Rozbory Chrán né krajinné oblasti Lužické hory

Transkript

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
Správa Chráněné krajinné oblasti Lužické hory
Školní 12, 471 25 Jablonné v Podještědí
Rozbory
Chráněné krajinné oblasti
Lužické hory
k 31. 3. 2013
0
OBSAH
1. Identifikační údaje .................................................................................................................... 3
1.1. Výnos ................................................................................................................................ 3
1.2. Mezinárodní význam ......................................................................................................... 3
2. Charakteristika území ............................................................................................................... 4
2.1. Geologie a geomorfologie ................................................................................................. 4
2.2. Pedologie .......................................................................................................................... 7
2.3. Klimatologie ...................................................................................................................... 8
2.4. Hydrologie......................................................................................................................... 9
2.5. Flora a vegetace ............................................................................................................. 10
2.6. Fauna ............................................................................................................................. 11
2.7. Vývoj osídlení ................................................................................................................. 15
3. Ochrana přírody ..................................................................................................................... 17
3.1. Předmět ochrany CHKO ................................................................................................. 17
3.2. Zonace CHKO................................................................................................................. 17
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území ............................................................................... 19
3.4. Natura 2000 .................................................................................................................... 25
3.5. Památné stromy .............................................................................................................. 29
3.6. Rostlinná společenstva ................................................................................................... 33
3.7. Významné druhy rostlin................................................................................................... 38
3.8. Významné druhy živočichů ............................................................................................. 43
3.9. Invazní a expanzivní druhy ............................................................................................. 52
3.10. Neživá příroda............................................................................................................... 56
3.11. Územní systém ekologické stability (ÚSES) .................................................................. 64
3.12. Krajinný ráz ................................................................................................................... 70
3.13. Monitoring a výzkum ..................................................................................................... 83
3.14. Práce s veřejností ......................................................................................................... 95
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny ...................................................................... 99
4.1. Lesní hospodářství.......................................................................................................... 99
4.2. Zemědělství ...................................................................................................................119
4.3. Myslivost ........................................................................................................................125
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství ..................................................................................133
4.5. Vodní hospodářství ........................................................................................................136
4.6. Výstavba ........................................................................................................................144
4.7. Doprava a inženýrské sítě ..............................................................................................155
4.8. Průmysl ..........................................................................................................................162
4.9. Zacházení s odpady .......................................................................................................164
4.10. Těžba nerostných surovin ............................................................................................165
4.11. Rekreace a turistika .....................................................................................................166
5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče ..................................................................................173
6. Použitá literatura ...................................................................................................................178
7. Seznam zkratek .....................................................................................................................189
8. Přílohy
Textové přílohy
č. 1. Výnos o zřízení CHKO Lužické hory
č. 2. Přehled katastrálních území CHKO Lužické hory
č. 3. Nařízení vlády č. 605/2004 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Labské pískovce
č. 4. Podrobná specifikace evropsky významných lokalit
Mapové přílohy
č. 1 Přehledová mapa
č. 2 Zonace CHKO
1
č. 3 MZCHÚ, památné stromy
č. 4 Natura 2000 (EVL, ptačí oblasti)
č. 5 Správní členění
č. 6 ÚSES
č. 7 Vlastnictví lesů
č. 8 Kategorie lesa
č. 9 Honitby
č. 10 Turistické trasy
č. 11 Ložiska nerostných surovin
č. 12 Krajinný ráz
2
1. Identifikační údaje
1.1. Výnos
Chráněná krajinná oblast Lužické hory byla zřízena Výnosem Ministerstva kultury České
socialistické republiky ze dne 19. března 1976 č. j. 6927/1976, o zřízení chráněné krajinné
oblasti „Lužické hory“, rozprostírající se v bývalém Severočeském kraji na území okresů
Liberec, Česká Lípa a Děčín. CHKO byla zřízena podle § 8 odst. 2 a § 9 zákona č. 40/1956
Sb., o státní ochraně přírody.
V jednotlivých paragrafech výnosu je řešeno zejména vymezení a poslání oblasti,
podmínky ochrany, ochranné pásmo, správa oblasti a obecná ustanovení (vztahy k jiným
orgánům a institucím). Poslání oblasti je stanoveno v § 2 odst. 1 Výnosu (podrobněji viz kap.
3.1.).
Na zřizovací výnos ještě navazovaly Status CHKO Lužické hory, Vyhláška o
povinnostech návštěvníků a provozovatelů zařízení na území CHKO Lužické hory a
Návštěvní řád chráněných krajinných oblastí Lužické hory, České středohoří a Kokořínsko,
které jsou však v dnešní době vzhledem ke své zastaralosti neaplikovatelné.
Výnos je uveden v příloze č. 1.
CHKO Lužické hory leží v Ústeckém a Libereckém kraji a její území spadá do obvodu
obcí s rozšířenou působností Děčín, Rumburk, Varnsdorf, Nový Bor a Liberec. CHKO
zahrnuje zcela nebo částečně 55 katastrálních území a spadá do správního území 22 obcí.
Seznam obcí a katastrálních území je v příloze č. 2. Sídlo Správy CHKO LH je v Jablonném
v Podještědí.
1.2. Mezinárodní význam
Mezinárodní význam CHKO Lužické hory je dán zejména její polohou. Její severní hranici
tvoří státní hranice se SRN v délce cca 23 km.
Na německé straně území je od roku 1958 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Žitavské
hory (Landschaftschutzgebiet Zittauer Gebirge) na ploše 63 km2. Obě chráněné krajinné
oblasti, Lužické i Žitavské hory, mají shodnou geologickou stavbu, vývoj přírodního prostředí
i historii osídlení. S německou státní ochranou přírody i nevládními organizacemi
zaměřenými na ochranu přírody a krajiny spolupracuje Správa CHKO LH již více než 15 let
na společných pracích při výzkumu a monitoringu, praktických opatřeních v ochraně přírody i
při práci s veřejností.
V rámci evropské soustavy Natura 2000 bylo na území CHKO LH vymezeno 12
evropsky významných lokalit na ploše cca 29 km2. V severozápadní části CHKO LH
zasahuje na její území Ptačí oblast Labské pískovce. Podrobnější údaje o soustavě
Natura 2000 v CHKO LH jsou obsaženy v kapitole 3.4.
3
2. Charakteristika území
2.1. Geologie a geomorfologie
Geologie
Nejstaršími horninami Lužických hor jsou prvohorní žuly, zasahující do území ze
Šluknovského výběžku v severozápadní části v okolí Kyjova a Krásné Lípy. Geologický
podklad většiny území Lužických hor tvoří několik set metrů mocné vrstvy sedimentů
druhohorních křídových moří (převážně kvádrových pískovců s rozpadavými polohami),
tvořící pískovcovou desku. Během horotvorných pochodů v třetihorách proniklo puklinami
v zemské kůře magma. Vytvořily se podpovrchové kupy a příkrovy, případně rozsedlinové
žíly. Pozdější erozí měkkých pískovců vznikly charakteristické tvary lužických vrcholů.
Nacházíme zde třetihorní znělce, čediče i trachyty. Ve východní části Lužických hor vznikla
menší pískovcová skalní města, která jsou vyvinuta zvláště na německé straně.
Díky silnému mrazovému zvětrávání ve starších čtvrtohorách vznikly skalní stěny
s hranatými tvary (mrazové sruby), často s navazujícími rozsáhlými sutěmi. Na většině vrchů
Lužických hor jsou vyvinuta kamenná moře nebo menší suťová pole z ostrohranných
úlomků, nezřídka otevřená (bez zapojené vegetace), např. na Jedlové, Studenci, Luži,
Malém Stožci, Klíči a Suchém vrchu. Suťová pole více či méně zazemněná, někdy i
s mohutnými skalními výchozy, se vyskytují na Širokém vrchu, Plešivci (u Rybniště),
Chřibském vrchu, Lipnickém vrchu, Hřebci, Javoru, Hranáči (Střední vrch), Šenovském
vrchu, Velké Tisové, Rousínovském vrchu, Pěnkavčím vrchu, Luži, Hvozdu i jinde. Ve
svazích nalézáme také deluviální hlíny. Pleistocénního stáří jsou i maloplošně zachované
fluviální písčité štěrky, sporadicky rozšířené např. severně od Jablonného v Podještědí.
Eolické sedimenty jsou zastoupeny rozsáhlými plochami sprašových hlín, které jsou nejvíce
zastoupeny severně od Jablonného v Podještědí, dále pak severně od Kunratic u Cvikova,
v okolí Cvikova a Nového Boru, méně v Chřibské aj.
Do vývoje východní části území zasáhlo sálské a halštrovské zalednění také uložením
glacifluviálních sedimentů (písčité jíly, písky a štěrky) severně od Jítravy a Lvové. V okolí
Jítravy zanechal zbytky čelní morény severský kontinentální ledovec (v období halštrovského
zalednění). Nejmladší sedimenty, většinou již holocénního stáří, jsou představovány
fluviálními a deluviofluviálními sedimenty (písčité hlíny a jíly, popř. štěrky), v různé mocnosti
vyvinutými v doprovodu prakticky všech vodotečí a v pramenných úžlabinách.
Na severu jsou Lužické hory tektonicky tzv. lužickým zlomem ohraničeny oproti
horninám lužického plutonu – prvohorním žulám, které jsou nejstaršími horninami Lužických
hor a zasahují do území ze Šluknovského výběžku v severozápadní části v okolí Kyjova a
Krásné Lípy. Tento zlom je odděluje i od Ještědsko-kozákovského hřbetu. Má většinou ráz
přesmyku, kdy byly starší horniny podle zlomu vysunuty nad horniny mladší a na několika
místech se pískovcové desky vztyčily do téměř kolmé polohy (např. Ostrý vrch u Horního
Sedla). U Kyjova a Doubice byly podél lužického zlomu vyvlečeny na povrch drobné kry
jurských vápenců.
V minulosti byla na četných místech hor v malém měřítku dobývána nepříliš kvalitní
železná ruda a v okolí Jiřetína pod Jedlovou byly těženy drobné žíly sulfidů mědi, olova
a zinku s příměsí stříbra.
Geomorfologie
CHKO Lužické hory má podlouhlý tvar, protažený ve směru Z-V. Reliéf členité vrchoviny až
ploché hornatiny tvoří zalesněné vrchy ve tvaru hřbetů nebo osamocených kup a kuželů.
Údolí jsou většinou rozevřená. Neovulkanické kužely a hřbety převyšují okolí o 100 až 250
m, výjimečně i více.
Území CHKO Lužické hory se z části kryje s vymezením geomorfologického celku
Lužické hory. Zasahuje však i do okolních jednotek. Nejvýchodnější část chráněné oblasti
mezi Horním a Jítravským Sedlem již náleží k Ještědsko-kozákovskému hřbetu.
Nejzápadnější část, v povodí řeky Kamenice, pak k Děčínské vrchovině. Šluknovská
4
pahorkatina zasahuje do území pouze svou menší částí v okolí Krásné Lípy, Rybniště,
Horního a Dolního Podluží a Jiřetína. Ralská pahorkatina zasahuje do jihovýchodní části
zejména dominantními kupami Jezevčího a Zeleného vrchu. Jihozápadní hranici
geomorfologické jednotky Lužické hory tvoří údolí Pryského potoka přes Polevské sedlo do
údolí Sporky. Oblast Šenovského vrchu a Kluček je tedy součástí Českého středohoří.
Rozhraní Krkonošské podsoustavy a České tabule tvoří přibližně linie Nový Bor – Cvikov –
Jítrava – Hodkovice n. M. – Kozákov – Rovensko pod Troskami (na území CHKO LH tedy
rozhraní vlastních Lužických hor a Ralské pahorkatiny).
Lužický hřbet probíhá jižně od Lužické poruchy od vrchu Spravedlnost po Horní Sedlo.
Tvoří jej jednotlivé znělcové a trachytové, vzácně i čedičové kupy spojené do víceméně
zřetelného hřebene. V této části Lužických hor se nalézají i nejvyšší vrcholy – Luž 793 m,
Pěnkavčí vrch 792 m, Jedlová 774 m, Hvozd 749 m (z dalších např. Široký vrch 586 m,
Plešivec 596 m, Malý Stožec 659 m a Velký Stožec 676 m). Po jižním i severním úbočí se
vyskytují pískovcové útvary tvořící místy i skalní města. Nejlépe jsou vyvinuta na německé
straně pohoří. Na české straně se jedná např. o Popovu skálu, Sedlecký špičák či Vraní
skály ve východní části Lužických hor. Neméně pestrá je též Kytlická hornatina, rozsocha
vybíhající jihozápadním směrem od Pěnkavčího vrchu. Tvořená je jak znělcem a trachytem
(Klíč 759 m, Velký Buk, Malý Buk, Velká Tisová, Srní hora, Sokol, Rousínovský vrch, Suchý
vrch, Trávnický vrch), tak čedičem (Studenec 736 m, Zlatý vrch, Javor, Střední vrch, Ovčácký
vrch, Lipnický vrch, Kunratický vrch, Jehla ad.). Pískovcové skály s výjimkou Milštejna
nedosahují větších rozměrů.
Severní strana Lužických hor na německém území je velmi podobného charakteru,
přírodního i kulturního vývoje, liší se pouze pojmenováním Zittauer Gebirge (Žitavské hory) a
je oddělena státní hranicí.
Podrobné geomorfologické členění (DEMEK et al. 2006):
ČESKÁ VYSOČINA
III KRUŠNOHORSKÁ SOUSTAVA
IIIA Krušnohorská hornatina
IIIA-3 Děčínská vrchovina (celek)
IIIA-3B Jetřichovické stěny (podcelek)
IIIB Podkrušnohorská podsoustava
IIIB-5 České středohoří
IIIB-5A Verneřické středohoří
IIIB-5A-1 Benešovské středohoří (okrsek)
IV KRKONOŠSKO-JESENICKÁ SOUSTAVA
IVA Krkonošská podsoustava
IVA-1 Šluknovská pahorkatina
IVA-1-2 Rumburská pahorkatina
IVA-2 Lužické hory
IVA-2A Lužický hřbet
IVA-2A-1 Jedlovský hřbet
IVA-2A-2 Hvozdský hřbet
IVA-2B Kytlická hornatina
IVA-2B-1 Klíčská hornatina
IVA-2B-2 Chřibskokamenická kotlina
IVA-3 Ještědsko-kozákovský hřbet
IVA-3A Ještědský hřbet
IVA-3A-1 Kryštofovy hřbety
VI ČESKÁ TABULE
5
VIA Severočeská tabule
VIA-1 Ralská pahorkatina
VIA-1B Zákupská pahorkatina
VIA-1B-1 Cvikovská pahorkatina
VIA-1B-3 Podještědská pahorkatina
Stručná charakteristika geomorfologických podcelků (VIŠŇÁK, 1999):
Benešovské středohoří tvoří SV část Verneřického středohoří. Má charakter ploché
hornatiny. Tvořeno je z třetihorních sopečných hornin převážně povrchových výlevů (čediče,
znělce, trachyty, pyroklastika), místy svrchnokřídové pískovce. Převažuje kerný reliéf
vulkanické hrásti se strukturně denudovaným povrchem. Na území CHKO Lužické hory
zasahuje tento okrsek na JZ, mezi Novým Borem a Českou Kamenicí. Spadá sem
neovulkanický hřeben Klučky (642 m) a Šenovský vrch (632 m).
Lužický hřbet leží v SV části Lužických hor. Má charakter ploché hornatiny. Tvořen
je kvádrovými pískovci svrchní křídy s proniky neovulkanických (fonolitoidních a
bazaltoidních) hornin. Charakteristický je silně rozčleněný erozně denudační povrch
tektonicky a litologicky podmíněné sedimentární stupňoviny, vyzdvižený při lužické poruše.
Výrazné jsou neovulkanické suky a pískovcové strukturní hřbety s četnými skalními tvary
zvětrávání a odnosu. Nejvyšším bodem Jedlovského hřbetu v západní části je Luž (792,9 m),
Hvozdského hřbetu ve východní části je Hvozd (750 m).
Kytlická hornatina zaujímá JZ část Lužických hor. Klíčská hornatina v jižní části
území má charakter ploché hornatiny. Tvořena je kvádrovými pískovci svrchní křídy s proniky
neovulkanických (fonolitoidních a bazaltoidních) hornin. Charakteristický je silně rozčleněný
erozně denudační reliéf tektonicky a litologicky podmíněné sedimentární stupňoviny s
výraznými neovulkanickými suky a pískovcovými strukturními hřbety, s četnými skalními
tvary zvětrávání a odnosu, místy též s pískovcovými skalními městy a s hluboce zaříznutými
údolími Kamenice a jejích přítoků. Nejvyšším bodem je Klíč (759,4 m), dalšími významnými
kótami na území jsou Studenec (736 m), Velký Buk (735 m). Chřibskokamenická kotlina
v severní části Kytlické hornatiny je erozně denudační sníženinou, litologicky podmíněná,
v povodí Chřibské Kamenice.
Kryštofovy hřbety zaujímají severozápadní část Ještědského hřbetu. Jedná se o
kernou plochou hornatinu budovanou převážně staropaleozoickými fylitickými drobami a
břidlicemi, sericitickými fylity, kvarcity, metadiabasy, cenomanskými křemitými pískovci a
slepenci. Vytváří dva rovnoběžné hrásťové hřbety sudetského směru, probíhající napříč po
směru horninových vrstev, se suky, plochými vrcholy, strukturními sedly a hlubokými
údolními zářezy v povodí Lužické Nisy. Do území zasahuje SZ okraj této jednotky,
představovaný zde mj. polohami zelených břidlic a metadiabasů svrchního devonu až
karbonu při lužické poruše, která vystupuje až do hřebenových poloh a vyzdvihuje na povrch
cenomanské pískovce v podobě kozího hřbetu. Kryštofovy hřbety se vyznačují četnými
periglaciálními tvary – izolovanými skalami, mrazovými sruby, balvanovými sutěmi a také
nivačním karem v předpolí elsterského ledovce, který pronikl až do Jítravského sedla.
Rumburská pahorkatina zasahuje do území CHKO pouze svou menší částí v okolí
Krásné Lípy, Rybniště, Horního a Dolního Podluží a Jiřetína. Je to členitá pahorkatina
složená z biotitického granodioritu a žuly lužického plutonu, s proniky a příkrovy
mladotřetihorních vyvřelin (čedič, nefelinický tefrit a bazanit, horniny fonolitoidní a
trachytoidní). Reliéf je mírně zvlněný, erozně denudační, s izolovanými strukturními tvary, se
sopečnými suky a plošinami na lávových příkrovech, na SV též s plošinami na
glacifluviálních uloženinách.
Zákupská pahorkatina – podcelek v severní a severovýchodní části Ralské
pahorkatiny. Má charakter členité pahorkatiny, tvořena je svrchnokřídovými křemennými,
zčásti jílovitými a vápnitými pískovci, méně slínovci a vápnitými jílovci, třetihorními vulkanity a
pokryvy čtvrtohorních sedimentů. Zaujímá pestrý strukturně denudační povrch v povodí horní
a střední Ploučnice s vlivy neotektoniky v okrajových částech, charakterizovaný rozsáhlými
strukturně denudačními plošinami a zarovnanými povrchy (pedimenty). Geomorfologickými
6
dominantami jsou četné neovulkanické suky a kryogenními tvary. Vývoj reliéfu určil vstup
kontinentálního ledovce. Významným bodem na území CHKO Lužické hory je Jílový/Jezevčí
vrch (665 m). Převážná část okrsku Podještědské a Cvikovské pahorkatiny leží mimo území.
Jetřichovické stěny zaujímají SV část Děčínské vrchoviny. Jedná se o členitou
vrchovinu v povodí Kamenice a Křinice, převážně na kvádrových pískovcích středního turonu
(na SZ turonu až coniaku), s proniky neovulkanických (bazaltoidních) hornin. Na území
CHKO zasahuje tento geomorfologický podcelek jen při svém východním okraji, významnější
elevace se tu neuplatňují.
2.2. Pedologie
Lužickohorský bioregion, který se zhruba shoduje s geomorfologickým celkem Lužické
hory, má charakter hornatiny na křídových sedimentech s vysokými lakolity poměrně
kyselých neovulkanitů. Ve východní části Lužických hor vznikla menší skalní města, která
jsou tvořena kyselými křídovými pískovci.
Mezi půdami převládají arenické podzoly, a to na hlubších substrátech. Přecházejí do
arenických dystrických kambizemí. Na úpatích kopců a v plochých sníženinách jsou
zastoupeny primární pseudogleje. Eutrofní kambizemě se vyvinuly na čedičích, mezobazické
chudší kambizemě (oligotrofní) na trachytických vyvřelinách. Jen v malých plochách najdeme
půdy typu rankerů. Substrát je poměrně kyselý, uplatňuje se vliv kyselých neovulkanitů i
kyselých křídových pískovců (CULEK a kol., 1996).
Na hlubinných vyvřelinách a krystalických horninách v okrajových částech Lužických hor
je menší měrou zastoupena asociace kambizemě dystrické s kambizemním podzolem, na
výchozech efuzív jsou v celém území ostrůvkovitě mapovány rankery, nebo vzácněji
kambizem eutrická. Po obvodu Krompachu, Horní a Dolní Světlé a menší měrou i jinde je
pak vymezena asociace arenické kambizemě s arenickým podzolem. Hlavní sníženiny
(zvlněný okraj Zákupské pahorkatiny) pak vyplňuje asociace luvizemě pseudoglejové a
hnědozemí luvizemní, v okolí Cvikova jsou na dosti velkých plochách mapovány i
pseudogleje. Mozaiku půdních typů zájmového území uzavírají gleje, které jsou vymapovány
v doprovodu všech významnějších toků (VIŠŇÁK, 1999).
Kambizem arenická se vyvíjí na zvětralinách nevápnitých pískovců. Je charakterizována
nižším podílem humusu, resp. jeho méně příznivou formou a zvýšenou propustností, což se
odráží v nízkém produkčním potenciálu těchto půd jak pro zemědělské, tak i lesnické využití.
Kambizem eutrofní se vyvíjí na zvětralinách (ultra-)bazických hornin, tj. neo- i
paleovulkanitů. Jde o půdu hrubě skeletnatou, často přecházející do nasycených rankerů.
Jde o půdy bohaté živinami, s příznivou formou humusu, z důvodu skeletnatosti a svažitosti
ale často zalesněnou. Přirozená vegetace má ráz květnatých bučin až suťových lesů.
Kambizem dystrická je půdou kyselých silikátových podloží vrchovinných (submontánních)
poloh. Vyvíjí se převážně ve svažitém terénu na minerálně slabých substrátech, vyznačuje
se často skeletovitostí a proměnlivou hloubkou půdního profilu. V potenciální přirozené
vegetaci jsou zastoupeny acidofilní bučiny.
Pseudoglej je semihydromorfní půdou vznikající na těžších sedimentárních horninách
různého stáří. Půdy po část roku zamokřené. Jde o maloplošné, extrémní typy výrazně
podmáčených terénů, v polohách mokřadních olšin. Zrnitostně jde o převážně těžší až těžké
půdy, půdní reakce je obvykle kyselá až silně kyselá.
Podzol arenický se vyvíjí na zvětralinách křemenných pískovců, často hrubozrnně
zvětrávajících, v podmínkách humidního klimatu. V Lužických horách je zastoupen troficky i
hydricky příznivější formou.
Ranker je nevyvinutou půdou na hrubých horninových rozpadech. Nacházíme jej ve výrazně
svažitých terénech zejména na neovulkanických vrších (ale i na jiných substrátech). Živinové
poměry závisí na minerální síle matečné horniny a poloze v reliéfu. Rankery jsou obtížně
využitelná, snadno zranitelná stanoviště. Často se zde udržela relativně přirozená lesní
společenstva typu suťového lesa s přechody do květnatých bučin.
7
2.3. Klimatologie
Podle údajů z let 1901–1950 leží CHKO LH v mírně teplé oblasti (Quitt, 1971). Většina území
leží v podoblasti MT 2. Malé území na jihu a východě CHKO leží v teplejší podoblasti MT 7.
Tab. č. 1: Charakteristiky klimatických podoblastí v CHKO
charakteristiky klimatických podoblastí
MT 2
MT 7
počet letních dnů
20–30
30–40
počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a vyšší
140–160
140–160
počet mrazových dnů
110–130
110–130
počet ledových dnů
40–50
40–50
průměrná teplota v lednu
-3 – -4
-2 – -3
průměrná teplota v červenci
16–17
16–17
průměrná teplota v dubnu
6–7
6–7
průměrná teplota v říjnu
6–7
7–8
průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více
120–130
100–120
srážkový úhrn ve vegetačním období
450–500
400–450
srážkový úhrn v zimním období
250–300
250–300
počet dnů se sněhovou pokrývkou
80–100
60–80
počet zamračených dnů
150–160
120–150
40–50
40–50
počet jasných dnů
Podle údajů z let 1901–2000 (Hrnčiarová, Mackovčin, Zvara et al., 2009) leží centrální
nejvyšší část Lužických hor a údolí řeky Kamenice s přilehlým okolím v chladné oblasti,
zbytek území v oblasti mírně teplé.
Chladná oblast je charakterizována krátkým létem s 10–20 letními dny, léto je chladné
s průměrnou teplotou 12–13° C, vlhké se srážkami 200–400 mm, s více než 140 dny se
srážkami většími než 1 mm za den. Přechodné období je velmi dlouhé, s velmi chladným
jarem s průměrnou teplotou menší než 3° C a s chladným podzimem s průměrnou teplotou
menší než 4° C. Zima je velmi dlouhá s více než 70 ledovými dny, velmi chladná
s průměrnou teplotou menší než -4° C, srážkami 200–400 mm, s dlouhým trváním sněhové
pokrývky ( 80–120 dní).
Mírně teplá oblast má přiměřené léto s 20–40 letními dny, mírně teplé s průměrnou
teplotou 13–15° C, přiměřeně vlhké se srážkami 200–400 mm, 100–140 dnů se srážkami
většími než 1 mm za den. Přechodné období je přiměřeně dlouhé s chladným jarem
s průměrnou teplotou 5–7° C a mírně teplým podzimem s průměrnou teplotou 6–8° C. Zima
je normálně dlouhá s 50–60 ledovými dny, mírně chladná s průměrnou teplotou -2 – -3° C,
s přiměřenými srážkami 200–400 mm a s přiměřeným trváním sněhové pokrývky 50–80 dnů.
Díky své poloze vytvářejí Lužické hory výrazný povětrnostní předěl se značnými rozdíly
v počasí na severních svazích, obrácených do Šluknovské pahorkatiny a Žitavské kotliny, a
na jižních svazích českolipské části Lužických hor. Vzhledem k poloze a morfologii jsou
Lužické hory bohaté na atmosférické srážky, ve srovnatelné nadmořské výšce patří k
nejvlhčím oblastem České republiky.
Vzhledem k tomu, že Lužické hory nejsou tvořeny celistvým horským hřebenem, ale
spíše izolovanými kopci, vytvářejí složitou orografickou strukturu, která silně ovlivňuje
srážkové úhrny, zejména v teplejším půlroce. Konvektivní charakter letních srážek citlivěji
8
reaguje na terénní tvary a rozdíly srážkových úhrnů na návětrných a závětrných svazích hor
dosahují i několik desítek milimetrů během jednoho dne. Zvýšenou intenzitu srážek lze
zaznamenat zejména při jihozápadních situacích, kdy je směr proudění téměř kolmý k
hřebeni hor. Zejména západní část hor je citlivá i na situace severozápadní, kdy oblačný
systém postupuje přes Sasko a Hřenskou bránu. Tehdy jsou Lužické hory prvním výrazněji
vyvýšeným útvarem, který svým profilem zvýrazňuje výstupné pohyby nutné pro vznik
srážkové činnosti. Roční chod srážek začíná vykazovat i přes relativně malé nadmořské
výšky vrcholů “horský” průběh s výraznějšími minimy v jarních a podzimních měsících. Letní
maximum, připadající většinou na červenec (ojediněle na srpen), dosahuje hodnot přibližně o
třetinu vyšších než maximum zimní, naměřené v listopadu nebo prosinci. Jarní minimum,
které je výraznější než podzimní, je naměřeno většinou v únoru, srážkové úhrny v nejsušším
měsíci nedosahují ani poloviny červencových, respektive srpnových (Novák, 1997).
Průměrné roční úhrny srážek se pohybují od 720 mm v Jablonném v Podještědí přes
890 mm v Chřibské po 940 mm v Mlýnech v chladné centrální části Lužických hor (údaje
z let 1961–1995). Počet dnů se sněhovou pokrývkou větší než 1 cm byl v letech 1984–1993
v Kytlicích 35–110 dní v roce (průměrně 78 dní v roce), maximální výška sněhové pokrývky
v lednu v průběhu let 1984–1993 byla od 2 do 104 cm sněhu (průměr 27 cm). Převažující
směr větru je severozápadní a západní.
V posledních letech lze pozorovat častější výskyt extrémních klimatických jevů – např.:
• 19. 1. 2007 – hluboká tlaková níže spojená s ničivým orkánem „Kyril“
• 25. 5. 2010 – bouřka spojená s tornádu podobným jevem „downburst“
• série přívalových nebo extrémně vydatných dešťů spojených s ničivými
povodněmi v roce 2010:
- 9. 6. 2010 – lokální bouřka na západním svahu Studence, povodňové
škody ve Studeném, Lipnici a Kunraticích u České Kamenice (Studený
potok, Bílý potok)
- 6.–7. 8. 2010 – extrémně vydatné srážky po dobu 30–36 hodin nad celým
územím Lužických a Jizerských hor, úhrny nad 100 mm/24hod (Mařenice
125 mm, Jizerské hory až 180) a následné ničivé povodně prakticky na
všech tocích v CHKO LH.
2.4. Hydrologie
Území CHKO Lužické hory je součástí CHOPAV Severočeská křída (vyhlášena nařízením
vlády č.85/91 Sb. 24. 6. 1981), jejíž severní hranice je totožná s hranicí CHKO.
Hydrograficky patří území CHKO ke dvěma povodím hlavního toku I. řádu, povodí Labe a
povodí Odry, a tedy k úmoří Severního a Baltského moře. Hlavní evropské rozvodí probíhá
přes vrcholy Lužických hor od jihovýchodu (Jitravské sedlo) k severozápadu s několika
přesahy do SRN (Vysoká, Ostrý vrch, Hřebeny, Pískový vrch, Brandhöhe, Hvozd, Buchberg,
Luž, Ptačinec, Pěnkavčí vrch, Velký Stožec, Jelení skála, Jedlová, Malý Stožec, Plešivec,
Široký vrch), území CHKO Lužické hory opouští v Krásné Lípě. V úseku Loupežnický vrch –
Ptačinec rozvodí přibližně sleduje státní hranici s Německem s několika odchylkami (v
Německu oblast Lückendorfu, pramenná oblast Svitávky jižně od Buchbergu a malé území
severně od Hvozdu a Plešivce leží v úmoří Severního moře a tedy voda z Německa teče do
ČR, naopak na české straně oblast Valů a malého území severovýchodně od Hvozdu je
odvodňována k Baltskému moři, tj. voda z ČR odtéká do Německa).
V rámci mezinárodní oblasti povodí Labe patří CHKO LH k dílčímu povodí Ohře,
Dolního Labe a ostatních přítoků Labe, v rámci mezinárodní oblasti povodí Odry patří CHKO
LH k dílčímu povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry (dle vyhl. MZe č. 395/2010).
Převážná část území je odvodňována k Labi, pouze malá část na severu a východě území je
odvodňována k Odře (Lužnička, Malý Stožecký potok, Stožecký potok, Lesenský potok na
severu a bezejmenné levostranné přítoky Lužické Nisy na východě).
Území CHKO Lužické hory spadá do čtyř dílčích povodí 3. řádu (Vlček et al. 1984):
9
Číslo hydrologického pořadí, povodí
1-14-03 Ploučnice
1-14-05 Kamenice a Labe pod Kamenicí
1-15-01 Pravostranné přítoky Labe ze Šluknovského výběžku
2-04-07 Lužická Nisa po Mandavu
2-04-08 Mandava
Lužické hory jsou pramennou oblastí bez velkých toků, síť vodotečí je poměrně hustá.
Prameniště Lužických hor zásobují sídla v Lužických horách i okolí (Varnsdorf, Hrádek nad
Nisou, Nový Bor, Jablonné v Podještědí aj.). Nejvyšší četnost vodních toků a ploch vykazuje
západní část CHKO, což souvisí s větší lesnatostí, podložím zadržujícím vodu, vhodnou
konfigurací terénu i klimatickými poměry. Vzhledem k tomu, že se jedná o oblast s bohatými
zásobami podzemních vod, má řada toků v CHKO poměrně vyrovnané odtoky díky
značnému napájení toků z podzemních vod (např. Kamenice).
Toky v Lužických horách spravují Povodí Ohře, s. p., a Lesy České republiky, s. p.,
Oblastní správa toků v Teplicích. Drobné vodoteče jsou většinou ve správě jednotlivých obcí.
Malá část CHKO na východě územně spadá pod správu Povodí Labe, s. p., toto území je
však bez významnějších vodotečí (povodí 2-04-07 Lužická Nisa po Mandavu, levostranné
bezejmenné přítoky Lužické Nisy v Dolním Sedle a Dolní Suché).
2.5. Flora a vegetace
Z fytogeografického hlediska náleží Lužické hory do fytogeografického obvodu
Českomoravského mezofytika (SKALICKÝ in HEJNÝ & SLAVÍK 1988). Většina území je
reprezentována okresem 50. Lužické hory. Další okresy zasahují do území pouze okrajově.
Jsou to okresy 53. Podještědí (jižní část CHKO s podokresy: a – Českolipská kotlina a b –
Ploučnické Podještědí), na SZ okres 47. Šluknovská pahorkatina a dále směrem k jihu
postupně okresy 46. Labské pískovce (podokres d – Jetřichovické skalní město) a 45.
Verneřické středohoří (podokres b – Českokamenická kotlina). Při východním okraji se pak
zájmového území ještě dotýkají fytogeografické okresy 48. Lužická kotlina (podokres a –
Žitavská kotlina) a 54. Ještědský hřbet.
Biogeografické členění (CULEK & AL. 1996) vylišuje v CHKO Lužické hory následující
bioregiony: 1.66 Lužickohorský bioregion a 1.34 Ralský bioregion.
Mapa potenciální přirozené vegetace ČR (NEUHÄUSLOVÁ & AL. 1998) vymezuje v
oblasti následující jednotky: 36 – bikové a/nebo jedlové doubravy (Abieti-Quercetum a
Luzulo albidae-Quercetum – ta ale není reálně v území zastoupena), 24 – bikové bučiny
(Luzulo-Fagetum), 18 – bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Ze
Cvikovské pahorkatiny do území zcela okrajově zasahuje 38 – brusinková borová doubrava
(Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum).
Vzhledem ke zcela specifickým podmínkám Lužických hor a nízké podrobnosti
dostupných mapových podkladů popisujících potenciální přirozenou vegetaci se pokusil
Višňák (1999) vytvořit Předběžnou mapu potenciální přirozené vegetace Lužických hor
v měřítku 1:50 000, tento dokument je dostupný v Revizi ÚSES 1999.
Výškové vegetační stupně zastoupené na území CHKO Lužické hory jsou suprakolinní
(260–500 m n. m.), submontánní (450–800 m n. m.) a montánní (750–793 m n. m.).
Rostlinná společenstva na území Lužických hor byla významně pozměněna přítomností
člověka. Společenstva s přirozenějším charakterem jsou dochována většinou jen ve
vrcholových partiích kopců díky jejich horší přístupnosti. Jedná se především o květnaté
bučiny a suťové lesy, v kterých se setkáváme s poměrně bohatým bylinným patrem – např.
válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), ostřice lesní (Carex sylvatica), dymnivka dutá
(Corydalis cava), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria
bulbifera), mařinka vonná (Galium odoratum), ječmenka lesní (Hordelymus europaeus),
hrachor jarní (Lathyrus vernus), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), strdivka nící (Melica
nutans), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a ptačinec hajní (Stellaria nemorum), chudé
10
kyselé bučiny jsou pak často téměř bez podrostu. Velmi zajímavým vrcholovým fenoménem
je acidofilní doubrava rostoucí na jižních a jihozápadních svazích PR Klíč. Jedná se o jednu
z nejvýše položených doubrav v Čechách. Klíč je významnou lokalitou i z hlediska výskytu
glaciálních reliktů na území Lužických hor. Jsou to druhy hvězdnice alpská (Aster alpinus) a
česnek pažitka horská (Allium schoenoprasum subsp. alpinum), výskyt kapradinky skalní
(Woodsia ilvensis) se na této lokalitě bohužel nepodařilo potvrdit. Známý je pouze její výskyt
v minimálním počtu na Tolštejnu. Ostatní lokality dřívějšího výskytu tohoto druhu na území
CHKO bude nutné opětovně prověřit. Dalším, tentokráte postglaciálním reliktem
lužickohorské flóry, je rojovník bahenní (Ledum palustre), v současné době s jedinou
známou lokalitou na Jedlové.
Výrazně se v lužickohorské květeně uplatňuje prvek subatlantský, ze zástupců lze
jmenovat např. žebrovici různolistou (Blechnum spicant), sítinu ostrokvětou (Juncus
acutiflorus), mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), strdivku jednokvětou
(Melica uniflora), štírovník bažinný (Lotus uliginosus) a ostřici převislou (Carex pendula).
Druhy považované za vysloveně horské se na území Lužických hor vyskytují sporadicky,
jsou to mléčivec alpský (Cicerbita alpina), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum),
vranec jedlový (Huperzia selago) a čípek objímavý (Streptopus amplexifolius). V případě
mléčivce alpského a čípku objímavého se ale jedná vždy jen o jednu lokalitu o cca třech
jedincích.
Jedinečná rostlinná společenstva jsou součástí několika málo rašelinišť, která se na
území Lužických hor dochovala. Ze zajímavějších druhů lze uvést např. rosnatku
okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), klikvu bahenní (Oxycoccus palustris), suchopýr
úzkolistý (Eriophorum angustifolium).
V krajině Lužických hor jsou významné vlhké louky, mnohdy s pestrou druhovou
skladbou včetně výskytu orchidejí. Lze se setkat s prstnatcem májovým (Dactylorhiza
majalis), prstnatcem Fuchsovým (Dactylorhiza fuchsii), ale i jejich křížencem prstnatcem
Braunovým (Dactylorhiza x braunii), kruštíkem bahenním (Epipactis palustris) a bradáčkem
vejčitým (Listera ovata), z dalších druhů jsou to např. vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata),
všivec lesní (Pedicularis sylvatica), běžným druhem vlhkých luk Lužických hor je sítina
ostrokvětá (Juncus acutiflorus), z ostřic jmenujme alespoň ostřici Davallovu (Carex
davalliana).
Mezi nejzajímavější nálezy posledních let jistě patří znovuobjevení (a po dvou letech
bohužel opětovné zmizení) druhu pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) v PR
Marschnerova louka, dalším znovuobjeveným druhem je vratička heřmánkolistá (Botrychium
matricariifolium) u PR Vápenka, tendence populace je bohužel v posledních letech klesající.
Velice dobře se v poslední době šíří rdest alpský (Potamogeton alpinus), který se často záhy
objevuje v nově budovaných tůních. Další nové druhy pro CHKO Lužické hory jsou smil
písečný (Helichrysum arenarium) a žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum).
2.6. Fauna
Převážnou většinu fauny Lužických hor lze charakterizovat jako typické zástupce provincie
listnatých lesů střední Evropy ovlivněné prvky horskými a podhorskými (Mařan, 1956).
Celkový přehled o fauně Lužických hor (obratlovců i bezobratlých) podává Honců (1990).
Klíčový faktor pro charakter fauny představuje úroveň přirozenosti lesů ve spojitosti
s geologickým podkladem. Na neovulkanických kopcích s bohatšími půdami roste bohatá
květena s řadou vzácných a reliktních druhů živočichů. Významným biotopem jsou
především rozsáhlejší bučiny a suťové lesy, místy s plochami volných sutí.
Značný význam pro diverzitu fauny mají nelesní biotopy, především horské a podhorské
louky a mokřady s bohatší vegetací (např. v PP Brazilka, PP Rašeliniště Mařeničky, PP U
Rozmoklé žáby aj.). Řada skupin živočichů je vázána na čisté lesní potoky a lesní rybníky,
na jejichž březích jsou často vytvořena přechodová rašeliniště.
11
Vysloveně horské prvky jsou vázány na nejvyšší partie některých vrchů (zejména Luž,
Jedlová) nebo rozsáhlejší sutě se specifickým mikroklimatem (zejména Klíč a Studený vrch).
Naopak na jižním i severním úpatí hor se potkává fauna Lužických hor s nížinnou a
teplomilnou fauna Českolipska a Hrádecka.
Bezobratlí
Úroveň znalostí fauny bezobratlých zatím není homogenní a závisí na intenzitě studia
jednotlivých skupin. Mezi nejprozkoumanější skupiny patří vážky, některé čeledi brouků
(střevlíkovití, tesaříkovití), denní motýli a pavouci. Všechny uvedené skupiny patří mezi
bioindikačně významné skupiny živočichů poukazující na kvalitu přírodního prostředí.
Lesní oligotrofní rybníky a rašeliniště obývají rašeliništní druhy vážek, např. lesklice
severní (Somatochlora arctica), šídlo sítinné (Aeshna juncea) nebo zástupci ochranářsky
významného rodu Leucorrhinia (L. dubia, L. rubicunda, L. pectoralis). V čistých lesních
potocích s písčitým dnem žije hojně jedna z našich největších vážek – páskovec
kroužkovaný (Cordulegaster boltonii) a občas sem zalétá klínatka rohatá (Ophiogomphus
cecilia) z níže položených úseků vodních toků. Na lesní prameniště je vázán v Českém
masívu velmi vzácný páskovec dvojzubý (Cordulegaster bidentata). U vodních ploch
v teplejších okrajových částech CHKO lze nalézt i vysloveně teplomilné, subtropické prvky –
např. vážka červená (Crocothemis erythraea), šídlo tmavé (Anax parthenope), vážka jižní
(Sympetrum meridionale). U Kunratických rybníků bylo na území ČR poprvé zaznameméno
západoevropské šidélko Lindenovo (Erythromma lindenii).
Čistší vodní toky i nádrže v povodí Chřibské Kamenice a Lužničky obývá rak říční
(Astacus astacus), jiné druhy raků zatím nebyly na území CHKO Lužické hory potvrzeny.
Řada horských druhů byla zjištěna mezi brouky, zejména mezi drabčíky (Athena
diversa, A. procera, Ocypus macrocephalus, Othius lapidicola, Stenus glacialis, S. parcior
limonensis) při průzkumu Luže a tesaříky (Evodinus clathratus, Oxymirus cursor). Horský
střevlík Linnéův (Carabus linnei) je celkem běžný v lesích Lužických hor. Nejpozoruhodnější
druhy jsou ovšem vázány na fenomén rozsáhlých suťových polí se specifickým chladným
mikroklimatem – jedná se především o druhy Leistus montanus a Pterostichus negligens,
např. na Klíči nebo na Studenci. Jiné, reliktní, druhy střevlíkovitých dokládají vysoký stupeň
přirozenosti lesů, např. úzkoštítník zúžený (Cychrus attenuatus) nebo střevlík nepravidelný
(Carabus irregularis) na Šenovském, Jezevčím vrchu, na Klučkách apod. Střevlík zlatý
(Carabus auratus), zařazený mezi kriticky ohrožené druhy zvláště chráněných druhů
živočichů, patří mezi západoevropské druhy otevřené krajiny. Do ČR zasahuje jen do její
severozápadní části, v Lužických horách není vzácný v pásech podél jižní i severní hranice
CHKO.
Podobně jako mezi střevlíky, také mezi pavouky žijí nejpozoruhodnější druhy na
chladných sutích, jedná se např. o druhy Wubanoides uralensis, Acantholycosa norvegica,
Diplocentria bidentata, Tenuiphantes zimmermanni, Nusoncus nasutus nalezené na Klíči,
Zlatém nebo Studeném vrchu. Z jeskynních druhů stojí za zmínku křižák temnostní (Meta
menardi) z PP Naděje.
Z důvodu vysoké lesnatosti nepatří Lužické hory mezi atraktivní oblasti denních motýlů.
U lesních potoků se vyskytují např. batolci Apatura iris a A. ilia nebo bělopásek topolový
(Limenitis populi). Za pozornost stojí vzácnější druhy mokřadních luk – perleťovec kopřivový
(Brenthis ino) nebo modrásek ušlechtilý (Polyommatus amandus), které na vhodných
lokalitách Lužických hor žijí v početných populacích, a zejména evropsky významný druh
modrásek bahenní (Maculinea nausithous), relativně běžný ve východní části CHKO Lužické
hory na vlhkých loukách s krvavcem totenem.
Na území CHKO byla zkoumána také malakofauna. K vzácnějším druhům této skupiny
patří např. závornatka černavá (Clausilia bidentata), jeden z mála atlantských prvků
zasahujících na naše území, nalezená v PP Líska a NPR Jezevčí vrch, dále také závornatka
kyjovitá (Clausilia pumila) na Popelu a řasnatka lesní (Iphigena plicatula) na Javoru. Z NPP
Zlatý vrch pocházejí nálezy hrotice obrácené (Balea perversa). Vyskytují se zde také druhy
horského pásma např. vrásenka pomezní (Discus ruderatus) a Clausilia cruciata (PR
Studený vrch). Ve stejné rezervaci byly nalezeny i mokřadní druhy - vrkoč útlý (Vertigo
12
angustior) a v. bažinný (V. moulinsiana), které patří mezi evropsky významné druhy, dále
také srstnatka karpatská (Plicuteria lubomirskii) a teplomilná páskovka žíhaná (Cepea
vindobonensis).
Z útržkovitých informací dostupných z jiných skupin bezobratlých si pozornost zasluhuje
např. výskyt horských mravenců Manica rubida a Formica lemani a mravence rašelinného
(Formica picea) v PP Rašeliniště Mařeničky. Na stejné lokalitě byla zjištěna v roce 2004
ploštice Adelphocoris ticinensis jako nový druh pro faunu Čech a další významné druhy
ploštic Lamproplax picea, Gerris lateralis. V zimě na sněhu se můžeme setkat s chionofilními
druhy - mouchami pavoučnicí sněžnou (Chionea lutescens) a pavoučnicí malou (Ch.
minuta), srpicí Boreus hyemalis.
Obratlovci
Fauna ryb je v rybnících i vodních tocích více či méně ovlivněna rybářským hospodařením.
Dominantním druhem ryby v potocích je pstruh potoční (Salmo trutta), z přirozeně se
vyskytujících druhů ryb si pozornost zasluhuje zejména vranka obecná (Cottus gobio) na
Svitávce a Chřibské Kamenici. V roce 1998 byl do řeky Kamenice na území CHKO Labské
pískovce znovu vysazen losos atlantský (Salmo salar), od roku 2001 jsou zaznamenáváni
vracející se lososi v mnoha přítocích Kamenice a Ploučnice, některé v těsné blízkosti CHKO
Lužické hory. V říčce Svitávce žije početná populace mihule potoční (Lampetra planeri).
Ještě více je člověkem ovlivněna rybí fauna ve stojatých vodách, kromě preference
hospodářsky využitelných ryb se objevují v posledních letech případy úmyslného vysazování
karase stříbřitého s negativními dopady na vodní a mokřadní ekosystémy (viz kap. 3.9.2).
Ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a čolek obecný
(Lissotriton vulgaris) patří mezi běžné druhy obojživelníků rozšířené plošně po celém území
CHKO. Čolek horský (Mesotriton alpestris) není vzácný v chladnějších lesnatých částech,
čolek velký (Triturus cristatus) je vzácnější a je známý jen z malého počtu lokalit u Práchně,
Lísky a Mařeniček. Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), druh čistých lesních potůčků, byl
zaznamenán zcela ojediněle v severozápadní části CHKO. V posledních letech lze
zaznamenat silný trend šíření skokana štíhlého (Rana dalmatina), v některých případech na
úkor skokana hnědého. Poslední druh ze skupiny hnědých skokanů, skokan ostronosý
(Rana arvalis), byl zaznamenán v CHKO jen ojediněle. Druhy ze skupiny „zelených“ skokanů
jsou vázány na větší teplejší vodní nádrže, ve východní části CHKO (okolí Cvikova,
Jablonného v Podještědí, Hrádku nad Nisou) převládá skokan skřehotavý (Pelophylax
ridibundus), v severozápadní části (Rybniště, Krásná Lípa) skokan zelený (Pelophylax
esculentus) a krátkonohý (Pelophylax lessonae). Skrytě žijící žába blatnice skvrnitá
(Pelobates fuscus) se vyskytuje v málopočetných populacích zejména v písčitých oblastech
v okolí Jablonného a Cvikova. Zcela ojediněle pak byl v CHKO zjištěn také výskyt rosničky
obecné (Hyla arborea).
K běžným a prakticky plošně rozšířeným druhům plazů patří slepýš křehký (Anguis
fragilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), užovka obojková (Natrix natrix) a zmije obecná
(Vipera berus). Ještěrka obecná (Lacerta agilis) osídluje sušší lokality v okrajových částech
CHKO. Výjimečně lze nalézt užovku hladkou (Coronella austriaca).
V Lužických horách jsou typickými zástupci ptáků druhy podhorské, vzhledem k
nepatrnému zastoupení vodních ploch, ať už větších řek nebo rybníků, se zde poměrně málo
vyskytují druhy vázané na vodní prostředí. Zejména ve vyšších polohách Lužických hor se
celoročně vyskytuje ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes). Dalším dnes již typickým
hnízdícím druhem je krkavec velký (Corvus corax), jenž byl poprvé pozorován v únoru 1979
v prostoru Polevsko-Prácheň. Na několika lokalitách byl zaznamenán výskyt sovy - kulíška
nejmenšího (Glaucidium passerium). Sýc rousný (Aegolius funereus) obývá zejména oblast
mezi Pěnkavčím vrchem, Luží a Milštejnem. V závislosti na početnosti drobných hlodavců
hnízdí v této oblasti 3-13 párů v hnízdních budkách. Naše největší sova výr velký (Bubo
bubo) pravidelně hnízdní na dvou lokalitách - NPR Jezevčí vrch a v okolí Horního Sedla. Ve
druhé polovině osmdesátých let zaniklo hnízdiště výra v okolí Horní Kamenice. Z dalších sov
hnízdí v celé oblasti občas puštík obecný (Strix aluco). Z denních dravců ve větších lesních
celcích nepříliš hojně hnízdí jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a místy krahujec obecný
13
(Accipiter nisus). Dalšími hnízdicími druhy jsou káně lesní (Buteo buteo) a poštolka obecná
(Falco tinnunculus). Při jarním a podzimním tahu bývá pozorován moták pilich (Circus
cyaneus), moták pochop (C. aeruginosus), luňák červený (Milvus milvus) i luňák hnědý (M.
migrans), včelojed lesní (Pernis apivorus) a orlovec říční (Pandion heliaetus). Sokol
stěhovavý (Falco peregrinus) hnízdil v 50. letech na Klíči, poté z oblasti zcela vymizel, od
roku 2007 znovu pravidelně hnízdí opět na Klíči a vyvádí průměrně 3 mládata. Do CHKO
Lužické hory zalétají orel mořský (Haliaeetus albicilla) a jeřáb popelavý (Grus grus)
z hnízdišť ležících mimo CHKO v oblasti Rybniště nebo Jablonného v Podještědí. Zajímavým
zástupcem lesní ptačí fauny je čáp černý (Ciconia nigra). Kromě lesnatých oblastí v okolí
Studeného vrchu, Lísky, Jedlovských rybníků bývá pozorován i u rybníků, např. u
Jablonného nebo Kunratic u Cvikova. Dalším typickým zástupcem horských a podhorských
lesů je křivka obecná (Loxia curvirostra), která zde hnízdí. Zachovalé květnaté i acidofilní
bučiny jsou hnízdním biotopem holuba doupňáka (Columba oenas), lejska černohlavého
(Ficedula hypoleuca) a lejska malého (F. parva), šplhavců - strakapouda malého
(Dendrocopus minor), datla černého (Dryocopus martius), žluny šedé (Picus canus) aj.
Druhem vázaným na podhorské toky je skorec vodní (Cinclus cinclus), hnízdící prakticky na
všech větších potocích v prostoru celé CHKO. Lokálně (např. Svitávka, Heřmanický, Lísecký
a Pryský potok) se v oblasti vyskytuje ledňáček říční (Alcedo atthis). Ptačí fauna z dalších
zajímavých druhů zahrnuje např. čápa bílého (Ciconia ciconia) v okolí Cvikova, Jablonného v
Podještědí a Rynoltic a poláka chocholačku (Aythya fuligula). Mimo CHKO hnízdí volavka
popelavá (Ardea cinerea) a běžně bývá vidět na rybnících kolem Jablonného v Podještědí,
na Jedlovských rybnících a na vodní nádrži Chřibská. Na ÚN Chřibská byl v prosinci 1992
pozorován kormorán velký (Phalacrocrorax carbo), v současné době podobně jako v jiných
částech ČR patří k poměrně častým návštěvníkům rybníků, např. v okolí Jablonného.
Celosvětově ohrožený chřástal polní (Crex crex) obývá zejména neudržované louky v okolí
Chřibské, Krásné Lípy a Práchně a také plochu v lokalitě Kytlice. Pro jeho úspěšné
vyhnízdění se provádí na vytipovaných pozemcích sečení trávy v pozdním termínu. Zcela
vymizeli z oblasti kurovití - tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a tetřev hlušec (T. urogallus), který
ještě v šedesátých letech 20. století hnízdil hnízdil v prostoru Polevska, Svoru a Rousínova.
Z velkých savců se v celé oblasti vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus), prase
divoké (Sus scrofa), srnec evropský (Capreolus capreolus). Muflon (Ovis musimon), v 50.
letech uměle vysazený na Horní Světlé, vytvořil populaci, která postupně osídlila území v
prostoru Naděje, Pěnkavčího vrchu a Dolního Podluží. V 70. letech byla vysazena mufloní
zvěř v okolí Horního Prysku a ta postupně osídlila území okolo Prysku, Polevska a Svoru. V
uplynulých 20 letech byly početní stavy podstatně zredukovány, v současnosti existuje
zbytková populace bez významného vlivu na lesní ekosystémy. Příkladem úspěšné
aklimatizace je vysazení kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) původem z Alp, který se
postupně stal trvalým zástupcem fauny Lužických hor. Kamzík byl po roce 1907 vypuštěn na
bývalém polesí Jetřichovice a později ještě na bývalém polesí Krásné Pole. Kamzíci žijí
hlavně v prostoru České Kamenice, Studeného vrchu, Chřibské a Mlýnů. V letním období
obývají vrcholové partie Lužických hor, v zimě pak sestupují do nižších poloh, kde běžně
navštěvují krmelce. V posledních letech lze pozorovat klesající trend početních stavů
kamzíků. Ze šelem se vyskytují běžné druhy - liška obecná (Vulpes vulpes), po opakovaně
prováděné vakcinaci proti vzteklině stavy lišek vzrostly. Stavy jezevce lesního (Meles meles)
se stejně jako stavy lišek zvyšují. Dále zde žije kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (M.
foina), tchoř tmavý (Putorius putorius), lasice hranostaj (Mustela erminea) a lasice kolčava
(M. nivalis). Z chráněných druhů se v oblasti vyskytuje vydra říční (Lutra lutra). Občas se
objeví hlášení o pozorování zatoulaných jedinců rysa ostrovida (Lynx lynx) nebo losa
evropského (Alces alces). Významným objevem pro faunu Lužických hor je nález rejska
horského (Sorex alpinus) na severní straně Luže (Ansorge a Franke, 1981) a na Jedlové
(Honců, 1996). Nepříliš početná je populace dalšího významného druhu myšice temnopásé
(Apodemus agrarius), vyskytujícího se na území ČR v poměrně úzkém hraničním pruhu.
Plšík lískový (Muscardinus avellanarius) a plch velký (Glis glis) bývají často nalézáni
v ptačích budkách, např. v oblasti Lísky.
14
Na území probíhá průzkum netopýrů, kromě sledování zimovišť v několika málo
podzemních štolách, sklepích a jeskyních jsou netopýři studováni i tzv. detektoringem –
určování druhů podle zvukových projevů nebo odchytem v terénu. Nejčastěji bývá
zaznamenáván netopýr velký (Myotis myotis), netopýr vodní (M. daubentoni), netopýr
Brandtův (M. brandtii), netopýr vousatý (M. mystacinus), netopýr řasnatý (M. nattereri),
netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr dlouhouchý (P. austriacus), netopýr černý
(Barbastella barbastellus), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Mimo zimoviště
zjištěny další druhy - netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrelus), netopýr nejmenší (P.
pygmaeus), netopýr pestrý (Vespertilio murinus), netopýr rezavý (Nyctalus noctula), netopýr
velkouchý (Myotis bechsteinii), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr večerní (E.
serotinus). Letní kolonie netopýra velkého na půdě a ve věži kostela v obci Chřibská je
významná z regionálního i evropského pohledu jako evropsky významný lokalita (EVL
Chříbská – kostel). Netopýr černý a netopýr velkouchý jsou předmětem ochrany v EVL
Suchý vrch – Naděje.
2.7. Vývoj osídlení
K počátkům pravěkého osídlení Lužických hor je známo a publikováno jen naprosté
minimum pramenů a důvěryhodných informací. Hornatá krajina s poměrně nepřívětivými
klimatickými a přírodními podmínkami zůstávala dle současného stavu vědomostí bez
trvalého souvislého osídlení v podstatě až do období vrcholného středověku.
Nejstarší dosud známé doklady lidské přítomnosti v krajině dnešních Lužických hor a
jejich podhůří jsou datovány do střední doby kamenné. Po skončení poslední doby ledové
před cca 12 000 lety s nastupujícím pozvolným oteplováním začala zdejší krajina pozvolna
zarůstat lesem. Oteplení a s ním související změna přírodních podmínek měla přímou
souvislost s nejstaršími dosud objevenými stopami lidské přítomnosti. Jsou doloženy
archeologickými nálezy kamenných nástrojů datovaných do období mezolitu (před cca 9–
5 500 lety). Nálezy pocházejí z pískovcových převisů v okolí dnešní České Kamenice a
Chřibské. Z četnosti a charakteru nálezů lze odvozovat, že tyto převisy tehdejší lovci
používali jako přechodné a příležitostné úkryty při svých loveckých výpravách do zdejších
krajů. Přibližně v polovině 6. tisíciletí př. n. l. mezolitické lovce vystřídalo neolitické
obyvatelstvo, jehož hlavním zdrojem obživy se poprvé v lidských dějinách stalo zemědělství.
Krajina hor tuto obživu neumožňovala, proto z tohoto období nemáme doloženy téměř žádné
nálezy. Nejmladší stopy osídlení z doby kamenné byly nalezeny v okolí Srbské Kamenice a
archeologicky jsou datovány do období pozdní doby kamenné (eneolitu) cca 3000 let př. n. l.
Ani pro následující období tzv. doby bronzové, železné a období stěhování národů se
četnost archeologických nálezů dokládajících osídlení kultur těchto období ve zdejších
horách nijak nezvýšila a ani pro tato období nemáme v Lužických horách doloženo žádné
trvalejší osídlení.
Počátky souvislého a trvalého osídlení krajiny Lužických hor spadají do 13. století a
souvisejí s kolonizačními snahami českých panovníků a později i šlechtických rodů, v našem
případě především Markvarticů a Ronovců. Horami od pradávna procházely obchodní
stezky, které spojovaly vnitrozemí s oblastmi Lužice a kraji dále na sever a východ. Podél
těchto komunikací později začala vznikat první sídla, která se v průběhu staletí dále
rozšiřovala do okolí. Počátky kolonizace jsou připisovány českému etniku, tedy kolonistům
přicházejícím z vnitrozemí. Od počátku 14. století však začínají přicházet kolonisté z oblastí
německých, jak o tom svědčí především archeologické prameny. Již zde je nutno hledat
počátky vzájemného prolínání obou kultur a jejich vzájemného soužití, které bylo přerušeno
až událostmi II. světové války.
Mezi nejstarší sídla ze 13. století, vzniklá v období počátků středověkého osídlování
krajiny Lužických hor, patří např. město Jablonné v Podještědí a hrad Lemberk. Ve 14. století
dále následovala např. města Česká Kamenice, Cvikov a Kamenický Šenov a hrady Milštejn
a Tolštejn. Z téhož století máme dochované písemné zmínky např. i k následujícím obcím –
Chřibská, Dolní Prysk, Drnovec, Dolní Světlá, Mařenice, Trávník aj. K počátkům 15. století
bývá datován vznik hradů Fredevaldu (Pustý zámek u České Kamenice) a Falkenburku
15
(Sokol u Petrovic). Významnou lokalitou založenou v 16. století je Jiřetín pod Jedlovou, který
vznikl jako hornické městečko původně nazývané “Svatý Jiří”. Z později založených sídel je
nejvýznamnější Nový Bor z 1. poloviny 18. století, dále např. Krásná Lípa a další. Je možno
říci, že v průběhu 18. a počátku 19. století byla základní sídelní síť dokončena a od té doby
se rozvoj osídlení omezuje především na rozšiřování jednotlivých sídel.
Po celé období středověku a ještě dlouho v období novověku – v podstatě až do konce
19. století – tvořilo základ obživy obyvatel Lužických hor zemědělství. Protože zdejší přírodní
podmínky neumožňovaly dosahovat bohatších výnosů (dle údajů tereziánského katastru
přibližně trojnásobek výsevu), hledali zdejší obyvatelé od počátku i jiné možnosti obživy.
Nejrozšířenější činností od počátku souvislého osídlování Lužických hor bylo sklářství,
nejstarší sklárny Lužických hor jsou archeologickými prameny datovány již do 13. století.
V průběhu staletí vznikalo a opět zanikalo velké množství skláren. Bylo to způsobeno
především vyčerpáním surovin v jejich blízkosti. Sklářské hutě měly značnou spotřebu dřeva,
které se používalo nejen pro vytápění tavicích pecí, ale také pro výrobu drasla, jež bylo
důležitou přísadou při výrobě skla. Po vyčerpání zásob v okolí sklárny bylo jednodušší
sklárnu přestěhovat na jiné vhodné místo, než potřebné suroviny dovážet. Toto stěhování
sklářských hutí přetrvalo až do druhé poloviny 19. století, kdy nově vzniklá železnice
znamenala možnost levné dopravy surovin. Od 18. století se v Lužických horách začalo
značně rozšiřovat i druhotné zpracování skla (malování, broušení, rytí etc.). Sklářství
v Lužických horách představovalo velmi výrazný fenomén, který ovlivňoval charakter osídlení
a život zdejších obyvatel až do 20. století.
Dalšími významnými hospodářskými činnostmi v Lužických horách v minulosti bylo
hornictví zaměřené na dobývání polymetalických rud, těžba a zpracování kamene, těžba a
zpracování dřeva a od 2. pol. 18. století také textilní a strojní průmyslová výroba, vázaná
především na města v podhůří (Cvikov, Česká Kamenice, Krásná Lípa).
Naprosto zásadní zlom ve vývoji osídlení Lužických hor znamenaly události v období
druhé světové války. Nejprve se jednalo o vystěhování českého obyvatelstva v roce 1938 v
souvislosti se zabráním Sudet Německem po podpisu tzv. Mnichovské smlouvy a následně
odsunem téměř veškerého německého obyvatelstva po skončení II. světové války v roce
1945 v souvislosti s naplňováním poválečného uspořádání na základě dekretů prezidenta
Edvarda Beneše. Poválečný odsun německých obyvatel a následný vývoj po roce 1948
neznamenal pouze zcela zásadní změnu v demografickém složení obyvatelstva, ale také
naprosto zásadní změnu v hospodářském a kulturním vývoji. Ve srovnání s předválečným
obdobím prudce poklesl počet obyvatel především ve vesnických sídlech. Zásadně se změnil
způsob zemědělského obhospodařování krajiny, nenávratně zanikla většina rodinných
hospodářství, drobných živností a domácích dílen. Zanikla i řada obytných domů, především
na okraji sídel a v blízkosti státní hranice. Původní charakter vesnických sídel Lužických hor
a jejich tradiční zástavby byl zachován v podstatné míře především díky rozvoji rekreačního
chalupářství, které se začalo výrazně rozvíjet od 50. let 20. století. V naprosté většině
vesnických sídel rekreanti početně převýšili trvale bydlící obyvatele. Dostatek volných chalup
v počátku a následné vyhlášení CHKO zajistilo regulaci nové výstavby a podstatnou ochranu
většiny sídel především před nevhodnou chatovou výstavbou.
Změna společenských poměrů po roce 1989 se na charakteru osídlení Lužických hor
z počátku neprojevovala nijak výrazně. Pozvolný, ale nikterak početný nárůst trvale bydlících
obyvatel lze pozorovat u většiny vesnických sídel od 2. poloviny 90. let 20. století. V prvním
desetiletí 21. století začíná tendence ve většině obcí na vymezování rozsáhlých nových
zastavitelných ploch především pro rodinné bydlení, ale také pro občanskou vybavenost a
sport a rekreaci. Tyto tendence ve většině případů nemají oporu v demografických datech a
jsou z hlediska skutečné potřeby a reálného naplnění mnohonásobně nadnesené. Obdobné
tendence se opakují i u měst, které svými částmi zasahují do CHKO. Zde často přibývají i
nové rozsáhlé plochy průmyslové výroby a skladování, popř. plochy dopravních staveb. Pro
zachování hodnotné, jedinečně dochované historické urbanistické struktury většiny sídel
Lužických hor a charakteru jejich zástavby, znamenají tyto tendence do budoucna značné
riziko.
16
3. Ochrana přírody
3.1. Předmět ochrany CHKO
Chráněná krajinná oblast Lužické hory je rozsáhlé území s harmonicky a esteticky utvářenou
krajinou, morfologicky výrazným reliéfem, geologicky bohatým podložím, vysokým podílem
lesů, doplněných lučními a mokřadními ekosystémy a na ně vázanými rostlinnými a
živočišnými druhy. Území je bohaté četnými objekty malebné lidové lužické architektury
s minimálním zastoupením větších sídel a průmyslu, vytvářející charakteristický ráz krajiny.
Ve výnosu ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 19.3.1976 o zřízení
Chráněné krajinné oblasti Lužické hory je v §1 odst. 2, definováno poslání a předmět
ochrany CHKO LH takto: „Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a
typických znaků, přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí. K typickým
znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, klima
krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského
půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické
stavby a místní zástavba lidového rázu.“
Poslání a předmět ochrany Chráněné krajinné oblasti Lužické hory se za dobu její
existence nezměnily. V dnešním pojetí je předmětem ochrany krajina Lužických hor
s typickým krajinným rázem (daným zejména geomorfologií, rozložením kultur a
charakteristickou struktura osídlení se stavbami lidového stavitelství), s plněním přírodních
funkcí krajiny a s přírodními hodnotami krajiny, které lze specifikovat takto:
− geomorfologie terénu a významné geomorfologické jevy,
− významné geologické lokality
− přírodě blízké lesní ekosystémy, zejména bučiny, suťové lesy a reliktní bory
− zachovalé luční a mokřadní ekosystémy,
− vodní toky a přirozený vodní režim v krajině,
− populace a stanoviště zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů,
− přírodní stanoviště a druhy významné pro soustavu Natura 2000.
3.2. Zonace CHKO
Podle § 25 odst. 2 zákona č. 114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále
jen zákon) se „hospodářské využívání území chráněných krajinných oblastí provádí podle
zón odstupňované ochrany přírody tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav
a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území”. Základní ochranné
podmínky platné pro zóny CHKO jsou zakotveny v § 26 zákona.
Zonace CHKO Lužické hory byla navržena v 1. polovině 90. let minulého století a byla
schválena Ministerstvem životního prostředí ČR dne 20. prosince 1995 protokolem pod č. j.
OOP/6651/95. Dle kritérii přírodních hodnot byly k bližšímu určení způsobu ochrany přírody
v CHKO vymezeny 4 zóny odstupňované ochrany přírody. Schválená zonace byla
zakreslena do map v měřítku 1:25 000 a následně byla vektorizována do digitální podoby.
I. zóna
Zahrnuje území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami CHKO, hlavně přirozené
a málo pozměněné ekosystémy s vysokou ekologickou stabilitou. Zařazují se sem zvlášť
chráněná území a jejich ochranná pásma a další přírodně bohaté lesní a nelesní
ekosystémy, vybraná biocentra ÚSES, zejména nadregionálního a regionálního významu.
Cílem je uchování a ochrana ekologické stability území, udržení přírodních hodnot, zvýšení
druhové diverzity a docílení přirozené druhové skladby.
I. zóna na PUPFL: Zahrnuje fragmenty relativně málo pozměněných lesních ekosystémů,
které se zachovaly většinou ve vrcholových partiích na třetihorních neovulkanitech, v
17
minulosti jen extenzivně lesnicky využívaných. Dále sem náleží lesní porosty v minulosti
intenzivně využívané, jejichž současná druhová skladba odpovídá přírodním podmínkám
stanoviště, které jsou často prostorově bohatě strukturované. V druhové skladbě převládá
buk s příměsí javoru klenu a jasanu ztepilého. Z důvodu arondace na jednotky trvalého
prostorového rozdělení lesa jsou zde okrajově zastoupeny i některé stanovištně a
geograficky nepůvodní druhy. Často je v porostech dobře vyvinuté bylinné a křovinné patro s
výskytem ohrožených a vzácných druhů rostlin, např. lýkovec jedovatý, lilie zlatohlavá, áron
plamatý, měsíčnice vytrvalá. Některé části náleží do genové základny buku a javoru. Několik
lokalit je vyhlášeno jako MZCHÚ.
I. zóna mimo PUPFL: Rozkládá se většinou na zamokřených stanovištích s výskytem
ohrožených a vzácných druhů rostlin (zejména z čeledi Orchideaceae) a na tyto biotopy
vázaných ohrožených druhů živočichů. Některé z těchto lokalit jsou vyhlášeny jako MZCHÚ
(PP Rašeliniště Mařeničky, PP U Rozmoklé žáby, PR Marschnerova louka a PP Louka u
Brodských). O ekosystémy na ZPF se pečuje v rámci Programu péče o krajinu (PPK).
II. zóna
Zahrnuje území s lesními ekosystémy s částečně pozměněnou druhovou skladbou a území
se zemědělskými v minulosti extenzivně využívanými ekosystémy s místně uchovanými
přírodními hodnotami, vhodné pro ekologickou optimalizaci hospodářského využívání s
dobře vyvinutými prvky systému ekologické stability. Dále se do této zóny zahrnují i území
nezbytná pro uchování přírodních hodnot v I. zóně jako přechodná zóna, která se v
budoucnu má co nejdříve přibližovat kvalitám I. zóny.
II. zóna na PUPFL: Je zde začleněna převážná část lesní půdy. Jedná se o částečně
pozměněné porosty, převážně smrkové s příměsí listnáčů, s vysokým podílem přirozené
obnovy, často s dobře vyvinutým bylinným a keřovým patrem. Náleží sem i běžně
obhospodařované borové porosty; jejich přirozený charakter je zachován na skalních
výchozech nebo v obtížně přístupných roklích. Dalším typem porostů jsou i rozsáhlé
smrkové monokultury, zakládané po mniškových kalamitách v minulém století.
II. zóna mimo PUPFL: Druhové složení biotopů se blíží přirozenému, je zde značná druhová
pestrost, výskyt řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Vytváří ji většinou
enklávy a oddělené plochy uvnitř lesů. Je využívána buď extenzivně (kosení jednou ročně,
extenzivní pastva) nebo je ponechána ladem (Horní Prysk, Polevsko, Svor, Horní a Dolní
Světlá, Krompach). Ve II. zóně leží také většina vodohospodářsky významného území.
Snaha je zajistit obhospodařování luk a pastvin a tím udržovat jejich přírodní hodnoty,
zvyšovat druhovou pestrost a postupně přecházet k přírodě blízkým ekosystémům s vyšší
ekologickou stabilitou.
III. zóna
Zahrnuje značně přeměněné lesní ekosystémy a v minulosti intenzivně obhospodařované
zemědělské ekosystémy, nyní většinou ruderalizované, s nepravidelnou údržbou. Kostru
ekologické stability krajiny tvoří zejména remízky a rozptýlená zeleň. Ve III. zóně je umístěna
i pro CHKO LH typická rozptýlená zástavba s dochovanou lidovou architekturou a
hodnotným krajinným rázem. Cílem je postupné zvyšování druhové diverzity ekosystémů i
rozšiřování cenných biotopů, dále vytváření funkčního systému ekologické stability krajiny,
zachování hodnotné lidové architektury a typického krajinného rázu.
IV. zóna
Zahrnuje urbanizované území s převážně městskou zástavbou a průmyslovými objekty
a rezervou pro jejich další rozvoj. Jedná se o sedm územních celků, intravilány obcí Krásná
Lípa, Chřibská, Česká Kamenice, Kamenický Šenov, Nový Bor - Arnultovice, Svor a Cvikov,
jejichž přírodovědná hodnota je výrazně potlačena civilizačními procesy.
Do IV. zóny částečně zasahují i biocentra ÚSES v podobě parků a městské zeleně. Do IV.
zóny je žádoucí soustředit aktivity, které jsou v ostatních zónách nežádoucí, ale z hlediska
18
rozvoje regionu potřebné. V rámci ÚSES je cílem zachování a obnova hodnotných enkláv
příměstské a městské zeleně a její přechod do volné krajiny.
Tab. č. 2: Popis zón odstupňované ochrany přírody v CHKO LH
Zóna ochrany
Počet
rozloha
%
přírody
segmentů
(ha)
I.
45
1698,72
6,28
II.
17
16417,49
60,71
III.
19
8173,48
30,15
IV.
7
772,56
2,86
Celkem
88
27062,25
100
Zonace rámcově odpovídá stavu a potenciálu krajiny CHKO a je dobrým podkladem pro
účinnou diferencovanou péči. Obsahuje některé dílčí nedostatky:
• II. zóna ochrany přírody je příliš rozsáhlá, tvořená převážně lesními porosty jak
z hlediska přírodního velice hodnotnými, tak lesy hospodářsky intenzivně
využívanými, méně hodnotnými
• plně nedoceňuje zachovalé mokřadní biotopy a úseky přirozených vodních toků
• nereflektuje vymezení EVL
Tyto nedostatky však nevyžadují aktuální změnu vymezení zón. V případě vyvolané revize
zonace bude při úpravě zón odstupňované ochrany přírody vhodné
• převést hodnotnější části lesních porostů z II. do I. zóny a méně hodnotné části
z II. do III. zóny,
• provést revizi I. zóny ochrany přírody, aby její vymezení lépe odpovídalo
aktuálnímu stavu přírody,
• zohlednit existenci zachovalých mokřadních biotopů a úseků přirozených vodních
toků a vymezení evropsky významných lokalit.
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území
Na území CHKO Lužické hory se nachází 18 maloplošných zvláště chráněných území (viz
mapová příloha č. 3), z toho jedna národní přírodní rezervace (NPR) s celkovou rozlohou
66,8 ha, 6 přírodních rezervací (PR) s celkovou rozlohou 203,9 ha (včetně vyhlášených OP
246,1 ha), jedna národní přírodní památka (NPP) s celkovou rozlohou 3,6 ha a 10 přírodních
památek (PP) s celkovou rozlohou 29,2 ha (včetně vyhlášených OP 42,9 ha).
NPR Jezevčí vrch
Kód ZCHÚ: 146
Vyhlášení:
• výnos Ministerstva kultury a informací č. 13.902/67 ze dne 18. 11. 1967
• výnos MK ČSR č. 17094/87-VI/2 ze dne 21. 12. 1987
Výměra: 66,8 ha
Katastrální území: Heřmanice v Podještědí, Mařenice.
Předmět ochrany: Ochrana typického smíšeného porostu s bohatým bylinným podrostem v
Lužických horách
Plán péče s platností 2003-2013 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen MŽP ČR dne 12.
6. 2003, č. j. 620/3569/03
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
19
PR Klíč
Kód ZCHÚ: 171
Vyhlášení:
• výnos Ministerstva kultury a informací č. 13.902/67- II/2 ze dne 18. 11. 1967
• výnos MK ČSR č. 17094/87-VI/2 ze dne 21. 12. 1987
• nařízení Správy CHKO Lužické hory ze dne 21. 3. 2005
Výměra: 40 ha.
Katastrální území: Arnultovice u Nového Boru, Svor.
Předmět ochrany: Ochrana suťových společenstev se vzácnými a zvláště chráněnými druhy
(hvězdnice alpská a kapradinka skalní), jedné z nejvýše položených teplomilných doubrav v
Čechách a lesních porostů s druhovým složením odpovídajícím přírodním podmínkám.
Plán péče s platností 2002-2013 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen Správou CHKO
Lužické hory dne 9. 10. 2002, č. j. 2353/2002
PR Studený vrch
Kód ZCHÚ: 424
Vyhlášení:
• Výnos Ministerstva školství a národní osvěty č. 144163/29 ze dne 10. 1. 1930
• Výnos Ministerstva školství, věd a umění č. j. 81.833/49 ze dne 8. 7. 1949
• Výnos Ministerstva školství a kultury č. j. 36.317/65 – V/2 ze dne 16. 9. 1965
• Výnos Ministerstva kultury ČSR 17094/87 –6/2 ze dne 21. 12. 1987
• Nařízení č. 6/2005 Správy CHKO Lužické hory ze dne 2. 11. 2005
Výměra: 113,3 ha + 28,1 ha ochranné pásmo.
Katastrální území: Líska
Předmět ochrany: Druhově bohaté lesní porosty charakteru květnatých a acidofilních bučin.
Suťové lesy a rozsáhlé plochy volných suťových polí na výrazném čedičovém vrchu.
Lužické hory dne 14. 8. 2006, č. j. 786/LH/E/06
PR Vápenka
Kód ZCHÚ: 488
Vyhlášení:
• Výnos Ministerstva kultury ČSR 13.365/68-II/2 ze dne 20. 1. 1969
Katastrální území: Kyjov u Krásné Lípy
Předmět ochrany: Ochrana druhově bohatých lesních porostů charakteru květnatých bučin
na vyvlečené kře jurských vápenců na významné geologické lokalitě na lužickém
přesmyku, kde se stýkající všechny hlavní geologické jednotky severních Čech a stará
důlní štola s přezimováním netopýrů.
Lužické hory dne 17. 9. 2007, č. j. 1689/LH/07.
PR Marschnerova louka
Kód ZCHÚ: 1783
Vyhlášení:
• Vyhláška č. 1/1995 Správy CHKO Lužické hory ze dne 9. 11. 1995
20
Výměra: 1,4 ha.
Katastrální území: Dolní Chřibská
Předmět ochrany: Jedinečná mokřadní lokalita s výskytem vzácných druhů rostlin (zejména z
čeledi vstavačovitých) a řady ohrožených živočišných druhů.
Plán péče s platností 2011-2020 zpracoval RNDr. Richard Višňák, Ph.D., schválen Správou
CHKO Lužické hory dne 9. 12. 2010, č. j. 1736/LH/E/10
PR Spravedlnost
Kód ZCHÚ: 2260
Vyhlášení:
• Vyhláška č. 3/2004 Správy CHKO Lužické hory ze dne 9. 4. 2004
Katastrální území: Dolní Chřibská, Doubice
Předmět ochrany: Zachovalé lesní porosty charakteru suťových lesů a květnatých bučin a
výskyt silně ohrožené rostliny kapradinky skalní, ohrožených druhů rostlin měsíčnice
vytrvalá, lilie zlatohlávek a dalších chráněných a významných druhů rostlin a živočichů
(skalník celokrajný, holub doupňák, zmije obecná a další).
Plán péče s platností 2004 - 2015 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen Správou CHKO
Lužické hory dne 11. 3. 2004, č. j. 386/2004
PR Luž
Kód ZCHÚ: 5673
Vyhlášení:
Výměra: 25,9 ha.
Katastrální území: Horní Světlá pod Luží
Předmět ochrany: Ochrana neovulkanického vrchu s lesními porosty charakteru acidofilních
a klenových bučin.
CHKO Lužické hory dne 31. 8. 2011, č. j. 1410/LH/2011
NPP Zlatý vrch
Kód ZCHÚ: 533
Vyhlášení:
• Usnesení ONV Děčín 31/64 ze dne 28. 2. 1964
• vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ze dne 11. 6. 1992 - převedení do kategorie NPP
Výměra: 3,6 ha.
Katastrální území: Líska.
Předmět ochrany: Čedičový pahorek s lomovou stěnou 30 m vysokou, odkrývající výjimečně
vyvinutou sloupcovitou odlučnost horniny.
Plán péče s platností 2007-2015 zpracoval Ing. Alexandr Hrozek, schválen MŽP ČR
dne 6. 9. 2007, č. j. 64926/ENV/07-3152/620/07.
PP Líska
Kód ZCHÚ: 216
Vyhlášení:
• Výnos Ministerstva školství a národní osvěty č. 143.547/33-V ze dne 31. 12. 1933
21
• Výnos Ministerstva kultury čj. 1.225/53-HSO/4 ze zne 22. 8. 2005
• Výnos Ministerstva kultury ČSR 14.200/88-SÚOP ze dne 29. 11. 1988
Výměra: 6,5 ha.
Katastrální území: Líska
Předmět ochrany: Ochrana lesních společenstev charakteru suťových lesů a květnatých
bučin s masovým výskytem měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) a s výskytem dalších
zvláště chráněných druhů rostlin (lilie zlatohlavá, áron plamatý).
Lužické hory dne 14. 8. 2006, č. j. 785/LH/E/06.
PP Naděje
Kód ZCHÚ: 272
Vyhlášení:
• Usnesení ONV Česká Lípa č. 83/66 ze dne 29. 7. 1966
• Vyhláška ONV Česká Lípa ze dne 12. 1. 1989
Výměra: 0,8 ha.
Katastrální území: Naděje
Předmět ochrany: Puklinová jeskyně s podlahovým ledem a výzdobou stěn.
Plán péče s platností 2014-2023 zpracoval Ing. Tomáš Besta, schválen Správou CHKO
Lužické hory dne 19. 12. 2013, č.j. 10936/LH/2013.
PP Pustý zámek
Kód ZCHÚ: 352
Vyhlášení:
• Výnos Ministerstva školství a kultury č. 17.503/55-A/6 ze dne 4. 7. 1956
• Usnesení ONV Česká Lípa č. 160/63 ze dne 6. 9. 1963
• Vyhláška ONV Česká Lípa ze dne 12. 1. 1989
• Nařízení Správy CHKO Lužické hory č. 4/2005 ze dne 22. 8. 2005
Katastrální území: Dolní Prysk
Předmět ochrany: Ochrana vypreparovaného znělcového suku s odkrytou vnitřní
geologickou stavbou, unikátním uložením znělcových sloupů dlouhých až 25 m.
PP Kytlice
Kód ZCHÚ: 614
Vyhlášení:
• Výnos Ministerstva kultury ČSR č. 7.832/75 ze dne 29. 4. 1975
Katastrální území: Falknov
Předmět ochrany: Ochrana masového výskytu šafránu jarního na pravidelně kosených
přirozených vlhkých loukách.
Plán péče s platností 2006-2015 zpracovala Ing. Monika Radoňová, schválen Správou
CHKO Lužické hory dne 9. 3. 2007, č. j. 365/LH/07.
22
PP Louka u Brodských
Kód ZCHÚ: 1914
Vyhlášení:
• Vyhláška Správy CHKO Lužické hory č. 1/1997 ze dne 15. 12. 1997.
Katastrální území: Dolní Chřibská
Předmět ochrany: Jedinečné naleziště prstnatce májového a dalších ohožených druhů rostlin
a živočichů.
Plán péče s platností 2008-2017 zpracoval Ing. Ludvík Šajtar, schválen schválen Správou
CHKO Lužické hory dne 9. 7. 2008, č. j. 1300/LH/E/08.
PP Brazilka
Kód ZCHÚ: 2152
Vyhlášení:
Výměra: 8,6 ha.
Katastrální území: Horní Světlá pod Luží
Předmět ochrany: Rostlinná společenstva vřesovišť as. Nardo-Juncetum squarrosi ve formě,
která nemá obdoby minimálně v tuzemském měřítku. Dalším předmětem je výskyt zvláště
chráněných, silně ohrožených druhů rostlin: všivec mokřadní, rosnatka okrouhlolistá, rdest
alpský.
Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Mgr Martin Bílý, změnu plánu péče zpracoval
RNDr. Richard Višňák PhD., schválen Správou CHKO Lužické hory dne 12. 1. 2011, č. j.
68/LH/E/11.
PP Noldenteich
Kód ZCHÚ: 2254
Vyhlášení:
Katastrální území: Kunratice u České Kamenice
Předmět ochrany: Rybníček s přirozenými břehovými porosty a výskytem řady cenných
rostlinných společenstev (rašeliniště, ostřicové porosty, olšiny a rašelinné smrčiny). Jde o
nejbohatší lokalitu zvláště chráněné rosnatky okrouhlolisté v Lužických horách, z dalších
cenných druhů zde rostou skřípinec jezerní nebo suchopýr úzkolistý.
Plán péče s platností 2014-2023 zpracovala Mgr. Zuzana Růžičková, schválen Správou
PP Rašeliniště Mařeničky
Kód ZCHÚ: 2255
Vyhlášení:
Katastrální území: Mařeničky
Předmět ochrany: Rašelinná březina a jedinečné rašeliniště v oblasti Lužických hor s
výskytem řady zvláště chráněných druhů rostlin (klikva bahenní, rosnatka okrouhlolistá).
23
Cenné jsou rovněž navazující biotopy mokřadních luk a rozsáhlé rákosiny s vodní plochou
jako potenciální hnízdiště ptactva.
Plán péče s platností 2014-2023 zpracoval Mgr. Martin Waldhauser, schválen Správou
PP Bílé kameny
Kód ZCHÚ: 2414
Vyhlášení:
• Výnos Ministerstva kultury č. 11.600/55 ze dne 4. 7. 1955
• Usnesení ONV Liberec č. 52/64 ze dne 2. 3. 1964
Výměra: 0,7 ha.
Katastrální území: Jítrava
Předmět ochrany: Pískovcové útvary, které jsou vytvarované do oblých, hřibovitých až
pravidelně kulovitých tvarů.
Plán péče s platností 2014-2023 zpracoval Dr. Václav Růžička, schválen Správou CHKO
PP U Rozmoklé žáby
Kód ZCHÚ: 5674
Vyhlášení:
Výměra: 1,5 ha.
Katastrální území: Heřmanice v Podještědí, Mařenice
Předmět ochrany: Ochrana přechodových rašelinišť a rašelinných lesů s výskytem
významných a zvláště chráněných druhů hub a rostlin.
CHKO Lužické hory dne 15. 4. 2011, č. j. 597/LH/2011
Kromě maloplošných zvláště chráněných území byla vyhlášena přechodně chráněná plocha
(PCHP) Pekařka s platností 2008–2017 (rozhodnutí Správy CHKO Lužické hory ze dne 29.
2. 2008, č. j. 1102/LH/2008) pro ochranu hnízdiště výra velkého.
Maloplošná chráněná území reprezentující nejzachovalejší části CHKO Lužické hory
zaujímají plochu 303,5 ha, tj. přibližně 1,14 % plochy CHKO. Na území CHKO bylo zatím
vyhlášeno 18 zvláště chráněných území. V období platnosti předchozího plánu byly
odstraněny závažné nedostatky ve zřizovacích výnosech některých MZCHÚ (např. nejasně
vymezené hranice, chybně spočítaná rozloha, chybná parcelní čísla). Bylo provedeno
geodetické zaměření všech MZCHÚ a následné přehlášení sedmi MZCHÚ (PR Klíč, PR
Vápenka a PR Studený vrch, PP Bílé Kameny, PP Líska, PP Kytlice, PP Pustý zámek). Tím
byl odstraněn nesoulad mezi zřizovací dokumentací a realitou. Zároveň došlo v období
platnosti předchozího plánu péče k vyhlášení šesti nových MZCHÚ (PR Luž, PR
Spravedlnost, PP U Rozmoklé žáby, PP Brazilka, PP Rašeliniště Mařeničky a PP
Noldenteich). Žádné MZCHÚ nebylo zrušeno.
Drobným problémem do budoucna zůstává fakt, že ačkoli bylo provedeno geodetické
zaměření, nebyl v některých případech, kdy do MZCHÚ zasahuje jen část pozemku,
vyhotoven geometrický plán, který by umožňoval rozdělení pozemku a případné odkoupení
příslušné části ležící v MZCHÚ (PP Rašeliniště Mařeničky).
24
Vyhlášená MZCHÚ reprezentativně zachycují nejhodnotnější lokality s výskytem
cenných lesních i nelesních společenstev a lokality soustředěného výskytu zvláště
chráněných druhů rostlin a živočichů. V rámci MZCHÚ je chráněno několik významných
lokalit neživé přírody, ale vzhledem k jejich množství v CHKO a různorodosti lze do
budoucna uvažovat ještě o vyhlášení menšího počtu dalších MZCHÚ geologického
charakteru, případně o vyhlášení dalších menších lokalit s druhově bohatými společenstvy a
výskytem zvláště chráněných druhů.
3.4. Natura 2000
Natura 2000 je soustava chráněných území, která vytvářejí na svém území podle jednotných
principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů
živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější,
nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické).
Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu
přírody – směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) a
směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Na základě směrnice o ptácích jsou
vyhlašovány ptačí oblasti – PO (v anglickém originále Special Protection Areas – SPA) a
podle směrnice o stanovištích evropsky významné lokality – EVL (v anglickém originále Sites
of Community Importance – SCI). Dohromady ptačí oblasti a evropsky významné lokality
tvoří soustavu chráněných území Natura 2000.
3.4.1. Evropsky významné lokality
Evropsky významné lokality (EVL) v ČR jsou stanoveny nařízením vlády č. 132/2005 Sb. ve
znění novelizace ze dne 3. 11. 2009 (NV č. 371/2009 Sb.) v rámci národního seznamu
evropsky významných lokalit. V CHKO Lužické hory je takto vymezeno 12 EVL (viz tab. č. 3,
podrobná specifikace stanovených EVL je v příloze č. 7.).
Na navrhování EVL se podílela Správa CHKO Lužické hory ve snaze vybrat z
ochranářského pohledu ty nejhodnotnější lokality. Většina vybraných lokalit je součástí
stávajících MZCHÚ, I. a II. zóny CHKO a regionálních biocenter ÚSES. K doplnění
národního seznamu připravila Správa CHKO Lužické hory návrhy dalších 3 EVL (Klučky,
Brazilka–Luž, Hvozd–Hochwald), které však nebyly vybrány. K hranici CHKO Lužické hory
bezprostředně přiléhá na území Německa lokalita SCI „Hochlagen des Zittauer Gebirges“.
Tab. č. 3: Přehled evropsky významných lokalit v CHKO Lužické hory
Kód a jméno lokality
Rozloha ha Předmět ochrany – typ přírodního stanoviště
(na území
soustavy Natura 2000 a druhy chráněné EU
CHKO)
(*hvězdička označuje prioritní stanoviště a druhy)
CZ0420082 Studenec
CZ0420083
846,23
8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum
9180* Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v
roklích
Rozsáhlý komplex lesních porostů na čedičových kopcích s velkým
podílem porostů relativně přirozeného druhového složení, mozaika
společenstev květnaté bučiny (L5.1), acidofilní bučiny (L5.4), suťové
lesy (L4), s rozsáhlými plochami volných suťových polí. Způsob
hospodaření aktuálně uplatňovaný v lesních porostech se jeví pro
zachování biotopů jako dostačující.
61,09
6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
25
Spravedlnost-Chřibská
(Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a
boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion
albae)
Biotopově je oblast značně různorodá, na vrchu Spravedlnost a v jeho
nejbližším okolí převažují pestrá lesní společenstva charakteru
květnatých bučin a suťových lesů s bohatým bylinným podrostem. Ve
východní části se nacházejí četná lesní prameniště. Bezlesí je tvořeno
převážně mezofilními loukami (T1.1), ve vlhčích částech (zvláště PR
Marschnerova louka) vlhkými pcháčovými loukami (T1.5). Způsob
zachování biotopů jako dostačující. Obhospodařování luk je zajištěno
pomocí agroenviromentálních programů, nebezpečím je možné šíření
dřevin a ruderálních druhů na neudržovaných plochách. Nejcennější
plochy luk jsou udržovány pomocí dotačních programů MŽP.
Potenciální konflikty spočívají v překryvu lokality s Ptačí oblastí Labské
pískovce – z důvodu ochranných podmínek chřástala polního je nutný
posun seče do pozdějšího termínu.
338,25
3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu
CZ0420507
Magnopotamion nebo Hydrocharition
Údolí Chřibské Kamenice
7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště
svahů
8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti
91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a
boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion
albae)
Komplex lesních porostů, z větší části kulturních. Na části lokality
relativně přirozené lesní porosty charakteru acidofilních bučin,
květnatých bučin a suťových lesů, včetně rozsáhlých ploch primárního
bezlesí (suťová pole). Významnou složkou EVL jsou typicky vyvinuté
mokřadní biotopy – lesní rašelinná prameniště, přechodová rašeliniště a
litorální porosty Jedlovských rybníků. Největším problémem je značný
podíl kulturních lesních porostů. V případě Jedlovských rybníků je nutné
zajištění trvalé vodní hladiny (poškození hrází Jedlovských rybníků
v roce 2003, a především po povodních v roce 2010).
CZ0420520
626,52
Lužickohorské bučiny
svahů
roklích
Nejrozsáhlejší komplex bučin (převážně acidofilních, z menší části
květnatých s přechody do suťových lesů) na území Lužických hor.
Způsob hospodaření aktuálně uplatňovaný v lesních porostech se jeví
pro zachování biotopů jako dostačující.
CZ0423507
185,63
1106 losos atlantský (Salmo salar)
Horní Kamenice
1355 vydra říční (Lutra lutra)
Významný vodní tok, přirozené úseky se střídají s regulovanými.
26
CZ0423652 Chřibská –
kostel
CZ0424031
České Švýcarsko
CZ0510508 Klíč
CZ0510509 Jezevčí vrch
Stabilní populace vydry říční, losos atlantský se vyskytuje jen v úseku
mimo CHKO Lužické hory, jeho migraci na území CHKO LH brání
neprůchodné stupně v České Kamenici. Aktuálně největší zátěží jsou
opravy objektů v korytě a jeho blízkosti po povodni v roce 2010, dále
znečištění splaškovými vodami z Kytlic, Falknova a Mlýnů (absence
kanalizace a ČOV). Migraci ztěžuje několik menších stupňů na území
CHKO LH.
0,06
1324 netopýr velký (Myotis myotis)
Významná a stabilní populace netopýra velkého na půdě a věži kostela,
problémy nezaznamenány.
10626,91
3260 Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů
Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion
4030 Evropská suchá vřesoviště
6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
svahů
roklích
9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea)
1421 vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum)
1106 losos atlantský (Salmo salar)
1355 vydra říční (Lutra lutra)
Rozsáhlá lokalita ležící převážně na území sousedního NP České
Švýcarsko, na území CHKO Lužické hory zasahuje jen okrajově,
předměty ochrany EVL se nacházejí převážně mimo území CHKO
Lužické hory.
322,83
4030 - Evropská suchá vřesoviště
6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
8150 - Středoevropské silikátové sutě
8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
9110 - Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
Komplex lesních porostů, z větší části kulturních. Na části lokality lesní
porosty relativně přirozeného charakteru acidofilních bučin, popř.
květnatých bučin a acidofilních doubrav. Mimořádná hodnota lokality
spočívá především ve velkém rozsahu primárního bezlesí a extrémní
svažitosti, včetně reliktních prvků. Obecně největším problémem je
značný podíl kulturních lesních porostů. Na okrajích EVL se vyskytují
poměrně druhově bohaté mezofilní ovsíkové trávníky (T1.1).
Obhospodařování luk je zajištěno pomocí agroenviromentálních
programů, nebezpečím je možné šíření dřevin a ruderálních druhů na
neudržovaných plochách.
96,00
roklích
27
CZ0513249 Prácheň Zicht
Mozaika kvalitních lesních porostů přirozeného druhového složení:
květnaté bučiny (L5.1), acidofilní bučiny (L5.4), suťové lesy (L4) na
znělcové kupě. Způsob hospodaření aktuálně uplatňovaný v lesních
porostech se jeví pro zachování biotopů jako dostačující.
2,08
1166 čolek velký (Triturus cristatus)
Mokřad se stabilní populací čolka velkého, pro podporu populace byly
v letech 2006 a 2008 již značně zazemněné tůně regenerovány, v roce
2007 v blízkosti EVL vybudovány nové tůně. V roce 2012 byla zjištěna a
následně zredukována obsádka karasa stříbřitého (viz kap. 3.9.2)
CZ0513509 Svitávka
10,12
1096 mihule potoční (Lampetra planeri)
Významný vodní tok, přirozené úseky se střídají s regulovanými.
Stabilní populace mihule potoční vázaná na náplavy sedimentů
v přirozených úsecích toku. Obecným problémem je velký podíl
regulovaných úseků procházejících zástavbou a eutrofizace vody
z důvodu absence kanalizace a ČOV. Aktuálně největší zátěží jsou
opravy objektů v korytě a jeho blízkosti po povodni v roce 2010.
Problémem jsou i migrační překážky (stupeň Krompach, obtokové
koryto Kunratických rybníků a stupeň v Kunraticích u Cvikova), které
jsou v řešení, dále menší stupeň v Mařeničkách.
CZ0514041 Suchý vrch –
187,75
4030 Evropská suchá vřesoviště
Naděje
svahů
1308 netopýr černý Barbastella barbastellus
1323 netopýr velkouchý Myotis bechsteinii
Plošně převažují porosty acidofilních bučin, k nim přistupují druhově
bohatší květnaté bučiny a suťové lesy, otevřené suťové plochy. Způsob
zachování biotopů jako dostačující. Na části EVL rostou smrkové
kultury. Populace netopýrů jsou vitální a stabilní.
3.4.2. Ptačí oblast Labské pískovce
Na území CHKO Lužické hory zasahuje (do jeho severozápadní části mezi obcemi Chřibská,
Rybniště, Krásná Lípa, Kyjov a Doubice) ptačí oblast Labské pískovce. Největší část leží na
území CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko.
Část ptačí oblasti na území CHKO Lužické hory je významná především pro chřástala
polního, který žije v životaschopných populacích západně od Krásné Lípy, další lokality se
nacházejí v okolí Chřibské, Doubice a Rybniště. Ostatní druhy, které jsou předměty ochrany
PO, se vyskytují zejména v rozsáhlých lesnatých a skalnatých oblastech na území CHKO
Labské pískovce a NP České Švýcarsko.
Početnost chřástala na území CHKO v průběhu let zanačně kolísá, důvody nejsou
přesně známy. Buď se jedná o přirozenou oscilaci v rámci populace, a nebo o příliš
intenzivní hospodaření, neumožňující chřástalovi úspěšné vyhnízdění. Využití dotačního
titulu zaměřeného na ochranu hnízdiště chřástala na území CHKO je nízké, aktuálně je
využíváno v rámci PO na některé louky u Dolní Chřibské (dále i na několik menších lokalit
mimo PO).
Plochy lučních porostů v PO jsou z pohledu chřástala stabilní, nebezpečí představuje
zarůstání, přeměna luk na intenzivní pastviny, výstavba a zalesňování. Dalším negativním
faktorem je přímé rušení člověkem a predace domácími zvířaty v blízkosti sídel (zejména
lokality v okolí Krásné Lípy). V rámci ochrany tohoto evropsky významného druhu je nutno
28
zachovat dostatek vhodných biotopů pro hnízdění, sledovat lokality a zajistit posun seče po
15. 8. a vhodný způsob jejího provedení (od středu k okrajům). V případě pastvin zajistit
oplocení podmáčených míst. Dále je nutné také regulovat vysoké stavy predátorů (lišek,
divokých prasat).
CZ0421006 – Labské pískovce
Rozloha:
35479.9802 ha
Vyhlášení: nařízení Vlády č. 605/2004 Sb. ze dne 27. 10. 2004
Předmět ochrany (druhy přílohy I směrnice o ptácích a druhy podle článku 4.2, pro které je
oblast vyhlášena):
• chřástal polní Crex crex
• datel černý Dryocopus martius
• sokol stěhovavý Falco peregrinus
• výr velký Bubo bubo
K hranici CHKO Lužické hory bezprostředně přiléhá na území Německa lokalita SPA Zittauer
Gebirge.
3.5. Památné stromy
V současné době je v CHKO Lužické hory vyhlášeno 12 objektů památný strom (celkem 18
jedinců) – z toho 10 solitérních památných stromů (3 tisy červené, 5 lip srdčitých, 1 dub letní
a 1 borovice lesní) a 2 skupiny památných stromů (6 ks pod hřbitovem v Chřibské a 2 buky
lesní na Zeleném vršku v České Kamenici)
Základní údaje o památných stromech jsou v tab. č. 4. Nejvýznačnějšími a bezesporu
nejcennějšími stromy jsou tisy na Krompachu. Nejstarší z nich (kód ÚSOP 102218) je
chráněn již od roku 1954.
V roce 2008 byl vypracován posudek: „Zhodnocení zdravotního stavu 16 ks památných
stromů a návrh péče o ně v budoucích letech” (Ždárský, 2008). Do hodnocení nebyly
zahrnuty dva památné stromy - borovice lesní v Mařenicích a lípa srdčitá u kapličky
v Kamenickém Šenově, jejichž zdravotní stav je velmi dobrý. U ostatních stromů odborný
posudek konstatoval, že jejich zdravotní stav je uspokojivý a odpovídá jejich stáří. Pouze dva
stromy vykazovaly silnou statickou labilitu s možností zlomu či vývratu. Jsou to lípa srdčitá
v Drnovci, u které byl navržen silný redukční řez a torzo lípy srdčité ve Skupině památných
stromů pod hřbitovem v Dolní Chřibské. Tento strom se při silné vichřici v roce 2005 zlomil a
zůstalo z něj pouhé torzo s výmladky na kmeni. Dnes není tento strom nijak nebezpečný pro
své okolí a může být (resp. měl by být) jako cenný biotop pro mnoho jiných živých organismů
na stanovišti ponechán.
U ostatních stromů byly navrženy specifické řezy a instalace vazeb. Reinstalace vazeb
byla navržena u tisů na Krompachu. Tento posudek byl ještě pracovně oponován pracovníky
AOPK ČR – dendrology a poté připraven návrh opatření z Programu péče o krajinu (PPK).
V roce 2009 a 2010 byla navržená opatření v rámci PPK provedena.
24. května 2010 bouřka spojená s tornádu podobným jevem „downburst“ silně
poškodila památnou Lípu v Trávníku. Došlo k poškození jedné spodní vazby a koruna
stromu byla silně prolámaná. Po tomto poškození byla koruna stromu ošetřena odborným
řezem a provedena reinstalace vazeb. Strom však plně neregeneroval a uschla celá pravá
část koruny. Ve spodní části kmene se objevila rozsáhlá dutina a ve kmeni trhlina. 19. září
2012 byl zdravotní stav stromu opět posouzen za účasti pracovníků AOPK ČR a navržen
redukční řez pravé suché části koruny na výšku 10 m a levé (živé) části na výšku cca 11,5 m
(nad horním rozvětvením živých větví). Při realizaci tohoto nutného opatření (strom byl
značně nestabilní) došlo k rozpadu celého stromu.
Zdravotní stav památných stromů odpovídá jejich věku a charakteru. Je pravidelně
sledován a v případě potřeby jsou prováděny odborné zásahy, např. zdravotní a
29
bezpečnostní řezy, instalace korunových vázání a ošetřování dutin. Péče je realizována z
prostředků PPK a realizují ji arboristé.
V CHKO Lužické hory jsou další stromy, které by svými charakteristikami (druhem,
stářím, vzrůstem či krajinotvorným působením) mohly být vyhlášeny jako památné. Správa
CHKO Lužické hory eviduje cca 15 takových stromů a 2 aleje (Střelnice v Chřibské a Křížová
cesta ve Cvikově).
Při vyhlašování památných stromů je třeba důkladně zhodnotit jejich ekologický,
estetický a historický význam, posoudit možná „rizika” přítomnosti stromu na stanovišti, jeho
biologické a statické poměry a možnosti jeho vývoje.
V minulosti byla zrušena ochrana památného stromu Javoru v Mařenicích, kde došlo
v roce 2000 k jeho rozpadu a jasanu ztepilého ve Skupině památných stromů v Chřibské
v roce 2006 z důvodu ohrožení bezpečnosti osob a majetku v bezprostředním okolí stromu v
důsledku narušení statiky stromu (malá zbytková stěna dutého kmene, v roce 2006). U Lípy
v Trávníku bylo zahájeno správní řízení dne 19. 3. 2013 o zrušení ochrany stromu z důvodu
rozpadu stromu.
30
Tab. č. 4: Památné stromy
Čís.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
Kód
Počet
Název
Druh
Vyhlásil
ÚSOP
(ks)
102107 Lípa na Sedle
lípa srdčitá
1 Správa CHKO Lužické hory
102218 Tis v Krompachu tis červený
1 ONV Česká Lípa
102190 Tis v Krompachu tis červený
1 ONV Česká Lípa
Tis v Krompachu
102217 v louce
1 ONV Česká Lípa
tis červený
Borovice v
borovice
102216 Mařenicích
lesní
1 ONV Česká Lípa
Schabestielova
102094 lípa
lípa srdčitá
102170 Lípa v Drnovci
102172 Lípa u kapličky
102095 Dub u Svobodů
Skupina stromů
102096/1 pod hřbitovem
Skupina stromů
Skupina stromů
Skupina stromů
Skupina stromů
Skupina stromů
Buky na Zeleném
102097/1 vršku
Buky na Zeleném
102097/1 vršku
102184 Lípa v Trávníku
Datum
Katastrální území
vyhlášení
26.11.1998 Dolní Chřibská
12.1.1989 Krompach
12.1.1989 Krompach
2258/2
370/1
347/1
Obvod
(cm)
478
462
251
Výška
(m)
17
11,2
10,7
274/1
308
12,5
12.1.1989 Mařenice
Krásné Pole u
29.11.2000 Chřibské
1234
274
22
318
510
14
23.7.2001 Drnovec
27.11.2000 Kamenický Šenov
15.11.2000 Falknov
28/1
2004/1
69/1
442
474
450
14
21
24
12.1.1989 Krompach
Parcela
Zdravotní
stav
dobrý
dobrý
dobrý
dobrý
výborný
silně
poškozený
silně
poškozený
lípa srdčitá
lípa srdčitá
dub letní
dub letní
8.12.2000 Chřibská
1062/8
425
27
výborný
dub letní
1062/8
377
28
lípa srdčitá
1062/8
413
9
výborný
torzo kmene s
výmladky
javor mléč
1062/8
298
29
dobrý
javor klen
jasan
ztepilý
1062/8
422
28
1062/8
357
19
dobrý
silně
poškozený
buk lesní
4.12.2000 Česká Kamenice
1344/5
376
31
výborný
buk lesní
lípa srdčitá
4.12.2000 Česká Kamenice
26.8.1998 Trávník u Cvikova
1344/5
136/1
450
(538)*
29,5
(29)*
výborný
rozpadlý
* Údaje dle měření v roce 2009.
31
výborný
výborný
Mimolesní zeleň
Mimolesní zeleň v CHKO Lužické hory vytváří různorodé prvky např. solitérní stromy,
skupiny stromů ve volné krajině, remízky, meze se stromy a keři, aleje, lesíky, parky,
zahrady, břehové porosty vodních ploch a toků, porosty náletových dřevin na okrajích lesů a
podél komunikací, zeleň v zastavěné části měst a obcí. Tyto prvky svou různorodou
skladbou, barevností a proměnlivostí v ročních obdobích spoluvytvářejí krajinu Lužických
hor.
Stav a charakter mimolesní zeleně je výsledkem činnosti člověka v krajině. Rozložení
mimolesní zeleně v krajině se postupně vyvíjelo v souvislosti se zemědělským
obhospodařováním. Svou hospodářkou činností v minulosti člověk mimolesní zeleň vytlačil
na místa, která nebylo možné efektivně využít k hospodářské činnosti (meze, lesíky na
kamenitém podloží apod.) nebo na místa, kde mimolesní zeleň plnila nezbytnou a užitečnou
úlohu pro stabilitu krajiny a životního prostředí (např. břehové porosty). Později při
zemědělské velkovýrobě byly postupně scelovány zemědělské pozemky ve velké lány a
mimolesní zeleň byla často zcela odstraněna. Jen plochy pro zemědělskou velkovýrobu
nevhodné byly ponechány ladem, zarostly nálety dřevin a po desetiletích přirozeného vývoje
se na nich vyvinul ekologicky i esteticky hodnotný porost dřevin (lesní okraje, meze, úvaly).
S útlumem zemědělství na konci minulého století se mimolesní zeleň rozšířila i na další
neobhospodařované pozemky. Dnešní zemědělská činnost v krajině Lužických hor je
zaměřená převážně na její údržbu, tj. uchování všech jejích ekologických i estetických funkcí
a krajinného rázu.
V současné době sílí požadavky na kácení mimolesní zeleně. Z hlediska ekologického a
krajinotvorného se však často jedná o dnes již velmi cenné prvky mimolesní zeleně (lesní
okraje, břehové porosty, solitérní stromy, skupiny dřevin).
Zeleň v intravilánech měst a obcí
V důsledku nárůstu relativně častých extrémních klimatických výkyvů v posledních letech je
patrný nárůst kácení dřevin rostoucích mimo les především v intravilánech obcí.
Kácení dřevin dle zákona povolují městské a obecní úřady. Na úřadech jsou vedeny
přehledy pozemků (ve vlastnictví města či obce) vhodných pro náhradní výsadbu. Těchto
pozemků je velmi málo a neumožňuje to dostatečně využívat nástroje ukládání náhradních
výsadeb za pokácené dřeviny daného zákonem.
Při povolování kácení dřevin rostoucích mimo les spolupracují městské a obecní úřady
se Správou CHKO Lužické hory. Spolupráce se zaměřuje hlavně na sledování zdravotního
stavu a vývoje významných stromů, alejí a stromořadí v krajině, Správa CHKO poskytuje
odborné konzultace pro obce a občany. V rámci programu Péče o krajinu ošetřuje významné
stromy, stromořadí a aleje či vysazuje nové.
Ve městech a obcích jsou sice vysazovány nové stromy a aleje, ale celková koncepce
rozvoje a údržby zeleně v intravilánech měst a obcí chybí. Zpracování generelů zeleně by
vytvořilo efektivní nástroj pro její správu a údržbu.
Vlastníci pozemků pečují o stromy většinou nahodile a bez odborných znalostí. Často
provádějí neodborné zásahy v korunách stromů, přistupují k velkým redukčním ořezům tzv.
„na hlavu”, kdy z původního stromu zůstane nevzhledné torzo (často pouze kmene). Tím
poškozují stabilitu stromů, způsobují jejich zásadní a trvalá poškození stromů, výrazně
snižují jejich vitalitu a perspektivu dalšího růstu.
Za poslední desetiletí došlo k výraznému posunu v oblasti péče o zeleň po odborné
stránce. V CHKO Lužické hory již pracuje řada arboristických firem i živnostníků, kteří mají
odborné znalosti a praxi. Stále ovšem (zejména pro soukromé osoby) péči o stromy
vykonávají i lidé bez potřebného odborného vzdělání, kteří svými neodbornými zásahy
působí škodu na mimolesní zeleni.
Dřeviny představují charakteristickou součást intravilánů měst a obcí, spoluutvářejí jejich
obraz, ovlivňují jejich mikroklimatický režim, hygienické podmínky, obytnost i rekreační
hodnotu stejně jako jejich biologickou i estetickou hodnotu. Jejich funkčnost závisí na jejich
umístění, prostorovém uspořádání v území, druhové, věkové skladbě výškové struktuře i
množství. Dřeviny podmínky okolního prostředí nejen ovlivňují, ale jsou jím i ovlivňovány. V
32
člověkem silně pozměněném prostředí intravilánů měst a obcí jsou však cizím prvkem. Cizím
ne pro to, že by sem nepatřili, ale naopak člověk je zde právě pro jejich vlastnosti
spoluutváření jeho životního prostředí potřebuje. Cizí jsou zde proto, že se zde setkávají s
množstvím stresových vlivů na jejichž intenzitu či přítomnost nebyly v průběhu svého vývoje
přizpůsobené. Aby v tomto člověkem pozměněném prostředí plnili svoji úlohu potřebují péči
člověka. A aby tato péče byla efektivní je potřeba pochopit vliv jednotlivých stresových vlivů
na průběh životních procesů dřevin a tento vliv zohlednit v návrhu péče o dřeviny i městskou
zeleň jako celek.
Při hodnocení dřevin, návrhu péče a případně povolování kácení v intravilánech je také
nutné zohlednit „rizika” přítomnosti dřeviny na konkrétním stanovišti, její biologické a statické
poměry, možnosti jejího vývoje a navrhnou opatření směřující ke zlepšení podmínek pro růst
dřeviny či pro stabilizaci zjištěných defektů a v případně nutnosti skácení dřeviny, zvážit
možnost a nutnost uložení náhradní výsadby na daném či na jiném stanovišti.
K zajištění odborné péče o dřeviny rostoucí mimo les, ke zkvalitnění prováděných prací,
zajištění porovnatelnosti výstupů a sjednocení termínů v komunikaci (např. mezi projektanty,
úřady, odbornými institucemi a občany) vznikají od roku 2010 ve spolupráci Agentury
ochrany přírody a krajiny ČR a Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně
Standardy řady A (Arboristické standardy). Již byl zveřejněn standard Řez stromů,
v současnosti je před schválením standard Výsadba stromů a pracuje se na dalších
standardech řady A: Ochrana stromů při stavební činnosti, Kácení stromů, Výsadba a řez
keřů, Ochrana stromů před úderem blesku, Hodnocení stromů.
3.6. Rostlinná společenstva
Následující přehled vegetace Lužických hor je zpracován dle Katalogu biotopů ČR (Chytrý a
kol. 2010). Podkladem ke zpracování byly výsledky mapování přírodních stanovišť v letech
2001–2003 a jejich aktualizace v následujících letech, rozlohy všech identifikovaných biotopů
v území, včetně okrajových a netypických, jsou uvedeny v tab. č. 5, odfiltrovány jsou jen
jednoznačné mapovací chyby. Plošné zastoupení nepřírodních biotopů (řada X) neodráží
skutečný stav, na dalších 2280 ha nebyly tyto biotopy vymapovány.
Tab. č. 5. Zastoupení a rozloha biotopů v CHKO LH
Biotop
K1
K3
L1
L10.1
L10.2
L2.2
L2.2A
L2.2B
L3.1
L4
L5.1
L5.4
L7.1
L7.2
L7.3
L8.1A
L8.1B
L9.2A
L9.2B
M1.1
M1.3
M1.4
M1.5
M1.7
M2.1
M5
R1.4
R2.2
R2.3
S1.2
S1.3
S2B
S3B
T1.1
T1.10
T1.2
T1.3
T1.4
Rozloha [ha]
20,12
26,35
6,57
9,07
0,49
267,12
200,90
249,09
20,29
241,92
784,05
3 366,94
9,45
1,71
420,15
28,33
264,01
20,08
33
294,53
18,20
1,46
0,28
0,48
9,30
2,44
3,69
8,48
3,41
15,31
131,75
1,77
0,21
<0,01
2 373,98
2,96
12,85
462,40
11,16
T1.5
T1.6
T1.9
T2.3B
T3.1
T3.4D
T4.2
T5.5
T8.2B
T8.3
V1F
V1G
V2C
V4A
V4B
X1
X10
X11
X12
X12A
X12B
X13
X14
X2
X3
X5
X6
X7
X7A
X7B
X8
X9A
X9B
255,28
119,95
8,74
144,12
0,07
0,49
1,76
8,01
1,00
2,45
20,76
20,61
0,24
1,14
25,11
1 027,66
561,77
57,75
201,19
132,31
58,25
31,03
8,99
542,84
43,99
1 369,38
27,56
553,21
54,44
32,64
8,94
10 918,61
30,91
34
Stručný popis významných, plošně rozsáhlejších nebo častých přírodních biotopů
V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
Z hlediska výskytu vzácnějších druhů je významnější pouze několik menších lokalit, rybníčků
i tůní, které neslouží k intenzivnímu chovu ryb a kde se vyskytuje Potamogeton alpinus.
Zbylé vodní plochy obsahují většinou pouze nejběžnější druhy jako Potamogeton natans a
Lemna minor.
V2C Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod
Takto je označena pouze malá část Školního rybníku, jedná se o oblast v okolí přítoku do
rybníku. Callitriche palustris, Sparganium emersum.
V4 Vodní toky
Většinou bez významných vodních makrofyt.
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod
Dominantním druhem těchto porostů v Lužických horách je Phragmites australis.
R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců
Vzhledem k tomu, že Lužické hory jsou pramennou oblastí, jedná se o poměrně hojný
maloplošný biotop. Vyskytující se druhy jsou např. Carex remota, Carex brizoides, vzácněji
Carex pendula, Chrysosplenium oppositifolium, Viola palustris, Cardamine amara.
R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště
Maloplošně se vyskytující porosty nejčastěji v mozaikách. Nejhodnotnější porosty s ostřicí
Davallovou (Carex davalliana) se vyskytují v PR Marschnerova louka a PP Louka u
Brodských. Obě uvedené lokality jsou mozaikou s T1.5 (pcháčové louky).
R2.3 Přechodová rašeliniště
Biotop doprovázející často lesní prameniště, tato stanoviště bývají ve velké míře
zanedbatelných rozloh. Kvalitnější porosty se vyskytují na vtocích do extenzivně
obhospodařovaných nádrží (Hraniční rybník, Naděje, Noldenteich, Jedlovské rybníky), ze
zastoupených druhů lze uvést např. Carex echinata, Drosera rotundifolia, Eriophorum
vaginatum, E. angustifolium, Viola palustris. Dále v bývalém lomu na Jedlové (Drosera
rotundifolia, Ledum palustre). Reprezentativní porosty svazu Sphagno recurvi-Caricion
canescentis jsou zastoupeny např. v PP Rašeliniště Mařeničky a na nedaleké lokalitě v PP U
Rozmoklé žáby.
S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin
Ať už se jedná o výchozy čedičů, suťová pole nebo pískovce, většinou jde o vegetaci spíše
sporadickou. Vyskytují se např. Gymnocarpium dryopteris, Cystopteris fragilis, Calluna
vulgaris, Asplenium trichomanes, A. septentrionalis, Calamagrostis arundinacea, Polypodium
vulgare, ze vzácných druhů pak Allium schoenoprasum subsp. alpinum, Aster alpinus,
Woodsia ilvensis.
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky
Nejčastěji mapovaný nelesní přírodní biotop většinou nižší reprezentativnosti. Často se jedná
o bývalá pole, která byla převedena na travní porost (TP). Kosení těchto pozemků, které
probíhá za přispění zemědělských dotací, probíhá poměrně pozdě (červenec), někdy jsou
louky posečeny pouze jednou, což se negativně odráží na jejich druhové skladbě.
Zachovalé luční typy odpovídají as. Trifolio-Festucetum rubrae, někdy s výraznějším
zastoupením indikátorů svazu Violion caninae. Vedle Festuca rubra se dominantně uplatňuje
i Agrostis capillaris, někdy i Holcus mollis, dále přistupují Anthoxanthum odoratum, Dactylis
glomerata, Alopecurus pratensis, Phleum pratense, Trisetum flavescens. Bylinná složka
35
bývá většinou chudá druhově i kvantitativně uveďme např. Galium album, Leucanthemum
vulgare, Lotus corniculatus, Campanula patula, Crepis biennis, Knautia arvensis.
T1.3 Poháňkové pastviny
Většinou se jedná o nevyhraněné porosty s nižší reprezentativností. Častá je přechodovost
k jiným biotopům dle intenzity prováděné pastvy. U extenzivněji obhospodařovaných porostů
je to především T1.1, případně T2.3B u intenzivně prováděné pasty pak X5. Pastva skotu je
na mnohých plochách v posledních letech prováděna velice intenzivním způsobem, dochází
tak k eutrofizaci porostů. Z diagnostických druhů bývají zastoupeny Alchemilla sp., Agrostis
stolonifera, Anthoxanthum odoratum, Trifolium repens, Taraxacum sect. Ruderalia, Plantago
major, Prunella vulgaris, Phleum pratense, Lolium perenne, Cynosurus cristatus.
T1.5 Pcháčové louky
Společně s následujícím biotopem se jedná o poměrně hojný luční biotop, jeho význam
spočívá především ve výskytu vstavačovitých rostlin na území Lužických hor. Lokality
s největšími populacemi (tisíce jedinců) jsou např. v Arnultovicích u střelnice, kde se
vyskytují prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii),
ale i jejich kříženec prstnatec Braunův (Dactylorhiza x braunii) a v Kunraticích u Cvikova
Dactylorhiza majalis.
Společenstva sv. Calthion pro Lužické hory fytocenologicky zpracovala BALÁTOVÁTULÁČKOVÁ (1997). Z podsvazu Calthenion uvádí následující asociace: Crepido-Juncetum
acutiflori, Scirpetum sylvatici, Scirpo-Caricetum brizoidis, Angelico-Cirsietum palustris,
Polygono-Cirsietum palustris, Deschampsio-Cirsietum heterophylli, Angelico-Cirsietum
oleracei.
Při absenci hospodaření přechází pcháčové louky do společenstev tužebníkových lad.
T1.6 Vlhká tužebníková lada
Tužebníková lada jsou v území vzácnější než předchozí biotop, vyskytují se většinou na
místech více zvodnělých a delší dobu nekosených. Druhově se jedná o výrazně chudší
biotop než v předchozím případě. Převládajícím druhem (mnohdy monodominantním) bývá
tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) nebo vrbina obecná
(Lysimachia vulgaris). Často se vyskytují v mozaice s pcháčovými loukami.
T2.3B Podhorské a horské smilkové trávníky
V naprosté většině případů jde o porosty s nízkou reprezentativností a přechodem k
mezofilním loukám. Pro Lužické hory je typickým představitelem biotopu T2.3B
krátkostébelný trávník. Hlavní složku tvoří s proměnlivým zastoupením Agrostis capillaris,
Festuca rubra a Holcus mollis, další trávy bývají zastoupeny s nižší pokryvností a spíše
nepravidelně. Z bylin je hojné Hypericum maculatum, nepříliš početný doprovod tvoří
především Campanula rotundifolia a Veronica chamaedrys, místy též Dianthus deltoides,
Galium saxatile a Potentilla erecta. Tyto porosty jsou velkoplošně rozšířeny a jejich kvalita je
značně proměnlivá. V krajním případě představují téměř monocenózy Agrostis capillaris a
Holcus mollis, zpravidla jde však o mozaiky dílčích typů této jednotky. Poměrně časté jsou i
porosty ± odpovídající as. Hyperico-Polygaletum. Jsou druhově bohatší, s hojnou Nardus
stricta, dále s Avenella flexuosa, Briza media, Campanula rotundifolia, Carex pilulifera,
Festuca rubra, Galium saxatile, Potentilla erecta, Viola canina, místy i Dianthus deltoides,
Polygala vulgaris, Thymus pulegioides. Třetím typem jsou vlhké smilkové trávníky as. NardoJuncetum squarrosi. Nejrozsáhleji vyvinuty jsou na Brazilce, kde vytvářejí specifickou
variantu s Calluna vulgaris.
36
T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd
Zaznamenány maloplošně, nejedná se o typická společenstva svazu Hyperico perforatiScleranthion perennis. Z diagnostických druhů jsou časté Hieracium pilosella, Dianthus
deltoides, Thymus pulegioides, Rumex acetosella, Euphorbia cyparissias.
L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy
Jedná se o jeden z nejčastějších lesních biotopů. Porosty jsou velmi různorodé, a to jak
plošného, tak i liniového charakteru. Většinu porostů v Lužických horách lze přiřadit
k asociaci Arunco silvestris-Alnetum glutinosae (Crepis paludosa, Chaerophylum hirsutum,
Senecio fuchsii, Athyrium filix-femina, Primula elatior), časté jsou i jaseniny Carici remotaeFraxinetum (Carex remota, Chrysosplenium oppositifolium, Cardamine amara, Galeobdolon
luteum agg., Lysimachia nemorum), některé porosty jsou blízké i asociaci Piceo-Alnetum
(Equisetum sylvaticum, Caltha palustris, Calamagrostis villosa, Myosotis palustris agg., Viola
palustris). V rámci této jednotky jsou časté přechody k uměle vysazeným podmáčeným
smrčinám, případně se jedná pouze o ovlivnění porostů výsadbou smrku. Hezké olšiny jsou
vyvinuty např. mezi Lady a Heřmanicemi na Heřmanickém potoku, nebo na soutoku
Hamerského potoku a Svitávky.
L4 Suťové lesy
Vyskytují se většinou na zazemněných sutích, v roklích nebo prudkých svazích, často
přechází v bučiny. Zastoupeny jsou asociace Mercuriali-Fraxinetum a Lunario-Aceretum
Dominantními dřevinami jsou Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, Fagus sylvatica
méně často Ulmus glabra. V bylinném a keřovém patře jsou zastoupeny např. Lunaria
rediviva, Mercurialis perennis, Impatiens noli-tangere, Urtica dioica, Galeobdolon luteum,
Galium odoratum, Geranium robertianum, Ribes uva-crispa. Nejkvalitnější porosty tohoto
typu jsou např. v NPR Jezevčí vrch, PR Spravedlnost a na vrchu Sokol.
L5.1 Květnaté bučiny
Květnaté bučiny na území Lužických hor náležejí k asociacím Dentario enneaphylli-Fagetum,
Festuco altissimae-Fagetum a Melico-Fagetum. Z důvodu vysokého podílu hrubého skeletu
jsou běžné přechody k suťovým lesům, při přechodech bazaltoidních zvětralin do zvětralin
pískovců či fonolitoidů pak mají přechodné postavení k bučinám acidofilním. Z druhů
uveďme např. Festuca altissima, Galium odoratum, Galeobdolon spp., Hordelymus
europaeus, Mycelis muralis, Paris quadrifolia, Polygonatum verticillatum, Scrophularia
nodosa a Viola reichenbachiana. Kvalitní porosty květnatých bučin jsou k vidění např. v NPR
Jezevčí vrch, PR Spravedlnost, PR Studenec a PR Vápenka, druhově chudší porosty pak na
vrcholu Weberberg.
L5.4 Acidofilní bučiny
Plošně nejrozsáhlejší přírodní biotop Lužických hor, často byl ovšem nahrazen smrkovými
monokulturami. Bylinná vegetace bývá zastoupena pouze několika málo druhy. Velice běžný
je výskyt bučin s velmi nízkou pokryvností bylinného patra (tzv. holé bučiny – Fagetum
nudum). Druhy vyskytující se v tomto biotopu jsou např. Avenella flexuosa, Calamagrostis
arundinacea, Calamagrostis villosa, Deschampsia flexuosa, Dryopteris dilatata,
Maianthemum bifolium, Luzula luzuloides, Oxalis acetosella, ze zajímavějších druhů se
vyskytují Blechnum spicant a Carex sylvatica. Na mnoha lokalitách se prolíná s předešlými
dvěmi biotopy. Vyskytuje se plošně na celém území CHKO. Jedná se o biotop, který byl
v první vlně mapování mapován asi s největším optimismem, je tedy při aktualizacích
hodnocen velice často na hranic mapovatelnosti (W).
37
L7.3 Subkontinentální borové doubravy
Porosty vzniklé často činností člověka záměnou za původní bučiny. Dominantní druhy Pinus
sylvestris, Quercus petraea, Q. robur, Betula pendula, Sorbus aucuparia, Vaccinium
myrtillus, Frangula alnus, Pteridium aquilinum, Avenella flexuosa, Convallaria majalis, Poa
nemoralis, Calluna vulgaris. Dub je přirozeně jen přimíšeně či vtroušeně rozšířenou
dřevinou, ve stávajících porostech často příměs dubu nahrazuje dřívější podíl buku.
L8.1B Boreokontinentální bory, ostatní porosty
jsou lokalizovány na pískovcové skalní ostrožny a pískovcové skály, které jsou nedílnou
součástí tohoto biotopu. Stromové patro zastupují Pinus sylvestris, Betula pendula, podrost
místy dotvářejí keříčkovitá společenstva s Vaccinium vitis-idaea a Vaccinium myrtillus,
z dalších druhů lze jmenovat Avenella flexuosa, Calluna vulgaris, Festuca ovina a Pteridium
aquilinum. Biotop je často v mozaice s L7.3, případně do něho plynule přechází. Někdy bývá
postižen invazí Pinus strobus.
L9.2B Podmáčené smrčiny
Podmáčené smrčiny jsou nepočetně vyvinuty ve zrašeliněných úžlabinách, někdy s přechody
k L2.2, v prosvětlených partiích pak k R2.3. Ve stromovém patře je tak vedle smrku často
přítomná olše, v keřové etáži se objevuje Salix aurita, Frangula alnus a Picea abies. Bylinné
patro je proměnlivého složení – vedle Equisetum sylvaticum, Viola palustris, Calamagrostis
villosa, Carex canescens, Carex rostrata se místy vyskytuje Carex remota, Scirpus
sylvaticus, Lysimachia vulgaris, Valeriana dioica aj. V mechovém patře např. Bazzania
trilobata. Značný problém je rozlišit méně vyhraněné podmáčené smrčiny od smrčin
kulturních, na stanovišti převážně listnatých lesů. Někdy se také jedná o jinak antropicky
ovlivněné biotopy, např. o bývalý rybník.
3.7. Významné druhy rostlin
Cévnaté rostliny
V CHKO Lužické hory bylo v novější době zjištěno 36 zvláště chráněných druhů rostlin (dle
vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č.
114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) a dalších 36 nechráněných druhů, uvedených
v aktuální verzi Červeného seznamu květeny ČR (2012) – viz tab. č. 6. Nezanedbatelnou
část tohoto počtu však tvoří druhy vyhynulé, dlouhodobě nezvěstné (pravděpodobně
vyhynulé) a nepůvodní. Historicky byl z území Lužických hor udáván výrazně vyšší počet
druhů rostlin, do seznamu byly zařazeny pouze údaje do stáří 50 let, starší údaje byly
vynechány.
Tab. č. 6: Významné druhy rostlin v CHKO Lužické hory
Český název
Latinský
název
Kriticky ohrožené druhy
Hvězdnice
Aster alpinus
alpská
Vratička
Botrychium
heřmánkolistá
matricariifolium
Silně ohrožené druhy
Jednokvítek
Moneses
velekvětý
uniflora
Kapradina
Polystichum
plevinatá
braunii
395
/92
ČS
výskyt v Lužických horách
KO
C1b
pouze skalní stěna PR Klíč
KO
C1t
krajnice a příkop silnice u PR Vápenka
SO
C2b
n
SO
C2r
n
38
pozn.
Kapradinka
skalní
Kruštík bahenní
Woodsia
ilvensis
Epipactis
palustris
Nymphaea
candida
Cephalantera
rubra
Potamogeton
alpinus
Drosera
rotundifolia
Helichrysum
arenarium
Taxus baccata
SO
C2r
SO
C2t
SO
C1b
?
SO
C2b
n
SO
C2b
SO
C3
SO
C2b
SO
C3
Vláskatec
Trichomanes
tajemný
speciosum
Všivec mokřadní Pedicularis
sylvatica
Ohrožené druhy
Árón plamatý
Arum
maculatum
Bledule jarní
Leucojum
vernum
Ďáblík bahenní Calla palustris
Hadilka obecná Ophioglossum
vulgatum
Klikva bahenní
Oxycoccus
palustris
Koprník
Meum
štětinolistý
athamanticum
Lilie zlatohlavá
Lilium
martagon
Měsíčnice
Lunaria
vytrvalá
rediviva
Oměj
Aconitum
šalamounek
plicatum
Pérovník pštrosí Matteucia
struthiopteris
Pětiprstka
Gymnadenia
žežulník
conopsea
Prha chlumní
Arnica
montana
Prstnatec
Dactylorhiza
Fuchsův
fuchsii
Prstnatec
Dactylorhiza
májový
majalis
Rojovník
Ledum
bahenní
palustre
Sněženka
Galanthus
předjarní
nivalis
SO
C2r
SO
C2t
PP Brazilka, louka pod hřbitovem
v Kunraticích u České Kamenice
O
C3
PP Líska
O
C3
Krompach, Heřmanice v Podještědí
O
O
C3
C2b
Rybniště
u PR Vápenka
Leknín bělostný
Okrotice
červená
Rdest alpský
Rosnatka
okrouhlolistá
Smil písečný
Tis červený
O
Tolštejn, dále udávána ze Spravedlnosti, Klíče
a Javoru – současný výskyt nutno prověřit
celkem běžný druh, Naděje, PP Brazilka,
Hraniční rybník, nově budované tůně
PP U Rozmoklé žáby, PP Brazilka, lom na
Jedlové, PP Noldenteich
Čtyřdomí (Mařenice) – jediná známá lokalita v
CHKO
roztroušeně v lesích, starší jedinci v obcích
např. Krompach, Naděje, významnější výskyt
Horní Sedlo
Chřibský hrádek
O
C3
O
C4a
Svor
O
C4a
PP Líska, NPR Jezevčí vrch, PR Spravedlnost
O
C3
Luž
!
O
?
?
O
C2t
O
C3
O
C4a
Nová Huť, PP Brazilka
O
C3
PP Louka u Brodských, PR Marschnerova
louka, Kunratice, Arnultovice….
lom Jedlová
O
O
!
n
n
C3
?
39
Tařice skalní
Ostřice
Davallova
Vachta trojlistá
Vemeník
dvoulistý
Vranec jedlový
Vrba plazivá
Aurinia
saxatilis
Carex
davalliana
Menyanthes
trifoliata
Platanthera
bifolia
Huperzia
selago
Salix repens
O
C4a
Tolštejn
O
C2t
louky v Chřibské
O
C3
PR Marschnerova louka, Rybniště, PP U
Rozmoklé žáby
O
C3
O
C3
lom U Koně, PR Klíč
O
C2b
U PP Brazilka, Chřibská – pod hřbitovem
!
Druhy uvedené pouze v Červeném seznamu ČR
Bahnička
Eleocharis
C2b
jednoplevá
uniglumis
Bařička bahenní Triglochin
C2t
palustris
Česnek medvědí Allium ursinum
C4a Polevsko
Česnek pažitka
horská
Allium
schoenoprassu
m ssp. alpinum
Hadí mord nízký Scorzonera
humilis
Hladýš pruský
Laserpitium
prutenicum
Hlístník hnízdák Neottia nidusavis
Hruštička menší Pyrola minor
Chlupáček
Hieracium
oranžový
aurantiacum
Kyčelnice
Dentaria
devítilistá
enneaphyllos
Kyčelnice
Dentaria
žláznatá
glandulosa
Jalovec obecný Juniperus
communis
Jedle bělokorá
Abies alba
C4a
Jilm habrolistý
Jirnice modrá
Ulmus minor
Polemonium
caeruleum
Valeriana dioica
C4a
C3
Staphylea
pinnata
Kostřava sivá
Festuca pallens
Mléčivec horský Cicerbita alpina
Mochna bahenní Potentilla
palustris
Mokrýš
Chrysosplenium
vstřícnolistý
oppositifolium
Orlíček obecný Aquilegia
vulgaris
C3
Kozlík
dvoudomý
Klokoč zpeřený
?
n
skalní stěna PR Klíč
C4a
n
C3
n
C4a
n
C3
C3
Nad tábořištěm Naděje
C3
Běžný druh
C3
Hamr –zavlečeno se sazenicemi do lesa
?
C3
?
?
C4a
C3
?
louky za dětskou léčebnou Cvikov
?
C4a
C4a
C4a
Pustý zámek
U Jána
C4a
v LH běžný druh
C3
40
Ostřice
Hartmannova
Ostřice převislá
Přeslička luční
Carex
hartmannii
Carex pendula
Equisetum
pratense
Přeslička
Equisetum
největší
telmateia
Sedmikvítek
Trientalis
evropský
europea
Sítina ostrokvětá Juncus
acutiflorus
Snědek
Ornithogalum
chocholičnatý
umbellatum
Starček potoční Tephroseris
crispa
Suchopýr
Eriophorum
širolistý
latifolium
Tavolník
Spiraea
vrbolistý
salicifolia
Třtina přehlížená Calamagrostis
stricta
Zvonečník černý Phyteuma
nigrum
Žebrovice
Blechnum
různolistá
spicant
Žluťucha lesklá Thalictrum
lucidum
C4a
Trávník, Brazilka, Horní Světlá, Chřibská
C4a
C3
Nová Huť, Milštejn, olšina U Rozmoklé žáby
U silnice ze Sauly na Doubice
C4a
C4a
Celkem běžný druh
C3
v LH zcela běžný druh
C3
?
C4a
Nová Huť, Šébr
C3
Okolí Chřibské
C3
C1b
?
udávána z PP Brazilka, nutno ověřit
C3
!
C4a
v LH běžný druh
C3
Kunratické domky – zatím jediná lokalita
Vysvětlivky:
LH – Lužické hory
395/92 – zvláště chráněné druhy rostlin uvedené v příloze č. II vyhlášky MŽP ČR č. 395/92 Sb.
KO – kriticky ohrožené
SO – silně ohrožené
O – ohrožené)
ČS – Červený seznam květeny ČR (3. verze – Grulich 2012)
A1 – druhy vyhynulé
A2 – druhy nezvěstné
C1 – druhy kriticky ohrožené
C2 – druhy silně ohrožené
C3 – druhy ohrožené
C4 – druhy vyžadující další pozornost
a – druh blízký ohrožení (pouze C4)
r – vzácný druh
t – ustupující druh
b – kombinace vzácnosti i ústupu
Pozn.
? – druhy nepůvodní, zavlečené
n – druhy vyhynulé nebo nezvěstné v Lužických horách
! – druhy známé z nedávné doby, nutno prověřit
Houby
V CHKO Lužické hory byly zjištěny 2 zvláště chráněné druhy hub (dle vyhlášky č.
395/1992 Sb.) a dalších 29 nechráněných druhů, uvedených v aktuální verzi Červeného
seznamu květeny ČR (2012) – viz tab. č. 7.
41
Tab. č. 7: Významné druhy hub zjištěné v CHKO Lužické hory
Český název
Latinský
395 ČS výskyt v Lužických horách
název
/92
Bolinka
Camarops
KO NT PP U Rozmoklé žáby
černohnědá
tubulina
Ohrožené druhy
Holubinka
Russula
O
NT PP U Rozmoklé žáby, chráněna pod jménem
olšinná
pumila
Russula alnetorum
Druhy uvedené pouze v Červeném seznamu ČR
Helmovka
Mycena
EN NPR Jezevčí vrch
dvojvonná
diosma
Chřapáč pýřitý
Helvella
VU NPP Čertova zeď, PR Luž
(stopečka pýřitá) macropus
Káčovka
Biscogniauxia
EN NPR Zlatý vrch
jeřábová
repanda
Kozák
Leccinum
NT PP U Rozmoklé žáby
barvoměnný
variicolor
Kyjanka
Clavaria
?EX PP U Rozmoklé žáby
zakouřená
fumosa
Liška Friesova
Cantharellus
VU NPR Jezevčí vrch
friesii
Paluška
Typhula
DD NPR Zlatý vrch
rudonohá
erythropus
Pavučinec
Cortinarius
VU PP U Rozmoklé žáby
blankytný
evernius
Pavučinec
Cortinarius
VU PP U Rozmoklé žáby
hezoučký
bibulus
Pavučinec
Cortinarius
EN PP U Rozmoklé žáby
chřapáčovitý
helvelloides
Pavučinec
Cortinarius
mokřadní
tubarius
Psivka obecná
Mutinus
NT NPR Jezevčí vrch
caninus
Rosoklihatka
Neobulgaria
NT PR Luž
čirá
pura
Ryzec lilákový
Lactarius
lilacinus
Ryzec vodnatý
Lactarius
uvidus
Řasnatka
Peziza
EN NPR Zlatý vrch
ježatovýtrusá
echinospora
Štítovka stinná
Pluteus
VU NPR Jezevčí vrch
umbrosus
Vodnička
Cudiniella
potoční
clavus
Voskovka
Hygrocybe
bažinná
helobia
Voskovka
Hygrocybe
citrónová
chlorophana
Voskovka kluzká Hygrocybe
irrigata
42
pozn.
Voskovka
kluzkonohá
Voskovka
ledková
Voskovka
lišková
Voskovka luční
Voskovka mírná
Voskovka
šarlatová
Voskovka
vosková
Hygrocybe
glutinipes
Hygrocybe
nitrata
Hygrocybe
cantharellus
Hygrocybe
pratensis
Hygrocybe
insipida
Hygrocybe
coccinea
Hygrocybe
ceracea
DD
CR
DD
DD
DD
EN
DD
Vysvětlivky:
?EX
CR
EN
VU
NT
DD
? extinct
critically endangered
endangered
vulnerable
near threatened
data deficient
nezvěstný druh
kriticky ohrožený druh
ohrožený druh
zranitelný druh
téměř ohrožený druh
druh, o němž jsou nedostatečné údaje
(z hlediska jeho ohrožení)
3.8. Významné druhy živočichů
Na území CHKO je v současné době potvrzen výskyt 123 zvláště chráněných druhů
živočichů (podle kategorizace § 14 odst. 1 vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. a přílohy č. III této
vyhlášky), přičemž v kategorii kriticky ohrožené je zařazeno 16 druhů živočichů, v kategorii
silně ohrožené 65 druhů a v kategorii ohrožené 43 druhů. Dále se zde nacházejí další druhy
uvedené v Červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých České republiky (Farkač et.
al. 2005), a v Červeném seznamu obratlovců České republiky (Plesník et. al. 2003). Údaje
jsou čerpány z Nálezové databáze ochrany přírody (http://portal.nature.cz), popř. z jiných
pramenů. Staré, chybně určené nebo nepravděpodobné údaje (např. v knize Chráněná
území ČR Liberecko udávána i ropucha krátkonohá a rak kamenáč), které není možné
ověřit, nejsou uvedeny. Dále nejsou uváděny druhy, které byly pozorovány jako ojedinělý
nález pouze přechodnou dobu v roce bez bližší souvislosti s přírodou Lužických hor, např.
tažní ptáci při přeletu Lužických hor.
Vysvětlivky zkratek u jednotlivých druhů:
Kategorie dle Červených seznamů:
CR: critically endangered (kriticky ohrožený druh)
EN: endangered (ohrožený druh)
VU: vulnerable (zranitelný druh)
NT: near threatened (téměř ohrožený druh)
LC: least concern (málo dotčený)
DD: data deficient (druh o němž jsou nedostatečné údaje)
NE: not evaluated (nevyhodnocený)
Další zkratky:
mh – mimohnízdní výskyty
t - tah (CHKO LH)
- pravděpodobně se již nevyskytující druh na území CHKO
43
výskyt a početnost druhu:
+ - výskyt vzácný, ojedinělý
++ - druh málo početný, ale pravidelně se vyskytující
+++ - na vhodných stanovištích početné populace
odhad trendů vývoje populací za posledních cca 10 let (platnost plánu péče)
☺ - rostoucí
- klesající
0 - stabilní
? – neznámý
rak říční (Astacus astacus) – EN/++/
střevlík zlatý (Carabus auratus) – VU/+++/0
střevlík Carabus nitens - VU//
mihule potoční (Lampetra planeri) – EN/++/0
skokan ostronosý (Rana arvalis) – EN/+/0
skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) – NT/+++/0
zmije obecná (Vipera berus) – VU/+++/0
jeřáb popelavý (Grus grus) – CR, mh/++/☺
luňák červený (Milvus milvus) – CR, mh/++/0
luňák hnědý (Milvus migrans) – CR, mh/++/0
orel mořský (Haliaeetus albicilla) – CR, mh/++/☺
orlovec říční (Pandion haliaetus) – mh/+/?
sokol stěhovavý (Falco peregrinus) – CR/++/☺
netopýr černý (Barbastella barbastellus) - +++/0
netopýr velký (Myotis myotis) – VU/+++/0
vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) – EN/+++/☺
Silně ohrožené druhy
klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) – EN/++/0
modrásek bahenní (Maculinea nausithous) – NT/++/0
vážka běločelá (Leucorrhinia albifrons) – CR/+/0
vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) - VU/++/0
zdobenec (Gnorimus nobilis) - VU/++/0
čolek horský (Mesotriton alpestris) - NT/+++/0
čolek obecný (Lissotriton vulgaris) – LC/+++/0
čolek velký (Triturus cristatus) – EN/+/0
blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) - NT/++/0
mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) – VU/+/?
rosnička zelená (Hyla arborea) - NT/+/?
skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) – VU/++/0
skokan štíhlý (Rana dalmatina) – NT/++/
skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus) – NT/++/0
ještěrka obecná (Lacerta agilis) - NT/++/0
ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) - NT/+++/0
slepýš křehký (Anguis fragilis) - LC/+++/0
užovka hladká (Coronella austriaca) – VU/+/?
44
bekasina otavní (Gallinago gallinago) – EN/+/?
bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) - EN/+/?
čáp černý (Ciconia nigra) – VU/++/☺
čírka modrá (Anas querquedula) - CR/+/?
drozd cvrčala (Turdus iliacus) - VU/++/0
dřemlík tundrový (Falco columbarius) - //?
dudek chocholatý (Upupa epops) – EN/mh, t, /+/?
holub doupňák (Columba oenas) – VU/++/0
chřástal polní (Crex crex) – VU/++/
chřástal vodní (Rallus aquaticus) - VU/++/0
kalous pustovka (Asio flammeus) – VU/mh, t/+/?
kavka obecná (Corvus monedula) – NT/mh/++/0
konipas luční (Motacilla flava) – VU/ t /++/0
kos horský (Turdus torquatus) – EN/+/?
krahujec obecný (Accipiter nisus) – VU/++/0
křepelka polní (Coturnix coturnix) - NT/++/
kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) – VU/++/0
ledňáček říční (Alcedo atthis) – VU/++/0
lejsek malý (Ficedula parva) – VU/+/?
moták pilich (Circus cyaneus) – CR/mh/+/0
ostříž lesní (Falco subbuteo) – EN/++/0
potápka rudokrká (Podiceps grisegena) – EN/mh, t/++/0
skřivan lesní (Lullula arborea) – EN/+/?
sova pálená (Tyto alba) – EN/+/?
sýc rousný (Aegolius funereus) – VU/++/0
sýček obecný (Athene noctua) – EN//0
včelojed lesní (Pernis apivorus) – EN/+/0
volavka bílá (Egretta alba) - mh/+/0
žluva hajní (Oriolus oriolus) - LC/+/0
los evropský (Alces alces) – EN//+/?
netopýr severní (Eptesicus nilssonii) - /++/0
netopýr Brandtův (Myotis brandtii) - /++/0
netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) - /++/0
netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) - /++/0
netopýr pestrý (Vespertilio murinus) - DD/++/0
netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus) - DD/++/0
netopýr rezavý (Nyctalus noctula) - /++/0
netopýr řasnatý (Myotis nattereri) - /++/0
netopýr ušatý (Plecotus auritus) - /++/0
netopýr večerní (Eptesicus serotinus) - /++/0
netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) - DD/++/0
netopýr vodní (Myotis daubentonii) - /++/0
netopýr vousatý (Myotis mystacinus) - /++/0
plšík lískový (Muscardinius avellanarius) - /++/0
rejsek horský (Sorex alpinus) – VU/+/?
rys ostrovid (Lynx lynx) – EN/+/☺
vydra říční (Lutra lutra) – VU/++/☺
Ohrožené druhy
batolec červený (Apatura ilia) ++/0
batolec duhový (Apatura iris) ++/0
bělopásek topolový (Limenitis populi) ++/0
číhalka pospolitá (Atherix ibis) – VU/+/?
čmelák Bombus spp. - ++/0
45
mravenec Formica spp. - ++/0
nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) – EN/++/0
otakárek fenyklový (Papilio machaon) - /+++/☺
střevlík polní (Carabus arcensis) - /+/?
střevlík nepravidelný (Carabus irregularis) – NT/+/0
střevlík Ullrichův (Carabus ullrichi) - /+/0
střevlík Carabus problematicus - /++/0
svižník polní (Cicindela campestris) - /+++/0
svižník písečný (Cicindela hybrida) -/+++/0
zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus) – NT/++/0
zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) /++/0
střevle potoční (Phoxinus phoxinus) – VU/+/
vranka obecná (Cottus gobio) –VU/++/0
ropucha obecná (Bufo bufo) – LC/+++/
užovka obojková (Natrix natrix) - LC /+++/0
bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) - LC/++/0
brkoslav severní (Bombycilla garrulus) - mh /++/0
čáp bílý (Ciconia alba) - NT /++/0
jestřáb lesní (Accipiter gentilis) - VU /++/0
koroptev polní (Perdix perdix) - NT/+/?
krkavec velký (Corvus corax) - VU /++/☺
lejsek šedý (Muscicapa striata) – LC/++/0
moták pochop (Circus aeroginosus) – VU, mh /++/0
moudivláček lužní (Remiz pendulinus) - NT/+/?
ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) – VU/++/0
potápka malá (Tachybaptus ruficollis) – VU, mh/+/?
potápka roháč (Podiceps cristatus) – VU/++/0
rorýs obecný (Apus apus) - /++/0
slavík obecný (Luscinia megarhynchos) – VU/+/?
sluka lesní (Scolopax rusticola) – VU /+/?
strakapoud prostřední (Dendrocopus medius) - VU/++/0
ťuhýk obecný (Lanius collurio) – NT/++/0
vlaštovka obecná (Hirundo rustica) - LC/+++/0
výr velký (Bubo bubo) - EN /++/0
plch velký (Glis glis) - DD/++/0
veverka obecná (Sciurus vulgaris) - NE/+++/0
Ostatní významné druhy
bělásek hrachorový (Leptidea sinapis) – VU/++/0
drabčík Lesteva pubescens – VU/+/?
lesklice severní (Somatochlora arctica) - EN/+/0
lesklice žlutoskvrnná (Somatochlora flavomaculata) - EN/+/0
modrásek hnědoskvrnný (Polyommatus daphnis) - VU/+/
modrásek lesní (Cyaniris semiargus) - VU/+/0
ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron) - VU/+/0
okáč stříbrooký (Coenonympha tullia) – CR//
páskovec dvojzubý (Cordulegaster bidentata) – VU/+/0
páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii) – VU/++/0
pavučenka dvouzubá (Diplocentria bidentata) – VU/+/?
pavučenka nosatá (Nusoncus nasutus) - VU/+/?
plachetnatka Zimmermannova (Tenuiphantes zimmermanni) - VU/+/?
46
pýchavkovník červcový (Endomychus coccineus) - VU/+/?
šídlatka brvnatá (Lestes barbarus) – VU/++/0
šídlatka tmavá (Lestes dryas) - VU/++/0
šídlo luční (Brachytron pratense) - EN/+/0
šídlo rákosní (Aeshna affinis) - VU/+/0
šídlo sítinné (Aeshna juncea) - VU/++/0
šídlo tmavé (Anax parthenope) - VU/+/0
vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia) - VU/++/0
vážka hnědoskvrnná (Orthetrum brunneum) - EN/++/0
vážka jarní (Sympetrum fonscolombii) - EN/++/0
vážka podhorní (Sympetrum pedemontanum) - EN/+/
vážka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda) - EN/++/0
vážka žlutoskvrnná (Orthetrum coerulescens) - EN/++/0
vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) - CR/+/?
vrkoč útlý (Vertigo angustior) - VU/+/?
vřetenuška mokřadní (Zygaena trifolii) - CR/+/?
závornatka černavá (Clausilia bidentata) - EN/+/?
čejka chocholatá (Vanellus vanellus) – VU/++/0
myšice temnopásá (Apodemus agrarius) - /++/0
slunka obecná (Leucaspius delineatus) - CR/+/?
strakapoud malý (Dendrocopos minor) - VU/++/0
žluna šedá (Picus canus) - VU/++/0
Výskyt bezobratlých živočichů závisí na zachování vhodných biotopů. Společenstva lesních
biotopů jsou ohrožena zejména nevhodným způsobem obhospodařování lesních porostů.
Významné a ohrožené lesní druhy bezobratlých jsou ohroženy úbytkem mrtvého dřeva v
lese ponechaného k zetlení, ať už se jedná o dřevo stojící (souše, pahýly) nebo vývraty a
dřevo ležící (kmeny, větve atp.). Kromě druhů ryze xylofágních či saproxylických jsou na toto
prostředí vázány nejrůznější druhy hub a na ně pak další druhy bezobratlých (mycetofágní či
saproxylomycetofágní druhy). V důsledku toho se jednotlivé populace stávají izolované a
náchylnější k zániku. Dalším problémem lesního hospodaření je stejnověkost, nevhodné
druhové zastoupení (monokultury smrku s nedostatečným zastoupením původních listnáčů
zejména buku) a prostorová rozrůzněnost porostů.
Luční biotopy byly v minulosti negativně ovlivněny chemizací, hnojením, zcelováním
pozemků, rozoráváním mezí a v Lužických horách zejména melioracemi. V současné době
lze sledovat v důsledku zanedbání péče o louky a pastviny nežádoucí zarůstání krajiny
dřevinami nebo ruderálními druhy bylin. Na mnoha jiných místech dochází naopak k
intenzivnímu jednorázovému obhospodařování (např. sečení luk v jednom termínu). V
takových případech dochází k úbytku bezobratlých vlivem rychlé změny prostředí (ztráta
úkrytu, živných rostlin, nektaru, změna mikroklimatických podmínek atd.). Díky těmto vlivům
dochází k fragmentaci biotopů a následně tedy i populací druhů otevřené krajiny. U
obratlovců hrozí v případě jednorázové rychlé seče (s nasazením více sekaček najednou)
ztráty na jedincích, v případě nevhodně zvoleného termínu seče i na hnízdech a mláďatech.
Chřástal polní se zatím vyskytuje v CHKO LH v různě početných populacích na vhodných
lokalitách téměř plošně (např. Jítrava, Kytlice, Mařenice, Petrovice). Nálezy jsou
zaznamenávány do Nálezové databáze ochrany přírody (http://ndop.nature.cz) a lokality
sledovány v dalších letech. Příčiny úbytku populace chřástala polního nejsou zcela jasné,
buď se jedná o důsledek současného intenzivního hospodaření či o přirozenou oscilace v
početnosti.
Velmi ohrožena jsou mokřadní a vodní společenstva bezobratlých i obratlovců, zejména
obojživelníků. Obecným problémem je zvyšující se tlak na krajinu a její fragmentace,
konkrétně především intenzivnější využívání míst k rozmnožování (rybníky) nebo zánik
mokřadů a tůní z důvodu nepovoleného skládkování odpadů, zavážení, odvodňování,
zalesňování. Některé vodní nádrže s bohatým výskytem obojživelníků byly poškozeny při
47
povodních 2010 a jsou vypuštěné (Kněžický rybník, rybník U mlýna, Malý Jedlovský rybník).
Správa CHKO LH eviduje místa rozmnožování obojživelníků. Na několika místech
každoročně zajišťuje odchyt obojživelníků pomocí zábran v oblastech migračních tahů přes
frekventované komunikace (viz níže). Pro podporu obojživelníků i jiných vodních organismů
byly na mnoha místech vytvořeny nebo obnoveny tůně, které byly následně osídleny (viz
kap. 4.5. Vodní hospodářství).
U vodních toků je problémem existence migračních překážek (většinou vzdouvací
objekty) a velký podíl nevhodných úprav toků včetně toků s výskytem chráněných druhů
(více viz kap. 4.5. Vodní hospodářství). Po povodních v roce 2010 se ještě zvýšil tlak ze
strany správců toků, správců objektů u toků, obcí i jednotlivých občanů vrátit toky do
"původního" upraveného koryta nebo opevňovat i dříve neupravené úseky toků v intravilánu,
ale i mimo intravilán. Často probíhá těžba naplavenin, což je problémem v tocích s výskytem
mihule potoční. Zvýšené tlaky jsou i na kácení břehových porostů. Problémem je také
znečištění toků splaškovými odpadními vodami (více viz kap. 4.7.2. Kanalizace a kvalita
povrchových vod). Ohrožením pro vodní živočichy může být i sezónní vysychání toku
(střední část Doubického potoka s výskytem raka říčního) nebo nadměrné odběry vody
z toku (levostraný přítok Chřibské Kamenice od rybníků na Krásném Poli – rak říční).
Správa CHKO Lužické hory má zájem o uchování místních populací všech původních
druhů ryb a kruhoústých. Skutečnost je však taková, že v původních populacích přežívají jen
rybářsky neobhospodařované druhy, přičemž jejich početnost se místy snižuje nebo kolísá
v závislosti na kvalitě biotopu. Rybářsky obhospodařované druhy, v CHKO LH především
pstruh obecný potoční - Salmo trutta m. fario, jsou v chovných tocích pravidelně vysazovány
a následně opět slovovány a vysazovány do toků lovných (většinou v dvouletém cyklu).
Takto není dán prostor k tomu, aby se zde vytvořily lokální populace, vývojem adaptované
na místní podmínky (více viz kapitola 4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství).
Mihule potoční žije v tocích Svitávka, Heřmanický potok, Kněžický potok, Chřibská
Kamenice. Příčiny ohrožení jsou úpravy toků s likvidací či těžbou vhodných náplavů a
dnového substrátu, úbytek míst s ukládáním jemného sedimentu v důsledku úprav toků,
dlouhodobé znečištění toků, přímé zásahy do toku v souvislosti s opravami povodňových
škod (opravy stávajícího opevnění, mostů), migrační překážky.
Vranka obecná žije v tocích Kněžický potok, Heřmanický potok, Svitávka, Hamerský
potok, Rousínovský potok, Doubický potok, Chřibská Kamenice a další. Příčiny ohrožení jsou
znečištění toků, úpravy dna, zásahy do toku a migrační překážky.
Rak říční se vyskytuje např. na lokalitách Jedlovské rybníky, přehrada Chřibská,
rybníčky v Dolním Podluží, rybníčky na Kamenné horce, Tomišák, Dvoják, Chřibská
Kamenice a některé přítoky, Doubický potok. Příčiny ohrožení jsou úpravy toků, znečištění
toků a vodních ploch, odběry vody, migrační bariéry, zanášení toků sedimenty, nevhodná
rybí obsádka (úhoř říční, okoun říční, pstruh duhový, siven americký), vysoká rybí obsádka
pstruha obecného potočního.
Důvody ohrožení ptáků a savců se z větší části shodují s důvody ohrožení bezobratlých,
viz výše. Lesní druhy jsou negativně ovlivňovány lesním hospodařením (nedostatek
doupných stromů pro dutinové druhy apod.). Kromě toho přistupuje faktor stále sílícího
přímého rušení. Jedná se např. o cyklistické závody, závody v orientačním běhu (ohrožení
hnízdišť výra velkého), nelegální horolezectví na stěnách a ledopádech (ohrožení sokola
stěhovavého v PR Klíč), hromadné dálkové pochody atd. Počet těchto aktivit v území stále
roste a jejich negativní vliv se kumuluje. Existence vydry říční v povodí Kamenice, Chřibské
Kamenice, Svitávky je ohrožena zejména z těchto příčin: úpravy toků, nevhodné úpravy
mostů a jiných objektů v tocích, kácení břehových porostů, znečištění, úhyny na silnicích,
nedostatek potravy.
Význam CHKO z hlediska ochrany živočišných druhů
CHKO Lužické hory představuje zejména významné území lesních druhů živočichů. Ze
zoogeografického pohledu se jedná o jednu ze vstupních bran západoevropských druhů na
48
naše území, některé druhy bezobratlých byly na území CHKO LH poprvé zaznamenány pro
území ČR (viz. kapitola 2.6. Fauna).
Management druhů
Obojživelníci
Transfery obojživelníků - Kněžický rybník
Jedním z dalších problémů je stále intenzivnější provoz na komunikacích, které tvoří
migrační bariery. Kněžický rybník je významným místem rozmnožování obojživelníků z
přilehlé části Lužických hor. Každoročně se sem stahují a rozmnožují tisíce ropuch obecných
(Bufo bufo), v menších počtech i čolek horský (Mesotriton alpestris), čolek obecný
(Lissotriton vulgaris), skokan hnědý (Rana temporaria) a blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus).
S výjimkou skokana jsou všechny druhy zařazeny mezi zvláště chráněné živočichy.
Výraznou migrační bariéru tvoří v silnice II/270 Jablonné - Petrovice, která vede po okraji
nádrže. Z těchto důvodů zde jsou od roku 2002 každoročně na jaře instalovány dočasné
bariéry a záchytné nádoby v délce 450 metrů, sloužící k odchytu migrujících živočichů,
následně jsou obojživelníci přeneseni přes silnici do nádrže. Kromě hlavního důvodu –
eliminaci úhynů obojživelníků na silnici - plní bariera i sekundární úlohu monitoringu blatnice
skvrnité. Po roce 2003 došlo k výraznému snížení počtu všech druhů obojživelníků (viz obr.
1. a 2.). Příčinou byl nejen průběh počasí v roce 2003 a některých následujících letech, ale i
další vlivy, především změna v hospodaření na rybníku. V roce 2010 způsobila povodeň
úplné protržení hráze rybníka, obojživelníci však za účelem rozmnožování migrují na tuto
lokalitu i nadále, kdy jsou možnosti rozmnožování velmi omezené (např. v uměle vytvořené
tůni či v několika drobných tůních na dně protrženého rybníka). Proto jsou obojživelníci
zachycení na barieře přemisťováni do jiných vodních nádrží v bezprostředním okolí. Kontrolu
a obsluhu bariery provádějí pracovníci SCHKO LH.
ropucha obecná (Bufo bufo) - transfer Kněžice
3500
3000
2500
2000
1500
1000
500
0
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Obr. 1. Počet ropuch obecných odchycených a přenesených po instalaci odchytových bariér
u Kněžického rybníka v letech 2002-2012.
49
ostatní obojživelníci - transfer Kněžice
30
25
20
Rana temporaria
Pelobates fuscus
Triturus vulgaris
Triturus alpestris
15
10
5
0
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Obr. 2. Počty obojživelníků odchycených a přenesených po instalaci odchytových bariér u
Kněžického rybníka v letech 2002-2012.
Další konfliktní lokalitou je komunikace v obci Doubice, která tvoří migrační překážku pro
obojživelníky směřující k rybníkům. Ve spolupráci s ČSOP je také zde instalována přenosná
bariéra a prováděn transfer přes silnici. Kromě toho byly vytvořeny nové vodní plochy na
jihovýchodní straně silnice, tj. na stejné straně silnice, kde leží zimoviště.
Na několika dalších lokalitách (Kunratické rybníky), kde dochází ke střetům při jarním
tahu obojživelníků s vozidly, jsou instalovány dopravní značky.
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
Sokol stěhovavý hnízdí od roku 2007 znovu po zhruba 50 letech v PR Klíč. Je prováděn
monitoring a kroužkování mláďat, dále jsou prováděna opatření k zajištění klidu pro hnízdící
ptáky – kontrola zákazu horolezení, omezení vstupu do části PR.
Zimoviště netopýrů
Probíhá dlouholeté sčítání druhů na zimovištích společně s instalací a údržbou mříží u
vchodů do jednotlivých štol a jiných podzemních prostor. Na lokalitě letní kolonie netopýra
velkého EVL Chřibská – kostel je prováděn úklid netopýřího trusu z důvodu ochrany ochrany
dřevěných konstrukcí kostela i hygieny.
Dutinoví pěvci a sovy
Nadále probíhá podpora hnízdních populací sov a dutinových pěvců. V současné době je
rovnoměrně rozmístěno a kontrolováno na území CHKO přes 750 budek, z toho 170 sovníků
(140 pro sýce rousného (Aegolius funereus), 30 pro puštíka obecného (Strix aluco)), a
přibližně 580 ks budek pro hmyzožravé ptáky.
50
sýc rousný (Aegolius funereus) - hnízdění v budkách
14
12
10
8
6
4
2
0
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2011 2012
Obr. 3. Počet budek obsazených sýcem rousným v letech 2001-2012.
Sovníky jsou rozmístěny na vhodných místech v lesních porostech (např. lesní okraje,
okraje pasek) rovnoměrně na celém území CHKO LH v hustotě přibližně 1 budka/1 km2.
Obsazenost budek cílovým druhem - sýcem rousným - zdánlivě není vysoká, pokud
nepřihlédneme k faktu, že sýc rousný hnízdí v budkách zejména v prostoru ohraničeném
vrchy Luž, Pěnkavčí v., Bouřný, Milštejn. Tuto oblast postihla v roce 2010 větrná kalamita
(tornádu podobný jev downburst), následkem které vznikly rozsáhlé holiny. Nárůst počtu
hnízdících sýců tak pravděpodobně koreluje se stavy drobných hlodavců, kteří se na nově
odlesněných plochách dočasně objevují ve vysokých počtech (obr. 3.). Umístění sovníků na
zbývajím území Lužických hor není zbytečné, sovníky slouží pro hnízdění jiných druhů ptáků,
zejména sýkor a brhlíka. Hnízdění puštíka obecného bylo zaznamenáno jen ojediněle.
Celkové obsazení sovníků různými ptačími druhy činí 50 – 70 % budek.
Budky pro hmyzožravé ptáky jsou rozmístěny v lesních porostech v několika vzájemně
oddělených částech Lužických hor v hustotě přibližně 1 budka/1 ha. Obsazenost činí
přibližně 60 %, nejčastěji v nich hnízdí různé druhy sýkor, brhlík lesní, v některých oblastech
ale převládá plch velký nebo plšík lískový.
Ochrana mravenců rodu Formica
Jedním z dlouhodobých projektů naplňovaných ve spolupráci s ČSOP je ochrana a podpora
kolonií mravenců rodu Formica. V posledních letech se realizovaly transfery hnízd z
ohrožených lokalit na vhodná místa, v minulosti (1992-1996) se prováděla i ochrana hnízd
mravenců ochrannými kryty nebo posilování hnízd uměle oplodněnými samicemi.
Repatriace a záchranné programy
V současné době Správa CHKO nerealizuje žádný záchranný chov ani reintrodukci či
repatriaci některého vymizelého druhu živočicha, nicméně do budoucna není tato možnost
vyloučena.
51
3.9. Invazní a expanzivní druhy
3.9.1. Invazní druhy rostlin
Invazní druhy chápeme jako introdukované druhy mimo svůj přirozený areál, jejichž
introdukce a následné šíření ohrožuje biologickou diverzitu (MLÍKOVSKÝ et STÝBLO 2006).
V CHKO Lužické hory jsou rostlinnými invazemi nejohroženější nivy potoků a mezofilní lemy.
Méně pak některé travní porosty nebo lesy. Druhy se šíří podél vodních toků, cest, silnic a
železničních tratí. Zdrojem jsou též ruderální stanoviště v okolí sídel, opuštěné a zanedbané
plochy průmyslových objektů či bývalých skládek. S výjimkou invazí podél vodních toků se
jedná o roztroušené lokality malých výměr.
Správa CHKO smluvně zajišťuje postřik křídlatky japonské a likvidaci netýkavky
žláznaté. Nejedná se však o všechny výskyty ani invazní druhy, které se na území CHKO
vyskytují. Mapování na tomto území bude probíhat i nadále. Mezi druhy, které se v
současnosti významněji šíří, patří celík kanadský, kolotočník ozdobný, netýkavka malokvětá
a vlčí bob mnoholistý. Charakteristiky invazních druhů vyskytujících se na území CHKO
Lužické hory jsou uvedeny níže (převzato z publikace MLÍKOVSKÝ et STÝBLO, 2006).
Důležité je postupovat s likvidací invazních druhů v dílčích povodích z horních partií
vodních toků do nižších poloh tak, aby nebyla možná jejich obnova. Do budoucna by bylo
vhodné zaměřit se na likvidaci populací v celé jejich šíři ve spolupráci se všemi dotčenými
vlastníky či správci pozemků (krajským úřadem, obcemi, Povodí Ohře a. s., LČR, s. p. apod.)
V budoucnu mohou být problémem také masivně se šířící původní druhy rostlin,
označované jako expanzivní, např. pcháč oset (Cirsium arvense), třtina křovištní
(Calamagrostis epigejos), hasivka orličí (Pteridium aquilinum) aj., místy potlačující
travinobylinná společenstva či zvláště chráněné a ohrožené druhy rostlin.
Reynoutria japonica – křídlatka japonská
Primární areál zahrnuje Japonsko, Korejský poloostrov, Čínu a Taiwan. Velmi hojný druh
šířící se na synantropních i přirozených stanovištích, podél vodních toků a komunikací.
Často pěstovaná v zahradách a parcích, odkud zplaňuje do volné přírody. Vytrvalá, klonální
bylina, šířící se oddenky. Ohroženými biotopy jsou – M1.4, M1.7, M4.2, M4.3, M7, T1.4,
T1.8, K2, L2.2. Doporučená je likvidace pastvou, postřikem, sečí + bodovým nátěrem.
Spontánně se šíří zejména podél vodních toků, v malých výměrách roztroušeně po celém
území Lužických hor.
Reynoutria sachalinensis – křídlatka sachalinská
Primární areál zahrnuje Japonsko (ostrovy Hokkaido a Honšu), Sachalin, Ullung-do. V ČR
hojný druh šířící se na synantropní i přirozená stanoviště, výskyt zejména podél vodních
toků, vzácněji na synatropních stanovištích. Křídlatka sachalinská se v současné době na
území CHKO Lužické hory s největší pravděpodobností nevyskytuje.
Reynoutria x bohemica – křídlatka česká
Kříženec mezi R. japonica a R. sachalinensis se pravděpodobně vyskytuje v místech
překryvu areálů rodičovských druhů na japonských ostrovech Hokkaido a Honšu. V ČR velmi
hojný druh se silnou tendencí pronikat do přirozených společenstev, výskyt zejména podél
vodních toků, komunikací a na synatropních stanovištích. Kříženci nebyli na území CHKO
Lužické hory vylišováni.
Impatiens glandulifera – netýkavka žláznatá
Primární areál západní Himálaj. V ČR velmi hojný druh šířící zejména v aluviích řek.
Jednoletá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou M1.4, M1.7, M4.2, M4.3, M5,
M7, T1.4, T1.8, K2, L2.2. Doporučená likvidace vytrhávání. Výskyt v Lužických horách podél
toku řeky Kamenice a jejích přítoků, Svorského a Pryského potoka.
52
Telekia speciosa – kolotočník ozdobný
Původem z hor jižní a východní Evropy (východní Karpaty, Balkán, Apeniny, severní
Anatolie, Kavkaz). Výskyt v ČR od nížin do hor s optimem v chladnějším a vlhčím klimatu,
osídluje zámecké parky, pobřežní lemy a křoviny, břehy toků, příkopy lesních silnic, lesní
lemy, nesečené lesní louky. Vytrvalá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou M5,
L2.2. Doporučená likvidace seč, postřik, vyrývání. V Lužických horách vysazován jako
okrasný druh, vyskytuje se např. ve Falknově, Mlýnech, Naději, Krásném Poli.
Heracleum mantegazzianum – bolševník velkolepý
Primární areál Západní Kavkaz. V ČR lokálně velmi hojný a silně invazivní druh (nejhojněji v
západních Čechách), šíří se podél vodních toků, silnic a železnic, obsazuje lesní lemy,
okraje křovin, vlhké louky a rumiště, zbořeniště, opuštěné zahrady, lesní světliny a ruderální
stanoviště. Vzácně zasahuje přímo do lesních porostů. Dvouletá až vytrvalá bylina, šířící se
semeny. Ohroženými biotopy jsou M5, T1.5, T1.6, T1.9. Doporučená likvidace seč,
bodový/plošný postřik herbicidem, pastva, přesekávání oddenků. Výskyt v Kněžicích a
Rybništi.
Solidago canadensis – celík kanadský
Druh zavlečený ze Severní Ameriky. V ČR hojný silně invazní druh, obsazuje ruderální
společenstva a břehy vodních toků, snadno proniká do přirozené vegetace. Vytrvalá bylina,
šířící se semeny a oddenky. Ohroženými biotopy jsou M1.1, M1.4, M1.7, M4.2, M4.3, M7,
T1.1,T1.4, T1.8, T1.10, K2, K3, L2.4. Doporučená likvidace seč, vytrhávání, příp. postřik.
Stejně jako následující druh rozšířen po celém území CHKO, zatím není systematicky
mapován ani likvidován.
Solidago gigantea – celík obrovský
Druh zavlečený z jižní Kanady a USA. V ČR roztroušeně na celém území, na březích
vodních toků, v lužních lesích a křovinách, akátových porostech, na rumištích, okrajích cest,
železničních náspech a nádražích. Vytrvalá bylina, šířící se převážně semeny. Ohroženými
biotopy jsou M1.1, M1.4, M1.7, M4.2, M4.3, M7, T1.1, T1.4, T1.8, T1.10, K2, L2.4.
Doporučená likvidace seč, vytrhávání, příp. postřik. Stejně jako předcházející druh rozšířen
po celém území CHKO, zatím není systematicky mapován ani likvidován.
Impatiens parviflora – netýkavka malokvětá
Původem ze západní Sibiře, západního Mongolska a přilehlé turánské oblasti a západní
Himálaje. V ČR nejčastěji osídluje břehy potoků a řek, dále např. ruderalizované příměstské
lesy, vlhčí stinné lesy, lesní lemy, rumiště, zahrady, parky, železniční náspy, přístavy a
zemědělské a průmyslové areály. Jednoletá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy
jsou L2.2, L3, L4, L5.1. Doporučená likvidace vytrhávání. Vyskytuje se v podstatě na celém
území Lužických hor, mimo východní části, která je tvořena převážně pískovci.
Persicaria polystachia – rdesno mnohoklasé
Primární areál Himaláj. V ČR relativně málo rozšířený druh v podhorských a horských
oblastech podél potoků a potůčků nebo na vlhkých poloruderálních až ruderálních místech.
V klimaticky chladnějších územích by se však mohl stát stejnou hrozbou jako v současnosti
taxony rodu křídlatka (Reynoutria). Vytrvalá, statná klonální bylina, šířící se oddenky.
Doporučena likvidační metodika vyvinutá pro křídlatku Reynoutria japonica. V Lužických
horách likvidován v Dolní Světlé pod Luží, Krompachu.
Lupinus polyphyllus – vlčí bob mnoholistý
Primární areál Severní Amerika, západ USA. V ČR relativně hojný druh, často vysévaný do
přírody, populace se dělí na 1) vzniklé a šířící se z výsevu do přírody, 2) lokálně přetrvávající
a šířící se jako pozůstatek dřívějšího pěstování v sídlech a 3) spontánně vzniklé a šířící se
nezávisle na člověku. Vytrvalá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou T1.1, T1.2,
53
T1.3, T2.3, T3.5, T4.2, T8.1, T8.2. Doporučená likvidace pastva, seč, příp. postřik. Výskyt
v Lužických horách na loukách u Naděje, Trávníku, Juliovky, Horní Světlé a Krompachu.
Pinus strobus – borovice vejmutovka
Původem z východní části Severní Ameriky. Zasahuje až do střední Ameriky do Mexika a
Guatemaly. V ČR pěstována jako příměs v kultuře a pro okrasné účely. Roste od nížin až do
podhorských oblastí. Vždyzelený strom, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou L7.3,
L7.4, L8.1. Doporučená likvidace řez, ošetření ran herbicidem. Cílená likvidace probíhá
bohužel zatím pouze v PP Rozmoklá žába. Vyskytuje se na celém území CHKO,
problematický výskyt je možné zaznamenat především v oblastech s pískovcovým
podkladem, nebo na rašeliništích.
Cytisus scoparius – janovec metlatý
Primárním areálem západní a střední Evropa od Portugalska po Britské ostrovy a
Skandinávii. V ČR roztroušeně po celém území, převážně na silikátech v mírně teplých
oblastech v pahorkatinách až podhůří. Keř, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou T2.3,
T3.5, T4.2, T5, T8, K3, K4. Doporučená likvidace vysekávání, příp. vyřezávání porostů s
ošetřením ran herbicidem. Výskyt podél lesních lemů, remízky, náspy. Lokalita s největším
výskytem této rostliny je na Nové Huti v okolí železniční trati. Rostlina zatím nebyla nikdy
systematicky likvidována.
Quercus rubra – dub červený
Původem z východní části Severní Ameriky od Nového Skotska, Minessoty a Kansasu na jih
po Texas a Floridu. Dnes hojně pěstován jako lesní a okrasná dřevina. V ČR roztroušeně,
šíří se do společenstev kyselých doubrav, subkontinentálních borových doubrav a
dubohabřin, místy i v jedlinách a bučinách. Strom, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou
L3, L7.1, L7.3, L7.4, L8.1. Doporučená likvidace řez, ošetření ran herbicidem. Do porostů
v Lužických horách byl v minulosti vysazován většinou společně s našimi druhy dubů.
V současné době nepředstavuje žádný problém, invazní chování zatím nebylo
zaznamenáno.
Robinia pseudacacia – trnovník akát
Původem ze střední a východní časti Severní Ameriky. V ČR hojně pěstován jako okrasná
dřevina, dříve vysazován podél železnic, pěstován v lesním hospodářství. Šíří se po celém
území hlavně v teplých oblastech. Strom, šířící se semeny a kořenovými výhony.
Ohroženými biotopy jsou T3.2, T3.3, T3.4, T4.2, T5, K3, L3, L4, L6, L7.1, L7.4. Doporučená
likvidace řez, ošetření ran herbicidem. Na území CHKO se vyskytuje zatím na několika málo
lokalitách. Do této doby bez nutnosti likvidace.
Conyza canadensis – turanka kanadská
Původem ze Severní Ameriky, území jižní Kanady a USA. V ČR rozšířen na celém území od
nížin do podhůří. Rychlý kolonizátor otevřených biotopů. Jednoletá bylina, šířící se semeny.
Ohroženými biotopy jsou T5. Doporučená likvidace vytrhávání. Výskyt v severozápadní části
CHKO, zatím bez likvidace. Provést monitoring a zhodnotit nutnost likvidace.
Helianthus tuberosus – topinambur hlíznatý
Původem ze střední a východní části USA. Na celém území ČR roztroušeně až často.
V příkopech, na rumištích, náspech, okrajích polí, cest a zahrad. Vytrvalá rostlina, šířící se
semeny a kořenovými hlízami. Ohroženými biotopy jsou M1.4, M1.7, M4.2, M4.3, M7, T1.4,
T1.8, K2. Doporučená likvidace seč, bodový postřik (plošný postřik). V minulosti
zaznamenán v katastru obce Rybniště, nelikvidován. Ověřit stav výskytu – možná záměna
s následujícím druhem.
54
Rudbeckia laciniata – třapatka dřípatá
Primární areál severovýchodní Kanada, východní a střední část USA. V ČR význačný
invazivní druh, roste ve středních polohách (do 700 m n. m.) na březích vodních toků a
nádrží, na vlhkých loukách, podél komunikací a železnice, v lesních lemech, lužních lesích,
na ruderálních stanovištích, rumištích a skládkách, preferuje provzdušněné půdy a narušené
biotopy v blízkosti tekoucích vod. Vytrvalá bylina, šířící se semeny. Ohroženými biotopy jsou
vrbové křoviny, louky. Doporučená likvidace seč, vyrývání, (postřik). Udávána ze stejného
místa jako druh předešlý – ověřit výskyt, případně možnou záměnu druhů.
Cicerbita macrophylla – mléčivec velkolistý
Původní na Kavkaze (subsp. uralensis na Uralu). Vytrvalá bylina, šířící se semeny. Někdy
pěstován v parcích a zahradách jako trvalka. Patří rovněž mezi zplaňující okrasné rostliny
pěstované zejména v severním pohraničí. Ve Šluknovské pahorkatině je v současné době
známo několik nalezišť – obec Liščí a zámecký park v Lipové, který představuje možný zdroj
šíření druhu ve Šluknovském výběžku (HÄRTEL H., BAUER P., HADINEC J. 2002).
V Lužických horách pozorován teprve nedávno na lokalitě u Jiřetína pod Jedlovou.
Symphoricarpos albus – pámelník bílý
Původní v západní a severní části Ameriky od Aljašky po Kalifornii. V ČR běžně pěstován
v parcích a sadech, vysazován podél komunikací, často se vyskytuje i v lesích a lomech.
Zplaňuje v údolích řek a potoků, na křovinatých stráních a v okolí sídel. Vyskytuje se na
celém území Lužických hor, protože je často používán jako živý plot. Zatím nelikvidován,
v budoucnu bude prospěšné se na tento druh zaměřit a u některých lokalit jeho výskyt
omezit.
3.9.2. Invazní druhy živočichů
Ačkoli problémy spojené s invazí nepůvodních druhů živočichů zatím nedosáhly takových
rozměrů jako v jiných oblastech, stávají se v posledních letech aktuální.
V některých vodních nádržích se v poslední době hojně objevují některé invazní druhy
ryb. Aktuálním problémem se stává výskyt karase stříbřitého (Carassius auratus gibelio),
který by potvrzen v roce 2010 při rekonstrukci Svorského rybníku nebo v roce 2012 v tůních
EVL Prácheň-Zicht. Jeho populace se skládá pouze ze samic. Buď se jedná o populace,
jejichž existence v případě nepřítomnosti jiných druhů kaprovitých ryb v nádrži je závislá na
dalším úmyslném vysazování (drobné tůně), nebo v případě větších vodních ploch
s existující rybí obsádkou tyto populace vznikly vytřením se samci jiných druhů kaprovitých
ryb (kapr obecný, lín obecný, cejn velký, plotice obecná aj.). Vzniklí kříženci (oplození je
neúplné, tzv. gynogeneze) jsou opět jen samičí populace. Vliv karasa stříbřitého na přírodní
prostředí je jednoznačně negativní – jedná se především o destrukci biotopů v důsledku
eutrofizace, rytí ve dně, vyžírání zooplanktonu, jehož důsledkem jsou změny v ekologii vodní
nádrže, dále také o přímou predaci larev vodního hmyzu a obojživelníků i konkurenci s
místně původními kaprovitými druhy ryb. Eliminace tohoto druhu je obtížná, karas stříbřitý je
velmi nenáročným druhem ryby, který dokáže přežít extrémně nepříznivé podmínky. Na
podzim roku 2012 (po ukončení vývoje obojživelníků) v tůních v EVL Prácheň–Zicht bylo
nutno vyčerpat vodu a ryby odlovit. Na některých rybnících lze do budoucna očekávat
nutnost vypustit vodu a zlikvidovat populace karase stříbřitého. Příznivější alternativou je
citlivé nastavení rybí obsádky s přítomností některých druhů dravých ryb, zejména candáta.
Mezi nepůvodními druhy představuje potenciální riziko také střevlička východní
(Pseudorasbora parva), která na území České republiky dorazila se zásilkami plůdku těchto
ryb v letech 1981–2 a bleskově se začala šířit. V současnosti se vyskytuje na velké části
území ČR, kde působí jako výrazný potravní i stanovištní konkurent pro původní druhy ryb a
další vodní organismy. Na území CHKO LH zatím o jejím výskytu záznamy nejsou.
Ačkoli na území CHKO LH zatím nebyl potvrzen výskyt amerických druhů - raka
pruhovaného (Orconectes limosus) a signálního (Pacifastacus leniusculus), je třeba jejich
55
rozšíření předcházet, zejména osvětou mezi rybáři. Právě úmyslné vysazování je
nejčastějším způsobem šíření těchto druhů. Hlavním rizikem kromě přímé konkurence
s původními druhy raků je přenášení vysoce infekčního račího moru, vůči kterému jsou
nepůvodní druhy prakticky imunní, ale který má katastrofické následky pro naše druhy.
V souvislosti s všeobecným šířením kormorána velkého (Phalacrocrorax carbo) lze
pozorovat expanzivní chování tohoto druhu i na území Lužických hor. Ke střetům se zájmy
rybářů docházelo zejména na rybníku U Mlýna u Jablonného v Podještědí. V roce 2010
zasáhla na této lokalitě série povodní, které narušily hráz – od té doby je rybník bez vody,
bez ryb a bez kormoránů.
Přítomnost psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides), původem z Asie, by mohla
v budoucnu znamenat problémy nejen v managementu zvláště chráněných druhů. Jedná se
o invazivní druh s širokou ekologickou valencí. Při absenci přirozených predátorů může být v
budoucnu rizikem zejména pro některé druhy ptáků hnízdící na zemi. Psík je navíc, obdobně
jako liška, vektorem parazitárních nákaz a vztekliny (Mlíkovský & Stýblo 2006).
Hrozbou do budoucna může být také expanze norka amerického (Mustela vison), který
byl dovezen ze Severní Ameriky. Tento druh byl záměrně i neúmyslně vypouštěn z
farmových chovů a jeho areál se na území ČR stále vyvíjí. Při vysokých hustotách se stává
potravním konkurentem např. vydry a fatální vliv může mít na populace raků, obojživelníků a
plazů. V roce 2011 bylo na území Libereckého kraje (dle myslivecké evidence) zastřeleno
117 kusů psíka mývalovitého, 3 kusy norka amerického, dále 1 kus mývala severního.
Další nepůvodní druhy živočichů se v CHKO Lužické hory sice vyskytují, ale bez
výraznějšího vlivu na místní ekosystémy a autochtonní druhy, patří mězi ně např. muflon
obecný (Ovis musimon), daněk evropský (Dama dama), kamzík horský (Rupicapra
rupicapra), bažant obecný (Phasianus colchicus). Do potoků jsou rybářkými spolky místy
vysazovány severoamerické druhy ryb - pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven
americký (Salvelinus fontinalis), které sice mohou být konkurenty či predátory původních
druhů, ale v našich podmínkách se přirozeně nerozmnožují. Z nepůvodních bezobratlých
jsou pak zastoupeny druhy rozšířené téměř po celé ČR např. kleštík zhoubný - Varroa
destructor, klíněnka jírovcová - Cameraria ohridella nebo mandelinka bramborová Leptinotarsa decemlineata).
3.10. Neživá příroda
Na území CHKO Lužické hory se nachází množství geologicky významných lokalit. Jedná se
o geomorfologické útvary tvořené křemennými pískovci, vulkanická tělesa vypreparovaná z
křídových sedimentů, rozptýlené alkalické vulkanity, opuštěné lomy, pseudokrasové jeskyně
a štoly.
Evidované významné geologické lokality
Česká geologická služba eviduje na území CHKO tyto významné geologické lokality:
Bílé kameny (PP) – skupina skal, tvořených křemennými (kvádrovými) pískovci. Jz. úpatí
vrchu Vysoká na okraji lesa asi 1 km s. od obce Jítrava. Pískovce jsou středně až hrubě
zrnité, v některých polohách je vyvinuto proudové (šikmé) zvrstvení. Náleží k jizerskému
souvrství (střední až svrchní turon). Svrchní část pískovců je charakteristická vysokým
podílem kaolinického tmelu mezi křemennými zrny a nevyvinutou vrstevnatostí. Tyto
petrografické vlastnosti podmiňují velmi neobvyklý způsob zvětrávání svrchních partií
pískovců do oblých, hřibovitých až pravidelně kulovitých tvarů. Na vrcholu jedné ze skal se
nachází dobře vyvinutá oválná skalní mísa s odtokovým žlábkem. Je zde několik
pseudokrasových jeskyněk a dutin vzniklých vyvětráváním a odnosem hrubozrnějších poloh
v pískovci. Některé skalní útvary připomínají hřbety a hlavy slonů – odtud místní název „Sloní
kameny".
56
Vlivem vysoké návštěvnosti dochází k urychlení eroze vrcholových partií skalního komplexu.
V rámci péče o ZCHÚ jsou odstraňovány náletové dřeviny ze skalních štěrbin.
Bučina – sv. okolí Hraničního rybníka, 3 km sv. od Kytlice. Česká křídová pánev s
rozptýlenými alkalickými vulkanity. Návrší má charakter převážně plochého pískovcového
ostrohu, lemovaného hlavně na Z a J skalními stěnami až 5 m vysokými. Nad vrcholovou
plošinu ostrohu vyčnívá skalní hřbet, protažený ve směru SSV–JJZ. Hřbet je tvořen
vulkanickým tělesem, které petrograficky odpovídá bazaltickému trachyandesitu. Na jeho sz.
straně byl založen stěnový lůmek. V blízkosti sv. okraje vulkanického hřbetu a cca 100 m sz.
od něj jsou situovány okrouhlé jámy (pinky) s odvaly, zčásti zasucené. Plošina v okolí hřbetu
je až k samému okraji pokryta více jak 100 mělkých kutacích rýh s nízkými odvaly. V
odvalech jam i v rýhách bylo nalezeno kutací nářadí (klínky aj.). Skalní stěna lemující j. okraj
Bučiny je tvořena hnědavě žlutými, středně zrnitými křemennými pískovci s hrubozrnným
podílem, náležejícími k březenskému souvrství. Je rozčleněna puklinami do řady bloků, které
jsou působením gravitačních pochodů zřetelně nakloněny. Skalní stěna, známá jako
Valdštejnská stěna, je pokryta řadou piktogramů, značek a letopočtů. Značky jsou vyryty i do
balvanu, zříceného z Valdštejnské skály a ležícího na jejím j. úpatí u potoka. Důvodem
ochrany je průnik terciérního vulkanitu křídovým útvarem (březenské souvrství) a historická
těžba železných rud.
Horní Chřibská – sv. okolí obce Horní Chřibská, u polní cesty. Česká křídová pánev,
březenské souvrství (coniac). V lomech jsou odkryty lavicovité, žlutavě rezavé, hrubozrnné,
křemenné pískovce se štěrčíkovou příměsí, s masivní texturou. Mocnost pískovců je
nejméně 6,5 m. V lomu nad cestou se na tyto pískovce ostře ukládají světle žlutavé,
deskovité až tence lavicovité, velmi dobře vytříděné, jemnozrnné křemenné pískovce, s
masivní texturou. V obou typech pískovců se akcesoricky vyskytují zrna živců. Střídání
těchto zrnitostně odlišných typů je typické pro spodní část březenského souvrství mezi
Rybništěm a Horní Chřibskou. V jemnozrnném typu výskyt ichnofosílie typu Ophiomorpha.
Horní Podluží – Ostřico-mechová slatina, západní část (1,5 ha, průměrná mocnost 0,6 m,
maximální 1,3 m, zásoby 9 kt) leží v obci Podluží v údolí potoka při silniční křižovatce u kóty
436. Východní část leží těsně za soutokem Lužničky a potoka od Chřibské, v údolí Lužničky
v obci H. Podluží (mimo území CHKO LH).
Horní Podluží – Žulovec – spodní paleozoikum, lužický pluton. V lomu cca 1 km jz. od
středu obce Horní Podluží (kraj lesa u cesty k nádraží Chřibská) je odkryt silně rozpukaný,
navětralý, hrubě zrnitý, porfyrický biotitický granit (rumburský). V přípovrchové vrstvě je
granit silněji rozvětralý až s přechody do hrubě písčitého eluvia. Mírně protáhlý žulový vrch
(562 m), na jehož západním svahu vystupují křídové pískovce, ve kterých se dříve nacházely
otisky fosilních mořských hub a listů rostlin.
Javor u Křížového Buku – kóta 693 m (Javor) cca 1 km jv. od osady Křížový Buk.
Rozptýlené alkalické vulkanity v České křídové tabuli. Morfologicky nápadný vrch Javor je
tvořen tělesem tefritu. Na ssz. svazích kopce vychází tmavě šedý, velmi jemnozrnný až
celistvý tefrit, s nedokonale vyvinutou, drobně sloupcovitou odlučností. Sloupce jsou
subvertikálně, místy i vějířovitě uspořádány. Na sv. svahu byl u tefritového tělesa ověřen
mělkým vrtem relikt povrchových vulkanitů – bazaltoidních tufů.
Jedlová – Česká křídová pánev, březenské souvrství. V lomu 2 km jjz. od obce Jiřetín pod
Jedlovou byly ve velkém rozsahu těženy pevné, křemité, převážně lavicovitě zvrstvené
pískovce březenského souvrství. Pískovce jsou křemenné, středně zrnité, s hrubozrnným
podílem, zčásti středně až hrubě zrnité. Běžná je štěrčíkovitá příměs. Ve spodní části lomové
stěny se vyskytuje 0,3 m mocná, ostře ohraničená poloha jemně až středně zrnitého
pískovce, s prachovitou příměsí. Pískovce jsou vesměs masivní (beztexturní), rezavě žluté,
místy slabě limonitizované. Řídce se vyskytují bioturbační textury typu Planolites, na bázi
57
vrstevní plochy hrubozrnného pískovce nad jemně až středně zrnitou polohou je hojný
Thalassinoides (stopy po lezení mořských raků). Vnitřní část lomu a jeho j. předpolí vyplňuje
odval z odpadového kamene. Uvnitř lomu, pod lomovou stěnou, se vytvořil mokřad s
výskytem vzácných druhů rostlin, v něm výskyt masožravých rostlin.
Jezevčí vrch (NPR) – vrcholové partie Jezevčího vrchu, kóta 665,4, mezi obcemi Mařenice
a Heřmanice. Vrcholovou část vrchu tvoří vulkanické těleso vypreparované z křídových
sedimentů, tvořené dle Shrbeného a Macháčka (1973) sodalitickým, alkalickým trachytem s
příměsí analcimu a nefelinu. Na svazích vrchu se vyskytují suťová pole. Dolní svahy a úpatí
vrchu tvoří křídové pískovce náležející k březenskému souvrství (coniac). Pískovce jsou
křemenné (kvádrové), středně, méně i hrubě zrnité, převážně lavicovité, místy s šikmo
zvrstvenými polohami. V pískovcovém souvrství vytvořila selektivní eroze morfologicky
členitý reliéf (rokle, pískovcové hřbety). Trachytová kupa se smíšeným porostem a starou
bučinou. Zbytky přirozených bukojavorových jasenin, s bohatým podrostem ohrožené
měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) na vrcholu, jsou vzácnou ukázkou obdobných
vrcholových formací suťových lesů v Lužických horách.
Jiřetín p. J. – štola – Krkonošsko-jizerské krystalinikum. Štola sv. Jana Evangelisty se
nachází 0,6 km z. od náměstí v Jiřetíně p. J., na s. úpatí Křížového vrchu, je ražena k J, v
některých úsecích k JV, byla založena koncem 18. století, poslední těžebné pokusy byly
ukončeny v r. 1910. Díla jsou ražena v kontaktně metamorfovaném biotitickém fylitu až
metadrobě a sledují křemenné a kalcitové žily. Žíly obsahují stříbronosný galenit, chalkopyrit,
sfalerit a pyrit. Ze sekundárních minerálů se vyskytuje limonit a povlaky malachitu. Od r.
1999 je štola přístupná s doprovodem průvodce pro veřejnost.
Klíč (PR) – jz. svah pod vrcholem Klíče leží asi 1,5 km jz. od obce Svor. Vrcholovým partiím
dominuje neovulkanický znělcový suk vypreparovaný z tektonicky vyzdvižené kry složené
převážně z coniackých kvádrových kaolinických pískovců. Suk je na jz. straně ukončen
skalní stěnou vysokou 45–60 m. Vyzdvižené svrchnokřídové kvádrové pískovce pod patou
stěny jsou překryty rozsáhlými volnými sutěmi. Znělcový vrcholový suk, mrazové sruby,
skalní stěna, rozsáhlé balvanové proudy a sloupcovitá odlučnost horniny svým rozsahem a
kvalitou dobře reprezentují obdobné geomorfologické útvary na neovulkanitech v Lužických
horách. Znělcová homole se zbytkem doubravy a teplomilnými společenstvy. Výrazná
dominanta Lužických hor.
Kytlice – (místní část Dolní Falknov), cca 8 km vsv. od České Kamenice, z. okraj obce, 50 m
s. od silnice Kytlice – Mlýny. Rozptýlené alkalické vulkanity v České křídové tabuli. Odkryta
šedohnědá komínová brekcie. Ve vulkanogenním materiálu je hojná příměs převážně
hrubých zrn křemene až křemenných valounků do 2,5 cm. Nalezeny byly i větší (několik cm
až kolem 1 dm velké) xenolity hrubozrnného granitoidu, zelenavě šedého kontaktně
metamorfovaného slínovce (kontaktní rohovec) a hnědočerveného porfyru, patrně
permského. V opuštěném lůmku za zářezem, situovaném na kraji lesa, o ploše cca 12 x 20
m se nachází 2,5 m vysoký výchoz čerstvého černošedého, jemnozrnného olivinického
foiditu, který komínovou brekcií proniká.
Malý Stožec (659 m) – nad železniční tratí mezi stanicemi Jedlová a Chřibská. Rozptýlené
terciérní alkalické vulkanity na území české křídové tabule. Morfologicky výrazný, členitý
skalnatý hřbet, protažený ve směru SV–JZ. Hřbet (ostroh) je tvořen fonolitem, který se
vyznačuje mírně ukloněnou, tlustě sloupcovitou odlučností. Jde o mohutnou žílu,
vypreparovanou erozí z křídových sedimentů. Místy jsou vyvinuty kulovité tvary velikosti
hrachu, které vznikly patrně v důsledku likvační nemísivosti dvou mírně odlišných složek
fonolitového magmatu. Na svazích hřbetu se vyskytují balvanité sedimenty, s přechody do
plošně nevelkých kamenných moří bez porostu.
58
Naděje (PP) – s. svah Suchého vrchu 1,5 km sz. od osady Naděje, 300 m ssv. od kóty 647
m (Suchý vrch). Vrch kopce Suchý vrch tvoří rozsáhlé fonolitové těleso, fonolit se zvlášť
vysokým obsahem sodalitového minerálu se vyznačuje typickou, hrubě nepravidelně
deskovitou odlučností. Suťové pole na severní návětrné straně Suchého vrchu (641 m n. m.)
je tvořeno bloky fonolitu. Pseudokrasová jeskyně s ledovým pokryvem a ledovou výzdobou
je situována v okrajové rozpukané části vulkanického tělesa pokrytého sutí. Vchod do
jeskyně (580 m n. m.) je lemován velkými skalními bloky. Jeskyni tvoří 30 m dlouhá puklina
ve směru V–Z. Vchod leží v polovině délky, asi 6 m vysoko nade dnem. Dno se svažuje
směrem k oběma koncům jeskyně. Celoročně se tu hromadí chladný vzduch, v němž se tvoří
ledová výzdoba. Nejrozsáhlejší je na jaře v období tání sněhu, kdy puklinami proniká nejvíce
povrchové vody a vzduch v jeskyni je dostatečně chladný. Na podzim přetrvává již jen
podlahový led v nejnižších polohách jeskyně (dle Mackovčin a kol., 2002).
Nová Chřibská – nárazový levý břeh bezejmenného potoka mezi Chřibskou a Novou
Chřibskou. Česká křídová pánev, březenské souvrství (coniac). V nárazovém břehu potoka
jsou odkryty namodrale šedé, kusovitě odlučné vápnito-jílovité, velmi špatně vytříděné,
nestejnozrnné pískovce, s příměsí křemenného štěrčíku o velikosti max. 1,2 cm. Dosti časté
jsou fragmenty blíže neurčitelných mlžů. V strmé stráni nad břehem se v úlomcích a malých
výchozech vyskytují velmi dobře vytříděné, jemnozrnné křemenné pískovce i masivní, rezavě
žluté, středně až hrubě zrnité křemenné pískovce se štěrčíkovou příměsí. Všechny tři typy
pískovců náleží březenskému souvrství.
Ptačinec – kóta 673 m (Ptačinec) na česko-německé hranici, cca 3 km jjjv. od Dolního
Podluží. Česká křídová pánev. Skálu tvoří silně silicifikované, křemencové pískovce, hrubě
zrnité, štěrčíkovité. Je proniknuta hustou sítí silně silicifikovaných tenkých poloh, které
selektivně vyvětrávají jako tenké římsy. Na vrcholu skály se vyskytují dvě dokonale vyvinuté
skalní mísy až 0,35 m hluboké. Důvodem ochrany je izolovaná skála věžovitého tvaru se
skalními mísami na vrcholu.
Pustý zámek (PP) – erozní zářez říčky Kamenice 200–250 m od křižovatky v Horní
Kamenici. Pravý břeh říčky Kamenice nad silnicí Mlýny – Horní Kamenice, v úseku kde
začíná průlom říčky tělesem Břidličného vrchu (k. 499). Chráněná lokalita Pustý zámek je z
geologického hlediska zpětnou erozí vodního toku provedenou zářezem v intruzivním tělese
trachytoidu kóty 499 – Břidličný vrch. Eroze zastihla intruzi v její okrajové části, kde
odlučnost bývá nejvíce ovlivněna okolními podmínkami. Proto je zde pozorovatelná
odlučnost přecházející od deskovité přes nepravidelnou až po sloupcovou, která jinak u
trachytoidů není častá. Intruzivní těleso zde patrně v podobě lakolitu vniklo do křídových
sedimentů. Pustý zámek (405 m n. m.) je znělcový neovulkanický suk vypreparovaný z
kvádrových pískovců coniacu až santonu. Zbytky pískovcového nadloží se zachovaly na
severním úpatí. Strmý jižní svah suku tvoří pravou část hlubokého erozního údolí říčky
Kamenice. K odkrytí geologické stavby jižního svahu došlo působením eroze i odlámáním
kamene při stavbě silnice a železniční trati podél Kamenice. Byla tak odhalena vnitřní stavba
vulkanického tělesa s jedinečným vodorovným uspořádáním znělcových sloupců. Sloupce
dosahují délky až 25 m a průměru až 1,85 m. Spodní svahy suku jsou kryty suťovým
pláštěm.
Starý mlýn – Česká křídová pánev, březenské souvrství. Pískovcová plošina – 2 km ssv. od
Rousínova u Svoru, j. od vrchu Bouřný (kóta 703 m) – je označena místním názvem Starý
mlýn a je tvořena křemennými (kvádrovými) pískovci, její vrcholová část leží cca 40–50 m
nad nivou Rousínovského potoka. Okraje plošiny jsou výrazně rozpukány a morfologicky
rozčleněny do skalních stěn, ostrohů a izolovaných pilířů. Ve vrcholových částech ostrohů se
vyskytují i skalní věže. Pískovce náleží k březenskému souvrství a jsou typickou lokalitou
hruběji zrnitých, křemenných (kvádrových) pískovců s bohatou škálou středních a malých
forem skalního reliéfu. Pískovce jsou šedé až hnědošedé, lavicovitě, méně i silně deskovitě
vrstvené, středně zrnité, s kolísavým obsahem hrubozrnné složky, méně často obsahují i
59
příměs jemnozrnné frakce. Vytřídění je proměnlivé – od dobrého, v zrnitostně
homogennějších polohách, po relativně nízké v polohách s více zrnitostními frakcemi, místy i
s vtroušeným štěrčíkem až příměsí. V několika polohách, mocných do 0,4 m, se vyskytuje
deskovité, šikmé zvrstvení, s orientací spádnic šikmých lamin k JJZ, méně i k SV. Opuštěný
lom s výskytem vůdčích fosílií.
Studený vrch (PR) – vrch Studenec (Studený vrch) k. 736, sv. od České Kamenice. Na
plochém vrcholu Studence se vyskytují kameny a balvany olivinického bazaltu s
peridotitovými uzavřeninami. Uzavřeniny jsou převážně vyvětralé a zbývají po nich dutiny o
rozměrech řádově v cm (až kolem jednoho dm). Svahy vrchu jsou pokryty většinou
zarostlými suťovými poli, místy především na j. svazích – se vyskytují plochy bez porostu a
bez jemnějších částic (kamenná moře, resp. bavanité proudy). Charakter bazaltické horniny,
morfologie Studence a geologická situace v okolí vrchu a na jeho úpatí nasvědčují tomu, že
jde o vulkanický peň, pronikající křídovými horninami, které tvoří svahy vrchu (pískovce
březenského souvrství, coniac). Relikty původních lesních porostů.
Vápenka (PR) – sv. od Doubice při silnici na Krásnou Lípu. Území rezervace se nachází u
lužické poruchy, významné saxonské, nespojité tektonické struktury. Lužická porucha ve
zdejší oblasti od sebe především odděluje sedimenty svrchní křídy od granitoidů lužického
masivu, které místy nesou malé zbytky pláště. V místě rezervace se mezi křídu a granitoidy
vkládají sedimenty jury spolu s permem, zastoupeným vulkanity popř. i sedimenty. Jura i
perm se nacházejí v několika menších tektonických krách, vytažených do vyšších poloh
podél lužické poruchy, která zde má charakter přesmyku (Fediuk et al. 1958, Dvořák in
Svoboda et al. 1964, Klein et al. 1971). Kry jsou ohraničeny systémem podélných i příčných
zlomů (Klein et al. 1971). Nejrozsáhlejší a geologicky nejvýznamnější jsou odkryvy jurských,
platformních sedimentů v několika opuštěných, stěnových, zčásti i jámových lomech. Tyto
odkryvy patří k nejvýznamnějším odkryvům platformního vývoje jury na území Českého
masivu. V lomech o rozměrech cca 135–150–35 m (místy s opuštěnými štolami) jsou odkryty
dvě litostratigrafické jednotky označené Eliášem (in Klein et al. 1971) jako vrstvy brtnické a
dubnické dolomity. Starší brtnické vrstvy jsou zastoupeny pestře šmouhovanými, zelenavě
světle šedými, středně zrnitými pískovci, odkrytými jen v malé mocnosti (kolem 1,5 m). V
předpokládané mocnosti 80–120 m je nesouvisle odkryt převážně karbonátový sled tvořený
namodrale šedými, hnědošedými až černošedými (bitumenózními) dolomitickými vápenci až
dolomity. Karbonáty jsou masivní či lavicovité, obvykle kusovitě odlučné. Místy se objevují
vložky jílovitých vápenců až vápnitých jílovců. V karbonátovém sledu jsou časté drcené zóny.
V dubnických dolomitech byla zjištěna jen stratigraficky nevýznamná fauna (Chrt 1957,
Fediuk et al. 1958). Eliáš in Klein et al. (1971) klade do brtnických vrstev nález amonita
Hecticoceras hecticum (Rein.), uváděný z jury u lužické poruchy Brderem (1886, 1887) a
řadí tyto vrstvy do kellowaye až oxfordu (toto řazení uvádí Eliáš i nově in Klomínský 1994). V
jurských sedimentech bylo zjištěno Pb-Zn zrudnění bez praktického významu (Chrt 1957). V
blízkém SZ., V. JV. okolí lomů jsou v úlomcích případně drobných výchozech odkryty
granitoidy lužického masivu a permské křemenné porfyry, popřípadě i arkózové pískovce s
vložkami aleuropelitů, které dle Prouzy z ČGU náleží vrchlabskému a prosečenskému
souvrství. V SZ., Z. až JV. okolí lomů se již vyskytují jemnozrnné slabě prachovité pískovce
březenského souvrství (svrchní křída, coniak). V těsném okolí lomů se vyskytují v úlomcích a
balvanitých výchozech i dva drobné žilné průniky neovulkanitů, zastoupených nefelinickým
bazanitem, respektive nefelinickým tefritem s příměsí olivínu (Shrbený in Klein et al. 1971).
Vysoká u Jítravy – v. a jv. svah Vysoké (k. 534) s. od Jítravy. Sutě na zalesněném svahu
Vysoké jsou stratigaficky významnou paleontologickou lokalitou známou již H.Gallwitzovi
(1929) a nověji studovanou Gallem-Chlupáčem (1973). Lokalita poskytuje důkaz o
devonském stáří produktů basického vulkanismu, neboť fosiliferními vrstvami jsou tufity a s
nimi sdružené karbonáty, které chovají korálovou a brachiopodovou faunu (patrně stupně
frasnu). Opěrný bod oblastní stratigrafie.
60
Zlatý vrch (NPP) – Vrcholová část Zlatého vrchu (k. 656.6), sv. od České Kamenice.
Vrcholová část Zlatého vrchu tvoří vulkanický peň, vypreparovaný z křídových pískovců
březenského souvrství (coniac). Peň je tvořen dle Shrbeného (1989) slabě olivinickým
alkalickým bazaltem s nefelinem. Na V. a JV. straně vrcholové části byl v minulosti založen
rozsáhlý, dnes opuštěný lom, v němž probíhala těžba sloupkovitého čediče. Řízená těžba,
sledující obvod vrcholu, odkryla vnitřní část pně s dokonale vyvinutou sloupkovitou
odlučností. Sloupky vytvářejí tzv. kamenné varhany dosahující délky až 30 m a jsou tak vyšší
než na známější lokalitě Panská skála u Kamenického Šenova (Havránek 1982). Vulkanické
těleso sestává ze tří hlavních facií. Podložní (v severní části lomu), tvořené nefelinickým
bazanitem. Hlavní facie je tvořena dlouhými sloupci olivinického čediče. Takto dokonalé
sloupce mohly vzniknout pouze v prostředí s pomalým ochlazováním magmatu a s tepelnými
gradienty nijak nerušenými okolními vlivy. Horní facie ve tvaru "čepice" je tvořena sklovitým
olivinickým čedičem. Nepravidelné sloupce svědčí o tom, že k tuhnutí došlo rychleji (Kühn).
Další významné geologické lokality
Borská skalka (479 m) – nevelký čedičový vršek, vyčnívající nad sz okrajem Nového Boru
při silnici do Polevska. Dříve se nazýval Zaječí vrch a jeho vrchol tvoří výrazná, v minulosti
částečně odlámaná čedičová skála, které se říkalo Drasslerův kámen.
Břidličný vrch (499 m) – protáhlý zalesněný hřbet, asi 1,5 km východně od Horní Kamenice
mezi údolími Pryského potoka a Kamenice. Tvoří jej znělcové těleso, jehož součástí byl
kdysi i sousední Pustý zámek. Když však říčka Kamenice postupně prohlubovala své údolí,
prorazila v pevnějším znělci úzkou skalnatou soutěsku, která dnes skalní ostroh Pustého
zámku odděluje. Skalní stěny na severní straně Břidličného vrchu jsou celoročně vlhké
a v zimě se na nich vytvářejí ledové krápníky a záclony.
Hvozd (něm. Hochwald) – jeden z nejvýznamnějších kopců Lužických hor. Výrazný znělcový
hřbet se dvěma vrcholy leží na česko-německé hranici asi 2 km východně od Krompachu.
Hlavní jižní vrchol Hvozdu (750 m) tvoří výrazná skála, nazývaná dříve Ilmenstein nebo
Kreuzstein. Na jz. svahu hory je pískovcový lom zarostlý lesem.
Jánské kameny (604 m) – tvoří několik čedičových skal na částečně zalesněném hraničním
návrší asi 1,5 km severovýchodně od Krompachu. Skály jsou součástí čedičové žíly, která
v průběhu třetihorní sopečné činnosti vyplnila puklinu v měkčích křídových usazeninách.
Pozvolným působením povětrnostních vlivů byly okolní pískovce v pozdějších dobách
erodovány a čedičová žíla vypreparována do podoby několika skalních zdí, vystupujících nad
okolní terén. Vodorovným uspořádáním čtyř- až šestibokých čedičových sloupců představují
Janské kameny méně dokonalou obdobu známé Čertovy zdi u Českého Dubu. Žíla se táhne
od vrcholu Janských kamenů přibližně západním směrem k osadě Valy. Kolem skal vede
necelý 1 km dlouhá naučná stezka. Má čtyři zastávky, věnované historii Janských kamenů,
geologické stavbě, místním rostlinám a plazům.
Jehla (478 m) – dvouvrcholový čedičový kopec, vypínající se asi 1 km sv. nad Českou
Kamenicí. Na skalách je místy dobře vyvinutá sloupcová odlučnost. Upravená stezka vede
po temeni hřbítku na malé vyhlídkové skalisko se zábradlím, zpřístupněné roku 1879. Nižší
nepřístupná skála pod vyhlídkou se nazývá Trubač. Pod jižním svahem Jehly dříve stála 10–
12 m vysoká čedičová skála Malá Jehla, která byla roku 1886 kameníky odtěžena.
Klučky (642 m) – asi 3 km dlouhý zalesněný čedičový hřbet s několika nevýraznými
vrcholky, ležící mezi Práchní a Polevskem. Na severním svahu je pozoruhodný opuštěný
čedičový lom, jehož stěny jsou tvořeny pěknými, pravidelně vyvinutými svisle stojícími
kamennými sloupy.
61
Křížová věž – štíhlá pískovcová skála, vyčnívající ze zalesněného sv výběžku Trávnického
vrchu přímo nad jižním okrajem osady Naděje. Někdy označována jako Krkavčí nebo
Havraní skála. Nejčastěji se užívá názvu Křížová věž, podle kříže na jejím vrcholku.
Loupežnický vrch (539 m) – plochý čedičový kopec se dvěma vrcholky, ležící asi 2 km
východně od Petrovic. Vyšší severní vrchol tvoří čedičová skála, která je zčásti odlámaná
lomem.
Luž (PP, 793 m) – výrazná znělcová kupa vyčnívající nad krajinu z hlavního horského
hřebene, 700 m severně od osady Myslivny u Horní Světlé. Je nejvyšší horou Lužických
a Žitavských hor. Úpatí Luže tvoří křídové pískovce, které na jižní straně dosahují až
do nadmořské výšky 710 m. Nad pískovci spočívá asi 20 m mocná vrstva tufu a čediče,
vystupující na povrch jen na severovýchodním úbočí. Nad ní je znělcový vrcholový kužel,
který protíná od severního úpatí až skoro k vrcholu mladší čedičová žíla. V pískovcích
na severní straně hory byly v minulosti založeny rozsáhlé lomy, v nichž se při lámání kamene
nacházely četné zkameněliny. Předmětem ochrany PP je druhově chudá horská bučina
na kamenitých svazích vrcholové kupy. Ve vrcholové části hory se zachoval původní bukový
les s přimíšenými javory, porůstající na jižní straně poměrně rozsáhlé sutě.
Milštejn (562 m) – skalní masiv s nepatrnými zbytky středověkého hradu Milštejna leží
v lesích mezi Trávnickým a Suchým vrchem, asi 4 km s. od Cvikova a 1 km z. od Naděje.
Zhruba 120 m dlouhý skalnatý hřbítek je tvořen křemenným pískovcem, který se pro svou
velkou tvrdost a odolnost používal k výrobě mlýnských kamenů a brusných kotoučů.
Na severním konci hřbetu je asi 3,5 m vysoká a 7 m široká skalní brána, která patrně vznikla
zvětráváním masivu podle množství puklin a zřícením uvolněných kamenných bloků. Výše
nad bránou je malé skalní okno. Mohutné skalní věže po stranách brány byly dříve
horolezecky využívané, ale dnes je tu lezení v zájmu ochrany přírody omezeno. Těžba
křemenného pískovce tu zřejmě začala ještě před vybudováním opevněného sídla
a pokračovala v jeho okolí nejspíše po celý středověk. Několik nedokončených mlýnských
kamenů můžeme ještě dnes najít v blízkém okolí. Jsou zde tři větší jeskyně, jejichž ohlazené
stěny vznikly erozním působením vody. Zimují zde některé druhy netopýrů, například netopýr
ušatý, velký, řasnatý nebo černý.
Pěnkavčí vrch (792 m) – mohutná znělcová hora, ležící asi 3,5 km jižně od Dolního Podluží.
Je druhým nejvyšším vrcholem Lužických hor. Po temeni kopce probíhá rozvodí mezi
Severním a Baltským mořem. Temeno kopce je porostlé statným bukovým lesem, který má
místy až pralesovitý charakter. Vrcholová plošina je ohraničená suťovými srázy s nevelkými
znělcovými skalami.
Popova skála (565 m) – mohutné pískovcové skalisko, stojící na vrcholu mírně protáhlého
zalesněného kopce mezi Krásným dolem a údolím Bílého potoka asi 4 km jz. od Hrádku nad
Nisou. Na jeho temeni je skupina rozeklaných skal, tvořená tektonicky porušenými a silně
prokřemenělými křídovými pískovci a slepenci. Původně vodorovně uložené vrstvy
sedimentů byly v blízkosti lužické poruchy vychýlené do různě ukloněných poloh
a postupným zvětráváním po puklinách se skály rozpadly do mohutných bloků a balvanů,
mezi nimiž vznikly četné dutiny nebo jeskyně. Na povrchu některých skal se také vyvinuly
nepravidelné prohlubně a oválné skalní mísy. Vrcholové skalisko Popovy skály je
dominantou východní části Lužických hor. Tvoří je několik mohutných, o sebe opřených
pískovcových bloků, mezi nimiž je široká svislá puklina. Mezi balvany, nakupenými
na severní straně skály, vznikla malá skalní brána a několik menších jeskyní. Největší z nich
se dříve nazývala "Backofen" (= Pekařská pec). Další jeskyni se říkalo "Pferdestall"
(= Konírna). Na jihovýchodní straně Popovy skály se lámal zpevněný pískovec, ale
podstatně větší a známější byly lomy na sousedním Sedleckém Špičáku. Na jz. svahu
Popovy skály je několik starých železnorudných dobývek, vázaných na čedičovou žílu, která
62
sem zasahuje ze sousedního hřbetu Podkovy. Vrchol Popovy skály byl až do počátku
20. století přístupný jen horolezcům. Dnes je vyhlídka přístupná i pro turisty.
Riedelova jeskyně – rozlehlá uměle vytvořená podzemní prostora, jejíž vchod se nachází
na jihovýchodním svahu Břidličného vrchu, nad severním okrajem Dolního Prysku. Jeskyni
na svém pozemku zřejmě v roce 1928 vyhloubil Ernst Riedel jako podzemní lom na písek.
Vytěžený materiál se používal jako brusivo pro místní skláře a nejspíše i ke stavebním
účelům. Jeskyně je ve svahu asi 40 m nad údolím Pryského potoka a původně měla tři
vchody. Rozsáhlý prostor jeskyně je velmi členitý, 50 m dlouhý a v nejširším místě 36 m
široký. Zimují zde některé druhy netopýrů, např. netopýr vodní, řasnatý, dlouhouchý, ušatý
a vrápenec malý. Vchod do jeskyně je uzavřen mříží.
Sokol (593 m) – strmý znělcový kužel asi 2,5 km jv od Hvozdu a 1 km z. od Petrovic. V horní
části porostlý listnatými lesy, na vrcholu se zbytky hradu Starého Falkenburku. Nižší
čedičový výběžek na jihozápadní straně kopce se nazývá Malý Sokol (523 m). Ve vzrostlé
bučině na jižním svahu je rozeklané znělcové skalisko, východně od něj zašlý znělcový lom.
V lese sz od Kočičí studánky jsou dodnes patrné staré jámy po těžbě železné rudy, ale
jednotlivé dobývky najdeme i na jiných místech kopce.
Spravedlnost (PR) – výrazný zalesněný čedičový vrch (533 m), vyčnívající asi 2 km
severozápadně od Chřibské nad jižním okrajem Doubice. Skalnatý vrcholek spadá k jihu
a jihovýchodu strmým, asi 40 m vysokým srázem s členitou skalní stěnou, která je tvořená
nepravidelnými vějířovitě uspořádanými čedičovými sloupky. Na svahu pod ní je lesem
zarostlé suťové pole. Na severovýchodním svahu kopce je rozeklané skalisko z pěti
mocných čedičových sloupů, zvané Malá Spravedlnost. Na Spravedlnosti se nacházejí
mimořádně pestrá a zachovalá lesní společenstva s řadou chráněných rostlin.
Střední vrch (593 m) – výrazný čedičový kopec, ležící asi 1 km sv. od Dolního Prysku.
Z jeho vrcholu vyčnívá výrazný skalní suk, podle něhož se někdy lidově nazýval Hranáč
nebo Skála. Strmé rozeklané skalní stěny jsou často tvořené čedičovými sloupy, svahy pod
nimi pokrývají částečně zarostlá suťová pole, na nichž se vyskytovaly vzácné druhy mechů
a kapradin.
Šenovský vrch (632 m) – výrazný zalesněný čedičový kužel, vyčnívající nad sv. okrajem
Kamenického Šenova. Jeho vrchol tvoří mírně protáhlý skalnatý hřbítek. Na zalesněném
svahu mezi silnicí a bývalou železniční tratí je několik opuštěných lomů, v nichž se lámal
pískovec na stavební kvádry a náhrobní desky, ale také brusný a stavební písek. V lomu,
ležícím přímo u silnice nejblíže k Práchni se pískovec dobýval i pod zemí. V jeho zadní stěně
byly vylámány dva souběžné 13 m dlouhé tunely, které jsou přes 9 m vysoké a kolem 6 m
široké. Mezi nimi byl ponechán 2 m široký a 10 m dlouhý skalní pilíř, za nímž jsou oba tunely
navzájem propojené. Voda stékající do lomu vytváří v zimě na jeho stěnách a portálech
tunelů pěkné ledopády.
Tolštejn – výrazný znělcový skalní suk (670 m), asi 2 km jižně od Jiřetína pod Jedlovou.
Hrad Tolštejn byl vybudován na strmém skalnatém vršku s dvojicí vypreparovaných
znělcových sopouchů.
Údolí potoka Milířky – hluboce zaříznuté údolí, asi 2 km jižně od Dolního Podluží. Jeho
název připomíná dávné uhlíře, kteří v milířích pálili dřevěné uhlí pro potřebu okolních
šmelcoven (tavíren), úpraven rud a sklářských hutí. Přes střední část údolí prochází
významná geologická linie, zvaná lužická porucha, která tvoří hranici mezi lužickým žulovým
masivem na severu a pískovci České křídové pánve na jihu. Na tuto poruchu jsou vázána
stará důlní díla, k jejichž zpřístupnění byla v srpnu 1999 zřízena hornická naučná stezka. Její
začátek i konec je asi 1 km od silnice na Uhlířské cestě, která prochází celým údolím
z Dolního Podluží do sedla pod Ptačincem. K založení štol došlo pravděpodobně až
63
v 16. století za Šlejniců, kteří zde těžili rudy železa, olova a mědi. Velké množství křemenné
drti na některých haldách nasvědčuje tomu, že zde byl získáván také křemen pro sklářské
hutě, které v okolí pracovaly již od 2. poloviny 13. století. Dnes jsou v údolí známé čtyři štoly,
z nichž jsou však dvě zasypané. Kromě štol ale najdeme na řadě míst zbytky zarostlých
hald, kutacích jam i zářezů. Na jižním úpatí svahu Rohálu je u břehu potoka vchod do štoly,
nazývané Milířka. Štola je evidována jako zimoviště několika druhů netopýrů (netopýr velký,
vodní, Brandtův, ušatý, dlouhouchý, vousatý a vrápenec malý) a její vchod je od roku 1993
uzavřen mříží.
Vraní skály (500 m) – skupina skal, vystupující z lesů nad Krásným dolem, asi 1 km
západně od Horního Sedla a 1 km jv. od Popovy skály. Skály jsou tvořeny velmi pevným
pískovcem se slepencovými polohami, prostoupeným na jižních stěnách horizontálními
i vertikálními puklinami. Pro svou velkou členitost a pevnost jsou již od konce 19. století
hojně vyhledávané horolezci, kteří je označují jako Krkavčí skály. Zpevnění pískovce snad
způsobila čedičová hornina, o níž někteří autoři předpokládají, že kdysi vyplňovala hlubokou
a postupně se zužující skalní rozsedlinu, která rozděluje skalní masiv podélně
od severovýchodu k jihozápadu na dvě mohutné, rovnoběžně stojící řady skal.
Nejmohutnější Fellerova věž je morfologicky i historicky nejcennější horolezeckou věží
Lužických hor.
3.11. Územní systém ekologické stability (ÚSES)
Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny je ÚSES „vzájemně propojený
soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují
přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické
stability“.
Základem vymezení ÚSES je vymezení kostry ekologické stability krajiny jako souboru
existujících, relativně ekologicky stabilních segmentů krajiny významných z hlediska
biodiverzity bez ohledu na jejich prostorové vztahy. Pro vymezení skladebných prvků ÚSES
(biocentra, biokoridory, interakční prvky) je třeba doplnit kostru ekologické stability nově
navrženými prvky tak, aby vznikla propojená síť ÚSES s danými prostorovými a funkčními
kritérii. ÚSES je základem ekologické sítě v České republice.
Dokumentace ÚSES
Podkladem pro zpracování celé řady generelů místního ÚSES v CHKO LH byl Generel
regionálního ÚSES Českolipska (Míchal, 1993), který vycházel ze Severočeského
regionálního ÚSES (Míchal, Stáhlík, 1991). Jednotlivé generely MÚSES vznikaly postupně
v letech 1993 - 1996, celkem se na jejich zpracování podílelo 6 různých zpracovatelů a byly
zadávány různými referáty 3 okresních úřadů a Ministerstvem životního prostředí ČR.
Všechny generely byly dokončeny před zpracováním Územně technického podkladu
ÚSES (Bínová a kol., 1996), který řešil regionální a nadregionální úroveň ÚSES a stal se
závazným oborovým dokumentem pro orgány ochrany přírody. Vzhledem k tomu, že mezi
těmito generely a ÚTP byly značné disproporce a vzhledem k potřebě sjednotit velké
množství generelů s rozdílnou úrovní zpracování a různými nedostatky, bylo správou CHKO
zajištěno zpracování „Revize ÚSES na území CHKO Lužické hory“ (Višňák, 1999) (dále
„Revize“), která vymezuje ÚSES ve všech třech hierarchických úrovních pro celé území
CHKO Lužické hory na úrovni plánu ÚSES. Dokumentace byla v roce 1999 projednána a
odsouhlasena všemi obcemi a dotčenými orgány státní správy. Mapovým podkladem
výkresové části je ZM 1:50 000 a ZM 1:10 000, do které jsou zakresleny základní skladebné
části ÚSES, tj. biocentra a biokoridory, dále jsou v této dokumentaci řešeny interakční prvky.
Tabulková část obsahuje podrobný přehledný seznam jednotlivých skladebných částí ÚSES
a popis základních charakteristik jednotlivých biocenter a biokoridorů. Revize ÚSES byla
64
zpracována v tištěné, částečně i v digitální (pouze textová a tabulková část) podobě, mapové
přílohy pouze v tištěné podobě. Dokumentace sloužila především jako podklad pro jiné
územně plánovací dokumentace – územní plány obcí, lesní hospodářské plány, aj.
V roce 2009 v rámci vektorizace lokálního a regionálního ÚSES byla výkresová část
převedena do digitální podoby včetně doplnění základních atributů pro jednotlivé datové
vrstvy. Vznikla tak jednotná vrstva pro celé území CHKO, která reflektuje zpřesňování prvků
ÚSES při tvorbě územních plánů obcí vůči „Revizi“. Vektorová vrstva je nyní poskytována
zpracovatelům územních plánů obcí, zpracovatelům LHP a dalším. Vymezení ÚSES je k
nahlédnutí na pracovišti Správy CHKO a od roku 2010 je dostupné na internetových
stránkách AOPK ČR jako součást databáze IS AOPK ČR.
Nadregionální ÚSES (dále jen „NR ÚSES“) byl v roce 2010 na celém území ČR
vymezen v rámci studie „Aktualizace vymezení nadregionálního ÚSES“, kterou zpracovala
firma Ekotoxa, s. r. o. Výsledkem revize stávajících územně plánovacích dokumentací a
aktualizace NR ÚSES je přesné vymezení hranic nadregionálních biocenter. Součástí je také
podrobná textová dokumentace s popisem jednotlivých skladebných částí ÚSES obsahující
dále zhodnocení přítomných reprezentativních ekosystémů, výčet limitů využití území,
posouzení možných ohrožení a rizik a návrh managementových opatření.
ÚSES je na území CHKO LH zapracován do většiny současně platných územních plánů
obcí a do všech LHP.
Kvalita zapracování ÚSES do ÚP obcí se liší podle zpracovatele ÚP. Často nedochází
k vymezení biocenter na hranice parcel (i v případech, kdy to uspořádání parcel umožňuje),
dochází k neodůvodněným změnám v trase biokoridorů či v tvaru a velikosti biocenter,
výjimkou není ani úplné vyjmutí skladebného prvku ÚSES.
Popis skladebných částí ÚSES
ÚSES nadregionálního významu
Na území CHKO Lužické hory je v současné době vymezeno jedno funkční nadregionální
biocentrum (dále jen NRBC) a pět nadregionálních biokoridorů (dále jen NRBK), viz mapová
příloha č. 6. Terminologie a číslování NR ÚSES jsou použity z „Aktualizace“.
Nadregionální biocentra
NRBC 82 Studený vrch (1350 ha) – rozsáhlý komplex lesních porostů v JZ části CHKO
Lužické hory. Lesy jsou z části hospodářsky ovlivněné, nemalou část území ale tvoří porosty
relativně přirozeného druhového složení, v dalších lokalitách je alespoň příměs stanovištně
odpovídajících dřevin, zpravidla buku. Nelesní půda je zastoupena většinou v podobě
travních porostů arondujících členitý okraj lesa. Hlavními společenstvy jsou květnaté bučiny
(L5.1), acidofilní bučiny (L5.4), suťové lesy (L4), popř. mezofilní ovsíkové louky (T1.1).
Součástí NRBC je NPP Zlatý vrch, PR Studený vrch, PP Líska a PP Pustý zámek, dále EVL
CZ0420082 Studenec. NRBC leží až na nepatrné výjimky na území I. a II. zóny CHKO
Lužické hory.
Nadregionální biokoridory
V CHKO bylo vymezeno téměř 80 km délky os nadregionálních biokoridorů, více než
polovinu tvoří osa NRBK 19 (Studený vrch – Poledník).
NRBK 5 (Stříbrný roh – Studený vrch) - reprezentuje lesní společenstva středních poloh,
zajišťuje spojení s lesními společenstvy Českého středohoří. Do osy jsou vloženy RBC 37
Velká Tisová, RBC 86 Malý Buk, RBC 153 Bučiny nad vodárnou a 12 lokálních biocenter
(LBC).
NRBK 6 (Hřenská skalní města – Studený vrch) - reprezentuje lesní společenstva středních
poloh, zajišťuje spojení s NRBC Hřenská skalní města. Na území CHKO LH zasahuje pouze
v omezené délce 2,5 km a do osy je vloženo jen 1 LBC.
65
NRBK 7 (Studený vrch - Hřenská skalní města – hranice ČR) - reprezentuje lesní
společenstva středních poloh, zajišťuje spojení s lesními společenstvy Šluknovského
výběžku. Do osy jsou vloženy RBC 36 Velká Tisová, RBC 14 Plešivec, RBC 4 Vápenka a 11
LBC.
NRBK 19 (Studený vrch - Poledník) - reprezentuje lesní společenstva hlavního hřebene
Lužických hor, prochází ve dvou větvích Lužickými horami směrem na východ a přechází po
Ještědském hřbetu do Jizerských hor. Do osy jsou vloženy RBC 37 Velká Tisová, RBC 43
Jedlovské rybníky, RBC 24 Kozí hřbety, RBC 48 Bouřný, RBC 99 Suchý vrch, RBC 55
Brazilka, RBC 112 Jezevčí vrch, RBC 121 Hvozd, RBC 130 Loupežnický vrch, RBC 143
Vysoká a 31 LBC.
NRBK 36 (Břehyně-Pecopala – K19) – zajišťuje spojení severních úbočí Lužických hor na
území Německa s Českolipskem. Na území CHKO LH zasahuje pouze v omezené délce 7,7
km, přechází lesnatou východní část CHKO severojižním směrem. Do osy je vloženo jen 1
RBC 130 Loupežnický vrch a 7 LBC.
ÚSES regionálního významu
ÚSES regionálního významu je zastoupen 17 funkčními regionálními biocentry (RBC).
Reginální biocentra jsou vymezena především na lokalitách rozsáhlejších lesních porostů
přírodního charakteru, popř. i na plochách kulturních lesů, luk a vodních ploch. Propojení
těchto biocenter zprostředkovává celkem 86 regionálních biokoridorů (RBK), z toho 83
funkčních a 3 částečně funkčních (k002, k009 a k023). Terminologie a číslování regionálních
prvků ÚSES jsou použity z „Revize“.
Regionální biocentra
RBC 4 Vápenka – komplex lesních porostů, z větší části hospodářských, na jižní straně
Vápenného vrchu (též Maškův vrch; 548 m, PR Vápenka), na styku několika geologických
jednotek. Jurské vápence byly v minulosti těženy v několika lomech, které výrazně zpestřují
jinak poměrně monotónní reliéf území a jsou rovněž zdrojem zvýšené biodiverzity.
RBC 14 Plešivec - lesní biocentrum s dominantním smrkem a bukem zaujímá západní svahy
znělcového vrchu Plešivec (597 m), plošně omezená prameniště.
RBC 24 Kozí hřbety - rozsáhlé lesní biocentrum zahrnuje jedinečný komplex převážně
bukových lesů ve vrcholové části cca 3 km dlouhého Kozího hřbetu (Weberbergu), součást
EVL Lužickohorské bučiny.
RBC 37 Velká Tisová – lesní biocentrum zahrnuje nejvýznamnější část výrazného
neovulkanického vrchu Velká Tisová, v nadmořských výškách od 556 do 692 m, s porosty
potenciálně diferencovanými na submezotrofní jedlové bučiny až smrkové jedliny na
extrémních stanovištích suťových poloh, v současnosti zde ale chybí jedle a z velké části i
smrk ztepilý, porosty mají buď ráz rozpadových stadií anebo jde o výsadby náhradních
dřevin.
RBC 43 Jedlovské rybníky - Převážnou většinu biocentra zaujímá hospodářský les středního
věku, součástí biocentra jsou 3 oligotrofní rybníky s navazujícími přechodovými rašeliništi a
podmáčenými olšinami, součást EVL Údolí Chřibské Kamenice.
RBC 47 Pěnkavčí vrch - Biocentrum je tvořeno výhradně lesními porosty, z převážné části
přirozeného charakteru, značně věkově rozrůzněnými, včetně velmi starých bučin místy
pralesovitého charakteru, součást EVL Lužickohorské bučiny.
RBC 48 Bouřný – lesní biocentrum, na svazích vrchu Bouřný se střídají porosty buku a
smrku, buk celkově převažuje, součást EVL Lužickohorské bučiny.
66
RBC 55 Brazilka - dva zcela odlišné ekosystémy, biocentrum bylo vymezováno ve dvou
etapách a v podstatě jde o dvě na sebe navazující biocentra. Poněkud větší lesní část
zaujímají převážně hospodářské lesní porosty. Nelesní část (PP Brazilka) leží v pramenné
úžlabině s pestrou mozaikou biotopů – vřesoviště, prameniště, vlhké louky.
RBC 82 Velký Buk - lesní biocentrum na vrchu Malý Buk, který je souvisle zalesněn porosty
různého věku – od mladých kultur až po 140 let staré bučiny. V druhové skladbě převládá
buk (2/3), dále se vyskytuje smrk a v menší míře modřín a klen.
RBC 86 Malý Buk - rozsáhlé lesní biocentrum s porosty převážně středního a zralého věku,
v druhové skladbě převažuje buk (cca 65 % zastoupení) nad smrkem (29 %), další dřeviny
jsou jen málo zastoupeny
RBC 99 Suchý vrch - znělcový souvisle zalesněný vrch (s výjimkou otevřených suťových
poloh), porosty s převahou smrku a buku, v zakrslých polohách je hojně zastoupena bříza,
méně jeřáb, klen, borovice a modřín; porosty jsou značně různorodé povahy, nejcennější
jsou náznaky suťových lesů (přesněji acerózní bučiny) na východním svahu, v biocentru leží
PP Naděje, součást EVL Suchý vrch – Naděje.
RBC 112 Jezevčí vrch - Výrazná neovulkanická kupa budovaná trachytem. Celou plochu
biocentra zaujímá lesní porost přirozeného, polopřirozeného i druhotného složení, s celkovou
mírnou převahou jehličnanů, součást NPR a EVL Jezevčí vrch
RBC 121 Hvozd - Výhradně lesní biocentrum, většinu plochy zaujímá mozaika bukových
smrčin a čistých nebo smrkových bučin na převážně submezotrofních stanovištích na JV
svazích Hvozdu
RBC 130 Loupežnický vrch - celou plochu biocentra pokrývá les, který je značně kulturní
povahy, převažují porosty středního až zralého věku
RBC 143 Vysoká - nápadný suk tvaru ploché kupy budovaný mladopaleozoickými zelenými
břidlicemi až metadiabasy, s rozptýlenou deskovou sutí na svazích; jižně pod vrcholem
probíhá lužická porucha, podél níž byly na krystalinikum tektonicky vyzdviženy cenomanské
kvádrové křemité pískovce a slepence, vytvářející v západní části biocentra výrazný skalnatý
kozí hřbet; biologicky nejcennější jsou čisté a smíšené (acerózní) bučiny na jižních a
východních svazích Vysoké.
RBC 153 Bučiny nad vodárnou - lesní biocentrum na jižním svahu čedičového vrchu Klučky
(642 m) s porosty převážně středního a zralého věku, do značné míry přirozené povahy. V
dřevinné skladbě dominují listnaté dřeviny (buk a klen) a smrk.
RBC 164 Klíč - velmi výrazný znělcový suk, se skalními tvary, mrazovými sruby, rozsáhlými
balvanovými proudy, se značným rozsahem primárního bezlesí (balvanité sutě na JZ svahu);
biocentrum zahrnuje svahy od nadmořské výšky 452 m po vrchol 759 m; svahy v horním
stupni jsou extrémně příkré, výrazně zasuťované až skalnaté, západní okraj biocentra tvoří
hluboká úžlabina s potokem; součást PR Klíč a EVL Klíč.
Regionální biokoridory
k002, k003 – zajišťuje komunikaci RBC Vápenka se Šluknovským výběžkem, situováno do
lesních porostů, popř. premízků s krátkými lučními úseky, vloženo 1 LBC, součást osy NRBK
7. K002 částečně funkční.
k006, k007, k008, k009 – zajišťuje komunikaci RBC Vápenka a RBC Plešivec se
šluknovským výběžkem, situováno převážně do lesních porostů, jen krátké úseky u Rybniště
67
probíhají po loukách v prolukách zástavby, vložena 3 LBC, součást osy NRBK 7. K009
částečně funkční.
k010, k024, k025, k055, k056, k057 – zajišťuje komunikaci RBC Plešivec a RBC Velká
Tisová, situováno výhradně do lesních porostů, vloženo 5 LBC, součást osy NRBK 7.
k023 - zajišťuje komunikaci RBC Plešivec s oblastí Velkého Rybníku a Světlíku (mimo
CHKO) situováno do lesních porostů, popř. remízků s krátkými lučními úseky, částečně
funkční.
k053 – zajišťuje komunikaci RBC Jedlovské rybníky a RBC Velká Tisová, situováno
výhradně do lesních porostů, bez LBC, součást osy NRBK 19.
k051, k052 – zajišťuje komunikaci NRBC Studený vrch a RBC Velká Tisová, situováno
výhradně do lesních porostů, vloženo 1 LBC, součást osy NRBK 7 a 19.
k054, k065 – zajišťuje komunikaci RBC Jedlovské rybníky a RBC Pěnkavčí vrch, situováno
výhradně do lesních porostů, vloženo 1 LBC, součást osy NRBK 19.
k066 – zajišťuje komunikaci RBC Kozí Hřbety a RBC Pěnkavčí vrch, krátký úsek, situováno
výhradně do lesních porostů, bez LBC, součást osy NRBK 19 – severní větev.
k067, k068, k069, k070 - zajišťuje komunikaci RBC Kozí Hřbety a RBC Brazilka, situováno
výhradně do lesních porostů, probíhá po hlavním hřebenu Lužických hor, vložena 3 LBC,
součást osy NRBK 19 – severní větev.
k072– zajišťuje komunikaci RBC Bouřný a RBC Pěnkavčí vrch, krátký úsek, situováno
výhradně do lesních porostů, bez LBC, součást osy NRBK 19 – severní větev.
k078, k079, k080, k081, k082, k083, k084, k157 - zajišťuje komunikaci RBC Hvozd a RBC
Brazilka, situováno do lesních porostů, částečně luk SV od Krompachu, probíhá po hlavním
hřebenu Lužických hor, vloženo 7 LBC, součást osy NRBK 19 – severní větev.
k089, k090, k091, k092 - zajišťuje komunikaci NRBC Studený vrch s prostorem Zámeckého
vrch (CHKO České středohoří) JZ od České Kamenice , situováno převážně do lesních
porostů, krátké úseky u probíhají po loukách nebo remízky, vložena 4 LBC.
k110, k111, k112, k113, k114, k115 - zajišťuje komunikaci RBC Velký Buk a NRBC Studený
vrch, situováno převážně do lesních porostů, jen krátké úseky u obce Kytlice probíhají po
loukách v prolukách zástavby, vloženo 6 LBC
k116, k117, k120– zajišťuje komunikaci RBC Velký Buk a RBC Malý Buk, situováno
výhradně do lesních porostů, vložena 2 LBC, součást osy NRBK 5.
k118, k119, k212, k213, k214– zajišťuje komunikaci RBC Malý Buk a RBC Bučiny nad
vodárnou, situováno převážně do lesních porostů, jen krátké úseky u Polevska probíhají po
loukách a remízkách, vložena 4 LBC, součást osy NRBK 5.
k128, k129 - zajišťuje komunikaci RBC Bouřný a RBC Velký Buk, krátký úsek, situováno
výhradně do lesních porostů, vloženo 1 LBC.
k130, k131, k132, k133– zajišťuje komunikaci RBC Bouřný a RBC Suchý vrch, situováno
výhradně do lesních porostů, vložena 3 LBC, součást osy NRBK 19 – jižní větev.
68
k134, k148, k149, k150, k151, k152 – zajišťuje komunikaci RBC Jezevčí vrch a RBC Suchý
vrch, situováno do lesních porostů, údolní nivy Hamerského potoka a přilehlých vlhkých luk
vloženo 6 LBC, součást osy NRBK 19 – jižní větev.
k153, k154, k155, k156– zajišťuje komunikaci RBC Hvozd a RBC Jezevčí vrch, situováno
výhradně do lesních porostů, vložena 3 LBC, součást osy NRBK 19 – jižní větev.
k169, k170, k171, K172, k173 – zajišťuje komunikaci RBC Hvozd a RBC Loupežnický vrch,
situováno výhradně do lesních porostů, vložena 4 LBC, součást osy NRBK 19.
K185, k186, k187, k188, k262- zajišťuje komunikaci RBC Loupežnický vrch a RBC Vysoká,
situováno výhradně do lesních porostů, probíhá po hlavním hřebenu Lužických hor, vložena
4 LBC, součást osy NRBK 19.
k189, k190, k191 - zajišťuje spojení RBC 130 Loupežnický vrch a severních úbočí Lužických
hor na území Německa, vložena 2 LBC, součást osy NRBK 34.
K185, k192, k193, k194, k260, K261- zajišťuje spojení RBC 130 Loupežnický vrch
s Českolipskem Z od Jablonného v Podještědí, vloženo 5 lokálních biocenter, součást osy
NRBK 34.
k222, k223 – zajišťuje komunikaci RBC Malý Buk a RBC Klíč, situováno výhradně do lesních
porostů, vloženo 1 LBC
k224– zajišťuje komunikaci RBC Klíč s územím mezi Novým Borem a Radvencem (mimo
CHKO)
k242, k243 – zajišťuje komunikaci RBC Jezevčí vrch s územím mezi Jablonným
v Podještědí, Kunraticemi u Cvikova a Velkým Valtinovem (mimo CHKO), vloženo 1 LBC
ÚSES lokálního významu
ÚSES lokálního významu je vymezen prostřednitvím 177 lokálních biocenter (LBC), z toho
173 funkčních, 2 částečně funkčních (183 Holubí vršek a 194 Kunratické domky) a 2
nefunkčních (114 Mařenice – pastviny, 184 Louky u Železného potoka). Lokální biocentra
jsou vymezena především na lokalitách lesních porostů přírodního charakteru, nebo i
hospodářsky pozměněného charakteru, některé lokality jsou maloplošné, např. remízky.
Dále jsou některá biocentra vymezena na hodnotnějších loukách, vodních nádržích nebo
mokřadech. Propojení biocenter zprostředkovává celkem 179 biokoridorů lokálních
biokoridorů (LBK), z toho 174 funkčních nebo částečně funkčních. Nefunkční složky se
nalézají především v JV části CHKO (Jablonné v Podještědí, Rynoltice), kde je v rámci
CHKO nejvíce aktivně obhospodařované orné půdy.
Realizace ÚSES v krajině
Do lesních i nelesních prvků ÚSES jsou směřovány finanční prostředky především
z Programu péče o krajinu MŽP ČR. Dlouhodobě je podporována obnova přirozené skladby
lesa, tj. jsou realizovány výsadby původních listnatých dřevin, jedle bělokoré a ochrana
přirozeného zmlazení, zvyšování hnízdních možností dutinových ptáků a další. Funkčnost
nelesních prvků ÚSES je podporována tvorbou a údržbou vodních ploch (tůně, mokřady,
rybníčky), případně údržbou kosením či pastvou.
Vzhledem ke složitým majetkoprávním vztahům, absenci provádění komplexních
pozemkových úprav v CHKO LH, vysokým realizačním nákladům a prioritní péči o zvláště
chráněná území a I. zónu nebyl dosud realizován žádný projekt ÚSES, který by řešil území
komplexně. Pro řešení problematiky ÚSES severně od Jablonného v Podještědí, kde je
v rámci CHKO největší podíl orné půdy a nefunkčních prvků ÚSES byla zpracována Studie
revitalizace říčního systému Heřmanického a Železného potoka (Vrána et al., 2001), která
69
navrhuje komplexní revitalizaci území včetně tvorby prvků ÚSES, která však vzhledem
k majetkoprávním vztahům v území zatím nemohla být realizována. V následujících letech
lze očekávat soustavnější realizace ÚSES zejména na těch katastrálních územích, kde již
byly zahájeny (Dolní Chřibská) nebo se plánují KPÚ.
3.12. Krajinný ráz
Ochrana krajinného rázu na území CHKO Lužické hory se provádí v souladu s ustanovením
§ 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.
(1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika
určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní
hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a povolování staveb, mohou být
prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště
chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.
(2) K umísťování a povolování staveb, jakož i jiných činnostem, které by mohly snížit
nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany
krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním
předpisem.
(3) K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními
hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany
přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení
takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto
území.
(4) Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro
které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové
uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody.
Pro území CHKO Lužické hory je zpracována studie Preventivního hodnocení území CHKO
z hlediska krajinného rázu, kterou v listopadu 2011 zhotovila Ing. Kamila Svobodová. Tato
kapitola je zpracována na základě této studie. Cílem studie bylo vytvořit odborný podklad pro
stanovení odstupňované ochrany krajinného rázu a stanovení hodnot krajinného rázu
v CHKO Lužické hory, využitelný pro činnost Správy CHKO a jiných orgánů státní správy
zejména při vydávání souhlasů a stanovisek podle § 12 a § 44 zákona č. 114/1992 Sb., o
ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, vydávání stanovisek z titulu
dotčeného orgánu (zejména při spolupráci s orgány územního plánování v procesu tvorby
územně plánovací dokumentace), tvorbě plánů péče o zvláště chráněná území, stanovení
rámcových podmínek pro zamýšlené zásahy do krajinného rázu ještě před zpracováním
projektové či jiné dokumentace záměru.
Při preventivním hodnocení krajinného rázu bylo postupováno podle metodiky
preventivního hodnocení krajinného rázu rozsáhlejších území od autorů Bukáčka a Matějky
(Bukáček a Matějka, 1998; 2006). Vymezení základních pojmů a jejich užívání bylo převzato
z Metodického postupu posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití
území na krajinný ráz od kolektivu autorů Vorel, Bukáček, Matějka, Culek a Sklenička (Vorel
et al., 2006).
Přírodní charakteristika území CHKO Lužické hory
Přírodní podmínky území určují přírodní charakteristiku krajinného rázu, přičemž rozhodující
jsou ty, které se bezprostředně projevují v obraze krajiny a tvoří tak typické znaky krajinného
rázu. Z hlediska významnosti vlivu na tyto znaky se projevuje zejména působení reliéfu,
geologického a pedologického podkladu, hydrologických a klimatických podmínek a
v neposlední řadě také biogeografických poměrů.
70
Řešené území je tvořeno nevelkým pohraničním pohořím Lužické hory ležícím v
severních Čechách mezi městy Děčín a Liberec. Krajina řešeného území vyniká zejména
svou morfologickou a geologickou pestrostí a členitostí. Dále pak vysokou lesnatostí a
značným podílem drobných vodotečí, které protkávají enklávy pastvin, luk i vesnic. Právě
tento specifický přírodní rámec vytváří jedinečný obraz území, jehož malebnost dokreslují
stavby tradiční lidové architektury, které se zde zachovaly ve velmi hojném počtu. Podrobný
popis přírodních charakteristik krajinného rázu obsahují předchozí kapitoly 3.1.–3.11.
Z tohoto důvodu je v této kapitole nerozvádíme konkrétněji.
Kulturní a historická charakteristika území CHKO Lužické hory
Hlavní etapy vývoje osídlení
Ještě v 9. století bylo území Lužických hor tvořeno neprostupnými lesy. Územím vedly pouze
obchodní stezky - např. významná Žitavská stezka spojující střed Čech s Žitavou. Prvními
obyvateli Lužických hor byli Lužičtí Srbové, kteří do Lužických hor pronikali pravděpodobně v
10.-11. století v souvislosti s německými vpády do Horní Lužice. V Lužických horách je jim
připisováno založení například dnešní Doubice a Chřibské. Do 11. století byly Lužické hory
součástí královského hvozdu, který tvořil přirozenou ochranu proti zahraničním vpádům a
jako takový byl chráněn.
Ve 13. století začíná tzv. velká vnější středověká kolonizace, do území přicházejí
němečtí osadníci, kteří zakládají na lesní půdě typické dlouhé údolní řadové vsi s lánovou
parcelací plužiny. Podél vodních toků i cest byly volně stavěny jednotlivé usedlosti, na které
navazovaly úzké a táhlé lány polí (lánová plužina). Sídla vznikala i ve výše položených
oblastech (např. Krompach, Horní a Dolní Světlá). Na kolonizaci Lužických hor se od
poloviny 13. století podíleli vedle šlechtických rodů Markvarticů a Ronovců také dominikáni
(dominikánský klášter v Jablonném). V tomto období dochází rovněž k plánovitému
zakládání měst v oblasti – Jablonné v Podještědí (kolem r. 1240), Česká Lípa, Žitava (Zittau,
na německé straně hranice), Česká Kamenice. Jsou zakládány strážní hrady, především při
obchodních stezkách z Čech do Lužice (Milštejn, Tolštejn, Lemberk, Falkenburk). Ze 14.
století jsou dochovány první zmínky například o Rynolticích, Kněžicích, Petrovicích, Cvikovu,
Drnovci, Kunraticích, Trávníku, Mařenicích, Mařeničkách, Horní a Dolní Světlé, Horním a
Dolním Prysku, Horní a Dolní Chřibské a Krásné Lípě.
V době kolonizace byla rozloha lesa snížena zhruba do dnešních hranic. Dřevo z lesa
bylo i nadále využíváno pro stavbu domů, výrobu užitkových předmětů i jako topivo.
Odlesněná část Lužických hor byla přeměněna v ornou půdu, louky a pastviny.
Od 15. století dochází k intenzivnější exploataci lesů spojené s rozvojem sklářství
v oblasti Lužických hor. Mezi první sklárny v oblasti se řadí sklárna v Chřibské (od 1427) a
v Doubici. Další sklářské huti vznikaly od 16. století (např. ve Falknově, Krompachu). V 15.
století se rozvíjí také těžba rud. Nejstarší písemná zpráva o těžbě v okolí Tolštejna je z roku
1474. Výrazněji se těžba objevuje až v 16. století (např. roku 1554 je založen Jiřetín pod
Jedlovou jako hornické sídliště). Klidnější období hospodářského i kulturního rozkvětu v 17.
století bylo přerušeno třicetiletou válkou. Válka zasáhla především níže položené území, kde
byla vypálena řada vesnic i panských dvorů. Dochází také ke změnám v držbě jednotlivých
panství, původní české, většinou protestantské šlechtické rody musely svá panství opustit a
získala je šlechta cizí – např. Gallasové, Bredové. 17. století je obdobím baroka, které se
významně zapsalo do podoby české krajiny včetně oblasti Lužických hor. Byl postaven
barokní kostel sv. Maří Magdalény v Mařenicích, kostel Čtrnácti sv. Pomocníků
v Krompachu, sv. Pankráce v Jítravě a sv. Barbory v Rynolticích. K vrcholnému baroku patří
také barokní chrám sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí, kde je pochována sv. Zdislava.
Vznikají četné drobné církevní památky (např. r. 1686 morový sloup na náměstí v Jablonném
aj.).
V 18. a 19. století dochází k největšímu rozmachu sklářství, vznikaly další sklárny (v r.
1750 v Nové Huti, v Okrouhlé, v Polevsku a v Trávníku u Cvikova), byly zakládány sklářské
školy. V r. 1757 byl založen Nový Bor. V roce 1757, v období sedmileté války mezi Marií
Terezií a pruským králem Bedřichem II. o získání Slezska došlo k velkému válečnému
71
střetnutí u Jablonného a nad vsí Studený. Horní Lužice včetně Žitavských hor byla připojena
k Sasku. Roku 1815 se císař František II. definitivně vzdal Horní Lužice a později se území
stalo součástí německého státu.
Od 18. století se rozvíjí textilní výroba. Největší rozmach textilního průmyslu nastává
v 19. a na počátku 20. století. Dochází k rozvoji manufakturní a později průmyslové výroby,
zdokonalení dopravních cest a stavbě železnice. V této souvislosti roste poptávka po
stavebním kameni, roste jeho těžba, zejména pískovce a čediče. Osídlení Lužických hor je
již téměř výhradně německé.
V letech 1945–47 proběhl nucený odsun německého obyvatelstva. Ačkoliv do Lužických
hor přicházeli obyvatelé z vnitrozemí, počet obyvatel v území výrazně poklesl, a to
především v menších sídlech. Řada drobných osad zcela zanikla. V tomto období také
zanikají nebo jsou ničeny četné drobné církevní stavby – kaple, kapličky, boží muka, kříže
(např. zničena Kalvárie u Mařenic, kříže při cestě u Petrovic atd.). Dochází ke kolektivizaci
zemědělství a vzniku státních statků. Zemědělská půda i průmysl jsou znárodněny.
Po roce 1989 dochází k obnově řady hodnotných objektů, v krajině jsou obnovovány
drobné sakrální památky (např. křížová cesta na Kalvárii u Cvikova). Díky rozvoji
chalupářství v 60.-70. letech 20. století bylo zachráněno velké množství objektů lidové
architektury i celých venkovských sídel. V roce 1976 byla vyhlášena chráněná krajinná
oblast. Dochází k opětovnému rozvoji turismu a cestovního ruchu.
Vývoj krajiny a jejího hospodářského užívání
Do 10. století bylo území Lužických hor tvořeno neprostupnými lesy (jako součást
královského hvozdu tak bylo v této podobě také chráněno). S rozvojem osídlení a vznikem
měst a osad dochází k ústupu lesních porostů na úkor orné půdy, pastvin a luk, hospodářsky
využívaných člověkem. Ve 14. století se dostává les do svého současného vymezení.
Od 15. století dochází k intenzivní exploataci lesů související s rozvojem především
sklářství v oblasti. Ačkoli se nadále rozloha lesů v území nezmenšovala, jejich stav se
zhoršoval díky vysoké spotřebě dřeva bez náhradních opatření. Vedle nadměrné těžby byly
lesy poškozovány pastvou dobytka, polařením (vytěžené paseky byly pronajímány na 6 i více
let na zemědělské využití, poté opět zalesněny), hrabáním steliva a hrabanky či těžbou
pryskyřice. Začátkem 18. století došlo k přechodu od výběrové těžby k těžbě mýtní. Po těžbě
byly vysazovány především smrky, místy borovice. Toto přetěžování lesů trvalo do konce 19.
století. V důsledku intenzivní pasečné těžby a umělé výsadby jsou lesy přeměněny na
stejnověké smrkové a v nižších partiích borové monokultury. Bučiny zůstaly zachovány
pouze na obtížně dostupných lokalitách. Ekologická stabilita lesa znatelně poklesla a
oslabené lesy snáze podléhaly abiotickým i biotickým škodlivým činitelům (např. kůrovec,
bekyně mniška a polomy).
Jak dokumentují mapy Stabilního katastru (18.-19. století), plochy zemědělské půdy
(orné i pastvin) navazovaly na usedlosti a byly uspořádány do úzkých táhlých políček, tzv.
lánových plužin. Od sebe byly plužiny odděleny buď cestou, nebo mezí. Uspořádání polností
bylo z pohledu pěstovaných plodin pestré, políčka a pastviny nebyly velkých výměr a krajina
v okolí sídel si udržovala drobné měřítko.
Po druhé světové válce, kdy došlo k vysídlení převážné většiny německého
obyvatelstva, bylo území osídleno novými obyvateli z různých míst republiky. Řada osad
v této době zanikla, plužiny zarostly sukcesní vegetací. Následovala kolektivizace
zemědělství a vznik státních statků. Začalo intenzivní hospodářství, byly vykáceny remízky,
zrušeny meze a cesty, budovány meliorace a regulace toků. Travní společenstva luk, bohatá
květinami, byla nahrazena kulturními travinami. Začala být aplikována umělá hnojiva a
pesticidy. Hůře dostupné plochy byly zalesněny, nebo ponechány sukcesi. Státní lesy byly
rozšířeny o drobné lesíky, které byly v soukromém vlastnictví a o plochy znovu zalesněné
zemědělské půdy. Došlo ke změně krajinné mozaiky a k narušení harmonického měřítka
(také z ekologického pohledu), mizí drobné členění polností (zejména při jižním okraji
řešeného území).
Po listopadu roku 1989 došlo k postupnému rozpadu státních statků, útlumu
zemědělské činnosti a převodu zemědělské půdy Pozemkovému fondu ČR. V malé míře
72
došlo k restituci zemědělské půdy a lesů. Většina lesů zůstala ve vlastnictví státu.
Zemědělsky dnes v řešeném území hospodaří jen několik subjektů, značné množství půdy
leží ladem. Neobhospodařované pozemky ztrácejí svou druhovou pestrost, převládají plevele
a invazní druhy.
Charakteristika sídelní struktury
Největší část sídel v řešeném území byla založena během středověké kolonizace. Hlavním
typem sídelní struktury řešeného území je údolní lánová ves.
K typickým lánovým vesnicím patří většina sídel v rámci řešeného území. Jsou to
zejména Mařenice, Heřmanice, Dolní Světlá, Krompach, Chřibská, Rynoltice či Kněžice.
Některá sídla se později rozvíjela podél cest orientovaných kolmo k základní ose zástavby
(např. Horní Sedlo, Polevsko), u některých vsí došlo k zahuštění zástavby v centrální části již
při jejich vzniku nebo brzy poté (např. Petrovice). Jiná sídla vznikající v raném novověku
nesou tzv. kobercové uspořádání (např. Polesí).
Typické údolní lánové vsi doplňují krátké řadové útvary s pravidelně rozmístěnými
štítově orientovanými domy, převážně domy sklářů nebo dřevorubců. Údolní lánové vsi
v menší míře doplňuje rozptýlená zástavba jednotlivých usedlostí (např. Petrovické domky,
Čtyřdomí, Kunratické domky) nebo ojedinělé samoty (např. Nová Huť, Křížový Buk).
Na jihu řešeného území jsou města středověkého založení. Jejich základem je typická
liniová údolní zástavba, později doplněna kompaktnější zástavbou podél hlavních
přístupových cest, náměstím pravidelného tvaru a významnými stavebními soubory a
architektonickými dominantami sídel. I v současnosti je stále patrné prolnutí, kombinace
staveb venkovského charakteru, typického liniového uspořádání a staveb a prostorového
uspořádání městského charakteru. K nejvýznamnějším patří město Cvikov, Kamenický
Šenov či Česká Kamenice.
Lidová architektura
Vesnická, ale i městská sídla Lužických hor jsou bohatě prostoupena stavbami tradiční
lidové architektury. Lidová architektura oblasti Lužických hor je tvořena především
nejrůznějšími formami takzvaného severočeského typu roubeného domu. Tento typ
roubeného domu patří mezi typologicky nejpestřejší a nejvíce reprezentativní dřevěné stavby
v Česku.
Dostatek stavebního materiálu, především rovného stavebního dřeva a dobře
opracovatelného pískovce a výjimečný cit a nápaditost místních stavitelů daly vzniknout
velkému množství domů, které dodnes určují charakter většiny sídel.
Nejstarší dochované stavby lidového stavitelství v oblasti pocházejí z konce 18. století,
jak o tom svědčí letopočty obvykle vytesané ve zdobných pískovcových portálech některých
vstupů do domů.
Severočeský dům je charakteristický roubenou konstrukcí obytných částí na pískovcové
podezdívce, někdy doplněnou o přízemní zděnou část chlévů. Dům bývá přízemní, ale i
patrový. V oblasti Lužických hor do konstrukce patra, někdy i štítu, proniklo hrázdění, které je
jinak typické spíše pro severozápadní Čechy a oblast sousední Lužice. Konstrukce
obvodového roubení bývá často doplněna o takzvanou podstávku, původně trámovou
konstrukci vynášející roubení patra, později zachovávanou spíše z tradičních a dekorativních
důvodů. Jednotlivé prvky podstávky – sloupky, ližiny a pásky bývají zdobeny vyřezáváním.
Štít domu, nazývaný lomenice, byl původně často bohatě vyřezáván a svým členěním
odrážel konstrukci krovu. Střecha domu byla nejčastěji sedlová, původně krytá štípanou
dřevěnou šindelovou krytinou.
Od druhé poloviny 19. století začaly do lidového stavitelství pronikat nové výrazové
prvky a materiály. Tradiční obvodové roubení s vodorovným spárováním začalo být
obkládáno prkenným, různě profilovaným a zdobeným deštěním v nejrůznějším barevném a
stylovém provedení. Hrázděné konstrukce začaly využívat různobarevných lícových cihel.
Zdobné rámečky kolem oken /takzvané šambrány/ začaly být prováděny ve velmi zdobných
historizujících stylech. Truhlářské prvky /okna, dveře apod./ byly vyráběny v bohaté profilaci
a různorodém barevném provedení. Dalším materiálem, který v této době nalezl výrazné
73
uplatnění, byla přírodní štípaná břidlice. Břidličné tašky byly pokládány na původní dřevěné
šindelové střechy, které postupně zcela nahradily. Obklady štítů z různobarevných druhů
břidlic skládaných do bohatých ornamentů pozvolna nahradily původní tradiční dřevěné
lomenice. Je samozřejmé, že jednotlivé nové materiály a výrazové prostředky byly voleny
úměrně s ohledem na charakter a účel stavby, majetkové poměry stavebníka a jeho sociální
příslušnost. Poslední dřevěné roubené domy byly v oblasti Lužických hor stavěny na počátku
20. století v období do I. světové války. Velké soubory domů lidové architektury najdeme
například ve městech Jablonné v Podještědí, Cvikov a Kamenický Šenov a v obcích Jiřetín,
Chřibská, Doubice, Horní a Dolní Světlá, Krompach, Mařenice, Naděje, Trávník, Rousínov,
Polevsko, Petrovice apod.
Panská sídla
Patří k nejstarším dochovaným stavbám v oblasti, jsou často navštěvována pro svoji
výjimečnost a zajímavost. Vzhledem ke svým vyvýšeným polohám obvykle poskytují krásný
výhled do okolí.
Lemberk /asi 2 km východně od Jablonného v Podještědí/
Vznikl jako strážní hrad a panské sídlo v polovině 13. století na vyvýšené ostrožně asi 2 km
severovýchodně od Jablonného v Podještědí. Zakladatelem hradu byl Havel z rodu
Markvarticů. Manželka zakladatele hradu – Zdislava – byla papežem Janem Pavlem II.
prohlášena za svatou. Původně gotický hrad prošel několika přestavbami, z nichž
nejvýznamnější proběhla v průběhu v 17. století za hrabat Bredů a sídlu vtiskla přibližně
dnešní, zámeckou podobu. Od roku 1945 je zámek ve vlastnictví českého státu, prošel
dlouhodobou celkovou rekonstrukcí a dnes je v jeho interiérech instalována zámecká
expozice, muzeum svaté Zdislavy a expozice výtvarných děl z mezinárodních sklářských
sympozií. V blízkém “Bredovském zámečku” je instalována expozice věnovaná přírodě a
krajině Lužických hor. Bezprostřední okolí zámku je prohlášeno památkovou krajinnou zónou
“Lembersko”.
Tolštejn /asi 1,5 km jižně od Jiřetína pod Jedlovou/
Hrad byl založen pravděpodobně na počátku 14. století. Prvním majitelem hradu doloženým
písemnými prameny byl Vaněk z Vartenberka, který se dostal do sporu se spolkem
hornolužických měst. V průběhu 15. století byl hrad dějištěm opakovaných válečných střetů a
byl několikrát poškozen. Na přelomu 15. a 16. století byl hrad naposledy významněji
přestavěn. V období třicetileté války byl hrad dobýván Švédy a při té příležitosti byl těžce
poškozen , v této podobě se v reliktech zachoval v zásadě do dnešní doby. Koncem 19.
století byla na hradě zřízena výletní restaurace v alpském stylu. Restaurace se dochovala do
dnešní doby a v současnosti je přístupná. Na vrcholu hradu je zřízena vyhlídková plošina.
Milštejn /asi 4 km severně od Cvikova/
Hrad byl založen v 1. polovině 14. století na ochranu zemské obchodní stezky vedoucí z Lipé
do Žitavy. Zakladateli hradu byli Berkové z Dubé, významná větev původního rodu Ronovců.
Obdobím největšího rozmachu prošel hrad v 15. století, kdy byl ušetřen husitských a později
vartenbersko-lužických válek.
Začátkem 16. století hrad přestal sloužit jako panské sídlo a koncem 16. století byl opuštěn.
V okolí hradu se od středověku těžil pískovec pro výrobu mlýnských kamenů, maximálního
rozvoje těžba dosáhla v 18. a 19. století, zasáhla i vlastní hrad a jeho samotné základy a
způsobila tak jeho faktický zánik. Dnes je hrad především dominantním skalním útvarem
s nepatrnými zbytky původního zdiva.
Fredevald – Pustý zámek /asi 3 km východně od České Kamenice/
Hrad je doložen k počátku 15. století, kdy patřil Berkům z Dubé. Hrad byl vystavěn na
mohutném skalním útvaru nad údolím říčky Kamenice na ochranu nedaleké obchodní cesty.
Ve 30. letech 15. století z hradu opakovaně napadal lužická města známý Mikeš Pancíř ze
Smojna. Tato aktivita, ve které pokračovali další majitelé hradu – Vartenberkové, nezůstala
bez odezvy a vojska lužických měst hrad nakonec opakovaně dobyla a poničila. Od konce
15. století byl hrad pustý. Koncem 19. století byla k hradu zřízena přístupová stezka a na
vrcholu hradu byla upravena vyhlídková plošina.
74
Falkenburk /asi 1 km západně od Petrovic/
Hrad na vrcholu kopce Sokol /592,5 m/ pravděpodobně založili na počátku 15. století
Vartenberkové k ochraně severní hranice svého území a nedaleké obchodní cesty mezi
Jablonným a Ojvínem. O osudech hradu se mnoho informací nedochovalo a jeho historie je
poměrně krátká. Období počátku husitských válek přečkal hrad pravděpodobně bez větších
poškození, obrat však nastal po roce 1431, kdy byl opakovaně dobyt a vypálen vojsky
lužických měst. Od druhé poloviny 15. století již nebyl hrad udržován a opravován. Dnes
hrad připomínají již jen zbytky valů a torza zdiva na vrcholu kopce.
Církevní památky
Jsou výraznými prvky kulturní krajiny. K věžím kostelů obvykle směřují historické
komunikace a protínají se v nich jejich pohledové osy.
Basilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy a dominikánský klášter v Jablonném
v Podještědí
Dnešní mohutný barokní chrám s centrální kupolí a dvěmi věžemi byl postaven v letech
1699-1729 dle návrhu architekta Johanna Lukase Hildebrandta. Mecenášem stavby byl
hrabě František Antonín Berka z Dubé. Barokní stavba překryla starší gotický kostel,
založený společně s dominikánským klášterem v polovině 13. století svatou Zdislavou.
V podzemí chrámu je dochován hrob světice s cyklem barokních olejomaleb s výjevy z jejího
života. K dnešnímu chrámu přiléhá barokní stavba dominikánského kláštera z konce 17.
století. Chrám i klášter byly v 90. letech 20. století podrobeny rozsáhlé obnově. Dnes opět
slouží svému původnímu účelu. Chrám je významným poutním místem. V blízkosti chrámu
se dochoval bývalý farní kostel Panny Marie, později opakovaně přestavěný mimo jiné i na
městský pivovar a školu. Jedná se o stavbu s unikátními raně gotickými základy. Dochovaná
barokní věž byla v roce 2002 zpřístupněna veřejnosti a poskytuje překrásnou vyhlídku na
město a panorama Lužických hor.
Kostel sv. Maří Magdalény v Mařenicích
Kostel byl postaven na konci 17. století /1699/ Octaviánem Broggiem, později prošel
pseudobarokní úpravou. Jedná se o výraznou jednolodní stavbu s excentricky umístěnou
věží na levé straně vstupního průčelí. K východní straně kostela přiléhá drobný ambit. Kostel
byl zásadně rekonstruován v 90. letech 20. století. Dnes je výraznou pohledovou dominantou
obce i širokého okolí.
Kostel sv. Alžběty ve Cvikově
Původně gotická stavba připomínaná již ve 14. století, byla následně opakovaně
přestavována. V polovině 16. století byl kostel doplněn o dnešní mohutnou čtverhrannou věž.
Poslední zásadní úpravy kostela proběhly v 18. století. Asi 1km od města se nachází Křížový
vrch s areálem Kalvárie. Vrcholová kaple a jednotlivá zastavení křížové cesty pocházejí
z poloviny 19. století.
Kostel sv. Jakuba Většího v České Kamenici
Kostel původně snad již ze 14. století byl zcela přestavěn koncem 16. a začátkem 17. století.
Poslední přestavba vtiskla kostelu jeho dnešní podobu. Zajímavostí kostela je jeho věž
s ochozem. Věž z poloviny 16. století původně stávala samostatně a ke kostelu byla
připojena až následně. V blízkém severním předměstí se nachází areál kaple Narození
Panny Marie s ambitem. Areál byl postaven jako poutní místo v 1. polovině 18. století.
Sochařskou výzdobu kaple dotvářejí plastiky z dílny Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.
Kostel sv. Antonína Paduánského v Kytlici
Jednolodní barokní stavba z druhé poloviny 18. století. Štíhlá hranolovitá věž vytváří
dominantu obce a blízkého okolí. Při vnější zdi kostela jsou umístěny náhrobníky příslušníků
sklářské rodiny Kittlů.
Kostel sv. Jiří v Chřibské
Původně gotická stavba zásadně přestavěná koncem 16. a opětovně koncem 17. století.
Dnešní podoba je výsledkem regotizace z počátku 20. století. Ve zdech kostela jsou vsazeny
barokní náhrobníky sklářů. Na kostel navazuje dvojramenný ambit s barokními nárožními
kaplemi.
75
Kostel Nejsvětější Trojice v Jiřetíně
Původně renesanční stavba výrazněji upravená v průběhu 19. století. Kostel je situován ve
středu náměstí a tvoří jeho dominantu.
Na Křížové hoře v těsné blízkosti města se nachází areál Kalvárie založený v 18. století a
dokončený spolu s vrcholovou kaplí Božího hrobu v 19. století .
Dochované stopy krajinných úprav a hospodářského využívání krajiny
Na území CHKO se dochovalo několik lokalit, které lze nazvat krajinou se zřetelně
dochovanými historickými stopami vývoje krajiny či dokonce krajinou komponovanou. Jedná
se především o krajiny s dochovanými stopami jejich hospodářského využívání, kdy lze
v dnešní krajině nalézt pozůstatky tzv. plužiny. Plužina tvořila od středověku vyživovací
základnu sídla, vytvářel ji soubor všech polí, luk a pastvin propojených navzájem sítí cest.
Plužina kopírovala vlastnické vztahy v území a jednotlivá políčka patřící k usedlostem byla
od sebe oddělována cestami, pásy stromů, travnatými pruhy či řadami kamenů.
Významnější relikty plužiny se dochovaly především pod hradem Tolštejn, u sídel Prácheň,
Horní Světlá a Líska.
Vizuální charakteristika území CHKO Lužické hory
Prostorové vztahy a harmonické měřítko
Vymezení prostorových vztahů v řešeném území determinuje především přítomnost
zřetelných terénních dominant a výrazných horizontů.
Charakteristická je pro řešené území uzavřenost prostorů daná nejen členitostí terénu,
ale také vysokým stupněm zalesněnosti. Sídla, zpravidla sevřená v údolí vodotečí, se
v rámci větších prostorů vizuálně uplatňují jen zřídka. V enklávách polí, luk a pastvin,
zpravidla přímo navazujících na sídla, dochází k vyššímu uplatnění vizuálního projevu
zástavby. Uplatňuje se zde pohledová otevřenost daná morfologií terénu a způsobem využití
území.
Prostorové měřítko řešeného území je dáno poměrem dimenzí viditelných částí krajiny
vzhledem k měřítku člověka. Měřítko je určeno v prvé řadě charakterem vegetačního krytu,
mozaikovitostí krajiny a velikostí prostorových jednotek krajinné struktury (otevřené prostory
vůči prostorům se souvislým vegetačním krytem či urbanizovaným, členění krajiny prvky
nelesní zeleně apod.). V řešeném území ovlivňuje měřítko krajiny především vysoká
zalesněnost, liniové uspořádání sídel a vysoké zastoupení remízů, lesíků a další liniové
zeleně v krajině. Ačkoli souvislé plochy lesa vytvářejí hrubozrnnou krajinnou mozaiku,
měřítko řešeného území zůstává harmonické. Je to dáno především členitostí terénu,
uzavřeností prostorů a podílem vysokých přírodních hodnot území. K narušení
harmonického měřítka dochází pouze lokálně. Jedná se zejména o měřítkově
disharmonizující zástavbu v podobě rušivých průmyslových hal, zemědělských objektů,
místně nevhodných panelových domů a jiných staveb (např. průmyslový areál mezi
Vesničkou a Horní Kamenicí, panelové sídliště ve Cvikově, zemědělský areál u Lvové, areál
Sikr s r.o. v Heřmanicích a další.).
Dominantně se v řešeném území uplatňují zejména četné přírodní prvky v podobně
terénních vyvýšenin. Řada těchto terénních dominant je nadmístního významu (např. Luž,
Jedlová, Hvozd, Klíč, Pěnkavčí vrch a Studenec). Terénní dominanty místního významu se
uplatňují většinou ve vztahu k sídlům v jejich okolí (např. Spravedlnost, Zámecký vrch, Kulich
a další). Architektonické dominanty (kostelní věže, hrady, zámky, rozhledny aj.) se na území
CHKO uplatňují převážně lokálně. Za architektonickou dominantu nadmístního významu lze
považovat zámek Lemberk (ležící mimo území CHKO), rozhlednu Hvozd, rozhlednu Jedlová,
hrad Tolštejn, kostel v Jítravě (ležící mimo území CHKO) či hrad Grabštejn (ležící mimo
území CHKO).
Místa významných výhledů, referenční body
Morfologická členitost a geologický původ řešeného území determinuje četný výskyt míst
významných výhledů i referenčních bodů. Na druhé straně vizuální uzavřenost prostorů
76
v rámci řešeného území způsobená vysokým zastoupením lesa místa významných výhledů
směřuje zejména na holé vrcholy kopců, nezalesněné horizonty apod. Z tohoto důvodu
zpravidla místa významných výhledů kopírují terénní, případně architektonické dominanty.
Místy významných výhledů nadmístního významu jsou v řešeném území zejména Klíč,
Hvozd (s rozhlednou), Luž, Jedlová (s rozhlednou) a hrad Tolštejn. Mimo území CHKO,
avšak s významnými výhledy do území pak zámek Lemberk či vyhlídková věž bývalého
farního kostela v Jablonném v Podještědí.
Estetické hodnoty a estetická atraktivnost
Estetické hodnoty řešeného území spočívají především v morfologii terénu, dochované
struktuře osídlení, četnosti mimolesní zeleně, stromořadí i solitérů a v přítomnosti staveb
lidové architektury. Estetickou atraktivnost řešeného území dokreslují rovněž kulturní
dominanty v podobě hradů, zámků, rozhleden a kostelních věží.
Těžištěm estetické atraktivnosti území jsou především sídla s dochovanou urbanistickou
strukturou a lidovou architekturou respektující terénní členitost (např. Horní Světlá, Naděje,
Krompach, Kytlice aj.). Hodnotným fenoménem je v tomto případě pro řadu sídel
charakteristické prolínání zástavby se stromovou zelení a plochami luk či pastvin v širším
krajinném rámci (např. Kytlice, Rousínov, Doubice, Naděje). Právě tento soulad přírodních
podmínek a osídlení vytváří esteticky výjimečně hodnotná území.
Diferenciace území z hlediska krajinného rázu
Pojem oblasti krajinného rázu byl v souladu s § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny definován následovně:
Oblasti krajinného rázu
Na základě dominujících rysů krajiny řešeného území, kterými jsou zejména charakter
reliéfu, způsob využití území, struktura krajiny a charakter osídlení, bylo možné diferencovat
řešené území na pět charakterově odlišných oblastí krajinného rázu:
1. Jablonsko-Cvikovsko
2. Mařenicko-Petrovicko
3. Kytlicko-Chřibsko
4. KamenickoNovoborsko
5. Krásnolipsko-Podluží
Ačkoli se oblasti krajinného
rázu vůči sobě vymezují
výraznou
charakterovou
odlišností, jejich hranice jsou
v řešeném území převážně
pozvolného rázu s plynulými
přechody.
Schéma vymezení oblastí krajinného rázu v řešeném
území
Oblast krajinného rázu Jablonsko-Cvikovsko
Oblast krajinného rázu Jablonsko-Cvikovsko zasahuje do řešeného území z jihu a rozkládá
se podél jižní hranice CHKO v jeho východní části. Oblast je typická plošším reliéfem,
převažujícím zemědělským využitím území (často intenzivního charakteru), vizuální
otevřeností a přítomností větších sídel (měst a spádových obcí), čímž se výrazně vymezuje
vůči sousedním oblastem krajinného rázu.
77
Sídla oblasti krajinného rázu Jablonsko-Cvikovsko: Cvikov, Svor, Drnovec, Kunratice u
Cvikova, Heřmanice v Podještědí, Kněžice, Lvová, Rynoltice, Polesí, Černá Louže
Hlavní znaky nebo soubory znaků krajinného rázu:
1) přírodní charakteristika:
charakter ploché pahorkatiny
jemně členitá modelace terénu, přítomnost menších vrchů
častá přítomnost pískovcových skalních útvarů v lesních porostech či na jejich
okrajích
lesozemědělský typ krajiny
převažuje intenzivní zemědělské využití území
v lesních porostech převažují jehličnaté monokultury
2) kulturní a historická charakteristika:
více osídlené území, přítomnost větších měst a spádových obcí
převažují sídla údolního lánového typu
z hlediska zachovalosti sídel se oblast člení na dvě části - v části Jablonska
převažují sídla vykazující vysokou zachovalost původní sídelní struktury,
v části Cvikovska převažují sídla s nízkou zachovalostí původní sídelní
struktury
část Jablonska vykazuje vyšší podíl dochovaných objektů tradiční lidové
architektury Lužických hor
rušivá přítomnost hlavní silnice I/13 tvořící jižní hranici řešeného území
rozhraní regionů lidové architektury Lužické hory a Podhůří Lužických hor Novoborsko
3) vizuální charakteristika, harmonické měřítko a vztahy:
vizuální otevřenost, možnost dalekých výhledů a pohledů
pohledové terénní dominanty, které se uplatňují v oblasti – Ještědský hřbet,
Klíč, Jezevčí vrch, Jílový vrch, Zelený vrch
pohledové kulturní dominanty, které se uplatňují v oblasti – zámek Lemberk,
kostel sv. Vavřince a vyhlídková věž v Jablonném v Podještědí, kostel
v Jitravě
výskyt objektů rušivých a měřítkově nevhodných (zejm. zemědělské areály
Lvová, Heřmanice, Cvikov)
harmonické měřítko a drobná krajinná mozaika narušeny scelenými bloky
zemědělské půdy
Současné narušení krajinného rázu:
- scelené větší bloky zemědělské půdy, převažující intenzivní hospodaření na pozemcích
- jehličnaté monokultury v lesních porostech
- narušení zachovalé urbanistické struktury sídla v části Cvikovska
- objekty měřítkově nevhodné a rušivé
- přítomnost rušivé hlavní silnice I/13 (bariérový efekt)
- narušené harmonické měřítko i drobná krajinná mozaika
Oblast krajinného rázu Mařenicko-Petrovicko
Oblast krajinného rázu Mařenicko-Petrovicko zasahuje do řešeného území z východu a
zaujímá celou východní část Lužických hor. Oblast charakterizuje zejména členitý reliéf
s vrchy vulkanického původu, které se uplatňují v rámci pohledových vztahů celé oblasti.
Sídla oblasti vykazují výjimečně vysokou zachovalost struktury i zástavby, typické jsou zde
údolní lánové vsi utvářející dlouhé řetězce. Využití území oblasti je převážně
lesohospodářské. Častý je výskyt vzácných suťových polí na vrcholech kopců.
78
Oblast krajinného rázu Mařenicko - Petrovicko je význačná nejen svou přírodní
charakteristikou (reliéf, vulkanické vrchy, suťová pole), ale zejména způsobem osídlení a
zachovalostí sídel, které dosahují hodnot jedinečných rámci České republiky.
Sídla oblasti krajinného rázu Mařenicko-Petrovicko: Dolní Sedlo, Horní Sedlo, Petrovice,
Mařenice, Mařeničky, Krompach, Dolní Světlá, Horní Světlá, Naděje, Trávník, Rousínov
převažuje charakter ploché vrchoviny
výrazně členitá modelace terénu s terénními dominantami nadmístního
významu – Luž, Hvozd
v geologické stavbě převažují kvartérní horniny, častý výskyt vulkanických
terciérních hornin (čedičové, znělcové a trachytové vrchy)
přítomnost suťových polí (významnější na Suchém vrchu) a skalnatých
vrcholů
přítomnost pískovcových skalních útvarů
převažuje lesní typ krajiny, pouze v okolí sídel lesozemědělský typ
v krajinném pokryvu oblasti dominují lesní porosty, převažují jehličnaté
monokultury (ve vrcholových partiích se nacházejí přírodně blízké listnaté
lesy)
v okolí sídel převažuje extenzivní zemědělské hospodaření (louky, pastviny)
2) Kulturní a historická charakteristika:
převažují sídla údolního lánového typu
převažuje rekreační charakter sídel
převažují sídla uspořádaná do několikakilometrových vzájemně propojených
řetězců (Mařenice – Krompach – Světlá)
častý výskyt rozptýlené zástavby, osad a samot
sídla o výjimečně vysoké zachovalosti sídelní struktury
výjimečně vysoký podíl dochovaných objektů tradiční lidové architektury
v sídlech, dochovány celé soubory staveb (např. Trávník, Mařenice, Horní
Světlá, Krompach)
region lidové architektury Lužické hory
častý výskyt tzv. řopíků (železobetonové lehké opevnění z 30. let 20. století)
dochované fragmenty lánové nebo záhumenicové plužiny v okolí sídel
pohledová uzavřenost/otevřenost daná morfologií terénu - vizuální uzavřenost
v údolích, daleké výhledy na vyvýšených místech
místa výhledů nadmístního významu s výhledy daleko za hranice řešeného
území – Hvozd, Luž
častý výskyt vyhlídek, rozhleden uplatňující se jako pohledové dominanty
vysoké uplatnění terénních vyvýšenin a vrchů v dalekých pohledových osách
kulturní dominanty (věže kostelů apod.) se v pohledových osách uplatňují
pouze lokálně
velmi nízký podíl objektů rušivých a měřítkově nevhodných (zemědělské
objekty Mařenice, Krompach)
harmonické měřítko, drobná krajinná mozaika
- lokální narušení zachovalosti urbanistické struktury a charakteru zástavby v sídlech
(Krompach, Horní a Dolní Sedlo, Petrovice)
79
Oblast krajinného rázu Kytlicko-Chřibsko
Oblast krajinného rázu Kytlicko-Chřibsko představuje západní část Lužických hor. Oblast je
typická výrazně členitým reliéfem s častým výskytem terénních dominant ojedinělých vrchů
nadmístního významu. Na vrcholcích kopců je častý výskyt vzácných suťových polí. Členitá
morfologie terénu determinuje vizuální vztahy v rámci celé oblasti. Většina oblasti je
zalesněna, v okolí sídel převažují extenzivní zemědělské plochy. Sídla oblasti mají charakter
jak údolních lánových vsí, tak rozptýlené zástavby. Častý je také výskyt osad a samot.
Vysokou zachovalost vykazují pouze části sídel (Nová Chřibská, Polevsko, Kytlice, Doubice,
Jiřetín pod Jedlovou), ojediněle sídla celá (Kyjov). Charakter osídlení je rovněž determinován
morfologií terénu (častý – tzv. horský charakter sídel).
Oblast krajinného rázu Kytlicko-Chřibsko je význačná zejména svou přírodní charakteristikou
– přírodně blízkým charakterem využití území, výrazně členitým reliéf, vulkanickými vrchy,
suťovými poli a četnými prameništi. Charakter osídlení oblasti respektuje výraznou morfologii
terénu a dotváří celkový přírodně blízký charakter oblasti.
Sídla oblasti krajinného rázu Kytlicko-Chřibsko: Kyjov, Doubice, Chřibská, Kunratice u
České Kamenice, Studený, Líska, Dolní a Horní Prysk, Polevsko, Prácheň, Kytlice, Rozhled,
Jedlová, Lesné
převažuje charakter členité vrchoviny
výrazně členitá modelace terénu
častý výskyt terénních dominant nadmístního významu – Klíč, Studenec, Malý
Buk, Jedlová, Velká Tisová, Bouřný, Pěnkavčí vrch, Kozí hřbet
v geologické stavbě převažují kvartérní horniny, častý výskyt čedičových a
znělcových kup
přítomnost suťových polí (významnější na Klíči) a skalnatých vrcholů
přítomnost pískovcových skalních útvarů
četná prameniště
lesní typ krajiny
v krajinném pokryvu oblasti dominují lesní porosty, převažují jehličnaté
monokultury, častý je zde i výskyt přírodně blízkých listnatých lesů
v okolí sídel převažuje extenzivní zemědělské hospodaření (louky a pastviny)
sídla údolního lánového typu i rozptýlené zástavby respektující členitý terén
častý výskyt rozptýlené zástavby, osad a samot
převažují sídla o střední zachovalosti sídelní struktury (vysoká zachovalost –
Doubice, Líska, Kyjov, Polevsko, Studený, Jedlová)
častý je vysoký podíl dochovaných objektů tradiční lidové architektury
v sídlech, dochovány celé části sídel (např. Dolní a Nová Chřibská, Kyjov,
část Polevska, Doubice, Kytlice)
rozhraní regionu lidové architektury Děčínsko a Šluknovský výběžek a regionu
Lužické hory
častý výskyt tzv. řopíků (železobetonové lehké opevnění z 30. let 20. století)
lokálně dochované fragmenty lánové nebo záhumenicové plužiny v okolí sídel
(Líska, Polevsko, Prácheň)
pohledová uzavřenost/otevřenost daná morfologií terénu - vizuální uzavřenost
v údolích, daleké výhledy na vyvýšených místech
místa výhledů nadmístního významu s výhledy daleko za hranice řešeného
území – Klíč, Studenec
vysoké uplatnění terénních vyvýšenin a vrchů v dalekých pohledových osách
80
kulturní dominanty (věže kostelů apod.) se v pohledových osách uplatňují
pouze lokálně
velmi nízký podíl objektů rušivých a měřítkově nevhodných (zemědělský areál
a panelové domy v Chřibské)
převažuje zachovalé harmonické měřítko i vztahy a drobná krajinná mozaika
- lokální narušení zachovalosti urbanistické struktury a charakteru zástavby v sídlech
(Chřibská, Studený, Kunratice, Prysk)
Oblast krajinného rázu Kamenicko-Novoborsko
Oblast krajinného rázu Kamenicko-Novoborsko zasahuje do řešeného území z jihozápadu a
rozkládá se podél jižní hranice CHKO v jeho západní části. Oblast charakterizuje především
plošší reliéf a vysoká zastavěnost sídly městského charakteru. Sídla vykazují nižší hodnoty
z pohledu zachovalosti struktury i zachovalosti architektury staveb, časté je také narušení
harmonického měřítka průmyslovými areály či panelovými domy. V oblasti je nejnižší podíl
tradiční lužicko-horské lidové architektury v rámci řešeného území. Historie osídlení oblasti je
úzce spjata se sklářskou výrobou.
Sídla oblasti krajinného rázu Kamenicko-Novoborsko: Nový Bor, Arnultovice, Kamenický
Šenov, Česká Kamenice, Horní Kamenice
charakter ploché pahorkatiny
jemně členitá modelace terénu
v krajinném pokryvu převažují smíšené lesní porosty
v okolí sídel zemědělské plochy extenzivní (převažují louky a pastviny)
častý výskyt rozptýlené stromové zeleně a remízů v rámci zemědělské půdy
hustě osídlené území, přítomnost větších měst
převažují sídla městského typu
sídla vykazují nízkou zachovalost sídelní struktury i charakteru zástavby
nízký podíl dochované tradiční lidové architektury v sídlech
historie osídlení úzce spjata se sklářstvím
rušivá přítomnost hlavní silnice I/13 tvořící jižní hranici řešeného území
rozhraní regionu lidové architektury Děčínsko a Šluknovský výběžek a regionu
Podhůří Lužických hor a Novoborsko
vizuální uzavřenost daná vysokou zastavěností oblasti a vysokým podílem
lesních porostů
pohledové terénní dominanty uplatňující se v oblasti se nacházejí mimo tuto
oblast (např. Studenec, Šenovský vrch, Stříbrnný vrch aj.)
pohledové kulturní dominanty uplatňující se v oblasti jsou pouze lokálního
významu (kostel v Kamenickém Šenově a České Kamenici)
vysoký podíl objektů rušivých a měřítkově nevhodných (zejm. průmyslové
areály v Novém Boru, České Kamenici, Kamenickém Šenově)
harmonické měřítko a vztahy narušené především průmyslovými areály a
panelovými domy v sídlech
- scelené větší bloky zemědělské půdy, převažující intenzivní hospodaření na pozemcích
- nízká zachovalost urbanistické struktury i charakteru zástavby sídel
81
-
objekty měřítkově nevhodné a rušivé
přítomnost rušivé hlavní silnice I/9 a I/13 (bariérový efekt)
narušené harmonické měřítko i drobná krajinná mozaika
Oblast krajinného rázu Krásnolipsko-Podluží
Oblast krajinného rázu Krásnolipsko-Podluží zasahuje do řešeného území ze severu, podél
severozápadní hranice CHKO. Oblast je typická především mírně členitým reliéfem, vizuální
otevřeností, vyšším osídlením a vysokým podílem rozptýlené stromové zeleně propojující
plynule zástavbu a navazující zemědělské plochy. Oblast vytváří přechod mezi krajinou
urbanizovanou a krajinou přírodě blízkou nacházející se v jižně položené oblasti krajinného
rázu Kytlicko-Chřibsko.
Sídla oblasti krajinného rázu: Krásný Buk, Krásná Lípa, Rybniště, Nová Chřibská, Horní
Podluží, Dolní Podluží, Jiřetín pod Jedlovou
převažuje charakter ploché pahorkatiny
jemně členitá modelace terénu
v geologické stavbě převažují granitoidy (žuly, granodiority)
převažuje extenzivní zemědělské využití území (louky, pastviny)
častý výskyt rozptýlené stromové zeleně a remízů v rámci zemědělské půdy
hustě osídlené území, přítomnost města Krásná Lípa a spádových obcí
sídla údolního lánového typu (Horní a Dolní Podluží), rozptýlené zástavby
s prolukami luk a pastvin (Rybniště, Krásná Lípa – okrajové části) i pravidelné
ulicové zástavby (Jiřetín pod Jedlovou)
v sídlech převažuje střední zachovalost sídelní struktury
převažuje nízký podíl zachovalých a architektonicky cenných objektů v sídlech
z pohledu zachovalosti a tradiční lidové architektury cenná lokalita Nová
Chřibská a Fibichovo údolí na rozhraní k.ú. Krásný Buk a k.ú. Krásná Lípa a
Jiřetín pod Jedlovou
region lidové architektury Děčínsko a Šluknovský výběžek
lokálně dochované fragmenty lánové a záhumenicové plužiny v okolí sídel
(Dolní Podluží, Krásná Lípa, Jiřetín pod Jedlovou)
převažuje vizuální otevřenost (zejm. v místech rozptýlené zástavby)
pohledové terénní dominanty uplatňující se v oblasti se nacházejí mimo tuto
oblast (např. Plešivec, Žulovec, Jedlová aj.)
pohledové kulturní dominanty uplatňující se v oblasti jsou pouze lokálního
významu (kostel v Krásné Lípě, kostel v Rybništi, kostel v Jiřetíně pod
Jedlovou)
uplatnění panoramatických pohledů na sídla (zejm. Krásná Lípa, Podluží)
plynulý přechod sídel do krajiny podpořený rozptýlenou stromovou zelení
prolínající sídla i navazující zemědělské plochy
výskyt objektů rušivých a měřítkově nevhodných (zejm. průmyslové areály
v Dolním Podluží a Krásné Lípě)
harmonické měřítko a vztahy narušené pouze lokálně nevhodnými
průmyslovými objekty
převažuje zachovalá drobná krajinná mozaika
- scelené větší bloky zemědělské půdy
82
-
nízká zachovalost urbanistické struktury i charakteru zástavby sídel
objekty měřítkově nevhodné a rušivé
lokálně narušené harmonické měřítko průmyslovými objekty
Místa krajinného rázu
Každá z oblastí krajinného rázu byla na základě dílčí odlišnosti charakteristik krajinného rázu
rozdělena na nejmenší hodnocené prostory – místa krajinného rázu. Zatímco některý ze
znaků (příp. souboru znaků) se může jevit v rámci oblasti krajinného rázu jako běžný (nebo
se nemusí projevovat vůbec), v rámci místa krajinného rázu se může tento znak jevit jako
zásadní nebo spoluurčující. Z tohoto důvodu bylo nezbytné členit území na malé hodnocené
prostory vystihující zásadní znaky často lokálního významu.
Nejčastější konkrétní příčiny narušení krajinného rázu (souhrnně pro celé území
CHKO):
Přítomnost rozsáhlých stavebních objektů, které narušují harmonické měřítko
v krajině. Na území CHKOse vyskytuje řada objektů (zejména průmyslových), které se
svými rozměry vymykají okolní zástavbě. Tyto objekty narušují drobnou krajinnou mozaiku i
harmonické měřítko v krajině.
Narušená urbanistická struktura sídel. Řada sídel v CHKO má díky změnám osídlení
zejména ve druhé polovině 20. století narušenou historickou urbanistickou strukturu. Lokální
narušení urbanistické struktury je zřetelné nejvíce u měst - Cvikov, Nový Bor, Kamenický
Šenov, Krásná Lípa, Česká Kamenice ap., dále např. i u některých vesnických sídel Arnultovice, Kunratice u Cvikova, Horní i Dolní Prysk, Heřmanice v Podještědí ap.
Intenzivní hospodaření na rozsáhlých pozemcích. Zemědělská půda na území CHKO
byla v minulosti scelena do větších bloků, takže postupně zanikla tradiční mozaika menších
zemědělsky obdělávaných ploch.
Jehličnaté monokultury v lesích. V lesních porostech CHKO převládají smrkové
monokultury, které přispívají k jednotvárnému vizuálnímu projevu lesů.
Přítomnost frekventovaných komunikací. Územím CHKO prochází severojižním směrem
silnice I. třídy č. I/9, po jižním okraji CHKO pak vede silnice I. třídy č. I/9 a I/13. Obě
komunikace tvoří vizuální bariéru v krajině.
Stožáry mobilních operátorů. V současnosti největší narušení krajinného rázu CHKO
způsobují příhradové 50 m vysoké ocelové stožáry mobilních operátorů na Jedlové a
Práchni.
Úpravy a opevňování vodních toků, vodní stavby. Negativně ovlivňují především přírodní
charakteristiku krajinného rázu v sídlech i ve volné krajině. Napřimování toků a opevňování
jejich břehů často nevhodnými materiály /beton, žula etc./ společně se stavbami nových
železobetonových mostů s ocelovým zábradlím a svodidly je prováděno často v rámci
odstraňování tzv. povodňových škod.
3.13. Monitoring a výzkum
V období před platností minulého plánu péče, tj. do roku 1998, stálo území CHKO Lužické
hory poněkud stranou zájmu badatelů. Výzkumná činnost se soustřeďovala především na
inventarizační průzkumy MZCHÚ. Většina původních botanických a zoologických
inventarizačních průzkumů v chráněných územích byla provedena v 70. a 80., popř. 90.
letech 20.století (viz tab. č. 8).
Na konci 90. let zároveň probíhaly některý výzkumné projekty
• biomonitoring CHKO – Monitorování trvalých vegetačních ploch na monitorovací
ploše Jezevčí vrch, sběr epigeonu, ornitologický monitoring
• monitoring rozšíření ohrožených druhů rostlin
83
•
•
•
algologický monitoring
monitoring invazních druhů rostlin
floristická inventarizace CHKO Lužické hory
Intenzita, ale zejména šíře výzkumné činnosti se od roku 1999 (tedy během doby platnosti
minulého plánu péče) výrazně zvýšila. Vznikla celá řada novějších inventarizačních
průzkumů u příležitosti tvorby plánů péče o stávající nebo nově vyhlašovaná MZCHÚ (viz
tab. č. 8.). Řada inventarizačních průzkumů v NPR Jezevčí vrch a NPP Zlatý vrch byla
zpracována během roku 2005 jako dílčí úkol pro dosažení cílů a parametrů pro řešení
projektu „VaV 620/2/03 Inventarizace národních kategorií maloplošných zvláště chráněných
území“.
Zatím poslední vlna inventarizačních průzkumů byla zpracována v letech 2011–2012
v rámci projektu „Implementace soustavy NATURA 2000 na územích v péči AOPK ČR a
jejich monitoring“.
Od roku 2006 je výrazně větší pozornost věnována monitoringu zejména evropsky
významných druhů ve vazbě na evropsky významné lokality. Monitorovací a mapovací
aktivity jsou metodicky vedeny AOPK ČR. Intenzivní monitoring, tj. pravidelné sledování
populací na určité lokalitě, je aplikován na území CHKO Lužické hory na raka říčního
(Chřibská Kamenice), mihuli potoční a vranku obecnou (EVL Svitávka), obojživelníky (čolek
velký – EVL Prácheň–Zicht, skokan hnědý – PP Brazilka, blatnice skvrnitá – Kněžický
rybník). Jiné významné druhy jsou sledovány v rámci tzv. extenzivního monitoringu a
mapování. Jedná se především o obojživelníky, plazy, netopýry, vydru říční, vážku
jasnoskvrnnou a chřástala polního. Od roku 2007 se monitoruje efektivita některých opatření
PPK – kosení, vytváření a údržba tůní a mokřadů a likvidace invazních druhů rostlin. V letech
2001–2003 bylo provedeno mapování biotopů za účelem vytvoření soustavy Natura 2000, od
roku 2006 probíhá tzv. aktualizace vrstvy mapování.
Kromě výše zmíněného mapování a monitoringu jsou na území CHKO Lužické hory
studovány další taxonomické skupiny, zejména houby (M. Kříž, Z Egertová), cévnaté rostliny
– síťové floristické mapování (do r. 2004, M. Bílý, Hadinec, J. Sádlo, O. Šída, K. Morávková
a další), vstavačovité rostliny (M. Honců, L. Šajtar, M. Plánská), vážky (M. Waldhauser, O.
Roztočil, M. Honců), brouci (M. Honců, M. Waldhauser), motýli (M. Waldhauser, O. Čížek),
ryby (Z. Růžičková, M. Waldhauser, J. Čejka), ptáci (P. Kůrka a další), drobní zemní savci (J.
Thelenová), netopýři (O. Fabiánek, P. Brzák, D. Horáček, M. Jóža). V rámci údržby
hnízdních budek jsou pravidelně sledovány populace sýce rousného (M. Waldhauser, J.
Thelenová), pěvců (P. Knobloch, M. Waldhauser) a plchů (P. Knobloch). Od roku 2007 je
monitorována hnízdní aktivita sokola stěhovavého v PR Klíč. Na několika místech CHKO je
sledována populace tisu červeného (A. Hrozek, a další). Byla vyhotovena studie
„Zhodnocení zdravotního stavu památných stromů“ (M. Žďárský).
Pro své specifické vlastnosti jsou některé lokality zahrnuty do celonárodních
výzkumných aktivit, jedná se zejména o fenomén chladných sutí v PR Klíč, PR Studený vrch
a PP Naděje (V. Růžička, M. Zacharda – Entomologický ústav AV ČR České Budějovice).
V letech 2009–2011 byly v rámci česko-německého výzkumného projektu „Po stopách
Germánů“ provedeny pylové analýzy za účelem rekonstrukce vývoje přírody ve čtvrtohorách
(R. Kozáková, P. Pokorný – Archeologický ústav ČSAV Praha, nepublikováno). Lužické hory
byly vybrány jako modelové území pro studium houbové choroby jasanů Chalara fraxinea (L.
Havrdová, VÚKOZ Průhonice, 2010–2012, nepublikováno).
Kromě výše uvedených výzkumných aktivit zaměřených na živou přírodu je sledována i
neživá příroda (P. Havránek, P. Kühn. M. Plekanec). Byly zpracovány 2 studie krajinného
rázu (J. Brychtová, K. Svobodová).
84
Tab. č. 8: Výzkumné práce v MZCHÚ
území
NPP Zlatý vrch
obor
Botanika
Geologie
Zoologie
Botanika
Geologie
Geologie
Geologie
Geologie
Zoologie
Botanika
Geologie
Zoologie
Lesnictví
Zoologie
Zoologie
NPR Jezevčí vrch
Zoologie
Botanika
Botanika
Zoologie
Lesnictví
Botanika
Geologie
Geologie
Botanika
Botanika
citace
Čáp J. 1998: Mykologický nález. 1 pp. M.s.
Čichovský L. 1978: Geologický inventarizační průzkum CHPV Zlatý vrch. 7 pp. M. s.
Flasar, I., Flasarová, M. 1986: CHPV Zlatý vrch, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s.
Halda J. 2005: Inventarizační lichenologický výzkum NPR z oboru lichenologie . 14 pp. M.s.
Kopecký L. 1968: Zpráva o lokalitě Zlatý vrch u České Kamenice. Ústřední ústav geologický. 1 pp. M.s.
Kühn P. 1999: Líska – Zlatý vrch. Petrografický chrakter hornin národní přírodní památky. 61 pp. M. s.
Kühn P. 2004: Líska – Zlatý vrch. Petrografický chrakter hornin národní přírodní památky. Část 2. 20 pp. M. s.
Kühn P. 2005: Líska – Zlatý vrch. Pokus o určení geologické stavby národní přírodní památky. 28 pp. M. s.
Kůrka A. 2012: NPP Zlatý vrch - zpráva o zoologickém výzkumu (Pavouci – Araneae). 6 pp. M. s.
Novotná J. 1994: Inventarizační průzkum cévnatých rostlin chráněného území Zlatý vrch. Bakalářská práce. PřF UK Praha. 19 pp. M.
s.
Skřivánek 1970: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum CHPV Zlatý vrch. 4 pp. M. s.
Thelenová J. 2005: Inventarizační průzkum drobných zemních savců Národní přírodní památky Zlatý vrch (CHKO Lužické hory). 11
pp. M.s.
Vaca O. 1981 Inventarizační průzkum lesnický. 33 pp. M. s.
Waldhauser M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPP Zlatý vrch, CHKO Lužické hory, Denní motýli
(Lepidoptera). 4 pp. M. s.
Waldhauser M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPP Zlatý vrch, CHKO Lužické hory, střevlíkovití brouci
(Carabidae). 5 pp. M. s.
Waldhauser M. 2005: Střevlíkovití, Inventarizační průzkum, 5 pp. M.s.
Bouda F. 2011: Inventarizační průzkum NPR Jezevčí vrch – lišejníky. 14 pp. M. s.
Endtová, J. 1980: Současný stav flory a vegetace. Dipl.práce
Honců M. 1997: Monitorování epigeonu metodou zemních pastí v NPR Jezevčí vrch ve vegetační sezöně 1996 – 1997. 22 pp. M. s.
Křivský A. 1977: Inventarizační průzkum lesnický.
Lepšová A. 2005: Mykologický inventarizační průzkum v NPR Jezevčí vrch, CHKO Lužické hory. 19 pp. M. s.
Petruš J. Janderková J, Sedláček J. 2009: Bazální monitoring půd. Subsystém – chráněná území ČR, CHKO Lužické hory – lokalita
Jezevčí vrch. 11 pp.
Petruš J., Kalus Č. 1999: Monitoring celkové atmosférické depozice na plochách bazalního monitoringu půd v chráněných územích.
Přírodní poměry – výzkum.
Plánská M. 1993: Botanický inventarizační průzkum a monitoring NPR Jezevčí vrch v Lužických horách. 74 pp.
Plánská M. 1996: Botanický inventarizační průzkum a biomonitoring NPR Jezevčí vrch v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný
sborník Českolipska. 4: 199-234
85
území
PP Bílé kameny
PP Brazilka
PP Kytlice
PP Líska
PP Louka u
Brodských
PP Naděje
obor
citace
Zoologie Průcha M. 2011: Inventarizační průzkum NPR Jezevčí vrch z oboru zoologie - letouni. 12 pp. M. s.
Zoologie Thelenová J. 2005: Inventarizační průzkum drobných zemních savců Národní přírodní rezervace Jezevčí vrch (CHKO Lužické hory).
16 pp.
Zoologie Tufová J., Tuf I. H. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPR Jezevčí vrch v rámci CHKO Lužické hory edafon
Chilopoda, Diplopoda, Oniscidea, Araneaea, Opiliones, Dermaptera. 10 pp.
Zoologie Valášek M. 2005: Ornitologický inventarizační průzkum Národní přírodní rezervace Jezevčí vrch (CHKO Lužické hory). 22 pp.
Botanika Vávra et al 1998: Digitalizovaná vegetační mapa NPR Jezevčí vrch v CHKO Lužické hory. 20 pp. M. s.
Zoologie Vlček M. 1970: Vertebratologické poměry 1970
Zoologie Vlček M. 1973: Vertebratologické poměry ve státní přírodní rezervaci Jezevčí vrch v Lužických horách. Sborn. Severočes. Musea,
Přír. vědy. Liberec. 5: 13-26.
Zoologie Waldhauser M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPR Jezevčí vrch, CHKO Lužické hory, střevlíkovití brouci
(Carabidae). 6 pp. M. s.
Geologie Chvátal P. 1991: Inventarizační průzkum geologický. 23 pp. M. s.
Geologie Chvátal P. 1996: Geologický inventarizační průzkum přírodní památky Bílé kameny. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4:
115-124
Botanika Beck A. et al. 2012: Halbquantitative Arterfassung der Farn- und Samenpflanzen, Flechten und Moose im Lauschemoor CZ /
Brazilka. 11 pp. M. s.
Zoologie Čížek O. 2004: Inventarizační průzkum denních motýlů PP Brazilka. 7 pp. M. s.
Botanika Višňák R. 1999: Brazilka, botanický inventarizační průzkum. 33 pp. M. s.
Botanika Višňák R. 2009: Botanický inventarizační průzkum PP Brazilka. 56 pp. M. s.
Botanika Abtová M. 1986: Botanický inventarizační průzkum CHN Kytlice. 17 pp. M. s.
Botanika Čvančara 1983: Výsledky taxonomického studia seveočeských populací z okruhu Crocus vernus agg. 1p. M. s.
Botanika Plánská M. 2001: Inventarizační průzkum přírodní památky Kytlice. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 267-284
Botanika Radoňová M. 2001: Floristická inventarizace části území CHKO Lužické hory (úvodní studie). Diplomová práce. 52 pp. M. s.
Botanika Abtová M. 1987: Botanický inventarizační průzkum CHN Líska. 17 pp. M. s.
Botanika Morávková K. 1996: Botanický inventarizační průzkum PP Líska (CHKO Lužické hory). 31 pp. M. s.
Lesnictví Vaca O. 1980 Inventarizační průzkum lesnický. M.s.
Botanika Härtel H., Härtel H. 1992: Vstavačovité louky u Chřibské. Severočes. Přír. Litoměřice, 26: 59-62.
Botanika Plánská M. 1997: Botanický inventarizační průzkum PP Louka u Brodských. 22 pp. M.s.
Botanika Plánská M. 1999: Přírodní památka „Louka u Brodských“ v Dolní Chřibské. Bezděz 8: 249-257
Geologie Kučera B. 1973: Inventarizační průzkum CHPV Naděje - Geologie, geomorfologie. 8 pp. M. s.
Geologie Malík J. 1996: Ledová jeskyně Naděje. Dlouhodobé měření teplot a sledování stavu jeskyně v letech 1993 – 1995. 12 pp. M. s.
Botanika Sýkora T. 1977: Botanický inventarizační průzkum chráněného území Naděje. 15 pp. M.s.
86
území
PP Noldenteich
PP Pustý zámek
PP Rašeliniště
Mařeničky
PP U Rozmoklé
žáby
PR Klíč
obor
citace
Zoologie Zacharda M., Gude M., Kraus S., hauck C. Molenda R., Růžička V. 2005: The Relict Mite Rhagidia gelida (Acari, Rhagidiidae) as a
Biological Cryoindicator of Periglacial Microclimate in European Highland Screes. Arctic, Antarctic, and Alpine Research. Vol. 37, No.
3: 402-408.
Zoologie Zacharda M., Gude M., Růžička V. 2007: Thermal Regime og Tree Low Elevation Scree Slopes in Central Europe. Permafrost and
Periglac. Process. 18: 301-308
Zoologie AOPK ČR 2003: Návrh rybí obsádky pro vodní nádrž „noldenteich“ k.ú. Kunratice. 2 pp. M. s.
Zoologie Beran L. 2004: Vodní měkkýši PP Noldenteich. 4 pp. M.s.
Zoologie Kment P. 2004: Inventarizační průzkum ploštic (Heteroptera) PP Rašeliniště Mařeničky a Noldenteich v Lužických horách. 5 pp. M. s.
Botanika Marková I. 2003: Bryologický průzkum – navržená PR Noldenteich. 4 pp. M. s.
Geologie Čichovský L. 1978: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum CHPV Pustý zámek. 3 pp. M.s.
Geologie IG Atelier Hřensko 1999: Vyjádření ke stabilní situaci na chráněném skalním útvaru Pustý zámek. 8 pp. M. s.
Botanika Sýkora T. 1977: Botanický inventarizační průzkum chráněného území Pustý zámek. 25 pp. M.s.
Lesnictví Vaca O. 1981: Inventarizační průzkum lesnický. 21 pp. M. s.
Zoologie Bezděčka P. Bezděčková K. 2008: Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846) na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník
Českolipska. 17: 161-174
Zoologie Kment P. 2004: Inventarizační průzkum ploštic (Heteroptera) PP Rašeliniště Mařeničky a Noldenteich v Lužických horách. 5 pp. M. s.
Botanika Marková I. 2003: Bryologický průzkum – navržená PP Mařeničky. 4 pp. M. s.
Botanika Kozáková R., Pokorný P. 2013: Pylové analýzy v PP Mařeničky v rámci projektu „Po stopách Germánů“. Připraveno k tisku
Botanika Plánská M. 2003: Inventarizační průzkum navrhované Přírodní památky (PP) přechodového rašeliniště Mařeničky. Bezděz 12: 335347.
Zoologie Valášek M. 2004: Inventarizační průzkum avifauny v PP Rašeliniště Mařeničky. 7 pp. M. s.
Botanika Egertová Z. 2009: Mykologický průzkum k vyhlášení PP Rozmoklá žába. 36 pp. M. s.
Botanika Kozáková R., Pokorný P. 2013: Pylové analýzy v PP U Rozmoklé žáby v rámci projektu „Po stopách Germánů“. Připraveno k tisku
Botanika Višňák R. 2010: Botanický průzkum. Zvláštní příloha k Plánu péče o PP U Rozmoklé žáby. 14 pp. M. s.
Geologie Čichovský L. 1978: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum SPR Klíč. 4 pp. M. s.
Geologie Čichovský L. 1978: Geologický inventarizační průzkum SPR Klíč. 11 pp. M. s.
Botanika Deyl M. 1955: Předběžná zpráva o vegetačních poměrech.
Botanika Halda J.2004: Inventarizační lichenologický průzkum v PR Klíč. 23 pp. M. s.
Lesnictví Křivský A. 1977: Inventarizační průzkum lesnický.
Botanika Kuncová J.1972: Botanický inventarizační průzkum SPR Klíč. 12 pp.
Zoologie Kůrka A. 2003 Inventarizační arachnologický průzkum PR Klíč.
Botanika Plánská M. 1998: Inventarizační průzkum PR Klíč.
Botanika Plánská M. 2000: Inventarizační průzkum Přírodní rezervace (PR) Klíč. Bezděz 9: 346-383
87
území
PR Luž
PR Marschnerova
louka
PR Spravedlnost
PR Studený vrch
obor
citace
Botanika Plánská M. 2001: Nález jabloně lesní (Malus sylvestris) v PR Klíč. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 407-410
Zoologie Růžička V: 1994 Spiders of the Prúčelská rokle defile, Klíč mt., and Zlatník mt. In north Behemia. Fauna Bohemiae septentrionalis,
Tomus 19: 129-138
Lesnictví Vaca O. 1978: Inventarizační průzkum lesnický. 6 pp
Zoologie Vlček M. 1972: Inventarizační průzkum obratlovců SPR Klíč. 22 pp.
Zoologie Vlček M. 1972: Inventarizační průzkum obratlovců SPR Klíč. KSSPPOP Ústí n. Lab. M.s.
Zoologie Zacharda M., Gude M., Kraus S., hauck C. Molenda R., Růžička V. 2005: The Relict Mite Rhagidia gelida (Acari, Rhagidiidae) as a
Biological Cryoindicator of Periglacial Microclimate in European Highland Screes. Arctic, Antarctic, and Alpine Research. Vol. 37, No.
3: 402-408.
Zoologie Zacharda M., Gude M., Růžička V. 2007: Thermal Regime og Tree Low Elevation Scree Slopes in Central Europe. Permafrost and
Periglac. Process. 18: 301-308
Zoologie Ansorge H., Franke P. 1981: Die Alpenspitzmaus, Sorex alpinus in der Oberlausitz. Abh.Ber. Naturkundemuseums., Görlitz 55(7):
43-48.
Zoologie Honců M. 1998: Entomologický průzkum Luže a údolí Bílého potoka v Lužických horách v roce 1998. OVM Č.Lípa. Ms., s. 1-18.
Zoologie Honců M. 2000: Entomologický průzkum Luže v Lužických horách v roce 1998 a 1999. Bezděz, 9:307-324.
Zoologie Hummitsch 1967: Tannenhäherbeobachtung an der Lausche. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 10:354.
Botanika Kříž M. 2010: Mykologický průzkum navrhované přírodní rezervace Luž (CHKO Lužické hory). 40 pp. M. s.
Botanika Višňák R. 2010: Botanický průzkum. Zvláštní příloha k Plánu péče o PR Luž. 14 pp. M. s.
Zoologie Čížek O. 2004: Inventarizační průzkum denních motýlů PR Marschnerova louka. 7 pp. M. s.
Botanika Härtel H., Härtel H. 1992: Vstavačovité louky u Chřibské. Severočes. Přír. Litoměřice, 26: 59-62.
Botanika Morávková K. 1996: Botanický inventarizační průzkum PR Maschnerova louka (u Dolní Chřibské). 49 pp. M. s.
Botanika Plánská M. 1996: Inventarizační průzkum PR Maschnerova louka. 44 pp. M.s.
Botanika Plánská M. 2008: Botanický inventarizační průzkum přírodní rezervace (PR) Spravedlnost. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska.
17: 187-204
Geologie Blažek L. et al. 1985: Fytocenoindikace stupně podmáčených půd pro meliorace na úseku Studený v Lužických horách a
zhodnocení přírodních prvků významných z hlediska ochrany přírody a krajiny. 27 pp. M. s.
Zoologie Flasar I., Flasarová M. 1985: SPR Studený vrch, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s.
Botanika Formanová, I. 1997: Fytocenologický průzkum PR Studený vrch v Lužických horách. 8 pp. M. s.
Botanika Halda J. 2005: Inventarizační výzkum PR Studený vrch z oboru lichenologie. 18 pp. M.s.
Zoologie Hanuš, Vlček O. 1970: Fauna SPR Studený vrch. 1pp. M.s.
Zoologie Hanuš, Vlček O. 1970: Vegetační kryt SPR Studený vrch. 1pp.. M.s.
Zoologie Honců M.1997: Entomologický průzkum. M.s.
Botanika Kuncová J. 1971: Botanický inventarizační průzkum SPR Studený vrch. 8 pp. M.s.
88
území
PR Vápenka
obor
citace
Botanika Kuncová J. 1976: Státní přírodní rzervace Studený vrch - botanický inventarizační průzkum. Československá ochrana přírody 16:
113-121.
Zoologie Ložek V. 1957: Malakologické poměry reservace Studený vrch u České Kamennice. Ochrana přírody. 14 ( 1): 54-55.
Zoologie Pešková A. 1985: Zoologický inventarizační průzkum SPR Studený vrch. KSSPPOP, Ústí nad Labem, 10 pp. M. s.
Zoologie Tufová J., Tuf I. H. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu PR Studený vrch v rámci CHKO Lužické hory edafon
Chilopoda, Diplopoda, Oniscidea, Araneaea, Opiliones, Dermaptera, 13 pp. M.s.
Lesnictví Vaca O. 1981: Inventarizační průzkum lesnický. 24 pp. M. s.
Botanika Čáp J. 1998: Mykologický nález. 1pp. M.s.
Zoologie Flasar, I., Flasarová, M. 1986: SPR Vápenka, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s.
Botanika Kuncová J. 1974: Dílčí zpráva o inventarizačním průzkumu SPR Vápenka. 2 pp. Kuncová J. 1975: Botanický inventarizační průzkum
SPR Vápenka. 13 pp. M.s.
Botanika Marková I. 2003: Mechorosty nalezené během 10. jarního setkání bryologcko-lichenologické sekce ČBS v Krásné Lípě. 2 pp. M. s.
Zoologie Pešková A. 1986: Zoologický inventarizační průzkum SPR Vápenka. KSSPPOP, Ústí nad Labem, 11 pp. M. s.
Botanika Plánská M 1991: Botanický inventarizační průzkum SPR Vápenka. 34. pp.M.s.
Botanika Plánská M. 2007: Inventarizační průzkum přírodní rezervace (PR) Vápenka. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 16: 135-158
Botanika Tuma E. 1964: Inventarizační průzkum Vápenka. 18 pp. M.s.
Zoologie Vlček O., Hanuš 1970: Fauna SPR Vápenka. 1pp. M.s.
Zoologie Vlček O., Hanuš 1970: Vegetační kryt SPR Vápenka. 1pp. M.s.
Tab. č. 9: Výzkumné práce týkající se CHKO Lužické hory
obor
citace
Zoologie Anděra M., Hanzal V. 1995: Atlas rozšíření saců v České republice-předběžná verze. I. Sudokopytníci (Artiodactyla), Zajíci (Lagomorpha). Národní
muzeum, Praha. 64 pp.
Zoologie Anděra M., Hanzal V. 1996: Atlas rozšíření saců v České republice-předběžná verze. II. Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha. 85 pp.
Zoologie Anders J. 1898: Beiträge zur Kenntnis der Insektenfauna Nordböhmens. Mitteilungen Nordb.Excursions - Clubs 21: 151-162. P.161
Zoologie Ankert H. 1896:Vogelfauna in Gebiet des Nordböhm. Excursions Clubs, MNEC. B. Leipa, 19:229-314.
Zoologie Bárta Z. 1982: Ke zvířeně netopýrů CHKO Labské pískovce. Sborn. Severočes. Muz., Ser. Natur., Liberec, 12:163-165.
Botanika Benda M. 1994: Příspěvky k flóře Českolipska. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 115
Zoologie Benda P., Bárta Z. 1998: K rozšíření myšice temnopásé (Apodemus agrarius) v severním pohraničí Čech. Lynx, 21: 7 - 10.
Zoologie Benda P., Marschner R. 1998/1999: Příspěvek k rozšíření vážky podhorní - Sympetrum pedemontanum (Allioni, 1766) na Děčínsku. Sborn. Okres.
muzea v Mostě, řada přír., 1998/1999, 20/21: 35 - 38.
Zoologie Benda P., Vysoký V. 2000: Tesaříci Labských pískovců (Coleoptera: Cerambycidae). Albis international, Ústí nad Labem. 337pp.
Geologie Brzák P., Fabiánek O., Havránek P. 2000: Jeskyně na Milštejně. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 253-268
89
obor
Ostatní
Geologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Ostatní
Ostatní
Ostatní
Ostatní
Ostatní
Ostatní
Ostatní
Ostatní
Ostatní
Ostatní
Ostatní
Zoologie
Zoologie
Geologie
Geologie
Geologie
Geologie
Geologie
Geologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Botanika
Zoologie
citace
Brychtová J. 2005: Chráněná krajinná oblast Lužické hory. Vyhodnocení krajinného rázu území CHKO Lužické hory. M.s.
Fabiánek , O. 1996: Těžba rud v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 147-152
Farkač J., Fassati M. 1999: Subspecific taxonomy of Leistus Montanus from Central Europe (Coleoptera: Carabidae: Nebriini). Acta Soc. Zool. Bohem.
63: 407-425.
Flasar I. 1990: Měkkýši (Gastropoda) severozápadních Čech. Kandidátská disertační práce. Teplice 1990
Flasarová M. 1990: Stejnonožci (Isopoda) severozápadních Čech. Teplice 1990. 2 svazky. Kandidátská práce, deponováno Český ústav ochrany přirody
Ústí a Labem.
Gabriel F. 1996: Hrad Milštejn. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 17-36
Gelnar M. 1997: Sklářské hutě středověku na Českolipsku a Děčínsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 6: 41-60
Gelnar M. 1996: Sklářské hutě v Lužických horách a v jejich podhůří. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 37-74
Gelnar M. 2000: Sklářské hutě středověku na Českolipsku a Děčínsku. Část III. - Shrnutí -. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 103-103-118
Gelnar M. 2009: Hmotné prameny z náleziště sklářské hutě u Naděje na Cvikovsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 265-275
Gelnar M. 2009: Hyality, agatiny a uranová skla ze sklárny Nová Huť na svorském katastru. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 27
Gelnar M. 2010: Hmotné prameny z druhého naleziště gotické sklářské hutě na katastrálním území obce Svor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska
2010: 217-224
Gelnar M. 2011: Hmotné prameny ze zaniklé středověké sklářské hutě na K. ú. Obce Horní Světlá na Cvikovsku. Bezděz. Vlastivědný sborník
Českolipska 2011: 395
Gelnar M. 2012: Hmotné prameny z naleziště gotické sklářské hutě v okolí Jiřetína pod Jedlovou v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník
Českolipska 2012: 173 - 182
Gelnar M. 2012: Středověké sklářské hutě na tzv. Polesného louce v katastru obce Naděje okresu Česká Lípa. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska
2012: 227-240
Gelnar M., Plekanec, M., Štika J. 2000: Kde ležely Glasendorfy? Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 119-136
Hänel K. 1912: Beiträge zur Fauna Saxonica II. Ent. Blätt. 8: 90-91
Hantschel 1911: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. B. Leipa, p. 48-54
Havránek P. 1996: Dobývání železných rud v okolí Mařenic. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 153-162
Havránek P. 1996: Geologie Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 97-114.
Havránek P. 2001: Jeskyně Okno v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 401-404
Havránek P. 2002: Milíře v Horní Světlé. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 11: 275-284
Havránek P. 2006: Skalní mísy v Lužických horách? Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 15: 177-182
Havránek P. 2010: Skalní řícení na Juliovce. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2010: 207-216
Honců M 2000: Entomologický průzkum Luže v Lužických horách v roce 1998 - 1999. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 307-324
Honců M. & Roztočil O. 2006: Významné druhy vážek (Odonata) na Českolipsku z let 2003–2005. (Sborník referátů VIII. celostátního semináře
odonatologů ve Žďárských vrších). ZO ČSOP Vlašim: 49–63.
Honců M. 1990: Zvířena Lužických hor. Bezděz, 1: 70-77.
Honců M. 1995 Jedlová, entomologický průzkum. 20 pp. M. s.
Honců M. 1995: Vstavačovité (Orchidacae). Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 3: 91-170
Honců M. 1995: Zoologický průzkum Jedlové v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 243-258
90
obor
citace
Zoologie Honců M. 1997: Příspěvek k poznání entomofauny Lužických hor. OVM Č.Lípa.20 pp. Ms.
Zoologie Honců M. 1997: Zoologický posudek na lokalitu na okraji Nového Boru mezi odbočkou na Svor, resp. K. Šenov a mysliveckou střelnicí pro SCHKO LH.
M. s.
Zoologie Honců M. 1998: Entomologický průzkum Luže a údolí Bílého potoka v Lužických horách v roce 1998. OVM Č.Lípa. Ms., s. 1-18.
Zoologie Honců M., Roztočil O. 2001: Výsledky mapování vážek (Odonata) na Českolipsku. Vážky 2001. Sborník referátů IV. celostátního semináře odonatologů
na Šumavě, ZO ČSOP Vlašim: 78 - 85.
Zoologie Honců M., Roztočil O. 2002: Výsledky mapování vážek (Odonata) na Českolipsku v roce 2002. Vážky 2002 (Sborník referátů V. celostátního semináře
odonatologů v Labských pískovcích). ZO ČSOP Vlašim: 91-139.
Zoologie Honců M., Roztočil O. 2004: Výsledky monitorování vážek rodu Leucorrhinia (Odonata: Libellulidae) na Českolipsku v letech 2003-2004. Vážky 2004.
Sborník referátů VI. celostátního semináře odonatologů v Krušných horách, ZO ČSOP Vlašim: 22-34.
Zoologie Honců M., Chvalkovský J., Kadlec J. et. al. 2011: Tesaříkovití (Cerambycidae) Českolipska – 1. část. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011:
327-370
Zoologie Honců M., Chvalkovský J., Kadlec J. et. al. 2012: Tesaříkovití (Cerambycidae) Českolipska, 2. část. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2012: 129173
Zoologie Honců M., Kašpar L. 2003: Krasci (Buprestidae) Českolipska. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 12: 279-306
Zoologie Honců M., Kašpar L. 2008: Krasci (Buprestidae) Českolipska. Dodatek I. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 175-186
Zoologie Honců M., Plánská M. 1996: Chráněné druhy živočichů Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 235-242
Zoologie Honců M., Pulpán J. 1974: Střevlíkovití (Carabidae) Českolipska. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.6: 93 - 149.
Zoologie Honců M., Vitáček Z.1990:Obojživelníci okresu Česká Lípa. Bezděz, 1: 95-111.
Zoologie Honců M., Vondráček J.1996: Chráněné druhy živočichů Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 259-278
Zoologie Honců M., Waldhauser M. 2000: Vážky Hraničního rybníka a Jedlovských rybníků v Lužických horách. Sborník referátů III.celostátního semináře
odonatologů v CHKO Třeboňsko 2000, ZO ČSOP Vlašim: 78 - 85.
Zoologie Honců M.1995: Vážky (Odonata) na Českolipsku. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.19:113-121.
Zoologie Horáček D., Vitáček Z. 2009: Nové druhy netopýrů na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 293
Zoologie Jordan K. H. C. 1963: Die Heteropterenfauna Sachsens. Faun. Abh. Staat. Mus. Tierkunde Dresden, 1:1-68.
Zoologie Klabník L. 1986: Ptactvo Šluknovského výběžku. Sbor. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec, 15:103-138.
Zoologie Klabník L., Lumpe P. 1979: Příspěvky k bionomii potápky rudokrké. Natura sempervivi. M.s. p. 83-95.
Ostatní
Klos R. Sovadina M. 2004: Tajemný hrad v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 5-22
Zoologie Knobloch H. 1961: Das Birkwild im Zitauer Gebirge und im angrenzenden Gebiet der ČSSR. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 8:9497,227-228.
Zoologie Knobloch H. 1977: Zur Vorkommen des Sperlingkauzes (Glaucidium passerinum L.) im Zitauer Gebirge. Aves, Strigidae. Faun. Abh.Mus. f. Tierkunde
Dresden. Dresden, Bd. 6, Teilband, 339-340.
Zoologie KNOBLOCH H. 1990: Die Rauhfusshühner (Tetraonidae) in der Oberlausitz. Abh. Ber. Naturkundemuseums Görlitz, 8: 1-24.
Zoologie KNOBLOCH H: 1962: Das Haselwild im Zitauer Gebirge und im angrenzenden Gebiet der ČSSR. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 9:
3-6.
Zoologie KOLEKTIV 1985: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 10:67-70.
Zoologie KOLEKTIV 1987: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,12:37-39,
91
obor
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Botanika
Zoologie
Geologie
Geologie
Geologie
Geologie
Geologie
Geologie
Geologie
Geologie
Geologie
Botanika
Zoologie
Zoologie
Botanika
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Botanika
Zoologie
Geologie
Zoologie
citace
KOLEKTIV 1988: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,13:67-72
KOLEKTIV 1990: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,15:15-17.
KOLEKTIV 1991: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 16:47-49.
KOLEKTIV 1991: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 19: 47-49.
KOLEKTIV 1996: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,21:
Kramář J., Chalupský J., Minář J. 1967: Komáři severočeského kraje.Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.3: 167-174.
Kučírek P. 1996: Postglaciální vývoj lesních ekosystémů Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 163-178
Kudrna O. 1994: Kommentierter Verbreitungsatlas der Tagfalter Tschechiens. Oedipus, 8:1-137.
Kühn P. 1996 Petrografické porovnání čedičových hornin ze staveb regulace potůčků v Kytlici a Mařeničkách s čediči lokalit Zlatý vrch a Soutěsky. 13 pp.
M. s.
Kühn P. 1996: Čedičová zeď Jánských kamenů u Krompachu v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 125-146
Kühn P. 2001: Kde byl u Petrovic důl na železnou rudu. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 379-384
Kühn P. 2002: "Sirný pramen" u Horní Světlé. Vlastivědný sborník Českolipska. 11: 327
Kühn P. 2004: Reliéf Sv. Trojice mezi Mařenicemi a Kunraticemi u Cvikova. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 299-304
Kühn P. 2005: Modrý hřeben v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 14: 297-300
Kühn P. 2007: Poznámky k tajemnému hradu "Winterstein" v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 16: 27-48
Kühn P. 2009: Podaří se zachránit rozhlednu na Studenci? Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 305-313
Kühn P. 2011: Líska – Zlatý vrch. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011: 251-288
Kuncová J. 1996: Chráněná krajinná oblast Lužické hory dvacetiletá (Historie vzniku CHKO). Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 7-16
Martinek V. 1974: Nové nálezy druhů skuiny Acalyptrata (Diptera) v severních a severovýchodních Čechách.Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy.
Liberec.6:151-175.
Martinek V. 1987: Další nálezy dvoukřídlých (Diptera) některých čeledí skupiny Acalyptrata v severních a severovýchodních Čechách.Sborn. Severočes.
Musea, Přír. vědy. Liberec.16:185-198.
Marvan P et al. 1998: Algologický monitoring Kamenice, jejích přítoků a Olešského rybníka. 61 pp. M. s.
Michel J. 1929: Tiere der Heimat. Heimatkunde d. Bezirk Tetschen. Tetschen, p. 1-200. 1929
Míka P. 1995: Faunistic records from the Czech republic 33. Klapalekiana, 31: 147-149.
Míka P. 1997: Brouci čeledi Latridiidae českolipska a Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 7: 181-192
Nesvadbová J. 1984: Occurence of the racoon dog (Nyctereutes procyonoides) in Bohemia and moravia (ČSSR). Folia zoologica, 33(4): 57-64.
Pavlů L., Kůrka A., Vonička P., Vitáček Z. 1988: Doplňující biologický průzkum v trase přeložky silnice I/13 Rynoltice - Lvová. M. s. 44pp.
Pavlů L., Kůrka A., Vonička P., Vitáček Z. 1988: Doplňující biologický průzkum v trase přeložky silnice I/13 Rynoltice - Lvová. M. s. 44pp.
Peša V. 2004: Podzemní lomy na Českolipsku. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 83-134
Pižl V. 1975: Příspěvek ke zvířeně kovaříkovitých (Coleoptera, Elateridae) Děčínska. Sborn. Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 7:83-89.
92
obor
Botanika
Botanika
Botanika
Botanika
Geologie
Geologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Lesnictví
Zoologie
Botanika
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Ostatní
Zoologie
Zoologie
Geologie
Geologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
citace
Plánská M. 1995: Pokus s přesazováním prstnatců. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 3: 185
Plánská M. 1997: Orchidejové louky v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 7: 193-202
Plánská M. 2004: Mikrolesy - Microsylvae v Polevsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 233-248
Plánská M. 2009: Rozšíření vstavačovitých v Lužických horách a vliv biotechnických zásahů na jejich populační dynamiku ve vybraných lokalitách.
Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 153
Plekanec M., Havránek P., 2004: Milíře na Weberbergu a v Milířské dolině. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 283-288
Plekanec M., Havránek P., Štika J. 2001: Nové poznatky o dobývání a zpracování železných rud v Lužickcýh horách. Bezděz. Vlastivědný sborník
Roček Z. 1972: Rozšíření čolka horského (Triturus alpestris Laur.) v severních čechách. Die Verbreitung des Bergmolches (Triturus alpestris Laur) in
Nordböhmen. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec. 4: 45-52.
Roubal J. 1967: Fauna ploštic (Insecta: Heteroptera) severních Čech. Sborn. Severočes. Mus., přírodní vědy, 3:127-159.
Růžička V. 1988: Krkavec velký v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,13:57-64.
Růžička V. 1994: Spiders of the Průčelská rokle defile, Klíč mt. And Zlatník mt. In North Bohemia. Fauna Bohemiae septentrionalis, 19:129-138.
Růžička V., Boháč J., Syrovátka O., Klimeš L. 1989: Bezobratlí kamenitých sutí v severních Čechách (Araneae, Opiliones, Coleoptera, Diptera).Sborn.
Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.17:25-36.
Růžička V. 2006: Návrh dlouhodobého obnovního postupu pro vrcholové porosty Pěnkavčího vrchu (LHC Česká Lípa). Absolventská práce. 51 pp. M.s.
Samšiňák K.1966:K zoogeografickému výzkumu v Lužických horách. Živa 6: 67
Skácelová O. 1998: Předběžná zpráva o algologickém výzkumu v CHKO Labské pískovce. Sborník referátů 38. pracovní konference Algologické sekce
České botanické společnosti, Rožmberk nad Vltavou: 37-40
Sláma M. E. F. 1998: Tesaříkovití - Cerambycidae České republiky a Slovenské republiky (Brouci - Coleoptera). Milan Sláma, Krhanice. 383pp.
Špinar Z. V. 1985: Krkavci opět v Čechách. Nika, Praha, 12-13,
ŠTILL J. 1975: Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) v Lužických horách a Labských pískovcích. Sborn. Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 7:127166.
Šutera V., Vondráček J. 1993: Moudivláček lužní v severních Čechách.Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L.,18:45-52.
Švátora, Miroslav, Šanda Radel 2005: Ichtyologie Kamenice a Svitávky včetně přítoků. Inventarizační průzkum. 7 pp. M. s.
Svobodová K. 2011: Chráněná krajinná oblast Lužické hory. Preventivní hodnocení CHKO z hlediska krajinného rázu. 103 pp. M.s.
Tschusi V., Dalla-Torre K. 1890: VI. Jahresbericht (1887) des Comites für ornitologische beobachtungsstationen in Oesterreich-Ungaren, Ornis.
Wien.1883
Urbánek J., Jón Z. 1962: Poznámky k ptactvu Českolipska. Sbor. Severočes. Musea, Přír.vědy.Liberec, 2: 175-187
Veselý M. 2000: Důl "Anton Segen Gotes" ve Světlinách u Dolního Podluží. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 137-160
Veselý M. 2001: Hnědouhelné doly u Dolního Podluží. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 105-118
Vitáček Z. 1994: Výskyt vydry říční na okrese Česká Lípa. Akce - Podpora výskytu vydry říční Lutra lutra na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník
Českolipska. 87
Vitáček Z. 1994: Plazi okresu Česká Lípa. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 65 - 86
Vitáček Z. 1994: Výskyt vydry říční na okrese Česká Lípa akce - podpora výskytu vydry říční Lutra lutra na českolipsku. Bezděz, 2: 87 - 92.
Vitáček Z. 1996: Zpáva o výskytu netopýrů na zimovištích v oblasti Lužických hor. Bezděz, 4: 279-282.
Vitáček Z. 1996: Zpráva o výskytu netopýrů na zimovištích v oblasti Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 279
93
obor
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Ostatní
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Zoologie
Botanika
citace
Vitáček Z. 2000: Deset let sledování netopýrů a vrápenců na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 269-306
Vitáček Z., Pytloun M. 2008: Vydra říční (Lutra lutra) na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 285-290
Vitáček Z. 1994: Plazi okresu Česká Lípa. Bezděz, 2: 65-85.
Vogel J. 1977: Stenus parcior limonensis FAGEL (Col., Staphylinidae) - ein Neufund für die DDR. Ent. Nachr., 21, (12):190.
Vrána K., Dostál T. Vejvalková M., Vokurka A. 2001: Studie revitalizace říčního systému Heřmanického a Železného potoka . M.s. 109 pp.
Vogel J. 1978: Faunistisch bedeutsame und für die DDR neue Staphilinidae (Coleoptera) aus der Oberlausitz. Abh.Ber.Naturkundemus. Görlitz 52 (8):113.
Vogel J. 1982: Faunistisch bedeutsame und für die DDR neue Staphilinidae (Coleoptera) aus der Oberlausitz. Teil I. Abh.Ber.Naturkundemus. Görlitz
55(6):1-26.
Vondráček J. 1970: K výskytu sýce rousného v severních Čechách a sousedních oblastech Saska. Ochrana fauny, Bratislava, 4(2): 75-78
Vondráček J. 1975: K výskytu orlů v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea, Přírodní vědy. Liberec, 7:95-98.
Vondráček J. 1976: Sokolovití dravci v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea, Přírodní vědy. Liberec, 8:67-78.
Vondráček J. 1985: Sovy v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea, Přírodní vědy. Liberec, 14:137-168.
Vondráček J. 1991: Potápka na území Severočeského kraje. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n. L., 16:35-44.
Vondráček J. 1995: Čáp černý v severních Čechách. Sylvia, 31: 61-68.
Vondráček J. 1978: Čáp bílý evropský (Ciconia ciconia L.) v Severočeském kraji. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 3:37-40.
Vondráček J. 1993: Vývoj severočeské populace čápů bílých v letech 1985-1989. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 18:71-76.
Vondráček J., Honců M. 1992: Dudek chocholatý v Severočeském kraji. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 17:23-28.
Vondráček J., Honců M. 1997: Zvlášť chráněné ptačí druhy v avifauně Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 6: 81-106
Vondráček J., Šustera V. 1986: Ptactvo CHKO Labské pískovce. Fauna Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 11:39-59.
Waldhauser M. 2001: Současný stav průzkumu vážek (Odonata) v CHKO Lužické hory. Vážky 2001. Sborník referátů IV. celostátního semináře
odonatologů na Šumavě, ZO ČSOP Vlašim: 62 – 79.
Waldhauser M. 2002: Poznámky k fauně vážek (Odonata) Lužických hor. Vážky 2002 (Sborník referátů V. celostátního semináře odonatologů v Labských
pískovcích). ZO ČSOP Vlašim: 55-71.
Waldhauser M. 2008: Faunistické nálezy vážek (Odonata) z ČR. Faunistic records of dragonflies (Odonata) from the Czech Republic, pp. 112-114. In: In:
Dolný A. (ed.): Vážky 2008. Sborník referátů XI. celostátního semináře odonatologů v Českém lese. ZO ČSOP Vlašim.
Waldhauser M. 2009: První nález šidélka Lindenova Erythromma lindenii (Sélys, 1840), (Odonata, Coenagrionidae) v České republice. Bull. Lampetra,
ZO ČSOP Vlašim, 6: 26-29.
Waldhauser M. 2010: Faunistické nálezy vážek (Odonata) z ČR. Faunistic records of dragonflies (Odonata) from the Czech Republic, pp. 50–60. In:
Dolný A. & Harabiš F. (eds.) 2010. Vážky 2010. Sborník referátů XIII. celostátního semináře odonatologů v Podyjí. ZO ČSOP Vlašim.
Waldhauser M., Waldhauserová I., 2007: Zajímavé nálezy vážek (Odonata) v Libereckém kraji. Interesting findings of dragonflies (Odonata) in the Liberec
Region. Sborník Severočeského muzea v Liberci, Přírodní vědy, Liberec, 25: 39-48.
Wurm F. 1912: Die Vögel der Leipaer Umgebung des Nordb. Exc Clubs, MNEC. B. Leipa. 35:294-314.
Žďárský M. 2008: Zhodnocení zdravotního stavu památných stromů.
94
3.14. Práce s veřejností
Práce s veřejností (PR) a ekologická výchova a osvěta (EVVO) jsou významným nástrojem
péče o CHKO LH. Jedině výchovou a vzděláváním všech obyvatel, návštěvníků a uživatelů
území, při pochopení alespoň základních principů přírodních procesů, spolu s jistou
estetickou, historickou a kulturní vzdělaností, lze uplatňovat nejúčinnější metodu v ochraně
přírody – prevenci jejího negativního ovlivňování a poškozování přírody a krajiny.
K tomuto byl vládou ČR na podzim roku 2000 schválený Státní program
environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR společně s usnesením č. 1048/1997.
V AOPK ČR byla vytvořena Koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty
Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky na roky 2009–2012. Její naplňování však
v posledních letech naráží na problém neustálého snižování počtu pracovníků naší
organizace. V minulosti bylo zřízeno místo pracovníka pro PR a EVVO jen na 0,5 pracovního
úvazku v letech 2002–2005. Toto však muselo být při snižování systemizovaných míst
zrušeno, aby mohly být zajištěny stanovené úkoly AOPK ČR. K personálnímu problému se
přidružuje další, kterým je nedostatek finančních prostředků.
V rámci PR a EVVO je zpracován projekt Informačního bodu a naučné stezky Luž.
Jedná se o vybudování malého informačního centra a venkovní přírodovědné expozice
navázané na interaktivní naučnou stezku. Tato stezka bude navazovat v rámci přeshraniční
spolupráce na podobnou stezku na německé straně. Stavba informačního bodu s venkovní
expozicí bude realizována na třech pozemcích v Horní Světlé pod Luží, místní části
Myslivny. Tyto pozemky jsou ve vlastnictví státu a je na nich příslušná hospodařit Agentura
ochrany přírody a krajiny ČR. Projektová dokumentace pro jeho realizaci je připravena
k podání do OPŽP, na akci je vydáno platné stavební povolení.
Spolupráce s dalšími subjekty
Po roce 1998 začala Správa spolupracovat s nevládními neziskovými organizacemi, a to jak
na úseku výzkumu, praktických opatření v ochraně přírody, tak i práce s veřejností a
ekologické výchově. Cílem této spolupráce bylo také částečné vyřešení nepříznivé situace
v oblasti PR a EVVO na Správě CHKO LH.
Na české straně Správa CHKO LH spolupracuje dlouhodobě s:
Občanským sdružením přátel Lužických hor,
ZO ČSOP Meles,
ZO ČSOP Armillaria,
ZO ČSOP při SCHKO Jizerské hory,
Severočeským muzeem v Liberci,
Vlastivědnou galerií a muzeem v České Lípě,
OPS České Švýcarsko,
Společností pro Lužické hory,
významná je také podpora Libereckého kraje při spolupořádání akcí pro veřejnost.
V rámci přeshraniční spolupráce pak s některými NGO:
Centrem ochrany přírody v Olbersdorfu (Naturschutzzentrum Olbersdorf),
Stanicí ochrany přírody (Naturschutzstazione) v Neschwitz,
Okresním úřadem v Žitavě (Landratsamt Zittau)
a dalšími.
V rámci spolupráce s těmito organizacemi se SCHKO LH podílí na řadě akcí PR a EVVO
v regionu. Jako významné vidíme vydávání tištěných materiálů – knih, průvodců a skládaček.
Ve spolupráci s VMG v České Lípě provozovala SCHKO LH stálou výstavu Příroda, kultura a
historie Lužických hor, instalovanou v areálu zámku Lemberk do roku 2008.
Ve spolupráci s NGO a Libereckým krajem společně pořádá Správa CHKO LH každoročně
několik pravidelných akcí pro veřejnost a školy:
95
duben:
květen:
květen:
červen:
červen:
září:
prosinec:
Ukliďme svět – akce pro základní školy v regionu, úklid odpadků v přírodě
Vítání ptačího zpěvu – akce pro veřejnost, pod vedením zkušených ornitologů
ranní pozorování ptáků s výkladem, ukázka odchytu a kroužkování
botanická vycházka s výkladem
Den pro ekologii – soutěžní dopoledne pro žáky ZŠ v regionu, formou
vycházky a kvízu se seznamují s přírodou Lužických hor
Slavnosti lužickohorských luk – soutěžní dopoledne pro veřejnost a studenty
škol zaměřených na tvorbu a ochranu životního prostředí. Formou soutěží a
kvízů v terénu jsou účastníci seznamováni s přírodou Lužických hor
s důrazem na význam, údržbu a ochranu horských luk
Evropská noc pro netopýry – akce pro veřejnost, pozorování a odchyt
netopýrů pod vedením zkušených zoologů, spojený s přednáškou o životě
netopýrů
Lužické ozvěny ekofilmu – tradiční akce pro veřejnost, promítání
nejzajímavějších snímků o přírodě a životním stylu, získaných z filmových
festivalů pořádaných během roku. Tato akce je spojena s dalším programem –
přednáškou a hudebním vystoupením
Práce se školami na úseku EVVO
Získávání znalostí a formování vztahu k přírodě a životnímu prostředí u školních dětí a
mládeže se zúročí společnosti v době, kdy tito mladí lidé začnou zasahovat do
společenského a hospodářského života. Bohužel pro práci se školami na úseku EVVO
nejsou vytvořeny dostatečné personální a materiální podmínky. Přesto Správa CHKO pořádá
pro školní mládež různé akce v terénu (Vítání ptačího zpěvu, Ukliďme svět, Evropská noc
pro netopýry a další), ale i přednášky, besedy a promítání.
Práce s místními obyvateli a návštěvníky
Ani na tuto práci nejsou vytvořeny v rámci práce SCHKO LH dostatečné personální a
materiální podmínky. Přesto se pracovníci SCHKO LH snaží poskytnout veřejnosti v regionu
co nejzajímavější informace o CHKO LH, představit práci Správy CHKO LH a budovat
v lidech pozitivní vztah k přírodě, krajině i státní ochraně přírody. Opět je to formou
oblíbených vycházek a exkurzí s výkladem, přednášek, výstav a publikační činností. Zde
nejvíce chybí materiální zázemí. Informační bod se stálou expozicí vnitřní i venkovní
doplněný interaktivní naučnou stezkou by v této práci velmi pomohl.
Terénní informační systém a naučné stezky
U všech maloplošných zvláště chráněných území, ale i některých významných přírodních
zajímavostí, jsou v terénu umístěny informační tabule. Texty jsou zde v českém a německém
jazyce.
Ke vstupu do Schengenského prostoru byly vyrobeny informační hraniční tabule
s informacemi o pravidlech vstupu a chování v CHKO Lužické hory.
SCHKO LH provozuje a má ve svém majetku 3 naučné stezky. K těmto stezkám byl
vydán Průvodce naučnými stezkami Lužických hor, který zároveň popisuje další NS v CHKO
LH v majetku jiných subjektů.
Mezinárodní naučná stezka (dříve NS Lužický přesmyk)
Je naší nejstarší a také nejdelší naučnou stezkou. Je umístěna do východní části CHKO LH.
Dá se na ní nastoupit z několika míst (zámek Lemberk, Jítrava, Petrovice, Hrádek nad
Nisou). Navazuje na německou část, vedoucí okruhem po přírodních zajímavostech v SRN a
vracející se zpět na naše území. V ČR kopíruje z velké části geologický jev Lužickou
poruchu, turisté na ní navštíví přírodní památku Bílé kameny, vrch Vysokou, skalní města a
pískovcové útvary, vyhlídku Popova skála a údolím Bílého potoka se dostanou do Hrádku
nad Nisou na hraniční přechod Hartava do SRN. Odtud naučná stezka pokračuje po území
SRN, zpět do ČR přes hraniční přechod Lükendorf–Petrovice. Také v SRN navštíví zájemci
96
zajímavé geologické útvary a jiné přírodní zajímavosti. Na obou stranách hranice je stezka
vybavena informačními tabulemi s vícejazyčnými texty, doplněnými mapami a fotografiemi.
Délka NS: 38 km (toho 12 km v SRN), délku lze upravit a zkrátit v terénu dle mapy
Počet zastávek s informačními panely: 27
Trasa je vhodná pro pěší turisty.
Naučná stezka Okolím Studence
Její trasa vede západní částí CHKO Lužické hory. Nastoupit se na ni dá v České Kamenici,
Kytlici, Mlýnech a v Chřibské. NS je zaměřena na lesní a říční ekosystémy a význačné
geologické útvary. Vede přes čtyři MZCHÚ – PP Pustý zámek, NPP Zlatý vrch, PR Studený
vrch a PP Líska, s nejcennějšími fenomény Lužických hor. Trasa vede převážně po
značených turistických trasách s možností zkrácení trasy. Po trase jsou umístěny informační
panely v českém a německém jazyce.
Délka NS: 27 km
Je určena pro pěší turisty.
Naučná stezka Brazilka
Leží ve střední části CHKO LH těsně u státní hranice se SRN. Prochází PP Brazilka a je
zaměřena na obnovu mokřadů v přírodní památce. Byla vybudována v roce 1999 v rámci
realizace krajinotvorných a revitalizačních opatření na lokalitě, za finanční podpory státní
ochrany přírody SRN.
Délka NS: 1 km
Počet zastávek s informačními panely: 4 dvojjazyčné tabule (CZ-D).
Je určena pro pěší turisty.
Další NS ve správě a majetku jiných subjektů:
Koeglerova naučná stezka
V severozápadní části CHKO LH, pokračující do CHKO Labské pískovce a Národního parku
České Švýcarsko. Je to obnovená nejstarší přírodovědná stezka v Čechách, zřízená již
v roce 1941 Rudolfem Koeglerem jako stezka navazující na unikátní venkovní geologickou
plastickou mapu u jeho domu v Zahradách u Krásné Lípy. Mimo geologie je zaměřena i na
ostatní přírodu, historii a lidovou architekturu. Nástupní místa jsou v Krásné Lípě, Doubici u
PR Vápenka, v Kyjově a Vlčí hoře. Správcem NS je město Krásná Lípa.
Délka NS: 23 km
Počet zastávek s informačními panely: 39 (texty jsou dvojjazyčné CZ–D)
Stezka je určena pro pěší turisty.
Hornická naučná stezka Údolí Milířky
Leží v severní části CHKO Lužických hor, jižně od Dolního Podluží. Trasa vede údolím
potoka Milířka, stezka je zaměřena na geologii a historii hornictví v Lužických horách.
Správcem NS je Hornické muzeum v Jiřetíně pod Jedlovou. Nástupním místem je Dolní
Podluží, jihovýchodně od křižovatky Mýto.
Délka NS: 4,5 km
Naučná stezka Jánské kameny
NS leží ve střední části CHKO Lužické hory na hranici se SRN, asi 3 km východně od PP
Brazilka. Krátký okruh je zaměřen na geologii a historii skalních útvarů Jánské kameny i na
okolní přírodu. Nástupním bodem je severovýchodní část obce Krompach, směrem na Valy.
Stezku spravuje Občanské sdružení Jánské kameny – Johanisstein.
Délka: 1 km
Počet zastávek s informačními panely: 4 (texty jsou dvojjazyčné CZ–D)
97
Naučná stezka Sokol
Leží ve východní části CHKO LH, západně od Petrovic. Stezka je zaměřena na lesnictví.
Seznamuje návštěvníky s lesními společenstvy, metodami a způsoby lesního hospodaření
dříve a dnes a jejími důsledky. Nástupním místem jsou Petrovice, odtud po červené turistické
značce na Sokol. Stezku spravují LČR, s. p.
Délka NS: 2 km
Počet zastávek s informačními panely: 5 (texty jsou trojjazyčné CZ-D-GB)
Stezka je jen pro pěší turisty.
Publikační činnost, tiskoviny, sdělovací prostředky
Správa CHKO vydala samostatně, nebo ve spolupráci s jinými organizacemi řadu tištěných
materiálů.
• Vydání úspěšné fotografické publikace Lužické a Žitavské hory fotografa S. Weisse
doprovázela série besed a přednášek na české i německé straně regionu.
• Vydání průvodce Lužickými a Žitavskými horami ve dvou jazycích, dnes již i s dotiskem.
• Průvodce naučnými stezkami Lužických hor, 2 skládačky o CHKO Lužické hory
• Informace pro návštěvníky (kromě češtiny i německy a anglicky).
Materiály Správa CHKO Lužické hory distribuuje (kromě vlastní distribuce v budově Správy
CHKO) prostřednictvím informačních center na straně české i německé straně.
Pracovníci Správy CHKO Lužické hory publikují dle možnosti výsledky své práce v
odborných periodicích. Správa CHKO Lužické hory spolupracuje s regionálním tiskem,
televizí i rádii – rozhovory, autorské články, podklady pro články redakční a aktuální
informace.
Stráž přírody
Správa CHKO Lužické hory v současné době disponuje počtem 8 dobrovolných strážců,
kteří fungují spíše jako zpravodajové. Jedná se o lidi se zájmem o přírodu, často se
pohybující na území CHKO Lužické hory. Pravidelnější strážní služba bývá vykonávána
v době hnízdění sokola stěhovavého v PR Klíč. Strážní službu vykonává i část zaměstnanců
správy při plnění své pracovní náplně v terénu.
98
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny
4.1. Lesní hospodářství
Lesní porosty pokrývají podstatnou část území v CHKO LH. Z celkové výměry 27 062 ha
zaujímají PUPFL 17 763,56 ha, tj. 65,6 %. Z toho výměra porostní půdy činí 17 335,83 ha,
bezlesí (průseky, nezpevněné lesní cesty, lesní skládky, produktovody apod.) 261,20 ha a
jiných pozemků (zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, neplodné půdy) 166,53 ha.
Zejména ve střední a západní části CHKO tvoří lesy kompaktní celek. Velmi
charakteristickým rysem je, že převážně listnaté porosty s dominujícím bukem se vyskytují
na vrcholcích Lužických hor a smrkové, případně smíšené lesy na ostatním území. Asi
pětina území připadá na přirozená borová stanoviště, většinou s borovými porosty, částečně
se smrkovými porosty. Bory jsou hlavně ve východní části CHKO a v západní části mezi
Českou Kamenicí a Kytlicí.
Dalším fenoménem Lužických hor je existence porostů lesních dřevin (často
s charakterem dospělého lesa) na opuštěných a i několik desetiletí nevyužívaných
pozemcích jiných druhů (TP, ostatní plochy), které nejsou vedeny jako PUPFL.
Údaje použité v celé kapitole 4.1. vycházejí z lesních hospodářských plánů a osnov
zpracovaných s platností od 1. 1. 2003 až od 1. 1. 2007 a uvedených v kap. 4.1.7.
4.1.1. Vlastnictví lesů
Většina lesů v CHKO LH jsou lesy státní ve správě podniku LČR, náleží do 3 LHC a jsou
rozděleny mezi LS Rumburk, LS Česká Lípa, LS Ještěd. Státním majetkem ve správě AOPK
ČR je pouze jeden pozemek o výměře 0,02 ha. Městské a obecní majetky jsou poměrně
malé, často plošně roztříštěné, pouze výjimečně tvoří ucelený lesní komplex. Celkem se
jedná o 12 LHC. Jeden obecní majetek (LHC Kunratice u Cvikova) byl v uplynulém deceniu
prodán státu a hospodaří zde také LČR. V soukromém vlastnictví je jen velmi malá část lesů
a ta je zařazena do 6 zařizovacích obvodů LHO. Jedná se pouze o drobné majetky v řádech
několika arů či hektarů.
Tab. č. 10: Přehled vlastnictví lesů
Druh vlastnictví
Výměra lesa
Porostní půda (ha) %
PUPFL (ha)
%
91,1
16 193,83
91,2
lesy státní
lesy měst a obcí s vlastním
LHP
lesy zařazené do LHO
15 800,57
1 346,35
188,91
7,8
1,1
1 372,59
197,14
7,7
1,1
celkem
17 335,83
100,0
17 763,56
100,0
4.1.2. Členění lesů dle PLO a kategorií lesa
Území CHKO LH zasahuje do pěti přírodních lesních oblastí. Největší část lesů náleží do
PLO 19 Lužická pískovcová vrchovina. Jižní část zasahuje do PLO 18 Severočeská
pískovcová plošina a Český ráj, východní část do PLO 21 Jizerské hory a Ještěd,
severozápadní část do PLO 20 Lužická pahorkatina a jihozápadní část do PLO 5 České
středohoří.
99
Tab. č. 11: Podíl lesa v jednotlivých Přírodních lesních oblastech
PLO č.
5
18
19
20
21
celkem
Porostní půda
ha
%
221,17
1 195,77
15 466,92
282,11
169,86
17 335,83
PUPFL
ha
1,3
6,9
89,2
1,6
1,0
100,0
%
227,40
1 223,49
15 851,47
286,48
174,72
17 763,56
1,3
6,9
89,2
1,6
1,0
100,0
Většina lesů je zařazena do kategorie lesů hospodářských. Lesy na mimořádně nepříznivých
stanovištích jsou zařazeny do kategorie lesů ochranných. Dále je vylišeno několik druhů lesů
zvláštního určení a často dochází k překryvu jednotlivých subkategorií. V těchto případech je
výměra započítána vždy pouze jednou, a to u výše uvedené kategorie.
Tab. č. 12: Přehled kategorií lesa a výměra porostní půdy, kterou zaujímají.
Výměra porostní půdy
Kategorie lesa
ha
10 les hospodářský
%
14 587,59
84,15
21a les ochranný - lesy na mimořádně nepříznivých
stanovištích
428,41
2,47
31a les zvláštního určení - lesy v pásmech hygienické ochrany
vodních zdrojů I. stupně
31c les zvláštního určení - lesy na území NP a NPR
53,31
69,11
0,31
0,40
32a les zvláštního určení - lesy v prvních zónách CHKO, v PR
a PP
1 143,66
6,60
32c les zvláštního určení - příměstské a další lesy se
zvýšenou rekreační funkcí
113,38
0,65
32e les zvláštního určení - lesy se zvýšenou funkcí
půdoochrannou,
vodoochrannou,
klimatickou
nebo
krajinotvornou
592,59
3,42
32f les zvláštního určení - lesy potřebné pro zachování
biologické různorodosti
315,29
1,82
32h les zvláštního určení - lesy v nichž jiný důležitý veřejný
zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření
32,49
0,19
17 335,83
100,00
celkem
4.1.3. Zastoupení SLT v CHKO
V lesních porostech převažuje 5. jedlobukový (35,0 %) a 6. smrkobukový (33,2 %) vegetační
stupeň, významný podíl mají též borová azonální stanoviště 20,4 %. V nižších polohách jsou
zastoupeny vegetační stupně 3. dubobukový (5,8 %), 4. bukový (3,5 %). Vylišení
4. vegetačního stupně je podhodnoceno a plně neodpovídá zdejším přírodním podmínkám.
V údolích na oglejených a podmáčených stanovištích je vylišen i 1. dubový (0,2 %) a
7. bukosmrkový (1,9 %) vegetační stupeň.
100
Nejvíce jsou zastoupeny SLT kyselé řady (57 %) a významně též živné řady (26 %).
Soubory dalších řad jsou zastoupeny jen okrajově v rozmezí 6,1-0,3 %. Celkem je v CHKO
vymezeno 78 SLT, avšak jejich plošný rozsah je velmi rozdílný. Více než polovinu lesních
porostů charakterizují čtyři SLT: 5K, 0K, 6S, 6K.
Tab. č. 13: Zastoupení SLT v CHKO LH
Soubor
Plocha
lesních
typů
ha
%
0Z
83,28
0,48
0Y
34,89
0,20
0M
213,21
1,23
0K
2 449,06
14,13
0N
624,53
3,60
0P
19,34
0,11
0Q
7,62
0,04
0T
30,18
0,17
0G
79,90
0,46
1T
1G
12,59
16,95
0,07
0,10
3Z
3Y
3K
3N
3I
3S
3C
3B
3H
3D
3A
3J
3L
3U
3V
3O
4,98
1,02
509,03
11,56
152,76
169,98
9,06
20,10
45,90
14,13
9,99
1,88
32,52
5,94
18,73
4,42
0,03
0,01
2,94
0,07
0,88
0,98
0,05
0,12
0,26
0,08
0,06
0,01
0,19
0,03
0,11
0,03
4Z
4K
4N
4I
4S
4B
4D
4A
4V
4O
4P
4Q
4R
1,24
238,91
46,18
5,30
154,59
20,14
1,88
5,96
11,69
77,87
13,93
1,23
18,30
0,01
1,38
0,27
0,03
0,89
0,12
0,01
0,03
0,07
0,45
0,08
0,01
0,11
Soubor
lesních
typů
5Z
5Y
5K
5N
5I
5S
5C
5B
5H
5D
5A
5J
5U
5V
5O
5P
5Q
5G
5R
101
Plocha
ha
%
105,19
6,62
2 800,28
231,04
210,76
1 317,14
14,67
332,98
41,84
78,58
305,96
74,26
26,93
243,69
165,37
41,85
16,25
53,08
3,53
0,61
0,04
16,16
1,33
1,22
7,60
0,08
1,92
0,24
0,45
1,77
0,43
0,16
1,41
0,95
0,24
0,09
0,31
0,02
6Z
6Y
6M
6K
6N
6I
6S
6A
6V
6O
6P
6Q
6G
6R
98,96
1,92
7,99
2 000,07
162,66
203,27
2 307,32
23,02
69,47
309,77
324,42
11,11
207,87
24,51
0,57
0,01
0,05
11,54
0,94
1,17
13,32
0,13
0,40
1,79
1,87
0,06
1,20
0,14
7V
7O
7P
7G
7R
12,71
37,03
20,91
251,49
1,66
0,07
0,21
0,12
1,45
0,01
Vztah současné dřevinné skladby vůči modelové přirozené skladbě
Současná dřevinná skladba je převzata z platných LHP a LHO. Modelová přirozená skladba
je vypočtena pro porostní půdu bez holiny jako vážený průměr ze 20 nejvíce se vyskytujících
souborů lesních typů. Přirozená skladba pro jednotlivé SLT je odvozena ze současně
platného OPRL pro PLO č. 19 a z Hospodářských doporučení podle hospodářských souborů
a podsouborů MZe z roku 1997.
Tab. č. 14: Porovnání současné dřevinné skladby a modelové přirozené skladby.
Současná dřevinná
Modelová přirozená
skladba
skladba
Dřevina
ha
%
ha
%
SM
9 971,55
57,9
3 244,01
18,8
SMP
53,46
0,3
0
0
JD
30,19
0,2
3 669,26
21,3
JDO
0,45
0,0
0
0
DG
6,91
0,0
0
0
BO
2 271,00
13,2
2 845,86
16,5
BKS
0,38
0,0
0
0
VJ
113,12
0,7
0
0
BOX
3,66
0,0
0
0
KOS
0,18
0,0
0
0
BL
0,03
0,0
0
0
MD
903,54
5,3
0
0
DB
160,56
0,9
484,91
2,8
DBZ
0,42
0,0
0
0
DBC
6,71
0,0
0
0
BK
2 342,57
13,6
6 257,68
36,4
HB
5,13
0,0
0
0
JV
4,47
0,0
0
0
KL
205,60
1,2
255,66
1,5
JS
149,31
0,9
44,8
0,3
JL
4,05
0,0
0
0
JLH
0,65
0,0
36,08
0,2
AK
0,35
0,0
0
0
BR
665,16
3,9
310,61
1,8
JR
31,75
0,2
0
0
TR
1,55
0,0
0
0
LP
10,87
0,1
42,24
0,3
OL
255,03
1,5
25,94
0,1
OLS
0,14
0,0
0
0
OS
13,68
0,1
0
0
TP
0,46
0,0
0
0
TPS
2,14
0,0
0
0
JIV
1,62
0,0
0
0
KS
0,12
0,0
0
0
KR
0,24
0,0
0
0
celkem
17 217,05
100,0
17 217,05
100,0
Zkratky dřevin jsou uvedeny dle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.
Současná dřeviná skladba je paradoxně pestřejší než modelová přirozená. To je dáno
výskytem exotických a stanovištně nepůvodních dřevin, které nejsou součástí přirozené
102
skladby. Takových dřevin se nyní v lesních porostech vyskytuje několik druhů, avšak jejich
plošný podíl je zanedbatelný. Model přirozené skladby je do jisté míry zjednodušený, tudíž i
některé další v tabulce nezastoupené dřeviny (např. habr obecný, javor mléč, jeřáb obecný,
třešeň ptačí) by se jistě vyskytovaly jako příměs v porostech odpovídajících stanovištním
poměrům.
Největší rozdíl mezi současnou a přirozenou skladbou vykazují 3 dřeviny; smrk ztepilý
zaujímá v současnosti trojnásobek výměry dle modelu přirozené skladby a jeho zvýšené
zastoupení je na úkor buku lesního (současné zastoupení zaujímá pouze třetinu
modelového) a jedle bělokoré (současné zastoupení zaujímá jen jednu setinu modelového).
4.1.4. Druhová a věková struktura lesů
Charakteristika lesa v jednotlivých zónách odstupňované ochrany přírody
Lesy CHKO Lužické hory jsou zařazeny do 4 zón odstupňované ochrany přírody.
Tab. č. 15: Zóny ochrany a jejich výměra.
Zóna
odstupňované
ochrany
přírody
Výměra
Porostní půda
Bezlesí a jiné
pozemky
PUPFL celkem
ha
ha
ha
%
%
%
I. zóna
II. zóna
III. zóna
IV. zóna
1 608,18
15 090,88
618,19
18,58
9,3
87,0
3,6
0,1
42,61
364,93
19,43
0,76
10,0
85,3
4,5
0,2
1 650,79
15 455,81
637,62
19,34
9,3
87,0
3,6
0,1
celkem
17 335,83
100,0
427,73
100,00
17 763,56
100,00
Nejcennější porosty z hlediska ochrany přírody jsou zařazeny do 31 segmentů I. zóny
s různou velikostí. Tato roztříštěnost je dána specifickými přírodními podmínkami, kdy
přírodovědecky hodnotné porosty se zachovaly zejména na vrcholcích Lužických hor.
Nejrozsáhlejší komplex lesů I. zóny představuje lokalita Kozí hřbety o rozloze 244 ha,
naopak nejmenším segmentem je geologicky zajímavá lokalita Pustý zámek s výměrou 2 ha.
Stručná charakteristika jednotlivých segmentů:
Ostrý vrch: lokalita severně od obce Jítrava s několika porostními typy, které odráží pestré
stanovištní poměry (prochází zde Lužický zlom). Zastoupeny jsou zde chudé bory téměř
přirozeného charakteru, bukové porosty, suťové porosty klenu a jasanu s bohatým bylinným
patrem, ale i smrkové porosty s intenzivní přirozenou obnovou buku a klenu.
Sokol (LHC Česká Lípa): neovulkanický vrch západně od obce Petrovice s převahou
listnatých porostů buku, klenu, jilmu a jasanu. Významné je bylinné a keřové patro
s měsíčnicí vytrvalou, dymnivkou dutou a lýkovcem jedovatým.
Jezevčí vrch: lokalita zahrnuje NPR Jezevčí vrch a přilehlé kvalitní listnaté a smíšené
porosty. Charakteristické jsou porosty květnatých bučin ve vrcholových partiích a suťové lesy
s klenem, jasanem a jilmem, dále smrkové porosty s velmi dynamickou přeměnou přirozenou
obnovou buku. V západní části jsou kyselé a chudé bory.
Naděje: západní a jihozápadní svah Kamenného vrchu nad vodní nádrží Naděje. Převažují
smíšené a bukové porosty, v minulosti část obnovena holosečným způsobem. Část je
na majetku obce Mařenice.
Suchý vrch: lokalita severozápadně od osady Naděje. V severním svahu ledová jeskyně PP
Naděje. Převládají proředěné bukové porosty s nastupující přirozenou obnovou.
V severovýchodní části věkově diferencovaná klenová bučina.
Milštejn: malý segment I. zóny okolo skalního výchozu, smíšený druhově i věkově značně
diferencovaný porost. Součástí lokality je i několik menších jeskyní se zimovištěm netopýrů.
Bouřný: vrch poblíž Nové Huti s bukovými porosty ve stadiu rozpadu a středního věku. Malá
část v minulosti obnovena smrkem, v jedné porostní skupině i smrk pichlavý. Zejména
103
západní a částečně jižní strana postižena v roce 2010 větrnou kalamitou, zasaženy byly
staré bukové porosty. Část hmoty byla ponechána bez zpracování, obnovu porostů
komplikují škody myšovitými hlodavci.
Velký Buk: vrch mezi obcí Svor a samotou Nová Huť, plošně významnější, značně rozmanitý
segment I. zóny. V severní části s četnými skalními výchozy jsou smíšené porosty, místy i
věkově diferencované. Centrální část tvoří dospělé proředěné bukové porosty, v minulosti
místy obnoveny smrkem. V jižní části bukové porosty středního věku. Severovýchodní a
východní část tvoří náhradní porosty smrku a modřínu po imisních kalamitách, které plně
neodpovídají parametrům I. zóny.
Rousínovský vrch: lokalita severně od obce Svor s četnými skalními výchozy. Převažují
smíšené porosty smrku, buku, klenu a jasanu. Severovýchodní část tvoří smrkový porost
předmýtného věku s intenzivní přirozenou obnovou buku. Téměř polovina je v majetku obce
Svor.
Klíč: významný vrchol mezi Svorem a Novým Borem. Lokalita zahrnuje PR Klíč a pás lesa
jižně od rezervace. Nachází se zde pestrá škála lesních porostů – smrkové, bukové,
smíšené listnaté, pod vrcholem na jižní straně malá teplomilná doubrava. Na severních
svazích obnova bukem a klenem imisemi poškozených smrkových porostů.
Arnultovice: vrch západně od Klíče, převážně se staršími bukovými porosty (již druhé
decenium probíhá jejich přirozená obnova). Západní okraj tvoří klenová bučina středního
věku.
Malý Buk: vrch mezi Kytlicí a Polevskem s rozsáhlými klenovými bučinami ve stadiu dožívání
a rozpadu, které již místy zabuřeňují. Přirozenou obnovu značně limitují škody zvěří.
V jihozápadní části náhradní porosty smrku ztepilého i pichlavého po imisních těžbách,
v současnosti zde vlastník provádí rekonstrukce.
Popelová hora: jeden z menších segmentů východně od obce Kytlice. Bukový porost
ve stadiu rozpadu, kde možnost přirozené obnovy výrazně limitují škody zvěří.
Pěnkavčí vrch: protáhlý hřeben od Nové Huti severovýchodním směrem ke státní hranici.
V severozápadní části (LHC Rumburk) převažují bukové porosty, místy s výraznou příměsí
klenu, jilmu a jasanu. Jsou ve fázi dožívání a rozpadu s nastupující přirozenou obnovou.
Tato část náleží do genové základny. V jihovýchodní části (LHC Česká Lípa) se kromě
kvalitních bukových porostů nachází i náhradní porosty po imisních kalamitách s příměsí
smrku pichlavého a modřínu.
Kozí hřbety: největší segment I. zóny s velmi pestrou dřevinnou skladbou severně od obce
Dolní Podluží. Převažují bukové porosty s příměsí smrku, na kamenitých stanovištích
s příměsí klenu, jasanu i jilmu. V nižších polohách v severní části je významně zastoupen
dub, na vlhkých stanovištích jsou porosty olše s příměsí buku a dubu. V mnoha porostech je
bohatě vyvinuté bylinné patro. Je zde také mnoho pramenišť. Lokalita náleží do genové
základny.
Srní hora: vrch mezi Novou Hutí a Kytlicí s bukovými porosty ve stadiu rozpadu.
Velká Tisová: severní a východní svah nad údolím Chřibské Kamenice s četnými skalními
výchozy. Lokalita byla v minulosti poškozená imisní kalamitou. Většinu území tvoří
víceetážový porost s dožívající horní etáží buku. Střední a spodní etáž tvoří smrk a buk,
místy i smrk pichlavý. Okrajově sem zasahují i náhradní porosty smrku pichlavého,
v posledních letech značně poškozené sněhem.
Malý Stožec: vrch jihozápadně od Jedlové s víceetážovým suťovým porostem s četnými
skalními výchozy.
Sokol (LHC Rumburk): vrch severně od obce Kytlice s bukovými porosty ve stadiu rozpadu,
místy střední etáž a přirozená obnova.
Hřebec: vrch jižně od Krásného Pole. Jedná se o starý bukový porost s vtroušeným smrkem,
klenem, jasanem a jilmem.
Javor: vrch severozápadně od obce Kytlice. Převažují zde staré bukové porosty, místy
s příměsí klenu, jasanu a jilmu. Jejich přirozenou obnovu značně limitují škody zvěří.
Chřibský vrch: lokalita jižně od Chřibské. Jedná se o starý mezernatý bukový porost
s příměsí smrku, javoru mléče a klenu, jasanu a jilmu. Jsou zde četné skalní výchozy a
suťová pole.
104
Javorek: vrch severovýchodně od obce Líska. Polovinu území tvoří stará bučina s příměsí
smrku, klenu, jasanu a jilmu, ve zbytku jsou převážně smrkové porosty středního věku
s příměsí buku a klenu. Lokalita je stávaništěm zvěře, což se odráží na poškozování
přirozené obnovy i na kvalitě mladších porostů.
Zlatý vrch: východně od obce Líska, významná geologická lokalita, bývalý lom, NPP.
Na vrcholu je stará mezernatá bučina, plato bývalého lomu tvoří bezlesí v různé fázi
sukcese, v jižní části převládají smíšené porosty. Součástí tohoto segmentu I.zóny (mimo
PUPFL) je i trvalý travní porost ve východní části a ostatní plocha zarůstající listnatým
porostem v západní části (Stříbrný vrch).
Studený vrch: významný lesní komplex severně od obce Líska. Zahrnuje PR Studený vrch a
PP Líska. Převládají zde staré bučiny a suťové lesy s bukem, klenem, jasanem, ojediněle
jilmem. V porostech je místy hojné bylinné patro. Významná jsou rozsáhlá suťová pole. Část
území chráněna již od 30. let 20. století. Lokalita je významným tradičním stávaništěm zvěře,
což nepříznivě ovlivňuje přirozenou i umělou obnovu lesa.
Pustý zámek: východně od České Kamenice, geologická lokalita, segment I. zóny totožný
s PP Pustý zámek. Smíšený porost na exponovaných stanovištích.
Břidlicový vrch: východně od České Kamenice s četmými skalními výchozy. Převažují zde
dospělé bukové a smíšené porosty s nastupující přirozenou obnovou. V JZ části jsou mladší
porosty borovice, dubu, břízy.
Šenovský vrch: mezi Kamenickým Šenovem a Pryskem. Ve vrcholové partii jsou staré
bukové porosty s příměsí smrku, klenu, jasanu a jilmu. Severní a východní úbočí tvoří mladé
smrkové porosty s příměsí buku a klenu v minulosti značně poškozované zvěří.
Plešivec: vrch jižně od obce Rybniště. I. zóna zahrnuje ¾ vrchu, mimo SV část. Významné
jsou zde dospělé bukové porosty s intenzivní přirozenou obnovou. Asi čtvrtinu plochy
zaujímají smrkové a bukové porosty středního a předmýtného věku.
Spravedlnost: vrch jižně od obce Doubice, segment I. zóny totožný s PR Spravedlnost.
Charakteristické jsou smíšené listnaté porosty s bohatým bylinným patrem.
Vápenka: jihovýchodní úpatí Maškova vrchu mezi Doubicí a Krásnou Lípou. Část náleží
do PR Vápenka. Převládají zde listnaté a smíšené porosty, zčásti na pozůstatcích starých
důlních děl po těžbě vápence.
Tab. č. 16: Zastoupení typů pozemků v jednotlivých segmentech I. zóny
Výměra (ha)
Porostní
Jiné
Mimo
Výměra
Lokalita
půda
Bezlesí pozemky PUPFL
PUPFL celkem
Ostrý vrch
35,96
0,12
0,00
36,08
0,00
36,08
Sokol (LHC Česká
Lípa)
10,29
0,12
0,00
10,41
0,00
10,41
Jezevčí vrch
96,60
0,38
0,13
97,11
0,00
97,11
Naděje
23,94
0,83
0,00
24,77
0,00
24,77
Suchý vrch
30,43
1,32
0,00
31,75
0,00
31,75
Milštejn
2,76
0,00
0,00
2,76
0,00
2,76
Bouřný
56,96
0,09
0,00
57,05
0,00
57,05
Velký Buk
112,01
1,66
0,23
113,90
0,00
113,90
Rousínovský vrch
38,45
1,66
0,00
40,11
0,00
40,11
Klíč
72,88
0,87
5,01
78,76
0,00
78,76
Arnultovice
18,47
0,04
0,00
18,51
0,00
18,51
Malý Buk
93,06
0,00
0,00
93,06
0,00
93,06
Popelová hora
5,34
0,00
0,00
5,34
0,00
5,34
Pěnkavčí vrch
196,38
1,43
0,00
197,81
0,00
197,81
Kozí hřbety
241,10
1,60
2,03
244,73
0,00
244,73
Srní hora
38,35
0,07
0,00
38,42
0,00
38,42
Velká Tisová
46,84
0,71
0,00
47,55
0,00
47,55
Malý Stožec
11,20
2,29
0,00
13,49
0,00
13,49
105
Sokol (LHC
Rumburk)
Hřebec
Javor
Chřibský vrch
Javorek
Zlatý vrch
Studený vrch
Pustý zámek
Břidlicový vrch
Šenovský vrch
Plešivec
Spravedlnost
Vápenka
celkem
17,18
6,45
64,10
7,01
20,09
13,44
185,43
1,35
31,12
42,01
60,37
11,47
17,14
1 608,18
0,19
0,00
1,14
2,66
0,28
0,51
3,06
0,53
0,29
1,27
0,58
0,03
0,16
23,89
0,00
17,37
0,00
6,45
0,00
65,24
0,00
9,67
0,09
20,46
1,14
15,09
9,91
198,40
0,00
1,88
0,00
31,41
0,00
43,28
0,18
61,13
0,00
11,50
0,00
17,30
18,72 1 650,79
0,00
17,37
0,00
6,45
0,00
65,24
0,00
9,67
0,00
20,46
4,48
19,57
0,94
199,34
0,00
1,88
0,00
31,41
0,00
43,28
0,38
61,51
0,00
11,50
0,00
17,30
5,80 1 656,59
Většina lesních porostů CHKO je zařazena do II. zóny. Náleží sem i mnoho rozsáhlých
smrkových monokultur založených po mniškové kalamitě 20. let 20. století, které
neodpovídají parametrům II. zóny.
Ve III. zóně jsou zařazeny zejména menší lesní porosty rozptýlené v zemědělské
krajině. Často mají tyto drobné lesíky vyšší ekologickou hodnotu než některé porosty
zařazené do II. zóny. To je dobře patrné i z porovnání dřevinné skladby těchto zón v kapitole
4.1.4.
Do IV. zóny náleží pouze drobný lesík v intravilánu města Kamenický Šenov a 3 lesní
dílce u Nového Boru.
Zastoupení dřevin
V CHKO LH převažují jehličnaté dřeviny nad listnatými. Je to dáno změnou druhové skladby,
zejména ve prospěch smrku, lesnickým hospodařením v minulosti. Zčásti je to dáno
nezanedbatelným podílem borových stanovišt.
Listnaté porosty, často s dominujícím bukem, jsou většinou v I. zóně.
Tab. č. 17: Zastoupení dřevin v jednotlivých zónách (vyjma holin)
I. zóna
II. zóna
III. zóna
IV. zóna
Celkem CHKO
Dřevina Výměra
Výměra
Výměra
Výměra
Výměra
ha
%
ha
%
ha
%
ha
%
ha
%
SM
494,92 30,9 9 333,54 62,3 136,92 22,3 6,17 33,4
9 971,55 57,9
SMP
8,54
0,5
44,82
0,3
0,00
0,0 0,10
0,5
53,46
0,3
JD
5,39
0,3
24,54
0,2
0,26
0,0 0,00
0,0
30,19
0,2
JDO
0,30
0,0
0,15
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
0,45
0,0
DG
0,00
0,0
6,91
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
6,91
0,0
BO
16,92
1,1 1 996,35 13,3 256,09 41,8 1,64
8,9
2 271,00 13,2
BKS
0,00
0,0
0,38
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
0,38
0,0
VJ
0,31
0,0
106,39
0,7
6,42
1,0 0,00
0,0
113,12
0,7
BOX
0,00
0,0
3,66
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
3,66
0,0
KOS
0,00
0,0
0,18
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
0,18
0,0
BL
0,00
0,0
0,03
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
0,03
0,0
MD
57,16
3,6
830,05
5,5 15,51
2,5 0,82
4,4
903,54
5,3
DB
9,30
0,6
109,81
0,7 36,44
5,9 5,01 27,1
160,56
0,9
DBZ
0,00
0,0
0,42
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
0,42
0,0
DBC
0,64
0,0
6,04
0,0
0,03
0,0 0,00
0,0
6,71
0,0
BK
861,45 53,7 1 434,94
9,6 45,40
7,4 0,78
4,2
2 342,57 13,6
HB
0,13
0,0
1,84
0,0
2,89
0,5 0,27
1,5
5,13
0,0
106
JV
KL
JS
JL
JLH
AK
BR
JR
TR
LP
OL
OLS
OS
TP
TPS
JIV
KS
KR
celkem
2,49
0,2
1,87
0,0
0,11
0,0 0,00
0,0
67,42
4,2
123,75
0,8 14,29
2,3 0,14
0,8
38,86
2,4
98,58
0,7 11,77
1,9 0,10
0,5
1,59
0,1
2,46
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
0,36
0,0
0,29
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
0,00
0,0
0,35
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
26,03
1,6
580,40
3,9 55,87
9,1 2,86 15,5
1,16
0,1
25,44
0,2
5,14
0,8 0,01
0,1
0,00
0,0
1,33
0,0
0,22
0,0 0,00
0,0
1,63
0,1
6,49
0,0
2,75
0,4 0,00
0,0
8,84
0,6
229,08
1,5 16,91
2,8 0,20
1,1
0,00
0,0
0,14
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
0,24
0,0
9,43
0,1
3,63
0,6 0,38
2,1
0,00
0,0
0,46
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
0,00
0,0
1,25
0,0
0,89
0,1 0,00
0,0
0,00
0,0
0,21
0,0
1,41
0,2 0,00
0,0
0,00
0,0
0,12
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
0,00
0,0
0,24
0,0
0,00
0,0 0,00
0,0
1 603,68 100,0 14 981,94 100,0 612,95 100,0 18,48 100,0
4,47
0,0
205,60
1,2
149,31
0,9
4,05
0,0
0,65
0,0
0,35
0,0
665,16
3,9
31,75
0,2
1,55
0,0
10,87
0,1
255,03
1,5
0,14
0,0
13,68
0,1
0,46
0,0
2,14
0,0
1,62
0,0
0,12
0,0
0,24
0,0
17 217,05 100,0
Věková struktura
Věková struktura lesů v CHKO LH je celkem vyrovnaná, pouze je zde výrazný přebytek
porostů v 8. věkovém stupni. Je to důsledek rozsáhlých kalamit z 20. let 20. století. Dále lze
konstatovat přebytek starších porostů v 16. a 17. věkovém stupni. Naopak nedostatek
porostů vykazuje 6. věkový stupeň.
Odlišnou věkovou stukturu porostů vykazuje I. zóna. Přebytek porostů 8. věkového
stupně není tak výrazný, naopak starších porostů 14.-17. věkového stupně je zde mnohem
více. Méně porostů je v 6., 10. a 11. stupni. Tyto rozdíly mezi lesy zařazenými do I. zóny a
ostatními lesy v CHKO jsou způsobeny hlavně vyšším zastoupením dřevin přirozené skladby
v porostech I. zóny a snahou o jejich dlouhodobé zachování.
Přestože mnoho porostů, zejména v I. zóně CHKO, je víceetážových s nejasnou
věkovou strukturou, jejich plošný rozsah zatím není takový, aby nebylo pro určení věkové
struktury možné použití metody věkových tříd.
Tab. č. 18: Zastoupení věkových stupňů lesních porostů v zónách odstupňované ochrany
I. zóna
II. zóna
III. zóna
IV. zóna
Celkem CHKO
Normál
Věkový
Výměra
Výměra
Výměra
Výměra
Výměra
stupeň
ha
%
ha
%
ha
%
ha
%
ha
%
%
0
4,50
0,3
108,94
0,7
5,24
0,8 0,10
0,5
118,78
0,7
0,0
1
118,56
7,4 1 178,27
7,8 42,17
6,8 0,50
2,7
1 339,50
7,7
8,4
2
106,20
6,6 1 240,32
8,2 41,42
6,7 0,00
0,0
1 387,94
8,0
8,4
3
85,73
5,3 1 002,84
6,6 31,97
5,2 0,32
1,7
1 120,86
6,5
8,4
4
93,19
5,8 1 382,51
9,2 71,36 11,5 1,35
7,3
1 548,41
8,9
8,4
5
108,73
6,8 1 346,19
8,9 43,83
7,1 0,69
3,7
1 499,44
8,6
8,4
6
55,11
3,4
725,27
4,8 23,94
3,9 0,43
2,3
804,75
4,6
8,4
7
83,36
5,2
978,88
6,5 36,70
5,9 0,00
0,0
1 098,94
6,3
8,4
8
164,09 10,2 2 695,31 17,9 29,16
4,7 5,49 29,5
2 894,05 16,7
8,3
9
101,97
6,3 1 323,10
8,8 24,49
4,0 0,49
2,6
1 450,05
8,4
8,2
10
63,48
3,9 1 057,06
7,0 59,53
9,6 1,59
8,6
1 181,66
6,8
7,8
11
48,13
3,0
769,98
5,1 43,08
7,0 5,68 30,6
866,87
5,0
6,5
12
113,35
7,0
463,95
3,1 45,58
7,4 0,77
4,1
623,65
3,6
4,6
13
54,34
3,4
283,36
1,9 47,24
7,6 0,00
0,0
384,94
2,2
2,4
107
14
15
16
17
celkem
83,24
5,2
235,48
1,6 57,76
9,3 0,18
1,0
77,66
4,8
145,60
1,0 10,06
1,6 0,99
5,3
97,67
6,1
89,34
0,6
4,66
0,8 0,00
0,0
148,87
9,3
64,48
0,4
0,00
0,0 0,00
0,0
1 608,18 100,0 15 090,88 100,0 618,19 100,0 18,58 100,0
376,66
2,2
234,31
1,4
191,67
1,1
213,35
1,2
17 335,83 100,0
4.1.5. Genové zdroje lesních dřevin
Na území CHKO jsou vyhlášeny dvě genové základny pro buk lesní a javor klen: GZ č. 82c
Studený vrch a GZ č. 83.1 Pěnkavčí vrch. Obě dvě genové základny náleží do PLO č. 19.
Místní populace dřevin, lokální ekotopy a jejich význam
Jedle bělokorá
Na území CHKO LH jedle bělokorá z porostů téměř vymizela. Nyní je Správou CHKO
evidováno asi 400 dospělých stromů. Jedná se většinou o jednotlivý výskyt, výjimečně
příměs v porostní skupině. Na počátku 90. let 20. století, kdy došlo k výraznému zlepšení
jejich zdravotního stavu a zejména fruktifikaci, začal s evidencí dospělých jedinců v západní
části lesník J. Friml z Chřibské. Správa CHKO na jeho práci navázala a ve spolupráci
s vlastníky lesů doplnila evidenci ve východní části a dále ji aktualizuje. Jednotlivé stromy a
několik porostů je uznáno jako zdroj reprodukčního materiálu a téměř každoročně je
organizován sběr šišek. Následně vypěstovaný sadební materiál je použit při výsadbách.
Limitujícím faktorem pro vnášení jedle do porostů jsou škody zvěří. Její úspěšné odrůstání
lze docílit pouze důslednou mechanickou ochranou, která je značně finančně nákladná.
Jilm horský
Jilm tvoří příměs suťových lesů. Jednotlivé výskyty jsou vitální, dochází i k přirozené obnově.
Do určité míry stále přetrvává poškození grafiózou, které je vyšší při skupinovitém výskytu
(lokality Jezevčí vrch, Pěnkavčí vrch). Několik porostů je uznáno jako zdroj reprodukčního
materiálu a již několikrát proběhl úspěšný sběr osiva. Přirozená obnova je bez mechanické
ochrany často likvidována zvěří a odrůstá jen výjimečně. Naopak při vyloučení vlivu zvěře je
velmi dynamická, což dokazuje několik oplocenek v lesním komplexu mezi Novým Borem a
Práchní.
Tis červený
V lesích Lužických hor se dnes tis vyskytuje pouze na 2 lokalitách ve východní části. Porosty
s výskytem tisu jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení. Jako zdroj reprodukčního
materiálu jsou též využíváni jedinci vyskytující se mimo lesní porosty, zejména 3 jedinci
v obci Krompach - památné stromy. Od roku 2001 probíhají repatriační výsadby. Zatím bylo
vysazeno více než 1600 ks na 40 lokalitách. V současné době je připravován klonový archiv,
který bude zároveň plnit funkci semenného sadu. Veškeré aktivity s tímto zvláště chráněným
druhem probíhají v rámci udělených výjimek z ochranných podmínek.
Třešeň ptačí
Tato dřevina se v lesních porostech vyskytuje ojediněle. V souvislých lesních komplexech je
to jen výjimečně, časteji v porostech charakteru remízů, porostních okrajích, apod. Z podnětu
Správy CHKO LH byl v roce 2008 uznán jeden lesní porost a několik stromů jako zdroj
reprodukčního materiálu.
U ostatních lesnicky významných a běžně hospodářsky využívaných dřevin existuje
v Lužických horách dostatek kvalitních porostů, které jsou uznané jako zdroje reprodukčního
materiálu.
108
1,3
1,0
0,6
0,3
100,0
4.1.6. Zdravotní stav lesních porostů
Výskyt abiotických škodlivých činitelů:
Vítr
V oblasti Lužických hor převládají západní a severozápadní směry větrů. Ohrožené jsou
zejména smrkové porosty na podmáčených stanovištích. Ke škodám většího rozsahu
dochází ojediněle, možná i díky členité geomorfologii území. Větší škody byly zaznamenány
v lednu 1976, listopadu 1984. Celostátně významné větrné bouře z posledních let (leden
2007 – Kiril, březen 2008 – Emma) v Lužických horách způsobily pouze menší škody.
K významné kalamitě sice lokálního charakteru, avšak značné intenzity došlo při bouři 24. 5.
2010, kdy síla větru byla umocněna intenzivním krupobitím. Poškozen byl pás lesa od vrchu
Jedlová před Novou Huť, Koňský vrch do osady Naděje a Trávník. Zasaženy byly listnaté i
jehličnaté porosty na různých stanovištích, různého věku bez rozdílu. Celkem bylo
zpracováno přes 50 000 m3 kalamitního dříví.
Sníh a námraza
Postihovány jsou zejména porosty ve vyšších polohách cca nad 500 m n. m. U starších
porostů sice nepůsobí plošně, ale mají negativní vliv na celkový zdravotní stav lesa. Porosty
s častými vrcholkovými zlomy ztrácí na kvalitě a jsou náchylnější k dalšímu poškozování. U
mladých porostů (kultur, tyčkovin a tyčovin) dochází k jejich prořeďování až k celkovému
rozvrácení. Jak dokládají historické průzkumy škody se objevují poměrně často. V nedávné
minulosti byly největší škody způsobeny v zimě 1995/1996. Neobvyklá situace nastala
v polovině října 2009, kdy napadlo až 30 cm mokrého sněhu a poškozeny byly hlavně
listnaté stromy.
Vývraty a zlomy způsobené větrem, sněhem a námrazou poškozují též oplocenky a
individuální ochranu melioračních a zpevňujících dřevin. Škody tohoto charakteru jsou často
také nezanedbatelné.
Jako další škodlivé abiotické činitele lze uvést jarní přísušek, delší suché periody (rok 2003)
jež celkově oslabují porosty, i pozdní mrazy (citelné poškození výsadeb jedle i jiných dřevin
v roce 2011 a 2012).
Výskyt biotických škodlivých činitelů:
Bekyně mniška
V minulosti způsobila značné škody, dle historických průzkumů byl zvýšený stav
zaznamenán na přelomu 19. a 20. století. Výsledkem byla rozsáhlá kalamita ve 20. letech
20. století. Rozsáhlé holiny, které po kalamitě vznikly, byly rychle zalesňovány. Vzhledem
k nedostatku místního sadebního materiálu byl používán často nevhodný materiál ze zcela
jiných geografických a klimatických podmínek. Stopy po této pravděpodobně největší
kalamitě v lesích Lužických hor jsou dodnes patrné – jedná se o nepříliš kvalitní smrkové
monokultury (tzv. pomniškoviny) 8. věkového stupně. Rozsah kalamity je patrný z výrazného
přebytku porostů v tomto věkovém stupni. K dalšímu přemnožení tohoto škůdce již nedošlo.
Lýkožrout smrkový
Škody kůrovcem gradovaly v polovině 80. let 20. století po období suchého a teplého počasí
v letech 1981–1983. Od té doby kůrovcové těžby klesaly a v 90. letech se pohybovaly
v přijatelných mezích. Zvýšení nastalo po klimaticky mimořádně nepříznivém roce 2003,
avšak díky včasné asanaci nedošlo ke kalamitnímu rozsahu. V tomto období docházelo také
ke zvyšování početnosti a významu jiných druhů kůrovců, zejména lýkožrouta severského.
Po větrné kalamitě v roce 2010 nedošlo ke gradaci kůrovce jednak díky včasné asanaci
padlé hmoty a zejména díky pro kůrovce nepříznivým klimatickým podmínkám
v následujícím období.
109
Z dalších hmyzích škůdců lze jmenovat ploskohřbetku smrkovou a klikoroha borového,
avšak tito nepůsobí v oblasti výrazné škody.
Houbové choroby
Obecně známá vyskytující se houbová onemocnění (poškození smrků václavkou, borovic
sypavkou a jilmů grafiózou) nepůsobí ve zdejších lesních porostech zásadní škody.
Přistupují k nim však nová onemocnění - chřadnutí olší, které působí Phytophora alni a
odumírání jasanu, které působí Chalara fraxinea. Byť olše a jasan nepatří v lesích Lužických
hor k zásadním druhům dřevinné skladby, rozvoj těchto chorob by mohl vést k jejich
značnému ohrožení, a tyto dřeviny (často vnímané jako plevelné) by se mohly stát vzácné.
Situace by mohla být obdobná jako u jilmu koncem minulého století.
Ostatní škůdci
Nelze pominout škody působené drobnými hlodavci, které sice nemají kalamitní rozměry,
avšak ztěžují užití listnatých dřevin při obnově porostů. Toto je aktuální zejména z hlediska
obnovy rozsáhlých holin po větrné kalamitě z roku 2010; přitom možnosti eliminace těchto
škůdců jsou problematické.
Škody zvěří
Vliv zvěře na lesní porosty je zásadní a je podrobně popsán v kapitole 4.3. Myslivost
Imisní zatížení porostů
Poškozování smrkových porostů vlivem imisí, zejména z energetických provozů v Polsku a
Německu, bylo na území Lužických hor pozorováno od počátku 70. let 20. století. Výrazně
se projevilo v souvislosti s klimaticky nepříznivou situací v zimě 1978/1979. Zasažena byla
většina vrcholových partií: nejvíce Luž – Pěnkavčí vrch, Velký Buk – Nová Huť, Malý Buk,
Klíč, Jedlová, Velká Tisová, částečně také Hvozd a Plešivec u Krompachu. Docházelo
postupně k odumírání porostů a po jejich vytěžení k náhradním výsadbám. V 90. letech
došlo k postupnému odstavení nebo odsíření velkých hnědouhelných elektráren, což má
pozitivní vliv na zátěž porostů, nicméně následky v podobě ovlivnění půd budou
pravděpodobně dlouhodobé. Úroveň poškození smrkových porostů byla předmětem šetření
ÚHÚL Jablonec nad Nisou na několika trvalých zkusných plochách. Zjištěné údaje z let
1982-2000 potvrzují regeneraci porostů, průměrný stupeň poškození přežívajících jedinců se
k roku 2000 až na výjimku snížil. Po roce 2000 je na několika místech pozorováno žloutnutí
starších ročníků jehlic. Porosty listnatých dřevin v postižených vrcholových partiích reagovali
pouze částečnou defoliací a nedošlo k jejich rozpadu.
Stav lesních půd, půdní eroze
Stav lesních půd je dlouhodobě ovlivňován lesnickým hospodařením, ale i ostatními
antropogeními vlivy. Ze vzdálenější minulosti lze uvést odvodňování zamokřených lokalit
melioračními kanály. Nyní již k těmto zásahům nedochází a ani stávající síť těchto kanálů
není udržována a obnovována. Značný vliv a dlouhodobé následky má imisní zátěž z konce
20. století, která se projevila změnami chemismu půd a přístupností některých prvků pro
výživu. To souvisí s dalším faktorem, který významně ovlivnil stav lesních půd, kterým je tzv.
bagrová příprava půd na kalamitních holinách. Tyto velmi intenzivní zásahy, kdy došlo
k narušení půdních profilů, byly v Lužických horách provedeny pouze lokálně na několika
málo místech.
Dalším neopomenutelným faktorem ovlivńujícím lesní půdy, byť lokálního charakteru je
zasolení podél komunikací při jejich chemickém ošetření během zimní údržby. Nejvíce je
zasaženo okolí silnice I. třídy č. 9 ze Svoru přes Novou Huť do Lesné.
Údajů ke stavu lesních půd na území CHKO Lužické hory je velmi málo a je tedy možné
dělat závěry pouze z několika prací lokálního charakteru.
Konkrétně se jedná např. o bazální monitoring půd na lokalitě Jezevčí vrch v letech
1994-2007 (AOPK ČR, pracoviště Brno). Z těchto prací vyplývá jistá míra znečištění
110
atmosférickou depozicí (vyšší koncentrace tzv. rizikových prvků Cd, Pb, Hg). Půdu lze
charakterizovat nízkým obsahem výměnných i přístupných forem makroprvků a nepříznivými
sorpčními vlastnostmi.
Další relevantní údaje je možné citovat z „Posouzení stavu půd na LS Česká Lípa“
zpracovaného Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., v roce 2012
v oblasti Nová Huť – Koňský vrch – Naděje (lokality zasažené větrnou kalamitou v roce
2010). Jedná se o porosty v šestém vegetačním stupni. Tento odborný posudek konstatuje
dobré koncentace živin v humusových vrstvách a naopak jejich nedostatek v minerální vrstvě
půdy. Jako problematické prvky jsou uvedeny vápník, fosfor a hořčík. Půdní reakce byla
zjištěna silně až velmi silně kyselá. Obdobně jako u monitoringu na Jezevčím vrchu je
uvedena vyšší koncentrace olova.
Vzhledem k přírodním podmínkám Lužických hor a postupnému zmenšování obnovních
prvků jsou lesní půdy ohroženy plošnou erozí minimálně. Naopak používáním velkých
těžebních a zejména přibližovacích strojů často v klimaticky nevhodném období se zvyšuje
riziko vzniku rýhové eroze na přibližovacích linkách.
111
4.1.7. Stav lesnické plánovací dokumentace
Tab. č. 19: Přehled platných LHP a LHO k 31. 12. 2012
Název LHC
Rumburk
Město Česká
Kamenice
Obec Kunratice u
České Kamenice
Kód
LHC
Platnost
405000 1.1.2006 31.12.2015
405401 1.1.2006 31.12.2015
Plocha
v CHKO (ha)
Zpracovatel
7 291,89 Ekoles-Projekt, s.r.o
231,14 Ekoles-Projekt, s.r.o
405403
Obec Prysk
405405
Chřibská
405411
LHO Česká Kamenice 405801
LHO Rumburk
405802
LHO Varnsdorf
405803
Česká Lípa
408000
Cvikov
408415
Obec Mařenice
408416
1.1.2006
1.1.2006
1.1.2007
1.1.2006
1.1.2006
1.1.2006
1.1.2004
1.1.2012
1.1.2004
31.12.2015
31.12.2015
31.12.2016
31.12.2015
31.12.2015
31.12.2015
31.12.2013
31.12.2021
31.12.2013
62,99
110,91
121,75
41,51
3,37
52,59
7 262,71
97,79
296,79
Ekoles-Projekt, s.r.o
Město Kamenický
Šenov
Kunratice u Cvikova
Město Nový Bor
Obec Svor
Obec Krompach
LHO Nový Bor
408422
408423
408424
408428
408436
408803
1.1.2004
1.1.2004
1.1.2004
1.1.2004
1.1.2005
1.1.2004
31.12.2013
31.12.2013
31.12.2013
31.12.2013
31.12.2014
31.12.2013
90,60
36,96
13,90
65,34
71,64
40,67
LHO Jablonné v
Podještědí
Ještěd
408804 1.1.2004 31.12.2013
409001 1.1.2003 31.12.2012
1 209,01 LHProjekt, a.s.
Město Jablonné v
Podještědí
Obec Rynoltice
409407 1.1.2003 31.12.2012
409417 1.1.2003 31.12.2012
LHO Liberec z.o.
Západ
409803 1.1.2003 31.12.2012
Lesprojekt Stará
9,25 Boleslav, s.r.o
celkem
17 335,83
4.1.8. Dosavadní a aktuální způsob hospodaření
Historický průzkum lesů
Všeobecné historické průzkumy lesů Lužických hor byly v minulosti prováděny v souvislosti
s tvorbou lesních hospodářských plánů. Tyto průzkumy prováděl v 60. letech 20. století
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, pobočka v Jablonci nad Nisou. Průzkumy vycházely
především ze studia archivních pramenů, zejména archivních fondů jednotlivých velkostatků
spravovaných především Státním oblastním archivem v Litoměřicích, pobočkou v Děčíně a
ze studia obecně dostupné literatury. Systematický a podrobný průzkum dochovaných
archivních fondů, jiných historických a archeologických pramenů a literatury pro lesy
112
Lužických hor dosud zpracován nebyl. Dále uvedené údaje vychází zejména z historického
průzkumu lesů publikovaného v OPRL, PLO 19 – Lužická pískovcová vrchovina (ÚHUL
2000).
Téměř celé území Lužických hor až do počátku středověké kolonizace tj. zde cca
do období 1. poloviny 13. století pokrýval málo dotčený a téměř neprostupný souvislý lesní
komplex – pohraniční hvozd. Tento hvozd protínaly pouze staré zemské obchodní stezky
spojující vnitrozemí Českého království se sousední Lužicí a dále s oblastmi až u Baltského
moře. S postupující kolonizací a především s počátkem tzv. vnější kolonizace od počátku
14. století nastalo intenzivnější zasahování do lesů. Lesy začaly být těženy nejdříve
z nejlépe dostupných jižních okrajů, těžba pak dále pokračovala společně s postupujícím
osídlováním především potočními údolími směrem do vyšších poloh. Vykácený les
v počátečních kolonizačních obdobích nahrazovala zemědělská půda; pasek i lesa se
užívalo pro pasení dobytka. Získané dřevo bylo využíváno k různým účelům v řadě oborů:
např. jako stavební materiál, topivo, ve sklářství, hornictví a hutnictví, ve vápenkách,
cihelnách, pivovarech ap. Lesy Lužických hor však až do 19. století nejvíce ovlivňovalo
sklářství, které mělo obrovskou spotřebu dřeva pro vytápění sklářských pecí (a to jak přímo,
tak v podobě dřevěného uhlí) a dále při výrobě potaše, který byl nutnou přísadou při výrobě
skla. Přímo v lesích se ze dřeva vyráběly a získávaly další produkty a suroviny, mimo již
zmiňovaného dřevěného uhlí a potaše to byla dále kolomaz (dehet) a smola, ze dřeva se
vyráběly louče (na svícení), šindele (střešní krytina), kůra se používala na výrobu třísla, ze
dřeva se vyrábělo mnoho dalších výrobků denní potřeby. Žaludy a bukvice se používaly pro
krmení domácích vepřů, jedlová klest a lesní traviny se používaly jako krmivo pro dobytek,
lesní hrabanka se používala jako stelivo atd.
Jak vypadalo konkrétní historické hospodaření v lesích centrální části Lužických hor lze
modelově prezentovat na části lesního majetku bývalého velkostatku Zákupy - polesí Svor
(Nová Huť).
Lesy polesí byly v nejstarších historických dobách součástí rozsáhlého hraničního
hvozdu, který patřil českým králům a který odděloval Čechy od Lužice. Nejstarší doložené
středověké osídlení polesí byla sklářská huť z 2.pol.13. století pod vrchem Bouřným. Její
existence trvala jen krátce (v horizontu desetiletí) a po spotřebování surovin ve svém
bezprostředním okolí byla opuštěna, jak bylo u tohoto typu lesních sklářských hutí obvyklé až
do období 18. století. Podobných lokalit je známo v okolí několik desítek, další jistě ještě
zůstávají neobjeveny. Historicko-správně se polesí nacházelo na lesních majetcích panství
Zákupy. Nejstaršími známými šlechtickými majiteli zdejších lesů byli Pancířové ze Smojna,
kteří jsou zde doloženi na počátku 14. století. V průběhu dalších století se v držení majetku
postupně vystřídali Vartenberkové, Berkové z Dubé a Novohradští z Kolovrat. Posledními
šlechtickými majiteli byli Habsburkové, kteří velkostatek Zákupy vlastnili od počátku 19.
století do roku 1918. Od roku 1918 spravuje zdejší lesy stát. Za Habsburků byla správa
velkostatku vedena na velmi dobré administrativní úrovni a v archivu panství se dochovaly i
některé archiválie předchozích majitelů. První dochovaný všeobecný popis lesů panství
pochází z roku 1732. Pro polesí jsou uváděny jako hlavní tyto dřeviny BK, JD a SM (pořadí
pravděpodobně naznačuje četnost zastoupení). V nižších polohách je zmiňován poměrně
široký výskyt břízy a osiky, což signalizuje přetěženost těchto poloh. Další dochovaný popis
z r. 1787 obsahuje již plošně vymezené porosty.
Tab. č. 20: Polesí Svor – druhová a věková skladba lesa
Typ porostu
Výměra přepočtená na ha
Mýtné listnaté porosty
270,66
Mýtné porosty jehličnaté
550,13
Středně staré porosty
239,00
Mladé porosty do 40 let
266,93
celkem
1 326,72
Jak z tabulky (tab. č. 20) vyplývá, mýtní porosty se na konci 18. století v polesí Svor
nacházely na 56,5 % plochy z celkové výměry lesní půdy polesí. Tento fakt je vysvětlitelný
113
především tím, že polesí obhospodařovalo především vrcholové, nejhůře přístupné partie
lesa. Současně je zde však pro stejný rok uváděna roční těžba ve výši 4 720 sáhů, tj.
32 096 m3. To bylo absolutně a rovněž i v přepočtu na plochu nejvíce ze všech polesí
panství. Níže položené a dobře přístupné polesí Mařenice ve stejné době uvádí pouhých
6,76 ha listnatých mýtných porostů a 54,02 ha jehličnatých mýtných porostů z celkové
výměry 810,85 ha, což je 7,5 % plochy z celkové výměry lesní půdy polesí. Bylo tedy
prakticky vytěžené. Vysoké roční těžby značně převyšující průměrný přírůst byly prováděny
až téměř do konce 19. století. Ještě v hospodářském období 1882-1891 je na tehdejším
polesí Nová Huť uváděna průměrná roční těžba 11,86 m3/ha, v období 1903-1912 poklesla
na 5,95 m3/ha a v následujícím decenniu klesla na 5,60 m3/ha. Nadměrně vysoké těžby jistě
odpovídají obrovské spotřebě okolních skláren, které byly až do druhé poloviny 19. století
vytápěny dřevem. Sklárna v Krompachu uvádí v roce 1751 roční spotřebu 1000 sáhů (cca
6 800 m3) dřeva na vytápění pecí. Další obrovské množství dřeva bylo páleno přímo v lese
na výrobu potaše, který byl potřebnou přísadou do sklářských kmenů (směsi na výrobu skla).
Podobných skláren bylo v okolí několik – v Juliovce, v Nové Huti, ve Svoru atd. Velkou
spotřebu dřeva v té době vyžadoval také běžný hospodářský provoz panství. Mimořádnou
spotřebu dřeva si vyžádala i stavba železniční trati Nymburk – Rumburk v roce 1864.
Nejstarší dochovaná podrobná lesnická dokumentace, která se váže k řešené lokalitě, je
Lesní hospodářský plán polesí Nová Huť na období 1881-1890.
Obr. 4. Titulní strana Lesního hospodářského plánu z r. 1881.
Ve všeobecné části plánu jsou uvedeny například tyto zajímavé údaje:
- Polesí se dlouhodobě potýká s nepříznivými klimatickými vlivy, mezi hlavními
škodlivými činiteli je zmiňován sníh, námraza a bořivý vítr. Jen ve zmiňovaných letech
1876-78 padlo sněhem na polesí přes 40 000 m3 dřeva. Škody bořivým větrem však
jsou zmiňovány spíše v menším rozsahu, než na níže položených polesích, kde např.
v r. 1833 padlo v jediném polesí Sloup přes 33 000 m3 dřeva. Tyto údaje svědčí o tom,
že již tehdejší hospodáři si byli dobře vědomi, že ve vrcholových partiích musí mít
požadavky na stabilitu porostů svoji vážnost a nesmějí být za každou cenu prvoplánově
podřizovány produkčním zájmům.
- Ačkoliv hlavní doporučovanou dřevinou je smrk, v obecných hospodářských
doporučeních autor LHP doporučuje lesnímu hospodáři sázet ve vrcholových partiích
jako hlavní dřevinu především buk a to ve směsi se smrkem a jedlí, sadbu doporučuje
provádět v řadách orientovaných kolmo na směr převládajícího větru tak, aby smrk
zachytil opad buku a znemožnil tak jeho odvanutí. Jak vidno, autor LHP si byl velice
dobře vědom významu především bukového opadu na zlepšování půdních podmínek
stanoviště. Na otevřených exponovaných plochách pak měl smrk poskytovat buku
potřebný zástin. Při prohlídce hospodářské knihy bylo zjištěno, že tímto způsobem byly
založeny dnešní nejstarší vrcholové bučiny Pěnkavčího vrchu. Dle údajů hospodářské
114
knihy pro dílčí vybraný porost jim v r. 1881 bylo 45 let a druhová skladba je uváděna
následující: buk se smrkem v poměru 1:1 a příměs jedle.
Obr. 5. Přirozené zmlazení BK pod zástinem SM kotlíku v porostu 52 C16a/3 – dnešní stav
výše popisovaného porostu.
Historický vývoj lesů
Vývoj majetkoprávního a správního uspořádání v lesích byl v průběhu historie velice složitý.
Původní hvozd byl v majetku českých králů, kteří jednotlivé jeho části udělovali lénem
šlechtickým rodům. Lesy se tak staly součástí jejich panství, později velkostatků. Nejstaršími
šlechtickými rody v Lužických horách byly Markvartici a Ronovci, později např. Berkové
z Dubé, Vartenberkové, páni ze Solhausu, Kolovratové, Šlejnicové, Kinští, Clam-Gallasové,
knížata Saskolauenburská, Habsburkové a mnozí další. Hospodaření v lesích až přibližně
do 18. století probíhalo převážně nahodile, formou tzv. „toulavých“ těžeb. Od konce
17. století a především v 18. století jsou doloženy snahy panovníků a některých majitelů
panství regulovat a omezit těžbu a vývoz dřeva a omezit, popř. zakázat některé další
činnosti, které se podílely na devastaci lesů (např. smolaření, travaření a hrabání steliva).
Od 18. století začínají vznikat tzv. lesní úřady, které vydávaly různá nařízení a instrukce,
které regulovaly výši těžeb a zaváděly první lesopěstební způsoby. V r. 1754 byl vydán
říšský lesní patent. Zároveň majitelé jednotlivých majetků zaváděli organizaci lesnického
hospodaření založenou na systému jednotlivých polesí, jejichž správy se ujímali
profesionální lesníci – absolventi prvních lesnických škol. Začala se provádět první zařízení
lesů na základě lánové, popř. staťové soustavy, začaly být kvalifikovaně zjišťovány zásoby
dřevní hmoty a na jejich základě byly stanovovány přiměřené roční těžby, provádělo se
zaměření lesů, začala být stanovována doba obmýtí a mýtní a předmýtní etát. Nejstarší
dochované lesní hospodářské plány pocházejí z 2. poloviny 19. století. Převažující část
lesních majetků v Lužických horách zůstala až do 20. století v majetku šlechtických rodů, jen
menší část lesů patřila obcím, církvi a jiným soukromým vlastníkům. Po zestátnění majetku
Habsburků v r. 1918 začaly na části lesů ve střední části Lužických hor hospodařit státní
lesy, po znárodnění v roce 1948 převzaly státní lesy veškeré lesní majetky v Lužických
horách. I organizace a uspořádání státních lesů po r. 1948 prošlo poměrně složitým vývojem.
Lesnické hospodaření ve 2. polovině 20. století prováděly v Lužických horách Severočeské
státní lesy Teplice, státní podnik. Podnik se dále členil na menší organizační jednotky – lesní
závody, ty se dále členily na jednotlivá polesí, tvořená několika hájenskými (lesnickými)
úseky. Z počátku měla jednotlivá polesí výměru cca 2 500 ha a lesnické úseky cca 500 ha,
později docházelo k jejich slučování a navyšování výměr. Docházelo i ke slučování lesních
závodů. V 50. letech 20. století na krátké období proběhlo i rozdělení lesních závodů na tzv.
těžební a pěstební, toto rozdělení však bylo záhy zrušeno. Veškeré lesnické práce prováděly
lesní závody svými vlastními prostředky a svými zaměstnanci. Další zásadní reorganizace
115
lesnického hospodaření proběhla po roce 1989. V roce 1992 vznikly Lesy České republiky, s.
p., které převzaly odbornou správu lesů a výkon práva hospodaření a dále vznikly tzv.
akciové společnosti, které od lesních závodů převzaly většinu výrobních prostředků a
majetku potřebného pro zajištění lesnické výroby a začaly na principu volného trhu formou
jednotlivých zakázek provádět veškeré lesnické práce (pěstování, výchova, ochrana a
těžba). Tento stav trvá dosud. V souvislosti s restitučními zákony a zákony o napravení
některých majetkových křivd byly vydány menší majetky obcím a soukromým osobám.
Vliv dřívějšího a současného způsobu hospodaření na OPK
Vliv historických způsobů hospodaření na stav lesa byl částečně naznačen ve výše
uváděných kapitolách. Současný stav lesů Lužických hor je především výsledkem lesnického
hospodaření a vývoje životního prostředí za posledních cca 200 let. Toto hospodaření
zasáhlo téměř 100 % lesních porostů. Oproti přirozené skladbě lesa došlo k zásadním
změnám v druhové, věkové i prostorové skladbě lesů. Intenzivním využíváním lesů
v minulosti, především holosečným hospodařením, nadměrnými těžbami, vedlejší lesní
výtěží a masivním zalesňováním stanovištně i provenienčně nevhodnými dřevinami, došlo
k zásadnímu negativnímu ovlivnění lesních ekosystémů a k výraznému snížení jejich
ekologické stability. Došlo k výraznému nárůstu podílu smrku, naopak ke snížení zastoupení
listnatých dřevin přirozené skladby (buk, javor klen ap.), jedle prakticky vymizela.
Ke kalamitním poškození lesů působením abiotických i biotických činitelů docházelo i
v minulosti (např. velká větrná kalamita doložená v r. 1833, mnišková kalamita na počátku
20. století ap.), následky těchto kalamit jsou patrné ještě v dnešních porostech. Dle
dochovaného stavu většiny dnešních mýtních porostů i dle dochovaných archivních pramenů
se však dařilo až do období II. světové války výrazně eliminovat škody zvěří a to i přesto, že
na myslivost řada majitelů panství kladla veliký důraz a práce v lese byly nezřídka
přizpůsobovány potřebám mysliveckého hospodaření.
Období 2. poloviny 20. století nepřineslo z počátku zásadní změny v hospodářských
způsobech (i nadále převládalo holosečné hospodaření), zásadní změny však nastaly
v organizaci lesního hospodářství a především v zavádění nových mechanizací a
technologií. Těžby začaly být postupně prováděny za pomocí motorových pil, k přibližování a
vyklízení dříví se začaly používat univerzální a lesní kolové traktory a v dopravě dříví
převládly speciální nákladní automobily. Zavádění mechanizace při těžbě a dopravě dříví
dále vyvolalo potřebu budování rozsáhlé sítě lesních cest se zpevněným povrchem, od 60.
let 20. století převážně asfaltovým a zpevněných skládek dříví. Plánované národní
hospodářství vyžadovalo velké množství především stavebního dříví, plnění těžebních kvót
bylo nekompromisně vyžadováno. V těžbě převládala až do konce 20. století kmenová
metoda s výrobou sortimentů na manipulačních skladech. V 70. a 80. letech 20. století došlo
k dalším dramatickým změnám kvality lesního prostředí (exhalace, vznik kalamitních holin,
prudký nárůst početních stavů spárkaté zvěře ap.). V tomto období v lesnictví vygradovala
většina problémů vzniklých v minulosti. Problémy při zalesňování byly řešeny melioracemi a
výsadbami tzv. náhradních dřevin – nejvíce smrku pichlavého. Prudce vzrostly náklady
na ochranu kultur i mýtních porostů. Emisemi oslabené porosty dále ztrácely stabilitu. Nárůst
acidity lesních půd v důsledku kyselých dešťů a nadměrného opadu jehličí byl řešen
leteckým vápněním porostů. S vyhlášením CHKO LH začali od 80. let 20. století pracovníci
ochrany přírody prosazovat přírodě bližší lesnické hospodaření odstupňované podle zonace
CHKO a MZCHÚ. Od roku 1992 na základě zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a
krajiny probíhá spolupráce mezi Správou CHKO LH a LČR, Lesními správami Česká Lípa,
Rumburk a Ještěd. LČR částečně ustoupily od holosečného způsobu hospodaření a přešly
na hospodaření podrostní. V rámci nových výsadeb je dodržován a leckdy překračován
minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin. Zlepšení přírodních podmínek na konci
20. století způsobené snížením emisní zátěže v kombinaci s opakovanými semennými roky
především buku se pozitivně projevilo na nárůstu přirozeného zmlazení. Přibližně od
stejného období začaly LČR ve větší míře s výsadbou jedle. Mezi největší problémy
116
současného lesnické hospodaření patří především problémy technicko-organizační, kdy se
v důsledku tržních principů hospodaření nedaří v řadě případů uzavírat smlouvy na lesnické
práce včas s ohledem na klimaticky vhodné termíny, popř. se vlivem častých změn
dodavatelů prací nedaří držet kontinuitu a kvalitu řady potřebných dlouhodobých opatření.
Problémy přináší i přechod na harvestorové technologie a zavádění sortimentní metody
výroby dříví na pařezu. Tyto technologie a metody zvyšují nároky na další zlepšení a
zahuštění lesní dopravní sítě, což v důsledku vede k neúnosné fragmentaci lesů. K tomu se
přidávají i narůstající střety zájmů při využívání lesních cest pro účely turistiky a cyklistiky a
řady dalších rekreačních a zájmových aktivit. Setrvalý nárůst antropických vlivů na lesní
prostředí v souvislosti s trvale početně vysokými stavy spárkaté zvěře s sebou nese další
problémy a vysoké náklady při ochraně výsadeb především dřevin přirozené skladby lesa.
Další problémy přináší stále častější výskyt kalamit (2007 orkán Kyril, 2008 orkán Emma,
lokální větrná kalamita v květnu 2010, povodně 2010 atd.)
Ovlivňování lesů člověkem je historicky dlouhodobý proces, který bude i nadále
pokračovat. Náprava nevhodných opatření z minulosti je a bude dlouhodobým procesem,
který budou dále ovlivňovat nové problémy současného lesnického hospodaření. V závislosti
na zonaci, MZCHÚ a lokalitách soustavy Natura 2000 budou ze strany ochrany přírody i
nadále uplatňovány diferenciované přístupy v prosazování přírodě šetrnějších způsobů
lesnického hospodaření směřujících ke zvýšení ekologické stability lesů a jejich postupné
přeměně směrem k přirozené skladbě.
Vývoj skladby lesů Lužických hor během několika posledních desetiletí lze dokladovat i
údaji tzv. souhrného lesního hospodářského plánu pro území CHKO, který byl sestaven
v roce 1976, 1997 a 2008 z aktuálně platných LHP. Údaje z roku 1997 zahrnují data LHP
s počátkem platnosti k 1. 1. 1993, 1. 1. 1994, 1. 1. 1996. Údaje z roku 2008 zahrnují data
LHP s počátkem platnosti k 1. 1. 2002 – 1. 1. 2007. Byť se tedy jedná o údaje ve třech
průřezových letech s různým časovým rozptylem, tak pro dokumentaci vývoje mají dobrou
vypovídací schopnost.
Tab. č. 21: Porovnání dřevinné skladby v lesích CHKO v letech 1976, 1997 a 2008.
Dřevina
SM
SMP
JD
JDO
DG
BO
BKS
VJ
BOX
KOS
BL
MD
JX
DB
DBZ
DBC
BK
HB
JV
KL
JS
Dřevinná skladba
Dřevinná skladba
Dřevinná skladba
v r. 1976
v r. 1997
v r. 2008
ha
%
ha
%
ha
%
11 427,11
66,2 10 452,45
59,9 9 971,55
57,5
75,08
0,5
53,46
0,3
15,08
0,1
1,37
0,0
30,19
0,2
0,45
0,0
7,39
0,0
7,69
0,0
6,91
0,0
2 805,80
16,2
2 443,70
14,0 2 271,00
13,1
2,28
0,0
0,38
0,0
107,77
0,6
113,12
0,7
3,66
0,0
0,18
0,0
0,03
0,0
353,54
2,0
862,61
5,0
903,54
5,2
111,88
0,6
3,50
0,0
160,56
0,9
82,21
0,5
118,52
0,7
0,42
0,0
6,67
0,0
6,23
0,0
6,71
0,0
1 477,76
8,8
1 877,92
10,8 2 342,57
13,5
4,76
0,0
5,39
0,0
5,13
0,0
1,80
0,0
4,47
0,0
139,76
0,8
160,99
0,9
205,60
1,2
94,26
0,5
121,05
0,7
149,31
0,9
117
JL
JLH
AK
BR
JR
TR
LP
OL
OLS
OS
TP
TPS
JIV
KS
KR
LTX, LMX
celkem jehlič.
celkem listnaté
holina
celkem
3,46
0,0
1,57
0,0
418,36
9,33
188,94
7,03
2,4
0,0
1,1
0,0
714,63
40,05
7,60
230,58
9,73
4,1
0,3
0,0
1,3
0,1
2,54
0,0
2,94
0,0
19,56
14 720,80
2 454,64
115,65
17 291,09
0,1
85,1
14,2
0,7
100,0
0,27
13 956,45
3 299,27
190,01
17 445,73
0,0
80,0
18,9
1,1
100,0
4,05
0,65
0,35
665,16
31,75
1,55
10,87
255,03
0,14
13,68
0,46
2,14
1,62
0,12
0,24
13 354,47
3 862,58
118,78
17 335,83
0,0
0,0
0,0
3,9
0,2
0,0
0,1
1,5
0,0
0,1
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
77,0
22,3
0,7
100,0
Pozn. Metodika tvorby SLHP nebyla stejná a výčet dřevin v letech 1976 a 1997 byl méně podrobný
než v roce 2008. Rozdíly ve výměře jednotlivých dřevin a celkových údajů jsou uvedeny jako ostatní
jehličnaté (JX) a ostatní listnaté (LTX, LMX), i když je jasné že se pravděpodobně jedná o zastoupení
některé dřeviny v tabulce uvedené. Např. v roce 1976 není uváděna výměra borovice vejmutovky,
přestože je vzhledem k jejímu zastoupení ve starších věkových stupních jasné, že se zde vyskytovala.
V uvedené tabulce (tab. č. 21) jsou dobře patrné trendy ve vývoji dřevinné skladby.
Jedná se o zvyšování podílu listnatých dřevin, zejména buku lesního, na úkor jehličnatých
dřevin. Dále je to významný nárust plochy jedle bělokoré, byť se její zastoupení stále
pohybuje pouze v desetinách procent.
Tento, z hlediska ochrany přírody, pozitivní vývoj je ještě patrnější z porovnání dřevinné
skladby v I. věkovém stupni, které uvádí následující tabulka (tab. č. 22).
Tab. č. 22: Porovnání dřevinné skladby v lesích CHKO v I. věkovém stupni v letech 1976,
1997 a 2008.
Dřevina
SM
SMP
SMX
JD
JDO
DG
BO
VJ
MD
JX
DB
DBC
BK
HB
I. věkový stupeň v roce
I. věkový stupeň v roce
I. věkový stupeň v
1976
1997
roce 2008
ha
%
ha
%
ha
%
1 196,39
66,6
730,99
51,4
643,45
48,0
0,29
0,0
42,30
3,0
9,46
0,5
0,79
0,1
28,79
2,2
0,45
0,0
0,69
0,0
4,46
0,3
0,30
0,0
313,42
17,5
218,20
15,3
192,20
14,4
1,54
0,1
45,56
2,5
229,93
16,2
42,50
3,2
10,97
0,6
0,08
0,0
19,14
1,1
13,46
0,9
19,45
1,5
3,98
0,2
2,10
0,1
0,02
0,0
124,26
6,9
119,85
8,4
345,21
25,8
0,06
0,0
118
JV
KL
JL
JLH
JS
BR
JR
TR
OL
OS
LP
LTX,
LMX
celkem
12,40
5,70
27,32
26,03
-
0,7
0,3
1,5
1,5
-
10,25
1,53
36,76
10,60
-
0,7
0,1
2,6
0,7
-
0,53
17,82
2,99
0,47
2,05
28,35
1,25
1,29
9,89
0,01
0,59
0,0
1,3
0,2
0,0
0,2
2,1
0,1
0,1
0,8
0,0
0,0
2,38
1 795,32
0,1
100,0
2,20
1 423,50
0,2
100,0
1 339,50
100,0
I v těchto údajích je patrná nejednotnost metodiky tvorby SLHP. Lze se domnívat, že
převážná část výměry uvedená v roce 1997 u smrků ostatních (SMX) náleží smrku
pichlavému (SMP). Za zmínku stojí poměrně vysoký podíl buku lesního v současném
I. věkovém stupni, který je dán jednak vyšším podílem této meliorační a zpevňující dřeviny
při umělé obnově porostů, ale také se zde projevuje intenzivní přirozená obnova.
Srovnání údajů v obou výše uvedených tabulkách, kdy 95 % jedle bělokoré je
zastoupeno v I. věkovém stupni, jasně dokládá intenzivní využívání této dřeviny při
zalesňování od devadesátých let. 20. století.
Zajímavý je též údaj o celkové zásobě porostů v lesích CHKO LH, která dle údajů SLHP
v roce 1997 činila 3 665 579 m3. V následujícím deceniu (SLHP 2008) se zvýšila na
4 115 992 m3. Zvyšování zásoby dříví je pravděpodobně dáno dorůstáním plošně rozsáhlých
předmýtných porostů, případně zašetřováním zásob v I. zónách CHKO.
4.2. Zemědělství
Současné zaměření zemědělství
Lužické hory leží v mírně teplé oblasti s krátkým mírně teplým létem. Vzhledem ke své
zeměpisné poloze a výrazné geomorfologické členitosti, kdy masiv Lužických hor vytváří
výrazný povětrnostní předěl, jsou velmi bohaté na srážky. Svými klimatickými a půdními
podmínkami se území CHKO Lužické hory zařazuje do bramborářské výrobní oblasti.
Zemědělská půda tvoří asi 25 % rozlohy CHKO Lužické hory. Severně od Jablonného
v Podještědí se nachází nejúrodnější půda území – hnědozem luvizemní s přechodem do
luvizemí. Jedná se o nevelkou plochu v nejnižších částech území na podloží sprašových hlín
až spraší. Podhorská část území je tvořena kambizeměmi arenickou, dystrickou či typickou.
Pro vrchovinu až hornatinu jsou typické arenické podzoly s arenickou kambizemí či typickou
kambizemí. V oblastech s naplaveninami nalezneme půdy štěrkovité, písčité, hlinitopísčité.
Na lokalitách podél vodotečí s nivními naplaveninami leží hydromorfní půdy, v okolí
pramenišť a nivách nalezneme především gleje.
Na území CHKO Lužické hory převládají louky a pastviny. Jen na malé výměře pěstují
zemědělci řepku, kukuřici a obilniny. Hrozí zánik některých krajových odrůd ovocných
stromů. Vzhledem k vysokému podílu trvalých travních porostů byl v minulosti významným
odvětvím zemědělské výroby chov skotu. Jednotlivé farmy buď ukončily svou činnost, nebo
zredukovaly počet chovaných hospodářských zvířat, přičemž se zemědělci zaměřují na chov
masného skotu. Na několika farmách se specializují na chov koní, v Horní Světlé je kozí
farma. Tyto počty jsou velmi nízké s ohledem na rozlohu luk a pastvin v CHKO. Řada
pozemků zůstává neobhospodařována, zarůstá plevelnými druhy rostlin a náletovými
119
dřevinami, snižuje se jejich druhová pestrost a zvyšuje se degradace půdy.
Obhospodařování pozemků v některých částech CHKO je zaměřeno spíše na údržbu krajiny
než na zemědělskou produkci.
Tradiční formy hospodaření
Zemědělství se významněji podílelo na utváření charakteru krajiny Lužických hor od 13.
století v souvislosti s kolonizačními snahami českých panovníků a později i šlechtických
rodů. Od počátku 14. století začínají přicházet kolonisté z německých oblastí a dochází
k prolínání obou kultur a k jejich vzájemnému soužití. Přerušeno bylo až událostmi 2. světové
války. K rozšiřování zemědělství docházelo v důsledku osidlování území a zvyšování počtu
obyvatel. Po vykácení či vyžďáření přírodních lesů následovala etapa tzv. lesních luk a
pastvin. Zvětšováním otevřených ploch docházelo ke zvýšení rozmanitosti krajiny a tím i
biotopů a vytvoření relativně ekologicky stabilních agroekosystémů. Dle momentální
ekonomické a demografické situace se měnil poměr travních ploch a polí. Až do počátku 20.
století se udržela pestrá mozaika polí a travních porostů (se značnou proměnlivostí kultur),
oddělených od sebe travnatými mezemi a remízky, s množstvím solitérních stromů, jejich
skupin či alejí. Obhospodařována byla prakticky veškerá nelesní půda, včetně dnešních
mokřadů a rašelinišť, které byly využívány jako tzv. kyselé (ostřicové) louky.
Po 2. světové válce se situace dramaticky změnila. Došlo k vysídlení převážné většiny
původního německého obyvatelstva a do regionu přišlo na jejich místo obyvatelstvo
z různých míst České republiky. Byly zpřetrhány historické vazby k domovu a půdě. Některé
opuštěné zemědělské pozemky postupně zpustly a zarostly stromy. Další politický vývoj
znemožnil obnovu rodinného hospodářství na půdě. Mizela rozptýlená zeleň, méně
produktivní pozemky zůstaly dlouhodobě ležet ladem. Kolektivizace v 50. letech minulého
století znamenala likvidaci soukromého hospodaření a vyvlastňování půdy. Převážná část
zemědělské půdy i soukromých lesů podléhala centrálně řízené zemědělské a lesní
velkovýrobě. Důsledkem bylo scelování terénně snadno přístupné zemědělské půdy pro
těžkou zemědělskou mechanizaci, radikální úbytek travnatých mezí, remízků, stromů a další
mimolesní zeleně. Proces destrukce venkovské krajiny byl završen v 70. a 80. letech, kdy
probíhalo další scelování pozemků, rozsáhlé zorňování a především velké odvodňovací a
regulační projekty, spojené s likvidací zbylé mimolesní zeleně. Ve snaze o maximální
produkci v rostlinné výrobě docházelo k velkému zatížení půdy průmyslovými hnojivy a
chemickými ochrannými prostředky. Zničeno bylo mnoho cenných mokřadních biotopů.
Zásahy do koryt toků (zatrubnění, napřímení a dláždění koryt) negativně ovlivnily vodní režim
v krajině a snížily její retenční schopnost. Zvláště nevhodné bylo umisťování náhradních
rekultivací na území CHKO za stavby provedené mimo její území (např. na území dnešní PP
Brazilka došlo k napřímení a zahloubení potoka, plošnému odvodnění a převrstvení půdních
horizontů; v rámci revitalizace se podařilo v roce 1999 vodní režim zlepšit a cenná rostlinná
společenstva na lokalitě zachovat). V současnosti jsou dřívější meliorační systémy
ponechány dlouhodobě bez údržby a svoji funkci neplní. Některé pozemky jsou dále
nezpůsobilé k zemědělskému využívání a místy se staly i cennými, vzhledem k výskytu
vzácných mokřadních společenstev. U svažitých pozemků docházelo k jejich ponechání
ladem, zarůstání či přímo zalesnění.
Do roku 1989, v době existence hospodařících státních statků, byly hlavními plodinami,
které se zde pěstovaly, brambory, krmné pícniny a kukuřice na siláž. Na území Lužických
hor bylo několik rozsáhlých pastevních areálů v oblasti Prysku, Mařenic a Krompachu nebo
ve Chřibské, ve kterých se chovala masná a mléčná plemena skotu. Po roce 1990 došlo
vlivem politických změn k narovnání vlastnických práv k půdě a transformaci zemědělských
podniků. Došlo k rozpadu velkých zemědělských podniků hospodařících na státní půdě na
menší akciové společnosti, zemědělská družstva byla zlikvidována. Pozemky ve vlastnictví
státu převzal Pozemkový fond ČR, část z nich pronajal nově vzniklým zemědělským
subjektům, menší část byla navrácena původním majitelům v restitucích.
Zemědělská výroba zaznamenala v posledních letech výrazný útlum, ovlivněný
změnami zemědělské politiky státu, vlastnických vztahů k půdě (velké množství půdy se
dostalo do vlastnictví lidí, kteří zemědělsky nehospodaří) a ekonomickými podmínkami. V
120
souladu s dotační zemědělskou politikou státu je patrný nárůst uvádění půdy do klidu, tj.
převod orné půdy do kultury louka a pastvina. Dále roste tlak ze strany vlastníků pozemků na
zalesnění pozemků méně vhodných pro zemědělskou výrobu (horší přístupnost, malá
výnosnost) nebo naopak k odstranění „náletů“, což souvisí s poskytovanými dotacemi a
nezájmem vlastníků půdy o zemědělské hospodaření. V důsledku nedořešených
majetkových poměrů a nerentabilnosti zemědělské výroby přestala být podstatná část
zemědělské půdy na území CHKO Lužické hory pravidelně obhospodařována. V souvislosti
s touto situací došlo také ke změně struktury zemědělského půdního fondu. S využitím
dotací MZe se zatravnily rozsáhlé plochy obhospodařované orné půdy. Stavy hospodářských
zvířat od roku 1990 značně poklesly. Většina zemědělských objektů je nevyužívána nebo
slouží k jiným účelům (sklady apod.). Na vlhkých pozemcích se rychle rozšířily náletové
dřeviny, zejména olše, na opuštěných polích a kulturních loukách expandovaly ruderální
byliny.
Rozdělení zemědělského půdního fondu
Zemědělská půda na území CHKO Lužické hory pokrývá 7 832 ha, což je 25 % území.
Pouze 469 ha představuje orná půda.
Tab. č. 23: Využití zemědělské půdy v CHKO Lužické hory dle ZABAGED (2012)
kultura
výměra (ha)
%
TP
6 253,95
79,85
orná půda
468,7
5,98
sady a zahrady
1 047,11
13,37
okrasné zahrady a parky
62,62
0,8
vinice
0
0
chmelnice
0
0
celkem
7 832,37
100
V systému LPIS je na území CHKO registrováno 135 zemědělských subjektů, hospodařících
na přibližně 5 090 ha. Z PPK a MaS je zajištěna údržba asi na 12,5 ha bezlesí, převážně v
prvních zónách.
Tab. č. 24: Využití zemědělské půdy v CHKO Lužické hory dle systému LPIS (2012)
kultura
výměra (ha)
%
TP
4 659,42
91,54
orná
422,4
8,3
rychle rostoucí dřeviny
2,14
0,04
zalesnění
3,19
0,06
jiné
2,83
0,06
celkem v CHKO
5 089,98
100
Tab. č. 25: Významné subjekty hospodařící na území CHKO Lužické hory
název subjektu
sídlo
výměra (ha dle LPIS)
zaměření
AGRIP s. r. o.
Chrastavská 327, 460 01 Liberec 1
24,91 OP LFA S
skot
AGRO Chomutice
a.s.
Chomutice 92, 507 53 Chomutice
2,74 TTP LFA S
krávy s tržní produkcí
mléka
185,81 OP LFA S
AGROME s.r.o.
9. května 1 , 47106 Horní Police
33,23 TTP LFA HB
APALOSA LB
s.r.o.
Chrastavská 327, 460 01 Liberec
3,42 OP LFA HA
152,85 TTP LFA HA
513,64 TTP LFA S
121
krávy bez tržní
produkce mléka, skot
Biochov s.r.o.
Postřelná 76, 471 25 Jablonné
v Podj.
16,6 TTP LFA HA
96,6 TTP LFA S
skot
Brodský Jiří
Pražská 161, 250 81 Nehvizdy
35,73 TTP LFA S
krávy bez tržní
produkce mléka
CASCA, a. s.
Vinohrady, Na zájezdu 101 00
Praha 10
30,24 TTP LFA HA
koně
Cihlář Josef
Dolní Podluží 1, 40755 Dolní
Podluží
35,37 TTP LFA S
skot
Českolipská farma
s r.o.
Nové Zákupy 315, 47123 Zákupy
51,53 TTP LFA S
Českolipská
zemědělská a. s.
Nové Zákupy 315, 47123 Zákupy
50,75TTP LFA S
11,28 OP LFA S
krávy bez tržní
produkce mléka
Dastych Petr
Komenského 452 /11, 407 46
Krásná Lípa
75,37 TTP LFA S
koně
DARTEX-CX spol.
s.r.o.
Dubnice 157, 471 26 Dubnice
41,05 TTP LFA HA
krávy s tržní produkcí
mléka
Devátý Martin
Chřibská 295, 407 44
133,7 TTP LFAS
skot
Děčínská
zemědělská a. s.
Mírové nám. 142, 407 25 Verneřice
91,65 TTP LFAS
5,84 TTP LFA HA
0,93 OP LFAS
krávy bez tržní
produkce mléka
Faflák Miroslav
Krásná Lípa 3, 407 46 Krásná lípa
87,17 TTP LFAS
prasata, skot
Farma Huníkov
Pod Sedlem, spol.
s r. o.
Lipová 813, Č. Kamenice 407 21
2,73 TTP LFA HA
8,6 TTP LFAS
Farma Slunečná
v.o.s.
Lázeňská 822, 47301 Nový Bor,
Arnultovice
104,46 TTP LFA HB
44,36 TTP LFA S
8,48 TTP LFA HA
skot
Farma Šenov
s.r.o.
Lázeňská 822, 47301 Nový Bor,
Arnultovice
98 TTP LFA HA
19,45 TTP LFA HB
25,63 TTP LFA S
skot
Hájková Jitka
Fibichova 2089, 407 47 Varnsdorf
5,59 OP LFAS
62,73 TTP LFAS
5,01 TTP LFA HA
Halamková
Veronika
Chřibská 186, 407 44 Chřibská
70, 25 TTP LFAS
Hanykýř Pavel
Horní Podluží 308, 407 57 Horní
Podluží
18,95 TTP LFA S
0,89 TTP LFA HA
skot
Haman František
Č. Kamenice 50, 407 21 Č.
Kamenice
11,33 TTP LFA HA
prasata, skot
Hazi Jan
Přímá 111, 460 01 Liberec 31
11,16 TTP LFA S
ovce, koně
Hochman Ladislav
Dolní Sedlo 4, 463 34 Hrádek n. N.
14,81 TTP LFA S
ovce
Hruška Jan
Krompach 58, 471 57
14,83 TTP LFA HA
skot,ovce
JAGRA spol s r.o.
Postřelná 76, 471 25 Jablonné
v Podještědí
506, 33 TTP LFA S
6,7 OP LFA S
226,47 TTP LFA HA
ovce, krávy bez tržní
produkce mléka, skot
Janiš Jiří
Frindova 689 /16, 407 46 Krásná
lípa
23,92 TTP LFA S
122
Jirmásek Miloš
Krompach 132 ,47157 Krompach
59,75 TTP LFA HA
Job František
Novoměstská 2825, 407 47
Varnsdorf
1,73 TTP LFAS
13,56 TTP LFAS
Kudla Bohumil
Komenského 2322, 407 47
Varnsdorf
117,6 TTP LFA S
0,53 TTP LFA HA
Kudlová Lucie
Horní Podluží 303, 40757 Horní
Podluží
25,92 TTP, LFA HA
Lemfeld Jaroslav
Heřmanice v P. 131, 471 25
Jablonné v Podj.
14,94 TTP LFA S
ovce, krávy s tržní
produkcí mléka
Linhart Jan
Lužická 124, Horní Kamenice,
40721
17,29 TTP LFA S
kozy
Lukavcková Ivana
Velký Valtinov 100, 471 25
13,10 TTP LFA HA
Machač Jan
168,31 TTP LFA S 1,01
OP LFAS 0,21 LFA HA
Mánek Jiří
Dolní Světlá 78, 47157 Mařenice
32,2 TTP LFA HA
Malypetrová Iva
24,96 TTP LFA S
koně
MALEVIL, s.r.o.
Heřmanice v P. 280, 471 25
Jablonné v Pj.
63,09 TTP LFA S
ovce, koně
Mánek Jiří
Dolní Světlá 78,
32,2 TTP LFA HA
Mrákotová Leona
Kunratice 69 , 405 02 Kunratice u
Č. K.
33,47 TTP LFA HA
skot
Moudrý Jaroslav
Kunratice 1, 405 02 Kunratice u Č.
K.
91,97 TTP LFAS
9,22 TTP LFAS
skot
Nemleinová Hana
5. Května 231, 407 21 Č.
Kamenice
16,46 TTP LFAS
37,85 TTP LFA HA
Pasovský
Bohuslav
Kamenická 3179, 407 47 Varnsdorf
52,82 TTP LFAS
81,32 TTP LFA HA
ovce
Petržílka Antonín
Na tabuli 420
23,87 TTP LFA S
ovce, koně,
daňci,mufloni
PRODUKTA s.r.o.
Předměstí, Křižíkova 713, 410 01
Litoměřice
15 OP LFA HA
134,49 OP LFA S
3,54 TTP LFA S
Procházková
Zuzana
Koněvova 1872/21 40001 Ústí n. L.
16,66 TTP LFAS
Rašín František
Šluknov 220, 40747 Šluknov
20,21 TTP LFA S
49,25 TTP LFA HA
Rezek Karel
č.p. 30, 40747 Doubice
20,73 TTP LFAS
Romanovský
Tomáš
Polevsko 38, 471 16
32,91 TTP LFA HA
koně, kozy
ROVS s.r.o.
Heřmanice 185 , 471 25 Jablonné
v Podj.
90,34 TTP LFA S
52,82 TTP LFA HA
krávy bez tržní
produkce mléka
Sadílek Vladimír
Skalní 373 /24, 408 01 Rumburk
45,35 (TTP, LFAS)
Stebelská Zdeňka
Dolní Světlá 37, 47157 Mařenice
12,59 TTP LFA HA
Syrovátka Jan
18,88 TTP LFAS
Šilhanová Marie
Nová Ves 6, 250 63
64,66 TTP LFA HB
47157 Mařenice
250 65 Líbeznice
123
koně
skot
stáj
skot
Štědra Jaroslav
Vršovická 160 /1 10100, Praha 10
28, 25 TTP LFA S
115,29 TTP LFA HA
skot,krávy,koně
Škvor Marcel
Rybniště 36, 407 47 Rybniště
49,17 TTP LFAS
ovce
Tejmlová
Stanislava
Kunratice 49, 405 02
31,17 TTP LFAS
Tyrychtr Milan
5. Května 520, 407 21 Č. Kamenice
49,86 TTP LFA HA
Natura 2000
Vajdjak Jozef
16,43 TTP LFAS
Wagner Marek
Petrovice 44, Jablonné
v Podještědí
6,11 OP LFA S
37,08 TTP LFA S
1,26
krávy bez tržní
produkce mléka
Vliv zemědělství na předměty ochrany přírody a krajiny
Zemědělství je faktorem, který má významný vliv na charakter krajiny. Podstatným
způsobem ovlivňuje také život společenstev rostlin a živočichů. Používání velkovýrobních
způsobů obhospodařování zemědělské půdy vede k omezování biologické rozmanitosti.
Dochází ke změnám zastoupení rostlin a živočichů vázaných na přirozené ekosystémy. S
výjimkou malé části druhově bohatých pastvin, kde se nepoužívala hnojiva, jsou plochy
trvalých travních porostů poznamenány značnou redukcí druhů. V důsledku využívání
intenzivních a nevhodných technologií dochází k rozšiřování plevelných a invazních druhů,
přímé likvidaci rostlinných i živočišných druhů, znečišťování vodotečí a půdního profilu.
Často dochází k likvidaci mimolesní zeleně v krajině. Dalším negativním jevem je
ponechávání ladem dříve obhospodařovaných ploch. Jedná se zejména o špatně přístupné
plochy, mokré a podmáčené louky, které se pro jejich malou produkčnost, nízkou kvalitu píce
a velkou náročnost obhospodařování ponechávají bez kosení, zarůstají vysokými bylinami a
náletovými dřevinami (o nejcennější lokality pečuje Správa CHKO Lužické hory s pomocí
prostředků PPK.
Mezi pozitivní vlivy zemědělství na ochranu přírody a krajiny patří udržování
dochovaného krajinného rázu, údržba a obnova biotopů zvláště chráněných druhů rostlin a
živočichů a potlačování plevelných a invazních druhů rostlin. Na mnoha místech dochází k
obnově TP likvidací náletových dřevin a zajištěním následné údržby. Vlastníci se snaží tyto
plochy zařadit do systému zemědělských dotací a čerpat finanční prostředky na jejich
běžnou údržbu (např. rozoráním). Agroenvironmentální opatření přinesla určitý pozitivní efekt
při údržbě krajiny, krajinného rázu i diverzity. Motivací pro zemědělské subjekty je zejména
vyšší finanční podpora. Tento přístup se z hlediska ochrany přírody nejeví jako ideální.
Řešením by byla změna přístupu k zemědělci a krajině, kterou obhospodařuje. Zemědělec je
dnes v rámci dotačního systému vnímán pouze skrze půdní bloky, nikoli jako samostatná
hospodařící jednotka.
Agroenvironmentální programy
S cílem podpořit rozvoj venkova a zemědělství byly v členských státech Evropské unie
zavedeny agroenvironmentální programy, které mají posílit způsoby využívání zemědělské
půdy v souladu s ochranou přírody, krajiny a zlepšováním životního prostředí.
Od roku 2007 je možné díky Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013
získat finanční prostředky z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (z angl.
EAFRD). Do tohoto programu je zapojena značná část zemědělců hospodařících na území
CHKO. Využíváno je zejména opatření Ošetřování travních porostů s tituly louky, mezofilní a
vlhké louky, horské a suchomilné louky, pastviny, druhově bohaté pastviny. V menší míře
pak trvale podmáčené a rašelinné louky a ptačí lokality na TP – hnízdiště chřástala polního.
Vymezení vhodného managementu na jednotlivých půdních blocích (LPIS) proběhlo na
základě botanického mapování NATURA 2000.
Od agroenvironmentálních opatření, se očekávala podpora takových způsobů využívání
zemědělské půdy, které jsou nejen v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí a
124
krajiny, ale které také umožní zachování cenných území, přírodních zdrojů a biologické
rozmanitosti. Nevýhodou těchto opatření je, že jsou nastaveny plošně a nemohou tak
zohledňovat specifika členité krajiny. Často přispívají k unifikaci hospodaření, jež nepřispívá
k zachování biodiverzity. Na nejcennějších lokalitách se specifickými požadavky na
management z hlediska ochrany druhů či společenstev je údržba podporována z PPK.
V méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickými omezeními (LFA) se poskytuje
vyrovnávací příspěvek na hospodaření na travních porostech evidovaných v LPIS. Část
území CHKO Lužické hory zabírá tzv. LFA–S (oblast se specifickými omezeními), jde o k. ú.
Cvikov, Drnovec, Naděje, Trávník u Cvikova, Heřmanice v Lužických horách, Petrovice
v Lužických horách, Kunratice u Cvikova, Dolní světlá pod Luží, Mařenice, Mařeničky, Svor,
Dolní Podluží, LFA–HA (horská oblast), jde o k. ú. Horní Světlá pod Luží a Krompach a LFA–
HB (horská oblast nesplňující kritéria pro oblast HA) pak v k. ú . Horní a Dolní Prysk.
4.3. Myslivost
Výkon práva myslivosti upravuje zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, v platném znění.
Orgánem státní správy myslivosti jsou na území CHKO Lužické hory příslušné obce
s rozšířenou působností (Liberec, Nový Bor, Rumburk, Varnsdorf a Děčín).
Myslivost je zákonem č. 449/2001 Sb. definována jako: “soubor činností prováděných
v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující
k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního
bohatství“. Zvěř je stejným zákonem definována jako: “obnovitelné přírodní bohatství
představované populacemi druhů volně žijících živočichů“, které zákon taxativně
vyjmenovává. Zvěř je zákonem o myslivosti rozdělena do dvou základních skupin: do
skupiny druhů zvěře, které z důvodu ochrany mezinárodními smlouvami a zákonem č.
114/1992 Sb. lovit nelze a do skupiny druhů zvěře, které lovit lze. Mezi druhy zvěře, které lze
lovit, patří i druhy geograficky nepůvodní, jejichž úmyslné rozšiřování je v rozporu se
základními ochrannými podmínkami CHKO.
Správa CHKO Lužické hory věnuje primární pozornost těm druhům zvěře, které jsou
zařazeny mezi zvláště chráněné druhy živočichů se zvláštním zřetelem na evropsky
významné druhy (Natura 2000). V rámci svých kompetencí dále Správa CHKO Lužické hory
věnuje setrvalou pozornost těm druhům především spárkaté zvěře, které mají podstatný vliv
na stav významných biotopů často tvořících předmět ochrany jednotlivých MZCHÚ.
Tab. č. 26: Zastoupení jednotlivých druhů zvěře a jejich rozšíření v CHKO Lužické hory.
Druhy zvěře, které nelze lovit:
rozšíření, poznámka
Bobr evropský (Castor fiber)
očekávaný výskyt, nyní na hranici CHKO
Los evropský (Alces alces)
ojedinělý, naposledy při migraci 2006
Rys ostrovid (Lynx lynx)
vzácný, při migraci
Vlk euroasijský (Canis lupus)
očekávaný výskyt při migraci, v současnosti
potvrzený výskyt na hranici CHKO /2012/
Vydra říční (Lutra lutra)
vzácná, stále častější výskyt
Holub doupňák (Columba oenas)
běžný
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)
běžný
Káně lesní (Buteo buteo)
hojná
Káně rousná (Buteo lagopus)
běžná, při migraci
Kormorán velký (Phalacrocorax carbo)
běžný, nárazový výskyt
Koroptev polní (Perdix perdix)
ojedinělý výskyt
Krahujec obecný (Accipiter nisus)
vzácný
Krkavec velký (Corvus corax)
běžný
Křepelka polní (Coturnix coturnix)
ojedinělý výskyt
Lžičák pestrý (Anas clypeata)
výskyt na hranici CHKO
Čírka obecná (Anas crecca)
125
Moták pochop (Circus aeruginosus)
Poštolka obecná (Falco tinnunculus)
Sluka lesní (Scolopax rusticola)
Sojka obecná (Garrulus glandarius)
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
Volavka popelavá (Ardea cinerea)
Výr velký (Bubo bubo)
Tetřívek obecný (Tetrao tetrix)
Tetřev hlušec (Tetrao urogallus)
Druhy zvěře, které lze lovit
Daněk skvrnitý (Dama dama)
Jelen lesní (Cervus elaphus)
Jezevec lesní (Meles meles)
Kamzík horský (Rupicapra rupicapra)
Králík divoký (Oryctolagus cuniculus)
Kuna lesní (Martes martes)
Kuna skalní (Martes foina)
Liška obecná (Vulpes vulpes)
Muflon (Ovis musimon)
Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus)
Prase divoké (Sus scrofa)
Sika japonský (Cervus nippon nippon)
Srnec obecný (Capreolus capreolus)
Tchoř tmavý (Mustela putorius)
Zajíc polní (Lepus europaeus)
Bažant obecný (Phasianus colchicus)
Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto)
Husa polní (Anser fabalis)
Husa velká (Anser anser)
Husa běločelá (Anser albifrons)
Kachna divoká (Anas platyrhynchos)
Lyska černá (Fulica atra)
Polák chocholačka (Aythya fuligula)
Polák velký (Aythya ferina)
Straka obecná (Pica pica)
běžná
běžná, výskyt vázán na vhodný biotop
běžná
vzácný, opakované úspěšné hnízdění
běžný celoroční výskyt
vzácný, opakované úspěšné hnízdění
v minulosti, v současnosti výskyt v CHKO
nepotvrzen
v minulosti, v současnosti výskyt v CHKO
nepotvrzen
rozšíření, poznámka
ojedinělý výskyt, v CHKO bez stálé populace
hojný, limitní vliv na lesní ekosytémy,
žádoucí významné snížení početních stavů
běžný, povolení lovu bez významného vlivu
na populaci v CHKO
na několika lokalitách v CHKO běžný,
v současnosti patrné markantní snížení
početních stavů
V minulosti, v současnosti výskyt v CHKO
nepotvrzen
běžná
hojná
hojná
v současnosti zbytková populace bez
významného vlivu na lesní ekosystémy
na některých lokalitách běžná, v současnosti
bez prokázaného negativního vlivu na
ekosystémy
hojné, v současnosti výrazný dynamický
nárůst početních stavů
výskyt na hranici CHKO, v CHKO dosud
nepotvrzen, potenciální hrozba pro lesní
ekosystémy
hojný, limitní vliv na lesní ekosystémy,
žádoucí významné snížení početních stavů
běžný
běžný výskyt po celé CHKO, setrvalá
zbytková populace na hranici minimálních
stavů, dlouhodobě bez nárůstu
ojedinělý výskyt, lokální zbytkové populace
běžná, celoroční výskyt
při jarní a podzimní migraci
hojná, celoroční výskyt
vzácná, na hranici CHKO běžná
vzácný, na hranici CHKO častější výskyt
vzácný, na hranici CHKO častější výskyt
hojná, v posledních letech dynamický nárůst
stavů a posun výskytu do vyšších poloh
126
Špaček obecný (Sturnus vulgaris)
Vrána obecná (Corvus corone)
běžný
příležitostný výskyt
Zavlečené, v přírodě nežádoucí druhy rozšíření, poznámka
živočichů
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides)
v CHKO potvrzený ojedinělý výskyt, patrná
mírně vzrůstající tendence
Celkově se v CHKO vyskytuje trvale nebo přechodně (migrace) přibližně 50 druhů zvěře,
z tohoto počtu je 25 druhů zákonem chráněných.
Honitby
Na území CHKO Lužické hory je v současnosti uznáno 20 samostatných honiteb (z toho 1
obora). Majoritním vlastníkem honiteb jsou Lesy České republiky, s.p. Vlastní 16 honiteb, 1
honitba je honebního společenstva, 1 soukromá, 1 Pozemkového fondu ČR, obora
Heřmanice je soukromá. Uživateli honiteb LČR, s.p. jsou převážně myslivecká sdružení, ale i
soukromé fyzické a právnické osoby. Ve vlastní režii provozují LČR, s.p. pouze 1 honitbu
(Studený vrch). V průběhu uplynulého mysliveckého období došlo k opakovaným změnám
uživatelů některých honiteb. 3 honitby LČR byly v uplynulých letech nově pronajaty, u
zbylých 13 budou uzavírány nové nájemní smlouvy od 1.4. 2013. Rozmístění honiteb v
CHKO je uvedeno v mapové příloze č. 9.
Tab. č. 27: Přehled honiteb v CHKO Lužické hory
název honitby
kód honitby
výměra (ha)
Rynoltice
CZ5105110526
645
Sedlo
CZ5105210544
1 011
Kněžice
CZ5105206537
877
Jablonné v Podj.
CZ5105110515
1 477
Petrovice
CZ5105210542
1 120
Mařenice
CZ5106210609
1 186
Krompach
CZ5106210608
790
Cvikov - Zelený vrch CZ5106110601
666
Naděje
CZ5106211615
1 913
Luž
CZ5106210607
1 483
Svor
CZ5106206605
2 000
Jedlová
CZ4215210022
1 445
Slunečná
CZ5106210612
755
Prysk
CZ5106210606
1 585
Tisovec
CZ4215202023
2 057
Pustý zámek
CZ4202110032
937
Studený vrch
CZ4202202031
2 195
Chřibská
CZ4215110021
881
Vápenka
CZ4212210016
991
Obora Heřmanice
CZ5105606546
29
poznámka
v CHKO cca ½
v CHKO cca 1/3
v CHKO cca ½
Normované stavy zvěře
Jedná se o početní stavy zvěře, které stanoví orgán státní správy myslivosti pro každý druh
zvěře a každou konkrétní honitbu samostatně v závislosti na konkrétních přírodních
podmínkách. Jedná se o maximální přípustné stavy zvěře, které je možno s ohledem na
přírodní podmínky v honitbě chovat tak, aby nebyl poškozován ekosystém. Orgán státní
správy myslivosti postupuje dle ustanovení zákona o myslivosti a dále v souladu s vyhláškou
č. 491/2002 Sb. o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o
zařazování honiteb nebo jejich části do jakostních tříd. Minimální stavy zvěře jsou takové
početní stavy, které uživatel honitby musí v honitbě zachovat, aby byla možná přirozená
127
reprodukce zvěře. Minimální stavy zvěře stanoví rovněž orgán státní správy myslivosti
v souladu s výše uvedenou legislativou. Cílové stavy zvěře jsou takové početní stavy, které
se pohybují v rozmezí minimálních a normovaných stavů a jsou vlastníkem honitby
považovány za optimální.
Tab. č. 28: Normované stavy zvěře pro jednotlivé honitby a jednotlivé druhy zvěře.
název honitby
jelen lesní srnec obecný prase divoké kamzík horský
Rynoltice
0
60
4
0
Sedlo
0
50
7
0
Kněžice
0
28
5
0
Jablonné v Podj.
0
50
0
0
Petrovice
0
32
4
0
Mařenice
6
44
8
0
Krompach
5
12
5
0
Cvikov - Zelený vrch
0
30
0
0
Naděje
16
44
12
0
Luž
19
87
12
0
Svor
19
47
15
0
Jedlová
20
77
12
0
Slunečná
8
29
7
0
Prysk
13
39
5
0
Tisovec
29
64
18
0
Pustý zámek
7
28
0
23
Studený vrch
20
29
10
92
Chřibská
0
28
0
0
Vápenka
9
29
0
0
celkem v CHKO LH
171
807
124
115
název honitby
obora Heřmanice
daněk skvrnitý
50
muflon
18
Intenzivní chovy
Území CHKO Lužické hory historicky nikdy nepatřilo k oblastem, kde by byly zakládány a
provozovány velké oborní chovy zvěře. Na počátku 20. století byly na českokamenickém
panství Kinských zřízeny malé aklimatizační obůrky pro právě dovezenou kamzičí zvěř, tyto
obůrky však poměrně záhy zanikly. Genofond jelení zvěře v Lužických horách mohla do jisté
míry ovlivnit i jelení zvěř chovaná v období před II. světovou válkou ve známé Vogtově oboře
na Děčínském Sněžníku, odkud se v průběhu II. světové války po zániku obory dostala část
zvěře do volnosti.
V současnosti se na území CHKO nachází jediný celoroční intenzivní chov zvěře –
Obora Heřmanice o výměře 29 ha. Založena byla v r. 2000 a je zde chována daňčí a mufloní
zvěř. Za dobu existence obory nebyl sice dosud zaznamenán žádný únik zvěře, avšak
vzhledem k blízkosti NPR Jezevčí vrch tento faktor představuje pro ochranu přírody určité
riziko.
Za dočasné intenzivní chovy lze považovat i přezimovací obůrky, které v posledních
letech realizovaly LČR, s.p. Jedná se o zařízení určená primárně pro jelení zvěř, která by
zde měla být soustředěna po dobu zimních měsíců z důvodu omezení škod na lesních
porostech. Na území CHKO jsou v současnosti v provozu dvě obůrky. Obůrka Kytlice je
uživatelem honitby provozována od roku 2010 a každoročně se zde soustředí v období
prosinec až duben cca 60-70 ks jelení zvěře, převážně holé a jelenů I. VT. Zastoupení jelenů
vyšších věkových tříd je velmi malé. Obůrka Rousínov byla dokončena v prosinci 2012,
v současnosti je provozována přímo LČR, s. p., a dosud s ní nejsou žádné zkušenosti,
množství soustředěné zvěře je zde zatím velmi malé. Od ledna 2013 je provozována obůrka
Slunečná, ležící cca 1 km od hranic CHKO Lužické hory. V současnosti je zde soustředěno
128
cca 80 ks jelení zvěře, částečně jistě přecházející i z území CHKO Lužické hory. Průměrná
výměra obůrek je cca 5 ha a po dobu soustředění je zde zvěř plně krmena. Vzhledem ke
krátkodobé zkušenosti s přezimovacími obůrkami v Lužických horách nelze dosud
kvalifikovaně posoudit jejich účinnost a význam z hlediska ochrany přírody. Skutečností
zůstává, že podstatná část jelení zvěře v CHKO Lužické hory zimuje ve volnosti, případně
odchází na tradiční zimní stávaniště mimo území CHKO.
Významné druhy zvěře z hlediska ochrany přírody
Jelen lesní
Jedná se o druh zvěře, který má v CHKO Lužické hory nejvýraznější vliv na lesní
ekosystémy. V převážné části honiteb je hlavním druhem myslivecky obhospodařované
spárkaté zvěře. Na území CHKO je jelení zvěř rozšířena celoplošně, ale není normována pro
všechny honitby. Vysoká koncentrace jelení zvěře se nachází především v západní polovině
CHKO, ve východní části CHKO je jelení zvěře výrazně méně. Za poslední decénium je
pozorovatelný úbytek jelení zvěře ve vrcholových partiích Lužických hor a její přesun do
nižších, antropickými vlivy méně zasažených partií. Z hlediska zájmů ochrany přírody působí
jelení zvěř výrazné škody především v zimních měsících ohryzem a okusem na cenných
listnáčích (buk, javor klen, jasan, jilm apod) a jedli. V letních měsících pak na stejných
dřevinách loupáním a okusem a v neposlední řadě i vytloukáním (samčí zvěř). Na řadě
lokalit je jelení zvěř limitujícím faktorem přirozeného zmlazování cenných listnáčů a jedle.
Náklady na ochranu dřevin proti škodám zvěří dosahují dlouhodobě milionových částek.
Dochované historické myslivecké evidence (2. polovina 19. století. a počátek 20. století.)
uvádějí jen velmi malé počty ulovené jelení zvěře (desítky kusů). Početní stavy jelení zvěře
v CHKO výrazně narostly až v 2. polovině 20. století a kulminovaly na přelomu 80. a 90. let
20. století. Do roku 1993 hospodařily s jelení zvěří na území CHKO převážně Státní lesy
Teplice,s.p. Od r.1993 došlo k pronájmu velké části honiteb s jelení zvěří jiným uživatelům a
tento stav trvá dosud. Ve stávajících honitbách nelze jelení zvěř cílevědomě chovat z důvodu
jejich malé výměry a častým protichůdným zájmům (uživatelů, vlastníků, státní správy,
veřejnosti atd). Praktickým důsledkem je skutečnost, že početní stavy jelení zvěře v CHKO
dlouhodobě násobně převyšují normované stavy, zatímco kvalita populace je dlouhodobě
nízká. Výrazně převažuje mladá a samičí zvěř, u samčí zvěře převažují jeleni I. VT, jelenů II.
VT je výrazně méně, než by v normální populaci mělo být, jeleni III. VT v populaci téměř
chybějí. Bodové hodnocení trofejí ulovených jelenů je v průměru nízké. Zdravotní a fyzický
stav populace v současnosti ovlivňuje nejvíce nedostatečná potravní nabídka a časté rušení.
Z nejčastějších onemocnění se jedná o kožní střečkovitost vyvolávanou druhem Hypoderma
diana a částečně i motoličnatost působenou hlísticemi - motolicí jaterní Fasciola hepatica a
motolicí obrovskou Fascioloides lanceolatum. Reálná data však chybějí.
Početní stavy jelení zvěře uváděné v CHKO jsou zřejmé z následujícího přehledu. Pro
možnost alespoň minimálního posouzení vývoje jsou uvedena data v 5letém odstupu. Jedná
se o souhrnná data pro území CHKO (u honiteb s přesahem mimo CHKO byly započítány
poměrné údaje). Z uvedených údajů (tab. č. 29) je zřejmé, že početní stavy trvale neklesají,
naopak mají mírně rostoucí tendenci.
Tab. č. 29: Početní stavy jelena evropského v CHKO LH v letech 2006 a 2011.
rok
normované
minimální
sčítané
cílové
skutečný lov
stavy
stavy
stavy
stavy
(včetně
úhynu)
2006 176
145
427
145
470
2011 171
138
419
138
538
Srnec obecný
Srnčí zvěř je nejrozšířenějším druhem zvěře v CHKO Lužické hory a nachází se ve všech
honitbách. V posledních desetiletích lze u srnčí zvěře pozorovat tendenci obsazovat i lokality
ve vyšších polohách a v souvislých lesních komplexech. Početní stavy srnčí zvěře na území
129
CHKO rovněž násobně převyšují normované stavy. Ze všech druhů spárkaté zvěře v CHKO
je srnčí zvěř nejvíce citlivá na průběh zimy a potravní nabídku. Kvalita srnčí zvěře v CHKO je
průměrná až podprůměrná, existují však mikrolokality, kde se opakovaně vyskytují i
kvalitnější jedinci. Z hlediska zájmů ochrany přírody působí srnčí zvěř škody hlavně okusem
na jedli a cenných listnáčích (např. dubu), částečně také vytloukáním. Zdravotní stav
populace v současnosti ovlivňuje nejvíce střečkovitost – kožní, vyvolávaná druhem
Hypoderma diana i nosní, vyvolávaná druhy Cephenemyia stimulator a Pharyngomyia picta.
Reálná data však chybějí.
Početní stavy srnčí zvěře uváděné v CHKO jsou zřejmé z následujícího přehledu. Pro
možnost alespoň minimálního posouzení vývoje jsou uvedena data v 5-letém odstupu. Jedná
poměrné údaje). Z uvedených údajů (tab. č. 30) je zřejmé, že početní stavy trvale neklesají,
naopak mají mírně rostoucí tendenci.
Tab. č. 30: Početní stavy srnce obecného v CHKO LH v letech 2006 a 2011.
rok
normované
minimální
sčítané
cílové
skutečný lov
stavy
stavy
stavy
stavy
(včetně
úhynu)
2006 737
480
710
480
367
2011 807
474
706
474
396
Prase divoké
Jedná se o původní druh zvěře, který se však z dochovaných historických přehledů v 19. a 1.
polovině 20. století v Lužických horách vyskytoval naprosto ojediněle. Černá zvěř se do
Lužických hor trvale navrátila po II. světové válce a její početní stavy začaly být významnější
cca od počátku 70. let 20. století. V posledním desetiletí však vykazují silně stoupající
tendenci. Tuto tendenci se nedaří zastavit ani intenzivním celoročním lovem včetně často
používaných společných lovů a udělením povolení k užití jinak zakázaných způsobů lovu.
Černá zvěř nyní celoročně obsazuje i lokality ve vyšších polohách a souvislých lesních
porostech. Vzhledem k vysokým a stále rostoucím stavům může černá zvěř z hlediska
ochrany přírody působit významnější škody především na přirozeném zmlazení i umělých
výsadbách listnáčů (buku a dubu) a jedle, na některých druzích ptactva hnízdících na zemi a
také na některých lokalitách s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin. Setrvalý nárůst
stavů černé zvěře může mít do budoucna významný vliv na většinu ekosystémů v CHKO
Lužické hory. Extrémní nárůst početních stavů černé zvěře se může do budoucna projevit na
zdravotním stavu populace (klasický mor prasat, ektoparazitózy apod.).
Početní stavy černé zvěře uváděné v CHKO jsou zřejmé z následujícího přehledu. Pro
možnost alespoň minimálního posouzení vývoje jsou uvedena data v 5-letém odstupu. Jedná
poměrné údaje). Z uvedených údajů (tab. č. 31) je zřejmé, že početní stavy jsou trvale
vysoké, neklesají, naopak mají mírně rostoucí tendenci.
Tab. č. 31: Početní stavy prasete divokého v CHKO LH v letech 2006 a 2011.
rok
normované
minimální
sčítané
cílové
skutečný lov
stavy
stavy
stavy
stavy
(včetně
úhynu)
2006 118
81
246
118
397
2011 124
81
339
124
425
Kamzičí zvěř
Kamzičí zvěř byla do Lužických hor dovezena na počátku 20. století z Alp. Vysazována byla
na českokamenickém panství Kinských, odkud se postupně rozšířila do širšího okolí. Z
důvodu malé populační dynamiky její faktické početní stavy nikdy výrazně nepřekročily
normované stavy. Vzhledem k lokálnímu překryvu s chovem jelení zvěře nejsou jednoznačně
130
prokázány škody na biotopech, které by bylo možné spojovat výhradně s kamzičí zvěří.
V současné době dochází ke znatelnému poklesu početních stavů kamzičí zvěře, ústupu
z tradičních stávanišť a jejímu částečnému rozšiřování po velmi malých skupinkách (2-3 ks)
nebo jednotlivcích na lokality, kde se dosud kamzičí zvěř pravidelně nevyskytovala. Dle
názoru vlastníka honiteb je tato tendence způsobena opakovaným pytláctvím a
zneklidňováním zvěře antropickými vlivy.
Početní stavy kamzičí zvěře uváděné v CHKO (tab. č. 32) jsou zřejmé z následujícího
přehledu. Pro možnost alespoň minimálního posouzení vývoje jsou uvedena data v 5letém
odstupu. Jedná se o souhrnná data pro území CHKO (u honiteb s přesahem mimo CHKO
byly započítány poměrné údaje).
Tab. č. 32: Početní stavy kamzíka horského v CHKO LH v letech 2006 a 2011.
rok
normované
minimální
sčítané
cílové
skutečný lov
stavy
stavy
stavy
stavy
(včetně
úhynu)
2006 115
115
114
115
0
2011 115
60
113
115
3
Muflon
Mufloní zvěř byla v Lužických horách opakovaně vysazována na více lokalitách v 50. letech
20. století. Početní stavy kulminovaly na přelomu 80. a 90. let 20. století. V této době
působila mufloní zvěř rozsáhlé škody v lesních ekosystémech. Od mysliveckého období
1993-2003 na zásah orgánů ochrany přírody přestala být v honitbách na území CHKO
Lužické hory mufloní zvěř normována a její další chov byl zrušen. Zvěř začala být intenzivně
lovena. V posledním desetiletí se v CHKO vyskytuje pouze v malém, nevýznamném počtu,
navíc migruje i mimo území CHKO. Místní populace je trvale dotována střídající zvěří
z oblasti českokamenicka a žandovska.
Početní stavy mufloní zvěře uváděné v CHKO jsou zřejmé z následujícího přehledu. Pro
možnost alespoň minimálního posouzení vývoje jsou uvedena data v 5letém odstupu. Jedná
poměrné údaje). Z uvedených údajů (tab. č. 33) je zřejmé, že početní stavy klesají na
minimum, což je v souladu s dosavadním plánem péče o CHKO.
Tab. č. 33. Početní stavy muflona v CHKO LH v letech 2006 a 2011.
rok
normované stavy minimální stavy sčítané stavy cílové stavy skutečný lov
(včetně úhynu)
2006 0
0
25
0
19
2011 0
0
8
0
9
Liška obecná
Populace lišek v Lužických horách je dlouhodobě stabilní a nevykazuje pozorovatelné
početní výkyvy. Vzteklina u lišek zde nebyla prokázána cca za posledních deset let.
V současnosti populaci lišek nejvíce zatěžuje častý výskyt ektoparazitóz. Z hlediska ochrany
přírody mají lišky nezanedbatelný vliv při likvidaci myšovitých, kteří působí citelné škody na
mladých listnáčích a jedli.
Vydra říční
Po dlouhé absenci se v současnosti v CHKO vyskytuje relativně často, jak dokládají
opakovaná pozorování jedinců i pobytových znaků. Lze pozorovat mírně vzrůstající tendenci.
Správa CHKO věnuje dlouhodobě systematickou pozornost provádění zásahů do biotopů
vydry a v souladu se zákonem tyto zásahy ovlivňuje ve prospěch zlepšení stavu biotopu.
Trvalé ohrožení vydry znamená silniční a železniční doprava na trasách v blízkosti vodních
toků a migračních tras. Nemalým potenciálním rizikem je i pytláctví.
131
Rys ostrovid
V současnosti nejsou k dispozici věrohodné údaje o trvalém výskytu rysů v Lužických
horách. Jsou však zaznamenána nepravidelná pozorování jedinců a jsou doloženy pobytové
znaky (stopy, potravní kadávery). Potenciál pro byť omezené rozšíření existuje, především
díky potenciální bohaté potravní nabídce (srnčí, jelení a černá zvěř). Prognóza stálé
populace je však nepříliš pravděpodobná (pytláctví, vyrušování, doprava apod.).
Výr velký
Má v Lužických horách relativně dlouhodobě stabilní populaci s opakovaným prokázaným
vyváděním mláďat. Rozhodujícími důvody relativně stabilní populace je dostatek vhodných
hnízdních příležitostí (pískovcové skály) a dostatečná potravní nabídka. Správa CHKO
Lužické hory ve spolupráci s externisty hnízdění výrů dlouhodobě sleduje a využívá
zákonných možností k jeho podpoře. Rizikem je rušení hnízdících párů především v době
snůšky (lesnický provoz, turistika, horolezectví) a dále také kontakt s ocelovými
neizolovanými vodiči vedení NN a VVN. Pytláctví a vykrádání hnízd nebylo dosud
prokázáno. Nezanedbatelný pozitivní význam pro zdejší populaci výrů má i jeho ochrana a
podpora v sousední SRN.
Sokol stěhovavý
Do Lužických hor se opět navrátil po více než 50ti letech. První úspěšné hnízdění bylo
zaznamenáno v PR Klíč v r. 2007 a od té doby bylo opakovaně úspěšné. Monitoringu
výskytu a hnízdění sokola stěhovavého věnuje Správa CHKO dlouhodobou pozornost.
V CHKO existuje potenciál pro další rozšiřování tohoto druhu. Rizikem pro úspěšné hnízdění
je rušení návštěvníky CHKO a nelegální provozování horolezectví především v období
snůšky a také likvidace snůšky a mláďat krkavci, kteří často obsazují stejný biotop. Pytláctví
a vykrádání hnízd nebylo dosud prokázáno.
Střety myslivosti s ochranou přírody
Potenciální střety mohou vycházet z bezprostředního ovlivňování některých živočišných
druhů významných pro ochranu přírody přímo výkonem práva myslivosti a některými
z hlediska ochrany přírody nevhodnými a nešetrnými způsoby mysliveckého hospodaření.
Dlouhodobé střety pak vycházejí z rozdílného pohledu na množství chované zvěře vzhledem
ke stavu ekosystému a na úlohu predátorů, zvláště velkých šelem, v přírodě. Hlavní
problémy a střety spočívají především v následujících bodech:
• Dlouhodobě nadměrné stavy některých druhů spárkaté zvěře, které jsou v řadě
lokalit limitujícím faktorem pro vývoj lesních i nelesních ekosystémů a limitujícím
faktorem pro přirozenou obnovu lesa.
• Dlouhodobě nadměrné náklady /např. z prostředků PPK/ na ochranu dřevin
rostoucích mimo les a ochranu některých druhů dřevin přirozené skladby lesa před
škodami působenými zvěří.
• Tendence chovu více druhů zvěře v lokálním překryvu (např. jelen x kamzík).
• Snahy o chov geograficky nepůvodních druhů zvěře.
• Snahy o zřízení dalších intenzivních chovů zvěře včetně geograficky nepůvodních
druhů.
• Nelegální odstřel zvěře, jejíž lov je zákonem zakázán a nelegální lov zákonem
chráněných živočichů, kteří jsou některými myslivci vnímáni jako „škodná“ (např.
dravci, sovy, sojky, lasice apod.).
• Nevhodný způsob krmení, přikrmování, umísťování slanisek a vnadění zvěře
vedoucí k její nadměrné koncentraci v přírodně cenných lokalitách (např. v I.zónách
CHKO).
• Stavba nevhodných a neestetických mysliveckých zařízení (zateplené kazatelny,
posedy, krmná zařízení apod.)
132
•
•
Nadměrné neodůvodněné vjíždění motorovými vozidly mimo zpevněné lesní
komunikace a neodůvodněné vjíždění do přírodně cenných lokalit mimo stávající
cestní síť.
Provoz loveckých chat a nezákonné vjíždění a setrvávání motorovými vozidly
některými jejich návštěvníky, kteří neprovádějí výkon práva myslivosti.
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství
Rybníkářství
Na území CHKO Lužické hory jsou k rybníkářství využívány pouze 2 vodní nádrže, a to
Kněžický rybník a rybník U Mlýna (oba ve správě Státního pozemkového úřadu a v nájmu
Rybářství Doksy, s. r. o.).
Kněžický rybník – menší rybník (2 ha) ve II. zóně CHKO LH, v lokálním biocentru ÚSES,
v nivě Kněžického potoka na okraji obce Kněžice, s návazností na volnou krajinu. Při
srpnové povodni 2010 byl poškozen (protržena hráz), oprava zatím neproběhla a rybník je
bez vody. Rybník byl využíván pro chov kapra v jednohorkovém cyklu s výlovem na podzim.
Ještě v polovině 90-tých let rybník byl bez významnějších rybochovných aktivit, s čistou
vodou a bohatou batrachofaunou (ropucha obecná /Bufo bufo/, blatnice skvrnitá /Pelobates
fuscus/, skokan hnědý /Rana temporaria/, čolek horský /Mesotriton alpestris/, čolek obecný
/Lissotriton vulgaris/). Od konce 90. let zde probíhalo intenzivní rybářské využívání
s negativními doprovodnými jevy – hnojení, vysoká vodní hladina (nefunkční požerák, vodní
hladina na úrovni bezpečnostního přelivu), kácení břehových porostů, rybník většinou
vypuštěn na zimu, napouštěl se na jaře až za tahu obojživelníků (v některých letech na
základě urgence Správy CHKO LH). Změna hospodaření se projevila negativními důsledky
na celý biotop rybníka – chyběla litorální vegetace, významný úbytek batrachofauny (u
tohoto rybníka je podél komunikace od r. 2001 během jarního tahu každoročně instalována
500 m dlouhá odchytová bariéra obojživelníků s doprovodným monitoringem blatnice
skvrnité). Vzhledem k výše uvedenému přistoupila Správa CHKO LH v r. 2008 k vyhloubení
podpůrné tůně pro obojživelníky nad Kněžickým rybníkem a stanovila podmínky v souhlasu
k nakládáním s vodami. Vzhledem ke komplikacím v průběhu řízení a následnému
poškození rybníka však dosud povolení k nakládání s vodami nebylo vydáno.
Rybník U Mlýna (Ládenský) - 5 ha, ve II. zóně CHKO LH, v lokálním biocentru ÚSES, v
nivě Heřmanického potoka, v okolí další mokřady a potoční olšiny. Jedna z největších
vodních ploch v CHKO LH s hodnotnými mokřadními lady v okolí a poměrně rozsáhlými
litorálními porosty makrofyt. Poškozen povodní v září 2010 a lednu 2011 (nátrž na vzdušní
straně hráze u bezpečnostního přelivu), v současnosti vypuštěn. Byl využíván jako plůdkový
výtažník a lovil se na jaře. Negativním jevem z hlediska ochrany přírody bylo vypouštění
vody na jaře a následné částečné letnění s napouštěním na plnou hladinu až v období
května – června, což mělo negativní důsledky pro časně se rozmnožující obojživelníky a
rozvoj litorální vegetace v přítokové zóně rybníka (hnízdiště ptáků).
Na lokalitě byla zjištěna bohatá batrachofauna – zelení skokani /Pelophylax ridibundus +
Pelophylax esculentus/, čolek obecný /Lissotriton vulgaris/, čolek horský /Mesotriton
alpestris/, skokan štíhlý /Rana dalmatina/ a skokan hnědý /Rana temporaria/. Průzkum vážek
prokázal více než 20 druhů včetně vážky jasnoskvrnné /Leucorrhinia pectoralis/. Povolení
k nakládání s vodami vydáno 2007 s podmínkou, že zde nebude používáno hnojení, platnost
do r. 2017.
Další menší vodní nádrže v CHKO LH jsou využívány jako rybochovné nebo jako
rybářské revíry a jsou ve vlastnictví obcí, MO ČRS i soukromých osob. Ke střetům dochází
v souvislosti s jarními výlovy rybníků (např. rybník Mach ve Cvikově - Správa CHKO LH v r.
2008 přistoupila k vytvoření podpůrné tůně v přítokové zóně rybníka, což se ukázalo jako
velmi účinné opatření. Dalšími problémy u některých nádrží jsou: vysoká rybí obsádka
(zejména kapra), rybí obsádka nevhodného složení, vysazování nepůvodních druhů (amur
133
bílý, siven americký, pstruh duhový), udržování nádrží na vysoké hladině, nevhodné údržby
nádrží (kácení břehových porostů, zásahy do litorálu aj.).
Důsledkem nevhodného obhospodařování je absence litorálních porostů, snížení
druhové diverzity nádrže, úbytek obojživelníků. U nádrží obnovených z veřejných prostředků,
určených ke zlepšování životního prostředí je takové obhospodařování v přímém rozporu
s účelem vodní nádrže.
Velké vodní plochy nebyly na území CHKO Lužické hory v minulosti budovány,
historické vodní nádrže byly stavěny na místech s příhodnou konfigurací terénu a vhodným
vodním režimem. Budování velkých vodních ploch není v CHKO LH žádoucí s ohledem na
měřítko krajiny a konfiguraci terénu. Zřizování menších rybníků lze za určitých podmínek
podpořit. Vždy je nutno pečlivě zvážit umístění nádrže s ohledem na přírodní a krajinné
prostředí (oživení toku, výskyt chráněných druhů, migrační prostupnost, způsob odběru vody
v případě boční nádrže, atd.). Problematické je umístění nových nádrží ve svahu, na
propustném podloží, na místě s nedostatečným přítokem). Nevhodné je umístění nádrže
v lokalitě s kvalitativně cennějším biotopem (např. niva, přirozené koryto toku). Obecně platí,
že vodní nádrž by měla být budována tam, kde zvýší ekologickou hodnotu území, což by
mělo být prokázano přírodovědným průzkumem území nebo biologickým hodnocení (§ 67
odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.).
Vodní nádrž musí být přírodě blízkého vzhledu s litorálem (ideálně alespoň 15–20 %
plochy nádrže) a následně využívaná pouze k extenzivnímu chovu ryb bez hnojení,
přikrmování a vysazování nepůvodních druhů.
Sportovní rybářství
Na území CHKO Lužické hory jsou 4 mimopstruhové a 6 pstruhových revírů
obhospodařovaných příslušnými místními organizacemi Českého rybářského svazu (MO
ČRS). Nedílnou součástí obhospodařovaných vod jsou i chovné úseky a chráněné rybí
oblasti, kde je lov ryb zakázán nebo omezen. Chráněné rybí oblasti vyhlašuje příslušný
krajský úřad pro ty části rybářského revíru, kde dochází k rozmnožování ryb, kde je výskyt
chráněných druhů nebo kde probíhá výzkum. Chovné nádrže a chovné úseky toků využívají
místní organizace ČRS pro chov násady ryb do rybářských revírů. Lov ryb na těchto vodách
je zakázán.
Popis rybářských revírů na území CHKO Lužické hory:
Revíry pstruhové
443 015 CHŘIBSKÁ KAMENICE (18,0 km, 6,00 ha, Severočeský územní svaz, MO
Chřibská)
Přítok Kamenice – Labe. Od ústí do Kamenice až k hrázi nádrže v Horní Chřibské. Nádrž
s přítokem do revíru nepatří. Úsek od mostu společnosti Crystalex v Horní Chřibské až
k tělesu hráze a ostatní přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán. V revíru je ustanovena rybí
oblast v CHKO LH od mostu nad náměstím až k mostu pod náměstím v Chřibské (asi 200
m), dle označení. V CHKO LH pouze část revíru.
443 022 KAMENICE 2 B (24,0 km, 9,00 ha, Severočeský územní svaz, MO Česká
Kamenice)
Přítok Labe. Od soutoku s Chřibskou Kamenicí až k pramenům. Přítoky jsou chovné – lov
ryb zakázán. Úsek od jezu u čp. 14 v Dolní Kamenici až k jezu v Havlíčkově ulici je
chráněnou rybí oblastí – lov ryb zakázán.
Úsek od mostu ke koupališti Kytlice až k Hraničnímu rybníku je chráněnou rybí oblastí.
V CHKO LH pouze část revíru.
443 025 KŘINICE 1 A (8,0 km, 4,00 ha, Severočeský územní svaz, MO Krásná Lípa)
Od soutoku s potokem vytékajícím z Kyjovské přehrady až k pramenům. Na území CHKO
jen malá část revíru v Krásné Lípě.
443 028 LIBCHAVA – ŠPORKA 1 (15,0 km, 3,00 ha, Severočeský územní svaz, MO
Česká Lípa)
134
Přítok Ploučnice. Celý tok Šporky v CHKO LH je chovným úsekem - lov ryb zakázán. Zbytek
revíru mimo CHKO LH.
443 032 MANDAVA 1 (5,0 km, 2,50 ha, Severočeský územní svaz, MO Varnsdorf)
V CHKO LH potok Lužnička od hranic ČR s Německem po křížení toku se silnicí D. Podluží
– Jiřetín pod Jedlovou. Přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán.
443 055 SVITAVA 3 (28,0 km, 5,00 ha, Severočeský územní svaz, MO Cvikov)
Přítok Ploučnice. Od soutoku Svitavy s Boberským potokem až k pramenům. Lov ryb
zakázán na chovných úsecích: pramenná část Svitavy od prvního silničního mostu
v Mařenicích ve směru do Kunratic, pramenná část potoka Lužná (Hamerský potok) od vtoku
do nádrže Naděje, pramenná část Boberského potoka od Rousínova a všechny ostatní
přítoky. Revír tvoří potoky: Svitava (Svitávka), Lužná (Hamerský potok), Boberský potok.
Na území CHKO pouze část revíru.
Revíry mimopstruhové
441 012 CHŘIBSKÁ KAMENICE 2 (1,20 ha, Severočeský územní svaz, MO Chřibská)
rybník Tomiška (Tomišák) 1,20 ha v k.ú. Chřibská
441 018 KŘINICE 2 (6, 00 ha, Severočeský územní svaz, MO Krásná Lípa)
V CHKO LH tvoří revír tyto tůně a nádrže v k.ú Krásná Lípa:
tůň V 1,7 ha
tůň VI 0,1 ha
Cimrák 2,8 ha
441 056 SVITAVA 4 (0,70 ha, Severočeský územní svaz, MO Cvikov)
Třeťák 0,7 ha, k.ú. Cvikov
441 080 PANENSKÝ POTOK 2B (0,30 ha, Severočeský územní svaz, MO Jablonné
v Podještědí)
nádrž Kněžice 0,30 ha, k.ú. Kněžice v Lužických horách
Do pstruhových revírů je vysazována jako hlavní ryba pstruh obecný potoční. Z dalších ryb a
kruhoústých můžeme zastihnout v tocích Lužických hor vranku obecnou, střevli potoční
(vzácně), mihuli potoční, lipana podhorního, mřenku mramorovanou, hrouzka obecného,
z nepůvodních druhů sivena amerického a pstruha duhového, jejichž vysazování je
z hlediska zájmů ochrany přírody nežádoucí. Významný je výskyt chráněných druhů, silně
ohrožené mihule potoční a ohrožené vranky obecné a střevle potoční. Mihule potoční a
vranka obecná jsou předmětem ochrany také dle práva Evropských společenství, pro mihuli
potoční je vyhlášena EVL Svitávka.
Celkově lze konstatovat, že výkon práva rybářství na výše uvedených lovných tocích
(revírech) není činností, která by vyvolávala zásadnější střety se zájmy ochrany přírody.
Ryby jsou zde pravidelně dosazovány z chovných toků, nepůvodní druhy dle informací
SCHKO LH nejsou ČRS do toků na území CHKO vysazovány. Složení rybí obsádky je
částečně přirozené podle rybího pásma (zejména původní neobhospodařované druhy)
s ohledem na čistotu vody, morfologii koryta toku aj.
Ke střetu mezi rybářskými a ochranářskými zájmy dochází spíše na tocích chovných.
S rybami je neustále manipulováno, většinou byly zlikvidovány původní místní formy nejlépe
přizpůsobené danému prostředí, nemůže se vytvořit přirozená vodní zoocenóza. Pstruh
obecný potoční je vysazován do chovných toků a později zde opět sloven a vysazen do
lovných toků. Tento cyklus je obvykle dvouletý, odlov probíhá elektrickým agregátem
většinou na jaře. V chovných tocích se tak vyskytují převážně stejnověké skupiny mladých
ryb, po odlovu do opětovného vysazení zůstává potok bez ryb, nemůže se vytvořit různověká
rybí obsádka. Při odlovu nelze vyloučit nepříznivý vliv na další živočichy (raci, vodní hmyz,
bentické druhy ryb).
V mimopstruhových revírech je hlavním zájmovým druhem kapr, dále lín, a dravá ryba
(candát obecný, štika obecná). Využití nádrží ke sportovnímu rybolovu je z hlediska zájmů
ochrany přírody většinou mírně příznivější než využití k chovu ryb za účelem podnikání.
Nádrže se nevypouštějí a neměly by být využívány intenzivně. Vždy však záleží na
početnosti a druhovém složení rybí obsádky a také na rychlosti vychytávání jednotlivých
135
druhů ryb. Zkušenosti s takto obhospodařovanými nádržemi v CHKO LH jsou spíše
negativní. Problémem je často velký pohyb rybářů v okolí a březích nádrže (rušení vodního
ptactva, ničení litorálu), absence litorálních makrofyt (absence mělké vody, vysoké rybí
obsádky, vysazování amura bílého), nadměrné kácení břehových porostů, nevhodné úpravy
těchto nádrží (odbahňování s vyhrnováním do břehů aj.). Problémem může být i přemnožení
planktonofágních druhů ryb či vysazování některých dravců (sumec velký, okoun říční).
4.5. Vodní hospodářství
Významné vodní plochy
Nádrží a rybníků je na území CHKO Lužické hory poměrně málo, jedná se o menší vodní
plochy (žádný z rybníků nepřesahuje 7 ha). Drobné vodní plochy byly dříve často u
jednotlivých usedlostí, sloužily jako zdroj užitkové vody, k napájení dobytka apod. Řada
z nich zanikla v důsledku neprováděné údržby.
Údolní nádrže
Z údolních nádrží je nejvýznamnější Chřibská (12,7 ha) na Chřibské Kamenici (ř. km 18,4),
vybudovaná v r. 1926 z důvodů ochrany území před povodněmi a pro nadlepšování průtoků
horní trati Chřibské Kamenice. V 60. letech bylo rozhodnuto o vodárenském využití, v
současné době slouží především k zásobování Šluknovského výběžku pitnou vodou. Stavba
má zemní sypanou hráz 26 m vysokou, délka v koruně 195 m. Dílo bylo od 1. poloviny
sedmdesátých let postupně rekonstruováno (dokončení 1994), nyní je nádrž dimenzována
na stoletý povodňový průtok. Úpravna vody (SčVaK a.s., Teplice, z. Děčín) je cca 500 m pod
hrází přehrady. Výskyt raka říčního.
Přehrada Naděje (1,2 ha) na Hamerském potoce byla postavena v r. 1938 jako nádrž
užitkové vody pro pilu vodovodního svazu Niederland se sídlem ve Varnsdorfu – jako
náhrada za podchycení pramenů Hamerského potoka pro zásobování Varnsdorfu pitnou
vodou. Pila se nacházela asi 800 m pod přehradou, v čp. 51. Hráz je tížní zděná, 8 m
vysoká, délka v koruně 92 m. V současné době slouží nádrž pouze pro retenci vody.
Nádrž na Lesenském potoce slouží jako retenční, v současné době jsou objekty nádrže ve
špatném technickém stavu.
Rybníky
Cimrák – na levostranném přítoku Křinice, 3,8 ha, Krásná Lípa, požární nádrž, rybářský revír
(ČRS MO Krásná Lípa), rekreační využití.
Dvoják – na levostranném přítoku Křinice, rybochovný (ČRS MO Krásná Lípa), rak říční.
Nad Hřištěm – na levostranném přítoku Křinice, rybochovný (ČRS MO Krásná Lípa).
Školní rybník – na Matyásce, 2,5 ha, Rybniště, rybochovný (Obec Rybniště), orchidejové
louky, ve špatném technickém stavu.
Doubické rybníky – na Doubickém potoce, Doubice, dolní rybochovný, 1,2 ha, horní i fce
rekreační.
Noldenteich – na přítoku Líseckého potoka, PP Noldenteich, ve správě AOPK ČR,
rašeliniště, výskyt ZCHD, opraven 2012.
Velký Jedlovský - 2 ha, na Chřibské Kamenici, retenční nádrž pro přehradu Chřibská,
rybochovný (LČR, s. p.), rašeliniště, výskyt raka říčního, 2012 oprava.
Malý Jedlovský - na pravostranném přítoku Chřibské Kamenice, rybochovný (LČR, s. p.),
retenční nádrž, rašeliniště, rak říční, po povodni 2010 má protrženou hráz, oprava plánovaná
na r. 2013.
Rolský – na pravostranném přítoku Chřibské Kamenice, opraven z PPK, udržován na nízké
hladině z důvodu ochrany drážního tělesa.
Hraniční - na Kamenici, území bohaté na vývěry, bývalá vodárenská nádrž, bývalá úpravna
vody, rašeliniště.
136
Svorský (Jezírko) - na Boberském potoce, rašeliniště, výskyt chráněných druhů, opraven
2012.
Mach – na Boberském potoce, rybochovný (ČRS MO Cvikov), výskyt chráněných druhů.
Třeťák – na přítoku Boberského potoka, prameny, rybářský revír (ČRS MO Cvikov)
Lesní víla – na přítoku Boberského potoka, nad Dětskou léčebnou ve Cvikově, rybochovný.
Kunratické rybníky - 9 ha, na Svitávce, využití pro rybolov (Ing. Ladýř – LADEO),
vybudované Uranovými doly Hamr jako náhrada za likvidaci rybníků ve Stráži pod Ralskem,
dokončeny 1981, technicky nezdařilé, betonové obtokové koryto, migrační překážka.
U Mlýna (Ládenský) - 7 ha, na Heřmanickém potoce, využívaný k rybníkářství (Rybářství
Doksy, plůdkový výtažník), řada druhů vod. ptáků, mokřad, výskyt chráněných druhů,
v současné době vypuštěn z důvodů povod. škod.
Daníčkův rybník – na Heřmanickém potoce, rybochovný (ČRS MO Jablonné v P.).
Kněžický - 1,7 ha, na Kněžickém potoce, rybníkářství (Rybářství Doksy s.r.o.), mokřad a tůň
na přítoku, výskyt chráněných druhů, v současné době protržená hráz po povodni 2010.
Kněžická nádrž - na levostranném přítoku Kněžického potoka, rybářský revír (ČRS MO
Jablonné v P.).
Černý (Křížový) - na Kněžickém potoce, rybochovný.
Horní a Dolní rybník v Polesí – na lvs. přítoku Panenského potoka, rekreační využití.
Obnoveny nebo nově vybudovány byly vodní plochy (v závorce uveden žadatel a rok
dokončení):
Líska - rybník na přítoku Líseckého potoka (LČR)
rybníky Krásné Pole – na přítoku Chřibské Kamenice (LČR 1992, 1993)
rybníky na Zeleném vrchu v České Kamenici – na přítoku Kamenice (Město Česká
Kamenice, 1999)
Horní rybník v Doubici – na přítoku Doubického potoka (Obec Doubice, 2009)
Bělská – na přítoku Kamenice (LČR, 2009)
Internát – rybník na přítoku Boberského potoka (Město Cvikov, 2012)
V přípravě je obnova nádrží:
rybníky v areálu Dětské léčebny Cvikov („Vodní nádrže v areálu Dětské léčebny Cvikov“,
Frolík 2010, DSP)
rybník v Polesí („Rynoltice – Polesí, malá vodní nádrž“, Maděra 2010, DSP).
V České Kamenici a okolí se nachází řada menších vodních ploch, z nichž některé slouží k
rekreaci. Také v okolí Chřibské a Krásné Lípy je řada malých nádrží, mnohé z nich jsou však
vypuštěny. Řada nádrží je lesních, oligotrofních, často s přilehlými rašeliništi (Noldenteich,
Jedlovské rybníky, Hraniční rybník, Svorský rybník). Rašelinné a mokřadní lokality v okolí
Jedlovských rybníků jsou chráněny v EVL „Údolí Chřibské Kamenice“. V mnoha obcích byly
před válkou vybudovány rekreační prostory slunečních lázní a koupališť (Horní Podluží,
Jiřetín pod Jedlovou, Chřibská, Česká Kamenice, Prysk, Kamenický Šenov, Svor, Nový Bor,
Cvikov, Krompach, Jablonné v Podještědí, Rynoltice). Dnes jsou značně zanedbané a málo
využívané, jsou však často útočištěm řady druhů vodních živočichů (např. obojživelníků v
době rozmnožování).
Správa CHKO LH dlouhodobě usiluje o obnovu a vytváření drobných vodních ploch
(tůně, mokřady, nádrže) za účelem vzniku biotopů pro vodní a na vodu vázanou biotu včetně
chráněných druhů a pro podporu retence vody v krajině. Nové vodní plochy jsou v krátkém
čase osidlovány zvláště chráněnými druhy živočichů (čolek horský /Mesotriton alpestris/,
čolek obecný /Lissotriton vulgaris/, čolek velký /Triturus cristatus/, ropucha obecná /Bufo
bufo/, skokan hnědý /Rana temporaria/, skokan štíhlý /Rana dalmatina/, skokan skřehotavý
/Pelophylax ridibundus/, aj.) a jsou přínosným krajinotvorným prvkem.
137
Tab. č. 34. Obnova vodních ploch v CHKO Lužické hory z PPK.
název akce
Obnova mokřadu a rybníčku v areálu Dětské
léčebně Cvikov
Obnova lesního rybníčku u Třídomí
k. ú.
rok
dotační uskutečnění
titul
akce
Cvikov
Mařeničky
C1, B1
C1
1998
1999
Obnova drobné vodní plochy v Nové Chřibské
Nová Chřibská
C1
1999
Odbahnění rybníčku na Nové Huti
Revitalizace vodních nádrží Oko, V parku, Pod
lesem
Obnova rybníčku Chřibská
Obnova tůně v k.ú. Mařeničky
Obnova 2 tůní v nivě potoka v Mařeničkách
Obnova tůně na Brazilce
Obnova rybníčku pod Kozími hřbety
Obnova rybníčku v Rybništi
Obnova rybníčku pod Tolštejnem
Obnova rybníčku " U Řezáče" v Mlýnech
Obnova rybníčku v České Kamenici
Obnova mokřadu v Mlýnech
Obnova Rolského rybníku
Obnova dvou vodních ploch pod Lady
Obnova drobné vodní plochy v Dolním Podluží
pod Kozími hřbety
Obnova mokřadu na Rozhledu
Odbahnění vodní nádrže v Dolním Podluží
Obnova rybníčků na Kamenné Horce
Svor
C1
1999
Krásná Lípa
Chřibská
Mařeničky
Mařeničky
Horní Světlá
Dolní Podluží
Rybniště
Rozhled
Kytlické Mlýny
LHC Rybniště
Kytlické Mlýny
Jedlová
Rozhled
C1
C1
D2
D2
D2
D2
D2
D2
D2
D2
D2
D2
D
1999
1999
2000
2000
2000
2000
2000
2000
2001
2001
2001
2001
2003
Dolní Podluží
Rozhled
Dolní Podluží
Krásný Buk
Petrovice v
Lužických horách
Rozhled
Krásný Buk
Dolní Chřibská
Dolní Podluží
Mařenice
Petrovice v
Lužických horách
Dolní Chřibská
Dolní Falknov
Horní Prysk
Prácheň
Prácheň
Mařeničky
Dolní Chřibská
Naděje
Kněžice
Petrovice v
Lužických horách
Cvikov
Prácheň
C1
D
D
D 4f
2003
2003
2003
2004
D4f
D4f
D4i
D4j
D4j
D1.4i
2004
2004
2005
2005
2005
2006
D1.4i
D1.4i
D1.4i
D1.4i
D1.4i
D1.4i
D1.4i
D1.4i
D1.4i
D1.4i
2006
2006
2006
2006
2006
2007
2007
2007
2008
2008
D1.4i
D1.4i
D1.4i
2008
2008
2008
Obnova tůně v Petrovicích
Obnova rybníčku U Slovanu
Obnova rybníčku Krásný Buk
Vyhloubení tůně Chřibská
Obnova dvou tůní v Dolním Podluží
Vytvoření tůně v nivě Svitávky - Mařenice
Vytvoření tůně v Petrovicích
Obnova tůně Chřibská
Vytvoření tůně v nivě Kamenice
Obnova mokřadu v lomu Klučky
Obnova tůně Zicht malá
Obnova dvou tůní na Práchni
Zvětšení tůně v Mařeničkách
Obnova dvou tůní v Dolní Chřibské
Vytvoření dvou tůní v Naději
Vytvoření tůně u Kněžického rybníka
Vytvoření tůně v Petrovicích
Vytvoření tůně u rybníka Mach
Obnova tůně Zicht velká
138
Významné vodní toky
Lužické hory jsou pramennou oblastí s potoky a říčkami v pstruhovém nebo lipanovém
pásmu. Většina území je odvodňována k Labi, menší část území k Odře (více viz kap. 2.
Charakteristika území – hydrologie). Síť vodotečí je poměrně hustá s četným výskytem
mokřadů (prameniště, rašeliniště, vlhké louky). Vodní toky mají převažující charakter potoků
pahorkatin, prudší peřejnaté úseky se střídají s klidnějšími, v nivách toky mírně meandrují.
Substrát dna je balvanitý až písčitý často s jemnozrnnými sedimenty, v tůních úseky písčité,
hlinité až bahnité. Sklony toků jsou proměnlivé, niva často nespojitá. Migrační spojitost je
dobrá, v úsecích většího sklonu může být za menších průtoků narušena.
Většina toků má dobrou kvalitu vody, problémem je znečištění toků splaškovými vodami
(toky protékající sídly bez odkanalizování na ČOV - více viz kap. 4.7.2. Kanalizace a kvalita
povrchových vod).
Problématický je vysoký podíl úprav vodních toků a jejich niv v minulosti, v důsledku
využití pozemků kolem toků k výstavbě a k zemědělství i v důsledku využití samotných
vodních toků (náhony, stupně, retenční nádrže pro pily, hamry, mlýny, zprůchodňování toků
pro plavení dřeva aj.). Tyto tendence se datují od středověku. Od konce 18. století využívají
vodní síly také brusírny skla.
Zejména v minulém století však docházelo k plošnému odvodňování vlhkých luk a
mokřadů v Lužických horách, které vyvrcholilo v 80. letech 20. století, kdy byly odvodňovány
soustavy podhorských luk v rámci tkz. náhradních rekultivací. Takto bylo odvodněno např.
území dnešní PP Brazilka náhradou za zemědělské pozemky pro výstavbu sídliště Lada
v České Lípě. Tato plošná odvodnění byla vždy spojená s napřímením a zahloubením toku,
často i s tvrdým opevněním koryta. Touto činností docházelo k zásadní změně vodního
režimu odvodněných lokalit a k narušení morfologie a přirozeného vývoje vodních toků.
Přírodní toky na území CHKO LH se tak zachovaly ve zbytcích převážně na lesní půdě, i zde
však docházelo k jejich ovlivnění (propustky, lesní cesty, odvodňování lesní půdy aj.).
Vzhledem k útlumu zemědělství v Lužických horách po r. 1989 není větší údržba
melioračních zařízení včetně upravených toků prováděna a koryta toků se tak částečně vrací
do přírodě bližšího stavu (poškození opevnění toků, rozpad stupňů, vytváření břehových
nátrží a tůní, zanášení odvodňovacích drénů a opětovný vznik mokřadů apod.). Tento proces
se velmi urychlil v důsledku srpnové povodně r. 2010.
Cílem Správy CHKO je po dohodě se správcem toku udržet tento příznivý vývoj, tj.
zamezit provedení oprav těchto úseků toků ve volné krajině, kde stav toku neohrožuje
zastavěné území, komunikaci, most apod. Problémem však vždy zůstává zahloubení toku,
plošné odvodnění nivy a tvrdé opevnění toku. Vzhledem k tomu nejsou některé toky k této
„renaturalizaci“ (Just, 2009) vhodné a žádoucí je revitalizace toku i nivy.
V CHKO LH byly dosud uskutečněny tyto liniové revitalizace toků:
• revitalizace Železného a Lesního potoka v r. 1995, zadavatel Státní meliorační
správa (dále SMS), vkládání příčných prahů do toku, výsadba břehového porostu,
revitalizace nepřinesla výraznější pozitivní efekt
• obnova mokřadů na Brazilce, 1999, zadavatel SCHKO, revitalizace toku vkládáním
příčných přehrádek, plošná revitalizace (přerušení hlavních odvodňovacích drénů,
tvorba tůní a mokřadů)
Zpracované revitalizační studie a projekty:
• Hydroekologická studie povodí Panenského potoka (Hydroprojekt a.s., 1994)
• Geologický průzkum pro návrh revitalizačních opatření v povodí říčky Svitávky
(Hejnák, 1995)
(zadavatelem obou studií byla SMS, studie se zabývají pouze těmi toky, které spravovala
SMS. Celou problematiku revitalizace tyto studie zužují na možnost výstavby retenčních
nádrží).
• Revitalizace říčních systémů v povodí říčky Křinice (Terraprojekt, 1999)
• Studie revitalizace říčního systému Heřmanického a Železného potoka (Vrána a kol.,
2001)
139
Revitalizační studie levobřežních přítoků Chřibské Kamenice v CHKO Lužické hory –
diplomová práce (Burešová, 2004)
V rámci Plánu oblasti povodí Ohře a Dolního Labe byly zadány studie:
• Revitalizace Svitávky u Kunratických rybníků, ř. km 27,007-28,197 (Envisystem s.r.o.,
2010), studie proveditelnosti
• Revitalizace Svitávky u Kunratických rybníků, ř. km 27,007-28,197, DÚR (AZ Consult,
2012)
Problematickou záležitostí v CHKO jsou opravy povodňových škod po povodni v srpnu 2010,
které probíhají ve zvláštním režimu (§ 83 písm. m/ vodního zákona) často bez jakéhokoliv
úkonu správy. Zároveň jsou vyvíjeny velké tlaky ze strany obcí, občanů, správců objektů při
vodních tocích i správců toků na opevnění toků včetně dna, kácení břehových porostů a
těžbu naplavenin a to zejména v intravilánu, ale i ve volné krajině.
Problémem je také často nevhodné řešení rekonstrukce mostů s ohledem na jejich
průchodnost pro faunu, zejména pro vydru říční.
•
Migrační bariéry na vodních tocích
Migrační překážka je překážka ve vodním toku, která brání volné migraci vodních organismů.
Jedná se zejména o příčné stavby, vzdouvací objekty a místa s nedostatečnou hloubkou
vody. Migrační překážkou pro některé druhy může být i nevhodně upravené koryto toku
(např. betonové koryto Svitávky u Kunratických rybníků).
Schopnost ryb překonávat překážky je různá, většina ryb je překonává proplouváním,
pouze některé ryby jsou schopny překonávat je i skokem (pstruh, losos). Větší jedinci
pstruha potočního jsou schopní zdolat překážku až 1 m vysokou, pro většinu je však
nepřekonatelný již stupeň o výšce 0,7 m. Schopnost ryby proplout překážku závisí na
plovacích schopnostech příslušného jedince a druhu. Při projektování rybího přechodu je
nutno vždy přihlížet k oživení konkrétního toku a konstruovat rybí přechod tak, aby propluli i
nejméně schopní plavci (vranka, mihule). Za překážku na pstruhových či lipanových vodách
považujeme již stupeň s rozdílem hladin větším než 0,25 cm.
U ryb a mihulovců jsou migrace nezbytným životním projevem a potřebou, která
zajišťuje přežití jedinců a druhu (migrace za potravou, únik před predátory, kompenzační
migrace, reprodukční migrace, přezimování a další). Migrace udržuje životaschopnost
populací, pokud je narušena, roste riziko degradace postižených populací nebo následně
celých rybích společenstev. Na tocích v CHKO se vyskytují migrační překážky (většinou
vzdouvací objekty), což vzhledem k výše uvedenému považuje SCHKO za závažný problém.
Bylo zadáno zpracování „Studie migrační prostupnosti vodního toku Svitávka a návrh
zprůchodnění hlavních bariér“ (David, Dušek, 2006). Na základě této studie byly navrženy
k řešení velké migrační překážky v EVL NATURA Svitávka, které byly zařazeny do hlavních
úkolů Plánu oblasti povodí Ohře a Dolního Labe. Dále byl k přednostnímu řešení navržen
skluz v Horní Kamenici v EVL NATURA Horní Kamenice, který byl zařazen do ostatních
opatření Plánu oblasti povodí. Zprůchodnění obou toků má návaznost na program repatriace
lososa atlantského.
Na Svitávce se jedná o tyto připravované rybí přechody:
Rybí přechod Krompach (zpracována DÚR, 2012 vydáno územní rozhodnutí)
Rybí přechod Kunratice u Cvikova (zpracována DÚR, DSP, 2012 vydáno územní rozhodnutí
a stavební povolení)
Revitalizace Svitávky u Kunratických rybníků (zpracována studie a DÚR)
Na Kamenici se jedná o zprůchodnění skluzu v Horní Kamenici (v současné době je
připravována studie proveditelnosti).
Postupně bude řešena prostupnost dalších stávajících migračních překážek. V ideálním
případě lze stupeň zrušit (nevyužívané stupně po bývalých vodních dílech) nebo nahradit
balvanitým skluzem nebo u vyšších stupňů nebo větších vodních toků řešit přírodě blízkým
rybím přechodem typu obtokového koryta, balvanitého skluzu nebo balvanité rampy, dle
prostorových a dalších podmínek.
U nových příčných překážek je Správou CHKO vyžadováno zajištění jejich migrační
prostupnosti.
140
Malé vodní elektrárny
Od r. 1992 eviduje Správa CHKO LH dvě žádosti o výstavbu MVE na území CHKO LH
(Boberský potok ve Cvikově, Hamerský potok v Hamru). Pro komplikace s uskutečněním
projektu bylo v obou případech investorem od záměru upuštěno.
Vzhledem k velikosti průtoků v tocích CHKO LH (Q355d často menší než 20 l/s, většinou
maximálně kolem 100 l/s), častému výskytu chráněných druhů a existenci EVL a biokoridorů
na tocích je stavba MVE spíše nežádoucí. Vzhledem k charakteru koryt vodních toků
v CHKO LH je problematické i zachování minimální hloubky vody v korytě hmin = 0,20 m při
minimálním zůstatkovém průtoku.
Při žádosti o výstavbu MVE je Správou CHKO LH vždy požadováno zpracování
biologického hodnocení, zachování minimálního zůstatkového průtoku (dále MZP) v hodnotě
Q330d, v lokalitách s výskytem chráněných druhů v hodnotě Q220d a zachování nebo obnovení
(pokud MVE využije stávající vzdouvací objekt) migrační prostupnosti toku. U vodních toků
s průtokem menším než Q355d = 20 l/s není odběr vody z toku pro MVE povolen.
Nádrže k zasněžování
V poslední době rostou požadavky na výstavbu vodních nádrží k zasněžování sjezdových
tratí. V CHKO LH je to v Jiřetíně pod Jedlovou – v lokalitě Lesné, Rozhled a Jedlová.
Správou CHKO LH bylo povoleno umístění nádrže na Rozhledu pro zasněžování sjezdové
trati Mezičky, umístění nádrže na Bílém potoce pod hotelem Slovan k zasněžování sjezdové
trati Jedlová bylo zamítnuto z důvodu umístění v biokoridoru ÚSES a negativního ovlivnění
krajinného rázu. Byla navržena náhradní lokalita pro umístění nádrže níže po toku mimo
vlastní tok a biokoridor ÚSES.
SCHKO LH posuzuje možnost umístění nádrže s ohledem na možnost ovlivnění
přírodních a krajinných hodnot území, vodnatost zdrojového toku, oživení toku, výskyt
chráněných druhů a další. Požaduje přírodě blízký vzhled nádrže s minimem opevnění, litorál
alespoň v malé části nádrže a zřízení odděleného prostoru v nádrži s dostatečným vodním
sloupcem pro přezimování vodních živočichů, který nebude ohrožen zimním čerpáním vody.
Zároveň SCHKO LH požaduje zachování MZP v hodnotě alespoň Q330d v toku pod nádrží a
v případě boční neprůtočné nádrže řešení odběrného objektu tak, aby nebyl migrační
překážkou v toku a umožňoval vždy zachování MZP Q330d bez nutnosti obsluhy.
Významné vodní toky jsou vodní toky nebo jejich úseky, uvedené ve vyhlášce č. 178/2012
Sb. Na území CHKO LH to jsou:
1-14- 03 Povodí Ploučnice
Svitávka (č.h.p. 1-14-03-038) - pramení v SRN 1km od st. hranice na jižním svahu vrchu
Buchberg, přitéká ve výšce 505 m n.m., ústí zprava do Ploučnice v Branné, délka toku 37,4
km, z toho na území CHKO LH 11 km, plocha povodí 132,5 km2, Kunratické rybníky.
Pstruhový revír 443055 Svitava 3, MO Cvikov, chovný úsek od prvního silničního mostu
v Mařenicích k pramenům. Přítoky jsou chovné vyjma dolního úseku Hamerského a
Boberského potoka. Od státní hranice až po Lindavu je na vodním toku vymezena EVL
Svitávka pro mihuli potoční /Lampetra planeri/. Převážná část nivy se nachází mimo les. Na
území CHKO protéká Svitávka z větší části zastavěným územím, upravené úseky se střídají
s přírodě blízkými. Přes úpravy toku (většinou opevnění břehů, často zahloubení koryta a
změny v trase) si dno většinou zachovává přírodě blízký charakter (břehové úkryty, kameny,
střídání peřejnatých úseků s tůněmi, jemnozrnné náplavy). Přírodovědně i krajinářsky
hodnotné jsou meandry Svitávky nad soutokem s Hamerským potokem. Kromě mihule
potoční výskyt vranky obecné /Cottus gobio/ v celé délce toku. Problémem jsou migrační
překážky (jez Krompach, obtokové koryto Kunratických rybníků a jez Kunratice u Cvikova),
opravy koryta a mostů po povodni v srpnu 2010 a znečištění splaškovými vodami (obce
nejsou odkanalizovány na ČOV). Je však nutno konstatovat, že díky příznivé morfologii
koryta má Svitávka velkou samočistící schopnost, což dokládá výskyt mihule pod obcemi.
Od roku 2007 zde probíhá monitoring evropsky významných druhů – vranky obecné a mihule
potoční.
141
Hamerský potok (Lužná) (1-14-03-042) - pramení pod Ptačincem, vlévá se do Svitávky
v Mařeničkách, přehrada Naděje, pstruhový revír 443 055 Svitava 3, MO Cvikov, chovný
úsek od vtoku do nádrže Naděje po prameny, čistý, větší část nivy je v lese, na dolním toku
se v nivě nacházejí vlhké louky s lesními ostrůvky a skupinami náletových dřevin. Vranka
obecná, na přítoku od Naděje mihule potoční.
Šporka (1-14-03-055) - pramení 0,7 km v. od Polevska 517 m n.m., ústí zprava do Ploučnice
2
pod Českou Lípou, plocha povodí 70,1 km , délka toku 21,4 km, v CHKO LH 4 km, průměrný
průtok u ústí 0,61 m3/s, protéká převážně mimo les zastavěným územím, značný podíl úprav
(opevnění břehů, dna, stupně), upravené úseky se střídají s přírodě blízkými. Zlepšení
čistoty vody v souvislosti s odkanalizováním Polevska a Arnultovic na ČOV Nový Bor.
Problémem jsou migrační překážky (stupně, nevhodné úpravy koryta – např. betonové
lichoběžníkové koryto), tvrdé úpravy koryta, opravy koryta po povodni 2010.
1-14-05 Povodí Kamenice a Labe pod Kamenicí
Kamenice (1-14-05-001) - pramení na jz. svahu Jelení skály (Konopáče) 595 m n.m., ústí
zprava do Labe v Hřensku, délka toku 24 km, v CHKO LH 13 km, Hraniční rybník, pstruhový
revír 443 022 Kamenice 2B, MO Česká Kamenice, chovný úsek od jezu u čp. 14 v Dolní
Kamenici po jez v Havlíčkově ul. (ř. km 20,6 – 21,8) a od mostu ke koupališti v Kytlicích
k Hraničnímu rybníku (ř. km 32,933 – 36,170). Přítoky jsou chovné. Od Srbské Kamenice po
Hraniční rybník EVL pro lososa atlantského /Salmo salar/ a vydru říční /Lutra lutra/ včetně
Líseckého a Bílého potoka. Niva má mimo zastavěné území přírodě blízký charakter
s vlhkými loukami, mokřadními lady a doprovodnými břehovými porosty, podél toku mírně
převažují lesní porosty. Převážně přírodě blízké koryto toku, s úpravami v obcích nebo
v souvislosti s železniční tratí, která vede v souběhu s tokem a několikrát ho kříží.
Problémem je znečištění splaškovými vodami z obcí (Kytlice, Falknov, Mlýny), i když má
říčka velkou samočistící schopnost. Dalším problémem jsou opravy koryta a objektů na toku
po povodni 2010 a migrační překážky na toku (skluz v Horní Kamenici a několik dalších
menších stupňů). Vydra říční, losos zatím nemůže migrovat do úseku řeky v CHKO kvůli
jezům níže po toku (Česká Kamenice).
Šenovský potok (1-14-05-005) - pramení v Kamenickém Šenově 450 m n. m., ústí zleva do
2
Pryského potoka nad Českou Kamenicí, plocha povodí 7,1 km , délka toku 3,4 km, průměrný
průtok u ústí 0,07 m3/s, většina toku v zastavěném území města Kamenický Šenov, velký
spád toku, vysoký podíl úprav koryta včetně opevnění dna, migrační překážky, znečištění
(Kamenický Šenov odkanalizován na ČOV jen částečně, více viz kap. 4.7.), povodňové
škody.
Chřibská Kamenice (1-14- 05-014) - pramení na sz. svahu Jelení skály ve výšce 535 m n.
m., ústí zprava do Kamenice u Všemil, vodárenský tok, Jedlovské rybníky, vodárenská nádrž
Chřibská, profil pro sledování jakosti vody (na odtoku z přehrady Chřibská, Povodí Ohře,
s.p.). Pstruhový revír 443 015 Chřibská Kamenice, MO Chřibská, nádrž Chřibská s přítokem
do revíru nepatří. Úsek od mostu u Crystalexu v Horní Chřibské po hráz přehrady a přítoky
jsou chovné, chráněná rybí oblast od mostu nad náměstím až k mostu pod náměstím
v Chřibské (cca 200 m). Tok nad přehradou Chřibská v EVL Údolí Chřibské Kamenice.
Výskyt raka říčního /Astacus astacus/ (Jedlovské rybníky, přehrada Chřibská, Chřibská
Kamenice nad přehradou, některé přítoky), mihule potoční, vranky obecné, vydry říční. Niva
je v horní části zalesněná, pod přehradou probíhá zastavěným územím Chřibské,
přírodovědně i krajinářsky hodnotný je úsek toku od konce zástavby v Dolní Chřibské po
hranici CHKO (Na Potocích).
Problémy – čistota vody (město Chřibská neodkanalizováno na ČOV viz kap. 4.7.), migrační
překážky, povodňové škody, vysoký podíl úprav toku.
1-15-01 Pravostranné přítoky Labe ze Šluknovského výběžku
Křinice (1-15-01-001) - pramení západně od Studánky 494 m n. m., česko-něm. hranice
přetíná z. od Jankova kopce, délka 21 km, plocha povodí 84,1 km2, pstruhový revír 443025
Křinice 1A, MO Krásná Lípa, v CHKO pouze malá část protékající zastavěným územím
Krásné Lípy, převážně upravené koryto, problémy s čistotou vody.
2-04-08 Mandava
142
Lužnička (2-04-08-006) - pramení v Rybništi 430 m n. m., česko-německé hranice přetíná u
Dolního Podluží, vlévá se do Mandavy v Großschönau v Německu, Školní rybník, Velký
rybník (mimo území CHKO LH). Pstruhový revír 443 032 Mandava 1, MO Varnsdorf, přítoky
chovné. V CHKO pouze malá část pramenné oblasti a malá část protékající zastavěným
územím Dolního Podluží, znečištění splaškovými vodami, velké povodňové škody při
povodni 2010, rozsáhlé opravy.
Další toky:
1-14-03 Povodí Ploučnice
Boberský potok - pramení u Nové Hutě 556 m n. m., ústí zprava do Svitávky v Lindavě,
2
plocha povodí 32,8 km , délka toku 12,5 km, průměrný průtok u ústí 0,29 m3/s, pstruhový
revír 443055 Svitava 3, MO Cvikov, chovný úsek od Rousínova k pramenům, v obcích tvrdé
úpravy koryta, výskyt vranky obecné.
Rousínovský potok - pramení pod Bouřným, vlévá se zleva do Boberského potoka v
Martinově údolí, v obci Rousínov místní úpravy toku (i tvrdé opevnění), výskyt vranky
obecné.
Kohoutí potok - pramení pod Milštejnem, vlévá se zleva do Rousínovského potoka
v Rusínově, celý tok v lese.
Krompašský potok - pramení pod Hvozdem, vlévá se zleva do Svitávky na Juliovce,
protéká většinou zástavbou.
Heřmanický potok - pramení j. pod Hvozdem, vlévá se do Panenského potoka v Jablonném
v Podještědí, rybník U mlýna. S výjimkou průchodu zastavěným územím má potok přírodě
blízký charakter s místy hodnotnými mokřadními lady a zbytky vlhkých luk. V horním úseku
byl napřímen a zahlouben při melioracích okolních pozemků.
Železný potok - pramení v polích mezi Petrovicemi a Heřmanicemi, vlévá se do
Panenského potoka v Jablonném v Podještědí, městské koupaliště, horní úsek v minulosti
napřímen a zahlouben, meliorace okolních pozemků.
Kněžický potok - pramení pod Sokolem, vlévá se do Panenského potoka pod Lemberkem,
Kněžický rybník, horní úsek napřímen, zahlouben, meliorace okolních pozemků, v obci
úpravy koryta, jinak přírodě blízký tok zejména v dolním úseku (meandry, kvalitní břehový
porost). Výskyt chráněných druhů.
1-14- 05 Povodí Kamenice a Labe pod Kamenicí
Bílý potok – pramení nad Kunraticemi u České Kamenice, vlévá se zprava do Kamenice
v Jánské, součástí EVL NATURA Horní Kamenice, povodňové škody 2010.
Pryský potok - pramení 1,5 km vsv. od Horního Prysku 520 m n. m., ústí zleva do Kamenice
u České Kamenice, plocha povodí 17,5 km2, délka toku 6,8 km, průměrný průtok u ústí 0,20
m3/s. Místy i v obci přírodě blízké koryto toku.
Lísecký potok - pramení mezi Studeným a Zlatým vrchem, vlévá se zprava do Kamenice v
Horní Kamenici, součástí EVL NATURA Horní Kamenice, horní část protéká obcí Líska,
tvrdé úpravy toku, dolní část v kvalitní nivě s přirozeným průběhem toku, povodňové škody
v r. 2010 v upravených úsecích.
Luční potok - pramení pod Křížovým Bukem, vlévá se zprava do Kamenice pod obcí Mlýny,
vodopád.
Černý potok - pramení pod Stříbrným vrchem, vlévá se zleva do Kamenice v Mlýnech.
Bělá - pramení pod Malou Tisovou, vlévá se do zprava do Kamenice mezi Mlýny a Dolním
Falknovem.
Červený luh - pramení mezi Popelovou horou a Velkým Bukem, vlévá se zleva do
Kamenice nad Kytlicí.
Studený potok - pramení pod Studeným vrchem, vlévá se do Chřibské Kamenice
u Rynartic, povodňové škody 2010.
Doubický potok - pramení pod Vápenným vrchem, vlévá se do Chřibské Kamenice
pod Chřibskou, v suchém období střední část toku vysychá, rak říční, vranka obecná.
143
2-04-08 Mandava
Lesenský potok - pramení pod Stožcem, ústí do Lužničky v Jiřetíně pod Jedlovou, přehrada
Lesné, většina toku v lese.
Malý Stožecký (Rybný) potok – pramení u ž. st. Chřibská, vlévá se zprava do Lužničky
v Horním Podluží (přítok Stožecký potok).
4.6. Výstavba
Tradiční zástavba – lidová architektura
Lidová architektura se výrazně podílí na typickém rázu Lužických hor. Sídla Lužických hor,
městská i vesnická, jsou bohatě prostoupena stavbami tradiční lidové architektury. Území se
nachází v přechodovém pásmu mezi oblastí domu roubeného a hrázděného a ve východní
části se dotýká rozmezí mezi oblastí domu přízemního a patrového. Je pro ně
charakteristické zastoupení roubených, poloroubených, hrázděných i zděných objektů.
Zastoupeny jsou domy přízemní, polopatrové i patrové. Tím je dána vysoká rozmanitost
původních staveb v sídlech.
V řešeném území se jedná o nejrůznější formy tzv. severočeského roubeného domu.
Severočeský dům je charakteristický roubenou konstrukcí obytných částí na pískovcové
podezdívce, někdy doplněný o přízemní zděnou část chlévů. Hrázdění je v Lužických horách
přítomno pouze v konstrukci patra, někdy i štítu. Světnice v přízemí zůstává vždy roubená.
Konstrukce obvodového roubení bývá často doplněna o tzv. podstávku. Jejím účelem
je odlehčit přízemněním stěnám domu od váhy patra. Stěny patra jsou tak předsunuty před
stěny přízemí a hrázděná konstrukce patra spočívá na sloupech před roubenou stěnou.
Jednotlivé prvky podstávky – sloupky, ližiny a pásky – bývají zdobeny vyřezáváním.
Charakteristické je dekorativní ztvárnění podstávek formou dřevěných arkád a profilovaných
balustrád.
Štít domu, zde charakteru lomenice, bývá často zdobený s bohatým členěním, obložený
břidlicovými šablonami různých tvarů a barev, které vytvářejí ornamenty. Zpočátku je
používána jednobarevná břidlice různých velikostí, později se používají i rozmanité barvy.
Výtvarně řešené štíty patří k základním charakteristikám lidové architektury Lužických hor.
Stavby také často mívají asymetrické řešení štítu, v 17.–18. století bývá přistavována za
světnicí ještě podlouhlá světnička - výměnek, komora. Střecha bývá protažena i nad tento
přístavek. Celkově však stavba zůstává v proporcích vyvážená.
Střecha domu bývá nejčastěji sedlová, původně kryta štípanou dřevěnou šindelovou
krytinou. Ta se zde používala až do 20. století, kdy se začala hojněji používat krytina
z pálených tašek (tzv. bobrovek). Hojně využívány byly od konce 19. století také eternitové
šablony. Součástí střech bývá často také vikýř. Charakteristický pro řešené území je typ
sedlového vikýře s jedním oknem a protáhlý vikýř s řadou malých okének osvětlující
schodiště do patra a horní síň.
Pro domy tradiční lidové architektury jsou charakteristické rovněž výrazné pískovcové portály
vstupů, výtvarně a kamenicky mimořádně bohatě provedené. Okna obytných staveb jsou až
do počátku 20. století obdélná, situovaná na výšku s dvojím dělením (svislé i vodorovné),
převážně čtyř nebo šestitabulková. V řešeném území se nejprve osazovala okna jednoduchá
k vnějšímu líci stěny. Od konce 18. století se začíná vkládat okno druhé, k vnitřnímu líci
stěny.
Z hlediska vnitřní dispozice
severočeského
domu
je
charakteristická
trojdílná
dispozice (síň, světnice, komora
- obr. 6.), která je na první
pohled patrná díky umístění
vchodových dveří uprostřed
144
delší stěny. Vstupní prostor tvořila síň, která oddělovala světnici orientovanou k průčelí od
chléva a komory. Toto základní trojdílné členění se opakovalo i v patře.
Pro Lužické hory je také typická barevnost staveb. Charakteristické je výrazné rozlišení
architektonických článků stavby a výplňového zdiva, tedy tmavý nátěr nosné dřevěné
konstrukce a světlé výplňové plochy u hrázděných staveb, u poloroubených staveb kontrast
mezi tmavou dřevěnou částí domu a většinou světlou omítkou zděné hospodářské části
objektu.
Poslední dřevěné roubené domy byly v řešeném území stavěny na počátku 20. století
v období první světové války. Velké soubory domů lidové architektury lze vidět například ve
městě Cvikov či Kamenický Šenov, v obcích Chřibská, Doubice, Horní a Dolní Světlá,
Krompach, Mařenice, Naděje, Trávník, Rousínov, Polevsko, Petrovice aj.
Obr. 7. Severočeský patrový roubený dům chlévního typu /Heřmanice v Podj./
Regiony lidové architektury
Řešené území leží na hranici 3 regionů lidové architektury – region Lužické hory; Podhůří
Lužických hor a Novoborsko; Děčínsko a Šluknovský výběžek (Pešta, 2009; 2011). Hranice
mezi regiony nelze přesně vymezit, v průběhu času docházelo k vzájemnému ovlivňování,
prolínání i kulturním překryvům a z tohoto důvodu se mohou v rámci jednoho sídla setkávat
prvky z více regionů.
Region Lužické hory, který v řešeném území převažuje, je charakteristický sídelní
strukturou údolní lánové vsi. Zástavba vesnic je zde dodnes dobře dochovaná, převažuje
roubená architektura. V níže položených vsích (Mařenice, Rynoltice) tvoří větší domy
zemědělských usedlostí patrové objekty, příbuzné především s lidovou architekturou regionu
Podhůří Lužických hor. Domy tohoto regionu většinou postrádají pavlače, v přízemí jsou
nejčastěji roubené jen světnice, patra jsou dřevěná celá. Plošně však v regionu převažují
domy přízemní (zejména ve výše položených sídlech). Typickými znaky staveb regionu jsou
do oblouku seříznutá podstávka, různé obklady stěn (nejčastěji bedněné nebo imitující
kvádrovou bosáž), břidlicí zdobený štít a vikýře ve tvaru „štičí tlamy“. Často se objevuje i
prvek tzv. sněhových domečků (Schneehäsel) – zádveří v podobě budky. Mezi nejvíce
zachovalé sídelní celky řešeného území spadající do tohoto regionu náleží: Mařenice,
Krompach, Valy, Dolní a Horní Světlá. Cenné jsou rovněž Rynoltice a Polesí.
Region Podhůří Lužických hor a Novoborsko zasahuje do řešeného území z jihu, lze ho
vymezit jako obdélník mezi městy Nový Bor, Jablonné v Podještědí, Mimoň a Česká Lípa.
V regionu dominují velké patrové roubené domy. Stejně jako v regionu Lužických hor i zde
chybí domům pavlače. Charakteristická je zde obloukovitá podstávka bez výrazného
zdobení, dekorativní obklady stěn a zdobené štíty. Specifickým fenoménem regionu jsou tzv.
145
sklářské domy, tedy objekty bez hospodářského zázemí, patřící bohatým sklářským rodinám
(např. Nový Bor, Polevsko). Tyto domy jsou mimořádných kvalit, zejména z hlediska
architektonických řešení, profesionální tesařské práce a mnohých netradičních zdobných
detailů. Cenné sídelní celky regionu, které se nacházejí v řešeném území, jsou Polevsko,
Nový Bor a Kamenický Šenov.
Region Děčínsko a Šluknovský výběžek je velmi rozmanitou oblastí, která zasahuje do
Saska (resp. Lužice), Českého středohoří i Lužických hor. Většina vesnic regionu je
charakteru lánové vsi v dlouhých potočních údolích (Chřibská, Líska). V zástavbě se
uplatňují stavby patrové i přízemní, případně polopatrové. Charakteristickými znaky staveb
jsou podstávky /s dekorativním klenákem/ a výrazně dekorativní obklady stěn i štítů.
K nejcennějším vesnickým celkům regionu v řešeném území patří Kytlice, Chřibská, Doubice
a Kyjov.
Obr. 8. Domy prezentující regiony lidové architektury v Lužických horách (A. region Lužické
hory, B. region Podhůří Lužických hor a Novoborsko, C. region Děčínsko a Šluknovský
výběžek)(zdroj: Pešta 2009, 2011)
Obr. 9. Severočeský přízemní roubený dům komorového typu /Svor/
Památkově chráněná území
V řešeném území se nachází několik historicky významných sídel, které Ministerstvo kultury
České republiky vyhlásilo roku 1992 městskou památkovou zónou. Jedná se o Jablonné
v Podještědí, Kamenický Šenov, Nový Bor, Českou Kamenici a Jiřetín pod Jedlovou.
146
Severovýchodně od Jablonného v Podještědí zasahuje do řešeného území krajinná
památková zóna (KPZ) Lembersko vyhlášená Ministerstvem kultury České republiky roku
1996. KPZ Lembersko představuje komponovanou kulturní krajinu vytvořenou v okolí zámku
Lemberk, zahrnuje bývalý lemberský zámecký park a přilehlé okolí mezi osadami Lvová,
Kunová, Zpěvná, Markvartice a Kněžičky. Přirozeným středem KPZ je zámek Lemberk,
stojící mimo řešené území na strmém návrší Krutina nad údolím Panenského potoka. Do
řešeného území zasahuje KPZ osadami Lvová a Kněžičky. Krajinářské kompozice spojené
se zámkem Lemberk se v řešeném území uplatňují sice lokálně, avšak významně.
Kulturní památky
Na území CHKO Lužické hory se dle údajů Národního památkového ústavu nachází celkem
187 nemovitých kulturních památek zapsaných ve státním seznamu. Z tohoto počtu je 88
památek charakteru sakrálních staveb, 61 lidových staveb, 25 staveb městských, 7 panských
sídel a fortifikací a 6 památek technického charakteru. Ochrana těchto nemovitých kulturních
památek je prováděna v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči (v
platném znění). Orgánem státní správy v oblasti památkové péče jsou obce s rozšířenou
působností /Liberec, Nový Bor, Rumburk, Varnsdorf a Děčín/. Odborným garantem je
Národní památkový ústav /pracoviště Ústí nad Labem a Liberec/.
Aktuální stav výstavby
Pro jednotlivá sídla a jejich části byly z pohledu zachovalosti charakteru sídla a jeho
převažující zástavby identifikovány ve studii Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO
Lužické hory (Ing. Kamila Svobodová, 2011) následující typické znaky:
Sídlo/osada
Arnultovice
Typické znaky krajinného rázu ve vztahu k zachovalosti sídla
původní sídelní struktura: údolní lánová ves – v důsledku
prorůstání městské aglomerace Nového Boru od 19. století
značně setřena
vizuální uzavřenost prostoru sídla daná členitostí okolního
terénu
vysoké zastoupení domů městského charakteru, průmyslových
staveb, a novotvarů
Cvikov
původní sídelní struktura: středověké město s náměstím
pravidelného tvaru, později doplněno kompaktnější zástavbou
podél cest
vyšších hodnot dosahuje území v severní části podél vodoteče a
náměstí
kombinace staveb venkovského a městského charakteru
vysoké zastoupení domů městského charakteru, průmyslových
staveb, a novotvarů, negativní působení panelového sídliště
Česká
původní sídelní struktura: středověké město s pravidelným
Kamenice (SV
náměstím
část)
městský charakter zástavby
architektonicky cenné zejm. náměstí a přilehlé měšťanské domy
převažuje střední zachovalost zástavby
negativní působení průmyslového areálu bývalých papíren
Dolní Podluží (J
původní sídelní struktura: údolní lánová ves
část)
řadové domy ve vazbě na cesty vybíhající z hlavní osy (podél
vodoteče) sídla do krajiny
vyšší zachovalost zástavby ve východní části sídla
negativní působení bývalých továrních areálů – dnes
opuštěných
147
podíl tradiční zástavby cca 50 %
Dolní Sedlo (J
část)
Dolní Suchá (J
část)
Dolní Světlá
Doubice
Drnovec
Heřmanice
Horní Podluží (J
část)
Horní Sedlo (J
rozptýlená zástavba samostatně stojících domů podél cest
rozptýlená zástavba skupin domů nebo domů samostatně
stojících podél cest
vyšší zachovalost sídelní struktury a tradiční lidové architektury
nejednotná orientace objektů v sídle
dvouřadá údolní zástavba, rozvolněného charakteru
charakter koncové lokality dlouhého řetězce lánových vsí
(Mařenice-Krompach-Světlá)
fragmenty záhumenicové plužiny
vysoký podíl tradiční zástavby cca 75 %
původní sídelní struktura: roztroušená shluková ves ve vazbě na
cesty
vysoká zachovalost sídelní struktury i tradiční lidové architektury
rozvolněnost zástavby respektující terénní členitost území
orientace objektů v sídle především ve vazbě na cesty
prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací a plochami
luk v širším krajinném rámci
negativní působení areálu bývalé továrny a ploch y sportu a
rekreace u Staré Doubické hospody
původní sídelní struktura: nepravidelná shluková ves
typické shlukové uspořádání sídla
nejednotná orientace objektů
vyšší zachovalost vykazuje západní část sídla (architektura i
sídelní struktura)
prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací v širším
krajinném rámci
rozvolněná zástavba
výrazný podíl roubené lidové architektury
fragmenty lánové plužiny
negativní působení areálu Sikr spol. s. r. o., ranče Malevil,
areálu sbírky vojenské techniky p. Chocholouška a chatkových
táborů
podíl tradiční zástavby 60 %
rozvolněnost zástavby
krajinném rámci
původní sídelní struktura: údolní lánová ves s řadovou
148
část)
Horní Světlá
Chřibská
Jiřetín
Jedlovou
část)
Kamenický
Šenov
(S
střední část)
Kněžice
Kněžičky
Krompach,
pod
(J
a
zástavbou v severní části (dřevorubecké domky)
výrazná charakterová odlišnost dvou částí sídla (řadová a
rozptýlená zástavba)
v jižní části sídla nejednotná orientace objektů, v severní části
řadová zástavba
výjimečně vysoká zachovalost sídelní struktury a tradiční lidové
architektury
dvouřadá údolní zástavba, rozvolněného charakteru
charakter koncové lokality dlouhého řetězce lánových vsí
(Mařenice-Krompach-Světlá)
zachovalá lánová plužina zejm. v severní části sídla
původní sídelní struktura: údolní lánová ves (střed sídla v 19.
století městský charakter s pravidelným náměstím)
charakterově odlišné tři části (Dolní Chřibská – Střed
s náměstím - Horní Chřibská)
nejcennější z pohledu sídelní struktury i zachovalé tradiční
lidové architektury je Dolní Chřibská
střední část – pravidelné náměstí, dochované měšťanské domy
vyšší zachovalost sídelní struktury sídla
víceřadá údolní zástavba, rozvolněného charakteru
dochované fragmenty úsekové plužiny
negativní působení výrobních areálů
původní sídelní struktura: renesanční město s pravidelným
náměstím a pravidelnou šachovnicovou ulicovou zástavbou
vysoká zachovalost typické pravidelné řadové ulicové zástavba
vysoká zachovalost tradiční lidové architektury
vysoká pohledová exponovanost (zejm. pro jižní část sídla),
uplatnění dalekých výhledů
původní sídelní struktura: původně údolní lánová ves, vyvinuta
v město s pravidelným náměstím
vyšší zachovalost sídelní struktury i tradiční lidové architektury
ve střední části severně od náměstí
údolní poloha střední části města (vizuální uzavřenost)
negativní působení průmyslových výrobních areálů a
panelového sídliště
hustější zástavba v blízkosti toku a silnice, směrem do svahů
rozvolněná
vysoká zachovalost sídelní struktury v severní části sídla pod
Petrovickým vrchem
negativní působení bývalého zemědělského skladu
vysoká zachovalost struktury sídla a tradiční lidové architektury
uspořádání usedlostí do dvorců
původní sídelní struktura: Krompach, Juliovka – údolní lánová
149
Juliovka a Valy
Kunratice
u
Cvikova (S část)
Kunratice
České
Kamenice
část)
Lada
Podještědí
Krásný Buk
Krásná Lípa
Kyjov
u
(JZ
v
ves; Valy – kobercový typ
vysoká zachovalost sídelní struktury a tradiční lidové
architektury
rozvolněný charakter zástavby ve vazbě na vodní tok a silnice
(Krompach)
hustě parcelovaná řádková zástavba po obou stranách silnic
(Valy), pohledově otevřené díky volným plochám luk mezi
řadovou zástavbou
Krompach a Juliovka – zástavba uzavřena v údolí, vizuální
uzavřenost; Valy – vizuální otevřenost, na horizontu
dochovány ojedinělé fragmenty záhumenicové plužiny
původní sídelní struktura: údolní lánová ves, později zahuštěno
v severní části podél cest
vazba zachovalejších objektů na vodní tok
západní část sídla v pohledově uzavřeném údolí
negativní působení objektu přemostění silnice I/13
střední zachovalost sídelní struktury
krajinném rámci
rozvolněná zástavba
nejednotná orientace objektů v sídle, ve vazbě na vodní tok
zahuštění zástavby
původní sídelní struktura: pravidelná zástavba ve vazbě na
cesty
vysoká zachovalost struktury sídla i tradiční lidové architektury
původní sídelní struktura: roztroušená shluková ves, z většiny
řadová ve vazbě na cesty
typická řadová zástavba ve vazbě na cesty
nejednotná orientace objektů v sídle ve vazbě na cesty
shluky domů v prolínání se vzrostlou stromovou vegetací a
plochami luk v širším krajinném rámci
vizuální otevřenost prostorů, uplatnění dalekých výhledů
původní sídelní struktura: řadová zástavba ve vazbě na cesty,
později město s pravidelným náměstím
v jižní části typická řadová zástavba v prolínání plochami luk v
širším krajinném rámci
v jižní části vizuální otevřenost
negativní působení bývalých továrních areálů, dnes většinou
opuštěných
původní sídelní struktura: roztroušená ves, usedlosti ve vazbě
na cesty
nejednotná orientace objektů v sídle ve vazbě na cesty
150
Kytlice, Falknov
Lesné
Líska
Lvová
Mařenice
Mařeničky
zachovalé fragmenty záhumenicové plužiny ve východní části
sídla
původní sídelní struktura: údolní přípotoční ves, další usedlosti
rozptýleny ve vazbě na cesty
vyšší zachovalost struktury sídla a vyšší podíl tradiční lidové
architektury
rozvolněnost zástavby respektující terénní členitost území
orientace objektů v sídle ve vazbě na cesty
krajinném rámci
původní sídelní struktura: pravidelná ulicová zástavba (v jižní
části kobercová zástavba)
střední zachovalost sídelní struktury a tradiční architektury
v jižní části vysoká zachovalost lánové plužiny (u hradu Tolštejn)
negativní působení silnice I/9
vysoká zachovalost struktury sídla
celkově střední zachovalost charakteru zástavby
v severní části cenné stavby tradiční lidové architektury
vizuální uzavřenost prostorů
dvouřadá údolní zástavba rozvolněného charakteru
zachovalá záhumenicová plužina (zejm. v severovýchodní části)
původní sídelní struktura: jednotlivé usedlosti ve vazbě na cesty
rozptýlenost zástavby, orientace objektů ve vazbě na cesty
vyšší zachovalost charakteru zástavby v Židovicích
negativní působení silnice I/13
vysoká zachovalost sídelní struktury i tradiční lidové architektury
typické uspořádání objektů do dvou řad podél vodoteče
údolní poloha sídla, pohledová uzavřenost prostorů
dominantní pohledové působení kostela sv.Máří Magdaleny a
vrchu Kalvárie s kaplí Božího hrobu
negativní působení ocelokolny v centru obce
původní sídelní struktura: rozptýlená lánová ves
vysoká zachovalost sídelní struktury
rozvolněný charakter zástavby ve vazbě na vodní tok a silnici
vyšší podíl staveb zachovalé lidové architektury
krajinném rámci
151
Myslivny
Mlýny
Naděje
Nový
část)
Bor
Petrovice
Polevsko
Prysk
(S
původní sídelní struktura: ulicová řadová zástavba oboustranně
podél cesty
střední zachovalost charakteru zástavby
typická pravidelná řadová zástavba nízkých chalupnických
domků ve vazbě na komunikaci
vyšší zachovalost sídelní struktury
vyšší zachovalost tradiční lidové architektury v západní a
východní části sídla
uplatnění výhledů na okolní svahy v rámci celého sídla
původní sídelní struktura: nepravidelná shluková ves s řadovou
zástavbou v severní části
výjimečně vysoká zachovalost tradiční lidové architektury
vizuální otevřenost v rámci sídla, uplatnění dalekých výhledů a
okolních terénních dominant
původní sídelní struktura: pravidelná kobercová zástavba,
barokní město s pravidelným náměstím, architektonicky cenná
část tzv. zahradního města mimo CHKO
zástavba městského charakteru
vyšší zachovalost charakteru zástavby severně od náměstí
charakteristická pravidelná zástavba parcel
převažují stavby menšího měřítka (pouze na západě průmyslově
objekty vyššího měřítka)
negativní působení průmyslových a obchodních areálů
původní sídelní struktura: údolní lánová ves s vyšším
zahuštěním zástavby ve střední části
vyšší zachovalost sídelní struktury (zejm. v severní části a
v okolních osadách)
vysoká zachovalost tradiční lidové architektury v severní části a
v osadě pod Sokolem
původní sídelní struktura: údolní lánová ves, později přibyla
zástavba ulicového typu
vysoká zachovalost struktury sídla a tradiční lidové architektury
ve střední a západní části
orientace objektů ve vazbě na cesty
pohledová uzavřenost sídla v údolí podél hlavní komunikace,
v ulicích vybíhajících od hlavní osy vizuální otevřenost
dochované fragmenty záhumenicové plužiny v severní a jižní
části sídla
152
Polesí,
Louže
Černá
Rousínov
Rozhled,
Jedlová
Rybniště, Nová
Chřibská
Rynoltice
část)
(S
střední zachovalost sídelní struktury, vysoké zahuštění v jižní
části
z pohledu zachovalosti tradiční architektury hodnotný zejména
Horní Prysk
zahuštění zástavby v údolí podél komunikace a vodoteče
uplatnění výhledů na okolní svahy v rámci sídla
negativní působení výrobního areálu Preciosa a.s.
negativní působení rozptýlené chatové výstavby
původní sídelní struktura: původně ulicová zástavba, později
zastavěno do tzv. kobercového uspořádání
umístění v kotlině pohledově uzavřené zalesněnými svahy
vyšší podíl zachovalé tradiční lidové architektury, převažují
přízemní domy s roubenými světnicemi
typické tzv. kobercové uspořádání sídla
dvě charakterově odlišné části (severní – kobercová zástavba,
pohledová otevřenost; jižní údolní lánová, pohledová
uzavřenost)
rozvolněnost zástavby (zejm. v severní a střední části)
původní sídelní struktura: ulicová rozptýlená zástavba
(Rozhled); řadová ulicová (Jedlová)
střední zachovalost sídelní struktury a tradiční architektury
prolínání zástavby se vzrostlou stromovou vegetací podél osy
tvořené silnicí
vysoká zachovalost lánové plužiny v jižní části (ve vazbě na
hrad Tolštejn)
negativní působení chatových objektů
původní sídelní struktura: ulicová řadová zástavba (Rybniště);
rozptýlená shluková zástavba (Nová Chřibská)
vysoká zachovalost charakteru zástavby v lokalitě Nová
Chřibská
prolínání řadové zástavby se vzrostlou stromovou vegetací
v širším krajinném rámci
negativní působení areálu pily a velkých lokalit nové výstavby
vysoká zachovalost struktury sídla (s výjimkou severní části
zahrádkářských kolonií)
lineární uspořádání domů podél vodoteče ve dvou řadách, často
zahuštěné ve středové části
vysoký podíl zachovalé tradiční lidové architektury
negativní působení chatové osady v S části obce
153
Studený
Svor
Trávník
Vesnička
rozvolněnost zástavby směrem od potoka do svahů
umístění v kotlině, pohledově uzavřené prostory
zachovalé ojedinělé fragmenty lánové plužiny
vyšší zachovalost struktury sídla zejména ve střední části sídla
ve vazbě na vodoteč
objekty zachovalé původní architektury ve střední části sídla ve
vazbě na vodní tok
údolní poloha - vizuální uzavřenost sídla
uplatnění pohledové dominanty domu č. p. 121 ve většině
východní části sídla
zachovalé fragmenty lánové plužiny při severozápadní části
sídla)
negativní působení areálu bývalé sklárny
původní sídelní struktura: nepravidelná shluková ves
vysoká zachovalost tradiční lidové architektury (výjimečně
zachovalý soubor sklářských domků v severní části sídla)
vizuální otevřenost v rámci sídla, uplatnění dalekých výhledů na
okolní terénní dominanty
původní sídelní struktura: ulicová ves s řadovou zástavbou
uplatnění pohledových os na okolní terénní dominanty
negativní působení četných ploch s novotvary
Územní plánování
Zásady územního rozvoje
Území CHKO Lužické hory leží na území dvou krajů – Libereckého a Ústeckého. Pro oba
kraje jsou zpracovány a schváleny zásady územního rozvoje. Na přípravě obou dokumentů
se Správa CHKO Lužické hory aktivně podílela v rozsahu svých pravomocí.
Územně analytické podklady
V souladu s vnitřními předpisy AOPK ČR (organizační opatření ředitele č. 37.2. ze dne 27. 9.
2012) je Správa CHKO Lužické hory poskytovatelem následujících podkladů:
•
•
•
•
oblasti krajinného rázu a jejich charakteristika
místa krajinného rázu a jejich charakteristika
územní systém ekologické stability /místní a regionální/
přechodně chráněné plochy
154
Výše uvedené podklady včetně aktualizace poskytuje Správa CHKO Lužické hory průběžně
zpracovatelům ÚAP a pověřeným úřadům.
Územní plány
Na území CHKO Lužické hory se nachází nebo svými částmi zasahuje 22 samostatných
obcí. Z těchto obcí má v současné době platný územní plán 21 z nich. Pouze obec Kytlice
nemá v současné době platný územní plán. Z 21 platných územních plánů bylo podle
zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu /v platném znění/ schváleno
8 územních plánů, zbylá část byla schválena podle předchozích předpisů. Pro jednotlivé
územní plány bylo v průběhu jejich platnosti projednáváno a schvalováno velké množství
změn. Veškeré platné územní plány na území CHKO Lužické hory byly zpracovány a
schváleny za účasti Správy. V současné době se Správa CHKO Lužické hory aktivně
zapojuje do procesu přípravy a schvalování jednotlivých územních plánů a této agendě
věnuje prvořadou a systematickou pozornost. V souvislosti s přijetím zákonů č. 186/2006 Sb.
o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o
vyvlastnění a zákonem č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb. o územním
plánování a stavebním řádu a některé související zákony, došlo k výrazným změnám
pravomocí správ CHKO v oblasti ochrany krajinného rázu v sídlech. Výše uvedenými zákony
byla podstatná část této agendy přesunuta do územních plánů. Správa s pořizovateli
územních plánů dohaduje podmínky plošného a prostorového uspořádání řešeného území a
podmínky ochrany krajinného rázu. Tento postup však v praxi přináší řadu problémů, protože
územní plány v řadě případů neumožňují řešení této problematiky v potřebné podrobnosti,
která by splňovala nároky Správy CHKO na účinnou ochranu dochovaných urbanistických
hodnot sídel a jejich tradiční architektonické zástavby jako jednoho ze základních předmětů
ochrany CHKO Lužické hory.
4.7. Doprava a inženýrské sítě
4.7.1. Doprava
Silniční doprava
Dálnice územím CHKO LH nevede. Silnice l. třídy I/13 tvoří celou jižní hranici CHKO od
Jitravského Sedla do České Kamenice v celkové délce 40 km. Trasa silnice prochází II., III. a
IV. zónou CHKO. Územím dále prochází velmi významná a frekventovaná silnice I.třídy I/9
ze Svoru do Jiřetína pod Jedlovu - Mýto v délce 10 km, tato silnice rozděluje CHKO LH na
východní a západní část a směřuje k státní hranici s Německem. Silnice prochází II., III. a IV.
zónou CHKO. Připravuje se výstavba kruhového objezdu ve Svoru, jehož součástí má být
přeložka silnice I/9 vedená mimo obec Svor. Po zprovoznění nové kapacitní silnice pro
veškerou dopravu I/35 Bílý Kostel – Hrádek nad Nisou – Polsko/Německo (lze očekávat odliv
tranzitní dopravy ze silnice I/9. Projekčně je připravena i přeložka silnice I/13 v úseku Lvová
– Rynoltice.
Silnice II. třídy (II/263, II/264 a II/265) na území CHKO LH spojují Českou Kamenici přes
Lísku se Šluknovským výběžkem a silnice II/270 spojuje Jablonné v Podještědí přes
Petrovice s Německem. V roce 2010 byl realizován stoupací pruh Líska jako významnější
stavba na silnicích II. třidy. Silnice III. třídy měří cca 133 km.
Hraniční přechody
Pro osobní automobily, autobusy a pěší slouží hraniční přechod Petrovice – Lückendorf. Pro
osobní automobily a pěší slouží hraniční přechod Krompach – Kurort Jonsdorf. Hraniční
přechody pro pěší ztratily smysl po vstupu České republiky do Shengenského prostoru 21.
12. 2007, od kdy je možné státní hranici překračovat volně (s výjimkou mimořádných situací).
Na frekventovaných místech (přechod turistických značených tras přes státní hranici)
155
SCHKO LH instalovala česko-německé informační tabule o některých omezeních
vyplývajících z režimu ochrany přírody v CHKO Lužické hory.
Místní komunikace
Místní komunikace doplňují základní komunikační síť především v obcích. Značná část z
nich je ve špatném technickém stavu (např. Juliovka – Krompach – Valy - státní hranice,
Krompach – Heřmanice, Juliovka – Horní Světlá, Svor – Polevsko, Polevsko – Prácheň,
Kytlice – Chřibská ap.). Místní komunikace mají velký význam pro rozvoj zástavby zejména
ve III. a IV. zóně CHKO LH, v zastavěných územích.
Účelové komunikace
Významné jsou zejména lesní účelové komunikace. Z důvodu zavádění moderních
harvestorových výrobních technologií je v současnosti vyvíjen vlastníky lesa silný tlak na
budování nových komunikací a rekonstrukce stávajících kapacitně nevyhovujících
komunikací. Enormní zájem o využívání těchto komunikací turisty, běžkaři a cyklisty
vyvolává v současnosti řadu střetů a problémů. Pro běžnou automobilovou dopravu účelové
komunikace neslouží, k zamezení vjezdu jsou obvykle tyto komunikace na přístupu opatřeny
závorami.
Zimní údržba komunikací (solení)
Zimní údržba komunikací probíhá v souladu se zákonem pluhováním a aplikací inertního
posypu (písek nebo drobný štěrk). Z důvodu zajištění bezpečnosti a sjízdnosti
nejvýznamnějších komunikací je povoleno na základě výjimek z § 26 odst. h) zákona solení
silnic 1. a 2. třídy (I/9, I/13, II/263, II/264, II/265, II/270), ojediněle i jednoho úseku silnice III.
třídy Nový Bor – Polevsko – Jedličná. Na území Libereckého kraje lze na základě výjimky
solit také ostatní komunikace v případě definovaných kalamitních situací (plošné náledí).
V roce 2009 byla ŘSD, s.p. na silnici I/9 na Šébru zřízena monitorovací stanice, která
nepřetržitě vyhodnocuje stav počasí a umožňuje přesnější a účelnější aplikaci posypových
materiálů, což v konečném důsledku znamená menší zatížení prostředí. Další podobná
stanice je povolena na silnici II/263 u stoupacího pruhu Líska a uvažuje se o podobné stavbě
na silnici I/13 na Práchni.
Parkování kapacitní
Díky dostatku parkovišť návštěvníci nezákonně neparkují mimo silnice a místní komuniace a
místa vyhrazená OOP, kde by mohlo dojít k poškození předmětů ochrany CHKO. Zásadní
význam pro OPK mají kapacitní parkoviště sloužící cestovnímu ruchu, a to zejména
v turistických východiscích. V současnosti jsou to parkoviště např. v obcích Mařenice –
Myslivny a Dolní Světlá, Jiřetín pod Jedlovou – Rozhled a Česká Kamenice – Líska. Značně
jsou využívána stávající parkoviště v obcích. Při tvorbě nových územních plánů je
pamatováno na vymezení ploch pro parkování téměř ve všech obcích (např. Mařenice,
Krompach, Doubice, Polevsko, Krásná Lípa – Kyjov ap.).
Sezónní parkování
Správa CHKO Lužické hory vydává rozhodnutí o vyhrazení místa pro parkování pro
jednorázové hromadné akce a vydává rozhodnutí o vyhrazení místa pro parkování u
lyžařských vleků po dobu lyžařské sezóny na území CHKO Lužické hory.
Železničná doprava
Železniční doprava zasahuje na území CHKO 3 tratěmi:
č. 080 Nový Bor- Jedlová
č. 081 Česká Kamenice – Jedlová – Rybniště – Rumburk
č. 089 Rybniště – Varnsdorf
Problematickým bodem v budoucnosti může být vymezení koridoru územní rezervy D33A
pro železniční spojení Liberec – Česká Lípa v úseku Bílý Kostel – Rynoltice. Správa CHKO
Lužické hory dlouhodobě prosazuje variantu vedoucí mimo území CHKO.
156
Lanovky
Aktuálně nejsou. Je připravován záměr stavby sedačkové lanovky na Jedlovou.
Cyklistická doprava
Cyklotrasy na území CHKO:
Č.6 –Z Nového Boru k vrcholu Luž a zpět – 35,6 km
Č. 9 – kolem Jezevčího vrchu 33 km – CHKO LH 13 km
Č. 11 – Buková 21 km
Č. 12 – Okolo Šenovského vrchu 20 km – CHKO LH 13 km
Mezinárodní cyklokoridory
Trasa Č.8 – Dolním Podlužím 36 km – CHKO LH – 27 km, Německem 9 km
Trasa Č.10 – Kytlice-Dolní Podluží-Varnsdorf – 18,1 km, v CHKO LH 14 km, Německem 4,1
km
Trasa č.211 Spreeweg v Německu – Berlín – Praha (prochází obcí Kytlice – Kamenický
Šenov)
Trasa č. 3055,3045 a 3054 (prochází v trase Valy CZ/D – Krompach – Mařenice – Kunratice
u Cvikova).
Trasa č. 241 : Zittau – Ralsko – Praha (prochází obcí Petrovice v Lužických horách)
Nadregionální cyklokoridory
Nadregionální cyklokoridory většinou propojují významná sídla na území regionu, případně
propojují sousední regiony. Územím CHKO LH prochází trasa č. 21: Chrastava – Hřensko
(Chrastava – Andělská Hora, elektrárna – Kryštofovo Údolí – Křižanské sedlo – Jablonné v
Podještědí – Kytlice –Česká Kamenice.
4.7.2. Inženýrské sítě
Inženýrské sítě jsou v krajině vždy cizorodým prvkem, velikost jejich vlivu na přírodní a
krajinné prostředí závisí na typu inženýrské sítě a konkrétní lokalitě. V souvislosti
s výstavbou inženýrských sítí je dle konkrétní lokalizace řešena ochrana krajinného rázu,
ochrana dřevin rostoucích mimo les, ÚSES, VKP a potřeba ochrany ptáků při dosednutí na
sloupy VN. Dále je řešen termín provádění stavebních prací a případný konflikt se
základními ochrannými podmínkami CHKO, se základními a bližšími ochrannými
podmínkami ZCHÚ, a druhovou ochranou. Může docházet k úpravám trasy jednotlivých sítí,
úpravám termínu výstavby, použitých technologií apod. Přechod přes vodní toky je u
podzemních vedení navrhován v chráničce vedené souběžně se stávající mostní konstrukcí
případně v dostatečné hloubce pode dnem toku. V případě dotčení stromů pokládkou
podzemních inženýrských sítí je vyžadováno dodržování podmínek státní normy ČSN 83
9061 (2006) - Technologie vegetačních úprav v krajině – Ochrana stromů, porostů a
vegetačních ploch při stavebních pracích (dříve ČSN 18 920 z roku 1997), která upravuje
např. vzdálenost výkopu od kmene stromu, způsob hloubení výkopu, nakládání s výkopovým
materiálem, zajištění výkopu proti vysychání či vymrzání kořenů a další.
Sítě VVN, VN, NN
Územím CHKO LH neprochází žádné elektrické vedení 400 kV ani 220 kV. Vedení VVN o
napětí 110 kV prochází západní částí CHKO LH přes Studený u Kunratic směrem na
Chřibskou a Rumburk.
Od roku 1998 se objevují požadavky na zvýšení spolehlivosti zásobování Šluknovského
výběžku elektrickou energií formou výstavby propojovacího vedení VVN 110 kV Nový Bor –
Varnsdorf. Z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny lze za variantu s minimálními dopady
považovat varianty:
• vedení mimo CHKO LH (decentralizovaný zdroj ve Šluknovském výběžku nebo
zásobování z Německa)
• podzemní kabelové vedení v souběhu se silnicí I/9 a se stávajícím plynovodem.
157
Realizací nadzemní varianty vedení VVN 110 kV by došlo ke střetům se zájmy ochrany
přírody a krajiny – k výraznému trvalému znehodnocení krajinného rázu a k výraznému
negativnímu ovlivnění lesních porostů, což bylo potvrzeno i v rámci procesu EIA záměru
„Propojovací vedení 110 kV Nový Bor – Varnsdorf“, který v roce 2004 skončil nesouhlasným
stanoviskem MŽP. V ZÚR Libereckého kraje, v úkolech pro územní plánování je uvedeno, že
se má preferovat podzemní kabelové vedení trasy ve zvláště chráněném území. V ZÚR
Libereckého kraje je navržena územní rezerva pro vedení VVN 110 kV nadmístního
významu, v úseku TR Nový Bor – hranice LK – TR Varnsdorf. Koridor je v grafické části ZÚR
Libereckého kraje zobrazen jako územní rezerva koridoru pro umístění podzemního vedení
VVN 110 kV. V ZUR Ústeckého kraje je navržena územní rezerva (koridor) pro vedení VVN
110 kV vedené na území CHKO LH v souběhu se silnicí I/9 ze Stožeckého sedla (hranice
Libereckého a Ústeckého kraje) do Dolního Podluží.
Stávající vedení VN a NN jsou postupně rekonstruována. Vrchní sítě jsou často nejen
v obcích nahrazovány vodiči AES osazenými na železobetonových sloupech. Výhodou
tohoto vedení je téměř nulová údržba a možnost jeho vedení i v zalesněném prostředí bez
nutnosti kácení a častého ořezu. Negativní dopad při použití této technologie spatřujeme
zejména ve znehodnocení stavbou dotčeného místa, (znehodnocení estetické hodnoty
krajiny, harmonického měřítka, narušení kulturní a historické zástavby,…). Správa preferuje
zejména v intravilánech obcí a jejich okolí podzemní vedení. Pokud toto není možné, usiluje
alespoň o použití dřevěných podpěrných bodů. Nadzemní vedení neizolovanými vodiči jsou
realizována pouze ojediněle. Přípojky k objektům jsou již z velké části vedeny zemním
kabelem.
Ustanovení § 5a odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném
znění nařizuje: „Každý, kdo buduje nebo rekonstruuje nadzemní vedení vysokého napětí, je
povinen opatřit je ochrannými prostředky, které účinně zabrání usmrcování ptáků elektrickým
proudem“. V praxi způsobovaly největší problémy sloupy VN 35 kV s rovinnými konzelemi a
vodiči umístěnými nad konzolí větším druhům ptáků (např. dravcům). V minulosti se
nejčastěji používaly tzv. lavičky, které však nezajišťují dostatečnou ochranu ptáků na
elektrických stožárech. Po dohodě mezi zástupci energetiků a ochrany přírody doporučilo
MŽP ČR upustit od instalace laviček a používat vhodnější způsoby ochrany, zejména nové
bezpečnější typy sloupů (typ „Delta Variant“, typ „Pařát“, rovinné konzole se závěsnými
izolátory aj.) v kombinaci s izolací rizikových míst u trafostanic, případně plastové kryty na
izolátory (které jsou však méně vhodné s ohledem na nutnost průběžné kontroly a údržby).
Telekomunikační síť
Síť GSM
V uplynulých cca 15 letech byla na území CHKO LH vybudována síť GSM s téměř
celoplošným pokrytím. Největším zásahem do krajiny při budování této sítě bylo vybudování
ocelových příhradových stožárů o výšce cca 45 m na Jedlové a Práchni. Menší příhradový
stožár byl postaven v obci Svor. Ocelové popř.betonové monolitické stožáry vysoké cca 35
m jsou umístěny na Kamenném vrchu jižně od Horní Světlé, v Kytlicích a v Doubici. Další
retranslační stanice jsou umístěny v kostelních věžích (např. Polevsko, Doubice, Petrovice)
nebo na jiných objektech (kamenná rozhledna Jedlová,…). Z hlediska narušení krajiny jsou
problematické zejména příhradové ocelové stožáry na Jedlové a Práchni.
Telefonní síť
Velká část vedení byla na přelomu století umístěna pod zem. S nástupem sítě technologie
GSM zůstala v řadě obcí nefunkční nadzemní vedení, která snižují krajinný ráz prostředí
některých obcí. Jedná se o problém, který by měl být do budoucna řešen.
Solární a větrné elektrárny
Fotovoltaické elektrárny na území CHKO LH nebyly masivně budovány. Povolena a
v provozu je pouze jediná a to v uzavřeném bývalém areálu Severočeských papíren, s.p.
v České Kamenici. Elektrárna má rozlohu cca 2 ha a nachází se na samém okraji CHKO
158
v sousedství silnice I/13 a stávající rozvodny VN na ploše stávající průmyslové výroby.Vliv
stavby FVE na krajinný ráz a jiné zájmy OPK je v této lokalitě zanedbatelný.
Fotovoltaické panely v malém měřítku jsou dále individuálně umísťovány na střechách
objektů a rodinných domů.
Plynovody
Územím Správy CHKO LH prochází dva vysokotlaké plynovody. Jeden podél silnice I/9 ze
Svoru směrem na Rumburk; druhý ze Svoru – přes Lindavu, Kunratice, Jablonné, Rynoltice
– zde se rozděluje směrem na Dolní Sedlo k Hrádku nad Nisou a směrem na Bílý Kostel.
Rozvody plynových řadů v obcích jsou zřejmé z tab. č. 35 . I když jsou ve městech a obcích
vybudovány plynové řady, obyvatelé z finančních důvodů plynové přípojky nevyužívají,
v současné době ti, kteří mají možnost jiného druhu zdroje vytápění se odpojují.
Vodovody
Většina sídel na území CHKO LH je zásobována vodou z vodovodů pro veřejnou potřebu
vyjma některých menších obcí nebo jejich částí (Hely, Kamenná Horka, Kyjov, Nová
Chřibská, Studený, Mařeničky, Heřmanice v Podještědí, Lada v Podještědí, Lvová, Dolní
Sedlo), kde jsou zdrojem vody jednotlivé studny. Sídla jsou zásobována místními vodovody
nebo skupinovými vodovody (skupinový vodovod Varnsdorf – Chřibská, přivaděč Jedlová –
Krásná Lípa, skupinový vodovod Česká Kamenice – Kunratice, skupinový vodovod Česká
Lípa, skupinový vodovod Kamenický Šenov). Většina obcí je zásobována vodou z místních
vodovodů a zdrojů. Z vodovodní sítě je zásobováno v jednotlivých sídlech 80 – 100 %
obyvatel, méně jen v některých menších obcích (částech obcí) – 74 % obyvatel v Kněžících,
72 % v Mlýnech, 67 % na Valech, 38 % v Horní Světlé a Jägersdorfu, 37 % na Práchni.
Vodovody jsou nejčastěji v majetku Severočeské vodárenské společnosti, a. s. (dále SVS) a
provozují je Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. (dále SčVK). Některé vodovody jsou
v majetku a správě obcí, u jiných je vlastníkem obec a spravují je SčVK. Problémem je často
špatný technický stav vodovodní sítě a špatná kvalita vody v některých ukazatelích (např.
pH, Ca, Mg).
Existence vodovodů v obcích je zřejmá z tab. č. 35.
Trasy nových vodovodů jsou posuzovány individuálně dle výše uvedených kritérií, problémy
někdy nastávají též v souvislosti s umisťováním doprovodných objektů a zařízení (vodojemy,
vyrovnávací nádrže apod.), které mohou snížit nebo změnit krajinný ráz místa nebo oblasti.
Kanalizace a kvalita povrchových vod
Většina obcí na území CHKO LH nemá dosud vybudovanou veřejnou splaškovou
kanalizační síť s vyústěním na ČOV. Města jsou již většinou odkanalizována na jednu nebo
více centrálních ČOV (Jablonné v Podještědí včetně Markvartic, Petrovic a Lückendorfu,
Cvikov, Nový Bor včetně Arnultovic, Česká Kamenice, Krásná Lípa, Kamenický Šenov),
často je však odkanalizováno pouze centrum města bez okrajových částí, kanalizační řady
jsou postupně doplňovány.
Město Kamenický Šenov – větší část města je odkanalizována na ČOV Česká
Kamenice, část kanalizačních stok stále není přepojena na ČOV a jsou zaústěny do
Šenovského potoka. Do stok jsou vyústěna individuální čistící zařízení, převážně septiky bez
dočištění. Stoky by měly být přepojeny na ČOV do konce r. 2016, otázkou zůstává rychlost
napojení jednotlivých objektů na tyto stoky.
Město Chřibská – stav odkanalizování je neuspokojivý, jednotná kanalizace o třech
lokálních větvích samostatně zústěných do recipientu (Chřibská Kamenice), ČOV pro 50 EO
u náměstí (ve vlastnictví a správě města), do stok sváděny nedostatečně předčištěné
odpadní vody. Z obcí jsou odkanalizovány na ČOV Jiřetín pod Jedlovou (část.), Svor (na
ČOV Cvikov), Polevsko (na ČOV Nový Bor), Krompach (část, zastaralá technologie ČOV,
nyní před rekonstrukcí), Horní Podluží (pouze malá část), Dolní Podluží (část), Petrovice
(část obce odkanalizováno na ČOV Jablonné v P.).
I v obcích s vybudovanou veřejnou kanalizací je problém s napojením stávajících
objektů, vzhledem k tomu, že jednotliví vlastníci domů se často odmítají dobrovolně připojit
159
(neochota vybudování přípojek na vlastní náklady, neochota platit stočné). Pro nově
realizované objekty je napojení na kanalizační řad povinné.
Kanalizační stoky a ČOV jsou většinou ve vlastnictví SVS a provozují je SčVK, někdy
jsou ve vlastnictví obcí (Jiřetín pod Jedlovou, Krompach).
Ve většině obcí CHKO LH je odkanalizování objektů řešeno individuálně, jímkami na
vyvážení, septiky s biologickým dočištěním a domovními ČOV.
Z výše uvedených důvodů je hlavním problémem znečištění povrchových vod v CHKO
LH splaškovými odpadními vodami. Vzhledem k absenci veřejné kanalizace a centrálních
ČOV v obcích dochází k vypouštění předčištěných splaškových vod do toků z jednotlivých
zařízení pro individuální čistění odpadních vod někdy pochybného stavu a řešení. Často jsou
používány septiky bez dočištění, nebo dokonce jímky na vyvážení s přepadem do vodoteče.
Řada starších zařízení technicky nebo kapacitně nevyhovuje nebo nedochází ze strany
majitele k potřebné údržbě. Často je použito nevhodné řešení čištění, např. použití některých
typů ČOV pro rekreační objekty (narušení biologického čištění v době odstávky ČOV a
následná nižší účinnost čištění). Problém může být i v čištění odpadních vod dle platných
předpisů, pokud více objektů vypouští předčištěné odpadní vody do drobné vodoteče nebo
do vodoteče s výskytem chráněných druhů citlivých na znečištění splaškovými vodami (rak,
mihule). Přesto ale můžeme konstatovat, že situace se postupně mírně zlepšuje v souvislosti
s dokončenými výstavbami kanalizací a ČOV a modernizací individuálních čistících zařízení
v souvislosti se zánikem povolení k vypouštění odpadních vod k 1. 1. 2008 (čl. II bodu 2
zákona č. 20/2004 Sb.). Trasy nových vodovodů jsou posuzovány individuálně dle výše
uvedených kritérií. Stav odkanalizování jednot. sídel viz tab. č. 35 IS k 1. 1. 2013.
Tab. č. 35. Stav inženýrských sítí v jednotlivých obcích CHKO Lužické hory k 1.1.2013
obec/město
kanalizač
ní řad
ČOV
vodovod
plyn
-
-
*
-
*
-
-
-
*
*
*
částeč.
-
4
5
6
Měú Hrádek nad Nisou - SÚ
Dolní Sedlo
Horní Sedlo
Dolní Suchá
OÚ Rynoltice
Rynoltice
Polesí
Černá Louže
7
8
9
10
11
MěÚ Jablonné v Podještědí-SO
Kněžice
Lvová
Heřmanice v Podještědí
Lada v Podještědí
Petrovice
*
-
*
*
-
12
Markvartice
*
-
*
*
13
14
15
16
Měú Cvikov - SO
Cvikov
Naděje
Drnovec
Trávník
*
-
*
-
*
*
*
*
*
-
1
2
3
160
poznámka
ČOV
Jablonnné
v Podještědí
ČOV
Jablonné v
Podještědí
17
18
19
20
21
OÚ Svor
Svor
Rousínov
OÚ Krompach
Krompach
Juliovka
Valy
*
-
-
*
*
*
-
částečně
částečně
*
-
*
*
*
-
-
-
*
*
*
-
-
částečně
-
*
*
ČOV Cvikov
ČOV
Krompach
26
OÚ Mařenice
Mařenice
Dolní Světlá
Horní Světlá
Mařeničky
OÚ Kunratice u Cvikova
Kunratice u Cvikova
27
MěÚ Nový Bor – SÚ
Arnultovice
*
-
*
*
ČOV Nový
Bor
28
OÚ Polevsko
Polevsko
*
-
*
*
ČOV Nový
Bor
29
Měú Kamenický Šenov - SÚ
Kamenický Šenov
částečně.
-
*
*
ČOV
Č.Kamenice
22
23
24
25
30
-
-
*
*
31
32
33
Prácheň
OÚ Prysk
Prysk
Dolní Prysk
Horní Prysk
částečně
-
-
*
*
*
*
*
*
34
35
Měú Česká Kamenice- SÚ
Česká Kamenice
Horní Kamenice
*
částečně.
*
-
*
*
*
*
-
-
*
-
částečně
-
*
*
*
*
*
-
částečně
-
*
-
*
-
-
částečně
*
*
*
částečně
částečně
*
*
*
-
*
-
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
Líska
OÚ Kytlice
Mlýny
Hillův Mlýn
Falknov
Dolní Falknov
Kytlice
OÚ Kunratice u Č. Kamenice
Kunratice
Studený
Měú Varnsdorf – SÚ
OÚ Dolní Podluží
Dolní Podluží
OÚ Jiřetín
Jiřetín pod Jedlovou
Jedlová
161
ČOV Preciosa
ČOV Česká
Kamenice
11 KP
ČOV 2011
ČOV RS
Setuza
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
Rozhled
OÚ Rybniště
Rybniště
-
-
-
-
částečně
*
částečně
-
Nová Chřibská
OÚ Horní Podluží
Horní Podluží
Měú Chřibská
Chřibská
Dolní Chřibská
Horní Chřibská
Krásné Pole
-
-
-
-
částečně
*
*
*
částečně
-
*
-
*
*
*
*
část
-
částečně
částečně
-
*
-
částečně
částečně
-
*
*
-
-
-
*
-
Měú Rumburk - SÚ
Měú Krásná Lípa
Krásná Lípa
Kamenná Horka
Krásný Buk
Kyjov
OÚ Doubice
Doubice
Vysvětlivky k tabulce:
pouze BD
Hangár
ČOV K.Lípa
* ano
- ne
SÚ - stavební úřad
SO – stavební odbor
Měú - městský úřad
OÚ - obecní úřad
VTL – vysokotlaký plynovod
STL – středotlaký plynovod
ČOV – čistírna odpadních vod
Část – částečně vybudovaný řad
KP –kanalizační přípojky
BD - bytový dům
RS – rekreační středisko
4.8. Průmysl
Oblast Lužických hor byly intenzivněji kolonizována až v průběhu 13. a 14. století. V té době
byla pokryta neprostupným hvozdem, převládaly zde především listnaté či smíšené lesy
s dominantním bukem a jedlí. Hned od počátku se zde začalo rozvíjet sklářství, hutě byly
zakládány roztroušeně po celém území a postupně vznikaly a zanikaly v závislosti na
vyčerpání zásob dřeva a především křemene, potřebného pro výrobu sklářského kmene
(nejstarší huť, která je v provozu do nynějška se nachází v Horní Chřibské). Ve středověku
(od 15. století) se zde těžily polymetalurgické rudy a stříbro (např. štoly u Jiřetína, Tolštejna,
údolí Milířky). Rozsáhlé lesy a dostatek dřeva vedly k rozvoji dřevozpracujícího a později
papírenského průmyslu, na území vznikaly papírny, škrobárny, továrny na výrobu kartonů a
nábytku (např. Horní a Dolní Podluží, Česká Kamenice). S těžbou dřeva byl spojen vznik pil
(Chřibská). Další rozvoj průmyslu je dále spojen s průmyslovou revolucí a výstavbou
železnice na konci 18. a především v 19. století. Pro celou oblast hor i podhůří je
charakteristický také průmysl textilní (především plátenictví a tkalcovství), ten se rozvíjel
např. v České Kamenici, kde po roce 1855 vzniklo několik tkalcoven a přádelen, továrna na
pletené zboží a kožedělné závody (významné místo zaujímaly závody velkoprůmyslníka
162
Franze Preidla). V jiných obcích např. Jiřetíně pod Jedlovou, Dolním Podluží se rozvíjela
výroba sametu a manšestru. V souvislosti s tím vznikaly v okolí také bělidla.
Průmyslová výroba byla v minulosti významným faktorem ovlivňujícím přírodní prostředí
Lužických hor. Zejména stav lesů v souvislosti s rozvojem sklářské výroby, dále i vody a
ovzduší v pozdější době při rozvoji strojírenské, papírenské a textilní výroby značně utrpěl.
Průmyslová výroba je dnes soustředěna převážně do intravilánu měst při hranicích CHKO
LH.
Vlivem změn ve společnosti však zde dochází k útlumu průmyslové výroby a to zejména
větších podniků. Řada areálů je opuštěných a chátrá, stávají se z nich tzv. brownfields,
jejichž další využití je zatíženo náklady na likvidaci či rekonstrukci opuštěných objektů.
Řada takových areálů je např. podél Křinice v Krásné Lípě. Opuštěné areály jsou rovněž
ve Cvikově, Chřibské, Jiřetíně pod Jedlovou a jinde. V České Kamenici byla v bývalé papírně
na místě starých hal postavena fotovoltaická elektrárna.
V současné době je rozvoj průmyslové výroby soustředěn zejména do menších objektů,
převážně ve III. a IV. zónách CHKO. Jedná se například o menší sklářské hutě a výrobny
v okolí Nového Boru v Polevsku a na Práchni. Lze konstatovat, že takovéto menší objekty
průmyslové výroby zatěžují životní prostředí poměrně málo. Vliv na krajinný ráz je závislý od
konkrétního umístění v terénu a architektonického řešení. Na území CHKO LH fungovalo
v minulosti několik pil a dřevozpracujících závodů, dnes je v provozu pouze pila v Chřibské.
Na území CHKO LH nejsou v současnosti umístěny novostavby velkokapacitních
výrobních a skladovacích hal. Snaha o výstavbu takovýchto objektů byla v minulých letech
ve Cvikově u benzínové pumpy u silnice I/13. Byla však Správou CHKO LH zamítnuta
zejména z důvodu závažného narušení krajinného rázu a negativního ovlivnění vodního
režimu.
Výčet stávajících průmyslových podniků:
Lužické hory a jejich podhůří jsou i nadále spjaty se sklářským průmyslem. Největší podniky
se dnes nacházejí v Kamenickém Šenově - Severosklo Kamenický Šenov, s.r.o. (svářečská
skla), Jilek 1905, s.r.o. (dříve součást podniku Crystalex v Novém Boru), K-lights, s.r.o.
(křišťálová svítidla), a Novém Boru - GLASS METAL, spol. s.r.o., Crystalex s.r.o. a
Egermann s.r.o (již mimo CHKO). Sklářství se nadále rozvíjí i v Polevsku, kde funguje
sklářská huť - Klára - sklářská huť s.r.o a podniky C.B.B. s.r.o. a AP crystal s.r.o., v Chřibské
- Bohemia glas Chřibská, s.r.o. a Glassworks Chřibská, s.r.o., a v Okrouhlé - HG atelier
design, s.r.o. V řadě dalších obcí se setkáme s drobnými soukromými sklářskými podniky.
Dalším významným odvětvím byl v minulosti také textilní průmysl, na řadě míst (Krásná
Lípa, Česká Kamenice, Nový Bor, Horní a Dolní Podluží aj.) tak vznikly tkalcovny, přádelny a
s nimi spojené barvírny. Z tohoto pohledu existují dnes větší podniky pouze v Krásné Lípě
(ColorJersey, s.r.o. a Novia Fasion s.r.o.).
Na území zůstala zachována pila v Chřibské – podnik Uniles a.s., zajišťující prodej
dřeva i řeziva. Z dřevozpracujících podniků lze zmínit firmu Max-Moser, s.r.o. ve Cvikově,
papírenský průmysl zastupuje závod Papírna Apis, s.r.o. (České Kamenice) na okraji CHKO.
V oblasti je dále i řada strojírenských podniků - Tenos, s.r.o. (Kamenický Šenov, výroba
kovových dílů), Diosna CS s.r.o. a Euro topoz.s.r.o. (Krásná Lípa, potravinářské stroje),
Morton Trade, a.s. (Cvikov, polygrafické stroje, již mimo CHKO), Sitos - Průmyslová síta - IS,
s.r.o. a Sikr, s.r.o. (Jablonné v pod Ještědí, výroba průmyslových sít a pletiv), CNC technik,
s.r.o. (Kytlice, kovoobrábění), Artifex s.r.o (Nový Bor), Profi regal, s.r.o. (Rynoltice) aj.
Z dalších odvětví jsou zastoupeny: potravinářský průmysl – pekárny např. Limmo food
s.r.o. (Česká Kamenice), polygrafický průmysl - Tisk Krásná Lípa s.r.o., elektrotechnický Mavis Nový Bor s.r.o. (měřící přístroje), stavebnictví - Ricom gas, s.r.o. (Cvikov, výroba
komínových systémů), FENSTRA PLAST spol. s r.o. (Svor, výroba plastových oken) atd.
163
4.9. Zacházení s odpady
Nakládání s odpady v CHKO Lužické hory je řešeno Obecně závaznými vyhláškami
jednotlivých měst a obcí:
- kterými je stanoven systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a
odstraňování komunálních odpadů včetně systému nakládání se stavebním odpadem
na jejich území
- o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění,
využívání a odstraňování komunálních odpadů
Likvidace odpadu v CHKO Lužické hory:
Směsný (netříděný) komunální odpad je svážen na zabezpečené skládky mimo
Chráněnou krajinnou oblast Lužické hory v Rožanech okres Děčín, v Mimoni a
Volfarticích okres Česká Lípa či do spalovny tuhého komunálního odpadu TERMIZO
v Liberci.
Tříděný odpad - ve všech městech a obcích jsou umístěny speciální kontejnery
příp. pytle na sklo, papír, plasty (případně se dají využít i sběrné dvory), jejichž
likvidaci zajišťují odborné firmy
Velkoobjemový komunální odpad mohou občané ukládat do sběrných dvorů (např. v
Krásné Lípě, Kamenickém Šenově, Rybništi, Jiřetíně pod Jedlovou, Novém Boru) či
v menších obcí do sběrných místností. Likvidaci zajišťují smluvně odborné firmy.
Nebezpečný odpad mohou občané ukládat do sběrných dvorů (např. Krásná Lípa
Kamenický Šenov, Jiřetín pod Jedlovou, Nový Bor) či v menších obcích do sběrných
místností. Nejméně 2 x ročně je ve městech a obcích organizován svoz
nebezpečného odpadu.
Bioodpad – v některých městech je možné biomasu odvézt na sběrné místo (např.
Krásná Lípa, Jiřetín pod Jedlovou), kde se kompostuje. Ve vesnicích lidé většinu
bioodpadu kompostují sami na svých zahradách.
V některých městech je třídění odpadů na velmi dobré úrovni. Např. město Nový Bor se
pravidelně umísťuje na předních pozicích v soutěži Libereckého kraje – „Zlatá popelnice“, při
které jsou finanční částkou odměňovány města i obce s nejefektivnějším způsobem třídění
odpadů. Ve stejném duchu na území Ústeckého kraje probíhá soutěž „Skleněná popelnice“,
ve které se dobře umísťují města Kamenický Šenov a Krásná Lípa.
Staré zátěže:
V minulosti byl tuhý komunální odpad odkládán na skládky v CHKO Lužické hory v
Krásném Poli, Kamenickém Šenově, Rousínově, Mařenicích a Polevsku. Některé byly
později částečně rekultivované.
Menší nepovolené skládky, které se vyskytovaly v téměř všech obcích byly zrušeny a
částečně rekultivovány. Nově zjištěné černé skládky jsou obcemi likvidovány v rámci
odpadového hospodářství. Likvidace černých skládek je povinností vlastníků pozemků.
Negativní jevy:
stále vznikají nové černé skládky, i přesto že jsou v obcích sběrné dvory, stále
dochází k ukládání komunálního odpadu, autovraků, elektroodpadu, pneumatik aj.
v lesních porostech či jinde ve volné krajině
nepovolené navážení inertních zemin, stavebních sutí nebo výkopků v místech
terénních vln a zlomů nebo v kolejích polních či lesních cest apod.
ukládání bioodpadu ze zahrad za hranicemi pozemků a na břehové hraně vodních
toků Kamenice, Chřibské Kamenice, Svitávky
z tuhého komunálního odpadu se třídí pouze cca 10-15 %
164
4.10. Těžba nerostných surovin
Na území CHKO se nacházejí následující evidovaná ložiska nerostných surovin (viz tab. č.
36).
Tab. č. 36: Přehled evidovaných ložisek nerostných surovin
typ ložiska
ident.
název
těžba
číslo
výhradní
3018400
Polevsko
dřívější povrchová
nevýhradní
5238600
Horní Kamenice současná povrchová
nebilancované 5016100
Jablonné v
dřívější povrchová
Podještědí
Šenov –
dosud netěženo
Šenovský vrch
Krásná Lípa
dosud netěženo
Nerost.
surovina
čedič
štěrkopísek
spraš
čedič
baryt, fluorit
Výhradní ložiska zásob nerostných surovin – stavební kámen čedič – jsou omezena na
lokalitu Polevsko, jsou zde 2 dobývací prostory (70079 Polevsko a 71009 Polevsko I), lomy
byly otevřeny 1961, resp. 1984. Těžba byla zastavena na základě rozhodnutí okresního
báňského úřadu v Liberci ze dne 17. 12. 1990 pod č. j. 3028-To/90. V současnosti je vedeno
jako ložisko se zůstatkovými zásobami, které lze využít za změněných ekonomických
podmínek.
V době platnosti minulého plánu péče byl v roce 2005 na návrh SCHKO LH zrušen
dobývací prostor výhradního ložiska čediče Prysk. Tento dobývací prostor byl vyhlášen
rozhodnutím Ministerstva výstavby ČSR (2. 10. 1961, č. j. OVTZ/II/443/61), dobývání ložiska
bylo zastaveno (rozhodnutí OBÚ Liberec 8. 6. 1983, č. j. 2087-Hv/1983), bilanční a
nebilanční zásoby odepsány a vyjmuty z evidence (rozhodnutí Ministerstva průmyslu a
obchodu ČR, 13. 7. 2005, č. j. 33173/2005/03300) a dobývací prostor zrušen (rozhodnutí
OBÚ Liberec, 28. 11. 2005, č. j. 3535-02/05).
V současnosti je těženo pouze 1 ložisko nevyhrazených nerostů – stavebních písků –
v Horní Kamenici (rozhodnutí o přípustnosti stavby pískovny v České Kamenici Okresního
národního výboru v Děčíně, odboru výstavby a územního plánování pod č. j. Výst. 328/2581/75-Ně/Pa ze dne 1. 7. 1975). Na ložisku je těžba maloobjemová, omezená, pro potřeby
města, s minimálními dopady na životní prostředí a řešitelnými střety zájmů. V 1km zóně vně
území CHKO LH je těženo nevýhradní ložisko nevyhrazeného nerostu (štěrkopísky) jižně od
obce Rynoltice.
Na území CHKO jsou evidována 3 nebilancovaná ložiska, těžba na Šenovském vrchu je
z hlediska ochrany přírody nepřijatelná (i zákonem zakázaná – I. zóna).
Těžba nerostných surovin byla v Lužických horách zahájena již ve středověku. Měď,
olovo, stříbro a cín v Jiřetíně pod Jedlovou. Vápenec se těžil na JZ svahu Vápenného vrchu
(dnešní Přírodní rezervace Vápenka), čedič u Nové Huti, na Zlatém vrchu, Stříbrném vrchu,
na Sokole, u Horního Sedla, pískovec na Plešivci, Hvozdu, Jílovém vrchu aj. Všechny tyto
malé lomy jsou nyní opuštěné, nacházejí se na LPF, nejsou parcelně vylišené, neexistuje o
nich žádná písemná dokumentace.
Na lokalitách bývalých lomů probíhá spontánní sukcese rostlinných a živočišných druhů,
místy se vytváří zajímavé mokřadní nebo skalní biotopy, například lom Prysk (Klučky),
Polevsko nebo Horní Sedlo. Rekultivace není žádoucí, Správa CHKO LH upřednostňuje
přirozené ekologické procesy, nebo se snaží aktivně uchovat cenné biotopy vzniklé
v bývalých lomech v důsledku těžby (výřez náletových dřevin v blízkosti tůní). Ve zrušeném
dobývacím prostoru Prysk SCHKO LH uvažuje o vyhlášení přírodní památky jako ukázky
sloupcovité odlučnosti čediče.
165
4.11. Rekreace a turistika
4.11.1. Potenciál oblasti pro rekreaci, sport, turistiku
Lužické hory byly v minulosti v rámci ČR z hlediska rekreace a cestovního ruchu poněkud
opomíjenou lokalitou, jejíž potenciál je však v současné době objevován a využíván. CHKO
Lužické hory má atraktivní přírodní prostředí s unikátním reliéfem terénu, vysokým podílem
lesních porostů, horskými a podhorskými loukami, vodními toky a plochami, městskými i
venkovskými sídly s řadou památek a dochovaných staveb lidové architektury. To vše spolu
s hustou a kvalitní sítí komunikací a turistických tras vytváří předpoklady pro celou řadu
sportovních a rekreačních aktivit.
Území je dobře dostupné hromadnou dopravou (vlakovou i autobusovou) i individuální
automobilovou dopravou. Lužické hory nemají ve svém bezprostředním okolí velké sídelní
útvary, což zapříčiňuje poměrně nižší návštěvnost území, zejména víkendovou a jednodenní.
Svojí polohou mají Lužické hory velký potenciál návštěvnosti i ze sousedních zemí,
zejména Spolkové republiky Německo a v menší míře i Polské republiky. Státní hranice mezi
ČR a SRN vede po hlavním hřebenu Lužických hor a dělí tak území na Lužické hory a
Žitavské hory (Zittauer Gebirge). Toto území bylo již v 19. stol. předmětem zájmu tehdejšího
převážně německého obyvatelstva. Vznikaly zde různé turistické i horolezecké spolky, na
řadě vrcholů byly postaveny rozhledny nebo restaurace a turistické chaty (Studenec,
Jedlová, Luž, Hvozd). Tento zájem o turistiku přetrval na německé straně dodnes a cizinci
vždy tvořili významnou část návštěvníků CHKO LH. Po odstranění hraničních bariér v
souvislosti se schengenským prostorem proto nebyla pozorována zvýšená návštěvnost.
Pro rozvoj turistického ruchu a sportovních aktivit je do jisté míry limitujícím faktorem i
typ, množství a kvalita ubytovacích a stravovacích zařízení v regionu. Většina těchto zařízení
jsou malé penziony a hotely, vybudované převážně ve stávajících vesnických objektech.
Novější stavby pocházejí převážně ze 70. a 80. let minulého století jako pozůstatky
podnikové rekreace. Dnes jsou často v nedobrém technickém stavu a také jejich
architektonický výraz zpravidla negativně ovlivňuje krajinný ráz. Z nově vzniklých
ubytovacích a stravovacích kapacit, které mají významnější vliv na turistický a sportovní ruch
v regionu lze zmínit Ranč Malevil v Heřmanicích u Jablonného v Podještědí, provozující
mimo jiné aktivity i golfový areál.
Rekreační a sportovní využívání krajiny zaznamenává zejména v posledním desetiletí
velmi dynamický rozvoj. Všeobecný rozvoj sportovních a rekreačních aktivit v řadě případů
naráží na principy udržitelného rozvoje krajiny a přírodního prostředí a koliduje se zájmy
ochrany přírody. Dochází na jedné straně ke koncentraci návštěvníků v některých lokalitách,
na druhé straně mají mnohé aktivity tendenci k plošnému rozšiřování po většině území
CHKO LH. Důsledkem je přetížení některých lokalit a zároveň úbytek rekreací nedotčených
částí krajiny, vnímaných jako klidové území. Velká část návštěvníků regionu navštěvuje
zejména tradiční výletní a rekreační lokality v okolí Lužických hor (např. NP České
Švýcarsko, Máchův kraj, Jizerské hory a Ještědský hřbet). V posledním desetiletí však lze
zaznamenat zvýšený zájem právě o Lužické hory, zejména pro jejich charakter klidové
lokality.
Přesný počet návštěvníků lze jen velmi obtížně určit, protože zatím nejsou využívány
nástroje a metody k měření návštěvnosti. Ubytovací kapacity jsou pouze odhadovány,
přesná kapacita a obsazenost objektů soukromé rekreace není známa. Navíc podstatnou
část turistů tvoří jednodenní návštěvníci, kteří v území nepřenocují. Významná část objektů
na vesnicích neslouží k trvalému bydlení, ale k rekreaci, jejich uživatele lze také považovat
za rekreanty a návštěvníky.
Rozvoj cestovního ruchu je jednou z priorit všech rozvojových úvah a strategických
dokumentů regionálních samospráv od úrovně obcí po krajské úrovně. Cestovní ruch je
považován za významnou ekonomickou aktivitu s velkým potenciálem pro vznik a udržení
pracovních míst, tvorbu zisku u podnikatelských subjektů a zprostředkovaně pro naplňování
veřejných rozpočtů. Vzhledem k omezování až likvidaci tradiční zemědělské výroby, lesnictví
i průmyslových odvětví (textilní, sklářská, strojírenská výroba), je rozvoj cestovního ruchu
166
považován za jejich alternativu. Toto očekávání však není podloženo seriózními
sociologickými a ekonomickými rozbory a studiemi.
Rekreace, sport a turistika jsou lidské činnosti, které mají velmi významný a stále
rostoucí vliv na stav chráněných území, jejich rozvoj a dlouhodobou možnost zachování
předmětů ochrany. Správa CHKO Lužické hory spolu se Správou CHKO Jizerské hory proto
v roce 2005 iniciovala zadání studie, která měla formulovat potenciál pro rozvoj cestovního
ruchu z pohledu limitů ochrany přírody a krajiny. Byl zpracován dokument s názvem „Šetrný
rozvoj cestovního ruchu (Územní studie rozvoje)“.
Některé turisticky atraktivní a intenzivně navštěvované lokality:
− PP Bílé kameny (Sloní kameny, Sloní skály) u Jítravy – turistický cíl
− Popova skála, Vraní skály u Hrádku n Nisou – skalní vyhlídka, pískovcové útvary
− Hora Hvozd u Krompachu – hraniční vrchol, rozhledna
− Ranč Malevil – golf, jízdárna
− Naděje – přehrada, ledová jeskyně
− Horní Světlá – Myslivny – turistický cíl, sjezdovky, výchozí místo na zimní běžecké tratě,
výchozí místo výstupu na Luž
− Brazilka – turistický hraniční přechod, přírodní památka s naučnou stezkou
− Krkavčí kameny - pískovcové útvary poblíž turistického hraničního přechodu
− Hora Luž – hraniční vrchol, nejvyšší hora Lužických hor, 793 m n. m
− Hora Jedlová – rozhledna, sjezdovky
− Zřícenina Hradu Tolštejn – turistický cíl, výhled
− Hora Klíč – turistický cíl, panoramatický výhled
− Polevsko – lyžařský vlek, běžecké tratě
− PP Pustý zámek – geologická zajímavost, výhled
− NPP Zlatý vrch – geologický zajímavost
− PR Studený vrch – rozhledna
− Vrch Spravedlnost – přírodní rezervace, výhled
4.11.2 Hlavní provozované aktivity
Pěší turistika
V Lužických horách je vybudována kvalitní a poměrně hustá síť značených turistických tras.
Ta je doplněna sedmi naučnými stezkami, z nichž 3 jsou udržovány Správou CHKO LH,
ostatní provozují jiné subjekty.
Pěší turistika patří k jedné z forem z tzv. měkkého turismu a je proto Správou CHKO
podporována. V rámci pěší turistiky je během roku různými subjekty organizováno několik
hromadných akcí, např. „Pochod za kvetoucí měsíčnicí“. Také Správa CHKO LH organizuje
ročně několik vycházek a exkurzí s odborným vedením, určených pro veřejnost. Těchto akcí
se účastní obvykle několik desítek účastníků a jsou velmi dobře přijímány a hodnoceny.
AKCE
obvyklý měsíc počet
konání
účastníků
Za kvetoucí měsíčnicí
cyklo
turistická
Lužická padesátka
Výšlap na Popovku
Skalními hrádky Labských pískovců
5
5
5
10
8
Celkem
200
500
660
250
100
1 710
167
Orientační běh (OB) a ostatní běžecké akce
Na rozdíl od pěší turistiky orientační běh postihuje část krajiny plošně. Závodníci se pohybují
mimo cesty v terénu a při jejich vysokém počtu dochází ke značnému rušení živočichů,
zejména v době rozmnožování. Je proto nutné tuto aktivitu směřovat do období mimo
rozmnožování živočichů a do lokalit, kde se živočichové citlivě reagující na vyrušení
nevyskytují.
AKCE
běh do vrchu Studenec
běh do vrchu Klíč
Saxbo - OB
Chrastavský pohárek - OB
Bohemia - OB
ROB - OB
ultramaraton
různé tréninky
Polevský běh lyžařů
Kytlický minitriatlon
obvyklý měsíc max.
počet
konání
účastníků
4
100
12
50
5
800
10
300
7
1 500
9,10
40
8
100
100
4
100
8
200
Celkem
3 290
Geocaching
Pohybová aktivita v přírodě spočívající v individuálním hledání bodů se schránkami v terénu
pomocí souřadnic GPS. Tato aktivita může mít negativní dopad v případě, že body se
schránkami jsou nevhodně umístěny v lokalitách se zvýšeným stupněm ochrany, případně
výskytem ZCHD. Limitující faktorem je také počet návštěvníků lokality. Cestou k řešení
případných konfliktů s ochranou přírody je konzultace vhodnosti umístění schránky před
jejím zveřejněním, případně přemístění již nevhodně instalovaných schránek.
Golf
V současnosti narůstá obliba golfu u některých skupin obyvatel a s tím i požadavků na
budování golfových hřišť a areálů. Na území CHKO Lužické hory je v provozu jeden golfový
areál – Ranč a golf Malevil. Je zde vybudované 18-ti jamkové hřiště, které je začleněno do
okolní krajiny, golfový klub a zázemí je ve stávající budově ranče. Samotná hra golfu
nepředstavuje problém, škodlivé může být nadměrné používání hnojiv a pesticidů při údržbě
trávníků a dále odvodňování některých ploch. Terénní úpravy a modelace hřiště může
negativně ovlivňovat krajinný ráz. Zejména o víkendech zde dochází ke značné koncentraci
lidí, což klade značné nároky na zázemí, včetně parkování.
Horolezectví
Tento sport má v Lužických horách dlouhou tradici. Navazuje na lezectví v Českosaském
Švýcarsku a tradici horských spolků. Některé skalní útvary v Lužických horách slézali
odvážní jedinci již koncem 18. století, ale k prvním horolezeckým výstupům došlo až o 100
sto let později, často s použitím zauzlených lan a provazových žebříků. V roce 1893 členové
Alpského spolku v Novém Boru vybudovali stezku na vrchol Klíče. Prvovýstupy na většinu ze
sedmi skalních věží v komplexu Horních skal podnikl liberecký horolezec a básník Rudolf
Kauschka v roce 1904.
V současné době je v CHKO Lužické hory vyčleněno několik terénů pro provozování
horolezectví:
− Horní skály na Horním sedle mezi Rynolticemi a Hrádkem nad Nisou jsou nejvíce
frekventovanou horolezeckou lokalitou v Lužických horách. Je zde několik pískovcových
168
věží tvořených poměrně tvrdým prokřemenělým pískovcem, odolným proti otěru, proto
jsou stopy po poměrně intenzivním lezení minimální a lezení je zde povoleno.
− Vraní skály u Horního sedla nejsou příliš lezecky využívány, horolezectví je zde povoleno.
− Přírodní památka Bílé kameny u Jítravy je skupina skalních útvarů využívaných k lezectví
odedávna. V minulosti zde byly dokonce do skal vysekány stupy pro lepší dosažení
jednotlivých vrcholků a byly zde zabudovány slaňovací a jistící kruhy. Bílé kameny jsou
tvořeny velmi měkkým pískovcem, kde jsou stopy po minulé lezecké činnosti velmi
zřetelné. V dnešní době není z důvodu enormního poškozování horolezectví ani výstup na
jednotlivé skály povolen.
− Výří skála (v mapách také uváděný Panenský kámen) v NPR Jezevčí vrch je osamocený
pískovcový útvar mimo značené cesty, s tradičním hnízděním výra velkého. Vstup mimo
cesty je v NPR ze zákona zakázán, stejně jako horolezectví a ostatní outdoorové aktivity
na této lokalitě, přesto byla Výří skála jako lezecký terén nevhodně zmíněna v některých
horolezeckých průvodcích.
− PR Klíč je vrchol tvořený znělcem. V minulosti zde bylo provozováno horolezectví, a to jak
v letních měsících, tak v zimě a předjaří na tvořících se ledopádech. Podle bližších
ochranných podmínek PR je provozování horolezectví vázáno na souhlas SCHKO LH,
který však nebyl vydán, protože v skalní stěně na JZ hory Klíč pravidelně hnízdí kriticky
ohrožený sokol stěhovavý a ve skalních štěrbinách roste kriticky ohrožená hvězdnice
alpská a v minulosti zde byla zjištěna rovněž kriticky ohrožená kapradinka skalní.
− Severní stěna Břidličného vrchu v údolí Kamenice je lokalita, která byla k lezení
odsouhlasena.
Na území CHKO LH jsou také terény vhodné pro provozování horolezectví na ledu a
k horolezectví jsou využívány i některé méně známé skalní útvary. Vzhledem k frekvenci
využívání a jejich umístění zatím nedochází ke konfliktům se zájmy ochrany přírody.
Limitujícím faktorem pro jejich využívání by mohlo být hnízdění ptáků či výskyt jiných
chráněných a ohrožených živočichů na těchto biotopech.
Cyklistika
Tento dynamicky se rozvíjející sportovní obor je nutno rozdělit na dvě části, cykloturistiku a
ostatní cyklistické aktivity.
Cykloturistika
Vzhledem k tomu, že v CHKO LH je dostatečně hustá síť veřejných komunikací a kvalitních
lesních cest, jsou zde vytvořeny ideální podmínky pro cykloturistiku. Ta je provozována
většinou individuálně, rodinami nebo v malých skupinkách. Tento typ sportovního a
rekreačního vyžití je v souladu s principy šetrného využívání krajiny. Také SCHKO LH
pořádá pro veřejnost několikrát ročně cyklovyjížďky spojené s návštěvou zajímavých míst a
odborným výkladem. V dnešní době neexistují pro území CHKO kvalitní a přehledné
cykloturistické mapy a chybí zde také cyklistické naučné stezky. Při pohybu cykloturistů po
zpevněných komunikacích a ohleduplné jízdě je negativní dopad cykloturistiky na přírodní
prostředí minimální.
AKCE
přejezd Lužických hor
obvyklý měsíc
max. počet
konání
účastníků
jaro a podzim (2 x)
40
Celkem
40
Cyklistické závody, terénní cyklistika, downhill cyklistika
Protikladem výše zmíněné cykloturistiky, kde je pohyb na jízdním kole součástí a
prostředkem poznávání přírody a krajiny, jsou závodní a sportovní cyklistické aktivity. Jejich
cílem není primárně poznávání přírody a krajiny, ale sportovní výkon, při kterém se jezdec
169
soustředí zejména na vlastní jízdu. Negativním dopadem sportovní cyklistiky je vznik
erozních rýh a znečištění přírody odpady (jezdci jsou také často aktéry kolizí s pěšími turisty
či cykloturisty).
SCHKO LH akceptuje všeobecný trend využití krajiny pro sportovní akce a umožňuje
uspořádat v průběhu roku několik cyklistických závodů. Tyto mají pevně stanovenou trasu a
pořadatelé jsou zodpovědní za dodržování dohodnutých podmínek pro minimalizaci
negativních dopadů. Vzhledem k množícímu se počtu žádostí o pořádání cyklistických
závodů, zejména v období rozmnožování živočichů, se stává kapacita území naplněnou.
Orientační závody na kolech
Při této cyklistické aktivitě dochází k hromadnému pohybu závodníků v terénu mezi pevnými
kontrolními body. Malý vliv má, pokud se cyklisté pohybují po zpevněných cestách, často
však dochází k poškozování půdního povrchu a vegetace, rušení živočichů a snižování
rekreačního a klidového potenciálu území.
Downhill cyklistika je sjezd na speciálních kolech po speciálních tratích. Tato aktivita je
povolena na lyžařské sjezdovce na hoře Jedlová. Z nedostatku zkušeností s tímto sportem je
monitorována a její dopady budou vyhodnocovány.
AKCE
1000 MILES ADVENTURE
Lužické sedmistovky
PEKLO SEVERU
Fofr Cup (PEKLO SEVERU)
Časovka na Jedlovou (PEKLO
SEVERU)
Okruhy
pod
Jehlou
(PEKLO
SEVERU)
Okolo Šenova
Malevil Cup
Outdoor Challenge - triatlon
Bluestone
Kytlice X duatlon - minitriatlon
Sixnumbers - cyklo
obvyklý měsíc max. počet
konání
účastníků
7
120
6
200
(termíny se
mění)
6-7
500
Celkem
9
500
6
8
6
9
9
8
6,8
300
200
1 300
170
150
200
500
4 140
Jízda na koních
I když se po roce 1990 zvyšoval zájem o tento druh rekreace a sportu, dnes lze považovat
situaci v regionu za stabilizovanou a nové farmy zaměřené na chov koní a jezdectví vznikají
jen sporadicky. K významnějším stájím s větším počtem zvířat patří Ranč Malevil
v Heřmanicích, stáj Na Stodolci v Chřibské, stáj Dr. Štědry v Kytlici a stáj v Rybništi, i když
na území CHKO LH je ještě celá řada chovů koní s menším počtem zvířat. Chov koní má
pozitivní vliv na údržbu krajiny, výroba krmiv a pastva je smysluplným využitím zemědělské
půdy. Vlastní jezdectví je nutno provozovat tam, kde nehrozí nebezpečí nadměrného
narušování půdního krytu, poškozování vegetace a rušení živočichů. V současnosti nejsou
v CHKO LH vyznačeny hipostezky (trasy pro provozování jezdectví).
Letectví a závěsné létání
V současnosti je v provozu jedna plocha pro létání malými motorovými letadly - ultralighty.
Jedná se o zemědělský pozemek jižně od města Chřibská, kde je jako zázemí a hangár
170
využívána stavba určená původně pro zemědělskou výrobu. Vzhledem k velmi nízké
frekvenci letů (několikrát ročně) není zatím konfliktní s ochranou přírody. Vyhlídkové lety
vrtulníky jsou, vzhledem ke hluku, který stroje vydávají při relativně nízké letové hladině,
rušivou aktivitou, jejíž frekvence v posledních letech narůstá. Dochází nejen k rušení
živočichů (zejména v době rozmnožování), ale narušuje to i klid v krajině pro lidskou rekreaci
a pobyt v přírodě.
Závěsné létání (rogalo) není v Lužických horách příliš rozšířeno, v minulosti bylo
zaznamenáno několik vzletů z hory Klíč. Tato činnost je výrazně v rozporu s ochranou
přírody, protože dochází k rušení ptáků hnízdících na Klíči ve skalnících stěnách, zejména
kriticky ohroženého sokola stěhovavého.
Běh na lyžích
Patří mezi sportovní aktivity s nízkým negativním působením na přírodu. Běžci zpravidla
neopouštějí upravené stopy, proto nedochází k zimnímu rušení zvěře, která si na lyžaře
rychle zvykne a dobře je toleruje. V hřebenových partiích Lužických hor je upravováno
strojně několik běžeckých tratí a okruhů, které mají vazbu na běžecké okruhy v SRN a jsou
s nimi místy propojeny.
Nejnavštěvovanější běžecké tratě:
− okolo vrcholu Luže směrem ke Stožeckému sedlu
− lyžařský běžecký areál Polevsko
− okolo hory Jedlová
V případě dostatečné sněhové pokrývky jsou stopy upraveny i v nižších polohách v okolí
Cvikova, Hrádku nad Nisou apod.
AKCE
Polevský běh lyžařů
Silvestrovský běh na lyžích
Polevská lyže
Lužická třicítka
Lužické 7 stovky na běžkách - turist.
akce
obvyklý měsíc max.
počet
konání
účastníků
4
100
12
50
1
50
2
50
1
Celkem
20
270
Sjezdové lyžování
V Lužických horách jsou využívány tyto sjezdové areály a sjezdovky:
− Horní Světlá - Myslivny – dva vleky, bez umělého zasněžování
− Polevsko – jeden vlek bez umělého zasněžování
− Jedlová a Mezičky – dva vleky dnes bez zasněžování, probíhají zde na obou rekonstrukce
technologie a zázemí a o zasněžování se uvažuje
− Horní Podluží – areál se dvěma vleky a umělým zasněžováním
Za současného využívání a počtu návštěvníků nepůsobí sjezdové lyžování zásadnější
problémy v ochraně přírody. V případě modernizace, změně technologií, zkapacitnění a
umělého zasněžování lze konflikty očekávat, zejména z důvodu negativního ovlivnění
krajinného rázu stavbami a technologickými prvky, vlivu na vodní režim čerpáním vody na
zasněžování a zvýšeného počtu návštěvníků. Při umělém osvětlení sjezdových tratí to bude
dále tzv. světelný smog, hluk a další projevy zvýšené koncentrace návštěvníků sjezdových
areálů.
Motorismus
Přestože je motorismus v CHKO řešen přímo zákonem č. 114/1992 Sb., dochází ke střetům
mezi motoristy a ochranou přírody. K nejčastějším případům patří zajíždění mimo veřejné
171
komunikace zejména při houbaření a sběru lesních plodů, dále pak jízda terénními auty,
čtyřkolkami a motocykly v terénu a po lesních a polních komunikacích. Začínají se objevovat
nelegální jízdy sněžnými skůtry v terénu v zimním období. Motorismus působí v terénu
negativně; napomáhá vzniku eroze, dochází k ničení vegetace a rušení živočichů.
Ostatní sportovní a rekreační aktivity se v současnosti na území CHKO LH buďto
neprovozují, nebo jen v minimální míře, se zanedbatelným dopadem na přírodní prostředí.
172
5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče
Dosavadní plán péče o CHKO Lužické hory byl zpracován v letech 1997–99 a byl schválen
MŽP s platností pro období 2000–2009 dne 6. 3. 2000 protokolem č. j. OOP/1686/00.
Následně byla platnost plánu péče prodloužena do roku 2014 (č. j.: 620/1333/05 ze dne 8. 4.
2005).
Tento strategický dokument se stal ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3, zákona o
ochraně přírody a krajiny výchozím podkladem pro rozhodovací činnost Správy CHKO
Lužické hory, zejména pro územně plánovací dokumentaci, lesní hospodářské plány a
osnovy, směrný vodohospodářský plán a jiné druhy plánovací dokumentace. Byl podkladem
řízení vývoje přírodního prostředí a krajiny a pro odborné práce a projekty. Stávající plán
péče o CHKO LH formuloval řadu koncepčních úkolů dlouhodobějšího charakteru a
střednědobého charakteru, ale i úkoly s krátkodobým časovým horizontem několika let.
Ochrana přírody
Při zpracování návrhové části se vycházelo z faktu, že přes dlouholetou existenci CHKO
Lužické hory nebyly v minulosti prováděny na jejím území systematické přírodovědecké
průzkumy a monitoring. Výjimku tvořily ojedinělé průzkumy např. v NPR Jezevčí vrch, PR
Studený vrch a PR Marschnerova louka. Proto jedním z hlavních úkolů bylo získat
dostatečné množství dat o území a na jejich základě stanovit konkrétní úkoly v ochraně
druhů, biotopů, součástí neživé přírody a jejich managementu.
Od roku 2000 byla na území CHKO LH provedena celá řada přírodovědných průzkumů
a sledování.
Podrobný rozpis je uveden v kap. 3.13. Monitoring, výzkum, v rozborové části plánu
péče o CHKO LH.
Inventarizační průzkumy byly zpracovávány zejména v rámci přípravy plánů péče o
MZCHÚ a vyhlašování nových MZCHÚ. V MZCHÚ byly prováděny i výzkumné práce
zoologické, botanické i další, které měly většinou charakter inventarizačních průzkumů
jednotlivých sledovaných skupin. Tato práce přinesla množství údajů nezbytných
k podrobnému poznání předmětu ochrany, péči o něj a ke kvalifikovanému rozhodování
Správy CHKO v území.
V rámci příprav na vymezení soustavy Natura 2000 proběhlo podrobné a kontextové
mapování stanovišť na celém území CHKO. Na základě tohoto mapování bylo na území
CHKO LH vymezeno 12 evropsky významných lokalit Natura 2000.
Maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ):
Do roku 2000 bylo na území vyhlášeno 12 MZCHÚ.
V MZCHÚ byla prováděna managementová opatření dle plánů péče (kosení lučních
ekosystémů, odstraňování náletových dřevin, dosadby MZD apod.) U všech MZCHÚ byly
instalovány informační tabule a provedena opatření umožňující zpřístupnění návštěvníkům
bez negativních dopadů na předměty ochrany.
V průběhu platnosti plánu péče byla vyhlášena nová MZCHÚ:
PP Brazilka
PR Spravedlnost
PP Noldenteich
PR Luž
a provedeno rozšíření PR Klíč o 31 ha
Záchrana genofondu
Ohrožené druhy rostlin
Pro záchranu a udržení populací zvláště chráněných druhů rostlin, zejména rostoucích na
vlhkých horských a podhorských loukách, bylo zajišťováno každoroční šetrné kosení a odklízení
173
biomasy z lokalit, případně byla prováděna likvidace náletových dřevin a invazích rostlin
z těchto biotopů.
Záchranné transfery rostlin nebyly prováděny.
Obnova květnatých luk výsevem nebyla prováděna zejména z důvodu nedostatku
vhodného semene pro míchání regionálních směsí, větší finanční náročnosti a vlastnických
vztahů k vhodným pozemkům. Dostupné semeno je většinou sbíráno v nevyhovujících
oblastech.
Záchrana genofondu jedle bělokoré probíhá v součinnosti s LČR již od roku 1995. Jedná
se o sběr semene z místní populace jedlí, jeho výsev a pěstování v malých školkách s přesnou
evidencí původu a zpětné vysazování do nejcennějších partií Lužických hor. Podobně je
sbíráno a vyséváno semeno jilmu horského, který je potom rovněž zpět vysazován do porostů.
Správa CHKO LH dlouhodobě spolupracuje se ZO ČSOP Meles na zachování a
rozšiřování tisu červeného v lesích Lužických hor.
Likvidace invazních druhů rostlin:
Od roku 2001 je na území CHKO LH prováděno mapování výskytu a systematická likvidace
invazních druhů rostlin křídlatky japonské a sachalinské, netýkavky žlaznaté, kolotočníku
zdobného a bolševníku velkolepého. Touto cílevědomou činností se podařilo omezit jejich
rozšíření na lokální výskyt, zpravidla jednotlivých rostlin nebo malých skupinek
Ohrožené druhy živočichů
Mimo prováděných průzkumů se SCHKO LH zaměřila i na praktická opatření k záchraně a
rozšiřování populací chráněných a ohrožených druhů živočichů na svém území.
Pro podporu hnízdních možností bylo od roku 2000 v lesních porostech postupně
vyvěšeno 580 hnízdních budek pro pěvce a 170 hnízdních budek pro sýce rousného a puštíka
obecného. Všechny budky jsou každoročně čištěny a je evidována jejich obsazenost.
Na lokalitách Petrovice a Doubice byl každoročně prováděn transfer obojživelníků přes
komunikace, spojený s jejich monitoringem. Také pokračoval program Formica, zejména
transfery ohrožených mravenčích hnízd.
Reintrodukce tetřevovitých nebyla prováděna.
Stanici pro handicapované živočichy se nepodařilo zřídit.
Památné stromy a dřeviny rostoucí mimo les
V roce 2000 bylo v CHKO vyhlášeno 7 památných stromů. Do konce roku 2012 bylo
vyhlášeno dalších 11 jedinců památných stromů (z toho dvě skupiny památných stromů). U
všech památných stromů byl pravidelně monitorován jejich zdravotní stav a bylo o ně
systematicky pečováno.
SCHKO LH spolupracuje jako odborný orgán v péči o mimolesní zeleň s obcemi a
vlastníky. Zvláštní péče byla věnována liniové zeleni, zejména břehovým porostům a alejím a
byla podporována jejich údržba i zakládání nových.
Neživá příroda
Po dobu platnosti plánu péče nebyla obnovena těžba nerostných surovin na území CHKO
LH.
K zamezení poškozování geologických fenoménů horolezectvím byly vyčleněny vhodné
lezecké terény, na ostatních lokalitách nebylo provozování horolezectví povoleno. SCHKO
LH připravuje vyhlášení dalšího MZCHÚ na území bývalého lomu Klučky.
Územní systém ekologické stability (ÚSES)
V roce 1999 byla provedena revize ÚSES na území CHKO LH (R. Višňák). Prvky ÚSES byly
postupně zapracovávány do schvalované územně plánovací dokumentace, zásady péče o
prvky ÚSES byly zakotveny do příslušných oborových dokumentací (OPRL, LHP, Plán
oblasti povodí atd.).
174
Dokumentace
Informace spojené se správní i odbornou činností pracoviště získané v průběhu minulých let
jsou ukládány do informačního systému AOPK ČR. Veškerá data o chráněných územích a
evropsky významných územích jsou ukládána do ÚSOP (Ústřední seznam ochrany přírody),
který je archivuje.
Lesnictví
Úkoly plánu péče v lesnické oblasti byly vytýčeny především s ohledem na aktuální stav
lesních ekosystémů. Cílem byla stabilizace lesních porostů a zachování a případné
rozšiřování částí lesa s přirozeným, případně přírodě blízkým charakterem. K tomu mělo dojít
využitím zásad přírodě blízkého hospodaření, zejména využitím původního genofondu dřevin
a podporou zvyšování podílu MZD. Tyto činnosti měly být prováděny rozrůzněně dle zonace
CHKO, kategorizace lesa a ÚSES a jejich zásady zapracovávány do OPRL, LHP a LHO.
Výstavba a údržba sítě odvozních cest měla být regulována, aby lesní cesty odpovídaly
hospodářským potřebám a také umožnily rekreační využití. Tyto výše popsané úkoly a cíle
se dařilo postupně naplňovat (viz kap. 4.1.8. rozborové části plánu péče).
Úkol monitorovat škody způsobené spárkatou zvěří a snažit se s vlastníky a správci lesa
regulovat její stavy na únosnou míru se dařilo plnit ve východní části CHKO LH, naopak
některé části zejména v jihozápadní části okolo Prysku a Kytlice jsou zvěří poškozovány tak,
že i při využívání prostředků k ochraně lesa jsou škody enormní a obnova téměř
znemožněna. Na území CHKO LH jsou vybudovány dvě přezimovací obůrky pro jelení zvěř
v Kytlici a Rousínově. Tyto vybudovaly LČR, s. p., za podpory SCHKO LH, jako zařízení pro
zamezení škod na lesních porostech.
Zemědělství
Vlivem společenských změn došlo k útlumu zemědělské výroby, likvidaci velkokapacitních
chovů a intenzivní zemědělské výroby. Nastoupil druhý extrémní přístup, kdy zemědělské
pozemky zůstávají ležet ladem a jsou tzv. udržovány jen prostřednictvím zemědělských
dotací. Zároveň dochází ke snižování výměry orné půdy. Původní areály zemědělské výroby
se mění v ruiny s problematickým hospodařením. Výsledkem tohoto stavu je situace, kdy
jsou špatně ošetřované pozemky postupně zaplevelovány a často zarůstají náletovými
dřevinami. Dalším jevem je snaha o čím dál větší zábor zemědělské půdy pro výstavbu
nejrůznějšího druhu. Je patrná také snaha o pěstování RRD na zemědělské půdě či její
často nevhodné zalesňování.
Nástroje ochrany přírody jsou v tomto velmi omezené, jednou z možností je využití
agroenvironmentálních programů na podporu šetrného zemědělství. V lokalitách se
zvláštním významem pro ochranu přírody a krajiny je to podpora extenzivní údržby trvalých
travních ploch pravidelným sečením, dále pastvou skotu a ovcí.
Dlouhodobé cíle vztažené k zemědělství:
− navrácení původních funkcí krajině,
− údržba krajiny,
− uchování a zvyšování biodiverzity,
− zachování unikátního krajinného rázu Lužických hor
se nedařilo příliš naplňovat.
Vodní hospodářství
V posledních letech lze pozorovat postupné zlepšování kvality povrchových vod, a
to zejména v souvislosti s budováním městských čistíren odpadních vod a zlepšováním
čištění odpadních vod z jednotlivých objektů pro bydlení. Nedostatečně odkanalizován je
Kamenický Šenov a Chřibská, problematické je i odkanalizování obcí bez centrálních ČOV.
Zlepšující se kvalitu povrchových vod a jejich vysokou samočistící schopnost dokládá výskyt
životaschopných populací raka říčního, vranky obecné a mihule potoční v řadě toků
Lužických hor. Do řeky Kamenice jsou na dolním toku vysazování lososi obecní, kteří se již
175
vracejí ke tření, bohužel v migraci na území CHKO LH jim zatím brání jezy v České
Kamenici. Řeka Svitávka byla vyhlášena EVL pro mihuli potoční, řeka Kamenice pro lososa
obecného a vydru říční.
Snahou SCHKO LH je postupné migrační zprůchodnění toků, prioritně jsou v součinosti
se správcem toku řešeny EVL Svitávka a Horní Kamenice. Vlastní realizace výstavby rybích
přechodů je závislá na poskytnutí dotačních prostředků a součinnosti vlastníků sousedních
pozemků.
Problémem je vysoký podíl nevhodných úprav vodních toků zejména v intravilánech a
na zemědělské půdě. Zájmem SCHKO LH je renaturalizace a revitalizace toků a jejich niv ve
volné krajině. Z iniciativy SCHKO LH byla uskutečněna revitalizace toku a mokřadů na
Brazilce a zpracováno několik studií. Byla připravena revitalizace obtokového koryta
Kunratických rybníků na Svitávce, která je ve fázi územního řízení. Velmi problematické je u
těchto projektů řešení vlastnických vztahů.
V současnosti není v CHKO LH provozováno energetické využívání vodních toků,
vzhledem k malé vodnatosti toků v pramenné oblasti. Z pohledu ochrany přírody je i obtížné
zachování minimálních zůstatkových průtoků.
Rybníky
V CHKO LH nejsou větší vodní plochy či rybniční soustavy, SCHKO LH však dlouhodobě
usiluje o obnovu a vytváření menších vodních ploch (tůně, mokřady, rybníčky) za účelem
vzniku biotopů pro vodní a na vodu vázanou biotu včetně chráněných druhů a pro podporu
zadržení vody v krajině. Kromě několika menších tůní a mokřadů se podařilo zbudovat i větší
nádrže, např. Bělský rybník u obce Kytlice, který je ve správě LČR, s. p.
Urbanizace
Základním nástrojem pro řízení urbanizace v CHKO jsou ZÚR Libereckého a Ústeckého
kraje a na ně navazující územní plány jednotlivých měst a obcí. Správě CHKO se do jisté
míry dařilo prosazovat zájmy ochrany přírody a krajiny do těchto dokumentů. Bohužel při
změnách legislativy, zejména stavební, je pozice orgánů ochrany přírody značně oslabována
a uplatňování zásad ochrany hodnot krajinného rázu při rozvoji sídel a výstavbě je velmi
komplikované. A to i přes to, že pro tyto zásady byly zpracovány odborné podklady (např.
studie preventivního hodnocení krajinného rázu).
Zneškodňování odpadů
Na území CHKO LH dnes není provozována žádná legální skládka komunálního ani jiného
odpadu. Všechny odpady jsou likvidovány mimo území CHKO. Nepodařilo se dořešit
legislativní uzavření bývalé skládky v Kamenickém Šenově a její rekultivaci.
Průmysl
Průmyslová výroba zaznamenala podstatný útlum, došlo k praktické likvidaci textilní,
strojírenské a do jisté míry i sklářské výroby. V tradičních městech s vyšším podílem
průmyslu v CHKO nebo jeho okolí (Kamenický Šenov, Česká Kamenice, Krásná Lípa,
Varnsdorf) jsou opuštěné a chátrající areály bývalých továren. Nová průmyslová výroba se
pomalu rozvíjí v podobě malých provozů, majících na přírodní prostředí poměrně malý vliv.
Rekreace
Správa CHKO LH se snaží usměrňovat rekreační aktivity, aby jejich negativní vliv na přírodní
prostředí byl minimalizován. Probíhala spolupráce s KČT i ostatními subjekty při vedení a
vyznačování nových turistických a naučných tras. Podařilo se usměrnění závodů v
orientačním běhu a cyklistických závodů na místa, kde nehrozí poškození přírodního
prostředí a nadměrné rušení fauny a minimalizace počtu závodů v době rozmnožování
živočichů. Došlo k vymezení lyžařských turistických tras, které nejsou konfliktní se zájmy
ochrany přírody. Došlo k omezení horolezectví v místech možného konfliktu s ochranou
přírody. Při žádostech o ostatní aktivity v přírodě byly stanovovány podmínky tak, aby
neměly negativní vliv na přírodu.
176
Ekologická výchova, informační činnost, práce s veřejností
Problematika práce s veřejností a EVVO je oblastí mimořádného významu. V rámci úkolů
z minulého plánu péče se podařilo zrekonstruovat naučnou stezku Lužický přesmyk (v rámci
propojení s německou částí je nyní nazývána Mezinárodní naučná stezka) a vybudovat
naučnou stezku Okolím Studence. Správa CHKO spolupracovala při rekonstrukci Koeglerovy
NS a při přípravě krátké NS v dětské léčebně ve Cvikově. Podařilo se vydat tištěného
průvodce naučnými stezkami Lužických hor a několik dalších tištěných materiálů ochrany
přírody a realizovat několik výstav fotografií. Bylo uspořádáno několik pravidelně se
konajících větších akcí pro veřejnost, organizovány besedy, přednášky a vycházky do
přírody.
Nepodařilo se však zřídit stálé informační středisko v CHKO LH jako informační bod a
zázemí pro pořádání akcí PR a EVVO.
Přestože byla většina plánovaných úkolů splněna, lze konstatovat, že práce na tomto
úseku postrádala dlouhodobou koncepci, personální a finanční zázemí a její budoucí
zajištění je nejisté. Práci vykonávali zaměstnanci Správy CHKO LH nad rámec svých
pracovních povinností a pracovní doby a bez spolupráce s nevládními neziskovými
organizacemi by tato práce vůbec nebyla možná.
Strážní služba
Strážní služba byla zajišťována prostřednictvím pracovníků SCHKO LH nad rámec jejich
pracovních povinností a bez odpovídající systémové podpory a materiálního zajištění. Kvalita
strážní služby, zejména její preventivní a výchovné působení, byla proto nedostatečná a
nevyhovující stav nelze bez odpovídajícího personálního a materiálního zabezpečení
zásadním způsobem zlepšit.
177
6. Použitá literatura
ABTOVÁ M. 1986: Botanický inventarizační průzkum CHN Kytlice. 17 pp. M. s.
ABTOVÁ M. 1987: Botanický inventarizační průzkum CHN Líska. 17 pp. M. s.
ANDĚRA M., HANZAL V. 1995: Atlas rozšíření saců v České republice-předběžná verze. I.
Sudokopytníci (Artiodactyla), Zajíci (Lagomorpha). Národní muzeum, Praha. 64 pp.
ANDĚRA M., HANZAL V. 1996: Atlas rozšíření saců v České republice-předběžná verze. II.
Šelmy (Carnivora). Národní muzeum, Praha. 85 pp.
ANDERS J. 1898: Beiträge zur Kenntnis der Insektenfauna Nordböhmens. Mitteilungen
Nordb.Excursions - Clubs 21: 151-162. P.161
ANKERT H. 1896:Vogelfauna in Gebiet des Nordböhm. Excursions Clubs, MNEC. B. Leipa,
19:229-314.
ANSORGE H., FRANKE P. 1981: Die Alpenspitzmaus, Sorex alpinus in der Oberlausitz.
Abh.Ber. Naturkundemuseums., Görlitz 55(7): 43-48.
AOPK ČR 2003: Návrh rybí obsádky pro vodní nádrž „Noldenteich“ k.ú. Kunratice. 2 pp. M.
s.
BÁRTA Z. 1982: Ke zvířeně netopýrů CHKO Labské pískovce. Sborn. Severočes. Muz., Ser.
Natur., Liberec, 12:163-165.
BECK A. et al. 2012: Halbquantitative Arterfassung der Farn- und Samenpflanzen, Flechten
und Moose im Lauschemoor CZ / Brazilka. 11 pp. M. s.
BENDA M. 1994: Příspěvky k flóře Českolipska. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska.
115
BENDA P., BÁRTA Z. 1998: K rozšíření myšice temnopásé (Apodemus agrarius) v severním
pohraničí Čech. Lynx, 21: 7 - 10.
BENDA P., MARSCHNER R. 1998/1999: Příspěvek k rozšíření vážky podhorní - Sympetrum
pedemontanum (Allioni, 1766) na Děčínsku. Sborn. Okres. muzea v Mostě, řada přír.,
1998/1999, 20/21: 35 - 38.
BENDA P., VYSOKÝ V. 2000: Tesaříci Labských pískovců (Coleoptera: Cerambycidae).
Albis international, Ústí nad Labem. 337pp.
BERAN L. 2004: Vodní měkkýši PP Noldenteich. 4 pp. M.s.
BEZDĚČKA P., BEZDĚČKOVÁ K. 2008: Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander,
1846) na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 17: 161-174
BLAŽEK L. et al. 1985: Fytocenoindikace stupně podmáčených půd pro meliorace na úseku
Studený v Lužických horách a zhodnocení přírodních prvků významných z hlediska
ochrany přírody a krajiny. 27 pp. M. s.
BOUDA F. 2011: Inventarizační průzkum NPR Jezevčí vrch – lišejníky. 14 pp. M. s.
BRYCHTOVÁ J. 2005: Chráněná krajinná oblast Lužické hory. Vyhodnocení krajinného rázu
území CHKO Lužické hory. M.s.
BRZÁK P., FABIÁNEK O., HAVRÁNEK P. 2000: Jeskyně na Milštejně. Bezděz. Vlastivědný
BUČEK A. 2012: Východiska a vývoj tvorby ekologické sítě v ČR, Ochrana přírody, zvláštní
číslo, AOPK ČR, 13-17
CULEK M. (ED.) ET AL.1996: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 347
s.
ČÁP J. 1998: Mykologický nález. 1pp. M.s.
ČERVENÝ J. et al.2004: Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, Praha. 592 pp.
ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA 2013: Významné geologické lokality v České republice.
online 24.7.2013. URL: http://lokality.geology.cz
ČICHOVSKÝ L. 1978: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum CHPV Pustý
zámek. 3 pp. M.s.
ČICHOVSKÝ L. 1978: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum SPR Klíč. 4 pp.
M. s.
ČICHOVSKÝ L. 1978: Geologický inventarizační průzkum CHPV Zlatý vrch. 7 pp. M. s.
ČICHOVSKÝ L. 1978: Geologický inventarizační průzkum SPR Klíč. 11 pp. M. s.
178
ČÍŽEK O. 2004: Inventarizační průzkum denních motýlů PP Brazilka. 7 pp. M. s.
ČÍŽEK O. 2004: Inventarizační průzkum denních motýlů PR Marschnerova louka. 7 pp. M. s.
ČVANČARA 1983: Výsledky taxonomického studia seveočeských populací z okruhu Crocus
vernus agg. 1p. M. s.
DANIHELKA J., CHRTEK J. JR. & KAPLAN Z. 2012: Checklist of vascular plants of the
Czech Republic. Seznam cévnatých rostlin květeny České republiky. Preslia 84(3):
647–811
DEMEK ET AL.2006: Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. AOPK ČR, Brno, 582 s.
DEYL M. 1955: Předběžná zpráva o vegetačních poměrech.
EGERTOVÁ Z. 2009: Mykologický průzkum k vyhlášení PP Rozmoklá žába. 36 pp. M. s.
ENDTOVÁ, J. 1980: Současný stav flory a vegetace. Dipl.práce
FABIÁNEK , O. 1996: Těžba rud v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník
FARKAČ J., FASSATI M. 1999: Subspecific taxonomy of Leistus Montanus from Central
Europe (Coleoptera: Carabidae: Nebriini). Acta Soc. Zool. Bohem. 63: 407-425.
FLASAR I. 1990: Měkkýši (Gastropoda) severozápadních Čech. Kandidátská disertační
práce. Teplice 1990
FLASAR I., FLASAROVÁ M. 1985: SPR Studený vrch, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s.
FLASAR, I., FLASAROVÁ, M. 1986: CHPV Zlatý vrch, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s.
FLASAR, I., FLASAROVÁ, M. 1986: SPR Vápenka, Mollusca, Isopoda. 2 pp. M. s.
FLASAROVÁ M. 1990: Stejnonožci (Isopoda) severozápadních Čech. Teplice 1990. 2
svazky. Kandidátská práce, deponováno Český ústav ochrany přirody Ústí a Labem.
FORMANOVÁ, I. 1997: Fytocenologický průzkum PR Studený vrch v Lužických horách. 8
pp. M. s.
FROLEC V. VAŘEKA J. 1983: Lidová architektura (encyklopedie). SNTL Praha. 360 pp.
GABRIEL F. 1996: Hrad Milštejn. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 17-36
GELNAR M. 1996: Sklářské hutě v Lužických horách a v jejich podhůří. Bezděz. Vlastivědný
GELNAR M. 1997: Sklářské hutě středověku na Českolipsku a Děčínsku. Bezděz.
Vlastivědný sborník Českolipska. 6: 41-60
GELNAR M. 2000: Sklářské hutě středověku na Českolipsku a Děčínsku. Část III. - Shrnutí -.
Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 103-103-118
GELNAR M. 2009: Hmotné prameny z náleziště sklářské hutě u Naděje na Cvikovsku.
Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 265-275
GELNAR M. 2009: Hyality, agatiny a uranová skla ze sklárny Nová Huť na svorském
katastru. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2009: - str. 27
GELNAR M. 2010: Hmotné prameny z druhého naleziště gotické sklářské hutě na
katastrálním území obce Svor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2010: 217224
GELNAR M. 2011: Hmotné prameny ze zaniklé středověké sklářské hutě na K. ú. Obce
Horní Světlá na Cvikovsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011:395
GELNAR M. 2012: Hmotné prameny z naleziště gotické sklářské hutě v okolí Jiřetína pod
Jedlovou v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2012: 173 182
GELNAR M. 2012: Středověké sklářské hutě na tzv. Polesného louce v katastru obce Naděje
okresu Česká Lípa. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2012: 227-240
GELNAR M., PLEKANEC, M., ŠTIKA J. 2000: Kde ležely Glasendorfy? Bezděz. Vlastivědný
GRULICH V. 2012: Red List of vascular plants of the Czech Republic. Červený seznam
cévnatých rostlin České republiky. Preslia 84(3): 631–645. Electronic apendix.
HALDA J. 2005: Inventarizační lichenologický výzkum NPR z oboru lichenologie . 14 pp. M.s.
HALDA J. 2005: Inventarizační výzkum PR Studený vrch z oboru lichenologie. 18 pp. M.s.
HALDA J.2004: Inventarizační lichenologický průzkum v PR Klíč. 23 pp. M. s.
HÄNEL K. 1912: Beiträge zur Fauna Saxonica II. Ent. Blätt. 8: 90-91
179
HANTSCHEL 1911: Heimatkunde des politischen Bezirkes Böhmisch Leipa. B. Leipa, p. 4854
HANUŠ, VLČEK O. 1970: Fauna SPR Studený vrch. 1pp. M.s.
HANUŠ, VLČEK O. 1970: Vegetační kryt SPR Studený vrch. 1pp.. M.s.
HÄRTEL H., BAUER P., HADINEC J. 2002: Floristický kurs Severočeské pobočky České
botanické společnosti 2000 v Rumburku. Severočes. Přír., Litoměřice, 33-34: 85-94
HÄRTEL H., HÄRTEL H. 1992: Vstavačovité louky u Chřibské. Severočes. Přír. Litoměřice,
26: 59-62.
HAVRÁNEK P. 1982: Chráněná krajinná oblast Lužické hory. Památky a příroda, 4, 235-242,
Praha.
HAVRÁNEK P. 1996: Dobývání železných rud v okolí Mařenic. Bezděz. Vlastivědný sborník
HAVRÁNEK P. 1996: Geologie Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4:
97-114.
HAVRÁNEK P. 2001: Jeskyně Okno v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník
HAVRÁNEK P. 2002: Milíře v Horní Světlé. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 11:
275-284
HAVRÁNEK P. 2006: Skalní mísy v Lužických horách? Bezděz. Vlastivědný sborník
HAVRÁNEK P. 2010: Skalní řícení na Juliovce. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska
2010: 207-216
HEJNÝ S., SLAVÍK B. et al.(eds.) 1988: Květena ČR, díl 1., Academia, Praha., 560 s.
HONCŮ M 2000: Entomologický průzkum Luže v Lužických horách v roce 1998 - 1999.
Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 9: 307-324
HONCŮ M. & ROZTOČIL O. 2006: Významné druhy vážek (Odonata) na Českolipsku z let
2003–2005. (Sborník referátů VIII. celostátního semináře odonatologů ve Žďárských
vrších). ZO ČSOP Vlašim: 49–63.
HONCŮ M. 1990: Zvířena Lužických hor. Bezděz, 1: 70-77.
HONCŮ M. 1995: Jedlová, entomologický průzkum. 20 pp. M. s.
HONCŮ M. 1995: Vstavačovité (Orchidacae). Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 3:
91-170
HONCŮ M. 1995: Zoologický průzkum Jedlové v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný
HONCŮ M. 1997: Monitorování epigeonu metodou zemních pastí v NPR Jezevčí vrch ve
vegetační sezöně 1996 – 1997. 22 pp. M. s.
HONCŮ M. 1997: Příspěvek k poznání entomofauny Lužických hor. OVM Č.Lípa.20 pp. Ms.
HONCŮ M. 1997: Zoologický posudek na lokalitu na okraji Nového Boru mezi odbočkou na
Svor, resp. K. Šenov a mysliveckou střelnicí pro SCHKO LH. M. s.
HONCŮ M. 1998: Entomologický průzkum Luže a údolí Bílého potoka v Lužických horách v
roce 1998. OVM Č.Lípa. Ms., s. 1-18.
HONCŮ M. 2000: Entomologický průzkum Luže v Lužických horách v roce 1998 a 1999.
Bezděz, 9:307-324.
HONCŮ M., ROZTOČIL O. 2001: Výsledky mapování vážek (Odonata) na Českolipsku.
Vážky 2001. Sborník referátů IV. celostátního semináře odonatologů na Šumavě, ZO
ČSOP Vlašim: 78 - 85.
HONCŮ M., ROZTOČIL O. 2002: Výsledky mapování vážek (Odonata) na Českolipsku v
roce 2002. Vážky 2002 (Sborník referátů V. celostátního semináře odonatologů v
Labských pískovcích). ZO ČSOP Vlašim: 91-139.
HONCŮ M., ROZTOČIL O. 2004: Výsledky monitorování vážek rodu Leucorrhinia (Odonata:
Libellulidae) na Českolipsku v letech 2003-2004. Vážky 2004. Sborník referátů VI.
celostátního semináře odonatologů v Krušných horách, ZO ČSOP Vlašim: 22-34.
HONCŮ M., CHVALKOVSKÝ J., KADLEC J. et. al. 2011: Tesaříkovití (Cerambycidae)
Českolipska – 1. část. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011: 327-370
180
HONCŮ M., CHVALKOVSKÝ J., KADLEC J. et. al. 2012: Tesaříkovití (Cerambycidae)
Českolipska, 2. část. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2012: 129-173
HONCŮ M., KAŠPAR L. 2003: Krasci (Buprestidae) Českolipska. Bezděz. Vlastivědný
HONCŮ M., KAŠPAR L. 2008: Krasci (Buprestidae) Českolipska. Dodatek I. Bezděz.
HONCŮ M., PLÁNSKÁ M. 1996: Chráněné druhy živočichů Lužických hor. Bezděz.
HONCŮ M., PULPÁN J. 1974: Střevlíkovití (Carabidae) Českolipska. Sborn. Severočes.
Musea, Přír. vědy. Liberec.6: 93 - 149.
HONCŮ M., VITÁČEK Z.1990:Obojživelníci okresu Česká Lípa. Bezděz, 1: 95-111.
HONCŮ M., VONDRÁČEK J.1996: Chráněné druhy živočichů Lužických hor. Bezděz.
HONCŮ M., WALDHAUSER M. 2000: Vážky Hraničního rybníka a Jedlovských rybníků v
Lužických horách. Sborník referátů III.celostátního semináře odonatologů v CHKO
Třeboňsko 2000, ZO ČSOP Vlašim: 78 - 85.
HONCŮ M.1995: Vážky (Odonata) na Českolipsku. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy.
Liberec.19:113-121.
HORÁČEK D., VITÁČEK Z. 2009: Nové druhy netopýrů na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný
sborník Českolipska 2009: - str. 293
HRNČIAROVÁ T., MACKOVČIN P., ZVARA I.ET AL.2009: Atlas krajiny České republiky.
Praha: MŽP ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné
zahradnictví. 332 pp.
HUMMITSCH 1967: Tannenhäherbeobachtung an der Lausche. Der Falke, Monatschrift für
Ornit. und Vivar. Berlin, 10:354
CHVÁTAL P. 1991: Inventarizační průzkum geologický. 23 pp. M. s.
CHVÁTAL P. 1996: Geologický inventarizační průzkum přírodní památky Bílé kameny.
IG ATELIER HŘENSKO 1999: Vyjádření ke stabilní situaci na chráněném skalním útvaru
Pustý zámek. 8 pp. M. s.
JORDAN K. H. C. 1963: Die Heteropterenfauna Sachsens. Faun. Abh. Staat. Mus.
Tierkunde Dresden, 1:1-68.
JUST T. ET AL.2003: Revitalizace vodního prostředí, AOPK ČR, Praha, 144 pp.
JUST T. ET AL.2005: Vodohospodářské revitalizace, 3. ZO ČSOP Hořovicko, Ekologické
služby s.r.o., AOPK ČR, MŽP ČR, Praha, 359 pp.
JUST T., MORAVEC P., ŠÁMAL V., FRANKOVÁ L. 2009: Obnova rybníků. Obnova malých
vodních nádrží jako významných krajinných prvků, AOPK ČR, Praha, 28 pp.
KLABNÍK L. 1986: Ptactvo Šluknovského výběžku. Sbor. Severočes. Musea, Přír. vědy.
Liberec, 15:103-138.
KLABNÍK L., LUMPE P. 1979: Příspěvky k bionomii potápky rudokrké. Natura sempervivi.
M.s. p. 83-95.
KLOS R. SOVADINA M. 2004: Tajemný hrad v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný
KMENT P. 2004: Inventarizační průzkum ploštic (Heteroptera) PP Rašeliniště Mařeničky a
Noldenteich v Lužických horách. 5 pp. M. s.
KNOBLOCH H. 1961: Das Birkwild im Zitauer Gebirge und im angrenzenden Gebiet der
ČSSR. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 8:94-97,227-228.
KNOBLOCH H. 1977: Zur Vorkommen des Sperlingkauzes (Glaucidium passerinum L.) im
Zitauer Gebirge. Aves, Strigidae. Faun. Abh.Mus. f. Tierkunde Dresden. Dresden, Bd.
6, Teilband, 339-340.
KNOBLOCH H. 1990: Die Rauhfusshühner (Tetraonidae) in der Oberlausitz. Abh. Ber.
Naturkundemuseums Görlitz, 8: 1-24.
KNOBLOCH H:1962: Das Haselwild im Zitauer Gebirge und im angrenzenden Gebiet der
ČSSR. Der Falke, Monatschrift für Ornit. und Vivar. Berlin, 9: 3-6.
181
KOLEKTIV 1985: Výskyt vzácnějších druhů ptáků v Severočeském kraji. Fauna Boh.
septentrionalis, Ústí n. L., 10:67-70.
septentrionalis, Ústí n. L.,12:37-39,
septentrionalis, Ústí n. L.,13:67-72
septentrionalis, Ústí n. L.,15:15-17.
septentrionalis, Ústí n. L., 19: 47-49.
septentrionalis, Ústí n. L.,21
KOPECKÝ L. 1968: Zpráva o lokalitě Zlatý vrch u České Kamenice. Ústřední ústav
geologický. 1 pp. M.s.
KOZÁKOVÁ R., POKORNÝ P. 2013: Pylové analýzy v PP Mařeničky v rámci projektu „Po
stopách Germánů“. Připraveno k tisku
KOZÁKOVÁ R., POKORNÝ P. 2013: Pylové analýzy v PP U Rozmoklé žáby v rámci projektu
„Po stopách Germánů“. Připraveno k tisku
KRAMÁŘ J., CHALUPSKÝ J., MINÁŘ J. 1967: Komáři severočeského kraje.Sborn.
Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.3: 167-174.
KŘIVSKÝ A. 1977: Inventarizační průzkum lesnický.
KŘÍŽ M. 2010: Mykologický průzkum navrhované přírodní rezervace Luž (CHKO Lužické
hory). 40 pp. M. s.
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. JUN., KAPLAN Z., KIRSCHNER J., ŠTĚPÁNEK J.
2002: Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 928 p.
KUČERA B. 1973: Inventarizační průzkum CHPV Naděje - Geologie, geomorfologie. 8 pp.
M. s.
KUČÍREK P. 1996: Postglaciální vývoj lesních ekosystémů Lužických hor. Bezděz.
KUDRNA O. 1994: Kommentierter Verbreitungsatlas der Tagfalter Tschechiens. Oedipus,
8:1-137.
KÜHN P. 1996: Petrografické porovnání čedičových hornin ze staveb regulace potůčků v
Kytlici a Mařeničkách s čediči lokalit Zlatý vrch a Soutěsky. 13 pp. M. s.
KÜHN P. 1996: Čedičová zeď Jánských kamenů u Krompachu v Lužických horách. Bezděz.
KÜHN P. 1999: Líska – Zlatý vrch. Petrografický chrakter hornin národní přírodní památky.
61 pp. M. s.
KÜHN P. 2001: Kde byl u Petrovic důl na železnou rudu. Bezděz. Vlastivědný sborník
KÜHN P. 2002: "Sirný pramen" u Horní Světlé. Vlastivědný sborník Českolipska. 11:327
KÜHN P. 2004: Líska – Zlatý vrch. Petrografický chrakter hornin národní přírodní památky.
Část 2. 20 pp. M. s.
KÜHN P. 2004: Reliéf Sv. Trojice mezi Mařenicemi a Kunraticemi u Cvikova. Bezděz.
182
KÜHN P. 2005: Líska – Zlatý vrch. Pokus o určení geologické stavby národní přírodní
památky. 28 pp. M. s.
KÜHN P. 2005: Modrý hřeben v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska.
14: 297-300
KÜHN P. 2007: Poznámky k tajemnému hradu "Winterstein" v Lužických horách. Bezděz.
KÜHN P. 2009: Podaří se zachránit rozhlednu na Studenci? Bezděz. Vlastivědný sborník
Českolipska 2009: 305-313
KÜHN P. 2011: Líska – Zlatý vrch. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 2011: 251-288
KUNCOVÁ J. 1971: Botanický inventarizační průzkum SPR Studený vrch. 8 pp. M.s.
KUNCOVÁ J. 1974: Dílčí zpráva o inventarizačním průzkumu SPR Vápenka. 2 pp.
Kuncová J. 1975: Botanický inventarizační průzkum SPR Vápenka. 13 pp. M.s.
KUNCOVÁ J. 1976: Státní přírodní rzervace Studený vrch - botanický inventarizační
průzkum. Československá ochrana přírody 16: 113-121.
KUNCOVÁ J. 1996: Chráněná krajinná oblast Lužické hory dvacetiletá (Historie vzniku
CHKO). Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 7-16
KUNCOVÁ J.1972: Botanický inventarizační průzkum SPR Klíč. 12 pp.
KŮRKA A. 2003: Inventarizační arachnologický průzkum PR Klíč.
KŮRKA A. 2012: NPP Zlatý vrch - zpráva o zoologickém výzkumu (Pavouci – Araneae). 6
pp. M. s.
LEPŠOVÁ A. 2005: Mykologický inventarizační průzkum v NPR Jezevčí vrch, CHKO Lužické
hory. 19 pp. M. s.
LOŽEK V. 1957: Malakologické poměry reservace Studený vrch u České Kamennice.
Ochrana přírody. 14 ( 1): 54-55.
MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M., KUNCOVÁ J. (EDS.) 2002: Liberecko. In: Mackovčin P.,
Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR,svazek III., AOPK ČR a EkoCentrum Brno,
Praha, 331 pp.
MALÍK J. 1996: Ledová jeskyně Naděje. Dlouhodobé měření teplot a sledování stavu
jeskyně v letech 1993 – 1995. 12 pp. M. s.
MARKOVÁ I. 2003: Bryologický průzkum – navržená PP Mařeničky. 4 pp. M. s.
MARKOVÁ I. 2003: Bryologický průzkum – navržená PR Noldenteich. 4 pp. M. s.
MARKOVÁ I. 2003: Mechorosty nalezené během 10. jarního setkání bryologckolichenologické sekce ČBS v Krásné Lípě. 2 pp. M. s.
MARTINEK V. 1974: Nové nálezy druhů skuiny Acalyptrata (Diptera) v severních a
severovýchodních Čechách.Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec.6:151-175.
MARTINEK V. 1987: Další nálezy dvoukřídlých (Diptera) některých čeledí skupiny
Acalyptrata v severních a severovýchodních Čechách.Sborn. Severočes. Musea,
Přír. vědy. Liberec.16:185-198.
MARVAN P ET AL.1998: Algologický monitoring Kamenice, jejích přítoků a Olešského
rybníka. 61 pp. M. s.
MÍCHAL I., PETŘÍČEK V.1998: Péče o chráněná území II. Praha
MICHEL J. 1929: Tiere der Heimat. Heimatkunde d. Bezirk Tetschen. Tetschen, p. 1-200.
1929
MÍKA P. 1995: Faunistic records from the Czech republic 33. Klapalekiana, 31: 147-149.
MÍKA P. 1997: Brouci čeledi Latridiidae českolipska a Lužických hor. Bezděz. Vlastivědný
MLÍKOVSKÝ J., STÝBLO P. (EDS.) 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky.
Praha: ČSOP, 496 pp.
MORÁVKOVÁ K. 1996: Botanický inventarizační průzkum PP Líska (CHKO Lužické hory).
31 pp. M. s.
MORÁVKOVÁ K. 1996: Botanický inventarizační průzkum PR Maschnerova louka (u Dolní
Chřibské). 49 pp. M. s.
NESVADBOVÁ J. 1984: Occurence of the racoon dog (Nyctereutes procyonoides) in
Bohemia and moravia (ČSSR). Folia zoologica, 33(4): 57-64.
183
NOVÁK M. 1997: Jizerské a Lužické hory očima meteorologa, Jizerské Lužické hory, 4/1997,
Občanské sdružení Náš kraj, Liberec, 14-16
NOVOTNÁ J. 1994: Inventarizační průzkum cévnatých rostlin chráněného území Zlatý vrch.
Bakalářská práce. PřF UK Praha. 19 pp. M. s.
PAVLŮ L., KŮRKA A., VONIČKA P., VITÁČEK Z. 1988: Doplňující biologický průzkum v
trase přeložky silnice I/13 Rynoltice - Lvová. M. s. 44pp.
PEŠA V. 2004: Podzemní lomy na Českolipsku. Vlastivědný sborník Českolipska. 13: 83-134
PEŠKOVÁ A. 1985: Zoologický inventarizační průzkum SPR Studený vrch. KSSPPOP, Ústí
nad Labem, 10 pp. M. s.
PEŠKOVÁ A. 1986: Zoologický inventarizační průzkum SPR Vápenka. KSSPPOP, Ústí nad
Labem, 11 pp. M. s.
PETRUŠ J. JANDERKOVÁ J, SEDLÁČEK J. 2009: Bazální monitoring půd. Subsystém –
chráněná území ČR, CHKO Lužické hory – lokalita Jezevčí vrch. 11 pp.
PETRUŠ J., KALUS Č. 1999: Monitoring celkové atmosférické depozice na plochách
bazalního monitoringu půd v chráněných územích. Přírodní poměry – výzkum.
PIŽL V. 1975: Příspěvek ke zvířeně kovaříkovitých (Coleoptera, Elateridae) Děčínska. Sborn.
Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 7:83-89.
PLÁNSKÁ M 1991: Botanický inventarizační průzkum SPR Vápenka. 34. pp.M.s.
PLÁNSKÁ M. 1996: Inventarizační průzkum PR Maschnerova louka. 44 pp. M.s.
PLÁNSKÁ M. 1993: Botanický inventarizační průzkum a monitoring NPR Jezevčí vrch v
Lužických horách. 74 pp.
PLÁNSKÁ M. 1995: Pokus s přesazováním prstnatců. Bezděz. Vlastivědný sborník
Českolipska 3:185
PLÁNSKÁ M. 1996: Botanický inventarizační průzkum a biomonitoring NPR Jezevčí vrch v
Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4: 199-234
PLÁNSKÁ M. 1997: Botanický inventarizační průzkum PP Louka u Brodských. 22 pp. M.s.
PLÁNSKÁ M. 1997: Orchidejové louky v Lužických horách. Bezděz. Vlastivědný sborník
PLÁNSKÁ M. 1998: Inventarizační průzkum PR Klíč.
PLÁNSKÁ M. 1999: Přírodní památka „Louka u Brodských“ v Dolní Chřibské. Bezděz 8:
249-257
PLÁNSKÁ M. 2000: Inventarizační průzkum Přírodní rezervace (PR) Klíč. Bezděz 9: 346-383
PLÁNSKÁ M. 2001: Inventarizační průzkum přírodní památky Kytlice. Bezděz. Vlastivědný
PLÁNSKÁ M. 2001: Nález jabloně lesní (Malus sylvestris) v PR Klíč. Bezděz. Vlastivědný
PLÁNSKÁ M. 2003: Inventarizační průzkum navrhované Přírodní památky (PP)
přechodového rašeliniště Mařeničky. Bezděz 12: 335-347.
PLÁNSKÁ M. 2004: Mikrolesy - Microsylvae v Polevsku. Bezděz. Vlastivědný sborník
PLÁNSKÁ M. 2007: Inventarizační průzkum přírodní rezervace (PR) Vápenka. Bezděz.
PLÁNSKÁ M. 2008: Botanický inventarizační průzkum přírodní rezervace (PR) Spravedlnost.
PLÁNSKÁ M. 2009: Rozšíření vstavačovitých v Lužických horách a vliv biotechnických
zásahů na jejich populační dynamiku ve vybraných lokalitách. Bezděz. Vlastivědný
sborník Českolipska 2009: - str. 153
PLEKANEC M., HAVRÁNEK P., 2004: Milíře na Weberbergu a v Milířské dolině. Bezděz.
PLEKANEC M., HAVRÁNEK P., ŠTIKA J. 2001: Nové poznatky o dobývání a zpracování
železných rud v Lužickcýh horách. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 10: 119148
PRŮCHA M. 2011: Inventarizační průzkum NPR Jezevčí vrch z oboru zoologie - letouni. 12
pp. M. s.
QUITT, E. 1971: Klimatické oblasti Československa, Studia geografica 16, Brno
184
RADOŇOVÁ M. 2001: Floristická inventarizace části území CHKO Lužické hory (úvodní
studie). Diplomová práce. 52 pp. M. s.
ROČEK Z. 1972: Rozšíření čolka horského (Triturus alpestris Laur.) v severních čechách.
Die Verbreitung des Bergmolches (Triturus alpestris Laur) in Nordböhmen. Sborn.
Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec. 4: 45-52.
ROUBAL J. 1967: Fauna ploštic (Insecta: Heteroptera) severních Čech. Sborn. Severočes.
Mus., přírodní vědy, 3:127-159.
RŮŽIČKA V. 1988: Krkavec velký v Severočeském kraji. Fauna Boh. septentrionalis, Ústí n.
L.,13:57-64.
RŮŽIČKA V. 1994: Spiders of the Průčelská rokle defile, Klíč mt. And Zlatník mt. In North
Bohemia. Fauna Bohemiae septentrionalis, 19:129-138.
RŮŽIČKA V. 2006: Návrh dlouhodobého obnovního postupu pro vrcholové porosty
Pěnkavčího vrchu (LHC Česká Lípa). Absolventská práce. 51 pp. M.s.
RŮŽIČKA V., BOHÁČ J., SYROVÁTKA O., KLIMEŠ L. 1989: Bezobratlí kamenitých sutí v
severních Čechách (Araneae, Opiliones, Coleoptera, Diptera).Sborn. Severočes.
Musea, Přír. vědy. Liberec.17:25-36.
RŮŽIČKA V: 1994 Spiders of the Prúčelská rokle defile, Klíč mt., and Zlatník mt. In north
Behemia. Fauna Bohemiae septentrionalis, Tomus 19: 129-138
SAMŠIŇÁK K.1966:K zoogeografickému výzkumu v Lužických horách. Živa 6:67
SHRBENÝ O., MACHÁČEK V. 1973: Microelements in melilitic rocks in northern Bohemia.
Čas. min. geol.,Praha, 19: 15 - 25
SCHEYBAL J.V., SCHEYBALOVÁ J. 1985: Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v
severních Čechách. Severočeské nakladatelství Ústí nad Labem. 352 pp.
SKÁCELOVÁ O. 1998: Předběžná zpráva o algologickém výzkumu v CHKO Labské
pískovce. Sborník referátů 38. pracovní konference Algologické sekce České
botanické společnosti, Rožmberk nad Vltavou: 37-40
SKŘIVÁNEK 1970: Geologicko-geomorfologický inventarizační průzkum CHPV Zlatý vrch. 4
pp. M. s.
SLÁMA M. E. F. 1998: Tesaříkovití - Cerambycidae České republiky a Slovenské republiky
(Brouci - Coleoptera). Milan Sláma, Krhanice. 383pp.
SLAVÍK B., ŠTĚPÁNKOVÁ J. ET AL.(EDS.) 2004: Květena ČR, díl 7., Academia, Praha.,
767 s.
SVOBODOVÁ K. 2011: Chráněná krajinná oblast Lužické hory. Preventivní hodnocení
CHKO z hlediska krajinného rázu. 103 pp. M.s.
SÝKORA T. 1977: Botanický inventarizační průzkum chráněného území Naděje. 15 pp. M.s.
SÝKORA T. 1977: Botanický inventarizační průzkum chráněného území Pustý zámek. 25 pp.
M.s.
ŠPINAR Z. V. 1985: Krkavci opět v Čechách. Nika, Praha, 12-13,
ŠTILL J. 1975: Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) v Lužických horách a Labských
pískovcích. Sborn. Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 7:127-166.
ŠUTERA V., VONDRÁČEK J. 1993: Moudivláček lužní v severních Čechách.Fauna Boh.
septentrionalis, Ústí n. L.,18:45-52.
ŠVÁTORA, MIROSLAV, ŠANDA RADEL 2005: Ichtyologie Kamenice a Svitávky včetně
přítoků. Inventarizační průzkum. 7 pp. M. s.
THELENOVÁ J. 2005: Inventarizační průzkum drobných zemních savců Národní přírodní
památky Zlatý vrch (CHKO Lužické hory). 11 pp. M.s.
THELENOVÁ J. 2005: Inventarizační průzkum drobných zemních savců Národní přírodní
rezervace Jezevčí vrch (CHKO Lužické hory). 16 pp.
TOMÁŠEK M. 1995: Atlas půd České republiky. Český geologický ústav, Praha, 36 s.
TSCHUSI V., DALLA-TORRE K. 1890: VI. Jahresbericht (1887) des Comites für
ornitologische beobachtungsstationen in Oesterreich-Ungaren, Ornis. Wien.1883
TUFOVÁ J., TUF I. H. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPR Jezevčí
vrch v rámci CHKO Lužické hory edafon Chilopoda, Diplopoda, Oniscidea, Araneaea,
Opiliones, Dermaptera. 10 pp.
185
TUFOVÁ J., TUF I. H. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu PR Studený vrch
v rámci CHKO Lužické hory edafon Chilopoda, Diplopoda, Oniscidea, Araneaea,
Opiliones, Dermaptera, 13 pp. M.s.
TUMA E. 1964: Inventarizační průzkum Vápenka. 18 pp. M.s.
ÚHÚL 2000: Přírodní lesní oblast Lužická pískovcová vrchovina. Oblastní plány rozvoje lesů,
Jablonec nad Nisou
ÚHÚL 2000: Přírodní lesní oblast Severočeská pískovcová plošina a Český Ráj. Oblastní
plány rozvoje lesů, Jablonec nad Nisou
ÚHÚL 2008: Souhrnný lesní hospodářský plán CHKO Lužické hory k 1.1.2008, CD, Správa
CHKO Lužické hory
URBÁNEK J., JÓN Z. 1962: Poznámky k ptactvu Českolipska. Sbor. Severočes. Musea,
Přír.vědy.Liberec, 2: 175-187
VACA O. 1978: Inventarizační průzkum lesnický. 6 pp
VACA O. 1980 INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM LESNICKÝ. M.S.
VACA O. 1981 INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM LESNICKÝ. 33 PP. M. S.
VACA O. 1981: Inventarizační průzkum lesnický. 21 pp. M. s.
VACA O. 1981: Inventarizační průzkum lesnický. 24 pp. M. s.
VALÁŠEK M. 2004: Inventarizační průzkum avifauny v PP Rašeliniště Mařeničky. 7 pp. M. s.
VALÁŠEK M. 2005: Ornitologický inventarizační průzkum Národní přírodní rezervace
Jezevčí vrch (CHKO Lužické hory). 22 pp.
VÁVRA et al .1998: Digitalizovaná vegetační mapa NPR Jezevčí vrch v CHKO Lužické hory.
20 pp. M. s.
VESELÝ M. 2000: Důl "Anton Segen Gotes" ve Světlinách u Dolního Podluží. Bezděz.
VESELÝ M. 2001: Hnědouhelné doly u Dolního Podluží. Bezděz. Vlastivědný sborník
VIŠŇÁK R. 1999: Brazilka, botanický inventarizační průzkum. 33 pp. M. s.
VIŠŇÁK R. 1999: Revize ÚSES CHKO Lužické hory. Ms., depon. in Správa CHKO Lužické
hory, Jablonné v Podještědí.
VIŠŇÁK R. 2009: Botanický inventarizační průzkum PP Brazilka. 56 pp. M. s.
VIŠŇÁK R. 2010: Botanický průzkum. Zvláštní příloha k Plánu péče o PP U Rozmoklé žáby.
14 pp. M. s.
VIŠŇÁK R. 2010: Botanický průzkum. Zvláštní příloha k Plánu péče o PR Luž. 14 pp. M. s.
VITÁČEK Z. 1994: Výskyt vydry říční na okrese Česká Lípa. Akce - Podpora výskytu vydry
říční Lutra lutra na Českolipsku. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 87
VITÁČEK Z. 1994: Plazi okresu Česká Lípa. Bezděz, 2: 65-85.
VITÁČEK Z. 1994: Plazi okresu Česká Lípa. Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 65 86
VITÁČEK Z. 1994: Výskyt vydry říční na okrese Česká Lípa akce - podpora výskytu vydry
říční Lutra lutra na českolipsku. Bezděz, 2: 87 - 92.
VITÁČEK Z. 1996: Zpáva o výskytu netopýrů na zimovištích v oblasti Lužických hor. Bezděz,
4: 279-282.
VITÁČEK Z. 1996: Zpráva o výskytu netopýrů na zimovištích v oblasti Lužických hor.
Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska. 4:279
VITÁČEK Z. 2000: Deset let sledování netopýrů a vrápenců na Českolipsku. Bezděz.
VITÁČEK Z., PYTLOUN M. 2008: Vydra říční (Lutra lutra) na Českolipsku. Bezděz.
VLČEK M. 1970: Vertebratologické poměry 1970
VLČEK M. 1972: Inventarizační průzkum obratlovců SPR Klíč. 22 pp.
VLČEK M. 1972: Inventarizační průzkum obratlovců SPR Klíč. KSSPPOP Ústí n. Lab. M.s.
VLČEK M. 1973: Vertebratologické poměry ve státní přírodní rezervaci Jezevčí vrch v
Lužických horách. Sborn. Severočes. Musea, Přír. vědy. Liberec. 5: 13-26.
VLČEK O., HANUŠ 1970: Fauna SPR Vápenka. 1pp. M.s.
VLČEK O., HANUŠ 1970: Vegetační kryt SPR Vápenka. 1pp. M.s.
186
VLČEK V. et al.1984: Vodní toky a nádrže, Academia, Praha, 315 pp.
VOGEL J. 1977: Stenus parcior limonensis FAGEL (Col., Staphylinidae) - ein Neufund für die
DDR. Ent. Nachr., 21, (12):190
VOGEL J. 1978: Faunistisch bedeutsame und für die DDR neue Staphilinidae (Coleoptera)
aus der Oberlausitz. Abh.Ber.Naturkundemus. Görlitz 52 (8):1-13.
VOGEL J. 1982: Faunistisch bedeutsame und für die DDR neue Staphilinidae (Coleoptera)
aus der Oberlausitz. Teil I. Abh.Ber.Naturkundemus. Görlitz 55(6):1-26.
VOJTÍŠEK B., VAŘEKA J. 1999: Lidová architektura v severních Čechách. Okresní
vlastivědné muzeum v České Lípě, 120 pp.
VONDRÁČEK J. 1970: K výskytu sýce rousného v severních Čechách a sousedních
oblastech Saska. Ochrana fauny, Bratislava, 4(2): 75-78
VONDRÁČEK J. 1975: K výskytu orlů v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea,
Přírodní vědy. Liberec, 7:95-98.
VONDRÁČEK J. 1976: Sokolovití dravci v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea,
Přírodní vědy. Liberec, 8:67-78.
VONDRÁČEK J. 1978: Čáp bílý evropský (Ciconia ciconia L.) v Severočeském kraji. Fauna
Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 3:37-40.
VONDRÁČEK J. 1985: Sovy v Severočeském kraji. Sbor Severočes. Musea, Přírodní vědy.
Liberec, 14:137-168.
VONDRÁČEK J. 1991: Potápka na území Severočeského kraje. Fauna Boh. septentrionalis,
Ústí n. L., 16:35-44.
VONDRÁČEK J. 1993: Vývoj severočeské populace čápů bílých v letech 1985-1989. Fauna
Boh. Septentrionalis, Ústí a. L., 18:71-76.
VONDRÁČEK J. 1995: Čáp černý v severních Čechách. Sylvia, 31: 61-68.
VONDRÁČEK J., HONCŮ M. 1992: Dudek chocholatý v Severočeském kraji. Fauna Boh.
Septentrionalis, Ústí a. L., 17:23-28.
VONDRÁČEK J., HONCŮ M. 1997: Zvlášť chráněné ptačí druhy v avifauně Lužických hor.
VONDRÁČEK J., ŠUSTERA V. 1986: Ptactvo CHKO Labské pískovce. Fauna Boh.
Septentrionalis, Ústí a. L., 11:39-59.
VRÁNA K., DOSTÁL T. VEJVALKOVÁ M., VOKURKA A. 2001: Studie revitalizace říčního
systému Heřmanického a Železného potoka . M.s. 109 pp.
WALDHAUSER M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPP Zlatý vrch,
CHKO Lužické hory, Denní motýli (Lepidoptera). 4 pp. M. s.
WALDHAUSER M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPP Zlatý vrch,
CHKO Lužické hory, střevlíkovití brouci (Carabidae). 5 pp. M. s.
WALDHAUSER M. 2005: Závěrečná zpráva inventarizačního průzkumu NPR Jezevčí vrch,
CHKO Lužické hory, střevlíkovití brouci (Carabidae). 6 pp. M. s.
WALDHAUSER M. 2001: Současný stav průzkumu vážek (Odonata) v CHKO Lužické hory.
Vážky 2001. Sborník referátů IV. celostátního semináře odonatologů na Šumavě, ZO
ČSOP Vlašim: 62 – 79.
WALDHAUSER M. 2002: Poznámky k fauně vážek (Odonata) Lužických hor. Vážky 2002
(Sborník referátů V. celostátního semináře odonatologů v Labských pískovcích). ZO
ČSOP Vlašim: 55-71.
WALDHAUSER M. 2005: Střevlíkovití, Inventarizační průzkum, 5 pp. M.s.
WALDHAUSER M. 2008: Faunistické nálezy vážek (Odonata) z ČR. Faunistic records of
dragonflies (Odonata) from the Czech Republic, pp. 112-114. In: In: Dolný A. (ed.):
Vážky 2008. Sborník referátů XI. celostátního semináře odonatologů v Českém lese.
ZO ČSOP Vlašim.
WALDHAUSER M. 2009: První nález šidélka Lindenova Erythromma lindenii (Sélys, 1840),
(Odonata, Coenagrionidae) v České republice. Bull. Lampetra, ZO ČSOP Vlašim, 6:
26-29.
WALDHAUSER M. 2010: Faunistické nálezy vážek (Odonata) z ČR. Faunistic records of
dragonflies (Odonata) from the Czech Republic, pp. 50–60. In: Dolný A. & Harabiš F.
187
(eds.) 2010. Vážky 2010. Sborník referátů XIII. celostátního semináře odonatologů v
Podyjí. ZO ČSOP Vlašim.
WALDHAUSER M., WALDHAUSEROVÁ I. 2007: Zajímavé nálezy vážek (Odonata) v
Libereckém kraji. Interesting findings of dragonflies (Odonata) in the Liberec Region.
Sborník Severočeského muzea v Liberci, Přírodní vědy, Liberec, 25: 39-48.
WURM F. 1912: Die Vögel der Leipaer Umgebung des Nordb. Exc Clubs, MNEC. B. Leipa.
35:294-314.
ZACHARDA M., GUDE M., KRAUS S., HAUCK C. MOLENDA R., RŮŽIČKA V. 2005: The
Relict Mite Rhagidia gelida (Acari, Rhagidiidae) as a Biological Cryoindicator of
Periglacial Microclimate in European Highland Screes. Arctic, Antarctic, and Alpine
Research. Vol. 37, No. 3: 402-408.
ZACHARDA M., GUDE M., RŮŽIČKA V. 2007: Thermal Regime og Tree Low Elevation
Scree Slopes in Central Europe. Permafrost and Periglac. Process. 18: 301-308
ŽĎÁRSKÝ M. 2008: Zhodnocení zdravotního stavu památných stromů.
188
7. Seznam zkratek
AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
ČBS – Česká botanická společnost
ČOV – čistírna odpadních vod
ČSAV – Československá akademie věd
ČSOP - Český svaz ochránců přírody
EU – Evropská unie
EVL – evropsky významná lokalita
EVVO – enviromentální výchova, vzdělání a osvěta
GIS – Geografický informační systém
GSM – globální systém pro mobilní komunikaci
GZ – genový zdroj
CHKO LH – Chráněná krajinná oblast Lužické hory
CHN – chráněné naleziště
CHOPAV – chráněná oblast přirozené akumulace vod
CHPV – chráněný přírodní výtvor
IS AOPK – informační systém Agentury ochrany přírody a krajiny
KČT – Klub českých turistů
k. ú. – katastrální území
KPÚ – komplexní pozemkové úpravy
LBC – lokální biocentrum
LČR – Lesy České republiky, s. p.
LFA – Less-favoured areas (méně příznivé oblasti pro zemědělství)
LHC – lesní hospodářský celek
LHO – lesní hospodářská osnova
LHP – lesní hospodářský plán
LPF – lesní půdní fond
LPIS – Land parcel identification system (systém pro identifikaci zemědělských pozemků)
LS – lesní správa
MaS – dotační program Správa nezcizitelného státního majetku ve zvláště chráněných
územích
MK ČSR – Ministerstvo kultury Československé republiky
MO ČRS – místní organizace Českého rybářského svazu
MVE – malá vodní elektrárna
MZD – melioračně zpevňující dřeviny
MZe – Ministerstvo zemědělství
MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území
MZP – minimální zůstatkový průtok
MŽP – Ministerstvo životního prostředí
NGO – non-governmental organisation (nestátní nezisková organizace)
NN – nízké napětí
NP – národní park
NPR – národní přírodní rezervace
NPP – národní přírodní památka
NR ÚSES – nadregionální územní systém ekologické stability
NRBC – nadregionální biocentrum
NRBK – nadregionální biokoridor
NS – naučná stezka
OBÚ – obvodní báňský úřad
ONV – okresní národní výbor
OP – ochranné pásmo
OPK – ochrana přírody a krajiny
OPRL – oblastní plán rozvoje lesů
OPS – obecně prospěšná společnost
189
OPŽP – Operační program životní prostředí
OVM – okresní vlastivědné muzeum
PCHP – přechodně chráněná plocha
PLO – přírodní lesní oblast
PO – ptačí oblast
PP – přírodní památka
PPK – Program péče o krajinu
PR – přírodní rezervace
Přf UK – Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa
RBC – regionální biocentrum
RBK – regionální biokoridor
RRD – rychle rostoucí dřeviny
ŘSD – Ředitelství silnic a dálnic
SCI – Sites of community importance (Evropsky významné lokality)
SCHKO – správa chráněné krajinné oblasti
SLHP – souhrnné lesní hospodářské plány
SLT – soubor lesních typů
SPA – Special protected areas (Ptáčí oblasti)
SPR – státní přírodní rezervace
SÚ – sídelní útvar
SÚOP – Státní ústav ochrany přírody
TP (TTP) – travní porost (trvalý travní porost)
ÚAP – územně analytické podklady
ÚHUL – Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
ÚP – územní plán
ÚSES – územní systém ekologické stability
ÚSOP – Ústřední seznam ochrany přírody
ÚTP – územně technické podklady
VaV – výzkum a vývoj
VKP – významný krajinný prvek
VMG – vlastivědné muzeum a galerie
VN – vysoké napětí
VT – věková třída
VÚKOZ – Výzkumný ústav SilvaTaroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví
VVN – velmi vysoké napětí
ZCHÚ – zvláště chráněné území
ZCHD – zvláště chráněný druh
ZO ČSOP – základní organizace Českého svazu ochránců přírody
ZPF – zemědělský půdní fond
ZÚR – zásady územního rozvoje
Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním
hospodářském plánování
190

Rozbory Chrán né krajinné oblasti Lužické hory

Transkript

Podobné dokumenty

Plán péče CHKO Lužické hory

zde - Královská věnná města

Jaro 2014 - Pohledy AMB

NOVE´TITULY

zpravodaj_1107 - Jablonné v Podještědí

Doba Seniorů 8/2013

náš kraj jako bezpečný ostrov - Starostové pro Liberecký kraj

zpravodaj - Hovawart klub ČR

cˇerven 2015 - Dětská misie

Nová skladovací hala firmy Coca-Cola HBC Kyje

zde - Venkovská zeleň

Plán péče o CHKO Český ráj pro rok 2004

THE FINAL PROTOCOL

stáhnout

II - Obec Radvanice