Časopis DsD 1-2016 - Domov seniorů Drachtinka

Časopis DsD 1-2016 - Domov seniorů Drachtinka

Milé dámy,
vážení pánové,
mám tu čest již pět měsíců s Vámi sdílet radosti
i problémy, které nám přinášejí všední i sváteční dny v našem
společném Domově. Za tuto dobu jsem se seznámila s Vámi, se
zaměstnanci a pronikla do chodu celého zařízení, včetně Centra
denních služeb Motýl, které pod naši příspěvkovou organizaci patří. S klienty centra jste měli možnost se setkat i Vy na některých
akcích, které se konaly v Drachtince.
Dovolte mi, abych Vám prozradila několika řádky svůj dosavadní
životní příběh.
Jsem rodákem malého města v Polabské nížině, města Sezemice,
kde doposud žiji se svými dvěma dětmi. Vystudovala jsem Univerzitu v Hradci Králové, obor speciální pedagogiky. Pracovala
jsem deset let v Sociálních službách města Pardubic. Na starosti
jsem měla Denní stacionář Slunečnici. Toto zařízení poskytuje
sociální službu lidem s mentálním, kombinovaným a zdravotním
postižením, a to dětem od 9 let věku, dospívajícím, dospělým
i seniorům. Jsem autorkou několika odborných publikací, které
se týkají sociální sféry.
Možná se ptáte, jakým směrem bych chtěla Váš Domov vést.
Byla bych moc ráda (a věřím), že společně se všemi kolegy, kteří
v Drachtince pracují, budeme společnými silami usilovat o co
možná nejlepší péči, o Vaši spokojenost, pocit jistoty a bezpečí.
Je jasné, že každý z nás, pracovníků Drachtinky, přikládáme
a budeme přikládat ruku k dílu dle svých pravomocí, kompetencí
a povinností, které naše profesní zařazení přinášejí.
Možná již někteří z Vás navštívili naši budoucí kapličku. Těším se, že tento prostor bude pro
mnohé z Vás místem, kde se budete moci zastavit,
v klidu si popřemýšlet a kde budete mít místo, kde
Vás nebude nikdo vyrušovat z Vašich myšlenek.
Interiér kapličky je obdivuhodným dílem pana
Jiřího Štiky, který již tři měsíce intenzivně pracuje
na tom, abyste se v těchto poklidných prostorách
našeho Domova cítili dobře. Za jeho úpornou práci
mu touto cestou velmi děkuji.
–1–
V plánu mám i další vylepšování našeho Domova. Přála bych si, abychom zdokonalili přístup do Domova hlavním venkovním schodištěm, neboť je velmi obtížné se po uklouzaných
schodech do Domova dostat (zejména od podzimu do jara). Ráda bych Vám zútulnila prostor
u bufetu, kde někteří z Vás sedáváte, ať již s přáteli nebo blízkými, u kávy nebo jiných lahodných nápojů a dobrot. Postupně budeme nahrazovat některá již opotřebovaná vybavení
zařízení, která nám již začínají dosluhovat.
Věřím, že se nám spolu s naším zřizovatelem městem Hlinskem, podaří tyto vize uskutečnit.
A nyní z jiného soudku… Toto číslo našeho časopisu je věnováno kávě. Já sama jsem každodenním a velkým konzumentem tohoto vonného, povzbuzujícího nápoje. Kdysi jsem slyšela
rozhlasové vysílání věnované kávě, ve kterém odbornice na kávu říkala, že pravou lahodnost
kávy můžeme vychutnat, pokud nepřidáme do šálku cukr, ani mléko,
popřípadě jiný nápoj (např. alkoholický). S názorem souhlasím, ale
je na každém z nás, v jaké podobě si kávu vychutnáváme.
Na závěr bych ráda přispěla několika citáty o kávě:
„Dobrá komunikace má stejně povzbuzující účinky jako káva a stejně
obtížně se po ní usíná.“ (Anne Morrow Lindbergh)
„Mám raději vřelou ženu a chladnou kávu. Jedno i druhé nám umožní, že se nespálíte.“
(Albert Chevalier)
Přeji Vám mnoho pěkných jarních dnů nejen s kávou!
S úctou Eva Holečková – ředitelka
Nejlepší sport je kafe a dort!“
Halina Pawlowská
převzato z: citáty.net
–2–
DRACHTINKA
První číslo časopisu Drachtinka v roce 2016
Milí čtenáři našeho časopisu Drachtinka. První číslo časopisu
Drachtinka v novém roce 2016 většinu z Vás potěší. Převážně
celé číslo bude zaměřené na lahodný nápoj – kávu.
Určitě víte, že káva je jedním z nejoblíbenějších nápojů ve světě. Pokusíme se společně najít
odpověď například na otázku, proč se kávě říká káva. Dozvíme se, že káva pomáhá paměti
a chrání mozkové cévy, a že kávou lze předcházet i Alzheimerově chorobě i cukrovce.
Kde se vzalo slovo káva?
O tom se vypráví řada legend.
Kaffa se prý jmenovala provincie v Etiopii, odkud
kávovník pochází a nebo: gah-wah bylo údajně
prastaré obecné označení pro nápoj.
Třetí legenda vypráví, že v roce 1615 popisoval
italský cestovatel Pietro della Valle horký černý
nápoj, který v létě osvěžuje a v zimě zahřívá, jmenuje se chave a vaří ho Turci z jakýchsi semen
původem z Arábie.
Jak se zjistilo, že kávová zrna mají povzbuzující účinky?
Jednou si jakýsi pastevec v Habeši všiml, že se jeho kozy
úplně zjančí, když se nažerou bobulí z jistého keře. Pasáčkovi to bylo divné, a tak jednu bobuli sám rozžvýkal
a bylo mu do ejchuchu stejně jako kozám. Nacpal si bobulí
plné kapsy a namířil si to do nedalekého kláštera. Jenže
mniši řekli, že v tom má jistě pracky sám satanáš a bobule
hodili do krbu. Tam se začaly pražit, krásně vonět, a jak
to bylo dál, to už snadno uhodnete.
Centrem obchodu s kávou se stal Jemen. Karavany svážely do přístavního města Mokka pytle s kávou, a ty se odtud vydávaly na cestu do celého
světa. Zpočátku se káva prodávala kupodivu v lékárnách. První kavárny v Evropě začaly
vznikat v polovině sedmnáctého století a zpočátku se v nich scházeli výhradně muži.
•Kávu znali již Arabové v 6. století našeho letopočtu.
–3–
Každý máme co říci, ...
„Každý máme co říci, na každém je něco zajímavého“
Rozhovory s obyčejnými lidmi o zdánlivě obyčejných věcech
„Na zdraví Josefa“
Když jsem nastoupila do práce, to mně bylo šestnáct, bylo po válce a skoro nic nebylo. V práci
se kafe nepilo, ani alkohol nebyl. Až jednou na „Josefa“ jsme všichni zaměstnanci dostávali
nějakou lahvičku alkoholu. Já si pamatuji, že my ženský jsme dostávaly nějaké to ženské
sladké pití – griotku. Do Kary chodívali kožešníci odvádět svou práci, kterou dělali doma.
Tenkrát se tam všichni napili, to víte, bylo to na Josefa. Tehdy to bylo hrozný. Já jsem pracovala s nějakou paní P. Společně jsme vydávaly do dílny přípravy, například to byly podšívky,
ztužená plátna, co se dávala dovnitř kožichu, taky „pikýrštof“ – to se dávalo dovnitř kožichu,
aby kožešiny byly vyztužené. No, a chodili k nám na dílnu ti domácí kožešníci, a teď
ti kožešníci z dílny se tam napili. No, a pořád na paní P.: „Musíte si s námi připít,
... Mařenko, na zdraví.“ Ona neodolala a skutečně si s někým několikrát ťukla.
Potom vám začala zpívat. Zavolala vedoucího dílny, něco mu chtěla, a pak začala
zpívat nějaké árie z oper do telefonu. Ten asi viděl, že je zle, přiběhl dolů a začal
konat, povídal mně: „Honem slečno, doběhnete na Oflendu pro dvě sodovky.“ Tak
jsem je přinesla a on se snažil, aby paní P. něco vypila, aby se to rozředilo. Ona
vám seděla za stolem úplně schlíplá, seděla tam, a už nemohla. Ještě jsme
se snažili jí dát kafe, abychom jí přivedli k životu. Dopadlo vám to
tak, že prý jí vezli na trakaři domů, ona měla manžela... On jí
to nemohl odpustit.
Děkujeme za krásné vzpomínky naší obyvatelce Domova
–4–
DRACHTINKA
Kávovník
Kávovník je keřem subtropického a tropického podnebného pásma. Je pěstován
v Asii, Jižní a střední Americe, v Africe, Arabském poloostrově a Indonésii, především v hornatých krajinách. Vyžaduje teplé a vlhké podnebí se stálými teplotami mezi 18-22 °C. Keříky
kávovníku se předpěstují v bavlněných obalech a po dosažení
výšky cca 30 až 50 cm jsou pak vysazovány na plantážích.
Kvetou bílými voňavými a jasmínu podobnými květy, jež se
rychle mění v zárodky plodů.
Pěstování kávy
Sazenice kávovníku můžete mít i doma v obývaku, je to nenáročná rostlina, kterou můžete pěstovat v domácích podmínkách. Během léta mu dopřejte teplotu kolem osmadvaceti
stupňů Celsia, v zimě v rozmezí patnácti až dvaceti stupňů.
Kávovník umístěte na světlé
místo, kam ale nedopadají přímé sluneční paprsky, které by jej spálily. Rostlina špatně snáší
přemísťování. Po třech letech se na kávovníku mohou poprvé
objevit voňavé květy bílé barvy. Za devět až čtrnáct měsíců
po jejich odkvětu dozrávají plody – bobule skládající se ze dvou
semen. Zkuste je zasadit do kyselé zeminy, chcete-li si rostlinu
namnožit.
Semena vyklíčí za tři týdny a pak záleží jen na vás, jak necháte kávovník vyrůst. Můžete udržovat malý keřík, nebo si
vypěstovat vzrostlý strom. Bude-li už moc velký, bez obav
jej během jarních měsíců zkraťte o polovinu. Semena se dají
využít i jinak – upražte je a umelte si z nich kávu.☺
Fotografie i text převzato z: Abecedazahrady.dama.cz
ČerstváKáva.cz
• V dnešní době je káva velmi rozšířená,
každý den ji pije asi čtvrtina obyvatel zeměkoule.
–5–
Káva a zdraví
Káva a zdraví
Mezi konzumenty kávy je rozšířen zvyk podávat ke kávě sklenici vody, a ještě nedávno platilo,
že je nezbytné vypít po každém šálku stejně velkou sklenici vody.
Káva je jedním z nejoblíbenějších nápojů
a není generace, která by tento černý zázrak,
bohatý na antioxidanty a další tělu prospěšné
látky, neochutnala.
jevem, že káva neodebírá tělu vodu a že
i ona naopak přispívá k pokrytí denní potřeby tekutin. Mají za to, že kdyby platily
doposud uznávané pravdy, které se ovšem
Raději bych trpěl a měl kávu, než přišel o smysly.
Napoleon Bonaparte
Pokud by se někdo dal nazvat hvězdou Velké francouzské revoluce,
byl by to Napoleon Bonaparte. Pro úspěch a vítězství šel přes mrtvoly
a stejný postoj měl i ke svému šálku kávy, bez kterého nemohl být.
převzato z: citaty.net
I když ve vyšším věku mají lidé z kávy většinou obavy, ukazuje se, že její konzumace má
pozitivní vliv na lidské zdraví a to zejména
v prevenci některých onemocnění, typických
pro starší věk.
Káva v určitém množství neodebírá tělu vodu
Vědci z německé společnosti pro výživu
a dietetiku v Bad Achenu přišli nyní s ob-
ČerstváKáva.cz
–6–
nyní ukazují jako omyly, pak by káva musela
být močopudným lékem. Svá tvrzení opírají
o studie, při kterých se u vzorku lidí zkoumal
vliv kofeinových nápojů, nápojů bez kofeinu,
kalorických nápojů, i těch bez kalorií, na stav
tekutin v těle. Výsledek prokázal, že nápoje
obsahující kofein nezpůsobují žádný nárůst
vylučování tekutiny z organismu.
Mohou být proto započítávány do pitného
režimu člověka. Pití kávy tedy nemá na stav
tekutin v těle žádný vliv, pokud se nevypije
více než 300 ml kofeinu, což představuje asi
čtyři šálky kávy. To je dávka, která může
velmi krátkodobě způsobit zvýšené vyloučení tekutin, ale pouze u lidí, kteří měli před
požitím kávy několikadenní, či týdenní kofeinový půst.
DRACHTINKA
Máme rádi sladkou kávu
Máme rádi sladkou kávu a často si říkáme,
že nehledíme na štíhlou linii. Proto nás velmi překvapila a potěšila zpráva od dánských
vědců, kteří zjistili, že pokud člověk vypije
za den pět až šest šálků kávy anebo čaje
oslazených vždy dvěma kostkami cukru, tak
má až o 40 % nižší riziko přibrání na váze.
Zní to sice neuvěřitelně, ale cukr stimuluje
metabolismus ve střevech a snižuje tak chuť
k jídlu. Navíc jsou ještě kalorie cukru méně
významné než kalorie vznikající z normální
potravy.
ČerstváKáva.cz
Dobrá zpráva pro školáky
A nakonec dobrá zpráva pro školáky, kterým
zachutnala káva. Vědci jim ji doporučují pro
její povzbudivé účinky, která po ránu zvýší
jejich pozornost při výuce, zapůsobí příznivě na krevní oběh a tím zlepší i prokrvení
mozku.
• Na Kostarice se pěstuje až čtyři sta milionů
kávovníků.
–7–
Filmová hádanka
Filmová hádanka
Dnes se ptáme na herce, kterého znají
opravdu snad všichni, proto Vám dáme
jen menší nápovědu než obvykle. Jde
o potomka hereckých rodů Červíčků
a Budinských. Matka byla Hermína Červíčková a otec vlastním jménem Rudolf Böhm.
Narodil se 17. 10. 1920 v Jjihočeském Novém
Etynku, doslova za jevištěm po představení „Taneček panny Márinky“.
Cestoval s kočovnou společností své babičky a už v dětství hrál několik rolí v divadle. Později se rodina usadila v Praze. Jeho prvním profesionálním působištěm se stala Holešovická Uranie
a Burianovo Déčko. V té době také začal vystupovat
v prvních filmech, za války a po válce v divadle
Na Vinohradech, poté v Městských divadlech pražských a od roku 1960 byl v angažmá v Národním
divadle. V době normalizace byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Hrál ve
filmech jako Turbína (1941), Hostinec u kamenného stolu (1947), Vyšší princip (1960), Dým
bramborové natě (1976), Noc rozhodnutí (1993). Zemřel 14. 4. 1993. Víme, že má známější
filmy, ale při jejich podrobnějším výčtu byste tohoto skvělého herce poznali hned.
V minulém čísle jsme se ptali na hlavního hrdinu z filmu Mravnost nade vše. Byl to známý
herec Hugo Hass. Všem, kteří filma herce poznali, gratulujeme.
Filmovou hádanku připravil Martin Ondráček – pracovník údržby
„Jakmile je káva v žaludku, vzniká všeobecný rozruch. Nápady se
začínají hýbat… vznikají přirovnání, papír je popsaný. Káva je váš
spojenec a psaní přestává být boj.“
Francouzský spisovatel Honoré de Balzac nás díky svým dílům seznámil s francouzskou
společností 19. století a mimo to také patřil k milovníkům kávy. Ta se mu stala múzou i k pronesení tohoto výroku.
převzato z: citaty.net
–8–
Káva pomáhá
Káva pomáhá v boji s Alzheimerovou nemocí
Kofein může výrazně pomoci při boji s příznaky Alzheimerovy nemoci. Ukázaly to testy
na myších. Starým myším, které měly projevy demence, podali vědci ekvivalent pěti šálků
černé kávy denně. Myším se pak vrátila paměť. Zjistili to američtí vědci z Floridského centra
výzkumu Alzheimerovy nemoci.
U starých myší, u nichž se příznaky nemoci objevovaly, kofein výrazně snižoval abnormálně
vysoké hladiny proteinu, který je s Alzheimerovou nemocí spojován. Právě rychlé snížení
hladiny beta-amyloidu v krvi, se záhy odrazilo i v mozku pokusných hlodavců.
„Nová zjištění podávají důkaz, že právě kofein by mohl být použitelným prostředkem pro
léčbu Alzheimerovy nemoci a ne jen preventivní strategií,“ řekl vedoucí týmu vědců Gary
Arendash. „To je důležité, protože kofein je pro většinu lidí bezpečný lék, snadno se dostává
do mozku a vypadá to, že účinkuje přímo.“
Text převzat z: www.cerstvakava.cz
Vědci a lékaři upozorňují, že se účinky konzumace kávy u každého projevují zcela individuálně.
Při posuzování otázek prospěšnosti či škodlivosti kávy by tak mělo být vždy zohledněno více
důležitých faktorů, jako je například zdravotní stav konzumenta, množství denně vypitých
šálků či druh kávy, ze kterého se nápoj připravuje.
–9–
Dějiny kávy po Česku
Dějiny kávy po Česku
KAROLÍNA HORNOVÁ
Úplně první Češi, kteří ochutnali kávu, byli cestovatelé Heřman Černín z Chudenic a Kryštof
Harant z Polžic a Bezdružic, kteří se v 16. století vydávali na daleké cesty. V zápiscích z cest
vylíčili povzbuzující nápoj kahwe, který okusili v Cařihradu. Tam káva dorazila jako válečná
kořist s tureckými vojáky roku 1517 a s obchodníky se posléze začala šířit do Evropy.
Lahodný černý nápoj to však ve svých počátcích neměl jednoduché
Například v Londýně se stal předmětem petice nespokojených žen, které tvrdily, že způsobuje
neplodnost jejich mužů. Podobné potíže mělo prosazování kávy v Rakousku-Uhersku: katoličtí
kněží považovali kávu za černý ,,ďáblův nápoj“, který ovlivňuje lidské chování. Císařovna
Marie Terezie pak vydala patent, který prodej kávy i provoz kaváren omezoval. Ve Vídni
bylo za její vlády pouhých 10 kaváren (oproti londýnským 300 podnikům).
První vídeňskou kavárnu si otevřel voják Kolschitzký, který pytle kávových zrn ukořistil
v opuštěném táboře tureckých vojáků poražených v bitvě u Vídně.
Brněnské prvenství
V našich končinách začala káva svoji dlouhou pouť v lékárnách, kde byla původně nabízena
jako žaludeční lék. Šlo však o velice drahé zboží, které si v té době mohli dovolit jen ti nejbohatší měšťané a šlechta.
Za rozšíření kávy a zvýšení její obliby mezi Pražany vděčíme
Hatalahovi z Damašku, známému pod jménem Jiří Deodat.
Na začátku 18. století se přistěhoval do Prahy a zvolil dobrý,
dnes bychom řekli marketingový trik, který popsal spisovatel
ČerstváKava.cz
V. V. Štech: ,,Jiří Deodat byl především pamětliv reklamy, a tou
mu byl ve svrchované míře turecký oblek. V tom počal choditi
po ulicích pražských, maje dřevěný tác se džbánem vřelé černé kávy na hlavě, v pravici pánev
se žhavým uhlím, v levici truhličku s koflíčky a cukrem.“ Navíc zavedl i donáškovou službu
do měšťanských domů.Nejspíš od roku 1714 si mohli kávou uchvácení Pražané zajít do jeho
první pražské kavárny, která podle pramenů sídlila buď v Liliové ulici, nebo u Karlova mostu.
Brňany jistě potěšíme, když dodáme, že první kavárnu na našem území otevřel Turek Ahmed
právě v jihomoravské metropoli.
Formování národa s kávou
Během 18. a 19. století začaly vznikat další a další proslulé pražské kavárny: U Tří pštrosů,
U Petržilků, U Zlatého hroznu nebo U Steiniců. Už tehdy se zde začali scházet studenti,
měšťané a inteligence. Popíjeli svůj oblíbený nápoj, četli noviny, které byly v kavárnách
– 10 –
DRACHTINKA
zdarma k dispozici, a samozřejmě diskutovali o veřejném dění. Kavárny se
staly významným činitelem nejen společenského, ale i kulturního a především
politického života, čehož si záhy všimla tehdejší císařská tajná policie. Monarchii
se samozřejmě nehodilo, aby se opoziční vlastenci scházeli a ,,kuli pikle“,
zakázala proto mnoho jejich spolků, ovšem kavárny zakázat nemohla. Nejvíc vlastenců se tehdy
scházelo v kavárně u Komárků, která sídlila v Ungeltu u Staroměstského náměstí.
Navštěvovali ji všichni, kteří v obrození něco znamenali. Tehdy kolovala
po Praze anekdota, že se Rakušáci
v potírání vlastenců zbytečně namáhají – stačilo by přece zařídit, aby jednoho
večera spadl U Komárků strop, a bylo by po opozici.
Pixabay.com
Kavárna v Hlinsku
„Je možné, že kavárna bývala v Hlinsku v Záložně,
později se říkalo hotel Procházka,“ vzpomíná paní
Cempírková.
Paní Cempírková bydlela na Čertovině a v Holetíně, do Hlinska chodila jenom do školy a do práce
do podniku Kara, a hned domů, tenkrát moc času
fotohistorie.cz
na zábavu nezbývalo.
„My mladí jsme chodívali v neděli odpoledne k Černíkům na Čertovinu, tam bývali „odpoledničky“, trvaly tak do sedmi hodin do večera, tančilo se tam, chodívali tam mladí z šírokého
okolí, hoši tam jezdívali na kolech. Chodívali tam mladí z Vojtěchova, z Rané, Pokřikova,
Holetína. Odpoledničky bývaly vyhlášené v širokém okolí“.
Paní Cempírková vzpomíná na svoje mládí
– 11 –
Jak se pražila káva
Jak se pražila káva
Původně obchodníci prodávali zelená kávová zrna, která se pražila přímo
v kavárnách nebo v domácnostech. V polovině 19. století bylo ale jen v Praze
přes 50 kaváren, poptávka po módním nápoji rostla a především kavárníci
volali po možnosti koupit kávu již upraženou.
S prodejem čerstvě pražené kávy začal roku 1862 ve Vídni známý Julius
Meinl, a u nás ho koncem 19. století napodobili podnikatelé Kadlec, Vomáčka a Smrkovský a později Karel Kulík, Meinlův velký konkurent za první
republiky.
Byly to zlaté časy kaváren – těch tradičních, jako byla
pražská Slavia a Louvre nebo třeba Měšťanská beseda
v Plzni, ale i zcela nových či nedávno založených, které
odrážely moderní dobu i svou architekturou, jako
kubistické Café Orient v Praze, brněnské podniky Kolbabova kavárna a Era nebo ostravská
Elektra. Stále se zde scházeli politici, studenti a inteligence, ale
také nové celebrity prvorepublikové společnosti – filmové hvězdy.
Symbol prvorepublikového životního stylu utlumila druhá světová
válka a s ní nedostatek kávy. Ta se v té době často vyvažovala bez
nadsázky zlatem a především v domácích podmínkách ji nahradila cikorka.
„Když jsem byla malá, jezdívala jsem na prázdniny k babičce do Chrudimi. Babička
někde sehnala nepraženou zelenou kávu, měla takový plechový strojek na pražení kávy,
do kterého se nalil líh a káva se pražila. Já ji potom rozvážela na kole do okolí a vyměňovala jsem ji za máslo, vejce a jiné věci. Tenkrát bylo všeho málo, tak si lidé vzájemně
vypomáhali“.
vzpomíná paní Přikrylová
– 12 –
Vzpomínky
Paní Přikrylová vzpomíná
S rodiči jsme bydleli v Praze, já byla malá holčička. Rodiče na kávu chodili,
někdy mě brávali s sebou. Chodili jsme do kavárny Slávie, někdy jsme chodili
i po večeři. Tatínek pil kávu černou, maminka bílou. Když jsme v určitém
období neměli služku, rodiče mne brávali s sebou na „Tůmovku“. Byla to
budova na rohu Vodičkovy a Jungmannovy ulice, blízko bylo Burianovo divadlo. V té době jsem chodila do třetí, čtvrté třídy. Poté byl tatínek (důstojník)
přeložen, stěhovali jsme se do Berouna. Pátou třídu jsem měla v Berouně,
potom jsme byli v Hradci Králové, kde jsem chodila do gymnázia. V Hradci
jsme chodili na kávu v neděli odpoledne – byl to hotel na rohu, teď si nemohu
vzpomenout na jméno – maminka si v kavárně vždy přečetla časopisy.
Z Hradce šel tatínek do penze, pak jsme se stěhovali do Chrudimi. Maminka zemřela, já se v roce 1950 vdávala. Měli jsme známé ve Vídni, ti nám
občas posílali balíčky, a v nich byla káva. Kávu jsme měli denně, po večeři.
S manželem jsme se dostali po válce znovu do Hradce. Potom jsme již bydleli
na bytě u „Švandů“ v ulici Třebízského v Hlinsku, a poté jsme dostali byt
v podnikovém domě. V Hlinsku jsme již do kavárny nechodili. Pak již káva
byla více k dostání, při cestách do ciziny jsem koukala, jak to kde mají a jak
to s kávou vypadá tam.
Dnes už mne káva příliš nechutná, protože mi již v mém věku nedělá dobře
na žaludek. Tak jí dnes skoro nepiju – a když – tak se sušenou smetankou.
vypráví paní Přikrylová
VZPOMÍNKY
– 13 –
Půl století ,,turka“
Po válce a krátké době euforie přišla tvrdá rána v podobě únorového
převratu a znárodňování podniků.
Kvalita kávy šla rapidně dolů a sehnat něco jiného než standardní
směs znamenalo zařídit si přes známé ,,podpultovku“ v tuzexu, nebo
si ji přivézt z vymodleného výletu
do ciziny, stejně jako přístroje a nádoby na přípravu kávy. S tímto nedostatkem je patrně spojený i ,,vynález“ českého ,,turka“.
Nebylo nic snadnějšího než nasypat trochu kávy do šálku a zalít horkou vodou. Kdo se s tím
nespokojil, chtěl kávu méně hořkou a lahodnější a bez lógru, připravoval ji přes překapávač.
Filtry se ovšem u nás sehnat nedaly. Vozily se třeba z tehdejšího východního Německa a často
se z úsporných důvodů i vymývaly, sušily a používaly opakovaně. Elektrický překapávač z tuzexu
znamenal opravdový luxus, o espresu jste si tehdy
mohli nechat jen zdát, případně zajít čas od času
do luxusního hotelu Alcron nebo Ambasador.
Další zvrat přišel se sametou revolucí, kdy italské
kávové značky vycítily příležitost prorazit v „zemi
turka“ a začaly s masivní reklamní kampaní. „Je to
trochu paradox: káva se v Itálii nikdy nepěstovala,
jen je tam hodně oblíbená a spousta lidí dodnes žije
v tom, že jedině italská káva je ta pravá,“ přisvědčuje barista Zdeněk Smrčka, jeden z otců
projektu Piccolo neexistuje, který se úspěšně snaží o obnovení kávové kultury u nás.
Text převzat z: [email protected]
– 14 –
Vzpomína
jí
m
anželé Bří
Břízovi ma
zovi
jí rádi kávu
jednou den
sešli se do
ně. Kolem
ma, uvař il
třetí hodin
i si kaf íčko
a řeku Chr
y odpoledn
, poseděli
udimku, k
e přišli z p
v
k
d
e
u
c
p
jíci, sr nčí…
hy ni. Pod
řilétali čáp
ráce,
o
i, čejky hn
k nem mív
Bylo se na
íz
c
a
li r ybník
dily v břez
o dívat. Pro
vidí do kra
ích, kolem
je, jako u n
to jsou rád
p
i
ic
obíhali zatady na Dr
h doma na
U Břízů se
achtince ve
Dřevíkově
kávě říká „
t
.
řetím patře
bláto“.
Pan Bříza
,
nepil kafe
ani v práci,
řár nu, zab
místo toho
afal, a šup
cho
do roboty.
přišla pade
„Kouřil jse dil o přestávce kouřit
sátka, zapá
m do
pěkně na k
lil
ani z legra
uce. Až jsem jsem si poslední ciga padesáti,“ říká pan
Bříza, „pa
retu, a od t
sám sebe p
tím, když m
k
é doby jsem
řekvapil, ja
ě došly cig
kou mám p
si nezapáli
arety, už js
traktorista
evnou vůli
l
em nedočk
, aby mně
. Protože p
avě vyhlíž
sehnal ciga
Káva bývá
řed
el, jestli ne
rety. No, a
i zrádná
pojede po n vidíte, pad
Jednou sed
ávsi
la padesátk
ěli Břízovi
a šlus a ho
společně u
batolil pod
tovo“.
kafe a jejic
stolem, chtě
h
v
n
u
l
k Tomáš, b
s
převrhnul,
ylo mu tak
takže místo e postavit, chytil se h
rok a půl, s
r
any stolu a
kaf íčka jeli
e
celé horké
na pohotov
kafe na seb
ost, celou r
e
učičku měl
opařenou.
vyprávějí m
anželé Jan
a a Milosla
v Břízovi
– 15 –
Úhrady za bydlení, stravu a péči
v Domově seniorů Drachtinka (dále jen v Domově)
S každým klientem Domov uzavírá smlouvu o poskytování sociální služby, na základě
které je klientovi zajišťováno bydlení, strava a péče. Tato smlouva se opírá především
o zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. (dále jen zákon) a o některá ustanovení
občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V rámci této smlouvy
se kromě jiného řeší téma úhrad za bydlení, stravu a péči.
Každý klient má svůj pravidelný měsíční příjem (důchod), ze kterého si hradí bydlení
a stravu. Z důchodu klientovi zůstává dle zákona alespoň 15% z důchodu. Klienti tento
zůstatek dostávají jako hotovost vždy k 15. dni v měsíci nebo je jim uložen na jejich
depozitum. Ze zůstatku klienti platí například léky, fakultativní služby a věci osobní
potřeby.
Vyhláška zákona o sociálních službách č. 505/2006 Sb., určuje maximální výši úhrad
za bydlení a stravu v domově pro seniory:
■ maximální celodenní úhrada za stravné 170 Kč – u nás v Domově je sazba 145 Kč
(normální strava) nebo 155 Kč (dietní strava),
■ maximální celodenní úhrada za bydlení 210 Kč – u nás v Domově 135 Kč až 170 Kč
(dle typu pokoje).
Cena za stravu zahrnuje nejen náklady na potraviny, ale také režijní náklady, jako jsou
energie a mzdové náklady. Náklady na bydlení zahrnují ubytování, úklid, praní, žehlení
osobního, ložního prádla a drobné opravy prádla.
sociální pracovnice
Klienti Domova mají přiznaný příspěvek na péči ve výši, o kterém rozhodl příslušný
úřad práce. Tento příspěvek, určený konkrétnímu klientovi, je dle zákona vyplácen
na účet Domova a ten z něho hradí mzdové náklady v souvislosti s poskytováním
potřebné péče. Tato skutečnost je zohledněna i ve smlouvě o poskytování sociální
služby, kterou zde každý klient při přijímání uzavíral. Péče je poskytována především
ze strany pracovníků přímé péče (pracovníci v sociálních službách a zdravotní sestry),
pracovníků aktivizace a sociálních pracovnic. Míra potřebnosti klienta odpovídá výši
přiznaného příspěvku na péči. Každý klient má možnost individuálně u sociálních
pracovnic zjistit využívání tohoto příspěvku. Další informace a případné dotazy v této
věci Vám poskytnou sociální pracovnice.
– 16 –
DRACHTINKA
Sdělení o důchodech
Výplaty skutečných zůstatků důchodů jsou každý měsíc vypláceny vždy k 15. dni
v měsíci (pokud tento den připadá na sobotu, výplata proběhne k 14. dni, pokud
má být 15. v neděli, výplata probíhá k 16. dni v měsíci).
Klientům, kteří jsou mobilní a nepřijdou si zůstatek důchodu vyzvednout, ačkoli
jim v tom nebrání žádný zdravotní důvod, bude zůstatek automaticky uložen
na jejich bankovní depozitum. Toto se nevztahuje na klienty, kteří se z důvodu
svého zdravotního stavu nemohou dostavit.
Mgr. Markéta Štědrá, sociální pracovnice
MDŽ
NA DRACHTINCE
– 17 –
Ples CDS Motýl
Ples Centra denních služeb Motýl
Veselý a ničím nezatížený pohled rozzářil
zimní atmosféru všedního dne v pořadí
již pátého ročníku benefičního plesu CDS
Motýl, v pátek 12. února, v prostorách
Multifunkčního centra v Hlinsku, probíhajícího pod záštitou radního Pardubického
kraje pana ing. Pavla Šotoly. Zřizovatel
tohoto denního centra je město Hlinsko a provozovatelem Domov seniorů Drachtinka.
Tato jedinečná charitativní akce v tomto regionu přilákala mnoho návštěvníků, a její myšlenka
propojit svět zdravých a handicapovaných, byla bezezbytku naplněna. To by však nemohlo
být naplněno bez pomoci mnoha lidí a hlavně štědrosti donátorů.
Po oficiálním zahájení plesu a nádherném a dojímajícím předtančení uživatelů CDS Motýl,
nalákala hudba Josefa IX. návštěvníky plesu všech věkových kategorií na taneční parket.
Příjemnou součástí plesu se stal raut, a to nejen díky zapojení sponzorů, ale i s přispěním
zaměstnanců kuchyně Domova seniorů Drachtinka a rodinných příslušníků uživatelů.
Gurmánský zážitek si mohli návštěvníci vychutnávat při sledování bohatého programu plesu,
ale i ve foyer Multifunkčního centra.
Program společenského odpoledne i večera
byl „okořeněn“ hudebními vstupy Josefa
IX., Gábiny Goldové a chlapecké skupiny
Daydreams, tanečním vystoupením mistrů světa v Hobby Dance pro rok 2015/2016
z tanečního studia Ridendo, a překvapením večera nejen pro uživatele centra, ale
i pro návštěvníky plesu, bylo vystoupení
FREESTYLE BMX. Toto vystoupení bralo
dech nejednomu návštěvníkovi a vystavilo
nás v úžas nad šikovností, talentem a umem.
K velké radosti uživatelů centra přijela tento benefiční ples podpořit Gábina Goldová, která
byla mile překvapená spontánností publika, radostí a láskou, kterou byl parket naplněn.
Mezi další milé hosty patřil radní Pardubického kraje Ing. Pavel Šotola, radní města Hlinska,
donátoři, dále pak uživatelé Domova na zámku Bystré, Domova sociálních služeb Slatiňany,
pedagogové ZŠ Klíč, členové Klubu seniorů Hlinsko a klubu Pohoda.
– 18 –
Vyvrcholením večera byla dražba vítězného obrazu z výstavy obrazů uživatelů
CDS Motýl, uživatelky Bohuslavy Tomšíkové, který se vydražil za 2500 Kč. Pro
návštěvníky byla přichystána ještě druhá
dražba, a to zážitkový let od Aeroklubu
Skuteč, který byl vydražen za neuvěřitelných 2800 Kč.
Výtěžek bude využit pro rozvoj Centra
denních služeb Motýl, na dovybavení pomůckami pro aktivizační činnosti a pro další vybavení prostor, ve kterých naši uživatelé
prožívají mnoho pěkných chvil svého života.
„Velmi bychom chtěli poděkovat všem partnerům, donátorům, dobrovolníkům a Multifunkčnímu centru, kteří nám umožnili uskutečnit tento jedinečný ples, především děkujeme radnímu
Pardubického kraje panu ing. Pavlu Šotolovi a radním města Hlinska pánům ing. Karlovi Hudcovi a Petrovi Matyáškovi. Dále děkujeme za neobyčejnou velkorysost vítězným dražitelům,
s jakou přistupují k realizaci charitativních projektů nejen pro naše uživatele. Poděkování
patří všem sponzorům, kteří nám poskytli dary do soutěže o ceny, dále organizaci Fokus
a jejím dobrovolníkům za pomoc při organizaci a všem ostatním, kteří přispěli k úspěšnému
průběhu plesu.“
„Cílem tohoto benefičního plesu bylo propojení světa zdravých a handicapovaných napříč
všemi generacemi a to se nám díky všem povedlo.“
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI: Chrudimský deník, Hlinecké noviny, AHP Hlinsko
SPONZOŘI: Tiskárna Grafies a. s., PŘÍHODA s. r. o., DUET CZ, s. r. o., HUKY s. r. o.
Elektro, LOM MATULA a. s., DUKO Hlinsko s. r. o., Vysočinská lesní s. r. o., POTRAVINY
VYSOČINA s. r. o., PZP Merlin s. r. o., HARTMANN-RICO a. s., Mlékárna Hlinsko, a. s.,
PEKAŘSTVÍ VACEK a spol., v. o. s.
INTERPRETI: Josef IX., Gábina Goldová, Daydreams, mistři světa v Hobby Dance pro rok
2015/2016 z tanečního studia Ridendo a Freestyle BMX
PARTNEŘI: Turistické informační centrum Hlinsko, MFC Hlinsko, FOKUS Vysočina
PRODUKCE: foto Radek Pavlík
Kateřina Severýnová
Domov seniorů Drachtinka
mobil: 725 929 504
email: [email protected]
– 19 –
Káva
malá, velká
černá dáma závislosti.
Hořká, sladká
na jazyku rozpuštěná
chvilka smyslnosti.
Slabá, silná
v cukrárně ukradená
dávka dospělosti.
Voňavá
marnivá romantika
v tvém svůdném náručí.
Jedna, dvě
vášnivé noci
splněných očekávání.
Horká
s mlékem a se skořicí
na lžičce doznívající
Vydává: Domov seniorů Drachtinka
Adresa redakce:
Domov seniorů Drachtinka
Erbenova 1631
539 01 Hlinsko
Email:
[email protected]
Šéfredaktor:
Mgr. Eva Holečková
Zástupce šéfredaktora:
Jana Malá
Přispěvatelé:
Zuzana Petrlíková, Kateřina Severýnová,
Ludmila Dostálková, Jana Malá (Mm)
Tisk:
DsD vlastními prostředky
Vychází:
Čtyřikrát do roka
Autor obálky:
Jana Malá
Sazba, grafická úprava:
Jana Malá
Vydavatel si vyhrazuje právo příspěvky vrátit, případně upravovat tak, aby odpovídaly
charakteru časopisu DsD.
…symfonie chutí…
WhiteSkull
– 20 –
Fotografie, které nejsou konkrétně označeny
jménem autora, jsou pro časopis poskytnuty
autory, kteří pracují v DsD, nebo jsou získány z volně dostupných zdrojů i z internetových stránek.