Zde - ME/CFS.cz

Moje pouť za invalidním důchodem
Druhý díl - Komentář včetně vybrané legislativní úpravy
Úvodem bych chtěla říci, že tento druhý díl zdaleka nezachycuje všechna možná
úskalí a aspekty týkající se žádosti o přiznání ID. Zmiňuji pouze ty skutečnosti, které
se vyloženě vztahují k mému případu viz I. díl. Rovněž se nezabývám problémem,
proč CFS nebyl v mém případě (tak jako u většiny dalších pacientů CFS/ME) uznán
jakožto hlavní zdravotní postižení, tj. postižení mající největší dopad na pokles mé
pracovní schopnosti.
Obsah:
1) Úplná zdravotnická dokumentace
2) Sestavení chronologického přehledu infekcí
3) Komplexní posudek vystavený odborným lékařem
4) Průběžné lékařské zprávy versus komplexní posudek OL
5) Zdravotnická dokumentace - vybrané skutečnosti
6) Možnost nahlížet do materiálů LPS
7) Námitka - vybrané skutečnosti
1) Úplná zdravotnická dokumentace
Jedním z klíčových kroků pro úspěšné absolvování řízení ohledně přiznání ID je
předložení úplné zdravotnické dokumentace vztahující se k posuzovaným zdravotním
problémům.
V této souvislosti obecně platí, že praktický lékař (dále jen PL) vyplní potřebný
formulář a zašle jej na okresní (popř. pražskou) správu sociálního zabezpečení (dále
jen OSSZ). Tato si následně (podle potřeby) vyžádá složku s kompletní zdravotnickou
dokumentací. Na základě těchto materiálů provede posudkový lékař komplexní
odborné a objektivní zhodnocení zdravotního stavu pacienta a následně určí míru
poklesu jeho pracovní schopnosti. Pokud lékař lékařské posudkové služby (dále jen
LPS) shledá, že nemá k dispozici všechna potřebná vyšetření, sám si o ně jménem LPS
zažádá a pacient je povinen se tomuto vyšetření podrobit. Na první pohled se jedná o
zcela logický sled událostí, který skutečně vede k onomu objektivnímu a odbornému
posouzení pracovní schopnosti pacienta. Tedy alespoň po stránce teoretické. Realita
ovšem mnohdy vypadá poněkud odlišně (viz I. díl), a to v důsledku mnoha faktorů.
Příčinou mnoha potíží se může stát skutečnost, že zdravotnická dokumentace PL
zdaleka neobsahuje všechny potřebné zdravotnické dokumenty (jedná se zejm. o
zprávy týkající se vyšetření u odborných lékařů a na odborných diagnostických
pracovištích). K tomuto problému dochází zejména tehdy, navštěvuje-li pacient více
odborných lékařů. Toto je naprosto příznačná situace pro pacienty CFS, kteří většinou
1
navštěvují kromě praktického lékaře, s ohledem na charakter svých potíží, celou řadu
specialistů (imunolog, alergolog, neurolog, hematolog, ORL, kožní, psychiatr,
psycholog, atd.). Situace pacientů CFS je navíc mimořádně ztížena nejen
problematickou diagnostikou CFS, ale také celkovým postojem většiny lékařů, kteří
mnohdy ani netuší, že tato nemoc je oficiální diagnózou dle Mezinárodní klasifikace
nemocí MKN-10.
Pacient musí prokázat nejen, že trpí určitými zdravotními problémy, ale také, že řadou
problémů netrpí, tj. že jsou vyloučeny mnohé jiné závažné příčiny vedoucí k danému
klinickému obrazu. Pouze jako ilustrační příklad lze uvést opakované bolesti v krku.
Revizní lékař OSSZ, (když jsem byla u něj na konzultaci svého případu), na tyto
zareagoval tím, že mohou být způsobeny streptokokovou infekcí, tudíž banálním
problémem a nikoli chronickým únavovým syndromem. Je tedy nutno mít k dispozici
lékařské zprávy, které prokáží, že pacient byl opakovaně vyšetřen, a že výsledky jsou
negativní, popř. že i po přeléčení dochází velmi často k recidivě infekce, a dosavadní
léčba se ukazuje jako málo účinná.
Pacient by tedy neměl v žádném případě spoléhat pouze na to, že PL vyplní
formulář a odešle pacientovu dokumentaci na OSSZ, ale měl by se ujistit, že PL
má skutečně k dispozici všechny potřebné materiály. Pravděpodobnost, že lékař
LPS bude velmi detailně studovat každý případ, není příliš velká. V praxi jsou totiž
tito lékaři doslova zavaleni žádostmi o posuzování zdravotního stavu. Rovněž nelze
příliš spoléhat na skutečnost, že lékař LPS si vyžádá chybějící informace – tj. vyžádá
si např. kompletní zhodnocení zdravotního stavu pacienta (někdy nazývané posudek
OL) u daného odborného lékaře. Toto dokládá nejen má osobní zkušenost (viz I. díl,
kap. 1, 4), ale také zkušenost právničky, která mi sdělila: „Ze své praxe mohu říci, že
lékaři LPS rozhodují ve většině případů výhradně na základě obdržené zdravotnické
dokumentace.“
Důvody, proč dokumentace PL není úplná, mohou být různé, např.:
Pacient nedostane u odborného lékaře (dále jen OL) lékařskou zprávu nebo ji dostane,
ale již ji nepředá svému PL; odborná pracoviště mnohdy zasílají zprávy s výsledky
vyšetření přímo OL, ten si je však ponechá a zpráva se nedostane ani pacientovi ani
praktickému lékaři. Typickou je situace, kdy pacient trpící vracejícími se bolestmi
v krku, rýmou, chrapotem, subfebriliemi atd., různě „střídá“ PL, ORL, či imunologa
dle povahy aktuálního problému. Při první návštěvě OL většinou průběžnou zprávu
obdrží. Velmi často se ovšem stává, že při dalších návštěvách je již považován za
„zavedeného pacienta“ a průběžná zpráva mu vydána není. Lékaře vypisování či
tisknutí těchto zpráv pochopitelně zdržuje, navíc většina pacientů se jich nedožaduje
s tím, „že jim stejně nerozumí.“ Zejména tedy u mnohých pacientů CFS dojde
k situaci, že prodělají např. 8x ročně infekci (nachlazení, těžší virová či bakteriální
infekce atd.) ovšem tím, že navštěvují více lékařů a nemají de facto „doklad“ o těchto
prodělaných infekcích, nikde se „nesejde“ celkový přehled o četnosti a povaze těchto
problémů.
2
Někdo namítne, že lékaře nestřídá, a každou infekci projednává např. u svého
imunologa (infekcionisty) či častěji spíše u PL. Ze své zkušenosti mohu říci, že i
navzdory tomu, že můj PL měl v mé kartě zapsány, popř. založeny zprávy o všech
infekcích, kterými jsem během roku prošla, nebylo to pro lékaře LPS dostačující.
Naopak, osobně jsem měla dojem, že jim nebyla věnována přílišná pozornost a lékař
LPS se ve svém posudku omezil pouze na konstatování „sklon k častým infektům.“
To, k jaké naprosté vyčerpanosti organismu může tento letitý koloběh (i mnohdy
banálních) infekcí vést, bylo pro něj naprosto bezpředmětný argument.
2) Sestavení chronologického přehledu infekcí
K minimalizaci tohoto rizika doporučuji: vést si v podstatě svou vlastní zdravotní
evidenci, tj. požádat u všech lékařů o zprávy z průběžných vyšetření, pořizovat si před
jejich předáním praktickému lékaři velmi pečlivě jejich kopie a rovněž pečlivě
uschovat kopie všech absolvovaných vyšetření. Zde samozřejmě velmi záleží na
přístupu PL (jeho pečlivost, postoj k problémům pacienta, atd.). Dále je vhodné
sestavit si stručný, ale výstižný přehled infekcí (zdr. problémů) prodělaných
v delším časovém období, např. v posledních 4 letech. Tento přehled má ovšem
význam pouze tehdy, je-li potvrzen lékařem. Tato práce je pro lékaře pochopitelně
velmi zdlouhavá a časově náročná, rovněž není hrazena ze zdravotního pojištění.
Takže ve většině případů lze toto řešit jako „vystavení dokumentace na žádost
pacienta“, což je úkon zpoplatněný sazebníkem lékaře.
Dalším řešením je možnost, že pacient, pokud je schopen zorientovat se v dané
lékařské problematice, si tento přehled sestaví sám. Ovšem je bezpodmínečně
nutné, aby každý údaj byl doložen oficiální lékařskou zprávou z vyšetření, a tyto
zprávy resp. kopie k přehledu připojí přehledně seřazené. Přehled prodělaných infekcí
za dané časové období by měl obsahovat počátek a konec onemocnění, název a
stručnou charakteristiku průběhu, údaje o vystavení PN (může podtrhnout skutečnost,
že pacient nebyl schopen vykonávat pracovní činnost po dobu nemoci), medikaci (já
jsem zde uváděla i indikační skupinu, do které léky spadaly).
3) Komplexní posudek vystavený odborným lékařem
Posudkový lékař by teoreticky měl (jak již bylo výše řečeno) podrobně prostudovat a
vyhodnotit všechny tyto lékařské zprávy. Logicky by se dalo předpokládat, že pokud
nemá dostatek relevantních podkladů, popř. není schopen sám erudovaně rozhodnout
v dané oblasti (posudkový lékař je také pouze člověk a nemůže být odborníkem ve
všech lékařských specializacích), pak by mělo být jeho povinností vyžádat si onen
posudek od příslušných OL. Zde v mém případě nastal hlavní problém, a to opakovaně
viz I. díl, kdy chyběl v podkladech pro posudkové řízení rozhodující komplexní
lékařský posudek od ošetřujícího odborného lékaře. Nutno uvést, že nejsem jediným
pacientem s tímto problémem, ale někteří pacienti tuto skutečnost mnohdy ani nezjistí.
Sama jsem si tedy kladla otázku: „Proč si posudkový lékař nevyžádal posudek
odborného lékaře (v mém případě se jednalo opakovaně o psychiatrický a jedenkrát o
3
imunologický posudek)? Odpověď na tuto jednoduchou otázku je komplikovanější,
než by se dalo očekávat:
Zákon totiž nestanovuje jednoznačně povinnost posudkového lékaře posudek si
vyžádat, ponechává tuto skutečnost zcela na jeho uvážení. A zde je velký problém,
neboť plně záleží na subjektivním názoru posudkového lékaře, a ten se může značně
lišit případ od případu. Posudkový lékař si odborný posudek vyžádat může. Pokud
takto učiní, pak OSSZ cenu tohoto výkonu odbornému lékaři uhradí.
Pro ilustraci lze uvést, že v r. 2008 se fakturovaná cena za psychiatrický posudek
pohybovala přibližně na úrovni 350 Kč a za komplexní psychologické vyšetření cca 2
000 Kč. Je tedy zřejmé, že nebude patrně snahou posudkových lékařů realizovat příliš
mnoho žádostí o tyto posudky, neboť prodražují celý administrativní proces.
Mně bylo na prvním jednání LPK sděleno, že je povinností mého OL mi tento
posudek vydat. Toto tvrzení je ovšem zcela mylné. Je pravdou, že mnozí OL skutečně
svým pacientům vystaví komplexní zprávu, která může onen posudek nahradit (často
ji nazvou např. výpisem z dokumentace, atd.). Je ovšem nutno říci, že se nejedná o
jejich povinnost. Posudek totiž není hrazen ze zdravotního pojištění. Dle sdělení
kontaktované revizní lékařky OSSZ: „Ve smyslu ustanovení zákona č. 48/1997
Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném znění, se z veřejného
zdravotního pojištění nehradí výkony provedené v osobním zájmu a na
žádost fyzických osob, jejichž cílem není zachovat nebo zlepšit zdravotní
stav pojištěnce.“ Správně by tento úkon měl být totiž zpoplatněn, tudíž by si jej
pacient měl hradit sám, pokud si jej sám vyžádá. Pokud ovšem pacient navštěvuje více
lékařů, a potřebuje tedy více posudků, může se jednat o astronomickou částku
vzhledem ke skutečnosti, že pacienti se mnohdy ocitají v hmotné tísni. Navíc konečný
výsledek posudkového řízení by nezávisel na objektivním posouzení, nýbrž na
finančních možnostech pacienta, což, předpokládám, by mělo být zcela nepřípustné.
Já jsem se tedy ocitla v situaci, kdy si posudkový lékař nevyžádal psychiatrický,
psychologický a ani imunologický posudek a psychiatr mi jej odmítl vydat
(oprávněně) a já zároveň nebyla informována o možnosti, že si jej mohu vyžádat za
vlastní úhradu.
V této souvislosti při podání námitky se může pacient opřít o §3 zákona č. 500/2004
Sb. správního řádu, uvádějící: „ … postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn
stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je
nezbytně nutný …“
Dále pak o §5 téhož zákona: „Pokud to povaha projednávané věci umožňuje,
pokusí se správní orgán o smírné odstranění rozporů, které brání řádnému
projednání a rozhodnutí dané věci.“
§6, odst. 2 téhož zákona: „Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly
zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje…“
4
Posudkový lékař by měl tedy postupovat tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, tj. v případě, kdy není schopen objektivně a zcela jednoznačně
rozhodnout, což je případ, kdy je ze zdravotnické dokumentace zřejmé, že pacient se
léčí u OL, avšak předložená zdravotnická dokumentace nezahrnuje žádné či pouze
nedostačující lékařské podklady z daného oboru. Pak by měl posudkový lékař tento
stav řešit, (např. vyžádáním odborného posudku OL či vyžádáním kompletní
dokumentace OL), což se v mnoha případech neděje.
4) Průběžné lékařské zprávy versus komplexní posudek OL
Jak již vyplývá z výše uvedeného, je tedy velmi dobré, pokud si je pacient schopen
sám „ohlídat“, aby byl jeho celkový zdravotní stav shrnut OL, tj. ten aby vystavil
komplexní posudek, a to i tehdy, pokud jsou doloženy všechny průběžné zdravotní
zprávy. Důvodem je skutečnost, že posudkový lékař (který samozřejmě není a ani
nemůže být natolik detailně obeznámen se stavem pacienta jako jeho OL) provede
posouzení zdravotního stavu pouze na základě (vlastního krátkého vyšetření) a
těchto průběžných zpráv, které bývají často velmi stručné a nedostačující
(zejména pro zhodnocení chorobných stavů, jež nelze zcela podložit objektivními
výsledky vyšetření, což je typické pro CFS). Toto posouzení může být mnohdy dosti
odlišné od komplexního vyhodnocení OL, neboť posudkový lékař rozhoduje dle
tabulek uvedených v příloze důchodové vyhlášky č. 359/2009 Sb., která stanovuje
určité rozpětí hodnocení dopadu na pracovní schopnost jedince. Takže posudkový
lékař zde má poměrně velkou benevolenci v rozhodování, jak pacienta zařadí.
U pacientů CFS je velmi často jako hlavní diagnóza uváděna neurastenie, např. „těžký
neurastenický syndrom“ (citováno z lékařského posudku). Tento byl posudkovým
lékařem zařazen dle přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. kapitola V – Duševní poruchy a
poruchy chování, položka 5c tj. jako „středně těžké funkční postižení, výkon
některých denních aktivit značně omezen,… míra poklesu pracovní schopnosti 2535%“. Pro uznání nejnižšího stupně ID je v současné době požadováno min. 35%.
Nejedná se však o správný postup, neboť dle objasnění Světovou zdravotnickou
organizací ústy dr. B. Saracena z 16. října 2001 (znovu potvrzeno 2. 9. 2009) zaznělo
jednoznačné vyjádření: „Chci objasnit situaci týkající se klasifikace neurastenie,
únavového syndromu, postvirového únavového syndromu a benigní myalgické
encefalomyelitidy. Chci zřetelně vyjádřit, že Světová zdravotnická organizace od
desátého vydání Mezinárodní klasifikace nemocí v roce 1992 a jeho pozdějších verzí
nezměnila svůj postoj k těmto onemocněním.“
„Postvirový únavový syndrom zůstává zařazen pod nemocemi nervového systému s
kódem G93.3. Do této kategorie je začleněna i benigní myalgická encefalomyelitida.“
„Neurastenie zůstává v kapitole nemoci duševní a poruchy chování s kódem
kategorie F48.0. Do této kategorie je zařazen i únavový syndrom (pozor, ne
CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM / CFS!). Postvirový únavový syndrom je však
z F48.0 výslovně vyloučen.”
(Více na http://www.me-cfs.cz/view.php?cisloclanku=2006100301, http://www.mecfs.cz/view.php?cisloclanku=2004120702.)
5
Pro pacienta – žadatele o ID je nejdůležitější, aby měl posudkový lékař k dispozici
komplexní posudek odborného lékaře, který obsahuje poměrně jasnou specifikaci
zdravotního stavu pacienta na rozdíl od průběžných zpráv. Posudek OL musí
obsahovat, mimo jiné, následující údaje - viz Vyhláška o zdravotnické dokumentaci č.
385/2006 Sb., Příloha č. 1 – Minimální obsah samostatných částí zdravotnické
dokumentace, položka č. 8 – Lékařský posudek:
a) identifikační údaje posuzované osoby, zdravotnického zařízení, jehož jménem
lékař posudek vydal a identifikační údaje lékaře, který posudek vydal.
b) účel vydání posudku
c) posudkový závěr
d) datum vydání posudku
Pozn.: Výše uvedená příloha vyhlášky rovněž stanovuje povinný obsah lékařských
zpráv.
V každém případě je velmi důležité, aby posudek obsahoval závěrečné zhodnocení
ve vztahu k pracovní schopnosti pacienta. Zde ovšem pozor: ošetřující lékař není
oprávněn posuzovat míru poklesu pracovní schopnosti, toto je zcela v kompetenci
posudkového lékaře. A posudkový lékař zase není oprávněn stanovit vlastní
diagnózu, ale musí vycházet ze závěrů ošetřujícího lékaře! Takže OL může uvést
do závěru posudku např. následující: „Pacient není schopen soustavné plné pracovní
zátěže,“ popř. „v důsledku rozsáhlých recidivujících infekcí pacient není schopen
práce v pracovním kolektivu.“ OL ovšem nemůže uvést např.: „Pracovní schopnost
pacienta poklesla o 50%.“
Pozn. red.: Posudkový lékař (při posuzování nároku na ID) určuje pro stanovení
procentní míry poklesu pracovní schopnosti zdravotní postižení, která jsou příčinou
dlouhodobě nepříznivého stavu a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti. Z nich určí
jednu rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu. Podle její závažnosti uzná
první až třetí stupeň invalidity. Za rozhodující postižení se považuje takové zdravotní
postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti (vyhl.
359/2009 Sb., §2, odst. 1 a 3). Pokud je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
stavu CFS, potom je nutné postupovat dle vyhl. 359/2009 Sb. § 1, odst. (2): „Pokud
zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu, není uvedeno
v příloze, stanoví se procentní míra poklesu pracovní schopnosti podle takového
zdravot. postižení uvedeného v příloze, které je s ním funkčním dopadem nejvíce
srovnatelné.“
Podle amerického státního Centra pro kontrolu nemocí (CDC) lékařské výsledky
vycházející z ověřených a opakovatelných dat ukazují, že celkové funkční poškození
lidí s CFS je stejné jako u lidí s roztroušenou sklerózou mozkomíšní, lidí s AIDS a lidí
podstupujících chemoterapii kvůli rakovině. Určit u pacienta s diagnostikovaným CFS
za rozhodující postižení těžký neurastenický syndrom s posudkovým zařazením jako
středně těžké funkční postižení, znamená podhodnocení v neprospěch tohoto žadatele
o ID, kdy nemusí dosáhnout ani na nejnižší stupeň invalidity. Pro srovnání, pokud
6
posudkový lékař přirovná postižení CFS dle vyhl. 359/2009 Sb. § 1 odst. (2) ke
středně těžkému funkčnímu postižení roztroušenou sklerózou, bude (dle položky 6c,
kap. VI – Postižení NS, vyhl.359/2009 Sb.) míra poklesu prac. schopnosti 50%. U
neurastenie se jedná jen o 25 – 35%. Invalidita prvního stupně je vyhláškou přiznána
lidem, kteří mají tzv. pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %, ve druhém stupni je
to nejméně o 50%. Invalidita třetího stupně se pak týká lidí se ztrátou pracovní
schopnosti nejméně o 70 procent.
Žadatel o ID by si měl pečlivě ohlídat, jaké postižení posudkový lékař stanoví za
rozhodující. Pokud posudkový lékař určí takovou rozhodující příčinu, která ve
skutečnosti není příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu pojištěnce a neodpovídá
závěrům OL, může uplatnit tuto věc v námitce. Např. OL napíše do Závěru
„chronický únavový syndrom s těžkými recidivujícími infekcemi vzdorujícími léčbě“
a doporučí nadále klidový režim, avšak posudkový lékař zhodnotí rozhodující
postižení pouze jako středně těžkou neurastenii. Tyto rozpory může žadatel uplatnit v
námitkách proti rozhodnutí ČSSZ.
Důležité: Námitky musí mít vždy oporu v zákonném znění a lékařských zprávách!
Více info v dokumentu Právní minimum 2011, č. 7) - Legislativa a možné právní
postupy v posudkovém řízení o invaliditě k ME/CFS/PVFS na odkazu http://www.mecfs.cz/PRM2011.pdf.
5) Zdravotnická dokumentace - vybrané skutečnosti
V souvislosti se zdravotnickou dokumentací je užitečné znát alespoň některé
skutečnosti:
Dle zákona č. 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, v aktuálním znění §67 odst. 12
„pacient má právo
a) na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci
vedené o jeho osobě nebo v jiných zápisech vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu;
v případě autorizovaných psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými
prostředky má nárok na informace, jejichž obsahem je popis příznaků onemocnění,
diagnóza, popis terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů,
b) v přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlížet do dokumentů uvedených
v písmenu a), …
c) na pořízení výpisů, opisů nebo kopií uvedených v písmenu a), …“
dále pak
§67bb, odst. 4. „Pořízení výpisů, opisů nebo kopií zdravotnické dokumentace nebo
jiných zápisů vztahujících se k zdravotnímu stavu pacienta zajišťuje zdravotnické
zařízení ve lhůtě …
Zdravotnické zařízení může za pořízení výpisů, opisů nebo kopií zdravotnické
dokumentace nebo jiných zápisů požadovat úhradu ve výši, která nesmí
přesáhnout náklady spojené s jejich pořízením …“
7
Pozn.: Průběžné lékařské zprávy jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění,
tudíž pacient si je nehradí. Pokud mu nejsou automaticky vydány ošetřujícím lékařem,
má právo si je vyžádat.
6) Možnost nahlížet do materiálů LPS
Má-li pacient pochybnosti o tom, zda posudkový lékař rozhodoval na základě všech
nezbytných podkladů či chce-li znát konkrétní znění odborných zpráv posuzujících
jeho zdravotní stav, (protože tyto se mu nemusí vždy dostat do rukou, např. vyžádá-li
si je OSSZ přímo od OL), jsou jeho práva upravena zákonem č. 500/2004 Sb.,
správního řádu v platném znění:
„§38 Nahlížení do spisu
(1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je
rozhodování ve věci již v právní moci (§73),
(4) S právem nahlížet do spisu nebo jeho části je spojeno právo činit si výpisy a
právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části.
(5) Odepře-li správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části, vydá o tom
usnesení, které se oznamuje pouze této osobě.“
7) Námitka - vybrané skutečnosti
Nesouhlasí-li pacient s rozhodnutím LPS, může použít opravného prostředku, tj. podat
námitku. „Námitka se podává orgánu sociálního zabezpečení, který rozhodnutí vydal
do 30 dnů ode dne jeho oznámení. Řízení o námitkách musí být vedeno odděleně od
rozhodování orgánu sociálního zabezpečení v prvním stupni.“
Zdroj: Informační materiál MPSV-Změny v posuzování invalidity od 1.1.2011.
Námitka se tedy adresuje na Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ). Je možné
i podání prostřednictvím příslušné OSSZ.
Lhůta pro vyřízení námitek tj. doba, za kterou bude pacient opět předvolán
k posouzení LPS a vydání závěru, je upravena §88 zákona č. 582/1991 Sb. o
organizaci a provádění sociálního zabezpečení v platném znění. Poněkud
zjednodušeně řečeno, jedná se v běžných případech o 30 dnů a ve složitých případech
může být lhůta prodloužena o 60 dnů. Z praxe lze uvést, že tyto lhůty bývají značně
překračovány, většinou se jednalo o dobu 8-11 měsíců.
Pacient, kterému byl např. odňat ID 1.st, se takto po celou tuto dobu ocitá bez
finančních prostředků, neboť podání námitek proti rozhodnutí ČSSZ o odnětí ID nemá
odkladný účinek. Je-li pacient nakonec úspěšný v námitkovém řízení, je mu ID
zpětně vyplacen. Nutno poznamenat, že nedodržení této časové lhůty ze strany ČSSZ
nemá žádný dopad na další jednání ohledně námitky. Zatímco pacient musí
bezpodmínečně dodržet lhůtu 30-ti dnů pro podání námitky, ČSSZ není za
nedodržení dané lhůty pro vyřizování námitek žádným způsobem postižitelná (pacient
by mohl patrně uplatnit nárok na náhradu škody, což by ovšem vyžadovalo poměrně
8
rozsáhlý proces, na který pacienti nemají energii). Při překročení lhůty je možné poslat
okamžitě stížnost nadřízenému orgánu, jímž je Ministerstvo práce a sociálních věcí
(MPSV) a žádat o nápravu. Je třeba se pokusit předejít finanční nouzi, která může
vzniknout při prodlení ve vydání rozhodnutí ČSSZ ve věci námitky.
Vzhledem k faktu, že lhůta pro vyřizování námitek v některých případech
mnohonásobně překračuje zákonem stanovenou lhůtu, je nutno vzít v úvahu
skutečnost, že námitka již mnohdy zdaleka neodráží aktuální stav pacienta. (Podobná
situace ovšem nastává rovněž u řádných posudkových kontrol, neboť i zde jsou lhůty
překračovány.) Mnohdy za tuto dobu může dojít ke zhoršení stavu či potvrzení
chronifikace onemocnění.
Zde dochází k spornému bodu, na jehož interpretaci se zcela neshodl ani výklad
odborníků, které jsem kontaktovala. Dle §82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu platí: „K novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů,
uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o
takové skutečnosti nebo důkazy, které nemohl účastník uplatnit dříve.“ Tj. námitka
teoreticky nehodnotí současný zdravotní stav (byt’ zhoršený), ale pouze zdravotní
stav k datu podání námitky. Výjimkou je pouze skutečnost, kterou pacient nemohl
v té době uplatnit.
V předvolání k námitkovému řízení, které jsem obdržela, bylo však výslovně
uvedeno, abych si vzala s sebou veškeré nové lékařské zprávy, což jsem učinila.
Z tohoto důvodu bych doporučovala pečlivé shromáždění a včasné (nejlépe
s předstihem, aby si je posudkový lékař mohl prostudovat) dodání všech relevantních
zdravotnických zpráv.
Velmi ráda uvítám názory a zkušenosti pacientů (nejen CFS/ME), protože jak jsem již
dříve uvedla, článek není zdaleka vyčerpávající. Své zkušenosti můžete popsat i velmi
podrobně. Všechny emaily pečlivě čtu a to i v případě, pokud mi zdravotní stav
nedovolí ihned odpovědět.
Rovněž bych chtěla upozornit na skutečnost, že nejsem profesionální právnička.
Všechny předložené údaje jsem získala prostřednictvím konzultací s právníky,
pracovníky redakce ME/CFS, revizními lékaři a dalšími pracovníky OSSZ, vlastním
samostudiem a na základě vlastních zkušeností s praktickým průběhem čtyř řízení
ohledně přiznání ID. Pokud byste nalezli v textu sporné body, můžete mne rovněž
kontaktovat. Svůj názor doložte podrobným odůvodněním a odkazy na relevantní
legislativní úpravu.
Autorka: Dory
Kontakt: [email protected]
9