Pages from LaH_01_2014_KOR3

“
rip
t
road
„
í
dičn
e
Exp
ru
e
P
a
é
do Ekvádoru
y na šestitisícov
expedice
up
s Trávou za výst
riky
e
m
A
í
n
iž
J
ly
o
h
vrc
expedice
Tráva, Lišin, Alda
a Kamílek
převážně Lišin,
něco Kamílek a Tráva
Zase nejede ...
dova batohu odjezd směr Ekvádor,
neboť Kamílek musí vycestovat mimo
Peru a tam bychom se měli obejít bez
Aldových věcí. Necháváme bágl poslat
tedy zatím do Huarazu (pokud dorazí).
Kamílek nachází v autě mapu Chimboraza (6310 m) – no tak proč ne, že?
Když už máme mapu... Začíná roadtrip
dlouhý cca 1300 km do Ekvádoru. Bohužel nám postupně vypovídá služby náš
Dodge, který dojel z Kanady až do Peru (Normálně si chcípá, kdy se mu zachce. Pravda, jednou za to mohla světla. No chápete to – když jsem nesvítil, byl
průšvih s policajtama, když jsem svítil a šli
jsme na oběd, byl průšvih s baterkou).
Občas umře (na neurčito) naštěstí na super místě – třeba v surfařském městečku
Marcora či třeba v pátek v noci v nějaké díře hned u „Cerveza express – nonstop“ – takže je večírek místo toho, abychom započali aklimatizaci s přespáním
Rok 2013... Měl to být rok spojený s expedicí na K2. Bohužel rekonvalescence
Radka Jaroše po předloňských omrzlinách na Annapurně se protáhla. Co tedy s načatým létem? Pravý čas po le-
72
tech vynechat „pravou“ expedici na
„osmitisícovku“ a vyrazit někam do menší zimy a na kratší dobu. Rozhodnuto – Jižní Amerika!
„Výlet“ by se dal charakterizovat výstižně – když se něco s..., tak pořádně!
V plánu bylo vylézt nějaké „šestky“, ale
jak to celé dopadlo, si můžete níže přečíst sami. Byla dobrá parta, takže o zajímavé příběhy nouze nebyla... A já jsem
kluky nechal sepsat jejich pohled na celý výlet.
Pár útržků můžete vstřebat z těchto citací z našich sms – vše ostatní popsali kluci
a o tom, co jsme vylezli či nevylezli, jestli
jsme měli šanci či neměli, si můžete udělat představu z popisu jednoho našeho
týdne v Peru (citace z webu honzatrava.cz):
Začínáme spěchat. Nám pivko z předchozího dne pomohlo – autu nikoliv. Takže po ujetí dalších cca 200 km opět umírá, a tudíž padá rozhodnutí, že my tři
pokračujeme busem a Kamilek se vrací do Peru a zkusí další opravu. Je to
pro nás docela sranda, neboť ani jeden z nás neumíme španělsky. Jedinou
dobrou duši (nádherná mladá Ekvádorka), která mluví anglicky a ptá se nás,
zda nejsme ztraceni a zda nepotřebujeme pomoci, odhání Alda se slovy, že vše
OK. (PS: Ženáče s děckem už na „expedici“ neberu!)
Expedice pohledem Martina
„Lišky“ Lišina:
9. 9. 2013: Pozdrav z Peru aneb shrnutí
průšvihů (čerpáno z Trávova deníku)
Alda dorazil, ale bez báglu. Co teď? –
Čekáme do rána a pak stejně bez Al-
ve 4000 m. Dochází k několika opravám,
jednomu odtahu – už známe automechaniky snad podél celé PanAmerikany.
Víte, co je to „bobina“…? Na peruánsko-ekvádorských hranicích jsme v pátek odpoledne. Zde Kamílkovi oznamují,
že ho už letos do Ekvádoru nepustí. Paráda. Nepomáhá ani jeho proslulý kukuč – nakonec však přeci jenom ukecává mladší kolegyni aspoň na 4 dny pod
hrozbou deportace z Ekvádoru a 300
dolarovou pokutou za každý den navíc.
Nejdůležitější je podpora z domova
Zde cituji SMS jednoho z mých nejlepších
kamarádů Káji, který reagoval na náš
výpad do Ekvádoru: „Cha cha průser
Ekvádor:). Tomu říkám do detailu připravená expedice – já bejt váš sponsor, tak
nejdřív zabiju vás a potom sebe:). Pozdravujte se navzájem, a ať se daří líp
než doteď:). Ekvádorsky miluju tě, se řekne „Yo te guiero“.“
Při výstupu na Chopicalqui
Opět jsem po roce dostal tu čest a prostor sepsat nějaký „canc“ do Lidé a Hory. Vzhledem k tomu, že stárnu, vyčpívám a přestávám být vtipný, dovolil jsem
si požádat o pomoc své „spoluexpedičníky“. A já napíšu jen prolog a epilog
a slíznu ovace za dobrý článek!
Stopařka
Pod Chimborazem
www.lideahory.cz
Člověk občas musí měnit plány. Ty Trávovy změnily neustálé Radkovy operace omrzlých prstů. Místo K2 ho osud zavál do Jižní Ameriky. Vymysleli jsme, že
se pojedeme podívat za naším dobrým
kamarádem Kamílkem, který již dva roky cestuje obytňákem z Kanady do Pa-
73
expedice
expedice
tak napřed zastřelím tebe a pak sebe!“
Smsky zabírají, vrcholový den se brodíme
čerstvým sněhem, pečlivě vybíráme místa, kde použijeme na slanění naše dvě
kotvy, kterých jsme měli vzít minimálně
pět. Jsem pomalejší, tak zůstávám cca
v šesti tisících. Tráva s Aldou docházejí na vrchol při západu slunce, po devíti hodinách mě vyzvedávají v záhrabu
a v noci sestupujeme a slaňujeme do tábora v 5600 m. V sezoně trvá výstup z posledního tábora a sestup cca 6 hodin,
po sezoně jsme si užili nádherných 18 hodin. Druhý den sestupujeme za neustálého sněžení ledopádem a pospícháme
do Limy na letadlo.
Po návratu měníme název výpravy na
„Expediční roadtrip do Ekvádoru a Peru“. Daň za levnější letenky, neboť v sezóně by nás stala 38 tisíc... Pravda, sháněli
jsme je tři týdny před odletem a v září byly za dvacet. Místo 700 kilometrů najeto
různými dopravními prostředky 4500 km.
Ale byl to nádherný výlet s perfektní partou kamarádů a víme, že se svět nezboří, když plány nevycházejí. Jen se na ty
změny plánů musí pružně reagovat.
PS: Trávo, doufám, že letošní plány klapnou a spolu s Radkem a Miskou dáte tu
K2. Lišin!
Expedice pohledem Aleše
„Aldy“ Bílka:
Huascarán
tagonie. Zajímavý expediční tým, barový
povaleč Lišin, jihoamerický tulák Kamil,
himálajista Tráva a Alda, jediný ženatý
s děckem, tudíž nejzodpovědnější z nás.
Plány jasné – z Limy dojet do Huarázu,
aklimatizovat se na Piscu, vylézt na Huascarán a Alpamayo, rozloučit se s Kamilem a domů. O úspěchu jsem nepochyboval, vždyť od našeho společného
výletu na Gasherbrum Tráva úspěšně vylezl na Manaslu i Annapurnu, tři expedice, tři vrcholy. Ale všechno bylo jinak…
V Limě Kamil prohrává boj s úřady, do
týdne musí s autem opustit Peru. Alda
se fláká v hotelu v Miami, jelikož let přes
oceán měl zpoždění. Nakonec přiletí
bez báglu. Konverzace na letišti probíhá
v duchu: „Nepřiletěl mi baťoh, ale není
problém, pošlou ho do Huarázu…“ „No,
to je trochu problém, protože jedem do
Ekvádoru, na Chimborazo!“ Naštěstí pohory má v příručním zavazadle. Začíná
roadtrip, který poprvé končí na hranicích, Kamílek má vyčerpáno 85 dní z de-
74
vadesáti na pobyt v jednom roce. Nakonec ukecává vstup na 4 dny a Tráva
jej uklidňuje, že nám to bude stačit. Podruhé končí porouchaným autem, Kamil
má strach z deportace, kterou mu vyhrožovali na hranicích, vrací se do Peru
a my tři pokračujeme bez znalosti španělštiny busem. Volíme perfektní aklimatizační postup, ráno z banánových
plantáží do 4200 m, pěšky do 4800 m
a zpátky. Druhý den stavíme stan (malinkatý, Expeda máme v Aldově báglu)
v pěti. Aklimatizační procházku vedeme do 5700 m a později se dozvídáme,
že po cestě, která se nechodí. Alespoň
jsme věděli, proč tam lítalo tolik šutrů.
V noci Tráva s Aldou zkouší neúspěšně vrchol. Nepovedlo se, tak hurá zpátky do
Peru. Kamil na nás čeká v Chiclau. Tráva
v net kafe tiskne mapku Peru, abychom
věděli, kam jet.
Konečně Huaráz. Opožděný příjezd slavíme pivem Pilsen a v noci nás Kamílek
učí pít drink „Kapitán Zero“, oblíbený
drink jednoho pašeráka drog a surfaře z Kostariky, jež se skládá z rumu a limetkové šťávy. V poledne zjišťujeme, že
nám zavřeli místní Casa de Guias. Ale
stařík ve vedlejším obchodě nám prodává dvě sněhové kotvy a ujišťuje nás, že
na Huascaránu je plno lidí a Refugio Huascarán je otevřené. To samé tvrdí mulař. Realita je jiná, chata je již několik týdnů zavřená, na kopci nikdo. Dva dny se
snažíme najít neúspěšně průstup ledopádem do sedla. Množství seraků a velkých trhlin nás nutí naše snažení vzdát.
Druhý kopec, druhý neúspěch...
Zbývá posledních pár dní do odletu,
předpověď počasí není ideální. Rozhodujeme se, jestli si půjčit kola nebo zkusit ještě jeden kopec. Vyhrává Chopicalqui, šestitisícovka s dobrým přístupem od
silnice. V dešti a sněžení šlapeme do prvního tábora a bavíme se tím, že to bude
naše nejneúspěšnější expedice. Trávovi chodí povzbuzující smsky od kamarádů ve znění: „Vole, já bejt tvůj sponzor,
Na jedné z mnoha zastávek z důvodu
chcípnutí auta jsme po několika pivech
I cepíny se občas hodily...
www.lideahory.cz
Místní velmi osobitá flóra
(podotýkám 0,7 l) definovali náš výlet jako „Po...ný Peru a ještě zk......nější Ekvádor“. Ačkoliv bylo toto tvrzení naprosto
podložené, zde se přetavilo v úsměvnou
nadsázku a v další výzvu, která možná
trochu změnila naši snahu někam vylézt
na snahu se vůbec někam dostat.
Odpověďmi na pár následujících otázek
shrnuji svůj pohled na tuhle „expedici“:
Jak to celé vzniklo? Na svatbě u kamaráda (až někdy večer), ani jsem to nedomluvil já, ale moje žena… Najednou se
mi plnil sen, první „velký výlet“.
Jaká byla parta? Z mého pohledu nejmladšího, nejméně zkušeného, jediného
ženáče s dítětem výjimečná… Neuvěřitelná symbióza lékaře, geodeta, výškového pracovníka a strojního inženýra
s různou výkonností… Nevím, proč chtěl
vedoucí zájezdu Tráva několikrát položit
funkci vedoucího se slovy, že s takovým
materiálem se nedá pracovat..!?
Příprava a informace na místě? Přípravě
jsme nevěnovali nějak moc času, což se
ukázalo nakonec jako správné rozhodnutí, neboť jsme stejně i torza našich původních plánů museli na základě vzniklých situací operativně překopat. V této
situaci je pak velmi blahodárné slyšet, že
počasí je a bude „bueno“, kopce v okolí
„just walking“ a plné lidí, všude je to kousek, atd. Za to se místní původci těchto
informací dostali na blacklist, protože se
nic z toho nepotvrdilo, ale popravdě –
co jiného chce člověk na dovolené slyšet...
Co bych chtěl vyzdvihnout? Večírek zakončený v baru 7c v Huarazu, Nevado
Chopicualqui a to nejen proto, že jsme
se tam nakonec dohrabali (krásné umístění naproti severovýchodní straně Huascaranu, nádherné výškové tábory – ty
panoramata, celkově hezká cesta s prvky solidního lezení...), mnohdy až překvapivý servis hostelu Gledel v Yungay, kaktusy v Cordiliera Negra, které nás stály
další autobaterii… a mnohé další.
Na co bych raději zapomněl? Na svoji cestu tam i zpátky, na časový posun
a miniaturní hodiny na letištích, na nevyzpytatelný osmiválec Dodge, na nedodržení aklimatizačního postupu (i když
75
expedice
expedice
s odstupem se na to dívám jako na
úsměvnou a hodnotnou zkušenost).
Jaké to bylo s Himálajistou? Občas mě,
pravda, tahal po kopcích jak cvičeného
medvěda…Odměnou mu ale zase mohl být postavený stan, prošlápnutá závěj,
uvařená večeře a o 15 kilo lehčí batoh.
Celkové shrnutí: Veselé, poeticko-dobrodružné babí léto v naprosto okouzlujících
prázdných horách Peru a Ekvádoru.
Expedice pohledem Kamila
„Kamílka“ Havlíčka
V den, kdy přijeli kluci za mnou do Peru
na dovolenou, mně dovolená skončila.
Během bezmála 1,5 roční cesty po Americe jsme si se Zuzkou (přítelkyně, se kterou cestujeme obytným autem z Kanady do Ohňové země) zvykli na trochu
jiné tempo. Myslím, že najedeme denně
méně kilometrů, než jsme najeli v Plzni.
A najednou tu jsou Lišin, Tráva a Alda,
megabatohy na zádech, svítící oči a že
prej Huascaran, Alpamayo, spoustu piva a ještě k moři pojedeme. Za 3 týdny.
Pochopil jsem, že si budu muset přidělat
na klobouk šňůrku, aby mi neuletěl.
Nakonec to ale vůbec nebylo tak hrozný. Bylo to mnohem horší. Od první-
Chopilcalqui
ho momentu nám náhoda dávala najevo, že vůbec nebude spolupracovat.
Nejdřív nepřiletěl Alda, zasekl se někde
v Miami. Když konečně dorazil, tak bez
batohu. Následně jsem zjistil, že nám brzo vyprší povolení na auto a že musím
do pěti dní opustit Peru i s autem. Rychlá
reorganizace plánu. Pojedeme tedy do
Ekvádoru, na Chimborazo, asi 1500 km
z Limy. Znělo to zprvu jako fajn nápad,
ale to pouze za předpokladu, že vám
jede auto. To naše nejelo. Tedy jelo, do
Ekvádoru jsme se dostali, ale počet technických zastávek přesahoval snesitelnou
míru. Další reorganizace plánu, flexibilita
se stala heslem expedice. Kluci vše zvládali v pohodě a s nadhledem, ale mně
bylo, jako bych se zvedl z lehátka u ba-
zénu, odložil koktejl a skočil do míchačky.
Štěstí nás neopustilo ani na horách. Na
Chimborazo kluci skoro vylezli. Na Huascaran jsme se nedostali přes trhliny,
přičemž já jsem se kvůli výškové nemoci
nedostal skoro ani ze stanu. Na Alpamayo jsme mohli zapomenout – kvůli času
a počasí. Alternativní plán, Chopicalqui,
se zdál fajn, ale hned první den jsme
zmokli. Kluci (Alda a Tráva) nakonec na
vrchol vylezli, což za daných podmínek
považuji za obdivuhodný výkon. Uvítal
jsem je ve stanu teplým čajem, když dorazili zpět v 11 v noci.
Inu, jak vyznavači zábavy zvané „nezávislé cestování“ dobře vědí, průšvihy mají tendenci se sdružovat. Nicméně, byly
to tři týdny, kdy se nikdo z nás nenudil, nikdo neprudil, nepamatuji si den, kdy by
nebyla zábava, a musím říct, že za tu dobu jsem toho zažil víc než za půl roku cestování stylem „lážo – plážo“. Ale ještě týden navíc a bylo by po mně!
Trávovo poselství na konec…
Pokud si chcete užít peruánské a ekvá-
Ne vždy jde všechno podle plánu, a tak nás nepředvídatelné okolnosti donutily změnit
i „expediční“ pohlednici :-).
dorské hory bez lidí, doporučuji září. Sice
je větší pravděpodobnost, že vylezete
prd, neboť už nejsou ideální podmínky.
Taky nebudete často vědět cestu. Opět
se mi potvrdilo pravidlo, že lidi na kopci zlepšují minimálně o 50 procent šanci
na vrchol. Aspoň pro nás – obyčejné turisty. Prostě je to na každém...
Hlavní je dobrá parta a ta byla, vrcholy
nejsou to nejhlavnější.
No a dneska již vím, že se do Peru budu
vracet, neboť nás s Radkem Jarošem,
Petrem Maškem a Martinem Havlenou
čeká aklimatizace na Huascaránu. Ideálně přespat dvě až tři noci u vrcholu.
A já si ještě vymyslel další „zajímavost“
– a to pokus o slet z kopce na double
paraglidu. Takže by nás měl doprovázet
Michal Krysta, úspěšný účastník loňského X-Alps!
Turista Tráva
76
www.lideahory.cz
77