Vzdělání pro Vaši budoucnost - Vysoká škola podnikání a práva

Vzdělání pro Vaši budoucnost - Vysoká škola podnikání a práva

Číslo 1
Ročník II.
2014
Vzdělání pro Vaši budoucnost
Michálkovická 1810/181, Ostrava - Slezská Ostrava,
710 00, Česká Republika
www.vsp.cz
Číslo 1
Ročník II.
2014
VSP Entrepreneurship Studies
EDITOR-IN-CHIEF
assoc. prof. Ivo Formánek, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Associate Professor)
ASSOCIATE EDITOR
Renata Nárožná (Ostrava Business School, Ostrava)
The VSP Entrepreneurship Studies is a scholarly peer-reviewed journal focused on
entrepreneurship, economics, finance, management, marketing and pedagogy issues with a
Central European perspective. The journal is primarily intended for senior managers and
university and business school professors.
The VSP Entrepreneurship Studies is published quarterly by Ostrava Business School,
Ostrava, Czech Republic.
Ostrava Business School, Michálkovická 1810/181, Ostrava – Slezská Ostrava, 710 00,
Czech Republic
Registration MK Czech Republic
ISSN: 1802-0453 (Online)
1
Scientific Board (in alphabetical order)
assoc. prof. Vladimír Krajčík, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Associate
Professor)
prof. Zdeněk Mikoláš, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Professor)
prof. Růžena Petříková, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Professor)
prof. Jiří Polách, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Professor)
prof. Vítězslav Zamarský, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Professor)
Editorial Board (in alphabetical order)
assoc. prof. Olga Březinová, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava, Associate Professor)
Renáta Nešporková, Ph.D. MBA (Ostrava Business School, Ostrava)
assoc. prof. Václav Nétek, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava)
Jan Skipala (Ostrava Business School, Ostrava)
Vladimír Vavrečka, Ph.D. (Ostrava Business School, Ostrava)
2
CONTENTS
EDITORIAL
Ivo Formánek: Foreword ....................................................................................................... 5
ENTERPRENEURSHIP
Ivo Formánek:
Identification of creative and innovative companies ............................................................... 8
Barbara VOJVODÍKOVÁ, Vítězslav ZAMARSKÝ:
Brownfields: A Liability or Potential ? ................................................................................. 23
Dagmar Válková, Zdeněk Mikoláš:
Family business……………………………………………………………… ... …………..51
ECONOMICS AND FINANCE
Olga BŘEZINOVÁ:
Economic view of foreign direct investment ......................................................................... 41
PEDAGOGY
Jan SKIPALA:
The level of autonomy and responsibilities of manager in education ….…………… .... … 51
3
EDITORIAL
Dear readers,
After some time you just receive the first issue of 2014 professional-scientific journal of the
Ostrava Business School plc, titled "Entrepreneurship Studies." The journal is quarterly edited
and is conceived as a platform on which we would like to publish interesting papers by the
staff and students of the OBS as well as colleagues and students from other universities. We
would be really delighted at views and opinions of business representatives and the leaders of
the major companies. The journal is published exclusively in an electronic form. It is
therefore not "extension" or "poor relation" of a printed form magazine. It is an
underappreciated journal, which has only the electronic form. Today's issue contains papers
particularly relating to business and entrepreneurship and the problems of pedagogical
practice.
We wish you a pleasant and interesting reading
By the editors
assoc. prof. Ivo Formánek, Ph.D.
Editor-in-Chief
4
ENTERPRENEURSHIP
IDENTIFICATION OF CREATIVE AND INNOVATIVE
COMPANIES
Ivo FORMÁNEK1
ABSTRACT
Today's companies must face very stiff competition and very turbulent political and economic
environment. There are many ways how to deal with these conditions. One of them is process
and product innovation and optimization. The main goal of innovations is to create business
advantage from mind, good ideas to market. But it’s easier said than done because of the
constantly growing complexity of the processes and products that should be innovated. The
objective of this paper is to present a system approach for identification of creative and
innovative companies we suggested for the Moravien-Silesian Region.
KEY WORDS
Identification, creativity, innovation, enterprise, creative and innovative companies.
ÚVOD
Dnešní firmy musí čelit velmi tvrdé konkurenci a velmi turbulentnímu politickému a
ekonomickému prostředí. Existuje mnoho způsobů, jak se vypořádat s těmito podmínkami.
Jedním z těchto způsobů je inovace a optimalizace procesů a výrobků.
1
Correspondence address: assoc. prof. Ivo Formánek, Ph.D.; phone: +420 595 228 149; cell phone:
+420 737 207 969; e-mail: [email protected]; institution: Vysoká škola podnikání, a.s. Ostrava,
Michálkovická 1810/181, 710 00 Ostrava, Czech Republic; www.vsp.cz
5
Hlavním cílem inovací je vytvořit z dobrých nápadů obchodní výhodu na trhu. Jenže to se
snadněji řekne, než udělá, protože složitost procesů a produktů, které by měly být inovovány,
neustále roste.
Cílem tohoto příspěvku je prezentovat systematický přístup k identifikaci kreativních a
inovativních firem, který jsme navrhli pro výzkum v podmínkách Moravskoslezského kraje.
Výzkum je prováděn v rámci výzkumného úkolu “Model kreativních a inovačních míst a jeho
ověření v podmínkách Moravskoslezského kraje”.
1 PARAMETRY VÝZKUMU
Parametry výzkumu lze stručně charakterizovat následujícím způsobem:
Cíl výzkumu. Hlavním cílem výzkumu bylo vytvoření modelu, který by hodnotil kreativitu a
inovativnost vybraných firem, resp. vybraných podniků (dále jen vybraných míst). Cílem
výzkumu byla rovněž verifikace validity vytvořeného modelu v podmínkách
Moravskoslezského kraje (dále jen MSK).
Vědecká metoda. Jako vědecká metoda byl zvolen smíšený výzkum, který kombinuje
kvantitativní sběr dat s následným kvalitativním hodnocením a obsahovou analýzou. Výzkum
popisuje vybraná místa pomocí znaků vyjadřujících jejich kreativitu a inovativnost.
Zaměření výzkumu. Výzkum byl zaměřen na formulaci a testování platnosti vědecké
hypotézy (její potvrzení nebo odmítnutí).
Vědecká hypotéza. Hypotézou výzkumu je tvrzení, že skutečně kreativní a inovativní místa
se musí vyznačovat maximálním bodovým hodnocením domén 2, 3 a 4 dotazníku.
Dotazník. Jako nástroj pro sběr dat byl vytvořen dotazník, který je uveden v kapitole 3
příspěvku. V kapitole 3 je rovněž popsáno, jak byl dotazník vytvořen.
Data. Data pro výzkum představují odpovědi respondentů zaznamenané v dotazníku.
Respondenti. Respondenty dotazníku byli pracovníci vyššího a středního managementu, kteří
hodnocená místa dobře znají – byli schopni odpovědně a relevantně odpovědět na dotazník. V
zájmu objektivity byli při vyplňování dotazníků přítomni i pracovníci VŠP, kteří v případě
nejasností zodpovídali dotazy respondentů.
6
Základní soubor výzkumu. Základní soubor výzkumu představují všechna místa v MSK.
Výběrový soubor výzkumu. Jako výběrový soubor bylo zvoleno 25 míst. Počet zvolených
míst byl dán omezenými zdroji na výzkum (omezené zdroje lidské a finanční). Pro validitu
výzkumu by bylo vhodnější volit větší výběrový soubor, nicméně toto nebylo možné díky
omezeným zdrojům.
Průběh výzkumu. Nejdříve byla vytvořena vědecká hypotéza, která formulovala parametry
míst vyznačujících se kreativitou a inovativností. Na základě formulovaných parametrů byl
vytvořen dotazník. Dotazník byl zpracován pomocí nástroje, který byl vytvořen v programu
MS Excel. Výstupem nástroje je pavučinový graf.
2 SJEDNOCENÍ ODBORNÝCH POJMŮ
Tato kapitola obsahuje definice důležitých odborných pojmů používaných ve výzkumu.
Účelem kapitoly je sjednotit používanou terminologii.
Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření
nových metod výroby, dodávek a distribuce zavedení změn řízení, organizace práce,
pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly (Úřad vlády ČR, 2004). Hlavním zdrojem
inovací je výzkum a vývoj, tzv. technologická inovace (Úřad vlády ČR, 2004).
Inovace je více než pouhá idea nebo nápad, je to implementace, uvedení nápadu v život.
Rovněž se nedá zaměňovat s kreativitou. Kreativita je v podstatě dovednost, zatímco inovace
představuje proces, který začíná nápadem nebo představou, následují různé stupně vývoje,
které vyústí do samotné implementace. Jak idea, tak kreativita jsou jistě nedílnými součástmi
inovace, nicméně ani jedna z nich sama o sobě nepostačuje podniku či organizaci úspěšně
rozvinout tvůrčí myšlenky k naplnění inovace (Úřad vlády ČR, 2004).
Kreativita je
schopnost (Dacey & Lennon, 2000), (Lokšová & Lokša, 2003), (Žák, 2011): generovat
nové, neobvyklé ale přitom přijatelné a užitečné nápady, řešení, myšlenky a díla za
použití kombinace, změny a reaplikace existujících nápadů, nejde přitom o tvoření
něčeho z ničeho.
postoj jednotlivce, který charakterizuje (Žák, 2011): souhlas s přijímáním změn a
novinek, ochota hrát si s nápady a myšlenkami a flexibilita v pohledu na věc.
proces charakterizovaný (Žák, 2011): tvrdou prací, kontinuální myšlenkovou činností
na generování řešení, prostorem pro improvizaci a řádem
7
Organizace uplatňující kulturu inovace – inovační organizace, inovační místo je taková
organizace, kde jsou inovace nedílnou součástí, stálou hodnotou a předpokladem pro činnost
organizace. Organizace s opravdovou inovační kulturou vytváří postupně celé inovační
svazky. Nejedná se tedy o pouhé jednorázové nebo náhodné akce, ale o stálou, trvale
udržitelnou inovaci. Není lepší cesty k vytváření inovativního prostředí a inovativní kultury,
jež se potom stává součástí kultury korporativní, podnikové (Úřad vlády ČR, 2004).
Inovační proces je komplexní a závisí na širokém okruhu faktorů, mezi které patří výzkum,
experimentální vývoj, adaptace, ochrana a komercionalizace nových výrobků, výrobních
procesů a organizačních forem. Soudobá inovační politika vyspělých zemí staví do centra
pozornosti nikoliv jen vývoj a výzkum, nýbrž ekonomickou a environmentální inovaci, která
závisí ve stále větší míře nejen na výsledcích výzkumu, ale rovněž na kvalitě rozvinutí
podnikatelských aktivit a na schopnosti jednotlivců, firem a regionů přizpůsobovat se
permanentním změnám a reagovat na společenskou objednávku (Úřad vlády ČR, 2004).
Propojení inovace a marketingu. Propojením inovace s marketingem dochází k interakci
inovačního systému s ekonomickou oblastí. Tím se inovace stávají nikoli marginálním, ale
naopak centrálním jevem průmyslové dynamiky, která umožňuje zvýšení
konkurenceschopnosti výrobků a služeb a tím i zlepšování konkurenční pozice podniků na
trhu (Úřad vlády ČR, 2004).
Inovační systém. Základní funkcí inovačního systému v ČR je tvorba a realizace inovační
strategie a realizační inovační politiky na vládní i nevládní úrovni. Ty spočívají zejména v
analýze a vytváření a v dalším zkvalitňování podmínek pro rozvoj inovačního podnikání,
včetně budování potřebného legislativního rámce. Důležité je plnění úkolů a výzev v oblasti
koordinační a metodické (Úřad vlády ČR, 2004).
Inovační systém v České republice (dále jen v ČR) tvoří čtyři základní pilíře - podsystémy.
Jsou to (Úřad vlády ČR, 2004):
Řídicí skložky – státní a veřejná správa, vláda, ministerstva, regionální a místní
správa (legislativní, iniciační a regulační aktivity).
Vzdělávací systém – celoživotní učení, zahrnující počáteční a další vzdělávání.
Finance – rizikový kapitál (venture capital), rizikové financování (risk funding),
předstartovní kapitál (seed capital).
Inovační podnikání – firmy a subjekty, které se zabývají inovačními aktivitami v
širokém slova smyslu (včetně hraničních oblastí jako jsou výzkum a vývoj, nové
technologie a materiály, rozvoj lidských zdrojů, průzkum a rozvoj trhu, inovační
marketing)
8
Poznámka: Inovační podnikání je INOVAČNÍ využívání zdrojů, které máme k dispozici, k
uspokojování potřeb a očekávání ZÁKAZNÍKA za účelem vydělávání PENĚZ.
Inovační infrastruktura ČR je systém vztahů mezi jednotlivými výzkumnými, vývojovými,
výrobními, obchodními a dalšími specializovanými subjekty, charakterizovaný jejich
vzájemnou spoluprací s cílem komercializovat výsledky výzkumu – od analýzy a legislativy,
přes výzkum po technologický transfer, finální výrobu a marketing (Úřad vlády ČR, 2004).
Hodnocení inovačního prostředí. Pro střízlivé vyhodnocení vývoje inovačního prostředí v
ČR je třeba vzít v úvahu celý komplex jevů a charakteristik, výzkumů, statistik, ale i názorů a
postojů. Ty se někdy i významně liší podle příslušnosti k subjektům inovační infrastruktury,
které se různým způsobem podílejí na inovačním procesu v jednotě jeho obou základních
částí – invenční a inovační. U předkladatelů zcela různorodých materiálů je třeba vzít v úvahu
již jejich základní pojetí inovačních funkcí. Od zcela partikulárního a technicistního chápání
inovace jako pouhého vylepšování výrobku až po téměř bezbřehou a silně teoretickou filosofii
inovace jako základního stavebního prvku moderní ekonomiky. Pro technokraty je často
deklarovaným zásadním cílem inovační politiky pouze výrazné zvýšení výkonnosti českého
průmyslu formou zavedení výroby a prodeje výrobků s vysokou přidanou hodnotou a nízkou
energetickou a surovinovou náročností. Pro některé teoretiky je naopak inovace téměř
filosofickým pojmem. Pro mnohé je už dnes inovace dokonce politikum (Úřad vlády ČR,
2004).
Zcela přirozeně se liší chápání inovací i podle míry a způsobu participace v celém inovačním
systému. Jinak hodnotí tento vývoj státní správa a jinak soukromý sektor. Velké rozdíly v
náhledu na tuto problematiku jsou i mezi různými resorty, regiony a profesními uskupeními
(Úřad vlády ČR, 2004).
3 DOTAZNÍK PRO IDENTIFIKACI KREATIVNÍCH A INOVAČNÍCH MÍST
Jako základ pro vytvoření dotazníku pro identifikaci kreativních a inovačních míst byl zvolen
dotazník, který pro identifikaci indikátoru EPI (Entrepreneurial Performance Index) vytvořil
M. H. Morris (Kuratko et al., 2011).
Indikátor EPI měří frekvenci i intenzitu podnikavosti (míru inovativnosti, proaktivity a
přijímání rizika) v organizacích. Navíc se zaměřuje i na inovaci produtků - služeb a výrobků.
Pro potřeby výzkumu byl dotazník EPI dále podstatně rozšířen. Rozšířené body jsou
zvýrazněny červeně. Rozšíření bylo provedeno na základě studia literatury, např. (Franková,
2011), (Jáč at al., 2005), (Košturiak & Chál, 2008), (Kuratko et al., 2011), (Úřad vlády ČR,
2004), (Vlček, 2011) a (Žák, 2011).
9
3.1 Dotazník
Dotazník je tvořen soustavou následujících tabulek.
3.1.1 Dimenze 1
Tabulka 1
Dimenze 1 - Orientace/zaměření firmy
Pro naši společnost je charakteristický/é, resp. lze konstatovat:
01
02
03
04
05
06
07
Vysoký podíl zavedení nových výrobků a
služeb (včetně nových vlastností) ve
srovnání s konkurencí
Důraz na aplikaci metod trvalého
zlepšování ve výrobě, administrativě a
poskytovaných službách
Přijímání rizika top manažery při
vyhledávání a využití nejistých/rizikových
růstových příležitostí
Filozofie „žij a nech žít“ ve vztahu ke
konkurenci
Zkušení manažeři využívají kreativní
techniky při vyhledávání nových a
neobvyklých řešení problémů
Filozofie top managementu zdůrazňující
osvědčené produkty a služby a vyhýbající
se vysokým nákladům na vývoj nového
produktu
Charismatický vůdce ve vedení
společnosti
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
(Zdroj: Kuratko et al., 2011)
10
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
3.1.2 Dimenze 2
Tabulka 2
Dimenze 2 - Zavedení nových výrobků
(pro firmy nabízející výrobky)
Pro naši společnost je charakteristický/é, resp. lze konstatovat:
01
02
03
04
05
06
07
08
Kolik nových výrobků zavedla vaše
společnost v posledních dvou letech ve
srovnání s minulostí?
Kolik zlepšení výrobků nebo jejich úprav
jste zavedli v posledních dvou letech ve
srovnání s minulostí?
Jaký je počet nově zavedených výrobků
ve vaší společnosti ve srovnání
s konkurencí?
Do jaké míry se jedná u nově zvedených
výrobků o zcela nové výrobky, které
nebyly dříve na vašich trzích nabízeny?
Zvyšují nově zavedené výrobky výrazně
hodnotu pro zákazníka i pro firmu?
Zvyšují nově zavedené výrobky kvalitu
života zákazníka?
Zlepšují nově zavedené výrobky životní
prostředí?
Poskytují nově zavedené výrobky kromě
měřitelných hodnot i emoce? Řeší nově
zavedené výrobky problémy, sny, tužby a
cíle zákazníka?
Výrazně
méně
1
Méně
Stejně
Více
2
3
4
Výrazně
méně
1
Méně
Stejně
Více
2
3
4
Výrazně
méně
1
Méně
Stejně
Více
2
3
4
V malém
rozsahu
Ne
Nevím
Ano
1
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Výrazně
více
5
Výrazně
více
5
Výrazně
více
5
Ve
značném
rozsahu
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
11
09
10
11
12
13
14
15
Odstraňují nově zavedené výrobky
rozpor, konflikt, paradigma nebo
1
protiřečení, které ještě nebylo vyřešeno?
Představují nově zavedené výrobky řešení
z jiných oborů?
Představují nově zavedené výrobky
výsledky výzkumu a vývoje?
Představují nově zavedené výrobky
analogie z přírody (bionika)?
Představují nově zavedené výrobky
evoluční a technické trendy?
Sledují nově zavedené výrobky současné
sociální trendy a životní styl?
Představují nově zavedené výrobky nové
trendy na trhu?
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
Určitě
ne
1
Ne
Nevím
Ano
2
3
4
(Zdroj: Kuratko et al., 2011; Autor, 2014)
1
Např. „více práce za méně času“, „vyšší tuhost a pevnost konstrukce při nižší váze konstrukce“, „delší
trvanlivost při nižších nákladech“, atd.
12
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
Určitě
ano
5
3.1.3 Dimenze 3
Tabulka 3
Dimenze 3 - Zavedení nových služeb (pro firmy nabízející služby)
Pro naši společnost je charakteristický/é, resp. lze konstatovat:
01
02
03
04
05
06
07
08
Kolik nových služeb zavedla vaše
společnost v posledních dvou letech
Kolik významných zlepšení služeb nebo
jejich podstatných úprav jste zavedli
v posledních dvou letech?
Jaký je počet nově zavedených služeb ve
vaší
společnosti
ve
srovnání
s konkurencí?
Do jaké míry se jedná u nově zvedených
služeb o zcela nové služby, které nebyly
dříve na vašich trzích nabízeny?
Zvyšují nově zavedené služby výrazně
hodnotu pro zákazníka i pro firmu?
Zvyšují nově zavedené služby kvalitu
života zákazníka?
Zlepšují nově zavedené služby životní
prostředí?
Poskytují nově zavedené služby kromě
měřitelných hodnot i emoce? Řeší nově
zavedené služby problémy, sny, tužby a
cíle zákazníka?
Výrazně
méně
Méně
Stejně
Více
Výrazně
více
1
2
3
4
5
Výrazně
méně
Méně
Stejně
Více
Výrazně
více
1
2
3
4
5
Výrazně
méně
Méně
Stejně
Více
Výrazně
více
1
2
3
4
5
V malém
rozsahu
Ne
Nevím
Ano
Ve
značném
rozsahu
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
13
09
10
11
12
13
14
15
Odstraňují nově zavedené služby rozpor,
konflikt, paradigma nebo protiřečení,
1
které ještě nebylo vyřešeno?
Představují nově zavedené služby řešení z
jiných oborů?
Představují nově zavedené
výsledky výzkumu a vývoje?
Představují nově zavedené
analogie z přírody (bionika)?
Představují nově zavedené
evoluční a technické trendy?
služby
služby
služby
Sledují nově zavedené služby současné
sociální trendy a životní styl?
Představují nově zavedené služby nové
trendy na trhu?
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
(Zdroj: Kuratko et al., 2011; Autor, 2014)
1
Např. „více práce za méně času“, „vyšší tuhost a pevnost konstrukce při nižší váze konstrukce“, „delší
trvanlivost při nižších nákladech“, atd.
14
3.1.4 Dimenze 4
Tabulka 4
Dimenze 4 - Zavedení nových procesů
Pro naši společnost je charakteristický/é, resp. lze konstatovat:
01
02
03
04
Prosím ohodnoťte počet podstatných
nových procesů nebo metod zavedených
v posledních dvou letech. Mezi příklady
inovace lze zařadit např. nový systém
řízení zákaznických služeb, nový přístup
k prodeji či distribuci
Představují nové procesy zavedené
v posledních dvou letech výsledek nebo
důsledek výzkumu, experimentálního
vývoje,
adaptace,
ochrany
a
komercionalizace
nových
výrobků,
výrobních procesů a organizačních forem?
Představují nové procesy zavedené
v posledních dvou letech výsledek nebo
důsledek ekonomické inovace, která
umožňuje rozvinutí podnikatelských
aktivit a přizpůsobení se společenským
změnám a trendům?
Představují nové procesy zavedené
v posledních dvou letech výsledek nebo
důsledek environmentální inovace, která
umožňuje rozvinutí podnikatelských
aktivit a přizpůsobení se společenským
změnám a trendům?
V malém
rozsahu
Ne
Nevím
Ano
Ve
značném
rozsahu
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
Určitě
ne
Ne
Nevím
Ano
Určitě
ano
1
2
3
4
5
(Zdroj: Kuratko et al., 2011; Autor, 2014)
3.1.5 Dimenze 5
Následující otázky se vztahují k přístupům, které stojí v základech podnikání vaší firmy.
Označte na pětibodové škále tu hodnotu, která vyjadřuje důraz, jež klade vaše firma na daná
15
dvě kritéria. Hodnota 1 vyjadřuje větší důraz na tvrzení nalevo, hodnota 5 vyjadřuje větší
důraz na tvrzení napravo.
Tabulka 5a Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace
1. Současná strategická orientace naší firmy je
Dána primárně zdroji,
v současnosti kontrolujeme
které
1
2
3
4
5
Ovlivněna primárně vnímáním
nevyužité příležitosti
Tabulka 5b Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace
2. Ve vazbě k novým příležitostem je pro naši společnost příznačné
Rychle se chytit příležitosti, využít
ji, vydělat na ní a posunout se
k další příležitosti
1
2
3
4
5
Přístup spočívající v postupném
využívání
a
dlouhodobým
charakterem příležitostí
Tabulka 5c Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace
3. Přístup naší společnosti při investování zdrojů do nových příležitostí směřuje k zahrnutí
Více fází s minimálními závazky
v každé fázi
1
2
3
4
5
Jedné fáze, do které jsou
zapojeny
všechny
závazky
spojené s rozhodnutím
Tabulka 5d Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace
4. Při řízení a kontrole zdrojů směřujeme k
Epizodickému použití, pronájmu,
nájmu, smluvnímu využití a
outsourcingu zdrojů
16
1
2
3
4
5
Vlastnictví, nákupu, kontrole a
zapojení
zdrojů,
které
využíváme
Tabulka 5e Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace
5. Řídící organizační struktura naší společnosti je
Plochá
struktura
neformálními sítěmi
s mnoha
1
2
3
4
5
Hierarchická struktura s jasně
definovanými
autoritami
a
odpovědností
Tabulka 5f Dimenze 5 - Klíčové dimenze chování organizace
6. Systém odměňování je v naší společnosti
Postaven na hodnotách a týmové
práci s neomezeným příjmovým
potenciálem pro zaměstnance
1
2
3
4
5
Postaven
na
zdrojích,
vycházející
z krátkodobých
výkonnostních dat, s omezeným
příjmovým potenciálem pro
zaměstnance
(Zdroj: Kuratko et al., 2011)
3.2 Výstup dotazníku
Pro potřeby hodnocení kreativních a inovačních míst a inovačního prostředí MSK byl
vypracován nástroj v programu MS Excel. Výstupem tohoto nástroje je pavučinový graf,
který indikuje, zda a kolik je dané místo kreativní a inovativní (dimenze 2, 3 a 4). Na obrázku
1 a 2 je prezentován příklad takovéhoto grafického výstupu.
17
Obrázek 1
Výstupní pavučinový graf dotazníku VŠP. Příklad průměrného výsledku identifikace inovačního místa s dominancí výrobkové inovace.
(Zdroj: Autor, 2014)
Obrázek 2 Výstupní pavučinový graf dotazníku VŠP. Příklad výsledků jednotlivých
respondentů vs. průměrný výsledek identifikace - identifikace inovačního místa s
dominancí výrobkové inovace.
(Zdroj: Autor, 2014)
18
4 ZÁVĚR
V rámci výzkumného úkolu “Model kreativních a inovačních míst a jeho ověření v
podmínkách Moravskoslezského kraje” byl vytvořen dotazník pro sběr dat a nástroj (model)
pro analýzu sebraných dat a následnou identifikaci kreativních a inovačních míst. Byla rovněž
provedena základní verifikace validity modelu prostřednictvím zkoumání míst v MSK, která
jsou evidentně kreativní a inovativní, a zkoumáním míst v MSK, která jsou evidentně
nekreativní a neinovativní.
Příspěvek neprezentuje výsledky primárního výzkumu. Primární výzkum je předmětem jiné
části výzkumného úkolu a bude prezentován později.
REFERENCES
Dacey, J. S. & Lennon, K. H. (2000) Kreativita (souhra biologických, psychologických a
sociálních faktorů). Praha: Grada Publishing, 2000. 250 s. ISBN 80-7169-903-9
Franková E. (2011) Kreativita a inovace v organizaci. Praha: Grada Publishing, 2011. 256 s.
ISBN 978-80-247-3317-3.
Jáč, I. & Rydvalová, P. & Žižka, M. (2005) Inovace v malém a středním podnikání. Brno:
Computer Press, 2005, ISBN 80-251-0853-8.
Košturiak, J. & Chál, J. (2008) Inovace – vaše konkurenční výhoda. Computer Press, 2008,
ISBN 978-80-251-1929-7.
Kuratko, D. & Morris, M. & Covin, J. (2011) Corporate Innovation & Entrepreneurship. 3rd
Edition. Canada: South-Western, Cengage Learning, 2011. ISBN-13: 978-1-111-526917, ISBN-10: 1-111-52691-5.
Lokšová, I. & Lokša, J. (2003) Tvořivé vyučování. Praha: Grada Publishing, 2003. 208 s.
ISBN 80-247-0374-2.
Úřad vlády České republiky (2004). Národní inovační strategie ČR. Praha: Úřad vlády České
republiky, 2004, 20 s.
Vlček, R. (2011) Strategie hodnotových inovací. Praha: Professional Publishing, 2011. 196 s.
978-80-743-1048-5.
Žák, P. (2011) Kreativita a její rozvoj. Brno: Computer Press, 2011. 315 s., ISBN 80-2510457-5.
19
BROWNFIELDS: A LIABILITY OR A POTENTIAL?
Barbara VOJVODIKOVA1
Vítězslav ZAMARSKÝ 2
ABSTRACT
The human civilisation, its development is associated with a number of changes, both in
society as a whole, as well as in the area of settlement. Currently, we are in the framework of
their settlements to confront with changes that create spaces and places that they are currently
becoming a liability for the further development, but also its possible stimulus, or
opportunities. The paper is about this phenomenon called brownfield. It is not the task, nor to
redefine this phenomenon, but especially in the first part of the paper to show historical
conditionality and historical experience with the areas, spaces or places that lost its function
for various reasons. However, it is also an integral part of the paper for an example or
examples of what tools you can use to support their revitalization. The conclusion then
includes the reasoning of some of the current limitations and the absence of prevention, but
above all the long-term existence of areas that are brownfields.
KEY WORDS
Brownfields, regional development, land use, revitalization, tools
INTRODUCTION
If we are talking about the issue of brownfields; so we tend to associate the term with the
modern history and very often only with heavy industry. But if we look closer at the
definition, most commonly used in Europe is the definition of the group of CABERNEt
(Specifically, CABERNET has defined brownfields as sites which: have been affected by
former uses of the site or surrounding land; are derelict or underused; are mainly in fully or
1
Correspondence address: assoc. prof. Barbara Vojvodíková, Ph.D. ; phone: +420 597321383; e-mail:
[email protected]; institution: VŠB – Technical university of Ostrava, Faculty of Civil Engineering.
L. Podéště 1875, 708 33 Ostrava, - Poruba; http://brownfields.vsb.cz
2
Correspondence address: prof.Vítězslav Zamarský, Ph.D. ; phone: +420 595228136,
[email protected]; institution: Ostrava Business School plc, Department of Entrepreneurship and
Management in Environment, Michálkovická 1810/181, 710 00Ostrava-Slezská Ostrava; www.vsp.cz
20
partly developed urban areas; require intervention to bring them back to beneficial use; and
may have real or perceived contamination problems) (Ferber, U. et al, 2006) we find that the
key idea is not even a time when the emergence of the brownfield was, nor what the territory
served before it happened to brownfield, but the fact that this is a territory, or objects that
have lost their functions and if they should return to some meaningful function, they need an
intervention (whether financial or administrative).
The main objective of this article is not an effort to find new definitions, or their editing and
refinement, but pointing the three main ideas, closely related, as follows: brownfields as a
phenomenon in human society are nothing new, just the fact that brownfields have lost their
function effectively represent the loose areas in residential areas, so in essence the
brownfields become opportunities for further development.
1 BROWNFIELDS ARE NOT A NEW PHENOMENON
If we consider the scope of the definition above mentioned yet and look apart from the
English word brownfield (this term in the context we can really understand today in
connection with the sites considering as a sign of the modern age), when looking into the
history we meet an endless process of developing sites that lose its function and either are
converted to another function, or simply cease to exist. And they become a part of nature or
even their building material is recycled. As one of the examples (Kukal et al. 2010) lists the
Lichnice Castle, which served as a source of stones for the construction of the village of
Podhradí? If this process has not existed, there would be possible, nor the development of the
whole society. About that areas – zones, that we would today call as social browfields, used to
exist in the stone age sustain for example the archaeological sites on the top of Landek, Dolní
Věstonice, Pavlov or Předmostí.
However, it is not to be seen in the far history. With the gradual development of the society
we can find in the area of our country in the middle ages with a number of castles and
fortresses, which had its own distinctive purpose and building character. Many of them
already no more exist, not all were destroyed due to the military conflicts. Many of them
gradually lose its function and become abandoned – unused. As an example the Světlov
Castle near Luhačovice. In the figure (Fig. 1) we can see the remnant of the castle moat and in
the left part of the massif of the castle.
21
Figure 1
The Světlov Castle – castle moat and current state
(Source: Photo Vojvodíková, B.)
Going back closer to the present time, we meet with the gradual development of the war and
military techniques. This we also meet with typical area for most of the cities, which loses its
function. This area at that time is still standing city walls. The following figures (Fig. 2, Fig.
3) are seeing changes in that time, two major cities of Opava (that time Troppau) and Ústí nad
Labem (Aussig). The maps show the status of the first (I) military mapping – Josefské (17641768 and 1780-1783), which captures the status of the town before the beginning of the
industrial revolution, and the second (II) military mapping – Františkovo (1836-1852),
records the city in the position of starting the development of industrial production. On both
of these comparisons we can see the disappearance of the castle walls, which in the current
terminology should be named the military brownfield. In Opava, as indicated (Rosová, 2011),
the city walls were demolished 1800-1838, in Ústí nad Labem as reported (Krsek, 2011), in
thirties of the 19 century and their material were served onto the next construction.
Figure 2
22
I and II military mapping – the city of Opava
(Source: Oldmaps- Staré mapy, Oldmaps.geolab.cz)
Figure 3
I and II military mapping – the city of Ústí nad Labem
(Source: Oldmaps- Staré mapy, Oldmaps.geolab.cz)
23
With the onset of industrialization which was followed by the emergence of the industrial
areas and the coming of the first global crisis in 1873 – crash of the Vienna Stock Exchange.
This crisis brought a series of abandoned hopes, associated with the different types of
business. As one of the examples we can mention a rail link, which was built between Opava
and Fulnek in 1873 and the beginning of the year 1874. More information you can find on the
website (Nedostavěná železniční trať Opava - Fulnek 1873 - 74.). In the figure 4 (Fig. 4) we
can see a rail intake near Lukavec. Again, in today's terminology, we could say, with a little
exaggeration, that this is about transport brownfield.
Figure 4
Rail intake under railway built in 1873 – north of the village of Lukavec
(Source: Photo, Vojvodík, M.)
In the following years industrial production had gradually been developing. Changing the
character and method of production and the gradual industrialization of disciplines was
leading to the development of different sectors. Economy operating on market principles was
leading to the emergence of different factories, production sites and also to their bankruptcy
and downfall (as specific seems to be the functioning of the industrial production in the war
periods). The year 1948 this can be a turning point in the developing, when in fact, the nature
of the economic relationship completely changes, but especially the relations related with
property. In fact, the private ownership was disappearing in relation to the larger objects. Each
property or estate becomes national or cooperative. This status remains for a number of
decades.
Despite these non-economic principles, many companies are getting into trouble — for
example, due to the lack of a skilled workforce in the borderlands. In the Figure (Fig. 5) we
can see the former administrative building of the foundry in Dolní Údolí.
24
As reported (Joanidis, 2001) the small factory had about twenty employees in 1925, and this
condition was effectively kept until 1945.
Figure 5
The area of former foundry in the end of the village Dolní Údolí (cadastral
zone Ondřejovice)
(Source: Photo, Vojvodíková, B.)
Because many objects cease to be under the influence of a centrally controlled economy after
1948 used in accordance with the economic principles, this condition leads to a situation
where a lot of buildings we cannot call brownfield - for example, a brewery in the village of
Jindřichov later serving as a blending plant for cattle, but in the real economic environment
they would probably be as brownfield. It then shows after 1989, after returning to the market
principles, when the number of unused areas is going rapidly up. The figure (Fig. 6) shows
the state of the brewery in 2013.
25
Figure 6
The building of the former brewery in the village of Jindřichov in spring
2013
(Source: Photo, Vojvodíková, B.)
2 BROWNFIELDS - A LIABILITY AND A POTENCIAL
Rising brownfields supported the ranked towns at the time of its creation, to take the liability
of the future development of the area. We cannot see at these areas out of their surroundings.
We should first perceive as reported (Petriková, 2011) or (Votoček, 2011) as a variety of
phenomena significantly transboundary area. For example, the loss of social cohesion –
mobile and employability population moves to better streets or neighborhoods, the population
structure is falling apart. A surroundings property decrees their value. This phenomenon leads
to the degradation of the area.
However, at this point, we could recognize, as stated, for example, (ČUZK, 2013) (Cenia,
2013) that the extent of built-up areas and the other areas inter-year (2010-2011) 2011
increased by 1 656 ha (0.2%), from 2000 about 24 162 ha (3%). Built-up and other areas held
in 2011 in the Czech Republic cca 834,2thous ha, representing 10.6% of the territory of the
Czech Republic. The reduction the amount of agricultural land is becoming a necessary task.
And at this moment the abandoned areas ranked become opportunities for reducing the
volume of the construction on the green meadow today, and the direction of the construction
in the areas of surfaces without the use.
The issue of recycling of the territory, for example, deals with the project CircUse (Circular
Flow Land Use Management Strategy), which defines and in its publication (Preuss, t. et al.
2011). Circular flow land use management strategy primarily and systematically seeks to
exploit the potential to develop existing building sites and reuse derelict land. It focuses solely
on internal development (recycling abandoned sites, higher density development, infill
development, multiple use, etc.).
26
We have here, therefore, the areas representing the liability, often related with bad situation in
the economy of a town or region. If we can change the status of these areas and to place here
another function we can aim a few effects. The first effect is the reduction of the negative
image of space and thus increase its value, saving agricultural land on which the investment
cost would be and not least the process of regeneration of brownfields, areas that represents
the benefits for the influx of funds into the region and the reduction of unemployment at the
time of their building, and often thereafter.
2.1 An example of the aid regeneration of brownfields with the development
of the region
In the second half of the year 2013, the Ministry of Trade and Industry commissioned; in
response to the urgent need for the implementation of the selected tasks as specified in the
Government resolution of 25 September 2013 to the report on the intended ways for solution
of a crisis situation in the development of key industrial enterprises and the negative term of
employment in the Moravian-Silesian region; a study, whose aim was to create a database of
projects and project ideas to be implemented in the framework announced the Programme of
solutions for the revitalization of the mining and metallurgical activities in the MoravianSilesian region.
These evaluation projects or project plans were evaluated in relation to the significant
potential to preserve jobs or creating new job opportunities either by mean of own intention or
for construction and other companies for their implementation, or deal with the preparation of
the future utilization of the territory affected by mining or metallurgical activities for
particular business activities and the economic revitalization of the region and also the effect
for generating new jobs.
Whereas that, assembled framework of interest represents a large number of projects with
differing degrees of completion and readiness for their implementation, these have been listed
in the database and classified into multiple files under the common genesis and evolution of
their preparation. We present this information so that it is not a vision or more or less vague
ideas, but about the results of the work of previous professional teams that know "their
territory" and were not concentrated only on the Ostrava industrial region.
In terms of the typology of the prevailing work on individual tasks can be stated, that they are
quite diverse.
A direct link to the regeneration of brownfields has these project files as follows:
Demolition work of ground and industrial objects construction, which owing to their
coal mining termination ceased to perform its function.
Redevelopment and reclamation of sewage tanks.
Removal of the environmental damage generated by mining activities.
The revitalization of the Bottom Area of VÍTKOVICE - National Cultural
Monuments.
The revitalization of the area of the Coal Mine František in the village of Horní Suchá.
27
If we include within the brownfields areas even the area of the waste dumps we can also add
this list:
An alternative use of the waste dumps generated by mining activities.
Disposal method of thermal processes (combustion outbreaks) on the waste dumps
Redevelopment and revitalization of territory after the extraction of gravel sand pits
near Hlučín, where the extraction activity had completely changed the character of the
original landscape
A group related with the revitalization of brownfields marginally:
Revitalization of undermine territory and the follow-up to its further development
(preparation of technical infrastructure).
The rehabilitation and reconstruction of sewerage system on the territory of negatively
influenced by mining activities.
The liquidation of the acute danger originating from the output of methane on the
affected locations.
Repair of the road along the water course into the Žermanice Dam. Here is the fact
that industrial activity had an impact on the position of the Těrlická Dam and the
Žermanice Dam as water reservoirs for the Ostrava-Karviná industrial agglomeration.
As it was said, from a substantive point of view all individual projects have a relatively
diverse nature. However, it is useful to recall now that the Programme of Revitalization also
includes even the projects that have contributed significantly to ensure the safety of the
population and to the improvement of the environment. From a broader point of view we
cannot ignore flood protection measures for the protection of endangered sites, whose
residents have the unfortunate experience with these phenomena.
CONCLUSIONS
How is it, therefore, necessary to approach the brownfields? They must be understood as an
integral part of the development of society, the urban towns and regions. Their existence is
necessarily associated with a number of negative phenomena, which both makes their
creation, but that are also closely linked to their existence and characteristics. But what is
needed above all is to perceive the fact that these areas are potential for future development.
Functions that have already been unnecessary or economically unsustainable disappear and
are replaced by new features bringing further development.
Unfortunately, all of this is currently in the Czech Republic somewhat hindered by non-fixed
issues in existing legislation and also, somewhat fragmented support system. What, however,
it has completely absented is a form of prevention of brownfields formation. Prevention
understood, so that the exchange between the functions carried out as quickly as possible and
that minimizes the negative effects associated with them.
28
REFERENCES
Ferber, U. et al. (2006) Sustainable brownfield regeneration: CABERNET network report.
Nottingham: University of Nottingham, 2006, pp 134.
Joanidis,S.(2001) Zlato a železo- dějiny Horního Údolí, Dolního Údolí a Ondřejovic, Sotilis
Joanidis-Rula, ISBN 80–902929-1-7, s. 31-44
Krsek, M. (2011) Ústí na Labem, Zmizelé Čechy, Paseka, Praha- Litomyšl 2011, s. 23, ISBN
978-80-7432-136-8
Kukal, Z. et al. (2010) Hrady Čech a Moravy z čeho jsou a na čem stojí, Grada Publishing
a.s., ISBN 978-80-7075-740-6, s.24,70
Petríková, D. (2011): Klasifikácia a hodnotenie možností regenerácie brownfieldov,(
Classification and evaluation of brownfields regeneration) Urbanita , Bratislava p.1013, ISSN 0139-5912, 2011
Preuss, T. &Verbuecheln, M.&, Ferber, U.(2011):Circular Flow Land Use Management
StrategyTask Nr. 2.4.3Berlin, 02/2011
Rosová et al (2011) Průvodce architekturou Opavy, Národní památkový ústav, Ostrava, s.22,
ISBN 978 – 80 – 85034-62-2
Votoček, J. (2011): Řešení problematiky brownfields (Solutions for brownfields,)
dissertation, 2011, MS, Ostrava.
Cenia (2013) Využití území – vyhodnocení indikátoru Available
fromhttp://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1598Consulted: 6. 2. 2013
ČUZK (2013) Český úřad zeměměřický a katastrální Souhrnné přehledy o půdním fondu z
údajů katastru nemovitostí České republiky, 1. Vydání, 2013 ISSN 1804-2422 p. 19
Nedostavěná železniční trať Opava - Fulnek 1873 - 74 (2014), ). Available from:
(http://www.nedostavenatrat.estranky.cz/clanky/zeleznicni-spolky-a-konsorcia.html)
Consulted: 21.2.2014
Oldmaps- Staré mapy (2014). Available from http://oldmaps.geolab.cz, Consulted: 21.2.201
29
FAMILY BUSINESS
Dagmar Válková1, Zdeněk Mikoláš2
Vysoká škola podnikání, a.s., katedra podnikání a managementu
ABSTRACT
Family business is a contemporaneous phenomenon that deserves considerable attention.
This form of business offers to become not only economic effects, also generates social and
cultural benefits of a particular political and economic stability. A serious problem, not only
in the Czech Republic, the succession to, ie transfer business in the family. This paper
presents the latest findings of research activities VŠP achieved in the field of family business.
KEY WORDS
Family, firm, business, research
ÚVOD
Rodinné podnikání globálně nabývá na stále větším významu a lze jej také považovat za
nejpřirozenější a nejstarší formu podnikání vůbec. Jeho nezastupitelný význam ve světě je
známý. Rodinné podnikání globálně nabývá na stále větším významu především při hledání
cest z celosvětové ekonomické krize, resp. jako reakce na diferenciaci společnosti na chudé a
bohaté země a regiony nebo na celosvětovou unifikaci produkce ovládané několika
transnacionálními korporacemi.
Ze zahraničních zkušeností a studií (Tichý, 2012) je patrné, že rodinné podniky především ve
sféře malého a středního podnikání (MSP) mají neodmyslitelný význam v globální
1
Correspondence address: assoc. prof Dagmar Válková, Ph,D. ; phone: +420 595 228 111; e-mail:
[email protected]; institution: Vysoká škola podnikání, a. s., Michálkovická 1810/181, 710 00 Ostrava –
Slezská Ostrava; www.vsp.cz
2
Correspondence address: prof.Zdeněk Mikoláš, Ph.D. ; phone: +420 595 228 11; e-mail:
[email protected]; institution: Vysoká škola podnikání, a.s. Ostrava, Michálkovická 1810/181, 710 00
Ostrava, Czech Republic; www.vsp.cz
30
ekonomice. Uvádí se, že malé a střední podniky rodinného typu zaujímají více než dvě třetiny
z celkového počtu všech světových podniků. Z toho vyplývá, že se rodinné podniky výrazně
podílí také na tvorbě světového produktu a celkové zaměstnanosti. V dnešním, rychle se
měnícím a dále se integrujícím světě, představují právě rodinné podniky hodnoty, jako jsou
poctivost, solidarita, jistota a traduce. Vzhledem k jejich silným regionálním vazbám jsou
také nositeli národní a regionální identity. Četnými celosvětovými průzkumy bylo také
prokázáno to, že rodinné podniky jsou odolnější a stabilnější vůči globálním ekonomickým
krizím, a to především díky loajalitě klíčových zaměstnanců a vůli rodinných členů zachovat
podnik za každou cenu (mnohdy i na úkor dlouhodobé ztrátovosti).
Rodinné podniky musí kromě běžných ekonomických úskalí čelit také celé řadě pro rodinné
podniky zvlášť charakteristickým problémům (Gersick, 1997), především sociologickopsychologického a právního charakteru. Jedním z největších problémů dlouhodobé
udržitelnosti rodinného podniku je zajištění kontinuity ve vlastnictví a v řízení rodinné firmy.
akutním požadavkem současnosti je problematika řešení generační obměny rodinných
podnikatelů. Předání podniku další generaci je mnohými vlastníky a manažery považováno za
nejtěžší strategický úkol. Úspěšné předání podniku z první generace na druhou, dle
dostupných údajů1, nezvládne ani polovina ze všech rodinných podniků (Sražovská &
Sražovská, 2002).
V České republice mělo rodinné podnikání také dlouholetou historii a svůj rozmach zažilo
především v době první republiky, kdy mnohé podniky překročily hranice ČR a staly se
mezinárodními (jedním s nejznámějších příkladů je obuvnická společnost Baťa). Během a po
druhé světové válce s nástupem totality a centrálně plánovaného hospodářství byla však
kontinuita českého rodinného podnikatelství (až na výjimky v zemědělství a ve “svobodných”
povoláních) přetržena až do roku 1989. Teprve začátkem devadesátých let minulého století
začalo znovu vznikat podnikatelské prostředí a vyvíjet se tržní ekonomika, které otevíraly
prostor pro rozvoj rodinného podnikání. Bohužel v ČR se stále rodinné podnikání v podstatě
systémově neřeší (legislativní proces je zdlouhavý a navíc pomíjející roli rodinného
podnikání). Proto zde zatím, až na velmi malé výjimky, pro rodinné podnikání neexistují
vhodné podmínky. Pro jeho další rozvoj dokonce není definována žádná přímá podpora.
Přesto (resp. právě proto), že u nás byl po sametové revoluci význam rodinného podnikání
opomíjen, v poslední době se problematika rodinných firem stává opět aktuální zejména
mimo jiné proto, že zakladatelé rodinných podniků založených po roce 1989 již přirozeně
zestárli. Otázky spojené s nástupnictvím v rodinných podnicích jsou akutní a měly by se stát
jedním z hlavních strategických cílů každého rodinného podnikatele. Tímto směrem by se
měly logicky v ČR ubírat také výzkumné, politické a manažerské aktivity na podporu
“přežití” rodinného podnikání pro další generace. Smysl řešení tohoto tématu spočívá také
v tom, že podniky, které byly založeny jako rodinné na začátku devadesátých let nebo se po
privatizaci rodinnými staly, se dostávají ve své životnosti na konec druhé dekády, a tudíž
nutno řešit současně dva problémy: transformaci podniku v důsledku jeho životnosti a změnu
1
Dostupnost informací o rodinných podnicích je velmi složitý problém. Např. v českých (resp. slovenských)
zdrojích zcela scházejí relevantní informace o stavu rodinného podnikání v ČR či SR.
31
vlastnických struktur v důsledku střídání generací. Vlastníci (resp. manažeři) rodinných
podniků si budou muset nutně položit otázky co dál a jak řešit tento duální problém?
1 VYMEZENÍ RODNINNÉHO PODNIKÁNÍ
Přesto, že rodinné podnikání je tou nejstarší a nejpřirozenější formou podnikání vůbec,
neexistuje jeho přesná a jednotná globální definice, která by byla mezinárodně platná a
umožňovala vzájemné srovnání. Definovat jednoznačně rodinné podnikání není jednoduché a
to především také proto, že lze jen těžko obecně vymezit vztah mezi rodinnou a podnikem.
Vše ještě zhoršuje fakt, že pojem rodina není ve všech kulturách chápán stejně. V některých
společenstvích je rodina chápána pouze jako skupina tvořená rodiči a dětmi, jinde pak
zahrnuje i další členy (strýcové, tety, bratranci, …), popř. i nerodinné členy podléhají
společným hodnotám a kultuře. S různou velikostí podniku se také výrazně mění strategický
vliv rodiny a vlastnictví (poměr z celkového podnikového kapitálu v rukou rodiny).
Celosvětová potřeba definovat rodinný podnik vyplývá především pak z potřeby
makroekonomického a právního vymezení (pod vlivem globalizace) samostatné formy
podnikání pro účely kategorizace a vzájemného srovnávání.
I přesto, že existuje množství definic rodinného podnikání, které se v mnohém různí a nejsou
všeobecně (globálně) akceptovány, lze vysledovat řadu shodných, klíčových charakteristik.
Jak např. uvádí Hesková, rodinný podnik je společnost, kterou vlastní a řídí členové jedné
nebo více rodin a tito mají zásadní vliv na strategii podniku (Hesková & Vojtko, 2008).
Míru vlivu rodiny na podnik lze stanovit na základě mezinárodně uznávaného modelu F-PEC,
který umožňuje validní porovnávání různých rodinných podniků. V polovině devadesátých let
minulého století (Astrachan & Schanker,1996) setřídili kriteria pro definování rodinného
podnikání a sestavili definice rodinného podnikání podle stupně zapojení rodiny do
podnikání.
Definice rodinného podnikání podle stupně zapojení rodiny:
Široká definice – rodina zajišťuje efektivní kontrolu strategického řízení a má úmysl
zachovat podnik jako rodinný – rodina má pouze malé přímé zapojení do podnikání,
Střední definice – zakladatel popř. jeho nástupci vedou podnik a na základě
vlastněných akcií mají hlasovací právo – rodina a její členové jsou částečně zapojeni
do podniku,
Úzká definice – podnikání se účastní více rodinných generací, rodina celý podnik
přímo vede a vlastní jej a více než jeden člen z rodiny vlastníků se významně podílí na
každodenním řízení – rodina je významnou měrou zapojená do podniku.
32
Ve své práci zmiňuje také Odehnalová, (Odehnalová, 2009) jednu z dalších obsáhlých definic,
která byla sestavená během výzkumu společnosti Massachusetts Matual Life Company v roce
1997. Tato definice popisuje rodinný podnik jako podnik, který splňuje minimálně jedno
z těchto kritérií:
Majitel považuje svůj podnik za rodinný podnik.
Majitel má v úmyslu předat svůj podnik blízkému příbuznému.
Kromě majitele je v podniku zaměstnán i jiný člen rodiny, který je součástí
každodenního řídícího procesu.
Tato definice je vhodná pro klasifikaci rodinných podniků v podmínkách ČR a to také proto,
že nepočítá s již uskutečněnou generační obměnou a dává podnikatelům možnost subjektivně
se přihlásit ke sféře rodinného podnikání.
Z předchozího textu je zřejmá potřeba řešit v ČR problematiku nástupnictví (generačního
následování) v rodinných firmách, proto nutno volit vhodnou definici, která akceptuje tento
fenomén. Aby tento cíl byl naplněn, je nutné, aby v podniku pracovaly minimálně dvě
rodinné generace. Podmínka definice, že majitel má v úmyslu svůj podnik předat blízkému
příbuznému, je podmínkou nutnou pro výzkum a ověřování výzkumných hypotéz (v rámci
výzkumných aktivit na VŠP). Další podmínka, že kromě majitele je v podniku zaměstnán i
jiný člen rodiny, který je součástí každodenního řídícího procesu, byla pro účely výzkumu na
VŠP nahrazena podmínkou, že v podniku pracují příslušníci rodiny či rodin. Pro hodnocení
rodinných podniků tedy (dle našeho názoru) není rozhodující, v jakých pozicích v podniku
pracují ostatní rodinní příslušníci. Dle Tichého (Tichý, 2012) není pro vymezení rodinného
podniku klíčová ani jeho právní forma, nejedná se primárně o základní předpoklad pro
hodnocení a porovnávání rodinných podniků.
Na základě analýzy a vymezení předchozích předpokladu byla definice rodinného podniku
pro účely výzkumu na Vysoké školy podnikání (VŠP) stanovena takto:
Podnik je ve vlastnictví rodiny a rodina má rozhodující vliv na řízení tohoto podniku.
Rodina považuje podnik za rodinný podnik.
V podniku pracují také rodinní příslušníci jiných generací.
První podmínka této definice vyplývá z obecně platných předpokladů pro rodinný podnik a je
nezbytná pro další výklad rodinného podnikání. Vzhledem k absenci oficiálního vymezení,
lze za rodinný podnik považovat ten, který považuje samotná rodina za podnik rodinný. Aby
bylo možné zabývat se rodinným podnikáním a řešit otázky spojené s procesem nástupnictví,
je potřeba splnit také předpoklad, že je možné podnik někomu v rodině předat a existuje
úmysl podnik předat následující generaci (třetí podmínka definice).
33
S ohledem na neutěšený stav rodinného podnikání v ČR Z. Mikoláš rodinnou firmu a
následnictví definoval poněkud volněji následovně:
Definice rodinné firmy (Mikoláš, 2011): Rodinným podnikem v nejširším slova
smyslu chápeme všechny podniky, nezávisle na tom, zda jsou či nejsou
vlastněny či řízeny generacemi potomků jeho původních zakladatelů, pokud
tyto podniky udržují ducha a filozofii podnikání a styl řízení a vlastnění rodiny
původních zakladatelů podniku (typickým příkladem je firma Baťa).
Definice následnictví (Mikoláš, 2011): Rodinná firma mající sídlo na území
České republiky a byla majoritně vlastněna českými občany následně (v další
generaci vlastníků) působí na území ČR a je majoritně vlastněna českými
občany, přičemž si uchovává charakter rodinné firmy.
Základní výzkumná definice (vymezená třemi podmínkami) je nezbytná k analýze a
posouzení charakteristik (ex post) vzorku respondentů samotného výzkumu VŠP. Volnější
definice (Mikoláš, 2011) slouží k pochopení současné neutěšené reality rodinného podnikání
a k vymezení trendů vývoje a podpory „udržení“ tradic rodinného podnikání v České
republice.
2 VÝZKUM REALIZOVANÝ VYSOKOU ŠKOLOU PODNIKÁNÍ
V rámci vědecko-výzkumné činnosti VŠP je řešen rovněž mezinárodní výzkumný úkol
„Analýza vývoje a stavu malého a středního podnikání v ČR a SR“. V současné době výzkum
zaměřujeme prioritně na problematiku rodinných firem, a to na nástupnictví v rodinných
firmách, připravenost rodinných podnikatelů na řešení procesů spojených s předáváním
podniků další generaci a vliv oboru podnikání na četnost výskytu rodinných podniků.1
V rámci výzkumu byla využita skutečnost, že mnoho našich studentů buď sami podnikají,
nebo podnikají v rámci rodinných firem, popřípadě jsou členy rodin, které rodinnou firmu
provozují, aniž se oni sami do činnosti této rodinné firmy zapojují (Svobodová, 2013).
Poznatky z výzkumu VŠP provedeného pedagogy ve spolupráci se studenty2:
Výzkumné materiály zpracovalo 85 studentů formou příběhu vzniku,
fungování a problémů rodinných firem.3
1
V rámci výzkumných aktivit autorů (resp. zpracování podkladů pro tento příspěvek) byla použita celá řada
metod a výzkumných technik, zejména popis, srovnání, vztahová analýza, statistické metody (statistická
analýza) vč. grafických technik, monitoring, pasportizace (příběhů rodinných firem), analogie atd.
2
K obdobné poznatky byly prezentovány v článku „Rodinné firmy vidí budoucnost optimističtěji než ostatní,
mají pevné základy“, In: Prosperita 6/2013, str. 3.
3
Z toho 18 bylo vybráno jako exkluzivní, které budou publikovány ve výzkumné monografii VŠP.
34
Většina rodinných podniků dle zjištění průzkumu spadá do sektoru malých a
středních firem.
Hlavním a pozitivním zjištěním je, že svou budoucnost vnímá optimisticky
více než 80% rodinných firem. Podle značné většiny zkoumaných firem je
rodinný status podniku vnímán pozitivně jak v očích koncových zákazníků, tak
i obchodních partnerů (rodinný status je u obchodních partnerů vnímán méně
než u zákazníků).
Dvě pětiny rodinných firem jsou si vědomy svých silných stránek a věří svým
schopnostem i konkurenceschopnosti svých produktů. Potvrzuje se, že rodinné
firmy jsou motorem ekonomiky státu. Jejich vlastníci je nebudují pro okamžité
zisky, ale s představou dlouhodobé perspektivy a prosperity.
Asi 81% firem vnímá svou rodinnost jako výhodu. Flexibilita, stabilita, etika
v podnikání a atmosféra firmy jsou jako přednost rodinné firmy uváděny
nejčastěji. Jako příklady odpovědí na podporu této teze lze uvést:
o „Lidem z rodiny mohu věřit.“
o „Každému se můžete podívat do očí.“
o „Můžete si dělat, co a kdy chcete.“
Za mírnou nevýhodu rodinné firmy lze považovat vliv na rodinné vztahy. Jako
problém tento vliv uvedlo okolo 20% respondentů. Desetina firem zmínila i
náročnost práce, kterou vyžaduje chod rodinného podniku. Jako příklady
nevýhod můžeme prezentovat následující odpovědi:
o
o
o
o
o
„Hranice mezi soukromím a prací se smazává.“
„Práce je prioritou, chybí čas na rodinné záležitosti.“
„Členové rodiny si většinou myslí, že mohou do všeho mluvit.“
„Rodinní příslušníci se domnívají, že jim všechno projde.“
„Vztahy rodinných příslušníků při rozhodování jsou problematické.“
V souvislosti s názory na řešení problematiky následnictví byly sledovány
rovněž právní formy v analyzovaných rodinných firmách. Je zajímavé, že
v souladu s analýzou poradenské společnosti Bisnode1, která byla zaměřená na
problematiku vlastnických forem podnikání v ČR, jsme v průzkumu dospěli
v podstatě ke shodným výsledkům, které jsou shrnuty v následujících
odrážkách:
1
Poznatky analýzy jsou podrobně prezentovány v článku Každý 30. Čech podniká jako s.r.o. (Prosperita – fresh
time 6/2013).
35
o Nejvíce se vyskytující právní formou podnikání mezi zkoumaným
vzorkem byly společnosti s ručením omezeným. Přibližně 85% těchto
společností je vlastněno fyzickými osobami, které obecně reprezentují
malé a střední podnikání. Většina z nich je výhradně v rukou jedné
fyzické osoby (45%) a zbytek ve vlastnictví více fyzických osob
(40%).
o Za poslední rok (2013/2012) vzrostl počet s.r.o. o 13%. Hlavním
důvodem transformace právní formy podnikání je přechod podnikatelů
– fyzických osob na formu podnikání v s.r.o., a to zejména proto, že se
omezují rizika a zvyšuje prestiž podnikání. Navíc v období 2009 –
2013 vzrostl počet společností s ručením omezeným, které vlastní jedna
osoba, o více než polovinu.
Společnost s ručením omezeným je vhodnou právní formou pro předání rodinného podniku
rodinným následovníkům (pokračovatelům rodinného podnikání). Zvláště Zákon č. 89/2012
Sb., občanský zákoník, přináší nové možnosti pro realizaci rodinného podnikání a zvláště
střídání generací rodinných podnikatelů.
ZÁVĚR
Dle názoru řešitelů výzkumu VŠP je nutno v dalších výzkumech rodinného podnikání
soustředit pozornost především na následující okruhy otázek:
Typologie rodin (jaká je naše rodina, jaké má předpoklady k podnikání?)
Klid nebo změny (proč rodina podniká?)
Úspěch – je to klíčové téma podnikatelských rodin?
Proč máme majetek – co je bohatstvím rodiny a co firmy?
Jak bojovat s konflikty, není rodina obětí konfliktů v rodinném podnikání?
Role seniora v rodinné firmě – podíl seniora na úspěchu firmy (darovat firmu
rodinným následníkům nebo ji prodat cizím lidem?).
Ve výčtu aktuálních problémů rodinného podnikání by se mohlo pokračovat. Velmi zajímavé
jsou otázky související se vztahy otce a nejstaršího syna, otce, resp. matky a dcery, rodiny
podnikatelů a zetě či snachy atd. To jsou však témata, která přesahují současné cíle výzkumu
VŠP.
Poznatky výzkumu je třeba konfrontovat s teoretickými výstupy výzkumů (Koráb, 2008) a
praktickými zkušenostmi v sousedních zemích, zejména v Polsku (Budziak, 2012), kde
rodinné podnikání si udrželo dlouhodobou tradici.
36
REFERENCES
Astrachan, J., H. & Schanker, M., C. (1996) Myths and Realities: Family Businesses'
Contribution to the US Economy – A framework for assessing family business statistics.
Family Business Review, June 1996. ISSN 1741-6248.
Budziak, T. (2012) Sukcesja w rodzinie biznesowej. Spojrzzenie praktyczne. 1. wydanie.
Warszawa: Poltext. ISBN 978-83-7561-232-5.
Gersick, K., E. & kolektiv (1997) Generation to Generation, life Cycles of the Family
Business. 2nd edition. Watertown: Harvard business school press. ISBN 978-0-87584-5555.
Hesková, M. & Vojtko, V. (2008) Rodinné firmy, zdroj regionálního rozvoje. 1. vydání.
Zeleneč: Profess Consulting. ISBN 978-80-7259-062-9
Každý 30. Čech podniká jako s.r.o. Prosperita – fresh time 6/2013 (editorial).
Koráb, V. & Hanzelková, A. & Michalisko, M. (2008) Rodinné podnikání. Brno: Computer
press. 1. vydání. ISBN 978-80-251-1843-6.
Mikoláš, Z. & kolektiv (2002) Podnikání & synergie. 1. vydání. Ostrava: Repronis. ISBN 807329-025-1
Odehnalová, P. (2009) Přednosti a meze rodinného podnikání. Disertační práce. Brno:
Masarykova univerzita.
Rodinné firmy vidí budoucnost optimističtěji než ostatní, mají pevné základy. Prosperita
6/2013, str. 3 (editorial).
Srážovská, L. & Stážovská, H. (2002) Rodinné podnikanie. 1. vydanie. Bratislava: Sprint
vfra. ISBN: 80-89085-00-8.
Svobodová, E. (2013) Připravenost rodinných podnikatelů na řešení procesů spojených s
předáváním podniku na další generaci. Bakalářská práce. Ostrava: VŠP.
Tichý, D. (2012) Nástupnictví v rodinném podniku v podmínkách ČR. Disertační práce.
Karviná: Slezská univerzita.
Válková, D. & Mikoláš, Z. & kolektiv (2014) Rodinné podnikání. Teorie a příklady. 1.
Vydání. Bratislava: VŠEMVS. ISBN (v tisku)
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
37
ECONOMICS AND FINANCE
ECONOMIC VIEW OF FOREIGN DIRECT INVESTMENT
Olga BŘEZINOVÁ1
Vysoká škola podnikání, a.s.
ABSTRACT
Foreign direct investment is one of important signs of globalization of today’s economy. It
can have strong effects on host countries, both positive and negative. The aim of the paper is
to assess those effects on the basis of making conclusions from a long-term analysis of foreign
direct investment inflows to the Czech economy, from the analysis of particular cases of
successful and some unsuccessful foreign projects and from comparison the author’s views to
some other economists´ views on this topic. The paper is the result of long-lasting attention
paid to the topic by the author, interpreting her knowledge and experience.
KEY WORDS
Foreign direct investment, host country, foreign capital inflow, repatriation of profits,
balance of payments
ÚVOD
Přímé zahraniční investice (dále jen PZI) jsou fenoménem, s nímž se česká ekonomika
setkává na začátku 90. let 20. století v souvislosti se změnou společenského systému. Od
počáteční skepse vyvolané představou, že česká ekonomika zahraniční investice příliš
nepotřebuje, přes některé případy přílivu spekulativního kapitálu v počáteční fázi privatizace
až po velké investiční projekty napomáhající strukturální proměně české ekonomiky je Česká
1
Correspondence address: assoc. prof Olga Březinová, PhDr.; phone : +420 595 228 111; fax: +420 595 228
199; e-mail: [email protected]; institution :Vysoká škola podnikání, a.s., Michálkovická 1810/181, 710 00
Ostrava – Slezská Ostrava; www.vsp.cz
38
republika jedním z nejúspěšnějších příjemců zahraničních investic mezi tzv. tranzitivními
ekonomikami.
PZI mají vliv na mateřskou i hostitelskou zemi. Předmětem příspěvku jsou především vlivy
na hostitelskou zemi s menšími exkurzy do vlivů na mateřskou zemi. Tedy na ekonomiky
těchto zemí. Je možné analyzovat vlivy na danou nadnárodní společnost, ale to je mimo
rozsah tohoto příspěvku. Stejně tak nejsou jeho předmětem investiční pobídky či faktory
ovlivňující vstup zahraničního kapitálu do hostitelské ekonomiky. Předmětem zájmu budou
přímé zahraniční investice, nikoliv další formy přílivu zahraničního kapitálu.
Lze se domnívat, že efektivní využití možností, které dané ekonomice přinášejí PZI, je možné
tehdy, když budou hluboce analyzovány efekty PZI na ekonomiku hostitelské země a
adekvátně zobecněny závěry z této analýzy. Tyto poznatky mohou sloužit jak tvůrcům
hospodářské politiky, tak domácím firmám, které se zahraničními firmami spolupracují nebo
jsou jejich přítomností dotčeny jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. V neposlední řadě
může být tento materiál použit pro tvůrčí diskuse mezi ekonomy, včetně studentů
ekonomického zaměření, jako základ pro hledání možností ekonomického rozvoje. Na
základě toho pak mohou být přijata opatření, která efektivní využití PZI umožní.
O působení a vlivu PZI existuje řada názorů, často ovlivněných médii (kde jsou akcentovány
spíše problematické aspekty než pozitivní příklady), někdy více či méně povrchních či
zkreslených. To na jedné straně může vyvolávat averzi k zahraničním investicím, na druhé
straně neopodstatněné očekávání, a v řadě případů je odrazem malé schopnosti uchopit daný
problém adekvátně a získat z něj dosažitelné maximum prospěchu.
Na základě dlouhodobého zkoumání toků PZI ve světě, zejména se zaměřením na ČR, na
základě zobecnění závěrů z analýzy konkrétních investičních projektů v ČR z hlediska jejich
přínosů, úspěšnosti či problémů, a v neposlední řadě na základě srovnání těchto závěrů
s názory jiných ekonomů pohybujících se v dané oblasti jsou v tomto článku formulovány
přínosy a negativa PZI pro hostitelskou zemi.
1 PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE
Přímá zahraniční investice je fyzická investice firmy do výstavby provozů v jiné zemi, koupě
zahraniční firmy nebo investice ve společném podniku či strategická aliance se zahraniční
firmou na jejím místním trhu. Investor z jedné země (mateřské) získá aktivum v jiné zemi
(hostitelské) se záměrem toto aktivum spravovat, k čemuž potřebuje získat alespoň 10 %
hodnoty firmy. Přímé zahraniční investice souvisejí zejména s aktivitami nadnárodních a
mnohonárodních korporací. Z tohoto pohledu je zřejmé, že vliv na hostitelskou zemi může být
velmi silný s ohledem na ekonomickou sílu těchto společností, zejména v ekonomikách
malého rozměru, jakou je i česká ekonomika. Vymezení PZI lze založit na definici PZI podle
39
OECD Benchmark Definition of FDI, která byla ve 4. vydání rozpracována od roku 2008, a
od letošního roku je doporučeným základem pro vymezení PZI.
Historie vlivu nadnárodních firem a přímých zahraničních investic (Kozenkow, 2014) souvisí
s hledáním vlivu v rozvojových zemích před rokem 1970. Ze strany rozvojových zemí byly
chápány jako zbytečné zlo, neokoloniální nástroj a zdroj závislosti, který je třeba
minimalizovat. V 70. letech se zahraniční investice zaměřovaly zejména na země produkující
ropu, takže nepřekvapí, že největší ropné firmy v Nizozemsku, Velké Británii a USA byly
v této souvislosti nejaktivnější.
Další etapa rozvoje zahraničních investičních aktivit souvisí v Evropě především s procesem
rozšiřování Evropské unie, jak rostl postupně počet jejích členů. Významným mezníkem byl
tzv. Plazza Accord – dohoda G8 o apreciaci nedolarových měn, což zdražilo zejména
pracovně náročnou výrobu a vyvolalo v rozvinutých zemích nutnost nespoléhat se na export,
ale zaměřit se na přímé zahraniční investice. Rozšíření Evropské unie na 12 členů v roce 1986
zvýšilo obavu ze silnějšího protekcionismu a přimělo zejména Japonsko „opevnit“ se
v jihovýchodní Asii, tedy investovat v zemích jako je Singapúr, Tchaj-wan, Malajsie,
Thajsko, Filipíny, v nichž v té době probíhala liberalizace vedoucí k otevření se zahraničním
investicím. USA napodobily Japonsko v menším rozsahu investováním v zemích Střední a
Jižní Ameriky (Mexiko, Brazílie, Argentina). Je třeba říci, že tyto investice se realizovaly
v zájmu nadnárodních společností, nikoliv států. V tom může být problém hodnocení přínosů
a nevýhod přímých zahraničních investic.
V České republice zaznamenáváme statisticky vykazovaný příliv zahraničních investic od
roku 1993 (od 1991 do 1993 jsou vykazovány zahraniční investice v rámci Československa).
Přímé zahraniční investice jsou tradičně spojovány s dlouholetou kontroverzí. Při každém
dovozu zahraničního kapitálu do země vyvstane otázka, zda si hostitelská země
z dlouhodobého hlediska pomůže nebo naopak zadluží svou budoucnost a omezí svou
suverenitu. Na první pohled je odpověď jasná – do země přijde kapitál, získá přístup k novým
technologiím, výrobkům, na nové trhy. Hostitelské země dokazují svou otevřeností
zahraničním investicím, jak na tuto otázku odpovídají. Převažuje pozitivní vztah
k zahraničním investicím s oceněním jejich přínosů. To ale neznamená, že v konkrétních
případech zahraniční investice nevyvolá obavy, závist, odpor až nepřátelství (např. když si
cizinec chce koupit v dané zemi půdu). Pro objektivnější hodnocení role PZI v hostitelské
ekonomice je tedy potřeba hlubší analýza.
2 PŘÍNOSY PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC
Obecně jsou přímé zahraniční investice spojovány s takovými výhodami pro hostitelskou
zemi, jako je poskytnutí nových technologií, kapitálu, výrobků, organizačních technologií,
manažerských schopností a možností potenciální spolupráce a podnikatelských příležitostí pro
40
místní firmy. Zahraniční investoři potřebují místní firmy jako dodavatele – jednak při
výstavbě a jednak po zahájení činnosti jako dodavatele zařízení, součástek, surovin, ale také
služeb jako je úklid či údržba. Vznikají i další vyvolané aktivity.
Na danou ekonomiku působí pozitivně nejen příliv zahraničních investic, ale i odliv investic
do zahraničí. Jestliže firma část svých činností přenese do zahraničí, může na domácím trhu
rozvíjet další své aktivity, zároveň může ustoupit z daného trhu, a přenechat tak více prostoru
pro podnikatelské příležitosti a potenciální zákazníky firmám, které na domácím trhu
zůstanou. Domácí firmy, které působí v zahraničí, mohou přinést na domácí trh nové
technologie či poznatky, nebo mohou potřebovat nové vazby na menší domácí firmy, aby
vhodně doplnily své zahraniční aktivity.
Jednou z oblastí, které bezprostředně souvisejí s vlivem PZI, je problematika ekonomického
růstu. Země jihovýchodní Asie mohou být názorným příkladem toho, jak ekonomický růst
souvisí právě s působením PZI. Po roce 1985 bylo identifikováno mnoho faktorů
souvisejících s efekty přelévání (spillover). Právě zkušenost jihovýchodní Asie ukázala, že
PZI mohou poskytnout komplex externích zdrojů, které mohou významně přispět
k ekonomickému rozvoji.
PZI mohou stimulovat ekonomický růst prostřednictvím svých přínosů v oblastech jako:
Transfer manažerských dovedností, duševního vlastnictví a nových technologií –
zahraniční firma přináší technologie, nové z pohledu hostitelské země – jestliže jsou
tyto technologie v mateřské zemi zastaralé, nelze předpokládat zmenšení
technologické mezery mezi oběma zeměmi. Z pohledu hostitelské země to ale může
být krok kupředu, včetně zlepšování pracovní síly.
Rozšiřování kapitálové základny – součástí zahraniční investice je nutnost investovat
do strojů, zařízení, majetku. K tomu lze využít i místní dodavatele, a vyvolat tak vyšší
zaměstnanost.
Rozvoj lidských zdrojů – zahraniční firmy přinášejí nové poznatky, zkušenosti, knowhow, školí zaměstnance na nové postupy, zvyšují jejich produktivitu práce, zvyšují
výstup na jednoho pracovníka, a tím také svou ziskovost.
Zvyšování zaměstnanosti – zahraniční firmy mají zájem zaměstnávat místní obyvatele,
protože jejich mzdy jsou často podhodnocené vzhledem k jejich produktivitě práce –
to může snižovat celkové náklady a zvyšovat ziskovost. Zaměstnanost se zvyšuje i
díky tomu, že místní dodavatelé dostávají zakázky na dodávky zahraniční firmě.
Rozšíření nabídky zboží a služeb, vyšší kvalita produkce, inovace výrobků, nové
formy oslovení zákazníka, větší kultura prodeje.
Přínos pro státní rozpočet – zahraniční firmy musejí platit daně a výběr daní se může
zvýšit i díky vyšší aktivitě domácích firem.
Rozšíření zahraničního obchodu – velké firmy narazí na hranice trhu, musejí vyvážet,
uspokojují domácí i zahraniční poptávku. Dávají impuls exportním aktivitám
hostitelské země. Mohou vyvážet i do mateřské země.
Součástí aktivit zahraničních firem je také poskytování „čistých“ technologií a
moderních environmentálních systémů řízení. To zvyšuje vybavenost hostitelské země
moderními technologiemi, ale konečný výsledek závisí na tom, jestli převáží pozitivní
efekty čistých technologií nebo nežádoucí vliv PZI na životní prostředí.
41
Rozsah působení těchto vlivů závisí jak na charakteru hospodářské politiky a síle místní
vlády, tak na komplexu vazeb, které si daná firma vytváří v hostitelské zemi.
Často diskutovanou otázkou je vliv PZI na platební bilanci země. Klasická interpretace, že
příliv zahraničního kapitálu působí na platební bilanci pozitivně, zatímco odliv zisků může
zvyšovat její schodek, vede k vyčíslování tzv. „čistého transferu zdrojů“ a jiných ukazatelů,
které pak dokazují, že hostitelské zemi by mohlo být bez zahraničních investic lépe. Takové
výpočty ale neberou v úvahu, že zahraniční investice vytvářejí dodatečný výstup, vytvářejí
přidanou hodnotu, jejíž část odčerpávají nejen zahraniční akcionáři, ale také místní
zaměstnanci. A to buď ti, kteří jsou v zahraniční firmě přímo zaměstnaní, anebo ti, kteří díky
zvýšené poptávce po pracovní síle mohou dosáhnout vyšší mzdy i v jiných firmách. Část této
přidané hodnoty odčerpají spotřebitelé v podobě nižších cen, vyšší kvality či širšího
sortimentu výrobků. A konečně, část přidané hodnoty odčerpají finanční úřady v podobě
daňového výnosu. Samozřejmě, že hodnota přidaná zahraniční firmou by měla být
modifikována o ztrátu přidané hodnoty, která v důsledku příchodu zahraniční firmy
nevznikne, např. likvidací domácích firem.
Další aspekt vztahu PZI k platební bilanci plyne z faktu, že realizovaná zahraniční investice
může přispět ke zvýšení příjmů státu z exportu a ke snížení potřeby zahraniční měny
efektivním nahrazením dovozů vlastní produkcí. Jestliže část produkce domácích firem je na
místním trhu nahrazena zahraniční firmou, mohou domácí firmy získat větší kapacitu pro
export svých výrobků. I tento aspekt se dá interpretovat pozitivně či negativně v závislosti na
tom, jestli výsledek je pro domácí firmy povzbudivý nebo devastující.
3 NEVÝHODY PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC
Nevýhodou přílivu zahraničních investic může být to, že zahraniční firma začne dodávat
výrobky za nižší ceny, vytváří konkurenci a nutí místní firmy ke snižování jejich cen a
k reorganizaci jejich fungování, zejména s cílem snížit náklady. Místní firmy mohou ztratit
své zákazníky či dokonce své obchodní partnery, protože ti začnou spolupracovat se
zahraniční firmou.
Určité nevýhody může mít i odliv kapitálu ze země. Firma, která se rozhodne pro zahraniční
investici, může hledat podnikatelské a ziskové příležitosti založené na levné pracovní síle a
levných zdrojích. Pak může produkovat v hostitelské zemi s nižšími náklady. Když poté
doveze vyrobenou produkci do domácí ekonomiky za nižší ceny, vytvoří silnější konkurenci
na domácím trhu a hlavně se může stát necitlivou ke změnám cen zdrojů a mezd na místním
trhu.
PZI mohou mít na hostitelskou zemi i negativní vliv, a to v oblastech jako:
Ekonomika a spotřeba:
42
Nadnárodní společnosti mohou využívat své vnitrofiremní ceny ve svůj prospěch – ke
snižování objemu zisku vykazovaného v hostitelské zemi – to následně ovlivní daňový
výnos.
Zisky mohou být nasměrovány k akcionářům a jen malá část zůstane v hostitelské
zemi.
Zahraniční firmy mohou být necitlivé k tradičnímu vkusu a zvyklostem zákazníků.
Mohou používat agresivnější formy oslovení zákazníků.
Vztah k zaměstnancům:
Nadnárodní společnosti mohou při slabých odborech snižovat mzdy a benefity,
zpřísňovat pracovní normy, stanovovat neúměrně dlouhou pracovní dobu a
nerespektovat pracovní zákonodárství.
Pracovní podmínky mohou být nepříznivé nebo škodlivé pro zdraví.
Pracovní vztahy a firemní hodnoty mohou být necitlivě modifikovány kulturou
mateřské země, z níž zahraniční firma přichází.
Místní firmy a zaměstnanost:
Přítomnost nadnárodních společností v hostitelské zemi může být na překážku
budování silných národních firem nebo mohou národní firmy být likvidovány
prostřednictvím predátorských praktik. To má vliv i na čistý přírůstek zaměstnanosti.
Domácí firmy jako dodavatelé mohou být technologicky na nižší úrovni a spolupráce
s nadnárodními firmami je nenutí k technologickým zdokonalením.
Místní firmy mohou uzavřít s nadnárodní společností smlouvu jako dodavatelé, i když
jejich kapacity na to nestačí, a pak mohou své aktivity i zaměstnance mít rozesety na
více místech, což jejich ekonomickou stabilitu nezvýší.
Nadnárodní společnosti po likvidaci místní konkurence mohou i dodavatele hledat
v zahraničí a neangažovat domácí firmy.
Nadnárodní společnosti investují do projektů kapitálově intenzivních a pracovně
efektivních. Investují do strojů, zařízení a duševního vlastnictví, nikoliv do mezd.
Vysoce kvalifikovaní pracovníci jsou odměňováni nadstandardně, nad místní průměr,
ale ostatní mají mzdy mnohem nižší, zejména s ohledem na počet hodin odvedené
práce, zaměstnání nemá aspekt dlouhodobosti a perspektivnosti, sociální jistota je
velmi malá.
Nadnárodní společnosti mohou mít multiplikační efekt na nezaměstnanost, jestliže:
ukončí svou výrobu v hostitelské zemi,
zlikvidují domácí firmy,
omezují svobodu místních firem vyvážet svou produkci,
zaměstnávají příliš mnoho cizinců,
nevyužívají místní dodavatele.
Otázky životního prostředí:
Hostitelská země může chtít ekonomický růst i za cenu aktivit riskantních pro životní
prostředí.
Velké zahraniční firmy nebudou realizovat politiku přátelskou k životnímu prostředí,
pokud nebudou pod patřičným tlakem, v zemích s mírnými environmentálními
normami mohou realizovat výrobu znečišťující životní prostředí.
Importovaná technologie může být zastaralá, a tedy nepřátelská k životnímu prostředí.
43
K prosazení patřičné legislativy musejí mít hostitelské země dostatek zdrojů a
technické odbornosti ke kontrole a dostatek moci k prosazování environmentální
legislativy.
PZI a měnové otázky:
PZI neznamenají automaticky čistý příliv zahraniční měny. Mnoho zahraničních
investorů si pro začátek půjčí peníze v místní bance za příznivé úrokové sazby a tak
financuje své projekty.
Čerpání úvěrů v domácích bankách může vytvářet nekalou konkurenci místním
firmám, vytlačovat domácí soukromý sektor z úvěrových trhů a nahrazovat fungující
domácí investice zahraničními.
Mnohé nadnárodní společnosti jsou čistí spotřebitelé úspor, mohou vyčerpávat zdroje
úspor určené k poskytování úvěrů, a omezit tak přístup domácích firem k úvěrům.
Domácí firmy, často ekonomicky slabší než nadnárodní společnosti, se domácím i
zahraničním bankám mohou jevit jako rizikovější klienti, což napomáhá realokaci
financí směrem k nadnárodním společnostem.
Čím je projekt ziskovější, tím menší může být čistý příliv zahraničního kapitálu,
protože repatriované zisky mohou být větší než samotná přímá zahraniční investice.
Investice realizované dluhovým financováním a doprovázené odlivem výnosů mohou
být spojeny dokonce i s pololegálními či vyloženě nelegálními praktikami, jako jsou
vnitrofiremní ceny a jiné mutace kreativního účetnictví.
Tato a další negativa přílivu zahraničního kapitálu se budou projevovat v rozsahu, který jim
umožní ekonomické, politické a legislativní prostředí v hostitelské zemi. Výše přínosů i
negativ tedy nezávisí jen na zahraniční firmě, která investici realizuje, ale v rostoucí míře na
schopnosti hostitelské země absorbovat PZI a efektivně využít možnosti, které PZI hostitelské
zemi nabízejí.
4 PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE V ČR
Česká ekonomika je v rámci tranzitivních ekonomik úspěšným příjemcem PZI. Tabulka 1
kvantifikuje příliv PZI, v běžných cenách a v běžném směnném kurzu, v miliónech dolarů.
Tabulka 1
Příliv PZI do ČR
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000 2001
2002
653
868
2562
1428
1301
3716
6330
4985
5642
8482
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2103
4974
11653 5463
10444 6451
2927
6141
2318
10592
(Zdroj: unctadstat.unctad.org, vlastní zpracování)
44
Samotný objem PZI ještě neukazuje, v čem tkví větší či menší úspěšnost hostitelské země
přitahovat zahraniční investice. Důležité je i to, ze kterých zemí a do jakých odvětví PZI
plynou (tato analýza by byla nad rámec tohoto článku). Protože česká ekonomika je
ekonomikou malého rozměru, netvoří údaje o PZI v meziročním průběhu plynulý trend, ale
můžeme zaznamenat skokové změny. Když vstoupí do ČR velká investice, ovlivní významně
celkový údaj o přílivu zahraničního kapitálu v daném roce.
Dalším aspektem, který nutno brát v úvahu, je časový rozměr investice. ČR přitahuje
především dlouhodobý kapitál (i když v první polovině 90. let existovaly i případy
krátkodobého, spekulativního kapitálu, který měl za cíl zlikvidovat domácí konkurenci a
vytvořit si přístup na trh – např. výroba žvýkaček ve Velimi – nově rekonstruovaná výrobní
linka byla rozebrána zahraničním majitelem a odvezena, výroba zrušena a produkce
nahrazena vlastními výrobky zahraniční firmy).
Kromě toho těžila ČR ve druhé polovině 90. let z toho, že byla silnější ekonomikou než
okolní (slovenská, polská, maďarská) a spekulativní kapitál směřoval tedy ve větší míře do
těchto zemí než do ČR.
Příliv zahraničního kapitálu po roce 2008 ovlivnila světová finanční krize i v ČR, ale rok
2012 ukazuje změnu. Kromě úspěšných projektů můžeme zaznamenat i neúspěšné příklady
(Philips Hranice, nově JobAir v Mošnově).
ZÁVĚR
Přímé zahraniční investice nabízejí kombinaci pozitivních a negativních efektů. Pak je řada na
hostitelské zemi, jaká přijme opatření, aby maximalizovala pozitivní a minimalizovala
negativní efekty PZI.
Vlády hostitelských zemí, případně investiční agentury, by měly být schopny kvantifikovat
náklady a přínosy přímých zahraničních investic, identifikovat klíčová odvětví a firmy, kam
by měly směřovat přímé zahraniční investice tak, aby podporovaly cíle rozvoje dané země a
reagovaly na potřeby hostitelské ekonomiky.
Zastánci PZI zdůrazňují pozitivní přínosy těchto investic pro ekonomiku, jejich pozitivní vliv
zejména na produktivitu práce, zaměstnanost, ekonomický růst a export. To je v podstatě
pravda. Ale přitom mohou zaměňovat příčiny za důsledky. PZI nepodněcují růst a stabilitu,
nýbrž je následují. Zahraniční investoři jsou přitahováni úspěšnými příklady – směřují do
zemí, které už rostou, jsou politicky stabilní a mají velkou kupní sílu a využitelný potenciál.
Naopak, při prvních náznacích problémů, neklidu a poklesu úspěšnosti rychle opouštějí daný
prostor. V tomto ohledu jsou PZI nespolehlivé, a tedy mohou působit procyklicky.
45
Na druhé straně, může vzniknout pocit ztráty kontroly a suverenity dané země a z toho plyne
často nepřátelství k PZI. Příkladem může být postoj společnosti k případům, kdy zahraniční
firma koupí domácí firmu. Vztah veřejnosti se může lišit podle toho, zda šlo o firmu úspěšnou
nebo zadluženou. Takový rozdíl v postojích jsme v české společnosti v průběhu změny
vlastníka viděli nejednou.
PZI musejí fungovat v souladu se zákony hostitelské země. Někdy se mohou vyhýbat placení
daní, ale v tom jsou stejné jako některé domácí firmy. Naopak, velmi často se nadnárodní
společnosti chovají víc zákonně než domácí firmy, aby nepřitahovaly nechtěnou pozornost.
Navíc u nadnárodních společností existuje jeden faktor, velmi zajímavý a hodný další
analýzy, a to je právě vliv globalizovaného vlastnictví. Akcionáři jsou z různých
společenských prostředí, z různých zemí se svými tradicemi, zvyklostmi, legislativou a vlivy.
Nadnárodní společnost musí fungovat tak, aby těmto různorodým faktorům vyhověla, a tak
má v podstatě vymezen koridor, ve kterém se může pohybovat, a hranice, za které nemůže jít,
aniž by ohrozila svou pověst, a zejména ekonomickou stabilitu, která závisí mimo jiné na
tom, jak ochotni jsou akcionáři držet akcie právě této firmy a jak se k ní chovají další zájmové
skupiny.
Pocit ztráty kontroly nad vlastní zemí ovšem neplyne z PZI, ale ze slabé vlády a
problematické hospodářské politiky, která v ekonomice vede k růstu veřejného dluhu,
nízkému růstu spotřeby, brzdám ekonomického růstu, inflaci, nevyužívání zdrojů, ale i ke
korupci nebo klientelismu. Tyto atributy ekonomiky pak mohou příliv PZI i omezovat.
Vliv PZI na platební bilanci země nelze redukovat pouze na vztah mezi přílivem zahraničního
kapitálu a odlivem zisků z hostitelské země. Důležité také je, jak jsou zahraniční investice
použity a jaká je přidaná hodnota těchto investic.
To, zda převáží pozitivní či negativní důsledky PZI, závisí na hostitelské zemi spíše než na
dané zahraniční investici.
REFERENCES
Brash, D. T. (2012) The Pros and Cons of Foreign Direct Investment. Available from www:
<http://www.donbrash.com/the-pros-and-cons-of-foreign-direct-investment>.
Consulted: 20.2.2014
FDI in Figures. February 2014. (2014). Available from www:
<http://www.oecd.org/daf/inv/investment-policy/FDI-in-Figures-Feb-2014.pdf>.
Consulted: 20.2.2014
FDI Net Inflows (2014). Available from www:
<http://data.worldbank.org/indicator/BX.KLT.DINV.CD.WD>. Consulted: 20.2.2014
46
FDI Statistics (2014). Available from www: <http://stats.oecd.org/index.aspx>. Consulted:
20.2.2014
FDI Stocks and Flows (2014). Available from www: <http://unctadstat.unctad.org>.
Consulted: 20.2.2014
Kozenkow, J. (2014) The Pros & Cons of FDI International Business. Available from www:
<http://bedsidereadings.com/economics/pros-and-cons-of-foreign-direct-investment/ >.
Consulted: 20.2.2014
OECD Benchmark Definition of FDI (2014). Available from www:
<www.oecd.org/daf/inv/investmentstatisticsandanalysis/40193734.pdf
Plaza Accord (1985). Available from www: <www.g8.utoronto.ca/finance/fm850922.htm>.
Consulted: 20.2.2014
Vaknin, S. (2014) Foreign Direct Investment (FDI) – Pros and Cons. Available from www:
<http://www.globalpolitician.com/print.asp?id=2970>. Consulted: 20.2.2014
Worldbank eAtlas of Global Development (2014). Available from www:
<data.worldbank.org/atlas-global >. Consulted: 20.2.2014
47
PEDAGOGY
THE LEVELOF AUTONOMY AND RESPONSIBILITIES OF
MANAGER IN EDUCATION
Jan SKIPALA1
Vysoká škola podnikání, a.s.
ABSTRACT
The directors of the schools, and, more generally, school managers, are considered as key
actors in the development of the school. Degree of autonomy and the scope of responsibility
of the managers of Czech schools are in an international comparison very extensive. At the
same time it seems to hear a challenge how school leaders can do this great space of
autonomy. The question therefore is whether the school managers have been adequately
prepared for taking such responsibilities and that if they have convenient support for their
performance of their functions. The school manager is widely embraced category to which we
can sort the headteachers and their deputies, the head of the subject teams, methodological
associations or individual sections of the school. Ongoing curricular reform in the Czech
Republic has marked a significant change in the areas of competence of a director associated
with the growth of the autonomy of schools. The contribution represents a thesis of the
doctoral thesis and introduces the results of the pre-research, the theoretical-methodological
solutions and the strategy, which is intended to perform the task with the thesis. As a part of
the contribution is the vision of the concept of research and possible risks of research.
KEY WORDS
Autonomy, career prospect, professional competence, educational leadership, quality,
managerial activity, school headmaster
1
Correspondence address: Jan Skipala; phone: 595228125; email: [email protected]; institution: Vysoká škola
podnikání, a.s., Michálkovická 1810/181, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava; www.vsp.cz
48
ÚVOD
V posledních dvaceti letech se vzdělávací politiky v Evropě zaměřují na zlepšování kvality
vzdělávání, a to zejména prostřednictvím zvětšování prostoru pro inovativní výuku a
posilování profesionalizace učitelů, ředitelů a vedoucích pracovníku škol a vzdělávacích
institucí. To klade nové požadavky na učitele/ředitele, zvyšuje odpovědnost, rozšiřuje oblast
jejich povinností a všeobecně mění jejich pracovní podmínky a postavení. Vedoucí pracovníci
ve školství kromě hluboké znalosti základních prvků učitelského povolání, které vycházejí
mimo jiné z neustálého profesního rozvoje a osvojování inovativních učebních praktik, také
musí mít schopnost reagovat na místní učební prostředí, na požadavky trhu a přizpůsobit se
mu jak individuálně, tak v rámci kolektivu učitelů školy.
Z více než patnáctileté profesní praxe učitele na střední i vysoké škole, mohu potvrdit, že se
prostředí českých škol stává autonomnějším a otevřenějším, ředitelé i učitelé přebírají stale
větší odpovědnost nejen za obsah, organizaci a sledování vzdělávacího procesu, ale i za svůj
osobní profesionální růst v průběhu celé kariéry. Dnes, jako vedoucí katedry cizích jazyků na
vysoké škole, vidím neustálou potřebu zvýšené autonomie vedoucích pracovníku ve školách,
která doprovází nová očekávání a umožňuje pružnost v plnění jejich povinností. Tato
autonomie je často spojena se zvýšenou osobní odpovědností – odpovědností, která již není
založena pouze na schopnosti ředitele dodržovat pracovní postupy instituce, ale také na
hodnocení výsledků jejich práce.
1. AKTUÁLNOST TÉMATU
V porovnání s minulostí zájem o studium na pedagogických fakultách v České republice
výrazně klesá. Nepříznivá ekonomická situace v rezortu školství ohrožuje nejen motivaci
ucházet se o učitelské povolání a následně ho vykonávat, ale i hodnotu a kvalitu vzdělávání
odborníků v jednotlivých odvětvích trhu. Kvalita vzdělávání představuje pro společnost
klíčovou roli, proto je nesmírně důležitá podpora začínajících učitelů v její potřebách,
motivech, resp. zejména v setrvání ve školství a dalším osobnostním i profesním růstu. Přímý
kontakt univerzity a absolventa se oficiálně končí státní závěrečnou zkouškou. Důvodem pro
výběr tématu je skutečnost, že v podstatě neexistuje žádná zpětná vazba týkající se
pracovního zařazení začínajících učitelů, kteří začínají svou kariéru na pozici ředitele, ani
úrovně jejich připravenosti do praxe a k výkonu budoucího manažerského povolání ve
školství. Taktéž neexistuje zpětná informace o začínajících ředitelích při práci s problémy, jak
a kde (či vůbec) hledají řešení, zda jsou ochotni a motivování se nadále vzdělávat,
experimentovat s novými metodami a technikami apod.
Podstatnou roli u začínajícího ředitele školy sehrává odstupující ředitel, jeho intervence
začínajícímu řediteli (většinou zástupci ředitele) v praxi absentuje, jakož i výzkumné studie
v tomto směru, což se projevuje ve kvalitě řízení školy a následně v konkurenceschopnosti na
trhu práce. Z tohoto hlediska považuji nejen za aktuální, potřebné, ale i nevyhnutelné, věnovat
49
se potřebám, očekáváním a růstu v oblasti osobnostních a profesionálních způsobilostí
začínajících ředitelů škol primárního vzdělávání.
2. SOUČASNÝ STAV
Proměny české společnosti a v jejím rámci i školství přinesly v posledních téměř dvou
dekádách ve svém důsledku i nové nároky a očekávání na práci ředitelů škol. To má
souvislost se změnou základního nastavení školy. Zatímco po desetiletí do roku 1989 byla
škola jednotkou především vyplňující předepsané recepty a nařízení přicházející zvenčí (ráz
činnosti školy byl silně exekutivní), od počátku devadesátých let minulého století se i u nás
namísto toho zdůrazňuje škola jako jednotka rozvíjející se zevnitř – při respektu ke zvenčí
daným mantinelům (pravidlům a požadavkům). Řada autorů se shoduje, že v souvislosti s
těmito přesuny byly na ředitele delegovány nezvykle vysoké pravomoci a odpovědnosti a přes
dílčí obměny jim zůstávají svěřeny dodnes.
2.1 Teoretické přístupy
Změna nastavení školy přináší ve svém důsledku proměny požadavků a očekávání na
prakticky všechny hlavní činnosti ředitele školy. Uvedené se týká každé z manažerských
činností (plánování, organizování, rozhodování, motivování, hodnocení, kontrola aj.) a
vztahuje se ke všem oblastem chodu školy. Ředitel školy je tím, od koho se očekává, že zajistí
klíčové aktivity ve škole (učení a vyučování), vytvoří podmínky pro formulování vize a směru
rozvoje školy a pro spolupráci lidí na směřování k této vizi, bude udržovat školu v relativně
pružných a otevřených vztazích se subjekty vnějšího prostředí, dostojí požadavkům na to, aby
škola skládala účty ze své práce a v mnohostranné komunikaci se širším prostředím
zkvalitňovala svoji práci. Přitom se od ředitele očekává, že udrží ve škole rovnováhu v
dichotomiích stability a změny, jistoty a rizika, důrazu na dnešní agendu i budoucí rozvoj.
Stejně tak se očekává, že vytvoří a nabídne mnoho dalších nutných podmínek k tomu, aby
škola byla dobrým lokálním partnerem.
Školský manažer je široce pojímaná kategorie, do níž můžeme řadit ředitele školy a jejich
zástupce, vedoucí předmětových týmů, metodických sdružení či jednotlivých úseků školy.
Stejně tak bychom mohli za školské manažery považovat osoby rozhodující o školách v
širším kontextu – vedoucí odborů školství či rozhodující úředníky v resortu. Zejména
osobnost ředitele školy je řazena mezi rozhodující faktory postavení školy i jejího rozvoje.
Autonomie škol, povinnost tvorby školního vzdělávacího programu i předcházející změna
celého systému řízení školství zvyšovaly pracovní zátěž pro ředitele českých škol. Řada
ředitelů škol si tak možná se situací nyní neumí poradit, a tato jejich bezradnost může být
jednou z příčin klesajících výsledků českých žáků (McKinsey & Co, 2010). Dále tomu
odpovídá nálada v resortu, která v nedávné době vyústila např. v návrhy novelizace školského
zákona v oblasti odstranění povinné autoevaluace škol a zavedení modelových školních
vzdělávacích programů. Ředitelé škol jsou postupně zahlcováni nezvládnutelnou mírou
50
byrokratické zátěže a situace je buď vůbec neřešena, popř. je řešena nesystémovým
způsobem.
2.2 Výzkumná zjištění v České republice a v zahraničí
Kombinovaná vysoká autonomie tak znamená, že čeští ředitelé zaměřují svou pozornost jen
na některé palčivé problémy. Studie McKinsey & Co (McKinsey & Co, 2010) došla k závěru,
že České republice „většinu pracovní doby ředitelů zabírá provoz a administrativa, na
zlepšování kvality výuky jim zbývá cca 20 % času“, zatímco v nejlépe fungujících
vzdělávacích systémech „tráví ředitelé řízením kvality výuky více než 50 % (v některých
případech, například při cíleném úsilí zlepšit kvalitu výuky, až 80 %) svého času“. Uvedená
zpráva společnosti přitom vidí spojitost mezi dobou, kterou (ne)věnuje ředitel české školy
řízení kvality výuky, a trendem klesajících výsledků žáků. I v mezinárodním srovnání zemí
zúčastněných ve studii TIMSS 2007 čeští ředitelé věnují (a to v době zavádění kurikulární
reformy) jen mírně podprůměrné množství času pedagogickému vedení Vzdělávání řídicích
pracovníků v českém školství: programy a hodnocení jejich obsahu účastníky 110 školy a
zejména jen polovinu času ve srovnání s mezinárodním průměrem stráví hospitacemi. Také
kvalitativní šetření (Dvořák et al., 2010) ukazuje na nízkou míru pedagogického řízení ve
školách, které byly předmětem jejich vícepřípadové studie. Tady je nutno si položit dvě
otázky:
1. Jsou ředitelé na své rozšířené odpovědnosti připravováni?
2. Jak sami hodnotí význam jednotlivých komponent své přípravy?
V naprosté většině evropských zemí se poslední dvě desetiletí vyznačují výraznými změnami
v úkolech přidělovaných ředitelům škol. Tato funkce se v posledních dvaceti letech významně
proměnila. Příčiny tohoto trendu jsou větší pedagogická autonomie umožňující ředitelům
efektivněji se zapojit do vývoje vzdělávacích programů, přejímání nových každodenních
povinností (jako např. zastupování nepřítomných kolegů, dohled nad novými učiteli) a stále
větší požadavky kladené na ředitele (v oblastech jako je týmová práce, množství času
stráveného ve škole nebo zapojení ředitele do tvorby plánu rozvoje školy nebo školních
vzdělávacích programů atd.). Původních příčin těchto velkých změn, které ve všech zemích
mají za následek větší pracovní zátěž ředitelů, je mnoho a jsou často vzájemně propojeny.
Existuje zjevná souvislost mezi tím, jak se rozvinuly úkoly ředitelů a autonomií škol v širším
slova smyslu, včetně autonomie finanční a administrativní atd. Nicméně, toto neplatí pro
všechny země. Zvláště v některých zemích s dlouhou tradicí kurikulární autonomie, jako jsou
Belgie, Nizozemsko a Velká Británie, nebo v těch zemích, které zavedly v 80. letech 20. stol.
průkopnické a ambiciózní politiky v této oblasti1, je vztah mezi těmito dvěma trendy méně
zřejmý. Narůstání odpovědnosti řídících pracovníků může být také spojováno se snahami
zlepšit výkonnost vzdělávacích systémů, často na pozadí tzv. „krize škol“, částečně vyvolané
zveřejňováním výsledků standardizovaných národních a mezinárodních hodnocení, přičemž
1
Další informace viz zpráva Eurydice Autonomie škol v Evropě, Politická a realizační opatření, česky Praha: ÚIV, 2008.
51
tyto výsledky byly posuzovány jako nedostatečné. Konečně také nové požadavky kladené na
školy, které se týkají uspokojování sociálních potřeb (včetně integrace žáků se speciálními
vzdělávacími potřebami a poskytování výuky pro stále různorodější školní populaci atd.), jsou
dalšími příčinami, proč jsou učitelům svěřovány nové úkoly sociálního charakteru.
V naprosté většině evropských zemí původně nové úkoly ředitelům vyplynuly jakožto
výsledek rostoucí autonomie škol, tedy v širším slova smyslu jako výsledek decentralizace.
Zatímco ve většině vzdělávacích systémů, a to i v těch nejcentralizovanějších, ředitelé již
dlouho měli volnost ve výběru vyučovacích metod a materiálů (učebnic atd.), až reformy
týkající se autonomie škol, často spojené s decentralizačními opatřeními, umožnily ředitelům
aktivně se zapojit do navrhování školních vzdělávacích programů. Očekává se, že tato nově
vzniklá autonomie a volnost, která s ní v zásadě přichází, povede ředitele k rozvoji jejich
kreativity a schopnosti inovovat, zároveň jim umožní větší zapojení a tím i větší motivovanost
a také je povzbudí k diferencovanějšímu přístupu, který lépe vyhovuje různorodé školní
populaci, jež vzniká s „masovým sekundárním školstvím“ a jednotným vzděláváním. Kromě
několika průkopnických zemí jako Finsko, které už od 80. let zahájilo vzdělávací politiku
zakotvenou v „kultuře důvěry“, většina zemí zahájila politiku pedagogické autonomie v 90.
letech 20. stol. Tak tomu například bylo v Estonsku prostřednictvím Národního kurikula pro
základní vzdělávání, podobně ve Španělsku díky zákonu LOGSE z r. 1990, posílenému v r.
2006 školským zákonem, na Islandu v r. 1995 uplatňováním zákona o povinné škole, v Litvě
v r. 1992 zákonem o všeobecné koncepci vzdělávání nebo ve Slovinsku zásadní reformou v r.
1996.
3. VÝZKUMNÝ ZÁMĚR
Stanovený cíl výzkumu bude vycházet z klíčových kompetencí řídících pracovníků škol a
školských zařízení a z popisu práv a povinností vyplývajících ze školského zákona. Samotný
výzkum je také m.j. motivován výsledky Světového ekonomického fóra v Davosu, leden
2014.
3.1 Popis metodologie práce
Výzkum bude koncipován jako kvalitativně orientované šetření. Rámcovým subprojektem pro
sběr a interpretaci dat se stane narativní přístup v podobě ucelené metody životní historie.
Životní historií rozumíme empirický výzkumný přístup, který nám dovoluje zachytit a
porozumět všemu podstatnému, co naši respondenti prožijí v průběhu specificky ohraničené
etapy jejich života. Klíčem pro interpretaci životní historie je popis nejen všech klíčových
událostí, ale i pocitů a životních zkušeností respondentů výzkumu. Půjde především o to
porozumět profesní a životní dráze ředitelů škol. Propojení osobní a profesní roviny není
náhodné. Předpokládám, že to, jak ředitelé naplňují svoji profesní roli, není odrazem pouze
jejich odborných kompetencí. Vliv má také široký kontext jejich života (např. jejich osobní
zázemí, postoje, hodnoty a zájmy, specifika jejich učení a rozhodování), významy, které
spojují se svými pracovními zkušenostmi, ale také představy o sobě sama a o vlastní kariéře.
Metoda životní historie nám umožní postupně rozkrývat toto vzájemné prolínání.
52
Práce si klade za cíl identifikovat a popsat základní fragmenty a konstrukty výchovy, které
sehrávají důležitou roli pro koncipování formální ontologie výchovy začínajících, ale i
zkušenějších ředitelů škol. Na základě procesu identifikace a analýzy těchto fragmentálních
částí výchovné koncepce začínajícího ředitele je možné:
Popsat subjektivní přístup konstruování výchovy jako sociální kategorie,
Popsat a analyzovat fenomenologickou povahu výchovy,
Porovnat subjektivní přístupy a akademickými ustálenými koncepcemi
výchovy.
3.2 Výzkumné otázky a předpokládaný časový harmonogram
Hlavní metodou sběru dat bude hloubkový biografický rozhovor s respondenty výzkumu, to
znamená s řediteli škol. S každým z nich budou postupně vedeny tři rozhovory. V prvních
dvou rozhovorech využiji mírně upravenou strukturu biografického rozhovoru, který použili v
podobně zaměřeném výzkumu Pascal a Ribbins (Pascal & Ribbins, 1998). V následném
třetím rozhovoru budou respondentům položeny otázky týkající se témat vzešlých z počáteční
analýzy dat z prvních dvou setkání a otázky doplňující a vyjasňující. Podpořit a dále rozvíjet
takto získaná data jsem se rozhodl pomocí strategie triangulace zdrojů i metod. Proto na
rozhovory s respondenty naváží doplňující intervia s kolegy ředitelů. Půjde primárně o jejich
zástupce, případně o další učitele z příslušných škol. Dalšími doplňkovými metodami bude
zúčastněné pozorování a analýza dokumentů školy.
Respondenti se ocitnou v situaci, kdy se budou muset rozhodnout. Přijmout výzvu svého
okolí, nebo setrvat v dosavadní pozici. Výzkumné otázky jsou podloženy analýzou, která
odhalila tři rozsáhlejší skupiny faktorů. Bude se jednat o motivy spojené s možností
kariérního postupu; motivy vztahující se ke zdokonalení či změně ve škole; a snahu naplnit či
nezklamat vnější očekávání.
Paralelně s první výzkumnou částí bych se rád zabýval analýzou struktury vzdělávacích
příležitostí, dostupných řídícím pracovníkům v českém školství. Takto řešený prvek výzkumu
bude úzce spjat s funkcí ředitele školy, kde se budu snažit naznačit, nakolik tato nabídka
odpovídá „poptávce“ a jejím změnám, jejichž existenci předpokládáme v souvislosti s
probíhajícími změnami ve společnosti a ve vzdělávacím systému. Vypovídající hodnota
uvedených zjištění bude samozřejmě značně omezená, protože data nebudou původně sbírána
se záměrem provádět srovnání v časové řadě. Bude se jednat o dílčí sondy, které nemají
ambici pojmenovávat situaci v reprezentativním vzorku řídících pracovníků. Na druhé straně
díky opakování některých otázek v dotaznících distribuovaným frekventantům různých
vzdělávacích programů v rozmezí dvou let lze s jistou mírou obezřetnosti některé tendence
pojmenovat, zejména když budou dotazníková data doplněna kvalitativními výpověďmi
z ohniskových skupin.
Právě pro tento účel, pro doplnění kvantitativních zjištění bude z každé skupiny sestavena
ohnisková skupina ředitelů škol záměrně vytvářených tak, aby byly heterogenní z hlediska
věku, délky řídící praxe, pohlaví, velikosti a umístění školy. Předpokládám, že tímto
výzkumným šetřením budou získány další informace zejména o motivaci k dalšímu
53
vzdělávání, poznatky o názorech na konkrétní náplň jednotlivých vzdělávacích modulů, o
konkrétních vzdělávacích potřebách těchto pracovníků aj.
ZÁVĚR
Decentralizace a autonomie škol značně změnily způsob fungování škol v oblasti lidských
zdrojů a finančního řízení, ale i v oblasti učení. Toto nové rozdělení pravomocí mezi centrální
vládu, regionální a místní úřady a školy přetváří přístup ke vzdělávání, zvláště pokud se týče
navrhování obsahu vzdělávacích programů. Stav, kdy byly vzdělávací programy vytvářeny na
centrální úrovni bez jakéhokoli podílu místních úřadů nebo škol, zcela ustoupil situaci, kdy se
obsah vzdělávacích programů tvoří v několika etapách, do nichž jsou významně zapojeny
školy, státní správa, průmyslové podniky a soukromí sektor. Tyto nové formy autonomie se
mohou různit.
Navzdory těmto novým cílům, mezi něž patří i zvyšování efektivity a kvality ve školách, se
pedagogická profese na školách musí modernizovat. Důraz kladený na kvalitu učení vyvolal
nové otázky o profesních dovednostech, které by si pedagogové, ředitelé měli osvojit. Další
vzdělávání pedagogických pracovníků je nyní v tomto smyslu chápáno jako naprosto zásadní.
Prioritou se stal i další společný postup za účelem zvýšení efektivity vzdělávacího systému
obecně. Mimo školu se pedagogové/ředitelé také prostřednictvím širších konzultací zapojili
do tvorby návrhů vzdělávacích reforem, zvláště pak v oblasti vzdělávacích programů a
výzkumu. Kromě toho jim právní a rozpočtové rámce umožňují realizovat pilotní projekty
zaměřené na rozvoj inovací ve vzdělávání, které nakonec obohatí učení. V posledních dvou
případech je cílem využít znalosti a dovednosti těch, kteří jsou aktivní v praxi, a rozvinout
jejich zapojení a motivaci pomocí jejich účasti při reformách a inovativních projektech.
REFERENCES
Davis, B., & Ellison, L. (1997). School leadership for the 21 st century. The First Edition.
London: Pitman, 1997, 89 s. ISBN 0415133661
Dvořák, D., Starý, K., Urbánek, P., Chvál, M., & Walterová, E. (2010). Česká základní škola:
Vícepřípadová studie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2010, 125 s. ISBN 978-80-2461896-8
Greger, D. (2011). Dvacet let českého školství optikou teorií změny vzdělávání v postsocialistických zemích. Orbis scholae, 9–22 s. ISSN 1802-4637.
Kaldestad, O. H, Pol, M, & Sedláček, M. (2009). Vybrané otázky školského managementu.
126 s. ISBN 978-80-210-5078-5
Kalous, J, & Veselý, A. (2006). Teorie a nástroje vzdělávací politiky. 1. vydání. Praha: UK,
ISBN 80-246-1260-7
54
McKinsey & Company. (2006). Klesající výsledky českého základního a středního školství:
fakta a řešení. Praha, Dostupné z: WWW
http://www.msmt.cz/vzdelavani/konkretizovane-ocekavane-vystupy-rvp-pv
Národní program rozvoje vzdělávání. (2001). Bíla kniha. Praha: MŠMT ČR, 1. vydání, ISBN
80-211-0372-8
Palečková, J., Tomášek, F., & Basl, J. (2009). Hlavní zjištění výzkumu PISA 2009. Praha:
ÚIV, Dostupné z WWW:http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/
2009/12/RVPZV_2007-07.pdf
Pascal, CH., Ribbins, P. Understanding Primary Headteachers. London: Cassel, 1998. ISBN
0-304-70269-2.
Pol, M., Hloušková, L., Novotný, P., & Sedláček, M. (2010). Profesní dráha ředitelů
základních škol: Od fáze profesní jistoty k novým výzvám. Studia paedagogica, 15(1),
85–105. Dostupné z WWW: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studiapaedagogica/article/view/99
Prášilová, M. (2006). Vybrané kapitoly ze školského managementu pro pedagogické
pracovníky. Olomouc : Vydavatelství UP, 212 s. ISBN 80-244-1415-5.
Slavíková, L. (2003). Systém přípravy řídících pracovníků ve školství. Praha: UK, 96 s. ISBN
80-7290-150-8
Trojan, V. (2008). Kompetence řídících pracovníků ve školství. Praha: CŠM PedF UK, 142 s.
ISBN 978-80-223-3331-3
Veselý, A. (2011). Konceptuální rámec pro analýzu vztahu vzdělávací politiky a vzdělávacích
výsledků. Orbis scholae, 23–52 s. ISBN 978-80-7378-039-5
Zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Zákon ze dne 24. září
2004, č. 563/2004 Sb.
55
56