metodika nácviku kata

Metodika nácviku kata
Seminární práce ke školení trenérů III. třídy
Lukáš Denk, DiS.
Jun Fan Karate Nýrsko
9.3.2011
„Skutečné karate je takové,
které je v běžném životě v mysli
a těle člověka trénováno
a rozvíjeno v duchu pokory,
a které je v kritické chvíli
použito zcela v zájmu spravedlnosti.“
Gichin Funakoshi
Stránka 1
Obsah
Karate .......................................................................................................................................... 3
Kata .............................................................................................................................................. 4
Výuka kata .................................................................................................................................. 8
Přínos cvičení kata ............................................................................................................. 8
Předpoklady pro nácvik kata........................................................................................... 9
Fáze nácviku kata .................................................................................................................. 9
Způsoby nácviku kata......................................................................................................... 13
Závěr.......................................................................................................................................... 15
Sebepoznání ......................................................................................................................... 17
Zdroje ........................................................................................................................................ 18
Stránka 2
Karate
Toto bojové umění se díky svému čínskému původu nazývalo
původně „čínská ruka“. To byl i původní význam znaků, kterými
se karate v Japonsku označovalo. Moderní mistr tohoto umění
Gichin Funakoši, který zemřel v roce 1957 ve věku 88 let, změnil
znaky tak, že doslovně znamenaly „prázdná ruka“. Funakoši však
zvolil tyto znaky i pro jejich význam v zenbuddhistické filozofii:
„stát se prázdným“. Pro mistra bylo karate bojovým uměním, ale
bylo také prostředkem tvorby charakteru. Napsal: „Jako lesklý
povrch zrcadla odráží vše, co je před ním, a jako se tichým údolím
nese i slabý zvuk, tak musí žák karate vyprázdnit ze své mysli
sobectví a zkaženost při úsilí vhodně reagovat na cokoli, s čím se
může střetnout. Toto je význam kara, neboli „prázdný“, v karate“.
Karate bylo poprvé předvedeno japonské
veřejnosti v roce 1922, kdy Funakoši, který byl
profesorem na okinawské vysoké pedagogické
škole, byl pozván, aby vyučoval a předváděl
ukázky
tradičních
bojových
umění
pod záštitou ministerstva školství. Jeho ukázky
tak zapůsobily na diváky a posluchače, že byl
zavalen
žádostmi,
aby
v Tokiu.
Namísto
návratu
zůstal
vyučovat
na Okinawu učil Funakoši
karate
na
různých
univerzitách a v Kodokanu Mekkce Judo - do doby, kdy
byl schopen v roce 1936
ustavit
Shotokan,
mezník
v
historii
velký
karate
v Japonsku.
Stránka 3
Kata
Znak pro slovo kata se skládá ze tří částí: levá horní část znamená
"tvar", pravá horní část výraz "řez" a dolní část "základ, zemi".
Poskládáním těchto tří významů můžeme toto slovo charakterizovat
jako "formu, která vystřihuje základ." Zjednodušeně, kata symbolizuje
boj proti několika fiktivním útočníkům, ozbrojeným a útočícím různými
způsoby a ve stanoveném pořadí. Úlohou "obránce" je tyto pomyslné útoky vykrývat
a současně provádět i vlastní protiútoky a to předem stanovenými technikami, jejichž
návaznost na sebe tvoří celek, tj. určitou kompletní akci. Aby však kata nebyla
znehodnocena je na pouhé provádění technik karate, jsou tyto vykonávány navíc
v předepsaném rytmu tak, aby kata dávala cvičícímu pocit reality skutečného boje.
Jedná se tedy o předem přesně stanovený sled obranných a útočných technik proti
předpokládaným způsobům útoku.
Embu sen = diagram, půdorys, linie katy (přímka, tvar písmen H, X, T nebo aj.).
Ze znaků pro embu sen je patrné, že tato vodící linie je brána jako
ideální
stopa,
je
geometrická,
symetrická
a
pravidelná.
I minimální odchylky jsou proto vážnou chybou.
Důležité je
proto, aby ten, kdo cvičí katu, měl vyvinutý smysl pro orientaci
v prostoru, směr a pohyby v prostoru.
Jako základní katy považoval Funokaši Taikjoku (shodan, nidan,
sandan) – Funakoši překládal slovo Taikjoku jako „první příčina“,
odvolávající se na zákonitost, že v karate „není výhodou útočit
první.“1 Každá kata proto vždy začíná krytem a útočná technika
téměř vždy následuje po krytu - to proto, aby se zdůraznilo,
že karate je výhradně sebeobranný systém a z tohoto důvodu
nemá být užito k útočným, ale pouze jen k obranným účelům.
Existuje několik typů kat a způsobů jejich členění. Jsou katy jednodušší, jsou katy
složitější. Jsou katy krátké, jsou katy dlouhé. Některé
katy mají 2 varianty podle délky a jsou rozlišeny již
názvem: sho – malá, krátká – a dai – velká, dlouhá
(např. Bassai Dai, Bassai Sho).
1
Šebej, F: Karate – kata; str. 71
Stránka 4
Každá škola karate si utvářela katy svého pojetí, především pak v nich preferovala své
typické techniky, včetně svých obranných způsobů boje. V podstatě však veškeré katy
náleží ke dvěma základním směrům:
•
Shorei zdůrazňuje fyzickou sílu na svalové
schopnosti. Katy tohoto směru, respektive
techniky v nich obsažené, jsou prováděny
většinou pomalu a technicky velice přesně,
s
maximální
koncentrací
síly
a
se
správným dýcháním, které je v těchto kata
obzvláště zdůrazněno. Pohyby, především
kryty jsou většinou vedeny po obloukové
dráze. Přemísťování se v postojích v těchto
kata je krátké a méně časté.
•
Shorin
preferuje
místo,
(kopce),
jižní
severní
břeh
svah
(řeky),
zamračené, zahalené“) je tmavší
technikami,
element; působí smutně, pasivně,
dlouhé a na pohled lehké přemisťování se
tmavě, žensky a koresponduje s
prováděnými
s
„tmavé
rychlými
a dynamicky
katy
Jin 陰/阴
v postojích, které je velmi časté. Japonci
tvrdí, že katy tohoto směr jsou prováděny
nocí. Jin je často symbolizovaný
vodou a zemí.
tak rychle a prudce, až prý cvičící ztrácí
Jang
dech.
陽/阳
"světlé místo, jižní svah (kopce),
Oba
směry
však
rozvijí
ducha
a
tělo
severní
břeh
světlo")
je
(řeky),
sluneční
světlejší
element;
působí vesele, aktivně, světle,
na kvalitativně vyšší úroveň a proto žádný z nich
mužsky a koresponduje se dnem.
nemůže být považován za lepší. Oba styly mají
Jang
své přednosti i své chyby. K rovnováze cvičence
ohněm a větrem.
je
často
symbolizovaný
je potřeba obou stylů – dotýkáme se principu jin
jang.
Stránka 5
Podle náročnosti lze rozdělit katy do 3 skupin:
a) žákovské
b) vyšší
c) vrcholné, označované (ne přesně) jako „mistrovské“.
Styl Shotokan-ryu (směr Shorin) mezi tzv. základní katy zahrnuje tyto: Heian Shodan,
Heian Nidan, Heian Sandan, Heian Yondan, Heian Godan a Tekki Shodan, mezi vyšší
katy zahrnuje Tekki Nidan, Tekki Sandan, Kanku Sho, Kanku Dai, Bassai Sho, Bassai
Dai a mezi mistrovské katy řadí: Jion, Jitte, Sochin, Chinte, Empi, Meikyo, Hangetsu,
Unsu, Gankaku, Nijushiho, Gojushiho Sho, Gojushiho Dai, Wankan.
Na rozdělení kat podle náročnosti je mezi odborníky nejednotný názor. Každá kata
ve své podstatě obsahuje komplexní soubor technik. O řadě z nich nic nevíme, protože
se neuchovaly prakticky žádné písemné zprávy o původu většiny kat. V zásadě i katy
řady Heian, obecně považované za "cvičné katy" jsou stavebnicí Kanku Dai, která je
matkou všech kat stylu Shotokan a jejich původ je pravděpodobně mnohem starší než
se obecně usuzuje.
Velkým problémem, který se zřejmě nikdy nepodaří zcela vyřešit, je otázka
"co sestavením jednotlivých prvků kata zamýšleli její tvůrci?" Nezachovaly prakticky
žádné písemnosti o tvorbě kat. Tato tajuplnost a bezbřehost činí dnes z cvičení kata
velmi přitažlivé umění, umožňující bezprostřední kontakt s minulostí. Každý,
kdo cvičí kata, by měl být především naplněn pokorou a úctou k tomu, co vytvořily
dávné generace před ním. Nikdo by proto neměl prohlašovat, že ví jistě, co bylo
záměrem jejího tvůrce.2
Pro označení aplikací kata je možné použít 2 slova. První z nich Oyo
znamená "praktické užití" a je výstižnější než slovo Bunkai,
které znamená "rozebrat, analyzovat". U nás se však vžilo slovo
Bunkai pro význam aplikace kata.
2
www.karatetygr.cz; [cit.: 2011-03-06]
Stránka 6
Průběh pohybů a technik, užitých v kata a způsob jejich provedení tvoří v podstatě
katu samou. Bez vypracované a precizně vybroušené kvalitní formy v jejím provedení
je kata neuskutečnitelná. Japonští instruktoři a učitelé karate vždy vyžadují dokonalé
provedení katy. Podle jejich názoru však tato dokonalost není jen vnější formou
v jejím předvedení, ale je především výrazem vnitřního klidu a vyjádřením hlubokého
estetického prožitku. Doslova říkají, že "jak člověk katu provádí, tak kata utváří
člověka samého. Prováděje katu, není jednotlivec pouhým účastníkem. V kata je
jedinec svým, ponořen ve vlastní jednotě.3 Po dokončení kata zůstává jednotlivec
stejným jedincem, ale není už tímtéž. Kata bylo kata, kata zůstává, avšak toto kata již
není více stejná kata". Dále tvrdí , že nejvýše účelná aktivita nastává tehdy, jestliže se
v ní člověk účastní beze zbytku. Takové to vysvětlení, podle tradičního chápání
orientální filozofie je velmi blízké učení ZEN. Je však zřejmé, že podstata a jádro kata
bude nepřístupné v jejích pochopení tomu, kdo zdůrazňuje pouze její vnější model.4
Vybrané významy názvů kata5
Heian = pokojná duše, duše v míru
Bassai = přerazit opevnění
Enpi = letící vlaštovka
Gankaku = jeřáb na kameni, na skále
Hangecu = půlměsíc
Tekki = jízda na koni
Heian shodan
平安初段
Heian nidan
平安二段
Heian sandan
平安三段
Heian yondan
平安四段
Heian godan
平安五段
Bassai dai
Jion
慈恩
Empi
燕飛
Kanku dai
vlastní zkušenost v kapitole Závěr
4 www.karatetygr.cz
5 Šebej, F.: Karate – kata, str. 71
観空大
Hangetsu
半月
Jitte
十手
Gankaku
岩鶴
Tekki shodan
鉄騎初段
Tekki nidan
鉄騎二段
Tekki sandan
鉄騎三段
Nijūshiho
二十四步
Chinte
珍手
Sōchin
壯鎭
Meikyō
明鏡
Unsu
雲手
Bassai shō
披塞小
Kankū shō
観空小
Wankan
3
披塞大
王冠
Gojūshiho shō
五十四歩小
Gojūshiho dai
五十四歩大
Ji'in
慈陰
Stránka 7
Výuka kata
Přínos cvičení kata
Cvičení kata a jejich trénink má nesporně veliký vliv na rozvoji každého karatisty. Měl
by působit nejen na fyzický rozvoj, ale i na rozvoj psychický a duševní.
Z fyzického rozvoje cvičením kata karatista:
•
zlepšuje koordinovanost pohybů
•
zdokonaluje základní techniky, postoje, pohyby (přesuny)
•
zlepšuje orientaci v prostoru
•
zlepšuje vnímání sama sebe
•
zlepšuje napětí a relaxaci
•
správné dýchání
•
rozvíjí rychlost, dynamiku a sílu
•
zlepšuje aerobní kapacitu plic
Z fyzickým rozvojem jedince souvisí i psychický vývoj (zejména u dětí a mládeže):
•
uvědomování si sama sebe (svého „já“)
•
zlepšuje emoční stabilitu
•
zlepšuje schopnost koncentrace, reaktibilitu (postřeh)
•
umožňuje odreagování od stresu v běžném životě
Kata je klíčem k pochopení podstaty karate a proto by neměli být v tréninku karate
opomíjeny. Japonci považují katu za vrchol kreativního umění. Karate má v Japonsku
stále ještě především statut umění a potom teprve sportu. Rozdíl mezi evropským
a japonským pojetím umění je dosti velký, což také vysvětluje některé, většinou
značné odlišnosti v systému učení a výkladu karate v Japonsku a v Evropě. Pravdou
však zůstává ten fakt, že podle předvedené kata se pozná velice dobře technická
úroveň a celková vyspělost každého karatisty.
Stránka 8
Předpoklady pro nácvik kata
Jako základní předpoklady pro zahájení nácviku kata vidím:
1. zvládnuté techniky kihon
2. posouzení individuálních vlastností (úroveň) jedince
Stejně jako děti nemůžou psát dopisy, pokud neumí jednotlivá písmena, nemůže
karatista cvičit katu, pokud neumí základní techniky v ní obsažené. Proto je potřeba
nejprve zvládnout základní techniku (stabilní postoj, zvládání přechodů v postoji
a obratů mavate, dobře prováděné kryty, údery), než se přistoupí k výuce kata
(vycházím-li z výuky Heian Shodan). Pro další katy je potřeba mít dobře zvládnutou
předchozí „úroveň.“6
Úroveň cvičence
V přístupu k výuce kata by měl být individuální přístup ke cvičencům, příp. cvičit
ve skupinách s podobnými vlastnostmi:
•
dosažená technická úroveň – určováno především podle dosaženého
technického stupně (kyu), ale také znalostí a úroveň provádění jednotlivých
technik, fyzické kondice
•
znalost předchozích kat – navazovat na již naučené, nepřeskakovat v hierarchii
kat (např. neučit Kanku Dai, pokud nezná všech 5 Heian)
•
věk – jinak se učí nové věci malé děti, jinak dospělí
Fáze nácviku kata
Nácvik kata se dělí do 4 fází7:
1. fáze učení následnosti pohybů v katě (tzn. seznamování s technických
průběhem katy)
2. fáze korekce detailů, detailních chyb a získávání správného rytmu
3. fáze technického zdokonalování a postupné automatizace průběhu katy
4. fáze vlastního cvičení kata, kdy vnitřní prožívání střetnutí se s fiktivními
soupeři se dostává do popředí a mysl je osvobozená od technických detailů
Kromě výše uvedeného pokládám za důležité u začínajících karatistů (tzn. výuce kata
Heian Shodan) můžu-li to označit jako „předfázi“, kdy je potřeba svěřencům vysvětlit
6
7
viz osobní poznámka v kapitole Závěr
Šebej, F.: Karate – kata, str. 75
Stránka 9
(v rámci jejich mentálních možností) co je to kata, smysl kata apod. a zároveň je
seznámit (pokud již neznají) s etikou v karate při cvičení kata. Jde o nástup na cvičení
kata, úklonu před a po cvičení kata, odchod. Toto je důležité zdůrazňovat a dbát
i při cvičení dalších kata.8
Pozdrav v kata však není adresovaný ani tak případným divákům, anebo rozhodčím,
ale myšleným, symbolickým soupeřům v boji, který kata zobrazuje. Tento pozdrav je
tradiční úklon (rei).
Kata bez pozdravu je stejným porušením etiky
dojo i karate jako nepozdravení trenéra,
Perfektní závěr se japonsky
rozhodčího
(první
nazývá „zanšin“ a v očích
technika, příp. stažení paží do výchozí polohy)
klasického mistra v karate je
a závěr katy (stažení) jsou de facto součást katy
stejně
a musí vyjadřovat přetrvávající připravenost
samotná.
či
soupeře.
Začátek
důležitý
jako
kata
na další souboj.
Pro zvládnutí kata na úroveň potřebnou pro získání stupně technické vyspělosti (kyu)
a příp. pro účast na závodech předpokládá úspěšné zvládnutí prvních 3 fází. Toto je
předpokladem i pro učení se dalších kata. Čtvrtá fáze představuje hlubší proniknutí
do podstaty kata a její opakované cvičení posouvá přínos od fyzického
k psychickému, resp. duševnímu.
Než se začne cvičenec učit nové katě, musí umět všechny techniky, které se v katě
vyskytují, včetně obratů, přesunu. Pokud jsou v katě odlišné od již naučených technik
z kihon, je vhodné před samotným učením se kata začít se učit právě tyto.
Tzn. např. naučit se obrat o 270° namísto klasického mavate (180°) a navíc
např. s přechodem do jiného postoje. Další možností je před začátkem nácviku kata
nácvik kombinací technik (např. Gyiaku Uči Uke, Mai Geri, Gyiaku Cuki v Heian
Nidan).
Cvičenec by měl vědět, proč se jednotlivé techniky, resp. kombinace technik, obraty
apod. učí – tzn. měl by katu v celku vidět min. 1x „naplno“ a 1x pomalu vidět.
8
viz osobní poznámka v kapitole Závěr
Stránka 10
První fáze
Přestože karate lze volně přeložit jako „cestu prázdné ruky“, vychází většina pohybů
z postojů a pohybu nohou. Proto částí výuky je učení se pohybům v postoji,
přechodům, obratům v katě (např. i bez použití paží) – cvičenec si tak fixuje pohyby
nohou (nesoustředí se na ruce) a následně při výuce kata i její embu sen.
Při dalším kroku – samostatném nácviku kata je potřeba jí rozdělit do několika
menších částí – sekvencí. Vždy začít první částí, několikrát jí zopakovat, procvičit
(nejprve 1 – 3x s trenérem, poté žák min. 1 – 2x samostatně), pak přidat další část.
Zpočátku se všechny pohyby učí pomalu, uvolněně. Pokud cvičenec již pohyby
pomalu zvládá, je možné zvyšovat rychlost, dynamiku katy a začít učit i rytmus
jednotlivých sekvencí, příp. celé katy.
Důležitou částí první fáze je naučit cvičence správně dýchat a směřovat pohledy.
Vhodné je do první fáze zařadit ukázky bunkai – využití technik – zejména
u kombinací, aby cvičenec získal lepší představu, proč je technika či kombinace
použita právě takto.
Druhá fáze
Začíná obvykle zacvičením celé katy (zopakováním 1. fáze) a následně jsou detailně
rozebírané jednotlivé části, sekvence, přechody, obraty, zejména pak nestandardní
(myšleno jiné než v klasickém kihon), příp. ty, kde má cvičenec problémy. Je potřeba
již od začátku této fáze korigovat i sebemenší detaily, aby si je cvičenec správně
zafixoval, resp. aby si nezafixoval špatné návyky. Nakonec je vhodné opět zacvičit
několikrát celou katu.
Nácvik těžkých sekvencí nebo kombinací technik je zejména pak u vyšších kat
otázkou i několika tréninků.
Třetí fáze
Třetí fází je postupná automatizace pohybů, celé kata. Není však možné upustit
od druhé fáze, pokud ta není zvládnuta. Kromě detailů se je potřeba v této fázi již
věnovat dalším kvalitám kata – reálná účinnost vykonávané techniky, rychlost krytu
či úderu, dynamika, správné zpevnění (kime) a správný rytmus kata. Cílem je
osvobodit mysl od technických detailů a zautomatizování všech pohybů. V této fázi je
vhodné střídat různé styly cvičení kata (viz další kapitola) a zároveň dávat důraz
i na psychickou koncentraci.
Cestou k úspěchu je opakující se opakování celé kata. Tzn. opakovat, opakovat a zase
opakovat.
Stránka 11
Čtvrtá fáze
Tato fáze není už vlastní fází cvičení, ale obdobím bez konce. Kata se tak stává
prostředkem prožívání boje nejen po stránce tělesné, ale vstupuje i psychická stránka,
příp. duševní. Cvičenec je „vtažen“ do boje s fiktivními soupeři, je plně
koncentrovaný na boj, vnímá pocit ohrožení, tyto emoce promítá do svého výkonu.
Nejdůležitější v této fázi je správné dýchání a plná koncentrace, které se začíná učit
karatista již v předchozích fázích.
MUDr. Čulen o tréninku kata píše, že je potřeba:
•
cvičit každou katu přesně a často,
•
porozumět významu každého pohybu,
•
ovládnout technické hledisko katy i svalovou kontrakci a relaxaci (způsob užití
síly),
•
znát rychlost každého pohybu (při nácviku je možno pohyb výrazně zpomalit
nebo zrychlit),
•
správné polohy v pohybech i postojích dbát na Kiai,
•
zachovávat stálou rovnováhu, dýchat v souladu s technikami.
Je zřejmé, že pouze rozsáhlá praxe, vytrvalá a cílevědomá práce a opakovaný nácvik
kat je tou jedinou, spolehlivou cestou, která vede k pokroku na poli jejich poznání
a ústí dále v proniknutí do vyššího stádia kat a jejich cvičení. Zde má individuální
poznatek (nikoli získaná informace) větší a mnohem trvalejší hodnotu, která vysoko
překračuje obvyklou šablonovitou systemizaci ve výcviku kata, u níž lze oprávněně
pochybovat o její plnohodnotné objektivitě.
Kata není pouze "vojenské cvičení", ale v jistém smyslu umění, které se nejspíš zrodilo
z orientálního tance. Např. o Chinte se říká, že je více tancem, než kata. V některých
kata jsou doslova zakódovány poznatky mnoha generací. Kata je nutné studovat
do hloubky a snažit se pochopit vnitřní náplň jednotlivých technik. Toto však bude
možné činit pouze tehdy, podaří-li se udržet kata v takové podobě, v jaké jej mistři
bojového umění předávali svým následníkům. Čím více se snažíme kata zkrášlovat
a "modernizovat", tím více se vzdalujeme od poznání bohatství, které kata obsahuje.9
9
www.karatetygr.cz
Stránka 12
Způsoby nácviku kata
Existují různé možnosti, jak cvičit kata. Pro nácvik v třetí fázi uvádím příklady,
se kterými jsem se osobně setkal. Většina z těchto způsobů je hojně využívaná, některé
uvedené (i neuvedené) způsoby je možné různě kombinovat. Rozhodující pro výběr je
mentální (tzn. zejména věk) a technická úroveň cvičence.
základní
1. cvičení vybraných částí – sekvencí nebo celé katy
2. cvičení pouze částí těla
a) pouze nohy – postoje bez činností rukou
b) zaměření na ruce – nemusí být čisté postoje, ale zaměření je na cvičení
rukou
3. volba tempa cvičení katy
a) hodně pomalu („zpomalený film“) – důraz je kladen na čistou,
dokonalou techniku v každé její fázi
b) pomalu
c) středně
d) rychle
e) naplno („jako na závodech“)
f) extrémně rychle („splašený kůň“) – nezáleží tolik na dokonalosti
techniky, postojů, hlavním cílem je zapamatování si katy a ověření
zapamatování si sledu technik
4. volba svalového tonu
a) maximálně uvolněně
b) volně
c) zpevnění pouze v části (např. jen na začátku nebo jen v konci) techniky
d) zpevněná celá technika (patří spíše do pokročilejších způsobů)
5. změna výchozí pozice – pokud se v dojo cvičí katy vždy ze stejného místa
a/nebo stejným směrem (např. k oknu), pootočením začátku o 90° nebo 270°
se musí cvičenec více soustředit, přemýšlet – zdokonaluje prostorovou orientaci
Stránka 13
pokročilé
1. poslepu – kontrola a cvičení prostorové orientace, pohybů v prostoru, embu
sen
2. silově – tzn. každou jednotlivou techniku provádět s maximálním zpevněním
(kime) od začátku až do jejího konce, mezi jednotlivými technikami je malá
pauza – uvolnění svalstva; zlepšuje „čistotu“ techniky, posiluje svalstvo,
pomáhá správně dýchat
3. jiná orientace – změna strany cvičení – např. co se cvičí doleva, začíná se
doprava (je potřeba nejprve nacvičit a vyzkoušet pod vedením trenéra) – nutí
cvičence přemýšlet o jednotlivých technikách (vrací se zpět do první fáze
nácviku, ale záměrně, když už je ve třetí fázi) – není vhodné u malých dětí
Stránka 14
Závěr
Na závěr jen doplním některé myšlenky, které se objevili v předchozích textech.
Dovolím si psát otevřeně svůj názor. Nemusíte se mnou souhlasit.
Nástup na kata, cvičení kata
Ke karate jsem se vrátil v loňském roce po cca 8 letech pauzy. Vím, že mám
co dohánět. Přesto jsem za to rád. Nicméně už před právě cca 10 - 15 lety, kdy jsem
na závody jezdil já, byla etika v karate někde jinde. Resp. u nás v oddíle byla,
na závodech moc ne. Myslím tím nástup na kata. Nebylo neobvyklé, že cvičenec
po vyvolání svého
jména se odkudsi „přiřítil“, vběhnul doprostřed zápasiště
a urychleně začal cvičit. Nás náš trenér od začátku vedl k tomu, že kata začíná již
příchodem a končí odchodem. Úklona před a po cvičení je samozřejmostí, nás učili
uklánět se i při příchodu na tatami.
Dnes je již postup při nástupu daný pravidly, a přesto, že už nikdo nemůže
„přilítnout“ odkudsi, jsou nástupy (zejména u žáků) někdy tristní. Úklona jen tak,
aby se neřeklo, ještě se nenarovnám a už cvičím… atd. Loni jsem připravoval jednoho
svěřence s 8. kyu na závody – cca 50 % z tréninků v posledním měsíci zaměřených
na přípravu na závody jsme se věnovali nástupům, protože technicky měl Heian
Shodan zvládnutou celkem dobře, ale nástupy byly hrozné. A výsledek byl poznat –
1. místo přes zapomenutou techniku.
S prezentací na závodech souvisí i např. dýchání. Už malé děti „odkoukali“,
že zkušenější cvičenci dýchají při kata nahlas. Napodobují to různými zvuky,
které ovšem s dýcháním a s kime nemají vůbec nic společného. Občas se najdou
i jedinci, kteří pro zvukový efekt techniky (který u pokročilejších cvičenců je z důvodu
dynamických technik) uměle „pleskají“ kimonem. (Nejraději bych „plesknul“ je i
jejich trenéry.)
Systém soutěží kata
Kdysi se kata cvičily „na body“. Pamatuji si, že na svých prvních závodech (6. kyu,
žák) jsem z cca 40 závodníků nakonec byl na 6. místě – pro mě i pro trenéra velký
úspěch a obrovská motivace. Pochybuji, že při současném systémů bych mohl být
na sebe hrdý, když bych vypadl v 1., 2. nebo 3. kole, protože bych v „pavoukovi“
potkal někoho z těch 5 lepších. A že by mě to motivovalo ke cvičení. Stejně jako
polovina závodníků, kteří vypadnou v prvním kole, aniž by viděli nějaký, byť drobný
úspěch. Jako dospělý závodník to neřeším, ale myslím si, že současný systém soutěže
v kata mladé karatisty demotivuje a odrazuje. Rád bych se mýlil.
Stránka 15
Různorodost výuky, množství vs. kvalita
Současný systém soutěží podle mého názoru nevhodně tlačí cvičence, aby se již
od nižších pásků (od 6. kyu) učili již vyšší a mistrovské katy. Jak se může cvičenec
s právě získaným např. 6. kyu se začít učit katy jako je Jion, Bassai Dai apod., když by
se měl věnovat teprve učením nebo určitě zdokonalování kat základních? Sice existují
výjimky velice šikovných a nadaných karatistů s aktuálně nižším technickým
stupněm, ale myslím, že u většiny karatistů je hodně co zdokonalovat ještě
v základních katách a nejsou připraveni se učit ty vyšší. Nejde jen o fyzickou
připravenost a zvládnutí technik samotných, ale jde o víc, než jen katu odcvičit.
Dochází tak na nárůst kvantity „znalých“ kat na úkor kvality jejich provedení.
S kvalitou provedení souvisí ještě jedna věc – každá škola cvičí katu trochu jinak –
někdy jsou to detaily, ale někdy jsou rozdíly větší. Jak mám jako trenér žákům
vysvětlit, že na závodech cvičí stejnou katu, cvičenci přibližně stejně technicky
a věkově vyspělí, z oddílů ze stejného kraje, tak rozdílně?
Jsou trenéři, kteří nahlas řeknou: „My to cvičíme dobře, oni špatně.“ Většinou je
slyšet: „My jsme se to učili takhle, tak to učím i vás. Jsou v tom rozdíly. Každý to cvičí
trošku jinak.“ A kde je pravda? Neříkám, že katy lze unifikovat, ale když jsou rozdíly
patrné již za pár let, co je karate u nás a na tak malém území (berme Česko), kam to
bude směřovat dále? Uvítal bych semináře, kde by učili ti nejvyšší mistři a pomáhali
sjednocovat techniku (s výstupy – instruktážním videem, popisem, nákresy,
metodikou apod.). A nebo na druhou stranu – respekt všech trenérů a zejména
pak rozhodčích, že můžou být rozdíly oddíl od oddílu i v rámci kraje.
Stránka 16
Sebepoznání
Až při psaní této práce a při čtení řádek o průběhu cvičení kata (str. 7) jsem si dokázal
vysvětlit pocity z mých posledních závodů (Plzeň, 2010), kterým jsem chybně
nepřikládal větší váhu.
V jednom kole soutěže jsem cvičil svou „oblíbenou“ katu – Gojushiho Sho. Oblíbenou
proto, že mě zaujala od semináře, kde jsem se jí učil. Oblíbenou i proto, že jsem jí
neviděl cvičit nikoho jiného na závodech na krajské úrovni, možná jen jednou.
Oblíbenou proto, že se v ní střídají rychlé, dynamické sekvence s těmi pomalými,
silovými. Když jsem docvičil, neuvědomoval jsem si, kde jsem, z doby od úklony
před do úklony po předvádění kata si nic nepamatuji. Viděl jsem rozhodčí,
ale nevnímal jsem je. Uvědomoval jsem si sebe, ale nevnímal jsem se. Nepřemýšlel
jsem, co následuje za techniku. Jen jsem cvičil „naplno“. Až po docvičení jsem se já
musel ptát ostatních, jak jsem cvičil – jak mě vnímali.
Přesně opačná situace byla v dalším kole při cvičení Jion, kterou se teprve učím
a cvičím jí krátce. Hlavou se mi honila myšlenka na každou následující techniku,
vnímal jsem rozhodčí, přemýšlel hlavou, jak mám dýchat – a taky jsem udělal
3 zásadní chyby. To samé se mi stalo i u katy Gojushiho Sho kdysi při závodech
v Nýrsku, tehdy jsem jí „cvičil“ asi půl roku. Rozhodčí jen při předávání diplomu
za 2. místo s úsměvem poznamenal: „Tak mladej a už sklerotickej.“ Vím, že to není
o skleróze.
Nějak mi to do sebe zapadá…
Stránka 17
Zdroje
•
ŠEBEJ, František: Karate kata; Bratislava, 1986
•
http://www.karatetygr.cz; cit [2011-03-06]
•
http://www.karatetygr.cz/o_karate_02-03-01.htm; cit [2011-03-06]
•
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karate; cit [2011-03-06]
•
http://en.wikipedia.org/wiki/Shotokan; cit. [2011-03-06]
Stránka 18