Zde - Střední průmyslová škola Ostrava

Transkript

Střední průmyslová škola, Ostrava–Vítkovice, příspěvková organizace
Zengrova 1, 703 00 Ostrava–Vítkovice, tel.: 552304232,
URL: www.sps-vitkovice.cz, mail: [email protected]
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
Název školního vzdělávacího programu
Strojírenství – automobilní technika
Kód a název oboru vzdělání
23-41-M/01 Strojírenství
1
Obsah
1.
Úvodní identifikační údaje ....................................................................................................4
2.
Profil absolventa ..................................................................................................................5
2.1.
Základní identifikační údaje ...........................................................................................5
2.2.
Popis uplatnění absolventa v praxi ................................................................................5
2.3.
Výčet kompetencí absolventa ........................................................................................5
2.3.1.
Odborné kompetence .............................................................................................5
2.3.2.
Klíčové kompetence ...............................................................................................6
2.4. Způsob ukončení vzdělávání a potvrzení dosaženého vzdělání, stupeň dosaženého
vzdělání ...................................................................................................................................7
3.
4.
5.
6.
Charakteristika školního vzdělávacího programu .................................................................8
3.1.
Základní identifikační údaje ...........................................................................................8
3.2.
Popis celkového pojetí vzdělávání .................................................................................8
3.3.
Organizace výuky ........................................................................................................10
3.4.
Způsob hodnocení žáků ..............................................................................................11
3.5.
Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných
11
3.6.
Realizace bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární prevence .........................12
3.7.
Podmínky pro přijetí ke vzdělání..................................................................................13
3.8.
Způsob ukončení vzdělávání .......................................................................................13
Učební plán .......................................................................................................................14
4.1.
Převodní tabulka z RVP do ŠVP .................................................................................14
4.2.
Učební plán – souhrn ..................................................................................................15
4.3.
Přehled využití týdnů ve školním roce .........................................................................16
Tabulky kompetencí...........................................................................................................17
5.1.
Klíčové kompetence ....................................................................................................18
5.2.
Odborné kompetence ..................................................................................................22
5.3.
Průřezová témata ........................................................................................................25
Učební osnovy předmětu ...................................................................................................28
6.1.
Anglický jazyk..............................................................................................................28
6.2.
Automatizace ..............................................................................................................36
6.3.
Český jazyk a literatura ...............................................................................................38
6.4.
Dějepis ........................................................................................................................48
6.5.
Ekonomika ..................................................................................................................51
6.6.
Elektrotechnika ............................................................................................................57
6.7.
FYZIKA .......................................................................................................................60
6.8.
Chemie........................................................................................................................66
6.9.
Informační a komunikační technologie ........................................................................72
6.10.
Konstruování v CAD ................................................................................................82
6.11.
Kontrola a měření ....................................................................................................85
2
7.
8.
6.12.
Matematika ..............................................................................................................88
6.13.
Mechanika ...............................................................................................................98
6.14.
Německý jazyk.......................................................................................................103
6.15.
Občanská nauka ....................................................................................................114
6.16.
Praxe .....................................................................................................................119
6.17.
Silniční vozidla .......................................................................................................122
6.18.
Stavba a provoz strojů ........................................................................................... 128
6.19.
Strojírenská technologie ........................................................................................133
6.20.
Technické kreslení .................................................................................................140
6.21.
Tělesná výchova ....................................................................................................144
6.22.
Základy ekologie ....................................................................................................152
Požadavky na zabezpečení školního vzdělávacího programu .........................................156
7.1.
Personální podmínky .................................................................................................156
7.2.
Základní materiální podmínky....................................................................................156
7.3.
Organizační podmínky............................................................................................... 157
7.4.
Podmínky BOZP........................................................................................................157
Spolupráce se sociálními partnery ...................................................................................159
8.1.
Úřad práce ................................................................................................................159
8.2.
Vysoké školy .............................................................................................................159
8.3.
Podnikatelská sféra ...................................................................................................159
8.4.
Rodiče a žáci.............................................................................................................159
8.5.
Asociace CZESHA ....................................................................................................159
8.6.
Základní školy ...........................................................................................................159
3
1. Úvodní identifikační údaje
Název školy
Střední
průmyslová
škola,
Ostrava–Vítkovice,
příspěvková
organizace
Adresa školy
Zengrova 1, 703 00 Ostrava-Vítkovice
Zřizovatel
Moravskoslezský kraj, 28. října 117, 702 18 Ostrava
Název ŠVP
Kód a název oboru
Stupeň vzdělání
Střední vzdělání s maturitní zkouškou
Délka a forma studia
Čtyřleté denní studium
Vypracováno dle
RVP pro obor vzdělávání 23-41-M/01 Strojírenství,
vydaného MŠMT dne 28. 6. 2007, č.j. 12 698/2007-23
Datum platnosti
1. 9. 2012
Jméno ředitele
Ing. Jiří Mlýnek
Razítko školy
Telefonní čísla
552304232
E-mailová adresa
[email protected]
Adresa webu
http://www.sps-vitkovice.cz
4
2. Profil absolventa
2.1.
Základní identifikační údaje
Název školy
Adresa školy
Zřizovatel
Název ŠVP
Kód a název oboru vzdělávání
Stupeň vzdělání
Datum platnosti
2.2.
Střední průmyslová škola, Ostrava-Vítkovice, příspěvková
organizace
1. 9. 2012
Popis uplatnění absolventa v praxi
Absolventi se mohou uplatnit zejména ve středních technickohospodářských funkcích ve
strojírenství i v příbuzných technických oborech při zajišťování projektové a technologické
stránky výroby, při organizaci provozu, údržbě a provozu strojů a zařízení, v obchodnětechnických službách, marketingu apod. Mohou nalézt uplatnění nejen v podnicích
strojírenských, ale také například v automobilních, potravinářských i jiných podnicích regionu,
v energetice, stavebnictví, dopravě, zemědělství, elektrotechnickém průmyslu aj. Dále se mohou
uplatnit ve sféře drobného soukromého podnikání.
Příklady pracovních pozic, na kterých se mohou absolventi uplatnit: konstruktér,
technolog, programátor a obsluha CNC strojů, dílenský mistr, dispečer, dílenský plánovač,
kontrolor jakosti, technický manažer provozu a další.
Je připraven ke studiu všech oborů na vysokých školách a vyšších odborných školách se
zaměřením na strojírenství a ke studiu dalších, převážně technických oborů na technických
univerzitách.
Absolvent je vzděláván tak, aby získal vědomosti, dovednosti a návyky potřebné pro celoživotní
vzdělávání a uplatnění na trhu práce.
2.3.
Výčet kompetencí absolventa
Vzdělávání v oboru strojírenství směřuje v souladu s cíli středního odborného vzdělávání
k tomu, aby si žáci vytvořili, v návaznosti na základní vzdělávání a na úrovni odpovídající jejich
schopnostem a studijním předpokladům, následující odborné a klíčové kompetence.
2.3.1. Odborné kompetence
Absolvent:
1.
ovládá a používá odbornou terminologii;
2.
efektivně rozhoduje a organizuje technologické, provozní a jiné pracovní procesy;
3.
aplikuje získané technické a technologické poznatky v provozu;
4.
čte a zhotovuje technické výkresy strojních součástí a sestav;
5.
konstruuje jednotlivé strojní součásti a funkční podsestavy, vytváří výrobní výkresy a
výkresy sestav s rozpiskami, sestavuje další navazující konstrukční dokumentaci;
6.
používá programy pro počítačovou podporu projekčních prací, konstrukce a řízení výroby;
7.
ovládá na prakticky využitelné úrovni některý z aktuálních programů v oblasti CAD/CAM;
5
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
volí vhodný materiál a jeho tepelné nebo chemicko-tepelné zpracování;
navrhuje způsoby přeměny polotovaru ve výrobek a strojní zařízení, nástroje a přípravky,
pomocí nichž se tato přeměna uskutečňuje;
vyhotovuje jednoduché technologické postupy na výrobu strojních součástí s
respektováním ekonomických, ekologických a bezpečnostních hledisek;
aplikuje hlavní strojírenské technologie používané ve výrobě;
má všeobecné znalosti v oblasti normalizace a standardizace;
používá metody kontroly a řízení jakosti a spolehlivosti výrobků;
pracuje s měřidly a přístrojovou technikou při technických měřeních a kontrole jakosti
výrobků;
provádí pevnostní výpočty spojovaných součástí a dílců a využívá k výpočtům
počítačovou podporu;
aplikuje základní zákony statiky, pružnosti a pevnosti, hydromechaniky a termomechaniky
v praxi;
využívá znalostí o vlivu provozních zatížení na pevnost strojních součástí a na změnu
jejich tvaru (deformace);
využívá poznatků z elektrotechniky a elektroniky včetně znalostí základních měřicích
metod;
má znalosti o výpočetní technice, jejím provozu a údržbě a zná možnosti jejího využití;
ovládá běžné kancelářské programy, práci s internetem a dovede využívat informačních
zdrojů v pracovním i mimopracovním životě;
rozumí základním pojmům a vztahům z ekonomiky podniku, informační soustavě a jejím
oborům, metodám plánování a ekonomiky práce;
rozumí matematickým pojmům na středoškolské úrovni a vztahům mezi nimi, umí
vyhledávat, hodnotit a třídit matematické informace a dokáže používat získané
matematické poznatky při řešení problémů a úkolů v běžných profesních i životních
situacích;
ovládá vybrané manuální zručnosti a dovednosti, aby mohl pracovat i v náročných
dělnických profesích.
2.3.2. Klíčové kompetence
Absolvent je veden tak, aby:
1.
získal pozitivní vztah k práci, učení a vzdělávání;
2.
zvládal práce s informacemi a informačními zdroji (textem, výkladem, přednáškou atd.);
3.
využíval prostředků informačních a komunikačních technologií v pracovním i v osobním
životě;
4.
řešil samostatně, pohotově a zodpovědně úkoly na svěřeném pracovišti a pracoval podle
stanovených technologických postupů;
5.
uplatňoval při řešení problémů různé metody myšlení (logické, matematické, empirické) a
myšlenkové operace;
6.
byl schopen aktivně pracovat v týmu, vytvářet a upevňovat mezilidské vztahy a vhodně
jednat s lidmi;
7.
dodržoval jazykové normy mateřského jazyka v ústním i písemném projevu, dokázal se
plynule, výstižně a logicky vyjadřovat k tématům z oblasti profesní, obecné a společenské;
8.
chápal výhody znalosti cizích jazyků;
9.
využíval jeden cizí jazyk v odborné i osobní komunikaci na úrovni úplného středního
odborného vzdělání B1;
10. posuzoval reálně své fyzické a duševní možnosti, odhadoval důsledky svého jednání a
chování v různých situacích;
11. měl odpovědný vztah ke svému zdraví, pečoval o svůj fyzický i duševní rozvoj a byl si
vědom důsledků nezdravého životního stylu a závislostí;
12. dodržoval platné zákony, respektoval práva a osobnost druhých lidí (popř. jejich kulturní
specifika), vystupoval proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci;
6
13.
14.
15.
16.
2.4.
si byl vědom vzájemného vztahu svobody a odpovědnosti i rovnosti svobod a práv
každého občana a jednal v souladu s morálními principy a zásadami společenského
chování;
znal obecná práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků;
dodržoval obecné a pro obor specifické zásady bezpečnosti práce, ochrany zdraví při
práci, hygieny práce, požární prevence a ochrany životního prostředí;
dodržoval principy efektivního ekonomického a ekologického provozu s ohledem na
udržitelný rozvoj.
Způsob ukončení vzdělávání a potvrzení dosaženého vzdělání, stupeň
dosaženého vzdělání
Vzdělávání je ukončeno maturitní zkouškou. Maturitní zkouška se skládá z povinných
maturitních předmětů - českého jazyka a literatury, cizího jazyka, volitelných maturitních
předmětů, kde byl žákům stanoven ředitelem školy předmět matematika, a bloku odborných
maturitních předmětů, který se skládá z předmětů – stavba a provoz strojů a strojírenská
technologie. V rámci odborné části maturitní zkoušky musí žáci obhájit své praktické znalosti
z technických předmětů. Úkoly zadané žákům v této části maturitní zkoušky jsou směrovány
k praktické aplikaci technických výpočtů s důrazem na využití IKT, zejména pak CAD a CAM
systémů.
Dokladem o dosažení středního vzdělání je vysvědčení o maturitní zkoušce. Obsah a
organizace maturitní zkoušky se řídí školským zákonem a vyhláškou o ukončování studia ve
středních školách.
7
3. Charakteristika školního vzdělávacího programu
3.1.
Základní identifikační údaje
Název školy
Adresa školy
Zřizovatel
Název ŠVP
Stupeň vzdělání
Datum platnosti
3.2.
organizace
1. 9. 2012
Popis celkového pojetí vzdělávání
Vzdělávací
program
připravuje
žáky
pro
výkon
činností
středních
technickohospodářských pracovníků a vysoce kvalifikovaných dělnických činností, souvisejících
především s obsluhou automobilní techniky v oblasti strojírenství. Jsou schopni přizpůsobit se i
práci v příbuzných oborech. Vysokou flexibilitu jim umožňuje zaměření na automobilní techniku.
Nemalou součást tvoří jazykové vzdělávání, výchova k občanství a získávání praktických
zkušeností a dovedností v učební a odborné praxi. Vzdělávací program připravuje absolventy ke
studiu všech oborů na vysokých školách a vyšších odborných školách se zaměřením na
strojírenství i ke studiu dalších, převážně technických oborů na technických univerzitách.
Absolvent je vzděláván tak, aby získal vědomosti, dovednosti a návyky potřebné pro celoživotní
vzdělávání a uplatnění na trhu práce.
Součinností výchovy a vzdělávání se harmonicky rozvíjí osobnost žáka. Spojením
všeobecného a odborného vzdělání jsou vychováváni lidé, kteří jsou schopni logicky myslet,
samostatně pracovat a dále se vzdělávat, kteří ovládají svůj obor a mají široký kulturní rozhled.
Obsahovou náplň studia tvoří učivo všeobecné a učivo odborné. Předměty obsažené ve
všeobecné části poskytují žákům vědomosti a dovednosti v oblasti jazykové a komunikační,
přírodovědné, společenskovědní, matematické, estetické, ekonomické, tělovýchovné,
informačních a komunikačních technologií a vzdělávání pro zdraví.
A. Všeobecně vzdělávací oblast
Vzdělávání a komunikace v českém jazyce a Vzdělávání a komunikace v cizím jazyce
poskytuje žákům vědomosti o systému jazyka a o jeho prostředcích. V českém jazyce se vytváří
základ pro rozvoj kultivovaného, logicky, stylisticky a gramaticky správného projevu. Učivo
cizího jazyka poskytuje nejen poznatky o vybraných jazykových prostředcích, ale i vědomosti,
které přibližují danou zemi a její obyvatelstvo. Kromě toho vytváří dovednosti komunikativní –
řečové. Učivo z oblasti literární seznamuje žáky se společenskou a uměleckou funkcí literatury a
s jejími hlavními vývojovými etapami a rysy. Rozvíjí vztah žáků k estetickým hodnotám a
pomáhá upevňovat jejich morální a charakterové vlastnosti.
Pro oblast Vzdělávání a komunikace v českém jazyce bude vyučován předmět český
jazyk a literatura. V oblasti Vzdělávání a komunikace v cizím jazyce budou žáci připravováni
v jednom cizím jazyce. Cizí jazyk bude zakončen v odborné i osobní komunikaci úrovní úplného
středního odborného vzdělání B1. Žák si bude moci vybrat mezi angličtinou a němčinou
v návaznosti na znalosti získané studiem na základní škole. Výuka cizích jazyků přispívá svými
8
tématy nejen k rozvoji jazykových a komunikativních kompetencí, ale i k rozvoji osobnostnímu,
vzdělávání pro zdraví, ochrany životního prostředí, znalostí reálií a cizojazyčných kultur.
Oblast Společenskovědního vzdělávání a Estetického vzdělávání seznamuje žáky
s vývojem lidské společnosti, s filozofickými směry, se zásadami společenského chování,
s mezilidskými vztahy, s etikou. Vyprofilovány byly předměty dějepis a občanská nauka, kde
žáci získají komunikativní, personální, sociální, občanské kompetence a kulturní povědomí a
kompetence k pracovnímu uplatnění. Vztah k estetickým hodnotám vytváří též literární a
jazykové vzdělávání.
Oblast Vzdělávání pro zdraví zastupuje vyprofilovaný předmět tělesná výchova.
Vzdělávání pro zdraví prostupuje však celým ŠVP a k výuce těchto kompetencí přispívají
částečně všechny vyučované předměty. Učivo tělesné výchovy rozvíjí motoriku žáků,
všeobecné pohybové schopnosti a specifické pohybové dovednosti. Přispívá k upevňování
volních vlastností, jakými jsou vytrvalost, uvědomělá kázeň, překonávání překážek a kladný
vztah ke kolektivu.
V oblasti Matematického a Přírodovědného vzdělávání poskytují žákům soubor
vědomostí a dovedností na středoškolské úrovni předměty matematika, fyzika, chemie a
základy ekologie. Zároveň tyto předměty rozvíjí schopnost žáků získané poznatky rozšiřovat a
aplikovat v rámci odborné složky vzdělání. Výrazně se podílí na prohlubování vztahů žáka
k tvorbě a ochraně životního prostředí.
Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích bylo, vzhledem
k počítačovému zaměření oboru, posíleno, aby byla zajištěna kvalitní příprava žáků v oblasti
využívání prostředků informačních a komunikačních technologií a práce s informacemi.
Ekonomické vzdělávání je důležitou součástí všeobecného vzdělávání. Seznamuje žáky
nejen s makroekonomikou, ale učí je ekonomickému myšlení, kompetencím k pracovnímu
uplatnění a podnikatelským aktivitám. Vyprofilovaným předmětem je předmět ekonomika, do
které spadá i problematika marketinku.
B. Předměty odborné specializace
Složku odborného vzdělávání představuje základní a speciální odborné učivo. Základní
odborné učivo poskytuje žákům širší a dlouhodobě platné vědomosti, dovednosti a návyky
v oblasti způsobů myšlení a metod práce. Speciální odborné učivo představuje pružný systém,
jehož náplň se mění podle požadavků praxe a technického rozvoje.
Vzdělávací oblast Projektování a konstruování učí žáky porozumět základní odborné
terminologii oboru. Vyprofilovanými předměty jsou technické kreslení a deskriptivní geometrie,
mechanika, konstruování v CAD, stavba a provoz strojů, praxe a strojírenská technologie.
Vzdělávací oblasti Strojírenská technologie a Stavba a provoz strojů jsou odborným
základem a těžištěm vzdělávacího oboru strojírenství. Na jejich zajištění byl využit velký podíl
disponibilních hodin. Vyprofilovanými předměty vzdělávací oblasti Strojírenská technologie jsou
strojírenská technologie, praxe, počítačem řízené stroje a kontrola a měření a ve vzdělávací
oblasti Stavba a provoz strojů je to předmět stavba a provoz strojů, mechanika, kontrola měření,
praxe, automatizace a elektrotechnika. V těchto předmětech získají žáci kompletní odborné
kompetence absolventa a prohlubují si souběžně kompetence klíčové.
Profilace na automobilní techniku je zajištěna zařazením předmětů silniční vozidla a
autoelektrika.
Vzdělávací program je zaměřen na využívání výpočetní techniky. Jedná se o počítačovou
podporu projekčních prací, konstrukce a řízení výroby. O tuto počítačovou podporu se bude
opírat vzdělávací oblast Strojírenská technologie a Stavba a provoz strojů a částečně ji bude
využívat oblast Projektování a konstruování. Ze vzdělávací oblasti Strojírenská technologie
bude počítačová podpora využívána nejvíce v předmětech strojírenská technologie a kontrola a
měření. Ze vzdělávací oblasti Stavba a provoz strojů je na počítačové podpoře založen předmět
stavba a provoz strojů a částečně ji bude využívat i předmět kontrola a měření.
9
Z předmětů všeobecně vzdělávacích bude počítačová podpora částečně využívána
v předmětech fyzika, matematika a ekonomika a pro podporu výuky cizích jazyků.
Významnou složkou vzdělávání je vzdělávání žáků pro udržitelný rozvoj, tzv.
environmentální výchova. Environmentální výchova je průřezově zařazena do všech předmětů
vyučovacího procesu. Základem je předmět základy ekologie.
Cílem vzdělávacího programu je v neposlední řadě naučit žáky, aby pochopili nezbytnou
vzájemnou provázanost jednotlivých vyučovaných předmětů a vnímali výuku jako jeden
nerozdělitelný celek.
3.3.
Organizace výuky
Výchovně vzdělávací proces je organizován formou čtyřletého denního studia dle zákona
č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon). Výchovně vzdělávací proces je plánován na 34 týdnů, ve 4. ročníku na 30
týdnů.
Součástí vzdělávacího procesu jsou kurzy. V 1. ročníku žáci absolvují adaptační kurz,
který je zpravidla dvoudenní a probíhá v září. Hlavním úkolem tohoto kurzu je formou her a
vhodně volených přednášek stmelit kolektiv třídy. Vedení školy může v případě nezájmu ze
strany žáků zrušit konání adaptačního kurzu. V 1. ročníku také probíhá lyžařský kurz. Účast na
lyžařském kurzu je dobrovolná a v případě malého zajmu ze strany žáků může ředitelství školy
konání lyžařského kurzu zrušit. Na druhou stranu se v případě velkého zájmu nevylučuje
organizace lyžařského kurzu v zahraničí. Ve 2. ročníku žáci absolvují týdenní turistický kurz.
Tento kurz je věnován především rozvoji kompetencí zaměřených na zdravý životní styl. Kurz je
koncipován tak, aby byl přiměřeně finančně náročný, a tím byl dostupný pro všechny žáky.
V případě zájmu ze strany žáků může být turistický kurz situován i do zahraničí.
V průběhu školního roku se žáci zúčastňují kulturních, odborných a výchovných akcí
(divadelní a filmová představení, přednášky, výstavy, exkurze, výchovné pořady apod.) a
dalších aktivit vyplývajících z ročního plánu školy (sportovní turnaje, odborné soutěže apod.).
V rámci mimoškolních aktivit žáci navštěvují mimo aktivit uvedených v předchozím
odstavci i řadu kroužků. Jejich nabídka je přizpůsobena požadavkům žáků a možnostem školy.
Již pravidelně nabízíme kroužky diagnostiky vozidel, jazykové kroužky, přípravu k přijímacím
zkouškám na VŠ apod.
Dle možností bývají zařazovány i výjezdy žáků do zahraničí.
Pro osvojení si praktických dovedností žákem je určen předmět praxe, vyučovaný dle
platného učebního plánu. Do třetího ročníku je zařazena povinná čtyřtýdenní odborná praxe
(květen/červen) v reálných pracovních podmínkách firem. V rámci rozvoje komunikačních
dovedností si mohou žáci domluvit a zajistit praxi ve firmě sami. Škola následně s firmou uzavře
smlouvu o vykonání praxe žáka. Na závěr praxe ve firmě žák vypracuje zprávu, jejíž minimální
obsah i rozsah je žákům zadán před nástupem na odbornou praxi. Žákovská zpráva je důležitou
součástí klasifikace předmětu praxe. V průběhu praxe jsou žáci na pracovištích kontrolováni.
Praktické využívání počítačové podpory probíhá v rámci předmětu informační a
komunikační technologie. Částečně je počítačová podpora využívána i dalších předmětech
podle možností školy.
V případě, že to dovolí finanční prostředky z vlastních nebo jiných zdrojů, může vedení
školy rozhodnout o posílení výuky libovolného předmětu, při zachování maximálních počtů
hodin v ročníku a v souhrnu za celé studium. Toto posílení výuky bude zaměřeno na zavedení
nových technologií do výuky nebo pro zařazení nových témat s ohledem na zvýšení
konkurenceschopnosti absolventů v následném studiu a praxi.
Výuka ve škole je realizována v běžných i odborných učebnách. Je řízena rozvrhem,
který je sestaven tak, aby respektoval specifika jednotlivých předmětů a metody výuky (dělení
hodin, spojování hodin, bloky v čtrnáctidenním cyklu, kurzy, sportovní akce, odborné exkurze).
Nedílnou součástí vzdělávání žáků je i příprava na aktivní uplatnění na trhu práce.
10
Zvýšená pozornost je věnována bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dodržování
pracovněprávních předpisů a problematice ochrany člověka za mimořádných okolností. Této
problematice se věnují všichni učitelé v rámci svých předmětů a výchovného působení na žáky.
Studium je zakončeno maturitní zkouškou, jejíž organizace se řídí školským zákonem,
prováděcími vyhláškami a konkrétními organizačními opatřeními.
3.4.
Způsob hodnocení žáků
Základem pro hodnocení žáků je klasifikační řád, který je součástí školního řádu, a
platná legislativa. Pro hodnocení žáků a ověřování zvládnutí základních požadovaných znalostí
jsou používány různé formy hodnocení – ústní, písemné, grafické a testy. Dosažené výsledky
jsou hodnoceny známkou. Žáci budou hodnoceni tak, aby hodnocení mělo motivační charakter.
Podklady pro hodnocení jsou také praktické úkoly. Klasifikace vychází nejen z výsledků
zkoušení žáka, ale je zohledněn i přístup žáka k řešení jednotlivých úloh a procvičování učiva.
Hodnoceny jsou vědomosti, dovednosti a návyky.
Při klasifikaci výsledků v předmětech se v souladu s požadavky tematických plánů hodnotí:














3.5.
Ucelenost, přesnost a trvalost osvojení požadovaných poznatků, faktů, pojmů, definic,
zákonitostí a vztahů,
kvalita a rozsah získaných dovedností vykonávat požadované intelektuální a motorické
činnosti,
schopnost uplatňovat osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a
praktických úkolů, při výkladu a hodnocení společenských a přírodních jevů a
zákonitostí,
schopnost využívat a zobecňovat zkušenosti a poznatky získané při praktických
činnostech,
kvalita myšlení, především jeho logika, samostatnost a tvořivost,
aktivita v přístupu k činnostem, zájem o ně a vztah k nim,
přesnost, výstižnost a odborná i jazyková správnost ústního a písemného projevu,
kvalita výsledků činností,
osvojení činných metod samostatného studia,
osvojení odborných dovedností, projevující se zvládnutím nejúčelnějších způsobů práce,
které zajišťují její kvalitní výsledky,
úroveň organizace práce a pracoviště,
dodržování předpisů k zajištění BOZP,
hospodárné využívání surovin, materiálů a energie,
hospodárná obsluha a údržba strojů, přístrojů a zařízení.
Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně
nadaných
Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných je
zajišťováno v souladu s platnou legislativou.
Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou například žáci se specifickými
poruchami učení nebo chování, žáci se zdravotním postižením, či zdravotním znevýhodněním
nebo sociálním znevýhodněním. Tito žáci jsou ve škole evidováni a je jim věnována individuální
péče.
11
Žákům se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je ve spolupráci
s pedagogicko-psychologickou poradnou, na základě závěrů vyšetření pedagogickopsychologické poradny a ve spolupráci s rodiči, vypracován individuální vzdělávací plán.
Individuální vzdělávací plán vypracovává třídní učitel ve spolupráci s výchovným
poradcem a ostatními vyučujícími. V případě, že není nutné vypracovat individuální vzdělávací
plán, jsou žáci s diagnostikovanou specifickou poruchou chování při výuce zohledněni. Žáci
nejsou vystavováni neočekávaným úkolům a časovým tlakům. Žákům jsou úlohy vhodně
zadávány a je jim umožněno používat kompenzační pomůcky. Zkoušení žáka probíhá takovou
formou, která je pro každého takto znevýhodněného žáka nejpřijatelnější. Je zachováván
v největší míře pozitivní přístup v hodnocení žáka. Žáci však nejsou z žádného předmětu
uvolněni a nejsou jim vytvářeny speciální tematické plány, protože tito žáci jsou schopni náplň
jednotlivých předmětů zvládnout.
Individuální vzdělávací plán se sestavuje i pro žáky mimořádně nadané. I v těchto
případech výchovný poradce při sestavování individuálního plánu spolupracuje s pedagogickopsychologickou poradnou, minimálně vychází ze závěru vyšetření, kde je uvedeno, zda je žák
nadaný celkově, nebo pouze na jeden předmět, nebo skupinu příbuzných předmětů. Těmto
žákům škola nabízí možnost dále svůj talent rozvíjet například:
- metodou rozšíření učiva nad rámec osnov tak, aby pro nadaného žáka představovalo
odpovídající stimul;
- účastí na olympiádách nebo soutěžích, nebo korespondenčních seminářích;
- doporučením další odborné literatury;
- umožněním individuálních konzultací;
- vhodným zapojením do skupinové práce jako vedoucí skupiny nebo její člen.
Škola umožní těmto žákům vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu, nebo je
ředitel školy, za podmínek daných školským zákonem, přeřadí do vyššího ročníku.
Individuální vzdělávací plán může získat i žák, který se významným způsobem zapojuje do
sportovní reprezentace. Tyto případy jsou posuzovány individuálně na základě vyjádření
sportovního oddílu a doporučení poradny.
3.6.
Realizace bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární prevence
Neoddělitelnou součástí teoretického i praktického vyučování je problematika
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výchova k bezpečné a
zdraví neohrožující práci je součástí každého vzdělávacího programu. Vychází z právních a
ostatních předpisů platných v době výuky. Tyto požadavky budou vyučujícím doplněny o
vyčerpávající informace o možných rizicích ohrožení života a zdraví, kterým jsou žáci při výuce
vystaveni.
Škola a pedagogové jsou při výuce povinni přihlížet k základním fyziologickým potřebám
žáků a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně
patologických jevů.
Na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují
pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky
žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
Prostory pro výuku musí odpovídat svými podmínkami požadavkům stanoveným
platnými zdravotnickými předpisy.
Součástí BOZP je i problematika chování žáků v situacích osobního a obecného
ohrožení a osvojení zásad první pomoci.
Vzdělávání je směrováno k tomu, aby absolvent:
12
- chápal bezpečnost práce jako součást péče o zdraví své i spolupracovníků;
- dodržoval příslušné právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární
ochrany a hygienické předpisy;
- používal osobní ochranné pracovní prostředky podle platných právních norem, předpisů a
směrnic pro dané jednotlivé činnosti a pracovní postupy;
- uplatňoval oprávněné nároky týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví, bezpečnostních
a protipožárních předpisů při práci či případném pracovním úrazu.
3.7.
Podmínky pro přijetí ke vzdělání
Přijímání ke vzdělávání se řídí platnou legislativou.
Studium je určeno pro chlapce a dívky, kteří:
- splnili povinnou školní docházku;
- splnili podmínky přijímacího řízení;
- splnili podmínky zdravotní způsobilosti uchazečů o studium – potvrzeno lékařem na přihlášce.
Součástí přijímacího řízení může být přijímací zkouška, která je sestavena z učiva ZŠ z
předmětů Český jazyk a Matematika. Kritéria a podrobné informace zveřejňujeme na webových
stránkách školy.
K přijetí je nutná lékařská prohlídka. Obor však nevyžaduje stanovení zvláštních zdravotních
požadavků.
3.8.
Způsob ukončení vzdělávání
Vzdělávání v tomto vzdělávacím programu vede k dosažení středního vzdělání s
maturitní zkouškou a ukončuje se maturitní zkouškou. Dokladem o dosažení středního vzdělání
je vysvědčení o maturitní zkoušce. Žák může konat maturitní zkoušku, pokud úspěšně ukončil
poslední ročník středního vzdělávání.
Účelem maturitní zkoušky je ověřit, jak žáci dosáhli cílů vzdělávání stanovených školním
vzdělávacím programem, zejména ověřit úroveň klíčových vědomostí, dovedností a postojů
žáka, které jsou důležité pro jeho další vzdělávání nebo výkon povolání nebo odborných
činností.
Obsah a organizace maturitní zkoušky se řídí platnou legislativou.
Ze všeobecně vzdělávacích předmětů budou žáci povinně maturovat z českého jazyka a
literatury, z cizího jazyka nebo matematiky.
Profilovou část maturitní zkoušky bude žák konat z odborných maturitních předmětů.
Jsou to stavba a provoz strojů a strojírenská technologie.
Součástí maturitní zkoušky je praktická maturitní zkouška, která je organizována
v souladu s platnou legislativou, a její pojetí stanoví ředitel školy.
Dosažený stupeň vzdělání - střední vzdělání s maturitní zkouškou
13
4. Učební plán
5
7
Společenskovědní vzdělání
5
5
Estetické vzdělání
Vzdělání pro zdraví
Vzdělání a komunikace v cizím
jazyce
5
8
5
8
10
14
Přírodovědné vzdělání
6
7
Matematické vzdělání
12
14
Vzdělání v informačních a
komunikačních technologiích
6
6
Ekonomické vzdělání
3
3
Projektování a konstruování
Strojírenská technologie
Stavba a provoz strojů
Disponibilní hodiny
CELKEM
18
10
12
28
128
21
14
18
6
128
2
3
4
2
1
3
1
7
Týdenní vyučovací
hodiny v ročnících
1
Týdenní vyučovací hodiny
za studium
Vzdělání a komunikace v
českém jazyce
Vyučovací předmět
Týdenní vyučovací hodiny
za studium
Min. týdenní vyučovací
hodiny za studium
Převodní tabulka z RVP do ŠVP
Vzdělávací oblasti a
obsahové okruhy
4.1.
Český jazyk a literatura
Dějepis
Občanská nauka
Tělesná výchova
Cizí jazyk
Fyzika
Chemie
Základy ekologie
Matematika
Informační a
komunikační
technologie
Ekonomika
Technické kreslení
Konstruování v CAD
Mechanika
Praxe
Praxe
Kontrola a měření
Mechanika
Praxe
Automatizace
Elektrotechnika
Silniční vozidla
2
1
2
1
1
2
1
1
2
1
2
2
2
3
5
8
3
3
4
4
14
2
3
4
2
1
14
2
6
2
3
6
2
5
3
3
2
9
3
2
5
5
1
3
2
2
6
128
2
2
1
4
4
2
2
3
3
3
1
3
2
2
3
3
2
2
1
3
3
3
3
2
1
2
4
1
3
2
2
32
2
32
2
33
2
31
14
4.2.
Učební plán – souhrn
P.Č.
Název předmětu
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
Cizí jazyk
Dějepis
Občanská nauka
Matematika
Fyzika
Chemie
Základy ekologie
Tělesná výchova
Informační a komunikační technologie
Ekonomika
Technické kreslení
Mechanika
Konstruování v CAD
Praxe
Silniční vozidla
Automatizace
Elektrotechnika
Součet
1.
3
3
2
0
4
2
2
1
2
2
0
3
3
0
2
0
0
0
0
0
2
31
2.
2
3
0
1
4
0
0
0
2
2
0
3
3
3
3
0
0
3
2
2
0
33
Ročník
3.
4
4
0
1
3
0
0
0
2
0
1
0
2
3
3
2
2
3
2
0
0
32
4.
3
4
0
1
3
2
0
0
2
2
2
0
0
4
3
0
1
3
2
0
0
32
Součet
12
14
2
3
14
4
2
1
8
6
3
6
8
10
11
2
3
9
6
1
2
128
Poznámky k učebnímu plánu
Dělení hodin ve vyučovacích předmětech je v pravomoci ředitele školy, který musí postupovat v
souladu s požadavky BOZP a s předpisy stanovenými MŠMT pro dělení tříd:
1. v případě poklesu počtu žáků ve třídách nebo k dosažení větší hospodárnosti výuky mohou
být vytvářeny skupiny žáků z více tříd a třídy mohou být slučovány;
2. učivo je uspořádáno do předmětů s rozsahem uvedeným v učebním plánu;
3. obsah osnovy předmětu rozpracovávají učitelé na příslušný školní rok do tematických
plánů;
4. v tematickém plánu je pak provedeno časové rozložení výuky stanovené osnovou
předmětu;
5. tematický plán schvaluje pro příslušný školní rok ředitel školy, tematický plán je součástí
dokumentace školy.
15
4.3.
Přehled využití týdnů ve školním roce
Činnost
Vyučování podle učebního plánu
Adaptační kurz
Lyžařský výcvik
Sportovně turistický kurz
Odborná praxe
Maturitní zkouška
Rezerva
Celkem
1. ročník
2. ročník
3. ročník
4. ročník
Celkem
34
1
1
34
32
28
128
1
1
1
4
4
7
146
1
4
2
38
3
38
2
38
4
0
32
16
5. Tabulky kompetencí
Vysvětlivky k tabulkám kompetencí:
ANJ Anglický jazyk
AUT Automatizace
CJL Český jazyk a literatura
DEJ Dějepis
EKO Ekonomika
ELE Elektrotechnika
FYZ Fyzika
CHE Chemie
IKT
KOC Konstrukční cvičení
KOM Kontrola a měření
MAT Matematika
MEC Mechanika
NEJ Německý jazyk
OBN Občanská nauka
PRA Praxe
PRS Počítačem řízené stroje
SIV
Silniční vozidla
SPS Stavba a provoz strojů
STT Strojírenská technologie
TEK Technické kreslení
TEV Tělesná výchova
ZEK Základy ekologie
17
d) Personální a sociální
kompetence
c) Komunikační kompetence
b)
Kompetence
a) Kompetence k učení
k řešení
problému
Klíčové kompetence
e) Občanské
kompetence
a kulturní povědomí
5.1.
A
Předmět N
J
1 X
A C D E E F C I K K M M N O P S S S T T Z
U J E K L Y H K O O A E E B R I P T E E E
T L J O E Z E T C M T C J N A V S T K V K
5
X X
X
X
X
X
X
X X X
6
X
7
X
2
3
4
7
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
8
X
1
2
3
4
1
2
3
4
5
6
9
X
10 X
1 X
X
X
2
X
3
X X X
4
5
X
6
7
X
8
X
9
X
10 X
1 X
X
X
X
X
X
X
X
X
x
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X
X
X X
X X
X
X
X
X X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X
X
X
X X
X X
X X
X X
X X
X X
X X
X X
X X
X X
X
X X
X X
X X
X X
X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
x
X
X
X
X
X
X
X
X
X
x
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X X X
X
X
X
X
X
X
X X X X
X
X X X X
X X X X
X
X
X X
X
X X
X
X
X X
X
X X
X X
X X
X X
X
X
X X
X
X X
X
X
X
X X
X
X
X
X X
X
X
X X
X
X
X
X X
X
X
X
X
X X
x X
X X X
X
X
X
X
X X X
X
X X X X
X
X
X X X X
X
X X X X
4
X
X
X
5
X
X
X X X
6
X X
X
X X X
X X X
X X
7
X
X
X X X
X
X X
3
X
X
X
X
X
X
X X X X
X X X
X X X X
X
X
X X
X X
X X X X
X X X X X
X
X
X X X X X
X
2
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X X
X
X X X
X
X
X
X
X X
X X
X
X
X
X
X X
X
X
X
X
X
18
f) Kompetence k
pracovnímu uplatnění
a podnikatelským
aktivitám
g) Matematické
kompetence
8
X
X
X X X
9
X
X
X
1
X
X X
X X X
2
X
X X
3
X
4
X X X
X
X
X X X X
X
X X
X
X X
X
X
X X X
5
X
X
6
X
X
X X
7
X
X
X
1
X X
X
X X X X
X X X
2
X X X
X X
3
X X X
X
X X X
X
4
5
6
7
h) Kompetence využívat
prostředky
informačních a
komunikačních
technologií
X X
X
X
1
X
X
2
3
X
X
4
X
X
X X X
X X
X
X X
X X X
X
X
X X X X
X X
X
X X X
X
X X
X
X
X
X
X X X
X X X X
X X
X X X X X X X X X
X X X X
X X
X
X
X
X
X
X
X
X X X
X
5
X
6
X
X
X
X X X X
X X X
X X
X
7
X
X
X X X
X
X
X
X
X
X X X
X
X
x
X
X
X X X X X
X
X
X
Legenda:
A. Kompetence k učení
1. mít pozitivní vztah k učení a vzdělávání;
2. ovládat různé techniky učení, umět si vytvořit vhodný studijní režim a podmínky;
3. uplatňovat různé způsoby práce s textem (zvl. studijní a analytické čtení), umět efektivně
vyhledávat a zpracovávat informace, být čtenářsky gramotný;
4. s porozuměním poslouchat mluvené projevy (např. výklad, přednášku, proslov aj.), pořizovat si
poznámky;
5.
využívat ke svému učení různé informační zdroje, včetně zkušeností svých i zkušeností jiných
lidí;
6. sledovat a hodnotit pokrok při dosahování cílů svého učení, přijímat hodnocení výsledků svého
učení od jiných lidí;
7. znát možnosti svého dalšího vzdělávání, zejména v oboru a povolání.
B. Kompetence k řešení problémů
1. porozumět zadání úkolu nebo určit jádro problému, získat informace potřebné k řešení problému,
navrhnout způsob řešení, popř. varianty řešení, a zdůvodnit jej, vyhodnotit a ověřit správnost
zvoleného postupu a dosažené výsledky;
2. uplatňovat při řešení problémů různé metody myšlení (logické, matematické, empirické) a
3. volit prostředky a způsoby (pomůcky, studijní literaturu, metody a techniky) vhodné pro splnění
jednotlivých aktivit, využívat zkušeností a vědomostí nabytých dříve;
4. spolupracovat při řešení problémů s jinými lidmi (týmové řešení).
19
C. Komunikativní kompetence
1. vyjadřovat se přiměřeně účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i psaných a
vhodně se prezentovat;
2. formulovat své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě přehledně a jazykově
správně;
3. účastnit se aktivně diskusí, formulovat a obhajovat své názory a postoje;
4. zpracovávat administrativní písemnosti, pracovní dokumenty i souvislé texty na běžná i odborná
témata;
5. dodržovat jazykové a stylistické normy i odbornou terminologii;
6. zaznamenávat písemně podstatné myšlenky a údaje z textů a projevů jiných lidí (přednášek,
diskusí, porad apod.);
7. vyjadřovat se a vystupovat v souladu se zásadami kultury projevu a chování;
8. dosáhnout jazykové způsobilosti potřebné pro komunikaci v cizojazyčném prostředí nejméně v
jednom cizím jazyce;
9. dosáhnout jazykové způsobilosti potřebné pro pracovní uplatnění dle potřeb a charakteru
příslušné odborné kvalifikace (např. porozumět běžné odborné terminologii a pracovním pokynům
v písemné i ústní formě);
10. chápat výhody znalosti cizích jazyků pro životní i pracovní uplatnění, být motivováni k prohlubování svých
jazykových dovedností v celoživotním učení.
D. Personální a sociální kompetence
1. posuzovat reálně své fyzické a duševní možnosti, odhadovat důsledky svého jednání a chování v
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
různých situacích;
stanovovat si cíle a priority podle svých osobních schopností, zájmové a pracovní orientace a
životních podmínek;
reagovat adekvátně na hodnocení svého vystupování a způsobu jednání ze strany jiných lidí,
přijímat radu i kritiku;
mít odpovědný vztah ke svému zdraví, pečovat o svůj fyzický i duševní rozvoj, být si vědomi
důsledků nezdravého životního stylu a závislostí;
adaptovat se na měnící se životní a pracovní podmínky a podle svých schopností a možností je
pozitivně ovlivňovat, být připraveni řešit své sociální i ekonomické záležitosti, být finančně
gramotní;
pracovat v týmu a podílet se na realizaci společných pracovních a jiných činností;
přijímat a odpovědně plnit svěřené úkoly;
podněcovat práci týmu vlastními návrhy na zlepšení práce a řešení úkolů, nezaujatě zvažovat
návrhy druhých;
přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům,
nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým.
E. Občanské kompetence a kulturní povědomí
1. jednat odpovědně, samostatně a iniciativně nejen ve vlastním zájmu, ale i ve veřejném zájmu;
2. dodržovat zákony, respektovat práva a osobnost druhých lidí (popř. jejich kulturní specifika),
vystupovat proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci;
3. jednat v souladu s morálními principy a zásadami společenského chování, přispívat k uplatňování
hodnot demokracie;
4. uvědomovat si – v rámci plurality a multikulturního soužití – vlastní kulturní, národní a osobnostní
identitu, přistupovat s aktivní tolerancí k identitě druhých;
5. zajímat se aktivně o politické a společenské dění u nás a ve světě;
6. chápat význam životního prostředí pro člověka a jednat v duchu udržitelného rozvoje;
7. uznávat hodnotu života, uvědomovat si odpovědnost za vlastní život a spoluodpovědnost při
zabezpečování ochrany života a zdraví ostatních;
8. uznávat tradice a hodnoty svého národa, chápat jeho minulost i současnost v evropském a
světovém kontextu;
9. podporovat hodnoty místní, národní, evropské i světové kultury a mít k nim vytvořen pozitivní
vztah.
20
F. Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám
1. mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i vzdělávání, uvědomovat si význam
celoživotního učení a být připraveni přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám;
2. mít přehled o možnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru, cílevědomě a zodpovědně
rozhodovat o své budoucí profesní a vzdělávací dráze;
3. mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách v oboru a o požadavcích
zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnávat se svými představami a předpoklady;
4. umět získávat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích příležitostech, využívat
poradenských a zprostředkovatelských služeb jak z oblasti světa práce, tak vzdělávání;
5. vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat svůj odborný potenciál a své
profesní cíle;
6. znát obecná práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků;
7. rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních, ekonomických,
administrativních, osobnostních a etických aspektech soukromého podnikání, dokázat vyhledávat
a posuzovat podnikatelské příležitosti v souladu s realitou tržního prostředí, svými předpoklady a
dalšími možnostmi.
G. Matematické kompetence
1. správně používat a převádět běžné jednotky;
2. používat pojmy kvantifikujícího charakteru;
3. provádět reálný odhad výsledku řešení dané úlohy;
4. nacházet vztahy mezi jevy a předměty při řešení praktických úkolů, umět je vymezit, popsat a
správně využít pro dané řešení;
5. číst a vytvářet různé formy grafického znázornění (tabulky, diagramy, grafy, schémata apod.);
6. aplikovat znalosti o základních tvarech předmětů a jejich vzájemné poloze v rovině i prostoru;
7. efektivně aplikovat matematické postupy při řešení různých praktických úkolů v běžných
situacích.
H. Kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií
1. pracovat s osobním počítačem a dalšími prostředky informačních a komunikačních technologií;
2. pracovat s běžným základním a aplikačním programovým vybavením;
3. učit se používat nové aplikace;
4. komunikovat elektronickou poštou a využívat další prostředky online a offline komunikace;
5. získávat informace z otevřených zdrojů, zejména pak s využitím celosvětové sítě Internet;
6. pracovat s informacemi z různých zdrojů nesenými na různých médiích (tištěných, elektronických,
audiovizuálních), a to i s využitím prostředků informačních a komunikačních technologií;
7. uvědomovat si nutnost posuzovat rozdílnou věrohodnost různých informačních zdrojů a kriticky
přistupovat k získaným informacím, být mediálně gramotní.
21
Odborné kompetence
5.2.
A A C D E E F C I K K M M N O P S S S T T Z
N U J E K L Y H K O O A E E B R I P T E E E
Předmět: J T L J O E Z E T C M T C J N A V S T K V K
1
X
X
X
2
X
a)
3
4
5
X
X
X
X X
X
X
X
X
X
X X X
X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
6
7
8
X
X X
X
X
1
2
X
b)
3
4
X
5
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
6
7
X
8
X
1
c)
2
3
4
X
X
5
d)
1
X
X
X
X
X
X
X
X X
X
3
e)
1
X
X
3
1
X
X
2
f)
X
2
4
X
X
X
3
X X
X X
4
5
1
g)
X
X
X
X
2
4
2
X
X
X X
3
h)
X
X
X
X
X
1
2
X
X X
X
X
X X X X
X
X
X
X X
x
X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X
X X
X
X X
X X
X X
X
22
3
4
X
X X
X X X X X
X X
X X X
X
X
X
Legenda:
A. Navrhovat a konstruovat strojní součásti, mechanizmy a části strojů, nástroje, nářadí,
přípravky aj. výrobní pomůcky, volit prvky technického vybavení budov, technologického
vybavení pracovišť apod. a navrhovat jejich umístění, tzn., aby absolventi:
1. navrhovali základní druhy spojů a volili spojovací součásti, navrhovali a dimenzovali strojní
součásti k přenosu pohybu, potrubí a armatury aj. konstrukční prvky strojů a zařízení;
2. zpracovávali návrhy jednoduchých tekutinových mechanizmů sestavených ze standardních prvků;
3. konstruovali jednoduché řezné nástroje, nástroje ke tváření, jednoduché přípravky, měřidla aj.
výrobní pomůcky;
4. volili pro strojní součásti a nástroje vhodné materiály, druhy polotovarů, druhy a rozměry
předvýrobků, u kovových materiálů předepisovali jejich tepelné zpracování, povrchovou úpravu
apod.;
5. četli a vytvářeli výkresy součástí, výkresy sestavení, schémata aj. produkty grafické technické
komunikace používané ve strojírenství, orientovali se v jednoduchých stavebních výkresech a
jednoduchých elektrotechnických schématech;
6. zpracovávali k výkresům součástí a sestavení další navazující konstrukční dokumentaci;
7. dimenzovali strojní součásti a konstrukce, kontrolovali jejich namáhání a deformace;
8. uplatňovali zásady technické normalizace a standardizace, využívali při řešení technických úloh
normy, strojnické tabulky aj. zdroje informací.
B. Navrhovat způsoby, technická zařízení, nářadí, nástroje, výrobní pomůcky a technologické
podmínky k přeměně surovin, předvýrobků a polotovarů na strojírenské výrobky, tzn., aby
absolventi:
1. navrhovali technologické postupy hotovení jednodušších součástí a postupy montáže
jednodušších podskupin či výrobků;
2. vytvářeli popisy jednotlivých technologických operací pro výrobu nesložitých součástí;
3. určovali stroje, zařízení, komunální nástroje, nářadí, měřidla a další výrobní pomůcky pro
uskutečnění jednotlivých technologických operací;
4. navrhovali základní koncepci jednoduchých operačních nástrojů, nářadí, měřidel a dalších
výrobních pomůcek;
5. stanovovali technologické podmínky pro operace obrábění, tváření, tepelného zpracování apod.;
6. určovali pomocné a provozní materiály a hmoty, potřebné k uskutečnění předepsaných
technologických operací;
7. vytvářeli programy pro vykonávání jednodušších pracovních operací na číslicově řízených
strojích;
8. navrhovali způsoby a podmínky kontroly jakosti součástí a výrobků.
C. Navrhovat systémy péče o technický stav strojů a zařízení, způsoby zjišťování jejich
technického stavu, postup práce při jejich revizích, údržbě a opravách, tzn., aby absolventi:
1. zpracovávali v souladu se servisní a provozní dokumentací strojů a zařízení plány jejich
ošetřování a údržby;
2. navrhovali s použitím servisní dokumentace strojů a zařízení způsoby zjišťování jejich
technického stavu či závad;
3. rozhodovali o způsobu opravy závad běžných konstrukčních uzlů a agregátů strojů a zařízení;
4. vedli záznamy o provozu, údržbě a opravách strojů a zařízení;
5. zpracovávali údaje pro objednávky potřebných náhradních dílů a komponent strojů a zařízení.
D. Měřit základní technické veličiny, tzn., aby absolventi:
1. používali měřidla a měřicí přístroje, vhodně aplikovali běžné způsoby kontroly a měření
základních technických veličin;
2. měřili délkové rozměry, úhly, tvary, vzájemnou polohu ploch a prvků součástí a jakost jejich
povrchu;
3. prováděli zkoušky mechanických vlastností technických materiálů, jednoduché zkoušky jejich
technologických vlastností, zkoušky vlastností provozních hmot a materiálů, kontrolu strojních
23
součástí a nástrojů a podíleli se dílčími měřeními na komplexních měřeních a zkouškách strojů a
zařízení;
4. vyhodnocovali výsledky uskutečněných měření a zpracovávali o nich záznamy a protokoly.
E. Využívat prostředky informačních a komunikačních technologií pro podporu efektivní práce,
tzn., aby absolventi:
1. využívali aplikační programy pro podporu projektové a konstrukční přípravy výroby;
2. využívali aplikační programy pro podporu technologické přípravy výroby;
3. využívali aplikační programy pro podporu péče o technický stav strojů;
4. prezentovali myšlenky a návrhy s využitím prostředků informačních a komunikačních technologií.
F. Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, tzn., aby absolventi:
1. chápali bezpečnost práce jako nedílnou součást péče o zdraví své i spolupracovníků (i dalších
osob vyskytujících se na pracovištích, např. klientů, zákazníků, návštěvníků) i jako součást řízení
jakosti a jednu z podmínek získání či udržení certifikátu jakosti podle příslušných norem;
2. znali a dodržovali základní právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a
požární prevence;
3. osvojili si zásady a návyky bezpečné a zdraví neohrožující pracovní činnosti včetně zásad
ochrany zdraví při práci u zařízení se zobrazovacími jednotkami (monitory, displeji apod.),
rozpoznali možnost nebezpečí úrazu nebo ohrožení zdraví a byli schopni zajistit odstranění závad
a možných rizik;
4. znali systém péče o zdraví pracujících (včetně preventivní péče, uměli uplatňovat nároky na
ochranu zdraví v souvislosti s prací, nároky vzniklé úrazem nebo poškozením zdraví v souvislosti
s vykonáváním práce);
5. byli vybaveni vědomostmi o zásadách poskytování první pomoci při náhlém onemocnění nebo
úrazu a dokázali první pomoc sami poskytnout.
G. Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb, tzn., aby absolventi:
1. chápali kvalitu jako významný nástroj konkurenceschopnosti a dobrého jména podniku;
2. dodržovali stanovené normy (standardy) a předpisy související se systémem řízení jakosti
zavedeným na pracovišti;
3. dbali na zabezpečování parametrů (standardů) kvality procesů, výrobků nebo služeb,
zohledňovali požadavky klienta (zákazníka, občana).
H. Jednat ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje, tzn., aby absolventi:
1. znali význam, účel a užitečnost vykonávané práce, její finanční, popř. společenské ohodnocení;
2. zvažovali při plánování a posuzování určité činnosti (v pracovním procesu i v běžném životě)
možné náklady, výnosy a zisk, vliv na životní prostředí, sociální dopady;
3. efektivně hospodařili s finančními prostředky;
4. nakládali s materiály, energiemi, odpady, vodou a jinými látkami ekonomicky a s ohledem na
životní prostředí.
24
5.3.
Průřezová témata
A A C D E E F C I K K M M N O P S S S T T Z
N U J E K L Y H K O O A E E B R I P T E E E
Předmět: J T L J O E Z E T C M T C J N A V S T K V K
1 X X X X
2 X
x
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
a
b) Člověk a životní prostředí
a) Občan v demokratické společnosti
3 X
4
5
6 X
7 X
X
X
8 X X
a
9 X
a
práce
c)Člověk a
svět
X
X
4 X
5 X
X
X
6 X
X
7 X
8 X
X
X
9 X
X
10 X
X
11 X
X
12 X
13 X
X
X
14 X
15 X X X
X
16 X
X X
1 X
2 X X X
X X
3
X
X
10 X
X
11 X
X
12 X
X
13 X
1 X
X
X
2 X
3 X X X
4 X
X
X
5 X
X
6 X
7
X
X
8
X
9
X
X
X
X
X X
X X
X
X
X X X X
X X X X X X
X
X X X X
X
x X X
X X X
X
X X X
X X
X
X X X
X X X X
X
X
X
X
X X X
X
X X X
X X
X
X X
X X X
X
X
X X X
x X
X
X X
X X
X
X
X X X
X
X
X X X
X X X X
X X
X
X X
X X
X X X
X X
X
X X
X X
X X
X X
X X
X X X
X X X
X X
X X
X X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
x
X
X
X
X
X
X X
X X
X X X X
X
X
X
X
X X
X
X
X X X
X
X
X
X
X
X X
X
X X
X X X X X X
X
X
X X
X
X X
X
X
X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X X
X X
X
X
X
X
X
X X X
X X
X X
X
X X
X
X
X X X
X
X
X
X
X
X X X X
X X X X X X X
X x X X X
X X
X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
25
10 X
11 X
X
X
12
d) IKT
1 X
2 X
a
3 X
4 X
5
X x
X X
X
X X
X X
X
X
X
X
X
X
X
X X X X X
X X
X X
X X
X X X X
X
X X X
X
X
X X X
X X
X X
X X X X
X
X
X
X
X
X
X
Legenda:
A. Občan v demokratické společnosti. Žáci jsou vedeni k tomu, aby:
1. měli vhodnou míru sebevědomí, sebeodpovědnosti a schopnost morálního úsudku;
2. byli připraveni si klást základní existenční otázky a hledat na ně odpovědi a řešení;
3. hledali kompromisy mezi osobní svobodou a sociální odpovědností a byli kriticky tolerantní;
4. byli schopni odolávat myšlenkové manipulaci;
5. dovedli se orientovat v mediálních obsazích, kriticky je hodnotit a optimálně využívat masová
média pro své různé potřeby;
6. dovedli jednat s lidmi, diskutovat o citlivých nebo kontroverzních otázkách, hledat kompromisní
řešení;
7. byli ochotni se angažovat nejen pro vlastní prospěch, ale i pro veřejné zájmy a ve prospěch lidí v
jiných zemích a na jiných kontinentech;
8. vážili si materiálních a duchovních hodnot, dobrého životního prostředí a snažili se je chránit a
zachovat pro budoucí generace.
Výchova k odpovědnému a aktivnímu občanství v demokratické společnosti zahrnuje vědomosti
a dovednosti z těchto oblastí:
- osobnost a její rozvoj;
- komunikace, vyjednávání, řešení konfliktů;
- společnost – jednotlivec a společenské skupiny, kultura, náboženství;
- historický vývoj (především v 19. a 20. století);
- stát, politický systém, politika, soudobý svět;
- masová média;
- morálka, svoboda, odpovědnost, tolerance, solidarita;
- potřebné právní minimum pro soukromý a občanský život.
B. Člověk a životní prostředí. Hlavním cílem je vést žáky k tomu, aby:
1. pochopili souvislosti mezi různými jevy v prostředí a lidskými aktivitami, mezi lokálními,
regionálními a globálními environmentálními problémy;
2. chápali postavení člověka v přírodě a vlivy prostředí na jeho zdraví a život;
3. porozuměli souvislostem mezi environmentálními, ekonomickými a sociálními aspekty ve vztahu
k udržitelnému rozvoji;
4. respektovali principy udržitelného rozvoje;
5. získali přehled o způsobech ochrany přírody, o používání technologických, ekonomických a
právních nástrojů pro zajištění udržitelného rozvoje;
6. samostatně a aktivně poznávali okolní prostředí, získávali informace v přímých kontaktech s
prostředím a z různých informačních zdrojů;
7. pochopili vlastní odpovědnost za své jednání a snažili se aktivně podílet na řešení
environmentálních problémů;
8. osvojili si základní principy šetrného a odpovědného přístupu k životnímu prostředí v osobním a
profesním jednání;
9. dokázali esteticky a citově vnímat své okolí a přírodní prostředí;
10. osvojili si zásady zdravého životního stylu a vědomí odpovědnosti za své zdraví.
Přínos je ve třech rovinách:
- informativní, směřující k získání potřebných znalostí a dovedností, jejich chápání a
hodnocení;
26
-
formativní, zaměřené zejména na vytváření hodnot a postojů ve vztahu k životnímu
prostředí (etických, citových, estetických apod.);
sociálně-komunikativní, zaměřené na rozvoj dovedností vyjadřovat a zdůvodňovat své
názory, zprostředkovávat informace, obhajovat řešení problematiky životního prostředí a
působit pozitivním směrem na jednání a postoje druhých lidí.
C. Člověk a svět práce. Přispívá k naplňování cílů vzdělávání zejména v rozvoji následujících
obecných kompetencí:
1. identifikace a formulování vlastních priorit;
2. práce s informacemi, vyhledávání, vyhodnocování a využívání informací;
3. odpovědné rozhodování na základě vyhodnocení získaných informací;
4. verbální komunikace při důležitých jednáních;
5. písemné vyjadřování při úřední korespondenci.
Hlavním cílem je vybavit žáka znalostmi a kompetencemi, které mu pomohou optimálně využít
svých osobnostních a odborných předpokladů pro úspěšné uplatnění na trhu práce a pro
budování profesní kariéry. Uskutečňování předpokládá:
- vést žáky k tomu, aby si uvědomili zodpovědnost za vlastní život, význam vzdělání a
celoživotního učení pro život, aby byli motivováni k aktivnímu pracovnímu životu a k
úspěšné kariéře;
- zorientovat žáky ve světě práce jako celku i v hospodářské struktuře regionu, naučit je
hodnotit jednotlivé faktory charakterizující obsah práce a srovnávat tyto faktory se svými
předpoklady, seznámit je s alternativami profesního uplatnění po absolvování studovaného
oboru vzdělání;
- naučit žáky vyhledávat a posuzovat informace o profesních příležitostech, orientovat se v
nich a vytvářet si o nich základní představu;
- naučit žáky vyhledávat a posuzovat informace o vzdělávací nabídce, orientovat se v ní a
posuzovat ji z hlediska svých předpokladů a profesních cílů;
- naučit žáky písemně i verbálně se prezentovat při jednání s potenciálními zaměstnavateli,
formulovat svá očekávání a své priority;
- vysvětlit žákům základní aspekty pracovního poměru, práv a povinností zaměstnanců a
zaměstnavatelů i základní aspekty soukromého podnikání, naučit je pracovat s příslušnými
právními předpisy;
- zorientovat žáky ve službách zaměstnanosti, přivést je k účelnému využívání jejich
informačního zázemí.
D. Informační a komunikační technologie. Jejím cílem je:
1. naučit žáky používat základní a aplikační programové vybavení počítače, a to nejen pro účely
uplatnění se v praxi, ale i pro potřeby dalšího vzdělávání;
2. naučit žáky pracovat s informacemi a s komunikačními prostředky;
3. vyrovnání úrovně připravenosti žáků na určitý standard a poskytování hlubšího vzdělání v
závislosti na potřebách jednotlivých oborů vzdělání.
Dovednosti mají podpůrný charakter:
- žáci musí nejprve pochopit základní principy informačních a komunikačních technologií;
- žáci se musí být schopni orientovat ve výpočetním systému.
27
6. Učební osnovy předmětu
6.1.
1.
Anglický jazyk
Pojetí vyučovacího předmětu
Obecný cíl vyučovacího předmětu
Vzdělávání v anglickém jazyce vede žáky k osvojení takové úrovně komunikativních
jazykových kompetencí, které odpovídá úrovni B1 podle Společného evropského referenčního
rámce pro jazyky. Vede žáky k rozšíření celkového kulturního rozhledu a přispívá k rozvoji
myšlenkových procesů a samostatné duševní práce. Prohlubuje a doplňuje systém jazykového
vzdělání, které žáci získávají v mateřském, eventuelně v jiném cizím jazyce, a systém znalostí
poskytovaných jinými vyučovacími předměty a zdroji informací.
Cíle výuky ANJ jsou tedy hlavně komunikativní, výchovně vzdělávací, poznávací,
receptivní, produktivní a interaktivní se zaměřením na přípravu ke státní maturitě.
Výuka živému jazyku se významně podílí na intelektuálním a sociálním rozvoji osobnosti
žáka, prohlubuje jeho všestranné i odborné vzdělání, rozvíjí jeho specifické vlohy a zájmy i
estetickou stránku osobnosti, obohacuje jeho poznání a podmiňuje kvalitu jeho soustavného
růstu, má významnou úlohu pro rozvoj občanských postojů a samostatného kritického myšlení.
Charakteristika učiva
Obsahem výuky je systematické rozvíjení a prohlubování znalostí, dovedností
a návyků, zaměřených na:
- jazyk, jeho zvukovou a grafickou stránku, jeho slovní zásobu a gramatiku;
- řeč jako fungování jazyka v procesu komunikace, zahrnuje jednak dovednosti receptivní
(porozumění vyslechnutému projevu a čtenému textu), jednak produktivní (ústní a písemný
projev) a interaktivní řečové dovednosti a strategie (ústní interakce);
- znalosti reálií anglicky mluvících zemí ve srovnání s reáliemi České republiky.
V průběhu čtyřletého studia si žáci osvojí následující složky učiva:
1) Řečové dovednosti:
poslech s porozuměním
rozumět souvislému projevu vyučujícího i rodilého mluvčího pronášenému v normálním
hovorovém tempu i s méně pečlivou výslovností, s přiměřeným množstvím neznámého
jazykového materiálu, tj. do 5% neznámých výrazů či tvarů s převahou takových, jejichž význam
lze odhadnout z kontextu či ze situace, žák dovede rozpoznat téma, pochopit hlavní myšlenku,
pochopit záměr či názor mluvčího, postihnout hlavní body, postihnout specifické informace,
porozumět orientačním pokynům, porozumět jednoduchým technickým informacím
k předmětům každodenní potřeby;
ústní projev
v rozsahu aktivně osvojených jazykových prostředků umět pohotově, jazykově správně i
společensky vhodně reagovat v běžných situacích každodenního života, vést dialog, klást
otázky, vhodně a adekvátně situaci reagovat na projevy partnera, v reakcích umět vyjádřit i
svoje postoje, shrnout informace, sdělit hlavní myšlenky či informace z delšího vyslechnutého či
přečteného přiměřeně náročného textu, text umět komentovat a hodnotit, vysvětlit, proč něco
představuje problém, souvisle hovořit na všeobecná témata i na jednoduchá témata týkající se
společenského, kulturního, politického či hospodářského života anglicky mluvících zemí, umět
přednést krátký referát na dané téma s použitím poznámek či osnovy;
28
čtení s porozuměním
číst s porozuměním přiměřeně náročné texty s neznámým jazykovým materiálem v rozsahu
přibližně 5%, umět využívat logického odhadu významu neznámých výrazů či tvarů z kontextu,
umět při četbě využívat překladový i výkladový slovník a další informativní literaturu –
encyklopedie, mluvnické příručky, CD-ROM, internet, ..., umět pochopit hlavní myšlenku,
porozumět přáním nebo pocitům autora, porozumět popisu událostí, vyhledat specifické
informace, shromáždit specifické informace z různých částí textu, případně z více krátkých
textů, porozumět jednoduchým návodům, předpisům, značením, nápisům, pokynům, ...;
písemný projev
umět písemně zaznamenat hlavní myšlenky nebo informace z vyslechnutého projevu nebo
přečteného textu, samostatně, popř. s využitím slovníku či jiných příruček transformovat
vyslechnutý či přečtený text, zformulovat v jednoduchých větách vlastní myšlenky ve formě
dopisu, blahopřání, pozvánky či jiného sdělení, sestavit popis, charakteristiku, životopis, zprávu,
jednoduchou úvahu či vyprávění, popsat vlastní pocity, požádat o specifické informace, zeptat
se na názor, postoj, pocity, problém, ..., zodpovědět jednoduché dotazy;
ústní interakce
žák dovede zjistit, předat, ověřit si a potvrdit nekomplikované informace, požádat o podrobné
orientační pokyny a udílet je, zahájit, udržovat a ukončit jednoduchý rozhovor a do určité míry se
chopit v rozhovoru iniciativy, vyzvat partnera v komunikaci, aby vyjádřil svůj názor, stručně
komentovat a posoudit názor, reagovat na vyjádřené pocity, diskutovat o problému, rozvinout
argumentaci, zapojit se do diskuse, ve které jde o výměnu faktografických informací nebo řešení
problémů praktického rázu, a pokračovat v diskusi navzdory některým problémům, shrnout, kam
diskuse dospěla, srovnat, posoudit a diskutovat alternativní řešení problému (např. kam se má
jít/co se má dělat), zodpovědět běžné dotazy, zodpovědět otázky týkající se podrobností (např.
o krátké povídce, článku, pořadu), zopakovat část toho, co partner v komunikaci řekl, aby se
ujistil, že si vzájemně rozumí, požádat o zopakování, objasnění nebo rozvedení toho, co bylo
právě řečeno.
2) Jazykové prostředky:
výslovnost
osvojit si zvukovou stránku jazyka, tj. správnou výslovnost, přízvuk v rámci slova, mluvního taktu
a věty, důrazový přízvuk, vázání, rytmus a melodie rozličných typů vět s důrazem na odlišnosti
od češtiny;
slovní zásoba a její tvoření
aktivně si osvojit přibližně 2300 lexikálních jednotek, tj. přibližně 8 lexikálních jednotek v jedné
vyučovací hodině, včetně základní frazeologie běžného společenského styku a asi 200 výrazů
z odborné terminologie studovaného oboru, receptivně si osvojit dalších asi 300 – 500
lexikálních jednotek, získat základní znalosti o významové a stylistické stránce jazyka, zejména
si osvojit mnohoznačnost slova, zásady spojovatelnosti slov, synonyma, antonyma, ...
a mezinárodně užívaná slova;
gramatika
aktivně si osvojit základní jevy morfologie a syntaxe anglického jazyka nezbytné pro porozumění
v běžných situacích každodenního života – vyjádření otázky, záporu, základních časových a
prostorových vztahů, kvantity a kvality, srovnání, podmínky, možnosti a nemožnosti, jistoty a
nejistoty, zákazu, příkazu, přání, žádosti, receptivně si osvojit méně frekventované jevy
potřebné pro porozumění při četbě textů;
grafická podoba jazyka a pravopis
osvojit si pravopis probrané slovní zásoby a pravopisné změny, k nimž dochází při tvorbě
probraných gramatických tvarů, osvojit si základní pravidla interpunkce.
3) Základní tematické okruhy:
Rodina, společenský styk
členové rodiny, základní příbuzenské vztahy, popis a charakteristika osoby, základní osobní
údaje, věk, stav, adresa, vzhled i charakterové vlastnosti, zaměstnání, povolání, záliby, rodinné
29
zvyklosti a oslavy, všední dny a svátky v rodinném kruhu, návštěva hostů, styky s přáteli, včetně
písemného styku;
Bydlení
bydlení ve velkých městech a na venkově, základní vybavenost městských čtvrtí, domů a bytů,
zařízení bytu, prostředí, ve kterém žijeme ve srovnání s anglicky mluvícími zeměmi;
Město, ve kterém žijeme
orientace ve městě, hlavní budovy, nejznámější kulturně historické památky, doprava, nákupy,
služby, kulturní život města, ...;
Cestování
dopravní prostředky, jejich přednosti a nevýhody, dopravní kázeň, místa, která rádi
navštěvujeme, případně chtěli bychom navštívit, cestování do zahraničí a formality s tím
spojené, ubytování v hotelu, autokempu apod., orientace ve městě podle plánku;
Volný čas a jeho organizace
možnosti trávení volného času – prázdniny, dovolené, sport, četba, divadlo, film, vlastní
oblíbené či neoblíbené činnosti, koníčky, organizace práce a účelné využívání volného času,
denní a týdenní osobní program;
Životní prostředí, příroda
čas, počasí a jeho předpovědi, dny, měsíce, roční období, světové strany a základní zeměpisné
termíny, nejběžnější názvy rostlin a zvířat, vztah k přírodě a její ochrana, přírodní katastrofy a
úloha člověka;
Oblékání
základní části oděvu a jejich nákupy, vhodné oblečení pro různé příležitosti, současná móda a
vkus v oblékání, módní časopisy a návrháři, ...;
Péče o zdraví
základní části lidského těla, názvy běžných nemocí, úrazy a zdravotní potíže, jak jim předcházet
a kam se obrátit v případě potíží, srovnání s anglicky mluvícími zeměmi, správná životospráva,
výživa, stravování, názvy běžných jídel a nápojů, potravin, tělesná a duševní hygiena, význam
sportu a pobytu v přírodě pro zdraví, jak předcházet nemocem;
Věda a technika
vymoženosti vědy a techniky v každodenním životě s důrazem na zvolený obor studia,
nejvýznamnější představitelé vědy a techniky, průmyslová revoluce a její vliv na společenské
změny, životní prostředí, ...;
Vzdělání
školství a mimoškolní vzdělání, školní předměty, školský systém v ČR, shody a odlišnosti ve
školských systémech s anglicky mluvícími zeměmi;
Česká republika, Spojené království a ostatní anglicky mluvící země
základní geografické a demografické údaje, informace o hlavních městech a oblastech,
společenském zřízení, společenských zvycích, kultuře, tradicích, společenských konvencích, o
nejvýznamnějších kulturních památkách, zajímavých místech a oblastech, národních parcích,
dále nejvýznamnější historické etapy a události, významní představitelé umění, vědy a techniky,
problematika každodenního života.
Cíle vzdělávání v oblasti citů, postojů hodnot a preferencí
Výuka anglického jazyka směřuje k tomu, aby žáci dovedli:
-
-
komunikovat v anglickém jazyce v různých situacích života, v projevech mluvených
i psaných, vyjádřit vlastní myšlenky, názory a morální stanoviska, např. omluvu
či lítost, popsat pocity a reakce, např. libost či nelibost, souhlas či nesouhlas, překvapení či
obavu, vyjádřit myšlenky, přesvědčení, pocity, sny a přání – své i např. literární postavy;
mít vhodnou míru sebevědomí, ale byli schopni i sebehodnocení, jednali v souladu
s humanitou, vlastenectvím a zásadami demokracie, chápali a respektovali tradice, zvyky a
odlišné sociální a kulturní hodnoty jiných národů, jazykových oblastí, etnických skupin či
sociálního zařazení, vážili si života, zdraví, materiálních a duchovních hodnot, chovali se
správně k životnímu prostředí, ale zároveň aby sebou nenechali manipulovat;
30
-
využívat vybrané metody a postupy efektivního studia anglického jazyka ke studiu dalších
jazyků, případně k dalšímu vzdělávání, využívat vědomosti a dovednosti získané při výuce
mateřského jazyka při studiu cizích jazyků.
Všechny složky učiva a jednotlivé dovednosti (poslech, četba, ústní a písemný projev
i interakce žáka a partnera v komunikaci) se vztahují ke konkrétním a běžným tématům
a ke každodenním a snadno předvídatelným situacím, které mohou nastat např. při interakci
s rodilým mluvčím jak v České republice, tak i při cestování do zahraničí (ubytování,
nakupování, jednání s úřady, dotaz na cestu, ...).
Témata a situace se týkají oblasti osobní (rodina, přátelé, bydlení, ...), osobnostní
(koníčky, zájmy, charakterové vlastnosti), veřejné (doprava, služby, společenské události
a oslavy), vzdělávací a poznávací (výuka, akce pořádané školou) a pracovní (brigády, plány do
budoucna, běžné profese, ...).
Pojetí výuky
Anglický jazyk se vyučuje v prvním a druhém ročníku 3 hodiny týdně, ve třetím
a čtvrtém ročníku 4 hodiny týdně. Žáci si osvojí dovednosti nezbytné pro osvojení takové úrovně
komunikativních jazykových kompetencí, které odpovídá úrovni B1 podle Společného
evropského referenčního rámce pro jazyky. Žáci si osvojují britskou variantu anglického jazyka.
Během studia jsou receptivně seznamováni s odlišnostmi varianty americké.
Učivo je z didaktického hlediska rozděleno do výše zmiňovaných kategorií. Je
samozřejmé, že v procesu učení se všechny kategorie přirozeně a nenásilně propojují, není
žádoucí vyučovat je izolovaně.
K podpoře výuky jazyka se pracuje s multimediálními výukovými programy
a internetem, žáci jsou zapojováni do projektů a soutěží, jsou organizovány zájezdy
a navazovány kontakty a spolupráce se zahraničím.
Hodnocení výsledků žáků
Hodnocení výsledků žáků probíhá na základě ústního i písemného zkoušení podle
platných legislativních norem. Studium je zakončeno státní maturitní zkouškou.
Úroveň ústního projevu žáka je posuzována ve vztahu ke komunikačnímu záměru,
s ohledem na posuzovanou úroveň (začátečník x pokročilý), důraz je kladen na to, zda žák
sdělil, co sdělit měl (dodržení zadaného tématu), tedy nejen pouhé sledování chyb, zároveň je
zde kladen důraz na správnou výslovnost a intonaci, vázání slov a srozumitelnost.
Písemný projev je možno posuzovat z několika hledisek, opět ve vztahu
ke komunikačnímu záměru – tedy zda pisatel dokázal sdělit to, co měl, jak sdělil to, co měl, atd.
Posuzují se různé charakteristické prvky písemného projevu: odděleně je posuzován obsah,
organizace, slovní zásoba, gramatika. Každému posuzovanému prvku jsou přiděleny body,
jejichž součet dává výsledné skóre.
Hodnotí se tedy:
- adekvátnost vzhledem k zadání, jednoznačnost sdělení, věcná správnost;
- dodržení tématu;
- formální náležitosti požadovaného typu textu;
- rozsah, relevantnost a srozumitelnost myšlenek a/nebo informací a jejich logická
uspořádanost;
- dodržení požadované délky textu;
- rozsah a přesnost prostředků textové návaznosti;
- členění textu;
- přesnost a vliv na srozumitelnost sdělení;
- pravopis;
31
- rozsah jazykových prostředků a funkcí;
- účinek sdělení na příjemce.
Hodnocení písemného projevu žáka se řídí závaznými kritérii hodnocení a doporučeními
v metodických pokynech pro hodnotitele písemných prací.
Popis přínosu předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a aplikaci průřezových témat
Výuka jazyka spočívá hlavně v rozvoji klíčové kompetence komunikativní, která se
pomítá do všech oblastí, dovedností, tematických celků, využívá k tomu vhodně zvolené
jazykové prostředky a vyučovací metody. V každé hodině je nutno dbát na to, aby hovořil každý
žák, je kladen důraz na aktivní komunikaci. Žáci se učí argumentovat, obhajovat svůj názor, ale
jsou vedeni i k naslouchání, tedy soustředění se na verbální i neverbální složku komunikace.
Pro výuku jazyka je nezbytný nácvik klíčové kompetence k učení, neboť nácvik
studijního čtení, vyhledávání klíčových slov a frází, formulování hlavních myšlenek textu,
vytváření otázek, psaní poznámek či výpisků je nedílnou součástí výuky jazyka.
Kompetence k řešení problému se promítá především do ústní interakce, ale v menší
míře i do písemného projevu. Žáci se učí zjistit, předat, ověřit si a potvrdit nekomplikované
informace, udílet podrobné orientační pokyny a požádat o ně, zahájit, udržovat a ukončit
jednoduchý rozhovor a do určité míry se chopit v rozhovoru iniciativy, vyzvat partnera v
komunikaci, aby vyjádřil svůj názor, stručně komentovat a posoudit názor, reagovat na
vyjádřené pocity, diskutovat o problému, rozvinout argumentaci, zapojit se do formální diskuse,
ve které jde o výměnu faktografických informací nebo řešení problémů praktického rázu, a
pokračovat v diskusi navzdory některým problémům, shrnout, kam diskuse dospěla, srovnat,
posoudit a diskutovat alternativní řešení problému (např. kam se má jít/co se má dělat),
zodpovědět běžné dotazy, zopakovat část toho,co partner v komunikaci řekl, aby se ujistil, že si
vzájemně rozumí, požádat o zopakování, objasnění nebo rozvedení toho, co bylo právě řečeno.
Metody kooperativního učení, koncentrační a motivační aktivity včetně brainstormigu se
uplatní především v klíčové kompetenci sociální a personální. Žáci se učí naslouchat druhým,
podílet se na řešení daného problému společnými silami i akceptovat názor ostatních. Je třeba
dbát zejména na to, aby se vyjádřili všichni, aby všichni žáci ve skupině měli dostatek prostoru
pro své sebevyjádření, aby měli možnost sdělit své pocity a nálady.
Klíčová kompetence občanská se promítá především do tematických celků učiva
týkajících se srovnávání České republiky a anglicky mluvících zemí. Ať už jde o reálie, tradice a
zvyky v oblékání, rozdílnost národních jídel, systém zdravotnictví či školství, pojetí oslav svátků
a vztah ke kulturním památkám.
Kompetence občanská se však odráží i ve vztahu ke člověku samotnému, uznávání
individuálních rozdílů mezi lidmi obecně i mezi žáky samotnými vede k respektu vůči sobě,
ostatním, společnosti, vede k pečlivosti ve vztahu k povinnostem a k zodpovědnosti za svoji
odvedenou práci.
Kromě těchto klíčových kompetencí se do výuky anglického jazyka promítají průřezová
témata:
Občan v demokratické společnosti
Žák je veden k tomu, aby:
- se dokázal orientovat v hromadných sdělovacích prostředcích, využíval je, kriticky hodnotil
a učil se být odolný vůči myšlenkové a názorové manipulaci;
- uměl jednat s lidmi, diskutovat o citlivých a kontroverzních otázkách, hledat kompromisní
řešení;
- byl ochoten se angažovat nejen ve vlastní prospěch, ale i pro veřejné zájmy a ve prospěch
lidí v jiných zemích;
- vážil si materiálních a duchovních hodnot, snažil se je chránit a zachovat pro budoucí
generace;
32
-
byl tolerantní a respektoval tradice a společenské zvyklosti daného sociokulturního
prostředí;
vystupoval aktivně proti projevům rasové nesnášenlivosti a xenofobie.
Člověk a životní prostředí
- poznával svět a učil se mu rozumět;
- chápal význam strategie udržitelného rozvoje světa a seznamoval se s jejím zajišťováním
v zemích dané jazykové oblasti;
- chápal a respektoval nutnost ekologického chování v souvislosti s lidským zdravím;
- pochopil vlastní odpovědnost za své jednání a snažil se aktivně podílet na ochraně
životního prostředí;
- dokázal esteticky a citově vnímat své okolí;
- osvojil si zásady zdravého životního stylu.
- používal internet při vyhledávání informací a aktuálních údajů z oblasti společenskopolitického a kulturního dění v zemích dané oblasti;
- využíval různé softwarové programy (MS Word, Excel a PowerPoint) pro tvorbu svého
jazykového portfolia, pro vlastní prezentaci i pro referáty, výpisky, přehledy, anotace, ...;
- využíval on-line učebnic, encyklopedií, slovníků a testů pro domácí samostudium.
Člověk a svět práce
Žák je veden k tomu, aby se:
- úspěšně uplatnil na základě svých osobnostních a odborných předpokladů na trhu práce;
- naučil vyhledávat a posuzovat informace o vzdělávací nabídce, profesních příležitostech,
orientovat se v nich a vytvořit si o nich základní představu;
- uměl verbálně i písemně prezentovat při jednání s potencionálními zaměstnavateli (osobní
pohovory, žádost o místo, odpověď na inzerát, profesní životopis).
2. Rozpis učiva
Výsledky vzdělávání
Učivo
Žák
- rozumí přiměřeným souvislým projevům a
diskusím rodilých mluvčích pronášeným ve
standardním hovorovém tempu;
- odhaduje význam neznámých výrazů podle
kontextu a způsobu tvoření;
- nalezne v promluvě hlavní a vedlejší myšlenky a
důležité informace;
- porozumí školním a pracovním pokynům;
- rozpozná význam obecných sdělení a hlášení;
- čte s porozuměním věcně i jazykově přiměřené
texty, orientuje se v textu;
- sdělí obsah, hlavní myšlenky či informace
vyslechnuté nebo přečtené;
- přednese připravenou prezentaci ze svého oboru a
reaguje na jednoduché dotazy publika;
1. Řečové dovednosti
- receptivní řečová dovednost sluchová =
poslech s porozuměním monologických i
dialogických projevů;
- receptivní řečová dovednost zraková = čtení a
práce s textem včetně odborného;
- produktivní řečová dovednost ústní = mluvení
zaměřené situačně i tematicky;
- produktivní řečová dovednost písemná =
zpracování textu v podobě reprodukce, osnovy,
výpisků, anotací, ...;
- jednoduchý překlad
interaktivní řečové dovednosti = střídání
receptivních a produktivních činností;
- interakce ústní;
33
- vypráví jednoduché příběhy, zážitky, popíše své
pocity;
- sdělí a zdůvodní svůj názor;
- pronese jednoduše zformulovaný monolog před
publikem;
- vyjadřuje se téměř bezchybně v běžných
předvídatelných situacích;
- zaznamená písemně podstatné myšlenky a
informace z textu, zformuluje vlastní myšlenky a
vytvoří text o událostech a zážitcích v podobě
popisu, sdělení, vyprávění, dopisu a odpovědi na
dopis;
- vyjádří písemně svůj názor na text;
- vyhledá, zformuluje a zaznamená informace či
fakta týkající se studovaného oboru;
- přeloží text a používá slovníky, a to i elektronické;
- zapojí se do hovoru bez přípravy;
- vyměňuje si informace , které jsou běžné při
neformálních hovorech;
- při pohovorech, na které je připraven, klade
vhodné otázky a reaguje na dotazy tazatele;
- vyřeší většinu běžných denních situací, které se
mohou odehrát v cizojazyčném prostředí;
- požádá o upřesnění nebo zopakování sdělené
informace, pokud nezachytí přesně význam sdělení;
- přeformuluje a objasní pronesené sdělení a
zprostředkuje informaci dalším lidem;
- uplatňuje různé techniky čtení textu;
- ověří si i sdělí získané informace písemně;
- zaznamená vzkazy volajících;
- vyplní jednoduchý neznámý formulář;
- interakce písemná.
- vyslovuje srozumitelně co nejblíže přirozené
výslovnosti, rozlišuje základní zvukové prostředky
anglického jazyka a koriguje odlišnosti zvukové
podoby;
- komunikuje s jistou mírou sebedůvěry a aktivně
používá získanou slovní zásobu včetně vybrané
frazeologie v rozsahu daných tematických okruhů,
zejména v rutinních situacích každodenního života a
vlastních zálib;
- používá opisné prostředky v neznámých situacích,
při vyjadřování složitých myšlenek;
- používá vhodně základní odbornou slovní zásobu
ze svého studijního oboru;
- uplatňuje základní způsoby tvoření slov v jazyce;
- dodržuje základní pravopisné normy v písemném
projevu, opravuje chyby;
2. Jazykové prostředky
- vyjadřuje se ústně i písemně k tématům osobního
života a k tématům zaměření studijního oboru;
- řeší pohotově a vhodně standardní řečové situace
i jednoduché a frekventované situace týkající se
pracovní činnosti;
- domluví se v běžných situacích, získá a poskytne
informace;
3. Tematické okruhy, komunikační situace a
jazykové funkce
- výslovnost (zvukové prostředky jazyka);
- slovní zásoba a její tvoření;
- gramatika (tvarosloví a větná skladba);
- grafická podoba jazyka a pravopis.
- tematické okruhy - osobní údaje, dům a
domov, každodenní život, volný čas, zábava,
jídlo a nápoje, služby, cestování, mezilidské
vztahy, péče o tělo a zdraví, nakupování,
34
- používá stylisticky vhodné obraty umožňující
nekonfliktní vztahy a komunikaci;
vzdělávání,
zaměstnání,
počasí,
Česká
republika, anglicky mluvící země, tematické
okruhy dané zaměřením studijního oboru;
- komunikační situace - získávání a předávání
informací, např. sjednání schůzky, objednávka
služby, vyřízení vzkazu, ...;
- jazykové funkce - obraty při zahájení a
ukončení rozhovoru, vyjádření žádosti, prosby,
pozvání, odmítnutí, radosti, zklamání, naděje
apod.
- prokazuje faktické znalosti především o
geografických, demografických, hospodářských,
politických i kulturních faktorech anglicky mluvících
zemí včetně vybraných poznatků studijního oboru, a
to i z jiných vyučovacích předmětů, a uplatňuje je
také v porovnání s reáliemi mateřské země;
uplatňuje v komunikaci
vhodně
vybraná
sociokulturmí specifika daných zemí.
4. Poznatky o zemích
- vybrané poznatky všeobecného i odborného
charakteru k poznání anglicky mluvící země,
oblasti, kultury, umění a literatury, tradic a
společenských zvyklostí;
- informace ze sociokulturního prostředí
v kontextu znalostí o České republice.
35
6.2.
Automatizace
1. Pojetí vyučovacího předmětu
Předmět navazuje hlavně na předměty elektrotechnika, mikroprocesorová technika,
informační a komunikační technologie, stavba a provoz strojů, strojírenská technologie,
ekologie, občanská nauka, ekonomika a praxe. Vychází především z předmětů fyzika a
matematika na úrovni základní školy. Obecným cílem je uvědomit si mezipředmětové souvislosti
a vybavit žáky základním penzem informací o technických prostředcích, které jsou k dispozici a
se kterými pracuje naprostá většina strojního zařízení ve všech oblastech lidského konání.
Teorie: na blokovém schématu regulace a na konkrétní aplikaci (motormanagement
automobilu Škoda Felicia 1.3MPI) ukázat měření/snímání elektrických a neelektrických veličin,
převodníky, poměrové členy, regulátory, akční členy.
Praxe: při měření v laboratořích elektrotechniky a automatizace nacvičit základy - viz
výše.
Zvládnout elementární systém informací v tomto interdisciplinárním předmětu a
spolupodílet se na budování vztahu k technice jako oboru sloužícímu k naplnění potřeb člověka
včetně aspektů filosofických (hodnotová hierarchie, místo člověka ve společnosti a v přírodě),
ekonomických a ekologických (udržitelný rozvoj) - jakkoliv jsou tyto kategorie fakticky
provázány.
Pojetí výuky
Pro naplnění výše uvedených bodů, při uvážení možností školy, úrovně přijímaných žáků
a hodinové dotace, navíc již ve 2. ročníku probíhá teoretická výuka z větší části dle starší
učebnice Maršík: Automatizace, kterou škola zapůjčí, a částečně dle dalších, vyučujícím
zpracovaných témat, k nimž žáci obdrží grafické podklady, v praktické výuce žáci ve skupinách
max. po 10 odměří typicky 15 úloh dle charakteristiky učiva. V případné rezervě absolvují
exkurze po škole (vytápění - kotelna a dílny - strojní vybavení, obojí s důrazem na
automatizaci).
Výukové metody přiměřené pro maturitní vzdělávání: výklad, řízená diskuse,
demonstrace pomůcek (ukázky průmyslových komponent), vypracování referátů - především z
vlastní praxe žáků (domácnost, dílna, brigáda, zaměstnání rodičů apod.). V praxi žáci pod
dohledem samostatně zapojují obvody, nastavují veličiny, měří je, zapisují a vyhodnocují. V
prvním pololetí zprávy o měření zpracovávají na předepsaný formulář ručně, ve druhém pololetí
na PC a tisknou. Tím se prohlubují a upevňují jejich schopnosti technického vyjadřování v ruční i
strojové formě.
Ústní, orientační a písemné zkoušení v rozsahu daném školním/klasifikačním řádem v
teoretickém vyučování a hodnocení formální a obsahové stránky zpráv o měření; dále viz
školní/klasifikační řád (ucelenost, přesnost, trvalost, kvalita a rozsah znalostí, samostatnost,
tvořivost, aktivita, zájem, vztah).
36
Předmět je nedílnou součástí systému znalostí, dovedností a návyků v celkovém profilu
absolventa, dnes tzv. kompetence:
- komunikativní (vyjadřování ústní, rukopisné a na PC - sám a hlavně při týmové práci;
- personální (asertivita, akceptování názoru jiných, využití zkušeností svých i ostatních);
- sociální (zodpovědnost, spolehlivost, profesionalita, tolerance, spoléhání se na sebe sama);
- odborné (viz výše, s pochopením potřeby celoživotního vzdělávání).
2. Rozpis učiva
Žák
- chápe a umí vysvětlit pojmy ovládání, regulace,
mechanizace, automatizace, kybernetizace;
- umí změřit typické případy statických a
dynamických (přechodových) charakteristik;
- chápe rozdíl mezi analogovým a digitálním
signálem;
- zná základní zobrazovací a zapisovací přístroje;
- ve schématu regulačního obvodu vysvětlí význam
jednotlivých členů;
- popíše dynamické vlastnosti regulovaných
soustav;
- chápe rozdíl (výhody/nevýhody) nespojitých a
spojitých regulátorů;
- rozlišuje typy regulačních pochodů (stabilita,
jakost, regulátory P, I, D;
- zná základní logické funkce, členy a jejich el.
schémata a pravdivostní tabulky;
- umí sestavit logický obvod dle zadání (kontakty,
relé, tranzistor, IO);
- chápe využití mikroprocesorové techniky v
automatickém řízení;
na blokovém schématu
- popíše účel jednotlivých stavebních prvků;
- popíše jejich fyzikální princip;
- vysvětlí jejich vzájemné interakce s použitím
elementárních znalostí zážehových spalovacích
motorů.
Učivo
Automatické řízení
- ovládání, regulace;
- vlastnosti prvků automatizace.
Přístroje pro získávání, přenos, zpracování a
zobrazení informací
- pneumatické;
- hydraulické;
- elektrické;
- elektronické.
Regulační technika
Číslicová technika
Motormanagement osobního automobilu
- praktická aplikace.
37
6.3.
Jazykové vzdělávání rozvíjí komunikační kompetenci žáků. Český jazyk je vnímán jako
prostředek dorozumívání a myšlení, k přijímání, sdělování a výměně informací na základě
jazykových a slohových znalostí. Sociální a odborné kompetence se řadí k obecným cílům
jazykového vzdělávání, neboť vedou a vychovávají žáky ke sdělnému, kultivovanému
jazykovému projevu a podílí se na rozvoji jejich estetického, duchovního, profesního a
praktického života.
Předmět český jazyk a literatura se skládá ze tří oblastí, které se vzájemně prolínají a
doplňují, čímž vytváří jednotný systém jazykových a estetických dovedností. Stylistický výcvik
klade důraz na aktivní rozvoj vyjadřování žáků a analytické poznání systému jazyka, podporuje
funkční užití jazyka jako nástroje myšlení. Soustavně se tak rozvíjí dovednost a schopnost žáků
mluvit a jednat s lidmi, používat spisovného jazyka jako kodifikované společenské normy,
pracovat s textem a informacemi v tradiční i elektronické podobě.
Literární poznatky spoluvytvářejí názory, postoje, zájmy, vkus žáků na život ve světě,
jehož jsou nedílnou součástí.
Zvýšená pozornost se klade na výchovu ke čtenářství, mediální výchovu, rétoriku a
hlasovou výchovu, kulturu osobního projevu s bohatou slovní zásobou spisovného českého
jazyka.
Výuka českého jazyka a literatury vede žáka ke sdělnému, kultivovanému jazykovému
projevu, který je předpokladem pro společenské a pracovní uplatnění.
Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci:
- uplatňovali mateřský jazyk v rovině recepce, reprodukce a interpretace;
- využívali jazykových vědomostí a dovedností v praktickém životě, vyjadřovali se
srozumitelně
- a souvisle, formulovali a obhajovali svoje názory;
- chápali význam kultury osobního projevu pro společenské a pracovní uplatnění;
- získávali a kriticky hodnotili informace z různých zdrojů a předávali je vhodným způsobem
- s ohledem na jejich uživatele;
- chápali jazyk jako jev, v němž se odráží historický a kulturní vývoj národa;
- uplatňovali ve svém životním stylu estetická kritéria;
- chápali umění jako specifickou výpověď o skutečnosti;
- chápali význam umění pro člověka;
- správně formulovali a vyjadřovali svoje názory;
- ctili a chránili materiální kulturní hodnoty;
- získali přehled o kulturním dění;
- uvědomovali si vliv prostředků masové komunikace na utváření kultury.
Pojetí výuky
38
Výuka předmětu navazuje na vědomosti a dovednosti žáků ze základní školy, rozvíjí je
vzhledem ke společenskému a profesnímu zaměření žáků. Cílem je tyto vědomosti kvalitou i
kvantitou prohloubit a rozšířit. Aktivní, kreativní, motivovaný žák dovede aplikovat teoretické
poznatky a praktické dovednosti v samostatné a týmové práci. Řešení problémových situací
formou komunikačních her a soutěží, projektové učení, prezentace, tvůrčí psaní, mediální
výchova, besedy, exkurze, ale též tradiční metodické postupy (výklad, práce s textem klasickým
i elektronickými informacemi) rozvíjí klíčové kompetence a umožňují vytvořit otevřený a efektivní
systém poznatků. Spojení teorie s praxí, rozvoj sociálních kompetencí, kladný vztah ke
kulturním, morálním, estetickým hodnotám vytváří předmět výuky CJL. K tomu nesporně
přispívá využití mezipředmětových vztahů.
Aktivní rozvoj vyjadřování žáků se stylistickým výcvikem a obecným poznáním systému
jazyka a literární výchova s funkcí esteticko-výchovnou jsou jádrem výuky českému jazyku.
Prostřednictvím vybraných literárních děl, literárních poznatků a literárně výchovných činností a
poznatků z dalších vyučovacích předmětů se podílí na utváření názorů, postojů, zájmů, vkusu
žáka. Výuka jazyka českého a literatury klade důraz na požadavek komunikativnosti,
nezanedbává však přiměřená poučení teoretická. Sleduje se tak rozvoj abstraktivního myšlení
žáků a získání základu pro studium cizích jazyků.
V problematice hodnocení se vychází z předpokladu podmínění kompetencí
osobnostními vlastnostmi, charakterovými rysy, sociálním zázemím a rozdílnou zralostí žáka. U
žáků s LMD hodnocení a klasifikace podléhá opatřením pedagogicko-psychologického
specialisty školy.
Strukturované hodnocení obsahuje kritéria v oblastech psaní, čtení, vyjadřování a
rozvoje schopnosti žáka vlastní sebereflexe (mluvní cvičení, prezentace aj.).
Do hodnocení žáka se zahrnují dvě slohové práce, které se píší v každém ročníku,
kontrolní diktáty, písemné práce, schopnost interpretovat a analyzovat vybraná umělecká díla,
dovednosti stylistické, schopnost porozumět textu a opravit stylistické nedostatky, jazykové
analýzy a průběžné ústní zkoušení.
Při klasifikaci ústního zkoušení jsou zohledňována také následující kritéria:
- věcná a jazyková správnost, relevantnost informací a jejich rozsah;
- prezentace tvrzení, strategie argumentace;
- volba jazykových prostředků, srozumitelnost, strukturovanost projevu v dané komunikační
situaci.
Učební osnova je určena pro výuku CJL v rozsahu 12 týdenních vyučovacích hodin za
studium.
Učivo je strukturováno do tradičních celků, které se vzájemně prostupují a prolínají celým
učivem:
- zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností;
- komunikační a slohová výchova;
- práce s textem a získávání informací;
- literatura a ostatní druhy umění;
- práce s literárním textem;
- kultura.
39
Z hlediska klíčových dovedností se klade důraz na to, aby žák:
(komunikativní kompetence)
- uměl číst s porozuměním texty různého druhu, stylu a žánru a efektivně zpracovával
získané informace;
- rozuměl ikonickým textům, tj. vyobrazením, mapám, schématům atd.(aby uměl využívat
jazyka jako prostředku dorozumívání a myšlení, k přijímání a výměně informací);
- vyjadřoval se kultivovaně a v souladu s normami českého jazyka, a to ústně i písemně;
- porozuměl textu a zpracoval informace z různých zdrojů a předával je vhodným způsobem
s ohledem na jejich uživatele;
(personální kompetence)
- na základě práce v týmu dokázal spolupracovat, užívat sady kritérií pro hodnocení práce,
přijímal hodnocení;
- porovnal charakteristické znaky, projevy a individuální přístupy v dílech výrazných
osobností;
(sociální kompetence)
- byl schopen práce v týmu a skupině, dokázal spolupracovat, aktivně se podílel na řešení
zadaného úkolu (práce s texty), navrhoval postupy řešení a vybíral optimální řešení;
- porozuměl vztahu vývoje životních podmínek, společnosti, náboženských představ a umění;
(kompetence řešení běžných pracovních a mimopracovních problémů)
- dokázal pochopit a analyzovat zadání úkolu, stanovit pracovní postup;
- dokázal zvolit hodnou metodu, dokázal vypracovat strukturovaný text;
- dokázal zvolit vhodný slohový útvar a postup (v podobě seminárních písemných a
maturitních prací, domácích úkolů, zpráv z exkurzí, protokolů odborných předmětů);
(kompetence využívání prostředků informačních a komunikačních technologií a efektivní práce
s nimi a s informacemi)
- rozvíjel dovednost získat potřebné informace v široké škále otevřených zdrojů, kriticky
zhodnotil a využil je pro dosažení výsledků praktické odborné činnosti;
(kompetence k aplikaci matematických postupů)
- dokázal pochopit cíl úkolu z textového zadání (u slovních úloh);
- dokázal pracovat s mimojazykovými symboly a značkami, znal jejich význam a praktické
využití;
- dokázal pracovat s obrazovým materiálem;
- dokázal aplikovat obecné myšlenkové postupy, jako je abstrakce, indukce, dedukce,
analogie, komparace;
(kompetence k učení)
- dokázal zvolit správný postup k organizaci a řízení vlastního učení;
- rozvíjel schopnost aplikovat kompetenci k učení v různých situacích a kontextech.
40
Předmět český jazyk a literatura ve vzdělávacích oblastech vzdělávání a komunikace v českém
jazyce a estetickém vzdělání přispívá k rozvoji průřezových témat:
Žáci se dokáží orientovat v masových médiích, využívat je a kriticky hodnotit, dokáží rozpoznat
a bránit se jednoduché myšlenkové manipulaci díky mediální výchově, jednat s lidmi, diskutovat
o citlivých, případně kontroverzních otázkách, efektivně pracovat s informacemi, tj. umět
získávat a kriticky vyhodnocovat informace.
Rozvojem komunikativní kompetence se dokáží žáci vyjadřovat, zdůvodňovat své názory,
zprostředkovávat informace, obhajovat řešení problematiky životního prostředí a působit
pozitivním směrem na jednání a postoje druhých lidí.
Rozvojem komunikativní kompetence se žáci orientují ve vyhledávání a posuzování informací o
profesních příležitostech, vytváří si o nich určitou představu, posuzují informace z hlediska
vzdělávací nabídky i profesní nabídky. Písemně i verbálně se prezentují s pomocí médií a
komunikačních technologií při jednání s potenciálními zaměstnavateli, formulují svá očekávání a
své priority.
Žáci se zaměřují rozvojem komunikativní kompetence na práci s informacemi
s komunikačními prostředky vzhledem k rozvoji informačních a komunikačních technologií.
a
Odborné kompetence
-
žáci upevňují znalost čtení výkresů a produktů grafické technické komunikace;
žáci se orientují v otázce uplatňování zásad odborné (technické) normalizace a
standardizace, zvl. při řešení úloh normy aj. zdrojů informací;
žáci chápou, jak vytvářet popisy jednotlivých operací;
žáci jsou informováni, jak vést záznamy o provozu;
žáci jsou seznámeni, jak zpracovávat údaje pro objednávky zboží;
žáci jsou informováni o možnostech vyhodnocování výsledků práce, zpracování určitých
záznamů;
žáci zvládají prezentaci myšlenek s využitím prostředků informačních a komunikačních
technologií;
žáci chápou bezpečnost práce jako součást péče o zdraví své i svých spolupracovníků;
žáci jsou informováni o otázce osvojení si zásad a návyků bezpečné a zdraví neohrožující
pracovní činnosti;
žáci se orientují v systému péče o zdraví pracujících;
žáci chápou kvalitu jako významný nástroj konkurenceschopnosti a dobrého jména podniku;
žáci znají význam, účel a užitečnost vykonávané práce;
žáci jsou informováni o úvaze při plánování a posuzování určité činnosti a možných
sociálních dopadech, případně možném vlivu na životní prostředí.
41
2. Rozpis učiva
Učivo
Žák
Zdokonalování jazykových vědomostí
a dovedností
1. ročník
- úvod do jazyka;
- nauka o zvukové stránce jazyka;
- jazyková kultura, mluvní cvičení;
- praktický řečnický výcvik;
- nauka o písemné stránce jazyka;
- hlavní principy českého pravopisu, VJR;
- nauka o slovní zásobě,tvoření slov,
stylové rozvrstvení;
- obohacování slovní zásoby;
- slovní zásoba vzhledem k oboru vzdělávání,
terminologie;
- orientuje se v soustavě jazyků;
- řídí se zásadami správné výslovnosti;
- v písemném projevu uplatňuje znalosti
českého pravopisu;
- v písemném i mluveném projevu využívá
poznatků z tvarosloví;
- rozlišuje spisovný jazyk a jeho varianty,
obecnou češtinu, slangy a argot, dialekty,
rozpozná stylově příznakové jevy;
- rozumí základní terminologii oboru;
- ve vlastním projevu volí prostředky
adekvátní komunikační situaci;
- dokáže získat a zpracovat informace
z otevřených zdrojů;
- vysvětlí zákonitosti vývoje češtiny;
- pracuje s nejnovějšími normativními
příručkami českého jazyka;
- chápe význam interpunkčních znamének;
- odhaluje a odstraňuje jazykové
a stylizační nedostatky;
- používá adekvátní slovní zásobu včetně
odborné terminologie;
- orientuje se v pravopisu, v psaní velkých
písmen;
- nahradí běžné cizí slovo českým;
- orientuje se ve výstavbě textu;
- ovládá a uplatňuje základní principy jeho
výstavby;
- orientuje se v nauce o větě a souvětí;
- uplatňuje znalosti ze skladby ve svém
logickém vyjadřování;
- uplatňuje základní jazykové normy jako
základ pro studium cizích jazyků;
- řídí se zásadami správné výslovnosti;
- odhaluje a odstraňuje jazykové nedostatky;
- chápe význam interpunkčních znamének
v jazykovém projevu;
- provede rozbor souvětí;
dokáže vysvětlit klíčové fáze vývoje jazyka;
- má základní představu o podobě textů
v jednotlivých etapách vývoje českého
jazyka a dokáže je rozlišit;
2. ročník
- jazyková kultura;
- praktický řečnický výcvik;
- zvukové prostředky a ortoepické normy
jazyka;
- nauka o slovní zásobě;
- tvoření slov, stylové rozvrstvení
a obohacování slovní zásoby, jazykové
vrstvy;
- slovní zásoba vzhledem k oboru vzdělávání,
terminologie;
- pravopis, psaní velkých písmen, interpunkce,
hranice slov v písmu;
- gramatické tvary a konstrukce a jejich
sémantická funkce;
- morfologie – mluvnické kategorie jmen
a sloves;
- větná skladba, druhy vět z gramatického
a komunikačního hlediska, stavba a tvorba
komunikátu;
3. ročník
- praktický řečnický výcvik – KOD;
- tvoření slov, stylové rozvrstvení
a obohacování slovní zásoby;
- slovní zásoba vzhledem k oboru
vzdělávání, terminologie;
- pravopis – interpunkce;
- gramatické tvary a konstrukce a jejich
sémantická funkce, VJR;
- skladba, analýza textu, větná skladba, druhy
vět z gramatického a komunikačního hlediska,
stavba a tvorba komunikátu, věta a výpověď;
4. ročník
- obecná poučení o jazyce a o podobě a vývoji
češtiny, praktická cvičení;
- národní jazyk a jeho útvary;
- vývojové tendence spisovné češtiny;
42
- orientuje se ve výstavbě textu;
- ovládá a uplatňuje základní principy
jeho výstavby;
- vhodně se prezentuje;
- umí argumentovat, obhajovat svá
stanoviska;
- rozumí základním pojmům stylistiky a
používá je;
- rozlišuje jazykové prostředky textové
výstavby;
- ovládá techniku mluveného slova, umí
klást otázky a vhodně formulovat odpovědi;
- adekvátně využívá emocionální
a emotivní stránky mluveného i psaného
slova, vyjadřuje postoje neutrální,
pozitivní i negativní;
- vyjadřuje se věcně správně, jasně
a srozumitelně;
- umí přednést krátký projev;
- vystihne charakteristické znaky různých
druhů projevů a rozdíly mezi nimi;
- rozpozná funkční styl, dominantní slohový
postup a v typických případech i slohový
útvar;
- posoudí kompozici textu, jeho slovní
zásobu a skladbu;
- sestaví jednoduché zpravodajské
a propagační útvary ( zpráva, reportáž,
pozvánka, nabídka,...);
- odborně se vyjadřuje o jevech svého oboru
v základních útvarech odborného stylu,
především popisného a výkladového;
- sestaví základní projevy administrativního
stylu;
- vhodně používá jednotlivé slohové postupy
a základní útvary;
- má přehled o slohových postupech
uměleckého stylu;
-vhodně prezentuje sebe i pracovní tým;
- ovládá práci s hlasem;
- ovládá prostředky verbální a neverbální
komunikace;
- orientuje se v problematice vedení týmu,
zná předpoklady manažerské práce;
- odhadne autorskou strategii;
- rozliší komunikační funkce textu;
- chápe cíle, formy, a způsoby práce
masmédií s jazykem;
- rozpozná útvarové a funkční prostředky
užité v textu;
- identifikuje více interpretačních pojetí,
odhalí dezinterpretaci textu;
postavení
češtiny
mezi
ostatními
indoevropskými jazyky;
- jazyk a myšlení;
- tvoření slov, stylové rozvrstvení a
obohacování slovní zásoby;
- slovní zásoba vzhledem k oboru vzdělání;
- základní typy poznávacích metod a
myšlenkových postupů;
- pravopisná cvičení.
2. Komunikační a slohová výchova
1. ročník
- nauka o slohu, podstata komunikace;
- slohotvorní činitelé objektivní a subjektivní;
- slohové rozvrstvení slovní zásoby;
- informační slohový postup, knihovny;
- prostěsdělovací funkční styl;
- vypravování;
- mluvený projev a jeho úskalí;
- referát;
- grafická a formální úprava jednotlivých
písemných projevů, dopis;
- praktická cvičení;
2. ročník
- projevy prostěsdělovací, administrativní,
prakticky odborné, jejich základní znaky,
postupy a prostředky (osobní dopis, krátké
informační útvary - oznámení, zpráva,
telegram, SMS, záznam z porady, technická
zpráva, hodnocení, inzerát a odpověď na
inzerát, komentář );
- popis, charakteristika, životopis;
- druhy řečnických projevů;
- novinářství a publicistika;
- grafická a formální úprava písemných
projevů;
3. ročník
- prezentace šitá na míru;
- komunikační situace, komunikační strategie;
- vyjadřování přímé a zprostředkované
technickými prostředky;
- monologické i dialogické, formální i
neformální;
- připravené i nepřipravené;
- odborný styl, výklad;
- administrativní styl;
- úřední a odborné projevy;
- konspekt, rešerše, resumé;
- životopis – různé formy zpracování;
- publicistika, reklama;
- literatura faktu a umělecká literatura;
- praktická cvičení KOD, hlasová výchova,
rétorika, mediální výchova, manažerské
dovednosti aj.;
4.ročník
- úvaha, kritika, esej;
- umělecká literatura a styl;
- grafická a formální úprava písemných
projevů;
- praktická cvičení.
43
- orientuje se v profesní komunikaci a
prakticky užívá jejích pravidel;
- rozezná typ textu a funkčnost užitých
jazykových prostředků;
- používá klíčových slov při vyhledávání
informačních pramenů;
- samostatně zpracovává informace;
- rozumí obsahu textu i jeho zdrojům;
- zjišťuje potřebné informace z dostupných
zdrojů;
- umí si informace vybírat a přistupovat
k nim kriticky;
- používá klíčových slov při vyhledávání
informačních pramenů;
- samostatně zpracovává informace;
- rozumí obsahu textu i jeho částem;
- pořizuje z odborného textu výpisky
a výtah;
- dělá si poznámky z přednášek a jiných
veřejných projevů;
- umí vypracovat anotaci i rešerši;
- má přehled o denním tisku a tisku své
zájmové oblasti;
- zaznamenává bibliografické údaje;
- samostatně pracuje s informacemi;
- chápe cíle, formy a způsoby práce
- zná neetické postupy a prostředky
žurnalistiky a rozlišuje je v mluveném
projevu;
- odhadne autorskou strategii;
- postihne situaci navozenou textem,
hlasem, neverbální komunikací;
3. Práce s textem a získávání informací
1.ročník
- informatická výchova, knihovny a jejich
služby, noviny, časopisy a jiná periodika,
internet;
- techniky a druhy čtení, orientace v textu, jeho
rozbor z hlediska sémantiky, kompozice
a stylu;
- zpětná reprodukce textu, jeho transformace
do jiné podoby;
- práce s různými příručkami pro školu
i veřejnost, práce s médii;
2. ročník
internet;
- analýza textů a produkční projevy;
a stylu;
- získávání a zpracování informací z textu
odborného, administrativního ve formě
anotace;
- mediální výchova a její prostředky;
do jiné podoby;
a veřejnost, práce s médii;
3. ročník
internet;
a stylu;
- publicistické druhy a žánry textu;
- získávání a zpracování informací z textu
publicistického a zpravodajského ve formě
anotace, konspektu, resumé, jejich třídění
a hodnocení;
do jiné podoby;
i veřejnost;
- práce s odbornými příručkami a médii;
4. ročník
internet;
a stylu;
- získávání informací z různých zdrojů, firemní
44
literatura;
do jiné podoby;
i veřejnost, práce s médii;
- produkční projevy.
- zařadí typická díla do jednotlivých
uměleckých
směrů
a
příslušných
historických období;
- zhodnotí význam autora i díla pro dobu,
v níž tvořil;
- posoudí význam literárního díla pro
příslušný umělecký směr i pro další
generace;
- interpretuje umělecká díla;
- vyjádří vlastní prožitky z daných
uměleckých děl;
- samostatně vyhledává informace v kulturní
oblasti;
- aplikuje teoretické literární poznatky při
práci s uměleckým textem;
- rozumí příčinám vzniku slovanské literatury
na našem území;
- vysvětlí důvody různorodosti literárních
žánrů v období 13. - 15. století;
- chápe důležitost reformačního hnutí ve
společnosti v průběhu 15. století;
- vysvětlí smysl a význam renesanční
kultury;
- vysvětlí barokní pojetí kultury;
- vysvětlí klasicismus v kultuře a osvícenské
názory;
- pozná různé umělecké směry
v architektuře, malířství, v hudbě a literatuře;
- interpretuje preromantická literární díla;
- rozumí příčinám vzniku národního
obrození;
- interpretuje vybraná díla světových
a českých romantiků;
- vysvětlí základní rysy realismu;
- interpretuje díla májovců, ruchovců
a lumírovců;
- umí vysvětlit základní prvky venkovského
realismu a interpretuje vybraná díla českých
i světových realistů;
- porovná realismus s venkovskou
a městskou tematikou;
- chápe realistické drama jako složku
folklóru;
- umí rozeznat základní umělecké směry
literatury přelomu 19. a 20. století;
- zná základní tendence ve vývoji české
a světové meziválečné poezie, prózy
a dramatu;
4. Literatura a ostatní druhy umění
1. ročník
- umění jako specifická výpověď o skutečnosti;
- funkce umělecké literatury;
- úvod do čtenářství;
- základní literárněvědné pojmy;
- základy literární teorie;
- literární historie – úvod;
- aktivní poznání různých druhů umění, našeho
i světového, současného i minulého, v tradiční
i mediální podobě;
- vývoj české a světové literatury v kulturních a
historických souvislostech;
- základy kultury a vzdělanosti;
- česká literatura v raném středověku;
- literatura v národních jazycích doby vlády
Karla IV. a Václava IV.;
- literatura doby reformního hnutí a doby
husitské;
- humanismus a renesance v evropském
umění;
- vývoj české literatury v době pobělohorské;
- klasicismus a osvícenství;
- počátky národního obrození;
2. ročník
- vývoj české a světové literatury v kulturních a
historických souvislostech;
- druhé období národního obrození;
- romantismus český a ve světových
literaturách;
- kritický realismus v evropských literaturách
1. poloviny 19. století;
- generace roku 1848;
- májovci;
- ruchovci a lumírovci;
- historická próza ve 2. polovině 19.století;
- kritický realismus v evropských literaturách ve
2. polovině 19. století;
- kritický realismus v české literatuře konce
19. století;
- realistické drama;
- nové tendence a směry, česká moderna
na přelomu 19. a 20. století;
3. ročník
- próza před 1. světovou válkou;
- téma 1. světové války v literatuře;
- česká a evropská poezie 20. let 20. století;
- česká a evropská próza 20. let 20. století;
- evropská a americká próza 30. let 20. století;
- pragmatická generace v próze i dramatu;
- česká a slovenská próza 30. let 20. století;
45
- rozezná typická literární díla jednotlivých
období po 2. světové válce ( historická,
dokumentární, psychologická, budovatelská,
samizdatová, exilová a oficiální );
- interpretuje umělecké texty;
- umí rozeznat literární brak;
- vybírá si v umělecké literatuře taková díla,
která pozitivně působí na vývoj
morálněvolních vlastností;
- rozezná umělecký text od neuměleckého;
- vystihne charakteristické znaky různých
literárních textů a rozdíly mezi nimi;
- rozezná literární brak;
- text interpretuje a debatuje o něm;
- konkrétní literární díla klasifikuje podle
základních druhů a žánrů;
- při rozboru textu uplatňuje znalosti
z literární teorie a poetiky;
- chápe význam komunikace ve významu
jazykového dorozumívání;
- orientuje se v nabídce kulturních institucí;
- porovná typické znaky kultur hlavních
národností na našem území;
- popíše vhodné společenské chování
v dané situaci;
- chápe cíle, formy a způsoby práce
v dané situaci;
v dané situaci;
- česká a světová poezie 30. let 20. století;
- české a světové meziválečné drama;
- literární věda a literární kritika mezi válkami;
- literatura za okupace;
- stylizační postupy moderní prózy;
- vnitřní monolog;
- metoda volných asociací a pásma obrazů;
4. ročník
- světová kultura po roce 1945;
- vývoj české literatury po roce 1945;
- charakter poezie od konce války do
současnosti;
- významné tendence v próze od konce
světové války do současnosti;
- vývoj dramatu v české kultuře po světové
válce;
- česká literární kritika a žurnalistika
v současnosti.
5. Práce s literárním textem
1.– 4. ročník
- základy literární vědy;
- literární druhy a žánry (lyrika, epika, drama);
- četba a interpretace literárního textu
(shromažďování materiálu, výběr a zpracování
informace);
- metody interpretace literárního textu;
- tvořivé činnosti, praktická cvičení (besedy o
četbě, aktuálních problémech literatury,
orientace v literárních časopisech, sestavovaní
bibliografie, práce se slovníky, encyklopediemi,
literární a odborné exkurze).
6. Kultura
1.ročník
- kulturní instituce v regionu severní Moravy;
- společenská kultura – principy a normy
kulturního chování, společenská výchova,
kultura bydlení, lidové umění;
- estetické a funkční normy při výrobě
předmětů používaných v běžném životě;
- ochrana a využívání kulturních hodnot;
2. ročník
3. ročník
- kultura národností na našem území;
46
má
představu
o manipulativních
postupech;
- postihne situaci navozenou textem;
- odhadne autorskou strategii.
4. ročník
- kulturní instituce a v regionu severní Moravy;
předmětů
používaných v běžném životě;
- funkce reklamy a propagačních
prostředků a jejich vliv na životní styl.
47
6.4.
Dějepis
V souvislosti s omezeným počtem hodin předmětu na průmyslové škole je hlavním cílem
dějepisu získat základní vědomosti a dovednosti, které utvářejí historické vědomí, orientaci
v čase, chápání postavení člověka ve společnosti od dávných dob do současnosti. Sociální a
odborné kompetence pak vedou žáky ke kritickému myšlení, schopnosti uvědomování si
historických souvislostí.
Učivo se skládá z několika tematických celků, tvoří výběr z českých a světových dějin.
Důraz je kladen na dějiny 20. a 21. století. Žák se učí orientovat v čase, je schopen
charakterizovat základní vývojové etapy lidstva, kromě nejdůležitějších historických událostí umí
zhodnotit i postavení člověka v běžném každodenním životě. Poznatky o vývoji lidstva mu
pomáhají v utváření si vlastního názoru na různé ideologie politické i náboženské. Výuka
dějepisu doplňuje učivo řady dalších předmětů, jako je matematika, estetika, občanská nauka,
ekologie a řady dalších. Učí ho chápat i řadu pojmů z oblasti ekonomie, ve vztahu k oboru umí
uvést příklady úspěchů vědy a techniky.
Výuka předmětu dějepis navazuje na vědomosti a dovednosti žáků ze základní školy,
které jsou rozšiřovány a prohlubovány. Průřezová témata navazují a doplňují poznatky jiných
předmětů.
Výuka dějepisu má za cíl, aby žáci:
- chápali zákonitosti existence člověka ve společnosti;
- přisvojili si zákony etiky, morálky;
- chápali význam kultury v životě člověka;
- získávali informace z různých zdrojů a uměli je kriticky vyhodnotit;
- na základě získaných poznatků dokázali formulovat a vyjádřit vlastní názory a postoje;
- uvědomovali si výhody,úskalí a nebezpečí současného světa.
Pojetí výuky
Výuka dějepisu má za cíl prohloubit a rozšířit vědomosti a dovednosti žáků, které získali
na základní škole. Tradiční metodické postupy jsou s ohledem na vybavenost školy rozšířeny o
práci s internetem, která doplňuje výklad učitele, práci s textem, mapami, historickými
dokumenty, dokumentárními filmy na CD a DVD. Skupinová práce žáků a projektové učení vede
i k učení se práci v týmu, řešení problémových situací.
Prezentace vlastních seminárních prací, referátů a besedy vedou k osvojení si
zákonitostí rétoriky, schopnosti obhájit a prezentovat svůj názor.
Pro obohacení výuky jsou do výuky zařazovány historické exkurze v rámci regionu a
kraje, ale také do zahraničí. Prohlídky historických objektů jsou doplňovány besedami s přímými
účastníky událostí.
48
Při hodnocení je přihlédnuto k obtížnosti a množství učiva, faktografické znalosti jsou
hodnoceny spolu s hloubkou porozumění učivu o historických procesech, schopnosti použít
získané poznatky k pochopení historických souvislostí. Hodnotí se i schopnost získávat a
zpracovávat informace, důraz je kladen na schopnost správného sebehodnocení výsledků.
Písemné práce, ústní zkoušení, referáty a seminární práce, případně projekty budou hodnoceny
z hlediska faktografické správnosti, ale i schopnosti správného vyjadřování a zájmu o
problematiku. Aktivní přístup ke studiu historie bude při hodnocení výsledků žáka na předním
místě.
Z hlediska klíčových kompetencí si žák:
- osvojí správné studium a porozumění textu;
- osvojí práci individuální i práci v týmu, je schopen spolupracovat;
- umí zvolit správný postup k organizaci vlastního učení;
- dokáže spojit poznatky z různých předmětů;
- je schopen porovnávat, formulovat závěry, argumentovat, obhájit a zdůvodnit své
stanovisko;
- na základě získaných poznatků umí vytvořit vlastní kulturní, národní a osobní identitu a je
tolerantní k identitě jiných lidí.
Průřezová témata:
Žák poznává a chápe výhody a nevýhody různých společenských uspořádání, učí se být
hrdý na tradice a historii vlastního národa, poznává jeho minulost v evropském a světovém
kontextu. Učí se diskutovat, pracovat ve skupině, polemizovat s názory protichůdnými, řešit
problémové situace. Umí adekvátně vystupovat – osvojí si zásady kulturního projevu a chování.
Fakta o vývoji lidské společnosti žáka učí vážit si pokroku ve vědě a technice, ale také si
uvědomovat dopad lidského konání na životní prostředí. Učí se využívat a chápat své postavení
v rámci společnosti, orientuje se v globálních problémech lidstva.
Učí se zodpovědnému přístupu k zadaným úkolům, uvědomuje si své závazky vůči
ostatním členům kolektivu v rámci týmové práce. Je schopen přiměřeně řešit zátěžové a
problémové situace, vytváří vstřícné mezilidské vztahy. Učí se porozumět zadaným úkolům,
jejich důležitosti, nepodléhá předsudkům a stereotypům. Získává informace z různých zdrojů.
Navrhuje postupy řešení, umí vyhodnocovat a ověřovat správnost postupu. Formuluje své cíle a
priority.
Žák pracuje s osobním počítačem a dalšími dostupnými prostředky komunikačních
technologií. V rámci svých úkolů získává informace i z internetu.
49
2. Rozpis učiva
Žák
-
-
-
-
-
pochopí smysl poznávání minulosti;
pozná kulturu starověkých civilizací,
hodnoty judaismu a křesťanství;
charakterizuje znaky středověku a jeho
kulturu, osvojí si znalosti o vzniku Českého
státu;
uvědomí si význam změn za renesance a
humanismu;
pochopí dopady nerovnoměrného vývoje
novověké Evropy na kulturní a ekonomický
rozvoj jednotlivých států;
definuje znaky renesance, baroka a
klasicismu;
objasní význam osvícenství, jeho vliv na
vzdělanost v Evropě;
na příkladech vysvětlí boj za občanská a
národní práva, který souvisel se vznikem
občanské společnosti;
vysvětlí okolnosti boje českého národa za
samostatnost;
vysvětlí vliv národních států v Německu a
v Itálii na válečné události v Evropě 20.
století;
dokáže uvést příklady památek umění 19.
století;
popíše dopad první světové války na další
vývoj evropské civilizace;
charakterizuje
První
československou
republiku;
vysvětlí
nebezpečí vzniku totalitních
diktatur;
objasní cíle válčících stran ve druhé světové
válce, charakterizuje válečné zločiny včetně
holocaustu;
umí charakterizovat uspořádání poválečné
Evropy, objasní pojem studená válka,
charakterizuje komunistický režim v ČR a
jeho vývoj;
chápe smysl pádu komunistických diktatur a
jejich nebezpečnost;
charakterizuje soudobé cíle EU a posoudí
její přínos.
Učivo
-
Člověk
v dějinách
historiografické pojmy.
–
základní
-
Starověk – nejstarší civilizace, antická
kultura, základy evropské civilizace.
-
Středověk – kultura, stát, společnost,
technický pokrok, románský sloh a gotika.
-
Raný novověk – přínos humanismu a
renesance, zámořské objevy, reformace a
protireformace, Český stát za vlády
Lucemburků, Jagellonců a Habsburků.
-
Dějiny 19. století: velké občanské revoluce,
národní hnutí v Evropě a v českých zemích,
česko-německé vztahy, český stát v rámci
habsburské
monarchie,
průmyslová
revoluce, urbanizace, demografický vývoj,
sociální struktura kapitalistické společnosti,
postavení žen a menšin ve společnosti,
vzdělání a věda v 19. století.
-
Dějiny 20. století: předválečné uspořádání
světa a 1. světová válka, poválečná situace
v Evropě, demokracie a diktatura – vznik
fašismu a komunismu, dějiny l. republiky,
hospodářská krize a její vliv na začátek 2.
světové války, nejvýznamnější události 2.
světové války, Československo za války,
holocaust, důsledky války.
-
Poválečné uspořádání světa – studená
válka,
komunistická
diktatura
v Československu a její vývoj, rozvoj vědy a
techniky ve 20. století.
-
Soudobý svět – nejvýznamnější světová
náboženství, konflikty v soudobém světě,
dějiny Evropské unie, NATO, OSN.
-
Globální problémy soudobého světa.
50
6.5.
Ekonomika
Vyučovací předmět ekonomika seznamuje žáky se základními ekonomickými vztahy
a s ekonomickým prostředím, ve kterém se jako zaměstnanci i podnikatelé budou pohybovat.
Cílem výuky předmětu je, aby žáci porozuměli podstatě podnikatelské činnosti a dovedli se
správně orientovat v ekonomických souvislostech reálného života. Žáci si osvojují základní
činnosti související se zaměstnaneckými i podnikatelskými aktivitami ve svém oboru.
Obsah učiva vychází z postavení předmětu v celkové koncepci oboru vzdělání. Dřívější
jednoznačná a velmi podrobná dělba práce se důsledně uplatňuje pouze ve větších podnicích.
V malých podnicích a zejména v samostatném podnikání musí absolvent prakticky zvládat
množství ekonomických činností, nebo alespoň dobře rozumět jejich podstatě, proto je obsah
učiva zaměřen na fungování tržní ekonomiky, podnikání, pracovně právní vztahy, finanční trh,
daňovou soustavu, národní hospodářství a EU.
Pojetí výuky
Cílem obsahového okruhu je naučit žáky myslet v ekonomických souvislostech a chovat
se racionálně v osobním i profesním životě. Žáci získávají základní přehled o tržním systému,
jsou vedeni k porozumění obsahu základních ukazatelů úrovně ekonomiky a úlohy státu v tržní
ekonomice.
Žáci získávají přehled o typických podnikových činnostech. Obsahový okruh zahrnuje rovněž
učivo o právní úpravě podnikání a pracovního poměru. Žáci se učí posoudit obsah typických
právních dokumentů, jako je pracovní smlouva a dohoda o provedení práce.
Učivo prohlubuje právní vědomí žáka a učí jej uplatňovat získané poznatky na typových
příkladech. Důležité je také naučit žáky efektivnímu hospodaření s finančními prostředky, a to
jak v osobním, tak i v profesním životě, a základům fungování finančního trhu. Žáci se učí
orientovat v nabídce bankovních a pojistných produktů.
Ve výuce jsou žáci vedeni k samostatnému vyhledávání a zpracování informací, např. při
komunikaci s bankou pomocí internetového bankovnictví apod. Samostatně provádějí potřebné
výpočty (např. daní) a učí se je správně interpretovat.
Z každého probraného tematického celku budou žáci psát písemnou práci. Každý žák
musí absolvovat písemnou práci ze všech tematických celků.
Popis přínosu předmětu k aplikaci průřezových témat
- zorientovat žáky ve světě práce jako celku i v hospodářské struktuře regionu, naučit je
hodnotit jednotlivé faktory charakterizující obsah práce a srovnávat tyto faktory se svými
předpoklady, seznámit je s alternativami profesního uplatnění po absolvování studovaného
oboru vzdělání;
51
-
-
naučit žáky vyhledávat a posuzovat informace o profesních příležitostech, orientovat se v
naučit žáky vyhledávat a posuzovat informace o vzdělávací nabídce, orientovat se v ní a
posuzovat ji z hlediska svých předpokladů a profesních cílů;
naučit žáky písemně i verbálně se prezentovat při jednání s potenciálními zaměstnavateli,
formulovat svá očekávání a své priority;
vysvětlit žákům základní aspekty pracovního poměru, práv a povinností zaměstnanců a
zaměstnavatelů i základní aspekty soukromého podnikání, naučit je pracovat s příslušnými
právními předpisy;
zorientovat žáky ve službách zaměstnanosti, přivést je k účelnému využívání jejich
informačního zázemí.
Popis přínosu předmětu k rozvoji klíčových kompetencí
Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám. Absolventi by měli:
- mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i vzdělávání, uvědomovat si
význam celoživotního učení a být připraveni přizpůsobovat se měnícím se pracovním
podmínkám;
- mít přehled o možnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru, cílevědomě a
zodpovědně rozhodovat o své budoucí profesní a vzdělávací dráze;
- mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách v oboru a o
požadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnávat se svými představami a
předpoklady;
- umět získávat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích příležitostech,
využívat poradenských a zprostředkovatelských služeb jak z oblasti světa práce, tak
vzdělávání;
- vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat svůj odborný potenciál a
své profesní cíle;
- znát obecná práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků;
- rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních, ekonomických,
administrativních, osobnostních a etických aspektech soukromého podnikání, dokázat
vyhledávat a posuzovat podnikatelské příležitosti v souladu s realitou tržního prostředí, se
svými předpoklady a dalšími možnostmi.
Odborné kompetence
Navrhovat systémy péče o technický stav strojů a zařízení, způsoby zjišťování jejich
technického stavu, postup práce při jejich revizích, údržbě a opravách, tzn., aby
absolventi:
- zpracovávali v souladu se servisní a provozní dokumentací strojů a zařízení plány jejich
ošetřování a údržby;
- navrhovali s použitím servisní dokumentace strojů a zařízení způsoby zjišťování jejich
technického stavu či závad;
- rozhodovali o způsobu opravy závad běžných konstrukčních uzlů a agregátů strojů a
zařízení;
- vedli záznamy o provozu, údržbě a opravách strojů a zařízení;
- zpracovávali údaje pro objednávky potřebných náhradních dílů a komponent strojů a
zařízení.
Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, tzn., aby absolventi:
- chápali bezpečnost práce jako nedílnou součást péče o zdraví své i spolupracovníků (i
dalších osob vyskytujících se na pracovištích, např. klientů, zákazníků, návštěvníků) i jako
součást řízení jakosti a jednu z podmínek získání či udržení certifikátu jakosti podle
příslušných norem;
- znali a dodržovali základní právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
a požární prevence;
52
-
-
-
osvojili si zásady a návyky bezpečné a zdraví neohrožující pracovní činnosti včetně zásad
ochrany zdraví při práci u zařízení se zobrazovacími jednotkami (monitory, displeji apod.),
rozpoznali možnost nebezpečí úrazu nebo ohrožení zdraví a byli schopni zajistit odstranění
závad a možných rizik;
znali systém péče o zdraví pracujících (včetně preventivní péče, uměli uplatňovat nároky na
ochranu zdraví v souvislosti s prací, nároky vzniklé úrazem nebo poškozením zdraví v
souvislosti s vykonáváním práce);
byli vybaveni vědomostmi o zásadách poskytování první pomoci při náhlém onemocnění
nebo úrazu a dokázali první pomoc sami poskytnout.
Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb, tzn., aby absolventi:
- chápali kvalitu jako významný nástroj konkurenceschopnosti a dobrého jména podniku;
- dodržovali stanovené normy (standardy) a předpisy související se systémem řízení jakosti
zavedeným na pracovišti;
- dbali na zabezpečování parametrů (standardů) kvality procesů, výrobků nebo služeb,
zohledňovali požadavky klienta (zákazníka, občana).
Jednat ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje, tzn., aby absolventi:
- znali význam, účel a užitečnost vykonávané práce, její finanční, popř. společenské
ohodnocení;
- zvažovali při plánování a posuzování určité činnosti (v pracovním procesu i v běžném
životě) možné náklady, výnosy a zisk, vliv na životní prostředí, sociální dopady;
- efektivně hospodařili s finančními prostředky;
- nakládali s materiály, energiemi, odpady, vodou a jinými látkami ekonomicky a s ohledem
na životní prostředí.
2. Rozpis učiva
Učivo
3. ročník
Žák:
- vysvětlí základní úkoly a povinnosti
organizace BOZP;
- správně používá a aplikuje základní
ekonomické pojmy;
- vyjádří formou grafu určení rovnovážné
ceny;
- na příkladu popíše tržní mechanismus;
1. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
2. Podstata a fungování tržní ekonomiky
- potřeby, statky, služby, spotřeba;
- výroba, výrobní faktory;
- trh, tržní subjekty, nabídka, poptávka, zboží,
cena.
53
Učivo
Žák
- na příkladech charakterizuje průběh
výrobní činnosti;
- umí vysvětlit rozdíly mezi kusovou, sériovou
a hromadnou výrobou;
- na příkladech vypočte produktivitu práce a
zná způsoby zvyšování produktivity práce;
3. Výrobní podnik
- výrobní proces;
- typy výroby, výrobní program;
- produktivita práce;
- organizační uspořádání podniku;
- péče o jakost.
- rozliší základní druhy oběžného majetku;
- na příkladu ukáže postup pořízení materiálu;
- vypočte plánovanou spotřebu materiálu;
- umí vypočíst rychlost a dobu obratu;
4. Zabezpečení podniku oběžným majetkem
- členění oběžného majetku;
- zásoby, pořízení a oceňování zásob;
- spotřeba materiálu;
- rychlost obratu zásob.
- se orientuje v členění dlouhodobého
majetku;
- zná způsoby pořízení DM;
- chápe pojem odpis dlouhod. majetku.
5. Zabezpečení podniku dlouhodobým
majetkem
- členění dlouhodobého majetku;
- pořízení dlouhodobého majetku;
- odpisy.
- používá platební nástroje,chápe princip a
význam placení v tuzemské i zahraniční
měně, smění peníze,
- analyzuje a charakterizuje nástroje
platebního styku, zná možnosti získávání a
ukládání peněz vč. zajištění rizik,
- rozumí pojmům úrok, úroková míra, vklad,
RPSN, aj. Propočítá úroky z vkladů, orientuje
se v oblasti úročení úvěrů.
- stanoví cenu produktů na základě
dostupných hodnot, vysvětlí odlišnosti tvorby
cen, zná marketingové metody pro stanovení
ceny,rozporná běžné cenové praktiky,
- vysvětlí podstatu inflace, důsledky a dopady
na příjmy obyvatel,
charakterizuje
oblasti
a
možnosti
dlouhodobého finančního plánování, dokáže
je porovnat,
- definuje příjmy a výdaje domácího rozpočtu,
pravidelné a nepravidelné příjmy a výdaje,
sestaví rozpočet, navrhne řešení deficitu a
přebytku, objasní rozdíl mezi předlužením a
zadlužením.
6. Finanční gramotnost
- peníze, placení,
- nástroje platebního styku,
- úrokování,
- tvorba cen a cenové praktiky,
- inflace,
- finanční plánování,
- rozpočet domácností.
4. ročník
Žák
- na příkladu sestaví pracovní smlouvu;
- zná způsoby rozvázání pracovního poměru;
7. Pracovně právní vztahy
- vznik a zánik pracovního poměru;
- pracovní smlouva;
- dohoda o prac. činnosti a o provedení práce.
54
- orientuje se v podmínkách pro zřizování
živnosti;
- chápe jednotlivé kroky při zakládání firmy;
- umí sestavit podnikatelský záměr;
8. Živnostenský zákon
- podmínky provozování živností;
- členění živností;
- činnosti související se založením firmy;
- podnikatelský záměr.
- má základní znalosti o společnostech
osobních – v.o.s., kom. spol.;
- má základní znalosti o společnostech
kapitálových – a.s., s.r.o.;
- umí vysvětli pojem akcie;
- dokáže charakterizovat druhy a formy akcií;
9. Obchodní zákoník
- osobní a kapitálové společnosti;
- pojem akcie, jejich druhy a formy.
- zná jednotlivé součásti hrubé mzdy;
- zná způsob propočtu časové a úkolové
mzdy;
- na příkladech umí vypočíst čistou mzdu.
10. Mzdová soustava
- pojem časová a úkolová mzda;
- hrubá a čistá mzda.
Žák
- se orientuje v systému přímých a
nepřímých daní;
- umí sestavit daňové přiznání pro daň
z příjmu;
- umí vysvětlit pojem marketing;
- zná jednotlivé součásti marketingového
mixu;
- zná jednotlivé náklady podniku;
- chápe systém přirážkové kalkulace;
- umí vypočíst cenu výrobku;
- umí rozlišit majetkové a úvěrové
cenné papíry;
- chápe rozdíl ve funkcích centrální banky a
komerčních bank;
- chápe funkci stavební spořitelny, penzijních
fondů a pojišťoven;
Učivo
11. Daňová soustava
- daňový systém a státní rozpočet;
- daně přímé;
- daně nepřímé.
12. Marketing
- pojem marketing;
- marketingový mix.
13. Náklady podniku
- pojem náklady a jejich členění;
- kalkulační členění nákladů;
- propočet přirážkové kalkulace;
- stanovení ceny výrobku.
14. Finanční trh
- cenné papíry;
 burza cenných papírů;
 funkce centrální banky a komerčních bank;
 penzijní fondy;
 stavební spořitelny;
 pojišťovny.
55
- uvede příklady podniků ve vybraných
odvětvích NH;
- vysvětlí hodnotu ukazatelů národního
hospodářství;
- vysvětlí podstatu inflace a její důsledky na
finanční situaci obyvatel;
- popíše strukturu EU, aplikuje poznatky
o společném trhu;
- uvede příklady organizací ovlivňujících
mezinárodní ekonomiku – Světová banka,
Mezinárodní měnový fond, OECD, OPEC;
- umí sestavit žádost o místo a životopis;
- zná základní pravidla chování při výběrovém
řízení.
15. Národní hospodářství
- činitelé ovlivňující úroveň národního
hospodářství;
- hrubý domácí produkt, nezaměstnanost,
inflace.
16. Evropská unie
- vztah EU – Česká republika;
- další organizace ovlivňující mezinárodní
ekonomiku.
17. Umění prezentovat se na trhu práce
- uplatnění asertivních prvků v komunikaci;
- chování při výběrovém řízení;
- životopis, žádost o místo.
56
6.6.
Elektrotechnika
Předmět navazuje na učivo předmětů stavba a provoz strojů, konstruování v CAD, praxe,
kontrola a měření, automatizace, fyzika, matematika. Jeho zvládnutí umožňuje žákům orientovat
se v dějích v základních elektrických obvodech a pochopit principy činnosti jednoduchých
elektrických zařízení.
Předmět elektrotechnika těsně navazuje na učivo předmětů automatizace, praxe a
stavba a provoz strojů. Odborný předmět, který se vyučuje v 1. a 2. ročníku, je průřezem
chování elektrických prvků, včetně jejich zapojení do stejnosměrných a střídavých obvodů.
Předmět vede k rozvoji technického a ekonomického myšlení a dále k aktivnímu
využívání technických norem, odborné literatury, osobního kalkulátoru, výpočetní techniky a
textů v elektronické podobě.
Žák porozumí vývoji elektrických zařízení a jejich vlivu na životní prostředí. Žáci jsou
připravováni na budoucí uplatnění ve strojírenských i nestrojírenských odvětvích.
Pojetí výuky
Při výuce elektrotechniky jsou využívány běžné výukové metody (výklad, práce s
odbornou literaturou, práce s osobním kalkulátorem, práce s elektronickými informacemi a texty,
diskuse). Důraz je kladen na orientaci žáka v probírané látce, propojení teoretických informací s
příklady z praxe, aktivní osvojování učiva činností žáků.
Žákovské programy – žáci se účastní dle svých schopností a možností soutěží, kde
mohou aplikovat poznatky z technických předmětů.
Hodnocení je prováděno v souladu s klasifikačním řádem školy.
Zvládnutí požadavků je ověřováno prostřednictvím opakovacích písemných prací k
hlavním tématům. Dále se hodnotí žákova komunikativní dovednost, schopnost technicky
správně se vyjadřovat, formulovat, analyzovat a řešit problémy aplikace stavby a provozu strojů
a využívání moderních informačních technologií při tvorbě výkresové dokumentace – programů
v rámci tohoto předmětu. Do hodnocení je zahrnuta i jeho aktivita v hodinách a postoj při řešení
kolektivních i individuálních zadání.
57
Žák se seznámí se standardními přístupy a postupy pro vývoj a praktické aplikace
jednoduchých elektrických prvků a osvojí si je, využívá získané informace, odbornou literaturu a
další informační zdroje.
Komunikativní kompetence – žák se srozumitelně a přehledně vyjadřuje v mluvených i psaných
projevech, při respektování platných norem a předpisů, a dále zpracovává programy v zadané
úpravě. Získává základní znalosti, které následně aplikuje na pochopení náročnějšího učiva a
řešení praktických úkolů.
Personální kompetence – žák využívá ke svému učení zkušeností jiných lidí a získaných
pracovních návyků, učí se i na základě zprostředkovaných zkušeností. Přijímá nejen hodnocení
svých výsledků samostatné práce ze strany učitele, ale i jeho rady a kritiku.
Sociální kompetence – žák odpovědně plní zadané úkoly, snaží se porozumět zadání,
navrhnout způsob řešení a zdůvodnit jej. Nezaujatě zvažuje návrhy druhých, přispívá k
vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobních konfliktů, nepodléhá
předsudkům v přístupu k jiným lidem.
Samostatnost při řešení úkolů – využívá návody pro řešení daného problému a dovede stanovit
různé varianty řešení, u kterých zvažuje výhody a nevýhody, a dovede vybrat optimální variantu
řešení. Dále využívá studijní literatury, metod výpočtů a výpočetní techniky.
Využití prostředků informačních a komunikačních technologií – žák získává informace z
otevřených zdrojů, zejména z celosvětové sítě Internet.
Aplikace matematických postupů – žák se učí při řešení praktických úloh použít vhodná
schémata a postupy výpočtů. Využívá znalostí jednoduchých matematických operací, vzorců ke
stanovení potřebných parametrů a převodů jednotek. Sestavuje ucelené řešení praktického
úkolu na základě dílčích výsledků.
Pracovní uplatnění – žák je seznámen s důležitostí znalostí technického kreslení,
s problematikou strojních součástí, funkčních celků strojů, jejich účelem a funkcemi pro budoucí
žákovo uplatnění na trhu práce. Připravuje se být schopen přizpůsobit se měnícím se pracovním
podmínkám.
Žák je veden k odpovědnosti při řešení úkolů, kritickému hodnocení své práce, k diskusím nad
konkrétními úlohami. Je veden ke komunikaci a zásadám slušného chování ve společnosti.
Při řešení úkolů se žák snaží uplatňovat takové metody a postupy, které jsou šetrné k životnímu
prostředí. Uvědomuje si problematiku odpadů, pamatuje na způsoby minimalizace jejich vzniku,
druhy a jejich zneškodňování. Dále si uvědomuje spotřebu energie, materiálů, ekonomická
hlediska a celkový vliv člověka na živou přírodu.
Žák je vychován tak, aby své vědomosti a dovednosti dovedl uplatnit na trhu práce. Žáci jsou
vedeni k samostatnosti a odpovědnosti k jejich budoucímu pracovnímu uplatnění, k uvědomění
si vlastní hodnoty na trhu práce. Vyučovaný předmět podporuje přesné vyjadřování, dovednost
získávat a efektivně využívat informace z různých zdrojů.
Žák využívá prvků moderních informačních a komunikačních technologií, efektivně je využívá v
průběhu vzdělávání i při samostatném řešení praktických úkolů.
58
2. Rozpis učiva
Učivo obsahuje průřezová témata předmětů stavba a provoz strojů, fyzika a matematika.
1. ročník
Žák
- má představu o dějích při toku elektrického
proudu;
- nakreslí schematické značky rezistoru a
kondenzátoru a popíše jejich vlastnosti;
- umí uplatnit Ohmův zákon v elektrických
obvodech;
- dovede vypočíst obvodové veličiny s jedním i
více zdroji.
Učivo
Stavba látky
Elektrický náboj
Rezistory
Kondenzátory
Elektrické pole
Elektrický proud a napětí
Ohmův zákon
Joulův zákon
Kirchhoffovy zákony
Smyčkové proudy
2. ročník
Žák
- ví, jak vyrobit cívku a zná účinky
magnetického pole;
- dovede pracovat s převodem transformátoru;
- vypočte činný, jalový a zdánlivý výkon v RLC
obvodech;
- zná principy činnosti nejjednodušších
přístrojů, které využívají magnetické pole
(dynamo, alternátor, motory atd.).
3. ročník
Učivo
Cívka
Magnetické pole
Synchronní stroje
Asynchronní stroje
Učivo
Žák
- vyjadřuje základní požadavky na elektrické
rozvody a přípojky pro menší stroje či
zařízení (napětí, příkon, velikost jističe, typ
zásuvky, potřebu např. nevýbušného
provedení rozvodu apod.).
Elektrická výstroj strojů
- rozvody;
- pohony;
- ovládací prvky, jištění.
59
6.7.
FYZIKA
Vyučovací předmět fyzika žákům umožňuje poznávání přírody jako systému a chápání
důležitosti udržování přírodní rovnováhy. Vyučování probíhá ve vazbě na matematiku, ostatní
přírodovědně vzdělávací předměty a na předměty odborné. Důležitým cílem fyziky je vybavit
žáky vědomostmi a dovednostmi, které jim umožní hlouběji a komplexněji pochopit přírodní jevy
a zákonitosti probíhající v neživé přírodě. Žáci se učí vysvětlit a využívat fyzikální poznatky
v praktickém životě a pochopit fyzikální princip činnosti některých technických zařízení. Fyzikální
vzdělávání vede žáky k zvídavosti a rozvoji logického myšlení, k podpoře a formování přesného
vyjadřování stanovením fyzikálních problémů a jejich řešením. Žáci aktivně používají fyzikální
terminologii, pracují s fyzikálními vzorci a jednotkami, učí se charakterizovat fyzikální děj,
provádějí odhad a kontrolu správnosti výsledku. Učí se sestrojit graf závislosti dvou veličin,
odečítají z grafů hodnoty veličin.
Vyučovací předmět fyzika je předmětem všeobecně vzdělávacím, ale plní i funkci
průpravnou pro odbornou složku vzdělávání. Učivo navazuje na fyzikální poznatky získané na
základní škole a dále je rozvíjí a prohlubuje. Osvojením si základních fyzikálních pojmů, veličin a
zákonitostí fyzikální vzdělávání vede žáky k porozumění fyzikálních jevů a procesů, které se
vyskytují v přírodě, v běžném životě i v technické praxi. Učivo je členěno do celků, které v dané
posloupnosti představují logicky uspořádaný systém.
Úvodním tématem je mechanika. Žáci poznají jednotlivé druhy pohybů těles a základní
zákony mechaniky. Následuje téma molekulová fyzika a termika, které prohloubí poznatky o
stavu těles z hlediska jejich mikrostruktury. Žáci pracují s pojmy vnitřní energie, ideální plyn,
stavové změny, tepelné děje v plynech, deformace pevných látek, změny skupenství látek.
Závěr prvního ročníku patří celku mechanické kmitání a vlnění, jehož důležitou součástí je zvuk.
Ve čtvrtém ročníku pokračuje studium tématem elektřina a magnetismus. Zde jsou
stěžejními tématy elektrický proud v kovech, kapalinách a plynech, magnetické pole, střídavý
proud a elektromagnetické kmitání a vlnění. Další část tvoří celek optika, v němž se žáci
seznamují s šířením světla v různých prostředích, jevy interference, ohyb a polarizace světla.
V geometrické optice zjišťují vlastnosti obrazů vznikajících na optických zobrazovacích
soustavách (zrcadla, čočky, optické přístroje). Dále se žáci seznámí se základními principy
Einsteinovy speciální teorie relativity, s poznatky kvantové a jaderné fyziky, které jsou základem
moderní fyziky. Závěr studia fyziky patří astrofyzice.
Výuka fyziky směřuje k tomu, aby žáci získali důvěru ve vlastní schopnosti a dovednosti
a fyzikální znalosti uměli aplikovat v odborné složce vzdělávání i v praktickém životě. Učí se volit
efektivní způsoby výpočtů, logicky uvažovat a tvořit si vlastní úsudek. Žáci jsou vedeni k tomu,
aby zkoumali a řešili fyzikální problémy, o výsledcích a možných řešeních vedli diskuse a získali
návyk ověřovat správnost výsledků řešených úloh. Je také důležité, aby získali pozitivní vztah
k přírodě a chránili ji.
60
Pojetí výuky
Při výuce fyziky je kladen důraz na pochopení podstaty přírodních jevů a souvislostí mezi
nimi. Vyučující podle typu probírané látky volí tradiční metody vyučování (výklad, vysvětlování,
frontální pokusy, procvičování učiva pod dohledem učitele), ale i moderní vyučovací metody,
které jsou do výuky řazeny tak, aby zvýšily kvalitu a efektivitu vzdělávacího procesu. Jde
například o dialog, diskusi, využití prostředků ICT, samostatné práce a referáty, studium
literatury, vyhledávání informací z odborných časopisů, internetu. Při samostatných referátech
se žáci učí prezentovat výsledky své práce a při následné diskusi obhajovat své myšlenky před
kolektivem. Žáci se učí pracovat s pomůckami, které jim umožní provádět jednoduché pokusy.
Kritéria hodnocení a klasifikace žáků jsou v souladu s klasifikačním řádem, který je
součástí školního řádu. Je třeba hodnotit objektivně, aby hodnocení mělo motivační charakter. U
žáků jsou hodnoceny teoretické vědomosti i dovednosti při řešení příkladů. Tyto vědomosti i
dovednosti jsou ověřovány po celý školní rok ústně i písemnou formou. Při pololetní klasifikaci
se vychází z hodnocení žáka při ústním i písemném zkoušení i z jeho celkového přístupu
k vyučovacímu předmětu a k plnění studijních povinností. Hodnotí se i zpracování referátů a
jejich prezentace, schopnost samostatného úsudku a aktivita v hodinách.
Žáci by si měli v hodinách fyziky prohloubit a utřídit již získané poznatky, osvojit a
rozvinout nové dovednosti potřebné k poznávání zákonitostí vnějšího světa. Mezi nejdůležitější
kompetence rozvíjené ve vyučovacích hodinách fyziky patří:
Personální a sociální kompetence – učit se samostatnému a zodpovědnému jednání, pracovat
ve skupině na řešení společně zadaného úkolu, navrhovat postup řešení a zvažovat návrhy
ostatních členů skupiny, učit se adekvátně reagovat na hodnocení výsledků své práce a přijímat
kritiku, stanovovat si cíle podle svých zájmů a schopností, ověřovat si získané poznatky,
odpovědně plnit zadané úkoly, přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů.
Matematické kompetence – aplikovat matematické postupy při řešení praktických úkolů, řešit
matematické vztahy mezi fyzikálními veličinami, pracovat s grafy, tabulkami, diagramy, správně
používat a převádět jednotky, používat pojmy kvantifikujícího charakteru, provádět odhad
výsledku řešení dané úlohy a nacházet vztahy mezi jevy a umět je popsat.
Komunikativní kompetence – učit se srozumitelně a věcně vyjadřovat, formulovat myšlenky
správně i v písemné podobě, formulovat problém a řešit ho adekvátním způsobem (slovně,
symbolicky, grafem), účastnit se aktivně diskusí, zpracovávat texty na odborné téma, dodržovat
odbornou terminologii a porozumět jí, zaznamenávat písemně podstatné myšlenky a údaje
z textů, vyjadřovat se a vystupovat v souladu se zásadami kultury projevu a chování.
Kompetence k řešení problémů – samostatně řešit úkoly (seminární a ročníková práce),
zpracovávat protokoly, učit se analyzovat zadání úkolu a navrhnout řešení, spolupracovat při
řešení problémů s jinými lidmi, uplatňovat při řešení problémů různé metody, využívat
zkušeností a vědomostí nabytých dříve.
Kompetence k učení - mít pozitivní vztah k učení a vzdělávání, umět si vytvořit vhodný studijní
režim a podmínky, poslouchat výklad a pořizovat si poznámky, využívat ke svému učení různé
informační zdroje, umět vyhledávat a zpracovávat informace, přijímat hodnocení výsledků svého
učení, znát možnosti svého dalšího vzdělávání.
61
Kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií – využívat
informačních technologií (informačních a vzdělávacích serverů na internetu), aplikací při
samostatné práci (textových a tabulkových editorů, prezentačních programů), komunikovat
elektronickou poštou, pracovat s informacemi z různých zdrojů nesenými na různých médiích, a
to s využitím prostředků informačních a komunikačních technologií, uvědomovat si nutnost
posuzovat rozdílnou věrohodnost různých informačních zdrojů a kriticky přistupovat k získaným
informacím.
Občanské kompetence - uznávat hodnoty podstatné pro život v demokratické společnosti, učit
se jednat odpovědně, samostatně, ve vlastním, ale i veřejném zájmu, respektovat práva a
osobnost jiných lidí, jednat v souladu se zásadami společenského chování, chápat význam
životního prostředí pro člověka.
Kompetence k pracovnímu uplatnění – mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti a
k vzdělávání, uvědomovat si význam celoživotního učení.
Odborné kompetence
Znát a dodržovat základní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární
prevence, znát zásady poskytování první pomoci, nakládat s materiály, energiemi, odpady,
vodou a jinými látkami ekonomicky a s ohledem na životní prostředí.
Žáci jsou vedeni k aktivitě, k diskuzím, učí se obhajovat svůj názor a respektovat
výsledky práce druhých. Upevňují si základy slušného chování k sobě navzájem i k pedagogům.
Jsou vedeni k tomu, aby měli vhodnou míru sebevědomí, zodpovědnosti, byli schopni odolávat
myšlenkové manipulaci, byli kriticky tolerantní, dovedli se orientovat v mediálních obsazích a
vážili si dobrého životního prostředí.
Žáci se učí vážit si dobrého životního prostředí a chránit jej pro budoucí generace.
Vytvářejí si návyky k šetření vodou, elektrickou energií a k třídění odpadů. Jsou vedeni
k hygieně osvětlení a k ochraně před škodlivým zářením. Dozvídají se o jaderných katastrofách
a jejich účinku na lidský organismus a přírodu. Jsou vedeni k tomu, aby pochopili souvislosti
mezi různými jevy v prostředí a lidskými aktivitami a vlastní odpovědnost za své jednání. Učí se
chápat postavení člověka v přírodě a vlivy prostředí na jeho zdraví, respektovat principy
udržitelného rozvoje, samostatně poznávat okolní prostředí a získávat informace v přímých
kontaktech s prostředím a z různých informačních zdrojů.
Žáci jsou vedeni k pečlivosti a důslednosti. Učí se spolupracovat, komunikovat a
pomáhat druhým, pracovat s informacemi, vyhledávat je a zodpovědně se rozhodovat na
základě jejich vyhodnocení. Účastní se akcí pořádaných vysokými školami, exkurzí. Uvědomují
si, že fyzika je důležitou součástí strojírenství, stavebnictví, elektrotechniky, energetiky,
výzkumu. Vytvářejí si představu o svých schopnostech a uvědomují si nutnost celoživotního
vzdělávání, které je předpokladem uplatnění na trhu práce.
Žáci se učí získávat a využívat informace z různých zdrojů a
techniku pro prezentaci svých závěrů.
používat výpočetní
62
2. Rozpis učiva
1. ročník
Žák
- rozliší pohyby podle trajektorie a rychlosti;
- řeší úlohy o pohybech s využitím vztahů mezi
veličinami;
- použije
Newtonovy
pohybové
zákony
v jednoduchých úlohách;
- určí síly, které v přírodě a v technických
zařízeních působí na tělesa;
- vypočítá mechanickou práci a energii při pohybu
tělesa působením stálé síly;
- analyzuje jednoduché děje s využitím zákona
zachování mechanické energie;
- určí výkon a účinnost při konání práce;
- popíše základní druhy pohybů v gravitačním
poli;
- určí výslednici sil působících na těleso a jejich
momenty;
- určí těžiště tělesa jednoduchého tvaru;
- aplikuje Pascalův a Archimédův zákon při
řešení úloh na tlakové síly v tekutinách;
- vysvětlí změny tlaku v proudící tekutině;
Učivo
1. Mechanika
- kinematika (pohyby přímočaré, pohyb
rovnoměrný po kružnici, skládání pohybů);
- dynamika (Newtonovy pohybové zákony,
síly v přírodě, vztažná soustava);
- mechanická práce a energie (výkon,
účinnost, zákon zachování mechanické
energie);
- gravitační pole (Newtonův gravitační zákon,
gravitační
a
tíhová
síla,
pohyby
v gravitačním poli, Sluneční soustava);
- mechanika tuhého tělesa (skládání sil,
moment síly, těžiště tělesa);
- mechanika tekutin (tlakové síly a tlak
v tekutinách, proudění tekutin).
uvede příklady potvrzující kinetickou teorii látek;
změří teplotu v Celsiově teplotní stupnici a
vyjádří ji jako termodynamickou teplotu;
popíše vlastnosti látek z hlediska jejich
částicové stavby;
vysvětlí pojem vnitřní energie soustav (tělesa) a
způsoby její změny;
řeší jednoduché případy tepelné výměny
pomocí kalorimetrické rovnice;
řeší úlohy na děje v plynech s použitím stavové
rovnice pro ideální plyn;
vysvětlí mechanické vlastnosti těles z hlediska
struktury pevných látek;
popíše příklady deformací pevných těles a řeší
úlohy na Hookův zákon;
vysvětlí význam roztažnosti látek v přírodě
v technické praxi a řeší úlohy na teplotní
délkovou roztažnost;
popíše přeměny skupenství látek a jejich
význam v přírodě a v technické praxi;
2. Molekulová fyzika a termika
- základní poznatky termiky;
- vnitřní energie (teplo a práce, přeměny
vnitřní energie tělesa, tepelná kapacita,
měření tepla);
- částicová stavba látek, vlastnosti látek
z hlediska molekulové fyziky;
- ideální plyn (stavové změny ideálního
plynu, práce plynu, tepelné motory);
- pevné látky
(struktura pevných látek,
deformace pevných látek);
- kapaliny (struktura kapalin, kapilární jevy,
přeměny skupenství látek, skupenské teplo,
vlhkost vzduchu).
- popíše vlastní kmitání mechanického oscilátoru
a určí příčinu kmitání;
- popíše nucené kmitání mechanického oscilátoru
a určí podmínky rezonance;
3. Mechanické kmitání a vlnění
- mechanické kmitání (vlastní a nucené
kmitání mechanického oscilátoru, rezonance);
- mechanické vlnění (druhy mechanického
-
-
63
- rozliší základní druhy mechanického vlnění,
popíše jejich šíření v látkovém prostředí;
- charakterizuje základní vlastnosti zvukového
vlnění a zná jejich význam pro vnímání zvuku;
- chápe negativní vliv hluku a zná způsoby
ochrany sluchu.
vlnění, šíření vlnění v prostoru, odraz vlnění);
- zvukové vlnění (vlastnosti zvukového
vlnění, šíření zvuku v látkovém prostředí,
ultrazvuk).
4. ročník
Žák
- určí
elektrickou
sílu
v poli
bodového
elektrického pole;
- popíše elektrické pole z hlediska jeho působení
na bodový elektrický náboj;
- vysvětlí princip a funkci kondenzátoru;
- popíše vznik elektrického proudu v látkách;
- řeší úlohy s elektrickými obvody s použitím
Ohmova zákona;
- sestaví podle schématu elektrický obvod a
změří elektrické napětí a proud;
- řeší úlohy užitím vztahu R=ρ.l/S;
- řeší úlohy na práci a výkon elektrického proudu;
- vysvětlí elektrickou vodivost polovodičů, kapalin
a plynů;
- popíše princip a použití polovodičových
součástek s přechodem PN;
- vysvětlí princip chemických zdrojů napětí;
- zná typy výbojů v plynech a jejich využití;
- popíše magnetické pole indukčními čarami;
- určí magnetickou sílu v magnetickém poli;
- vysvětlí jev elektromagnetické indukce a jeho
význam v technice;
- popíše princip generování střídavých proudů a
jejich využití v energetice;
- charakterizuje základní vlastnosti obvodů
střídavého proudu;
- vysvětlí princip transformátoru a usměrňovače
střídavého proudu;
- vysvětlí vznik elektromagnetického kmitání
v oscilačním obvodu;
- popíše využití elektromagnetického vlnění ve
sdělovacích soustavách;
Učivo
4. Elektřina a magnetismus
- elektrický náboj (náboj tělesa, elektrická
síla, elektrické pole, kapacita vodiče);
- elektrický proud v látkách (elektrický proud
v kovech, v polovodičích, kapalinách a
plynech, zákony elektrického proudu,
elektrické obvody);
- magnetické
pole
(magnetické
pole
elektrického proudu, magnetická síla,
magnetické
vlastnosti
látek,
elektromagnetická indukce, indukčnost);
- střídavý proud (vznik střídavého proudu,
obvody střídavého proudu, střídavý proud
v energetice,
trojfázová
soustava
střídavého proudu, transformátor);
- elektromagnetické
kmitání
(elektromagnetický oscilátor, vlastní a
nucené
elektromagnetické
kmitání,
rezonance);
- elektromagnetické vlnění (vznik a vlastnosti
elektromagnetického
vlnění,
přenos
informací elektromagnetickým vlněním).
64
-
-
-
-
-
-
charakterizuje světlo, jeho vlnovou délku a
rychlosti světla v různých prostředích;
řeší úlohy na odraz a lom světla;
řeší úlohy na zobrazení zrcadly a čočkami;
popíše oko jako optický přístroj;
vysvětlí principy základních typů optických
přístrojů;
vysvětlí podstatu jevů interference, ohyb a
polarizace světla;
popíše
význam
různých
druhů
elektromagnetického záření z hlediska působení
na člověka a využití v praxi;
5. Optika
- světlo a jeho šíření (vlnová délka světla,
rychlost světla, odraz a lom světla);
- zobrazování zrcadlem a čočkou;
- oko jako optický přístroj;
- principy optických přístrojů;
- interference, ohyb a polarizace;
- elektromagnetické
záření
(spektrum
elektromagnetického záření, rentgenové
záření, vlnové vlastnosti světla).
popíše důsledky plynoucí z principů speciální
teorie relativity pro chápání prostoru a času;
zná souvislost energie a hmotnosti objektů
pohybujících se velkou rychlostí;
6. Speciální teorie relativity
- principy speciální teorie relativity;
- základy relativistické dynamiky.
chápe základní myšlenku kvantové fyziky, tzn.
vlnové
a
částicové
vlastnosti
objektů
mikrosvěta;
objasní podstatu fotoelektrického jevu a jeho
praktické využití;
charakterizuje základní modely atomu;
popíše strukturu elektronového obalu atomu
z hlediska energie elektronu;
popíše stavbu atomového jádra a charakterizuje
základní nukleony;
vysvětlí podstatu radioaktivity a jaderného
záření a popíše způsoby ochrany před tímto
zářením;
popíše štěpnou reakci jader uranu a její
praktické využití v energetice;
posoudí výhody a nevýhody způsobů, jimiž se
získává elektrická energie;
7. Fyzika mikrosvěta
- základní pojmy kvantové fyziky;
- fotoelektrický jev;
- elektronový obal atomu (model atomu,
spektrum atomu vodíku, laser);
- jádro atomu (nukleony, radioaktivita,
jaderné záření, elementární a základní
částice);
- jaderná energie (zdroje jaderné energie,
jaderný reaktor, bezpečnostní a ekologická
hlediska jaderné energetiky).
charakterizuje Slunce jako hvězdu a popíše
Sluneční soustavu;
popíše vývoj hvězd a jejich uspořádání do
galaxií;
zná současné názory na vznik a vývoj vesmíru;
vysvětlí nejdůležitější způsoby, jimiž astrofyzika
zkoumá vesmír.
8. Astrofyzika
- Slunce a hvězdy;
- galaxie a vývoj vesmíru;
- výzkum vesmíru.
65
6.8.
Chemie
Chemie plní funkci všeobecně vzdělávacího předmětu. Klade důraz na poznávání
základních přírodovědných poznatků, na důležitost udržování životních rovnovah a
uvědomování si užitečnosti přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém životě.
Výuka chemie přispívá k získávání a upevňování znalostí a dovedností odpovědně pracovat
podle pravidel bezpečnosti práce jak při profesních, tak soukromých aktivitách. Významně se
podílí na utváření správných postojů žáka vůči prostředí.
Výuka chemie navazuje na poznatky získané v tomto předmětu v základním vzdělávání,
dále je rozvíjí a prohlubuje. Předmět je zařazen do prvního ročníku studia. Učivo je zaměřeno na
poznávání jednodušších chemických látek a chemických reakcí, na řešení problémových úloh
(většinou uzavřených s odpovídající náročností) a na využitelnost učiva chemické povahy pro
každodenní život.
Učivo se skládá ze čtyř celků: obecné chemie, anorganické chemie, organické chemie a
biochemie. V učivu obecné chemie si žáci prohlubují znalosti vlastností a vnitřní struktury
chemických látek. Žáci se učí matematické a grafické metody výpočtů směsí a roztoků,
seznamují se s významnými separačními metodami izolace látek ze směsí. Největší důraz je
kladen na problematiku krystalů, směsí a samostatnou práci v oblasti chemických výpočtů.
V anorganické chemii je důraz kladen na problematiku nejvýznamnějších nekovů, polokovů,
kovů a jejich slitin jako konstrukčního materiálu v automobilovém průmyslu. V organické chemii
se žáci seznamují s významnými skupinami organických sloučenin, jejich složením a principy
tvorby vzorců a názvů. Zdůrazněna je problematika plastů. Biochemie seznamuje žáky
s chemickou podstatou života člověka a existence živé přírody, na základě chemické stavby
přírodních látek a biochemických procesů v živém organismu žáci poznávají souvislost zdraví
člověka a živé přírody se zdravým životním prostředím a s nutností jeho ochrany.
Vzdělávání v předmětu chemie směřuje k tomu, aby žák:
- správně používal chemické názvosloví, vztahy, veličiny a jednotky užívané v chemii;
- znal podstatu látek a jejich rozdělení;
- dokázal řešit jednoduché chemické úlohy o směsích a roztocích;
- znal podstatu chemických reakcí a uměl řešit jednoduchou chemickou rovnici;
- uměl popsat vznik chemické vazby a její typy;
- znal výskyt, vlastnosti, výrobu a použití nejvýznamnějších nekovů, polokovů a kovů, jejich
sloučenin, s důrazem na jejich aplikaci v běžném životě;
- rozlišil podle původu anorganické a organické látky;
- rozuměl pojmu plasty, znal jejich rozdělení a využití jako významného materiálu moderního
člověka 21.století;
- popsal vybrané biochemické děje.
66
Výuka chemie směřuje rovněž k nácviku:
- utváření si vlastního názoru na širokou škálu problémů, které se v běžném životě vyskytují;
- kultivované obhajoby vlastních názorů;
- odhadu vlastních schopností;
- prezentace výsledků své práce;
- hodnocení práce své i jiných.
Pojetí výuky
Výuka chemie má být pro žáky zajímavá a má vzbuzovat zájem o poznatky chemie a o
poznávání přírody, jejích zákonitostí a možností aplikací. Při výuce je kladen důraz na logické
porozumění probíraným jevům a chemickým a biochemickým procesům. Vedle výkladu a
frontálního procvičování učiva je preferován i individuální přístup k žákům. Ten je realizován
především formou zadávání různých učebních úloh a seminárních prací. Do výuky je tak
začleněna práce s výpočetní technikou, zejména forma vyhledávání, posuzování a zpracování
informací. Výuka bude doplněna i jednoduchými demonstračními pokusy, které přispívají ke
správnému pochopení chemických jevů a metod chemického bádání, vždy však s dodržením
platné legislativy.
V rámci hodnocení žáků je zčásti využíváno klasické ústní zkoušení a zkoušení zejména
formou didaktických testů. Při hodnocení žáka je kladen důraz na schopnost aplikovat poznatky
v praktickém životě. Je vytvořen i prostor pro nácvik sebehodnocení žáků a kultivované
hodnocení žáků navzájem. Při hodnocení vytvoříme takové prostředí, kde převládají prvky
pozitivní motivace pro další učení.
Předmět nejvíce rozvíjí tyto kompetence:
Kompetence k učení
- cílené pozorování vlastností látek a jejich přeměn, vyvozování závěrů pro výuku ve škole i
pro běžný život;
- posuzování věrohodnosti informací, jejich zpracování z hlediska důležitosti a jejich využití
k dalšímu učení i pro běžný život;
- poznávání souvislostí chemických poznatků s poznatky získanými v jiných přírodních a
odborných vědách;
- uvědomělé plánování, organizování a vyhodnocování vlastních učebních činností;
- využívání chyb jako prostředků pozitivní motivace pro další učení a pro vytváření kladného
postoje k chemii a k dalším disciplínám.
Kompetence k řešení problémů
- hledání, navrhování a používání různých informací a postupů při řešení školních úloh a
problémů v běžném životě;
- porovnávání odborných názorů, mediálních tvrzení a vlastních znalostí i praktických
zkušeností s významem chemie v každodenním životě;
- řešení problémů souvisejících s užíváním chemikálií v běžném životě, posuzování těchto
řešení z hlediska jejich správnosti, jednoznačnosti a porovnávání efektivity různých řešení;
- týmové řešení chemických problémů.
67
Komunikativní kompetence
- přehledné a terminologicky správné vyjadřování výsledků učební činnosti a poznatků
z běžného života (vlastnosti látek a jejich přeměny);
- přátelská komunikace se spolužáky;
- obhajování svých názorů souvisejících s vlastnostmi látek a jejich přeměnami.
Personální a sociální kompetence
- poznávání výhod týmové spolupráce při řešení problémů, porozumění myšlenkám druhých,
jejich respektování a adekvátní reakce na ně;
- přijímání kritiky své činnosti, poučení se z ní a vyvození si závěrů pro svou další činnost;
- odhadování důsledků svého jednání a chování v různých situacích při výuce i v běžném
životě;
- přijímání a odpovědné plnění svěřených úkolů.
Občanské kompetence a kulturní povědomí
- respektování možnosti rozvoje a zneužití chemie;
- dodržování zásad chování občanů při úniku nebezpečných látek;
- uznávání hodnot podstatných pro život v demokratické společnosti (zodpovědné a
samostatné jednání ve vlastním i veřejném zájmu, respektování práv a osobností jiných
lidí).
Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám
- plánování činností při pozorování a experimentech, zpracovávání a vyhodnocování
získaných dat;
- dodržování zásad bezpečné práce s chemikáliemi v učebně i v běžném životě.
Matematické kompetence
- správné používání veličin a jednotek při chemických výpočtech, odhadování výsledků,
využívání tabulek a grafů;
- aplikace matematických postupů při řešení praktických úkolů.
Kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat
s informacemi
- užívání počítače při studiu, k prezentacím své učební činnosti;
- vyhledávání informací na internetu a posuzování jejich věrohodnosti.
Odborné kompetence
- zpracovávání a správné interpretování dat získaných prostřednictvím pozorování,
experimentů a měření;
- dodržování zásad bezpečné práce a ochrany zdraví při práci (znalost základních právních
předpisů pro práci s chemikáliemi a chemickými přípravky) a požární prevence;
- znalost a používání zásad poskytování první pomoci při úrazech vzniklých manipulací
s chemikáliemi, chemickými přípravky, případně dalšími pomůckami v chemické laboratoři
či v běžném životě;
- nakládání s materiály, energiemi, odpady, vodou a dalšími látkami ekonomicky a s ohledem
na životní prostředí.
Ve výuce chemie se realizují tato průřezová témata:
Žáci jsou vedeni k aktivitě a diskuzím mj. nad současnými globálními, regionálními i lokálními
problémy rozvoje a vztahy člověka k prostředí (vyhodnocují pravdivost reklamy ve vztahu ke
68
složení látek a jejich účinkům na zdraví člověka, vyhodnocují zprávy týkající se znečištění vody
a ovzduší, srovnávají znalosti o vybraných sloučeninách obsažených ve spotřebních výrobcích,
interpretují zprávy s chemickou tematikou uváděné v médiích a zaujímají k nim stanoviska,
obhajují svůj názor a respektují práci druhých).
Žáci se učí pozitivnímu vztahu k životnímu prostředí, udržování zdravého prostředí, jeho
chránění pro budoucí generace a předcházení jeho znečišťování. Zhodnotí význam vody pro
život na Zemi, uvedou příklady znečišťování vody a vzduchu, navrhnou vhodná řešení omezení
jejich znečišťování, vytváří si návyky k šetření vodou. Zhodnotí vliv činnosti člověka na změny
obsahu kyslíku a ozonu v plynném obalu Země. Uvedou příklady fosilních a průmyslových paliv,
zhodnotí jejich využívání a posoudí vliv spalování paliv na životní prostředí. Rozliší obnovitelné
a neobnovitelné zdroje energie, uvedou příklady havárií způsobených ropou či zemním plynem
nebo jejich produkty. Dále rozumí významu fotosyntézy pro život na Zemi. Posoudí vliv
vybraných látek na životní prostředí, mj. vliv plastů, zhodnotí ekonomický a ekologický význam
recyklace odpadů a vytvářejí si návyky k třídění odpadů. Dozvídají se o jaderných katastrofách a
jejich účinku na lidský organismus a přírodu.
Žáci jsou vedeni k pečlivosti, důslednosti, učí se spolupracovat, komunikovat a vzájemně si
pomáhat. Uvědomují si, že chemie je důležitou součástí života společnosti. Vytváří si představu
o svých schopnostech a dovednostech a uvědomují si nutnost celoživotního vzdělávání jako
důležitého předpokladu uplatnění na trhu práce.
Žáci se učí získávat a využívat ke studiu informace z různých zdrojů (CD, DVD a dalších
přenosných médií), vyhledávají informace na internetu a posuzují jejich věrohodnost, používají
počítače k prezentacím své učební činnosti.
69
2. Rozpis učiva
Žák
- dokáže
objasnit
cíle
jednotlivých
chemických disciplín a vliv chemie na
životní prostředí;
- dokáže porovnat fyzikální a chemické
vlastnosti různých látek, popsat změny
skupenských stavů látek;
- popíše stavbu atomu;
- umí rozlišit chemicky čisté látky a směsi;
- zná základní disperzní soustavy;
- popíše
základní
separační
metody
oddělování složek ze směsí a jejich využití
v praxi;
- vyjádří složení roztoku a připraví roztok
požadovaného složení;
- zná názvy, značky a vzorce vybraných
chemických prvků a sloučenin;
- rozumí pojmu krystalická látka a umí
vysvětlit základní rozdíly jednotlivých druhů
krystalů včetně jejich reálných poruch;
- vysvětlí podstatu chemických reakcí a
zapíše jednoduchou chemickou reakci
chemickou rovnicí;
- provádí jednoduché chemické výpočty,
které lze využít v odborné praxi i v běžném
životě;
- zná podstatu jednotlivých radioaktivních
záření a jejich vliv na lidské zdraví;
- popíše obecné zákonitosti a vysvětlí
základní vztahy platné v periodické
soustavě prvků;
- popíše vznik chemické vazby a chápe
rozdíly mezi jednotlivými typy chemických
vazeb;
- chápe
chemické
děje
z
pohledu
termochemie a chemické kinetiky a dokáže
popsat faktory, které ovlivňují průběh
reakce;
- umí objasnit pojmy kyselina, zásada,
neutralizace, pH roztoku a zhodnotit roztok
z hlediska kyselosti nebo zásaditosti
v návaznosti na hodnotě pH;
- vysvětlí oxidaci a redukci;
- objasní pojem elektrolyt a elektrolýza;
Učivo
1. Obecná chemie
- chemie a její disciplíny, význam chemie;
- chemické látky a jejich vlastnosti;
- složení a struktura chemických látek;
- chemické prvky a sloučeniny;
- chemická symbolika;
- krystaly;
- směsi a roztoky;
- disperzní soustavy;
- chemické výpočty;
- chemické reakce, chemické rovnice;
- radioaktivita;
- periodická soustava prvků;
- chemická vazba;
- chemický děj.
70
-
-
-
-
-
-
-
tvoří chemické vzorce a názvy vybraných
anorganických sloučenin;
vysvětlí vlastnosti anorganických látek;
charakterizuje vybrané prvky a anorganické
sloučeniny a zhodnotí jejich využití
v odborné praxi i v běžném životě, posoudí
je z hlediska vlivu na zdraví člověka a na
životní prostředí;
objasní základní vlastnosti atomu uhlíku;
uvede a popíše význam a základní
vlastnosti organických sloučenin a jejich
přírodních zdrojů;
charakterizuje typy vazeb v molekulách
organických sloučenin;
charakterizuje
základní
typy
reakcí
organických sloučenin;
charakterizuje skupiny uhlovodíků a jejich
vybrané deriváty a tvoří jejich chemické
vzorce a názvy;
dokáže popsat složení a strukturu
polymerů, jejich obecné vlastnosti a
chování vůči vyšším teplotám;
uvede významné zástupce organických
sloučenin a zhodnotí jejich využití
v odborné praxi a v běžném životě, posoudí
je z hlediska vlivu na zdraví člověka a
na životní prostředí;
charakterizuje biogenní prvky a jejich
sloučeniny;
charakterizuje nejdůležitější přírodní látky
(lipidy, sacharidy, bílkoviny, nukleové
kyseliny);
charakterizuje biokatalyzátory (enzymy,
hormony, vitamíny);
popíše vybrané biochemické děje.
2. Anorganická chemie
- názvosloví anorganických sloučenin;
- anorganické látky (oxidy, kyseliny, hydroxidy,
soli);
- složení a struktura chemických látek;
- vodík, kyslík, voda;
- nekovové prvky;
- polokovy;
- kovové prvky;
- vybrané prvky a anorganické sloučeniny
v běžném životě a v odborné praxi.
3. Organická chemie
- vlastnosti atomu uhlíku;
- vazby v molekulách organických sloučenin;
- reakce organických sloučenin;
- základ názvosloví organických sloučenin;
- přírodní zdroje organických sloučenin;
- uhlovodíky;
- deriváty uhlovodíků;
- chemie makromolekulárních látek (plasty);
- organické sloučeniny v běžném životě a
odborné praxi.
4. Biochemie
- chemické složení živých soustav;
- přírodní látky (lipidy, sacharidy, bílkoviny,
nukleové kyseliny);
- biokatalyzátory;
- biochemické děje.
71
6.9.
Cílem vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích je naučit žáky pracovat
s prostředky informačních a komunikačních technologií a zpracovávat informace. Žáci si osvojí
používání základního a aplikačního programového vybavení počítače. Načerpané znalosti
uplatní v praxi i během dalšího vzdělávání. Žáci se budou správně orientovat při řešení
problémů spojených s využíváním ICT a naučí se optimálně využívat možností internetu.
Znalosti ICT využijí žáci v dalších odborných předmětech, což jim umožní efektivně
pracovat, dále rozvíjet a rozšiřovat získané vědomosti. Rovněž se budou dobře orientovat v
moderních strojírenských technologiích.
Obecným cílem je, aby se žákům stal počítač běžným pracovním nástrojem pro řešení
úkolů souvisejících s vlastním studiem i s budoucí praxí.
Učivo je rozděleno do tří tematických celků. První tematický celek se zabývá obecnými
pojmy informačních technologií, základy práce s počítačem, legislativou a autorským zákonem,
textovými editory a tabulkovými procesory a vede k praktickému používání těchto programů.
Žáci se rovněž naučí prakticky používat prezentační technologie a získají obecné znalosti v
široké problematice zpracování multimediálních informací.
Druhý tematický celek je věnován problematice počítačových sítí, základní orientaci v
dělení sítí, architekturách a fungování sítí a naučí žáka základním znalostem pro aktivní
používání internetu.
Ve třetím tematickém celku se výuka zabývá základními principy využívání
databázových systémů. Žáci se naučí ovládat databázový systém a zvládat jednoduché práce
s ním. Další výuka v tomto celku se orientuje na práci s grafickými formáty pomocí vhodných
programových prostředků pro úpravu a vytváření grafiky. V další části tohoto tematického celku
se žáci zamyslí nad logikou zpracování úloh, jejich algoritmizací.
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi porozuměli základním principům v oblasti
informačních technologií, aby si osvojili práci s osobním počítačem a jeho základním a
aplikačním programovým vybavením, ale i s dalšími prostředky ICT, a využívali adekvátní zdroje
informací.
Pojetí výuky
Výuka je koncipována tak, aby vedla žáky k uplatňování jejich znalostí a dovedností v
samostatných cvičeních, i s vazbou na další předměty. Část výuky je realizována teoretickou
formou, kdy jsou žákům vysvětleny a prezentovány potřebné informace ke zvládnutí daného
tematického celku. Při této formě výuky je k názorným ukázkám v maximální míře využívána
prezentační technika i internet.
Hodnocení je prováděno v souladu s klasifikačním řádem školy. Základním ověřováním
dovedností je hodnocení výsledků z praktických cvičení – zpracované výstupy řešených úloh,
jejich analýzy, závěry, vypracované projekty, projektová dokumentace, realizované prezentace
na daná témata apod. V oblasti, kde je obtížné praktické ověření znalostí, je hodnocení
realizováno kontrolními testy a ústní formou.
72
Žáci se seznámí se standardními přístupy a postupy v problematice informačních a
komunikačních technologií a osvojí si je, využívají získané informace, odbornou literaturu a další
informační zdroje při současném studiu, následném studiu nebo práci.
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni efektivně se učit, vyhodnocovat
dosažené výsledky a pokrok a reálně si stanovovat potřeby a cíle svého dalšího vzdělávání,
tzn., že absolventi by měli:
- mít pozitivní vztah k učení a vzdělávání;
- ovládat různé techniky učení, umět si vytvořit vhodný studijní režim a podmínky;
- uplatňovat různé způsoby práce s textem (zvl. studijní a analytické čtení), umět efektivně
vyhledávat a zpracovávat informace, být čtenářsky gramotní;
- s porozuměním poslouchat mluvené projevy (např. výklad, přednášku, proslov aj.),
pořizovat si poznámky;
- využívat ke svému učení různé informační zdroje včetně zkušeností svých i zkušeností
jiných lidí;
- sledovat a hodnotit pokrok při dosahování cílů svého učení, přijímat hodnocení výsledků
svého učení ze strany jiných lidí;
- znát možnosti svého dalšího vzdělávání, zejména v oboru a povolání.
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni řešit samostatně běžné pracovní i
mimopracovní problémy, tzn., že absolventi by měli:
- porozumět zadání úkolu nebo určit jádro problému, získat informace potřebné k řešení
problému, navrhnout způsob řešení, popř. varianty řešení, a zdůvodnit jej, vyhodnotit a
ověřit správnost zvoleného postupu a dosažené výsledky;
- uplatňovat při řešení problémů různé metody myšlení (logické, matematické, empirické) a
- volit prostředky a způsoby (pomůcky, studijní literaturu, metody a techniky) vhodné pro
splnění jednotlivých aktivit, využívat zkušeností a vědomostí nabytých dříve;
- spolupracovat při řešení problémů s jinými lidmi (týmové řešení).
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni vyjadřovat se v písemné i ústní formě v
různých učebních, životních i pracovních situacích, tzn., že absolventi by měli:
- vyjadřovat se přiměřeně k účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i
psaných a vhodně se prezentovat;
- formulovat své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě přehledně a jazykově
správně;
- účastnit se aktivně diskuzí, formulovat a obhajovat své názory a postoje;
- zpracovávat administrativní písemnosti, pracovní dokumenty i souvislé texty na běžná i
odborná témata;
- dodržovat jazykové a stylistické normy i odbornou terminologii;
- zaznamenávat písemně podstatné myšlenky a údaje z textů a projevů jiných lidí
(přednášek, diskuzí, porad apod.);
- vyjadřovat se a vystupovat v souladu se zásadami kultury projevu a chování.
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli připraveni stanovovat si na základě poznání své
osobnosti přiměřené cíle osobního rozvoje v oblasti zájmové i pracovní, pečovat o své zdraví,
spolupracovat s ostatními a přispívat k utváření vhodných mezilidských vztahů, tzn., že
absolventi by měli:
73
-
posuzovat reálně své fyzické a duševní možnosti, odhadovat důsledky svého jednání a
chování v různých situacích;
stanovovat si cíle a priority podle svých osobních schopností, zájmové a pracovní orientace
a životních podmínek;
reagovat adekvátně na hodnocení svého vystupování a způsobu jednání ze strany jiných
lidí, přijímat radu i kritiku;
ověřovat si získané poznatky, kriticky zvažovat názory, postoje a jednání jiných lidí;
mít odpovědný vztah ke svému zdraví, pečovat o svůj fyzický i duševní rozvoj, být si vědomi
důsledků nezdravého životního stylu a závislostí;
adaptovat se na měnící se životní a pracovní podmínky a podle svých schopností a
možností je pozitivně ovlivňovat, být připraveni řešit své sociální i ekonomické záležitosti;
pracovat v týmu a podílet se na realizaci společných pracovních a jiných činností;
přijímat a plnit odpovědně svěřené úkoly;
podněcovat práci týmu vlastními návrhy na zlepšení práce a řešení úkolů, nezaujatě
zvažovat návrhy druhých;
přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům,
nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým.
Občanské kompetence a kulturní povědomí
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi uznávali hodnoty a postoje podstatné pro život v
demokratické společnosti a dodržovali je, jednali v souladu s trvale udržitelným rozvojem a
podporovali hodnoty národní, evropské i světové kultury, tzn., že absolventi by měli:
- jednat odpovědně, samostatně a iniciativně nejen ve vlastním zájmu, ale i ve veřejném
zájmu;
- dodržovat zákony, respektovat práva a osobnost druhých lidí (popř. jejich kulturní specifika),
vystupovat proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci;
- jednat v souladu s morálními principy a zásadami společenského chování, přispívat k
uplatňování hodnot demokracie;
- chápat význam životního prostředí pro člověka a jednat v duchu udržitelného rozvoje;
- uznávat hodnotu života, uvědomovat si odpovědnost za vlastní život a spoluodpovědnost
při zabezpečování ochrany života a zdraví ostatních.
Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni optimálně využívat svých osobnostních
a odborných předpokladů pro úspěšné uplatnění ve světě práce, pro budování a rozvoj své
profesní kariéry a s tím související potřebu celoživotního učení, tzn., že absolventi by měli:
- mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti a tedy i vzdělávání, uvědomovat si
význam celoživotního učení a být připraveni přizpůsobovat se měnícím se pracovním
podmínkám;
- mít přehled o možnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru; cílevědomě a
zodpovědně rozhodovat o své budoucí profesní a vzdělávací dráze;
- mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách v oboru a o
požadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnávat se svými představami a
předpoklady;
- umět získávat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích příležitostech,
využívat poradenských a zprostředkovatelských služeb jak z oblasti světa práce, tak
vzdělávání.
74
Matematické kompetence
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni funkčně využívat matematické
dovednosti v různých životních situacích, tzn., že absolventi by měli:
- správně používat a převádět běžné jednotky;
- používat pojmy kvantifikujícího charakteru;
- provádět reálný odhad výsledku řešení dané úlohy;
- nacházet vztahy mezi jevy a předměty při řešení praktických úkolů, umět je vymezit, popsat
a správně využít pro dané řešení;
- číst a vytvářet různé formy grafického znázornění (tabulky, diagramy, grafy, schémata
apod.);
- aplikovat znalosti o základních tvarech předmětů a jejich vzájemné poloze v rovině i
prostoru;
- efektivně aplikovat matematické postupy při řešení různých praktických úkolů v běžných
situacích.
Kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií
a pracovat s informacemi
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi pracovali s osobním počítačem a jeho základním a
aplikačním programovým vybavením, ale i s dalšími prostředky ICT, a využívali adekvátní zdroje
informací a efektivně pracovali s informacemi, tzn., že absolventi by měli:
- pracovat s osobním počítačem a dalšími prostředky informačních a komunikačních
technologií;
- pracovat s běžným základním a aplikačním programovým vybavením;
- učit se používat nové aplikace;
- komunikovat elektronickou poštou a využívat další prostředky online a offline komunikace;
- získávat informace z otevřených zdrojů, zejména pak s využitím celosvětové sítě Internet;
- pracovat s informacemi z různých zdrojů nesenými na různých médiích (tištěných,
elektronických, audiovizuálních), a to i s využitím prostředků informačních a komunikačních
technologií;
- uvědomovat si nutnost posuzovat rozdílnou věrohodnost různých informačních zdrojů a
kriticky přistupovat k získaným informacím, být mediálně gramotní.
Charakteristika tématu
Výchova k demokratickému občanství se zaměřuje na vytváření a upevňování takových
postojů a hodnotové orientace žáků, které jsou potřebné pro fungování a zdokonalování
demokracie. Nejde však pouze o postoje, hodnoty a jejich preference, ale také o budování
občanské gramotnosti žáků, tj. osvojení si faktické, věcné a normativní stránky jednání
odpovědného aktivního občana.
Výchova k demokratickému občanství se netýká jen společenskovědní oblasti
vzdělávání, v níž se nejvíce realizuje, ale prostupuje celým vzděláváním a nezbytnou
podmínkou její realizace je také demokratické klima školy, otevřené k rodičům a k širší
občanské komunitě v místě školy.
75
Přínos tématu k naplňování cílů rámcového vzdělávacího programu
K odpovědnému a demokratickému občanství je třeba mít dostatečně rozvinuté klíčové
kompetence (komunikativní kompetence, personální a sociální kompetence, kompetence k
řešení problémů a k práci s informacemi,…), proto je jejich rozvíjení při výchově k
demokratickému občanství velmi významné.
Kromě toho jsou žáci vedeni k tomu, aby:
- měli vhodnou míru sebevědomí, sebeodpovědnosti a schopnost morálního úsudku;
- hledali kompromisy mezi osobní svobodou a sociální odpovědností a byli kriticky tolerantní;
- byli schopni odolávat myšlenkové manipulaci;
- dovedli jednat s lidmi, diskutovat o citlivých nebo kontroverzních otázkách, hledat
kompromisní řešení;
- vážili si materiálních a duchovních hodnot, dobrého životního prostředí a snažili se je
chránit a zachovat pro budoucí generace.
Udržitelný rozvoj patří mezi priority EU včetně naší republiky. Nezbytným předpokladem
jeho realizace je příprava budoucí generace k myšlení a jednání v souladu s principy
udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho
jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.
Průřezové téma Člověk a životní prostředí se podílí na zvyšování gramotnosti pro
udržitelnost rozvoje a přispívá k realizaci jednoho z pěti základních směrů rozvoje lidských
zdrojů. Environmentální vzdělávání a výchova poskytuje žákům znalosti a dovednosti potřebné
pro pochopení principu udržitelnosti, podněcuje aktivní integrovaný přístup k realitě a ovlivňuje
etické vztahy k prostředí. V souvislosti s jejich odborným vzděláváním poukazuje na vlivy
pracovních činností na prostředí a zdraví a využívání moderní techniky a technologie v zájmu
udržitelnosti rozvoje.
Hlavním cílem průřezového tématu Člověk a životní prostředí je vést žáky k tomu, aby:
- pochopili souvislosti mezi různými jevy v prostředí a lidskými aktivitami, mezi lokálními,
regionálními a globálními environmentálními problémy;
- chápali postavení člověka v přírodě a vlivy prostředí na jeho zdraví a život;
- získali přehled o způsobech ochrany přírody, o používání technologických, ekonomických a
právních nástrojů pro zajištění udržitelného rozvoje;
- samostatně a aktivně poznávali okolní prostředí, získávali informace v přímých kontaktech s
prostředím a z různých informačních zdrojů;
- pochopili vlastní odpovědnost za své jednání a snažili se aktivně podílet na řešení
environmentálních problémů;
- osvojili si základní principy šetrného a odpovědného přístupu k životnímu prostředí v
osobním a profesním jednání;
- dokázali esteticky a citově vnímat své okolí a přírodní prostředí;
- osvojili si zásady zdravého životního stylu a vědomí odpovědnosti za své zdraví.
76
Přínos průřezového tématu je ve třech rovinách:
- informativní, směřující k získání potřebných znalostí a dovedností, jejich chápání a
hodnocení;
- formativní, zaměřené zejména na vytváření hodnot a postojů ve vztahu k životnímu
prostředí (etických, citových, estetických apod.);
- sociálně-komunikativní, zaměřené na rozvoj dovedností vyjadřovat a zdůvodňovat své
názory, zprostředkovávat informace, obhajovat řešení problematiky životního prostředí a
působit pozitivním směrem na jednání a postoje druhých lidí.
Jedním ze základních cílů vymezených tímto rámcovým vzdělávacím programem je příprava
takového absolventa, který má nejen určitý odborný profil, ale který se díky němu dokáže také
úspěšně prosadit na trhu práce i v životě.
Průřezové téma Člověk a svět práce doplňuje znalosti a dovednosti žáka získané v odborné
složce vzdělávání o nejdůležitější poznatky a dovednosti související s jeho uplatněním ve světě
práce, které by mu měly pomoci při rozhodování o další profesní a vzdělávací orientaci, při
vstupu na trh práce a při uplatňování pracovních práv.
Téma Člověk a svět práce přispívá k naplňování cílů vzdělávání zejména v rozvoji následujících
obecných kompetencí:
-
identifikace a formulování vlastních priorit;
práce s informacemi, vyhledávání, vyhodnocování a využívání informací;
odpovědné rozhodování na základě vyhodnocení získaných informací.
Hlavním cílem průřezového tématu je vybavit žáka znalostmi a kompetencemi, které mu
pomohou optimálně využít svých osobnostních a odborných předpokladů pro úspěšné uplatnění
na trhu práce a pro budování profesní kariéry. Uskutečňování tohoto cíle předpokládá:
- naučit žáky vyhledávat a posuzovat informace o profesních příležitostech, orientovat se v
- naučit žáky vyhledávat a posuzovat informace o vzdělávací nabídce, orientovat se v ní a
posuzovat ji z hlediska svých předpokladů a profesních cílů.
Jedním z nejvýznamnějších procesů, probíhajících v současnosti v ekonomicky vyspělých
zemích, je budování tzv. informační společnosti. Informační společnost je charakterizována
podstatným využíváním digitálního zpracovávání, přenosu a uchovávání informací.
77
Technologickou základnou této proměny je využívání prvků moderních informačních a
komunikačních technologií.
V době budování informační a znalostní společnosti je vzdělávání v informačních a
komunikačních technologiích nejen nezbytnou podmínkou úspěchu jednotlivce, ale i celého
hospodářství. Ze zpracování informací prostředky informačních a komunikačních technologií se
stává také významná ekonomická aktivita. Informační a komunikační technologie stále více
pronikají i do tradičních sektorů, tj. do průmyslu, zemědělství, prostupují občanskými a
společenskými aktivitami, jsou součástí využití volného času. Tento vývoj přináší nové pracovní
příležitosti a zásadně ovlivňuje charakter společnosti – dochází k přesunu zaměstnanosti nejen
do oblasti práce s informacemi, ale i do oblasti služeb obecně.
Vyhledávání, zpracovávání, uchovávání i předávání informací se stává prakticky nezávislé na
časových, prostorových, či kvantitativních omezeních.
Informační a komunikační technologie již v současnosti pronikají nejenom do všech oborů, ale
také do většiny činností, a to bez ohledu na intelektuální úroveň, na které jsou vykonávány; je
tedy zcela nezbytné promítnout požadavky na práci s prostředky informačních a komunikačních
technologií do všech stupňů a oborů vzdělání.
Práce s prostředky informačních a komunikačních technologií má dnes nejen průpravnou funkci
pro odbornou složku vzdělání, ale také patří ke všeobecnému vzdělání moderního člověka. Žáci
jsou připravováni k tomu, aby byli schopni pracovat s prostředky informačních a komunikačních
technologií a efektivně je využívali jak v průběhu vzdělávání, tak při výkonu povolání (tedy i při
řešení pracovních úkolů v rámci profese, na kterou se připravují), stejně jako v činnostech, které
jsou a budou běžnou součástí jejich osobního a občanského života.
Dovednosti v oblasti informačních a komunikačních technologií mají podpůrný charakter ve
vztahu ke všem složkám kurikula.
Cílem je:
- naučit žáky používat základní a aplikační programové vybavení počítače, a to nejen pro
účely uplatnění se v praxi, ale i pro potřeby dalšího vzdělávání;
- naučit žáky pracovat s informacemi a s komunikačními prostředky;
- vyrovnání úrovně připravenosti žáků na určitý standard a poskytování hlubšího vzdělání v
závislosti na potřebách jednotlivých oborů vzdělání.
Dovednosti mají podpůrný charakter
-
žáci musí nejprve pochopit základní principy informačních a komunikačních technologií;
žáci musí být schopni orientovat se ve výpočetním systému.
78
2. Rozpis učiva
1. ročník
Učivo
Žák
- používá počítač a jeho periferie (obsluhuje je, - hardware, software, osobní počítač, principy
-
-
-
-
detekuje chyby, vyměňuje spotřební materiál);
je si vědom možností a výhod, ale i rizik a
omezení spojených s používáním výpočetní
techniky (zabezpečení dat před zneužitím,
ochrana
dat
před
zničením,
porušování
autorských práv);
aplikuje výše uvedené – zejména aktivně využívá
prostředky zabezpečení dat před zneužitím a
ochrany dat před zničením;
pracuje s prostředky správy operačního systému,
na základní úrovni konfiguruje operační systém,
nastavuje jeho uživatelské prostředí;
orientuje se v běžném systému – chápe strukturu
dat a možnosti jejich uložení, rozumí a orientuje
se v systému adresářů, ovládá základní práce se
soubory, odlišuje a rozpoznává základní typy
souborů a pracuje s nimi;
využívá nápovědy a manuálu pro práci se
základním a aplikačním programovým vybavením
i běžným hardware;
má vytvořeny předpoklady učit se používat nové
aplikace, zejména za pomoci manuálu a
nápovědy, rozpoznává a využívá analogií ve
funkcích a ve způsobu ovládání různých aplikací;
vybírá a používá vhodné programové vybavení
pro řešení běžných konkrétních úkolů;
fungování, části, periferie;
základní a aplikační programové vybavení;
operační systém, jeho nastavení;
data, soubor, složka, souborový manažer;
komprese dat;
prostředky zabezpečení dat před zneužitím a
ochrany dat před zničením;
- ochrana autorských práv;
- nápověda, manuál;
-
- vytváří, upravuje a uchovává strukturované - textový procesor;
textové dokumenty (ovládá typografická pravidla, - základy tvorby maker a jejich použití;
formátování, práce se šablonami, styly, objekty,
hromadnou korespondenci, tvoří tabulky, grafy,
makra);
- ovládá běžné práce s tabulkovým procesorem - tabulkový procesor;
(editace, matematické operace, vestavěné a
vlastní funkce, vyhledávání, filtrování, třídění,
tvorba grafu, databáze, kontingenční tabulky a
grafy, příprava pro tisk, tisk);
- vytváří jednoduché multimediální dokumenty (tedy - software pro tvorbu prezentací;
dokumenty, v nichž je spojena textová, zvuková a - spolupráce částí balíku kancelářského
obrazová složka informace) v některém vhodném
formátu (HTML dokument, dokument textového
procesoru atp.);
software (import a export dat…);
79
- chápe specifika práce v síti (včetně rizik), využívá - počítačová síť, server, pracovní stanice;
jejích možností a pracuje s jejími prostředky;
- připojení k síti a její nastavení;
- komunikuje elektronickou poštou, ovládá i zaslání - specifika práce v síti, sdílení dokumentů a
přílohy, či naopak její přijetí a následné otevření;
prostředků;
- ovládá další běžné prostředky online a offline - e-mail, organizace času a plánování, chat,
komunikace a výměny dat;
- volí vhodné informační zdroje k vyhledávání
-
-
požadovaných informací a odpovídající techniky k
jejich získávání;
získává a využívá informace z otevřených zdrojů,
zejména pak z celosvětové sítě Internet, ovládá
jejich vyhledávání, včetně použití filtrování;
orientuje se v získaných informacích, třídí je,
analyzuje, vyhodnocuje, provádí jejich výběr a
dále je zpracovává;
zaznamenává a uchovává textové, grafické i
numerické informace způsobem umožňujícím
jejich rychlé vyhledání a využití;
uvědomuje si nutnost posouzení validity
informačních
zdrojů
a
použití
informací
relevantních pro potřeby řešení konkrétního
problému;
správně interpretuje získané informace a výsledky
jejich zpracování následně prezentuje vhodným
způsobem s ohledem na jejich další uživatele;
rozumí běžným i odborným graficky ztvárněným
informacím (schémata, grafy apod.);
- zná základní typy grafických formátů, volí
odpovídající programové vybavení pro práci s nimi
a na základní úrovni grafiku tvoří a upravuje;
- pracuje s aplikacemi používanými v příslušné
profesní oblasti;
messenger,
FTP...;
videokonference,
telefonie,
- informace, práce s informacemi;
- informační zdroje;
- internet;
- grafika (vektorová, formáty, základy práce v
SW nástrojích);
- další aplikační programové vybavení;
80
2. ročník
- na pokročilé úrovni
tvoří a upravuje 2D i 3D
grafiku, využívá k tomu příslušné programy;
- pracuje s grafickými aplikacemi používanými v
příslušné profesní oblasti;
- grafika;
- další aplikační programové vybavení;
4. ročník
- ovládá základní práce v databázovém procesoru - databáze;
(editace, vyhledávání, filtrování, třídění, relace,
tvorba sestav, příprava pro tisk, tisk);
- zná základní typy grafických formátů, volí - grafika
odpovídající programové vybavení pro práci s nimi
a na základní úrovni grafiku tvoří a upravuje;
- používá běžné základní a aplikační programové
vybavení (aplikace dodávané s operačním
systémem, dále pracuje zejména s aplikacemi
tvořícími tzv. kancelářský SW jako celkem);
(rastrová,
vektorová,
formáty,
komprese, základy práce v SW nástrojích);
- ovládá principy algoritmizace úloh a je schopen - algoritmizace.
sestavit algoritmus řešení konkrétní úlohy
(dekompozice úlohy na jednotlivé elementárnější
činnosti za použití přiměřené míry abstrakce).
81
6.10. Konstruování v CAD
Obecným cílem předmětu je prohloubit vzdělání žáků v oblasti CAD technologií
(Computer Aided Desing - počítačová podpora konstruování) ve vazbě na ostatní předměty
vzdělávací oblasti Projektování a konstruování.
Předmět rozvíjí především prostorovou představivost a technické myšlení žáků s
pomocí softwarových produktů. Cílem je schopnost žáků prakticky používat minimálně dva
produkty CAD systémů.
Vyučovací předmět konstruování v CAD patří do obsahového okruhu Projektování a
konstruování.
Konstruování v CAD přímo navazuje na předmět informační a komunikační technologie,
kde žáci získávají základní znalosti ovládání CAD systémů.
Osnovy jsou zpracovány pro výuku v oboru, kde budoucí profesní uplatnění klade
vysoké nároky na znalosti CAD systémů. Konkrétním cílem předmětu je seznámit žáky
s praktickou aplikací daných programů a naučit je plně využívat. Žáci navrhují součásti a strojní
sestavy, zpracovávají výkresovou dokumentaci a vytvářejí prezentační materiály. Stále jsou
vedeni k tomu, aby si uvědomovali nutnost kreativního přístupu k navrhování a nezbytnost
zvyšování odborných znalostí. Žáci zde uplatní vědomosti, získané zejména v předmětech
stavba a provoz strojů, strojírenská technologie a technické kreslení.
Tento předmět je součástí bloku maturitních předmětů.
Předmět vytváří a prohlubuje motivaci žáků k dalšímu studiu zvoleného oboru.
Povzbuzuje hrdost na využívání nejmodernějších technologií. Dále pak vytváří návyky
k trvalému a pravidelnému vzdělávání v oboru v souladu s rozvojem softwaru a výpočetní
techniky. Obecně pak napomáhá rozvoji technického myšlení.
Pojetí výuky
Výuka předmětu je pojata z větší části jako samostatná práce žáků. Před zadáním práce
je zpravidla vyučujícím přednesena problematika, týkající se tématu vyučovací hodiny. Žáci pak
svou práci konzultují s vyučujícím během vyučování.
Žáci zde uplatní vědomosti, získané zejména v předmětech stavba a provoz strojů,
strojírenská technologie a technické kreslení. Tím se prohlubují mezipředmětové vztahy
v odborných předmětech. Výuka je vedena tak, aby si žáci uvědomili využitelnost nových
poznatků v dalším studiu a při výkonu povolání. Žáci jsou vedeni k tvůrčí práci jak v týmu, tak i
samostatně.
Výuka probíhá v odborné počítačové učebně. Probírá se metoda řešení konstrukčních
úloh, následují praktická cvičení. Každý žák má samostatné pracoviště. Výuka probíhá formou
výkladu, základními pomůckami jsou dataprojektor a ukázky řešených úloh. Hlavní částí výuky
je samostatné řešení úkolů žáky. Ti pracují samostatně nebo v týmu, pod vedením pedagoga,
vlastním tempem podle zadání a je jim ponechán prostor pro samostatnou tvůrčí činnost.
Při konstruování a navrhování jsou dodržovány všechny platné normy pro oblast strojírenství
(např. normy pro technické kreslení) a prohlubovány znalosti odborných předmětů.
82
Předmět je zařazen do třetího roku výuky.
Žák je hodnocen na základě odevzdaného výsledku praktického úkolu, který se zpravidla
sestává z modelu a výkresové dokumentace, případně výpočtových zpráv. Výslednou známkou
je průměr známek ze všech praktických úkolů. Zohledněn je i iniciativní přístup žáka
k originálnímu řešení jednotlivých úloh.
Žáci zdokonalují své kompetence při práci s prostředky informačních technologií. Dále
pak znalosti a dovednosti v oblasti projektování a konstruování, rozvíjejí svou prostorovou
představivost, kreativitu a samostatné myšlení. Žáci jsou schopni modelovat součásti, navrhovat
sestavy, vytvářet výkresovou dokumentaci a prezentovat svoji práci.
Kompetence, které jsou rozvíjeny v předmětu konstruování v CAD
-
-
Komunikativní kompetence: žák zpracovává konkrétní projekty, dodržuje technické normy a
odbornou terminologii. Obhajuje své názory a řešení, respektuje názory druhých.
Personální kompetence: žák se učí efektivně pracovat, využívat zkušeností svých
spolužáků a pedagogů. Učí se přijímat hodnocení výsledků, kritiku i rady ze strany jiných
lidí.
Sociální kompetence: žák se učí přijímat a odpovědně řešit zadané úkoly. Využívá týmové
spolupráce.
Odborné kompetence: žák používá počítače a další prostředky informačních technologií.
Vytváří 3D modely, navrhuje sestavy. Generuje výkresovou dokumentaci. Prezentuje
výsledky své práce. Používá vhodné nadstavby aplikací. Získává prostorovou představivost
a kreativní přístup k práci. Rozvíjí technické myšlení. Dodržuje technické normy.
2. Rozpis učiva
3.ročník – software Autodesk Inventor a AutoCAD Mechanical
Učivo
-
žák optimálně připraví prostředí programu na
použití k efektivní práci;
-
žák samostatně vytváří modely součástí, načítá
normálie z databáze a skládá díly do sestav;
-
žák
samostatně
dokumentaci;
vytváří
výkresovou
-
-
žák samostatně vytváří prezentace;
-
Autodesk Inventor
založení nového projektu;
nastavení aktuálního projektu;
použití šablon;
používání normálií v sestavách;
knihovny normálií;
modelování dílů;
tvorba sestavy, vazby mezi díly;
řízení a animace vazeb;
vložení normálií;
změny prvků v sestavě;
založení výkresového listu, rámečky a
popisová pole;
tvorba pohledů, řezů a detailů;
kótování a další popisy výkresové
dokumentace;
tvorba prezentací;
animace do .avi souborů;
83
-
žák samostatně vytváří modely svarků a
vypracovává k nim výkresovou dokumentaci;
-
žák samostatně vytváří modely plechových dílů;
-
žák využívá výhod parametrického řízení a
adaptivity;
-
žák využívá
modelech;
-
žák má povědomí o speciálních možnostech
používaného software;
-
žák má povědomí o inženýrských nadstavbách
k řešení technických problémů;
-
žák využívá inženýrských nadstaveb k řešení
technických problémů;
-
-
žák
využívá
informačních
k získávání informací a dat;
-
sekundárních
informací
o
technologií
-
-
žák využívá software k samostatnému řešení a
prezentaci technických problémů.
-
koncepce práce se svarky;
tvorba svarů ve 3D;
značky svarů ve 2D;
kosmetické svary;
příprava ploch před svařováním;
obrábění po svařování;
zásady modelování plechů;
vytvoření plechu z profilu a z plochy;
vyříznutí, obruba, lem, ohnutí;
zaoblení a zkosení rohu;
razník;
rozvin;
úvod do parametrického řízení rozměrů
modelu;
adaptivita součástí v sestavě;
zjišťování
hmotových
a
statických
vlastností;
toleranční a kolizní analýza;
generátor rámů;
úvod do potrubních a kabelových systémů;
úvod do metody konečných prvků;
úvod do dynamické analýzy;
Inventor studio;
generátor hřídele;
výpočet nosníku;
výpočet řemenového převodu;
výpočet řetězového převodu;
návrh ozubeného soukolí.
AutoCAD Mechanical
prostředí;
nastavení,
práce s databází strojírenských normálií;
generátor hřídelí;
technické výpočty.
Internet
úvod do možností využití internetu v
technické praxi;
stahování podkladů (pdf soubory, 2D a 3D
data);
servery zaměřené na strojírenství.
Cvičení Inventor a AutoCAD Mechanical
navrhování strojních dílů a sestav;
vytváření technické dokumentace;
prezentace výsledků práce.
84
6.11. Kontrola a měření
Cílem vzdělávání předmětu kontrola a měření je poskytnout praktické znalosti a
dovednosti. Učí žáky předvádět znalosti z teoretických předmětů na konkrétní činnosti,
kontrolními a měřicími postupy ověřovat správnost a pravdivost informací získaných ve výuce.
Manuální prací se žáci seznamují se základy měření a získávají tím základ pro pochopení
složitějších technologií. Používáním základních metod kontroly a měření, jejich praktickým
používáním získávají žáci základní návyky potřebné pro tuto činnost a ověřují si fyzikální
poznatky a vlastnosti materiálů.
Samotnou činností, zpracováním konkrétního měření, se žáci učí samostatnosti,
spolupráci, získávání a vyhodnocování potřebných informací z různých zdrojů.
Žáci poznají celou škálu měřidel a podmínek měření, ověří si metody zkoušení materiálů, a to
jak po stránce technologických, tak mechanických vlastností. Osvojené metody měření, pojmy,
vztahy a procesy jim pomáhají proniknout hlouběji do podstaty oboru a propojovat jednotlivé
oblasti kontroly a měření s oblastí řízení jakosti.
Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci dovedli:
- zpracovávat a vyhodnocovat výsledky měření;
- zapisovat výsledky měření a zpracovávat protokoly o měřeních;
- používat k činnostem výpočetní techniku, včetně programů;
- vyhodnocovat informace získané z různých zdrojů (diagramů, tabulek a internetu);
- naučit se přesnosti a preciznosti ve vyjadřování, a to jak po technické stránce, tak v oblasti
odborné;
- používat pomůcky – odbornou literaturu, internet, kalkulátor a rýsovací potřeby.
Vzdělávání v předmětu kontrola a měření směřuje k tomu, aby žáci získali:
- motivaci k celoživotnímu vzdělávání;
- důvěru ve vlastní schopnosti a preciznost při práci.
Učivo předmětu je rozděleno do několika tematických celků.
Předkládá žákovi základy kontroly a měření strojních součástí a fyzikálních a mechanických
vlastností látek, žáci si ověřují znalosti prováděním měření dle zadaných úloh.
Pojetí výuky
V předmětu převažuje výuka formou praktického provádění činností ověřujících
teoretické znalosti získané ve výuce. Důraz je kladen na osvojení si pracovních návyků a
postupů, na samostatnost a iniciativu žáka. Žák pracuje podle pokynů vyučujícího, využívá
odbornou literaturu, technické výkresy, pracovní postupy a počítačové a informační technologie.
Hodnocení je prováděno v souladu s klasifikačním řádem a v předmětu kontrola a
měření ověřuje praktické znalosti a dovednosti, které žáci v tomto a v ostatních teoretických
předmětech získali.
Žáci při výuce ve školních laboratořích aplikují své znalosti na měření konkrétních
výrobků.
85
Hodnocena je správnost pracovního postupu, kvalita provedení měření a kvalita
zpracování výsledků měření.
Při kontrole a měření jsou žáci hodnoceni za správnost volby měřicích přístrojů,
dodržování metrologických zásad měření.
Žáci zpracovávají o měřeních protokoly a kvalita jejich obsahu, zpracování grafů,
výsledků měření a závěrů slouží k hodnocení osvojených znalostí a schopností žáka popsat,
shrnout a vyhodnotit prováděná měření.
Hodnocena je schopnost žáka pracovat se získanými informacemi, získávat informace z
různých zdrojů a následně je vyhodnocovat, schopnost komunikovat a spolupracovat, tvořit
dokumentaci a v konečné fázi obhájit zvolené postupy a výsledky své práce.
Kompetence k učení – žák má pozitivní vztah k učení a vzdělávání, s porozuměním poslouchá
mluvené projevy a pořizuje si poznámky, využívá ke svému učení vlastní zkušenosti i
zkušenosti jiných lidí, učí se sledovat a hodnotit pokrok při dosahování cílů svého učení, přijímat
hodnocení výsledků svého učení od jiných lidí, poznává možnosti svého dalšího vzdělání
v oboru.
Kompetence k řešení problémů – žák se učí porozumět zadání úkolu, získat informace potřebné
k jeho řešení, navrhovat způsob řešení, ověřit a vyhodnotit správnost zvoleného postupu. Při
řešení úkolů uplatňuje logické a matematické myšlenkové operace, volí pomůcky a literaturu
vhodné pro splnění úkolů, spolupracuje s jinými lidmi (týmové řešení).
Komunikativní kompetence – žák zpracovává konkrétní projekty v písemné i elektronické formě,
dodržuje technické normy, odbornou terminologii a pracovní postupy.
Projekty tvoří v písemné i grafické podobě, přehledně a jazykově správně. Aktivně se účastní
diskuzí, formuluje své myšlenky srozumitelně a souvisle, obhajuje své názory a řešení,
respektuje názory druhých. Umí se orientovat v pracovních postupech a písemných zadáních.
Personální kompetence - žák se učí efektivně pracovat, vyhodnocovat dosažené výsledky,
využívat ke svému učení zkušeností jiných lidí a získaných pracovních návyků, učit se i na
základě zprostředkovaných zkušeností. Učí se přijímat hodnocení svých výsledků ze strany
jiných lidí, adekvátně na ně reagovat, přijímat radu i kritiku. Učí se pracovat v týmu a odpovědně
plnit svěřené úkoly.
Sociální kompetence – žák se učí přijímat a odpovědně řešit zadané úkoly, nezaujatě zvažuje
návrhy druhých, přispívá k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobních
konfliktů, nepodléhá předsudkům a stereotypům v přístupu k jiným lidem.
Samostatnost při řešení úkolů – žák rozvíjí schopnost porozumět zadání úkolu, určit prostředky
a způsoby vhodné pro jeho uplatnění, využívat vědomostí, dovedností a zkušeností nabytých
dříve. Praktickou činností se učí přesnosti a pečlivosti, osvojuje si pracovní postupy a návyky.
Využití prostředků informačních a komunikačních technologií – žák se učí pracovat s běžným,
základním a novým aplikačním programovým vybavením, učí se používat nový aplikační
software, získávat informace z otevřených zdrojů, zejména z celosvětové sítě Internet.
Aplikace matematických postupů – žák se učí při řešení praktických úloh použít vhodné
algoritmy, využívat a vytvářet různé formy grafického znázornění (tabulky, diagramy, grafy,
schémata a převody jednotek). Sestavuje ucelené řešení praktického úkolu na základě dílčích
výsledků. Využívá znalostí vzorců ke stanovení potřebných parametrů.
Pracovní uplatnění – žák získává přehled o možnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru
a povolání, připravuje se být schopen přizpůsobit se měnícím se pracovním podmínkám.
Žák je veden k tomu, aby na základě dosažených výsledků a získaných schopností a
dovedností měl vhodnou míru sebevědomí a odpovědnosti.
86
Žák si osvojuje a tříbí názory na spotřebu energie, na používané měřicí metody a pracovní
postupy, které jsou šetrné k životnímu prostředí, učí se uplatňovat nejen kritérium ekonomické
efektivnosti, ale i hledisko ekologické - vliv člověka na živou přírodu.
Žák si uvědomuje význam a důležitost technického měření a dokumentace v praxi a pro jeho
uplatnění na trhu práce. Je motivován k aktivnímu pracovnímu životu a k úspěšné kariéře.
2. Rozpis učiva
3.ročník
Učivo
Žák/žákyně
Tematický celek
- zná základní zásady a normy v oblasti
certifikace a jakosti výrobků;
- uplatňuje při měřeních znalost základů
metrologie a teorie chyb;
- měří s potřebnou přesností délky různými
měřidly a měřicími přístroji;
- měří úhly, tvary a jakost povrchu;
- zná metody zkoušek povrchových a vnitřních
vad bez porušení materiálu;
- měří součásti se závity;
- seznámí se s přístroji a zařízeními ke
komplexnímu měření rozměrů a kontrole
geometrických tvarů součástí;
- zapisuje, zpracovává, analyzuje a
vyhodnocuje výsledky měření, zpracovává
zprávy a protokoly o měřeních;
- využívá k uvedeným činnostem výpočetní
techniku s příslušnými aplikačními programy.
Jednotky SI
Teorie chyb
Lícovací soustava
Statistická měření
Měřidla délková
Kalibry
Měřidla úhlů
Úchylkoměry
Měření drsnosti povrchu
Měření tvrdosti
Tahová zkouška
Měření vrubové houževnatosti
Měření závitů
Měření povrchových a vnitřních vad bez
porušení materiálu
Měření tloušťek povrchových vrstev
Ergonomická měření
Pozn.:
Žák měří teplotu, tlak, vlhkost aj. fyzikální veličiny v předmětu AUTOMATIZACE.
87
6.12. Matematika
Matematické vzdělávání plní funkci všeobecně vzdělávacího předmětu. Cílem předmětu
je výchova člověka k tomu, aby dovedl využívat matematické postupy, metody a zákonitosti jak
v odborném prostředí při řešení technických problémů, tak i v osobním životě, volnočasových
aktivitách, budoucím zaměstnání. Matematika vede žáka k tomu, aby uměl problém pojmenovat,
analyzovat a navrhnout efektivní způsob řešení, aby dovedl pracovat s geometrickými
informacemi, uměl matematizovat reálné situace a diskutovat o vstupních parametrech. Žák je
směřován k tomu, aby uměl číst s porozuměním matematický text, přesně se vyjadřoval, byl
schopen získávat informace z tabulek, grafů a diagramů a využíval tyto nástroje pro
prezentování svých záměrů. Mezi obecné cíle patří také schopnost používat při práci pomůcky –
kalkulátor, výpočetní techniku, rýsovací potřeby, odbornou literaturu. Předmět u žáka rozvíjí jeho
logické schopnosti a dovedností a vede k lepšímu a snazšímu pochopení mnoha zákonitostí
okolního světa. Matematika přispívá k uvědomování si užitečnosti přírodovědných poznatků a
jejich aplikací v praktickém životě.
Výuka matematiky navazuje na poznatky získané v tomto předmětu v základním
vzdělávání, dále je rozvíjí a prohlubuje. Předmět je zařazen do všech ročníků studia. Učivo je
rozděleno do logických celků, které nelze vnímat izolovaně, neboť existuje velká míra
provázanosti mezi jednotlivými kapitolami. První ročník je věnován prohloubení učiva základní
školy, po kterém následuje problematika matematické logiky, teorie množin, počítání
s mocninami, odmocninami a algebraickými výrazy. Následují lineární a kvadratické funkce,
rovnice, nerovnice a jejich soustavy. Žák se učí pracovat s technickými vzorci, parametry,
absolutní hodnotou a s grafickým způsobem vyjadřování. Učivo prvního ročníku uzavírá řešení
rovnic s parametrem. V druhém ročníku žák studuje planimetrii – kapitolu zaměřenou na
grafické a početní řešení geometrických úloh v rovině. Následujícím tématem jsou funkce – zná
a popisuje jejich vlastnosti a učí se je používat při řešení různých typů úloh. Velký prostor je
věnován goniometrii a trigonometrii, které mají rozsáhlé využití, a to i v dalších přírodovědných
předmětech. Další tematický celek je učivo stereometrie – geometrie v prostoru, která žáka
obohacuje o prostorovou představivost. Určování objemů a povrchů těles a jejich částí význam
této kapitoly podtrhuje. V některých odborných předmětech je nutná znalost komplexních čísel,
která završují učivo druhého ročníku. Učivo třetího ročníku je věnováno vektorové algebře,
analytické geometrii lineárních útvarů v rovině i v prostoru Žák je seznámen s různými pohledy
na body, přímky a roviny. V dalším tématu pak pracuje s analytickou geometrií kvadratických
útvarů v rovině – kuželosečkami. Následující tematický celek je věnován posloupnostem a
řadám, které jsou základem moderního oboru – finanční matematiky. V závěru třetího ročníku
žák studuje základní principy kombinatoriky. Ve čtvrtém ročníku je dále prohloubeno učivo
kombinatoriky v tematických celcích počtu pravděpodobnosti a statistiky, což jsou témata
užitečná při řešení úloh z praxe. Stěžejními celky čtvrtého ročníku jsou úvod do diferenciálního a
integrálního počtu. Jsou jistým vrcholem učiva středoškolské matematiky s velkým množstvím
aplikací v technických předmětech. Kromě toho jsou základem vysokoškolské matematiky a
jejich zvládnutí usnadní přechod žáka do dalšího stupně vzdělávání. V předmětu matematika je
rovněž kladen důraz na matematické okruhy použitelné v informačních a komunikačních
technologiích. Při výuce je podporováno řešení problémových úloh a využitelnost učiva
matematiky v běžném životě.
88
Vzdělávání v předmětu matematika směřuje k tomu, aby po jeho ukončení žák:
-
-
využíval matematických vědomostí a dovedností v praktickém životě při řešení běžných
situací vyžadujících efektivní způsoby výpočtů, logického uvažování a poznatků o
geometrických útvarech;
samostatně aplikoval matematické znalosti a dovednosti v odborné složce vzdělávání;
analyzoval, matematizoval a algoritmizoval reálné situace;
pracoval s matematickými modely, vyhodnotil výsledky řešení vzhledem k realitě a
odhadnul jejich důsledky pro své okolí;
zkoumal a řešil praktické problémy, vedl o nich a jejich výsledcích řešení diskuse;
četl s porozuměním matematické texty, vyhodnotil informace získané z různých pramenů
(grafů, diagramů, tabulek, internetu);
se přesně matematicky vyjadřoval a formuloval své myšlenky a postoje;
používal pomůcek, odborné literatury, PC, kalkulátoru, rýsovacích potřeb apod.;
si vypěstoval pozitivní postoj k matematice a zájem o ni a její aplikace;
získal motivaci k celoživotnímu vzdělávání;
důvěřoval ve své vlastní schopnosti a dovednosti;
byl důsledný a precizní ve své práci.
Výuka matematiky směřuje rovněž k nácviku:
- utváření si vlastního názoru na širokou škálu problémů, které se v běžném životě vyskytují;
- kultivované obhajoby vlastních názorů;
- odhadu vlastních schopností;
- prezentace výsledků své práce;
- hodnocení práce své i jiných.
Pojetí výuky
Výuka předmětu matematika má být pro žáky zajímavá a má vzbuzovat zájem o
poznávání jejích zákonitostí a možných aplikací. Při výuce je kladen důraz na logické
porozumění probíranému tématu s významným podílem procvičování příkladů. Velký podíl
výuky zaujímá samostatná i týmová práce žáků pod odborným vedením vyučujícího.
Významným prvkem při matematickém vzdělávání je samostatné řešení domácích prací, kde si
žáci ověřují správné pochopení probírané látky a upevňují získané dovednosti a znalosti. Při
výuce je užíváno vhodných učebních pomůcek – kalkulátorů, rýsovacích potřeb, literatury,
případně počítačů. Nadaní žáci s vysokým zájmem o danou problematiku své schopnosti
mohou využít při různých matematických soutěžích, a naopak při vzdělávání slabších žáků či
žáků se zdravotním či sociálním znevýhodněním je přihlíženo k jejich schopnostem. Vedle
výkladu a frontálního procvičování učiva je preferován i individuální přístup k žákům. Ten je
realizován především formou zadávání různých učebních úloh a seminárních prací. Učitel
žákům zadá v průběhu studia několik seminárních prací z různých oborů matematiky. Do výuky
je tak začleněna práce s výpočetní technikou, zejména forma vyhledávání, posuzování a
zpracování informací. V průběhu každého tematického celku žák píše několik písemných prací,
následně pak je každý tematický okruh zakončen rozsáhlejší písemnou prací a v průběhu
jednoho školního roku žáci dále píší čtyři čtvrtletní písemné práce. Do výuky je rovněž zařazeno
průběžné opakování učiva. Kromě toho je zařazeno opakování učiva k maturitě na konci
čtvrtého ročníku.
Hodnocení žáků je v souladu s klasifikačním řádem školy a probíhá v několika formách.
V rámci hodnocení žáků je využíváno klasické ústní a písemné zkoušení. Nejčastější formou
jsou písemné práce, při kterých je ověřováno zvládnutí daného tématu. Forma ústního zkoušení
89
navíc prověřuje přesné vyjadřování a zhodnotí výstup před spolužáky. Kromě těchto forem
zkoušení je v hodinách matematiky dále využíváno i frontální zkoušení, zejména u porozumění
novým pojmům, vztahům a zákonitostem. Během studia jednotlivých tematických celků žák píše
několik písemných prací a během jednoho školního roku čtyři čtvrtletní písemné práce. Největší
váhu při hodnocení mají právě tyto čtvrtletní práce. Doplňujícím prvkem je hodnocení
samostatné práce žáků, jejich domácích prací, aktivního přístupu k výuce a dobrovolných aktivit,
např. reprezentace v matematických soutěžích. Při hodnocení je kladen důraz na schopnost
aplikovat poznatky v praxi. Vedle toho je vytvořen prostor pro nácvik sebehodnocení žáků a
kultivované hodnocení žáků navzájem. Při hodnocení vytvoříme takové prostředí, v němž
převládá pozitivní motivace pro další učení.
Předmět nejvíce rozvíjí tyto kompetence:
Kompetence k učení:
- cílené uvědomování si matematických vztahů a zákonitostí, vyvozování závěrů pro výuku
ve škole i pro běžný život;
- posuzování věrohodnosti informací, jejich zpracování z hlediska důležitosti a jejich využití
k dalšímu učení i pro běžný život;
- poznávání souvislostí matematických poznatků s poznatky získanými v jiných přírodních a
odborných vědách;
- uvědomělé plánování, organizování, zpracování a vyhodnocování získaných dat a
vlastních učebních činností;
- využívání chyb jako prostředků pozitivní motivace pro další učení a pro vytváření kladného
postoje k přírodovědným disciplínám.
Kompetence k řešení problémů:
- práce s informacemi, porozumění odbornému textu, tabulkám a grafům;
- aplikace základních matematických postupů při řešení praktických úloh a kompetence
k pracovnímu uplatnění;
- hledání, navrhování a používání různých informací a algoritmů při řešení školních úloh i
problémů v běžném životě;
- posuzování řešení úkolů z hlediska jejich správnosti, jednoznačnosti a porovnávání
efektivity různých řešení;
- týmové řešení matematických problémů.
Komunikativní kompetence:
- přesné a správné vyjadřování výsledků učební činnosti a poznatků z běžného života,
logické myšlení a odvozování;
- obhajování svých názorů na řešení úkolů;
- přátelská komunikace se spolužáky;
- vystupování v souladu se zásadami slušného chování ve společnosti.
Personální a sociální kompetence:
- přijímání a odpovědné plnění svěřených úkolů;
- poznávání výhod týmové spolupráce při řešení problémů ve škole i při posuzování situací
z běžného života;
- porozumění myšlenkám druhých, jejich respektování a adekvátní reakce na ně;
- odhadování důsledků svého jednání a chování v různých situacích při výuce i v běžném
životě;
- přijímání kritiky své práce, poučení se z ní a vyvození si závěrů pro svou další činnost ve
výuce i v běžném životě.
Občanské kompetence a kulturní povědomí:
- motivace k práci, důslednost, pečlivost, zodpovědnost a vytrvalost v překonávání překážek;
- stimulace k aktivitě, angažovanosti a k diskuzím nad konkrétními úlohami z praxe;
- vedení k odpovědnosti nejen ve vztahu k životnímu prostředí (vhodnou volbou tematicky
zaměřených příkladů);
90
uznávání hodnot podstatných pro život v demokratické společnosti (zodpovědné a
samostatné jednání ve vlastním i veřejném zájmu, respektování práv a osobností jiných
lidí).
Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám:
- rozvoj adaptability a podpora získávání předpokladů pro celoživotní vzdělávání.
Matematické kompetence:
- správné používání veličin a jednotek při matematických výpočtech, odhadování výsledků,
využívání tabulek a grafů;
- vytváření vztahů mezi jevy a předměty a následná tvorba a aplikace matematických
postupů při řešení praktických úloh a jejich správné využití pro dané řešení;
- aplikace znalostí o základních matematických útvarech, jejich vzájemné poloze v rovině i
prostoru;
- zaznamenávání hodnot veličin do tabulek, sestrojování diagramů a grafů popisujících
vztahy mezi veličinami.
Kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat
s informacemi:
- užívání počítače při studiu, k prezentacím své učební činnosti;
- vyhledávání informací na internetu a posuzování jejich věrohodnosti.
-
Ve výuce matematiky se realizují tato průřezová témata:
Žáci si cíleně upevňují zásady slušného chování k pedagogům i k sobě navzájem. Jsou v každé
hodině vedeni k aktivitě, diskuzím nad konkrétními úkoly, učí se obhajovat svůj názor a
respektovat výsledky práce druhých. V kapitolách Planimetrie a Stereometrie řeší úlohy na
polohové a metrické vlastnosti rovinných a prostorových útvarů a posilují tím svoji představivost.
V kapitolách Posloupnosti a řady, Kombinatorika, Pravděpodobnost a statistika se učí
orientovat, využívat a zároveň kriticky hodnotit masová média. Žáci samostatně vyhledávají data
potřebná k výpočtům, a posilují tak svoji mediální gramotnost, zároveň se učí efektivně
hospodařit s vlastními finančními prostředky a v návaznosti na ekonomické předměty posilují
svoji finanční gramotnost. V průběhu celého studia matematiky pak rozvíjejí své logické myšlení
potřebné k analýze, řešením a diskuzím reálných situací. Učí se vnímat matematiku jako
systémový aparát nejen pro další vědní disciplíny, ale i pro fungující chod řady odvětví
demokratické společnosti.
Do výuky jsou zařazovány slovní úlohy týkající se problémů životního prostředí (otázky
energetických zdrojů, vlivu dopravy na životní prostředí, třídění odpadů aj.). Diskuze nutí žáky
hledat souvislosti s danou problematikou a vzbuzuje zájem o ekologii a ochranu životního
prostředí. Žáci se učí využívat k výpočtům statistické výzkumy vztahující se k životnímu
prostředí, výsledky porovnávat a vyhodnocovat.
Žáci jsou vedeni k aktivitě, důslednosti, pečlivosti, zodpovědnosti a vytrvalosti v překonávání
překážek. Při týmové práci se učí spolupracovat, dělit práci, pomáhat druhým a vzájemně
komunikovat. Účastní se akcí pořádaných vysokými školami, exkurzí. Uvědomují si, že
matematické znalosti a dovednosti jsou nedílnou součástí života ve společnosti. Vytvářejí si
reálnou představu o svých schopnostech a dalším možném vzdělávání na vyšších odborných
školách nebo vysokých školách. Uvědomují si nutnost celoživotního vzdělávání, které je
předpokladem k uplatnění na trhu práce.
Žáci se učí získávat a využívat ke studiu informace z různých zdrojů (CD, DVD a dalších
přenosných médií), vyhledávají informace na internetu a posuzují jejich věrohodnost a používají
počítače k prezentacím své učební činnosti.
91
2. Rozpis učiva
Žák:
- používá různé zápisy reálného čísla;
- provádí aritmetické operace v množině
reálných čísel;
- zná a umí použít pravidla o dělitelnostech
přirozených čísel;
- používá goniometrických funkcí při řešení
úloh na pravoúhlý trojúhelník;
- ovládá práci s kalkulátorem;
- řeší
praktické
úlohy
s využitím
procentového počtu;
Učivo
1. ročník
Opakování učiva základní školy
- elementární teorie čísel;
- číselné obory;
- goniometrické funkce ostrého úhlu.
-
používá jazyk výrokové logiky;
používá kvantifikátory a logické spojky;
tvoří
tabulku
pravdivostních
hodnot
složených výroků a řeší slovní úlohy;
Základy matematické logiky
- výroková logika, výroky;
- kvantifikované výroky;
- pravdivostní tabulky;
- složené výroky, tautologie, kontradikce.
-
rozumí pojmu množina a podmnožina a umí
je zapsat a určit;
graficky znázorní a provede základní
množinové operace;
chápe význam absolutní hodnoty reálného
čísla;
graficky znázorní a provede množinové
operace s intervaly;
Teorie množin a intervaly
- množiny a vztahy mezi nimi;
- množinové operace;
- absolutní hodnota reálného čísla;
- intervaly.
-
92
-
-
-
-
-
-
-
provádí početní operace s mocninami;
rozumí zápisu výrazu s odmocninou, je
schopen
jej
upravovat
(částečně
odmocňovat a usměrňovat);
provádí početní operace s odmocninami;
vysvětlí význam definičního oboru výrazu;
používá základní algebraické vzorce,
ovládá vytýkání;
umí rozložit mnohočlen;
provádí početní výkony s mnohočleny,
lomenými výrazy, výrazy s mocninami a
odmocninami;
ovládá vyjádření neznámé z technických
vzorců;
vysvětlí pojem funkce, definiční obor
funkce, obor hodnot funkce, graf funkce;
zná předpis lineární funkce, načrtne graf
lineární funkce a funkce s absolutní
hodnotou a zapíše jejich vlastnosti;
řeší lineární rovnice a nerovnice a jejich
soustavy;
řeší jednoduché rovnice a nerovnice
s absolutní hodnotou;
třídí úpravy rovnic na ekvivalentní a
neekvivalentní;
převádí jednoduché reálné situace do
matematických
struktur,
pracuje
s matematickým modelem a výsledek
vyhodnotí vzhledem k realitě;
zná předpis kvadratické funkce;
nalezne vrchol kvadratické funkce, načrtne
její graf a zapíše její vlastnosti;
řeší kvadratickou rovnici;
určí diskriminant;
popíše vztahy mezi kořeny a koeficienty
kvadratické rovnice;
řeší kvadratickou nerovnici;
používá grafické metody řešení kvadratické
nerovnice;
řeší soustavu lineární a kvadratické rovnice;
řeší iracionální rovnici;
třídí úpravy rovnic na ekvivalentní a
neekvivalentní (důsledkové);
matematických
struktur,
pracuje
rozumí významu parametru v rovnici;
řeší lineární a kvadratickou rovnici
s parametrem;
Mocniny a odmocniny
- mocniny s přirozeným mocnitelem;
- mocniny s celočíselným mocnitelem;
- mocniny s racionálním mocnitelem;
- odmocniny.
Algebraické výrazy
- výrazy s proměnnými.
Lineární funkce, rovnice a nerovnice
- funkce a její základní vlastnosti;
- lineární funkce a její vlastnosti;
- lineární funkce s absolutní hodnotou;
- lineární rovnice;
- soustavy lineárních rovnic;
- slovní úlohy;
- nerovnice v součinovém a podílovém tvaru;
- lineární nerovnice;
- soustavy lineárních nerovnic.
Kvadratická funkce, rovnice a nerovnice
- kvadratická funkce a její vlastnosti;
- kvadratická rovnice;
- slovní úlohy;
- kvadratická nerovnice;
- soustavy lineární a kvadratické rovnice;
- iracionální rovnice.
Rovnice s parametry
- lineární a kvadratické rovnice s parametry.
93
-
-
-
-
-
-
-
-
rozumí základním geometrickým pojmům;
řeší konstrukční úlohy na shodná a
podobná zobrazení;
řeší další konstrukční úlohy, vysvětlí
význam diskuse nad počty řešení;
popíše vlastnosti stejnolehlosti, umí je
využít v konstrukčních úlohách;
užívá věty o shodnosti a podobnosti
trojúhelníků v početních i konstrukčních
úlohách;
řeší úlohy na polohové a metrické vlastnosti
rovinných útvarů, rozlišuje základní druhy
rovinných útvarů, určí jejich obvod a obsah,
řeší praktické úlohy;
používá
goniometrických
funkcí,
Pythagorovy věty a Euklidových vět
v početních a geometrických úlohách;
rozlišuje jednotlivé druhy funkcí, načrtne
jejich grafy a určí jejich vlastnosti;
určuje další vlastnosti složitějších funkcí;
definuje logaritmus, používá pravidla pro
počítání s logaritmy;
matematických
struktur,
pracuje
řeší exponenciální a logaritmické rovnice,
určí definiční obor logaritmu;
používá grafy k řešení exponenciálních a
logaritmických nerovnic;
analyzuje a řeší fyzikální a technické
problémy pomocí funkčních vztahů;
pracuje s úhly ve stupňové a obloukové
míře;
definuje
goniometrické
funkce
na
jednotkové kružnici, popíše význam těchto
funkcí;
zná grafy goniometrických funkcí;
ovládá vlastnosti goniometrických funkcí;
používá vzorce pro práci s goniometrickými
funkcemi,
upravuje
výrazy
s goniometrickými funkcemi;
ovládá metody řešení goniometrických
rovnic;
řeší úlohy v pravoúhlém trojúhelníku;
používá sinovou a kosinovou větu, řeší
úlohy v obecném trojúhelníku;
používá goniometrické funkce v praktických
úlohách;
2. ročník
Planimetrie
- základní planimetrické pojmy, polohové a
metrické vztahy mezi nimi;
- trojúhelník a jeho určení;
- úhly v kružnicích;
- množiny bodů dané vlastnosti;
- geometrické zobrazení v rovině;
- shodná a podobná zobrazení v rovině;
- shodnost a podobnost trojúhelníků;
- stejnolehlost;
- Pythagorova věta;
- Euklidovy věty;
- obsahy a obvody rovinných obrazců.
Funkce
- základní pojmy a vlastnosti funkcí;
- lineární funkce;
- funkce s absolutní hodnotou;
- kvadratická funkce;
- nepřímá úměrnost;
- lineární lomená funkce;
- mocninná funkce;
- inverzní funkce;
- exponenciální funkce;
- logaritmická funkce;
- logaritmus;
- logaritmické a exponenciální rovnice.
Goniometrie a trigonometrie
- velikost úhlu v obloukové a stupňové míře;
- goniometrické funkce obecného úhlu;
- vztahy mezi goniometrickými funkcemi;
- úprava goniometrických výrazů;
- goniometrické rovnice;
- věta sinová a kosinová;
- řešení obecného trojúhelníku.
94
-
-
-
-
-
-
-
-
určí vzájemnou polohu dvou přímek, přímky
a roviny, dvou rovin;
zjistí odchylku dvou přímek, přímky a
roviny, dvou rovin a vzdálenost bodu od
přímky a roviny;
klasifikuje a znázorní prostorová tělesa,
popíše jejich vlastnosti;
určí objem a povrch tělesa;
znázorní komplexní číslo v Gaussově
rovině;
ovládá početní operace s komplexními čísly
v algebraickém tvaru;
vysvětlí goniometrický tvar komplexního
čísla a jeho význam;
provádí
operace
násobení,
dělení,
umocňování a odmocňování komplexních
čísel;
rozumí užití Moivreovy věty;
řeší
kvadratickou
rovnici
v oboru
komplexních čísel;
znázorní bod a vektor na přímce, v rovině a
v prostoru, nalezne střed úsečky;
provádí
operace
s vektory
(součet,
násobení reálným číslem, skalární součin),
určí úhel vektorů, charakterizuje kolmé
vektory;
rozumí lineární závislosti a nezávislosti
vektorů a umí je použít;
užívá různá analytická vyjádření přímky
v rovině a v prostoru;
řeší analyticky polohové a metrické vztahy
bodů a přímek v rovině a v prostoru;
provádí další operace s prostorovými
vektory (vektorový součin);
užívá různá analytická vyjádření roviny
v prostoru;
řeší analyticky polohové a metrické vztahy
bodů, přímek a rovin v prostoru;
definuje
a
charakterizuje
jednotlivé
kuželosečky;
užívá různé rovnice pro vyjádření
jednotlivých kuželoseček;
řeší analyticky polohové vztahy přímek a
kuželoseček;
vysvětlí posloupnost jako zvláštní případ
funkce;
určí posloupnost vzorcem pro n-tý člen,
výčtem
prvků,
graficky,
rekurentním
vzorcem;
Stereometrie
- základní stereometrické pojmy;
- polohové a metrické vztahy mezi nimi;
- tělesa ve volném rovnoběžném promítání;
- povrchy a objemy těles.
Komplexní čísla
- komplexní číslo v Gaussově rovině;
- algebraický tvar komplexního čísla;
- operace s komplexními čísly;
- goniometrický tvar komplexního čísla;
- Moivreova věta;
- řešení kvadratických rovnic v množině všech
komplexních čísel.
3. ročník
Vektorová algebra
- soustava souřadnic;
- body na přímce, v rovině, v prostoru;
- vektory.
Analytická geometrie lineárních útvarů
- analytické vyjádření přímky v rovině a
v prostoru;
- analytické vyjádření roviny v prostoru;
- vzájemná poloha bodu a přímky, dvou
přímek, bodu a roviny, přímky a roviny, dvou
rovin;
- vzdálenost bodu od přímky, dvou rovnoběžek,
bodu od roviny, přímky od roviny;
- odchylka dvou přímek, přímky a roviny, dvou
rovin.
Analytická geometrie kvadratických útvarů –
kuželosečky
- kružnice;
- elipsa;
- hyperbola;
- parabola;
- vzájemná poloha přímky a kuželosečky.
Posloupnosti a řady
- pojem posloupnosti;
- aritmetická posloupnost;
- geometrická posloupnost;
- nekonečná geometrická řada;
- užití posloupností a řad v praxi;
95
-
-
-
-
-
-
-
-
finanční matematika.
rozliší a řeší úlohy na aritmetickou a
geometrickou posloupnost;
vysvětlí problém pravidelného růstu či
poklesu hodnoty, orientuje se v základních
pojmech a řeší úlohy z finanční matematiky,
pracuje s pojmem úrokování;
charakterizuje nekonečnou geometrickou
řadu, rozumí jejímu součtu a užívá ji při
řešení numerických i geometrických úloh;
používá kombinatorické pravidlo součinu
v praktických úlohách;
užívá vztahy pro počet variací, permutací a
kombinací bez opakování;
užívá vztahy pro počet variací, permutací a
kombinací s opakováním;
počítá s faktoriály a kombinačními čísly;
používá binomickou větu, vysvětlí její užití
při práci s výrazy;
chápe rozdíl mezi náhodným pokusem a
náhodným jevem;
určí četnost náhodného jevu;
určí pravděpodobnost náhodného jevu,
vlastnosti pravděpodobnosti, sjednocení a
průnik jevů;
vysvětlí nezávislé pokusy;
užívá pojmy statistický soubor, jednotka a
znak, absolutní a relativní četnost, variační
rozpětí;
čte, vyhodnotí a sestaví tabulky, diagramy a
grafy se statistickými údaji;
určí
základní
charakteristiky
polohy
statistického souboru;
určí základní charakteristiky variability
statistického souboru;
vysvětlí limitu funkce v bodě a popíše její
význam;
aplikuje věty o limitách funkcí v konkrétních
úlohách;
popíše vztah limity a derivace funkce;
ovládá základní derivační postupy, pracuje
s derivačními vzorci;
aplikuje derivaci při řešení geometrických
problémů;
pomocí nástrojů diferenciálního počtu
vyšetří monotónnost, extrémy, inflexní
body, konvexnost a konkávnost, průběh
zadané funkce, rozumí pojmu asymptota;
řeší slovní úlohy o extrémech s využitím
diferenciálního počtu;
chápe derivaci jako další efektivní nástroj
pro řešení matematických problémů;
Kombinatorika
- kombinatorické pravidlo součinu;
- variace,
permutace,
kombinace
bez
opakování;
- variace,
permutace,
kombinace
s opakováním;
- kombinační čísla, Pascalův trojúhelník;
- binomická věta.
4. ročník
Pravděpodobnost a statistika
- náhodný pokus a náhodný jev;
- četnost náhodného jevu;
- pravděpodobnost náhodného jevu;
- pravděpodobnost sjednocení a
náhodných jevů;
- nezávislé jevy;
- náhodná veličina;
- statistický soubor, jednotka, znak;
- četnosti a jejich grafické znázornění;
- charakteristiky polohy;
- charakteristiky variability.
průniku
Diferenciální počet
- limita funkce;
- derivace funkce v bodě;
- geometrický význam derivace funkce;
- derivace složených funkcí;
- průběh funkce;
- slovní úlohy.
96
-
-
-
má představu o definici neurčitého
integrálu, chápe pojem primitivní funkce;
používá vzorce pro integrování;
užívá jednodušší metody integrace;
vysvětlí význam určitého integrálu jako
důležitého matematického nástroje;
určí obsahy rovinných obrazců užitím
integrálního počtu;
určí objemy rotačních těles užitím
integrálního počtu;
vnímá matematiku jako provázaný systém a
aparát pro další vědní disciplíny;
používá
matematické
metody
v přírodovědných,
technických,
ekonomických a dalších předmětech;
logicky analyzuje, řeší a diskutuje reálné
situace;
užívá získaných dovedností a znalostí
v praxi;
opakuje získané znalosti a dovednosti
k maturitní zkoušce.
Integrální počet
- primitivní funkce, neurčitý integrál;
- základní integrační vzorce;
- základní integrační metody;
- určitý integrál;
- obsahy rovinných obrazců;
- objemy rotačních těles.
Systematizace
a
upevňování
středoškolské matematiky
poznatků
97
6.13. Mechanika
Vzdělávání v oblasti mechaniky přispívá k pochopení fyzikálních zákonů a jejich
následné aplikaci na poli statiky, pružnosti a pevnosti, kinematiky, dynamiky, termomechaniky a
mechaniky tekutin. Umožňuje žákům lépe navrhovat stroje a jejich části včetně mechanismů.
Žák umí vyhledávat informace v tabulkách a orientuje se v odborné literatuře, kterou využívá
pro řešení daných problémů. Žák umí nakreslit a vysvětlit schéma určitého zařízení. Žák
vysvětluje význam fyzikálních poznatků a využívá je v praktickém životě.
Výuka mechaniky navazuje na fyzikální poznatky získané v základním vzdělávání a
podstatným způsobem je rozvíjí. Zvládnutí předmětu mechanika je zcela zásadní pro další
profilující předměty, které na mechanice staví.
Pro řešení úloh mechaniky jsou do předmětu implementovány moderní informační technologie
jako výkonný prostředek pro efektivní modelování mechanických procesů.
Pozornost je věnována tematickým celkům, které mají zásadní význam pro průmyslovou praxi
(statika, pružnost a pevnost, kinematika, dynamika, termomechanika, mechanika tekutin).
Výuka směřuje k tomu, aby po jejím ukončení žák:
- správně používal pojmy, vztahy, jednotky, grafy a diagramy z oblasti mechaniky;
- rozlišoval výpočtové modely a realitu;
- aplikoval výpočtové modely a jejich řešení na zadaných úlohách;
- uměl řešit úlohy mechaniky a opatřovat si k tomu vhodné informace;
- používal obecné poznatky k vysvětlení konkrétních mechanických jevů;
- dokázal samostatně aplikovat zákony mechaniky na zadaných úlohách, uměl zpracovávat
a vyhodnocovat získané výsledky a vyvozovat z nich závěry;
- uplatňoval získané poznatky mechaniky v odborné průmyslové praxi, dalším vzdělávání i v
běžném občanském životě.
Pojetí výuky
Žáci pod vedením vyučujícího řeší samostatné práce a samostatně vypracovávají
zadané domácí práce. Žáci se zapojují do skupinové práce s efektivní výměnou názorů a
poznatků. Využívají výpočetní techniku pro řešení praktických úloh a pro názorné předvedení a
vysvětlení potřebných teoretických vědomostí nutných pro zvládnutí dané látky.
Kritéria se řídí dle školního klasifikačního řádu. Hodnocení probíhá formou testování,
ústního zkoušení se zapojením celé studijní skupiny, písemných prací na procvičení příkladů.
Hodnotí se také aktivita během výuky a při samostatném řešení zadaných příkladů.
98
Klíčové kompetence:
Rozvoj komunikativních kompetencí – žák formuluje myšlenky srozumitelně a správně i v
písemné podobě, zpracovává testy a informace z médií (odborné časopisy, internet). Řeší
správně fyzikální úlohy (obecné řešení, číselné řešení, zápis jednotek).
Rozvoj personálních kompetencí – žák přijímá hodnocení svých výsledků.
Rozvoj sociálních kompetencí – žák pracuje ve skupině na řešení zadaného úkolu (řešení
fyzikální úlohy), navrhuje postup řešení. Zvažuje návrhy ostatních ve skupině.
Samostatné řešení úkolů – zpracování úkolů navazujících na předmět stavba a provoz strojů.
Dovednost analyzovat zadání úkolu, získat informace potřebné k řešení úkolu, navrhnout řešení
(pomůcky, literaturu, metody techniky).
Využití informačních technologií – internet (informační a vzdělávací servery).
Aplikace matematických postupů – matematické vztahy mezi fyzikálními veličinami, práce s
grafy, tabulkami, diagramy, převody jednotek a používání osobního kalkulátoru.
Přínos předmětu spočívá ve volbě metod práce (týmová práce, diskuse, problémové učení).
Úspory materiálů a ekologie jejich volby při řešení konstrukcí.
Efektivně využívat nabyté informace na trhu práce, naučit se určité míře sebekritiky a umět
posoudit a vhodně nabídnout své schopnosti za odpovídající odměnu.
2. Rozpis učiva
1. ročník
Žák:
− rozumí pojmům statiky: vektor, skalár, síla a její
určení, moment síly, silová dvojice a silový účinek;
− aplikuje metody nahrazení sil a silových dvojic;
− rozumí úloze statiky;
− řeší výslednici a rovnováhu rovinné soustavy sil
početními a grafickými metodami:
síly působící na jedné nositelce, různoběžné síly se
společným působištěm, rovnoběžné síly a obecnou
soustavu sil;
Učivo
Statika
Úvod do statiky
Silové soustavy a jejich rovnováha
99
− řeší úlohy rovnováhy těles v rovině na základě
znalosti a aplikace uvolňování vazeb, znalosti
stupňů volnosti a způsobu uložení;
− rozlišuje pojmy statická a tvarová určitost;
− řeší početně jednoduché úlohy rovinných
prutových soustav;
− rozumí pojmům těžiště a stabilita těles;
− řeší polohu těžiště složené rovinné čáry a
složené rovinné plochy početními metodami;
− řeší stabilitu proti převržení tělesa;
− řeší jednoduché úlohy s třením smykovým,
vláknovým, třením v čepech, odporem proti valení;
Uvolňování a rovnováha těles
Prutové soustavy
Těžiště a stabilita
Tření a pasivní odpory
2. ročník
Učivo
− rozumí terminologii pružnosti a pevnosti: prvky
nosných konstrukcí, působení sil na tělesa,
deformace, vnitřní a vnější síly;
− rozumí míře napětí jako intenzitě vnitřních sil a
rozlišuje druhy napětí;
− rozumí úloze pružnosti a pevnosti;
− rozumí závislosti mezi zatížením, deformacemi a
napětím;
Pružnost a pevnost
Úvod do pružnosti a pevnosti
Namáhání na tah a tlak
− zná zkoušku tahem a na jejím základě
určuje mechanické vlastnosti materiálů a
dovolená napětí;
− zná základní zákon pružnosti a pevnosti;
− charakterizuje namáhání, zná pevnostní rovnice,
seznámí se s kontrolním a návrhovým výpočtem a
výpočtem únosnosti, určuje nebezpečný průřez a
řeší deformace strojních částí;
− zná základní tvary stykových ploch;
− rozumí vztahu pro výpočet tlaku ve stykových
plochách;
− umí správně určit průmět opěrné stykové plochy
při kontrole na otlačení;
− charakterizuje namáhání, zná pevnostní rovnici;
− řeší úlohy prostého smyku a stříhání materiálu;
− rozumí významu: polární moment průřezu a
průřezový modul v krutu;
− umí dohledat průřezové charakteristiky
kruhových průřezů v tabulkách;
− řeší samostatně úlohy krutu kruhových průřezů a
deformace hřídelů namáhaných na krut;
− rozumí významu: kvadratický moment průřezu a
průřezový modul v ohybu;
− umí dohledat průřezové charakteristiky
jednoduchých průřezů v tabulkách;
− aplikuje metodu řezu při řešení nosníků, kde
určuje početně a graficky znázorňuje průběh
posouvající síly a ohybového momentu;
− rozlišuje normálová a smyková napětí při ohybu a
řeší deformaci při ohybu;
Kontrola stykových ploch na otlačení
Namáhání na smyk
Namáhání na krut
Namáhání na ohyb
100
− rozumí významu a aplikacím nosníků stejného
napětí;
− rozumí vzniku složeného namáhání a jeho
projevům;
− zná kombinace normálových napětí a kombinace
normálových a tečných napětí;
− řeší jednoduché úlohy ohybu a krutu kruhových
hřídelů;
− používá odbornou terminologii z oblasti
namáhání na vzpěr;
− zná oblast pružného a nepružného vzpěru;
− řeší jednoduché úlohy vzpěru;
Složená namáhání
Vzpěr
3. ročník
Učivo
− rozumí pojmům: mechanismus, stupně volnosti
rovinných mechanismů, převod;
− vypočítává převodové poměry jednoduchých a
složených převodů, stanovuje základní veličiny
kinematických mechanismů;
− zná a rozumí terminologii dynamiky: pohybové
zákony, setrvačná síla, impuls síly a hybnost,
odstředivá a dostředivá síla, mechanická práce,
výkon, účinnost, mechanická energie a zákon o
zachování energie;
− řeší úlohy dynamiky posuvného a otáčivého
pohybu těles;
− zná a rozumí terminologii mechaniky tekutin:
tekutina, kapalina, vzdušina, vlastnosti skutečných
a ideálních tekutin;
− rozumí úloze mechaniky tekutin;
− rozumí pojmům: absolutní tlak, přetlak, podtlak,
hydrostatický tlak;
− řeší úlohy tlakové síly namáhající dno nádrže,
tlak na boční stěnu nádrže, spojené nádoby a
měření tlaku;
− řeší další jednoduché úlohy hydrostatiky
(Archimédův zákon a Pascalův zákon);
− rozumí pojmům: hmotnostní a objemový průtok,
proudění, zákony hydrodynamiky;
− řeší jednoduché úlohy proudění ideálních a
skutečných tekutin (rovnice kontinuity a Bernoulliho
rovnice);
− používá a zná terminologii termomechaniky:
teplota, tlak, objem, měrný objem, hustota, měrná
tepelná kapacita, množství tepla, tepelný tok,
objemový a hmotnostní průtok;
− rozumí úloze termomechaniky;
− řeší problémy spojené s ohříváním různých látek,
s tavením kovů a otázky spojené s dilatací strojních
součástí vlivem teplotních změn;
− řeší jednoduché úlohy dourčení stavu ideálních
plynů a aplikuje hlavní zákony termodynamiky;
− řeší úlohy vratných a nevratných změn stavu
plynu:
izochorická,
izobarická,
izotermická,
adiabatická a polytropická;
Kinematika
Kinematika soustavy těles
Dynamika
Úvod do dynamiky
Dynamika těles
Mechanika tekutin
Úvod do mechaniky tekutin
Hydrostatika
Hydrodynamika
Termomechanika
Úvod do termomechaniky
Termostatika
Termodynamika plynů
101
− rozlišuje sdílení tepla sáláním, vedením a
prouděním;
− řeší jednoduché úlohy prostupu tepla různými
typy stěn.
Sdílení tepla
102
6.14. Německý jazyk
Výuka cizích jazyků je významnou součástí všeobecného vzdělávání žáků. Rozšiřuje a
prohlubuje jejich komunikativní kompetenci a celkový kulturní rozhled a zároveň vytváří základ
pro jejich další jazykové a profesní zdokonalování.
Ve výuce cizích jazyků je třeba vedle zprostředkování kognitivní výkonnosti žáka
(jazykové vědomosti gramatické, lexikální, pravopisné, fonetické atd.) klást důraz na motivaci
žáka a jeho zájem o studium cizího jazyka. Je proto nutné používat metody směřující
k propojení školního prostředí s reálným prostředím existujícím mimo školu – multimediální
programy, internet, navazovat kontakty se zahraničními školami, organizovat výměnné, výukové
i poznávací zájezdy, zapojovat žáky do projektů a soutěží.
Aktivní znalost cizích jazyků je v současné době nezbytná jak z hlediska globálního,
protože přispívá k bezprostřední, a tudíž i účinnější mezinárodní komunikaci, tak i pro osobní
potřebu žáka, neboť usnadňuje přístup k aktuálním informacím a osobním kontaktům a tím
umožňuje větší mobilitu a nezávislost žáka.
Výuka cizích jazyků si tedy klade dva hlavní cíle:
- komunikativní, cíl hlavní, daný specifikou předmětu a vymezený výstupními požadavky a
cíli, vede žáky k získání klíčových komunikativních jazykových kompetencí a připravuje je
k efektivní účasti v přímé i nepřímé komunikaci včetně přístupu k informačním zdrojům;
- výchovně vzdělávací, přispívá k formování osobnosti žáků, učí je toleranci k hodnotám
jiných národů a jejich respektování.
Vzdělávání v prvním cizím jazyce navazuje zpravidla na úroveň jazykových znalostí a
komunikačních kompetencí získanou na základní škole a směřuje k osvojení takové úrovně
komunikativních jazykových kompetencí, která odpovídá minimální úrovni B1 Společného
evropského referenčního rámce.
Vzdělávání ve druhém cizím jazyce směřuje k osvojení takové úrovně komunikativních
jazykových kompetencí, která odpovídá minimální úrovni A2 Společného evropského
referenčního rámce.
Výuka cizích jazyků probíhá v dělených třídách. V oboru Strojírenství – automobilní
technika lze německý jazyk studovat jako první cizí jazyk s následující týdenní hodinovou
dotací: v prvním a druhém ročníku 3 hodiny, ve třetím a čtvrtém 4 hodiny. Obsahem výuky je
systematické rozvíjení řečových dovedností zahrnujících dovednosti receptivní, produktivní i
interaktivní, přiměřeného rozsahu jazykových prostředků, tj. slovní zásoby, gramatiky, zvukové a
grafické stránky jazyka (produktivně si žák osvojí asi 570 lexikálních jednotek za školní rok,
z toho obecně odborná a odborná terminologie tvoří asi 20% u úrovně B1 a asi 15% u úrovně
A2). Součástí výuky jsou rovněž poznatky z oblasti reálií České republiky a německy mluvících
zemí.
Řečové dovednosti
- společenské a zdvořilostní fráze (pozdrav, prosba, poděkování, oslovení, představování,
rozloučení);
- vyjádření, odůvodnění a obhájení postoje nebo názoru (souhlas, nesouhlas, odmítnutí,
zákaz, možnost, nemožnost);
103
emoce (libost, nelibost, zájem, nezájem, zklamání, překvapení, obava, vděčnost, sympatie,
lhostejnost);
- morální stanovisko (omluva, odpuštění, pochvala, lítost);
- pokyn k činnosti (žádost, přání, prosba, pozvání);
- vlastní písemný projev (vzkaz, pozdrav, přání, blahopřání, pozvání, osobní dopis, úřední
dopis – inzerát, žádost, strukturovaný životopis, pozvánka, charakteristika);
- delší písemný projev (vypravování, popis aj.);
- stručné zaznamenání čteného či slyšeného projevu.
Tematické okruhy
- domov, rodina;
- mezilidské vztahy;
- osobní charakteristika;
- kultura a umění;
- sport, volný čas;
- bydlení, obchody a služby;
- stravování, péče o zdraví;
- cestování, doprava, ubytování;
- škola a studium, zaměstnání;
- člověk a společnost;
- příroda, životní prostředí;
- věda a technika;
- počasí, roční doby;
- reálie České republiky a porovnání s německy mluvícími zeměmi.
Tematické okruhy odborné
- práce a zaměstnání, příprava na povolání, hledání zaměstnání (inzerce, žádost o místo,
životopis);
- základní terminologie z oblasti strojírenství, automobilní techniky;
- fax, e-mail.
-
Vzdělávání směřuje k tomu, aby
- si žáci osvojili strategii učení a byli motivováni pro celoživotní vzdělávání;
- byli schopni spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých;
- se projevovali jako svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali
své povinnosti;
- se ve vztahu k jiným lidem oprostili od předsudků, xenofobie, intolerance, rasismu,
agresivního nacionalismu, etnické, náboženské a jiné nesnášenlivosti.
Pojetí výuky
Výuka má být pro žáky zajímavá, má v nich vzbuzovat zájem a kladně je motivovat.
K tomu přispívá i vhodný výběr základních učebnic, kterými jsou Direkt 1, 2 a 3 – úroveň A1 až
B1. Vedle základní učebnice používáme doplňkové studijní materiály, např. časopisy
Freundschaft, JUMA, prospekty, letáčky, plánky, hudbu, konverzační učebnice,
Deutschsprachige Länder, audio a videonahrávky, u skupin, které se připravují k maturitní
zkoušce z němčiny, pracujeme s knihou testů So geht´s zum ZD. Nezbytným pomocníkem
výuky jsou informativní mapy (gramatické, zeměpisné), obrazový materiál, slovníky, jazykové
příručky a encyklopedie. Podle úrovně žáků lze do výuky zařazovat jazykové hry, filmy,
rozhlasové nahrávky, multimediální výukové programy, internet apod. Vítané jsou jazykové
pobyty žáků v dané jazykové oblasti a spolupráce se školami v této oblasti. Učitel má využívat
evropské programy, integrovat odborný jazyk do výuky, zapojovat žáky do projektů a soutěží,
organizovat exkurze, besedy, podporovat vedení jazykového portfolia apod. Cílem všech těchto
104
aktivit je snaha vypěstovat u co největší části žáků potřebu dorozumět se s mluvčími z daných
jazykových oblastí.
V souvislosti s RVP je žádoucí zavést takové způsoby hodnocení, které směřují
k omezení reproduktivního pojetí výuky. Důraz se klade na informativní a výchovné funkce
hodnocení. Žáci budou vedeni k tomu, aby byli schopni objektivně kritického sebehodnocení a
sebeposuzování. Učitelé budou podporovat žáky k pravidelnému vedení jazykového portfolia,
které žákům umožní relativně přesně si ověřit výsledky, kterých v jazykovém vzdělání dosáhli.
Způsoby hodnocení by měly spočívat v kombinaci známkování, slovního hodnocení či využívání
bodového systému. Frekvence známek by měla být asi 4 – 6 známek za pololetí. Základní
formou hodnocení výsledků vzdělání je klasifikace vyjádřená známkou podle stupnice 1 – 5.
Definice úrovně vědomostí a kompetencí odpovídající jednotlivým stupňům známek vycházejí
z definic klasifikačního řádu školy, se kterým je třeba žáky seznámit. Při hodnocení se přihlíží
nejen ke gramatické a lexikální správnosti, ale zohledňuje se také rozsah a rozmanitost
použitých jazykových a stylistických prostředků.
Žák je veden k tomu, aby byl schopen:
- vyjadřovat se přiměřeně účelu jednání a komunikační situaci a vhodně se prezentovat
v souladu s pravidly daného kulturního prostředí;
- formulovat své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě přehledně a jazykově
správně;
- dodržovat jazykové a stylistické normy i odbornou terminologii;
- reprodukovat slyšený projev, aktivně se účastnit diskusí, formulovat a obhajovat své názory
a postoje, respektovat názory druhých;
- písemně zaznamenávat podstatné myšlenky a údaje z textů a projevů jiných lidí;
- zpracovávat přiměřeně náročné texty na běžná i odborná témata;
- dosáhnout jazykové způsobilosti potřebné pro komunikaci v cizojazyčném prostředí
nejméně v jednom jazyce;
- dosáhnout jazykové způsobilosti potřebné pro pracovní uplatnění dle potřeb a charakteru
odborné kvalifikace;
- být motivován k prohlubování svých jazykových dovedností v celoživotním učení.
Žák by měl být připraven a schopen:
- efektivně se učit a pracovat, využívat ke svému učení zkušenosti jiných lidí, učit se na
základě zprostředkovaných zkušeností;
- sebekriticky vyhodnocovat dosažené výsledky a pokrok, přijímat radu a kritiku;
- stanovovat si cíle a priority podle svých osobních schopností a zájmové a pracovní
orientace;
- posuzovat reálně své fyzické a duševní možnosti, odhadovat důsledky svého jednání a
chování;
- přijímat a odpovědně plnit svěřené úkoly;
- ověřovat si získané poznatky, kriticky zvažovat názory a jednání jiných lidí;
- pracovat v týmu, využívat cizího jazyka jako jazyka komunikace při týmové práci;
- rozlišovat a respektovat role (vedoucí, účastník);
- respektovat jiný názor při týmové práci;
- využít schopností každého jednotlivce při týmové práci;
- vyměňovat si navzájem zkušenosti;
- nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k jiným lidem a kulturám.
105
Žák je veden k tomu, aby byl schopen:
- porozumět zadání úkolu, získat informace potřebné k řešení problému, navrhnout způsob
řešení, zdůvodnit, vyhodnotit a ověřit správnost zvoleného postupu;
- volit prostředky a způsoby vhodné pro splnění jednotlivých aktivit, využívat zkušeností a
dovedností nabytých dříve;
- uplatňovat získané dovednosti k řešení jakéhokoliv problému, kde je nutná znalost cizího
jazyka;
- orientovat se v cizím jazykovém prostředí;
- logicky uvažovat a uplatňovat kreativitu a fantazii při řešení problémů;
- zpracovat dlouhodobý úkol samostatně i v týmu;
- přijímat odpovědnost za výsledek řešení problému.
- měl pozitivní vztah k učení cizích jazyků;
- ovládal různé techniky učení cizích jazyků;
- uplatňoval různé způsoby práce s textem;
- poslouchal s porozuměním mluvené projevy, pořizoval si poznámky;
- znal možnosti svého dalšího vzdělávání;
- získával efektivně poznatky z různých zdrojů (knihy, internet, časopisy, …);
- se učil slova ve vztazích (asociogramy, protiklady), vnímal důležité a méně důležité výrazy;
- hodnotil sám sebe (při práci s portfoliem);
- uvědomil si vlastní pokrok za určitou dobu (nejen ve srovnání s ostatními);
- využil rozvoje jednotlivých dovedností v jednom cizím jazyce (poslech a čtení
s porozuměním) pro další cizí jazyky;
- rozvíjel sluchovou paměť (pravidelným poslechem zvukových nahrávek).
Kompetence k pracovnímu uplatnění
- znal alternativy uplatnění jazykového vzdělání na trhu práce a požadavky zaměstnavatelů
na jazykovou gramotnost;
- dokázal se písemně i verbálně seberealizovat při vstupu na trh práce.
Kompetence občanská
- se seznámil se způsobem života, zvyky a obyčeji v německy mluvících zemích a zaujímal
stanoviska ke společenským, kulturním, geografickým a ekologickým odlišnostem (např. na
základě výměnného pobytu);
- jednal odpovědně, samostatně a iniciativně nejen ve vlastním zájmu, ale i ve veřejném
zájmu;
- dodržoval zákony, respektoval práva a osobnost druhých lidí, vystupoval proti
nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci;
- jednal v souladu s morálními principy a zásadami společenského chování, přispíval
k uplatňování hodnot demokracie;
- si uvědomoval vlastní kulturní, národní a osobnostní identitu a přistupoval s aktivní tolerancí
k identitě druhých;
- chápal význam životního prostředí pro člověka a jednal v duchu udržitelného rozvoje;
- uznával hodnotu života, uvědomoval si odpovědnost za vlastní život a spoluodpovědnost za
bezpečnost a zdraví ostatních;
- uznával hodnoty a tradice svého národa;
- podporoval hodnoty místní, národní, evropské i světové kultury a měl k nim pozitivní vztah.
Kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií
106
-
pracoval s osobním počítačem a dalšími prostředky informačních a komunikačních
technologií;
komunikoval elektronickou poštou a využíval další prostředky online a offline komunikace;
získával informace z otevřených zdrojů (pomocí internetu);
pracoval s informacemi z různých zdrojů, a to i s využitím prostředků informačních a
komunikačních technologií;
si uvědomoval nutnost posuzovat věrohodnost různých informačních zdrojů a aby
přistupoval kriticky k získaným informacím, byl mediálně gramotný.
- měl vhodnou míru sebevědomí, sebeodpovědnosti a schopnost morálního úsudku;
- dokázal se orientovat v hromadných sdělovacích prostředcích, využíval je, kriticky hodnotil
a učil se být odolný vůči myšlenkové a názorové manipulaci;
- uměl jednat s lidmi, diskutovat o citlivých a kontroverzních otázkách, hledat kompromisní
řešení;
- byl ochoten angažovat se nejen ve vlastní prospěch, ale i pro veřejné zájmy a ve prospěch
lidí v jiných zemích;
- vážil si materiálních a duchovních hodnot, snažil se je chránit a zachovat pro budoucí
generace;
- byl tolerantní a respektoval tradice a společenské zvyklosti daného sociokulturního
prostředí;
- vystupoval aktivně proti projevům rasové nesnášenlivosti a xenofobie.
- poznával svět a učil se mu rozumět;
- chápal význam strategie udržitelného rozvoje světa a seznamoval se s jejím zajišťováním
v zemích dané jazykové oblasti;
- chápal a respektoval nutnost ekologického chování v souvislosti s lidským zdravím;
- dokázal esteticky a citově vnímat své okolí a přírodní vlivy;
- dokázal vyjádřit, zdůvodnit a obhájit své názory na životní prostředí a působit pozitivně na
jednání a postoje druhých lidí.
- používal internet při vyhledávání informací a aktuálních údajů z oblasti společenskopolitického a kulturního dění v zemích dané oblasti;
- využíval on-line učebnic a testů pro domácí samostudium;
- pracoval s informacemi a komunikačními prostředky;
- byl schopen orientovat se ve výpočetním systému.
Žák je veden k tomu, aby se:
- úspěšně uplatnil na základě svých osobnostních a odborných předpokladů na trhu práce;
- uměl verbálně i písemně prezentovat při jednání s potenciálními zaměstnavateli (osobní
pohovory, žádost o místo, odpověď na inzerát, profesní životopis);
- naučil vyhledávat a posuzovat informace o profesních příležitostech, orientoval se v nich a
vytvořil si o nich základní představu;
- naučil vyhledávat a posuzovat informace o vzdělávací nabídce, orientoval se v ní a
posuzoval ji z hlediska svých předpokladů a profesních cílů.
107
2. Rozpis učiva
Učivo
Dle učebnice Direkt 1 Němčina pro střední
školy
1. ročník
-
žák zdraví a loučí se;
sděluje důležité informace o sobě;
získává informace o ostatních;
představí sebe i ostatní osoby;
vypráví o svých plánech do budoucna;
-
žák sděluje údaje o jiných osobách;
pojmenovává činnosti týkající se zaměstnání;
sděluje informace na téma národnosti;
informuje o svém budoucím zaměstnání i
zaměstnání ostatních;
vyjmenuje názvy států a jejich obyvatel
(národností);
-
-
žák vypráví o své škole a třídě;
pojmenovává činnosti týkající se školního
života, školní předměty;
informuje o svém rozvrhu hodin;
vyslovuje své názory na téma škola, školní
předměty;
připravuje a vede interview;
vyjadřuje zájem, záliby;
-
žák pojmenovává a představuje členy své
rodiny;
vypráví o své rodině, o svých domácích
zvířatech;
naučí se vyjadřovat vztahy;
připravit a vést školní anketu;
vyhledávat informace z inzerátů;
naučí se napsat inzerát;
-
žák sděluje informace o místě svého bydliště;
popisuje svůj byt/pokoj;
ptá se a odpovídá na otázky typu: „Jak se máš?
-
ERSTE KONTAKTE
PRVNÍ KONTAKTY
-
články, slovní zásoba, obrazy, poslechová
cvičení, dialogy, reálie – osobní život;
G: přítomný čas pravidelných sloves a
slovesa „sein“ v sg., osobní zájmena,
pořádek slov ve větě oznamovací a tázací,
kladná a záporná odpověď, tázací příslovce
„wo?“, tvar „möcht-“ v přítomném čase,
číslovky základní.
LEUTE
LIDÉ
-
cvičení, dialogy, reálie – osobní údaje;
G: přítomný čas sloves v jednotném čísle,
inverze, všeobecný podmět „man“, tázací
zájmena „wer?“, „was?“ a příslovce
„woher?“, názvy jazyků, určení rodu
podstatných jmen podle přípony.
WIR, DIE KLASSE 10 A
MY, TŘÍDA 10 A
-
cvičení, dialogy, reálie – každodenní život;
G: přítomný čas pravidelných sloves v sg. a
pl., sloveso „sein“ v sg. a pl., osobní
zájmena v pl., člen neurčitý, rozlišení rodu u
přivlastňovacích zájmen, určení rodu
podstatných jmen podle přípony, zápor
„nicht“, číslovky základní 21 – 2000.
DIE FAMILIE VON JULIA
JULIINA RODINA
-
cvičení, dialogy, reálie – rodinný život;
G: sloveso „haben“ v sg. a pl., člen určitý a
neurčitý, 1. a 4. pád neurčitého členu,
přivlastňovací zájmena v 1. pádu pl., zápor
„kein“, předložka „von“, plurál podstatných
jmen.
MEIN HAUS, MEINE WELT
MŮJ DŮM, MŮJ SVĚT
-
cvičení, dialogy, reálie – bydlení;
108
-
Jak se ti daří?“;
vyjádří svůj názor na byt a dům;
vyhledá informace o bytech/domech z inzerátů;
napíše inzerát;
-
-
-
žák se naučí názvy potravin a hotových jídel;
vyslovit, čemu dává přednost;
vyprávět o svých stravovacích návycích;
objednávat v restauraci;
vyjádřit svůj názor na pokrmy;
vyhledávat v textu informace, které ho zajímají;
procvičí si řízený rozhovor s argumentací;
-
žák se naučí názvy míst a institucí ve městě;
popisovat polohu institucí a památek ve městě;
ptát se na cestu a odpovídat na podobné
otázky;
ptát se na dopravní prostředky a odpovídat na
tyto otázky;
vyprávět, co se nalézá ve městě;
napsat vzkaz;
-
G: sloveso „gefallen“, vazba „wie geht´s?“,
opakování členu určitého, shoda rodu
podstatných jmen s osobním zájmenem,
opakování
přivlastňovacích
zájmen,
inverze;
opakování důležitých struktur lekcí 1 – 5;
(ABI) Fertigkeitstraining: procvičování všech
řečových dovedností.
GUTEN APPETIT!
DOBROU CHUŤ!
-
-
cvičení, dialogy, reálie – každodenní život
(potravinářské zboží, jídla) a svět kolem nás
(stravovací zařízení);
G: přítomný čas nepravidelných sloves,
sloveso „mögen“, inverze, člen neurčitý v 1.
a 4. pádě, zápor „nicht, kein, nichts“,
složená slova, všeobecný podmět „man“.
GIBT ES HIER EIN RATHAUS?
JE ZDE RADNICE?
-
-
cvičení, dialogy, reálie – svět kolem nás
(turistika a cestování);
G: přítomný čas sloves „liegen, stehen“,
způsobové sloveso „wissen“, rozkazovací
způsob u vykání, 3. pád po otázce „wo?“,
vazba „es gibt“, předložky se 3. pádem:“zu,
mit“, předložka se 4. pádem:“durch“.
2. ročník
-
žák se naučí názvy obchodů a provozoven a
druhů zboží;
sdělovat informace o plánovaných nákupech;
formulovat nabídku, přijímat a odmítat nabídku;
popisovat činnosti týkající se volného času;
domlouvat si setkání (schůzku);
popsat polohu objektu;
informovat o kulturních akcích;
podávat informace v obchodě;
napsat pozvánku;
GESCHÄFTE,
LOKALE,
TREFFPUNKTE
OBCHODY, LOKÁLY, MÍSTA SETKÁNÍ
-
-
(prodej a služby), osobní a společenský
život (způsoby trávení volného času, účast
na kulturních akcích);
G: předložky se 3. a 4. pádem po otázkách
„wo?“ a „wohin?“, vazba infinitivu s „zu“,
určení času: „heute Abend…“, způsobové
sloveso „können“.
-
žák se naučí určovat čas a denní doby;
pojmenovat činnosti v každodenním životě;
vyprávět o svém dnu;
popisovat průběh dne jiných osob;
připravovat a vést rozhovory;
napsat vzkaz;
TYPISCHE
UND
UNTYPISCHE
TAGESABLÄUFE
TYPICKÝ A NETYPICKÝ PRŮBĚH
DNE
-
-
(rodinný, povinnosti, životní styl);
G: přítomný čas nepravidelných sloves,
slovesa s odlučitelnou a neodlučitelnou
předponou, určení času: „am Morgen, in der
Nacht, um Mitternacht“, „zu Hause – nach
Hause“.
109
-
žák se naučí vyprávět o zájmech – svých i
jiných osob;
vyprávět o plánech do budoucna;
popisovat a charakterizovat osoby;
připravovat a vést rozhovor;
vyjádřit mínění o jiných lidech;
vyjadřovat vztah;
napsat soukromý dopis;
FREUNDE & FREUNDINNEN
PŘÁTELÉ & PŘÍTELKYNĚ
-
-
-
-
-
-
-
žák se naučí informovat o problémech a
potížích;
vyjádřit prosbu o pomoc;
odmítnout a uvést důvod odmítnutí;
vyjádřit lítost;
zdůvodňovat (např. odmítnutí);
žádat o dovolení;
hovořit (diskutovat) na téma postižených osob;
používat modální slovesa (können, wollen,
müssen, dürfen);
napsat oznámení;
žák se naučí informovat o událostech (např. ve
světě);
používat minulý čas;
přiřazovat události k datům;
vyprávět o minulých událostech ve svém životě;
používat různá příslovečná určení času;
napsat krátký životopis, vyprávět o životě
známých osobností;
procvičí si formu diskuse;
žák se naučí části lidského těla;
sdělovat, jak se cítí, a ptát se na totéž;
názvy běžných nemocí;
popisovat nemoci a délku jejich trvání;
používat rozkazovací způsob;
podávat informace o problémech a jejich
následcích a navrhovat jejich řešení;
seznámí se s krátkým útvarem – anketou;
žák se naučí vylíčit událost (nehodu) s použitím
minulého času;
popsat situace vyobrazené na obrázku;
formulovat předpoklady;
(člověk, vzhled, vlastnosti, zájmy, …),
osobní a společenský život (způsoby
trávení volného času);
G: přítomný čas slovesa „geben“,
skloňování přivlastňovacích zájmen v sg. a
pl., osobní zájmena v 1., 3. a 4. pádě,
skloňování zájmena „wer“, 2. pád jmen
vlastních;
školy
KANNST DU MIR BITTE HELFEN?
MŮŽEŠ MI PROSÍM POMOCI?
-
-
(zdraví), osobní a společenský život (sport),
svět kolem nás (cestování);
G: přehled způsobových sloves, jejich
význam a postavení ve větě, souvětí
podřadné (spojka „weil“).
SO HAT DAS NEUE JAHRTAUSEND
BEGONNEN
TAK ZAČALO NOVÉ TISÍCILETÍ
-
-
cvičení, dialogy, reálie – osobní a
společenský
život
(kultura,
známé
osobnosti), svět kolem nás (stát a
společnost, světové události);
G: perfektum, tvoření příčestí minulého,
préteritum sloves „haben, sein“, příslovečná
určení času (předložky „vor, am, im, von –
bis, ab, seit“).
WAS
TUST
DU
FÜR
DEINE
GESUNDHEIT?
CO DĚLÁŠ PRO SVÉ ZDRAVÍ?
-
-
(zdraví), osobní a společenský život
(člověk, pocity, emoce, …);
G: sloveso „sollen“, použití zvratného
zájmena ve 3. a ve 4. pádě, předložka
„seit“, rozkazovací způsob – tvoření,
význam.
EIN UNFALL
NEHODA
-
(cestování a turistika);
110
-
vyjádřit posloupnost událostí;
ve vyprávění používat předložky
místo);
napíše krátký útvar – poznámku;
(určující
G: předložky se 3. nebo 4. pádem, slovesa
„hängen“ (viset) a „hängen“ (věšet, pověsit).
3. ročník
-
žák se naučí popsat, jakému způsobu a formě
trávení volného času dává přednost;
provádět anketu;
vyjádřit názor na téma prázdniny;
povídat si na téma počasí;
povídat si na téma priority v souvislosti
s dovolenou či prázdninami jiných osob;
formulovat návrhy s použitím vět se spojkou
„wenn“;
používat předložky při popisování míst výletu
nebo pobytu;
napíše pohlednici, jednoduchý formální dopis;
URLAUBSPLÄNE: MEER UND MEHR
...
PLÁNY NA DOVOLENOU: MOŘE A
VÍCE ...
-
-
-
-
-
-
žák se naučí vyprávět o (známých) lidech;
srovnávat osoby;
vyjadřovat vlastní názory na téma lidé;
stupňovat přídavná jména (první, druhý a třetí
stupeň) v přívlastku;
názvy oblečení;
radit ohledně způsobů odívání;
procvičí si metodu diskuse (vysvětlování);
napíše oznámení, inzerát;
žák se naučí názvy zaměstnání a činností s nimi
souvisejícími;
vyjmenovat povahové vlastnosti a dovednosti
potřebné k jejich vykonávání;
pojmenovat jejich klady a zápory;
mluvit o výběru povolání a odůvodnit jej;
vedlejší věty se spojkou „damit“;
konstrukci „um …zu“;
2. pád podstatných jmen;
rozumět (psanému textu) životopisu jiných osob;
napsat svůj životopis;
žák se naučí číst zprávy o politických
událostech;
vyprávět o svých zážitcích (s použitím préterita);
používat věty s časovými spojkami „als/wenn,
während, bevor, nachdem“;
vyprávět o sobě a o jiných lidech pomocí vět
s časovými spojkami „als/wenn“;
vyprávět o svém prvním dnu ve škole;
společenský život (trávení volného času),
svět kolem nás (cestování a turistika,
dopravní prostředky, nocleh, poznávání
měst a památek, …);
G: příslovečné určení místa (nach/in
Deutschland, nach/in Paris, in die/der
Türkei, ins/im Gebirge ...), souvětí podřadné
(spojky „weil“, „wenn“);
MENSCHEN WIE DU UND ICH (?)
LIDÉ JAKO TY A JÁ (?)
-
-
(vnější vzhled, vlastnosti, pocity, emoce),
osobní a společenský život (oblíbená
zaměstnání);
G: stupňování přídavných jmen, přídavné
jméno ve funkci přívlastku: 1. a 4. pád po
členu určitém a neurčitém v sg. a pl.,
sloveso „gefallen“ – význam a užití
(opakování).
JOBS UND BERUFE
BRIGÁDY A POVOLÁNÍ
-
-
(oblíbená zaměstnání a činnosti, které
s nimi souvisejí, podmínky práce a
zaměstnání, brigády, pracovní trh);
G: sloveso „werden“, 2. pád podstatných
jmen obecných a vlastních, slabé
skloňování
podstatných
jmen
(„der
Mensch“), účelové věty s „damit“,
konstrukce „um …zu“.
FAKTEN UND ZEITZEUGEN
FAKTA A SVĚDKOVÉ DOBY
-
-
(vnitrostátní události, mezinárodní konflikty,
terorismus);
G: préteritum sloves „haben, sein“,
způsobových, informace o préteritu sloves
111
-
napíše krátký písemný útvar – anketu;
-
žák se naučí vyjádřit představu o své
budoucnosti i o budoucnosti světa;
vyprávět o svých plánech do budoucna;
používat budoucí čas – futurum I;
povídat si na téma obavy/naděje mladých
ohledně budoucnosti;
interpretovat statistické údaje;
napíše jednoduchý formální dopis;
-
-
-
žák se naučí číst inzeráty v novinách a rozumět
jim;
používat přídavné jméno v přívlastku ve 2. a 3.
pádě;
používat tázací zájmena „welcher“ a „was für
ein“;
vyprávět o zájmech svých i zájmech druhých
lidí;
žák se naučí vyprávět o emocích;
formulovat rady za použití podmiňovacího
způsobu;
vyjadřovat
předpoklady
pomocí
sloves
v podmiňovacím způsobu;
popisovat osoby nebo předměty s použitím
vedlejších vět;
napsat krátký písemný útvar – poznámku;
pravidelných a nepravidelných, časové věty
se spojkami „als/wenn, während, bevor,
nachdem“.
ZUKUNFTSVISIONEN
VIZE BUDOUCNOSTI
-
-
PARTNERSCHAFTEN
PARTNERSTVÍ
- články, slovní zásoba, obrazy, poslechová
cvičení, dialogy, reálie – osobní a společenský
život (navazování kontaktů, povahové rysy,
pocity, emoce, vzhled), každodenní život
(životní styl);
- G: přídavné jméno ve funkci přívlastku po
vybraných zájmenech („dieser, mein, kein, viele,
mehrere, einige, ein paar“, tázací zájmena „was
für ein?“ a „welcher?“;
- opakování důležitých struktur lekcí 16 – 20
školy
4. ročník
GEFÜHLE UND EMOTIONEN
POCITY A EMOCE
-
-
-
-
-
žák se naučí vyprávět o svých plánech a
projektech
do
budoucnosti
za
použití
podmiňovacího způsobu;
vyjádřit přání;
vyjádřit předpoklad týkající se současnosti i
budoucnosti;
ptát se na lidi i věci;
vyjádřit své mínění o televizních soutěžích;
napsat delší písemný útvar - formální dopis;
žák se naučí rozumět textům s informacemi o
světových událostech;
vyprávět o událostech a činnostech s použitím
trpného rodu sloves;
rozumět novinovým článkům;
(svět a příroda v ohrožení, vyhlídky do
budoucna), osobní a společenský život
(člověk a jeho pocity, emoce, plány);
G: čas budoucí, nepřímá otázka.
společenský život (pocity a emoce);
G: konjunktiv II – „würde+infinitiv“,
konjunktiv
II
sloves
nepravidelných,
pomocných a způsobových, vztažné věty.
FANTASIEN, TRÄUME,
FANTAZIE, SNY, PŘÁNÍ
-
-
WÜNSCHE
společenský život (plány a sny);
G: vazby sloves, zájmenná příslovce tázací.
EVENTS
UDÁLOSTI
-
(cestování, turistika, znalosti o německy
112
-
tvořit příčestí: přítomné a minulé;
-
-
-
-
-
-
žák se naučí rozumět informativnímu textu o
anglicismech v němčině a o jejich typech;
rozumět argumentům pro a proti a formulovat je;
používat neurčitá (záporná) zájmena: „(k)einer,
(k)eins, welche/keine“;
procvičí si metodu diskuse;
napíše krátký praktický text – pohlednici;
žák se naučí rozumět textu k ekologickému
tématu;
popisovat jevy (ne)příznivé pro životní prostředí;
informovat o činnosti ekologických organizací;
informovat o tom, co dělá pro životní prostředí a
co dělají jiní;
rozumět interpretaci statistik;
tvořit věty se spojkou „indem“;
používat vazby podstatných a přídavných jmen;
zopakuje si metodu řízeného rozhovoru:
argumentace;
napíše zprávu a formální dopis;
žák se naučí poznávat a popisovat známé
německé osobnosti, ale i produkty a místa
spojená s Německem;
hovořit na téma stereotypů;
informovat o národnostním složení společnosti
v Německu a v České republice;
rozumět textu o multikulturní společnosti;
hovořit na téma problémů multikulturní
společnosti;
uvádět základní informace o politickém systému
Německa;
napíše zprávu a delší text - soukromý dopis;
žák se naučí číst a přiřadit zprávy k významným
a historickým událostem;
vyprávět o známých osobnostech;
prezentovat Českou republiku/svůj region/své
město a připravit program pro turisty;
charakterizovat sám sebe ve srovnání s jinými
národy;
uvést důvody, které vedou k tvorbě předsudků a
klišé;
vyjadřovat „jeden z nej-„;
zopakuje si získávání a sdělování informací,
argumentaci a diskusi;
napíše referát, zprávu z cesty.
mluvících zemích);
G: trpný rod, příčestí přítomné a minulé:
význam a tvoření, příčestí jako rozvitý
přívlastek;
SPRECHEN SIE DENGLISCH?
MLUVÍTE „DENGLIŠ?“
-
-
(jazyk);
G: zájmena neurčitá: „einer, keiner…“,
„welcher“ ve významu „nějaký“, podstatná
jména přejatá z angličtiny.
WELT, UMWELT, UMWELTSCHUTZ
SVĚT,
ŽIVOTNÍ
PROSTŘEDÍ,
OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
-
-
(podnebí, životní prostředí, mezinárodní
organizace);
G: složená podstatná a přídavná jména,
vedlejší věty způsobové se spojkou
„indem“, vazby podstatných a přídavných
jmen.
DEUTSCHLAND
DEUTSCHEN
NĚMECKO A NĚMCI
-
-
UND
DIE
(státní struktura, vnitřní konflikty);
TSCHECHIEN LOHNT SICH …
ČESKO SE VYPLATÍ …
-
-
společenský život (osobní vztahy a
komunikace, volný čas a společenské
aktivity, významné události), svět kolem nás
(město a region, kde žiji, lidé a společnost,
tradice a zvyky, cestování);
G: vyjadřování vazby „jeden z nej-„,
vzájemné postavení příslovečných určení,
zápor „nicht“ ve větách.
113
6.15. Občanská nauka
Připravit žáky na aktivní občanský život v demokratické společnosti. Pozitivně ovlivňovat
hodnoty žáků tak, aby se mohli stát slušnými, aktivními občany demokratického státu.
Důraz je kladen nikoliv na sumu teoretických poznatků, ale na přípravu pro praktický
život a potřebu celoživotního vzdělávání. Učivo je rozděleno do tří ročníků. Obsahově je
uspořádáno do tematických celků, které jsou řazeny na základě logické posloupnosti,
náročnosti, potřebnosti a mentální vyspělosti žáků.
Rozdělení tematických celků do ročníků:
2. ročník
Člověk v lidském společenství
Člověk jako občan
3. ročník
Člověk a právo
Soudobý svět
4. ročník
Člověk v lidském společenství
Člověk a svět (praktická filozofie)
Učivo předmětu občanské nauky navazuje na učivo ostatních předmětů - dějepis, český jazyk a
literatura, ekonomika, ekologie, matematika a informační a komunikační technologie.
Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci :
- jednali odpovědně a přijímali odpovědnost za své rozhodnutí a jednání, žili čestně;
- cítili potřebu občanské aktivity, vážili si demokracie a svobody, usilovali o její
zdokonalování;
- kriticky posuzovali skutečnost kolem sebe, přemýšleli o ní a utvářeli si vlastní úsudek;
- uznávali lidský život za nejvyšší hodnotu, vážili si ho a chránili;
- na základě vlastní identity ctili identitu jiných lidí a oprostili se ve vztahu k nim od
předsudků, intolerance, rasismu, etnické, náboženské a jiné nesnášenlivosti;
- cílevědomě zlepšovali a chránili životní prostředí, jednali v duchu udržitelného rozvoje;
- vážili si hodnot lidské práce, jednali hospodárně, neničili hodnoty a pečovali o ně;
- kladli si v životě praktické otázky filozofického a etického charakteru a hledali na ně
v diskuzi s jinými lidmi a se sebou samými odpovědi.
Pojetí výuky
Výuka občanské nauky má výrazný výchovný charakter. Obecným cílem předmětu je
přispět k přípravě žáků na soukromý a občanský život v demokratické společnosti a pomoci jim
porozumět složitému světu. Občanská nauka má žáky vést k osobní odpovědnosti a ke
kritickému myšlení jako základu pro uvážlivé jednání v životě. Výuku je možno doplnit o
mimotřídní a mimoškolní činnosti, besedy s odborníky z praxe, např. policisty, pracovníky ÚP a
Renarkonu, návštěvou soudu apod.
114
Metody a formy výuky:
Metody usměrňující zájem – motivační vyprávění, motivační rozhovor, motivační skupinová
diskuze.
Expoziční metody – výklad (vysvětlení), popis, rozhovor, skupinová diskuze, samostatná práce
v hodinách i v domácí přípravě, práce s odborným textem, práce s informačními zdroji.
Fixační metody – procvičování, ústní opakování, praktické upevňování dovedností.
Kritériem hodnocení bude známka vytvořená na základě zkoušení (písemné, ústní).
Významná zde bude hloubka žákova porozumění společenským jevům a procesům, schopnost
používat poznatky při praktickém řešení různých problémů, kriticky myslet a diskutovat a
pracovat s verbálními a ikonickými texty.
Kompetence k učení – mít pozitivní vztah k učení a vzdělávání, s porozuměním poslouchat
mluvené projevy, přijímat hodnocení výsledků svého učení od jiných lidí, znát možnosti dalšího
vzdělávání.
Komunikativní kompetence – rozvíjejí vyjadřovací schopnosti, posilují dovednost diskuze a
formulování vlastních stanovisek, vyjadřovat se a vystupovat v souladu se zásadami kultury
projevu a chování.
Personální kompetence - reálně posuzovat své fyzické a duševní možnosti, stanovit si cíle podle
svých osobních schopností a zájmů, efektivně se učit a pracovat, využívat zkušenost jiných a
dále se vzdělávat.
Sociální kompetence – schopnost adaptovat se na měnící se životní a pracovní podmínky,
pracovat v týmu, přijímat a plnit úkoly a přispívat k vytvoření dobrých mezilidských vztahů.
Občanské kompetence a kulturní povědomí – dodržovat zákony, respektovat právo a osobnost
druhých lidí, vystupovat proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci, jednat v souladu
s morálními principy, přispívat k uplatňování hodnot demokracie, uznávat tradice a hodnoty
svého národa, chápat jeho minulost i současnost v evropském a světovém kontextu.
Samostatné řešení běžných pracovních a mimopracovních problémů – schopnost porozumět
úkolu a určit jádro problému, navrhnout způsob řešení a vyhodnotit správnost zvoleného
postupu, při řešení problému uplatňovat různé metody myšlení (logické, matematické).
Využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a efektivní práce s nimi a
s informacemi – získávat informace z otevřených zdrojů (internet), pracovat s informacemi, a to
především s využitím prostředků informačních a komunikačních technologií.
Kompetence k pracovnímu uplatnění – mají přehled o možnostech uplatnění na trhu práce,
reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách, jsou schopni vhodně
komunikovat s potencionálními zaměstnavateli.
Občan v demokratické společnosti - žáci budou vedeni ke vhodné míře sebevědomí a
schopnosti morálního úsudku, ke hledání kompromisů mezi osobní svobodou a sociální
odpovědností, ke schopnosti odolávat manipulaci, k orientaci v masových médiích (kriticky
hodnotit) a k uvážlivému přemýšlení o materiálních a duchovních hodnotách.
115
Člověk a životní prostředí - žáci budou vedeni k poznávání světa a jeho lepšímu porozumění,
k úctě k životu a neživé přírodě a k hospodárnému jednání, které souvisí s ekologickými
hledisky.
Člověk a svět práce - žáci budou schopni identifikovat a formulovat vlastní priority, pracovat
s informacemi, vyhledávat je a správně využívat, odpovědně se rozhodnout na základě získané
informace a verbálně komunikovat při důležitých jednáních.
Informační a komunikační technologie - žáci budou využívat základní aplikační programové
vybavení počítače jako podporu pro předmět občanská nauka, informace z otevřených zdrojů
(internet).
2. Rozpis učiva
Žák:
- objasní, co je tělesná a duševní stránka
osobnosti, charakterizuje jednotlivá období
lidského života;
- vysvětlí příčiny individuálních rozdílů mezi lidmi;
- rozpozná projevy lidí různého temperamentu;
- objasní význam taktního chování;
- objasní, na čem závisí efektivita učení;
- dovede řešit konfliktní situace;
- dovede rozpoznat, co je pro jedince a
společnost škodlivé;
- charakterizuje současnou českou společnost,
její etnické a sociální složení;
- vysvětlí význam péče o kulturní hodnoty;
- debatuje
o
pozitivech
i
problémech
multikulturního soužití, objasní příčiny migrace
lidí;
- posoudí, kdy je v praktickém životě rovnost
pohlaví porušována;
- rozliší pravidelné a nepravidelné příjmy a výdaje
a na základě toho sestaví rozpočet domácnosti;
- navrhne, jak řešit schodkový rozpočet a jak
naložit s přebytkovým rozpočtem;
- vybere nejvýhodnější úvěrový produkt;
- dovede posoudit služby nabízené peněžními
ústavy a jinými subjekty a jejich rizika;
-
-
charakterizuje demokracii a objasní, jak funguje
a jaké má problémy (korupce, kriminalita,…);
objasní význam práv a svobod a popíše
způsoby, jak lze ohrožená lidská práva
obhajovat;
dovede
kriticky
přistupovat
k mediálním
obsahům a pozitivně využívat nabídky
Učivo
2. ročník
- Člověk v lidském společenství
- Osobnost člověka
- Etapy lidského života a jejich znaky
- Struktura osobnosti
- Učení
- Slušné chování
- Komunikace a zvládání konfliktů
- Sociálně patologické jevy a nejčastější
formy závislosti
- Společnost, společnost tradiční a moderní
- Hmotná kultura, duchovní kultura
- Současná česká společnost, společenské
vrstva, elity a jejich úloha
-
-
-
-
Rasy, etnika, národy a národnosti; majorita
minorita ve společnosti, multikulturní
soužití; migrace, migranti, azylanti
Postavení mužů a žen, genderové
problémy
Majetek a jeho nabývání, rozhodování o
finančních záležitostech jedince a rodiny,
rozpočtu
domácnosti,
zodpovědné
hospodaření
Řešení krizových finančních situací,
sociální zajištění občanů
Základní hodnoty a principy demokracie
Lidská práva, jejich obhajování, veřejný
ochránce práv, práva dětí
Svobodný přístup k informacím, masová
média, kritický přístup k médiím
116
masových médií;
-
-
-
-
-
charakterizuje současný český politický systém,
objasní funkci politických stran a svobodných
voleb;
uvede příklady funkcí obecné a krajské
samosprávy;
vysvětlí, jaké projevy je možné nazvat
politickým radikalismem, nebo politickým
extremismem;
vysvětlí, proč je nepřijatelné propagovat hnutí
omezující práva a svobody jiných lidí;
uvede příklady občanské aktivity ve svém
regionu, vysvětlí, co rozumí občanskou
společností;
vysvětlí pojem právo, právní stát, právní vztah;
popíše soustavu soudů v ČR a činnosti policie,
soudů, advokacie a notářství;
vysvětlí, kdy je člověk způsobilý k právním
úkonům a má trestní odpovědnost;
popíše, jaké závazky vyplývají z běžných smluv;
dovede hájit své spotřebitelské zájmy, např.
podání reklamce, popíše práva a povinnosti
mezi dětmi a rodiči, mezi manželi;
objasní postupy vhodného jednání, stane-li se
obětí nebo svědkem, jako je šikana, lichva,
korupce, násilí, vydírání atp. ;
3. ročník
- Člověk jako občan
- Stát, stát na počátku 21. století, český stát,
státní občanství v ČR
- Česká ústava, politický systém v ČR,
struktura veřejné správy, obecní a krajská
samospráva
- Politika, politická ideologie
- Politické strany, volební systém a volby
- Politický radikalismus a extremismus,
současná česká extremistická scéna a její
symbolika, mládež a extremismus
- Teror, terorismus
- Občanská participace, občanská společnost
- Občanské ctnosti potřebné pro demokracii
a multikulturní soužití
-
-
-
-
-
-
Člověk a právo
Právo a spravedlnost, právní stát
Právní řád, právní ochrana občanů, právní
vztahy
Soustava soudů v České republice
Vlastnictví, právo v oblasti duševního
vlastnictví; smlouvy, odpovědnost za škodu
Rodinné právo
Správní řízení
Trestní právo – trestní odpovědnost, tresty
a ochranná opatření, orgány činné
v trestním řízení
Kriminalita
páchaná
na
dětech
a
mladistvými
Notáři, advokáti a soudci
popíše
rozčlenění
soudobého
světa,
charakterizuje základní světová náboženství;
vysvětlí konflikty v soudobém světě, uvede
příklady řešení, debatuje o možném budoucím
vývoji;
objasní postavení České republiky v Evropě a
v soudobém světě;
charakterizuje soudobé cíle EU a posoudí její
politiku;
popíše funkci a činnost OSN a NATO, vysvětlí
zapojení ČR do mezinárodních struktur a podíl
ČR na jejich aktivitách;
uvede příklady projevů globalizace a debatuje o
jejích důsledcích;
-
vysvětlí, čím jsou nebezpečné některé
náboženské
sekty
a
náboženský
fundamentalismus;
vysvětlí, jaké otázky řeší filozofie;
dovede používat pojmový aparát;
dovede pracovat s jemu obsahově a formálně
dostupným textem;
debatuje o praktických, filozofických a etických
otázkách;
4. ročník
- Člověk v lidském společenství
- Víra a atheismus, náboženství a církve,
náboženská hnutí, sekty, náboženský
fundamentalismus
- Člověk a svět
- Vznik filozofie a základní filozofické
problémy
- Hlavní filozofické disciplíny
-
Soudobý svět
Civilizační sféry a kultury, nejvýznamnější
náboženství
Velmoci, vyspělé státy, rozvojové země a
jejich problémy
Evropská integrace
NATO,
OSN,
zapojení
ČR
do
mezinárodních struktur
Konflikty v soudobém světě
Globální problémy, globalizace
117
-
uvědomuje si mravní povinnost člověka;
-
-
-
určí, jak je možno získat určitou kvalifikaci;
orientuje se v možnostech získání zaměstnání
ve svém regionu;
uvede, kdy vzniká nárok na podporu
v nezaměstnanosti.
-
Proměny filozofického myšlení v dějinách
Česká filozofie – T. G. Masaryk
Význam etiky v životě člověka
Etika a její předmět, základní pojmy etiky;
morálka, mravní hodnoty a normy, mravní
rozhodování a odpovědnost
Kořeny naší etiky
Typy moderní etiky
Životní postoje a hodnotová orientace,
člověk mezi touhou po vlastním štěstí a
angažováním se pro obecné dobro a pro
pomoc jiným lidem
Hospodářská struktura příslušného regionu
Návštěva úřadu práce
Podpora státu v oblasti zaměstnanosti informační,
poradenské
a
zprostředkovatelské služby v oblasti volby
povolání,
hledání
zaměstnání
a
rekvalifikace, podpora nezaměstnaným
118
6.16. Praxe
Cílem výuky je získání praktických zkušeností z oblasti strojírenství, elektrotechniky,
automobilové a výpočetní techniky. Žáci se učí správným postupům, dodržují zásady bezpečné
práce a také získají přehled o výrobních technologiích. Žáci řeší manuální prací základní
pracovní postupy, tím získají základ pro pochopení složitějších technologií.
Praxe je vyučována ve všech 4 ročnících ve školních dílnách, odborných učebnách a
v autoservisech. Výuka praxe vhodně doplňuje výuku v odborných předmětech. Rozvíjí jak
manuální zručnost v oblasti výroby, tak dovednosti v kontrole a měření, navíc žáci získávají
samostatnost, vztah k práci.
Praxe vede žáky k tomu, aby na základě dosažených výsledků a získaných schopností a
dovedností měli vhodnou míru sebevědomí a odpovědnosti. Zde si tvoří názory na spotřebu
energie, používané technologické postupy a metody, které jsou šetrné k životnímu prostředí.
Uvědomují si problematiku odpadů a vliv člověka na životní prostředí.
Pojetí výuky
Výuka praxe je řešena z převážné části jako soustavné cvičení a aplikování získaných
znalostí v rámci teoretické výuky a exkurzí. Výuka musí být pro žáky zajímavá, vzbuzovat u nich
touhu po poznávání praktických přístupů k výrobě. Důraz je kladen na aplikování pracovních
návyků a postupů, na samostatnost a iniciativu žáků. Výklad učiva je podpořen příklady z praxe,
názornými pomůckami a modely.
Žáci jsou hodnoceni za vhodné aplikování teoretických poznatků na výrobu konkrétních
výrobků. Posuzuje se vhodné použití pracovních postupů, nástrojů a měřidel, dodržování
bezpečnosti práce a iniciativní přístup k řešení zadaných úkolů.
Praxe jako předmět přináší ověření teoretické výuky při praktické tvořivosti a aplikaci.
Žáci zde mají možnost aplikovat a demonstrovat své poznatky v oblasti technologických
postupů a práce s technickou dokumentací. Praktickou činností se učí přesnosti a pečlivosti,
osvojují si pracovní postupy a návyky. Při řešení úkolů musí žák vždy uplatňovat takové metody
a technologické postupy, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Žák je vychováván tak, aby
své vědomosti a dovednosti dovedl uplatnit na trhu práce.
119
2. Rozpis učiva
1.ročník
Učivo
Žák/žákyně
Tematický celek
-
zná zásady bezpečné práce;
zná technologie ručního zpracování;
-
zná technologie svařování
elektrodou, plamenem;
zná technologii svařování plastů;
-
zná postup ručního kování;
zná postup tepelného zpracování;
-
zná technologie strojního obrábění;
ovládá základní operace soustružení a
frézování;
Ruční zpracování kovů
obalenou
Základy svařování
Základy kování a tepelného zpracování
Základy strojního obrábění
2.ročník
-
Žák/žákyně
zná základy bezpečné práce při montáži a
demontáži;
zná základy montáží a oprav motorů
automobilů;
umí základní operace soustružení;
umí základní operace frézování;
umí vyrobit výrobek dle dokumentace;
- zná základy silnoproudé elektrotechniky;
- zná základy slaboproudé elektrotechniky;
Učivo
Tematický celek
Základy montáží 1
Soustružení a frézování
Elektrotechnika
120
3.ročník
Žák/žákyně
- zná základy montáží a
automobilů;
Učivo
Tematický celek
oprav
podvozků
- umí naostřit nástroje pro obrábění;
- umí vyrobit součásti dle dokumentace;
- zná základy diagnostiky;
- umí pracovat s diagnostickým zařízením;
Obrábění a ostření nástrojů
Základy diagnostiky 1
4.ročník
Učivo
Žák/žákyně
Tematický celek
- umí opravit mechanické závady automobilů;
- zná pracovní prostředí v autoservisech apod.;
- dohledem se podílí na opravách;
Praxe v autoservisech
- umí diagnostikovat závady automobilů.
Základy diagnostiky 2
121
6.17. Silniční vozidla
Vyučovaný předmět poměrně podrobně seznamuje žáky s problematikou silničních
vozidel. Navazuje na znalosti získané v průběhu studia v předmětech matematika, mechanika,
strojírenská technologie, stavba a provoz strojů, elektrotechnika, technické kreslení, kontrola a
měření, automatizace, fyzika a ekologie a čerpá z nich. Poskytuje žákům poměrně podrobný
přehled o historii a současnosti oboru silniční motorová vozidla. Tvoří součást maturitní zkoušky
z předmětu stavba a provoz strojů.
Předmět silniční vozidla čerpá z dříve jmenovaných předmětů a ty z velké části
doplňuje a rozvíjí. Konstrukce soudobých moderních automobilů využívá nejmodernějších
poznatků vědy a techniky a je jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů. Moderní
automobily jsou doslova protkány vyspělou elektrotechnikou, kterou bychom jinde ve
strojírenství obtížně hledali. Stejné je to i s diagnostickou technikou. Profese servisní technik,
mistr nebo automechanik představuje dnes něco jiného než před léty. U žáků s vážným zájmem
o studium rozvíjí technické myšlení a osvětluje na praktických příkladech celou řadu problémů,
které se mnohdy obtížně vysvětlují a chápou.
Cíle středního odborného vzdělávání
Cílem středního odborného vzdělávání je připravit mladého člověka na smysluplný, odpovědný
a úspěšný osobní, občanský a pracovní život. Odborné střední vzdělání je rovněž předstupněm
a základem pro vysokoškolské vzdělání, které dále rozvíjí schopnosti žáka, učí ho samostatně
pracovat, a to na kvalitativně vyšší úrovni. Na základě nabytých vědomostí a dovedností by měl
žák dokázat porozumět potřebným vědeckým, technickým a technologickým metodám a
principům, které tvoří obsah středoškolského vzdělání. Měl by být rovněž schopen přizpůsobení
se změnám na trhu práce, umět spolupracovat s ostatními, pracovat v týmu, podílet se aktivně
na životě společnosti a dokázat si ve společnosti nalézt své místo.
Pojetí výuky
Výuka předmětu silniční vozidla je rozdělena do 2. až 4. ročníku a končí maturitní zkouškou
pod hlavičkou předmětu stavba a provoz strojů. Ve třech ročnících je postupně studován
kompletní automobil podle jeho základních částí – podvozek, převody, motory, příslušenství.
Výuka je členěna na teoretickou a praktickou. Teoretická výuka skýtá širší možnosti, neboť je
možné do ní zařazovat i nejčerstvější novinky, publikované v odborných časopisech a jinde.
Předností praktické výuky je možnost diagnostikování závad a jejich odstraňování. Zde žáci
pracují rovněž s výpočetní technikou a v autoservisech s nejmodernějšími diagnostickými
přístroji předních evropských výrobců automobilů.
Hodnocení výsledků studia
122
Výsledky studia žáků se hodnotí na základě školního klasifikačního řádu. Hodnotí se
výsledky v teoretické výchově, a to na základě písemných prací, krátkých testů a ústního
zkoušení. V praktické výuce se hodnotí kvalita provedení svěřených úkolů. Obojí hodnotí
pedagogové a v autoservisech zkušení automechanici.
Přínos předmětu k rozvoji klíčových kompetencí žáka
Žák samostatně řeší profesní problémy, chápe zadání úkolů a umí si opatřit potřebné
informace pro vyřešení úkolu, umí navrhnout postupy řešení a tyto postupy zdůvodnit. Dokáže
spolupracovat s jinými lidmi.
Žák ovládá terminologii oboru, dokáže o problémech diskutovat a formulovat své
myšlenky, dokáže se vyjadřovat jak písemně, tak graficky, a to pomocí výpočetní techniky –
konstruování v CAD, nebo ručně.
Po absolvování studia by měl být každý absolvent připraven pro praktický život ve
všech jeho podobách. Měl by být ucelenou osobností a být připraven pro zájmový, občanský,
ale také profesní život.
Celá řada absolventů naváže na středoškolské studium studiem vysokoškolským. Při
tomto studiu bude uplatňovat a dále rozvíjet kompetence již získané.
Občanské kompetence
Každý absolvent by měl být uvědomělým občanem a být připraven pro život v
demokratické společnosti. Měl by vyznávat potřebné hodnoty a zastávat postoje charakteristické
pro život v této společnosti. Měl by umět jednat také ve veřejném zájmu, ctít jak psané, tak
nepsané zákony společnosti.
Kompetence k vlastnímu uplatnění
Absolvent by měl být schopen využívat pro své uplatnění v praktickém životě a na trhu
práce kompetencí osobních, odborných, ale i jiných. Dá se očekávat, že ne každý absolvent
bude vykonávat v průběhu svého dlouhého aktivního pracovního života jedno povolání.
V případě ať už dobrovolné nebo nucené změny zaměstnání bude nucen získávat nové
kompetence v podobě rekvalifikace nebo nějakého nového studia. I v takovém případě by se
měl dokázat orientovat na nové úkoly, před které bude postaven, aktivně a vyhovujícím
způsobem je řešit. Středoškolské studium mu umožnilo nahlédnout do řady oborů, naučilo ho
opatřovat si potřebné informace a s těmito informacemi pracovat.
Odborné kompetence
Každý absolvent je nucen v průběhu svého studia zdolat bezpočet překážek, které jsou
před něj uměle kladeny. Toto všechno má za cíl žáka připravit pro praktické uplatnění v životě.
Všechny tyto informace získané studiem nejrůznějších předmětů tvoří jakési univerzální
kompetence, které si vyžádají po nástupu do praxe zcela určitě jejich korekce nebo doplnění na
potřebnou a požadovanou úroveň. To může být realizováno různými způsoby a člověk se může
nebo nemusí se svým zařazením spokojit. Pokud chce dosáhnout lepšího pracovního zařazení,
musí na sobě dále pracovat. Jsou profese, které se vyvíjejí překotným tempem a vyžadují si,
aby se jejich vykonavatelé vzdělávali po celý svůj produktivní život.
Cílové kompetence a uplatnění absolventa
123
Úspěšný absolvent ovládá odbornou technologii z oboru silniční vozidla, dovede
v omezené míře diagnostikovat a odstraňovat jednoduché závady. Má poměrně široký přehled o
dění v oboru a o používaných diagnostických metodách. Dokáže v omezené míře navrhovat
odstranění zjištěných závad. Studovaný předmět silniční vozidla umožnil pochopit celou řadu
problémů, se kterými se žák setkal v jiných technických předmětech. V tomto předmětu se
setkal ať už okrajově, nebo do hloubky takřka se vším, co bylo náplní předmětů mechanika,
strojírenská technologie, stavba a provoz strojů a jiných. Absolvent tohoto studijního zaměření
se může uplatnit ve středních technickohospodářských funkcích v oboru strojírenství nebo
příbuzných odvětvích, při organizování provozních činností, ale i v soukromém podnikání nebo
obchodně–technických službách. Své uplatnění může nalézt i v nestrojírenském odvětví, jako je
energetika nebo stavebnictví apod.
V oblasti silničních motorových vozidel může pracovat (po nabytí nezbytných zkušeností
a dalších kompetencí) jako servisní technik, vedoucí autoservisu, garážmistr, soukromý
podnikatel v autoopravárenství, technik ve stanicích technické kontroly motorových vozidel, u
dopravní policie nebo v obchodech s motorovými vozidly.
Vědomosti a dovednosti nabyté studiem a praxí mohou tvořit u absolventa cenný základ
pro další profesní růst při studiu na vysokých školách dopravního nebo jiného technického
směru.
2. Rozpis učiva
2. ročník
Učivo
-Žák:
Podvozky
-- má povědomí o hlavních objevech a Historie automobilů
meznících ve vývoji motorových vozidel;
Základní koncepce automobilů
- -dokáže rozlišovat mezi jednotlivými typy
motorových vozidel;
- vyzná se v jednotlivých druzích karosérií,
Karosérie automobilů
jejich konstrukci, používaných materiálech,
- druhy, umístění na vozidle, rozdělení
technologiích výroby, ví, k čemu slouží tzv.
podle typů, stavba, druhy bezpečností
deformační zóny na karosériích a jaký mají
posádky vozidla.
vliv na bezpečnost, ví, jakými metodami se
zjišťuje součinitel odporu vzduchu a jaký má
vliv na jízdní vlastnosti vozidla a spotřebu
pohonných hmot;
- zná jednotlivé druhy rámů, jejich účel,
výrobu a vlastnosti;
Rámy vozidel
- umístění na vozidle, rozdělení podle typů
konstrukce, vlastnosti.
124
zná :
Odpružení
- poslání odpružení a jeho vliv na kvalitu
-účel, umístění na vozidle, ocelové pružiny,
jízdy;
pryžové pružiny, pneumatické a
- co jsou odpružené a neodpružené
hydropneumatické, tlumiče a stabilizátory.
hmoty a jaký mají vliv na jízdní vlastnosti vozidla;
- ze studia mechaniky - jak se jednotlivé
ocelové pružiny navrhují;
- materiály používané k výrobě ocelových
pružin;
- vlastnosti a použití pryžových pružin;
- princip pneumatického a hydropneumatického odpružení;
- k čemu slouží na vozidle stabilizátory;
- princip činnosti tlumičů pružení a druhy
používaných tlumičů;
zná :
-poslání náprav na vozidle a jejich umístění; Nápravy
-vhodnost použití;
- účel, umístění na vozidle, rozdělení podle
- rozdělení náprav podle konstrukce;
konstrukce, tuhé, výkyvné, hnací, hnané,
-výhody a nevýhody jednotlivých konstrukcí;
říditelné, víceprvkové, zavěšení na vozidle.
-některé typy víceprvkových konstrukcí;
-účel a výhody natáčení kol u některých
konstrukcí zadních náprav;
zná :
-druhy kol a ráfků, jejich značení;
-má povědomí o náročnosti výroby kol;
-poslání
pneumatik
a
druhy
podle
konstrukce;
-výhody a nevýhody bezdušových pneumatik
a jejich vliv na jízdní vlastnosti;
-vliv plnění pneumatik na jejich životnost;
-značení pneumatik;
Kola a pneumatiky
- účel a umístění na vozidle, konstrukce kola,
ráfků, značení ráfků, uložení na nápravě;
konstrukce
pneumatiky,
bezdušové
pneumatiky, značení pneumatik.
zná :
-význam řízení, konstrukce volantů;
-druhy převodek řízení a jejich konstrukci;
-význam jednotlivých úhlů na jízdní vlastnosti
vozidla;
-př -princip a konstrukci jednotlivých posilovačů;
Řízení
-účel a umístění na vozidle, převodky řízení,
geometrie, odklon kola, příklon rejdové osy,
poloměr rejdu, diferenční úhel, posilovače
řízení.
zná :
-význam brzd na vozidle;
-rozdělení podle principu a konstrukce;
-kapalinové brzdy a rozdělení podle
brzdných okruhů;
Brzdy
-rozdělení
brzdových
soustav
podle
konstrukce, brzdová kapalina, brzdové
okruhy, bubnové a kotoučové brzdy.
125
zná :
Elektronické
-princip a význam elektronických systémů
podvozku
podvozku ABS, ASR, EMS, MSR, ESP,
BAS;
systémy
řízení
a
kontroly
3. ročník
zná :
- výpočet spojky lamelové;
- princip spojky třecí, kapalinové a
hydrodynamického měniče;
- pojem torzní kmity, jejich vznik a eliminace;
-princip dvouhmotového setrvačníku;
-činnost elektronicky řízené spojky;
zná :
-základní pojmy používané u ozubených kol
z předmětu stavba a provoz strojů;
-základní matematické vztahy pro návrh
ozubení, materiály ozubených kol, druhy
chemickotepelného zpracování;
-pojmy točivý moment, změna počtu a
smyslu otáček, synchronizace;
-rozdělení převodovek podle konstrukce a
počtu hřídelů;
-význam použití kapalinové spojky a hydrodynamického měniče;
-princip
planetových
převodovek
a
používanou terminologii;
-klasifikaci
a
požadované
vlastnosti
převodových mazacích olejů;
Učivo
Spojky
- rozdělení;
- spojky třecí;
- spojky kapalinové;
- spojky zvláštní.
Převodovky
- převodovky bez synchronizace;
- planetové převodovky;
- samočinné převodovky;
- převodové mazací oleje.
Učivo
-vliv ropných produktů na zdraví a životní
prostředí;
zná :
Kloubové hřídele
-účel a konstrukci kloubových hřídelů;
- spojovací kloubové hřídele;
- z předmětu stavba a provoz strojů - - klouby hnacích hřídelů kol přední a zadní
výpočet průhybu a zkroucení hřídelů;
nápravy.
- používané materiály;
126
zná :
-základní pojmy;
-účel, poslání a konstrukce rozvodovek;
-účel, poslání a konstrukce diferenciálů;
-matematické zdůvodnění diferenciálu;
-uzávěrku (závěr) diferenciálu;
-samosvornost a samočinnou samosvornost
diferenciálu;
-mazání diferenciálu;
Rozvodovky a diferenciály
- stálý převod hnací nápravy;
- druhy stálých převodů;
- konstrukční provedení rozvodovek a stálých
převodů;
- význam, princip a druhy diferenciálů,
mezinápravový diferenciál.
zná :
Pohon všech kol
-princip pohonu všech kol a rozdíly mezi připojitelný
pohon
s
rozdělovací
jednotlivými systémy;
převodovkou;
-pojmy viskózní spojka, spojka Haldex;
- samočinně připojitelný pohon s elektronickou
regulací;
- stálý pohon všech kol.
zná :
-rozdělení motorů podle jednotlivých kritérií;
-názvosloví používané u spalovacích
motorů;
-princip činnosti jednotlivých čtyřdobých
motorů;
-princip činnosti dvoudobých motorů a
moderní konstrukce těchto motorů;
- rozvodové diagramy jednotlivých motorů;
-rozvody ventilové, kanálové a šoupátkové;
-variabilní časování ventilů;
-víceventilové motory;
- podstatu přeplňování motorů;
- rozdělení pohonu na jednotlivé nápravy.
Pístové spalovací motory
- rozdělení podle konstrukce, počtu válců,
podle otáček, druhu paliva, způsobu činnosti
a dalších kritérií;
- čtyřdobé zážehové motory;
- dvoudobé zážehové motory;
- čtyřdobé vznětové motory;
přeplňované
motory.
127
6.18. Stavba a provoz strojů
Předmět navazuje na učivo předmětů technické kreslení, mechanika, strojírenská
technologie, konstruování v CAD, praxe, kontrola a měření, automatizace, elektrotechnika,
fyzika, ekologie, ekonomika, matematika.
Jeho zvládnutí umožňuje žákům orientovat se v konstrukčním provedení strojních
součástí a spojů, různých druhů strojů a zařízení a jejich příslušenství. Tato orientace sleduje
dvojí cíl: jednak umožňuje žákům navrhovat složitější strojní celky, jednak je připravuje na výkon
pracovních činností, souvisejících se zabezpečováním provozuschopnosti strojů a zařízení.
Předmět je součástí odborných maturitních předmětů.
Předmět stavba a provoz strojů těsně navazuje na učivo předmětů: technické kreslení,
mechanika, konstruování v CAD a strojírenská technologie.
Předmět se vyučuje ve 2., 3. a 4. ročníku. Výuka stavby a provozu strojů seznamuje
žáky s problematikou strojních součástí, jejich účelem a funkcemi a s problematikou funkčních
celků strojů. Vysvětluje fyzikální principy a funkce strojů a jejich použití v provozu, umožňuje
žákům porozumět a konstruovat složitější celky a také připravuje žáky na výkon pracovních
činností, souvisejících s provozuschopností strojů a zařízení.
Komplexnost předmětu vede k rozvoji technického a ekonomického myšlení a dále
k aktivnímu využívání technických norem, odborné literatury, osobního kalkulátoru, výpočetní
techniky a textů v elektronické podobě.
Žák porozumí konstrukci, výrobě a provozu částí a mechanizmů strojů a vlivu člověka na
životní prostředí. Žáci jsou připravováni na budoucí uplatnění ve strojírenských i
nestrojírenských odvětvích.
Pojetí výuky
Při výuce stavby a provozu strojů jsou využívány běžné výukové metody (výklad, práce s
odbornou literaturou, práce s osobním kalkulátorem, práce s elektronickými informacemi a texty,
diskuse). Důraz je kladen na orientaci žáka v probírané látce, propojení teoretických informací s
příklady z praxe, aktivní osvojování učiva činností žáků.
Žákovské programy, výkresy ve 3. a 4. ročníku, jsou dle schopností a možností žáků
realizovány v rámci předmětu konstruování v CAD, kde žáci aplikují poznatky získané v tomto
předmětu.
128
Hodnocení je prováděno v souladu s klasifikačním řádem školy.
Zvládnutí požadavků je ověřováno prostřednictvím opakovacích písemných prací k
hlavním tématům. Dále se hodnotí žákova komunikativní dovednost, schopnost technicky
správně se vyjadřovat, formulovat, analyzovat a řešit problémy aplikace stavby a provozu strojů
a využívání moderních informačních technologií při tvorbě výkresové dokumentace – programů
v rámci tohoto předmětu. Do hodnocení je zahrnuta i jeho aktivita v hodinách a postoj při řešení
kolektivních i individuálních zadání.
Žáci se seznámí se standardními přístupy a postupy ke konstrukci strojů a
k problematice jejich provozu a údržby, využívají získané informace, odbornou literaturu a další
informační zdroje, s využitím výpočetní techniky zpracovávají výkresovou dokumentaci a
technickou zprávu.
Komunikativní kompetence – žák se srozumitelně a přehledně vyjadřuje v mluvených i psaných
projevech, při respektování platných norem a předpisů, a dále zpracovává programy v zadané
úpravě. Získává základní znalosti, které následně aplikuje na pochopení náročnějšího učiva a
řešení praktických úkolů.
Personální kompetence – žák využívá ke svému učení zkušeností jiných lidí a získaných
pracovních návyků, učí se i na základě zprostředkovaných zkušeností. Přijímá nejen hodnocení
svých výsledků samostatné práce ze strany učitele, ale i jeho rady a kritiku.
Sociální kompetence – žák odpovědně plní zadané úkoly, snaží se porozumět zadání,
navrhnout způsob řešení a zdůvodnit jej. Nezaujatě zvažuje návrhy druhých, přispívá k
vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům, nepodléhá
předsudkům v přístupu k jiným lidem.
Kompetence k učení a k řešení problémů – využívá návody pro řešení daného problému a
dovede stanovit různé varianty řešení, u kterých zvažuje výhody a nevýhody, a dovede vybrat
optimální variantu řešení. Dále využívá studijní literatury, metod výpočtů a výpočetní techniky.
Využití prostředků informačních a komunikačních technologií – žák získává informace z
otevřených zdrojů, zejména z celosvětové sítě Internet.
Aplikace matematických postupů – žák se učí při řešení praktických úloh použít vhodná
schémata a postupy výpočtů. Využívá znalostí jednoduchých matematických operací, vzorců ke
stanovení potřebných parametrů a převodů jednotek. Sestavuje ucelené řešení praktického
úkolu na základě dílčích výsledků.
Pracovní uplatnění – žák je seznámen s důležitostí znalostí technického kreslení,
s problematikou strojních součástí, funkčních celků strojů, jejich účelem a funkcemi pro budoucí
žákovo uplatnění na trhu práce. Připravuje se být schopen přizpůsobit se měnícím se pracovním
podmínkám.
129
Žák je veden k odpovědnosti při řešení úkolů, ke kritickému hodnocení své práce, k diskusím
nad konkrétními úlohami. Je veden ke komunikaci a zásadám slušného chování ve společnosti.
Při řešení úkolů se žák snaží uplatňovat takové metody a postupy, které jsou šetrné k životnímu
prostředí. Uvědomuje si problematiku odpadů, pamatuje na způsoby minimalizace jejich vzniku,
druhy a jejich zneškodňování. Dále si uvědomuje spotřebu energie, materiálů, ekonomická
hlediska a celkový vliv člověka na živou přírodu.
Žák je vychováván tak, aby své vědomosti a dovednosti dovedl uplatnit na trhu práce. Žáci jsou
si vlastní hodnoty na trhu práce. Vyučovaný předmět podporuje přesné vyjadřování, dovednost
získávat a efektivně využívat informace z různých zdrojů.
2. Rozpis učiva
2. ročník
Učivo
Žák
− navrhuje tvar, rozměry a materiál zákl. Strojní součásti a spoje
strojních součástí, prvků a součástí konstrukcí, -spojovací součásti;
-pojišťování rozebíratelných spojů;
nástrojů, nářadí, výrobních pomůcek;
− navrhuje pro dané použití druh, způsob a
provedení rozebíratelných a nerozebíratelných
spojů;
− předepisuje pro rozebíratelné spoje druh,
rozměry a počet spojovacích součástí a
způsob jejich pojištění;
− určuje pro svarové spoje druhy svarů, jejich
základní rozměry, technologii svařování,
přídavný materiál apod.;
− navrhuje pro ostatní nerozebíratelné spoje
druh, rozměry a počet spojovacích součástí,
velikost přesahu apod.;
− navrhuje způsoby utěsňování spojů, způsoby
utěsňování pohybujících se součástí a volí prvky
používané k utěsňování;
− navrhuje koncepci jednoduchých
příhradových konstrukcí;
− navrhuje konstrukční provedení styku
několika prutů svařovaných a nýtovaných
konstrukcí;
- určuje síly v jednotlivých prvcích konstrukčních
uzlů a prvky dimenzuje;
-součásti k přenosu sil a momentů;
-potrubí a jeho příslušenství;
-spoje a utěsňování strojních součástí.
Kovové a nekovové konstrukce
-nosník;
-příhradové konstrukce stavebních
prvků, stožárů, dopravních strojů apod.;
-rámy strojů a zařízení.
3. ročník
130
Učivo
Žák
− navrhuje podle zadaných parametrů
jednoduché i složené převody ozubenými
koly, řemenové a řetězové převody;
− detailně navrhuje konstrukční provedení
základních prvků převodů (ozubených kol,
řemenic, hřídelí a jejich uložení) a provádí
potřebné výpočty;
− navrhuje koncepci jednoduchých
kinematických mechanizmů, navrhuje jejich
součásti;
− navrhuje jednoduché tekutinové mechanizmy
(např. pneumatické upínání obrobků)
sestavené ze standardizovaných prvků;
Prvky a agregáty strojů a zařízení
-brzdy a spojky;
-mechanické převody a jejich součásti;
-kinematické mechanizmy;
-tekutinové mechanizmy.
4. ročník
Učivo
Žák
− navrhuje koncepci řešení konstrukčních
podskupin či skupin hnacích, pracovních a
dopravních strojů a zařízení;
− rozlišuje jednotlivé druhy strojů a zařízení,
kategorizuje je podle základních parametrů a
zná podmínky pro jejich provoz;
− rozlišuje jednotlivé druhy dopravních
prostředků a jejich základních typů;
− vyhledává a shromažďuje o dopravních
prostředcích údaje nezbytné pro rozhodování
o optimálním řešení způsobu dopravy či přepravy;
Stroje a zařízení
-energetické stroje a zařízení;
-hnací stroje;
-pracovní stroje a zařízení;
-dopravní stroje a zařízení;
-zařízení zabezpečující pohodu prostředí.
Dopravní prostředky
-silniční vozidla;
-kolejová vozidla;
-plavidla;
-letadla.
Níže uvedené obsahové okruhy Stavby a provozu strojů dané RVP jsou vyučovány
v předmětech:
elektrotechnika - elektrická výstroj strojů;
automatizace - řídicí a automatizační systémy;
praxe - provozuschopnost strojů a zařízení.
Učivo
Žák
- vyjadřuje základní požadavky na elektrické
rozvody a přípojky pro menší stroje či
zařízení (napětí, příkon, velikost jističe, typ
zásuvky, potřebu např. nevýbušného
provedení rozvodu apod.);
- zná základní principy činnosti jednotlivých
druhů řídicích a automatizačních systémů,
jejich účel, možnosti využití a jejich
Elektrická výstroj strojů
- rozvody;
- pohony;
- ovládací prvky, jištění.
Řídicí a automatizační systémy
- elektrické a elektronické;
- elektrohydraulické a elektropneumatické.
131
základní stavební prvky;
- orientuje se v blokových schématech
jednoduchých řídicích a automatizačních
systémů;
- vypracovává pro dané stroje (skupiny strojů,
strojní zařízení, vozidla apod.) plány
údržby, revizí a plánovaných oprav;
- vypracovává pro dané stroje (skupiny strojů,
strojní zařízení, vozidla apod.) seznamy
potřebných náhradních součástí či
komponent, požadavky na druhy a množství
energií a provozních hmot.
Provozuschopnost strojů a zařízení
- údržba a opravy strojního zařízení a vozidel;
- náhradní díly;
- druhy provozních hmot;
- energie pro provoz strojů.
132
6.19. Strojírenská technologie
Cílem předmětu je získání komplexních vědomostí o způsobech přeměny polotovarů
v hotové výrobky, včetně znalostí o materiálech, strojích a nástrojích. Žáci mají dosáhnout
dovednosti vytvořit návrh výrobního procesu formou výrobních postupů, stanovit technologické
podmínky a normy času pro technologické operace. Získají znalosti návrhu vhodných pomůcek
pro výrobu, jako jsou přípravky, nástroje pro tváření za žáka i za tepla. Naučí se využívat platné
normy a aplikační programy v oblasti technologické přípravy výroby.
Předmět je součástí odborných maturitních předmětů.
Učivo dává přehled o základních technických materiálech používaných ve strojírenství,
jejich označování, vlastnostech a vhodnosti použití. Seznamuje se základy metalografie a
tepelného zpracování. Dává znalosti z oblasti navrhování polotovarů, výroby součástí třískovým
obráběním na konvenčních strojích a speciálními metodami obrábění. Dává
dovednosti navrhování a konstrukce nástrojů, nářadí a přípravků. Poskytuje přehled o
povrchových úpravách výrobků.
Ve všech částech učiva je kladen důraz na volbu technologie výroby a na zpracování
jednoduchých technologických postupů.
Žák porozumí materiálům, výrobě polotovarů a výrobků a vlivu člověka na životní
prostředí. Žáci jsou připravováni na budoucí uplatnění ve strojírenských odvětvích.
Pojetí výuky
Při výuce jsou využívány metody výkladu a práce s učebnicí, strojírenskými a dalšími
učebními pomůckami (elektronické informace, modely, obrazy, odborné exkurze do provozů).
Důraz je kladen na aktivní osvojování učiva činností žáků. Po seznámení s danou problematikou
a poskytnutí určitého množství informací výkladově ilustrativní formou žáci řeší zadané úkoly a
aplikují získané vědomosti a dovednosti v konkrétní situaci.
Hodnocení je v souladu s klasifikačním řádem školy.
Ústní zkoušení prověří vyjadřovací schopnosti žáka, věcnost, správnost, rozsah
informací a schopnost reagovat na připomínky učitele. Součástí je i kritické hodnocení, žáci se
učí hodnotit vlastní projevy i projevy svých spolužáků.
Po ukončení příslušného tematického celku probíhá testování žáků. Má prověřit
zvládnutí daného učiva.
Další formou hodnocení je hodnocení výsledků zadaných úloh, důraz je kladen na
samostatnost a originalitu řešení, prezentaci práce, práci v týmu apod.
Nedílnou součástí hodnocení žáků jsou i dobrovolné aktivity žáků a jejich zapojení do
odborných soutěží (např. soutěž ve středoškolské odborné činnosti).
133
Komunikativní kompetence – žák dovede využívat informací při řešení zadaných úkolů. Při
vysvětlování využívá názorné pomůcky k objasnění sdělení, jako jsou náčrty, grafy apod.
Zpracovává materiály v zadané úpravě.
Personální kompetence – pracuje na dosažení kolektivních cílů, přičemž nese osobní
odpovědnost za plnění úkolů. Využívá učitelovu podporu, k jeho hodnocení přistupuje kladně.
Sociální kompetence – žák se učí přijímat a odpovědně řešit zadané úkoly, nezaujatě zvažuje
návrhy druhých, přispívá k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním
konfliktům, nepodléhá předsudkům a stereotypům v přístupu k jiným lidem.
Samostatnost při řešení úkolů – při řešení zadaných úkolů dovede problém identifikovat a
analyzovat. Využívá návody pro řešení daného problému a dovede stanovit různé varianty
řešení, u kterých zvažuje výhody a nevýhody, a dovede vybrat optimální variantu řešení za
pomoci učitele.
Využití prostředků informačních a komunikačních technologií – umí vyhledat pro získání
určitých informací odpovídající informační zdroj. Získané informace dovede efektivně využívat.
Přínos předmětu je realizován tím, že žák je veden k aktivitě, odpovědnosti při řešení úkolů, k
diskusím a kritickému hodnocení své práce.
Při řešení úkolů musí žák vždy uplatňovat takové metody a technologické postupy, které jsou
šetrné k životnímu prostředí.
Žák je vychováván tak, aby své vědomosti a dovednosti dovedl uplatnit na trhu práce. Žáci jsou
si vlastní hodnoty na trhu práce.
134
2. Rozpis učiva
1.ročník
Učivo
Žák/žákyně
Tematický celek
- seznámí se s náplní předmětu;
- porozumí pojmům strojírenská výroba, strojírenská
technologie, metalurgie;
- umí rozlišit fyzikální, mechanické a technologické
vlastnosti materiálů;
- zná podstatu zkoušek vlastností;
Přehled strojírenské technologie
Základní vlastnosti materiálů a jejich zkoušení
- zná princip výroby surového železa, oceli a litin;
- umí vysvětlit číselné značení materiálu;
- navrhuje a předepisuje materiály pro výrobu
strojních součástí, nástrojů, nářadí apod.;
- pomocí strojnických tabulek posoudí vhodnost
použití materiálu pro dané součásti;
Technické materiály – železné a neželezné
kovy
- zná použití odlitků ve strojírenství;
- zná jednoduchý postup odlévání do pískových,
kovových, keramických a skořepinových forem;
- navrhuje tvar a rozměry odlitku;
Polotovary vyráběné odléváním
- seznámí se s jednotlivými způsoby spojování
kovů a nekovů;
- navrhuje vhodnost použitých technologií,
postup a podmínky práce;
- navrhuje technologii a podmínky svařování
jednoduchých svarků;
Polotovary vyráběné svařováním, pájením a
lepením
2.ročník
Učivo
Žák/žákyně
Tematický celek
- zná princip práce číslicově řízených strojů;
- umí vysvětlit použití číslicového řízení při
obrábění, měření součástí, manipulaci a
přípravných pracích strojírenské výroby;
- zná základní pojmy programování NC strojů;
NC a CNC stroje
135
- zná význam polotovarů a jejich začlenění do
výrobního procesu;
- určí základní druhy a velikost přídavků;
- navrhuje polotovary dle ČSN, navrhuje druhy
polotovarů pro výrobu součástí;
- navrhuje tvar a rozměry nenormalizovaných
polotovarů, zhotovuje náčrty jako podklad
pro jejich konstrukci;
- stanovuje druhy a rozměry normalizovaných
předvýrobků pro výrobu strojních součástí;
Polotovary
- seznámí se se základními pojmy obrábění;
- ruční a strojní obrábění, kinematika
obrábění, geometrie břitu, tvorba třísky, vznik tepla
při obrábění, obrobitelnost, produktivita a
hospodárnost obrábění;
- charakterizuje úhly na řezném nástroji;
- zná činitele, které ovlivňují drsnost obrobené
plochy;
- volí optimální řezné podmínky;
Základy obrábění
- zná základní způsoby dělení materiálu;
- stanovuje rozdělení operací strojního
obrábění do jednotlivých úseků a úkonů;
- volí pro jednotlivé operace strojní zařízení;
- volí pro jednotlivé operace potřebné
nářadí, nástroje, měřidla a další výrobní pomůcky;
- určuje pro jednotlivé operace velikost
přídavků na další obrábění či zpracování;
- stanovuje technologické podmínky
a parametry provádění jednotlivých operací;
Klasické způsoby obrábění, obráběcí stroje a
nástroje
- zná podstatu fyzikálních a chemických metod
obrábění;
- umí tyto metody aplikovat na obrábění jednotlivých
druhů materiálů;
Speciální metody obrábění
- chápe principy a použití jemného obrábění;
- umí navrhnout způsob obrábění v souvislosti se
stupněm přesnosti a dosažené drsnosti povrchu;
Dokončovací metody obrábění
136
3.ročník
Učivo
Žák/žákyně
Tematický celek
- seznámí se s principy koroze;
- zná způsoby ochrany povrchu vhodnou technologií
konstrukcí, výběrem vhodného materiálu;
- určuje způsob přípravy povrchů před jejich
povrchovou úpravou;
- navrhuje druh povrchové úpravy součástí;
Technologie povrchových úprav
- seznámí se se základními druhy plastů, jejich
vlastnostmi a použitím;
- seznámí se se základními způsoby
zhotovování polotovarů z plastů;
Polotovary z plastů
- seznámí se s podstatou práškové metalurgie,
s postupem výroby polotovarů, s výrobky práškové
metalurgie;
Polotovary vyráběné práškovou
metalurgií
- seznámí se se základními pojmy – plastická
deformace, zotavení, rekrystalizace, textura,
deformační zpevnění;
- určuje správné teploty tváření, navrhuje zařízení
pro ohřev materiálu a doby ohřevu materiálu;
- zná druhy tváření – kování, válcování, speciální;
- navrhuje tvar a rozměry výkovku;
- zná vnitřní stavbu kovů a slitin;
- zná typy krystalových mřížek;
- umí nakreslit a popsat křivky chladnutí kovů a
slitin;
- vysvětlí základní pojmy - likvidus, solidus,
eutektikum, eutektoid;
- zná význam a využití rovnovážného diagramu
Fe-Fe3C;
- zná základní způsoby tepelného a chemicko
tepelného zpracování;
- vysvětlí jejich účel a použití;
- navrhuje technologické postupy pro tepelné a
chemicko tepelné zpracování;
Polotovary vyráběné tvářením za tepla
Nauka o materiálu
137
- stanovuje sled technologických operací
výroby strojních součástí, částí konstrukcí,
nástrojů, nářadí, výrobních pomůcek;
- vypracovává popisy výrobních
technologických operací obrábění a tepelného
zpracování;
- navrhuje pro jednotlivé technologické
operace potřebná výrobní zařízení, nářadí,
nástroje, měřidla, přípravky a další výrobní
pomůcky;
- stanovuje rozměry předvýrobků a polotovarů;
- stanovuje technologické podmínky a parametry
pro jednotlivé výrobní operace;
- navrhuje způsoby kontroly jakosti výrobků;
Technologické postupy – praktická cvičení
4.ročník
Učivo
Žák/žákyně
Tematický celek
- seznámí se s použitím měřidel osy díry/čepu od
okraje, od dvou okrajů, s měřidlem roztečí dvou
děr/čepů;
- umí vypočítat jejich rozměry a navrhnout
konstrukci a materiál;
- dovede určit použití a druhy přípravků;
- zná ustavovací a upínací prvky přípravků;
- seznámí se s mechanickými, pneumatickými,
hydraulickými, kombinovanými,
elektromagnetickými a speciálními přípravky;
- charakterizuje jednotlivé druhy tváření plošného a objemového;
- zná základy technologie stříhání, tažení,
ohýbání a protlačování;
- navrhuje a řeší volbu výchozího polotovaru
pro plošné a objemové tváření;
- posuzuje možnosti výroby součástí
tvářením;
- navrhuje způsoby tváření a jejich rozdělení
do jednotlivých operací;
- navrhuje technologický postup tepelného
zpracování součásti;
- navrhuje technologický postup měření součásti a
měřidla;
- navrhuje vrtací přípravek;
- navrhuje postupové prostřihovadlo.
Mezioperační měřidla
Přípravky
Polotovary vyráběné tvářením za
studena
Technologické postupy – praktická cvičení
138
Pozn.: Tematické celky Montáže a Bezpečnost a ochrana zdraví při práci,
hygiena práce a požární prevence jsou zařazeny do předmětu praxe.
139
6.20. Technické kreslení
Vzdělávání v oblasti technického kreslení přispívá k rozvoji základních vlastností
budoucího technika a umožní mu orientaci v technickém problému v návaznosti na další obory
vzdělávání. Zaměřuje se na aplikaci získaných dovedností v jeho budoucím profesním životě.
Technické kreslení je postaveno na základech učiva geometrie základní školy, které
postupně rozvíjí. Předmět vede k rozvíjení prostorové představivosti. Velká pozornost je
věnována oblastem normalizace a technické dokumentace, zobrazování těles jak v prostoru, tak
v rovině, kótování, tolerování a předepisování drsnosti povrchu v návaznosti na předmět
strojírenská technologie. Další oblast tvoří kreslení normalizovaných strojních součástí dle
platných norem v návaznosti na předmět stavba a provoz strojů. Poslední část tvoří kreslení
sestavných výkresů spolu s úplnou výkresovou dokumentací.
Cíle vzdělávání v oblasti citů, postojů hodnot a preferencí – odborné kompetence
Žák je výukou veden k tomu, aby po skončení studia byl schopen:
- správně přečíst výkres a výkresovou dokumentaci;
- správně graficky řešit technické problémy;
- orientovat se v oblasti platných státních, evropských a mezinárodních norem;
- rozlišovat různé druhy výkresové dokumentace;
- s pomocí výpočetní techniky dovést zadaný úkol do konce, včetně vypracování dalších
náležitostí dokumentace;
- výsledky své práce prezentovat před kolektivem spolupracovníků a obhájit je.
Pojetí výuky
Výuka je členěna do dvou částí. První tvoří teoretický výklad problému a druhou pak
vlastní práce žáka, kdy žák je veden učitelem k samostatné práci. Důraz je kladen na přesnost,
pečlivost a návaznost na další oblasti vzdělávání.
Ve výuce je zařazováno kreslení dle modelů ke zlepšení představivosti žáka, která je nezbytná
pro jeho budoucí povolání.
Hodnocení je prováděno v souladu s klasifikačním řádem školy. Základem pro
hodnocení žáka jsou výsledky při plnění zadání. Důraz je kladen na technickou správnost řešení
a grafickou úpravu úkolu. V rámci teoretických řešení je využíváno běžné zkoušení ústní i
písemné dle požadavků klasifikačního řádu. Důraz je kladen na důkladný rozbor práce
jednotlivých žáků formou obhajoby před kolektivem žáků.
140
Díky výuce je žák veden k rozvoji komunikativních dovedností, s důrazem kladeným na
obhajobu své práce. Je veden k využívání platných norem a tvorbě výkresové dokumentace,
kde plně zúročí své znalosti předmětu. Je veden k přesnosti a preciznosti pro další roky výuky a
pro budoucí povolání technika. Technické kreslení žáka vybaví potřebnými znalostmi pro jeho
budoucí profesi. Na předmět technické kreslení úzce navazují předměty využívající získaných
dovedností, jako je stavba a provoz strojů, strojírenská technologie, informační a komunikační
technologie, komunikativní dovednosti, počítačem řízené stroje, deskriptivní geometrie, praxe
apod.
Žák je veden k aktivitě, schopnosti diskutovat nad zadanými tématy a vlastním řešením. Je
kladen důraz na komunikaci mezi žáky a aplikaci zásad diskuze se schopností korigovat
výsledky svého řešení na základě proběhlé diskuze.
Žák je veden k ohleduplnosti k životnímu prostředí, hledání alternativních řešení vhodných pro
nové podmínky, učí se uplatňovat nejen ekonomické, ale i ekologické řešení. Uvědomuje si
nutnost druhotného zpracování surovin a odpadů, třídění nebezpečných odpadů apod.
Technickým kreslením je žák veden k získání dovednosti jednoduchého a efektivního
popisování problému s následným řešením. Rovněž je veden k osvojení dovednosti vyhledávání
zdrojů informací a orientace v nich.
Žák je technickým kreslením připravován pro využívání informačních a komunikačních
technologií a k samostatnosti v řešení zadaných úkolů.
2. Rozpis učiva
Žák

zná druhy čar, měřítka, formáty výkresů,
povinnou a doporučenou výbavu výkresu;

ovládá základy normalizace;
Učivo
Význam TEK a normalizace
- ovládá základy technického zobrazování Zobrazování těles na technických výkresech
těles do průměten, používá promítání do 3
kvadrantů;
využívá znalostí při volbě potřebného 1. Promítání
2. Řezy a průřezy, šrafování
počtu
141
průmětů;
-
3. Zjednodušování obrazů
samostatně rozhoduje o vhodnosti použití
druhu pohledů;
využívá znalostí řezů a průřezů,
zjednodušování pohledů;
zná správné řešení umístění tělesa Kreslení dle modelů
v prostoru
pro určení základních pohledů;
doplňuje nezakreslené detaily
v pohledech;
-
správně řeší řezy a průřezy těles;
Kótování těles
1. Základní pojmy
2. Soustavy kót
správně řeší kótování jednoduchých i
3. Kótování jednoduchých i složených těles
složených těles;
umí správně volit soustavy kót
v návaznosti na
předměty
praxe;
strojírenská
technologie
a Tolerování těles
1. Základní pojmy
2. Soustavy uložení
zná základní pojmy pro tolerování, kreslí 3. Typy uložení
toleranční pole s pomocí tabulek;
rozpoznává soustavy uložení (jednotná
díra,
hřídel, nesoustavné uložení,…);
samostatně vyhledává doporučená a Tolerování tvaru a polohy
přednostní uložení;
-
samostatně pracuje s tabulkami;
zná podstatu a nutnost geometrických
tolerancí
tvaru a polohy;
1. Souosost
2. Rovnoběžnost
3. Rovinnost
Drsnost povrchu
1. Základní pojmy
2. Ra, Ry, Rz
3. Praktická řada drsností
4. Posuzování povrchu
142
zná základní pojmy a princip posuzování
drsnosti povrchu;
Předepisování úpravy povrchu a tepelného
zná souvislosti s předměty strojírenská
zpracování
technologie a kontrola a měření;
-
zná parametry pro posuzování drsnosti;
Kreslení strojních součástí
zná základy tepleného zpracování a
protikorozních povlaků a umí předepsat jejich 1. Šrouby a matice, podložky
aplikaci na součást;
2. Kolíky, čepy, závlačky, pojistné kroužky
3. Hřídele
4. Ložiska
ovládá práci s tabulkami při kreslení 5. Ozubená kola
normalizovaných
i
nenormalizovaných 6. Klínové řemenice
součástí;
7. Řetězová kola, rohatky, západky
- zná návaznost na předměty praxe a stavba 8. Pružiny
a provoz strojů;
- ovládá tolerování a předepisování drsnosti
Kreslení svarků a odlitků
povrchu pro funkční i nefunkční plochy;
Nýty a nýtované konstrukce
1. Nýty
2. Nýtované konstrukce
zná základy technologie výroby svarků a
odlitků a na základě těchto dovedností umí
nakreslit, okótovat a tolerovat jednoduchou
součást;
Potrubí a rozvinuté pláště
zná podstatu návrhu nýtu a nýtované
konstrukce;
zná základy rozvíjení obrazů pro výrobu
svarku
z trubek.
143
6.21. Tělesná výchova
V tělesné výchově se usiluje zejména o výchovu a vzdělávání pro celoživotní provádění
pohybových aktivit a rozvoj pozitivních vlastností osobnosti. Žáci jsou vedeni k pravidelnému
provádění pohybových činností, ke kvalitě v pohybovém učení, k pozitivnímu prožívání pohybu a
sportovního výkonu, k zájmu kompenzovat negativní vlivy způsobu života, ke spolupráci při
společných aktivitách a soutěžích. V tělesné výchově se rozvíjejí jak pohybově nadaní, tak
zdravotně oslabení žáci.
Učivo v tělesné výchově představuje plánovitý systém vědomostí, pohybových
dovedností a schopností, které si má žák osvojit zejména v praxi, ale i v teorii. Žáci zvládnou
rozmanitá tělesná cvičení - všestranně rozvíjející, kondiční, koordinační, relaxační, rytmická,
pořadová aj. Osvojí si základy techniky, taktiky, tréninku a pravidel kopané, košíkové, odbíjené,
gymnastiky, atletiky, posilování, úpolů, plavání a dalších sportovních her dle podmínek školy
(florbal, softbal, stolní tenis, nohejbal, bruslení, badminton aj.).
Vzdělání směřuje k tomu, aby po jejím ukončení žáci dovedli:
- získat pozitivní postoj k tělesné výchově a sportu, k pohybu všeobecně;
- aktivně se zapojovat do tělovýchovných a sportovních činností a usilovat o pozitivní změny
své tělesnosti;
- racionálně jednat v situacích osobního a veřejného ohrožení;
- chápat, jak vlivy životního prostředí působí na zdraví člověka (vzduch, voda, hluk, chemické
látky aj.);
- preferovat pravidelné provádění pohybových aktivit v denním režimu, eliminovat zdraví
ohrožující návyky a činnosti;
- usilovat o optimální pohybový rozvoj v rámci svých schopností;
- pociťovat radost a uspokojení z prováděné tělesné (sportovní) činnosti a sportovního
výkonu;
- vyrovnat nedostatek pohybu a jednostrannou tělesnou a duševní zátěž, připravit a provádět
tělesná cvičení a pohybové aktivity s cílem pozitivně působit na zdravotní stav organismu;
- aktivně spolupracovat při organizaci tělovýchovných činností a sportovních soutěží;
- orientovat se v základních pravidlech a základech techniky a herních činností v jednotlivých
sportovních odvětvích;
- dbát na bezpečnost, znát principy úrazové prevence a zásady první pomoci;
- dbát na dodržování osobní hygieny;
- kontrolovat a ovládat své jednání, chovat se odpovědně při pohybových činnostech a sportu
všeobecně;
- využívat pohybových činností, pravidel a soutěží ke správným rozhodovacím postupům
podle zásad fair play.
144
Pojetí výuky
Výuka tělesné výchovy navazuje na vědomosti, pohybové dovednosti a schopnosti
získané a rozvinuté na základní škole. Základní organizační formou povinného předmětu
tělesná výchova je spojení dvou vyučovacích hodin do jedné cvičební jednotky (90 minut)
jedenkrát v týdnu. Nepovinné činnosti jsou nabízeny školou žákům dle jejich zájmu a dle
podmínek školy. Učivo je strukturováno do tematických celků, které se vzájemně prolínají a
prostupují učivem tělesné výchovy ve všech ročnících. Pro žáky prvních ročníků je pořádán
lyžařský a snowboardový kurz. Učivo 2. ročníku je rozšířeno o letní sportovně turistický kurz,
který se uskutečňuje jak v tuzemsku, tak v zahraničí. K dalšímu rozvoji pohybových aktivit
přispívají celoroční sportovní přebory naší školy a účast na soutěžích a přeborech v rámci AŠSK
a ASPV, ve kterých je škola registrována.
Oblast chování člověka při mimořádných událostech je kromě hodinové dotace v každém
ročníku realizována formou odborných přednášek a návštěvou Integrovaného záchranného
systému.
Vedle tradičních metod hromadného a skupinového nácviku a procvičování bude uplatňován
individuální přístup, zejména u žáků s rozdílným stupněm schopností a dovedností.
Žák je hodnocen na základě zjišťování úrovně všeobecných pohybových dovedností a
stupně osvojení teoretických poznatků.
Součástí hodnocení jsou i postoje žáka k plnění úkolů školní a mimoškolní tělesné výchovy.
Pro hodnocení jsou využívány různé metody diagnostické a metody individuálního přístupu.
Testování, měření výkonů a konkrétních pohybových dovedností se provádí jako součást
jednotlivého tematického celku.
Kompetence k učení – mít pozitivní vztah k učení a vzdělávání, přijímat hodnocení výsledků
svého učení od jiných lidí.
Komunikativní kompetence – rozvíjejí vyjadřovací schopnost, vyjadřovat se a vystupovat
v souladu se zásadami kultury projevu a chování.
Sociální kompetence – být schopen práce v týmu a skupině, dokázat spolupracovat a vybírat
optimální řešení, přispívat ke zlepšení mezilidských vztahů a předcházet konfliktům.
Personální kompetence – reálně posuzuje své schopnosti, pečuje o své duševní a fyzické
zdraví, stanoví si cíle a priority na základě svých schopností.
Kompetence k práci s informačními a komunikačními technologiemi a k práci s informacemi –
získávat informace ze sítě Internet, zpracovávat je a třídit, komunikovat elektronickou poštou.
Člověk a životní prostředí - tělesná výchova vede k odpovědnosti člověka za uchování životního
prostředí, k vytváření hodnot a postojů ve vztahu k němu. Přispívá k informovanosti v oblasti
ekologie člověka (vliv člověka na lidské zdraví, problematika drog, vývoj člověka). Vede
k zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Učí jednat hospodárně, ekonomicky a efektivně.
Občan v demokratické společnosti - žáci jsou ve výuce vedeni ke schopnosti morálního úsudku
a sebeodpovědnosti, díky častým diskusím se učí jednat s lidmi, a díky tomu mohou hodnotit
145
situaci a nalézat kompromisy. Při různých aktivitách dochází ke kontaktu s ostatními, a tím i
ke specifickým situacím, v nichž se učí rychle a samostatně jednat.
Člověk a svět práce - tělesná výchova rozvíjí schopnost komunikovat a jednat, učí žáky
analyzovat a vyhodnocovat situaci. Přispívá k zajištění optimálního zdravotního stavu.
Informační a komunikační technologie - digitálním zpracováním výsledků pohybových aktivit lze
přispět k větší přehlednosti jednotlivých výkonů žáků. Takto vytvořené hodnocení je
transparentní. Využitím audiovizuální techniky lze snadněji provést korekci negativních návyků
při provádění pohybových aktivit v rámci hodin tělesné výchovy.
2. Rozpis učiva
Učivo
1.ročník
Žák
- volí sportovní vybavení odpovídající příslušné
sportovní činnosti a okolním podmínkám;
- seznamuje se s odbornou terminologií;
- dokáže vyhledat potřebné informace týkající se
zdraví a pohybu;
- racionálně jedná v situaci osobního a veřejného
ohrožení;
-
-
-
popíše úlohu státu a místní samosprávy při
ochraně zdraví a života obyvatel;
dovede rozpoznat hrozící nebezpečí a ví, jak na
ně reagovat;
prokáže dovednosti poskytnutí první pomoci;
rozvíjí orientaci v prostoru a čase;
uplatňuje zásady bezpečnosti při pohybových
aktivitách;
koordinuje pohyby;
rozpoznává souhyby;
aplikuje dovednosti;
umí využívat pohybové činnosti pro všestrannou
pohybovou přípravu a zvyšování tělesné
zdatnosti;
umí uplatňovat zásady sportovního tréninku;
dokáže vyhledávat potřebné informace z oblasti
zdraví a pohybu;
dovede rozvíjet svalovou sílu, rychlost,
vytrvalost, obratnost a pohyblivost;
ovládá kompenzační cvičení k regeneraci
tělesných a duševních sil, i vzhledem
k požadavkům budoucího povolání;
využívá pohybových činností pro zvyšování
tělesné zdatnosti;
zvládne
techniku
základních
atletických
disciplín;
Bezpečnost a hygiena v TEV
Zásady
jednání
v situacích
osobního
ohrožení a za mimořádných událostí
Gymnastika
- gymnastika – cvičení na nářadí, akrobacie,
šplh;
- rytmická gymnastika, cvičení bez náčiní,
polkový, valčíkový krok;
- kondiční cvičení (posilování),aerobic.
Atletika
- technika běhu (rychlý, vytrvalý) a nízkého
startu;
- technika skoku do výšky a do dálky, z místa
snožmo;
- hody – granátem (chlapci) a kriketovým
míčkem (dívky).
146
-
rozpozná ukazatele své tělesné zdatnosti;
předvídá situace;
zvládne základní techniku pádu;
charakterizuje úpolové sporty, ovládá základní
techniku ochrany;
Úpoly
- pády – vpřed, vzad;
- základní sebeobrana.
-
komunikuje při pohybových činnostech –
dodržuje smluvené signály a vhodně používá
odbornou terminologii;
dovede se zapojit do organizace turnajů a
soutěží a umí zpracovat jednoduchou
dokumentaci;
dovede uplatňovat techniku a základy taktiky
v základních
a
vybraných
sportovních
odvětvích;
participuje na týmových herních činnostech
družstva;
dovede rozlišovat sportovní jednání od
nesportovního;
Sportovní hry
- kopaná (chlapci);
- košíková;
- florbal;
- stolní tenis;
- softbal.
koriguje pohybový režim dle svých schopností;
zvyšuje svoji vytrvalost a kondici;
prokáže schopnost poskytnutí první pomoci při
tonutí;
vyrovnává jednostrannou tělesnou a duševní
zátěž;
uplatňuje své znalosti s cílem pozitivně působit
na zdravotní stav organismu;
Plavání
- bezpečnost, hygiena, význam plavání pro
rozvoj zdatnosti, pro prevenci a korekci
svalových a jiných oslabení;
- adaptace na vodní prostředí;
- nácvik
a
zdokonalování
techniky
plaveckého způsobu prsa;
- nácvik
a
zdokonalování
techniky
plaveckého způsobu kraul;
- nácvik
a
zdokonalování
techniky
plaveckého způsobu znak;
- nácvik záchrany tonoucího, poskytnutí první
pomoci;
- vodní pólo.
volí sportovní vybavení (výstroj a výzbroj)
odpovídající příslušné činnosti a okolním
podmínkám (klimatickým, hygieně, bezpečnosti)
a dovede je udržovat a ošetřovat;
aktivitách;
zvládne orientaci v terénu za ztížených
podmínek;
dovede přizpůsobit jízdu aktuálním podmínkám;
uplatňuje získané vědomosti a poznatky na
veřejných sjezdovkách;
Lyžování – kurz
- základy sjezdového lyžování;
- základy snowboardingu;
- základy běžeckého lyžování;
- chování při pobytu v horském prostředí;
- první pomoc.
-
-
-
-
-
-
2. ročník
- volí sportovní vybavení odpovídající příslušné
- seznamuje se s odbornou terminologií;
- dokáže vyhledat potřebné informace týkající se
zdraví a pohybu;
-
racionálně jedná v situaci osobního a veřejného
Zásady
jednání
v
situacích
osobního
147
-
ohrožení;
ně reagovat;
-
prokáže dovednosti poskytnutí první pomoci
sobě a jiným;
-
aktivitách;
koordinuje pohyby;
zdatnosti;
-
-
-
-
-
-
-
-
seznamuje se s organizačními prvky soutěže;
zdraví a pohybu;
zvládne
techniku
základních
atletických
disciplín;
dokumentaci;
v základních
a
vybraných
sportovních
odvětvích;
družstva;
nesportovního;
ovládá negativní emoce;
techniku ochrany;
umí zpevnit a uvolnit své tělo;
seznamuje se s přípravou akce;
orientuje se v krajině;
seznamuje se se základy, principy a možnostmi
různých sportů;
utváří si pohybovou gramotnost pro netradiční
sporty;
První pomoc
Gymnastika
šplh;
- rytmická gymnastika, cvičení bez náčiní;
- kondiční cvičení (posilování), aerobic.
Atletika
startu;
snožmo;
- hody – granátem (chlapci) a kriketovým
míčkem (dívky);
- vrh koulí.
Sportovní hry
- košíková;
- florbal;
- stolní tenis;
- softbal;
- odbíjená.
Úpoly
- pády – stranou, přes překážku;
- základní sebeobrana (navazuje na 1.roč.).
Sportovně turistický kurz
- cykloturistika;
- topografie a střelba ze vzduchovky;
- horská turistika;
- vodní turistika;
148
3. ročník
-
-
volí sportovní vybavení odpovídající příslušné
seznamuje se s odbornou terminologií;
dovede se zapojit do organizace sportovních
akcí;
umí si připravit program osobního tréninku;
diskutuje a argumentuje o etice v partnerských
vztazích;
ohrožení;
ně reagovat;
-
sobě a jiným;
-
aktivitách;
koordinuje pohyby;
zdatnosti;
-
-
-
-
-
-
-
seznamuje se s organizačními prvky soutěže;
zdraví a pohybu;
zvládne
techniku
základních
atletických
disciplín;
dokumentaci;
v základních
a
vybraných
sportovních
odvětvích;
družstva;
-
netradiční sporty (lezení, ringo, plážový
volejbal, spinnig aj.);
první pomoc.
Zásady jednání v situacích osobního
První pomoc
Gymnastika
šplh;
Atletika
startu;
snožmo;
- vrh koulí.
Sportovní hry
- košíková;
- florbal;
- stolní tenis;
- softbal;
- odbíjená.
149
nesportovního;
-
ovládá negativní emoce;
techniku ochrany;
umí zpevnit a uvolnit své tělo;
Úpoly
- pády – stranou, přes překážku;
- přetahování;
- základní sebeobrana (navazuje na 2. roč.).
4.ročník
-
-
-
-
-
-
-
-
volí sportovní vybavení odpovídající příslušné
seznamuje se s odbornou terminologií;
dovede se zapojit do organizace sportovních
akcí;
umí si připravit program osobního tréninku;
diskutuje a argumentuje o etice v partnerských
vztazích;
ohrožení;
ně reagovat;
sobě a jiným;
aktivitách;
koordinuje pohyby;
zdatnosti;
zjišťuje fyziologické hodnoty a motorické
výkony;
dovede vyvodit závěr z naměřených hodnot;
zdokonaluje techniku základních atletických
disciplín;
dokumentaci;
Zásady jednání v situacích osobního
První pomoc
Gymnastika
šplh;
Atletika
startu;
snožmo;
- vrh koulí.
Sportovní hry
- košíková;
- florbal;
- stolní tenis;
150
-
-
v základních
a
vybraných
sportovních
odvětvích;
družstva;
nesportovního;
aplikuje naučené kombinace při samotné hře;
osvojuje si základní filozofii sebeobranných
činností;
zná právní aspekt využití a zneužití bojových
prvků;
techniku ochrany;
respektuje specifika bezpečnosti při úpolech.
-
softbal;
odbíjená.
Úpoly
- úpolové hry;
- základní prvky juda;
- přetahování.
Tělesná cvičení v 1. – 4. ročníku jako součást
všech tematických celků
- pořadová;
- všestranně rozvíjející;
- kondiční;
- koordinační;
- kompenzační;
- relaxační aj.
151
6.22. Základy ekologie
Obecným cílem vzdělávání ve vyučovacím předmětu základy ekologie je poskytnout
žákům nezbytné poznatky z oblasti biologie a ekologie, ze kterých bude vycházet ekologická
výchova a vzdělávání k ochraně životního prostředí ve vazbě na další vzdělávací předměty
(chemie, fyzika). Cílem je naučit žáky využívat přírodovědných poznatků a dodržovat zásady
trvale udržitelného rozvoje v profesním i osobním životě. Učivo předmětu navazuje na poznatky,
které žáci získali na základní škole.
Učivo je zaměřeno na tematické celky, které shrnují základy biologie, ekologie a
problematiku člověka a životního prostředí. Důraz bude kladen na dopady činnosti člověka na
životní prostředí, na pochopení nutnosti jednat v osobním životě i v odborné činnosti v souladu
se strategií udržitelného rozvoje, především při nakládání s materiály, energiemi, odpady, vodou
a jinými látkami. Teoretickou výuku doplňujeme exkurzemi, přednáškami s odborníky,
vycházkami v okolí Ostravy. Předmět je vyučován v 1. ročníku v dotaci 1 vyučovací hodiny
týdně, celkem tedy ve 34 vyučovacích jednotkách za studium.
Ekologické vzdělávání směřuje k tomu, aby žák:
- pochopil ekologické a biologické pojmy a zákonitosti a uměl je ve správných souvislostech
používat;
- porozuměl zákonitostem biosféry a vztahům mezi organizmy a prostředím a uměl aplikovat
získané znalosti do každodenního jednání a chování;
- získal informace o vlivu činností člověka na jednotlivé složky prostředí, o možnostech jeho
ochrany a uvědomil si odpovědnost každého jedince za ochranu a zlepšení životního
prostředí;
- osobním příkladem v občanském a profesním životě přispíval k šetrnému zacházení s
přírodními zdroji, surovinami a energií a přispíval k minimalizaci odpadu;
- uvědomil si závažnost komplexních vlivů životního prostředí na člověka a jeho zdraví a
význam prevence onemocnění;
- seznámil se s organizací ochrany přírody a prostředí v ČR a v EU a s problémy na lokální,
regionální a globální úrovni;
- utvářel si názory, postoje a hierarchii životních hodnot v souladu s myšlenkami udržitelného
rozvoje jako jediné možné pozitivní alternativy rozvoje lidské společnosti.
-
Výuka ekologie směřuje k tomu, aby žáci:
měli důvěru ve své vlastní dovednosti a schopnosti;
získali pozitivní vztah k přírodě a chránili ji;
uvědomovali si důležitost a nezbytnost ochrany životního prostředí celospolečensky;
dokázali pracovat s informacemi z denního tisku, internetu, odborné literatury;
uměli diskutovat o problémech životního prostředí, zaujímat stanovisko a obhájit své
názory.
152
Pojetí výuky
Ve výuce se uplatňují různé metody a formy vyučování v závislosti na druhu tematického
celku. Nejpoužívanější metoda je informačně receptivní, tj. předávání hotových informací
žákům. Realizuje se formou ústního výkladu (monologické a dialogické metody, řízená diskuse).
Výklad učiva je doplněn didaktickými pomůckami (modely, obrázky) a názornými ukázkami
přírodních zákonitostí na multimediálních nosičích. Tyto demonstrační metody mají funkci
jednak fixační, jednak motivační. K dalším používaným metodám patří metoda samostatné
práce, která zvyšuje tvořivost a aktivitu žáků. Tento způsob výuky je vhodný zejména u
tematických celků, které souvisejí s praktickým životem, a žáci mohou tak své vědomosti aktivně
využít. Pro zvýšení zájmu o předmět je důležité zařadit metodu pozorování, a to v rámci
organizační formy vycházky nebo exkurze, při které žáci mají možnost lépe pochopit děje,
souvislosti a podmíněnosti v přírodě.
Při průběžném hodnocení žáka bude kladen důraz na hloubku porozumění danému
učivu a schopnost aplikovat poznatky v praxi.
Konečná klasifikace žáka v pololetí je výsledkem dílčích známek, které mají podle způsobu
zkoušení různou váhu:
1. individuální ústní zkoušení (jedenkrát za pololetí);
2. písemné zkoušení (po ukončení tematického celku);
3. aktivita ve vyučovací hodině, samostatnost při řešení úkolu, plnění domácích úkolů,
vypracování referátů a jejich prezentace.
Kromě známkování podle klasifikačního řádu je kladen důraz i na slovní hodnocení a
sebehodnocení žáků.
Předmět rozvíjí především následující kompetence:
Kompetence k učení – mít pozitivní vztah k učení a vzdělávání, umět si vytvořit (plánovat ,
organizovat) vhodný studijní režim a podmínky, umět vyhledávat a zpracovat informace,
vyhodnocovat vlastní učební činnosti, znát možnosti svého dalšího vzdělávání.
Kompetence k řešení problémů – samostatně řešit úkoly (seminární práce, referát), zpracovávat
protokoly. Učit se analyzovat zadání úkolu a navrhnout řešení, spolupracovat při řešení
problémů s jinými lidmi (týmové řešení úkolů).
Komunikativní kompetence – učit se srozumitelně a věcně vyjadřovat, formulovat myšlenky
správně i v písemné podobě, formulovat problém a řešit ho adekvátním způsobem (slovně,
symbolicky), přátelsky komunikovat se spolužáky.
Personální kompetence – přijímat a odpovědně plnit svěřené úkoly, učit se adekvátně reagovat
na hodnocení výsledků své práce a přijímat kritiku, odhadovat důsledky svého jednání a
chování v různých situacích při výuce i v běžném životě.
Občanské kompetence - uznávat hodnoty podstatné pro život v demokratické společnosti, učit
se jednat odpovědně, samostatně, ve vlastním, ale i veřejném zájmu, respektovat práva a
osobnost jiných lidí.
Kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií – využívat
informačních technologií (informačních a vzdělávacích serverů na internetu), aplikací při
samostatné práci.
153
Ve výuce se realizují následující průřezová témata:
Žáci jsou vedeni k aktivitě, k diskuzím, učí se obhajovat svůj názor a respektovat výsledky práce
druhých. Upevňují si základy slušného chování k sobě navzájem i k pedagogům.
Žáci se učí pozitivnímu vztahu k životnímu prostředí, učí se udržovat zdravé prostředí, chránit je
pro budoucí generace a předcházet jeho znečišťování. Zhodnotí význam vody pro život na
Zemi, uvedou příklady znečišťování vody a vzduchu, rozumí pojmu smog a teplotní inverze,
znají příklady zdrojů informací o čistotě ovzduší, navrhnou vhodná řešení omezení jejich
znečišťování, vytvářejí si návyky k šetření vodou. Zhodnotí vliv činnosti člověka na změny
obsahu kyslíku a ozonu v plynném obalu Země. Uvedou příklady fosilních a průmyslových paliv,
zhodnotí jejich využívání a posoudí vliv spalování paliv na životní prostředí. Rozliší obnovitelné
a neobnovitelné zdroje energie, uvedou příklady havárií způsobených ropou či zemním plynem
nebo jejich produkty. Dále rozumí významu fotosyntézy pro život na Zemi. Posoudí vliv
vybraných látek na životní prostředí, mj. vliv průmyslových hnojiv a plastů, zhodnotí ekonomický
a ekologický význam recyklace odpadů a vytvářejí si návyky k třídění odpadů.
Žáci jsou vedeni k pečlivosti, důslednosti, učí se spolupracovat, komunikovat a vzájemně si
pomáhat. Uvědomují si, že přírodní vědy jsou důležitou součástí života společnosti. Vytvářejí si
představu o svých schopnostech a dovednostech a uvědomují si nutnost celoživotního
vzdělávání jako důležitého předpokladu uplatnění na trhu práce.
Žáci se učí získávat a využívat informace z různých zdrojů a používat výpočetní techniku pro
prezentaci svých závěrů.
2. Rozpis učiva
žák/žákyně
- charakterizuje názory na vznik a vývoj
života na Zemi;
- vlastními slovy vyjádří základní vlastnosti
živých soustav;
- popíše buňky, porovná typy buněk
(autotrofní, heterotrofní);
- uvede příklady základních skupin
organismů a porovná je;
- zorientuje se v základních genetických
pojmech, uvede příklady využití genetiky
v praxi;
- popíše základní stavbu lidského těla;
- zná zásady zdravé výživy a zdravého
životního stylu;
- uvede původce bakteriálních a jiných
virových onemocnění, zná způsob
ochrany před nimi;
Učivo
Počet
hodin
1. ročník: 34 hodin
1. Základy biologie
- vznik a vývoj života na Zemi;
-
vlastnosti živých soustav;
-
buňka;
-
rozmanitost organismů a jejich
charakteristika;
biologie člověka;
genetika – dědičnost;
-
stavba a funkce orgánových soustav;
zdraví a nemoc;
11
154
-
popíše, jak faktory životního prostředí
ovlivňují lidské zdraví;
popíše vliv fyzického a psychického
zatížení na lidský organismus;
- vysvětlí základní ekologické pojmy;
- charakterizuje vztahy mezi organismem a
prostředím;
- rozliší a charakterizuje abiotické a biotické
faktory prostředí;
- vysvětlí potravní vztahy v přírodě;
- popíše podstatu oběhu látek a toku
energie v přírodě;
- charakterizuje různé typy krajiny;
-
péče o zdraví.
2. Základy ekologie
- základní ekologické pojmy, organismus
a prostředí;
- ekologické faktory prostředí;
-
potravní řetězce;
koloběh látek v přírodě a tok energie;
-
typy krajiny.
15
- má přehled o historii vzájemného
ovlivňování člověka a přírody;
- dovede vyjádřit vzájemné vztahy mezi
člověkem a životním prostředím;
- charakterizuje přírodní zdroje surovin a
energie z hlediska jejich obnovitelnosti;
- orientuje se ve způsobech nakládání
s odpady a možnostech snížení jejich
produkce, orientuje se ve způsobu řešení
v regionálním i lokálním měřítku;
- uvede příklady globálních problémů ŽP a
možnosti jejich řešení;
- uvede základní látky znečišťující ovzduší,
vodu a půdu;
- uvede příklady chráněných území v ČR a
v regionu;
- vysvětlí pojem trvale udržitelný zdroj;
- zdůvodní odpovědnost každého jedince za
ochranu přírody, krajiny a ŽP;
- navrhne řešení vybraného
environmentálního problému;
- OZO, čistička vod, energetika, výukové
programy ZOO Ostrava.
3. Člověk a životní prostředí
- člověk a vývoj jeho vztahu k přírodě;
-
člověk a jeho vztahy k přírodě;
-
vzájemné vztahy mezi životním
prostředím a člověkem.
8
4. Exkurze, výstava, přírodovědná
vycházka
155
7. Požadavky
programu
na
Název školy
Adresa školy
Zřizovatel
Název ŠVP
Stupeň vzdělání
Datum platnosti
zabezpečení
školního
vzdělávacího
Střední průmyslová škola, Ostrava–Vítkovice, příspěvková
organizace
1. 9. 2012
Pro uskutečňování školního vzdělávacího programu je nutné vytvořit vhodné realizační
podmínky v oblasti personální, materiální a bezpečnosti práce. Pouze ucelený, vzájemně se
podmiňující komplex těchto požadavků umožní vytvoření optimálního vzdělávacího prostředí,
které je nutnou podmínkou pro úspěšnou realizaci ŠVP a dosažení stanovených cílů a výsledků
vzdělávání.
Vytváření optimálních podmínek pro uskutečňování školního vzdělávacího programu je
potřebné zejména v následujících oblastech.
7.1.
Personální podmínky
Pro kvalitní realizaci školního vzdělávacího programu zajišťují výuku jednotlivých
předmětů dle učebního plánu odborně a pedagogicky způsobilí pracovníci. Pro zajištění kvalitní
výuky a bezpečnosti práce a s ohledem na kapacitu učeben jsou žáci v konkrétních předmětech
děleni do skupin. Žáci jsou zpravidla děleni do skupin zejména v předmětech cizí jazyky,
v předmětech, kde to vyžaduje zajištění bezpečnosti práce, a v předmětech využívajících
bezprostředně výpočetní techniku, tak, aby každý žák měl vlastní pracoviště. Odborná praxe ve
třetím ročníku v délce čtyř týdnů je realizována u firem v regionu.
Vedení školy zajistí soulad vzdělávacích a výchovných činností pedagogických
pracovníků s cíli vzdělávání stanovenými zákonem a RVP příslušného oboru vzdělání.
Všechny předměty budou přednostně vyučovány plně aprobovanými učiteli, kteří
průběžně procházejí systémem dalšího vzdělávání i dalšími kurzy.
7.2.
Základní materiální podmínky
Výuka je zajišťována v kmenových (univerzálních) učebnách pro konkrétní třídy. Ty jsou
vybaveny základním víceúčelovým, estetickým a funkčním zařízením. Odborné učebny pro
výuku jazyků, výpočetní techniky, učebny přírodovědných, odborných aj. předmětů, laboratoře a
dílny jsou vybaveny speciálním nábytkem, přístroji, nástroji, materiálem a pomůckami
potřebnými pro realizaci cílů a obsahu vzdělávání stanovených školním vzdělávacím
programem a v kapacitě odpovídající požadavkům BOZP nebo umožňující dělení tříd na
skupiny, popř. podle charakteru předmětu umožňující také individuální práci žáků. Předmět
tělesná výchova je vyučován v tělocvičně, herně stolního tenisu, na školním dvoře, v předem
objednaném bazénu, resp. na přilehlých sportovištích, a to vždy podle potřeby školy a dle
možností provozovatelů sportoviště (např. blízký sportovní stadion – atletika apod.).
Škola má k dispozici nezbytné prostory pro ukládání nářadí, nástrojů, materiálů,
učebních a jiných pomůcek.
Prostory pro přípravnou práci učitelů, kabinety, jsou vybaveny odpovídajícím nábytkem
s potřebnými úložnými prostory dle konkrétních požadavků vyučovaného předmětu. Každý
156
kabinet má k dispozici pro potřeby pedagogů počítač připojený ke školní počítačové síti a
k internetu.
Škola má k dispozici i další prostory a jejich vybavení nezbytné pro jiné vzdělávací či
podpůrné aktivity, jako jsou prostory pro řízení školy, osobní hygienu, prostory pro odkládání
oděvu a obuvi, knihovnu aj.
K dispozici je nářadí, materiály, učebnice, didaktická a výpočetní technika, učební
pomůcky potřebné pro výuku v jednotlivých oblastech vzdělávání, tělocvičné nářadí a náčiní aj.
Součástí školy jsou také dílny vybavené klasickými obráběcími stroji, zařízením pro ruční
obrábění, školními CNC stroji, automobilní diagnostickou a jinou technikou.
Stravování žáků je zajištěno ve vlastní výdejně stravy. Dovoz stravy je zajištěn. Škola
dále disponuje školním bufetem a několika automaty (na teplé a studené nápoje a drobnosti –
cukrovinky).
7.3.
Organizační podmínky
Škola splňuje požadavky školské legislativy na organizaci a průběh středního
vzdělávání, a to ve vazbě na formu vzdělávání v teoretickém vyučování, v učební praxi a ve
výchově mimo vyučování. Čtyřtýdenní odborná
praxe je zajišťována na pracovištích
právnických nebo fyzických osob odpovídajících oboru vzdělání.
Žáky seznamujeme s nejdůležitějšími znalostmi a dovednostmi souvisejícími s jejich
uplatněním ve světě práce a vybavujeme je kompetencemi, které jim pomohou při rozhodování
o další profesní a vzdělávací dráze.
Do každodenní praxe jsou zaváděna témata směrovaná na environmentální výchovu a
osvětu.
Svým zaměřením rozvíjíme nadstandardně kompetence žáků v oblasti efektivního
využívání prostředků informačních a komunikačních technologií při odborném vzdělávání i v
osobním a pracovním životě v souladu se státní informační politikou ve vzdělávání.
Žáci školy a pedagogové se účastní odborných a jiných soutěží vyhlašovaných v resortu
školství.
Škola programově zařazuje do výuky problematiku ochrany člověka za mimořádných
situací v souladu s právními předpisy pro krizové řízení a civilní nouzové plánování.
Oblasti vzdělávání a integrace žáků se zdravotním postižením a zdravotním
znevýhodněním a žáků vyžadujících jinou speciální péči věnuje škola mimořádnou pozornost.
Podporujeme také žáky mimořádně nadané. Těmto žákům slouží speciální vzdělávací programy
zaměřené na jejich konkrétní potřeby.
7.4.
Podmínky BOZP
Při vzdělávání žáků a při všech dalších činnostech, které se vzděláváním souvisí, i při
činnostech mimoškolních je dbáno důsledně na bezpečnost a ochranu zdraví žáků, dle platných
právních předpisů. Na všech akcích školy je zabezpečen odborný dohled nebo přímý
pedagogický dozor.
Škola má pro výuku k dispozici dvě budovy. Obě budovy jsou v majetku
Moravskoslezského kraje. Jejich údržbu zajišťuje škola vlastními prostředky. Pravidelnou
technickou kontrolu a všechny předepsané revize zajišťuje škola v obou budovách.
Žáci jsou prokazatelně na začátku každého školního roku informováni a podrobně
instruováni o možném ohrožení zdraví a bezpečnosti při všech činnostech, jichž se účastní při
vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, jsou seznámeni se školním řádem, zásadami
bezpečného chování, případně s ustanoveními konkrétních právních norem k zajištění BOZP a
požární ochrany souvisejících s konkrétní činností vykonávanou žáky. Prokazatelnost je možné
ověřit na konkrétních podpisových arších a v třídních knihách.
157
Časová náročnost vzdělávání podle školního vzdělávacího programu je v souladu s
počtem povinných vyučovacích hodin stanovených v rámcovém vzdělávacím programu, který
respektuje fyziologické a psychické potřeby žáků, podmínky a obsah vzdělávání.
Žáci jsou konkrétními předpisy a postupy chráněni před násilím, šikanou a jinými
negativními jevy.
Učebny, laboratoře a dílny splňují platné zákony, normy a směrnice.
158
8. Spolupráce se sociálními partnery
Název školy
Adresa školy
Zřizovatel
Název ŠVP
Stupeň vzdělání
Datum platnosti
8.1.
organizace
1. 9. 2012
Úřad práce
Spolupráce s úřadem práce bude zaměřena na sledování uplatnění absolventů na trhu práce.
Pravidelným hodnocením je možné reagovat na poptávku trhu práce, upravovat učební plán a
osnovy jednotlivých předmětů. Cílem je minimalizovat počet absolventů, kteří po ukončení
studia budou pobírat podporu v nezaměstnanosti.
8.2.
Vysoké školy
Spolupráce s vysokými školami je zaměřena na zpětnou vazbu uplatnění absolventů v dalším
studiu. Pravidelné konzultace se zástupci strojní fakulty a jednotlivými katedrami odborných
předmětů (doplnění výuky ICT učiteli VŠB, stáže žáků OU v odborných a všeobecně
vzdělávacích předmětech, partnerství v projektech).
Spolupráce s vysokými školami:
VŠB – Technická univerzita Ostrava a Ostravská univerzita.
8.3.
Podnikatelská sféra
Sociálním partnerem jsou především firmy zaměřené na strojírenství a výpočetní techniku
v regionu. Jejich požadavky a připomínky budou ovlivňovat především odborné předměty, jejich
rozsah a obsah. Důležitou částí spolupráce je možnost výkonu praxe pro žáky 3. ročníků,
odborné stáže učitelů ve firmách, exkurze, účast firemních odborníků v komisích odborných
soutěží.
8.4.
Rodiče a žáci
Rodiče mohou ovlivňovat vzdělávání svých dětí přes Školskou radu, Občanské sdružení, ve
kterém jsou zvoleni zástupci rodičů všech tříd, a také na pravidelných třídních schůzkách.
Žáci mohou ovlivňovat vzdělávání přes Školskou radu jednáním s vedením školy a TU.
8.5.
Asociace CZESHA
Škola je dlouhodobým členem asociace středních odborných škol na krajské a republikové
úrovni. Spolupráce s ostatními školami je nezbytným prvkem rozvoje a evaluace školy. V rámci
asociace jsme aktivními partnery ve společných projektech.
8.6.
Základní školy
Pravidelné prezentace vzdělávacího programu na základních školách, dny otevřených dveří
s osobní prezentací partnerských firem a informativní dny na škole pro žáky ZŠ jsou
rozhodujícím faktorem zvýšení zájmu o odborné vzdělávání.
159

Zde - Střední průmyslová škola Ostrava

Transkript

Podobné dokumenty

Jiní a přece stejní / D4

škola života a pro život

Školní vzdělávací program pro obor Zdravotnický asistent

Obor:41-45-M/01 Dopravní a servisní služby

Ekonomika a zpracování informací v podnikání

škola života a pro život

Školního vzdělávacího programu

Moderní poznatky ve fyzice

Výrobní a environmentální technologie - HGF

Optoelektronické metody 3D zaměření povrchů předmětů

izolace proti radonu - Radonový program ČR

ŠVP Technická zařízení budov - Střední škola polytechnická České

Školní vzdělávací program

školní vzdělávací program správce počítačové sítě 2012