Antická literatura

Antická literatura
Řecká literatura
• Antická literatura: souhrnné označení pro literaturu ve starověkém
Řecku a Římě
• V Řecku vyvinutá kultura již od 2. tisíciletí př. n. l.
• Členité pobřeží vedlo k městským státům, v těch vznikla demokracie
• Potřeba rétoriky a politického myšlení vedla ke vzniku filozofie a
umění, jak je známe dnes
• Dějiny řecké literatury dělíme na:
• Archaické období: do zhruba 6. stol. př. n. l., homérská doba
• Attické období: 6. až 4. stol. př. n. l., rozkvět demokracie, období
klasické řecké filozofie: Platón, Aristoteles
• Helénské období: období po vládě Alexandra Makedonského
Homér
• Nejznámější autor z archaického období
• Autorem známých řeckých eposů (epických básní) Ilias a Odyssea byl údajně slepý
pěvec Homér v 8. stol. př. n. l.
• Ve skutečnosti však mohly eposy vznikat postupně a šířit se ústní tradicí
• Oba eposy byly v Řecku nesmírně oblíbené nejen jako literatura, ale také jako
náboženské a poučné spisy
• Jsou psány časomírou a tzv. hexametrem (šest stop, dvanáct slabik)
• Často používají ustálené básnické přívlastky: „rychlonohý Achilles“, „věrná Penelopé“
• Ilias vypráví o dobývání Tróje řeckým králem Agamemnónem, z desetiletého dobývání
zachycují pouze posledních pár týdnů; hlavní hrdina je Achilles, který je rozzloben na
krále Agamemnóna; Achilles dopadne špatně, protože se rouhá bohům
• Odyssea vypráví o dlouhé a strastiplné cestě Odyssea domů na Ithaku
Ilias (ukázka)
O hněvu, Múso, mi pěj reka Péléovce Achilla
zkázyplném, na tisíce který zplodil útrap Achajským,
jenžto mnohé, bujaré v oběť duše Hádovi sřítil
héróův a jejich těla psům ke kořisti uchystal
a všelikým ptákům — tak Zévova dála se vůle —
od doby té, po prvé co rozešli se různo po vádě
Atreovec, vojevůdce mužův, s bohatýrem Achillem.
Odyssea
• Odysseus přelstil Tróju s dřevěným koněm
• Deset let se ovšem musel po moři vracet domů
• Zažíval různá dobrodružství: boj s mořskými netvory Skyllou a Charybdou, s
čarodějkou Kirké, s kyklopem
• Odysseus musel často používat svého důvtipu
• Po návratu domů na Ithaku zjistil, že o jeho ženu Penelopé mají zájem
mnozí nápadníci
• Nejprve působil v převleku, nakonec všechny nápadníky spolu se svým
synem Telémachem pobil
• Dnes se „odysea“ používá obecně jako označení pro dlouhý a komplikovaný
návrat domů z velké dálky
Hésiodos
• Další známý autor z archaického období
• Napsal dílo Zrození bohů, které popisuje první generace řeckých bohů
Ezopovy bajky
• Opět archaické období
• Bajka: příběh s ponaučením, v němž vystupují zvířata dostávající se do
lidských situací a řešící lidské problémy
• Ezop jako historická postava je také nedoložen
Platón a Aristoteles
• Platón je jedním z nejznámějších filozofů vůbec
• V centru jeho filozofie je nauka o tzv. idejích
• Platón psal dialogy: knihy, které spočívaly v rozhovoru více lidí; mají
děj a jejich hlavní postavou je obvykle Sokrates
• Některé dialogy: Sympózion, Faidón, Parmenidés, Menón
• Aristoteles by Platónův žák
Antické divadlo
Vznik divadla
• Vznik ve starém Řecku v 6. stol. př. n. l.
• Původ ve sborovém přednesu poezie
• Dihtyramb: sborová oslavná píseň na boha Dionýsa
• K přednesu se přidávali herci, kteří
přednášené verše předváděli
• Nejprve byl herec jeden, Aischylos zavedl
druhého herce, Sofoklés pak třetího
• Původně se divadlo hrálo především při Dionýsiích: svátcích boha Dionýsa
Podoba antického divadla
• Hrálo se v amfiteátru
• Většinou nebylo více herců, než tři
• Všechny role hráli muži
• Dodržovala se zásada tří jednot:
• Času: divadelní hra se odehrávala v jednom čase
• Místa: divadelní hra se odehrávala na jednom místě
• Děje: divadelní hra vyprávěla o jednom ději
• Často už staří Řekové používali komplikované mechanismy pro vytvoření
zvláštních efektů (např. kladkou spustili herce reprezentujícího boha)
• Motiv božího zásahu do děje, který náhle rozuzlil situaci, podle jevištních
mechanismů se dodnes nazývá deus ex machina („bůh ze stroje“)
Divadelní žánry a hlavní představitelé
• Tragédie: starší, popisující strasti, války, končící špatně
• Aischylos: jeden z prvních dramatiků, známý Oresteiou, příběhem o dětech
Orestovi a Elektře, které ze msty zabily svou matku a za to pak samy trpěly
• Sofoklés: známý díly Král Oidipus, které je o synovi, jenž zabil svého otce a
oženil se se svou matkou, a Antigona, které je o tom, že zákony boží jsou
přednější zákonům lidí a obecně pak o neporušitelnosti zákonů či o trestech za
jejich porušení
• Euripidés: známý díly Médea či Ifigenie v Tauridě, proslul psychologickou
prokresleností a příběhy s ženami v hlavních rolích
• Komedie: mladší, humorná, pozitivnější
• Aristofanés: díla Žáby či Oblaka
Postoje filozofů k divadlu
• Platón upřednostňoval rozum a divadlo odmítal, protože podle něj
vzbuzuje spíše emoce a ty zatmívají rozum
• Platónův žák Aristotelés naopak divadlo vyzdvihoval
• Za hlavní kvalitu divadla považoval Aristotelés uměřenost a
souměrnost; byl to právě on, kdo velmi propagoval jednotu času,
místa a děje
• Aristotelés se divadlem zabývá v díle Poetika
Aischylos
• 525-456 př. n. l.
• Známý řecký dramatik z attického období
• Tvořil především tragédie
• Nejznámější hra Oresteia: odehrává se po trójské válce; král
Agamemnón je zabit svou ženou Klytaimestrou a jejím milencem,
Agamemnónovy děti Orestes a Elektra otcovu smrt pomstí, za
matkovraždu jsou však pronásledováni erinyemi (andělé pomsty,
česky také „lítice“)
• Téma později mnohokrát zpracováno: J.-P. Sartre, E. O‘Neille
Sofoklés
• 496-406 př. n. l.
• Známý řecký dramatik
• Časté téma, které zpracovával, je neporušitelnost
božích i lidských zákonů
• Tragédie Král Oidipus: věštba Oidipovi prorokuje, že jednou
zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou; Oidipus se nakonec sám stane
králem, je dobrý a zachrání lid před sfingou, ale věštba se vyplní (odtud
Oidipovský komplex, u žen Elektřin), nakonec se oslepí a odchází do vyhnanství
• Tragédie Antigona: navazuje na Oidipa, Antigona je thébská princezna, která se
vzepřela zákazu pohřbít tělo svého bratra Polyneika (označeného za zrádce), hra
končí tragicky: Antigona se oběsí
Eurípidés
• 480-406 př. n. l.
• Také známý dramatik
• Často byly v jeho dílech hrdinkami ženy
• Tragédie Trójanky: zaměřená protiválečně
• Hra Medea: o ženě, která kvůli lásce zradí svou zemi
• Hra Ifigenie v Tauridě: události okolo trójské války
Aristofanés
• 445-388 př. n. l.
• Autor komedií
• Komedie Žáby: zesměšňuje Euripida
Theokritos
• 300-260 př. n. l.
• Psal básně, které nazýval jako idyly: odtud
pojem „idyla“ pro označení poklidného,
dobrého a bezpečného života, někdy jsou idyly
poměrně naivní
• Také tvůrce tzv. bukolické poezie: oslavující pastýřský život
Římská literatura
• Později, než řecká
• Řím hodně dobýval, na přelomu tisíciletí byl největší velmocí
• Často přijímal kulturu podmaněných národů
• Římská literatura: od přelomu tisíciletí až do 5. století n. l.
Titus Maccius Plautus
• 251-184 př. n. l.
• Autor divadelních her
• Tvořil komedie, např. Komedie o hrnci
Gaius Valerius Catullus
• 84-54 př. n. l.
• Psal lyrickou poezii
• Psal o lásce, známé je jeho spojení
„Nenávidím a miluji“, kterým začíná
jednu ze svých básní
Marcus Tullius Cicero
• 106-43 př. n. l.
• Jeden z nejznámějších římských řečníků i filozofů
• Jeho latina je považována za velmi vysokou
a kultivovanou
• Psal filozofická díla: O nejvyšším dobru a zlu
• Také se hodně angažoval politicky
Gaius Iulius Caesar
• 100-44 př. n. l.
• Římský politik a vojevůdce
• Jeden z nejvýznamnějších panovníků
v římských dějinách
• Stal se doživotním vládcem Říma,
po něm následuje období monarchie
• On jeho jména slovo „císař“
• Byl také literárně činný, o tažení v Galii napsal: Zápisky o válce galské
Publius Vergilius Maro
• 70-19 př. n. l.
• Velký římský básník
• Ovlivněný Theokritem napsal Zpěvy pastýřské
• Nejznámější je eposem Aeneis: příběh
o hrdinovi jménem Aeneis, který bránil
Tróju a po jejím dobytí putoval a založil Řím
Publius Ovidius Naso
• 43 př. n. l. – 18 n. l.
• Velmi významný římský básník
• Znelíbil se císaři a posledních deset let svého života strávil ve
vyhnanství
• Poezie Umění milovat: ve verších podává básník řadu dobrých rad
ohledně vztahů a lásky
• Nejznámější dílo Proměny: přes 200 básní zpracovávajících různé
řecké a římské pověsti, často je v nich nějak zakomponován motiv
proměny
Publius Ovidius Naso: Proměny
• Tvoří je několik knih
• Mapují v chronologickém pořadí široké spektrum antických mýtů od
nejstarších (stvoření světa) po nedávnou minulost (Caesar)
• Vystupují zde postavy:
•
•
•
•
Římští bohové: Jupiter, Merkur, Venuše, Minerva, Mars, Apollón, Pluto ad.
Nymfy: Dafné, Ió, Sýrinx
Postavy proměněné do zvířat: Arachné, Ió, Lykaón, Ganymédés
Bájní hrdinové: Perseus, Iásón, Théseus, Daidalos a Ikaros, Héraklés, Orfeus,
Péleus, Achillés, Odysseus, Aeneás, Rómulus
• Skutečné postavy: Caesar
Publius Ovidius Naso: Proměny
• Lykaón: král, který nabídne Jovovi, králi bohů, lidské maso, je
proměněn na vlka
• Faëthon: půjčí si od otce Sóla, boha slunce, jeho sluneční vůz, ale
neuřídí jej, ohrožuje zemi a musí zasáhnout Jupiter
• Minótauros: boj Thésea s mínotaurem na Krétě
• Pygmalión: krásná soška obživne a je z ní skutečná žena
• Filémon a Baukis: staří manželé pohostí Jova, za odměnu se po smrti
promění v dub a lípu a jsou stále spolu
• Únos Persephoné: dcera Deméter; unesl ji Pluto
• Orfeus: pěvec Orfeus jde z podsvětí vysvobodit milovanou Eurydiké
Lucius Annaeus Seneca
• 4 př. n. l. – 65 n. l.
• Zastánce filozofického směru stoicismu:
klidné přijetí svého osudu, vyrovnanost se
světem („stoický klid“)
• Ve stoicismu pojem stoického mudrce: dosáhl
dokonalé moudrosti, ví, kam všechny věci
směřují, nic jej nikdy nedokáže překvapit
• Psal výchovná díla, ve kterých vedl čtenáře
k dobrému a vyrovnanému životu
Marcus Aurelius
• 121-180 n. l.
• Římský císař, ale zároveň také spisovatel
• Zastával také filozofii stoicismu
• Dílo: Hovory k sobě
Středověká literatura
Středověk
• V Evropě období zhruba mezi 5. a 15. stol. n. l.
• Obvykle se za počátek středověku považuje zánik Západořímské říše a za jeho
konec počátek kolonizace Ameriky a zánik Východořímské říše
• Středověk je obdobím formování moderních národů a jejich kultur
• Rozvíjí se společenský řád založený na dávání léna (lat. „feudum“; vlastnictví půdy
a určitých výsad) od panovníka vazalům a na nevolnické práci
• Tři stavy ve společnosti: panský, duchovní a nevolnický
Středověk
• Středověk se prolíná s renesancí, která začíná ve 14. stol. v Itálii a v průběhu
několika staletí se šíří Evropou
• Středověk je obdobím křížových výprav, rytířství a hradů
• Ve středověku bylo naprosto běžné doslovné opisování z jiných děl
• Sedmero svobodných umění: gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika,
geometrie, astronomie a hudba
Vliv křesťanství
• Ve středověku má nesmírnou moc křesťanství a tedy také církev
• Základní náboženskou knihou je tedy Bible
• Dochází k častému pronásledování Židů a k bojům s muslimy
• Papež vyhlašoval křížové výpravy a korunoval císaře
• Knihy vznikaly v opisech, které vytvářeli mniši ve skriptoriích (písárnách)
v klášterech; kněží a mniši byli tedy nositeli vzdělanosti
• Bůh byl stavěn nade vše: každý by měl především oslavovat Boha,
veškerá krása v přírodě i umění pochází z Boha atd.
• Rozdělení stavů a vláda aristokracie jsou označeny za vůli boží
Vývoj křesťanství
• Vývoj středověkého křesťanství bývá dělen na dvě velká období:
• Patristika: zhruba 1.-7. stol. n. l.; období počátků církve a
tzv. církevních otců, tedy filozofů, kteří stanovovali základní
dogmata křesťanského náboženství; největší autoritou
patristiky byl sv. Augustin (4.-5. stol.): dílo O obci boží
• Scholastika: zhruba 10.-15. stol. n. l.; období systematické
teologie, filozofie té doby hodně vycházela ze starověkého
filozofa Aristotela; největší autoritou scholastiky
byl sv. Tomáš Akvinský (13. stol.): dílo Summa teologická
Románský sloh
• 11.-13. stol. n. l.
• Sloh výrazný v architektuře,
výtvarném i jiném umění
• V architektuře kulaté tvary
a bytelné zdi
• Typická náboženská stavba: rotunda
Gotický sloh
• 12.-16. stol. n. l.
• Gotika navazuje na románský sloh
• Pro gotiku je typická monumentálnost,
vertikalita (stavění do velké výšky)
a komplikovanost
Středověká literatura: časté žánry
• Rytířské romány: psány prózou; milostné motivy (čistá láska rytíře k
nedostupné a vznešené ženě), dobrodružné
• Žákovská poezie: světská; motivy pijácké, milostné, satirické, humorné
• Hrdinské národní eposy: často ústně tradované rozsáhlé epické básně
o velkých hrdinech, obvykle o statečných a věrných rytířích a jejich
dobrodružstvích
• Byliny: ruské básně o udatných bohatýrech
Středověká literatura: časté žánry
• Exempla: „exemplum“ = „příklad“; krátké příběhy, v nichž se hrdina
proviní proti božím pravidlům a je následně (často drasticky) trestán v
pekle; slouží k ponaučení
• Dvorské lyrické písně: jejich tvůrci byli obvykle ve službě nějakého
pána, nazývali se trubadúři či minnesängři; oslavovali svého pána,
také se věnovali motivům lásky a krásy přírody
• Legendy: vypravování o životě a umučení svatých
Středověké drama
• Středověké divadlo vzniká asi v 9. století
• Původně přehrávání a recitování scén z Bible
• Obřadní hry: různé náboženské výjevy, často se vážící ke svátkům
• Postupně se ke hrám přidávaly další motivy, některé i docela světské,
nakonec divadlo vykázáno pryč od kostelů
• Hry tří Marií: divadelní hry hrané při Velikonocích, jsou o třech
ženách, které jdou pomazat Kristovo mrtvé tělo; nejznámější z těchto
her je Mastičkář (české drama z 14. století)
Severská mytologie
• Velkým zdrojem pro zkoumání severské (vikinské) mytologie jsou
sbírky epických písní z Islandu známé jako Edda
• Poetická Edda: starší, z 12. století, sbírka písní
• Prozaická Edda: mladší, z 13. století, do velké míry koncipovaná jako
učebnice pro skaldy (vikinský básník)
• Vikingové používali runové písmo, tzv. futhork
Severská mytologie
• Ódin: nejvyšší bůh, poutník a válečník,
„všeotec“, prorocké schopnosti, také znám
jako Wodan (germánská mytologie)
• Freya: Ódinova žena
• Thór: Ódinův syn, bůh hromu, také znám
jako Donar (germánská mytologie)
• Tyr: bůh spravedlnosti
• Valkýry: andělé smrti odvádějící
chrabré válečníky do Valhally
Severská mytologie
• Ásgard: země Ásů (bohů)
• Valhalla: síň padlých, kde hodují
padlí válečníci a čekají na konec světa
• Midgard: naše země
• Ragnarok: mýtický konec světa
Béowulf
• Anglický hrdinský epos z 9.-10. století
• Odehrává se ve Švédsku, kde dánský hrdina Béowulf porazí trolla
Grendela i jeho matku
• Béowulf se potýká také s jinými mýtickými tvory – fantastické prvky
• Tragický konec
Píseň o Nibelunzích
• Německá epická píseň z 13. století
• Hlavní hrdina Siegfried
• Bojuje s drakem, získá srdce milované Kriemhildy,
vystupuje zde postava Brunnhildy, tady princezny
• Zpracováno v 19. století Richardem Wagnerem
jako cyklus oper Prsten Nibelungův: Rýnské zlato,
Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů
• Zde je Brunnhilda valkýrou a Wodanovou dcerou
• Motiv magického prstenu
• Inspiroval se Písní o Nibelunzích i Eddou
• Nejznámější skladby: Jízda valkýr, Siegfriedův pohřeb
Píseň o Rolandovi
• Francouzská národní hrdinská epika z 12. století
• Hrdina Roland je bájný rytíř z družiny Karla Velikého (8.-9. stol.)
• Báseň pojednává o napadení Rolandovy přesilou Saracénů
• Roland odmítá přivolat pomoc (samotného Karla Velikého) až do
chvíle své vlastní hrdinské smrti
Píseň o Cidovi
• Španělská národní hrdinská epika z 12. století
• Hlavní hrdina Cid bojoval s Maury
• Jedno z nejstarších dochovaných děl španělské literatury
Artušovské legendy
• Artuš: bájný anglický král
• Guinever: Artušova žena
• Merlin: Artušův čaroděj
• Uther: Artušův otec
• Moranna: zlá čarodějka, její syn je Mordred
• Galahad: udatný rytíř
• Lancelot: jeden z nejlepších rytířů, ale zradí Artuše,
když se zamiluje do Guinever
• Perceval: rytíř, váže se k pověsti o hledání svatého grálu, tedy Ježíšova kalicha (našel jej),
podle něj složil Wagner operu Parsifal (arabská varianta jména)
• Kamelot: bájný Artušův hrad, ve kterém seděl s rytíři u kulatého stolu
• Excalibur: bájný Artušův meč
Marco Polo
• Benátský kupec z 13. století
• Dílo Milion: cestopis z cest po Asii
Staroslověnská literatura
• Roku 862 požádal velkomoravský kníže Rastislav byzantského císaře Michala III. o
vyslání náboženské slovansky orientované misie
• Ze Soluně byli vysláni Konstantin (známý jako Filozof) a Metoděj (spíše diplomat)
• Na Velkou Moravu přišli roku 863 a i před pár problémů zde působili
• Metoděj a Konstantin zpracovali slovanské nářečí od Soluně a pro potřeby jeho
zápisu vytvořili nové písmo: hlaholici
• Nová řeč se uchytila jako staroslověnština
• Šlo především o liturgický (obřadní) jazyk
• Překládali Bibli, celý překlad se nedochoval
• Konstantin později přijal řádové jméno Cyril
Staroslověnská literatura
• Později vytvořili Cyrilovi žáci na jeho počest písmo cyrilici, která byla jednodušší,
než hlaholice, a dochovala se v ní řada památek; z cyrilice vznikla později azbuka
• Mnoho staroslověnských textů se dochovalo v tzv. Kyjevských listech (protože byly
později nalezeny v Kyjevě)
• O Konstantinovi a Metodějovi
vznikly díla Život Konstantinův
a Život Metodějův
• Konstantin napsal předmluvu
k Bibli, tzv. Proglas
• V Proglasu obhajuje právo na
bohoslužby v slovanském jazyce
(jinak obvykle bohoslužby v latině)
Hospodine, pomiluj ny
• Píseň z 10. století
• „Krleš“ je zkomolenina z „Kyrie eleison“ („Pane, smiluj se“)
• „Pomiluj ny“ = „smiluj se nad námi“; „žizn“ = „blahobyt“
Hospodine, pomiluj ny!
Jezukriste, pomiluj ny!
Ty, spase všeho mira,
spasiž ny i uslyšiž,
Hospodine, hlasy našě!
Daj nám všěm, Hospodine,
žizn a mír v zemi!
Krleš! Krleš! Krleš!
Kristiánova legenda
•
•
•
•
Celým názvem Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily
Napsána latinsky nejspíš na začátku 10. století
Legenda (vyprávění o svatých) o sv. Václavovi a sv. Ludmile
Začíná líčením počátků křesťanství na Moravě za působení Cyrila s
Metodějem, mluví o knížeti Přemyslovi a o jeho potomcích, o Bořivoji,
kterého pokřtil Metoděj
• Hlavní část je o sv. Václavovi, ale též o sv. Ludmile, jejím konfliktu s
Drahomírou a po jejím zavraždění též o přenesení jejich ostatků z Tetína do
kostela sv. Jiří v Praze
• Možným autorem je Strachkvas, syn Boleslavův (jméno podle narození v
době hostiny, po níž byl zabit sv. Václav)
• Spory o osobu autora: že by Strachkvas (Kristián) psal negativně o svém otci?
Hradecký rukopis
•
•
•
•
Soubor různých básní dochovaný z 14. století u Hradce Králové
Některé básně užívají satiry či komiky
Je zde např. Bajka o lišce a džbánu
Další jsou Satiry o řemeslnících a konšelích, mezi nimi je známá báseň O ševcích
Švec vece: Co učiniti?
jižť mi sě chce velmi píti;
ženo, chceš do krčmy jíti,
jediný haléř propíti?
Ona jemu v tom povolí,
řkúci: Staň sě po tvej voli.
A když do krčmy jidesta,
brzo tři kroše propista.
Kosmas
• Kosmas žil v 11.-12. století
• Napsal v latině Kroniku českou
• Sahá od samých počátků až do Kosmovy smrti (1125)
• Jedná se o kroniku, ale je zároveň také silně uměleckým dílem
• Historicky věrohodnější, než Dalimilova kronika
Alexandreis
• Dlouhá česká epická báseň ze 14. století
• Předlohou byla francouzská a možná také německá Alexandreida, tedy
vypravování o Alexandru Makedonském
• Jedná se o světskou epiku (není to náboženský text)
• Do vypravování o Alexandrovi se dostávají také české reálie a prvky
Kronika tak řečeného Dalimila
• Kronika psaná česky ze 14. století
• Neví se, zda skutečně tuto kroniku napsal nějaký Dalimil
• Autorovi nejde ani tak o historickou věrnost, ale sleduje politické cíle:
snaží se ukázat, jaký je historický význam Čechů a jakou mají slavnou
minulost (dílo je vlastenecké)
• Např. příběh o Oldřichovi, který radši zvolí prostou českou selku
Boženu, než německou princeznu