K výzkumu faktorů ovlivňujících recepci a adaptaci cizojazyčných

K výzkumu faktorů ovlivňujících recepci a adaptaci cizojazyčných

270
K výzkumu faktorů ovlivňujících recepci a adaptaci
cizojazyčných lexikálních přejímek
Diana SVOBODOVÁ
Abstrakt
Příspěvek se zabývá nástinem výzkumu jazykové, kulturně-historické a psychologické recepce a adaptace cizojazyčných lexikálních přejímek a různorodých faktorů ovlivňujících tyto
procesy. Je zaměřen na dvojice a skupiny synonym, u nichž je jedním prvkem slovo synchronicky cizí a druhým jeho domácí ekvivalent nebo ekvivalenty. Vychází z hypotézy, že forma
slova není pro jeho fungování v jazyce neutrální, neboť cizí forma vyvolává jiné asociace než
domácí nebo dobře asimilovaná forma, přičemž rozdíly asociací mohou ovlivnit jiný sémantický vývoj cizojazyčných přejímek než jejich domácích ekvivalentů.
Kľíčová slova
Lexikum, přejímání, formální adaptace, synonyma, sémantický význam přejímek
Kontakt
Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta
[email protected]
Tento příspěvek byl vytvořen v rámci grantového projektu NCN Adaptace, percepce
a recepce cizích slov v polském a českém jazyce. Jazykové, psychologické a historickokulturní podmínky (DEC-2011/03/B/HS2/02279) – APPROVAL (Adaptation, Perception and
Reception of Verbal Loans).
1 Aspekty hodnocení lexikálních přejímek
Přejímání cizojazyčných prostředků (zejména lexikálních) do značné míry ovlivnilo vývoj všech moderních jazyků. Přestože historie těchto jazyků může být odlišná a míra internacionalizace jejich lexika různá, u všech lze z obecného hlediska
stanovit faktory, jejichž vliv na přejímání představuje prostor pro výzkumy nejen
lingvistické.
Jedním z klíčových aspektů integrace přejímek je jejich kompatibilita s potřebou zachování struktury a identity cílového jazyka, a tedy i otázka optimální míry
přejímání (srov. Dolník, 2010), kde se vedle názorů tolerantních mohou více či
méně projevovat i ochranářské, příp. puristické postoje nejen lingvistů, ale i běžných uživatelů, u nichž souvisí se subjektivními pocity, označovanými také jako
„prožívání jazyka“, případně nepřesně v určité významové výseči jako „jazykový
cit“. Už mnohokrát bylo historií ověřeno, že jak přemíra cizích prostředků, tak jejich odmítání jsou neuvážené, neboť obojí odporuje zásadám rozvoje systému ja-
Registre jazyka a jazykovedy
271
zyka. Tradičně se konstatuje, že tam, kde je užití cizojazyčných prostředků (včetně
těch nejnovějších) funkční, jsou na místě a akceptovatelné – a naopak v situacích,
kde jsou nefunkční, event. kde je český ekvivalent nebo starší přejímka skutečně
vhodnější, je na místě chápat je jako módní, exkluzivní, silně stylově příznakové
apod., případně je odmítat. Interpretace funkčnosti konkrétních prostředků se
však nemusejí překrývat ani z hlediska názorů jednotlivých uživatelů, ani z pohledu
komunikačního, motivačního a dalších.
Za základní aspekt posuzování funkčnosti považujeme možnost výrazových variací, resp. synonymického odstiňování a diferenciace jazykových prostředků
(včetně specifických nuancí a stylistických variant). Vždy je však třeba si uvědomovat jejich kontextové vazby a také to, zda se jimi vyjadřování synonymizuje, nebo
pouze dubluje. V reálných komunikačních situcích hraje roli také srozumitelnost
přejímek jako podmínka efektivity komunikace a z hlediska psycholingvistického
také expektace, kdy je v určitých situacích očekáván jistý druh a podoba jazykového kódu (Čechová, 2003).
2 Konkurence a koexistence prostředků přejatých a domácích
Přejímání je vždy selektivní: podnětem, resp. motivujícím faktorem je obvykle
mezera (hole, gap) v přijímajícím jazyce, jež vychází z komunikačních potřeb uživatelů a nutnosti pojmenovat daný denotát. Pokud systém cílového jazyka potřebným jazykovým prostředkem nedisponuje, lze buď využít prostředky domácí (slovotvorné, sémantické atd.), nebo je tento prostředek přejat z jazyka jiného. Zajímavým fenoménem je však přetrvávající koexistence synonymních dvojic či skupin
slov přejatých a domácích, kdy byla přejímka adoptována nehledě na existenci
vhodného domácího výrazu. Vysvětlením může být např. neochota či „lenost“ uživatelů hledat či tvořit domácí ekvivalenty v okamžiku, kdy se nabízí převzetí slova
cizího. Zřejmé ovšem je, že u některých slov se tato „lenost“ projevuje, zatímco
u jiných ne – pak je třeba zkoumat její psychologické mechanismy. U lexémů zřetelně mezinárodního charakteru se jakékoli „nacionalizačně-substituční“ snahy
jeví jako zbytečné, příp. kontraproduktivní, jestliže by neodpovídaly přirozenému
vývoji moderního jazyka.
Je však také třeba uvažovat o tom, že i v samotné cizí formě může být něco, co
usnadňuje převzetí a adaptaci jazykového prostředku – a také jeho setrvání
v lexiku cílového jazyka. Na průběhu a výsledku adaptačních procesů se nicméně
podílí i řada dalších ovlivňujících faktorů, zejména stáří přejetí (čím delší doba
uplyne, tím je větší pravděpodobnost plného zdomácnění, ale není to pravidlem),
typová vzdálenost výchozího a přijímajícího jazyka (projevující se často v nekompatibilitě přejímky ve smyslu ortoepickém, ortografickém a gramatickém), slovotvorné vlastnosti (derivační, příp. kompoziční potencialita a operativnost), druh
slova (např. rozdíl konkrét a abstrakt), frekvence užití (čím je vyšší, tím probíhá
adaptace rychleji), sémantická závažnost a ustálenost významu, oblast užití a typ
272
K výzkumu faktorů ovlivňujících recepci a adaptaci cizojazyčných lexikálních přejímek
uživatelů (z faktorů sociolingvistických hraje největší roli vzdělání uživatelů, a to
jazykové i všeobecné, dále věk, profese, zájmy apod.).
3 Vliv formy na hodnocení přejímek
Skutečnost, že některé jazykové prostředky mohou lépe vyhovovat sémantickým funkcím z důvodu své formy, odporuje do jisté míry zavedeným teoriím o arbitrárním vztahu mezi formou a významem v jazyce (srov. např. Saussure, 1983,
Hockett, 1960), které počítají s existencí konvencionalizace, tedy stabilizace jazykové struktury cestou užívání v lingvistických interakcích. Některé psychologické
výzkumy však posilují dřívější domněnky, že výběr jazykového prostředku v procesu uzuální konvencionalizace může být do jisté míry ovlivněn vzájemným souladem formy a významu slova. V této souvislosti se uvádí termín „phonoaesthesia“
ve smyslu přirozené asociace zkušeností evokovaných formou a významem jazykového prostředku (jako příklady bývají uváděny anglické výrazy slip, slippery, slide, slither, sleazy, navozující asociace „vlhkosti“, „mazlavosti“, tedy nepříjemné,
negativní konotace). Tyto zkušenosti mohou být evokovány percepčními vlastnostmi hlásek ve slově nebo jinými vlastnostmi formy a mohou být i mezijazykové (např. zadní vokály ve spojení se znělými konsonanty k naznačení velké velikosti
apod., srov. Sapir, 1929, Thorndike, 1945, Ultan, 1978). V minulosti podceňovaná
ikonicita formy a jazykový symbolismus jsou v posledních 20 letech (po období
převládajících názorů generativních) v lingvistice znovu zkoumány, některé studie
např. spojují způsob výslovnosti (obtížnost, úsilí) s hodnocením slova ve smyslu
jeho novosti a nezvyklosti. Podle Rebera a kol. (2004) je snadnost a plynulost artikulační realizace vnímána jako pozitivní, zatímco Song a Schwartz (2009) uvádějí,
že objekty, jejichž pojmenování je obtížné vyslovit, mají tendenci být asociovány
s vyšším rizikem (ať už chtěným, nebo nechtěným). Vzrůstá také shoda na tom, že
formy slov usnadňují procesy učení (Nygaard, 2009), což platí i pro formy cizojazyčné, a to jak pro dospělé, tak pro děti. Vysoká míra arbitrárnosti v jazycích samozřejmě existuje, nicméně o zvukovém symbolismu je třeba uvažovat zejména
ve smyslu omezování možných forem ve vztahu k jejich sémantickému obsahu,
nikoli jejich determinaci. Jako „exkluzívní“, příznakové se z tohoto hlediska
v důsledku své hláskové skladby nepochybně jeví v češtině například přejaté výrazy absurdní, agresor, charitativní, drastický, expert, exploze, fenomenální, gigantický, optimální, stimulovat, terapeuticný, toxický apod. ve srovnání se svými domácími protějšky nesmyslný, útočník, dobročinný, bezohledný, odborník, výbuch,
neobyčejný, obrovský, nejlepší, povzbuzovat, léčebný a jedovatý.
4 Projekt APPROVAL
Na výzkum faktorů ovlivňujících recepci a adaptaci cizích slov v jazyce je zaměřen právě probíhající projekt NCN: 2011/03B/HS2/02279 APPROVAL (Adaptation,
Registre jazyka a jazykovedy
273
Perception and Reception of Verbal Loans) s názvem Adaptace, percepce a recepce
cizích slov v polském a českém jazyce. Jazykové, psychologické a historicko-kulturní
podmínky (http://www.approval.uw.edu.pl), zaměřující se na srovnání percepce
synonymických řad slov přejatých a domácích v polštině a v češtině. Vychází
z předpokladu, že tyto faktory jsou různorodé: mohou souviset s lidskou percepcí,
a být tedy mírně kulturně podmíněné, nebo mohou vyplývat ze struktury daného
jazyka, z jazykové tradice národa, který ho užívá, nebo otevřenosti cizím vlivům.
V první fázi řešení projektu byl proveden systematický výzkum lexikálních dvojic,
resp. řetězců, u nichž je jedním prvkem slovo synchronicky cizí a druhým jeho domácí synonymum nebo synonyma, a také variant jednoho přejatého slova, lišících
se stupněm adaptace. Vycházíme z hypotézy, že forma slova není pro jeho fungování v jazyce neutrální. Cizí forma zejména vyvolává jiné asociace než domácí nebo
dobře asimilovaná forma (srov. např. devastovat – ničit // dewastować – niszczyć,
konzultant – poradce // konsultant – doradca, korumpovat – podplácet // korumpować – przekupywać, e-mail – email / mail / mejl, jeansy – džínsy / džíny // dżinsy), přičemž rozdíly asociací mohou ovlivnit jiný sémantický vývoj cizojazyčných
přejímek než jejich domácích ekvivalentů, nebo mohou adaptaci přejímek brzdit.
Psycholingvistickými metodami bude zkoumána recepce slov synchronicky cizích
v porovnání se slovy domácími a výsledky budou posouzeny v kontextu dosavadních zjištění týkajících se recepce slov, která se pozorovaným osobám jeví jako
povědomá nebo neznámá. V první fázi budou shromážděny volné asociace
s jedním a druhým slovem z dvojice pro definování sémantických rozměrů, jimiž se
tato slova mohou lišit. Poté bude velikost rozdílů u jednotlivých rozměrů vybraných v první fázi a rozměrů identifikovaných v jazykovědných studiích definována
metodou Osgoodova sémantického diferenciálu. Na závěr bude existence těchto
rozdílů ověřována v přirozených situacích, v nichž slova, na něž je výzkum zaměřen, budou použita ve svých obvyklých kontextech. Souběžně s výzkumem percepce jsou prováděny korpusové analýzy recepce a adaptace cizích slov v polském
a českém jazyce. Tyto jazyky jsou si strukturně podobné, ale jejich historie je odlišná a rozdílné historické zkušenosti vedly k tomu, že jejich uživatelé mají k cizojazyčným přejímkám jiný vztah.
Zvláštní pozornost si pak zasluhují přejímky, kterými jsou slova zdánlivě zbytečná, tzn. taková, která mají v cílových jazycích své ekvivalenty (např. kuriozita –
zvláštnost // kuriozum – osobliwość) a prokazují, že cizí slova nejsou funkčně rovnocenná svým domácím protějškům. V řetězcích typu de facto – ve skutečnosti //
w rzeczywistości, infekce – nákaza // infekcja – zakażenie, stimulovat – povzbuzovat // stymulować – pobudzać, symptom – příznak / projev // symptom – objaw,
terapeutický – léčebný // terapeutyczny – leczniczy nebo toxický – jedovatý /
otravný // toksyczny – trujący se nabízí příznak terminologického, knižního, příp.
citátového charakteru přejímek, ale i z forem těchto slov je zřejmé, že asociace
274
K výzkumu faktorů ovlivňujících recepci a adaptaci cizojazyčných lexikálních přejímek
nejsou stejné jako u domácích ekvivalentů a jejich sémantická pole se překrývají
jen částečně.
Zajímavé jsou i případy, kdy se cizí prvky vzpírají asimilačním procesům (jazz –
džez // jazz – dżez, dealer – dýler / díler // dealer – diler) – pokud cizojazyčné výrazy existují ve více formách, je velmi pravděpodobné, že budou z hlediska příznakovosti rozlišeny a některá z forem (ovšem často rozdílně v závislosti na konkrétním kontextu) bude hodnocena jako stylově příznaková. O nerovnoměrnosti jejich
výskytu svědčí také zastoupení v korpusech – v případě češtiny v ČNK (SYN: jazz
76792 : džez 746, dealer 18207 : díler 7 : dýler 14). Také se nabízí srovnání u tzv.
smíšených synonymních řad, zahrnujících cizojazyčné přejímky na různých stupních adaptace a jejich domácí ekvivalent nebo ekvivalenty, např. businessman –
byznysman – byznysmen – obchodník // businessman – biznesmen – przedsiębiorca.
5 Závěr
Lexikální synonyma a varianty se od sebe odlišují mnohem více, než se obvykle
připouští. Dokonce i v případech, kdy mají tentýž designační význam, mohou se
jiné rozdíly, kterými se liší, promítat do jejich různého použití v jazyce a do jejich
odlišného vývoje. Rozdíly je třeba hledat nejen v sémantice slov, ale rovněž v jejich vlastnostech emotivních, asociačních, kolokačních, stylistických, strukturních,
etymologických apod. Do studie byly zahrnuty synonymické dvojice tvořené přejatým výrazem a jeho domácím ekvivalentem a dvojice složené ze dvou variant přejatých slov: asimilované a neasimilované formy. Tradiční odpovědi byly hledány
u společensko-kulturních jevů, jako například jazyková móda a snobismus, ale
neméně důležité jsou psychologické faktory. Cílem psycholingvistické části projektu je zjistit, jaké faktory – percepční a pojmové – zásadním způsobem diferencují
přejatá slova a jejich synonyma v rodném jazyce a stejná otázka se týká ortografických variant přejatých slov. Vždy je však nezbytné vycházet z existujícího úzu
různých typů komunikačních prostředí a mít na zřeteli faktory lingvistické i extralingvistické, neboť se jedná o oblast, v níž dochází k mísení mnoha vlivů.
Seznam bibliografických odkazů:
ČECHOVÁ, M.: Vztah příznakovosti a bezpříznakovosti k centrálnosti a perifernosti
v jazyce a stylu. [The relation of markedness and non-markedness to centrality and peripherity in language and style.] In: Okraj a střed v jazyce a literatuře. Eds. M. Čechová –
D. Moldanová – Z. Millerová. Ústí nad Labem: UJEP 2003, s. 14 – 21.
Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. [Cit.
2013-11-18.] Dostupné na internetu: <http://www.korpus.cz>.
DOLNÍK, J.: Teória spisovného jazyka (so zreteľom na spisovnú slovenčinu). [Theory of
literary language (with a view to literary Slovak language).] Bratislava: Veda 2010. 230 s.
FIDLEROVÁ, M.: Zvukový symbolismus v češtině (na pozadí japonštiny a jiných jazyků).
[Sound symbolism in Czech (in the background of Japanese and other languages).] In: Češ-
Registre jazyka a jazykovedy
275
tina – univerzália a specifika 5. Eds. Z. Hladká – P. Karlík. Praha: Nakladatelství LN 2004,
s. 86 – 93.
HOCKETT, Ch. F.: The Origin of Speech. In: Scientific American, 1960, roč. 115, č. 203,
s. 89 – 96.
NYGAARD, L. C. – HEROLD, D. S. – NAMY, L. L.: The semantics of prosody: Acoustic and
perceptual evidence of prosodic correlates to word meaning. In: Cognitive Science, 2009,
roč. 33, č. 1, s. 127 – 146.
RĄCZASZEK-LEONARDI, J.: Studying the semantics of loanwords which have near synonyms in the host language: Psycholinguistic and multidimensional corpus representation
methods. [Cit. 2013-08-09.] Dostupné na internetu: <http://www.approval.uw.edu.pl/cs/
publikacje>
REBER, R. – SCHWARZ, N. – WINKIELMAN, P.: Processing fluency and aesthetic pleasure: Is beauty in the perceiver’s processing experience? In: Personality and Social Psychology Review, 2004, roč. 8, č. 4, s. 364 – 382.
SAPIR, E.: A study in phonetic symbolism. In: Journal of Experimental Psychology, 1929,
roč. 12, č. 3, s. 225 – 239.
SAUSSURE, F.: A Course in General Linguistics. London: Duckworth 1983. 236 s.
SONG, H. – SCHWARZ, N.: If it’s difficult to pronounce, it must be risky: Fluency, familiarity, and risk perception. In: Psychological Science, 2009, roč. 20, č. 2, s. 135 – 138.
SVOBODOVÁ, D.: Aspekty hodnocení cizojazyčných přejímek: mezi módností a standardem. [Aspects of evaluation of borrowings: between trendiness and standard.] Ostrava:
Ostravská univerzita 2009. 168 s.
THORNDIKE, E. L.: On Orr’s hypothesis concerning front and back vowels. In: British Journal of Psychiatry, 1945, roč. 91, č. 382, s. 10 – 14.
ULTAN, R.: Size-sound symbolism. In: Universals of human language. Eds. J. H. Greenberg – C. A. Ferguson – E. A. Moravcsik. Stanford, CA: Stanford University Press 1978,
s. 527 – 568.
Resumé
On the research of factors influencing the reception and adaptation of loanwords
The text deals with research into the linguistic, cultural-historical and psychological
reception and adaptation of lexical loanwords and the various factors influencing these
processes. On the basis of introduction of the main aims of the APPROVAL project it
concentrates on the synonymic pairs or groups of borrowings and their native equivalents
and discusses the hypothesis that the form of a word is not neutral from the point of view
of language functions: a foreign (“alien”) form is connected with different associations
than a native or deeply assimilated form, and these differences influence the semantic
development of lexical borrowings in the target languages.