Struktury systémů vzdělávání, profesní přípravy, a

Transkript

Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu
Struktury systémů vzdělávání,
odborné přípravy
a vzdělávání dospělých
v Evropě
Vydání 2003
Evropská komise
Struktury systémů vzdělávání,
profesní přípravy,
a vzdělávání dospělých,
v Evropě,
ŠPANĚLSKO
2003
Informace poskytly:
Oddělení Eurydice
Ministerio de Educación, Cultura y Deportes
CIDE – Centro de Investigación y Documentación
c/General Oraá, 55
E – 28006 Madrid – Španělsko
Člen dokumentační sítě CEDEFOP
Instituto Nacional de Empleo
Ministerio de Trabajo y Seguridad Social
c/Condesa de Venadito, 9
E – 28027 Madrid – Španělsko
Máte-li zájem o podrobnější informace o vzdělávacích systémech v Evropě, použijte
databázi EURYBASE (http://www.eurydice.org) a monografie, které vydává CEDEFOP
(http://www.cedefop.eu.int)
Informace redigovány a publikovány Evropským oddělením Eurydice – Avenue Louise 240 – B - 1050 Brusel
ŠPANĚLSKO
Tento dokument vydalo Evropské oddělení EURYDICE s finanční podporou Evropské komise (Generální
ředitelství pro vzdělávání a kulturu).
Dokument byl vydán v angličtině a ve španělštině. Přeloženo z anglického originálu Structures of
Education, Vocational Training, and Adult Education,Systems in Europe s přihlédnutím ke španělské verzi.
Dokumenty jsou dostupné pouze Internetu (http://www.eurydice.org).
Text byl zpracován v červnu 2003.
© EURYDICE, 2003
České vydání © Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2005
Český překlad je publikován s laskavým svolením Komise Evropských společenství.
Odpovědnost za překlad spočívá zcela na Ústavu pro informace ve vzdělávání.
Český překlad: Anna Konopásková
Redakce: Stanislava Brožová, Květa Goulliová
Obsah publikace může být částečně reprodukován, s výjimkou reprodukce pro komerční účely, za
předpokladu, že citace je uvedena úplnou bibliografickou referencí na ‚EURYDICE, informační síť
o vzdělávání v Evropě’, doplněnou datem publikace tohoto dokumentu.
Žádosti o reprodukci celého dokumentu musí být adresovány Evropskému oddělení EURYDICE.
EURYDICE
European Unit
Avenue Louise 240
B-1050 Brussels
Tel. +32 2 600 53 53
Fax + 32 2 600 53 63
E-mail: [email protected]
Internet: http://www.eurydice.org
Struktury systémů vzdělávání, profesní přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě. EURYDICE/CEDEFOP/ETF 2003
ŠPANĚLSKO
OBSAH
ÚVOD ........................................................................................................... 6
1.
PRAVOMOCI A SPRÁVA............................................................................. 9
1.1. Úvodní informace .............................................................................................................. 9
1.2. Vzdělávací systém: principy a legislativa ............................................................................... 9
1.3. Rozdělení pravomocí v organizaci a správě vzdělávací soustavy ............................................. 9
1.4. Zajišťování kvality ............................................................................................................ 11
1.5. Financování..................................................................................................................... 11
1.6. Poradní a pomocné orgány ............................................................................................... 12
1.7. Soukromé školy ............................................................................................................... 12
1.8. Statistika ......................................................................................................................... 13
2.
PREPRIMÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ .................................................................... 14
2.1. Organizace ...................................................................................................................... 14
2.2. Obsah vzdělávání............................................................................................................. 14
2.3. Hodnocení ...................................................................................................................... 15
2.4. Učitelé ............................................................................................................................ 15
2.5. Statistika ......................................................................................................................... 16
3.
POVINNÉ VZDĚLÁVÁNÍ........................................................................... 17
3A Primární vzdělávání ........................................................................................................... 17
3A.1. Organizace škol ............................................................................................................. 17
3A.2 Obsah vzdělávání ........................................................................................................... 17
3A.3. Hodnocení/kvalifikace .................................................................................................... 18
3A.4. Postup/poradenství/podmínky přestupu.......................................................................... 18
3A.5. Učitelé .......................................................................................................................... 18
3A.6. Statistika ....................................................................................................................... 18
3B Povinné sekundární vzdělávání........................................................................................... 18
3B.1. Organizace škol.............................................................................................................. 18
3B.2. Obsah vzdělávání........................................................................................................... 19
3B.3. Hodnocení/kvalifikace .................................................................................................... 19
3B.4. Postup/poradenství/podmínky přestupu .......................................................................... 19
3B.5. Učitelé .......................................................................................................................... 20
3B.6. Statistika ....................................................................................................................... 20
3C Vzdělávání se zvláštním režimem: umělecké vzdělávání........................................................ 20
4.
VŠEOBECNÉ A PROFESNÍ POSTOBLIGATORNÍ SEKUNDÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ..... 22
4A Všeobecné vyšší sekundární vzdělávání............................................................................... 22
4A.1. Organizace škol ............................................................................................................. 22
4A.2. Obsah vzdělávání........................................................................................................... 22
4A.4. Postup/orientace/podmínky přestupu ............................................................................. 23
4A.5. Učitelé .......................................................................................................................... 23
4A.6. Statistika ....................................................................................................................... 23
4B Profesní vyšší sekundární vzdělávání ................................................................................... 23
4B.1. Organizace škol.............................................................................................................. 23
4B.4. Postup/poradenství/podmínky přestupu .......................................................................... 24
ŠPANĚLSKO
4B.5. Učitelé .......................................................................................................................... 24
4B.6. Statistika ....................................................................................................................... 24
4C Vzdělávání se zvláštním režimem ........................................................................................ 25
5.
POČÁTEČNÍ PROFESNÍ PŘÍPRAVA A PŘÍPRAVA ALTERNAČNÍ ..................... 27
5A Programy sociálních záruk: počáteční profesní příprava ........................................................ 27
5B Školy dílen, domy řemesel a dílny zaměstnání: počáteční profesní /odborná příprava .............. 27
5B.1. Organizace .................................................................................................................... 27
5B.2. Střediska nebo organizace počáteční profesní /odborné přípravy ....................................... 28
5B.3. Přijímací požadavky........................................................................................................ 28
5B.4. Financování ................................................................................................................... 28
5B.7. Poradenství ................................................................................................................... 29
5B.8. Učitelé/školitelé ............................................................................................................. 29
5B.9. Statistika ....................................................................................................................... 29
5C Smlouvy o profesní přípravě............................................................................................... 30
5C.1. Organizace .................................................................................................................... 30
5C.2. Zařízení profesní/počáteční přípravy................................................................................ 30
5C.3. Přijímací požadavky........................................................................................................ 30
5C.4. Financování................................................................................................................... 30
5C.5. Obsah vzdělávání........................................................................................................... 31
5C.6. Hodnocení/kvalifikace .................................................................................................... 31
5C.7. Poradenství ................................................................................................................... 31
5C.8. Pedagogičtí pracovníci ................................................................................................... 31
5C.9 Statistika ........................................................................................................................ 31
6.
VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ ............................................................... 32
6A Vysokoškolské neuniverzitní vzdělávání: specifická profesní příprava vyššího stupně ............... 32
6A.1. Přijímání ke studiu.......................................................................................................... 32
6A.2. Poplatky spojené se studiem/finanční pomoc studentům .................................................. 32
6A.3. Akademický rok ............................................................................................................. 32
6A.4. Studijní programy .......................................................................................................... 32
6A.6. Učitelé .......................................................................................................................... 33
6B Vysokoškolské univerzitní vzdělávání .................................................................................. 33
6B.1. Přijímání ke studiu.......................................................................................................... 33
6B.2. Poplatky spojené se studiem/finanční pomoc pro studenty................................................ 33
6B.3. Akademický rok ............................................................................................................. 33
6B.4. Studijní programy .......................................................................................................... 33
6B.6. Akademičtí pracovníci .................................................................................................... 34
6C Vysokoškolské neuniverzitní vzdělávání: vzdělávání se zvláštním režimem.............................. 34
6C.1. Přijímání ke studiu.......................................................................................................... 34
6C.2. Poplatky spojené se studiem/finanční pomoc studentům .................................................. 35
6C.3. Akademický rok ............................................................................................................. 35
6C.4. Studijní programy .......................................................................................................... 35
6C.5. Hodnocení/kvalifikace .................................................................................................... 35
6C.6. Akademičtí pracovníci .................................................................................................... 35
6D Statistika .......................................................................................................................... 36
ŠPANĚLSKO
7.
VZDĚLÁVÁNÍ A DALŠÍ PROFESNÍ PŘÍPRAVA DOSPĚLÝCH ........................... 37
7A Profesní příprava na pracovišti............................................................................................ 37
7A.1. Specifický legislativní rámec............................................................................................ 37
7A.2. Správa .......................................................................................................................... 37
7A.3. Financování................................................................................................................... 38
7A.4. Lidské zdroje ................................................................................................................. 38
7A.5. Organizace .................................................................................................................... 38
7A.5.1. Typy institucí profesní přípravy ..................................................................................... 38
7A.5.2. Přijímací požadavky ..................................................................................................... 38
7A.5.3. Cíle programů ............................................................................................................. 38
7A.5.4. Místo a čas.................................................................................................................. 38
7A.5.5. Obsah vzdělávání ........................................................................................................ 39
7A.5.6. Zajišťování kvality........................................................................................................ 39
7A.6. Hodnotící a poradní orgány ............................................................................................ 39
7A.7. Hodnocení, akreditace a uznávání ................................................................................... 39
7A.8. Statistika ....................................................................................................................... 39
7B Další profesní příprava ....................................................................................................... 40
7B.1. Specifický legislativní rámec ............................................................................................ 40
7B.2. Správa........................................................................................................................... 40
7B.3. Financování ................................................................................................................... 40
7B.4. Lidské zdroje.................................................................................................................. 40
7B.5. Organizace .................................................................................................................... 40
7B.5.1. Typy institucí profesní přípravy ..................................................................................... 41
7B.5.2. Přijímací požadavky ..................................................................................................... 41
7B.5.3 Cíle programů .............................................................................................................. 41
7B.5.4. Místo a čas .................................................................................................................. 41
7B.5.5. Obsah vzdělávání ........................................................................................................ 41
7B.5.6. Zajišťování kvality ........................................................................................................ 41
7B.6. Hodnotící a poradní orgány............................................................................................. 41
7B.7. Hodnocení, akreditace a uznávání.................................................................................... 41
7B.8. Statistika ....................................................................................................................... 42
7C Vzdělávání poskytované vzdělávacími službami ................................................................... 42
7C.1. Specifický legislativní rámec ............................................................................................ 42
7C.2. Správa........................................................................................................................... 42
7C.3. Financování................................................................................................................... 43
7C.4. Lidské zdroje ................................................................................................................. 43
7C.5 Organizace..................................................................................................................... 43
7C.5.1. Typy vzdělávacích zařízení............................................................................................ 43
7C.5.2. Přijímací požadavky ..................................................................................................... 43
7C.5.3 Cíle programů .............................................................................................................. 44
7C.5.4. Místo a čas .................................................................................................................. 44
7C.5.5. Kurikulum ................................................................................................................... 44
7C.5.6. Zajišťování kvality........................................................................................................ 44
7C.6. Hodnotící a poradní orgány............................................................................................. 45
7C.7. Hodnocení, akreditace a uznávání.................................................................................... 45
7C.8. Statistika ....................................................................................................................... 45
ŠPANĚLSKO
ÚVOD
Pro Evropu je charakteristická velká rozmanitost vzdělávacích systémů. Aby tuto pestrost bylo možno
plně docenit, aktualizovala Informační síť o vzdělávání v Evropě EURYDICE společně s Evropským centrem
odborné přípravy CEDEFOP a s Evropským vzdělávacím fondem (ETF) soubor národních monografií
Struktury systémů vzdělávání, profesní přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě (Structures of Education,
Vocational Training and Adult Education Systems in Europe).
Popis situace v jednotlivých zemích obsahuje nejen základní informace o správě a struktuře jejich
systému vzdělávání a počáteční odborné přípravy na všech úrovních (od preprimární po terciární).
Zahrnuje také přehled o počátečním a alternačním odborném vzdělávání a o vzdělávání dospělých
v rámci celoživotního učení. Popis obsahuje i přípravné a další vzdělávání učitelů a jejich status.
Uváděné informace jsou uspořádány jednotně, což umožňuje země vzájemně srovnávat a současně
zajišťuje, že jsou zdůrazněny charakteristické rysy každého systému.
Před popisem každé země předchází schéma vzdělávacího systému. I zde je co možná nejvíce sjednocen
způsob znázornění tak, aby bylo možno snadno chápat a srovnávat společné a odlišné rysy jednotlivých
systémů.
První kapitola stručně představuje danou zemi, základní principy řízení školství, rozdělení pravomocí a
další podrobnější informace (o správě, inspekci, financování, o soukromém vzdělávání a o poradních
orgánech). Pojednává rovněž o hlavních reformách vzdělávacích systémů.
Další kapitoly se postupně věnují předškolnímu, povinnému a postobligatornímu vzdělávání
(všeobecnému, odbornému a profesnímu plně uskutečňovanému ve školském systému). Vnitřní
uspořádání kapitol se odvíjí od situace v jednotlivých zemích. Tam, kde předškolní výchova není ve
skutečnosti oddělena od primárního vzdělávání nebo kde je povinné vzdělávání rozloženo do několika
stupňů, nevytváří se žádný umělý předěl. Všechny země nejprve stručně popisují cíle a strukturu dané
vzdělávací úrovně, poté uvádějí informaci o učebních plánech a osnovách, o hodnocení a o učitelích a
příslušné statistiky.
Počáteční alternační odborné přípravě je věnována samostatná kapitola, protože tato příprava bývá často
poskytována mimo běžný školský systém, buď jako součást učňovského systému, zvláštní přípravy
mládeže nebo odborné přípravy při zaměstnání.
Po této kapitole následuje popis vysokého školství, kde jsou základní informace doplněny údaji
o přijímacích podmínkách, o poplatcích, o akademickém roce, o studiu, o kvalifikacích a hodnocení. Tato
kapitola obsahuje všechny iniciativy realizované jako součást Boloňského procesu.
Obecný popis organizace formalizovaných systémů školství a odborné přípravy dospělých (na trhu práce
či mimo něj, zaměstnaných nebo nezaměstnaných) zahrnuje politický a legislativní rámec, řídící orgány a
jejich odpovědnost, financování i všeobecnou organizaci tohoto typu vzdělávání (typy institucí, přijímací
podmínky, cíle vzdělávacích programů, kurikulum a zajišťování kvality). Je rovněž připojen stručný popis
poradenských služeb a také otázky spojené s hodnocením a osvědčováním včetně uznávání
neformalizovaných způsobů učení.
O situaci učitelů pojednává zvláštní oddíl každé vzdělávací úrovně. Připojeny jsou rovněž statistiky o
počtech žáků, studentů, učitelů a vzdělávacích institucí a tam, kde jsou dostupné údaje, rovněž počty
žáků na učitele, míry účasti na vzdělávání a studijní úspěšnosti a také studijní obory a specializace.
Národní oddělení sítě EURYDICE připravila popisy za své země, a to na základě obsahu navrženého podle
jednotného rámce. Informace o počáteční odborné přípravě a o vzdělávání dospělých byly připraveny
v těsné spolupráci se členy dokumentačně informační sítě CEDEFOP REFER (v případě členských zemí
Evropské unie a zemí ESVO/EHP) a národních observatoří Evropského vzdělávacího fondu – EFT (v případě
dvanácti kandidátských zemí). Děkujeme jim i všem dalším, kdo se do tohoto projektu zapojili, ať
z Evropského oddělení EURYDICE v Bruselu, nebo z CEDEFOP v Soluni, nebo z ETF v Turínu za jejich cenný
přínos při zpracování tohoto základního informačního zdroje, jenž je velmi důležitý pro lepší porozumění
systémům vzdělávání a odborné přípravy v Evropě.
ŠPANĚLSKO
Vzhledem k počtu zařazených zemí (1) a rozsahu existujících informací je popis každého systému
vzdělávání a odborné přípravy k dispozici pouze v elektronické podobě na webových stránkách
EURYDICE (www.eurydice.org). Takto je dostupný co největšímu počtu čtenářů a zároveň může být
pravidelně aktualizován.
Patricia Wastiau-Schlüter
Vedoucí EURYDICE European Unit
Johan van Rens
Ředitel CEDEFOP
Peter de Roij
Ředitel ETF
Červen 2003
(1 )
Třicet evropských zemí zapojených ve vzdělávacím programu EU Socrates.
ŠPANĚLSKO
Organizace systému vzdělávání ve Španělsku, 2003/04
0
ES
1
2
3
4
E D U C A C I Ó N I N FA N T I L
5
6
7
8
9
10
EDUCACIÓN PRIMARIA
11
12
13
14
15
EDUCACIÓN
S E C U N D A R I A O B L I G ATO R I A
16
17
18
19
20
21
22
23
24
BACHILLERATO E N S E Ñ A N Z A S U N I V E R S I TA R I A S
E N S E Ñ A N Z A S A RT Í S T I C A S D E G R A D O S U P E R I O R
FORMACIÓN PROFESIONAL
DE GRADO MEDIO
FORMACIÓN PROFESIONAL DE GRADO SUPERIOR
Pramen: Eurydice.
8
25
26
27
ŠPANĚLSKO
1. PRAVOMOCI A SPRÁVA
Ustavuje také další základní práva vztahující se
ke vzdělávání a rozděluje pravomoci ve
vzdělávání mezi státní správu a správu
autonomních komunit.
1.1. Úvodní informace
Legislativní rámec, který řídí španělský
vzdělávací systém, usměrňuje v současnosti
kromě španělské ústavy z roku 1978 také ústavní
zákony, jež rozvíjejí principy v ní zakotvené:
Ústavní zákon č. 6/2001 o univerzitách (LOU),
který zrušil ústavní zákon č. 11/1983 o reformě
univerzit (LRU); Ústavní zákon č. 8/1985
upravující právo na vzdělávání (LODE); Ústavní
zákon č. 1/1990 o všeobecné organizaci
školského systému (LOGSE); Ústavní zákon č.
9/1995 o participaci, evaluaci a řízení škol
(LOPEG) a Ústavní zákon č.10/2002 o kvalitě
vzdělávání (LOCE).
Španělsko leží v jihozápadní Evropě. Jeho
celková rozloha činí 505 990 km2. Počet obyvatel
v roce 2001 dosáhl 41 116 842.
Od přijetí ústavy v roce 1978 platí ve Španělsku
sociální a demokratický právní princip, formou
vlády je konstituční monarchie. Zákonodárnou
pravomoc má Cortes Generales (španělský
parlament), který se skládá ze dvou komor:
kongresu a senátu. Vláda má výkonnou moc,
kterou realizují různé politické strany. Od roku
1996 je u moci liberálně konzervativní Lidová
strana.
V posledních letech byl zahájen nový proces
reformy a byly schváleny tři zákony. Prvním
z nich je Ústavní zákon o univerzitách (LOU),
který byl potvrzen v roce 2001 (viz oddíl 6B).
Jako další byl v roce 2002 schválen zákon
o kvalifikacích a profesní přípravě. Účelem
tohoto zákona je uspořádat celý systém profesní
přípravy, kvalifikací a akreditací, který by měl
uspokojovat sociální a ekonomické potřeby
různými formami profesní přípravy: počáteční
profesní příprava (která zahrnuje specifickou
profesní přípravu), další vzdělávání v podnicích
a profesní příprava na pracovišti zaměřená na
integraci a reintegraci pracovníků do světa
práce. V roce 2002 byl také schválen Ústavní
zákon o kvalitě vzdělávání (LOCE). Tento zákon
částečně pozměnil tři předcházející zákony:
LODE, LOGSE a LOPEG. Různé aspekty určované
tímto zákonem jsou postaveny na pěti
principech, které jsou uvedeny v preambuli:
důraz na osobní úsilí a zaujetí; podpora procesů
hodnocení žáků; posilování systému rovných
příležitostí; uznávání a podpora práce učitelů a
větší autonomie pro školy. Po konzultacích
s autonomními komunitami schválila vláda
pětiletý kalendář realizace tohoto zákona.
Španělská ústava definuje nový model
decentralizovaného státu, který rozdělil
pravomoci mezi státní správu a autonomní
komunity. Od té doby, co byla vyhlášena a
vytvořena, prochází španělský vzdělávací systém
procesem transformace. V letech 1980 až 1999
přenesla státní správa některé funkce, služby a
prostředky na různé autonomní komunity.
Tento
decentralizovaný
model
správy
vzdělávacího systému rozděluje pravomoci ve
vzdělávání mezi stát, autonomní komunity,
místní úřady a školy.
Úředním jazykem státu je španělština. Některé
autonomní komunity mají ještě druhý úřední
jazyk.
Španělsko nemá oficiální náboženství, i když se
velká většina španělských občanů hlásí ke
katolické víře. Vztahy mezi katolickou církví a
španělským státem se řídí dohodou se „Svatou
stolicí“. Veřejné úřady také spolupracují s dalšími
náboženskými
vyznáními,
například
s evangelickým, židovským a muslimským.
Hrubý domácí produkt (HDP) v roce 2000 činil
15 031,85 eur na jednoho obyvatele. Ve druhé
čtvrtině roku 2002 bylo nezaměstnaných
11,09 % všeho pracujícího obyvatelstva.
1.3. Rozdělení pravomocí v organizaci
a správě vzdělávací soustavy
1.2. Vzdělávací systém: principy a
legislativa
Státní
správa
se
přizpůsobuje
decentralizovanému
modelu
založenému
Ústavou z roku 1978. Tento decentralizovaný
model rozděluje pravomoci ve vzdělávání na ty,
které jsou ponechány státu, na ty, které jsou
svěřeny autonomním komunitám, a na ty, které
Základní legislativní principy vzdělávání
stanovuje Ústava. Uznává právo na vzdělávání
za základní právo, které stát musí zaručovat.
9
ŠPANĚLSKO
jsou přiděleny obcím.
žádný jednotný orgán, který by měl tyto úkoly
na starosti. Tyto rady obvykle mají pravomoci při
přidělování pozemků pro budovy veřejných
vzdělávacích zařízení, při placení výdajů za
provoz, opravy, kontrolu a údržbu zařízení pro
preprimární a primární vzdělávání, při
monitorování
povinného
vzdělávání
a
vzdělávacích služeb a při poskytování
doplňkových služeb a činností.
Ministerstvo školství, kultury a sportu (Ministerio
de Educación, Cultura y Deporte - MECD) je
státním orgánem, který má tyto pravomoci:
stanovuje základní normy konkretizující ústavní
právo na vzdělávání prostřednictvím celkové
organizace vzdělávacího systému; formuluje
minimální požadavky na vzdělávací zařízení;
určuje minimální vzdělávací standardy a
pravidla pro udělování akademických a
odborných titulů a osvědčení, které mají
celostátní platnost, a řídí základní vzdělávání,
které zaručuje právo a povinnost zvládnout
španělský jazyk, aniž by tím byla dotčena
odpovědnost autonomních komunit stanovit
pravidla, která zaručují právo jejich občanů
používat a získávat znalosti ze svého vlastního
lingvistického dědictví. Stát odpovídá za činnost
školní inspekce.
Proces decentralizace neovlivnil jen různé
správní úrovně, udělil autonomii také
neuniverzitním veřejným školám a centros
privados concertados (soukromým zařízením
financovaným z veřejných prostředků) k tomu,
aby si definovaly svůj vlastní model organizační
a pedagogické správy, který je nutný pro jejich
proyecto educativo (dokument uvádějící základní
principy identifikující zařízení). Veřejná zařízení
mají určitou autonomii v oblasti hospodaření.
Celkové plánování investic do vzdělávání a
zejména politika grantů na vzdělávání
uvolňovaných ze státního rozpočtu jsou také
pravomoci ponechané státu. Mezi jeho
povinnosti rovněž patří definování postavení a
správa veřejných škol v zahraničí, Centro para la
Innovación y Desarrollo dela Educación a
Distancia - CIDEAD (Středisko pro inovace a
rozvoj distančního vzdělávání), určování
právního postavení zahraničních vzdělávacích
zařízení ve Španělsku a organizování
mezinárodní spolupráce ve vzdělávání.
Za správu a hospodaření a za pedagogické
záležitosti mají odpovědnost tyto řídicí orgány:
Consejo Escolar de centro (školní rada) a Claustro
de Profesores (učitelský sbor) jako kolektivní
orgány a Director (ředitel), Jefe de Estudios
(studijní vedoucí) a Secretarion (tajemník) nebo
správce co by jednotlivci, kteří dohromady tvoří
manažerský tým. Všichni úředníci jsou
jmenovaní školskou správou na dobu čtyř let.
Consejo Escolar ve veřejných primárních a
sekundárních školách se skládá z ředitele, který
radě předsedá, studijního vedoucího, jednoho
člena nebo zástupce obecní rady a určitého
počtu zástupců učitelů, žáků, rodičů a správních
nebo
servisních
pracovníků,
jenž
se
v jednotlivých autonomních komunitách liší.
Každé dva roky je polovina rady volena školskou
obcí. Tento orgán vydává pravidla pro
zpracování proyecto educativo a také ho
schvaluje a hodnotí; volí ředitele školy; schvaluje
reglamento de régimen interior (interní řád);
schvaluje a hodnotí návrh školního rozpočtu a
jeho čerpání; doporučuje modernizaci školních
zařízení a didaktických prostředků; schvaluje a
hodnotí roční program školy a mimoškolních
činností a analyzuje a hodnotí výsledky evaluace
školy školskou správou.
Autonomní
komunity
mají
normativní
pravomoci, odpovídají za rozvoj základních
státních norem a za řízení ostatních aspektů
vzdělávacího systému i za povinnosti spojené
s výkonem a správou vzdělávacího systému ve
svých regionech. V současné době již převzaly
odpovědnost za vzdělávání všechny autonomní
komunity (s výjimkou měst Ceuta a Melilla) a
navrhly svou vlastní vzdělávací politiku. Vedení
každé
komunity
odpovídá
za
správu
vzdělávacích zařízení ve svém regionu a z ní
vyplývající funkce, je zmocněno vytvářet,
schvalovat a spravovat veřejná a soukromá
vzdělávací zařízení a starat se o zaměstnance,
budovy, vybavení a změny těchto zařízení.
Každá komunita organizuje služby na pomoc
žákům. Komunita také rozpracovává rozhodnutí
státu o vzdělávacích programech a jejich
úrovních,
o
kurzech,
kvalifikacích
a
odbornostech, realizuje plány pedagogického
výzkumu a vývoje, vypracovává a uděluje
dotace umožňující bezplatnou docházku do
soukromých vzdělávacích zařízení, spravuje
studijní stipendia a granty a řídí složení a
fungování školní rady (Consejo Escolar), která
existuje na regionální úrovni v každé autonomní
komunitě.
Ve vysokoškolském vzdělávání mají univerzity
autonomii v oblastech finanční a hospodářské
správy a také v personálních otázkách. Statut
každé univerzity musí počítat alespoň s těmito
řídicími a zastupitelskými orgány: Consejo Social
(sociální rada), Consejo de Gobierno (řídicí rada),
Claustro Universitario (univerzitní rada), Junta
Consultativa (konzultační výbor), Junta de
Facultad (fakultní rada – zařízení, kde je možno
studovat
všechny
cykly
netechnického
vzdělávání), Junta de Escuela Técnica Superior
(rada univerzitního zařízení, kde je možno
studovat všechny cykly technického vzdělávání),
Junta de Escuela Politécnica Superior (rada vysoké
polytechnické školy), Junta de Escuela
Universitaria (rada univerzitní školy, která
organizuje studium prvního cyklu) nebo Junta
de Escuela Universitaria Politécnica (rada
Povinnosti,
které
legislativa
stanovuje
Corporaciones Locales (místním sdružením), jim
nepřiznávají postavení školské správy, spíše
uznávají jejich schopnost spolupracovat
v oblasti vzdělávání se státem a autonomní
komunitou. V městských radách neexistuje
10
ŠPANĚLSKO
polytechnické univerzitní školy) a rady kateder
jako kolektivní orgány. Jednotliví hodnostáři
jsou: rektor, prorektor, generální tajemník,
kvestor, děkané univerzitních fakult a ředitelé
Escuelas Técnicas Superiores, Escuelas Politécnicas
Superiores, Escuelas Universitarias nebo Escuelas
Universitarias Politécnicas a vedoucí kateder a
ředitelé univerzitních výzkumných ústavů.
svých zásluh.
Univerzity jsou v rámci principu autonomie
odpovědné za své vlastní fungování.
Inspekční práci na univerzitách vykonává
Inspección de Servicio (Inspekce služeb). Předpisy
stanovují, že na každé univerzitě musí být
inspekce, která dohlíží na fungování služeb a
spolupracuje
na
úkolech
spojených
s disciplinárním
řízením
a
s celkovým
monitorováním a inspekcí akademických oborů.
Struktura a organizace této služby závisí na
rektorovi, který jmenuje a odvolává Inspector
Jefe (hlavního inspektora) a inspektory služeb.
Na místo inspektora služeb mohou být
jmenováni členové akademického sboru a v tom
případě jsou osvobozeni od vyučovací
povinnosti.
1.4. Zajišťování kvality
Běžné úkoly státní školní inspekce provádí
Ministerstvo školství, kultury a sportu
prostřednictvím odboru Alta Inspección, který
má řadu technických orgánů a ústředních a
detašovaných pracovišť nezbytných pro
vykonávání inspekčních funkcí.
Za účelem zavedení externího mechanismu
hodnocení kvality do univerzitního systému byla
Ústavním zákonem o univerzitách (LOU)
založena Agencia Nacional de Evaluación de la
Calidad y Acreditación (Národní agentura pro
hodnocení kvality a akreditaci).
Její hlavní činnosti jsou: zajišťovat, aby se plány,
kurikula, metodické pokyny i učební pomůcky
vhodně přizpůsobovaly základnímu kurikulu a
aby toto kurikulum bylo vyučováno v souladu s
celostátními
předpisy;
zajišťovat
shodu
s požadavky
stanovenými
pro vzdělávací
úrovně, pro typy, stádia, cykly a obory
vzdělávání, pro počty kurzů, pro délku
povinného vzdělávání, pro přijímací požadavky
při přechodu z jedné vzdělávací úrovně na další,
pro podmínky udělování diplomů a osvědčení a
pro jejich akademický a profesní dopad;
zajišťovat, aby obory studia vyhovovaly státní
legislativě řídící udělování akademických a
profesních diplomů a osvědčení, které mají
celostátní
platnost;
zajišťovat
soulad
s ustanoveními o základním obsahu povinné
administrativní dokumentace pro každou
úroveň; zajišťovat soulad se základními
podmínkami zaručujícími rovnost všech
španělských občanů při uplatňování jejich práv
a povinností v záležitostech vzdělávání, jejich
jazykových práv a práva na vzdělávání
v úředním státním jazyce; zajišťovat, aby byla
respektována celostátní nařízení při udělování
dotací a stipendií, a předkládat kompetentním
orgánům zprávy o materiálních prostředcích a
personálních výdajích; shromažďovat informace
pro vytváření statistik o vzdělávání pro státní
účely a předkládat státním úřadům výroční
zprávu o vzdělávání v jednotlivých autonomních
komunitách.
1.5. Financování
Vzdělávání je financováno z veřejných a
soukromých fondů. Veřejné fondy poskytuje
hlavně Ministerstvo školství, kultury a sportu a
školská správa v autonomních komunitách,
která má vzdělávání ve své kompetenci. Veřejné
výdaje nejsou určeny jen pro veřejné vzdělávání,
jsou také přidělovány na financování stipendií a
grantů pro studenty a na dotování soukromých
zařízení (centros privados concertados). Existují
dva druhy subvencování: všeobecné, kdy se
vzdělávání musí poskytovat bezplatně, a
speciální, kdy veřejné financování pokrývá
pouze část nákladů. Vzdělávací zařízení musejí
splňovat určité minimální požadavky, aby mohla
být financována z veřejných zdrojů. Ve
Španělsku tvoří školy financované z veřejných
fondů 72,62 % všech škol na úrovni povinného
vzdělávání.
Vzdělávací
zařízení
mají
autonomii
v hospodaření se svými zdroji, musí však
připravovat roční rozpočet, který schvaluje rada
školy.
Veřejné
fondy
pokrývají
platy
pedagogických a nepedagogických pracovníků
a náklady na údržbu.
Inspección Técnica (Technická inspekce) je
závislá na autonomních komunitách a má dvojí
účel: poskytovat rady a podporu školské obci a
správním orgánům a kontrolovat a hodnotit
vzdělávací systém tak, aby bylo zajištěno, že
stanovené úkoly budou splněny.
Jak v povinném, tak v nepovinném vzdělávání
musí rodiče platit za učební pomůcky a
učebnice a za používání doplňkových služeb,
například za dopravu a školní stravování
(existuje však pomoc rodinám s nižšími příjmy).
Mohou přispívat na vybavení školy a organizaci
mimoškolních aktivit formou dobrovolných
příspěvků prostřednictvím sdružení rodičů a
učitelů.
Tyto funkce vykonávají inspektoři. Uchazeči o
práci v inspekci musí být státními zaměstnanci
s nejméně 10letou učitelskou praxí, mít titul
Licenciado (získaný po úspěšném dokončení
druhého cyklu univerzitních studií), Ingeniero
nebo
Arquitecto,
úspěšně
složit
řadu
konkurzních zkoušek a být vybráni na základě
Vzhledem k tomu, že povinné vzdělávání je ve
11
ŠPANĚLSKO
veřejných školách a v soukromých školách
concertados
(zařízeních
financovaných
z veřejných prostředků) bezplatné, jsou
stipendia určena hlavně k tomu, aby
umožňovala rodinám s nižšími příjmy přístup do
vzdělávacího systému a docházku do kurzů na
ostatních úrovních vzdělávání. Na těchto
úrovních je také poskytována pomoc při hrazení
doplňkových služeb školského systému
(ubytování, stravování, doprava a nákup
pomůcek).
jejichž prostřednictvím se rodiče a žáci mohou
podílet na řízení vzdělávacího zařízení.
Participace žáků se uskutečňuje prostřednictvím
třídních delegátů, kteří jsou voleni přímo žáky,
výborem delegátů (Junta de delegados) – pouze
v sekundárních
školách,
a
žákovskými
sdruženími. Rodiče mohou spolupracovat a
podílet se na vzdělávacích úkolech školy
prostřednictvím
rodičovských
sdružení
Asociaciones des Madres y Padres (na úrovni
školy), federací a konfederací.
Veřejné univerzity mají hospodářskou a finanční
autonomii. K tomu, aby mohly plnit své funkce,
musí mít dostatečné prostředky. Každá
univerzita může volně disponovat s prostředky,
které má přiděleny, a navrhovat a čerpat svůj
rozpočet. Je povinna však do svého plánování
zahrnout roční rozpočet, který musí schválit
Sociální rada univerzity.
Na univerzitní úrovni je orgánem, který
umožňuje účast na řízení a organizaci v rámci
státu, Consejo de Coordinación Universitaria
(Univerzitní koordinační rada). Její povinnosti
jsou konzultovat o vysokoškolské politice a
koordinaci, plánovat, předkládat zprávy a
poskytovat rady a návrhy v záležitostech
týkajících se univerzitního systému. Jejím
předsedou je ministr školství, kultury a sportu.
Rada má tyto členy: osoby odpovědné za
univerzitní vzdělávání v Consejos de Gobierno
autonomních komunit; rektory univerzit a 21
členů, kteří jsou jmenováni na čtyřleté období,
včetně osobností z akademického, vědeckého,
kulturního, profesního, ekonomického a
sociálního života.
1.6. Poradní a pomocné orgány
Consejo Escolar del Estado (Státní školská rada),
která radí kompetentním úřadům ve věci
všeobecného vzdělávání a stanovení základního
kurikula,
poskytuje
také
poradenství
v legislativní oblasti. Radu tvoří předseda a
generální tajemník, kteří mají právo projevovat
své názory, nemohou však hlasovat (oba jsou
jmenováni ministrem), místopředseda (zvolený
samotnou radou z jejích členů) a 80 členů rady
(učitelů a představitelů veřejných a soukromých
škol a univerzit, zástupců rodičů, žáků,
administrativních a servisních pracovníků a
školské správy, zástupci zaměstnavatelských a
odborových svazů a známé osobnosti z oblasti
pedagogiky).
Každá univerzita má svou vlastní Consejo Social
(Sociální radu), která je nástrojem, jehož
prostřednictvím se společnost podílí na řízení
univerzity.
Její hlavní funkcí je schvalovat návrhy a dohlížet
na hospodářské činnosti a efektivitu služeb
poskytovaných
univerzitou.
Autonomní
komunity stanovují pravidla pro složení a
fungování sociální rady a pro jmenování jejích
členů
z osobností
z kulturní,
profesní,
ekonomické, průmyslové a sociální oblasti (kteří
nesmějí být zároveň členy samotné univerzitní
obce). Mezi členy sociální rady patří však rektor,
generální tajemník a kvestor i jeden profesor,
student a zástupce administrativních a
servisních pracovníků zvolený Consejo de
Gobierno z jejích členů. Předseda sociální rady je
jmenován příslušnou autonomní komunitou.
Další meziministerský konzultativní orgán je
Consejo General de Formación Profesional
(Všeobecná rada pro profesní přípravu), která
radí vládě ve věcech profesní přípravy. Tato rada
sestává z předsedy (na místě předsedy se
každoročně střídá ministr školství, kultury a
sportu a ministr práce a sociálních věcí), ze čtyř
místopředsedů a z členů rady. Rada má stejný
počet zástupců všeobecné státní správy a
autonomních komunit i významných organizací
zaměstnavatelských a odborových svazů.
1.7. Soukromé školy
Existuje také Consejo Escolar Autonómico
Territorial o de Zona (Školská rada autonomních
území) a v každé autonomní komunitě i
provincionální, okresní, městské a v některých
případech obecní nebo okrskové rady
s odpovědností za vzdělávání. Druhy školských
rad a rozsah jejich činností se v jednotlivých
autonomních komunitách liší. Autonomní
komunity si také vytvářejí své vlastní rady pro
profesní přípravu (Consejo de la Formación
Profesional).
Neuniverzitní vzdělávací zařízení, která nejsou
veřejná, mohou vlastnit soukromé fyzické nebo
právnické osoby. Existují dva druhy: centros
concertados, která jsou financována z veřejných
fondů a obvykle poskytují povinné vzdělávání, a
ta, která nejsou concertados (nejsou financována
z veřejných prostředků). Obě mohou poskytovat
vzdělávání na kterékoliv úrovni nebo
v kterékoliv etapě vzdělávání. Soukromá zařízení
musí splňovat minimální zákonné normy, které
jsou pro všechny školy jednotné.
Ve vzdělávacích zařízeních se kromě Consejo
Escolar (viz oddíl 1.3.) rozvinuly i jiné možnosti,
Centros concertados mají mnoho rysů
společných s veřejnými školami, například
12
ŠPANĚLSKO
bezplatné vzdělávání, účast učitelů, rodičů a
žáků na správě a řízení zařízení, systém
přijímání, neziskovou povahu mimoškolních
činností a služeb a volitelné náboženské
vzdělávání. Soukromé školy, které nejsou
concertados, si mohou volně stanovovat svá
vnitřní pravidla, vybírat učitele, určovat přijímací
postupy, formulovat svá vlastní pravidla a
pokyny a určovat školné. Další informace viz
oddíl 1.3.
Soukromé univerzity jsou definovány jako
univerzity, které vlastní soukromá fyzická nebo
právnická osoba. Jsou autonomní jako veřejné
univerzity.
1.8. Statistika
Počet škol a oddělení/skupin, učitelů a žáků
podle druhu škol. Školní rok 2001/02. Předběžné
údaje:
Počet
škol
Počet
oddělení
nebo
skupin
5 810
92 404
142 129
2 216 786
Veřejné
školy
15 417
217 574
399 045
4 614 203
CELKEM
21 227
309 978
541 174
6 830 989
Soukromé
školy
Učitelé
Žáci
Pramen: Statistický úřad (MECD – Ministerstvo
školství, kultury a sportu)
13
ŠPANĚLSKO
2. PREPRIMÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
Preprimární vzdělávání se ve Španělsku nazývá
Educación Infantil (dětské vzdělávání). Dětské
vzdělávání je první úrovní vzdělávacího
systému, i když není povinné. Hlavním jeho
úkolem je podporovat tělesný, intelektuální,
citový, sociální a morální rozvoj dítěte. Tato
úroveň je rozdělena do dvou cyklů: od 0 do 3 let
a od 3 do 6 let.
roku, 13 pro děti od jednoho do dvou let, 20 pro
děti od dvou do tří let a 25 pro děti od tří do
šesti let.
Ve veřejných zařízeních musí rodiče nebo
zákonní zástupci žáků platit za školní stravování,
dopravu a učební pomůcky, mohou však
dostávat jistou pomoc v závislosti na svém
příjmu. V soukromých školách rodiče platí
všechny náklady.
Ústavní zákon o kvalitě vzdělávání (LOCE)
stanovil novou organizaci této úrovně:
Educación Prescolar (předškolní výchova) (od 0
do 3 let) má poskytovat výchovu a péči o dítě, a
Educación Infantil (dětské vzdělávání) (od 3 do 6
let) je určeno k plnění výše uvedených úkolů
(existují zde rozdíly v časovém uspořádání podle
druhu školy a jejím administrativním
začleněním).
Veřejné školy jsou koedukované. Soukromé
školy jsou výjimečně určeny jen pro jedno
pohlaví.
Školní kalendář se liší v závislosti na druhu
zařízení a je stanoven příslušnou školskou
správou. V prvním cyklu školní rok obvykle
začíná v prvním týdnu září a končí v posledním
týdnu července. V zařízeních, která nabízejí jen
druhý cyklus preprimárního vzdělávání, začíná
školní rok mezi 2. a 16. zářím a končí mezi 20. a
30. červnem. Celkový počet vyučovacích dní je
180, rozdělených do 36 pětidenních týdnů.
Rozvrh hodin ve veřejných školách, které
přijímají děti jen do prvního cyklu nebo do obou
cyklů, má obvykle 35 hodin týdně (existují
rozdíly v rozvrhu podle druhu školy a školské
správy, pod niž škola spadá). Zahrnuje přestávky
na oběd, odpočinek nebo spánek a čas na
zábavu. Počet hodin může být zvýšen tak, aby se
přizpůsobil pracovní době rodičů nebo
zákonných zástupců. Děti však obvykle nemají
dovoleno zůstávat ve škole déle než 9 hodin
denně. Soukromá zařízení přizpůsobují své
rozvrhy požadavkům rodičů. Školy nabízející jen
druhý cyklus mají rozvrh stejný jako primární
školy. Školní den trvá pět hodin, obvykle
rozdělených do dopoledních tříhodinových a
odpoledních
dvouhodinových
celků
s dvouhodinovým intervalem mezi nimi.
V mnoha veřejných a soukromých školách je
poskytováno stravování a některé školy začínají
snídaní od 7:30.
Veřejné úřady zajišťují, aby byl k dispozici
dostatečný počet míst pro všechny žáky.
Jediným požadavkem pro přijetí žáka
vstupujícího do vzdělávání na této úrovni je
jeho věk. Děti se speciálními vzdělávacími
potřebami mohou být tam, kde je to možné,
zapsány do běžné školy, která má dostatečné
personální a materiální zdroje.
2.1. Organizace
Preprimární školy mohou být veřejné nebo
soukromé. Veřejná zařízení se označují jako
escuelas de educación infantil. Jsou začleněna do
colegios de educación primaria. V LOCE jsou
centros públicos de educación infantil
označována jako escuelas infantiles. Soukromá
zařízení, která nabízejí preprimární vzdělávání
v rámci příslušné školské správy, jsou
označována jako centros de educación infantil. Ve
veřejných
zařízeních
je
druhý
cyklus
preprimárního vzdělávání bezplatný. Překročí-li
poptávka po místech nabídku, jsou kritéria pro
přijímání stanovena zákonnými předpisy.
Přednostní kritéria pro veřejné a dotované
soukromé školy (concertados) zahrnují blízkost
bydliště, nižší roční rodinný příjem a přítomnost
sourozenců ve škole. Soukromé školy si mohou
stanovit své vlastní přijímací požadavky.
2.2. Obsah vzdělávání
Obsah preprimárního vzdělávání je zaměřen na
tři oblasti zkušeností: osobní totožnost a
nezávislost; věcné a společenské prostředí a
komunikace a vyjadřování. Přístup k jednotlivým
oblastem nebo oborům zkušeností je v každém
z obou cyklů odlišný, ale současně se dodržuje
integrovaný charakter této úrovně. V prvním
cyklu je kladen důraz na rozvoj pohybových
schopností, na ovládání těla, na počáteční
projevy komunikace a jazyka a na počáteční
Preprimární zařízení mohou nabízet první či
druhý cyklus, nebo cykly oba. Zařízení s prvním
nebo s druhým cyklem musí mít alespoň tři
třídy. Zařízení, ve kterých se vyučuje v obou
cyklech, musí mít minimálně šest tříd (tři pro
každý cyklus). Školy musí vždy splňovat
minimální standardy. Maximální počet žáků ve
třídě může být osm pro děti mladší jednoho
14
ŠPANĚLSKO
prvky mezilidských vztahů. Druhý cyklus
zdůrazňuje rozvoj jazyka jako nástroje
porozumění a zapojení dítěte do prostředí,
rozvoj kladného a vyváženého vlastního obrazu
a vytváření sociálních návyků jako prostředků
dosažení osobní nezávislosti. Pro jednotlivé
oblasti není stanoven specifický počet hodin.
20 do 30 hodin týdně a zahrnuje praktickou i
teoretickou přípravu. Na konci studia lze získat
titul
Maestro
v různých
specializacích:
preprimární vzdělávání, primární vzdělávání, cizí
jazyky, tělesná výchova, hudba, speciální
vzdělávání a poslech a řeč. Maestros musí být
k tomu, aby mohli učit na preprimární úrovni,
specializováni na dětské vzdělávání. V průběhu
prvního cyklu mohou preprimární školy
zaměstnávat další vyučující, například vyšší
odborníky v dětském vzdělávání (técnicos
superiores en educación infantil) nebo jejich
ekvivalenty. Je třeba zajistit, aby v průběhu
celého cyklu učil určitou skupinu žáků stejný
učitel.
V LOCE je kladen důraz na uvedení do čtení,
psaní a počítání a na to, aby školská správa
podporovala zařazení do Educación Infantil (od 3
do 6 let věku) jednoho cizího jazyka.
Didaktické metody na této úrovni by měly být
založeny na prožitcích, na činnostech a na hře
v atmosféře lásky a důvěry. K výuce je třeba
přistupovat globálně tak, aby se posilovalo
významové učení. Jinými rysy této etapy je
flexibilita
při
provádění
činností
a
přizpůsobování se tempu dětí tak, aby bylo
možno věnovat nezbytný čas rozvoji citu, řízené
činnosti, zábavě, odpočinku, jídlu atd.
LOCE stanovuje, že předškolní výchovu (0-3
roky) budou poskytovat odborníci s odpovídající
kvalifikací a dětské vzdělávání (3-6 let) Maestros,
kteří získali odpovídající odbornost.
V preprimárním vzdělávání a v primárním a
sekundárním vzdělávání existují dvě skupiny
učitelů: ti, kdo vyučují ve veřejných školách a
obvykle mají status státního zaměstnance, a ti,
kdo vyučují v soukromých školách, dotovaných
nebo
jiných,
kteří
jsou
podnikovými
zaměstnanci. Ti, kdo chtějí vyučovat ve
veřejném sektoru, musí uspět v konkurzu
stanoveném pro příslušné oficiální veřejné
pedagogické sbory.
2.3. Hodnocení
Hodnocení v preprimární škole musí být
komplexní, průběžné a formativní. Učitelé by
měli stanovit určité ukazatele nebo kritéria
hodnocení tak, aby byli schopni dospět ke
kvalitativnímu odhadu toho, jak dobře si žáci
osvojili dovednosti vyučované v jednotlivých
cyklech. Hodnocení pokroku žáků v učení je
základní povinností učitele. Měl by brát také
v úvahu
informace
poskytnuté
dalšími
odborníky. Nejvhodnější hodnotící techniky
v průběhu této etapy jsou rozhovory rodičů
s učiteli a přímé a systematické pozorování
dítěte. Výsledky hodnocení by měly také
obsahovat záznam o pokroku, kterého žáci
dosáhli, a tam, kde je to vhodné, informovat o
všech použitých posilovacích nebo adaptačních
opatřeních.
Na učitele v soukromých školách se vztahují
obvyklá pravidla, kterými se řídí pracovní
smlouvy. Pracovní smlouvu podepisuje vlastník
daného zařízení, smlouva může mít různou
délku trvání.
Další vzdělávání je právem a povinností učitelů
na všech úrovních vzdělávání. Školská správa
musí plánovat nezbytné aktivity tak, aby účast
na těchto bezplatných kurzech umožnila.
Učitelé musí navštěvovat periodické vědecké,
didaktické a profesní aktivity ve vzdělávacích
střediscích, ve specifických vzdělávacích
institucích a na univerzitách. V doplňovacích
kurzech jsou vydávána osvědčení o docházce.
Osvědčení mohou být považována za výhodu
při konkurzu nebo, v případě některých učitelů
ve státní službě, za nezbytný předpoklad
k tomu, aby byli oprávněni získat sexenios,
neboli „šestileté období“ (specifický doplněk
k platům jednou za šest let).
Učitel musí také hodnotit svůj vlastní pracovní
program z hlediska jeho vhodnosti a rozsahu,
v jakém je realizován.
Preprimární vzdělávání musí být úzce
koordinováno s primárním vzděláváním tak, aby
byl zaručen hladký přechod z jedné úrovně do
druhé.
2.4. Učitelé
Přípravné vzdělávání učitelů preprimárního
stupně poskytují Escuelas Universitarias de
Profesorado, Facultades de Educación a Centros
de Formación Profesorado (střediska vzdělávání
učitelů) připojená k pedagogickým fakultám.
Přípravné vzdělávání sestává z tříletého prvního
cyklu studia na univerzitní úrovni. Hlavním
rysem celostátního uspořádání studia je, že
celková náplň kurzu se pohybuje v rozmezí od
15
ŠPANĚLSKO
Čisté podíly na školní docházce v preprimárním
vzdělávání podle věku. Školní rok 1999/2000
2.5. Statistika
Celkový podíl
Počty žáků ve třídě v preprimárním vzdělávání
podle druhu školy. Školní rok 2001/02.
Předběžné údaje
Mladší 1 roku
1,5
1 rok
6,8
Počet dětí
2 roky
15,9
Celkem
19,7
3 roky
84,0
Veřejné
19,1
4 roky
99,1
Soukromé
20,9
5 let
100,0
Pramen: Statistický úřad (MECD – Ministerstvo školství,
kultury a sportu)
kultury a sportu)
Počet žáků v preprimárním vzdělávání a
procento ve veřejných zařízeních. Školní rok
2001/02. Předběžné údaje
Počet preprimárních škol a tříd a procento
veřejných zařízení. Školní rok 2001/02.
Celkem
1 211 826
% ve veřejných školách
65,89
kultury a sportu)
Celkem
% veřejných
Školy
15 819
71,61
Třídy
64 177
69,16
kultury a sportu)
16
ŠPANĚLSKO
3. POVINNÉ VZDĚLÁVÁNÍ
Povinné vzdělávání ve Španělsku trvá 10 let (od
6 do 16 let věku). Je rozděleno na Educación
Primaria (primární vzdělávání) a Educación
Secundaria Obligatoria (povinné sekundární
vzdělávání – ESO). Existuje také vzdělávání se
zvláštním režimem, které lze navštěvovat
paralelně s povinným vzděláváním.
překročí počet dostupných míst. V těchto
případech jsou kritéria, která stanovuje
výhradně stát, stejná jako ve veřejných školách
v preprimárním vzdělávání. Kromě těchto kritérií
má
vlastní
legislativu každá
autonomní
komunita.
Každý cyklus tvoří jeden časový celek. Každá
skupina žáků je složena podle věku a měla by
být přidělena třídnímu učiteli, který zůstane
stejný v průběhu celého cyklu.
3A Primární vzdělávání
Veřejně financovaná zařízení jsou koedukovaná,
soukromá zařízení jsou jen výjimečně chlapecká
nebo dívčí.
Primární vzdělávání je rozděleno do tří
dvouletých cyklů odpovídajících věku 6 až 8 let,
8 až 10 let a 10 až 12 let. Úkolem primárního
vzdělávání je poskytnout všem dětem jednotné
vzdělání, dát jim příležitost získat základní
kulturní zázemí, zvládnout ústní vyjadřování,
naučit se číst, psát a počítat a také se postupně
stát samostatnými ve svém prostředí.
Školní kalendář se podobá tomu, který je
popsán u druhého cyklu preprimárního
vzdělávání.
Existují pomocná opatření, která zahrnují
doplňkové služby (viz oddíl 2.1.).
Ústavní zákon o kvalitě vzdělávání (LOCE) také
jako cíl primárního vzdělávání stanoví
usnadňovat získávání návyků civilizovaného
chování, učení a práce a tím připravit žáky tak,
aby měli prospěch z povinného sekundárního
vzdělávání.
3A.2 Obsah vzdělávání
Vyučování je uspořádáno do šesti oblastí
povinných znalostí. Enseñanzas mínimas
(minimální učivo), které bylo stanoveno
Ministerstvem školství, kultury a sportu a musí
být celostátně plněno, zahrnuje cíle, základní
kurikulární aspekty pro každou předmětovou
oblast, poradenství pro hodnocení a dobu, která
má být každé předmětové oblasti věnována.
Základní kurikulum by nikdy nemělo zabírat víc
než 55 % z celkového počtu vyučovacích hodin
v autonomních komunitách, které mají jiný
úřední jazyk než je španělština, nebo 65 %
v ostatních komunitách. Minimální počet hodin
v každém předmětu je tento: přírodní,
společenské a kulturní prostředí (175 hod.
v prvním cyklu, 170 hod. ve druhém, 170 hod. ve
třetím); umělecká výchova (140 hod., 105 hod.,
105 hod.); tělesná výchova (140 hod., 105 hod.,
105 hod.); matematika (175 hod., 170 hod., 170
hod.); cizí jazyky (povinné od druhého cyklu, 170
hod., ve třetím 170 hod.); španělský jazyk a
literatura (350 hod., 275 hod., 275 hod.);
náboženství (povinné pro školy, ale dobrovolné
pro žáky) nebo alternativní studijní činnosti (105
hod., 105 hod., 105 hod.). Zákon o všeobecné
organizaci systému školství (LOGSE) také
stanovil potřebu zavést do kurikula průřezová
témata.
3A.1. Organizace škol
Školy mohou být veřejné nebo soukromé.
Veřejné školy, které poskytují primární
vzdělávání, se nazývají colegios de educación
primaria
(školy
primárního
vzdělávání).
Odpovědnost za zřízení a údržbu škol mají obce.
Všechna zařízení musí splňovat minimální
požadavky stanovené Ministerstvem školství,
kultury a sportu. Pro každý ročník musí mít
alespoň jednu třídu s maximálním počtem 25
žáků a musí nabízet všechny tři cykly vzdělávání.
Druhý cyklus preprimárního vzdělávání (veřejný
sektor) je obvykle součástí zařízení pro primární
vzdělávání (viz oddíl 2.1.). Zřízení a chod
soukromých zařízení podléhá úřednímu
souhlasu. Tato zařízení obvykle současně
nabízejí
preprimární
vzdělávání
a/nebo
obligatorní a postobligatorní sekundární
vzdělávání. Úřední souhlas jim může být udělen
jen v případě, že splňují tyto minimální
požadavky.
Do této úrovně vzdělávání musí být přijati
všichni žáci. Jediným omezením je věk. Přijímací
řízení je nezbytné tehdy, když poptávka po
místech ve veřejně financovaných školách
LOCE změnil cíle a názvy různých oblastí znalostí
na této úrovni vzdělávání. Například znalosti
přírodního, společenského a kulturního
17
ŠPANĚLSKO
prostředí jsou nyní nazývány přírodní vědy,
zeměpis a dějepis, a náboženství je nyní
označováno jako společnost, kultura a
náboženství. LOCE také uvádí, že kurikulum
musí zahrnovat činnosti, které podněcují zájem
žáků o čtení a čtenářské návyky.
Přípravné a další vzdělávání a pracovní
podmínky učitelů v primárním vzdělávání jsou
podobné jako u učitelů v preprimárním
vzdělávání (viz oddíl 2.4.).
Na základě minimálních požadavků, které
stanovuje španělská vláda, zpracovává každá
autonomní komunita své vlastní oficiální
kurikulum. Vzdělávací zařízení přizpůsobují tato
kurikula
svému
společenskému,
hospodářskému a kulturnímu kontextu a
definují metodologická kritéria a procesy
hodnocení.
3A.6. Statistika
Viz oddíl 3B.6.
3B Povinné sekundární
vzdělávání
Metodologie je integrovaná a interdisciplinární.
V rámci integrovaného přístupu by jednotlivé
oblasti znalostí měly být obohacovány ostatními
oblastmi znalostí. Úroveň vzdělávání je stejná
pro
všechny
žáky,
nedosahují-li
však
plánovaných cílů, měla by se výuka přizpůsobit
učebnímu tempu každého dítěte, mělo by se
poskytovat doučování a tam, kde je to nezbytné,
kurikulum upravit. Vyučovací proces by měl být
veden zásadou „učit se učit“. Během této etapy
jsou vhodné herní činnosti. Učební pomůcky si
vybírá každá škola samostatně.
Educación secundaria obligatoria (povinné
sekundární vzdělávání – ESO) sestává ze čtyř
ročníků rozdělených do dvou dvouletých cyklů
odpovídajících věku 12 až 14 let a 14 až 16 let a
představuje završení povinného vzdělávání.
Cílem této etapy je předat všem žákům základní
kulturní dovednosti, vychovat je k tomu, aby
uměli převzít své povinnosti a uplatňovat svá
práva, a připravit je buď na vstup do světa práce,
nebo do postobligatorního sekundárního
vzdělávání.
Reforma sekundárního vzdělávání byla zahájena
v roce 2001 a má vliv na minimální požadavky
základního kurikula ESO. Zaváděla se postupně
až do školního roku 2003/04.
3A.3. Hodnocení/kvalifikace
Na konci této úrovně nejsou udělována žádná
školní vysvědčení, proces hodnocení musí být
komplexní a průběžný.
LOCE obsahuje řadu opatření, která výuku
v povinném sekundárním vzdělávání ovlivňují.
LOCE stanovil, že školská správa bude provádět
celkové diagnostické hodnocení a ověřovat
stupeň získaných základních znalostí na této
úrovni vzdělávání. Tato zkouška nebude mít
žádný akademický vliv. Pro školy, učitele, rodiče
a žáky bude mít pouze orientační význam.
3B.1. Organizace škol
Ve školách ESO se vyučují oba cykly a každá
škola musí mít alespoň jednu třídu v každém
kurzu s maximálně 30 žáky na učitele.
V současné době je na základě výjimky možno
vyučovat první cyklus v zařízeních primárního
vzdělávání
připojených
k zařízením
sekundárního vzdělávání. Zařízení ESO mohou
poskytovat vzdělávání směřující k Bachillerato
a výuku specifické profesní přípravy.
3A.4. Postup/poradenství/podmínky
přestupu
Žáci postupují z jednoho cyklu do druhého za
předpokladu, že splní odpovídající cíle. O tom
rozhoduje třídní učitel. Pokud žák tyto cíle
nesplní, může znovu studovat ve stejném cyklu.
V průběhu této etapy lze toto rozhodnutí učinit
pouze jednou.
Tyto školy mohou být financovány z veřejných
nebo soukromých prostředků. Veřejné školy se
nazývají institutos de educación secundaria (školy
sekundárního vzdělávání). Veřejně financovaná
zařízení jsou koedukovaná, soukromá zařízení
mohou být chlapecká a dívčí.
3A.5. Učitelé
Existuje distanční vzdělávání, které zaručuje
právo na vzdělávání těm, kdo nemohou
navštěvovat školu pravidelně. Za tímto účelem
jsou v autonomních komunitách zakládána
střediska distančního vzdělávání.
Třídní učitel odpovídá za vyučování většiny
předmětů. Existují učitelé specializovaní na
tělesnou výchovu, cizí jazyky nebo jiné vybrané
předměty. Každé skupině žáků je přidělen jeden
učitel. Výuku, učení a hodnocení v každém cyklu
organizuje tým učitelů.
Školní kalendář se v jednotlivých autonomních
komunitách poněkud liší. Školní rok 2002/03
začal pro ESO mezi 2. a 23. zářím a skončil mezi
18
ŠPANĚLSKO
13. a 30. červnem. Celkový počet školních dnů je
175, rozdělených do 35 pětidenních týdnů.
Týdenní rozvrh pro ESO se skládá z třiceti
60minutových jednotek, tj. 6 vyučovacích hodin
denně, od pondělí do pátku.
ročníky ve druhém cyklu. Tak jako v primárním
vzdělávání jsou zde také zařazena průřezová
témata.
3B.2. Obsah vzdělávání
Všichni žáci se učí předměty na stejné úrovni,
ale vyučovací metody ESO se musí
přizpůsobovat individuálním potřebám žáků.
Musí posilovat schopnost žáků samostatně se
učit i pracovat ve skupině.
Systém, jakým si školy přizpůsobují základní
kurikulum, se podobá systému v primárním
vzdělávání.
Žáci, kteří úspěšně ukončí primární vzdělávání,
mohou přejít přímo do školy ESO. Žáci ze škol
primárního vzdělávání, které jsou připojeny
k takovému zařízení, mají přednost. Není-li
dostatek míst, jsou přijímací kritéria stejná jako
pro primární vzdělávání. Žáci jsou rozděleni do
tříd podle roku narození.
Kromě výše zmíněných skupin předmětů
zahrnuje LOCE do povinného sekundárního
vzdělávání také oblasti Latina a společnost a
Kultura a náboženství. Tento druhý předmět má
dvě volitelné možnosti: konfesijní charakter a
nekonfesijní charakter. LOCE uvádí, že školská
správa bude činit taková nezbytná opatření, aby
v různých předmětech byly rozvíjeny aktivity,
které podněcují zájem o čtení a čtenářské
návyky a schopnost vyjadřovat se správně na
veřejnosti.
Pro tuto etapu jsou charakteristické dva
principy: komplexní vzdělávání a důraz na
rozmanitost. ESO je rozděleno do poznatkových
oblastí, které se konkretizují v předmětech bez
specializace, jež jsou povinné pro všechny žáky.
Kurikulum zahrnuje také volitelné předměty,
jejichž váha v průběhu této etapy roste. ESO
obsahuje také základní profesní přípravu. LOCE
organizuje tuto úroveň vzdělávání do ročníků,
nikoliv do cyklů a stanovuje ve třetím a čtvrtém
ročníku různé možnosti volby zaměření
označované jako itinerarios formativos. Ve třetím
ročníku existují dvě volitelná zaměření
(technologické a vědecko-humanitní). Ve
čtvrtém ročníku existují tři volitelná zaměření
(technologické, přírodovědní a humanitní).
Čtvrtý ročník je také označován za ročník pro
postobligatorní studijní a profesní poradenství.
Bude poskytovat přípravu pro postobligatorní
sekundární studium a pro vstup do světa práce.
Učební pomůcky
samostatně.
si
vybírá
každá
škola
3B.3. Hodnocení/kvalifikace
Hodnocení musí být průběžné a komplexní.
LOCE určuje, že školská správa bude provádět
celkové diagnostické hodnocení stupně
osvojení základních dovedností, stanovené pro
tuto úroveň vzdělávání. Tato zkouška nebude
mít žádný akademický vliv. Pro školy, učitele a
rodiče bude mít pouze orientační význam.
Každé předmětové oblasti je přidělen minimální
počet vyučovacích hodin, který nesmí překročit
55 %
učebního
plánu
v autonomních
komunitách se dvěma úředními jazyky a 65 %
v ostatních komunitách. Minimální počet hodin
přidělených jednotlivým skupinám povinných
předmětů: přírodní vědy (140 hod. pro první a
90 hod. pro druhý cyklus), technologie (125
hod., 70 hod.), hudba (35 hod., 35 hod.),
výtvarná výchova (35 hod., 35 hod.),
společenské vědy, zeměpis a dějepis (140 hod.,
160 hod.), cizí jazyky (210 hod., 240 hod.),
španělský jazyk a literatura (245 hod., 240 hod.),
matematika (175 hod., 160 hod.), tělesná
výchova (70 hod., 70 hod.) a náboženství
(povinné pro školy, ale dobrovolné pro žáky)
nebo studijní činnosti (105 hod., 105 hod.).
V závěrečném ročníku si žáci musí vybrat dva
předměty (170 hod. celkem) z prvních čtyř
skupin předmětů uvedených výše. V prvním
cyklu musí volitelné předměty tvořit přibližně
10 % učebního plánu. Ve druhém cyklu se doba
věnovaná volitelným předmětům prodlužuje na
25-35 %.
Žáci, kteří úspěšně dokončí ESO, obdrží titul a
vysvědčení o sekundárním vzdělání (Graduado
en Educación Secundaria). Všichni žáci dostanou
na konci této etapy vysvědčení uvádějící počet
absolvovaných ročníků a stupeň znalostí
získaných v různých oblastech a předmětech.
LOCE uvádí, že žáci, kteří absolvují všechny
předměty na této vzdělávací úrovni, dostanou
závěrečné vysvědčení ze sekundární školy.
3B.4. Postup/poradenství/podmínky
přestupu
O postupu žáků na vyšší úroveň se rozhoduje na
konci prvního cyklu a na konci každého ročníku
v druhém cyklu. O tom, zda žák může postoupit
do vyššího ročníku nebo cyklu, rozhodují
kolektivně všichni učitelé, kteří daného žáka učí.
Žáci, kteří nedosáhnou úrovně předepsané pro
první cyklus, mohou opakovat jeden rok na této
úrovni a další rok v kterémkoliv z ročníků
druhého cyklu (v rámci omezení a podmínek
stanovených
jednotlivými
autonomními
komunitami), za předpokladu, že na primární
Školy jsou povinny nabízet mezi volitelnými
předměty v průběhu celého cyklu druhý cizí
jazyk a předmět klasická kultura alespoň po dva
19
ŠPANĚLSKO
úrovni neopakovali žádný ročník. Celkem
mohou zůstat ve škole jen o dva roky déle, než
je počet let stanovených pro celou délku
povinného vzdělávání. LOCE uvádí, že
rozhodnout o tom, zda žák může postoupit do
vyššího ročníku, se musí na konci každého
ročníku. Žák může daný ročník opakovat pouze
jednou.
Primární vzdělávání
Počet
%
veřejných
%
veřejných
Počet
Školy
13 700
75,2
8 750
63,8
Třídy
116 419
70,9
74 471
68,3
2 533
98,34
Smíšené
třídy1
Učitel-tutor odpovídá za koordinaci individuální
orientace žáků, a to s podporou Oddělení pro
orientaci (Departamento de Orientación). Na
konci této úrovně musí žákům poskytovat rady a
orientovat je na jejich studijní a profesní
budoucnost. Poskytnuté rady nejsou závazné a
musí být důvěrné.
ESO
1
Třídy primárního
preprimární žáky.
vzdělávání,
které
mohou
přijímat
kultury a sportu).
Titul Graduado en Educación Secundaria
umožňuje žákovi přístup ke vzdělávání
směřujícímu k Bachillerato a ke specifické
profesní přípravě (střední úrovně).
Počet žáků ve třídě v primárním vzdělávání a ve
skupině v povinném sekundárním vzdělávání,
podle druhu škol. Školní rok 2001/02. Předběžné
údaje
Speciální
opatření
jsou
určena
pro
přizpůsobování výuky individuálním potřebám
žáků. Existují také zvláštní programy sociálních
záruk (viz 5. kapitola) pro skupiny žáků, kteří cílů
stanovených pro povinné sekundární vzdělávání
nedosáhli.
Primární
vzdělávání
ESO
CELKEM
20,8
25,5
Veřejné školy
19,4
24,5
Soukromé školy
24,3
27,7
3B.5. Učitelé
kultury a sportu).
Učitelé, kteří chtějí učit na sekundární úrovni,
musí mít titul Licenciado, Ingeniero, Arquitecto
nebo jeho ekvivalent. Zařízení, v nichž učitelé
získávají přípravné vzdělávání, jsou Escuelas
Técnicas Superiores nebo Esculeas Politécnicas
Superiores, a to studium prvního nebo druhého
cyklu, které trvá čtyři, pět nebo šest let.
Počet žáků v primárním vzdělávání a
v povinném sekundárním vzdělávání a procento
ve veřejných školách. Školní rok 2001/02.
Kromě toho musí mít profesní diplom ze
specializované didaktiky, který lze získat
absolvováním kurzu pedagogické přípravy.
CELKEM
% ve veřejných
školách
Další vzdělávání učitelů sekundárních škol se
podobá vzdělávání učitelů primárních škol.
Pracovní podmínky se rovněž podobají
pracovním podmínkám učitelů primárních škol
s tou výjimkou, že plat je dán profesní skupinou
a kategorií.
Primární
vzdělávání
ESO
2 475 027
1 901 238
66,66
65,6
kultury a sportu).
3C Vzdělávání se zvláštním
režimem: umělecké
vzdělávání
Každé skupině žáků je přidělen učitel-tutor.
Učitelé jsou předmětově specializováni.
Vzdělávání se zvláštním režimem poskytuje
adekvátní přípravu pro různé profese a je
kompatibilní s povinným vzděláváním v hlavním
vzdělávacím systému. Viz oddíl 4C.
3B.6. Statistika
Počet škol a tříd, které poskytují primární
vzdělávání a povinné sekundární vzdělávání, a
z toho procento veřejných zařízení. Školní rok
2001/02. Předběžné údaje
Zařízení poskytující umělecké vzdělávání se
velmi liší, vždy se však řídí celostátními předpisy.
Hudební a taneční školy (veřejné i soukromé) se
liší svými požadavky a označením podle toho,
zda nabízejí oficiální certifikáty, nebo ne.
Conservatorios jsou veřejné instituce, které
vyučují
hudbu
a
tanec.
Elementární
20
ŠPANĚLSKO
conservatorios vyučují základní úroveň (čtyři
ročníky) a musí mít alespoň 80 žáků.
Centros integrados (integrované školy) mohou
nabízet simultánně primární vzdělávání a
základní kurzy hudby nebo tance. Musí splňovat
stejné standardy jako běžné školy a řadu
požadavků na specializované kurzy. Tento druh
vzdělávání mohou poskytovat také soukromé
školy.
Školská správa odpovídá za stanovení kritérií
pro přijímání do základních kurzů hudby a
tance. Za ideální věk se obvykle považuje 8 let.
Kurikulum musí splňovat zásady stanovené pro
běžné vzdělávání na těchto úrovních a je
uspořádáno do předmětových skupin. Žáci
stráví pět let na základní úrovni a ročník mohou
opakovat pouze jednou.
Hodnocení musí být průběžné a komplexní.
Výsledky závěrečného hodnocení z různých
předmětů jsou vyjádřeny termíny „prospěl“
nebo „neprospěl“. Na konci této úrovně žáci
dostanou odpovídající vysvědčení.
21
ŠPANĚLSKO
4. VŠEOBECNÉ A PROFESNÍ POSTOBLIGATORNÍ
SEKUNDÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
Postobligatorní sekundární vzdělávání je
rozděleno na studijní neboli všeobecný směr a
na profesní směr. Existuje také Enseñanzas de
Régimen Especial (vzdělávání se zvláštním
režimem), ve kterém lze studovat paralelně
s oběma směry postobligatorního sekundárního
vzdělávání.
4A.2. Obsah vzdělávání
Existují čtyři různá zaměření Bachillerato (umění,
přírodní vědy a zdravověda, humanitní a
společenské vědy a technika). LOCE definuje tři
zaměření Bachillerato: umění, věda a technika,
humanitní vědy a společenské vědy.
4A Všeobecné vyšší sekundární
vzdělávání
Všichni žáci se učí jednotlivé předměty na stejné
úrovni. Kurikulum je rozděleno na společné
předměty, na předměty, které jsou specifické
pro každé zaměření Bachillerato, a na volitelné
předměty. Součástí Bachillerato je základní
profesní příprava.
Všeobecným směrem se rozumí Bachillerato,
dvouleté studium pro 16- až 18leté žáky. Pro
vstup do Bachillerato musí mít žáci titul
Graduado en Educación Secundaria. Ti, kdo získali
titul Técnico, mají po absolvování specifické
profesní přípravy (střední úrovně) bezprostřední
přístup do určitých typů kurzů. Přijímání do
těchto kurzů je otevřeno také těm, kdo mají titul
Técnico Auxiliar první úrovně a kdo úspěšně
absolvovali běžné kurzy v užitém umění a
řemeslech.
Královský dekret z roku 1991 stanovil strukturu
Bachillerato tím, že specifikoval Enseñanzas
Mínimas (minimální základní kurikulum, skupinu
předmětů, která musí být zahrnuta v každém
zaměření, a minimální počet hodin pro každý
předmět). Základní kurikulum pro všechny tyto
skupiny předmětů je stanoveno celostátně.
Každá autonomní komunita musí přizpůsobit
toto
kurikulum
svému
společenskému,
hospodářskému a kulturnímu kontextu, stanovit
metodologická a hodnotící kritéria a nabízet
volitelné předměty. V roce 2000 byla změněna
struktura základního kurikula pro Bachillerato.
Nové uspořádání však je plně realizováno až od
školního roku 2003/04, přičemž první ročníky se
mění ve školním roce 2002/03. Základní
kurikulum by nemělo nikdy překročit 55 %
učebního plánu v autonomních komunitách se
dvěma úředními jazyky, nebo 65 % v ostatních
komunitách. Tím se vysvětlují určité rozdíly
v učebních plánech a v rozsahu volitelných
předmětů
v jednotlivých
autonomních
komunitách.
Volitelným
předmětům
je
přiděleno minimálně 70 hodin. Základní
kurikulum je vyučováno v obou směrech
v jednom nebo ve dvou ročnících a zahrnuje:
tělesnou výchovu (35 hod.), filozofii (140 hod.),
dějepis (70 hod.), španělský jazyk a literaturu a
úřední jazyk a literaturu příslušné autonomní
komunity (210 hod.), cizí jazyk (210 hod.) a
náboženství/studijní aktivity (70 hod.).
Tento všeobecný směr má trojí účel: připravit
žáky pro studium na univerzitě, pro specifickou
vyšší profesní přípravu a pro trh práce.
Propojení s místní komunitou obvykle závisí na
organizaci příslušné obecní rady a na službách,
které poskytuje.
4A.1. Organizace škol
Studium
Bachillerato
nabízejí
zařízení
sekundárního vzdělávání, která mohou být
soukromá nebo veřejná. Veřejné školy se
nazývají Institutos de Educación Secundaria (školy
sekundárního vzdělávání). Tato zařízení musí
také pro různá studijní zaměření Bachillerato mít
odpovídající vybavení a prostory. Třídy jsou ve
školách organizovány podle věku, ve třídě nesmí
být víc než 35 žáků. Všechny školy musí splňovat
řadu minimálních standardů, které jsou
celostátně povinné. Veřejná zařízení jsou
koedukovaná, soukromá zařízení mohou být
výjimečně chlapecká nebo dívčí.
Vyučovací
metody
užívané
v kurzech
Bachillerato jsou určeny k posílení schopnosti
žáků samostatně se učit, pracovat ve skupině a
používat vhodných metod zkoumání. Je třeba
také zdůraznit vazbu mezi teoretickými
stránkami jednotlivých předmětů a jejich
praktickým využitím. Učitelé si mohou sami
Školní kalendář je stejný jako v povinném
sekundárním vzdělávání; viz oddíl 3B.1.
Učební pomůcky
samostatně.
si
každá
škola
vybírá
22
ŠPANĚLSKO
vybírat učební pomůcky, protože o tom, jaké
pomůcky chtějí používat při výuce, rozhoduje
učitelský sbor. LOCE zdůrazňuje význam
rozvíjení činností, které podněcují zájem o čtení
a čtenářské návyky a schopnost vyjadřovat se
správně na veřejnosti.
4A.6. Statistika
Viz oddíl 4B.6.
4B Profesní vyšší sekundární
vzdělávání
Základní způsoby hodnocení žáků jsou
stanoveny celostátně, i když každá autonomní
komunita si určuje vlastní hodnotící kritéria jako
součást svého kurikula a každá škola tato kritéria
podrobně
rozpracovává.
Hodnocení
je
průběžné a musí zohledňovat všechny
předměty daného ročníku nebo úrovně, studijní
zralost žáků vzhledem k cílům Bachillerato a
perspektivu
jejich
úspěšnosti
ve
vysokoškolském studiu.
Tento oddíl se bude zabývat pouze specifickou
profesní přípravou ve školském systému
(Formación Profesional Específica). Specifická
profesní příprava ustavená Ústavním zákonem o
všeobecné organizaci systému školství (LOGSE)
je rozdělena do dvou úrovní: střední a vyšší,
které jsou označovány také jako Ciclos
Formativos středního stupně a vyššího stupně (o
vyšším stupni pojednává 6. kapitola). Specifická
profesní příprava středního stupně je otevřena
žákům starším 16 let. Délka studia se liší podle
daného Ciclo Formativo (od 1300 do 2000 hodin
rozdělených do osmnácti měsíců nebo do dvou
let; studium obvykle trvá osmnáct měsíců).
Zkoušky probíhají v jednotlivých předmětech a
známkují se v rozmezí od 1 do 10 (bez
desetinných míst), přičemž známka 5 nebo vyšší
znamená, že žák prospěl. Žáci, kteří nesloží
zkoušku z některého předmětu v červnu, mohou
skládat opravnou zkoušku v září. Žáky hodnotí
skupina učitelů koordinovaná učitelem-tutorem
pod dohledem Oddělení pro poradenství
(Departamento de Orientación) v dané škole.
Pro zapsání do této profesní přípravy střední
úrovně je vyžadováno Graduado en Educación
Secundaria
(vysvědčení
o sekundárním
vzdělání). Žáci se však mohou zapsat, i když
nesplňují stanovené akademické požadavky, za
předpokladu, že jsou schopni vykonáním
zvláštní zkoušky prokázat, že mají dostatečné
znalosti a dovednosti.
Žákům, kteří úspěšně ukončí Bachillerato, je
udělen titul Bachiller. K tomu, aby ho získali,
musejí žáci složit zkoušky ze všech předmětů.
Kromě toho LOCE stanovuje, že k tomu, aby žák
získal titul Bachiller, musí složit všeobecnou
zkoušku (Prueba General de Bachillerato).
Hlavními úkoly této úrovně je zajistit, aby žáci
získali profesní dovednosti, které jsou
charakteristické pro danou kvalifikaci, aby
porozuměli základní legislativě, včetně svých
práv a povinností, a aby získali znalosti
a dovednosti vyžadované pro to, aby pracovali
bezpečně, se sebedůvěrou a profesionální
zralostí.
4A.4. Postup/orientace/podmínky
přestupu
Žáci prvního ročníku, kteří nesložili zkoušku
z více než dvou předmětů, musí opakovat
ročník. Také žáci, kteří na konci druhého ročníku
nesložili zkoušku z více než tří předmětů, musí
tento ročník opakovat celý. Pokud však nesloží
zkoušku ze tří nebo méně předmětů, opakují jen
tyto předměty. Žáci mohou strávit přípravou na
Bachillerato maximálně čtyři roky.
4B.1. Organizace škol
Zařízení profesní přípravy mohou být soukromá
nebo veřejná. Střední úroveň profesní přípravy
mohou nabízet: a) školy, které poskytují
Educación Secundaria Obligatoria (povinné
sekundární vzdělávání – ESO), a ty, které
organizují kurzy Bachillerato nebo obojí (v
případě veřejných škol, Institutos de Educación
Secundaria). Ve druhém případě musí profesní
příprava tvořit samostatnou organizační
jednotku školy, i když se oba druhy školního
vzdělávání mohou dělit o některé společné
prostory; b) školy, které se věnují výhradně
specifické profesní přípravě. V těchto zařízeních
jsou třídy sestavovány podle věku žáků, ve třídě
nesmí být více než 30 žáků. Tak jako ve
všeobecném směru musí všechna zařízení, bez
ohledu na jejich status, splňovat minimální
Učitel-tutor a Oddělení pro orientaci jsou
povinni poskytovat žákům rady a orientovat je
pro jejich budoucí studijní a profesní kariéru.
Titul Bachiller umožňuje žákům přístup do
specifické profesní přípravy (vyšší úrovně), do
jiného vyššího vzdělávání a na univerzitu.
4A.5. Učitelé
Viz oddíl 3B.5.
23
ŠPANĚLSKO
standardy, které jsou celostátně povinné.
Veřejná zařízení jsou koedukovaná, soukromá
zařízení mohou být výjimečně chlapecká nebo
dívčí.
Závěrečné hodnocení probíhá v jednotlivých
předmětech a je vyjádřeno známkou v rozmezí
od 1 do 10, s výjimkou modulu přípravy na
pracovišti, kde je vyjádřeno v termínech
„prospěl“ nebo „neprospěl“. Žáci musejí získat
kladnou známku (5 a vyšší) ve všech modulech
daného cyklu. Hodnocení a předpoklady pro
studium žáků zapsaných ve specifické profesní
přípravě postupně upravily všechny autonomní
komunity.
Školní kalendář je stejný jako v povinném
Učební pomůcky
samostatně.
si
každá
škola
vybírá
Žákům, kteří úspěšně dokončí střední úroveň
profesní přípravy, je udělen certifikát Técnico
v příslušném oboru.
Základní obecné předpisy a odpovídající
základní celostátně platné kurikulum stanovuje
Ministerstvo školství, kultury a sportu. Školská
správa doplňuje tyto základní směrnice a určuje
kurikulum Ciclos Formativos odpovídající
různým kvalifikacím, které jsou k dispozici
v regionu nebo oblasti její působnosti.
4B.4. Postup/poradenství/podmínky
přestupu
Žáci s kvalifikací Técnico mohou mít přístup do
některých druhů Bachillerato vztahujících se
k cyklu, který absolvovali, za předpokladu
vhodné validace kurzu. Lze se zapsat i do jiných
specializovaných nebo doplňkových kurzů.
Základní kurikulum stanovené pro každý Ciclo
Formativo
vedoucí
k profesní
kvalifikaci
specifikuje celkovou délku Ciclo Formativo a
minimální počet hodin vyžadovaných pro každý
modul (módulo). Tento učební plán, který je
stanoven celostátně, nesmí za žádných
okolností překročit 55 % z celkového učebního
plánu pro daný Ciclo Formativo (v autonomních
komunitách, která mají dva úřední jazyky) nebo
65 % (v ostatních autonomních komunitách).
Pro žáky, kteří v některých modulech neprospěli,
je organizováno doškolování.
Druhy profesního poradenství a osoby
odpovědné za tento úkol a za hodnocení jsou
stejné jako ve všeobecném směru vzdělávání;
viz oddíl 4A.4.
Ciclos Formativos jsou uspořádány do
teoreticko-praktických módulos profesionales,
jejichž délka závisí na povaze odborných
dovedností vyžadovaných pro příslušnou
kvalifikaci. Tyto Ciclos Formativos jsou rozděleny
do 20 různých skupin povolání. Navíc všechny
Ciclos Formativos zahrnují jeden módulo o
pracovním zařazení a poradenství. Všechna
kurikula Ciclos Formativos zahrnují přípravu na
pracovišti, která obvykle trvá 300-700 hodin.
Všichni žáci se učí jednotlivé předměty na stejné
úrovni.
4B.5. Učitelé
Učitelé, kteří pracují v profesní přípravě, jsou
předmětoví specialisté a mají kvalifikaci
k vyučování specifické profesní přípravy a
v některý případech též předmětů ESO a
Bachillerato. Tito učitelé musí mít kvalifikaci
Diplomado, Ingeniero técnico nebo Arquitecto
técnico. Tyto kvalifikace jsou získávány na
Facultades, Escuelas Técnicas Superiores, Escuelas
Politécnicas Superiores a Escuelas Universitarias
Politécnicas. Ti, kdo nemají diplom Maestro, a ti,
kdo nemají titul Licenciado v pedagogice, musí
mít diplom ze specializované přípravy učitelů.
Vyučovací metody ve specifické profesní
přípravě obecně by měly nabízet vhodnou
integraci
vědeckých,
technických
a
organizačních poznatků tak, aby žákům poskytly
celkový a koordinovaný pohled na výrobní
procesy, ve kterých naleznou uplatnění. Měly by
také podporovat týmovou práci a schopnost
žáků samostatně se učit.
Pracovní podmínky a další vzdělávání jsou
stejné jako u učitelů v běžném sekundárním
vzdělávání; viz oddíl 3B.5.
4B.6. Statistika
Hodnocení je průběžné a je prováděno
v každém z módulos profesionales, i když by měly
být brány v úvahu též všechny moduly zahrnuté
do této přípravy. Osoba, kterou vzdělávací
zařízení určí k tomu, aby dohlížela nad
přípravou na pracovišti, se podílí na hodnocení
úspěšnosti žáků v těchto modulech.
Počet škol, které nabízejí postobligatorní
sekundární vzdělávání, z toho procento
veřejných zařízení. Školní rok 2001/02.
24
ŠPANĚLSKO
titulu
sportovních
Deportivos).
Počet škol
% veřejných škol
Bachillerato
4 224
67,5
Profesní příprava
3 176
66,9
Cizí jazyky nabízejí Escuelas Oficiales de Idiomas
(oficiální jazykové školy). Tyto školy vyučují cizí
jazyky a úřední jazyky Španělského království.
Vzdělávání
je
kompatibilní
s ostatním
vzdělávacím systémem a žáci musí být alespoň
14letí. Skládá se ze dvou cyklů: základního a
vyššího. Základní cyklus trvá tři roky s minimální
vyučovací dobou 360 hodin. Jediným
vyučovacím předmětem je studovaný jazyk.
Vyšší cyklus trvá dva roky a minimální vyučovací
doba je 240 hodin. Základní kurikulum je
stanoveno centrálně. Prostřednictvím veřejných
zařízení je k dispozici také distanční jazykové
vzdělávání.
Počet žáků v postobligatorním sekundárním
vzdělávání a procento ve veřejných školách.
Školní rok 2001/02. Předběžné údaje
% ve veřejných
školách
Bachillerato
677 554
74,7
Střední úroveň
profesní přípravy
213 541
72,14
Žáci vstupující do základního cyklu musí mít
ukončený první cyklus povinného sekundárního
vzdělávání nebo mít starý titul Graduado Escolar,
Certificado de Escolaridad nebo Certificado de
Estudios Primarios. Žáci vstupující do vyššího
cyklu musí mít vysvědčení osvědčující, že
úspěšně ukončili základní cyklus. Poté, co žáci
absolvují základní cyklus a složí zkoušky,
dostanou vysvědčení, které stvrzuje, že dosáhli
stanovených cílů. Po ukončení vyššího cyklu a
prokázání, že zvládli jazyk do míry stanovené
v cílech vzdělávání, dostanou žáci vysvědčení o
způsobilosti. Obě vysvědčení mohou získat buď
žáci v denním studiu, nebo žáci samostatně
studující. Druhá skupina však může skládat
speciální roční zkoušku.
kultury a sportu).
Počet škol, vyučujících a žáků ve vzdělávání se
zvláštním režimem: v uměleckém vzdělávání.
Školní rok 2001/02.
Počet
škol
%
veřej.
škol
Počet
učitelů
Počet
žáků
% žáků
ve veřej.
školách
Výtvarné
umění a
design (1)
180
87,77
3 133
20 919
92,02
Hudba (2)
761
68,59
13 032
118
842
82,13
Tanec (2)
146
30,82
950
11 853
43,06
(1)
Počet škol a učitelů odpovídá celkovému počtu všech
kurzů, které nabízejí umělecké vzdělávání střední a
vyšší úrovně.
(2)
Údaje odpovídají základní a střední úrovni.
Potenciální učitelé v oficiálních jazykových
školách musí mít titul Licenciado, Ingeniero,
Arquitecto nebo jeho ekvivalent. Musí být také
vybráni standardním výběrovým řízením.
Hudební a taneční vzdělávání (střední úrovně)
nabízí odborné conservatorios, které musí mít
alespoň 180 žáků studujících hudbu a 90 žáků
studujících tanec. Žáci se mohou zapsat do
kteréhokoliv ročníku, aniž by absolvovali
předešlý ročník za předpokladu, že složí
odpovídající zkoušku. Pro hudební a taneční
vzdělávání střední úrovně je předepsáno
základní kurikulum. Hodnocení je podobné
hodnocení na základní úrovni.
kultury a sportu).
Počet škol, vyučujících a žáků ve vzdělávání se
zvláštním režimem: oficiální jazykové školy.
Školní rok 2001/02.
Počet škol
199
% veřejných
100,0
Počet
učitelů
3 563
(Técnicos
O uměleckém vzdělávání (základní úroveň)
pojednává oddíl 3C.
kultury a sportu).
Počet žáků
techniků
Počet žáků
Žáci mohou být zapsáni na střední úrovni
maximálně po dobu osmi let, ne však déle než
tři roky v některém cyklu a ne déle než dva roky
v jednom ročníku. Žáci, kteří absolvují tuto
úroveň, dostanou odborný titul v odpovídajícím
vzdělávání a specializaci.
306 393
kultury a sportu).
4C Vzdělávání se zvláštním
režimem
Potenciální učitelé v různých druzích umění
musí mít titul Licenciado, Ingeniero, Arquitecto
nebo jeho ekvivalent.
Vzdělávání ve výtvarném umění a designu je
rozděleno do dvou úrovní (střední a vyšší), které
jsou označovány jako Ciclos Formativos.
Vzdělávání je uspořádáno do dvou cyklů
s teoretickými a praktickými módulos.
Sekundární úroveň vzdělávání se zvláštním
režimem zahrnuje vyučování cizích jazyků,
umění (rozdělené na hudbu a tanec a výtvarné
umění a design) a vzdělávání vedoucí k získání
25
ŠPANĚLSKO
Veřejná zařízení, která nabízejí tyto kurzy, jsou
označována slovem Escuelas (školy), po němž
následuje příslušná úroveň a zaměření
poskytovaného vzdělávání. Toto vzdělávání
mohou
také
organizovat
akreditované
soukromé školy. Oba druhy škol musí splňovat
minimální standardy.
sálovému fotbalu Ministerstvo školství, kultury a
sportu a ustavilo tak celkem 17 kvalifikací
sportovních techniků.
Pro vstup do tohoto vzdělávání musí mít žáci
závěrečné vysvědčení ze sekundární školy nebo
jeho ekvivalent a musí složit speciální přijímací
zkoušku. Do druhé úrovně vzdělávání mohou
postoupit ti, kdo úspěšně ukončili první úroveň
ve stejném druhu studia nebo sportovního
oboru. Žáci však mohou vstoupit do tohoto
vzdělávání bez závěrečného vysvědčení ze
sekundární školy, mohou-li vykonáním testu
zralosti prokázat, že mají nezbytné znalosti a
schopnosti. Tento způsob vstupu do vzdělávání
mohou využít jen žáci starší 18 let.
Žáci, kteří se chtějí zapsat na tuto úroveň, musí
mít titul Graduado en Educación Secundaria
nebo jeho ekvivalent a prokázat, že mají
nezbytné schopnosti tím, že složí zkoušku.
Hodnocení může být počáteční, průběžné a
závěrečné. Poté, co žáci absolvují střední Ciclo
Formativo a předloží závěrečnou práci,
dostanou titul Técnico ve výtvarném umění a
designu v příslušné specializaci.
Kurikulum vzdělávání, které vede ke kvalifikaci
sportovního technika, je rozděleno do
teoreticko-praktických modulů, jež zahrnují:
společnou část, speciální část věnovanou druhu
vzdělávání nebo sportovnímu oboru podle
kvalifikace, která má být získána, a další
doplňkovou část a praktickou přípravu, kterou
žáci absolvují poté, co ukončí společnou,
specifickou a doplňkovou část.
Potenciální učitelé v oblasti výtvarného umění a
designu musí mít titul Diplomado, Arquitecto
Técnico či Ingeniero Técnico nebo jeho
ekvivalent.
Vzdělávání vedoucí k titulu sportovní technik je
uspořádáno do dvou úrovní: střední úrovně
(která je dále rozdělena do dvou úrovní) a vyšší
úrovně (viz oddíl 6C).
Po úspěšném absolvování všech modulů, které
tvoří toto vzdělávání (jeho délka se pohybuje od
minima 950 hodin do maxima 1100 hodin), žáci
dostanou titul sportovního technika (Técnico
Deportivo) v příslušném oboru. Tento titul je
ekvivalentem titulu Técnico ve specifické
profesní přípravě.
Školy, které toto vzdělávání poskytují, mohou
být veřejné nebo soukromé a musí splňovat
řadu požadavků na prostor, vybavení a počet
žáků ve třídě.
V současné době stanovuje základní kurikulum,
testy a požadavky týkající se přístupu k různým
specializacím, např. k horským sportům a
horolezectví, k zimním sportům, fotbalu a
26
ŠPANĚLSKO
5. POČÁTEČNÍ PROFESNÍ PŘÍPRAVA A PŘÍPRAVA
ALTERNAČNÍ
Počáteční profesní příprava ve Španělsku je
rozdělena na specifické profesní vzdělávání
středního stupně (Formación Profesional
Especifíca de grado medio), o kterém pojednává
oddíl 4B, a na specifické profesní vzdělávání
vyššího stupně a umělecké vzdělávání
(Formación Profesional Especifíca de grado
superior a Enseñanza Artística), o kterých
pojednává oddíl 6A a 6C. Tato profesní příprava
spadá pod Ministerstvo školství, kultury a sportu
a školskou správu autonomních komunit. Je
třeba ještě uvést některé další programy, jako
jsou programy sociálních záruk (zmíněné
v oddíle 3B.4.) a další, například programy
zaměstnání a profesní přípravy označované jako
Escuelas Taller (školy dílen), Casas de Oficios
(domy řemesel) a Talleres de Empleo (dílny
zaměstnání) a smlouvy o profesní přípravě, které
spadají pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.
menšin.
Programy sociálních záruk mají společnou
strukturu rozdělenou do pěti oblastí: specifická
profesní příprava (obvykle 15 až 18 hodin
týdně), pracovní příprava a orientace (2 až 3
hodiny týdně), základní vzdělávání (obvykle 6 až
9 hodin týdně), doplňkové aktivity (2 až 3
hodiny týdně) a poradenství (1 až 2 hodiny
týdně). Délka těchto programů se pohybuje od
šesti měsíců (720 hodin) do dvou let (1800
hodin). Maximální počet žáků ve třídě je 20.
Hodnocení probíhá průběžně a jakmile žáci
kurzy dokončí, dostanou osvědčení, které
specifikuje obor a absolvované moduly
(módulos) s počtem hodin a získanými
známkami. K osvědčení je připojena orientační
zpráva. Prostřednictvím validace modulů se žáci
mohou zapsat do specifické profesní přípravy
Especifíca de grado medio).
LOCE z roku 2002 nahradil programy sociálních
záruk programy pro uvedení do zaměstnání,
které, stejně jako předchozí programy, budou
nabízet profesní kvalifikace a rozvíjet základní
všeobecné dovednosti. Do těchto programů
mohou vstupovat žáci starší 15 let a ti, kdo je
úspěšně dokončí, dostanou titul a vysvědčení o
povinném sekundárním vzdělání (Graduado en
Educación Secundaria Obligatoria).
5A Programy sociálních záruk:
počáteční profesní příprava
Programas de garantía social (programy
sociálních
záruk)
jsou
alternativním
prostředkem k tomu, aby se dospělí, kteří
opustili vzdělávací systém bez jakékoliv
kvalifikace, mohli zapojit do společnosti a do
vzdělávání. Tyto programy jsou financovány a
řízeny Ministerstvem školství, kultury a sportu
nebo autonomními komunitami s odpovědností
za vzdělávání. Někdy přebírá určitou
odpovědnost za tyto programy místní správa.
Programy sociálních záruk jsou organizovány ve
školách sekundárního vzdělávání a uměleckého
vzdělávání a ve střediscích pro vzdělávání
dospělých. Speciální programy sociálních záruk
organizují speciální střediska.
5B Školy dílen, domy řemesel a
dílny zaměstnání: počáteční
profesní /odborná příprava
5B.1. Organizace
Úkolem těchto programů je poskytnout mládeži
ve věku od 16 do 21 let, která opustila
vzdělávací systém bez jakékoliv kvalifikace,
základní a profesní vzdělávání, které jim umožní
zařadit se do vzdělávání nebo do praktického
života.
Programy zaměstnání a profesní přípravy, tzn.
na jedné straně školy dílen (Escuelas Taller) a
domy řemesel (Casas de Oficios) a na druhé
straně dílny zaměstnání (Talleres de Empleo),
spadají pod Ministerstvo práce a sociálních věcí
a příslušné úřady v autonomních komunitách.
Existují různé druhy programů. Přestože jsou
v jednotlivých
autonomních
komunitách
odlišné, většinou je tvoří úvod do zaměstnání,
příprava v profesních dílnách a programy pro
žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Kromě toho existují programy sociálních záruk
zaměřené na specifické skupiny, například na
ozbrojené síly, na osoby ve věznicích a na mladé
lidi ze znevýhodněných etnických a kulturních
Ministerská vyhláška ze 14. listopadu 2001
upravuje školy dílen a domy řemesel a Královský
dekret č. 282/1989 z 22. února a ministerská
vyhláška ze 14. listopadu 2001 zřizuje dílny
zaměstnání.
Školy dílen a domy řemesel se snaží nabízet
nezaměstnaným mladým lidem (ve věku od 16
27
ŠPANĚLSKO
do 25 let) profesní přípravu kombinovanou
s praktickými zkušenostmi tak, aby mohli
pracovat v řemesle, kterému se učí, s vyhlídkou
na profesní začlenění.
jsou podpůrnými institucemi založenými za
účelem podpory projektů spravovaných INEM a
nejsou na ně přeneseny žádné pravomoci.
Dílny
zaměstnání
mají
poskytovat
nezaměstnaným starším 25 let profesní přípravu
propojenou s praxí.
5B.3. Přijímací požadavky
Tyto programy mají dvě fáze: uvedení do
profesní přípravy (projekt a profesní příprava) a
doplnění profesní přípravy profesní praxí.
Viz oddíl 5B.1.
Ve všech třech případech je kombinace
s profesní praxí založena na smlouvě o profesní
přípravě.
5B.4. Financování
Projekty jsou realizovány prostřednictvím
podpůrné instituce, která dostává dotace na
pracovní a pedagogické zajištění. Tyto instituce
jsou veřejné nebo soukromé neziskové
organizace.
Žáci neplatí za poskytovanou profesní přípravu,
nýbrž dostávají částku, která závisí na druhu
projektu nebo typu studia (profesní příprava
nebo profesní praxe). Viz oddíl 5B.1.
Žáci mladší 25 let (ve školách dílen a v domech
řemesel) dostávají stipendium ve výši 6,01 eura
za den během profesní přípravy (prvních šest
měsíců) a 75 % minimální mzdy (Salario Mínimo
Interprofesional – SMI) během praxe. SMI pro rok
2003 je 15,04 eura denně nebo 451,20 eura
měsíčně.
Výuka probíhá v dopoledních hodinách.
Mezi profesní praxí a profesní přípravou je
dosaženo dokonalé rovnováhy, protože příprava
na pracovišti probíhá formou pracovního
projektu, podpůrných služeb, rehabilitace atd.
Místo praxe a profesní přípravy je buď totožné,
nebo obě místa nejsou od sebe vzdálena.
Žáci, kteří pracují v dílnách zaměstnání, mají
nárok na 1,5násobek SMI.
Profesní příprava začíná základní úrovní a
v některých případech může dojít až k určité
specializaci.
Nejsou
vyžadovány
žádné
předchozí znalosti povolání, pro které se žák má
připravovat. Dosažené předchozí vzdělání žáků
je velmi různorodé.
Výdaje jsou částečně financovány Evropským
sociálním fondem a INEM, nebo příslušnými
úřady práce v těchto oblastech:
- Profesní příprava na pracovišti a další
vzdělávání v průběhu projektu, včetně: nákladů
na řídící pracovníky, na učitele a podpůrné
služby; na učební pomůcky; na školní a
spotřební materiál.
Ve školách dílen je minimální doba projektu a
profesní přípravy jeden rok a maximální dva
roky, zatímco v domech řemesel a dílnách
zaměstnání trvá kurz jeden rok.
- Další provozní náklady, které INEM nebo
autonomní komunity považují za oprávněné.
Z doby přípravy ve školách dílen a v domech
řemesel je 6 měsíců věnováno výhradně
profesní přípravě a zbytek (1,5 roku ve školách
dílen a 6 měsíců v domech řemesel) praxi na
smluvním základě. V dílnách zaměstnání
probíhá kombinovaná příprava pouze v těchto
zařízeních.
Obdržené subvence jsou propočítány na
hodinu/žáka a na dobu šesti měsíců. V roce 2002
činily náklady na hodinu/žáka 2,50 eura na
personální výdaje a 0,70 eura na jiné vzdělávací
a provozní výdaje.
Mzdové náklady na žáka s pracovní smlouvou
představují roční nárůst o 3 % oproti
předchozímu roku.
5B.2. Střediska nebo organizace
počáteční profesní /odborné
přípravy
Hlavními organizacemi zapojenými v této
oblasti jsou na jedné straně Instituto Nacional de
Empleo (Národní ústav práce – INEM) nebo
příslušné úřady práce, podle toho, o jaký případ
se jedná, a na druhé straně podpůrné instituce.
Velkou část těchto institucí tvoří obecní rady –
samosprávné orgány podřízené autonomním
komunitám nebo místní instituce. Existují také
nadregionální orgány, například Ministerstvo
obrany, Ministerstvo životního prostředí a
samosprávné orgány Patrimonio Nacional, které
Školy dílen, domy řemesel a dílny zaměstnání
nerozlišují mezi povinnou a volitelnou profesní
přípravou. Kurikula musí být v souladu s obsahy
stanovenými pro osvědčení odbornosti
publikovanými v královských dekretech.
Vzhledem k dlouhé době trvání a specifičnosti
organizují různé projekty profesní praxi různými
způsoby, přičemž zařazují činnosti, pro něž byly
schváleny a uděleny odpovídající dotace.
28
ŠPANĚLSKO
Vyhlášky, které je řídí, poukazují na potřebu
poskytovat profesní přípravu umožňující žákům
osvojit si znalosti, jež povedou k získání
minimálních kvalifikací (sekundární vzdělávání).
I když to není povinné, žáci se obvykle připravují
a skládají zkoušky tak, aby získali nějakou
kvalifikaci profesní přípravy, profesní osvědčení
nebo vysvědčení o konkurzní zkoušce pro
zaměstnání v oboru, kterému se učí.
INEM.
5B.8. Učitelé/školitelé
Profesní profil učitelského sboru se liší podle
povolání, pro která jsou žáci připravováni, a
podle charakteru práce, která má být
vykonávána. Z tohoto důvodu se zde nacházejí
školitelé s relativně nízkým pedagogickým
vzděláním, avšak se značnou profesní praxí a
vysokou
pracovní
kvalifikací,
například
v některých oblastech stavebnictví. V jiných
povoláních existuje vysoce specializovaná
profesní příprava a pracuje v nich řada
absolventů univerzit střední a vysoké úrovně.
Žákům je rovněž nezbytné poskytnout nejméně
30hodinový modul základní počítačové
gramotnosti.
Kurzy profesní přípravy byly vytvořeny pro více
než 135 osvědčení odbornosti obsahujících
přinejmenším tyto aspekty: profesní roli oboru;
praktický a teoretický obsah činností profesní
přípravy; kurzy profesní přípravy uspořádané do
navazujících modulů s vlastní specifickou délkou
trvání; cíle profesní přípravy a kritéria pro tvorbu
kurzu.
Obecně řečeno je teoretická část profesní
přípravy
poskytována
vyučujícími
s vysokoškolským pedagogickým vzděláním,
zatímco v některých případech odpovídají za
praktickou část kvalifikovaní odborníci se
středním
nebo
nízkým
pedagogickým
vzděláním.
Většina metod profesní přípravy má praktický
charakter.
Žáci pracují v malých skupinách; doporučený
počet je 8 žáků na jednoho učitele.
Ve školách dílen, v domech řemesel a v dílnách
zaměstnání existuje pracovník, který odpovídá
za metodologické aspekty, například za učební
osnovy, za učební pomůcky, za hodnocení
profesní přípravy atd. Tuto práci mohou
vykonávat učitelé ve vzdělávání „druhé šance“,
koordinátor dílen, zástupce ředitele nebo ředitel
nebo některý z vyučujících techniků se
znalostmi didaktiky.
Učitelé odpovídají za hodnocení a měření
pokroku v teoretické a praktické profesní
přípravě. Zkoušky teoretických znalostí se
provádějí periodicky a praktické práce se
hodnotí průběžně.
Učitelé mohou pracovat na částečný nebo na
plný úvazek v závislosti na kurzu profesní
přípravy a na potřebách projektu. Příležitostně
jim mohou s celým modulem profesní přípravy
nebo s částí modulu pomáhat profesní technici.
Odpovídají za profesní přípravu, řídí práci a
úkoly projektu a poskytují rady při hledání
zaměstnání nebo při zahajování samostatné
výdělečné činnosti.
Na konci profesní přípravy udělují podpůrná
instituce a INEM diplom nebo osvědčení, které
obsahuje přehled modulů a počet hodin
teoretické a praktické přípravy. Tato osvědčení
se mohou částečně nebo zcela shodovat s
osvědčením
odbornosti
(certificados
de
profesionalidad), pokud splňují požadavky
Královského dekretu č.797/1995 a jsou
v souladu s královskými dekrety, které upravují
osvědčení odbornosti pro jednotlivá povolání.
Pracovní poměr vyučujících začíná první den
práce ve školách dílen, v domech řemesel nebo
v dílnách zaměstnání a končí poslední den, to
znamená, že trvá nejvýše jeden nebo dva roky
v závislosti na kurikulu. Smlouvu uzavírá
podpůrná instituce po výběrovém řízení, které
organizuje smíšená skupina z INEM nebo
z úřadu práce příslušné autonomní komunity a
z instituce podporující daný projekt.
5B.7. Poradenství
Směrnice upravující kurikula stanovují, že žákům
musí být poskytována profesní orientace,
poradenství, profesní informace a odborná
praxe v podniku v průběhu celého procesu
profesní přípravy. Kromě toho musí podpůrná
instituce nabídnout žákům, jakmile profesní
přípravu absolvují, odbornou pomoc při hledání
zaměstnání, nebo jim pomoci založit vlastní
podnik buď jako samostatně výdělečně činným,
nebo v rámci projektů sociální ekonomiky. Tyto
činnosti mohou provádět dané podpůrné
instituce prostřednictvím svých oddělení
orientace a poradenství nebo ve spolupráci s
INEM má roční technický operační plán, podle
něhož mohou učitelé a ředitelé žádat o přijetí.
5B.9. Statistika
Počet zařízení, žáků a učitelů ve školách dílen, v
domech řemesel a v dílnách zaměstnání. Školní
rok 2001/02
29
ŠPANĚLSKO
Školy
dílen
Domy
řemesel
Dílny
zaměstnání
Celkem
Zapsaní žáci
18 572
4 799
10 680
34 051
Docházející
žáci
40 728
8 611
17 687
67 026
Absolventi
8 423
3 644
7 232
19 299
Předčasně
odešlí žáci
7 881
1 560
670
10 111
Počet učitelů
9 020
3 731
12 751
Počet
zařízení
899
704
1 875
272
mu
umožnit
pracovat
v oboru
nebo
v zaměstnání, které vyžaduje určitou úroveň
kvalifikace, tzn. úroveň formální akreditace
nebo, pokud se to nezdaří, základní úroveň
kvalifikace
pro
každé
zaměstnání
v nomenklaturním systému podniku.
Zaměstnavatel
je
povinen
poskytnout
pracovníkovi vhodnou profesní přípravu a
reálnou práci v souladu se smlouvou. Navíc musí
poskytnou nebo zařídit teoretickou profesní
přípravu a dát pracovníkovi na tuto přípravu
nezbytné volno. Rovněž musí na vývoj profesní
přípravy dohlížet.
Pramen: Statistiky INEM.
Minimální doba trvání smlouvy je šest měsíců a
maximální je dva roky, s výjimkou v případě
kolektivní smlouvy, kdy může být prodloužena
5C Smlouvy o profesní přípravě
na 3 roky nebo v případě handicapovaných
osob na 4 roky. Čas věnovaný teoretické
profesní přípravě závisí na charakteru
příslušného oboru nebo zaměstnání a na počtu
hodin přidělených modulu profesní přípravy
6B.5. Hodnocení/kvalifikace5C.1. Organizacenavrženému pro daný obor nebo zaměstnání.
V žádném případě to nemůže být méně než
15 % maximální pracovní doby stanovené
v kolektivní smlouvě nebo, pokud se to nezdaří,
Smlouvy o profesní přípravě upravuje: Královský
maximální zákonné pracovní doby. Jedním
dekret č. 488/1998 z 27. března, který zavádí
z požadavků je, že pracovník nesmí mít
článek 11 Ustanovení o pracovnících v otázkách
požadovanou kvalifikaci – v tom případě by
smluv o pracovní přípravě; vyhláška ze 14.
nemohl realizovat „smlouvu v praxi“ (contrato en
července 1998 o vzdělávacích aspektech
prácticas).
smlouvy o profesní přípravě a usnesení
generálního ředitelství INEM z 26. října 1998,
které obsahuje modelovou smlouvu o profesní
přípravě a prováděcí pokyn k rozvoji a aplikaci
5C.2. Zařízení profesní/počáteční
vyhlášky ze 14. července 1998.
přípravy
Úřady práce stimulují a řídí smlouvy o profesní
přípravě a akreditují soukromá zařízení profesní
přípravy, která mají poskytovat teoretickou
profesní přípravu odpovídající těmto smlouvám.
Teoretickou přípravu mohou poskytovat
podniky, vzdělávací střediska ustavená podniky,
federace zaměstnavatelů nebo odborové
organizace, veřejná zařízení, soukromá zařízení
akreditovaná úřady práce nebo školskou
správou v rozsahu jejich pravomocí.
Viz oddíl 5C.1.
5C.3. Přijímací požadavky
Smlouvy o profesní přípravě jsou uzavírány
s osobami staršími 16 let a mladšími 21 let, které
nemají požadovanou kvalifikaci tak, aby mohly
v příslušném
řemesle
nebo
zaměstnání
absolvovat „smlouvu v praxi“ (contrato en
prácticas). Horní věková hranice neplatí, je-li
smlouva uzavírána s osobami, kteří patří do
některé
z těchto
skupin:
nezaměstnané
handicapované osoby; zahraniční pracovníci
v průběhu prvních dvou let od získání
pracovního povolení; osoby nezaměstnané déle
než tři roky; nezaměstnaní, kteří jsou sociálně
vylučováni, a nezaměstnaní, kteří jsou začleněni
do programů organizovaných ve školách dílen, v
domech řemesel nebo v dílnách zaměstnání.
Pokud osoby, které jsou přijímány do profesní
přípravy, nemají dokončeny cykly povinného
vzdělávání, bude prvním úkolem teoretické
profesní přípravy umožnit jim, aby si je
dokončili. Toto vzdělání musí zajistit školská
správa.
Prostřednictvím státních a odvětvových
kolektivních smluv je možné, na základě počtu
zaměstnanců, definovat maximální počet smluv
o profesní přípravě, které mohou být uzavřeny,
a pracovní místa, na něž se tyto smlouvy
vztahují. Je také možné rozšířit maximální délku
trvání na tři roky, stanovit mzdy pracovníků,
určit počty pracovníků přidělených každému
tutorovi a dobu věnovanou teoretické profesní
přípravě a jejímu rozdělení.
5C.4. Financování
Účelem smlouvy o profesní přípravě je pomoci
přijatému
pracovníkovi
získat
nutnou
teoretickou a praktickou profesní přípravu, a tak
Profesní přípravu lze podpořit formou snížení
30
ŠPANĚLSKO
příspěvků na sociální zabezpečení pro
zaměstnavatele, a to z rozpočtu na další profesní
přípravu pracovníků zaměstnaných INEM.
o existenci volných míst. Tuto informaci může
zveřejnit prostřednictvím oznámení vyvěšeným
na vhodném místě v prostorách podniku.
Výše platů osob přijatých do profesní přípravy je
stanovena v kolektivní smlouvě. V žádném
případě nemůže být nižší než minimální mzda
v oboru úměrně ke skutečné pracovní době.
5C.8. Pedagogičtí pracovníci
Zaměstnavatel je povinen nabízet pracovníkům
profesní přípravu a dávat jim úkoly, které jsou
v souladu s určitou profesí, zaměstnáním nebo
pracovním místem dohodnutým ve smlouvě.
Zaměstnavatel dohlíží na proces profesní
přípravy buď osobně, nebo prostřednictvím
tutora, v obou případech však musí mít
dohlížitel vhodnou kvalifikaci.
5C.5. Obsah vzdělávání
Teoretická příprava poskytovaná v průběhu
trvání smlouvy o přípravě je úzce propojena
s oborem a s úrovní kvalifikace. Tato příprava je
profesní a tam, kde je to možné, bude svázána
s teoretickým obsahem vzdělávacích modulů i
pro povolání, která jsou spjata s určitým
řemeslem nebo zaměstnáním, nebo, není-li to
možné, s obsahem definovaným INEM pro
povolání nebo obory přípravy spojené
s řemeslem nebo zaměstnáním, ke kterému se
smlouva vztahuje.
Tutor je odborník s rozsáhlými zkušenostmi
v práci, které odpovídá poskytovaná profesní
příprava.
5C.9 Statistika
Počet zařízení a žáků zapsaných v programech
sociální záruky. Školní rok 2001/02. Předběžné
údaje
Teoretická profesní příprava nesmí činit méně
než 15 % maximální pracovní doby stanovené
kolektivní smlouvou nebo, pokud se to nezdaří,
maximální zákonné pracovní doby.
Teoretická
profesní
příprava
je
vždy
poskytována mimo podnik. Pokud k podniku,
kde se pracuje, není žádné vhodné smluvně
připojené středisko nebo vzdělávací zařízení,
nebo jejich rozvrh není kompatibilní, mohou
tuto přípravu poskytovat střediska distančního
učení akreditovaná školskou správou nebo
zaměstnaneckou správou v rozsahu jejich
kompetencí. V tomto případě je skutečná
pracovní doba zkrácena o dobu, kterou
pracovník musí věnovat teoretické přípravě, i
když tato příprava nemá prezenční charakter.
Programy
sociální záruky
Počet zařízení
Počet žáků (1)
1 326
42 027
(1) Zahrnuje žáky v programech sociální záruky poskytovaných
vzdělávacími zařízeními a prostřednictvím externích akcí.
Pramen: Statistický úřad (MECD – Ministerstvo školství, kultury a
sportu).
Počet smluv o profesní přípravě s teoretickou
přípravou a bez teoretické přípravy. Školní rok
2001/02
5C.6. Hodnocení/kvalifikace
Smlouvy o profesní přípravě
Za monitorování a hodnocení odpovídají
podnikový tutor a středisko profesní přípravy.
Do jednoho měsíce od ukončení kurzu musí
zaměstnavatel vydat osvědčení obsahující délku
teoretické přípravy a úroveň získané praktické
přípravy. Středisko, v němž byla teoretická
příprava poskytnuta, musí vydat osvědčení
uvádějící obsah přípravy a dosažení výsledky.
Rok
1998
Počet smluv
s teoretickou přípravou
Celkem
Celkem
bez
teoret.
přípravy
distanční
učení
prezenční
učení
147 415
22 112
125 303
112 772
12 530
1999
154 000
23 100
130 900
117 810
13 090
2000
119 091
17 864
101 227
91 105
10 123
2001
121 207
18 181
103 026
92 723
10 303
2002
126 568
18 985
107 583
96 825
10 758
Celkem
668 281
100 242
568 039
511 235
56 804
Pramen: INEM.
5C.7. Poradenství
Zaměstnavatel musí informovat pracovníky
31
ŠPANĚLSKO
6. VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ
na zkoušce. Pro přímé přijetí musí mít
potenciální student titul Bachiller. Pro přijetí
založené na zkoušce musí být student 18letý
nebo starší. Pokud je nedostatek míst, dává se
přednost těm, kdo v každém případě
absolvovali Bachillerato. Jakmile je použito
tohoto kritéria, jsou nejprve zkoumány
průměrné
známky
uchazečů,
potom
absolvovaný kurz a zvolené předměty.
Do vysokoškolského vzdělávání patří ve
Španělsku veškeré postsekundární vzdělávání.
Největší část představuje univerzitní vzdělávání
(viz oddíl 6B). Zbývající část tvoří vzdělávání,
které lze rozdělit do tří kategorií: studium, které
nabízí kvalifikaci ekvivalentní univerzitní úrovni,
avšak vzhledem ke své specifické povaze
nemůže probíhat na univerzitě (vyšší stupeň
uměleckého studia, studium vedoucí ke
kvalifikaci sportovních techniků vyššího stupně
– viz oddíl 6C – a vojenského studia vyššího
stupně); specifická pokročilá profesní příprava
vyššího stupně (viz oddíl 6A) a řada
specializovaných kurzů, které jsou v podstatě
profesně zaměřeny a, je-li to možné, začleněny
do univerzitního systému.
6A.2. Poplatky spojené se
studiem/finanční pomoc
studentům
Tyto specializované kurzy, které upravuje
zvláštní legislativa, nabízejí kvalifikaci, která
nemá ekvivalent v jiných zmíněných kurzech. K
těmto kurzům patří: návrhářství interiérů,
soukromé (detektivní) vyšetřování, módní
návrhářství, marketing, civilní letectví, styk
s veřejností atd. V mnoha případech lze toto
studium absolvovat pouze v soukromých
institucích. Nejobvyklejším požadavkem pro
přijetí je Bachillerato nebo jeho ekvivalent a
složení univerzitní přijímací zkoušky.
Výši školného určují autonomní komunity, na
jejichž území se univerzita nachází. Další
informace viz oddíl 1.5.
Pro vysokoškolské studium existují dva druhy
stipendií a pomoci. Všeobecné stipendium a
podpora zahrnuje výdaje na cestovné, na
ubytování, učební pomůcky a výjimku z placení
školného. Studenti, kteří dostanou stipendium
nebo
podporu,
musí
splňovat
určité
ekonomické a studijní předpoklady. Druhou
kategorii tvoří speciální stipendia a podpora pro
studenty, kteří mají vynikající studijní výsledky.
Studenti,
kteří
se chtějí
zapsat
do
vysokoškolských vojenských akademií (armádní,
námořní a letecké), musejí mimo jiné dosáhnout
určitého věku a složit univerzitní přijímací
zkoušku. Pro přijetí je třeba ještě absolvovat
konkurs.
6A.3. Akademický rok
Akademický rok specifické profesní přípravy
vyššího stupně odpovídá školnímu roku
v sekundárním vzdělávání; viz oddíl 3B.1.
6A Vysokoškolské neuniverzitní
vzdělávání: specifická
profesní příprava vyššího
stupně
6A.4. Studijní programy
Délka cyklu profesní přípravy vyššího stupně je v
rozsahu od 1300 do 2000 hodin. Příprava na
pracovišti sestává z 350-750 hodin vzdělávání a
činností. Delší cykly specifické profesní přípravy
jsou obvykle rozděleny do dvou školních
ročníků. Studium je zaměřeno na 22 různých
skupin povolání. Vyučovací metody jsou stejné
jako ty, které se používají ve specifické profesní
přípravě středního stupně; viz oddíl 4B.2.
Instituce odpovědné za poskytování specifické
profesní přípravy vyššího stupně jsou zpravidla
stejné jako ty, které jsou odpovědné za
poskytování specifické profesní přípravy
Específica de grado medio - viz oddíl 4B.1.),
ačkoliv v některých autonomních komunitách
jsou zakládány instituce přímo s cílem nabízet
specifickou profesní přípravu vyššího stupně.
6A.1. Přijímání ke studiu
Hodnocení je stejné jako ve specifické profesní
přípravě středního stupně; viz oddíl 4B.3.
Do specifické profesní přípravy vyššího stupně
vedou dvě cesty: přímé přijetí a přijetí založené
32
ŠPANĚLSKO
Studentům, kteří úspěšně ukončí specifickou
profesní přípravu vyššího stupně, je udělen titul
Técnico Superior. Studenti, kteří získají tento titul,
mohou být přijati bez přijímacích zkoušek k
univerzitnímu
studiu
prvního
cyklu,
navazujícímu na absolvovanou profesní
přípravu. S titulem Técnico Superior mohou být
také přijati do jiných specializovaných kurzů
nebo do kurzů dalšího vzdělávání. Kromě toho
existují opatření pro validaci profesních modulů
z různých cyklů profesní přípravy.
studenti, kteří zkoušku složí, mají přednost před
těmi, kteří ji neskládají, musí tyto zkoušky
absolvovat prakticky všichni uchazeči. Jestliže
uchazeč splní akademické požadavky, je další
přijímací řízení záležitostí jednotlivých univerzit.
Části LOU, kterými se řídí přijímací řízení na
univerzity,
nevstoupí
v platnost,
dokud
dosavadní přijímací postup nebude výslovně
zrušen. Až k tomu dojde, stanou se univerzity
samy odpovědné za postupy pro přijímání
studentů, kteří se ucházejí o vstup do jejich
kurzů.
6A.6. Učitelé
6B.2. Poplatky spojené se
studiem/finanční pomoc pro
studenty
V kurzech specifické profesní přípravy vyššího
stupně mají učitelé stejné tituly a kategorie jako
na středním stupni; viz oddíl 4B.4. Pracovní
podmínky a vzdělávání jsou stejné jako
v sekundárním vzdělávání; viz oddíl 3B.4.
Viz oddíl 1.5. a 6A.2.
6B Vysokoškolské univerzitní
vzdělávání
6B.3. Akademický rok
Na španělských univerzitách začíná akademický
rok obvykle poslední týden v září a končí na
konci června nebo na začátku července. Tato
data stanovuje Consejo de Gobierno. Zákon
stanoví, že akademický rok trvá 220 dní,
s přibližně dvoutýdenní přestávkou o Vánocích
a 10denní o Velikonocích.
Univerzitní vzdělávání se řídí Ústavním zákonem
o univerzitách (Ley Orgánica de Universidades –
LOU) z roku 2001, který zrušil předchozí Ústavní
zákon o univerzitní reformě (Ley Orgánica de
Reforma Universitaria – LRU) z roku 1983.
LOU nemění strukturu kurzů, upravuje však
aspekty vztahující se k organizaci univerzit,
správě a řízení, k organizaci výuky a výzkumu a
sleduje a prohlubuje pravomoci autonomních
komunit v oblasti vysokoškolského vzdělávání.
Instituce odpovědné za poskytování vzdělávání
na této úrovni jsou univerzity, které mohou být
veřejné nebo soukromé. V současné době je ve
Španělsku 50 veřejných a 19 soukromých
univerzit. Univerzity fungují prostřednictvím
určitých administrativních jednotek podle typu
kurzů, které nabízejí: Facultades (univerzitní
fakulty), Escuelas Técnicas Superiores (vysoké
technické školy), Escuelas Politécnicas Superiores
(vysoké polytechniky), Escuelas Universitarias
(univerzitní školy) a Escuelas Universitarias
Politécnicas (polytechnické univerzitní školy).
6B.4. Studijní programy
Univerzitní vzdělávání je rozděleno na studium
prvního cyklu, studium prvního a druhého cyklu,
kurzy pouze druhého cyklu a kurzy třetího cyklu.
Obecně řečeno trvá studium prvního cyklu tři
roky a studenti musí získat 180 až 270 kreditů
(kredit je definován jako jednotka akademické
aktivity, která odpovídá deseti hodinám
teoretického a praktického vyučování a jiných
akademických činností specifikovaných ve
studijním plánu). Instituce odpovědné za
poskytování těchto kurzů jsou Escuelas
Universitarias, Escuelas Universitarias Politécnicas
a Facultades. Studium prvního a druhého cyklu
může trvat čtyři nebo šest let; každý cyklus trvá
nejméně dva roky. Během těchto čtyř, pěti nebo
šesti let musí studenti získat 300 až 450 kreditů.
Studium pouze druhého cyklu trvá dva roky a
každý ročník představuje celkem 60 kreditů.
Třetí cyklus je rozdělen do úrovní, které
představují celkem 32 kreditů. Tyto dva cykly
nabízejí Facultades, Escuelas Técnicas Superiores,
Escuelas Politécnicas Superiores, Escuelas
Universitarias nebo Escuelas Universitarias
Politécnicas.
6B.1. Přijímání ke studiu
K tomu, aby absolventi Bachillerato mohli
vstoupit na univerzitu, musí složit přijímací
zkoušku (která je regulována na celostátní
úrovni). Univerzitní studium je rozděleno do
dvou cyklů.
Pro přijetí do studia prvního cyklu nemusí
potenciální studenti skládat tuto zkoušku.
Vezme-li se však v úvahu skutečnost, že téměř
všechny kurzy mají omezený počet míst a že
Univerzitní studium lze členit do pěti směrů:
humanitní obory, experimentální přírodní vědy,
33
ŠPANĚLSKO
zdravotnictví, společenské a právní vědy a
technické vzdělávání. Každý směr obsahuje
vzdělávání prvního cyklu, prvního a druhého
cyklu, pouze druhého cyklu a třetího cyklu
(doctorado). Používání didaktických metod
v univerzitním vzdělávání závisí na jednotlivých
univerzitách, protože univerzity se těší
dostatečné autonomii na to, aby si mohly samy
pořádat své akademické záležitosti. Katedry jsou
orgány zodpovědné za organizaci kurzů
v příslušných oborech.
Diplomado, Arquitecto Técnico nebo Ingeniero
Técnico jsou dostačující. Tito členové
akademického sboru nemusejí mít žádné
specifické pedagogické vzdělání.
Akademičtí pracovníci nejsou povinni účastnit
se dalšího vzdělávání. Toto vzdělávání není
předmětem obecného plánu, protože za
aktualizaci vzdělání svého akademického sboru
odpovídají
jednotlivé
univerzity.
Další
vzdělávání akademického sboru je považováno
za jednu ze zásluh, která je brána v úvahu, když
se hodnotí pedagogické a výzkumné činnosti.
LOU stanovuje, že toto hodnocení musí
provádět Národní agentura pro hodnocení
kvality a akreditaci (Agencia Nacional de
Evaluación de la Calidad y Acreditación).
Za hodnocení studentů odpovídají univerzitní
katedry a jejich pracovníci. Počet pokusů, které
studenti mají pro složení zkoušky z daného
předmětu, může být stanoven v rozmezí od čtyř
do šesti; závěrečnou zkoušku z jednoho
předmětu lze v jednom školním roce skládat
pouze dvakrát. Pokud jsou kurzy čtyřměsíční,
mohou být výsledky žáků hodnoceny v únoru.
Studenti, kteří úspěšně absolvují první cyklus
univerzitního studia, získají titul Diplomado,
Arquitecto Técnico nebo Ingeniero Técnico, ti, kdo
absolvují druhý cyklus, získají titul Licenciado,
Arquitecto nebo Ingeniero, a ti, kdo absolvují třetí
cyklus a úspěšně obhájí disertaci (původní
výzkumnou práci hodnocenou zkušební komisí),
dostanou titul Doctor. Tyto hodnosti jsou
plnohodnotné akademické tituly a kvalifikují
držitele k vykonávání dané profese.
6C Vysokoškolské neuniverzitní
vzdělávání: vzdělávání se
zvláštním režimem
LOGSE z roku 1990 určuje některé obory
uměleckého studia v rámci Enseñanzas de
Régimen Especial, které mohou vést ke
kvalifikacím, jež jsou ekvivalentní univerzitním
titulům: vyšší stupeň hudby a tance, divadelního
umění, konzervátorství a restaurátorství
kulturního bohatství a vyšší studium keramiky,
designu a sklářství.
Stanovuje také Ciclos Formativos ve výtvarném
umění a designu. Pokročilá úroveň těchto kurzů
je ekvivalentní k Ciclos Formativos vyššího
stupně ve specifické profesní přípravě.
6B.6. Akademičtí pracovníci
Conservatorios Superiores jsou veřejné instituce
odpovědné za poskytování kurzů hudby a tance
na pokročilé úrovni. Ostatní kurzy uměleckého
vzdělávání probíhají v Escuelas Superiores
(vysokých
školách)
a v akreditovaných
soukromých vysokoškolských institucích. Tato
akreditovaná privátní zařízení mohou také
poskytovat kurzy hudby a tance vyššího stupně.
Zákon LOU definuje tyto sbory akademických
pracovníků se statusem státního zaměstnance:
catedráticos de universidad, profesores titulares de
universidad, catedráticos de escuela universitaria
a profesores titulares de escuela universitaria.
V soukromých univerzitách mají přednášející
pracovní smlouvu, ačkoliv obecně mají stejná
označení a kategorie jako ve veřejných
univerzitách. Různé kategorie pedagogických a
výzkumných pracovníků mohou být přijímány
na základě pracovní smlouvy: ayudante, profesor
ayudante doctor, profesor colaborador, profesor
contratado doctor, profesor asociado, profesor
emérito a profesor visitante. Ve veřejných
univerzitách
nesmí
počet
pracovníků
přijímaných na základě pracovní smlouvy
překročit
49 %
z celkového
počtu
pedagogických a výzkumných pracovníků
univerzity.
Kurzy vedoucí k získání titulu sportovního
technika vyššího stupně byly vytvořeny v roce
1997 a v současné době se definují a
rozpracovávají.
6C.1. Přijímání ke studiu
Pro zapsání do uměleckých kurzů vyššího
stupně musí mít uchazeč titul Bachiller a složit
speciální zkoušku tak, jako v ostatních kurzech.
Pouze ve vyšších kurzech hudby a tance musí
mít studenti také úspěšně absolvované
odpovídající kurzy hudby a tance třetího cyklu
střední úrovně. Ti, kdo chtějí navštěvovat kurzy
vedoucí k titulu sportovního technika vyššího
stupně, musí mít kvalifikaci sportovního
technika (Tecnico Deportivo) odpovídajícího
Akademický sbor druhého a třetího cyklu
univerzity musí mít titul Doctor, i když
v některých
případech
dostačuje
titul
Licenciado, Arquitecto nebo Ingeniero. Také
v některých specifických oblastech znalostí
může univerzitní koordinační rada (Consejo de
Coordinación Universitaria) rozhodnout, že tituly
34
ŠPANĚLSKO
druhu nebo specializace.
restaurátorství kulturního bohatství je u
budoucích odborníků podporována týmová
práce.
6C.2. Poplatky spojené se
studiem/finanční pomoc
studentům
Studium vedoucí k titulu sportovního technika
vyššího stupně obsahují 750 až 1100 hodin
profesní přípravy a jsou rozděleny do teoretickopraktických modulů, které zahrnují společnou
část, speciální část věnovanou oboru nebo
sportovní specializaci a další doplňky a
praktickou přípravu.
Viz oddíl 1.5. a 6B.2.
6C.3. Akademický rok
6C.5. Hodnocení/kvalifikace
Akademický rok je stejný jako v povinném
Hodnocení je průběžné a komplexní, postupy se
však liší podle různých předmětů kurikula. Při
hodnocení se má brát v úvahu celá řada cílů a
hodnotících kritérií. Tak jako ve studiu v běžném
režimu by hodnocení mělo přihlížet k
výsledkům studentů, tak k didaktickému
procesu a praxi.
6C.4. Studijní programy
Po ukončení vyššího stupně studia hudby a
tance dostanou studenti vysokoškolský titul,
který je zcela ekvivalentní univerzitnímu titulu
Licenciado, jež je vyžadován pro vyučování
těmto předmětům na různých úrovních
vzdělávání.
Vyšší stupeň studia hudby tvoří jeden cyklus.
Jeho délka se liší v závislosti na charakteru
různých specializací. Má 35 specializací
zahrnujících čtyři hlavní oblasti hudební aktivity
(skladatelství, interpretaci, muzikologii a
pedagogiku). Každá specializace má čtyři
ročníky s výjimkou skladatelství, sbormistrovství
a dirigování orchestru, pro které školská správa
může stanovit pět ročníků.
Vyšší stupeň studia divadelního umění tvoří
jeden stupeň, který je rozdělen na tři
specializace (divadelní režie a dramaturgie,
scénografie a herectví). Předmětové oblasti,
obsah a studijní plány vycházejí z těchto
specializací.
Studenti, kteří absolvují studium divadelního
umění, dostanou příslušný vysokoškolský titul,
který je zcela ekvivalentní univerzitnímu titulu
Licenciado. Titul opravňuje držitele k výkonu
povolání v divadle nebo ve filmové či televizní
produkci. Existují také možnosti uplatnění
v učitelské profesi v Escuelas Superiores Arte
Dramatico,
v divadelních
dílnách
a
v sekundárních školách.
Celková délka vyššího stupně studia výtvarného
umění a designu činí přibližně 2000 hodin,
rozložených do období dvou let. Obsahuje 13
specializací.
Studenti, kteří absolvují vyšší stupeň Ciclos
Formativos ve výtvarném umění a designu,
dostanou titul Técnico Superior de Artes Plásticas
y Diseño pro příslušnou specializaci.
Studium konzervátorství a restaurátorství
kulturního bohatství, keramiky, designu a
sklářství jsou uspořádány do jednoho cyklu.
První kurz konzervátorství a restaurátorství je
společný pro všech pět specializací, na něž se
toto
studium
dělí
(konzervátorství
a
restaurátorství, v archeologii, v malířství,
v sochařství, v užité grafice a textilu). Titul
keramika lze získat prostřednictvím dvou kurzů:
keramického umění a designu a vědy a
technologie. Kvalifikaci designéra lze získat
prostřednictvím jednoho ze čtyř kurzů: grafika,
výrobky, interiéry a móda. Pro titul sklářského
výtvarníka stanoví školská správa odpovídající
kurikula, která budou poskytovat různé
možnosti volby akademického kurzu.
Po
ukončení
vysokoškolského
studia
konzervátorství a restaurátorství kulturního
bohatství, keramiky designu a sklářství dostanou
studenti vysokoškolský titul v daném oboru.
Tyto tituly jsou zcela ekvivalentní univerzitnímu
Diplomado.
Studenti, kteří úspěšně absolvují studium
sportovního technika vyššího stupně dostanou
odpovídající titul Tecnico Deportivo Superior.
6C.6. Akademičtí pracovníci
Viz oddíl 3B.5.
Didaktické metody používané v uměleckém
studiu se liší podle druhu daného umění.
Základní teorie je zpravidla doplňována
převážně praktickou přípravou. V hudebním
studiu je zdůrazňováno individualizované
vzdělávání, zatímco ve studiu konzervátorství a
35
ŠPANĚLSKO
podle druhu školy. Školní rok 2001/02
6D Statistika
Počet
škol
Počet institucí univerzitního vzdělávání a
procento veřejných institucí podle druhu. Školní
rok 2001/02
Druh instituce
Celkový
počet škol
Celkem
% veřejných
škol
1263
87,33
618
82,20
Colegios Universitarios
8
100,00
Escuelas Universitarias
347
93,37
Institutos Universitarios
266
90,22
Facultades a Escuelas
Técnicas Superiores
Vysokoškolské
Ciclos Formativos
ve
výtvarném
umění a designu
% veřej.
Počet
studentů
%
ve
veřej.
školách
103
83,49
14 168
92,92
Divadelní umění
9
77,77
1 481
94,39
Konzervátorství a
restaurátorství
kulturního
bohatství
4
100,00
441
100,00
30
93,33
7 437
89,21
Vysokoškolské
studium hudby
kultury a sportu).
Pramen: Univerzitní koordinační rada.
Počet učitelů v neuniverzitním
Školní rok 2001/02
vzdělávání.
Počet univerzitní učitelů a procento žen. Školní
rok 1999/2000
Počet
Celkem
Divadelní umění
% žen
Celkem
93 002
33,61
Veřejné univerzity
83 043
33,06
9 959
38,18
Soukromé univerzity
Konzervátorství
a
restaurátorství kulturního
bohatství
384
74
kultury a sportu).
Pramen: Národní statistický ústav.
Počet
škol
a
studentů
zapsaných
v neuniverzitním vysokoškolském vzdělávání
36
ŠPANĚLSKO
7. VZDĚLÁVÁNÍ A DALŠÍ PROFESNÍ PŘÍPRAVA
DOSPĚLÝCH
přípravu bezplatně těm, kdo se chtějí integrovat
do světa práce, nebo v případě těch, kdo jsou již
integrováni, těm z nich, kdo si přejí změnit
povolání či se snaží získat vyšší profesní
specializaci bude navrhovat Národní ústav práce
(Instituto Nacional de Empleo – INEM),
samostatný orgán pod záštitou Ministerstva
práce a sociálních věcí. Stanovuje také, že vláda
zavede programy určené k podpoře pracovního
uplatnění pracovníků, kteří mají potíže se
začleněním na trh práce, zejména mladých lidí
hledajících své první zaměstnání, pracovníků,
kteří dostávají podporu v nezaměstnanosti, žen
s rodinnými povinnostmi, pracovníků starších 45
let a handicapovaných osob.
Vzdělávání dospělých charakterizuje princip
celoživotního
učení
a
poskytování
kompenzačních opatření. Jedním z úkolů
vzdělávání dospělých je umožnit posluchačům
získat základní vzdělání, které usnadňuje přijetí
do různých vzdělávacích úrovní, zlepšit nebo
získat profesní kvalifikace a rozvíjet jejich
schopnosti podílet se na společenském,
kulturním, politickém a ekonomickém životě.
Národní program profesní přípravy (Programa
Nacional de Formación Profesional) zavedl
v letech 1998-2002 systém, který zahrnuje
všechny činnosti, jež usnadňují profesní
přípravu a další vzdělávání dospělých. Profesní
příprava je tak definována jako systém
rozdělený do tří subsystémů: řádná/počáteční
profesní příprava (viz oddíly 4B, 5 a 6A), profesní
příprava na pracovišti a další profesní příprava.
Činnosti vyplývající z realizace předpisů
organizují školská správa a zaměstnanecká
správa a také další odbory státní správy,
autonomní komunity, federace zaměstnavatelů
a odborové organizace.
Královský dekret č. 631/1993 z 3. května
upravuje Národní plán profesní přípravy a
pracovního začlenění (Plan Nacional de
Formación e Inserción Profesional – Plán FIP).
Úkolem tohoto plánu je reorganizovat profesní
přípravu na pracovišti a klást větší důraz na
profesní reintegraci nezaměstnaných osob.
Královský dekret č. 797/1995 z 19. května
obsahuje pokyny k osvědčením profesní
odbornosti a k odpovídajícímu základnímu
obsahu profesní přípravy na pracovišti.
A nakonec zákon č. 5/2002 z 19. června
o kvalifikacích a profesní přípravě se zaměřuje
na organizaci integrovaného systému profesní
přípravy, kvalifikací a akreditací. Uvádí, že
profesní příprava zahrnuje všechny kurzy vlastní
počáteční profesní přípravy, činnosti zaměřené
na usnadňování pracovní integrace a
reintegrace pracovníků a na činnosti
zaměřované na další profesní přípravu
v podnicích, která umožňuje pracovníkům
získávat a neustále aktualizovat profesní
dovednosti.
7A Profesní příprava na
pracovišti
Profesní příprava na pracovišti se zaměřuje
především na usnadňování profesní integrace a
reintegrace
uchazečů
o
zaměstnání
prostřednictvím přípravy k získání kvalifikace a
rekvalifikace nebo aktualizace profesních
kvalifikací.
Specifickou vlastností tohoto subsystému je, že
nabízený kurz profesní přípravy přímo
odpovídá volným pracovním místům. Za
přípravu na pracovišti odpovídají úřady práce a
za realizaci ročních programů nebo plánů
odpovídá buď státní správa, nebo správy
autonomních komunit v závislosti na tom, zda
došlo k přenosu pravomocí. Až dosud byla
odpovědnost za profesní přípravu na pracovišti
přenesena na všechny autonomní komunity
s výjimkou Baskicka a měst Ceuta a Melilla.
7A.2. Správa
Za profesní přípravu dospělých organizovanou
úřady práce odpovídá Ministerstvo práce a
sociálních věcí společně s INEM a s
autonomními komunitami, které převzaly své
pravomoci. I když byla odpovědnost za realizaci
plánu FIP všeobecně přenesena na autonomní
komunity, které mají pravomoci v profesní
přípravě na pracovišti, státní správa si ponechala
některé pravomoci pro případy, v nichž
teritoriální rozsah přesahuje komunity, například
při vytváření státního programu smluv a
schvalování
Centros
Colaboradores
(spolupracující zařízení), která působí ve více
než v jedné autonomní komunitě.
7A.1. Specifický legislativní rámec
Základní zákon o zaměstnanosti stanovuje, že
roční program profesní přípravy na pracovišti,
který bude poskytovat vhodnou profesní
37
ŠPANĚLSKO
autonomních komunit. Také je mohou
poskytovat
akreditované
spolupracující
instituce, federace zaměstnavatelů, odborové
organizace nebo veřejné či soukromé vzdělávací
instituce, které uzavřely institucionální smlouvu
o spolupráci.
7A.3. Financování
Profesní příprava na pracovišti je financována
z celkového státního rozpočtu (roční částka se
odráží
v rozpočtu
INEM),
z Evropského
sociálního fondu a z kvóty na profesní přípravu,
která je určena pro nezaměstnané pracovníky,
jež využívají plán FIP.
Vzdělávací střediska akreditovaná pouze pro
distanční vzdělávání mají vlastní zařízení na
svém správním území v okruhu své působnosti.
7A.4. Lidské zdroje
7A.5.2. Přijímací požadavky
Kurzy profesní přípravy na pracovišti poskytují
odborní školitelé, jsou zde však také poradci a
nepedagogičtí pracovníci.
Kurzy v plánu FIP se zaměřují na nezaměstnané
pracovníky, kteří jsou registrováni na veřejných
úřadech práce a potřebují tuto profesní přípravu
k tomu, aby si zvýšili své pracovní uplatnění.
Odborné školitele připravuje přímo INEM,
kompetentní úřad v autonomních komunitách a
spolupracující zařízení, která jsou uznána a
akreditována. Toto vzdělávání může mít dvě
formy: počáteční profesní přípravu a odbornou
aktualizaci a zvyšování kvalifikace.
V každém z programů kurzu je oddíl o
přijímacích požadavcích na účastníky. Tento
oddíl stanovuje požadovaný stupeň školního
vzdělání, pracovní praxi nebo fyzické požadavky
pro vstup do profesní přípravy a následně do
oboru, který budou vykonávat.
Typologie školitelů se velmi liší: učitelé, kteří
mají postavení státních zaměstnanců nebo
pracují na smlouvu, smluvně najatí odborníci a
učitelé ze spolupracujících zařízení a podniků.
Stupeň vzdělání, který je pro přijetí do kurzů
vyžadován, se liší podle obsahu profesní
přípravy, i když většinou jde o vysvědčení o
základním vzdělání nebo o titul Bachiller.
Královský dekret č. 1646/1997 z 31. října
upravuje kvalifikace odborných školitelů a
stanovuje požadavky pro přijetí do kurzů
počáteční profesní přípravy a metodiky. Pokud
jde o odbornou aktualizaci a zvyšování
kvalifikace učitelů, jsou iniciativy rozděleny do
ročních programů sestávajících z přibližně 125
kurzů. Většina z nich je specifická pro určitý obor
a zbytek jsou průřezová témata, tzn. že jsou
platná pro všechny obory nebo pro několik
oborů současně.
7A.5.3. Cíle programů
INEM nabízí tři druhy kurzů v závislosti na cílech
a účelu, pro něž jsou poskytovány:
a) Kurzy profesní přípravy učí účastníky
vykonávat plně profesní činnost. Účelem těchto
kurzů je pomoci účastníkům uplatnit se na trhu
práce.
Poradci jsou školeni o technikách hledání
zaměstnání a o komunitárních informacích a
sítích tak, aby mohli k profesní přípravě
směrovat specifické skupiny lidí: přistěhovalce,
mládež, ženy vracející se na trh práce atd.
b) Specifické kurzy umožňují naučit se
vykonávat důležité prvky povolání nebo
poskytují hlubší osvojení techniky, pracovního
procesu atd. Cílem je aktualizovat, zvýšit nebo
přizpůsobit profesní obsah odborné činnosti.
Nepedagogičtí
pracovníci
v Národních
střediscích profesní přípravy (Centros Nacionales
de Formación Ocupacional) jsou školeni v rámci
interních plánů profesní přípravy pro státní
úředníky.
c) Doplňkové kurzy profesní přípravy mají za
úkol doplňovat stávající odbornost a rozšířit
možnost uplatnění účastníků na trhu páce. Tyto
kurzy obvykle zahrnují aspekty vztahující se
k pracovnímu prostředí.
7A.5. Organizace
7A.5.4. Místo a čas
7A.5.1. Typy institucí profesní
přípravy
Kurzy mohou být poskytovány prezenčně nebo
distančně a zahrnují praktickou část, která musí
být absolvována ve školní dílně nebo
v podnicích, s nimiž byly uzavřeny příslušné
smlouvy o spolupráci.
Prezenční kurzy profesní přípravy na pracovišti
jsou poskytovány ve střediscích profesní
přípravy INEM nebo odpovídajících odborů
Rozvrh výuky není přesně stanoven, protože
tyto kurzy jsou určeny nezaměstnaným a délka
38
ŠPANĚLSKO
profesní přípravy odpovídá cíli modulu a jeho
úrovni (základní, střední nebo pokročilé).
7A.7. Hodnocení, akreditace a
uznávání
7A.5.5. Obsah vzdělávání
Osvědčení profesní odbornosti potvrzují
profesní dovednosti získané v profesní přípravě
na pracovišti, v programech absolvovaných ve
školách dílen a v domech řemesel, ve smluvní
přípravě, v další profesní přípravě nebo v praxi
v povolání.
Kurzy profesní přípravy na pracovišti jsou
organizovány v modulovém systému, tzn.
v uznávaných jednotkách profesní přípravy, což
znamená, že každý dospělý může sledovat svůj
vlastní průběh učení.
7A.8. Statistika
Kurzy profesní přípravy byly vytvořeny pro více
než 135 profesních odborností a zahrnují tyto
aspekty:
Účastníci Národního plánu profesní přípravy a
pracovního začlenění, podle pohlaví – rok 2002
- profesní roli povolání;
- teoreticko-praktický obsah vzdělávací činnosti;
Počet účastníků
- průběh profesní přípravy uspořádaný
postupně do profesních modulů různé délky;
Muži
100 212
- učení založené na cílech a kritériích profesní
přípravy.
Ženy
153 048
CELKEM
253 260
7A.5.6. Zajišťování kvality
pracovního začlenění, podle věkových skupin –
2002
Za ukazatel kvality profesní přípravy na
pracovišti pro nezaměstnané dospělé se
považuje jejich zařazení do zaměstnání. INEM
zaznamenává míru uplatnění v zaměstnání u
každého kurzu.
Věk
věk neznámý
Ve snaze zlepšit kvalitu poskytované profesní
přípravy na pracovišti je jako strategický faktor
chápáno vzdělávání školitelů. Například
vzdělávací kurz v metodice výuky pro osvědčení
školitele profesní přípravy na pracovišti zahrnuje
30hodinový modul nazvaný „Inovace a
aktualizace ve vyučování“. Tento kurz také
zahrnuje
další
40hodinový
modul
o
samostatném učení, který využívá strategie a
techniky individualizovaného učení.
V autonomních komunitách existují programy,
které monitorují kvalitu poskytované profesní
přípravy. Hodnotí se dosažené cíle a využití
lidských a materiálních zdrojů používaných
v souvislosti s profesní přípravou.
5
16-19
26 124
20-24
69 536
25-29
64 667
30-34
33 538
35-39
22 936
40-44
16 404
45-49
10 856
50-54
5 836
54-59
2 736
> 59
622
CELKEM
253 260
pracovního začlenění, podle stupně dosaženého
vzdělání – rok 2002
7A.6. Hodnotící a poradní orgány
Stupeň vzdělání
Národní plán profesní přípravy a pracovního
začlenění (plán FIP) umožňuje pracovní činnosti
nebo individualizované poradenství pro mladé
lidi a dospělé, kteří hledají zaměstnání po dobu
šesti až dvanácti měsíců. Pokud v důsledku
velkého počtu těchto osob kurzy nemohou být
poskytovány přímo z veřejných zdrojů, může
být
použito
subvencování
neziskových
organizací a zařízení.
Bez kvalifikace
753
Primární vzdělání (ISCED 1)
Závěrečné vysvědčení (ISCED 1)
2494
23 785
Profesní příprava 1. stupně (ISCED 1)
6 866
EGB/Bachiller elemental/ Graduado
Escolar (ISCED 2)
83 696
Profesní příprava 2. stupně (ISCED 3)
27 508
39
ŠPANĚLSKO
Bachiller/BUP/ COU (ISCED 3)
56 123
Střední stupeň profesní přípravy
22 985
organizací z jednotlivých odvětví, a paritní
teritoriální komise (Comisiones Paritarias
Territoriales), které tvoří zástupci federací
zaměstnavatelů a odborových organizací
v jednotlivých autonomních komunitách.
(ISCED 3)
Profesní příprava vysokoškolské
úrovně (ISCED 5)
CELKEM
29 050
253 260
7B.3. Financování
Pramen: Statistika INEM (vše).
Systém další profesní přípravy má tři zdroje
financování: celkový státní rozpočet (roční
částka se odráží v rozpočtu INEM), Evropský
sociální fond a další příspěvky poskytované
z rozpočtu INEM skupinám pracovníků, kteří
absolvují profesní přípravu a nejsou povinni
přispívat podle kvóty FP (kvóty profesní
přípravy).
7B Další profesní příprava
Další profesní příprava zahrnuje veškeré
vzdělávací činnosti, které vyvíjejí podniky,
pracovníci nebo odpovídající organizace a které
se zaměřují na zlepšování dovedností a
kvalifikací a na přeškolování pracovníků, kteří již
jsou v zaměstnání.
Tyto fondy doplňují podnikové investice do
profesní přípravy.
7B.1. Specifický legislativní rámec
7B.4. Lidské zdroje
Další profesní příprava je poskytována na
základě národních úmluv o další profesní
přípravě (Acuerdos Nacionales de Formación
Continua – ANFC) uzavíraných mezi vládou,
některými federacemi zaměstnavatelů a
odborovými organizacemi a sociálními službami
na čtyřleté období od zahájení v roce 1993.
V současné době jsou v platnosti III. národní
úmluvy o další profesní přípravě (III ANFC). Tyto
dohody byly uzavřeny 19. prosince 2000 na léta
2001 až 2004.
Žádná objektivní kritéria, která mohou být
použita pro určování kontrolních parametrů pro
školitele, tutory a učitele, kteří se podílejí na
další profesní přípravě, v zásadě neexistují.
V některých případech je ve fázi monitorování
profesní přípravy možné sledovat jejich výkon
pomocí povinné dokumentace nebo přímým
pozorováním jejich činnosti. Při činnostech úzce
spojených se získáváním specifických kvalifikací
se kromě ke kvalifikaci školitele přihlíží také
k jeho
praxi
v profesi
nebo
k jeho
pedagogickému výkonu.
Kromě toho stanovuje právní rámec tohoto
subsystému zákon č. 5/2002 z 19. června
o kvalifikacích a profesní přípravě.
7B.5. Organizace
7B.2. Správa
Iniciativy poskytované III. ANFC jsou:
Za řízení veřejné podpory zaměřené na další
profesní přípravu pracovníků v zaměstnání je
odpovědná Nadace tripartity pro profesní
přípravu a zaměstnanost (Fundación Tripartita
para la Formación en el Empleo). Tvoří ji federace
zaměstnavatelů, odborové organizace a správa.
Nadace působí pod záštitou Ministerstva práce a
sociálních věcí. Mezi její povinnosti mimo jiné
patří úkol organizovat a spravovat prostředky a
řídit plány profesní přípravy.
1. Plány profesní přípravy, tzn. iniciativy, které
zahrnují požadavky podniků a pracovníků na
profesní přípravu ve všech oblastech
zaměstnání. Mohou být založeny na nabídce a
poptávce. Pro každý z těchto dvou typů plánů
existuje
každoroční
konkurz
s různými
modalitami profesní přípravy nabízenými
každou z těchto iniciativ.
Konkurz zahrnuje tři druhy plánů profesní
přípravy:
Dalšími orgány, které řídí tuto profesní přípravu,
jsou Smíšená státní komise pro další profesní
přípravu (Comisión Mixta Estatal de Formación
Continua), kterou tvoří zástupci federací
zaměstnavatelů a odborových organizací (ti
definují všeobecná kritéria pro zpracování plánů
profesní přípravy podle rozsahu svých
kompetencí),
paritní
odvětvové
komise
(Comisiones Paitarias Sectoriales), které tvoří
zástupci federací zaměstnavatelů a odborových
- plán profesní přípravy pro podniky a skupiny
podniků, které jsou řízeny a vyžadovány
podniky, jež koncipují svůj vlastní plán (obvykle
velké podniky);
- odvětvový plán profesní přípravy. Ten
umožňuje větší přístup k profesní přípravě
malým podnikům, které nemají vlastní struktury
profesní přípravy, a dovoluje jim využívat stejný
odvětvový plán profesní přípravy;
40
ŠPANĚLSKO
- plán speciální profesní přípravy v sociální
ekonomice, který je určen pro dvě či více
družstev
nebo
podniků
vlastněných
zaměstnanci z různých odvětví činnosti, jež mají
společné potřeby profesní přípravy pro své
pracovníky.
7B.5.3 Cíle programů
Konkurzy poskytují možnost vyvíjet plány
profesní přípravy, které zahrnují všeobecné a
přenositelné potřeby profesní přípravy u
podniků a pracovníků v jakékoliv pracovní
oblasti. V rámci tohoto konkurzu mohou být
také předkládány meziresortní plány, které
zahrnují profesní přípravu založenou na nabídce
a poptávce a které jsou platné pro všechny
podniky a pracovníky ve všech odvětvích nebo
oborech činnosti. Tyto plány profesní přípravy
vyžadují federace zaměstnavatelů a/nebo
odborové organizace na celostátní, autonomní
nebo provinciální úrovni.
7B.5.4. Místo a čas
Viz oddíl 7B.5.
Existují tři hlavní způsoby profesní přípravy:
prezenční profesní příprava, distanční učení a
kombinovaná profesní příprava. Většina
účastníků absolvuje první druh profesní
přípravy. Průměrná délka profesní přípravy je 40
hodin na jednoho účastníka. Poskytovaná
profesní příprava obvykle závisí na potřebách
daných podniků a kurzy mohou být pořádány
dopoledne, odpoledne nebo večer.
Individuální volno na profesní přípravu (PIF) trvá
maximálně 200 hodin podle charakteru dané
vzdělávací aktivity.
2. Individuální volno na profesní přípravu
(Permiso individual de formación – PIF)
Tato iniciativa profesní přípravy je založena také
na speciálním konkurzu. O podporu se ucházejí
sami pracovníci. Profesní příprava, pro níž tuto
podporu vyžadují, nesmí být součástí plánu
profesní přípravy pro podniky a musí být
zaměřena na rozvoj nebo adaptaci odborných
kvalifikací pracovníka. Kromě toho musí být
ukončena oficiální kvalifikací a musí zahrnovat
prezenční profesní přípravu.
7B.5.5. Obsah vzdělávání
Žádné záznamy o používaných didaktických
metodách ve většině případech neexistují.
7B.5.6. Zajišťování kvality
7B.5.1. Typy institucí profesní
přípravy
Mechanismy pro zajišťování kvality nejsou ještě
plně rozvinuty, zejména ne ty, které se zaměřují
na zjišťování efektivnosti a vlivu profesní
přípravy ve vztahu k jejím výsledkům (včetně
výsledků týkajících se spokojenosti účastníků).
Prezenční kurzy další profesní přípravy obvykle
organizují podniky, které mají vhodnou
infrastrukturu,
nebo
školy
či
poradenská zařízení, která jsou najímána pro
poskytování profesní přípravy.
7B.6. Hodnotící a poradní orgány
7B.5.2. Přijímací požadavky
Doplňkové činnosti a podpora profesní přípravy
jsou další iniciativy ANFC a zahrnují řadu studií a
výzkumných projektů zaměřených na zjišťování
potřeb profesní přípravy; na vytváření nástrojů
a/nebo metod použitelných pro další profesní
přípravu; na rozvíjení návrhů zaměřených na
pomoc specifickým skupinám (přistěhovalcům,
ženám, znevýhodněným atd.) atd.
V subsystému další profesní přípravy se přijímací
kritéria nesoustřeďují na dosažené vzdělání
účastníků, ale na jejich profesní klasifikaci.
Z tohoto důvodu má při přijímají pracovníků do
plánů profesní přípravy primární význam
hodnocení prvků spojených s neformálním
učením.
7B.7. Hodnocení, akreditace a
uznávání
Aby pracovníkům bylo uděleno individuální
placené volno na profesní přípravu (PIF), musejí
pracovat v podniku alespoň jeden rok a musejí
získat souhlas tohoto podniku.
V subsystému další profesní přípravy se obvykle
hodnotí použití finančních zdrojů na profesní
přípravu. Hodnocení se zaměřuje na sledování
vlastností populace, která těchto činností
využívá.
41
ŠPANĚLSKO
Tento systém je založen na neformálním učení,
proto
dosud
neexistuje
jednotný
a
standardizovaný systém akreditace a uznávání
získaného vzdělání. Jsou však vydávána
osvědčení, která dokládají docházku účastníků a
jejich výsledky v kurzech. Ve většině případů je
instituce, která vydává tato osvědčení, orgánem,
jenž kurz profesní přípravy připravuje; osvědčení
úředně potvrzují organizace profesní přípravy
(FTFE, sociální služby, INEM).
Účast prioritních skupin definovaných
Ženy: 41 %
Bez kvalifikace:
31,9 %
> 45 let: 16,2 %
Pramen: Statistika INEM.
7C Vzdělávání poskytované
vzdělávacími službami
7B.8. Statistika
Vzdělávací systém zaručuje nabídku vzdělávání
pro dospělé. Ta zahrnuje různé aktivity, které
umožňují dospělým navštěvovat všechny
úrovně a kurzy vzdělávacího systému, a skládat
řadu specifických zkoušek, jež jim dávají
možnost získat všeobecné a profesní kvalifikace,
i přijetí do dalšího vzdělávání. Navíc vzhledem
k vysokému počtu účastníků by měl být zmíněn
jeden kurz, a to oficiální distanční výuka jazyků
(viz oddíl 4C).
Absolventi profesní přípravy v rámci ročních
plánů vzdělávání
Rok
Účastníci
1993
294 149
1994
780 578
1995
1 242 641
1996
1 266 049
1997
1 336 740
1998
1 343 658
1999
1 421 873
2000
1 565 508
Neregulované kurzy nabízejí rozmanitou řadu
vzdělávacích možností vztahujících se ke
společensko-kulturním činnostem, zájmové
vzdělávání a kurzy španělštiny pro cizince. Tuto
vzdělávací nabídku řídí a rozvíjejí jednotlivé
autonomní komunity.
Pramen: Statistika INEM.
7C.1. Specifický legislativní rámec
Registrovaná účast v konkurzu o podporu
v profesní přípravě – rok 2000
Paritní odvětvové komise
67
Paritní teritoriální komise
16
Počet účastníků plánů profesní
přípravy
Certifikované plány profesní přípravy
Certifikované činnosti profesní
přípravy
Počet hodin certifikované profesní
přípravy
1 565 508
4 429
33 515
59 107 450
Počet hodin profesní přípravy na
účastníka
40,37
Počet podniků a skupin podniků
s vlastními plány profesní přípravy,
které dostávají subvence
1 825
Celkový počet podniků účastnících se
plánů profesní přípravy
115 631
Míra uskutečněné profesní přípravy
(údaje FTFE – šetření aktivní populace,
2. čtvrtina roku 2000)
12,9 %
Počet lidí, kteří využívají individuální
volno na profesní přípravu
5 794
Typický profil účasti kvalifikovaných
pracovníků
Muži: 36,5 %
Věková skupina, v níž je soustředěno
nejvíc (44,4 %) z celkového počtu
účastníků
Od roku 1990 řídí činnosti Ministerstva školství,
kultury a sportu LOGSE. Oddíl III tohoto zákona
je věnován vzdělávání dospělých, kterému je
tudíž přiznáno stejné postavení jako ostatním
úrovním vzdělávání. Tento zákon upravuje
organizaci vzdělávání dospělých v celém státě.
Kurzy jsou považovány za standardizované
vzdělávání, jehož prostřednictvím vzdělávací
systém zaručuje veškeré populaci právo na
vzdělávání na všech úrovních a stupních,
přizpůsobené různým potřebám. Většina
autonomních komunit vyhlásila v oblasti své
správy vlastní zákony o vzdělávání dospělých.
LOCE byl schválen v roce 2002. Oddíl III tohoto
zákona je věnován kurzům pro dospělé v rámci
celoživotního vzdělávání.
7C.2. Správa
Ministerstvo školství, kultury a sportu (MECD)
odpovídá za celkovou organizaci vzdělávání
dospělých v rámci vzdělávacího systému, za
minimální požadavky na vzdělávací zařízení a za
celkové plánování kurzů pro dospělé.
Autonomní komunity odpovídají v rozsahu
svých pravomocí za řízení těchto kurzů.
Administrativně řídí vzdělávací zařízení ve svém
Ženy: 40,4 %
26 až 35 let
Ženy: 41 %
42
ŠPANĚLSKO
běžná školní zařízení, to znamená Colegios de
Educacíón Primaria a Institutos en Educación
Secundaria,, ve „třídách vzdělávání dospělých“
(aulas de educación des personas adultas), kde
jsou kurzy s částečnou, obvykle večerní
docházkou. Tyto kurzy probíhají i v některých
zařízeních vzdělávání dospělých, která nabízejí
denní kurzy a která jsou k dispozici také pro
společenské a kulturní aktivity. Fungování
těchto škol řídí školská správa. Distanční učení
funguje podle stejných pravidel ve střediscích
založených
různými
úřady,
například
v primárních nebo sekundárních školách.
teritoriu, zřizují a akreditují školy, řídí
zaměstnance, vytvářejí kurikula jednotlivých
kurzů a organizují distanční učení.
Specifická povaha vzdělávání dospělých
způsobuje, že do organizace kurzů jsou výrazně
zapojeny místní úřady. Organizují aktivity,
přidělují
finanční
pomoc
a
přebírají
odpovědnost za některá vzdělávací zařízení.
Další specifické veřejné služby se rozvíjejí ve
spolupráci
s Ministerstvem
spravedlnosti,
s Ministerstvem
zahraničních
věcí
a
s Ministerstvem obrany, například vzdělávání
pro vězně a pro mladé lidi, kteří vstupují do
profesionální armády.
Ze
vzdělávacích
zařízení
nabízených
soukromým sektorem je možno zmínit
soukromé neziskové instituce, které jsou
financovány z veřejných dotací. Mezi tyto
instituce patří Universidades Populares (lidové
univerzity), které jsou úzce spojeny s místní
správou, a Escuelas Populares de Adultos. Tyto
školy uspokojují potřeby vzdělávání dospělých a
nabízejí široký rozsah společensko-kulturních
aktivit. Soukromé ziskové školy, které nabízejí
prezenční kurzy a kurzy distančního učení,
poskytují v podstatě profesní kurzy a výuku
cizích jazyků.
7C.3. Financování
Ministerstvo školství, kultury a sportu (MECD)
uzavírá dohody s autonomními komunitami a
provincionálními radami tak, aby umožnilo
obecním radám rozvíjet vlastní vzdělávací
nabídku. Za tímto účelem MECD financuje
specifické akce organizované různými veřejnými
nebo soukromými neziskovými organizacemi i
hradí potřebné pracovníky.
Oficiální jazykové školy zasluhují zvláštní
zmínku, protože, i když nebyly založeny
speciálně pro vzdělávání dospělých, přijímají
značný počet dospělých a nabízejí výuku cizím
jazykům a druhým oficiálním jazykům státu.
7C.4. Lidské zdroje
Pedagogické pracovníky v síti veřejných škol pro
vzdělávání
dospělých
tvoří
státem
zaměstnávané osoby z různých učitelských
sborů podle úrovní a programů, které vyvíjejí.
7C.5.2. Přijímací požadavky
Kurzy počátečního základního vzdělávání pro
dospělé se zaměřují na osoby starší 18 let, které
si neosvojily základní dovednosti. V některých
autonomních komunitách mohou však být do
těchto kurzů (distančního učení) přijati lidé
starší 16 a mladší 18 let, pokud vzhledem
k výjimečným
okolnostem
nemohou
navštěvovat běžnou školu. Kurzy sekundárního
vzdělávání pro dospělé mohou navštěvovat lidé
starší 18 let, kteří jsou schopni doložit, že
navštěvovali šest let primární školu nebo
ekvivalentní úroveň, dále ti, kdo absolvovali
úroveň II základních počátečních kurzů, nebo ti,
kdo mohou při počátečním hodnocení prokázat,
že mají dostatečné znalosti.
7C.5 Organizace
Vzdělávání poskytované Ministerstvem školství,
kultury a sportu (MECD) je strukturováno takto:
- kurzy základního vzdělávání pro dospělé na
třech úrovních: první dvě odpovídají
počátečnímu vzdělávání a třetí odpovídá
sekundárnímu vzdělávání pro dospělé;
- kurzy vedoucí k Bachillerato pro dospělé
v distančním a večerním studiu;
Distanční a večerní vzdělávání Bachillerato
mohou navštěvovat posluchači, kteří mají
závěrečné vysvědčení ze sekundární školy
(Graduado en Educación Secundaria), ale kteří
nemohou pokračovat ve studiu v běžných
školách.
- specifické kurzy profesní přípravy pro dospělé;
- zkoušky vedoucí k oficiálním kvalifikacím a
k přijetí na univerzitu pro osoby starší 25 let.
Tyto kurzy rozvíjejí různé školské správy v rámci
svých kompetencí.
Dospělí mohou vstoupit do specifické profesní
přípravy středního stupně, pokud získali
závěrečné vysvědčení ze sekundární školy.
K tomu,
aby
mohli
být
přijati
do
vysokoškolského vzdělávání, musí mít Bachiller.
LOGSE však dospělým, kteří nesplňují tyto
7C.5.1. Typy vzdělávacích zařízení
Veřejné prezenční kurzy pro dospělé nabízejí
43
ŠPANĚLSKO
akademické požadavky, umožňuje do těchto
kurzů přístup, musejí však složit zkoušku
organizovanou školskou správou.
počítače a telefonu i prezenční formou
(individuálně a ve skupinách). Také večerní
studium kurzů Bachillerato je založeno na dvou
organizačních modelech: jeden zahrnuje
vyučování předmětů, které jsou součástí
tříletého kurzu Bachillerato, a druhý je
uspořádán stejně jako v běžných školách (dva
roky).
Kromě toho osoby starší 18 let mohou skládat
zkoušky tak, aby získaly závěrečné vysvědčení ze
sekundární školy, a ti, kdo jsou starší 23 let,
mohou skládat zkoušku, aby získali titul
Bachiller. LOGSE také stanovuje, že dospělí starší
25 let mohou vstoupit na univerzitu, i když
nemají nezbytné tituly, pokud složí speciální
zkoušku.
Specifická profesní příprava pro dospělé je
organizována v každém cyklu podle různých
modulů a její trvání se v různých cyklech liší.
Některé kurzy mají také distanční formu.
Přijímací zkoušky pro vstup na univerzitu pro
studenty starší 25 let pořádají každoročně
všechny univerzity od 1. února do 31. března.
7C.5.3 Cíle programů
Základní vzdělávání pro dospělé zahrnuje
vzdělávací proces od základní gramotnosti
k závěrečnému vysvědčení ze sekundární školy
(Graduado en Educación Secundaria). Obecným
cílem počátečního vzdělávání je poskytnout
posluchačům základní znalosti, dovednosti a
techniky, které usnadní jejich osobní, sociální a
profesní rozvoj a kontinuitu s dalšími
vzdělávacími procesy. Úroveň I (neboli
gramotnost) umožňuje dospělé populaci získat
dovednosti ve čtení, psaní a počítání. Úroveň II
(neboli upevnění znalostí) je určena k tomu, aby
umožnila
dospělým
získat
přístup
k
sekundárnímu vzdělávání, úspěšně absolvovat
kurzy profesní přípravy a mít ve společnosti
plnohodnotnou roli.
7C.5.5. Kurikulum
Ve většině autonomních komunit je obsah
počáteční základní přípravy na úrovni I pro
dospělé, pokud jde o koncepci, postupy a
postoje, uspořádán v integrované formě. Na
úrovni II je obsah uspořádán podle
integrovaných modulů, které zařazují základní
prvky spojené za prvé se španělským jazykem a
oficiálním jazykem příslušné autonomní
komunity (v oblasti komunikace), a za druhé
s matematikou a přírodními a společenskými
vědami.
Oblasti znalostí pro sekundární úroveň
vzdělávání dospělých jsou rozděleny do čtyř
samostatných modulů: komunikace, společnost,
příroda a matematika.
Dalším
základním
cílem
sekundárního
vzdělávání pro dospělé a kurzů Bachillerato je
umožnit
studentům
získat
odpovídající
kvalifikace, které stanovil LOGSE. Specifické cíle
LOGSE jsou stejné jako cíle ESO (viz oddíl 3B) a
Bachillerato (viz oddíl 4A).
Organizace a metodika základních kurzů je
založena na samostatném učení a bere v úvahu
zkušenosti, potřeby a zájmy posluchačů. Kurz
také rozvíjí aktivní účast, dialog a skupinovou
práci.
Nakonec je účelem profesní přípravy pro
dospělé připravit je pro práci v profesním oboru.
Kurikulum Bachillerato pro dospělé je
přizpůsobeno zvláštním okolnostem posluchačů
i formě výuky, ať už jde o distanční učení nebo o
večerní studium.
7C.5.4. Místo a čas
V základním vzdělávání pro dospělé je úroveň I
rozdělena do 12 vyučovacích hodin týdně a
probíhá pouze prezenční formou. Úroveň II je
rozdělena do 16 vyučovacích hodin týdně a
studium může být jak prezenční, tak distanční.
Na obou úrovních, které mohou být
absolvovány v jednom nebo ve dvou školních
letech, trvá vyučovací hodina 45 minut; jedna
vyučovací hodina týdně je věnována
poradenství a činnostem tutora. Kurzy
sekundárního vzdělávání pro dospělé jsou
organizovány prostřednictvím čtyř modulů,
které jsou rozděleny do dvou akademických
kurzů.
Moduly každého cyklu specifické profesní
přípravy jsou definovány a organizovány tak,
aby umožnily posluchačům získat profesní
kvalifikaci spojenou s určitými jednotkami
kompetencí. Tyto jednotky dovolují provádět
nezbytnou ekvivalenci a validaci s profesní praxí
a přípravou získanou mimo vzdělávací systém.
7C.5.6. Zajišťování kvality
Viz oddíl 1.4.
Kurzy Bachillerato v distančním vzdělávání
dospělých používají specifické didaktické
materiály a činnosti orientačního a formativního
charakteru. Podpora je poskytována pomocí
44
ŠPANĚLSKO
7C.6. Hodnotící a poradní orgány
Počet posluchačů zapsaných do vzdělávání
dospělých podle stupně vzdělávání. Školní rok
2001/02
Autonomní komunity vyžadují, aby před
začátkem těchto kurzů, zejména v počátečním
základním vzdělávání pro dospělé, bylo pro
účely poradenství provedeno počáteční
hodnocení, které je důvěrné. Z tohoto důvodu
se shromažďují informace o dosavadním
vzdělávání účastníka, o jeho zájmech a
potřebách, o času, který má k dispozici, o jeho
očekáváních v zaměstnání a o dalších aspektech,
které jsou důležité při mapování osobní
vzdělávací cesty.
Počáteční základní vzdělávání (2)
193 707
Sekundární vzdělávání (2)
56 146
Odborně –profesní vzdělávání (2)
47 842
Přístup na univerzitu pro studenty starší 25
let (2)
Španělské jazyky pro přistěhovalce (2)
20 368
(2) Nejsou zahrnuti účastníci neformální kurzů nabízených
těmito institucemi.
kultury a sportu).
7C.7. Hodnocení, akreditace a
uznávání
Celkový počet účastníků starších 25 let
v různých akcích profesní přípravy na pracovišti
na celostátní úrovni. 1997
Ve vzdělávání dospělých je hodnocení
posluchačů formativní, průběžné a komplexní.
Na konci kurzů a kdykoliv podle požadavků
stanovených příslušnou správou, mohou
posluchači získat stejné kvalifikace jako
v běžném vzdělávacím systému. Dostávají také
osvědčení za kurzy, které úspěšně dokončili, a
pokud nedosáhli stanovených cílů, jsou
uvedeny cíle, kterých bylo dosaženo, a ty
předměty, které by posluchač ještě měl
absolvovat.
Věk účastníků
Ženy
Celkem
Nad 25 let
60 273
105 194
Pramen: Ministerstvo práce a sociálních věcí.
7C.8. Statistika
Počet vzdělávacích zařízení, tříd a jiných akcí ve
vzdělávání dospělých. Školní rok 2001/02.
Zařízení pro vzdělávání dospělých (1)
1 267
Třídy (1)
269
Jiné akce ve vzdělávání dospělých (1)
606
(1) Údaje za Katalánii nejsou zahrnuty (nebyly k dispozici).
kultury a sportu).
Počet učitelů ve vzdělávání dospělých. Školní
rok 2001/02
Počet učitelů ve vzdělávání dospělých (1)
4 953
606
(1) Údaje za Katalánii nejsou zahrnuty (nebyly k dispozici).
kultury a sportu).
45

Struktury systémů vzdělávání, profesní přípravy, a

Transkript

Podobné dokumenty

LYCKEBY CULINAR a.s. - Vývojový pracovník pro oblast

Rekvalifikační kurzy - střední škola společného stravování, ostrava

Prohlášení a všeobecnej souhlas.