Jak použít Open Clipart Library ve školství, nám

LinuxEXPRES
OPRAVDOVÝ LINUXOVÝ MAGA ZÍN
Toto číslo vyšlo 19. 1. 2006 v nákladu 4000 výtisků
Šéfredaktor
Zástupce šéfredaktora
Redakce
Jaz. korektura
Ilustrace
Fotoreportér
Lukáš Zapletal - [email protected]
Vlastimil Ott - [email protected]
Ivan Bibr - [email protected]
Bohdan Milar - [email protected]
Vlastimil Ott
Milan Lesniak
Martin Bělehrádek
LinuxEXPRES
obsah leden 2006
editorial ............................................................. 03
obsah ................................................................. 04
novinky .............................................................. 06
business ............................................................. 08
make install ........................................................ 14
software
Inzerce / tel.
Milan Woff - [email protected]
+420 538 702 702
Design a sazba
studio Tomato, Kateřinská 5, CZ 779 00 Olomouc
Vydavatel
Sekretariát
Telefon
Fax
QCM, s. r. o., IČ 26262525
Rybkova 1, CZ 602 00 Brno
Kateřinská 5, CZ 779 00 Olomouc
+420 585 221 024
[email protected]
+420 538 702 702
+420 541 210 338
Tiskové zprávy
[email protected]
Tisk
Tiskárna v Dubí, F. a A. Ryšových 301, CZ 721 00 Ostrava-Svinov
distro
Adresa redakce
Rozšiřuje PNS a.s. pro ČR, Mediaprint Kappa Pressgrosso pro SR. Za obsah inzerce ručí zadavatel. Za původnost a obsahovou správnost odpovídá autor. Rukopisy redakce nevrací. Všechna
práva k uveřejněným dílům jsou vyhrazena. Přetisk, zpracování, překlad do jiného jazyka
a jakékoliv jiné užití jen s výslovným souhlasem vydavatele. Autorská práva k časopisu
i navazujícímu elektronickému zpracování na základě zmocnění autora vykonává vydavatel.
Text prošel jazykovou korekturou. Redakce neručí za případné škody způsobené aplikací
postupů uvedených v časopise, nebo používáním CD přílohy (pokud je přítomna). Linux je
ochrannou známkou Linuse Torvaldse.
Linux (jeho jádro) je, stejně jako většina programů pro něj, svobodný operační systém. Licence GNU GPL zajišťuje svobodu přístupu k takto vyvíjenému softwaru, svobodu přístupu
ke zdrojovým kódům a také zajišťuje, že tato svoboda nemůže být potlačena.
Redakce zkracuje GNU/Linux na Linux.
Předplatné pro ČR (12 čísel za cenu deseti - 990,- Kč) můžete získat telefonicky na
538 702 702, e-mailem na [email protected] nebo přes objednávkový formulář na
stránkách www.linuxexpres.cz. Předplatitel automaticky získává elektronické předplatné,
které je k dispozici i samostatně za cenu 349,- Kč (390,- Sk) za 12 čísel (souborů PDF). Na
Slovensku předplatné vyřizuje firma MAGNET PRESS, SLOVAKIA s. r. o., Šustekova 8, 851 04
Bratislava - Petržalka, e-mail [email protected], tel. (+421) 02/67 20 19 31-33. Cena
ročního předplatného je 1490,- Sk.
http://www.linuxexpres.cz
© 2006 QCM, s. r. o.
Pixel (Svatopluk Vít)
16
IntelliJ IDEA 5.0 (Lukáš Zapletal)
19
Skenování (Martin Veselý)
20
Mandriva Linux 2006 CZ (Svatopluk Vít)
22
téma
Edubuntu (Vlastimil Ott)
25
Škola hrou (Petr Vojnar)
28
Školní síť (Ondřej Jakubčík)
32
Výuka zeměpisu s obrázky z OCL (Svatopluk Vít)
34
praxe
Vyplatí se VoIP? (Zdeněk Pižl)
35
Práva sú výsadou (Juraj Šípoš)
38
Cobol (Lukáš Faltýnek)
41
Vývoj jádra I. (Lukáš Jelínek)
42
Winkumentace (Svatopluk Vít)
44
MainActor 5.5 (Lubomír Čevela)
46
Bash, 13. díl (Bohdan Milar)
48
Mailbox (Vlastimil Ott)
49
hry
Quake 4 (Michal Spáda)
50
Herní novinky (Michal Spáda)
53
recenze knih........................................................ 54
hardware
OvisLink eLive IP-3047 (Lubomír Čevela)
55
internet .............................................................. 56
okénko do oken
Svobodné šifrování v Outlooku (Tomáš Hanusek)
57
URL článků
Každý článek má na našem portále svoji stránku, na které najdete zejména diskuzi, obrázky, odkazy a dodatečné materiály. Toto
je také to pravé místo pro případná errata či doplnění ze strany
autora nebo redakce. Pokud máte jiný názor, nebo chcete článek
doplnit – neváhejte!
Měsíčník příznivců Linuxu
ISSN 1214-8733, MK ČR E15469
LinuxEXPRES | opravdový linuxový magazín
novinky | 07
Xen 3.0 - průlom na trhu
serverů?
Jediným rozumně použitelným programem, který
umožňuje běh aplikací z různých platforem, byl
donedávna pouze proprietární VMware, jehož
cena mnohdy předstihla cenu nového hardwaru.
Skutečným průlomem se proto nejspíš stane až
Xen, open-source program, který je k dispozici
zdarma a díky odlišnému návrhu VMware navíc
v rychlosti předstihne. V současné době sice
umožňuje pouze spouštění modifikovaných
operačních systémů, to se ale změní s příchodem
nové generace procesorů.
Xen je možné s výhodou nasadit například na
webhostingových serverech (každý uživatel
tak může mít dedikovaný server s minimálními
náklady) nebo na clusterech. Podle názoru
mnohých analytiků se Xen stane stěžejní open-source aplikací pro enterprise prostředí. Nově
vydaná verze 3.0 se snaží maximálně přizpůsobit
potřebám tohoto odvětví. Protože na Xenu zatím
nelze spouštět Windows, znamená šíření Xenu
také šíření Linuxu.
http://searchopensource.techtarget.c
om/originalContent/0,289142,sid39_
gci1152219,00.html
Kudy půjde dál MySQL?
Akvizice firmy InnoBase Oraclem udělala firmě
MySQL AB tak trochu čáru přes rozpočet.
Připravila ji totiž o klíčovou komponentu InnoDB,
kterou InnoBase pro MySQL vyvíjela. Její kód
sice zůstane pod GPL, ale bez původních autorů
ho zřejmě MySQL nebude moci využít. Musela se
proto začít rozhlížet po alternativách. Představitelé MySQL sice stále odmítají zveřejnit jakékoliv
podrobnosti o tom, kudy chtějí pokračovat,
nějaké možnosti jsou ale přesto viditelné.
pro začínající uživatele. V roce 1999 vznikla jako
jedna z mála distribucí s příjemným instalátorem
a grafickými konfiguračním nástroji. Díky své
jednoduchosti přivedla k Linuxu mnoho nových
uživatelů a vybudovala kolem sebe poměrně malou, leč velmi stabilní komunitu. Osud distribuce
byl bohužel vždy zcela v rukách jejích tvůrců
Jona a Tala Danzigových, protože tato dvojice
nikdy neuvolnila zdrojové kódy svých konfiguračních nástrojů. Po smrti Jona Danziga bohužel
vývoj Libranetu téměř skončil.
Nyní Tal Danzig oznámil, že odjíždí na tři měsíce
do Izraele a po tuto dobu nebude na Libranetu
pracovat. Jestli se k němu ještě někdy vrátí, je ve
hvězdách a pokud neuvolní kód svých programů,
nebude moci komunita ve vývoji pokračovat. Současní uživatelé Libranetu se tak nejspíš nakonec
přidají k uživatelům Ubuntu, MEPISu, Xandrosu,
Linspire a podobných distribucí.
http://trends.newsforge.com/
Seagate zapisuje kolmo
Firma Seagate, která v prosinci pohltila známého
výrobce disků Maxtor, ohlásila úplnou novinku.
Externí 160 GB disk s možností rychlého zálohování celého počítače stiskem jednoho tlačítka
není nic světoborného, jenže tento disk používá
tzv. kolmého zápisu dat. Díky této inovaci se
vměstná na jednu plotnu disku až o 30 % více
dat. Cena byla stanovena na 379 USD a ohlášena
byla také varianta o velikosti 500 GB, která by
měla být dostupná v dubnu. Věřme, že to nebude
aprílový žertík.
opravdový linuxový magazín
| LinuxEXPRES
Protokol Jabber definuje spoustu věcí. Máte-li Jabber kompatibilního klienta, to ještě neznamená, že využíváte služeb
této sítě naplno. Některé klienty zdaleka nezvládají všechny
funkce. Gajim je jiný. Gajim byl stvořen výhradně pro Jabber,
je napsán v Pythonu pomocí GTK+ (ale GNOME nevyžaduje),
zvládá popup okna a podporuje komunikaci D-Bus. Můžete
tak z příkazové řádky pomocí programu gajim-remote třeba
změnit svůj status. Gajim je opravdu dobrý Jabber klient.
Google Desktop pro Linux!
Ještě ne. Bohužel, zatím s námi Google Labs příliš nepočítá.
Ale proč nepoužít nějakou alternativu? Instalace balíku Beagle je v některých distribucích docela složitá (pokud nemáte
SUSE), Kat se vám třeba nemusí líbit. Je zde Pinot 0.3! Umí
indexovat poštu, text, HTML, PDF a DOC. No, není toho moc,
snad se bude líbit alespoň možnost dotazovat internetové
vyhledávače. Co nenajdu ve svém domovském adresáři, najdu
na internetu.
Chatujete?
Mnoho open-source projektů má své IRC kanály, často
podpůrné, jindy komunitní nebo čistě vývojářské. Jaký klient
ale vybrat? Má být takový, nebo makový? Například GAIM
se umí připojit k IRC, ale není to pravé ořechové. Kdo však
zkusí xchat, neprohloupí. Nabízí jak konzolovou, tak GTK+
variantu. Je velmi mocný, má obrovské množství nastavení,
nabízí skriptování a klávesové zkratky. Také podpora zvuků
není k zahození a pokud používáte panel, umí na něm pěkně
zablikat.
Alltray 0.65
Jenže on ten xchat se neumí minimalizovat do traye. Co s tím?
Může vám překážet, a proto je tu šikovná utilitka Alltray,
která dokáže jakoukoli aplikaci pro X přesunout do místa,
kterému říkáme tray.
Asi to bude vypadat, že jsem ujetý do Pythonu, ale nemůžu
si pomoct. Ačkoli vývojáři platformy Mono hlásají, že to bude
základ budoucích verzí GNOME, zatím uživatele drží nad vodou jazyk, ve kterém je napsán i přehrávač hudby Quod Libet.
Quod Libet je plně funkcemi nabitý přehrávač a strčí do kapsy
mnoho jiných. Považte: mini mód, standardní mód s knihovnou, okamžité znovunačtení adresářů po změně, vyhledávání
s regulárními výrazy, browser ve stylu iTunes, minimalizace
do traye, editor tagů (který je opravdu mocný a intuitivní),
Shoutcast/Podcast a podpora pluginů (např. odesílání informací na AudioScrobler, autotagování nebo OSD). No, možná
nahradí na mém desktopu tak milovaný Rhythmbox!
http://www.eweek.com/
V dnešní době zná Libranet jen málokdo, kdysi
to ale byla první debianovská distribuce určená
Gajim 0.8.2
Quod Libet 0.11
Někteří analytici se domnívají, že MySQL znovu
naváže spolupráci s firmou Sleepycat, která stojí
za populární BerkeleyDB. Tyto dvě firmy už spolu
kdysi vyvíjely vlastní storage engine, MySQL se
ale nakonec rozhodlo právě pro InnoDB. Další
možností by mohlo být rozšíření spolupráce
s firmou SAP, protože MySQL před dvěma lety
převzalo vývoj jeho databáze dnes známé jako
MaxDB.
Libranet zřejmě končí
GNOME
Anna Bernáthová
a redakce
Lukáš Zapletal
Zdroj: www.gnomefiles.org
18 | software
Pokud jej srovnám s jeho hlavními konkurenty (nebo
lépe řečeno s programy, se kterými bude Pixel srovnáván
nejčastěji), vítězí hlavně ve své multiplatformnosti, protože
deset podporovaných platforem je opravdu úctyhodné číslo.
K dipozici je i 64bitová verze. Oproti Adobe Photoshopu
získává hlavně svou cenou a volností licence, která říká,
že jej lze používat na všech dostupných platformách pouze
za jeden registrační poplatek. Sympatická je také možnost
upgradu na novější verzi v rámci větve 1.x. Oproti GIMPu je
licence trošku nevýhodná, za GIMP nemusíte platit nic, je
šířen pod licencí GNU GPL.
V jednom z rozhovorů přišla na přetřes i otázka crackování programu
Pixel. Autor řekl, že si s crackery
rozumí, neboť vždy, když na nějaký
crack narazil, stačil prý jeden mail
a crack byl stažen.
Ale opět chci zdůraznit,
je to betaverze a je docela
možné, že až budete číst tyto
řádky, bude k dispozici verze
finální, zbavená těchto chyb.
Momentálně však nelze program v této verzi doporučit
do produkčního prostředí
– a samozřejmě se to u betaverzí ani nedělá.
Další nevýhodou pro někoho může být to, že se jedná o program s uzavřeným kódem. Také zatím nedisponuje možností používat plug-in moduly z Photoshopu, na stránkách
o tom není ani zmínka a ty, které jsem stáhl z internetu
a chtěl vyzkoušet, jsem v prostředí programu k použití
nenalezl (v instalačním adresáři je podadresář Plug-in).
Pokud se zaregistrujete získáte,
také přístup k on-line podpoře
přímo od autora. Další možnost
interakce mezi vámi a vývojářem je
hlášení chyb a také fórum uživatelů,
kde vám zajisté zkušenější rádi
poradí.
Pokud vám chybí CMYK barevné
profily, můžete je stáhnout na
www.adobe.com.
I když se autor na svých stránkách chlubí možností snadného přeložení rozhraní, je zatím k dispozici jen anglická verze. Zvláštností by mělo být to, že překlady jsou realizovány
v Unicode a proto by měly fungovat i pro nás exotické řeči,
jako je čínština nebo právě korejština. Ale předpokládám,
že to je otázka zahájení překladatelského projektu. Pixel
také zatím nenabízí možnost jakéhokoliv uživatelského
rozšíření, podobně jako GIMP například se Script-Fu.
Uživatelská dokumentace neboli nápověda, kterou program
nabízí, je také poměrně chudá. Na druhou stranu, člověk,
který někdy používal nějaký program podobného typu,
bude přesně vědět, jak Pixel používat. A samozřejmě také
předpokládám, že se to do finální verze určitě změní.
A jaký je můj pohled na Pixel? Jsem trochu rozpačitý. Dle
prohlášení, které je na domovské stránce k dispozici, měla
být finální verze k dispozici v září. Je tedy jasné, že se
dolaďují chyby. Pokud se podíváte do seznamu otevřených
chyb, jsou uživatelé velmi aktivní a chyby hlásí, proto může
vývojář rychle opravovat. Mohou tak častěji vznikat nové,
opravené verze.
Oba hlavní konkurenti mají také větší možnosti rozšíření
ať už pomocí
plug-in modulů
(jak Photoshop tak
i GIMP) nebo i pomocí dodatečných
skriptů (GIMP).
Pro Photoshop
a Pixel zase hovoří
tradičnější rozhraní s roletkovým
menu. V univerzálnosti používaných
formátů je to asi
nastejno, protože formát Photoshopu umí otevřít všechny
aplikace, Pixel umí i nativní XCF. Horší je to s pixelovským
PX, ten umí jen on sám. Hlavní výhodou Pixelu a Photoshopu je jejich profesionální využití a podpora grafických
standardů CMYK a HDR. Je také vidět, že Photoshop a GIMP
nabízejí také o trochu více funkcí, než má zatím Pixel.
Pro řadu lidí se ve Windows stal synonymem levného
editoru PaintShop Pro, teď jej může nahradit Pixel, zvláště
podporou svých mnoha platforem. Autor na produktu
neustále pracuje a vylepšuje jej.
Pokud jste začátečník a chcete začít pracovat s dobrým
programem, je pro vás Pixel určitě dobré řešení. Z vlastních zkušeností vím, že pro nejednoho uživatele může být
rozhraní GIMPu skutečně nepřekonatelným problémem.
Univerzální rada asi neexistuje. Pokud pracujete s GIMPem
a vyhovuje vám, nemusíte nic měnit. Pokud potřebujete
CMYK, zvolte Pixel, 32 nebo 79 dolarů vás určitě nezruinuje
a proto o něm hovořím jako o opravdovém Photoshopu pro
chudé. Dostanete za to skvělý produkt, který má v sobě
velký potenciál. Navíc nás alespoň trochu může těšit, že
my, Slovani, jsme chytré hlavy. 
Odkazy:
http://www.kanzelsberger.com
Oficiální domovská stránka projektu
LinuxEXPRES | opravdový linuxový magazín
software| 21
opravdu chcete použít. Poté již pracujete jako v kterémkoliv
jiném skenovacím programu. Vedle standardních nabídek
a možností, které nám Kooka nabízí, musíme také připočíst
možnost z výběru tří OCR programů (GOCR, OCRAD a méně
známý KADMOS) pro rozpoznávání a převod textů. Jelikož
se bude stále jednat o shodné postupy úprav pro rozpoznávání textů, v níže uvedených odstavcích se zaměřím pouze
na práci se známějším projektem GOCR.
du font Flubber, budete se muset věnovat „vyladění“ celého
rozpoznávání více než u fontu Courier.
Jak se rozpoznává a čeho se vyvarovat
Představte si, že jste se rozhodli převést novinový výstřižek zajímavého článku do počítače, vylepšili stupně šedi
a upravili interpolaci. Avšak výsledek nestál za moc, místo
čitelného textu vidíte modré rámečky, celý obrázek je
přeškrtnut dvěma čarami a celek působí trochu chaoticky.
GOCR dokáže vyznačit nerozpoznané znaky červenou
barvou a ty znaky, u kterých by mohly být pochybnosti, jsou
automaticky označeny světlejší červenou. Naopak korektně
rozpoznané znaky jsou ohraničeny světle modrými rámečky. Zkusme nyní GOCR naučit pracovat tak, jak chceme
my. Pro nerozpoznané znaky lze totiž vytvořit dodatečně
databázi (stačí vytvořit nový adresář ./db) a po restartu
aplikace, tentokráte ovšem s přepínačem -m 130, se nás
GOCR automaticky dotáže na nerozpoznané znaky, hezky
jeden po druhém. Poté si takto nově zjištěný znak zařadí do
své databáze, ze které později čerpá.
GOCR a jak se poprat s texty
GOCR je klasický nástroj pro rozpoznávání znaků v textu
ovládaný z příkazového řádku. Přestože GOCR má stále své
mouchy, především s častým nepořádkem v rozložení textu
na stránce, může být přesto i velmi užitečným pomocníkem.
V některých případech, především u tzv. „kudrnatého“ písma, stačí i mírná úprava vyvážení stupňů šedi, popřípadě
snížení hodnoty velikosti prachu. Program tak dokáže lépe
čelit třeba efektu lehce zmačkaného papíru. Pakliže se vše
zdaří, můžete s trochou trpělivosti ukládat poměrně přesné
výsledky bez ohledu na to, zdali byl předlohou novinový
útržek nebo čistá fotografie.
V dnešní době existují zhruba
následující dvě majoritní rozhraní.
Linuxové SANE a rozhraní TWAIN,
které pro změnu používají
operační systémy rodiny Windows.
Rozhraní TWAIN však trpí menším
nedostatkem, jelikož neumožňuje
přímý přístup k danému skenovacímu zařízení přes síť, ve srovnání
s lépe propracovaným SANE. Pro
zajímavost se můžeme také zmínit
o jakýchsi „hybridních“ rozhraních
typu WinSANE nebo SaneWAIN,
které mají za úkol přemostit onen
nedostatek sdílení zařízení na operačních systémech typu Windows.
Pokud máte program úspěšně nainstalovaný, zkusíme
nyní otestovat jeho funkčnost příkazem gocr doplněným
třeba o přepínač -h. Pomocí tohoto přepínače se nám totiž
zobrazí kompletní seznam dostupných voleb.
Nastavujeme GOCR
Nyní nám nic nebrání v cestě zkusit si nějaký ten článek
převést na plotny našeho disku. Pakliže máte nainstalován
jeden z výše uvedených skenovacích programů a program
pro OCR, můžeme začít. Snad nejlepší metodou, jak zajistit
co nejlepší rozpoznávání jednotlivých znaků, je daný
obrázek převést v libovolném grafickém editoru na stupně
šedi. Rozhodně není dobré používat plné syté barvy nebo
malé rozlišení, řekněme pod 150 DPI. U mého skeneru
Umax Astra 2100U, který byl mimo jiné dobře na první
pokus rozpoznán a systémem přijat, se osvědčilo jako zcela
dostačující 200–300 DPI. Ovšem dávejte si také pozor na
rychlost své sestavy, protože v případě, že nedisponujete
zrovna silným strojem a použijete příliš veliké rozlišení,
nebude vám pravděpodobně stačit přísun kávy a venku se
začne pomalu smrákat. Není také třeba dodávat, že nejlepší
bude, když si před samotným skenováním – jak se říká
„naostro“ – některá nastavení zkusíte předem. Předejdete
tak minimálně ztrátě času.
Program GOCR se bohužel stále ještě nedokáže dobře
vypořádat s atypickými fonty. V praxi to vypadá tak, že
pokud máte rozsáhlejší text, u kterého byl použit kupříkla-
opravdový linuxový magazín
| LinuxEXPRES
Na samotný závěr bych chtěl jen dodat, že ačkoliv se
jedná v případě GOCR o slibný projekt, který zaznamenal
v poslední době velký pokrok, ještě stále má v porovnání
s některými komerčními produkty co dohánět. 
Odkazy:
http://jocr.sourceforge.net
GNU Optical Character Recognition (GOCR)
http://www.sane-project.org
Scanner Access Now Easy
http://www.xsane.org
Grafické rozhraní pro SANE
http://www.linux-ocr.ekitap.gen.tr
Linux a OCR
SANE pracuje se zařízeními Video4Linux, proto se vám při startu
skenovacího programu může jako
zdroj objevit také vaše televizní
karta. Ano, i z ní můžete „skenovat“.
22 | distro
Francouzský smolař
s českými vylepšeními
Podle nového vývojového plánu se objevila konečná
verze Mandriva Linuxu 2006. Svatopluk Vít otestoval
verzi označenou přídomkem CZ.
podrobněji provede instalací. Podrobně popíše programy
i s jejich verzemi. Nic takového však od této recenze
nečekejte.
O autorovi:
Svatopluk Vít (*1974) se narodil
v Karviné, momentálně je však
trvale usazen v Praze. Pracuje
u jedné nadnárodní společnosti
jako správce počítačové sítě běžící
na produktech Microsoftu, na starosti má i vnitrofiremní počítačová
školení. Doma však s úspěchem
prohání Linux. Poslouchá dobrou
hudbu, zajde si do divadla a také
je aktivní v několika komunitách
kolem open-source projektů a rád
prosazuje tato řešení do praxe.
URL článku:
www.linuxexpres.cz/06d1
Už více než před rokem byl podstatně upraven vývojový
plán francouzské distribuce tehdy označované ještě jako
Mandrakelinux. Poslední oficiální českou verzí byla ta
s číslem 10.1. Na konci roku 2005 se objevuje verze 2006.
Firma Mandriva upustila od číselného označování verzí
a přešla na model s rokem v názvu. Trošku to odskákala
verze 10.2, která nikdy nevyšla, neboť byla přejmenována
na verzi 2005 s přídomkem „LE“. Nešlo se totiž vměstnat do
vývojového plánu, a tak byla tato verze prohlášena pouze
za testovací a s podporou do doby, než vyjde verze 2006.
Dokonce nebyla doporučována pro instalaci koncovým
uživatelům.
Na českém trhu zajišťuje podporu této distribuce firma
QCM s.r.o. Ta přišla s verzí 10.1 v krabicovém provedení
a myslím si, že zaznamenala úspěch. Rozhodla se zaběhlý
model neměnit a přijít se stejnou verzí i u novinky
Mandriva Linux 2006. Kompletní název tedy zní Mandriva Linux 2006 CZ a vychází z originální verze PowerPack.
Recenzi se pokusím napsat trochu jinak a zaměřit se na
věci, které se tak často nezmiňují. Klasická recenze vás
Pokud si objednáte krabicovou verzi Mandriva Linuxu 2006
CZ, dostanete opravdovou krabici, ve které najdete celkem
šest médií, dvě tištěné uživatelské příručky a samolepky ke
zkrášlení vašeho počítače. Jako média jsou přiložena dvě
dvouvrstvá DVD a čtyři CD. Od minulé verze ubyla Live verze Mandrivy. Vlastní Mandriva Linux 2006 CZ je na obou
typech médií stejná a záleží jen na vás, jakou mechaniku
máte v počítači, na kterém chcete instalaci provést. Rozdíl
je jen v přidaných programech. I když abych byl úplně přesný, jisté rozdíly přece jen trochu jsou, CD verze neobsahuje
některé balíčky se zdrojovými kódy. A proč je tato verze
označena jako CZ? Je to hlavně proto, že tato distribuce
používá originální Mandrivu jako základ a navíc přidává
mnoho vlastního. Na DVD tak najdete mnoho stažených
balíčkových repozitářů, jmenujme alespoň plf, thac nebo
borgnet. Existují i „nekrabicové“ CZ verze, které obsahují
jen média a příručky jsou v PDF souborech, samozřejmě
jsou levnější.
Samostatnou kapitolou je další přidaný obsah. Najdete
zde dva produkty firmy Grisoft (AVG v serverové verzi jako
shareware a na stanici zdarma) a program Akční čeština
(zábavná výuka češtiny, zkušební verze). Pokud chcete získat elektronickou verzi všech čísel časopisu LinuxEXPRES,
kupte si Mandriva Linux 2006 CZ. Na přiložených CD a DVD
najdete všechna čísla až do září 2005. Z dalších časopisů
zde najdete Abíčko, což je časopis serveru ABCLinuxu.cz.
Čísla začínají květnem 2002 a končí zářím 2005. Přečíst
si můžete i Linuxové noviny (1997–2001), příručku Práce
s textem a knihu Linux – Dokumentační projekt.
Již na začátku jsem se zmiňoval o dvou tištěných příručkách, které vlastně vzešly z přání uživatelů. Jejich autorem
je Ivan Bíbr a osobně mi jeho styl velmi sedí. První příručka
je určena nováčkům (Mandriva Linux – Příručka uživatele)
a provede vás úskalím instalace a konfigurace systému.
Je určitě velmi dobré, že se v mnoha pasážích zaměřuje na
uživatele Windows, protože často zmiňuje rozdíly a odliš-
LinuxEXPRES | opravdový linuxový magazín
téma | 25
Edubuntu
Ubuntu pro školy je úžasný nástroj,
zjistil Vlastimil Ott.
Ubuntu je hvězda linuxového nebe, která zazářila a svým
jasem ozářila velký kus linuxového světa. A její jas nepohasíná, naopak – má nakročeno a vypadá to, že její obliba nejen mezi milovníky hvězd stále roste. V čem ale její úspěch
spočívá? Proč vznikají varianty? Vždyť z původního Ubuntu
do dnešního dne vznikly „klony“ KUbuntu či Edubuntu,
které se také našly své místo na Slunci.
Ubuntu totiž splňuje mnohé náročné požadavky na univerzální a použitelnou distribuci Linuxu, kterou zvládne nainstalovat nepříliš zkušený uživatel, která obsahuje mnoho
zajímavého softwaru a která především „mluví“ česky. Že
je to zásluha tisíců vývojářů Debian GNU/Linuxu, kteří jej
(Debian) vyvíjejí drahně let a který byl použit jako základ
galaxie Ubuntu, už není nutné vědět. Proč taky? Ubuntu je
zde a je úžasné!
Samozřejmou součástí je běžné softwarové vybavení,
které nalezneme v každé průměrné linuxové distribuci.
Ubuntu jako takové je – jak jsem zmínil – založeno na
Debianu, grafickým prostředím je GNOME. Ale protože má
v názvu „vzdělání“, nemůže si dovolit ignorovat výukové
aplikace pro prostředí KDE. A také to nedělá, tyto aplikace,
o kterých píše ve svém článku Petr Vojnar, zde samozřejmě
naleznete. Ale o pojďme si o softwaru říct více.
Softwarové vybavení – základ úspěchu
Úspěšnost řešení a možnosti nasazení operačního systému
jsou podmíněny škálou programového vybavení. Edubuntu
už v základní instalaci (jedno CD) obsahuje množství
softwaru. Možnosti se ale ještě řádově rozšiřují, neboť
mohou být využity také softwarové repozitáře, do nichž je
převáděno mnoho softwaru z Debianu.
Hlavní nabídka obsahuje položku Vzdělávání, v níž se nainstalované výukové aplikace zobrazují. Jsou zde již zmíněné
KDE programy (více v článku Petra Vojnara). Ze zvědavosti
jsem zamířil do programu pro instalování softwaru, abych
zjistil, jaké další aplikace je možné nainstalovat. Nečekal
jsem příliš použitelných věcí, ale nabídka mě velmi příjemně překvapila. Aplikace, které lze nainstalovat, mnohdy
nejsou vzdělávací primárně, ale často spíše sekundárně
– slouží pouze jako technické řešení. Uvádím zde pouze
nejzajímavější, a to ještě ty, které nejsou uvedeny ve zmíněném článku.
Ale tento text není recenzí na klasické Ubuntu, nýbrž
na jednu z jeho dvou zmiňovaných variant – Edubuntu.
Z názvu již samo vyplývá, že tohle Ubuntu je zaměřeno na
vzdělávání, školy a děti. Ale i učitel, či spíše rodič, si zde
najde to své. Ale pojďme si vše projít popořádku a podrobně
se s touto zajímavou distribucí seznamme.
Záměr
Účelem a záměrem distribuce je poskytnout kompletní
operační systém pro školy, ale také pro počítače žáků
a studentů. Proto se zde kromě na první pohled viditelných
výukových aplikací „objevují“ také záležitosti, které mají
ryze technický charakter a s učením (se) jako takovým
vlastně nesouvisejí. Softwarová výbava tedy pokrývá programy edukační, zejména pro menší děti, grafický software
(hlavně asi pro středoškoláky) a technické prostředky,
které ocení učitel či správce školní sítě.
opravdový linuxový magazín
| LinuxEXPRES
Na počátku bylo Ubuntu, ve kterém
naleznete pouze prostředí GNOME.
Milovníci KDE ale přivedli na svět
KUbuntu, kde je zase přítomno
pouze KDE. A Edubuntu si bere
z obou prostředí to nejlepší.
Dr. Geo
Nástroj pro vytváření geometrických a vektorových
objektů. Je možné vytvářet různé prostorové objekty.
Kouzlo ovšem spočívá v tom, že je je lze libovolně rotovat,
zvětšovat nebo mezi nimi založit vztahy prostřednictvím
referenčních bodů. Výsledek lze uložit jako PostScript nebo
např. normální obrázek.
Gperiodic
Jednoduchá, ale funkční periodická tabulka prvků. Po kliknutí na značku prvku se zobrazí jeho rozsáhlá charakteristika, bohužel anglicky, ale možná je to vlastně plus. Nemusí
se totiž používat nutně jenom v hodině chemie.
Ktouch
Jedná se o program pro výuku psaní na klávesnici (dříve
„psaní na psaím stroji“). Program pracuje v režimu lekcí,
kdy se uživatel učí. Může se ovšem učit i „jen tak“, bez
zadaného úkolu. Problém, který existuje všude, je zde příliš
Méně pozitivní zpráva je, že
produkty, které jste ve Windows
provozovali, zde možná nebude
možné zprovoznit. Existuje projekt
Wine, který umožní spouštění
programů pro Windows v Linuxu,
ale je to škrábání levou rukou za
pravým uchem. Mnohem lepší je
hledat a nalézat aplikace, které
plní stejný či podobný účel. Je jich
mnoho, samozřejmě ale nenajdete
identické kopie, protože softwarové
firmy ještě „nechtějí Linux objevit“.
Ale tato situace se mění – mnoho
i českých softwarových firem již
pro Linux své produkty vyvíjí nebo
o tom uvažuje.
O autorovi:
Vlastimil Ott (*1979) je povoláním
učitel češtiny a němčiny na střední
škole. Linux zná od roku 1999 a dnes
je jeho stále spokojenějším uživatelem. Nerad se hádá v internetových
diskuzích, má rád německé detektivky a víno. Stará se o LinuxEXPRES
jako jeho redaktor.
URL článku:
www.linuxexpres.cz/06f1
34 | téma
Výuka zeměpisu
s obrázky z Open
Clipart
Library
Jak použít Open Clipart Library
ve školství, nám ukáže Svatopluk Vít.
Open Clipart Library je soubor
obrázků mnoha zaměření, který je
k dispozici převážně ve vektorovém
formátu SVG. Vektorový obrázek
(složený z geometrických objektů)
lze libovolně zvětšovat či zmenšovat a nedochází při tom k jeho
deformaci.
Jako další krok byste měli nainstalovat Inkscape, který je v mnoha
distribucích k dispozici. Vůbec vás
nemusí zajímat, jestli máte úplně
nejnovější verzi, většina moderních
distribucí má verzi 0.42 nebo 0.43,
které jsou dostatečně stabilní
a práci, kterou budeme chtít udělat,
zvládnou.
O autorovi:
Svatopluk Vít (*1974) se narodil
v Karviné, momentálně je však
trvale usazen v Praze. Pracuje
u jedné nadnárodní společnosti
jako správce počítačové sítě běžící
na produktech Microsoftu, na starosti má i vnitrofiremní počítačová
školení. Doma však s úspěchem
prohání Linux. Poslouchá dobrou
hudbu, zajde si do divadla a také
je aktivní v několika komunitách
kolem open-source projektů a rád
prosazuje tato řešení do praxe.
URL článku:
www.linuxexpres.cz/06j1
Tímto článkem bych chtěl ukázat, jak za málo peněz
připravit kvalitní podklady pro výuku zeměpisu (hodně muziky). Bude to jakási praktická kuchařka. Budeme k tomu
používat program Inkscape a také knihovnu svobodných
obrázků s názvem Open Clipart Library.
Začneme tím, že si na domovských stránkách tuto knihovnu stáhneme. Jedná se o kolekci SVG obrázků, kterých je již
více než 6900 (ve verzi 0.18). Mezi tímto množstvím najdeme i překvapivě dost obrázků souvisejících se zeměpisem.
Po stažení celý soubor rozbalíme na disk (jak to provedete,
záleží na typu balíčku, který jste si stáhli).
Spusťte Inkscape a zvolte Soubor–Otevřít. V adresáři
clipart najdete několik podadresářů, my se podíváme do
adresáře geography (musíte vědět, kam jste Open Clipart
Library rozbalili).
Zde můžete vidět několik slepých map. My se zaměříme na
soubor s názvem europe_francesco_rolland_.svg.
Tento soubor obsahuje mapu Evropy v pěkném, použitelném tvaru. Klikněte pravým tlačítkem myši na mapu
Evropy a z nabídky vyberte Zrušit seskupení. Rázem se
mapa rozpadne na jednotlivé státy. Nyní už můžete klikat
na jednotlivá území a přiřadit jim například jinou barvu.
Chceme si například vytvořit mapu jen sousedů ČR.
Postupně klikneme na Česko (a přidržíme k tomu klávesu
[Shift]), Polsko, Slovensko, Rakousko a Německo. Pak stiskněte kombinaci [Ctrl+c]. Tím zkopírujete vybrané státy do
schránky.
Nyní si vytvořte nový soubor pomocí nabídky Soubor–Nový–A4 landscape. V novém otevřeném dokumentu
stiskněte [Ctrl+v]. Měly by se objevit mapy všech vybraných
států. Teď se ukáže síla vektorového editoru a vektorových
obrázků obecně. Mapa států je poněkud malá. Musíme ji
zvětšit. A nesmí dojít ke ztrátě kvality (ony známé zuby).
Je to jednoduché. Kolem objektu se po vybrání objeví
několik záchytných bodů. Přejděte k některému v rohu.
Zmáčkněte a držte klávesu [Ctrl], současně s tím držte levé
tlačítko myši. Mapa se začne zvětšovat. To, že jsme zmáčkli
při zvětšování klávesu [Ctrl], nám zajistí, že se obrázek
nebude stranově deformovat a zůstane v původním poměru.
Postupně mapu zvětšete na celou stránku, ale ponechte si
dole a nahoře trochu místa.
V této části se pokusíme vložit ještě vlajky států. Ty totiž
Open Clipart Library obsahuje také. Najdete je v adresáři
signs_and_symbols/flags/europe. Některé jsou přímo v tomto adresáři, jiné jsou v adresáři se jménem země.
Kdybychom teď použili funkci Soubor–Otevřít, otevřel
by nám Inkscape všechny vlajky samostatně. Místo toho
použijeme funkci Soubor–Import a postupně zmenšíme
všechny vlajky tak, aby se vlezly pod obrázek (použijeme
k tomu opět nám již známou klávesu [Ctrl] a tažení myši se
stisknutým levým tlačítkem). Pokud chcete, aby všechny
vlajky měly stejnou výšku, stačí na ni jen kliknout a v horní
části se objeví rozměry objektu. Pokud chcete, aby byl dodržen poměr, klikněte na ikonku zámku mezi šířkou a výškou.
Pak již jen stačí do rámečku zadat hodnotu výšky v milimetrech a tentýž postup aplikovat na všechny vlajky.
Protože se vám určitě nepovedlo vlajky zarovnat na jednu
linii, můžete je srovnat pomocí funkce Objekt–Zarovnat
a umístit. Zde si vyberte druhou ikonu zleva ve druhé řadě
(Zarovnat horní strany) a pak pro rovnoměrné rozmístění
vyberte první ikonu v části rozmístit. Všechny vlajky budou
míst stejný rozestup.
Nakonec nám zbývá už jen vložit titulek obsahující text
„Sousedé ČR a jejich vlajky“. Na nástrojové liště vlevo
klikněte na nástroj Tvorba a úprava textových objektů
a klikněte do plochy. Můžete začít psát. Vepište text, poté
jej uchopte za roh a za držení [Ctrl] zvětšete do potřebné
velikosti.
Vše je hotovo. Můžete si mapu vytisknout (Soubor–Tisk)
nebo jen uložit (Soubor–Uložit), případě vyexportovat do
obrázku (Soubor–Exportovat bitmapu) a použít v neSVG
programu, např. v OpenOffice.org. 
Odkazy:
http://www.openclipart.org
Oficiální domovská stránka Open Clipart Library
http://www.inkscape.org
Oficiální stránka programu Inkscape
LinuxEXPRES | opravdový linuxový magazín
praxe | 39
(znamienko plus) alebo - (znamienko mínus). Znamienkom
plus pridelíme právo, znamienkom mínus ho odoberieme,
pričom použijeme r (read - čítať), w (write - zapisovať), x
(execute - spustiť). Ak chceme, aby do súboru subor.txt
mohli všetci užívatelia zapisovať, do príkazového riadku
napíšeme: chmod a+w subor.txt alebo chmod 666
subor.txt
Umask
Príkaz umask je obdobou príkazu chmod, ale pracuje
s opačnými bitmi a je pre všeobecné - globálne nastavenie práv. To jest napríklad si nastavíte program tak, aby
zakaždým ukladal súbory s právami povedzme v hodnotách
ekvivalentným príkazu chmod 600 (čítať a zapisovať môže
iba vlastník). Čísla určíte rovnako – budete vychádzať z utility chmod, ale každé číslo odpočítate od čísla 7. Ak chcete
sebe priradiť všetky práva (7), skupine chcete dať právo
čítať a spúšťať súbory (5) a ostatným všetky práva zobrať
(0), čo inak docielite zadaním chmod 750 subor.txt,
potom odpočítate každé číslo uvedené v zátvorke od čísla
7, a tak dostanete 0 – pre seba (7 – 7 = 0), 2 – pre skupinu (7
– 5 = 2) a 7 – pre ostatných (7 – 0 = 0). Napokon napíšete do
inicializačného skriptu príkaz: umask 027.
Umask nastavuje teda implicitné (default) práva pre súbory.
Ak vytvoríte nejaký súbor (napr. v editore vi, Perl skript
a pod.), bude mať implicitne také práva, aké ste zadefinovali pomocou umask.
Vlastnosti súborov podrobnejšie
chmod 755 je skrátená podoba chmod 0755. Prístupové
práva sú uložené v 12 bitoch a popisujú sa nasledovne:
4000
SUID (s-bit, setuid)
2000
SGID (s-bit, setgid)
1000
„sticky bit“ alebo t-bit
0400
r (čítať) pre vlastníka
0200
w (zapisovať) pre vlastníka
0100
x (spúšťať) pre vlastníka
S príkazom chmod pracujete s číslami [4, 2, 1], ktorých súčty predstavujú kombináciu práv. Významovo ideme zľava
doprava – prvé číslo je vlastník, druhé skupina a tretie
ostatní: 770 hodnota predstavuje číslo 7 - (sčítanie hodnôt 1
+ 2 + 4) pre vlastníka a aj skupinu, teda súčet čísiel 1 [právo
spúšťať súbory – x], 2 [právo zapisovať – w] a 4 [právo čítať
– r ]), nula na konci znamená, že „ostatní“ nemajú nijaké
práva.
Bity
Ak použijete príkaz ls -l a uvidíte výpis ako drwx-----, pomlčka (-) znamená, že všetky prístupové práva pre
daný súbor/adresár sú odobraté; budete vedieť aj komu.
Ak uvidíte drwxrwxrwx – d je adresár (directory) a 9
opravdový linuxový magazín
| LinuxEXPRES
inštancií rwx predstavuje vlastníka (rwx), skupinu (rwx)
a ostatných (rwx). V tomto prípade majú všetci maximálne
práva. drwxrw-rw- znamená, že všetky práva sú povolené, len skupina a ostatní nemajú právo súbory spúšťať.
Symbol
Binárně
Oktálně
---
000
0
--x
001
1
-w-
010
2
-wx
011
3
r--
100
4
r-x
101
5
rw-
110
6
rwx
111
7
Čo znamená bit „s“ a „t“?
t-bit
Príkaz chmod +t alebo chmod 1000 (namiesto posledných troch núl treba zadať vami želané atribúty práv).
Keď pracujete s Linuxom istý čas, všimnete si, že pri práci
so súbormi nemáte do činenia len s právami typu rwx. Keď
sa lepšie pozriete na súborový systém, zistíte, že existujú
bity typu s a t:
Príkazom chmod 644 subor.txt docielime, že vlastník
bude môcť do súboru zapisovať, ale
pre všetkých ostatných bude k dispozícii len právo subor.txt
čítať. Toto pravda možno nastaviť aj
pre adresár a výpis príkazom ls
-l indikuje, že pre adresár platí
právo 644 (t. j. rw- pre vlastníka, r-- pre skupinu a ostatných):
drw-r--r-- 2 juro
wheel
512 Aug
21 16:38 obrazky
$ ls -ld /usr/bin/crontab /usr/bin/passwd /usr/sbin/sendmail /tmp
drwxrwxrwt 5 root root
1024 Jan 1 17:21 /tmp
-rwsr-xr-x
1 root
root
0328 May 6 1998 /usr/bin/crontab
-r-sr-xr-x
1 root
bin
5613 Apr 27 1998 /usr/bin/passwd
-rwsr-sr-x
1 root
mail
89524 Dec 3 22:18 /usr/sbin/sendmail
Výraz „sticky bit“, nazývaný aj „t-bit“ (nie s-bit), je
odvodený od toho, že keď je súbor s atribútom „sticky“
spustený, ostane v RAM („stick“ – nalepiť). Normálne však,
ak program skončil, je z RAM uvoľnený a miesto, kde sa
nachádzal, bude použité niečím iným. Ak je kód programu
v RAM, program zbehne rýchlejšie, pretože kód nemusí byť
opätovne spúšťaný z disku.
V súčasnosti však môže s príchodom zdieľaných knižníc
a lacnej RAM väčšina Unixov atribút “sticky bit” v tomto
koncepte ignorovať; používa sa však často v kombinácii
s adresárom /tmp:
$ls -ld /tmp
drwxrwxrwt 5 root
root
1024 Jan 1 17:21 /tmp
Posledné písmenko „t“ na konci (...rwt) hovorí za seba.
T-bit má však ďalší podstatný význam – normálne, ak
adresár nemá t-bit atribút, súbory možno v adresári
mazať (ak je adresár s atribútom „writable“ – w), ak má
vlastník právo zapisovať do adresára. Ak máte adresár, kde
ktokoľvek môže umiestniť súbory, potom ich aj ktokoľvek
môže vymazať, čím vymaže súbory niekoho iného. Atribút
t-bit toto správanie mení. Ak má adresár atribút t-bit, tak
len vlastník súborov smie vymazať súbory. Atribút t-bit
nastavíme príkazom chmod a+tw alebo chmod 1777.
Práva sebe nastavíme číselne
pomocou príkazu chmod (čísla
nahradíme, podľa potreby, požadovanými atribútmi):
chmod 400 file – pre seba
máme právo čítať, skupine a ostatným ho odoberieme
chmod 440 file – pre seba
aj pre skupinu máme právo súbor
čítať
chmod 444 file – pre seba,
skupinu a aj ostatných platí právo
čítať súbor
42 | praxe
Vývoj
jádra
I.
Napsat si ovladač pro zařízení, souborový
systém nebo něco jiného? V Linuxu 2.6
je to podle Lukáše Jelínka velmi snadné!
Tzv. syscall znamená, že se pro
každé volání procesor přepne
z uživatelského (user mode) do
privilegovaného (kernel mode)
režimu a zpět, což znamená určitou
časovou ztrátu.
Alespoň pro toho, kdo má zkušenosti s programováním
v jazyce C, nechybí mu chuť experimentovat, poznávat
nové věci a také trochu schopnosti promýšlet věci v širších
souvislostech. To všechno je totiž potřeba k tomu, aby se
nová součást stala přirozenou součástí linuxového jádra
– minimálně toho vašeho. Pokud budete chtít, a pokud váš
příspěvek vyhoví tvrdým kritériím pro přijímání nových
modulů do oficiálního jádra, může se nakonec usídlit v milionech počítačů po celém světě.
Je mnoho důvodů, proč se člověk rozhodne, že si napíše nějakou součást (modul) do jádra, případně upraví nějaký už
existující. Může to být neexistence ovladače pro nějaké zařízení, touha zavést nebo zlepšit podporu pro méně obvyklý
souborový systém, nebo třeba jen dobrý pocit z toho, že se
člověk stává součástí elitní skupiny vývojářů jádra. Nápad
je to ale vždy dobrý. Modulů (a těch kvalitních zvláště) není
nikdy dost, proto každý nový je vždy přínosem, minimálně
pro toho, kdo si dá práci s naprogramováním tohoto „malého velkého díla“. Každý dobře napsaný modul totiž velkým
dílem bezesporu je – bez ohledu na svůj rozsah.
ĀȀ̀ЀԀ
ĀȀ̀ЀԀ‫ࠀ܀؀‬
ऀ਀‫଀̀܀‬ఀ
ༀက฀ᄀကԀሀ
O autorovi:
Lukáš Jelínek (*1977) vystudoval
FEL ČVUT v oboru Výpočetní technika. Žije v Kutné Hoře a pracuje
jako vývojář softwaru pro různé
platformy, včetně programů pro
embedded systémy. Ve volném
čase rád fotografuje, natáčí a stříhá
video a také se věnuje (v Čechách
poměrně málo známému) powerkitingu.
ഀ฀‫਀؀‬Ѐ
ഀ฀‫਀؀‬Ѐ
ഀ฀‫਀؀‬Ѐ
různé, v každém případě se z nich lze mnohému naučit.
A zrovna v tomto případě se to hodí dvojnásob, je to totiž
příležitost poznat, jak je jádro napsáno a jaké techniky se
v jeho kódu používají.
Dobrým pomocníkem je hypertextová forma zdrojových
kódů jádra (k dispozici na lxr.linux.no), kde jsou jednotlivé soubory provázány přes použité symboly (funkce,
proměnné, konstanty apod.) tak, že to výrazně usnadňuje
orientaci v kódu. Také vřele doporučuji knihu Linux Device
Drivers (3. vydání) – to je základní příručka vývojáře jádra
a lze z ní načerpat velké množství informací (ve formátu
PDF ji lze stáhnout na lwn.net/Kernel/LDD3).
Pozor ovšem na starší informace a rady k jádrům před 2.6
– poněkud (většinou k lepšímu) se změnilo rozhraní a řada
věcí z dřívějška už tedy neplatí.
Co patří do jádra?
První věcí, kterou musí udělat každý, kdo se rozhodne
napsat něco do jádra, je závažné rozhodnutí – patří to tam
vůbec? A pokud ano, tak co všechno? Nebylo by lepší to
udělat v rámci normálního programu? Že je něco součástí
jádra, znamená pro tento kód řadu omezení:
Funkce budou z programů přístupné pouze pomocí
volání jádra (tzv. syscall), ať už existující či úplně
nového. To mj. znamená, že se pro každé volání procesor
přepne z uživatelského (user mode) do privilegovaného
(kernel mode) režimu a zpět, což znamená určitou časovou
ztrátu.
ༀက฀ᄀကԀሀ
ༀက฀ᄀကԀሀ
Obr. 1. Základní architektura Linuxu
Slasti a strasti vývojáře jádra
Na začátku jsem se snažil navnadit na jednoduchost vývoje,
ale skutečnost je trochu složitější. Problém je totiž v tom,
že neexistuje pořádná referenční dokumentace k základním funkcím jádra ani k mnohým modulům, které se často
používají. Na druhou stranu je k dispozici zdroj informací
z největších: jsou to zdrojové kódy jádra a všech obsažených modulů. Sice je to s úrovní jejich „okomentovanosti“
Data z programu nejsou přímo dostupná. Přistupuje se
k nim buď přes zvláštní funkce, anebo přes namapovaný
virtuální adresní prostor.
Celé jádro sdílí jeden adresní prostor, do kterého lze
přistupovat bez omezení. Jakákoli chyba může poškodit
data v jiné části jádra, s vážnými dopady na celý systém.
Všechno, co v jádře děláme, by mělo trvat co nejkratší
dobu. Nadměrně dlouhé pobývání zejména v kritických
sekcích má vážné dopady na výkonnost systému. Navíc zde
případná nekonečná smyčka způsobí beznadějné zatuhnutí.
LinuxEXPRES | opravdový linuxový magazín
50 | hry
Quake
4
Michal Spáda hodnotí
najnovšiu hru od id software.
už v minulosti použili existujúce herné systémy (Doom,
Quake, Quake II, atď.) napr. vo svojich hrách Heretic, Hexen
a Hexen II – na Linuxe sme mali možnosť sa stretnúť aj s ich
titulom Soldier of Fortune (tí najnostalgickejší fanúšikovia
potom zaspomínajú na zlaté časy Amigy a na svoju dobu
skvelú RPG hru Black Crypt). Vďaka promptnej práci Timothee Besseta z id (autor linuxovej verzie) sme prakticky
ihneď po vydaní dostali na stiahnutie inštalátor pre Linux,
rovnako ako nástroje na vytváranie vlastných máp a modifikácií, čo ocenia hlavne tí kreatívnejší medzi nami.
Hra pre jedného hráča nadväzuje na príbeh hry Quake II
(súčasťou špeciálneho vydania Q4 je aj kompletná verzia
tejto hry), v ktorom osamelý (ako inak) hrdina z námornej
pechoty pozemských jednotiek prenikol počas invázie na
Veľkých softvérových firiem, ktoré by priamo
podporovali Linux a vydávali špeciálne linuxové
verzie svojich hier, nie je nikdy dosť. Na jednej
strane sa dá súhlasiť s Bohdanom Milarom, že
len na dohranie všetkých komerčných hier by
bežný človek potreboval prinajmenšom dva roky
prázdnin či dovolenky, na strane druhej je fakt,
že nie pri všetkých žánroch je dostupný rovnako
kvalitný výber.
O autorovi:
Michal Spáda (*1980) študuje
doktorský program na katedre
anglistiky FF UP v Olomouci. V práci
(tiež na univerzite) i doma používa
výhradne Linux a FreeBSD. Hraniu
a vývoju hier sa venuje vo voľnom
čase.
URL článku:
www.linuxexpres.cz/06u1
Ak je však vaším najobľúbenejším žánrom práve
viac či (v prípade tímových hier) menej bezhlavá
streľba v prvej osobe, nemáte na linuxovom trhu za čím
plakať. Obzvlášť veľkým obľúbencom všetkých priaznivcov tučniakov je v tomto smere id Software, ktorý nielen
vydáva svoje nové tituly so serverom i klientom priamo pre
Linux, ale dokonca uvoľňuje zdrojové kódy svojich starších
enginov (naposledy Quake III engine, ktorý používajú aj hry
Return to Castle Wolfenstein a Enemy Territory) pod licenciou GPL, čím umožňuje prenos všetkých starších hier na
Linux rovnako ako vznik veľmi zaujímavých komunitných
projektov. Keďže sa uvoľňuje iba systém a nie konkrétne
dátové súbory a mapy, môže dokonca id svoje hry naďalej
predávať, čo je zrejme riešenie k spokojnosti všetkých
zúčastnených.
Quake 4 nevznikol priamo v štúdiách spoločnosti id,
vytvorili ho totiž ich starí spojenci Raven Software, ktorí
planétu Stroggos, obývanú nesympatickými a militantnými
monštrami do ich tyla, väčšinu z nich v spravodlivom hneve
pozabíjal a napokon poslal na iný (horší) svet aj vodcu
mimozemšťanov Makrona.
V Q4 sa ocitnete v úlohe Matthew Kanea, člena elitnej
jednotky Rhino Squad, ktorá sa pokúša počas druhej
invázie na Stroggos vyradiť z prevádzky centrálny komunikačný systém mimozemšťanov. Nie všetko ide celkom
podľa plánu, takže sa po havárii prepravnej lode ocitnete
na nehostinnej planéte len so zbraňou v ruke a spolu so
zvyškami svojej jednotky sa púšťate do nadľudskej úlohy
poraziť obávaných Stroggov priamo na ich pôde.
Počkať, počkať, povie si možno teraz niektorý ostrieľaný
bijec počítačových príšer, aké zvyšky jednotky? Správny
LinuxEXPRES | opravdový linuxový magazín