odborná angličtina - Moravská vysoká škola Olomouc

Transkript

Modul: Odborná jazyková příprava pracovníkŧ
VaV
Předmět: Odborná angličtina pro řešení VaV
projektŧ se zaměřením na specifické lexikální,
gramatické a stylistické výrazové prostředky
ODBORNÁ ANGLIČTINA
PRO ŘEŠENÍ VaV PROJEKTŦ SE ZAMĚŘENÍM
NA SPECIFICKÉ LEXIKÁLNÍ, GRAMATICKÉ
A STYLISTICKÉ VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY
Irena Kovačičinová
Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s.
Olomouc 2010
VaV
Projekt
„Aplikovatelný
systém
dalšího
vzdělávání
ve
VaV“
(dále
jen
APSYS)
OP VK č. CZ.1.07/2.3.00/09.0134 je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
rozpočtem České republiky.
Text neprošel jazykovou úpravou.
© Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. s.
Autor:
Mgr. Bc. Irena KOVAČIČINOVÁ
Recenzoval:
Mgr. Adéla ANTLOVÁ
Olomouc 2010
ISBN 978-80-87240-44-1
VaV
Obsah
Úvod ........................................................................................................................................................... 5
1
Anglický odborný styl ................................................................................................................. 6
Cíl ................................................................................................................................................... 6
1.1
Charakteristika anglického odborného stylu ..................................................................... 6
1.2
Srovnání českého a anglického odborného stylu ............................................................. 7
1.3
Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem ..................................................................... 8
1.4
Jazyková variantnost a rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou ............................ 9
Shrnutí kapitoly ............................................................................................................................ 11
Literatura ke kapitole .................................................................................................................... 11
2
Slovní druhy v angličtině a jejich specifika v odborném stylu ............................................. 13
Cíl ................................................................................................................................................. 13
2.1
Slovní druhy a jejich konverze ........................................................................................ 13
2.2
Podstatná jména.............................................................................................................. 14
2.3
Členy................................................................................................................................ 15
2.4
Přídavná jména ............................................................................................................... 17
2.5
Příslovce .......................................................................................................................... 17
2.6
Slovesa ............................................................................................................................ 19
2.7
Zájmena ........................................................................................................................... 20
2.8
Číslovky ........................................................................................................................... 21
2.9
Slovosled ......................................................................................................................... 21
3
Pravidla pravopisu se zaměřením na specifika odborného stylu ........................................ 24
Cíl ................................................................................................................................................. 24
3.1
Dělení slov v angličtině.................................................................................................... 24
3.2
Interpunkce ...................................................................................................................... 25
3.3
Psaní velkých a malých písmen ...................................................................................... 28
VaV
4
Tvoření odborného názvosloví a zkratek ................................................................................ 30
Cíl ................................................................................................................................................. 30
4.1
Tvoření odborných názvŧ ................................................................................................ 30
4.2
Tvoření a používání zkratek ............................................................................................ 31
5
Příklady konkrétních slovních spojení a frází......................................................................... 34
Cíl ................................................................................................................................................. 34
5.1
Popis vzhledu, vlastností, funkcí, postupu, procesu ....................................................... 34
5.2
Definice............................................................................................................................ 34
5.3
Uvádění příkladŧ, ilustrací ............................................................................................... 36
5.4
Třídění, kategorizace....................................................................................................... 36
5.5
Srovnání, protiklad .......................................................................................................... 37
5.6
Příčina a dŧsledek ........................................................................................................... 37
5.7
Zobecňování, kvalifikace ................................................................................................. 37
5.8
Shrnutí, závěry ................................................................................................................ 38
5.9
Citace, parafrázování ...................................................................................................... 39
5.10
Navigace v rámci odborného textu.................................................................................. 39
5.11
Fráze pro specifické útvary odborného textu .................................................................. 41
Literatura ................................................................................................................................................. 44
VaV
Úvod
Cílem studijního textu Odborná angličtina pro řešení VaV projektů je vybavit vás potřebnými
znalostmi anglického odborného stylu a dovednostmi pro vhodné a efektivní užívání jazykových
prostředkŧ angličtiny pro vědecko-výzkumnou práci. Po prostudování textu snáze porozumíte
odborným textŧm, mluveným i psaným, ale budete také umět definovat a aktivně používat lexikální
a gramatické výrazové prostředky specifické pro anglický odborný styl. Aktivně si také osvojíte některé
fráze typické pro odborný styl, které budete moci využít při vaší vědecko-výzkumné práci a odborné
komunikaci.
Angličtina je jako světový jazyk často využívána při komunikaci ve vědecko-výzkumných
projektech, a proto je schopnost komunikovat v angličtině pro vědecko-výzkumnou práci nezbytná.
V odborném kontextu se však přidává potřeba komunikace na odborné úrovni, která s sebou přináší
jistá specifika jak pro psaný, tak pro mluvený projev. Navíc je třeba si uvědomovat variantnost angličtiny
nejen z pohledu mluvený vs. psaný projev, ale také z hlediska jeho formálnosti či akademičnosti,
a podle toho volit příslušné jazykové prostředky. V angličtině také při výběru jazykových prostředkŧ
sehrává roli teritoriální hledisko, tj. zda odborná komunikace probíhá v prostředí používajícím britskou
angličtinu, či v prostředí klonícímu se k americkému úzu. Tento text se primárně zaměřuje na britský
úzus, který je preferován v prostředí Evropské Unie, a poukazuje na rozdíly mezi britskou a americkou
angličtinou tam, kde je to potřebné, nicméně v žádném případě neslouží jako komparativní příručka
obou variant jazyka.
Práce s textem předpokládá alespoň středně pokročilou znalost anglického jazyka
na komunikativní úrovni. Text je zaměřen zejména na charakteristické rysy anglického odborného stylu
a tam, kde je to účelné, upozorňuje na rozdíly mezi angličtinou a češtinou. Text nesupluje gramatické či
stylistické příručky, ani odborný výkladový slovník, není ani přehledem terminologie konkrétní
vědeckovýzkumné oblasti. Příklady uvedené v textu pocházejí převážně z odborné oblasti vědy
a výzkumu či akademické sféry.
-5-
VaV
1 Anglický odborný styl
CÍL
Po prostudování kapitoly budete umět:





charakterizovat odborný styl,
definovat hlavní znaky anglického odborného stylu,
definovat základní odlišnosti anglického a českého odborného stylu,
definovat rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem,
definovat hlavní odlišnosti mezi britskou a americkou angličtinou.
KLÍČOVÁ SLOVA
Odborný styl, psaný jazyk, mluvený jazyk, britská angličtina, americká angličtina.
1.1
Charakteristika anglického odborného stylu
Odborný styl v angličtině, terminologicky nazývaný professional style nebo též
scientific style, plní především informační funkci. Jeho cílem je přednést vědeckovýzkumné poznatky odbornému i laickému publiku. Z tohoto pohledu rozlišujeme styl
vědecký, který je určen odborníkŧm v oboru a zahrnuje vysoce odborné, teoretické
texty podávající výsledky výzkumu, akademické přednášky apod., dále styl
prakticko-odborný, jehož cílem je uvést přesné teoretické poznatky do praxe,
a v neposlední řadě styl populárně-naučný, který je určen laikŧm či začátečníkŧm
v oboru, a klade si za cíl zpřístupnit výsledky bádání široké veřejnosti. S ohledem na
odlišnou cílovou skupinu se jednotlivé styly se od sebe liší mírou zastoupení odborné
terminologie a složitostí prezentace vědecko-výzkumných poznatkŧ.
Styl vědecký,
praktickoodborný
a populárněnaučný
Odborný projev lze charakterizovat jako věcně správný, objektivní,
jednoznačný, přehledný a uspořádaný. Převládá písemná forma, ať už v podobě
publikovaných článkŧ, monografií, sborníkŧ z konference, grantových žádostí,
monitorovacích zpráv vědecko-výzkumných projektŧ apod. V menší míře je pak
zastoupena ústní forma, nejčastěji monolog – přednáška na konferenci, semináři
apod. Základním charakteristickým rysŧm písemného a mluveného projevu je
věnována kapitola 1.3 Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem.
Převládá
písemná
forma
Odborný projev je jazykově neutrální, nepřipouští hovorové či nespisovné
výrazy. Nedílnou součástí odborných textŧ, psaných i mluvených, je používání
odborné terminologie, terminologických sousloví a ustálených významŧ slovních
spojení. Z pohledu gramatického je anglický odborný styl, zejména písemný,
charakterizován hutnou informační strukturou a složitější větnou stavbou. Anglický
Lexikálněgramatická
charakteristika
-6-
VaV
odborný projev však velmi dbá na logické a strukturované uspořádání, a proto
více než v češtině obsahuje tzv. discourse markers, tj. ukazatele, které signalizují
jednotlivé části promluvy a pomáhají příjemci se v textu lépe orientovat a pochopit jej.
1.2
Srovnání českého a anglického odborného stylu
Anglický odborný text, vnímaný obecně primárně jako psaný, sekundárně jako
mluvený, se skládá ze tří částí: úvod, stať a závěr, v případě psaného textu pak
doplněn ještě o abstrakt. V anglickém odborném textu musí být povinně uvedena
jednoznačně formulovaná teze, tj. téma textu a přístupové hledisko
k projednávanému tématu. V úvodu bývá často naznačen závěr, cíl, ke kterému autor
směřuje. Celý text je pak jasně logicky strukturován a vede k tomuto závěru, veškeré
specifické informace jsou obsahem hlavní části textu, úvod a závěr obsahují pouze
informace obecného charakteru. V anglosaském prostředí je zpravidla také jasně
dána délka jednotlivých částí textu (obvykle 5-15 % tvoří úvod, 70-80% stať
a zbývajících 5-15% závěr). Naproti tomu v češtině, jak srovnává ve svých článcích
Chamonikolasová (2004), často nelze jednoznačně určit, kde je hranice mezi
jednotlivými částmi, a v úvodu je obtížné lokalizovat hlavní tezi a cíl, ke kterému
práce směřuje. České odborné texty bývají velmi složité, plné myšlenkových
odboček, a z tohoto pohledu velmi náročné na čtenářovo či posluchačovo vnímání.
Struktura
textu
Z pohledu lexikálního a gramatického není anglický odborný text tak složitý
jako text český. Anglický odborný text je zaměřen na příjemce sdělení, na jeho
pochopení sdělovaných faktŧ a myšlenek. Proto využívá relativně jednoduché
syntaktické struktury a jasných, přímých pojmenování, a na rozdíl od češtiny, kde je
opakování slov vnímáno jako stylistický nedostatek, se angličtina nebrání opakování
slov a slovních spojení, čímž dochází k minimalizaci nepochopení
a nejednoznačnosti sdělení. Odborný styl češtiny je také charakteristický květnatostí
a velkým zastoupením mlhavých, nic neříkajících slov. V angličtině se řada z těchto
slov pro jejich výpovědní nadbytečnost vypouští, např. mlhavý výraz s tím, že
(např. ve větě Kolegové přišli s tím, že prodiskutujeme výsledky posledního
experimentu., kterou je vhodnější přeložit následujícím zpŧsobem: My colleagues
came to discuss the results of the last experiment.) Dalším příkladem jsou např.
slovní spojení získané výsledky, které je třeba v angličtině přeložit jako the / our
results, ne jako the obtained results (zpravidla se ve vědecko-výzkumné práci
nezmiňujeme o výsledcích, které jsme nezískali). Takových příkladu by bylo možno
na tomto místě uvést celou řadu, další z nich zmiňuje např. Sigler (2004).
Lexikální
a gramatické
prostředky
Zatímco v českém odborném stylu se projevuje tendence k potlačení autorovy
osobnosti a identita autora je často schována za neosobními vazbami v trpném rodě,
první osobou množného čísla i v případě práce jednoho autora, v angličtině tomu tak
není. V angličtině sice dochází k používání neosobních vazeb typu It has been
found…, ale v mnohem menší míře než v češtině, a použití autorského plurálu
(množného čísla) je v angličtině přípustné pouze tam, kde se jedná o práci více
autorŧ. Anglické odborné texty jsou také, na rozdíl od českých, jimž je přisuzována
Identita autora
-7-
VaV
vysoká míra autorské skromnosti (viz Čmejrková a kol. 1999: 29-30), vnímány jako
autorsky sebevědomé – autor se prezentuje první osobou jednotného čísla,
používá asertivních konstrukcí v aktivním tvaru (např. The results of my analysis
corroborate the hypothesis…) a nepoužívá modálních konstrukcí typu Zdá se, že ...,
Z toho můžeme vyvodit, že…. Angličtina je také přímější při formulování názvŧ práce
a vynechává česká modalizovaná slovní spojení typu Několik poznámek o …,
K problematice … (srovnej např. český název odborné práce Několik poznámek
o užívání a významu tvarů množ. čísla podstatných jmen s jeho anglickým
ekvivalentem The Use and Meaning of Plural Forms of Substantives, či název
K problematice reprezentací nulové křivosti, jehož správným anglickým ekvivalentem
je Zero-curvature Representations).
1.3
Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem
Rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem vycházejí z charakteristických rysŧ
obou typŧ komunikace, kdy mluvená komunikace je charakterizována svou
dynamičností, spontánností a bezprostředností, naopak psaná komunikace má
charakter statický a vyznačuje se uchovatelností a přehledností.
Mluvená podoba jazyka využívá pro vyjadřování myšlenkového obsahu
zvukových a paralingvistických prostředkŧ komunikace. Mezi zvukové prostředky
patří přízvuk, rytmus, intonace, timbre, intenzita hlasu či rozpětí hlasové výšky
(Urbanová 2008, 37). Zvukové prostředky a jejich kombinace umožňují uživateli
jazyka vyjádřit emocionální zabarvení mluveného projevu a zdŧraznit podstatné
segmenty projevu. Paralingvistické prostředky jsou souhrnně označovány jako
jazyk lidského těla a zahrnují „gestikulaci, mimiku, smích, pláč a jiné neverbální
projevy mluvčího.“ (Urbanová 2008, 38). Tyto neverbální prostředky komunikace
spoluvytvářejí myšlenkový obsah sdělení, příp. jej mohou také vyjádřit samostatně.
Mluvený jazyk
Mluvený jazyk je charakterizován značně složitou gramatickou strukturou,
která má volný charakter a velmi často postrádá návaznost a propojenost. Některé
části promluvy mohou být vynechány, nedokončeny apod., jejich význam však
vyplývá z kontextu promluvy, která je tak pro příjemce sdělení i přes to srozumitelná
a přijatelná. „Pro přijatelnost výpovědi je však rozhodující její sociální a kulturní
zapojenost, míra zdvořilosti a výběr řečových aktŧ.“ (Urbanová 2008, 43).
Volný
charakter
gramatické
struktury
V lexikální rovině je mluvená angličtina charakterizována lexikální střídmostí, Lexikální
mluvčí si vystačí se znalostí základní, tzv. basic, slovní zásoby, čítající cca 2000 slov, střídmost
které, doplněny o odbornou terminologii, postačují i pro dorozumění v odborném
kontextu. Jednoduchost a významová neurčitost slovní zásoby však s sebou přináší
potenciální nejednoznačnost a mnohovýznamovost mluveného projevu
a nutnost kontextuálního zapojení vnímaného sdělení. Urbanová (2008, 52-54)
charakterizuje slovní zásobu mluveného jazyka následovně:


Převládají krátká, jednoduchá slova: give, get, go
Víceslabičná slova, zejména v profesionálním úzu, se zkracují: exam
-8-
VaV







(místo examination), lab (místo laboratory)
Často jsou využívány fráze a slovní spojení: spick and span, freezing
cold
Obsahuje slangové výrazy: proof sheet, big chief
Obsahuje citoslovce a neartikulované zvuky: vow, aha
Často využívá dirskurzních ukazatelŧ, které nemají téměř žádný
význam, ale slouží jako signály interakce s příjemcem sdělení: well,
I mean, you know, I see
Často se využívají vágní a zmírňující výrazy: a bit, a lot, a little, like that
Hojně jsou zastoupena zájmena (zejména ukazovací, vztažná,
zvratná): this, I myself, which, that
Časté používání dovětkŧ a vysvětlujících dodatkŧ zpřesňujících
sdělení: if possible, if you know what I mean, I suppose
Psaný jazyk plní především popisnou funkci, psaný projev bývá věcnější,
kompaktnější a často také mnohem abstraktnější než projev mluvený. Psaný
projev se vyznačuje hutnější a sevřenější strukturou, zejména v oblasti gramatickolexikální. Po stránce gramatické je psaná angličtina členěna jasně a srozumitelně,
výrazný lineární sled je podpořen interpunkcí a logickým členěním na jednotlivé
segmenty textu. Psaný projev je precizněji formulován a strukturován, vyskytující
se delší věty a souvětí, hranice vět je signalizována interpunkcí či spojovacími
výrazy, aby byla pro čtenáře jasně srozumitelná.
Psaný jazyk
Z pohledu lexikálního se psaný jazyk od mluveného liší malou mírou zapojení
situačního kontextu do vyjádření obsahové myšlenky projevu. V psaném projevu je
tak třeba všechny okolnosti, děje, subjekty apod. slovně explicitně vyjádřit.
1.4
Jazyková variantnost a rozdíly mezi britskou a americkou
angličtinou
Pro správné používání cizího jazyka, a v odborném kontextu zvlášť, je třeba
mít na zřeteli, že každý jazyk má své varianty, které jsou více či méně vhodné pro
danou situaci. Výše jsme si nastínili rozdíly mezi psanou a mluvenou formou jazyka,
s čímž souvisí také formálnost a neformálnost sdělení, či míra zdvořilosti,
familiárnosti či akademičnosti. Rozdíly mezi jednotlivými variantami jazyka pak lze
nalézt v gramaticko-lexikální rovině, v míře závislosti na kontextu, v míře otevřenosti
projevu či v míře familiárnosti, která závisí na sociálním postavení a vztahu mezi
nositeli komunikace.
Varianty
jazyka
Anglický odborný styl, a zejména jeho psaná forma, je charakteristický svou
formálností, tj. jsou využívány lexikální a gramatické jazykové prostředky formálního
charakteru. Neformální jazykové prostředky (kolokvialismy - výrazy každodenní
mluvy či slangové výrazy) pronikají zejména do mluveného odborného projevu,
nicméně jejich užití plně závisí na daném prostředí, ve kterém jsou užívány, tj. lze je
např. užít při každodenní komunikaci vědeckovýzkumného týmu, nicméně jejich užití
Formálnost
odborného
stylu
-9-
VaV
na mezinárodní vědecké konferenci bude zcela nepatřičné. V psaném odborném
projevu se prvky neformálního jazyka mohou objevit při každodenní komunikaci
(např. v e-mailech); při komunikaci na oficiální, formální, úrovni a zejména pak
u publikační činnosti je nutno striktně využívat formálních jazykových prostředkŧ,
lexikálních i gramatických (formální zpŧsoby oslovování v dopisech i formálních emailech či nepoužívání slovesných tvarŧ zkracovaných pomocí apostrofu jako je
např. I‟m, they‟ve). Následující příklady uvádějí formální a neformální zpŧsoby
vyjádření téhož sdělení:



They did an experiment (neformální) / The experiment was carried out /
performed (formální)
Doctors have come up with a new method of…. (neformální) / Doctors
have created / established a new method of…. (formální)
There were a lot of differences between the three different groups we
tested (neformální) / A great deal of differences emerged between the
three different groups tested (formální)
Specifickým případem variant jednoho jazyka jsou varianty teritoriální,
nejčastěji uváděné jsou rozdíly mezi britskou (často nazývanou standardizovanou,
konzervativní) a americkou (prezentovanou jako zjednodušenou) formou angličtiny.
Rozdíly mezi britskou (BrE) a americkou (AmE) angličtinou jsou ve třech
rovinách:



Britská
a americká
angličtina
rovina gramatická – americká angličtina často zjednodušuje slovesné
tvary, nepravidelná slovesa
He has just gone home. (BrE) – He just went home. (AmE)
It‟s important that he should be told. (BrE) - It‟s important that he be
told. (AmE)
rovina lexikální – existuje celá řada případŧ, ve kterých je stejný
význam vyjádřen rŧznými slovními ekvivalenty, odlišnosti mezi oběma
variantami také mohou nastat u použití rozdílných předložek vázaných
ke slovesu. Při volbě předložek všeobecně platí, že výběr předložky je
v americké angličtině mnohem volnější než v angličtině britské
first floor (BrE) – ground floor (AmE), meet sb. (BrE) – meet with sb.
(AmE), Monday to Friday (BrE) – Monday through Friday (AmE),
explanation of st. (BrE) – explanation for st. (AmE),
rovina morfologická – tzv. „spelling“, tj. pravopis slov, v němž se
objevuje nejvíce rozdílŧ mezi oběma formami angličtiny, přičemž i zde
platí, že americká angličtina má tendenci slova pravopisně zkracovat,
zjednodušovat, eliminovat nepravidelnosti
programme (BrE) – program (AmE), catalogue (BrE) – catalog (AmE),
analyse (BrE) – analyze (AmE), cheque (BrE) – check (AmE)
Další rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou panují při používání
interpunkčních znamének, kterým je věnována kapitola 3.2 Interpunkce.
Při komunikaci v odborném prostředí je třeba striktně dodržovat stanovenou
variantu angličtiny, v psaném jazyce zvlášť, a doporučuje se přizpŧsobit se
- 10 -
Dodržování
jazykové
VaV
prostředí, ve kterém komunikace probíhá. Při odevzdávání odborného článku je třeba
řídit se instrukcemi daného periodika týkající se jazykových požadavkŧ
na publikovanou práci. Pokud periodikum instrukce v tomto ohledu nevydává, pak je
třeba seznámit se s periodikem a přizpŧsobit jazykovou variantu obvyklým
zvyklostem periodika.
SHRNUTÍ KAPITOLY
Odborný styl plní především informační funkci, převládá písemná forma. V odborném
stylu je hojně zastoupena odborná terminologie a ustálená slovní spojení. Na rozdíl
od češtiny, je anglický odborný text zaměřen na jasné a strukturované sdělení
informace a její pochopení příjemcem. Anglické odborné texty jsou autorsky
sebevědomější než texty české, psané často v první osobě jednotného čísla
a nevyužívající příliš mnoho neosobních konstrukcí či modalizovaných konstrukcí
vágního významu.
ÚKOLY
1.
Uveďte základní vlastnosti anglického odborného stylu.
2.
Srovnejte anglický odborný styl se stylem českým, uveďte konkrétní příklady.
3.
Uveďte základní rozdíly mezi mluvenou a psanou angličtinou.
4.
Uveďte příklady odlišnosti britské a americké angličtiny.
LITERATURA KE KAPITOLE
[1]
CHAMONIKOLASOVÁ, J. Comparing the structures of academic texts written
in English and Czech. Struktura anglických a českých akademických textů.
[on line]. 2004 [cit. 2010-04-30]. Dostupný z WWW:
<www.phil.muni.cz/stylistika/studie/comparing.pdf>.
[2]
CHAMONIKOLASOVÁ, J. Věcný text v české a anglosaské kultuře.
Informative texts in Czech and Anglo-American culture. [on line]. 2004 [cit.
2010-04-30]. Dostupný z WWW:
<www.phil.muni.cz/stylistika/studie/vecnytext.pdf>.
[3]
URBANOVÁ, L. Stylistika anglického jazyka. 1. vyd. Brno: Barrister &
Principal, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. 104 s., ISBN 97880-87029-29-9.
- 11 -
varianty
VaV
[4]
ZAPLETALOVÁ, G. Academic Discourse and the Genre of Research Article.
Banská Bystrica: Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela a
Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2009. 234 s. ISBN 978-808083-809-6.
- 12 -
VaV
2 Slovní druhy v angličtině a jejich specifika
v odborném stylu
CÍL







správně tvořit množné číslo podstatných jmen,
správně používat členy v odborném kontextu,
stupňovat přídavná jména a příslovce,
správně používat a interpretovat příslovečná určení ve větě,
aktivně využívat pasivních konstrukcí v odborném textu,
sestavit anglickou větu se správným slovosledem,
zdŧraznit části promluvy s využitím inverze větných členŧ.
KLÍČOVÁ SLOVA
Slovní druhy, konverze, jednotné a množné číslo, stupňování, členy, příslovečná
určení, slovesa, pasivum, slovosled, inverze.
2.1
Slovní druhy a jejich konverze
Angličtina rozlišuje stejné slovní druhy jako čeština (podstatná jména,
přídavná jména, příslovce, slovesa, zájmena, číslovky, předložky, spojky
a citoslovce). Ke slovním druhŧm v angličtině bývá jako speciální třída přiřazen
člen. Na rozdíl od češtiny, v níž je slovnědruhová příslušnost slova zpravidla
jednoznačně určena jeho strukturou, zejména koncovkou, má v angličtině řada slov
z hlediska slovnědruhové příslušnosti neutrální tvar. U těchto slov není možné
jednoznačně určit, ke kterému slovnímu druhu slovo patří, aniž bychom znali větný
kontext, ve kterém se slovo vyskytuje. Jako příklad lze uvést slovo like, které mŧže
být buď sloveso (I liked his paper on philosophy.), přídavné jméno (They are as like
as two peas.), předložka (There‟s no place like home.), podstatné jméno (I have
never heard the like of it.). Schopnost slova vyskytovat se beze změny tvaru
ve funkci rŧzných slovních druhŧ se nazývá konverze.
- 13 -
Konverze
slovních
druhů
VaV
2.2
Podstatná jména
Podstatná jména označují především osoby, předměty, látky apod., mohou
také označovat děje a vlastnosti. Ve větě podstatná jména plní stejné funkce jako
v češtině, tj. mohou být podmětem, předmětem, příslovečným určením (zejména
v předložkové vazbě), doplňkem, přístavkem či jmennou částí přísudku. Na rozdíl
od češtiny mohou též modifikovat jiné podstatné jméno, a tudíž plnit funkci
přívlastku. Gramatické kategorie podstatných jmen v angličtině zahrnují číslo,
počitatelnost, určenost, rod a pád.
Charakteristika
podstatných
jmen
Podstatná jména se dělí na jména obecná a jména vlastní, jména obecná se
dále dělí na jména počitatelná a nepočitatelná. Počitatelná jména jsou taková,
u nichž lze rozlišit protiklad jeden : více než jeden (page : pages, book : books,
researcher : researchers). Nepočitatelná jména tento protiklad nerozlišují
a vyskytují se pouze v jednom tvaru. Nepočitatelná jména jsou jména látková (water,
juice) a četná abstrakta (experience, courage). V angličtině však existuje řada slov,
která jsou v některém ze svých významŧ nepočitatelná (paper ve významu „papír“)
a v jiném počitatelná (paper – papers ve významu „článek, přednáška“).
Počitatelnost
podstatných
jmen
Kategorie čísla v angličtině zahrnuje číslo jednotné – singulár a číslo
množné – plurál. Pro vyjádření množného čísla angličtina zpravidla využívá
koncovku –(e)s, např. papers, months, photos, wishes, salaries. Některá podstatná
jména tvoří množné číslo změnou kmenové samohlásky (man – men, mouse – mice,
foot – feet), koncovkou –(r)en (child – children, knife – knives, ox – oxen), nebo
nulovou koncovkou, tj. jejich tvar jednotného a množného čísla je shodný (means,
sheep, Japanese). V odborném stylu jsou často využívána podstatná jména cizího
pŧvodu, která zachovávají pŧvodní formu množného čísla (minimum – minima,
stimulus – stimuli, analysis – analyses, thesis - theses). Často tato forma množného
čísla alternuje s domácí formou, tj. vytvořenou pomocí koncovky -s (syllabus –
syllabuses / syllabi, index – indexes / indices, symposium – symposiums /
symposia).
Číslo
podstatných
jmen
Základním významem jednotného a množného čísla je vyjádření vztahu mezi
jedním a více než jedním počitatelným elementem. Zvláštním případem jsou
takzvaná kolektivní podstatná jména, která tvarem jednotného čísla označují
skupinu jedincŧ (tzv. skupinová kolektiva – police, audience, government) či celou
třídu (tzv. generická kolektiva – the public, clergy). Pokud jsou kolektiva chápána
jako celky, pak se vyskytují ve tvaru jednotného čísla. Pokud jsou vnímána spíše
jako jednotlivci, kteří do daného celku patří, pak se konstruují jako číslo množné
(srovnej např. There was a big audience in the conference hall. – V konferenčním
sále bylo početné publikum. a The audience were clapping their hands. Diváci
tleskali.)
Kolektivní
podstatná
jména
Některá podstatná jména mají jen tvar jednotného čísla, zejména podstatná
jména nepočitatelná (bread, smoke, behaviour) a vlastní jména osobní a zeměpisná
(James, Prague, Europe). V angličtině také existuje řada slov, které mají tvar
množného čísla, ale chovají se jako číslo jednotné, např. news, či některá místa
- 14 -
VaV
zeměpisná Brussels, Athens. Na rozdíl od nich existují v angličtině podstatná jména
pouze ve tvaru množného čísla, která se také jako množné číslo konstruují. Patří
sem např. části oděvu (trousers, pyjamas) či nástroje (scales, glasses). U jmen věd
zakončených na –ics (economics, linguistics, statistics) je používáno číslo jednotné,
jde-li o vědu samu, ale číslo množné, jedná-li se o aplikaci vědy či o vyjádření
vlastnosti (Statistics are an aid to research and experimentation. = statistical
methods).
Kategorie určenosti rozlišuje, zda je podstatné jméno obecným pojmem,
nebo zda se jedná o jednotlivinu, a to buď jednoznačně určenou, nebo neurčenou.
Hlavním prostředkem pro vyjádření určenosti je použití členu (určitého, neurčitého,
nulového). Př. I saw a car in the garage. The car was hidden behind a big wooden
box. The box was full of sand.
2.3
Číslo u názvů
věd
Kategorie
určenosti
Členy
V angličtině jsou pro vyjádření kategorie určenosti v převážné míře využívány
členy, a to:



člen určitý the, je shodný pro číslo jednotné i množné: the aim – the
aims, the thesis – the theses
člen neurčitý a(n), který má pouze tvar jednotného čísla, v množném
čísle mu buď odpovídá člen nulový nebo nepřízvučné some: an hour –
hours, a dog – (some) dogs
člen nulový, který je používán v množném čísle vyjadřující kategorii
neurčenosti: hours, dogs, scientists
Člen určitý,
neurčitý
a nulový
Člen určitý označuje totožnost, identifikuje, navazuje na něco známého (this is
the research we have presented at the conference). Určitý člen také označuje něco
evidentně známého (Can I use the laptop? – tj. ten konkrétní, který je v místnosti) či
jedinečného v dané situaci (the chairman of the board resigned).
Neurčitý člen vyjadřuje příslušnost ke třídě (he was a lecturer), dále se
používá u počitatelných podstatných jmen, které jsou v promluvě zmiňovány poprvé,
a také je-li v situaci promluvy více potenciálních referentŧ a mluvčí (pisatel) má na
mysli jen některé (Take a pen – there are many pens on the desk).
Nulový člen označuje po slovesech to be, to become, to appoint, to make, to
elect a po as jedinečného představitele třídy (he was lecturer in mathematics at
Cambridge University). V odborném stylu dochází k vynechávání členŧ i tam, kde
nejde o jedinečnost, ale kde je podstatné jméno chápáno velmi obecně (he served as
(a) member of the Committee).
Následující výčet se zaměřuje na využití členŧ u podstatných jmen, vlastních
i obecných, a to s ohledem na jejich výskyt v odborném stylu. Více příkladŧ
jednotlivých zpŧsobŧ užití prezentuje Rejtharová a kol. (1981, 133-142).
- 15 -
Specifika
užívání členů
v odborném
VaV









Zeměpisné názvy kontinentŧ, zemí, krajŧ, jezer, jednotlivých hor, jména stylu
budov, ulic, mostŧ apod. jsou bez členu (Central Europe, Mount
Everest, High Street, pozor ale: the Arctic, the Antarctic). Pokud je
u názvu země obecný výraz typu republic, kingdom, states, pak se
název země používá se členem určitým (the Czech Republic, the United
Kingdom, the Netherlands).
Určitý člen se vyskytuje u zkrácených názvŧ (the High místo High
Street), u místních názvŧ v množném čísle (the Netherlands, the Alps),
u jmen oceánŧ, moří, řek a prŧplavŧ (the Vltava River), u názvŧ
univerzit, hotelŧ, restaurací, kulturních zařízení a novin (the Moravian
College Olomouc, the Times), u jmen měst a krajŧ s vazbou of (the
Republic of France).
Používání členŧ se doporučuje u těch názvŧ, jejichž základní složkou je
počitatelné podstatné jméno, jako např. Institute, Foundation, Gallery
the Institute of Polytechnics, the University of Oxford.
Člen se nepoužívá u univerzit, jejichž název začíná vlastním jménem
(Palacký University), ani u institucí, které nepotřebují specifikaci
(Parliament).
Člen určitý se používá u zeměpisných stran (the north) a u historických
období (the Middle Ages). V těchto případech hraje významnou roli
kritérium jedinečnosti.
Člen se vypouští u výčtu nebo u dvojic souběžných názvŧ (from north to
south, between (the rivers) Morava and Danube), dále na titulní straně
knihy nebo časopisu (Oxford University Press, ale: printed at the Oxford
University Press).
Před tituly, hodnostmi, funkcemi se člen nepoužívá, jsou-li následovány
vlastním jménem (Professor Newman, Queen Elizabeth). Před titul,
který není následován vlastním jménem, člen klademe (the Prime
Minister, the President).
U výrazŧ s čísly a symboly je člen zpravidla vynechán (Figure 3, symbol
X, room 202), ovšem pouze u frekventovaných či často v daném projevu
opakovaných výrazŧ (srov. the room 201, the symbol Y). Při publikování
článku je třeba užití členu v těchto případech sladit s požadavky
redakce daného periodika.
Člen se často v písemném odborném projevu také vynechává
z úsporných prostorových dŧvodŧ či pro zvýšení pŧsobivosti (copy
should be clear, see footnote on p. 3)
Definice a zobecňující výroky mohou být v odborném stylu vyjádřeny třemi
rŧznými zpŧsoby, přičemž nejběžnější variantou je varianta třetí se členem nulovým
v množném čísle:



The computer was first used in …
A computer is useful.
Computers are useful.
- 16 -
Členy
v definicích
a zobecňujících výrocích
VaV
2.4
Přídavná jména
Přídavná jména vyjadřují vlastnosti, kvalitu či vztah k předmětu, od jehož
názvu je odvozeno. Na rozdíl od češtiny se v angličtině přídavná jména neskloňují,
nerozlišují rod a číslo.
Gramatické
kategorie
Ve větě plní přídavná jména zpravidla funkci přívlastku, tj. rozvíjí podstatné
jméno (a wise scientist, a smart researcher), po sponových slovesech plní funkci
přísudku (the procedure has become customary). Dále plní funkci doplňku podmětu
a doplňku předmětu (he died poor, I consider it impertinent).
Funkce
přídavných
jmen
Přídavná jména lze, stejně jako příslovce, stupňovat, představují-li
stupňovatelnou vlastnost (similar, pretty, good). Nestupňují se přídavná jména
vyjadřující absolutní vlastnost nebo látku (blind, wooden) a přídavná jména vztahová
(annual, municipal).
Stupňování
přídavných
jmen
Přídavná jména se stupňují dvojím zpŧsobem:


Jednoslabičná a četná dvojslabičná, zpravidla zakončená na –y, -ow
a –le, přídavná jména se stupňují pomocí přípon –er (2. stupeň) a –est
(3. stupeň), u některých přídavných jmen dochází ke změně
ve výslovnosti či pravopisu.
simple – simpler – simplest, heavy – heavier – heaviest, gray – grayer –
grayest, thin – thinner – thinnest
Tříslabičná a víceslabičná přídavná jména se stupňují pomocí more
a most.
convenient – more convenient – most convenient, expensive – more
expensive – most expensive
Několik přídavných jmen se stupňuje nepravidelně (good – better – best, bad
– worse – worst, little – less / lesser – least, many / much – more – most, far – farther
/ further – farthest / furthest). Obdobná pravidla stupňování platí pro stupňování
příslovcí.
2.5
Příslovce
Příslovce či příslovečné výrazy plní v jazyce několik základních funkcí:


Modifikují slovní druhy – podstatná jména, přídavná jména, příčestí
minulá, slovesa, jiná příslovce, předložky, spojky, stojí většinou před
daným slovním druhem, výjimečně za ním
highly interesting, widely used, the day before, well after five, exactly
ten people
Modifikují jednotlivé větné členy – podmět, slovesný přísudek apod.,
jsou začleněná do větné struktury, zpravidla stojí v těsné blízkosti
modifikovaného členu.
They differ widely in size, character and problems. The paper deals
- 17 -
Funkce
příslovcí
VaV


almost entirely with experimental research.
Příslovečná určení složená z předložkových vazeb, s výjimkou několika
kratších výrazŧ jako at once, very often, se kladou na konec nebo
někdy na začátek věty. Jsou-li uprostřed věty, mají charakter vsuvky.
It is important at the outset to say something about the work of the
predecessors. This is discussed at some length in section 9.
Modifikují větu jako takovou, často stojí mimo ni, na začátku nebo
na konci věty, případně mezi čárkami.
In short, they did not come to any conclusion.
Zprostředkovávají návaznost mezi jednotlivými větami: moreover,
however
Jednotlivé funkce příslovcí či příslovečných výrazŧ lze určit na základě jejich
postavení ve větě, nicméně i zde existují výjimky, zejména v americké angličtině.
Obecně lze říci, že „pokud se postavení odchyluje od úzu, jde zpravidla o dŧraz,
resp. o emotivní či expresivní projev“ (Rejtharová a kol. 1981, 180).
Je-li ve větě více příslovečných určení, je třeba při jejich uspořádání vzít
v úvahu jejich délku, rytmus, komunikativní dynamismus a dŧraz. V neutrálním stylu
se příslovečná určení řadí následovně:

příslovečné určení zpŧsobu – příslovečné určení místa – příslovečné
určení času
The new conference hall was officially opened in Olomouc on Monday.
Stojí-li ve větě několik příslovečných určení místa vedle sebe, pak respektují
následující pravidla:



Pořadí
příslovečných
určení ve větě
Příslovečná
určení místa
Bližší údaje předcházejí širším údajŧm
Most research work is done in the universities in Britain.
Zachovávají chronologický sled událostí.
They went from London to Prague.
Jednoduché příslovce stojí před příslovečným výrazem.
here in front of the building
Na rozdíl od češtiny u příslovečného určení času stojí podrobnější údaj
na prvním místě, např. at five p.m. on Wednesday. Výjimkou z tohoto pravidla jsou
oficiální pozvánky a oznámení.
Příslovečná
určení času
V angličtině existuje celá řada případŧ, kdy je české příslovce vyjádřeno
jinými prostředky, a to předložkovými vazbami s podstatným jménem, vazbou
s přídavným jménem či předložkovou vazbou se slovesem. Dalším zpŧsobem je pak
použití modálních sloves či využití prostředkŧ v systému anglických časŧ.
Vyjádření
českých
příslovcí
jinými
prostředky



Vazba s podstatným jménem: podrobně – in detail, úmyslně – on
purpose
Vazba s přídavným jménem: bezpečně – safe (he is safe to pass),
těžko – difficult (it is difficult of access)
Předložková vazba se slovesem: prý – he was said to have been
named Ambassador of Britain
- 18 -
VaV
2.6
Slovesa
Sloveso je jako slovní druh v angličtině jednoznačně určeno svými
morfologickými kategoriemi (osoba, číslo, čas, zpŧsob a rod). Podle toho jsou
slovesné tvary rozděleny na určité, které vykazují shodu s podmětem v osobě a čísle,
a neurčité, které osobu a číslo nerozlišují. Určité slovesné tvary plní ve větě funkci
přísudku. Neurčité slovesné tvary, kam patří infinitiv (to find, to analyse), gerundia
(finding, having analysed) a participia (found, analysed), mohou ve větě plnit funkci
i jiných větných členŧ. Významově slovesa označují děj nebo stav.
Charakteristika
slovesa
Anglická plnovýznamová slovesa se stejně jako v češtině skloňují s tím
rozdílem, že angličtina rozlišuje pouze čtyři, příp. pět tvarŧ sloves:
Slovesné
tvary




lexikální základ: meet, write, analyse, study
tvar ve 3. osobě jednotného čísla s koncovkou –(e)s: meets, writes,
analyses, studies
tvar s koncovkou –ing: meeting, writing, analysing, studying
tvar s koncovkou –ed, jemuž u nepravidelných sloves odpovídají tvary
dva: met/met, wrote/written, analysed, studied.
Slovesné kategorie v angličtině jsou také vyjadřovány prostřednictvím
pomocných sloves be, have a do, které disponují, zejména sloveso be, celým
repertoárem flektivních tvarŧ. Od plnovýznamových sloves se také liší modální
slovesa can, may, must, shall, will, ought, need, dare a used to, které mají řadu rysŧ
shodných s pomocnými slovesy. Na rozdíl od ostatních sloves mají jen určité tvary,
většinou dva, např. can / could, will / would. Chybějící tvary se vyjadřují opisem, např.
can – to be able to, must – to have to.
Pomocná
a modální
slovesa
Čas jako slovesná kategorie je shodná s češtinou v základním dělení dějŧ na
přítomné, minulé a budoucí. V angličtině je však pro každou časovou sféru k dispozici
více slovesných tvarŧ – prosté a průběhové časy a proti základním časŧm
(přítomný, minulý a budoucí) stojí ještě časy perfektní (předpřítomný, předminulý
a předbudoucí čas).
Slovesný čas


základní tvary: I work – I am working, I worked – I was working, I will
work – I will be working
perfektní tvary: I have worked – I have been working, I had worked – I
had been working, I will have worked - I will have been working
Slovesný rod v angličtině zahrnuje aktivum – rod činný a pasivum – rod trpný.
Formálně se pasivní tvary skládají z určitého tvaru pomocného slovesa a minulého
příčestí plnovýznamového slovesa: the analysis has been done, the research had
been concluded, the scheme was given up. Podmětem věty je často předmět věty
aktivní: this aspect is often neglected, some details have been omitted. Pasivní tvary
jsou často obsaženy v odborných textech, kde implikují všeobecného konatele: this
theory is generally accepted, several systems have bee devised and tested. Běžným
typem pasíva je pasívum autorské, tj. činitel děje je autor článku a využitím
- 19 -
Slovesný rod pasivum
VaV
pasívního tvaru upoutává pozornost na předmět sdělení (the present study was
originally undertaken in the hope of fading a satisfactory explanation for the difference
between …) Je-li v anglické pasívní větě vyjádřen činitel, pak je uveden předložkou
by (the paper was written by Professor Brown).
2.7
Zájmena
Zájmena představují specifický slovní druh, který ve větě zastupuje buď
podstatná a přídavná jména, nebo příslovce. Nejsou nositeli lexikálního významu,
vyjadřují jen obecné kategoriální významy jako osoba, věc, místo, čas. Mají
proměnlivou referenci, tj. podle situace a kontextu odkazují na rŧzné osoby nebo
předměty. Jako příklad lze uvést zájmeno it, které ve větě We cannot see the car from
the window. mŧže nahradit jak předmět the car, tak příslovečné určení the window.
(We cannot see it from the window. We cannot see the car from it.)
Zástupný
charakter
zájmen
Zájmena v angličtině se dělí do několika skupin, každá z nich má poměrně malý
a neměnný počet členŧ.
Kategorie
zájmen






Osobní zájmena rozlišují podmětový tvar, tj. tvar 1. pádu: I, you, he,
she, it, we, they a předmětový tvar, tj. tvar 4. pádu: me, you, him, her, it,
us, them
I like my notebook. My father bought it for me in London.
Přivlastňovací zájmena jsou buď nesamostatná: my, your, his, her, its,
our, their, nebo samostatná: mine, yours, his, hers, its, ours, theirs.
I like my work. This paper is not yours, it is mine.
Zájmena zvratná a zdůrazňovací se skládají ze složky –self
v jednotném čísle a –selves v čísle množném, která se připojuje
k přivlastňovacímu zájmenu. V češtině a angličtině existuje řada případŧ
s rozdílným využitím zvratných zájmen, proto je třeba v případě
nejasnosti konzultovat použití zvratného zájmena se slovníkem.
I shall confine myself to one aspect. (Omezím se na jedno hledisko.)
These figures speak for themselves. (Tato čísla mluví sama za sebe.)
Ukazovací zájmena zahrnují dvě skupiny tvarŧ: pro číslo jednotné je to
this – these, a pro číslo množné that – those. Slouží především jako
orientační ukazatele promluvy, časové i místní blízkosti odkazovaného
předmětu.
Which photograph should I get enlarged? I think this one is the best.
Mezi zájmena tázací patří nesklonná zájmena what a which a zájmeno
who, které rozlišuje tři tvary: podmětový who, přivlastňovací whose
a předmětový whom.
Who sent you there? Whom did you send there? Whose is this book?
Vztažná zájmena who, which, that uvozují vztažné věty adjektivní
(tj. v případech, kdy přídavné jméno je vyjádřeno větou) a vztažná
zájmena what, which, whichever, whatever, whoever uvozují vztažné
věty substativní, tj. věty zastupující podstatné jméno.
- 20 -
VaV

2.8
There are many things for which we cannot account. Additional
advertising money from this reserve fund can be used to back
whichever books need it.
Zájmena neurčitá zahrnují několik skupin kvantifikátorŧ, tj. výrazŧ
označujících množství. Patří sem např. univerzální kvantifikátory every,
each, all, both, existenciální kvantifikátory some, any, either, záporné
kvantifikátory no, none, neither a další neurčitá zájmena typu other,
several, enough, one, many, much.
We need another two months to complete the survey.
Číslovky
Číslovky stejně jako zájmena all, some, many plní funkci kvantifikátorů, ovšem
s tím rozdílem, že označují určitý počet. V psaném odborném textu se zpravidla
číslovky 0-9 vypisují slovem, číslovky vyšší číslicí. Pravidla pro psaní interpunkčních
znamének u číslovek, zlomkŧ, rokŧ apod. jsou uvedena v kapitole 3.2. Interpunkce.
Kvantifikátory
Číslovky dělíme na základní (one, two, ..., twelve, thirteen, ..., twenty, twentyone, ..., hundred,... thousand,... million) a číslovky řadové, které se s výjimkou
číslovek first, second, third tvoří od základních příponou –th, přičemž předcházející
nepřízvučné -e- se vypouští (ninth, twelfth) a koncovka –y se mění na –ieth
(twentieth). Vyšší číslovky řadové se tvoří spojováním desítkové či vyšší násobné
číslovky s jednotkovou číslovkou řadovou (twenty-first, hundred and first). . Ve větě se
číslovky chovají jako přídavná jména, tj. modifikují podstatná jména.
Základní
a řadové
číslovky

There were two hundred graduates last year. This was my first attempt
to pass the exam and I succeeded.
Číslovky násobné se jednak tvoří příponou –fold, kterým se odvozují přídavná
jména i příslovce (twofold – dvojnásobný i dvojnásobně) a jednak pomocí times, jímž
se tvoří příslovce (four times – čtyřikrát). Pro jednou, dvakrát existují tvary tvořené
syntakticky once, twice, v americké angličtině existuje též tvar thrice (třikrát).
2.9
Slovosled
Slovosled anglické věty respektuje přirozené schéma komunikace a přináší
nejprve informace známé a od nich postupuje k informacím novým. Základní
schéma uspořádání větných členŧ v anglické větě je následující:

(příslovečné určení) – podmět – (příslovečné určení) – přísudkové
sloveso – předmět – (příslovečné určení).
At present the researchers distinguish two basic approaches to the
topic.
Z tohoto schématu je zřejmé, že nositelem známé informace v anglické větě je
podmět, příp. příslovečné určení před přísudkem, které stojí na začátku věty.
- 21 -
Násobné
číslovky
VaV
Naopak v češtině, která disponuje volným slovosledem, to mŧže být kterýkoli
z větných členŧ. Proto angličtina disponuje celou řadou tzv. vytýkacích konstrukcí,
které umožňují předsadit známé informace na začátek věty, aniž by došlo k porušení
základního schématu uspořádání vět. Vytýkací konstrukce se často v odborném
stylu vyskytují a mohou být tvořeny rŧznými zpŧsoby:




vazba there is / are: Among the many examples there must be a vast
number where similarly favourable conditions.
vazba it is / was… who (that): It was Mr Brown who presented the
paper on macroeconomics at the conference.It was the paper on
macroeconomics that was presented by Mr Brown at the conference.
vazbou uvozenou what, která umožňuje vytknout také přísudek: What
Tom did at the office yesterday was repair of the typewriter.
vytčení pomocí vazeb typu as for, as regards: As for moonlight, we do
not need it.
Každé porušení slovosledného schématu má své opodstatnění. „Vedle inverze
určené gramatickými pravidly (otázka, zápor) se používá inverze jako stylistického
prostředku, a to ke zdůraznění některé ze složek výpovědi.“ (Rejtharová a kol. 1981,
153). Rejtharová a kol. (1981, 153-157) uvádí následující příklady inverze často se
vyskytující v odborném stylu:







inverze po výrazech záporných nebo implikujících zápor: hardly, little,
neither, never, no sooner, nor, not only, rarely, scarcely, seldom, in vain
under no circumstances should the curator allow this practice, of no
less importance to the project is the use of new techniques
inverze po výrazech označujících míru, včetně 2. a 3. stupně
přídavných jmen a příslovcí: how, more, most, so, such atd.
more reasonable is the view that the method should be abandoned
inverze po only v kladné větě: only recently has the phenomenon
received any attention from researchers
inverze po jmenném nebo slovesném přísudku stojícím na začátku věty
(typické pro americký psaný styl)
fundamental to the argument is the following observation, associated
with each type of process are a small number of functions
inverze po výrazech označujících místo, pŧvod, směr, pořadí,
východisko, čas a po výrazu thus – tento typ inverze je sice možný, ale
ne příliš častý, proto je třeba využívat jej velmi opatrně
from these studies has emerged a new model, in this group are
included similar cases
inverze u opakovaného the („čím – tím“), po prvním členu je inverze
vyloučena, po druhém možná
the larger this number the greater will be the difference between the
extreme values
inverze předmětu a přísudkového slovesa slouží ke zdŧraznění rozporu
nebo ke zdŧraznění základu výpovědi
most of these problems a computer could solve, this point we have
- 22 -
VaV
discussed in Section Five
SHRNUTÍ KAPITOLY
Slovní druhy v angličtině jsou stejné jako v češtině, s výjimkou speciální třídy pro
vyjádření kategorie určenosti – členu. Na rozdíl od češtiny mají slova z hlediska
slovnědruhové příslušnosti v angličtině neutrální tvar a mohou se vyskytovat
ve funkci rŧzných slovních druhŧ. Slovosled angličtiny je víceméně pevný, pokud
dochází k inverzi větných členŧ, tak buď z gramatických dŧvodŧ (otázka, zápor),
nebo ze stylistických dŧvodŧ za účelem zdŧraznění části sdělení. Inverze větných
členŧ je častá i pro anglický odborný styl.
ÚKOLY
1.
Uveďte příklady nepravidelně tvořeného množného čísla podstatných jmen.
2.
Uveďte příklady, kdy se používá člen určitý, neurčitý a nulový.
3.
Najděte v odborném textu příklady konverze slovních druhŧ, tj. případy, kdy
je jedno slovo využito ve funkci rŧzných slovních druhŧ.
4.
Napište odborný článek či jeho resumé v aktivním tvaru a následně jej
převeďte do pasíva.
5.
Najděte v odborném textu příklady inverze větných členŧ.
[1]
DUŠKOVÁ, L. a kol. Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. 3. vyd.
Praha: Academia, 2006. 674 s. ISBN 80-200-1413-6.
[2]
English Style Guide [on line]. 2010 [cit. 2010-04-30]. Dostupný z WWW:
<ec.europa.eu/translation/writing/style_guides/english/style_guide_en.pdf>.
[3]
MURPHY, R. English Grammar in Use. 3. vyd. Cambridge: Cambridge
University Press, 2004. 380 s. ISBN 978-0-521-53289-1.
[4]
REJTHAROVÁ, V.; OXON, M. A.; SKÁLOVÁ E. Příručka anglického
odborného stylu. 1. vyd. Praha: Academia, 1981. 220 s. ISBN 21-093-81.
- 23 -
VaV
3 Pravidla pravopisu se zaměřením na specifika
odborného stylu
CÍL



správně dělit v angličtině slova na konci řádku,
správně používat interpunkční znaménka,
správně používat malá a velká písmena při psaní odborného textu.
KLÍČOVÁ SLOVA
Dělení slov, interpunkce, velká písmena.
3.1 Dělení slov v angličtině
Na rozdíl od češtiny, v níž je dělení slov běžné a jasně definované, je dělení
slov v angličtině mnohem obtížnější a také se vyskytuje mnohem méně často než
v češtině. Na anglické stránce bývá, pokud vŧbec, rozděleno pouze několik slov,
přičemž platí, že se nedělí slova jednoslabičná, tj. slova s jednou psanou či
vyslovenou slabikou (good, angle, great). Zpravidla se také nedělí slova, která jsou
kratší než 5-6 písmen, i kdyby se jednalo o slova dvouslabičná (about, aloud,
enough).
Frekvence
dělení slov
v angličtině
Při dělení slov se v angličtině se řídíme následujícími pravidly (podrobněji viz
např. Rejtharová a kol. 1981, 142-143):
Pravidla
dělení slov




Na hranici slabik od sebe oddělujeme dvě souhlásky, případně
oddělujeme přípony od kmene slova: an-nounced, dif-ferent, syl-lable,
understand-ing, second-ary
V případě tří nebo čtyř souhlásek obvykle stojí l a r pohromadě
s předcházející souhláskou: demon-stration, contem-plate, frus-tration,
ne: Eng-lish
Dvě samohlásky, které netvoří dvojhlásku, dělíme jako v češtině: science, flu-ency
Je-li mezi samohláskami souhláska, pak nový řádek zpravidla
začínáme souhláskou: be-cause, fea-ture (ale: roli hraje i výslovnost
acad-emy)


x nesmí stát na začátku slabiky: ex-ample, lux-ury
r se na hranici slabik připojuje k předcházející samohlásce: gener-ation,
- 24 -
VaV



prefer-ence
Složená slova dělíme podle jednotlivých složek: news-paper
Oddělujeme frekventované předpony a přípony: dis-cussion, in-dependent, re-sponsible, sub-stitute, numer-ous
Neoddělujeme od sebe tyto dvojice souhlásek: ch, dg, ph, sh, sc, th
Výše uvedená pravidla jsou pouze vodítkem, ve sporných případech je nutno
nahlédnout do anglického výkladového slovníku. Vzhledem k tomu, že se konvence
mohou v jednotlivých slovnících lišit, je třeba zachovat jednotnost - dělení slov
v odborném textu sjednotit a podle stejných pravidel dělit všechna slova, která jsou si
podobná. V případě odborného článku je třeba dodržet instrukce periodika, ve kterém
má článek být publikován.
3.2
Zachování
jednotnosti
dělení slov
Interpunkce
Použití interpunkčních znamének v angličtině se značně odlišuje od češtiny
a jejich chybné užití mŧže vést k nepochopení psaného, tj. nejen odborného, textu.
Přestože je v angličtině všeobecně uplatňováno pravidlo minimální interpunkce,
tj. „to use the bare minimum of punctuation necessary to keep the writing intelligible“
(Macpherson 1997, 132), i tak je nutno použít interpunkční znaménko tam, kde
v češtině není.
Používání čárky v angličtině se řídí následujícími pravidly:










Čárka odděluje jednotlivé souřadně spojené výrazy, větné i nevětné,
zpravidla se klade čárka před and, or a nor ve výčtu či v delší, alespoň
tříčlenné řadě: evening, week-end, and vacation courses, numbers
such as 0, 1, 2, 3, and so on
Čárka se také klade před opakovaným or: the exam will be either on
Monday, or on Tuesday, or on Wednesday
Před but ve významu „ale“ se zpravidla čárka nepíše
Před etc. se doporučuje užít čárku v případě, jedná-li se o výčet, čárka
se nepíše před symbolem &
Čárka odděluje příslovečná určení modifikující větu: for the purpose of
comparison, the table presents data on both experiments
U zkratek e.g. a i.e. se doporučuje psát čárku před zkratkou, často se
píše čárka i za zkratkou: different kinds of living organisms, i. e.,
parasites and pathogens
Někdy se čárkou odděluje delší předmět: for other ways of introducing
the topic of the sentence, see charter 6
Spojka though na konci věty bývá oddělena čárkou
Na rozdíl od češtiny čárka zpravidla neodděluje vedlejší věty závislé na
větě hlavní: in each argument certain qualities were neglected so that
our results are approximate
Čárka odděluje všechny větné i nevětné vsuvky, dodatky, vysvětlivky
- 25 -
Odlišnosti
od češtiny
Čárka
VaV




a výrazy, které jsou do věty volně vloženy: the lecturer, who incidentally
comes from Prague, spoke in French
Slova a slovní spojení jako furthermore, however, nevertheless,
moreover, for example, for instance, to sum up, believe it or not se
zpravidla oddělují čárkou
Po oslovení v dopise a po závěrečném pozdravu klademe čárku, nikoliv
vykřičník (v americké angličtině se po oslovení klade dvojtečka): Dear
Professor Brown, Yours Faithfully, Dear Mr. White: (AmE)
Čárkou se oddělují tisíce, milióny atd. v číslech jako např. 1,290,879
Čárka odděluje den a rok v datu psaném ve formátu January 1, 2010
Tečka se, stejně jako v češtině, používá na konci věty nebo souvětí. Existuje
několik případŧ, kdy se interpunkce obou jazykŧ liší:



Tečka
Po rozkazovacím zpŧsobu se v angličtině nepoužívá vykřičník, ale
tečka: Mix the ingredients.
Ve větách začínajících Would you…, které vyjadřují zdvořilou žádost,
používáme tečku místo otazníku: Would you send me the catalogue.
Tečkou se, na rozdíl od češtiny, oddělují desetinná místa v číslovkách,
např. 3.14, 2.56897.
Apostrof se kromě přivlastňovacího pádu podstatných jmen používá také před
množným číslem symbolŧ (písmen či číslic) a zkratek: the 1970’s, there P‘s
Apostrof
Pomlčka se v angličtině používá jednak jako rozdělovací znaménko (viz
kapitola 3.1 Dělení slov v angličtině) a jednak jako znaménko spojovací. V druhé
funkci se pomlčka používá v následujících případech:
Pomlčka







U složených podstatných jmen se použití pomlčky řídí těsností spojení,
rozdíly panují i mezi jednotlivými variantami angličtiny (v americké
angličtině je spojovacích znamének mnohem méně a jména se buď
píší samostatně, nebo dohromady jako jedno slovo): tax-payer (BrE) –
taxpayer (AmE), wave-length BrE) – wavelength (AmE)
Ve spojení podstatného jména s činitelským či slovesným podstatným
jménem se upřednostňuje verze s pomlčkou: baby-sitter (BrE) – baby
sitter (AmE), ship-building (BrE) – shipbuilding (AmE)
U spojení podstatného a přídavného jména (v tomto pořadí) se
zpravidla píše pomlčka: court-martial. I zde je možno vysledovat rozdíly
mezi britskou a americkou angličtinou: Attorney General (BrE)
a Attorney-General (AmE)
Pomlčka spojuje dvě přídavná jména: dark-brown, good-looking
Předpony se někdy oddělují pomlčkou, zvláště stojí-li před vlastním
jménem nebo se jedná o slovo utvořené ad hoc: by-law (BrE) – bylaw
(AmE), sub-committee, anti-British, know-how, self-confident
Ve spojení jednotlivého písmene s podstatným nebo přídavným
jménem: X-ray, T-square
U spojení příslovce s přídavným jménem se klade pomlčka, stojí-li před
podstatným jménem: a well-known author, ale: the author is well known
- 26 -
VaV





U složených číslovek píšeme pomlčku: twenty-five, dále pak u zlomkŧ:
two-thirds, při udávání času: five-thirty (ale čteme: half past five), a u
číslovek spojených s podstatným jménem: five-year-old child
Pomlčky se také často, zejména v odborném stylu, užívají tam, kde
chceme jasně vyjádřit, že první člen složeného výrazu modifikuje druhý
člen a ne podstatné jméno: present-day tendency, mixed-language
university
Pomlčky mohou odkazovat na druhý člen dvojice: high- and low-level
structures
Pomlčka plní i funkci rozlišovací: re-cover (=cover again) vs. recover
(=get well, healthy)
Pomlčka často odděluje dvě samohlásky: co-operation, microeconomy, u velmi frekventovaných výrazŧ, a zvláště v americké
angličtině, je tendence tyto výrazy používat bez pomlčky: cooperation,
microeconomics
Dvojtečka se stejně jako v češtině používá k uvedení citátu, dále se vyskytuje:


Dvojtečka
po hlavní větě, za níž následuje věta vysvětlující či ilustrující danou
větu: The question is this: Is killing ever justified?
po slovních spojeních as follows, for example, for instance, such as a
the following, po nichž následuje seznam nebo výčet
Our solar system consists of the following planets: Mercury, Venus, Earth,
Mars, Jupiter, Saturn, Uranus, Neptune, and Pluto.
V angličtině se uvozovky používají velmi podobně jako v češtině, pouze s tím
rozdílem, že uvozovky v angličtině se jak před, tak za výrazem v uvozovkách píší
horním indexem. Angličtina rozlišuje dva typy uvozovek:

Uvozovky
jednoduché uvozovky – používají se tam, kde je slovo nebo slovní
spojení užito neobvyklým zpŧsobem, nebo kde chceme zdŧraznit slovo
či termín, o kterém je řeč
The term ‘single quotes’ is defined in Chapter 5.

dvojité uvozovky se jako v češtině používají u citací a dále pak při
uvádění názvŧ krátkých básní, přednášek kapitol a částí knih
Ale: samotné názvy knih, časopisŧ, novin, dlouhých básní, her, filmŧ či
televizních pořadŧ se uvádějí kurzívou, názvy firem, vydavatelství, uměleckých
seskupení, restaurací a kaváren se v textu neodlišují ani uvozovkami, ani kurzívou
Středník se používá k oddělení vět, které jsou po stránce gramatické
samostatné, ale jsou propojeny myšlenkově, obsahově, zvláště v případech, kdy je
druhá z vět uvedena slovem či slovním spojením accordingly, also, consequently,
furthermore, hence, however, indeed, in fact, moreover, nevertheless, otherwise, so,
still, then, therefore, thus, yet.
- 27 -
Středník
VaV
3.3
Psaní velkých a malých písmen
V angličtině se, stejně jako v češtině, píší velká písmena na začátku vět
a u vlastních jmen (jmen, příjmení, místních názvŧ). Dále se psaní velkých písmen
řídí následujícími pravidly:






Velká písmena jsou používána v názvech knih, esejí, básní, písní,
periodik atd., a to u všech slov s výjimkou nepřízvučných předložek,
spojek a členŧ
The Decline and Fall of the Roman Empire
Názvy profesí či oficiálních funkcí se píší velkým písmenem, pokud
slouží jako titul dané osoby
Have you heard that Professor Brown will be there?
Velká písmena se používají pro psaní názvŧ událostí, období či
epoch v historii, literatuře a umění či geologii. Často jsou také
používány v zákonech a smlouvách.
the Middle Ages, the Second Amendment, the Renaissance
Akronymy (viz kapitola 4.2 Tvoření zkratek) píšeme velkým
písmenem, mají-li max. 5 písmen. Delší akronymy píšeme pouze
s počátečním velkým písmenem. Psaní velkých písmen u iniciálových
zkratek odpovídá psaní velkých písmen u slov, která zastupují.
Unesco, Benelux, NATO, NASA, PhD., WTO
Velká písmena u počátečních písmen jednotek soustavy SI jsou
velká, jsou-li odvozena od vlastního jména osoby (K – Kelvin, N –
Newton), v ostatních případech se píší malým písmenem.
Přímá otázka v rámci věty také začíná velkým písmenem
The hippy-generation asked the question, Why fight wars?
SHRNUTÍ KAPITOLY
Dělení slov v angličtině je mnohem obtížnější a také se vyskytuje v mnohem menší
míře než v češtině. Angličtina pro dělení slov uplatňuje řadu hledisek a méně znalý
uživatel jazyka musí často konzultovat dělení slov s výkladovým slovníkem. V oblasti
interpunkce panují rozdíly nejen mezi češtinou a angličtinou, ale také mezi
jednotlivými variantami angličtiny, zejména při psaní pomlček v britské a americké
angličtině. Angličtina se od češtiny liší také při psaní velkých písmen, zejména
u názvŧ knih, článkŧ a jiných děl, kde se všechna slova s výjimkou nepřízvučných
předložek, spojek a členŧ píší velkým písmenem.
ÚKOLY
1.
Uveďte příklady dělení slov a srovnejte vaše příklady s anglickým výkladovým
slovníkem.
- 28 -
Pravidla
pro psaní
velkých
písmen
VaV
2.
Uveďte rozdíly v používání interpunkčních znamének mezi angličtinou
a češtinou.
3.
Uveďte rozdíly v používání
a americkou angličtinou.
4.
Přeložte název některé své práce (článku, knihy, disertační práce)
do angličtiny a dbejte na správné použití velkých písmen.
interpunkčních
znamének
mezi
britskou
[1]
[2]
MACPHERSON, R. Základy anglické stylistiky. 1. vyd. Praha: Academia,
1997. 220 s., ISBN 83-01-11864-4.
[3]
- 29 -
VaV
4 Tvoření odborného názvosloví a zkratek
CÍL



správně tvořit odborné názvy odvozené z vlastních jmen,
správně tvořit a interpretovat složené jmenné výrazy,
správně tvořit a používat zkratky a zkratková slova.
KLÍČOVÁ SLOVA
Odborný název, složený jmenný výraz, zkratka, zkratkové slovo, akronym.
4.1
Tvoření odborných názvů
Při tvoření odborných názvŧ z vlastních jmen je možno použít několik
zpŧsobŧ, přičemž v současnosti je tendence k druhému typu tvoření.



Vlastní jména mají tvar přivlastňovacího pádu ‘s, v tomto případě je
zdŧrazněno autorství nebo pŧvod dané teorie, zákona, pravidla apod.
Pascal‟s theorem, Darwin‟s theory, Down‟s syndrome, Portmann‟s
operation
Vlastní jména zŧstávají beze změny a stávají se kvalifikujícími
přívlastky.
Towsend coefficient, Barnett effect, Doppler radar, Wobbe index,
Argand diagram, Kelvin scale
Vlastní jména přibírají koncovku –ian nebo –ean a získávají mnohem
více obecnější charakter.
Pythagorean school, Darwinian theory, Boolean algebra
Odborné
názvy
z vlastních
jmen
Dvě vlastní jména v přívlastku jsou zpravidla tvořena druhým zpŧsobem, tj.
bez koncovky, a píše se mezi nimi pomlčka. Vyskytuje se také několik málo případŧ,
kdy jsou spojeny spojkou and, případně i s přivlastňovacím pádem.

Adams-Stokes syndrome, Hase and William‟s formula
V odborném textu často vznikají odborné názvy složené z několika
podstatných jmen, případně doplněné o přídavná jména, v malé míře též o slovesa
a příslovce, které vyjadřují jeden myšlenkový pojem. Vzhledem k tomu, že prosté
skládání slov vedle sebe je charakteristické pro germánské jazyky a není úplně
vlastní jazykŧm slovanským, tj. ani češtině, dochází často na straně českého
uživatele anglického jazyka k nesprávnému pochopení či použití složeného výrazu.
Složené jmenné výrazy mohou mít několik podob:
- 30 -
Složené
jmenné
výrazy
VaV



Jednoduché složené výrazy tvořené z předložkových frází, přičemž
pořadí jednotlivých výrazŧ je v obráceném pořadí
a table top – a top of the table, a magazine advertisement –
an advertisement in a magazine.
a road-building programme –
a programme for building roads
Pokud je modifikující výraz v množném čísle, převádí se do čísla
jednotného: a shelf of books – a bookshelf
Složité složené výrazy tvořené z předložkových vazeb (pozor na pořadí
jednotlivých členŧ výrazu)
a differential time domain equation – the time domain of a differential
equation, momentum transfer experiments – experiments of the
transfer of momentum
Složité složené výrazy modifikované vztažnou větou nebo gerundiem
automatic controller action – controller action which is automatic, a fluid
bed reactor – a reactor containing a fluid bed
Nejčastěji se u složených výrazŧ v odborném stylu vyskytují předložky of, for,
in, on a with.
4.2
Nejčastější
předložky
Tvoření a používání zkratek
Zkratky vznikají tam, kde jsou často používána stejná slova a slovní spojení.
Řada z nich již má ustálený charakter a jsou všeobecně známá, u méně známých či
případně ad hoc vytvořených zkratek je třeba při prvním výskytu zkratky vysvětlit
jejich význam a zabránit tak nepochopení odborného sdělení (promluvy či textu).
Výskyt
zkratek
Podle zpŧsobu tvoření jsou zkratky dále děleny do níže uvedených kategorií.
V současné době se u řady zkratek vynechává zkracující tečka. Zvolenou podobu je
pak třeba striktně zachovat v celém dokumentu.
Kategorie
zkratek




akronymy – tvoří se z prvních několika písmen slova či sousloví,
vyslovují se jako slovo: Benelux, NATO
iniciály – představují první písmena skupiny slov, obvykle se píší bez
teček, vyslovují se jako jednotlivá písmena: BBC, USA
zkrácená slova, staženiny – vznikají vynecháním prostřední části
slova, píší se na konci bez teček (britský úzus): Mr, Dr
zkrácená slova vzniklá odseknutím koncové části slova, píše se
za nimi tečka: cf., Feb.,
Při zkracování kalendářních údajů se řídíme následujícími pravidly:




Názvy dní nezkracujeme, jen příležitostně v neformálním stylu.
Názvy měsícŧ také vypisujeme, lze je zkracovat v korespondenci.
Názvy měsícŧ May, June, July se nezkracují.
Názvy desetiletí buď vypisujeme slovně, nebo jako 1890‟s, či stále
častěji jako 1890s.
Číselné pořadí zpravidla vypisujeme: Fifth Conference, First Session
- 31 -
Kalendářní
údaje
VaV
Zkratky pro rozměry, vzdálenosti, čas, stupně, míry a váhy nejsou zcela
standardizované, tj. ne všem jsou zcela srozumitelné. Proto je vhodné si jejich užití
ověřit ve výkladovém slovníku.


Při udávání míry se používají číslice, ne slovní vyjádření čísel: 6 per
cent, 8 cm, 4oz.
Názvy chemických značek píšeme s počátečním velkým písmenem
a bez tečky.
V oficiálním stylu, v pozvánkách a oznámeních, se tituly uvádějí v plném
znění.

Jednotky
a symboly
Professor Brown will be pleased to invite you to the opening of the new
college premises which will take place on May 26, 2010.
SHRNUTÍ KAPITOLY
Po stránce lexikální je odborný text, psaný i mluvený, charakterizován četným
zastoupením odborné terminologie a názvosloví. Jako problematické se jeví zejména
složené jmenné výrazy, protože češtině není příliš vlastní prosté skládání slov vedle
sebe bez spojovacích výrazŧ (předložek, slovesných vazeb apod.). Při překladu
z nebo do češtiny je proto nutno vycházet ze znalosti kontextu a jazykových pravidel
cílového jazyka. V odborném textu se také vyskytuje mnoho zkratek a zkratkových
slov, jejich používání by však vždy mělo respektovat požadavek na srozumitelnost
textu, tj. neužívat příliš mnoho zkratek a neznámé zkratky předem vysvětlit.
ÚKOLY
1.
Ve vybraném odborném textu najděte příklady odborných názvŧ utvořených
z vlastních jmen.
2.
Ve vybraném odborném textu najděte příklady složených jmenných frází
a přeložte je do češtiny.
3.
Uveďte příklady všech čtyř typŧ zkratek a zkratkových slov a najděte jejich
příklady ve vybraném odborném textu.
[1]
[2]
1997. 220 s., ISBN 83-01-11864-4.
- 32 -
Tituly,
hodnosti
VaV
[3]
- 33 -
VaV
5 Příklady konkrétních slovních spojení a frází
CÍL




používat fráze typické pro rŧzné funkce v rámci odborného textu,
uvádět citace a parafráze v odborném textu,
logicky strukturovat odborný text,
adekvátně reagovat na dotazy v odborném kontextu.
KLÍČOVÁ SLOVA
Popis, definice, příklady, ilustrace, třídění, srovnání, příčina a dŧsledek, shrnutí,
závěr, citace, parafrázování, navigace.
5.1
Popis vzhledu, vlastností, funkcí, postupu, procesu
Popisujeme-li v angličtině proces nebo postup, používáme často pasivní
konstrukce v přítomném čase, např. it is produced, water is removed. Odkazujeme-li
se na konkrétní událost v minulosti, použijeme pasivum v minulém čase, např. it
was heated. Popisujeme-li aktuální vzhled, vlastnosti něčeho, pak se v angličtině
používá přítomný čas v aktivním tvaru, např. The paper deals with the application of
nanophysics in medicine.
Při popisu procesu, postupu či vlastností, stejně tak např. u definic, se
v angličtině často využívají vztažná zájmena who, which, that, whom, whose či věty
vztažné.

5.2
Vztažná
zájmena, věty
vztažné
The lecturer whose name I always forget was as boring as usual this
morning. The student with whom I share a room is very noisy. The
article which/that I have just finished reading is very clearly written.
Definice
V odborném stylu se ve velké míře vyskytuje potřeba definovat pojmy, které
jsou dále vysvětlovány a uváděny na příkladech. Trimle (1985, 75-83) rozlišuje
jednoduché a složené definice a v rámci nich několik dílčích typŧ definic. Mezi
jednoduché definice patří:

Formální definice – poskytující tři druhy informací: definovaný termín,
třídu, do níž termín náleží a základní charakteristické vlastnosti, které
- 34 -
Jednoduché
definice
VaV


tento termín odlišují od ostatních příslušníkŧ dané třídy
An anemometer is a meteorological instrument that is used to measure
the speed of the wind.
Semiformální definice – poskytující pouze informace o definovaném
termínu a jeho charakteristice, třída, do níž termín spadá, není uvedena
An anemometer is used to measure the speed of the wind.
Neformální definice – poskytující také dva druhy informací, a to název
definovaného termínu a jiným slovem nebo frází vyjádřený přibližný
význam termínu (mŧže být vyjádřeno i slovem opačným).
An arachnid is a spider. Coca-cola is a non-alcoholic drink.
Složené definice jsou často ve formě odstavce či dokonce několika odstavcŧ
a dělí se na následující podtypy:



Stipulační definice – omezují význam hlavní definice ať už
z časového, místního, či oborového hlediska
Pi, in this equation, has the value of 3.14159. In information theory,
“entropy” means “information” or “freedom of information source”.
Funkční definice – obsahují instrukce, jak lze definovaného termínu
dosáhnout v podobě fyzického nebo mentálního prožitku
The sound [f] is a voiceless, labio-dental fricative, formed by placing the
lower lip lightly against the upper teeth, closing the vellum, and forcing
the breath out through the spaces between the teeth or between the
teeth and the upper lip.
Vysvětlující definice – podávají nové informace k již známým faktŧm
pŧvodní definice.
Agronomy is a science which seeks improved methods of soil
management and crop production. By crop production we mean new
techniques that will increase the yield of field crops.
Z hlediska formálního mají jednoduché definice v angličtině zpravidla jeden
z následujících tvarŧ:




Složené
definice
X may be defined as Y which/who Z
Linguistics may be defined as the science of language.
X is/are Y which/who Z
An economist is a person who studies the ways in which industry and
trade produce and use wealth.
Y which/who Z is called X
The instrument which makes very small near object appear larger is
called a microscope.
Y which/who Z is known as Y
The machine which produces electricity is known as a generator.
V odborném stylu často dochází k vynechání vztažného zájmena a pomocného
slovesa to be, jako např. Plastics are compounds (which are) made with long chains
of carbon atoms.
- 35 -
Forma
jednoduchých
definic
VaV
Pro definování lze v angličtině dále využít následujících slovesných vazeb:


5.3
X means that ... / X is used as.. / X is concerned with...
X deals with ... / X relates to ... / X involves...
Další
možnosti
definic
Uvádění příkladů, ilustrací
Definice jsou v odborném stylu často doprovázeny příklady vysvětlujícími či
ilustrujícími danou definici. Velmi často jsou uváděny slovním spojením for example
nebo pouze zkratkou e.g.

Příklady
a ilustrace
Linguistics may be defined as the science of language, for example, its
structure, sound systems and meaning systems.
Příklady či ilustrace mohou být dále vyjádřeny některým z následujících
zpŧsobŧ:








5.4
... as shown/exemplified/illustrated by ...
X shows/exemplifies/illustrates this.
... the following examples, Y and Z
... the following examples of X: Y and Z
Y and Z are examples/cases/instances of X
... such as Y and Z
To give you an example …
To illustrate this point…
Třídění, kategorizace
V odborném stylu jsou velmi často vedle definic také používány seznamy,
skupiny, třídy či kategorie jednotlivých entit. Třídění často probíhá podle jednoho či
více kritérií, s odlišnou mírou zobecnění. Velmi často se k znázornění tříd a jejich
členŧ využívá grafického znázornění v podobě grafŧ či stromových diagramŧ.
Třídění
Pro vyjádření příslušnosti k určité třídě, kategorii, skupině či rozdělení na určité
prvky apod. lze v angličtině využít následujících větných spojení:
Kategorizace





X consists of… / X comprises… / Whether there is X or not...
X may be classified according to... / on the basis of... / depending
(up)on...
Schools in Britain can be classified according to the age range of the
pupils and the type of education provided.
the classification is based (up)on...
... may be divided into ..., ... may be sub-divided into ..., ... may be
further sub-divided into ...
X falls into... / distinguishes (between) / differentiates (between/from)
- 36 -
VaV
5.5
Srovnání, protiklad
V odborném stylu, stejně jako v běžném životě, často dochází ke srovnávání Srovnávání
dvou a více věcí, dějŧ, jevŧ či k uvádění jejich protikladů. Angličtina k tomu využívá a uvádění
stupňování přídavných jmen, jejichž míra je dále modifikována příslovci. Níže protikladů
uvedený seznam (srov. Jordan, 1999, 56) uvádí některá z nich:







5.6
X is considerably / a great deal / (very) much / (quite) a lot / rather /
somewhat / a little / slightly / scarcely / hardly / only just smaller than...
X is exactly / precisely / just / virtually / practically / more or less /
almost / nearly / approximately / about the same as...
X is not exactly / entirely / quite the same as...
X is totally / completely / entirely / quite different from Y.
X is not quite as/so expensive as...
X and Y are different in every way / aspect.
X and Y are totally / completely / entirely / quite different.
Příčina a důsledek
Odborné texty, mluvené i psané, často vyjadřují příčiny určitých událostí
a aktivit a vysvětlují jejich důsledky. Angličtina disponuje celou řadou jazykových
prostředkŧ, které vyjadřují příčinný a dŧsledkový vztah. Tento vztah je buď explicitně
vyjádřen slovy cause, reason, effect, consequence, result apod. nebo pomocí
spojovacích frází. Přehled nejčastějších slovních spojení vyjadřujících příčinu
a následek uvádí např. Jordan (1999, 62).





5.7
Příčina
a důsledek
The cause of / reason for higher prices was an increase in demand.
The effect / consequence / result of an increase in demand is higher
prices.
The demand has increased. Therefore / So / As a result /
As a consequence / Accordingly / Consequently / Because of this /
Thus / Hence / For this reason, the prices are higher.
Because / As / Since / the demand has increased, the prices are
higher.
An increase in demand often causes / results in / leads to / produces
higher prices.
Zobecňování, kvalifikace
Při tvorbě odborného textu, jak mluveného, tak psaného, je často zapotřebí
prezentované informace zobecnit a následně kvalifikovaně okomentovat.
Při zobecňování a kvalifikaci uplatňujeme řadu hledisek, jimž odpovídají příslušné
lexikální jazykové prostředky.
- 37 -
Zobecňování
VaV
Při kvalifikaci z pohledu množství lze užít následující škálu:





all / every / each – most – a majority of – many / much – a lot of enough
some – a number of – several
a minority of
a few / a little – few / little
no / none / not any
Při kvalifikaci z pohledu četnosti se nabízejí následující prostředky:



always
usual(ly) – normal(ly) - general(ly) – on the whole - regular(ly) – often frequent(ly) – sometimes - occasional(ly) - rare(ly) – seldom – hardly
ever
never
Míru pravděpodobnosti lze kromě modálních sloves vyjádřit za pomocí
přídavných jmen a příslovcí:


Četnost
Míra pravděpodobnosti
certain(ly) – definite(ly) – undoubted(ly) – clear(ly) – presumably –
(un)likely – probable(y)
conceivably – possible(y) – perhaps – maybe - uncertain(ly)
Přídavná jména a příslovce mohou být dále kvalifikována dalšími příslovci, jako
např. it is fairly certain …., it is rather unlikely …
5.8
Shrnutí, závěry
Angličtina na rozdíl od češtiny vyžaduje jasně strukturovaný text, a proto
disponuje celou řadou jazykových prostředkŧ, s jejichž pomocí lze vyjádřit logickou
návaznost textu. Doporučuje se, jak v mluveném, tak v psaném projevu, průběžně
zahrnovat shrnutí již prezentovaných poznatkŧ. Na konci odborného textu by pak
měla být část věnovaná jeho závěrům, přičemž platí, že musí vycházet z již
prezentovaného a nesmí obsahovat žádné nové hypotézy či argumenty.
Shrnutí mŧže být uvedeno frázemi typu in short, in a word, in brief, to sum up.
Závěry odborné práce pak lze uvést následujícími výrazy in conclusion, on the
whole, altogether, in all či větnými spojeními therefore / thus / on this basis / given
this it can be concluded / deduced / inferred that…
V mluveném projevu lze obsah promluvy shrnout za využití následujících frází:





In conclusion,...
Right, let's sum up, shall we?
I'd like now to recap...
Let's summarise briefly what we've looked at...
Finally, let me remind you of some of the issues we've covered...
- 38 -
Jasně
strukturovaný
text
Shrnutí
Závěry
VaV

5.9
If I can just sum up the main points...
Citace, parafrázování
V psaném odborném textu je velmi často nutné se odkázat na publikaci, článek
či výzkum jiného autora, jehož dílo nám slouží jako zdroj či podklad pro argumentaci
výsledkŧ naší vědecké práce. Odkaz na dílo jiného autora mŧžeme buď přímo
citovat, nebo volně parafrázovat či shrnout nejdůležitější myšlenky. Z hlediska
zaměření tohoto textu se nebudeme na tomto místě zabývat citační normou, ale
pouze jazykovými prostředky, jak citované, parafrázované či souhrnné pasáže uvést,
jejich příklady uvádí např. Jordan (1999) nebo jsou zahrnuty ve stylistické příručce
Evropské unie English Style Guide (2010).
Odkazy
na jiné dílo,
autora
Pro potřebu parafrázování či shrnutí určitého textu, na který se odkazujeme
lze využít následujících frází:
Parafrázování





As X observes / has observed / observed / had observed …
X points out / remarks / says / states / affirms / argues / assumes /
believes / claims / concludes that …
As X explains / finds / implies / maintains / suggests / emphasises /
denies / explains / discusses …
As noted by X … / According to X …
It has been argued by X that …. / In X’s view ….
Přímá citace díla jiného autora musí splňovat konvence dané citační normou,
z jazykového pohledu mohou být citované pasáže uvedeny následovně:








Citace
As X observed / pointed out / suggested / noted / indicated „…‟
According to X, „…‟
For example, X argued that „…‟
X suggests that „…‟
The need for it is widely recognised: „…‟
Writing in 1979, X commented that „…‟
To quote X: „…‟
Recent research by X shows that „…‟
5.10 Navigace v rámci odborného textu
Odborný styl angličtiny je charakterizován jasnou logickou strukturou
a návazností jednotlivých částí promluvy, myšlenek a v neposlední řadě gramatickolexikálních prostředkŧ. Děje se tak nejen v písemném projevu, ale zejména u ústního
projevu, kam patří odborné přednášky, prezentace, vystoupení na konferencích
a seminářích apod. V těchto případech nemá příjemce promluvy možnost se k ní
opakovaně, v daném čase, vrátit a jeho porozumění tématu je pak odvislé od
schopnosti mluvčího téma jasně a logicky přednést a podat tak, aby se v něm
- 39 -
Jasná logická
struktura,
návaznost
VaV
posluchač neztratil. Jedním z prostředkŧ, jak toho dosáhnout, jsou tzv. diskursní
ukazatele, tj. značky, které odkazují na předchozí či další část promluvy, promluvu
uvádějí apod. Některé z nich již byly uvedeny výše, další z nich, zejména pro
mluvený odborný projev, uvádí následující přehled možných obratŧ.
Pro uvedení tématu přednášky, promluvy lze použít následující zahajovací
Uvedení tématu
fráze:




I‟d like to talk about… / I'm going to discuss…
I'd like to start by... / Let's begin by...
First of all, I'll... / I'll begin by... / Starting with...
What I want to do is to give an account of…
Při změně tématu promluvy je vhodné nejprve ukončit, shrnout aktuálně
zmiňované téma a následně se přesunout k myšlence na další téma:



Well, I've told you about... / That's all I have to say about... / We've
looked at... / So much for...
Now we'll move on to... / Let me turn now to... / Next...
Turning to... / I'd like now to discuss... /Let's look now at...
Za účelem uvedení podrobnější analýzy určité myšlenky a předložení
hypotéz či doporučení lze v angličtině použít:




We'll be examining this point in more detail later on...
I'd like to deal with this question later, if I may...
I'll come back to this question later in my talk...
Perhaps you'd like to raise this point at the end...
I won't comment on this now...
Při odpovídání na otázky je vhodné použít signálŧ OK, Right, Well…, jimiž
naznačíte, že jste otázce porozuměli a následně mŧžete na otázku odpovídat.
U jednodušších otázek asi odpověď zazní přímo:




Podrobnější
analýza
Let's consider this in more detail...
What does this mean for ABC?
Translated into real terms...
Where does that lead us?
Během přednášek a prezentací jistě vzejde celá řada otázek k řešení či dotazŧ
z pléna a ne vždy je vhodné na ně odpovídat přímo během promluvy, ale věnovat jim
čas po skončení. Lze tedy říci:





Přechod
k dalšímu
tématu
Well, as I understand it…
If I‟ve understood X correctly…
Well, according to our results…
OK – I think I can answer that quite simply…
Složitější dotazy mohou jednak vyžadovat čas na rozmyšlení, pak je vhodné
využít frází typu That‟s an interesting / a very good question! Well, I would say…,
a jednak mohou zahrnovat více dotazů najednou, pak je opět vhodné naznačit, jak
- 40 -
Odpovědi
na otázky
VaV
a v jakém pořadí budou dotazy zodpovězeny:



Well, those are really two different questions.
OK – let me deal with those questions one at a time. Your first question
/ point was about…
I‟ll deal with your second question / point first, if I may.
Pro vyjádření výčtu či pořadí jednotlivých členŧ, částí promluvy mŧžete
využít následujících slovních spojení:




Pořadí
Firstly...secondly...thirdly...lastly...
First of all...then...next...after that...finally...
To start with...later...to finish up...
At the start… another point… at the end
5.11 Fráze pro specifické útvary odborného textu
Abstrakt představuje stručný obsah odborného článku či publikace, zpravidla
je umístěn mezi titulem a textem. Cílem abstraktu je přinést zhuštěné informace
o nových a podstatných výsledcích vědecko-výzkumné práce a závěrech z nich
plynoucích. V abstraktu se tyto výsledky a závěry nehodnotí. Prŧměrná délka
abstraktu je 50-200 slov, často bývá abstrakt doplněn seznamem klíčových slov.
Abstrakt
Resumé (v angličtině Summary) je zestručněnou formou či obsahem
článku. Po obsahové stránce v podstatě odpovídá abstraktu, v případě delší
monografie mŧže mít odpovídající délku, tj. bude delší než abstrakt. Resumé je
zpravidla uváděno na konci, často v angličtině i u textŧ psaných jiným jazykem.
Resumé
Recenze představuje specifický útvar, který hodnotí klady i nedostatky
odborné práce (článku, publikace). Uvedená stanoviska vysvětluje a zdŧvodňuje.
Recenze
V abstraktu, resumé i recenzi mŧžete využít následujících frází pro uvedení
problematiky odborného díla:
Úvodní fráze




The article deals with… / is concerned with … / discusses …
The article provides a survey of … / reviews … / describes … /
analyses …
The subject of this paper is …
The paper considers the factors that … / is intended to present …
Pro popis postupů, metod či popis prováděných činností je možno využít
následujících ustálených slovních spojení:




the author considers the various approaches by other scientists
detailed analysis of results, tables, graphs, bibliography, test
procedures are described
two methods were used to study the mechanism of …
a more detailed study has now been made to establish …
- 41 -
Postupy,
metody, popis
práce
VaV



these results were discussed in relation to …
a method has been developed / evolved by which many samples could
be analysed in a short time
solutions are proposed for the last two points
Pro uvedení výsledků a závěrů práce lze využít frází uvedených v kapitole 5.8
Shrnutí, závěry. Rejtharová a kol. (1981, 130) uvádí další možnosti:






Výsledky,
závěry
these results are taken to mean that... / suggest that...
the results support the concept that ... / are interpreted in terms of ...
studies of ... show that... / the possible explanation of ... is that...
studies in collaboration with ... indicate that...
this conclusion is confirmed by... / it is concluded from ... that ...
results can be summarized as follows...
Anotace stručně charakterizuje dílo, jeho tematiku, význam, vědecké
hodnoty, zpŧsob zpracování, označuje okruh čtenářŧ, kterým je dílo určeno. Neuvádí
experimentální údaje a metodiku práce. Anotace je součástí bibliografického,
katalogizačního nebo dokumentačního záznamu. Anotace bývá často psána
v neúplných větách, podmět
označující anotované dílo bývá vynechán
(Describes..., Includes sections on..., Mostly refers to...) nebo chybí určitý slovesný
tvar (brief description of..., in four parts: ...). Anotace uvádí hodnocení převzaté
z recenzí či jiných pramenŧ, fakta pouze konstatuje, nezdŧvodňuje.
Anotace
Pro charakteristiku anotovaného textu lze v anotacích využít následujících
frází (více příkladŧ viz Rejtharová a kol. 1981, 130):
Charakteristika
anotovaného
textu









report findings of experimental work in collaboration with ...
presupposes considerable knowledge of ...
summarizes the distinctive contributions made by numerous scholars
among other topics the relationship of ... and ... is examined
includes ... / contains ... / covers …
special attention given to ... / pays considerable attention to ...
examines the function of ... / general survey of ...
attempts to solve problems in ... / critical examination of particular
problems of...
aims to give a systematic account of ... / approaches the subject of ....
from a practical viewpoint, being concerned with ...
Pro hodnocení anotovaného díla lze využít široké spektrum výrazových
prostředkŧ, například následující:






valuable particularly for ... / complex and influential survey of ...
clearly written general introduction to ...
attempts to synthesize views about ...
simply and concisely written, amply illustrated
deals with problems of ... in a simplified and lucid manner easily
understood
clear and brief account of... / provides unique coverage of ...
- 42 -
Hodnocení
anotovaného
textu
VaV
SHRNUTÍ KAPITOLY
V odborném stylu se v angličtině klade velký dŧraz na logickou strukturu sdělení,
k čemuž se využívá celá řada ustálených slovních spojení a frází signalizující tok
psaného i mluveného odborného textu. V anglickém odborném textu, stejně jako
v českém, se hojně uplatňují jazykové prostředky pro definice, uvádění příkladŧ
a ilustrací, srovnávání, zdŧrazňování, shrnutí a prezentaci závěrŧ. Řada z nich má
ustálený charakter a jejich použití usnadňuje pochopení sdělovaného textu
příjemcem.
ÚKOLY
1.
Připravte si logicky strukturovanou přednášku na libovolné téma a využijte
slovních obratŧ prezentovaných v této kapitole.
2.
Napište odborný článek nebo jeho část a využijte v něm rŧzné formy citací či
parafrázování cizího díla.
3.
Napište shrnutí svého odborného článku nebo libovolného článku jiného
autora.
4.
Napište anotaci svého odborného článku nebo publikace.
[1]
ANDERSON, K.; MACLEAN, J.; LYNCH, T. Study Speaking. 2. vyd.
Cambridge: Cambridge University Press, 2004, 224 s. ISBN 978-0-52153396-6.
[2]
JORDAN, R. R. Academic Writing Course. 3. vyd. Harlow: Pearson Education
Limited, 1999, 160 s. ISBN 0582-40019-8.
[3]
1997. 220 s., ISBN 83-01-11864-4.
[4]
PONŤUCHOVÁ, V.; MIŠKOVIČOVÁ, J.; TANDLICHOVÁ, E. Strategies for
English of Science. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1988. 256 s., ISBN 80-2240002-5.
[4]
[5]
TRIMBLE, L. English for Science and Technology. 1. vyd. Cambridge:
Cambridge University Press, 1985. 190 s. ISBN 0-521-25511-2.
- 43 -
VaV
Literatura
Základní literatura:
[1]
ANDERSON, K.; MACLEAN, J.; LYNCH, T. Study Speaking. 2. vyd. Cambridge: Cambridge
University Press, 2004, 224 s. ISBN 978-0-521-53396-6.
[2]
DUŠKOVÁ, L. a kol. Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. 3. vyd. Praha: Academia,
2006. 674 s. ISBN 80-200-1413-6.
[3]
English
Style
Guide
[on-line].
2010
[cit.
30.4.2010].
Dostupný
<http://ec.europa.eu/translation/writing/style_guides/english/style_guide_en.pdf>.
[4]
CHAMONIKOLASOVÁ, J. Comparing the structures of academic texts written in English and
Czech. Struktura anglických a českých akademických textů. [on-line]. 2004 [cit. 30. 4. 2010].
Dostupný z WWW: <http://www.phil.muni.cz/stylistika/studie/comparing.pdf>.
[5]
CHAMONIKOLASOVÁ, J. Věcný text v české a anglosaské kultuře. Informative texts in Czech
and Anglo-American culture. [on-line]. 2004 [cit. 30.4.2010]. Dostupný z WWW:
< http://www.phil.muni.cz/stylistika/studie/vecnytext.pdf>.
[6]
JORDAN, R. R. Academic Writing Course. 3. vyd. Harlow: Pearson Education Limited, 1999,
160 s. ISBN 0582-40019-8.
[7]
MACPHERSON, R. Základy anglické stylistiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1997. 220 s., ISBN
83-01-11864-4.
[8]
PONŤUCHOVÁ, V.; MIŠKOVIČOVÁ, J.; TANDLICHOVÁ, E. Strategies for English of Science.
1. vyd. Bratislava: Veda, 1988. 256 s., ISBN 80-224-0002-5.
[9]
REJTHAROVÁ, V.; OXON, M. A.; SKÁLOVÁ E. Příručka anglického odborného stylu. 1. vyd.
Praha: Academia, 1981. 220 s. ISBN 21-093-81.
[10]
RUSSEL, S. Grammar, Structure and Style. 2. vyd. Oxford: Oxford University Press, 1994.
ISBN 0-19-831179-6.
[11]
URBANOVÁ, L. Stylistika anglického jazyka. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, Filozofická
fakulta Masarykovy univerzity, 2008. 104 s., ISBN 978-80-87029-29-9.
[12]
ZAPLETALOVÁ, G. Academic Discourse and the Genre of Research Article. Banská Bystrica:
Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela a Filozofická fakulta Ostravské univerzity
v Ostravě, 2009. 234 s. ISBN 978-80-8083-809-6.
z
WWW:
Doporučená literatura:
[13]
BOČÁNKOVÁ, M.; KALINA, M.; OHEROVÁ, J. Konferenční angličtina: praktická konverzační
příručka. 1. vyd. Praha: Linde, 1995. 245 s. ISBN 80-85647-89-3.
[14]
ČMEJRKOVÁ, S.; DANEŠ, F.; SVĚTLÁ J. Jak napsat odborný text. 1. vyd. Praha : Leda, 1999.
255 s. ISBN 80-85927-69-1.
[15]
DUŠKOVÁ, L.; BUBENÍKOVÁ, L. Angličtina pro vědecké a odborné pracovníky. 1. vyd. Praha:
Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. 328 s.
- 44 -
VaV
[16]
DUŠKOVÁ, L.; REJTHAROVÁ, V.; BUBENÍKOVÁ, L. Mluvená angličtina pro vědecké
a odborné pracovníky. 1. vyd. Praha: Academia, 1970. 336 s.
[17]
Guide to Grammar and Writing [on-line]. 2010 [cit. 30.4.2010]. Dostupný z WWW:
<http://grammar.ccc.commnet.edu/grammar/textonly.htm>.
[18]
SIGLER, K. K psaní odborných článků v angličtině. [on-line]. 2004 [cit. 30.4.2010]. Dostupný
z WWW: <http://www.img.cas.cz/bl/69_2_143-156_cz.pdf>.
[19]
MURPHY, R. English Grammar in Use. 3. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2004.
380 s. ISBN 978-0-521-53289-1.
[20]
PAKENHAM, K. J. Making Connections. A Strategic Approach to Academic Reading. 2. vyd.
Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 244 s. ISBN 978-0-521-54284-5.
[6]
ŠESTÁK, Z. Jak psát a přednášet o vědě. 1. vyd. Praha : Academia, 1999, c2000. 204 s. ISBN
80-200-0755-5.
[7]
TRIMBLE, L. English for Science and Technology. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University
Press, 1985. 190 s. ISBN 0-521-25511-2.
- 45 -

odborná angličtina - Moravská vysoká škola Olomouc

Transkript

Podobné dokumenty

Pražské legendy - Tschechisch

CERTIFIKOVANÁ ZKOUŠKA Z ČEŠTINY PRO CIZINCE

český jazyk a literatura

natura 2000 v české republice návrh ptačích oblastí

jakost a lidský faktor - E-learningové prvky pro podporu výuky

český jazyk a literatura

Výroční zpráva Ministerstva kultury za rok 2015

ED - EHL elektronika sro

Výroční zpráva Ministerstva kultury za rok 2014

sborník enersol 2010