adolf loos architektura v pytlíku

ADOLF LOOS
ARCHITEKTURA V PYTLÍKU
ADOLF LOOS
ARCHITEKTURA V PYTLÍKU
LENKA BURDOVÁ
Le Corbusier (1887–1965) Vila Savoye v Poissy / Poutní kaple Notre-Dame v Ronchamp / Klášter La Tourette
Velká epocha právě začala. Existuje nový duch. Průmysl, který všechno zaplavuje jako řeka spějící k svému cíli,
nám přináší nové nástroje přizpůsobené této nové epoše, oživené novým duchem. Zákon ekonomie imperativně řídí
naše konání i myšlení.
Problém domu je problém epochy. Na něm dnes závisí rovnováha společnosti. Prvním úkolem architektury v epoše obnovy je provést revizi hodnot, revizi ustavujících elementů domu. Série se zakládá na analýze a experimentu.
Velkoprůmysl se musí zabývat stavbami a musí zavést sériovou výrobu stavebních prvků domu.
Je třeba zformovat stav ducha pro sérii. Stav ducha pro stavbu sériových domů. Stav ducha pro bydlení v sériových domech. Stav ducha pro navrhování sériových domů.
Jestliže vytrhneme ze svého srdce a svého ducha strnulé pojetí domu a začneme na otázku nahlížet z kritického
a objektivního hlediska, dospějeme k domu-nástroji, sériovému domu, zdravému (i eticky) a krásnému estetikou
pracovních nástrojů doprovázejících naši existenci.
Le Corbusier
Louis Kahn (1901–1974) Salk Institute v Kalifornii / Kimbell muzeum v Texasu / Vládní komplex v Bangladéši
Když jsem poprvé přemýšlel o tom, co je to řád, udělal jsem si dlouhý seznam pojmů, o nichž jsem si myslel,
že řád vystihují. Úplně jsem se vyčerpal, a nakonec jsem si řekl, že pokaždé, když napíšu, co to je, tak je to málo.
Tak jsem všechny vyloučil, a ponechal pouze slůvko je: Řád je. Najednou se mi vše vyjasnilo. Nevěděl jsem, co to
znamená, a tak jsem to donesl jedné osobě, které jsem si velice vážil, důvěrně znající jazyk. Řekl jsem: „Řád je. Cítíš v tom nějakou sílu?“ A ona řekla: „To je tak silné, že to tak prostě musíš nechat.“ Tím mi vše potvrdila. Okamžitě
jsme uviděli větu zářit. Předtím nezářila. A vše, co jsem napsal potom, v sobě mělo tento obraz, totiž že řád je. Od
té chvíle jsem začal psát, protože jsem cítil, že v tom, co říkám, mám něco, co se nemusí přizpůsobovat tomu, jak
se věci obvykle říkají.
…Návrh vyžaduje, aby člověk rozuměl řádu. Když pracujete s cihlami nebo navrhujete jejich použití, musíte se nejprve cihly otázat, co potřebuje neboli čeho je schopna. A když se takto zeptáte cihly, co chce, řekne vám: „Já mám
ráda oblouk.“ A vy řeknete: „Ale oblouky se težko staví. Stojí hodně peněz. Myslím, že jako překlad můžete položit
stejně dobře beton.“ Cihla vám na to ale opáčí: „Ó ano, já vím, máš pravdu, ale když už se ptáš, co mám ráda,
tak říkám: oblouk.“ A člověk si řekne: „No, tak proč bych měl být tak tvrdohlavý“, rozumíte? A v tom se ozve
oblouk: „Mohu udělat jen jednu malou poznámku? Uvědomuješ si, že mluvíš o bytí? A bytím cihly je přece oblouk!“
Právě toto je vědomí řádu, jeho přirozenosti.
Louis Kahn
Josef Chochol (1880 – 1956) Nájemní dům Hodek v Praze / Kubistický trojdům v Praze / Kovařovic vila v Praze
Ornamentálnost chceme nahraditi zintelektualisovanou živelností formy a kolik zavrhujeme na dekoru a ornamentu, tolik nejméně snažíme se docilovati silou soustředěného a souhrnného účinu, jehož znakem bude chuť matematické jaksi přesnosti, drsné strohosti, a jadrné režnosti, jíž dáváme přednost před bývalou škrobeností naparfumovaných a jalových dandysmů a perversit, stejně jako před maloměstskou naivně se tvářící bodrostí. A jest to
především naše dobové nazírání, jež odvádějíc nás od hravých soustav v ploše přenáší nás přímo do světa trojrozměrnosti. Neboť tato prostorovost je nám bližší, ležíc vůbec ve vývoji moderního umění, nežli snaha promítati objemy do plochy jedné neb několika parallelních za sebou, čímž by bylo možno snadno upadnouti v podezření,
že používá se slepě určitých prostředků z postupu některých moderních malířů, jimž nebylo však patrně dobře
porozuměno.
Jsme přesvědčeni, že naším novým poměrem k procesu tvořícímu změnilo se podstatně i stanovisko zaujímané
kdysi k známému způsobu článkování a jeho použití v architektuře, a že my stojíce na prahu nově se tvořícího světa
uměleckých forem zaměňujeme bývalé dekorativní článkování plnějším a soustředěnějším vyjadřováním trojrozměrně rostoucí plochy.
Josef Chochol
Adolf Loos (1870 – 1933) Dům Steiner ve Vídni / Obchodní dům Goldman & Salatsch ve Vídni / Müllerova vila v Praze
ADOLF LOOS
…Nekreslím půdorysů, fasád, řezů, dělám prostory. Vlastně u mne není přízemí, patro, sklep, jsou jen související
pokoje, předsíně, terasy. Každý prostor potřebuje svou určitou výšku – jídelna jinou než spíž – proto jsou stropy
prokládány v různé úrovni: nyní spojiti tyto prostory, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale byl
nejvýš účelný, je, jak vidím, pro ostatní velké tajemství a velká samozřejmost pro mne.
Adolf Loos
Pier Luigi Nervi (1891–1979) Sportovní stadion ve Florencii / Palác práce v Turínu / Malý sportovní palác v Římě
Dal jsem padnout všem estetickým předsudkům a usiluji o návrat k jednoduchému pojetí svých prvních tvůrčích
let, let práce konstruktéra řešícího s oddaností položené úkoly. Moje důvěra v přirozenou estetickou výrazovou sílu
dobrého konstruktivního řešení mě nikdy nezklamala… Mám právo tvrdit…, že dobrý strukturální organismus,
vypracovaný s porozuměním v jednotlivostech i celku, je nutnou a snad dokonce jedinou podmínkou dobré
architektury.
Pier Luigi Nervi
Aldo Rossi (1931–1997) Divadlo světa v Benátkách / Hřbitov San Cataldo v Modeně / Obytné domy v Miláně
...Vždycky na mne působily obrazy Angela Morbelliho Vánoce pozůstalých a Milosrdný útulek Trivulzio; hleděl jsem
na ně okouzlen, aniž jsem je dokázal posoudit. Nyní mi mohly v tomto projektu posloužit jako výtvarný a figurativní prostředek. Studium světla, velké svazky světelných paprsků, jež dopadají na lavice se starými lidmi, ostré stíny
geometrických tvarů lavic a kamen, které jako by byly vyňaty z příručky o teorii temnosvitu. Rozptýlené světlo prostupuje rozlehlou místnost, v níž se postavy ztrácejí jako na nějakém náměstí. Tuto metafyzičnost předmětů
navozuje do důsledků dovedený naturalismus; věci, těla starých lidí, světlo, chlad prostředí, to vše se nabízí při
pozorování, vedeném jakoby z dálky. Ale tato vzdálenost bez emocí je samo ovzduší smrti milosrdného útulku.
Při práci na projektu pro Modenu jsem stále myslil na tento útulek a na světlo, jež vniká do krychle a na řezu je
vyznačeno ostrými svazky paprsků; to jsou světla těchto oken.
Ze stavby se nakonec stala stavba opuštěná, kde se život zastavil, práce je přerušena a sama instituce se ocitá
v nejistotě. Vzpomínám si, jak byl tento projekt vystaven prudkým, pro mne nepochopitelným útokům; některé mířily proti celé mé práci architekta.
...Dnes, kdy vidím, jak projekt vyrůstá, nacházím v tomto velkém příbytku mrtvých živý smysl pro soucit, právě
tak jako v římské hrobce pekaře. Čas tohoto domu mrtvých, jenž vyrůstá v rytmu městské úmrtnosti, je tedy spjat
s životem, jako ostatně všechny stavby.
Aldo Rossi
Robert Venturi (1925) Dům Vanny Venturi ve Filadelfii / Dům pro seniory ve Filadelfii / Muzeum hraček v Houstonu
I AM A
T
N
E
M
U
N
O
M
I AM
T
N
E
M
U
N
O
AM
Mám rád složitou a protikladnou architekturu. Nemám rád neschopnou architekturu, nesoudržnou a svévolnou, ani
strojeně komplikovanou pitoresknost a expresionismus. Raději hovořím o složité a protikladné architektuře založené
na bohaté a dvojznačné moderní zkušenosti, včetně té, která je vlastní umění. Všude s výjimkou architektury se složitost a protiklad uznávají, od Gödelova důkazu absolutní nesourodosti v matematice po analýzu „náročné“ poezie
T. S. Eliota a definici paradoxních vlastností malby Josefa Alberse.
…Mám rád prvky hybridní spíše než „čisté“, kompromisní spíše než „neústupné“, pokřivené spíše než „přímočaré“,
dvojznačné spíše než „jasně vyslovené“, líbí se mi prvky podivné stejně jako neosobní, nudné i „zajímavé“, konvenční spíše než „navržené“, přijímající spíše než vylučující, nadbytečné spíše než jednoduché, reziduální vedle
novátorských, nesourodé a dvojsmyslné spíše než přímé a jasné. Jsem pro neuspořádanou životnost proti zjevné
jednotě. Přijímám „non sequitur“ a vyhlašuji dualitu.
…Upřednostňuji „to i to“ před „buď, anebo“, černobílou a někdy i šedou před černou, nebo bílou. Hodnotná architektura pro mne evokuje mnoho významových úrovní a různých úhlů pohledu: její prostor a prvky lze vnímat a realizovat několika způsoby najednou.
Složitá a protikladná architektura má ovšem zvláštní závazek vůči celku: svou pravdu musí vyjadřovat celistvostí,
anebo alespoň navozením celistvosti. Musí ztělesňovat nesnadnou jednotu zahrnování namísto snadné jednoty vylučování. Více není méně.
Robert Venturi
Jørn Utzon (1918 – 2008) Operní dům v Sydney / Banka v Teheránu / Budovy Národního shromáždění v Kuvajtu
...Mimořádná je velká mešita ve Starém Dillí. Obklopují ji tržiště a stavby bazaru umístěné v pelmelu dopravy, lidí,
zvířat, hluku a nervózních budov. A tady, do výše přibližně tři až pět metrů, vyrůstá ohromná platforma z červeného
pískovce obklopená arkádami na svých vnějších hranách. Na třech stranách platformy tyto arkády nahoře uzavírají
zdi, takže ven z ní můžete hledět pouze na straně čtvrté a tady se shora dostanete do kontaktu s životem a nepořádkem města. Na tomto náměstí nebo platformě máte silný pocit odlehlosti a naprostého zklidnění. Účinku, o jakém by možná žádný stavebník nebo architekt nikdy předem nesnil, se tu dosáhlo tak málo prostředky.
Jako architektonický prvek má platforma fascinující rysy. Poprvé jsem si ji zamiloval v roce 1949 na studijní cestě
v Mexiku, kde jsem pro velikost i myšlenku platformy našel mnoho variací a kde mnohé z platforem zůstaly samy,
s ničím víc než s přírodou kolem dokola. Všechny mexické platformy jsou umístěné a zformované s velkou vnímavostí k přírodnímu prostředí a vždy s hlubokou vnitřní myšlenkou. Vyzařuje z nich velká síla. Dojem z toho, co máte
pod nohama, je totožný s pevností, jakou zažíváte, stojíte-li na nějaké velké skále.
…Celý poloostrov pokrývá uzavřená budova, podobná téměř skále, základna, kterou obývá izolovaný svět umělců
kvůli jejich soustředění a přípravě. Na vrcholku této základny spočívá velkolepá stupňovitá platforma s dvěma
amfiteátry, proscénii a foyery. Oba celky leží vedle sebe a oba dva pokrývá jejich vlastní skupina obrovských bílých
skořepin. Tady – na platformě – leží místo setkání umělce s publikem, tady se otevírá scéna; divák tu přijímá výsledný produkt umělce. Toto dělení na umělce a diváka je ideální – divák se octne tam, kde si myslí, že by měl být,
na vcholku platformy, v úzkém kontaktu s velkolepou krajinou zátoky, tak odlišnou od každodenního světa, tak
ideálně umístěnou, aby se stala předehrou ke světu imaginace a překvapení, za kterým sem divák přišel.
Jørn Utzon
Použitá literatura: Le Corbusier – Za novou architekturou / Louis Kahn – Ticho a světlo / Josef Chochol – K funkci
architektonického článku (Styl V, 1913) / Karel Ksandr, Petr Ulrich – Müllerova vila / Jan Tomeš – Pier Luigi Nervi /
Aldo Rossi – Vědecká autobiografie / Robert Venturi – Složitost a protiklad v architektuře / Jørn Utzon – Platforma
jako základ architektury (Stavba IX, 2002) / Jørn Utzon – Význam architektů (Stavba XV, 2008)
Inspirační zdroje: Rostislav Švácha – Česká kubistická architektura – Lomené, hranaté a obloukové tvary / Rostislav
Švácha – Česká architektura a její přísnost / Adolf Loos – Řeči do prázdna / Le Corbusier – Kdysi a potom / Bohuslav Syrový – Architektura svědectví dob / Peter Gössel, Gabriele Leuthäuserová – Architektura 20. století /
Rostislav Švácha – Louis Kahn: monumentalita, řád, návrh, forma (Ateliér stavba II, 1999) / Louis Kahn – Tato věc
architektury (Ateliér stavba II, 1999)
Architektura v pytlíku: Koncept a grafická úprava Lenka Burdová / Kniha vznikla jako semestrální úkol na stáži
v ateliéru Tvorba písma a typografie na VŠUP na jaře 2009 pod vedením ak. mal. Karla Halouna, Luboše Drtiny
a Tomáše Brousila / Tisk Antonín Komárek a René Řebec / knihařské zpracování v dílně VŠUP pod vedením Jana
Hybnera a Vlaďky Šturmové / Sazba písmy: Helvetica Neue, Futura, Trajan, Preissig, AUdimat, Vafle, Placard,
Digital Disco AOE, Clarendon / První vydání v nákladu 40 kusů / Praha 2009