Co nás čeká

1
Úvodník
A máme tady prosincové číslo Mucinu, a tudíž druhé v tomto školním roce. Zima už nám klepe na
dveře a někdo se na ni těší, až ji pozve dál a bude si moci užít zimních radovánek, jet na hory a všeho,
co je se zimou a sněhem spojené. Někdo naopak bude zase jen toužebně vyčkávat, až se objeví jaro s
prvními slunečními paprsky a to nám přitom ani ta pravá zima ještě pořádně nezačala. Ale už tu
máme čtvrtý měsíc školy a blíží se vánoční prázdniny, na které se určitě všichni žáci i učitelé těší.
Jenže ještě před Vánocemi nás čeká každoroční shon, nakupování dárků, pečení cukroví a nás žáky
ještě nějaká ta písemka. My vám ale tímto číslem chceme prosinec zpříjemnit a opět vás zaujmout a
zpříjemnit vám den našimi novými články a rubrikami, které snad budou ještě zajímavější, než
předešlý měsíc.
Ale teď už k samotnému obsahu tohoto čísla. Najdete v něm filmovou recenzi na film Patrola, který
se třeba stane vašim tipem pro příští návštěvu kina. Pro milovníky psů je tu opět kynologická rubrika
se zaměřením na plemeno komodor. Dále také článek o olympijských hrách nebo o parkouru,
kterému se říká také ‚‚umění pohybu/umění přemístění‘‘. Novou rubrikou jsou rozhovory se studenty
naší školy. Zato rubrika známých osobností se nám rozrostla o dva články. Oba jsou o obětech
totality. O Anně Frankové a hokejistovi Bohumil Modrém, kteří vás určitě zaujmou svými poutavými
příběhy. Nesmíme zapomenout na článek ze školy, tentokrát o pracovní stáži v Anglii, kterou napsal
student, který se jí zúčastnil a vše mohl zažít na vlastní kůži a s vámi se podělit o své pocity a zážitky.
Po tomto článku se podíváme na rubriku Kdo je kdo a článek o závažné vrozené vadě kůže - nemoci
motýlích křídel. Na samý závěr Vám snad vykouzlíme úsměv na tváři s naší Vtipnou rubrikou a
Fotokoláží ze života studentů.
Tímto vám přeji příjemné čtení, hodně zábavy, ale především krásné prožítí vánočních svátků a
bohatého Ježíška 
Za redaktorský tým Eliška Krupičková
Toto číslo připravili:
Šéfredaktor: Richard Hřivňák, Grafická úprava: Vendula Hemalová, Korektorka: Mgr. Kateřina
Cahová, Logo a titulní koláž: Daniel Krajíček, Tisk a distribuce: Vanessa Magerová & Hana
Chrobáková
Články napsali:
Filmové recenze – Richard Hřivňák, Kynologická rubrika – Lea Havlíčková, Sportovní rubrika – Nikol
Šlachtová, Parkour – Martin Nepevný, Rozhovory – Adéla E. Kolláriková & Lucie Kořínková, Anna
Franková – Eliška Krupičková, Bohumil Modrý – Jan Kubečka, Pracovní stáž v Anglii – Anežka
Dědková & Marie Jeřábková, Nemoc motýlích křídel – Vanessa Magerová, Vtipná rubrika – Vladimír
Kadlec, Fotokoláž – Richard Hřivňák.
2
Filmové recenze
Patrola
Film je o dvou policajtech, kteří jsou super kamarádi a parťáci v práci zároveň. Jeden z nich si
dodělává vysokou, kde se zapsal i na předmět, který se zabývá filmováním a do kterého dělá
projekt, ve kterém natáčí svoji práci. A točí si úplně všechno, běžné honičky, své koníčky i
přítelkyni, která se v průběhu filmu promění v jeho okouzlující manželku.
Takže ti dva poldové s kamerou si tak dělají jen svoji práci, až najednou objeví jeden drogový
kartel, který se mimo jiné i zabývá obchodem s lidmi. Objeví nespočet domů, ve kterých leží jen
mrtvá těla a přes stříbrné plátno skvěle proniká smrad hnijících mr tvol. Jenže gang si to jen tak
nenechá líbit a chce je zabít, oba.
Do obou policajtů nastřílí stejný počet kulek, ale i přesto přežije jen jeden. Zajděte si na to do
kina a zjistěte, jestli přežije mexičan, nebo běloch...
Ať to totiž bude kdokoliv, stejně pro vás bude závěr neskutečně matoucí, díky tomu ještě
smutnější a pochmurnější. A můj konečný verdikt? -Patrola je klasická americká slátanina, která
nijak zvlášť nenadchne, ale zároveň nepopudí.
3
Kynologická rubrika
portrét plemene: komodor
Že Vám název rasy nic neříká? To bude asi, tím že jediného psa,
kterého lze spatřit v reklamách či v televizi je Německý ovčák nebo
Čivava. Samozřejmě nechci shazovat tyto plemena, ani proti nim nic
nemám, nicméně mám takovou potřebu rozšířit mým čtenářům
kynologický rozhled, proto vám představuji tohoto hafana, který
zaujme na první pohled.
Komodor je ovčácký pes původem z Maďarska. Je velice
klidný vyrovnaný, snese se s ostatními zvířaty a miluje
děti. Své rodině především pánovi je oddaný a vůči
nebezpečí velice agresivní. Toto je ovšem obecná
charakteristika, každý pes je svůj ale k takovýmto
vlastnostem by měli mít Komodoři předpoklady. Pes
může dosahovat až 80 cm v kohoutku feny pak kolem 70
cm. Váhově se psi komodorů pohybují kolem 55 kg feny
kolem 45 kg. Každopádně péče o srst není překvapivě
nijak náročná. Když si pořídíte štěňátko Komodora, donesete si domů roztomilého bílého tvorečka
s jemnými chloupky. Postupem času se srst začne měnit v lanka a tehdy je třeba dát pozor, aby
nevznikl jeden velký slepenec chlupů, takže je nutné
rozčesávat. Když toto nezanedbáte, vyroste Vám krásný
dospělý jedinec se zdravou srstí, kterou je třeba pouze
občas pořádně umýt, jelikož zbarvení je bílé, a nečistoty
jsou velice snadno viditelné.
Jestli uvažujete o Komodorovi jako o svém prvním psovi,
nedoporučuje se to, kvůli náročnosti výcviku. Komodor je
sice klidný a vyrovnaný ale taky má svou hlavu a
potřebuje důsledný a rázný výcvik, který by měl mít
pravidelnost. Toto platí u všech psů ale u Komodora je to
klíčové, aby se předešlo nečekaným útokům a
nechtěnému chování v dospělosti. Jinak je vhodný pro pracovní výcvik a méně náročné psí sporty. Tak
co, líbí?
4
Sportovní rubrika
V této rubrice se budeme věnovat největším sportovním svátkům celého světa, tedy olympijským hrám. Představíme si je
obecně, v následujících číslech se pak zaměříme na jednotlivé české medailisty právě proběhlých her v Londýně.
Olympijské hry
Olympijské hry jsou mezinárodní sportovní soutěží v mnoha různých disciplínách. Pořádají se jednou
za čtyři roky a účastní se jich sportovci z celého světa. Svého předchůdce a vzor mají v antických
olympijských hrách, konaných ve starém Řecku v Olympii. Jejich zakladatelem byl podle
pověsti Hérakles.
Pořádají se jako:


letní olympijské hry (od obnovení her v roce 1896)
zimní olympijské hry (od roku 1924)
Letní i zimní olympijské hry se konají jednou za 4 roky. Do roku 1992 se konaly vždy ve stejném roce,
dnes jsou termíny her posunuty tak, aby se po dvou letech vystřídaly.
Historie
Antické olympijské hry byly velmi významné. Pořádaly se od 8. st. př. n. l. do přelomu 4. a 5. století n.
l., a to ve čtyřletých intervalech. Konaly se v srpnu nebo září k poctě boha Dia.
První olympijské hry, o kterých se dochovaly zprávy, se v Olympii uskutečnily roku 776 př. n. l. Tento
rok je považován za počátek her vůbec. Od 3. st. př n. l. začali na hrách soutěžit i závodníci neřeckého
původu.
Novodobé olympijské hry
Pierre de Coubertin se mnoho let věnoval studiu tělovýchovných
systémů v anglosaském světě. Své poznatky zpracoval v několika
knihách a zároveň usiloval o jejich začlenění do francouzského
výchovného systému. Když viděl, že jeho literární činnost
nevzbudila dostatečný zájem, rozhodl se přejít k činům. V
roce 1888 se rozhodl, že obnoví olympijské hry.
Okamžitě začal pro tento záměr shánět podporu v okruhu svých
známých a přátel a 25. listopadu 1892 vystoupil s touto
myšlenkou veřejně na schůzi k 5. výročí založení Francouzské unie
atletických sportů. V roce 1896 se tak konaly v Aténách první
novodobé olympijské hry.
Olympijské symboly a znaky vyjadřují olympijské myšlenky, univerzálnost olympijského hnutí, jeho
úkoly a cíle. Jejich přesnou podobu a pravidla pro jejich používání jsou přesně definovány.
Olympijské kruhy
5
Nejznámějším olympijským symbolem jsou
olympijské kruhy, které jsou vzájemně
propojeny. Pět kruhů představuje pět
kontinentů spojených olympijskou myšlenkou,
šest barev (včetně bílého podkladu) pak barvy
všech národů světa. Panuje obecný názor, že
jednotlivé kruhy představují jednotlivé
kontinenty, ale není tomu tak. Baron de
Coubertin vnímal kruhy a barvy jako
dva
nezávislé symboly a Mezinárodní olympijský výbor výslovně uvádí, že žádný z kruhů nereprezentuje
konkrétní kontinent.
Pořadatelské státy a města


Zvolené pořadatelské město olympijských her má navždy právo nazývat se olympijským městem.
Pořadatelská země má oproti ostatním zemím právo postavit svůj národní tým ve všech
olympijských kolektivních sportech, aniž by se musela zúčastnit jakékoliv kvalifikace.
Pořadatelské země následujících olympiád
XXII. zimní olympijské hry se budou konat 7. až 23. února 2014 v ruském Soči
XXXI. letní olympijské hry se budou konat v roce 2016 v brazilském Rio de Janeiru
XXIII. zimní olympijské hry se budou konat v roce 2018 v Pchjongčchang v Jižní Koreji.
XXXII. letní olympijské hry se budou konat v roce 2020. Hostitelské město bude oznámeno
na podzim roku 2013. Ve hře jsou následující země:





Baku, Ázerbájdžán
Madrid, Španělsko
Tokio, Japonsko
Istanbul, Turecko
Dauhá, Katar
6
Parkour – umění pohybu na ulici
Mnozí z nás už asi zažili, že šli po ulici a najednou viděli kluky či holky skákat přes lavičky, zídky,
zábradlí. První myšlenka, která nás napadla, byla: Co to dělají? A druhá, následující vzápětí: Jen aby
se nezranili.
Řeč je o parkouru – umění pohybu a překonávání překážek. Při něm jsou využívány přirozené pohyby
jako je běh, skákání a lezení, jejichž pomocí se člověk co nejefektivněji, nejbezpečněji a nejrychleji
dostává z místa na místo. Toto umění (disciplína) se dá využít opravdu kdekoliv, tedy jak na ulici či
v lese, tak i v normálním životě. Le Parkour, jak ho znají ti, kteří ho trénují, vznikl v 90. letech 20.
století. Jeho zakladetel je Francouz David Belle, který se odmala věnoval bojovým uměním a umění
pohybu v přirozeném životním prostředí, tedy nejprve v lese a pak právě ve městě. V mnoha
ohledech jej silně ovlivnil jeho otec, pocházející z Vietnamu, který prošel výcvikem francouzské
armády a posléze pracoval jako hasič.
Pokud jste došli až sem, gratuluji, asi máte opravdu zájem o to, co právě čtete.
Parkour je nesoutěžní sport. Při tréninku se člověk snaží překonat sebe sama, svůj strach a své
nedostatky, a neustále se zlepšovat, nikoliv soupeřit s ostatními. V mnoha případech může
soutěživost vést k různým zdravotním potížím, což není pouze otázka parkouru, ale i jiných sportů.
Parkour není, jak je občas prezentován v médiích, sportem extrémním. Extrémní je pouze v případě,
že člověk hazarduje se svým životem a dělá něco, co neumí a nechápe. V mnoha aspektech se
parkour podobá bojovým uměním. Když se mu člověk věnuje naplno a správně, jde v podstatě o
životní cestu a filozofii. Lidé neustále v životě překonávají překážky, ať už psychické či fyzické.
Smyslem tréninku je lépe ovládnout své tělo jako celek. Nemá smysl se učit odděleně jen jednotlivé
techniky, ale spíše průběžně zdokonalovat svůj pohyb. Cílem je být silnější, abychom byli užitečnější
jak v běžném životě, tak případných extrémních situacích, které mohou nastat i v moderním světě.
Pokud byste měli zájem, můžete získat bližší informace na stránkách www.parkour.cz,
případně se přímo zúčastnit parkourových setkání, která se konají například nyní 7-9. prosince 2012
ve městě Kopřivnice
http://www.facebook.com/events/160844060726063/?notif_t=plan_user_invited
7
Rozhovory
Do druhého čísla tohoto roku jsme se rozhodli udělat rozhovor se sympatickou 17ti letou zpěvačkou Zdeňkou Praisovou
z druhého ročníku diplomatických služeb. Připravil jsme si pro ni 10 otázek o jejím zpěvu.
Ahoj Zdeni , pověz nám jak dlouho zpíváš?:)

Čau, zpívám tedy asi 5 let.
Kdo tě ke zpěvu dovedl?:)

Zpívala jsem na koncertě, kde si mě všiml nějaký pán a byl z mého
zpěvu unešen. Musela jsem mu slíbit, že zpívat budu dál.
Dozvěděli jsme se, že máte kapelu, pověz nám něco o ní.

Kapela, kterou jsem založila, se jmenuje Locomotion a koncertujeme
něco přes rok a půl. Momentálně hledáme nového basáka .
Jak jste se dali dohromady?

Dva členy jsme znala už dříve a ostatní jsme vybírali na castingu.
Kde zpíváte?

Většinou po Ostravských klubech a na festivalech.
Měli jste už tedy nějaké větší vystoupení?

Ano měla jsem, ale bez kapely.
Přemýšlela si o studiu na konzervatoři?

Chtěla jsem na konzervatoř, ale v té době vyučovaly jen operní zpěv a o to jsem zájem
neměla
Byla jsi na nějaké pěvecké soutěži nebo o ní alespoň přemýšlela? (sama nebo s kapelou)

Přihlásila jsem se sama za sebe do televizní soutěže, ale nakonec jsem tam nedošla.
Chtěla by ses v budoucnu zpěvem živit a být slavná?

Ano, určitě by se mi to líbilo, chtěla.
Máš ještě jiné koníčky krom zpěvu?

Dvanáct let hraju na klavír a mým dalším koníčkem je také můj přítel, kterého si někdy i
osedlám :D .
8
Známé osobnosti
Dalšími osobnostmi, na které se zaměří naše pravidelná rubrika, jsou Anna Franková a Bohumil Modrý. Mladá dívka a
talentovaný hokejista se stali oběťmi dvou evropských totalitních režimů 20. století – fašismu a komunismu.
ANNA FRANKOVÁ
Annelies Marie „Anne“ Frank (česky Anna Franková) pocházela z
německé židovské rodiny. Narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad
Mohanem a zemřela v březnu 1945 v koncentračním táboře BergenBelsen.
Annu proslavil její deník, který si psala během skrývání
v Amsterdamu za druhé světové války. Její rodina tam uprchla
před nacismem, který v Německu získával stále větší moc, ale neunikla
úplně, jelikož Nizozemsko bylo Německem okupováno. Protože i tam
sílilo pronásledování Židů, celá rodina se v červenci roku 1942 ukryla v
tajných místnostech jedné kancelářské budovy. Po dvou letech skrývání však byla skupina prozrazena
a deportována do koncentračních táborů.
Anna zemřela krátce před koncem války na tyfus v táboře Bergen-Belsen v Německu. Annin otec
Otto, který jediný z rodiny přežil a vrátil se do Amsterdamu, našel její deník, v němž se svěřovala své
imaginární kamarádce Kitty. Tento unikátní záznam se rozhodl vydat. V češtině kniha vyšla pod
názvem Deník Anny Frankové.
ÚRYVEK Z DENÍKU
Milá Kitty, „klubíčko rozporů“! To je poslední věta mého předešlého dopisu a první toho dnešního.
„Klubíčko rozporů“, můžeš mi přesně vysvětlit, co to je? Co znamená rozpor? Jsou v něm, jako v
mnoha slovech, dva významy. Rozpor navenek a rozpor uvnitř. Ten první je obvykle: „nespokojit se
s míněním ostatních lidí, vědět sama všechno líp, mít poslední slovo“, zkrátka samé nepříjemné
vlastnosti, jimiž jsem vyhlášená. Ten druhý, jímž nejsem známá, je moje tajemství.Když jsem tichá
nebo vážná, každý si myslí, že to je nová komedie, a pak se musím zachránit nějakým vtipem. A to
nemluvím o své vlastní rodině, která si určitě myslí, že jsem nemocná, dává mi polykat prášky proti
bolení hlavy a na uklidnění, ohmatává mi krk a čelo, jestli nemám horečku, a kritizuje mou špatnou
náladu. To nesnáším! Když mě tak pozorují, začnu být nejdřív prostořeká, pak smutná, a nakonec
zase otočím, obrátím to špatné ven, to dobré dovnitř a hledám vytrvale cestu, abych byla taková,
jaká bych chtěla být a jaká bych být mohla, kdyby... Ano, kdyby na světě nežili žádní jiní lidé.
Eliška Krupičková, 1EMS
9
BOHUMIL MODRÝ
Bohumil Modrý byl český hokejový brankář. Narodil se 24.
září 1916 v Praze, vystudoval vysokou školu a získal titul
Ing. na stavební fakultě. S hokejem začal ve dvaceti letech
v legendárním klubu LTC Praha. Díky své vynikající fyzické
kondici, talentu a disciplíně reprezentoval už o rok později
národní tým. Zanedlouho poté začal být považován za
jednoho z nejlepších brankářů Evropy.
Na olympijském turnaji ve Švýcarsku (1948) mu byla nabídnuta možnost působení v Kanadě. Jedinou
podmínkou měla být účast na MS ve Švédsku v roce 1949. Komunistická strana však rozhodla jinak, a
to i přes to, že naše mužstvo dovezlo z MS ve Švédsku zlaté medaile. Tento krok byl stranou
zdůvodněn tím, že by Modrý svým působením ohrozil bezpečnost republiky. Bohumil Modrý poté
odešel z národního týmu a tréninku na MS v Londýně 1950 se již neúčastnil.
V březnu 1950 byl spolu s dalšími 11 spoluhráči odsouzen k 15 letům vězení za velezradu a špionáž.
Tento soudní proces byl politicky vykonstruovaný a rozsudek probíhal bez přítomnosti veřejnosti.
Celý proces dostal název „Causa Modrý a spol.“ nebo se mu také říkalo „Případ Modrý“.
Po krutém žaláři byl Modrý na jaře roku 1955 propuštěn. Svůj „trest“ si odpykával ve věznici na
Pankráci, v Plzeňských Borech a v uranových dolech v Jáchymově. Při práci v těchto dolech nebyly
vězňům poskytnuty proti ozáření radioaktivním uranem žádné ochranné pomůcky. Roku 1963
Bohumil Modrý na následky věznění umírá.
Modrý se stal jednou z mnoha obětí politických procesů 50. let. V jeho případě není dodnes jasné, o
co přesně v kauze šlo. Vláda se snad obávala možné emigrace hokejistů. O té spekulovali už při
pobytu ve Švýcarsku. Další možnou příčinou bylo „ohrožení“ vítězství sovětských hokejistů, kteří se
chystali na své první mistrovství světa v historii. Sovětský svaz se mohl bát porážky, a tím i možného
podkopání autority.
Komunistická strana se nebála používat k upevnění své moci drastické prostředky. STB měla v této
době finanční prostředky a takřka neomezenou moc. V politických procesech neexistovala
spravedlnost a pod paragraf „rozvracení republiky“ mohla STB dosadit takřka každou činnost, která
se jí nehodila. Oběti neměly šanci se bránit, při výsleších nemohli být přítomni jejich právní zástupci,
„přiznání“ byla vynucována silou a psychickým terorem. O tragickém osudu Bohumila Modrého a
generaci hokejových mistrů světa z let 1947 a 1949 pojednává kniha Jáchymov současného
rakouského spisovatele Josefa Haslingera.
10
Ze života školy
Pracovní stáž v Anglii
Dne 21. října jsme se vydali na cestu do Londýna, jedné z největších metropolí Evropy. Naše
cesta byla pracovního charakteru.
Po příjezdu do londýnské oblasti Harrow jsme byli rozděleni do jednotlivých rodin, které nám
byly neustále k dispozici a zajistily nám ubytování a stravu. Druhý jsme byli seznámeni s
tamějším prostředím a rozděleni
do odborných firem. Vzhledem
k tomu, že jsme ve firmách
působili jako jednotlivci, měli jsme
opravdu velkou možnost a šanci
vyzkoušet si svou angličtinu
v praxi.
Nejčastějšími
organizacemi byly charity, malé
kamenné obchůdky či výzkumná
centra. Denně jsme dojížděli do
své práce místní dopravou, někteří
jezdili metrem či vlakem, jiní
známými červenými autobusy.
Poznali jsme zvyky, tradice,
celkový způsob života v Anglii a
hlavně jsme si naposlouchali
rodilou angličtinu. Abychom nebyli o Londýn kvůli práci příliš ochuzeni, navštívili jsme
samotné centrum Londýna, kde jsme obešli základní londýnské památky a udělali si několik
fotek.
V sobotu 3. listopadu nás na letišti odbavili a cestovali jsme zpět do Česka.
Co nás čeká:
7. prosince 2012
Ekofilm (pro studenty 1. ročníků)
11. (12.) prosince 2012
Exkurze v Renarkon (pro studenty 1. ročníků)
10. - 21. prosince
Praxe studentů 2. a 3. ročníků
11. prosince 2012
Vánoční punč
24. prosince – 2. ledna
Vánoční prázdniny (týká se všech!!!)
11
Kdo je kdo?
Na fotografiích jsou zachyceni někteří učitelé z naší školy. Poznáte je? Věříme, že ano. Své tipy si
můžete ověřit v příštím čísle časopisu Mucin
12
Epidermolysis bulosa (nemoc motylích krídel)
Epidermolysis bullosa (EB), známější pod názvem nemoc motýlích křídel, je velmi vzácné
onemocnění, na které současná medicína nemá bohužel žádný lék. Je dáno geneticky a
není možné se jím nakazit. Nositel této nemoci může být každý z nás.
EB, se projevuje hlavně na kůži, nicméně postihuje též sliznice a klouby. Kůže pacientů je
velmi křehká a jemná, jako křídla motýla. Při sebemenším tlaku se na ní i na sliznicích
vytváří bolestivé puchýře, případně se kůže rovnou strhne. Ublížit může pouhé špatné
uchopení, šev oblečení, podrbání, nepatrné bouchnutí, kousek jídla…
EB se dělí na tři základní formy:
Simplex forma
Jedná se o nejběžnější formu onemocnění. Pacient má většinou puchýře a rány na rukou a
nohou. Tato forma je popsána jako nejslabší, neboť kůži nezjizví.
Junkční forma
Tato forma má několik podtypů, jež se liší svou závažností. Bývají při ní postiženy i průdušky
a hrtan. Těžký typ junkční formy EB obvykle končí smrtí dítěte během prvních mesiců jeho
života.
Dystrofická forma
Tento typ může mít různé projevy. Patří k nejzávažnějším a velmi omezuje běžný život
člověka. Stejným způsobem jako kůže bývají postižené i sliznice pacientů. Často se stává,
že postižený nemůže polknout ani své vlastní sliny, natož sousto jídla. Puchýře se mohou
tvořit v dýchacím a celém zažívacím ústrojí.
U dystrofické formy EB prsty pacientů na rukou i nohou srůstají. Tato skutečnost se dá
oddalovat rehabilitací nebo zvláštními technikami vyvazování prstů. V případě srůstu existuje
možnost operace.
K životu s EB neoddělitelně patří hodiny a hodiny strávené ošetřováním. Při těžších formách
a projevech není pacient schopný ošetřit se sám. Většinou péči zajišťují rodiče. Ošetřování
trvá denně až tři hodiny. Skládá se z dezinfekčních koupelí, přikládání speciálních
obvazových materiálů (téměř na celou plochu těla), ošetřování kůže speciálními přípravky,
vyvazování prstů, rehabilitování.
Makulka
Markétka Svobodová je jedním z pacientů trpících dystrofickou formou EB. Narodila se 16.
května 2005 a prvnich pár hodin se zdálo, že je naprosto zdravá. Již po několika hodinách
života se jí však na těle začaly vytvářet puchýře.
13
Fotokolaž
14
Vtipna rubrika
15