Tycho Brahe a alchymie

[Alain Philippe Segonds, „Tycho Brahe et l’alchymie“, in: Alchymie et philosophie à la renaissance. Adres du
colloque international de Tours (4–7 décembre 1991), eds. J.-C. Margolin, S. Matton, Vrin, Paris 1993, s. 365–378]
Tycho Brahe a alchymie
Leckterý asistent se nejspíš podiví, uslyší-li, že u Tychona Brahe hrála svou roli alchymie. Panuje totiž podle
všeho skálopevné přesvědčení, že Tycho byl především geniální pozorovatel, jenž po téměř třicet let systematicky
sbíral údaje, které umožnily zrození moderní astronomie a zejména pak dovolily Keplerovy završit jeho fundamentální
dílo. Takový pohled je zajisté velmi rozšířený, stačí se podívat třeba na články věnované Tychonovi v encyklopediích,
a to i těch nejlépe informovaných: o jiných pracích než o těch věnovaných trpělivým astronomickým pozorováním
v nich není ani zmínky... A přece specialisté již delší dobu přisuzují této činnosti určité místo v rámci Tychonových
zájmů: jako první J. L. Dreyer (1890), 1 dále – abychom jmenovali alespoň některé – K. Figala, 2 zesnulý V. Thoren
(1990) 3 a konečně sem patří díla mladého amerického badatele Richarda Shackelforda (1989). 4 Ti všichni se snažili
vymanit tuto část Tychonova díla z temnoty a pochopit ji.
Tychonova vyjádření v této věci jsou přitom zcela jasná. Rád bych citoval jen jedno z nich. Jde o pasáž z knihy
Mechanica Astronomiae instauratae, která vyšla ve Wandesburgu roku 1598 u jeho přítele Rantzovia. Tycho, který je
již téměř na konci své kariéry – připomeňme, že Tycho Brahe se narodil roku 1546 a zemřel v Praze v říjnu 1601 –, tu
z podnětu svého patrona Rudolfa II. bilancuje výsledky celé své činnosti: jmenuje postupně své astronomické nástroje,
svou observatoř a podává jakousi vědeckou zprávu. V souvislosti s popisem jednoho z nejslavnějších Tychonových
nástrojů, jeho „velkého kvadrantu“, zde čteme:
Od mládí jsem se totiž pilně oddával těmto studiím [alchymického umění] neméně než studiím astronomie a
usilovně jsem v nich pokračoval vydávaje na ně značné jmění. 5
A na konci téhož díla, v části, která je jakousi „Tychonovou vědeckou zprávou“, čteme:
Dále jsem nemalé úsilí věnoval spagyrickým přípravkům (či pyronomickým procesům) ... Abych poznal tuto
pozemskou astronomii 6 a prostudoval ji, zabýval jsem se od třiadvacátého roku svého věku 7 stejně tak [věcmi]
nebeskými a do dnešního dne jsem s velkou námahou a značnými výdaji dosáhl velmi mnoha výsledků, jak pokud jde o
kovy, tak co se týče minerálů, drahokamů, rostlin a [věcí], které rostou. 8
Máme tu před sebou dosti přesný popis alchymických aktivit Tychona Brahe, jenž se zabýval jak kovy, jako
tradiční alchymie, tak zkoumáním jiných substancí, souvisejících s minerálním a rostlinným světem – což je důkaz, že
se zajímal o bádání paracelsovského typu. Mohli bychom se snad domnívat, že Tycho Brahe se snaží dobře zapůsobit
na císaře Rudolfa II, známého patrona alchymistů, a proto přehání. Ale jak uvidíme, není tomu tak.
Ostatně samo dílo obsahuje další konkrétní svědectví o Tychonově zájmu o alchymii. Jde o dvojici vinět, které
se nacházejí na titulní straně díla a v kolofonu a jež najdeme ve všech autorových dílech; Tycho je sám tiskl na
vlastních lisech a byly vytvořeny bezpochyby kolem roku 1585. 9 První z obou vinět zachycuje antického astronoma,
který má na hlavě korunu, sedí a měří s pomocí kompasu vzdálenost mezi dvěma hvězdami na nebeské sféře, na níž je
umístěn putto; astronomův pohled směřuje nahoru, k nebi, které je mimo vyobrazení; po obou stranách výjevu stojí
nápis SVSCIPIENDO DESPICIO. Druhá z vinět, umístěná v kolofonu, představuje nahého filosofa, který sedí ve
stejné poloze jako astronom na prvním obrázku, drží v ruce svazek rostlin a kolem levé paže se mu vine had; jeho
pohled je zřetelně obrácen dolů. Putto umístěný pod ním odhaluje drapérii, za níž je vidět několik alchymických pecí a
nástrojů položených na zemi; po obou stranách vyobrazení čteme: DESPICIENDO SVSPICIO.
Nápisy i výjevy jasně ukazují, že obě viněty si nějak odpovídají a že jedna je protějškem druhé, jako je nebe
protějškem země. Tycho Brahe nám zanechal vysvětlení těchto vinět v odpovědi na otázku, kterou mu položil jeden
1
J. L. E. Dreyer, Tycho Brahe. A picture if scientific life and work in the sixteenth century, Edinburgh 1890 (reprint New York 1963 a
Gloucester, Mass. 1977); budiž poznamenáno, že pojem „alchymie“ se v rejstříku neobjevuje, Dreyer uvádí pouze heslo „chemical studies of T.“
2
K. Figala, „Tycho Brahes Elixir“, Annals of Science, XXXVIII (1972), s. 139–176.
3
V. Thoren, The Lord of Uraniborg. A Biography of Tycho Brahe, Cambridge 1990. Vzdor sým kvalitám tato biografie nenahrazuje zcela
životopis Dreyerův.
4
J. R. Shackelford, Paracelsianism in Denmark and Norway in the 16th and 17th centuries (diss.), Madison 1989.
5
Astronomiae instauratae mechanica? Wandesburg 1598; zde a v následujícím textu používáme kritické vydání J. L. E. Dreyer, Tychonis Brahe
Dani Opera Omnia, 15 sv., Kodaň 1913–1929 (reprint Amsterdam 1972). Uvedený text z knihy Mechanica je přetištěn ve sv. V, s. 31.10–12.
6
Tak Tycho často nazývá alchymii, jak ještě uvidíme.
7
Tj. v roce 1569, kdy Tycho pobýval v Augšpurku a po svém setkání s Levinem Battem (Battus) v Rostocku se začal vážně zabývat alchymií.
8
Mechanica, s. 117.41–118.7.
9
Ohledně data těchto vinět viz Tychonův list H. Rantzoviovi z 9. ledna 1593 (ed. Dreyer, sv. VII, s. 347): Tycho je hodlá nechat vyrýt, aby jich
užíval na frontispisu a v kolofonu svých děl.
1
z jeho korespondentů, matematik lanckraběte hessenského, Christophe Rothmann. V jednom listě z října roku 1587
Rothman Brahovi píše, že nedávno spatřil zmiňované viněty a přemýšlel o jejich významu: 10
Na rubu jsem objevil dva obrazy, jeden se týkal astronomie, druhý onoho umění, jež nazýváš „spagyrickým“.
Když jsem se na ně pozorně zadíval, všiml jsem si, že po obou stranách jsou na nich nápisy: kolem astronomie [stálo]
SVSCIPIENDO DESPICIO [hledě vzhůru hledím dolů], kolem druhého pak DESPICIENDO SVSPICIO [hledě dolů
hledím vzhůru]. Dlouho jsem s podivem o těchto dvou obrazech uvažoval a nakonec jsem usoudil, že jde o hieroglyfy a
žes možná chtěl naznačit (teque forte iis annuere), že spagyrické umění zahrnuje zkoumání celé přírody a světa a že
toto umění má právě tak jako astronomie své vlastní planety a že co příroda koná prostřednictvím hvězd, [spagyrické
umění] dokonává ještě účinněji s pomocí svých hvězd. Je-li tomu tak, pak bych nadevše rád věděl, čemu ve
spagyrickém umění říkáte Slunce, Luna, Jupiter, Mars, Venuše a Merkur, jakož i čemu říkáte „živly“. Vím, že jde o
umění nanejvýš těžko pochopitelné a že bez jeho pomoci je obtížné pochopit přirozenost věcí i že podobné názory měli
egyptští kněží. Kdybych se tedy mohl od tebe nadít v té věci poučení a kdybys i ráčil připojit nějaká další, která se toho
týkají, a také jaké autory třeba ohledně tohoto umění číst, nemohl bys mi udělat větší radost.
Rothmann byl zjevně dosti bystrým čtenářem, poněvadž dobře rozpoznal, že jde o emblémy (právě to se míní
výrazem „hieroglyfy“). 11 Poznamenal rovněž, že jde o tajuplná poučení o přírodě, jaká udíleli egyptští kněží: lze proto
předpokládat, že měl na mysli Hórapollónova Hieroglyphica, jež byla v novoplatónských kruzích hojně čtena. Viděl
též, že druhá z vinět měla co do činění s alchymií a že pojítkem mezi oběma vinětami byl zřejmě alchymistický zvyk
označovat kovy jmény planet; díky tomu spolu obě vědy, astronomie a alchymie, mohou snadno korespondovat.
Přesto je s podivem, že si Rothmann nepovšiml očividně lékařských symbolů na druhé vinětě, kaducea a kytice, které
by mohly nasměrovat jeho pozornost ke spagyrické medicíně. A Tycho Brahe ve své odpovědi toto opomenutí
přechází.
Pro Rothmanna je ovšem nanejvýš zajímavé, může-li se dotázat onoho alchymisty, na nějž obě viněty
poukazují. Elementární povaha jeho otázek není nijak překvapivá, neboť v té době byl matematikem u dvora
lanckraběte Mořice Hessenského, jednoho z nejoddanějších stoupenců alchymie mezi německými panovníky, jak o
tom svědčí jeho knihovna dochovaná v Kasselu. Nemohl mít tedy Rothmann přístup na tajná setkání místních
alchymistů?
Tychonova odpověď ze 17. srpna 1588 Rothmannovy tužby do značné míry uspokojila. Zaslouží si, abychom
z ní uvedli delší citaci, protože je velice jasným výkladem Tychonových přírodně filosofických koncepcí. 12 Tycho
postupuje podle pořadí Rothmannových otázek: 1. Co viněty znamenají? 2. Jaký je výklad obou astronomií? 3. Které
autory je třeba číst?
Správně jsi odhadl, že jde o hieroglyfy. [Tyto obrazy] se ve skutečnosti týkají nejen obojí astronomie, horní a
nebeské, jakož i dolní a pozemské, ale také samotné teologie, božštější a méně rozšířené, a rovněž poznání celé etiky,
totiž rozlišování mezi ctnostmi a hříchy. Předně [tyto obrazy] představují fyzický aspekt stvořených věcí, v němž jsou
věci horní v tomto bodě spjaty s věcmi dolními prostřednictvím podivuhodné analogie, takže jedny nemohou být ani
náležitě poznány ani do hloubi prozkoumány bez pomoci těch druhých. Neboť, jak jsi správně dovodil, toto umění , jež
nazýváme „spagyrickým“, zahrnuje studium celé přírody a nadto jistý intimní vztah [s přírodou], a je uvedením
k provozování jisté pozemské astronomie (jak jsem ji už nazval), jež je příhodná a nikoli neužitečná. 13
Tycho tedy uznává, že Rothmann správně odhadl povahu obou vinět: jsou vyjádřením korespondence mezi
superiora a inferiora, jíž se zabývají dvě astronomie, nebeská a pozemská. Uvidíme ještě, že Tycho si je dobře vědom,
odkud podobné myšlenky pocházejí. Jeho dopis pokračuje odpovědí na druhou z Rothmannových otázek: co jsou zač
planety dolní astronomie.
Abych ti nyní zčásti odhalil, nač se dotazuješ, je třeba vědět, že sedm planet na nebi je totéž co sedm kovů na
zemi a sedm hlavních orgánů v člověku (jenž byl stvořen po vzoru obou a je proto po právu zván mikrokosmem), a
všechny tyto [skutečnosti] jsou navzájem spjaty prostřednictvím jakési krásné a harmonické podobnosti, takže se zdá,
že mají v podstatě touž funkci a totožné vlastnosti i přirozenosti. 14
10
Tento list se nachází v Opera omnia, sv. VI, s. 118.4–18. K Rothmannovi viz článek B. T. Morana „Christoph Rothmann, the Copernican
Theory, and Institutional and Technical Influences on the Criticism of Aristotelian Cosmology“, Sixteent Century Journal, XIII (1982), s. 85–
108. – Jiné Rothmannovy dopisy pomáhají pochopit jeho vášnivý zájem o alchymii: jak píše Tychonovi, trpí nemocí, v níž nemá jiné naděje než
spagyrické léky.
11
Ke vztahu mezi emblémy a „hieroglyfy“ v 16. století viz např. A. Saunders, The Sixteenth Century French Emblem Book. A decorative and
useful genre, Travaux d’Humanisme et Renaissance, CCXXIV, Ženeva 1988, s. 71–78.
12
Tychonova odpověď (ze 17. srpna 1588) se nachází v Opera omnia, sv. VI, s. 144.26–146.27.
13
Tamtéž, s. 144.34–145.4.
14
Tamtéž, s. 145.4–10.
2
Poznáváme tu ideu korespondence mikrokosmu a makrokosmu, která byla v renesanci značně rozšířená, jakož i
jasně platónské téma analogie jako pojítka vysvětlujícího korespondenci funkcí a přirozeností. Zde je příklad těchto
korespondencí:
A tak ona dvě hlavní nebeská světla, Slunce a Luna, korespondují (aequiparentur) s dvěma nejušlechtilejšími
kovy, zlatem a stříbrem, a s dvěma hlavními životními orgány v člověku, srdcem a mozkem. Dvě dobrotivé planety,
Jupiter a Venuše, mají mezi pozemskými kovy za své korespondenty cín a měď, [kovy] druhé třídy, jež přicházejí po
těch zcela prvních, kdežto v těle korespondují s játry, kde se vytváří krev, a ledviny, jež slouží plození... Nebeský
Merkur, který má nevyhraněnou přirozenost a je proměnlivější než sám Proteus, má za svůj analogon pozemského
Merkura čili rtuť ...; tím, co s ním koresponduje v mikrokosmickém těle s jeho sedmi hlavními orgány, jsou plíce,
jejichž úlohou je vdechovat ducha a jeho vydechováním udržovat při životě srdce a další orgány. 15
Tyto korespondence sahají ve světě ještě daleko hlouběji, jak Tycho dále ukazuje:
Je i mnoho dalších věcí, jež jsou spojeny podivuhodnou podobností uvnitř těchto sedmi, kterou nelze vyložit
v několika málo slovech. Stejně tak jsou další zemské minerály, drahokamy, markazity a sole jistým zákonem spjaty
[pokaždé] s nějakou jinou planetou a na prvním místě jsou spojeny s přirozeností stálic. Všechny tyto substance,
jakkoli nejasně v sobě obsahují síly planet, jako třeba rostliny a byliny, jsou podle určitého řádu přiděleny nejen
planetám, ale i hvězdám pozemské astronomie, a napodobují, nakolik je to pro ně možné, přirozenost těchto planet a
hvězd. 16
Studium pozemské astrologie tedy spočívá v metodickém zkoumání všech korespondencí a v jejich poznání
v rámci všech oblastí přírody, nejen minerální, ale též rostlinné, ba i živočišné a konečně též lidské. A kde hledat
poučení o takové nauce?
Hlubokému pochopení těchto a spousty jiných podobných skutečností nenaučí běžná fyzika (vulgaris Physica),
ani žádné akademie, které vinou sofismat a lží peripatetiků přišly o rozum (Academiae ... Peripateticorum
sophismatibus et fucis dementatae), nikdy neučily ani neučí hledat jádro pravdy, které je uvnitř. Je potřebí jít do
pyronomické školy, která ozřejmuje nikoli předměty, o nichž se snadno vynášejí pravděpodobné soudy, ale to, čeho se
zcela pravdivě dotýkají naše ruce, to, co vidí naše oči a co vnímají naše vnější i vnitřní smysly. 17
Útok proti univerzitám pokračuje:
Antika měla jisté učence z této školy, a ani naše doba jich úplně nepozbyla, ačkoli univerzitní profesoři je ve své
pýše a ve svém formalismu, či spíš ve své nedbalosti, nezájmu či nevědomosti odmítají, anebo je dokonce pro své
předsudky nenávidí. 18
Neboť pravda, pokračuje Tycho, je vždycky v nenávisti a bude tomu tak i nadále, pokud Bůh nezmění svět.
V odpověď na Rothmannovu poslední žádost tedy přichází na řadu Tychonův seznam auctores legendi. Ten obsahuje
tucet jmen, jsou to: Hermés Trismegistos (autor Smaragdové desky), Geber, Rupescissa, Arnald z Villanovy,
Raimundus Lullus, svatý Tomáš Akvinský, Roger Bacon, Turba philosophorum, Albert Veliký, Isaac Hollandus a
konečně Paracelsus. Všechny tyto autory je zajisté třeba číst, ale vždycky je nutno hledět na ducha textu, neboť nic
není důležitější než praxe. Což Paracelsus neřekl: „nikdo nemůže v tomto umění poznat víc, než kolik jsem se mu já
sám naučil při svých experimentech s ohněm“? Protože však je v té věci uloženo mlčet, nemůže Tycho říct víc: nechť
jej Rothmann vyhledá a snad mu bude moci asistovat při jeho operacích. Tuto povinnost mlčet si Tycho ukládá ve své
korespondenci téměř všude a v jeho dopisech existuje několik příkladů, kde vykládá, jakým způsobem střežit toto
tajemství: pomocí imaginárních abeced, anagramů, transpozice písmen, alegorií. – Zdá se, že tyto dopisy se
nedochovaly.
V korespondenci s Rothmannem najdeme další aluze na alchymii, ale ty zde nyní nebudeme sledovat. Rád bych
však vyzdvihl, že v listě z 24. listopadu 1589 se Tycho vrací k otázce spojení mezi superiora a inferiora, které je
základem jeho vidění světa, a tentokrát vyjevuje Rothmannovi jméno své autority:
15
Tamtéž, s. 145.10–26.
Tamtéž, s. 145.28–35.
17
Tamtéž, s. 145.35–42. Text dopisu byl delší než otištěný text, viz Dreyer, pozn. na s. 359. – K tomuto prudkému výpadu proti aristotelikům
najdeme u Tychona řadu paralelních míst.
18
Tamtéž, s. 145.42–146.4.
16
3
...učit se smiřovat věci nahoře s věcmi dole tak, že jedny poznáváme prostřednictvím druhých. Quicquid enim est
supra, id etiam infra, ut inquiebat Hermes ille vere inter mortales Trismegistus. [Neboť co je nahoře, je i dole, jak
pravil onen Hermés Třikrát veliký mezi všemi smrtelníky.] 19
V této větě každý zřetelně rozpoznal druhé tvrzení Smaragdové desky připisované Hermu Trismegistovi. Stejně
tak nacházíme ozvuky alchymie i jinde v Tychonově díle, zejména pokud jde o alchymii lékařskou, jíž se po celý život
věnoval. Mým úmyslem nicméně není prozkoumat veškerou alchymii v díle Tychona Brahe. Dřive než přejdu
k vlastnímu předmětu, ocitoval bych jen jednu pasáž z knihy Mechanica, kde Tycho popisuje svou chemickou
laboratoř.
Pod jižní věží, jak vidíme, nakolik možno, na vyobrazení, je má pyronomická laboratoř. Č. 1 je kulatý stůl
umístěný v jejím středu, na nějž se klade to, co je třeba připravit. Č. 2 představuje pece různého typu umístěné kolem
dokola. Bylo jich šestnáct: tři lázně různého typu; jedna pec určená pro digesci v popelu; čtyři velké a dva malé
athanory; dvě pece pro destilaci v písku nebo v popelu; jedna pec pro velké nádoby, spojená s nimi dvěma trubkami;
jedna oddělená pec se svítilnami; dvě pece sálající teplo, jedna přímo, druhá prostřednictvím spirály, zčásti otevřené,
zčásti zavřené. Většina mých pecí byla vyrobena z kamenů získaných v Norsku, jimž se říká „bergenské kameny“,
protože ty snesou i ten nejprudší oheň a lze je velmi přesně skládat. Ale kdybych měl vyjmenovat každou věc, která se
nachází v této laboratoři, vyžádalo by si to mnoho textu. 20
Zkrátka a dobře, jak ukázal O. Hannaway, 21 sotva bychom v celé alchymické literatuře 16. století našli tak
bohatě vybavenou laboratoř, což jen potvrzuje vážnost Tychonova zájmu o alchymii.
Přivedlo všechno toto konání Tychona k tezím a zkoumáním v oblasti astronomie, v nichž bychom mohli
spatřovat vliv alchymie? Zde je třeba učinit poznámku. Nehodlám zde, jak je zřejmé, postihnout celé Tychonovo dílo
(čítající kolem 7 tisíc tiskových stran), nýbrž omezil bych se především na jeho dvě Progymnasmata, dvě významná
díla věnovaná pozorování novy roku 1572, respektive komety roku 1577. Každé z těchto děl má kolem tisíce stran a
jejich vydání se uprostřed všech ostatních Tychonových prací připravovalo bezmála dvacet let (Nova zhruba od roku
1582 do roku 1600; Kometa od roku 1577 do roku 1588). Tato dvě díla mají jasné antiaristotelské inspirace, neboť
Tycho dobře rozpoznal, že obě události v podstatných bodech rozhodně vyvracely celou aristotelskou kosmologii.
Řada pasáží týkajících se Tychonových alchymických názorů, které jsme výše citovali, obsahuje ostré výpady proti
Aristotelovi, jejichž obdobu bychom ostatně snadno nalezli v celé alchymické literatuře 16. a 17. století. Mezi
alchymickou literaturou a těmito Tychonovými díly lze tak zahlédnout závažnou konvergenci. Podívejme se nejprve
na tyto dvě mimořádné události, které v rozmezí pěti let (nova se objevila roku 1572 a kometa, kterou Tycho dlouho
pozoroval, se ukázala v roce 1577) otřásly celou učenou Evropou.
Je známo, že toho večera, kdy Tycho prvně pozoroval novou hvězdu, pobýval právě v Herrisvadu ve Scanii u
svého strýce. Večer 11. listopadu 1572, kdy se mu hvězda ukázala poprvé, se podle vlastního svědectví vracel ze
svého domu, umístěného poblíž herrisvadského opatství, kde se tajně oddával svým pyronomickým pracím, když tu
při pohledu na nebe s úžasem zpozoroval poblíž zenitu velmi jasnou hvězdu, kterou nikdy předtím nespatřil. Zde
pramení jeho obnovený zájem o astronomii, neboť podle dochovaných Tychonových záznamů se v letech 1571 a 1572
v podstatě pozorování nevěnoval – byv dozajista příliš zaměstnán spagyrickým uměním. Tycho velmi brzy zjistil, že
tato hvězda: 1. nevykazují žádnou paralaxu; 2. nepohybuje se po nebi; a 3., co je ještě paradoxnější, jako by se její
velikost zmenšovala a měnila se též postupně její barva. Podle prvních dvou bodů se podobá spíš stálicím, ale třetí bod
je v přímém rozporu s neměnností nebe, jak jí učil Aristotelés, navíc postupná povaha proměny (succesiue) očividně
evokuje chemické procesy, které lze pozorovat v laboratoři... Změna barvy upomíná na určování postupu díla na
základě zkoumání jeho barev, jak je praktikují alchymisté... Ve svém prvním drobném spise, vydaném narychlo roku
1573 v Kodani, nacházíme ozvuky Tychonových otázek, avšak jeho závěr je velmi obezřetný. Cituji pasáž z věnování,
adresovaného Johannesovi Pratensis, známému kodaňskému paracelsiánovi:
Vím ovšem, že jistí lidé na základě jakési tajné filosofie (ex quadam occultiori philosophia), jež teprve v naší
době vyšla na světlo světa, chtějí tvrdit, že je možné, aby tato hvězda byla až dosud skryta ve starém iliadu (in veteri
iliado) – abych užil jejich jazyka – a aby se konečně dnes, kdy dosáhla své zralosti (maturatione sui aboluta),
zviditelnila smrtelníkům. 22
Všimněme si Tychonovy obezřetnosti, jak v souladu s literární konvencí nejmenuje přímo ty, jež má na mysli.
Jde přitom, jak sdostatek ukazuje pojem ilias, o paracelsiány, kteří teorii iliasteru užívají k vysvětlení nové hvězdy;
19
Opera omnia, sv. VI, s. 194.7–11. Druhý výrok Smaragdové desky zní: Quod est superius est sicut quod est inferius.
Mechanica, in: Opera omnia, sv. V, s. 145.5–16.
21
O. Hannaway, „Laboratory Design and the Aim of Science. Andreas Libavius versus Tycho Brahe“, Isis LXXVII (1986), s. 585–610.
22
De nova et nullius aevi memoria prius visa Stella, Kodaň 1573, in: Opera omnia, sv. I, s. 18.16–20. – K Johannesovi Pratensis srv. J. R.
Shackelford, cit. d., s. 210–212; k P. Severinovi srv. tamtéž, s. 21–82.
20
4
totéž naznačuje pojem maturatio, jakož i o něco dál v textu poukaz na „nebe, čtvrtý [a] ohnivý živel“. Tento text
pravděpodobně odráží Tychonovy diskuse, které vedl v Kodani v zimě roku 1572/1573 se dvěma přáteli, známými
paracelsiány, jimiž byli Pratensis a Severinus. Tycho uvedené vysvětlení odmítá:
I když ... je mi známo, že příčiny a cesty mnoha skrytých věcí v přírodě, jež běžní filosofové [tj. aristotelici]
pochopili nesprávně nebo o nich nic nevědí, nelze vysvětlit na základě této [filosofie], nedám se tak snadno přesvědčit,
že takové vysvětlení tohoto zázraku je pravděpodobné. 23
Tycho ví, že Paracelsovo učení vysvětluje určitá tajemství přírody, jež běžná filosofie nezná nebo jim nerozumí,
a uznává tedy antiaristotelský charakter Paracelsova učení. Nicméně jsou tu argumenty, které ukazují, že uvedené
vysvětlení je nepřijatelné:
Kdyby totiž na nebi – které je řízeno svými vlastními důvody a jež se oni nestydí nazývat čtvrtým či ohnivým
živlem [quertum et igneum elementum] – docházelo ke zrozením takového druhu, proč by se za všech uplynulých
staletí v celé té nesmírné šíři nebe nepozorovalo objevení nových hvězd častěji? A proč ty, které se objevily dosud, 24
neprodělaly od počátku světa žádnou změnu, pokud jde o jejich velikost, světlo, barvu či umístění? Uvážíme-li délku
času a veliké množství hvězd, muselo by se tak stát, pakliže by nebe podléhalo takovéto nutnosti rození a zániku. 25
Tycho slavnostně uzavírá:
Mlčte, všichni filosofové, jak časů minulých [aristotelici], tak ti noví [paracelsiáni]. Mlčte, vykladači božských
mystérií, teologové; mlčte, pozorovatelé nebeských těles, astronomové. Nevěřte, že můžete říci cokoli jistého o tom,
jakým způsobem se zrodila tato hvězda, a vysvětlit tak veliký zázrak! 26
Přezkoumání všech řešení předložených filosofy přírody, teology a astronomy ukázalo takové obtíže, že bude
lepší uznat, že po stránce fyziky nevíme o této hvězdě nic. Spíše je třeba ji považovat za zázrak, jímž Bůh chtěl
zachránit lidi před hrozícím trestem, a astrologické exegeze, které Tycho předkládá na konci spisu De stella nova, jsou
prvním výkladem toho druhu.
O pět let později pozorovala celá Evropa nový nebeský jev; tentokrát jím byla kometa. A opět Tychonovi jeho
pozorování umožnila velmi záhy a bez nejmenších pochybností konstatovat, že tato kometa není vůbec výparem země
zažehnutým v sublunární sféře, nýbrž nachází se daleko nad Měsícem. Jinak řečeno, ohrožený aristotelský systém
dostal další ránu. Dánský král, který věděl, jak obávané jsou komety, požádal o patřičný výklad Tychona. Ten
odpověděl krátkým německým pojednáním, které bylo znovu objeveno v roce 1922. Poté, co prošel různé interpretace
komet, Tycho píše:
I když jistí [filosofové] v naší době měli pochybnosti [o Aristotelovi], protože před čtyřmi lety bylo možno
v souhvězdí Kasiopeje pozorovat novou hvězdu či kometu a dalo se zjistit, že 1. nevykazuje vůbec žádnou paralaxu, 2.
zůstává stále na stejném místě jako stálice a konečně 3. nejenže se nemůže nacházet pod Měsícem v živlu ohně či ve
vzduchu, ale dokonce se musela, spolu s ostatními, zrodit v té nejvyšší sféře, ve sféře stálic, jak jsem zjistil a sdostatek
dokázal ve svém dílku o nové hvězdě... 27
Závěr zní:
Tento zázrak [dieses Miraculo] způsobil, že mnozí museli opustit Aristotelův názor a přijmout jiný, [totiž] že i
na nebi se může zrodit něco nového a že jelikož je tomu tak v případě řečené hvězdy, je taktéž možné v případě jiných
komet, že se rodí na nebi a že nepocházejí ze suchých a olejnatých [výparů] země. 28
Aristotelova koncepce je tedy bez okolků odmítnuta. Co ji má nahradit?
Pro paracelsiány, 29 kteří považují nebe za čtvrtý, ohnivý živel a uznávají, že v něm může docházet ke zrození a
zániku, není proto nemožné, podle jejich filosofie, aby se komety rodily na nebi přesně tak, jako v jistých okamžicích
23
De nova stella, s. 18.20–25.
Tj. hvězdy vzniklé při Stvoření.
25
De nova stella, s. 18.25–33.
26
Tamtéž, s. 18.33–37.
27
Vonn der Cometten uhrsprung was die Alten und Neuen Philosophi inn denselben vermaint uhne rajon zuhalten sei, něm. text in: Opera
omnia, sv. IV, s. 381–396. Zde cit. text nenachází na s. 382.20–31. – Existuje anglický překlad tohoto textu v článku J. Christiansona, „Tycho
Brahe’s German Treatise on the Comet of 1577. A Study in Science and Politics“, Isis, LXX (1979), s. 110–140.
28
Tamtéž, s. 382.34–40.
29
Tentokrát je Tycho výslovně jmenuje.
24
5
vidíme, kterak v zemi či v kovech povstávají neznámé výtvory a mezi živočichy zrůdy. Neboť Paracelsus je toho názoru,
že Penates superi, pobývající na nebesích a hvězdách, v určitých okamžicích na pokyn Boha vytvářejí [z] hvězdné
matérie, jíž mají po ruce nadbytek, takovéto nové hvězdy a komety činíce je viditelnými lidem jakožto znamení věcí
příštích. A takovouto věc nemohou ohlašovat ani způsobovat planety, ale spíš jakási pseudoplaneta, kterou nazýváme
kometa. 30
Máme tu tedy stejné vysvětlení jako v případě hvězdy z roku 1572: působí tu nebeské síly, zvané zde Penates
superi, díky nimž se z Božího příkazu zjevují komety a nové hvězdy. Dostane se paracelsiánské interpretaci lepšího
přijetí? Zde je Tychonova odpověď:
A rodí-li se komety na nebi, o to více je třeba považovat za zázračné znamení skutečnost, že na nebi, které je
složeno z té ze všech nejjemnější, nejprůsvitnější a nejtrvalejší látky, nastává podobné zrození. Vždyť ať už je na příkaz
Boha vytvářejí Penates superi, kteří jsou nám neznámí, anebo sám všemohoucí Bůh pouhou svou vůlí a mocí ve svém
čase bez jakýchkoli prostředníků vytváří na nebi toto nové světlo, které nás má odvrátit od nadcházejícího trestu,
nemusíme zde o tom dlouze vykládat, neboť my ostatní, jejichž chápání je omezené a pozemské, nemůžeme mít žádný
spolehlivý základ či vědění, pokud jde o látku komet a jak se zrodily. To nás nemá nijak udivovat, poněvadž co se týče
celého nebe, Slunce, Luny, nevíme o nich zhola nic, a přece existují od počátku světa, ani [nevíme nic] o tom, co je
jejich látka či esence nebo co je vnitřní příčinou jejich podivuhodného pohybu. Ba je i mnoho věcí kolem nás zde na
zemi, které můžeme vidět očima a dotknout se jich rukama, a přesto nejsme schopni uspokojivě určit jejich přirozenost.
Proto filosofové nemají tak neužitečně disputovat o věcech, jež nemohou zjistit, ale spíše je třeba, abychom skromně
uznali svou nevědomost a řekli, že komety jsou zvláštním Božím stvořením, jež pochází ze skrytých příčin přírody [aus
verborgenen Ursachen der Nattur], a my nevíme, jak se rodí. 31
Tychonův verdikt je zcela jasný. Paracelsovo učení nás nejen nijak nezpravuje o látce komet, ale ani nás o ní
poučit nemůže: takové je prostě omezení našeho ducha. Filosofové mají tedy skoncovat s rozpravami o podobných
předmětech a uznat svou nevědomost. Jinak řečeno, mají se sklonit před Božím zázrakem. Brahova pozice se tak od
spisu De stella nova z roku 1573 v ničem podstatném neliší, a stejné názory najdeme i v rozpravě adresované
univerzitě v Kodani ze září 1574, kde Tycho prohlašuje:
Jestliže tedy nebeská tělesa byla stvořena Bohem jako jakási znamení, pak tyto [hvězdy] nutně něco značí, a
jsou-li ve své většině stvořeny pro člověka a nemohou-li znamenat nic z toho, co Bůh rozhodl ve svém skrytém úradku,
na němž žádný tvor nemá podíl, jak ukazuje jejich běh, jenž nepřipouští nikdy nic nového, pak tedy [jsou těmito
znameními] díky svým odchylkám. 32
Jakmile se do hry dostane Boží úradek, lidská bytost je radikálně neschopna dobrat se pravých příčin. Proto i
když komety a nové hvězdy Boží ohlašují záměr varovat svět, o jejich původu nelze nic říci. Dokazují leda
nemohoucnost Aristotelovy fyziky. Lze tudíž mít za to, že Tycho se od alchymie ohledně nebeských jevů v ničem
neinspiroval? Myslím, že nikoli. Ve skutečnosti jsem našel několik textů, v nichž je inspirace alchymickými úvahy
zřetelná a kde se Tycho snaží vymezit svůj skutečný postoj. Jde o jednu pasáž Progymnasmata, která se věnuje
rozboru následující námitky: neměla by skutečnost, že nová hvězda na pohled měnila svou barvu a velikost, vést
k tomu, abychom ji zařadili do sublunární sféry? Tato námitka, tvrdí Tycho, je přijatelná pouze pro toho, kdo je zcela
v područí aristotelismu:
Je ovšem s podivem, že by, vzdor nesmírné rychlosti nebeského světa a nesmírné síle světla Slunce a hvězd,
přibyvší hvězda měla přebývat nepohnuta a že by nahoře v éteru měla setrvat víc než celý rok, místo aby se čím dál tím
víc zmenšovala, až by nakonec zmizela. Neboť není-li vytvořena z látky natolik kompaktní a jemné jako jiné hvězdy,
aby jen nepohnutě trvala, je tomu tak pravděpodobně proto, aby mohla zakoušet pomalou změnu a chřadnutí, jak to
vidíme u kovů, které se rodí v útrobách země ([a jež] mají leccos analogického s nebeskými tělesy). Některé z nich
(jako zlato nebo stříbro) jsou očištěny, vydrží trvající násilnost ohně, kdežto jiné, méně hodnotné, jsou [ohněm]
pohlceny a odcházejí v [podobě] dýmu, jednou rychleji, jindy pozvolněji; i když jsou všechny vytvořeny z téže prvotní
látky, neprošly všechny stejnou digescí, vyzráním a vygradovaním. 33
Tentokrát text jasně ukazuje, že stejně jako kovy pocházejí všechny z jedné a téže první látky, s níž je ovšem u
každého kovu naloženo odlišně, právě tak v případě nebeských těles existovala jedna jediná látka, jíž bylo ovšem
v některých hvězdách určeno trvat, u jiných pak doznávat větší či menší proměny. Stejnou koncepci nacházíme i
30
Vonn der Cometten…, s. 382.40–383.11. Drezér v pozn. na tomto místě přirovnává tuto pasáž k Paracelsovu textu z Das Buch Meteororum.
Tamtéž, s. 383.22–384.3.
32
De disciplinis mathematicis oratio, otištěno in: Opera omnia, sv. I, s. 154.16–22.
33
Progymnasmata, sv. II, s. 380.16–28.
31
6
v jiných textech. Rád bych ocitoval jedno místo z listu Casparu Peucerovi z října 1590, kde Tycho dlouze rozebírá
problém substance Mléčné dráhy a následně pak řeší otázku nové hvězdy z roku 1572, která se objevila v těsné
blízkosti Mléčné dráhy.
I když tvrdím, že nebe je cosi dokonale tekutého a velmi jemného, co všude dovoluje pohyb hvězd, nedomnívám
se, by bylo zcela netělesné a nematerální; ne, [domnívám se,] že všechna nebeská tělesa jsou učiněna z téže substance
jako nebe a že jsou Moudrostí či Pánem stlačena do jakési hustší koule uzpůsobené k přijetí světla. Vždyť vidíme-li, že
v přírodě pozemského světa vše, co se rodí v moři (jímž lze všude proniknout), formuje se z jakési vodní substance, do
níž se může zase snadno navrátit, ačkoli jakmile tyto [bytosti]vzniknou, nejsou už ani tekuté ani prostupné. I všechny
kovy a drahokamy, které jsou s nimi příbuzné, mají totiž své kořeny v moři, což před Paracelsem rozpoznalo jen velmi
málo autorů. Pokud jde o nebeské hvězdy, ty i když jsou utvořeny z nebeské látky, od nebe samotného se svou hustotou
a svým světlem značně liší. To není s podivem o nic víc než skutečnost, že zlato a stříbro i jiné kovy, jejichž původ je
(jak jsme právě řekli) v moři, se přesto od něho liší svou formou, tvrdostí a mnoha dalšími vlastnostmi, nemluvě ani o
dalších [výtvorech], které se v zemi a ve vzduchu utvářejí ze zemité a vodní substance a které se veskrze liší od těch
prvních [látek]. 34
Nacházíme tu v Brahově listě tutéž analogii, jakou jsme už viděli v prvním textu: hvězdy se mají k látce, z níž
vzešly, stejně, jako se mají kovy k prvotní látce, z níž jsou všechny utvořeny. Tento výklad lze aplikovat také na
novou hvězdu:
Ba co víc, tato nová a nanejvýš pozoruhodná hvězda, která se objevila na sklonku roku 1572, u konce Mléčné
dráhy (jíž se nyní zabýváme), kde vidíme souhvězdí Kasiopeje, měla tutéž látku jako Mléčná dráha, jenom více
zhuštěnou, aby vytvořila kouli. Tím, co mě přesvědčuje, abych to s jistotou tvrdil, je půlkruhová mezera zhruba
velikosti Měsíce na okraji Mléčné dráhy, přesně v místě, kde byla umístěna nová hvězda, a bedlivý pozorovatel ji může
spatřit za dokonale jasného nebe … a to, že si nevzpomínám, že bych ji byl pozoroval dříve. 35
Podle Tychona má být tedy možné nalézt na nebi otvor odpovídající nebeské látce, která se spotřebovala a
zmizela při vytvoření nové hvězdy. Je tu vše: místo i velikost, ačkoli Tycho odhadoval, že nova je třistakrát větší než
Země, a díra v Mléčné dráze by tudíž měla být mnohem významnější. Zůstává nicméně jistá pochybnost, protože
Mléčná dráha nepodléhá změně:
Co se týče této nové pochybnosti, řeknu jen tolik: to, co se někdy v přírodě divuplným a kromobyčejným
způsobem přihází, není nutně podrobeno týmž zákonům jako nebe. 36
To je zajisté chabá odpověď, leč zůstává v linii Tychonova myšlení. Tycho se poté obrací zpět ke kovům a to,
co říká, je nanejvýš zajímavé:
Pokud jde o zrození kovů, totiž že jsou utvořeny z jedné a téže prvotní látky, i když neprošly všechny stejnou
digescí, pročištěním a sublimací, uvedl jsem je zde jako příklad (huc exempli loco), abych mohl nějakým způsobem
srovnat přirozenost věcí dole s přirozeností horní a jsou-li [mé výklady] méně prokázané nežli důvody, jimž dáváš
přednost ty, a nezdá-li se ti můj názor v této oblasti příliš průkazný, nijak mě to zajisté nepřekvapuje, jelikož vím, že to,
čemu běžní profesoři filosofie (a vulgaribus philosophis) učí na univerzitách ohledně přírody a vzniku kovů, opírá se
čistě a prostě o pouhé mínění, a není to založeno ve světle přírody. Kdo totiž nezná analýzu [kovů], těžko bude moci
pochopit jejich složení. Je proto potřeba obrátit se k pyronomickému umění, které vychází z hermetické filosofie.
Všichni, kdož studovali filosofii na univerzitách, jsou tudíž naprosto nezkušení. Věř mi – mně, který věnoval právě tolik
úsilí a studia, jakož i výdajů, aby [poznal] tuto dolní a pozemskou astronomii …, kolik [věnoval] astronomii horní a
nebeské, a je to právě tato zkušenost, jež mi, jak jsem ti naznačil, ukázala k cíli. Ale protože s těmito otázkami nejsi
dobře obeznámen, poněvadž nejsi zběhlý ve spagyrickém [umění], nepovažuji za užitečné se o tom dál šířit. 37
Tento rekurs k otázce původu kovů není bez užitku, neboť nám ukazuje, s jakou vážnosti ji Tycho pojednává.
Závěrečný tón je nedvojznačný: s nevědomcem nemá smysl diskutovat. Zároveň s tím se tu znovu potvrzuje
Tychonovo zásadní přesvědčení, totiž že mezi věcmi nahoře a dole existuje určitá korespondence a že v obou
oblastech existuje jen jedna jediná látka. Jedinou cestou k poznání této látky není zde na zemi škola, nýbrž praxe a
34
Text v Opera omnia, sv. VII, s. 235.32–236.5. – K různým interpretacím Mléčné dráhy viz S. Jaki, The Milky Way. An Elusive Road for
Science, New York 1972 (k Tychonovi viz s. 111–114).
35
Tamtéž, s. 236.13–21; viz též Progymnasmata, sv. III, s. 305.21–41.
36
Srv. Opera omnia, sv. VII, s. 236.26–29; paralelní text ve spise Progymnasmata je na rozdíl od toho opatrnější a nemluví přímo o porušení
zákonů přírody. Komplexní pojednání tohoto tématu je podáno později, poté co jsou prozkoumány všechny komety (srv. sv. III, s. 308.12nn).
37
Tamtéž, s. 237.32–238.6; viz též Progymnasmata, s. 307.10nn.
7
laboratoř; použití analogie dovoluje pak dospět k zajímavým závěrům, jež se týkají i samotného nebe. Údělem
aristoteliků však je nic z toho nechápat.
Alain Philippe Segonds
CNRS, Paris
8