Úřad pro zdraví? - monarchistické občanské sdružení

Úřad pro zdraví? - monarchistické občanské sdružení

Úřad pro zdraví?
Švédský „Národní úřad pro zdraví“ (sic!) rozhodl, že až do 18. týdne těhotenství mohou být zabity v matčině
lůně děti, jejichž pohlaví rodičům nevyhovuje.
Systémy sociálního pojištění v EU – Švédsko
Ing. Petra Štěpánková
http://cms.cssz.cz/cz/casopis-narodni-pojisteni/archiv-vydanych-cisel/clanky/casopis-narodni-pojisteni-c-5-2007-clanek-1.htm
Švédský systém sociálního pojištění zahrnuje všechny osoby, které žijí nebo pracují na území Švédska.
Poskytuje finanční zabezpečení v případech nemoci, pracovních úrazů, nezpůsobilosti k práci, stáří, ale i
zabezpečení pro rodiny s dětmi. Švédský systém zároveň usiluje o rovné zacházení mezi muži a ženami. Sociální
pojištění je založeno na vzájemné pomoci lidí prostřednictvím tzv. ochranné sociální sítě, která je vytvářena od
narození až do důchodu. Úlohou nositele sociálního pojištění (Försäkringskassan) je správa sociálního pojištění
v zemi a zajištění, aby lidé dostali veškeré dávky, na které mají nárok. Za administrativu prémiových důchodů je
zodpovědný fond pro prémiové důchody (PPM). Švédský systém sociálního pojištění, s výjimkou pojištění pro
případ nezaměstnanosti, řídí ministerstvo zdravotnictví a sociálních záležitostí. Toto ministerstvo má na starosti
také zdravotní a lékařskou péči, ekonomické zabezpečení lidí, péči o veřejné zdraví, práva dětí a mládeže a
dávky sociální pomoci, které ale nejsou považovány za část sociálního pojištění. Pojištění pro případ
nezaměstnanosti je v působnosti ministerstva průmyslu, zaměstnání a komunikace.
NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ
Osoby, které žijí ve Švédsku minimálně jeden rok (bydliště se posuzuje podle švédských vnitrostátních
předpisů), nebo jsou zde zaměstnány (nárok na dávku vzniká dnem nástupu do zaměstnání), mohou čerpat tyto
dávky: Náhrada mzdy – vyplácí zaměstnavatel prvních 14 dnů, pokud u něj zaměstnanec pracuje minimálně
jeden měsíc nebo pro něj pracoval 14 dnů bez přerušení. Za první den, tzv. karenční dobu, neobdrží zaměstnanec
žádné dávky. Nemocenské dávky – vyplácí Försäkringskassan v těchto případech:

Zaměstnancům, pokud jejich pracovní neschopnost trvá déle než 14 dnů. Toto oznámení podává
zaměstnavatel. V případech, kdy zaměstnanec nemá nárok na náhradu mzdy, vyplácí Försäkringskassan
dávky již od prvního dne nemoci a tuto skutečnost oznamuje sám zaměstnanec.

Nezaměstnaným osobám, jestliže se po ztrátě zaměstnání zaregistrují nejpozději do tří měsíců u agentury
práce jako uchazeči o zaměstnání.

Osobám samostatně výdělečně činným – příspěvky na nemocenské pojištění si podnikatelé platí spolu
s daněmi. Mohou si vybrat mezi 3 a 30 dny karenční doby, během které nedostanou žádné nemocenské
dávky. Příspěvky jsou nižší, když si podnikatel vybere delší karenční dobu.
Cestovní příspěvek – vyplácí se místo náhrady mzdy a nemocenských dávek v případech, kdy
zaměstnavatel/Försäkringskassan rozhodne, že zaměstnanec je způsobilý k práci, ale nezpůsobilý se do ní nebo
z ní dopravit obvyklou cestou. Péče o členy rodiny – dávky přiznává Försäkringskassan osobám v případě, kdy
se vzdají své práce a starají se o vážně nemocného člena rodiny.Dávky v těhotenství – vykonává-li budoucí
matka fyzicky náročnou práci, má možnost zažádat zaměstnavatele o přeložení na jiný druh práce. Pokud ji
zaměstnavatel není schopen vyhovět, může získat příspěvky, jestliže:

objem práce je snížen alespoň o 25 % a má fyzicky náročnou práci,

zaměstnání není schopna vykonávat díky špatnému pracovnímu prostředí.
Tyto dávky lze pobírat nejvýše 50 dnů a nejdříve 60 dnů od předpokládaného data porodu. Pokud výkon práce je
zakázán podle zákonných předpisů, může budoucí matka získat příspěvek za každý den, kdy je tato práce
zakázána. V době 10 dnů před předpokládaným dnem porodu není na tento příspěvek nárok. Pokud v průběhu
těhotenství může budoucí matka pracovat alespoň část dne, může požádat o 75 %, 50 % nebo 25 % této dávky.
PRACOVNÍ ÚRAZY
Jestliže se zaměstnanec zraní v práci, cestou do práce nebo z práce, může požadovat kompenzaci z pojištění proti
škodám způsobeným v práci. Pojistka pokrývá také choroby z povolání, kterými mohou být například kožní
problémy po kontaktu se škodlivými látkami nebo potíže se zády, které jsou způsobeny nevhodnými pracovními
pozicemi. Za pracovní úrazy mohou být také považována některá infekční onemocnění, při kterých je nutná
hospitalizace, a žloutenka. Zranění v práci se musí hlásit ihned zaměstnavateli, který následně informuje
Försäkringskassan. Pokud dotyčná osoba není nadále schopna vykonávat stejné povolání a její výdělek je nižší,
může zažádat o rentu. Tato renta kompenzuje ušlý příjem způsobený zraněním. V případě smrti následkem
pracovního úrazu nebo způsobenou na cestě do práce nebo z ní, má vdova/vdovec a děti mladší 18 let nárok na
doživotní důchod. Výše dávky závisí na příjmu zůstavitele a pozůstalí mají také nárok na náklady na pohřeb.
DÁVKY PRO RODINY S DĚTMI
Rodičovský příspěvek – vyplácí se 480 dnů, pro děti narozené v roce 2002 a později, nebo 450 dnů, pro děti
narozené před rokem 2002. Tyto dávky jsou sdíleny rovnoprávně mezi oběma rodiči, kdy jeden z nich se jich
může vzdát ve prospěch druhého, s výjimkou 30 dnů u dětí narozených po roce 2001 a 60 dnů u dětí narozených
před rokem 2002. Budoucí matka tyto dávky pobírá nejdříve 60 dnů před předpokládaným datem porodu.
Dočasný rodičovský příspěvek – vyplácí se v případech, kdy jeden z rodičů zůstane doma, aby se mohl starat o
nemocné dítě, které je mladší 12 let. Oba rodiče mají nárok starat se o jedno dítě až 60 dnů za rok. Po uplynutí
této lhůty si mohou požádat o dalších 60 dnů. O příspěvek mohou zažádat také rodiče, pokud jejich dítě je ve
věku 12 až 16 let a potřebuje zvláštní péči nebo dohled. Pro přiznání této dávky je třeba potvrzení od lékaře.
Otcovská dovolená – vyplácí se 10 dnů v souvislosti s narozením dítěte. Otec si ji může vzít kdykoli během 60
dnů ode dne, kdy je dítě propuštěno z porodnice. V případě adopce se tato doba snižuje na 5 dnů a lhůta běží 60
dnů ode dne převzetí dítěte do péče. Přídavek na dítě – vyplácí se na děti do 16 let, které bydlí na území
Švédska. Dosažením 16. roku věku jsou tyto dávky nahrazeny prodlouženými dětskými přídavky, které se
vyplácejí do měsíce, kdy dítě ukončí povinnou školní docházku. Pokud má rodina nejméně dvě děti, má nárok na
další rodinné přídavky. Příspěvek na bydlení – nárok mají rodiny s dětmi a bezdětné páry ve věku 18 až 28 let.
Podmínkou nároku je žití a oficiální registrace ve Švédsku. Žadatel musí mít trvalé bydliště v bytě či domě, na
který uplatňuje nárok. Výše tohoto příspěvku závisí mimo jiné na výši příjmů, výši nákladů na bydlení, rozloze
bytu a počtu osob v domácnosti.
DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ
Starobní důchod – nárok na něj má každý, kdo dosáhne 61 let věku. Starobní důchod se skládá z příjmového
důchodu, prémiového důchodu a garantovaného důchodu, které jsou spravovány Försäkringskassan a PPM.
Každý zaměstnanec ve Švédsku odvádí do penzijního systému ze svého příjmu 18,5 %, z čehož 16 % tvoří
příjmový důchod a 2,5 % prémiový důchod. Po dosažení důchodového věku může občan buď nadále pracovat,
nebo se rozhodnout, zda chce pobírat 100 %, 75 %, 50 % nebo 25 % svého celkového důchodu. Doby pojištění a
výdělky se sčítají i po dosažení věku nároku na odchod do penze do té doby, kdy si občan uplatní žádost o
důchod.
Příjmový důchod – tvoří největší část důchodu. Počítá se z příjmu, kterého dosáhne občan během svého života
od 16 let až do roku 1998. Tyto penzijní nároky nesou úroky, které se shodují s růstem příjmů ve Švédsku.
Prémiový důchod – spravuje PPM. Ze mzdy se na něj odvádí 2,5 %. Osoby, které se narodily v letech 1938 až
1953, odvádí méně. Během svého života se může člověk rozhodnout, do kterého fondu bude ukládat svůj kapitál.
Pokud se nerozhodne pro konkrétní fond, budou jeho peníze automaticky uloženy u Premiesparfonden. Manželé
nebo registrované páry mohou přesunout své penzijní nároky jeden na druhého. Garantovaný důchod – nárok
na tento důchod vzniká nejdříve v 65 letech. Vyplácí se v případě, kdy občan neměl během života buď žádný
příjem, nebo jeho příjem byl nízký. Současně musí být splněna podmínka, že byl rezidentem ve Švédsku
nejméně tři roky. Pro oprávněnost na plný garanční důchod je třeba být rezidentem ve Švédsku po dobu 40 let.
Výjimka může být udělena pouze uprchlíkům.
Důchody pro pozůstalé osoby. Vyplácejí se pozůstalým, pokud byla zemřelá osoba pojištěna. Pozůstalí mají
nárok na vyrovnávací důchod, vdovský či vdovecký důchod a sirotčí důchod. Vyrovnávací důchod – platí se po
dobu 12 měsíců vdovám/vdovcům mladším 65 let. Pokud ve společné domácnosti žije i dítě mladší 18 let,
prodlužuje se tato penze o dalších 12 měsíců. Vdovský důchod – přiznává se vdovám pouze při splnění určitých
podmínek. Aplikují se různá pravidla pro ženy narozené do roku 1944 a pro ženy narozené po roce 1944. Sirotčí
důchod – mají na něj nárok děti do 18 let věku v případě, kdy přijdou alespoň o jednoho rodiče. Po dosažení 18
let se vyplácí, jestliže ještě studují střední školu, a to nejpozději do června roku, v němž dosáhnou 20 let.
Aktualizované údaje o švédském systému získáte na http://www.forsakringskassan.se/
Konec „Švédského modelu“
Johan Norberg
www.libinst.cz/etexts/norberg_svedsko.pdf
Kdyby Švédsko opustilo EU a připojilo se k USA, stalo by se jejich
nejchudším státem. Použijeme-li stálé ceny a při přepočtu paritu kupní
síly, získáme střední hrubý příjem domácností na sklonku 90. let. Ve
Švédsku dosahuje tento příjem 26 800$, zatímco v USA 39 400$. K
tomu je nutno si navíc uvědomit, že Švédsko má nejvyšší daňovou
zátěž.
Tvůrce studie, švédský Institut výzkumu trhu, zdůraznil, že
Afroameričané pobírající nejnižší příjem v USA mají nyní vyšší životní
úroveň než průměrná švédská domácnost.
Tato zpráva velmi překvapila mnoho lidí. Většinou však spíše cizince
než Švédy. Od 70. let jsme zvyklí na zprávy o švédském zaostávání za
zbytkem světa v bohatství i příjmu. Byl to šok pro Američany a
Evropany, kteří považovali Švédsko za skvělý příklad, jakousi výjimku
schopnou skloubit rozsáhlý stát blahobytu s produktivní ekonomikou.
Kdyby tento sociální model byl součástí Spojených států, byl by
považován za sociální problém. Jak k tomu mohlo dojít?
Abychom tomu porozuměli, musíme pochopit, že Švédsko nikdy
neznamenalo výjimku z pravidla, že bohatství může být vytvářeno
pouze svobodnými lidmi prostřednictvím volného trhu.
Vývoj ve Švédsku
V roce 1850 bylo Švédsko chudou rozvojovou zemí s hladovějícím obyvatelstvem. Hladovění nebylo možné
zabránit přerozdělováním. I kdyby byl v polovině 19. století všechen majetek vyrovnán, stejně by každému
poskytl pouze život v bídě. Při absolutní rovnosti by byl životní standard průměrného Švéda na stejné úrovni
jako střední důchod v dnešním Kazachstánu.
Avšak během několika desetiletí v průběhu 19. století poskytla skupina politiků hlásících se ke klasickému
liberalismu Švédsku jak svobodu náboženství, projevu a pohybu, tak i ekonomickou svobodu, takže lidé mohli
začít podnikat a svobodně obchodovat na trhu. Volný obchod umožnil Švédsku specializovat se na to, v čem
bylo dobré, tedy na dřevařské a železářské odvětví, a kupovat za tyto věci produkty potravinářského a strojního
průmyslu, které Švédové tak levně vyrábět nedokázali.
Výsledkem byl ekonomický růst a industrializace, jež umožnily vzrůst blahobytu a investice do školství a
zdravotnictví. Mezi lety 1860–1910 vzrostla mzda v průmyslu o 170 procent, tedy mnohem více než v pozdějším
období. Střední délka života se ve Švédsku zvýšila o 10 let a rapidně poklesla kojenecká úmrtnost. Švédsko
tehdy nebylo státem blahobytu, mělo spíše minimální stát. Až do první světové války nebyla spotřeba veřejného
sektoru vyšší než 6 procent HDP.
Sociální demokraté, kteří se chopili moci v roce 1932, pokračovali v liberálním přístupu k podnikání a v politice
volného obchodu. Přestože vládní intervence pomalu rostly, v roce 1950 byl veřejný sektor menší než ve většině
zemí – zhruba 25 % HDP, přibližně jako v USA a Švýcarsku. Ekonomice také prospívalo to, že jsme stáli mimo
obě světové války. Švédské podniky prodávaly oběma stranám, průmysl nebyl poškozen a mladí Švédové nebyli
zabíjeni na válečných bojištích.
Mezi roky 1870–1970 byl švédský růst po Japonsku největším na světě. V roce 1970 bylo Švédsko čtvrtým
nejbohatším členem OECD, po USA, Lucembursku a Švýcarsku.
Stát blahobytu, břemeno blahobytu
Jenže pak začal narůstat stát blahobytu umožňující politikům redistribuovat bohatství, jež bylo vytvořeno jedinci
a trhem. Ekonomika pokračovala v růstu: s ohledem na počáteční podmínky, dobrý průmysl a vzdělané a
intenzivně pracující lidi by tento vývoj mohla překazit snad pouze plánovaná ekonomika. Růst byl ale pomalejší
než v ostatních zemích. Když nebudete získávat mnoho ze svých investic, práce a vzdělání, proč byste
investovali, usilovně pracovali nebo získávali kvalitní vzdělání? Stát blahobytu snadno spotřeboval trhem
vytvořené bohatství a znesnadnil vytvoření nového. Od roku 1950 nevytvořil soukromý sektor (v čistém
vyjádření) ani jediné pracovní místo, zatímco veřejný sektor se rozrostl nejméně o milion zaměstnanců.
Během 70. let se veřejný sektor stával větším a neproduktivním a trh práce byl regulován. Od roku 1976 do roku
1982 vzrostla veřejná spotřeba z 50 na 65 %. Ve stejném období musela být pětkrát devalvována měna, celkem o
45 %. Průměrné tempo růstu kleslo o polovinu na 2 % v 70. letech a klesalo dále v 80. letech. V devadesátých
letech došlo k velké krizi.
Po více než třiceti letech vysokého zdaňování a růstu státu blahobytu už není Švédsko čtvrtou nejbohatší zemí
OECD, ale je až na 17. pozici. Mezi lety 1980 a 1999 vzrostl hrubý příjem nejchudších švédských domácností
zhruba o 6 %, zatímco ve Spojených státech zhruba třikrát tolik.
Volný trh a obchod byly základem pro švédský zázrak. Švédsko v tom nebylo výjimkou, a proto není
překvapivé, že posun od svobodného trhu ke státní regulaci podkopal pokračování švédského úspěchu.
V roce 1934 dva švédští sociálně demokratičtí teoretikové Gunnar a Alva Myrdalovi vysvětlili, že Švédsko mělo
pro stát blahobytu velmi výhodné podmínky – bohatství, homogenní populaci, protestantskou pracovní morálku
a dobré vzdělání. Tvrdili, že pokud by stát blahobytu nefungoval zde, nemohl by ani nikde jinde na světě. Zbytek
světa by se měl vážně zamyslet nad tím, že Myrdalovi měli v této předpovědi pravdu.
Švédské školství aneb rovnostářství nade vše
J. Kocourková
http://www.chovani.eu/Svedsko-312
14. 12. 2000
Do školy jdou děti v sedmi letech, povinná školní docházka je devět let. Zpočátku nejsou žáci vůbec
známkováni, aby nebyli stresovaní, později se tato záležitost odbývá slovním hodnocením a velmi taktně.
Známkují se pouze písemné práce, když se rozdávají, tak zásadně popsanou stránkou na lavici, aby nikdo kromě
autora neznal výsledek. Absolutně vyloučené je tudíž veřejné hlášení známek učiteli, aby si je tento zapsal do
klasifikace. Výsledkem takto pojatého způsobu hodnocení je, že ti, kteří dopadli špatně nebo hůře, nejsou
veřejně pranýřováni, a ti, kteří dopadli nejlépe nebo lépe, nejsou veřejně chváleni. Zda se to líbí oběma stranám,
tím si nejsou jisti ani žáci, ani učitelé. Ústní zkoušení prakticky neexistuje. Ano, jsou si všichni rovni...
Každé pololetí skládají studenti zkoušky (pro většinu nijak obtížné - pokud ano, laťka zkoušky se poněkud
sníží). Zásada číslo dvě: švédské základní a střední školství dělá vše pro to, aby žáky a studenty nestresovalo.
K tomu mají sloužit hory dotazníků, které děti v průběhu studií neustále vyplňují. Která hodina a který učitel se
jim líbí a proč (nebo nelíbí...), zda jsou spokojené s obsahem učiva a co by chtěly změnit či vylepšit. Děti
v tomto systému dospívají v sebejisté bytosti (to podle mého názoru chybí českému školství), avšak úroveň
jejich znalostí se stále snižuje (žák 2. stupně české základní školy má všeobecný přehled zcela jistě srovnatelný
se studentem švédské střední školy). Věc jde dokonce tak daleko, že snižující se úroveň švédského školství je ze
všech stran kritizována: rodiči, učiteli, ba dokonce i žáky. Podepisují se petice a diskutuje se. Jenže co dělat,
když jsou si všichni rovni...
Švédský model sociálního státu?
Miroslav Ševčík
http://libinst.cz/clanky.php?id=222&highlight=%9Av%E9dsko
7. 8. 2002
Možná dnes nebo zítra se dozvíme, zda Poslanecká sněmovna důvěru vládě dá či nedá. Při určitém
zjednodušujícím pohledu je to vcelku jedno, poskytnou-li poslanci důvěru tomuto kabinetu, za pomoci stran,
které se raději z většiny zřekly svého programu výměnou za lukrativní posty ve státní správě a za možnost „být
při přerozdělování“, či zvítězí-li varianta s tichou podporou komunistů. V budoucích letech bude pokračovat
vývoj, který socialisté nastartovali před čtyřmi lety. Půjde s největší pravděpodobností o období, kdy poroste
vnitřní zadlužení země, nebude klesat nezaměstnanost, bude docházet ke stále masivnějším zásahům státu do
ekonomiky a stát se bude v čím dál větší míře vkrádat i do soukromí jednotlivých občanů. Možná to skončí i tak,
že absolventi škol budou dostávat umístěnky a budou nastupovat na státem pro tento účel zřízená a dotovaná
místa.
Ve volbách rozhodující část občanů dala přednost vidině sladkých slibů o budování silného sociálního státu,
nejlépe pak po vzoru švédského modelu. Tak nás alespoň ujišťuje premiér této vlády a přitakají mu ministři i
z těch stran, které ve volebním programu měly něco jiného.
Předně, sociální stát v ČR máme. Pravdou je, že některé sociální dávky nedosahují v přepočtu prostřednictvím
kurzu EURA či jiných měn zatím výše v některých vyspělých ekonomikách, kde ovšem nedošlo k narušení
kontinuity tržního vývoje. Ale jinak „plošný sociální stát“, který v mnoha případech umožňuje zneužívání
sociálních dávek, u nás existuje a existoval i v minulém desetiletí. Co se ovšem bude budovat teď, není stát
sociální, ale stát veskrze socialistický. Premiér občanům často předhazuje jednoduché klišé o úspěchu sociálního
státu ve Švédsku.
Co o tomto „vzoru“ již na konci 80. let napsali švédští ekonomové Swen-Otto Litorin, Haken Gergilsen a Bo
Sillén v publikaci s názvem Vzestup a pád švédského sociálního státu? Popsali vývoj a vznik sociálního státu
„švédského ražení“, a jeho zásadní nedostatky. V závěru této práce konstatují, že „část odborníků se přiklání
k tomu, že švédský model je dílem lidí, kteří se pokoušeli vystavět stálou socialistickou společnost, jiní uváděli,
že je to politika třetí cesty, kde hlavní roli hrálo jakým způsobem vytěžit zlato z kapitalismu a socialismu
současně“. Jmenovaní autoři došli k závěru, že smísit kapitalismus se socialismem je nemožné. Za citaci stojí i
to, že výsledkem ve Švédsku je, že „dvě třetiny společnosti funguje jako plánovaná centrálně řízená ekonomika,
která vytvořila tak obtížené problémy, že nadešel čas skoncovat s mýtem o švédské sociální společnosti jednou
pro vždy“. Konstatují, že neexistuje žádná třetí cesta a že švédský model dovedl celý národ z prvořadého
postavení mezi ekonomiky druhořadé. Pokračovat v tomto experimentu by znamenalo, že stát by se stále více a
více počal potýkat s velmi nízkým standardem a efektivností. Aby Švédové dosáhli většího růstu a prosperity,
která by byla prospěšná pro všechny občany, mají pouze jednu cestu a to cestu kapitalistickou.
Na jejich slova došlo během 90. let, kdy bylo Švédsko donuceno přistoupit k celé řadě reforem. Švédský model
sociálního státu padl. Nebyl ufinancovatelný. Došlo k přeměně penzijního systému, z důvodu nárůstu vysokých
deficitů se změnila i oblast poskytování sociálních dávek. Útěk daňových poplatníků před neúnosně vysokým
zdaněním do daňových rájů, donutilo státní moc daně částečně snížit. Přesto je podle ekonomů daňové zatížení
ve Švédsku ještě příliš vysoké.
A teď zpátky domů. K tomu, aby sociálně potřební (ale opravdu jen ti) obdrželi ze systému sociálního
zabezpečení více, se musíme stát velmi silnou a bohatou ekonomikou a ne ekonomikou potácející se
v transformační pasti. Určitě se však bohatou ekonomikou nestaneme naším dalším zadlužováním. V současné
době se dluh ústřední vlády blíží 400 mld. Kč, za další čtyři roky se má zdvojnásobit. V této době se může stát,
že jenom na úrocích z tohoto dluhu bude muset každý občan této země v přepočtu zaplatit 6 - 8 tisíc Kč ročně. A
to jsou jen úroky. Běda těm, kteří budou muset začít splácet i samotný dluh.
Daňový systém ve Švédsku
Miroslav Římský
http://www.mesec.cz/clanky/danovy-system-ve-svedsku/
28. 1. 2003
V souvislosti s reformou veřejných financí je stále častěji probírána otázka, zda je náš daňový systém
dobrý či špatný, zda by nebylo dobré se více inspirovat v evropských ekonomikách. Že české daně nejsou
tak vysoké, jak daně dokáží být, ukazuje příklad švédského daňového systému.
Struktura daní ve Švédsku je komplikovaná. Veřejný sektor ve Švédsku, tj. národní vláda (stát) a místní vlády
(municipální a okresní rady) mají odpovědnost za značné množství služeb. Ty zahrnují například výchovu,
pracovní trh a průmyslovou politiku, péči o nemocné a důchodce, sociální zabezpečení, ochranu životního
prostředí apod. Aby mohly všechny tyto povinnosti plnit, musí veřejný sektor získat příslušné prostředky
prostřednictvím daní. Švédské daně jsou tím pádem relativně vysoké, ale jsou založeny na filozofii, že se
plátcům daní vrací v podobě převodů plateb a veřejných služeb.
Daně obecně
Švédský daňový systém tvoří množství přímých a nepřímých daní a poplatků. Nejdůležitější přímé odvody jsou
národní a místní daně z příjmů a národní daň z kapitálu (majetku). Svůj význam mají i dědické daně a daně z
darů. Vedle daní stojí rozsáhlý systém zaměstnaneckých příspěvků (poplatky sociálního zabezpečení), které
pokrývají penze, zdravotní dávky a jiné typy sociálního pojištění. Příjmy z nepřímých daní se opírají o dva
základní zdroje, a sice o daň z přidané hodnoty a spotřební daně vybraných komodit.
Švédský parlament určuje národní a státní daně. Nicméně místní úřady mají volnou ruku při rozhodování o výši
daně z příjmu v jejich municipalitách a okresech.
Švédsko uzavřelo smlouvy o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku s přibližně 60 státy. S Českou
republikou byla smlouva uzavřena již v říjnu 1980.
Vliv EU
Od roku 1996 Švédsko uvedlo plně do souladu svou právní úpravu v oblasti účetnictví s pravidly EU tak, aby
aplikace byla možná od data nástupu nového finančního období, tj. od l. ledna 1997 (švédský fiskální rok se do
vstupu země do EU nekryl s rokem kalendářním, neboť začínal l. červencem, a proto také první finanční období
po vstupu do EU bylo rozloženo do 18 měsíců v trvání od 1. 7. 1995 do 31. l2. 1996).
Struktura daní
Struktura výběru daní:





37 % – přímé daně
31 % – poplatky za sociální pojištění
14 % – DPH
12 % – nepřímá daň – spotřební daň, daň z odborné činnosti hospodářských subjektů, energie, alkohol, tabák atp.
6 % – zdanění podniků – jejich zisku, tato daň je ve Švédsku tradičně malá (korporativní daň je ve výši 28 %).
Naprostá většina daní jsou daně státní. Obecní správa je financována daní z příjmu. Daň z nemovitostí má
stoupající tendenci (v malé otevřené ekonomice typu Švédska je podle švédských expertů daň z nemovitostí
velmi výhodnou a stabilní základnou). Naproti tomu tabák a alkohol jsou nejisté položky pro daňový příjem státu
– Švédsko má problémy s pašováním, ceny alkoholu a cigaret jsou velmi vysoké v důsledku zdanění, např. cena
krabičky cigaret je cca 45 SEK, podobně vysokou částku je třeba zaplatit za půllitr silného piva.
DPH
Švédsky „MOMS“. Platí od roku 1969 a od roku 1991 je sazba většinou 25 % z ceny. DPH se vztahuje téměř na
všechny typy zboží.
Odlišné sazby:


potraviny, hotely, kempinky, cestování v tuzemsku 12 %
deníky, kulturní a sportovní události 6 %
Spotřební daně a další nepřímé daně
Zdanění podléhají automobily, energie (elektrická, topné oleje, pohonné hmoty), alkoholické nápoje, tabákové
výrobky, inzerce, reklama, hry, loterie atd.
Přímé daně
Obecní sazby daně
10 samosprávných jednotek s nejvyšší sazbou daně v roce 2001 (%):
Tabulka č. 736
Gullspång
33.17
Ragunda
33.12
Sollefteå
33.09
Härnösand
33.04
Munkedal
33.01
Fagersta
32.97
Norsjö
32.85
Kramfors
32.84
Norberg
32.82
Kristinehamn 32.80
10 samosprávných jednotek s nejnižší sazbou daně v roce 2001 (%):
Tabulka č. 737
Danderyd
27.15
Vellinge
27.50
Täby
27.85
Kävlinge
27.90
Solna
27.90
Vallentuna 28.00
Stockholm 28.10
Örkelljunga 28.15
Nacka
28.25
Ängelholm 28.25
Státní sazby daně
Stát zdaňuje individuální příjmy (platy, odměny a další výnosy) sazbami:
 Při zdanitelném příjmu 0 – 8 700 SEK je daň 0.
 Při příjmu 8.700 – 231 600 SEK je daň 200 SEK. Odečitatelnou položkou sociálních výdajů je 5,95 %.
 Při příjmu nad 231 700 SEK je daň 200 SEK + 25 %. Odečitatelnou položkou sociálních výdajů je opět 5,95 %.
Sociální výlohy 5,95 % rostou do příjmu 277 500 SEK. Od této úrovně, kde se rovnají 16 500 SEK, nevzrůstají.
Příjmy z kapitálových výnosů jsou zdaňovány 30 %.
Kapitál (majetek) je do výše 900 000 SEK nedaněn. Nad tuto hranici činí daň z majetku 1,5 %.
Daň ze zisků společnosti a korporace činí 28 % ze zisku.
Daně z příjmu (mzdy) je stanovena na 32,92 % z hrubé mzdy, odměny a dalších výnosů.
Daň z nemovitosti (budovy) činí 1,7 % ze zdanitelné hodnoty (v principu 75 % tržní hodnoty).
Struktura daní ve Švédsku je poměrně složitá. Celková výše zdanění při „normálním“ příjmu fyzické osoby (tj.
přibližně mezi 140 – 250 tisíci SEK ročně) se pohybuje okolo 56 procent. Zdanění fyzické osoby s mimořádně
velkým majetkem může naproti tomu dosahovat hodnoty až 80 – 90 %.
Mezi hlavní překážky pro příliv investic do Švédska patří vysoké daňové zatížení a nízké platové ohodnocení
zahraničních specialistů, kteří pracují ve Švédsku. Kritizován je v této souvislosti rovněž nedostatek
předvídavosti vládní politiky. Zahraniční společnosti se na Švédsko dívají rovněž jako na zemi s vysokými
daněmi, a to i přes nízkou korporativní daň ve výši 28 %. Tato daň patří mezi nejnižší v zemích EU.
Švédsko a debakl evropské rodinné politiky
Alan C. Carlson
(Text přednášky Alana C. Carlsona pořádané Občanským institutem ve spolupráci se senátorem M. Mejstříkem ve
Valdštejnském paláci 27. dubna 2004)
http://www.obcinst.cz/cs/SVEDSKO-A-DEBAKL-EVROPSKE-RODINNE-POLITIKY-c808/
4. 7. 2004
Převládající hlasy v EU jsou přesvědčeny, že Švédsko vyřešilo populační a rodinný problém moderních
společností. Věří, že odlidnění, jež ohrožuje celý rozvinutý, průmyslový svět, narazilo ve Švédsku na
agresivní, feministicky inspirovanou rekonstrukci rodiny a na jednomyslný souhlas ve věci rovnosti
pohlaví při všech aspektech společenského, kulturního a hospodářského života.
Tento názor prosazují vedoucí evropští političtí experti s téměř náboženským zaujetím. Jak říká Jean-Claude
Chesnois, „je ve Švédsku posílení role žen pojistkou proti nízké porodnosti“.1 Sociolog Peter McDonald má na
mysli zvláště Švédsko, když tvrdí, že „v kontextu výrazné rovnosti pohlaví v institucích orientovaných na
jednotlivce, směřuje rovnost pohlaví v pro-rodinných institucích ke zvýšení porodnosti“.2 J.M. Hoem spojuje
švédský úspěch se „změkčením“ „dopadů ženské zaměstnanosti na život žen, jež redukuje vnitřní konflikt rolí
(ve vztahu k mateřství) na zvládnutelnou úroveň“.3 Další aktuální práce chtějí dokázat, že opatření pro rovnost
pohlaví, konkrétně švédská velkorysá finanční podpora rodičovské dovolené, jež nutí otce zůstávat doma
s dětmi, zatímco matky pracují, povzbuzuje rodiny k tomu, aby měly druhé, i třetí dítě. 4 S odkazem na Švédsko
uzavírá Paul Demeny, že „jen málokterá sociální politika se těší bezvýhradné podpoře demografů a sociologů,
jako ta, jež se snaží „sladit zaměstnanost žen s péčí o děti“.5
Je jasné, že hlubším zdrojem úzkosti těchto analytiků je populační propad evropských národů jako
celokontinentální vývoj. V roce 2000 měla Evropa (od Islandu po evropské Rusko) úhrnnou plodnost pouze
1.37, což znamená, že průměrná Evropanka přivedla na svět 1.37 dětí; je to pouhých 65 % prosté reprodukce.
V témž roce 2000 zaznamenalo 17 evropských národů absolutní populační pokles, tj. počet úmrtí převýšil počet
porodů. Během dvou desetiletí budou všechny evropské národy v téže situaci. Některé oblasti Španělska
(Katalánsko a Baskicko), Itálie (Řím, Benátky, Toskánsko) a Německa (Sasko) už mají úhrnnou porodnost pod
úrovní 1.0. V České republice to v roce 2003 bylo 1.18. Pod touto úrovní už je - celosvětově - jen Bulharsko 1.13. V severní Evropě je manželství stále vzácnějším jevem, nahrazováno kohabitací; v jižní Evropě se mladí
dospělí vyhýbají jak manželství, tak kohabitaci a odmítají jakékoli svazky spojené s péčí o děti. Tak v souhrnu
vypadá evropská rodinná a populační krize 21. století. 6
Názorně ozřejmuje tuto krizi a její geopolitické dopady srovnání populací - minulých, současných, i budoucích dvou národů: Ruska a chudého, středovýchodního muslimského národa - Jemenu. V roce 1950 mělo území
dnešního Ruska populaci 103 milionů. Po 1. i 2. světové válce nastal velký přebytek žen: přesto populace
odpovídala „pyramidě“ rostoucího národa. Naproti tomu v Jemenu žil malý národ (4.3 milionu), což
představovalo 4 % ruské populace.
Do roku 2000 byl v Rusku zjevný populační pokles a počet dětí klesal. Přesto ještě jeho celková populace - díky
podnětům z minulosti - vyšplhala na 146 milionů. Mezitím Jemen, se svou porodností 7.6, narostl za tato léta na
18 milionů, což je čtyřnásobek proti roku 1950.
Chceme-li si promítnout tento vývoj do roku 2050, můžeme použít střední variantu demografické statistiky
OSN. OSN předpovídá (přehnaně, po mém soudu) do roku 2050 nárůst populace v Rusku o 50 %. I tak by činil
1
Jean-Claude Chesnois, „Fertility, Family, and Social Policy in Contemporary Europe,” Population and Development Review
22 (Dec. 1996): 733.
2
Peter McDonald, „Gender Equity in Theories of Fertility Transition,” Population and Development Review 26 (September
2000): 438.
3
J.M. Hoem, „Social Policy and Recent Fertility Change in Sweden,” Population and Development Review 16 (1990): 735-48.
4
Livia Sz. Olah, Gendering Family Dynamics: The Case of Sweden and Hungary (Stockholm: Stockholm University
Demographic Unit—Dissertation Series, 2001); a Ann-Sofie Duvakler and Gunnar Andersson, „Gender Equality and Fertility
in Sweden: An Investigation of the Impact of the Father’s Use of Parental Leave on Continued Childbearing,” (2003); citace
v: Gerda Neyer, „Family Policies and Low Fertility in Western Europe,” Max-Planck Institute for Demographic Research
Working Paper #2003-021 (July 2003).
5
Paul Demeny, „Population Policy Dilemmas in Europe at the Dawn of the Twenty-First Century,” Population and
Development Review 29 (March 2003): 22.
6
See: Paul Demeny, „Population Policy Dilemmas in Europe at the Dawn of the Twenty-first Century,” Population and
Development Review 29 (March 2003): 1-3.
jen 104 milionů a populace by zestárla. Demografové OSN také předvídají (přehnaně, po mém soudu) pokles
jemenské porodnosti o 50 % na 3.35. I tak by však jemenská populace narostla na 102 milionů, tj. vyrovnala by
se Rusku.
Můžeme také srovnat 25 národů rozšířené EU s 25 muslimskými zeměmi Severní Afriky a Západní Asie. Zase
použijeme velmi optimistické odhady evropského vývoje (vzestup porodnosti o 30 % a roční přísun 500.000
přistěhovalců): evropská populace i tak klesne ze 451 milionu v roce 2000 na 401 milion v roce 2050; mezitím
se populace Severní Afriky a Západní Asie zdvojnásobí na 1.3 miliardy v roce 2050. Pokud se tato čísla
prokážou, budou migrační tlaky na Evropu ze strany těchto - už dnes velkých - národů nekontrolovatelné.
A tak se nám dnes prezentuje Švédsko jako záchrana Evropy: má to být jediné řešení rodinné i populační krize,
řešení uplatnitelné v celé Evropě. Švédský institut - převodová páka vládní propagandy v sociálních a kulturních
věcech - nedávno uveřejnil práci s názvem „Rovnost pohlaví - klíč k naší budoucnosti?“. Jeho autorkou je Lena
Sommestadová, profesorka hospodářských dějin na uppsalské universitě a ředitelka Švédského institutu
futurologických studií. Dokument jasně označuje švédský model rodinné politiky za budoucnost Evropy.
Profesorka Sommestadová tvrdí, že evropský pokles porodnosti, stárnutí populace, klesající počet manželství a
nárůst mimomanželských porodů má dva zdroje: ženskou emancipaci a „krizi tradiční evropské rodiny
s mužským živitelem“. Říká, že národy, jako jsou Německo, Itálie a Španělsko, jež se snažily ochránit model
s mužem - živitelem a ženou - tvůrkyní domova, nepochopily, jak jsou tyto role pro budoucnost nedůležité, a
platí za to extrémně nízkou porodností.1
Naproti tomu Švédsko uznalo plnou emancipaci žen a naprostou rovnost pohlaví jako „společenská fakta“ a klíče
k udržitelné budoucnosti. Profesorka Sommestadová odkazuje na teorie Alvy Myrdalové ze třicátých let; ta také
tvrdila, že v moderních podmínkách model živitele a tvůrkyně domova, z něhož vychází koncept rodinné mzdy,
už nemůže přinést dostatečný počet dětí. Myrdalová prohlašovala, že „klesající porodnosti je třeba čelit
zvýšenou rovností pohlaví“. Tato myšlenka, podle profesorky Sommestadové, ve Švédsku během čtyřicátých a
padesátých let spala, a tehdy se stala běžnou blahobytná rodina s mužským živitelem (jiný autor to nazývá „érou
švédské hospodyně“). Ale „od šedesátých let se stále více švédských žen vracelo k výdělečnému zaměstnání a
počátkem sedmdesátých let byla ustavena norma rodiny se dvěma živiteli. 2
Sommestadová dále tvrdí, že dnes „staví švédská politika rovnosti pohlaví na silné tradici pro-natalistické a
podpůrné sociální politiky... Žena jako manželka nemá žádné nároky. Stát zdaňuje manžele jako jednotlivce,
poskytuje velkorysou instituční péči o malé děti a rozsáhlé programy rodičovské dovolené povzbuzují vdané
ženy - matky, aby zůstaly v placeném zaměstnání“.
Profesorka Sommestadová tvrdí, že „stárnutí obyvatelstva, jakkoli je problematické, může být šancí k radikální
reformě ve smyslu rovnosti pohlaví“. „Feministky musejí“, říká, „překonat svou tradiční podezíravost
k demografickým argumentům a místo toho otevřít nový, pokrokový diskurs o populaci“. Ve třicátých letech
Alva Myrdalová navrhla využít krizi porodnosti jako „beranidlo“ pro radikálně feministickou společenskou
reformu. Totéž činí dr. Sommestadová, i když tentokrát ve větším, evropském měřítku. Tvrdí, že „porodnost je
zvláště nízká v zemích, jež podporují tradiční vzorce manželství a živitelství…. Od začátku roku 1980 šla
vysoká porodnost v industrializovaném světě ruku v ruce s vysokou úrovní ženské zaměstnanosti. Krátce řečeno:
přístup žen na pracovní trh se zdá být předpokladem vyšší porodnosti.“
Dr. Sommestadová také dodává, „že země, jež nestigmatizují kohabitaci nebo mimomanželské porody mají lepší
šanci dosáhnout vyšších úrovní porodnosti.“ Švédský model navíc ukazuje, že pro zvýšení porodnosti je třeba,
aby muži přijali „větší odpovědnost“ za péči o dítě.3
Řečeno stručně a střízlivějším jazykem, vidí švédský model rodinné politiky silný feminismus jako odpověď na
krizi porodnosti. Chtějí-li evropské národy přežít 21. století, říká, musejí eliminovat mateřství na plný úvazek,
odstranit ideál rodinné mzdy, přestat pokládat domov za ekonomickou instituci, vítat mimomanželské porody a
kohabitaci, nahnat všechny ženy - zvláště aktuální nebo potenciální matky - do zaměstnání, prosadit striktní
rovnost pohlaví ve všech oblastech života, převychovat muže na chůvy, podpořit nákladné dětské přídavky,
rodičovskou dovolenou a veřejná kolektivní zařízení. Výsledkem bude víc dětí!
Musím dodat, že to nejsou nějaké akademické ideje. Ve svém oficiálním politickém stanovisku k EU shrnuje
švédská vláda svůj cíl do jedné věty: „Chceme Unii, která je otevřená, efektivní a rodově rovná“. (Zde i dále
překládáme českým slovem „rod“ anglické slovo „gender“: „gender“ označuje společenský a kulturní aspekt
pohlaví, nikoli pohlaví jako vrozený fakt. Pozn.překl.) Podtrhuji: prosazení feministické agendy je primárním
cílem Švédska v EU. Vládní prohlášení z dubna 2004 říká:
1
Lena Sommestad, „Gender Equality—A Key to Our Future?” Published by The Swedish Institute, 1 September 2001.
Nalezeno na http://www.sweden.se/templates/cs/Print_Article_2328.aspx 11/8/2004
2
Sommestad, „Gender Equality,” p. 2.
3
Ibid., pp. 2-3.
„Švédsko má zvláštní odpovědnost za urychlení postupu rodové rovnosti v Evropě. Byla už přijata rozhodnutí,
díky nimž bude perspektiva rovných příležitostí pronikat všechny aspekty zaměstnanecké politiky EU. Aspekty
rodové rovnosti musejí být zahrnuty do všech oblastí politiky. Máme-li obstát vůči demografické výzvě, jíž čelí
Evropa, potřebujeme moderní rodinnou politiku, jež prosazuje zaměstnanost žen i mužů a umožňuje kombinovat
rodinný život s profesionálním.“1
Oficiální dokumenty, jež přicházejí z Evropské komise, prosazují stále větší pozornost rodové rovnosti a
harmonizaci evropské rodinné politiky kolem švédského modelu; zdůrazňují „individualizaci práv“ a „novou
rovnováhu rodů v pracovním životě“.2
Co si s tím vším máme počít? Na začátku bych zdůraznil, že některé aspekty moderního švédského modelu
rodinné politiky jsou přitažlivé, přinejmenším pro sociálního konzervativce. Švédský systém - v krátkodobém
měřítku - skutečně lépe připoutává novorozence k matkám i otcům. Velkorysý program „rodičovského pojištění“
poskytuje mladým rodičům 390 dní placené dovolené při 90 % mzdy a dalších 90 dní s nižším příjmem. To
znamená, že skutečně všechny švédské děti mají celodenní rodičovskou péči po prvních 13 měsíců života
(v USA je to jen třetina novorozenců). To také umožňuje švédským matkám novorozence kojit. Většina
švédských dětí užívá dobrodiní mateřského mléka přinejmenším šest měsíců, ve srovnání s pouhými 20 %
v USA. A i některé donucující aspekty švédského rodičovského programu - jako je požadavek, že má-li pár
dostat plné dávky, musí si otec vybrat 45 dní rodičovského volna - mají svou lidskou stránku: ukazuje se, že
švédští otcové si nejraději vybírají své rodičovské volno během lovecké sezóny! 3
Ale další tvrzení obhájců švédského modelu - zvláště tvrzení, že tento přístup demograficky spasí Evropu - jsou
problematičtější.
Především - švédský model rodinné politiky ve skutečnosti nevyřešil nízkou porodnost v zemi. Ukazuje se, že
tvrzení o zvýšené porodnosti se opírá hlavně o speciální vývoj v letech 1988-1993, který se ukázal jako
krátkodobý. Během poslední dekády období rozdělených rolí - otec živitel, matka doma - v letech 1960-1969
měl národ porodnost dostatečně převyšující prostou reprodukci - 2.10. Navzdory ujišťování Alvy Myrdalové a
Leny Sommestadové byla tato „rodinná politika“ populačně úspěšná. Pak ale Švédsko uplatnilo nový model
postavený na dekonstrukci manželství, mimomanželských porodech, zaměstnaných matkách, rodičovských
dovolených a kolektivních zařízeních, a plodnost poklesla do roku 1983 o 30 %, na 1.61. Pak ale koncem
osmdesátých let začala porodnost opět stoupat a v roce 1991 dosáhla 2.11, těsně nad prostou reprodukcí.
Pokrokoví sociální analytici byli nadšeni. Švédsko našlo odpověď! Ale to netrvalo dlouho. Do roku 1993
plodnost opět klesla a do roku 2003 se Švédsko se svými 1.54 přiblížilo průměru EU. Právě v roce 2000 se
Švédsko připojilo k té skupině národů, kde počet úmrtí převyšuje počet porodů: má více rakví než kolébek.4
Ukazuje se, že švédský „úspěch“ ze začátku devadesátých let byla statistická náhoda. Politická změna, která
přinesla „rodičovské pojištění“, se stala „prémií za rychlost“: měla jednorázový efekt, protože zkrátila dobu mezi
prvním a druhým porodem: ale tato změna nijak významně nezvýšila celkový počet dětí v rodině. 5 Viděno
empiricky, švédský model prostě nefunguje.
Kromě toho krátký popis zavádění švédské nové rodinné politiky, jak ho podává profesorka Sommestadová,
přehlíží radikální, donucovací charakter této politiky. Čestné feministické historičky připouštějí, že mladé
švédské manželky a matky v polovině šedesátých let nijak netlačily na změnu. Zdá se, že byly většinou docela
spokojené. Tlaky přicházely z jiných míst. Vládní plánovači na ministerstvu práce předpovídali do budoucna
nedostatek pracovní síly. Místo co by otevřeli dveře větší imigraci, rozhodli se vtáhnout do zaměstnání mladé
švédské maminky.6
V téže době se dostalo k moci radikální křídlo vládnoucí švédské sociální demokracie a nastolilo to, co
feministická historička Yvonne Hirdmanová nazývá „švédská rudá léta“ - 1967-1976. Jejich těžištěm byl
masivní „rodový obrat“, který radikálně změnil povahu manželství a rodiny. V roce 1968 sociální demokrati
společně s odbory vypracovali zprávu, v níž se píše, že „jsou vážné důvody“, aby se v sociální politice „normou
stala rodina se dvěma živiteli“. O rok později předsedala naše stará známá Alva Myrdalová panelu „O rovnosti“,
1
Government Offices of Sweden, „EU Policy” (29 April 2004), at: http://www.sweden.gov.se (11/8/2004).
European Commission, „Modernizing and Improving Social Protection in the European Union: Communication from the
Commission” (1997); a Herbert Krieger, „Family Life in Europe—Results of Recent Surveys on Quality of Life in Europe,”
Family Paper #8, The European Commission.
3
Viz: Kristina Hultman, „Mothers, fathers and gender equality in Sweden” published by The Swedish Institute (6 Mar 2004);
na http://www.sweden.se/templates/cs/Print_Article_8043.aspx.
4
Demeny, „Population Policy Dilemmas in Europe at the Dawn of the Twenty-First Century,” p. 2.
5
Viz: Britta Hoem and Jan M. Hoem, „Sweden’s family policies and roller-coaster fertility,” Journal of Population Problems
(Tokyo) 52 (1996): 1-22.
6
Dorothy McBride Stetson and Amy Maxur, eds., Comparative State Feminism (Thousand Oaks, CA: Sage Publications,
1995): 241.
2
který uzavřel, „že v budoucí společnosti .... musí platit jako východisko, že každý dospělý je odpovědný za svou
vlastní podporu. Manželské výhody, zděděné z minulosti, je třeba eliminovat.“ Zpráva také požadovala ukončení
daňové politiky, která zvýhodňuje manželství. 1 V roce 1969 vyhlásilo ministerstvo spravedlnosti švédský
manželský zákon za „jasně anachronický“, protože je založený na zdiskreditovaném křesťanském pojmu „dvou,
kteří se stávají jedním tělem“. Místo toho se má zákon soustředit na nový imperativ „seberealizace“. V roce 1971
odstranil švédský parlament systém daně z příjmu, který favorizoval manželství a tak se Švédsko stalo zemí
s “nejindividualizovanějším daňovým systémem“ na světě. Podle analytika Svena Steinmo samotná tato změna
„víceméně vykořenila“ tradiční švédský domov.2 Reforma rodinného zákona z roku 1973 zavedla rozvod „bez
výroku o vině“; tato reforma považuje za „jedině přirozené, že když je jeden z manželů nespokojen, může
požadovat rozvod“. Všechny sociální výhody spojené s manželstvím byly odstraněny. 3 Když byli sociální
demokrati ve volbách roku 1976 poraženi, jejich nadiktovaná revoluce v rodinném životě byla prakticky
kompletní: Švédsko bylo přestrukturováno do post-rodinného řádu. Navíc se Švédsko - a Evropa jako celek dnes nachází v nové situaci, kdy staré kalkulace už neplatí. V roce 2000, jak uvádí demografická zpráva časopisu
Science, nastal rozhodující obrat v evropské populační situaci. Až do té doby, i když byla plodnost nenormálně
nízká, měla celková věková situace kontinentu ještě svůj „pozitivní moment“; to znamená, že dlouhodobé
stability mohlo ještě být dosaženo, kdyby v průměrné rodině stoupl počet dětí lehce nad dvě. V roce 2000 ale
vyvolala desetiletí nízké plodnosti nový efekt. Evropská populace vstoupila do „negativního momentu“, což
znamená, že průměrná porodnost 2.1 už nestačí, aby dosáhla i jen pouhé stability. Dnes by k tomu byla zapotřebí
průměrná porodnost 4.0.4
Dále se stále jasněji ukazuje, že nucená „rodová rovnost“ nemůže nikdy vyřešit pokles porodnosti, ať už
feministické analytičky převařují čísla jakkoli. Tým analytiků nedávno prohlásil, že klíčové prvky švédského
modelu - přestrukturování výchovy žen k rovnosti s muži, nástup žen do tradičně mužských povolání,
dekonstrukce manželství - představují tutéž politiku, z níž se zrodil dramatický pokles plodnosti žen
v rozvinutém světě. Ekonomové prokázali, že „bezplatná“ kolektivní zařízení pro zaměstnané ženy jsou pro
plodnost kontraproduktivní, protože je třeba zaměstnat více žen, které tuto péči poskytují, což zvýší „sociální
náklady“ na děti a tak se sníží celková plodnost. 5 Ať Alva Myrdalová a profesorka Sommestadová tvrdí cokoli,
není možné použít příčinu poklesu plodnosti jako jeho léčbu, i když se do tohoto kroku nalije sebevíce peněz. 6
Nikdo menší než Joseph Chamie, ředitel Populačního úseku Oddělení OSN pro ekonomické a sociální otázky,
uzavřel v roce 2004:
„Zatímco řada vlád, mezivládních organizací, nevládních organizací, i jednotlivců silně podporuje rodovou
rovnost v práci i doma jako základní princip a žádoucí cíl, není vůbec zřejmé, jak rovný podíl mužů a žen
v zaměstnání, rodičovské péči a domácích pracích zvýší nízkou úroveň plodnosti. Naopak: rovný podíl mužů a
žen v zaměstnání, rodičovské péči a domácích pracích vede přesně opačným směrem, tj. snižuje plodnost pod
úroveň prosté reprodukce.“
Švédský model se spojuje s dalšími dobře zdokumentovanými příčinami poklesu plodnosti. Australan John C.
Caldwell, jeden z nejpřednějších světových demografů, nedávno zkoumal řadu vzájemně rozporných teorií za jeho slovy - „krizí plodnosti moderních společností“. Zabýval se nebezpečím liberální ekonomie, která vzbuzuje
v ženách pochybnosti, zda se mají věnovat svým dětem. Rozebírá zvláštní okolnosti za poklesem plodnosti v
jižní, východní i střední Evropě a v Asii. Zvažuje dopady různých sociálních politik na plodnost a hledá
společné body. Uzavírá, že „společenský řád, který se nereprodukuje, bude nahrazen jiným“ a že švédský model
nečelí odlidnění o nic lépe než kterýkoli model sociálního státu. Nakonec připouští, že může jen opakovat závěr
Kingsleyho Davise z roku 1937, kdy západní svět čelil podobné situaci: „Rodiny se nemohou moderní
společnosti přizpůsobovat do nekonečna a to vysvětluje klesající porodnost.“7
Toto vysvětlení zpochybňuje švédský model hned dvakrát. Především proto, že vnucuje společnosti úplně nový
systém rodiny, který při kontaktu s lidskou přirozeností, zakotvenou v přirozené rodině, musí nutně selhat. A
1
Alva Myrdal, et al, Towards Equality: The Alva Myrdal Report to the Swedish Social Democratic Party (Stockholm: Prisma,
1972 [1969]: 17, 38, 64, 82-84.
2
Sven Steinmo, „Social Democracy vs. Socialism: Goal Adaptation in Social Democratic Sweden,” Politics & Society 16 (Dec.
1988): 430.
3
Michael Bogdan and Eva Ryrstedt, „Marriage in Swedish Family Law and Swedish Conflicts of Law,” Family Law Quarterly
29 (Fall 1995): 678-79.
4
Wolfang Lutz, Brian C. O’Neill, Sergei Sherbov, „Europe’s Population at a Turning Point,” Science 299 (28 March 2003):
1991-92.
5
John Ermisch, „The Economic Environment or Family Formation,“ v: Coleman, Europe´s Population, s.152
6
Christos Bagavos and Claude Martin, Low Fertility, Families and Public Policies: Synthesis Report. Annual Seminar, Seville,
Spain, 15-16 September 20000 (Vienna: Austrian Institute for Family Studies, 2001): 15.
7
John C. Caldwell and Thomas Schindlmeyer, „Explanations of the Fertility Crisis in Modern Societies: A Search for
Commonalities,” Population Studies 57 (2003): 241-63.
dále proto, že švédský model představuje nucený pochod všech občanů do moderní městské, industrializované
společnosti, což samo je problém, který je třeba překonat.
Další, širší pohled na evropskou populační krizi poskytuje Paul Demeny, který vysvětluje, jak dvoupříjmová,
dvoukariérová rodinná norma eliminuje všechny podněty k větší rodině:
„Navzdory pružné pracovní době, velkoryse placené dovolené, otcovské dovolené pro péči o kojence nebo
nemocné dítě a dalším podobným výhodám - - směřují rodiny dvou zaměstnaných rodičů buď k bezdětnosti,
nebo k jednomu, nanejvýš dvěma dětem.“
Demeny dodává, že jak klesá plodnost, narůstá podíl starých lidí v elektorátu, takže je stále méně
pravděpodobné, že sociální podpory budou přesměrovány k mladým rodinám. Demeny uzavírá:
„Za nanejvýš pravděpodobný můžeme považovat debakl současné převládající ideologie, jež ovládá evropskou
sociální politiku. Tato politika nedokáže zvýšit plodnost na úroveň prosté reprodukce a tak nemůže zabránit
dlouhodobému poklesu počtu obyvatel v Evropě.“1
Také belgický demograf Ron Lesthaeghe podtrhuje, že „sekularizace“, definovaná jako „odklon od
organizovaného náboženství“, je „stále nejmocnějším faktorem počátku populačního poklesu“ a faktorem
„s nejdelším časovým efektem a nejvyšší setrvačností“.2 Lesthaeghe chápe klesající plodnost Evropy na konci
20. století prostě jako následek „dlouhodobého posunu západního systému idejí“ od hodnot utvrzovaných
křesťanským učením („odpovědnost, oběť, altuismus, posvátnost dlouhodobých závazků“) k militantnímu
„sekulárnímu individualismu“ zaměřenému na přání vlastního Já.3 A Švédsko je dodnes vůdcem Evropy směrem
k sekularismu a feministicky inspirovanému individualismu.
Summa summarum, Švédsko 21. století ztělesňuje, ba pěstuje právě ty sociální, ekonomické a kulturní kvality,
které zapříčiňují pokles plodnosti. A víme také, že „kouzlo“ švédského modelu ve skutečnosti nefunguje. Je to
slepá ulička.
Přesto je ale pravda, že druhý, starší model evropské rodinné politiky - založený na modelu živitel/tvůrkyně
domova - z padesátých let okolo roku 1970 také selhal. Najdeme ho do určité míry ještě v Německu, tam, kde
podporuje celodenní mateřskou péči o děti mateřským příspěvkem, dětskými přídavky a penzijním zvýhodněním
matek. I tak stojí dnešní Německo ze svými 1.38 pod - už tak nízkým - Švédskem. Z nějakých důvodů tento
přístup, který v prvních desetiletích po 2. světové válce fungoval, už nefunguje. Obávám se, že příčinou je
„sekularizace“, tedy rozchod s vírou. V každém případě tento model slibuje pro budoucnost velmi málo.
Může Evropa hledat odpovědi jinde? Existuje vůbec nějaký moderní národ, který se vyrovnal s problémem
odlidnění? Ano, vlastně existuje. Možná, že někoho překvapí, že jsou to Spojené státy americké. Už John
Caldwell upozorňuje, že místo rozebírání evropských problémů „bychom spíše měli hledat vysvětlení vysoké
plodnosti USA“.4 Zatímco v letech 1964-1976 stály USA v čele populačního poklesu západního světa,
v osmdesátých letech začala jejich porodnost opět stoupat. Do roku 2000 dosáhly plodnosti 2.06, tedy nejvyšší
v rozvinutém světě a o 20 % vyšší než v roce 1976. Za rok 2004 činil americký průměr 2.08, což je více než
v Albánii. Americký statistický úřad předpokládá, že do roku 2010 stoupne tento průměr na 2.12.
Jedno obvyklé vysvětlení zní, že příčinou je větší etnická diverzita USA, zvláště příliš vysoké plodnosti
způsobený hispánskými přistěhovalci z Latinské Ameriky. To ale není celá odpověď. Skutečností je, že v letech
1976-2000 zaznamenaly nejvyšší nárůst plodnosti Američanky evropského původu; u nich plodnost stoupla o
24 %, na 2.05. Dalším vysvětlením bývá narůstající počet mimomanželských porodů: zase je to jen částečné
vysvětlení, zvláště pro dobu do roku 1995, ale není to celá příčina. Ve skutečnosti stoupla i manželská plodnost,
a to o 11 % od roku 1995. Týdeník Economist to shrnuje:
„Demografické síly, které stále více oddalují Ameriku od Evropy...Americká plodnost stoupá, evropská klesá.
Přitom je v Americe vyšší imigrace než v Evropě.... Americká populace začne brzy mládnout. Evropa stárne.“
Economist předpovídá Spojeným státům do roku 2050 populaci 500 milionů, což je osmdesátiprocentní nárůst
oproti číslům z roku 2000.5 Evropské národy by tedy měly hledat odpověď v Americe, ne ve Švédsku.
Pokud tak učiní, jaká vysvětlení najdou pro americkou výjimku? Jednoduše řečeno: v Americe našly nové cesty
„populační kapsy“, které - často navzdory špatné politice státu - čelí moderním silám, fragmentarizujícím rodinu
a snižujícím populaci v rozvinutém světě.
1
Demeny, „Population Policy Dilemmas in Europe,” pp. 22-25.
Ron J. Lesthawghe, The Decline of Belgian Fertility, 1800-1970 (Princeton, NJ: Princeton University Press, 1977): 230.
3
Ron J. Lesthaeghe, „A Century of Demographic and Cultural Change in Western Europe,” Population and Development
Review 9 (1983): 429.
4
Caldwell and Schindlmagr, „Explanations of the Fertility Crisis in Modern Societies,” p. 256.
5
„Half a Billion Americans?” The Economist (August 22, 2002).
2
Především tu je - za posledních třicet let - významný de-industrializační experiment amerického rodinného
života: vzdělání. Od roku 1840 převzaly státy Unie veškeré vzdělávání dětí a využily průmyslové organizace,
aby nahradily rodiče jako hlavní vychovatele mládeže. Demograf Norman Ryder ukázal, že toto moderní
přerušení vazby mezi rodiči a dětmi mělo kritický význam pro vznik „modernosti“ a pro úpadek rodiny. Mezi
tradiční rodinou a moderním státem nastal boj o mysl mladých lidí. Škola od té doby sloužila jako „prostředek
pro předávání ´státní morálky´ a moderní politické mytologie, která měla nahradit rodinné myšlení. 1 A je
průkazné, že rozšíření státního vzdělávání šlo ruku v ruce s prudkým poklesem velikosti amerických rodin. 2
Ale někdy v polovině sedmdesátých let, se rychle rostoucí počet amerických rodičů - z různých důvodů obrátilo k homeschoolingu. Nejprve museli čelit nepřátelství státních úřadů: stovky jich byly uvězněny jen proto,
že se snažili znovu podejmout předmoderního úkolu rodiny. Ale hnutí rostlo a do začátku devadesátých let bylo
toto přirozené právo uznáno ve všech padesáti státech. Do roku 2004 už se doma vzdělávaly dva miliony
amerických dětí. Pro rodinný život to mělo velký význam. Prakticky všichni doma vzdělávaní studenti pocházejí
z manželských domovů. 77 % doma vzdělávajících matek není v placeném zaměstnání - ve srovnání s 30 %
celonárodně. Důležité je, že plodnost těchto rodin je podstatně vyšší. 62 % má tři a více dětí (celonárodně jen
20 %). Něco přes třetinu (33.5 %) má čtyři a více dětí, ve srovnání s 6 % všech amerických rodin s dětmi. 3 Tím,
že odmítá „moderní“ státní vzdělávání, a přijímá „předmoderní“ přístupy, je americká rodina silnější a větší.
Kromě toho Amerika už před dvaceti lety objevila alternativu k rodinným přídavkům a placené rodičovské
dovolené, jež má pozitivní dopad na plodnost. V roce 1986 Kongres téměř zdvojnásobil hodnotu úlev na dani
z příjmu na 2.000 USD na dítě a tuto částku indexuje podle inflace. Opakované studie ukázaly, že evropské
rodinné přídavky - kdy stát platí matkám měsíční stipendium na každé dítě - nemají na plodnost žádný pozitivní
vliv. Existují ale jasná čísla o „robustním“ pozitivním vztahu mezi reálnými daňovými úlevami na děti a rodiny.
Ekonom Leslie Whittington vyčíslil překvapivě elastickou pravděpodobnost porodu vzhledem k daňové úlevě na
0.839 až 1.31. To znamená, že 1 % nárůstu reálné hodnoty daňových úlev přinese 1 % nárůstu pravděpodobné
porodnosti v rodinách.4
Proč takový rozdíl? Ukazuje se, že necháme-li rodinám více z toho, co si vydělají, když vychovávají děti - to
jest, uděláme-li z dětí malé daňové azyly, má to pozitivní dopad na rodiče, dopad, který posiluje jejich
rozhodnutí pro život, což peníze od státu nedokážou. V každém případě výrazný vzestup obecné americké
plodnosti koinciduje s výrazným nárůstem daňových úlev od roku 1986. V nedávné době pak vzestup manželské
plodnosti od roku 1996 koreluje se zavedením nového daňového kreditu na děti, který byl zaveden v témž roce.
Zdá se, že prorodinné daňové úlevy fungují!
Třetím faktorem je, že Američané - téměř jediní mezi moderními národy - jsou vázáni k aktivní náboženské víře;
a aktivní víra se promítá do větších rodin. Nejdramatičtější je to u některých komunit, stojících na okraji
amerického života - staří Amishové ve venkovských obcích ve 20 státech, ochranovští v Montaně a severní
Dakotě, i židovští chasidi v New Yorku, Clevelandu a dalších městech - stále hlásí průměrné rodiny s více než
šesti dětmi. Blíže průměru je plodnost ve státě Utah, která je téměř dvojnásobná oproti národnímu průměru:
porodnost u mormonů činí 4.0. Také fundamentalističtí protestanti a katoličtí tradicionalisté, kteří chodí do
kostela nejméně jednou týdně, mají vyšší celkovou plodnost. 5
A nakonec: Američané nejsou tolik v zajetí smrtících dogmat o „rodové rovnosti“ jako „pošvédštění“ Evropané.
Nová kniha Stephena Rhodese, kterou vydala virginská universita, „Brát vážně rozdíly“, připomíná, že muži a
ženy jsou zásadně odlišní. Popírání těchto rozdílů vede k nelidským aktům, zvláště proti dětem. 6 Poté, co se
feministické ideoložky po desetiletí snažily přebudovat lidskou přirozenost, zůstávají Američané nezlomní, stále
otevření přirozené síle komplementarity pohlaví. Navzdory masivním finančním podnětům k umístění malých
dětí v kolektivních zařízeních, jež jsou financovány z federálních zdrojů, plná třetina mladých amerických matek
stále zůstává s předškolními dětmi doma. A jejich počet znovu narůstá. Biologické imperativy, lidská
přirozenost, to vše v naší zemi ještě platí.
1
Norman Ryder, „Fertility and Family Structure,” Population Bulletin of the United Nations 15 (1983): 29-30.
Avery M. Guest and Stewart E. Tolnags, „Children’s Roles and Fertility: Late Nineteenth Century United States,” Social
Science History 7 (1983): 355-80.
3
Lawrence M. Rudner, „Scholastic Achievement and Demographic Characteristics of Home School Students in 1998,”
Education Policy Analysis Archives 7 (23 March 1999): 7-8, 12.
4
Leslie Whittington, „Taxes and the Family: The Impact of the Tax Exemption for Dependents on Marital Fertility.”
Demography 29 (May 1992): 220-21; and L.A. Whittington, J. Alan, and H.E. Peters, „Fertility and the Personal Exemption:
Implicit Pronatalist Policy in the United States,” The American Economic Review 80 (June 1990): 545-56.
5
See: F. Althous, „Differences in Fertility of Catholics and Protestants Are Related to Timing and Prevalence of Marriage,”
Family Planning Perspectives 24 (Sept/Oct. 1992).
6
Steven E. Rhoads, Taking Sex Differences Seriously (San Francisco: Encounter Books, 2004).
2
Švédský model, založený na dětských přídavcích, víceméně povinné zaměstnanosti matek, rodičovském
pojištění, kolektivních zařízeních a rodové rovnosti ve všech aspektech lidského života, nefunguje. Současná
fixace evropských akademiků a politiků na tuto odpověď na odlidnění je dílem podvod, dílem přání. Chtějí-li
evropští političtí vůdci skutečně obnovit své národy, musejí hledat jinde: možná že podle „amerického modelu“,
který posiluje rodiny domácím vzděláváním, daňovými úlevami pro manželství a rodinu, náboženskou vírou a
respektem k přirozené komplementaritě muže a ženy, manželky a manžela. Je to otázka života a smrti národů.
Proměny švédského sociálního státu
Štěpán Steiner
http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=053&clanek=030514
3/2005
Model sociálního státu, historicky spojovaný se švédskou sociální demokracií, začínal ve druhé polovině
sedmdesátých let minulého století narážet na potíže. Poněvadž pro Švédy nepřicházelo v úvahu tohoto modelu
společnosti se vzdát, bylo nutno zahájit dlouhý proces strukturálních reforem. Dnes vše nasvědčuje tomu, že
proces skončil úspěchem.
Z hlediska způsobu sociální ochrany občanů můžeme rozlišovat tři modely státu. Cílem švédského
„univerzalistického“ modelu, inspirovaného Williamem Beveridgem, bylo umožnit každému občanovi přístup
k vyšší úrovni sociálních dávek a služeb. Ty měly být poskytovány zdarma, byly by tudíž financovány z daní.
V takovém modelu není sociální ochrana vázána na práci (zaměstnání), je zaručena všem občanům. Tento
systém se opírá o stát, jenž je silně intervencionistický, a o vůli zajistit všem občanům co největší rovnost.
Někdy je pokládán za sociálně demokratický.
Na opačném konci spektra je systém zvaný zbytkový. Pro něj je zejména charakteristické, že sociální ochrana je
zajišťována osobními dobrovolnými příspěvky jednotlivců. V pravém slova smyslu vlastně sociální ochrana
neexistuje, jde jenom o soukromé pojištění, jež si každý vytváří podle svých prostředků a osobní volby.
„Sociální“ je stát v nejmenší možné míře, spokojuje se tím, že zaručuje minimální sociální podporu
nejpostiženějším, kteří nejsou s to platit si pojištění sami. Pomoc z veřejných prostředků jim zaručuje minimální
úroveň dávek. Nejznámějším příkladem tohoto modelu jsou Spojené státy.
Mezi těmito dvěma extrémy se vyskytuje model nazývaný korporativistický, který v zásadě vychází z příspěvků
ekonomicky činných osob. Je to tedy práce, jež opravňuje ke státní pomoci. Práva jsou často úměrná příspěvkům
podle „pojišťovací“ logiky. Pojištěnci mohou svou osobní ochranu doplňovat soukromým připojištěním. Tento
systém najdeme s jistými odstíny především ve Francii a v Německu.
Zdařilé přizpůsobování
Vznik sociálního státu je ve Švédsku časově víceméně shodný s příchodem švédské sociální demokracie k moci
ve dvacátých letech. Ta hlásala známou švédskou třetí cestu mezi kapitalismem a socialismem. Avšak výrazně se
švédský model rozvinul teprve po druhé světové válce. Od té doby vládla sociální demokracie (PSD) téměř
nepřetržitě, jen výjimečně docházelo ke krátkému přerušení její více než sedmdesátileté převahy. Ale když se na
jedné straně začala rozšiřovat globalizace a na druhé straně docházelo k hospodářským a sociálním krizím, jimž
musela čelit po první ropné krizi v roce 1974, zejména na začátku osmdesátých let a v první polovině let
devadesátých, ztrácela sociálnědemokratická strana půdu. Nejdříve oslabila vůči konzervativcům, poté –
poměrně nedávno – vůči liberálům. Nezbývalo jí tudíž – pokud si chtěla udržet moc, říkají kritici – než změnit
sociální stát úměrně změněnému světu.
Poslední epizodou tohoto politického boje byly parlamentní volby v září 2002. Sociální demokraté získali 144
mandátů, konzervativci vykázali jeden z nejhorších výsledků ve své historii, zato liberálové ztrojnásobili svoje
výsledky z roku 1998 a získali v parlamentu 51 míst. Ministerským předsedou v čele menšinové vlády se stal
sociální demokrat Göran Persson, jenž se může opírat jednak o Levicovou stranu (bývalí komunisté s 30
mandáty) a o Zelené (17 mandátů). Mimochodem, tito dva spojenci se stavějí proti přístupu Švédska k euru a
přispěli k tomu, že referendum, uspořádané vládou 14. září 2003, přístup odmítlo.
Od poloviny devadesátých let je heslem vlády úsporný rozpočet. Cílem je dosahovat ročně rozpočtového
přebytku v průměrné výši 2 % hrubého domácího produktu při růstu produktu o 2 %. Obecnou zásadou přitom
zůstává kombinace rozpočtového přebytku se snižováním zadluženosti (ze 70,5 % HDP v roce 1998 klesl dluh
na 52 % v roce 2003) a se sociálními výdaji.
Jako jiné menší průmyslové země je i Švédsko do velké míry závislé na mezinárodní směně, chce-li si udržet
vysokou produktivitu a vysokou životní úroveň. Hluboká finanční krize přiměla v roce 1992 vládu k přijetí
opatření, jimiž mnoho aspektů sociálního státu výrazně změnila: privatizovala několik desítek státních podniků,
podstatně snížila státní výdaje (včetně výdajů sociálních) a otevřela zemi zahraničním průmyslovým podnikům.
Míra této otevřenosti – vyjádřená jako souhrn dovozu a vývozu ve vztahu k HDP násobený dvěma – se z 30 %
v roce 1993 zvýšila na dnešních 40 %. Hospodářský růst je podněcován podporou vývozu a domácí spotřeby,
jeho dvou hlavních motorů. V současnosti se švédské hospodářství opírá o velké mezinárodní společnosti.
Koncentrace průmyslové výroby v několika málo mocných skupinách je také jedním z hlavních faktorů poměrně
vysoké úrovně výdajů na výzkum a vývoj, přičemž většina těchto činností probíhá ve Švédsku samotném. Jinými
slovy Švédsko patří k malé skupině zemí, které vsadily na výzkum a vývoj jako faktor zvyšování potenciálního
růstu: v roce 2002 představovaly tyto výdaje 4,2 % HDP ve srovnání se 2,8 % ve Spojených státech a 2 %
v Evropské unii.
Mezi zeměmi EU patří Švédsko k těm, jež provedly nejrozsáhlejší reformy veřejných služeb – deregulována je
pošta, telekomunikace, vnitrostátní civilní aerolinie, železnice a elektřina. V důsledku těchto opatření se z těchto
oborů rekrutoval zvýšený počet žadatelů o sociální dávky. Nicméně vláda usilovala o udržení plné zaměstnanosti
jednak politikou subvencí (ve prospěch rodiny, povinnou rekvalifikací dlouhodobě nezaměstnaných apod.),
jednak snížením výdajů považovaných za nadměrné (omezením nemocenských dávek a některých dávek
sociálních apod.).
Více trhu a decentralizace
V letech 1991 – 1993 prošlo Švédsko silnou recesí. Břemeno veřejného dluhu dosáhlo výše, jež ohrožovala samu
existenci sociálního státu. Vstup do Evropské unie v roce 1995 byl příležitostí k potvrzení probíhajících
strukturálních reforem a k šoku, jenž měl ozdravit státní finance a umožnit nasměrování státních podniků podle
tržních měřítek. Byly deregulovány některé trhy a veřejné služby, některé státní podniky transformovány na
akciové společnosti, s čímž samozřejmě souvisela i změna řízení těchto podniků a úplná nebo částečná
privatizace. Důsledek: podniky se musely přizpůsobit konkurenčnímu prostředí a čelit omezení nebo zrušení
státních subvencí. Jedním z hlavních prvků této adaptace bylo snížení počtu zaměstnanců, jež ovšem vedlo
k růstu produktivity: jestliže v osmdesátých letech se produktivita na zaměstnance zvýšila o 12,3 %,
představoval její růst za devadesátá léta 22,3 %.
Příkladem těchto změn je švédská pošta. Státní monopol skončil v roce 1994 a poštovní správa se změnila ve
veřejný podnik Posten AB, jenž je stoprocentně ve vlastnictví státu. Podnik se soustředil na své vlastní poslání,
tj. služby ryze poštovní, a vzdal se vedlejších činností, jako třeba služeb bankovních, přičemž činnosti
poštovních úřadů přenesl do blízkých obchodních prodejen nebo novinových stánků. Během necelých deseti let
odešla z Posten AB třetina zaměstnanců, byly zrušeny prakticky všechny tradiční poštovní úřady a zůstalo jen
400 poštovních středisek sloužících podnikům.
Přes všechny tyto reformy je švédský stát v zemi největším zaměstnavatelem s více než dvěma sty tisíci
zaměstnanci ve veřejných podnicích a dvěma sty tisíci v ministerstvech a agenturách – celkem tedy zhruba 10 %
aktivního obyvatelstva. Souběžně pracuje asi jeden milion osob (tedy 25 % ekonomicky činných obyvatel) pro
oblastní a místní správu (v poměru 1 : 3).
Kromě privatizace nebo přeměny výrobních organizací na veřejné společnosti byly některé obory rovněž
reorganizovány na akciové společnosti, jež však zůstaly ve vlastnictví státu. Stalo se tak např. u lesního majetku
nebo správy veřejných budov. U místních samospráv vznikly často, zejména v případě vzdělávacích nebo
zdravotnických zařízení, veřejné společnosti nebo, zvláště u výrobních či komerčních aktivit, firmy typu malých
a středních podniků.
Podstatnou součástí reformy státního sektoru byl i nový způsob vedení funkcionářů a vůbec manažerů veřejného
sektoru. Rozhodujícími se staly individuální cíle a výsledky, doprovázené pravidelnými kontrolami a
hodnocením. Jinými slovy pracovní právo ve veřejném sektoru se přizpůsobilo pracovnímu právu sektoru
soukromého – ve jménu rovnosti příležitostí. Od roku 1990 bylo zavedeno také individuální školení
zaměstnanců. Každý obor státní správy má podle svého poslání a rozpočtu, jež jsou stanovovány ročně,
naprostou volnost v zaměstnávání a propouštění, ve mzdové a kariérní politice. Tento vývoj měl ovšem i druhou
stránku: neobyčejně vzrostla nemocnost, vyvolaná stresem a pracovním zatížením.
Dalším způsobem, jímž švédský stát usiluje o snižování nákladů, byla decentralizace a zvyšování rozpočtové a
daňové odpovědnosti jednotek místní samosprávy. Švédský státní rozpočet zahrnuje příjmy a výdaje státu a
ústředních orgánů, systém sociálního pojištění a omezené dotace oblastním a místním správním orgánům.
Spočívá na odpovědnosti veřejných zařízení, jež fungují v závislosti na souhrnném ročním rozpočtu s částečnou
možností úvěru nebo naopak možností – omezenou – čerpání výdajů rozpočtu příštího. Co ve státním rozpočtu
zahrnuto není, jsou finance oblastních a místních samospráv (ty jsou rozpočtově autonomní) a podstatná část
financování důchodového systému.
Hlavním zdrojem příjmu obcí – je jich 289 – a oblastí – jichž je 21 – jsou daně z příjmu. Rozpočty mají být
každoročně vyrovnány. Aby byly odstraněny zeměpisné disparity a vytvořeny rovné podmínky pro všechny,
snažila se vláda i parlament bojovat proti daňovým nerovnostem mezi jednotlivými obcemi. Poté, co stát
nejchudší samosprávy dlouho subvencoval, zavedl v roce 1996 nový systém. Ten podporuje zejména lokality na
severu země, jež jsou zpravidla chudé, na úkor velkých aglomerací (z nichž nejvýraznější je Stockholm).
Rozdělení příspěvků vychází z potřeb obyvatel. Oblastní (regionální) rady se zpravidla zaměřují na
zdravotnictví, obecní správy na školství (30 % rozpočtu) a některé sociální služby (dětská populace – 12 %
rozpočtu, péče o osoby staré nebo práce neschopné – 30 %), urbanismus a výstavbu, některé problémy ochrany
životního prostředí a bezpečnost občanů.
V souhrnu lze říci, že během patnácti let zeštíhlil státní aparát takřka o polovinu: ze čtyř set tisíc zaměstnanců
koncem let osmdesátých zůstalo koncem století jen 200 000. Část byla převedena do podniků veřejných služeb,
jejichž vlastníkem zůstává stát, jako je Posten AB nebo Telia (telekomunikační služby). Více než 70 000 bylo
v průběhu devadesátých let propuštěno v důsledku výrazného snižování rozpočtu.
Obstojí švédský model?
Jako většina ostatních evropských zemí, i Švédsko čelilo (a čelí) demografické výzvě. Životní očekávání u mužů
je 77 let, u žen 82 roky, porodnost 1,5 % nestačí k udržení počtu obyvatel, takže kolem roku 2015 by počet osob
ekonomicky činných nestačil financovat osoby se starobními důchody. Po dlouholetých jednáních mezi
sociálními partnery přijalo Švédsko nový důchodový systém, jenž by měl zůstat stabilní přinejmenším do roku
2025. Rozpočtové přebytky jsou určeny výhradně na snižování veřejného dluhu, a umožňují tak až do roku 2025
vytváření „garančního důchodového fondu“. Z celkového počtu zhruba 4,3 milionu aktivního obyvatelstva platí
1,9 milionu Švédů příspěvky do soukromých fondů na doplnění svých budoucích starobních důchodů.
K hlavním charakteristikám systému patří směs rozdělení, kapitalizace a důchodových fondů, věk odchodu do
důchodu s pružnou odpovídající penzí a podpora státu nejchudším. Podstatné změny systému ve srovnání se
systémem předchozím lze vidět ve výpočtu průměru celoživotního příjmu, nikoli už jenom posledních patnácti
let před důchodem, přičemž období rodičovských dovolených, období nezaměstnanosti a vojenské služby, jakož
i některých vysokoškolských studií poskytují právo na zvláštní důchody, financované státem; o věku odchodu do
důchodu rozhoduje pojištěnec, rozmezí je od 61 do 67 let, výše důchodu tedy závisí také na této skutečnosti.
Švédský model sociálního státu je nákladný, má však viditelné výsledky. To je třeba zdůraznit, srovnáme-li jej
s jinými vyspělými zeměmi, tedy členy OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Švédsko sice
vykazuje nejvyšší daňové zatížení, daně představují více než 50 % hrubého domácího produktu – např. oproti
Velké Británii je to rozdíl celých 15 bodů, společensky jde však o zátěž přijatelnou. Pro Švédy je totiž vyvážena
tím, že podstatná část daňového výnosu je redistribuována zpět plátcům formou transferů a veřejných služeb.
Navíc tu existuje kultura konsensu, pocit spoluúčasti na životě společnosti, kterou sotva najdeme mimo
Skandinávii. Volební účast se obvykle pohybuje kolem 80 %, odbory vykazují organizovanost 85 %. Kromě
toho mají Švédové několik měřítek, jimiž mohou posuzovat účinnost svého modelu, např. politiku plné
zaměstnanosti, jež je vyjádřena vysokou mírou zaměstnanosti osob mezi 15 a 64 roky věku, jež dosahuje více
než 70 % – průměr zemí eurozóny (EU 15) je 63 %, přičemž u věkové skupiny jde o poměr 64 proti 37,5 %.
Míra nezaměstnanosti zůstává nízká – v roce 2003 to bylo 5,6 % proti 8,1 % v EU. Také ve věkové skupině
mladých, tj. 15 –24 let, šlo ve Švédsku o 11 % ve srovnání s 16 % v eurozóně.
Jiným měřítkem je nízký podíl obyvatelstva žijícího pod prahem chudoby po sociálním transferu: ve Švédsku jde
o 10 % proti 18 % v zemích eurozóny a 21 % ve Velké Británii. Švédský sociální stát je rovněž poměrně
úspěšný v boji o snižování společenské nerovnosti.
Zdá se, že změny, jimiž prošel švédský sociální stát, odpovídají strukturálním výzvám, jimž musel čelit. Svědčí o
tom hospodářský a finanční stav země, uvážíme-li ekonomické zpomalení na obou stranách Atlantiku začátkem
21. století. Zůstává ovšem výzva evropské integrace s několika nevyřešenými otázkami. První z nich se týká
přizpůsobení daňové zátěže. Může Švédsko zachovat model svého sociálního státu („štědrého“), požaduje-li se
po něm – ve jménu harmonizace – snižování daní? Může zůstat uzavřeno vůči „sociální“ Evropě a zachovat si
svůj systém sociální ochrany – v Evropě, která hodlá zavést volný pohyb osob?
Švédský sociální stát – náš vzor?
Maceo
http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2006032602
26. 3. 2006
Včera jsem se po dlouhé době díval na pořad Otázky Václava Moravce, kde byl jako první hvězda večera
vyhlášen bývalý premiér, slovní driblér a politický dinosaurus Miloš Zeman.
Pranic neztratil ze své výřečnosti, dokonce mi připadalo, že odpočinkem a objímáním stromů na Vysočině nabral
spoustu nových sil. Jeho debata s předsedou senátu Přemyslem Sobotkou byla celkem zajímavá, pokud se to o
politické debatě vůbec dá říct. Když se ovšem debata stočila do sociální oblasti, z Miloše Zemana náhle vypadla
perla. Dle jeho názoru by pro nás měl být vzorem švédský sociální systém, který je tedy vzorem i pro něj. Z úst
čelního představitele ČSSD jsem tenhle názor neslyšel poprvé. Velmi rád švédský model, jako příměr, používal
také tohoto času odsunutý trafikant v evropském parlamentu Vladimír Špidla. Oba pánové zřejmě neznají fatální
dopady úžasné vlády ultralevice ve Švédsku, protože by jinak nemohli tvrdit takové nesmysly. Právě Švédsko
nám jasně ukazuje, že sociální stát, s vysokými mantinely sociální péče, které drží všechny potřebné u
základního sourcingu, nemůže fungovat nikde na světě.
Postupný kolaps
V 50. až 60.letech bylo Švédsko velmi liberální zemí, kde tržní ekonomika velmi dobře fungovala. V té době
ekonomika rostla meziročně téměř o 4 %, což je velmi dobrý výsledek.
Po nástupu levice začátkem 70. let se v důsledku jejích „reforem“ výkonnost ekonomiky zpomalila cca na 1,5 %
ročně. To se muselo nutně někde projevit, a jak léta plynula, státní kasa se začala vyprazdňovat. Následovala
další řada opatření, systém nucených úspor, a půjčování si peněz z externích kapitálových trhů. Za 20 let vlády
se státní dluh zvýšil o hrozivých 50 % a činil bezmála 80 % tehdejšího HDP. Silné společnosti redukovaly
výrobu ve Švédsku (Ericsson, Volvo). Zkrátka přesunuly své hlavní výrobní aktivity do výhodnějšího
podnikatelského prostředí. Průvodním jevem těchto kroků byla narůstající nezaměstnanost, snížená schopnost
konkurovat, úbytek kvalifikovaných pracovních sil. Na druhé straně nevhodná kompenzace velmi otevřenou
imigrační politikou.
Imigranti bez začlenění do společnosti
Jak jsme se mohli přesvědčit loni na podzim ve Francii, silný sociální stát je živnou půdou pro přistěhovalce,
kteří nejsou schopni se z nějakých důvodů začlenit do společnosti. Ohnivá exhibice na pařížském předměstí loni
v listopadu byl jen ohýnek, který se náhle zjevil na obrovské kupě problémů, která už dlouho doutnala. Důvody
asi nemusíme rozebírat, to by bylo na samostatný článek.
Málokdo asi ví, že před patnácti lety se přistěhovalecká ghetta dala ve Švédsku spočítat na prstech jedné ruky.
Dnes už je jich hodně přes sto! Švédští imigranti, na rozdíl od těch francouzských, nezapalují auta, ale školy. Jen
v roce 2002 bylo údajně podpáleno ve Švédsku 139 škol. V největších švédských městech Malmö, Stockholm
jsou části, do kterých nejezdí ani městská hromadná doprava. Tedy dříve tam jezdila, ale po zničení několika
desítek dopravních prostředků místními občany, jezdit přestala. V těchto městech také velmi výrazně stoupla
kriminalita. Narůstá agrese přistěhovalců vůči původním obyvatelům.
Současnost
Švédsku se v posledních letech pomalu začíná dařit hojit nemocnou ekonomiku země. Nezaměstnanost klesá a
atakuje hranici někde kolem 4 %. Co ale zůstává, je velký problém nedobré imigrační politiky a její důsledky.
Žijeme v zemi, kde zatím podobné kratochvíle moc neznáme. Co není, může být. Mám dojem že „Socani“ a
Parouback nám můžou dokázat, že ve skutečnosti mají ještě na míň. Nedělejme si iluze. Za dva měsíce máme
volby. Rozhodněme se správně. Cesta, která se nám jeví jako široká a pohodlná, vystlaná peřinkami sociálních
dávek a vymožeností, není většinou správná. Ta bývá mnohem užší a je nutné ji hledat. Tak jako v údajném
švédském ráji najdeme shnilá jablka, naopak v něčem méně okázalém, co vypadá na první pohled komplikovaně
a nedobře, můžeme objevit východisko zaručující lepší budoucnost nejen pro nás, ale také pro další generace.
Jak sociální stát zkorumpoval Švédsko
Per L. Bylund
http://www.perbylund.com/the_library_howthewelfarestatecorrupted_czech.htm
28. 7. 2006
Staří lidé ve Švédsku říkávali, že být Švédem znamená sám se uživit, být schopen se sám o sebe postarat a nikdy
nebýt břemenem na cizích bedrech. Nezávislost a tvrdá práce byla normální součástí slušného životního stylu a
morálky. Ještě před necelými sty léty.
Má zesnulá babička říkávala, že se se světem něco pokazilo. Byla hrdá na to, že nikdy nežádala o cizí pomoc, že
se vždy mohla spolehnout na sebe a svého manžela a že se spolu dokázali celý život starat o rodinu. Jsem rád, že
když v úctyhodném věku 85 let zesnula, byla tato její důstojnost stále nedotčena. Břemenem nebyla nikdy.
Moje babička se narodila v roce 1920 a patřila do poslední generace, jíž byla tato osobní hrdost vlastní, s pevnou
a hluboce zakořeněnou morálkou, která byla pánem svého osudu ať se dělo cokoli. Její vrstevníci zažili dvě
světové války (ač se jich Švédsko přímo nezúčastnilo) a byli vychováváni chudými švédskými farmáři a
průmyslovými dělníky. Ti byli svědky a hnací silou švédského „zázraku”.
Jejich morálka jim zajišťovala přežití za všech podmínek. Pokud mzda k přežití nestačila, pracovali prostě více a
déle. Sami byli architekty a staviteli vlastních životů, i když to často znamenalo tvrdou práci a překonávání
zdánlivě beznadějných situací.
Ochotně nabídli pomoc potřebným, ač sami měli jen málo, ale těžko by nějakou i nabízenou pomoc přijali. Byli
hrdi na to, že se dokázali postarat sami o sebe, pěstovali si nezávislost na druhých a byli rádi, že nikdy nemuseli
žádat o pomoc. Soudili, že pokud to nezvládnou sami, nemají na pomoc od jiných nárok.
Přesto z nějakého důvodu uvěřili slibům politiků, že je třeba pomoci „slabým”, což byla kategorie lidí, která
tehdy neexistovala. Kdo by byl ochoten přiznat, že se o sebe nedokáže postarat? Ti dobří a těžce pracující lidé se
asi domnívali, že takový malý, vpravdě samaritánský příspěvek na opravdové chudáky, musí být dobrá věc.
Teoreticky je to pochopitelné a vlastně i záviděníhodné. Po boku rodičů se už tehdy dobrovolně zapojili do
místních privátních sítí, jež zařizovaly finanční podporu pro nemocné a nezaměstnané. V těžkých časech recesí a
rychlých společenských změn to zajisté byla další zátěž, avšak dobrovolná a ve vlastním zájmu. Rozsáhlejší
verze takovéto vzájemné pomoci musela znít jako dobrý nápad, i když by byla financována nedobrovolně,
pomocí daní.
Bohužel se tak zrodil sociální stát, stát blahobytu, který měl dramaticky změnit životy lidí a podstatně ovlivnit
jejich morálku. Mohl to nakonec být i úspěšný projekt, pokud by si všichni zachovali svou původní hrdost,
snažili se zabezpečit vlastní existenci a vyhledávali by pomoc jen, kdyby ji opravdu potřebovali. Mohlo by to
snad fungovat ve světě bez dalších změn, což tento projekt skutečně předpokládá. Svět se ale trvale mění a stát
blahobytu vyžaduje lidi, kteří jsou silnější a morálně lepší než ve společnostech, kde tento koncept zaveden není.
To ale tehdy nikdo nevěděl a koneckonců to není příliš známo ani dnes. Namísto toho všichni brali svou osobní
hrdost na práci a rodinu jako přirozený stav věcí a z jejich pohledu musel tento nový projekt vypadat zajímavě.
Řeklo se jim, že mají pouze přenechat politiku (a trošičku moci) politikům. Musím zde s lítostí sdělit, že to pro
švédské obyvatelstvo platí dodnes, Švédové všeobecně návrhy na poskytnutí více moci politikům vítají a
dokonce požadují vyšší daně.
Solidní základ morálky je dávno ten tam. Na jeho totální zničení stačily něco přes dvě generace — díky
sociálním dávkám a koncepci sociálních práv.
Děti sociálního státu
Děti generace mých prarodičů, a moji rodiče mezi nimi, si rychle osvojily a přijaly novou morálku založenou na
„právech“ poskytovaných systémem sociálního pojištění. Zatímco starší generace by nikdy závislost na druhých
neakceptovala (a to včetně sociálních výhod poskytovaných státem), nic nenamítala proti posílání mladší
generace za vzděláním do státních škol. Jsem si jist, že jim nikdy nepřišlo na mysl, že na vzdělání svých dětí
mají nějaké právo. Spíše přijali a dokonce uvítali to, že jejich děti budou mít šanci, kterou oni sami neměli, a to
prostřednictvím vzdělání „zdarma“.
A tak generace mých rodičů nastoupila do státních škol, kde se učili matematiku a jazyky a také o tom, jak jsou
sociální jistoty a státní morálka skvělé. Poučili se o fungování sociálního státu a osvojili si zcela nové (chybné)
pojetí práv: všichni občané mají právo pouze díky tomu, že jsou občany na vzdělání, zdravotní péči, podporu
v nezaměstnanosti a sociální pojištění.
Jedinec, byli učeni, má právo na podporu uspokojení svých osobních potřeb. Každý má právo na všechny zdroje,
které potřebuje k dosažení vlastního a společenského štěstí. A každý by měl mít právo na umístění svých dětí ve
státních mateřských školkách, takže každá rodina může mít dva platy (ale málo času na výchovu dětí). Mít
„slušný život“, alespoň z finančního hlediska, muselo pro starší generaci vypadat jako ohromná šance.
Tato nová morálka se mezi lidmi rozšířila a alespoň v jejich mysli se stala „přirozeným“ řádem věcí. Generace,
narozená během dvou či tří dekád po druhé světové válce, se lišila od generace svých rodičů morálně i
filosoficky. Zvykla si na ohromný poválečný hospodářský rozmach (díky tomu, že se Švédsko nezúčastnilo
války) a na stále se rozšiřující sociální podporu rychle rostoucího státu. (Kvůli udržení růstu sociálního státu a
uspokojení požadavků lidu na další dávky, musela švédská vláda v sedmdesátých a osmdesátých letech
několikrát sáhnout k devalvaci měny.)
Účinek na generaci, jež v té době dospěla a vstupovala na trh práce, byl v zásadě dvojí: zvýšený tlak veřejnosti
na progresivnější politiku a selhání celé společnosti ve výchově samostatných a morálně silných potomků, kteří
by dokázali být pány nad svými životy.
V této době již změny v morálce a filosofii celé společnosti začaly být zjevné. Zatímco počátkem 20. století
sociální demokracie, hegemon švédské politiky v tomto století (i později), požadovala snížení daní, aby se
ulevilo dělníkům od zbytečného zatížení, nyní se briskně proměnila ve stranu vysokých daní a rozsáhlých
sociální podpor, která se dožadovala „osvobozujících“ společenských reforem. Masy voličů, nyní již děti
sociálního státu závislé na jeho logice, podporovaly další zvyšování daní, které přesáhlo 50 % a dále
pokračovalo. A k tomu se dožadovaly státních podpor krytých daňovými poplatníky, což tlak na daně dále
zesilovalo.
Jakmile tyto děti dospěly a začaly se účastnit politiky, změnily ji zcela masivně. Vyvrcholilo to patrně
komunistickými studentskými bouřemi roku 1968, kdy tato radikální generace pro sebe požadovala více
prostřednictvím státního přerozdělování, odmítala nést jakoukoliv osobní zodpovědnost a už vůbec ne nějakou
starost o vlastní obživu. Říkali: „Potřebuji“ a z toho přímo odvozovali nárok na uspokojení svých potřeb, ať už
šlo o jídlo, bydlení či nové auto.
Zatímco moji rodiče nějakým tajemným způsobem zdědili hodně ze „staré“ morálky, většina jejich vrstevníků a
zejména mladších lidí vyznává zcela odlišné paradigma než generace předcházející. Jsou pravými dětmi
sociálního státu a jsou si velmi dobře vědomi toho, že mají „právo“ na rozličné sociální podpory. Nezajímají se o
to, odkud ty podpory pocházejí, ale dívají se skepticky na politiky, kteří by je o tyto vymoženosti mohli
připravit. „Změna“ se rychle stala neslušným slovem, protože nutně znamená změnu systému, na němž
parazitují.
V této generaci je dřívější poznatek o tom, že produkce předchází spotřebě, nahrazen vírou v nezvratné a
přirozené „lidské právo“ na státní podporu. Díky silným odborům dostávali švédští pracující každoročně přidáno
bez ohledu na svou skutečnou produktivitu a časem se toto pravidelné zvýšení platu stalo normou. Ti, kdo
přidáno nedostali, byli „oběťmi“ zlých zaměstnavatelů a museli dostat ve svém spravedlivém zápase s nimi
právní podporu. Každý má přece „právo“ na zvýšení platu, tak jako letošní plat musí být vyšší než ten loňský; to
dá rozum.
Změně ve vnímání světa předcházela, jak jsme si ukázali, změna v žebříčku hodnot. Na změny ve společnosti
reagovala i filosofie vznikem nových podivných a destruktivních teorií. Děti této generace sedmdesátých až
devadesátých let byly vychovávány „svobodně“ (díky ideálům z r. 1968), což v podstatě znamenalo, že nebyly
zatěžovány „pravidly“ či snad „odpovědností“. Pro tuto generaci neexistují ve společnosti vůbec žádné příčiny a
následky, za své činy není nikdo zodpovědný ani za to, že si pořídí děti. Takoví jsou dnešní mladí Švédové.
Vnuci sociálního státu
Já sám patřím do této druhé generace lidí vychovaných sociálním státem. Významným rozdílem oproti generaci
předchozí bylo to, že nás skoro vůbec nevychovávali naši vlastní rodiče. Nejdříve jsme byli ve státních školkách,
pak ve státních základních, středních a vysokých školách a pak jsme se stali zaměstnanci státního sektoru a dále
nás vychovávaly silné odbory a jejich vzdělávací organizace. Stát je všudypřítomný a pro mnohé je jedinou
možností přežití a státní podpory jedinou cestou k nezávislosti.
Rozdíly vůči starším generacím jsou zjevné. Mí prarodiče žili ve světě, jenž byl morálně a filosoficky zcela jiný
a mí rodiče ještě stále v sobě nosí zbytky jejich „starodávného“ smyslu pro spravedlnost a vnímání dobra a zla.
Zatímco generace mých rodičů je jen „trochu poznamenaná“ (což je už samo o sobě dost špatné), moje generace
je ztracená úplně. Vychováni beze stopy zdravých hodnot svých prarodičů, ale zato obklopeni hodnotami
propagovanými pečovatelským státem, nemají jeho vnuci ani ponětí o ekonomických závislostech.
Spravedlnost je „vnuky“ vnímána tak, že jedinec má věčné právo, aby ho společnost zásobovala vším, co se mu
zdá potřebné (či příjemné). V nedávné televizní diskusi se děti a vnuci státu blahobytu sešli k diskusi o
nezaměstnanosti a problémech vstupu nové generace na pracovní trh. Požadavkem „vnuků“ bylo doslova to, že
„staří“ (tj. narození ve čtyřicátých až šedesátých létech) by měli odejít (tj. přestat pracovat), neboť „kradou“
místa mladým!
„Sociální logika“ ospravedlňující podobné nehoráznosti, je zhruba taková. Premisou je, že každý má právo na
slušný život. Slušný život znamená nemuset se starat o jeho materiální stránku, čili sociální podpora a finanční
„nezávislost“ je nutností. Finanční nezávislost dále znamená dobré postavení, velký plat a ne moc náročné
zaměstnání, takže mít dobré místo je jedním z lidských práv. Ti, kdo zrovna tato místa mají, je vlastně zabírají a
porušují mé právo na ně. Každý člověk s dobrým zaměstnáním je tak narušitel práva a tedy zločinec.
A všichni víme, co se patří dělat se zločinci, je třeba je zavřít. To je trest, který požaduje zatím hodně malá, ale
rapidně přibývající část švédské mládeže pro majitele podniků, kteří je nechtějí zaměstnat, či pro starší lidi, kteří
zabírají místa, po kterých tito mladí touží. Je „nutné“ zavést pokrokovější zákonodárství.
Ale takové myšlenky nejsou vlastní pouze mladistvým ignorantům. Národní odborový svaz 14. května přišel
s požadavkem, aby stát provedl „redistribuci“ pracovních míst tím, že nabídne generaci šedesátníků státní
důchody, pokud dobrovolně opustí zaměstnání a zaměstnavatelé přijmou na jejich místa mladé. Podle propočtů
odborů by taková akrobacie „vytvořila“ 55 000 míst.
To ukazuje, že pro mladé je jediným schůdným způsobem získání místa „zprostit“ práce starší lidi; míst je málo
a nezaměstnanost stoupá, přestože poptávka po zboží a službách roste díky silné státní regulaci trhu. Sociální stát
způsobuje problémy a konflikty na mnoha úrovních a nutí lidi soutěžit o podíl na stále se zmenšujícím koláči.
Řešení: více regulace a tedy ještě méně prosperity. To se přihodí, když potřeby a tužby nahradí ve veřejné i
osobní morálce schopnosti a zkušenost.
Potřeba společenské zodpovědnosti
Tato degenerovaná morálka a nedostatečné porozumění skutečnému a přirozenému řádu věcí je též zřejmá
v oblastech, jež vyžadují osobní zodpovědnost a respekt vůči spoluobčanům. Staří lidé jsou dnes balast, nikoli
lidské bytosti a příbuzní. Mladší generace má pocit, že má „právo“ nestarat se o rodiče a prarodiče, a požaduje,
aby je stát této přítěže zbavil.
V důsledku toho dnes staří Švédové většinou čekají v depresi osamoceně doma na smrt, nebo jsou umístěni
v domech důchodců s nepřetržitým dozorem, aby se mladé generaci pracujících ulevilo. Někteří se s příbuznými
a vnuky vidí hodinu či dvě o Vánocích, když rodiny vyvinou snahu a navštíví své „problémy“.
Ale starší občané nejsou na periférii státu blahobytu, který se stará o svou pracující populaci, sami. Totéž platí i
pro generaci nejmladší, která přichází přímo do státní péče namísto toho, aby je vychovávali rodiče.
Moje matka bývala učitelkou a často musela čelit požadavkům rodičů svých žáků, aby „něco“ udělala s jejich
stresující rodinnou situací. Požadují, aby „společnost“ převzala odpovědnost za výchovu jejich dětí, protože oni
už s tím strávili „příliš mnoho let“. (Což obvykle znamenalo odložit je v 7 ráno do školky a v 6 večer je zase
vyzvednout.)
Hlasitě oznamují své „právo“ být od tohoto břemene osvobozeni. Problémy s neposlušnými a neovladatelnými
dětmi má řešit personál škol a školek. Děti můžou být vidět, ale rozhodně ne slyšet, a už vůbec nesmí narušovat
práva svých rodičů na kariéru, dlouhé zahraniční dovolené a návštěvy společenských akcí.
Aby dospělá generace mohla pracovat a vytvářet zdanitelné statky (současná míra zdanění je pro nízkopříjmové
skupiny přibližně 65 % výdělku), švédský sociální stát neustále spouští progresivní programy, které ji chrání
před nehodami a problémy. Sociální svoboda je existence bez problémů, zodpovědnosti a plná výhod, tak jak ji
stát blahobytu stvořil.
To, co lze nyní ve Švédsku pozorovat, je dokonale logickým důsledkem existence sociálního státu:
poskytováním dávek a výhod, a tedy zbavením individua odpovědnosti za vlastní život, vznikl jedinec zcela
nový nedospělý, nezodpovědný a závislý. Sociální stát tak dal vzniknout populaci jedinců, kteří jsou
psychologicky a morálně trvale dětmi stejně jako když rodiče nikdy nevystaví děti problémům, zodpovědnosti a
potřebě nacházet vlastní řešení, budou jejich rozmazlení potomci věčně trpět nedostatkem a stále něco
vyžadovat.
To, že analogie s rozmazlenými dětmi je hodně pravdivá, potvrzuje každodenní praxe pracovníků veřejného
sektoru, kteří řeší požadavky občanů. Zjistil jsem, že pro mladé rodiče není nijak neobvyklé plísnit učitele,
protože domácí úkoly jsou „zbytečným“ nátlakem na děti. Děti mají právo na vědomosti, ale zjevně nemohou
být vystaveny vzdělávání, protože to znamená studium a práci. Úkolem učitelů je zjevně dodávat dětem znalosti,
které mohou konzumovat bez jakéhokoliv přemýšlení (či snad dokonce učení). Muset něco samostatně dělat je
„nátlak“. Vůbec „muset“ něco je naprosto nespravedlivé, i kdyby se to týkalo přírodních zákonů, protože to
narušuje právo jedince na život bez problémů. Teď už se příroda sama včetně svých zákonů stává „břemenem“.
Ekonomie závislosti
Možná se touto mentalitou dá vysvětlit rostoucí popularita různých teorií popírajících realitu, jako skepticismus
nebo postmodernismus, kde se nic nedá považovat za dané. Logika, jak tyto teorie tvrdí, je pouhou společenskou
konstrukcí bez jakékoliv vazby na skutečnost či svět jako takový (pokud ten vůbec existuje). Takové teorie mají
ohromnou vlastnost, nedají se dokázat ani vyvrátit. Ať už prohlásíte cokoliv, nenesete za to žádnou
zodpovědnost, nikdo vaše tvrzení nemůže ověřit, kritizovat, ba dokonce ani použít. Je to jen vaše a existuje jen
pro vás a také to jen pro vás platí.
Neužitečnost takové teorie se zdá být zřejmá. Také je zjevné, že zastánci podobných teorií považují určité věci,
jako třeba existenci, za dané, jejich život nejsou neustálé pochyby a „vědomí“, že nic nelze poznat a nic není
takové, jak vypadá. Ale to je právě asi krása toho všeho.
Svým způsobem to je příliš doslovný výklad premisy rakouské školy, že „hodnoty jsou subjektivní“. V těchto
„moderních“ teoriích je subjektivita základem reality, nikoliv způsobem, jakým je realita hodnocena a vnímána.
Tento způsob „chápání“ je přímým důsledkem relativistické morálky a logiky dětí a vnuků sociálního státu.
K tomu, aby někdo mohl spotřebovávat, nemusí někdo jiný produkovat a uspokojování mých požadavků a
nároků na „hezký“ život rozhodně nepředstavuje břemeno pro nikoho jiného. Koneckonců, právo na spokojený
život je základním lidským právem, jediným pevným bodem v proměnném a subjektivním vesmíru.
Pro nestranného pozorovatele (za kterého se považuji) celá tahle šílenost dává smysl: když naučíte lidi, že se
nemusí starat o důsledky svého konání, dostanete dobrovolné závislé subjekty. Stát blahobytu nás měl ochránit
před sobeckými monstry a přitom je sám vytvořil poskytováním privilegií a podpory všem na „ničí“ účet.
Sociální inženýři státu blahobytu zjevně nikdy neuvažovali o tom, že by se morálka a způsob vnímání světa
mohly změnit, chtěli prostě systém, který všechny ochrání, kde schopní se budou umět sami zabezpečit, ale i ti
méně zdatní budou moci žít slušný život. Kdo by si pomyslel, že pokrokové reformy zavedené počátkem 20.
století na podporu práv dělníků a všeobecné prosperity, způsobí takové filosofické a morální selhání?
Zřejmě nic nevyšlo podle očekávání – reakce společnosti se jednoduše nedala předvídat.
Tato nová morálka je zjevným protikladem morálky generace mých prarodičů. Hlásá, že nezávislosti lze
dosáhnout jedině předáním zodpovědnosti do rukou ostatních a že svobodu lze získat jen jejich zotročením
(i sebe sama). Výsledkem takto deformované morálky je katastrofa ekonomická, společenská, psychologická i
filosofická.
Pro mnoho tisíc Švédů je to současně i osobní tragédie. Lidé se už zřejmě bez vědomí zodpovědnosti za vlastní
činy a volby neumí těšit ze života, bez možnosti samostatně nakládat s vlastním životem není hrdosti a
nezávislosti. Sociální stát vytvořil lidi závislé, naprosto neschopné objevovat životní hodnoty; místo toho
přicházejí na to, že nejsou schopni běžných lidských pocitů jako hrdost, čest a empatie. Tyto schopnosti, spolu
s možností najít v životě nějaký smysl, jim sociální stát odebral.
Tím se možná vysvětluje, proč tak velká část mladé populace nyní konzumuje antidepresiva, bez kterých nejsou
s to ve společnosti normálně fungovat. A možná to i vysvětluje, proč dramaticky stoupá počet sebevražd velmi
mladých lidí, kteří nikdy doopravdy neznali své rodiče (celkový počet sebevražd se nemění). A lidé stále nevidí
problém, ani jeho řešení. Jako rozmazlené děti žádají „pomoc“ od státu.
Tomu by moje babička nerozuměla. Ať odpočívá v pokoji.
Autor pracuje jako firemní konzultant ve Švédsku. Přeložil M. Calábek. Původní článek na Mises Institute zde.
Švédské postřehy
Barbora Benediktová
Prohibice v praxi
http://www.benediktova.com/blog/?p=13#more-13
6. 9. 2006
Dnes jsme poprvé navštívili System Bolaget – jediný obchod ve Švédsku, kde se může prodávat alkohol.
Předtím se nám to nepodařilo, protože otevírací doba není nikterak příznivá. Jak jsme zjistili dnes, ceny taky ne.
Švédové to myslí s prohibicí ještě vážněji než Finové a v normálních obchodech se dá koupit pivo s maximálním
obsahem alkoholu 3,5 %, případně při troše štěstí cider (sycená sladká limonáda) s 2,5 %. Opít se, nebo se aspoň
trochu dostat do nálady, je s tímto sortimentem takřka nemožné.
V System Bolaget je výběr o hodně větší. Vsadím se, že jste nikdy neviděli tolik druhů piva, ciderů a vína. Jen
českých značek piva jsme napočítali asi deset – kromě těch obvyklých například i Zlatopramen. Obsah alkoholu
se u nich pohyboval kolem 5 % a cena začínala na 9 švédských korunách (přibližně 27 Kč). Za sedmičku vína
dáte nejméně 50 SEK (asi 150 Kč).
Ovšem co s námi zamávalo, byly ceny tvrdého pití. Nejlevnější sedmička vodky přijde asi na 500 Kč a kromě
vodky toho na výběr moc nemáte. Po dlouhé chvíli strávené v obchodě jsme si koupili cider a pivo a rozhodli se,
že zůstanem až do Vánoc převážně na suchu. Náš napjatý rozpočet zdejší ceny alkoholu prostě nezvládá.
Financování vysokých škol
http://www.benediktova.com/blog/?p=22
12. 9. 2006
Dneska jsme se dozvěděli něco o financování švédských vysokých škol. Univerzity dostávají peníze za každou
úspěšně složenou zkoušku. Vláda samozřejmě nejvíc platí za státnice, takže je v zájmu všech, abyste školu
dodělali. Učitelé jsou motivovaní, aby vás něco naučili a pustili dál, než dusili na blbostech typu Dějiny
ekonomických teorií (jak dobře si na ně pamatuju…).
Určitě si teď říkáte, že to musí nutně dopadnout jako na soukromých středních školách u nás (taky si na ně dobře
pamatuju…). Ale Švédsko je prazvláštním důkazem, že socialismus v určité podobě a za speciálních podmínek
fungovat může. A to si jako přesvědčený pravičák nedělám srandu.
Životní náklady
http://www.benediktova.com/blog/?p=48
10. 10. 2006
Švédsko je považované za jednu z nejdražších zemí Evropy. Jak je to tady s cenami doopravdy? A za kolik se dá
(pře)žít?
Berte prosím v úvahu, že všechno, co napíšu, platí pro Lulea, která patří k levnějším městům Švédska. A
rozhodně se nedá srovnávat se Stockholmem. O tom i někteří Švédové prohlašují, že je pro ně příliš drahý a
nemůžou si dovolit tam studovat.
Švédským studentům se doporučuje mít na měsíc asi 7000 SEK, což je přibližně 21 000 Kč. Pokud nepijete
přemíru alkoholu, nejíte často v restauracích a nemusíte mít všechny módní výstřelky, které jsou v obchodech,
s touhle částkou vyjdete zcela v pohodě.
Myslím, že minimum, které potřebuje student k životu, je asi 12 000 Kč. Při 15 tisících se už dá žít docela
normálním studentským životem.
Nejvíc padne samozřejmě na nájem. Nejlevnější koleje tady stojí 2000 SEK. Jsou ale několik kilometrů od školy
a prý v dost špatném stavu. Za vybavený slušný pokoj s vlastní koupelnou a vařičem zaplatíte asi 2700 SEK.
My jsme plánovali, že ušetříme za bydlení ve dvou, ale narazili jsme. Na kolejích je sdílení pokoje zakázáno. A
bytů, ve kterých můžou dvojice bydlet, je nedostatek. Navíc se tady byty přidělují podle toho, jak dlouho jste
zapsaní v pořadníku firmy, která nájmy zajišťuje. Protože my jsme se do pořadníku zapsali až v červnu, nezbylo
nám, než si vzít hezký dvoupokojový byt blízko školy, který stojí skoro stejně jako dva pokoje na kolejích.
Jídlo je přibližně dvakrát dražší než u nás. Kromě alkoholu, který se ale stejně dá sehnat jen ve specializovaném
obchodu, se prodraží ještě ovoce a zelenina. Ve Švédsku toho moc neroste, takže se sem všechno dováží. A na
cenách je to hodně vidět.
Za oblečení, elektroniku a sportovní potřeby zaplatíte stejně jako u nás, boty jsou trochu levnější. Věci do
domácnosti jsou sice dražší, je ale skoro nemožné si z nepřeberné nabídky krásných věcí vybrat. Po návštěvě pár
obchodů s vybavením pochopíte, proč IKEA a její design vznikl ve Švédsku.
A když už jsem u IKEA. Přijde mi, že pro Švédy je IKEA skoro posvátná. V Lulea bohužel žádná není, ale
v půlce listopadu se má jedna otvírat v Haparandě. Asi 150 kilometrů odsud. A bude to velká sláva. Několik
Švédů mi už řeklo, že se na otevření hrozně těší a pojedou se tam podívat. Dvouhodinová jízda autem za to totiž
stojí.
Švédské političky
http://www.benediktova.com/blog/?p=50
16. 10. 2006
Taky si připadáte jak v Kocourkově, když si čtete české zprávy? Dneska jsem ale objevila, že ani nová švédská
vláda není bez chybičky.
V sobotu rezignovala zdejší ministryně zahraničního obchodu, protože se zjistilo, že neplatila daně, když
zaměstnávala chůvu. Vysvětlovala to tím, že si nemohla dovolit ji legálně zaměstnat. To neměla říkat, protože
novináři si pak projeli její a manželovo daňové přiznání a zjistili, že jejich příjmy byly několikanásobně nad
švédským průměrem.
Pak už stačila jen trocha dalšího pátrání a vyplulo na povrch, že její dům je vlastněný společností se sídlem
v daňovém ráji. A aby toho nebylo málo, neplatila ani koncesionářský poplatek za televizi. Po osmi dnech ve
vládě se radši rozhodla odstoupit.
Možná to ale nebude poslední změna ve vládě. Zjistilo se totiž, že i ministryně kultury zapomínala 16 let platit
koncesionářský poplatek. Vzhledem k tomu, že televizní vysílání spadá do jejích kompetencí, je takové
opomenutí minimálně trapné.
Problémy ale nepřitahuje jen nová vláda. Z politiky se v neděli stáhla i předsedkyně Mladých sociálních
demokratů, protože se opila v jednom stockholmském baru, napadla vyhazovače a rasisticky ho urazila.
Zajímalo by mě, kolik našich politiků neplatí za televizi. Možná by to stálo za důkladný výzkum.
P. S. Ministryně kultury dnes (pondělí) rezignovala.
Vzdělaná populace
http://www.benediktova.com/blog/?p=64
8. 11. 2006
Švédská vláda chce, aby v budoucnu mělo až 50 % mladých lidí vysokoškolské vzdělání. Studenti jsou celkově
státem hodně podporovaní. Kromě toho, že neplatí školné, dostávají měsíčně 2000 SEK a na dalších 5000 SEK
si můžou vzít půjčku s velmi příznivým úrokem. I švédské firmy objevily, že studenti jsou velice zajímavá
skupina spotřebitelů. Ve škole je skoro každý týden nějaká akce, při které se rozdávají propisky, brambůrky,
sladkosti nebo tašky s oříšky a starým Cosmopolitanem.
Problém tohoto vládního plánu je pouze jeden. Švédové nejsou zázračný národ a 50 % populace prostě
nadprůměrně inteligentní není. A protože genové inženýrství ještě nepokročilo dostatečně daleko, aby udělalo
z každého dítěte génia, je nutné nějakým způsobem snížit požadavky. V praxi to vypadá například tak, že máte
víceméně neomezený počet možností opakovat zkoušku. A protože to Švédové moc dobře ví, často toho i
zneužívají. Neúspěšné pokusy se nikam nezaznamenávají, takže pokud nejste například spokojeni se svou
známkou, můžete si ji několikrát zkusit opravit. Počítá se vždycky ten pokus, který vám lépe vyšel.
Důraz na známky a na prestiž školy je další aspekt toho, že skoro půlka mladých lidí studuje na vysoké. Při
hledání práce se zaměstnavatelé zaměřují na to, s jakými výsledky a na které škole člověk studoval.
Výsledky celé strategie jsou nakonec takové, že míň chytří lidé s vysokoškolským vzděláním dělají práci, pro
kterou by jim stačilo jen středoškolské. A inteligentnější studenti jsou zase méně motivovaní se snažit, protože
zkoušejí, co jim projde, a pořádně se naučí až na případný druhý/třetí pokus u zkoušky.
Když oproti tomu vidíte Iránce, jak se na zkoušky učí měsíc, aby je napoprvé zvládli co nejlíp a měli větší šanci
dostat se na vysněné kanadské a americké univerzity na PhD programy, pochopíte, že mezinárodní konkurence
je šíleně tvrdá. A uspět v ní nemusí ani státy s vysoce vzdělaným obyvatelstvem.
Daně ve Švédsku
http://www.benediktova.com/blog/?p=87#more-87
18. 1. 2007
O Švédsku se říká, že má jedny z nejvyšších daní v Evropě a vůbec na celém světě. Až těsně před Vánocemi
jsem si ale zjistila, co to přesně znamená.
Ve škole nám chtěli proplatit účast na prezentaci zemí, které jsme se zúčastnili. Sazba na hodinu byla 90
švédských korun, což vypadalo velice příjemně. Na papírech pro daňový úřad, které jsme museli vyplnit, jsem se
dočetla, že minimálně zaplatíme 35% daň. OK, 58 korun na hodinu už neznělo tak povzbudivě, ale aspoň něco.
Kvůli daním jsme si museli vyřídit švédské osobní číslo a dvakrát zajít do banky, aby nám peníze správně
poslali. A po příjezdu z prázdnin jsme ještě našli ve schránce dopis z úřadu pro sociální zabezpečení. Jestli se
kvůli necelé české tisícovce budeme muset zaregistrovat i na tomhle úřadu, vzdám se asi dobrovolně honoráře.
Tahle zkušenost mě ale konečně dohnala k tomu zjistit si, jak přesně švédský daňový systém vypadá. Začnu
s daní, která zatěžuje i moji peněženku – s daní z přidané hodnoty. Běžná sazba je 25 %, což je prý nejvyšší
povolená sazba pro DPH v EU. Švédové mají dvě snížené sazby – 12 % (vztahuje se například na jídlo nebo
dopravu) a 6 % (knížky, noviny).
Lidé ze svých platů odevzdávají 29-34 % obci, ve které bydlí. Dál se platí 1 až 2% daň církvi a pohřební daň a
7% odvod na důchod. Lidé s nadprůměrnými příjmy zaplatí ještě 20 nebo 25% národní daň z částky, o kterou
plat přesahuje stanovený limit. Stejně jako u nás odvádí zaměstnavatel za své zaměstnance sociální pojištění –
asi 32 %. Daň z příjmů právnických osob (firmy) je 28 %.
Kromě toho platí Švédové i 1,5% daň z veškerého majetku nad 1,5 miliónu švédských korun. Do majetku se
započítávají peníze na bankovních účtech, akcie, nemovitosti, auta, lodě, šperky atd. Pokud člověk vlastní dům
platí ještě navíc jednoprocentní daň z jeho odhadnuté hodnoty.
Jak vidíte, Švédové opravdu odvádí státu hodně peněz. Musím ale říct, že za to i hodně dostávají – od školek
zdarma až po příkladnou péči o důchodce. Hlavní problém bych spíš viděla v tom, že silně progresivní daň
z příjmu rozhodně nemotivuje schopné lidi k práci, nebo je vyhání do zahraničí. A propracovaný systém
sociálních dávek zase zvyšuje nezaměstnanost, což se teď snaží nová vláda omezit. Jsem sama zvědavá, jak se
jim to podaří.
Švédský monopol
http://www.benediktova.com/blog/?p=96
11. 2. 2007
Než jsem přijela do Švédska, věděla jsem, že alkohol se prodává jen ve specializovaných obchodech vlastněných
státem. Až po příjezdu a pár týdnech rozkoukávání jsem pochopila, že monopol na prodej alkoholu je jen
špičkou ledovce. A že Švédové i přes veškeré mikroekonomické poučky na monopoly věří. A milují je stejnou
měrou jako neziskové organizace.
Švédská vláda si například drží monopol na prodej veškerých léčiv. Lékárny sice fungují výborně a jsou dobře
zásobené, mají jen drobnou chybu. V celé Lulea (70 tisíc obyvatel) vím o dvou lékárnách. Jedna je od nás
vzdálená 6 km, druhá asi 15. Nová pravicová vláda teď slíbila zrušení nebo alespoň uvolnění monopolu, protože
zjistila, že lékárny nenabízejí levnější léky (což byl důvod založení monopolu) a i Evropské unii se celý systém
příliš nelíbí.
Státem vlastněná je i organizace, která pronajímá budovy švédským univerzitám. Z nějakého důvodu totiž školy
budovy, ve kterých sídlí, nevlastní. Organizace je státní a samozřejmě nezisková, pronájem jedné přednáškové
místnosti pro dvacet studentů však vyjde mnohonásobně dráž než pronájem stejně velké kanceláře jinde ve
městě.
Klasickou ukázkou monopolu jsou i místní kadeřníci. Možnost otevřít si kadeřnictví je nějak omezená a
kadeřnické salóny mají stanovené minimální ceny. Pánské ostříhání proto vyjde na 350 švédských korun (1
švédská koruna = 3 české), dámské ostříhání začíná na 450. Pokud si zajedete na výlet do jiného města, můžete
ušetřit až polovinu ceny.
Švédové ale překvapivě už před několika lety liberalizovali železnice. Kromě Švédských drah tak na kolejích
jezdí hned několik dalších společností. A protože výrazně stlačily ceny dolů, dá se čekat, že i ostatní monopoly
brzo padnou. Tedy kromě toho alkoholového.
Švédsko a přistěhovalectví
http://www.benediktova.com/blog/?p=110
11. 3. 2007
Švédsko je známé svým přívětivým postojem k přistěhovalcům. Jaké jsou ale problémy s přistěhovalectvím
v zemi, kde 22 % obyvatel má alespoň jednoho rodiče cizince a 11 % obyvatel se narodilo v jiné zemi?
Já obecně mám pocit, že slušný člověk o problémech s přistěhovalci ve Švédsku nemluví. Přistěhovalci zase za
střízliva nemluví o svých pocitech diskriminace. Pokud se chcete něco dozvědět, musíte číst mezi řádky nebo
poslouchat, co vám řeknou na večírku známí a kamarádi.
Diskriminace přistěhovalců samozřejmě existuje i ve Švédsku. S tmavší barvou pleti a asijsky znějícím jménem
rozhodně nebudete upřednostněni při pracovním pohovoru. I na univerzitě se najdou učitelé, o kterých se říká, že
nemají rádi cizince a dobré známky jim dávají jen se zaťatými zuby. Problémy se ale týkají hlavně lidí s jinou
barvou pleti, já sama jsem jakoukoli diskriminaci ani náznakem nepocítila, a pokud vím, tak ostatní cizinciběloši taky ne.
Oproti ostatním státům si Švédové nevybírají pouze intelektuální elitu z chudších národů, ale dávají šanci téměř
každému, kdo se zrovna nachází v ohrožené oblasti, nebo mu doma hrozí nebezpečí. Přistěhovalci si po příchodu
do Švédska obtížně hledají práci a často zůstávají dlouho nezaměstnaní, i když mají o práci zájem.
Následky jsou takové, že hodně inteligentních přistěhovalců brzo zjistí, že ve Švédsku jim pšenka nepokvete, a
zmizí do států, kde se můžou uplatnit – většinou do Kanady, USA nebo Velké Británie. Ostatní zůstávají,
protože jim systém, ve kterém nemusí pracovat a mají se dobře, vyhovuje. Kromě toho, že pracující Švédové
celý systém svými daněmi financují, nezaměstnaní přistěhovalci se ještě hůře než ostatní začleňují do
společnosti, nemluví švédsky (a ani nemají zájem mluvit) a zvyšují kriminalitu.
Současná vláda se právě snaží celý systém změnit, zpřísnit kritéria pro přidělování azylů a nabídnout
přistěhovalcům více možností na trhu práce. Jestli se jim to ale podaří, je ve hvězdách. Já sama si myslím, že
dokonalá harmonie multikulturní společnosti je jen krásná, ale v praxi neproveditelná představa. Třeba mě ale
Švédové přesvědčí, že zázraky se dějí…
Švédská nezaměstnanost
http://www.benediktova.com/blog/?p=141
28. 5. 2007
Zaměstnanci švédské aerolinky SAS vyhlásili v pátek stávku. Stávkovali v sobotu, v neděli a pravděpodobně
budou pokračovat i v pondělí. Nechtějí vyšší platy, ale více přestávek. Pro Švédsko opravdu typické.
Stávka dobře ilustruje to, že Švédové kladou na podmínky v práci snad ještě větší důraz než na plat a dokážou za
svá práva tvrdě bojovat. Mohou si to dovolit i proto, že ví, že se o ně stát slušně postará i v případě, že svými
požadavky zaměstnavatele zruinují a zůstanou na dlažbě.
Oficiální míra nezaměstnanosti ve Švédsku je dnes relativně nízká – okolo 5 procent. Neoficiálně se však
odhaduje, že se pohybuje někde mezi 10 až 20 procenty. Nezaměstnaností jsou nejvíc postiženi mladí lidé –
v roce 2006 jich bylo nezaměstnaných 21,5 procenta – a přistěhovalci, u kterých se míra nezaměstnanosti
pohybuje okolo 40 procent.
Jako všude jinde působí nezaměstnanost nejrůznější problémy, které se ještě prohlubují tím, že štědré sociální
dávky nemotivují k hledání práce nebo k přijetí hůř placeného místa. Na život bez práce jsou navyklí už i
studenti, kteří dostávají od státu měsíčně asi 7000 SEK, z čehož přibližně 2000 jsou nevratná půjčka, zbytek
musí po skončení studia splatit, ale pouze s malým úrokem. Studenti, kteří se snaží a pracují na částečný úvazek,
jsou za svou snahu spíš penalizovaní, protože jim stát půjčku krátí.
Nová pravicová vláda tvrdí, že s nezaměstnaností zatočí. Premiér v jednom rozhovoru například odmítl možnost
zvyšování studentských půjček a studentům doporučil, ať si najdou brigádu anebo začnou jíst těstoviny
s kečupem. Autor článku to považoval na nehoráznou drzost. Podle mě by to ale některým výrazně prospělo.
Je Švédsko (sociální) ráj?
http://www.benediktova.com/blog/?p=168
9. 9. 2007
Marně teď vzpomínám, kolikrát jsem doma přes prázdniny vysvětlovala, proč nehodlám ve Švédsku zůstat.
Překvapilo mě, že si spousta lidí Švédsko představuje téměř jako předstupeň ráje a nechce se jim věřit, že se
někdo u brány nebeské jednoduše otočí a jde pryč. Lámala jsem si hlavu, proč to tak je, a myslím, že jsem na to
přišla.
Začíná to už na škole, ve které se učíte, že Švédsko patří mezi státy blahobytu. Učitel vám vysvětlí, že v těchhle
státech se mají všichni výborně a za to se platí trochu vyšší daně. Celkově to zní víceméně jako dobrý nápad.
Švédsko se taky ve většině pozitivních žebříčků vyskytuje na špici – nízká korupce (šestá nejnižší na světě, ČR
je 46), vysoká předpokládaná délka života apod. Některé věci má Švédsko perfektně vyřešené – jako například
péči o děti bez rodičů (neexistují zde dětské domovy).
Nějak automaticky se proto předpokládá, že když je Švédsko dobré v tolika ohledech, platí to automaticky i na
všechno ostatní. V novinách se pak například dočtete, že by Česká republika měla rezignovat na snahu
reformovat zdravotnictví po svém a převzít namísto toho celý výborně fungující švédský systém. Zajímalo by
mě, jestli by ministr, který by tuhle myšlenku prosadil, přežil ve funkci první týden. Lidé, kterým by řekli, že si
mají přijít na rentgen za dva měsíce, na zátěžové EKG za rok a k doktorovi, když je jim špatně, za týden, by ho
totiž podle mě ukamenovali během pár hodin.
V článcích popisujících Švédsko se také dočtete o obrovských sociálních výhodách, které stát svým občanům
poskytuje. A jak je to doopravdy? Do důchodu se zde chodí v 65. Mateřská se platí po dobu 16 měsíců ve výši
80 % platu (do určitého limitu). Nemocenskou vyplácí prvních 14 dní zaměstnavatel, přičemž za první den
nemoci nedostává zaměstnanec nic. Dovolená je (myslím) 6 týdnů. Pro pracující je to solidní zabezpečení, ale
výrazně se neliší od toho, co se poskytuje v ČR.
Pokud ale pracovat nechcete, oproti jiným státům máte dost možností, jak toho dosáhnout. Až do minulého
měsíce jste třeba mohli jít na nemocenskou kvůli syndromu vyhoření, nebo lehké depresi. Nová vláda tyhle
pravidla trochu zpřísnila, okamžitě za to ale byla tvrdě zkritizována. V roce 2006 žilo ze sociálních dávek přes
milion Švédů ve věku od 20 do 64 let, 550 tisíc lidí pobíralo invalidní důchod a dalších půl milionu lidí bylo
v předčasném důchodu – 68 tisíc z nich ve věku mezi 20 a 40 lety. Jít do důchodu už ve dvaceti, to je docela
terno.
Pokud si tedy představujete ráj jako místo, kde budete mít k dispozici široké opravené silnice, spoustu dětských
hřišť, cyklostezky, čisté ulice a dobré možnosti vzdělávání, ale zároveň budete ze svých daní živit aspoň jednoho
nezaměstnaného, pak je Švédsko trefa do černého. Pokud vám ale vyjmenované výhody nevyváží skutečnost, že
svou prací štědře podporujete armádu nepracujících, zkuste hledat jinde.
Švédsko: stredopravé zlepšovanie dobrého
Adrian Peter Pressburg
http://ekonomika.etrend.sk/svet/svedsko-stredoprave-zlepsovanie-dobreho.html
5. 10. 2006
Septembrové švédske všeobecné parlamentné voľby vyvolali vo svete pozornosť po tom, čo sa voliči vyslovili
za zmenu zdanlivo idylických pomerov. Hospodárstvo utešene rástlo a nezamestnanosť nedosahovala ani šesť
percent. Ekonomiku ťahal vpred predovšetkým vývoz, a nie vnútorná spotreba a zadlžovanie, čo je
závideniahodná charakteristika zdravého národného hospodárstva. Aj rozpočet štátu bol plusový, a nie
mínusový, ako v mnohých iných najvyspelejších krajinách. Napriek tomu to Švédom nestačilo a odstavili od
moci vládu, ktorá sa o tieto úspechy zaslúžila.
Švédsky syndróm
Pri posudzovaní pádu sociálnodemokratickej vlády, ktorá sa držala pri kormidle riadenia tejto sympatickej
škandinávskej krajiny dvanásť rokov, sa často hovorí o takzvanom švédskom syndróme. Hospodárstvo rastie
veľmi slušne, jeho ďalšie vyhliadky sú nemenej pozitívne, ale nestláča sa tým rozsah nezamestnanosti. Ešte
donedávna platilo v ekonomike pravidlo, že keď zamestnávateľ vyčerpá potenciál stúpania produktivity
existujúceho počtu zamestnancov a podnik má príležitosť ďalej rásť, prijme nových pracovníkov. V krajine
vtedy klesá nezamestnanosť.
V podmienkach deväťmiliónového Švédska to však akosi neplatilo, aspoň tak to v predvolebnej kampani tvrdila
vtedajšia stredopravá opozícia. Podľa nej tápalo Švédske kráľovstvo v marazme skrytej nezamestnanosti, keď
oficiálna miera – 5,6 percenta v druhom štvrťroku 2006 – neodzrkadľovala skutočný stav. Nezaratúvala totiž
tisíce Švédov bez práce, ktorí boli na preškoľovaniach, odborných kurzoch alebo dlhodobejšie práceneschopní
zo zdravotných dôvodov. Zo štatistík vypadávali aj tí, ktorí prestali aktívne hľadať prácu, respektíve
spolupracovať s úradmi práce.
Skrytá nezamestnanosť.
Tu sa už otvárala brána skrytej nezamestnanosti a tá vraj dosahovala v najväčšej škandinávskej monarchii až 17
percent. To sa pri výmenách názorov v predvolebnom období zaokrúhľovalo do propagandisticky chytľavej
frázy, že v skutočnosti bol každý piaty práceschopný Švéd bez zamestnania. Pri dôslednom mapovaní reálnej
nezamestnanosti možno dospieť k podstatne vyšším štatistickým ukazovateľom, ako sú tie oficiálne, v podstate
vo všetkých európskych krajinách. Otázkou zostáva, ako štandardizovať meranie nezamestnanosti a ako majú
štatistiky nakladať s niektorými kategóriami ľudí prechodne mimo pracovného procesu. Každá z nich má svoju
osobitosť, ba dokonca švédske, škandinávske a sociálnodemokratické špecifiká.
Všetky najvyspelejšie štáty sveta sa usilujú udržiavať svoje obyvateľstvo v stave maximálnej pracovnej mobility
a viesť ho k tzv. celoživotnému vzdelávaniu. Už dávno tu platí zásada, že človek nesmie sedieť doma so
založenými rukami a čakať, kým sa v mieste jeho bydliska objaví pracovná príležitosť zodpovedajúca jeho
potrebám a schopnostiam. Celoživotné vzdelávanie obsahuje aj odborné kurzy a preškoľovania – všetko v rámci
adaptácie na perspektívne odbory, ktoré majú pred sebou obdobie priaznivého pomeru ponuky pracovných síl a
dopytu po nich. Rozdielne sú prístupy k nezamestnaným vstupujúcim do rekvalifikačných kurzov, školení a
celodenného štúdia. Majú byť vedení ako nezamestnaní alebo ako zamestnaní, prípadne v samostatnej kolónke
ako zaškoľovaní a zacvičujúci sa?
Úloha štátu
Švédsko je krajina so sociálne trhovým hospodárskym systémom. Tento pojem sa do istej miery sprofanoval, a
najmä skalní stúpenci trhového systému sa dožadujú prestať používať výraz sociálne trhové hospodárstvo ako
terminus technicus. Uplatňovanie sa na pracovnom trhu by malo byť podľa nich ponechané v zásade na občanovi
a štát by nad ním nemal rozprestierať ochranné krídla. Lenže Švédsko a ostatné škandinávske krajiny sa hlásia
k etatistickému nazeraniu na úlohu štátu pri starostlivosti o občana bez práce a uplatniteľnej kvalifikácie.
Vynakladajú preto značné prostriedky zo štátneho rozpočtu na udržiavanie čo najlepšie uplatniteľných
pracovných síl.
Škandinávske špecifikum tohto pôvodne sociálnodemokratického pohľadu spočíva v dôkladne prepracovanom
systéme odhadovania budúcich perspektívnych hospodárskych odvetví a pripravovanie mládeže i dospelých na
uplatnenie sa v nich. Je dosť možné, že tento systém je zrejme najlepší na svete a Škandinávci aj vďaka nemu
slávia úspechy v transformácii národného hospodárstva z klasickej priemyselnovýrobnej orientácie na
postindustriálnu znalostnú ekonomiku. Z hľadiska zamestnanosti figuruje v tomto úsilí vo Švédsku štát ako
dominantný subjekt, ktorý odhaduje vývoj, vytvára podmienky na rozširovanie perspektívnych kvalifikácií a
poskytuje prostriedky rekvalifikujúcim sa a školiacim sa občanom.
Sociálna solidarita
Čo mnohým oponentom dvanásťročnej šnúry vládnutia sociálnych demokratov prekážalo, bolo prílišné
spoliehanie sa na štát ako na hlavného aktéra vyžadujúceho si na chod celého súkolesia vysoké daňové príjmy a
komplikovaný systém prerozdeľovania. Ten nemusí byť vždy najefektívnejší a vyčíta sa mu nízky pomer kvality
a nákladov. Inými slovami, prenechanie mnohých funkcií štátu súkromnému sektoru by vraj mohlo priniesť
vyšší výkon za menej peňazí. Štát by tak prestal byť paternalistický, občan by sa naučil správať zodpovednejšie
a preberať na seba viac zodpovednosti za svoj osud. Takéto pohľady na štát a občana sa neraz v Škandinávii a
inde na starom kontinente označujú za anglosaský prístup, ktorý sa v 21. storočí v rozličných modifikáciách
úspešne presadzuje na celom svete.
Švédov na ňom znepokojuje priveľký individualizmus a hrozba otvorenia priestoru na rozklad sociálnej
solidarity. Tá má v Škandinávii dlhé tradície a jej obyvateľom pomáhala prežívať v obdobiach spred éry
prosperity a fázy tzv. spoločnosti blahobytu. Mobilita obyvateľstva bývala vtedy nízka a nadnárodné presuny
populácie v podmienkach drsného severu bývali minimálne, s výnimkou vysťahovaleckých vĺn do Severnej
Ameriky. Globalizácia však všetko rýchlo mení a voľné presúvanie výroby, tovarov a kapitálu čoraz zreteľnejšie
sprevádza aj konjunkturálny a štrukturálny pohyb pracovných síl. Na škandinávske sociálnodemokratické
zabezpečovanie od kolísky po hrob všetkých tých, ktorí sa práve nachádzajú na švédskom území, prestáva byť
perina švédskeho národného štátu dostatočne veľká. Pre pohyblivú populáciu sa zdá vhodnejšie riešenie postaviť
sociálnu starostlivosť na nadnárodnú základňu, kde už dnes ponúkajú služby nadnárodné finančné domy,
poisťovne a sprostredkovacie spoločnosti.
Slabina vlády
Zo švédskych volieb vzišla víťazne opozičná stredopravá koalícia Aliancia pre Švédsko. Voľne sa v nej združili
Umiernená strana, Kresťanskodemokratická strana, Národná strana liberálov a Strana stredu. Koalíciu viedol šéf
umiernených Fredrik Reinfeldt. Porazená o 2,12 percenta zostala vládnuca Sociálnodemokratická robotnícka
strana premiéra Görana Perssona, ktorú podporovali Zelení a Ľavicová strana. Volebná účasť dosiahla podľa
Švédskej volebnej komisie takmer 82 percent.
Prehra stredoľavej koalície znamená v podmienkach Švédska, kde s výnimkou deviatich rokov vyše sedem
desaťročí vládli sociálni demokrati, dobový zlom. Tak to aspoň cítila stredopravá koalícia pri opojnom
vychutnávaní si volebného víťazstva. Aj švédske a svetové médiá podčiarkovali zmenu garnitúr i hodnotových
systémov.
Víťazi volieb stavili na únavu voličov z monotónnosti sociálnodemokratického riadenia štátu. Zdarne vystihli aj
najslabšie ohnivko predvolebného obranného argumentačného valu sociálnych demokratov. Vysoký rast HDP,
prebytkové rozpočty a priaznivé predpoklady na pokračovanie konjunktúry a exportnej ofenzívy boli ťažko
napadnuteľné. Achillovou pätou sa stala politika zamestnanosti a tú povýšil pravý stred na hlavnú tému
každodenných mediálnych súbojov.
Dánsky príklad
Okolo témy nezamestnanosť postavila Aliancia pre Švédsko aj nadväzujúce politické ciele: zracionalizovať
sociálny systém, postupné znižovať podporu v nezamestnanosti a sociálne dávky, aby sa nevyplácalo
nepracovať, redukovať dane z príjmov, dynamizovať pracovný trh a uvoľniť duch i obsah pracovného práva.
Stredoľavá koalícia sa v predvolebnej kampani dostala do defenzívy, keď agitovala za ochranu súčasného
sociálneho systému pred veľkými privatizačnými zámermi, prípadne za ochranu doterajšieho rozsahu
poskytovania nezamestnaneckých a sociálnych podpôr.
Prechádzajú teraz Švédi na neoliberálne hodnoty implicitne obsiahnuté v zámeroch víťazného pravicového
stredu? Priemerný občan si podľa prieskumov verejnej mienky neželal prudkou transformáciou napodobovať
anglosaský vzor, ale skôr rozvinúť reformy podobným spôsobom ako v Dánsku. Južnému susedovi Švédskeho
kráľovstva sa totiž darí zlaďovať trhové hospodárske reformy so zachovaním oporných pilierov doterajšieho
vysoko rozvinutého sociálneho systému.
Skvelá visačka
Najbližšie všeobecné parlamentné voľby sa uskutočnia vo Švédsku o štyri roky a stredopravá koalícia si je
vedomá, že sa pri transformačných krokoch bude pohybovať na veľmi tenkom ľade. Ak by príliš vyskakovala,
ľad by sa pod ňou prelomil. Poučila sa z prehry v roku 2002, keď v predvolebnej rétorike prihlasno akcentovala
znižovanie daní. To mnohých Švédov vystrašilo, pretože väčšina z nich má to, čomu sa hovorí sociálne cítenie.
Neprekáža im sama výška zdaňovania, ak sú štátom vyzbierané prostriedky racionálne a efektívne zužitkované.
Nepáči sa im paušalizovanie fráz o štáte ako apriórne zlom hospodárovi. Sú hrdí na mnohé sociálne
vymoženosti, ktoré štát poskytuje a úsporne spravuje s minimálnymi nákladmi (neraz podľa prísnych kritérií, aké
obstoja v tendroch na voľnom trhu).
Štyridsaťjedenročný F. Reinfeldt nesľuboval žiadne revolučné zmeny švédskeho systému, ale iba jeho zlepšenie.
Keď sa ujme úradu predsedu vlády, bude spravovať krajinu, ktorá sa po dvanástich rokoch
sociálnodemokratickej éry podľa najnovšieho rebríčka Svetového hospodárskeho fóra krajín
s najkonkurencieschopnejšími ekonomikami umiestnila po prvom Švajčiarsku a druhom Fínsku na tretej priečke.
Spojené štáty klesli z prvého na šieste miesto a Veľká Británia z deviateho na desiate. Z toho vidno, že nová
vláda môže i má posúvať už i tak vysokú latku ekonomiky Švédska ešte vyššie, ale nie tak, aby ju zhodila
neuváženými otrasmi.
Švédsky sociálny model má antisociálne efekty
J. Munkhammar (otázky Ján Záborský, Martin Jaroš)
http://ekonomika.etrend.sk/svet/johnny-munkhammar.html
30. 10. 2006
Daňou za sociálne istoty je podľa švédskeho ekonóma vysoká nezamestnanosť, neochota podnikať a
nezamestnateľnosť lacnej pracovnej sily.
Švédsky sociálny model slúži ako vzor ekonomicky úspešného a pritom sociálne silného štátu. Často aj pre
dezinterpretáciu a selektívnu prácu s faktami. Mýty o zázračnom modeli vlastnej krajiny uvádza na pravú mieru
švédsky ekonóm Johnny Munkhammar. Na Slovensko prišiel na pozvanie Konzervatívneho inštitútu M. R.
Štefánika, aby urobil prednášku na tému Kopírujte severské riešenia, nie problémy.
Keď sme sa rozhodli študovať švédsky sociálny model, nenašli sme žiadne relevantné analýzy
vyzdvihujúce jeho pozitíva. To žiadne nie sú?
Jednoducho – nie. Dôvod, prečo je švédsky model taký populárny, je, že politici, ktorým sa nechce do reforiem,
ho vidia ako jednoduchú cestu von. Švédsko je pre nich krajina so silným sociálnym modelom, množstvom
regulácií a vysokými daňami, a aj tak je ekonomicky úspešné. Ale, ako vravíte, je to podložené veľmi malým
množstvom faktov, je to hlavne propaganda. Ak sa na to pozriete reálne, Švédsko má úspech preto, lebo spravilo
niekoľko reforiem, ktoré vedú smerom od sociálneho štátu, nie k nemu. Radikálne sme zliberalizovali
telekomunikácie. Znížili sme penzie vyplácané štátom a zaviedli súkromný pilier. Ale keď sa pozriete napríklad
na trh práce, tam sociálny štát stále pretrváva: vysoké zdanenie pracovnej sily, množstvo regulácií, silné
postavenie odborov. To prináša obrovské problémy. Švédsko je, myslím, dobrým príkladom oboch pólov:
úspešných reforiem vedúcich k voľnému trhu a silného sociálneho štátu prinášajúceho veľké problémy. Takže
nie, neexistujú dôkazy, že sociálny štát má pozitívne prínosy, oveľa lepšie je, ak máte sociálnu spoločnosť. Ktorá
sa môže slobodne rozhodovať, čo so svojimi peniazmi spraví – môže si za ne kúpiť také životné poistenie,
zdravotnú starostlivosť či takú penziu, akú potrebuje.
Nedávno ste mali voľby, k moci sa dostala pravica. Čo to vlastne znamená švédska pravica?
Dobrá otázka, sám sa na ňu snažím nájsť odpoveď. Neznamená to, že by sme teraz mali za premiéra Friedricha
Hayeka, to určite nie. V každej krajine máte skrátka určitý začiatočný bod, odkiaľ sa môžete vydať vpravo alebo
vľavo. U nás sú napríklad extrémne vysoké dane, tie by sa teraz mali postupne znižovať. O dva roky by mohli
byť 48,5 percenta, o štyri 47 percent. Ale i tak je to ešte ďaleko od európskeho priemeru 39 percent. Súčasná
vláda je opatrná, nie je radikálna, postupuje po jednotlivých krokoch, ale myslím, že správnym smerom. Jej bod
číslo jeden je tvorba pracovných miest a podľa mňa je vo Švédsku aj najviac problémov práve na trhu práce.
Práve predstavili prvý rozpočet – počíta so znížením dane z príjmov, odvodov a dávok v nezamestnanosti a
čiastočne dereguluje malé podnikanie – to pokladám za pozitívne prvé kroky. Bude výhodnejšie ísť pracovať,
malo by to podporiť tvorbu nových pracovných miest.
Spomínali ste nové opatrenia v rámci rozpočtu – nižšie dane, ale i dávky. Ako na to reaguje verejnosť?
Nedávno sa zverejnil prvý povolebný prieskum verejnej mienky a podpora vlády je rovnaká ako volebný
výsledok. Ľudia si podľa mňa ešte nestihli spraviť konkrétny názor. Ale v médiách sa veľmi preberá hlavne
zníženie dávok v nezamestnanosti, sú protesty. Predovšetkým zo strany odborov, ktoré sú dosť zviazané so
sociálnymi demokratmi a majú v kompetenciách aj dávky v nezamestnanosti. Lenže tieto dávky dotuje štát, preto
aj má možnosť ich výšku obmedziť. A tieto protesty nevyvolalo to, že zníženie dávok by bolo zlé, ale skôr to že
odbory zásah do svojej agendy vnímajú ako oslabenie vlastných pozícií. O tomto znižovaní sa dlho diskutovalo a
asi sa aj ešte dlho bude. Každá vláda, ktorá chce reformovať, chápe, že má len štyri roky. Preto treba spraviť
nepopulárne kroky hneď na začiatku a spolu s nimi zvládnuť i protesty a kritiku. A potom niekedy v polovici
volebného obdobia sa, dúfajme, dočkáte pozitívnych výsledkov – nové pracovné miesta, rozvoj malého
podnikania, menej ľudí žijúcich na úkor štátu. A potom pred voľbami môžete povedať: bolo to ťažké, ale zvládli
sme to, tu sú výsledky, zvoľte nás znovu. Nevravím, že to funguje zakaždým, ale takto treba postupovať, spraviť
nepopulárne opatrenia čo najrýchlejšie.
Myslíte, že spomínané úpravy naozaj pomôžu? Za posledné štvrťstoročie vo Švédsku v podstate
nepribudli pracovné miesta.
Sú to obmedzené opatrenia, určite, ale podľa mňa sú pozitívne. Najmä pre mladých ľudí. Máme extrémne
vysokú nezamestnanosť mladých, podľa Eurostatu je to zatiaľ tento rok až 26 percent, to je piate najhoršie
miesto v rámci celej EÚ. Podľa mňa je to spôsobené v prvom rade priveľkou reguláciou v malých firmách,
hlavne čo sa týka pravidiel náboru a prepúšťania. Tie predražujú prijímanie mladých. Uvoľnenie pravidiel bude
mať výsledky, ale len obmedzené, treba spraviť ešte viac.
Prečo majú odbory vo Švédsku také silné postavenie?
Samy o sebe vyhlasujú, že sú najmocnejšie odbory na svete. Myslím, že majú pravdu. Z posledných 74 rokov 65
vládli vo Švédsku sociálni demokrati, ktorí boli prepojení s odbormi tak pevne, že sú vlastne jednou a tou istou
organizáciou. Sociálni demokrati poskytli odborom množstvo výhod. Odbory majú napríklad v rukách
stanovovanie minimálnej mzdy v jednotlivých odvetviach, určujú pravidlá náboru a prepúšťania pracovníkov,
zabezpečujú dávky v nezamestnanosti. Odborári vždy nominovali ministra práce v sociálnodemokratickej vláde.
Preto mala aj pravicová opozícia problém vyhrať. Odhaduje sa totiž, že odbory majú k dispozícii asi
desaťnásobne viac peňazí než všetky politické strany dohromady. Ale opozícii sa teraz napriek tomu podarilo
zvíťaziť. Je to aj tým, že sociálni demokrati nemali žiadne nové nápady, boli skorumpovaní a nedokázali riešiť
svoje problémy.
Lenže sila odborov zostala.
A súčasná vláda sa ju, samozrejme, snaží obmedzovať. Napríklad tým, že už nechce ďalej dotovať dávky
v nezamestnanosti z rozpočtu. A myslím, že čoskoro príde aj na dereguláciu pravidiel náboru a prepúšťania
zamestnancov, čo odbory ďalej oslabí. Postupne sa, dúfam, odbory osamostatnia od štátu a stanú sa súkromnými
organizáciami ako všade inde. Dúfam, že podobná previazanosť odborov s politikou nečaká aj Slovensko, lebo
to by bola veľká prekážka reformy trhu práce, o ktorú sa snažíte.
Ako sa stavajú odbory k outsourcingu, ktorý možno cítiť aj vo Švédsku?
Odbory s tým nemôžu nič robiť, nemajú v tejto oblasti kompetencie a hlavne moc. Historicky, ako som
spomínal, boli odbory veľmi liberálne, chápali, že niektoré miesta zanikajú, ale prichádzajú namiesto nich nové,
technicky vyspelejšie, čiže výnosnejšie. Odbory teda veľmi neprotestujú, ale namiesto toho si vydobyli vysoké
dávky v nezamestnanosti. Čo sa týka outsourcingu, nebol výrazný, ale bolo ho dosť. Väčšinou do Indie, Číny a
strednej a východnej Európy. A myslím, že ešte porastie. Podľa asociácie zamestnávateľov sa v najbližších
rokoch odsunie až pol milióna pracovných miest. To tvrdia sami zamestnávatelia, keď sa ich v rámci prieskumu
pýtali, koľko ľudí plánujú outsourcovať v blízkej budúcnosti. Ak si predstavíte, že vo Švédsku pracuje 3,5
milióna ľudí, z toho dva milióny v súkromnom sektore, odíde vlastne štvrtina pracovnej sily. Dokonca aj
výskum a vývoj sa má odsúvať do Pekingu a Indie. Aj to začne tlačiť na reformy.
Ale nové pracovné miesta ich nenahradia...
Keď si to porovnáte napríklad s Írskom, tam zamestnanosť vo výrobe klesla v posledných rokoch o desať
percent, no celková zamestnanosť o desať percent stúpla. Na každé zrušené miesto vznikli dve nové. A touto
cestou treba ísť. A otvoriť priestor pre slabo platené zamestnania, pretože tie vo Švédsku v podstate nejestvujú.
Ak nedokážete všetkých preškoliť na zručných technikov a máte ešte stále veľa ľudí s relatívne nízkou
produktivitou práce, musíte im dať možnosť uplatniť sa aj s nízkou produktivitou. Vo Francúzsku mali
zaujímavú debatu o poľských inštalatéroch. Potom som niekde čítal, že vo Francúzsku majú päťtisíc voľných
pozícií pre inštalatérov, ktoré Francúzi nevedia sami zaplniť, a z Poľska ich tam prišlo len päťsto.
Cítite vo Švédsku tlak na trh práce zo strany nových členských krajín?
Ako určite viete, tri krajiny nevyužili prechodné obdobie na ochranu svojho trhu práce: Írsko, Británia a
Švédsko. U nás to bola skôr zhoda náhod. Mali sme menšinovú vládu a sociálni demokrati potrebovali podporu
ľavice a zelených. A zelení sa zasadili za otvorenie trhu práce novým krajinám, i keď zvyšok koalície bol proti.
Premiér Göran Persson z toho nebol nadšený, obával sa „sociálneho turizmu“. A čo sa stalo? V roku 2004 išlo za
prácou do Británie dvestotisíc ľudí, do Írska 140-tisíc. Do Švédska 2 500. Prečo? Čiastočne určite pre jazykovú
bariéru, väčšiu príťažlivosť Írska a Británie. Ale aj preto, že vo Švédsku jednoducho nie sú pracovné miesta.
Pritom Írsko je o polovicu menšie ako Švédsko.
Možno ste počuli o prípade Vaxholm. Je to malé mestečko severne od Štokholmu, ktoré si na stavbu školy najalo
lotyšských robotníkov. Keď začali stavať, švédske odbory spravili blokádu a kričali na robotníkov, aby išli
domov. Príšerné, xenofóbne správanie, ktoré verejnosť veľmi odsudzovala. Odbory, ktoré boli vo Švédsku
historicky za otváranie hraníc a voľný obchod, sa zmenili na protekcionistov, bránia sa prílevu zahraničných
pracovných síl. Európsky súdny dvor má teraz rozhodnúť, či je sila odborov, napríklad v stanovovaní
minimálnej mzdy, nadradená slobode voľného pohybu pracovných síl. Uvidíme, ako rozhodne súd, dúfam, že
vyhrá sloboda pohybu pracovníkov. A to by bol veľmi silný úder odborom. Navyše, v dlhodobom horizonte
bude vo Švédsku viac imigrantov, čo znamená, že odbory budú mať relatívne menej členov, bude viac
individuálnych pracovných zmlúv, čo posilní konkurenciu na trhu práce. A to bude pre všetkých dobré. Teda
okrem samých odborov.
Keď sa započíta aj skrytá nezamestnanosť, Švédsko na tom môže byť horšie ako Slovensko či Poľsko.
Porovnávať Poľsko a Slovensko so Švédskom je trochu zavádzajúce. Predsa len vy sa máte aspoň na čo
vyhovoriť, bývalý režim zanechal vo vašej ekonomike štrukturálne problémy. My sme takýto problém nikdy
nemali. No mali sme vysoké dane, silnú reguláciu, prisilné odbory, privysokú minimálnu mzdu. Myslím, že je
celkom paradoxné, keď takzvaný sociálny model vytvára takéto antisociálne efekty. Uvedomte si, to nie je
systém, ktorý máme preto, lebo si ho môžeme dovoliť. Množstvo ľudí dlhodobo nepracuje, sú v takzvanom
predčasnom dôchodku, a tá situácia sa im nepáči, nemôžu sa cítiť užitočne, je to sociálna katastrofa. No
nedokážu sa na trh práce dostať, napríklad pre vysoké minimálne mzdy. Navyše, ak od štátu dostávate peniaze a
nepracujete a pri zamestnaní dostanete rovnaké alebo len o niečo väčšie peniaze, potom máte silnú motiváciu
nepracovať. Najmä ak popritom môžete robiť načierno a dostanete tak ešte viac peňazí než v legálnej práci. Pre
týchto ľudí je to deštruktívne, ale systém ich do pasce nezamestnanosti v podstate tlačí. Vláda sa teraz snaží
zväčšiť rozdiel medzi dávkami a mzdou. Aby ľudia boli viac motivovaní ísť si hľadať prácu. A to je podľa mňa
správne, systém by mal vyslať signál, že ak vládzete, mali by ste pracovať. Signál „ak chcete, pracujte, ak nie,
niekto vám aj tak zaplatí“ určite nie je dobrý.
Lenže to by bolo potrebné podporiť najprv tvorbu pracovných miest.
Treba spraviť obe veci naraz. Zdvihnúť ponuku práce i dopyt po nej. Ponuku znížením daní a oslabením
regulácie, dopyt zas znížením odvodov a dávok v nezamestnanosti. Ak to spravíte naraz, niečo by sa malo stať.
Príklady krajín ako Írsko, Holandsko či Británia ukazujú, že ak to spravíte, bude to mať pozitívne výsledky.
Ako dlho podľa vás trvá, kým si ľudia zvyknú na štát – opatrovateľku a začnú jeho ochranu považovať za
samozrejmosť?
Asi budeme súhlasiť, keď poviem, že štát v súčasnosti trestá prácu vysokými daňami a odmeňuje nepracujúcich
vysokými dávkami. A to je signál, ľudia sa tomu rýchlo prispôsobia a o pár rokov už nebudú vidieť rozdiel
medzi zarábaním vlastných peňazí a životom z dávok od štátu. Prieskumy verejnej mienky vo Švédsku napríklad
ukazujú, že mladí ľudia tento rozdiel už veľmi nevidia, nie je pre nich dôležitý. Líši sa to, samozrejme, od
krajiny ku krajine. Nedávna zmena vo vláde vo Švédsku ukazuje, že ľudia chcú niečo iné.
Zaujímavé je, že keď padol Berlínsky múr, analytici predpokladali, že bývalé komunistické krajiny ostanú veľmi
chudobné a budú žiť z medzinárodnej podpory, ich priemysel nebude konkurencieschopný a tak ďalej. A potom
zrazu prišli hlboké reformy a ostatné krajiny boli prekvapené, pretože komunizmus evidentne nezničil
v obyvateľoch socialistických krajín rozum, hodnoty a zmysel pre realitu. Ľudia rýchlo pochopili trhovú
ekonomiku a začali zakladať úspešné firmy. A ak nedokázal komunizmus zabiť zdravý rozum v ľuďoch na
Slovensku, nedokáže to ani socializmus u nás.
Ako sa budú podľa vás obe časti Európy – stará a nová – navzájom ovplyvňovať?
Reformy spravili z krajín strednej a východnej Európy konkurencieschopné štáty. A ich dosahy cíti i západná
Európa, je to jeden z tlakov. Aj u nás sa už debatuje o tom, čo robiť a ako rýchlo. V Nemecku, Taliansku či vo
Francúzsku to ide pomaly, ale diskutuje sa o zmenách. Jeden z tlakov je určite z východnej Európy, ale oveľa
väčší tlak vytvára celosvetová globalizácia, hlavne India a Čína. Na Slovensku určite tento tlak cítite tiež.
Nemyslím, že západná Európa sa zliberalizuje a východná sa naopak vyberie viac vľavo, skôr to bude o tom, že
globalizácia povedie k liberalizácii celej Európy. V EÚ je voľný pohyb tovaru, otvorený trh a to je veľmi
dôležité, preto je aj podstatné, aby hlasy protekcionistov dostali čo najmenej priestoru na uplatnenie. Musím
však povedať, že ani súčasná situácia nie je ideálna. Pozrite sa na strednú Európu – Maďarsko má problémy,
Česko nemá vládu, Poľsko má vládu, ale pomerne divnú, v časti krajín sa ozývajú protireformné hlasy. Ideálne
by bolo, keby sa v reformovaní pokračovalo ďalej.
V prednáške ste sa venovali všetkým severským krajinám. Ktorá je na tom podľa vás najlepšie?
Povedal by som, že Island. Teraz zažívajú nestabilitu, ale stihli veľa dôležitých reforiem, majú nízku
nezamestnanosť a vysoký rast. Ich banky operujú po celej Európe a sú úspešné. Druhé je asi Dánsko, za to, čo
dokázali urobiť s trhom práce. A tretie by bolo Fínsko. Nórsko je špeciálny prípad, ťažko sa tam určuje, čo
všetko je výsledok politických rozhodnutí a čo je dôsledok ťažby ropy. Švédsko je niekde na chvoste, spravili
sme pár dobrých rozhodnutí, ale nie toľko, ako ostatní.
Vyzerá to, že sa ľahšie reformuje v malých krajinách.
Prekvapuje ma, že z toho vychádza práve taký vzťah, ale áno, vyzerá to tak. Pobaltské krajiny, Írsko, Island,
Slovensko, Nový Zéland. No na druhej strane máte Spojené štáty, ktoré sú obrovský trh a veľmi liberalizovaný.
Ako z tohto pohľadu hodnotíte stratégiu EÚ dosiahnuť do roku 2010 pozíciu najsilnejšej ekonomiky
založenej na znalostiach?
Cieľ Lisabonskej agendy je v nedohľadne, pretože medzera medzi EÚ a USA sa skôr rozšírila než zúžila.
Osobne si myslím, že tento cieľ bola úplná hlúposť. Podobná ako kedysi plány Nikitu Chruščova so Sovietskym
zväzom. Nemôžete si stanoviť takýto druh makrocieľa, pretože je to len slovo, politický slogan. Keď si
Lisabonskú agendu preštudujete, zistíte, že je to len zmes politicky korektných vyjadrení, ktoré nechcú nikoho
provokovať. Pritom – ak chcete dosiahnuť zmenu k lepšiemu – musíte provokovať, byť kontroverzný. Reformy
nespustíte nejakou celoeurópskou agendou, reformy musí vyprovokovať pochopenie, že máte problémy
s medzinárodnou konkurencieschopnosťou. A na národnej úrovni musíte mať odvážnu vládu, ktorá niečo robí.
Ako vyzerá sivá ekonomika vo Švédsku?
Jej objem sa ťažko odhaduje, určite je to viac ako päť percent. Ak porovnáte celkový príjem a celkovú spotrebu
vo Švédsku, objaví sa pomerne významný rozdiel, ktorý je spôsobený práve sivými príjmami. Napríklad pre
dane. Ale neviem, čo by sa s krajinou stalo bez sivej ekonomiky. Väčšina je v službách – upratovanie,
opatrovateľstvo, čistenie záhrad. Bez sivého sektora by si museli doktori a inžinieri napríklad sami natierať
domy, pretože by sa im neoplatilo oficiálne si platiť maliarov. Klesla by produktivita a podobne.
Zázraky neexistujú. Ani vo Švédsku
Švédsky sociálny model trhovej ekonomiky má oveľa lepší imidž než výsledky
Martin Jaroš
http://ekonomika.etrend.sk/svet/zazraky-neexistuju-ani-vo-svedsku.html
31. 10. 2006
Existuje krajina, ktorá to dokázala. Bez problémov skĺbila kapitalizmus so socializmom. Má vysoké daňové
zaťaženie, ale odmenou sú nevídané sociálne výhody a starostlivosť o občanov zo strany štátu.
Výsledok je vysoká životná úroveň, ekonomický rast porovnateľný s dravcami zo strednej a východnej Európy,
nízka nezamestnanosť, vysoká príjmová rovnosť a popredné miesta v globálnych rebríčkoch kvality života,
ekonomickej slobody či konkurencieschopnosti krajiny.
Model hodný nasledovania, ku ktorému ako k ultimátnemu cieľu hľadia budovatelia sociálneho štátu z celej
Európy, Slovensko nevynímajúc.
Existuje aj krajina, ktorej budovanie sociálneho štátu prerástlo cez hlavu. V povojnovom období v nej nevznikla
takmer žiadna firma, ktorá by dokázala vyrásť natoľko, aby sa zaradila medzi dvadsiatku najväčších.
Už desaťročia tam prakticky nedošlo k prírastku pracovných miest a nezamestnanosť je obrovská. Odbory, ktoré
sa samy hrdo označujú za najsilnejšie na svete, majú väčšiu moc ako vláda.
Investori sa krajine vyhýbajú a domáce firmy radšej presúvajú činnosti do zahraničia. Model hodný zavrhnutia,
no aj tak k nemu ako k ultimátnemu cieľu hľadia budovatelia sociálneho štátu z celej Európy. V oboch prípadoch
je reč o Švédsku.
Paradoxy v rebríčku
O krajine na Škandinávskom polostrove sa začalo na Slovensku intenzívnejšie diskutovať, keď sa na prelome
tisícročí hľadal model pre budúcnosť dôchodkového systému. Do konfliktu sa dostala takzvaná čilská
s takzvanou švédskou cestou. Vláda sa síce rozhodla inšpirovať juhoamerickým Čile, no napokon postavila
švédsky dôchodkový systém.
Advokáti švédskeho sociálneho modelu možno nevedia a možno zamlčujú, že desaťročia socialistického
vládnutia doviedli krajinu v 90. rokoch ku kríze. A vtedy sa zreformovalo priebežné vyplácanie dôchodkov na
systém postavený na viacerých pilieroch so „silným“ zastúpením súkromných dôchodkových spoločností.
Švédski ekonómovia sú hrdí, i keď v ich prípade sa dôchodkové odvody nedelia pol na pol medzi priebežný a
kapitalizačný pilier, ako je to na Slovensku. Na súkromné účty budúcich dôchodcov ide len 2,5 percentného
bodu z celkových 18,5-percentných dôchodkových odvodov. Niet sa čím chváliť, ale je to aspoň niečo.
Dôchodkovou reformou sa chuť meniť zabehané poriadky nevyčerpala. Švédi v septembri vo voľbách poslali
k moci pravicu.
Prečo sa im žiada zmena, keď ich medzinárodné porovnania radia medzi najrozvinutejšie národy? Podľa
rebríčka, ktorý každoročne zostavuje OSN, sa Švédsko hrdí šiestou najvyššou kvalitou života na svete.
Napríklad preto, že ľudia sa tam dožívajú v priemere 80 rokov – o dva roky viac ako v USA a o šesť rokov viac
ako na Slovensku. Švédi sú tiež považovaní za všeobecne zdravý národ. Paradoxne, hoci to report OSN o
ľudskom rozvoji nenaznačuje, sú rekordéri v práceneschopnosti.
Iný rebríček a iný paradox: Index ekonomickej slobody, ktorý zostavuje Heritage Foundation, tvrdí, že Švédsko
a Dánsko sú porovnateľne slobodné ekonomiky s USA. Švédsky analytik Stefan Karlsson vidí problém
v metodike.
Jeho vlasť má napríklad podľa zostavovateľov rebríčka menšie fiškálne bremeno ako Spojené štáty alebo Čína.
Amerika pritom prerozdelí cez verejné financie o 20, Čína dokonca o 30 percentných bodov menej ako Švédsko,
v ktorom cez verejnú správu prejdú peniaze ekvivalentné 55 percentám HDP.
Alebo iný problém – dobrému umiestneniu Švédska pomohol fakt, že vláda nezasahuje do tvorby miezd. No
pozabudlo sa, že exekutíva túto právomoc fakticky delegovala na odbory, ktorých požehnanie potrebuje každý
pracovný kontrakt.
Známa je napríklad historka spred dvoch rokov, keď istá lotyšská firma vyhrala tender na výstavbu školy vo
Waxholme severne od Štokholmu. Švédski odborári vystrojili trestnú výpravu a nakoniec úspešne vnútili
lotyšskej firme a jej lotyšským zamestnancom švédske pracovné kontrakty. Firma to, samozrejme, finančne
nezvládla.
Pokrivená rovnosť
Švédsko si popri Dánsku užíva najnižšiu príjmovú nerovnosť spomedzi členských štátov Organizácie pre
hospodársku spoluprácu a rozvoj (OECD). A to je aj častý argument politikov za kopírovanie modelu silného
sociálneho štátu.
Presvedčiť sa nechal aj americký ekonóm Jeffrey Sachs, ktorý v októbri napísal krátky článok pre Scientific
American. Skonštatoval v ňom, že advokát slobodného trhu Friedrich August von Hayek sa mýlil: „V silných
demokraciách nie je štedrý sociálny štát cesta do otroctva, ale cesta k spravodlivosti, ekonomickej rovnosti a
medzinárodnej konkurencieschopnosti.“
Vzápätí ho S. Karlsson na svojom blogu usvedčil, že si buď na argumentáciu vybral irelevantné fakty, alebo sa
nechal oklamať oficiálnymi štatistikami. No najväčšieho omylu sa J. Sachs dopustil, keď sa opieral o skutočnosť,
že Spojené štáty majú oveľa vyššiu chudobu ako krajiny severnej Európy.
Nevzal do úvahy otvorenosť USA voči imigrantom. Do Spojených štátov prichádzajú masy chudobných
obyvateľov Latinskej Ameriky, ktorí zhoršujú štatistiky, no majú sa lepšie, ako sa mali predtým doma.
Naproti tomu Fínsko alebo Dánsko sa imigrantom bránia, nechávajú ich v domovskej krajine žiť v biede a tešia
sa z dobrých štatistík. Švédsko sa síce úplne nezatvára, no nedá prisťahovalcom, najmä z moslimských krajín,
prácu a necháva ich žiť na podpore. Nezamestnanosť u neeurópskych imigrantov je 50-percentná.
A ešte jeden argument v prospech príjmovo diverzifikovaných Spojených štátov s nízkymi zásahmi štátu do
ekonomiky. Kým Švédsko ročne produkuje bohatstvo zodpovedajúce zhruba 27-tisíc dolárom na obyvateľa
(údaj OSN z roku 2003), americký blahobyt meraný týmto údajom je o desaťtisíc dolárov vyšší.
Švédsko veľmi neexceluje ani v porovnaní s partnermi z Európskej únie. Priemerná ekonomická výkonnosť na
obyvateľa je zhruba o 16 percent vyššia ako priemer za celú dvadsaťpäťku. Lepšie skóre dosiahlo sedem štátov,
v ktorých štát zasahuje do ekonomiky oveľa menej – medzi nimi Írsko, Británia, ale napríklad aj Dánsko.
OECD pritom odhaduje, že aj keby Švédske kráľovstvo urobilo taký radikálny krok ako zavedenie rovnej dane
z príjmu, Gini index, merajúci príjmovú nerovnosť, by stúpol len mierne.
A stále by bol jeden z najnižších spomedzi tridsiatky vyspelých ekonomík. Švédsko by bolo podobne
rovnostárske ako napríklad Česká republika.
Pracovný trh
Švédsku sa podarilo zrealizovať pár reforiem, ktoré krajine pomohli v ekonomickom raste. No pálčivým
problémom stále zostáva pracovný trh. Príčina je nielen silné daňové zaťaženie práce, ale aj extrémne silné
odbory, ktoré dostali od štátu zelenú na to, aby firmy pôsobiace vo Švédsku počúvali ich príkazy.
Výsledok neprekvapí: Švédsko – ale napríklad ani Fínsko – nedokázalo za ostatných dvadsaťpäť rokov
vygenerovať pozitívny prírastok nových pracovných miest. Keď sa odhliadne od verejného sektora, privátne
firmy vo Švédsku v čistom vyjadrení netvoria pracovné miesta už pol storočia.
Švédsko sa chváli extrémne vysokou mierou zamestnanosti. Zamestnanie tam majú skoro tri štvrtiny populácie.
No skutočne pracuje len niečo cez 60 percent obyvateľstva, vyplýva z analýzy OECD.
Oficiálna nezamestnanosť v krajine sa pohybuje okolo piatich percent. Lenže Švédi sa ukazujú mimoriadne
efektívni v znásilňovaní tohto ukazovateľa. Existuje obrovská masa ľudí, ktorým vláda platí za to, že nepracujú.
Niektorí zo štatistík vypadávajú vďaka verejnoprospešným prácam. Iní si užívajú štedré nemocenské dávky a
zostávajú na péenke alebo invalidnom dôchodku. Ich počet OECD odhaduje na 14 percent.
Po očistení od „zamaskovanej“ nezamestnanosti sa skutočné percento ľudí bez práce nachádza niekde medzi 15
a 17 percentami, odhadol McKinsey Global Institute. Je to najkonzervatívnejší odhad, aký sa dá nájsť.
Niektorí ekonómovia vidia hornú hranicu niekde pri dvadsaťpäťke. Inými slovami, Švédsko má suverénne
vyššiu mieru nezamestnanosti ako Slovensko alebo Poľsko.
Vysoké číslo vyplýva z toho, že nemocenské poistenie je štedré a zároveň ľahko dostupné. Kombinácia týchto
dvoch adjektív je smrtonosná.
Štát sa nesnaží ľudí dostať čo najskôr späť do práce, namiesto toho im ochotne celé roky vypláca 80 percent
mzdy. Čo je ideálny spôsob, ako si zabezpečiť predčasný dôchodok. A možno tak aj vyhovieť generačnému
tlaku.
Biznis konzultant Per Bylund v analýze z mája tohto roka konštatuje, že mladí ľudia majú šancu sa zamestnať
len tak, že od práce „oslobodia“ starších. V televíznej diskusii zástupcov mladších a starších švédskych ročníkov
dokonca zaznelo, že ľudia narodení v 60. rokoch minulého storočia a skôr by mali prestať pracovať, lebo tým
„kradnú“ prácu mladým.
S touto myšlienkou sa stotožnila predĺžená ruka vtedy vládnucich socialistov – odbory. Prišli s požiadavkou, aby
štát „prerozdelil“ pracovné miesta. Ľuďom po šesťdesiatke by podľa ich predstáv mala vláda začať vyplácať
dôchodky, ak vypracú pracovnú pozíciu pre niekoho mladšieho. Dokonca vypočítali, že tento kúsok „vytvorí“
55-tisíc pracovných miest.
V takejto atmosfére neprekvapí, že ne-existuje motivácia zmeniť zamestnanie za iné, v ktorom by jedinec lepšie
využil svoje schopnosti. Striktné pravidlá ochrany zamestnancov demotivujú nielen od hľadania si novej práce,
ale aj drobného podnikania.
V rámci OECD je Švédsko na chvoste v počte živnostníkov. Vo firmách sa uplatňuje pravidlo last-in-first-out.
Čo znamená, že čím dlhšie človek v danej spoločnosti pracuje, tým menej sa musí báť straty zamestnania.
Pracovníci tak radšej stavia na istotu a nie sú ochotní zvažovať zmenu.
Udržateľnosť
Švédsko rovnako ako ostatné európske krajiny čelí fenoménu starnutia obyvateľstva. A vzhľadom na extrémne
vysoké dane, na ktorých sociálny model závisí, bude musieť prijať buď zásadné reformy, alebo pokračovať
v zvyšovaní daní.
OECD konštatuje, že do roku 2030 sa vo Švédsku zvýši počet ľudí v dôchodkovom veku o polovicu. Počet
produktívnych pritom narastie len o štyri percentá, a z toho väčšinou v kategórii 55- až 64-ročných, u ktorých je
produktivita na zostupe.
OECD tiež pripomína, že za ostatných dvadsať rokov sa počet odpracovaných hodín v ekonomike fakticky
nezmenil. Tá istá pracovná sila musí daňami živiť aparát, ktorého výdavky sa za ten čas takmer zdvojnásobili.
Pravicová vláda už nejaké reformy ohlásila. No aby mohla získať moc, musela v predvolebnej kampani ustúpiť
z radikálnych predstáv o výraznom znížení daní a demontáži sociálneho štátu.
No stále jej v programe zostali zámery postupne znižovať odvody zamestnávateľov a zvyšovať daňové úľavy pre
pracujúcich. Podporiť pracovný trh má aj snaha znížiť podporu v nezamestnanosti z 80 na 65 percent strateného
príjmu.
A popri tom má pokračovať privatizácia a postupné deregulácie, najmä v sektore služieb. Švédsko si tak berie
príklad z liberálnejších ekonomík.
Johnny Munkhammar vedie štokholmský think tank Timbro. Tento týždeň na Slovensku prednášal o severskom
modeli.
Prirovnal ho k UFO. Každý o ňom počul a mnohí si myslia, že vedia, čo to je. Ale len málo z nich má poňatia,
ako vlastne funguje. Respektíve či vôbec existuje.
Je, samozrejme, dôležité sa navzájom inšpirovať, ale treba vedieť, ktoré veci okopírovať a ktorým sa vyhnúť,
povedal. „Ak odpozeráte intenzívne fajčenie od matematického génia, vaše počtárske zručnosti to nezlepší, ale
podlomí vám to zdravie,“ zailustroval.
Týždenník The Economist v septembri citoval niekdajšieho švédskeho pravicového premiéra Carla Bildta. Ten
našiel pomyselný recept na úspešný severský model: Skĺbte fínske školstvo, estónske dane, dánsky pracovný trh,
islandskú podnikavosť, švédsky manažment veľkých spoločností a nórsku ropu. Inak povedané, netreba sa
zamilovať do jediného vzoru, ale hľadať u viacerých, čím by mohli skutočne zdravo inšpirovať.
Stručná história švédskeho socializmu
Rozprávanie o tom, ako sa Švédsko stalo ekonomickým lídrom a potom dalo moc ľavici
Martin Jaroš
http://ekonomika.etrend.sk/svet/strucna-historia-svedskeho-socializmu.html
6. 11. 2006
V roku 1809 podniklo cárske Rusko inváziu do Švédska a ukoristilo územie dnešného Fínska. Asi tak by znela
odpoveď na otázku, ako si škandinávske kráľovstvo spomína na poslednú vojnu.
Švédsko je európsky rekordér. Ešte aj stelesnenie neutrality – Švajčiarsko – má o päť rokov kratšiu históriu bez
ozbrojených konfliktov. Švédi sa nedali zatiahnuť do prvej ani druhej svetovej vojny.
V druhej polovici 19. storočia naštartovali rozsiahle reformy, v ktorých dali voľnú ruku slobodnému trhu. Vďaka
tomu sa mohli zviezť na vlne priemyselnej revolúcie.
V rokoch 1870 až 1950 malo Švédsko najrýchlejší rast bohatstva na jedného obyvateľa na svete. Firmy ako
Ericsson, Skanska, Electrolux, Volvo alebo Scania vznikli práve v tomto období. Potom sa to pokazilo.
Sociálni inžinieri
Problémy sa začali v roku 1932, keď zúrila veľká hospodárska kríza. Podobne ako Adolf Hitler v Nemecku aj
ľavica vo Švédsku presvedčila voličov, že cesta z mizérie vedie cez posilnenie štátu, ktorý dovtedy
prerozdeľoval sotva desať percent HDP.
Silnejší štát si mal poradiť s vtedajším problémom, ktorý bol živnou pôdou pre predvolebný populizmus –
vymieraním populácie. Sociálni demokrati sa tak rozhodli vybudovať takzvaný domov ľudu – folkhem. Nápad
odpozeraný od fašistického Talianska.
Že myšlienky o silnom štáte pomáhajúcom prekonať hospodársku krízu neprekvitali len v Európe, ktorá mala
bezprostrednú skúsenosť s fašizmom, svedčí príklad USA. Prezident Franklin D. Roosevelt v roku 1933
predstavil program New Deal, ktorý mal Spojené štáty vyviesť z takzvanej Veľkej depresie.
Posilňovanie vplyvu Washingtonu a zvyšovanie štátnych zásahov do ekonomiky pokračovalo, kým o desať
rokov neskôr neprišlo k čiastočnej revízii a vyhláseniu častí Novej dohody za rozporné s ústavou.
Cestovnú mapu pre Švédsko načrtla dvojica sociológov – Gunnar Myrdal s manželkou Alvou. Odpozorovali, že
problémy Švédska sa začali ešte v 19. storočí sériou sociálnych reforiem.
Vtedy sa zaviedla povinná školská dochádzka, zakázala sa detská práca a zaviedol sa systém starobných
dôchodkov. Deti, ktoré boli dovtedy vnímané nielen ako finančné bremeno, ale aj ako ekonomický prínos do
rodiny – či už ako pracovná sila v rodinnom podniku alebo „sociálna poistka“, ktorá opatrí rodičov v starobe,
zostali čistým bremenom.
Myrdalovci videli dve možnosti. Prvú, návrat k starým poriadkom, keď rodina, nie štát, rozhodovala, ako majú
deti tráviť čas a ako sa majú vzdelávať, zavrhli ako nemysliteľnú. Namiesto toho navrhli dokončiť sociálny štát.
S tézou, že Švédsko má na to výbornú štartovaciu pozíciu. Tvrdili, že ak sa sociálny štát nepodarí vybudovať
práve tam, tak nikde. „Ich argument bol v podstate takýto: problémy, ktoré spôsobil štát čiastočným
zasahovaním do rodinných väzieb, by mali vyriešiť totálne štátne zásahy,“ konštatuje americký sociológ Allan
Carlson v eseji z roku 2003.
Švédsko, ktoré si vybralo cestu socializmu, počas dvoch generácií obrátilo mentalitu národa. Jednotlivcov
hrdých na to, že nie sú pre nikoho príťaž, nahradila generácia totálne závislá od štátu, hodnotí A. Carlson.
A obyvateľstvo si začalo užívať socialistickú predstavu o slobode. Seniori boli oslobodení od potenciálnej
závislosti od potomstva. Deti boli oslobodené od závislosti od rodičov.
Dospelí boli oslobodení od ekonomických záväzkov voči deťom i rodičom. A takisto manželia boli oslobodení
od záväzkov jedného k druhému. Všetko ekonomické bremeno vzal na seba štát.
Nič nie je zadarmo
Verejné výdavky vďaka sociálnemu inžinierstvu narástli do obrovských rozmerov. Od nástupu ľavice k moci do
roku 1950 sa zdvojnásobili na 20 percent HDP. No stále boli nižšie ako verejné výdavky v USA a Švédsko sa
radilo medzi najslobodnejšie ekonomiky.
I keď jeho hospodárstvo už nerástlo nadpriemerne, ale len priemerne, pripomína švédsky analytik Stefan
Karlsson. Počas nasledujúcich 25 rokov došlo k nárastu, ktorý nemal v čase mieru precedens: v roku 1975 cez
verejné rozpočty pretiekla viac ako polovica HDP.
A aby to bolo z čoho zaplatiť, predseda vlády Olof Palme si „vyšliapol“ na firmy. Presadil tvrdú reguláciu
podnikania a prudké zvýšenie sociálnych odvodov pre zamestnávateľov. K tomu sa pridali rastúce nároky
odborov na zvyšovanie miezd a výsledok nenechal na seba dlho čakať. Firmy strácali konkurencieschopnosť na
medzinárodných trhoch. A roztočila sa špirála.
V snahe pomôcť ekonomike vláda devalvovala korunu. Čo potešilo exportérov, no na druhej strane to cez
dovozy urýchlilo rast cien. Inflácia zvýšila tlak odborov pri vyjednávaní o mzdách, čo zasa škodilo firmám.
A tak prišla ďalšia devalvácia, ďalší rast cien... Znechutené obyvateľstvo v roku 1976 poslalo k moci pravicu.
No tri koaličné strany sa nevedeli dohodnúť na zásadnejších trhových reformách a ďalej točili kolotoč.
V roku 1981 znehodnotili korunu o desatinu a rok nato sa k moci vrátili socialisti. A okamžite devalvovali menu
o ďalších 16 percent. Mala to byť posledná devalvácia a vláda to možno myslela aj vážne, mieni S. Karlsson.
Lenže posledných malo byť aj niekoľko devalvácií predtým a vláde už v tomto nikto neveril. Inflačné
očakávania ďalej tlačili na rast mzdových výdavkov.
V roku 1985 vláda deregulovala oblasť bankových úverov. Bola to síce potrebná reforma, no nešťastne
načasovaná. Po zohľadnení inflácie boli v tom čase reálne úroky pod nulou, čo vyvolalo boom pôžičiek.
To predstavovalo nový inflačný faktor. Keď v ďalšom roku zavraždili predsedu vlády O. Palmeho, k moci sa
dostala opäť pravica a pustila sa do reforiem, ktoré zastavili pokles konkurencieschopnosti.
No nestačili ekonomiku stabilizovať natoľko, aby jej začiatkom 90. rokov nezlomila krk invázia do Iraku. Ropný
šok poslal Švédsko do recesie.
Potom to už išlo od desiatich k piatim. Špekulanti zaútočili na menu a vyvolali zrútenie fixného devízového
režimu. Nasledoval dramatický rast úrokových sadzieb a následne nárast objemu klasifikovaných úverov.
Väčšina veľkých bánk sa ocitla na pokraji kolapsu, od ktorého ich ušetril len záväzok vlády poskytnúť im na
ozdravenie toľko peňazí, koľko treba. Podobná záchranná akcia, akú zažilo Slovensko koncom 90. rokov.
Relatívny úspech
V roku 1993 bol hrubý domáci produkt Švédska o päť percent nižší ako v roku 1990 a deficit rozpočtu vyletel na
desatinu HDP. Ekonomika sa aj vďaka predchádzajúcemu znehodnoteniu meny začala vzmáhať, k čomu jej
pomáhala pravicová vláda sériou deregulácií a privatizácií.
Postupne sa podarilo utlmiť infláciu a zlikvidovať obrovské manko v rozpočte. V roku 1996 sa opäť dostala
k moci ľavica. Vláda Görana Perssona už nešla cestou ďalšieho zvyšovania výdavkov. Výsledok je, že
v septembri tohto roka odovzdala pravici do rúk štát s rozpočtovým prebytkom a silným ekonomickým rastom.
„Práve toto oživenie oproti stagnácii 70. a 80. rokov a kríze 90. rokov označujú sociálni demokrati za dôkaz
úspechu švédskeho modelu s vysokými daňami a vysokými výdavkami na sociálne služby,“ konštatuje S.
Karlsson. Lenže Švédsku sa v ostatných rokoch darilo nie vďaka vysokým daniam, ale práve pre reformy
podporujúce voľný trh, dodáva.
Sociológ A. Carlson dopĺňa empirickú skúsenosť: socializmus prerozdeľujúci každému podľa jeho potrieb môže
fungovať, ale len v rodinách. Spoločenstvách stojacich na pokrvných zväzkoch, manželstvách či adopciách.
Švédsku sa snaha nahradiť rodinný socializmus socializmom stojacim na vzťahu občana k štátu neosvedčila.
Gunnar a Alva Myrdalovci sa nemýlili, keď povedali, že ak sa fungujúci sociálny štát nepodarí vytvoriť vo
Švédsku, tak potom nikde.
Švédsko - země, která obětuje vlastní děti a oslavuje to
islaminfo
http://info.pravdaoislamu.cz/index.php/2007/01/30/svedsko-zeme-ktera-obetuje-vlastni-deti-a-oslavuje-to/
30. 1. 2007
Fjordman
Švédsko je zemí, ve které neexistuje prakticky žádná veřejná diskuse o masové imigraci, která pokračuje na plný
plyn. Švédské politické a mediální elity se pyšní svojí multikulturní dobrotou. Pokud je obětování vlastních dětí
definicí dobra, jak tedy potom vypadá zlo?
Následující série citátů ilustruje nemoc Švédska.
Z The Local, 25. ledna 2007
Personál školy Gustava Adolfa v jižním městě Landskrona stáhl kontroverzní zákaz používání jiných jazyků než
švédštiny v prostorách školy. Pouhých několik dnů po jeho zavedení ho ředitel zmírnil na „hlavní pravidlo”.
Dětem tedy bude dovoleno mluvit o přestávkách svými rodnými jazyky. Podle nového opatření ale děti budou
muset při vstupu do školy projít přes ochranku. V sobotu bylo odhaleno, že správa školy rozhodla, že
v prostorách školy lze mluvit pouze švédsky. Takřka polovina dětí ve škole je imigrantského původu. Zákaz byl
zaveden po sérii incidentů, kdy zaměstnanci a žáci měli pocit, že jsou v jazycích, které neznají, uráženi.
Z The Local, 19. ledna 2007
Vášnivá debata vypukla po zavření školy v jižním městě Landskrona. Škola Gustava Adolfa znovuotevřela
v pátek za výzev k přísnější disciplíně, větší množství bezpečnostních kamer a volání po novém řediteli. Po sérii
incidentů bude šest dětí přesunuto do jiných škol a 22 dalších bylo na jeden týden suspendováno. V prosinci
devět patnáctiletých dívek vyhlásilo týdenní stávku poté, co obvinily své spolužáky z násilnictví. Říkají, že
chlapci používají hrubý jazyk, plivou na ně z balkónu a dávají jim do vlasů lepicí pásku. Objevily se také zprávy
o močení do dívčích bot a výhrůžkách a bití ve školních prostorách. Když ve čtvrtek ve škole explodovaly rakety
zbylé z novoročního ohňostroje, Leif Paulsson, zastupující zdraví a bezpečnost, nařídil školu okamžitě uzavřít.
Z mého blogu, 15. června 2005
Další zprávy z třetího největšího švédského města Malmö, rozvíjející se tragédie selhané imigrační politiky a
rostoucí úrovně zločinnosti. Jde o hororový příběh z probíhajícího kolapsu švédské společnosti o středoškolském
učiteli z města Malmö, které se stane prvním skandinávským městem s muslimskou většinou, a o jeho objevu asi
desítky arabských žáků, kteří se smáli a křičeli „Aláhu akbar!”, zatímco na DVD sledovali, jak je nevěřícímu
rukojmímu v Íráku uřezávána hlava. Ředitel si nemyslí, že incident je až tak hrozný.
Jen v roce 2002 došlo ve Švédsku k 139 paličským útokům na školy [číslo, které v roce 2007 vzrostlo na
nejméně 230]. Jako v Malmö, kde byly během jedné noci zapáleny tři školy. Z paličství jsou podezříváni
„nezletilí chlapci”. Björn Vinberg z požárního sboru v Kroksbäcku v oblasti Malmö říká, že je ponižující a
degradující hasit znovu a znovu ohně v těch samých imigrantských čtvrtích, zatímco se jim školáci smějí a
zapalují nové ohně hned po jejich odjezdu. Jeho kolegové byli na jednom místě ne méně než dvacetkrát, pokaždé
zbytečně.
Z mého blogu, 23. května 2005
V roce 2005 bylo rozhodnuto, že čtvrť Hyllie v Malmö začne s výukou pouze v arabštině pro skupiny
předškolních dětí imigrantů. To vypadá logicky, pokud vezmeme v úvahu, že imigranti tvoří takřka třetinu jeho
obyvatel a během několika let se mohou stát většinou, protože rodilí Švédové město opouštějí v rekordním
množství. Představa je taková, že jakmile se děti naučí jazyk svých rodičů, bude pro ně jednodušší naučit se i
švédštinu. Takže Švédsko platící za vzdělávání švédských občanů na švédské půdě v arabštině má jakýmsi
způsobem podpořit integraci.
The Local, 2. ledna 2007
Dva místní politici z Liberální strany v Malmö přišli s návrhem zákazu používání jiných jazyků než švédštiny ve
školních třídách. Místní politička Eva Bertz a poslanec Allan Widman považují opatření za způsob, jak si poradit
s problémem segregace. „Jde o místní návrh. V Malmö máme velmi jedinečnou situaci: blížíme se bodu, kdy je
většina žáků cizího původu, což znamená, že alespoň jeden z jejich rodičů pochází z cizí země”. Widman
vysvětluje, že některé školy v Malmö mají ve svých třídách pouhých 5 procent etnických Švédů.
The Local, 12. ledna 2007
Soupeřící gangy desetiletých dětí ve východním městě Söderhamn si vyhrožují vyhlazením. Jeden z gangů je
tvořen rodilými Švédy a druhý imigranty a policie ve městě přistupuje k problému s velkou vážností. Konflikt
eskaloval na internetu a policie se obává, že pokud boje neustanou, může dojít k úmrtím.
Bruce Bawer v The New York Sun, 8. prosince 2006
Ve městě Stockholm byl nedávno mezi chlapci z devátých tříd v převážně muslimské čtvrti Rinkeby proveden
průzkum. Ten ukázal, že během posledního roku 17 procent chlapců přinutilo někoho k sexu, 31 procent z nich
zranilo někoho takovým způsobem, že oběť potřebovala ošetření, a 24 procent spáchalo vloupání nebo vykradlo
auto. Senzační statistiky - v celém Švédsku byly ovšem zveřejněny pouze v informačním zpravodaji, který je
zdarma rozdáván v metru.
Z mého článku na Gates of Vienna, 22. května 2006
Zpráva organizace Zachraňte děti říká, jak se dnes švédské dívky cítí nebezpečně. Dívky jsou vyděšeny možností
znásilnění, která jim připadá velmi reálná. Mnoho z nich si plánuje, jak se v noci dostanou domů, jak předstírat,
že telefonují, jak držet v ruce klíče na obranu, nebo jak budou jednoduše celou cestu utíkat. Strach i volba
strategie naznačuje, že se dívky během určitých hodin cítí opravdu nebezpečně. Překvapivé množství dívek
prožilo obtěžování od chlapců nebo mužů. Obtěžování nejčastěji přichází od chlapců ve stejném věku, jako jsou
dívky. Označení za „děvku” se stalo tak běžným, že několik dívek řeklo, že učitelé na něj už nereagují.
Herečka Ylva Törnlund navštívila několik škol v Tenstě a byla zhrozena tvrdou atmosférou, kterou tam objevila.
„Chování, se kterým jsme se ve školách setkali, je děsivé. Jeden chlapec mluvil o tom, jak by měly být dívky
rozmr**ny na kusy, dokud nebudou krvácet”, řekla Törnlund. Rozhodla se školy navštívit po znásilnění, ke
kterému došlo ve veřejných lázních za bílého dne. Sedmnáctiletá dívka byla znásilněna a nikdo z ostatních hostů
neudělal nic, aby to zastavil. K dívce nejprve přistoupil šestnáctiletý chlapec. On a jeho přátelé jí následovali,
zatímco odcházela umělou jeskyní a tam ji zahnal do kouta, strhnul z ní plavky a znásilnil jí, zatímco ji jeho
přítel držel.
Z mého blogu, 12. prosince 2005
Počet obvinění ze znásilnění se ve Švédsku za pouhých dvacet let zečtyřnásobil. Počet případů týkajících se dětí
pod patnáct let je šestkrát - šestkrát - větší než tomu bylo před jednou generací. Prudce vzrostl i počet dalších
násilných zločinů. Ve většině městských a příměstských oblastí se šíří nestabilita.
„Není tak špatné znásilnit švédskou dívku jako znásilnit arabskou dívku”, říká Hamid. „Švédské dívky dostanou
potom hodně pomoci a pravděpodobně byly ošou***ny už dříve. Arabská dívka by ale měla problém se svojí
rodinou. Znásilnění by pro ni bylo zdrojem ostudy. Je důležité, aby si do sňatku udržela panenství”. „Je mnohem
jednodušší dostat švédskou děvku … dívku, chci říct”, říká Hamid a směje se vlastní volbě slov.
Tři švédské modely
Assar Lindbeck
Assar Lindbeck je profesorem mezinárodní ekonomie na Stockholmské univerzitě.
http://www.project-syndicate.org/commentary/lindbeck2/Czech
29. 5. 2007
Švédský ekonomický a sociální systém, někdy nazývaný „švédský model,“ se často líčí buď jako ideál, nebo
jako abnormalita. Švédský model ale prošel zásadními proměnami. Obecně vzato tu vlastně od konce
devatenáctého století byly už tři švédské „modely“.
První model trval asi od roku 1870 do 60. let 20. století. Během tohoto „liberálního“ období vláda v zásadě
zajišťovala stabilní legislativu podporující trh, školství, zdravotnictví a infrastrukturu. Až do 60. let 20. století se
jak celkové vládní výdaje (jako podíl HDP), tak distribuce příjmů podobaly tomu, co je obvyklé ve Spojených
státech. Během tohoto staletého období se Švédsko ve smyslu HDP na hlavu vyvinulo z jedné z nejchudších
západních zemí v třetí nejbohatší stát. Jinými slovy se Švédsko bohatou zemí stalo před vytvořením nesmírně
štědrých opatření sociálního státu.
Druhá perioda trvala v letech 1960 až 1985. Režim volného obchodu z liberálního období byl během této éry
zachován – ba několik kol globální liberalizace obchodu jej ještě prohloubilo –, ale dominantní linií bylo
vytvoření štědrého sociálního státu. Ke konci 80. let 20. století dosahovaly celkové veřejné výdaje 60-65% HDP,
oproti 30 % v roce 1960. Navíc mezní míra zdanění u většiny zaměstnanců na plný úvazek vyletěla na 65-75 %,
v porovnání se 40 % v roce 1960 (při započtení všech daní z domácností).
Stlačením rozdílů ve mzdách a značným ždímáním firemních zisků, obojím v důsledku silných a
centralizovaných odborových svazů, došlo také ke snížení ekonomických pobídek k práci, spoření a zakládání
podniků. Navíc byly realizovány nové regulace na trhu práce, z nichž nejdůležitější byla přísná legislativa na
podporu jistoty zaměstnání, schválená na počátku 70. let. Regulace finančních trhů, zavedená během druhé
světové války, byla zachována. Právě tento ekonomický a sociální systém se obvykle považuje za „švédský
model“.
Přestože hospodářská výkonnost v tomto období nebyla skličující, nebyla rozhodně ani působivá. HDP na hlavu
mezi lety 1970 a 1995 ve Švédsku zaostalo asi o 18 % za průměrem bohatých zemí OECD. V důsledku toho se
Švédsko s ohledem na HDP na hlavu propadlo ze třetí na přibližně sedmnáctou příčku v OECD. Zčásti to lze
vysvětlit mechanismem „dohánění,“ neboť technologicky méně vyspělé země dovážely technologie ze zemí
vyspělejších. To však nevysvětluje, proč ohledně HDP na hlavu 14 zemí v tomto období Švédsko nejen dostihlo,
ale předstihlo.
Odstranění předpisů na kapitálovém trhu a devizových regulací na konci 80. let a vstup Švédska do EU na
počátku 90. let signalizovaly novou éru – zárodek třetího švédského modelu. V roce 1991 byla velkým skupinám
obyvatelstva o 10-20 % snížena mezní míra zdanění. Tyto reformy měly širokou politickou podporu, ba byly
iniciovány během sociálnědemokratické vlády. Následně, především během období středopravého vládnutí, bylo
deregulováno několik produktových trhů: telekomunikace, energetika, silniční doprava, taxislužby a do jisté
míry železnice.
Proces deregulace a privatizace, třebaže s vytrvalým daňovým financováním (vlastně v podstatě kupónovým
systémem), začal v oblasti „služeb lidem,“ zejména u péče o děti, vzdělávání a péče o starší občany. Jedním
účelem bylo posílení konkurence a svobody volby.
Zčásti v reakci na tyto reformy švédské tempo růstu od poloviny 90. let minulého století zrychlilo a dnes už je
dorovnána třetina dřívějšího propadu HDP na hlavu od roku 1970 (v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi).
Švédsko však nadále charakterizuje vysoká závislost na sociálním systému, neboť v posledních letech z různých
typů státních dávek, včetně přechodných a trvalých výplat invalidům, žije asi 23 % lidí v produktivním věku.
Nová středopravá vláda zvolená na podzim 2006 se zavázala, že bude pokračovat v ekonomické liberalizaci.
Ohlásila plány na privatizaci státních společností, zlepšení podmínek pro malé firmy a další posilování osobní
svobody volby ve věci služeb lidem. Zrušila rovněž daň z bohatství (poté, co předchozí sociálnědemokratická
vláda už zrušila daň dědickou).
Navíc vláda mírně snížila daně ze mzdy a maličko osekala štědrost některých dávek. Jedním argumentem pro
druhý postup je zlepšení státního rozpočtu a dalším je snaha zajistit, aby byla práce ekonomicky výhodnější
v poměrném srovnání s vládními podporami.
Významnou souvislostí v dnešním Švédsku je zpětný pohyb k liberálnímu ekonomickému režimu, který tu
existoval před explozí státního intervencionismu v 60. letech 20. století. Jsou tu ale dvě základní rizika. Zaprvé,
všechny politické strany se shodují, že sociální opatření by se nadále měla financovat z daní, byť v systémech
sociálního pojištění se silnějším uplatněním pojišťovacích principů. Takže ačkoliv snad bude omezena štědrost
státních dávek, celkové vládní výdaje se jen stěží podaří výrazněji stlačit zpět pod současných 53 % HDP.
Zadruhé, panuje všeobecná shoda, že vláda by měla převzít aktivnější zodpovědnost za záležitosti životního
prostředí, přestože politiky v této oblasti čím dál větší měrou spoléhají spíš na tržní nástroje (poplatky za
poškozování životního prostředí) než na kvantitativní předpisy.
Je jasné, že některé z těchto politických opatření se ve Švédsku mohou dostávat do střetu s tradičním
rovnostářstvím, přinejmenším v krátkodobém výhledu. Velikou otázkou ukrytou za současnou vlnou liberalizace
je tedy to, zda jsou tyto reformní tendence politicky udržitelné. Příští všeobecné volby v roce 2010 nám dají
částečnou odpověď.
Konec sociálního státu?
Andrej Ruščák (Finrod Felagund)
http://neviditelnypes.lidovky.cz/skandinavie-konec-socialniho-statu-d6i-/p_zahranici.asp?c=A071205_132136_p_zahranici_wag
6. 12. 2007
Nebylo to tak dávno, kdy tehdy ještě premiér Vladimír Špidla hřímal, že socialistické Švédsko je náš vzor a jak
zdroje jsou na vybudování čehosi podobného i v České republice. Od té doby se ale hodně změnilo.
Ve Švédsku byla Socialdemokraterna (švédská sociálně-demokratická strana, SD) poražena pravicovou koalicí
Allians för Sverige (složenou z liberálně-konzervativní strany Moderaterna, sociálně-liberální lidové strany,
křesťanských demokratů a centristů), která intenzivně kritizovala neefektivitu švédského sociálního státu, vysoké
daně, nekontrolovanou imigraci, protijadernou politiku sociální demokracie a švédský multikulturalismus.
Švédsko je zemí, která se z pozice nejbohatší země Skandinávie v roce 1950 dostala do pozice země, kam jezdí
všichni z okolí na levný nákup. V důsledku neúměrně vysokých daní a povinné „solidarity s chudými“ odchází
každoročně mnoho talentovaných Švédů pracovat do USA, Británie, Norska či Finska. Švédská „solidarita
s třetím světem“ způsobila, že podle sčítání lidu v roce 2004 je ve Švédsku 12,5 % občanů narozených mimo
Švédsko, přičemž většina těchto přistěhovalců pochází z arabských zemí Blízkého východu, severní Afriky a
Somálska. Vzhledem k oficiální politice multikulturalismu stát zajišťoval každému přistěhovalci výuku v jeho
domovském jazyce bez nutnosti učit se švédsky, kriminalita byla často označována za projev „kulturní
odlišnosti“ těchto lidí. Současné Malmö už není většinově švédské město a po většině jeho území není bezpečné
pro typickou Švédku (blondýnku) se procházet ani ve dne. Přistěhovalci, kteří se do Švédska dostávají, tam
zpravidla jdou vykonávat méně kvalifikované práce, přičemž jejich děti většinou končí na velmi štědré podpoře,
kterou vzhledem k odlivu talentovaných nemá kdo platit.
Švédsko je na tom rovněž velmi bídně na skandinávské poměry i s infrastrukturou – mimo jih země jsou silnice
často prašné v takové zeměpisné šířce, v jaké si Norové či Finové dovolí kvalitní asfalt. Kultura cestování
vlakem je naprosto otřesná, vagony vlaků IC jsou srovnatelné s velkoprostorovými vagony, jaké jezdí na
rychlících z Prahy do Hradce Králové, regionální vlaky jsou mnohem špinavější a starší než ty v České
republice. Politická korektnost je ve Švédsku tak zakořeněná, že šéfredaktor redakce zpravodajství veřejnoprávní
televize s hrdostí prohlašuje, že nic z toho, co by neodpovídalo politické korektnosti, v televizi odvysíláno
nebude.
Někteří lidé mě občas nařknou ze zaujatosti proti Švédsku, ale tito lidé se povětšinou mýlí, protože já mám
Švédsko nesmírně rád, nicméně mě mrzí, když vidím, jak země, která mohla být dnes mnohem úspěšnější,
zůstala tak pozadu za svými – původně výrazně chudšími – sousedy. Na vině přitom nejsou Švédové, ale
socialismus, kterým se opili, a představa, že by si měli být všichni rovni ve výsledku. Na rozdíl od jiných
nejmenovaných evropských národů však Švédové poznali, kam rovnostářství a socialismus směřuje, a došli
k sebereflexi. V roce 2006 tak zvítězila Allians för Sverige, jejíž ministryně pro integraci v současné vládě,
Nyamko Sabuni, sama přistěhovaleckého původu, prosadila nutnost znalosti švédského jazyka pro přistěhovalce
a zpřísnění pravidel pro udělení občanství. Zároveň došlo ke snížení daní a navzdory silnému tlaku státních
odborů (LO) se nové vládní koalici daří švédskou ekonomiku liberalizovat.
Změna ovšem nepřišla jen do Švédska – v Dánsku nedávno vyhrála opět volby koalice pravicového premiéra
Rasmussena opřená o Dansk Folkeparti (Dánskou lidovou stranu), která je označována v politicky korektních
médiích jako strana xenofobní, homofobní, krajně pravicová a kdo ví, co ještě, ale přitom prosazující pouze
opravdu rovný přístup pro všechny bez výhod pro různé menšiny a dávající důraz na dánskou národní identitu.
V Norsku koalice Fremskrittspartiet (liberálně-konzervativní proamerická protiimigrační strana) – Høyre
(konzervativní strana) porazila v komunálních volbách sociální demokracii, které povážlivě hrozí přechod do
opozice v roce 2009, kdy se v Norsku budou konat další volby do Stortingu, norského parlamentu.
Když se podíváme na zkušenosti se sociálním státem, jaké mají severské země, a odhlédneme od propagandy
mnoha českých médií, která tyto systémy prezentují jako téměř ráj na zemi, zjistíme, že opravdu není dvakrát o
co stát. Švédský experiment se sociálním státem by měl být České republice varovným příkladem, kudy nejít,
protože – ruku na srdce – kdo z vážených čtenářů by chtěl platit extrémně vysoké daně na to, aby mu stát, až
nějaký přistěhovalec znásilní jeho dceru, protože „provokovala svou nezahaleností“, pouze laskavě vysvětlil, že
by měl respektovat kulturní odlišnosti, a doporučil té znásilněné, aby se příště zahalila nebo aby tam vůbec
nechodila?
Zdravotnictví a švédský sociální model
Pavel Kohout
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/pavel-kohout.php?itemid=2256
17. 12. 2007
S rozšafným nadhledem ignorantů odmítá česká extrémní levice poplatky u lékaře. Ale ty přece česká umírněná
levice (ODS) odkoukala od švédských sociálně demokratických soudruhů!
Když jsem v roce 2006 psal společně s Kateřinou Havlíčkovou příručku Cesta k rovnováze, pokoušeli jsme se
v jejím rámci dát dohromady „seznam“ osvědčených ekonomických receptů. Ideologie neideologie: vše, co
funguje, je dobré, ať už je vzorem Švýcarsko, Izrael, Švédsko nebo Estonsko. Funkčnost a pragmatičnost je
jediné kritérium. Ideologická čistota není kritérium.
V kapitole věnované zdravotnictví jsem narazil na Švédsko. Mám velký respekt ke švédskému modelu, protože
navzdory vysoké daňové zátěži pořád ještě funguje. Znamená to, že Švédové něco dělají dobře: mají efektivní
administrativu, nekradou, nekorumpují a na své podnikatele jsou hodní. Ale zpět ke zdravotnictví. Švédské
zdravotnictví má docela dobrou pověst i dobré výsledky. Mimo jiné i proto, že je méně socialistické než české.
Zde je úryvek z Cesty k rovnováze publikované v roce 2006:
Příkladem mohou být pro nás opatření provedená v 90. letech ve Švédsku. Jde o privatizaci nemocnic, klinik,
zavedení konkurence v dříve státně monopolním sektoru a o uvážlivou aplikaci poplatku.
„Podle vyhodnocení z nedávné doby se ukazuje, že soukromí specialisté jsou efektivnější než jejich kolegové ze
státního sektoru,“ uvádí Johan Hjertqvist, odborník na financování zdravotnictví „Soustřeďují se na péči o
pacienta, zatímco lékaři z veřejného sektoru mají více personálu, stráví více času administrativou a vyžadují o
10 až 15 procent vyšší rozpočty za stejné výkony.“
V roce 1999 byla privatizována největší stockholmská nemocnice (St Görans Sjukhus, www.stgoran.se). Tato
nemocnice již o dva roky později fungovala o 10-15 % efektivněji než nejefektivnější nemocnice ve veřejném
vlastnictví. Ve srovnání s průměrnou úrovní veřejných nemocnic byla o 15-20 % nákladově efektivnější. Tento
úspěch vedl stockholmskou radnici k dalším privatizacím veřejných nemocnic.
Deregulace a privatizace ve švédském zdravotnictví umožnily snížit náklady, což následně vytvořilo prostor pro
růst mezd zdravotnického personálu, zejména tradičně nevalně placených zdravotních sester. Celostátní
odborový svaz sester (Vårdförbundet) aktivně podporuje privatizaci. Předsedkyně odborového svazu Eva
Fernvallová vyhlásila heslo „Nechť trh převezme zdravotnictví.“
Poplatky za návštěvu lékaře jsou tradiční součástí švédského sociálního modelu. Osvědčily se jako prostředek
zamezující zneužívání péče a plýtvání. Jejich výše přitom není tak vysoká, aby tvořila překážku dostupnosti péče
všem sociálním skupinám.
Dodal bych, že Švédové platí za návštěvu praktického lékaře typicky 100 korun (tj. asi 300 českých korun) a za
specialistu 200 korun, tedy asi 600 českých. Nikdo neprotestuje. Švédové zkoumali, zda poplatky představují
bariéru pro sociálně slabší skupiny. Nepředstavují. Tzv. „sociálně vyloučení“ zkrátka ušetří pár stokorun na pivu
a cigaretách, což jejich zdraví jen prospěje.
Neexistuje tedy jediný seriózní důvod, proč cokoli namítat proti poplatkům. Švédům se osvědčují již od začátku
70. let, nám se osvědčí rovněž. Hysterie brzy utichne. Psi štěkají a karavana jde dál. Ještě zbývá privatizovat
nemocnice. Podle osvědčeného švédského vzoru by bylo vhodné začít u fakultních.
(Poznámka: Poslední dvě věty jsem mínil jako vtip, protože nečekám, že by v českém prostředí takto rozumná
myšlenka mohla projít.)
Švédsko: Přinuťte města přijímat uprchlíky
Viktor Svoboda
http://info.pravdaoislamu.cz/index.php/2008/05/30/svedsko-prinutte-mesta-prijimat-uprchliky/
30. 5. 2008
Po švédských městech by mělo být požadováno, aby přijímala uprchlíky. Takový je závěr vládního vyšetřování.
Výsledky vyšetřování státní komise, které říkají, že všechna města by měla být přinucena k přijímání uprchlíků,
budou představeny příští týden.
Minulý rok přejaly zodpovědnost za přijímání uprchlíků okresní úřady. Ty od té doby zahájily debatu s městy o
tom, kolik uprchlíků by měla přijímat.
Pokud nyní město odmítne, proces je zastaven.
„Pokud se Migrační úřad rozhodne umístit do okresu 10 000 lidí, a okresní úřad najde místo pouze pro 9 500
z nich, pak by měl mít možnost donutit města, aby je všechny přijala”, řekla Monica Werensfels-Röttorp, která
vládní vyšetřování vede.
Asi 25 švédských měst odmítlo přijímat uprchlíky, často s odvoláním na nedostatek ubytování. Taková výmluva
by ale neměla sloužit jako argument, který město zbavuje zodpovědnosti, řekla.
Poplatky: kýžený švédský sociální model konečně v Čechách. Proč se
tolik bráníme?
Ivan Peychl
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/ivan-peychl.php?itemid=6064
8. 3. 2009
Reforma českého zdravotnictví byla naposledy ve skutečném pohybu v letech 1990 – 1992 za ministra Martina
Bojara. S nástupem Klausovy ODS k moci v roce 1992 se zcela zastavila a od té doby se české zdravotnictví
vznáší uprostřed rychle se měnící ekonomiky jako nemotorný žok neschopný přizpůsobit se.
Důvodem je fakt, že parlament se po dobu čtrnácti let zdravotní péčí zabýval nedostatečně, žádné významné
reformní zákony nebyly přijaty a ucelený koncept reformy jsme neviděli.
Za současné vlády se o zdravotnictví mluví hodně. Reforma však prakticky stojí i nadále. Už dva roky se totiž
nebavíme o ničem jiném, než o regulačních poplatcích. Společnost, zvyklá konzumovat zdravotnické služby
kdykoli a zadarmo, tento drobný reformní krok odmítá strávit. Opoziční politici toho čile využívají. Poslanci
vystavují na odiv svou „občanskou neposlušnost“ a poplatky odmítají platit. Kraje zesměšňují centrální zákon
tím, že jej obcházejí. Místo abychom diskutovali o dalších podstatných krocích, vracíme se v kruhu k tématu
poplatků. Češi ve své většině uvěřili argumentaci, že poplatky jsou bezohledné, asociální, nehumánní. Podle
některých jde o návrat ke kapitalismu 19. století.
Je tomu skutečně tak? Platí logika, že regulační poplatky jsou tvrdě pravicovým konceptem odporujícím duchu
sociálního státu?
Občas slyším, že podobné příliš pravicové prvky jsou nám Středoevropanům cizí, my že se chceme podobat
spíše sociálně ohleduplným zemím jako je například Švédsko.
I já si myslím, že je těžké Skandinávcům nezávidět jejich politický a sociální systém a konkrétně švédské
zdravotnictví je pro mě jedním ze vzorů, kterému by stálo za to se podobat co nejvíce. Všeobecná dostupnost
zdravotní péče pro všechny, novorozenecká a kojenecká úmrtnost mezi nejnižšími na světě, délka života mezi
nejdelšími. Vynikající výsledky lékařského výzkumu. Vzorně čisté, vkusně zařízené nemocnice vybavené
nejmodernějšími přístroji. Výborně placení a společností cenění lékaři a sestry. Žádný rozdíl v péči pro bohatší a
chudší.
A co poplatky? Možná to někoho překvapí, ale ve Švédsku regulační poplatky existují dlouhá léta. V současné
době platí Švédi za jeden den hospitalizace 80 švédských korun (SEK), návštěva praktického lékaře stojí 100 –
150 SEK, konzultace ambulantního specialisty pak více. Roční strop na jednoho pacienta činí 900 SEK.
Mohlo by nás napadnout, že pro bohaté Švédy jsou tyto poplatky méně významné, než české poplatky pro
Čechy. Zkusme si je tedy převést na společného jmenovatele – procento z průměrného platu. Průměrná mzda v
ČR nyní činí asi 24000 Kč měsíčně. Ve Švédsku je to asi 95 tisíc. Kurs švédské koruny je asi 2,40 Kč za jednu
SEK. Významnost poplatků znázorňuje tabulka.
ČR
Průměrná mzda za měsíc 24000 Kč
1 den v nemocnici 60 Kč
(tj. z průměrné mzdy 0,25 %)
Návštěva praktického lékaře 30 Kč
(tj. z průměrné mzdy 0,125 %)
Návštěva specialisty 30 Kč
(tj. z průměrné mzdy 0,125%)
Roční maximum 5000 Kč
(tj. z průměrné roční mzdy 1,75 %)
Švédsko
Průměrná mzda za měsíc asi 65000Kč
(Po několika dnech na upozornění jednoho z diskutujících tímto s
omluvou upravuji původní nadsazený údaj o průměrné švédské mzdě)
1 den v nemocnici 192 Kč
(tj. z průměrné mzdy 0,3 %)
Návštěva praktického lékaře 240 - 360 Kč
(tj. z průměrné mzdy 0,36-0,55%)
Návštěva specialisty více než 360 Kč
(tj. z průměrné mzdy více než 0,55%)
Roční maximum 2160 Kč
(tj. z průměrné roční mzdy 0,28%)
Jak je vidět, poplatek za den pobytu v nemocnici vyjádřený jako podíl z příjmů je ve Švédsku srovnatelný a
poplatky za konzultace ambulantních lékařů jsou tam vyšší než u nás. Naopak výrazně vyšší je u nás roční strop.
Švédsko je uznávanou oázou socialismu v dobrém slova smyslu mezi vyspělými zeměmi. Skutečnost, že
Švédové platí podobné poplatky jako my, evidentně znamená, že ani nás tyto platby neuvrhnou do nelidského
systému, kde chudí nemocní budou umírat bez pomoci. Probíhající snížení ročního stropu je zřejmě správným
krokem a bylo by dobře, kdyby se platbám mohli vyhnout ti nejchudší. Věřím ale, že pro většinu české populace
jsou poplatky málo významnou položkou. Pokud pak někdo pochybuje o významu této regulace, nechť se přeptá
ve Švédsku.
Zdravotnický systém ve vyspělé zemi může v zásadě fungovat i zcela bezplatně. Systém NHS ve Velké Británii
je financován z daní a pacienti neplatí nic. To je snad příjemná vlastnost NHS systému. Méně příjemná je nižší
dostupnost péče. Mnohý český pacient by byl zřejmě šokován, kdyby se po příchodu do nemocnice dozvěděl, že
přímé vyšetření specialistou je vyloučeno a časový limit, dokdy bude vyšetřen pohotovostním lékařem, činí 4
hodiny. Britští pacienti již šokováni nejsou a trpělivě čekají. V ambulantní praxi je tam zase jedinou cestou do
systému ambulance praktického lékaře. Jít přímo ke specialistovi je nemožné, a pokud vás praktik doporučí,
může trvat měsíce, než se ke specialistovi dostanete. Pokud je přístup k péči takto omezen, žádné regulační
poplatky samozřejmě nutné nejsou.
Osobně se domnívám, že regulační poplatky jsou přijatelnou cenou, kterou jako pacienti platíme za zefektivnění
toku peněz ve zdravotnictví a zachování dostupnosti péče.
Hlavně se ale obávám, že se problémem, zda je platit či nikoli, zabýváme již příliš dlouho. Na řešení čeká mnoho
dalších otázek. Jak financovat postgraduální trénink lékařů, aby měli šanci udržet odborně krok se svými
evropskými kolegy. Jak zaplatit lékaře a sestry, aby neodcházeli z oboru či do zahraničí. Jak zvýšit procento
výdajů z HDP na zdravotnictví, aby se přiblížilo evropskému normálu. Jak zefektivnit síť zdravotnických
zařízení a zajistit jejich vyrovnanější úroveň.
Koalice a opozice by nás měly přestat otravovat neproduktivními ideologickými půtkami, dohodnout se na
rozumném kompromisu a věnovat se dalším věcným problémům.
Děkuji všem kdo četli a reagovali. Pokusím se odpovědět na hlavní náměty a dotazy.
Ve Švédsku se rovněž doplácí za léky. Pro platby na léky existuje zvláštní roční strop 1800 SEK, tedy asi 4300
Kč. Úhrnný strop za poplatky u lékaře i za léky je tedy asi 6500 Kč ročně. Jestli se platí regulační poplatek za
položku na receptu, nevím, ale pochybuji o tom. Podle mě u nás platíme-li za lék, další regulační poplatek ztrácí
smysl. V tomto směru souhlasím, že poplatky v lékárnách jsou spíš úlet a neměly v zákoně vůbec být.
Vím, že jsem vybral jen jeden z prvků švédského systému. Neznám tamější systém do takových podrobností,
abych mohl podávat nějaký obšírnější výklad. Šlo mi čistě o fakt, že tam podobné poplatky mají a přitom je to
země považovaná za silně sociálně ohleduplnou. Proto si nemyslím, že s poplatky se náš systém začne podobat
americkému. Od toho jsme velmi vzdáleni. Sám bych si systém podobný v USA také nepřál, a zdá se, že se už
nelíbí ani Američanům. V žádném případě tedy nehájím „přeměnu zdravotnictví z veřejné služby na běžnou
tržní komoditu“. Mimochodem, kdyby mi šlo pouze o můj příjem, tak bych to dělal.
Pro Darrell: Prostudoval jsem systém poplatků ve Švédsku a jinak se opírám o své zkušenosti z několika
švédských nemocnic. Švédské zdravotnictví na mě udělalo zdaleka nejlepší dojem z těch asi pěti či šesti
vyspělých zemí, kde jsem kratší či delší dobu pobyl. Podle mých informací platy švédských lékařů nejsou vůbec
špatné. Ale vše je relativní. Medicína je velmi tvrdá práce a v blahobytných zemích obecně je problém získat
dostatek lidí ochotných celý život studovat, vstávat uprostřed noci, žít trvale s pocitem odpovědnosti a ve stresu
z možných chyb … Proto v mnoha západních zemích lékaři chybí. A švédští zřejmě rádi odcházejí do Norska,
protože je tam platí ještě lépe než doma.
Švédský ráj to napohled
Pascal Martin, Le Soir
http://www.presseurop.eu/cs/content/article/48401-svedsky-raj-napohled
6. 7. 2009
Členské státy EU hledají řešení jak změkčit dopady prodlužující se hospodářské krize. Švédsko, jehož
sociální model je v mnoha zemích předmětem závisti, klade návrat prosperity jako jednu z priorit svého
předsednictví Unie. Ale jak píše list Le Soir, následování švédského příkladu nemusí být vůbec snadné.
Je tomu už rok, co se Francie ujala řízení Unie a Nicolas Sarkozy se postavil do čela jejího ze všech stran
sledovaného předsednictví. Kritiky socialistů se tehdy zaměřovaly zejména na absenci evropského sociálního
modelu v programu jeho předsednictví.
O rok později, kdy už bují recese, se o evropském sociálním modelu mluví znova. Mimo boj proti klimatickým
změnám je jednou ze švédských priorit i boj proti světové hospodářské krizi. Tato priorita má mít podobu nové
Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost a měla by být přijata za španělského předsednictví v roce 2010.
V tomto kontextu se nabízí nevyhnutelná otázka: může švédský sociální model pomoci vybřednout 27 členským
státům z problémů? Představuje vůči krizi protijed? Není to spíš skvělá příležitost pro Švédy jak zazářit … a dát
tak zapomenout na nešťastné české předsednictví?
To co obecně nazýváme „skandinávským modelem“ už po dvacet let inspiruje mnoho sociálních politiků řady
evropských států (Belgie, Francie, Německo ad.). Nikdo z nich však s vytvořením švédského „ ráje“ neuspěl.
Posuďme sami: před krizí dosahovala ve Švédsku zaměstnanost 73 %, byla tedy nad 70% cílem stanoveným
v roce 2000 Lisabonskou strategií. Například 71,5 % švédských žen vykonává profesionální aktivitu, zatímco
v Belgii je to jen jedna ze dvou. Všelék? „Zatím je příliš brzy, abychom soudili, zda tento model krizi odolá,“
poznamenává Ernst Erik Ehnmark, referent v Evropském hospodářském a sociálním výboru. Třeba švédský
automobilový průmysl (Volvo, Scania) hospodářskému zemětřesení neunikl.
Krásný a nedosažitelný švédský model
Nejpodstatnější je fakt, že naroubovat skandinávský model na sociální politiky členských států jednoduše nelze,
myslí si Felix Roth, badatel při bruselském think-tanku Centra pro evropská politická studia (CEPS). Jako důvod
uvádí, že „tento systém vyžaduje vysoké sociální výdaje, které si mnoho zemí spojuje se slabým hospodářským
výkonem.“ Díky penězům investovaným do sociální sféry se dostává dost prostředků do vzdělávání, tedy na
výuku kvalifikovaných pracovníků, kteří nebudou nezaměstnaní. Je tedy zbytečné o tom mluvit ve Velké
Británii, kde zákony trhu mají před sociálním státem navrch. Nebo ve většině nových členských zemí, které tento
systém zase nemohou zaplatit.
Síla a tajemství úspěchu Švédů spočívají v tom, že se jim podařilo vytvořit začarovaný kruh. Práce produkuje
bohatství, které se pak investuje do vzdělávání, které vytváří předpoklady pro práci. Ekonom Pierre Reman
z Katolické univerzity v Lovani poukazuje na to, že 80 % zaměstnanců je v odborech, platová politika se určuje
na základě dohody mezi zaměstnavateli a odbory. Hlavní úlohu pak hraje aktivní sociální stát, ve kterém je
nezaměstnaný, pokaždé když je to třeba, „aktivován“. Klíčovým slovem je tedy adaptace.
Tato adaptace (často zmiňovaná v souvislosti s Dánskem) má také svou cenu, kterou si vybírá v podobě zvlášť
vysokého zdanění. Jinak řečeno, v Belgii a všude jinde, kde jsou státní rozpočty napnuté jak struny, se vytvoření
takového modelu zdá nemožné.
Co tedy lze během těchto měsíců od Švédska očekávat? „Kéž by sociálním odstínem přibarvila Lisabonskou
strategii, která se nyní zaměřuje spíše na klimatické problémy,“ povzdychne si Ernst Ehnmark.
Gery Coomans, expert pracující pro Komisi, si také nemyslí, že bychom stáli na prahu evropské éry
skandinávského sociálního modelu. „Myslet na zavedení takové politiky v době krize představuje jen zbožné
přání. Doba přeje národním protekcionistickým reflexům.“ A abychom citovali Roosevelta a Obamu: „Don’t
waste the crisis.“ Naučme se z krize těžit… Avšak Evropa až doposud své šance zahazovala.
Švédsku hrozí islámská revoluce
–bj–
http://www.eurabia.cz/Articles/4959-svedsku-hrozi-islamska-revoluce.aspx
20. 9. 2010
Podle Björna Södera, čelního představitele číslo dva strany Švédští demokraté, islamifikace Evropy pokročila již
tak daleko, že v některých zemích vč. Švédska v dohledné době hrozí islámská revoluce. V posledních letech
bylo toto riziko jen zametáno pod koberec, a nyní se švédská společnost ocitá ve stádiu, že mu může jen stěží
demograficky, ideologicky a politicky čelit. Demograficky proto, že porodnost a přistěhovalectví rapidně
zvyšuje portfolio ve prospěch muslimů, ideologicky proto, že švédská společnost již není ani křesťanskou ani
ateistickou, ale ignorantskou, takže islám nečelí žádné ideologicko-teologické konfrontaci, a politicky proto, že
v politice i legislativě byla oslabena práva většiny a „pozitivně”-diskriminačně posílena práva menšin a
cizorodých elementů.
Söder upozorňuje, že nelze příliš spoléhat na rozdíl mezi umírněnými a radikálními muslimy, neboť obojím se
jedná o islamizaci světa – prvním bezelstně a druhým programově. Každopádně po islámské revoluci by ani
socialisté islámské teokratické straně nebyli partneři, a veškeré obyvatelstvo, byť i nepřijme islám, bude
podrobeno islámskému právu šaría. S počtem mešit a postupující nucenou adaptací Švédska na islám, dnes nad
konceptem „Eurábie” kdysi povzneseně pousmátým politikům tuhne úsměv na rtech.
Aktualizace:
Pozitivní zpráva ze Švédska: Konzervativně-patriotističtí Švédští demokraté, kteří reprezentují vzdouvající se
vlnu protiimigrantských nálad ve švédské společnosti se o víkendových volbách v pohodě dostali do parlamentu.
Švédské vládní portfolio tak přitvrdí politickou muziku směrem doprava, a to tím spíše, že dosavadní čtyřstranná
vládní aliance těsně ztratila většinu.
Zdroj:
http://www.thelocal.se/29114/20100919/
http://www.thelocal.se/29086/20100917/
http://europenews.dk/en/node/35004
http://www.worthychristianforums.com/index.php?/topic/128465-sweden-democrats-fear-islamic-revolution/
http://www.karstenuwe.com/eine-lektion-uber-den-islam-fur-die-schweden.html
Návrat rozumu
František Matějka
http://neviditelnypes.lidovky.cz/glosa-navrat-rozumu-0q8-/p_politika.asp?c=A100920_211037_p_politika_wag
21. 9. 2010
V Evropě není žádná vlna xenofobie a populismu
Je až neuvěřitelné, jak dokáží politici u moci zblbnout celé národy. V Evropě máme nyní přesný opak toho, co
říkají. Bohužel, budeme asi muset zase dojít až dno. Trvá to zpravidla desítky let, než se lidi proberou.
Nenechme se ošálit tím, že psychologové, bez kterých se lidstvo obešlo tisíce let, vymysleli sérii názvů různých
fobií a že novodobí politici si je rádi osvojili do svých slovníků. Vždy, když existovala v historii nějaká skupina
lidí, která říkala něco jiného než kývající většina, označili ostatní její příslušníky někdy za čarodějnice, jindy za
kacíře, nověji pak za nepřítele lidu. Dnes jsou příslušníci podobných skupin lidí označováni za xenofoby,
šovinisty, populisty a rasisty.
Stejně jako v Holandsku, Británii, Maďarsku, Slovensku, Rakousku, ale například i v Německu dochází výše
popisované pomalu i lidem v takových baštách sociálních států Evropy, jakými jsou státy severské. Ve Švédsku
se poprvé v novodobé historii dostali dvaceti křesly do parlamentu ti, kteří prosazují tvrdou zeď islámu a
přistěhovalectví. Dosavadní švédská - dle mého přesvědčení naprosto chybná a ponížená - politika, která tamním
lidem začíná hýbat postupně stále více žlučí, se dá shrnout do těchto slov Jense Orbacka, ministra pro
demokracii švédské vlády, která pronesl v roce 2006: „Musíme být otevření a tolerantní k islámu a k muslimům,
protože až se staneme menšinou, budou se tak chovat i oni k nám.“
Podle agentury AFP prý „nacionalisté“ na celém starém kontinentu slaví úspěch s programy, které mohou rozbít
„ideál Evropské unie“. Nesouhlasím. Evropská unie se sama svou multikulturalistickou politikou stává
hrobníkem hodnot starého kontinentu. Ideál Evropské unie, postavený na utopickém multikultururalismu, který
nebyl, není a nikdy nebude lidem vlastní, protože by museli zapomenout na tisíce let historie a zanevřít na své
předky a jejich odkazy, je pravým důvodem nikoli vzrůstu extremismu, jak se nám snaží vnutit, ale návratu
obyčejného zdravého rozumu.
Není populističtějšího výrazu než o někom říct, že je populista. To, co označují za xenofobii, je obyčejnou
snahou o prevenci vzniku náboženských konfliktů v Evropě. To, co označují za šovinismus, není nic jiného než
trvání na dosavadních konzervativních hodnotách. Ti, co jiné označují za rasisty, sami dali vzniknout
nesnášenlivosti zvýhodňováním menšin na úkor většinové společnosti. Ti, co všechna tato slova používají na
adresu jiných, nejsou ničím jiným než novodobými inkvizitory, kteří si do psaných zákonů dokonce vložili
možnost postihovat ty, kteří si ještě uchovali zbytky zdravého rozumu a kteří v dobách minulých končili na
hranicích, popravištích nebo v lágrech. Vždy to ale nakonec znamenalo počátek změny. Věřím v ni po tom, co v
jednotlivých státech Evropy začínají dostávat lidé rozum.
Krach Švédského modelu
Mises.org
http://www.mises.cz/clanky/krach-svedskeho-modelu-56.aspx
20. 10. 2010
Johan Norberg napsal vynikající článek, který poukazuje na temné stránky zleva opěvovaného „Švédského
modelu“. Tento zajímavý text tu pro vás máme, objevili jsme ho na stránkách Liberálního institutu a věříme, že
stojí za přečtení!
Kdyby Švédsko opustilo EU a připojilo se k USA, stalo by se jejich nejchudším státem. Použijeme-li stálé ceny a
při přepočtu paritu kupní síly, získáme střední hrubý příjem domácností na sklonku 90. let. Ve Švédsku dosahuje
tento příjem 26 800 $, zatímco v USA 39 400 $. K tomu je nutno si navíc uvědomit, že Švédsko má nejvyšší
daňovou zátěž.
Tvůrce studie, švédský Institut výzkumu trhu, zdůraznil, že Afro-Američané pobírající nejnižší příjem v USA
mají nyní vyšší životní úroveň než průměrná švédská domácnost.
Tato zpráva velmi překvapila mnoho lidí. Většinou však spíše cizince než Švédy. Od 70. let jsme zvyklí na
zprávy o švédském zaostávání za zbytkem světa v bohatství i příjmu. Byl to šok pro Američany a Evropany,
kteří považovali Švédsko za skvělý příklad, jakousi výjimku schopnou skloubit rozsáhlý stát blahobytu
s produktivní ekonomikou. Kdyby tento sociální model byl součástí Spojených států, byl by považován za
sociální problém. Jak k tomu mohlo dojít?
Abychom tomu porozuměli, musíme pochopit, že Švédsko nikdy neznamenalo výjimku z pravidla, že bohatství
může být vytvářeno pouze svobodnými lidmi prostřednictvím volného trhu.
Vývoj ve Švédsku
V roce 1850 bylo Švédsko chudou rozvojovou zemí s hladovějícím obyvatelstvem. Hladovění nebylo možné
zabránit přerozdělováním. I kdyby byl v polovině 19. století všechen majetek vyrovnán, stejně by každému
poskytl pouze život v bídě. Při absolutní rovnosti by byl životní standard průměrného Švéda na stejné úrovni
jako střední důchod v dnešním Kazachstánu.
Avšak během několika desetiletí v průběhu 19. století poskytla skupina politiků hlásících se ke klasickému
liberalismu Švédsku jak svobodu náboženství, projevu a pohybu, tak i ekonomickou svobodu, takže lidé mohli
začít podnikat a svobodně obchodovat na trhu. Volný obchod umožnil Švédsku specializovat se na to, v čem
bylo dobré, tedy na dřevařské a železářské odvětví, a kupovat za tyto věci produkty potravinářského a strojního
průmyslu, které Švédové tak levně vyrábět nedokázali.
Výsledkem byl ekonomický růst a industrializace, jež umožnily vzrůst blahobytu a investice do školství a
zdravotnictví. Mezi lety 1860–1910 vzrostla mzda v průmyslu o 170 procent, tedy mnohem více než v pozdějším
období. Střední délka života se ve Švédsku zvýšila o 10 let a rapidně poklesla kojenecká úmrtnost. Švédsko
tehdy nebylo státem blahobytu, mělo spíše minimální stát. Až do první světové války nebyla spotřeba veřejného
sektoru vyšší než 6 procent HDP.
Sociální demokraté, kteří se chopili moci v roce 1932, pokračovali v liberálním přístupu k podnikání a v politice
volného obchodu. Přestože vládní intervence pomalu rostly, v roce 1950 byl veřejný sektor menší než ve většině
zemí – zhruba 25 % HDP, přibližně jako v USA a Švýcarsku. Ekonomice také prospívalo to, že jsme stáli mimo
obě světové války. Švédské podniky prodávaly oběma stranám, průmysl nebyl poškozen a mladí Švédové nebyli
zabíjeni na válečných bojištích.
Mezi roky 1870–1970 byl švédský růst po Japonsku největším na světě. V roce 1970 bylo Švédsko čtvrtým
nejbohatším členem OECD, po USA, Lucembursku a Švýcarsku.
Stát blahobytu, břemeno blahobytu
Jenže pak začal narůstat stát blahobytu umožňující politikům redistribuovat bohatství, jež bylo vytvořeno jedinci
a trhem. Ekonomika pokračovala v růstu: s ohledem na počáteční podmínky, dobrý průmysl a vzdělané a
intenzivně pracující lidi by tento vývoj mohla překazit snad pouze plánovaná ekonomika. Růst byl ale pomalejší
než v ostatních zemích. Když nebudete získávat mnoho ze svých investic, práce a vzdělání, proč byste
investovali, usilovně pracovali nebo získávali kvalitní vzdělání? Stát blahobytu snadno spotřeboval trhem
vytvořené bohatství a znesnadnil vytvoření nového. Od roku 1950 nevytvořil soukromý sektor (v čistém
vyjádření) ani jediné pracovní místo, zatímco veřejný sektor se rozrostl nejméně o milion zaměstnanců.
Během 70. let se veřejný sektor stával větším a neproduktivním a trh práce byl regulován. Od roku 1976 do roku
1982 vzrostla veřejná spotřeba z 50 na 65 %. Ve stejném období musela být pětkrát devalvována měna, celkem o
45 %. Průměrné tempo růstu kleslo o polovinu na 2 % v 70. letech a klesalo dále v 80. letech. V devadesátých
letech došlo k velké krizi.
Po více než třiceti letech vysokého zdaňování a růstu státu blahobytu už není Švédsko čtvrtou nejbohatší zemí
OECD, ale je až na 17. pozici. Mezi lety 1980 a 1999 vzrostl hrubý příjem nejchudších švédských domácností
zhruba o 6 %, zatímco ve Spojených státech zhruba třikrát tolik.
Volný trh a obchod byly základem pro švédský zázrak. Švédsko v tom nebylo výjimkou, a proto není
překvapivé, že posun od svobodného trhu ke státní regulaci podkopal pokračování švédského úspěchu.
V roce 1934 dva švédští sociálně demokratičtí teoretikové Gunnar a Alva Myrdalovi vysvětlili, že Švédsko mělo
pro stát blahobytu velmi výhodné podmínky – bohatství, homogenní populaci, protestantskou pracovní morálku
a dobré vzdělání. Tvrdili, že pokud by stát blahobytu nefungoval zde, nemohl by ani nikde jinde na světě. Zbytek
světa by se měl vážně zamyslet nad tím, že Myrdalovi měli v této předpovědi pravdu.
Švédsko: chudší než si myslíte
William L. Anderson
http://www.mises.cz/clanky/svedsko-chudsi-nez-si-myslite-59.aspx
25. 10. 2010
Jedním z přetrvávajících mýtů ohledně tzv. státu blahobytu „třetí cesty“ je, že národ jako celek si může udržet
vysokou úroveň života – i když nikdo skutečně nepracuje – po tu dobu, co vláda provádí masivní transfery
bohatství směrem od těch, kteří jsou na tom relativně dobře, k těm, kteří jsou na tom relativně špatně. Během
posledních čtyř desetiletí jsme byli zaplavováni novinovými články, studiemi a veřejnými prohlášeními, které
nás nabádaly být více jako Švédsko.
Švédové, bylo nám řečeno, si užívají lékařské péče zdarma, štědrých sociálních dávek, úlev z pracovní doby a
dotací snad na všechno představitelné. Když někdo poukáže na to, že Švédové platí enormně vysoké daně,
standardní odpovědí je, že „to je sice pravda, ale podívejte, co vše za ně dostávají.“
Podle nedávné studie je však situace poněkud méně růžová. Při srovnání příjmů mezi Švédskem a USA jsou na
tom švédské domácnosti znatelně hůře. Závěrem studie ve skutečnosti je, že průměrný příjem Švédů je menší
než průměrný příjem černých Američanů, kteří v USA tvoří sociální skupinu s nejnižším příjmem.
Studie pochází ze švédského Institute of Trade, který, podle agentury Reuters, „porovnal oficiální americké a
švédské statistiky ohledně příjmů domácností, hrubého domácího produktu, soukromé spotřeby a
maloobchodních výdajů na hlavu v letech 1980 až 1999.“
Ve studii byly při porovnávání použita data přepočtená podle parity kupní síly, přičemž bylo zjištěno, že
„mediánový příjem domácnosti ve Švédsku byl na konci devadesátých let ekvivalentem $ 26 800, zatímco
v amerických domácnostech byl mediánový příjem ve stejném období na úrovni $ 39 400.“ Studie nadále
poukazuje na to, že švédská produktivita na hlavu se oproti produktivitě americké rapidně snížila.
Na obranu Švédů je třeba podotknout, že jednoduché srovnávání příjmů může být zavádějící. Ačkoliv jsem
nikdy Švédsko nenavštívil (i když tam žijí moji příbuzní), předpokládám, že i ty nejchudší oblasti Stockholmu a
jiných švédských měst jsou obyvatelnější a atraktivnější než některé oblasti mnoha amerických měst. I navzdory
vysokým daním bych zřejmě raději žil v centru Stockholmu než v centru Detroitu či Newarku.
Studie nás však varuje před něčím mnohem důležitějším, a to že evropské státy blahobytu nečiní své občany
bohatší. Během doby se praskliny v ekonomikách těchto relativně bohatých národů rozšiřují a pokud se proti této
chorobě nezakročí, upadne většina Evropy v blízké budoucnosti do opravdové chudoby. Evropané – a jak se zdá,
tak i Američané – si zřejmě musí vyzkoušet na vlastní kůži, že ony velké a zdánlivě nedotknutelné sociální státy
zabíjejí slepice, které jim snášejí zlatá vejce.
Ačkoliv mohou lidé debatovat nad současnou životní úrovní Švédů ve Stockholmu a černochů v Harlemu, zdá
se, že při tom zapomínají na jeden základní problém týkající se států blahobytu: ve svých základech představují
destruktivní model. Obhájci sociálního státu se soustředí pouze na přerozdělování při současném opovrhování
produkcí. Takové poměry ovšem nemohou trvat věčně, protože poté dochází k tomu, že vlády jsou přinuceny
dlouhodobě kanibalizovat na vlastní kapitálové struktuře, jen aby udržely systém v chodu.
Předpoklady státu blahobytu jsou následující: (1) volné trhy, nejsou-li regulovány státem, vedou k pokračující
nerovnosti s tím, jak se bohatství stále více koncentruje v rukou několika málo jedinců, zatímco většina ostatních
je stále chudší; (2) jediný způsob, jak bojovat s tímto problémem, je ten, že se stát ujme velké části příjmů
bohatých a přerozdělí je mezi ostatní; a (3) takové přerozdělení ve skutečnosti umožní ekonomice růst, protože
rostoucí koncentrace bohatství v rukou malé skupiny lidí znamená, že stále méně lidí bude mít možnost
spotřebovávat zboží vyrobené v rámci volného trhu.
Karel Marx vyslovil první předpoklad v rámci svých teorií, a označil jej za „vnitřní rozpor“ kapitalismu.
Samotný výrok však obsahuje vlastní vnitřní rozpory, protože předpokládá nereálnou situaci.
Jak poukázali Ludwig von Mises a Murray Rothbard, ve společnosti volného trhu nemohou jedinci získat
bohatství, aniž by vyráběli statky, které jsou poptávány velkým množstvím lidí. Abychom si uvedli příklad – byl
to Henry Ford, který zbohatnul výrobou aut, nikoliv výrobci prvních luxusních automobilů, které byly dostupné
jen těm nejbohatším Američanům. Ford vyvinul metodu, která mu umožnila vyrábět auta, která si mohla dovolit
většina lidí, přičemž udržel výrobní náklady na tak nízké úrovni, že stále dosahoval zisků. Nejúspěšnějšími
výrobci v ekonomice jsou ti lidé, kteří umožnili přístupnost zboží lidem ze všech socioekonomických vrstev.
Wal-Mart, další podobný příklad, se stal největší společností v této zemi – a také jednou z nejúspěšnějších –
proto, že vytvořil maloobchodní systém umožňující masám lidí pohodlně nakupovat. Wal-Mart ve skutečnosti
započal svou cestu za úspěchem budováním diskontních obchodů v zemědělských oblastech, kterým se stranily
větší obchodní domy, jako třeba dnes zkrachovalý Kmart.
Zdá se tedy, že bohatnou-li výrobci, může tomu tak být pouze v případě, kupují-li od nich spotřebitelé jejich
výrobky ve velkém množství. První výrok ospravedlňující stát blahobytu tak nemá dostatečný příčinný
mechanismus, protože nevysvětluje, jak takový převod bohatství od chudých k bohatým probíhá, obzvláště když
je v tomto výroku obsažen implicitní předpoklad, že tento převod ve skutečnosti představuje dobrovolný nákup
zboží. Takový výrok staví klasickou teorii směny – tedy že ekonomická směna je výhodná pro obě strany – na
hlavu.
Dá-li se něco prohlásit ohledně přerozdělování bohatství, pak to, že zamezuje ekonomickému růstu.
Přerozdělování především trestá podnikatele za to, že jsou úspěšní. Zastánci státu blahobytu si nevidí do úst,
když obviňují lidi stojící za tvorbou bohatství z jeho ničení. Je-li dostatek lidí trestán za tvorbu bohatství, pak
bude v budoucnu vytvořeno bohatství méně. Čím více brání vláda tvorbě a šíření bohatství, tím méně ho bude
tvořeno; to znamená, že lidé, kteří jsou na hranici efektivní produkce – tedy ti, kteří jsou oproti jiným lidem
méně produktivní – budou nejvíce poškozeni. Stát blahobytu tedy dlouhodobě poškozuje chudé.
Představa, že stát blahobytu „pomáhá“ ekonomice, je rovněž klamná. Jak jsem uvedl výše, producenti nemohou
sklízet odměny, aniž by spotřebitelé užívali jejich výrobků. Stát blahobytu útočící na podnikatelskou iniciativu
tedy zároveň brání budoucí tvorbě kapitálu.
Tato skutečnost se mi ukázala v celé své zřejmosti v roce 1982 při cestě do východní Evropy, včetně návštěvy
tehdejšího východního Berlína, hlavního města bývalého komunistického východního Německa. Ačkoliv byl
východní Berlín označován za „Paříž komunistického světa“, jednalo se spíše o časový skok zpět do roku 1948.
Celé město bylo ošumělé a těch pár nově postavených budov připomínalo svým vzhledem a atraktivitou typický
americký projekt veřejné výstavby.
Zatímco západní část Německa byla udržovanější a modernější než její východní protějšek, stále měl člověk
dojem, že je zpět v šedesátých letech. Západní Německo bylo a dodnes je státem blahobytu; již se vzdalo svého
dřívějšího modelu založeného na volném trhu. Situaci mi nastínil blízký přítel, povoláním zubař.
Stejně jako veškerá lékařská péče, funguje i zubní péče v Německu na socialistických principech. To znamená,
že jedinci neplatí přímo za zubní (či lékařskou) péči, která je poskytována státem. Moji přátelé, kteří byli
v Německu na dovolené a navštívili několik zubních ordinací, zjistili, že vypadaly jako zubní ordinace ve
Spojených státech v době před čtyřmi desetiletími. Jinými slovy, němečtí zubaři jsou stále závislí na starém
kapitálu.
Jedním z nejhorších aspektů socialismu je, uvažujeme-li v ekonomických termínech, ona perverzní tendence
učinit z nového kapitálu coby aktiva – kterým je v případě ekonomiky volného trhu – pasivum. Němečtí zubaři
nemají žádnou motivaci pořizovat moderní vybavení, protože je drahé a o pacienty beztak nepřijdou, protože ti
nemají možnost jít jinam. Je skutečností, že kdekoliv je socialistická lékařská péče praktikována po dostatečně
dlouhou dobu, tam lze zaznamenat úpadek kapitálové vybavenosti.
Švédsko, stejně jako jeho evropské protějšky, svou kapitálovou vybavenost po mnoho let spotřebovávalo,
neobměňovalo. Některé vysoce profilované švédské firmy, jako je Volvo, byly schopny si svou kapitálovou
vybavenost udržet, avšak nyní již i tyto společnosti shledávají jako atraktivnější alternativu přemístění do jiných
zemí, kde nebudou jejich zisky tak pohotově konfiskovány.
Švédové a jiní severní Evropané mají se svým relativně vysokým životním standardem poměrně štěstí. Lidé
jihoevropských národů, jako je Itálie či Španělsko – s vysokými daněmi a četnými regulačními úřady – jsou
celkově mnohem chudší a mají mizivé vyhlídky na hmatatelné zlepšení.
Bohužel mnoho Evropanů (stejně jako naši kanadští sousedé) věří, že rozsáhlý aparát sociálního státu je řadí
morálně výše než národy, které jej nemají. (Spojené státy mají rovněž rozsáhlou byrokracii tohoto typu, ačkoliv
se zde neposkytují tak štědré a dlouhodobé dávky jako v Evropě). Zatímco však Evropané tlachají o vlastní
morální nadřazenosti a rovnostářství, odehrává se něco za jejich zády. Postupně se stávají chudšími a chudšími a
stát blahobytu jim v tom nemůže pomoci. Ten může jejich úpadek do chudoby pouze urychlit.
Kde sociální stát neslábne a reprodukuje se…
Miroslav Tejkl
http://www.blisty.cz/2010/10/29/art55250.html
29. 10. 2010
Dne 13. 8. 2010 uveřejnil v Britských listech Martin Pleva svou analýzu příčin historické porážky levice v České
republice v článku Budoucnost sociální demokracie a levice vůbec v globálně-kapitalistickém neřádu.
Analýza Martina Plevy se svým tónem zároveň tak trochu podobá jakési polnici, která má rozehnat nejistotu a
znovu nastolit a zdůraznit ideový základ levice, který by levice neměla prodávat v každodenním politickém
kšeftu.
Mimo jiné Pleva zdůrazňuje, že levice by měla přestat dělat kompromisy s kapitalismem v tom smyslu, že v její
strategii a skutečné praktické politice už nesmí být žádnou samozřejmostí, že kdykoli jsou při jakémkoli
politickém rozhodování v rozporu sociální stát a soudobý kapitalismus, musí to být sociální stát, co musí
ustoupit. Pleva se v této souvislosti odvolává na výstižné vyjádření soudobého českého filozofa Michaela
Hausera a říká:
stojí-li tedy proti sobě dnes bohužel sociální stát a kapitalismus, pak je třeba, jak to výtečně vyjádřil marxistický
filozof M. Hauser, omezovat ten kapitalismus a ne ten sociální stát.
Jenže jak na to?
Pleva totiž zároveň uvádí:
Pravice a neoliberálové mají totiž pravdu, sociální stát je neufinancovatelný a brání konkurenceschopnosti,
ovšem tuto pravdu mají pochopitelně pouze v kontextu a v rámci současné podoby globálního kapitalismu.
Jaká ale jiná – nikoli tedy už ta „současná“ – podoba globálního kapitalismu už nebude bránit
konkurenceschopnosti a bude ufinancovatelná?
Vždyť jediný model, který se postupně zformoval, který skutečně existuje, lze ho financovat, je
konkurenceschopný (znalostní ekonomika) a je dokonce schopen udržet zadlužení veřejných rozpočtů a fondů na
nižší úrovni, než ostatní vyspělé kapitalistické státy, které provádějí více neoliberální politiku, je model
skandinávský. A dokonce je skandinávský model schopen toto zadlužení ve vhodných dobách i snížit, jako
v případě Švédska, které přitom nemá žádné zvláštní zdroje typu norské podmořské ropy a významného
suverénního fondu na ropě založeného…
Jenže před skandinávským modelem jako vzorem Pleva varuje, neboť podle něj se jedná o jakousi endemickou
rostlinku, kterou prý jinam přesadit nelze a marné a proto i škodlivé by potom byly levicové naděje s něčím
takovým spojené…
Monbiotovo srovnání
Známý levicový (a zelený) aktivista George Monbiot provedl na stránkách deníku Guardian v článku nazvaném
tak trochu banálně Volný trh sám o sobě neodstraní chudobu velmi zajímavé srovnání statistických údajů ze
Švédska a z Británie – tedy z dvou zemí, které mají velmi podobnou velikost hrubého domácího důchodu na
jednoho obyvatele, avšak radikálně odlišnou institucionální strukturu:
„…10 nejbohatších lidí na světě vlastní celkem bohatství v hodnotě 255 miliard dolarů – je to přibližně 60
procent veškerých příjmů subsaharské Afriky. 500 nejbohatších lidí na světě má celkem víc peněz než je celkový
roční příjem nejchudších tří miliard lidí na světě. V současnosti probíhá mezi ekonomy zuřivá debata ohledně
toho, zda globální nerovnost stoupá nebo klesá. Nikdo nezpochybňuje skutečnost, že mezi bohatými a chudými
existuje obrovský rozdíl, který dosud trvá navzdory desetiletím globálního hospodářského růstu. Avšak
neoliberálové, kteří podporují neregulovaný globální kapitalismus, nám tvrdí, že není rozpor mezi vrtochy
bohatých a potřebami chudých. Například týdeník Economist argumentuje, že čím více svobody poskytnete
bohatým, tím lépe na tom budou i chudí. Bez omezení jsou bohatí více motivováni k tomu, aby vytvářeli globální
bohatství, a tento růst se „stává přílivem, který zvedá všechny lodě“. Země, které zasahují na trhu s “tvrdými
daněmi, grandiózními programy veřejných výdajů a všemi dalšími nástroji aplikované hospodářské
spravedlnosti“ odsuzují své občany k trvalé chudobě.
Avšak [argumentuje autor], je velmi zajímavé srovnat hospodářské a sociální výsledky dvou evropských zemí.
Velká Británie je průkopníkem neoliberalismu.
A Švédsko je jednou z posledních bašt přerozdělování národního důchodu.
Použijme přitom statistiky, které publikoval sám týdeník Economist [který je právě spíš pravicově orientovaný –
pozn. M. T.] ve své publikaci Svět v roce 2005 v datech. Švédsko a Británie mají dosti podobný hrubý domácí
produkt na jednoho obyvatele. Ve Švédsku to bylo v roce 2002 27 310 dolarů na jednoho obyvatele, v Británii
26 240 dolarů na jednoho obyvatele. Překvapivé ovšem je, že Švédsko má nyní rozpočtový přebytek 10 miliard
dolarů a Velká Británie deficit 26 miliard dolarů. I podle měřítek, které mají rádi neoliberálové, vítězí Švédsko:
má nižší inflaci než Británie, vyšší „globální konkurenceschopnost“ a umístilo se výše v kategorii pro „tvůrčí
přístup v podnikání a ve výzkumu“.
Co se týče sociálních kategorií, situace v Británii a ve Švédsku je prostě nesrovnatelná. Podle indexu lidského
rozvoje, který měří kvalitu života, je Švédsko na světě na třetím místě, Velká Británie na jedenáctém místě.
Švédsko má na světě třetí nejdelší průměrnou délku lidského života, Británie je na 29. místě. Ve Švédsku je 74
telefonních linek a 62 počítačů na sto lidí, v Británii jen 59 a 41.
Kontrast je ještě větší v ukazatelích pro chudé lidi. Tyto údaje týdeník Economist nevydal, ale OSN ano. Ve
Zprávě o lidském rozvoji OSN na rok 2004 se uvádí, že ve Švédsku žije pod hranicí absolutní chudoby pro
rozvinuté země (11 dolarů denně) 6,3 procent obyvatelstva. V Británii je to 15,7 procent obyvatelstva.
Sedm a půl procenta švédských dospělých je funkčně negramotných – v Británii je negramotných 21,8 procent
obyvatelstva. Podle jiné studie je v Británii třikrát tak pravděpodobné, že zůstanete v hospodářské třídě, do níž
jste se narodili, než ve Švédsku. Vytváří tedy skutečně deregulovaný trh pro lidi příležitosti k realizaci?
Během skoro celého dvacátého století praktikovalo Švédsko oficiální státní politiku, jejímž cílem bylo
„zmenšovat nerovnost mezi společenskými vrstvami“. Šlo o opatření, která Economist nazývá „drasticky
vysokými daněmi“ a o „grandiózní programy veřejných výdajů“. Tato politika však ve Švédsku vedla k zvýšení
konkurenceschopnosti té země a také k tomu, že chudí získali vyšší podíl na celkovém příjmu státu. Ve Švédsku
vydělává podle OSN nejbohatších 10 procent obyvatelstva 6,2 krát více než nejchudších 10 procent. V Británii je
to 13,8 krát více.
V praxi se ovšem rozvojové země nemají možnost rozhodnout mezi politikou, jakou praktikuje Švédsko, či
politikou, jakou praktikuje Británie.
Mezinárodní měnový fond, Světová organizace pro obchod a vlády skupiny G8 je nutí zavádět model, podobný
britskému modelu, ale tvrdší a s ještě menší mírou přerozdělování.
[Autor v článku dále připomíná, že] situace není lepší ani v dalším „úspěšném“ liberalizovaném státě – v Irsku.
Nejnovější zpráva EU (jaro 2005) říká, že čtvrtině Irů hrozí chudoba.
23% Irů se pohybuje těsně nad hranicí chudoby. Desetina Irů již pod touto hranicí musí žít. Týdenní příjem
takové domácnosti je asi 120 euro – tj. 3 600 korun. Přičemž většina toho příjmu je ze sociálních dávek. Nejvíce
jsou ohrožena mladá manželství s dětmi. Tito lidé mají problémy si koupit nové oblečení a musí šetřit na topení.
Třetina má potíže s dluhy vzniklými běžnými životními výdaji (informace z BL).“
(zdroj: český website www.jina-alternativa.cz )
Fiskální a další specifika švédského modelu
Švédsko je zemí, kterou levice považuje za nejsociálnější – a nejen levice. Dokonce se mluvilo o „švédském
socialismu“.
„Sociální“ Švédsko jistě je – o tom asi nebude pochyb.
Je to země typická slušným sociálním servisem, ale dnes rovněž s aktivní politikou povzbuzování zaměstnanosti,
produkce a formování znalostního kapitálu.
Víc než kde jinde.
Tady je to jasné…
Ale pokud jde o další, ve veřejnosti podvědomě zafixované atributy „socialismu“, je celá záležitost
komplikovanější.
Švédsko i v těch dobách největší slávy sociálního státu mělo poměrně velmi liberální, nepříliš dirigovanou a
regulovanou ekonomiku – například ve srovnání s gaullistickou (a tedy pravicovou), indikativně plánující
Francií (socialisté se po nástupu de Gaulla (1958) vrátili k moci až v roce 1980).
Dále – ve Švédsku byla sice zejména po 2. světové válce vysoká daňová zátěž, ale tato velká daňová zátěž vždy
výrazně zatěžovala širokou veřejnost – nejen boháče. A od doby nástupu nových „globalizačních“ časů, kdy
světový sociální stát začíná nezadržitelně slábnout, učinilo Švédské království v tomto směru ještě další kroky.
Jednak přece jen poněkud snížilo obrovské zatížení bohatých u daní z příjmů fyzických osob, aby sice tato zátěž
byla stále výrazně větší než jinde na Západě, ale přece jen ne tak vysoká jako dřív.
Z obecně levicového hlediska zůstala daňová spravedlnost sice zachována, ale Švédsko přece jen přesunulo váhu
daňového břemena relativně ještě o něco víc z bohatých fyzických osob na zbytek společnosti. Bohatým
fyzickým osobám tím poněkud ulevilo – oproti předcházejícímu stavu, který byl zřejmě příliš radikální.
Co ale vůbec není běžně známo – pokud jde o daně z příjmů právnických osob, ty jsou ve Švédsku natolik nízké,
že jsou menší než v USA a Velké Británii – tedy menší než v zemích anglosaských, u kterých se předpokládá
vysoká náklonnost k neoliberální hospodářské politice a kde je podíl veřejných rozpočtů na HDP výrazně nižší.
***
V této souvislosti je zajímavé, že většina sociálních států rok od roku slábne – a jen ty skandinávské se jakž takž
drží.
Ale proč vlastně?
Jaký rozdíl existuje mezi švédským sociálním státem a těmi slábnoucími sociálními státy z vyspělé části světa,
které globalizační vývoj mnohem více ničí a rozkládá?
Co umožňuje reprodukci a ufinancování právě toho severského – a podstatně hůř jiného – sociálního státu ve
„starém vyspělém světě“?
Zřejmě tu musí existovat nějaký rozdíl, který – jak se zdá – je schopen lépe reprodukovat (udržovat) tu
skandinávskou formu sociálního státu, a to
a)
v konfrontaci s vysokou kapitálovou saturací v celém starém vyspělém světě, včetně samotné Skandinávie,
b) v konfrontaci s konkurenční akumulací v dynamické části Třetího světa, která způsobuje, že i kdyby se ve
starém vyspělém světě vůbec neakumulovalo, tak každá další kapacita a každý další okruh pracovních sil
zapojený v prudce rostoucí „dynamické části Třetího světa“ do koloběhu světové ekonomiky činí nějakou už
existující kapacitu a pracovní síly „starého vyspělého světa“ nadbytečnými. Důvodem je skutečnost, že celá
ta továrna postavená „na klíč“ a technologie ale i přímé náklady, nejde-li o mzdu, jsou zhruba stejné v celé
té dnešní propojené globalizované ekonomice – nebo se aspoň neliší zásadně. Jen ta mzda nebo prostě
nějaká forma výdajů za práci, se na březích Gangy a Mississippi liší jako noc a den …
Zřejmě musí existovat nějaký rozdíl, který je schopen ufinancovat „sociální“ Švédsko, které si dokonce mohlo
v posledních 15 letech dovolit poněkud i snížit své veřejné zadlužení bez „ořezávání“ sociálního státu – a to
v době, kdy se za 15 let zcela morbidně více jak zdvojnásobil veřejný dluh v nesmírně vyspělém Japonsku,
plném relativně skromných dříčů…
V čem by to mohlo být…?
Začátek skutečného postkapitalismu?
Švédsko možná už překročilo určitý „Rubikon“.
Závislosti a souvislosti v reprodukčních tocích, které existují ve všech vyspělých ekonomikách, možná zde svou
intenzitou už překročily určitou kritickou mez, čili jak říkají stoupenci dialektického přístupu, kvantita přechází
v (novou) kvalitu…
Švédsko „drží“ slušnou míru rovnosti a daňové spravedlnosti u fyzických osob, „drží“ sociální stát a slušnou
relativní míru důstojnosti neprivilegované většiny a vyjednávacích pozic příslušníků této většiny – ale bez
ohledu na slušný sociální servis „drží“ i nízkou inflaci, když vytížení kapacit je značné!
Příjmy podnikajících právnických osob jsou zdaňovány relativně znatelně málo. Daňová zátěž, která s ohledem
na vysoké nepřímé daně (tedy DPH a spotřební daně) i před rokem 1989 značně spočívala na „bedrech“ široké
veřejnosti, byla ještě více na tuto širokou veřejnost přesunuta – a to s ohledem na znatelné zmírnění progresivity
daně z příjmů fyzických osob a mezních sazeb této daně, kdy ale daně z příjmů fyzických osob jsou nadále
výrazně progresívní a nadále s vysokou mezní sazbou, pokud bychom je porovnávali se stavem v ostatních
vyspělých státech Evropy – o mimoevropských vyspělých státech ani nemluvě.
Za takové situace, kdy toho švédský občan při nákupech i přímo tak mnoho platí do veřejných rozpočtů, je pro
švédské veřejné rozpočty nejspíš ještě víc důležité, než kde jinde – zapojit občana z řad široké veřejnosti do
pracovního procesu a zformovat efektivně jeho lidský kapitál, aby co nejvíc vydělával a platil takto co nejvyšší
procento u tamějších (progresivních) přímých daní a mohl si dovolit provést co nejvíc těch nákupů, které jsou
daňově tak zatíženy. Veřejný impuls, použitý k těmto účelům, se zjevně vrací do veřejných rozpočtů více než
jinde – pokud je daňové břemeno položeno na širokou veřejnost v takové intenzitě.
Jistě – všude je důležité – z hlediska veřejných rozpočtů i z jiných důvodů – aby byl občan zaměstnán. Ale
v rámci skandinávského modelu je to zřejmě ještě důležitější než kde jinde – až tak, že se zřejmě víc než kde
jinde vyplatí stimulovat zaměstnanost co největšího počtu osob a vysoké vytížení všech kapacit – což Seveřané
svými stimulačními programy i přímým zapojením veřejného sektoru dělají. Veřejný impuls, který má způsobit
toto vytížení kapacit, včetně lidských, začíná mít charakter jakési fiskální investice veřejných rozpočtů, která by
se měla vracet – a tedy zhodnocovat…
Je možné, že se ve Švédsku „uzavřel kruh“ v podobě samovyživovacího reprodukčního procesu – zárodečně už
možná odlišného druhu než jinde. Důkazy by mohla přinést až podrobná komparativní studie, ale nejspíš musí
existovat nějaký důvod, proč Švédsko poté, co ještě víc přesunulo daňové břemeno na už tak zatížené široké
vrstvy, už nenásledovalo zbytek světa při bourání sociálního státu (samozřejmě penzijní reforma bude asi
problémem pro všechny staré vyspělé země). Zdá se, že veřejné impulsy zaměřené na vysokou zaměstnanost a
vytížení kapacit a budování znalostní infrastruktury (lidský kapitál) se relativně více vyplácejí veřejným
rozpočtům ve Skandinávii než jinde ve vyspělém světě a proto jsou zde také více prováděny, aniž by po sobě
zanechávaly jiný než jen (ve srovnání s jinými vyspělými státy) SUBstandardní veřejný dluh. Švédsko si
znatelně nevynucuje růst veřejného zadlužení – v porovnání s mírou, typickou ve vyspělém světě mimo
Skandinávii…
***
Společenské uspořádání evropského severu nelze pochopitelně jen tak přenést nejen do Řecka, ale ani do Čech.
Je ale skutečně všechno ve skandinávském systému výsledkem specifik života na evropském severu?
Skutečně musíme odbýt skandinávský model jako endemickou rostlinku, kterou nelze nikam jinam přesadit?
Neměli bychom raději zkoumat, jestli přece jen neobsahuje některé obecnější rysy možného budoucího
výrobního způsobu?
Neměli bychom přece jen spíš hledat způsob – i když s přihlédnutím k odlišnostem mezi euroseverem a zbytkem
vyspělého světa – jak tuto rostlinku přenést – i když po určitých modifikacích – i mimo Skandinávii?
Budoucnost sociálního státu je neslučitelná s dominací kapitálového mechanismu v civilizaci
Zkusme se tedy vrátit k už citované Hauserově myšlence, že „… stojí-li dnes proti sobě sociální stát a
kapitalismus, pak je třeba omezovat kapitalismus a ne ten sociální stát …“
Znamená to snad, že stačí pouhá politická vůle říci: „Tak jsme se rozhodli, že teď prostě dáme přednost
sociálnímu státu a naopak to bude kapitál (kapitalismus) kdo teď bude muset ustoupit a „uskromnit se“?“
Těžko.
Politická vůle v rámci „špatných institucí“ (mechanismu) podle mého názoru toto zadání nezmůže a stačit
nebude.
Je to zřejmě právě naopak. Ve Švédsku se strany u moci (politické vůle) střídají – ale švédský model zůstává…
***
Pokud zůstane „základnou“ sociálního státu dominující kapitálový mechanismus soukromého zhodnocování, tak
se bude sociální stát muset vždy a znovu přizpůsobovat tomu, aby korporacím co nejvíc usnadnil dosažení zisků,
aby tyto korporace v příslušné lokalitě zůstávaly. Dosahování slušných zisků ale na území starého, vyspělého,
kapitálově saturovaného světa není vůbec snadná věc a vždy to bude čím dál víc na úkor mezd a dosavadních
sociálních standardů – neustále redukovaných…
Já osobně mám za to, že dnes tolik ohrožený sociální stát nepřežije, pokud se bude muset i v budoucnosti opírat
o systém, ve kterém kapitálový mechanismus dominuje.
Má-li mít sociální stát budoucnost, kapitál místo dominace musí být jen součástí širšího komplexního
mechanismu zhodnocování podnikajících subjektů a zhodnocování veřejných rozpočtů – a obojího zároveň
v rámci jednoho koloběhu. Mělo by jít o takový mechanismus komplexního zhodnocování a rozdělování, který
by svou vlastní celkovou logikou fungování ani nesnižoval zaměstnanost, ani nestlačoval sociální standardy a
neoslaboval sociální stát, jako se to děje dnes – ale který by vše uvedené v dobře provázané syntéze spíš
posiloval. Aby samo zvýšení zaměstnanosti, reálné produkce a rozvoj sociálního státu mělo v takovém
mechanismu pozitivní charakter zhodnocování, investice – nikoli negativní charakter ztráty a určité šlehačky na
dortu, na kterou buď je, nebo není …
Mělo by jít zároveň o mechanismus, kde stará, vyspělá, „sociálně-liberální“ část civilizace už nebude muset žít
na drogách dluhů a financializačních produktů…
Švédsko zažívá ekonomický comeback
Andreas Wimmer
http://m.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/svedsko-zaziva-ekonomicky-comeback
22. 2. 2011
Která země Evropské unie se vloni mohla pochlubit nejvyšším růstem hrubého domácího produktu (HDP)? Kdo
tipuje Německo, bude zklamán. Přestože německých plus 3,6 procenta je více než slušný výsledek, našel se v EU
stát, jenž Spolkovou republiku hravě strčil do kapsy. Touto zemí se překvapivě stalo Švédsko, které vloni dle
odhadů centrální banky Sveriges Riksbank zvýšilo hospodářský výkon o vysokých 5,5 procenta. Tím se
ekonomice severské země podařilo zcela vymazat ztráty z roku 2009, kdy se tamní HDP propadlo o 5,1
procenta. Na ekonomický „comeback“ reaguje i švédská koruna, která je vůči euru nejvýše za posledních deset
let.
Rozjetá lokomotiva
Švédsko vděčí za rychlé překonání následků krize přetrvávající silné poptávce, vysokým úsporám obyvatelstva,
provedeným strukturální reformám v předchozích letech a také velmi dobré kondici státních financí. Státní
rozpočet se před příchodem ekonomických turbulencí pohyboval v přebytku a švédský státní dluh odpovídá
pouze 35 procentům HDP. To umožnilo vládě severského království stimulovat ekonomiku v předloňském i
loňském roce v rozsahu přibližně 2,8 procenta HDP.
Další výhodou bylo i to, že žádná z velkých švédských bank jako Swedbank nebo SEB nebyla nucena žádat o
státní záchranu. Díky těmto faktorům se vloni podařilo švédské ekonomice dosáhnout nejvyššího růstu za
posledních 40 let a rychlý rozvoj ekonomiky má pokračovat i letos. Analytici předpovídají, že v roce 2011 se
švédský HDP zvýší o dalších 4,4 procenta. Někteří ekonomové jsou ještě optimističtější a například Tina
Morstensenová ze Citigroup odhaduje nárůst výkonu severského hospodářství dokonce o pět procent.
Dluhová past
Přes tyto skvělé vyhlídky se skandinávská země potýká i s určitými obtížemi. V lednu upozornil šéf centrální
banky Stefan Ingves na příliš vysoké tempo nárůstu dluhů. Dle statistik momentálně dluží průměrná švédská
domácnost 170 procent svého příjmu. Objem aktiv a úspor domácností dle prosincové zprávy centrální banky
sice dosahoval asi pětinásobku ročního příjmu domácností, přesto je varovným signálem fakt, že se jejich
zadlužení zvyšuje podstatně rychleji než příjem samotný.
Významným důvodem tohoto vývoje je silný růst cen nemovitostí – od roku 1995 v průměru každoročně
zdražují o osm procent. Zástupci centrální banky se přitom obávají vzniku možné bubliny. Právě nemovitosti
totiž tvoří nejdůležitější finanční polštář většiny švédských domácností, a kdyby se jejich ceny propadly, tak by
se mnozí Švédové mohli ocitnout ve vážných problémech. Podobný vývoj prodělaly před několika lety USA,
Velká Británie i Španělsko, kde mnozí vlastníci domů nebyli po pádu cen schopni splácet své dluhy. Takovému
scénáři chce Sveriges Riksbank předejít, takže od července do prosince loňského roku zvýšila ve čtyřech krocích
hlavní úrokovou sazbu na 1,25 procenta s cílem přiškrtit úvěrovou expanzi švédských bank.
Dalším důvodem pro zpřísnění peněžní politiky byla i rostoucí inflace, jejíž roční hodnota loni v prosinci
poskočila na 2,3 procenta. Problém pro Švédsko však představuje politika Evropské centrální banky (ECB),
která drží úrokové sazby nízko. Čím dále se švédské úrokové sazby vzdálí od úrovně sazeb ECB, tím více bude
švédská koruna posilovat. A to je pro exportně orientovanou skandinávskou ekonomiku (export tvoří 50 procent
HDP) špatná zpráva: přibližně 60 procent švédského vývozu míří do ostatních zemí EU.
Severský tygr
(Odhad meziroční změny HDP a průměrné roční nezaměstnanosti ve Švédsku, v procentech)
Pramen: Sveriges Riksbank
ROK
RŮST HDP
NEZAMĚSTNANOST
2009
-5,1
8,4
2010
5,5
7,5
2011
4,4
7
2012
2,3
6,6
Dramata a frašky ekonomie
Pavel Kohout
ekonom
http://www.lidovky.cz/velka-chvala-normalnosti-0he-/ln_noviny.asp?c=A110225_000084_ln_noviny_sko&klic=241512&mes=110225_0
25. 2. 2011
Švédové měli klidu víc než dost od roku 1814, kdy byli ve válce naposledy. Ekonomický historik Angus
Maddison uvádí, že v roce 1900 byli třináctí na světě podle hrubého domácího produktu na hlavu. Před
Švédskem tehdy byly Dánsko, Rakousko (včetně českých zemí), Francie, Kanada a Argentina (ano, kdysi bohatá
země!).
V letech 1870–1970 rostla švédská průmyslová výroba tempem 4,12 procenta ročně. Během 70. let se však do
vlády dostala radikální levice, která zavedla velmi štědrý sociální stát a množství regulací. Jeden pamětník na
tuto éru vzpomíná takto: „Pracoval jsem ve Švédsku jako inženýr. Mzda, kterou mi nechali po zdanění, byla
menší než podpora, kterou dostával alkoholik ze sousedství. Svůj byt jsem získal na černém trhu. Nebyla jiná
možnost, protože nájemné je regulované. Lidé se nemohli stěhovat, aby nepřišli o levné bydlení. Když začaly
problémy se státním rozpočtem, socialisté vymysleli nucené úspory, fakticky další daň. Švédsko si také
půjčovalo na mezinárodních kapitálových trzích. Od roku 1974 do roku 1994 vzrostl objem vládního dluhu ze
31 % na 81 % HDP. Také daňový systém zvýhodňoval dlužníky – kdo se zadlužil, tomu zůstalo z platu více
peněz.“
Zmíněný pamětník přesídlil do Švýcarska jako mnoho bohatých Švédů.
Zvýhodňování dlužníků skončilo bankovní krizí v roce 1990. Švédská vláda provedla od té doby radikální a
velmi úspěšné reformy. Díky nim je Švédsko čtrnáctou nejbohatší ekonomikou na světě. Slušný výsledek.
Británie za Thatcherové, Švédsko, Švýcarsko a mnoho jiných příkladů svědčí o jednom: existuje elixír
hospodářské prosperity. Jmenuje se normálnost. Pokud nechceme použít zprofanovanou frázi „klid na práci“.
Švédsko a jeho tvář…
Maličká
http://svobodny2prostor.wordpress.com/2011/04/19/svedsko-a-jeho-tvar/
19. 4. 2011
Když budete chtít zajet do Švédska, v jednom průvodci se dočtete toto: Švédsko v sobě spojuje drsný půvab
severské přírody s kultivovaným moderním životním stylem, kulturou i tradicí. Okouzlí vás klidné jezerní
hladiny, stejně jako srdeční a přátelští lidé.
Je to fakt? Nebo se nás snaží jen nalákat?!
Obyvatelé švédského království, kteří vzhlíželi k Thorovi či Odinovi se dnes bojí ve své vlastní zemi a je jim
před očima vymazávána jejich kultura.
Denním chlebem se pro ženy stalo znásilňování, jen pro porovnání, v roce 2001 to bylo dokonce 6x vyšší číslo
než například v New Yorku, samozřejmě ono číslo neustále roste.
Proto se nemůžeme divit, že ve Švédsku je již tak málo blondýnek, teď jsou v kurzu obarvené brunetky, ty
nejsou pro muslimy tak atraktivní a exotické.
Ve Švédsku je neskutečný příliv imigrantů a vysoká porodnost těchto cizopasníků.
Tyto přistěhovalce do země přivedl štědrý švédský sociální systém, který poskytuje obyvatelstvu dostatečné
zabezpečení, téměř veškerá péče (zdravotní péče, vzdělání atd.) je bezplatná. A taky je samozřejmě přitáhl
benevolentní přistěhovalecký režim.
Je nakázáno přijímat uprchlíky, dokonce se města snažila vysvětlit, že nemají dost místa, ale to úřady nezajímá –
to je pouhá výmluva, proto se není čemu divit, že mnoho měst dnes vypadá jako muslimský ráj.
Porodnost je minimálně 3 vyšší a tento trend se drží, ne-li zvyšuje.
Na denním pořádku je, že mládež vykřikuje Alláh Akbar a své chování berou jako přirozené. Říkají, že vedou
válku proti Švédům.
A to nehovoříme o fyzických útocích,
prodeji drog a jiných problémech…
Taky si říkáte, co se to stalo s proslulým
pečovatelským švédským státem?
Švédové platí nejvyšší daně a ty jsou
každoročně utráceny za podporu pro
rychle
se
zvětšující
komunity
muslimských imigrantů.
Zde část sociologického průzkumu:
Skoro 90 procent všech loupeží nahlášených policii je pácháno gangy,
nikoliv jedinci. „Když jsme ve městě a loupíme, vedeme válku, vedeme
válku proti Švédům”. Toto tvrzení bylo opakováno několikrát. „Moc pro
mě znamená, že Švédové ke mně budou vzhlížet, ležet na zemi a líbat
mi nohy”. Parta se smíchem vysvětluje, že „když loupíte, prožíváte
vzrušující pocity, cítíte se uspokojený a šťastný, cítíte se jako po
úspěchu, cítíte se prostě dobře”. „Je tak jednoduché olupovat Švédy, tak
jednoduché”. „Loupíme každý den, jak chceme a kdy chceme”.
Imigrantská mládež pohlíží na Švédy jako na hloupé a zbabělé:
„Švédové nedělají nic, prostě nám dají své věci. Jsou tak zbabělí”.
Za přijímání imigrantů stát dostává
nemalé peníze, proto se nemůžeme divit,
že vznikají taková videa, kde hlavní heslo
je: Mix it up! Dívka mající koitus s černochem, to zazdí ještě tím, že při tomto aktu zpívá hymnu. Dále je ve
videu vidět Žid podporující toto rasové míšení, atd.
Perlička na závěr: dívka zpívající hymnu patřila také ke skupině „Máme rádi rozmanitost“ a byla znásilněna a
zabita černochem. Její jméno je Elin Krantz.
Švédská justice: Požadavek na zabíjení odpadlíků není podněcováním
k nenávisti
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/6815-svedska-justice-pozadavek-na-zabijeni-odpadliku-neni-podnecovanim-k-nenavisti.aspx
24. 10. 2011
Švédská justice neshledává ve výzvě somálského imáma ve Švédském rozhlase (Sveriges Radio) k zabíjení
konvertitů od islámu žádné podněcování nenávisti vůči určité skupině. Imám tak učinil v diskusním pořadu
Švédského rádia, a na námitku moderátora, že tady je ale ve Švédsku, imám prohlásil, že povinnost k zabíjení
odpadlíků platí univerzálně.
Švédská prokuratura má za to, že imám mluvil ze svého hlubokého náboženského přesvědčení a tudíž mu to
nelze mít za zlé. Navíc prý moderátor svou námitkou imámovu výzvu v případě Švédska zmírnil a uvedl na
pravou míru, a tak již prý nelze říci, že pořad vyzněl jako podněcování k mezináboženské zášti.
zdroj:
http://www.thelocal.se/36866/20111020/
http://tundratabloids.com/2011/10/in-sweden-real-calls-for-incitement-to-murder-is-not-hate-speech.html
http://vgnt.se/dodshot-mot-konvertiter-i-sverige/
http://expo.se/2011/ingen-forundersokning-mot-sveriges-radio_4385.html
http://www.muslimnews.co.uk/~musnews/news/news.php?article=21040
http://www.jihadwatch.org/2011/10/sweden-imams-on-air-call-for-death-for-apostates-from-islam-on-statefunded-radio-not-hate-speech.html
http://vladtepesblog.com/?p=39235
http://vinienco.com/2011/10/21/update-swedish-imams-on-air-death-threats-not-hate-speech/
http://europenews.dk/en/node/48659
http://www.allah.eu/about-islam/sweden-imams-on-air-death-threat-not-hate-speech.html
http://islamineurope.blogspot.com/2011/10/sweden-imams-on-air-death-threatnot.html?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+IslamInEurope+%28Islam+i
n+Europe%29
http://midnightwatcher.wordpress.com/2011/10/20/sweden-chancellor-of-%E2%80%98justice%E2%80%99says-that-imam%E2%80%99s-on-air-call-for-all-converts-from-islam-to-be-killed-was-%E2%80%98not-hatespeech%E2%80%99/
http://www.dagen.se/dagen/article.aspx?id=281527
Pipi Dlouhá Punčocha je rasistická!
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/6895-pipi-dlouha-puncocha-je-rasisticka-.aspx
11. 11. 2011
Adaptace západního prostředí na cizinecké kultury nenechává kámen na kameni. Poté, co měl na mále Kocour
Mikeš, to nyní schytala i Pipi Dlouhá Punčoška. Oblíbená švédská dětská postavička je totiž rasistická. Shledala
to německá teoložka ze Spolkového svazu evangelikálních žen Eske Wollradová, čímž vyvolala v německých
médiích živou diskuzi.
Při četbě své černošské neteři totiž narazila na pasáž, že se černošské děti poklonily bílým, a musela ji přeskočit.
Krále Negrů změnili vydavatelé na Krále Jižních moří již dávno.
Teoložka Wollradová tvrdí, že barevné děti nenacházejí v západních zemích prakticky žádné nebílé povídkové a
pohádkové postavy. Přitom třetina dnešních dětí v Německu má imigrantský původ.
A tak asi nezbude nic jiného než po vzoru amerických filmů, kde musí být zastoupeni jak běloši, tak
Afroameričané, asi nic jiného než rasově vyvážit i dětský svět. Možná, že Kocour Mikeš nakonec předběhl dobu.
zdroje:
http://www.thelocal.se/37244/20111109/
http://www.guardian.co.uk/books/2011/nov/09/pippi-longstocking-books-racism
http://www.morgenpost.de/printarchiv/familie/article1408438/Theologin-Pippi-Langstrumpf-ist-rassistisch.html
http://www.nrc.nl/vanderkwast/2011/11/09/espresso-met-eske-wollrad/
http://www.dailymail.co.uk/news/article-2059438/Pippi-Longstocking-books-branded-racist-Germantheologian.html
http://deutschelobby.wordpress.com/2011/11/09/rassismus-vorwurfe-gegen-pippi-langstrumpf/
http://www.aftonbladet.se/nyheter/article13899222.ab
http://www.leesplein.nl/LL_plein.php?hm=1&sm=1&id=8021
http://www.nationell.nu/2011/11/08/forskare-pippi-langstrum-ar-rasist/
http://www.theatlanticwire.com/entertainment/2011/11/pippi-longstocking-not-racist-give-don-delillo-anothertry/44755/
http://mobil.wochenblatt.de/nachrichten/schwandorf/kommentar/art4395,76146
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/250129-pipi-dlouha-puncocha-propaguje-rasismus-pise-nemeckydenik.html
Odporná islámofóbie: Muslim nechtěl ukázat jízdenku, protože se
modlil. Vyhozen
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/6911-odporna-islamofobie-muslim-nechtel-ukazat-jizdenku-protoze-se-modlil-vyhozen.aspx
15. 11. 2011
Pozdvižení v muslimské komunitě ve Švédsku vyvolal následující incident, který označila za „odporný projev
islámofóbie“.
Muslim vracející se vlakem z práce ze Stokholmu právě v čas večerní modlitby si zalezl do kupé a začal se
modlit. Když po něm průvodčí chtěla předložit jízdenku, odmítl reagovat. Průvodčí to nenechala jen tak, a
zavolala policii, která muslima v příští stanici z vlaku vyvedla. Muslim si nicméně stěžoval na zákaznickém
centru Švédských drah (SJ), které mu nakonec vyplatily 1000 švédských korun odškodné.
Fuj tajxl!
zdroje:
http://www.newsru.com/religy/09nov2011/islamofobia.html
http://www.thelocal.se/37148/20111103/
http://fr.novopress.info/102189/scandale-%C2%AB-islamophobe-%C2%BB-en-suede-une-controleusedemande-son-billet-de-train-a-un-musulman/
http://www.navigator.az/news/10/115710.html
http://www.islamkuzbass.ru/news-32981.html
http://www.rina.in/international/sweden-muslim-man-kicked-off-train-for-praying/
http://nyheter24.se/nyheter/inrikes/625933-efter-avkastningen-sj-kan-inte-komma-undan
http://nyheter24.se/nyheter/inrikes/625462-muslimsk-man-kastades-av-taget-for-att-han-bad-en-bon-hade-biljett
http://www.thelocal.se/37344/20111114/
Švédsko: Proud se obrací?
Pavel Rybák
http://blisty.cz/art/61059.html
18. 11. 2011
V tomto článku se chci zabývat specifiky švédského hospodářství na základě toho, zda nutný pád státu
blahobytu byl dostatečně pochopen a akceptován švédskou veřejností a švédskými politiky.
Jak bylo uvedeno, Švédsko je typickým příkladem státu blahobytu, v podstatě převládající sociálně demokratické
vlády vytvořily specifickou hospodářskou politiku. Vyrovnaným hospodářským růstem, plnou zaměstnaností,
stabilní cenovou hladinou a řadou sociálních zákonů společně se solidárním centralizovaným kolektivním
vyjednáváním o mzdách dosáhla tato země odstranění chudoby a zabezpečila vysokou životní úroveň pro většinu
obyvatelstva. Na druhé přehnaný sociální systém a síla odborů znemožňuje i dnes pružné chování soukromých
podniků při výkyvech konjunktury.
Konec devatenáctého století můžeme charakterizovat jako počátek švédské industrializace, která přeměnila tuto
zaostalou zem v jednu z nejvyspělejších ekonomik světa. Příčinu tohoto nebývalého pokroku vidím v zájmu
některých tehdejších švédských politiků v prosazování klasického liberalismu. Volný obchod umožnil Švédsku
specializovat se na to, v čem jsou dobří (dřevařské a železářské odvětví) a koupit si produkci, kterou neuměli
levně produkovat (produkty potravinářské a strojírenské). Dále určitě zařadíme rozvoj finančního sektoru a
poměrně vysokou úroveň lidského kapitálu. V tomto období Švédsko rozhodně nepatřilo ke státům blahobytu, až
do první světové války nebyla spotřeba veřejného sektoru vyšší než 6 % HDP. V podstatě stabilní hospodářská
výkonnost švédské ekonomiky s krátkými výkyvy trvala až do „Velké deprese“ počátkem třicátých let.
S výjimkou první světové války, která se projevila nárůstem cenové hladiny. Situaci Švédům ulehčila jejich
neúčast v první světové válce, kde si švédští producenti postupně upevňovali svou pozici.
S příchodem Velké deprese v třicátých letech můžeme vidět ve Švédsku první kroky státu blahobytu, přestože
Velká krize a druhá světová válka přerušily četné ekonomické a sociální reformy. Velká krize měla na okolní
země negativní dopad především v průmyslové produkci a v nezaměstnanosti, proto postihly tyto dopady i
Švédsko. S relativně mírným a krátkodobým průběhem. Klesla průmyslová produkce v letech 1929-33 „pouze o
20 %“, ovšem ve stejném časovém období narostla významně nezaměstnanost - o 22 %. Až začátkem druhé
světové války vzrostla míra inflace zvýšenou poptávkou vlivem války. Velká hospodářská krize podobně jako ve
většině vyspělých zemí svými následky přinesla levicové tendence v hospodářské politice. V roce 1932
z podobných příčin zvítězila ve volbách sociální demokracie a společně s agrární stranou vytvořily vládní
koalici. Cílem jejich hospodářské politiky bylo vyvést ekonomiku z krize snížením daní a zvýšením veřejných
výdajů. Veřejné výdaje v podílu na HDP se vyšplhaly na 20 %. Odchod Švédska od „zlatého standardu“ v roce
1931 vyvolal silné znehodnocení měny, to vedlo k růstu exportu. V roce 1935 tempo růstu exportu překonalo
úroveň z roku 1929. Třicátá léta jsou také vznikem historického kompromisu mezi zaměstnanci a
zaměstnavateli. Bylo dohodnuto, že odbory nebudou vstupovat do stávky a zaměstnavatelé zajistí sociální smír.
Druhá světová válka přinesla větší úlohu státu v hospodářství formou větší státní regulace soukromého sektoru a
nárůstu veřejných výdajů. Válkou se zpomalilo hospodářství, když rostla poptávka jen po určité produkci (stroje,
zbraně a podobné komodity).
Švédská sociální demokracie po druhé světové válce vycházela z předpokladu, že kapitalismus je vnitřně
nestabilní. V podstatě pokračovala v nastaveném trendu let třicátých, tedy fiskálními nástroji stimulovat
ekonomický růst. Přišly zde jisté novinky podobě progresivního zdanění, solidární mzdové politiky a mnohých
sociálních vymožeností. Solidární mzdová politika byla prosazována spíše charakterem práce než ziskovostí
podniku. V sociální politice se projevovala pokračující expanze. Uvedu některé zásadní příklady. Koncem
čtyřicátých let bylo zavedeno školní jídlo zdarma, univerzální přídavky na děti. Samozřejmě zákon o sociálním
zabezpečení z roku 1954. Pro případ, kdy jednotlivec nebyl schopen zajistit si živobytí vlastními zdroji byl
financován příspěvky, které vycházely z jeho minulých platů. Byl vytvořen univerzální systém povinného
zdravotního pojištění s dávkami odvislými od příjmu, v roce 1962 byl přijat zákon o národním pojištění, kde
k základní penzi byl doplněk národní doplňkové penze, která byla konstruována s relací k příjmu.
Z makroekonomického hlediska se dá říci, že švédská ekonomika se vyvíjela velmi příznivě. Hospodářství rostlo
kolem 5 % ročně, nezaměstnanost se pohybovala okolo 1 až 3 % a inflace vykazovala 4 %. Toto období shrnu
tím, že se projevilo vyvrcholením státu blahobytu. Makroekonomické výsledky švédské ekonomiky z let 194069 ukazuje tento graf.
V sedmdesátých letech přišly první potíže. Tato etapa je spojena s premiérováním Olofa Palmeho, sociálního
demokrata, který byl podporován ze strany švédské krajní levice. Na základě ropné krize a následně
vyplývajících obav z recese realizoval fiskálně expanzivní politiku. Nicméně stimulace poptávky mzdovým
růstem působí inflačně. Růst nákladů vedl ke ztrátě konkurenceschopnosti exportu. Počátkem sedmdesátých let
vykazovala švédská ekonomika stále vysoký ekonomický růst (6,5 % ročně). Ovšem v pozdější části této dekády
začala výkonnost hospodářství zaostávat za vyspělými zeměmi, dá se to vysvětlit nárůstem státu blahobytu.
Veřejný sektor je také příčinou nižší míry nezaměstnanosti než v okolních vyspělých státech. Na druhou stranu
tehdejší míra inflace byla o něco vyšší ve Švédsku (10 % ročně), tím ztrácel export konkurenceschopnost.
Projevující se stagflace přivedla k vítězství ve volbách konzervativní stranu v roce 1976. Tato vláda neměla
příliš prostor zavádět radikální reformy (kvůli voličům), přesto sáhla k daňové reformě. Projevilo se to růstem
daně z přidané hodnoty a poklesem výnosů z daňových příjmů. V roce 1979 přišla druhá ropná krize. Z pohledu
Švédska je zajímavá tím, že vláda již nestimulovala ekonomiku fiskálně z důvodu deficitu veřejných financí a
zahraničního obchodu. Devalvovala švédskou korunu. Další volby opět vyhráli sociální demokraté, podle mě
díky nepopulárním opatřením konzervativní vlády, neboť hodlali pokračovat ve výrazném důrazu na sociální
stát. Tentokrát se vláda pokoušela zavést liberálnější pojetí, vystupovala kriticky vůči své minulé hospodářské
politice, která vyvolala nárůst cenové hladiny a ekonomické aktivitě příliš nepomohla. V počátku svého
funkčního období výrazně devalvovala švédskou korunu, posílila poptávku a export. Současně pokles světové
ceny ropy v letech 1986-88 zlepšil výkonnost švédské ekonomiky. Palmeho nástupce Carlsson zavedl jistá
protržní opatření, například drastické snížení daňových sazeb. Koncem osmdesátých let přišlo přehřátí švédské
ekonomiky vyvolané vysokou inflací a nízkou nezaměstnaností.
V devadesátých letech zažilo Švédsko největší depresi svého hospodářství od „Velké deprese“ v třicátých letech.
V důsledku války s Irákem došlo k ropnému šoku, dostali se do deprese klíčoví obchodní partneři Švédska
(USA, Velká Británie, Finsko). Tím došlo ke zpomalení výkonnosti švédského hospodářství v letech 1991 až
1993. Vzrostla nezaměstnanost a také deficit státního rozpočtu, v roce 1993 činil 14 % HDP. Vnitřní příčiny
přehřátí švédské ekonomiky se dají vysvětlit ekonomickým růstem taženým spotřebou, dále deregulací
finančních trhů (v roce 1985). Tato deregulace s nízkými úrokovými mírami vedla k růstu půjček soukromým
subjektům z 85 % na 135 % HDP. Švédské vlády v počátku devadesátých let, včetně sociální demokracie, byly
nuceny provést řadu reforem zejména v sociální oblasti. Úrazové a nemocenské pojištění bylo odděleno od
státního rozpočtu, bylo hrazeno pouze zaměstnavateli a zaměstnanci. V roce 1997 byla zvýšena hranice pro
odchod do důchodu na 67 let. V roce 1992 byla ukončena fixace švédské koruny k ECU a byl nastaven plovoucí
měnový režim s inflačním cílením. Koruna poté depreciovala, tím posílila poptávku a vyvolala ekonomické
oživení. Vstupem Švédska do EU v roce 1995 byla země nucena přijmout některá kritéria ve prospěch
liberalizace, deregulace a odstranění některých sociálních výhod. Vývoj vybraných indikátorů švédského
hospodářství v letech devadesátých ukazuje tento graf.
Domnívám se, že k zásadnímu odklonu od švédského modelu nedošlo, pouze k nutným škrtům na výdajové
straně státního rozpočtu, což učinilo švédský model dlouhodobě udržitelným. Zůstaly poměrně vysoké odvody
na sociální dávky, důchody, zdravotní pojištění a sociální výhody v roce 2004, které byly hrazeny
zaměstnavatelem (33 %) a zaměstnancem (7 %). Výdaje na zdravotní péči a služby oproti roku 1995 (7,4 %
HDP) vzrostly na 8 % HDP v roce 2004. Podpora v nezaměstnanosti činí 80 % z posledního zaměstnání za šest
měsíců a je vyplácena až jeden rok. Švédsko stále patří mezi země s velmi vysokým zdaněním. Má nejvyšší
základní sazbu DPH, vůbec nejvyšší v celé Evropské unii s 25 %, snížená sazba je 6 %. Co se týče daní z příjmů
fyzických osob, Švédové odvádějí současně jak do státního, tak do národního (samosprávního) rozpočtu. Při
průměrné měsíční mzdě 2 620 EUR (dle Eurostatu, převedeno ze švédských korun) se pohybuje celkové zdanění
okolo 57 %. Lineární daň z příjmů právnických osob činí 28 %. Zpráva OECD týkající se Švédska má obavy
především z trhu práce (nižší tvorba volných míst soukromým sektorem než by odpovídalo výši ekonomickému
růstu, nízká flexibilita trhu práce a vysoká pracovní absence), konkurenční prostředí (hlavně slabá nezávislost
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, protikonkurenční chování státních podniků v soukromé sféře),
environmentální cíle (nastavení nad rámec EU snižuje konkurenceschopnost švédských firem, případně
odcházejí do zahraničí).
Zdroje: Hospodářská politika 1900-2007, Tomeš, 2008. Svoboda volby, Milton Friedman, kapitola: Od kolébky
k hrobu.
Tři koruny pro každého aneb švédské mýty
Václav Rybáček
http://www.mises.cz/clanky/tri-koruny-pro-kazdeho-aneb-svedske-myty-497.aspx
24. 11. 2011
Švédská vláda přerozděluje asi polovinu HDP, vládní finance jsou často dokonce přebytkové. Dluh stabilizován
na úrovni cca 40 %. Švédská ekonomika je vydávána levicově orientovanými politiky, ekonomy a sympatizanty
za příklad fungujícího a ekonomicky úspěšného sociálního státu. Ačkoli jsem Švédsko nikdy nenavštívil,
dovolím si ke švédské ekonomice pár odstavců.
V roce 1970 bylo Švédsko 4. na světě v úrovni HDP na hlavu, v roce 1990 to bylo místo 9. a v roce 1997 až
místo 15., které si v řebříčku IMF drží do současnosti. Podle žebříčku konkurenceschopnosti 2010-11 je Švédsko
aktuálně na 2. místě mezi zeměmi OECD. Chvályhodné, nicméně je užitečné se podívat, díky čemu Švédsko
stanulo tak vysoko, neboť paleta kritérií je velmi široká a mnohé z ukazatelů mají slabou či žádnou souvislost
s přerozdělováním. Hodnoceny jsou makroekonomické prostředí, kvalita institucí, vzdělávání, transparentnost
rozhodování, přijímání inovací a inovativnost, otevřenost privátních firem vůči veřejnosti, kvalita regulace či
míra korupce.
Kromě míry korupce Švédsko obsadilo první místo v ochraně duševního vlastnictví, efektivnosti antimonopolní
politiky, delegování pravomocí, dostupnosti internetu. V dobře měřitelných charakteristikách, jako je výše daní
(108.), flexibilita mezd (134.), výše inflace (59.), vládní dluh (90.), národní míra úspor (48.), je na tom Švédsko
špatně až mizerně. Švédsko prostě body nahání jinde než v kvalitě makroekonomického prostředí, které je
s mírou přerozdělování značně spojeno. Působivé je páté místo v inovativnosti, nicméně hodnocení je založeno
nikoli na počtu patentů nebo vynálezů, ale na objemu výdajů na vědu a výzkum, na počtu vědců. A Švédsko
boduje právě v objemu výdajů na vědu a výzkum, v čemž je také první na světě.
Nezávislost soudů, efektivnost zákonů, ochrana minoritních akcionářů, dostupnost finančních služeb, dopady
HIV/AIDS a tuberkulózy, i toto jsou vedle již zmíněných charakteristiky, ve kterých Švédsko je světovou
špičkou, a které výrazně přispívají k jeho celkovému postavení. Jak souvisí úroveň těchto charakteristik
s existencí tzv. sociálního státu? Lze spíše konstatovat, že v charakteristikách spojených s vysokou mírou
přerozdělování Švédsko ve světě ztrácí. U charakteristik, v nichž dominuje, lze silně pochybovat, zda jsou
inherentní vlastností „státu blahobytu“, neb je lze nalézt i států s daleko nižší úrovní redistribuce. Zlato
švédského sociálního státu tedy zase tak blyštivé není.
Zesumírujme, v úrovni HDP na hlavu Švédsko ztratilo během 40 let eskalace intervenčních politik 11 míst,
pozice v žebříčku konkurenceschopnosti je dosažena navzdory vysoké míře redistribuce a jeho negativním
vlivům na makroekonomické prostředí. V jeho kvalitě tato země dle statistiky konkurenceschopnosti, kterou
zastánci sociálního státu rádi povolávají do zbraně, prokazatelně ztrácí. Mimochodem hned za Švédskem je
velmi liberální Singapur (3. místo v HDP per capita), kde naopak makroekonomické prostředí je lépe hodnoceno
než švédské, ale ostatní (zmíněné) hodnocení převáží misky na stranu Švédů.
Hrátky s kurzem
Historickou pravdou je, že Švédsko se se svojí konkurenceschopností vlivem socializace společnosti dost
natrápilo. Krátce do historie. V letech 1870-1950 bylo premiantem v růstu důchodu na hlavu. Těžilo
z průmyslové revoluce, z nedotčenosti válečnými konflikty a naopak ze silné zahraniční poptávky dané
poválečnou obnovou. Nicméně po 2. světové válce se hospodářská politika Švédska začíná razantně měnit.
Zatímco v roce 1950 přerozdělovala vláda 20 % důchodů, v roce 1970 již 50 %. Sílící vliv odborů, mzdová
„inflace“ a rychlý růst daní z důchodů silně zvýšily náklady práce a Švédsko začalo ztrácet mezinárodní
konkurenceschopnost.
Švédové objevili kouzlo samostatné nekryté měny a započali s ní manipulovat. Od roku 1977 byla švédská
koruna zavěšena vůči koši měn s úzkým pásmem fluktuace 1,5 %. Díky vyšší domácí inflaci švédská měna
zažívala trvalou reálnou apreciaci, přerušovanou šesti devalvacemi po roce 1973. Devalvací sice Švédové hojili
negativní dopad domácí inflace a rostoucích mzdových nákladů na mezinárodní konkurenceschopnost, nicméně
tím byl zacyklen vztah (mzdové) inflace a devalvace. Podobný kousek s devalvací si proto Švédové zopakovali
např. v letech 1981 (devalvace o 10 %), 1982 (devalvace o 15,9 %), což při skutečnosti, že zhruba 40 % švédské
produkce jde na vývoz, mělo na švédskou ekonomiku blahodárný vliv (ne tak již na obchodní partnery).
Přesto přišla krize. Masivní úvěrová emise z druhé poloviny 80. let způsobila vyšší inflaci. V kombinaci
s deficity vládních financí (např. 7 % v roce 1982) byly výsledkem vyšší úrokové sazby. Navíc krize systému
ERM v roce 1992 přiměla Riksbank zvýšit sazby na 12 %. Vysoké sazby, konec bubliny v aktivech a recese
vyvěraly v bankovní krizi. Ale také v (free-market) reformy započaté konzervativní vládou. Privatizace podniků,
snížení mezní sazby daně z důchodů, která v minulosti dosahovala až 100 %, školská reforma, která vyšší
konkurencí mezi školami pozitivně zapůsobila na jejich kvalitu. V roce 1994 se k moci vrací sociální demokraté,
kteří pokračují v liberálních reformách. Vysoká míra přerozdělení i značný vliv odborů přežívají dodnes.
Svoji konkurenceschopnost tak Švédové rádi „podporovali“ znehodnocováním vlastní měny. Jak je na tom
švédská koruna nyní asi nebude překvapením, vůči euru platí dlouhodobě za podhodnocenou. Kdo ví, jak by
švédská ekonomika obstála bez těchto manipulací. To se již nedozvíme, každopádně Švédsko bylo oceňováno za
svoji nízkou nezaměstnanost. Od 2. světové války si udržovalo velmi nízkou úroveň nezaměstnanosti, ta však
v první polovině 90. let během krize vystřelila k 10 %. A poté začala klesat na současných cca 7 %, před krizí
zhruba 5 %.
Ovšem podezřele vzrostla míra nemocnosti i počet lidí na dávkách. Přestože, jak podotkl deník Wall Street
Journal, jsou Švédové podle WHO jedním z nejzdravějších národů, žije zde největší procento lidí na invalidních
dávkách (13 %). Švédsko jasně opanovalo i statistiku nemocnosti, kterou sestavuje OECD. Zlé (švédské) jazyky
říkají, že lidé jsou placeni za to, aby nebyli nezaměstnaní. Zmíněný deník WSJ přidal i pikantnosti, jako třeba že
70 % členů motorkářského gangu Hells´ Angels je na dlouhodobé nemocenské (neexistuje horní limit doby
výplaty). Máme tedy velmi pravděpodobně co dělat s rozsáhlou skrytou nezaměstnaností. Zde ještě
poznamenejme, že zaměstnanost v soukromém sektoru je na úrovni roku 1950, to znamená tristní fakt, že
soukromý sektor nevytváří nová místa.
Co si tedy ze Švédska vzít? Vzor, jak má vláda přistupovat k ekonomice? Sotva. Přinejmenším přerozdělování i
v zemi se silně protestantskou etikou učinilo ze života na dávkách cosi normálního. Morální vzor? V některých
případech možná, přeci jen kvalita švédských institucí je dobrá, vyrovnanost veřejných financí je z naší
perspektivy až fantaskní, nicméně to nemá co do činění se sociálním modelem. Rád věřím Švédům, že se jim
v jejich zemi žije hezky, nicméně se nabízí podezřívavá štiplavá poznámka, že to samé by o své zemi řeklo před
pár lety i mnoho Řeků. Každopádně by ústup v relativní hospodářské úrovni neměl být hodnocen jako úspěch.
Azylanti se bouří
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/6953-svedsko-azylanti-se-bouri.aspx
26. 11. 2011
Na tři desítky azylantů ve švédském Askersundu se vzbouřilo a uteklo z azylového detenčního centra.
Imigrantští žadatelé o azyl pak nasedli do vlaku a jeli do svého předchozího centra v Gävle – údajně na protest
proti nedostatečným sanitárním podmínkám ve svém novém zařízení. Zasahovat musela policie.
V jiném azylovém centru, v Eskilstuně, se imigrantští mladíci porvali tak, že jeden byl pobodán, a centrum
muselo být zavřeno i přes nedostatek ubytovacích zařízení pro azylanty.
zdroje:
http://www.thelocal.se/37506/20111123/
http://arbetarbladet.se/nyheter/gavle/gavle/1.4126404-asylsokande-ville-hem-till-gavle
http://www.politico.se/artikel/3966/v%C3%A5ldsdrabbat-asylboende-kan-st%C3%A4ngas/
http://vgnt.se/brak-och-fylla-hor-till-vardagen-pa-asylboende/
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/valdsdrabbat-asylboende-kan-stangas_6652120.svd
http://eskilstuna.sverigedemokraterna.se/2011/11/22/sd-kraver-att-migrationsverket-genast-lagger-nedverksamheten-pa-hotell-eskilstuna/
http://www.refugeeface.com/spip.php?article36059
http://www.irishtimes.com/newspaper/ireland/2011/0518/1224297221730.html
http://svt.se/2.22620/1.2614369/valdsdrabbat_asylboende_kan_stangas
http://www.kuriren.nu/nyheter/default.aspx?articleid=6169581
http://petterssons.bloggsida.se/politik/asylsokande-protesterar-mot-boendet
http://www.gp.se/nyheter/sverige/1.780513-valdsdrabbat-asylboende-kanstangas?articleRenderMode=extra_comment
Obstojí švédský sociální model v ekonomické krizi?
Miroslav Jeník
http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/215164.aspx
1. 12. 2011
Švédský úspěch po dlouhou dobu nedával spát celé Evropě. Švédsko dosahovalo značného ekonomického
růstu, vykazovalo nízkou míru nezaměstnanosti a zdravotní a vzdělávací systém země byl široce
obdivován. Nedostatky švédského modelu jsou ale stále patrnější.
Švédsko dokazovalo dlouho nemožné - spojit štědrou sociální politiku a udržet si konkurenceschopnost. Švédský
sociální model za podpory státní fiskální politiky zvládl zajistit vysokou životní úroveň všech obyvatel, plnou
zaměstnanost a zároveň si zachovat ekonomický růst a efektivnost. I dnes se tato země řadí mezi úspěšné
evropské země s řadou významných společností, které táhnou její export, jako například Volvo či Ericsson. Jde o
zemi podporující výzkum a vývoj, o zemi s velmi vzdělaným obyvatelstvem. Přesto jsou stále patrnější i
nedostatky švédského sociálního systému.
Na začátku byl hospodářský růst
Počátky švédského sociálního modelu byly ovlivněny velkou hospodářskou krizí, kdy bylo hlavním cílem
dosáhnout plné zaměstnanosti. Jasné kontury ale dostal v období po druhé světové válce, které přineslo značný
ekonomický růst. Ve světle společenských změn, urbanizace a modernizace, které se udály na přelomu 60. a 70.
let, došlo následně k jeho strukturálním změnám. S jejich následky se Švédové potýkají dodnes, neboť
transformace systému si vyžádala značný růst veřejných výdajů a daní.
A právě vysoká míra zdanění je smrtelná pro malé a střední podniky. V rámci zemí OECD se dnes Švédsko řadí
mezi země s nejnižším počtem osob samostatně výdělečně činných. Naopak až 30 % zaměstnanců pracuje ve
veřejném sektoru. Pro srovnání je to až dvakrát tolik než například v Německu. Švédsko se tak potýká se
zbytečně silným veřejným sektorem a vysokou mírou nezaměstnanosti zejména mezi mladými lidmi a imigranty.
Ekonomická krize švédský systém prověří
Nejlepší roky švédského ekonomického růstu jsou dnes minulostí. Současný ekonomický vývoj spíše
zpochybňuje univerzálnost a úspěšnost švédského modelu - byl sice úspěšný v době ekonomické prosperity, ale
teprve čas ukáže, zda se umí přizpůsobit i novým podmínkám. I když má stále mnoho obdivovatelů, jen těžko ho
lze bez výhrad následovat a aplikovat v jiných zemí. To platí i pro Českou republiku. Přesto se z něj můžeme
poučit a konfrontovat s ním změny, kterými v současnosti prochází náš vlastní sociální systém.
Apely na morálku nepomohou
Pavel Ryska, Jan Průša
http://libinst.cz/clanky.php?id=978
12. 12. 2011
„Korupce je způsobena špatnou morálkou a okrádá společnost,“ říkají iniciátoři výzev a fondů, které mají za cíl
potírat korupci ve veřejném sektoru. Tvrdí, že kdyby politici a úředníci nechápali své povolání jako příležitost
vydělat si nečestným způsobem peníze, veřejné výdaje by byly efektivnější a všichni bychom ušetřili. Jsme
přesvědčeni, že jde o velký omyl, který plyne z nepochopení situace úředníka ve státním sektoru. Ten totiž na
rozdíl od firmy na trhu nemá nástroj, jak posuzovat ekonomickou efektivnost projektů. Korupce se pak nutně
objevuje jako náhrada za standardní rozhodování podle zisku a ztráty.
Byrokraté nemají měřítko efektivnosti
Firma na svobodném trhu má jediný cíl: mít vyšší výnosy než náklady, tedy vydělat svému majiteli zisk. Zisk je
kritériem ekonomické efektivnosti - znamená, že spotřebitelé si výrobku firmy cení dostatečně na to, aby se
firmě vyplatilo jej vyrábět. Zisk majiteli ukazuje, že firma dobře posloužila spotřebitelům. Ztráta naopak
znamená, že firma mrhá vzácnými zdroji - lidé nemají o výrobek firmy takový zájem, aby tržby pokryly náklady
nutné na jeho výrobu.
U veřejného sektoru však vzniká zásadní problém: Státní úřady nenabízejí své služby na trhu za tržní ceny, ale
financují se z daní. Úřadům proto vždy chybí „verdikt“ spotřebitelů v podobě zisku či ztráty, který by odhalil,
zda poskytují služby potřebné či zbytečné. Z tohoto důvodu nelze efektivnosti ve veřejném sektoru nikdy
dosáhnout - ekonomická efektivnost je zde zcela prázdným, nedefinovatelným pojmem. To má pro debatu o
korupci dva významné důsledky.
Nikdo neví, co je to „předražené“
Za prvé, debata o „předraženosti“ státních zakázek postrádá obsah. Téměř denně se dočítáme o nějaké nové
„předražené“ státní zakázce. Na otázku, kde je hranice „předraženosti“, však neumí nikdo odpovědět.
Předně, žádný projekt nemůže být „předražený“ v absolutním smyslu - může být předražený pouze relativně ke
svým výnosům. Státní úřady ale nefungují na trhu. Nemohou podle kalkulace zisku a ztráty objektivně
rozhodnout, zda má nějaký projekt adekvátní náklady vzhledem ke svým výnosům či nikoli. Firma Versace jistě
nakupuje pro výrobu oblečení drahé textilie - nejsou však předražené, protože firmě stále generují zisk. Umí
však někdo z kritiků korupce ve státním sektoru říci, kolik se má maximálně zaplatit za kachlíčky v tunelu
Blanka nebo za počítače na vysokých školách, když zde tržní výkaz zisku a ztráty neexistuje? Plývání je ve
státním sektoru všudypřítomné právě proto, že zde neexistuje měřítko efektivity. Nikoli proto, že se zde
vyskytuje korupce.
Korupce je náhradní způsob rozhodování
Za druhé, korupce se objevuje právě z toho důvodu, že klasické rozhodování na základě zisku a ztráty ve státním
sektoru nemůže vzniknout. Manažer či zaměstnanec soukromé firmy na trhu má samozřejmě také možnost
zadávat firmám svých známých předražené zakázky či přímo firmu rozkrádat a poškozovat tak její vlastníky.
Avšak na jeho chování se přijde: pokud je firma kvůli jeho zkorumpovanosti ve ztrátě, majitel to zjistí z účetního
výkazu a manažer či zaměstnanec přijde o práci.
Bohužel, u byrokrata nemáme takový nástroj. Nad ním nevisí Damoklův meč tržního zisku a ztráty. Korupce má
proto volný prostor. Ne proto, že by úředníci byli špatně vybraní. Ani proto, že by byli charakterově jiní než
pracovníci soukromého sektoru. Pouze proto, že ve státním sektoru neexistuje ekonomický tlak na zaměstnance,
aby se chovali efektivně. Korupce tak nastupuje jako logické, náhradní kritérium rozhodování. Je se státním
sektorem nerozlučně spjata.
Švédští polobozi
Je snadné říkat, že úředníci berou úplatky, protože jsou morálně pokleslí. Problém je ale v tom, že po úřednících
nikdo úspornost (efektivnost) v první řadě nežádá. A není divu - ta se totiž nedá ve státním sektoru definovat.
Apely na lepší morálku tento klíčový fakt nemohou nikdy změnit.
Za příklad se často dává Švédsko jako vzor protikorupční morálky. Tvrdí se, že Švédové mají na veřejné
projekty nižší náklady, neboť v jejich zakázkách nevystupuje žádná korupční přirážka. Bylo by však unáhlené z
toho vyvozovat, že Švédové jsou paušálně slušnější.
Švédští úředníci mají vyšší platy, a tím i vyšší práh uplatitelnosti v konkrétních případech. Může se proto na
první pohled zdát, že Švédsko trpí korupcí méně než my. Švédský model však ve skutečnosti není efektivnější.
Tamní byrokraté v podstatě dostávají kolektivní úplatek v podobě vyšší mzdy výměnou za to, že se nenechají tak
snadno zkorumpovat při jednotlivých rozhodnutích. Ve výsledku tak švédská státní správa spolyká mnohem
více, než se zdá - je tedy podobně neefektivní jako ta česká.
Nenechme se proto mást povrchními a nepodloženými soudy o Švédsku. Jak vidíme, nejde o žádnou morální
nadřazenost, ale o běžnou peněžní motivaci. Mimochodem, nezapomínejme ani na to, že největší česká korupční
kauza, stíhačky Grippen, pramení právě ze Švédska.
Marné morální apely
Když zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček říká, že příčinou plýtvání ve státním sektoru je
pokleslá (korupční) morálka, je to jako když reformátoři socialismu tvrdili, že příčinou neefektivity plánované
ekonomiky jsou hamižní a neschopní plánovači. Dobře víme, že problém nebyl ve schopnostech ani v morálce
plánovačů, ale v socialismu jako takovém.
Ze stejného důvodu nelze odstranit morálními apely dnešní plýtvání byrokratů. Jeho kořen je v samotných
státních výdajích, kde se nerozhoduje na principu zisku a ztráty a kde úředník nemá měřítko, jak vyhodnotit
efektivnost projektů, a proto ani povinnost jakékoli efektivnosti dosahovat. Korupce pak nutně nastupuje jako
náhradní způsob, jak činit rozhodnutí.
Netvrdíme, že je korupce morálně v pořádku. Její odsudek je přirozený a pochopitelný. Tvrdíme však, že
efektivní (nekorupční) chování lidí plyne v první řadě z ekonomického tlaku, který je schopen vyvinout jedině
trh. Absence tohoto tlaku ve státní správě je skutečnou příčinou korupce. Jediným řešením je proto zprivatizovat
maximum služeb, které stát poskytuje, a drasticky zredukovat státní výdaje. Dokud tento elementární
ekonomický poznatek nepřijme laická veřejnost, korupce s námi zůstane.
Článek byl v upravené verzi publikován v časopise Euro č. 50/2011.
Švédská policie zavalena problematickými deportacemi
ilegálů
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7036-svedska-policie-zavalena-problematickymi-deportacemi-ilegalu.aspx
18. 12. 2011
Švédské exekutivní deportační agentury jsou přímo zavaleny deportačními příkazy vydanými Švédským
migračním úřadem. V současnosti jich čeká na vyřízení na 18 tisíc! Problém spočívá v tom, že imigranti při
cestách do Evropy záměrně ničí své doklady, a domovské země pak mají alibi, že nemohou vydat doklady a
učinit občany své země deportanty, o nichž nelze dokázat, že jsou jejich občany.
Dále, ilegálové čekají na své deportace na svobodě, a tak policie ani o polovině z nich nemá tušení, kam se
zdejchla, ba zda je vůbec ještě ve Švédsku.
zdroje:
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/rekordmanga-utvisningar-hos-polisen_6701827.svd
http://www.migrationsverket.se/
http://www.thelocal.se/37874/20111212/
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=1316&artikel=4848550
http://www.silobreaker.com/police-swamped-by-impossible-deportations-5_2265056015495987236
http://somaliska.com/18000-oo-sugaya-musaafurin/
https://www.flashback.org/t1739523
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=83&artikel=4848595
http://www.kuriren.nu/nyheter/default.aspx?articleid=6206972
http://www.dn.se/nyheter/sverige/rekordmanga-utvisningar-hos-polisen
http://www.dagen.se/dagen/article.aspx?id=289267
Švédsko: Proud se obrací?
Pavel Rybák
http://frantovo.cz/blog/?q=svedsko-proud-se-obraci
20. 12. 2011
V tomto článku se chci zabývat specifiky švédského hospodářství na základě toho, zda nutný pád státu blahobytu
byl dostatečně pochopen a akceptován švédskou veřejností a švédskými politiky.
Jak bylo uvedeno, Švédsko je typickým příkladem státu blahobytu, v podstatě převládající sociálně demokratické
vlády vytvořily specifickou hospodářskou politiku. Vyrovnaným hospodářským růstem, plnou zaměstnanosti,
stabilní cenovou hladinou a řadou sociálních zákonů společně se solidárním centralizovaným kolektivním
vyjednáváním o mzdách dosáhla tato země odstranění chudoby a zabezpečila vysokou úroveň pro většinu
obyvatelstva. Na druhé straně přehnaný sociální systém a síla odborů znemožňuje i dnes pružné chování
soukromých podniků při výkyvech konjunktury.
Konec devatenáctého století můžeme charakterizovat jako počátek švédské industrializace, která přeměnila tuto
zaostalou zem v jednu z nejvyspělejších ekonomik světa. Příčinu tohoto nebývalého pokroku vidím v zájmu
některých tehdejších švédských politiků v prosazování klasického liberalismu. Volný obchod umožnil Švédsku
specializovat se v tom, v čem jsou dobří (dřevařské a železářské odvětví) a koupit si produkci, kterou neuměli
levně vyrobit (produkty potravinářské a strojírenské). Dále určitě zařadíme rozvoj finančního sektoru a poměrně
vysokou úroveň lidského kapitálu. V tomto období Švédsko rozhodně nepatřilo ke státům blahobytu, až do první
světové války nebyla spotřeba veřejného sektoru vyšší než 6 % HDP. V podstatě stabilní hospodářská výkonnost
švédské ekonomiky s krátkými výkyvy trvala až do „Velké deprese“ počátkem třicátých let. S výjimkou první
světové války, která se projevila nárůstem cenové hladiny. Situaci Švédům ulehčila jejich neúčast v první
světové válce, kde si švédští producenti postupně upevňovali svou pozici.
S příchodem Velké deprese v třicátých letech můžeme vidět ve Švédsku první kroky státu blahobytu, přestože
Velká krize a druhá světová přerušily četné ekonomické a sociální reformy. Velká krize měla na okolní země
negativní dopad především v průmyslové produkci a v nezaměstnanosti, postihly tyto dopady i Švédsko.
S relativně mírným a krátkodobým průběhem. Klesla průmyslová produkce v letech 1929-33 „pouze o 20 %“,
ovšem ve stejném časovém období narostla významně nezaměstnanost o 22 %. Až začátkem druhé světové
války vzrostla míra inflace zvýšenou poptávkou vlivem druhé světové války. Velká hospodářská krize – podobně
jako ve většině vyspělých zemí – svými následky přivedla levicové tendence v hospodářské politice. V roce
1932 z podobných příčin zvítězila ve volbách sociální demokracie a společně s agrární stranou vytvořili vládní
koalici. Cílem jejich hospodářské politiky bylo vyvézt ekonomiku z krize. V podobě snížení daní a zvýšením
veřejných výdajů. Veřejné výdaje v podílu na HDP se vyšplhaly na 20 %. Odchod Švédska ze „zlatého
standardu“ v roce 1931 vyvolal silné znehodnocení měny, to vedlo k růstu exportu. V roce 1935 tempo růstu
exportu překonalo úroveň z roku 1929. Třicátá léta jsou také vznikem historického kompromisu mezi
zaměstnanci a zaměstnavateli. Bylo dohodnuto, že odbory nebudou vstupovat do stávky a zaměstnavatelé zajistí
sociální smír. Druhá světová válka přivedla větší úlohu státu v hospodářství formou větší státní regulace
soukromého sektoru a nárůstem veřejných výdajů. Válkou se zpomalilo hospodářství tím, že rostla poptávka jen
po určité produkci (stroje, zbraně a podobné komodity).
Švédská sociální demokracie po druhé světové válce vycházela z předpokladu, že kapitalismus je vnitřně
nestabilní. V podstatě pokračovala v nastaveném trendu let třicátých, tedy fiskálními nástroji stimulovat
ekonomický růst, přišly zde jisté novinky. V podobě progresivního zdanění, solidární mzdové politiky a
mnohých sociálních vymožeností. Solidární mzdová politika byla prosazována spíše charakterem práce než
ziskovostí podniku. V sociální politice se projevovala pokračující expanze. Uvedu některé zásadní příklady.
Koncem čtyřicátých let bylo zavedeno školní jídlo zdarma, univerzální přídavky na děti. Samozřejmě zákon o
sociálním zabezpečení z roku 1954. Pro případ kdy jednotlivec nebyl schopen si zajistit živobytí vlastními zdroji,
byl financován příspěvky, které vycházely z jeho minulých platů. Byl vytvořen univerzální systém povinného
zdravotního pojištění s dávkami odvislými od příjmu, v roce 1962 byl přijat zákon o národním pojištění, kde
k základní penzi byl doplněk národní doplňkové penze, která byla konstruována s relací k příjmu.
Z makroekonomického hlediska se dá říci, že švédská ekonomika se vyvíjela velmi příznivě. Hospodářství rostlo
kolem 5 % ročně, nezaměstnanost se pohybovala okolo 1 až 3 % a inflace vykazovala 4 %. Toto období shrnu
tím, že se projevilo vyvrcholením státu blahobytu. Makroekonomické výsledky švédské ekonomiky z let 194069 ukazuje tento graf.
Zdroj: Graf je můj vlastní, údaje pocházejí z publikace „Hospodářská politika 1900-2007, Tomeš, 2008“.
V sedmdesátých letech přišly první potíže. Tato etapa je spojena s premiérováním Olova Palmeho, sociálního
demokrata, který byl podporován ze strany švédské krajní levice. Na základě ropné krize a následně
vyplývajících obav z recese realizoval fiskálně expanzivní politiku. Nicméně stimulovat poptávku mzdovým
růstem působí inflačně. Růst nákladů vedl ke ztrátě konkurenceschopnosti exportu. Počátkem sedmdesátých let
vykazovala švédská ekonomika stále vysoký ekonomický růst (6,5 % ročně). Ovšem v pozdější části této dekády
začala výkonnost tohoto hospodářství zaostávat za vyspělými zeměmi, dá se to vysvětlit nárůstem státu
blahobytu. Veřejný sektor je také příčinou nižší míry nezaměstnanosti než v okolních vyspělých státech. Na
druhou stranu tehdejší míra inflace byla o něco vyšší ve Švédsku (10 % ročně), tím ztrácel export
konkurenceschopnost. Projevující se stagflace přivedla k vítězství ve volbách konzervativní stranu v roce 1976.
Tato vláda neměla příliš prostor zavádět radikální reformy z důvodu voličů, přesto sáhla k daňové reformě.
Projevilo se to růstem daně z přidané hodnoty a poklesem výnosů z daňových příjmů. V roce 1979 přišla druhá
ropná krize. Z pohledu Švédska je zajímavá tím, že tato vláda již nestimulovala ekonomiku fiskálně z důvodu
deficitu veřejných financí a zahraničního obchodu. Devalvovala švédskou korunu. Další volby opět vyhráli
sociální demokraté podle mě díky nepopulárním opatřením konzervativní vlády, neboť hodlali pokračovat ve
výrazném důrazu na sociální stát. Tentokrát tato vláda se pokoušela zavést liberálnější pojetí, vystupovala
kriticky vůči své minulé hospodářské politice, kterou vyvolala nárůst cenové hladiny a ekonomické aktivitě příliš
nepomohla. V počátku svého funkčního období výrazně devalvovala švédskou korunu, posílila poptávku a
export. Současně pokleslé světové ceny ropy v letech 1986-88 zlepšily výkonnost švédské ekonomiky. Palmeho
nástupce Carlsson zavedl jisté protržní opatření, například drastické snížení daňových sazeb. Koncem
osmdesátých let přišlo přehřátí švédské ekonomiky, vyvolané vysokou inflací a nízkou nezaměstnaností.
V devadesátých letech zažilo Švédsko největší depresi svého hospodářství od „Velké deprese“ v třicátých letech.
V důsledku války s Irákem došlo k ropnému šoku, dostali se do deprese klíčoví obchodní partneři Švédska
(USA, VB, Finsko). Tím došlo ke zpomalení výkonnosti švédského hospodářství v letech 1991 až 1993. Vzrostla
nezaměstnanost a také deficit státního rozpočtu, v roce 1993 činil 14 % HDP. Vnitřní příčiny přehřátí švédské
ekonomiky se dají vysvětlit ekonomickým růstem taženým spotřebou, dále deregulací finančních trhů (v roce
1985). Tato deregulace s nízkými úrokovými mírami vedla k růstu půjček soukromým subjektům z 85 % na 135
% HDP. Švédské vlády v počátku devadesátých let včetně sociální demokracie byly nuceny provést řadu
reforem zejména v sociální oblasti. Úrazové a nemocenské pojištění bylo zrušeno ze státního rozpočtu, bylo
hrazeno pouze zaměstnavateli a zaměstnanci. V roce 1997 byl zvýšen odchod do důchodu – v 67 letech. V roce
1992 byla ukončena fixace švédské koruny k ECU a byl nastaven plovoucí měnový režim s inflačním cílováním.
Koruna poté depreciovala, tím posílila poptávku a ekonomické oživení. Vstupem Švédska do EU v roce 1995
byla země nucena přijmout některá kritéria ve prospěch liberalizace, deregulace a odstranění některých
sociálních výhod. Vývoj vybraných indikátorů švédského hospodářství v letech devadesátých ukazuje tento graf.
Zdroj: Graf je můj vlastní, údaje pocházejí z publikace „Hospodářská politika 1900-2007, Tomeš, 2008“.
Domnívám se, že k zásadnímu odklonu od švédského modelu nedošlo, pouze k nutným škrtům ve výdajové
straně státního rozpočtu, udělat švédský model dlouhodobě udržitelným. Zůstaly poměrně vysoké odvody na
sociální dávky, důchody, zdravotní pojištění a sociální výhody v roce 2004, které byly hrazeny zaměstnavatelem
(33 %) a zaměstnancem (7 %). Výdaje na zdravotní péči a služby oproti roku 1995 (7,4 % HDP) vzrostly na 8 %
HDP v roce 2004. Podpora v nezaměstnanosti činí 80 % z posledního zaměstnání za šest měsíců a je vyplácena
až jeden rok. Švédsko stále patří mezi země s velmi vysokým zdaněním. Má nejvyšší základní sazbu DPH vůbec
nejvyšší v celé Evropské unii s 25 %, snížená sazba je 6 %. Co se týče daní z příjmů fyzických osob, Švédové
odvádějí současně jak do státního, tak do národního (samosprávního) rozpočtu. Při průměrné měsíční mzdě 2
620 EUR (dle Eurostatu, převedeno ze švédských korun) se pohybuje celkové zdanění okolo 57 %. Lineární daň
z příjmů právnických osob činí 28 %. Zpráva OECD týkající se Švédska má obavy především z trhu práce (nízká
tvorba volných míst soukromým sektorem než by odpovídalo výši ekonomického růstu, nízká flexibilita trhu
práce a vysoká pracovní absence), konkurenční prostředí (hlavně slabá nezávislost Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže, protikonkurenční chování státních podniků v soukromé sféře), environmentální cíle
(nastavené nad rámec EU snižuje konkurenceschopnost švédských firem, případně odcházejí do zahraničí).
Zdroje: Hospodářská politika 1900-2007, Tomeš, 2008. Svoboda volby, Milton Friedman, kapitola: Od kolébky
k hrobu.
Tři koruny pro každého aneb švédské mýty
Václav Rybáček
http://www.reformy.cz/zpravy/tri-koruny-pro-kazdeho-aneb-svedske-myty/
24. 11. 2011
Švédská vláda přerozděluje asi polovinu HDP, vládní finance jsou často dokonce přebytkové. Dluh stabilizován
na úrovni cca 40 %. Švédská ekonomika je vydávána levicově orientovanými politiky, ekonomy a sympatizanty
za příklad fungujícího a ekonomicky úspěšného sociálního státu. Ačkoli jsem Švédsko nikdy nenavštívil,
dovolím si ke švédské ekonomice pár odstavců.
V roce 1970 bylo Švédsko 4. na světě v úrovni HDP na hlavu, v roce 1990 to bylo místo 9. a v roce 1997 až
místo 15., které si v řebříčku IMF drží do současnosti. Podle žebříčku konkurenceschopnosti 2010-11 je Švédsko
aktuálně na 2. místě mezi zeměmi OECD. Chvályhodné, nicméně je užitečné se podívat, díky čemu Švédsko
stanulo tak vysoko, neboť paleta kritérií je velmi široká a mnohé z ukazatelů mají slabou či žádnou souvislost s
přerozdělováním. Hodnoceny jsou makroekonomické prostředí, kvalita institucí, vzdělávání, transparentnost
rozhodování, přijímání inovací a inovativnost, otevřenost privátních firem vůči veřejnosti, kvalita regulace či
míra korupce.
Kromě míry korupce Švédsko obsadilo první místo v ochraně duševního vlastnictví, efektivnosti antimonopolní
politiky, delegování pravomocí, dostupnosti internetu. V dobře měřitelných charakteristikách, jako je výše daní
(108.), flexibilita mezd (134.), výše inflace (59.), vládní dluh (90.), národní míra úspor (48.), je na tom Švédsko
špatně až mizerně. Švédsko prostě body nahání jinde než v kvalitě makroekonomického prostředí, které je
s mírou přerozdělování značně spojeno. Působivé je páté místo v inovativnosti, nicméně hodnocení je založeno
nikoli na počtu patentů nebo vynálezů, ale na objemu výdajů na vědu a výzkum, na počtu vědců. A Švédsko
boduje právě v objemu výdajů na vědu a výzkum, v čemž je také první na světě.
Nezávislost soudů, efektivnost zákonů, ochrana minoritních akcionářů, dostupnost finančních služeb, dopady
HIV/AIDS a tuberkulózy, i toto jsou vedle již zmíněných charakteristiky, ve kterých Švédsko je světovou
špičkou, a které výrazně přispívají k jeho celkovému postavení. Jak souvisí úroveň těchto charakteristik
s existencí tzv. sociálního státu? Lze spíše konstatovat, že v charakteristikách spojených s vysokou mírou
přerozdělování Švédsko ve světě ztrácí. U charakteristik, v nichž dominuje, lze silně pochybovat, zda jsou
inherentní vlastností „státu blahobytu“, neb je lze nalézt i států s daleko nižší úrovní redistribuce. Zlato
švédského sociálního státu tedy zase tak blyštivé není.
Zesumírujme, v úrovni HDP na hlavu Švédsko ztratilo během 40 let eskalace intervenčních politik 11 míst,
pozice v žebříčku konkurenceschopnosti je dosažena navzdory vysoké míře redistribuce a jeho negativním
vlivům na makroekonomické prostředí. V jeho kvalitě tato země dle statistiky konkurenceschopnosti, kterou
zastánci sociálního státu rádi povolávají do zbraně, prokazatelně ztrácí. Mimochodem hned za Švédskem je
velmi liberální Singapur (3. místo v HDP per capita), kde naopak makroekonomické prostředí je lépe hodnoceno
než švédské, ale ostatní (zmíněné) hodnocení převáží misky na stranu Švédů.
Hrátky s kurzem
Historickou pravdou je, že Švédsko se se svojí konkurenceschopností vlivem socializace společnosti dost
natrápilo. Krátce do historie. V letech 1870-1950 bylo premiantem v růstu důchodu na hlavu. Těžilo
z průmyslové revoluce, z nedotčenosti válečnými konflikty a naopak ze silné zahraniční poptávky dané
poválečnou obnovou. Nicméně po 2. světové válce se hospodářská politika Švédska začíná razantně měnit.
Zatímco v roce 1950 přerozdělovala vláda 20 % důchodů, v roce 1970 již 50 %. Sílící vliv odborů, mzdová
„inflace“ a rychlý růst daní z důchodů silně zvýšily náklady práce a Švédsko začalo ztrácet mezinárodní
konkurenceschopnost.
Švédové objevili kouzlo samostatné nekryté měny a započali s ní manipulovat. Od roku 1977 byla švédská
koruna zavěšena vůči koši měn s úzkým pásmem fluktuace 1,5 %. Díky vyšší domácí inflaci švédská měna
zažívala trvalou reálnou apreciaci, přerušovanou šesti devalvacemi po roce 1973. Devalvací sice Švédové hojili
negativní dopad domácí inflace a rostoucích mzdových nákladů na mezinárodní konkurenceschopnost, nicméně
tím byl zacyklen vztah (mzdové) inflace a devalvace. Podobný kousek s devalvací si proto Švédové zopakovali
např. v letech 1981 (devalvace o 10 %), 1982 (devalvace o 15,9 %), což při skutečnosti, že zhruba 40 % švédské
produkce jde na vývoz, mělo na švédskou ekonomiku blahodárný vliv (ne tak již na obchodní partnery).
Přesto přišla krize. Masivní úvěrová emise z druhé poloviny 80. let způsobila vyšší inflaci. V kombinaci
s deficity vládních financí (např. 7 % v roce 1982) byly výsledkem vyšší úrokové sazby. Navíc krize systému
ERM v roce 1992 přiměla Riksbank zvýšit sazby na 12 %. Vysoké sazby, konec bubliny v aktivech a recese
vyvěraly v bankovní krizi. Ale také v (free-market) reformy započaté konzervativní vládou. Privatizace podniků,
snížení mezní sazby daně z důchodů, která v minulosti dosahovala až 100 %, školská reforma, která vyšší
konkurencí mezi školami pozitivně zapůsobila na jejich kvalitu. V roce 1994 se k moci vrací sociální demokraté,
kteří pokračují v liberálních reformách. Vysoká míra přerozdělení i značný vliv odborů přežívají dodnes.
Svoji konkurenceschopnost tak Švédové rádi „podporovali“ znehodnocováním vlastní měny. Jak je na tom
švédská koruna nyní asi nebude překvapením, vůči euru platí dlouhodobě za podhodnocenou. Kdo ví, jak by
švédská ekonomika obstála bez těchto manipulací. To se již nedozvíme, každopádně Švédsko bylo oceňováno za
svoji nízkou nezaměstnanost. Od 2. světové války si udržovalo velmi nízkou úroveň nezaměstnanosti, ta však
v první polovině 90. let během krize vystřelila k 10 %. A poté začala klesat na současných cca 7 %, před krizí
zhruba 5 %.
Ovšem podezřele vzrostla míra nemocnosti i počet lidí na dávkách. Přestože, jak podotkl deník Wall Street
Journal, jsou Švédové podle WHO jedním z nejzdravějších národů, žije zde největší procento lidí na invalidních
dávkách (13 %). Švédsko jasně opanovalo i statistiku nemocnosti, kterou sestavuje OECD. Zlé (švédské) jazyky
říkají, že lidé jsou placeni za to, aby nebyli nezaměstnaní. Zmíněný deník WSJ přidal i pikantnosti, jako třeba že
70 % členů motorkářského gangu Hells´ Angels je na dlouhodobé nemocenské (neexistuje horní limit doby
výplaty). Máme tedy velmi pravděpodobně co dělat s rozsáhlou skrytou nezaměstnaností. Zde ještě
poznamenejme, že zaměstnanost v soukromém sektoru je na úrovni roku 1950, to znamená tristní fakt, že
soukromý sektor nevytváří nová místa.
Co si tedy ze Švédska vzít? Vzor, jak má vláda přistupovat k ekonomice? Sotva. Přinejmenším přerozdělování i
v zemi se silně protestantskou etikou učinilo ze života na dávkách cosi normálního. Morální vzor? V některých
případech možná, přeci jen kvalita švédských institucí je dobrá, vyrovnanost veřejných financí je z naší
perspektivy až fantaskní, nicméně to nemá co do činění se sociálním modelem. Rád věřím Švédům, že se jim
v jejich zemi žije hezky, nicméně se nabízí podezřívavá štiplavá poznámka, že to samé by o své zemi řeklo před
pár lety i mnoho Řeků. Každopádně by ústup v relativní hospodářské úrovni neměl být hodnocen jako úspěch.
Obstojí švédský sociální model v ekonomické krizi?
Miroslav Jeník
http://virtually.cz/journal/?q=node/4595
24. 11. 2011
Švédský úspěch po dlouhou dobu nedával spát celé Evropě. Švédsko dosahovalo značného ekonomického růstu,
vykazovalo nízkou míru nezaměstnanosti a zdravotní a vzdělávací systém země byl široce obdivován.
Nedostatky švédského modelu jsou ale stále patrnější.
Švédsko dokazovalo dlouho nemožné - spojit štědrou sociální politiku a udržet si konkurenceschopnost. Švédský
sociální model za podpory státní fiskální politiky zvládl zajistit vysokou životní úroveň všech obyvatel, plnou
zaměstnanost a zároveň si zachovat ekonomický růst a efektivnost. I dnes se tato země řadí mezi úspěšné
evropské země s řadou významných společností, které táhnou její export, jako například Volvo či Ericsson. Jde o
zemi podporující výzkum a vývoj, o zemi s velmi vzdělaným obyvatelstvem. Přesto jsou stále patrnější i
nedostatky švédského sociálního systému.
Na začátku byl hospodářský růst
Počátky švédského sociálního modelu byly ovlivněny velkou hospodářskou krizí, kdy bylo hlavním cílem
dosáhnout plné zaměstnanosti. Jasné kontury ale dostal v období po druhé světové válce, které přineslo značný
ekonomický růst. Ve světle společenských změn, urbanizace a modernizace, které se udály na přelomu 60. a 70.
let, došlo následně k jeho strukturálním změnám. S jejich následky se Švédové potýkají dodnes, neboť
transformace systému si vyžádala značný růst veřejných výdajů a daní.
A právě vysoká míra zdanění je smrtelná pro malé a střední podniky. V rámci zemí OECD se dnes Švédsko řadí
mezi země s nejnižším počtem osob samostatně výdělečně činných. Naopak až 30 % zaměstnanců pracuje ve
veřejném sektoru. Pro srovnání je to až dvakrát tolik než například v Německu. Švédsko se tak potýká se
zbytečně silným veřejným sektorem a vysokou mírou nezaměstnanosti zejména mezi mladými lidmi a imigranty.
Ekonomická krize švédský systém prověří
Nejlepší roky švédského ekonomického růstu jsou dnes minulostí. Současný ekonomický vývoj spíše
zpochybňuje univerzálnost a úspěšnost švédského modelu – byl sice úspěšný v době ekonomické prosperity, ale
teprve čas ukáže, zda se umí přizpůsobit i novým podmínkám. I když má stále mnoho obdivovatelů, jen těžko ho
lze bez výhrad následovat a aplikovat v jiných zemí. To platí i pro Českou republiku. Přesto se z něj můžeme
poučit a konfrontovat s ním změny, kterými v současnosti prochází náš vlastní sociální systém.
Pravicových extrémistov zasypali v Štokholme vajcami
TASR
http://hnonline.sk/svet/c1-54166600-pravicovych-extremistov-zasypali-v-stokholme-vajcami
11. 12. 2011
Fľaše, vajcia a petardy dnes zasypali pravicových extrémistov, ktorí pochodovali švédskym Štokholmom. Traja
ľudia utrpeli zranenia a najmenej šesť ďalších zatkla poriadková polícia snažiaca sa udržať rozhnevaných
protidemonštrantov od pochodu pravičiarov. Časť centra mesta museli uzavrieť počas protestov, ktoré sa diali
súčasne s odovzdávaním Nobelových cien vo švédskej metropole.
Ultranacionalistické skupiny zamerané voči imigrácii uskutočnili podobné pochody v minulých rokoch na
predmestí Štokholmu, kde bol pred desiatimi rokmi zabitý skinhed.
Polícia informovala, že na pochode sa zúčastnilo zhruba 400 ľudí. Približne toľko isto sa objavilo
protidemonštrantov, vrátane krajne ľavicových aktivistov, ktorí sa pravičiarov pokúšali zastaviť.
Dve osoby z pravicového tábora hospitalizovali po tom, ako ich trafili letiace predmety. Jednému
protidemonštrantovi prešla po nohe policajná dodávka. Žiadne zo zranení nie sú pravdepodobne vážne.
Švédsko je úspešný sociálny štát? Houby!
Tibor Peták
http://www.menejstatu.sk/svedsko-je-uspesny-socialny-stat-houby/
27. 12. 2011
Ľudia zastávajúci silný sociálny štát väčšinou uvádzajú Švédsko ako úspešný príklad. Vraj Švédi vďaka silnému
sociálnemu štátu prosperujú. Ukážeme si ale, že to nie je vďaka, ale napriek tomu a že to s tou prosperitou nie je
úplne tak, ako sa prezentuje.
História
Tvrdiť, že úspech Švédska pramení v ich sociálnom systéme, je podobné ako tvrdiť, že Ficova vláda môže za
hospodársky rast v rokoch 2006 až 2008. Tak ako dôvody Ficovho úspechu pramenia z histórie, konkrétne
z predchádzajúcej vlády a jej reforiem, tak je aj Švédsko potrebné vidieť v kontexte jeho dejín.
Švédsko bolo do druhej polky 19. storočia chudobná krajina. Na konci 19. storočia a začiatku 20. zažilo vďaka
voľnému trhu a priemyselnej revolúcii nebývalý rozkvet. V tomto období vznikali vynálezy ako Nobelov
dynamit, guličkové ložiská, chladnička (Elektrolux) a veľké švédske firmy ako Volvo, Saab (ten práve
krachuje!), či Ericsson.
Švédsko sa nezúčastnilo ani jednej zo svetových vojen a nemalo vojnu od roku 1809, dlhšie než immerneutrales
Švajčiarsko. V období od roka 1870 do 1950 malo najväčšie príjmy na hlavu na svete a bola to 4. najbohatšia
krajina sveta hneď za USA, Švajčiarskom a Dánskom. Štátne výdaje sa držali pod 10 % HDP a až do 50. rokov
20. storočia boli stále nižšie ako v USA (okolo 20 %).
Základy problému boli položené v roku 1932, kedy vďaka Veľkej depresii získali moc sociálni demokrati. 20
rokov sa Švédsko, napriek zvyšujúcim sa štátnym výdajom, viezlo na vlne celosvetovej prosperity bez nejakých
negatívnych efektov. Štátne výdaje ale postupne rástli až na 50 % HDP v roku 1975, kedy sa rast ekonomiky
spomalil z vysoko nadpriemerného na priemerný.
Ako narastali štátne výdaje, tak narastali aj dane a spolu s nimi aj sila odborov. Švédske firmy sa na svetových
trhoch stávali nekonkurenčnými. Socialista Olof Palme a jeho vláda v 70. rokoch to riešil devalváciou švédskej
koruny, výsledkom ktorej bola vysoká inflácia a kvôli nej znova nové devalvácie.
Po krátkej prestávke medzi rokmi 1976 až 1982, kedy vládla neschopná stredopravá vláda, ktorá nebola schopná
zaviesť potrebné zmeny, sa socialisti vrátili k moci. Začali devalváciou o 16 %, o ktorej tvrdili (tak ako x-krát
pred tým), že je posledná. Nikto im neveril, inflačné očakávania boli vysoké a vysoký bol aj tlak odborov na
zvyšovanie miezd.
V roku 1985 sa vláda rozhodla deregulovať bankové úvery, čo síce bolo nevyhnutným krokom pre lepšiu
alokáciu prostriedkov v ekonomike, malo to ale zároveň katastrofálne vedľajšie účinky. Reálne úrokové miery
boli po zdanení a inflácii záporné, čo spôsobilo masívne uvoľňovanie peňazí do obehu a to potom znova tlačilo
na zvyšovanie cien. Vytvorilo to bubliny na akciovom trhu a na trhu nehnuteľností (podobne ako nedávno
v USA). Úrokové sadzby vo Švédsku boli fixné a zatiaľ ich vláda neuvoľnila, čo len prehlbovalo nízku
konkurencieschopnosť švédskych firiem.
Po Palmeho zavraždení v roku 1986 sa k vládnutiu dostal pragmatický premiér Ingvar Carlsson, ktorý priniesol
mnohé reformy smerom k voľnému trhu. V roku 1989 napríklad uvoľnil kontrolu nad menou a znížil zdanenie.
Na začiatku 90. rokov ekonomika spomalila a tak spomalila aj inflácia, zvýšila sa reálna úroková miera a tak
spľasli aj bubliny. Pridal sa ropný šok spôsobený Husajnovou inváziou do Kuvajtu, ktorý ovplyvnil švédsky
export a švédska ekonomika upadla do recesie.
Investori prestávali veriť schéme fixných úrokových sadzieb a švédska koruna sa stávala dobrým prostredím pre
špekulantov. Keďže vláda sľúbila, že už nebude devalvovať, jedinou obranou meny bolo zvýšenie úrokovej
miery. Špekulanti ale vedeli, že úrokové sadzby sú na tejto vysokej úrovni dlhodobo neudržateľné, útočili znova
– zisky v prípade zrútenej meny boli väčšie ako úrokové sadzby ponúkané Riksbank (Švédskou centrálnou
bankou). Reálne sadzby boli tak vytlačené nad 10 % a recesia sa prehĺbila.
Fixná úroková sadzba bola preto konečne opustená v roku 1992. Nárast úrokových sadzieb vtedy už o 500 % a
recesia spôsobili nahromadenie zlých úverov a v podstate krach 5 zo 7 najväčších bánk. Nekrachla napr.
Handelsbanken, ktorá bola známa tým, že bola opatrná v poskytovaní úverov. Až keď vláda oznámila, že
zachráni banky, nech to stojí, čo chce, bankový kolaps bol odvrátený. Vláda vtedy výmenou za pomoc získala až
20 % celého bankového systému.
Táto recesia bola najhlbšou recesiou švédskej ekonomiky od Veľkej depresie – HDP nižšie o 5 % v 1993 oproti
1990, zamestnanosť nižšia o 10 %, deficit verejného rozpočtu vyšší ako 10 %. Švédsko v porovnaní príjmov na
hlavu kleslo na 15. až 20. priečku sveta, odkiaľ sa už nikdy nedostalo.
Po tomto poklese si Švédsko viedlo pomerne dobre vďaka niekoľkým zmenám:

20% devalvácia meny na konci 1992 dala veľkú vzpruhu exportu,

pád reálnych úrokových sadzieb a deregulácia bankových úverov naštartovali obnovu,

zníženie daní zlepšilo alokáciu zdrojov v ekonomike,

uvoľnenejšia menová politika,

privatizácia štátnych podnikov a deregulácia (maloobchodu, telekomunikácií, letectva a ďalších odvetví),

okresanie vládnych výdajov.
Švédsko sa tak stalo v niektorých ohľadoch slobodnejšou krajinou než zvyšok západnej Európy alebo USA. A
tomu treba pripisovať úspech, ktorý má. Z krízy v 90. rokoch sa ponaučilo a od 1999 malo, až na tri roky
s miernym deficitom okolo 1 % (2003, 2004, 2010), prebytok verejného rozpočtu. Finančnú krízu v roku 2009
tak prežili s omnoho menšími stratami než iné krajiny.
Švédi zisťujú, že ich sociálny systém je dlhodobo neudržateľný a smerujú skôr k uvoľňovaniu regulácií, než ku
sprísňovaniu a posilňovaniu svojho štátu – V roku 1998 zreformovali dôchodkový systém na tzv. trojpilierový
(jeden pilier štát, jeden pilier povinne do súkromných DSS a jeden pilier voliteľný), ktorý sa ukazuje ako veľmi
úspešný a ktorým sme sa inšpirovali aj my – Slováci. Alebo napr. v rokoch 2007 až 2010 prebehla vo Švédsku
ďalšia vlna privatizácií, kedy medzi inými sprivatizovali aj 946 štátnych lekární.
Ekonomická sloboda, nie regulácie!
Vraj, ak existuje korelácia medzi ekonomickou slobodou v krajine a prosperitou, prečo sa umiestňuje
ekonomicky úspešnejšie Švédsko v rebríčkoch ekonomickej slobody horšie ako napr. USA?
Ak si porovnáte index ekonomickej slobody Švédska s inými krajinami, celkovo vyzerá také USA na 9. priečke
slobodnejšie ako Švédsko na 22. Konkrétne ukazovatele ale hovoria, že Švédsko je na tom horšie v troch
faktoroch – fiškálnej slobode (vysokým daniam), pracovnej slobode a vládnych výdajoch. V ostatných ohľadoch
je Švédsko slobodnejšou krajinou ako USA – sloboda podnikania, obchodovania a investovania je vyššia,
monetárna politika voľnejšia, finančná sloboda je tiež vyššia a hlavne! ochrana vlastníctva je silnejšia.
Sweden
Overall Score: 71.9
World Rank: 22
Ten Economic Freedoms of Sweden
 95.0
Business Freedom
Avg 64.3
--
85.0
Investment Freedom
Avg 50.2
 87.6
Trade Freedom
Avg. 74.8
--
80.0
Financial Freedom
Avg 48.5
 37.6
Fiscal Freedom
Avg. 76.3
 90.0
Property Rights
Avg 43.6
Government Spending
Avg. 63.9
 92.0
Fdm. from Corruption
Avg 40.5
Monetary Freedom
Avg. 73.4
 54.0
Labor Freedom
Avg 61.5
--
17.3
 80.1
Pracovný trh
Mnohí ďalej tvrdia, že vyššie zdanenie nemá vplyv na zamestnanosť, vraj sa máme pozrieť do Švédska.
Oficiálne čísla od roku 2000 až dodnes uvádzajú nezamestnanosť v rozmedzí 5 až 9 % (momentálne 7,4 %).
Štatistika počtu zamestnaných však ukazuje niečo úplne iné… Švédsko nedokázalo vytvoriť navyše ani jedno
pracovné miesto od polovice 70. rokov. Majú menej zamestnaných ako v roku 1990 (o 6 %) a dokonca aj ako
v roku 1980. Keď odhliadneme od verejného sektora, privátne firmy vo Švédsku netvoria pracovné miesta už
viac ako pol storočia. Omnoho horší vývoj ako u iných, menej zdaňovaných krajín!
Ako potom, že tie agregátne štatistiky o nezamestnanosti vyzerajú pomerne dobre? Švédi totiž majú
zamestnania, kde sa pracovať nemusí. Medzi zamestnaných počítajú aj tých, ktorí sú dlhodobo práceneschopní,
alebo inak dlhodobo poberajú podporu a nepracujú (napr. sú zamestnanci dlhodobo na péenke). Zároveň sa
snažia zakrývať nezamestnanosť verejnoprospešnými prácami, ktoré nehovoria o tom, nakoľko je ekonomika
zdravá. Podľa správy OECD je takýchto oficiálne zamestnaných, ale nepracujúcich 14 %.
Po očistení od zakrývanej nezamestnanosti sa skutočné percento ľudí bez práce nachádza niekde až pri 25 %.
Inými slovami, Švédsko má určite vyššiu mieru nezamestnanosti ako Slovensko!
Navyše vďaka štedrému štátu, ktorý zastáva názor, že starší ľudia by mali ísť do dôchodku, aby uvoľnili prácu
mladším, sa ľudia cpú do predčasného dôchodku. Počet ľudí v predčasnom dôchodku je viac ako dvojnásobok
oficiálne nezamestnaných. Napriek tomu je tam stále vysoká nezamestnanosť mladých – 28 % nezamestnaných
medzi 15 až 28 rokmi.
Švédsky pracovný trh je veľmi rigidný. Odbory majú obrovské právomoci a robia viac zlého než užitočného.
70 % zamestnaných švédov je v odboroch, ale aj toto percento (chvalabohu) sústavne klesá.
Ak by chcel niekto tvrdiť, že to všetko je v poriadku, môžeme sa rovno vrátiť do komunizmu, kde bola práca na
prídel.
Na záver
Použijem prirovnanie o fajčiacom matematikovi… Ak pozorujete geniálneho matematika, ako fajčí, tým, že
začnete fajčiť aj vy, svoje matematické zručnosti nezlepšíte.
Zoberme si zo Švédska tie správne ponaučenia:

Znížme štátne výdaje natoľko, aby štát hospodáril vyrovnane.

Neútočme na druhý pilier dôchodkového systému len preto, lebo vláda potrebuje prostriedky na
rozhadzovanie.

Švédsko nemá minimálnu mzdu, zrušme ju aj my.

Zvýšme slobodu podnikania na švédsku úroveň.

A možno prehodnoťme náš vstup do eurozóny a nebráňme euro za každú cenu.
Zdroje:
OECD: Economic Survey of Sweden
Stefan Karlsson: The Sweden Myth
Nima Sanandaji: Young People Living Off the System in Sweden
Per Bylund: How the Welfare State Corrupted Sweden
Mauricio Rojas: Sweden after the Swedish Model
Socialism works! Does it, really?
Sweden: From Capitalist Success to Welfare-State Sclerosis
Latte Republic: How Sweden Emerged from the World Wide Financial Crisis Stronger than Ever
Martin Jaroš: Zázraky neexistujú. Ani vo Švédsku
Tibor Pospíšil: Slováci platia vyššie dane, ako Škandinávci
Švédské puntičkářské účtování
Dagmar Zítková
http://m.ihned.cz/c1-54326770-svedske-puntickarske-uctovani
2. 1. 2012
Co bylo ve Švédsku největším fiaskem roku? Většina komentátorů se shoduje, že to byl konkurz
automobilky Saab. Na politické scéně se o největší propadák přičinila švédská sociální demokracie, která
si neochotně zvyká na život v opozici.
Konec starého a začátek nového roku je ideální příležitostí bilancovat. Pokud jde o sumírování, zde se
puntičkářští Švédové skutečně nezapřou. Bilancuje a sumíruje se prakticky všude. Bilancují ekonomové,
sportovci, novináři a ekologové. Vyhodnocují politikové, ale i ti, kteří se jen tak, lážo plážo, protloukají
v populárních kruzích lehkého šoubyznysu. Jako o závod se vyhlašují nejrůznější ”nej” uplynulého roku.
Největší fiasko a nejhlučnější skandál. Nejhloupější politický počin a nejstupidnější žblept v médiích. Řada těch
vyhlášených nej nej je dlouhá, předlouhá.
Na čem se tedy všichni ti více či méně samozvaní vyhodnocovači dnešní doby shodli? To je různé, neboť ne pro
každého se uplynulý rok ubíral stejnou cestou a zdaleka ne všichni pohlížejí na věc ze stejné perspektivy.
Například švédští ekonomové jsou celkem spokojeni. Zatímco část jižní Evropy se stále ještě zmítá
v hospodářských a finančních problémech, prošlo Švédsko rokem 2011 dobře zoceleno a to i přes neustálé
reptání levicové opozice, že ministr financí Anders Borg zbytečně zarputile svírá státní kasu v tvrdém sevření.
Skutečnost, že i ta na plné pecky rozjetá švédská ekonomika v posledních měsících ostře brzdí, však dává
Andersi Borgovi zapravdu. Natolik, že švédský ministr financí byl v konkurenci s devatenácti dalšími ministry
ostatních evropských zemí od Financial Times vyhlášen za „European finance minister of the year“.
Co bylo největším fiaskem roku? Většina komentátorů se shoduje, že to byl konkurz automobilky Saab. Finanční
potíže Saabu a nejrůznější podnikově administrativní rošády byly však takovým dlouhodobým fejetonem na
pokračování, že konkurz už ve Švédsku nikoho nepřekvapil. Naděje se střídala s beznadějí tak, jak se vynořovali
a mizeli zájemci automobilku koupit. Největší brzdou pro pozitivní vyřešení problémů Saabu se ukázal být
bývalý vlastník, americká General Motors, která sice sama o Saab zájem nemá, nicméně ze svých spárů jej
nepustí. Zvlášť ne, měl-li by se Saab ocitnout v čínském vlastnictví. Nakonec řediteli a majiteli společnosti,
Holanďanovi Victoru Mullerovi, nezbylo, než pár týdnu před koncem roku o konkurz zažádat. Znamenalo to, že
zaměstnancům mohly být konečně proplaceny výplaty ze státních garancí a že Mullerovo osobní riziko a
finanční zodpovědnost se poněkud zmenšila. Jestli byl konkurz definitivním hřebíkem do rakve Saabu, nebo zda
to byl pouze další úhybný manévr a způsob, jak se zbavit jak dluhů, tak GM, ukáže čas.
A největší švédský politický propadák roku? O ten se přičinila švédská sociální demokracie, která si neochotně
zvyká na život v opozici. Ty tam jsou desetiletí s totální dominancí. Když sociální demokraté již podruhé ve
volbách neuspěli, propukla ve straně panika, která ještě více zkomplikovala úkol najít dobrého a zkušeného lídra.
Letos na jaře zvolený Håkan Juholt, se ukázal být volbou přímo katastrofální. Poslední měření ukazují, že
Juholta podporuje pouze rekordně nízkých 16 procent voličů. Osobně musím dát kritikům za pravdu. Nejde jen o
Juholtovy pochybné aféry a těžkopádně necharismatický projev. Největší jeho chybou je, že ztělesňuje víc
charakter sociálního demokrata z doby kolem roku 1911 než dobu dnešní. Otázka je, nakolik je to osobní
problém Juholtův a nakolik jde o krizi celé politiky sociální demokracie.
Imigrantské Malmö: policie nezvládá
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7098-imigrantske-malmo-policie-nezvlada.aspx
7. 1. 2012
Podobně jako francouzské imigrantské Marseille i švédské přistěhovalecké Malmö má chronické problémy
s pouliční bezpečností. Používání střelných zbraní je zde téměř na denním pořádku. Jen za poslední období byl
prakticky každý týden zastřelen jeden člověk. Policie již na tento stav začíná být krátká, žádá posily, speciální
jednotky. Oblastní policejní šéfka Arestadová označila situaci za (bezpečnostně) mimořádnou. Velká část této
pouliční kriminality je spojena s černým obchodem a překupnictvím drog.
zdroje:
http://www.sydsvenskan.se/malmo/article1598106/Ny-dodsskjutning-i-Malmo.html
http://www.cphpost.dk/news/local/malm%C3%B6-sees-five-shooting-deaths-five-weeks
http://www.thelocal.se/38318/20120103/
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=96&artikel=4891951
http://www.skanskan.se/article/20120103/MALMO/120109922/-/landets-poliser-backar-upp-malmo
http://www.thelocal.se/38330/20120104/
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/ny-dodsskjutning-i-malmo_6747811.svd
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=96&artikel=4894391
Malmö – švédský Šluknov
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7110-malmo-svedky-sluknov.aspx
10. 1. 2012
Jihošvédské Malmö je dnes více než z jedné třetiny imigrantské. Tak jako ve všech západoevropských městech
s podobnou proporcí rodilých a imigrantů, trpí Malmö vysokou kriminalitou. Jeden zastřelený každý týden,
násilnosti v ulicích, překupnictví drog, nelegální obchod se zbraněmi… Pohár trpělivosti přetéká. A podobně
jako v posledních měsících na Šluknovsku vytáhli Malmöné do ulic.
V pátek se konala masová demonstrace občanů proti nelítostnému násilí v ulicích, za větší angažovanost policie
a obnovení veřejné bezpečnosti. Úřadům se velmi jednalo o to, aby měla pokojný a nepolitický průběh, což se
nakonec podařilo.
zdroje:
http://www.dn.se/nyheter/sverige/over-5500-vantas-till-manifestation
http://www.tv4.se/1.2489625/2012/01/06/tusentals_protesterade_i_malmo
http://www.thelocal.se/38388/20120108
http://kvp.expressen.se/nyheter/1.2672728/manifestationen-i-malmo-bara-borjan
http://norran.se/2012/01/inrikes/tusentals-protesterade-i-malmo/
http://www.trelleborgsallehanda.se/skane/article1596854/Tusentals-protesterade-i-Malmo.html
http://muslimskafriskolan.blogspot.com/2012/01/muslimer-demonstrerar-mot-morden-pa.html
s videem:
http://www.skanskan.se/webbtv/1370701098001/tusentals-samlades-mot-valdet
http://www.youtube.com/watch?v=Ws4GNrkblpY
http://corruptio.blog.com/2012/01/06/live-broadcast-manifestation-mot-malmovaldet-pa-gustav-adolfs-torg-imalmo/
http://svt.se/2.22620/1.2668992/manifestation_mot_vald_i_malmo
Švédové se čím dál víc obávají terorizmu
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7161-svedove-se-cim-dal-vic-obavaji-terorizmu.aspx
22. 1. 2012
Jak vyplývá ze sekvence veřejných průzkumů, u Švédských občanů stoupají z roku na rok obavy z terorizmu,
který je v dnešní době především islámské provenience. Z tento týden uveřejněných výsledků veřejných
průzkumů agentur Sifo a MSB vyplývá, že jestliže před dvěma lety se obávalo 30 % Švédů teroristických útoků,
dnes je to 40 %. Pokud jde o mezinárodní teroristické útoky, obává se jich více než polovina Švédů.
zdroje:
http://www.nsk.se/article/20120115/TTINRIKES/301159957/1399/-/tidigare-daringd-oumlkar-raumldslanfoumlr-terror
http://www.thelocal.se/38524/20120116/
http://www.svd.se/nyheter/stockholm/tidigare-dad-okar-radslan-for-terror_6771267.svd#after-ad
http://laholmstidning.se/article/20120115/TTINRIKES/301159966/1399/-/svenskars-raumldsla-foumlr-terrorhar-oumlkat
http://na.se/nyheter/sverige/1.1508043-tidigare-dad-okar-radslan-for-terror
http://www.vk.se/Article.jsp?article=510147
Úředník přirovnal dítě imigrantů k Saddámu Hussajnovi
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7169-urednik-prirovnal-dite-imigrantu-k-saddamu-hussajnovi.aspx
24. 1. 2012
Spolupodílet se na stávající vládou organizovaném multikulturním konceptu vpouštění do země desetitisíců
xenokulturních imigrantů ročně se zajídá i některým článkům státního aparátu a jeho úředníkům.
Dlouholetý úředník švédského imigračního úřadu je nyní popotahován disciplinární komisí za nevhodné chování
k azylantům. V jednom případě si iráčtí manželé vzali s sebou na jednání svého nově narozeného potomka. Na
jejich hrdou otázku, na koho je víc podobný, cizinecký úředník zavtipkoval, že na Saddáma Hussajna. V jiném
případě konfrontoval imigrantku v muslimském šátku. Podle jeho názoru, pokud občan jedná s úředním
orgánem, je nemístné se zahalovat.
zdroje:
http://www.expressen.se/nyheter/1.2683467/spadbarnet-liknar-saddam-hussein
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=504&artikel=4918251
http://www.thelocal.se/38590/20120119/
http://www.nt.se/nyheter/artikel.aspx?articleid=7426689
http://www.politico.se/artikel/4268/handl%C3%A4ggare-p%C3%A5-migrationsverket-ibl%C3%A5sv%C3%A4der/
http://scrollpost.com/blog/2012/01/20/sweden-your-baby-looks-like-sadda
http://mobil.nt.se/Default.aspx?id=7426689&p=
http://www.nyhetspressen.se/1784789.html
http://allehanda.se/start/inrikes/1.4300563-liknade-asylsokande-vid-saddam
http://www.corren.se/Sverige/?articleId=5908187
Švédský protiimigrantský web torpéduje napomáhače ilegálům
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7186-svedsky-protiimigrantsky-web-torpeduje-napomahace-ilegalum.aspx
28. 1. 2012
Z kruhů parlamentní protipřistěhovalecké a antimultikulturní strany Švédských demokratů vzešel nový web
Avpixlat, který torpéduje úsilí webu Azylových skupin Asylgruppen Lund nacházet přístřeší a zaopatření
nelegálním imigrantům.
Avpixlat se vluzuje a proniká do aktivit a inzerátů Lundu, vytahuje z něho informace a předává policii. Svojí
infiltrací tak sabotuje snahu imigrantů a xenofilních humanistů napomáhat ilegálům.
Ačkoli charitativní pomoc ilegálům není posuzována jako trestná činnost, zdržovat se neoprávněně na území
cizího státu už trestným činem je. Legitimní je ovšem i infiltrační činnost Avpixlatu.
zdroje:
http://avpixlat.info/
http://avpixlat.info/2012/01/25/avpixlat-utsatt-for-ddos-attacker/
http://svt.se/2.22620/1.2685828/sajt_uppmanar_lasare_att_ange_papperslosa
http://www.asylgruppenlund.org/
http://www.thelocal.se/38708/20120125/
http://isaackin.blogspot.com/
http://imittsverige.blogspot.com/
http://imittsverige.blogspot.com/
http://debatt.passagen.se/show.fcgi?category=3500000000000012;conference=10500000000001042;posting=19
500000006018849
http://www.friatider.se/ddos-attack-mot-avpixlat
http://www.nytt24.se/a/sajt-uppmanar-till-infiltrering-av-asylgupp-som-bist%C3%A5r-pappersl%C3%B6sa
http://www.dn.se/nyheter/sverige/sajt-uppmanar-till-infiltrering-av-asylgupp
http://www.politico.se/artikel/4291/svt-anklagar-n%C3%A4tsajt-f%C3%B6r-fr%C3%A4mlingsfientlighet/
http://www.dn.se/nyheter/sverige/sajt-uppmanar-till-infiltrering-av-grupp-som-bistar-papperslosa
Mrazivá statistika: V imigrantském Malmö zastřeleno více Švédů než
v Afghánistánu
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7218-mraziva-statistika-v-imigrantskem-malmo-zastreleno-vice-svedu-nez-v-afghanistanu.aspx
6. 2. 2012
Jedním z aspektů multikulturního obohacování je určité oživení ruchu a pestrosti našich kdysi poněkud mdle
poklidných ulic. Co je ale moc, to je moc. Možná i někteří z nejotrlejších multikulturalistů přiznají, že střelba a
zabíjení v ulicích je už přece jen svým způsobem jaksi morbidní aspekt multikulturního obohacování, a nemusí
se všem zamlouvat.
Podobně jako v jihofrancouzském zpola imigrantském Marseille, je střelba a zabíjení v ulicích – když ne na
denním, tak na týdenním pořádku – v podobně multikulturalizovaném jihošvédském Malmö. Za poslední půlrok
padlo v ulicích Malmö více Švédů než na misi v Afghánistánu!
Používání chladných, a v poslední době stále častěji střelných zbraní v ulicích Malmö, začíná být závažný
problém. „Nasadili jsme již všechny naše možnosti, které švédská policie má“, konstatuje zástupce policie Hans
Nordin.
Na přelomu roku se konala masová pokojná demonstrace proti násilí a zabíjení. Nejedna mezinárodní organizace
již z bezpečnostních důvodů přeložila místo konání akcí jinam. Lidé mají z mafiánských gangů strach. Bojí se na
policii svědčit, což jí značně stěžuje práci. Minulý týden zdemolovala policejní služebnu bomba…
A gangsterské účty jen přizabitím nekončí. V pátek musela policie postavit obranný kordon před ústřední
fakultní nemocnicí ve Skane, kde byly urgentně ošetřeny oběti pouličních násilností. Před nemocnicí se začaly
srocovat desítky podezřelých lidí, kteří se domáhali vtrhnout dovnitř.
zdroje:
http://www.expressen.se/1.2698544
http://www.thelocal.se/38906/20120203
http://www.cphpost.dk/news/local/bomb-attack-and-shooting-latest-malm%C3%B6-crime-wave
http://www.dn.se/nyheter/sverige/sakerheten-skarps-pa-akuten-i-malmo
http://www.thelocal.se/38876/20120202/
http://www.wsbradio.com/ap/ap/crime/wave-of-shootings-baffle-swedish-police/nGGGg/
http://www.nyheternadirekt.se/polisen-sparrade-av-entren-till-sjukhuset/
http://www.sydsvenskan.se/malmo/article1605652/Bara-en-avhoppare-har-nappat.html
http://www.thelocal.se/38838/20120201/
http://www.friatider.se/bombattentat-mot-polishus-i-malmo
http://www.aftonbladet.se/nyheter/article14298200.ab
http://www.thelocal.se/38946/20120206/
http://www.sme.sk/c/6247991/pred-skolou-v-goteborgu-bodli-do-krku-desatrocne-dievca.html
Starosta Malmö se obrací na občany s žádostí pomoci zastavit
kriminalitu
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7235-starosta-malmo-se-obraci-na-obcany-s-zadosti-pomoci-zastavit-kriminalitu.aspx
10. 2. 2012
Imigrantské Malmö je v posledních měsících dějištěm bezprecedentních násilností, střílení a brutálního zabíjení,
vč. nezletilých. Poté co policie nasadila všechny své prostředky a kapacity, obrací se socialistický starosta
Reepalu na občany s výzvou napomoci zločinnost zastavit. Občané by se například neměli bát informovat
policii, zdržovat se nákupu levného zboží a služeb na černém trhu, který podporuje zločinné podhoubí.
zdroje:
http://www.sydsvenskan.se/malmo/article1605273/Reepalu-om-skotten.html
http://www.thelocal.se/38974/20120207
http://www.thelocal.se/38858/20120201/
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=96&artikel=4940849
http://newsmill.se/artikel/2012/02/02/malm-s-och-regeringens-ordkrig-gynnar-bara-g-ngen
http://sheikyermami.com/2012/02/08/sweden-anti-semitism-strong-resistance-to-islam-almost-non-existent/
http://tundratabloids.com/2012/02/mayor-of-malmo-ilmar-reepalu-begs-his-constituency-to-stop-tearing-up-thecity.html
http://newenglishreview.org/blog_direct_link.cfm/blog_id/40487
http://www.skanskan.se/article/20120202/TTINRIKES/302029996/-/varingld-med-vapen-vanligast-i-malmouml
http://avpixlat.info/2012/02/01/oppet-brev-till-malmos-politiker-polis-och-myndigheter/
http://debatt.svt.se/2012/01/16/barnfattigdom-far-gangen-i-malmo-att-frodas/
Švédská vláda zavádí novou strategii proti islámistickému terorizmu
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7255-svedska-vlada-zavadi-novou-strategii-proti-islamistickemu-terorizmu.aspx
16. 2. 2012
S tím, jak nebezpečí islámistického terorizmu stoupá, se stupňují i bezpečnostní opatření. Ministryně
spravedlnosti komentovala novou vládní protiteroristickou strategii jako preventivní, spočívající zejména
v operativním propojení všech bezpečnostních složek a zpravodajských služeb.
zdroje:
http://www.stockholmnews.com/more.aspx?NID=8413
http://blog.svd.se/politikdirekt/2012/02/svd-har-last-regeringens-nya-terrorplan/
http://www.thelocal.se/39092/20120214
http://www.upi.com/Top_News/World-News/2012/02/14/Sweden-releases-counter-terrorism-plan/UPI41581329234647/
http://www.istockanalyst.com/business/news/5665792/sweden-releases-counter-terrorism-plan
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=2108&artikel=4964738
Švédští hasiči budou hasit multikulti
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7284-svedsti-hasici-budou-hasit-multikulti.aspx
22. 2. 2012
Nový projekt má přivést do řad švédských hasičů více imigrantů. U hasičů se však nejedná jen o integrační
projekt, ale také o bezpečnostní. Prakticky všude v Evropě v imigrantských čtvrtích jsou totiž všechny zásahové
orgány veřejné ochrany a pomoci – zejména při protestních akcích podpalování aut – napadány a kamenovány.
Ať jsou to policisté, hasiči nebo záchranka.
Švédští hasiči si slibují, že pokud imigranti budou mít v jejich řadách své krajany, zlepší to komunikaci
v imigrantských ghettech a imigranti je kamenování ušetří.
Ekonomický „přínos“ imigrace v tomto projektu 7,5 mil. švédských korun. Až na to, že musí být přineseny
z Evropského sociálního fondu.
zdroje:
http://www.nsk.se/article/20120220/TTINRIKES/302209977/1399/-/brandkaringren-satsar-paring-maringngfald
http://www.thelocal.se/39212/20120220
http://svt.se/2.22620/1.2714606/brandkaren_vill_ha_fler_med_utlandsk_bakgrund
http://www.allvoices.com/news/11554217-swedish-fire-service-to-launch-diversity-project
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/brandkaren-satsar-pa-mangfald_6864701.svd
http://www.nsd.se/nyheter/artikel.aspx?ArticleId=6730765
http://www.gp.se/nyheter/sverige/1.865032-brandkaren-satsar-pa-mangfald
http://www.skanskan.se/article/20120220/TTINRIKES/302209977/1399/-/brandkaringren-satsar-paringmaringngfald
Banda imigrantů hromadně brutálně znásilnila ženu. Deportace
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7345-banda-imigrantu-hromadne-brutalne-znasilnila-zenu-deportace.aspx
12. 3. 2012
Bylo to dlouhé a odporné. Zacpali jí ústa, strhli z ní oblečení, jedni drželi, druzí konali. Banda osmi nadržených
imigrantů hromadně brutálně znásilnila na azylantské ubytovně ženu, matku dvou dětí.
Stalo se tak začátkem prosince ve švédském Eskjö. Všichni byli zadrženi a pro brutalitu činu jim hrozí tresty při
horní hranici a následná deportace.
Nicméně, je třeba vidět, že takovéto aspekty imigrace jsou vyváženy jejími pozitivními stránkami, jak hlásají
soudruzi.
zdroje:
http://www.tv4.se/1.2566243/2012/03/09/atta_atalas_for_gruppvaldtakt_pa_boende
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=83&artikel=5007011
http://www.thelocal.se/39580/20120309
http://www.bt.se/nyheter/tt_inrikes/atta-atalas-for-valdtakt-pa-boende%283183822%29.gm
http://www.dn.se/nyheter/sverige/atta-atalade-for-brutal-valdtakt-pa-asylboende?rm=print
http://mobil.pitea-tidningen.se/Default.aspx?id=6652208&p=Inrikes
http://europenews.dk/en/node/52797
http://dagbladet.se/nyheter/inrikes/1.4292486-atal-for-gruppvaldtakt-drojer
http://www.vk.se/592259/atta-atalas-for-valdtakt-pa-boende-8
http://arbetarbladet.se/nyheter/inrikes/1.4292492-atal-for-gruppvaldtakt-drojer
http://mobil.aftonbladet.se/nyheter/article14496987.ab;jsessionid=441D9EC0C9AF703E48BDC63630D20F77.
mobila?originSectionPath=/nyheter/
Švédský policista nesmí používat pojem negři
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7374-svedsky-policista-nesmi-pouzivat-pojem-negri.aspx
18. 3. 2012
Švédskému policistovi bylo oficiálně doporučeno, aby v úředním styku s nebílými imigranty nepoužíval termín
negři. Jedná se prý o pojem nabitý negativními antipatiemi (podobně jako u nás pojem cikán). Policista
v úředním styku s černošskou imigrantkou ji nazýval dokonce černým negrem, což podle policejního ředitelství
neevokuje přiměřenou uctivost.
zdroje:
http://nyheter24.se/nyheter/inrikes/665130-polisman-varnas-pratade-om-svart-neger-och-bla-neger
http://vgnt.se/polis-sade-neger-till-neger-far-varning/
http://www.thelocal.se/39576/20120309/
http://www.dn.se/nyheter/sverige/polis-sade-neger--far-varning
http://avpixlat.info/2012/03/08/polis-sade-neger-varnas/
http://www.nyhetspressen.se/1869015.html
http://blogghelvetet.be/polis-sade-neger-far-varning/
http://www.politico.se/artikel/4450/polis-varnas-f%C3%B6r-att-ha-anv%C3%A4nt-ordet-neger/
http://www.realisten.se/2012/03/07/polisman-varnas-for-ordet-neger/
Bohuslav Sobotka sní o švédském modelu. Voliče ČSSD čeká zvýšení
poplatku u lékaře ze 30 na 300 Kč!
Rudolf Polanecký
http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/4554-bohuslav-sobotka-sni-o-svedskem-modelu-volice-cssd-ceka-zvyseni-poplatku-u-lekare-ze-30-na-300-kc.aspx
9. 4. 2012
„Nejsilnější pravicové strany usilují o destrukci sociálního státu, zatímco ČSSD o jeho uchování a modernizaci,“
říká předseda socialistů.
Tato slova padla v reakci na Kalouskovo prohlášení, že si umí, ač s velkými problémy, představit koalici TOP09
s ČSSD. Socialisté podle očekávání tuto možnost razantně odmítli stejně jako možnost vytvoření koalice s ODS.
Upřímně se divím, že vůbec Kalousek podobný nápad vyslovil. Politika je sice umění dohodnout nemožné, ale
neavizuje se to dlouhou dobu dopředu.
Na odmítnutí socialistů není nic divného. Spíše mne zaujala neústupnost od přebujelého sociálního státu ve
světle potíží v Evropské unii, do kterých se předlužené státy dostaly hlavně budováním sociálních států. I
socialisty vzývaná Skandinávie upouští od sociálních států, protože je jejich financování neúnosné.
Socialisté prý po vítězných volbách budou hledat spojence, kteří jim pomohou zrušit a napravit prosazené
reformy. Ať se dívám, jak chci, tak poté, co socialisté odmítli pravicové strany už mají na výběr jen komunisty,
popřípadě nějakou pidistranu, která by se mohla do parlamentu dostat. VeVerky jsou už odepsané.
To by znamenalo, že by socialisté museli spolupracovat s komunisty. Pravda, mají v tom dlouholetou zkušenost
z dob, kdy je komunisté pohltili a poměrně nedávnou zkušenost, kdy vedeni Paroubkem společně s komunisty
v parlamentu prohlasovávali zákony bez ohledu na své koaliční partnery.
Sociální stát je doslova levičácké zaklínadlo. Jejich hlasatelé mají neustále pocit, že musí napravovat „křivdu“
způsobenou tím, že je někdo schopnější a úspěšnější. Jejich plánem je oškubat bohaté a peníze přerozdělit těm
méně schopným tak, aby něco zůstalo za nehty přerozdělovačů. Při každém přerozdělování se vždy určitá část
peněz kamsi vytratí.
Dejme tomu, že proběhnou předčasné volby a v nich zvítězí socialisté, kteří sestaví vládu s komunistickou
podporou. Ihned začnou „napravovat“ tím nejjednodušším způsobem, rozdáváním půjčených peněz. To není
žádný výmysl, to je ověřená zkušenost z let 1998 až 2006.
V současné době se pohybuje schodek státního rozpočtu za pomoci škrtů a zvyšování daní na hranici zhruba 120
miliard. Pokud by došlo k „napravování“ reforem podle představ socialistů, znamenalo by to jediné, snížení
příjmů a zvýšení výdajů. Výsledkem by tedy bylo vyšší zadlužení státu než dnes.
Vezměme si další věc, kterou by socialisté hned po ujmutí se moci udělali, podepsání fiskálního paktu. V rámci
vlezdobruselismu socialistů se dá předpokládat, že by přijali pakt se vším všudy bez jakýchkoli podmínek a
přihlásili by se i k podpoře eurovalu.
A zde by došlo k velmi zajímavé situaci. Protože je předpoklad, že do konce roku ratifikuje fiskální pakt dvanáct
členů eurozóny a pakt vejde v paltnost, musel by být rozpočet na příští rok podle fiskálního paktu s maximálním
schodkem ve výši 0.5% HDP, tedy necelých dvacet miliard korun.
Jak by toto chtěli socialisté se svou modlou sociálního státu vyřešit? Ani ohromné daňové zatížení ve
Skandinávii nedokázalo přebujelý sociální stát ufinancovat. Nakonec Švédsko zavedlo pravidlo, že rozpočtový
přebytek musí být v každém roce o jeden procentní bod vyšší než míra hospodářského růstu, a to je věc, o které
se našim socialistům ani nesní.
Ti totiž žijí v zajetí svých bludných představ, že stát je zadlužený málo a vůbec, že se dluhy neplatí. Právě ten
samý Bohuslav Sobotka, který dnes volá po uchování, modernizaci a vlastně i dalším rozvoji sociálního státu
dokázal v roce, kdy HDP vzrostlo o 7 % udělat téměř stomiliardový dluh navzdory tomu, že příjmy státního
rozpočtu byly o 60 miliard vyšší než předchozí rok.
Pokud by se tehdy Bohuslav Sobotka řídil švédským modelem, pak by místo schodku ve výši 97 miliard měl
státní rozpočet přebytek ve výši 73 miliard. A jakým způsobem Švédové šetřili? Možná pro Sobotku překvapivě,
vším, co sám ve spolupráci se socialisty řízenými odbory odmítá.
Penzijní reformou, kdy si každý člověk musel začít povinně soukromě šetřit 2.5% příjmu na důchod, posunutím
hranice odchodu do důchodu (bonusy, pokud člověk půjde do důchodu až v 67 letech místo v normálním
prodloužení v 61 letech), spoluúčastí pacientů na zdravotnictví (poplatek za návštěvu lékaře činí v přepočtu 300
korun, u specialisty 600) a změnou univerzálních sociálních dávek na zásluhové, odstupňované podle výše
předchozích příjmů, a to se týká i důchodů.
Dokážete si představit, že by Bohuslav Sobotka tento model přijal za svůj, když mu vadí dobrovolný třetí pilíř
důchodů, protože by se mohlo stát, že by někdo bral díky svému rozhodnutí větší důchod než ten, kdo ponechal
peníze v rukou státu? Že by souhlasil s pozdějším odchodem do důchodu, protože populace stárne a náklady na
důchody se neustále zvyšují?
Někdo by měl předsedovi socialistů zařídit nějaké doškolování, aby se konečně seznámil s faktem, že Evropa se
nachází v dluhové krizi a lékem na dluhy je jejich omezování, nikoli navyšování. Dnes se objevila zpráva, že
Španělsko se pomalu potápí ke dnu, aby dělalo společnost Řecku. A Bohuslav Sobotka stále mluví o budování
sociálního státu, který je už z principu neufinancovatelný…
Multikulturalismus a islamizace ve Švédsku
Lukáš Lhoťan
http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/c/259418/Multikulturalismus-a-islamizace-ve-Svedsku.html
23. 4. 2012
Švédsko je skandinávská země, která leží na severní straně Evropy. Ale na rozdíl od České republiky, nebyla
uzavřená 40 let v izolaci a tak je mnohem dále v budováni multikulturní společnosti. Například již několik let se
v ni konají pravidelné veřejné manifestace muslimů různých směrů.
Na počátku tohoto roku zde ve městě Malmö 14 ledna manifestovali a oslavovali i šíitští muslimové k příležitosti
vzpomínky na Imáma Husajna. Video z veřejné manifestace a průvodu si můžete prohlédnout zde.
Osobně si nedovedu představit, jak by dopadla podobná manifestace nějaké muslimské skupiny v České
republice? Když zhlédnete toto video vidíte stovky žen a mladých dívek zahalených s prapory popsanými
arabštinou a perštinou procházet centrem švédského města…
Vlastně dokáži si to představit. Před několika roky již podobně demonstrovalo několik desítek sunnitských
muslimů z Muslimské obce v Praze, Hradci Králové a Teplicích před izraelskou ambasádou a úřadem vlády
České republiky.
Video záznam z demonstrace zde.
No a vidíte, ani nemusíme v České republice mít statisíce či miliony muslimských přistěhovalců a již se nám tak
malá komunita uzavírá, radikalizuje a snaží se ne o integraci do většiny, ale o asimilaci většiny k svému obrazu.
Jenže je se čemu divit? Když celá desetiletí evropská společnost a její představitelé přehlížejí problematičnost
integrace islámských přistěhovalců, tolerují ovládnuti muslimské komunity těmi nejortodoxnějšími a nejméně
přizpůsobivými směry islámu?
A výsledek? Merah ve Francii, Breivik v Norsku, útoky na vlaky v Madridu, exploze v Londýnském metru,
vraždy kritiků islámu, rozdávání milionu koránu v Německu, zákaz křesťanských křížů v Itálii a Německu …
když sledujeme jiné zprávy než ty propagující světle zítřky a že vše je Ok, tak vidíte, že se nám společnost spíše
řítí do pěkného problému.
Muslimští imigranti přizabili nápadníka své sestry
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7511-svedsko-muslimsti-imigranti-prizabili-napadnika-sve-sestry.aspx
25. 4. 2012
Ve Švédsku bylo minulý týden odsouzeno šest členů muslimského rodinného klanu v Hallsbergu za pokus o
vraždu ze cti. Loňského října, jeden podvečer si počkali na nápadníka své dcery a sestry v posilovně a dobodali
ho a zbili železnými tyčemi do polomrtva. Život 19letého mladíka byl zachráněn jen díky včasnému převozu do
nemocnice.
U soudu se povedení muslimští příbuzní hájili, že jim mladík chtěl jejich sestru odvést z domu a unést. Soudce
jim nicméně rozdal několikaleté tresty za pokus o vraždu, přičemž dvěma plnoletým synům navíc nadělil
deportaci ze Švédska do jejich domoviny.
zdroje:
http://na.se/nyheter/hallsberg/1.1524447-mordforsok-i-hallsberg-var-hedersrelaterat
http://www.thelocal.se/40358/20120419/
http://europenews.dk/en/node/54015
http://na.se/nyheter/hallsberg/1.1421249-misstanken-mot-haktade-man-starkt
http://digg.com/newsbar/topnews/mordf_rs_k_i_hallsberg_var_hedersrelaterat_hallsberg_www_na_se
http://na.se/nyheter/hallsberg/1.1383660-sex-personer-anhallna-for-knivdad-i-allehallen
http://www.playrapport.svt.se/2.33831/1.2554685/fem_anhallna_for_knivdadet
http://www.nyhetspressen.se/1614577.html
s videem:
http://www.tv4play.se/nyheter_och_debatt/nyheterna_orebro?title=langa_fangelsestraff_efter_mordforsok_i_hall
sberg&videoid=2184039
Zpráva ze zdegenerovaného Švédska: ministryně kultury pod palbou
kvůli „rasistickému dortu“
Christina Ng
http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7523-zprava-ze-zdegenerovaneho-svedska-ministryne-kultury-pod-palbou-kvuli-rasistickemu-dortu-.aspx
29. 4. 2012
Švédská ministryně kultury Lena Adelsohn Liljerothová se ocitla pod palbou kritiky kvůli tomu, že krájela dort
ve tvaru nahé černé ženy. Liljerothová se ve stockholmském Muzeu moderního umění účastnila akce nazvané
Den světového umění. Byla mj. požádána, aby nakrojila dort, který vypadal jako torso těla černošské ženy.
Dort byl vytvořen černošským umělcem Makodem Aj Lindem. Ten sám byl pod stolem a dírou v něm prostrčil
hlavu tak, aby vypadala jako pokračování onoho dortu. Linde k tomu řekl, že vytvořením tohoto díla chtěl
upozornit na problematiku ženské obřízky a rasismu.
Když ministryně Liljerothová zakrojila dort ve spodní červeně obarvené oblasti torza, Linde začal křičet „Ne,
ne!“ Ministryně a další přihlížející se tomu smáli a celou scénu si fotili.
Video z této akce a pořízené fotografie však vyvolaly silné pobouření, zejména ze strany Národní afro-švédská
asociace, která ministryni vyzvala k rezignaci. „Tato akce konaná v Muzeu moderního umění sice byla
zamýšlena s cílem upozornit na problematiku ženské obřízky, ale jak toho může být dosaženo za použití
rasistické karikatury černé ženy, nám není jasné,“ uvedl k tomu v prohlášení na webu asociace její mluvčí
Kitimbwa Sabuni.
Sabuni dále uvedl, že muzeum sice může činit víceméně cokoliv, nicméně na nejvyšší politické představitele je
nutno klást vyšší nároky. „Účast na rasistické manifestaci maskované jako umělecká akce je překročení hranice a
může být vysvětleno jenom tím, že ministryně kultury podporuje rasistické vtípky musea,“ napsal Sabuni, vyzval
ministryni Liljerothovou k rezignaci a vybídl veřejnost, aby se ve věci jejího odstoupení obracela na
ministerského předsedu Fredrika Reinfeldta.
Liljerothová připustila, že chápe kontroverznost celé akce, nicméně trvá na tom, že údajný incident byl
dezinterpretován. „Rozumím docela dobře tomu, že to celé působilo provokativně a že to byla dost podivná
situace,“ řekla Liljerothová. „Byla jsem pozvána, abych na Dni světového umění přednesla projev o umělecké
svobodě a právu provokovat. A po té jsem byla požádána, abych nakrojila dort.“ Ministryně dále uvedla, že
pobouření by spíše mělo směřovat na autora díla, Makode Aj Lindeho, než na ni. „Linde uvedl, že jeho dílo má
nabourat romantizovanou a erotizovanou představu západu o něčem, co je spíše o násilí a rasismu,“ řekla
Liljerothová a dodala: „Umění potřebuje být provokativní.“
zdroj:
http://abcnews.go.com/blogs/headlines/2012/04/swedish-minister-of-culture-under-fire-for-racist-cake/
http://spravy.pravda.sk/torta-poburila-afrosvedov-d0k-/sk_svet.asp?c=A120419_082353_sk_svet_p23
Politkorektní skandál! Švédský premiér mluvil o rodilých Švédech
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7587-politkorektni-skandal-svedsky-premier-mluvil-o-rodilych-svedech.aspx
18. 5. 2012
Politkorektní skandál nebo spíše komedie? Švédský premiér Reinfeldt má máslo na hlavě, že při popisování
nezaměstnanosti v multikulturním Švédsku mluvil zvlášť o etnických Švédech. Levicoví multikulti-hujeři se do
něj okamžitě pustili, co to má znamenat.
Poslanec Strany středu Federley označil jeho výrok za nanejvýš nešťastný, naopak pravicoví politici premiéra
hájí, že i statistický úřad rozlišuje při sledování nezaměstnanosti na imigranty a rodilé Švédy. Zástupce ryzí
pravice – Švédských demokratů Akesson, přihodil polínko do ohně konstatováním, že premiér přichází k sobě a
začíná vidět důsledky (vysoká nezaměstnanost a kriminalita imigrantů) nezodpovědné imigrační politiky.
zdroje:
http://www.dn.se/ekonomi/sankt-krogmoms-sagas-av-experter
http://peterlandersson.blogspot.com/2012/05/reinfeldt-om-lag-arbetsloshet-om-vi.html
http://www.thelocal.se/40844/20120515/
http://www.helagotland.se/ledare/artikel.aspx?articleid=7686384
http://www.nytt24.se/a/reinfeldt-backar-inte-fr%C3%A5n-etniska-svenskar-uttalandet
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/reinfeldt-kritiseras-for-uttalande_7201642.svd
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/akesson-valkomnar-reinfeldts-uttalande_7202830.svd
http://essbeck.wordpress.com/2012/05/16/akessons-bifall-av-reinfeldts-uttalande-om-etniska-svenskar-skadarmoderaterna/
http://nyheter.se.msn.com/photopage.aspx?cp-documentid=161378983
http://nyheter24.se/nyheter/inrikes/691681-akesson-gladjande-att-reinfeldt-kommit-till-insikt
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/faktakoll-rott-ljus-for-reinfeldt_7203940.svd
Mešity radí neudávat zneužívající manžely
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7588-mesity-radi-neudavat-zneuzivajici-manzely.aspx
18. 5. 2012
Dvě ženy angažované Švédskou televizí (Sveriges Television SVT) a vybavené skrytou natáčecí technikou
navštívily inkognito v rámci reportáže několik švédských mešit s prosbou o radu v situaci, kdy je manžel bije
nebo ponižuje či zneužívá. Většina imámů a rodinných poradců při mešitách ženám radila manžely neudávat, a
spíše se jim snažit vyhovět. To je skandální situace, nakolik mešity pobírají příspěvky od státu a měly by tudíž
jednat v souladu s jeho demokratickým právním řádem.
zdroje:
http://sverigesradio.se/sida/gruppsida.aspx?programid=83&grupp=10974&artikel=5109930
http://www.varldenidag.se/nyhet/2012/05/16/Svenska-moskeer-forsvarar-manggifte-och-kvinnomisshandel/
http://www.thelocal.se/40866/20120516/
http://svt.se/ug/muslimska-ledare-uppmanar-kvinnor-till-underkastelse
http://goteborg-aktuell.blogspot.com/2012/05/goteborger-imam-mit-zwei-gesichtern.html
http://www.swedenconfidential.info/2012/05/16/imamerna-avslojas-i-uppdrag-granskning-hall-er-i-expo-alexlena-sundstrom-och-kurdo-baksi-bokad-till-alla-morgonsoffor/
http://www.expressen.se/nyheter/imam-radet-till-utsatt-kvinna-sok-inte-hjalp/
s videem:
http://avpixlat.info/2012/05/16/uppdrag-granskning-synar-imamerna-i-moskeerna/
http://svt.se/ug/imamen-hon-behover-inte-ringa-polisen
http://www.aftonbladet.se/nyheter/article14834716.ab
Švédsko přijímá legislativu proti nuceným manželstvím
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7611-svedsko-prijima-legislativu-proti-nucenym-manzelstvim.aspx
25. 5. 2012
Jedním z neblahých prvků kulturního obohacování Evropy imigranty jsou vnucené sňatky, a to i nezletilých.
Západoevropské země jsou tak nuceny si na ochranu před tímto patologickým fenoménem vytvářet novou
legislativu. V současnosti probíhá dokončování návrhu zákona proti manželstvím z přinucení ve Švédsku.
Počítá s trestní sazbou dvou let pro osoby (rodiče), které přinutí mladé lidi k manželství a kriminalizuje
manželství nezletilých dětí byť legálně sezdaných (obvykle na prázdninách u příbuzných) v zahraničí.
zdroje:
http://www.thelocal.se/41012/20120524/
http://svt.se/nyheter/sverige/kriminalisera-tvangs-och-barnaktenskap
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/tvangsaktenskap-kan-ge-fangelse_7225079.svd
http://www.abounderrattelser.fi/news/2012/05/tvangsaktenskap-kan-ge-fangelse-i-sverige.html
Švédsko zdvojnásobilo výdaje na obranu před terorizmem
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7633-svedsko-zdvojnasobilo-vydaje-na-obranu-pred-terorizmem.aspx
1. 6. 2012
Podle šéfa Thornberga švédské Bezpečnostní služby Säpo, Švédsko v posledních letech zdvojnásobilo výdaje na
obranu před terorizmem, který je z valné části islámistické provenience nebo vyvolané multikulturním sociálním
napětím (Breivik). Vedle přímého terorizmu se Säpo zaměřuje i na boj proti jeho podpoře, nakolik existují osoby
zejména imigrantského původu, které buď přispívají islámistickým teroristickým skupinám finančně nebo se
jezdí školit do jejich výcvikových táborů v zahraničí.
zdroje:
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/
http://www.thelocal.se
http://www.dagensjuridik.se
http://www.silobreaker.se/spo-allt-mer-inriktat-p-terrorism-5_2265726709284208641
http://www.sakerhetspolisen.se/ovrigt/pressrum/pressbilder/andersthornberg.4.34ffc68f1235b740c0680003970.h
tml
http://www.tv4.se/
http://www.abounderrattelser.fi/news/
Armáda chce rekrutovat přistěhovalce
- MAV –
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/armada-chce-rekrutovat-pristehovalce_236558.html
4. 6. 2012
Na jídlo a ubytování zdarma se švédské ozbrojené síly snaží nalákat rekruty z řad nezaměstnaných
imigrantů. Desetitýdenní kurs má za úkol získat nové vojáky, ale rovněž posílit diverzitu v armádě.
Vojsko nabízí dva a půl měsíce na základně, aby si spoluobčané vyzkoušeli, jak se žije vojákům. Jako bonus jim
armáda nabízí studium, píše server The Local..
„Tak nějak jsem chtěla vypadnout z každodenní lopoty. A taky se o armádu celkem zajímám,“ přiznala se
agentuře TT jedenadvacetiletá Tatiana Caicedoová, jejíž rodiče pocházejí z Kolumbie a Anglie.
Cílem programu, na němž s armádou spolupracuje úřad práce, je nabrat pět set účastníků, z nichž polovina
budou ženy. Když se jim po deseti týdnech u vojska zalíbí, mohou se přihlásit do základní vojenské služby a pak
získat v ozbrojených složkách práci. Soledad Grafeuille z pracovního úřadu zdůrazňuje, že je program naprosto
dobrovolný a kdykoli je možné jej opustit, bez hrozby jakýchkoli postihů.
Švédské království si tradičně udržuje neutralitu, není tudíž členem NATO (i když s Aliancí spolupracuje a také
se podílí na bojových uskupeních Evropské unie). I tak ale roku 2010 zrušilo povinnou vojenskou službu a
armádu profesionalizuje. Nyní mají ozbrojené síly něco kolem osmnácti tisíc lidí, z toho sedm tisíc civilistů.
Všichni musejí splňovat důležitou podmínku – být švédským občanem.
Radikální pravice posílila díky multikulti-hujerům
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7651-svedsko-radikalni-pravice-posilila-diky-multikulti-hujerum.aspx
6. 6. 2012
Podle průzkumu agentury United Minds posílila radikálně pravicová protiimigrantská strana Švédských
demokratů s 8,7 % na třetí příčku v zemi. Zajímavé je, že tento úspěch je přičítán nikoliv jen propagandě jí
samotné, ale i agitaci multikulturních hujerů, která se v důsledku vlastních problematických zkušeností širokého
obyvatelstva s imigranty stává kontraproduktivní.
Například nedávné kritizování premiéra Reinfelda multikulturalisty za to, že se opovážil rozlišovat mezi
rodilými a imigrovanými Švédy u většiny občanů už opravdu narazila a podnítila radikálně pravicové tendence.
Zdá se, že multikulturní a pozitivně-diskriminační křiklouni budou muset ve vlastním zájmu ubrat. Než to ale
všem jejich poskokům dojde, budou zřejmě evropskou pro rezolutní a krajní protiislamizační pravici vítanými
užitečnými idioty rozeštvávajícími společnost.
zdroje:
http://sdpartille.wordpress.com/2012/06/04/nytt-rekord-sd-far-87
http://www.friatider.se/sverigedemokraternahttp://www.thelocal.se
http://www.aftonbladet.se/nyheter/article
https://sverigedemokraterna.se/
http://status.st/
Ilegálům schválen nárok na zdravotní péči
Andre Aciman
http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7734-svedsko-ilegalum-schvalen-narok-na-zdravotni-peci.aspx
4. 7. 2012
Švédská vláda schválila tento týden na podnět Strany zelených tzv. Smlouvu o imigrační politice zakládající mj.
přístup ilegálů k bezplatné zdravotní péči tak, jako mají azylanté. Představitelky Strany zelených si gratulovaly,
jak se jim podařil učinit opět další významný krok k ochraně lidských práv. Právo na zdravotní péči je podle nich
lidským právem.
zdroje:
http://www.thelocal.se/41702/20120628
http://www.nationell.nu/2012/06/28/nu-star-det-klart-illegala-invandrare-far-gratis-sjukvard-tandvard-och-skol
http://www.swedenconfidential.info/2012/06/28/papperslosa-far-nu-ratt-till-gratis-var
http://bergstromjonas.se/2012/04/det-som-regeringen-inte-agnar-sin-tid-a
http://www.realisten.se/2012/06/28/illegala-invandrare-far-fri-sjukvar
http://www.friatider.se/nu-klart-illegala-invandrare-far-gratis-vard-tandvard-och-lakemede
http://www.svenskarnasparti.se/2012/06/28/svp-tar-avstand-fran-beslutet-att-ge-fri-vard-till-illegala-invandrare/
http://avpixlat.info/2012/06/29/koketterande-om-vard-till-illegala-i-studio-ett/
Vo Švédsku odsúdili muža, ktorý strieľal do imigrantov
si t a
http://www.sme.sk/c/6468552/vo-svedsku-odsudili-muza-ktory-strielal-do-imigrantov.html#ixzz21cDVucOp
24. 7. 2012
Peter Mangs v rokoch 2009 a 2010 strieľal do imigrantov v meste Malmö. Zavraždil dvoch ľudí.
ŠTOKHOLM. Švédsky súd uznal 40-ročného muža vinným z dvojnásobnej vraždy a štyroch pokusov o vraždu
potom, ako strieľal do imigrantov na juhu Švédska.
Oblastný súd v meste Malmö rozhodol v utorok, že podozrivý Peter Mangs sa musí podrobiť psychiatrickému
vyšetreniu.
Súd uviedol, že dôkazy voči Mangsovi sú jednoznačné, no odmietol podať ďalšie informácie, kým nebude mať
k dispozícii výsledky psychiatrického vyšetrenia.
Mangsa zatkla polícia v novembri 2010 potom, ako v rokoch 2009 a 2010 strieľal do imigrantov v Malmö.
Definitívny rozsudok vyriekne súd v septembri.
Projev v Bruselu
Ingrid Carlqvistová
http://www.libertiesalliance.org/2012/07/25/brussels-2012-ingrid-carlqvists-speech/
25. 7. 2012
Ingrid Carlqvistová se narodila ve Stockholmu. Po maturitě na Gothenburské univerzitě (žurnalistika) v roce
1981 pracovala jako reportérka pro Nordvastra Skanes Tidningar v Helsingborgu.
V roce 1987 se přestěhovala do Kvallsposten v Malmö, kde zůstala dvanáct let, nejprve jako reportérka a později
jako redaktorka zpravodajství. Byla první ženou v redakčním managementu za Kvallsposten.
V roce 1999 začala na volné noze pracovat pro různé noviny a časopisy, vytvořila oceněnou deskovou hru a
pracovala jako zpravodaj pro divadelní společnosti. V roce 2006 se stala zpravodajkou Aftonbladet v Malmö,
v roce 2008 šéfredaktorkou časopisu Villaliv.
V roce 2005 napsala svou první knihu, a od té doby ještě několik biografií a jeden detektivní příběh. V loňském
roce založila společnost Free Press ve Švédsku a stala se jejím prezidentem.
Níže je text projevu, který přednesla na konferenci v Bruselu dne 9. července 2012. Původně byl zveřejněn
v Tryckfrihetssällskapet, švédské Free Press Society.
Dámy a pánové, mé jméno je Ingrid Carlqvistová. Narodila jsem se ve Švédsku v roce 1960, kdy se zdálo, že
sociální demokraté budou vládnout na věky věků a naše země byla nejhezčí a nejbezpečnější a nejpokrokovější
na světě. Teď bydlím v Absurdistánu – zemi s nejvyšším počtem nahlášených znásilnění na světě, stovkami tzv.
„vyloučených oblastí“, kde žijí lidé vně švédské společnosti a s novinami, které všechna tato hrůzná fakta před
lidmi skrývají.
Cítím se stejně jako Dorotka v zemi Oz – přišlo tornádo, vyhodilo mě míle a míle daleko od domova a doneslo
mě do země, kterou neznám.
„Toto, mám pocit, že už nejsme ve Švédsku.“
Stejně jako Dorotka jsem hledala způsob, jak svůj domov najít, ale na cestě jsem potkala jen lvy bez odvahy,
Strašáky bez mozku a Plecháče bez srdce.
Když jsem vyrůstala, byl naším premiérem Tage Erlander, sociální demokrat. V roce 1965 komentoval
v parlamentu násilné rasové nepokoje v Americe:
„My Švédové žijeme v tak nekonečně šťastnější situaci. Populace v naší zemi je homogenní a to nejen podle
rasy, ale také v mnoha dalších aspektech.“
Nyní žiji v zemi, která v žádném ohledu není homogenní. Olof Palme, který přišel po něm, rozhodl, že
homogenita je špatná a otevřel naše hranice lidem z celého světa. A zprava doleva nám politici říkali, že
neexistuje cosi takového jako švédská kultura, žádné švédské tradice, které by stály za zmínku, a že my Švédové
bychom měli být vděčni, že k nám přichází tolik lidí se SKUTEČNOU kulturou a SKUTEČNÝMI tradicemi.
Mona Sahlinová, pozdější vůdkyně sociálních demokratů, odpověděla v časopise Euroturk v roce 2002 na
otázku, co je švédská kultura:
„Tuto otázku dostávám často, ale já nevím, co je švédská kultura. Myslím, že to je to, co my Švédové závidíme
přistěhovalcům. Máte kulturu, identitu, něco, co vás spojuje dohromady. Co máme my? Svatojánský předvečer a
takové banální věci. „
Řekla ještě: „Švédové se musí integrovat do nového Švédska. Staré Švédsko se už nevrátí.“
V tomto novém Švédsku máme - podle studie prof. Liz Kellyové z Anglie - více doložených znásilnění než
v kterékoli jiné zemi v Evropské unii. V roce 2008 bylo hlášeno přes 5 000 znásilnění nebo pokusů o znásilnění
(minulý rok to bylo více než 6 000). Další studie z roku 2010 uvádí, že jen jedna země na světě má více
znásilnění než Švédsko, a to je Lesotho v jižní Africe. Na každých 100 000 obyvatel má Lesotho 92 ohlášených
znásilnění, Švédsko má 53, Spojené státy 29, Norsko 20 a Dánsko 7.
V roce 1990 úřady uvádějí 3 vyloučené oblasti ve Švédsku, předměstí, kde žijí převážně přistěhovalci, kde je
vysoká nezaměstnanost, většina obyvatel žije ze sociálních dávek a děti neprospívají ve školách. V roce 2002
bylo 128 vyloučených oblastí. V roce 2006 jich bylo 156 a pak je přestali zveřejňovat. V některých městech,
jako Malmö, kde bydlím, žije v ghettech třetina všech obyvatel.
Co tím Tage Erlander myslel, když řekl, že švédská populace byla homogenní, a to nejen podle rasy, ale i
v mnoha jiných aspektech? Myslím, že měl na mysli něco takového, jako jsou normy, hodnoty, kultura a tradice.
Pocit sounáležitosti. Že my všichni, ve starém Švédsku, jsme měli podobný názor na to, co je dobrá společnost a
jak řešit konflikty. Na rozdíl od Mony Sahlinové VĚDĚL, co všechno byla švédská kultura.
V novém Švédsku potřebujeme v nemocnicích ozbrojené policisty, protože soupeřící rodiny bojují vzájemně o
místa v nemocničních pokojích. Střílí se navzájem v otevřených ulicích, okrádají staré lidí a činí jim násilí.
Kriminalita roste každou minutu, ale švédští politici a novináři nám říkají, že to nemá vůbec nic společného
s imigrací. Skutečnost, že naše věznice jsou plné cizinců je jen náhoda. Nebo se to vysvětluje sociálněekonomickými faktory.
Po mnoho let jsem byla novinářkou v mainstreamových médiích. Ale já byla vždycky trochu potížistka. Vždy
jsem byla trochu nedůvěřivá k tomu, co lidé vydávali za PRAVDU. Když všichni mířili jedním směrem, já vždy
chtěla vědět, co je na ostatních stranách.
V lednu 2011 se stalo něco, po čem jsem ztratila poslední iluze o švédských novinářích. Byla jsem
místopředsedkyní Společnosti publicistů v Malmö a pozvala jsem dánského novináře Mikaela Jalving, aby
promluvil o své nadcházející knize „Absolutní Švédsko - Cesta do země ticha“. Jednoho dne mi předseda
telefonoval a řekl: Musíme Mikaela Jalvinga zrušit, protože bude hovořit na schůzce pořádané novinami
National Today.
Nezajímalo ho, ani kohokoli jiného z této společnosti novinářů, že Jalving měl mluvit o své knize. Pokud by šel
na tuto schůzku, byl by nakažen nacionalistickými myšlenkami a pravděpodobně se z něho stane nacista.
Víte, každý s jiným názorem JE ve Švédsku opravdu nacista!
Takto to v Novém Švédsku funguje, v zemi, kterou nazývám Absurdistán. Země ticha.
Měla jsem vztek a opustila řady této společnosti. Tato zkušenost vedla k mému pozvání Dánskou společností
svobodného tisku, abych promluvila o té cizí zemi Švédsko, a nakonec k tomu, že jsem založila Švédskou
společnost svobodného tisku.
To je příčina, jak jsme se s Larsem Hedegaardem vzájemně našli. Ale my jsme se nespokojili s vedením každý
své společnosti svobodného tisku, protože jsme oba měli solidní zázemí jako novináři. Tak jsme se rozhodli začít
vydávat noviny. Staré dobré, staromódní tištěné noviny. Rozhodli jsme se nazvat je Dispatch International
(Mezinárodní Posel), protože naší vizí je, že tyto noviny se jednou stanou celosvětovými. Ale nejdřív získáme
Manhattan, potom Berlín. Nebo spíše - nejprve získáme Skandinávii a potom svět!
Posel bude tištěn ve dvou verzích - v dánštině a ve švédštině - ale obsah bude shodný. A na internetu si budete
moci vše přečíst i v angličtině a němčině. Budeme psát o politice v našich zemích i ve světě. Budeme psát o
všech těch záležitostech, které mainstreamová média tolik let skrývají. Budeme rozlišovat mezi novinovými
články a komentáři a náš vlastní názor nebudeme prosazovat. Necháme hovořit fakta, fakta, která tradiční
novináři před lidmi tutlají.
Situace ve Švédsku je mnohem horší než v Dánsku. Ve Švédsku NIKDO nemluví o imigračních problémech, o
smrti multikulti projektu nebo o islamizaci/arabizaci Evropy. Pokud tak učiníte, budete okamžitě nazván
rasistou, islamofobem nebo nacistou. Tak jsem nazývána od té doby, co jsem založila Švédskou společnost
svobodného tisku. Mé jméno je špiněno takovými velkými novinami jako Sydsvenskan, Svenska Dagbladet a
dokonce i noviny mých vlastních odborů, The Journalist.
Takže teď potřebuji vás všechny, abyste byli mou Glindou, dobrou čarodějnicí severu. Pomozte mi znovu najít
domov! Nemyslím si, že to bude fungovat trojím poklepáním podpatky rubínových pantoflí, abych se jako
Dorotka probudila v ložnici v Kansasu. Ale pokud podpoříte Posla tím, že si ho předplatíte nebo se stanete
akcionářem, nebo nám jen darujete peníze, posunete mě o krok blíže k domovu. Do Švédska, jaké kdysi bylo, do
Švédska, jaké chci zpátky.
Muslimské obce čelí ve Švédsku hrozbám
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7801-muslimske-obce-celi-ve-svedsku-hrozbam.aspx
26. 7. 2012
O harmonickém soužití mezi muslimskými přistěhovalci a původními Evropany básní již jen málokdo.
Sociologové a politici se naopak musí zabývat mírou rozkolu a konfliktů, které toto soužití přináší.
Podle nedávno zveřejněné studie švédského výzkumníka Klase Borella čelí dobrých 40 % muslimských
kongregací ve Švédsku více či méně závažným útokům. V jiných evropských zemích je však podle Borella
situace ještě daleko horší.
zdroje:
http://www.miun.se/eng/
http://researchdatabase.miun.se/converis/publication/58628;jsessionid=0258699876875caa365e31d4811d
http://www.thelocal.se/42228/2012072
Mráz přichází ze Stockholmu
Vzdělávání dětí směřuje k totální státní kontrole
Michal Semín
http://www.stjoseph.cz/mraz-prichazi-ze-stockholmu/
28. 7. 2012
Severský model sociálního státu vyznávající antiteze evropských duchovních hodnot není v lepším stavu
než sociální krizí zmítaný jih Evropy.
Česká politická a kulturní levice se ráda dovolává švédského modelu sociálního státu. Jeho intervence do
společenského života sice přesahuje míru obvyklou v jiných evropských zemích, ale nejsou prý přitom
omezovaná základní lidská práva a občanské svobody.
O míře svobod ve společnosti však kromě jiného vypovídá, je-li rodičům přiznáno právo rozhodovat o výchově a
vzdělávání svých děti. A právě v této oblasti se Švédsko vydává na cestu zpravidla totalitních států – k naprosté
státní a ideologické kontrole forem i obsahu vzdělávání od nejranějšího dětství.
Nová školská reforma
Kolektivizační důraz při výchově švédských dětí je dán již hustou sítí jeslí, jež navštěvuje víc než 40 procent
dětské populace. Výrazným mezníkem na cestě k totalitarismu je pak před rokem schválená nová školská
reforma, jež nedávno vstoupila v platnost. Ta již i tak přísně kontrolované soukromé školy plně podřizuje státní
kuratele. A požaduje, aby se ve všech školách bez ohledu na zřizovatele vyučovalo podle jednotných osnov a
stejných učebnic.
Tento zákonný požadavek platí i pro školy církevní. Těm je nyní úředně zapovězeno zahajovat výuku modlitbou
či vnášet do výuky učivo, jež se neshoduje s tím, co dětem vnucuje státní doktrína multikulturalismu, ideologie
menšin a genderová rovnost.
Povolení vzdělávat svoje děti doma je podle nových pravidel ve Švédsku možné jen ve výjimečných případech.
To ve svém důsledku také prakticky znemožňuje přibližně stovce švédských rodin pokračovat ve vyučování
svých dětí svépomocí, takzvaným domácím vzděláváním (homeschooling). Povolení vzdělávat svoje děti doma
je podle nových pravidel možné jen ve výjimečných případech, například z důvodu šikany či zdravotního
hendikepu.
Smutné svědectví
Doma vzdělávající rodiny se rozhodly na nebezpečí ideologicky motivované etatizace švédského školství
upozornit také tím, že 13. července zahájily týdenní protestní pochod švédskými městy – Pochod za svobodou.
Rodiče diskutovali s místními obyvateli, rozdávali letáky vysvětlující principy domácího vzdělávání a přirozené
právo rodičů na výchovu svých dětí.
Někteří z nich na závěr pěší pouti vstoupili i se svými dětmi na palubu lodi, aby odpluli do nového bydliště
v souostroví Ålandy. Ač jde o švédsky mluvící region, Ålandy patří do jurisdikce Finska, jež domácí vzdělávání
jako alternativu k běžné školní docházce díky politickému úspěchu konzervativních a euroskeptických Pravých
Finů zatím plně uznává. Tito švédští exulanti jsou smutným svědectvím, že severský levicový ráj, jenž dnes
vyznává antiteze evropských duchovních a civilizačních hodnot a zvyklostí, čímž plodí šílené Breiviky, není
v lepším stavu než hospodářsko-sociální krizí zmítaný jih Evropy.
Pokud jde o míru svobody ve školství, je na tom Česká republika lépe než Švédsko či Německo, jež domácí
vzdělávání trestá i odnímáním dětí z rodin. Přinejmenším do té doby, než se k moci dostanou Sobotkovi a
Chládkovi (stínový ministr školství) sociální demokraté. Těm je Švédsko a vše, co zapáchá nucenou
kolektivizací, nebezpečně blízké.
Švédsko zamítá opětovně podávané žádosti o azyl
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7817-svedsko-zamita-opetovne-podavane-zadosti-o-azyl.aspx
31. 7. 2012
Co dělají imigranti, když je jim zamítnut nárok na azyl? Čtvrtina z nich si jednoduše si podá druhou žádost, často
i v téže evropské zemi. Dva roky prázdnin hadr.
Švédský imigrační úřad má však nyní k dispozici judikát, který stanoví, že podmínkou pro podání opětovné
žádosti o azyl je spolupráce imigrantů s úřady. Pokud se imigrant zdejchne do ilegality, jak to často bývá, o
druhé žádosti si může nechat jen zdát. Navíc opětovně lze o azyl žádat až 4 roky poté, co byla předchozí žádost
zamítnuta.
zdroje:
http://www.migrationsverket.se/
http://www.thelocal.se/42178/2012072
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=3993&artikel=52026
http://www.silobreaker.se/fredrik-beijer-11_101774840
http://www.dagensps.se/artiklar/sn/2012/07/23/288594/index.xml
http://m.folkbladet.se/default.aspx?id=6099367&p
http://www.nsd.se/nyheter/artikel.aspx?ArticleID=7042081
Manifestace protiislamizační Švédské obranné ligy ve Stokholmu
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7831-dnes-manifestace-protiislamizacni-svedske-obranne-ligy-ve-stokholmu.aspx
4. 8. 2012
Na dnešní sobotu pozvala protiislamizační Švédská obranná liga do Stokholmu svoji sesterskou anglickou
organizaci Anglická obranná liga (EDL) k manifestaci proti islamizaci a za zachování tradičních demokratických
evropských hodnot. Imigrantské kruhy a jejich příznivci chystají pod heslem „Zastavte EDL – zastavte
Breivikovy následovníky” protidemonstraci.
zdroje:
http://www.friatider.se/stort-kontrajihad-mote-i-stockholm
http://www.onislam.net/english/news/europe/458355-anti-islam-far-right-unites-in-stockholm.html
http://englishdefenceleague.org/global-counter-jihad-speakers/
http://www.thelocal.se/42388/20120802/
http://www.usdl.info/modules/news_english/item.php?itemid=226
http://www.blottr.com/breaking-news/swedish-defence-league-announce-protest-during-stockholm-pride-festival
http://www.freerepublic.com/focus/f-bloggers/2912872/posts
http://atlasshrugs2000.typepad.com/atlas_shrugs/2012/07/freedom-stockholm-geller-spencer-robinson.html
http://expo.se/www/download/counterjihadrorelsen_en_del_av_den_antimuslimska_rorelsen_2012.pdf
http://www.loonwatch.com/tag/edl/
http://www.splcenter.org/blog/2012/08/03/anti-muslim-activists-to-gather-in-stockholm-tomorrow/
http://www.stockholmsfria.nu/artikel/93583
http://avpixlat.info/search/aschberg/fe ed/rss2/
Židia pochodujú v Malmö proti narastajúcemu antisemitizmu
AP
http://www.sme.sk/c/6501777/zidia-pochoduju-v-malmo-proti-narastajucemu-antisemitizmu.html#ixzz23y6xRi00
18. 8. 2012
ŠTOKHOLM. Židia oblečení v klasickom náboženskom odeve pochodujú dnes cez švédske mesto Malmö, aby
upozornili na narastajúci antisemitizmus v krajine.
Malmö, v ktorom žije veľká komunita moslimských imigrantov, zaznamenalo po izraelskej invázii do pásma
Gazy v roku 2009 veľký nárast útokov proti Židom.
Organizátori pochodu tvrdia, že útoky po troch rokoch stále pokračujú. Dúfajú, že dnešný „Kippa Walk“ (kippa
je tradičná pokrývka hlavy židovských mužov) podnieti vládu, aby problém riešila.
Predstavitelia vlády sa plánujú pochodu zúčastniť. Očakáva sa, že akcia bude pokojná.
Vo Švédsku žije približne 20.000 Židov.
Somálští imigranti s hrůzou prchají. Lynčováni místními Švédy
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7890-svedsko-somalsti-imigranti-s-hruzou-prchaji-lyncovani-mistnimi-svedy.aspx
24. 8. 2012
Multikulturní expanze do západní Evropy již dávno nevykazuje jen růžové barvy levicově extrémních multikultihujerů. Záplava neadaptujících se cizozemců zákonitě sociologicky vyvolává mezi původním obyvatelstvem
nevraživé nálady a násilnosti.
V jihošvédském Forserum si v poslední době somálští imigranti stěžují, že jsou konfrontováni, ostouzeni a
lynčováni místní skupinou mladých. Nevraživosti již mají za následek odchod více než třetiny imigrantů
z lokality. Švédská média doslova napsala, že „Somálci utíkají v hrůze“ (De flyr i skräck).
Po skupině místních mladých nicméně již pátrá policie a rovněž starosta prohlásil, že se Somálci ve Forserum
musí opět cítit bezpečně.
zdroje:
http://www.swedenconfidential.info/2012/08/21/somalier-flyr-fran-forserum-efter-hot-och-stenkastning/
http://www.svt.se/nyheter/regionalt/jonkopingsnytt/somaliska-barn-tas-ur-skolan
http://www.nationell.nu/2012/08/21/somalier-jagas-ut-ur-svensk-by-de-flyr-i-skrack/
http://www.thelocal.se/42768/20120822/
http://www.silobreaker.com/somali-community-under-threat-by-local-gang-5_2265922840828051615
http://www.svt.se/nyhetsklipp/regionalt/smalandsnytt/article247179.svt
http://petterssons.bloggsida.se/inrikes/somalier-flyr-forserum
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/somalier-uppmanas-att-flytta_7439266.svd
http://www.nationellidag.se/visa/default.asp?dokID=1928
http://mobil.aftonbladet.se/nyheter/article15291152.ab?partner=www
http://sverigesradio.se/sida/gruppsida.aspx?programid=83&grupp=10974&artikel=5241768
http://nyheter.se.msn.com/photopage.aspx?cp-documentid=250981325
Švédský soud osvobodil mstitele karikatur
ČTK
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/svedsky-soud-osvobodil-mstitele-karikatur_246973.html
24. 9. 2012
Odvolací soud v Göteborgu osvobodil tři muže obžalované z příprav vraždy švédského karikaturisty, který
v roce 2007 ztvárnil proroka Mohameda jako psa. Trojici mužů zatkli loni na výstavě, kde se vyzbrojeni noži na
kreslíře vyptávali.
Švédský soud dospěl k závěru, že je sice možné, že muži iráckého a somálského původu chtěli loni v září Larsu
Vilksovi ublížit, neexistují však nezvratné důkazy o tom, že ho chtěli zavraždit. Původně se úřady domnívaly, že
trojice připravovala atentát, k němuž chtěla použít bomby a střelné zbraně.
Muže loni zatkla policie na výstavě ve švédském Göteborgu. Trojice ozbrojená noži se tam na Vilkse vyptávala.
Umělec, který již pět let žije pod ochranou policie, se zahájení výstavy měl zúčastnit, ale nakonec tak neučinil.
IKEA vyretušovala z katalógu všetky ženy
TASR
http://hnonline.sk/?article%5Baut_id%5D=13463880%7C14216880%7C13464090%7C13463870%7C13424700%7C13424890%7C13446130%7C1342
4690%7C13424930%7C13446190%7C13463890%7C13454490%7C13464080%7C13464130%7C15963290%7C15532080%7C13454500%7C12599870
%7C15438290%7C17423530%7C13348470%7C17329870&p=k00000_authoroverview
1. 10. 2012
Švédska nábytkárska firma IKEA odstránila zo svojho najnovšieho katalógu určeného pre Saudskú
Arábiu všetky fotografie žien, informovali švédske noviny The Local.
IKEA dáva v 38 krajinách sveta do obehu asi 200 miliónov výtlačkov katalógu s produktmi. Najnovší katalóg
vychádza v 27 jazykových mutáciách. Všetky sú identické s výnimkou toho, ktorý sa dostane na trh v Saudskej
Arábii, kde ženy z fotografií vyretušovali. Napríklad, v katalógu určenom pre švédsky trh je fotografia matky
stojacej s dieťaťom pri umývadle, kým v saudskoarabskej mutácii je dieťa samo. Na stránkach katalógu chýba aj
portrétová fotografia návrhárky produktovej línie PS.
Švédska ministerka hospodárstva Ewa Björlingová už vyjadrila nespokojnosť s týmto stavom, keď povedala, že
„ženy nemožno vymazať z reality“. Podľa jej slov ide o dôkaz, že pokiaľ ide o dosiahnutie rovnoprávnosti
mužov a žien, pred Saudskou Arábiou je ešte dlhá cesta.
Rozhodnutie IKEA kritizoval aj právnik Klas Borgström, ktorý bol v rokoch 2000-07 švédskym ombudsmanom
pre rodovú rovnosť. Podľa neho by nábytkárska firma mala rešpektovať etické princípy platné vo Švédsku.
Dodal, že nemožno robiť marketing a predávať a súčasne diskriminovať ženy. Podľa jeho názoru by firma
urobila lepšie, keby sa stiahla zo saudskoarabského trhu.
Romům ve Švédsku auto nepůjčí, ukázal test
APA , ČTK
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/romum-ve-svedsku-auto-nepujci-ukazal-test_247884.html
3. 10. 2012
Ve Švédsku jsou systematicky diskriminováni Romové. „Odhalil“ to průzkum švédského rozhlasu u
čerpacích stanic s autopůjčovnami. V testu byli romští zákazníci odmítnuti v třetině případů. Jde údajně o
zaběhnutou praxi.
Pracovníci švédských půjčoven odmítali Romy v tradičním romském oblečení s odůvodněním, že žádný vůz
není k dispozici. Negativní odpovědi se jim dostalo u 22 z 64 náhodně vybraných testovaných benzinek.
Švédský neromský zákazník přitom byl vždy bez problémů obsloužen.
Bývalý zaměstnanec čerpací stanice švédskému rozhlasu řekl, že taková praxe je široce rozšířená a „hluboce
zakořeněná“. Pracovníci prý od svých vedoucích dostávají systematicky pokyny, aby nepůjčovali automobily
Romům. Do celoplošného průzkumu byly zahrnuty benzinky čtyř velkých prodejců pohonných hmot ve
Švédsku, tedy společností OK, Q8, Statoil a Preem.
Statoil označil výsledek průzkumu za závažný. Pokyny neobsluhovat Romy se však příčí obchodní politice
firmy, ujistil regionální šéf norského koncernu Ola Enquist.
Diskriminace Romů je rozšířeným jevem takřka v celé Evropě. Podle nedávné zprávy Evropské unie zhruba
polovina Romů z 11 členských států s nejpočetnějšími romskými menšinami uvedla, že se v posledním roce
setkali s diskriminací. Českou republiku letos Rada Evropy kritizovala například za nepřiměřeně vysoký počet
romských dětí, které jsou umísťovány do zvláštních škol.
Romů žije v Evropě deset až 12 milionů, a představují tak na kontinentu nejpočetnější etnickou menšinu.
Demonstrace: Imigrantské protižidovské útoky v Malmö
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8027-demonstrace-imigrantske-protizidovske-utoky-v-malmo.aspx
15. 10. 2012
Jeden ze symptomatických problémů západních metropolí s vysokým počtem muslimských imigrantů je
zvyšující se míra antisemitizmu a útoků na cíle židovské komunity. S protižidovskými útoky se tak ve stále se
zvyšující míře potýká i jihošvédské Malmö. Poslední útok proti židovským objektům v Malmö se již odehrál za
pomoci výbušnin. Na poplach již bijí i zahraniční židovské kruhy.
V neděli se konala v Malmö manifestace proti antisemitizmu, na které vystoupil i švédský ministr pro integraci
imigrantů Erik Ullenhang. Ačkoli již byla zvýšena ostraha všech židovských objektů ve městě, vláda hodlá
postupovat proti antisemitistickým útokům islámistických radikálů ještě důsledněji, tlumočil Ullenhang.
zdroje:
http://skma.se/
http://www.thelocal.se/43688/20121008/
http://expo.se/2012/attacken-i-malmo-bedoms-som-hatbrott_5344.html
http://www.newenglishreview.org/blog_display.cfm/blog_id/44338
http://vinienco.com/2012/10/09/hundreds-attend-anti-semitism-demo-stockholm/
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=83&artikel=5299468
http://www.agoramalmo.se/page/5/
http://www.regeringen.se/sb/d/16311/a/200946
Jak utajit švédským dětem existenci dvou pohlaví
Jaroslav Suk
http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/jak-utajit-svedskym-detem-existenci-dvou-pohlavi
28. 10. 2012
Ve Švédsku spatřily světlo světa první dětské knihy s vykonstruovaným bezpohlavním zájmenem „hen“. Jejich cíl
je především ideologický.
Schopnost vyjadřovat se neutrálně je ozdobou téměř každého jazyka. (Nikoli však češtiny s jejím kolísáním mezi
obecnou a spisovnou češtinou.) A muset vždy dávat osobě nějaký rod není vždy pohodlné. Jako lingvista bývám
otevřenější jazykovým a sociálním experimentům než jiní lingvisté, ale co je moc, to je příliš.
Ve Švédsku, kde nyní žiji, spatřily světlo světa první knihy pro děti s vykonstruovaným bezpohlavním zájmenem
„hen“. Cílem není jen pomáhat neutrálnímu vyjadřování. Je především ideologický. A spočívá v tezi, že rozdíl
mezi pohlavími je sociální konstrukcí.
Nejde však o první švédskou jazykově-sociální akci. V sedmdesátých letech se v úřadech zrušilo vykání a
zavedlo tykání. Tyká se úředníku, policistovi, lékaři, tyká se v armádě. Když se bývalého švédského premiéra
Olofa Palmeho (1927–1986, předseda vlády v letech v letech 1969 až 1976 a od roku 1982 až do svého
zavraždění v roce 1986) ptali po výhře ve volbách, kdy šel oznámit králi, že bude sestavovat vládu, co mu řekne,
pravil: „Řeknu mu: ,Ty králi!‘„ Existují však pochyby, zda jazyk skutečně zavedením rovnosti v oslovování
přinese rovnost ve společnosti. Jistě nikoli jen jazyk sám.
Ve Švédsku se ovšem často zachází do krajností. Po referendu koncem sedmdesátých let, které dopadlo pro
atomové elektrárny spíš negativně, existoval v podstatě zákaz jejich vývoje a výzkumu. Antiautoritářská
pedagogika dovolovala žákům projít školou a být naprosto nedotčeným znalostmi. Ve školách pro dospělé pak
doháněli počty a objevovali gramatiku.
Pokročilá rovnoprávnost
Rovná práva pro ženy jsem vždycky hájil. Bývalo to v dobách ujetého Mezinárodního dne žen, kdy se
patriarchálně ženám blahopřálo k jejich dni, ale nerovnost politická, ekonomická i společenská zůstávala. Poté,
co jsem byl v roce 1981 donucen k vystěhování, předložili mi na národním výboru papír, v němž jsem se měl
zříct občanství – a nejen za sebe, ale i za ženu i za děti. Nerovností mezi pohlavími bylo mnoho.
Rovnoprávnost ve Švédsku v mnoha ohledech značně pokročila. Například v parlamentu (Riksdagu) je 45
procent žen, což je však po vstupu pravicové strany Švédští demokraté do něj pokles. V krajských a obecních
správách převládají v řídících funkcích ženy, v soukromé sféře ovšem muži. Na kandidátkách skoro všech stran
se zásadně objevují střídavě muži a ženy, a proto nejde jen o 50procentní zastoupení, ale i o stejnou volitelnost.
Když občas tlumočím, přijde švédská delegace složená téměř výlučně z osob něžného pohlaví, ruská či česká,
pro něž tlumočím nejčastěji, pak jen z mužů.
V Německu se genderoví bojovníci rozčilovali nad „man“ v obratech, jako je „man muss wissen“, a chtěli
zavádět „frau muss wissen“, případně „frau/man muss wissen“, což však neprosadili. Jen svou snahou mírně
pobavili. Ve Švédsku však podobná záležitost nijak nepobaví. Je míněná vážně – do všech důsledků.
Trochu švédské jazykovědy
Švédština má dva gramatické rody: neutrum a utrum neboli reale (det a den). Gramatický rod reale vznikl
sjednocením mužského a ženského rodu, střední rod zůstal. Se sémantikou má málo společného, vždyť ani
v češtině nemá žádný významový smysl ženský rod ve slově „tužka“, střední ve slově „pero“ nebo mužský ve
slově „brk“.
Švédština má však vedle toho také tři sémantické rody, podobně jako v angličtině je loď she (ona) a zvíře it
(to), pokud to není domácí miláček, pak je he nebo she. Švédština má tedy tři sémantické (tedy významové,
nikoli gramatické) rody, mužský, ženský a střední, které se projevují hlavně v zájmenech: han, hon a det/den.
Asi před pěti lety jsem v jednom populárním lingvistickém časopisu, jenž se věnuje švédskému jazyku, zmínil,
že by se měl nějak vyřešit problém, kdy se píše han/hon, obdoba našeho dotazníkového „kde jste byl (byla)“.
Genderoví koumáci (spíše koumačky) se toho chytili a vzniklo zájmeno „hen“, obdoba zájmena „den“ (utrum).
Potíž je v tom, že v mnoha nářečích je „hen“ obdobou nepřímého tvaru „henne“ (nepřímého pádu ženského
zájmena hon). Není ani vyřešena otázka genitivu nového zájmena (mužské zájmeno han má genitiv hans,
ženské zájmeno hon má genitiv hennes). Jsou tedy i jiní, kteří navrhují „hön“.
Úplně dezorientující
Na Uppsalské univerzitě se každé téma musí osvětlit také z genderové stránky. Můj syn právě studuje statistiku v
mikrobiologii a říká: „Tak nevím, co bych napsal. Souvislost tu žádná není. Není, ale napíšu, že by měla být!“
Do školek chodí konzultanti dohlížející na bezpohlavnost hraček. Autíčka pro chlapečky a panenky pro holčičky
nejsou vhodné. Povoleny jsou kostky, stavebnice, omalovánky.
Děvčátka jsou podporovaná v přestrojování za rytíře a chlapečkové za zachraňované princezny. V Uppsale
přilepovala blogerka a filozofka Tanja Bergkvistová na značkách pro chodce pánovi sukni. Uppsalští konšelé
pak zavedli ženu na přechodu všude. Měla ovšem příliš zřetelná prsa a krátkou sukni, což opět znechutilo
ideology. Jan Milld ze strany Švédských demokratů proto navrhuje na značku umístit jako kompromis slepici.
A diskuse jsou – na mírně se vyjadřující Švédsko – ještě bouřlivější. Šéfredaktorka listu Dagens Nyheter Gunilla
Herlitzová zakázala zájmeno „hen“ ve svém deníku používat. Matka a bankovní úřednice Renneé Anderssonová
ve švédském radiu International rezolutně prohlásila: „Nedovedu si představit, že by mé dítě bylo vychováváno
pohlavně neutrálně. Nikdy! Diskutovali jsme o tom v práci a považujeme to za úplně bláznovské. Dítě přece
nemůže zvládnout takovou odpovědnost. Kdy má dítě rozhodnout, zda je chlapec nebo dívka? To je úplně
dezorientující a přináší to malému dítěti jen konflikty.“
Vybuzené city
Nakladatelství Olika vydalo první dětskou knihu Karin Millesové, Karin Salmsonové a Marie Tomicicové Kivi
& Monsterhund (Kivi a Pes-netvor) se zájmenem „hen“, v níž vystupuje bezpohlavní dítě Kivi. Salmsonová říká,
že čteme-li knihu o citlivém chlapci, pak si vyprávění filtrujeme, protože chlapci v knihách city neukazují.
Čteme-li příběh o vynalézavé dívce, pak používáme „dívčí filtr“, podle nějž vidíme dívky jako bytosti pečující o
jiné. „Vědí to dívky a vědí to dospělí. Je to ovšem tím, že jsme se to naučili. Zájmeno ,hen‘ nám umožňuje vidět
text a příběh bez těchto představ, svobodně,“ dodává Salmsonová.
Jan Hansson, ředitel švédského Ústavu pro dětské knihy (Svenska barnboksinstitutet), tvrdí, že knihy budou
vždy odrážet společnost, v níž jsou psané, a že to není tak jednoduché, jak některá nakladatelství hlásají: „Naše
představy se přehodnocují. Každá kniha se píše v určité době a doba ji ovlivňuje. Upřednostňování jedné otázky
před knihou jako uměleckým dílem je problematické.“
A kniha o Kivi city budí. „Jednak dostáváme řadu kladných ohlasů, lidí, kteří se radují. Pak tu je ovšem velká
debata na síti a rozezlení lidé, kteří v tom vidí velkou konspiraci, že se pokoušíme odstranit pohlaví a takové
blbosti,“ říká Salmsonová.
Kritika lepší budoucnosti
Dle jednoho zastánce nového zájmena ,hen‘„mánie aktivního vydělování pohlaví přináší záporné důsledky pro
jednotlivce i společnost, a svobodnější postoje bez silné pohlavní indoktrinace můžou přinést lepší
budoucnost“.Toto tvrzení obsahuje myšlenku, že slovo změní chápání skutečnosti a že u lidí, zejména u dětí,
bude možné nejen změnit chápání skutečnosti, ale i samu skutečnost. Oponenti tento myšlenkový pochod
zpochybňují.
Například Per-Ǻke Lindblom v deníku Västerbottens Kuriren uvedl: „Rozdělení lidstva na mužskou a ženskou
část je stejně tak fundamentální jako samozřejmé. Rozlišování mezi dvěma pohlavími je předpokladem pro
reprodukci všech savců včetně lidí, a tedy pro přežití druhů. Všechny jazyky lexikalizovaly sémantické obecné
pojmy jako muž-žena, chlapec-dívka, syn-dcera. Všechny indoevropské jazyky rozlišují mezi životným a
neživotným. V kategorii životných se rozlišuje mezi mužským a ženským.“
A Lindblom ve své kritice dále píše: „Existují jazyky, jako je finština, čínština a některé indoevropské jazyky,
například perština, které mají pro zájmeno třetí osoby jednotného čísla jen jedno slovo. Nemá to však žádný
dopad na postavení ženy ve společnosti. Malé děti si ve Švédsku brzy uvědomují rozdíly mezi pohlavími. Buď
prostřednictvím sourozenců, na koupališti, ve školce, nebo když začnou chodit do školy. Jak dlouho chtějí tihle
spisovatelé tajit dětem, že ve skutečnosti existují dvě pohlaví?“
Ani budík, ani zvony. Švédy bude budit halekání muezzina
-PPhttp://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/ani-budik-ani-zvony-svedy-bude-budit-halekani-muezzina_250252.html
29. 10. 2012
Evropa se mění, muslimové se stále hlasitěji dožadují svých „náboženských práv“. Ve Švédsku mohou
nyní muezzini svolávat muslimské věřící k modlitbě. Dosavadní zákaz této tradice, jež má svůj počátek už
v Mohamedově době, úřady zrušily.
Úprava sice zatím platí jen pro čtvrť Fittja v Botkyrce, jež leží ve Stockholmském kraji, ale někteří experti už
hovoří o precedensu v Evropě.
Radnice v Botkyrce zrušila minulý týden zákaz islámského svolávání k modlitbám, který platil od roku 1994.
Nové svobody bude zatím využívat muezzin na dvatřicet metrů vysokém tureckém minaretu, a sice v pátek.
Radnice reagovala svým rozhodnutím na petici, kterou jí začátkem roku předalo sdružení Botkyrka Islamic
Association. Jeho předseda, Islamil Okur, nedávno švédskému listu Dagen řekl, že starší generace mulimských
imigrantů by se něčeho takového jako petice vůbec neodvážila, ale mladší generace je podle něj rozhodnuta svá
„práva náboženských svobod“ prosazovat.
Platíme daně. Jsme příkladní občané. Švédsku jsme toho dali hodně. Nyní chceme náboženskou svobodu,
prohlásil Okur.
Švédskému veřejnoprávnímu rozhlasu Okur dále prozradil, že zatím jde jen o jeden den, kdy bude moci
služebník mešity svolávat na veřejnosti věřící k modlitbě. Postupně se podle něj ale budou muslimové snažit
prosadit volání muezzina také další dny v týdnu.
A nezůstane jen u Botkyrky. Brzy se přidají také další mešity, dodal Okur, podle něhož se někde muselo začít.
V zemích islámské víry svolávají muezzini k modlitbám třikrát až pětkrát denně; před úsvitem, ráno, v poledne,
večer a po Slunce západu. V prvním případě jde o šíitskou a v druhém o sunnitskou tradici.
Mnohde se ale muezzinům z nejrůznějších důvodů nechce několikrát stále stoupat po schodech nahoru na
minaret, a tak využívají elektronický záznam hlasu a reproduktory. Nejednou nevalné kvality, pročež lidé v okolí
minaretu slyší jen těžko srozumitelný chrapot.
V Evropě je stále více muslimských přistěhovalců, jejichž zvyky a mravy jsou nejednou v rozporu s evropskými
tradicemi, či dokonce se zákony. V některých zemích se už poukazuje na nebezpečí agresivní „islámské
intervence“ a jsou snahy proti ní vystupovat, píše v této souvislosti onlinový portál Hlasu Ruska.
Ve Švédsku podle něj dosud nedocházelo k akutním konfliktům s náboženským pozadím. S povolením pro
muezziny se švédské úřady zjevně snaží předejít možným krizovým situacím.
Lze se na to však dívat i tak, že Švédové ustupují rostoucím tlakům muslimských přistěhovalců.
Ruský náboženský expert Roman Silantěv se na to ale dívá pochybovačně. Hlasu Ruska řekl: „Z čistě
technického pohledu to nemá žádný smysl. Pokud existují mobilní telefony, lze se obejít i bez volání z minaretu.
Většinou se tato otázka vůbec nenastoluje, protože muslimové díky moderním komunikačním beztoho vědí, kdy
se mají modlit“.
Kauza muslimů v Botkyrce může sloužit jako precedens. Jejich příkladu můžou následovat i další jejich souvěrci
v jiných zemích Evropy.
Ostatně, třeba před dvěma lety došel správní soud v německém Stuttgartu k závěru, že oznamování muslimské
zvěsti voláním muezzina není v zásadě nic jiného než gongy zvonů v křesťanských svatostáncích.
Odborník na muslimské právo šaría, Leonid Sukjanen, rozhlasu Hlas Ruska řekl: „Muslimské menšiny jsou už
důležitou součástí sociálního, hospodářského a politického života Evropy.
Evropané by měli hledat nové formy svého soužití s islámem, aby zachovali identitu evropské kultury, zajistili
bezpečnost svých zemí, ale také zaručili vysoké standarty ve vztahu k dodržování lidských práv a svobod.“
Vztahy křesťanů a muslimů mají ovšem nejeden háček.
„Muslimové se ale možná méně zajímají o to, jak zmírnit svůj konfrontační kurs, protože jsou uvyklí životním
poměrům, jež jsou určovány tlakem a konflikty,“ dodává Sukjanen.
Švédsko zahlceno náporem imigrantů
-bj
http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8078-svedsko-zahlceno-naporem-imigrantu.aspx
1. 11. 2012
V současnosti valí do Švédska hodně přes 1‘000 nových imigrantů týdně, zatímco administrativní a ubytovací
kapacity jsou zhruba poloviční. A bude hůř. Švédský migrační úřad tudíž očekává v příštím roce dobře přes
50‘000 nových imigrantů. Počty imigrantů v poslední době hodně zvedli zejména Syřané. Největším problémem
je deficit ubytovacích kapacit, které musí úřad imigrantům poskytnout než – byť v polovině případů zamítavě –
jejich žádost o azyl vyřídí.
zdroj:
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/over-50-000-asylsokande-nasta-ar_7623860.svd
http://www.thelocal.se/44112/20121029/
http://www.dn.se/nyheter/sverige/over-50-000-asylsokande-nasta-ar
http://www.exponerat.info/over-50-000-asylsokande-nasta-ar-enligt-migrationsverket/
http://www.jihadwatch.org/2012/05/report-swedens-population-is-skyrocketing-because-of-muslimimmigration-shocking-56-percent-populati.html
https://molndal.sverigedemokraterna.se/2012/10/11/50-000-asylsokande-2013/
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=83&artikel=5327164
http://hallandsposten.se/nyheter/sverige/1.1817198-over-50-000-asylsokande-nasta-ar
http://www.smp.se/nyheter/tt_inrikes/over-50000-asylsokande-nasta-ar(3499127).gm
Imigranti ze sebe dělají blbce. Vyhnou se deportacím
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8115-imigranti-ze-sebe-delaji-blbce-vyhnou-se-deportacim.aspx
14. 11. 2012
Okolo 10 % azylantů a ilegálních imigrantů zejména z Afghánistánu jsou mladiství nezletilci bez doprovodu.
Deportace bezprizorních nezletilců jsou ještě složitější než u dospělých. Ve Švédsku, aby se vyhnuli deportacím,
používají jeden osvědčený fígl: předstírají mentální demenci a psychiatrické problémy.
S takovouto diagnózou pak v zemi mohou zůstat. To ovšem prokoukl i Migrační úřad, který často nezletilcům do
spisu poznamenává, že mentální debilitu jen předstírají, a deportace jsou schopni. Šéfka odboru Migračního
úřadu v poslední době však čelila kritice a vytkla svým podřízeným, že imigrantům do spisu poznamenávají až
příliš paušálně, že svou debilitu jen fingují, a svým pracovníkům postavila do výhledu školení.
zdroje:
http://www.dn.se/nyheter/sverige/pojkarna-ifragasatts-av-myndigheterna
http://www.friatider.se/tjansteman-asylsokande-unga-man-bluffar-sjukdom
http://avpixlat.info/2012/11/12/ensamkommande-missbrukar-psykiatrin-for-att-fa-uppehallstillstand/
http://www.unt.se/sverige/sjuka-flyktingpojkar-fuskanklagade-1955064.aspx
http://www.thelocal.se/44376/20121112
http://petterssonsblogg.se/2012/11/12/sjuka-flyktingpojkar-fuskanklagade/
http://www.nsk.se/article/20121112/NYHETER/121119973/1162/-/sjuka-flyktingpojkar-fuskanklagade
http://www.svt.se/nyheter/sverige/sjuka-flyktingpojkar-fuskanklagade
Chceš občanství? Mluv švédsky a uznávej naše zákony!
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8121-chces-obcanstvi-mluv-svedsky-a-uznavej-nase-zakony-.aspx
16. 11. 2012
Švédská vláda má za to, že udělování občanství imigrantům by mělo být spojeno s podmínkami motivujícími
k integraci. Součástí studie, kterou si k problematice zadala, byl i průzkum veřejného mínění. Podle něj tři
čtvrtiny Švédů očekává od svých nových spoluobčanů, že budou mluvit švédsky, a dále, že budou znát a ctít
švédskou historii, současné reálie, švédské hodnoty a zákony.
Praxe přistěhovalectví totiž žalostně ukazuje, že bez splnění těchto podmínek má přistěhovalectví řadu kolosálně
negativních a sociálně patologických dopadů jako zejména polarizaci společnosti na „my a oni“, vytváření
semiautonomních – často státnímu zřízení nepřátelských - cizineckých ghet a v neposlední řadě vysokou
kriminalitu, které teprve přinutila západní vlády své imigrační politiky revidovat.
zdroje:
http://www.cisionwire.se/statens-offentliga-utredningar/r/hearing-om-medborgarskap-och-integration,c9333194
http://www.regeringen.se/sb/d/119/a/203376
http://www.thelocal.se/44428/20121114/
http://immi.se/massmedia/?p=5028
http://www.s-info.se/region/show_news.asp?id=120&news=17523
http://www.politicsforum.org/forum/viewtopic.php?f=28&t=144989
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/govoris-po-ruski-putin-chce-aby-gastarbeitri-umelirec_252366.html
Lze dětem utajit existenci pohlaví? Ve Švédsku ano!
Monika Kuncová
http://zena.centrum.cz/deti/zajimavosti/clanek.phtml?id=763587
20. 11. 2012
Jsi holčička, nebo chlapeček? Tak se ve Švédsku ptát nesmíte! Lingvisté dokonce upravili jazyk, aby
neobsahoval rod mužský a ženský. Vyšla také první dětská knížka, jejímž (nebo jejíž) hlavním hrdinou
(nebo hlavní hrdinkou) je bezpohlavní dítě Kivi.
„A aby toho nebylo málo, do školek chodí konzultanti dohlížející na bezpohlavnost hraček. Autíčka pro
chlapečky a panenky pro holčičky nejsou vhodné. Povoleny jsou kostky, stavebnice, omalovánky. Děvčátka jsou
podporovaná v přestrojování za rytíře a chlapečkové za zachraňované princezny,“ popisuje sociolingvista
Jaroslav Suk, český emigrant žijící ve Švédsku, ve svém článku na webu Česká pozice.
Sexistická čeština
Když se němečtí genderoví bojovníci rozčilovali nad slovem man (muž, ve významu člověk - tedy muž i žena)
v obratech, jako je man muss wissen (ve smyslu „je všeobecně známo“), a chtěli zavádět i frau muss wissen,
jen svou snahou mírně pobavili okolí.
V Čechách s naším sexistickým jazykem i myšlením by podobný pokus nejspíš vyvolal záplavu vtipů. No
schválně, jak by se podle vás měl nazývat manžel české prezidentky: První pán? První muž? První manžel?
První gentleman? Uhozené, viďte? Ale vraťme se zpět do Švédska. Tam jsou totiž podobné záležitosti míněny
vážně - a dotahovány do důsledků.
Pohlaví? Neexistuje!
„Autoři jazykových změn vyšli z ideologické teze, že rozdíl mezi pohlavími je sociální konstrukcí, a tudíž se ho
snaží uměle napravit,“ konstatuje Jaroslav Suk
A tak má nyní švédština dva genderově seriózní gramatické rody: neutrum (rod střední) a reale, gramatický rod,
který vznikl sjednocením mužského a ženského rodu, a k němuž nyní přibylo i bezrodé zájmeno hen. Světlo
světa už dokonce spatřila i první kniha pro děti s novou gramatikou. Jmenuje se Kivi & Monsterhund (Kivi a
Pes-netvor) a hlavním hrdinou je bezpohlavní dítě Kivi.
Ale kluci a holky se liší...
Publikace vzbudila velkou debatu, argumentující mimo jiné tím, že rozlišování mezi pohlavími je předpokladem
pro reprodukci všech savců včetně lidí, a tedy pro přežití druhu. Ale objevují se i protesty obyčejných lidí, kteří
si prostě jen neumí představit, že by jejich dítě bylo vychováváno pohlavně neutrálně. Pohlaví přece existují,
takže nová gramatika bude dítě mást!
„Všechny indoevropské jazyky rozlišují mezi životným a neživotným a v kategorii životných mezi mužským a
ženským. Ve Švédsku si malé děti brzy uvědomují rozdíly mezi pohlavími. Buď prostřednictvím sourozenců, na
koupališti, ve školce, nebo když začnou chodit do školy. Jak dlouho chtějí tihle spisovatelé tajit dětem, že ve
skutečnosti existují dvě pohlaví?“ ptá se novinář Per-Ǻke Lindblom.
Papežštější než papež?
Nejde o první švédskou jazykově-sociální akci. V sedmdesátých letech se na úřadech zrušilo vykání a zavedlo
tykání. Tyká se úředníkům, policistům, lékařům, armádním důstojníkům. Když se bývalého švédského premiéra
Olofa Palmeho ptali po výhře ve volbách, jak oznámí králi, že bude sestavovat vládu, odvětil: „Řeknu mu: Ty
králi!“ Úprava se zažila a funguje dodnes.
Do parlamentu nikdo s dvojím občanstvím!
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8132-svedsko-do-parlamentu-nikdo-s-dvojim-obcanstvim-.aspx
21. 11. 2012
Někteří imigranti, kterým se v Evropě daří legalizovat své pobyty, to dotáhli již do vysokých stranických a
následně zákonodárných funkcí. Budou ovšem rozhodovat ve prospěch lidu země, v níž žijí anebo též ve
prospěch a v zájmu jiných národů a států – nota bene, když mají jejich občanství? To je neblahá zkušenost a
obava např. i ryze pravicové strany Švédských demokratů, kteří ve švédském parlamentu – Riksdagu navrhli,
aby zákonodárné funkce nemohli vykonávat občané s dvojím občanstvím a aby bylo vyšetřeno, kteří
zákonodárci je mají.
Je totiž nepřijatelné, aby např. člen branně-bezpečnostního výboru, který přijde do styku s nejvyšším švédským
státním tajemstvím, zastával krátce poté či dokonce paralelně obdobnou funkci poradce na např. tureckém či
pákistánském ministerstvu obrany.
Nicméně k návrhu Švédských demokratů se již někteří poslanci nechali slyšet, že jim vstávají vlasy na hlavě.
Absurdně však nikoli z toho, že by mohly být švédské zájmy vyzrazeny a ohroženy v zahraničí, ale že by mohly
být ohroženy funkce polocizinců ve švédském parlamentu.
zdroje:
https://sverigedemokraterna.se/2012/11/20/sjalvklar-med-enbart-svenskt-medborgarskap-som-riksdagsledamotoch-statsrad/
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=83&artikel=5351878
http://www.thelocal.se/44528/20121120
http://www.dn.se/nyheter/sverige/sd-vill-porta-ledamoter-med-dubbelt-medborgarskap
http://www.svt.se/nyheter/sverige/utred-ledamoternas-medborgarskap
http://debatt.passagen.se/show.fcgi?category=3500000000000012;conference=10500000000001042;posting=19
500000006187660
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/ny-sd-uppstallning-klar-i-veckan_7683910.svd
s videem:
http://www.expressen.se/nyheter/sd-begarde-kartlagg-riksdagsmannen/
Dostali ho se slevou. Bosňáci ve Švédsku přestavějí kostel na mešitu
ČTK
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/bosnaci-ve-svedsku-prestaveji-kostel-na-mesitu_252930.html
21. 11. 2012
Muslimové z Bosny, kteří během občanské války v 90. letech minulého století emigrovali na sever Evropy,
zůstávají věrní své víře. Důkazem mohou být prosperující islámské komunity ve Švédsku.
Podle sarajevského webu avaz.ba si muslimové v Göteborgu nedávno koupili vlastní modlitebnu a podobný krok
zvažují i v desetitisícovém městečku Gislaved. Tam chtějí na mešitu přestavět nepoužívaný kostel.
S místní radnicí se představitelé bosňácké náboženské obce už dohodli na ceně, dokonce se jim podařilo
vyjednat výraznou slevu. Místo původně požadovaných 1,7 milionu švédských korun (asi pět milionů českých
korun) mají do března příštího roku za budoucí mešitu zaplatit jen 1,2 milionu (3,5 milionu Kč).
„Naše náboženská obec má kolem 350 členů a to je příslib do budoucna,“ říká imám Bizat Abduramanoski, který
si také pochvaluje švédskou pohostinnost a liberální prostředí, prosté islamofobie.
Rasistický vrah imigrantov dostal vo Švédsku doživotie
SITA
http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/254462-rasisticky-vrah-imigrantov-dostal-vo-svedsku-dozivotie/#ixzz2DP0syk9i
23. 11. 2012
Švédsky súd odsúdil v piatok na doživotie muža, ktorý zabil dvoch ľudí pri útokoch zameraným proti
cudzincom. Súd uznal rasistického ostreľovača Petra Mangsa vinným z dvoch vrážd a štyroch pokusov o vraždu.
Jeho zločiny označil sudca za „mimoriadne kruté a bezohľadné”. Rodinám obetí musí Mangs zaplatiť odškodné
vo výške jedného milióna švédskych korún (116-tisíc eur).
Mangs ostreľoval ľudí tmavšej pleti v rokoch 2009 a 2010 v juhošvédskom meste Malmö, kde až 30 percent
obyvateľov pochádza z rodín imigrantov. V júli 2009 zabil vo Švédsku narodenú ženu sediacu v aute vedľa
imigrantky. Na svedomí má aj vraždu Iránčana v roku 2003.
Mangs je podľa prokuratúry posadnutý zbraňami a nenávidí cudzincov. Inšpirovali ho činy rasistu Johna
Ausoniusa, ktorý začiatkom 90. rokov vraždil vo Švédsku imigrantov. Mangsove zločiny vyvolali vo Švédsku
strach a pobúrenie. Zadržali ho v novembri 2010 a odvtedy je vo väzbe.
Švédská vláda chce daňově zvýhodnit domácí vyučování
ČTK
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/285726-svedska-vlada-chce-danove-zvyhodnit-domaci-vyucovani.html
24. 11. 2012
Švédská vláda chce daňově zvýhodnit platby za domácí učitele. V poměrně egalitářském Švédsku je to
mnohými vnímáno jako další krok k rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými, informovala agentura
Reuters.
Švédská vláda chce daňově ulevit rodičům, kteří pro své děti najímají domácí učitele na doučování a pomoc
s domácími úkoly. Vláda si od tohoto opatření slibuje zlepšení vzdělání švédských školáků, kteří se
v mezinárodních znalostních žebříčcích v posledních deseti letech pomalu propadají.
„Politici musí usilovat o soudržnost země. Toto nás rozděluje,“ řekl Reuters poslanec opoziční sociální
demokracie Hans Olsson. „Lidé, kteří jsou závislí na sociální podpoře a potřebují pomoc, toho nemohou využít,“
kritizuje poslanec plán.
Švédové jsou zvyklí na vysoké daně i všeobecný blahobyt, ale údaje OECD ukazují, že i v této skandinávské
zemi roste nerovnost. Vláda pravého středu premiéra Fredrika Reinfeldta v posledních šesti letech sociální
systém částečně reformovala a zaváděla četné daňové výhody.
Proti navrhovanému opatření je také předsedkyně švédských učitelských odborů Eva-Lis Sirenová. „Myslím, že
by bylo rozumnější zdroje věnovat školám místo jednotlivým vybraným studentům mimo školu,“ řekla
odborářka Reuters.
Podle údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 2009 zaostávají 15letí Švédové za
svými kolegy z většiny severských států jak ve čtení, tak v matematice, v nichž patří k průměru OECD.
Švédsko: Džihád je povinností každého muslima, ať žije kdekoli!
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8152-svedsko-dzihad-je-povinnosti-kazdeho-muslima-at-zije-kdekoli-.aspx
28. 11. 2012
Švédská kontrarozvědka Säpo šetří verbířské video, které apeluje na švédské muslimy, aby se zapojili do
mudžahedínských oddílů v Sýrii. „Džihádem je povinován každý, kdo věří v Aláha, jeho proroka a soudný den,“
praví se ve videu. Ačkoli západní země islámistické povstalce v Sýrii podporují, švédská policie přece jen šetří
video údajně z důvodu podezření na spáchání válečných zločinů.
zdroje:
http://www.svt.se/nyheter/sverige/svenskar-uppmanas-strida-i-syrien
http://www.thelocal.se/44692/20121127/
http://www.newenglishreview.org/bloga.cfm/blog_id/45051/Muslim-Swedes-told-to-join-Syrian-war-effort
http://www.muslimnews.co.uk/news/news.php?article=24045
video:
http://blazingcatfur.blogspot.cz/2012/11/multicultural-swedens-latest-export.html
http://www.expressen.se/nyheter/uppmanar-svenskar-att-kriga-i-syrien
Protiimigranští Švédští demokraté posilují
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8176-protiimigransti-svedsti-demokrate-posiluji.aspx
6. 12. 2012
Se stávajícím trendem multikulturní politiky vládních stran v Evropě mají zřejmě ryze pravicové národně
konzervativní strany o budoucnost postaráno. Volební preference jim setrvale narůstají. Že jim kvete pšenka,
potvrzuje i poslední průzkum švédského národního statistického úřadu, podle kterého za poslední půlrok narostla
voličská důvěra protiimigrantské rezolutně pravicové straně Švédští demokraté o 2,5 %, tj. na 7,9 % a jsou tak
čtvrtým nejvýznamnějším politickým tělesem v zemi. S někdejšími přívlastky jako extrémní či radikální
(pravice) se média již dávno mírní.
zdroje:
http://www.aftonbladet.se/nyheter/article15880888.ab
http://www.affarsvarlden.se/hem/article3597723.ece
http://www.thelocal.se/44860/20121205
http://www.svd.se/nyheter/inrikes/sd-rekordokar-i-scbs-stora-matning_7728600.svd
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=83&artikel=5369609
Ve Švédsku zkoušejí novinku: donášku alkoholu do práce
- BRO –
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/ve-svedsku-zkouseji-novinku-donasku-alkoholu-do-prace_255266.html
15. 12. 2012
Jak známo, ve Švédsku má stát monopol na prodej tvrdého alkoholu. Zakoupit pití, které obsahuje více
než 3,5 procenta alkoholu, je možné jen v síti obchodů Systembolaget. Je tu však jeden problém, Švédové
jsou většinou pracovití lidé a nakoupit do 19 hodin, kdy obchody zavírají, často nestihnou. Proto pro ně
byla přichystána potěšující novinka.
Řetězec se rozhodl zákazníkům vyjít vstříc s novou službou – donáškou tvrdého alkoholu přímo do práce.
Kancelářští tvorové tak nemusejí udělat nic jiného než vytočit příslušné telefonní číslo. Pracovník obchodu jim
lahev za malý poplatek sám přinese přímo do zaměstnání.
„Není pro nás překvapení, že o službu je zatím velký zájem. Dosud ale ještě nejsme rozhodnuti, kde všude ji
budeme nabízet,“ řekl deníku Metro mluvčí Systembolaget Lennart Agén.
Firma už v listopadu přišla s jinou nabídkou – donáškou alkoholu do domu. Ta se však příliš neosvědčila. Pilotní
projekt byl spuštěn v obci Sollentuna severně od Stockholmu, zaznamenáno bylo asi jen sto objednávek. Od
nového projektu si Systembolaget slibuje mnohem více.
Obává se jen jediné věci – že Švédové budou nakoupenou drogu prodávat dál. V takovém případě je ovšem
společnost připravena jednat. „Pokud zaznamenáme nedovolený prodej alkoholu, máme právo jej zabavit,“
doplnil Agén.
Řetězec Systembolaget byl založen v roce 1955. Vysoce zdaněný alkohol si může v jeho více než 400
obchodech koupit po předložení dokladu totožnosti každá osoba starší 20 let. Firma zaměstnává téměř pět tisíc
lidí a v roce 2010 činil její obrat přes 24 miliard švédských korun (70 miliard Kč).
Politicky korektní Švédsko masakruje kreslené figurky
-PPhttp://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/zpravy-z-absurdistanu/politicky-korektni-svedsko-masakruje-kreslene-figurky_255749.html
24. 12. 2012
V prosazování politických, genderových a jiných korektnosti, k jejichž společným rysům patří i snaha
nenazývat věci pravými jmény, udělali v minulých letech velký pokrok zvláště Švédové. Zmiňme třeba
zrušení chlapečků a holčiček a jejich nahrazení bezpohlavním dítětem. Že švédští „korektnobijci“ nikdy
nespí, dokazují také Vánoce.
K oblíbeným televizním pořadům o vánočních svátcích patří už od roku 1959 Vánoce kačera Donalda (Kalle
Ankas Jull). Známé disneyovské figurky se ve zhruba hodinu trvajícím sestřihu snaží dostat švédské diváky do
správné nálady před nadílkou. Pokud si ale dnes odpoledne Švédové sednou před televizní obrazovky, aby
zhlédli svůj oblíbený pořad, bude v něm několik vteřin chybět.
Disneyho koncern v jednom z krátkých příběhů nazvaném Dílna Santa Clause odstranil pro švédskou televizi
scény, v nichž se objevuje černá panenka s tlustými červenými rty a panáček s velkým nosem a pokrývkou
hlavy, která prý připomíná židovskou kipu neboli jarmulku.
Důvod? Jde o dobově nepřijatelné stereotypy. Film z roku 1932 byl přizpůsoben pro publikum roku 2012.
Jinými slovy: domnělého černouška a Žida politicky zcenzurovali. Ve Švédsku se zvedla vlna protestů. Žádný
div, protože Vánoce kačera Donalda jsou pro mnoho Švédů televizní klasikou, která na Štědrý den prostě nesmí
chybět.
Předvánoční vzbouření ohledně animovaného černouška a Žida není ale stran politické korektnosti ve Švédsku
jediné.
Už týdny se vedou vzrušené debaty na téma rasismus v kultuře. Jedno nakladatelství se totiž rozhodlo zastavit
vydání šesti knih pro děti kvůli další černé postavičce, která by prý mohla povzbuzovat rasistické stereotypy.
A dále, stockholmská městská knihovna se rozhodla dočasně odstranit z regálů všechny exempláře komiksu
Tintin v Kongu (Tintin au Congo), protože údajně uráží Afričany.
Že si většina Švédů ještě zachovává zdravý rozum, o tom by snad mohla svědčit anketa, kterou na svém webu
uspořádal list Aftonbladet. Celých 96 procent hlasujících se vyslovilo proti vystřihování scén z disneyovek.
Masové přistěhovalectví (islamizace Švédska) jako trest voličům
Lukáš Lhoťan
http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8236-masove-pristehovalectvi-islamizace-svedska-jako-trest-volicum.aspx
30. 12. 2013
Jak se chovají evropští politici k voličům, kteří nesdílejí jejich nadšení pro multikulturalismus, islamizaci a
masovou migraci z islámských zemí? Jednoduše. Otevřeně říkají, že zvýšení počtu migračních kvót je trestem.
Příkladem v tomto je Švédsko.
Švédský premiér Fredrik Reinfeldt otevřeně řekl, po posílení proti-islámské a proti-přistěhovalecké strany
Švédští demokraté v parlamentních volbách, že „příliš mnoho Švédů hlasovalo pro Švédské demokraty a tak
zvýšením přistěhovaleckých kvót se rozhodl dát jejich voličům lekci.“
Ano, toto rozhodnutí o tom, že nejlepším způsobem jak porazit švédské občany a prosadit multikulturalismus
neučinil žádný levičák, ale vůdce strany, která se označuje za liberálně-konzervativní a pravicovou s programem
jenž sami označují za program pro Švédsko.
Jak upozornil autor blogu http://www.gatesofvienna.blogspot.cz/ pronesl švédský premiér tato slova ne v
soukromí, ale otevřeně neveřejně před studenty univerzity ve Stockholmu. Položme si otázku pokud jsou masové
přistěhovalectví z islámských zemí a multikulturalismus opravdu tak přínosné, proč jej švédský premiér používá
jako trestu pro občany Švédska?
Dalším varováním je prohlášení švédského premiéra, že je jedno koho si švédští voliči zvolí ve volbách, protože
politika masové migrace a multikulturalismu je nastavena tak, aby ji občané nemohli zvolením odpůrců
multikulturalismu, přistěhovalectví a islamizace změnit.
Vzhledem k faktu, že tato pravicová a konzervativní švédská vláda patří také k hlavním tahounům sjednocování
Evropské unie a přenášení moci od národních vlád do Bruselu, nezbývá než se ptát, kdo se postaví českým
klonům švédského premiéra, kteří lžou našim voličům a v zákulisí toleruje likvidaci naši nezávislosti a práv
občanů skrze postupnou bruselizaci naši státní správy a školství?
Anglické info k případu:
Punishing Those Nasty Swedish Racists
Pusť na trůn Victorii, vyzývají Švédové svého krále
- PP -, ČTK
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/pust-na-trun-victorii-vyzyvaji-svedove-sveho-krale_257046.html
3. 1. 2013
Žádný pěkný dárek k čtyřicátému výročí kralování, které letos oslaví švédský panovník Carl XVI. Gustaf:
poddaní ho vyzývají k opuštění trůnu. Podle průzkumu veřejného mínění podporuje královu abdikaci 60
procent Švédů, zhruba třetina si naopak přeje, aby král zůstal na trůnu podle tradice až do své smrti,
napsal bulvární list Aftonbladet.
Okamžité předání koruny požaduje 17 procent Švédů, do pěti let by se tak mělo stát podle 20 procent
respondentů a 23 procentům by stačila výměna v příštích deseti letech.
„Šest z deseti Švédů chce, aby král opustil trůn předčasně,“ uvedl Jon Andersson z institutu Sifo, který průzkum
vypracoval spolu s listem Aftonbladet, a dodal, že jde o „opravdu vysoké číslo“. Ze sondy nicméně vyplývá, že
70 procent lidí je s monarchistickým státním zřízením spokojeno – jen 23 procent Švédů si totiž přeje její
zrušení.
Carl XVI. Gustaf oslaví v polovině září 40. výročí od nástupu na trůn, názor občanů na jeho osobu ale na
jubileum vrhá stín. V uplynulých dvou letech čelil kritice médií kvůli údajné nevěře, návštěvám krále údajně
nehodných nočních podniků a kontaktům s lidmi z podsvětí.
Mimomanželský poměr vylíčil v králově biografii Thomas Sjöborg, kniha vyšla koncem roku 2010. Sjöborg
panovníka představil i jako občasného návštěvníka nočních klubů.
Kvůli aférám klesla v posledním roce důvěra v krále u 17 procent lidí, zatímco 79 procent v sondáži uvedlo, že
úroveň důvěry se nezměnila. Průzkum se uskutečnil v polovině prosince a zúčastnila se ho tisícovka
respondentů.
Korunní princezna Victoria je ve své vlasti velmi populární. V červnu 2010 se provdala za dlouholetého přítele a
trenéra fitness Daniela Westlinga a loni v únoru se jim narodila dcera Estelle.
Victoria se k rostoucímu zájmu Švédů o monarchii vyjádřila tento týden v úterý v rozhovoru pro švédskou
televizi. Opravdu se to změnilo,“ řekla. „Člověk si to bere k srdci, je to těžké. Ale během let jsem se však naučila
si některé věci nepouštět k tělu.“
Švédsko: rekordní nadílka imigrantů
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8262-svedsko-rekordni-nadilka-imigrantu.aspx
9. 1. 2013
Věru pěkná nadílka. Nebo spíš nadělení? Ať tak či tak v roce 2012 vydalo Švédsko imigrantům rekordní počet
povolení k pobytu, který nemá obdoby. Imigrační úřad vydal dobře přes 100 tis. povolení k pobytu, tj. jen za
loňský rok přibylo do země více než 1 % obyvatel. Oproti roku 2011 se jedná o nárůst téměř o 20 %.
Nejen, že se imigrační aparát musí poprat s umísťováním imigrantů a jejich sociálním zabezpečením, výzva je to
již tradičně pro sociální soudržnost švédské společnosti, neboť cizokulturní imigranti převážně z islámských
zemí (Somálsko, Afghánistán, Alžírsko, Sýrie, Alžírsko, Maroko, Albánie, Bosna a Hercegovina) vcelku
nepokrytě dávají najevo, že kvůli švédské kultuře a hodnotám rozhodně nepřicházejí.
Švédský pekelný imigrační stroj se přitom roztáčí čím dál do větších otáček. Imigranti, kteří dostanou v zemi
azyl či povolení k pobytu, si záhy za sebou do Švédska zvou svá často košatá příbuzenstva, která na základě
ustanovení o sjednocení rodiny tak mají cestu do země skrze svůj předvoj (nezřídka i nezletilého člena rodiny
bez doprovodu, který tak na azyl snáze dosáhne) prakticky dokořán otevřenu.
zdroje:
http://www.nationell.nu/2013/01/03/111-000-invandrare-fick-uppehallstillstand-2012/
http://www.migrationsverket.se/info/6627.html
http://www.thelocal.se/45410/20130103/
http://www.nordfront.se/massinvandringen-fortsatter-111-000-uppehallstillstand-delades-ut-2012.smr
http://www.friatider.se/drygt-111-000-invandrare-fick-uppehallstillstand-2012
http://www.svt.se/nyheter/sverige/fler-flyktingar-far-uppehallstillstand-1
http://www.expressen.se/nyheter/fortsatt-fler-flyktingar---hogst-arssiffra-hittills/
http://www.skaraborgsbygden.se/index.php/article/4705/rekordmanga-soker-sig-till-sverige
https://molndal.sverigedemokraterna.se/
Ve Švédsku graduje diskuze o vyvolávání muezínů
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8298-ve-svedsku-graduje-diskuze-o-vyvolavani-muezinu.aspx
21. 1. 2013
Ve Švédsku graduje diskuze o vyvolávání muezínů. Poté, co jedno z městských zastupitelstev precedenčně
povolilo vyvolávání muezína z amplionů na mešitě, neutuchá v zemi diskuze. Ozývají se i příslušníci jiných
přistěhovaleckých menšin, než je muslimská s tím, že pro multikulturní hujery jakoby multikulturalizmus
znamenal především islám. A přitom se Švédsko prezentuje jako sekulární země.
zdroje:
http://www.thelocal.se/45498/20130109/
http://www.newsmill.se/artikel/2013/01/01/b-neutrop-r-inte-heligt
http://www.islamist-watch.org/12055/swedish-prayer-call-debate-treats-islam-like
http://thelibertyphile.blogspot.cz/2013/01/swedish-prayer-call-debate-treats-islam.html
Mnoho povyku pro nic: Policie vytipovává ilegály podle rasy
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8389-mnoho-povyku-pro-nic-policie-vytipovava-ilegaly-podle-rasy.aspx
23. 2. 2013
V zátahu na ilegály a jejich deportování s pracovním názvem Reva kontroluje stokholmská policie v posledním
období ve zvýšené míře cizinecky nápadné osoby. S tím však tu a tam se vší decentností občas zkontroluje i
občany cizineckého původu, kteří jsou v zemi legálně. A to vyvolává povyk u levicových a lidskoprávních
kruhů, že jde o rasové sortýrování, přestože se policie brání tím, že postupuje přesně podle pokynů zákonodárců.
Je ovšem otázkou, zda to nejsou právě extrémní levicoví lidskoprávníci, kdo denigrují a dehonestují tak
vznešený a důstojný individualistický atribut a identifikační kritérium lidské bytosti, jakým jsou rasové rysy,
(který, ba i na tomto místě zaslouží být nazván a evokován krásným). Policie evidentně nejde po rase, ale po
narušitelích zákona. Anebo snad na rozdíl od policie považují radikální levicoví aktivisté některé rasy a rasové
rysy méně důstojnější jiných? Pak by byl nejvyšší čas se oprostit od veškeré hnědé anamnézy. V každém případě
by si měli ovšem uvědomit, že i když možná vypouštění „rasistických džinů“ není vedeno přímo z rasistických
pohnutek, v křehké multikulturní společnosti to každopádně na sociálním smíru nepřidá.
zdroje:
http://arbetaren.se/artiklar/motstandet-vaxer-mot-jakten-pa-papperslosa/
http://www.thelocal.se/46330/20130221/
http://www.svt.se/nyheter/regionalt/abc/id-kollades-av-polis-for-att-han-ser-utlandsk-ut
http://motkraft.net/2013/02/17/aktion-mot-deportation-stalka-reva-fototavling/
http://www.arbetarmakt.com/2013/02/reva/
http://www.etc.se/nyhet/sista-chansen-avvisningshotade
Přednášejícímu pozastavena činnost za sarkastickou poznámku vůči
muslimskému studentovi
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8395-prednasejicimu-pozastavena-cinnost-za-sarkastickou-poznamku-vuci-muslimskemu-studentovi.aspx
26. 2. 2013
Ačkoli švédská společnost žije pod přísným multikulturním politkorektním drillem, ze kterého nejednomu
našinci-pamětníkovi naskakují asociace komunistické normalizace z dob totality konce 60. let v ČSSR,
sentimenty občanů tak jako tehdy v Česku, tak dnes ve Švédsku jsou nezlomné. A tak starý český socialistický
vtip, že i u nás se občané těší široké svobodě projevu, jenom už ne po projevu, se asi může vydat na cestu do
Švédska.
Přednášející na švédské Dalarnské univerzitě a municipální politik za Stranu středu Hans-ErikHellborg se
osudově uklikl. Mail s poznámkou, že nový student jménem Mahmoudi čili Mohamed asi přijel zrovna z Mekky,
omylem odeslal nikoli kolegovi, ale právě studentovi. Student mail zkopíroval a vyvěsil na Facebook – a už byl
oheň na střeše. Univerzita přenášejícímu dočasně pozastavila činnost, ačkoli ten se veřejně omluvil, že mělo jít
jen o nepovedený žert.
zdroje:
http://www.expressen.se/nyheter/lektor-stangs-av-efter-rasistisk-mejl/
http://nyheter24.se/nyheter/politik/739349-centerpartistens-rasistiska-mejlsvar
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=161&artikel=5451656
http://www.thelocal.se/46348/20130222/
https://www.realisten.se/2013/02/21/kan-du-hjalpa-mohammed-han-kommer-nog-direkt-fran-mecka/
http://www.muslimnews.co.uk/news/news.php?article=25047
http://www.sydsvenskan.se/sverige/c-politiker-skickade-rasistmejl/
http://www.dt.se/nyheter/falun/1.5609460-hans-erik-hellborg-tyvarr-brast-mitt-omdome-?m=print
http://www.121.nu/onetoone/websok.aspx?Keywords=Hans-Erik+Hellborg
video:
http://www.tv4.se/nyheterna/klipp?quick_selection=nyheterna-dalarna#högskolelektorn-avstängd-2283800-lh
Imigranti viní Švédsko z islámofóbie a afrofóbie
-bjhttp://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8425-imigranti-vini-svedsko-z-islamofobie-a-afrofobie.aspx
9. 3. 2013
Desetitisíce imigrantů každý rok. Jak takováto imigrační politika může sociálně dopadnout? Na odpověď stačí
zdravý selský rozum. Tím se ovšem švédská politika v této věci neřídila a neřídí. Zde platí ideologie. Jaká? Po
ovoci poznáte je. A jsou to právě důsledky sveřepé multikulturní religie a ideologie přelomu 20. a začátku 21.
století, které ji ve veřejném mínění pozvolna, ale čím dál naléhavěji vykazují na smetiště dějin jako onehdy
východoevropské národy stvůru komunistického socializmu.
Švédští imigranti nyní v čele se svým představitelem Kitimbwou Sabunim předložili Výboru OSN pro eliminaci
rasové diskriminace zprávu, ve které si stěžují, že švédské úřady a občané nedělají dost proti rasové
diskriminaci, jsou islámofóbní a afrofóbní. Tak takovouto vizitku Švédům nevystavil nikdo jiný, než jejich
imigranští hosté a osvojenci. Specielně se zpráva věnuje švédským konvertitům na islám, kteří prý čelí nejen
exkomunikaci, ale i násilí. Zpráva též navrhuje ustavení Komise pravdy, která by zkoumala, zda protiteroristické
zákony nejsou náhodou ve své podstatě protimuslimské a protirasové. Nitku suchou nenechala ani na médiích,
kterým vyčítá slabý zájem o menšiny a málo multikulturní personál.
zdroje:
http://www.dagen.se/nyheter/svenska-muslimer-vander-sig-till-fn-i-hopp-om-upprattelse/
http://www.metro.se/nyheter/muslimer-kan-inte-aga-sitt-boende/EVHmcd!goM0JZVKHYhOw/
http://www.thelocal.se/46618/20130308/
http://www.svt.se/kultur/svt-far-kritik-for-forbud-mot-huvudduk
http://www.exponerat.info/muslimen-sabuni-ojar-sig-for-bankrantan/
http://avpixlat.info/2013/03/05/svenska-muslimer-vill-inte-betala-ranta/
http://abna.ir/data.asp?lang=3&id=398144
https://web.retrieverinfo.com/go/?p=379897&a=33533&sa=2018797&x=1250e70873cc86a62cca5c4b7ca3fbb4&d=0508142013030
629042cb1048957d42d4e39ad6fcd73a1
https://web.retrieverinfo.com/go/?p=379897&a=33533&sa=2018797&x=c7a79b5ca4dd5209359f54de5d9d6308&d=0508062013030
4cb7f87cdcd8d250a49d5d03e8923686b
http://www.nordfront.se/bankvasendet-stanger-ute-muslimer-fran-bostadsmarknaden.smr
http://expo.se/2013/muslimska-organisationer-pekar-pa-diskriminering_5738.html
http://www.svt.se/nyheter/sverige/svenska-muslimer-kranks
Švédkám na zadek sahat lze, avšak beze svědků
ČTK
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/zpravy-z-absurdistanu/svedkam-na-zadek-sahat-lze-avsak-beze-svedku_265551.html
29. 3. 2013
Soud v jihošvédském Lundu potrestal podmínečným trestem vězení ženu za ránu, kterou uštědřila jistému muži
za to, že jí údajně sáhl na zadek. Žena také musí zaplatit pokutu a bolestné. Muž vyvázl zcela bez trestu, protože
při vyšetřování se nepodařilo prokázat, že na zadek ženě skutečně sáhl, napsal portál The Local.
„Tohle je signál, že je v pořádku, aby chlapi chňapali po ženských, jak se jim zlíbí,“ komentovala verdikt
odsouzená žena.
Soud sice uznal, že 23letá žena se loni v létě v lundském klubu stala terčem „závažné provokace“, ale zároveň
vyloučil, že by její reakce mohla být považována za sebeobranu. Dívka tvrdí, že muže udeřila instinktivně poté,
co jeho ruku ucítila na svém těle. Rána ale byla natolik silná, že skončil se zlomeným nosem.
Soud jí proto za napadení kromě podmínky uložil pokutu 2500 švédských korun (7700 Kč) a nařídil, aby
zaplatila odškodné ve výši 1860 švédských korun (asi 5700 Kč). Muž přitom původně požadoval jako bolestné
25 tisíc švédských korun (77 tisíc Kč).
Smrtelně nebezpečné rovné příležitosti
Karel Šimek
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/svoboda/clovek/spolecenstvi/90-smrtelne-nebezpecne-rovne-prilezitosti.htm
1. 4. 2013
Zatímco bude vaše žena řečnit na valné hromadě, uspíte doma děti a zdřímnete si s nimi. Váš byt zachvátí
požár, hasiči budou na místě téměř okamžitě.
Jenže, co čert nechtěl zrovna ženská směna. Takže uhoříte i s dětmi, ale zase to bude genderově chvályhodná
tragédie
V posledních letech se hojně diskutuje o tzv. rovných příležitostech mužů a žen v různých sférách lidské
činnosti, zejména co se týká tradičně (tedy opodstatněně) mužských profesí. V armádě USA si ženy nedávno
vymohly možnost nasazení v prvních bojových liniích, pro něž donedávna platila ještě některá omezení. Pojďme
jim pogratulovat. (Za Sovětským svazem či Izraelem se sice trochu zpozdily, ale k „dohnat a předehnat“ mají
dobře našlápnuto.)
Absurdita rovných příležitostí
Nebo u nás: koncem roku 2012 schválila Evropská komise směrnici nařizující velkým firmám, aby ve svých
dozorčích radách angažovaly nejméně 40 procent žen. Další podobné totalitní – v důsledku samozřejmě naprosto
absurdní a kontraproduktivní – sociálně inženýrské zásahy do lidských svobod na sebe, v naší neomarxismem a
organizovaným naturalismem metastázované Evropě, jistě nenechají dlouho čekat.
Množí se případy, kdy vyškolený hasič musí ustoupit nevyškolené ženě.
Absurditu politiky rovných příležitostí a s tím spojených kvót pro zastoupení žen nedávno ukázal výsledek testů
švédských hasiček. Švédsko je obecně známé svými levicovými sociálními experimenty, praxe kvót je zde
rozšířena možná nejvíce na světě. Místní aktivisté a aktivistky usilují dokonce o rušení mužských a ženských
rodů v jazyce, vydávání knih s bezpohlavními hrdiny a podobně.
Tato politika postihla i fyzicky a psychicky náročnou, dříve ryze mužskou, profesi: hasiče. Švédský Národní
svaz hasičů se v posledních letech s tímto problémem čím dál intenzivněji potýká a snaží se mu čelit různými
cestami, včetně soudních.
Dobře vyškolený hasič
Vyskytují se případy dobře vyškolených hasičů, do jejichž několikaletého tréninku byly vloženy nemalé finanční
prostředky, a přesto tito muži museli uvolnit místo méně výkonným a nedostatečně kvalifikovaným ženám proto,
aby byl jejich tým genderově vyvážený.
Mluvčí svazu Peter Bergh se již veřejně netají obavami z tohoto trendu, kdy je genderová skladba zcela
nadřazena nad profesní dovednosti. V Malmö byli dokonce vyhozeni zkušení hasiči s praxí, aby mohli uvolnit
svoji pracovní pozici zástupkyním „něžného pohlaví“.
Rychlost zásahu u mužů - hasičů se pohybuje ve vteřinách, u žen - hasiček jsou to celé minuty
V jihošvédském Lundu se uskutečnilo hasičské cvičení, které ukázalo, že ženskému týmu trvá více než
desetinásobek času překonání překážky v podobě bezpečnostních dveří oproti týmu mužskému. Běžné bytové
dveře zvládnou hasiči překonat obvykle během 10, maximálně do 20 sekund. Bezpečnostní dveře pak během 45
až 60 sekund. Oproti tomu ženám-hasičkám trvalo překonání bezpečnostních dveří celých 11 minut!
Henrik Persson, velitel hasičské jednotky v Höganäs je touto situací velmi znepokojen a dodává, že podmínky
pro záchranu životů v hořících budovách jsou čím dál těžší právě z důvodu časté instalace bezpečnostních dveří
různých typů.
Jak přežít hasičku
Dále též hovoří o tom, že překonat takové překážky vyžaduje značné svalové úsilí, prostorovou orientaci a
týmovou práci pod krátkodobým extrémním tlakem. Nároky na fyzickou sílu jsou přitom u švédských hasičů
téměř eliminovány proto, aby bylo možné nabrat dostatečný počet žen do jednotlivých sborů. Persson také
vysvětluje, že po 11 minutách na druhé straně při vážnějším požáru není šance na přežití.
Zde vidíme, jakému riziku je naše společnost vystavována z ideologických důvodů, zatímco se doslova topíme
v předpisech a omezeních regulujících naše každodenní úkony od kanceláře až po ložnici.
Henrik Persson dále vzpomíná, že do 90. let 20. století byli do hasičských sborů přijímáni silní muži švédského
původu, se zkušeností z manuálních technických oborů. Postupně však začaly být vnucovány ideje pestrosti a
rovných šancí pro ženy a imigranty, což vyústilo v situaci popisovanou výše.
Zdvořilé spáleniště
Mnoho zkušených hasičů se proti tomu se vší zdvořilostí stavělo, přesto byli smeteni novým trendem. K tomu
dodává, že práce hasičů nespočívá pouze v likvidaci požárů, ale v nejrůznějších rizikových situacích, při
nehodách těžké techniky a podobně, kdy tedy pochopitelně pokaždé klade nároky na fyzické schopnosti, které
ženy přirozeně nikdy mít nebudou.
V Malmö již mnohokrát došlo k situaci, kdy byl místní hasičský sbor povolán k urychlené pomoci, avšak zrovna
ve chvíli, kdy ve službě nebyli dostatečně zdatní a kvalifikovaní jedinci. Ti museli být sháněni telefonicky, čímž
docházelo k zásadnímu zdržení celého zásahu.
Švédové už dávno nejsou hokejový národ, a to šampionát sráží
Jiří Hölzel
Komentátor České televize
http://sport.ihned.cz/hokej/c1-59820170-jiri-holzel-svedove-uz-davno-nejsou-hokejovy-narod-a-to-sampionat-srazi
5. 5. 2013
Představa, že ulice Stockholmu jsou plné hokejových nadšenců, je mylná. Švédové už totiž dávno nejsou
hokejovým národem. Převažují naopak jedinci, kteří preferují hru s kulatým nesmyslem a zelený trávník.
To pak celý šampionát tak trochu devalvuje.
Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Tohle přísloví evidentně ve Švédsku neznají. Alespoň pokud se týče pořádání
světového šampionátu v hokeji. Protože v tomhle případě nejenže do té řeky vstoupili, ale připadá mi, že se v ní
ještě navíc cachtají jako malé děti a zvesela praktikují hru spadla lžička do kafíčka, udělala žbluňk.
Když jsme vloni touto dobou jeli z letiště do hotelu, kolem dálnice jsem neviděl jediný poutač, který by lákal na
vyvrcholení hokejové sezony. Před letošním mistrovstvím se organizátoři holedbali, že udělali maximum pro to,
aby se loňský propadák s návštěvností neopakoval. Byl jsem zvědavý, jak se s tím popasovali. Výsledkem byla
jedna informační tabule pět kilometrů od letiště. Nic víc.
V praxi se toho taky moc nezměnilo. Když nehrají domácí, je hala Globen – mimochodem největší sférická
stavba na světě – nikoliv poloprázdná, ale zaplněná maximálně z jedné třetiny. A to i přesto, že ceny lístků šly
rapidně dolů a organizátoři je nabídli i do škol.
Jenomže onen pověstný pes je zakopán někde jinde. Švédové už totiž dávno nejsou hokejový národ. Představa o
tom, že ulice Stockholmu jsou plné vysokých blonďáků, je naprosto mylná. Výrazně převažují jedinci s mnohem
tmavším zabarvením pleti, jejichž mateřštinou rozhodně není švédština, a ježdění po ledě v botách s ostrými noži
na podrážce a postrkování černého placatého nesmyslu kompozitovou zahnutou tyčí je také moc neoslovuje.
Tahle část švédské populace preferuje nesmysl kulatý, zelený trávník a 11 hráčů v poli.
Je to tak trochu devalvace světového turnaje a myslím si – a není to jen můj názor – že by mu slušelo několik
zásadních úprav. Lidé v tradičních hokejových zemích jsou hokejem přesyceni. Příští rok se světový šampionát
koná v Bělorusku, a myslím si, že tam to bude důstojné klání po všech směrech. Bělorusové se budou chtít
ukázat, že jsou schopni akci světového formátu uspořádat, a navíc bude zájem i mezi „obyčejnými“ lidmi. Takže
to by mohla být úprava číslo jedna. Přesunout turnaj tam, kde je o hokej ještě stále enormní zájem. Vzpomeňme
si na rok 2011 a na Slovensko. Tam to žilo nejen v Bratislavě, ale i v Košicích. Jenomže destinace jako
Bělorusko nejsou zase lukrativní pro Mezinárodní hokejovou federaci, respektive pro její hlavní sponzory. A to
je kámen úrazu.
A druhým zásadním problémem je každoroční periodicita. Pořádání jednou za dva roky v lichých letech by
šampionátu určitě pomohlo. Potom by byl hlad po kvalitním hokeji zase o něco větší. Ale co už, hlavně, aby to
ten český mančaft dotáhl na medaile! Sportu zdar a hokeji zvlášť!
Švédští muži jsou z třetiny ženy. Opačně to, zatím, neplatí
AFP, ČTK
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/svedsti-muzi-jsou-z-tretiny-zeny-opacne-to-zatim-neplati_270723.html
20. 5. 2013
Anders Weide, houpající v kočárku svou spící dcerušku Almu, čeká v parku v centru Stockholmu na
přítele, který odešel přebalit svého synka. Ve švédské metropoli stejně jako jinde v zemi takový obrázek
nikoho neudiví.
„Je velmi důležité, že po městě jezdí s kočárkem otcové, dávají tím příklad,“ vysvětluje sociolog z univerzity
v Malmö Lars Plantin. Četné sociologické studie ukazují, že švédští otcové jsou více než jinde zapojeni do
každodenní péče o děti i o domácnost, uvádí.
Vodí děti do školy a chodí pro ně, doprovázejí je na různé zájmové činnosti, zůstávají doma v době jejich
nemoci a připravují jim jídlo: švédští otcové se neštítí žádného úkolu a okupují tak půdu tradičně vyhrazenou
ženám.
Magazín Pappa se od roku 2011 věnuje mužům, kteří chtějí zasvětit svůj čas dětem. Ani premiér Fredrik
Reinfeldt nikdy neskrýval, že rád pečuje o potomky. Jeho bývalá manželka Filippa stoupala po politickém
žebříčku stejně rychle jako on. Mají spolu tři děti.
V případě rozvodu si jsou oba rodiče rovni, pokud jde o výchovu dítěte, od roku 1976. „Soudíme, že dítě
prospívá, když má dobré vztahy s oběma rodiči, když se otec i matka dělí o zodpovědnost stejnou měrou,“
konstatuje profesorka občanského práva na univerzitě v Uppsale Anna Singerová. „Náš systém povzbuzuje otce,
aby se ujímali své zodpovědnosti, vychovává občany,“ uvádí. „Tato rovnost je jednou z podmínek rozvoje
Švédska. Není to čistě ideologická, ale také ekonomická otázka,“ soudí Lars Plantin.
Děti je možné vodit do předškolních zařízení již od jednoho roku, a to za mírný poplatek. „Předpokládáme totiž,
že nemáme prostředky k tomu, abychom polovinu populace ponechávali mimo pracovní trh. Nejde o to, aby
otcové zůstávali doma, ale o to, aby pracovalo více žen,“ říká Lars Plantin.
Podle Eurostatu má Švédsko v rámci Evropské unie nejvyšší zaměstnanost žen. V roce 2011 činila 77,2
procenta.
Pokud jde o rovnost v zaměstnání, čeká Švédsko ještě mnoho úkolů. Podle švédského statistického úřadu má 82
procent dětí oba pracující rodiče, ale na plný úvazek pracuje jen 42 procent žen, zatímco u mužů činí tento podíl
74 procent.
Symbolem politiky usilující o rovnost obou pohlaví je štědrá rodičovská dovolená, která činí celkem 16 měsíců
pro oba rodiče dohromady. Vybírají si ji však z více než 75 procent ženy.
V roce 1974, kdy byla tato dovolená zavedena, si ji ženy vybíraly v 99,5 procenta případů. V roce 1995 byl
zaveden ještě jeden měsíc navíc pro druhého rodiče, tedy pro otce, a to vedlo muže k tomu, aby se více
zapojovali. A v roce 2002 dostali další měsíc navíc.
„Kráčíme dobrým směrem, ale příliš pomalu,“ soudí Ulrika Haggströmová, která má v odborovém svazu TCO
na starosti péči o rodinu. Otcům by podle ní měly být vyhrazeny nejméně tři měsíce.
Ne vždy však mají zaměstnavatel a spolupracovníci pro otce na mateřské porozumění. „Mí kolegové, především
muži, to tak docela nechápou,“ svěřuje se jednatřicetiletý operátor Set Moklint.
Cení si státní podpory, kdy pojišťovna vyplácí bonus těm rodičům, kteří se o rodičovskou dovolenou podělí
rovnou měrou. „Pro každého to měsíčně dělá 120 eur (3000 Kč) navíc. Vystřídali bychom se u dítěte i bez tohoto
bonusu, ale pomáhá nám to,“ říká.
Podle analytičky statistického úřadu Lotty Perssonové lze zapojováním otců do péče o dítě vysvětlit i vysokou
porodnost v zemi. V roce 2011 bylo Švédsko podle Eurostatu v porodnosti (1,9 dítěte na jednu ženu) na třetím
místě v Evropě za Irskem a Francií.
Švédský hořlavý multikulturalismus
Rudolf Polanecký
http://polanecky.blog.idnes.cz/c/341652/Svedsky-horlavy-multikulturalismus.html
20. 5. 2013
Ve Švédsku bylo včera veselo. Slavilo se vítězství hokejistů na Mistrovství světa a na předměstí Stockholmu
hořela auta.
Ta však nebyla zapálena rozdováděnými fanoušky, ale jak je oficiálně uváděno, bouřící se mládeží. Co se za
tímto souslovím skrývá? U nás je označením „mladík“ taktně skrývána příslušnost k jisté minoritní skupině
obyvatelstva, což už je natolik zlidovělým označením, že každý ví, o koho jde.
Ve Švédsku zřejmě naše označení neznají, ale události, které se staly, nemohou nikoho nechat na pochybách, o
jakou mládež šlo. Okolo desáté večer vypukly na předměstí Stockholmu nepokoje, při kterých mládež házela na
policisty kamení, zapálila okolo sta aut, jeden obytný dům a poničila místní obchodní centrum.
Důvodem k tomu byl incident z minulého týdne, kdy v pondělí policie zastřelila devětašedesátiletého muže,
který policisty ohrožoval mačetou. Po téměř týdnu se najednou vypraví do ulic zhruba šedesát výtržníků a na
protest zapalují auta, hážou kamení na policii a ničí obchodní centrum?
Házení kameny na ozbrojenou složku, kde to je běžně k vidění? Takové záběry jsme mohli vidět velice často a
ano, nepletete se, kameny házeli mladí Palestinci na izraelské vojáky. Člověk by řekl, jak vzácná sousedská
solidarita, obzvláště když jeden ze sousedů tisku řekl: „Byl to starý muž s nožem v ruce proti celé skupině
speciálně vyškolených ozbrojených policistů. Opravdu se jim líbilo ho zabít?“
Jenže hnedle jsme doma. Onu „reakci na policejní brutalitu vůči občanům a našim sousedům“ okomentoval
místní aktivista komunitní organizace, která si klade za cíl sdružit obyvatele severních předměstí Stockholmu
k boji za sociální spravedlnost, Ramí Al Chasímí: „Chápu, že lidé takto reagují“.
To je vskutku běžné švédské jméno. Nekorektně přeloženo, arabský přistěhovalec ohrožoval mačetou policisty a
ti jednoduše použili zbraň a zastřelili jej. Týden trvalo, než se v místní arabské komunitě domluvili a vyrazili ven
„protestovat“.
Nemohu se zbavit dojmu, že přistěhovalci z arabských zemí působí převážně potíže a pro evropskou kulturu a
společnost nejsou žádným přínosem. Normální je, pokud se někam přistěhuji, abych respektoval místní pravidla
a zvyklosti. Co si dělám doma je mým soukromím.
Jenže právě u muslimských přistěhovalců lze vidět jiný postoj. Ti totiž chtějí, aby se jim nová domovská země
přizpůsobovala místo toho, aby se přizpůsobili oni. Není to tak dávno, kdy se v jedné evropské zemi rozčilovali
muslimové, že jejich sousedé po ulicích vodí psy, což je jako muslimy uráží a žádali zákaz venčení psů na
ulicích, kde muslimové žijí.
Evropa je v tomto ohledu slabá. Tak dlouho budeme popírat svou vlastní kulturu, tak dlouho se bude jiným
kulturám ustupovat, až nakonec budou diktovat pravidla minority s odlišnou kulturou. Multikulturalismus selhal,
řekla německá kancléřka Merkelová. Škoda, že jí to došlo pozdě.
Budou-li se stále zavírat oči, pak se dočkáme toho, že ze strachu, abychom nebyli obviněni z rasismu či
netolerance, budeme nakonec pětkrát denně mlátit hlavou o zem, protože islám tak tolerantní není. Všude, kde se
objeví o trochu silnější muslimská minorita, vznikají potíže. Německo, Francie, Belgie, Švédsko…
Neměli by se už konečně oni zodpovědní nad tím zamyslet? A tak, pokud chceme v Evropě přijímat muslimské
emigranty, řekněme jim ano, ale. Ano, můžete se sem přistěhovat, ale budete dodržovat naše pravidla, naše
zákony a respektovat naši kulturu. Co si děláte ve svém soukromí a není-li to protizákonné, dělejte si to. Pokud
se vám naše kultura nelíbí, využijte jedinečné příležitosti se vystěhovat tam, kde se vám bude líbit.
Předměstí Stockholmu prožila další noc násilností
Martin Ježek
http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/predmesti-stockholmu-prozila-dalsi-noc-nasilnosti--1215114
22. 5. 2013
Předměstí švédské metropole Stockholmu zažila v noci na dnešek další násilnosti. Rozzuřený dav
zapaloval auta a demoloval obchody. Policie zadržela osm lidí.
Výtržnosti trvaly celou noc. Police obnovila pořádek až ráno, řekla agenturám policejní mluvčí:
„Oni někde zapálí oheň, hasiči hned jedou na místo. Policie musí hasičské vozy doprovázet. Oni začnou házet
kameny a ten cirkus se opakuje.“
Zprvu mělo jít o reakci na incident, kdy policie zastřelila 69letého muže. Teď se mění v nepokoje přistěhovalců,
které mohou trvat déle.
Násilnosti na předměstí švédských měst pokračovaly už čtvrtou noc
Jaromír Marek, Simona Bartošová
http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/nasilnosti-na-predmesti-svedskych-mest-pokracovaly-uz-ctvrtou-noc--1215460
23. 5. 2013
Už čtvrtou noc hořela auta na předměstí Stockholmu a stovky výtržníků útočily na posílené oddíly policie.
Násilnosti se rozšířily do dalších čtvrtí švédského hlavního města a několik aut shořelo i v jihošvédském
Malmö.
Ve stockholmské čtvrti Ragsved zapálili útočníci policejní stanici a zasypali policisty kamením.
Výtržníci rozbíjeli okna, ničili obchody a školy. Vesměs jde o mladé lidi kolem 20 let.
„Nepoznal jsem žádného z nich. Zapalovali a demolovali auta, rozbili mnoho oken a zapálili policejní stanici.
Snažil jsem se je zastavit, ale marně,“ popisoval svědek.
„Násilím nic nezískají. Ve Švédsku platí stejné zákony pro všechny,“ varoval švédský premiér Reinfeldt.
Příčinou nepokojů je nezaměstnanost a špatná sociální situace přistěhovalců. Zatímco mezi rodilými Švédy je
bez práce šest procent lidí, mezi imigranty je nezaměstnanost 16procentní.
Velké množství přistěhovalců přichází do Švédska ze sousedních severských států, ale hlavně ze zemí třetího
světa. Jen loni přijelo do sotva 10milionového Švédska přes sto tisíc imigrantů.
Téměř 44 tisíce z nich žádaly o politický azyl. Zhruba polovina z těchto lidí přišla ze Sýrie, Afghánistánu nebo
Somálska.
Hezký nápad ze Švédska: Muži, močte vsedě!
Jaroslav Suk
http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/hezky-napad-ze-svedska-muzi-mocte-vsede
26. 5. 2013
Návrh poslance krajského parlamentu zapadá do excentrických feministických trendů prosazovaných
v západní civilizaci už několik desetiletí.
Evropa si utahuje ze Švédů kvůli návrhu předpisu s místní platností, aby mužům bylo zakázáno na veřejných
záchodech močit vestoje. Přišel s ním vloni v červnu poslanec Levicové strany v parlamentu (Landstingetu)
kraje Sörmland jižně od Stockholmu. Dle deníku Aftonbladet, v němž je situace poněkud zkráceně a nepřesně
popsána, Lasse Nilsson, aniž by si činil naděje, že jeho návrh projde, uvádí argumenty:

čistota na záchodech;

lékařské zprávy o lepším vyprazdňování mužských močových měchýřů vsedě (Levicová strana v
parlamentním návrhu dodává, že se snižuje riziko onemocnění prostatou i zlepší sexuální život);

usnadnění práce s čištěním záchodových prostor.
K poněkud kurióznímu návrhu se na internetu objevil například komentář:
„Zdá se mi, že je tak sto tisíc věcí právě teď důležitějších, než že muži mají čurat na veřejných záchodech vsedě.
Navíc se mi nelíbí, že nějaký člen Levicové strany se plete do mých zvyků na toaletě. I když je snad lepší, že se
Lasse Nilsson věnuje banalitám než své propagandě.“
Proti návrhu by se nedalo příliš namítat, pokud by šlo o laskavé doporučení na konkrétním záchodku, a nikoli o
příkaz vynucovaný politickým rozhodnutím. Zapadá to však do širšího rámce excentrických feministických
trendů prosazovaných v západní civilizaci už několik desetiletí s místně různou, ale stále silnější razancí.
Hesla feministických aktivistek
Uvedu několik hesel feministických aktivistek ze švédských organizací ROKS, Göteborgs Queerinstitut,
Unfucked pussy, Virus a dalších. Jde o blogerky, umělkyně, novinářky a ženy z akademické obce, jako je Sofi
Laestanderová, Emelie Christianzenová, Joanna Rytelová, Ida Söderquistová, Nour Alkamilová, Hanna
Ljungqvistová, Eva Lundgrenová, Ireen von Wachenfeldtová či Tiina Rosenbergová. Patří k nim však i řada
významných političek, například Gudrun Schymanová, dříve předsedkyně Levicové strany, která později
založila a vedla stranu Feministická iniciativa, ministryně pro rovnoprávnost Claes Borgströmová či bývalá
ministryně pro rovnoprávnost a exnáměstkyně předsedy vlády Margareta Wibergová.

















Všichni muži jsou potenciální násilníci!
Den vagíny stanoven na 29. března!
Den vagíny stanoven na 26. dubna!
Pornografie je zbraní proti bohu a kapitalismu!
Nenávidíme muže! Muži jsou zvířata!
Zakažte mužům nakupovat alkohol!
Zákaz vycházení pro muže!
V příštích pěti letech budou všichni bílí heterosexuální vysocí plavovlasí modroocí muži mezi 40 a 50 lety
posledními ve frontě, budou-li se chtít zaměstnat.
Švédští muži jsou jako talibáni!
Zařiďte park jen pro muže („manspark“), ostatní budou jen pro ženy!
Ženy souložící s muži jsou zrádkyně svého pohlaví!
Muži by měli provozovat více análního sexu a být feminističtější!
Kalhoty umožňující ženám močit vestoje uvedeny na trh.
Zakažte mužům jezdit metrem od 21 do 5 hodin!
V barech neobsluhujte muže!
Zaveďte zvláštní daň na muže!
Každá žena, která ví, že porodí chlapce, by měla požádat o potrat!
Poslední heslo je sice z konference, jež se konala ve Švédsku, ale od britské feministky Sheily Jeffreyové.
Groteskní rozhodnutí
Feminismus přerostlý do homofobie se vyznamenal, i pokud jde o návrh zákazu močení mužů vestoje. Švédská
spisovatelka a novinářka Liza Marklundová dokonce požaduje obecný zákaz močení vestoje a doplňuje ho
instalací zařízení na elektrické šoky v určité výšce močícího pohlaví.
Dalo by se zmínit i groteskní rozhodnutí zastupitelů města Sundsvall odstranit pohovku v místnosti pro svačiny
obecních kanceláří, neboť „přispívá ke vzniku rizika znásilnění“. Toto ideologické sexuální dovádění má také
svou jazykovou stránku, kdy se nejen prosazuje nové bezpohlavní zájmeno „hen“, ale i vyhledávají nová slova
pro pohlavní orgány a jejich aspekty: gubslem, snippa, biterfitta, fittsaft, kukstim… Překlady by zabraly příliš
mnoho místa.
Nedalo by se ani příliš namítat, kdyby zůstávalo u slov, ať už vyřčených nebo napsaných. Papír snese všechno.
Problém nastává, když se takové nápady začnou prosazovat. A to se ve Švédsku děje. Některé mají racionální
jádro nebo o nich lze rozumně diskutovat. Třeba rozdělení rodičovské dovolené, kdy muž dostává kvótu sto dnů
z celkových čtyř set. A diskutuje se o rozšíření na povinnou kvótu. Nebo kriminalizace zákazníků prostitutek (a
legalizace prostituce jako takové), což se stalo se v roce 1999.
Horší je, když si ženy ve švédské jednotce v Afghánistánu prosadí odstranění penisu na lvu vojenské vlajky, jako
se stalo se v roce 2007. Ještě horší pak to, že určité hodiny v bazénech mnoha obcí jsou pro muže uzavřeny.
Nebo musí-li, jako je tomu od roku 2010 na Uppsalské univerzitě, každé bádání obsahovat genderovou
perspektivu, každé, i kde je to nerelevantní. A také stavební, architektonické, průmyslové plány a konkurzy,
například ohledně uložení jaderného odpadu. Existují-li od roku 2008 kvóty na studium podle pohlaví – to hraje
roli při přijímání na konkrétní studijní obory. Či jsou-li do školek najímáni drazí experti dohlížející na
bezpohlavní výchovu.
Zákon Jante
Dlouho jsem přemýšlel, odkud se ve Švédsku bere taková „doslovnost“ politické korektnosti. Po svém zvolení
do zastupitelství jedné obce jsem se zúčastnil mnoha politických schůzí, které jsem pak mohl porovnávat
s českými, přičemž jsem si všiml jedné zvláštnosti. Ve Švédsku diskutují, jak zařídit, aby se navrhované opatření
nedostalo do rozporu se zákonem. V Česku pak, jak zákon obejít.
Švédsko má specifika, která „politickou korektnost“ podporují. Tradice luteránství je jedním z nich. Dalším
faktorem je v minulosti dlouhá vláda sociální demokracie. Obojí, jak luteránství, tak sociální demokracie, jsou
ideologiemi rovnoprávnosti a spravedlnosti. Uctívají pracovitost a společenskou solidaritu, k čemuž také patří
úzkostlivé plnění společenských povinností. Luteránští kněží státní církve chodili do domácností na „výslechy“ a
zpovídali členy rodiny ze znalosti evangelií.
V takové společnosti vyrostl nepsaný zákon drtící vynikající jedince, pestřejší osoby mezi nařizovanou
společenskou šedí. Zapsal jej v roce 1933 spisovatel Aksel Sandemose v knize En flyktning krysser sitt spor
(Uprchlík kříží svou stopu). Tento Nor žijící podstatnou část života v Dánsku, popisuje společenský jev, který za
svůj považují zejména Švédové. Zákon se jmenuje Jante (jako městečko, z něhož hrdina románu uprchne), ale
Švédové si ho vykládají jako „Jag inte“ – „Já ne“, „Já nejsem“ – a zní:










Nebudeš si myslet, že jsi někdo.
Nebudeš si myslet, že znamenáš stejně hodně jako my.
Nebudeš si myslet, že jsi chytřejší než my.
Nebudeš si namlouvat, že jsi lepší než my.
Nebudeš si myslet, že víš víc než my.
Nebudeš si myslet, že jsi víc než my.
Nebudeš si myslet, že jsi k něčemu dobrý.
Nebudeš se nám smát.
Nebudeš si myslet, že někoho zajímáš.
Nebudeš si myslet, že nás něco můžeš naučit.
Ostrý boj proti patriarchálním reziduím ve švédské společnosti může být i reakcí na toto rovnostářství
odstraňující vyčnívající špičky.
P. S.: Přidávám přeloženou pozvánku Tanji Bergkvistové na seminář Uppsalské univerzity, jež mi v únoru
dorazila do emailové schránky:
Informace o queerových studiích na Universitě v Uppsale, Švédsko
Předmět: (Genus) Queerová perspektiva kundy – Queerový seminář v Uppsale
První seminář jarního semestru vezme za východisko feministický takzvaný kundí aktivismus, jehož snaha míří
obecně vzato k pozvednutí významu zejména ženského pohlavního orgánu a všeobecně ženského těla. Tento
způsob porozumění tělům vybaveným kundami však znamená pohled na kundu spojený s představami o původní
ženskosti, feminitě. Tématem rozhovorů bude tedy, jak lze provádět transfeministický a queerový kundí
aktivismus. Například, zda musí řeč o píče vždy souviset s řečí o ženách. Po semináři půjdeme společně do
místnosti pro obědy centra pohlavní vědy na postseminář a kundí zábavu. Několik osob z blogu FittForFight zde
bude k dispozici pro inspiraci ke kreativním ručním pracím.
Spolupracují:
Renita Sörensdotterová – kundí aktivistka, PhDr. v sociální antropologii, výzkumná pracovnice a učitelka
pohlavních věd na Stockholmské univerzitě
Jonah Nylund – transaktivista
Lisa Ericssonová – jedna z blogařek FittForFight
Čas: 25. 2. 17.00 – 19.00
Místo: sál 1-1062, Dům 1, Anglický park, Humanistické centrum, Uppsala universitet
Vřele vítáme!
S pozdravy Queerový seminář při Uppsalské univerzitě
(FittForFight – slovní hříčka; fitta – švédsky kunda – pozn. red.)
Stockholmští strojvůdci nesmějí nosit kraťasy. Tak chodí v sukních
Famous
http://www.novinky.cz/kariera/304524-stockholmsti-strojvudci-nesmeji-nosit-kratasy-tak-chodi-v-suknich.html
11. 6. 2013
Strojvůdci v hlavním městě Švédska mají zakázáno chodit v létě v kraťasech. Ženám však povolují
zaměstnavatelé sukně. A tak si je oblékli i pánové, kteří se odmítají péct v horkých dnech v dlouhých
kalhotách. Celkem se k tomu odhodlalo dvanáct strojvůdců na stockholmské lince Roslagsbanan.
Martin Åkersten byl stejně jako jeho kolegové pěkně naštvaný, když mu jeho nadřízení zakázali nosit kraťasy.
Pak ale u piva s přáteli přišel na to, že by mohli mít sukně. A začali v nich chodit do práce, aby ulevili od horka
svému rozkroku.
K létu patří sukně
„Vždycky jsme prohlašovali, že až přijde léto, budeme nosit sukně. Teď je zde velmi horké počasí, takže
bychom rádi nosili šortky, ale když je nosit nesmíme, tak kvůli pohodlí chodíme v sukních,“ svěřil Åkersten
BBC.
Chrání je zákon proti diskriminaci
Vedení společnosti Arriva muži v sukních nevadí. Šortky a jiný druh krátkých kalhot jim ale nosit nedovolí. A
zakázat mužům nosit sukně nemohou, protože ve Švédsku by to bylo vnímáno jako diskriminace kvůli pohlaví.
A ta je ve skandinávském království nezákonná.
„Cestující na nás zírají, ale nikdo mi zatím nic neřekl. A mně je to jedno, já se chci cítit pohodlně,“ dodal
Åkersten.
Signály ze Stockholmu
Luděk Frýbort
http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-signaly-ze-stockholmu-df2-/p_zahranici.asp?c=A130622_175217_p_zahranici_wag
24. 6. 2013
„My Švédi jsme takoví pitomci,“ svěřoval se mi světlovlasý mladík, s nímž jsem se setkal v jedné ze
středoamerických republik, „každému věříme.“ Nu ano, asi ho zrovna někdo ošidil, okradl, peníze z něj
podvodně vyloudil, nic vzácného v těch končinách, ale Švédové na to nejsou zvyklí. Mnohasetletá odloučenost
skandinávských zemí od zbytku Evropy, drsné podnebí, obtížné životní podmínky na osamělých dvorcích, kde
byl člověk odkázán na pomoc druhých, to vše dalo vzniknout lidskému typu ne právě hovornému, ale
solidárnímu, bezelstně přátelskému, nezištně nápomocnému, s nezbytnou podmínkou vzájemné důvěry. Moderní
čas přinesl lecjakou změnu, zpoza moře se rozšířilo zejména do větších měst zlodějstvo i jiné nectnosti, stále je
ještě však příjemné žít ve Švédsku, mezi lidmi, kteří jsou takoví pitomci, že každému věří.
Znám Švédsko dobře a mám je rád. Stávalo kdysi na předním místě mých emigračních plánů a dodnes mě trochu
mrzí, že to nakonec dopadlo jinak. Proto také se mě tolik dotkly zprávy o těch randálech ve Stockholmu a
v jiných místech té sympatické země. Stovky hořících aut, obloha zrudlá požáry, vymlácené výlohy,
zdemolované školy, mezi tím se motá bezradná policie… jaký běs posedl krásné, mírné, pokojné Švédsko, kde
bych býval tak rád žil? Inu jaký: podobně jako ten mládenec na verandě středoamerického hotýlku, ani
zástupcové veřejné moci, v jejichž kompetenci se nalézá přistěhovalectví, si nestačili všimnout, že svět není
zalidněn samými Švédy. Plni důvěry v lidstvo otevřeli dokořán dveře uprchlickým proudům ze zemí, v nichž
panují zcela jiné obyčeje. Přijmeme je mezi sebe, říkali si, trochu jim vypomůžeme, poskytneme jim pracovní a
jiné příležitosti, oni je vděčně přijmou a život půjde dál, jako šel. Jen snad že těch tmavých tváří bude o něco víc,
ale to přece nic neznamená, podstata lidství je na celém světě stejná, jak pravil jistý moudrostí proslulý filosof. A
ono houbeles. Výsledkem ušlechtilých snah není ve své různosti jednotná multikulturní společnost, jaký byl
blahodějný předpoklad, nýbrž hořící stockholmská předměstí. Zřejmě šlo cosi šejdrem. Ale co?
Za oněch vzrušených dnů, kdy byly stockholmské rumrejchy v nejlepším, vyšel na to téma v listu Dnes článek
pana Teodora Marjanoviče. Ne že by ničitelské orgie schvaloval; to nikterak. Jen je vysvětluje. Mladí imigranti,
vesměs už ve Švédsku narození, jsou – cituji – zklamaní, nemajetní, naštvaní, každý den kolem sebe vidí sociální
bídu a chudobu… Přičemž to nejsou žádní islamisté ani marxisté, prostě jen ztratili víru v budoucnost. Jsou
frustrovaní z toho, jak odstrčeně a zapomenutě se cítí. A zakončuje článek slovy - ať se nám to líbí nebo ne, tihle
mladí lidé se považují za oběti systému.
Nu, nejsa přece jen Švédem neberu hned tak stoprocentně, co komu od pera ukápne; i rozhodl jsem se zmíněné
údaje přešetřit. Byla řeč o té sociální bídě a chudobě; i dotázal jsem se naší česko-švédské přítelkyně pani
Milady: kolik pobírá na sociálních dávkách člověk, ať domácí či přistěhovalec, který z jakýchkoli důvodů
nepracuje, takže mu nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti? Pravidla jsou dosti komplikovaná, zněla
odpověď, ale přibližně je lze shrnout takto: kdo je na sociální podpoře, hradí mu švédský erár všechny životní
náklady (stravu, bydlení, oblečení, ostatní potřeby), navíc ještě k volnému použití hotovost ve výši zhruba tří
tisíc švédských korun. Chápu se počítačky…1 Skr = k dnešnímu dni 2,99 Kč… to máme… 8970 kaček českých
návdavkem k veškerému zaopatření… no sakra. Tušil bych, že leckterý příjemce nižšího platu v království
českém – ani by to nemusel být důchodce – by nikterak netrpěl frustracemi, nýbrž by si medil jako opice o pouti.
To se ovšem týká švédského sociálního případu, je-li se svou frustrací sám; stačil-li naplodit hojnost potomstva,
jak jest v určitých kulturách běžné, může součet všech přídavků a příspěvků převýšit sumu, k níž to dopracoval
slušně vydělávající zaměstnanec i leckterý drobný kapitalista.
Ale to je jen materiální stránka věci. Krom té chudoby, jak již řečeno, se přistěhovalecká mládež cítí odstrčeně a
zapomenutě, ztratila víru v budoucnost, považuje se za oběť systému, takže musí zapalovat auta a vytloukat
výlohy. K tomu bych měl co připodotknout. Neboť i já jsem kdysi v čele své rodiny přitáhl do cizí země co
uprchlík s rancem na zádech a pár stovkami načerno posháněných dolarů v kapse. I já jsem se mohl přihlásit na
sociálním úřadě a pobírat podporu v podmínkách hostitelské země skrovnou, ale přímo rozmařile štědrou
v porovnání s podmínkami v opuštěné vlasti; a cítit se odstrčený a zapomenutý, ba naštvaný, až by se to zdání
rozplynulo. Místo toho jsem přemýšlel – a ne až po příjezdu, nýbrž dlouho před ním – čím a jak bych se mohl
v nových podmínkách uplatnit. Okolnosti ukazovaly někam za Atlantik; i učil jsem se anglicky jak mourovatý;
emigrantský vítr však s námi zacloumal jinak a skončili jsme v Německu. Nějaké zbytky jazyka Goethova jsem
měl v hlavě ještě z protektorátní školy, ale silně už pozapomenuté; i vrhl jsem znovu do učení a ještě
mourovatěji, až Němci začali říkat – ten váš přízvuk, inu ano, ale slovní zásobu máte vynikající! S tím už se dalo
něco počít. Po odborné stránce to taky nebyla žádná zvláštní sláva. Jakožto kádrový vyvrhel jsem strávil větší díl
své kariéry v podřadných dělnických povoláních, což bylo ve staré vlasti, když ne společensky, tak aspoň
finančně výhodné, v kapitalistickém Německu ale nic moc; i vyšťoural jsem z paměti, co mi v ní zůstalo z věd
geologických, než mě bolševik vyhodil k lopatě, a učil se znovu a nejmourovatěji. Výsledkem obojí té snahy
bylo místo v Dolnosaském úřadu pro geologii, v němž jsem se dočkal důchodu. Což neuvádím, abych se
vytahoval, jen nabízím k srovnání.
Ostatně si nemyslím, že by tomu bylo příliš jinak, kdyby nás emigrantský vítr býval zanesl do Švédska. Ledaže
bych se býval učil místo němčiny jak mourovatý švédsky a údělem by se mi stalo jiné odvětví geologie, případně
něco úplně jiného, co bych se musel učit od začátku a co nejmourovatěji. Není na tom nic zvláštního, v naší
české exilové komunitě to dokázal víceméně každý. Proč ne ti, kteří jsou tak odstrčení a frustrovaní, že musí ze
samé dišperace podpalovat na stockholmských předměstích auta? Že jazyková bariéra… ale prosímvás. V druhé
generaci by dle vší zkušenosti mělo být dávno po ní; naši emigrantští harantíci vesměs mluví německy líp než
česky, ne, tím to není. Že běženci odněkud z plání mezopotámských právě neoplývají odbornou kvalifikací,
tomu rád věřím; ale snad i švédský erár nabízí každému, kdo má zájem, kurzy sváření nebo malířství pokojů.
Leda by zájem nebyl, zajisté.
Autor svrchu zmíněného článku… ne že by si vymýšlel. Jen trochu přemalovává skutečnost. Ti frustrovaní
cizojazyční mladíci, děti imigrantů ze Somálska, Balkánu, Turecka… také na to jsem se vyptal naší švédské
přítelkyně. Turků prý u nich není mnoho a živí se vesměs řádně; co pak se Balkánu týče, nu, bývalo Švédsko
plné Chorvatů a jiných Jugoslávců, jak ještě sám pamatuji, ale už se integrovali, pošvédili se, jen ta jména na –ič
svědčí o zemi původu. Takže už ze všeho zbývá jen ten pás neklidu, táhnoucí se od Somálska přes Egypt a jiné
severoafrické končiny až po Sýrii, Irák a Palestinu. Chápu, že je proč odtamtud utíkat, ale my si všimněme
něčeho podstatnějšího: jsou to krajiny povýtce islámské. Pan Marjanovič tu souvislost popírá, nikdo že při tom
plundrování a výloh vytloukání neprovolává Al-láhu akbar, jen je tak drobet frustrovaný, ale to asi nebude celá
pravda. Souvislost s islámem jakási bude, a dosti značná; to si však vyžádá zvláštního odstavce.
Slovo islám, odvozené od arabského aslama, poddati se, oddati se (do vůle Boží), z největší části celý problém
vysvětluje. Nic nekoná člověk z vlastního rozhodnutí, ani kámen z dlaně puštěný nepadá k zemi, jak by si někdo
mohl myslet, to ruka Boží ho tam řídí. Totéž platí například v silniční dopravě. Mohlo by se zdát, že muslimský
řidič jezdí jako blázen, ale skutečnost je jiná, jak o tom poučil žák jedné autoškoly u nás v Hannoveru vlasy si
rvoucího instruktora: „Proč ty rozčilovat? Alláh chce – krach. Alláh nechce – nikdy krach!“ A je to, k čemu
nějaké dopravní předpisy. Jest muslim zcela zproštěn odpovědnosti za své jednání, leda by jednal proti
vyslovené vůli Boží; ale ani to vlastně nemůže, protože i to by si musel přát Bůh (a pak ho za to značně
nelogicky uvrhnout v plameny pekelné). Jinak řečeno, vybavil Bůh muslima nejvyšší, všemu nadřazenou,
konečnou a dokonalou pravdou, na níž už není co měnit ani zlepšovat. V tom tkví důvod jeho sebevědomí a
pocit převahy, a v tom i příčina jeho neúspěchu.
Přijde pak muslim do Švédska, nic se nenaučil ani naučit nepotřebuje v nezlomném přesvědčení, že jediné, čeho
je mu třeba, je bezpodmínečné poddání se Bohu; pak už půjde všechno samo sebou. A ono pochopitelně čerta
starého půjde, v první generaci ne a v druhé už teprve ne. I zatvrdí se srdce muslimovo: jak to, že nevěřící
všechno mají, krásné domy, auta a vůbec co si člověk může přát, a my přežíváme v pochmurných předměstských
ghettech za pár tisícovek sociální podpory? Nelze věřit, že by to tak chtěl Alláh; pak ale už zbývá jen nepřítel
Boží a svůdce duší lidských, Satan. To on se postavil mezi nás a Boha, to on, nečistý spojenec nevěřících,
způsobil naše zaostání! A už se vydávají šiky mstitelů Božích napravit tu křivdu. Po svém, plameny a tříštícím se
sklem výloh, nepříliš jinak, než jak se ve velkém děje onom pásu zmatků a nenávisti od Somálska po
Afghánistán. Neboť muslim si nemůže, nesmí přiznat, že udělal chybu; znamenalo by to, že chyboval Bůh, což
je nemyslitelné, plameny džahíny zapáchající. My nevěřící, setká-li se naše snaha s nezdarem, se ptáme: kde
jsem co zvrtačil? Muslim se táže: který bídák mi to způsobil? I nemůžeme se dohodnout jedni s druhými.
Měli bychom s tím konečně už jednou počítat. Že svět není zalidněn jednotným stádečkem Páně, nýbrž
všelijakou čeládkou, s jejímiž způsoby se můžeme srovnat lépe, hůř nebo vůbec nijak. Země Západu bez větších
problémů absorbují přistěhovalce z Thajska, Vietnamu a jiných buddhistických končin navzdory dosti značné
kulturní i rasové odlišnosti. O něco problematičtější bývá integrace přistěhovalců ze subsaharské Afriky, ale
nakonec i oni se nějak začlení, práci si najdou nebo také nenajdou, nestaví se však pyšně a pohrdavě proti
domácí společnosti, nespatřují v ní nepřítele, jemuž je třeba se mstít za domnělá příkoří. Je to povýtce střet s
islámem, jenž rozhoduje, pokročí-li naše civilizace k dalšímu vývoji nebo zanikne; stockholmské kravály jsou
malou předzvěstí toho, co může a pravděpodobně i bude následovat, neupustíme-li co nejrychleji od iluzorních
představ.
Co pak se týče uprchlického problému tak vcelku a všeobecně, jsem toho zpátečnického názoru, že kdo nalezl
útulek v cizí zemi, ať před bídou nebo pronásledováním, měl by jí být přinejmenším vděčný. Neměl by čekat, co
pro něj udělá hostitelská země, ale sám se chopit nějakého díla. Neměl by přijímat z jejího způsobu jen co se mu
hodí, nýbrž zachovávat její zákon a mrav ještě o něco důsledněji než domorodec. Hříšků, opominutelných
v případě domorodcově, se nemá a nesmí dopouštět on, a to ve vlastním zájmu svém a dobré pověsti komunity,
k níž se hlásí. Jeho kulturní kořeny mu nikdo nebere, ale nesmí je povýšeně a bezohledně klást nad zvyklosti
hostitelské země. Klade-li, nesmí se divit výzvám, že má mazat, odkud přišel. To pravím, jsa sám uprchlík.
Švédsko: v imigrantské čtvrti vypálen křesťanský kostel
bj
http://www.ostrava-online.cz/blogy/svedsko-v-imigrantske-ctvrti-vypalen-krestansky-kostel
22. 8. 2013
Minulou neděli ráno letniční křesťané ve švédské Karlskroně již svůj kostel-modlitebnu nenalezli, resp. nalezli
do základů vypálenou. Vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o žhářský útok, přičemž již dříve byly údajně letniční
církvi adresovány mailové a grafitti-výhrůžky z muslimských přistěhovaleckých kruhů. A to přesto, či právě
proto, že pastor Ulf Sundkvist se svým sborem Filadelfia (z řec.: bratrská náklonnost) projevuje vstřícnost k
muslimským imigrantům, kterých spoustu v blízkém okolí místa modlitebny bydlí.
Podobný žhářský útok se začátkem měsíce udál v imigrantské čtvrti městečka Garbsenu – eurábia.cz reportovala
zde.
Zdroje:
http://www.exponerat.info/pingstkyrka-brandes-ner-till-grunden-i-karlskrona/
http://www.expressen.se/kvp/har-brinner-hela-kyrkan-ner-till-grunden/
http://www.sedmitza.ru/text/3994106.html
http://www.dagen.se/nyheter/pingstkyrka-brann-ned-till-grunden/
http://avpixlat.info/2013/08/18/kristen-kyrka-nedbrand-i-muslimtata-karlskrona/
https://www.flashback.org/t2201876
http://www.dagen.se/nyheter/pingstkyrka-brann-ned-till-grunden/
http://www.dagen.se/kronikor/gastkronika/ulf-sundkvist-ror-inte-vid-gud-han-branns/
Evropa má problém. Díky levicové vládě Švédska
Václav Král
http://vaclavkral.blog.idnes.cz/c/359652/Evropa-ma-problem-Diky-levicove-vlade-Svedska.html
5. 9. 2013
Následující informace překvapila i ty z nás, kteří jsme už delší dobu dobře obeznámení s nechutně hloupou
politikou multikulti levicové, Švédské vlády. Její protinárodní akce měly za následek nedávné bouře v ulicích po
celé zemi. Zdá se však, že se podařilo překročit vlastní stín. V minulých dnech vláda této skandinávské země,
jako vůbec první v Evropě oznámila, že udělí všem žadatelům ze Sýrie azyl a povolení k trvalému pobytu.
Tuto informaci pochopitelně na titulních stránkách deníků v Česku nenajdete, pokud vůbec někde. Co toto
rozhodnutí znamená a co přinese? Nedávné události ve Švédsku jsou poměrně známé. Po nějaké době o nich
informovala dokonce i ČT. S patřičnou úpravou. Jak jinak. Taky není překvapením, že i poměrně chladní a
neteční Švédové už mají plné zuby toho, že roste počet zločinů, páchaných přistěhovalci. Tentokráte ovšem
problém dosáhl nežádoucích rozměrů.
Předně je znám postoj celé EU k přistěhovalectví a snaha úředníků z Bruselu o to, aby co největší počet
členských zemí tyto uprchlíky přijalo. Takže kromě toho, že pro samotné Švédsko je toto rozhodnutí etnickou
katastrofou, více zde, představuje obrovskou hrozbu pro vývoj v celé Evropě.
Udělením trvalého pobytu totiž švédská vláda vystavila těmto lidem bianko cestovní doklad na celý kontinent.
Tedy přesněji řečeno do prostoru Schengenu. Těžko si totiž představit, že by například „pouhý“ milion utečenců,
což je reálné číslo, zůstal v zemi. Za asistence úředníků v EU by se rozmístili po celé Evropě, což bude mít za
následek dosud nepředstavitelnou katastrofu jak humánní tak i ekonomickou.
Rozhodnutí vlády Švédska vyvolalo velkou nervozitu v okolních zemích. Především Norsko a jeho obyvatelé
nemají moc radost, což je pochopitelné, protože sami mají dostatečné zkušenosti.
Co bude následovat dále je velká neznámá. Uprchlíci mají právo, podle imigračních zákonů, přivézt si do země
celé své rodiny. Kdy a v jakém rozsahu se k tomuto bezprecedentnímu kroku Švédů přidají další země, je těžké
odhadnout. Střízlivým odhadem lze soudit, že Německo bude další v řadě. Možná i Řecko, odměnou za finanční
pomoc a podobný osud čeká nepochybně i Itálii. O Francii nemá asi smysl diskutovat a Británie je na tom
podobně.
A jak to bude s Českou republikou? Mnohé samozřejmě napoví výsledky voleb, ale hrozba sílí každým dnem a
každou hodinou a v případě mezinárodní intervence v Sýrii bude hrozba akutní. Nastane okamžitý příliv
uprchlíků, který jen sotva někdo zastaví. A znovu je třeba připomenout, že Švédsko je členem Schengenu, to
znamená, že kdokoliv se ocitne na jeho území, má volnou cestu po celém kontinentu.
Švédsko vrazilo Evropě nůž do zad. Vytáhnout jej nebude snadné a asi to bude hodně bolestivé.
Rusko znepokojuje myšlenka skandinávských poslanců legalizovat
incest
http://czech.ruvr.ru/2013_09_19/Rusko-znepokojuje-myslenka-skandinavskych-poslancu-legalizovat-incest/
19. 9. 2013
Ruští poslanci jsou znepokojeni iniciativou poslanců celé řady skandinávských zemí legalizovat incest.
Taková iniciativa, která byla vyjádřena oficiálně během parlamentní diskuse, představuje vážné nebezpečí, řekla
náměstkyně předsedy Výboru Státní dumy pro otázky rodiny, žen a dětí Olga Batalinová.
Poslankyně je přesvědčena o tom, že myšlenku obyvatelé skandinávských zemí podporovat nebudou, avšak
současně se domnívá, že „se jedná o signál, který nelze přehlížet“.
Ze Švédů vyrůstá národ spratků, varuje expert před liberální
výchovou
dam
http://zpravy.idnes.cz/ze-svedu-vyrusta-narod-spratku-d3e-/zahranicni.aspx?c=A131102_143031_zahranicni_dam
2. 11. 2013
Neděkují, nepodrží dveře, v tramvaji nepustí sednout staršího ani těhotnou. Ve Švédsku podle uznávaného
psychiatra vyrůstá kvůli přehnaně liberální výchově generace nezvladatelných spratků. Za neschopnost Švédů
zkrotit své potomky prý může i zákon z roku 1979, jenž rodičům zakazuje používání veškerých fyzických trestů.
„Žijeme v kultuře, kde takzvaní odborníci říkají, že děti jsou způsobilé. Výsledkem je, že děti si mohou určovat,
co budou jíst, co si oblečou na sebe a kdy půjdou spát,“ říká známý psychiatr David Eberhard, který ve své knize
„Jak děti přebírají kontrolu“ upozorňuje na neschopnost Švédů zvládat své potomky.
Eberhard připomíná, že Švédsko zavedlo v roce 1979 jako první země na světě absolutní zákaz fyzických trestů,
a uvádí, že nyní Švédové za neuvážené opatření sklízejí „trpké ovoce“. V zemi podle Eberharda stoupají počty
záškoláků, u dětí roste pocit úzkosti a psychických poruch a vše se projevuje v klesající pozici Švédska
v mezinárodních tabulkách úrovně vzdělávání.
„Když pořádáte rodinnou večeři, děti nikdy nesedí tiše. Zkrátka vyrušují. Musejí být vždycky středem pozornosti
a největší problém je, že se z nich stávají malí dospělí. Vštěpujeme dětem očekávání, že se vše točí jen kolem
nich, což je v důsledku činí téměř pořád nespokojenými nebo zklamanými,“ říká psychiatr.
Eberhard knihu napsal jako reakci na publikaci vlivného dánského psychologa Jespera Juula, jehož dílo „Vaše
způsobilé dítě“ volá po zavržení klasického hierarchického rodičovství, informoval britský list The Telegraph.
Výsledek extrémně liberální výchovy je dle Eberharda patrný i při výběru dovolené, kterou si de facto určují
právě děti. „Neřeknete jim: Jedeme do Říma nebo Milána. Raději se vypravíte na Malorku nebo Kanárské
ostrovy. Dovolená je přece pro děti a ne pro dospělé,“ říká.
Řešení je podle Eberharda zřejmé. Švédové by se měli vrátit k osvědčeným metodám „autoritativního“
rodičovství, protože prý neexistuje žádný vědecký důkaz o tom, že by přísnější výchova dětem nějak ubližovala.
„Můžete jednoduše opět převzít kontrolu nad tím, co se u vás doma děje. Rodina není demokracie,“ apeluje na
rodiče.
Se svými názory to ale Eberhard nemá jednoduché. Přísnější rodičovství nebo dokonce návrat pohlavků do
švédských domácností je v zemi jednoduše tabu. „Je zkrátka poměrně obtížné se současným pravidlům postavit.
Když řeknete, že chcete návrat striktní výchovy, jste mezi lidmi za idiota,“ přiznává.
Švédská kina označují filmy, které obsahují předsudky vůči ženám
haa
http://ona.idnes.cz/filmy-predsudky-02d-/spolecnost.aspx?c=A131106_160644_spolecnost_haa
6. 11. 2013
Švédsko pokračuje v boji proti genderovým předsudkům, tentokrát na filmovém plátně. Kromě klasického
označení upozorňujícího na násilí, nahotu nebo vulgarismy přibylo v některých kinech označení, zda film
obsahuje genderové stereotypy.
Posuzování filmů je jednoduché a vychází z testu americké kreslířky Allison Bechdelové, která jej navrhla v roce
1985. Aby film získal označení, že neobsahuje genderové stereotypy, stačí, když má alespoň dvě pojmenované
ženské hrdinky, které spolu hovoří, a to o něčem jiném, než o mužích. Bohužel sítem Bechdelové neprošel
například ani jeden z Pánů prstenů, Hvězdných válek, Pulp Fiction, Big Lebowski a až na jednu výjimku ani
Harry Potter.
Ellen Tejleová je ředitelkou artového kina ve Stockholmu, které označení zavedlo mezi prvními. A tvrdí, že je
překvapivé, jak málo blockbusterů takové označení dostane. Zavedení označení se u diváků setkalo s úspěchem.
„Mnohým lidem to otevřelo oči,“ řekla Tejleová britskému listu The Guardian.
Mužský svět na filmovém plátně
Pokud se pořádně zadíváte, všimnete si, že na filmovém plátně panuje nadvláda mužských silných akčních
hrdinů, okolo kterých cupitají krásné, ale slabé ženy, které jsou jen málokdy chytré nebo aktivní. Mnohé z nich
velkou část svých několika minut na obrazovce navíc stráví řešením mužů, jako kdyby pro ně nic jiného na světě
neexistovalo. Důležitá rozhodnutí je uvidíte dělat jen málokdy.
To má podle feministek a feministů vliv na to, jakým způsobem o sobě a svých možných rolích ve společnosti
přemýšlejí mladé dívky. Proto by na stříbrném plátně chtěli daleko častěji vidět „superhrdinku, profesorku, nebo
ženu, která překoná těžké životní překážky a ukáže novou perspektivu, „dodává Tejleová.
S tím souhlasí i Michaela Svatošová z Gender Studies: „Bourání stereotypů a předsudků prostřednictvím
podobných nástrojů, jakým je test Allison Bechdelové, může být pozitivním krokem. Nejde o samotné
známkování filmové produkce, ale o poukázání na rigidnost, s jakou jsou ženské a mužské postavy zobrazovány
často ve velmi zjednodušených situacích a rolích, které slouží dále jako vzory chování pro další generace.“
Hledají se ženské hrdinky
Iniciativa označování filmů podle genderových předsudků podporovaná Švédským státním filmovým fondem se
pomalu ujímá. Označení zatím uvádějí čtyři kina, ale do programu už ho plánuje zařadit i kabelová televize
Viasat Film. Ta se dokonce rozhodla 17. listopadu vysílat pouze filmy, které projdou Bechdelové testem,
(například Hunger Games nebo Železná Lady).
Test lze podle Svatošové vnímat jako dočasné opatření, jehož cílem je upozornit na problematičnost filmových
obsahů a které může vést k jejich změně. „V ideálním případě publikum zareaguje tím, že začne na označené
filmy kriticky nahlížet. Pokud se mu v důsledku toho přestanou líbit, tak klesne po takových produktech
poptávka a tvůrci se budou muset přizpůsobit,“ doufá česká feministka.
Důkazem je podle ní stále rostoucí počet filmů s ženou v aktivní roli, některé příklady naleznete v naší
fotogalerii. Hodnocení filmů podle Bechdelové najdete také na stránce BechdelTest.com.
Ale test ale má i ve Švédsku odpůrce. „Je příliš mnoho filmů, které projdou tímto testem, ale které ani trochu
nepomohou učinit společnost rovnější nebo lepší, a mnoho filmů, které testem neprojdou a v tomto ohledu jsou
skvělé,“ vyjádřil se švédský filmový kritik Hynek Pallas, který také odsoudil zapojení Švédského filmového
institutu.
Švédsko opět o krok napřed
Genderová politika je ve Švédsku na vyspělé úrovni, je zde třeba hlídána neopodstatněná nahota a sexismus v
reklamách. Další iniciativa se zase snaží do médií přivést více expertek na nejrůznější problematiky.
„Skandinávské způsoby řešení těchto problémů slouží často jako dobrá praxe a velká inspirace pro ostatní země
EU. Je třeba podotknout, že i severské země, které jsou pionýry v této oblasti, se potýkají s mnoha problémy
s tímto spojenými. Citlivost k genderové problematice není rozhodně otázkou samozřejmosti, ale letité práce při
jejím osvojování a praktikování,“ dodává Michaela Svatošová z Gender Studies.
Švédsko v šoku poté, co byla žena znásilněna k smrti somálským
přistěhovalcem
http://topconservativenews.com/2013/11/sweden-shocked-after-woman-raped-to-death-by-somali-immigrant/
28. 11. 2013
34letý přistěhovalec ze Somálska byl zatčen za divoký útok na ženu v parkovací garáži hotelu Sheraton ve
Švédsku. Žena zemřela při znásilnění. Policie tvrdí, že pachatel pokračoval ve znásilňování ženské mrtvoly i
poté, co zemřela.
Somálec byl zadržen policií ještě v aktu znásilnění zavražděné ženy.
Švédsko a Norsko jsou ve středu masivní epidemie násilných znásilnění. Statistiky o trestné činnosti ukazují, že
znásilnění v obou zemích se v drtivé většině dopouštějí muslimští imigranti.
Čísla za r. 2013 hodnoty uvedla nedávná zpráva švédského Public Radia. V prvních sedmi měsících roku 2013
uvedlo více než 1000 švédských žen, že je znásilnil muslimský imigrant. Více než 300 z nich bylo mladších 15
let.
Počet znásilnění je až o 16 % vyšší ve srovnání s rokem 2012.
Švédsko zbohatlo díky liberalismu, nikoliv socialismu: Kořeny
Bohumír Žídek
http://www.dolezite.sk/Mytus-socialistickeho-zazraku-ve-Svedsku-zhmkDc.html
http://finmag.penize.cz/ekonomika/276851-svedsko-zbohatlo-diky-liberalismu-nikoliv-socialismu-koreny
4. 12. 203
Portál libertarianism.org před nedávnem uveřejnil pozoruhodný text Johana Norberga, který boří mýtus o
Švédsku jako příkladu ekonomického úspěchu sociální demokracie. Švédský ekonomický zázrak totiž
nastartovala politika ekonomického liberalismu.
Autor uvádí, že Švédsko bylo před 150 lety chudší než dnešní Kongo, průměrná délka dožití byla poloviční a
kojenecká úmrtnost třikrát tak vysoká jako v průměrné rozvojové zemi. Pětičlenná rodina obvykle obývala
jednopokojový byt s kuchyní, často dokonce takový byt sdílelo víc rodin. V roce 1900 tak v domě s 200
jednopokojovými byty průměrně žilo 1400 lidí.
V letech 1850–1950 se švédský národní důchod zosminásobil a počet obyvatel vzrostl dvojnásobně. Kojenecká
úmrtnost klesla z 15 na dvě procenta a průměrná délka dožití stoupla o 28 let. Chudá rozvojová země se
proměnila v jedno z nejbohatších míst na světě.
Ačkoliv je tento úspěch často připisován švédským sociálním demokratům, pravdou zůstává, že v roce 1950 byly
daně ve Švédsku nižší a veřejný sektor menší než ve zbytku Evropy či v USA. Teprve poté začali švédští politici
zasahovat do ekonomiky a přerozdělovat bohatství, které Švédové v předcházejícím období soukromou aktivitou
vytvořili. V době největších úspěchů Švédsko uplatňovalo ekonomickou politiku nezasahování – laissez faire.
Anders Chydenius – otec švédského liberalismu
V roce 1763 Švédové vnímali jako obrovský problém masovou emigraci. Toho roku se finsko-švédský kněz
Anders Chydenius zúčastnil esejistické soutěže na dané téma a jeho průlomový příspěvek neobviňoval
emigranty, ale švédskou vládu, převládající regulace, vysoké daně a zkorumpovaný systém, který lidem
znemožňuje se prosadit a vytvořit si podmínky pro důstojný život. Poukazoval na privilegia, drahé koncese a
další překážky, znemožňující vstup těžce pracujících lidí na trh a chránící malou, neflexibilní aristokracii.
Nespravedlivě vysoké daně lidem sebraly všechno, co dokázali vytvořit, zkorumpované soudnictví znamenalo,
že jakýkoli spor byl dopředu ztracený, a přísné regulace tisku jim bránily si na kteroukoliv z těchto
nespravedlností stěžovat. Podle Chydenia byli chudí lidé inteligentní a pracovití, jen tak si uměl vysvětlit, že
dokázali přežít v tak nepříznivém geografickém i ekonomickém podnebí. Bohužel však museli většinu energie
vynakládat k překonávání regulací, vysokého zdanění a korupce. Chydenius proto navrhoval rozsah státu a výši
daní dramaticky snížit. Stát měl pouze bránit bezpečnost „našich životů a majetků“. Odmítal dotace i pro
odvětví, která oceňoval, například zemědělství a rybářství. Tvrdil, že na vládu by se mělo vztahovat sedmé
přikázání – nepokradeš. Prosazoval i svobodu pohybu a vyznání.
Chydenius v parlamentu
Chydeniův význam tkvěl v tom, že nebyl jen politickým teoretikem, ale i aktivistou. V letech 1765–1766 působil
ve švédském parlamentu. Země měla v té době slabého panovníka a silný parlament, proto byl jeho vliv poměrně
výrazný. Protiruská „strana klobouků“ v té době přišla o moc, k níž se dostala „strana čapek“. Ta sice neměla
žádnou jednotnou ideologii, ale měla jisté tendence k omezování vládních výdajů a odporu k válce. Chydenius se
stal postupem času lídrem nearistokratického křídla této strany. Díky tomu se postupně dařilo prosazovat
liberalizaci obchodu, omezování dotací a snižování daní. Jeho největším parlamentním úspěchem se však stalo
schválení zákona garantujícího svobodu tisku, který ukončil cenzuru a znamenal zveřejňování úředních
rozhodnutí a dokumentů, což byl v roce 1766 celosvětový unikát.
Zajímavé je, že v jedné ze svých prací popsal mechanismus samoregulace trhu, a to dobrých jedenáct let před
vydáním Smithova Bohatství národů, v němž se poprvé objevilo spojení „neviditelná ruka trhu“. Chydeniův
radikalismus však vedl k tomu, že se proti němu nakonec postavilo aristokratické křídlo vlastní strany. Nicméně
jeho vliv na vývoj švédského politického myšlení byl obrovský.
Nová opozice
Král Gustav III. ještě stihl podepsat zákon o svobodě vyznání, který navrhl Chydenius, dát zemědělcům větší
kontrolu nad jejich půdou a liberalizovat zemědělský obchod, pak byl ale roku 1792 zavražděn. Vedle určitého
posunu liberálním směrem král ještě před svým úmrtím stačil posílit roli panovníka a oslabit roli parlamentu, což
umožnilo jeho synovi Gustavu IV. Adolfovi mnohé liberální reformy zvrátit.
Za vlády Gustava IV. Adolfa rostla nespokojenost, protože opět nastala ekonomická stagnace a k tomu se přidaly
vojenské konflikty s Ruskem, Dánskem a Francií. Daně a inflace narostly na úroveň vyšší než před Chydeniem a
v roce 1808 navíc Švédové ztratili Finsko, do té doby integrální součást Švédska.
Švédskou armádu v té době vedl Georg Adlersparre, který se považoval za liberála a dokonce publikoval první
švédský překlad Smithova Bohatství národů. Právě tento důstojník vedl v roce 1809 revoluci, která svrhla krále.
Po revoluci sice došlo k obnovení svobody tisku i k drobným ekonomickým reformám a umenšení určitých
šlechtických privilegií, nicméně členové nově založené Liberální strany nemohli být spokojeni. Zvláště poté, co
se králem stal Karel XIV. Johan, bývalý Napoleonův generál, který se projevil jako oponent osvíceneckých a
liberálních myšlenek. Svoboda projevu ovšem umožnila další rozvoj liberálního hnutí a posilování opozice. I
mezi šlechtou postupem času rostla skupina lidí, kteří chápali společenská privilegia jako problém bránící
ekonomickému rozvoji. Současně se začala zvětšovat střední třída i počet lidí, kteří měli určitý kapitál, ale
nemohli jej svobodně investovat.
Hierta – architekt změny
Sjednocující osobou různých opozičních skupin se počátkem 19. století stal novinář a vydavatel Lars Johan
Hierta. V roce 1830 Hierta založil list Aftonbladet (Večerník), první moderní švédské noviny, jež se záhy měly
stát baštou švédského laissez-faire liberalismu. Na úspěch periodika Hierta vsadil své poslední jmění – neúspěch
by znamenal jeho osobní bankrot. K tomu však nedošlo. Naopak.
K prvním významným příznivcům a sponzorům listu patřil zmíněný liberální důstojník a revolucionář
Adlesparre. List byl díky Hiertovu smyslu pro humor do značné místy satirický a také velmi čtivý. Pro střední
třídu se rychle stal exkluzivním zdrojem informací o skutečném stavu země, který nebyl zrovna lichotivý. Navíc
nabízel řešení – liberalizaci a industrializaci. Poukazoval přitom na pozitivní příklady ze světa, z USA, Norska a
Anglie.
Hiertovým prvním návrhem v parlamentu bylo zrušení zákazu veřejné konzumace alkoholu, který chápal jako
legislativu namířenou vůči chudším vrstvám – jenom ty byly tímto zákonem postiženy. Podle Hierty by měl
člověk mít svobodu opít se, jak chce, dokud nezačne ohrožovat ostatní na zdraví a majetku. Kromě toho věřil
v absolutní svobodu projevu nebo rovná práva žen. Žádné skupině by podle něj nemělo být umožněno brát
peníze z kapes druhých. Každému by mělo být umožněno začít podnikat v kterémkoliv odvětví – včetně
bankovnictví – a obchodovat bez jakýchkoliv bariér.
Hiertův liberalismus stál na Lockově ideji přirozených práv a myšlenkách americké revoluce. Tento přístup často
kombinoval s utilitaristickými argumenty klasických ekonomů. Nejvíce si oblíbil autory, kteří tyto přístupy
kombinovali rovněž – například Fredérica Bastiata nebo představitele manchesterského liberalismu Rocharda
Cobdena a Johna Brighta. Aftonbladet mu posloužil jako platforma pro uvedení myšlenek těchto lidí do
švédského prostředí.
Švédský liberalismus kladl důraz na myšlenku, že mezi zájmy jednotlivých skupin obyvatel panuje soulad. Střet
mezi jednotlivými skupinami bude jen iluzí, pokud zrušíme všechna privilegia a umožníme všem občanům
vydělat si na živobytí a profitovat pouze prostřednictvím služby ostatním lidem v rámci svobodného trhu.
Výklad Adama Smithe, že nejde o shovívavost řezníka, pokud očekáváme levné a kvalitní maso, ale o jeho
osobní zájem, nebyl pro švédské liberály pouhým ekonomickým tvrzením, ale základem jejich světonázoru.
Podle něj řezník není naším nepřítelem. Pokud bude veškerý obchod dobrovolný, neuzavřeme dohodu, která by
nebyla oboustranně výhodná. Tak si liberálové představovali společnou snahu o pokrok a lepší svět.
Gripenstedt – umírněný liberál u moci
Síla liberální opozice rostla s tím, jak po několika pokusech o jeho likvidaci rostla obliba Aftonbladetu.
Spisovatelka Fredrika Bremerová tak třeba vysvětlovala, že Ježíš byl první liberál v dějinách, protože
podporoval osobní svobodu. Zatímco Bremerová a další autoři do švédského liberalismu vnášeli náboženské
hodnoty, lidé jako Hierta byli ateisty, kteří se ani příliš nezajímali o svobodu vyznání, protože náboženství
považovali za pověry. Další generace liberálů však chápala svobodu vyznání jako jednu ze zásadních reforem.
Libertariánské názory měly silnou podporu mezi parlamentními zástupci zemědělců, pro které byla důležitá
demokratizace systému, zajištění majetkových práv k půdě a svoboda obchodu. Tyto požadavky je vždy dovedly
do liberálního tábora. Na druhé straně obchodnický stav byl rozpolcen – stále rostoucí skupina prosazovala
ekonomickou svobodu soutěžit a tvořit proti starému establishmentu, který chtěl své obchodní zájmy chránit
před konkurencí. A protože mezi šlechtou a klérem většina liberalizaci odmítala, hlasování mezi zástupci stavů
často končilo poměrem 2:2 a reformní návrhy byly zablokovány. Postupem času se však i mezi šlechtou začaly
prosazovat liberální názory a pomalu se začala utvářet liberální většina schopná prosadit nemalou část
reformního programu.
Po roce 1848 zažila vzestup především umírněná skupina liberálů, tzv. šedých. Král Oskar i aristokracie se
zalekli revolučních událostí ve Francii. Ze strachu z násilné revoluce ve Švédsku, stejně jako z radikálního
programu laissez-faire i socialismu, začali podporovat umírněné křídlo liberálních politiků, kteří prosazovali
liberalizaci a modernizaci země postupnými reformními kroky, nikoliv radikální revolucí. Johan Gripenstedt,
nejvýraznější parlamentní představitel tohoto směru, byl v roce 1848 jmenován ministrem bez portfeje.
Na jeho názory měly výrazný vliv práce Fredérica Bastiata, s nimiž se seznámil ve Francii. Prosazoval
zrovnoprávnění žen, svobodu vyznání a demokratizaci parlamentu. Šlo o velmi nadaného politika, který dokázal
vytvářet široká spojenectví a dosahovat kompromisů, čímž prosazoval stále větší část svého programu, ačkoliv
byl kritizován radikálnějšími liberály, kteří jej považovali za oportunistu. Roku 1856 ho král jmenoval ministrem
financí. Přitom králi často dokázal vzdorovat, znemožnil např. jeho plány na vojenská dobrodružství v zahraničí.
V letech 1840–1865 došlo k výraznému rozšíření svobody tisku a vyznání, zrušení cechovního systému, každý
mohl svobodně začít podnikat, regulace znemožňující rozvoj dřevařského a těžebního průmyslu byly zrušeny,
imigrační i emigrační politika byla uvolněna, a milion Švédů tak mohl hledat štěstí za mořem. Došlo k reformě
vzdělávacího systému a ženám bylo konečně umožněno vlastnit a dědit majetek, vzdělávat se a pracovat. Těsně
před odchodem z vlády v důsledku zdravotních problémů v roce 1865 zajistil připojení Švédska ke smlouvě o
volném obchodu mezi Francií a Velkou Británií. Stál rovněž za demokratizací parlamentu do té doby založeného
na systému čtyř stavů.
Po Gripenstedtově odchodu z vlády jeho kritici tvrdili, že jde o zbabělce, který odešel právě ve chvíli, kdy se
začnou projevovat ničivé účinky liberální politiky. Předpovídali, že zahraniční konkurenti zničí švédský průmysl
a bez vládní kontroly podnikání nastanou obrovské problémy s kvalitou a koordinací. Umožnění otevírání
obchodů v zemědělských oblastech pak mělo znamenat soumrak pro města, která přijdou o tržbu od zemědělců,
již už nebudou mít důvod tam nakupovat.
Nic z toho se nestalo. Dvě stě let po prvním Chydeniově veřejném vystoupení se Švédsko stalo jednou
z nejbohatších zemí světa. Průměrný reálný výdělek rostl v letech 1860–1910 každých deset let o 25 % a
průměrná délka dožití se zvýšila o 12 let. Za 50 let tedy průměrný reálný výdělek stoup o 170 %, za dalších 50
let (1910–1960 to bylo „jen“ o 110). Veřejné výdaje na přelomu století dosahovaly pouhých 6 % národního
důchodu. Podnikání a inovace zažily nebývalý rozkvět. Právě v této době se proslavila jména géniů jako
Ericsson nebo Nobel. Vznikla např. firma Electrolux, která ve švédských domácnostech jako první masově
rozšířila elektrické vysavače.
Liberalismus za zenitem
Roku 1867 se většina poslanců v novém, demokraticky zvoleném parlamentu hlásila k liberalismu, který v té
době triumfoval. Ohromný úspěch ovšem zároveň stál za úpadkem a rozpadem hnutí. Zdálo se, že klasičtí
liberálové prosadili všechny zásadní body svého programu a jejich ideologie se vyčerpala. Liberálové se
rozštěpili do menších frakcí, které se už nikdy nesešly v jedné straně. Někteří liberálové chtěli zavést
Bismarckův program sociálního zabezpečení a začali být známí jako sociální liberálové.
Po dvaceti letech byli opět na vzestupu konzervativci – tentokrát v modernější, propodnikatelské variantě.
Zatímco v minulosti tvrdili, že jen silná a intervenční vláda může zastavit dosavadní vývoj, dnes tvrdili, že pouze
taková vláda může zajistit jeho pokračování.
Role sociální demokracie
V roce 1889 byla založena švédská sociální demokracie. Za povšimnutí stojí, že součástí jejího programu byla
podpora volného obchodu a odpor vůči clům. Strana vznikla jako reakce na intervence konzervativní vlády ve
prospěch podniků a zemědělců, které chápala jako popření rovnosti před zákonem. Proto tvrdila, že i pracující
třída by měla formulovat své požadavky vůči vládě, ne jen čekat na plody ekonomického růstu.
Střet těchto rozličných zájmů zajišťoval po další desetiletí přežívání liberálního systému. Konzervativci a
sociální liberálové se společnými silami zasazovali o fiskální odpovědnost a nedotknutelnost soukromého
vlastnictví. Když se sociální demokraté dostali v roce 1932 k moci, rychle opustili úmysl znárodňovat podniky.
Jejich vedení vidělo růst produkce jako nutný předpoklad pro zaplacení reformních programů. Velmi rychle je
uchvátila produktivita liberální ekonomiky a netroufali si do ní zásadním způsobem zasahovat. Nechali se
významně ovlivnit liberálními ekonomy Gustafem Casselem a Elim Hecksherem, kteří se hlásili k dědictví
Anderse Chydenia.
Teprve v padesátých letech začali sociální demokraté postupně prosazovat levicovější politiku. Nicméně celková
daňová zátěž stále nepřesahovala 19 % HDP, a byla tedy nižší než v USA a ostatních evropských zemích. Do
roku 1965 nepřekročila 30 %. I v letech 1950–1970 Švédsko pokračovalo v liberální obchodní politice nízkých
cel a benevolentního přístupu k podnikání.
Až po roce 1970 si sociální demokraté troufli začít prosazovat masivnější regulace. Mezi lety 1960–1980 se
veřejné výdaje téměř zdvojnásobily – stouply z 31 na 60 % HDP! Právě v této době sociální demokraté cestovali
po světě a vyprávěli o ekonomických úspěších nově vytvořeného „modelu“. Šlo však jen o mýtus. Růst
zajišťovala přetrvávající liberální politika. Sociálně demokratický posun doleva postupně zázračný švédský růst
zastavil. Díky tomu, že země stále ještě mohla sklízet plody předcházejících období, osudné následky ze začátku
nebyly patrné.
Na Švédsko čekala vleklá krize. V následujících letech bylo nuceno pětkrát devalvovat měnu, aby byl průmysl i
nadále konkurenceschopný. Spojenectví mezi velkým státem a velkým byznysem vedlo k rapidnímu snížení
flexibility švédského trhu práce. Nejvýznamnější švédské společnosti většinou vznikly v období laissez-faire.
Z padesáti největších firem byla jen jedna založena po roce 1970. V roce 1970 bylo Švédsko podle žebříčku
OECD čtvrtou nejbohatší zemí světa – v roce 2000 se krčilo na 14. místě. Sociálně demokratická politika
skončila neslavně a musela být přehodnocena.
Jak to bylo dál
V devadesátých letech přišlo další reformní období. Sociálně demokratické i pravostředové vlády se snažily
v reakci na vleklou krizi zemi opět posunout od převládajícího socialismu a korporativismu blíže k tržní
ekonomice. Daně dosahující nesnesitelné výše se postupem času o něco snížily. Finanční, telekomunikační,
mediální trh a trh s elektřinou byly deregulovány. Došlo k částečné reformě penzijního systému tržním směrem.
Soukromé subjekty mohly vstupovat i do zdravotnictví a školství, což bylo v předchozích letech
nepředstavitelné.
Daňová zátěž klesla z 52 na 42 % HDP. Švédsko zrušilo daň darovací, dědickou, stavební a z bohatství.
V současnosti opět roste export, vznikají pracovní místa v soukromém sektoru a ekonomický vývoj opět začíná
překonávat zbytek Evropy. S finanční krizí si země poradila lépe než většina dalších států. Veřejný dluh se
pohybuje kolem 30 % HDP.
V centru Stockholmu byla odhalena socha Larse Johana Hierty a sociálně demokratický předseda parlamentu
prohlásil, že Anders Chydenius byl jedním z největších průkopníků v dějinách Švédska. Konzervativně liberální
ministr financí Anders Borg si na zeď své kanceláře pověsil portréty Gripenstedta a Chydenia, „otců švédského
bohatství“, jak se o nich vyjádřil. Pokud bude Švédsko pokračovat v liberalizaci, bude čerpat z myšlenek, jejichž
aplikace se mu v minulosti vyplatila a učinila z něj jednu z nejvyspělejších zemí světa.
Muslimové vedou válku proti Švédům
Fjordman
http://pravyprostor.cz/muslimove-vedou-valku-proti-svedum/
14. 12. 2013
Země, která nám dala Bergmana, ABBU a Volvo se stává známá jako Bosna severní Evropy. „Švédský model“
je v podvědomí jako na stabilní a mírumilovný stát s vyspělou ekonomikou, ale nyní také euroarabský horor
utopického multikulturalismu, socialistické korupce a nekontrolovaného přistěhovalectví. Někteří mysleli, že
jsem přeháněl a že diskuse o možnosti budoucí občanské války ve Švédsku byla čistá paranoia. Byla? V novém
sociologickém průzkumu s názvem „Vi Krigar mot svenskarna“ („Jsme bojovníci proti Švédům“), mladí
přistěhovalci v neklidném městě Malmö hovoří o tom, proč jsou zapojeni do trestné činnosti.
Ačkoli se to neuvádí, většina pachatelů jsou muslimové. V jednom z těch vzácných případů, kdy švédská média
skutečně odhalila pravdu, noviny Aftonbladet psaly před několika lety, že 9 z 10 nejvíce trestaných etnických
skupin ve Švédsku pochází z muslimských zemí.
To je třeba mít na paměti při čtení novinového článku: Přistěhovalci „vedou válku“ proti Švédům přes loupeže.
Vlna loupeží, jejímž svědkem je během posledního roku město Malmö, je součástí „války proti Švédům“. To je
vysvětlení, které poskytují mladí migrující lupiči při výsleších o tom, proč okrádají jen rodilé Švédy, řekla
v rozhovoru socioložka Petrou Åkesso.
„Četla jsem zprávu o mladých lupičích ve Stockholmu a Malmö, a chtěla jsem vědět, proč okrádají jiné mladíky.
To obvykle nezahrnuje hodně peněz,“ říká. Ptala se chlapců ve věku 15 a 17 let, a to jak jednotlivě, tak i ve
skupinách.
Téměř 90 % všech loupeží nahlášených policii byly spáchány gangy, ne jednotlivci. „Když jsme ve městě a
okrádáme, vedeme válku, válku proti Švédům.“ Toto tvrzení bylo zopakováno několikrát. „Moc pro mě
znamená, že Švédové ke mně budou vzhlížet, ležet na zemi a líbat mi nohy.“ Chlapci se smíchem vysvětlují, že
„je vzrušující pocit ve vašem těle, když okrádáte, cítíte se spokojený a šťastný, je to pocit, jako když jste uspěli,
cítíte se prostě dobře. „“ Je to tak jednoduché okrádat Švédy, tak snadné. „“ My krademe každý den, tak často
jak chceme, kdykoliv chceme. „Mladí přistěhovalci považují Švédy za hloupé a zbabělé:“ Švédové nedělají nic,
jen nám dají věci. Jsou tak slabošský.“ Mladí lupiči neplánují zločiny: „Ne, jen vidíme nějaké Švédy, kteří
vypadají bohatí nebo mají pěkné mobily, tak potom je oloupit.“
Proč tak velmi nenávidí Švédy? „Oni nenávidí nás. Když jde nakupovat Švéd, dáma za pultem mu dává peníze
zpět do ruky, podívá se mu do očí a směje se. Když jdeme nakupovat my, dá peníze na pult a podívá se na
druhou stranu. „Åkesson pochází ze Srí Lanky a tedy nevypadá jako rozená Švédka,“ říká, že nebylo těžké
chlapce přimět mluvit o svých zločinech. Spíše se chlubili, kdo spáchal nejvíce loupeží. Malin Åkerström,
profesorka sociologie, vidí jen jedno řešení tohoto problému: „Práce pro každého.“
Je zajímavé, že tito muslimští přistěhovalci zcela otevřeně říkají, že jsou zapojeni do „války“, účasti na
zločinech a obtěžování domorodého obyvatelstva. To je zcela v souladu s tím, co jsem předpokládal. Počet
znásilnění se čtyřnásobně zvýšil. Počet většiny jiných násilných trestných činů se také zvyšuje. Nestabilita se šíří
do většiny městských a příměstských oblastí. Cizinci z Alžírska, Libye, Maroka a Tuniska ovládají skupiny
podezřelých ze znásilnění. Právnička Ann Christine Hjelm zjistila, že 85 % odsouzených násilníků se narodilo
v cizině nebo přistěhovalcům. Tento jev se neomezuje pouze na Švédsko. Počet znásilnění spáchaných
muslimskými imigranty v západních zemích je tak extrémně vysoký, že je obtížné sledovat znásilňování jako
obyčejné náhodné činy jednotlivců. Podobá se to boji. Děje se to ve většině zemí západní Evropy, stejně jako
v ostatních jiných muslimských zemích, jako je Indie. Evropská vězení se zaplňují muslimy uvězněnými za
loupeže a všechny druhy násilných trestných činů.
Malmö ve Švédsku, které se stane prvním skandinávským městem s muslimskou většinou za deset nebo dvacet
let, má devětkrát tolik hlášení loupeží na hlavu než dánská Kodaň. Přesto prioritou číslo jedna pro politickou
třídu ve Švédsku během letošní národní volební kampaně se zdá být démonizace sousedního Dánska za
„xenofobii“ a „brutální“ diskusi o muslimské imigraci. V posledních letech vyvolal džihád nepokoje ve Francii.
Švédští sociální demokraté i premiér Göran Persson kritizují způsob, jakým francouzská vláda manipuluje
s nepokoji v zemi. „Připadá mi to jako velmi tvrdý a konfrontační přístup.“ Persson také odmítl myšlenku
posílení místní policie.
Několik desítek miliard korun, někteří říkají, že několik stovek miliard, se vynakládá každoročně na rychle
rostoucí komunity muslimských imigrantů. Švédsko se stalo celosvětovým sociálním úřadem, protože politické
elity se rozhodly, že masivní muslimská imigrace je „dobrá pro ekonomiku.“
Ačkoliv je Švédsko extrémním příkladem, o hodně podobných případech ze západní Evropy můžeme mluvit.
Zákon a pořádek se naruší ve velkých městech a nakonec i v malých napříč evropským kontinentem a ulice
ovládnou gangy agresivních muslimských mladíků. Měli bychom připomenout našim orgánům, že
nejdůležitějším úkolem státu – někteří tvrdí, že by měla být jediným úkolem státu – je dbát na dodržování
pravidel právního státu výměnou za daně. Vzhledem k tomu, že se je zcela zřejmé, že toto již není případ
EURAB, měli bychom se ptát, zda jsou tyto daně stále legitimní, nebo zda jsou to jen maskované výplaty
v podobě sociálních dávek pro muslimy a naši novou Eurokratickou aristokracii. I když není zrovna Bostonský
čajový dýchánek, možná nadešel čas na panevropské daňové povstání: Nebudeme už platit daně, dokud naše
orgány neobnoví právo a pořádek s muslimskou imigrací.
Co se stane, když se sociální systém zhroutí a nebude již dost peněz na „mazání“ rostoucího napětí mezi
přistěhovalci a rodilými Evropany? A co se stane, když lidé zjistí, že jejich vlastní vůdci prostřednictvím EU a
Euro-arabského dialogu povzbuzují všechny muslimy, aby se nám zde usadili? Bude zde masivní
nezaměstnanost a desítky milionů lidí bude cítit vztek, strach a ponížení zrádným systémem, společností a jejich
vlastními „demokratickými“ vůdci.