vodíková voda

Výzkum a práce na téma vody s vysokým
obsahem vodíku
Výzkum a práce na téma vody s vysokým obsahem vodíku, autor: Dr. Hayashi
Hidemitsu, M.D. a další výzkumní pracovníci zabývající se vodou s vysokým
obsahem vodíku
Nový návrh medicíny založené na „vodě obohacené vodíkem“
NOVÝ NÁVRH MEDICÍNY ZALOŽENÉ NA „VODĚ OBOHACENÉ
VODÍKEM“
Autor: Dr. Hidemitsu Hayashi, M.D, Institut pro výzkum vody
Prezentace na 6. symposiu mezinárodní integrativní medicíny
OSUD ŽIVOTŮ NA ZEMI
Oxidační
poškození
Produkce
aktivních forem
kyslíku
Přibližně 21 % vzduchu tvoří kyslík, který všechny formy života, ať
již rostlinné nebo živočišné, podrobuje většímu či menšímu
oxidačnímu poškození, které, dalo by se říci, je jejich osudem.
Zároveň si udržujeme metabolismus pomocí kyslíku, který přijmou
plíce po oxidaci potravy přijaté ústy. Výsledkem je nevyhnutelná
tvorba aktivních forem kyslíku.
Celkově vzato, měli bychom mít na paměti, že jsme neustále
vystaveni riziku oxidačního poškození, a to jak z vnějšku, tak také
zevnitř.
REALITA VODY: MÍSTO, KDE VZNIKÁ ŽIVOT
Charakteristika
vody na Zemi
Nedostatky „vody s
nízkým obsahem
vodíku“
Hydrogenáza
Díky existenci vody na Zemi se zde mohly zrodit organismy, které
zde nyní žijí. Je třeba si povšimnout, že realita vody na Zemi má
společný jmenovatel, a to skutečnost, že voda obsahuje jen
minimální množství plynného vodíku, neboť ten jako nejlehčí
a nejmenší prvek rychle mizí. U takového typu vody můžeme
hovořit o „vodě s nízkým obsahem vodíku“.
Můžeme říci, že formy života vzniklé ve vodě s nízkým obsahem
vodíku čelily fatálnímu riziku, které je přinutilo vytvořit si
prostředek, který bude bojovat proti oxidačnímu poškození,
konkrétně antioxidační enzym.
Velmi důležitou a zajímavou práci zveřejnil R. P. Happe v časopisu
„Nature“ (Příroda) ve vydání 385, 126 v roce 1997. Tvrdí, že
nejstarší formy života, Desulfovibrio gigas (staré 3,8 miliard let), si
vytvořily enzym hydrogenáza k aktivaci vodíku, konkrétně
k rozštěpení molekulárního vodíku na atomový neboli aktivní
vodík.
1
NOVÝ KONCEPT – „VODÍKEM OBOHACENÁ VODA“
V Japonsku máme zařízení k úpravě vody, která vodu upravují
pomocí elektrolýzy. Elektrolýzou vody vzniká anodová voda se
zvýšeným obsahem kyslíku a katodová voda se zvýšeným obsahem
vodíku, který však vzhledem ke své povaze rychle mizí.
V březnu 2001 bylo potvrzeno, že katodová voda ztrácí svůj
zvýšený obsah plynného vodíku během několika prvních minut.
A tak bylo nutné katodovou vodu nazývat „dočasně vodíkem
obohacená voda“. Musel tedy vzniknout nový přístup, který měl
pokrýt nedostatek katodové neboli dočasně vodíkem obohacené
vody. Vyvinuli jsme nový proces založený na následující chemické
rovnici, při němž lze po vhození hořčíkové pelety do vody
produkovat plynný vodík.
Dočasně vodíkem
obohacená voda
Trvale vodíkem
obohacená voda
Mg
+
2 H2O
→
Mg (OH)2
+
H2
KLINICKÁ ZLEPŠENÍ DOSAŽENÁ DÍKY PŘÍJMU VODÍKEM OBOHACENÉ
VODY (1985-2005)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Zlepšení hladin cukru v krvi a hodnot HbA1c u diabetiků.
Zlepšení funkce jater u onemocnění jater.
Zlepšení hladin kyseliny močové u dny.
Zlepšení hladin cholesterolu.
Zlepšení stavu žaludečních vředů.
Zlepšení hypertenzních nebo hypotenzních poruch.
Zlepšení hypertenzních poruch – kopřivky atd.
Zlepšení autoimunitních poruch – revmatismu, systémového lupusu erythematosus
atd.
Zlepšení dysmenorey, klimakterických potíží.
Zlepšení stavu maligních nádorů – hepatomu, karcinomu atd.
Od roku 1990 v lékařském oboru výrazně stoupla popularita tvrzení, že „aktivní formy
kyslíku jsou hlavní příčinou každého onemocnění“. Proto bylo možné tvrdit, že zvýšené
množství vodíku v pitné vodě hraje zásadní roli ve vychytávání aktivních forem kyslíku.
Jinými slovy, pouze takové tvrzení mohlo dobře vysvětlit, jak mohlo být díky příjmu
vodíkem obohacené vody dosaženo různých výše popsaných zlepšení.
VYCHYTÁVÁNÍ AKTIVNÍCH FOREM KYSLÍKU
Teorie regulace vody (Hayashiho model)
Molekulární vodík v pitné vodě by se měl po příjmu do těla rozštěpit pomocí hydrogenázy
na atomový neboli aktivní vodík. Výsledkem by mělo být snížení množství aktivních forem
kyslíku a vznik H2O.
(1)
O2
+
e‾
→
2
O2‾
(2)
O2‾
+
H
→
H2O2
(3)
H2O2
+
e‾
→
HO •
(4)
HO •
+
H
→
H2O
(5)
HO‾
+
H+
→
H2O
+
H+
+
HO‾
Realita antioxidantů
Vitamin C neboli kyselina askorbová je známým antioxidantem, který však při oxidaci
aktivními formami kyslíku vytváří kyselinu dehydroaskorbovou, která může poškozovat
DNA, což lze považovat za jeden z nežádoucích účinků. Můžeme říct, že REDOXNÍ reakce
není ničím jiným než postupnou řetězovou reakcí, jejímž rizikem je neočekávaná produkce
nových chemických sloučenin s nežádoucími účinky. Na druhou stranu, aktivní vodík
získaný z vodíkem obohacené vody po redukci aktivních forem kyslíku vytváří pouze H2O,
jak ukazuje výše uvedená rovnice. Není zde tedy žádné riziko vzniku nežádoucích účinků.
ZÁVĚR
Onemocnění by mělo být definováno jako nežádoucí jev u každého živého organismu, který
žije podle principů živých organismů, s cílem zachování sebe sama a vlastního rodu
a evoluce. Proč tedy byl tak velký rozpor po tak dlouhou dobu, konkrétně od zrodu humánní
medicíny, přehlížen? Odpověď by měla být ve vodě, na níž všechny formy života závisí – ve
vodě s nízkým obsahem vodíku, která tak nemůže redukovat nebo vychytávat aktivní formy
kyslíku.
Jinými slovy, pokud by živé organismy ve svém každodenním životě závisely na vodíkem
obohacené vodě, relativně snadno by dosahovaly zdravého života a dlouhověkosti. Dle mé
teorie a přesvědčení by se tak mohly v budoucnu vypořádat s výše uvedeným rozporem.
17. července 2005
Voda s aktivním vodíkem zachraňuje lidstvo
Voda s aktivním vodíkem zachraňuje lidstvo
Hidemitsu Hayashi, M.D., Institut pro výzkum vody
Bylo zjištěno, že takzvaná „WUNDERWASSER“ (zázračná voda) neboli voda nalezená před
několika lety v jeskyni v německém Nordenau, je velmi účinná při léčbě různých onemocnění
i traumatických poranění. U osmdesáti pacientů, kteří zázračnou vodu z Nordenau pili, byla
pozorována klinická zlepšení.
Hygienický institut v Gelsenkirchenu však nedokázal objasnit, proč tato voda přináší tak
vynikající výsledky a umožňuje rychlé zotavení z různých onemocnění.
Vodu tak dostal k analýze Prof. Shirahata z Univerzity v Kjúšú (Laboratoř buněčné regulační
technologie).
Pojďme se podívat na to, proč můžeme vodu z Nordenau nazývat „zázračnou vodou“.
3
1. Voda se skládá z rozpouštědla a rozpuštěné látky. Je důležité rozpoznat, že se voda
skládá z rozpouštědla, neboli H2O, a z rozpuštěné látky, neboli minerálů, které jsou
v rozpouštědle, tedy v H2O, rozpuštěny. Je také třeba podotknout, že rozpuštěná látka by bez
rozpouštědla neměla žádný význam. Rozpouštědlo je tedy nezbytným předpokladem
existence rozpuštěné látky.
2. H2O je sloučenina tvořená redukčními činidly a oxidačními činidly. Vodík (H,
hydrogenium) je základním redukčním činidlem. Naopak kyslík (O, oxygenium) je
základním oxidačním činidlem. Proto je třeba říci, že rozpouštědlo, neboli H2O, je sloučenina
tvořená redukčním a oxidačním činidlem. Tento postoj je nezbytný pro hodnocení vody jako
celku.
3. Tři základní podmínky vody
Je důležité si povšimnout, že rozpuštěný kyslík, rozpuštěný vodík a redox potenciál jsou tři
základní podmínky při hodnocení vlastností vody. Hodnocení vody bez uvážení tří výše
uvedených podmínek bude zbytečné, což byla v minulosti nejzásadnější příčina chyb
učiněných při zkoumání vlastností vody.
4. Charakteristika redukované vody. Charakteristika redukované vody získané
elektrolýzou je následující: Je třeba si všimnout, že nízký obsah rozpuštěného kyslíku v naší
pitné vodě bude mít za následek nižší produkci aktivních forem kyslíku po konzumaci.
Původní voda (kohoutková
voda)
Redukovaná voda
Rozpuštěný
Rozpuštěný
kyslík
vodík
(ppm – částice (ppb – částice
na milion)
na miliardu)
Redox
potenciál
pH
(mV)
10,0
2,3 – 2,6
+652
7,5
8,6
690 – 720
-247
10,3
Vysoký obsah rozpuštěného vodíku a negativní redox potenciál redukované vody je
výsledkem produkce atomového i molekulárního vodíku v katodové buňce.
5. Aktivní vodík v redukované vodě Má se za to, že aktivní formy kyslíku deaktivují
enzymy v buňkách, poškozují DNA a ničí lipidové membrány, což může způsobovat
všemožná onemocnění. Mohlo by se říci, že by „aktivní vodík“ měl být ideálním
antioxidantem proti aktivním formám kyslíku.
Existence aktivního vodíku v redukované vodě byla prokázána profesorem Shirahatou.
(Elektrolýzou redukovaná voda vychytává aktivní formy kyslíku a chrání DNA před
oxidačním poškozením, Biochemical and Biophysical Research Communications, 234, 269,
1997.)
6. Hydrogenáza z doby před 3,8 miliardami let. Happe a Bagley uvedli, že „hydrogenázy
jsou enzymy, které mohou reverzibilně štěpit molekulární vodík... krystalická struktura NiFe
hydrogenázy (z bakterií Desulfovibrio gigas) byl zjištěna při rozlišení 2,85A... Ni/Fe
hydrogenázy patří mezi nejstarší enzymy (stáří 3,8 miliard let) a prokazují, že si rané formy
života vyvinuly efektivní cestu k aktivnímu molekulárnímu vodíku při běžné teplotě a pH...
(BIOLOGICKÁ AKTIVACE VODÍKU, NATURE, 385, 126, 1997)
4
Ze zmíněné práce vyplývá, že si rané formy života musely vyvinout hydrogenázy k produkci
atomového vodíku neboli „aktivního vodíku“, aby mohl vychytávat aktivní formy kyslíku,
které mohly ohrožovat jejich existenci.
7. Aktivní vodík zjištěný ve vodě z Nordenau Profesor Shirahata zjistil, že se ve vodě
z Nordenau vyskytuje aktivní vodík. Z tohoto zjištění vyplývá, že zázračné zotavování
z různých onemocnění po konzumaci vody z Nordenau muselo být způsobeno vychytávací
schopností aktivního vodíku, který v ní byl obsažen.
Tuto skutečnost mohou potvrzovat také zjištění uvedená v práci Happeho a Bagleye.
8. Teorie regulace vody. Živé organismy vznikly ve vodě. Z této skutečnosti vyplývá, že by
měly ve vodě existovat nezbytné podmínky pro jejich zrození a přežití. Pokud by tomu tak
nebylo, nemohly by se živé organismy ve vodě zrodit. Oxidace aktivními formami kyslíku
může způsobit všemožná onemocnění. Naopak redukce aktivním vodíkem by měla přinést
zotavení z těchto nemocí. H2O je součástí redoxní reakce vodíku (H) a kyslíku (O), při které
vzniká nejen H2O, O2, H+ a e‾, ale také 1O2, O2‾, H2O2 a HO •, které regulují život a smrt
živých organismů. Aktivní formy kyslíku, jako je 1O2, O2‾, H2O2 nebo HO‾ mohou způsobit
jejich onemocnění, které však může vychytávat aktivní vodík, H (H+ + e‾), jak je uvedeno
níže.
O2 + e‾ → O2‾
 O2‾ + 2H+ + e‾ → H2O2
 H2O2 + e‾ → HO • + HO‾
 HO • + H+ + e‾ → H2O
 HO‾ + H+ → H2O
Navrhl jsem hypotézu „Teorie regulace vody (Hayashiho model)“, která tvrdí, že každý živý
organismus je regulován redoxní reakcí v H2O (EXPLORE 6, 28–31, 1995).
Lewis Thomas uvedl, že „U každého onemocnění je jeden klíčový mechanismus, který
dominoval všem ostatním. Pokud se jej podaří najít a následně vyřešit, podaří se také
zvládnout onemocnění...“
Jsme si jistí, že tento jeden klíčový mechanismus způsobující onemocnění a následné
zotavení živých organismů se musí schovávat ve vodě, tedy v místě, kde tyto organismy
vznikly.
30. května 1998
Klinické aplikace elektrolýzou redukované
vody
Klinické aplikace elektrolýzou redukované vody
Hidemitsu Hayashi, M.D., Institut pro výzkum vody
Munenori Kawamura, M.D., Zdravotní klinika Kyowa
JAACT 2000 FUKUOKA
Symposium pro „Pokročilá funkční jídla a vodu k prevenci onemocnění“
5
1. Velmi důležitou práci sepsal Happe v lednu 1997(1). Tvrdí: „Nejstarší formy života,
Desulfovibrio gigas staré 3,8 miliard let, si vytvořily enzym hydrogenáza k aktivaci vodíku,
konkrétně k rozštěpení molekulárního vodíku na atomový vodík. Otázkou zde pro nás je,
proč bylo nutné, aby si tyto nejstarší mikroby vytvořily takový enzym, jakým je
hydrogenáza.“
2. Odpověď na tuto otázku lze nalézt v práci Shirahaty z května 1997(2).
Ten říká, že ideálním vychytávačem aktivního kyslíku by měl být „aktivní vodík“. Aktivní
neboli atomový vodík lze vyrábět v redukované vodě v blízkosti katody během elektrolýzy
vody. Konkrétně řečeno, nejstarší formy života si musely vyvinout „hydrogenázu“, aby
získaly „aktivní vodík“, kterým mohly bojovat proti „aktivnímu kyslíku“, který by je jinak
vyhubil. Nyní můžeme říci, že je prezentován vcelku nový a v minulosti nepříliš známý
koncept s „aktivním vodíkem“ v roli vychytávače. Všechny formy života vznikly ve vodě,
neboli H2O, která vzniká díky vazebné energii vodíku, silné energii, se kterou se vodík váže s
kyslíkem. Tato vazebná energie vodíku umožnila svázat se s kyslíkem a vytvořit tak
molekulu H2O. Podle této logiky můžeme říci, že ideálním protiopatřením proti aktivnímu
kyslíku by měl být aktivní vodík. S ohledem na princip vaznosti vodíku neexistuje žádný
lepší vychytávač, než je aktivní vodík. Veškeré dosud vedené diskuze o vychytávačích je
nutné opětovně zvážit a od nynějška rekonstruovat podle svých základních principů.
3. V listopadu 1995 jsem v americkém zdravotnickém časopisu prezentoval hypotézu
nazvanou „Teorie regulace vody (Hayashiho model)“ (3). Ta říká, že aktivní kyslík by mohl
být vychytáván nebo redukován atomovým vodíkem, čímž dochází k produkci H2O, která je
opět rodištěm všech forem života (Obr. 1).
Má hypotéza se zrodila na základě klinické pozorovací studie, která se uskutečnila na naší
klinice. Od května 1985 jsme potvrdili tisíce případů klinických zlepšení, ke kterým došlo
výhradně po nahrazení kohoutkové vody při pití a vaření vodou redukovanou (Tab. 1). Tato
zlepšení byla velmi vzrušující a některá z nich byla v té době, kdy Shirahatova práce ještě
nebyla publikována, považována za zázračná. Je třeba pamatovat, že takto rozložené
metabolity jsou stejné jako ty, které vznikají při rozkladu proteinů. Rozdíl je pouze v tom, že
první zmíněný proces rozkladu způsobují střevní mikroorganismy, zatímco ve druhém
případě jej mají na svědomí mikroorganismy nacházející se ve vzduchu (Obr. 2, 3). Na
základě těchto skutečností jsem v letech 1988, 1989 a 1990 na mezinárodním symposiu
zvaném „Člověk a jeho prostředí ve zdraví a nemoci“, které se konalo v texaském Dallasu ve
Spojených státech amerických, navrhl hypotézu nazvanou „Teorie pre- a posthepatických
orgánů“ (Obr. 4).
Uvedl jsem, že stejně jako nelze vyčistit znečištěné vody řeky svatého Vavřince, aniž by se
vyčistila znečištěná voda v Ontarijském jezeře, tak také nelze zlepšit poruchy
posthepatických orgánů bez toho, abychom se pokusili zlepšit poruchy prehepatických
orgánů, tedy konkrétně rozklad v gastrointestinálním traktu. Tyto klinické zkušenosti nás
dovedly k závěru, že redukovaná voda není efektivní jen při obnově metabolismu střevní
mikroflóry, ale mohla by být účinná také při vychytávání aktivního kyslíku. Naše údaje
z klinických pozorování byly společně s mou hypotézou předány profesoru Shirahatovi
v dubnu 1996 a poté začal jeho výzkum.
4. Elektrolýza znamená redoxní reakci, tedy redukci a oxidaci (4). Elektrolýzou vody vzniká
u katody plynný H2 a u anody plynný O2 (Obr. 5). Jakmile je množství atomového vodíku
nasyceno, začne se vytvářet molekulární vodík (plynný H2). V roce 1995 jsme prokázali, že
6
redukovaná voda obsahuje až 200–500krát více molekulárního vodíku, než kolik jej bylo
v původní vodě před elektrolýzou (Tab. 2). Můžeme si povšimnout, že redukovaná voda
obsahuje atomový i molekulární vodík. Prof. Shirahata prokázal, že se molekulární vodík
v redukované vodě štěpí na atomový vodík, když přijde do kontaktu s minerály v našem těle.
A pravděpodobně prostřednictvím hydrogenázy, kterou jsme pravděpodobně zdědili od svých
nejstarších předků, jak naznačoval Happe. Myšlenka a prostředky k úpravě vody elektrolýzou
se zrodily přibližně před půl stoletím v Japonsku. Tyto typy zařízení bylo možné nalézt pouze
v Japonsku. Důvod, proč tomu tak je, spočívá v rozdílné tvrdosti vody. Japonsko je zemí
s měkkou vodou (tvrdost přibližně 50 ppm), zatímco v Londýně nebo Dallasu má voda
tvrdost přesahující 130 ppm. Elektrolýzu lze považovat za jakési plátování. Elektrolýza
měkké vody vytváří na povrchu katod malé plátky kationtů, například vápníku nebo hořčíku,
zatímco při elektrolýze tvrdé vody se na elektrodách tvoří výrazné pláty, což umožnilo vývoj
těchto zařízení v zemích s tvrdou vodou. Problém plátování při elektrolýze tvrdé vody však
byl vyřešen novou technologií zvanou „Autochange-crossline system“, která byla vyvinuta
před několika lety v Japonsku a patentována v USA, Kanadě a Rusku. Profesor Shirahata
provedl na základě těchto nově patentovaných zařízení celou řadu výzkumů (Obr. 6).
5. Všechny formy života se zrodily ve vodě. Proto by mělo být logické tvrdit, že všechny
nezbytné podmínky pro jejich zrození a existenci (a také pro zdraví a nemoc) musí být skryty
ve vodě (Obr. 7). Voda, neboli H2O, je sloučeninou vodíku, tj. redukčního činidla, a kyslíku,
tj. oxidačního činidla. Lze tedy říci, že jsou všechny živé organismy pod kontrolou
redukčních a oxidačních činidel (tj. pod kontrolou redukce a oxidace). Redoxní reakce je
nejuniverzálnějším, nejoriginálnějším a nejdůležitějším principem na Zemi, ať jde
o organický nebo anorganický svět. Stručně řečeno, oxidace přináší onemocnění a redukce
nás opět uzdravuje (Obr. 8). Zdá se mi logické, že reakce aktivního vodíku proti aktivnímu
kyslíku, přestože je pro naše oči neviditelná, musí být základním principem. Přesto jde
o nejoriginálnější a nejdůležitější reakci. Redoxní reakce je schována za řadou „viditelných“
reakcí, které můžeme zkoumat a rozpoznávat pomocí údajů z klinických vyšetření (Obr. 9).
Živé organismy vznikají ve vodě. Bohužel však voda, na které závisí života nás všech, je
kvůli silné vazebné energii vodíku pouze „vodou s nízkým obsahem vodíku“. A voda
s nízkým obsahem vodíku není dostačující pro redukci aktivního kyslíku, což donutilo
bakterie Desulfovibrio gigas vytvořit si hydrogenázu, aby získaly aktivní vodík, s jehož
pomocí se poté mohly pokusit bojovat proti aktivnímu kyslíku. Podle stejného principu nás
voda s nízkým obsahem vodíku vystavila různým onemocněním a přinutila nás vyvinout
prostředky k boji proti aktivnímu kyslíku. Na rozdíl od našich nejstarších předků, kteří si
vytvořili aktivní vodík, my s aktivním kyslíkem bojujeme nejrůznějšími lékařskými
procedurami. Pokud se budeme stále spoléhat na vodu s nízkým obsahem vodíku, nebudeme
schopni nemoci kontrolovat, neboť s touto vodou nemůžeme dostatečně využít výhodu
v podobě redukce aktivního kyslíku a tvorby H2O, která tak nebude ničím jiným než vodou
s nízkým obsahem vodíku, která nás činí náchylnými k různým onemocněním. Naopak,
pokud budeme záviset na vodě s vysokým obsahem vodíku, budeme moci dostatečně využít
výhody v podobě redukce aktivního kyslíku aktivním vodíkem na základě jeho původní
schopnosti vázat se s aktivním kyslíkem, která má původ v samotné vazebné energii vodíku.
Shirahatova práce uvádí, že buněčný metabolismus, ať již u mikrobiálních nebo
u rakovinných buněk, závisí na nitrobuněčné tekutině. Může se lišit podle vlastností
nitrobuněčné tekutiny, tj. zda má vysoký nebo nízký obsah vodíku. A dokonce i rakovinné
buňky mohou přijít o svou charakteristickou vlastnost v podobě neomezeného množení při
ponoření do vody s vysokým obsahem vodíku. Toto řešení má původ v Japonsku, ale
7
v minulosti bylo po celém světě naprosto neznámé. Řešení můžeme mít nyní v našich rukou.
Naše „nová voda“ by měla být naší první volbou, jako to naznačujeme Happe, Shirahata i já.
Prezentace případu zlepšení diabetu, hepatomu a atopické dermatitidy.
Nyní se nelze divit, proč bylo dosaženo takových klinických zlepšení. Stručně řečeno,
„neviditelná reakce“ aktivního vodíku proti aktivnímu kyslíku byla nejprve regulována.
V důsledku toho došlo ke zlepšení „viditelné reakce“ v podobě údajů z klinických vyšetření
a klinických příznaků.
LITERATURA
1. Happe B.P. a kol, (1997) Nature, 385, 126
2. Shirahata S. a kol., (1997) Biochem. Biophys. Res. Commun., 234, 269-274
3. Hayashi,H., (1995) Explore, 6, 28-31
4. Electrolysis, A Concise Dictionary of Chemistry, str. 106, Oxford University Press
Klinická zlepšení dosažená díky příjmu
redukované vody
Klinická zlepšení dosažená díky příjmu redukované vody
(Klinické studie z let 1985 až 2000)
Hidemitsu Hayashi, M.D., Institut pro výzkum vody
Munenori Kawamura, M.D., Zdravotní klinika Kyowa
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
Zlepšení hladin glukózy a hodnot HbA1C u diabetu mellitus.
Zlepšení periferní cirkulace u diabetické gangrény.
Zlepšení hladin kyseliny močové u dny.
Zlepšení funkce jater u onemocnění jater, jaterní cirhózy, hepatitidy.
Zlepšení gastroduodenálních vředů a prevence jejich návratu.
Zlepšení hladiny cholesterolu; hypertenze, anginy, infarktu myokardu.
Zlepšení hypertenzních poruch; atopické dermatitidy, astmatu, kopřivky.
Zlepšení autoimunitních poruch; revmatismu, kolagenní poruchy, systémového lupusu
erythematosus.
Zlepšení tzv. specifických onemocnění; Behçetova syndromu, Crohnovy nemoci,
ulcerózní kolitidy, Kawasakiho nemoci.
Zlepšení maligních nádorů jater; hepatomu, metastazujících nádorů.
Zlepšení celkového zneklidnění, chronické zácpy a průjmu a také přetrvávajícího průjmu
po resekci žaludku.
Zlepšení dehydratace u dětí se zvracením a průjmem způsobeným virovou infekcí
Zlepšení hyperbilirubinémie u novorozenců
Zkušenosti těhotných žen, které během těhotenství používaly redukovanou vodu:
prakticky žádné zvracení, hladký porod, lehká žloutenka, dostatečná laktace, hladký
a uspokojivý růst novorozenců.
8
Zařízení k produkci redukované vody byla na naší klinice představena v květnu 1985. Na
základě klinických zkušeností získaných během posledních 15 let lze říci, že by používání
elektrolýzou redukované vody k pití i vaření u hospitalizovaných pacientů mělo být v naší
každodenní lékařské praxi naprostou samozřejmostí.
To proto, že žádný recept na stravování nemůže být vědecky podložený, pokud se nevezmou
v úvahu vlastnosti vody používané pacienty.
Japonské Ministerstvo zdravotnictví a sociálního zabezpečení v roce 1965 oznámilo, že je
příjem redukované vody účinný při obnově metabolismu střevní mikroflóry.
Vodík H+: Klíč k dlouhověkosti a dobrému
zdraví
Vodík H+: Klíč k dlouhověkosti a dobrému zdraví
Autor: Ralph Suddath
Co způsobuje vznik onemocnění?
Dr. Theodore A. Baroody uvedl, že více než 2 milióny Američanů umírá každoročně
v důsledku fyzikálních onemocnění, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, rakovina,
respirační onemocnění, diabetes, a onemocnění jater nebo ledvin. Co mají tato onemocnění
společného? Podle názoru Dr. Baroodyho bylo naše tělo stvořeno s mírně zásaditým
prostředím – a onemocnění jsou způsobena stavem acidózy a/nebo se jim v tomto stavu dobře
daří.
Úžasný průlom
V roce 1992 ruský lékař a výzkumník Vladimir Volkov přišel s tvrzením, že příčinou
onemocnění a stárnutí je absence vodíku (vodíkového protonu). Dr. Volkov je šéfem
Laboratoře biorytmických výzkumů ruského Národního zdravotního institutu. Je přesvědčen,
že onemocnění mají společnou fázi: krev se stává kyselejší, neboli dochází k acidóze. Dr.
Volkov je přesvědčen, že acidóza je přirozeným nezbytným hojícím procesem. Podle jeho
názoru bez acidózy nelze dosáhnout zotavení z onemocnění.
Tělo si tuto acidózu samo vytváří ve snaze eliminovat toxiny. Proto je acidóza hlavním
léčivým prostředkem proti všem stavům a vyvolává si ji samo tělo. Většinu lidských
onemocnění doprovází acidace organismu (vznik acidózy).
Acidaci má na svědomí proton (vodík). Podle Dr. Volkova by bez protonu nebyla acidace
a bez acidace by nedošlo k zotavení. Provedl rozsáhlé výzkumné studie s vodou obsahující
proton (vodík) jak na zvířatech, tak i na lidech, a dosáhl neuvěřitelně pozitivních výsledků.
Více informací o jeho práci s vodíkem (vodíkovým protonem) je k dispozici na jeho webových
stránkách na adrese http://www.h-longevity.net.
Co způsobuje naše stárnutí?
9
Dr. Patrick Flanagan, světově proslulý zdravotnický výzkumný pracovník, říká: „Všechny
příznaky stárnutí jsou nějakým způsobem doprovázeny pomalou dehydratací našich životně
důležitých tkání spojenou s oxidačním poškozením volnými radikály.“ Doktoři Patrick a Gale
Flanaganovi vyvinuli prášek s vysokým obsahem negativního vodíku (H‾) stabilizovaného
koloidním oxidem křemičitým. Rozpuštěním kapsle ve vodě získá voda vysokou antioxidační
neboli redukční schopnost.
Objev doktorů Flanaganů, který byl předložen také komisi udělující Nobelovy ceny, byl
založen na kmeni, který žije v údolí Hunza v Pákistánu. Tento kmen dosahuje průměrné
délky života 110–120 let a jeho členové nikdy nejsou nemocní, vypadají mladě a mají
mnohem pomalejší proces stárnutí než jiní lidé. Proto získalo údolí Hunza přezdívku „oáza
mládí“.
Mělo se za to, že tajemství jejich dlouhověkosti spočívá v mimořádných fyzikálních
vlastnostech tamní vody. Na základě svého výzkumu doktoři Flanaganové došli k závěru, že
struktura vody má určité tajemství, jehož znalost nám umožní zvrátit proces stárnutí... Tkáně
lidského organismu obsahují velké zásoby vodíku. Spotřebovávání této zásoby s věkem má
za následek rozvoj známek stárnutí... Transport vodíku může být přehlíženým faktorem při
hledání důvodu procesu stárnutí... Během procesu stárnutí buňky v našem organismu ztrácejí
vodu a zásoba vodíku, který buňky chrání před škodlivými účinky volných radikálů, se
vyčerpává. V podstatě se všichni výzkumníci fenoménu dlouhověkosti shodují na tom, že za
stárnutí jsou zodpovědné volné radikály.“
„Můžeme prohlásit,“ uvedli Flanaganové, „že život je vlastně založen na spotřebě vodíku
a tajemstvím života je ,spalování zásoby vodíku‘.“
Zatímco Flannaganové věří, že důležitý je produkt H‾, tedy zásaditý doplněk, Dr. Volkov
tvrdí, že nejsilnějším antioxidantem je pozitivní náboj čistého iontu vodíku, H+, tedy protonu.
Dr. Volkov je přesvědčen, že kyselost náleží protonům (H+) a nikoli negativnímu iontu
vodíku (H‾).“
Podle Dr. Volkova je výrazně ignorována skutečnost, že nejagresivnější volné radikály, které
nejčastěji ničí buňky, tedy hydroxylový radikál [OH] a kyslíkový radikál [O], mají negativní
náboj. Potřeba antioxidantů je tak prokázána. Mimoto Dr. Volkov tvrdí, že „základem
antioxidantů jsou kyseliny (vitamín C, kyselina mléčná, kyselina hemoglobinu,
aminokyseliny, mastné kyseliny, žlučové kyseliny, všechny endogenní kyseliny organismu
a exogenní kyseliny z potravin). Z výzkumu Dr. Volkova vyplývá, že hlavním antioxidantem
je vodíkový proton.
Další důležitou rolí H+, tedy protonu, je tvorba ATP. Peter Mitchel, Ph.D. získal v roce 1978
Nobelovu cenu za to, že prokázal, že pozitivně nabité ionty vodíku (protony) hrají stěžejní
roli při buněčné tvorbě kyseliny adenosin trifosforečné (ATP). Aby každá buňka v organismu
mohla normálně fungovat, musí si vytvářet energii a využívat ji. Neexistují žádné buňky
fungující bez ATP.
Jak stárneme, obsahuje naše tělo méně vody. Dr. Volkov uvádí, že ztráta vody v organismu je
důsledkem snahy organismu o tvorbu protonů (H+) – o jejich získávání z vody. Je
přesvědčen, že tento nedostatek vodíku je příčinou stárnutí a onemocnění lidského
organismu.
10
Dr. Volkov dále zmiňuje, že nejlepším dárcem protonů v organismu je kyselina uhličitá.
Podle Dr. Volkova je kyselina uhličitá také nejlepším antioxidantem organismu. Hlavními
nosiči vodíkových protonů v nejlepších obdobích našeho života jsou tzv. dárci – voda
a kyselina uhličitá. Dalšími dárci vodíku jsou aminokyseliny a kyselina mléčná.
Experimenty ruského lékaře Kostenka u myší
Dr. Kostenko dosáhl překvapivých výsledků, které podporují stanoviska Dr. Volkova. Při
popisu svých experimentů provedených u 1 rok starých myší Dr. Kostenko zmiňuje:
„Pravidelně jsem u myší prováděl průplach kyselinou... v médiu obohaceném CO2 (kyselinou
uhličitou). Došlo ke zlepšení stavu jejich očí, jejich srsti, zlepšení stavu DNA ve srovnání
s kontrolní skupinou, tj. došlo k poklesu množství vad, které se s věkem hromadí. Nárůst
průměrné doby života byl 131procentní a čtyři myši jsou v dobrém zdravotním stavu již pátý
rok, což odpovídá přibližně 220 rokům lidského života.“
Dr. Kostenko také prováděl experimenty na sobě samém. Tvrdí, že se zotavil z chronických
onemocnění, že vypadá mladší a že se zlepšily jeho fyzické parametry. Dr. Volkov má pro
překvapivé výsledky Dr. Kostenka velmi jednoduché vysvětlení. Je přesvědčen, že „acidace
živého organismu pomocí CO2 podporuje produkci kyseliny uhličité v organismu. Proto má
acidace krve oxidem uhličitým za následek doplnění nedostatku vodíku v organismu, a tím i
prodloužení délky života!“
Další podpora teorie Dr. Volkova přichází z práce Jonathana V. Wrighta, M.D., který je
lékařským ředitelem na klinice Tahoma v Kentu ve státě Washington. Dr. Wright říká, že
„...jakmile dosáhnete věku 35, 40, 45 let a začnou se u vás rozvíjet zažívací potíže, je velmi
pravděpodobné, že jsou tyto potíže způsobeny oslabeným žaludkem, nikoli silným – tedy
žaludkem produkujícím méně kyseliny, méně pepsinu.“ Uvádí, že od roku 1976 používal
„komerčně dostupnou, extrémně přesnou a výzkumy ověřenou proceduru“, aby doslova
kontroloval produkci žaludeční kyseliny u tisíců lidí, kteří si stěžovali na pálení žáhy a
zažívací potíže. Zjistil, že většina lidí skutečně měla v žaludku sníženou kyselost.
Co způsobuje zásaditost nebo kyselost v našem těle?
Dle mého názoru určují pH našeho těla dvě věci:
1) Co naše tělo přijímá (jídlo, nápoje, léky atd.)
2) Co ze svého těla vylučujeme nebo v něm zadržujeme (odstraňování nebo zadržování
kyselého odpadu).
Osobně tvrzením Dr. Volkova věřím a v současné době zahajuji výzkum, který má ověřit
hypotézu, že zvýšený obsah kyseliny v zažívacím traktu pomůže obnovit a udržet přirozenou
rovnováhu pH v těle prostřednictvím procesu zvaného homeostáza. Jsem toho názoru, že při
narození máme pH v trávicím ústrojí obvykle okolo 1,0. Jak stárneme, pH může růst na
hodnotu 2,0 nebo výše. Jedná se o astronomický rozdíl a při této vyšší hladině může mít
žaludek problém rozkládat jídlo, které konzumujeme.
11
Pracuji na tom, abych prokázal, že onemocnění pochází ze stejné základní příčiny, tedy
nárůstu pH v zažívacím ústrojí, což může způsobit masivní hromadění nestráveného jídla ve
střevech, které se následně mění v kyselý odpad (toxiny). Tělo by pak nemělo jinou možnost
než tento kyselý odpad uchovávat ve vlastních tkáních a uloženém tuku, což vytváří
příznivější podmínky pro onemocnění.
Chci dokázat, že spousta jmen připisovaných onemocněním nemá ve skutečnosti význam. Co
má význam je skutečnost, že všechna pocházejí ze stejné základní příčiny – příliš velkého
množství kyselého odpadu v tělesných tkáních!
Co je H+Plus™ vodíkový koncentrát?
Během posledního roku jsem nalezl jednoduchý a stabilní zdroj vodíkového protonu.
Americký vědec vyvinul elektricky nabitý vodní koncentrát, stabilizovanou formu kyseliny
uhličité. Tato voda je podobná ionizované kyselé vodě, kterou vyrábí ionizátory vody. Použil
jsem speciální proces, který je aktuálně v patentovém řízení, a vytvořil koncentrovaný
vodíkový nápoj H+Plus.
Jedna unce (přibližně 28,3 gramů) tohoto produktu po přidání do 8 uncí (226,8 gramů)
vytvoří nápoj, který poskytuje vodíkový proton doporučovaný Dr. Volkovem. Podle Dr.
Volkova jedna sklenice denně vyčistí orgánové soustavy v celém těle. Je přesvědčen, že
kyselina uhličitá je primárním zdrojem vodíku. Přestože mnoho lidí, jako například Dr.
Baroody, věří, že lidé by měli pít zásaditou vodu, aby si zachovali svou přirozenou
rovnováhu pH, Dr. Volkov tvrdí, že hladinu pH v zažívacím traktu vyrovnává právě proton.
Naše tělo je tak opět schopno efektivně trávit jídlo, čímž umožňuje vylučování odpadu
a znemožňuje tak ukládání kyseliny.
Dr. Volkov dále naznačuje, že voda s protonem H+ by se měla používat po určité období,
a pak by se měla na nějakou dobu vysadit, aby se tělo vrátilo do rovnováhy. Aktuálně vodu
piji tři týdny a na jeden týden ji vysazuji. Vzhledem k nedostatku aktuálních údajů se pití
tohoto nápoje nedoporučuje těhotným ženám nebo kojícím matkám, ani vážně nemocným
osobám.
Po tisíce let se ocet používal jako pomocník při trávení. V knize Apple Cider Vinegar –
Miracle Health System („Jablečný ocet – zázračný léčebný systém“), Patricia Braggová
uvádí, že tajemství zdraví spočívá ve vnitřní čistotě. Říká, že „jablečný ocet představuje silný
čisticí a léčivý elixír pro zdravější, silnější a delší život!“ Koncentrovaný nápoj H+Plus
poskytuje kyselost, která se nachází v octu, ale chutná jako voda, takže se snadno pije.
Často se ve vědě stává, že ta nejjednodušší vysvětlení a teorie vysvětlující určité údaje bývají
obvykle správná. Jsem přesvědčen, že teorie a výzkumná zjištění Dr. Volkova by mohly mít
na naši civilizaci nezměrný dopad. Takto obrovský průlom mohou často ostatní znevažovat.
I Sigmund Freud potlačování vědeckých inovací okomentoval těmito slovy: „Historie
velkých objevů má tři kroky. Nejprve oponenti říkají, že se objevitel zbláznil; poté tvrdí, že
sice není šílený, ale že jeho objev nemá žádný skutečný význam; a nakonec, že objev je
důležitý, ale že to všichni celou dobu věděli.“ Samozřejmě „vše ukáže čas“ a zdá se, že čas
by mohl být na straně Dr. Volkova.
12
Ralph Suddath se podrobnými studiemi vody, energie a lékařských a zemědělských
technologií zabývá od roku 1989. Jeho společnost získala vzorce kyseliny uhličité a provádí
rozsáhlý výzkum její účinnosti.
Redukovaná voda k prevenci onemocnění
Redukovaná voda k prevenci onemocnění
Autor: Sanetaka Shirahata
Fakulta technologií genetických zdrojů, Univerzita Kjúšú, 6-10-1 Hakozaki, Higashi-ku,
Fukuoka 812-8581, Japonsko.
Již dlouho se ví, že reaktivní formy kyslíku způsobují různé druhy poškození biomolekul
a buněčných struktur, které pak mají za následek rozvoj celé řady patologických stavů, jako
je diabetes, rakovina a stárnutí. Redukovaná voda je definována jako antioxidační voda
vznikající redukcí vody. Bylo prokázáno, že elektrolýzou redukovaná voda má vysoký obsah
vodíku a může v podmínkách in vitro vychytávat reaktivní formy kyslíku (Shirahata a kol.,
1997).
Redukce protonu ve vodě na aktivní vodík (atomový vodík, vodíkový radikál), který umí
vychytávat reaktivní formy kyslíku, se velmi snadno dosahuje pomocí slabého proudu
v porovnání s oxidací hydroxylového iontu na molekulu kyslíku. Aktivací vody magnetickým
polem, kolizemi molekul, minerály atd. také vzniká redukovaná voda obsahující aktivní
vodík a/nebo molekuly vodíku. O různých přírodních vodách, jako je například voda Hita
Tenryosui získávaná z hlubokého podzemí pod městem Hita v Japonsku, voda z Nordenau
v Německu a voda Tlacote z Mexika, je známo, že zmírňují různá onemocnění.
Vyvinuli jsme citlivou metodu, kterou umíme zjistit přítomnost aktivního vodíku
v redukované vodě a prokázali jsme, že aktivní vodík, který dokáže vychytávat reaktivní
formy kyslíku v kultivovaných buňkách, je obsažen nejen v elektrolýzou redukované vodě,
ale také ve výše popsaných přírodních redukovaných vodách. O reaktivních formách kyslíku
je známo, že způsobují snížení příjmu glukózy inhibicí signální dráhy inzulinu
v kultivovaných buňkách. Redukovaná voda vychytávala nitrobuněčné reaktivní formy
kyslíku a stimulovala příjem glukózy za přítomnosti nebo za absence inzulinu u potkaních
kosterních svalových buněk L6 i myších adipocytů 3T3/L1. Tato inzulinu podobná aktivita
redukované vody byla inhibována wortmanninem, který je specifickým inhibitorem PI-3
kinázy, klíčové molekuly signálních drah inzulinu. Redukovaná voda chránila buňky
reagující na inzulin před toxicitou způsobenou cukrem a zlepšila poškozenou snášenlivost
cukrů u myšího modelu diabetu typu 2, což naznačuje, že redukovaná voda může zlepšovat
diabetes mellitus nezávislý na inzulinu.
Rakovinné buňky jsou obvykle vystaveny vysokému oxidačnímu stresu. Redukovaná voda
způsobuje poškození nádorových fenotypů lidských rakovinných buněk, například snížení
rychlosti růstu, morfologické změny, snížení schopnosti tvorby kolonií na agaru, zkrácení
telomer v závislosti na počtu pasáží, snížení vaznosti proteinů vázajících telomery a potlačení
metastázy. Redukovaná voda potlačovala růst rakovinných buněk transplantovaných myším,
čímž prokázala svůj protirakovinný účinek v podmínkách in vivo. Redukovaná voda se
využije nejen v lékařství, ale také v potravinářském, zemědělském a výrobním průmyslu.
13
Shirahata, S. a kol.: Elektrolýzou redukovaná voda vychytává aktivní formy kyslíku a chrání
DNA před oxidačním poškozením. Biochem. Biophys. Res. Commun., 234, 269-274, 1997.
Výsledky klinických testů Dr. Kawamury
Munenoriho
Výsledky klinických testů Dr. Kawamury Munenoriho
Název knihy: Efektivita vody s vysokým obsahem vodíku (vody s aktivním vodíkem,
antioxidační vody)?
Autor: Dr. Kawamura Munenori a Dr. Shirahata Sanetaka
První kniha byla publikována 1. června 2003.
Pouhým nahrazením kohoutkové vody vodou s vysokým obsahem vodíku došlo u velkého
počtu lidí k zotavení ze závažných onemocnění a spousta lidí se opět uzdravila. Dovolte mi
představit pět pacientů, kteří se po konzumaci vody s vysokým obsahem vodíku (vody
s aktivním vodíkem, antioxidační vody) zotavili ze závažných onemocnění. Těchto pět
případů bylo vybráno z velkého počtu našich lékařských záznamů.
Všech pět pacientů mělo závažná onemocnění, která byla po konzumaci vody s vysokým
obsahem vodíku zcela vyléčena, bez jakéhokoli relapsu.
POZNÁMKA: Níže uvedené případové studie odkazují na obrázky, které můžete nalézt ve
výše zmíněné knize.
(1) První případ je pan I (53letý muž trpící gangrénou způsobenou diabetem):
Na straně 179, 180, 181 a 182
Gangréna je nekróza a následný rozklad tělesných tkání způsobený infekcí, trombózou nebo
nedostatečným krevním zásobením. Obvykle je důsledkem kriticky nedostatečného krevního
zásobení v některých případech způsobeného poraněním a následné kontaminace bakteriemi.
Tento stav se nejčastěji vyskytuje u končetin.
Pan I byl 53letý muž trpící gangrénou způsobenou diabetem.
Diabetes mu byl diagnostikován přibližně přes 30 lety a trpí jím většinu svého dospělého
života. Léčbu inzulinem zahájil před 6 lety, tedy v roce 1997. Jeho diabetické příznaky se
však zhoršily. V listopadu 2001 u něj bylo zjištěno krvácení na očním pozadí, v prosinci 2001
se stav jeho prsteníčku na pravé noze vyvinul do gangrény a příznaky gangrény se zhoršily
a rozšířily do celé pravé dolní končetiny.
Když v březnu 2002 navštívil naši kliniku, celé nohy a dolní končetiny silně hnisaly.
Dr. Kawamura při rentgenovém vyšetření zřetelně viděl, jak kost prsteníčku pana I doslova
mizí.
Přibližně měsíc před návštěvou klinicky Dr. Kawamury pan I navštívil jinou nemocnici.
V této nemocnici mu bylo sděleno, že nemá jinou možnost než podstoupit amputaci nohy pod
kolenem, aby bylo možné zachránit jeho život. Jelikož si pan I nohu nechtěl nechat
14
amputovat, začal si brzy po této diagnóze vyhledávat alternativní možnosti léčby. Nakonec
narazil na vodu s vysokým obsahem vodíku.
To byl hlavní důvod návštěvy pana I na klinice Dr. Kawamury v březnu 2002.
Dr. Kawamura mu předepsal, aby začal pít vodu s vysokým obsahem vodíku (vodu
s aktivním vodíkem). Zanedlouho poté se ubývání kosti v prsteníčku pana I zastavilo a kost
se opět začala objevovat. Otok nohou, dolních končetin i samotného prstu začal opadat
a 9 měsíců po zahájení konzumace vody s vysokým obsahem vodíku zcela vymizel. Pan I se
zcela zotavil z mimořádně závažné gangrény za 9 měsíců od zahájení konzumace vody
s vysokým obsahem vodíku.
Na straně 181 najdete šest fotografií gangrény u pana I, konkrétně jeho prsteníčku a kosti
tohoto prstu. Obrázek nahoře: oteklý prst a ubývající kost tohoto prstu při prvním lékařském
vyšetření
Obrázek uprostřed: 4 měsíce od zahájení pití vody s vysokým obsahem vodíku – na cestě
k zotavení
Obrázek dole: 9 měsíců od zahájení pití vody s vysokým obsahem vodíku
Pan I se zcela zotavil z mimořádně závažné gangrény za 9 měsíců od zahájení konzumace
vody s vysokým obsahem vodíku.
Dr. Kawamura začal vodu s vysokým obsahem vodíku k léčbě pacientů s diabetem
a gangrénou využívat kolem roku 1985. Než začal tuto vodu s vysokým obsahem vodíku
k léčbě používat, neměl ani Dr. Kawamura v některých případech na výběr a musel u
pacientů s gangrénou provést amputaci prstu, nohy nebo celé končetiny.
(2) Druhý případ jen pan N (60letý muž trpící hepatitidou C)
Na straně 182, 183, 184 a 185
Pan N byl 60letý muž trpící hepatitidou C.
Představuji Vám pacienta, pana N, který se zcela zotavil z hepatitidy C za 1,5 roku od
zahájení konzumace vody s vysokým obsahem vodíku.
Pan N navštívil naši kliniku 1 rok poté, co jsem začal k léčbě onemocnění používat vodu
s vysokým obsahem vodíku. Když naši kliniku navštívil poprvé, podléhal psychické depresi,
neboť podstoupil operaci příčného rozštěpu, který utrpěl při nehodě před 8 lety. Byl infikován
virem hepatitidy C z krevní transfuze, která byla tímto virem infikovaná. Před návštěvou naší
kliniky mu bylo ve velké nemocnici v Kóbe řečeno, že hepatitida C u něj nebude moci být do
konce života vyléčena a že chronická hepatitida C může mít později za následek cirhózu
a rakovinu jater.
Léčba hepatitidy C obvykle zahrnuje intravenózní léky a vnitřní léčbu. Před zahájením této
běžné léčby jsem pacientovi doporučil pít vodu s vysokým obsahem vodíku, přestože jsem si
nemyslel, že by měla mít větší účinek než placebo, neboť jsem tou dobou vodu s vysokým
obsahem vodíku používal k léčbě pouhý jeden rok a této léčbě jsem zatím příliš nevěřil.
15
6 měsíců po zahájení pití vody s vysokým obsahem vodíku nás pan N požádal, abychom
intravenózní léčbu zastavili. Přestože hodnoty z jeho jaterních testů v té době stále ukazovaly
hodnoty mimo normální rozmezí, akceptovali jsme jeho žádost a intravenózní léčbu jsme
zastavili. O dalších 6 měsíců později pacient požádal i o zastavení vnitřní léčby. V té době
byly téměř všechny hodnoty jeho jaterních funkcí v normě. Vypadal veselejší, měl čistou pleť
a také vypadal fyzicky zdravý.
Jeden a půl roku poté, co začal pít vodu s vysokým obsahem vodíku, se hodnoty jeho
jaterních testů vrátily do normálu. Z nemoci se zcela zotavil.
Po propuštění z kliniky k nám dvakrát ročně dochází na pravidelné lékařské vyšetření.
Nyní je mu 70 let. Jeho jaterní testy vykazují hodnoty v normálním rozmezí po celou dobu od
jeho propuštění z nemocnice před 17 lety.
Před 17 lety bylo pacientovi ve velké nemocnici řečeno, že mu může hrozit rakovina. Když
jej dnes vidím hrdě se procházet, nic nepřipomíná jeho depresi z před 17 let. Jako by se tehdy
nic nestalo.
Na straně 185 je uveden diagram výsledků jaterních testů pana N od roku 1986 do roku 2002.
Standardní hodnota AST (aspartátaminotransferáza)
ALT (alaninaminotransferáza)
?-GTP (?-glutamyltranspeptidáza)
ChE (cholinesteráza)
Z diagramu na straně 185 je vidět, že 1 rok poté, co pan M začal pít vodu s vysokým
obsahem vodíku, se výsledky téměř všech jaterních testů vrátily do normálu.
(3) Třetí případ je pan S (44letý muž trpící ulcerózní kolitidou):
Na straně 186, 187 a 188
Ulcerózní kolitida je zánětlivé střevní onemocnění. Ulcerózní kolitida je forma kolitidy,
střevního onemocnění postihujícího především tlusté střevo neboli tračník, při které ve střevě
vznikají charakteristické vředy, tj. otevřené rány. Hlavním příznakem aktivního onemocnění
je obvykle postupně se objevující průjem, při němž je stolice smíšená s krví a hlenem.
U pacientů se také může objevovat pokles tělesné hmotnosti a nálezy krve při rektálním
vyšetření. Onemocnění obvykle doprovází různé stupně abdominální bolesti, od mírných
nepříjemných pocitů po silné bolestivé křeče. Ulcerózní kolitida je intermitentní onemocnění,
při kterém se období zhoršených příznaků střídá s periodami relativně bez příznaků. Přestože
příznaky ulcerózní kolitidy mohou někdy samy vymizet, obvykle je nutné zahájit léčbu, aby
onemocnění ustoupilo. Ulcerózní kolitida je vzácné onemocnění.
Léčí se protizánětlivými léky, imunosupresivy (potlačujícími imunitní systém) a biologickou
léčbou zaměřenou na specifické součásti imunitní odpovědi. Příležitostně je nutné provést
kolektomii (částečné nebo úplné chirurgické odstranění tlustého střeva), která je považována
za řešení tohoto onemocnění.
16
Pan S byl 44letý muž trpící ulcerózní kolitidou.
Ulcerózní kolitida je japonským Ministerstvem zdravotnictví, práce a sociálního zabezpečení
certifikována jako specifické onemocnění a je také považována za život ohrožující
onemocnění. Vyšší šance na ulcerózní kolitidu je mezi 20. a 30. rokem věku. K její léčbě se
používají steroidní i jiné léky. Ulcerózní kolitida je považována za závažné onemocnění,
které se extrémně obtížně léčí.
U tohoto onemocnění také existuje možnost rozvoje rakoviny tračníku a konečníku. Panu S
byla ulcerózní kolitida diagnostikována v roce 1987 ve věku 29 let.
O rok dříve, v roce 1986, zaznamenal při defekaci krvácení, navštívil nedalekou nemocnici
a byly mu diagnostikovány hemoroidy. Ani po dvou měsících se nedostavily žádné známky
zlepšení. Poté v prosinci 1986, tedy dva měsíce po úvodním lékařském vyšetření, navštívil
jinou velkou nemocnici. Byla mu diagnostikována proktitida a doktor mu předepsal lék.
S postupem času se však jeho onemocnění zhoršovalo. Kromě krvácení se objevil také hlen
a krev ve stolici. Průjem se zhoršoval a na toaletu musel docházet až desetkrát v průběhu
celého dne. V důsledku těchto nepříjemných přetrvávajících příznaků trpěl také duševní
depresí. Vzhledem k tak výraznému zhoršení příznaků podstoupil endoskopické vyšetření, po
kterém mu byla diagnostikována ulcerózní kolitida.
Naši kliniku navštívil v říjnu roku 1988, tedy rok po diagnóze ulcerózní kolitidy. Brzy po
hospitalizaci jsme pacientovi doporučili vysadit steroidní lék. Namísto steroidního léku jsme
mu kromě léčby předepsali vodu s vysokým obsahem vodíku. Typickým znakem tohoto
onemocnění je intermitentní průběh, kdy se střídají období se zhoršenými příznaky a období
bez příznaků. Obvykle v každém období se zhoršenými příznaky dochází ke zhoršení
onemocnění a k jeho progresi.
U pana S však po jeho přijetí na naši kliniku k žádným obdobím zhoršení již nedošlo. Na
začátku zaznamenával hlen a krev ve stolici. Příznaky se však nikdy nezhoršily a naopak se
po zahájení léčby vodou s vysokým obsahem vodíku postupně zlepšovaly.
Léčbu vodou s vysokým obsahem vodíku jsme u pana S zahájili před 17 lety. V té době jsme
s léčbou vodou s vysokým obsahem vodíku neměli příliš zkušeností. Pan S pil 3–4 litry vody
s vysokým obsahem vodíku denně a chtěl se o jejích účincích více dozvědět. Sdělili jsme mu
vše, co jsme o účinnosti vody s vysokým obsahem vodíku věděli.
Trvalo to u něj 8 let, než jsme souhlasili s vysazením suverénního léku jeho ulcerózní
kolitidy, který užíval k léčbě tohoto nevyléčitelného a život ohrožujícího onemocnění. Díky
osmiletému úsilí již nemusel zázračný lék k léčbě ulcerózní kolitidy užívat.
Nyní pouze pije vodu s vysokým obsahem vodíku. Každoročně podstupuje pravidelnou
lékařskou prohlídku.
Díky léčbě vodou s vysokým obsahem vodíku je efektivně vyléčen.
Kompletně se tak zotavil z nevyléčitelné ulcerózní kolitidy.
Díky kompletnímu zotavení z nevyléčitelného onemocnění nyní vede normální život.
17
(4) Čtvrtý případ je slečna/paní M (18letá žena trpící atopickou dermatitidou):
Na straně 188, 189, 190 a 191
Slečna/paní M byla 18letá žena trpící atopickou dermatitidou.
Dlouhou dobu již od dětství trpěla atopickou dermatitidou a nedařilo se ji efektivně vyléčit
ani specializovanou léčbou.
Naši kliniku poprvé navštívila v listopadu 1994. Když jsem ji poprvé vyšetřil, onemocnění se
šířilo na tvář, sahalo až na strany paží a vykazovalo silné mokvání a výraznou tvorbu strupů.
Později se rozvíjely typické projevy s ekzematózními lézemi na kůži v záhybech, na krku
a rukou doprovázenými suchou pokožkou. V důsledku škrábání a tření jsou nové zhoršující
příznaky následovány vznikem erytému, pupínků a infiltrací. U pacientky v důsledku
dlouhodobého užívání steroidního léku docházelo také k tvrdnutí kůže. Steroidní lék
používaný k léčbě atopické dermatitidy bude mít zpočátku menší sílu. Později se však přejde
na silnější lék.
Pokud se steroidní lék používá k léčbě atopické dermatitidy po dlouhou dobu, vždy se dostaví
nežádoucí účinky, jako je usazování pigmentu a tvrdnutí pokožky. V důsledku tohoto
nežádoucího účinku pak kůže bude tuhá jako krokodýlí kůže. Pokud se pak bude lék
aplikovat na ztuhlou kůži, nebude mít žádný účinek.
Když pacientka naši kliniku navštívila, byla ve svém nejhorším stavu. Přijali jsme ji na
kliniku a vysadili její steroidní lék. Namísto steroidního léku jsme jí předepsali vodu
s vysokým obsahem vodíku.
Obecně se tvrdilo, že je léčba atopické dermatitidy bez steroidního léku extrémně obtížná.
V té době jsme však měli velký počet případů, kdy jsme atopickou dermatitidu léčili tak, že
jsme pacientům předepsali k pití vodu s vysokým obsahem vodíku. Proto jsme bez váhání
zvolili léčbu vodou s vysokým obsahem vodíku. Vysazení steroidního léku nezpůsobilo
žádnou odezvu. Pacientce se povysazení steroidního léku a zahájení konzumace vody
s vysokým obsahem vodíku dobře dařilo.
Byla odhodlána svou atopickou dermatitidu vyléčit a pila 4–5 litrů vody s vysokým obsahem
vodíku denně. 4 měsíce poté, co začala pít vodu s vysokým obsahem vodíku, její ztvrdlá kůže
změkla. Díky úplnému zotavení byla z naší kliniky propuštěna 4 měsíce po zahájení léčby
vodou s vysokým obsahem vodíku.
Tvrdilo se, že je léčba pigmentových depozit a ztvrdlé kůže extrémně obtížná.
Než v roce 1994 pacientka navštívila naši kliniku, radila se a vyhledala pomoc u řady
dobrých lékařů.
Onemocnění se jí však vyléčit nepodařilo a došlo k jeho návratu. A zdálo se, že po návratu
bylo ještě závažnější. V říjnu 1994 byli její rodiče zoufalí a obávali se, že se jejich dceru po
zbytek jejího života nepodaří efektivně vyléčit.
Jeden z jejích rodičů se dozvěděl o naší klinice, a když pacientka začala pít vodu s vysokým
obsahem vodíku, dostavily se skvělé výsledky. Během mnoha let, které se věnuji případům
atopické dermatitidy, jsem zjistil, že u lidí s atopickou dermatitidou, kteří pili vodu
s vysokým obsahem vodíku, došlo obvykle k dobré odpovědi a kompletnímu vyléčení bez
jakéhokoli relapsu, a to za 1–4 měsíce.
18
Na straně 191 najdete 4 fotografie atopické dermatitidy na tváři a zádech pacientky –
slečny/paní N.
Obrázek nahoře: fotografie tváře a zad při prvním lékařském vyšetření
Obrázek dole: 4 měsíce od zahájení pití vody s vysokým obsahem vodíku
(5) Pátý případ je pan E (49letý muž trpící gangrénou způsobenou diabetem):
Na straně 192, 193 a 194
Pan E byl 49letý muž trpící gangrénou způsobenou diabetem.
Panu E byl diabetes poprvé diagnostikován v roce 1997. Od té doby však nechal diabetes bez
léčby. Jelikož nebyl jeho diabetes léčen, postupně se zhoršoval a v roce 2000 musela být
u pacienta zahájena vnitřní léčba. V září 2002 svůj malíček u levé nohy nechal dojít až k
otoku se silnou bolestivostí. Rána byla zanícená a z prstu vytékal hnis. Bolest se zhoršovala
a pan E musel navštívit nemocnici. V nemocnici mu bylo sděleno, že musí podstoupit
amputaci levé nohy v kotníku, aby se zamezilo dalšímu zhoršování stavu. To pro něj
znamenalo obrovskou ránu, jako by jej zasáhl blesk. Pro něj jako taxikáře to byla otázka
života a smrti.
Brzy poté, co se v nemocnici dozvěděl, že je amputace nohy nevyhnutelná, začal hledat
alternativní léčbu, protože o nohu přijít nechtěl.
Nakonec narazil na léčbu vodou s vysokým obsahem vodíku.
Chytil se posledního stébla a 8. října 2002 navštívil kliniku Dr. Kawamury. Bylo to jen 10 dní
poté, co se dozvěděl o nutnosti amputace nohy v kotníku.
Dr. Kawamura mu předepsal k pití vodu s vysokým obsahem vodíku a vnitřní léčbu.
Pacient pil denně 5–6 litrů vody s vysokým obsahem vodíku, aby se ze závažné gangrény
zotavil co nejdříve.
V důsledku konzumace 5–6 litrů vody s vysokým obsahem vodíku denně klesla pacientova
hladina cukru v krvi z 200 mg/dl na 140–150 mg/dl. Hemoglobin AC také klesl z hodnoty 8,2
na 6,0.
Tři měsíce po zahájení hospitalizace se jeho gangrenózní části začaly výrazně zmenšovat.
Následně byl z kliniky propuštěn domů a na kliniku docházel pouze ambulantně.
Po přijetí na kliniku byl schopen chodit po chodbě s neupravenou berlí. Po propuštění
z kliniky vypadal, jako by se před třemi měsíci vůbec nic nestalo.
Pan E už v jednom okamžiku kvůli své závažné gangréně vzdal svou snahu o začlenění do
společnosti.
Po návratu k normálnímu životu se cítil šťastný. Měsíc po propuštění z kliniky absolvoval
rentgenové vyšetření. U kdysi ubývající kosti byl opět jasně vidět tvar kosti prstu. Z gangrény
se kompletně zotavil.
19
Na straně 193 najdete pět fotografií gangrény u pana E, konkrétně jeho malíčku a kosti tohoto
prstu.
Obrázek nahoře: oteklý prst a ubývající kost tohoto prstu při prvním lékařském vyšetření
Obrázek uprostřed: 4 měsíce od zahájení pití vody s vysokým obsahem vodíku
Obrázek dole: 6 měsíců od zahájení pití vody s vysokým obsahem vodíku
POZNÁMKA: Níže uvedené případové studie odkazují na obrázky, které můžete nalézt ve
výše zmíněné knize.
Elektrolýzou redukovaná voda (s vysokým
obsahem vodíku) chrání
Elektrolýzou redukovaná voda (s vysokým obsahem vodíku) chrání před oxidačním
poškozením DNA, RNA a proteinů.
Autoři: Lee M.Y., Kim Y.K., Ryoo K.K., Lee Y.B., Park E.J.
Katedra genetického inženýrství, Univerzita Soonchunhyang, Asan, Jižní Čchungčchong
336-600, Korea. [email protected]
Má se za to, že vznik reaktivních forem kyslíku způsobuje výrazné oxidační poškození
různých biomolekul, jako je DNA, RNA a proteiny. V této studii byly pomocí kometového
testu zkoumány preventivní, supresivní a ochranné účinky in vitro podávání elektrolýzou
redukované vody na poškození DNA způsobené H2O2 u lidských lymfocytů.
Předléčení, souběžná léčba a následná léčba elektrolýzou redukovanou vodou zvýšila
rezistenci lidských lymfocytů vůči zlomům řetězce DNA způsobeným H2O2 in vitro. A co
víc, elektrolýzou redukovaná voda byla mnohem účinnější při prevenci celkového rozpadu
RNA při 4 a 25 °C°než voda s diethylpyrokarbonátem. Mimoto, elektrolýzou redukovaná
voda zcela zamezila oxidačnímu štěpení avidin-peroxidázy, což bylo prokázáno pomocí
polyakrylamidových gelů s dodecylsíranem sodným.
Zvýšení antioxidační aktivity kyseliny askorbové rozpuštěné v elektrolýzou redukované vodě
bylo asi trojnásobné oproti kyselině askorbové rozpuštěné v neelektrolyzované deionizované
vodě, což prokázalo měření pomocí testu vychytávání peroxidu xantin:xantin oxidázou, které
naznačuje inhibiční účinek elektrolýzou redukované vody na oxidaci kyseliny askorbové.
PMID: 17159237 [PubMed – indexováno pro MEDLINE]
1: Appl Biochem Biotechnol. listopad 2006;135(2):133-44.
Volné radikály, stárnutí – studie DNA
Volné radikály, stárnutí – studie DNA: Abstrakt
20
Autor: Dr. Denham Harman
Dokument databáze NLM
Název: Proces stárnutí.
Autor: Dr. Denham Harman
Zprostředkování zdroje: Národní akademie věd USA, listopad 1981, 78:11, 7124-8
Abstrakt
Stárnutí představuje postupné hromadění změn v čase, které jsou spojeny s narůstající
náchylností k onemocněním a úmrtí přicházejícím s postupujícím věkem, nebo jsou za ně
zodpovědné. Tyto s časem související změny jsou připisovány procesu stárnutí. Charakter
procesu stárnutí je předmětem neustálých spekulací.
Stále více důkazů nyní naznačuje, že proces stárnutí je tvořen celkovým množstvím
škodlivých reakcí volných radikálů, ke kterým průběžně dochází v buňkách a tkáních, nebo
k procesu stárnutí tento úhrn reakcí největší měrou přispívá. U systémů savců reakce volných
radikálů z velké části zahrnují kyslík.
Ukázalo se, že úpravy stravy za účelem snížení rychlosti vzniku poškození způsobených
reakcemi volných radikálů
(i) prodlužují délku života myší, potkanů, octomilek, hlístic a vířníků a také „délku života“
plísní rodu Neurospora,
(ii) inhibují vývoj některých druhů rakoviny,
(iii) zlepšují humorální a buněčné imunitní odpovědi, a
(iv) zpomalují rozvoj amyloidózy a autoimunitních poruch u myší NZB a NZB/NZW.
Kromě toho studie výrazně naznačují, že reakce volných radikálů hrají významnou roli při
zhoršování kardiovaskulárního a centrálního nervového systému s věkem. Teorie volných
radikálů v souvislosti se stárnutím poskytuje racionální vysvětlení s věkem souvisejících
jevů, jako je
(i) souvislost průměrné délky života savčích druhů s rychlostí jejich bazálního metabolismu,
(ii) hromadění degenerativních onemocnění v závěrečné fázi života,
(iii) příznivý vliv dietních omezení na délku života,
(iv) delší délka života u žen,
(v) nárůst autoimunitních projevů s věkem.
Na základě současných údajů lze předpokládat, že je možné zdravou délku života prodloužit
o 5–10 let, pokud budeme udržovat tělesnou hmotnost na zdravé úrovni a budeme
21
konzumovat jídla s dostatečným obsahem nezbytných živin, avšak navržená tak, aby
minimalizovala množství reakcí náhodných volných radikálů v těle.
22