Bůh války, syn Dia a Héry, je svému otci nejprotivnější ze všech

ARÉS
Bůh války, syn Dia a Héry, je svému otci nejprotivnější ze všech olympských bohů.
Zeus ho nesnáší právě pro jeho krvelačnost a kdyby nebyl jeho synem, již dávno by ho svrhl
do Tartaru. Arés však právě v bitvách a zabíjení nachází radost a činí mu potěšení bít se na té
či oné straně, jak se mu právě zachce. Vznáší se mezi bojovníky, sám v zářící zbroji s
velikým štítem, a rozsévá zkázu. V jeho stopách se vždy nesou bohové Deimos a Fobos-děs a
hrůza. Zároveň s nimi je zde i Eris, Areova sestra a bohyně sváru, a nechybí ani bohyně
Enýó, rozsévající záhubu.
Arés je sice zuřivý a zdatný bojovník, ale vítězství není vždy na jeho straně. Občas se
stane, že na bitevním poli ustupuje Pallas Athéně, která nad ním vítězí moudrostí a klidným
vědomím síly. Nezřídka také smrtelní hrdinové dokáží zahnat či poranit Area, zvláště když jim
Pallas Athéna pomáhá. Takto dokázal v trojské válce zranit svým kopím Area Diomedés,
jehož úder vedla sama Athéna. Obrovití Alóeovi synové ho dokonce věznili třináct měsíců v
mosazné nádobě, až ho polomrtvého vysvobodil Hermés.
Arés opovrhuje soudními spory do té míry, že se nikdy neukázal u soudu jako žalobce,
a pouze jednou jako obžalovaný. Byl obviněn ze svévolné vraždy Poseidónova syna
Halirrhotia. Arés se hájil tím, že to bylo oprávněné, jelikož jinak by byla Halirrhotiem
znásilněna jeho dcera Alkippa z rodu Kekropova. Nikdo jiný na místě činu nebyl mimo Area a
Alkippy, která samozřejmě svědectví svého otce potvrdila, a tak musel být Arés zproštěn
viny.
Ve srovnání s ostatními olympskými bohy byl Arés méně uctíván a lidé i bozi ho
mnohdy nenáviděli.
(N.A.Kun, Starořecké báje, SPN, Praha, 1976. Kolektiv autorů, Encyklopedie antiky, Academia,
Praha 1973. Robert Graves, Řecké Mýty I, Odeon, Praha 1982.).
1