í ohroÏení vodních ekosystémÛ
a spoleãenstev vodních organismÛ. Ichtyologick˘ prÛzkum
lokalit pfied a po povodni prokázal, Ïe v pstruhov˘ch
aÏ parmov˘ch vodách nedo‰lo k v˘raznûj‰ím zmûnám
ve struktufie populací a spoleãenstev ryb. Pouze u lipana
204
podhorního do‰lo u nûkter˘ch lokalit v údolní nivû k vût‰ím
úhynÛm, kdy se lipan nedokázal vãas vrátit zpût z rozlivÛ
do pÛvodního koryta. Druhy pstruhového spoleãenstva
dovedou velmi dobfie pfieãkat povodÀové prÛtoky
a po jejich opadnutí osídlit pÛvodní stanovi‰tû. RovnûÏ
spoleãenstva bezobratl˘ch organismÛ (jepice, po‰vatky,
chrostíci, pakomáfii aj.) mají schopnost rychlé regenerace
a k dosaÏení pÛvodních hodnot poãetnosti a biomasy
dochází v fiádu t˘dnÛ aÏ mûsícÛ. Pro faunu vodních tokÛ
a zejména pro ryby jsou naopak kritické minimální vodní
stavy, dlouhotrvající sucha spojená s vysokou teplotou vody.
Druhové sloÏení i poãetnost rybí obsádky v toku je limitováno minimálními letními prÛtoky. Potom i relativnû malé
zneãi‰tûní vodního toku mÛÏe mít devastující úãinky. Dal‰ím
kritick˘m faktorem je zimní období pfii promrzání drobn˘ch
vodoteãí aÏ do dna a ledové dfienice, spontánní odchod ledov˘ch ker pfii tání.
Rybí fauna v minulosti
Druhové zastoupení a celkové poãty ryb byly v minulosti odli‰né od souãasnosti.
Napfi. v roce 1850 Ïilo v Beãvû u Vala‰ského Mezifiíãí
20 druhÛ ryb, jak v roce 1883 uvedl zakladatel tamûj‰ího
rybáfiského spolku „Losos“ Karel Jahn (Anonymus 1943),
mezi nimi byli „….1. ãepky ãili hofiavky, 2. stfievle ãili slunka,
3. mfienky, 4. pulci, 5. sykavci, 6. oukleji, 7. fiízci anebo
hrouzci, 8. bûlice, 9. podoustve, 10. jelci, 11. kleÀata,
12. parmy, 13. mihule men‰í, 14. pískofii, 15. ‰tiky,
16. mníci, 17. okouni, 18. línci, 19. lipani 20. pstruzi“.
Dle dne‰ních poznatkÛ by se správnûji mûlo uvést
asi 25 druhÛ ryb, ponûvadÏ mnohé uvedené skupiny
v souãasnosti zahrnují dva nebo tfii druhy (napfi. pulci
= vranky, jelci, oukleje, hrouzci).
Dal‰í zpráva o rybách byla uvefiejnûna v ãasopise Vesmír
z roku 1882, rovnûÏ je‰tû z doby, kdy fieky nebyly regulovány.
„¤eãi‰tû RoÏnovské (dolní) a Vsatské (horní) Beãvy
je písãité aÏ kamenité, ‰ífika jeho jest mezi tokem znaãnû
rozliãná, bfiehy jsou ãasto podemlety a kofiáním hlavnû
vrbov˘m prorostlé. KdeÏto v létû na nûkolika místech
bosou nohou, ano i v obuvi obû fieky pfiejíti mÛÏeme,
dosahuje ‰ífika fieãi‰tû v ãas de‰ÈÛ nebo na jafie
aÏ 60 metrÛv; ano ãasto vystupují fiíãky tyto ze sv˘ch
bfiehÛ, kdeÏ pak hrozí nebezpeãenstvím celému okolí. Jsou
to pravé bystfiiny horské, které za letního parna nepatrnému potoku se podobají, ale za de‰tivého poãasí
své prameny napojiv‰e v údolích na lukách a polích velik˘ch ‰kod nadûlají. Nám jest se diviti tomu, Ïe fieky tyto
pfii tak rozliãném mnoÏství vody, k ãemu jistû jiné nepfiíznivé okolnosti se druÏí, pfiece dosti bohat˘ jsou na ryby
jak co do rodÛ, tak i do druhÛv. Ani zdej‰í rybáfii nestarají se o dobu tfiení ryb, ale chytají, jakmile led roztál,
po cel˘ rok do sítí a na udice, neuvaÏujíce, Ïe tímto ãasto
tisíce ryb niãí. K nim pfiipojuje se vydra, skorec vodní,
ledÀáãek, ktefií se tu hojnû vyskytují a svou dravostí
rozmnoÏování se ryb jako jinde tak i tuto velmi na újmu
jsou… Také zdej‰í továrna na sklo, z níÏ stoka do Beãvy
RoÏnovské vede, vodu otravuje tak, Ïe nyní v této Beãvû
jen velmi zfiídka ryby se vyskytují.“
Autor, prof. Vojtûch Princ, pak vypoãítává druhy ryb,
které se vyskytují v RoÏnovské Beãvû v okolí Vala‰ského
Mezifiíãí. Nejhojnûj‰í byly ryby kaprovité, zvlá‰tû parma,
perlín, podoustev (tûch rybáfii za jedno dopoledne tfii vozy
nachytali!), jelec, ouklej obecná a pruhovaná, stfievle, hrouzek, kapr i lín z rybníkÛ Zubersk˘ch. Ryby lososovité
- pstruh a lipan se vyskytovaly jen porÛznu, ale u RoÏnova
se vyskytovaly hojnû. Dále byly vyjmenovány ‰tika (zvlá‰tû
ve spojené Beãvû od Poliãné po proudu), piskofi, mfienka,
sekavec, mník, okoun, drsek vût‰í a men‰í, vranka obecná.
Hojnost ryb v dobách, kdy Prahou je‰tû táhli lososi, postupnû klesala.
Ve zprávû pana naduãitele Slámy z Jarcové, která byla oti‰tûna ve Sborníku Muzejní spoleãnosti v roce 1902, se uvádí:
„Není ryb, ach, ach, není. Kam se podûly? Jak˘
je rozdíl pfied 30ti nebo 40ti lety a nyní.Tenkrát se Beãva
rybami jen hemÏila! Je‰tû pfied 18ti lety, kdy jsem
nastoupil úfiad uãitelsk˘ v Jarcové, vypadalo to zde docela
jinak. Ryb bylo v Beãvû je‰tû dosti, neboÈ chytilo
se vÏdy na jedno lovení 300 aÏ 600 i více kusÛ pûkn˘ch
ryb, aã loveno bylo pfies léto nûkolikráte! A jak velké
mnoÏství ryb b˘valo v Beãvû asi pfied 50 léty moÏno
poznati z toho, Ïe v té dobû bylo rybou témûfi pohrdáno.
NeÏ co pfiíãinou takového obratu? Nejvût‰í podíl padá
na regulaci Beãvy, jelikoÏ touto ve‰keré hlubiny
a odháÀky, ve kter˘ch ryby nacházely hojného úkrytu,
vzaly za své, ve druhé fiadû pak úbytkem ryb vinny jsou
továrny, umûlá hnojiva a koneãnû také trestuhodné
chytání ryb v ãase zahájeném, jakoÏ i pfiíli‰né lovení
aÏ drancování v dobû dovolené.“
Autor nemohl tu‰it, Ïe tento náfiek budou rybáfii i pfiírodovûdci opakovat prakticky v kaÏdé generaci. K nejvût‰ímu
úbytku ryb totiÏ do‰lo je‰tû mnohem pozdûji, v letech 1960
- 1975. Od té doby se stav zarybnûní pfiíli‰ nezlep‰il, i kdyÏ
zneãi‰Èování vod v posledním desetiletí je podstatnû men‰í.
Av‰ak ve srovnání s jin˘mi podobn˘mi fiekami v âeské
republice Ïije ve spojené, RoÏnovské a Vsetínské Beãvû
znatelnû vût‰í bohatství ryb.
Zneãi‰tûní vodních tokÛ
Ryby jsou pevnû vázány na svÛj biotop, vodní
prostfiedí, nemohou z nûj, na rozdíl od suchozemsk˘ch
obratlovcÛ, uniknout. Proto kaÏdá zmûna jakostních parametrÛ prostfiedí má zásadní vliv na Ïivot ryb a i ostatních
druhÛ vodních ÏivoãichÛ.
Zneãi‰Èování vodních tokÛ není záleÏitostí posledních
desetiletí. Je spojeno s rozvojem prÛmyslu, zejména skláren,
pozdûji strojírensk˘ch závodÛ, jiÏ v 2. polovinû 19. století,
jak dokládají historické zprávy pro nበokres.
Teprve v druhé polovinû 20. století se vût‰í mûrou
zaãaly podílet na zneãi‰Èování vodních tokÛ spla‰kové
vody z mûst a obcí. V 70. letech pak pfiistupuje masivní
zneãi‰tûní z objektÛ zemûdûlské velkov˘roby a plo‰né
zneãi‰tûní krajiny nadmûrn˘m uÏíváním umûl˘ch hnojiv
a postfiikov˘ch látek. Zemûdûlství se podílelo rozhodující
mûrou na zneãi‰tûní vodních tokÛ i na zmûnû krajiny.
Rozoráním mezí a vytvofiením velk˘ch lánÛ orné pÛdy
i na svaÏit˘ch územích docházelo k velkoplo‰né erozi
a odnosu pÛdy do koryt vodoteãí. ¤ada potÛãkÛ a drobn˘ch vodoteãí pfii scelování pozemkÛ zanikla, byla zatrubnûna nebo napfiímena do betonov˘ch koryt. Plo‰nou
drenáÏí byly v okrese odvodnûny tisíce hektarÛ pÛdy.Tyto
zmûny krajiny, které gradovaly v poslední tfietinû 20. století, mûly rozhodující a dodnes nevratn˘ vliv na pokles
biodiverzity prostfiedí, vodní toky nevyjímaje. Byla naru‰ena i funkce lesÛ, jako pfiirozeného regulátoru vodního
reÏimu.TûÏba a doprava dfieva tûÏk˘mi mechanizmy devastuje doposud lesní pÛdu vãetnû koryt vodoteãí v pramenn˘ch oblastech.
Jarcová - rybolov na Beãvû v roce 1919
205
Tyto negativní zmûny zasáhly nejvíce ryby Ïijící u dna
a Ïivící se zvífienou dna a fiasov˘mi nárosty - napfi. vranky,
ostroretky, jejichÏ poãetnost klesl nûkolikanásobnû.
Zabahnûní tokÛ omezovalo aÏ znemoÏÀovalo pfiirozenou
reprodukci ryb v dÛsledku vymizení vhodn˘ch trdli‰È
a ztrát na jikrách a plÛdku. Stavy drobn˘ch ryb, z hlediska
rybáfiského bezv˘znamn˘ch - “pleveln˘ch”, byly navíc decimovány masov˘m odlovem jako nástraÏní rybiãky pro lov
pstruhÛ na udici - napfi. stfievle, mfienka, vranka, ouklejka.
Tato doba je na‰tûstí uÏ za námi, na pstruhov˘ch vodách,
které zahrnují tok a povodí obou Beãev, platí zákaz lovu
na Ïivou ãi mrtvou rybku a na jakékoliv nástrahy Ïivoãi‰ného
pÛvodu.
V souãasné dobû je stav ãistoty vodního prostfiedí
ve srovnání se 70. a 80. léty 20. století podstatnû lep‰í.
V‰echna mûsta mají v souãasnosti dobfie fungující ãistírny
odpadních vod.V provozu je 11 ãistíren obcí, desítky mal˘ch
domovních ãistíren. PrÛmyslové odpadní vody jsou ãi‰tûny
na odpovídající technické úrovni a zemûdûlské zneãi‰tûní
je rovnûÏ mnohem niωí.
Velké ‰kody z hlediska praktického rybáfiství,
tak i hydrobiologického, zpÛsobily havarijní zneãi‰tûní tokÛ.
Na Vsetínské Beãvû to byly totální otravy v délce mnoha
kilometrÛ pod Vsetínem v roce 1950 (kyanidové vody
Zbrojovky Vsetín), 1959 (fenolové vody Skláren Vsetín)
a 1973 (ãpavková voda ze Zimního stadionu na Lapaãi
ve Vsetínû). Na RoÏnovské Beãvû to byla otrava zpÛsobená
kyanidov˘mi vodami z Tesly RoÏnov na poãátku 80. let.
Havárie v ãistotû vody a totální otravy vodní fauny
na na‰ich potocích v dÛsledku únikÛ moãÛvky a siláÏních
‰Èáv se v letech 1965 - 1989 poãítaly na desítky.
K dal‰ímu zneãi‰tûní tokÛ dochází pfii stavebních pracích na tocích nebo v jejich blízkosti (zneãi‰tûní cementem,
vápnem), postfiiky zemûdûlsk˘ch a lesních ploch a odpadní
vody z domácností, které neprojdou pfies ãistiãku (nejãastûji se jedná o saponáty z praãek). Nebezpeãné pro ryby
je také zakalení vody pfii stavebních pracích v toku nebo pfii
tûÏbû ‰tûrku.Tehdy dochází k po‰kozování d˘chacího aparátu
ryb ãásteãkami hlíny a následnû k oslabení a úhynÛm.
Rybáfii sice vrátili do vodních tokÛ pro nû hodnotné
ryby - pstruha a lipana, ale návrat stavu zarybnûní vodních
tokÛ do úrovnû, kterou pamatují generace na‰ich dûdÛ,
bude trvat velmi dlouho, pokud je vÛbec moÏn˘.
Ryby vybran˘ch vodních nádrÏí a rybníkÛ
Na území okresu se jiÏ nevyskytují pÛvodní pfiirozené
vodní plochy stojat˘ch vod. Slepá ramena a tÛnû v okolí
hlavních tokÛ, pokud v minulosti existovaly, byly zlikvidovány pfii jejich regulacích jiÏ poãátkem 20. století.V‰echny
stávající vodní plochy vznikly lidskou rukou. Tato vodní
díla v‰ak nemají gigantické rozmûry, stala se souãástí
krajiny a pfiispívají nezanedbatelnou mûrou ke zlep‰ení
vodního reÏimu a biodiverzity prostfiedí v okrese. Rybí
obsádka je formována kaÏdoroãním vysazováním hospodáfisky v˘znamn˘ch druhÛ, které jsou pak loveny na udici.
Mimo umûle vysazované druhy se do nádrÏí dostanou
nebo zavleãou druhy, které se pak mohou neregulovanû
mnoÏit a mohou zpÛsobit problémy jak z hlediska skladby
rybího spoleãenstva tak z hlediska vyuÏívání vody. Tyto
druhy nejsou v nádrÏích vítány. Z hlediska skladby spoleãenstva je takov˘m neÏádoucím druhem napfi. okoun
fiíãní, kter˘ mÛÏe negativnû ovlivnit populace pÛvodního
a upfiednostÀovaného pstruha potoãního. V nádrÏích
na pitnou vodu je sporná (v odborn˘ch kruzích stále
diskutovaná) pfiítomnost druhÛ, které sbírají potravu
pfii dnû, napfi. lín obecn˘. Proto se do nádrÏí vysazují jejich
206
predátofii - tj. dravé druhy ryb (napfi. ‰tika, sumec, candát,
v˘jimeãnû i hlavatka), které mají napomoci odstraÀovat
nevítané druhy. Je nutno fiíci, Ïe rybí osazenstvo v nádrÏi
je sloÏit˘ Ïiv˘ systém, kter˘ se neustále vyvíjí a pfii jehoÏ
v˘voji (sukcesi) se uplatÀuje fiada znám˘ch i neznám˘ch
ekologick˘ch faktorÛ. Proto je kaÏdá v˘znamnûj‰í nádrÏ
pfiedmûtem intenzivního biologického v˘zkumu.V okrese
patfií po ichtyologické stránce k nejsledovanûj‰ím nádrÏím
Karolinka, a to vzhledem k jejímu v˘znamu jako v˘jimeãného zdroje pitné vody.
Vodní nádrÏ Bystfiiãka byla postavena na stejnojmenné
fiíãce v letech 1908 - 1912 z dÛvodu ochrany pfied povodnûmi
a nadlep‰ení prÛtoku v období sucha. Max. zatopená
plocha 38 ha, max. hloubka 25 m, max. objem vody
5 miliónÛ m3. Hráz o v˘‰ce 27 m a délce 170 m je z kamenného zdiva.
Vyskytují se: kapr, lín, karas, plotice, perlín, ‰tika, candát,
úhofi, okoun, amur, jelec, hrouzek, ostroretka, pstruh obecn˘,
stfievle. V 70. letech byla vysazována hlavatka podunajská,
v souãasné dobû není její v˘skyt potvrzen.
Pfiehrada Horní Beãva byla postavena v roce 1937.
Má sypanou hráz o v˘‰ce 22 m, vodní plocha nádrÏe
pfii stálém nadrÏení ãiní 8,5 ha, hloubka 17 m, objem zadrÏené vody je 433 tisíc m3, max. 680 tisíc m3.
Vyskytují se: kapr, lín, jelec, okoun, hrouzek, stfievle,
pstruh obecn˘, amur, plotice.
Vodárenská nádrÏ Karolinka byla uvedena
do provozu v roce 1985 a slouÏí k zásobování pitnou vodou.
Rybáfiské obhospodafiování provádí Povodí Moravy a. s.
Brno a je podfiízeno vodárensk˘m zájmÛm. Celkov˘ objem
je 7,6 miliónu m3, zatopená plocha ãiní 51 ha.
Vyskytují se ryby pÛvodní: pstruh, mfienka, ouklejka,
stfievle, jelec tlou‰È, vranka, hrouzek. Druhy tvofiící úãelovou
rybí obsádku, tj. zámûrnû vysazované ãlovûkem jsou pstruh
obecn˘ a duhov˘, siven, lipan. Ostatní druhy: lín, sumec,
okoun, plotice.
Laãnovské rybníky jsou tvofieny kaskádou tfií nádrÏí
na Laãnovském potoce a na potoku Seninka. Jsou intenzivnû
rybáfisky vyuÏívány, celková plocha ãiní 6,3 ha.
Vyskytují se ryby: kapr, lín, karas, cejn, plotice, perlín,
‰tika, candát, úhofi, amur, okoun, tlou‰È, hrouzek, stfievle,
mník, sumec, tolstolobec.
Jezero v Novém Hrozenkovû (místní název Balaton)
vzniklo na poãátku 80. let ze zemníku vytûÏen˘ch ‰tûrkÛ,
které byly pouÏity pro v˘stavbu hráze pfiehrady Karolinka.
Má rozlohu 5 ha, slouÏí k rekreaci, rybí obsádka je umûlá,
regulovaná rybolovem a opûtovn˘m vysazováním násad.
Vyskytují se: kapr, lín, karas, plotice, perlín, ‰tika, candát,
úhofi, amur, okoun, hrouzek, stfievle, sumec, mník.
Jezero ve Velk˘ch Karlovicích je ãásteãnû umûlou
vodní nádrÏí na potoce Jezern˘ o plo‰e 2 ha. Rybí obsádka
lososovit˘ch i kaprovit˘ch ryb je ovlivÀována vysazováním
násad.
V oblasti Vala‰ského Mezifiíãí a Kelãe jsou nejvût‰ími
vodními plochami rybníãky pod Jufiinkou (5 ha), rybník
Podlesí (2,7 ha), nádrÏe Chmelník u Kelãe 1 - 4 (celkem
6 ha), rybník Babice (2 ha), rybník u Juhynû v Choryni
(1 ha), zatopená ‰tûrkovna u Chorynû (4 ha).Tyto nádrÏe
slouÏí sportovnímu rybolovu pro ãleny rybáfisk˘ch spolkÛ.
Dvû nejvût‰í rybniãní soustavy - Hamerské rybníky
u Zubfií (8,5 ha) a ChoryÀské rybníky (48,5 ha) jsou
vyuÏívány pro komerãní chov zejména kaprovit˘ch ryb.
V okolí tûchto rybníkÛ jsou v˘znamné pfiirozené mokfiadní
biotopy.
Tfiída: ObojÏivelníci (Amphibia)
pozorovateli v posledních letech nebyly zatím ucelenû
zpracovány a teprve na své vyhodnocení ãekají.
Na‰i obojÏivelníci jsou pfieváÏnû vejcorodí (ãolci
a Ïáby) nebo vejcoÏivorodí (mlok) obratlovci s promûnlivou
teplotou krve, ktefií jsou ãást svého Ïivota úzce vázáni
na vodní prostfiedí. Larvy (u Ïab naz˘vané pulci) se vyvíjejí
ve vodû, zatímco dospûlci Ïijí vût‰inou na sou‰i ve vlhkém
prostfiedí v blízkosti vod a mokfiadÛ. PokoÏka obojÏivelníkÛ
je neustále vlhká s mnoÏstvím koÏních Ïláz a u v‰ech druhÛ
jsou v kÛÏi pfiítomny i jedové Ïlázy. Larvy Ïab se Ïiví vût‰inou
rostlinnou potravou, larvy ocasat˘ch, stejnû jako dospûlci
v‰ech obojÏivelníkÛ, se Ïiví potravou Ïivoãi‰nou (zejména
bezobratl˘mi).
ObojÏivelníci jsou nejlépe zjistitelní v dobû rozmnoÏování, kdy jsou sv˘m v˘skytem vázáni na vodní plochy.Tehdy
lze o mnoha druzích zjistit i kvantitativní údaje (odhady
poãetnosti), coÏ jsou z hlediska ochrany pfiírody velmi dÛleÏitá data. Na jafie se nejlépe sledují pfiedev‰ím skokani, ropuchy a ãolci.
V dobû rozmnoÏování od bfiezna do ãervna se dospûlci
na‰ich obojÏivelníkÛ shromaÏìují ze ‰irokého okolí ve vhodn˘ch tÛních, rybnících, kaluÏích, studánkách a dal‰ích
typech stojat˘ch, nebo pomalu tekoucích vod. Nûkteré
druhy Ïab se z tûchto míst oz˘vají daleko sly‰iteln˘mi,
tzv. svolávacími hlasy, kter˘mi lákají pfiíslu‰níky svého
druhu. Podle tûchto hlasÛ lze jarní shromaÏdi‰tû Ïab snadno
nalézt. Hlasy jsou rovnûÏ dobrou pomÛckou pro urãování
jednotliv˘ch druhÛ Ïab. âolci a mlok se hlasovû v souvislosti s rozmnoÏováním neprojevují. Po vykladení vajec dospûlci od vût‰iny druhÛ vodu opou‰tûjí a Ïijí jednotlivû rozpt˘leni suchozemsk˘m Ïivotem. V tomto období jsou velmi
nenápadní. Za zimovi‰tû si volí rÛzné úkryty se stabilní
teplotou nad bodem mrazu - napfi. bahno na dnû stojat˘ch
vod, pod bfiehy tokÛ, ve skalních a zemních dûrách, ve sklepích apod. Na vhodn˘ch místech se shromaÏìují desítky
aÏ stovky jedincÛ. Taková zimovi‰tû mají pak pro místní
populace obojÏivelníkÛ zásadní v˘znam.
ObojÏivelníci jsou velmi citliví na negativní zmûny
v prostfiedí a jsou tedy dÛleÏit˘mi bioindikátory. V pfiírodních ekosystémech plní v˘znamnou bioregulaãní funkci.
Vûda zab˘vající se studiem obojÏivelníkÛ se naz˘vá batrachologie.
V âR Ïije celkem 20 druhÛ obojÏivelníkÛ a 1 klepton,
z toho v okrese Vsetín se v souãasnosti vyskytuje 12 druhÛ
a 1 klepton.
Ochrana obojÏivelníkÛ
Stavy obojÏivelníkÛ se v celé âR i ve vsetínském okrese
v posledních desetiletích v˘znamnû sníÏily a nûkteré druhy
jsou na pokraji vymizení.
Ochrana obojÏivelníkÛ je v âR právnû zaji‰tûna zákonem o ochranû pfiírody a krajiny a jeho provádûcí vyhlá‰kou.
S v˘jimkou skokana hnûdého patfií v‰echny na‰e druhy mezi
zvlá‰tû chránûné.
Praktická ochrana druhÛ spoãívá v udrÏování nebo
vytváfiení vhodn˘ch stanovi‰È s vodou, která jsou obojÏivelníky vyuÏívána zejména v dobû rozmnoÏování. Nejãastûji
jsou ochránci pfiírody upravovány (zpravidla prohlubovány)
vodní tÛnû na mokfiadních místech, kde se pak vyvíjejí
larvální stádia nûkter˘ch druhÛ. Na v˘znamn˘ch tahov˘ch
trasách je nutné budovat podchody pod silnicemi,
aby se zamezilo pfiím˘m ztrátám na populacích (zejména
ropuchy a skokani).V okrese jsou silné migraãní tahy v okolí
v‰ech v˘znamn˘ch shromaÏdi‰È - vodních ploch, napfi.
v okolí nádrÏí Stanovnice, Horní Beãva a Bystfiiãka, u rybníkÛ v Podlesí ve Vala‰ském Mezifiíãí, Neratov u Prlova a jinde.
DÛleÏitou souãástí ochrany obojÏivelníkÛ je také
propagace v˘znamu tûchto ÏivoãichÛ pro pfiírodní
ekosystémy, s cílem odstranit také nûkteré pfiedsudky
ze strany ãlovûka.
Pfiehled druhÛ
ObojÏivelníci okresu patfií do dvou fiádÛ - ocasatí a Ïáby
(bezocasí).
Historie v˘zkumu v okrese
PrÛzkumu obojÏivelníkÛ v okrese nebyla v minulosti
vûnována vût‰í pozornost. Se systematick˘m sledováním
této skupiny se v okrese zapoãalo aÏ v 60. letech po zaloÏení pfiírodovûdného oddûlení tehdej‰ího Vlastivûdného
ústavu Vsetín. Od 80. let pak v˘zkum nab˘vá na intenzitû.
Vedle muzea se do nûj zapojila fiada dal‰ích organizací
nebo jednotliv˘ch zájemcÛ. Na prÛzkumu obojÏivelníkÛ
se z pracovníkÛ OVM Vsetín podíleli, nebo podílejí,
Lubomír Brabec, Karel Pavelka (Pavelka 1991) a Tomá‰
Ka‰par. Od poãátku 80. let se sledování obojÏivelníkÛ vûnuje Jifií Kube‰a (Vsetín). Z organizací âeského svazu ochráncÛ pfiírody se od konce 80. let na shromaÏìování dat
v˘znamnû podílejí Miroslav Dvorsk˘, Jitka Dvorská, Jifií
Pavelka, od 90. let dále Ale‰ Va‰át, Daniel Kfienek, Martin
·ulgan a Jitka Spáãilová. Z pracovníkÛ orgánÛ ochrany
pfiírody dále Jan Pavelka, Milan ·krott a Dana Barto‰ová.
Na RoÏnovsku obojÏivelníky sledovala Stojanová (1985).
Z odborn˘ch pracovníkÛ mimo okres prÛzkumy provádûli
pfiedev‰ím Ivan Zwach a Ivan Rehák (ZOO Praha), dále Vít
Zavadil (AOPK Praha), J. Koke‰ (ÚVO AV Brno), Miroslav
·ebela (·ebela 1995) a P. Kotlík (PfiF UK Praha). O obojÏivelnících existuje z poslední doby nûkolik celostátních
publikací, které obsahují i údaje ze vsetínského okresu
(Zwach 1990, Baru‰, Oliva et al. 1992, Moravec 1994).
Údaje o obojÏivelnících okresu nashromáÏdûné místními
¤ád: Ocasatí (Caudata)
Tento fiád je v okrese zastoupen jedinou ãeledí mlokovití s 5 druhy.
Mlok skvrnit˘ (Salamandra salamandra), SO, vyskytuje se od stfiedních poloh v˘‰e, ob˘vá pfieváÏnû listnaté,
ale i smí‰ené lesy. Za posledních 30 let do‰lo k v˘raznému
sníÏení jeho poãetnosti. Larvální v˘voj je závisl˘ na ãist˘ch
horsk˘ch a podhorsk˘ch potÛãcích, studánkách nebo
lesních tÛÀkách s chladnûj‰í vodou. Dospûlí mloci jsou
aktivní v noci, ve dne pouze omezenû za de‰tivého poãasí.
Pfii ohroÏení vyluãuje mlok z jedov˘ch koÏních Ïláz dosti
úãinn˘ jed, kter˘ mÛÏe zpÛsobit podráÏdûní pokoÏky, sliznic
a oãí. Proto není vhodné brát mloky do rukou. Záznamy
o jeho v˘skytu jsou z mnoha míst okresu, pfiedev‰ím z pohofií JavorníkÛ (Velké Karlovice - Dynãák, Razula, PodÈaté
a Pluskovec, Karolinka - Stanovnice, Huslenky - Kychová
a okolí Makyty, Hovûzí a dal‰í), Vsetínsk˘ch vrchÛ (Nov˘
Hrozenkov - Brodská, Halenkov - Dinotice,Velké Karlovice Babská, MiloÀov a Jezerné,Vsetín - Jasenice, RoÏnov - Hradisko a jiné), Vefiovick˘ch vrchÛ (Za‰ová, Zubfií) a Radho‰Èské
hornatiny (Prostfiední Beãva, Dolní Beãva - Dolní Rozpit˘,
Horní Beãva), byl zji‰tûn také v Host˘nsk˘ch a Vizovick˘ch
vr‰ích. Zatím chybí údaje o jeho v˘skytu v oblasti spojené
207
Beãvy na Vala‰skomezifiíãsku. Nejv˘‰e byl zji‰tûn v okolí
Prostfiední Beãvy, v bukovém lese na jihov˘chodním úboãí
âertova ml˘na (jedná se o spodní hranici NPR âertÛv ml˘n
- Knûhynû).
âolek velk˘ (Triturus cristatus), KO, je z okresu znám
z niωích a stfiedních poloh,kde vyhledává teplej‰í stojaté vody.
V˘voj jedince je celoÏivotnû spjat˘ s jedin˘m místem.V okrese
je známo pouze nûkolik lokalit. V povodí Vsetínské Beãvy
to jsou Semetínské rybníky u Vsetína, tÛnû jiÏnû od JablÛnky
a PP Rybník Neratov u Prlova, v povodí RoÏnovské Beãvy
mokfiad Rybníky u Hachovce, PP Rákosina ve StfiíteÏi n. B.,
tÛnû u RoÏnova (Rysová hora),Vidãe (Vápenka) a b˘valá ‰tûrkovna na Dolní Beãvû. V 70. letech byl zji‰tûn v pfiíkopû
s vodou u silnice I. tfiídy podél ChoryÀského mokfiadu.
Zajímavostí je také dfiívûj‰í v˘skyt (v polovinû 60. let) nad dfievûn˘m prahem u jezu na Ohradû ve Vsetínû. V 90. letech byl
ojedinûle zji‰tûn v sedimentaãní nádrÏce pod skládkou v Zubfií
- Hamry a v tÛÀce v Zádilském u Vsetína. Dal‰í místa v˘skytu
nejsou známa. Vzhledem k velké citlivosti tohoto druhu na
zmûny Ïivotního prostfiedí je jeho v˘skyt oproti minulosti
zfiejmû mnohem men‰í. V minulosti se v okolí velk˘ch tokÛ
nacházelo mnoÏství slep˘ch ramen a tÛní, které byly po regulaci zavezeny.
âolek horsk˘ (Triturus alpestris), SO, je v okrese
nejhojnûj‰ím ãolkem, vyskytuje se od stfiedních poloh kolem
400 m n. m. aÏ po nejvy‰‰í vrcholy. K rozmnoÏování mu
postaãují malé ãisté tÛÀky a koleje na cestách s mírnû
protékající vodou, ale je moÏné se s ním setkat také
ve vût‰ích stojat˘ch vodách. Na rozdíl od ãolka velkého
je mnohem pfiizpÛsobivûj‰í novému prostfiedí, které je mu
moÏno i umûle pfiipravit. Byl zji‰tûn pfiímo ve Vsetínû a jeho
okolí. Dále byl zji‰tûn v okolí obcí Huslenky, Nov˘
Hrozenkov, Halenkov, Karolinka, Velké Karlovice (PodÈaté
v Javorníkách,Vysoká a údolí Babská ve Vsetínsk˘ch vr‰ích)
a Pozdûchov (nad tokem Bratfiejovka). Je znám také z okolí
Mlok skvrnit˘ (Salamandra salamandra)
208
Vala‰ského Mezifiíãí, Za‰ové, RoÏnova pod Radho‰tûm, Dolní
Beãvy i Prostfiední Beãvy (údolí Knûhynû, Pustevny s jezírkem a lesní cesty v okolí).
âolek obecn˘ (Triturus vulgaris), SO, v âR patfií
k hojnûj‰ím druhÛm rodu ãolkÛ. Ve vsetínském okrese
je v‰ak v porovnání s ãolkem horsk˘m ménû ãast˘. Na rozdíl
od ostatních druhÛ rodu Triturus v‰ak má nejvût‰í v˘‰kové
rozpûtí v˘skytu - je znám i z údolních niv spojené Beãvy,
ale také z v˘‰ek pfies 900 m n. m. (Pustevny). K rozmnoÏování mu postaãují men‰í vodní plochy s niωí hladinou vody.
Je stejnû dobfie pfiizpÛsobiv˘ jako ãolek horsk˘ a pomûrnû
rychle osídluje i novû vytvofiené tÛnû. Jsou známi také
kfiíÏenci s ãolkem karpatsk˘m, jejich jedinou lokalitou
v okrese je jezírko na Pustevnách (hybridizace byla potvrzena i laboratorními metodami). âolek obecn˘ byl kromû v˘‰e
uveden˘ch lokalit zji‰tûn dále v údolní nivû Beãvy u Chorynû, Kladerub a na ChoryÀském mokfiadu, v Nûmeticích
u Kelãe (v protipoÏární nádrÏi nedaleko od lesa Doubrava),
dále v Semetínsk˘ch rybnících u Vsetína, v zatopené ‰tûrkovnû na Dolní Beãvû, na Hradisku a Rysové hofie
u RoÏnova, u osady Háje v Zubfií, v rákosinû ve StfiíteÏi n. B.
a jinde.
âolek karpatsk˘ (Triturus montandoni), KO,
je po ãolku velkém nejvzácnûj‰ím ãolkem v okrese. Pfiedpokládáme rovnûÏ, Ïe mnoho lokalit dosud nebylo objeveno
z dÛvodu snadné pfiehlédnutelnosti tohoto druhu v ãlenitém terénu podhorsk˘ch a horsk˘ch poloh okresu. âolek
karpatsk˘ se mÛÏe totiÏ rozmnoÏovat i v mal˘ch kaluÏích
v lesích nebo na nedávno vytûÏen˘ch lesních pasekách.
Je vázán na pÛvodní karpatské buãiny. Jeho dfiívûj‰í v˘skyt
v Beskydech, uvádûn˘ v literatufie, se podafiilo prokázat teprve aÏ v 80. letech. Potvrzené lokality se nacházejí u Bumbálky v okolí hranice okresu, dále ve Vsetínsk˘ch vr‰ích
(Babská ve Velk˘ch Karlovicích,Vsack˘ Cáb) a v Radho‰Èské
hornatinû (Pustevny u Prostfiední Beãvy).
V‰ichni zástupci této skupiny jsou mimo období
rozmnoÏování jen velmi obtíÏnû pozorovatelní, protoÏe Ïijí
skrytû noãním zpÛsobem Ïivota v lesích. Zejména u ãolkÛ
lze v budoucnu pfii dal‰ích terénních prÛzkumech pfiedpokládat nálezy mnoha nov˘ch lokalit.
¤ád: Îáby (Anura)
Tato skupina obojÏivelníkÛ je v okrese zastoupena ãeledûmi kuÀkovití (1 druh), skokanovití (3 druhy a 1 klepton),
rosniãkovití (1 druh) a ropuchovití (2 druhy).
Ropucha obecná (Bufo bufo), O, rozpt˘lenû ob˘vá
území celého okresu, pfiiãemÏ vystupuje aÏ do nejvy‰‰ích
poloh. Îije v lesích, na loukách, polích, zahradách a v blízkosti lidsk˘ch obydlí.V dubnu se stahuje ve vût‰ím mnoÏství
na trdli‰tû, která jsou stálá pro celou okolní populaci.
V˘znamn˘mi lokalitami pro rozmnoÏování jsou nádrÏ
Stanovnice, ‰tûrkovna Dolní Beãva, jezírko Pustevny, jezero
Jezerné, rybníky Neratov u Prlova, Ratibofi u ZD i v Semetínû. Jinak je ãastá i na konci horsk˘ch údolí, byla zji‰tûna
v Novém Hrozenkovû - Vranãi, v Karolince, ve Velk˘ch
Karlovicích, na Dolní Beãvû, v RoÏnovû, ve Viganticích. B˘vá
zji‰Èována i na rybnících a ‰tûrkovnách v nivû spojené Beãvy
- rybníky u Chorynû, ‰tûrkovny Kladeruby, ‰tûrkovny
Hustopeãe n. B. Nejvy‰‰ím místem v˘skytu je âertÛv ml˘n
u Prostfiední Beãvy, ve v˘‰ce kolem 1050 m n. m.
Ropucha zelená (Bufo viridis), O, ob˘vá nepfiíli‰
hojnû bezlesá místa niωích poloh, zejména v nivû obou
Beãev. Nalezneme ji ãasto v lidsk˘ch sídli‰tích. K rozmnoÏování vyhledává jak vût‰í vodní plochy, pfiedev‰ím rybníky,
tak i men‰í nádrÏe a tÛnû. Dospûlci odolávají nejvíce
ze v‰ech na‰ich druhÛ obojÏivelníkÛ suchu. I její poãetnost
se v posledních desetiletích v˘raznû sníÏila. V˘skyt je znám
z Vala‰ského Mezifiíãí, z RoÏnova (areál b˘valé Tesly,
Hradisko), Zubfií, Za‰ové, Kladerub a z dal‰ích míst.
Rosniãka zelená (Hyla arborea)
KuÀka Ïlutobfiichá (Bombina variegata), O, se vyskytuje na pfiíhodn˘ch místech, zejména ve stfiedních a vy‰‰ích
polohách okresu, celkovû je hojná. Celá její Ïivotní aktivita
je vázána na vodní prostfiedí. Nejãastûji ji najdeme v prohfiát˘ch kaluÏích a v kolejích polních a lesních cest, mal˘ch
tÛÀkách i doãasnû zaplaven˘ch prohlubních. Nové generace
si vyhledávají vlastní tÛÀky. Z pokoÏky vypou‰tí jedovatou
látku, která mÛÏe pfii zanesení do oãí zpÛsobit nepfiíjemné
podráÏdûní. Je známa z vût‰iny území okresu, zejména
v lesních oblastech.Vystupuje aÏ do 1000 m n. m. Pravidelnû
se vyskytuje na mnoha místech v Javorníkách, Vsetínsk˘ch
a Host˘nsk˘ch vr‰ích, Radho‰Èské hornatinû a Vefiovsk˘ch
vr‰ích. Byla zji‰tûna v okolí Vsetína, Liptálu, Ho‰Èálkové,
Hovûzí, Huslenek, Halenkova, Nového Hrozenkova, Karolinky, Velk˘ch Karlovic, dále u Vala‰ského Mezifiíãí, Za‰ové,
Zubfií, RoÏnova p. R., Dolní, Prostfiední a Horní Beãvy, na ‰tûrkovnách u Chorynû, u Beãvy pod Doubravou v k. ú.
Nûmetice a jinde.
KuÀka obecná (Bombina bombina), O,nebyla v okrese
v posledních dvaceti letech prokazatelnû zji‰tûna.
Ze 70. let existují o jejím v˘skytu dva údaje. Jeden z nich
pochází ze Vsetína na Lapaãi, kde byla urãena podle charakteristického hlasu, druh˘ z nich pochází ze ‰tûrkoven
u Beãvy v okolí Kladerub. Na rozdíl od kuÀky Ïlutobfiiché
se kuÀka obecná nevyh˘bá vût‰ím vodním plochám s bohat˘mi pobfieÏními porosty. Vyhledává i malé tÛnû s vegetaãním krytem. Areál druhu se nachází západnû a jihozápadnû
od vsetínského okresu, proto i v této ãásti okresu (zejména
na Keleãsku) lze na vhodn˘ch stanovi‰tích u Juhynû nebo
Beãvy oãekávat ojedinûlé v˘skyty kuÀky obecné nebo spí‰e
jejích kfiíÏencÛ s kuÀkou Ïlutobfiichou. Pfiípadn˘ nález
by v‰ak musel b˘t je‰tû potvrzen laboratorními metodami.
Rosniãka zelená (Hyla arborea), SO, patfií k na‰im
nejznámûj‰ím obojÏivelníkÛm.Vyskytuje se hlavnû v niωích
a stfiedních polohách, v˘skyt je soustfiedûn do niv obou
Beãev. Populace je v souãasnosti podstatnû slab‰í neÏ dfiíve.
Îába je pfiizpÛsobena k Ïivotu na kefiích a stromech, ‰plhání
ji umoÏÀují hlavnû pfiísavky na prstech. Základní zbarvení
je sice zelené, ale mÛÏe se zbarvovat i jinak (hnûdû, ‰edû
apod.) podle zbarvení bezprostfiedního okolí nebo podkladu,
na nûmÏ sedí. Îije skrytû, samci v‰ak na sebe upozorní zvuãn˘m hlasem. K rozmnoÏování vyuÏívá proslunûné vodní
plochy a tÛÀky zarostlé vegetací. Byla zji‰tûna v okolí Vsetína
(zejména Semetínské rybníky), dále u JablÛnky, Huslenek,
Za‰ové, Zubfií (zvlá‰È poãetná je na horním Hamerském
rybníku), u RoÏnova, StfiíteÏe n. B. (rákosina), Chorynû
(zejména rybníky), u Perné (Buãí), na mokfiadu Rybníky
u Hrachovce a jinde. Ojedinûle byla pozorována i ve vy‰‰ích
polohách - napfi. v letech 1990 - 1995 byla nûkolikrát sly‰ena
na dvou místech na hfibetu mezi RÛÏìkou a Malou Bystfiicí
pod vrcholem Vr‰ky asi 645 m n. m.
Skokan hnûd˘ (Rana temporaria) je nejhojnûj‰ím
obojÏivelníkem na‰eho okresu. Druh se vyskytuje prakticky
na celém území. SnÛ‰ky vajíãek byly nalezeny i na nejvy‰‰ím
vrcholu okresu, na âertovû ml˘nû, kolem 1200 m n. m.
Skokan hnûd˘ se pfii teplej‰ím nástupu poãasí páfií jiÏ v bfieznu.
Ropucha obecná (Bufo bufo)
209
Pokud pfiijdou pozdûji mrazy, vajíãka zamrzají, to v‰ak v˘voj
zárodku zpravidla neohrozí. Dospûlé Ïáby Ïijí samotáfisky
ve v‰ech typech lesÛ daleko od trdli‰È. V období déletrvajícího suchého a teplého poãasí se stahují na chladnûj‰í
a vlhká místa, napfi. podél tokÛ a mokfiin. Zji‰tûn byl jak
v nivû spojené Beãvy (Chorynû, Kladeruby), kde je v‰ak jeho
poãetnost pomûrnû malá, tak ve stfiedních polohách
(Za‰ová, StfiíteÏ n. B., Zubfií, Hovûzí, Bystfiiãka, Jarcová, Dolní
Beãva, Vsetín, Semetín, RoÏnov) a ve vy‰‰ích polohách
(Pustevny u Prostfiední Beãvy, U Tabulí ve Velk˘ch
Karlovicích, Kohútka u Nového Hrozenkova). Mezi místa
s nejvy‰‰ími populacemi v dobû rozmnoÏování patfií pfiehrady Bystfiiãka, Stanovnice a Horní Beãva, dále PP Rákosina
ve StfiíteÏi n. B., ‰tûrkovny na Dolní Beãvû a PP Rybník
Neratov. Stavy skokana hnûdého jsou vzhledem k dfiívûj‰ím
poãtÛm mnohem niωí, zvlá‰tû v nivách obou Beãev,
kde bylo lidsk˘mi zásahy zniãeno mnoho vhodn˘ch biotopÛ.
Skokan ‰tíhl˘ (Rana dalmatina), SO, je jedním z nejvzácnûj‰ích skokanÛ v okrese, vyskytuje se v niωích polohách, zejména v nivách vût‰ích fiek a jejich pfiítokÛ.
Vyhledává teplé a slunné stránû a louky s kefiov˘m porostem
a lesy dubobukového vegetaãního stupnû. Je to pfiedstavitel
stepní aÏ lesostepní fauny. Je stejnomûrnû zbarven˘,
bez v˘raznûj‰ího mramorování spodní ãásti tûla, má nejdel‰í
zadní nohy z na‰ich skokanÛ, a proto je schopen také nejdel‰ích skokÛ. Jeho v˘skyty jsou známy z okolí Chorynû,
Vysoké, Hrachovce u Vala‰ského Mezifiíãí (Rybníky), Za‰ové,
StfiíteÏe n. B. a RoÏnova, dále z Ho‰Èálkové (Chléviska),
byl zji‰tûn i v okolí Horní Lidãe. Je pravdûpodobné,
Ïe se vyskytuje i na dal‰ích místech okresu. Uniká pozornosti zfiejmû i pro své ãasné rozmnoÏování, samci se mohou
oz˘vat jiÏ v únoru pod ledem.
Skokan skfiehotav˘ (Rana ridibunda), KO, ob˘vá
stojaté vody, kde se rozmnoÏuje i pfiezimuje. Vyskytuje
se v nejniωích polohách okresu.Je znám z rybníkÛ u Chorynû
a Zubfií, z tÛní za farmou ZD v Brankách, z mokfiadu Rybníky
u Hrachovce a rákosiny ve StfiíteÏi. Pfiechodnû se v 90. letech
vyskytoval v rybníku v Panské zahradû ve Vsetínû, pravdûpodobnû tam v‰ak byl zavleãen s kapfií násadou.
Skokan zelen˘ (Rana kl. esculenta), SO, byl podle
hlasu zji‰tûn pfiedev‰ím na nejvût‰ích rybniãních soustavách
okresu - na rybnících u Chorynû a Zubfií. Determinaci
je v‰ak nutno je‰tû potvrdit odchytem. Skokan zelen˘ vznikl
zvlá‰tním kfiíÏením (oznaãuje se jako hybridogenní hybridizace) dvou druhÛ skokanÛ: skokana skfiehotavého se skokanem krátkonoh˘m. Pro tento mezidruhov˘ hybrid byla
zavedena nová taxonomická jednotka, tzv. klepton.
Podrobnûj‰í prÛzkumy u populací skokanÛ zelen˘ch nebyly
v okrese dosud provedeny.
Skokan ostronos˘ (Rana arvalis) je v dobû rozmnoÏování vázan˘ pfiedev‰ím na stojaté vody zarostlé vegetací
a na zamokfiená místa v údolních nivách vût‰ích fiek. Z okresu Vsetín není zatím prokázán. Existují ov‰em nepotvrzené
zprávy o jeho nálezu ve star˘ch ‰tûrkovnách u Beãvy mezi
Choryní a Hustopeãemi nad Beãvou.
Skokan - detail hlavy
Skokan krátkonoh˘ (Rana lessonae) nebyl v okrese
podobnû jako skokan ostronos˘, dosud nalezen. Jeho v˘skyt
v‰ak vzhledem k jeho ekologick˘m nárokÛm a k pfiítomnosti
skokana zeleného nelze vylouãit. Hlas samcÛ je jednoznaãnû
odli‰iteln˘ od hlasu dal‰ích skokanÛ a podobá se zvuku
rybáfiského navijáku.
Tfiída: Plazi (Reptilia)
Plazi jsou z hlediska evoluãního v˘voje obratlovcÛ
na rozdíl od obojÏivelníkÛ prvními, jiÏ plnû pfiizpÛsoben˘mi
Ïivoãichy k Ïivotu na sou‰i. Na vodním prostfiedí jsou vût‰inou nezávislí, a to i zpÛsobem rozmnoÏování.V˘jimku tvofií
uÏovky rodu Natrix, které Ïijí celoroãnû kolem vod a zde
i získávají potravu. Na rozdíl od v˘vojovû vy‰‰ích skupin
obratlovcÛ mají je‰tû promûnnou tûlesnou teplotu závislou
na teplotû zevního prostfiedí (podobnû jako ryby a obojÏivelníci). KÛÏe je silnû zrohovatûlá s mal˘m poãtem koÏních
Ïláz, z nichÏ vût‰ina je pachov˘ch a uplatÀují se pfii pohlavních projevech a vyhledávání partnerÛ. Vût‰ina plazÛ
je vejcorodá, u mnoha skupin je vyvinuta vejcoÏivorodost,
pfiecházející u zmije aÏ v Ïivorodost.
Plazi jsou dÛleÏit˘m ãlánkem potravních fietûzcÛ
v ekosystémech. Potrava na‰ich plazÛ je Ïivoãi‰ná, u men‰ích
druhÛ (je‰tûrky, slep˘‰, mladé uÏovky a zmije) jsou to rÛzní
bezobratlí. U hadÛ jsou to navíc drobní obratlovci (malé
druhy hlodavcÛ, mláìata ptákÛ a hadÛ, je‰tûrky). Nûkteré
druhy ob˘vají suchá a v˘slunná stanovi‰tû (je‰tûrka obecná,
uÏovka hladká), dal‰í druhy najdeme na vlhãích, aÏ vodních
biotopech (uÏovka obojková) a jiné na chladnûj‰ích a vlhãích
stanovi‰tích (je‰tûrka Ïivorodá, zmije obecná). Vûda zab˘vající se studiem plazÛ se naz˘vá herpetologie.
V âR Ïije celkem 10 pÛvodních druhÛ plazÛ, z toho
se v okrese pravidelnû vyskytuje 6 druhÛ.
Historie v˘zkumu
Skokan skfiehotav˘ (Rana ridibunda)
210
PrÛzkumu plazÛ v okrese Vsetín byla vûnována do poloviny 60. let nepatrná pozornost, po roce 1966 dochází
ke zv˘‰ení intenzity sledování v souvislosti se zaloÏením
pfiírodovûdného oddûlení Vlastivûdného muzea Vsetín.
Na shromaÏìování dat o plazech se z pracovníkÛ muzea
podíleli, nebo podílejí, Lubomír Brabec, TomበKa‰par
a Karel Pavelka (Pavelka 1991). Od konce 70. let se sledování
plazÛ vûnuje Jifií Kube‰a (Vsetín), od 80. let také Ivan Rehák
(ZOO Praha) a Ivan Zwach. Koncem 80. let se do zji‰Èování
dat o v˘skytu zprvu jen vzácn˘ch druhÛ zapojili
ãlenové âeského svazu ochráncÛ pfiírody Mirek Dvorsk˘,
Jitka Dvorská, Jifií Pavelka, od 90. let Ale‰ Va‰át, Daniel
Kfienek, Martin ·ulgan a Ivo BaroÀ. Od 80. let sbírají data
o v˘skytu plazÛ také pracovníci orgánÛ ochrany pfiírody Jan Pavelka, Dana Barto‰ová a Milan ·krott. Nûkteré údaje
z okresu lze nalézt v celostátních publikacích (napfi. Baru‰,
Oliva et al. 1992, Zwach 1990). Dosud nashromáÏdûné údaje
o plazech nebyly zatím na okresní úrovni systematicky zpracovány a teprve na své vyhodnocení ãekají.
Ochrana plazÛ
V‰echny druhy plazÛ jsou ohroÏeny a patfií ke zvlá‰tû
chránûn˘m druhÛm. Jejich praktická ochrana je problematická nejen pro skryt˘ zpÛsob Ïivota a plachost, ale u nûkolika nejv˘znamnûj‰ích druhÛ i pro jejich neschopnost
pfiizpÛsobovat se nov˘m Ïivotním podmínkám.
Aktivní ochrana plazÛ spoãívá zejména v zachování
stávajících, jimi ob˘van˘ch biotopÛ.V tomto smûru jsou více
zranitelnûj‰í hadi. Zvlá‰tû u nûkter˘ch druhÛ je tfieba
se zamûfiit na zachování rÛzn˘ch typÛ úkrytÛ slouÏících jako
zimovi‰tû, líhni‰tû i denní úkryty pfied predátory a extrémními v˘kyvy teplot.Takov˘mi úkryty jsou hromady kamenÛ,
zídky, komposty a jiná organická hmota, podezdívky a sklepy
opu‰tûn˘ch i obydlen˘ch stavení, nory po rÛzn˘ch
druzích savcÛ, torza star˘ch stromÛ s ãetn˘mi dutinami
v bazální ãásti kmene a podél odumfiel˘ch kofienÛ. Tato
stanovi‰tû jsou v krajinû vyuÏívána ãasto podstatnou ãástí
místní populace, kdy je vytvofiená urãitá tradice jejich
vyuÏívání cel˘mi generacemi plazÛ. Zniãení tûchto útoãi‰È
mÛÏe mít pro lokální populace plazÛ katastrofální dÛsledky.
Zvlá‰È nebezpeãné je pro plazy na such˘ch stanovi‰tích
vypalování staré trávy. Bylo napfi. zji‰tûno, Ïe pfii vypálení
plochy zahyne z celé populace je‰tûrky obecné více neÏ
polovina jedincÛ (Mikátová et al. 1995).
Velkou úlohu v ochranû plazÛ mÛÏe sehrát jejich
propagace na pfiedná‰kách a exkurzích spojen˘ch s ukázkami
Ïiv˘ch jedincÛ. Mezi lidmi existuje je‰tû mnoho pfiedsudkÛ
t˘kajících se této skupiny ÏivoãichÛ, majících mnohdy
pÛvod ve stfiedovûku. Je nutno lidem vysvûtlovat ne‰kodnost
vût‰iny na‰ich druhÛ, poukazovat na jejich pozoruhodné
vlastnosti,ohroÏení,v˘znam v pfiírodû a pfiípadnû i na v˘znam
pro ãlovûka.
Vesník, Semetín, Jasenice, Jasénka, Hlubok˘, Nepfiejov,
PP Vr‰ky - Díly, Zádilsk˘ a jinde), na Hovûzí, v Halenkovû
(Hlubok˘, Lu‰ová) a v Novém Hrozenkovû (Vranãa,
Váleãkova Kyãera), u Leskovce, v okolí Vala‰ského Mezifiíãí,
Za‰ové, Zubfií i RoÏnova pod Radho‰tûm a na fiadû dal‰ích
lokalit. Byla zji‰tûna i na nûkolika místech v údolní nivû
spojené Beãvy. Je‰tûrky obecné jsou ãastou potravou kurÛ
(zejména baÏanta) a toulav˘ch koãek. V pfiirozeném areálu
je tato je‰tûrka v˘znamn˘m zdrojem potravy pro uÏovku
hladkou.
Je‰tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), SO, se vyskytuje pfiedev‰ím ve vlhãích a chladnûj‰ích biotopech, zejména
na lesních pasekách, pastvinách a okrajích lesÛ ve stfiedních
a vy‰‰ích polohách. V˘jimkou není ani v údolních nivách
vût‰ích fiek se zbytky luÏních lesÛ. Její vejcoÏivorodost
umoÏÀuje ve srovnání s je‰tûrkou obecnou lépe pfieÏívat
v chladném a vlhkém prostfiedí, v nûmÏ Ïije - mláìata jsou
po vylíhnutí totiÏ plnû vyvinuta a zcela samostatná. Je schopna rychle osídlit i novû vzniklé paseky po vykácení lesa.
Lokality v˘skytu jsou známy ze v‰ech horsk˘ch oblastí okresu
- z vrcholové oblasti JavorníkÛ (Velk˘ Javorník, Portá‰),
Vsetínsk˘ch vrchÛ (Vysoká) i Radho‰Èské hornatiny
(Radho‰È, âertÛv ml˘n), Ïije nejen na prameni‰tích uvnitfi
komplexÛ lesÛ, ale i na trvale odlesnûn˘ch plochách (louky,
pastviny - hlavnû vy‰‰í polohy). Byla také zji‰tûna v nivû
spojené Beãvy u ·piãek (jiÏ mimo vsetínsk˘ okres) na erodovaném bfiehu fieky a u ChoryÀsk˘ch rybníkÛ.
Slep˘‰ kfiehk˘ (Anguis fragilis), SO, ob˘vá kfiovinaté
biotopy, listnaté i jehliãnaté lesy, louky a zahrady. Z tmav‰ích
a vlhk˘ch úkrytÛ vylézá na lov na su‰‰í místa a lesní m˘tiny.
Vyskytuje se od nejniωích poloh (mimo rozsáhlé plochy
polí) aÏ po odlesnûné vrcholové horské hfibety. Je znám
z mnoha míst okresu, pfiedev‰ím se s ním lze setkat na loukách a pastvinách podél okrajÛ lesÛ nebo kfiovinat˘ch porostÛ. Byl zji‰tûn napfi. v okolí Vsetína (prakticky v‰echny extenzivní louky), dále u Huslenek (Losov˘, Kychová, Uherská
a jinde), Halenkova, Nového Hrozenkova (Vranãa), Karolinky
(Stanovnice),Velk˘ch Karlovic (Adamíky, U KufiiãkÛ, PodÈaté,
Léskové a jinde), Vala‰ské Polanky, Pulãína, Lideãka, Za‰ové,
Zubfií, RoÏnova p. R., Dolní Beãvy a na fiadû dal‰ích lokalit.
Nebyl zji‰tûn v komplexech horsk˘ch lesÛ v oblasti âertova
ml˘na a také v nivû obou Beãev a spojené Beãvy.
Podfiád: Hadi (Serpentes)
Tento podfiád obsahuje v rámci okresu dvû ãeledû
- uÏovkovití (2 druhy) a zmijovití (1 druh).
Pfiehled druhÛ
V‰echny pÛvodní druhy plazÛ z okresu Vsetín patfií
do fiádu ‰upinatí (Squamata) a dvou jeho podfiádÛ (je‰tûfii
a hadi). V pfiírodû se mohou vyskytnout také Ïelvy uniklé
ze zajetí, které patfií do fiádu Ïelvy (Chelonia).
UÏovka obojková (Natrix natrix), O, je nejbûÏnûj‰ím
hadem okresu. Typick˘m prostfiedím v˘skytu jsou zarostlé
bfiehy stojat˘ch i tekoucích vod, mokfiady, podmáãené louky
a luÏní lesy, svahy nad vodními toky. MÛÏeme ji ãasto objevit
Pod¤ád: Je‰tûfii (Sauria)
Tato skupina obsahuje v okrese ãeledû je‰tûrkovití
(2 druhy) a slep˘‰ovití (1 druh).
Je‰tûrka obecná (Lacerta agilis), SO, ob˘vá su‰‰í slunné stránû a pastviny, paseky a okraje lesÛ, meze i silniãní
a Ïelezniãní náspy.Vyskytuje se pfiedev‰ím v niωích a stfiedních polohách, mÛÏe vystupovat i v˘‰e do hor. Oproti
situaci pfied 30 lety je její poãetnost v˘raznû niωí, tehdy
se na vhodn˘ch lokalitách vyskytovaly i desítky jedincÛ.
V 70. letech byla zji‰tûna i v Panské zahradû ve Vsetínû, napfi.
na louce poblíÏ tenisového hfii‰tû. V okrese se vyskytuje
na mnoha místech, napfi. ve Vsetínû (desítky lokalit v okolí -
Slep˘‰ kfiehk˘ (Anguis fragilis)
211
i na zahrádkách, kde s oblibou klade vejce do kompostÛ.
Biotop v˘skytu úzce souvisí s její hlavní potravou - uÏovka
obojková je totiÏ specializována na obojÏivelníky, ménû
i na ryby. V okrese byla zji‰tûna od nejniωích poloh v nivû
spojené Beãvy aÏ do podhorsk˘ch oblastí. Znám˘mi lokalitami v˘skytu v okrese jsou napfi. ChoryÀské rybníky, ‰tûrkovny u Beãvy v Kladerubech, Beãva u Vala‰ského Mezifiíãí,
u Za‰ové, rybníky u Zubfií, vodárenské území nad RoÏnovem, Dolní Rozpité a hlavní údolí na Dolní Beãvû, pfiehrada
na Horní Beãvû, toky s bohat˘m bfiehov˘m porostem v okolí
Vsetína (hojná je zejména na Semetínsk˘ch rybnících). Dále
se vyskytuje v meandrech Senice pod Lideãkem, na rybníku
Neratov u Prlova, na rybnících u Laãnova, u Huslenek,
ve Zdûchovû, v okolí Beãvy u Halenkova, Nového Hrozenkova, Karolinky a Velk˘ch Karlovic, v okolí nádrÏe Stanovnice, v lomu pod Knûhyní a na mnoha dal‰ích místech.
UÏovka podplamatá (Natrix tessellata), SO, dosud
nebyla v okrese Vsetín jednoznaãnû prokázána. Jedno pozorování pochází z 90. let z rybníku Neratov u Prlova, v˘skyt
v‰ak nebyl v dal‰ích letech potvrzen. V nivû spojené Beãvy
u Hustopeãí nad Beãvou byla údajnû pozorována v 80. letech,
pozdûji v‰ak nebyla potvrzena. V˘skyt lze pfiedpokládat
spí‰e na západním okraji okresu v okolí Beãvy. Biotopem
této uÏovky v areálu roz‰ífiení jsou fiíãní údolí v˘hodnû exponovaná k sluneãnímu záfiení, se zachoval˘m pfiirozen˘m
charakterem vegetace a s moÏností pfiezimování ve skalnat˘ch svazích a sutích.
UÏovka hladká (Coronella austriaca), SO, je druh
ob˘vající rÛznorodé biotopy. V okrese osídluje pfiedev‰ím
stfiední polohy do 800 m n. m. a ob˘vá v˘slunné kfiovinaté
stránû, okraje lesÛ, hromady kamení atd. Dobfie ‰plhá
v kfiovinách i po kmenech stromÛ. Sv˘m obrann˘m chováním pfiipomíná zmiji obecnou (stáãení do spirály, syãení,
v˘pady s otevfienou tlamou). Jako jinde v âR, je i ve vsetínském okrese její v˘skyt nesouvisl˘ a závisí na potravní nabídce lokality. Druh je totiÏ potravnû ãásteãnû specializován
na je‰tûrky a slep˘‰e. Nesetkáme se s ní v intenzivnû obdûlávan˘ch zemûdûlsk˘ch oblastech a v chladn˘ch horsk˘ch
polohách. Byla zji‰tûna napfi. ve Vala‰ském Mezifiíãí,
na Bystfiiãce, v RÛÏìce, v okolí Vsetína (zejména je hojná
v zahradách v okrajov˘ch ãástech), na Pulãínsk˘ch skálách,
u Huslenek (K˘chová, Losov˘), v Halenkovû (Lu‰ová), Novém
Hrozenkovû (Vranãa), Karolince (Stanovnice), ve Velk˘ch
Karlovicích (Léskové, Vysoká), Stfielné, v Za‰ové, RoÏnovû
p. R., na Dolní Beãvû (Kamenné), na Prostfiední Beãvû (údolí
Knûhynû), na Horní Beãvû a na fiadû dal‰ích míst.
na stfielnici Zbrojovky Vsetín ve Stfielné. V prÛbûhu 60. let
byly na uvedené lokalitû celkem tfii uÏovky, pravdûpodobnû
od tohoto druhu, ubity pracovníky lesÛ.Ve v‰ech pfiípadech
se jednalo o vût‰í hady ve srovnání s uÏovkou obojkovou,
která tam byla rovnûÏ pozorována. Pfii opakovan˘ch kontrolách lokality v 80. aÏ 90. letech v‰ak nebyl v˘skyt potvrzen.
UÏovka stromová se nyní vyskytuje nejblíÏe ke vsetínskému
okresu právû u Stfielné, ve slovenské ãásti Bíl˘ch Karpat.
Na pfielomu 80. a 90. let byla zji‰tûna také v ãeské ãásti
Bíl˘ch Karpat u Vala‰sk˘ch Klobouk, nedaleko od vsetínského okresu (Mikátová et al. 1989, Rehák 1989, 1992). S ohledem na v˘‰e uvedené je nutné ‰ir‰ímu okolí Stfielné
a ·tudlova vûnovat trvale zv˘‰enou pozornost.
Zmije obecná (Vipera berus), KO, je jedin˘ nበjedovat˘ had. Vyskytuje se ve vy‰‰ích polohách na v˘slunn˘ch,
ale vlhk˘ch stanovi‰tích v lesnat˘ch oblastech, jako jsou
paseky, porosty borÛvek, okolí lesních potokÛ, okraje lesÛ
i horské louky. Nevyh˘bá se v‰ak ani vodû a dovede dobfie
plavat. RovnûÏ umí i vy‰plhat na kfioviny 1 - 2 metry vysoko.
Nevyskytuje se v údolních nivách spojené, Vsetínské
a RoÏnovské Beãvy, v zapojen˘ch lesních komplexech
a v okolí vût‰ích sídel. V posledních desetiletích do‰lo
i v okrese Vsetín ke znatelnému sníÏení její populace.
Nejvy‰‰í poãetnost je v oblasti Velk˘ch Karlovic, Karolinky,
Dolní, Prostfiední a Horní Beãvy. V 90. letech byla zji‰tûna
napfi. u Za‰ové (Vlãí), RoÏnova p. R. (Bofií, Dolní Paseky),
Dolní Beãvy (Radho‰È, Kamenné, Dolní Rozpité), Prostfiední
Beãvy (údolí Knûhynû, JeÏovec, Suchá, Pustevny), Horní
Beãvy (Beãvice, Kudlaãena), Hovûzí, Huslenek (K˘chová,
Uherská), Nového Hrozenkova (Vranãa, Kohútka) Karolinky
(Stanovnice, Bukovina), Velk˘ch Karlovic (PodÈaté, TísÀavy,
Kasárna,Vysoká, Léskové, Bafiinka, U KufiiãkÛ, Javorníãek nad
Pluskovcem) a nûkteré dal‰í. Poãet lokalit bude pravdûpodobnû mnohem vût‰í, ponûvadÏ je velmi obtíÏné ji v terénu
zjistit.
UÏovka stromová (Elaphe longissima), KO, je dal‰í
dosud jednoznaãnû neprokázan˘ druh uÏovky, o níÏ v‰ak
jsou z minulosti hlá‰eny údaje z jiÏního okraje okresu,
Nebezpeãnost zmije pro ãlovûka není zdaleka tak velká,
jak je mezi lidmi zakofienûno. Zásoba jedu u dospûlého jedince
je maximálnû 10 mg, pfiiãemÏ pfii útoku se ve‰kerá zásoba
jedu nedostane do tûla napadeného. Smrtelná dávka jedu
pro dospûlého ãlovûka je aÏ kolem 15 mg suchého jedu.
U‰tknutí v‰ak nelze podceÀovat, protoÏe reakce na nû je souhrnem mnoha faktorÛ. OhroÏeny jsou zejména dûti, dále stafií
lidé, alergici a osoby s nemocn˘m srdcem a nebezpeãí hrozí
také pfii u‰tknutí na hlavû nebo pfiímo do cévy. Pfii pohybu
v lese a zejména na lesních pasekách je tfieba se vyvarovat
chování, které mÛÏe pfiivodit tento nepfiíjemn˘ úraz. Je tomu
tak ãasto pfii sbûru lesních plodÛ - v místech pfiedpokládaného
v˘skytu zmije se chováme pozornûji, abychom pfiípadného
hada zavãas vyru‰ili. Zmije s oblibou vyhledávají pro vyhfiívání
vyv˘‰ená místa, napfi. zarostlá mraveni‰tû (kupky) luãních
mravencÛ, bulty na ra‰elini‰tích i kfioviny a hromady klestu
na lesních pasekách, hromady vûtví a podobnû. Lidé se mylnû
domnívají, Ïe pfii hork˘ch letních dnech pfies poledne
se zmije vyhfiívají na slunci - v této denní dobû jsou naopak
staÏeny ve stínu na okrajích lesÛ nebo se dokonce chladí
ve vodû. Zde lze zmiji vyru‰it a pokud nemá voln˘ prostor
k útûku, mÛÏe se zaãít bránit.
UÏovka - detail hlavy
Zmije - detail hlavy
UÏovka hladká je lidmi, zejména na zahrádkách, ãasto
zamûÀována za zmiji kvÛli podobnosti ve zbarvení,
a to se jí stává osudné. Tato uÏovka je v‰ak celá hnûdá
se skvrnit˘m hfibetem, skvrny jsou podélnû ve dvou fiadách
(zmije mívá na hfibetû v˘raznou tlustou klikatou ãernou
ãáru, navíc Ïije pouze ve vy‰‰ích polohách).
212