Cífkova vápenice v Loděnici, aneb Co jsme si zbořili Cífka´s factory

Cífkova vápenice v Loděnici, aneb Co jsme si zbořili
Cífka´s factory for the manufacture of lime in Loděnice,
or what we have we demolished
Ing. arch. Petr Šimr
ABSTRACT:
This contribution deals with the beginning of production of lime production in the
region of Loděnice in general, somewhat broader information is included in the
historic summary of the existence of the factory for the manufacture of lime in
Loděnice, starting with its foundation though some instances of partial modernisation,
the demolition of the old factory and the construction of the new factory up to the
shutdown of individual plants manufacturing lime. Other interesting themes include
the demolition of the technological equipment – the rotational kiln, the heat
exchanger, the steel storage bins for mazut, the manufacturing and storage plants of
the limekiln, and finally the present condition of the remaining decaying buildings of
the limekiln in Loděnice.
ABSTRAKT:
Příspěvek pojednává o počátcích výroby vápna v Loděnici obecně, poněkud širší
informace jsou předmětem historického průřezu existence vápenice v Loděnici, od
jejího vzniku přes dílčí modernizace, demolice starého závodu a výstavby nového
závodu až po zastavení jednotlivých provozů výroby vápna. Dalšími zajímavými
tématy jsou demolice technologického zařízení - rotační pece, tepelného výměníku,
ocelových sil na mazut, výrobních a skladových provozů vápenky a nakonec
současný stav zbylých chátrajících objektů vápenky v Loděnici.
1. Počátky výroby vápna v Loděnici
Těžba kamene u Loděnice byla zaznamenána již v roce 1520. Záznam o těžbě
vápence na Branžovech nad Loděnicí a jeho pálení sahá do 18. století. Pece stály
v místech zvaných „V báních“, na místě dnešní loděnické vápenky.
Vznik moderního průmyslu v Loděnici je spojen se jménem Antonína Cífky, jehož
stavitelské potřeby v té době velmi prospívaly majitelům vápenických pecí V báních
až do jeho smrti v roce 1891, kdy převzal vedení celého rodinného podniku nejstarší
Cífkův syn Jindřich a především díky dokončení železniční tratě z Berouna do Dušník
(dnešní Rudná) v roce 1897 jej dovedl k nebývalému rozkvětu. V roce 1898 koupil
tehdy už baron Jindřich von Cífka pozemek V báních. Na něm postavil kruhovou pec
typu Kohout a zároveň nechal vystavět budovu pro byty a kanceláře. Nad Loděnicí
na Branžovech současně koupil tři lomy – Cífkův, Obecní a Záložanský. Tím začala
moderní průmyslová výroba vápna v Loděnici.
166
Obr. 1 Barevná litografie vápenice Jindřicha Cífky z přelomu 19. a 20. století.
V roce 1907 spojil vápenku s lomy na Branžovech 1100 m dlouhou lanovou dráhou o
výškovém převýšení 120 m, čímž odstranil nutnost namáhavé dopravy vápence
formanskou cestou [2]. Lanovka byla systému Pohlig a skládala se ze dvou úseků,
svírajících úhel 120 stupňů – v mezistanici byly vozíky naloženy na podvozek a po
kolejích dopraveny k druhému úseku. Během hodiny mohlo být lanovkou přepraveno
cca 80 vozíků, každý s 500 kg vápence [1]. Nechal rovněž postavit průmyslovou
železniční vlečku od nádraží v Loděnici k vápence a nevyhovující Kohoutovou pec
přestavěl na moderní šestnáctikomorový typ Hoffmann.
Úspěšná činnost Cífkovy rodiny i úzká spolupráce s obcí v mnoha směrech byla
přerušena v roce 1912 úmrtím barona Jindřicha von Cífky. Správcem majetku se ze
dne na den stal Jindřichův syn Jindřich, zvaný Hary. Automobilový závodník bez
obchodního talentu značné nemovité jmění postupně rozprodával. V roce 1916
koupil veškerý Cífkův loděnický majetek pražský podnikatel Rudolf Weimann, majitel
firmy Josef Procházka a spol. [1] a vytvořil předpoklady pro expanzi zpracování
vápenců a výroby vápna v Loděnici.
1.1 Rozkvět a zánik původní Cífkovy vápenky
První zařízení, které dokázalo lépe zpracovat vápenný odpad při vyvážení vápna
z pecí, vzniklo v Loděnici v roce 1935. Jednalo se o moderní mlýnici, jejíž veškerá
produkce byla využívána výhradně ke hnojení. Přestavbou této mlýnice v roce 1941
bylo vybudováno zařízení na hašení vápna, jež některé prameny označují za první
hydratační stanici v Čechách. Válečné období v letech 1938 – 1945 se provozu
v loděnické vápence nijak výrazně nedotklo. Vápenické zařízení nemohlo být nijak
využito při výrobě zbraní a válečného materiálu. Výroba vápna pokračovala
nepřetržitě také z toho důvodu, že objekt vápenky se během války nestal ani jednou
terčem bombardování. V poválečných letech během procesu znárodnění průmyslu
se rozhodovalo také o osudu loděnické vápenky. V roce 1951 byla výroba vápna
v Loděnici delimitována ke Králodvorským cementárnám Antonína Zápotockého, n.p.
a od 1.1.1953 řídil její provoz Pragocement, n.p. Radotín. Zastaralé zařízení z období
první republiky bez možnosti modernizace brzy přimělo vedení národního podniku ke
snaze vystavět nový, moderní závod, dokonce zcela mimo místo původního provozu.
167
Výroba vápna během přípravy projektu pokračovala až do konce roku 1972
v kruhových pecích s pomocí mechaniky a technologie ze 30. let 20. století. Stále
vyšší požadavky na kvantitu vápna a vápenných výrobků pro stavebnictví, chemický
průmysl a zemědělství však brzy překročily možnosti tohoto zařízení [2]. Následně
bylo omezeno i lomové hospodářství – zrušena těžba v Záložanském a Cífkově
lomu, nadále se surovina dobývala pouze v Obecním lomu. Závod dosáhl maximální
kapacity a nebyl schopen výrobu zvýšit ani zkvalitnit. Vedení podniku proto rozhodlo
provoz neperspektivní vápenky k 1. lednu 1973 zastavit.
2 Výstavba moderního závodu
Po dlouholetých složitých bezvýsledných jednáních od roku 1951 o místě výstavby,
neobjektivních geologických průzkumů okolí a nejasných, vědecky neprozkoumaných
nových technologických metod výroby vápna došlo v březnu až září roku 1973
k demolici loděnické vápenky v lokalitě „Na báních“ a na jejím místě byla povolena
výstavba nového [2], v tehdejší době nejmodernějšího závodu na území
Československa zpracovávajícího vápence z okolních lomů [1]. Četné technické
problémy způsobily šestiměsíční časový skluz a nový závod byl uveden do
zkušebního provozu oproti původním předpokladům až 3. března 1981. O rok později
provedli dodavatelé úspěšné garanční zkoušky a výroba vápna se během roku 1982
rozjela naplno.
Obr. 3 Letecký záběr na areál moderní vápenky v Loděnici, v pozadí výstavba
maltárny, snímek pořízen v roce 1993.
2.1 Technologické vymoženosti v závodě
Pro zdokonalení výroby byla použita moderní technologická linka s tepelným
výměníkem a horizontální rotační pecí na výpal vápna v práškovém stavu podle
československého patentu VÚSH Brno. Neocenitelnou výhodou této technologie se
stalo využití méněhodnotných vápenců a při mletí a třídění také oddělení organických
částic od čisté suroviny pro výpal v peci. Frakce 0,2 – 4 mm používaná při výpalu
dovolovala oproti jiným technologiím bezproblémový výpal hrubě-krystalických
vápenců se sklonem k rozpadávání. Výpal vápna práškovou metodou v rotační peci
byl však oproti šachtové peci energeticky náročnější [2].
168
2.2 Období 1990 - 2000
Ztížená ekonomická situace vápenky Loděnice na počátku devadesátých let,
způsobená zdražením paliv, energie a nasycením trhu s vápennými výrobky, donutila
vedení podniku k rozšíření výrobního programu závodu o výrobu suchých
omítkových a maltových směsí, které se v 80. letech 20. století postupně stávaly
žádaným výrobkem v oblasti stavebních hmot. Proto se v závodě v Loděnici postavila
v roce 1993 nová moderní maltárna. V letech 1995 – 1998 proběhla další
modernizace vápenky v Loděnici. Po zrušení společnosti Pragocement a dalším
přeskupování subjektů se předposledním majitelem závodu stal Českomoravský
cement, a.s. s právním nástupcem CPB, a.s.. V roce 2000 byl závod odkoupen
společností Lasselsberger. Došlo k modernizaci závodu a rekonstrukci výroby
umělých omítkových směsi [1]. Krátce na to ještě v témže roce došlo vzhledem
k neekonomické výrobě a čím dál menší poptávce po produktech vápna a vápenných
hydrátů k uzavření provozů moderní loděnické vápenky a hlavní odbyt spočíval
v provozech maltárny [3].
3 Konec vápenictví v Loděnici, aneb Co jsme si zbořili
Další využití moderního závodu vápenky v Loděnici nebylo možné z důvodu
jednoúčelného využití fabriky, nemožnosti záměny technologického zázemí a
vnitřního vybavení za jiné technologie či využití prostorů k jinému účelu a také
postupnému vytěžení vápencových zásob v blízkém okolí, proto byl koncem roku
2010 vydán záměr k demolici tohoto závodu. V lednu roku 2011 byly započaty
demoliční práce technologické výrobní linky s tepelným výměníkem, rotační pecí,
skladovacích sil, centrálního velína s přidruženými provozy a mazutových nádrží.
Nejdříve byly odstraněny technologie, poté proběhla postupná demontáž plechového
obvodového pláště sila, výztužných ocelových konstrukcí a nakonec rozebrány
konstrukce skeletu věže sila. Současně byl odpojen komín u kotelny od ostatních
budov a po částech rozebíraný tepelný výměník od shora až po základové
konstrukce.
Obr. 4 Demolice technologické výrobní linky s rotační pecí [4]
169
Rotační pec byla odříznuta na obou koncích a technologické zázemí s hořáky,
centrální velín, trafostanice s elektrickou centrálou a skladové prostory podrobeny
demolici. Veškeré demontované konstrukce byly tříděny podle materiálů, skladovány
na mezideponii v areálu vápenky a postupně nákladními automobily odváženy
k likvidaci do kovošrotu. Po výrobní lince a odstraněném technologickém zázemí
zůstala patrná pouze betonová základová deska. Výkresová dokumentace
technologií využívaných za dobu existence těchto závodů v Loděnici se do
současnosti nedochovala [3].
3.1 Současná situace
V současné době se v areálu vápenky stále nachází uzavřené, postupně chátrající
provozy expediční linky se sily, železniční vlečka, budova podnikového ředitelství
Cemix a nad ním funkční provozy maltárny. V dohledné době budou podrobena
demolici i sila a expediční linka. V současnosti loděnický závod nadále produkuje
výrobky ze sortimentu suchých maltových a omítkových směsí pod obchodní
značkou Cemix.
4. Shrnutí
Vápenictví v Loděnici za dobu své existence od jeho počátků postupem času díky
generačním zkušenostem rodin vápeníků a aplikaci nových teoretických předpokladů
odborníků pro technicky i ekonomicky dokonalejší výrobu vápenných produktů
zdokonalilo své výrobní technologie od primitivních postupů až po moderní, vědecky
podložené a v praxi aplikovatelné metody na své maximum. Je i přes svůj zánik
v této lokalitě z hlediska historie nepřehlédnutelným, dominujícím faktorem.
Zaměstnávalo mnoho obyvatel místních i z blízkého okolí a vydobylo si pro své
kvalitní produkty velmi dobrého postavení nejen na tuzemském trhu. S demolicí
moderního závodu v loděnici skončila éra vápenictví v této lokalitě. Další využití
ploch po odstraněných stavbách je v současnosti neznámé. Z hlediska udržitelné
výstavby je do budoucna jednou z aplikovatelných variant snaha o revitalizaci tohoto
degradovaného území a navrácení lokalitě přirozeného rázu a přírodní legitimity.
5. LITERATURA:
[1]
GÜNTHER, Eduard, David COZL a Mgr. Ivan KŮS. ČESKOMORAVSKÝ
CEMENT, a.s. - útvar vnějších vztahů. Cesty života: 100 let výroby vápna v
závodě Loděnice u berouna, 1898 - 1998. Beroun: Artis reklamní studio
Beroun, 1998, 30 s. Českomoravský cement, a.s.
[2]
KŮS, Mgr. Ivan. ČESKOMORAVSKÝ CEMENT, a.s. Včera a dnes. Michaela
Dusíková. Beroun: ARTIS reklamní studio Beroun, 10/1997, 26 s.
[3]
Technické památky: Vápenka Loděnice u Berouna. Vápenka Loděnice u
Berouna
[online].
[cit.
2012-04-27].
Dostupné
z:
http://www.hornictvi.info/techpam/lodenice/lodenice.htm
[4]
APB PLZEŇ. APB Plzeň: Firma Petr Březina [online]. 2011 - demolice
cementárny v Loděnicích. 1/2011 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z:
http://www.apb-plzen.cz/reference.php?typ=demolice
170