Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas

Transkript

Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas
Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný
trek pohořím Antiatlas
12. ledna 2015 Michal Hruška , pro iDNES.cz
Maroko není jen poušť a oceán. Městečko Tafraoute, uhnízděné v nádherném,
klidném údolí Ameln, je úžasným místem, odkud můžete vyrážet do okolí plného
překrásných hor i příjemných, stinných oáz. My jsme se vydali na nezapomenutelný
třídenní trek pohořím Antiatlas.
Vezeme se na korbě dodávky francouzských cestovatelů.
Čerstvě vymačkaný pomerančový džus, vaječná omeleta se zeleninou a sladký
mátový čaj. Cukrem se v Maroku rozhodně nešetří - na čaj pro dva připadne asi
dvanáct kostek cukru. Takhle začíná to pravé marocké ráno. Sedíme v jedné z
kaváren v městečku Tafraoute, užíváme si výhled na okolní hory a házíme po sobě
úsměvy s místními, kteří se už od ranních hodin věnují své oblíbené činnosti –
vysedávání.
Předchozího dne jsme telefonovali s kamarádem Jurkem, který zrovna jako průvodce
doprovázel na cestě Marokem skupinu českých studentů. Prozradil nám, že mají v
plánu třídenní trek Antiatlasem skrz hory a oázy a že začínají v Tafraoute. Nemuseli
jsme se dlouho rozmýšlet. Jdeme s nimi. Pro telefonování z Maroka se vyplatí pořídit
si místní SIM kartu. Stojí i s kreditem pár korun a dá se pořídit téměř v každém
městě.
Vyrážíme na třídenní trek Antiatlasem
Po snídani se přesouváme na autobusovou zastávku a po chvíli se už vítáme s
Jurkem a seznamujeme se s jeho skupinou. Hned se domlouváme s řidičem
minibusu na cestě do Ait Mansour, odkud vyrazíme na trek. Souhlasíme s cenou 20
dirhamů (asi 50 korun) na osobu. Dobrá cena. V Maroku se skutečně vyplatí
smlouvat o cokoliv. Místní na to čekají a náramně si to užívají. Kdybyste zaplatili
hned první cenu, kterou nabídnou, tak byste nejen prodělali, ale určitě je i zklamali.
Nastupujeme do minibusu a čekáme, než se naplní (spíše přeplní) kapacita. Po
dvaceti minutách vyrážíme. Chlapík, který od nás vybíral peníze, v rámci úspory
místa leze na střechu a jedeme. I v těch nejostřejších zatáčkách, kdy jsme se při
pohledu dolů z prudkého srázu strachovali o život, zůstával Maročan na střeše auta v
klidu.
V Ait Mansour nás přivítala nejen dokonalá živoucí oáza, ale také Jurkův starý přítel
Ibrahim. Klasicky „po marocku“ jsme trek započali čajem na Ibrahimově útulné
terásce s výhledem na rozlehlý palmový les. Po náročné cestě minibusem jsme tedy
dobili energii nemalou porcí cukru a konečně jsme mohli vyrazit po svých.
Pohled skrz oázu na opuštěnou vesnici
Tajemství opuštěných vesniček
Kontrast sytě zelených palem s oranžovo-žlutou barvou pískovcových skal nás
natolik uchvátil, že jsme ani nestačili vnímat bolavá záda a neodbytně se tvořící
puchýře na nohou. Z vrchu skal na nás mocně shlížely starodávné zříceniny. Na
některé jsme se rozhodli vyškrábat a zblízka si je prohlédnout. Cesta tak ubíhala
vskutku kvapem.
Velkým dobrodružstvím však pro nás bylo objevení opuštěné vesničky, tiše dřímající
podél stezky. Celí zvědaví jsme se vypravili prozkoumat její útroby. Našli jsme
polorozpadlé baráky různě propojované, tvořící tak tajemnou síť spletitých uliček
táhnoucích se přímo pod stavbami. Místy tam nedopadal ani paprsek světla a tak
jsme byli vděční za naše čelovky. Panovala tam prapodivná atmosféra a možná jsme
si i lehce oddechli, když jsme vesnici měli už pěkný kousek za zády.
Nepoužívaná škola v jedné z vesnic po cestě
Vstup do tajemných uliček jedné z vesnic Antiatlasu
Nocujeme pod hvězdami…
Naše trasa




Celý trek začíná ve vesničce Ait Mansour, kam se dá dostat minibusem z
Tafraoute asi za 20 dirhamů.
Cesta je vyznačená na mapkách, které je možné v Tafraoute získat například
v půjčovnách kol.
Celková vzdálenost je přibližně 50 kilometrů, takže trek zabere přibližně 2 - 3
dny.
Cesta vede skrz několik vesniček, kde je možné koupit jídlo a vodu, nicméně
je jistější mít vždy dostatek vody u sebe. Oficiální místo na spaní není třeba
hledat. Lze si ustlat téměř kdekoliv po cestě, ať už pod přímo hvězdami, nebo
ve stanu.
Každý další krok s těžkou krosnou byl pod žhnoucím sluncem stále náročnější a tak
jsme se rozhodli najít místo, kde přenocujeme. Sešli jsme z cesty a po chvilce jsme
se ocitli na nádherném místě mezi palmami, s krásným výhledem na hory a na
opuštěnou vesnici v dáli. Rozdělali jsme oheň a začali vařit rýži se sardinkami a
olivami.
Slunce pomalu mizelo za horami a začaly se objevovat první hvězdy. Před spaním
jsme ještě zvlažili vyprahlá hrdla marockou whiskey. Alkohol v Maroku není běžně k
dostání, nicméně v supermarketech ve větších městech jsou na turisty v tomto směru
připravení. Rozhodli jsme se spát pod širákem. Zalezli jsme do spacáků a upřeli
pohledy k nebi. Hvězdy byly všude. Vypadalo to, jakoby nad nás někdo položil
nekonečný, stříbrně zářící závoj. Nádherný pohled…
Hned po probuzení nás překvapila přítomnost postarších Maročanek, které s nůšemi
na zádech vyrážely kamsi k vyprahlému korytu řeky. Pobavilo nás, jak se od srdce
smály, když nás viděly čistit si zuby. Pochopili jsme, že tahle součást hygieny není
pro Maročany úplně běžná.
Jak se v Maroku baví malí chlapci. Většinou je ale uvidíte s míčem u nohy.
Kilo mandarinek za 5 korun – a že tam těch kil je!
Se snídaní jsme počkali do kavárničky v nedaleké vesnici, kde jsme pojedli dobrý
arabský chléb s marmeládou a již tradičně vše zapili čajem. Chvíli jsme ještě se
zájmem sledovali několik místních automechaniků odpočívajících ve stínu
arganovníku a poté se vydali po prašné cestě dál. Když jsme míjeli školní autobus
plný mávajících a usmívajících se dětí, jeden chlapec se k nám nenápadně přidal.
Všimli jsme si ho až po jisté době, přičemž na otázku proč s námi jde, lámanou
angličtinou odpověděl, že nemá co dělat. Dali jsme se s ním do řeči a on se s radostí
rozpovídal o fotbale, který hraje snad každý chlapec v Maroku, také dodal několik vět
o náboženství a škole. Ušel tak s námi několik kilometrů, až se otočil a s úsměvem
zas odešel.
Cesta Antiatlasem se klikatila mezi horami.
Takhle v Maroku funguje rozvoz chleba.
Poslední den se cesta klikatila kolem hor a my už jsme se začínali těšit zpátky do
Tafraoute, kde si dopřejme zaslouženou sprchu v hotelu a vychlazený pomerančový
džus a zákusky v některé z cukráren. Při cestě jsme si všimli zříceniny, která se tyčila
na vrcholu jednoho z kopců v dáli. Jak jsme se přibližovali, rozhodli jsme se, že
zříceninu prozkoumáme. Všude se povalovaly staré keramické džbány a další
zdobené nádoby. Protože jsme ve skupině měli studentku archeologie, měli jsme
prohlídku doplněnou i o přednášku. Horko začínalo být skutečně vyčerpávající, tak
jsme se vydali dál.
Zanedlouho jsme už došli k asfaltové cestě, která spojovala Tafraoute s Ait Mansour.
Náš okruh byl u konce. Od staršího pána, který kolem nás šlapal na kole, jsme zjistili,
že minibus pojede až další den. Sedli jsme si na kraj silnice a rozhodli jsme se počkat
na auto, které stopneme. Projelo první auto. Nic. Druhé auto a znovu nic. Po chvíli se
k nám začala přibližovat velká dodávka, z jejíž korby na nás už z dálky mávala
skupinka cestovatelů. S úlevou jsme naházeli krosny na korbu dodávky, naskákali
jsme, seznámili se se studenty z Francie, kteří tímto způsobem cestují napříč
Marokem, a zamířili do Tafraoute. Hned po příjezdu jsme se vydali do naší oblíbené
kavárny, abychom naplánovali, kam vyrazíme dál.
Může se hodit
Jak se do Maroka dostat?
Do Maroka jsme letěli z Prahy s mezipřistáním v Miláně. Zpáteční letenky jsme
pořídili za 3 000 korun na osobu.
Jak cestovat po Maroku?
Po Maroku jsme cestovali buď autobusy, nebo taxiky. Autobusy v Maroku jezdí často
a dokonce i přes noc. Tuto variantu jsme rádi využívali k dlouhým, desetihodinovým
přejezdům. Navíc jsou autobusy i poměrně levné – například za jízdenku na trasu
dlouhou asi 400 km jsme zaplatili 130 dirhamů.
Ceny v Maroku (1 marocký dirham=2,56 Kč)












Čerstvý pomerančový džus - v Marrakéši 4 dirhamy (10,25 Kč), jinde v
kavárnách kolem 10 dirhamů (25,62 Kč)
Kilo mandarinek - 2 dirhamy (5 Kč). Ovoce a zelenina patří v Maroku pro
našince k velmi levným potravinám.
Arabský chléb - od 2 dirhamů
2 litry vody – asi 6 dirhamů
Tavený sýr (balení) – asi 15 dirhamů (28 Kč)
Marmeláda (sklenice) – asi 15 dirhamů
Čaj pro dva v kavárně/restauraci – asi 10 dirhamů
Zákusky v kavárně – od 5 dirhamů
Tajine v restauraci – od 30 dirhamů (77 Kč)
Nocleh v hotelu - od 40 dirhamů/osobu/noc (103 Kč)
1 litr vína - od 50 dirhamů (128 Kč)
Tvrdý alkohol – od 100 dirhamů (256 Kč)
Užitečný web: Zirhamia.cz - pokud byste si netroufli do Maroka na vlastní pěst,
můžete zkusit agenturu, která se podobnými expedicemi zabývá a nestojí to přitom
majlant.

Podobné dokumenty