KIDS IN MOTION

Transkript

KIDS IN MOTION

Kids in Motion
DĚTI V POHYBU
Výzkumná studie v rámci mezinárodního projektu Comenius
Petr Valach, Daniela Benešová, Václav Salcman,
Henry Schulz
Petr Valach, Daniela Benešová, Václav Salcman, Henry Schulz
DĚTI V POHYBU –
Výzkumná studie v rámci mezinárodního
projektu Comenius
S podporou (Programu celoživotního
vzdělávání) Evropské Unie
Partneři projektu
SPORTAG, Köln, Germany – FIT Institute Ljubljana, Slovenia –
EuroConsults, Berlin, Germany – Paulaharjun Koula, Kurikka,
Finland – West Bohemian University, Pilsen, Czech Republic – University Castilia-La Mancha, Toledo, Spain – Netzwerk e.V. • Soziale
Dienste und Ökologische Bildung, Köln, Germany – Technische
Universität Chemnitz, Germany
Tiráž
Bibliografické informace České národní knihovny
Česká národní knihovna zařazuje tuto publikaci do České národní bibliografie; přesné
bibliografické údaje jsou uvedeny na internetových stránkách: www.nkp.cz
Autoři: Petr Valach, Daniela Benešová, Václav Salcman, Henry Schulz
Recenzenti:
Prof. PhDr. Antonín Rychtecký, DrSc
doc. PaedDr. Emil Řepka, CSc.
Netzwerk e.V. – Soziale Dienste und Ökologische Bildung
Longericher Straße 136
D-50739 Köln
http://netzwerk.koeln
ISBN: 978-3-936218-29-9
Tento projekt KIDS IN MOTION byl financován s podporou programu celoživotního
vzdělání Evropské Komise.
Tato publikace vyjadřuje pouze názory autorů a Komise nenese žádnou odpovědnost
za jakékoli zneužití dostupných informací.
© 2016. Všechna práva vyhrazena.
Poděkování
Poděkování patří všem, kteří se aktivně podíleli na této studii a přispěli
k jejímu zdárnému průběhu. Ředitelům škol, třídním učitelům a učitelům tělesné výchovy děkujeme za jejich pomoc a vstřícný přístup,
dětem za jejich nadšení během výuky a aktivní účast na testování.
Studentům FPE ZČU v Plzni patří náš dík za pomoc při testování a
zpracování výsledků.
DĚTI V POHYBU
Obsah
Obsah
Seznam obrázků�� 8
Seznam tabulek�� 8
Seznam grafů�� 9
Úvod�� 12
1Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR��
1.1
Organizace sportu��
1.1.1 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT)��
1.2
Struktura sportu v ČR��
1.3
Faktory sportovních a pohybových aktivit��
15
15
15
15
16
2Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v
období mladšího školního věku��
2.1
Charakteristika somatického vývoje ��
2.2
Charakteristika psychického vývoje ��
2.3
Charakteristika motorického vývoje��
2.4
Charakteristika sociálního vývoje��
29
29
30
31
31
3
Metodika��
3.1
Struktura pohybového programu��
3.2
Obsah pohybového programu��
3.3
Motorické testy��
3.4
Výzkumný soubor
3.5
Metodika získávání dat��
3.6Statistika��
33
33
35
37
44
44
45
6
DĚTI V POHYBU Obsah
4
Výsledky a diskuze��
4.1
Popisné charakteristiky výzkumného souboru��
4.2
Výsledky a vyhodnocení motorických testů ��
4.2.1Vyhodnocení testu „Rovnováha – chůze vzad po
kladinkách“��
4.2.2Vyhodnocení testu „Přeskoky stranou odrazem
snožmo“��
4.2.3 Vyhodnocení testu „Kliky“��
4.2.4 Vyhodnocení testu „Sed-leh“��
4.2.5 Vyhodnocení testu „Skok daleký z místa“��
4.2.6 Vyhodnocení testu „Sprint na 20 m“��
4.2.7 Vyhodnocení testu „Driblování na obrácené lavičce“��
4.2.8 Vyhodnocení testu „Hod na cíl“��
4.2.9 Vyhodnocení testu „Hluboký ohnutý předklon“��
4.2.10 Vyhodnocení testu „Výskok z místa do výšky“��
4.2.11 Vyhodnocení testu „Výdrž ve shybu“��
4.2.12 Vyhodnocení testu „Šestiminutový běh“��
4.3
Psychosociální dopad programu ��
4.3.1 Entusiasmus v jednotlivých sportech��
4.3.2 Talentovanost v jednotlivých sportech��
4.3.3 Motivovanost v jednotlivých sportech��
4.3.4 Týmová spolupráce��
4.3.5 Docilita v jednotlivých sportech��
4.3.6 Korelační analýza��
46
46
47
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
67
68
69
70
71
72
5
Závěry�� 76
6
Souhrn�� 77
Summary�� 80
Seznam literatury�� 83
7
DĚTI V POHYBU
Seznam tabulek
Seznam obrázků
Obrázek 1:
Atletika (Zdroj: vlastní)
Obrázek 2:
Kontrakt pěti prstů (5 fingers contract) (Zdroj: vlastní)
Obrázek 3:
Open start (Zdroj: vlastní)
Obrázek 4:Arch pro subjektivní hodnocení enthusiasmu,
(Zdroj: Rieder & Zirkel, 2014)
Obrázek 5:
Startovní čísla (Zdroj: vlastní)
Obrázek 6:
Rovnováha (Zdroj: vlastní)
Obrázek 7:
Přeskoky stranou (Zdroj: vlastní)
Obrázek 8:
Kliky (Zdroj: vlastní)
Obrázek 9:
Sed-leh (Zdroj: vlastní)
Obrázek 10: Skok daleký z místa (Zdroj: vlastní)
Obrázek 11: Sprint na 20 metrů (Zdroj: vlastní)
Obrázek 12: Driblování na obrácené lavičce (Zdroj: vlastní)
Obrázek 13: Hod na cíl (Zdroj: vlastní)
Obrázek 14: Hluboký předklon (Zdroj: vlastní)
Obrázek 15: Výskok z místa do výšky (Zdroj: vlastní)í
Obrázek 16: Výdrž ve shybu (Zdroj: vlastní)
Obrázek 17: Šestiminutový běh (Zdroj: vlastní)
Seznam tabulek
Tabulka 1:Doporučení k provádění pohybové aktivity pro školní
děti ve věku 6–11 let. (Sigmund & Sigmundová 2011)
Tabulka 2:Denní potřeba smíšeného pohybu (Kučera et al., 2011)
Tabulka 3:Klasifikace BMI percentil podle Kromeyer-Hauschild
(2001)
Tabulka 4:Přehled antropometrické udaje vyšetřených dětí z testovací (KIM) a kontrolní skupiny (ne KIM) v září 2014.
(Zdroj: Statistica 8)
Tabulka 5:Přehled antropometrické udaje vyšetřených dětí z testovací (KIM) a kontrolní skupiny (neKIM) v červnu 2015.
(Zdroj: Statistica 8)
8
DĚTI V POHYBU Seznam grafů
Tabulka 6:Výsledky meziskupinového porovnání testovací (KIM) a
kontrolní (neKIM) skupiny vstupního a výstupního testování Mann-Whitneyovým testem. (Zdroj: Statistica 8)
Tabulka 7:Výsledky párového Wilcoxonova testu testovací skupiny
(KIM) a skupiny kontrolní (Zdroj: Statistica 8)
Tabulka 8:Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení entusiasmu dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: Statistica 8)
Tabulka 9:Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení talentovanosti dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: Statistica 8)
Tabulka 10:Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení talentovanosti dětí při provádění jednotlivých pohybových aktivit. (zdroj: vlastní)
Tabulka 11:Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení týmové spolupráce dětí při provádění jednotlivých
pohybových aktivit. (Zdroj: vlastní)
Tabulka 12:Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení docility dětí při provádění jednotlivých pohybových
aktivit. (Zdroj: vlastní)
Tabulka 13:Posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a jednotlivých observantů sub
jektivního hodnocení při vstupním testování. (Zdroj:
vlastní)
Tabulka 14:Posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při výstupním testování. (Zdroj:
vlastní)
Seznam grafů
Graf 1:Meziskupinové porovnání tělesné hmotnosti při vstupním a
výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
Graf 2:Meziskupinové porovnání tělesné výšky při vstupním a
9
DĚTI V POHYBU
Seznam grafů
Graf 3:Rozložení četností v obou skupinách podle percentilu BMI.
(Zdroj: vlastní)
Graf 4:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Rovnováha“ na obrácené lavičce při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
Graf 5:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Přeskoky“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
Graf 6:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Kliky“
při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
Graf 7:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Sedleh“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
Graf 8:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Skok
daleký z místa“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj:
vlastní)
Graf 9:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Sprint
na 20 m“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
Graf 10:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu
„Driblování na obrácené lavičce“ při vstupním a výstupním
testování. (Zdroj: vlastní)
Graf 11:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Hod
na cíl“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
Graf 12:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Hluboký ohnutý předklon“ při vstupním a výstupním testování.
(Zdroj: vlastní)
Graf 13:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Výskok z místa do výšky“ při vstupním a výstupním testování.
(Zdroj: vlastní)
Graf 14:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu
„Výdrž ve shybu“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj:
vlastní)
Graf 15:Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Šestiminutový běh“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj:
vlastní)
10
DĚTI V POHYBU Seznam grafů
Graf 16:Grafický přehled celkového hodnocení každého z probandů
(1-16 na ose x) v jednotlivých pozorovaných ukazatelích.
(Zdroj: vlastní)
Graf 17:Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru,
mediánu, modu, maxima a minima subjektivního hodnocení
entusiasmu u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní)
talentovanosti u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní)
motivovanosti u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní)
týmové spolupráce u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní)
docility u jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní)
11
DĚTI V POHYBU
Úvod
Úvod
Jak uvádí Evropská komise ve své Bílé knize sportu (Evropská komise, 2007), představuje sportovní činnost zajímavý aspekt života s potenciálem spojit evropské občany různých věkových kategorií a sociálních zázemí. Oblasti sportu mají širší sféru významu než jakýkoliv
jiný pohyb ve společnosti. Prostřednictvím formálního a neformálního
vzdělávání se posiluje lidský kapitál v celé Evropě. Význam komunikace prostřednictvím sportu spočívá především v přispění k rozvoji
znalostí, schopností a také osobní ochotě uspět. Bílá kniha sportu
doporučuje také zavedení inovativních metod do procesu školní a
mimoškolní tělesné výchovy.
Již v dubnu 2005 proběhla v Lucembursku konference ministrů zemí
EU (EU, 2005), kteří mají m.j. na starosti i oblast sportu. Hlavními
body setkání bylo posílení oblasti sportu v rámci EU a posílení sportovních aktivit na školách v partnerských zemích.
Průzkumy potvrzují, že chybějící pohybová aktivita od dětského
věku působí negativně na lidský organismus, např. ve formě zvýšení výskytu civilizačních psychických a somatických onemocnění s
negativními společenskými a zdravotně ekonomickými následky.
Vzhledem ke snižující se úrovni aerobní zdatnosti a sekulárním
změnám konzistentním bez ohledu na věk, pohlaví a geografickou
polohu (Tomkinson, 2007), vybraným fyziologickým změnám (Pedersen, 2009, Pedersen & Febraio, 2008) a snížení úrovně motorických schopností a dovedností dnešních dětí a mládeže, je důležité
zabývat se dlouhodobě a intenzivně problematikou pohybové aktivity a jejího vlivu na fyzický a psychický vývoj člověka. Rozsáhlá studie ve Finsku (Kantomaa et al., 2012) rovněž potvrdila pozitivní účinek intenzivní pohybové činnosti na studijní výsledky dětí. U dětí,
které aktivně sportují v klubech a disponují lepší motorikou byla prokázána existence výrazně nižších problémů při učení, v rozvoji řeči
a v jejich chování.
12
DĚTI V POHYBU Úvod
V rámci evropského projektu Comenius – Kids in Motion, jsme se
stali součástí mezinárodního týmu z Německa, Slovinska, Finska a
Španělska, který měl za úkol aplikací jednoletého pohybového programu na školách přispět k dlouhodobé aktivizaci pohybu dětí. Tento program byl strukturálně i organizačně navržen společností
SPORTAG sídlící v Kolíně nad Rýnem, byl obsahově doplněn o
složku tanců (Anke Otto, TU Chemnitz) a atletiky (Václav Salcman,
ZČU v Plzni). Úkolem projektu je také v jednotlivých zemích, v našem případě v ČR, provést vstupní a výstupní diagnostiku vybraných fyzických ukazatelů, analýzu dat a jejich vyhodnocení na vědecké bázi. K analýze motorické výkonnosti byly v ČR použity
německé standardizované motorické testy DMT 6-18 a MFT (SPORTAG), které umožňují realizaci měření a hodnocení pohybových
schopností dětí. Jedná se celkově o dvanáct testů, zaměřených na
kondiční a koordinační schopnosti.
Cílem pilotní studie je ze získaných poznatků následně navrhnout
cílená intervenční opatření, která povedou k aktivnímu životnímu stylu a upevnění zdraví dětí. Současně se v rámci projektu prohlubuje
mezinárodní spolupráce. Výsledkem šetření v ČR je potom tato odborná publikace, která je zpřístupněna široké veřejnosti.
Závěrem úvodní části této knihy bychom rádi jmenovitě zmínili celý
mezinárodní tým projektu Kids in Motion:
•Prof. Dr. Henry Schulz, Anke Otto, Janine Oelze (TU Chemnitz,
SRN),
•Mario Rieder, Volker Zirkel, Stephan Lingenberg, Andreas Hense
(SPORTAG, Kolín n. Rýnem, SRN),
•Dr. Susana Aznar Laín, Jesús Martínez Martínez, Maria, Rosa
Delgado-Moreno za univerzitu De Castilla-La Mancha (Toledo,
Španělsko)
•Dr. Václav Salcman, Dr. Petr Valach, Dr. Daniela Benešová, Lukas
Královec (Fakulta pedagogická, ZČU v Plzni),
13
DĚTI V POHYBU
Úvod
•Sabine Schulz-Brauckhoff, za společnost Netzwerk e.V. (Kolín n.
Rýnem, SRN),
•Barbara Konda, Katja Ursic, Majda Areh Novak (Zavod FIT, Ljubljana, Slovinsko),
•Janne Hakala, Tuula Harju-Santii, Johanna Penttinen (Kurikka,
Finsko),
14
DĚTI V POHYBU Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR
1Podmínky pro sport a pohybové
aktivity v ČR
1.1
Organizace sportu
Organizovaný sport v ČR vychází ze zákona č. 115/2001 Sb. o podpoře sportu a je na státní úrovni zastřešen ministerstvy školství, mládeže a tělovýchovy a dále ministerstvy vnitra a obrany. V České republice je v současné době asi 2,5 mil. registrovaných sportovců ve
20 tisíc sportovních organizacích (FTVS, 2012).
1.1.1
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT)
V rámci správních jednotek obcí a krajů je sport finančně podporován
v souladu s regionální politikou a prioritami, např. podporou přípravy
talentované mládeže (sportovní střediska, gymnázia), podporou
sportu zdravotně postižených občanů a dále výstavbou, rekonstrukcí,
údržbou, provozem tělovýchovných a sportovních zařízení (FTVS,
2012). Dále je ze zdrojů jednotlivých krajů a měst investováno do
rozvoje školní tělesné výchovy ve formě výstavby školních multifunkčních hřišť a tělocvičen.
1.2
Struktura sportu v ČR
V ČR existuje celá řada sportovních organizací a klubů, které zajišťují volnočasové sportovní aktivity dětí a mládeže.
Český olympijský výbor jako nejvyšší sportovní autorita v ČR hájí zájmy českého sportu vůči státu a dalším institucím. ČOV má za cíl
zlepšení postavení sportu ve společnosti a jeho zpřístupnění nejširší
veřejnosti. Usiluje o zlepšení financování sportu, a to zejména v oblasti mládeže (ČOV, 2014).
Česká unie sportu sdružuje 74 národních sportovních svazů, 8.731
sportovních klubů a tělovýchovných jednot s 1,297.898 členy. Zajišťuje servisní činnost pro národní sportovní svazy. Služby pro krajské a
okresní sportovní svazy, sportovní kluby a tělovýchovné jednoty
15
DĚTI V POHYBU
Podmínky pro sport a pohybové aktivity v ČR
oskytují krajská a okresní servisní centra sportu, zřízená při 13 Krajp
ských organizacích ČUS. Posláním ČUS je vytvářet optimální podmínky ke sportovní činnosti (ČUS, 2014).
Mezi další významné organizace s ohledem na zajištění sportovních
aktivit lze uvést např. Sdružení sportovních svazů České republiky,
které sdružuje sedmnáct členských svazů a zaměřuje se převážně na
rozvoj amatérského a mládežnického sportu i na každodenní činnost
v jednotlivých svazech v rámci organizací ve městech a obcích všech
krajů České republiky (Sdružení sportovních svazů ČR, 2014), Českou obec sokolskou, která se věnuje většině sportů a pohybovým
aktivitám v oddílech sokolské všestrannosti a kulturní činnosti (ČOS,
2014), Asociaci školních sportovních klubů jako multisportovní
občanské sdružení, které iniciuje a podporuje pohybové a sportovní
aktivity ve školních sportovních klubech v celé ČR, organizuje pohybové aktivity v rámci odpoledních sportovních kroužků dle zájmu
žáků (AŠSK, 2014).
1.3
Faktory sportovních a pohybových aktivit
Vývoj člověka v rámci ontogeneze je spojen s pohybem, který se aktivně podílí, utváří i usměrňuje tvar a funkce organismu. Podstatou
tělesné zátěže je svalová činnost, která se uplatňuje v pohybové aktivitě a patří k základní životním projevům. Jestliže je svalová činnost
vědomě zaměřená, označujeme ji jako tělesné cvičení. Dochází ke
zvýšení tělesné výkonnosti, fyzické zdatnosti nebo ke zlepšení výkonu. (Máček et al. 2011, Dylevský, & Kučera, 1997).
Pohybová aktivita a zdraví jsou jedny z nejfrekventovanějších termínů v kinantropologii. Zejména v dětství a dospívání je pravidelná pohybová aktivita nezbytná pro zdravý vývoj pevnosti kostí a funkčnosti
svalového aparátu (Sigmud & Sigmundová, 2011).
Pohybová aktivita je jedním z nejzávažnějších faktorů při řešení otázek prevence veřejného zdraví. (Dong-Hyun & Wi-Young, 2012,
Bouchard, Blair & Haskell, 2007, Ainsworth & Tudor-Lock, 2005).
16
Dong-Hyun & Wi-Young (2012) konstatují v souladu s tímto tvrzením, že adekvátní PA má různé výhody, jako je např. zlepšení psychického zdraví, nálady, opěrně pohybového aparátu, prodloužení
délky života, a v neposlední řadě i schopnost kvalitně provádět každodenní činnosti. Navíc, PA snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, diabetu, metabolického syndromu a dalších onemocnění
a naopak pohybová inaktivita reprezentovaná sedavým způsobem
života vede k negativním zdravotním jevům (Pyle, 2006). Bouchard,
Blair & Haskell (2007) podporují tento názor a zmiňují negativní působení technického pokroku v oblasti dopravy a automatizace běžných pracovních činností, které usnadňují život a šetří čas, ale zároveň snižují potřebu pohybové aktivity. Dochází tak k postupné
transformaci na inaktivní „sedavý“ způsob života s veškerými negativními dopady na lidský organismus. Chin (2014) ve své publikaci
poukazuje na to, že vykonávání pravidelné fyzické aktivity se střední a vysokou intenzitou zátěže snižuje rizika předčasného úmrtí,
kardiovaskulárních chorob, mrtvice, diabetes mellitus a některých
druhů rakoviny.
Miklánková et al. (2013) uvádí, že při hodnocení úrovně pohybové
aktivity dětí označujeme mladším školním věkem poměrně širokou
etapu od 6 do 11, resp. 12 let věku člověka. V České republice je v
této skupině cca 20 % dětí s nadměrnou hmotností a z toho 10,3 %
dětí obézních. Tento údaj můžeme porovnat např. se studií Serra-Majem et al. (2001), která udává, že 13,9 % španělské populace ve
věku 2-24 bylo obézních a 12,4 % se pohybovalo v kategorii nadváha. Nejvyšší procento dětí s obezitou v ČR (18 %) je mezi sedmiletými a lze předpokládat souvislost se změnou pohybového režimu dítěte po zahájení povinné školní docházky (Kunešová, 2006,
Cabrnochová, 2008). 62 % dětí ve středním školním věku v České
republice necvičí víc než 2 vyučovací jednotky povinné tělesné výchovy ve škole a přibližně u 25–40 % dětské populace je sledováno
vadné držení těla (KHS, 2011).
17
DĚTI V POHYBU
Miklánková et al. (2013) se věnuje intenzivnějším výzkumům, které
prokázaly, že vzhledem ke specifikům nejmladších věkových kategorií a nutnosti zajistit optimální růst a vývoj musí být doporučení pro
pohybovou aktivitu dětí přesnější, lépe zohledňující probíhající ontogenezi v mladším školním věku. Tento přístup je patrný již v Rámcových vzdělávacích programech pro základní vzdělávání (MŠMT,
2005), resp. v části určené pro 1. stupeň škol, kde je učivo členěno
odděleně – pro 1. vzdělávací období a 2. vzdělávací období základní
školy, se snahou o částečné zohlednění specifik ontogeneze dítěte v
průběhu 1. stupně povinné školní docházky. Z hlediska lékařů je doporučováno zohlednění především biologického věku dítěte a z hlediska posouzení úrovně pohybové aktivity se jako kritérium nejčastěji určují hodnoty průměrného denního počtu kroků a průměrného
denního aktivního energetického výdeje.
Obecná doporučení pro realizaci pohybové aktivity respektují samozřejmě specifikaci podle věku (děti a mládež, dospělá populace a senioři). Pro zdravotně prospěšné provádění pohybových aktivit bylo
použito shrnutí ze Světové zdravotnické organizace (WHO, 2013),
dále pak doporučení pro Američany (USDHHS, 2008) a pro Evropu
(EU, 2008). Realizace optimálního množství pohybu podporující
zdraví a jejich doporučení, jsou jedním z pilířů, které mohou vést k
celkovému zlepšení zdraví obyvatel. Samozřejmě to záleží na dalších faktorech, které vedou k úspěchu. (Mitáš et al., 2013)
Poznatky z různých studií usnadnily výzkumníkům vytvořit doporučení pro takové pohybové aktivity, které by umožnily dosažení a udržení
zdravotních benefitů.
Doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO, 2013) mezinárodním dokumentem specifikuje doporučení pro děti a mládež 5 – 17
let – být pohybově aktivní denně v rámci her, sportů, přepravy, volného času, tělesné výchovy, plánovaného cvičení v rámci rodiny, školy
a společenských aktivit. Doporučení nerozlišuje pohlaví, rasu, zdravotní omezení nebo ekonomické zázemí. Tato skupina by měla reali18
zovat alespoň 60 minut středně zatěžující až intenzivní pohybové
aktivity denně. Aktivity prováděné nad rámec těchto 60 minut poskytuje další zdravotní výhody. Většina těchto aktivit by měla mít aerobní
charakter, nejméně 3x týdně intenzivní pohybová aktivita společně s
posílením svalů.
EU doporučení pro pohybovou aktivitu (EU, 2008) nezískalo podporu
všech států. S ohledem na kompilaci různých dokumentů stanovila
komise tato doporučení:
Školní mládež – 60 a více minut středně zatěžující pohybové aktivity
denně. Celé množství může být nahromaděné v částech, které trvají
minimálně 10 minut. Je kladen důraz na rozvoj dovedností, a měly by
být respektovány věkové potřeby. Aerobik, silová cvičení, koordinace,
flexibilita, motorický vývoj atd.
„Pro všechny cílové skupiny je možné získat další zdravotní benefity
zvýšením intenzity cvičení“ (Mitáš et al., 2013).
Podpora pohybové aktivity v České republice je řešena většinou v
souladu s odbornými strategiemi akademických institucí. Z mezinárodních zkušeností je patrné, že zatím chybí některé zásadní faktory,
které by vedly k pochopení problematiky nezdravého životního stylu.
„Národní strategie České republiky ve výzkumu zatím příliš nereflektuje oblast zdraví a prevence tzv. civilizačních chorob“. Státní podpora a její současné formy jsou nastaveny zatím stále více na organizované pohybové aktivity. Sport se dotuje v různých formách, ale
volnočasové aktivity a činnosti pro veřejnost jsou stále opomíjeny
nebo v pozadí zájmu. (Mitáš, et al., 2013).
Sigmund & Sigmundová (2011) navrhují doporučení k provádění pohybové aktivity pro podporu pohybově aktivního a zdravého životního
stylu. Tato doporučení jsou odvozena ze zahraničních, obecně zdravotně preventivních doporučení (Tabulka 1).
19
DĚTI V POHYBU
Charakteristika
Denní počet kroků
•Pohybová aktivita alespoň střední
intenzity po dobu nejméně 90 minut
denně.
•Rozložení PA do kratších, alespoň
10minutových úseků s cílem
souhrnné realizace nejméně 90 minut
PA alespoň střední intenzity za den.
•V převažujícím počtu dnů v týdnu by
měl dosahovat 12 000 kroků u děvčat
14 000 kroků u chlapců
Další doporučení
•Podporovat pohybově aktivní (pěší a cyklistický) dopravu dětí do školy a ze
školy, zájmových organizací, klubů a dalších volnočasových aktivit.
•Upřednostňovat všestranný pohybový rozvoj před jednostranným pohybovým
(nebo sportovním) zaměřením.
•Upřednostňovat rychlostně-obratnostní PA před aktivitami silového charakteru.
•Zvýšit podíl dětí, které jsou 3–4× týdně zapojeny do organizované pohybové
aktivity (zahrnující vyučovací jednotky tělesné výchovy).
•Děti by si měly osvojit základy mnoha druhů pohybových aktivit (bruslení, jízda
na kole, lyžování, plavání, šplhání) a základní gymnastické prvky nejpozději do
nástupu puberty.
•Nepřetržité sledování televize či monitoru počítače by nemělo překročit 90 minut
denně.
Tabulka 1 Doporučení k provádění pohybové aktivity pro školní děti ve věku 6–11 let.
(Zdroj: Sigmund & Sigmundová 2011)
Výsledky studie Miklánková et al. (2013) ukázaly, že u dětí středního
školního věku zůstává hodnota aktivního výdeje energie po ukončení
školní výuky shodná jako u dětí v raném školním věku, ale ve dnech
víkendových se tato hodnota s narůstajícím věkem snižuje. Aznar et
al. (2010) se shodně zmiňuje o tom, že během pracovních dnů dosahuje hranice doporučení pro pohybovou aktivitu více dětí oproti dnům
víkendovým.
Pokles pohybové aktivity a zvýšený výskyt nadváhy a obezity dětí
jsou problémem celosvětovým a současný proces modernizace a
technologických změn přispívá k rostoucímu počtu dětí mladšího
školního věku s nadváhou až obezitou. Sigmundová et al. (2013),
Sigmund et al. (2012, 2013, 2014) se ve svých studiích zabývají rostoucím procentem dětí obézních nebo s nadváhou, zvýšeným množstvím času stráveného sezením a poklesem nebo stagnací podílu
20
školáků, kteří splňují doporučení pro dostatečnou úroveň pohybové
aktivity na udržení zdraví. Sledovali trendy v prevalenci nadváhy a
obezity, pohybové aktivity a sedavého způsobu chování českých dětí
školního věku v roce 2002, 2006 a 2010 a došli k závěrům, že ve
východní a střední Evropě existuje jen málo studií zaměřujících se na
sekulární trendy v nadváze, obezitě, fyzické aktivitě a sedavém způsobu života dětí. Tyto studie ukazují nárůst prevalence nadváhy a
obézních dětí školního věku v letech 2002 až 2010 spolu se stagnací
či negativním trendem v podílu dětí, které splňují doporučení pro pohybovou aktivitu.
Sigmund (2013, 2014) souhlasně hovoří o globálním nárůstu obezity
u dětí školního věku společně se snížením jejich pohybové aktivity a
ve své studii uvádí, že aktivní účast v hodinách tělesné výchovy přispívá k výrazně vyššímu počtu kroků, době trvání PA a ke zlepšení
reakcí srdeční frekvence během školního dne. Přidáním jedné výukové jednotky tělesné výchovy nebo jejího ekvivalentu v době „po škole“
by mohla být slibnou strategií pro efektivní snížení sedavého způsobu života dětí mladšího školního věku, především dětí s nadváhou až
obezitou.
Většina populace vytváří svůj vztah k pohybové aktivitě pod vlivem
nebo pod dojmem, který si přináší do života na základě zkušeností
ze školní tělesné výchovy. V průběhu školní docházky se však nadále nedaří vytvořit zálibu, která by mladou populaci přiváděla ke
cvičení i ve svém volném času. Na základě teoretických poznatků
můžeme říci, že vznik záliby v činnosti je závislá na jejích úspěších.
To díky mechanismu sociálních podmiňování, dále také díky pocitům libosti a nelibosti, pochopení významu provádění činnosti a v
neposlední řadě pak míra návyku na činnost. Bohužel byla a mnohdy ještě stále je tělesná výchova hodnocena pouze na základě výkonu. Při hodnocení se uplatňuje kriteriální vztahová norma (požadavky) a sociální (pořadí výkonnosti žáků). Tento způsob hodnocení
však vyhovuje pohybově nadanějším jedincům. Tito žáci prožívají
úspěch, mají kladnou sociální odezvu, a proto většina z nich uplat21
DĚTI V POHYBU
ňuje zájmové sporty. Tento vztah je pak návykově uplatňován. Děti,
které již v předškolním věku neměly dostatek pohybu, a to také díky
životnímu stylu rodičů nemají s povinnou tělesnou výchovou dobré
zkušenosti. Takové děti se potýkají s nejistotou, zda obstojí ve
výkonu a raději se těmto situacím vyhýbají. To je cesta k zaujmutí
negativních postojů vůči pohybu vůbec (Řepka, 2005). Také Bouchard, Blair & Haskell, (2007) hovoří o krizi pohybového režimu dětí
a mládeže, kdy můžeme pozorovat snížený zájem o pohybovou
aktivitu.
Snahou školní tělesné výchovy by tedy mělo být vytváření a formování pozitivního vztahu k pohybovým aktivitám a k jejich pravidelnému
a dobrovolnému provádění. Jedině v tělesné výchově, v povinném
předmětu na školách, můžeme děti motivovat, zdravotně kompenzovat celodenní statické zatížení páteře. Je důležitým faktorem k ovlivňování zdraví a motivací k provádění středně až intenzivně zatěžujících pohybových aktivit.
Vývoj jedince odráží zevní i vnitřní prostředí organismu. Jejich znalost a respektování patří k povinnostem učitelů, ale i lékařů a samozřejmě jedinců samotných. Po dobu, kdy organismus neprovádí pohyb, by měl být ve stejném čase zatížen kompenzační aktivitou. To
tedy znamená, že stejný čas, který dítě prosedí ve škole, by mělo mít
aktivní pohyb všeobecně rozvíjejícího charakteru. V dnešní době se
ale k tomuto režimu blíží pouze malá část populace. Do smíšeného
pohybu řadíme veškerou pohybovou činnost jedince (Kučera et al.
2011) (Tabulka 2).
Věk
Procento pohybu
Hodin
Předškolní (4-6)
30
7
Mladší školní (7-10)
25
6
Střední školní (11-13)
20
5
Starší školní (14-15)
15
4
Adolescence (16-18)
10
3
Tabulka 2 Denní potřeba smíšeného pohybu (Zdroj: Kučera et al., 2011)
22
Tělesná výchova je povinným předmětem ve všech zemích EU jak na
primárním, tak na sekundárním stupni vzdělávání. Žáci mají být podporováni tímto výukovým předmětem v jejich tělesném a sociálním
vývoji a vychováni ke zdravému způsobu života. V rámci tohoto předmětu rozvíjíme zdraví, kondici a schopnost podávat výkony a současně budujeme u žáků vědomí o pohybově aktivním životním stylu po
celý život. Dále jsou zprostředkovány hodnoty jako týmový duch, fairplay, respekt, dodržování (herních) pravidel a sociální vědomí, které
hrají důležitou roli v naší společnosti. V neposlední řadě je tělesná
výchova rovněž kompenzací pro dobu strávenou sezením a neaktivním životním stylem (Eurydice, 2013a, Eurydice 2013b).
Přes významné působení TV na vývoj každého žáka je čas určený
pro školní pohybovou aktivitu ve srovnání s jinými předměty velmi
krátká. Tělesné výchově je ve škole přiřazen menší význam. Obecně
by měl sport a pohybové aktivity zahrnout asi 10 % celkového objemu
výuky, přestože mezi jednotlivými evropskými zeměmi existují rozdíly.
V primární oblasti mají Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko s 15 %
největší podíl tělesné výchovy na celkovém objemu výuky. V Německu obnáší tento podíl 12 %, v České Republice je to jen 8 % (Eurydice, 2013b). Brettschneider (2005) ovšem upozorňuje na skutečnost,
že fakticky proběhne o 25-30 % méně tělesné výchovy, než předepisuje rozvrh a navíc ještě 6 % vyučovacích hodin TV situačně odpadá.
Rodiče se dostávají do kontaktu s učiteli tělesné výchovy jen zřídka.
Přestože až 80 % rodičů zdůrazňuje význam tělesné výchovy pro
vývoj jejich dítěte, o podmínkách tohoto předmětu jich je informováno
jen 20 %.
Široce rozšířené jsou mimoškolní sportovní a pohybové aktivity, které
doplňují a rozšiřují nabídku pohybového vyžití mimo vyučovací dobu
a jsou k dispozici všem žákům. (Eurydice, 2013a). Evropská komise
(EU, 2008) přesto zjišťuje, že „čas, který je věnován sportu a jiné
pohybové činnosti ve vzdělávacích zřízeních, by mohl být navýšen s
nepatrnými výdaji v rámci učebních osnov i mimo ně.“ Proto je nutné
průběžně zvyšovat kvalitu vzdělávacích programů pro školní těles23
DĚTI V POHYBU
nou výchovu, stejně tak jako kvalifikaci učitelů v zemích EU. Je velmi
žádoucí vzájemná spolupráce vzdělávacích zařízení a sportovních
sdružení, podporovaná tělovýchovně zaměřenými vysokými školami.
Jednou z možných oblastí kladného působení PA nejen na fyzické,
ale i psychické funkce lidského organismu je i oblast školních výsledků, soustředění, paměti a chování člověka ve školním prostředí. Školní tělesná výchova, charakterizovaná pravidelným prováděním pohybové aktivity střední až vysoké intenzity, je považována za
nepostradatelnou součást PA vedoucí k podpoře zdraví, také díky
prokazatelnému pozitivnímu vlivu na pohybovou aktivitu v dospělosti.
Tělesná výchova je zároveň jediným školním předmětem, který může
být klíčovým faktorem v podpoře a zvyšování úrovně pravidelné pohybové aktivity mládeže.
Taras (2005) zpracoval publikované studie vlivu úrovně pohybové aktivity na školní výsledky. Po vyhodnocení výsledků výzkumu se ukázalo, že krátkodobé účinky tohoto vlivu byly prokázány (např. ve zvýšení psychické koncentrace studentů), ale dlouhodobé zlepšení
školních výsledků jako důsledek vyšší úrovně PA zatím nebylo možné
doložit. Welk, Jackson, Morrow Jr., Haskell, Meredith & Cooper
(2010) zkoumali vztah úrovně fyzické kondice na studijní výsledky a
zjistili vliv pozitivní, ale malý. Současně se však ukázalo, že díky vyšší fyzické kondici studentů vzrostly šance škol dosáhnout uznávaného postavení v celkovém hodnocení na republikové úrovni a zároveň
byla vyšší fyzická kondice studentů shledána jako jeden z ukazatelů
„výkonnosti“ škol. Závěrem autoři prohlašují, že výsledky této studie
by se tedy jistě měli zabývat odborníci z oblasti tělesné výchovy, školství, veřejného zdraví i národních zákonodárců. Taras (2005) dále
tvrdí, že mohou existovat prospěšné účinky PA na školní výsledky, ale
jejich zlepšení není ještě dobře prokázáno. Zároveň dochází k závěru, že kognitivní přínos pohybové aktivity může adekvátně kompenzovat čas strávený ve školním prostředí. Na závěr své studie uvádí,
že současná literatura neposkytuje příliš přesvědčivé důkazy o dlouhodobě pozitivním vztahu mezi PA a školními výsledky, ale uvažuje
24
se nad existencí silného obecného přesvědčení, že tento vztah je
přítomen a výzkumy v této oblasti by měly neustále probíhat.
V návaznosti na tuto myšlenku Trudeau & Shephard (2008) ve své
studii prokazují pozitivní vliv PA na soustředění, paměť a chování
žáků ve třídě. Zabývají se hodnocením vztahu mezi tělesnou výchovu, školní PA a studijními výsledky dětí základních a středních škol,
přičemž tyto vztahy byly a neustále jsou předmětem rozsáhlé diskuse
mezi obhájci a skeptiky tělesné výchovy, PA ve školách a školních
sportovních programů. Autoři zároveň konstatují, že jakýkoliv pozitivní vliv PA na kognitivní funkce dětí je důležité dokázat z důvodu existence závažného argumentu pro navýšení hodinové dotace Tv a
možnosti snížení úrovně negativních jevů v chování žáků ve školách.
Současným důležitým výsledkem zvýšené účasti žáků na školní PA je
samozřejmě i zvýšená úroveň fyzické zdatnosti. Singh, Uijtdewilligen,
Twisk, van Mechelen & Chinapaw (2012) zmiňují současný problém
zvyšujícího se tlaku na zlepšení studijních výsledků, který často vede
ke zvyšování hodinové dotace předmětů jako je např. matematika a
jazyky na úkor hodinové dotace tělesné výchovy. Na základě rozboru
mnoha studií podávají důkazy o významném pozitivním vztahu mezi
úrovní pohybové aktivity a školními výsledky a dodávají, že provozování pohybové aktivity u dětí pozitivně souvisí s jejich výkonem ve
škole.
Mnohostranný přínos vyšší pohybové aktivity pro všechny věkové kategorie je již dlouho uznávanou skutečností, nicméně její uplatnění se
v posledních desetiletích nijak významně nemění, spíše se zdá, že se
zvyšuje počet lidí, kteří i s tímto vědomím dávají přednost sedavému
způsobu života (Máček et al., 2011).
Vrozená potřeba pohybu je člověku charakteristická, musí se podporovat zapojením do tělovýchovných aktivit. Je soustavně posilována systematickým a cíleným působením výchovných činitelů. A
právě zde je významný vliv rodiny při výběru sportovních aktivit, a
motivace k pohybu vůbec. Bohužel přibývá stále více rodin s pasivním způsobem života. Dříve trávení volného času společně s rodi25
DĚTI V POHYBU
nou bylo samozřejmostí, dnes to v takové míře neplatí. V tomto
ohledu trávení volného času značně převzala škola a jiné výchovné
instituce. Odpovědnost za trávení volného času dítěte však stále
spočívá na jeho rodičích. Nepřímé výchovné působení je zpravidla
důležitější než přímá výchova, proto i když s dětmi veškerý volný
čas netráví, své děti ovlivňují. Na děti při trávení volného času působí rodinné vztahy, žebříček hodnot a postoje, které rodiče svým
dětem předávají. Příčinou nevhodného trávení volného času bývá i
v tom, že děti a mládež neví jak, neumějí se v možnostech jeho
trávení orientovat. Rodiče by jim s hledáním pro něj nejvhodnějšího
způsobu trávení volného času měli pomoci. Aznar et al. (2010) se v
souladu s dalšími studiemi (Livingstone, 2001; Speiser et al., 2005)
zmiňuje o problému pohybové inaktivity během prvních let života,
což je v současné době považováno za hlavního přispěvatele zvýšení úrovně obezity a dalších závažných zdravotních stavů u dětí a
dospívajících v Evropě i jinde.
Oblast výchovy ve volném čase, v době mimo vyučování má své
zvláštnosti, a to v oblasti cílů, podmínek, má také své speciální funkce: výchovně-vzdělávací, zdravotní, sociální a preventivní. Všechny
typy zařízení, institucí nebo organizací by měly tyto funkce plnit. Je
samozřejmé, že každá z nich je plní v různé míře. Tato volnočasová
zařízení by měla respektovat potřeby dětí a mládeže, zaměřuje se na
prevenci nebo na zachycení problémů v raných stádiích, spolupráci s
rodinou (Hájek, Hofbauer & Pávková 2011).
Podmínky rodiny a prostředí jsou jednou z klíčových determinant pro
realizaci pohybové aktivity. Sem spadá například vzdálenost bydliště
od školy (zaměstnání), možnost sportovního vyžití v blízkosti bydliště, bydlení uprostřed sídliště, bydlení na samotě, dostupnost parků a
jiných zelených ploch apod. (Mitáš et al., 2013).
Sport je součástí kultury, je významnou součástí našeho života. Pohybové aktivity lidí hrají v naší populaci stále významnější roli, a to z hlediska zdravého životního stylu a kvality života. Zejména pak má snad
největší význam ve formě všestranného zdravého rozvoje jedince.
26
S tím pak i souvisí negativní zdravotní dopady, jako je nadváha,
zdravotní problémy, civilizační onemocnění a v neposlední řadě i obezita. Úloha sportu jako kompenzačního činitele pro zdravý rozvoj jedince a také prevence zmíněných civilizačních chorob, je na prvním místě.
Sport a volný čas spolu úzce souvisí a představuje velmi rozsáhlé
téma. Hodnocení událostí ve společenském dění, vlastní aktivity,
své zážitky, svůj život jsou lidé zvyklí vnímat a hodnotit zejména ve
spojitosti s časem. Čas je tak pojmem prostupujícím naším životem.
Jsou k němu vztahovány osobní, pracovní, společenské události.
Času lidé podřizují své konání, dokonce jsou mnozí pod neustálým
časovým tlakem. S tím souvisí nástup stresu. Místo aby lidé ovládali svůj čas, čas ovládá je (Slepičková, 2000). Toto zatížení pak nese
následky, neboť jsou vyvolávány záporné emoce, které jsou úzce
spojené s neurovegetativními procesy. Člověk tak při stresu pociťuje emočně negativní napětí, vzrušení, jindy zase utlumení a apatii.
Již dlouho uznávanou skutečností je fakt, že pohybová aktivita má
mnohostranný přínos po všechny věkové kategorie. Nicméně uplatnění se v posledních letech nemění. Naopak se zdá, že přibývá daleko více lidí se sedavým způsobem života. Pohybová inaktivita je závažným zdravotním problémem úzce svázaným s obezitou a
zatěžujícími chronickými onemocněními. Příčiny celosvětově obecně
vysoké míry pohybové inaktivity lze spatřovat ve fyzicky nenáročném
životním stylu, který je ve vyspělých zemích obvyklý. (Sigmud & Sigmundová, 2011).
Inaktivita byla vyhodnocena jako 4. nejrizikovější faktor podle World
Health Organization (2013). Ta vede k předčasné úmrtnosti na světě,
která představuje asi 3,2 milionu úmrtí na celém světě. Vzniklými stereotypy pasivního odpočinku se prohlubuje energetická nerovnováha
a vznikají poruchy tělesného i duševního zdraví. Lidé stále raději tráví svůj volný čas pasivním odpočinkem. (WHO, 2013).
V souladu s předchozími tvrzeními Mitáš et al. (2013) ve své práci
hovoří o nutné podpoře výzkumů hledajících vztahy mezi zdravím a
27
DĚTI V POHYBU
infrastrukturou lokality, což je důležitý a zatím stále chybějící zdroj
informací pro samosprávu a školskou praxi. Podpora výzkumu pohybové aktivity by mohla působit pozitivně při změnách životního stylu.
Rostoucí prevalence nadváhy a obezity ve společnosti je alarmujícím
faktorem pro výzkumnou praxi. Znalost problematiky a hloubka poznání v dané oblasti může znamenat cílenější intervence působící na
změnu chování směrem k pohybově aktivnímu a zdravému životnímu
stylu.
28
DĚTI V POHYBU Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku
2Charakteristika ontogentického vývoje
dítěte v období mladšího školního věku
Děti, které se účastnily pilotního projektu, spadají právě do období
mladšího školního věku. Z hlediska ontogeneze se jedná o relativně
dlouhé období, do kterého se řadí děti ve věku 6-11 let. Věkové
ohraničení je pouze orientační, protože vývoj jedince je velmi individuální. Kouba (1995) vymezuje začátek mladšího školní věku zahájením školní docházky a konec začátky pohlavního dospívání.
Tato životní etapa je označována jako stadium zvýšené pohybové
(motorické) učenlivosti. „Období mladšího školního dětství je charakteristické jistou vyrovnaností mezi biologickými a psychickými
složkami vývoje, což je mimořádně důležitým předpokladem motorické učenlivosti (docility)“ (Choutka, Brklová, & Votík, 1999, str. 22).
Dle Periče (2012) lze období rozdělit na dětství a kolem devátého
roku na pozdní dětství či prepubescenci. Nástupem do školního
prostředí dochází k velké životní změně. Děti, jejíž životním obsahem byla převážně hra, si musejí zvykat na řád, časové omezení a
povinnosti. Pro období prepubescence je charakteristická příprava
na období puberty. Pohybový výkon je zejména v této životní etapě
značně ovlivněn tělesnými, psychickými, motorickými i sociálními
faktory.
2.1
Charakteristika somatického vývoje
Tělesný nárůst hmotnosti a výšky není v těchto letech tak rapidně
rychlý, jako je tomu v období raného a předškolního dětství či v následné etapě pubescence. Růst je pozvolný a rovnoměrný s ročním
přírůstkem 6-8 cm. Genderové rozdíly v tělesné výšce a hmotnosti
bývají prozatím jen velmi malé. Dívky v tělesné výšce začínají obvykle převyšovat chlapce přibližně rok po nástupu puberty kolem 11 let.
U chlapců začíná puberta zpravidla o dva roky déle. Společně s růstem dochází k rozvoji a zlepšení činnosti vnitřních orgánů, tepová i
klidová dechová frekvence se snižuje. Zakřivení páteře se stabilizuje,
29
Charakteristika ontogentického vývoje dítěte v období mladšího školního věku
DĚTI V POHYBU
ale kostra však není zcela vyvinuta a k ustalování dochází během
celého období. Kvůli tomuto dynamickému jevu je velmi důležité pro
zdravý tělesný vývoj věnovat pozornost správným návykům držení
těla (Kouba, 1995).
Mozek je hlavním řídícím orgánem celého těla. Již v 6 letech dosahuje z 95 % své velikosti a plné kapacity nabývá u dívek v 10 ½ letech
a u chlapců v 14 ½ letech (Levine & Munsch, 2015). Již v tomto věku
jsou vytvořený dobré podmínky k rozvoji převážně koordinačních
schopností, protože nervový systém je připraven zvládat i složitější
pohyby.
2.2
Charakteristika psychického vývoje
Nástupem do školy rapidně přibývá nových vědomostí a díky tomu
se rozvíjí paměť a představivost. Zejména začátkem období děti
těžce udržují pozornost kvůli zvýšené vnímavosti okolního prostředí
a okolních faktorů. Doba koncentrace na určitou činnost je velmi
krátká, tudíž je nutné pro co nejefektivnější rozvoj dovedností rychlé
střídání úkolů. Při myšlení se zatím dokáží soustředit spíše na jednotlivosti než na souvislosti. Osobnostní rysy nejsou ustáleny. Děti
jsou impulzivní a rychle dochází ke střídání smutku a radosti. Vůle
je zatím málo vyvinuta. Převažuje radost z pohybu nad potřebou
sledovat dlouhodobý cíl (Dovalil, 2002). „U prepubescentů je třeba
využít chuti k pohybu pro jejich všestranný rozvoj“ (Čelikovský,
1977, str. 103). Během etapy pokračuje zvyšování úsilí o dobré výsledky ve škole, případně sportu nebo jiných zájmových činnostech.
„Dobré výsledky ve škole a v zájmových činnostech a jejich kladné
hodnocení podporují jejich sebehodnocení a sebedůvěru. V nepříznivém případě, kdy mladiství nedosahují dobrých výsledků ani ocenění, se prohlubuje jejich nejistota až komplex méněcennosti“ (Slepička, Hošek, & Háltová, 2011, str. 41). Kladné hodnocení vede k
snadnějšímu vytváření sebedůvěry a sebehodnocení a napomáhá k
psychické vyrovnanosti dětí, která se odráží v motorickém učení
(Perič, 2012).
30
DĚTI V POHYBU 2.3
Charakteristika motorického vývoje
Pohybový vývoj úzce souvisí na funkcích nervové soustavy, tělesném
růstu, osifikaci kostí a také podílu svalstva na tělesné hmotnosti. Ve
dvanácti letech je podíl svalstva na tělesné hmotnosti přibližně 45 %
(Kouba, 1995). Z hlediska rozvoje motoriky je věková kategorie mladšího školního věku popisována vysokou a spontánní pohybovou aktivitou. U dětí je viditelná velká radost z pohybu. Pohyb však oproti
dospělým lidem postrádá úspornost. Převážně na počátku období
jsou motorické aktivity doprovázeny množstvím nadbytečných pohybů, které se však postupným opakováním pohybové činnosti (tréninkem) vytrácí. Celkově lze celé období charakterizovat dobrou pohybovou kvalitou. Projevuje se zvýšená motorická učenlivost, díky
čemuž je mladší školní věk ideální pro rozvoj pohybových dovedností. Období je často nazýváno jako „zlatý věk motoriky“ a je nejpříznivější pro motorický vývoj. Nové motorické dovednosti jsou rychle
zvládány na základě jednoduché instrukce a především díky vizuální
demonstraci. „V podstatě stačí dokonalá ukázka a děti jsou schopny
nový pohyb udělat napoprvé, popř. po několika málo pokusech.“
(Perič, 2012, str. 25)
2.4
Charakteristika sociálního vývoje
Úroveň motoriky je závislá i na sociálním prostředí dětí. V mladším
školním věku se projevují dvě významná období. Období při vstupu
do školy a v pubescenci období kritičnosti, které je charakterizováno
negativním hodnocením skutečností a také úbytkem přirozené autority dospělých. Formální kolektiv vzniklý na začátku období nástupem
do školy klade nároky na zařazení se do kolektivu a podřízení se jeho
pravidlům. Z herního života dítě přechází do života vážné činnosti a
povinností (Perič, 2012). Vnímání vrstevníků a dospělých lidí je rozdílné. Děti jsou sobě bližší svými vlastnostmi, zájmy a také sociálním
postavením. Dochází k začleňování do skupin vrstevníků, kde se děti
učí důležitým sociálním reakcím, do kterých patří spolupráce, soutěživost a pomoc slabším (Mareš, 2002). Proto je, dle našeho názoru,
31
DĚTI V POHYBU
důležité i v hodině tělesné výchovy co nejvíce využívat týmových her
a týmových sportů. V období prepubescence dochází k hlubšímu
vytváření přátelství. Tyto trvalejší kamarádské vztahy jsou založeny
na osobních vlastnostech, společných zájmech i obdivu. Ve skupinách se začínají odlišovat jednotlivé role a postavení. Vyšší postavení jsou zejména v tomto věku určena tělesnou vyspělostí a tělesnou
výkonností dětí (Slepička, Hošek, & Háltová, 2011).
32
DĚTI V POHYBU Metodika
3
Metodika
3.1
Struktura pohybového programu
Mezinárodní projekt Comenius se prostřednictvím pohybového program Kids in motion (KIM) (Rieder & Zirkel, 2014), navrženého
německou společností SPORTAG, snaží reagovat na aktuální světovou situaci týkající se nedostatku pohybové aktivity dětí. S nedostatkem pohybu souvisí i častější nárůst obezity. Na základě poznatku, že velké procento dětí se věnuje sportu pouze ve školním
prostředí, byl sestaven netradiční, a proto zajímavý a zábavný pohybový program, který byl náplní vyučovacích jednotek tělesné
výchovy. Tento program může být vnímán i jako potenciálně užitečný nástroj pro rozvoj motorických schopností a zdokonalování
pohybových dovedností dětí.
Pohybového programu KIM se zúčastnily školy z Německa, Španělska, Slovinska a 11. ZŠ v Plzni. Žáci páté třídy zařazené do pohybového programu si během školního roku 2014/2015 prošli výukou
deseti sportů. Konkrétně šlo o sporty atletika, fotbal, badminton,
basketbal, gymnastika, florbal, házená, tenis, stolní tenis a tanec.
Záměrně jsou zde vybrány týmové i individuální sporty, přičemž na
každý druh sportu jsou vymezeny 4 vyučovací jednotky o délce
90 minut. Během tohoto poměrně krátkého časového intervalu byly
děti seznámeny se základními technikami a myšlenkami jednotlivých sportů (Rieder & Zirkel, 2014).
Hlavní myšlenkou programu KIM je vzbudit u dětí touhu k pohybu.
Sporty jsou představeny zábavnou a motivující formou tak, aby se
dětem zalíbily a eventuálně se některému začaly věnovat ve svém
volném čase. Součástí KIM je i objektivní zhodnocení ze strany vyučujících, které obsahuje doporučení pro jednotlivé děti. Tato doporučení jsou podložena odbornými sportovními znalostmi vyučujících. Program také slouží k zjištění pohybových předpokladů
pomocí speciálně navržených motorických testů zaměřených na
33
DĚTI V POHYBU
Metodika
motorické schopnosti a specifické pohybové dovednosti (Kids-inmotion, 2015).
Obr. 1 Atletika (Zdroj: vlastní)
Pro všechny účastníky projektu byla vytvořena pravidla, která v bodech charakterizují správné chování a návyky během absolvování
pohybového programu a obecně během jakékoliv pohybové aktivity.
Pravidla jsou zajímavě, pro dobré zapamatování, přirovnána k pěti
prstům, z nichž každý zastupuje jeden
faktor, který napomůže k pochopení a vytvoření příjemného prostředí ve skupině.
Pravidla nesou souhrnný
název Kontakt pěti prstů
(5-fingers contract) (Rieder &
Zirkel, 2014) (Obr. 2).
Obr. 2 Kontakt pěti prstů
(5 fingers contract)
(Zdroj: vlastní)
34
3.2
Obsah pohybového programu
Z hlediska struktury vyučovací jednotky jsou hodiny rozděleny na
část úvodní, průpravnou a závěrečnou. Hodina je zahájena volnou
aktivitou dětí. Tento tzv. Open start (Obr. 3) je velice efektivní zejména
v psychické připravenosti, protože děti preferují sport, který je motivuje a baví. Zde lze snadno vypozorovat, jaké pohybové aktivitě se děti
rády věnují. Po 10 minutách této formy jsou žáci psychicky naladěni
a připraveni na další, již řízenou, pohybovou činnosti.
V průpravné části hodiny se obvykle objevuje uvolnění a dynamické
protažení pohybových struktur. Hlavní náplní průpravné části jsou
specifické hry související s tématem vyučovací jednotky. Jde o různé
modifikace známých her např. vybíjená s použitím materiálního vybavení pro daný sport. Tvůrci programu část věnovanou zahřívacím
hrám nazývají Specific activation games. Tyto většinou netradiční formy známých pohybových her jsou pro děti velmi zábavné a splňují v
celé míře cíle průpravné části (Rieder & Zirkel, 2014).
Hlavní náplň hodiny obsahuje průpravná cvičení a hry pro osvojení a
upevnění technik vybraných sportů. Pro co nejaktivnější zapojení
všech dětí může docházet k rozdělení do dvou až tří skupin, aby se
Obr. 3 Open start (Zdroj: vlastní)
35
DĚTI V POHYBU
Metodika
zkrátil čas, kdy děti čekají na prováděnou činnost. Pro provádění naučených technik v co největší rychlosti jsou používány různé štafetové závody.
Protože se program KIM snaží motivovat děti k pohybu ukázkou
10 různých sportů, je samotné závěrečné hře věnována největší
důležitost. Daný sport probíhá soutěživou či turnajovou formou, aby
byli žáci k činnosti co nejvíce motivováni. Děti v tomto věku jsou poměrně soutěživé a během hry byly většinou velmi agilní. Díky těmto
faktorům, které vytvářely podmínky pro efektivní posun v oblasti pohybových aktivit, jsme se snažili vymezit závěrečné hře dostatek
času. Po ukončení hry dochází k zhodnocení absolvované vyučovací
jednotky ze strany učitele, ale i ze strany žáka. Na konci každé hodiny
děti dostaly speciální archy (obr. 4), do kterých zaznamenaly své subjektivní hodnocení výuky. Archy slouží jako zpětnovazebná informace
vyučujícím a zároveň poukazuje na různorodé subjektivní vnímání
dětí (Rieder & Zirkel, 2014).
Enthusiasm form
With the support of the
Lifelong Learning Programme
of the European Union
Picture
of student
First name:
Legend (please mark each)
Family name:
I liked it very much
I liked it
School:
It was OK
I didn’t like it that much
Class:
Soccer
I didn’t like it at all
Uni-Hockey
Tabletennis
1st Unit
2nd Unit
3rd Unit
4th Unit
Gymnastics
1st Unit
1st Unit
1st Unit
2nd Unit
2nd Unit
2nd Unit
3rd Unit
3rd Unit
3rd Unit
4th Unit
4th Unit
4th Unit
Handball
Badminton
Athletics
1st Unit
1st Unit
1st Unit
2 Unit
2 Unit
2nd Unit
nd
nd
3rd Unit
3rd Unit
3rd Unit
4th Unit
4th Unit
4th Unit
Basketball
Tennis
Dance
1st Unit
1st Unit
1st Unit
2 Unit
2 Unit
2nd Unit
3 Unit
3 Unit
3rd Unit
4th Unit
4th Unit
4th Unit
nd
rd
nd
rd
Obr. 4 Arch pro subjektivní hodnocení enthusiasmu (Zdroj: Rieder & Zirkel, 2014)
36
3.3
Motorické testy
Pohybový program Kids in Motion byl
aplikován v Plzni na 11.základní škole v
Baarově ulici. Děti ze dvou pátých tříd
vytvořily testovací a kontrolní skupinu.
Testovací skupina se v rámci vyučovacích jednotek povinné školní tělesné výchovy podrobila po celý školní rok
2014/2015 nově vytvořenému a pilotně
testovanému pohybovému programu.
Obsahová náplň jednotlivých vyučovacích jednotek byla navržena skupinou
německých
odborníků
společnosti
Sporttag. Pohybový program si kladl za
Obr. 5 Startovní čísla
cíl především zvýšit motivaci dětí k (Zdroj: vlastní)
spontánnímu provozování pohybové
aktivity ve volném čase. Abychom mohli stanovit vliv pohybového
programu v testovací skupině, provedli jsme vstupní testování u obou
skupin dětí před zahájením pohybového programu (září 2014) a testování výstupní po jeho ukončení (červen 2015). Všem probandům
byla před začátkem testování z důvodu lepší orientace a jednoduššího vyhodnocování testů přidělena startovní čísla (obr. 5).
Pro zjištění a porovnání úrovně pohybových předpokladů jsme použili baterii testů určenou pro potřeby projektu KIM, která byla sestavena
z těchto dvanácti subtestů:
1. Rovnováha – chůze vzad po kladinkách
Test rovnováhových schopností a pohybové přesnosti, které byly rozvíjeny především během výuky tance a gymnastiky.
Popis: Chůze vzad po třech různě širokých kladinkách (6 cm, 4,5 cm
a 3 cm). Probandi absolvují dva zkušební pokusy (1 x popředu, 1 x
pozadu) na jedné z kladinek (6 cm). Následuje vlastní test – dva pokusy na každé z kladinek (6 cm, 4,5 cm a 3 cm). Každý pokus začíná
37
DĚTI V POHYBU
Metodika
na startovní plošině. Jsou počítány kroky vzad až do okamžiku, než se jedna noha dotkne země nebo je provedeno
8 kroků (maximum). První došlápnutí nohy na kladinu se
nepočítá, počítat se započne
teprve tehdy, když druhá noha
opustí startovní plošinu a do- Obr. 6 Rovnováha (Zdroj: vlastní)
tkne se kladinky. Po šesti pokusech se do vyhodnocení udává celkový součet všech kroků. Dbáme na to, aby děti absolvovaly toto cvičení ve sportovní obuvi a aby
okolní prostředí bylo z důvodu vyšší soustředěnosti na výkon klidné
(obr. 6).
2. Přeskoky stranou odrazem snožmo
Test zaměřený na úroveň koordinace a
dynamiku dolních končetin, rozvíjených
v hodinách atletiky a gymnastiky.
Popis: Přeskoky stranou přes úzké
břevno. Probandi skáčou po dobu 15s
ze strany na stranu přes středové břevno se současným odrazem oběma nohama. Test je složen ze dvou pokusů s
minimálně minutovou přestávkou. Examinátor počítá počet přeskoků stranou,
jeden skok na jednu stranu je počítán
jako prvý a skok zpět jako druhý. Pokud
Obr. 7 Přeskoky stranou
skok není proveden snožmo, dojde ke (Zdroj: vlastní)
kontaktu se středovým břevnem nebo je
břevno jen překročeno, přeskok není započítán. K vyhodnocení použijeme průměr přeskoků z obou pokusů. Test je prováděn ve sportovní obuvi (obr. 7).
38
3. Kliky
Pomocí modifikovaných kliků
je testována silová vytrvalost
horní poloviny těla.
Popis: Do celkového hodnocení je započítán počet kliků,
které provede proband za
dobu čtyřiceti sekund. Examinátor nejprve předvede průběh pohybu. Základní polohou Obr. 8 Kliky (Zdroj: vlastní)
je leh na břiše, přičemž ruce
jsou spojené za zády. Ve chvíli, kdy je žák připraven, začne provádět
cvičení. V poloze vzpor ležmo položí jednu ruku na hřbet druhé a
zpět. Poté provede klik do lehu na břiše a položí ruce zpět za záda.
Další klik může být prováděn až po zaujetí základní polohy (leh na
břiše, ruce spojené za zády). Správné provedení a tedy i uznání kliku
je podmíněno tím, že dolní končetiny zapřené o špičky chodidel a trup
opustí podložku současně. Klik provedený pomocí zvětšeného bederního prohnutí nelze započítat (obr. 8).
4. Sed-leh
Silovou vytrvalost svalů dolní
poloviny trupu lze testovat pomocí sedů-lehů. Rozvoj síly v
této oblasti je podpořen především v hodinách gymnastiky.
Popis: Žák provádí cvičení po
dobu 40 sekund, test je proveden jednou. Dolní končetiny Obr. 9 Sed-leh (Zdroj: vlastní)
jsou pokrčeny v kolenou pod
úhlem cca. 80°, nohy jsou fixovány examinátorem (obr. 9). Během
celého testu se konečky prstů dotýkají hlavy v oblasti spánkových
39
DĚTI V POHYBU
Metodika
kostí a palec je za uchem u hlavy. Ze základní polohy v lehu pokrčmo
(lopatky na podložce) se trup zvedá do polohy, kdy se oba lokty dotýkají kolen. Poté proband přechází zpět do polohy základní.
5. Skok daleký z místa
Skokem dalekým z místa odrazem snožmo je testována
dynamická síla dolních končetin. Popis: Před zahájením
testu předvede examinátor
jeden skok daleký z místa.
Proband stojí na čáře (špičky
nohou jsou umístěny před čáObr. 10 Skok daleký z místa (Zdroj: vlastní)
rou) a provede skok daleký z
místa odrazem snožmo. Každý proband má dva pokusy. Kolmo k odrazové čáře je umístěno
délkové měřidlo. Měření probíhá s přesností na jeden cm a platí
vždy vzdálenost od odrazové čáry až k patě zadní nohy během doskoku. Při doskoku se žák nesmí dotknout rukou (nebo jinou částí
těla) podložky ve směru ke startovní čáře. Proband skáče tak dlouho, dokud nemá dva platné pokusy. Do vyhodnocení je započten
vždy nejlepší pokus. Skok daleký z místa je prováděn ve sportovní
obuvi (obr. 10).
6. Sprint na 20 metrů
Test zaměřený na stanovení
úrovně rychlostních schopností. Rozvoj rychlosti byl především obsahem cvičebních
jednotek atletiky a také všech
týmových sportů.
Popis: Úkolem je překonat 20
metrovou vzdálenost co nejrychleji. Pro urychlení testová-
Obr. 11 Sprint na 20 m (Zdroj: vlastní)
40
ní, ale také pro zvýšení motivace, probíhá testování ve dvojicích.
Měřeny jsou dva pokusy, z nichž je započten ten lepší (obr. 11).
7. Driblování na obrácené lavičce
Tento velice zajímavý a pro děti zábavný test prověří úroveň jejich rovnováhových a rytmických schopností, ale i dovednosti základní manipulace s míčem.
Tyto schopnosti a dovednosti jsou rozvíjeny prakticky ve všech sportech, které
byly do programu KIM zařazeny.
Popis: Testovaná osoba stojí na obrácené lavičce, v rukou drží volejbalový míč.
Na signál examinátora se snaží oběma
rukama odrážet míč o zem (driblovat),
přičemž nesmí spadnout ani zvednout
nohu z lavičky. Míč je nutné odbíjet i Obr. 12 Driblování (Zdroj: vlastní)
chytat vždy oběma rukama. Dostane-li
se míč z dosahu testovaného, je testovanému okamžitě podán náhradní míč. Examinátor počítá, kolikrát testovaný za 30 vteřin odbije
míč o zem.
8. Hod na cíl
Podstatou tohoto testu je házení speciálních sáčků naplněných pískem na cíl.
Akcentována je dovednost přesně házet
sáčky do vymezených
čtverců. Výrazný vliv Obr. 13 Hod na cíl (Zdroj: vlastní)
na úspěšnost má také
správné vnímání hloubky prostoru, nepostradatelné pro většinu
týmových i individuálních sportovních disciplín.
41
DĚTI V POHYBU
Metodika
Popis: Pomocí lepicí pásky je na zem vyznačeno 5 terčů, každý o
šířce 50cm a délce 30cm, opatřených čísly s body v pořadí 1, 2, 3,
2, 1. Děti stojí za vyznačenou čarou, která je vzdálená 3 metry od
terčů a snaží se hodit sáčky do středového terče s nejvyšším počtem bodů (obr. 13). Po pěti hodech se zapíše celkový počet získaných bodů. K dispozici je pět sáčků o různé hmotnosti a tvaru. Každým sáčkem se hází jednou, tedy celkem pět pokusů. Maximální
počet bodů je 15.
9. Hluboký ohnutý předklon
Tento test zjišťuje pohyblivost a rozsah
v oblasti dolních končetin a beder. Pohyblivost a kloubní rozsah byl náplní zejména hodin gymnastiky.
Popis: Na lavičku nebo speciální testovací bednu připevníme měřidlo rozdělené po centimetrech tak, aby zasahovalo 15 centimetrů nad a 15 centimetrů
pod okraj lavičky. Testovaná osoba se
postaví na lavičku (bednu) a provede
hluboký předklon s propnutými koleny.
Na stupnici bude odečten údaj, do jaké
vzdálenosti dosáhne testovaná osoba
konečky prstů. V maximální pozici musí
proband vydržet nejméně 2 vteřiny
(obr. 14).
42
Obr. 14 Hluboký předklon
(Zdroj: vlastní)
10. Výskok z místa do výšky
Tento test zjišťuje úroveň explozivní síly
dolních končetin. Tato schopnost byla
rozvíjena především ve cvičebních hodinách atletiky a gymnastiky, ale také v
hodinách basketbalu a házené.
Popis: Testovaná osoba stojí čelem ke
zdi, namaže si křídou prsty a vzpažením
vyznačí co nejvýše dosáhne první
bod – celá chodidla zůstávají na zemi.
Poté se proband otočí dominantní paží
ke zdi a snožným odrazem z místa se
snaží vyznačit druhý bod co nejvýše je
to možné (obr. 15). Měří se vzdálenost
mezi dvěma vyznačenými body – nižším a vyšším.
Obr. 15 Výskok do výšky
(Zdroj: vlastní)
11. Výdrž ve shybu
Test je zaměřený na zjištění statické silové vytrvalosti horních končetin a trupu, která byla rozvíjena především v
hodinách gymnastiky.
Popis: Test se provádí pro urychlení testování ve dvojicích. Testovaný se snaží
udržet ve shybu (nadhmatem, podhmatem) co nejdéle na horní příčce žebřin.
Během výdrže ve shybu se nesmí nohama zapřít za žebřiny a nesmí nosem
klesnout pod úroveň žerdi. Dojde-li k
některé z těchto situací, je čas zastaven
a test ukončen.
Obr. 16 Výdrž ve shybu
(Zdroj: vlastní)
43
DĚTI V POHYBU
Metodika
12. Šestiminutový běh
Závěrečný test ověřuje úroveň aerobní
vytrvalosti, která byla nepřímo rozvíjena
během všech vyučovacích jednotek.
Popis: Test probíhá s využitím plochy
volejbalového hřiště. Do rohů rozmístíme kužele, které děti během testu obíhají. Test trvá šest minut. Výsledný
počet kol vynásobíme 54 (obvod volejbalového hřiště, 18 x 9 m), abychom
zjistili uběhnutou vzdálenost v metrech.
Po uplynutí stanoveného času se děti
Obr. 17 Šestiminutový běh
na zvukový signál zastaví a zůstanou (Zdroj: vlastní)
na místě, na které doběhly. Examinátoři
potom dopočtou k počtu celých kol zbylé metry. Doporučujeme probandy rozdělit do více skupin, které startují z různých míst (např. rohů
hřiště). Z důvodu přehlednosti je optimální, pokud na jednoho examinátora připadají 2-3 probandi (obr. 17).
3.4
Výzkumný soubor
Pilotního šetření se zúčastnili žáci dvou 5. tříd (ve věku 10-11 let) 11.
základní školy v Baarově ulici v Plzni. Pro ověření dopadu pohybového programu jsme provedli vstupní a výstupní testování u skupiny
testovací (KIM) (n=16) a kontrolní (neKIM) (n=15). Obě skupiny byly
v průběhu školního roku početnější (testovací čítala 21 dětí a kontrolní 24 dětí), ale kompletní data se nám podařilo získat pouze od 70%
dětí (z toho 76% z testovací skupiny a 63% z kontrolní skupiny).
3.5
Metodika získávání dat
Zjišťování tělesné výšky a hmotnosti probandů slouží ke stanovení
Body Mass Indexu (BMI) a následně k transformaci do BMI-percentilu. Percentily BMI jsou odhadnuty pomocí referenčních hodnot od
44
Kromeyer-Hauschild (2001) při zohlednění pohlaví a věku dítěte.
Hodnocení hmotnosti probíhá podle následujících krajních hodnot:
MI-Percentil
Klasifikace podle Kromeyer-Hausschild (2001)
0,1
- P3
Silná podváha
3,1
- P10
Podváha
10,1 - P89,9
Normální hmotnost
90
- P96,9
Nadváha
97
- P99,9
Obezita
Tabulka 3 Klasifikace BMI percentil podle Kromeyer-Hauschild (2001)
3.6
Statistika
Statistické zpracování dat bylo provedeno pomocí programů STATISTICA 8.0. Z popisných charakteristik souboru proběhl výpočet aritmetického průměru ( ), směrodatné odchylky (sx), modu, mediánu, minimálních hodnot (Min) a maximálních hodnot (Max).
Ke zjištění velikosti rozdílů a pro srovnání výsledků vybraných variabilních hodnot byl použit neparametrický Mann-Whitney test pro nezávislé soubory.
Ke zjištění velikosti rozdílů výsledků pretest-posttest u každé ze skupin byl použit rovněž neparametrický Wilcoxonův párový test.
Hodnocení statistické významnosti rozdílu je provedeno pomocí následujících hladin významnosti (p-hodnoty):
p > 0,05
statisticky nevýznamný rozdíl
p ≤ 0,05
statisticky významný rozdíl
45
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
4
Výsledky a diskuze
4.1
Popisné charakteristiky výzkumného souboru
Pro porovnání antropometrických údajů dětí v obou skupinách uvádíme jejich tělesnou hmotnost, výšku a BMI.
Antropometrická data zkoumaných dětí skupiny (KIM) a skupiny kontrolní (neKIM) na začátku školního roku (září 2014) jsou uvedena v
tabulce 4, na konci školního roku (červen 2015) potom v tabulce 5:
Tabulka 4 Antropometrická data skupiny (KIM) a skupiny kontrolní (neKIM) v září 2014
Tabulka 5 Antropometrická data skupiny (KIM) a kontrolní skupiny (neKIM) v červnu 2015
Výše uvedená data lze s ohledem na poměrně malý výzkumný soubor považovat jen za orientační. U obou skupin můžeme pozorovat
po uplynutí jednoho školního roku nárůst jak tělesné výšky tak
hmotnosti i BMI, což koresponduje spíše s přirozeným tělesným vývojem dětí v tomto věku než s intervencí pohybového programu
KIM.
46
DĚTI V POHYBU Výsledky a diskuze
4.2
Výsledky a vyhodnocení motorických testů
Pro ověření dopadu pohybového programu jsme provedli vstupní a
výstupní testování u skupiny testovací (KIM) (n=16) a kontrolní
(neKIM) (n=15). Obě skupiny byly v průběhu školního roku početnější
(testovací čítala 21 dětí a kontrolní 24 dětí), ale kompletní data se
nám podařilo získat pouze od 70 % dětí (z toho 76 % z testovací skupiny a 63 % z kontrolní skupiny).
Ke statistickému zpracování dat jsme použili program STATISTICA
8.0.
Tabulka 6 Výsledky meziskupinového porovnání testovací (KIM) a kontrolní (neKIM)
skupiny vstupního a výstupního testování Mann-Whitneyovým testem.
Abychom určili rozdíly mezi jednotlivými skupinami ve vstupních a
výstupních motorických testech, použili jsme Mann-Whitneyův test
(Tabulka 6).
Z tabulky 6 vyplývá, že mezi skupinami byly zjištěny statisticky
významné rozdíly při vstupním i výstupním testování v testech přeskoky stranou, kliky, sed-leh, skok daleký z místa, sprint na 20 metrů,
47
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
driblování na obrácené lavičce, výskok z místa, výdrž ve shybu a
šestiminutový běh. Rozdíly mezi skupinami byly v ostatních testech
statisticky nevýznamné.
Abychom mohli posoudit, zda došlo vlivem intervence pohybového
programu k signifikantnímu výkonnostnímu posunu, použili jsme u
obou skupin Wilcoxonův párový test (Tabulka 7). Tabulka 7 znázorňuje porovnání výkonů v rámci KIM skupiny při vstupním a výstupním
testování.
Tabulka 7 Výsledky párového Wilcoxonova testu testovací skupiny (KIM) a skupiny
kontrolní.
Z tabulky 7 vyplývá, že děti z testovací skupiny (KIM) se signifikantně
zlepšily v testech přeskoky stranou, kliky, výskok z místa a šestiminutový běh. V testu hluboký předklon se však signifikantně zhoršily. Děti
z kontrolní skupiny se signifikantně zlepšily v testech přeskoky, kliky,
driblování na obrácené lavičce, hod na cíl a výskok z místa. V testu
hluboký předklon byly zaznamenány rovněž horší výsledky ve výstupním testování, ale toto zhoršení nedosahovalo statisticky významných hodnot.
Bohužel se nám nepodařilo na počátku šetření získat skupiny, které
by byly homogenní a měly srovnatelné podmínky při TV. Děti ze
skupiny testovací (KIM) téměř všechny provozují ve svém volném
čase nějakou pohybovou aktivitu či sport, zatímco děti ze skupiny
kontrolní (neKIM, KS) jen z necelé poloviny. Tato skutečnost se po48
chopitelně promítla do výsledků šetření. Při podrobném zkoumání
výkonů v testech obou skupin jsme dospěli k zajímavým závěrům,
které mají jistě mimo jiné vztah k somatickému vývoji děti. V průměru vyrostly děti z testovací skupiny (KIM) o 5 cm za 10 měsíců a
jejich hmotnost se zvýšila o 4,44 kg. Děti z kontrolní skupiny
(neKIM, KS) vyrostly průměrně o 8 cm a jejich hmotnost se zvýšila
o 7,41 kg (Graf 1 a Graf 2). V obou ukazatelích byly obě skupiny
signifikantně rozdílné. Je nutno upozornit na fakt, že děti z kontrolní
skupiny byly v průměru těžší a vyšší, což mohlo některé další výsledky zkreslit.
Graf 1 Meziskupinové porovnání tělesné hmotnosti při vstupním a výstupním testování
(Zdroj: vlastní)
49
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
Graf 2 Meziskupinové porovnání tělesné výšky při vstupním a výstupním testování.
(Zdroj: vlastní)
K určení průměrné, podprůměrné a nadprůměrné hmotnosti jsme
použili porovnání s normou pro českou populaci dětí ve věku
10-11 let. (SZU, 2015)
Skupinu dětí s podprůměrným BMI tvoří umístění BMI pod 10. percentilem populace včetně. Podle Kromeyer-Hauschild (2001) (tabulka 3) se nachází průměrné BMI mezi 10. a 90. percentilem. Nadprůměr tvořili žáci s BMI nacházející se nad 90 percentilem včetně.
Podprůměrnou hodnotu BMI nezaznamenalo žádné z dětí z testovací
ani kontrolní skupiny. Do intervalu normální tělesné hmotnosti spadá
50
Graf 3 Rozložení četností v testovací (černý) a kontrolní (šedý) skupině podle percentilu
BMI (Zdroj: vlastní)
u pretestu čtrnáct děti z testovací a 5 dětí z kontrolní skupiny, u
posttestu se u testovací skupiny četnost nezměnila, ve skupině kontrolní počet žáků vzrostl na 6. V intervalu BMI percentilu, který Kromeyer-Hauschild (2001) označují za nadprůměrný, se u testovací
skupiny u pretestu i u posttestu nacházejí dvě děti, zatímco u kontrolní skupiny je to v případě pretestu deset dětí a v případě posttestu
devět dětí.
Z grafu 3 jednoznačně vyplývá, že děti z testovací skupiny vykazují
nižší hodnotu BMI než děti z kontrolní skupiny. Rozdíly hodnot BMI
jsou signifikantní (U=36,0; Z=-3,32; p=0,001).
51
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
4.2.1Vyhodnocení testu „Rovnováha – chůze vzad po
kladinkách“
Přestože děti z testovací skupiny dosáhly lepších výsledků, meziskupinový rozdíl nebyl signifikantní, a to ani v případě pretestu, ani
posttestu. Rovněž zaznamenané rozdíly mezi pretestem a posttestem u jednotlivých skupin nebyly signifikantní.
Graf 4 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Rovnováha“ při vstupním a
52
4.2.2Vyhodnocení testu „Přeskoky stranou odrazem
snožmo“
Z grafu 5 vyplývá, že v testu přeskoky vykazuje skupina KIM lepší
výkony než děti ze skupiny kontrolní. Tento test propojuje koordinaci,
dynamickou sílu dolních končetin a rychlostní vytrvalost. Je jednoznačné, že děti, které se věnují častěji pohybovým aktivitám, dosahují statisticky významně lepších výkonů (viz tabulka 6 a 7).
Graf 5 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Přeskoky“ při vstupním a
53
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
4.2.3
Vyhodnocení testu „Kliky“
Test „Kliky“ určuje úroveň dynamické síly horních končetin a schopnosti zpevnění trupu. V tomto testu byly zjištěny statisticky významné
meziskupinové rozdíly u pretestu i posttestu. U obou skupin jsme rovněž zaznamenali signifikantní zlepšení výkonů pretestu a posttestu.
Graf 6 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Kliky“ při vstupním a
54
4.2.4
Vyhodnocení testu „Sed-leh“
V testu „Sed-leh“ se opět objevily signifikantní meziskupinové rozdíly.
Děti z obou skupin se zlepšily, toto zlepšení nebylo statisticky
významné. Malé zlepšení přisuzujeme přirozenému vývoji, především poměrně velkému výškovému přírůstku.
Graf 7 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Sed-leh“ při vstupním a
55
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
4.2.5
Vyhodnocení testu „Skok daleký z místa“
Rovněž v testu „Skok daleký z místa“ dosahovaly děti z testovací
skupiny statisticky významně lepších výkonů jak v pretestu, tak v
posttestu. Pokud se týká rozdílů u jednotlivých skupin mezi výkony v
pretestu a postestu, nebylo prokázáno ani u jedné ze skupin statisticky významné zlepšení.
Graf 8 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Skok daleký z místa“ při
vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
56
4.2.6
Vyhodnocení testu „Sprint na 20 m“
V testu „Sprint na 20 metrů“ byly obě skupiny statisticky významně
odlišné ve vstupním i výstupním testu. U obou skupin bylo zaznamenáno zlepšení, avšak zlepšení obou skupin nebylo statisticky
významné.
Graf 9 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Sprint na 20 m“ při vstupním
a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
57
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
4.2.7
Vyhodnocení testu „Driblování na obrácené lavičce“
V testu “Dribling na obrácené lavičce” se kontrolní skupina (KS) zlepšila statisticky významně na rozdíl od skupiny testovací (KIM). Při
pohledu na Graf 10 zjistíme, že testovací skupina dosáhla již při
vstupním testování signifikantně lepších výkonů, a proto její zlepšení
není tak markantní.
Graf 10 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Driblování na obrácené
lavičce“ při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
58
4.2.8
Vyhodnocení testu „Hod na cíl“
Další zajímavé výsledky jsme získali v testu „Hod na cíl“. V případě
tohoto testu nebyly rozdíly mezi skupinami signifikantní ani při vstupním ani při výstupním testování, i když je nutno opět připomenout, že
děti z testovací skupiny (KIM) dosahovaly již ve vstupním testování
lepších výsledků (Graf 11).
Graf 11 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Hod na cíl“ při vstupním a
59
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
4.2.9
Vyhodnocení testu „Hluboký ohnutý předklon“
Velmi zajímavých výsledků si můžeme povšimnout u testu “Hluboký
ohnutý předklon”. U obou skupin jsme zaznamenali zhoršení ve výkonech (Graf 12). U testovací skupiny (KIM) bylo zhoršení statisticky
významné. Toto zhoršení přisuzujeme přirozenému růstu a změně
tělesných proporcí. U skupiny testovací (KIM) je zřejmé větší pohybové zatížení a v důsledku toho také větší nároky na kompenzaci právě
v oblasti zadní strany dolních končetin a beder.
Graf 12 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Hluboký předklon“ při
60
4.2.10 Vyhodnocení testu „Výskok z místa do výšky“
V testu zaměřeném na dynamickou sílu dolních končetin „Výskok z
místa do výšky“ bylo zaznamenáno statisticky významné zlepšení
výkonů v obou skupinách (Graf 13).
Graf 13 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Výskok z místa do výšky“
při vstupním a výstupním testování. (Zdroj: vlastní)
61
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
4.2.11 Vyhodnocení testu „Výdrž ve shybu“
V testu „Výdrž ve shybu“ se nejvíce projevil rozdíl mezi skupinami
(Graf 14). Velmi slabý výkon dětí z kontrolní skupiny (neKIM, KS)
připisujeme rovněž jejich vyšší průměrné hmotnosti oproti dětem ze
skupiny testovací (KIM).
Graf 14 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Výdrž ve shybu“ při
62
4.2.12 Vyhodnocení testu „Šestiminutový běh“
Výsledky testu vytrvalosti můžeme označit s ohledem na původní myšlenku projektu KIM a zdravotní dopady při dlouhodobém systematickém vykonávání pohybové aktivity u dětí za výborné. Meziskupinové
porovnání poukazuje opět na signifikantní rozdíl mezi oběma skupinami. Zlepšení mezi vstupním a výstupním testováním se u testovací
skupiny (KIM) ukázalo jako statisticky významné na rozdíl od skupiny
kontrolní (neKIM, KS) (Graf 15).
Graf 15 Meziskupinové porovnání výkonů dosažených v testu „Šestiminutový běh“ při
63
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
4.3
Psychosociální dopad programu
Abychom mohli zhodnotit psychosociální dopad pohybového programu na jeho účastníky, prováděli děti a vyučující subjektivní hodnocení výukových jednotek. Děti hodnotily, jak je cvičební jednotka zaujala, jak je pohybové aktivity bavily a s jakým nadšením je prováděly.
Tento ukazatel jsme označili jako entusiasmus.
Dále bylo k evaluaci projektu použito hodnocení vyučujícího. Vyučující po ukončení cvičební jednotky hodnotil každého svěřence zvlášť.
Pozoroval a subjektivně hodnotil talentovanost, motivovanost, schopnost týmové spolupráce a motorickou docilitu. Vyučující měl i s ohledem na možnost přesnějšího hodnocení během celého programu
KIM k dispozici dva studenty tělesné výchovy Fakulty pedagogické
ZČU v Plzni.
Talentovanost v sobě zahrnuje předpoklady pro daný druh sportovní
aktivity. Motivovanost hodnotí spontaneitu provádění pohybových
aktivit, zda bylo nutné využívat vnějších pobídek či nikoli. Týmová
spolupráce představuje schopnost jedince spolupracovat v rámci
družstva, kreativně řešit herní úkoly a propojit individuální herní
výkon s výkonem celého týmu. Docilita je schopnost učit se novým,
neznámým pohybovým dovednostem efektivně a rychle. Vyučující
hodnotil schopnost dětí vypořádat se s neznámou pohybovou situací nebo neznámým pohybovým úkolem. Tyto observační proměnné
byly hodnoceny na bodové škále 1-5, přičemž nejnižší úroveň byla
označena 1 a nejvyšší 5. Pro celkové grafické porovnání observačních proměnných u každé pozorované osoby jsme použili medián
hodnocení ze všech cvičebních jednotek, které byly dosaženy v jednotlivých pozorovaných proměnných. Je nutno uvést, že všechny
děti hodnotily, s výjimkou jediného žáka, své nadšení – entusiasmus, se kterým prováděly pohybové aktivity, nejvyšším možným
počtem bodů, tj. 5. Větší variabilita byla dosažena subjektivním hodnocením vyučujícího. V hodnocení talentovanosti obdržely tři pozorované děti nejvyšší hodnocení ve všech sportech, tři děti hodnocení 4,5, čtyři děti získaly souhrnné hodnocení 4, jeden žák
64
3,5 a čtyři jedinci byli hodnoceni 3. Variační rozpětí u subjektivního
hodnocení talentovanosti bylo 2.
V hodnocení motivace k provádění jednotlivých aktivit se projevuje
opět menší variabilita, i když rozpětí hodnocení je mezi 3 a 5 (variační rozpětí 2). Dvanáct dětí je souhrnně hodnoceno nejvyšším počtem
bodů, pouze jeden žák je hodnocen 3 a tři žáci 4.
Souhrnné hodnocení týmové spolupráce bylo šest žáků hodnoceno 5
a stejný počet 4. Jeden žák zaznamenal medián 4,5 a jeden 2,5. Dvě
děti byly hodnoceny 3. Variační rozpětí této observační proměnné
bylo 2,5.
Hodnocení docility ukázalo, že šest dětí se ve všech cvičebních jednotkách novým pohybovým dovednostem učilo velmi snadno, tři děti
v souhrnu získalo hodnocení 4,5 a sedm dětí hodnocení 4.
Po ukončení každé cvičební jednotky provedly děti subjektivní hodnocení prostřednictvím formuláře (Obr. 4), s jakým nadšením (entusiasmem) pohybové aktivity prováděly.
65
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
Graf 16 Grafický přehled celkového hodnocení každého z probandů (1-16 na ose x) v
jednotlivých pozorovaných ukazatelích. (Zdroj: vlastní)
66
4.3.1
Entusiasmus v jednotlivých sportech
Abychom mohli zhodnotit, které pohybové aktivity děti nejvíce nadchly, rozhodli jsme se využít hodnocení pomocí průměru, mediánu,
modu, minima a maxima dosaženého hodnocení entusiasmu v jednotlivých sportech.
Graf. 17 Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu,
maxima a minima subjektivního hodnocení entusiasmu u jednotlivých druhů sportů
(B – basketbal, ST – stolní tenis a CELK_ENT – celkový entusiasmus). (Zdroj: vlastní)
Z grafu 17 a tabulky 8 vyplývá, že nejméně nadšení prožívaly děti při
basketbalu, naopak nejvíce během stolního tenisu. Při pohledu na
tabulku 8 můžeme usuzovat, že další sporty, které děti ohodnotily
jako méně zábavné jsou fotbal a naopak více děti bavil tenis, gymnastika, házená a atletika. Opět je nutno upozornit, že větší rozdíl
mezi pohybovými aktivitami je téměř nepatrný. Z tabulky 8 je patrné,
že nejméně se lišilo subjektivní hodnocení dětí u sportovního odvětví
stolní tenis, u něhož všechny děti svoje nadšení pro pohybovou aktivitu hodnotily 5. Ve sportech atletika, gymnastika a házená se děti ve
svém hodnocení liší pouze o 1. Při podrobném zkoumání výsledků
bylo zjištěno, že děti hodnotily své nadšení 4 nebo 5. Nejméně entusiasmu děti projevovaly u basketbalu a jejich hodnocení nabývalo
hodnot od 1 do 5.
67
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
Basketbal
Florbal
Fotbal
Gymnastika
Házená
Stolní tenis
Tanec
Tenis
Variační rozpětí:
R = max – min
Badminton
Pohybová aktivita –
entusiasmus
Atletika
1
2
4
2
3
1
1
0
2
0,5
Tabulka 8 Velikost variačního rozpětí hodnot subjektivního hodnocení entusiasmu dětí při
provádění jednotlivých pohybových aktivit. (Zdroj: vlastní)
4.3.2
Talentovanost v jednotlivých sportech
Motorické projevy dětí v rámci jednotlivých sportovních aktivit jsme
zjišťovali pomocí subjektivního hodnocení pedagoga. Tuto kategorii
jsme nazvali talentovanost.
Graf 18 Porovnání aritmetického průměru, mediánu, modu, maxima a minima hodnocení
talentovanosti u jednotlivých druhů sportů (F – fotbal, TA – talentovanost v jednotlivých
sportech, CELK_TAL – celková talentovanost) (Zdroj: vlastní)
Nejnižší úroveň talentovanosti vykazovali žáci ve fotbalu, naopak nejvyšší v tanci. Z tabulky 9 vyplývá, že talentovanost dětí při fotbalu
vykazovala největší variační rozpětí (R=4), a to znamená, že hodnocení nabývalo hodnot od 1 do 5. Atletika, badminton, basketbal,
68
Basketbal
Florbal
Fotbal
Gymnastika
Házená
Stolní tenis
Tanec
Tenis
R = max – min
Badminton
talentovanost
Atletika
fl orbal, házená, tanec a tenis jsou sporty, v nichž talentovanost dětí
byla hodnocena od 3 do 5.
2
2
2
2
4
3
2
3
2
2
Tabulka 9 Velikost variačního rozpětí hodnot hodnocení talentovanosti při provádění
jednotlivých druhů sportů. (Zdroj: vlastní)
4.3.3
Motivovanost v jednotlivých sportech
Motivace je jedním ze stěžejních faktorů každé činnosti. Motivovanost dětí k provádění jednotlivých pohybových aktivit byla hodnocena
vyučujícím.
motivovanosti u jednotlivých druhů sportů (F – fotbal, T – tenis). (Zdroj: vlastní)
Nejnižší úroveň motivovanosti byla pozorována při fotbalu, nejvyšší
při tenisu. Nejvyšší motivovanost byla pozorována u dětí při provozo69
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
Basketbal
Florbal
Fotbal
Gymnastika
Házená
Stolní tenis
Tanec
Tenis
R= max – min
Badminton
motivovanost
Atletika
vání gymnastiky a tenisu. Vyučující hodnotil motivovanost svých žáků
v těchto sportech 4 nebo 5. Naopak hodnot od 2 do 5 nabývá hodnocení motivovanosti ve sportech atletika, basketbal a fotbal.
3
2
3
2
3
1
2
2
2
1
Tabulka 10 Velikost variačního rozpětí hodnot hodnocení motivovanosti při provádění
4.3.4
Týmová spolupráce
Grafické znázornění porovnání aritmetického průměru, mediánu,
modu, maxima a minima hodnocení týmové spolupráce u jednotlivých druhů sportů.
týmové spolupráce u jednotlivých druhů sportů (F – fotbal, ST – stolní tenis, CELK_TYM –
celková týmová spolupráce) (Zdroj: vlastní)
70
Basketbal
Florbal
Fotbal
Gymnastika
Házená
Stolní tenis
Tanec
Tenis
R = max – min
Badminton
týmová spolupráce
Atletika
Týmovou spolupráci děti nejlépe projevovaly ve stolním tenisu, tenisu
a badmintonu. Nejhorší projev týmové spolupráce dětí byl zaznamenán ve fotbalu.
3,5
2
3
3
4
3
3
1,5
2,5
2
Tabulka 11 Velikost variačního rozpětí hodnot hodnocení týmové spolupráce při provádění
4.3.5
Docilita v jednotlivých sportech
Kvalitu a rychlost učení se novým pohybovým dovednostem opět
hodnotil vyučující subjektivně. Tuto kategorii jsme nazvali docilita.
docility u jednotlivých druhů sportů (F - fotbal, T – tenis, CELK_DOC – celková docilita).
(Zdroj: vlastní)
71
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
Basketbal
Florbal
Fotbal
Gymnastika
Házená
Stolní tenis
Tanec
Tenis
R = max – min
Badminton
docilita
Atletika
Nejhůře byla hodnocena docilita hodnocena ve fotbalu, nejlépe se
děti naproti tomu projevovaly při házené, gymnastice, badmintonu a
stolním tenisu.
2,5
2
3
4
3
2
1
2
3
3
Tabulka 12 Velikost variačního rozpětí hodnot hodnocení docility při provádění
jednotlivých druhů sportů (Zdroj: vlastní)
4.3.6
Korelační analýza
Dalším hlediskem pro analýzu a interpretaci dat bylo posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a hodnotami jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při vstupním a
výstupním testování (Tabulka 13, 14).
HMOTNOST
VÝŠKA_1
ROVNOVÁHA
PŘESKOKY
KLIKY_1
LEHSED_1
SKOK Z MÍSTA
SPRINT20M
DRIBLOVÁNÍ
HOD NA CÍL
PŘEDKLON
VÝSKOK
VÝDRŽ SHYB
BĚH 6 MIN
ENTUSI- TALENTO- MOTIVACE
ASMUS
VANOST
-0,023769 -0,027617 -0,244922
-0,023973 -0,055709 -0,234023
0,369274
-0,12395
0,093458
0,245072
0,303731
0,398726
-0,324493
0,483368
0,338425
0,121988
0,377964
0,582182
-0,024398
0,236228
0,423405
-0,166384 -0,202526 -0,438281
-0,118846
0,257761
0,425391
-0,190964
0,508475
0,20713
0,023973
0,046424 -0,013001
0,359597
0,278543
0,364036
0,306413 -0,091287
0,14061
-0,362738
0,627513
0,459019
T.SPOLUPRÁCE
0,04879
-0,019684
0,06064
0,120733
0,133216
0,300481
-0,040064
-0,370807
0,243952
-0,078397
-0,196837
0,068893
0,029029
-0,069495
DOCILITA
-0,040914
-0,030949
-0,201287
0,063277
0,290021
0,419961
0,188982
-0,480745
0,153429
0,246533
-0,25791
0,350758
0,111573
0,468293
Tabulka 13 Posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a
jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při vstupním testování.
72
HMOTNOST
VÝŠKA_1
ROVNOVÁHA
PŘESKOKY
KLIKY_1
LEHSED_1
SKOK Z MÍSTA
SPRINT20M
DRIBLOVÁNÍ
HOD NA CÍL
PŘEDKLON
VÝSKOK
VÝDRŽ SHYB
BĚH 6 MIN
ENTUSI- TALENTO- MOTIVACE
ASMUS
VANOST
0,023669
-0,119171 -0,269563
0
-0,09245 -0,233021
0,356537 -0,239349
-0,116016
-0,024077
0,345027
0,313384
-0,327569
0,165903
0,491952
-0,314373
0,337171
0,485249
-0,071611
0,083205
0,258912
0,09759 -0,538599 -0,529256
0
0,175655
0,194184
-0,100791
0,078072
0,150319
-0,16854
0,186501
0,039173
0,266008
0,018732 -0,091804
0,070711
0,255604
0,319569
-0,359597
0,427099
0,50705
T.SPOLUPRÁCE
-0,077736
-0,088197
-0,224436
0,276767
0,455159
0,26805
-0,058798
-0,380609
0,205793
0,268958
-0,266882
-0,248195
0,067735
0,147628
DOCILITA
-0,142598
-0,164356
-0,337544
0,435169
0,55301
0,395447
0,030817
-0,724432
0,133539
0,206023
-0,26939
-0,020813
0,294147
0,371391
Tabulka 14 Posouzení statistické významnosti vztahů mezi výsledky motorických testů a
jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při výstupním testování.
Na základě výpočtů korelačních koeficientů můžeme usuzovat na
statisticky významné závislosti mezi celkovou talentovaností ve vztahu s hodem na cíl, celkovým počtem kliků a šestiminutovým během,
kde se v testech pravděpodobně projevila dobrá úroveň kondičních a
koordinačních schopností a schopnosti soustředit se na výkon.
Statisticky významná závislost se dále projevila mezi vnitřní motivací,
šestiminutovým během a testem leh sed, kde se motivace k pohybové aktivitě projevila formou déletrvajícího překonávání nepříjemných
pocitů při pohybové aktivitě vytrvalostního charakteru. Zároveň se
objevil signifikantní vztah mezi vnitřní motivací a testy skok daleký z
místa, sprint na 20 m, vertikální skok a driblování na obrácené lavičce, ve kterých byli probandi motivováni k intenzivnímu aktuálnímu
výkonu, kdy motivace zároveň zajišťovala i soustředěnost na právě
probíhající pohybovou aktivitu. Během posuzování vzájemného vztahu výsledků motorických testů a hodnot jednotlivých observantů subjektivního hodnocení při výstupním testování se signifikantní závislost projevila shodně jako u testování vstupního mezi vnitřní motivací,
73
DĚTI V POHYBU
Výsledky a diskuze
oběma běžeckými testy a testem leh sed, přičemž se opět jednalo o
schopnost soustředění se na aktuální výkon a zvládnutí vytrvalostní
zátěže. Předpokládaný vztah se objevil mezi motorickou docilitou a
testem modifikované kliky, pravděpodobně z důvodu, že se jedná o
technicky náročnější pohybovou dovednost, u které se schopnost naučení se motorické dovednosti může projevit ve vyšších počtech opakování v následných pokusech. Při dalším posuzování vztahů docility
a motorických testů se projevila zajímavá signifikantní závislost běžeckých testů a této schopnosti, což si vysvětlujeme významnou
účastí koordinačních schopností, reakční rychlosti a zvládnutí dovednosti běh během rychlostního i vytrvalostního výkonu. Při celkovém
zhodnocení korelací mezi observanty hodnocení a motorickými testy
se nejčastější signifikantní vztahy objevily u běžeckých testů, testu
leh sed a kliky, z čehož můžeme usoudit, že sledované faktory entusiasmus, talentovanost, motivace a docilita nejvíce ovlivnily výkony
rychlostně silového a vytrvalostně silového s účastí koordinačních
schopností a soustředění se na aktuální výkon.
Po zhodnocení výsledků tohoto projektu lze usoudit, že pohybový
program Kids in motion (KIM) měl vliv především na kondiční schopnosti dětí, na což poukázala komparace výsledků vstupního i výstupního testování obou skupin. Tato skutečnost se vztahuje především k
rozvoji silových a vytrvalostních schopností u dětí z testovací skupiny
(KIM). Děti ze skupiny kontrolní se zlepšily hlavně v testech hodnotících úroveň koordinačních schopností, zejména kinesteticko-diferenciační schopnosti a orientace v prostoru. Přestože zlepšení dětí z
kontrolní skupiny bylo signifikantní, zůstává úroveň jejich výkonů
oproti úrovni dětí ze skupiny testovací výrazně nižší.
Děti, které měly možnost se zúčastnit pilotní studie a pilotní aplikace
pohybového programu Kids in motion, hodnotily všechny cvičební
jednotky jako zábavné nebo velmi zábavné. Po aplikaci a zhodnocení
pohybového programu jsme dospěli k závěru, že po drobných metodických a didaktických úpravách je vhodné jej zařadit do vyučovacích
jednotek povinné školní i volnočasové tělesné výchovy. Kritické hod74
nocení projektu zasahuje především metodiku hodnocení jednotlivých ukazatelů. Celkový rozsah škál 1-5 je nedostatečný a neumožňuje subjektům objektivnější hodnocení, což se následně také logicky
projevuje ve statistickém vyhodnocení výsledků. Z tohoto důvodu
doporučujeme rozšíření hodnotící škály na 1-10.
Domníváme se také, že se projevila některá specifika, typická pro
provozování pohybových aktivit v České republice právě u dětí ve
věku 10-11 let. V tomto věku ovlivňují způsob trávení volného času
dětí většinou ještě zásadní měrou rodiče. Více než polovina dětí z
obou skupin navštěvovala sportovní klub nebo zájmový kroužek,
jehož náplní jsou pohybové aktivity.
Aplikace pohybového programu způsobila markantní zvýšení motivace k pohybovým aktivitám u dětí, které již sportovaly. Na konci období
mladšího školního věku jsou děti přirozeně k pohybovým aktivitám
motivovány a obecně je také s nadšením provádějí. Další využití
navrženého programu spatřujeme tedy také u starších a nesportujících dětí.
U probandů se během tohoto projektu samozřejmě projevil přirozený
tělesný vývoj. Skupina sportujících dětí vykazovala na počátku i
na konci projektu nižší tělesnou hmotnost i výšku a logicky tedy i
BMI-index.
75
DĚTI V POHYBU
Závěry
5
Závěry
Jako doporučení do praxe si pro další aplikaci pohybového programu
Kids in motion (KIM) dovolujeme s odkazem na signifikantní zhoršení
dětí z testovací skupiny v testu „Hluboký předklon“ upozornit na nutnost zařazení protahovacích cvičení.
Často využívané pohybové a sportovní aktivity jako např. fotbal nebo
basketbal nejsou pro děti dlouhodobě zajímavé, což se projevuje přístupem dětí k výuce inkriminovaného sportu, jejich sníženou aktivitou
a v rámci hodnocení také sníženým hodnocením. Naproti tomu neznámé nebo jen zřídka aplikované pohybové a sportovní aktivity hodnotily
děti velmi pozitivně. Příkladem je hodnocení stolního tenisu, který v
indikátoru „entusiasmus“ jasně zvítězil. Vítězství si toto sportovní odvětví odneslo i v hodnocení „týmové spolupráce“, i když ve své podstatě týmovým sportem není. Zde se patrně plně projevil faktor „radosti z objevování“, a tím i pohybová spontanita dětí resp. „radost z
pohybu“, tolik potřebná k uskutečnění nejen sportovních zážitků.
Z výše uvedených faktů vyplývá, že v současné době je pro děti školního věku hlavním hnacím motorem pro aktivní účast na sportovních
a pohybových aktivitách především jejich pestrost, rozmanitost, netradičnost. Děti mohou být tímto způsobem dlouhodobě motivovány k
pohybu jak v rámci školní tělesné výchovy tak ve svém volném čase,
což se nepochybně pozitivně projeví na zlepšení a udržení jejich
zdravotního stavu, navázání sociálních kontaktů, zlepšení emoční
stability a pozitivního psychického naladění.
Pilotní studie prokázala použitelnost tohoto pohybového programu
jak ve školní tělesné výchově tak v řízených volnočasových pohybových aktivitách.
Plnění cílů školní tělesné výchovy s co nejširší nabídkou pohybových
aktivit s pozitivním hodnocením od žáků považujeme za zásadní pro
udržení či zlepšení vztahu dětí k tělesné výchově a pro zlepšení pohybově aktivního životního stylu mládeže.
76
DĚTI V POHYBU Souhrn
6
Souhrn
Jak uvádí Evropská komise ve své Bílé knize sportu (Evropská komise, 2007), představuje sportovní činnost zajímavý aspekt života
s potenciálem spojit evropské občany různých věkových kategorií
a sociálních zázemí. Průzkumy potvrzují, že chybějící pohybová aktivita od dětského věku působí negativně na lidský organismus,
např. ve formě zvýšení výskytu civilizačních psychických a somatických onemocnění s negativními společenskými a zdravotně ekonomickými následky. Vzhledem ke snižující se úrovni aerobní zdatnosti a sekulárním změnám konzistentním bez ohledu na věk, pohlaví
a geografickou polohu (Tomkinson, 2007), vybraným fyziologickým
změnám (Pedersen, 2009, Pedersen & Febraio, 2008) a snížení
úrovně motorických schopností a dovedností dnešních dětí
a mládeže, je důležité zabývat se dlouhodobě a intenzivně problematikou pohybové aktivity a jejího vlivu na fyzický a psychický vývoj
člověka.
Mezinárodní projekt Comenius se prostřednictvím pohybového program Kids in motion (KIM) (Rieder & Zirkel, 2014) snaží reagovat na
aktuální světovou situaci týkající se nedostatku pohybové aktivity
dětí. S nedostatkem pohybu souvisí i častější nárůst obezity. Úkolem
projektu byla aplikace jednoletého pohybového programu na školách
s cílem přispět k dlouhodobé aktivizaci dětí ve smyslu zvýšení úrovně
PA a vztahu k pohybové aktivitě. Zároveň proběhla v jednotlivých zemích, v našem případě v ČR, vstupní a výstupní diagnostika vybraných fyzických ukazatelů, analýza dat a jejich interpretace. Cílem pilotní studie bylo ze získaných poznatků následně navrhnout cílená
intervenční opatření, která povedou k aktivnímu životnímu stylu a
upevnění zdraví dětí.
Pohybového programu KIM se zúčastnily školy z Německa, Španělska, Slovinska a 11. ZŠ v Plzni. Žáci páté třídy zařazené do pohybového programu si během školního roku 2014/2015 prošli výukou
deseti sportů. Konkrétně šlo o sporty atletika, fotbal, badminton,
77
DĚTI V POHYBU
Souhrn
asketbal, gymnastika, florbal, házená, tenis, stolní tenis a tanec
b
(Rieder & Zirkel, 2014).
Pilotního šetření se zúčastnili žáci dvou 5. tříd (ve věku 10-11 let) 11.
základní školy v Baarově ulici v Plzni. Pro ověření dopadu pohybového programu jsme provedli vstupní a výstupní testování u skupiny
testovací (KIM) (n=16) a kontrolní (neKIM) (n=15). Obě skupiny byly
v průběhu školního roku početnější (testovací čítala 21 dětí a kontrolní 24 dětí), ale kompletní data se nám podařilo získat pouze od 70 %
dětí (z toho 76 % z testovací skupiny a 63 % z kontrolní skupiny).
K analýze motorické výkonnosti byly v ČR použity německé standardizované baterie motorických testů DMT 6-18 a MFT (SPORTAG),
které umožňují realizaci měření a hodnocení úrovně pohybových
schopností a dovedností dětí.
Při zpracování dat byly mezi skupinami zjištěny statisticky významné
rozdíly při vstupním i výstupním testování v testech přeskoky stranou,
kliky, sed-leh, skok daleký z místa, sprint na 20 metrů, driblování na
obrácené lavičce, výskok z místa, výdrž ve shybu a šestiminutový
běh.
Abychom mohli posoudit, zda došlo vlivem intervence pohybového
programu k signifikantnímu výkonnostnímu posunu, použili jsme u
obou skupin Wilcoxonův párový test.
Děti z testovací skupiny (KIM) se signifikantně zlepšily v testech přeskoky stranou, kliky, výskok z místa a šestiminutový běh. V testu hluboký předklon se však signifikantně zhoršily. Děti z kontrolní skupiny
se signifikantně zlepšily v testech přeskoky, kliky, driblování na obrácené lavičce, hod na cíl a výskok z místa. V testu hluboký předklon
byly zaznamenány rovněž horší výsledky ve výstupním testování, ale
toto zhoršení nedosahovalo statisticky významných hodnot.
Za účelem zhodnocení psychosociálního dopadu pohybového programu na jeho účastníky, prováděli děti a vyučující subjektivní hodnocení výukových jednotek. Vyučující po ukončení cvičební jednotky
78
DĚTI V POHYBU Souhrn
hodnotil každého probanda zvlášť, přičemž pozoroval a subjektivně
hodnotil talentovanost, motivovanost, schopnost týmové spolupráce
a motorickou docilitu. Žáci subjektivně hodnotili entusiasmus. Nejméně nadšení prožívaly děti při basketbalu, naopak nejvíce během stolního tenisu. Další sporty, které děti ohodnotily jako méně zábavné
jsou fotbal a naopak více děti bavil tenis, gymnastika, házená a atletika.
Pilotní studie prokázala použitelnost tohoto pohybového programu
jak ve školní tělesné výchově tak v řízených volnočasových pohybových aktivitách.
Plnění cílů školní tělesné výchovy s co nejširší nabídkou pohybových
aktivit s pozitivním hodnocením od žáků považujeme za zásadní pro
udržení či zlepšení vztahu dětí k tělesné výchově a pro zlepšení pohybově aktivního životního stylu mládeže.
79
DĚTI V POHYBU
Summary
Summary
As stated by the European Commission in its White Paper on Sport
(European Commission, 2007), sporting activities represent an
interesting aspect of life, with the potential to put together European
citizens of different age categories and social backgrounds. Surveys
confirm that a lack of physical activity from childhood has negative
effects on the human body, e.g. in the form of the increased occur
rence of civilisation diseases, as well as psychiatric and somatic
disorders with negative social, health, and economic consequences.
Due to the decreasing level of aerobic condition and consistent se
cular changes, regardless of age, gender, and geographic location
(Tomkinson, 2007), selected physiological changes (Pedersen, 2009,
Pedersen & Febraio, 2008), and the reduced level of motor skills and
abilities of today’s children and young people, it is important to deal,
both intensively and for the long term, with the points in the question
of movement activity and its effect on the physical and mental de
velopment of people.
Via its Kids in Motion (KIM) movement programme (Rieder & Zirkel,
2014), the international Comenius project tries to respond to the
current world situation regarding the lack of physical activities of
children. Lack of physical activity increases the occurrence of obesity.
The project task was to apply the one-year movement programme at
schools, to contribute to a long-term activation of children in terms of
an increased level of movement activity and relationship with physical
activity. At the same time, input and output diagnostics of selected
physical parameters, data analysis, and their interpretation, were performed in various countries, including the Czech Republic. The pilot
study was intended to propose targeted intervention measures on the
basis of acquired knowledge, which would result in an active lifestyle
and improved health of children.
Schools from Germany, Spain, Slovenia, and from the 11th Elementary School in Pilsen were involved in the KIM movement programme.
80
DĚTI V POHYBU Summary
During the 2014/2015 school year, the fifth grade students included in
the motion programme, completed lessons of ten sports and physical
activities, namely athletics, soccer, badminton, basketball, gym
nastics, field hockey, handball, tennis, table tennis, and dancing (Rieder & Zirkel, 2014).
Two classes of fifth grade students (at age of 10-11 years) of the 11th
Elementary School in Baar Street, Pilsen, were involved in the pilot
survey. To verify the impact of the movement programme, we carried
out the input and output testing on a test group (KIM) (n = 16) and a
control group (not KIM) (n = 15). Throughout the school year, both
groups were larger (specifically, 21 children in the test group and 24
children in the control group), but we managed to get complete data
only from 70 % of children (out of that, 76 % from the test group and
63 % from the control group).
The analysis of motor performance in the Czech Republic was carried
out using the German standardized batteries of DMT 6-18 and MFT
(SPORTAG) motor tests, which allow the implementation of measurement and evaluation of a level of physical skills and abilities in children.
In data processing, statistically significant differences between groups
were found at input and outlet testing, specifically in these tests: sideways jumps, push-ups, sit-ups, standing long jump, 20-m sprint,
dribbling on an upturned bench, vertical jump on the spot, pull-up and
chin-up endurance, and a six-minute run.
To determine whether significant performance advancement occurred
as a result of motion programme intervention, the Wilcoxon Matched
Pairs test was used in both groups.
The children from the test group (KIM) reached a significant improvement in the sideways jumps, push-ups, vertical jumps on the spot,
and six-minute run tests. However, they showed significantly worse
results in the deep forward bend test. The children from the control
group reached a significant improvement in the tests for sideways
jump, push-ups, dribbling on an upturned bench, throwing at target,
81
DĚTI V POHYBU
Summary
and vertical jumps on the spot. Worse results were reported in the
output testing of the deep forward bend test, but this worsening did
not reach statistically significant values.
In order to assess the psychosocial impact of the movement pro
gramme on its participants, the children and teachers performed a
subjective assessment of class units. At the end of each class unit,
the teacher assessed each of the probands separately – observing
and subjectively assessing talent, motivation, ability of teamwork, and
motor docility. The students subjectively evaluated enthusiasm. The
lowest level of enthusiasm was experienced by children in basketball,
while the highest level was in table tennis. Soccer was assessed by
children as less entertaining, and, on the contrary, children found
more pleasure in tennis, gymnastics, handball, and athletics.
The pilot study has demonstrated the applicability of this motion programme, both in physical education at schools, and in controlled
leisure physical activities.
Achieving objectives of school physical education, with the widest
possible range of movement activities with positive assessment by
students, we consider essential for maintaining or improving the
children’s relationship with physical education, and for the improvement of physically active lifestyles of young people.
82
DĚTI V POHYBU Seznam literatury
Seznam literatury
Ainsworth, B. E. & Tudor-Lock, C. (2005). Health and physical activity
researchas
represented in RQES. Research Quaterly Exercise
and Sport., 76 (2 Suppl.), 40-52.
Asociace školních sportovních klubů (2014). Dostupné 8.10.2014 z:
http://www.ftvs.cuni.cz/assk_web/down/20120828/aacharakteristikaassk-cr.pdf
Aznar, S., Naylor, P. J., Silva, P., Pérez, P., Angulo, T., Laguna, T.,
Lara, M. T. & López-Chicharro, J. (2011). Patterns of physical activity in Spanish children: a descriptive pilot study. Child: Care, Health and Development [online]. 37(3): 322-328 [cit. 2016-01-05].
DOI: 10.1111/j.1365-2214.2010.01175.x. ISSN 03051862. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1365-2214.2010.01175.x
Bouchard, C., Blair, S. N. & Haskell, W. (2007). Physical Activity and
Health. Human Kinetics.
Brettschneider, W.-D. (2005). Sportunterricht in Deutschland – erste
Ergebnisse der SPRINT-Studie. In: FK-Info, 2, 19-24
Cabrnochová, H. (2008). Výskyt nadváhy a obezity u českých dětí
[Electronic version]. Retrieved December, 1, 2008 from http://www.
cabrnochova.cz/prednasky.html
Čelikovský, S. a. (1977). Antropomotorika. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 1041-0300.
Český olympijský výbor (2014). Dostupné 8.10.2014 z: http://www.
olympic.cz/www/text/9—o-cov.
Česká unie sportu (2014). Dostupné 8.10.2014 z: http://www.cuscz.
cz/o-nas/clenove-cus.html.
Dong-Hyun K. & Wi-Young S. (2012).The relationship between daily
Internet use time and school performance in Korean adolescents.
Central European Journal of Medicine, 7 (4), 444-449, doi: 10.2478/
s11536-012-0019-7.
83
DĚTI V POHYBU
Seznam literatury
Dovalil, J. a. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. ISBN
80-7033-760-5.
Dylevský, I. & Kučera, M. (1997). Pohybový systém a zátěž. Vyd. 1.
Praha: Grada, 252 s. ISBN 80-7169-258-1.
European Union (2008). EU Physical Activity Guidelines – Recommended policy actions in support of health-enhancing physical
activity. Brussels: EU Working Group “Sport & Health”.
Eurydice. (2013a). Schlaglichter. Sportunterricht an den Schulen in
Europa. Retrieved 23.07.2014 from http://eacea.ec.europa.eu/
education/eurydice/documents/thematic_reports/150DE_HI.pdf.
Eurydice (2013b). Leibeserziehung und Sportunterricht an den Schulen in Europa. Retrieved 30.07. 2014 from http://eacea.ec.europa.
eu/education/eurydice/documents/thematic_reports/150DE.pdf
Evropská Unie (2005). Dostupné dne 8.10.2014 z: http://www.
eu2005.lu/en/calendrier/ 2005/04/ 28infosport/index.html
Evropská komise (2007). Bílá kniha o sportu. Místo vydání: Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství. 37 s. ISBN
978-92-79-06547-7.
Fakulta tělesné výchovy a sportu (2012). Dostupné 8.10.2014 z:
http://www.ftvs.cuni.cz/katedry/kms/Dvor/Opakovani_ZK_2012_
13.pdf
Hájek, B., Hofbauer, B. & Pávková, J. (2011). Pedagogické ovlivňování volného času: trendy pedagogiky volného času. Vyd. 2., aktualiz. Praha: Portál,. 239 s. ISBN 978-80-262-0030-7.
Hendl, J. (2004). Přehled statistických metod zpracování dat. Praha:
Portál.
Chin, G. H. (2014). Physical Activity in Women: Current Guidelines
and Strategies for Promoting Compliance. Clinical Obstetrics &
Gynecology, Volume 57 - Issue 3 - p 456–464 doi: 10.1097/
GRF.0000000000000045.
84
Choutka, M., Brklová, D., & Votík, J. (1999). Motorické učení v tělovýchovné a sportovní praxi. Plzeň: Západočeská univerzita. ISBN
80-7082-500-6
Kantomaa, M., Stamatakis E., Kankaanpää, A., Kaakinen, M., Rodriguez, A., Taanila, A., Ahonen, T., Järvelin,. M.R., Tammelin, T.
(2013). Physical activity and obesity mediate the association between childhood motor function and asolescents´academic achievement. Proc Natl Acad Sci U S A. Jan 29;110(5):1917-22. doi:
10.1073/pnas.1214574110. Epub 2012 Dec 31.
Kids in motion (2015). Dostupné 27.8.2015 z http//www.kids-inmotion.eu.
Kouba, V. (1995). Motorika dítěte. České Budějovice: JUPF. ISBN 807040-137-0
Krajská hygienická stanice Středočeského kraje (2011). Školní nábytek [Electronic version]. Retrieved May, 1, 2012 from http://www.
khsstc.cz/dokumenty/skolni-nabytek-2067_2067_86_1.html
Kromeyer-Hauschild, K.; Wabitsch, M.; Kunze, D.; Geller, F.; Geiß,
H.C.; Hesse, V. et al. (2001). Perzentile für den Body-Mass-Index
für das Kindes- und Jugendalter unter Heranziehung verschiedener deutscher Stichproben. Monatsschrift Kinderheilkunde 149 (8),
807–818
Kučera, M. et al. (2011). Dítě, sport a zdraví. 1. vyd. Praha: Galén,
190 s. ISBN 978-80-7262-712-7.
Kunešová, M. (2006). Životní styl a obezita. Děti 6-12 let. Závěrečná
zpráva pro MZ ČR a Českou obezitologickou společnost. STEM/
MARK, a. s. [Electronic version]. Retrieved July, 30, 2011 from
http://www.fzv.cz/files/images/mladsi%20deti%20FINAL.ppt
Livingstone, M. B. (2001). Childhood obesity in Europe: a growing
concern. Public Health Nutrition, 4, 109–116.
Levine, E. L., & Munsch, J. (2015). Child Development From Infancy
to Adolescence: An Active Learning Approach. SAGE Publications.
85
DĚTI V POHYBU
Seznam literatury
Máček, M. et al. (2011). Fyziologie a klinické aspekty pohybové
aktivity. Praha: Galén.
Mareš, J. a. (2002). Sociální opora u dětí a dospívajících II. Hradec
Králové: Nucleus. ISBN 80-86225-36-4
Miklánková, L., Elfmark, M. & Sigmund, E. (2013). Specifika pohy
bové aktivity dětí raného a středního školního věku. Studia Sportiva, 1, 7-14.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (2005).
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP.
Mitáš, J.; Frömel, K.; Vašíčková, J.; Dygrýn, J., & Pelclová, J. (2013).
Mezinárodní přístupy ve výzkumu pohybově aktivního životního
stylu v environmentálním kontextu. In: M. Kopecký; K. Kikalová &
J. Tomanová (Eds.), Antropologicko-psychologicko-sociální aspekty podpory zdraví a výchovy ke zdraví (pp. 293-309). Olomouc:
Pedagogická Fakulta, Univerzita Palackého.
Pedersen, B. (2009). The diseasome of physical inactivity – and the
role of myokines in Musile – fat Gross talk. The Journal of Physiology; 587(Pt 23):5559-68.
Pedersen, B., Febraio, M. (2008). Musile as an Endocrine Organ:
Focus on Musile-Derived Interleukin-6. Physiol Rev. Oct;88(4):
1379-406. doi: 10.1152/physrev.90100.2007.
Perič, T. a. (2012). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing.
ISBN 978-80-247-4218-2
Pyle, S. A., Sharkey, J., Yetter, G., Felxi, E., Furlong, M. J. & Poston,
W. S. (2006). Fighting an epidemic: The role of schools in reducing
childhood obesity. Psychology in Schools,43, 361–376.
Rieder, M., & Zirkel, V. (2014). Curriculum of the Training Course
KIDS IN MOTION. SPORTAG GbR.
Řepka, E. (2005). Motivace žáků ve školní tělesné výchově. Vyd. 1.
České Budějovice: Jihočeská univerzita.
86
Sdružení sportovních svazů ČR (2014). Dostupné 8.10.2014 z: http://
www.sporty-cz.cz/8_o-nas
Serra-Majem, L., Aranceta, J. & Objec, S.W. G. N. (2001) Nutritional
objectives for the Spanish population. Consensus from the Spanish Society of Community Nutrition. Public Health Nutrition,
4,1409–1413.
Sigmund, E. & Sigmundová, D. (2011). Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Sigmund, E., El Ansari, W. & Sigmundova, D. (2012). Does schoolbased physical activity decrease overweight and obesity in children
aged 6-9years? A two-year non-randomized longitudinal interven
tion study in the Czech Republic. BMC Public Health, 12(1), 570.
Sigmund, E.; Sigmundová, D.; Šnoblová, R. & Madarásová Gecková,
A. (2013). ActiTrainer-determined segmented moderate-to-vigorous physical activity patterns among normal-weight and overweight-to-obese Czech schoolchildren. European Journal of Pediatric.
Doi: 10.1007/s00431-013-2158-5
Sigmund, E.; Sigmundová, D.; Hamrik, Z. & Madarásová Gecková, A.
(2014). Does active participation in physical education reduce sedentary behaviour in school and throughout the day among normal-weight and overweight-to-obese Czech children aged 9-11?
International Journal of Environmental Research and Public Health,
11(1), 1076-1093. doi:10.3390/ijerph110101076.
Sigmundová, D.; Sigmund, E.; Hamrik, Z. & Kalman, M. (2013).
Trends of overweight and obesity, physical activity and sedentary
behaviour in Czech school-children: HBSC study. European Journal of Public Health, 23, doi: 10.1093/eurpub/ckt085
Singh A, Uijtdewilligen L, Twisk J.W., van Mechelen W. & Chinapaw
M.J.. (2012). Physical activity and performance at school: a systematic review of the literature including a methodological quality
assessment. Arch Pediatr Adolesc Med., 166(1), 49-55.
87
DĚTI V POHYBU
Seznam literatury
Slepička, P., Hošek, V., & Hátlová, B. (2011). Psychologie sportu.
Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1602-5
Slepičková, I. (2000). Sport a volný čas. 1. vyd. Praha: Karolinum.
ISBN 80-246-0044-7.
Speiser, P.W., Rudolf, M. C. J., Anhalt, H., Camacho-Hubner, C.,
Chiarelli, F., Eliakim, A., Freemark, M., Gruters, A., Hershkovitz, E.,
Iughetti, L., Krude, H., Latzer, Y., Lustig, R. H., Pescovitz, O. H.,
Hamiel, O. P., Rogol, A. D., Shalitin, S., Sultan, C., Stein, D., Vardi,
P., Werther, G. A., Zadik, Z., Zuckerman-Levin, N., Hochberg, Z. &
Obesity Consensus Working, G. (2005) Consensus statement:
childhood obesity. Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism, 90, 1871–1887.
Státní zdravotní ústav (2015). Dostupné 10. 12. 2015 z: http://www.
szu.cz/uploads/documents/CAV/6.CAV_5_Rustove_grafy.pdf.
Taras H. (2005). Physical activity and student performance at school.
Journal of School Health, 75(6), 214-218.
Tomkinson G.R., Olds T.S. (2007). Secular changes in aerobic fitness
test performance of Australasian children and adolescents. Med
Sport Sci.;50:46-66.
Trudeau F. & Shephard R. J. (2008). Physical education, school physical activity, school sports and academic performance. International
Journal Behav Nutr Phys Act., 5:10. doi:10.1186/1479-5868-5-10.
U.S. Department of Health and Human Services (USDHHS) (2008).
2008 Physical activity guidelines for Americans. Washington, DC:
U.S. Department of Health and Human Services.
Welk G. J., Jackson A. W., Morrow J. R. Jr, Haskell W. H., Meredith
M. D. & Cooper K. H. (2010). The association of health-related fitness with indicators of academic performance in Texas schools.
Research Quaterly Exercise and Sport. 81 (3 Suppl), 16-23.
WHO (2013). Global recommendations on physical activity for health.
Geneva: World Health Organization.
88
DĚTI V POHYBU Poděkování
Zvláštní poděkování patří všem, kteří přispěli k úspěchu projektu Kids
in Motion:
Andreas Hense, Anke Otto, Annika Tebeck, Barbara Konda, Carmela
Sainz de Baranda, Daniela Benešová, Dörte Bieler, Henry Schulz,
Jacqueline Böhr, Janine Oelze, Janne Hakala, Jesús Martínez Martínez, Johanna Penttinen, Katja Ursic, Ludger Brauckhoff, Lukas Královec, Majda Areh Novak, Mario Rieder, Michael Seidler, Nadine
Richter, Petr Valach, Rosa Delgado-Moreno, Sabine Schulz-Brauckhoff, Stephan Lingenberg, Susana Aznar Laín, Tilo Neuendorf, Tuula
Harju-Santii, Václav Salcman, Volker Zirkel.
89
ISBN 978-3-936218-29-9

KIDS IN MOTION

Transkript

Podobné dokumenty