Služby přenášené pomocí VBI

Služby přenášené pomocí VBI
(Mike, 11.5.2003, recenze)
Rubrika / Software
Pokud Vás zajímá, co vše se nechá vysílat ve VBI televizního signálu...
doporučit
tisknout
1. díl: Úvodem
Tento miniseriál je psán se zaměřením na Evropu, a to (mimo teletextu) hlavně na Německo - tam doznal vývoj v této oblasti největšího
rozmachu. Proto jsou některé zde uvedené informace užitečné pouze těm, kteří alespoň trochu umí německy.
Dále je vše zaměřeno na normu PAL, která je standardem u nás, ve většině Evropy i mnoha jiných zemích (Čína, jižní Afrika, Jižní
Amerika, ...) v různých variantách. VBI se samozřejmě vyskytuje i u NTSC a SECAMu.
V NTSC vysílá USA, Japonsko a mnoho jiných zemí, zase v různých variantách. V USA není teletext tak rozšířen jako v Evropě. Hojně se
tu používá Closed Captioning (CC, Closed Caption) pro skryté titulkování. Všimněte si u některých amerických seriálů na začátku
písmenek CC v obdélníčku v rohu obrazovky, to je ono. CC je podporováno i u DVD disků, a to všech regionů.
Co se týče SECAMu, tímto systémem vysílá Francie, východní Evropa a Střední Východ. Z východní Evropy je těch států minimum, i
naše republika od tohoto systému na konci roku 1991 upustila. V tomto systému je VBI trochu ochuzeno, protože kvůli většímu regionu
vertikální synchronizace oproti PALu/NTSC jsou pro VBI vyhrazeny pouhé 4 (později 8, dnes možná i víc?) řádky z každého snímku. Jistě
vzpomínáte v době SECAMu u nás na hrozně pomalý teletext...
Co je potřeba k příjmu všech služeb ve VBI na PC? Velmi zjednodušeně: postačuje TV karta, na které funguje teletext - to umí dnes
všechny. Většina současných TV karet obsahuje čip Brooktree (Bt). Důvodem je, že tyto čipy jsou velmi levné, zpracování TV signálu
téměř nezatěžuje CPU a hlavně, že dnes v sobě integrují vše k zpracování TV signálu všech norem (odtud název Fusion) = ušetření
práce výrobci TV karty. Brooktree byla dříve samostatná firma, později přešla pod firmu Rockwell Semiconductor Systems, Inc. No a
dnes je součástí Conexant Systems, Inc. a v současnosti vyrábí čipy Brooktree Fusion Bt878, Bt879, 878A, Conexant CX23881. Do
popředí se dostává i Philips SAA7134.
Původně v roce 2000 jsem chtěl napsat o všech VBI službách, na které jsem narazil. Z dnešního hlediska se ukázalo, že většina z těchto
služeb je mrtvá, ať z důvodu malého rozšíření, výnosů, zájmu diváků, Internetu či blížícímu se komerčnímu přechodu na DVB standard.
Vezměme si ty zapomenuté alespoň stručně: Videodat byl používán pro přenos doprovodných materiálů pořadu Computerclub na WDR;
WinBis vysílající burzovní informace na některých zpravodajských kanálech; microsoftí HTML pokusy Intercast, WaveTop, WebTV for
Windows; placený net on air vysílající vybrané HTML stránky na Deutsche Welle; další pokusy jako AirMail (samozřejmě jednosměrný) a
Broadcast Online TV (přenos ne ve VBI, ale v řádkovém zatemňovacím intervalu); zajímavý [email protected] poskytující mp3 na NBC Europe
(dnes pokračuje v DVB pod názvem MegaRadio na NBC-GIGA). Je vidět, že ve VBI lze přenášet jakákoli data, proto se toto pásmo
využívá i pro neveřejné datové přenosy.
Ještě poznámka: Přenosům dat v signálu TV stanice se obecně říká Data Broadcasting.
2. díl: Co je vlastně VBI?
Vysvětlení je provedeno pro normu PAL. V ČR se používá norma PAL D/K (resp. CCIR D/K či OIRT) pro pozemní vysílání a navíc pro
kabelové vysílání i PAL B/G (resp. CCIR B/G či CCIR), která se hojně používá v Evropě. Obě normy se liší rozložením kanálů a pásem,
odstupem nosné zvuku a šířkou pásma kanálu.
V normě PAL je obraz tvořen pomocí půlsnímků, které jsou zobrazovány frekvencí el. sítě 50 Hz, tzn. 50 půlsnímků/s. Po sobě jdoucí 2
půlsnímky (lichý a sudý) jsou zobrazeny na obrazovce prokládaně, reálným výsledkem je tedy 25 snímků/s. Jeden snímek obsahuje 625
řádků, pro obraz je využito 576 řádků.
Z výše uvedeného vyplývá, že 1 půlsnímek má 312,5 řádku, pro obraz je využito 288 řádků. Rozdílem těchto dvou hodnot nám vychází
24,5 řádku, kterým se říká půlsnímkový zatemňovací interval (Field Blanking Interval). Proč je navíc 24,5 řádku v každém
půlsnímku? Doba přenosu těchto řádků odpovídá času, který potřebuje elektronový paprsek pro návrat ze spodku obrazovky na vršek po
zobrazení půlsnímku (Vertical Flyback Time), kdy logicky nemůže být zobrazován obraz. Jinak řečeno, je nutné tyto řádky vysílat, a když
už se tedy vysílají, je vhodné je využít. Půlsnímkový zatemňovací interval je v prvních 22 a posledních 2.5 řádcích každého půlsnímku,
rozděluje se na 8,5 řádku vertikální synchronizace obrazu a 16 řádků VBI. Krátce k vertikální synchronizaci obrazu: slouží k
detekování začátku nového půlsnímku, zahrnuje v sobě pulsy snímkové synchronizace (Field Sync Pulses) a vyrovnávací pulsy
(Equalising Pulses).
Pokud si tedy rozebereme 1 snímek, vychází nám:
Lichý půlsnímek: řádky
•
•
•
•
1 - 6: vertikální synchronizace obrazu (Vertical Sync Sequence či Vertical Synchronization Region)
•
•
•
•
2./2 313 - 1./2 319: vertikální synchronizace obrazu
7 - 22: vertikální zatemňovací interval (VBI - Vertical Blanking Interval)
23 - 310: obrazová informace
311 - 1./2 313: vertikální synchronizace obrazu
Sudý půlsnímek: řádky
2./2 319 - 1./2 335: VBI
2./2 335 - 1./2 623: obrazová informace
2./2 623 - 625: vertikální synchronizace obrazu
Pozn.: Toto "rozebrání snímku" platí pro ČR, jinak v rozšířené specifikaci teletextu je pro VBI vyhrazeno 35 (17+18) řádků v každém
snímku.
Tak, a už jsme se prokousali k VBI. Jak tedy víme, VBI tvoří 16 řádků z každého půlsnímku, které mohou sloužit k přenosu kterýchkoliv
dat, aniž by si toho TV divák povšiml (tedy pokud se mu to neplete do obrazu). Pro vysílání dat nemusí být využito všech 16 řádků,
většinou tomu tak ale je. Televize vysílá od 30. let 20. století. VBI se dříve vůbec nevyužíval, maximálně k nějakým testovacím signálům,
bylo tedy třeba najít uplatnění nevyužité kapacity. Teprve od začátku 70. let začal VBI využívat předchůdce dnešního teletextu. V ČR se
začal VBI používat až na konci 80. let (pro teletext).
Určení rychlosti přenosu není jednoznačné, protože existuje více specifikací přenosu dat ve VBI. Udělejme si tedy příklad pro naší
republiku. Přenášíme data pomocí standardu teletext System B s využitím celého VBI. Řádková frekvence je 15,625 kHz, přenosová
rychlost je 444 × řádková frekvence, tedy 6,9375 Mb/s. Tato rychlost je ale dávková, tzn. je platná při přenosu VBI. Efektivní rychlost je
dána poměrem přenosová rychlost × počet řádků ve VBI použitých pro přenos v 1 snímku / počet řádků v 1 snímku = 355,2 kb/s.
Reálné množství přenesených dat dále snižují kontrolní bity, jako u všech přenosů.
Tento způsob přenosu se nazývá Line Mode, tedy přenos dat pouze ve VBI. Existuje dále Frame Mode (nazýván také Full Field nebo Full
Channel transmission), který lze použít, pokud není přenášen obraz. V tomto módu lze přenášet data ve všech řádkách kromě regionu
vertikální synchronizace obrazu, efektivní rychlost přenosu se tedy přibližuje 6,9375 Mb/s.
Nejrozšířenějším využitím VBI je teletext, o něm v příštím dílu.
3. díl: Teletext
Název teletext nebo zkráceně text je zažit ve většině zemí (anglicky mluvící státy, ČR, Slovensko, Švédsko, Norsko, Maďarsko,
Rumunsko). Některé státy si název vylepšily (Německo - Videotext, Itálie - Televideo, Polsko - Telegazeta), jiné upravily jazyku svému
(Francie - Texte, Finsko - Teksti-TV, Španělsko a Portugalsko - (Tele)texto, Dánsko a Holandsko - (Tele)tekst, ...).
Nebudu zde popisovat úplné základy teletextu, to musí znát snad každý, kdo ví, co je televize. Spíše se podíváme pod pokličku tohoto
média. Snažil jsem se to psát s ohledem spíše na TV karty, než na normální TV přijímače.
Trocha historie...
Vše začalo v říjnu roku 1972 ve Velké Británii, kdy státní TV společnost BBC ohlásila ideu teletextu. V září roku 1974 začalo
experimentální vysílání, v září roku 1976 ustavily společnosti BBC, IBA a BREMA standard WST úrovně 1, oficiální vysílání vypuklo ještě v
roce 1976 (BBC pod názvem Ceefax a krátce poté komerční TV společnost IBA pod názvem Oracle). Vysílalo se pouze asi 30 stran s
pakety 0-23, využito bylo jen na pár řádků z VBI. Standard WST úrovně 1 se v základu dodnes nezměnil, přibylo však mnoho rozšíření.
Teletext se stal populární a začal se v Evropě rozšiřovat, v Americe se moc nechytl.
Dříve jsem si myslel, že v analogovém vysílání existuje pouze 1 specifikace přenosu teletextu. Nakonec jsem jich našel 7 základních systémy A, B, C, D pro 625-řádkové TV systémy a systémy B, C, D pro 525-řádkové TV systémy, které se v základu liší rychlostí přenosu
dat, úrovní signálu logické 1 a počtem bytů na řádek. Tyto specifikace jsou definovány v ITU-R BT.653 (světové teletextové
standardy), ETSI ETS 300 706 a EIA-516, dále se rozdělují do úrovní. Nejvyšší rychlost přenosu dat a počet bytů na řádek má systém B
pro 625-řádkové TV systémy, který je specifikován v ETS 300 706, Britové tento nejrozšířenější systém nazvali WST (World System
Teletext nebo World Standard of Teletext). V USA se používá specifikace teletextu dle EIA-516, která se nazývá spíše NABTS (North
American Basic Teletext Specification nebo Standard, nebo North American Broadcast Teletext Specification), je rozšířením systému C
pro 525-řádkové TV systémy. Ještě pro zajímavost, ve specifikaci WTS se jednomu teletextovému řádku říká paket (packet), v
NABTS rekord (record).
Pozn.: Záměrně uvádím, že specifikace jsou pro 625- nebo 525-řádkové TV systémy a ne pro PAL a NTSC, protože v Brazílii se vysílá
normou PAL-M, která má 525 řádků při 60 půlsnímcích, no a dále existuje ještě SECAM.
Pokud si vezmeme, že existuje 7 základních specifikací přenosu teletextu, kolik asi existuje specifikací pro přenos obecných dat v TV
signálu? Není jich mnoho, většina jich používá právě principu přenosu teletextu, a to z důvodu, že přenos teletextu je odzkoušen a
hlavně certifikován pro vysílání v mnoha zemích (jinak řečeno, nová přenosová technika vyžaduje certifikaci).
V dalším povídání se zaměříme na Evropu.
Velmi stručné specifikace současných úrovní teletextu WST
Teletext úrovně 1 a 1.5 se nazývá základní teletext (Basic Teletext), úrovně 2.5 a 3.5 rozšířený teletext (Enhanced Teletext). Teletext
úrovně 1 a 1.5 může využívat VBI o velikosti 32 řádky na snímek, teletext úrovně 2.5 a 3.5 a datové přenosy mohou využívat až 35
řádků.
Úroveň 1
Jak každý ví, teletext je složen z cyklicky přenášených stránek, kterých může být v 1 cyklu až 800 viditelných (decimální 100 - 899) a
další neviditelné (v hexa nA0 - nFF; kde n = 1, 2, .. 8). Jednotlivé stránky mohou být vysílány v libovolném pořadí, mohou být přenášeny
i nekompletní stránky (zbytek se na obrazovce vyplní mezerami). Neviditelné stránky, jak z názvu plyne, nejsou zobrazovány, slouží pro
rozšiřující funkce teletextu - dekodéry teletextu ve starších TV přijímačích všechny neviditelné stránky nedokáží využít, zde je na tom
lépe TV karta, ikdyž softwaru pro tyto účely je zatím poskromnu. Navíc každá stránka může mít až 3199 podstránek (v rozšířené
specifikaci teletextu až 8189). Jednotlivé stránky se skládají až z 25 viditelných paketů (obvykle se nazývají řádky): 0. = záhlaví stránky,
1.-23. = řádky textu, 24. = (volitelně) odkazy Fastextu. Dál neviditelné pakety 25-31, v nich jsou zase rozšiřující funkce teletextu. 1
paket odpovídá 1 TV řádku, má velikost 45 B, využito je samozřejmě méně (ubírá synchronizace generátoru hodin, číslo (pod)stránky a
řádku, rámcový kód, Hammingovy kódy, parita, CRC). Tak např. v řádcích 1-23 je zobrazeno 40 znaků, resp. většinou 39, protože 1.
pozici zabírá neviditelný řídicí znak. Je možné zobrazovat alfanumerické znaky, semigrafiku, vše v 8 barvách. Fungují zde tzv. řídicí
znaky, kterými měníme barvu písma/pozadí, transparentnost, přepínání semigrafika/text, spojitá/oddělená semigrafika, skrytí/zviditelnění
znaků, blikání znaků, jednoduchá/dvojitá výška znaků. Řídicí znaky jsou součástí paketu, ubírají tedy pozice pro zobrazitelný znak.
Zobrazitelné znaky jsou definovány v kódových tabulkách G0, G1 (ISO 6937 - 2. část), v G0 je 13 znaků vyhrazených pro národní
varianty znaků. Tabulek G0 existuje více dle použitého typu písma (latinka, cyrilice - 3 varianty, řečtina, arabština, hebrejština). V této
úrovni v současnosti vysílají např. Velká Británie, SRN, prostě státy, které nemají mnoho specifických národních znaků.
Úroveň 1.5
Čeština a další jazyky však potřebují pro zobrazení všech národních znaků větší kódovou tabulku, proto byla vyvinuta nadstavba úrovně
1 - úroveň 1.5, kde je přidána ještě kódová tabulka G2 (ISO 6937 - 2. část). Znaky tabulky G2 jsou vysílány pomocí paketů 26, kterých
může být až 16 na 1 teletextovou stránku. Zase, tabulek G2 existuje více dle použitého typu písma.
Situace v ČR: U nás do konce roku 1988 probíhalo experimentální vysílání teletextu a od 1.1.1989 se zavedlo na tehdejší ČST
pravidelné vysílání. Dodnes se používá WST úrovně 1.5. Je možné využívat neviditelné pakety 26, 27 a 30. Jednotlivé stránky se
přenášejí s tímto pořadím paketů: 0, 27, 26 (až 16), 1-23(4), 0, ... a dále přibližně 1× za sekundu paket 30.
Úroveň 2.5
Je rozšířením nikdy nepoužité úrovně 2. Zatím nevím o žádné TV stanici, která by takto teletext vysílala. Oproti úrovni 1 je rozšířen počet
znaků (je tedy rozšířena jazyková podpora, ale jiným způsobem, než u úrovně 1.5), počet barev (na 32, z toho 16 definovatelných),
počet znaků na řádek (až 56), počet řídicích znaků a jejich lepší řešení (už nevytváří na obrazovce znak mezerníku), zavádí omezený
počet předefinovatelných znaků (DRCS = Dynamically Re-definable Character Set - dynamicky předefinovatelné soubory znaků, tzn.
pomocí signálu teletextu lze předefinovat některé znaky), ...
Úroveň 3.5
Je rozšířením nikdy nepoužité úrovně 3. Zatím nevím o žádné TV stanici, která by takto teletext vysílala. Oproti úrovni 2.5 je rozšířen
počet předefinovatelných znaků a módů (rozšíření DRCS - je možné zobrazovat i obrázky), zavádí tučné písmo, kurzívu, proporcionální
zobrazení alfanumerických znaků, všech 32 barev lze předefinovat.
Pozn.: V minulosti byly specifikovány ještě úrovně 4 a 5, které snad kvůli složitosti nikdy nebyly použity. V úrovni 4 je pomocí pěti
základních povelů zavedeno zobrazení pomocí vektorové grafiky, odstínů barev je více než 250 000, systém byl zkoušen společností IBA
na začátku 80. let a v Kanadě. V úrovni 5 jsou stránky přenášeny formou obrázků, vykreslování je (podobně jako u některých grafických
PC formátů) provedeno nejprve nahrubo a s přibývajícími daty se obrázek zjemňuje, tento systém se vyvíjel v Japonsku.
Některé rozšiřující funkce teletextu
Fastext a TOPtext
Dříve měly TV přijímače malou paměť na ukládání více stránek teletextu, proto byl pro rychlejší přístup k nejpravděpodobněji
požadované stránce vymyšlen a v roce 1987 uveden do provozu Fastext (někdy nazýván FLOF = Full Level One Facilities nebo Full Level
One Features). Tato funkce využívá 24. řádek teletextové stránky, kde zobrazuje 4 odkazy na stránky, které nějak souvisejí se
zobrazenou stránkou. Tyto stránky jsou uloženy do paměti teletextového dekodéru, takže přístup k nim je okamžitý. Nepleťte si tuto
funkci s tzv. List módem (u většiny TV přijímačů se mezi sebou Fastext a List mód přepínají), kdy si sami nedefinujete, které 4 (a více)
stránky se mají do paměti ukládat. Později k Fastextu přibyl TOPtext (TOP = Table Of Pages), po jehož aktivaci je na obrazovce
zobrazen Index - jakýsi obsah teletextu rozdělený dle kategorií, stránky indexu jsou uloženy do paměti teletextového dekodéru (počet
uložených stránek záleží na kapacitě paměti dekodéru). Fastext a TOPtext dnes trochu ztrácejí význam, protože moderní TV přijímače
mají paměť mnohdy i na víc než 1000 stránek. U TV karet v PC ani nemluvě, tam je stránková paměť omezena velikostí harddisku.
České TV stanice TOPtext nepoužívají a Fastext jen sporadicky, spíše pro testovací účely (ČT1 + ČT2 + nova na straně 899, nova ještě
navíc na str. 102). Ze zahraničních stanic jsem našel např. Viva Plus, EuroSport, ProSieben, RTL, RTL II, VOX, ARD, ZDF, DSF, CNN
International (pouze Fastext), TV Polonia.
MIP (Magazine Inventory Page) a skryté titulkování
MIP je velmi zajímavá funkce, kterou skoro žádný software pro příjem teletextu nevyužívá. Na stránkách nFD je vysílán jakýsi inventář
teletextu, tzn. je tu vysílána informace o počtu stránek a podstránek v rozmezí n00 - nFF a o každé vysílané stránce jsou zde informace,
o jakou stránku se jedná, např. že stránka 888 je stránka pro skryté titulkování. Pro skryté titulkování je např. u nás, ve Velké Británii,
Francii, Polsku nejčastější strana 888, v Německu 150, v Rakousku, Itálii, Slovensku 777; pro skryté titulkování může být použita
kterákoliv teletextová stránka; některé TV stanice využívají i více stránek, např. arte, RAI, TV 5 Europe.
Dále je součástí teletextu VPS/PDC, tato funkce si zasluhuje samostatný díl, takže příště.
Pokud jste se teletextem alespoň trochu nezabývali, nejste z toho asi moc chytří, ale opravdu to nelze vyjádřit v pár řádkách, navíc touto
stručností vznikají určité nepřesnosti. Proto upozorňuji, že specifikace teletextu je daleko, daleko složitější. Vážným zájemcům doporučuji
tyto prameny:
1. ČSN 36 7524 Teletext. Technické požadavky, schválena 16.11.1990, účinnost od 1.3.1992. Zde je specifikace československé verze
WST úrovně 1.5. Kdo nechce dát 222 Kč (stav 2003) za tuto normu, tomu postačí zelené Amatérské radio - mikroelektronika, příloha
1989, je zde totéž, ale nazval bych to "betaverzí".
2. ETS 300 706 Enhanced Teletext specification z května 1997 v angličtině. Je to univerzální specifikace teletextu systému B pro
625/50 (řádkové/půlsnímkové) TV systémy úrovně 1, 1.5, 2.5 a 3.5, jsou tu popsány rozšiřující funkce teletextu. Tuto normu si
můžete po bezplatné registraci zdarma stáhnout z webu ETSI. Norma byla u nás schválena a zavedena v dubnu 1998 jako ČSN ETS
300 706 ed. 1 Specifikace rozšířeného teletextu. Ale pozor, nenechte se napálit jako já, neshánějte ČSN ETS 300 706 ed. 1 - je to
totiž dvoustránkový dokument, ve kterém je pouze oznámení o schválení a další věci s nulovou informační hodnotou - česká verze
tedy neexistuje. Stejnou zkušenost mám se všemi ČSN ETS.
Software pro příjem teletextu
Nejdříve zmiňuji výhodu TV karet oproti TV přijímači - při přechodu na jinou úroveň teletextu stačí sehnat jiný software, u TV přijímače
se jedná minimálně o výměnu teletextového dekodéru. Nevýhodou softwaru však je, že nikdy není bez chyb, mnoho takových programů
se neumí korektně vypořádat se stavem, kdy přepneme na jiný TV program, dále mnohdy není akceptováno, že když se nějaký
zobrazitelný paket nevysílá, má se jeho pozice na obrazovce vyplnit mezerami - většinou tam zůstane text z předešlé stránky a nakonec,
většina programů neumí zobrazit všechny specifické české znaky. Software pro příjem teletextu je přibalen k většině TV karet, horší je to
ale se softwarem pro příjem ostatních služeb ve VBI, zde existuje third-party software většinou pro TV karty s čipem Bt848 a novějším.
Teď už k samotnému softwaru: jediný program podporující všechny specifické znaky úrovně 1.5 je ATV 2000, jediný podporující
TOPText je Satellite, jediný využívající MIP pro skryté titulky je K!TV. Další third-party software s dobrou podporou teletextu: DScaler,
MultiDec, MoreTV.
P.S.: Pokud nemáte TV kartu a chtěli byste přijímat teletext na PC, podívejte se sem. Je zde zatím nejelegantnější zapojení pro příjem
teletextu přes sériový port včetně software i zdrojáků pro Pascal. Toto řešení bylo též uveřejněno v jednom z prázdninových "Amár"
2000. Má výhodu v tom, že obsahuje SAA5254, který automaticky zpracovává teletextová data včetně paketu 26, nevýhodu v tom, že
jím nelze přijímat jiné služby ve VBI. No a pokud nechcete ani bastlit, podívejte se na Internet, najdete tu v html formě teletext skoro
všech TV stanic, které ho vysílají. Za nejkompletnější databázi odkazů na teletext TV stanic (včetně vyhledávání) považuji LyngSat, tento
server je primárně určen pro přehled satelitních programů, najdeme tu však navíc vedle odkazů na www stránky TV stanice a příp. živé
vysílání přes Internet i odkazy na teletext, včetně českých, protože téměř všechny české TV stanice vysílají i přes satelit (digitálně a
kódovaně).
4. díl: VPS/PDC
[not finished yet]
5. díl: nexTView EPG
Tento systém byl vyvinut v letech 1995-1997 za podpory předních evropských výrobců elektroniky v čele s Philipsem pod záštitou ETSI s
cílem poskytnout běžnému divákovi elektronický TV magazín dostupný z jehoanalogového TV přijímače. Výhodou oproti papírovému TV
magazínu je okamžitý přehled o pořadech, které běží nyní a následují na aktuálním TV kanálu a příp. na ostatních TV kanálech. Navíc lze
přehledy prohlížet roztříděné dle různých kategorií, což činí vyhledání oblíbeného pořadu snazším.
Pokud si rozebereme název: nexTView jako spřežka pro Next View - "Co budou dávat" (podívejte se do letáků našich prodejců, jak
název komolí). EPG je zkratka pro Electronic Programme Guide - "elektronický TV magazín".
Pojem EPG je dnes v době DVB vysílání i u nás dost známý. Textová struktura analogového a digitálního EPG je velmi podobná.
Překvapilo mě, že u analogu je více kategorií/příznaků. Mnoho TV stanic vysílaných v DVB obsahuje EPG (nemluvím o českých,
slovenských). V analogu je situace opačná - nexTView vysílá jen několik zahraničních stanic. Pro nás v ČR (SR) tedy nic převratného,
můžeme to tu snad prakticky použít pro zjištění, co dávají na německy mluvených stanicích vysílaných přes kabel. Nasazení nexTView u
nás se asi nedočkáme, nejspíše z hlediska DVB trendu.
Nepleťme si nexTView se systémem Program Info od Thomsonu, i když určitá spojitost tu je. Program Info získává informace o
pořadech na vybraném a příp. dalších TV kanálech přímo z teletextu a vytváří z nich zjednodušenou nexTView databázi. Docela by mě
zajímalo, jak to dělá.
Seznam TV stanic vysílajících nexTView:
• Německo, Rakousko: Kabel 1, 3 Sat, RTL II, EuroNews (pokrývá cca 31 stanic)
• Švýcarsko: SF 1, TSR 1, TSI 1, EuroNews, 3 Sat, Kabel 1 (pokrývá cca 37 stanic)
• Francie: Canal +, M6, EuroNews, TV 5 (pokrývá cca 8 stanic)
• Turecko: TRT-1 (pokrývá cca 17 stanic)
Všimněte si počtu stanic v závorce. Stejně jako u digitálního EPG, i nexTView vysílá TV magazín nejen pro stanici, na níž se vyskytuje,
ale pro dalších až více jak 30 jiných TV stanic, a to až na týden dopředu. Jak uvidíte z následujících screenshotů, struktura nexTView
obsahuje: den, datum, čas, název pořadu, žánr pořadu, synopse, TV stanice, příznak spolupráce s VPS/PDC a další příznaky jako formát
obrazu, zvuku, zda je pořad opakován, zda jsou k pořadu vysílány titulky atd.
Pro vyzkoušení nexTView nám může posloužit kabelová TV. Zde bychom měli najít RTL II, příp. i Kabel 1. Pro rozsáhlejší vyzkoušení
můžeme použít analogový satelitní receiver. Osobně jsem úspěšně zprovoznil nexTView na: Kabel 1, 3 Sat, RTL II (vše na Astrách
19.2°E - 11332 H, 11347 V, 11214 H); Canal +, M6 (oba na družici Telecom 2C & Atlantic Bird 3 na 5.0°W - 12648 V, 12522 V, v
SECAMu, Canal + navíc kódován Nagravision NagraSound); TV 5 Europe, TRT International (oba na Hot Birdech 13.0°E - 11322 V,
10974 H); TRT International (Türksat 1C & Eurasiasat 1 na 42.0°E - 11093 V).
Přiznám se, že podrobný princip přenosu nexTView jsem nijak moc nezkoumal. Zjednodušeně tedy: přenosový protokol je založen na
protokolu teletextu. Jednotlivé pakety ale obsahují (kompaktnější) binární data. nexTView je vysíláno v neviditelných stránkách teletextu,
defaultně na stránce č. 1DF, další nexTView stránky mohou být definovány na MIP stránkách (viz kapitola Teletext), v závislosti na
poskytovateli. Dekódováním obsahu paketů dostáváme AI a PI bloky. AI bloky obsahují seznam všech pokrytých TV stanic, počet bloků
pro jednotlivé TV stanice a informaci o poskytovateli nexTView. Obvykle jsou přenášeny jednou za 10 s. PI (Programme Information)
bloky obsahují vlastní informace, tedy TV magazín, jsou vysílány ve 2 streamech. Většina poskytovatelů vysílá 1 stránku za sekundu
během dne a 1.5 až 2 stránky v noci.
Podrobnější informace najdete v ETSI normách: ETS 300 707: Protocol for a TV Guide using electronic data transmission (data
structures and basic principles), ETS 300 708 (transmission protocol) a ETR 288 (code of practice).
K otevřenému systému nexTView existuje konkurenční systém zvaný Show Guide, který se naštěstí v Evropě neujal (je v Americe).
Vytvořila ho firma Gemstar (viz ShowView) jako uzavřený standard, s tím, že vydělává na licenčních poplatcích.
Pro úplnost uvádím funkci videí nexTView Link, kdy si pomocí nexTView televizoru jednoduše vybereme pořady pro záznam, video dle
získaných informací tyto pořady nahraje a příp. i zaznamená informace o těchto pořadech.
Jak už bylo zmíněno na začátku, systém nexTView byl vyvinut výhradně pro stolní TV přijímače. Konkrétně ho využívají Grundig, Loewe,
Metz, Philips, Sony, Thomson a Quelle Universum. I našlo se pár programátorů, kteří napsali dekodér nexTView a tím ho zpřístupnili
světu PCTV. V PC lze s databází nexTView dělat mnohem více věcí, než ve stolní TV, např. export do HTML, hledání dle řetězců...
Pojďme se tedy na jednotlivé aplikace podívat.
nexTView EPG Decoder [nxtvepg] (2.5.1)
nxtvepg je Open Source projekt. Podporuje TV karty s čipsetem Bt878/Bt848, Conexant CX23881, Philips SAA7134. Pro ovládání TV
karty využívá drivery DScaleru a obsahuje i stejně kvalitní autodetekci TV karty. Funguje spolehlivě ve Windows (zkoušel jsem 98 a XP),
dále v Linuxu, NetBSD a FreeBSD.