Poslík velikonoční č.1. 2013
Transkript
Poslík velikonoční č.1. 2013
Poslíkův kalendář Světový den modliteb žen - 10.4 – 17.00 fara Historické pozadí doby, ve které byla vybudována evangelická kaple v Gutech - 28.4 – 15:00 – kostel přednáší Józef Szymeczek Neděle Matek - 12.5 – 9:30 kostel Hudební odpoledne dětí - 14.5 – 15:00 evangelický kostel Komorní Lhotka Konfirmační slavnost - 26.5 – 9:30 kostel Víkend rodin s dětmi - 31.5 – 2.6 Jižní Morava Sborový den - 9.6 – 9:30 kostel další program v areálu PZKO Zakončení školního roku - 30.6 – 9:30 kostel velikonoční č.1/2013 2 Druhá šance Snad asi každý z nás se setkal s pojmem Bambini di Praga. A byl to opravdu pojem s velkým P. Byl to světově proslulý dětský pěvecký sbor, který sklízel samé úspěchy. Dlouhá léta jej vedl sbormistr Bohumil Kulínský, který s tímto sborem dosáhl asi největší popularity a úspěchu. Nicméně v roce 2011 Bambini di Praga ukončil svou činnost. Oficiální důvod nikdy nebyl zveřejněn, ale média spekulovala, že důvodem byl neúspěch v náboru nových členů do sboru, který byl zapříčiněn kauzou právě jejich sbormistra, Bohumila Kulínského. Připomenu, že ten byl v souvislosti s jeho sborem obviněn a také odsouzen za sexuální zneužívání a ohrožování mravní výchovy jeho svěřenců, či spíše svěřenkyň. Obětí mělo být 49… Možná se ptáte, proč se zmiňuji o velikonocích o takových ohavnostech, o takovém člověku, který by si zasloužil…! Nedávno jsem s tím člověkem viděl v televizi rozhovor. Musím přiznat, že na mně zapůsobil velice zvláštně. Ten rozhovor i ten člověk. Mimo jiné tam také padla otázka jeho další budoucnosti. Kulínský uvedl, že dostal nějaké nabídky na sbormistrování, takže uvidí. Ve chvíli, kdy byl odsouzen k trestu vězení za své činy, s ním sympatizovalo asi velice málo lidí. Pokud vůbec někdo. Když jsem však viděl ten rozhovor, tak mě zaujalo to, jakým způsobem se celá ta kauza vyvíjela. Nic zvláštního na ní není. Vina, odsouzení, trest. Spravedlnost zvítězila. Možná bychom taky mohli skončit. Ale Kulínský na mě tehdy zapůsobil dojmem člověka, který ten svůj cejch viny sebou ponese dlouho. A je si toho vědom. Ale ono to nějak z logiky věci vyplývá, že? Na něj pozor, to je ten, co zneužíval děti! A tady bychom také mohli udělat tečku. Ale zásadní skutečností, ke které chci celé toto povídání směrovat, je to, že Bohumil Kulínský dostal druhou šanci. Druhou šanci dělat věci správně, a vyvarovat se chyb, které udělal. Jak s ní naloží, to už záleží na něm. Přeji mu, aby dobře. Bratři a sestry, my jsme dostali také druhou šanci. Velikonoce jsou toho důkazem. Že se to nedá srovnávat s takovým případem? Myslím, že dá. Jestliže půjdeme do důsledků, tak přece odplatou za každý hřích je smrt. Ne za menší, větší, lehčí, těžší. Za každý hřích. I tady je naše vina, náš trest. Ale tak nějak na jiné hlavě, na jiných bedrech, na jiných probodnutých rukou a nohou. A tady se mi vtírá otázka, kde je ta spravedlnost, podle které někdy tak horlivě soudíme druhé! Kde je to 3 pravidlo viny a trestu? Ono tady je. Ale trest za mou vinu nese někdo jiný. Kulínský si trest za svou vinu odpykal sám. Přesto mu v našich očích zůstává ten cejch jeho viny. Je pravdou, že před Bohem zřejmě svou vinu nese dál. Ale,kdyby se stala ta milost a Bůh mu odpustil, a kéž by tomu tak bylo, změnil by se pohled ostatních? Vidíte ten rozdíl? Vidíte, o kolik to my křesťané máme před Bohem snažší? A to jen díky Jeho nepředstavitelné lásce a milosti vůči nám. Nikdo nám nedává ten pomyslný cejch viny za naše každodenní, mnohdy se stále opakující hříchy. Trest za naší vinu nás díky oběti Ježíše Krista tak nějak míjí. Možná i tady mají základ slova: Nesuďte, abyste nebyli souzeni! Procházíme svátky Velikonoc. Svátky, které poukazují na vítězství, nad vinou, nad hříchem, které poukazují na odpuštění. Svátky, díky kterým nám byla nabídnuta druhá šance. Druhá, třetí, čtvrtá, jedenáctá, stotřicátá… A tak si říkám, když už nemusíš pykat, je ti to alespoň líto? S přáním požehnaných Velikonoc K.O. Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš ? Žalm 144.3 ______________________________________________ Jubilejní rok Když jsme před časem psali s konfirmandy závěrečnou písemnou práci, jedna z otázek se ptala na stáří našeho kostela. Konfirmandé si v této otázce nebyli jisti, a tak jsem jim dovolil, aby si zaběhli ke kostelu a přečetli si nápovědu. Všem nám, kteří pravidelně docházíme do našeho chrámu, letopočet vytesaný do jeho základního kamene neomylně napovídá ( 1922 + 1 rok výstavby = 1923) , že jsme letos vstoupili do jubilejního roku. V srpnu to bude už krásných 90 let, co se tu smíme scházet. Původně hlavně při pohřbech, později i při bohoslužbách, a po roce 1950 také při svatbách, křtech, evangelizacích, koncertech. Toto věkovité, a jistě nesamozřejmé Boží požehnání, bychom chtěli v tomto roce uctít a oslavit různými způsoby. Vezměte, proto prosím těchto pár řádek jako srdečné pozvání, k našim společným jubilejním oslavám 90 narozenin našeho evangelického chrámu. 4 V neděli 28.dubna nás navštíví historik naší církve Józef Szymeczek, aby nám přiblížil ona dvacátá léta 20.století, ve kterých naši předkové evangelickou kapli budovali. Toto historické ohlédnutí začne v 15:00, kde jinde než v kostele. Na jaře bude také probíhat výtvarná (možná dokonce multimediální) soutěž „Víra očima dětí“, ve které se naši nejmladší členové sboru pokusí nějakým uměleckým způsobem vyjádřit svůj vztah ke svému kostelu. Výsledky soutěže budou vyhlášeny během vernisáže, slavnostního otevření výstavy fotografií, kterou bychom chtěli ve spolupráci s Janem Myrdaczem připravit na předvečer výročí posvěcení, v sobotu 10.srpna v 17:00 v sále na faře. ( prosíme pomozte nám výstavu připravit i vy – pokud doma máte historické fotografie, ze křtu, z konfirmace, svatby, z bohoslužeb, z evangelizací i z brigád, konaných v našem kostele, a i snímky jiného druhu, nějak spojené s historií našeho sboru a kostela, rádi je vystavíme. Fotografie můžete přinášet na faru už na jaře, abychom měli dost času snímky zkatalogizovat a výstavu připravit ) Během prázdnin vyjde speciální číslo našeho sborového časopisu Gutský poslík. Na jeho stránkách si budete moci mimo jiné přečíst plné znění dokumentu, který byl v roce 1922 vložen do základního kamene – jakýsi vzkaz otců budoucím generacím. Uveřejníme také program slavnostní bohoslužbyz 12.8.1923, kdy se konalo posvěcení kaple. V neděli 11.srpna se uskuteční slavnostní bohoslužba u příležitosti 90.výročí posvěcení kostela. Jako hosta jsme symbolicky pozvali pastora našeho mateřského sboru z Komorní Lhotky Boleslava Firlu. ( byl to právě ligocký pastor J.Unucka, který ve 20-tých létech 20.století zastřešoval výstavbu kostela ) Pokud se vše podaří, měli bychom na této slavnosti už sedět v nových kostelních lavicích! To je jeden z dalších projektů spojených s 90 – výročím. Možná ten nejnáročnější. I tady můžete pomoci – tím, že připojíte ruku k dílu, během brigád, a samozřejmě i svými finančními dary, za které Vám už nyní děkujeme. V neděli 11.srpna pro Vás připravujeme další neobvyklou akci – výlet do lesního kostela na Goduli, kde se naší předkové tajně scházeli v době, kdy jim byl odebrán první kostel – ten historický dřevěný. Bylo to v létech 1654 – 1709. Na tomto památném místě chceme prožít chvíli vděčnosti, spojenou s písní, modlitbou, Slovem Božím. Pokud to jen trochu bude možné, vydejte se spolu s námi po stopách našich evangelických předků 5 tak jak oni – pěšky. Vás, kterým nohy a zdraví už tolik neslouží, rádi na Godulu vyvezeme autem. Tuto akci připravuje naše mládež. ( V případě hodně nepříznivého počasí, se toto setkání uskuteční v našem kostele ) Na podzim bychom mohli v kostele uspořádat ještě koncert duchovní hudby, pěveckého sboru a podobně. Jubilejní slavnosti potom uzavře v Adventu Večer koled. A jeden bonus na závěr : Už brzy si budete moci zakoupit památeční fotografie kostela ( ve dvou verzích: větší v rámečku a malou v dopisním formátu), které vydáváme v souvislosti s jubileem. Fotografie jsou vyrobeny zajímavou formou dřevotisku. Věřím, že Vás malé nahlédnutí do programu akcí spojených s 90-tým výročím posvěcení kostela alespoň trochu nadchlo. Pojďme tedy s vděčností do práce i do slavení. Může nás k tomu inspirovat i citát, který byl vykován do jednoho ze dvou původních zvonů kaple : „Słuchajcie niebiosa i ty ziemio, albowiem Pan mówi...” Izaiasz 1,2 Otcové zakladatelé 6 P.S. Máme tu první úkol pro pamětníky – pomozte nám identifikovat jednotlivé postavy na historické fotografii, pořízené 22.5.1929, kdy k nám byly přivezeny původní zvony. Vlastimil Ciesar ____________________________________________________________ NEZÁVISLÝ DAR Řím. 6,23 „ Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši našem Pánu“. Bratří a sestry, milí čtenáři při psaní těchto mých článků mám vždy na myslí dvě věci: - těm, kteří již Kristu patří a mají jistotu spasení, jsou tyto články určeny k povzbuzení, k radosti, k větší horlivosti mluvit o tom druhým. - pro ty, kteří ještě Kristu nepatří, mají tyto články sloužit k zamýšlení. A k takovému rozjímání jsou nejlepší Velikonoce, aby každý, kdo Kristu nepatří, prožil ty tří dny velikonoc s Pánem Ježíšem. Aby spolu s Kristem tam na kříži Golgoty ukřižoval ten svůj starý hříšný život. A třetího dne, ten první den po sobotě, aby spolu s tím živým, vzkříšeným Kristem, i on povstal k životu novému. Trojjediný třikrát svatý Bůh, stvořitel a vládce celého vesmíru dává lidskému stvoření dar života věčného. Je to nezávislý dar, stejně jako vzduch, který dýcháme, jako světlo v den bez mraků, jako osvěžující jarní déšť, tak i jako láska Boží ke ztracenému světu. Na tom lidské stvoření nemůže nic změnit, ani to ovlivnit. - Ef. 2,8-9 „ Milosti tedy jste spasení skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar: není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“. Je to smutné, že se dnes této slavné pravdě tak málo věří. Lidé si stálé myslí, že je třeba něco pro to udělat, aby dar spasení získali. Ano, pro mnohé je těžko uvěřit, že Pán Bůh je tak milostivý, že prostě tomu ztracenému člověku chce věčný život darovat. Když Pán Ježíš žil zde na této Zemi řekl v rozhovoru jedné samaritánce, která žila v hříchu. „ Kdybys znala, co dává Bůh a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou “. J 4,10. 7 Boží dar spasení je nezávislý na charakteru a zásluhách člověka, který Pána Boha o tento dar prosí. Milí čtenáři ten velký, nedocenitelný a slavný dar věčného života přichází přímo z Božího srdce. Každý pokus si tento dar zasloužit, nebo chtít ho nějak splatit svědčí o hluboké neznalosti jeho ceny i dobrotivého daru dárce. Dar věčného života, lze obdržet nikoli až jednou po smrti, ale už zde v tomto pozemském životě. Věčný život, to je opak života přirozeného, toho života, který je třeba ukřižovat spolu s Kristem. „ On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování, zachránil nás obmytím, jimž jsme se znovu zrodili k věčnému životu skrze Ducha svatého“. Tt 3,5.. Kdo se znovu nenarodil a neobdržel tento nový, věčný život, ten není opravdový křesťan:“ Neboť odplatou za hřích je smrt, ale Božím darem je věčný život v našem Pánu Ježíši Kristu „Řím. 6,23. Zde poznáváme tu věčnou pravdu, že každý člověk je hříšník. Všichni jsme zhřešili, a jediné, co si zasloužíme, je smrt, věčné odloučení od Boha. Bratří a sestry, milí čtenáři Pán Bůh ve své neskonalé lásce právě k nám ztraceným hříšníkům poslal svého Syna, aby jako Beránek Boží zemřel místo nás. Řím. 5,8-9 „ Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlnění prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachránění od Božího hněvu“. Kdo před svatým Pánem Bohem pozná svojí hříšnost a uvěří, že někdo jiný zemřel za jeho hříchy, tomu Pán Bůh nabízí ve svém Synu zdarma největší dar: DAR VĚČNÉHO ŽIVOTA. Pokud tento dar nepřijmeme, je náš život roven věčné smrti. Je to beznadějné mrhání, smutné a marné hledání něčeho, co by člověka uspokojilo. Kdo však vírou v Pána Ježíše Krista přijme tento dar, smí žít radostným, zářivým životem, úplného uspokojení. „ Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré pominulo, hle je tu nové“. 2Ko 5,17. Věřte tedy zvěsti slova Božího: Kdo má Syna, má život: kdo nemá Syna Božího, nemá život“. 1 J 5,12 Milí čtenáři co platí u tebe? Jsi znovuzrozen, máš Krista? Máš jistotu života věčného? Chvála Pánu Bohu za každého takového. Nebo stálé ještě 8 hledáš, bloudíš, čas ubíhá a ty kráčíš k věčné smrti? Vykupitel je živ, volá tě a nabízí ti změnu v tomto čase velikonočním. Je ti nabízen čas pro nové rozhodnutí: chceš ve svých hříších na věky zahynout, nebo chceš přijmout ten velký Boží dar a žít věčně? Kéž tě Pán obdaří moudrosti, abys ses rozhodl správně. Jiří Folwarczny _____________________________________________________ WYMOWNA TREŚĆ ŚPIEWU I MUZYKI Dwie siostry - tak jak w biblijnym podobieństwie wśród Jezusa, lecz w tym wypadku wypowiedzi, że obie obrały dobrą cząstkę, która nie będzie im odjęta. Śp. Marta Lasotowa oraz Anna Misiarzowa były zaangażowane w pracy na Niwie zboru miejscowej parafii. Wyrastały razem jeszcze z dalszymi dziećmi w rodzinie Niemców w pięknym zakątku doliny Bystrego w uroczej scenerii przyrody na wzgórzu zwanym Pierdlawiska. Zastanawiam się nad tym, czy może czyste górskie powietrze lub klimat tego środowiska nie miał jakiś dodatkowy wpływ na głosy strunowe w ich świadomości dlatego że wielu z nich, a także genetycznie później i dalsi z rodziny, byli obdarowani tymi talentami śpiewu, muzyki i gry na instrumentach. Też starsi zborownicy powiadali zawsze po występach ich duetu w kościele czy na farze, że to znane i doceniane z Niemieckiej Kolonije jak nazywamy znowu to miejsce zabudowań na Wyrchach. Warto przypomnieć, kiedy chwilowo nie funkcjonował chór zborowy, to z pełną świadomością oraz w powadze skupienia wypełniały tę lukę upiększenia nabożeństwa właśnie te dwie siostry w wystąpieniach śpiewu w duecie. Ile tego wszystkiego było w kościele przy różnych uroczystościach czy na farze w przebiegu godzin biblijnych, wigilijek, itd. trudno zliczyć. Jednak pozostanie pamięć na wykonane szlachetne i religijne poczynanie i poświęcenie, za trud i czas w przygotowaniu na próbach i występach, za swą służbę w ofierze. Warto im oddać z wdzięcznością gesto poszanowania i podziękowania a chwalić Boga za to wszystko, co nam daje z swej szczodrej ręki i w tym akcencie śpiewu czy muzyki, który upiększa i umila nasze ziemskie życie. Również 9 nie można zapomnieć, że obie były długoletnimi chórzystkami guckiego macierzyńskiego zboru i w swej posłudze jakimiś filarami dawnych pięknych czasów w historii tego ludu wiary, tego środowiska, tego otoczenia. A kiedy w dniu pogrzebu, ostatniego pożegnania śp. Marty wyśpiewała solo, pieśń od organ w kościele, jej siostra Anna, to aż mróz szedł po plechach wszyskim słuchaczom w wypełnionej świątyni oraz kierowali głębokie wyrazy uznania za ten artystyczny wyczyn tej zborowniczki już w podeszłym sędziwym wieku. Co o tym wszystkim na zakończenie wypowiedzieć. Może tylko tyle, mieć życzenie, ażeby więcej takich skupisk rodzin muzyczno-śpiewaczych było widocznych ku pożytkowi. A że wnuk Renek Adamek przebrał ich pałeczkę śpiewaczego talentu nie trzeba tu robić żadnej popularyzacji. Bo znamy jego walory i kierujemy do wspomnień jeho występy przy różnych imprezach zborowych. Bo piękny śpiew i muzyka to interpretacja sentymentu, która wznosi człowieka nad wyżyny i daje balzam na duszę człowieka. Jan Myrdacz 10 MŁODOŚĆ I STAROŚĆ BÓJ ŻYCIA W jednej bajce była wypowiedziana taka zagadka: Co lub kto to jest? Rano chodzi po czterech, w południe po dwóch a wieczorem o trzech. Jednoznaczna odpowiedź brzmi. To człowiek i jego życiorys. Rano - to dziecko, które najpierw chodzi po czterech. W południe - to mężczyzna lub kobieta w sile wieku, którzy chodzą pewnie po dwu nogach. A wieczorem to sędziwy człowiek na schyłku życia chodzący o trzech, używając do pomocy laskę. Taki obraz nasuwa nam się w tej wypowiedzi zagadki. Lecz to życie każdego człowieka to także wielka zagadka. Bo żaden z nas nie może przewidzieć tego, co będzie przyszłego dnia, za tydzień, miesiąc czy za rok. Zastanówmy się nad tymi trzema odcinkami, nad tymi zjawiskami przyrody, ekzystencji trwania. Wielu z nas wie i doświadcza o tym, ile opieki i poświęcenia potrzebuje to małe dziecię aniżeli osamostatni się i jest niezależne od drugiej osoby. Ile pytań kładzie nam do odpowiedzi, ile czerpie nowych rzeczy w strefie swego rozwoju. Jak nieraz musimy kierować jego postępowanie, ażeby nie zboczyło na złe tory życia. Jak czasem potrzeba bronić charakteru godnego naśladowania wzorów. Ile czasu to wymaga do nabycia obserwacji w tej dziedzinie jak naprzykład matematyka - liczenie, pisanie i czytanie, uporządkowanie czy Szumiący potok, przeźrocza woda tak jak młodej dziewczyny uroda Popłyną niegdyś czasem w dal wtłaczając w swym sercu żal Tego spojrzenia na cały świat pozostawiając w życiu duży ślad Zmiennego trwania w doczesności prowadząc nas do wieczności Istnienia naszego w nadziei że wszystko biegnie po kolei Od początku aż do końca jak wschód i zachód słońca Chcemy nieraz naszą młodość zachować ażeby móc z niejednego się radować Wiemy jednak, że świat i życie się zmienia również dla teraźniejszego pokolenia Bo ten darowany czas tak szybko leci że nie zastawimy go ani w toku stuleci Lecz każdy według swego przeznaczenia musi dziwnie wędrować od swegp urodzenia Więc każdy z nas ma własne marzenia oraz z tym związane różne wrażenia Niezważając raczej na własne ordery obok których nikt nie jest szczery To z reguły wyższej sprawiedliwości patrzy Pan Bóg na nas z swej litości Widoczność jego odblasku z góry by znów przyjść na świat po raz wtóry Dlatego ten Król w swej wspaniałości udziela pokoju, łaski milionom ludności A my dziękując za to, co dla nas czyni mamy nadzieję, że nas na lepsze obmieni. Jan Myrdacz 11 12 posłuszeństwo. Posłużę przykładem, jak nasza mała dwuletnia wnuczka coś smera ołówkiem po papierze. Powiadam do niej, żeby napisała swoje imię Natalka. Ze szczerym podziwem patrząc na mnie odpowiada: "Já jsem ještě malá, neumím psát". Znowu powtarzam jej to samo. A ona robi coś niesamowitego, oryginalnego. Bierze swoją małą rączkę z ołówkiem i wkłada do mej dłoni z wypowiedzią "Dědo, pomoz mi to napsat". Wie, że sama niepodoła, że potrzebne jej jest wsparcie i pewność realizacji tego małego zadania. A takich autentycznych przykładów byłoby możliwe przytoczyć dziesiątki. Lecz potem nastaje wiek męski - zwycięski. Iluż to odważnych ludzi oferowało swe umiejętności, swe ambicje, swą potęgę myślenia oraz działania na sprawy, które kojarzyły się z rezultatem wielkich wyczynów, też osiągnięć czy zwidocznienia własnej osoby. Wielu ludzi dążyło w swym zenicie do celu do mety najwyższych szczebli w społeczeństwie. Iluż z nich chciało być na piedestale chwały i popularności. A nieraz dążąc do tych wymiarów, do tych wyników swego zaangażowania nie zwracali uwagi na bliźniego, na przyjaciela, na człowieka obok siebie. Iluż z nich swą zatwardziałością pychy czy wyniosłością degraduje tego naprzeciw, tego mniej aktywnego. Bo świat dzisiejszy, obrazowo mówiąc, to taka dżungla, w której silnieszy wygrywa, pozbawiając szacunku drugiego. Takie niestety są nastawione mantinele, że ten zza marginesu już się nieraz nie liczy. Lecz to wszystko po upływie czasu ziemskiego, po latach obfitości przemija, jest nakierowane w tę stronę przypowieści tej zagadki bajkowej. Człowiek chcąc czy nie, prędzej czy później ocknie się w tym środowisku w tej rzeszy tych, którym to jest tak potrzebna laska dla wsparcia, kiedy musi poruszać się o trzech w swym życiu. Są jednak wyjątki, kiedy niektórzy w głębokiej sędziwości potrafią sobie jakoś doradzać, nie są oddani na łaskę drugich, nie potrzebują aż takiej opieki. Jendak lat nie ubywa, tylko przybywa a z tym także kłopotów i wyrzeczeń, starości. Wszystko to w dziwnym dla nas skojarzeniu, że człowiek sędziwy powoli staje się w wielu wypadkach podobnym dziecku. Tak jak już wspominałem o rękach, to znowu potwierdzam ten przykład swych odwiedzin w Domu Seniora. Wówczas mój znajomy, już przeszło 94letni obywatel tego ośrodka opieki społecznej, chciał z łóżka wyłączyć telewizor w tym wypadku pomagając sobie długim kijem - patykiem, zapinając i wypinając główny wyłącznik (guzik u telewizji). Lecz i ten manewr był dla niego za ciężki, bo trzęsąca się ręka nie mogła natrafić do tego miejsca do tego punktu. No i musiałem posłużyć własną ręką jak u tej wspominanej 13 wnuczki - pomoz mi, ať se netrápím a ulehči mi ten malý úkol. Tak, tak wygląda obrazowo to życie człowieka - od młodości do sędziwości, od urodzenia do umierania, od teraźniejszości prowadząc nas od wieczności. Owszem i zawsze z tym najlepszym przewodnikiem ze Stwórcą Świata. W tej świadomości nasuwa mi się jeszcze jeden rzeczywisty obraz przetransformowany do ujęcia fotograficznego, które wykonał przy okazji naszej pierwszej wspólnej wystawy przed 40laty w klubie PZKO w Gutach ks. senior Kazimierz Suchanek. Tam uwidocznił zdjęcie staruszki trzymającą na kolanach prawnuczka. To obleciało i w wydruku gazet regionalnych. Nasuwa się pytanie , czy potem ci młodzi z tej generacji nowoczesnej potrafią podtrzymać na kolanech w modlitwie w godności, w dostojności tych w podeszłym wieku, którzy zabezpieczali ich rozwój, wykształcenie, zasady moralne, te wartości przygotowawcze do życia. Bo żyć razem w miłości, szacunku, to wielka rzecz, to ocean spokojny, to dar z góry. Jan Myrdacz 14 Zimní víkend v Písku 8.-10.2 Po všech těch přestupech z autobusu do autobusu a nejmíň hodinovém čekání na autobusovém nádraží v Jablunkově, které jsme si zkrátili návštěvou Penny Marketu a po ještě kilometrové chůzi pěšky do kopce, jsme se konečně dostali k místu činu. Dřevěný srub v Písku! Po rozdělení pokojů nám začalo být zima, naštěstí ve společenské místnosti stál on, zachránce ,který byl připraven nás zahřát. Krb. Druhé naštěstí pro nás bylo, že jsme měli Marka Tyrlíka, který udržoval v chatě neustále teplo a za to mu děkujeme! ☺ Neštěstí to však bylo pro tu kůlničku na dříví, která může být ráda, že tam ještě stojí…První den, když pomineme oběd a večeři, jsme hráli hlavně společenské hry ,bylo studium ,zpívání písní, povídali jsme si a vážně nechtějte vědět v kolik jsme šli spát. Druhý den po skvělé snídani od maminek, nás čekala náročná cesta přes Polanku na Gírovou. Byla náročná proto, že všichni museli dávat pozor na to, aby nestoupli a tím nenarušili stopy běžkařů, které vedly všude kolem nás. Žertuju! Označení náročná si vysloužila hlavně z toho důvodu, že naše nohy musely šlapat do kopce a zároveň se brodit sněhem, nám sahajícím skoro až ke kolenům. I přes všechna náročná opatření jsme si cestou užili spoustu legrace a do cíle jsme došli. Chata už byla napůl obsazená běžkaři, tak mládežníci obsadili tu druhou půlku a dali si teplou polévku nebo Kofolu. Do srubu jsme se vrátili celí mokří, takže se u krbu strhl litý boj o místo na sušení. Zbytek dne byl opět prožitý u Božího slova, společenských her, oslavných písní, diskuzí a skončil zaslouženým odpočinkem. V neděli ráno po snídani jsme se sbalili, uklidili chatu a vyrazili na bohoslužbu do kostela v Písku, kde jsme byli mile přivítáni. Bohoslužbu jsme, ale museli opustit dřív, abychom stihli autobus. Byl to skvělý víkend, plný zábavy. Komu by se chtělo domů? Už se těším na příští rok!.. ☺ Klára Ciesarová ____________________________________________________________ I Z R A E L 20 faktů o Izraeli a o blízkovýchodním konfliktu Která strana v tom blízkovýchodním konfliktu je v právu? Následně uvedené body sestavil jeden vysokoškolský učitel. Tyto výstižné a poučné body byly přeloženy z angličtiny a pro nás zveřejněny v Mezinárodním časopise o biblických proroctvích: „ Volání uprostřed noci “. 1. Izrael jako národ a Jeruzalém: Izrael se stal národem r. 1312 př. Kristem, čili dvě tisíciletí před vznikem a rozšířením islámu. 2. Dvě desetiletí po založení dnešního státu Izrael, v roce 1967, začali palestinští uprchlíci vnímat sami sebe jako součást palestinského národa. 15 16 3. Od obsazení Kanánu Izraelci (kolem roku 1272 př. Kr.) zde židovský 13. Arabsko-izraelský konflikt: národ žil a panoval celé jedno tisíciletí. Po 3 000 roků zde nepřetržitě žili Židé, i když často pod cizí vládou. 4. Po ovládnutí svaté země Araby v roce 635 po Kristu, netrvala tato jedná nadvláda Arabů déle než 22 roků. Muslimové vládli v zemi až od roku 1917 s přerušením na 88 roků. 5. Více než 3 000 roků je Jeruzalém milovaným hlavním městem židovského národa, i když od roku 70 do roku 1948 neměli Židé svůj vlastní stát. Jeruzalém nebyl nikdy hlavním městem nějakého muslimského národa. Ani když město obsadili Jordánci, nechtěli ho mít jako hlavní město a ani žádní arabští státníci jej nenavštívili. 6. O Jeruzalému je v Tenachu, hebrejské Bibli, zmínka více než 700x, v Koránu však ani jednou. 7. Jeruzalém prohlásil hlavním městem David asi před 3000 roky, když jej osvobodil od Jebuzitů, kteří Jeruzalém založili. 8. Židé na celém světě se při modlitbě obracejí směrem k Jeruzalému, muslimové jsou k němu při modlitbě obrácení zády. 9. Arabští a židovští uprchlíci v roce 1948: Arabové byli svými arabskými vůdci vybízení, aby Izrael opustili. Vůdcové jim slibovali, že Židy ze země vyženou. Nato opustilo zemi 68% arabského obyvatelstva, aniž by kdy spatřili jediného izraelského vojáka. 10. Násilí, pronásledování a pogromy ze strany domorodých obyvatel Způsobily, že Židé utíkali z arabských zemí, které byly jejích domovem. 11. Počet arabských uprchlíků, kteří roku 1948 opustili Izrael, se odhaduje na 630 000. Počet židovských vystěhovalců s arabských zemí je přibližně stejný. 12. Navzdory obrovské rozloze okolních arabských států nebyli arabští uprchlíci úmyslně mezi jejích obyvatele začlenění. Z jednoho milionu uprchlíků od konce druhé světové války jsou arabští uprchlíci jediní na světě, které země jejích vlastního národa nepřijaly. Židovští uprchlíci jsou naproti tomu plně začleněni do státu Izrael, ačkoliv jeho rozloha není větší než svazového státu New Jersey nebo německé spolkové země Hesensko. Araby zastupuje celkem 8 různých národů, Palestince nepočítaje. Židovský národ je jen jeden. Arabské státy již začaly pět velkých válek proti Izraeli a všecky prohrály. Izrael ve všech válkách se bránil a vyhrál. 14. V chartě OOP je stálé ještě požadavek na zničeni státu Izrael. Izrael vydal Palestinské autonomii velká území na západním břehu Jordánu a zásobil je zbraněmi. 15. Pod jordánskou správou došlo k znesvěcení míst pro Židy svatých. Židé měli zakázány přístup ke svým svatyním. Pod izraelskou správou jsou všechny křesťanské i muslimské svatyně zachované a přístupné lidem všech náboženství. 16. Organizace spojených národů a Izrael: OSN vydala do roku 1990 celkem 175 rezolucí Rady bezpečnosti, z nich 97 bylo namířeno proti Izraeli. 17. Generální shromáždění OSN vydalo do roku 1990 celkem 690 rezolucí. Z nich bylo 429 namířeno proti Izraeli. 18. Když Jordánci zničili v Jeruzalémě 58 židovských synagog, OSN mlčela. 19. Stejně OSN mlčela k tomu, když Jordánci systematický poškozovali židovské hroby na Olivové hoře. 20. Když Jordánci praktikovali politiku srovnatelnou s apartheidem a bránili Židům navštívit Chrámovou horu a Zeď nářků, OSN opět mlčela. 17 Bratří a sestry, milí čtenáři žijeme v neuvěřitelné době. Musíme si proto položit otázku, jakou roli v ní chceme hrát my. Co odpovíme svým dětem, vnukům, až se nás zeptají, jak jsme se zachovali v období rozhodujícího obratu v údělu židovského národa, když jsme měli příležitost se nějak projevit? Pravda a skutečný mír jsou univerzální hodnoty, které všichni zastupujeme, a proto je také musíme znát. Fakta jsou na skutečnosti založené argumenty, které nelze oddiskutovat. Fakta hovoří jasněji než nějaké libovolné sestavení obhajoby. 18 Poradím vám jednu věc, kterou bychom my všichni křesťané měli dělat, po přečtení tohoto článku. A to již jen proto, že Boží Syn přišel na tuto zem, do Izraele, mezi vyvolený národ, aby ho poznali v první řadě oni. Avšak pro svou lásku i k nám hříšníkům z okolních pronárodů, zaplatil i za nás výkupné prolitím svaté, nevinné krve, na kříži Golgoty. Proto bychom měli dělat alespoň maličkost pro tento Bohem vyvolený národ. Tou maličkosti pro nás, avšak velikou věci v očích našeho Vykupitele a Spasitele je modlitba za tento národ, za stát Izrael. My nemusíme při modlitbě obracet svou tvář k Jeruzalému. My obracejme a pozvedejme svůj zrak i hlas k nebesům, aby On Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba uchoval svůj lid i národ do doby, než přijde podruhé na tuto zem ve veliké moci a slávě jako Mesiáš a Král, který na této zemi zřídí se království. Nad všemi národy tohoto světa, bude vládnout z toho dnešního města Jeruzalém. Šalom Jiří Folwarczny DOBRODRUŽSTVÍ PAVLOVA Adolf Novotný XXI. JMÉNO KRISTOVO NELZE ZNEUŽÍVAT „"Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane", vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest." Mt 7,21 Toto slovo řekl Pán Ježíš, když mluvil o posledním soudu. Před tento soud se bude muset postavit každý z nás, mladý jako starý, hoch i děvče. Bůh ho bude soudit podle toho, jak kdo měl rád Pána Ježíše. A tu přijdou mnozí, kteří se budou ohánět jménem Pána Ježíše Krista. Budou říkat, že jsou křesťané, ba mnozí budou vykládat, že o Pánu Ježíši kázali, v jeho jménu vyháněli ďábly a konali zázračné činy, ale Pán Ježíš sám prohlásí, že je nikdy neznal. Ono totiž nestačí dovolávat se jména Kristova, nestačí říkat "Pane, Pane". Bůh bude soudit podle toho, kdo jak činil jeho vůli. A jeho vůle je, aby každý přijal Pána Ježíše za svého Spasitele a svrchovaného Pána, jemuž sloužit a jehož poslouchat pokládá za největší radost. Jsou lidé, kteří mají Pána Ježíše plná ústa, ale žijí tak, jakoby Pána Ježíše vůbec nebylo, jednají tak, jak se jim líbí. Jsou pak dokonce lidé, kteří chtějí na Pánu Ježíši vydělávat. S takovými lidmi se setkal apoštol Pavel. Odcestoval do Malé Asie, kde zanechal Akvilu a Priscillu, a sám odjel do Antiochie se slibem, že se co nejdříve vrátí a že se se svými přáteli setká v Efezu, nejbohatším městě Malé Asie. Ať tam na něho čekají. V Efezu byl chrám k poctě bohyně Diany, který byl pokládán za jeden ze sedmi divů světa. Bylo zde také velmi mnoho židovských obchodníků a potulných židovských kouzelníků, kteří pomocí zaklínacích formulí vyháněli za peníze zlé duchy. Říkali, že tyto kouzelnické formule mají od Šalomouna. Při čarování také vyslovovali jeho jméno. Byly tu také vyráběny a prodávány kouzelné knihy se zaříkávacími formulemi. Zde se tedy usadil Akvila a začal kázat. Ale získal jen dvanáct lidí! 19 20 Ale tu přišel Pavel. Začal ihned kázat v synagoze. Trvalo to tři měsíce, než ho Židé vyhodili. A tu se Pavel rozhodl, že najme zvláštní místnost ve škole pohanského mudrce Tyranna. Ten totiž přednášel ve své škole jen do jedenácti dopoledne a od čtyř odpoledne. Pavel tedy mohl kázat od jedenácti do čtyř. Bůh se přiznával k jeho práci a dal mu i moc, kterou kdysi svěřil apoštolům. Pavel totiž uzdravoval nemocné ve jménu Pána Ježíše. Brzy mluvilo o Pavlovi celé město. Někteří pověrčiví lidé si dokonce vypůjčovali Pavlovy části oděvu a nosili je domů, aby je přikládali na nemocné ve víře, že se tak uzdraví. Nevíme, co tomu říkal Pavel, ale v bibli stojí, že se skutečně nemocným ulevilo a že dokonce zlí duchové z lidí odcházeli. PRO DĚTI Venku moc barev není, tak můžete vybarvit obrázek. Malování podle čísel 1 oranžová, 2 - červená, 3- světle zelená, 4 - tmavě zelená, 5 - žlutá, 6 - modrá A teď přišli ti kouzelníci. Byli to synové představeného synagogy, jakéhosi Scévy. Když viděli, že Pavel uzdravuje jménem Pána Ježíše, řekli si, že by to mohlo sloužit jejich obchodu. S Pánem Ježíšem ovšem neměli nic společného. Nevěřili v něho, ani nebyli jeho učedníky. Když k nim jednou přivedli člověka, posedlého zlým duchem, zvolali: „Zaklínáme tě Ježíšem, kterého káže Pavel!“ Zlý duch jim odpověděl: „Ježíše znám, o Pavlovi vím, ale kdo jste vy ?“ A člověk, v kterém byl ten duch, na ně skočil a tak je zřídil, že utekli z toho domu nazí a zranění. Jméno Pána Ježíše se nesmí zneužívat. Jeho jménem smí mluvit jen jeho učedník. Bůh nedovolí, aby jméno jeho Syna přišlo v porouhání. Když se tohle rozneslo po městě, bázeň se zmocnila všech. Mnozí přicházeli k apoštolům a přiznávali se ke svým hříchům. Jiní přinášeli "svaté" obrázky a sošky, kouzelné knihy a zaklínací papírky. Dali vše na hromadu a zapálili, aby je to nepokoušelo. A víte, co to stálo ? 50 000 zlatých korun. Ale kde působí Pán Ježíš, tam mizí i pověra, i kdyby to mělo stát sebevíc peněz. Tak i v Efezu bylo zvelebováno jméno Pána Ježíše a mnozí se odnaučili brát jeho jméno nadarmo. Ne každý, kdo se jménem Pána Ježíše ohání, obstojí před Bohem. Jen ti, kteří mu slouží celým srdcem, mohou se jeho jménem chlubit. ČTI: Sk 18,19-23 l9,1-20 21 22 Duben Chovancová Marie Bartoszová Žofie Liberda Jan Turoňová Emilie Witos Ladislav Górny Alexander 79 let 74 let 73 let 78 lat 73 let 82 let Květen Wawroszová Emilie Bartosz Jiří Szotkovská Pavla Chovancová Anna Sabelová Helena Kaletová Helena Górny Bronislav Górná Helena Bobek Jan Žmijová Helena Kiszová Vanda Witosová Žofie 89 let 75 let 73 let 81 let 78 let 87 lat 74 lat 91 let 82 let 87 let 60 let 70 let Červen Chlebková Anna Saganová Vanda Pietrová Helena 65 let 77 let 72 lat Vydává sbor SCEAV Guty pro své vnitřní potřeby. Adresa redakce: SCEAV Guty č. 91, 739 55 Smilovice e-mail: [email protected] www.guty.estranky.cz tel. 737 203 807 Vychází čtyřikrát ročně. Toto číslo vychází 31.března 2013 „Žijte v Hospodinově bázní, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. Žalm 34,10 23 24
Podobné dokumenty
září 2015 - Slezská církev evangelická av Oldřichovice
Čas prázdnin je za námi a my s úžasem hledíme ne jen na to, jak všechno rychle uběhlo, ale především na to, kolik jsme toho jako sbor prožili - Oldfest, příměstský tábor, XcamP, pobyty dětí na Lípě...
Více