JUNÁK svaz skautů a skautek ČR Chrudimská oblast Skripta k

Transkript

JUNÁK svaz skautů a skautek ČR Chrudimská oblast Skripta k
JUNÁK svaz skautů a skautek ČR
Chrudimská oblast
Skripta k vůdcovským zkouškám
Vůdcovský lesní kurz
Stříbrná řeka
tisk a grafická úprava: Zbyněk Jiroušek – Jerry
na textové přípravě se podíleli:
Myšlenkové základy skautingu: Z. Jiroušek, Maruška Jiroušková
Psychologie: Z. Jiroušek
Pedagogika: PhDr. Václav Břicháček – Gigant
Metodika: Ota Kolář – Tíno
Vedení oddílu: Ota Kolář a Z. Jiroušek
Organizace a právo: Jan Stejskal – Johan
Hospodaření: Jan Stejskal
Zdravověda: Z. Jiroušek
Příroda a ekologie: RNDr. Vladimíra Kolková – Jezinka, Z. Jiroušek
Táboření: Z. Jiroušek
Kultura a estetika: Z. Jiroušek , Maruška Jiroušková
Tělovýchova a sport: Mgr. Petr Fiala – Figgi, Dagmar Stožická - Šmu
Text skript neprošel rukama lingvisty, což jistě laskavý frekventant a zájemce o VZ pochopí. Tato skripta jsou volně
šiřitelná v rámci hnutí a autoři si nekladou žádné nároky, pouze šíření textů bez uvedení jmen autorů a případných
zdrojů budou považovat za nesportovní.
2.1
Myšlenkové základy skautingu, historie
1) Předchůdci a inspirace (antika, křesťanství, rytíři, Komenský, Rousseau, Thoreau)
Inspirace skautingu může sahat hluboko do historie:
Antický ideál krásy těla s velmi rozvinutou kulturou a věděním.
Ideál křesťanské lásky k bližnímu. Desatero božích přikázání jako inspirace skautského zákona.
Rytířství : začalo se k nám šířit ve 12. století a největšího rozkvětu dosáhlo za krále Jana Lucemburského, (Ich dien – sloužím,
heslo a také znak, který později převzali roveři). Kdo se chtěl stát rytířem, musel prokázat statečnost, křesťanského ducha a
osvojit si dobré společenské chování. Jaké byly rytířské ctnosti ? Rytíř nebyl jen bojovník oděný od hlavy k patě v železném
brnění, jehož jediným povoláním byla válka. K tělesnému výcviku k boji se váží další, jemnější vlastnosti jako štědrost,
nezištnost, obětování se pro někoho, úcta k paním a dívkám, čestnost, poslušnost a věrnost svému králi, zmužilost.
Chodové: zajímavý lid – sedláci v hraničářské službě, kteří, když bylo nutno, nechali pluhu a chopili se zbraně a šli ze svých
polí do boje, většinou první před vojskem, aby hájili cesty v šumavských lesích. Jejich střediskem byly Domažlice, kde měli
svůj hrad a soud, kde byl uschován jejich prapor se znakem psí hlavy, podle kterého si říkali také Psohlavci. Jako strážci hranic
měli mnohé výsady a svobody od králů, ale také těžké povinnosti.
Dalším vzorem byl černohorský junák – ideál mužné dokonalosti, který se vytvořil v nejtemnějších dějinách Černé Hory, kdy
byla odloučena od okolního světa a sužována nepřátelstvím s Turky. Čisté junáctví je národním ideálem Černohorců a nejvyšší
chrabrost se v něm snoubí s plností lidského soucitu.
Doba renesance přinesla myšlenky mnoha reformátorů o potřebě všestrannější výchovy mládeže, výchovy přirozené, v souladu
s přírodou a přiblížením se k přírodě, s výchovou tělesnou, výchovou prací a oceněním individuality dítěte.
Mezi prvními byl Francois Rabelais, který hlásal odklon od jednostranné knižní výchovy a lásku k přírodě. V Čechách
vznikalo dodnes mnohdy ještě plně nedoceněné výchovné dílo Jana Ámose Komenského. Formuloval požadavek všestranné
výchovy všech dětí bez rozdílu, stanovil celou řadu pravidel, jak děti přirozeně učit i vychovávat. Po Komenském následoval
Jean J. Rousseau. V Americe se filosof Henry D. Thoreau pokusil o novodobé poustevnictví uprostřed přírody u Waldenského
jezera s cílem splynout s přírodou a jejím rytmem a dospět tak k hlubšímu poznání filosofickému.
2) Zakladatelé skautingu. Dva základní směry v dějinách skautingu a jejich charakteristika. Historie světového
skautingu
Dva základní směry můžeme nazvat podle jejich zakladatelů a hlavních představitelů:
a) směr Baden Powellův
b) směr Setonův
Robert Baden-Powell
Britský generál získal ve výzvědné službě, zejména na vojenských výpravách značné praktické zkušenosti jak hledat cestu,
pozorovat a nebýt pozorován, stopovat, pohybovat se v neznámé krajině, skrýt se, předávat nepozorovaně zprávy. Už u
jezdeckého pluku v Indii zavedl koncem minulého století výchovu kvalifikovaných průzkumníků. Při legendární obraně
Mafekingu za búrské války v Jižní Africe použil s úspěchem hochů jako spojek, při zásobování a sanitní službě, kterým dal
obdobnou osvědčenou výchovu. Chlapci plnili své úkoly vážně a zcela samostatně. Zjištění, že je na ně plné spolehnutí, stálo u
zrodu myšlenky pozdější družinové výchovy.
Po odchodu z armády a prvním pokusném táboře na ostrově Brownsea, kde prakticky a s úspěchem položil základ budoucí
nejdůležitější výchovné jednotce ve skautingu – družině, přepracoval svoji vojenskou příručku pro potřeby mírové výchovy
chlapců. Knihou Scouting for Boys dal světu soustavu činností pro chlapce zajímavých, přitažlivých a zároveň výchovných,
s cílem záměrné výchovy budoucího dobrého občana. Soustava obsahuje vedle technické části – hlavně skautské činnosti
v přírodě, mravní výchovu založenou na vzoru středověkého křesťanského rytíře, pro něhož nejvyšší hodnotou byla čest.
Skautská idea v tomto pojetí je vyjádřena skautským zákonem, slibem a heslem. V souladu s přirozeným sklonem chlapců
tvořit tlupu je vybudována družinová soustava. Výchova vedoucí k čestnosti, smyslu pro povinnost, ke kázni, k úctě
k hodnotám, bratrství, k mravní čistotě, k optimismu a k lásce, k přírodě má etický základ v náboženství. Zavádí systém
zajímavých zkoušek s promyšleným obsahem. Praktický kroj i odznaky mají svoji symboliku. Jako výchovná metoda
znamenal skauting převrat v pojetí mimoškolní výchovy mládeže. Postavil nový ideál dětství, založený na využití přirozených
dětských zájmů a přání, i na potřebě sdružovat se do malých skupin, v nich si společně hrát i konat smysluplnou činnost.
Ernest Thompson Seton
Dávno předtím, než upravil B-P svůj skautský výchovný systém tak, aby byl přijatelný i ostatním národům světa, vedl již
Seton téměř 300 000 členné společenství mladých lidí, založené už v roce 1902, nesoucí název Woodcraft Indians. Bezesporu
revoluční bylo, že pro ně vypracoval ucelený výchovný systém, vhodný jak pro děti, tak pro adolescenty i dospělé obou
pohlaví ! Jeho základem byla péče o harmonický rozvoj těla, mozku, ducha a služby. Své zálesáctví definoval jako světový
názor, jako způsob nazírání na věci, jenž vede k všestrannému vývoji a povznáší život oceněním věcí kolem nás. Zálesáctví mu
nebylo organizací, ale hnutím, ovlivňujícím stávající organizace včetně badenpowellovkého skautingu. Své myšlenky zvěčnil
v mnoha knihách, hlavně ve světoznámé The Book of Woodcraft and Indian Lore, u nás známou jako Kniha lesní moudrosti a
Svitek březové kůry. Jeho Woodcraft ona studánka, kterou vyhloubil, poněvadž poznal trýzeň žízně, aby se i jiní mohli napít,
se stal návodem k vytvoření člověka s modrou oblohou v pozadí. Máme-li posoudit, kdo měl větší vliv na rozvoj našeho
českého skautingu , zejména v poválečném období, tak bezesporu Seton. Od Setona pochází obliba totemů, indiánských jmen,
kult táborového ohně apod. Zákony lesní moudrosti a symboliku dodnes používá více organizací i hnutí u nás. Setonem
zdůrazněná výchova přírodou a v přírodě, jeho zidealizovaný indián typu Vinnetoua a jeho cesta “stoupání na horu” byly, jsou
i asi budou české povaze mnohem bližší než Baden-Powellova výchova k dobrému občanství.
Historie světového skautingu:
Za rok vzniku světového skautingu je uváděn rok 1907, kdy BP prakticky vyzkoušel táboření na ostrově Brownsea. Během
roku 1908 vzniká v Anglii pevná organizace, jejímž patronem se stal král. Roku 1909 byl založen odbor námořních skautů –
Sea Scouts. Roku 1910 bylo již v Anglii organizováno 100 000 skautů a skautek. Skauting pronikal rychle do ciziny. Roku
1910 BP osobně zakládal první nebritskou organizaci v Chile. Do Evropy se skauting dostal nejprve do Německa, kde
oceňovali hlavně jeho brannou složku. Roku 1910 byla ustavena skautská organizace v USA, náčelník ETS. Po roce 1910 se
šíří skauting téměř ve všech evropských zemích – skandinávské země, Francie, Řecko, Belgie, Lucembursko, Nizozemí,
Polsko, Čechy, Rusko, Finsko, Estonsko, Itálie, Rakousko, Španělsko, Uhry, Portugalsko, Švýcarsko, Srbsko a Rumunsko.
Z asijských zemí zavedly první skauting Japonsko, Čína, Indie a Thajsko. V Africe byla první Libérie. Také v Austrálii a
Novém Zélandě skauting rychle zakotvil. Za 1. sv. války BP poukazoval na to, že musí nastat mírové sbratření lidí, a že se do
tohoto úsilí musí zapojit vytvářením přátelství mezi dětmi všech zemí. Hnutí zapustilo kořeny pevně ve větší části světa. Roku
1919 se podařilo získat v Essexu pozemek Gilwell Park, kde byl vybudován stálý tábor a konán první Wood Badge kurz. Roku
1920 se koná v Anglii první světové Jamboree – účast skautů z 34 zemí světa. Bylo ustaveno Mezinárodní skautské bratrstvo.
Bylo dohodnuto pořádání jamboree každé 4 roky. Vznikla potřeba vytvořit výbor pro řešení důležitých otázek hnutí mezi
konferencemi – byla ustavena Mezinárodní skautská kancelář. V r. 1922 na druhé mezinárodní konferenci v Paříži bylo
provedeno sčítání skautů – zjištěno přes milion skautů a skautek ve 32 zemích světa. Na Sorbonně byla přijata Skautská ústava
a zvolen první Mezinárodní skautský výbor. V r. 1923 shromáždění Společnosti národů doporučilo svým členským zemím, aby
podporovaly skautské hnutí. Roku 1924 se konalo druhé jamboree v Dánsku. V Evropě nebyla skautská organizace jen
v porevolučním Rusku a v Albánii. V roce 1927 likvidován skauting v Itálii diktátorem Musolinim. R. 1929 jamboree zletilosti
– 21 let od vzniku skautingu. Účast 50 tisíc skautů ze 42 zemí – skauting se stal uznávanou výchovnou silou, kladně
hodnocenou ze strany pedagogické vědy a podporovanou hlavami většiny států. Roku 1931 se v Praze konalo první Slovanské
jamboree a také 1. rovermoot ve Švýcarsku. R. 1933 se konalo jamboree v Maďarsku. Druhé a bohužel poslední Slovanské
jamboree se konalo v Polsku. Přes jasný vzestup světového skautingu se začaly objevovat trhliny. Skauting přestal být
pohodlný pro fašistické Španělsko a Německo a ještě drastičtější osud čekal skauty v pobaltských republikách, Litvě, Lotyšsku
a Estonsku po okupaci Stalinem. R. 1937 se konalo jamboree v Nizozemí. Po vypuknutí 2. světové války bylo mnoho
výborných vůdců povoláno do zbraně. Na konci r. 1940 již neexistovaly oficiálně skautské organizace ve většině evropských
zemí.
Porážka fašismu otevřela novou epochu rozvoje skautského hnutí. Život hnutí byl obnoven především v osvobozených zemích.
Nastal příliv nových členů a začala radostná práce. Ne však všude – v některých zemích přešla jedna totalita v druhou pobaltské republiky, Albánie, Rumunsko, Bulharsko a Španělsko. Roku 1947 se po desetileté přestávce opět konalo jamboree
míru ve Francii. V dalších letech vzrůstal počet členských organizací, hlavně ze států, které získaly nezávislost. Jiné organizace
však zanikly v důsledku politických změn. (Polsko, Maďarsko, Československo, Čína, Kuba). Na světovém jamboree 1951
v Rakousku byli srdečně přijati Němečtí skauti na důkaz mezinárodního bratrství. R. 1953 bylo založeno třetí světové ústředí
IFOFSAG – mezinárodní společenství dospělých skautů a skautek. 8. světové jamboree v . 1955 se konalo poprvé mimo
Evropu – v Kanadě. Výjimečně po dvou letech se konalo jamboree na oslavu 50. výročí skautingu, (1907-1955) a 100. výročí
narození jeho zakladatele, samozřejmě v Anglii. V r. 1958 se koná 1. JOTA – radioamatérské jamboree, a od té doby se koná
každoročně. V polovině 60-tých let dochází k jisté krizi ve WOSM, která vede ke kvalitativní změně v organizaci a vedení.
Nejvyšším orgánem,který rozhoduje se stává Světová konference. Světový výbor řídí v období mezi konferencemi a Světová
kancelář je výkonným orgánem. R. 1968 je přeneseno sídlo světové organizace do Ženevy, kde sídlí dodnes. V sedmdesátých
letech se zrodilo mnoho skautských projektů v oblasti veřejně prospěšné činnosti. Souviselo to také s rozvojem skautingu
v zemích třetího světa. R 1979 se mělo konat světové jamboree v Iránu, avšak několik měsíců předtím došlo ke státnímu
převratu a v zemi byla nastolena islámská totalita. 15. jamboree se konalo v r. 1983 v Kanadě. V r. 1987 v Austrálii, v r. 1991
v Koreji, již opět s oficiální účastí skautů z ČSFR a v r. 1995 v Nizozemí. V současnosti má světové skautské hnutí okolo 16
miliónů členů ve 150 zemích světa.
3) Vznik a historie dívčího skautingu
BP původně dívčí skauting nezamýšlel. Věci se však ujala jeho sestra Agnes a roku 1910 mohl být založen dívčí skauting –
organizace Girl – Guides. Za svůj znak si zvolila trojlístek. S rozšířením skautingu do dalších zemí se pochopitelně rozšiřoval i
dívčí skauting. V r. 1918 vychází příručka dívčího skautingu od BP. Manželka BP Olave začala působit ve skautingu od r.
1916 a v r. 1918 byla zvolena náčelní britských skautek. Hned po 1. sv. válce byla vytvořena z podmětu Olave mezinárodní
rada skautek, která měla zprostředkovat styk mezi organizacemi skautek. Sešla se poprvé roku 1919 za předsednictví Olave.
V r. 1920 uspořádala 1. mezinárodní konferenci skautek v Oxfordu. Konference mimo jiné přijala Večerku, jako píseň na
zakončení dne. V roce 1922 se koná další mezinárodní konference skautek v Cambridge, kde byly naše skautky přijaty do
Mezinárodní rady skautek. R. 1928 se konala mezinárodní konference v Maďarsku, kde byla ustavena Mezinárodní asociace
skautek – WAGGGS. Mezi zakládajícími státy bylo i Československo. Byl zvolen první Světový výbor a založena Světová
kancelář v Londýně. Roku 1930 byla zvolena Olave BP světovou náčelní. V létě 1932 otevřela WAGGGS své mezinárodní
středisko ve Švýcarsku. R. 1937 se konala u Zlína mezinárodní dívčí LŠ. Po 2. sv. válce se konala světová konference skautek
v Evianu, kde byla V. Koseová zvolena předsedkyní výboru evropského regionu a místopředsedkyní světového výboru.
Na sklonku r. 1914 začalo několik studentek a profesorek uvažovat o založení dívčího skautingu u nás. V lednu 1915 začíná
jeho historie. U zrodu stály sestry Berkovcová, Milčicová a Biliánová. Poprvé se skautky představily veřejnosti na propagační
akci, kde postavily ukázkový tábor. Do dění vstupuje Vlasta Štěpánová, později Koseová. Vedoucí myšlenkou dívčího
skautingu bylo zrovnoprávnění dívek, prohloubení znalostí a dovedností a příprava pro život. V r. 1918 vzniká samostatný
ženský odbor Junáka, předsedkyně B. Herbenová.
V r. 1922 bylo již 57 dívčích oddílů. Od r. 1926 se pořádají pravidelně LŠ, na kterých se podílejí s. Milčicová, Mladějovská,
Sobotová a Januštíková.
V r. 1938 dosáhl dívčí kmen organizační rovnoprávnosti. V Koseová zvolena náčelní skautek. Před okupací bylo 10 000
skautek.
Po válce se činnost Junáka znovu obnovila a náčelní byla opět V. Koseová. Obnovená činnost však netrvala dlouho a po roce
1948 byl skauting opět zrušen.
Po znovuobnovení v r. 1968 byla V. Koseová zvolena 1. místostarostkou a V. Macková náčelní. V této krátké době trvání
organizace bylo vykonáno mnoho práce. Bylo uspořádáno několik LŠ, různé kurzy pro čekatelky a vůdkyně. Všude se
intenzivně pracovalo na výchově mládeže ke skautingu, protože každý věděl, že dříve či později dojde opět k přerušení
činnosti. V červnu 1970 je ještě uspořádána oslava na počest 55. výročí založení dívčího skautingu. Stovky skautek se sešly
v Roztokách u Prahy, tam se sešlo celé náčelnictvo starosta br. Sum, táta Plajner, s. Koseová i V. Macková. Na podzim 1970 se
skauting ukládá opět k dvacetiletému spánku.
4) Historie skautingu v našich zemích, tradice skautingu v obci a v regionu
Antonín Benjamín Svojsík, středoškolský profesor tělocviku v Praze, léta se zabýval myšlenkou reformy výchovy české
mládeže, zejména všestranné, přirozené výchovy ve volné přírodě. Upozorněn na působení B-P, navštívil r. 1911 Anglii a
poznal skauting tam, i v několika dalších zemích. Zkoušel ihned prvky skautské výchovy s několika hochy a po poradách
s pedagogickými odborníky škol a politickými a kulturními představiteli národa, začal organizovat český skauting. V r. 1912
vydává první publikaci Český skaut a v témž roce pak Základy junáctví. Od B-P sice převzal většinu praxe, ale zdůraznil
zejména vztah k přírodě a význam ETS. Našel i český vzor - tradici Chodů-Psohlavců. Výchovně nezdůrazňoval náboženskou
stránku a věrnost panovníkovi, v českých podmínkách tehdy nepoužitelné. Roku 1912 uspořádal první tábor pod Lipnicí. Tím
vyvrátil v praxi námitky proti vhodnosti skautingu a probudil zájem v institucích a ve veřejnosti.
15.6.1914 byl založen samostatný spolek Junák - český skaut, ABS se stal vrchním vůdcem.V lednu 1915 se ustavil dívčí
odbor spolku JČS. První předsedkyní dr. Anna Berkovcová. Slibný rozvoj mladého hnutí narušila 1. Sv. Válka. Osvobození
nepřineslo českému skautingu idylické časy. Nejdůležitější úkol byl sjednotit český skauting. Sokol se opět odmítl ujmout
skautingu - nastoupena samostatná cesta. V červnu 1919 ustaven v Praze Svaz Junáků-skautů RČS. V čelo zvolena ústřední
rada, starosta Josef Rössler Ořovský, místostarosta dr. Jiří Guth Jarkovský, náčelník ABS, náčelní Emilie Milčicová. Jednotu
svazu se pro různost názorů nepodařilo udržet, avšak v r. 1920 je již 400 oddílů a 10 000 členů. TGM se stává protektorem
svazu. V r. 1922 Svaz Junáků-skautů registrován jako zakládající člen světového ústředí. ABS zvolen za člena mezinárodního
skautského výboru. Do Anglie odjíždějí F.A. Elstner a E. Dick a absolvují Gillwellský Wood Badge kurz. Po návratu F.A.E.
pověřen založením podobného kurzu pro vůdce v Československu. V r. 1923 900 oddílů a 26 000 členů. Byla i úplná řada
věkových stupňů vlče - skaut - rover, šotek,( světluška až od r. 1939), - skautka - junačka, (později ranger), a vodní skauti.
Koná se první LŠ. Elstner se stává zpravodajem LŠ. R. 1926 první dívčí LŠ. Valný sjezd svazu přijal důležité programové
prohlášení - skauting je obrodným hnutím mládeže, všestrannou výchovou, hnutím národním, demokratickým, sociálně
pokrokovým, nábožensky tolerantním, politicky nestranným a nemilitaristickým. V r. 1927 zaveden odznak Tří orlích per.
Eduard Štorch - Sachem popularizuje rodinný skauting. Na počátku 30-tých let se zapojila do svazu většina jinonárodních
skautských skupin a skauti katoličtí. Od r. 1931 získává skauting zasloužené místo ve společnosti a je obecně uznán a
podporován. Roku 1938 dosáhl svaz svého největšího rozvoje - 65 000 členů, avšak byl to rok bolestný. 17.9. zemřel ABS a
11.12. jeho nejlepší spolupracovník Jan Novák. Po mnichovském diktátu v lednu 1939 vznikla jednotná organizace Junák ústředí skautské výchovy, náčelnictvo B. Řehák a V. Koseová. Byly velké změny v metodice a krojích. Po okupaci Německem
zavládla zostřená cenzura a perzekuce. Nově jmenovaný náčelník R. Plajner se snažil udržet činnost organizace. 28.10.
podpisem K.H.Franka Junák zrušen. Junáci se podíleli na odboji, přinášeli oběti doma i v zahraničí. Po osvobození v r. 1945
ihned zahájila skautská organizace svojí činnost. V r. 1946 ustaven Český a Slovenský junák, tvořící federální spolek
Československý Junák-svaz skautů a skautek. Členská základna 250 000 členů. V témž roce navštěvuje Prahu lady B-P a r.
1947 vůdce Gillwelu J.S. Wilson. Za politicky krizového stavu v r. 47-48 Junák kritizován pro své neúplné zapojení do tzv.
“jednotného” Svazu mládeže, řízeného KSČ. Za únorových událostí 1948 čistka v Junáku. Vedení mocenským zásahem
odstraněno, odvolán sněm, vznikl “Akční výbor ústředí Junáka”, začlenil Junáka do komunisty řízeného SČM. Nastává ostrá
kritika “reakčního skautingu” , zrušena náboženská výchova, udán směr budování pionýrských organizací. Oddíly se rozpadají,
ukončují činnost, přecházejí do poloilegality. Stav základny klesl na pouhých 30 000 členů. Na svátek skautů 24.4.1949
založena Pionýrská organizace ČSM. Junák k 1.1.1951 ÚV ČSM rozpuštěn a výchova dětí plně předána PO ČSM. Nastává
období perzekuce skautských činovníků, věznění. V. Fanderlik dokonce odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti. Pro děti
poúnorových emigrantů začaly vznikat exilové oddíly v zahraničí. Od r. 1964 pokusy o objektivnější hodnocení skautingu.
V PO, Svazarmu, turistických kroužcích se objevily skautské prvky. 3.1.1968 při rozloučení s B. Řehákem se shromáždilo
v Strašnickém krematoriu mnoho skautů a skautek, po mnoha letech zazněla veřejně skautská hymna. Začalo Pražské jaro.
29.3.1968 Junák zahájil svoji činnost po 20-ti letech. V čele stanuli opět Plajner a Koseová. S obrovským nadšením se rozběhla
činnost oddílů. Skautské hnutí nalezlo sympatie u většiny veřejnosti a podporu neodmítala ani řada vedoucích státních a
komunistických činitelů. 21.8 1968 bylo Československo přepadeno armádami Varšavské smlouvy. Koncem listopadu se
konaly sněmy. Sněm musel přijmout okleštěné stanovy, pokud chtěl Junák pokračovat v práci, a tím pádem si připravil
opětovné rozpuštění. Po dubnovém plénu KSČ bylo jasné, že se Junák v nepříznivých poměrech neudrží. Přesto proběhly
úspěšně tábory. Velmi prozíravě bylo uskutečněno mnoho rádcovských a činovnických kurzů a LŠ. V ÚV KSČ v únoru 1970
byl naplánován proces postupné likvidace Junáka. Přesto ještě v létě 1970 proběhly tábory a LŠ. V červnu 1970 rozhodnuto o
ukončení Junáka k 30.9.1970. Část oddílů pokračovala v práci v různých organizacích, převážně v TOM. Po revoluci a
zhroucení komunismu v listopadu 1989 opět již počtvrté obnovena činnost Junáka. 2.12. proběhl velký mítink v sále městské
knihovny v Praze. 19.5.1990 4. Sněm Junáka. Poprvé v dějinách ustanoven samostatný kmen OS. Světové konference WOSM
a WAGGGS znovu přijímají Čs. Skautskou organizaci do světového ústředí. Koncem září 1991 IFOFSAG přijímají naše OS
do světového společenství dospělých skautů a skautek. V dubnu 1992 5. Junácký sněm v Praze. Starostou zvolen Jiří Navrátil,
náčelní DK Jaroslava Pešková, náčelník CHK Zdeněk Hájek, náčelníkem OS Zdeněk Kopřiva. V r. 1993 došlo k rozdělení
republiky, vzniká Junák-svaz skautů a skautek ČR. Rozdělením republiky jsme přišli o členství v mezinárodních organizacích.
Je nutno žádat o vstup znovu. R. 1994 mimořádný sněm v Olomouci, přijata varianta Y nových stanov. Znamená to jedinou
ÚR pro všechny kmeny. V r. 1995 řádný sněm v Brně. Zvolena nová ÚR. Starosta opět J. Navrátil, místostarostka Iva
Macková, náčelní DK Hana Kvapilová, náčelník CHK František Šmajcl, náčelník OS Ivo Slavíček. V r. 1996 jsme opět přijati
do všech mezinárodních organizací.
5) Principy, cíle a poslání skautského hnutí
Základní principy skautingu a jejich význam
Skautské hnutí je dobrovolné, nepolitické výchovné hnutí pro mladé lidi, přístupné jim bez ohledu na původ, rasu, nebo
náboženské vyznání, v souladu s cílem, principy a metodou tak, jak byly formovány zakladatelem.
Úkolem a cílem skautského hnutí je přispět k vývoji mladých lidí, aby rozvíjeli své tělesné, rozumové, sociální a duchovní
schopnosti. Zaměřuje se přitom na jedince jako odpovědné občany a členy místních, národních i mezinárodních společenství.
Principy jsou základní zákony a články víry, které musí být na cestě k cíli respektovány. Představují závazná pravidla chování,
kterými se řídí všichni členové hnutí. Skauting je založen na třech obecných principech, představujících tyto základní zákony a
články víry:
1. Povinnost k Bohu - znamená oddanost duchovním principům, věrnost náboženství, které je vyjadřuje, a přijetí povinností
z toho vyplývajících. Základní formulace neobsahuje přímo slovo Bůh, aby bylo zřejmé, že se toto vztahuje i na jiná
náboženství a na vyznání neuznávajících osobního Boha.
2. Povinnost k jiným - odpovědnost člověka ke společnosti v jejich různých podobách. Věrnost své zemi v souladu
s podporou místního, národního i mezinárodního míru, porozumění a spolupráce. Účast na rozvoji společnosti, při kterém
je uznávána a respektována důstojnost jiných lidí a není poškozována příroda.
3. Povinnost k sobě - odpovědnost za rozvoj sama sebe. Člověk na sebe bere odpovědnost za rozvoj svých možností
Poslání skautingu
Co je posláním dnešního skautingu? Naše společnost je rozvrácena morálně i duchovně. Základy mravní výchovy nebyly
dětem vštěpovány ve většině rodin a vůbec ne ve školách. Když začaly chápat, byla kolem nich přetvářka a nespravedlnost, ( o
moc lepší to není ani dnes po sedmi letech demokracie).
Co je potřeba dělat, zdůrazňovat a nenechávat bez povšimnutí i odměn – slovních?
Zdůrazňovat smysl pro dodržování základních životních pravidel, spolupráci a vzájemnou, nezištnou pomoc i ochranu
slabších.
Pomoc při hledání systému hodnot. Ukázat mladým lidem pravé životní hodnoty, naučit je rozlišovat mezi falešnými,
( hmotné statky a prchavé požitky). Ukázat jim, že v mládí mohou prožít nezapomenutelné chvíle ve skautském oddíle,
kdy se jim do paměti vtisknou tisíce krásných a romantických zážitků.
Pestrou a zajímavou činností pomoci vytvořit smysl pro krásu, spolupráci, hluboký vztah k přírodě a k blízkým lidem.
Usilovat, aby se z chlapců i děvčat stali spolehliví, čestní lidé, pěstovat řadu dalších kladných vlastností, učit je rozlišovat
mezi dobrem a zlem.
Pomoci chlapcům a děvčatům v období dozrávání, pomoci při hledání odpovědí po smyslu života, tajemství vesmíru,
záhadách lidského myšlení, otázky náboženské a metafyzické. Mladí lidé často pokládají otázky, na které i dospělý vůdce
hledá obtížně odpověď . Otázky jak žít, co mě čeká, tápavé hledání partnerů, přátel a životních jistot. Je hlavně potřeba,
aby pro nepřipravenost vůdce, nezačali dozrávající děti hledat tyto odpovědi jinde, i ve špatném prostředí, aby se
nenechali strhnout do bezduchého shonu konzumní společnosti, aby přestaly klást klíčové životní otázky.
Přinášet nápravnou zkušenost. Děti strádají citově i sociálně, některým chybí jistota pevného rodinného zázemí. Každý
krok v tomto směru je velkým činem ve prospěch našeho hnutí i celé společnosti. Je potřeba klást důraz na družinový
systém a věnovat velkou pozornost programu družin, připravovat ho společně s rádkyněmi a rádci, hledat nové cesty, kde
se mohou děti setkávat, připravovat v rámci oddílu a střediska různé kurzy, umožňovat setkání dětem i mimo pravidelnou
schůzku a hledat na výpravách a táborech co nejvíce společných zážitků z přírody
Stavět dětem před oči ideální hrdiny, kladné vzory, které dnes citelně chybí, jako kontrast proti násilí, krutosti a bezpráví,
které je v současnosti prezentováno v masmediích. Nezapomenout, že právě vůdce a vůdkyně jsou nejvíce napodobování –
jsou vzorem.
Přispět ke zdraví dítěte, (zdravotní stav dětí dnes není dobrý), systematickým tréninkem dospívat k větší zdatnosti, k tomu
přispívá i radost z činnosti, pobytu v přírodě i vřelých vztahů mezi členy oddílu
Cíle skautské výchovy – ideály, hodnoty
Každé hnutí bývá zdůvodňováno pohnutkami, které vedly k jeho vzniku. Ty představují jeho úkol a cíl.
Úkolem skautského hnutí je přispět k vývoji mladých lidí, aby rozvíjeli své tělesné, rozumové, sociální a duchovní schopnosti.
Zaměřuje se přitom na jedince jako odpovědné občany a členy místních, národních i mezinárodních společenství. Zdůrazňuje
výchovný charakter hnutí.
Prohlášení o cíli skautingu zdůrazňuje, že skauting je jen jedním z mnoha faktorů, které přispívají k rozvoji mladých lidí.
Nechce nahrazovat rodinu, školu a jiné instituce, jen doplnit výchovný účinek těchto organizací.
Ideál – představa dokonalého, čistého cíle. Ideály má každé hnutí. Při úvahách o ideálu narážíme na rozpor mezi tím co je a tím
co má být. Tento rozpor je věčný a nebude překonán. K ideálu se lze co nejvíce přiblížit. Skaut by se neměl smířit s existencí
rozporu mezi ideálem a skutečností. Jedinec, který rezignuje, přestává být aktivní a žije bez ohledu na původně vytyčený směr.
Snaha rozpor překonávat je obtížnější cesta, ale jediná důstojná člověka.
Hodnotová orientace určuje
životní styl jedince
směr jeho cesty
intenzitu rozhodování
způsob rozhodování v obtížných situacích
zpětné posuzování vlastních činů i činů druhých lidí
cíle jednání i volbu prostředků k jejich dosahování
Hodnoty jsou proklamované a žité, uskutečňované v každodenním životě. Proklamované hodnoty má jednotlivec i hnutí. Jsou
předávány a jsou vyjadřovány mravními pravidly, zákony nebo kodexy. Skauting přijímá mnoho hodnot vyjádřených v zákonu
a slibu – být připraven sloužit i pomáhat v každé době.
Hodnoty jsou:
biologické – základní k uspokojování základních potřeb
materiální – zde vede cesta střídmosti, nehromadění zbytečného majetku
estetické – jsou spojeny s uměleckými díly, obohacují život jejich tvůrců i těch, kteří je dokážou vnímat
hodnoty lidské vzdělanosti – patří ke skautské výchově
mravní hodnoty – hlavní bod skautského výchovného snažení
6) Duchovní rozměr skautingu
Ke znakům skautingu patří neustálé hledání cest životem, a to v závislosti na věku a duševní i tělesné vyspělosti. Filosofické
úvahy nás vedou k poznání, že v našem světě jsou hodnoty vyšší než pomíjivý život jedince, ohraničený časem narození a
smrti. Duchovní řád světa je obtížně pochopitelný a řada myslitelů jej hledala v minulosti a hledá jej i v současnosti. Patří sem
poselství výchovy, předávané z generace na generaci, usilující o vytváření hodnot, které přesahují síly jedince. I přes negativní
zkušenosti z dějin je možno tvrdit, že bytí je ve své podstatě dobré. Dobro je souhrn všech morálních hodnot, o které by měl
skaut usilovat po celý život.
Světem se obecně šíří zklamání z kultury, civilizace, vědy i politiky. V dějinách lidstva bylo příliš mnoho falešných proroků,
příliš mnoho morální i duchovní bídy, stále jsme svědky neurvalého boje o materiální hodnoty. Přesto chceme vést skauty a
skautky k tomu, aby naslouchali hlas svědomí, hledali pravdu, vlastní cestu životem a aby pochopili, že služba motivovaná
láskou ke všemu živému je základem pro přežití lidstva na této planetě.
O duchovním rozměru skautingu nelze jen teoretizovat, ale je potřeba uskutečňovat řadu věcí:
- probouzet smysl pro krásu přírody
- učit spolupráci a nezištné službě bez nároku na odměnu
- překonávat vlastní pohodlnost a sobectví
- podnikat výpravy za poznáním do světa kultury
- pěstovat kladné city a pozitivní vztahy
- rozvíjet sebeovládání a vnitřní kázeň
- vést tak, aby děti postupně poznávali co je mravnost, ostře rozlišovali mezi dobrem a zlem a citlivě naslouchali hlasu
svědomí
7) Vyjádření principů v zákoně, slibu a hesle
Skautský zákon
1. skaut je pravdomluvný - je pravdomluvný k objektivní i subjektivní pravdě. Je pravdomluvný nejen slovy, ale i svým
chováním a činy. Úmyslně nenadsazuje, nedělá se lepším ani horším.
2. Skaut je věrný a oddaný - věrný vlasti, čistému lidství, mravním zásadám. Věrný své družině, oddílu, skautským ideálům.
Věrný danému slovu, slibu, povinnostem.
3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným - prospěšný tím, že každý čin, práce a jednání mají smysl nejen pro něho samého, ale
pro celek, společnost, ostatní lidi dobré vůle. Znamená hlavně zprostit se sobectví. Pomáhat znamená pomoci tam, kde
druhý nestačí, kde se bez vlastní viny dostává do nesnází, pomoci bez náznaku nelibosti, srdečně, nečekat na díky nebo
odměnu.
4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta. Najít kontakt s lidmi, kteří se kromě nesobeckosti
aktivně účastní života společnosti, jsou plachtami společné věci, demokracie a lidskosti. Být bratrem každého skauta
znamená snažit se chovat k němu lépe než sám k sobě.
5.
Skaut je zdvořilý - zdvořilost znamená slušně o něco požádat, poděkovat, zdravit, slušně oslovovat, vystupovat, vkusně a
čistě se oblékat, chovat se jako člen inteligentního národa.
6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských. Skaut se chová v přírodě tak, aby ji co nejméně rušil a zanechal
po sobě co nejméně stop. Znamená to i pomoc při nápravě toho, co jiní neznalostí nebo zlovůlí způsobili. Znamená to i
přiměřeně zakročit proti případným poškozovatelům. A cenné výtvory lidské - nepoškozovat to, co člověk vytvořil pro
soukromý nebo veřejný užitek, (stavby, mostky, zábradlí, pomníky...)
7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců - kdo je členem jakékoliv skupiny nebo organizace je poslušný jejich
pravidel. Jde o to dosáhnout společného způsobu jednání, jimiž je prospěšná jednotlivcům i celku. Charakterní člověk je
také poslušný svým ideálům, které si postupně vytváří vlivem společnosti, ve které žije a vlivem příkladu starších.
8. Skaut je veselé mysli - s úsměvem a radostí jde všechno lépe. Skaut se nesmí nikdy nechat unést hněvem. Člověk, který
se pro všechno hned zlobí, je ostatním nepříjemný a je v podstatě chudák.
9. Skaut je hospodárný - váží si toho co má, ať je to vlastní majetek, společný oddílový inventář, nebo majetek veřejný.
Skaut zná hodnotu peněz a ví, že peníze a jiné věci jsou výsledkem práce.
10. Skaut je čistý v myšlení, slovech a skutcích. Skaut myslí vždy jasně, krásně jako zdravý ušlechtilý člověk. Jeho jednání je
přímé, neúskočné. Své myšlení vyjadřuje slušnou řečí, bez vulgarizmů, mluví jasně, bez dvojsmyslností. Obdivuje krásu a
nikdy ji nezesměšňuje a jinak nepoškozuje.
Skautský slib:
Slibuji na svou čest jak dovedu nejlépe
-sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době
-plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské
-duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližnímu.
Skautský slib vychází ze základních principů. Je potřeba pochopit, co znamená slovo čest. Co znamená celoživotní závaznost
skautského slibu.
Tři základní principy skautingu, které se vztahují k duchovnímu, sociálnímu a osobnímu rozměru, tvoří základní zákony a
články víry, na nichž skauting spočívá. Od vzniku skautského hnutí byly zákon a slib základním nástrojem k formulování
těchto principů. Jsou mladým lidem srozumitelné a podněcují je.
Heslo: Buď připraven! Připraven na budoucí život, na dobré i zlé, na věci kolem nás, na jevy, které jsou dány. Umět se bránit
nenásilně zlu. Být připraven pomoci těm, kdo to potřebují.
Povinnost – odpovědnost – kázeň
Povinnost. Vedení oddílu je zákonitě spojeno s převzetím mnoha povinností. Povinnost pečovat o děti, připravovat co nejlépe
program, starat se o pohodu, zdraví a bezpečnost všech, dohlížet na plnění skautských cílů. Povinnosti vůdce mají několik
dimenzí. Povinnost k sobě, svému zdraví, vzdělání, povinnost k dětem, pro něž jsme se rozhodli pracovat, povinnost ke
skautské organizaci, jejíž zákony a pravidla jsme přijali, povinnost k vlastní zemi, v níž jsme se narodili a v níž žijeme,
povinnost plnit své úkoly pro obecné dobro.
Odpovědnost. Jestliže jsme dobrovolně převzali celou řadu povinností, nemůžeme je plnit formálně. Musíme cítit odpovědnost
za každý čin, za každou myšlenku. Odpovědnost máme za děti, které s očekáváním přicházejí do oddílu, za výchovu rádců a
našich zástupců, za tradice i současnost hnutí, za duchovní odkaz země i za její budoucnost. Jsme odpovědni našim
předchůdcům, kteří pracovali na obnově jazyka a kultury, budovali tento stát v jeho začátcích, riskovali své životy ve
světových válkách, stáli v odporu proti totalitní diktatuře. Poselství humanitních ideálů a ideálů všestranné výchovy jsme
povinni předávat dalším generacím.
Kázeň. Povinnost a odpovědnost, úkoly, které jsme na sebe dobrovolně vzali, nemůžeme plnit bez ukázněného úsilí. Bez kázně
vnější i vnitřní, tzn. v jednání i myšlení, nebude naše úsilí úspěšné. Kázeň v maličkostech, ve vystupování, ve vztazích mezi
sebou i k celému hnutí, kázeň v osobním životě, v odložení nevhodných návyků, kázeň v dodržování skautských zákonů i
programových zásad, to vše je pro vůdce nezbytnou součástí života.
8) Prostředky a metody skautské výchovy
Metoda může být definována jako prostředky nebo kroky vedoucí k dosažení cílů. Metoda používána hnutím, které se řídí
souborem základních principů, jako je tomu u skautingu, musí být založena na těchto principech.
Skautskou metodu definujeme jako soustavu postupné sebevýchovy pomocí
slibu a zákona
učení aktivní činností
malých skupin – družin, v nichž si sami mladí lidé za vedení dospělých postupně uvědomují a přijímají odpovědnost a
cvičí se v sebeovládání zaměřeném k upevňování charakteru, stávají se spolehlivějšími, získávají samostatnost,
sebedůvěru a schopnost spolupracovat i vést.
postupných podnětných programů, které jsou založeny na zájmech účastníků, zahrnují hry, užitečné dovednosti, službu
obci a převážně se odbývají v úzkém styku s přírodou
Skautská metoda je systémem postupné sebevýchovy. Je to skupina vzájemně na sobě závislých prvků, tvořících jednotný
propojený celek.
Slib a zákon – jsou základním prvkem skautské metody. Mladý člověk se slibem a zákonem zavazuje z vlastní svobodné vůle,
že bude zachovávat daná pravidla chování. Před skupinou svých druhů přijímá odpovědnost za to, že bude plnit dané slovo.
Trvalé ztotožnění s těmito mravními hodnotami a úsilí žít v souladu s těmito ideály podle svých nejlepších možností jsou
nejsilnějším nástrojem napomáhajícím rozvoji mladých lidí.
Učení aktivní činností - je jiným základním prvkem skautské metody. Stalo se mezníkem v moderní výchově. Tato koncepce
je obsažena i v díle zakladatele – “chlapec je vždycky spíš ochoten něco dělat, než přijímat poučení”.
Malé skupiny – usnadňují integraci mladých lidí do společnosti. Malý počet lidí, trvalý charakter jejich vztahu, ztotožnění
všech členů skupiny s jejími cíli, dokonalá znalost všech členů skupiny, vzájemné oceňování, pocit svobody a spontánnosti i
skutečnost, že je tu sociální kontrola prováděna neformálně, to všechno zajišťuje ideální ovzduší pro mladé lidi při vstupu do
světa dospělých. Činnost malé skupiny dává mladým lidem možnost, aby postupně objevovali a přijímali ideu zodpovědnosti a
cvičí je v sebeovládání. To usnadňuje utváření charakteru mladých lidí a umožňuje jim dosáhnout způsobilosti, sebedůvěry,
spolehlivosti a schopnosti spolupracovat i vést.
Postupné, podnětné programy – skautský program musí být chápán jako vzestupná cesta, kterou uspokojíme potřebu
postupného, harmonického rozvoje mladých lidí. Jedním z nástrojů tohoto postupu je soustava zkoušek a odznaků. Chceme-li
dosáhnout těchto cílů, musí být program podnětný, aby zaujal ty, kterým je určen. Měl by být vyváženou kombinací
rozmanitých činností, založených na zájmech účastníků. Ve vyvážené kombinaci rozmanitých činností jsou hry, užitečné
dovednosti a služba společnosti. Ideální rámec skautské činnosti je příroda a život pod širým nebem.
Za výchovné prostředky můžeme považovat:
schůzky – družinové, oddílové
vycházky – do přírody, tematické vycházky, účelové vycházky
výlety – jednodenní, vícedenní
tábor – jako vyvrcholení skautského života
besedy
junácké kurzy – rádcovské, vzdělávací, motivační
9) Symbolika a tradice jako výchovný prostředek
Vedle výchovných prostředků, uvedených v předchozím bodě, lze brát symboliku a tradici jako další z hlavních výchovných
prostředků skautingu. Tradice se vztahují k historii. Vyjadřují kontinuitu minulost – přítomnost – budoucnost. Znalost tradice
hnutí, regionu, oddílu umožňuje také pochopit i odkud pocházíme a kam chceme směřovat naše snažení. Kladný vztah k
tradicím znamená i úctu k předchůdcům, jejichž odkaz se snažíme dále rozvíjet a předávat našim, následníkům.
Skauting jako výchovný systém užívá při “hře na život” různé symboly, znaky i romantické vzory. Každá hra má svá pravidla
a zvyklosti. Základním pravidlem je dobrovolná úcta vzdávaná symbolům. Určité symboly vnímáme bez rozpaků, protože jsou
staré jako lidstvo samo.
Kružnice značí věčnost, plný kruh naplnění života, kotva naději, srdce lásku, kříž víru, ryba křesťanství. Modrá barva nám
představuje dobro, mír vodu nebo vesmír, zelená naději, červená radost, bílá čistotu a nevinnost, černá smutek.
Symbol je slovo řeckého původu a vyjadřuje obrazec, vykreslující určitý odtažitý pojem, či podobenství. Tyto vžité symboly
jsou rozličného původu a stáří. Sahají do antiky i do orientu, některé mají jádro v křesťanství. V naší zemi zůstalo mnoho z dob
starých Slovanů – hlavně v symbolice vztahující se k přírodě. Dub- pevnost, houževnatost, lípa - měkkost, pohostinnost, bříza
– dívčí sličnost, jalovec – jinošskou ztepilost, tis – smrt. Jetelový čtyřlístek stále symbolizuje štěstí, růže lásku, pomněnka
vzpomínku.
Znak je oproti mytickému symbolu ryze konkrétní záležitost. Jeho původ je v rytířských dobách. Sloužil původně hlavně i
identifikaci v boji. Nauka o znacích se nazývá heraldika. Praktické používání znaků přetrvalo do moderní doby. Přední
vlastností znaku je barevnost. Používá se jasných výrazných tónů základních barev – červené, modré, zelené a černé a
kovových barev zlaté a stříbrné. Naše heraldické bohatství je vizitkou vzdělaného evropského národa. Již osm století nesou
Čechy na svém štítě korunovaného lva a Morava i Slezsko se mohou pyšnit ještě staršími orlicemi. Nyní žijeme v době, která
přeje dobrým tradicím. Skauti mohou být nápomocni k tomu, aby úcta k heraldice vešla do podvědomí širšího okruhu lidí.
Např. znaky měst můžeme zdobit klubovny, kroniky, ale především střediskové a oddílové vlajky.
Vlajky a prapory jsou také příslušenstvím heraldiky. Rozdíl mezi vlajkou a praporem je ten, že vlajka se nepřipevňuje k žerdi,
ale vztyčuje na stožár. Mezi prapory a vlajkami používanými ve skautingu požívá největší úcty statní vlajka, (prapor)
Oddílové a střediskové vlajky mají ustálený rozměr 60 x 90 cm a na líci mají znak města nebo oddílu a tradiční rub s lilií a
nápisem Junák a Buď připraven.
Odznak a vlajka družiny je v duchu tradice volena podle názvu zvířat a u skautek i rostlin. Znamená patrona družiny, jehož
dobré vlastnosti se členové snaží napodobit. Zvířata a rostliny na vlajce jsou kresleny ve zjednodušené podobě a není přípustná
malířská technika pozvolného přechodu mezi tóny barev. Na siluetu zvířete se použije převládající jeho barva a jako podklad
se volí barva jeho typického životního prostředí. Rozměry vlajky jsou 28 x 42 cm.
Skautská lilie – je jedním z nejkrásnějších heraldických znaků vůbec a známe ji již od starých Egypťanů. Na starých
kompasech ukazovala stylizovaná lilie sever. Odtud ji převzalo Baden Powellovské hnutí do svého znaku. Jistota správného
směru je jistota skauta, že jeho pouť životem bude úspěšná. Tři listy lilie symbolizují tři body skautského slibu. Čeští skauti
mají uprostřed lilie umístěn chodský znak – bílý štítek s černou psí hlavou. Barva lilie má mít odstín starého bronzu. Další
vlastní odznaky mají jednotlivé věkové kategorie, oddíly atd.
Totemy – jejich obliba v českém skautingu je zásluhou Setonovou. Je trochu paradoxem, že se u nás výrazněji neprojevila
snaha o staroslovanskou symboliku. Skautský totem by měl něco vyjadřovat. Legenda se čte odspoda nahoru, kde je
nejčestnější místo totemu. Na totem nepatří historické znaky z rytířského středověku, nýbrž znaky přírodních národů – tzv.
totemové symboly. Také barvení totemu má být střídmé.
10) Skauting jako životní styl, co může dát skauting dospělým
Skautský životní styl především. Jedním příznačným rysem českého skautingu je tendence žít jistým stylem i v dospělosti
a podílet se aktivně na činnosti organizace. Toto úsilí má řadu pozitivních rysů i rizik. (dětskému věku odrostlí jedinci, kteří již
dávno nevedou mládež se snaží zasahovat do činnosti oddílů, samozřejmě v dobré vůli)
Znaky skautského životního stylu:
Úsilí převést zásady, které jsme přijali v dětství, do pozdějších životních etap. Neznamená to konzervování dětských
forem činnosti, ale jejich neustálé tvůrčí rozvíjení v závislosti na fázích dospělosti a stárnutí. Tedy záměrné pěstování
skautských pravidel morálky a mezilidských vztahů.
Pobyt v přírodě. S věkem se mění formy táboření, výletů a putování, zůstává vztah k přírodě jako důvěrně známému
prostředí. S přibývajícím věkem se naplň i činnost posouvají k širším ekologickým otázkám, k praktickým krokům v péči
o přírodu. Hlouběji prociťují sounáležitost člověka s veškerenstvem – příznačné pro zralý věk, (L. Rusek Lesní moudrost,
vyd. FONS)
Vytváření přátelských skupin, někdy věkově homogenních, někdy ne. Baden-Powellův objev družiny jako zákl. prvku sk.
výchovy neplatí jen pro dobu dětství. Ostrůvky dobrých vztahů a spolupráce ve skupinách dospělých skautů.
Odpor ke konzumnímu způsobu života. Skauti samozřejmě využívají technických vymožeností, ale tyto věci by se jim
neměly stát hlavním, či jediným životním cílem. Mnoho krásných věcí a zážitků máme stále na dosah a zadarmo. Pobyt
v přírodě, prožívání hlubokých vztahů v rámci rodiny i v širším přátelském společenství, četba dobrých knížek, vnímání
uměleckých děl, vlastní tvůrčí práce a duchovní hodnoty vůbec.
Pozitivní činy. Šíření dobré pohody mezi lidmi. Bylo by důkazem síly skautských ideálů, kdyby dospělí skauti dokázali
být lidmi, na které je spolehnutí, jsou uznáváni a stávají se ve svém okolí neformálními autoritami.
Stálé hledání. Naše vzdělání není nikdy ukončeno, stále se máme čemu učit. Ani výchova není uzavřeným kruhem. Je to
nepřímá úměra – s přibývajícími léty klesá naše výkonnost, pohyblivost, paměť, objevují se zdravotní potíže, na druhé
straně získáváme životní zkušenosti, nadhled a časem někteří i moudrost.
Orientace ve vlastním životě. Znát své předchůdce, rodokmen, osobní vlastnosti, silné i slabé stránky. Potřebujeme se
vyznat v našich vztazích k blízkým lidem i k ostatním.
11) Skauting jako služba bližnímu
Služba bližnímu se dá spíše chápat jako sociální a veřejně prospěšná činnost, neboť podle zákona je skaut nejen bratrem
každého skauta, ale i přítelem všech lidí dobré vůle. Tato činnost je nejen naplněním poslání služby bližnímu, ale současně
vyvrcholením skautské ideje dobrého skutku. V prvé řadě by měla být uskutečňována mezi členy – tedy mezi skauty v místě a
okolí, dále pak i v mimoskautském okruhu. Formy činnosti mohou být následující:
návštěvy, pomoc v nemocnici, návštěva, beseda, pomoc s nákupem, pomoc k lékaři, otop apod. Jedná se hlavně o starší a
nemocné spoluobčany. Důležitá je pravidelnost a rozvrh služeb.
kontakty s domovy dětí – besídky, představení, výlety a zájezdy se skautským programem a prvky apod.
kontakty s domovy důchodců a sociálními ústavy – kulturní akce, pomoc při příležitostných akcích apod.
spolupráce a pomoc při mimořádných akcích – sběr šatstva, péče o uprchlíky, pomoc při mimořádných přírodních
událostech apod.
spolupráce při nepolitických akcích a událostech – např. návštěvy významných osob
systematický styk a spolupráce s místními orgány
ekologické aktivity – péče o životní prostředí, úklid, sběr druhotných surovin atd.
propagace vlastní činnosti vhodnou, nevtíravou formou a získávání spolupracovníků- jednotlivců i organizací, společné
akce v oblasti sociální, kulturní, ekologické a vzdělávací.
12) Proč jsem skautem, vůdcem, činovníkem. Činovnický slib
Je potřeba se zamyslet nad motivací, která nás vede k tomu, že se snažíme vychovávat chlapce a děvčata. Níže uvedené body
lze rozvinout podle svého vlastního přesvědčení
• baví mě práce s dětmi
• poznávám děti a lépe jim rozumím
• mohu tím pomáhat jiným
• získávám mnoho kontaktů s lidmi
• chci nést odpovědnost za jiné při jejich výchově
• odreaguji se od starostí všedního života
• chci předávat vlastní zkušenosti z dětství
• chci si dokázat, že umím řešit problémy
• myslím si, že to s dětmi umím
• chci být pro děti vzorem
• získám životní jistotu
• baví mě řídit jiné
• chci jít ve stopách svého vůdce
• získávám pocit větší důležitosti
• skautskou výchovu považuji za nejlepší
• vidím, že dětem chybí pořádná výchova
• považuji to za morální a duchovní povinnost
• chci znovu prožít krásná léta s oddílem
• baví mě to
• chci splatit dluh skautskému hnutí
• nechci být sám – sama
• poznávám své přednosti i zápory
• děti si mě váží a rozumím si s nimi lépe než s dospělými
• mezi dětmi mi zůstává mladý duch
• beru to jako své životní poslání
Někdo považuje vůdcovskou práci jako povinnost – ve skautském oddíle prožil několik krásných let a cítí povinnost svůj
dluh splatit. Někdo má pěkný vztah k dětem, má snahu jim pomáhat a ukazovat cestu životem. Člověk s větším rozhledem cítí,
že naše zdemoralizovaná společnost potřebuje více než dříve skautskou výchovu pro mladou generaci.
Činovnický slib:
Slibuji na svou čest jak dovedu nejlépe vést a vychovávat mládež mi svěřenou v duchu skautského slibu a zákona
dobrovolná doložka: K tomu mi dopomáhej Bůh
13) Mezinárodní skauting
Jak už bylo uvedeno, skauting v mezinárodním měřítku má nyní okolo 16 miliónů členů ve 150 zemích světa. Podobně jako
náš skauting se i světový skauting vyvíjel a nemohl zůstat beze změn. Mezi oběma světovými válkami převládala podobnost a
jednota národních organizací. Po r. 1945 však nastaly závažné změny. Zanikaly koloniální říše a v zemích Afriky a Asie se
začal charakter skautingu měnit. V té době začaly narůstat rozpory mezi bohatým severem a chudým jihem. Tehdejší Sovětský
svaz pod rouškou ideálu komunismu začal usilovat o světovládu. Tím, že si podmanil mnoho států východní a střední Evropy,
způsobil zánik mnoha národních skautských organizací. Před mezinárodním hnutím vyvstala otázka, jak zachovat jednotu
v nových podmínkách. Postupně došlo k závěru, že může existovat jednota v mnohosti. Základním kamenem se stala zásada,
že skauting je výchovné hnutí, které chce přispět k všestrannému rozvoji jedince a usiluje o plnění povinností k sobě,
k ostatním i k Bohu. Formy, jakými se uskutečňují tyto ideje mohou být různé podle tradice a potřeb jednotlivých zemí.
Vzájemná tolerance je jedním ze znaků dnešního skautingu.
V současné době je mezinárodní skauting představována řízen třemi světovými skautskými ústředími:
WOSM – Světová organizace skautského hnutí – World Organization of the Scout Movement je mezinárodní, nepolitická,
nevládní organizace, složená z uznaných národních skautských organizací. Vrcholným řídícím orgánem WOSM je Světová
konference, ustavená r.1922 v Paříži. Zasedání se koná jednou za tři roky. SK je složena z reprezentantů všech jednotlivých
zemí. Výkonným orgánem WOSM je Světový výbor. SV je tvořen 12-ti volenými dobrovolníky ze 12-ti různých zemí. Členy
výboru jsou dále generální sekretář a čestný pokladník. Poradci jsou vedoucí regionálních výborů, ( Evropský, Africký,
Arabský, Asijsko-Pacifický a Středoamerický).
Sekretariátem hnutí je Světový skautský úřad, od r. 1968 sídlí v Ženevě. Práci světového ústředí řídí generální sekretář. Mimo
Ženevy existuje pět dalších regionálních úřadoven – Švýcarsko, Keňa , Egypt, Filipíny, Kostarika. Služby SÚ jsou hrazeny
z příspěvků členských organizací. Skauti využívají pro svou činnost mnoho národních center.
Největším mezinárodním svátkem skautů je 23. duben, (v Čechách 24. duben), kdy si skauti připomínají svého patrona,
neohroženého bojovníka proti zlu – sv. Jiřího. Patronem vlčat je sv. František z Assisi a patronem roverů sv. Pavel.
WAGGGS – Světová organizace skautek- World Association of Girl Guides and Girl Scouts, byla založena v r. 1928
v Maďarsku. K vytvoření světové organizace vedla skautky snaha podílet se na výchově dívek, které ponesou zodpovědnost
za další generaci. Hlavní cíl – propagace vzájemného porozumění na základě skautingu a výchova zodpovědné, charakterní
občanky, ochotné pracovat pro své okolí v místním i mezinárodním měřítku. Práci SA určují Světové konference, které volí
12-ti členný výbor. Výbor jmenuje podvýbory. Sekretariátem WAGGGS je Světová kancelář v Londýně. V čele stojí ředitelka.
Kancelář má tři oddělení – Výchova a rozvoj, Finance, Administrativa. Činnost WAGGGS, prostřednictvím svých center je
velmi široká, ve všech členských zemích.
Světovým svátkem skautek je 22. únor – Den sesterství.
WOSM a WAGGGS jsou dvě samostatné a nezávislé organizace, které mají stejného zakladatele a stejné ideové základy.
Spolupracují na všech úrovních.
ISFG – International Scout and Guide Fellowship, dříve IFOFSAG je mezinárodním sdružením dospělých oldskautů, které
pomáhá skautským organizacím v místním měřítku
14) Skauting a veřejnost, postavení skautingu ve společnosti, vztah k podobným hnutím
Dobré vnější vazby patří k základním stavebním kamenům naší práce, a to jak ve vztahu k nám, tak i ve vztahu opačném.
Jedná se o:
kladné příjímání Junáka veřejností
naše odpovídající místo ve společnosti
nalezení našeho místa v nestátním, neziskovém sektoru
plnohodnotné členství ve světovém a evropském skautingu
uvědomění si sounáležitosti s Evropou
Junák by měl být znám a kladně přijímán zejména u rodičů našich potencionálních členů, u dospívajících 15-20-ti letých a
samotných dětí. To je základní předpoklad zvyšování členské základny. Je potřeba neustále spolupracovat s rodiči, pravidelně
je informovat o naší činnosti prostřednictvím třeba výročních zpráv a akcí, které se pro ně uskuteční.
Společnost by si měla uvědomit důležitost naší úlohy v oblasti volného času a prevence. To by se mohlo projevit množstvím
grantů a jiných podpor na činnost. Zvýšená úspěšnost výchovy k občanství by se měla projevit větším množstvím našich členů
ve veřejných funkcích, angažovaností ke společenským problémům.
Je tu možnost znásobit naše styky se zahraničím, odbourat zakořeněné předsudky, ale nevzat se českých specifik, která tvoří
český skauting. Aktivně se účastnit větších mezinárodních akcí, vytvořit podmínky pro obdobné akce na našem území.
Jak nás vidí veřejnost ? Především zkresleně. Je sice potěšitelné, že velká většina rodičů uvádí Junáka na prvním místě, co se
týče znalosti dětských organizací, zároveň však jako náplň činnosti Junáka uvádějí táboření a ježdění do přírody. O celoročním
programu a morální výchově se většinou neví. To je ale i naše chyba. Sami máme mnoho rezerv ve spolupráci s rodiči, která
bude zřejmě čím dál tím důležitější, a to jak výchovně, tak ekonomicky. Také nám chybí větší aktivita, kterou bychom na sebe
veřejnost upozorňovali. To platí o Junáku jako o celku i jednotkách v místech působení.
Jaké je postavení skautingu ve veřejnosti z hlediska existence ? Dá se říci, že nenahraditelné, vzhledem k poslání skautingu
jako hnutí výchovného, (viz bod 5 – poslání skautingu).
Vztah Junáka k podobným hnutím:
V ČR existuje něco přes 500 organizací, hnutí a občanských seskupení, zabývajících se prací s dětmi a mládeží. Z tohoto
neuvěřitelného množství však můžeme říci, že 480 z nich existuje pouze regionálně, na okrese, či pouze v jednom místě naši
republiky. Těch s celostátní působností je ten zbytek. Vztah k podobným hnutím vyjádřil Junák již tím, že je členem tzv.
Seskupení a nyní i jedním ze zakládajících členů ČRDM, (Česká rada dětí a mládeže). Vztah, založený na toleranci a zdravé
konkurenci se současným uplatněním přátelských vztahů budeme mít s těmi organizacemi a hnutími, se kterými nás pojí
podobné myšlenkové základy, nebo i osobnosti předchůdců, vztah k přírodě a pobyt v ní. S těmito organizacemi nás spojuje i
to, že pracujeme se stejnými dětmi, máme podobné výchovné problémy, pracujeme přibližně podobnými metodami a
programy atd. Z těchto organizací lze jmenovat ČTU, LLM, Československý zálesák, ATOM. Tradičně dobré vztahy jsme
měli se Sokolem a YMCA. S Pionýrem, který se po r. 1989 oprostil od komunistické ideologie, jsme v obou výše
jmenovaných uskupeních, na různých úrovních s ním i spolupracujeme, problémem zůstává právě ona zprofanovaná historie a
jeho úloha při dvojí likvidaci Junáka ( 1950 a 1970). K velké skupině organizací může být náš vztah neutrální až přátelský.
Jsou to různá specificky zaměřená uskupení, (Mladí hasiči, astronomové, archeologové atd.). V současnosti snad neznám
sdružení, jehož program by byl vysloveně nepřátelský Junáku, jsou však seskupení, jejichž program můžeme pokládat za
diskutabilní, zcela odlišný, s nímž nemůžeme souhlasit aniž bychom se nezpronevěřili základním principům a idejím
skautingu. (organizace pracující s dětmi ve stylu comandos apod. )
15) Skauting a jeho role v dnešní době (výzvy a rizika dnešní doby…)
Poslání skautingu na konci 20. století je v obecné úrovni stejné jako na jeho začátku – viz. bod. 5) výše.
Situace dnešních dětí je jiná, než byly situace jejich rodičů či prarodičů. V některých věcech je lepší, v jiných zase horší.
V průběhu života posledních dvou generací proběhly závažné změny. Tyto změny byly mnohdy tak rychlé, že na ně nejsme
připraveni po stránce duševní, stávajícím způsobem života, myšlení i mezilidských vztahů. Výchova se opožďuje za vývojem.
došlo k rozpadu tradičních rodinných hodnot. Snižuje se čas, který tráví rodiče s dětmi, oslabuje se základní výchovné
prostředí, ve kterém se děti formují, a kde se vytvářejí základní životní jistoty. Jsme stále zavalováni novými poznatky, odhad
budoucího vývoje se stává nesnadným a těžko se vytvářejí dlouhodobé výchovné programy. Narůstá postojová a myšlenková
vzdálenost mezi generacemi. Vyšší vzdělání mladých kontra nedostatek životních zkušenosti = nárůst mezigeneračních
konfliktů. Děti rychleji dospívají mentálně, naopak déle sociálně. Mění se styl života směrem k nápadné pasivitě a izolaci od
vrstevníků, ( TV, PC, konzumní způsob života, riziko narkomanie, gamblerství, předčasného sexu, snadného získávání drahých
věcí ). Liberální pojetí výchovy – volnost bez omezení a povinností. U nás navíc přistupuje negativní působení předchozího
režimu, který negativně ovlivnil nejméně dvě generace dětí. Neumíme přijímat demokracii – tzn. vzít na sebe práva, ale i
povinnosti, respektovat svobodu druhých, přijmout vzájemnou solidaritu, pokoru před řádem přírody, kulturu mezilidských
vztahů, myslet na potřeby budoucích generací, nenechat se demoralizovat nedokonalostmi kolem nás.
Skauting se musí v dnešní době zaměřit na následující aspekty:
Sebeuvědomování nebo porozumění sobě samému, vést děti, aby si uvědomovaly své silné i slabé stránky a učily se
vychovávat samy sebe.
Motivace k samostatné činnosti, vlastní aktivita, úsilí zvládat obtížné situace a překonávat nesnáze.
Rozvíjet empatii – schopnost pochopit druhé a soucítit s nimi.
Sociální vztahy a mezilidské kontakty.
Kreativitu při zvládání proměnlivých okolností života. Povzbuzovat nové nápady a ocenit je.
Ocenění kladných činů v době negací, násilí, zloby a jiných morálních ohrožení
Hledání nových cest pro příští tisíciletí.
16) Skauting jako výchova občana (obec, vlast, Evropa)
Vše, co bylo dříve o výchově uvedeno, má jeden z hlavních cílů – úsilí o výchovu dobrého občana své vlasti. Říká se, že národ
nevděčí za svůj úspěch síle zbraní, ale hlavně charakteru svých občanů. Evropa prodělala ve 20. století vývoj, pro naše
prapředky naprosto neuvěřitelný. První polovina proběhla ve znamení tragických konfliktů mezi znepřátelenými národy, do
nichž byl zatažen téměř celý svět. Světu vévodily pojmy jako nacionalismus, šovinismus, rasismus. Milionové lidské ztráty
přiměly americké a západoevropské státníky k jednání o smíření a sblížení. K tomu přispěla i zrůdná ideologie bývalého
sovětského impéria, která všude zasévala zášť a nenávist. S rozpadem tohoto kolosu na konci 80. let se otevřela cesta k míru,
alespoň v Evropě. Za této situace se mnozí čeští skauti cítí spíše Evropany, někteří i světoobčany než Čechy. Přispívá k tomu
jak minulost Východní Evropy, tak i současnost, spojená s poklesem prestiže ČR a celkovým stavem naší společnosti. Ve
srovnání s prestiží Čechů za 1. republiky se někdy dnes zdá, že se není čím chlubit, že není za co být hrdý, že jsem Čechem.
Přesto bychom neměli zapomínat na základní ekologický poznatek, že každý živý tvor se někde narodil, prožil v jistém
teritoriu své mládí, zapustil tam své kořeny, které nejsou na první pohled viditelné, ale pevně ho vážou. V těchto zemích stojí
náš rodný dům, tato země nám dává obživu. Měli bychom ji za to být vděční a věrní. Milovat ji a chránit, dobře ji znát. Skaut
by měl ve svém kraji projít každou stezku. Teprve pak má jakési právo na cesty do vzdálenějších končin. Než překročí
hranice státu, aby se podíval jak tam lidé žijí, měl by dokonale poznat svou zem. Projít její hory, splout řeky, poznat skryté
krásy i bohatou kulturní minulost. Tak se projevuje cit, kterému se říká láska k vlasti. Tento cit by v sobě měli skauti udržovat
stále živý. Dobrý vztah k vlasti se projevuje i v maličkostech, nejen tím, že prokazujeme úctu státní vlajce a hymně.
Podnikáme výpravy na památná místa v okolí, poznáváme přírodu a pomáháme při její ochraně, seznámíme se historií svého
kraje a země, vážíme s i mateřské řeči a podporujeme čtenářství.
doporučená literatura V. Břicháček – skautský oddíl I, Semináře o výchově vůdců ELŠ, Cestou k pramenům, Úsvit českého
junáctví
1.2.
Psychologie
1) Osobnost dítěte (vlohy, schopnosti, inteligence, fantazie, zájmové zaměření, emocionalita, schopnost komunikace,
morální a sociální zralost)
Osobnost je souhrn psychických vlastností, příznačných pro člověka a projevujících se v jeho chování a jednání. Osobnost
tvoří strukturu v podobě temperamentu, inteligence a schopností a je výsledkem vrozených vlastností a vlivu prostředí.
Vlastnosti osobnosti nejsou neměnné. Jejich vývoj je ovlivňován rozvíjejícími se dispozicemi, prostředím, výchovou a
činností. Osobnost člověka je jedinečná, odlišná a neopakovatelná. Z toho vyplývá zásadní požadavek pro skautského vůdce –
nikdy nesmí charakterizovat některého člena oddílu jediným znakem, vlastností.
Vlohy, schopnosti:
Řadíme sem vlastnosti našeho rozumu, poznávání, myšlení, inteligence. každý má nadání na něco jiného. Většina schopností
se projeví ve školních výsledcích. Poměrně rychle je můžeme u dětí vystopovat a pak rozvíjet, zušlechťovat a povzbuzovat, ale
stejně tak i zanedbávat a potlačovat. Ve skautské literatuře je spousta her a programů na procvičování a rozvíjení schopností
dětí. Struktura našich schopností tvoří vždy určitý celek, který se během života rozvíjí. S některými schopnostmi se již rodíme.
To jsou vlohy, či dispozice. jiné schopnosti vznikají a rozvíjejí se v průběhu života a na jejich základě se vytvářejí různé
dovednosti a návyky.
Inteligence:
Je obecný nebo speciální duševní předpoklad řešení rozumových úloh i praktických situací. Stupněm inteligence je dána
úroveň rozumu. Inteligentní člověk se projevuje samostatností myšlení, úsudku, snadností řešení nových situací, schopností
užívat znalostí, zkušeností v pravý čas a na pravém místě. Vzniklé situace řešit rychle a pohotově.
Fantazie:
Je vlastně obrazotvornost, tvořivá schopnost umožňující vytvářet obrazy, které nejsou pouhou reprodukcí dřívějších vjemů a
myšlenek. Pomocí fantazie obohacujeme své poznávání a vytváříme nové způsoby řešení, (vynálezci, umělci, spisovatelé…).
Snění je specifickým projevem tvůrčí fantazie, zejména u dětí. Fantazie se uplatňuje zejména v dětských hrách, ale vždy
v tvořivé činnosti. Rozvoj fantazie je proto žádoucí. Pozor na rozlišení dětské fantazie – vymýšlení od záměrného, účelového
lhaní dospělých.
Zájmy:
Zájem je trvalý vztah člověka k určitým předmětům nebo činnostem, doprovázený libým citovým stavem. Zájmy mohou být
hluboké, přelétavé, vyhraněné, úzké, nebo naopak velmi široké. Bývají často proměnlivé. Zájmy tedy aktivizují osobnost,
podněcují k činnosti, obohacují duševní život. Široká zájmová činnost rozvíjí osobnost. Každý se musí časem propracovat
k poznání svých vlastních zájmů.
Emocionalita:
Temperament je soustava vlastností osobnosti, které se projevují v chování, reagování a prožívání, zejména pak ve vzniku,
průběhu a síle citů, (emocí), a jejich projevů navenek. Temperamentové vlastnosti jsou považovány za vrozené a je obtížné je
ovládnout. Výchovou a sebevýchovou lze některé projevy temperamentu do určité míry měnit. Známe-li temperament dítěte,
můžeme předvídat jeho reakce na různé situace. Vlastnosti temperamentu jsou nápadnou a ovlivňující součástí povahy
člověka. Citové vlastnosti temperamentu jsou citovost, citová dráždivost, náladovost, výrazovost.
Extrovert snadno navazuje kontakty s okolím, je družný, veselý, smělý, rád se svěřuje, chlubí, upozorňuje na sebe, vyhledává
společnost.
Introvert je spíše uzavřený, málo sdílný až nedůvěřivý, dává přednost činnostem, kde si vystačí sám, je málo družný až upjatý,
budí dojem chladného.
Hippokrat rozdělil typy temperamentu na čtyři známé druhy. Ty se však nevyskytují v čisté podobě. Nejsou typy horší a lepší,
všechny mají vlastnosti žádoucí i nežádoucí.
Cholerik může být aktivní, energický, vášnivý, ale i nezdrženlivý, hrubý, útočný, náchylný k afektům
Sangvinik je pohyblivý, přizpůsobivý, spokojený, bystrý, ale i nestálý, lehkomyslný, povrchní
Flegmatik je zdrženlivý, spokojený, rozvážný, trpělivý, ale i pomalý, lenivý, apatický, uzavřený
Melancholik je stálý v citech, spolehlivý, ale i urážlivý, nepřiměřeně plačtivý, bázlivý
Schopnost komunikace:
Je schopnost vyjádřit své pocity, myšlenky a názory mluvenou řečí. Mluvená řeč se velmi obohacuje o nová slova a postupně
vzrůstá slovní zásoba. Schopnost komunikace je částečně ovlivněna i vrozenými vlohami.
Morální a sociální zralost:
V podstatě charakter – souhrn psychických vlastností, kterými se osobnost projevuje ve styku s jinými lidmi. Jde o soubor
mravních vlastností. Charakter není vrozený, je výsledkem působení prostředí, zejména výchovy. Charakterové vlastnosti se
dají do značné míry předstírat – přetvářka. Jejich skutečná kvalita se projeví většinou až v mezních situacích. Známe-li
skutečný charakter dítěte, můžeme předvídat, jak se v určité situaci zachová, co od něho lze očekávat, jak bude plnit úkoly.
Charakter je důležitou součástí povahy a týká se především následujících mravních kvalit jako pracovitosti, spolehlivosti,
obětavosti, soucitnosti, čestnosti, pravdomluvnosti, věrnosti apod.
2) Pozorování a poznávání dětí, jejich hodnocení
Poznávání dětí se řídí několika zásadami:
• je to proces systematický, který nesmíme omezovat na náhodné dojmy, jedno pozorování má samo o sobě velmi malou
cenu
• musíme být přiměřeně všímaví a pozorní, nikoli zvědaví
• pozorování má být nenápadné, při hře nemůžeme běhat mezi oddílem s tužkou a sešitem v ruce
• poznatky je třeba zapisovat, jinak jich většinu zapomeneme
• varujeme se neměnných úsudků, člověk se věkem mění
• nezapomínejme, že nejsme neomylní a můžeme se při charakterizování dětí mnohdy mýlit
Nejprve je potřeba ujasnit si několik věcí:
1) Jak chování sledovat a zaznamenávat, abychom získali žádoucí informace. Všímáme si kdo je obvykle první, kdo patří
mezi loudaly. Jak se kdo chová. Jaký je vztah mezi chováním a vlastní dovedností
2) Za jakých podmínek probíhalo naše pozorování. Například jinak se děti chovají za prudkého deště, za slunečného dne, po
napínavé hře, po vysilujícím pochodu
3) Lze naše zjištění zobecnit? Měli bychom uvažovat o tom, zda se určitá zjištění pravidelně opakují, zda určitá zjištění platí
i za jiných okolností
4) Víme o všech? Při pozorování členů oddílu hrozí nebezpečí, že si všimneme jen těch jedinců, kteří kolem sebe vyvolávají
rozruch a neklid, nenápadní většinou unikají pozornosti
Všímejme si jednání skautek a skautů hlavně za těchto okolností:
situace nápadné – stres, neúspěch, úspěch, konflikt, omluva
situace běžné a každodenní
Při pozorování se zaměříme na: způsob chování, zvláštnosti projevu, průběh činnosti, výsledek činnosti, sociální chování,
citové projevy, tvořivost, zájmy, vztahy mezi jedinci, průběh činnosti, strukturu skupiny, zaměření, obvyklé postupy při
jednání.
Měli bychom pozorovat i rodiče našich skautů. Technicky ani mentálně není možné pozorovat současně celý oddíl. Můžeme se
vždy zaměřit na určitou skupinku dětí. Čas od času navodíme situace, které mají výchovný cíl a poskytují vhodnou příležitost
k pozorování. Při pozorování musí vůdce spolupracovat se svými zástupci a shodnout se na způsobu, jaký použijí
3) Věkové kategorie od narození do dospělosti. Podstatné psychické znaky u jednotlivých věkových skupin chlapců a
dívek
Vedle zvláštností daných různými vlastnostmi osobnosti je nutno dobře znát i tzv. věkové zvláštnosti, dané postupným zráním
osobnosti od dětství do dospělosti.
Děti mladšího školního věku 6-11 let:
Proti minulému a následnému období je tu jisté zpomalení, ale rovnoměrnost vývoje. Více roste velké a drobné svalstvo a to
vyžaduje dostatek pohybu. Kostra je ještě měkká a plastická a může se lehce deformovat. smysly již dosahují úplné funkční
zdatnosti. Nejvyšší tempo vývoje je kolem 10. roku. Výraznější u děvčat než u chlapců. Vzrůstá pohybová vytrvalost, rychlost
a přesnost, zvláště pohybu rukou. Dítě nachází v pohybu potěšení. je hravé a pohyb nutně potřebuje pro zdravý tělesný vývoj.
Při nedostatku pohybových možností bývá neukázněné a mrzuté. V průběhu věku výrazně vzrůstá zraková ostrost a citlivost na
barvy. Podobné je to i u sluchového vnímání. Ve vývoji pozornosti, soustředěnosti dochází ke zvyšování soustředění
záměrného, stálosti pozornosti a k jejímu přenášení. Ke konci tohoto období se začíná rozvíjet pozornost – zaměření na vlastní
psychickou činnost. Dochází ke zdokonalování zejména paměti úmyslné a k posunu od paměti mechanické k paměti logické.
Ve vývoji řeči dochází k osvojení si psaného jazyka. Mluvená řeč se obohacuje o nová slova. V oblasti myšlení se dítě začíná
odbourávat od konkrétních předmětů a začíná operovat se symboly – pojmy. Vytváří se schopnost rozpoznat podstatné od
nepodstatného, hledat příčiny a následky jevů, usuzovat. City se v tomto věku výrazně obohacují a jejich trvání se prodlužuje –
nedochází k tak rychlým citovým zvratům jako v období předškolním. Vzniká touha po vzdělání, snaha obohacovat své
vědomosti, vznikají zájmy, koníčky. Osobnost je v tomto věku velmi tvárná, čehož se dá využít při rozvíjení citové i volní
stránky. V tomto věku se také urychleně rozvíjejí sociální vztahy a tlumí individualistické sklony. Zesilují se vzájemné
vztahy mezi vrstevníky. Začíná docházet k sociálním rozdílům mezi chlapci a děvčaty. Společné hry chlapců a dívek ustupují
do pozadí. Vyplývá to i z psychické rozdílnosti a odlišnosti v zájmech.
Starší školní věk 11 – 16 let:
Je obdobím dospívání. Nejvýraznější společenskou charakteristikou je pohlavní dospívání – fyziologické dozrání pohlavních
orgánů – u dívek asi o dva roky dříve než u chlapců. Období dospívání dělíme na prepubertu a pubertu. Prepuberta je krátké
vývojové období, kdy se naznačují změny, které potom výrazně proběhnou v pubertě, a to v tělesné oblasti, v psychice i
v chování. V tělesné oblasti dochází k prodlužování končetin a částečnému narušení pohybové koordinace a uhlazenosti.
Přichází tělesný a duševní neklid. Mění se vztahy mezi chlapci a děvčaty stejného věku - vzrůstá napětí, spory a hádky.
Rodiče často přestávají být bezvýhradnou autoritou. Snaha po nezávislosti vede k neochotě plnit bezvýhradně všechny úkoly.
V tomto období hraje velkou roli přirozená autorita rodičů, učitelů, vůdců, kamarádů.
Nástup puberty je individuální. Projevem pohlavní zralosti je u dívek první menstruace (12. – 13. rok) a u chlapců poluce a
také mutace hlasu. Kritické zaměření pubescenta na vlastní tělesný projev vede k nejistotě v pohybech. Jeví se jako nemotorný,
nešikovný a sám při tom zažívá nelibé pocity. Je velmi choulostivý na výsměch – vznikají nežádoucí komplexy méněcennosti.
Tělesné dozrávání předbíhá dozrávání psychické. V psychické oblasti pubescent rychle dozrává pokud jde o rozvoj vnímání,
myšlení a řeči. Odmítá biflování, chce předkládané vědomosti pochopit, znát jejich smysl. Vlivem četby dosahuje slušných
vyjadřovacích schopností. Jeho fantazie směřuje do budoucna v podobě častého snění o budoucím životě. Chování je
charakterizováno především podrážděností, impulsivitou a nedostatkem ovládání. Vývoj úsudkového myšlení podmiňuje
zvýšenou kritičnost, ale nedostatek životních zkušeností způsobuje tvorbu unáhlených závěrů a nerozvážného jednání.
Pubescent je zvýšeně citlivý na kritiku vlastní osoby. Ve snaze projevovat se jako dospělý přebírá často nežádoucí formy
chování. Prosazující se pohlavní pud vede k vyhledávání druhého pohlaví. Vzrůstá zájem o sexuální otázky. Děvčata se více
zajímají o duševní stránku sexuálního života, chlapci spíše o tělesnou. Nepřesná, nebo nevhodná informace v tomto věku může
velmi škodit. V pubertě je velmi silná potřeba pohybu. Protože v touze vyniknout mají tendenci přeceňovat své síly, je potřeba
toto usměrňovat a hlídat. City se vyznačují velkou intenzitou a živostí. City jsou labilní a citové sebeovládání je nízké – snadný
přechod od bouřlivé radosti k tragickému smutku apod. Začínají vidět na dospělých nejen klady, ale i zápory, a bývají často
rozčarováni. Ztrácí k rodičům absolutní důvěru, skrývají před nimi svá tajemství. Vytvářejí se potřebné a nutné vztahy
k vrstevníkům a objevují se pevná přátelství i mezi jednotlivci obou pohlaví. Koncem období dospívání vznikají první lásky.
Adolescence: Je to věk duševního dospívání mezi 16. –18. rokem života. Ke konci období je adolescent po stránce tělesné i
intelektové již dospělý. Opět děvčata zde mají dvouletý náskok. Ten se začíná smazávat až okolo 20. roku života obou pohlaví.
V oblasti citové a sociální však ještě o zralosti nelze mluvit. Přesto je chování těchto mladých lidí čím dál vyrovnanější.
rozšiřuje se a prohlubuje okruh zájmů. Na jedné straně se zájmy opačných pohlaví specifikují, na druhé straně se objevuje
množství zájmů společných. Obnovuje se opět důvěra k rodičům.
4) Různé sociální role jedince. Interakce dítě – družina – oddíl, sociální vztahy( podskupiny, dvojice, samotáři).
Vztahy dětí různého věku. Respektování individuality dítěte ve skupině
Sociální role charakterizují styl života každého jedince ve skupině. Někdo chce být veden, jiný naopak rád vede jiné. Někdo
hůře navazuje vztahy a je spíše uzavřený do sebe, jiný se naopak rychle spřátelí, má mnoho známých. Někdo se ve skupině
rychle a výrazně prosadí, jinému se to nedaří, i když o to usiluje. V každé skupině dochází často k dělbě rolí. Některé
z typických rolí jsou: šéf, šéfův nohsled, opozičník, organizátor, teoretik, šašek, obětní beránek, mluvčí, mluvčí opozice, rebel,
usmiřovatel, kecal, tichý pracant apod. Některé role bývají stálé, jiné se odlišně projevují v různých prostředích. Sociální role
se mění s věkem a tím, jak dítě zraje a získává v oddíle prestiž. Sledování a chápání sociálních rolí je důležité pro sestavování
družin. Složit družinu z dětí stejného typu může mít až katastrofální následky, (pro existenci družiny). Budeme-li o chlapcích a
děvčatech uvažovat z různých hledisek, uvědomíme si, že nelze očekávat u nikoho dokonalost a prvotřídnost ve všem a za
všech okolností. Srovnávejme tedy výsledky s možnostmi. Další varování – každá vlastnost nemusí být obecně platná ve všech
situacích. Proto si dobře rozmysleme, než někomu přisoudíme jistou vlastnost – dáme nálepku. Mohou tím vznikat chybné
vztahy v oddíle, vůdce ztrácí autoritu a dítě třeba i předčasně odejde. Psychologové stanovili pro zjednodušení různé typy
osobností. Většinou vytvářejí jakési trsy vlastností, které spolu těsně souvisejí. Třídění vychází ze dvou párů obecnějších
vlastností:
A) dominance – sebeprosazování, snaha vést jiné a submise – podřídivost
B) agrese – útočnost a afilace – přátelskost
Tyto dvě základní dimenze se různě kombinují a tak vzniká celkem 8 typů chování, které mohou být pro různé lidi příznačné:
a) typ hyperdominantní – bývají to diktátoři, tvrdí šéfové, zdatní organizátoři
b) typ egocentrický – výrazně hájí své zájmy, často se chová sobecky
c) typ agresivní – reaguje převážně útočně a silou
d) typ nedůvěřivý – zpravidla uzavřený do sebe, na potíže reaguje pasivitou, chybí mu nápady
e) typ submisivní – jedinci, kteří se snadno podřizují jiným
f) typ závislý – většinou potřebuje vedení, bývá poddajný, ale dobře plní zadané úkoly
g) typ přecitlivělý – je až přiliž ohleduplný, rád pomáhá, ale také se často ponoří do vlastních prožitků
h) typ afiliativní - ochotný ke spolupráci, poskytuje pomoc, většinou chápe druhé, dovede vše potřebné vyjednat a zařídit
O vztazích dětí různých věkových skupin je psáno v předchozím bodě. U vztahů dětí různého věku je to již složitější. Oddíl,
nebo ještě hůře družina, složená z dětí mladšího i staršího školního věku, se nutně dostává do potíží. Zřetelnější je to u chlapců.
Starší chlapci ty mladší moc “neberou”, chovají se občas nadřazeně, mladší chlapci je zdržují, rádi se před nimi vytahují. Až
chlapci roverského věku, u kterých dochází k duševnímu zrání, mají větší předpoklady hrát roli staršího kamaráda, učitele a
někdy i vzoru. Děvčata jsou na tom lépe. Nejsou tak divoká a mají od přírody mateřský cit. Vztahy skautka – světluška jsou
zde na mnohem lepší úrovni. Problematické jsou vztahy mezi chlapci a děvčaty – v případně koedukovaných oddílech.
Bezproblémová spolupráce bývá možná tak do 9 let věku. Pak dochází k fázi, kdy chlapci neuznávají děvčata a naopak. Teprve
v roverském věku k sobě opět nacházejí cestu.
Má-li jakákoliv skupina dobře spolupracovat, je základní podmínkou respektování individualit jejích členů. Rozumí se
pochopení rozdílnosti povah všech členů navzájem, vzájemné pochopení a tolerance mezi všemi členy skupiny.
5) Koedukace – rizika a výhody
Diskuse o koedukaci probíhá v českém skautingu už od jeho obnovení r. 1989. Do Junáka tehdy přešly oddíly pracující pod
hlavičkami tehdy povolených dětských organizací, které byly koedukované. Také na mnohých vesnicích není dostatečně velká
základna k založení samostatných chlapeckých a dívčích oddílů. Diskuse vzniká kolem otázek, mají-li nadále oddíly pracovat
jako koedukované, nebo mají-li se rozdělit, či mají-li dokonce vznikat nové koedukované oddíly. Než začneme o této otázce
uvažovat, je nutno přesně vymezit pojem koedukace ve skautském hnutí. Mnohdy slyším slovo koedukace používat
v situacích, kdy o koedukaci vůbec nejde ! O tom dále. Nyní – co se rozumí koedukací ve skautském hnutí ? Je to trvalá či
dlouhodobá společná a stejná činnost ve smíšených skupinách chlapců a dívek pod společným vedením. Znamená to nejen
stejný program, ale i stejné prostředky výchovy. Naproti tomu o koedukaci se nejedná, jestliže se sejde chlapecká a dívčí
družina sejdou na společný podnik, když středisko postaví z bezpečnostních důvodů chlapecký tábor vedle dívčího a každý
tábor má svého vůdce a program. Diskutabilní je hovořit o koedukaci u starších roverů a rangers. A úplně nevhodné je
používat tento pojem u akcí pro dospělé činovníky ! Ano, toto slovo se běžně používá, např. koedukovaný vůdcovský kurz, LŠ
apod. Zde to není koedukace, nýbrž spolupráce. Je koedukace v Junáku vhodná, či nikoliv ? Český skauting je výchovným
hnutím, kladoucím důraz na citovou výchovu. Důvody mluvící proti koedukaci nejsou moralizující – např. z nežádoucí erotiky
nebo sexu v oddílech. Tomu dovedou vůdci v dobře vedených oddílech předcházet. Potíž je v tom, že chlapci dozrávají ve
všech oblastech své osobnosti později než dívky. Máme-li družiny stejně starých dětí, (obvyklé), nemůžeme v koedukované
skupině použít týchž prostředků pro chlapce a dívky, abychom dosáhli vytčeného výchovného záměru. Není pochyb o tom, že
koedukace v různých oblastech vývoje je pro harmonický rozvoj dítěte velmi důležitá. Je však nutno rozlišit, kde koedukace
k dosažení výchovného záměru napomáhá a kde je spíše brzdou. Je důležité, aby se obě pohlaví od dětství naučila přátelským a
partnerským vztahům, ohleduplnosti a úctě k druhému. U nás, kde je koedukováno celé školství, od jeslí počínaje, není důvod,
mít koedukovanou zájmovou a mimoškolní činnost, včetně skautingu. Koedukace není nevhodná tam, kde jde o získávání
vědomostí. Ovšem dobře víme, že co baví 10-ti letého chlapce, často nudí 10-ti letou dívku.
Problémy s koedukací ve skautingu se dají rozdělit do tří skupin:
- z hlediska výchovy a programu
- z hlediska věkových skupin dětí
- z hlediska dospělých vedoucích
Naše práce s dětmi je založena na družinovém systému. Pocit sounáležitosti se sociální skupinou – družinou je pro úspěšnou
výchovu nezbytný. Skautská družina je sociální skupina vrstevníků. Přibližně stejný vývojový stupeň dětí v družině ulehčuje
volbu vhodných metod, kterými děti učíme různým dovednostem, správnému sociálnímu chování, které nám pomáhají při
navozování nálad. Máme-li družinu stejně starých chlapců a dívek, jedná se sice o věkově o stejnou skupinu, ne však o
vývojově vyrovnanou. Nemůžeme tedy úspěšně používat týchž výchovných prostředků. Dětští psychologové soudí, že mezi
sedmým a jedenáctým rokem se děti připravují na svou budoucí roli muže a ženy. Výchova by se měla v tomto důležitém
období zaměřit na rozdílnost těchto rolí, a snad ze všeho nejvíce na výchovu citovou. Ve skautském věku – období puberty je
koedukace ještě problematičtější. Jinak ji prožívají dívky a jinak chlapci. Lze si těžko představit, že by na dívenku v tomto
těžkém období mohl blahodárně působit mladý vůdce a naopak na pubertálního chlapce mladá vůdkyně. V obou případech je
tu u dětí spíš stud, předvádění se, často i zamilovanost a žárlivost, než důvěra, kterou dítě projevuje vedoucímu stejného
pohlaví. Stejné problémy vznikají při tvorbě programu. Jinak je to s koedukací adolescentů – mládeže ve věku 15 – 18 let.
Chování těchto mladých lidí je čím dál vyrovnanější, objevuje se množství společných zájmů. Pokud si to obě skupiny přejí, je
dokonce žádoucí, aby společně připravovali a podnikali společné akce všeho druhu. Problematické je společné vedení oddílu
mužem a ženou. Jen výjimečně se spojí za účelem společného vedení muž a žena, aniž by mezi nimi nebyl přátelský nebo
partnerský vztah. Problémem je , že případné neshody, i drobné, se ihned promítnou do nálady kolektivu. Zastánci koedukace
argumentují tím, že chlapci v pubertě v koedukovaném oddíle jsou méně hrubí a agresivní. Odpůrci se zase ohánějí sexuálními
problémy. Tyto problémy však mohou vzniknout i v samostatných oddílech. Dobří vůdcové takové problémy předvídají a
předcházejí jim bohatou, pestrou a vhodně volenou činností. Vychovávají děti k sebeovládání a úctě nejen k druhému, ale i
k sobě samým. Rozhodně nejsou otázky sexu hlavním důvodem, který mluví proti koedukaci.
6) Řešení konfliktů ( dítě x dítě, dítě x dospělý, dospělý x dospělý )
Každý člověk se zákonitě dostává do situací, kdy se střetávají různé motivy, vznikají konflikty a my se rozhodujeme, jak je
řešit. Zásadně rozlišujeme dva druhy konfliktů:
- uvnitř jedince; sami se musíme rozhodovat o své činnosti
- mezi lidmi; patří sem nejrůznější neshody mezi jednotlivci a skupinami
Střetnout se mohou dvě tendence kladné a pak volíme mezi dvěma pozitivními reakcemi. Jejich řešení nebývá obtížné, pokud
není zanedbání jedné možnosti spojeno s nepříjemnými důsledky. Těžší jsou konflikty, kde se střetávají dvě tendence záporné.
Stojíme před volbou mezi dvěma možnostmi, ale obě vedou k nepříjemným důsledkům. V mezních případech může tento typ
konfliktu vést k úplnému selhání. Jiná konfliktní situace vzniká, když se máme dát do nějaké činnosti, která nás na jedné straně
láká, ale zároveň jsou s ní spojena různá rizika a nepříjemnosti. Čtvrtým typem konfliktů je situace, kdy se střetává víc zájmů,
které se vylučují. I zde platí, že nejtěžší konflikt vzniká při střetu několika negativních možností.
Druhou kategorii tvoří konflikty mezi lidmi. Často se střetnou zájmy, názory, záměry, nebo osobní ambice jednotlivců a
skupin. Do konfliktů se dostávají různé generace, skupiny, různé profese i skautské družiny. Mezi oddíly jednoho střediska
panuje někdy řevnivost místo spolupráce. A samostatnou kapitolu tvoří konflikty mezi činovníky.
Jak řešit konflikty mezi členy oddílu? Konflikty mezi děvčaty nebo chlapci nemají většinou dlouhého trvání. Hněv rychle
vzplane a také rychle odezní. Vůdce má dvě možnosti. Buď nechá konflikt vyhrotit, aby si ho děti vyřešily samy, což nebývá
správné, nebo zasáhne, rozebere sporná stanoviska, často někde v ústraní a hledá usmíření. Obecně platí, že konflikty se dobře
řeší v samém zárodku, ale špatně ve chvíli, kdy se spor prohloubí a stane se věcí prestiže.
Konflikt s autoritou, tedy dítě s dospělým, je konflikt mezigenerační. Má ostré hrany a vyplývá z toho, že jedna strana má moc
nebo životní zkušenosti a nerespektuje druhou stranu, která se chce prosadit, ale bývá při tom neobratná a netaktní.
Několik způsobů řešení konfliktů mezi dospělými:
spontánní řešení – obě strany pochopí situaci a dokážou si vyjít vstříc buď samy, nebo s něčí pomocí. To je optimální, ne však
přiliž časté zakončení.
Rozumové řešení – rozporná stanoviska v klidu rozebereme, důležité je , aby se konflikt zbavil emocí, obě strany netrvaly
tvrdohlavě na svém a nechtěly za každou cenu zvítězit.
Potlačené konflikty – navenek vše zdánlivě vyřešeno, ale ve skutečnosti napětí zůstává, negativní emoce se prohlubují. Dojde
pak buď k odcizení, obě strany se přestanou stýkat, nebo konflikt propukne znovu s větší intenzitou.
Konflikt výbuch – impulsivní, asociální nebo agresivní chování spojené se sníženou sebekritičností a následně někdy s pocitem
viny. U dětí takové chování běžné.
Neurotizující situace – prohra v konfliktních oblastech nevede k ukončení sporu, ale k opakovaným střetům a dalším prohrám.
Řešení zdánlivé, latentní – konflikt zůstane nedořešený a projeví se až za dlouhou dobu
7) Typy vedení oddílu. Kázeň, vztahy, nálada v oddíle
Vedení přímé a nepřímé – v praxi se uplatňují tyto dva styly vedení.
Vedení přímé, (direktivní, zaměřené, cílené), používá se tam, kde je možný pouze jeden postup. Úklid ve stanu má svůj řád,
hra má svá pravidla, denní rozvrh stanovené časy, o budíčku se nediskutuje apod.
Vedení nepřímé, (nedirektivní) je možné použít v některých situacích. Naznačíme možnosti, ale necháme jedincům i družinám
jistou volnost v postupu. spíš vyslechneme názory, vydáme rámcové pokyny, a předpokládáme, že skauti mají dostatečné
schopnosti, aby problémy vyřešili sami. Zasahujeme pak jen při zřejmé chybě, která by mohla mít nepříjemné následky.
Nedirektivní postup je výchovně účinnější, vede k vlastní iniciativě, k rozvoji myšlení a k samostatnosti. Není však použitelný
za každých okolností. Vůdce musí být zcela direktivní za kritických situací. Formy vedení od direktivního k nedirektivním jsou
příkaz, pokyn, pobídka, rada, návrh, alternativní návrh, příklad, výklad, vyslechnutí.
Styly vedení podle typu vůdce:
Autokratické vedení – vůdce o všem rozhoduje, všechno zařídí, vyřeší, sám diriguje. Potlačuje iniciativu rádců i nápady dětí.
Činnost oddílu řídí většinou rozkazy a často trestá jejich nedodržení. Jednotlivé děti nerozlišuje, nevidí jejich individualitu.
S odrůstajícími dětmi se většinou rozchází ve zlém. Jeho oddíl dobře funguje, dobře plní úkoly, ale při odchodu vůdce většinou
zaniká.
Liberální vedení – činnost oddílu přizpůsobuje dětem a jejich okamžitým nápadům. Nemá ve výchově systém, zpravidla mu
chybí dlouhodobý program. Často improvizuje a reaguje na vzniklé situace. V oddíle přiliž netrestá, ale ani nechválí. Děti mají
značnou volnost a jen málokdy se naučí systematicky pracovat.
Demokratické vedení – vůdce slyší hlas lidu a uvažuje o něm. Dobře se tu uplatňují rádcové i zástupci. Dovede děti pochválit,
raději užívá odměny než tresty. Členy oddílu dobře zná, většinou jim rozumí a ví, o koho se opřít. Děti se naučí prosazovat své
nápady a zpravidla zůstávají v oddíle dlouho.
8) Odměny, pochvaly a tresty, hodnocení, bodování. Motivace dětí
Na setkáních skautských vůdců se stále přetřásá otázka jak trestat. Málokdy se uvažuje jak odměňovat. Přitom podle
všeobecných odhadů je odměna až třikrát účinnější než trest. Trest může většinou jen blokovat nebo utlumit nevhodné jednání,
ale teprve odměna nebo pochvala podněcují správné jednání a posilují to, co chceme docílit. Nikdy nesmíme přistoupit
k trestu, aniž bychom předem nepoučili, neporadili nebo nepředvedli správné jednání, či postup. Potom by trest nebyl lékem,
neodstranil by příčinu nesprávného jednání, a většinou nepovede k nalezení správného postupu. Jen zvýší pocit nejistoty, sníží
sebevědomí a vlastní hodnotu, ničí zájem o činnost, za kterou je člověk trestán a mnohdy vyvolává vůči vedoucím negativní
emoce.
Odměny a tresty by měly být přiměřené věku dítěte, jejich osobnosti a vyspělosti. S postupem věku ztrácejí na účinnosti
odměny spojené s bezprostředními tělesnými pocity, (sladkosti). Na významu nabývá ocenění, pochvala, projev uspokojení či
pokárání, výtka a domluva. Odměna a trest musí být srozumitelné. To platí zejména o trestu. Jsme-li trestání za nějakou
tajemnou, nesrozumitelnou vinu, pak nechápeme, co jsme vlastně udělali špatně. Trestaný si musí uvědomit, jakého přestupku
se dopustil. Výklad toho, co se smí a nesmí dělat musí být přiměřený chápavosti dětí.
Jednou z největších chyb ve výchově je nedůslednost. Jestliže chceme docílit, aby děti pravidelně dělaly to, či ono, musíme
zpočátku kontrolovat denně, teprve až si na určitou činnost zvyknou, můžeme přistoupit k namátkovým kontrolám.
K důslednosti patří i vůdcova přísnost k sobě samému. Nemůže například přijít pozdě na schůzku a potrestat někoho, kdo
přijde ještě déle.
Odměny a tresty nepřehánět. Jestliže nezkušený vůdce začne s přiliž velkými odměnami, či silnými tresty, nemůže je v případě
potřeby dále stupňovat. Může pak dojít i k degradaci bodování a pohrdání malými odměnami.
Soustava výchovných prostředků by měla být pestrá a členitá. Nepoužívejme stále stejné tresty a odměny.
Základní druhy trestů a odměn:
a) poskytnutí nebo odepření něčeho milého či příjemného
b) práce za odměnu a trest
c) pochvaly a výtky – mezi čtyřma očima nebo před oddílem
d) sliby a hrozby – zde buďme velmi opatrní, obojí se musí plnit. Plané sliby a hrozby způsobí ztrátu autority
e) odložené, či okamžité tresty a odměny. Platí zásada, že nejlepší je okamžité, bezprostřední ocenění. Nečekaná pochvala,
třeba při nástupu má často velkou motivační hodnotu. Naopak odkládání trestu je ošemetné.
f) posměšky a zahanbení – se velmi těžko snášejí, často se dostáváme za hranici výchovných prostředků a proto raději
podobné tresty nepoužívejme
g) kolektivní, či individuální postupy – někdy nelze rozlišit, kdo konkrétně zavinil situaci, kdo se nejvíce zasloužil o vítězství
v závodě apod. Pak nezbývá než pokárat, či pochválit celou družinu.
Zacházet s odměnami a tresty není snadné. Vyvarujeme se obou krajností. Nic neodpouštět znamená jednat nelidsky, bez citu,
zamezit si cestu k dítěti a ztratit možnost výchovy. Vše odpouštět znamená ztratit veškerou autoritu a tím i možnost
výchovného působení.
Odměny a tresty nepůsobí jen bezprostředně, ale jsou-li důsledné a přiměřené, přispívají k vytváření trvalejších postojů dětí
k určitým zásadám, mravním normám a ideálům.
9) Oddílové tradice a rituály, prostředí, romantika, příroda, jejich působení na psychiku dítěte a výchovné využití
Skautská činnost probíhá převážně v přírodním prostředí. To je důležité zejména dnes více než na počátku tohoto století. Není
to prostý útěk od civilizace, ale cílená výchova v přírodě a v souladu s přírodou, jejíž jsme součástí. Už ABS použil více ze
stylu ETS při vytváření podoby našeho skautingu. Romantika je naší české povaze velmi blízká. Silné citové prožitky z přírody
působí blahodárně na psychiku nejen dítěte a podílejí se na formování jeho osobnosti, povahových rysů a vztahu k okolí,
především k životu. Pobyt v přírodě samozřejmě rozvíjí i síly tělesné, intelektuální i sociální. Intelektuální schopnosti se tříbí
v přírodě různým způsobem. Děti poznávají zvířata, rostliny, ptáky, hmyz, učí se odhalovat a chápat zákonitosti, které platí
v hájku za vsí, v malém rybníčku, remízku, ale i v rozsáhlých lesích, horských hřebenech i velkých přehradních jezerech. Na
výpravách vzdorujeme nepřízni počasí, snášíme horko i zimu, překonáváme překážky a únavu. Dostáváme se do nových
situací, řešíme nové úkoly a tím rozšiřujeme své poznatky, životní zkušenosti a mění se náš pohled na svět i sebe samé.
Obtížnější životní podmínky spojené s tábořením v přírodě urychlují vývoj skupiny od vzájemného poznávání k vytvoření
soudržného týmu a nakonec k plné identifikaci všech členů s družinou a oddílem. Společné překonávání překážek posiluje
solidaritu i vědomí sounáležitosti. Vznikají pevné přátelské svazky, učíme se vzájemně spolupracovat a jeden druhému
pomáhat. Nezapomínejme ani na rozvoj duchovní dimenze mladého člověka. Příroda je velkou knihou života, poznávání jejích
tajemství je i poznáváním a chápáním hodnot, které přesahují člověka. Zážitky z přírody spolu s prožitky velkého přátelství
jsou cestami, které vedou k pochopení vyššího řádu v přírodě i v nás samotných. Bez pobytu v přírodě by byl život člověka
neúplný.
K vytváření soudržného týmu, družiny, oddílu velkou měrou přispívají tradice a rituály, které se za života oddílu vytvářejí,
převážně právě v přírodním prostředí. Mohou to být jak tradiční podniky, výpravy, setkání na určitých, pro skupinu
významných místech, tak i různé slavnostní obřady a rituály spojené s příjímáním nových členů, slibem, listinou věrnosti,
zapalováním ohně. Silné citové zážitky jsou pak na celý život.
10) Výchova k partnerství, rodičovství
K sociálním a mravním problémům dnešní společnosti patří velký počet narušených nebo rozpadlých rodin. Mnoho rozvodů,
vznik nových, často jen přechodných svazků, děti narozené mimo manželství a děti nechtěné - to všechno staví výchovu před
těžké problémy. Sotva lze očekávat, že dítě, které z vlastní zkušenosti nepoznalo rodinný život, bude samo v dospělosti
schopno vytvořit dlouhodobý partnerský vztah s pevným mravním základem. Rodiny, které se rozpadají, jsou jedním z projevů
nezodpovědného života. Jedinec vidí jen vlastní zájmy, není ochoten z nich slevovat,či něco obětovat ve prospěch svého druha
a dětí. Sňatky jsou často uzavírány ukvapeně, bez vzájemného poznání a pochopení, děti přicházejí na svět předčasně,
neplánovaně a manželství se rozcházejí z malicherných důvodů již při první malé krizi. V pozadí toho všeho je konzumní
způsob života, nerozvinuté vztahy mezi lidmi, nedostatečná výchova a mravní nezodpovědnost. S těmito zkušenostmi musíme
počítat, ale k vůdcovským povinnostem patří hledání pozitivních východisek z této neradostné situace. Dospělou generaci již
nepředěláme, o to více se musíme snažit u dětí. Tradiční skautskou výchovu bychom měli doplnit o moderně pojatou výchovu
předmanželskou a rodičovskou. Nejde jen o poučování v otázkách pohlavního života, předmanželskou výchovu chápeme jako
proces, který probíhá dlouhodobě, vlastně již od narození dítěte. Prvním předpokladem úspěchu je dobře se narodit - dozrálým
rodičům, jako radostně očekávané dítě, v čase, který si otec i matka sami určili. Tuto odpovědnost rodičů nelze ničím nahradit.
Druhým předpokladem je podpora prosociálního chování dítěte, tj. takového chování, jehož cílem je pomáhat druhým a starat
se o druhé, kteří starostlivou péči a pomoc potřebují. Tyto tendence se projevují již od tří let a pokud se nemohou uplatnit,
může dojít k jejich utlumení. Ve skautském oddíle a družině se najdou desítky příležitostí ke vzájemné pomoci a my je musíme
záměrně využívat. Oddíl často nahrazuje širší rodinu, v níž Evropané po staletí žili, a která v posledních desetiletích mizí.
Třetím předpokladem úspěšné předmanželské výchovy je, aby vůdce pochopil zákonitosti vztahů mezi chlapci a děvčaty od
prepubertálního období až po dospělost. Čtvrtým předpokladem jsou živé vzory. Skautský vůdce, který sám žije ukázněně,
v pevném rodinném svazku a dobře se stará o děti, nejlépe vychovává svým osobním příkladem. Na skauta působí všechno, co
kolem sebe vidí a slyší, zvlášť velký význam mají vzory, které by mohl následovat. Kdo pozná rodinné vztahy, prožije dětství i
dospívání v pohodě a v kruhu dobrých kamarádů, s kterými si rozumí, má větší naději, že se jednou šťastně zamiluje a vytvoří
pevnou rodinu. Dobře vedený oddíl i širší skautské zázemí k tomu mohou významně přispět.
K výchově k partnerství dozajista patří i sexuální výchova. Hovorům o sexu se pravděpodobně skautský vůdce nevyhne. Je
třeba dodržovat několik hlavních zásad. Hovory o sexu nesmí nikdy být senzací. Neohlašujeme je dopředu, neplánujeme je
záměrně, spíš záleží na vůdci, aby citlivě vystihl správný okamžik. Nikdy nepřipustíme, aby se o sexu mluvilo v legraci. Sexus
není věc vhodná k vtipkování, je s ním spojen náš příchod na svět, hraje klíčovou roli v dospělosti, při předávání života další
generaci. Hned na začátku zdůrazníme, že sex není nic nečistého. Na rozhovor je potřeba se dobře připravit. Je třeba znát
anatomii a fyziologii obou pohlavních orgánů a znát správné české výrazy, hovořit věcně, vše vysvětlit. Důležitou složkou
rozhovoru o sexuálním životě jsou jeho důsledky sociální. Zdůrazníme úzkou souvislost fyziologických záležitostí s láskou,
jedním z nejkrásnějších lidských citů, s dobrým výběrem celoživotního partnera, s věrností a oddaností. Pokud se vůdce na
takou přednášku necítí, měl by si pozvat někoho jiného, nejlépe lékaře nebo psychologa.. Závěrem je potřeba říci, že tyto
rozhovory pro prepubertální a pubertální věk není vhodné pořádat koedukovaně.
11) Hendikepované děti, jejich začlenění do oddílu, rizika, spolupráce s rodiči a lékařem
Na základě stanov skautského hnutí by mělo být přístupno i dětem, které osud postavil do podstatně ztížené životní situace a
jsou postiženy nějakou tělesnou, smyslovou nebo duševní vadou.
Při organizování péče o postižené děti se setkáváme s pojmy integrace a segregace. Jde v podstatě o to, zda postižené děti mají
být zařazovány plně do života mezi zdravé děti, či zda mají být vychovávány za podmínek pro ně upravených, zvláštních.
Pro segregaci se asi přikloníme v předškolním věku, kdy se dítě musí nejprve připravit, aby přechod z chráněného prostředí
mezi zdravé zvládlo, a aby bylo schopno se mezi zdravé zařadit jako platný člen dětské, později dospělé skupiny ostatních
členů společnosti.
Co je pro toto zařazení rozhodující:
1. typ a stupeň postižení
2. osobnost dítěte po stránce povahové a intelektové
3. sociální prostředí, odkud dítě pochází, rodina o níž se může opřít
Typ postižení omezuje rozvoj některých dovedností a funkcí a omezuje fungování dítěte jako celku.
U dětí s problémy interními, (alergici, astmatici ), kromě ochrany před zhoršením stavu, jde především o správné vedení tak,
aby si dítě vytvořilo dostatek sebedůvěry a zvyklo si na vlastní zodpovědnost za svůj stav i soběstačnost.
U dětí s pohybovými vadami musíme rozlišovat:
a) Ortopedické vady, kde je postižena kosterní a svalová složka a za běžných okolností je centrální nervový systém nedotčen
– dítě má tedy normální vývojové předpoklady. Základem je opět výchova k soběstačnosti, zodpovědnosti za vlastní stav,
dodržování léčebného režimu, nepřetěžování pohybového aparátu proti radě lékaře.
b) U neurologických onemocnění rozlišujeme formy periferní, kde je postižen nervový systém končetin a trupu, a dochází
k nedostatečnému rozvoji, ubývání svalstva a jeho oslabení, (dětská obrna). Pobyt v přírodě děti více tělesně vyčerpá než
na rovné podlaze místnosti, musíme je tedy na táborech před zvýšenou námahou chránit.
c) Nejčastější forma pohybového postižení je u dětí, kde došlo k lehkému, či těžšímu postižení centrálního nervového
systému mozku. U lehkých forem lze hovořit o tzv. lehké mozkové dysfunkci, která se může projevit i u dítěte s velmi
dobrým intelektem. Děti vždy vyžadují individuální přístup. Je potřeba opakovaných instrukcí, podrobnějšího návodu,
zvýšeného nácviku, osobního vedení. Jestliže bylo poškození závažnější může přetrvávat trvalé poškození. Typické je
poškození v oblasti hybnosti, dětská mozková obrna. Dítě chodí s menšími, či většími problémy s jednou nebo dvěma
berlemi, nebo je upoután na vozík. Je více, či méně soběstačné. Pro poruchy koordinace mluvidel bývá postižena i řeč. Při
práci s dětmi s DMO musíme pamatovat , že pohybová porucha není jejich jediným problémem, leckdy ani tím
nejvážnějším. V našich oddílech se zdravými dětmi musíme pro ně mít alternativní program. Většina her je zaměřena na
to, co jim činí potíže. Musíme jim umožnit, aby mohli v něčem vyniknout. Je potřeba se radit s rodiči, rehabilitační
pracovnicí, učitelkou. Táboření s vozíčkářem vyžaduje zvlášť pečlivé úvahy. Za prvé musí táboření povolit lékař. Dále jde
o povahu pacienta, zda je schopen se s táborovými nároky a problémy vyrovnat. Je potřeba stálá služba, která mu bude
pomáhat při pohybu na vozíku v terénu.
Děti se zrakovým postižením mohou být děti slabozraké, u nichž je zrak oslaben, ale s brýlemi jsou schopny vzdělávání ve
zvláštní škole pro slabozraké. Další kategorie jsou děti se zbytky zraku, které se již pomoci zraku nemůže orientovat
v prostoru, ale jsou schopny kreslit a v omezené míře využít zraku ve vyučování. Děti nevidomé mohou někdy pouze
rozlišovat světlo a tmu. U zrakově postižených dětí je nápadná nejistota a pomalost v pohybu. Neznamená to intelektové
postižení.
Sluchové postižení. Rozlišujeme opět tři formy. Nedoslýchaví, se zbytky sluchu a neslyšící. Pokud jsou zachovány zbytky
sluchu a dítě dostane včas sluchadlo, zpravidla se podaří vyvinout řeč ve formě srozumitelné okolí. Pro neslyšícího je nesmírně
obtížné porozumět řeči a chybí korekce vlastní řeči která se stává pro okolí těžko srozumitelnou. Posunková řeč je dnes
všeobecně uznávaným doplňkem. Nadaní neslyšící umějí tak dobře odečítat ze rtů, že často ani jejich postižení napoprvé
nepoznáme. V provoze tábora víme, že neslyší povely. Musí mít někoho, kdo je vždy upozorní. V dobrém oddíle je možné tyto
děti bez větších problémů zařazovat do družin.
Mentálně postižené děti. Sem zahrnujeme běžně děti, jejichž mentální vývoj se opožďuje oproti ostatním o více jak 25 % - tzv.
slaboduchost. Těžší formy – lehká debilita značí opožďování o 30 – 50 % a střední imbecilita o 50 – 80 %. V těchto případech
jde vždy o děti, u kterých došlo k závažnějšímu poškození CNS a musíme kromě poruchy intelektové počítat i s dalšími
problémy – motorickým neklidem, dráždivostí, sníženou schopností učení, pomalostí, afektivní nevyrovnaností. První dvě
lehčí formy běžně docházejí do školy, do zvláštní školy nebo těžší formy do pomocné školy. Děti s lehčími formani se
můžeme pokusit zařadit do stabilní družiny. Program musíme koncipovat zcela odlišně. Zatímco u tělesně postižených stavíme
na fantazii a invenci, u mentálně postižených vyčerpá nácvik sebeobsluhy, táborové rutiny, hygieny atd. většinu času a energie.
12) Osobnost vůdce, vůdkyně, sebepoznání a sebevýchova, sebevzdělávání
Říká se , že každý vůdce je jiný, jinak vede oddíl a má vlastní styl výchovy. Do jisté míry je to pravda. Každý z nás je
svéráznou osobností. I přes tyto rozdíly můžeme stanovit, co je pro skautské vůdce a vůdkyně příznačné, a k čemu bychom se
všichni měli blížit. Uvažujme o základních požadavcích a pravidlech:
A. Skautský vůdce žije oddílem a věnuje mu své síly. Nesmí ale zapomínat na svůj osobní život, vzdělávání, zaměstnání a
rodinu
B. Skautský vůdce ovládá potřebné dovednosti v různých disciplínách a dokáže je naučit. Skauting je ale více než řada
dovedností, ty jsou jen prostředkem k vlastní výchově. Důležitější je dovednost vychovatelská a znalost cílů, k nimž skauty
i sami sebe vedeme.
C. Skautský vůdce zná děti, jejich prostředí, postavení ve škole, silné i slabé stránky a umí tyto znalosti využívat
D. Skautský vůdce se ztotožňuje s cíli celého hnutí i s cíli, které vytyčil vlastnímu oddílu. Musí však při tom chápat širší
souvislosti s potřebami obce, společnosti a vzděláváním dětí.
E. Skautský vůdce se časem stává dobrým pozorovatelem, všímá si jednotlivých dětí v různých situacích.
F. Skautský vůdce respektuje osobnost dětí a musí s nimi jednat individuálně, odhadnout jejich reálné síly i vývojové
možnosti.
G. Skautský vůdce umí organizovat, rozdělovat povinnosti, vydávat i předávat příkazy, citlivě odměňovat a v případě nutnosti
i trestat.
H. Skautský vůdce umí povzbuzovat sebedůvěru dětí, učí je překonávat překážky, vštěpuje jim, že nic není neřešitelné.
I. Skautský vůdce dovede jasně rozlišovat ve výchově cíle a prostředky, podstatné od vedlejšího, nezbytné od nadbytečného
J. Skautský vůdce nemá přiliž velký odstup od dětí svého oddílu, většinou všechno dělá s nimi.
K. Skautský vůdce umí připravovat pro svůj oddíl pestrý program, který děti zaujme. Využívá svých osobních zkušeností i
odborné literatury.
L. Skautský vůdce dovede dobře, jasně a logicky mluvit, přesvědčovat děti i jejich rodiče.
M. Skautský vůdce je demokrat a respektuje zájmy dětí, a přesto je třeba, aby působil i v několika dalších nezastupitelných
rolích jako:
• vzor a příklad, který děti příjmají a napodobují
• uznávaná autorita
• všeuměl, znalec všeho možného i nemožného
• soudce, který spravedlivě hodnotí všechny členy oddílu
• odpovědný rozhodovatel
• tvůrce kladných vztahů a citů v oddíle
• tvůrce oddílového stylu
• spolehlivý důvěrník, na kterého se mohou všichni kdykoliv obrátit
• nadšený člen oddílu, který nechybí na žádné schůzce i podniku
Měl by mít:
• mladého ducha, což znamená schopnost rozumět si s dětmi
• cit k potřebám a přáním dětí v dané chvíli i v dlouhodobé perspektivě
• schopnost ovládnout děti za každé situace, zejména v obtížných podmínkách
• porozumění pro zrání dětí, změny v jejich chování podmíněných dospíváním, událostmi v rodině, neúspěchy ve škole…
• smysl pro spolupráci se všemi členy oddílu i s rodiči, školou, jinými oddíly
Měl by umět:
• jednat s každým jednotlivcem zvlášť, nechápat oddíl jako jediný, nedělitelný celek
•
•
ocenit každý pozitivní čin svých dětí nebo alespoň snahu
poradit a povzbudit
13) Řízení týmu( zástupci, rádcové ). Výchova nástupce, předání oddílu. Výběr rádců, jejich motivace
V každé sociální skupině přebírají někteří členové aktivnější úlohu než jiní. Velký význam se připisuje hlavně vůdcům skupin
tj. vůdce oddílu, rádce družiny, šestník. Na nich totiž především závisí náplň a kvalita činnosti skupiny. Proto určení
nejvhodnějších vedoucích skupin je velmi závažné a vyžaduje dobré rozhodnutí. Vliv vůdce skupiny velmi závisí na jeho
autoritě mezi členy. Nelze jej tedy jmenovat z moci úřední, ale spíše nejvhodnějšího chlapce postupně vybrat. Skupina má na
svého vůdce určité nároky. Očekává se od něho, že bude stmelovat život skupiny, že bude skupinu aktivizovat, plánovat její
činnost, ovlivňovat průběh činnosti skupiny. Skupina na vůdce tedy klade vyšší požadavky, žádá od něho více než od ostatních
členů. V některých důležitých oblastech činnosti by měl skupinu převyšovat. Vůdce zastupuje skupinu navenek a musí se jí
umět zastat. Výměnu vůdce skupiny je nutno provádět obezřetně, ne často.
Povinností vůdce oddílu je starat se o celkovou funkci oddílu jako základní organizační jednotku skautingu. Aby toho dosáhl,
musí se starat nejenom o celistvost oddílu, ale především o práci družin. Zvolí-li si rádce družin, musí se starat o jejich
výchovu a výcvik. Jak si rádce vychová, vycvičí a získá pro věrnost oddílové tradici, tak mu oni s oddílem práci usnadní, zbaví
ho různých starostí a spíše bude mít naději, že jeho oddíl bude skutečně vzorným skautským oddílem.
Jak tedy vychovávat rád
ce? Především rádcové musí z jednání vůdce poznat, že s nimi zachází jako s opravdovými svými spolupracovníky. Vůdce si
musí získat jejich naprostou důvěru svým přímým, otevřeným a upřímným jednáním. Stejně tak je důležitý vztah vůdce k jeho
zástupcům. Musí tvořit bratrský, (sesterský), upřímný celek, který jde za svým cílem. Jaký vzájemný poměr se utvoří mezi
vůdcem, jeho zástupci a rádci, takový si vytvoří i rádce se svými zástupci v družině. Tím se tradice dobrých skautských vztahů
v oddíle neustále a trvale tvoří. Aby se vytvořila stálá, vzájemná spolupráce, k tomu slouží oddílová rada. Na jejích podnicích
je možnost nejvíce působit na rádce, vychovávat je a motivovat je. Využíváme toho, že chlapec má pocit, že je v oddíle
důležitý, že na něm práce oddílu závisí. To je moment, který spolupůsobí ke vzniku určité odpovědnosti za vše, co se v oddíle
děje.
Výchova nástupce spočívá ve správném výběru toho nejschopnějšího z oddílové rady. Stává se jím někdo ze zástupců nebo
rádců, kteří mezitím dospěli a předali družiny svým mladším nástupcům. Funguje-li oddíl, jak bylo uvedeno výše, přijde-li
okamžik, kdy vůdce musí od oddílu odejít , ( věk, rodina, vyšší funkce ), nemá většinou s předáním oddílu problémy, oddíl
zůstává pracovat dál a pokračuje v duchu svých tradic.
Na závěr několik bodů k tomu, co je potřeba při výchově rádců zajistit:
1. Rádcové musí být stále pokročilejší ve stupních junácké zdatnosti než jejich členové družiny.
2. Vypěstovat s rádci dobrou družinovou tradici, podporovat její vznik, podporovat aktivitu družiny.
3. Podporovat čtení nejenom příruček, ale i vhodné literatury, návštěvy koncertů, divadel, přednášek.
4. Stát se rádcům opravdovým vůdcem, který nikdy nezklame. Vždy s dobrou náladou. Pěstovat radost z dobré práce,
z denního dobrého skutku.
5. Podporovat poctivou a nesobeckou soutěživost družin, v nich i jednotlivců, netrpět žádné vytahování se.
6. Ve všem jednání dodržovat vždy skautský zákon, slib a denní konání dobrého skutku.
7. Nikdy nebrzdit svým jednáním nebo kritikou samostatnou, iniciativní práci. Pouze ji usměrňovat, ale vychovávat
k samostatnému myšlení a jednání.
14) Nejčastější chyby vůdce, jejich prevence a náprava
Jaký by skautský vůdce být neměl:
• Moralista – neustále děti napomínat a slovně poučovat, co je správné a co ne. Takový člověk většinu dětí odradí, v oddíle
zůstanou jen ti “hodní”, kteří nemají u ostatních žádnou autoritu.
• Jednostranný skaut – člověk, který kromě skautingu nemá nic jiného, nezajímá ho kultura, občanské povinnosti, vlastní
profese a mnohdy ani vlastní rodina. Zdánlivě se oddílu obětuje, ale ve skutečnosti podstatu skautské výchovy nepochopil.
• Tradicionalista – lpí na starých zkušenostech, nechápe skutečnou situaci současných dětí, dbá na detaily podle dříve
platných předpisů a rychle děti odradí.
• Velitel – si plete skautský oddíl s vojenskou četou, potrpí si na povelovou techniku, vnější kázeň a chtěl by mít všechny
děti uniformní.
• Závodník – neustále svůj oddíl připravuje na nějaké závody, má vyhlédnutou hlídku, které věnuje maximální péči a ostatní
přehlíží.
• Lajdák – vede oddíl levou zadní, nic pořádně nepřipraví, sám chodívá pozdě nebo dokonce nepřijde vůbec.
• Suverén – všechno ví a umí nejlépe.
Mnohem lepší je prevence chyb, než jejich náprava, na kterou je mnohdy pozdě. Vůdce musí být přístupný kritice, sám
sebekritický a mít vůli k odstraňování svých chyb. Vždyť nikdo z nás není dokonalý, avšak musíme se snažit být, co nejlepší.
15) Problémové děti a jejich začlenění do oddílu (neurotické děti, dislektici, děti s LMD, děti s problémy komunikace)
Nejdříve je potřeba si ujasnit pojem, co je to problémové dítě. Do problémových dětí můžeme zařadit děti s poruchami
v chování. O nich píšeme v bodě 17). Také sem patří děti hendikepované, děti s LMD, (lehkou mozkovou dysfunkcí), děti
s problémy komunikace. O těch všech se píše v bodě 11). i s jejich možným zařazením do oddílu. Čili zde se překrývají
témata, a tak se omezíme na děti týrané a jinak zneužívané. Řekne-li se někde slovo zneužívané dítě, každý si hned představí
sexuální zneužívání. Avšak zneužívání je především také tělesné a citové týrání dětí. Nejvíce ohroženou skupinou v tomto
směru jsou děti do osmi let. Jsou naivní a důvěřivé, dospělý člověk je pro ně tou nejvyšší autoritou. Neuvědomují si, že to, co
se s nimi děje, je špatné. A pokud si to uvědomí, což bývá pravděpodobnější u tělesného týrání , a pokusí se to někomu říci,
stejně mu nikdo neuvěří, nebo se bude snažit celou záležitost utajit. Ještě více jsou zneužitím ohroženy děti opomíjené a
mentálně zaostalé. Opomíjené děti hledají lásku a náklonnost, kterou doma nemají, někde jinde, a dospělý, který se takovému
dítěti začne věnovat, postupně získá jeho důvěru a má pak všechny předpoklady k zneužití, hlavně v těchto případech
sexuálnímu. Mentálně zaostalé dítě obtížně rozpoznává nevhodnost situace a možnost obrany je u něj nižší, než u zdravého
dítěte. Pachatelé se často spoléhají na to, že pokud se něco prozradí, mentálně postiženému dítěti nebude nikdo věřit. Důležitou
roli zde hraje prevence. I ve skautském oddíle by se mělo o této problematice hovořit, více děti informovat o možných potížích
a situacích. Instruovat je více, jak se mají v podobných situacích chovat. Je potřeba dětem dobře naslouchat, když nám chtějí
něco sdělit, dobře si všímat jejich chování a pátrat po příčinách změn. Nejsou-li dobré vztahy v rodině a naopak jsou-li
v oddíle, může se tento stát dítěti dobrou oporou. Dítě, které je nebo bylo zneužíváno se cítí hlavně nešťastné. Musíme mu dát
pocítit, že jsme na jeho straně a že to, co se stalo není určitě jeho vina. Skautský oddíl by se měl stát i prevencí – měl by
vychovávat zodpovědné lidi, u kterých by k této situaci nikdy nemělo dojít.
16) Kouření, užívání alkoholu a drog, hrací automaty, počítačové hry. Nebezpečí sekt
O škodlivosti nikotinu na lidský organizmus se není třeba rozepisovat. Kuřáci ale nepoškozují jen své zdraví, ale otravují
ovzduší i nekuřákům. Kuřáci, kteří propadli své vášni, jsou totiž velmi bezohlední. Prevence proti kuřáctví je velmi těžká.
Zákazy nepomáhají. Dítě vidí příklad v rodičích, dospělých okolo. Velmi záleží, v jaké partě dítě vyrůstá. Zde se dá s radostí
říci, že i když známe hodně skautských činovníků s tímto zlozvykem, mnoho dětí prošlých skautskou výchovou se tomuto
zlozvyku nenaučila. Velkou roli zde hraje příklad vůdce, přírodní prostředí, aktivní pohyb, sport atd. V boji proti nikotinismu
také prohráváme proti reklamně tabákových koncernů, které na ničení zdraví lidí založili své podnikání. S kouřením velni
souvisí alkoholismus. Skaut by se měl vzdát požívání alkoholu, ale buďme při zemi, to je ideál, kterého nikdy nemůžeme
docílit. Je dost skautských činovníků, kteří nejsou abstinenty. Ovšem někdo pije alkohol jen příležitostně, dokáže si ho
vychutnat, někdo potřebuje alkohol ke každodennímu životu. Alkohol je vlastně také droga, a dá se na něj vypěstovat závislost.
Nebudeme zde vyjmenovávat všechny škodlivé vlivy alkoholu na lidský organizmus. Velkou roli zde hrají opět příklady ze
světa dospělých. Nemusím zdůrazňovat, že požívání alkoholu při práci s dětmi je stejně nebezpečné, jako pod jeho vlivem řídit
automobil a lze se dostat za hranici zákona. Narkomanie je závislost na drogách. Zde se myslí drogy halucinogenní, ať už
lehké jako marihuana, tak i střední a tvrdé – LSD, heroin, kokain, hašiš, pervitin apod. Nebezpečí drog je o to větší, že dnes
není velký problém se k droze dostat. Na diskotékách, rockových koncertech, ale i ve školách, se mladí lidé snaží řešit své
osobní problémy útěkem od reality, a děti, ty ani nevědí, co to droga je. Narkomanem se člověk může stát snadno. Někdo
ochutná drogu ze zvědavosti, protože to bere každý, kdo se chce trochu odvázat, někdo z hecu takzvaných kamarádů.
Největším nebezpečím jsou drogoví dealeři, kteří nabízejí drogu cíleně a rafinovaně. Člověk může začít i zcela nevině, třeba
když zjistí, že jeho partner je narkoman a chce mu pomoci. Někdy se to může obrátit a zachránce se může stát narkomanem.
Narkoman chátrá jak duševně tak i fyzicky. Narkoman nemá zájem o práci, o rodinu, o své okolí, vše podřizuje svému návyku
a je mu zcela lhostejné, že rychle spěje ke svému konci. Tento bludný kruh končí smrtí nebo jen obrovským vzepětím vůle
vyléčit se. V oddílech by se mělo o těchto věcech zcela otevřeně mluvit, vůdce musí tuto problematiku znát a umět dětem
odpovídat na otázky. Avšak nehlavnější je, že ve skautském oddíle s dobrým programem je důvod k útěkům od reality mizivý.
Hrací automaty skrývají další nebezpečí pro děti a mládež. Gamblerství – hráčské vášni lze propadnout stejně jako drogám.
Gamblerství je přímou dálnicí ke kriminalitě. Princip hracích automatů je takový, že výhry nemůžou být vyšší než prohry a
hráč potřebuje stále více peněz. Nekrade je jen rodičům, ale s partami podobných hráčů se dopouštějí trestné činnosti. A opět
skauting a celá řada dalších dětských organizací tady hraje nezastupitelnou úlohu. Kde je činnost není nuda, není nutno hledat
jiné způsoby zábavy. PC hry se zdají být tím nejmenším nebezpečím, ve srovnání s těmi předchozími. Ano, nejsou
společensky tak nebezpečné, nepáchá se při nich trestná činnost. Je tu ale skryté nebezpečí. Dítě vysedávající před počítačem
ztrácí vlastní aktivitu, naučí se přijímat pasivně zábavu, což je dnes markantní při skautských hrách, kde je potřeba strategicky
přemýšlet, kde nevítězí jen síla a rychlost. Dále dítě ztrácí smysl pro realitu. Mám teď na mysli virtuální hrdiny akčních her,
kteří snadno překonávají všechny překážky, vždy vítězí nad hordou nepřátel, ví, že když se vybourá v autě, nic se nestane atd.
Sekty: Za posledních dvacet let se zhoubné kulty rozmnožily natolik, že představují vážný společenský problém. Některé jsou
velmi bohaté, některé chudé. Některým nestačí, že ovládají životy svých členů a mají v programu získat politickou moc a
ovládnout celý svět. Protože tyto kulty vyznávají zásady, že účel světí prostředky, zákony na ně neplatí. Pokud soudí, že jejich
činnost je “správná a spravedlivá”, neváhají krást, lhát, podvádět a nemorálně zneužívat psychické závislosti řadových členů.
Všechny sekty si vybírají lidi zdravé, schopné, pracovité, obětavé a ambiciózní. Mezi nejvyhledávanější patří mladí lidé. Jak
poznáme, že určitá skupina má znaky sekty? Jedním z nejdůležitějších znaků je přísný systém hierarchie, vždy organizován
svrchu dolů. Pro běžného člena z toho vyplývá povinnost poslouchat. Dalším rysem je způsob, jakým se provádí nábor nových
členů. Vstoupí-li člověk do zhoubného kultu, prvních několik měsíců je pro něj radostným obdobím. Ale ze sekty neexistuje
legitimní důvod k odchodu. Každému je vštípeno, že kdyby odešel, postihl by jeho a jeho rodinu, popřípadě celé lidstvo
strašný trest. Není dost dobře možné zde vyjmenovat stovky nejrůznějších sekt, pouze ty neznámější, z nichž se dokonce
některým podařilo získat v naší republice oficiální registraci. Je možné je identifikovat i podle stylu hlásání své víry. Tak
například život v odříkání charakterizuje Církev sjednocení a Haré Kršna. Naopak život bez zábran má ve svém učení Rodina a
Satanismus. Nabídku úspěchu hlásají Scientologická církev a Transcendentální meditace a nakonec spasení z Ameriky nám
nabízejí Svědkové Jehovovi a Církev Krista svatých posledních dnů, neboli Mormoni. Další podrobnosti o sektách v literatuře:
T. Novotný a Z. Vojtíšek – Základní orientace, O.I. Štampach - Sekty a nová náboženská hnutí – naděje a rizika.
17) Poruchy v chování – lhaní, záškoláctví, útěky, krádeže, vandalismus, agrese, šikana
Lhavost: Dítě může lhát, protože má bujnou fantazii, chce někoho zaujmout a být středem pozornosti, dostalo se do situace,
kterou nezvládne, zastírá vlastní chyby, bere na sebe chybu jiného, chce získat nějakou výhodu. Mezi těmito projevy
nežádoucích vlastností bychom měli pozorně rozlišovat. Nekárat lháře za každou cenu a neponižovat. Zavést pravidlo, že
přiznání ke lži všechno smaže.
Nekázeň: Děti dnes nejsou ke kázni vedeni. Nechtějme projevy nekázně vyřešit rychle, upozorňujeme opakovaně na chyby, ale
nezveličujeme je. Buďme důslední. Nejlepším prostředkem proti nekázni je pestrý a zajímavý program, který mnohé vyřeší
sám.
Vandalismus: Děti a mladí lidé si neváží hodnot, poškozuje a ničí to, co sami nevytvořili a co jim nepatří. Tyto projevy
asociálního chování rozhodně potírat. Rozlišovat však mezi úmyslným a neúmyslným poškozováním věcí.
Šikanování: Při pokusech o šikanování mladších a slabších musíme rázně zasáhnout a nepřipustit jedinou výjimku. Sami vůdci
však nesmí používat ponižujících trestů.
Agresivita: I zde rozlišujeme přirozený projev věku, či nevybité energie od záměru. Agresivní jedince vědomě sledujeme a
nenápadně jim dáváme najevo, že touto cestou se v oddíle neprosadí.
Slovník: Děti jsou dnes mnohem více zvyklí na hrubá slova. Skaut se však nevyžívá ve sprostotách, jaké jsou běžné
v klukovských partách. U děvčat je to trochu lepší. Nezbývá než opakovaně a trpělivě vysvětlovat, proč žádáme, aby každý
zvládal svůj projev. Samozřejmě vůdce musí být sám příkladem.
Hádavost: Někteří jedinci mají snahu vyvolávat spory a hádky. Ohrožují tím především družinu, která by měla táhnout za
jeden provaz. Nejúčinnější bývá rozhovor mezi čtyřma očima , vysvětlení v čem chybuje, jaké to má důsledky pro soudržnost
kolektivu. Poradit mu, jak se pokusit o zlepšení.
Primadonství: Mají k němu sklon ti, kteří v něčem vynikají. Předcházet mu lze tak, že opatrně tlumíme soutěživost.
Zdůrazňujeme, že není důležité vyhrát, ale dobře si zahrát.
Záškoláctví: Je velmi vážná porucha chování, která se ve skautském oddíle vyskytuje zřídka. Řeší ji většinou profesionální
pedagogové ve spolupráci s rodiči.
Útěky: Jsou nebezpečné při činnosti v přírodě a na táboře. Stává se, že dítě trpí mánií utíkat, nejen z domova. Nemám nyní na
mysli útěky z důvodů týrání rodičem apod. Takové dítě se musí neustále hlídat a dlouho v oddíle nevydrží.
Krádeže: By se neměly v dobrém skautském oddíle vyskytovat. Takovýto případ je nutno ihned řešit a pokud by se měl případ
opakovat, nezbývá než dítě z oddílu vyloučit. Zde jiné řešení asi není možné.
doporučená literatura: V. Břicháček Skautský oddíl I, Z. Šandera Ze skautské psychologie
2.3 Pedagogika
1) Cíle a prostředky skautské výchovy vcelku i v jednotlivých oblastech (duchovní, mravní, citová, estetická, sociální,
rozumová, ekologická, výchova k občanství, toleranci, k tvořivosti, výchova vůle a odolnosti,...)
Podle stanov Světové skautské organizace je cílem skautského hnutí přispět k vývoji mladých lidí, aby rozvíjeli své tělesné,
rozumové, sociální a duchovní schopnosti. zaměřuje se přitom na jedince jako odpovědné občany a členy místních, národních i
mezinárodních společenství. Nechce nahrazovat rodinu, školu, náboženské či jiné instituce, ale doplňuje je svéráznými
postupy, kterými rozvíjí jedince v malých vrstevnických skupinách a mnohé činnosti provádí v přírodě a v souladu s přírodou.
Skautská výchova má řadu rozměrů:
♦ Duchovní, která napomáhá dětem i dospívajícím hledat duchovní řád světa a usiluje o vytváření hodnot, které přesahují
jedince a předávají se z generace na generaci.
♦ Mravní, která systematicky podporuje kladné vztahy mezi lidmi i k přírodě, usiluje o morální obrodu jedince a upevňování
sociální opory mezi lidmi navzájem.
♦ Citová, rozvíjející vnitřní prožívání a rozvíjení citové složky dětí jako předpoklad rozvoje altruismu a služby druhým.
♦ Estetická, která podporuje poznání lidské kultury a rozvíjení vlastní tvořivosti, cit pro krásu.
♦ Sociální, vedoucí ke kladným vztahům mezi lidmi i ke hledání vlastní role ve společnosti.
♦ Rozumová, která doplňuje školskou praxi a poznávání přírody i světa v praktických činnostech.
♦ Ekologická, hledající cesty k ochraně přírody a zároveň k soužití s přírodou.
♦ Občanská, která připravuje děti pro život v obci, v národě, státě i v mezinárodních společenstvích.
♦ Volní, která usiluje o zvyšování odolnosti jedince po stránce tělesné, zdravotní, duševní i duchovní.
Jednotlivé rozměry skautské výchovy se vzájemně prolínají a vytváří celou řadu specifických metodik, od her až po hledání
cest sebepoznání a poznání duchovních základů světa. Promítají se do každodenních činností a programů schůzek, výletů,
setkávání, táborů aj.
2) Charakteristika skautské výchovy ( aplikace skautských mravních norem slib, zákon přátelství, hra, malá sociální
skupina, role vůdce - vůdkyně)
Skautská výchova tvoří systém postupné sebevýchovy, která probíhá zhruba od začátku školního věku až do dospělosti, a u
dospělých členů prakticky po celý život. Základní rysy:
♦ Slib a zákon, které obsahují tři základní povinnosti skauta a zároveň stanoví mravní normy života, o jejichž naplnění
usilujeme.
♦ Učení aktivní činností, které předpokládá, že skaut se učí pozorováním, experimentováním, vlastní aktivitou a
zkušenostmi, které získává mnohdy ve spolupráci v družině, šestce, oddíle, či smečce, roji.
♦ Malé sociální skupiny, většinou družiny. Základním poznatkem, o který se opíráme je skutečnost, že jedinec nemůže žít
v sociální izolaci, ale od dětství se vyvíjí ve skupinách. Znakem skautské skupiny je to, že většinu činností provádíme
v týmech, které jsou vedeny jen poněkud staršími či zkušenějšími vrstevníky.
♦ Postupné programy, které odpovídají věku i vyspělosti dětí i dospívajících, jsou pro ně zajímavé a motivující, ale zároveň
je vedou k poznání sebe, druhých, přírody i společnosti.
♦ Valná většina programů by se měla odehrávat v přírodě, na hřištích či uzpůsobených klubovnách, které děti samy udržují.
♦ V programu se zdůrazňuje prvek služby druhým – vrstevníkům, mladším, ale i osobám jinak potřebným, dále služba
blízkému okolí, obci i celé přírodě.
♦ Skautská výchova by neměla končit odchodem z oddílu, ale snažíme se, aby řadu dovedností, zvyků i postojů si naši
členové odnášeli do dalších životních etap.
3) Stanovení výchovných cílů (dlouhodobých, všeobecných, v jednotlivých oblastech) činnosti oddílu
Základním úkolem vůdce je pracovat podle dlouhodobého plánu, který je sice proměnlivý podle okolností, roční doby,
aktuálních úkolů, ale míří pokud možno ve všech akcích k plnění základních cílů. Pro stanovení cílů nemohou být
jednoznačné návody. Záleží na stavu oddílu, zkušenostech jeho členů, tradici oddílu apod. Jinak se stanoví pro oddíl, ve kterém
převládají nováčkové, jinak pro oddíl, kdy většina členů má za sebou dva či více táborů, jinak pro smečku vlčat a jinak pro
roverský kmen. Výchovné cíle se probírají na oddílové radě a je většinou užitečné, jestliže je probíráme na středisku ve
společné debatě s ostatními vůdci oddílů.
Formulace cílů – většinou se připraví dlouhodobý návrh na celý skautský rok, který se obvykle ještě upravuje před táborem.
Obsahuje cíle pro jednotlivé složky oddílu – pro oddílovou radu, pro jednotlivé družiny a případně pro některé jedince, i pro
celkový záměr oddílové činnosti, např. podpořit a posílit činnost družin, věnovat větší péči manuálním činnostem, podpořit
spolupráci s rodiči apod. Základní směry se rozvedou do praktických důsledků, ( jak se bude podporovat činnost družin apod.).
Dále se uvažuje o větších akcích – kolik výletů, kam o vánocích, velikonocích, jarních prázdninách, jak hledat tábořiště, kolik
nováčků sehnat a kdo je připraví, jaké akce pro oddílovou radu, koho poslat do čekatelského kurzu apod.
Celoroční cíle se pak promítají do krátkodobých cílů – program na měsíc, na jednotlivé výpravy, na schůzky a další aktivity.
Stejně tak se uvažuje o námětech činnosti pro jednotlivé skautské disciplíny, třeba pozorování přírody v celoročním cyklu
apod., i pro jednotlivce – koho povzbudit ke splnění určitých zkoušek, komu dát šanci při vedení některých akcí apod.
4) Tradiční prostředky a metody skautské výchovy.
Mezi tradiční obecné výchovné metody patří:
♦ Pozorování – záměrně sledujeme chování jednotlivců, družin či jiných skupin v běžných i náročných a svízelných
situacích.
♦ Sebepozorování – vůdce se snaží analyzovat své vlastní pocity a zkušenosti. Systematicky je vyhodnocuje a vyvozuje
z nich závěry pro další práci v sebevýchově i při oddílové výchově.
♦ Pokus – záměrně navodíme určitou situaci a sledujeme, jak se kdo chová. Tak lze využít většinu her i tradičních součástí
programu.
♦ Rozbor průběhu činnosti – sledujeme jak skauti staví ohniště, vyřezávají lžíci ze dřeva, kreslí strom v přírodě atd.
Z rozboru se snažíme odvodit poučení, kdo co dělá neobratně, v čem by se měl zdokonalit.
♦ Rozhovor – v rozhovoru se snažíme poznat názory chlapců a děvčat, pochopit jejich starosti i radosti, porozumět jejich
náladám, poznat jejich strachy a úzkosti, vztahy k ostatním apod.
♦ Rozbor výsledků činnosti – například pročítáme záznamy v kronice, pozorně si prohlížíme rukodělné výrobky, zajímáme
se jak kdo vede skautský zápisník, jaké má výsledky při zkouškách tělesné zdatnosti apod.
Nejlépe je opřít se o skautskou stezku a hlavně o základní příručku Junáka – Skautskou stezkou. Zde se dají najít základní
informace o skautských disciplínách, o formách činnosti i různé náměty na činnost. Úkolem vůdce je tento program
přizpůsobit podmínkám oddílu. Obecně platí, že tradiční skautské disciplíny by měly být kombinovány a žádnou z nich
bychom neměli opomíjet. Právě využití všech složek programu je znakem skautingu.
5) Hledání nových cest ve skautské výchově. Inspirace jinými organizacemi a zahraničním skautingem. Metody
neslučitelné se skautingem.
Základní cíle skautské výchovy jsou stále platné, ale některé formy se během více než 90-ti let musí měnit tak, aby odpovídaly
potřebám dnešních dětí i dnešní společnosti.
Některé změny:
- biologický vývoj dětí – nástup biologického dozrání se během století posunul zhruba o tři roky, děti dospívají dříve a
náplň činnosti i věkové stupně se tomu musí přizpůsobit.
- výrazně se mění postoj člověka k přírodě. Současná ekologie přináší do výchovy nové prvky, které musíme sledovat. I
možnosti táboření a jeho právní pravidla se mění, (požadavky hygieny i pravidla ochrany přírody)
- nelze přehlížet rozvoj techniky a uvažujme o možnostech rozumného využití televize, ( některé přírodní a naučné pořady),
internetu, (komunikace s jinými oddíly i přes hranice, výměna zkušeností), i dalších technik.
- objevuje se celá řada nových, netradičních sportů, které se dají pěstovat v přírodě a na táborech.
- ve vývoji společnosti došlo k ohromným změnám, které působí i na výchovu – svět je propojen mnoha vazbami a
informace se rychle šíří. Důsledkem je narůstající význam vztahů mezi jedinci i oddíly doma i za hranicemi. Větší
proměnlivost profesí má za důsledek větší důraz na proměnlivost výchovných programů a tvořivost. Dnes je velké
množství oslabených rodin – důsledkem je větší význam mimoškolní výchovy a mnohdy i náhrada nefungujících rodin.
Proti růstu agresivity a slepé poslušnosti je kladen větší důraz na spolupráci, řešení konfliktů a výchovu k altruismu.
Vzhledem k určité nadčasovosti a hlavně komplexnosti skautské výchovy budeme velmi těžko hledat inspiraci u jiných
organizací, maximálně v určitých, speciálních oblastech. Také ze zahraničního skautingu vybírejme inspiraci a vzory velmi
opatrně a uvážlivě, neboť v některých západních zemích, ve snaze otevřít skauting co nejširšímu okruhu dětí a mládeže, jsou
tolerantní k některým formám chování, projevu a zásadám, které jsou mnohdy pro dnešní český skauting ještě stále
nepřijatelné.
A které metody jsou neslučitelné se skautingem ? Obecně lze říci, že takové, které by byly v rozporu se zákonem, slibem a
nebo základními principy skautingu. Mantinely dnešního skautingu jsou velmi široké, a vše, co neodporuje výše uvedeným
zásadám a je prováděno ve skautském prostředí může být skautingem.
6) Rozdíl ve výchově chlapců a dívek.
Rozdíly ve výchově chlapců a dívek existují již v předškolní výchově, jsou to jiné hračky, jiné oblečení i očekávání rodičů.
Dnešní problém chlapců: feminizace výchovy a nedostatek mužských vzorů .
Dnešní problém dívek: emancipace, většinou mechanická, kdy napodobují chlapecký program, občasná ztráta totožnosti, snaha
vyrovnat se kouřením, drogami apod.
Dívky ve školním věku bývají zralejší, biologicky i mentálně v oblasti slovní a emoční asi o dva roky. Chlapci vyrovnávají
tento rozdíl až po 15. roce a jsou v předstihu v abstraktním myšlení.
Osvojování sociálních rolí – chlapci spíše sebeprosazení, sílu, odvahu, ovládání citu, dívky spíše projevy i pochopení citů, jsou
přizpůsobivější.
Skupiny ve školním věku bývají spíše oddělené a teprve později, v roverském věku se výrazněji spojují.
Obecně se během sta let objevilo více shod než rozdílů mezi dívkami a chlapci, mnohem více, než se dříve předpokládalo.
Při společné výchově je důležitá taktně vedená předmanželská výchova, vůdce musí mít schopnost odpovídat na nejrůznější
otázky z oblasti partnerských vztahů a sexuálního života.
7) Rozdíly ve výchově jednotlivých věkových kategorií.
Světluška a vlče – věková kategorie 6-11 let, shodná s dobou, kdy dítě navštěvuje tzv. “obecnou školu” – první stupeň.
Chlapci i děvčátka žijí přítomností a realitou, která na ně působí. Rychle se učí, rozvíjejí se konkrétní logické operace a
úsudek. Postupně rozeznávají normy sociálního chování i základní hodnoty. Vytváří se u nich sebepojetí a sebehodnocení.
Od her, které zprvu převažují, začínají děti přecházet ke skutečné práci.
Hlavní zásady:
- program v kratších úsecích, nevydrží delší soustředění
-pohybová pestrost a živé hry
-hry jednoduché a snadná pravidla
-morálka spíše stanovením jasných pravidel, která dodržují
-základy sebeposouzení srovnáním s druhými, cca od 9-ti let
-autorita vůdce a jeho příkladu
• Skautka a skaut – procházejí složitým obdobím biologického dozrávání, které mívá dvě fáze prepubertu 11-13 let a vlastní
pubertu 13-14 let. Duševní funkce se vesměs dále rozvíjejí, hlavně logické myšlení a citové zrání. Děvčata a chlapci se
začínají odpoutávat od rodiny. Vytvářejí se přátelské vztahy. Je to doba skupin, skautských družin i různých klubů, ale i
part a gangů. Objevuje se první sexualita i otázky spojené s volbou povolání a životními perspektivami. V tomto věku
mají dospívající smysl pro čest a spolupráci. Začínají se také projevovat jedinci tvořiví, sociálně myslící, morálně
jednající, osobnosti s talentem manažérským.
Hlavní znaky:
-hledání nových řešení v zadaných úkolech
•
-význam malých skupin pro aktivitu i pro cvičení komunikace
-velká vytrvalost, odpovídá-li program zájmům
-velké polní hry i se složitějšími pravidly
-tělesná zdatnost, ale mohou být výkyvy
-touha po samostatnosti
-morálka skupiny – nápodoba toho nejlepšího či vzoru z literatury
-pochopení pro dobré činy – nutno ocenit
-prvky vědomí, podporovat jako základ mravnosti v dospívání a v dospělosti
-vynořují se otázky smyslu života a pod. – pomáhat řešit a neodmítat.
• Roveři – i tento věk má dva stupně 15-18 let, zpravidla do maturity a 19-21 i více let. Objevují se krize citové i
myšlenkové, život je naplněn různými rozpory mezi fyzickou a sociální zralostí, mladý člověk se nevyzná ve světě, mezi
přáním a skutečností, mezi hodnotami, které přejímá a světem, který kolem sebe vidí. Začínají se vytvářet pevné vztahy
partnerské.
Hlavní znaky:
-hledání místa ve společnosti, v kmeni, středisku apod.
-touha po velkých výkonech, většinou fyzických s rizikem přecenění sil
-vytváření názoru na svět i na sebe s častými změnami způsobenými právě hledáním
-hledání života ve skupině, spolupráce i závodivost, i prvních partnerských vztahů
-hledání budoucí profese
-základy sebevýchovy
-rozumově nejbystřejší doba, je možné zadávat i náročné úkoly
Z těchto obecných pravidel existuje mnoho výjimek a často se jedinec v čase mění, má výkyvy nálad i výkonů. Povzbuzení je
ve všech etapách potřebné a prospěšné, hlavně v sociálních aktivitách, při spolupráci a v činech morálně kladných.
8) Význam, vytváření a využívání skautského výchovného prostředí.
Skauting je v naší zemi považován za životní styl a má tedy celoživotní rozměr. Skautské prostředí, které je tvořeno lidmi a
mezilidskými vztahy, přírodou a věcmi které nás obklopují, skautskými symboly, hodnotami, ideály, normami a principy
znamená v podstatě mít kolem sebe, vlastně po celý život skupinu přátel, se kterými si rozumíme, vzájemně si důvěřujeme a
máme k sobě hluboké vztahy. Pravidelně se scházíme, podnikáme výlety do přírody, společně v létě táboříme, ale také aktivně
působíme na okolí ve společnosti, vědomě se po celý život vzděláváme a vychováváme nejen vlastní děti ale i sami sebe.
Vědomí sounáležitosti a pozitivních vztahů je asi tím, co nás žene k činnosti a odpověď na tuto otázku je většině z nás jasná.
doporučená literatura V. Břicháček Skautský oddíl I a Poselství skautské výchovy, (skautské prameny)
2.4 Metodika
1) Metodika používání skautského slibu a zákona
K základním metodám skautské výchovy patří skautský slib, zákon heslo a příkaz.
Slibem se skaut zavazuje před bratry v družině a oddíle, před svým vůdcem, ale i sám před sebou, že dále chce jít cestou života
v duchu zákona, hesla a příkazu. Zavazuje se uznávat a ctít tři základní principy skautingu. Povinnosti k Bohu, (chápáno jako
povinnosti k Nejvyšší Pravdě a Lásce), povinnosti k druhým a povinnosti sám k sobě. Každý nováček musí před svým slibem
pochopit jeho smysl. Výklad slibu musí být úměrný jeho věku a schopnostem. Rozpravy vůdce (rádce) s nováčkem v
romantickém prostředí mohou mnohému velmi pomoci. Před slibem musí být nováček přesvědčen, že se chce státi skautem.
Slib se pak odehrává v duchu oddílových tradic, čímž je i pro starší skauty připomínkou co oni sami před časem slíbili.
Zákon je desatero, kterým se každý skaut snaží řídit. Zákon je cestou k vrcholu hory. Mezi ideálním dodržováním zákona a
skutečností vzniká rozpor. Naší snahou je, aby tento rozpor byl co nejmenší. Zákon neučíme odříkávat, ale učíme jej znát a ctít
na každém kroku svého konání.
Jak používat zákon ve skautské praxi bez dlouhých řečí a mentorování?
Příklad: Nauč bratry zákonu a jeho výkladu dle prstů na rukou. Malíček levé ruky je tak slabý a přec na něm leží velká
odpovědnost - pravdomluvnost. Na prsteníčku levé ruky nosíme snubní prsten - symbol věrnosti. Prostředníček na levé ruce je
největší - je prospěšný a pomáhá jiným ( poneseš-li malý balíček na poštu, určitě jej poneseš na prostředníčku levé ruky).
Ukazováčkem levé ruky často ukazujeme jiným cestu - skaut je přítelem lidí dobré vůle. Vztyčený palec levé ruky je
pozdravem anglických letců - skaut je zdvořilý. Bez palce pravé ruky ptáčkům nenadrobíš - skaut je ochráncem přírody.
Zlobivému pohrozíš ukazováčkem pravé ruky - skaut je poslušný. Chceš-li si radostí lusknout prsty bez prostředníčku pravé
ruky to nedokážeš - veselá mysl. Na prsteníčku pravé ruky nosí prsteny jenom ten kdo je rozhazovačný - skaut je spořivý. Na
malíčku opět leží tíha největší - čistá mysl. Takto naučený zákon se lépe pamatuje a vůdce může výchovně působit aniž by
promluvil. ( Potřebuješ uklidnit chlapce na výpravě ve vlaku? Stačí zvednout ukazováček pravé ruky)
Pamatuj! Vůdce je vzorem, oddíl tvým zrcadlem. Jak se budeš stavět k slibu a zákonu ty, tak se k slibu a zákonu budou stavět
i členové tvého oddílu.
2) Metodika výchovného využití tradice, státní a skautské symboly, kroj.
Hovoříme-li o skautských tradicích a chceme-li je výchovně využívat, musíme si uvědomit, že naše tradice sahají hluboko do
našich dějin. Nesahají jen k zakladateli našeho skautingu A.B. Svojsíkovi či k zakladatelům světového skautingu R.B.Povelovi
a E.T.Setonovi, ale mnohem dále, třeba až k propagátoru nové pedagogiky J.A. Komenskému. Světový i český skauting vždy
čerpal z toho nejpozitivnějšího co člověk vykonal. Vědomosti o těchto tradicích nezískáme jinak, než studiem dějin. Proto je
dobré zařazovat do schůzek četbu,vyprávění, besedy, připomínat si důležitá výročí. Úroveň znalostí motivujeme soutěžemi či
kvízy.
Řada skautských tradic má celosvětový rozměr, jako například Den sesterství.
( Příklad použití v praxi: Zadej členům oddílu vypátrat proč se slaví Den sesterství, kdo přišel s návrhem a kterého roku )
Díky rozdílným národním tradicím se skauting v jednotlivých zemích od sebe vzájemně drobně odlišuje. Za podobu českého
skautingu vděčíme především A.B.Svojsíkovi.
Na základě tradic světového a českého skautingu zavádíme do skautské praxe tradice vlastní, oddílové a družinové. Těmito
tradicemi je třeba žít, zaznamenávat je do kronik pro potřebu a poznání příštích generací. Tradice napomáhají udržovat
skautského ducha v oddíle či družině, dávají každému pocit sounáležitosti k danému kolektivu.
Tradice jsou úzce spojeny se symbolikou. Symbol - slovo řeckého původu a volně jej můžeme přeložit jako obrazec.
Ve skautské praxi užíváme symbolů, které můžeme rozdělit do tří základních skupin:
a) státní symbolika - řídí se zákonem ČR 3/93Sb vychází však z tradic a dějin našeho národa. Každý skaut by měl znát
základní státní symboly a jejich použití. ( Dokážete popsat velký a malý státní znak? Víte jaké rozměry má mít státní vlajka?
Jak se státní vlajka vyvěšuje? Co je na standartě prezidenta republiky? Kolik státních znaků a jakých se nachází v určeném
městském obvodu?)
b) skautská symbolika - řídí se vnitřními předpisy hnutí, vychází z tradic skautingu ( Z čeho vychází znak našeho hnutí, jaké
rozměry má oddílová vlajka, atd. spousta otázek do bodovacích závodů a kvizů)
c) indiánská a zálesácká symbolika - tuto symboliku užíváme hlavně na táborech, přináší do skautské praxe romantiku.
Tradice a symbolika jsou nerozlučně spojeny i se skautským krojem. Řídí se krojovým předpisem. O kroji již bylo napsáno
mnoho polemik a názorů, jedno je však jisté. Skautský kroj je vnějším obrazem vnitřního přesvědčení každého skauta. Krojová
kázeň oddílu je zrcadlem vůdce oddílu.
3) Roční program oddílu. Využití stezky jako osnovy programu. Motivace činnosti oddílu.
Roční program oddílu vychází z předem vytčeného cíle, který si vůdce sám určí, kterého chce se svým oddílem dosáhnout. Bez
předem určeného výchovného cíle nemá žádná výchova smysl. Jednotlivé složky ročního programu jsou částečkami mozaiky,
za kterými musíme vidět celý obraz. Program sestavujeme z různých programových zdrojů, kde na jedné straně sledujeme
vytčený cíl, na straně druhé respektujeme zájmy a schopnosti členů oddílu. Jednotlivé body zařazujeme do programu s
ohledem na roční období.
Má-li být roční program kompasem na naší stezce musí splňovat základní body.
1) Program musí být pestrý, při každé části sledujeme výchovný cíl, reakce členů oddílu si pečlivě zapisujeme do vůdcovského
deníku.
2) Dbáme zásady postupovat od jednoduššího k složitějšímu, od známého k neznámému.
3) Jednotlivé složky musejí mít vzájemnou návaznost.
4) Jednotlivé části programu předkládáme ve vhodný čas a s patřičnou motivací.
( Kvalitní domácí příprava se vždy vyplatí!) Pamatuj! Bez vytyčeného cíle a ročního programu je tvoje výchovná práce jen
nahodilým jevem. S připraveným programem seznam rodiče dětí v oddíle, i oni mají právo naplánovat si svůj volný čas.
Skautskou stezku můžeme považovat jako osnovu skautského programu, ze které vybíráme do ročního programu jednotlivé
body stezky. Pozor, nevyplácí se plnění stezky uspěchat či naopak, zbytečně protahovat. Pamatuj, že stále platí:
Opakování je matka moudrosti a teprve praktické využití dává tvému působení smysl.
Zájem dětí o program jde ruku v ruce s pestrostí činnosti a se schopností vůdce motivovat před každou činností, před každou
hrou.
Závěrem: chci-li dosáhnout vytčeného cíle, musím ho znát a musím vědět, jak k němu dojít. Proto celoroční program a jeho
rozpracování na jednotlivé akce. Program však není dogma, žádný bod programu není tak dobrý, aby nemohl být nahrazen
lepším. Sleduj náladu ve svém oddíle a případně program uprav. Tvůj konec se blíží, když vše děláš rutině, bez nápadů, když si
myslíš, že všechno znáš. A ještě jeden důvod pro sestavovat roční program. Rodiče mají právo vědět o termínech akcí a
výchovném smyslu tvé práce.
4) Stezka-jak naučit a jak vyzkoušet. Motivace - proč chci, aby uměli to či ono.
Stezka tvoří základní osnovu skautské činnosti. Není však žákovskou knížkou. Je třeba si uvědomit, že děti dnes jsou zavaleny
spoustou teoretických informací, ale jen málo které si mohou prakticky vyzkoušet. Skauting v žádném případě nesmí kopírovat
školní praktiky. Chci-li naučit určitý bod ze skautské stezky, musím sám vybranou dovednost dokonale ovládat. Důležité je
navodit atmosféru, aby členové oddílu měli potřebu danou dovednost také zvládnout. Zájem o činnost podporujeme tak, aby
všichni bezprostředně viděli výsledky svého úsilí. Procvičování dovedností zahrnujeme do her, sledujeme výsledky jednotlivců
a rozboru učiníme závěr, (přistoupíme k novému nácviku, k zdokonalení činnosti, nebo zapíšeme splnění dovednosti do
stezky)
Všechny činnosti a hry které připravujeme pro oddíl, musejí být přiměřené věku, schopnostem a zájmům. Některá činnost
může být pro jednoho jednoduchá pro druhého složitá. Méně zdatnější brzy zjistí v čem jsou pozadu, a pokud funguje
družinový duch (zdatní se nevysmívají těm méně zdatným, ale naopak pomáhají se zvládnutím ) začnou brzy vybranou
dovednost zvládat.
5) Literatura a práce s ní (sebevzdělávání, výchova ke čtenářství) Oddílová knihovna , její využívání.
Je všeobecně známo, že dnešní děti čtou méně, než třeba před deseti či dvaceti lety. Je to prostý důsledek bohaté nabídky
jiných médií, hlavně televize a videa, přičemž obsahová nabídka je z hlediska výchovy spíše negativní. Násilí a agresivita
viděná na obrazovce televize či plátně kin, se promítá do chování nejen dětí. Domnívám se, že skautský vůdce je povinen s
touto situací bojovat. Ne však obdobou povinné četby, tak jak jsme tomu svědky ve školách. Četba by měla být zařazena do
každé schůzky vlčat a světlušek, u skautů a skautek příležitostně (výročí, významné události, ale také legendy ke hrám a pod.).
Navíc skautský vůdce chce-li dobře vést, oddíl musí se stále sebevzdělávat.
Literaturu můžeme rozdělit do několika kategorii.
1. Skautské časopisy - zdroj poučení, nápadů a zkušeností. Vůdce, který nečte Skauting je bez potřebných informací.
2. Odborná skautská literatura - v posledních letech vyšla řada knížek (především Skautské prameny) kde vůdce může najít
potřebný zdroj inspirace. Každý vůdce by měl mít svou knihovničku odborné literatury, a měl by mít přehled kde požadovanou
informaci hledat. Zde platí zásada: Nemusíš vše vědět, ale musíš vědět kde co najít. Odborná skautská literatura by měla být
součástí oddílové nebo střediskové knihovny pro potřebu rádců.
3. Beletrie pro mládež - každý vůdce by měl sledovat dětskou literaturu, měl by umět doporučit vhodnou četbu. Knihy by měly
být součástí oddílové knihovny o kterou se stará oddílový knihovník.
4. Obecně vzdělávací literatura - naučné publikace o přírodě, dějepisné publikace, psychologie atd. Samozřejmě též patří do
oddílové knihovny i do osobní knihovny vůdce.
Jak probudit v dětech zájem o literaturu? Nejlépe je začít dětem knížky číst na pokračování, třeba na začátku schůzky či večer
na táboře před spaním. Se staršími dětmi je dobré si o přečtených knížkách popovídat, chtějí- li nechat je vyprávět obsah,
společně hledat poučení.
6) Hry, zásady přípravy a vedení her. Typy her, jejich výchovný účinek. Etapové hry - výhody a rizika
Každá dobrá hra rozvíjí některou z lidských vlastností, dovedností, nebo podporuje znalosti a vědomosti či tělesnou kondici.
Proto můžeme hru považovat za metodu výchovy. Kdyby se někdo zeptal J.A.Komenského jak vychovávat, odpověděl by
hrou. Hra je především zábava a proto můžeme pomocí her vychovávat zcela nepozorovaně. Můžeme říci, že každá dobrá hra
učí jedince snaze o dosažení co nejlepšího výsledku, přináší radost z vítězství, ale učí také sebeovládání, učí snášet prohry.
Hry můžeme rozdělit z několika hledisek:
A.Dle počtu hráčů:
1. Individuální
2. Kolektivní
B.Dle účelu:
1. Hry pohybové - rozvíjejí tělesnou kondici, vytrvalost, kolektivní pohybové hry dále smysl pro kolektivní spolupráci,
odpovědnost za kolektiv a smysl pro taktiku.
2. Hry smyslové - rozvíjejí naše smysly, trénují postřeh a paměť
3. Hry naučné - prohlubují, nebo učí nové znalosti a vědomosti
4. Hry odpočinkové - složí především k relaxaci
C. Dle doby trvání
1. Krátkodobé a jednorázové
2. Dlouhodobé
3. Etapové
D. Dle prostoru
1. Hry do místnosti (klubovny)
2. Hry do přírody
3. Hry do města
Vybíráme - li hru na schůzku, hledíme především na její výchovný charakter, schopnosti a znalosti členů. Hra musí být
pečlivě připravena, musí být spravedlivá pro všechny hráče. Před vlastní hrou se musí hráči jasně a srozumitelně seznámit s
pravidly hry. Nedostatečně vysvětlená pravidla mohou pokazit výsledný efekt, v krajním případě vyvolat i hádku.
Nezapomínejme na to, že se jako vůdci zúčastňujeme her, ať už jako hráči, či jako rozhodčí. Nikdy nepovažujme hru za čas
našeho odpočinku.
Etapové hry, pokud jsou dobře připraveny jsou motivačním stimulem pro pravidelnou účast na schůzkách, ale mají svoje
úskalí. Nemůže-li některý člen oddílu delší dobu docházet na schůzky, ( dlouhodobá nemoc a pod.), dochází často k bodové
ztrátě a hra přestává být pro tohoto člena motivační, ( připadá si neprávem odstrčen).
7) Rukodělné práce, zručnost, tvořivost. Metodika nácviku jednotlivých dovedností. Práce s nástroji.
Většina dětí dnes nemá v rodině své pracovní povinnosti. S nástupem automatických praček a myček nádobí se děvčata
nenaučí přepírat, nenaučí se mýt nádobí. Chlapci nemusejí štípat dříví, nemusejí kosou sekat trávu. Pro mnohé děti je velkým
problémem ukrojit si chleba nožem. To vše musíme mít na paměti při rukodělných pracích, které by měly být součástí každé
výpravy i mnoha schůzek. To co děti naučíme se nám vrátí při stavbách na táboře, jim v pozdějším životě, kdy oni samy se
budou starat o svou rodinu. (základní chybou je nechat si postavit tábor Old skauty, nebo rodiči, protože máme strach, co
kdyby náhodou při příjezdu na tábor pršelo)
Rukodělné práce vybíráme do programu s ohledem na věk členů oddílu, s ohledem na schopnosti a fyzickou zdatnost. Vlčata a
světlušky učíme pracem s papírem, modelínou (jílem), s kůrou, tepání kůže a další jednoduché práce, jako je třeba umět si
přišít knoflík. V každém případě musíme vlčata a světlušky naučit zatloukat hřebíky (nejprve do špalku po směru vláken),
stanové kolíky, zacházení s pilou ( nejlépe malou jednoruční, postupem malou obloukovou) Při práci s nástroji ( nožem,
sekerou či pilou dbáme především na správné postupy, bezpečnost práce, bezpečné odkládání nástrojů). Důležité je vše
názorně předvést, při práci dohlížet na bezpečnost.
Ve skautském věku svěřujeme dětem náročnější a složitější práce. Prošel-li skaut vlčáckou výchovou má základní návyky pro
zacházení s nástroji, přesto však nepodceňujme názorné předvedení a bezpečnost. Vyplatí se však ponechat dětem určitou
svobodu v rozhodování co a jak budou dělat. Motivační jsou v tomto věku výrobky se zálesáckou či indiánskou tematikou.
( náramky, totemy, samorosty atd.). Rukodělné práce jsou úzce spojeny s estetikou a mnohdy symbolikou. ( platí stará
pravda: “ V jednoduchosti je krása”)
Závěrem: Pamatuj, děti v oddíle tě kopírují, jsi-li sám lenivý a nic neumíš, nečekej zázraky od dětí, jsi-li zručný a máš-li co
dětem ukázat, začnou tě napodobovat.
8) Odborky, zájmová činnost. Zařazení odborek do programu oddílu.
Bereme - li skautskou stezku jako osnovu skautského programu, kterou by měl, alespoň z její podstatné části, zvládnout každý
skaut, pak odborky považujeme za zcela individuální záležitost. Každý má předpoklady v něčem vynikat, být lepší než ostatní.
Může se stát, že každý v družině bude mít úplně jiné odborné zájmy. Zájem jednotlivce, ( mnohdy i velké nadání, které zůstává
rodiči nezpozorováno), je třeba podchytit, přispívat ke zdokonalování, projevovat zájem o výsledky. Jedná - li se o disciplínu,
kterou vůdce sám moc nezná, měl by se obrátit o pomoc na odborníky v rámci hnutí, nebo odborníky v blízkém okolí, třeba z
řad rodičů. Důležité je, aby se odborky udělovaly za skutečně mimořádné znalosti a dovednosti. Jedinec snad ani nemůže být
odborníkem v deseti či někdy i více oborech.
Máme - li v oddíle či družině držitele odborky, je dobře ho požádat o spolupráci na programu, o přípravu her, testů atd. Dáme
tím najevo svůj zájem, vneseme do programu něco nového, mnohdy se můžeme sami něčemu přiučit.
9) Výchova prožitkem, využití dobrodružství a romantiky.
Každá činnost přináší určité pocity ( prožitky), které jsou buď pozitivní, nebo negativní. Každý člověk rád koná věci, které mu
přinášejí libý pocit, nerad věci, které jen musí, vyhýbá se činnostem, které mu přinášejí pocit nelibosti. Mnohdy výsledný pocit
záleží na atmosféře, ve které se odehrává. Příklad: Stezka odvahy. Vstoupit do tmavého lesa v noci, když kdesi houká sova a
stíny stromů připomínají vše možné, jenom ne les, vyvolá v řadě lidí obavy a strach. Proč tedy konat něco, co se mi nelíbí, z
čeho mám divný pocit, strach. Je - li však, předem připravena příznivá atmosféra, člověk vykoná to, co by jindy neučinil.
Vytvořená atmosféra přímo souvisí s dobrodružstvím a romantikou. Položme si jednoduchou otázku: Proč děti v převážné
většině vstupují do skautských oddílů? Není to právě touha po dobrodružství a romantice? Povinností vůdce je dobrodružství a
romantiku členům oddílu poskytnout. Vše souvisí se vším. Jaká romantika připomíná - li klubovna školní třídu, ( v opravdu
skautské klubovně beseda při svíčkách dokáže mnohem víc, než chladné poučování), jaké dobrodružství, když nemáme čas na
výpravy a tábory se mnohdy konají na chatách a chalupách.
10) Výchovné použití odměny a trestu
Dle odhadu odborníků v oblasti pedagogiky a psychologie je odměna dvakrát, až třikrát účinnější než trest. Trest většinou
pouze blokuje či utlumuje momentální nevhodné jednání jedince. Teprve pochvala, (nebo libý pocit z pochvaly) podněcuje
jedince k přemýšlení a návazně správnému jednání.
Obecná pravidla pro použití odměn a trestů.
1. Odměny a tresty musejí být přiměřené věku jedince a jeho vyspělosti. Trest nesmí v žádném případě jedince ponižovat.
(Většinou postačí domluva mezi čtyřma očima, mnohdy s určitým časovým odstupem) Odměna, pochvala, naopak musí
následovat okamžitě po vykonání skutku. Odměna v podobě věcných darů se řídí přáním ( touhou) odměňovaného, nikoli
představou vůdce. ( Příklad: vlče bude rozhodně mýt větší radost z pěkného nože, než nového spacího pytle)
2. Odměna i trest musejí být srozumitelné,( platí především o trestu) musejí být jedincem chápány jako spravedlivé, pozor na
posměšky ostatních členů oddílu.
3. Jedním z nejpodstatnějších výchovných postupů je důslednost. Je-li vůdce od samého počátku důsledný a členové oddílu
si na to zvyknou, pak později stačí jen občasná kontrola. Důslednost chápeme nejen směrem k ostatním, ale především
sami k sobě. (důslednost v domácí přípravě akcí dochvilnost atd.)
4.
Skladba odměn a trestů musí být pestrá. (V zásadě je však nutno odmítnout tělesné tresty). Poznámka: Trestání pomoci
černé skříňky je nespravedlivé a nevýchovné.
5. !!!!! Nikdy nejednejte v afektu!!!!!!!
1. Zacházet s odměnami a tresty je nesnadné, vyplácí se nic nepřehánět, pamatovat si své dětství, ale na druhou stranu být
dobrým a spravedlivým pozorovatelem. (Prosba: Nesnažte se být soudci, ale staršími a zkušenějšími kamarády.)
Doporučená literatura:
V. Břicháček Skautský oddíl I + II V.Fanderlík Listy Jurovi, J.Foglar a M. Zaplétal Skautské hry v klubovně, v přírodě, ve
městě, V.Břicháček Poselství skautské výchovy, A.B.Svojsík Základy skautingu, J. Čáka Junácká symbolika
2.5 Vedení oddílu
1) Vedení oddílu - funkce vůdce, oddílová rada, práva a povinnosti každého člena, demokracie versus nekázeň,
odmlouvání. Plánování činnosti oddílu.
Předpoklady pro vedení oddílu - věk 18 let. složená vůdcovská zkouška, ovládá potřebné dovednosti, je dobrým organizátorem
a pozorovatelem, je znalý psychologie, pedagogiky a metodiky. Musí mít zájem oddíl vést.
Vůdce vede oddíl v duchu skautských ideálů. Připravuje osnovu programu, zastupuje oddíl na střediskových radách i na
veřejnosti, vede oddílovou radu. Je morálně i právně odpovědný za oddíl.
Oddílovou radu tvoří vůdce oddílu, jeho zástupci, všichni rádci, případně i podrádci. Oddílovou radu řídí vůdce oddílu, nebo
jeho zástupce. Rada se schází pravidelně jednou za měsíc, hodnotí činnost oddílu, plánuje činnost oddílu i družin. Vůdce by
měl dát na radě rádcům dostatečný prostor pro vyjádření jejich názorů a námětů. Rádci tlumočí na radě názory členů své
družiny. Můžeme říci, že oddílová rada je institucí, kde se učíme demokratickému jednání, argumentaci, hledání společných
řešení.
Tam kde takto funguje oddílová rada, kde se demokraticky jedná i v družinách, nesetkáváme se s reptáním a odmlouváním.
Nemáme většinou ani problémy s nekázní. Musí však platit pravidlo, že menšina se podřizuje většině ( je - li však rozhodnuto
v duchu skautských zásad ).
Oddílová rada plánuje činnost oddílu nejen po stránce metodické a výchovné, ale i po stránce hmotného zajištění akcí. ( např.
tábor )
2) Družinový systém - jeho význam, příprava rádců, jejich činnost, sestavení družin, jejich obnova.
Družina je hlavním výchovným článkem skautingu. Je to skupina 5 – 8 chlapců, ( děvčat), společných zájmů. Každý člen v
družině má svou funkci, kterou dobrovolně přijímá na základě svých zájmů a schopností. V družině se děti hravým způsobem
učí komunikaci, vedení kolektivu, podřizování vlastních zájmů ostatním a dobrovolné kázni. Družinu vede rádce. Schůzky
družiny se konají pravidelně jednou týdně. Dobře fungující družina, (nebo alespoň někteří členové), se schází častěji, třeba při
psaní domácích úkolů. ( Ideální je, děje - li se tak v klubovně)
Vybrat dobrého rádce bývá někdy obtížné. Měl by to být ten nejzdatnější a nejschopnější, se smyslem pro odpovědnost, měl by
být vytrvalý. Na pomoc rádcům organizuje oddíl, nebo středisko rádcové kurzy. Účelem těchto kurzů je naučit rádce to, co oni
budou učit členy své družiny. Stejného výsledku můžeme docílit i jiným způsobem, a to vedením tzv. oddílové družiny.
Oddílovou družinu tvoří vůdce oddílu, jeho zástupci a všichni rádci a podrádci oddílu i družin. Akce oddílové družiny
organizujeme pravidelně jednou za měsíc, se záměrem, aby rádci a podrádci byli vždy o jeden krok napřed před ostatními
členy družiny.
Družinový program vychází z výchovného programu oddílů. Činnost družiny je kontrolována vůdcem oddílu. Družiny se
pravidelně scházejí na celooddílových akcích, které vede vůdce (jeho zástupce, oddílový rádce).
3) Doplňování oddílu nováčky, jejich příprava, začlenění do oddílu.
Existuje několik forem, jak doplňovat oddíl nováčky.
Za nejlepší lze považovat, přivede - li si člen oddílu svého kamaráda, třeba ze školy, nebo z místa bydliště, kterému vyprávěl o
svých zážitcích. Takto získaný nováček se většinou rychle začlení do kolektivu, má snahu se vše rychle naučit.
Oddíl skautů můžeme také doplňovat z členů vlčácké smečky. Není vždy určující věk vlčete, hlavně záleží na tělesné a duševní
vyspělosti jedince. Mějme však také na paměti další vazby, ( pocit sounáležitosti k šestce, kamarádství ).
Další formou jsou náborové akce. Tento způsob má však svá úskalí. Nárazově získáme větší počet nováčků, kteří se obtížně
začleňují do stávajícího oddílu. Mnohdy pro tyto nováčky nemáme schopné rádce a v nově vytvořených družinách se těžko
formuje skautský duch.
Přípravu nováčka na složení skautského slibu svěříme vždy těm nejzdatnějším skautům, nebo těm, kteří nováčka do oddílu
přivedli. Je třeba si uvědomit, že nováček přišel do zcela neznámého prostředí. Snažme se mu tedy podat pomocnou ruku,
vytvořit pro něj kamarádské prostředí od všech členů oddílu a především od vůdce. V krátké době se jej snažíme pověřit
některou funkcí v družině (přinese to pocit sounáležitosti).
Pamatuj: Nepodaří - li se nováčka v krátké době nadchnout pro skauting, podruhé do oddílu s největší pravděpodobností
nepřijde.
4) Klubovna - funkčnost, prostředí, výzdoba, vybavení, pořádek.
Klubovna je pro skauty druhým domovem, neměla by sloužit jen k družinovým a oddílovým akcím, ( schůzkám atd.), ale
skauti by měli mít do klubovny volný přístup, chtějí - li si například společně napsat domácí úkoly.
Klubovna musí být dostatečně prostorná pro organizování her. Každý člen oddílu by měl mít v klubovně své místo a prostor k
uložení osobních věcí ,(př. vlastnoručně vyrobená sedačka s úložným prostorem). Z výzdoby klubovny musí vyzařovat
skautský duch, (př. vyrobený nábytek, malby na stěnách, nástěnky, atd.). V každé klubovně by měl být státní znak a fotografie
presidenta republiky. Výzdoba v klubovně by měla být i zdrojem poučení, (obrázky základních uzlů, portréty skautských
osobností s životopisem a pod.). Nezapomeňme však, že vše musí být skautům srozumitelné a bytostně blízké. O pořádek v
klubovně se starají skauti sami, ( nenechávej uklízet klubovnu za trest) .
5) Péče o oddílové vybavení ( uskladnění, půjčování, údržba, evidence).
Majetek oddílu tvoří především vybavení na tábor. Je - li to možné a bezpečné máme vše uskladněno v klubovně.
Předpokladem je, že klubovna je suchá, dostatečně větraná, má prostor pro uskladnění inventáře.
Veškeré vybavení máme zapsáno v inventární knize nebo na skladových kartách. Starostí o inventář pověříme staršího skauta
(oddílového hospodáře), který se stará i o půjčování vybavení členům oddílu. Půjčování se zapisuje do výpůjční knihy, nebo do
skladových karet. Hospodář dbá na včasné vrácení vypůjčených věcí, dohlíží aby byly vraceny v pořádku. Minimálně jednou
za rok provede vůdce společně s hospodářem, ( nebo s celým oddílem ), inventarizaci majetku. Je - li třeba provést jakoukoli
údržbu na vybavení, podílí se na práci celý oddíl, každý podle svých schopností.
6) Kronika, oddílový a družinový časopis, dokumentace, fotografie. Prezentace oddílu na veřejnosti.
Kronika - sepsaná historie oddílu ( družiny ), je psána kronikářem oddílu, nebo se na psaní podílejí všichni členové oddílu,
přičemž třeba rádce dohlíží na to, aby byla kronika včas předávána k dalším zápisům. Kronika by však neměla být jen mrtvými
zápisy. Čas od času je dobré si připomenout některé oddílové akce. Nenucenou formou tak připomínáme historii oddílu, nebo
se prostě jen tak vracíme k prožitkům z tábora, výpravy a pod. Nejčastěji se kroniky píší do zakoupených svázaných knih.
Velmi vhodná je však kronika tvořená z volně vkládaných a později svázaných volných listů.
Oddílový a družinový časopis - zdroj informací o jednotlivých akcích, (plánovaných i uskutečněných), zdroj poučení i
pobavení. Je dobře, pokud se o vydávání časopisu stará malá skupinka skautů, ale pokud všichni členové oddílu přispívají
svými články, kresbami a pod. Všichni se tak učí vzájemné spolupráci, učí se zábavnou formou používat psaného slova.
Dokumentace - zahrnuje vše o oddílu, začínaje registracemi a konče použitými materiály z nástěnek. Dokumentace dokladuje
vlastní činnost oddílu. Jednotlivé dokumenty ukládáme dle jejich charakteru v oddílovém archivu, (Starostí o archiv
samozřejmě pověříme některého skauta). Založením archivu a jeho udržováním se učíme především pořádku.
Fotografie - mají pravdivou vizuální vypovídající schopnost. Jednotlivé fotografie mohou být doplňkem psaného slova v
kronice, nebo je vkládáme do alb, ale vždy s průvodním slovem, ( datum. město, jména a pod.).
Prezentace oddílu na veřejnosti - není dobré, když se oddíl uzavře do svého prostředí a tak zvaně se o něm neví. Takový oddíl
může počítat s malým, nebo žádným přílivem nováčků, může zapomenout na sponzory. Pro dobrou prezentaci oddílu,
(střediska), jsou vhodné nenásilné formy, ( vývěska ve městě, příspěvky do novin a místních zpravodajů a pod.). Pozor - vůdce
by měl kontrolovat co se dostane na veřejnost, ( hrubé a stylistické chyby atd.). Vhodné je pořádání akcí pro veřejnost - plesy,
výstavky prací, dětské karnevaly a dny, brigády na pomoc městu či obci. Nezapomínejme také, že skaut miluje svou vlast a dá
to najevo při významných výročích a státních svátcích, třeba jen položením květiny k pomníkům významných osobností.
(čestná stráž v kroji)
7) Schůzky - družinové, oddílové - příprava, obsah, dramaturgie, vedení, doba.
Družinové schůzky - konají se pravidelně, jednou týdně. Schůzku vede družinový rádce. Program schůzky vychází z
celoročního programu oddílu. Rádce si musí schůzku dobře připravit, (nejlépe za pomoci vůdce oddílu).
Oddílové schůzky se konají jednou, až dvakrát měsíčně, vede je oddílový rádce, vůdce, nebo jeho zástupce.
Program schůzky by měl být pestrý, z počátku vážnější, ( naučný ), ke konci veselejší, ( hravý ). Mějme na paměti, že plné
soustředění dětí na určitou naučnou činnost se pohybuje kolem 15 minut. Mezi jednotlivými schůzkami musí být návaznost,
proto zařazujeme nejprve opakování dovedností, které se probíraly na předcházející schůzce, (nejlépe hrou), pak teprve učíme
dovednosti nové. Doba trvání schůzky by se měla pohybovat kolem 90 minut. Její začátek by měl být přesně v předem
stanovený čas. Na opozdilce se nečeká, (učíme tak dochvilnosti ).
Velmi důležitá je domácí příprava schůzky. Vždy je lepší mít připraveno více her, než na schůzce improvizovat. Má - li se
probrat více org. záležitostí, je dobré předat tyto informace napsané na papíru, tak aby si je děti mohli jen nalepit do svých
deníčků. Na schůzce pak již stačí probrat drobná upřesnění. ( toto platí především u světlušek a vlčat)
Osnova schůzky: ( příklad )
- zahájení - pokřik, přivítání
- organizační záležitosti - stručně, ale jasně (domácí příprava)
- procvičení dovedností - hra
- nové dovednosti - ( motivace - nácvik)
- procvičení nových dovedností hrou
-
relaxační hra (pohybová hra)
fáze uklidnění - debata, četba, zpěv a pod.
připomenutí org. záležitostí
zakončení
8) Výpravy - četnost, cíl, námět, program, typy, dramaturgie, bezpečnost, příprava, doprava, výstroj, táboření,
stravování.
Výpravy jsou “kořením” skautingu. Přinášejí do skautování dobrodružství, romantiku. Na výpravách máme možnost prakticky
si odzkoušet řadu dovedností o kterých si v klubovně můžeme jen povídat, ( rozdělávání ohně, pochod dle azimutu, pozorování
přírody a pod.). Dobrý oddíl vyjíždí na výpravy jedenkrát měsíčně, nebo alespoň jednou za dva měsíce.
Každé výpravě musí předcházet pečlivá příprava (improvizovat se nevyplácí):
1. Program a námět výpravy - vychází z celoročního výchovného programu oddílů. Na výpravách se vše učíme hrou. Hry
musejí být předem dobře promyšlené a připravené. ( Nezapomínejme na hry do vlaku, při chůzi a pod.)
2. Technická příprava výpravy - předem stanovíme čas odjezdu a návratu, způsob dopravy a stravování, ( jak a co budeme
vařit), a další technické podrobnosti. Informace předáme členům oddílu včas, tak aby oni mohli doma informovat rodiče,
( u vlčat tak učiníme písemně formou dopisu rodičům).
3. Materiální příprava - kontrola společného vybavení, (stanů, nářadí, nádobí). Rozdělení mezi členy oddílu.
Výpravy můžeme rozdělit z několika hledisek:
1. Dle doby trvání - polodenní, jednodenní, vícedenní
2. Dle námětu - poznávací ( výprava na zámek, do rezervace, a pod)
- pracovní (sázení stromků, úklid lesa, příprava tábořiště)
- cestovní (zimní výprava s delším pochodem, spojená s pozorováním přírody a krátkými hrami)
- nácvikové - výpravy do nedalekého okolí s cílem procvičit různé dovednosti
3. Dle počtu členů - družinové, oddílové, výprava oddílové družiny
4. Dle cíle - do blízkého okolí, na vzdálenější místa, tajné
Na výpravách dbáme na bezpečnost, (POZOR budeme - li přepravovat děti vlastním autem musíme mít k tomu písemný
souhlas rodičů). Při chůzi po silnici, nebo v neznámém terénu jde vůdce vždy v čele skupiny.
S bezpečností přímo souvisí i osobní výstroj (pláštěnka, náhradní prádlo, spací pytel, batoh atd.) Na každou výpravu vozíme
oddílovou lékárničku.
Pamatuj:
1. Na výpravy jezdíme v krojích.
2. Skaut je ochráncem přírody.
3. Veřejnost nás pozoruje a hodnotí.
4. Děti se musí vrátit domu zdravé a ve stanovený čas.
5. Jídlo si umíme uvařit, nemusíme chodit do restaurací.
9) Další oddílové akce ( brigády, akce ve městě a obci, sport, kultura, závody ...). Veřejně prospěšná činnost oddílu,
pomoc potřebným.
Každý oddíl pořádá nejen schůzky, výpravy a tábory, ale i další akce, které můžeme rozdělit do několika základních skupin.
1. Doplňkové oddílové akce
a) pracovní
b) kulturní a sportovní (kino, divadlo. závody)
2. Akce pro hnutí - závody, výstavky, atd.
3. Akce pro veřejnost - plesy, přednášky, výstavy, ukázky z činnosti, pomoc potřebným lidem ( starším, handicapovaným)
atd.
4. Akce pro město či obec - brigády
5. Akce pro zlepšení životního prostředí - lesní brigády, údržba parku a pod.
Při organizování jakékoli akce si musíme uvědomit, že na veřejnosti reprezentujeme nejen oddíl, ale celé hnutí. Každá akce
musí být předem dobře promyšlená a připravená, vyžadují - li zákony ČR příslušná povolení, musíme si je zajistit včas a
kompletní. Vůdce by měl každou plánovanou akci prodiskutovat na schůzce se členy oddílu, kde se společně rozhodne kdo co
připraví, za co bude zodpovídat.
10) Spolupráce s rodiči - schůzky rodičů, písemné informace, návštěvy táborů, pomoc rodičů oddílu (peníze, práce,
chalupa...).
Bez spolupráce s rodiči se obtížně obejdeme.
Schůzky s rodiči – osobní znalost rodičů spolu s vedením oddílu je asi nejdůležitější a nenahraditelná. Schůzky s rodiči
nemusíme pořádat příliš často, vzhledem k obvyklé časové vytíženosti většiny rodičů. Nejvhodnější je pořádat jednu na
začátku skautského roku v září. Většinou máme možnost na ní zhodnotit průběh uplynulého skautského roku a zhodnotit
proběhlý tábor, případně dát rodičům i písemnou výroční zprávu o činnosti oddílu. Také je využívána k vyrovnání případných
táborových přeplatků. Druhou schůzku děláme většinou na jaře, (březen, duben), kdy se již připravuje tábor a koncipujeme ji
jako předtáborovou. Rozdáme rodičům přihlášky na tábor, seznámíme je s koncepcí tábora, dohodneme případnou pomoc a
také návštěvy.
Písemné informace – budou asi častější formou styku než osobní setkávání. Písemné informace posílá vůdce oddílu po dětech
rodičům vždy před každou důležitější oddílovou akcí, jako jsou výpravy, účast na různých závodech, vícedenní pobyty, (jarní
prázdniny apod.). Tyto zprávy obsahují nejen pokyny k vlastní akci, organizační pokyny, cenu a seznam věcí, ale také
návratku, kde rodiče potvrzují svým podpisem, zda se jejich dítě akce zúčastní, že vzali na vědomí dané podmínky a neškodí
také, když sdělí, jakým způsobem si dítě po návratu vyzvednou, (platí hlavně u mladších dětí).
Návštěvy táborů – jsou věcí trochu problematickou a panují na ni mezi vůdci protichůdné názory. Jeden tábor se přiklání
k povolování návštěv a vypočítává výhody s tím plynoucí, druhý tvrdí, že při běžném 14-ti denním táboře nejsou návštěvy
rodičů nutné. Vždy to však záleží na rozhodnutí vedení tábora. Je nutno si uvědomit, že návštěvy rodičů, byť jsou povoleny jen
na jeden den, určitě naruší táborový program. Ne vždy přijedou všichni rodiče a ne ve stejnou dobu. Pro zbylé děti musíme
zajistit stejně náhradní program nepočítaný do táborového hodnocení. Další negativní jevy jsou spojeny s neukázněností a
nezodpovědností některých rodičů. Příklady z praxe – vezmou své dítě do města na oběd a poručí mu samozřejmě minutku,
(chudáček to na táboře nemá), nejlépe smažené hranolky s tatarkou, tedy jídlo vyhláškou na táborech zakázané. Případné
předčasné skončení tábora v případě vyskytnuvších se problémů si vůbec nepřipouštějí. Další problém je tajné zásobování
ratolestí různými sladkostmi a zkazitelnými věcmi, (schovej si to ať to nikdo nevidí). Způsobují tím vedení tábora další
problémy, (třídenní zelené řízky ve stanech, sušenky ožrané rejsky, rozpatlané bonbóny vlhkem ). Doby, kdy vozili rodiče
buchty pro celý tábor, ze kterých se udělala třeba večeře, jsou nenávratně pryč. Jaké klady tedy najít na návštěvách ? Rodiče
vidí, jak jejich děti na táboře žijí, jednají, zažijí atmosféru, poznají trochu skautské prostředí a snad pak i skautech nemluví
špatně na veřejnosti, (v praxi jsme zažili matku dítěte registrovaného od r. 1990, která se nevyjadřovala o skautech dobře na
veřejnosti !?) Můžeme je také získat k různým formám pomoci oddílu. někde s úspěchem vyzkoušeli zapojení rodičů do
táborového programu v den návštěv.
Pomoc rodičů – má tři formy:
1) finanční pomoc – není tak častá a nemůžeme ji vyžadovat. Nicméně najdou se rodiče, kteří dají oddílu sponzorský dar,
třeba na tábor, poskytnou zdarma auto na odvoz zásob, věnují táborové přeplatky na činnost oddílu během roku atd.
2) pomoc prací – jedná se hlavně o různé brigády, pomoc při opravě klubovny, táborového vybavení, při stavbě tábora atd.
3) zapůjčení – můžou to být jak věci movité, (stan. loď, videokamera), nebo nemovitosti, většinou chata u vody, či chalupa
v horách apod.
11) Zpětná vazba, hodnocení činnosti oddílu.
Každá činnost musí mít své zpětné hodnocení, aby se dosáhlo pokroku. Tak je to i s hodnocením činnosti oddílu. Některé věci
se povedou, některé naopak ne a cílem zpětného hodnocení je právě klidně odhalit příčiny neúspěchu a do budoucna se z nich
poučit. Hodnocení provádíme na několika úrovních.
Při debatách se členy oddílu hodnotíme uplynulé akce a schůzky, dáme slovo každému, kdo si o něj řekne a pozorně
zaznamenáváme vyslovené názory. Někde mají zavedeno po vzoru Foglarově tzv. známkování schůzek a výprav. I to je jeden
z způsobů zpětného hodnocení.
O úroveň výše je hodnocení proběhlých akcí v oddílové radě, tedy jen se zástupci a rádci. Zde již můžeme rozebírat i takové
věci jejichž hodnocení na nižší úrovni by bylo nevýchovné. Mohou to být hlavně některé chyby rádců, jichž se mohou
dopustit, ale nemůžeme je “shodit” před celým oddílem.
nejvýše stojí hodnocení na úrovni vedení oddílu, tedy pouze za účasti dospělých členů. Zde se řeší zásadní záležitosti a
případné problémy jednotlivých zástupců a vůdce.
Jednou z vhodných forem hodnocení činnosti je i písemná výroční zpráva o činnosti oddílu, kterou mohou obdržet nejen
rodiče, ale i nadřízená složka, středisko nebo ORJ. Doporučená koncepce zprávy: V úvodu je dobré uvést název oddílu, kolik
má členů a případně jejich seznam a rozdělení do družin. Dále uvést počet a dobu schůzek a stručně jejich náplň. Následují
významné oddílové akce a účast na nich. Zvláštní oddíl mohou tvořit akce krajského a celostátního významu a naše účast na
nich. Dále uvedeme dosažené výsledky – umístění na závodech, získané odborky, stupně zdatnosti, Tři orlí pera, počet členů,
kteří složili slib apod. Na závěr můžeme uvést stručný plán toho, co chceme v dalším roce dosáhnout a jakých akcí se chceme
zúčastnit.
12) Oddíl a veřejnost ( akce pro veřejnost, náborové akce, prezentace činnosti).
Skautský oddíl není sekta a nežije ve vakuu a nemá důvody se uzavírat před svým okolím. Naopak máme spoustu důvodů
k tomu, aby se o naší činnosti veřejnost dozvěděla více, než v současnosti ví.
Jakým způsobem můžeme presentovat svoji činnost ?
a) akce pro veřejnost – různé podniky, které organizujeme a jsou určeny pro neskautskou veřejnost. Čtete-li skautské
časopisy, dočtete se tam o spoustě takových akcí, jak je dělají jinde. Mohou to být různá dětská odpoledne, dětské hry a
dětské dny, poutě, sportovní soutěže, divadlo...
b) náborové akce – jsou svým obsahem zaměřeny k tomu, aby přilákaly do našich řad nové členy. Tím je dán smysl i obsah.
Nejlepší jsou různé skautské dny, pořádané u příležitosti výročí, na kterých se skauti představují se svými činnostmi. Jsou
zde postaveny stany, tee-pee, předvádí se skautské dovednosti, (táborové stavby, uzlování, lasování, signalizace), oddíly
prezentují svojí činnost praktickými ukázkami, výstavkou, kronikami, fotografiemi, videem.
c)
prezentace činnosti – začíná tím, jak se oddíl na veřejnosti chová, přes akce uvedené v bodech a) a b), které jsou také
prezentací na veřejnosti, ale i např. úpravou okolí klubovny, vhodnou výzdobou, umístěním nástěnky. Dále můžeme mít
vývěsku umístěnou někde ve městě, o kterou se pravidelně staráme a včas ji obměňujeme. Naskýtá se i možnost
prezentace naší činnosti prostřednictvím místního tisku.
doporučená literatura Skautský oddíl I, II, III
2.6
Organizace a právo
1) Stanovy Junáka.
Po listopadovém převratu v roce 1989 byly zahájeny práce na znovuobnovení Junáka. Po všech nutných registracích a po
splnění všech ohlašovacích povinností byl dne 28. 12. 1989 obnoven Junák. Tímto dnem začala fungovat naše organizace pod
názvem Junák - svaz skautů a skautek České republiky. Ve dni registrace byly schváleny i Stanovy organizace.
Tolik na úvod a hned se pusťme do již zmíněných Stanov.
Ve Stanovách Junáka - svazu skautů a skautek ČR jsou uvedeny tyto základní informace:
* Junák je dobrovolné, nezávislé a nepolitické občanské sdružení, které sdružuje své členy bez rozdílu národnosti,
náboženského vyznání, politického přesvědčení a rasy nebo jiných rozdílů.
* Sídlem Junáka je Praha a působnost se vztahuje na Českou republiku.
* Základním symbolem Junáka, požívajícím zákonné ochrany, je lilie s hlavou chodského psa ve štítu a trojlístek.
Dále se můžete dozvědět také něco o principech a poslání Junáka:
* Posláním Junáka je podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí, jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a
tělesných schopností tak, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti, přírodě a celému
lidskému společenství v souladu s principy a metodami, stanovenými zakladatelem skautského hnutí, lordem Badenem
Powellem.
Skautské hnutí je založeno na třech základních principech:
a) povinnost k Bohu, chápaná jako povinnost hledat v životě vyšší hodnoty než materiální.
b) povinnost vůči ostatním, chápaná jako věrnost své vlasti, která je v souladu s úsilím o mír, o vzájemné pochopení a
spolupráci mezi lidmi, národy a různými sociálními skupinami.
c) povinnost vůči sobě, chápaná jako odpovědnost za rozvoj sebe sama.
Tyto principy jsou vyjádřeny ve skautském slibu a zákonu.
Neméně důležitým bodem je také členství v Junáku:
* Členem Junáka se může stát každý, pokud žije legálně na území ČR a souhlasí s posláním, principy a metodami skautského
hnutí.
* Členství v Junáku je čestné a individuální.
* Členové Junáka se rozdělují dle věkových stupňů:
a) vlčata, světlušky, skauti, skautky, roveři, rangers
b) činovníci, tj. dospělí členové Junáka, kteří působí ve vedení výchovných jednotek nebo vykonávají funkci, do níž byli
zvoleni nebo jmenováni
c) ostatní dospělí podporující hnutí (oldskauti,...)
* Individuální členství vzniká odevzdáním závazné přihlášky, zaplacením členského příspěvku a přijetím organizační
jednotkou.
* Individuální členství zaniká:
a) vystoupením, tj. dobrovolným rozhodnutím člena o ukončení členství, případně smrtí
b) nezaplacením členského příspěvku do stanovené lhůty
c) vyloučením (pro jednání, které porušuje Stanovy Junáka)
Samozřejmě, že pokud jsme členy Junáka, máme také nějaká práva a povinnosti:
* Každý člen Junáka má tato práva:
- podílet se na činnosti Junáka
- nosit skautský kroj a užívat skautské symboly
- být informován o všech závažných skutečnostech, souvisejících s činností Junáka
- získat skautskou kvalifikaci podle svých schopností
- podávat návrhy, připomínky, stížnosti
* Každý dospělý člen Junáka má právo být volen nebo jmenován do funkcí v Junáku, nebo být pověřován úkoly v souladu se
svou kvalifikací.
* Činovníci a delegáti jimi zvolení mají právo volit na sněmech organizačních jednotek a na Valném sněmu Junáka.
* Členové Junáka jsou povinni respektovat poslání, principy a metody skautského hnutí, složit skautský slib a řídit se jím.
* Členové Junáka jsou povinni být registrováni a platit členské příspěvky.
* Členové Junáka jsou povinni řídit se závaznými předpisy, kterými jsou:
a) Stanovy Junáka
b) usnesení a rozhodnutí Valnému sněmu a Ústřední rady
c) ostatními usneseními organizačních jednotek.
Dalšími články Stanov se budeme zabývat podrobněji v dalších kapitolách.
2) Organizační struktura, volební řád Junáka.
K řádnému provádění skautské výchovy mládeže seskupí náčelnictva členy Junáka do organizačních nebo výchovných
jednotek, případně i do vyšších jednotek dle vnitřního řádu, který vydala ÚRJ.
Základní organizační jednotkou Junáka je středisko.
Fungování každého střediska musí zajišťovat Středisková rada Junáka (SRJ). Její vznik, složení, působnost a subjektivitu
přesně specifikují vnitřní řády a směrnice Junáka.
Středisko sdružuje veškerou členskou základnu. Má za úkol tuto základnu co nejvíce rozšiřovat.
Fungování středisek je věnována celá kapitola níže.
Vyšší organizační jednotky jsou:
- okresní rady Junáka (ORJ)
- bývalé oblastní rady Junáka
- městské rady Junáka
- ústředí - náčelnictva obou kmenů
- ústřední rada Junáka (ÚRJ)
ORJ
Má stejné složení a funkce jako SRJ s výjimkou toho, že sdružuje pod sebou střediska, které registruje a o které pečuje.
Členem ORJ se automaticky stává vůdce každého střediska registrovaného ORJ.
Součástí ORJ je samozřejmě také Revizní komise.
Každá ORJ si může dle svého uvážení či předpisu doplnit strukturu o nové zpravodaje, které potřebuje. Jsou to například:
organizační zpravodaj, technický zpravodaj, tiskový zpravodaj aj.
Bývalé oblastní rady Junáka
Tyto rady už formálně neexistují, ale opět se uvažuje o jejich znovuzavedení.
Ze starých časů nám zůstali většinou pouze čtyři zpravodajové, jejichž funkce jsou důležité a nelze je zrušit. Jsou to oblastní
výchovní zpravodajové /jak pro CHK, tak pro DK/, zpravodajové pro lesní školy.
Městské rady Junáka
V současné době jsou velmi rozšířené ve větších městech jako např. Praha, Brno, Ostrava, Hradec Králové a jinde. Jejich
fungování je na stejném principu jako u předešlých rad Junáka.
Mimo oficiální organizační síť Junáka stojí dva velké celky. Prvním z nich je
Svojsíkův oddíl /SO/
SO je vlastně malá organizace v organizaci. Struktura SO je velmi jednoduchá. Každý z Vás ji jistě velice dobře zná. Je to
úplně obyčejná oddílová struktura. SO funguje skutečně jako obyčejný oddíl, jen s jednou malou zvláštností, že funguje v
celorepublikovém měřítku.
Nejvyšší funkcí v oddíle je vůdce oddílu. I SO má svého vůdce oddílu. Je jím bratr MUDr. Jan Písko. Tak jako každý oddíl má
i SO své družiny a každá družina má samozřejmě i svého rádce. Jak to vypadá ve skutečnosti? Každý bývalý kraj či oblast je
jakoby jedna družina. V této "oblasti" je sdružena spousta členů Svojsíkova oddílu a ti fungují jako jedna družina, která si volí
mezi sebou svého družinového rádce.
Rádců družin je stejný počet jako je oblastí v republice. Jako v každém správném oddíle i zde funguje tzv. oddílová rada, na
které se scházejí všichni rádcové družin s vedoucím oddílu.
Členové SO jsou členové Junáka, kteří dosáhli určeného počtu odsloužených let v organizaci. Jim je nabídnuto členství v SO.
Pokud přijmou toto členství, čekají na schválení ÚRJ či Valným sněmem. ÚRJ většinou schválí všechny navržené nové členy
SO.
Druhým je
kmen Oldskautů /OS/
Kmen OS je vlastně taky taková malá organizace v organizaci. Jejich organizační struktura je velice podobná organizační
struktuře Junáka.
Nejvyšším orgánem OS je Valný sněm OS, na němž jsou voleni jeho čelní představitelé, členové správy kmene.
Celý kmen je rozdělen na několik "žup". Tyto jsou vlastně také družiny, které fungují podobně jako ve Svojsíkově oddíle,
jenže v OS se jim říká župy. Nejvyšším představitelem župy je tzv. župní zpravodaj.
Vedení kmene OS se skládá z: náčelník kmene OS /ing. arch. Ivo Slavíček/
/náčelnictvo/ místonáčelník /Luboš Pavlán/
jednotliví župní zpravodajové
zpravodajové kmene OS
další volení či jmenovaní činovníci
Každý výchovný zpravodaj OS na každé ORJ by měl udržovat kontakt s župní zpravodajem oblasti, aby mohl informovat
členy kmene v okrese o pořádaných akcích. Kmen OS funguje podobně jako SO. Členové - oldskauti se scházejí na
družinových schůzích, rokují o problémech ve skautingu, zúčastňují se vzdělávacích akcí, pořádají zájezdy do zahraničí za
zahraničními oldskauty aj.
Volební řád /výtah/
I. Účel řádu
Účelem tohoto řádu je stanovení pravidel pro volby do orgánů Junáka, tedy Valného sněmu Junáka, ústředních orgánů Junáka
a sněmů, rad a revizních komisí všech organizačních jednotek Junáka.
II. Volby a sněmy
Volby do ústředních orgánů se konají zásadně na Valném sněmu Junáka. Volby do rad a revizních komisí organizačních
jednotek (základních i vyšších), jako i delegátů na sněmy vyšší se provádějí zásadně na volebních sněmech těchto
organizačních jednotek, přičemž volebním sněmem rozumíme sněm, který jako volební byl svolán.
III. Volební orgány
Volebními orgány rozumíme takové orgány, které se podílejí na přípravě a řízení voleb. Jejich povinnosti v souvislosti s
volbami upravují stanovy a tento řád. Volebními orgány jsou:
a) volební sněm
b) svolavatel sněmu
c) kandidátní komise
d) volební komise.
IV. Delegáti
Při všech volbách jsou voliteli delegáti příslušného volebního sněmu. Sněm jako orgán je pak zodpovědný za výsledek voleb a
musí jej potvrdit ve svém usnesení. Jestliže není výsledek voleb napaden do přijetí usnesení sněmu, zůstává pravomocným až
do příštího volebního sněmu, který je jediným opravným prostředkem v takovém případě.
V. Svolavatel sněmu
Svolavatelem sněmu je příslušná junácká rada, která je odpovědná za svolání a přípravu sněmu.
VI. Kandidátní komise
Kandidátní komise je volební orgán, který je zodpovědný za přípravu kandidátních listin pro volby. Kandidátní komisi jmenuje
svolavatel sněmu.
VII. Volební komise
Volební komise je orgán, který je zodpovědný za vlastní průběh voleb. Volební komisi volí příslušný sněm po zahájení svého
jednání.
VIII. Svolání sněmu
Ustanovení o svolání a přípravě Valného sněmu jsou zakotvena ve Stanovách. Sněmy organizačních jednotek jsou svolány
příslušnými radami, kdykoliv to podle situace uznají za potřebné, zpravidla nejpozději po třech letech.
IX. Obecně o sněmech
Valný sněm Junáka je nejvyšším orgánem Junáka.
Sněmy organizačních jednotek Junáka (základních i vyšších) jsou nejvyššími řídícími orgány těchto jednotek. Volí orgány
těchto jednotek a přijímají usnesení závazná pro jejich práci. Dále volí delegáty na sněmy nadřízených organizačních jednotek,
případně delegáty na Valný sněm Junáka. Jednání těchto se řídí pouze platnými předpisy.
Sněmy organizačních jednotek (základních i vyšších) jsou schopny usnášení, je-li přítomna v okamžiku zahájení sněmu
alespoň polovina delegátů. V opačném případě se koná sněm o půl hodiny později za jakéhokoliv počtu přítomných. Toto
ustanovení se nevztahuje na Valný sněm Junáka.
Delegáty střediskových sněmů jsou všichni činovníci ve středisku registrování, tj.:
- členové střediskové rady (jmenovaní či zvolení)
- členové revizní komise střediska
- vedoucí výchovných jednotek a jejich zástupci
- vedoucí klubu OS a jejich zástupci
- činovníci, kteří jsou registrovaní ve středisku jako členové Junáka, ale svoji činovnickou funkci vykonávají mimo své
středisko ve vyšších orgánech.
Členové klubu OS, kteří nejsou činovníky, se mohou zúčastnit sněmu s hlasem poradním.
X. Volení činovníci
A. ÚRJ
a) starosta a místostarostka Junáka
b) náčelní a místonáčelní DK,
náčelník a místonáčelník CHK
c) předseda a dva místopředsedové Ústřední revizní komise
d) předseda Smírčí rady
e) 16 členů ÚRJ
f) 8 členů Ústřední revizní komise
g) 4 členové Smírčí rady.
B. MRJ, ORJ, SRJ
a) předseda a místopředsedkyně /u SRJ - vůdce střediska a zástupce vůdce/
b) výchovná zpravodajka DK
výchovný zpravodaj CHK
c) předseda Revizní komise
d) členové příslušné rady (zpravodajové) /libovolný počet - dle potřeby/
e) členové příslušné revizní komise - 4 u ORJ, MRJ 2 u SRJ
XI. Jmenovaní činovníci
Rada ve složení podle předchozího článku má právo jmenovat činovníky pro funkce v radě podle vlastního uvážení a případně
je i z jejich funkce odvolat. Tito, pokud nejsou sami volenými členy rady, mají plný hlas ve všech otázkách s výjimkou
jmenování a odvolávání činovníků volených.
XII. Obecné kvalifikační požadavky
Kandidovat ve volbách do orgánů Junáka může pouze dospělý člen Junáka. Závaznou podmínkou pro zařazení na kandidátku
pro jakoukoliv funkci je čestné písemné prohlášení kandidáta o jeho občanské bezúhonnosti.
Každý volený činovník dle tohoto řádu musí splňovat různé kvalifikační podmínky.
Tento volební řád byl schválen dne 8. 11 . 1997
3) Struktura skautského střediska, střediskový sněm, středisková rada, právní subjektivita.
Středisková struktura
I. Střediskový sněm
- platí zde ustanovení Volebního řádu /viz výše/
- je svoláván stávající SRJ, která musí naplánovat volební sněm asi 1 měsíc dopředu
- konání sněmu musí být avizováno skautské veřejnosti v daném středisku předepsaným způsobem
- sněm řídí předseda SRJ /vůdce střediska/ či pověřený člen SRJ /zástupce vůdce, zpravodaj, tajemník aj./
- SRJ na svém jednání musí zvolit volební komisi, která má svého předsedu a 2 členy
- SRJ musí přijmout všechny volební návrhy od delegátů sněmu, které stanovují předepsané podmínky /platí zde ustanovení i
o pilných návrzích/
- volební sněm musí rozhodnout, zda volba proběhne tajným či veřejným hlasováním
- následuje vlastní volba, při níž delegáti zvolí 1 kandidáta pro každou funkci. Při volbě platí většinový systém.
- dále probíhá vyhodnocení výsledků
- volba se potvrdí schválením usnesení volebního sněmu, kde jsou všechny výsledky zapsány
- po schválení usnesení jsou volební výsledky platné!
II. Středisková rada
- nově zvolená SRJ jmenuje další členy rady /tzv. volené fce - tajemník, zdravotník, případně jiné jmenované zpravodaje/
- SRJ je nejvyšším výkonným orgánem střediska
- dle vlastního uvážení smí rozhodovat o všech faktorech ovlivňujících fungování střediska
Schéma SRJ a popis pracovní náplně jednotlivých funkcí
SRJ
Vůdce střediska - statutární orgán, podpisové právo,
- rozhoduje o všech otázkách týkajících se střediska, zastupuje středisko
Zástupce vůdce - zastupuje vůdce střediska na všech úrovních
- bývá pověřován úkoly, které nemůže splnit vůdce středisko pro zaneprázdněnost
CHK
- rozhodují o výchovných otázkách kmenů
Výchovný
- pořádají výchovné akce, semináře, kurzy aj.
zpravodaj
- propagují výchovné akce
DK
- provádějí namátkové kontroly v klubovnách při schůzkách oddílů, smeček a rojů
- starají se o přípravu čekatelů a vůdců ke zkouškám a k činnosti
Tajemník
- vede agendu střediska /administrativu/
- připravuje materiály na zasedání SRJ
- vyhotovuje zápisy ze SRJ
- plní zadané úkoly /od vůdce střediska/
Organizační zpravodaj
Technický zpravodaj
Zdravotník
Hospodář
- koordinuje akce střediska a okresu
- spolupořádá
akce /zábavné, výchovné, vzdělávací/
- zpracovává registraci
- vede databázi střediska /členské základny/
- vede veškerou agendu o majetku střediska
- vytváří inventurní soupisy majetku
- podílí se na nákupu a vyřazování majetku
- navrhuje plány
oprav a způsob jejich realizace
- připravuje zdravotní dokumentaci pro tábory
- připravuje zdravotní materiál pro tábory
- stará se o lékárničky, léky a jejich připravenost a způsobilost k provozu
- přejímá děti na tábory
- provádí hygienická šetření a namátkové kontroly
- odebírá vzorky pitné vody pro hygienickou zkoušku
- vede veškeré účetnictví střediska
- má podpisové právo k BU
- vede pokladnu či správu cenin
- spolurozhoduje o proplacení nákladových náhrad členům střediska
- vyhotovuje výroční zprávu o hospodaření střediska
- má hmotnou odpovědnost za pokladnu a BU
- je částečně odpověden za správnost účtování
- zodpovídá se SRJ a revizní komisi
Ostatní funkce SRJ
Každý vůdce oddílu registrovaného ve středisku
Revizní komise
III. Středisko se dále dělí na výchovné jednotky Junáka:
Oddíl je základní výchovnou jednotkou Junáka /resp. oddíl, smečka, roj/. Oddíl musí mít nejméně 12 mladších členů a 1
činovníka nad 18 let. Oddíl tvoří dvě a více družin o 6 - 8 členech. Nový oddíl může tvořit minimálně 12 členů a 1 činovník.
Vůdce oddílu si zvolí maximálně 2 zástupce /ZOV/. V rojích světlušek lze pojem rádkyně zaměnit za název Velká světluška.
Ve smečkách vlčat lze pojem rádce zaměnit za název Mauglí.
IV. Středisková právní subjektivita
Právní subjektivita - je možnost jednotky konat svou vlastní činnost, vystupovat pod určeným názvem na veřejnosti, pořádat
akce pod hlavičkou společnosti, být členem různých sdružení. PS je vlastně odpovědnost sama za sebe v rámci obecně
platných předpisů. PS může uplatňovat svá práva! Ale - PS také znamená, že jednotka musí vždy plnit závazky, které si
nabrala, ať už ve finanční sféře, tak v oblasti občansko-právních vztahů. Právní subjektivitu získává jednotka na základě
registrace - u živnostníků je to na základě živnostenského listu, v případě Junáka je to na základě registrace na OkÚ či MěÚ,
kde se středisko přihlásí a zažádá si o přidělení statutu neziskové či příspěvkové organizace. PS zavazuje jednotku k vedení
finančního účetnictví dle zákona o účetnictví a dále ji ukládá za povinnost dodržovat zákony týkající se tohoto druhu
podnikatelských subjektů /jako jsou zákon o Dani z příjmu, daňové zákony, zákon o neziskových organizacích a obecně
závazné předpisy aj./
4) Všeobecný přehled o řádech a předpisech Junáka.
Systém skautských předpisů
Základním skautským předpisem, ze kterého musejí všechny předpisy vycházet, být s ním v souladu a nesmějí mu odporovat
jsou Stanovy Junáka svazu skautů a skautek České republiky.
Dalšími neméně závaznými předpisy jsou:
- platné právní předpisy ČR
- usnesení sněmu
- směrnice a metodické pokyny ÚR /směrnice pro zakládání a rušení jednotek se speciálním výchovným zaměřením/
- vnitřní směrnice upravující vztahy a vazby v Junáku
- Hospodářský řád Junáka
- Krojový předpis a řád
- směrnice pro udělování řádů a vyznamenání
- Volební řád
- pravidla Svojsíkova závodu a Závodu vlčat a světlušek
- Statut HKVS
- rámcové náplně činností jednotlivých zpravodajů
- pojistné předpisy (Pojistná smlouva)
- směrnice k proplácení cestovních náhrad
- Strategie Junáka - svazu skautů a skautek ČR do roku 2005
- předpisy registračních poplatků
- hospodářské směrnice ovlivňující hospodaření středisek
- pokyny jednotlivých zpravodajů ÚR
- koncepce k výchově činovníků
- Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka
- Statut OS
- Statut Svojsíkova oddílu
- rozhodnutí ÚRK, SR
- nařízení a směrnice vydané nižšími organizačními jednotkami /tyto nesmějí odporovat předpisům vydaným vyššími
organizačními jednotkami, musí z nich vycházet a být s nimi v souladu/. Tyto směrnice mohou pouze upřesňovat či
ujednocovat výklad již platných směrnic v okrese či kraji.
- výchovné propozice /obsahy zkoušek, stezky, odborky,aj./
- propozice ke konání akcí
- nařízení zkušebních komisí pro ČZ, VZ, MZ aj.
- Disciplinární řád
Předpisy Junáka se stále mění. Tzn., že některé z nich pozbývají rychle na platnosti. Je třeba sledovat novelizace těchto
předpisů!
5) Krojový řád Junáka. Všeobecná znalost odznaků a vyznamenání.
Členové organizace mají právo nosit stejnokroj, odznaky, prapory a vlajky podle vnitřních řádů vydaných ústřední radou nebo
jí zmocněným orgánem. Práva mohou být ÚRJ přiznána i příslušníkům kolektivních členů. Symboly organizace , zvláště
hlavice šípů /lilie/ a chodská hlava psa ve štítu a trojlístek požívají zákonné ochrany.
Součásti stejnokroje:
Košile /halenka/
Jsou základní součástí skautského kroje (skautů, skautek, vlčat, světlušek, činovníků a činovnic). Jsou světle okrové barvy typu
"pilotky" z bavlněné košiloviny - kepru. Vodáci mají propínací košili barvy námořnické modře a chlapecká a a pánská košile
má légu. Límec je u košil vlčat, skautů a činovníků běžného košilového střihu, u košil světlušek, skautek a činovnic je límec
halenkového typu. Na košili jsou dvě kapsy s překlady na středech kapes a každá košile má všité nárameníky.
Šátek
Vlčata a světlušky:
- žlutý, trojúhelníkový, spojený turbánkem,
Skauti, roveři, činovníci a činovnice:
- trojúhelníkový hnědý (siena pálená).
Absolventi Lesní školy:
- šedý trojúhelníkový
V cípu šátku se nosí symbol střediska, lesoškoláci mají symbol LŠ, případně absolvenci Lesního kurzu.
Pozn.: Činovník kmene OS smí po dobu cesty v zahraničí mít místo stálého šátku šátek modrý.
Šátek se nocí: CHK - na límci - i pod límcem /jednotně/ DK - pod límcem
Pokrývka hlavy
Vlčata a světlušky:
- typická čapka vlčáckého tvaru. - baret - vlčata zelený světlušky hnědý
Každá pokrývka hlavy musí být opatřena kovovým odznakem: tzv. kloboukovou lilií. U vlčat je to vlček, u světlušek je to
trojlístek se stužkou. Při vzdávání holdu vlčata i světlušky musí zdravit k pokrývce hlavy. Pokud by vlče či světluška měla
pokrývku hlavy předepsaného typu, ale bez kovového odznaku, je povinna při vzdávání holdu smeknout.
Skauti, roveři, starší skautky, činovníci a činovnice:
- baret - DK - hnědý CHK - olivově zelený R&R - černý
- lodičku - DK – okrovou CHK - zelenou
- typický skautský klobouk
Je nutné, aby se oddíl dohodl a pokrývky hlavy měli jeho členové jednotné. Vodáci nosí ke kroji plátěnou námořnickou čapku,
činovníci vodáků námořnickou čepici. Opět je nutná, aby všechny pokrývky hlavy byly opatřeny kovovou kloboukovou lilií.
Kalhoty
CHK - olivově zelené barvy, vpředu se dvěma šikmými všitými kapsami a ještě se dvěma vzadu našitými kapsami. Možnost
nošení dlouhých i krátkých kalhot. Platí i pro činovníky a současně i pro DK.
Sukně
Barvy sieny pálené /čokoládově hnědé/, čtyřdílná, s kapsami všitými do boků - 4 poutka na pásek. Světlušky i skautky mohou
případně nosit světle okrové bavlněné propínací šaty se 4 kapsami. Platí i pro činovnice.
Opasek
Olivově zelená látková kurta nebo kožený opasek s kovovou přezkou. Platí i pro činovníky a činovnice.
Podkolenky, ponožky
Světlušky a skautky - hnědé, Vlčata a skauti - olivově zelené. Platí i pro činovníky a činovnice. Tento předpis není závazný, ale
dobrovolný.
Boty
Hnědé barvy.
Slavnostní oblečení činovnic
Hnědý kostým anglického střihu, halenka smetanové barvy s dlouhým rukávem. Stužka pod límečkem - barva podle
organizačního zařazení. Trojlístek na stužce, jehlice nebo špendlík. Ponožky a boty hnědé barvy.
Slavnostní oblečení činovníků
Na základě mezinárodních zvyklostí - sako: tmavomodrý blaser zapínaný na 3 stříbrné knoflíky, 3 malé knoflíky na rukávech.
Na levé kapse velký odznak světové skautské organizace, nad kapsou slibový odznak. Kalhoty světle šedé. Domovenka bílé
barvy - tmavě modrá písmena. Košile bílá, kravata modrá s lilií a proužky trikolóry. Ponožky tmavé, boty černé.
Tradiční činovnický stejnokroj
Zelené barvy, vojenského střihu bez nárameníků /vycházel z čsl. voj. stejnokroje vzor 63) a kožené hnědé knoflíky zůstávají i
nadále v platnosti.
Kovové odznaky, nášivky
Slibový odznak
Vlčata - vlčí hlava v oválu s malou skautskou lilií v horním okraji
Světlušky - trojlístek se stužkou s nápisem "pamatuj"
Skauti, činovníci - skautská lilie /uvažuje se o podkladu modrým trojlístkem/
Skautky, činovnice - skautská lile podložená modrým trojlístkem se stopkou
Slibové odznaky se nosí na košili i na stejnokroji nad středem levé kapsy asi 2.5 cm vysoko.
Domovenka
Je červeně lemovaná, obloukovitého tvaru a je našita ke švu rukávu. Na domovence je červeně vyšité místo působnosti
smečky, roje, oddílu nebo střediska. Je našita na levém rukávu.
Číslo oddílu, smečky, roje
Je červeně vyšité, umísťuje se pod domovenku 1 - 2 cm na levém rukávu.
Symboly
Asi 1 - 2 cm pod číslem oddílu může být umístěna nášivka oddílu. Je to kruhovitá nášivka s označením názvu oddílu symbolem - zvíře, květina aj. Pod ním asi 1 - 2 cm se umísťuje:
- hlava vlčka v barvě šestky - symbol šestky vlčat,
- trojúhelníček v barvě šestky - symbol šestky světlušek,
- schematické zobrazení zvířete, rostliny v kruhu - symbol družiny.
Funkční označení
- je umístěno pod barvou šestky, nebo pod symbolem družiny, také asi ve výšce 1 - 2 cm pod symbolem družiny.
Vlčata
- označení žlutými zalomenými pásky /V/ na žlutém podkladě: 3 V - Mauglí, 2 V - Šestník, 1 V - Podšestník
Světlušky
- označení žlutými zalomenými pásky /V/ na žlutém podkladě: 3 V - Velká světluška, 2 V - Šestnice, 1 V - Zástupce
šestnice
Skauti a skautky
- označení zelenými pásky /V/ na žlutém podkladě: 4 V - Oddílový rádce, 3 V - Zástupce odd. rádce, 2 V - Rádce družiny,
1 V - Zástupce rádce.
Funkční označení činovníků
a/ středisek a SRJ
označení zlatými pásky /V/ na zeleném podkladě s lilií: 4 V - Vůdce střediska, 3 V - Člen SRJ /jmenovaný, volený/, 2 V Vůdce oddílu, 1 V - Zástupce vedoucího oddílu.
b/ okresů a ORJ
označení zlatými pásky /V/ na hnědém podkladě s lilií: 4 V - Předseda ORJ, 3 V - Místopředseda ORJ, předseda Revizní
komise ORJ 2 V - Volený zpravodaj, člen Revizní komise ORJ hospodář, zdravotník 1 V - Jmenovaný zpravodaj.
c/ krajů a MRJ
- označení zlatými pásky /V/ na modrém podkladě s lilií. Funkční označení členů MRJ je totožné s označením členů ORJ.
d/ náčelnictvo kmene OS
- označení zlatými pásky /V/ na cihlově červeném podkladě s písmeny OS místo lilie: 4 V - Náčelník kmene OS, 3 V Místonáčelník kmene OS, předseda Revizní komise kmene OS, předseda Smírčí komise kmene OS, 2 V - Volený
zpravodaj náčelnictva, člen Revizní komise kmene OS, člen Smírčí rady kmene OS. 1 V - Jmenovaný zpravodaj kmene
OS.
e/ členové Ústřední rady
- označení zlatými pásky /V/ na kardinálsky červeném podkladě s lilií: 4 V - Starosta Junáka, 3 V - Místostarosta,
náčelník/ce Ústřední revizní komise, náčelník/ce Smírčí rady, 2 V - Volený zpravodaj ÚRJ, člen Ústřední revizní komise,
člen Smírčí rady, 1 V - Jmenovaný zpravodaj ÚRJ.
Šňůrka k píšťalce
Vlčata a světlušky - žlutá barva. Skauti a skautky - zelená barva. Roveři - červená barva. Činovníci - bílá barva. Členové OS modrá barva.
Stupně zdatnosti
Vlčata: 1. stupeň - stříbrná vlčí stopa, 2. stupeň - zlatá vlčí stopa na hnědém, žlutě lemovaném trojúhelníku s hrotem
směřujícím dolů. Označení stupňů zdatnosti je našito na středu pravé kapsy. Při získání obou stupňů zdatnosti vlčat si vlče
ponechává našité oba stupně a to tak, že zlatá stopa je umístěna pod stříbrnou stopou. /Pozor - brzká změna/
Světlušky: 1. stupeň - 1 hvězda, 2. stupeň - 2 hvězdy připevněné pod sebou na středu pravé kapsy /většinou nášivka/. Opět
platí to samé jako u vlčat.
Skauti: 1. stupeň - lilie bez stužky 2. stupeň - lilie se stužkou na níž je nápis "Buď připraven" Nosí se na středu pravé kapsy.
Vždy jen vyšší stupeň zdatnosti.
Skautky: 1. stupeň - trojlístek bez stužky 2. stupeň - trojlístek se stužkou a nápisem "Buď připravena" Nosí se na středu pravé
kapsy. Vždy jen vyšší stupeň zdatnosti.
Odborné zkoušky
Odborné zkoušky (odborky) vlčat a světlušek (jejich splnění) se vyjadřují příslušným zobrazením ve tvaru trojúhelníku, jehož
hroty směřují dolů. Jsou umístěny na pravém rukávu asi 10 cm pod švem rukávu a jsou našity tak, jak byly získány a to vždy
jen ve 2 řadách. Odborky mohou být našity i ve více řadách, pokud vlče či světluška přesáhla odborkami pod loket. V tom
případě se počet řad zvyšuje na 3. Odborné zkoušky skautů a skautek se vyjadřují zobrazením ve tvaru kruhu. Označení
odborek se nosí na nadloktí pravého rukávu asi 15 cm pod švem rukávu, aby zbylo místo pro Mezinárodní odznak skautů a
případnou nášivku Třech orlích per či nášivku Pandy. Pokud při našívání překročí skaut/ka loket, počet řad se zvyšuje z
původních 3 na 4.
Zvláštní zkoušky a odznaky příslušnosti
Tři orlí pera
- oválný odznak je našit nad označením odborek na pravém rukávu. Umístění je právě 8 cm pod švem rukávu či 1 cm pod
Mezinárodní odznak skautů.
Malý odznak světové skautské organizace se nosí na pravém rukávu, nad označením "tří orlích per" asi 1 - 0.5 cm pod švem.
Česká vlaječka (o rozměru 3x2 cm) se nosí při účasti na mezinárodních akcích, umísťuje se vodorovně nad pravou kapsou.
Vlaječka musí být opatřena ještě proužkem s nápisem CZECH REPUBLIC či Česká republika. Samostatná vlaječka se nesmí
nosit.
Civilní skautský odznak - malá lilie s hlavou psa a trojlístkem, se nosí na civilním oděvu /většinou na levé kapse/.
Klobouková lilie
- lile s hlavou psa, se nosí na klobouku, lodičce, baretu (skauti, roveři, dospělí členové)
- hlava vlčka, se nosí na zeleném baretu nebo čapce (vlčata)
- trojlístek se stužkou "Buď připravena", se nosí ne hnědém baretu (skautky)
- trojlístek se stužkou, se nosí na hnědém baretu (světlušky).
Služební léta
Lipové lístky se nosí vždy bez podkladu. Bohužel zatím existuje mnoho názorů na počítání léta přiznávání lístečků. Existují
lístečky - bronzové - za 1 rok, stříbrné - 5 let. Jejich kombinací se smí dosáhnout nejvýše 10 služebních let. Dále existují
služební léta - s hodnotovou číslicí - 10, 20, 25, 30 ,která se zvyšuje vždy o 5. Tato služební léta přiznává Svojsíkův oddíl jsou to tzv. čestná léta služby. Lístečky se nosí vždy od pravého rohu kapsy do středu a vždy řapíkem dolů. Čestná léta služby
se nesmí kombinovat se služebními léty.
Čekatelský odznak - označení činovnické kvalifikace
- nosí se na středu překladu levé kapsy
- nosí se až po úspěšném složení ČZ
- nosí se vždy bez plstěných podkladů
Vůdcovský odznak - označení činovnické kvalifikace
- nosí se na středu překladu levé kapsy
- nosí se až po úspěšném složení VZ
- nosí se bez podkladu
VÝJIMKA - bílý podklad - mohou nosit pouze činovníci činní ve vzdělávacích programech (LK,LŠ,kurzy)
Instruktorský odznak - označení instruktorské kvalifikace
- nosí jej pouze uznaní instruktoři LŠ
- nosí se na překladu pravé kapsy
Příležitostné a účastnické nášivky
- nosí se nad pravou kapsou asi 1 cm nad švem
- nosí se nejvíce 2
- smí se nosit pouze do skončení běžného kalendářního roku od pořádání akce
Příležitostné odznaky - nosí se na pravé patce kapsy od levého kraje
- smí se nosit pouze 2 vedle sebe
- smí se nosit pouze do skončení běžného kalendářního roku od pořádání akce
Jmenovky a pořadatelské visačky
- nosí se přichycena klipsem nebo špendlíkem na patce pravé kapsy
- nosí se pouze na akcích, pro které byla vydána
- jejich nošení se doporučuje
Liliový kříž ve 4 stupních - nosí se na podkladu příslušné barvy ve středu překladu pravé kapsy
- nosí se vždy nejvyšší stupeň
Znak střediska, oblasti - nosí se v zadním cípu žlutých, hnědých a modrých OS šátků
- je našit asi 1 cm od okraje obou stran
- je nepřípustné nosit více znaků
Znak Lesního kurzu - nosí se v zadním cípu hnědého šátku 1 cm od okraje /čekatelského/ obou stran
- nosí se pouze 1 znak
- není povoleno nosit šedý šátek s hnědým lemem
Znak Vůdcovského lesního kurzu
- nosí se v zadním cípu šedého šátku s hnědými lemy asi 1 cm od lemů
- není povoleno nosit víc než 1 znak
Znak Lesní školy - nosí se v zadním cípu šedého šátku asi 3 cm od lemů
- není povoleno nosit víc než 1 znak LŠ
Čestné odznaky, řády a vyznamenání
Každý návrh pro udělení čestných odznaků, řádů a vyznamenání má být posouzen a schválen nadřízeným orgánem. Stužky
jednotlivých řádů a vyznamenání se nosí nad levou kapsou košile (halenky) nebo činovnického kroje. Pořadí uspořádání stužka nejvyššího vyznamenání - blíže středu prsou. Na kroji se smí nosit jak státní, tak i vojenská vyznamenání, ale nošení
vyznamenání doporučujeme jen při slavnostních akcích. K pořadí vyznamenání lze použít sestavení tohoto seznamu:
Řád stříbrného vlka - nejvyšší vyznamenání Českého skautingu pro CHK
Řád stříbrného trojlístku - nejvyšší vyznamenání Českého skautingu pro DK.
Řád čestné lilie v trojlístku - nejvyšší vyznamenání Českého Junáka.
Stříbrný bobr - nejvyšší vyznamenání vodních skautů.
Řád junácké lilie - trojlístek skautek. Udílí se k 9.květnu.
Čestný odznak "Za čin junácký" - udílí se za hrdinský čin (záchranu lidského života).
Vyznamenání "Skautská láska" - udílí se za dlouhodobou úspěšnou výchovnou práci s mládeží.
Vyznamenání "SYRINX" - pro kmen dospělých.
Svojsíkův oddíl - nejvyšší čestný orgán Českého junáka.
Řád "Tři pruty bratrství" - za vzájemnou spolupráci mezi Čechy a Slováky.
Řád skautské vděčnosti - uděluje se k 24. dubnu nebo k osobnímu jubileu za pomoc, věrnost a obětavost projevovanou v
minulosti i přítomnosti. Může být udělen též "in memoriam".
Medaile díků - za prokázanou práci ve skautském hnutí zasloužilým členům.
Čestná léta služby - čestný odznak za nepřetržitou službu skautskému hnutí. Právo přiznává Svojsíkův oddíl. Čestná léta jsou
lipové lístky s dvojčíslím. Za 20, 25 a 30 let jsou stříbrné lístky, za 35 a každé další pětileté zlaté lístky. Nosí se uprostřed levé
kapsy.
Řády které se již neudělují:
- Jubilejní medaile, Medaile "Za 20 let práce pro vlast"(sv. Jiří), 10 let RČS, Řád sv. Václava, Svastika náčelnictva, Junácký
kříž "Za vlast 1939 - 1945".
6) Světové organizace. WOSM, WAGGGS, ISGF.
WOSM - Světová organizace skautského hnutí WORLD ORGANIZATION OF THE SCOUT MOVEMENT
Světová organizace skautského hnutí byla založena v roce 1922. V současné době sdružuje asi 16 milionů skautů ze 140 zemí a
dalších 28 teritorií světa. Sekretariát WOSM sídlí ve Švýcarské Ženevě.
Junák ČR byl jedním ze zakládajících členů tohoto světového ústředí. Spoluúčastníme se akcí pořádaných WOSM a tím se
rozvíjí mezinárodní vazba našeho a světového skautingu. Prostřednictvím WOSM probíhají také mezinárodní výměny mládeže
či různé zájezdy do zahraničí.
WAGGGS - Světová asociace skautek WORLD ASSOCIATION OF GIRL GUIDES AND GIRL SCOUTS
Světová asociace skautek byla založena v roce 1928. V současné době sdružuje asi 9 milionů skautek ze 139 zemí světa.
Sekretariát WAGGGS sídlí v Londýně.
ISGF - Mezinárodní společenství bývalých skautů a skautek
Světové sdružení dospělých neboli kmene Oldskautů bylo nedávno přejmenováno z IFOFSAG na současný název ISFG.
INTERNATIONAL FELLOWSHIP OF FORMER SCOUTS AND GUIDES = IFOFSAG
INTERNATIONAL SCOUTS AND GUIDES FELLOWSHIP = ISFG
7) Význam, cíl a obsah organizování
Organizování je činnost, kterou by měl ovládat každý vůdce, protože při ní připravuje podmínky pro konání jakékoliv akce - ať
skautské či soukromé. Na organizování se podílí několik faktorů, kteří mohou ulehčit nebo ztížit práci. Jsou to: nadřízení
činovníci, dopravní společnosti, různé prodejny, obecní či městské úřady, dokonce i vlastní účastníci akcí. Organizace musí být
provedena dle veškerých platných právních norem, které platí v ČR. Př.: při tombole, při vstupném dobrovolném, při vstupném
volném, při pořádání oslav ve státních či městských prostorách aj. Pokud pořádáte /organizujete/ skautskou akci, musí se i ta
řídit pravidly, které musí být známy každému činovníkovi, zejména pak činnému vůdci.
Postup organizování akce:
a/ prvním krokem je soupis všeho potřebného na papíře - na něm poznáte, kolik jste toho ještě zapomněli a kolik vám toho
případně přebývá. V sumáři byste měli pamatovat opravdu na vše. Později by tento nedostatek mohl mít nedozírné následky.
Musíme také připravit tzv. plánovací kalkulaci.
Co je to kalkulace?
Je to předběžné stanovení ceny na jednotku. Tzn., že musíme propočítat celkové náklady a podělit jejich výši předpokládaným
počtem členů. Z tohoto výpočtu musíme vycházet při požadování poplatku od účastníků.
Příklad:
Zadání
Pojedeme autobusem z Hradce Králové do Dvora Králové. Tato cesta je vzdálená asi 40 km. Z vlastního dojíždění víte, že cena
22 km cesty stojí asi 24.-- Kč /tento způsob použijete pokud nemůžete použít přesné údaje/. Program v D. Králové bude
návštěva Zoo. Dle telefonické objednávky jste zjistili, že vstupné je pro děti od 10 let = 25.--, od 15 let = 40.--, dospělí = 70.-Kč, děti do 10 let = zdarma Svačina pro účastníky je zajištěna v podobě 1 ks perníku, který stojí 8.-- Předpokládaný počet
účastníků je asi 35 - ve složení : děti do 10 let = 3, děti do 15 let = 12, děti šestnáctileté = 5, děti nedospělé = 10, dospělý a
doprovod = 5.
Vypočítejte jaký účastnický poplatek budete vybírat.
Řešení
Při řešení musíme uvažovat o tom, že vstupné je rozděleno do několika cenových tříd dle věku. S tím musíme počítat. Dále
musíme počítat s tím, že děti do 15 let mají 50% slevu v autobusové dopravě /pozor - neplatí vždy!/. Proto i zde musíme učiniti
rozlišení. Proveďte také vyúčtování akce, pokud bylo účastno pouze 25 dětí, protože 2 děti z kategorie do 15 let nemohly a dále
nemohly ještě 3 z kategorie do 18 let. Svačina se prodražila a stála 10.-- Kč. Vstupné bylo stejné. Cestovné bylo o 2.-- Kč
dražší a navíc řidič účtoval každému batoh jako zavazadlo za 5.-- Kč pouze na zpáteční cestě.
Vypočítejte přebytek!
Kalkulace
Položka do 10 let do 15 let do 18 let dospělý
--------------------------------------------------------------------------Cestovné S50% 22.-- S50% 22.-- 44.-- 44.-zpět 22.-- zpět 22.-- zpět 44.-- zpět 44.-Vstupné 0.-- 25.-- 40.-- 70.-Svačina 8.-- 8.-- 8.-- 8.---------------------------------------------------------------------------Celkem 52.-- 77.-- 136.-- 166.-Rezerva 18.-- 13.-- 14.-- 14.--
CELKEM 70.-- 90.-- 150.-- 180.-Pomocné výpočty:
cestovné = 24 / 22 = 1.0909 Kč/km * 40 km = 44.-- /zaokr./
/bez zavazadel - nebrat v úvahu/
Případný přebytek z akce je možno po předchozím ujednání vložit do oddílové pokladny. Rezerva je počítána pro případ, že by
došlo k nějaké neočekávané platbě, která nebyla v plánu.
Celkový sumář:
děti do 10 let = 70.-- * 3 = 210.-děti do 15 let = 90.-- * 12 = 1 080.-děti do 18 let = 150.-- * 15 = 2 250.-dospělí = 180.-- * 5 = 900.------------------------------------------------Celkem plánované příjmy 4 440.-Vyúčtování
Položka do 10 let do 15 let do 18 let dospělý
--------------------------------------------------------------------------Cestovné S50% 23.-- S50% 23.-- 46.-- 46.-zpět 23.-- zpět 23.-- zpět 46.-- zpět 46.-Zavazadla 5.-- 5.-- 5.-- 5.-Vstupné 0.-- 25.-- 40.-- 70.-Svačina 10.-- 10.-- 10.-- 10.---------------------------------------------------------------------------Celkem skutečně 61.-- 86.-- 147.-- 177.-Celkem vybráno 70.-- 90.-- 150.-- 180.-Rozdíl +9.-- +4.-- +3.-- +3.-Do fondu převedete 118.-- ušetřených korun.
b/ započneme se zařizováním potřebných náležitostí, které jsou nutné vyřídit co nejdříve /zjistit počty účastníků, oznámit
konání akce, zajistit přesný plán trasy, případně průvodce, znalce okolí, přespání, možnost koupání atd.
c/ zjistíme chybějící údaje - výše ceny vstupného, dopravy, zajistíme předplatní jízdenku ČD či ČSAD a tím samozřejmě i
spojení.
d/ oznámíme přesně datum, čas a místo srazu na výpravu
Krátký příklad, jak by mohl takový plán vypadat. Převzato z domácí práce frekventantky LČK v roce 1998 na téma
organizování akce.
Výlet do Dvora Králové do Zoo
Nejprve svolám schůzku rádkyň a předložím jim můj návrh. Společně se domluvíme na vyhovujícím termínu. Program svěřím
rádkyním s tím, že si ještě celý program projdeme. Pak se zaměřím na organizační záležitosti:
1- návštěva IC v Litomyšli, kde si zjistím z PC přesně požadované odjezdy a příjezdy vlaků.
2- zatelefonuji do Zoo a zjistím výši ceny vstupného
3- stravu na celý den zajišťovat nebudeme
4- schůzka s výše zmiňovanými rádkyněmi byla provedena
5- ještě určím nejvhodnější doby pro odjezd a příjezd
S tímto základem již mohu zodpovědně napsat zprávu do nástěnky na náměstí, která bude náležitě informovat rodiče našich
svěřenkyň:
ZPRÁVA VÝLET DO ZOO - DVŮR KRÁLOVÉ, SOBOTA 16. 5. 1998, SRAZ : VLAKOVÉ NÁDRAŽÍ 5.45 HOD,
ODJEZD: 6.00 HOD, PŘÍJEZD: SOBOTA, VLAKOVÉ NÁDRAŽÍ 19.50, POPLATEK: VSTUPNÉ DOSPĚLÍ - 55 KČ,
DĚTI - 30 KČ, JÍZDNÉ BUDE VYBRÁNO PŘED ODJEZDEM, KAPESNÉ DOBROVOLNÉ, ! ZÁJEMCI SE MUSÍ
PŘIHLÁSIT DO 12. 5. 1998 - JANĚ!
Pozn: pořádání akcí střediskových či akcí s částečnou účastí veřejnosti /kulturní/ je velice obdobná. Příprava vychází z potřeby
sálu, účinkujících, hostí, aparatury, zázemí, občerstvení, přespání pro přespolní, atd.
8) Co je projekt, jak se připravuje a řídí.
Projekt je vlastně plán na konání budoucí akce. Sumář všeho, co na akci budu potřebovat zajistit, koho budu k tomu
potřebovat, co budu vlastně dělat atd. Projekt se vytváří, pokud jednotka hodlá žádat nadřízené orgány o podporu, o grant, či
dotaci, ze státních peněz. Státních peněz je málo, proto se musí poctivě rozdělovat na základě projektů. Tyto projekty jsou
posouzeny ze všech možných pohledů a dle souhrnného hodnocení se rozhodne o přidělení či nepřidělení grantu či dotace.
Projekty v Junáku se provádějí hlavně pro nákup inventáře na tábory. Tyto projekty jsou ale podmíněny ještě něčím. Pokud
uplatníte projekt na nákup inventáře tábora, musíte sestavit vyrovnaný rozpočet tábora. Tzn., že celkové vyúčtování tábora
musí dopadnout mírným schodkem nebo nulou. Nikdy ne kladným přebytkem. Pokud by tábor skončil přebytkem, má
jednotka, která dostala dotaci na nákup inventáře, povinnost vrátit dotaci ve výši kladného přebytku táborového rozpočtu.
Samozřejmě, že jsou vyhlašovány projekty i pro jiný účel. Projekty můžete vymyslet jakékoliv. Mohou být zaměřeny na
cokoliv. Záleží jen na tom, jak to dokážete "ukecat".
Jsou to třeba projekty:
- na výměnné zahraniční stáže skautů či skautek
- na pobyty našich skautů v zahraničí /na zájezdy/
/zde je nutné uvést přesný důvod zájezdu/
- na vydání knih, brožur, příruček či jiného studijního materiálu
- na konání akcí /i zde musí být přesně stanoveno, o jakou akci se jedná/
- na nákup investičního majetku /nová klubovna/
- na rekonstrukci majetku
- a mnoho dalších.
Pokud chcete žádat o dotaci na základě projektu, musíte mít na zřeteli tyto základní náležitosti projektu.
Název projektu - velice stručně nazvaný projekt
Předkladatel projektu - přesná specifikace /okres, středisko, přesná adresa činovníka/
Popis projektu - velice přesně musíte popsat projekt. Zacházejte do největších podrobností a nenechejte nikoho na pochybách.
Vždy musíte volit diplomatické formulace a obraty. Vybírejte pouze jednoznačné formulace. Uvažujte přesně o definici, na
co chcete peníze /tento účel musí být konkretizován velice přesně/
Požadavek - zde vyjádříte své finanční požadavky /opět nutné důvody/
Cíl - zde popíšete cíl, kterého chcete dosáhnout
Doba uplatnění projektu – termín - přesná doba, kdy bude projekt uskutečněn /nelze napsat během roku/
Řízení projektu: Projekt po odstartování musí být řízen, někým koordinován. Tento koordinátor by měl být někdo, kdo
projekt vymýšlel či se na něm velkou částí podílel. Nelze, že by si kdokoliv nezasvěcený vzal tento úkol za svůj. Nad
projektem musí být pečlivý dohled. Projekt v žádné své fázi nesmí odlišovat výrazně od plánu. Projekt musí být proveden tak,
aby veškeré dotace byly spotřebovány. Pokud se tak nestane, tak je jednotka povinna tento přebytek vrátit.
9) Administrativa a dokumentace oddílu, registrace, hlášení táborů.
Oddílová administrativa, registrace
Latinské pořekadlo praví: Litera scripta manet. Co je napsáno, zůstává. Vzpomínky rychle blednou, jsou vytlačovány novými
zážitky, novými zkušenostmi. Nespoléhejte se proto na paměť a zaznamenávejte si všechno podstatné. Časem z vašich zápisků
vznikne neocenitelná vůdcovská encyklopedie. Když své poznatky a pozorování píšete, musíte je přesně formulovat a přitom si
mnohé domyslíte, zhodnotíte. Řiďte se jedním základním pravidlem: zapisovat všechno důležité hned, ještě v tom dni. Nic
neodkládejte na zítřek, zítra budete mít nové neodkladné úkoly a na to, co se stalo včera, nenajdete čas.
Evidence členů – kartotéka
Vůdce má nejdůležitější údaje o všem členech oddílu ve svém zápisníku, který nosí na všechny podniky. Tam však není
všechno, co ho zajímá a co čas od času potřebuje vědět. Proto by měl mít doma vytvořeny osobní karty členů - jakousi
oddílovou matriku. Údaje do ní dostane vůdce hned na začátku, když přijme nováčka do oddílu a nováček donese vyplněnou
přihlášku. Přihlášky má středisko mít předtištěné. Velikost takové karty je asi formát A5.
I/A. Osobní karta
a/ fotografie - je dobré, pokud nováček donese okamžitě s přihláškou dva kusy fotografií. Protože budete potřebovat 1 fotku na
vaši osobní kartu a jednu na skautskou průkazku - legitimaci.
b/ registrační číslo - každému členu střediska musí být přiděleno registrační číslo, dle kterého je zaevidován ve střediskové
registraci. Toto číslo musí být uvedeno na skautské průkazce.
c/ oddílové číslo - dle oddílového čísla mohou být srovnány osobní karty. Jednoduchým způsobem lze číslovat karty členů.
Příklad: číslo bude mít pouze tři znaky a dva za lomítkem. Sestrojíte klíč k přidělování čísel např. xx x/xx - první bude číslo
osobní karty /nevýše dvoumístné/, druhé bude písmeno označující barvu šestky vlčat - Modrá 6, Červená 6, Zelená aj. Za
lomítkem bude uveden rok vstupu nováčka do oddílu. Př.: 25 M/95 - z tohoto čísla poznám, že se jedná o člena vedeného na
osobní kartě 25, že je z Modré šestky a vstoupil v roce 1995.
d/ Vstup do smečky vlčat, roje světlušek atd. - je velice důležité vést přesné údaje o vstupu /případně i o výstupu/ členů. Tato
data musí být uvedena v registraci.
e/ slib - složení slibu je velmi závažným činem v životě každého skautíka, vlčete a dalších. Proto si velice pečlivě znamenejte,
kdy kdo splnil slib. U vlčat a světlušek musíte vést - slib vlčete/světlušky, slib skauta/skautky.
f/ odborky, zkoušky, stupně zdatnosti - v této oblasti jsou veliké nesrovnalosti, které se budou velice těžce odstraňovat. Do
těchto kolonek byste měli vpisovat data, čísla dekretů od odborek, názvy odborek, které ten či onen člen získal. Hlavně
poctivě!
g/ zdravotní stav - celkový zdravotní stav je velice důležitý údaj pro zkušeného vůdce. Jen vůdce zelenáče nezajímá zdravotní
stav. V současné době je velice rozšířeným handicapem alergie, dušnost, epilepsie. Jsou to poruchy, které mohou kdykoliv,
kdekoliv ohrozit život dítěte a vám zavařit velice nepříjemné chvilky. Proto si vždy dobře zjistěte, zda máte v oddíle epileptika,
alergiky či jinak nemocné členy. Nutné je také vědět, zda se do oddílu nepřihlásil někdo, kdo je postižený psychickou
poruchou např. disgrafií, dislexií. Těmto poruchám je třeba věnovat obzvláštní pozornost.
h/ registrace - do této kolonky je nutné zaznamenat zaplacení poplatku registrace a rok, kdy byl člen zaregistrován. Zamezíte
tím různým případným zmatkům při ztrátě nějakého formuláře či chybě v registraci střediska.
Na druhou stranu karty by bylo ještě dobré zaznamenat adresy bydliště rodičů, telefon do zaměstnání, domů. Nedílnou součástí
karty by mělo být samozřejmě i rodné číslo. V dnešní době se na všechny druhy formulářů píší jen registrační čísla. Dnes už
ani nejde o to, kde kdo bydlí, ale jaké má RČ, protože podle toho se dnes pozná již všechno.
II. Oddílový archiv
Oddílový archiv by měl vést každý správný vůdce. Proč? Z historie je nutné čerpat, vyvarovat se opakujících se chyb, zlepšit
to, co se kdysi nepovedlo aj. Do archívu patří vše, co by za normálních okolností šlo do koše. Tzn. veškeré písemnosti patřící
oddílu, osobní karty starých či odešlých členů, staré pohlednice, dopisy, stará bodování, tabulky a přehledy. Z těchto všech
věcí se dá vycházet při vytváření dalšího zajímavého programu.
III. Družinové kroniky
Skautský oddíl bez kroniky je jako obec bez historie. Jak čas plyne, vzpomínky na všechny příhody a události, osoby místa,
kde se děje odehrávaly, blednou a po čase úplně mizí. Jestliže dosud kroniku nevedete, začněte ji psát ještě tento týden.
Opatřete si na ni vhodnou silnou knihu velkého formátu A4. Papír musí být čistý, nelinkovaný. Kroniky prodávané v
papírnictví bývají drahé, pro náš účel málo vhodné. Nakupte raději tenké školní sešity s dobrým papírem, očíslujte je a pak je
postupně zaplňujte texty, ilustracemi a fotografiemi z vaší činnosti. Až budete mít popsaných asi 200 -250 stránek, dejte
kronikové sešity svázat ke knihaři, který mezi ně všije vložky. Kronikový foliant se nebude nadouvat nalepenými obrázky, ale
ani samovolně otvírat. O psaní do kroniky i o grafické ilustrace se stará vždy kronikář. Ten by měl mít dobrý sloh vyprávěcí.
Grafik by měl dokázat zachytit veškeré příhody, které nejsou zachyceny fotoaparátem. Čím pestřejší kroniku si uděláte, tak tím
více vzpomínek uchováte a za nějaký čas si také více zavzpomínáte. Někdy se oddílová kronika může omezit pouze na tzv.
"fotokroniku". Je to kronika, do které nejsou kromě drobných poznámek pod fotografiemi vpisovány žádné texty. Tato kronika
by snad mohla být i jako doplněk obyčejné kroniky oddílové.
IV. Lístková kartotéka
Kartotéka je pro skautského vůdce nejdostupnější a nejúčelnější informační systém. Potřebujeme k ní jen zásobu lístků formátu
A6 - slovníková velikost, lepenkovou krabici a v ní přepážky z tvrdého papíru s nápisy. Vnitřní struktura kartotéky záleží na
našich zájmech. Lístky v ní zpravidla třídíme podle oborů do logických celků. Oddíly jsou věnované programovým oblastem:
Skautské ideály – Příroda – Ekologie – Putování - Tábornická praxe – Zdravověda – Mapa – Hry - Tělocvik v přírodě
–Uzlování – Sebeobrana – Signalizace – Četba - Výtvarné hry - Zpěv a hudba – Služba - Místní znalosti – Tradice - Dějiny
skautingu – Organizace - Různé a mnoho dalších. Každý z těchto oddílů má svoje vnitřní členění, které umožňuje rychlé
vyhledání toho lístku, který potřebujeme. Například oddíl Hry je rozdělen tenčími jinobarevnými přepážkami na Hry v
klubovně, na hřišti, na louce, v terénu, cestou k cíli, ve vodě, na vodě, za pochodu, v noci atd. Při vypisování z časopisů a knih
platí zásada: na jeden lístek jeden informační celek - jediná hra. Neměli bychom spojovat různé věci, ztížilo by to jejich řazení
do kartotéky i rychlé vyhledávání.
V. Pokladnice citátů
Když při četbě narazíte na pozoruhodnou myšlenku, přepište ji na lístek a zařaďte do zvláštního oddílu v kartotéční krabici,
nadepsaného "Citáty". Záznam doplňte jménem autora a pramenu, odkud tento text přebíráte. Časem vznikne sbírka, která
bude užitečná při mravní výchově a výběru denních hesel pro výlety i táborové dny.
VI. Registrace
Registrace je jedním z nejdůležitějších aktů, které se musí každoročně provést v každém středisku. Registrace nám osvětlí
kolik máme členů, jaká je struktura členské základny, dlouhodobým pozorováním zjistíme, jak se vlastně členská základna
mění. Podstatou registrace je řádné vyplnění registračních formulářů. Formuláře dostanete na střediskové radě od tajemníka,
nebo organizačního zpravodaje, od toho, kdo má na starosti registraci. U nich byste určitě našli i podrobné poučení pro
vyplnění formulářů.
Vždy dbejte největší pozornosti při vyplňování takto důležitých listin!
Popis jednotlivých registračních formulářů:
Při registraci je nutné vyplnit:
a/ registrační list oddílu
b/ přihlášku k registraci na rok .. oddílu, smečky, roje, kmene, klubu OS
c/ registrační list člena
VI/A. Registrační list oddílu
Zde je nutné uvést mnoho kódovaných informací. Kódy získá každý vůdce z tabulek, které musí mít k dispozici. Zde
vyplňujete:
- informace o oddílu
- informace o klubovně
- informace o tábořišti oddílu
- počty členů /přesně dle věkových zařazení/
- přepočty příspěvků - zde musíte rozpočítat sumu, kterou odvádíte celkem, sumu, která zůstává středisku a sumu, která
odchází okresu /ORJ/.
- podpisy a data
VI/B. Přihláška k registraci
Prozatím zůstává na starých formulářích, které se jistě do budoucna změní. Podstatně je ale to, že zde registrujete všechny
členy oddílu. Jsou zde informace o vůdci a jeho zástupcích. Dále informace o všech členech, kteří budou registrování u oddílu.
Na zadní straně je poznámka o předání:
Jiří Hrdina ml. 4. 2. 1998 98
Vůdce oddílu ..................... předal(a) dne ................ 19 ..
=6500.-- 98
částku .............. Kč za registraci na rok 19 .. .
Dr. Kouloušek v. r.
Za středisko převzal(a) ....................
Karel Šnobl v. r.
Razítko a podpis vůdce střediska ..................
VI/C. Registrační list člena
Tento list musí vyplnit pouze ti, kterým bylo již 18 let (dospělí). Pokud byli již registrováni po více let, tak je registrace o
mnoho snazší, protože oni dostanou již vyplněný, předtištěný "Registrační list člena" a ten pouze zkontrolují, případně doplní
či opraví chybné a chybějící údaje.
Tento formulář obsahuje:
- osobní údaje - rodné číslo
- jméno, příjmení, titul, přezdívka
- adresa trvalého bydliště včetně PSČ
- telefony - domů, do zaměstnání, fax, modem
- interní sdělení - číslo střediska, okresu
- inf. o oddílu (druh, číslo) - dle číselníku
- funkce v ÚRJ,ORJ,SRJ, oddílu, hostování - dle číselníku
- skautská činnost - vstup - rok
- zkoušky - čekatelská, vůdcovská, LŠ, ILŠ
- jiné kurzy
- osobní znalosti - znalosti, zájmy
- cizí jazyky - dle číselníku
- řidičské oprávnění - možnosti A B C D E T
- druh automobilu k dispozici
- lektorství pro ...
- další kvalifikace ...
- zaměstnání - zaměstnavatel - adresa, PSČ
- profese - dle číselníku
- ostatní - minulé funkce - dle číselníku
- skautská vyznamenání - dle číselníku
- poznámka - ukončení členství - dle číselníku
- podpisy, data
Každá registrace musí být doplněna o údaje o středisku, okresu. To jsou čísla okresů a středisek - př.: okres Olomouc - 705,
středisko Kalich - 06, dohromady - 705.06 . Každá registrace musí být odevzdána v řádném termínu. Proto si ji nikdy
nenechávejte na poslední chvíli! Věnujte zvýšenou pozornost vyplňování údajů, které jsou zadány kódově. Tyto musíte
vyhledat v číselnících. Při jejich hledání mějte trpělivost!
VII. Hlášenky táborů
Hlášenky táborů vydávají vůdcové středisek. Proto u nich žádejte o vydání hlášenky. Tu vypište dle předtištěných požadavků.
Pozor na termín odevzdání hlášenek táborů!
10) Právní odpovědnost vůdce oddílu, jeho zástupců a rádců.
Trestně právní odpovědnost
Každý je odpověden za svoje chování před zákonem. Tak tomu je i v Junáku. I na vůdce a rádce a ostatní činovníky platí
trestní zákon. Nyní následuje citace přímo z Trestního zákona, aby si každý mohl přečíst, jak na některé delikty nahlíží trestní
zákon.
I. Výňatek několika paragrafů z Trestního zákona č. 140/1961 Sb. ve smyslu novelizací a pozdějších změn v zákoně.
§ 1 Účel zákona
Účelem trestního zákona je chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení České republiky, práva a oprávněné zájmy fyzických a
právnických osob.
§ 3 Trestný čin
a/ Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně
b/ čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu.
§ 4 Zavinění
Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a/ chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit chráněný zájem tímto zákonem
b/ věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
§ 5 Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a/ věděl, že může způsobem uvedeným v tomto zákoně porušit nebo ohrozit chráněný zájem tímto zákonem, ale bez
přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b/ nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým
osobním poměrům vědět mohl a měl.
§ 11 Věk
Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.
§ 14 Krajní nouze
Čin, jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem.
Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je
zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.
§ 74 Zvláštní ustanovení o stíhání mladistvých
Při trestání osoby, která v době spáchání trestného činu dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku
/mladistvý/, přihlédne soud k zvláštní péči, kterou společnost věnuje mládeži.
§ 75 Trestní odpovědnost
Čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně, není trestným činem,jestliže je spáchán mladistvým a stupeň jeho
nebezpečnosti pro společnost je malý.
§ 207 Neposkytnutí pomoci
a/ Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může
učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
b/ Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, až je podle
povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem
činnosti.
§ 208
Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na
zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta
nebo zákazem činnosti.
§ 221 Ublížení na zdraví
a/ Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
b/ Odnětím svobody až na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
§ 223
Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení
a nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
§ 224
a/ Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo
zákazem činnosti.
b/ Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v
odstavci 1 proto, že porušit důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, funkce, postavení.
c/ Kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob proto, že hrubě porušil předpisy o bezpečnosti práce
nebo dopravy anebo hygienické předpisy, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.
Výklad:
Osoby od patnácti let do osmnácti let nazývá trestní zákon "mladistvými" a trestně právní odpovědnost těchto mladistvých je
"snížená". To se projevuje např. zejména v tom, že trestní sazba se u mladistvých snižuje na polovinu a její horní hranice je /s
nepatrnou výjimkou/ pět let, některé tresty nelze mladistvým vůbec uložit apod. V žádném případě to však neznamená, že se
mladistvý může dopustit jen některých trestných činů nebo že odpovídá jen za sebe. Neplnoletý rádce starší patnácti let je,
resp. může být, trestně odpovědný za všechny trestné činy, které náš trestní zákon zná, tedy i za trestný čin ublížení na zdraví
jinému z nedbalosti podle § 223 a 224 tr. zákona - to je asi ten trestný čin, kterého se bojí každý vůdce - "že se dětem něco
stane na nějaké výpravě či oddílové , družinové akci". To tedy znamená, že i rádce - mladistvý - odpovídá podle trestního
zákona za své mladší brášky nebo sestřičky na družinové výpravě či schůzce, kterou vede a na které není nikdo dospělý.
Protože však - jak bylo poznamenáno výše - jeho trestní odpovědnost je snížená, bude společně s ním odpovídat vůdce nebo
jiný dospělý činovník, který tuto akci dovolil. Míra odpovědnosti každého z nich bude dána mírou zavinění a bude v každém
případě jiná. Může se stát i to, že na oddílové akci bude současně dospělý činovník a rádce, a dojde k nějakému úrazu a trestní
odpovědnost ponesou společně opět jak dospělý činovník tak rádce - opět záleží na konkrétním případu. Dokonce může nastat i
taková situace, že trestní odpovědnost bude pouze na patnáctiletém rádci a vůdce z toho bude "venku" - to tehdy, udělá-li si
např. družina s takovýmto rádcem výpravu načerno, bez vědomí vůdce oddílu nebo jiného dospělého činovníka a něco se
stane.
Neznalost zákona neomlouvá!
II. Otázky a odpovědi na trestní právo
Jaké jsou předpoklady vzniku trestní odpovědnosti?
Prvním předpokladem je věk alespoň patnácti let, jak již bylo řečeno. Druhým předpokladem je pachatelova příčetnost, to
znamená, že uměl v daném okamžiku rozeznat následky svého jednání a dovedl své jednání ovládnout. Ke vzniku trestní
odpovědnosti je dále nutné porušení určité právní povinnosti stanovené právním předpisem - např. předpisy hygienickými,
dopravními, o bezpečnosti práce aj. - způsobením určitého následku, např. škody na majetku, újmy na zdraví aj., a vztah
příčinné souvislosti mezi tímto porušením právní povinnosti a škodlivým následkem. Nezbytným předpokladem je i zavinění,
které může být ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Nás jako skautské vůdce zajímá především zavinění nedbalostí.
Kdo může být trestně odpovědný při práci s dětmi?
Víme,již, že trestní odpovědnost začíná od patnácti let (a možná bude snížena na čtrnáctý rok věku). K posouzení odpovědnosti
konkrétní osoby je třeba vždy vycházet z okolností daného případu, avšak obecně lze říci, že dojde-li při naší práci k jednání,
které je v rozporu s trestním zákonem, může být za ně trestně odpovědný jak vůdce oddílu, tak i jeho zástupci a rádci, pokud
jsou starší patnácti let. Pachatelem trestného činu je totiž vždy ten, kdo trestný čin spáchal. Neplatí tedy pravidlo, že "za
všechno může vůdce" - trestně odpovědných může být i více osob současně, např. vůdce společně s šestnáctiletým rádcem.
Čím je trestní odpovědnost dána?
Zde si musíme uvědomit jednu důležitou věc. Za výchovu dětí a za jejich jednání jsou odpovědni jejich zákonní zástupci, což
jsou zpravidla rodiče. V okamžiku, kdy rodiče přihlásí dítě do oddílu, přebírá tuto odpovědnost na oddílových akcích vůdce,
případně další osoby, a to proto, že rodiče nám tímto okamžikem svěřují dítě do naší výchovy a zároveň berou na vědomí, že
bude dítě podléhat pokynům těchto osob. Zjednodušeně lze říci, že trestní odpovědnost vůdce vzniká od té chvíle, kdy dítě
překročí práv klubovny nebo přijde na sraz k oddílovému či družinovému výletu.
Může být vůdce, případně i jeho zástupci, trestně odpovědný i za výchovu dětí a mládeže?
Ano, může. Závažné nedostatky ve výchovné práci s mládeží mohou být v rozporu nejen se skautskými zákony a činovnickým
slibem, ale také s Trestním zákonem. Trestní zákon na tyto případy pamatuje nejméně dvěma trestnými činy: ohrožování
mravní výchovy mládeže (§ 217), kterého se dopustí ten, kdo vydá (ať úmyslně, či z nedbalosti) osobu mladší osmnácti let
nebezpečí zpustnutí, tím, že jí umožní vést zahálčivý život nebo nemravný život, nebo ji k takovému životu svádí, dále pak
podávání alkoholických nápojů mládeži (§ 218), kterého se dopouští ten, kdo soustavně nebo ve větší míře podá alkoholické
nápoje osobám mladším osmnácti let. V úvahu přichází i trestný čin týrání svěřené soby (§ 215), kterého se dopustí ten, kdo
týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově.
Může vůdce nebo rádce odpovídat i za to, když například místo družinovky nebo výpravy pobíhá dítě po městě a něco
se mu stane?
Vůdce ani rádce nemohou být trestně odpovědní za to , co nezavinili, takže trestní odpovědnost v tomto případě nepřichází v
úvahu. Jestliže se však dítěti něco stane, bude vůdce a rádce první, koho policie bude bombardovat dotazy. Proto
doporučujeme, aby vůdce neomluvené absence ohlásil rodičům.
Odpovídá vůdce i zato, když se dítěti něco stane například cestou z domova na družinovku nebo na zpáteční cestě?
Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Záleží totiž na tom, zda rodiče souhlasili s tím, že se dítě bude vracet z
oddílových akcí samo, nebo zda se zavázali, že si pro dítě budou vždy chodit. Protože i zde vůdce bude vždy první, koho se
bude policie dotazovat, je vhodné, aby si rodiče současně s přihlášením dítěte do oddílu podepsali, že souhlasí s tím, aby se
dítě vracelo z oddílových akcí samo.
Jak je to s odpovědností vůdce na táboře?
Platí v podstatě to, co jsme řekli již dříve. Vzhledem k rozmanitosti táborového života, je tam trestní odpovědnosti mnohem
víc. Proto by měl mít vůdce vedle kvalifikovaného hospodáře, který odpovídá za ekonomické záležitosti, a kvalifikovaného
zdravotníka, zodpovědného za zdravotnictví.
Jak může být trestně odpovědný hospodář tábora?
Hospodář může být trestně odpovědný za zpronevěru (§ 248), která spočívá v tom, že si přisvojí peníze, inventář nebo jiné
hodnoty, které mu byly svěřeny (nezaměňuj za pokladní schodek). Podmínkou této odpovědnosti je, že si hospodář tyto věci
osvojí úmyslně, tzn. že nemůže jít o pouhou ztrátu peněz z nedbalosti. Minimální výše způsobené škody pro vznik trestní
odpovědnosti je 2000.-- Kč.
Za co může být trestně odpovědný zdravotník tábora?
Jestliže poskytne špatně zdravotnickou pomoc a způsobí tak někomu újmu na zdraví (§ 223 a 224). Pokud zdravotník není
přímo lékařem, nesmí např. stanovovat diagnózu nemocí a určovat způsob léčby. V těchto případech by se měl zdravotník
omezit na poskytnutí první pomoci a pak se obrátit na lékaře, na nějž tímto okamžikem přechází odpovědnost.
11) Nejdůležitější právní předpisy, které se týkají činnosti oddílu.
Vyhláška o zotavovacích akcích je uvedena v kapitole zdravověda. Zásady bezpečnosti práce v kapitole táboření. Dále se nás
týkají pravidla silničního provozu, musíme se řídit přepravními řády ČD a ČSAD. Při naší činnosti v přírodě se nás nejvíce
týká lesní zákon, jehož výtah zde uvádíme.
Lesní zákon
Zákon 289/1995 Sb. ze dne 3.11. 1995
o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (LESNÍ ZÁKON)
výběr důležitých ustanovení LZ pro činnost ve skautské organizaci)
Úvodní ustanovení
§1
Účel zákona
Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství,
tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného
hospodaření v něm.
§6
Kategorie lesů
Lesy se člení podle převažujících funkcí do tří kategorií, a to na lesy ochranné, lesy zvláštního určení a lesy hospodářské.
§7
Lesy ochranné
(1)Do kategorie lesů ochranných se zařazují
a) lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (sutě kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky,
rašeliniště, odvaly a výsypky, apod.)
b) vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy a lesy na exponovaných hřebenech
c) lesy v klečovém lesním vegetačním stupni
(2)O zařazení do kategorie lesů ochranných rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního
podnětu
§8
Lesy zvláštního určení
(1) Lesy zvláštního určení jsou lesy, které nejsou ochrannými a nacházejí se
a) v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně
b) v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod
c) na území národních parků a národních přírodních rezervací
(2) Do kategorie lesů zvláštního určení lze dále zařadit lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí
či jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním
Jde o lesy
a) v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách
b) lázeňské
c) příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí
d) sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce
e) se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou
f) potřebné pro zachování biologické různorodosti
g) v uznaných oborách a samostatných bažantnicích
h) v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření
(3) O zařazení lesů do kategorie lesů zvláštního určení podle odstavce 2 rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka
lesa nebo z vlastního podnětu
§9
Lesy hospodářské
Lesy hospodářské jsou lesy, které nejsou zařazeny v kategorii lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení
Zachování lesů
§ 11
Základní povinnosti
(1) Každý si musí počínat tak, aby nedocházelo k ohrožování, nebo poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužící
hospodaření v lese
(4) Nikdo nesmí bez povolení užít lesní pozemky k jiným účelům, pokud tento zákon nestanoví jinak
Obecné užívání lesů
§ 19
Užívání lesů
(1) Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící
klest. Přitom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho
zaměstnanců.
(3) Na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu může orgán státní správy lesů z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu
zdraví a bezpečnosti občanů rozhodnout o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, nejvýše však na dobu tří měsíců.
Totéž lze stanovit obecně závaznou vyhláškou okresního úřadu. Stanovenou dobu lze stejným způsobem prodloužit nejvýše o
tři měsíce. Zákazy vstupu do lesa nebo jiná omezení užívání lesa stanovená zvláštními předpisy anebo podle nich vyhlášená
zůstávají nedotčena. Vstup do lesů, které jsou nezbytné pro potřeby obrany státu (dále jen " vojenské lesy") se řídí zvláštními
předpisy.
§ 20
Zákaz některých činností v lesích
(1) V lesích je zakázáno
a) rušit klid a ticho
b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty
c) vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin
d) těžit stromy a keře nebo je poškozovat
e) sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmel
f) sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les
g) jezdit a stát s motorovými vozidly
h) vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu
i) vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví
j) mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních
k) kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa
l) odhazovat hořící nebo doutnající předměty
m) narušovat vodní režim a hrabat stelivo
n) pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty
o) znečišťovat les odpady a odpadky
(2) Rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně je zakázáno také do vzdálenosti 50 m od okraje lesa
(3) Zákazy uvedené v odstavci 1 a 2 se nevztahují na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v lese; zákazy uvedené v
odstavci 1 písmeno l) až o) se vztahují i na vlastníka lesa , nájemce lesa nebo toho, kdo užívá les z jiného právního důvodu
(4) Vlastník lesa může povolit výjimku ze zákazů uvedených v odstavci 1 písm. a) až k). Pokud by touto výjimkou byla
porušena práva jiných vlastníků lesů, rozhodne na návrh vlastníka lesa orgán státní správy lesů.
(5) Organizované nebo hromadné sportovní akce v lese lze konat na základě oznámení orgánu státní správy lesů. V oznámení,
které musí být předloženo nejméně třicet dnů před dnem konání této akce, pořadatel uvede místo a termín konání této akce,
předpokládaný počet účastníků, způsob zajištění a souhlas vlastníka lesa. Orgán státní správy lesů může do 15 dnů ode dne
doručení oznámení stanovit doplňující podmínky. Ustanovení odst. 1 písm. g) a j) a odst. 4 nejsou dotčena.
(6) Zákaz jezdit a stát v lese s motorovými vozidly neplatí pro zaměstnance orgánu státní správy lesů v obvodu jejich
působnosti při výkonu činnosti podle tohoto zákona a pro osoby, které vykonávají činnosti povolené zvláštními předpisy.
(7) Zákazy uvedené v odstavci 1 pod písmeny a) a g) se nevztahují na výkon práva myslivosti podle zvláštních předpisů.
§ 53
Přestupky
(1) přestupku se dopustí ten, kdo v rámci obecného užívání lesa v lese:
a) ruší klid a ticho
b) hrabe stelivo
c) vyzvedává semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin
d) bez povolení sbírá semena lesních dřevin, jmelí a ochmel
e) sbírá lesní plody způsobem poškozující les
f) táboří mimo vyhrazená místa
g) bez povolení poruší zákaz vjezdu a stání motorovým vozidlem
h) vstoupí do oplocených nebo zákazem vstupu označených míst
i) vstoupí do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví
j) jezdí mimo cesty a vyznačené trasy na kole, na koni, na lyžích a na saních
k) pase nebo prohání dobytek nebo umožňuje výběh hospodářským zvířatům do lesních porostů
l) naruší půdní kryt nebo vodní režim nepovolenou těžbou hlíny, písku nebo kamene
m) bez povolení, popřípadě bez ohlášení provádí terénní úpravy nebo jiné stavby (např. chodníky, oplocení), pokud nejde o
přestupek podle zvláštních předpisů
n) těží nebo poškozuje stromy a keře lesních dřevin
o) do vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa rozdělává nebo udržuje otevřené ohně nebo odhazuje hořící nebo doutnající
předměty
p) koná bez souhlasu orgánu státní správy lesů organizované nebo hromadné sportovní akce
r) odhazuje odpady nebo odpadky
s) kouří
(2) za přestupek podle odstavce a) až k) může uložit orgán státní správy lesů pokutu až do výše 5 000 Kč. Za přestupek podle
odstavce 1 písmeno l) až s) může uložit orgán státní správy lesů pokutu až do výše 15 000 Kč
(3) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a o jejich projednávání obecné předpisy.
Výklad:
Od 1. ledna 1996 platí nový lesní zákon. Dovoluje nám vstupovat do všech lesů, které nejsou oplocené, tedy i do lesů
soukromých. Tabulky s nápisem "soukromý les - vstup zakázán!" jsou neplatné, protiprávní. Omezení vstupu do lesa může
schválit jen okresní úřad, a to jen dočasně z důvodu ochrany lesa nebo bezpečnosti občanů. Tímto zákonem však nejsou
zrušeny zákazy a omezení vyplývající z jiných zákonů - zvláštní výjimku tvoří chráněné krajinné oblasti a vojenské prostory.
Oplocené mohou být jen obory, lesní školky, apod. Oplocení, přes které vedou schůdky, bylo zřízeno na ochranu před zvěří,
lidé tudy mohou chodit. Každý smí sbírat lesní plodiny pro vlastní potřebu a klestí, které leží na zemi. V lesích je zakázáno
rušení klidu, táboření. Otevřený oheň smí být rozdělán nejblíže 50 m od kraje lesa. Kácení stromů je povoleno jen se
souhlasem vlastníka. Zakázány jsou i všechny terénní úpravy a stavby. Na kole, na lyžích a se saněmi smíte v lese jezdit jen po
cestách a vyhrazených trasách. Tam, kde je značka "zákaz vjezdu", nesmějí ani cyklisté. Na dodržování zákona a pořádku
dohlíží "lesní stráž". Tento člověk má mít služební průkaz a odznak, jedině pak smí návštěvníky legitimovat, případně uložit
pokutu. Za přestupky se dávají pokuty, někdy značně vysoké. Při nedovoleném táboření, vstupu do obory, jízdě na kole mimo
povolené cesty, můžete dostat pokutu až do výše 5 000 Kč. Za neohlášenou hromadnou akci a do 15 000 Kč. Stejně vysoká
pokuta nám může být uložena i za nepovolené terénní úpravy nebo stavby v lese.
Pokutování
Pokuty za přestupky mohou ukládat pouze orgány a osoby, které jsou k tomu pověřené - nejčastěji orgány obce, okresní úřady,
policie, orgány ochrany přírody apod. Kdo na nás požaduje pokutu, musí prokázat, že zastupuje ten či onen orgán a je
oprávněn ukládat blokové pokuty, tj. přímo na místě. Odmítne-li se tato osoba legitimovat, nemusíme pokutu zaplatit. Výše
blokové pokuty je zpravidla omezena částkou 500 Kč. O jejím zaplacení je pověřená osoba povinna vydat pokutové bloky v
odpovídající hodnotě, opatřené razítkem příslušného státního orgánu. Máte-li pocit, že jste žádný právní předpis neporušili,
můžete zaplacení blokové pokuty vždy odmítnout. V tomto případě proběhne pak normální správní řízení, většinou na
obecním nebo okresním úřadě, které skončí písemným rozhodnutím o vaší vině a případné sankci. Pokuta uložená ve správním
řízení může být vyšší nebo bloková, ale na rozdíl od blokového řízení se můžete odvolat k nadřízenému orgánu.
Osobám mladším patnácti let pokutu uložit nelze, ale může být potrestán vůdce nebo jeho zástupce, který jim jednání v
rozporu se zákonem nebo předpisy dovolil.
12) Mimořádné a pojistné události.
Pojištění členů Junáka
Citace z Pojistné smlouvy číslo 000-0048-083 o pojištění členů občanských sdružení dětí a mládeže pro případ úrazu.
Článek 2 - účastníci smlouvy
Účastníky smlouvy jsou:
a/ Hasičská vzájemná pojišťovna a. s., sídlo v Praze 2, Blanická 13, PSČ 120 00, IČO 46973451 (dále jen "pojišťovna")
b/ Seskupení dětských a mládežnických organizací (jejímž členem je i Junáka), zastoupené PhDr. Václavem Vlčkem se sídlem
v Praze 2, Žitná 12, PSČ 129 05, IČO 47611103 (dále jen "pojistník")
Článek 3 - předmět a rozsah pojištění
Touto smlouvou je pojištěn pro případ úrazu život nebo zdraví pojištěného proti těmto pojištěným rizikům:
- smrt úrazem,
- trvalé následky úrazu,
- doba nezbytného léčení následků úrazu,
- čas pracovní neschopnosti za dobu léčení následků úrazu.
Článek 4 - oprávněná osoba
V případě smrti úrazem nabývají práva na plnění tyto oprávněné osoby:
- manžel pojištěného. Není-li ho,
- děti pojištěného rovným dílem. Není-li jich,
- rodiče pojištěného rovným dílem. Není-li jich,
- osoby, které žily s pojištěným, po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí, ve společné domácnosti a o společnou
domácnost pečovaly, nebo byly svou výživou odkázány na pojistného. Není-li těchto,
- dědici pojištěného.
Článek 5 - pojistná událost
Pojistná událost je nahodilá událost, ze které vzniká povinnost pojišťovny plnit, pokud jsou splněny všechny podmínky
dohodnuté v této smlouvě a zákonem stanovené předpoklady.
Článek 6 - pojistná částka denní odškodné
nastane-li pojistná událost, je pojišťovna povinna plnit v tomto rozsahu:
a/ pro riziko smrti úrazem 60.000.-- Kč,
b/ pro riziko trvalých následků úrazu 120.000.-- Kč,
c/ pro děti a mládež do 18 let pro riziko doby nezbytného léčení následků úrazu 40.000.-- Kč,
d/ pro osoby starší 18 let denní odškodné za dobu léčení následků úrazu ve výši 150.-- Kč/den.
Článek 9 - pojištěný
Pojištěni jsou všichni řádní členové občanských sdružení dětí a mládeže včetně dětí, které se organizovanou činností připravují
na vstup do sdružení, uvedených v příloze 1)
Dále jsou pojištěny i jiné osoby - aktivní účastníci akcí, které vyhlašují organizace samostatně nebo ve spolupráci s jinými
organizacemi nebo institucemi. Za aktivní účastníky se též považují osoby, které doprovázejí účastníky akcí, jako jsou
například funkcionáři, organizátoři a vedoucí oddílů.
Článek 10 - pojištěná činnost
1) pojištění se vztahuje na úrazy, ke kterým dojde při dále uvedené dobrovolné činnosti vyplývající ze statutu organizace,
přičemž cílem této činnosti není dosažení zisku a je organizovanou některou z organizací, nebo její složkou.
2) Pojišťovna je povinna plnit za tělesné poškození nebo smrt pojištěného, ke kterým dojde následkem úrazu.
a/ při přípravě a výkonu tělovýchovné nebo sportovní činnosti,
b/ při hromadných turistických nebo rekreačních akcích v tuzemsku,
c/ při aktivní účasti na přípravě, pořádání a likvidaci kulturních nebo jiných doprovodných akcích ve funkci dobrovolných
pracovníků nebo účinkujících,
d/ při krátkodobých pracovních brigádách,
e/ při akcích a schůzkách organizovaných jednotek, klubech mládeže,
f/ při společných cestách pořádaných organizací z místa působení organizace do obdobného místa a zpět,
g/ při výkonu funkce funkcionářů organizací, vedoucích kolektivů mládeže, instruktorů, cvičitelů, průvodců, rozhodčích
apod.,
h/ pojištění s e vztahuje též na úrazy účastníků hospodářské činnosti
3) Pojišťovna není povinna plnit, jestliže k úrazu došlo sice při činnostech uvedených v předcházejících odstavcích tohoto
článku, avšak tato činnost byla prováděna bez dozoru odpovědné osoby, případně bez výslovného povolení nebo bez zásadních
pokynů odpovědné osoby.
Článek 15 - hlášení pojistných událostí
1) Pojistnou událost za pojištěného oznámí pojišťovně příslušná organizace nebo její složky v níž je člen veden.
2) Pojistná událost se oznámí na tiskopisu Hasičské vzájemné pojišťovny a. s. s názvem "Hlášení pojistné události", viz
příloha. Na němž příslušná organizace potvrdí, že dotyčný byl v době úrazu jejím členem, že k úrazu došlo při činnosti
uvedené v Hlášení pojistné události, že šlo o činnost, na kterou se vztahuje pojištění podle této smlouvy. Jde-li o úraz
pojištěného aktivního účastníka pojištěné činnosti, který není členem organizací, nutno uvést, že jde o účastníka akce té které
organizace. Tiskopisy musí být řádné a pravdivě vyplněny a opatřeny razítkem příslušné složky a podpisem dvou odpovědných
funkcionářů, s uvedením adresy a čísla OP. Bez předložení těchto dokladů pojišťovna žádný úraz člena organizace neprojedná
a neposkytne z něho plnění.
Výklad: Řádně registrovaný člen Junáka je pojištěn na základě výše uvedené smlouvy. Tato pojistná smlouva se uzavírá na
každý kalendářní rok a vztahuje se pouze na škodu na zdraví, tj. úraz nebo smrt následkem úrazu. Podmínkou plnění této
smlouvy je, aby k úrazu došlo při činnosti pořádané Junákem. Musí tedy jít o družinovku, výpravu nebo skautský tábor apod.
Středisko, kde je postižený registrován potvrzuje, že šlo skutečně o akci pořádanou Junákem. Rozhoduje to, zda tato akce byla
zahrnuta v plánu oddílu, střediska nebo příslušné střediskové rady. Pozor na jednu věc! Pojišťovna není povinna plnit smlouvu,
jestliže k úrazu došlo při činnosti, kde nebyl zabezpečen dozor odpovědné osoby, tj. vůdce, jeho zástupce, alespoň patnáctiletý
rádce, nebo pokud šlo o činnost, která nebyla odpovědnou osobou povolena nebo která by byla prováděna bez souhlasu
příslušné osoby. V takovém případě by postižený mohl - za splnění dalších zákonných předpokladů - požadovat náhradu
škody. Hlášenku úrazu by měl mít u sebe každý vůdce. Pojistná smlouva se vztahuje na registrované členy, jak už bylo řečeno.
Tj. na ty, kteří se zaregistrovali na formuláři u příslušné okresní rady a zaplatili registrační příspěvek. V něm je zahrnuto
pojistné. Registrace se provádí vždy začátkem kalendářního roku, v červnu je I. doregistrace a v září II. doregistrace. Vůdce
musí registrovat každého člena svého oddílu! Kromě registrovaných členů se pojistná smlouva vztahuje i na jiné soby, které
nám pomáhaly skautskou akci zabezpečit, tj. např. rodiče, kteří utrpěli úraz při stavbě tábora, jiné osoby, které zajišťovaly
dozor atd.
13) Deklarace práv dítěte a Úmluva o právech dítěte
Deklarace práv dítěte
Deklarace práv dítěte je právní listina, která byla schválena dne 30. září 1990 v New Yorku. Byla podepsána všemi státy, které
měly zájem o dodržování dětských práv na světě. Parafována nebyla jen státy UN či OSN, ale také státy ostatními. Naší
republikou také.
Výtah z některých nejdůležitějších článků úmluvy:
- v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a pohody
- dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením a po
něm /prenatální období - potraty/
- pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let
- státy se zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená touto smlouvou každému dítěti, nacházejícímu se pod jejich
jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení,
národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku, tělesné nebo duševní nezpůsobilosti
- zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí
- státy se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho
- státy uznávají, že každé dítě má přirozené právo na život
- každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, státní příslušnost, a pokud je to možné znát
své rodiče a právo na jejich péči
- státy zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního
rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte
- státy uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči,
ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte
- státy musí činit opatření k potírání nezákonného přemisťování dětí do zahraničí a jejich navracení zpět
- zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech
záležitostech
- poskytují možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení
- dítě má právo na svobodu projevu
- dítě má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství
- žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromí a soukromého života, rodiny, domova nebo
korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst
- oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte
- státy přijmou opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, včetně
sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním
- státy uznávají a povolují systém osvojení, v první řadě berou do úvahy zájem dítěte
- duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost
státy činí opatření:
a/ ke snižování kojenecké a dětské úmrtnosti
b/ k nezbytné lékařské pomoci
c/ k potírání nemocí a podvýživy
d/ k poskytnutí odpovídající péče matkám před i po porodu
- uznávají právo každého dítěte na výhody sociálního zabezpečení včetně sociálního pojištění
- rodiče nebo jiné osoby, které se o dítě starají, nesou v rámci svých schopností a finančních možností základní odpovědnost za
zabezpečení životních podmínek nezbytných pro rozvoj dítěte
- státy zabezpečí pro všechny děti bezplatné a povinné základní vzdělání, podněcují rozvoj různých forem středního vzdělání
- kázeň ve škole musí být zabezpečována a zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte a v souladu s touto
úmluvou
- výchova dítěte má směřovat:
a/ rozvoji osobnosti dítěte, nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu
b/ výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte
c/ k porozumění, míry, snášenlivosti, rovnosti pohlaví a přátelství
- státy uznávají právo dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, pro něho
nebezpečné
- státy stanoví nejnižší věkovou hranici pro vstup do zaměstnání
- státy přijímají všechna nezbytná opatření k ochraně dětí před nezákonným užíváním narkotických látek
- státy se zavazují chránit dítě před všemi formami sexuálního zneužívání, donucování a vykořisťování, k nezákonné sexuální
činnosti, před využíváním dětí v pornografii za účelem finančního obohacení
- státy přijímají všechna nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k zabránění únosů dětí, prodávání dětí a
obchodování s nimi za jakýmkoli účelem a v jakékoli podobě
- aby dítě nebylo podrobeno mučení, nelidskému ponižujícímu zacházení nebo trestání
2.7 Hospodaření
1) Hospodaření střediska, majetek, právní subjektivita.
Střediska jako nižší organizační jednotky jsou povinny vést evidenci o svém hospodaření tzv. účetnictví. JUNÁK jako
občanské sdružení je neziskovou organizací a tudíž se na něj vztahují zákony jako na každou právnickou osobu. Každá
právnická osoba musí vést účetnictví. Neziskové organizace se řídí příslušnými zákony, které upravují činnost a fungování
neziskových organizací. Jako nevýrobní nezisková organizace jsme povinni vést "jednoduché účetnictví", ale zaměřené na
neziskové organizace. Jednoduché účetnictví upravuje zákon č. 563/1991 Sb..
Každé středisko má právo, aby mu jeho účetnictví vedla jiná osoba. Tím se zbavuje nepříjemné papírové práce, ale nezbavuje
se tím v žádném případě odpovědnosti. Za případné pochybení účetní nese přímou odpovědnost právní subjekt.
Náležitosti vedení jednoduchého účetnictví jsou podrobně popsány v zákoně o účetnictví v § 1.4.9 a další.
JUNÁK je dle zákona č. 586/1992 Sb. /Zákon o daních z příjmu/ a zákona č. 40/1964 Sb. /Občanský zákoník/ právnickou
osobou. Ve stanovách je přitom dána možnost vytvářet střediska s právní subjektivitou. Tato právní subjektivita je odvozena
od právní subjektivity organizace jako celku. Jedná se tedy o delegovanou právní subjektivitu.
Základní článek občanského sdružení (středisko) tedy není právnickou osobou, neboť není samostatně zaregistrován u
Ministerstva vnitra ČR.
Středisko jako právní subjekt vlastní majetek. Majetkem jsou chápány všechny druhy věcí, které byly nabyty úplatným či
neúplatným převodem vlastnických práv od převádějícího k nabyvateli.
Majetek lze rozdělit na:
- investiční majetek - majetek hmotný
- majetek nehmotný
- oběžný majetek - zásoby
- pohledávky
- peníze v pokladně či na BU
- nedokončená výroba, polotovary,
- výrobky, zboží
Investiční majetek je definován jako majetek, jehož doba užívání je delší než 1 rok a jeho vstupní cena je vyšší než 40.000.-Kč. Investiční majetek je ve výrobním procesu pouze opotřebováván. – KIS. Oběžný majetek je definován jako majetek, jehož
doba užívání je kratší než 1 rok a jeho vstupní cena je nižší než 40.000.-- Kč. Oběžný majetek je ve výrobním procesu
spotřebováván a stává se podstatou výrobku /finálním produktem/. – KOS. Další podrobnosti viz kapitola 4.
Právní subjektivita
Právní subjektivita je způsobilost vystupovat v právním jednání, činit právní úkony, vystupovat v řízení před soudem apod. Za
právnickou osobu mohou právní úkony činit tzv. statutární orgány, což jsou osoby k tomu oprávněny zřizovací listinou.
Statutárním orgánem Junáka je jeho starosta/ka.
Statutárním orgánem okresu je předseda okresní rady.
Statutárním orgánem střediska je vůdce střediska.
2) Hospodářské předpisy Junáka.
Hospodaření Junáka musí být v souladu se zákonem o hospodaření neziskových organizací a účetnictví musí být vedeno
v souladu se zákonem o účetnictví. Základním předpisem je Hospodářský řád Junáka, dále některé směrnice hospodářského
odboru a Revizní řád. Obsah Hospodářského řádu si stručně popíšeme.
V úvodu se říká že, základním smyslem hospodaření všech složek Junáka – svazu skautů a skautek ČR, je zabezpečení jeho
výchovných cílů. Hospodaření nesmí být v rozporu s etickými zásadami hnutí.
V bodě dvě jsou definovány jednotlivé pojmy jako:
1) Právní subjektivita je způsobilost být subjektem právního vztahu a být způsobilý k právním úkonům.
2) Statutární orgán jsou osoby, které jsou oprávněny Stanovami nebo vnitřními předpisy Junáka činit veškeré právní úkony
za Junáka nebo jeho organizační jednotky.
3) Daňový subjekt je poplatníkem nebo plátcem ve smyslu zákona o správě daní a poplatků, případně dle speciálních
daňových zákonů. Ve smyslu zákona je daňovým subjektem organizace Junák a ve smyslu Pokynu D-92 vydaném MF ČR
a uveřejněným ve FZ 10/94 i jeho organizační jednotky.
4) Organizační jednotky jsou definovány organizačním řádem Junáka.
5) Dispozičním právem v tomto řádu je myšleno nakládání s finančními prostředky a rozhodování o jejich použití v rámci
rozpočtu.
V bodě tři jsou základní ustanovení že, všechny organizační složky Junáka jsou povinny finanční prostředky vynakládat
s maximální účelností a hospodárností a usilovat o zabezpečení své činnosti z vlastních zdrojů, že základním ekonomickým
nástrojem hospodaření je roční rozpočet, který sestavují všechny organizační jednotky, že organizace Junák je občanské
sdružení a právní subjektivita Junáka jako celku vznikla registrací u MV a organizační jednotky mají právní subjektivitu
delegovanou, a to v rozsahu daném Stanovami a vnitřními předpisy Junáka, že organizační jednotky, na které byla delegována
právní subjektivita vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou plnou právní odpovědnost z těchto vztahů
vyplývajících, že Junák vždy odpovídá za závazky nižších složek, že nižší jednotky naopak neodpovídají za závazky Junáka
jako celku, že za hospodaření nižších jednotek odpovídá jejich vedoucí, jak je to s daní, že při změně ve vedení jednotky se
provádí inventura s protokolem o převzetí majetku atd., jak se vede účetnictví.
V bodě čtyři se mluví o vlastním jmění tzn. Hmotný investiční majetek, nehmotný investiční majetek, zásoby, pohledávky,
peněžní prostředky a ceniny a finanční majetek. Mluví se tu o zdrojích majetku, co tvoří vlastní jmění organizační jednotky, o
evidenci majetky a povinnostmi s tím spojenými.
Bod pět projednává zrušení organizační jednotky, způsob vyrovnání pohledávek a závazků a naložení s majetkem zrušené
jednotky.
Bod šest se zabývá členskými příspěvky, kdo stanoví výši a způsob vybírání.
Sedmý oddíl pojednává o vlastním hospodaření Junáka, o náplni činnosti hospodářského zpravodaje Junáka, o hospodaření
ÚRJ, kdo je za něj odpovědný , (starosta), a o hospodaření ostatních organizačních jednotek Junáka.
Bod osmý se věnuje kontrolám hospodaření, revizním komisím, náplni jejich práce, způsobu provádění revizí a nakládáním
s výsledky.
Bod devět předepisuje hospodaření na jednotlivých akcích, LK, LŠ, seminářích, školeních apod. Rozlišuje malé akce a velké
nad 10 000,- a delší než 6 dnů, kdo za ně zodpovídá, kdo schvaluje rozpočet, jak se nakládá s dotacemi a granty, jaká je
předepsaná evidence na těchto akcích.
Posledním bodem jsou závěrečná ustanovení.
3) Základy účetní evidence, pokladní knihy a doklady.
Vedení jednoduchého účetnictví
V jednoduchém účetnictví je odděleno účtování o peněžním hospodaření v peněžním deníku od evidence majetku, který se
vztahuje k činnosti účetní jednotky a závazků z této činnosti vyplývajících.
Účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví vedou:
- peněžní deník
- knihu pohledávek a závazků
- pomocné knihy o ostatních složkách majetku a o závazcích z pracovněprávních vtahů, pokud pro ně mají použití
Jedná se zejména o tyto pomocné knihy:
- inventární kniha (inventární karty) hmotného a nehmotného investičního majetku,
- místní seznamy a osobní karty na svěřené předměty,
- kniha zásob nebo skladní karty,
- kniha evidence nepřímých daní (kniha evidence daně z přidané hodnoty, kniha evidence spotřebních daní),
- mzdová evidence (mzdové listy)
- inventární karty rezerv,
- inventární kniha finančního majetku,
- kniha pro evidenci cenin.
Peněžní deník
Jiné drobné organizace, které účtují v soustavě jednoduchého účetnictví ve smyslu § 9 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví,
sledují peněžní průběh hospodaření v peněžním deníku, jehož strukturu stanoví účetní jednotka sama podle svých potřeb.
Peněžní deník (dále jen "deník") je určen pro účtování:
- příjmů a výdajů provedených v hotovosti, včetně přijatých šeků,
- příjmů a výdajů provedených bankou,
- průběžných položek (převody mezi pokladnou a bankou)
V deníku se neúčtují operace charakteru předpisu plateb, odvodů, vystavených a přijatých vyúčtování (faktur) apod.
Zápisy v deníku se uskutečňují zásadně v časovém sledu podle jednotlivých účetních dokladů s rozpisem na příjmy a výdaje
tak, aby byl přehled o příjmech a výdajích nejvýše za kalendářní měsíc.
Deník musí obsahovat minimálně tyto údaje, pokud pro ně má účetní jednotka věcnou náplň:
- přehled o peněžních prostředcích v hotovosti v členění na příjem a výdaj,
- přehled o peněžních prostředcích na bankovních účtech a vkladních knížkách,
- přehled o příjmech a výdajích podléhajících dani z příjmu, a v rámci toho o příjmech a výdajích, které se nezahrnují do
základu daně,
- přehled o příjmech a výdajích nepodléhajících dani z příjmu,
- přehled o příjmech a výdajích na průběžných položkách.
O pohybu peněžních prostředků na bankovních účtech s účtuje v deníku zásadně podle výpisu banky, při čemž účetní jednotka
organizuje zápisy v deníku tak, aby zajistila návaznost na zůstatky jednotlivých bankovních účtů, popř. jednotlivých pokladen
nebo vkladních knížek.
Do následujícího roku se povinně převádějí zůstatky peněžních prostředků a průběžných položek. Průběžné položky se člení na
příjem a výdej. Na stranu příjmu se účtuje účetní jednotka v případě dokladovaného výdaje peněžních prostředků, u kterých
není dokladovaný jejich příjem, na stranu výdaj v případě dokladovaného příjmu peněžních prostředků, u kterých účetní
jednotka nemá účetní doklady o výdeji.
Kniha pohledávek a závazků
Pohledávky a závazky se vedou v knize pohledávek a závazků nebo podle potřeby v několika knihách podle činnosti účetní
jednotky a v rámci činností podle dlužníků a věřitelů.
Kniha pohledávek a závazků je určena ke sledování pohledávek a závazků vůči jiným subjektům.
V knize pohledávek a závazků zachycuje plátce nepřímých daní (daň z přidané hodnoty a spotřební daně) pohledávky (nároky)
a závazky v takovém uspořádání, aby průkazně prokázal finančnímu orgánu v návaznosti na daňové přiznání odděleně za
jednotlivé daně zejména:
- daňové závazky za zdaňovací období,
- nárok na odpočet a vrácení daně,
- zaplacené zálohy na daň, aj.
Evidenci pohledávek a závazků je nutno vést přehledně tak, aby byl zajištěn řádný přehled jak o pohledávkách a závazcích, tak
o jejich úhradách (likvidacích). Průběžnou kontrolou je nutno zjišťovat částky nevyúčtovaných a neuhrazených pohledávek a
závazků.
Účetní doklady
Za účetní doklady jsou považovány písemnosti (nikoli xerokopie apod.), stejnopisy a průpisy.
Každý účetní doklad musí mít tyto náležitosti:
a/ označení účetního dokladu, pokud to z něj alespoň nevyplývá /například označením "Paragon", "Dodací list", "Faktura"
aj./.
b/ popis obsahu účetního případu a označení účastníků obchodu /adresy, jména, případně IČO, DIČ + razítko/
c/ peněžní částku nebo údaj o množství a ceně
Tento musí být vypsán nezaměnitelným způsobem číslem a slovy, přičemž při sporu vždy rozhoduje částka psaná slovy.
d/ datum vyhotovení účetního dokladu
e/ datum uskutečnění účetního případu, není-li shodné s datem vyhotovení účetního případu /viz složité doklady/
f/ podpis/y/ oprávněné osoby odpovědné za účetní případ a osoby odpovědné za zaúčtování
Dělení účetních dokladů:
I/ Výdajový pokladní doklad /VPD/
- vypisujeme jej při výdeji peněz z poklady
- na doklad umístíme do levého horního rohu razítko střediska,
- zapíšeme číslo účetního dokladu podle našeho číslování,
- datum vyhotovení, označení příjemce peněz, průkaz totožnosti u neznámých /u známých stačí uvést formuli "osobně
znám"/,
- označení částky a to číselně i slovně, /částka slovy začíná velkým písmenem a celý údaj je uveden jako jedno slovo, tedy
bez mezer, pomlček aj. Př.: Kč =1250.-- zapíšeme jako Jedentisícdvěstěpadesátkorun. Jednička zvýrazňuje, že jde pouze o
jeden tisíc, nikoliv o sto tisíc a více./,
- dále zapíšeme účel vydání /např. nákup potravin, cestovné na výletě aj./,
- podpis příjemce,
- podpis pokladníka, nebo osoby, která peníze vydala,
- jakmile zapíšeme doklad do pokladní knihy, napíšeme na doklad záznam o zapsání - datum a podpis osoby, která zápis
provedla.
- příležitostně si necháme podepsat doklady od vůdce střediska, který schválí jejich správnost vydání.
II/ Příjmový pokladní doklad /PPD/
- obdoba VPD, ale z opačného pohledu /pravidla vypisování jsou stejná/
- zde pouze nemusíme nechat podepsat toho, kdo nám platí
- číslování PPD by mělo být oddělené od číslování VPD
Přílohou účetního dokladu musí být doklad, stvrzenka, paragon potvrzující koupi. Tento musí být přilepen jako příloha k VPD
či PPD. Doklad o koupi musí být fakticky správný, tzn. musí obsahovat všechny potřebné náležitosti, aby byl uznán jako řádný
doklad.
Další dělení účetních dokladů je:
I/ jednoduchý účetní doklad /někdy také jednotný/
- je to VPD či PPD, na kterém je zachycena pouze 1 platební operace /tzn. jen 1 koupě /výdej peněz/ či příjem peněz/.
II/ složitý učetní doklad /někdy také sběrný/
- je to VPD či PPD, na kterém je zachyceno několik platebních operace /tzn., že zde může být přílohou několik paragonů na
nákup potravin a vy vystavíte pouze 1 VPD na všechny paragony. Částka na VPD musí pak odpovídat součtu dílčích částek na
paragonech/
Pokladní kniha
- je kniha evidence plateb střediskové pokladny
- pokladní knihou může být i obyčejný sešit, který splňuje tyto podmínky:
- název knihy "Pokladní kniha" /někdy i "deník"/ a rok
- označení organizace, která knihu vede
- jméno toho, kdo knihu vede /údaj od - do/
- při uzavření knihy a její následné archivaci by zde mělo být uvedeno, kolik stran obsahuje a pro jaké období byla
používána
- nalinkované sloupce
- má asi následnou hlavičku, do které se zapisují jednotlivé účetní doklady
- pořadové číslo dokladu /dle číslování dokladů/
- text /popis platební operace - př.: Nákup 3 fotbalových míčů, případně zde může být označení komu byly peníze vydány,
případně od koho byly přijaty/
- přírůstek /+/ Sem zapisujeme jen PPD! Operace zvyšující stav pokladny!
- úbytek /-/ Sem zapisujeme jen VPD! Operace snižující stav pokladny!
- zůstatek Sem zaznamenáme sousledný rozdíl mezi Přírůstky a úbytky.
- případně můžeme mít další sloupec s názvem "Poznámky"
- do této pokladní knihy musí být zapsán každý pokladní doklad, který změnil stav peněz v pokladně /zde platí výjimka, že
pokud máte doklady předem číslované a jeden z nich spletete, tak i ten spletený zde musí být zaevidován a označen jako
"nepoužito", případně také stornované doklady. Tyto doklady musí být také archivovány.
Neexistuje manipulovat s doklady bez druhotné evidence v pokladní knize!
4) Evidence majetku.
Hmotný a nehmotný investiční majetek se vede podle jednotlivých položek
a/ v inventární knize,
b/ na inventárních kartách.
V evidenci uvedené v odstavci 1 se povinně uvádí
a/ název nebo popis hmotného a nehmotného investičního majetku, popř. číselné označení,
b/ ocenění (a to i pro daňové účely)
c/ datum pořízení (nabytí vlastnického práva), či uvedení do užívání v případě hmotného a nehmotného investičního majetku
pořizovaného postupně zejména u staveb, budov, hal, pořizovaných výstavbou,
d/ údaje o zvoleném způsobu daňových odpisů,
e/ částky daňových odpisů za zdaňovací období,
f/ údaje o účetních odpisech podle odpisového plánu,
g/ datum a způsob vyřazení.
Správou a údržbou majetku by měl být pověřen samostatný činovník - technický zpravodaj.
Majetek musí být odepisován a to každý rok dle zvoleného způsobu odepisování. Odepisování musí být zaznamenáno na
inventární kartě. Odpisy se užívají v daňovém přiznání jako položka nákladová, která snižuje daňový základ.
Majetek musí být také průběžně vyřazován z evidence skautského střediska. Pro vyřazení se užívá Protokol o vyřazení
movitého majetku.
Alespoň 1 krát za rok by měla být provedena fyzická či dokladová inventarizace veškerého majetku. Z ní by měl být
vyhotoven tzv. "Inventarizační zápis o inventarizaci evidovaného majetku dle stavu ke dni.........".
Materiálové zásoby opatřené nákupem nebo získané jiným způsobem se vedou v knize materiálových zásob podle jednotlivých
druhů materiálu v jednotkách množství a také v peněžních jednotkách.
Jsou-li materiálové zásoby uloženy na více místech, evidují se v knize materiálových zásob nejen podle druhů, ale též podle
místa uložení.
Materiálové zásoby přijaté na sklad se zapisují do knihy materiálových zásob na podkladě dodacích listů, faktur, popř. jiných
dokladů o převzetí materiálu. Výdej materiálu do spotřeby se zapisuje na podkladě výdejek.
V knize materiálových zásob se nemusí vést drobné nákupy materiálu za hotové, s výjimkou zboží nebo potravin určených pro
společné stravování nebo prodej, a dále materiál, který se podle rozhodnutí vedoucího účetní jednotky předává při převzetí
přímo do spotřeby a nepřejímá se do skladu, předpokladem je, že nakoupené množství odpovídá běžné potřebě pracoviště a že
se netvoří nekontrolovatelné a neevidované zásoby. Použití z drobného nákupu za hotové musí být potvrzeno na nákupních
dokladech.
Ceniny se evidují v knize cenin. Ceniny je nutno inventarizovat nejméně čtyřikrát ročně.
5) Zdroje financování činnosti a jejich získávání.
Každý oddíl si může vydělávat na svou činnost. Jednoduchými způsoby jsou:
- sběr starého papíru a jeho odvoz do sběru
- sběr starého železa a jiných kovů
- pomoc na brigádách /v lese/
- roznos letáků
- vlastní výrobky, které můžete prodat na skautských akcích
- členské příspěvky
- mimořádné přípěvky na činnost od rodičů členů
- sponzorství od rodičů
- sponzorství od střediska aj.
6) Hospodaření, rozpočet a vyúčtování akcí (včetně akcí s rozpočtem nad 10 000 Kč).
Akce rozdělujeme na dvě velké skupiny:
a/ na tzv. malé akce - rozpočet do 10.000.-- Kč
b/ na tzv. velké akce - rozpočet nad 10.000.-- Kč
Malé akce se už určitě každý z Vás zúčastnil. Mohlo se jednat o družinovku nebo oddílovou výpravu - jedno i vícedenní. Platí
ovšem, že tato akce je pouze krátkodobá a výdaje nepřesáhnou hranici 10.000.-- Kč.
Velkou akcí chápejte tábory, lesní kurzy, LŠ, sněmy. Tam musí být dodržována všechna pravidla hospodaření přesněji než u
malých akcí, protože vyúčtování akce musí být podrobeno revizi.
Pokud chci organizovat akci, musím si nejdříve ze všeho stanovit:
- hlavního organizátora akce,
- organizační tým, který musí obsahovat zástupce vedoucího akce, hospodáře, administrativní zázemí a realizační tým,
- předpokládaný smysl akce, náplň, obsah,
- předpokládaný počet účastníků akce
- jaké budou pravděpodobné náklady (výdaje) a příjmy (a kde tyto příjmy vezmu?),
- ostatní zabezpečení akce - stravování, přenocování, sál, ... .
Příjmy
K realizaci každé akce potřebujeme vždy peníze. Buď dostaneme dotaci (záloha) nebo příspěvek od střediska či budeme
vybírat poplatek od účastníků akce. Na každý příjem peněz musíme vystavit příjmový pokladní doklad. Doklad musíme psát s
kopií, abychom mohli stvrzenku (přílohu PPD) dát platícímu účastníkovi a sami abychom měli originál PPD pro zaúčtování.
PPD podepisuje pokladník, příjemce se podepisovat nemusí. Doklady by měly být předem očíslovány, případně u velkých akcí
také nadepsány pro koho jsou. Čísla dokladů musí odpovídat jmennému seznamu účastníků akce, do kterého zaznamenáte
zúčtovaný příjem.
Výdaje
Také výdaje musíme vyúčtovat. K evidenci výdajů potřebujeme dva druhy účetních dokladů:
a/ prvotní účetní doklad /paragony, faktura,.../
b/ druhotný účetní doklad /tzv. krycí doklad - výdajový pokladní doklad/
VPD musí být také samostatně očíslovány a zúčtovány na samostatném listu papíru nebo v pokladní knize spolu s příjmy.
Zúčtování
Po realizaci akce uděláme vyúčtování. Na volné listy papíru si nalepíme zvlášť příjmové pokladní doklady a zvlášť veškeré
paragony nebo jiná potvrzení o prodeji zboží, ke kterým nalepíme námi vystavené výdajové doklady. Na jeden výdajový
pokladní doklad můžeme sečíst i několik paragonů. Všechny tyto doklady seřadíme podle časové posloupnosti do "peněžního
deníku". Jednotlivé příjmy a výdaje sečteme a vyhotovíme vyúčtování, které předáme hospodáři střediska.
Vyúčtování každé akce by mělo skončit schodkem, tzn., že příjmy budou menší než výdaje. Proč? Protože z pohledu zákona o
dani z příjmu nejsou příjmy z činností vyplývajících z jejich poslání /zapsané ve stanovách u neziskových organizací/
předmětem daně. Pokud by se stalo, že by výdaje byly menší než příjmy, tak nastává zrádná situace /musíte celou akci zdanit,
vrátit část dotace aj/.
Dotace na akce můžete získat jednak od MŠMT a jednak př. od obce, města, střediska apod. Podmínky pro poskytování dotace
se mění každý rok. Proto si vždy musíte nejdřív zjistit, za jakých podmínek se dotace poskytuje. Bývá to jednak např. druh
akce, na kterou může být dotace použita, účel použití (např. dotace smí být použita pouze na dopravu, ubytování, nákup
potravin aj. ...). A také je často určeno, kolik procent z celkový výdajů může činit dotace a kolik procent z celkový výdajů musí
hradit pořadatel akce. Vždy však platí, že akce musí být nezisková. Dotaci získáme většinou až po skončení akce. Proto
musíme uvažovat, kde vezmeme peníze na okamžitou úhradu stravy, ubytování aj. nákladů. To můžeme vyřešit např.
zvýšeným vstupním poplatkem, případně zálohou ze střediskové pokladny.
2.8 Zdravověda
1) Odpovědnost za vlastní zdraví a život. Zdravý životní styl - strava, pohyb, otužování atd. Negativní vlivy (kouření,
přejídání...).
Průměrný občan nemá pocit zodpovědnosti za své zdraví ani za zdraví svých dětí – považuje to za věc, respektive povinnost
zdravotníků. Přitom děti a mládež dnes vyrůstají ve zkaženém životním prostředí, jež ohrožuje jejich zdraví. Mají horší
tělesnou kondici, každé desáté dítě má nějakou zdravotní vadu. Skaut má odpovědnost za vlastní rozvoj, viz základní principy,
tj. i za vlastní zdraví. Patří sem nejen sebevzdělávání, ale i celá soustava praktických návyků, které vytvářejí zdravý životní
styl. Soudíme, že v tom je právě základ preventivní medicíny.
Tělovýchovné lékařství se stará o zachování zdraví pomocí tělesné aktivity. Důležitosti pohybu a jeho nenahraditelnosti si byl
vědom již Hippokrates, který prohlásil že: “Orgán, který je určen k funkci, musí tuto funkci vykonávat, jinak umírá”
Skauting musí vycházet při sestavování táborových programů i náplní schůzek a výletů z poznatků tělovýchovného lékařství
a přináší navíc do výchovy nový prvek – vysokou motivaci pohybové činnosti. Pohybem život začíná i končí, bez něj není
zdraví. Pohyb je nezbytně nutný zejména pro dospívající organizmus. Ovlivňuje harmonický vývoj především pohybové
soustavy, ale i ostatních orgánů, funkcí a psychiky. Pohyb však potřebuje i dospělý organizmus, má-li udržet normální funkce
nejen pohybového, ale i oběhového a dalších ústrojí.
Způsob života moderní společnosti vylučuje tělesnou aktivitu ze zaměstnání a také volný čas se omezuje na pasivní formy,
(televize, PC), lidé se přizpůsobují sedavému životu a vyžadují to i od dětí, (aby nezlobily). Hypokinesis nebo-li nedostatek
pohybu, nebo úplná nehybnost má za následek pokles svalového tonu, špatný vývoj svalstva a kloubů spojený
s degenerativními změnami pohybového aparátu, např. páteře. Podporuje vznik nadváhy, zvláště při zlozvyku přejídání,
vysokého krevního tlaku a srdečního infarktu. Již krátkodobá nečinnost vede k poklesu srdečního výkonu, úbytku objemu krve
a aktivní tělesné hmoty, zhoršení okysličování. Nedostatečná zátěž se výrazně odrazí i na obnově kostí.
Tělesná zdatnost je schopnost reagovat optimálně na náročnou pohybovou činnost a na různé podněty prostředí. Předpoklady
pro to jsou” odolnost vůči chladu i teplu, otužilost, proti infekcím, jedovatým zplodinám, nedostatku kyslíku, vody, únavě.
Zvyšování tělesné výkonnosti:
Podmínky – trénink, dokonalá výživa, dobrý zdravotní stav, nezávadné prostředí
Zevní činitelé:
- teplo a teplá voda – sprcha, urychlení krevního oběhu a rychlejší vyplavení produktů únavy ze svalů. Pozor, horká lázeň
bezprostředně výkon sníží.
- Sauna zbavuje svalstvo únavy zlepšením prokrvení, uklidňuje vegetativní systém a tím zlepšuje spánek. Hodí se hlavně
pro mladé lidi.
- Masáž působí rozšíření kožních i hlubokých cév, zrychluje mízní oběh, reflexně působí na mozkovou kůru.
- ozařování UV paprsky, opatrně !
- zvláštní diety
Negativní účinek na tělesnou zdatnost má vliv značného chladu a horka. Přitom člověk je schopen práce v teplotách od –50°C
do 100°C, přičemž vnitřní teplota tělesného jádra se mění v rozmezí 4°C. Tělo snese podchlazení do 24°C a přehřátí do 42°C.
Teploty nad a pod touto hranicí nejsou slučitelné se životem.
Zvyšování odolnosti proti chladu a teplu:
Otužování zvyšuje odolnost organizmu proti změnám a výkyvům povětrnosti. Je účinnou prevencí proti chorobám
z nachlazení.
Zásady: postupnost, soustavnost, kolísavá intenzita, pestrost prostředků.
Svaly nejlépe pracují při teplotách 18-20°C. Stupeň vlhkosti vzduchu má vliv na termoregulaci.
- suchý, mírně teplý vzduch – vliv dráždivý, celkem zdravý
- suchý a velmi teplý vzduch – zprvu vliv dráždivý, brzy se projeví únavný vliv teploty
- suchý a chladný vzduch – účinek posilující a zdravý pro člověka s dobrou termoregulací
- vlhký a teplý vzduch – účinek vysilující
- vlhký a chladný vzduch – účinek vcelku škodlivý
Otužování vodou – využíváme hlavně vliv tepelný, jako prostředky máme k dispozici tření, polévání, sprchování a koupání.
O negativních vlivech kouření je psáno v bodě 10)
2) Zdravotnické zajištění skautské činnosti během roku a na táboře. Vybavení, lékárna, pomůcky.
O zdravotnické zabezpečení celoroční práce výchovných jednotek i všech akcí organizačních složek Junáka pečuje síť
skautských zdravotníků:
1. lékaři – instruktoři, absolventi speciálního kurzu lesní školy, kteří mají osvědčení zdravotní rady Junáka. Organizují
zdravotnické kurzy pro skautské činovníky a odpovídají za jejich úroveň. Podle výnosu ministerstva zdravotnictví mají
právo jejich absolventům přiznávat kvalifikaci zdravotníka.
2. Ostatní lékaři ORJ a středisek, kteří se podílejí na zdravotnické výchově a zajišťují zdravotnické zabezpečení jednotek ve
svém obvodu
3. Zdravotníci – nelékaři, studenti lékařské fakulty, zdravotníci Červeného kříže, střední zdravotničtí pracovníci, absolventi
zdravotnického kurzu pro skautské činovníky. Zajišťují zdravotnicky celoroční práci oddílů, zejména tábory.
ÚRJ v souladu se stanovami zřizuje pro zdravotnické záležitosti organizace zdravotní radu, jejíž předseda je voleným členem
ÚR. Její členové mají tyto kompetence:
- zdravotnické programy a předpisy
- metodická skupina zdravotnictví lesních škol
- výchovní zpravodajové ZR pro náčelnictvo CHK, DK a OS
- programy a kurzy pro činovníky
- stupně zdatnosti
- odborné zkoušky
- sociální programy – skupina pro hendikepované
- ediční skupina – tisk
Lékárnička pro zotavovací akce pro děti a dorost (seznam platí pro kapacitu akce do 80 dětí, při zvýšeném počtu dětí se obsah
vybavení lékárničky patřičně upraví - násobkem množství léčiv i zdravotnických potřeb)
CALCIUM PANTOTHENICUM 3 balení
PARALEN tabl. 5 balení
JODISOL pero 4 g 3 balení
JODISOL tinktura 1 balení
Benzin lékařský
(doplňuje se až při
zahájení zotavovací akce) 200 ml
Hypermangan 10 g
CARBOSORB 3 balení
OPTHAL oční lázeň 2 balení
PLUMBIN 10 balení
SEPTONEX spray 2 balení
CHLORAMIN B 1 balení
KINEDRYL tabl. 20 balení
SEPTONEX ung. 2 balení
SEPTONEX zásyp 3 balení
ENDIARON tabl. 2 balení
DITHIADEN tabl. 3 balení
OPHTALMOSEPTONEX gtt 3 balení
OPHTALMOSEPTONEX ung. 3 balení
TRAUMACEL zásyp 3 balení
STOPANGIN sol. 3 balení
Obvazový a jiný zdravotnický materiál:
Gáza hydrofilní sterilní 20 cm x 4 cm 5 ks
Gáza hydrofilní sterilní 6,5 cm x 7,5 cm 5 ks
lopatky na jazyk 100 ks
náplast - rychloobvaz 8 cm x 1 cm 2 balení
náplast v roli 5 cm x 5 m 2 balení
náplast v roli 18 cm x 5 m 1 balení
obinadlo hydrof. lis. 6 cm x 5 m 10 ks
sterilní 8 cm x 5 m 10 ks
10 cm x 5 m 10 ks
12 cm x 5 m 10 ks
obinadlo pružné 8 cm x 5 m 5 ks
10 cm x 5 m 5 ks
obinadlo škrtící pryžové 1 ks
dlahy 2 ks
T - tubus 1 ks
pinzeta chirurgická rovná 1 ks
šátek trojcípý 3 ks
vata obvazová á 250 g 2 ks
vata buničitá á 500 g 4 ks
zavírací špendlíky různé velikosti 10 ks
svítilna (baterka) 1 ks
lékařský teploměr 1 ks
Vybavení velké zdravotnické brašny
PARALEN tabl. 3 balení
CARBOSORB 40 tablet
KINEDRYL 20 tablet
NATRIUM HYDROGENCARBONICUM SPOFA tabl. 1 balení
OPTHAL 1 balení
SEPTONEX spray 1 balení
DITHIADEN spray 1 balení
SEPTONEX ung. 1 balení
Obvazový materiál:
Gáza skládaná 7,5 x 7,5 (cm) á 5 ks 4 balení
Spofaplast 1,25 cm x 5 m 1 balení
2,5 cm x 5 m 1 balení
Spofaplast rychloobvaz 8 cm x 1 m 1 balení
Obinadlo hydrofilní sterilní 5 cm x 5 m 5 ks
10 cm x 5 m 10 ks
Obinadlo škrtící pryžové 2 ks
Šátek trojcípý 5 ks
Vata obvazová sterilní lisovaná 25 g 1 balení Zdravotnické pomůcky:
Nůž kapesní 1 ks
Nůžky 1 ks
Pinzeta anatomická 1 ks
Rouška PVC 45 x 55 (cm) 1 ks
Rouška resuscitační 1 ks
Teploměr v pouzdře 1 ks
Špendlíky zavírací 24 ks
TRAUMACEL zásyp 1 ks
Ostatní pomůcky - různé:
Záznamník s tužkou 1 ks
Tablety pro přípravu pitné vody
(doplňují se až před akcí) 1 balení
Brašna zdravotnická velká - prázdná 1 ks
3) Druhy léků a jejich využití, zásady užívání léků. Použití základních léků ve skautské praxi. Základní
farmakologické termíny potřebné pro skautského zdravotníka
Léky pro vnitřní použití:
Paralen tablety – proti horečce a proti bolestem u lidí, kteří nesnášejí nebo nesmějí Acylpyrin. Děti 6-15 1/2 až 1 tableta až 3x
denně. Tablety zapít sladkým nápojem, užívat po jídle
Carbosorb tablety – obsahuje živočišné uhlí, náhrada Carbocit nebo Carbotox. Při náhle vzniklém průjmu a při požití
nejrůznějších látek, jedovatých rostlin a hub. Při podezření na otravu je nutno nejdříve vyvolat zvracení, pak rozpustit 10 tablet
a suspenzi dát vypít, zajistit rychlý převoz do nemocnice. Při průjmu se podávají dětem 2 tablety 3 až 5 x denně.
Endiaron tablety – střevní dezinfekce při akutních průjmových onemocnění. Nesmí se podávat v případech hromadného
výskytu bez předchozího bakteriologického vyšetření stolice. 1 tableta 3x denně po jídle, ne déle než 5 dní
Kinedryl tablety – K předcházení a léčbě nevolnosti vzniklé při jízdě vlakem, autem, autobusem, lodí. Podává se 1 hodinu před
jízdou, děti 1/4 až 1/2 tablety.
Dithiaden tablety – jen na předpis – akutní alergické stavy, alergická rýma, alergické reakce na bodnutí hmyzem. Děti 7 –14 let
1/2 až 1 tabletu jednorázově nebo 2 – 3 x denně.
Euspiran tablety – jen na předpis – rozšiřuje průdušky, podáváme 1 tabletu pod jazyk, kde se rozpustí. Ihned při bodnutí u
alergiků, nesmí se podat současně s adrenalinem !
Acylpyrin tablety – proti horečce, bolestem hlavy, bolestem zubů, chřipce. Nesmí se podávat osobám alergickým na
Acylpyrin.
Ataralgin tablety – analgetikum, tlumí bolesti. Pozor opatrně ! Nesmí se podávat dětem, těhotným, kojícím ženám, při úrazech
hlavy a břicha a při jakýchkoliv bolestech břicha. Dětem 1/2 až 1 1/2 tablety, zapít sladkým čajem.
Contraspan kapky – pokud je na táboře, tak jen pro dospělé, mající po dietní chybě potíže se žlučníkem. Při náhlých příhodách
břišních se nesmí podávat !!
Natrium hydrogencarbonium tablety – vnitřně při překyselení žaludku
Léky pro zevní použití:
Jodisol roztok – vynikající antiseptikum k ošetření drobných povrchových poranění, oděrek, ranek po bodnutí hmyzem,
klíštětem, puchýřů, drobných počínajících hnisavých ložisek, kožních plísní, oparu rtu a aftů v ústech. Jodisol se neleje do
rány, ale potírá v jejím okolí.
Septonex spray – tinktura se používá k desinfekci povrchových poranění v případě, že není po ruce jodisol, k desinfekci kůže
v okolí ran.
Septonex mast a zásyp – na povrchní poranění k zabránění infekce, na drobné odřeniny, které není nutno obvazovat, při
počínajících zánětech na kůži a k dohojení ran a drobných popálenin.
Opthalmo-septonex oční kapky a oční mast – při nehnisavých zánětech očních spojivek, po odstranění povrchových cizích
tělísek, při zánětech očních víček. Kapky po 2 hodinách, mast na noc.
Opthal – oční lázeň, vynikající prostředek k ošetřování očí po vniknutí prachu nebo drobných tělísek, při zánětu spojivek,
očních víček, ječném zrnu a vniknutí cizorodých a sžíravých látek do oka.
Calcium phantothenicum mast – jemná, vhodná na odřeniny, opruzeniny, drobné praskliny na kůži, rozpraskané rty, opar rtu,
k ošetření okolí konečníku, na bolestivé zarudnutí po opálení sluncem, na drobné popáleniny.
Stopangin roztok – jako přísada ke kloktání při bolestech v krku, při zánětech horních cest dýchacích.
Traumacel – sterilní prášek v kapslích. Má výrazný účinek při stavění difusního krvácení, (ne prudkého krvácení).
Plumbin – prášek rozpuštěný ve vodě se přikládá jako obklad na otoky po štípnutí hmyzem, zhmoždění končetin, krevních
výronech.
Benzin lékařský – k čištění a odmašťování pokožky, k čištění okolí ran před desinfekcí, k odstraňování starých náplastí a
tekutých obvazů akutol. Nesmí přijít do rány, do očí a na sliznice, hořlavina 1.třídy !
Hypermangan – k omývání, obkladům a koupelím velmi slabé roztoky. Slabě růžový roztok asi 0,02% k omývání při
mokvavých a hnisavých kožních onemocnění, roztok barvy červeného vína, asi 0,1% ke stejným účelům v místech s hrubší
pokožkou. Pozor – krystalky hypermanganu jsou žíravina, ve směsi s benzinem, lihem a org. rozpouštědly prudká hořlavina a
výbušnina !
Chloramin B – desinfekční prostředek, žíravina, používat rukavice.
Akutol spray – ke krytí drobných poranění, která nevyžadují chirurgické ošetření. Vhodný do vlasaté části hlavy.
Unguentum adici borici – neboli borová vazelína na odřeniny nebo kožní defekty k zábraně infekce, vhodné pod obvaz,aby se
nepřilepil.
Framykoin mast – při počínajících kožních hnisavých onemocněních, na drobná hnisavá poranění, která nevyžadují
chirurgický zákrok. Antibiotika v masti nepůsobí na kvasinky a plísně.
Mykoseptin mast – proti plísňovým kožním onemocněním.
Sulfathiazol mast – ke krytí propíchnutých nebo protržených puchýřů.
Peroxid vodíku – použití podobné jako u septonexu, ale jen čerstvý, rychle se znehodnocuje a proto se běžně do lékárniček
dnes nedává.
Panthenol spray a mast – na popáleniny a opařeniny, chladivý účinek
4) Předcházení úrazům a onemocněním. Sledování zdravotního stavu dětí, spolupráce s rodiči a lékaři
Ochrana proti šíření nákaz spočívá v prevenci. Zvyšování všeobecné odolnosti organizmu je totožné se zásadami zvyšování
tělesné zdatnosti, správné výživy a hygieny, abstinencí alkoholu, nikotinu, drog a sexuální kázní. Vše je popsáno
v jednotlivých bodech oddílu zdravověda. Specifickou ochranou je aktivní imunizace očkováním, prováděná podle přesných
předpisů ministerstva zdravotnictví o očkování proti přenosným nemocem. Prevence ostatních nemocí, např. z nachlazení
spočívá ve správné životosprávě, dostatku pohybu a otužování, viz bod 1). Zdravotník, ale i každý vůdce je povinen sledovat
stále zdravotní stav svěřených dětí a v případě změn přiměřeně zakročit. Těsná spolupráce s rodiči musí být tam, kde je u dítěte
nějaká vrozená vada nebo nemoc. Rodiče musí pravdivě a věcně informovat vůdce o zdravotním stavu dítěte, způsobem, jak se
projevuje a používanou terapií. Lékař je navíc povinen vyznačit zdravotní stav dítěte a případné komplikace do zdravotního
průkazu. Předcházení úrazů spočívá hlavně v dodržování pravidel bezpečnosti práce, hlavně při práci s nástroji, bezpečnostním
pravidlům při sportovních činnostech a dalších, které jsou vyjmenovány v kapitole táboření. Vždy je potřeba zajistit
kvalifikovaný dohled na jakoukoliv činnost, při které by mohlo dojít k úrazu a použít i vhodné záchranné pomůcky, ( před
pády apod.)
5) Základní zdravotnické předpisy a administrativa. Zdravotní deník, očkovací průkaz, prohlášení o bezinfekčnosti,
lékařské prohlídky, zdravotní karta, pojišťovny, placení, průkaz pojištěnce.
Základním zdravotnickým předpisem pro činnost s dětmi, hlavně na táborech, je vyhláška o zotavovacích akcích dětí a
mládeže, která tvoří přílohu oddílu Zdravověda, v celém svém znění. I když označení zotavovací akce se nehodí příliš pro
skautské tábory, budeme tohoto termínu ve zdravovědě používat. Na každé zotavovací akci musí být přítomen zdravotník.
Není třeba, aby byl lékařem, musí však mít zdravotnickou kvalifikaci. U nás to znamená 40-ti hodinový zdravotní kurz
k vůdcovské zkoušce, na základě jehož absolvence získá absolvent osvědčení. To je nutné mít sebou na každé zotavovací akci.
Kontrola z hygieny nerozumí hierarchii skautského vzdělávání a těžko ji přesvědčíte, když ji budete mávat před nosem
vůdcovským dekretem a snažit se vysvětlit, že k jeho získání jste nejdříve museli absolvovat právě ten kurz, jako jednu
z podmínek. Plnohodnotnou náhradou, možná i kvalitnější, je kurz Českého červeného kříže. Na každé zotavovací akci musí
být veden zdravotní deník, do kterého se zapisují všechny zdravotní případy, jak úrazy, tak onemocnění. Uvádí se jméno
pacienta, druh úrazu a stručný popis úrazového děje, druh onemocnění a způsoby jeho ošetření, včetně následného lékařského.
Není to samoúčelné. Po návratu z tábora musíte v případě úrazu vyplnit hlášenku k Vzájemné hasičské pojišťovně, u které má
Junák v rámci sdružení dětských organizací pojistnou smlouvu na své členy. V ní je nutné uvést právě úrazový děj. Další věc je
jakýsi alibismus ve směru k rodičům v případech různých potáborových komplikací, že jejich dítěti byla poskytnuta
neodkladná péče a nic nebylo zanedbáno. Každé dítě musí před odjezdem na zotavovací akci odevzdat vedoucímu nebo
zdravotníkovi svůj zdravotní průkaz. Očkovací průkaz je dnes součástí zdravotního průkazu dítěte. Je nezbytné, aby k ošetření
lékařem bylo dítě dopraveno se svým zdravotním průkazem, neboť lékař nemá k dispozici jeho zdravotní kartu. Vyjímkou je
náhlý úraz,vyžadující bezodkladný zákrok na úrazové chirurgii například. Dítě dnes musí sebou mít také průkaz pojištěnce od
své zdravotní pojišťovny. Pamatujte, že základní ošetření musí každý dostat zdarma. Tzv. prohlášení o bezinfekčnosti musí
vyplnit a odevzdat rodiče dítěte před odjezdem na jakoukoliv hromadnou zotavovací akci. Prohlášení nesmí být starší tří dnů.
Za nepravdivé údaje nesou rodiče dítěte plnou odpovědnost. (např. při zatajení infekční choroby a následnému hromadnému
onemocnění spojeném s předčasným ukončením akce, mohou nést veškeré náklady finanční, které tím provozovateli
vzniknou). Velmi vhodná je lékařská prohlídka dítěte před odjezdem na zotavovací akci.
Vzor prohlášení zákonných zástupců dítěte Prohlašuji, že ošetřující lékař nenařídil dítěti ............
narozenému
....................................................... bytem............................................................. změnu režimu, dítě nejeví známky akutního
onemocnění (průjem, teplota apod.) a okresní hygienik ani ošetřující lékař mu nenařídil karanténní opatření. Není mi též
známo, že v posledních dvou týdnech přišlo toto dítě do styku s osobami, které onemocněly přenosnou nemocí.
Dítě je schopno zúčastnit se ................................ od ..............................do .............................
Jsem si vědom(a) právních následků, které by mně postihly, kdyby toto mé prohlášení bylo nepravdivé. V..................... dne
............
.........................................
(podpis zákonných zástupců dítěte ze dne, kdy dítě odjíždí na zotavovací akci)
185/1990 Sb.
VYHLÁŠKA
ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České republiky ze dne 8. května 1990 o zotavovacích a jiných podobných akcích
pro děti a dorost Změna: 445/1992 Sb.
Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České republiky stanoví podle §70 odst. 1 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o
zdraví lidu :
Úvodní ustanovení
§1
Zotavovací akcí se rozumí organizovaný společný pobyt dvaceti a více dětí a dorostu (dále jen “děti”) na dobu delší než čtyři
dny, jehož účelem je posílit zdraví a zvýšit tělesnou zdatnost dětí. 1)
-----------------------------------------------------------------1) Pro školy v přírodě platí zvláštní předpisy (vyhláška MŠMT ČR č. 102/1989 Sb., o školách v přírodě). §2
(1) Pro účely této vyhlášky se dorostem rozumí mládež do 18 let věku.
(2) Stanovým táborem se rozumí tábor, jehož součástí zpravidla nejsou trvalé nebo dočasné stavby.
§3
Děti se mohou zúčastnit jen takové zotavovací akce, která odpovídá jejich věku a zdravotnímu stavu (§ 5 odst. 3 a §6), přičemž
vodní turistiky se mohou zúčastnit jen plavci.
§4
Osoby činné při zotavovacích akcích
(1) Při zotavovací akci smějí být činné jen osoby, které jsou k tomu tělesně a duševně způsobilé 2) a podrobily se
preventivní lékařské prohlídce s písemným závěrem, že jsou této činnosti schopny; bez splnění této podmínky nesmí při
zotavovací akci žádná osoba ani vypomáhat. Lékařské potvrzení se nevyžaduje u pedagogických a zdravotnických
pracovníků a studentů pedagogických a lékařských fakult.
(2) Osoby činné při stravování dětí musí mít zdravotní průkaz. 3) Každá zotavovací akce musí mít osobu, která zabezpečuje
základní péči o zdraví (dále jen “zdravotník”). Putovního tábora se zúčastní nejméně tři dospělé osoby, z nichž jedna
musí mít kvalifikaci zdravotníka [§ 5 odst. 2 písm. c].
-----------------------------------------------------------------2) §11 vyhlášky MZ ČSR č. 91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem.
§13 odst. 3 směrnic MZd č. 49/1967 Věstníku MZd o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění směrnic č.
17/1970 Věstníku MZ ČSR, oznámených v částkách 2/1968 Sb. a 20/1970 Sb.
§33 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.
3) §15 vyhlášky MZ ČSR č. 91/1984 Sb.
§5
Povinnosti provozovatele
(1) Za řádnou přípravu a průběh zotavovací akce odpovídá právnická, popřípadě fyzická osoba, která zotavovací akci
pořádá (dále jen “provozovatel”).
(2) Provozovatel je povinen:
a) zajistit hygienicky nezávadný stav zařízení pro zotavovací akci před zahájením i v průběhu zotavovací akce a
zabezpečovat opatření k předcházení přenosným nemocem a poškození zdraví;
b) předem zvolit,7) s výjimkou putovních táborů, praktického lékaře pro děti a dorost, popřípadě praktického lékaře
(dále jen “praktický lékař”), který bude poskytovat zdravotní péči účastníkům zotavovací akce v místě jejího konání;
c) oznámit datum konání zotavovací akce s uvedením místa, termínu a počtu účastníků běhu nejpozději dva měsíce
před jejím zahájením okresnímu hygienikovi příslušnému podle místa konání zotavovací akce, u putovních táborů
okresnímu hygienikovi v místě, kde zotavovací akce začíná. K tomuto oznámení je třeba přiložit výsledky
laboratorního rozboru vody staré nejdéle tři měsíce, pokud zdrojem vody zásobujícím zotavovací akci není veřejný
vodovod; dále je třeba přiložit doklad o zajištění zdravotní péče praktickým lékařem. O závazný posudek okresního
hygienika k umístění zotavovací akce a jejímu provozu musí provozovatel požádat jen pokud si to okresní hygienik
vyhradí; výhrada musí být provozovateli doručena nejpozději jeden měsíc před zahájením zotavovací akce;
d) zajistit zdravotníka z řad lékařů, středních zdravotnických pracovníků, studentů lékařské fakulty, kteří ukončili
alespoň třetí ročník, nebo zdravotníků, kteří předložili doklad o absolvování kursu první pomoci se zaměřením na
zdravotnickou činnost při zotavovacích akcích, a to nejméně jednoho zdravotníka na nejvýše 100 dětí;
e) zajistit při hromadném odjezdu na zotavovací akci zdravotníka, který bude pečovat o zdraví dětí při cestě na
zotavovací akci a zpět;
f) zajistit instruktáž všech osob, které budou činné při zotavovací akci a dosud se takové instruktáže nezúčastnily, a to
o poskytování první pomoci a o hygienických požadavcích na provoz zotavovací akce se zvláštním důrazem na
předcházení přenosným nemocem a jiným poškozením zdraví; o absolvování instruktáže vést písemné záznamy;
g) ukládat po dobu šesti měsíců od skončení zotavovací akce zdravotnický deník, seznamy dětí s uvedením bydliště a
seznamy osob činných při zotavovací akci s uvedením bydliště, povolání a zaměstnavatelské organizace; seznamy
na požádání ihned předat okresnímu hygienikovi;
h) zajistit vybavení lékárničky pro zotavovací akci pro děti a dorost, popřípadě vybavení velké zdravotnické brašny pro
putovní tábor podle seznamu stanoveného v příloze č. 1, která je součástí této vyhlášky.
(3) Provozovatel smí přijmout k účasti na zotavovací akci pouze dítě, které v daném kalendářním roce dosáhne věku sedmi
let, a na putovní tábory dítě, které v daném kalendářním roce dosáhne věku jedenácti let. Děti ve věku od sedmi až
jedenácti let mohou být přijaty na putovní tábory za podmínky, že jde o děti připravované na tyto zotavovací akce
celoročně v oddílech, pochody se konají bez zátěže a v rozsahu odpovídajícím schopnostem a věku dítěte, denně
nejvýše 15 kilometrů. Děti předškolního věku (od pěti let) se mohou zotavovací akce zúčastnit s doprovodem alespoň
jednoho z rodičů. Provozovatel nesmí přijmout k účasti na zotavovací akci dítě, kterému bylo nařízeno karanténní
opatření nebo které přišlo do styku s osobou podezřelou z onemocnění ve smyslu příslušných právních předpisů, 4) a
dále dítě, jehož zdravotní stav neodpovídá druhu zotavovací akce (§ 6) nebo jeví známky akutního onemocnění.
(4) Pro děti ve věku do čtrnácti let se pořádají putovní tábory na nejvýše 14 dnů, pro děti ve věku nad čtrnáct let nejvýše na
dobu 21 dnů.
(5) Putovní tábory se pořádají pro nejvýše třicet dětí.
Stanových táborů se může zúčastnit nejvýše padesát osob (t. j. dětí a osob činných při zotavovací akci).
-----------------------------------------------------------------4) Vyhláška MZ ČSR č. 91/1984 Sb.
7) §19 nařízení vlády České republiky č. 216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení
zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění.
§6
Posouzení vhodnosti účasti dítěte na zotavovací akci
(1) Příslušný praktický lékař posoudí, zda zdravotní stav dítěte a jeho věk odpovídá druhu zotavovací akce a své vyjádření
uvede na přihlášce k zotavovací akci. Pokud dítě užívá léky nebo jeho zdravotní stav vyžaduje omezení zátěže, uvede to
lékař rovněž v tomto vyjádření.
(2) Posouzení zdravotního stavu dítěte podle odstavce 1 není nutné u dítěte, které má zdravotní a očkovací průkaz dítěte. 5)
-----------------------------------------------------------------5) Zatím mají zdravotní a očkovací průkaz dítěte pouze děti Východočeského a části Severočeského a Jihočeského kraje.
§7
Prohlášení zákonných zástupců dítěte
Rodiče nebo jiný zákonný zástupce dítěte předloží v den odjezdu dítěte na zotavovací akci písemné prohlášení, jehož vzor je
uveden v příloze č. 2 této vyhlášky. Provozovatel seznámí rodiče se vzorem tiskopisu prohlášení.
§8
Povinnosti praktického lékaře
Praktický lékař poskytuje zdravotní péči účastníkům zotavovací akce po celou dobu jejího trvání. Při podezření na výskyt
přenosného onemocnění zajistí odebrání materiálu na mikrobiologické vyšetření a informuje příslušnou okresní hygienickou
stanici.
§9
Povinnosti zdravotníka
Zdravotník je povinen:
a) při zahájení zotavovací akce provést zběžnou zdravotní prohlídku dítěte;
b) převzít písemné prohlášení zákonných zástupců dítěte a část přihlášky k zotavovací akci, ve které je uvedeno posouzení
vhodnosti účasti dítěte na zotavovací akci, popřípadě zdravotní a očkovací průkaz dítěte (§ 6 a 7) a zdravotní průkazy
osob činných při stravování dětí podle §4 odst. 2;
c) převzít lékárničku pro zotavovací akce pro děti a dorost, popřípadě velkou zdravotnickou brašnu;
d) oznámit po příjezdu na místo konání zotavovací akce praktickému lékaři zahájení zotavovací akce;
e) seznámit vedoucího zotavovací akce se zdravotním stavem dětí (§ 6);
f) ošetřovat drobná poranění a poskytovat první pomoc; průběžně sledovat zdravotní stav osob činných při stravování dětí;
vážnější onemocnění dětí a osob činných při zotavovací akci a podezření na výskyt přenosného onemocnění neprodleně
hlásit praktickému lékaři a výskyt přenosných nemocí hlásit i příslušnému hygienikovi;
g) ošetřovat nemocné na izolaci a pečovat o hygienické prostředí na ošetřovně a izolaci; po odchodu nemocného z izolace
zajistit nejméně na 24 hodin provětrání matrací i přikrývky, umytí a ochrannou dezinfekci postele a její čisté povlečení.
Při výskytu přenosného onemocnění zajistit ochrannou dezinfekci podle pokynů praktického lékaře nebo odborného
pracovníka hygienické stanice;
h) kontrolovat dodržování stanovených hygienických požadavků, zejména se zaměřením na ochranu zdrojů pitné vody
před znečištěním a na způsob odstraňování a zneškodňování pevných a tekutých odpadů. Kontrolovat denní úklid v
obytném prostoru dětí a osobní hygienu dětí;
i) vést zdravotnický deník;
j) sledovat dodržování zásad osobní hygieny u osob činných při stravování; účastnit se sestavování jídelníčku a
kontrolovat dodržování hygienických požadavků při přípravě a podávání stravy; nosit jídlo a nápoje nemocným a
likvidovat zbytky jídel a umývat a dezinfikovat nádobí a náčiní použité nemocnými osobami;
k) účastnit se, pokud není vázán péčí o nemocné, denního programu; spolupracovat z hlediska ochrany zdraví na sestavení
režimu dne a usměrňovat otužování dětí. Zajistit zdravotnický dohled při rekreačním koupání.
Hygienické požadavky na zařízení
pro zotavovací akci
§10
(1) Zotavovací akce lze pořádat v takových zařízeních, která zaručují zdravé výchovné prostředí a příznivé
podmínky pro zdravý vývoj dětí. Zařízení pro zotavovací akci tvoří trvalé nebo dočasné stavby nebo stany.
(2) Zimní zotavovací akce se pořádají v trvalých stavbách.
Zimní zotavovací akce musí mít vybavení k zimnímu pobytu (např. možnost vytápění, vývod teplé vody, prostory pro sušení
oděvů a ukládání sportovních potřeb).
§11
Zařízení pro zotavovací akce se umísťují na pozemku suchém, bezprašném, v okolí se vzrostlou zelení, nezamořené hmyzem,
zejména klíšťaty, chráněném od zdrojů znečištění ovzduší a zdrojů hluku, mimo pásma hygienické ochrany a pásma stanovená
k ochraně vodních zdrojů, a na místech se sjízdnou přístupovou cestou.
§12
Zařízení pro zotavovací akce musí mít prostory určené pro spaní, společenskou a sportovní činnost, stravování a vyvařování,
sušení oděvů a obuvi, umývárnu, ošetřovnu, izolaci a záchody. Prostory pro sušení oděvů a obuvi mohou být u stanových
táborů provizorní. U putovních táborů se ošetřovna a izolace nezřizují.
§13
(1) Prostory určené pro spaní v trvalých nebo dočasných stavbách se zřizují v místnostech s přirozeným větráním a
minimální plochou na jednoho ubytovaného 3 m čtverečné. Patrová lůžka mohou být použita za podmínky, že horní
lůžko není výše než 150 cm nad podlahou, je k němu bezpečný přístup a je opatřeno bočnicí zabraňující pádu.
(2) Stany určené pro ubytování dětí musí být z nepromokavého materiálu a musí mít podlážku, která pokrývá minimálně
celou podlahovou plochu stanu, nebo musí být jiným vhodným způsobem izolovány od země.
(3) Prostory pro společenskou a sportovní činnost v trvalých nebo dočasných stavbách se zřizují dostatečně prostorné tak,
aby na jedno dítě připadl alespoň 1 m čtverečný plochy. Jako společenské místnosti lze využít i jídelnu v době mimo
podávání jídel nebo velkého stanu.
(4) Prostory určené pro vyvařování a stravování musí být zastřešené a skládají se z jídelny, kuchyně a skladů. Prostory
určené pro vyvařování a stravování se umísťují odděleně od ostatních prostorů zotavovací akce. V jídelně na strávníka v
jedné směně připadá 1 m čtverečný plochy.
(5) V umývárně se vyžaduje pro 5 osob jeden výtokový kohout s odpadním žlabem nebo jedno umyvadlo. Prostory pro
umývání se zřizují odděleně podle pohlaví. Pro čištění zubů musí být zajištěna pitná voda. Pro děti při zimních
zotavovacích akcích musí být zaručena možnost mytí v teplé vodě každodenně, pro ostatní zotavovací akce alespoň
jedenkrát týdně. Ve stálých táborech se požaduje na 30 dětí jedna sprchová růžice.
(6) Ošetřovna s izolací tvoří jeden celek. Izolace se zřizuje ve vybraných místnostech s možností topení a použití teplé
vody, odděleně pro chlapce a dívky. V izolaci musí být na každého nemocného 5 m čtverečních podlahové plochy,
přičemž je nutno zachovávat zásadu, aby na 30 dětí připadlo alespoň 1 lůžko. Izolace má vlastní záchod. Izolace a
ošetřovna nesmějí být použity k ubytování zdravotníka. Zdravotník se ubytuje poblíž nemocných. Ve stanových
táborech lze ošetřovnu i izolaci umístit ve zvlášť upravených stanech. Lékárnička pro zotavovací akce pro děti a dorost,
popřípadě velká zdravotnická brašna nesmí být přístupná dětem.
(7) Záchody lze zřizovat splachovací nebo suché, odděleně podle pohlaví. Zřizují se dva záchody na počet prvních 20 dívek
a na každých dalších 20 dívek jeden další záchod. Na počet každých 20 chlapců se zřizuje jeden záchod a jeden pisoár.
Příchod k záchodům musí být u stálých táborů v noci osvětlen. Vzdálenost záchodů od studny s pitnou vodou se řídí
povahou terénu. Záchody se umísťují nejméně 25 m od studny s pitnou vodou, zpravidla 50 m od stravovacích zařízení
po směru převládajícího větru a nejméně 25 m od posledního ubytovacího místa. V blízkosti záchodů musí být možnost
umytí rukou. Latríny se denně převrstvují zeminou a před opuštěním tábořiště se zasypou a označí.
§14
Zásobování pitnou vodou
(1) Zotavovací akce musí být zabezpečena zdrojem nezávadné pitné vody v dostatečném množství. Doklad o
zdravotní nezávadnosti pitné vody je provozovatel povinen na požádání předložit pracovníkovi hygienické
služby. Dovážet pitnou vodu na zotavovací akci lze pouze se souhlasem příslušného hygienika za podmínek jím
stanovených.
(2) Pořádá-li provozovatel zotavovací akci v zařízení jiné organizace, odpovídá za kvalitu vodního zdroje tato
organizace.
§15
Odstraňování odpadků a splaškových vod
Zotavovací akce musí mít zajištěno plynulé odstraňování pevných odpadků a splaškových vod. Jejich odstraňování se provádí
tak, aby nebyla ohrožena zdravotní nezávadnost povrchových a podzemních vod.
§16
Ubytování
Děti a osoby činné při zotavovací akci se ubytují odděleně. Odděleně se dále ubytují děti podle pohlaví. Osoby činné při
stravování se ubytují odděleně od ostatních osob činných na zotavovací akci. Osoby pověřené vedením jednotlivých skupin
nebo oddílů se ubytují v jejich bezprostřední blízkosti.
§17
Stravování
(1) Strava dětí musí být biologicky hodnotná a odpovídat věku a způsobu života dětí. 6) Jídelníček sestavuje stravovací
komise, jejímž členem je vždy zdravotník. Denní strava se skládá ze snídaně, přesnídávky, oběda, svačiny a večeře.
Interval mezi jednotlivými jídly je nejvýše tři hodiny. Doba podávání hlavního jídla (oběd, večeře) nesmí
přesáhnout dvě hodiny. Nápoje se dávají do krytých nádob, z nichž je lze do sklenic nebo hrnků napouštět.
Poživatiny, které nelze na zotavovací akci používat, nebo které lze používat za stanovených podmínek, jsou uvedeny
v příloze č. 3 této vyhlášky.
(2) Při zotavovacích akcích se mohou děti podílet na přípravě stravy. Za hygienicky nezávadnou přípravu stravy a její
kvalitu odpovídá určený pracovník. Při putovních táborech se děti a osoby činné při zotavovací akci stravují v
zařízeních společného stravování nebo si stravu připravují tábornickým způsobem; součástí snídaně musí být teplý
nápoj, jedno z hlavních jídel musí být teplé.
-----------------------------------------------------------------6) Směrnice č. 72/1987 Sb. Hygienické předpisy o hygienických požadavcích na zřizování a provoz zařízení společného
stravování, oznámené v částce 9/1987 Sb.
§18
Režim dne
(1) Při zotavovací akci se stanoví režim dne, v němž se pevně vymezí doba pro spánek, péči o osobní hygienu, jídlo,
pohybovou, zájmovou a vzdělávací činnost. Režim dne musí odpovídat věku a zdravotnímu stavu dětí. Na jeho
přípravě spolupracuje zdravotník.
(2) Všechny tělovýchovné činnosti musí odpovídat věku, schopnostem a zájmu dětí. Intenzita tělovýchovné činnosti se
od počátku zotavovací akce zvyšuje tak, aby dosáhla svého vrcholu ve druhé třetině běhu zotavovací akce a pak
lehce klesá. Třetí den po začátku zotavovací akce musí být vyhrazen odpočinku; u putovních táborů se stanoví den
odpočinku s přihlédnutím k tělesné zdatnosti dětí. Při zimních zotavovacích akcích nesmí výcvik na lyžích
přesáhnout šest hodin denně (tři hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledne) a výcvik musí být nejdéle po 90
minutách přerušen patnácti až dvacetiminutovou přestávkou. Vedle organizované pohybové činnosti se zařadí i
spontánní pohybová aktivita.
(3) K péči o osobní hygienu se vyhradí denně nejméně půl hodiny jak po probuzení, tak před uložením ke spánku.
(4) Tempo pochodu při pěších turistických cestách musí být limitováno nejméně zdatným jedincem. Tyto pochody se
nekonají při špatném počasí, zejména při větrném a mlhavém počasí a při špatné viditelnosti. Při teplotě -12 stupňů
C a nižší se pochody s dětmi do 14 let nekonají. Od teplot -15 stupňů C se nekonají pochody ani se staršími dětmi.
(5) U putovních táborů pro děti do čtrnácti let lze přesuny konat pouze za denního světla. K přesunům při putovních
táborech nelze používat frekventované a prašné komunikace a nebezpečné horské cesty.
(6) Koupání dětí v přírodě je nutno přizpůsobit počasí a fyzické zdatnosti dětí. Při koupání děti nesmějí prochladnout;
po vykoupání se musí řádně osušit a převléct do suchého oděvu. Děti se nesmějí koupat nejméně jednu hodinu po
hlavním jídle ani po intenzivním cvičení. Místo ke koupání v přírodě s výjimkou koupání v bazénech a rekreačních
rybnících musí být projednáno s příslušným okresním hygienikem.
(7) Doba vymezená ke spánku u dětí sedmi až jedenáctiletých je alespoň deset hodin, u dětí dvanáctiletých až
čtrnáctiletých je devět hodin. U dětí patnáctiletých a starších nesmí doba vymezená ke spánku klesnout pod osm
hodin. Dobu před uložením ke spánku je nutno vyhradit klidným činnostem (nejlépe osobnímu volnu).
§19
Požadavky na úklid
(1) Před zahájením každého běhu zotavovací akce musí být proveden všeobecný úklid celého zařízení včetně pozemků.
(2) Po dobu pobytu dětí musí být zajištěn denní úklid všech zařízení zotavovací akce. Denního úklidu se mohou
zúčastnit děti pod vedením výchovných pracovníků. Úklid záchodu nesmějí provádět děti ve věku do čtrnácti let.
(3) Výměna ložního prádla musí být provedena před zahájením každého běhu zotavovací akce a dále podle potřeby,
vždy po nemoci dítěte nebo před použitím lůžka jiným dítětem. Manipulaci s ložním prádlem při výskytu přenosné
nemoci provádí zásadně dospělá osoba.
Závěrečná ustanovení
§20
Tato vyhláška se vztahuje též na zotavovací akce, které provozovatel pořádá v zahraničí, pokud právo státu, na jehož území se
zotavovací akce koná, nestanoví přísnější požadavky.
§21
Výjimky z ustanovení §10 odst. 2 a §13 může v odůvodněných případech u jednotlivé zotavovací akce, jsou-li základní
požadavky na vybavení prostor v zařízeních pro zotavovací akci provedeny alespoň v náhradních opatřeních zajišťujících
zdravé výchovné prostředí a vývoj dětí, udělit příslušný orgán hygienické služby.
§22
Jiné podobné akce pro děti
Na jiné podobné akce pro děti (např. školní výlety) se vztahuje ustanovení §4 odst. 1, §5 odst. 2 písm. a), §14 a 15. Pokud tyto
jiné podobné akce pořádají jednotlivé osoby, vztahují se na ně tato ustanovení s výjimkou akcí pořádaných pro děti v poměru
rodinném nebo obdobném.
§23
Zrušuje se:
a) §34 odst. 1 bod 1. vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek;
b) směrnice č. 57/1980 Sb. Hygienické předpisy o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti a dorost, oznámené
v částce 29/1979 Sb.
§24
Na vyžadování písemného prohlášení rodiče nebo jiného zákonného zástupce dítěte pro účely této vyhlášky se nevztahuje § 2
odst. 2 vyhlášky MZ ČSR č. 91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem.
§25
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1990.
Ministr:
Prof. MUDr. Klener DrSc. v.r.
Příl.
Epidemiologicky rizikové potraviny, jejichž používání je na zotavovacích akcích zakázáno
• mletá a sekaná masa z distribuční sítě a výrobky z nich
• jitrnice, prejty, jelítka, tlačenka, krevní tučnice
• syrová masa typu tatarský biftek
• nekonzervované rybí výrobky (karbanátky, pečenáče, zavináče ap.)
• veškeré výrobky s huspeninou a rosolem (masové, lahůdkářské, rybí)
• majonéza a veškeré výrobky s majonézou (saláty, tatarská omáčka, obložená vejce apod.)
• tepelně neopracovaná vejce a vejce vařená na měkko
• měkké cukrářské výrobky
• šlehačka a smetana (bez tepelné úpravy)
• zmrzlina (včetně zmrzliny připravené na místě)
• houby (mimo houby získané z distribuční sítě)
• tvaroh domácí výroby
• játrový sýr, játrovky, čajovky, máslovky apod.
Potraviny, které je možno podávat při dodržení určitých technologických podmínek
• pomazánky budou zpracovány zásadně z čerstvých surovin a zkonzumovány nejpozději do tří hodin po zpracování - mléko
a mléčné výrobky typu smetanových krémů podávat pouze v případě spotřeby v den uvedený na obalu
• měkké salámy a uzeniny pouze k tepelnému zpracování, spotřebovat v den nákupu
• suroviny a poživatiny určené k další přípravě nesmějí být předvářeny den předem (vajíčka, brambory, rýže, těstoviny)
• mleté maso je dovoleno připravovat pouze ze syrového čerstvého masa a ihned tepelně opracovat a podávat při dodržení
všech základních technologických a hygienických požadavků.
6) Hendikepované děti - druhy hendikepů a z nich plynoucí omezení. Zařazování hendikepovaných dětí do
skautských oddílů. Spolupráce s rodiči a lékařem.
Junák musí pro svou činnost garantovat podmínky pro účast dětí zdravotně oslabených a postižených. Prvním předpokladem
této účasti je celoroční aktivita dítěte v oddílu a řádná informovanost vůdce oddílu o zdravotním stavu dítěte. V přiměřené míře
tedy jakákoliv omezení aktivit platí i pro celoroční práci s dítětem. Rodiče informují vůdce o tom, že dítě vyžaduje zvýšený
zdravotní dohled nebo pravidelné podávání léků, či má omezené nebo zakázané aktivity, nebo jich není pro svůj stav schopno.
K účasti na letním táboře se vyslovuje obvodní dětský lékař prostřednictvím Zdravotního průkazu dítěte. Pokud bude na
pochybách, zda podmínky na táboře budou pro zdravotní stav dítěte odpovídající, zajistí oddíl konzultaci i se skautským
lékařem – zdravotníkem ORJ nebo střediska.
Obě tyto podmínky musí být beze zbytku splněny. Ve sporných případech musí být vyslyšen jak skautský lékař, tak lékařský
specialista, (kardiolog, nefrolog, alergolog..)
U jednotlivých chronicky nemocných dětí je třeba se řídit zásadou, že jedinec, který se v uplynulém školním roce účastnil
povinné tělesné výchovy bez omezení nebo jen s částečným omezením na doporučení lékaře, je schopen účastnit se skautského
tábora při dodržení doporučených omezení, pokud by u něj nebyly další kontraindikace pro delší pobyt mimo rodinu,
( léčebný režim, stravovaní apod. ), která by při provozu skautského tábora nešly zajistit.
Několik vyjmenovaných diagnóz, kdy lze účast povolit:
obezita do 4 sigmat, sideropenická anémie, neurotické poruchy, lehčí a léčebně dobře ovlivnitelné poruchy a syndromy,
poruchy chování – mírné, paresy periferních nervů s dobrou hybností, postižení CNS s aktuálně normálním neurologickým
nálezem, febrilní křeče bez terapie, poslední záchvat před dvěma roky, poruchy prostorového vidění, poruchy refrakce a
akomodace do 4,5 dioptrie, chronický zánět hltanu nebo nosohltanu, chronický zánět vedlejších nosních dutin.
7) Hygiena při oddílové činnosti během roku a na táboře (potraviny, vaření, záchody, koupání, odpady, pitná voda...).
Hygienické předpisy.
Hygiena je obor preventivního lékařství, které zkoumá působení životního prostředí na člověka a usiluje o zachování a
zlepšování jeho zdraví. Je to současně praktická každodenní činnost zaměřená na zdravý způsob života. Týká se bezprostředně
naší celoroční práce a jejímž vyvrcholením je bezesporu letní tábor.
Hygienické požadavky na místo tábora:
Ovzduší – musí být kvalitnější, než ve kterém celý rok pobýváme. Důležité jsou všechny fyzikální faktory ovzduší jako
barometrický tlak, vlhkost vzduchu, teplota vzduchu, sluneční záření, počasí, znečištění ovzduší.
Půda – má samočisticí schopnost, která jí umožňuje zbavovat se různých látek a odumřelých těl. Proto se musíme snažit,
abychom ji nepoškozovali, ani její vlastnosti. V půdě se vytváří velmi kvalitní podzemní voda.
Voda – je základní složkou každého živého organizmu i biosféry. Podle využití dělíme vodu na pitnou, užitkovou a provozní.
Pitná voda, zdravotně nezávadná, má svoji normu, která musí být dodržena, Užitková voda, sloužící k mytí, musí být
bakteriologicky nezávadná a nesmí obsahovat látky poškozující zdraví. Voda provozní nemá žádné ukazatele. Kromě užitkové
vody musí mít tábor zajištěný dostatečný, vydatný zdroj pitné vody. Za její nezávadnost odpovídá provozovatel. Zdroj vody,
pokud se nejedná o veřejný vodovod, musí být vždy vyšetřen na OHS a výsledek musí být u vedení tábora vždy k nahlédnutí
kontrole. Odpadová voda se vylévá do vsakovací jímky, aby nebyla ohrožena zdravotní nezávadnost povrchových nebo
podzemních vod.
Pevné odpadky se třídí, organické se převrstvují zeminou v odpadové jámě, neústrojné se odvážejí v pytlích do kontejnerů.
Zakopávat v přírodě střepy, kov a igelit je proti ekologickým zásadám. Papírový odpad lze spálit.
Požadavky na tábořiště a táborové stavby jsou obsahem vyhlášky 185/90 a 445/92Sb, která je uvedena výše, tedy požadavky
hlavně na prostory pro spaní, společenskou a sportovní činnost, vaření a stravování, umyvárnu, ošetřovnu, záchody viz
vyhláška.
Osobní hygiena – je důležitá jak pro vlastní očistu a pro předcházení infekčním chorobám, tak pro ochranu před vlivy počasí.
a) Hygiena těla a tělesných potřeb
Základem pro denní mytí je umyvárna. Nejlepší bývala přímo na potoce, což však nedovolují dnešní předpisy. Řešením může
být přívod vody z potoka do žlabů nebo umyvadel a odtok do vsakovací jámy. Nejméně 1x týdně je potřeba mytí v teplé vodě,
dívka častěji, k tomu slouží koupelnová kamínka se sprchou, krytou plachtou apod. Pravidelně zastřihujeme nehty na rukou a
nohou. K osobní hygieně patří i pravidelná péče o vlasy, denní pročesávání a 1x týdně mytí. Na tábor se hodí kratší sestřih.
Důležitá je i péče o chrup. Čistíme ráno a večer a používáme pitnou vodu. Dodržujeme rozumnou míru opalování. K tělesným
potřebám patří i péče o vyměšování. Umístění latríny je popsáno v kapitole táboření. Latrínu zasypáváme vrstvou zeminy proti
hmyzu. Nevhodné jsou chlorové preparáty, které brání přirozenému bakteriálnímu rozkladu.
b) Hygiena osobního zařízení
Týká se správného ošetření stanu a jeho větrání, spacího pytle, pořádku ve stanu a uložení věcí
c) Hygiena oblékání
Obuv i oblečení musí být vzdušné, volnější, pohodlné. Dbáme o správné ošetřování a musíme umět i přeprat příliš zapocené
nebo již špinavé věci. Holínky nosíme jen v nejnutnějších případech, také pláštěnky. Nikdy nechodíme dlouho v mokrém
oblečení.
Vaření na táboře
Strava musí být pestrá, kaloricky hodnotná, chutně upravená, dostatek tekutin. Jíst se má v příjemném prostředí a v klidu.
Netrpíme závody v jídle ani odnášení zbytků do stanů, tajné mlsání bonbónů a čokolády. Čisté ruce a nádobí jsou nezbytností.
Nádobí umýváme v ohřáté pitné vodě, omezujeme použití saponátů
Uchovávání potravin: Letní stanové tábořiště nemá vhodné prostory pro skladování rychle se kazících potravin a tak je
odkázáno na jejich každodenní dovoz. Jako sklad slouží zásobovací stan s policemi a bednami s uzavíratelným víkem.
Potraviny nikdy nenecháváme ležet přímo na zemi. Uhlovodanové poživatiny skladujeme v suchém prostředí s dostatečným
přístupem vzduchu. Tuky živočišné jsou velmi kazivé, používáme spíše oleje a rostlinné tuky. Masné výrobky vyžadují
opatrnost při skladování a to i v podobě konzerv nebo trvanlivých uzenin. Masné výrobky je nutno chránit proti hmyzu, hlavně
mouchám. Zeleninu je vhodné uskladnit samostatně. Marmeládu, sirupy a med je nutno chránit hlavně před vosami, které
v nich dovedou dlouho přežít a děti by je mohli sníst viz bodnutí hmyzem do jazyka.
8) Vliv zátěže na lidský organizmus, vhodná míra zátěže - fyzické náročnosti činnosti pro chlapce a dívky různých
věkových kategorií. Zajištění dostatečného času na odpočinek, spánek. Režim dne.
Únava
Vzniká po déletrvajícím svalovém výkonu. Je přirozeným jevem, nastupuje jako ochranný mechanismus, vynucující zotavení a
obnovu fyziologických funkcí. Únava se projevuje slabostí, bolestmi hlavy, břicha, svalstva, pocením. Rozlišujeme únavu
svalovou, fyzickou nebo duševní, nervovou, může vzniknout náhle, akutně nebo vlekle, chronicky a může být buď místní nebo
celková. O nástupu únavy rozhoduje mnoho faktorů. Nejčastější příčinou únavy je omezené prokrvení – nedostatečný přívod
kyslíku a živin a hromadění CO2 a kyseliny mléčné, která snižuje funkci motorických plotének. Příčinou chronické únavy při
dlouhodobém zatížení bývá vyčerpání zásob glykogenu, (cukrů), katabolismus – ztráta tekutin a solí. Při obvyklé skautské
činnosti neprovozujeme takové sporty, aby k tomuto stavu mohlo dojít. Nejúčinnější je pasivní odpočinek, jehož základní
formou je spánek. Únavu zaplašíme i tehdy, vystřídáme-li jednu činnost činností jinou. Pak mluvíme o aktivním odpočinku
Přepětí
Je akutní stav funkčních i organických poruch při nepřiměřených nárocích na nepřipravený organizmus , po velkém svalovém
či duševním výkonu. Jeho nejtěžší stav tzv. zchvácení, (bezvědomí, křeče v břiše, teplota nad 40°C, ztráta tělesných tekutin,
vyčerpané zásoby cukrů, rychlý tep, případně srdeční selhání ohrožují život a je nutná intenzivní nemocniční péče. Toto je
dobré vědět i když při skautských podnicích nejsou na chlapce a děvčata kladeny takové nároky, aby k takovému stavu došlo.
Přetěžování
Při akutním přetížení je riziko úrazu. Trvalé přetěžování může mít za následek chronická poškození pohybového aparátu
Režim dne – jak jej skaut pozná v družině, na táboře, je pro něj návodem, jak má sám denně využívat čas a střídat účelně různé
činnosti s relaxací během celého roku. Důležitá je motivace – skautský denní režim se má stát věcí cti a měřítkem spolehlivosti
každého skauta, který včas vstává, nikdy nechodí pozdě, pečuje o čistotu, otužuje se, cvičí, správně jí a včas jde spát.
Jako se skautský program řídí cyklem střídání čtyř ročních období, má se přizpůsobit i biorytmům týdenním a denním. Středa
bývá odpočinkovým dnem, ve čtvrtek se nezadávají úkoly apod. Všichni podléháme biologickému zákonu periodického
kolísání tělesné i duševní výkonnosti během dne. Z ranního spánkového rytmu se dostáváme do plné výkonnosti mezi 9 – 11
hodinou. Pak se naše schopnosti snižují, také vlivem oběda, kdy je žaludek přednostně zásobován krví jako pracující orgán a
CNS odpočívá. Kolem 15. Hodiny nastává další oživení aktivity organizmu, nižší proti dopolednímu maximu, které kolem 18.
Hodiny opět klesá. U dospělých pak nastává další lehký vzestup okolo 20. Hodiny, který postupně přechází do spánkového
cyklu.
Tomuto rytmu bývá běžně přizpůsoben školní rozvrh. Dítě má limitovanou dobu, po kterou je schopno pracovat. Podle věku se
dokáže koncentrovat souvisle 15-20-30 minut, pak je nutná změna aktivity. Naprostou změnu v denním režimu dětí znamená
skautský tábor. Představuje jinou kvalitu zátěže tělesné i psychické, na kterou se organizmus musí adaptovat. Není správné,
aby dítě bylo z klidu nočního spánku hned po probuzení bičováno k velkým výkonům. Ranní rozcvička musí být nenásilným
rozhýbáním těla, příležitostí k prodýchání plic čerstvým vzduchem a psychickou stimulací. V následující fázi ranní toalety
kromě prvků hygieny a otužování je nutno zdůraznit dokonalé vyvětrání lůžkovin a výměnu prádla, používaného při spánku.
Dopolední program využívá vrcholu výkonnosti kolem 10. hodiny , v prvních dnech stavba tábora, v dalších skautský výcvik.
Stravování musí počítat s vyšší kalorickou spotřebou než doma. Neméně důležitý je pitný režim. Polední klid 60 –90 min. je
nejlépe trávit vleže ve stínu, pokud možno mimo stan. Odpoledne je vhodná doba ke koupání, k dalším sportovním činnostem
a větším hrám. Po večeři volíme klidnější program – zpěv, vyprávění, teoretický výklad, táborový oheň. Při večerní hygieně se
mají děti umýt po celém těle a opět převléci na noc. Velký důraz klademe na úpravu lůžka a na dostatečně dlouhý a nerušený
spánek. Děti do 11 let potřebují 10 hodin, do 14 let 9 hodin a 15 let ne méně než 8 hodin. Noční hlídky by neměly být delší než
90 minut. V programu tábora bývají také noční hry a výlety, které poruší denní rytmus. Nevadí to, pokud nejsou častěji jak 1x
týdně. Noční poplach má být do hodiny po večerce, aby nerušil děti z nejhlubšího spánku a ráno se pak může vstávat o hodinu
později
9) Metodika zdravotního výcviku v oddíle (roji, smečce, kmeni). Využití skautské stezky a odborek. Simulované
situace a zdravotnické hry v programu oddílu.
Zdravotní výcvik v oddíle musíme provádět nenásilnou formou a vždy s praktickou ukázkou a zkouškou. Volíme formu hry
nebo soutěže mezi jednotlivými družinami. Soutěžit můžeme na čas – u nácviku ošetření a první pomoci u stavů ohrožujících
život, nebo na kvalitu, třeba při nácviku ošetření zlomenin a jiných poranění, kde posuzujeme např. kvalitu obvazové techniky,
znehybnění končetiny apod. Jako součást některého terénního závodu můžeme vsunout transport zraněného na čas s použitím
provizorních nosítek apod. Při zdravotním výcviku musíme přihlížet k věku dítěte. S vlčaty a světluškami budeme nejspíše
formou hry nacvičovat jednodušší zákroky. Můžeme při tom využít hry na maminku a tatínka, kteří pečují o své dítě. Jako
pomůcka může sloužit i panenka. Se skautkami a skauty se můžeme při nácviku již zabývat i vážnějšími zákroky první pomoci
a začít nacvičovat i zákroky k záchraně života. Protože některé důležité resuscitační zákroky nelze trénovat na živém člověku,
můžeme využít pomůcek, které běžně využívá Český červený kříž, při výcviku svých členů, ( figurínu apod.). Členy oddílu
musíme správným způsobem motivovat, aby měli pocit, že sami chtějí se tu a tu věc naučit. Zdravotnický výcvik potřebují i
v různých skautských závodech, nejvíce na Svojsíkově. Zde je motivací snaha dosáhnout co nejlepšího výsledku. Při výcviku
používáme skautskou stezku. Vycházíme z toho, že skaut /ka chce získat první i druhý stupeň skautské zdatnosti, tedy odznak
na kroj, a má k tomu poměrně značnou motivaci. Této skutečnosti využíváme i při zdravotnickém výcviku. Jsou jedinci, kteří
projevují hlubší zájem o zdravovědu. Ty můžeme podpořit tím, že jim nabídneme získání odborky zdravotníka. Pro starší
skauty a skautky a ostatně mohou to zařadit do programu i RS, (na lesních kurzech se často využívá), navozujeme různé
simulované situace, které mají řešit. Součástí může být i velká zdravotnická hra. Například navodíme takovou situaci, že někde
v okolí tábora, blíže neurčeno, došlo nějakému neštěstí, (mohlo spadnout i malé letadlo), a jsou nějací zranění. Družiny mají za
úkol tyto zraněné v terénu vyhledat, poskytnout jim první pomoc a transport na místo, kam se dostane RZP. Hra musí být
předem připravena, “zranění” musí být “umístěni” v terénu, každý má buď nasimulováno zranění, nebo může mít u sebe
lísteček s popisem zranění. Hráče musíme správně motivovat, aby takovéto cvičení správně “prožili”, aby ho brali téměř
opravdově, jako by šlo o život. Tím si v praxi vyzkouší, jaký je rozdíl mezi teorií a praktickou záchranou zraněného
v nepřístupném terénu, kdy ho například musí nést i několik kilometrů k nejbližší pomoci.
10) Konzumace alkoholu a omamných látek. Problematika kouření, drogové závislosti. Sexuální výchova - zdravotní
aspekty (pohlavní nemoci, AIDS).
Drogová závislost je dlouhodobé, nutkavé zneužívání jakýchkoliv látek ke změnám nálady, vědomí, povzbuzení nebo tlumení
duševních i tělesných funkcí, k vyvolání nezvyklých zážitků, k výrazné změně emocionality. Může jít o léčiva, jedy i látky
zcela běžně užívané v průmyslu nebo domácnosti. Závislost je psychická, (kouření, alkohol) i tělesná, (na buněčné úrovni –
proto abstinenční příznaky). Zneužívání nepříznivě ovlivňuje proces vývoje, dospívání a zrání organizmu a celé psychiky a
sociability.
Drogy všedního dne:
Některé z psychotropních látek se v malých množstvích staly součástí potravy a denních zvyklostí, součástí dobrých mravů a
snad i slušnosti. Mezi drogy společensky akceptované patří všechny látky kofeinového typu – káva, čaj, kakao. Závislost na ně
není vzácná.
Drogami společensky tolerovanými je tabák a alkohol. O tom, že poškozují zdraví není potřeba mluvit. Alkohol navíc
způsobuje společensky nebezpečné chování konzumenta. Alkohol je nejstarší a nejrozšířenější droga. Užívá se k navození
euforie. Ztrácí se schopnost rozumového úsudku, objeví se poruchy myšlení, zapomenou se nepříjemnosti, chování je uvolněné
až zcela bez zábran. Všechny horší charakterové vlastnosti se v alkoholickém opojení zvýrazní. Pokles pracovní výkonnosti je
výrazný. Intoxikace se projeví zhoršenou kvalitou myšlení, psychomotoriky a abnormálním zvýšením sebejistoty, mylným
odhadem vlastních schopností a dovedností, mylným odhadem času a vzdálenosti. Intoxikovaný je pro své okolí nebezpečný.
Abstinenční syndrom má typický třes, pocení, deliria.
Tabakismus –hlavní jed tabáku nikotin je ve smrtelné dávce obsažen v pouhé jedné cigaretě, ale z těchto množství se vstřebá
jen asi 10 %. Způsobuje chronickou otravu dýchacích cest s typickým kašlem, nechutenství, střídavé průjmy a zácpy, zvracení,
žaludeční vředy, arytmie, anginosní stavy, vzestup krevního tlaku, pokles potence, poruchy menzes, otravy a potraty plodu,
tupozrakost a ušní závratě.
Kofeinismus – abstinenční příznaky zanedbatelné, ale psychická závislost velká. Mizí pocit únavy, zlepší se nálada a myšlení.
Dlouhodobé užívání může vyvolat poruchy spánku, zvýšenou dráždivost zažívací obtíže.
Analgetika – antipyretika – závislost vzniká při tzv. preventivním užívání.
Těkavé látky – čichání, inhalace. Tyto látky mohou být startující drogou. Kterou děti začínají svou narkomanskou kariéru.
Dochází k euforiím, iluzím, halucinacím, chybné interpretaci skutečnosti. Benzin, lepidla, krémy na parkety, tetrachlor,
trichloretylen, Čikuli, Iron, Okena, toluen, xylen, perchloretylen, nitrolak atd. Vzniká těžká psychická závislost, předávkování
je velmi snadné a pak usmrcuje.
Inhalační anestetika – kysličník dusný, rajský plyn, obsažen v bombičkách k výrobě šlehačky, vypouštějí ho do PVC sáčku a
pak z něj vdechují.
Barbituráto-alkoholový typ – tyto látky jsou používány odedávna, chmel, valeriana, meduňka. Barbituráty se používají
dlouhou dobu a jejich účinek je známý. Jsou zneužívány pro schopnost navozovat polobdělé a pasivní stavy psychické i
fyzické euforie po dlouhodobějším užívání.
Morfinový typ – všechny deriváty opia, získává se jako mléčná šťáva naříznutím nezralých makovic. Heroin – mohutné
analgetikum. Návyk vzniká průměrně po 7 dávkách. Kodein – antitussikum, u někoho vyvolává euforii už v léčebných
dávkách. Z kodeinu se vyrábí nebezpečná droga známá pod názvem “braun”.
Kokainový typ – listy koky se žvýkají v Peru, Bolívii dodnes, zahánějí žízeň a hlad. Čistý kokain pro léčebné účely byl z velké
části nahrazen syntetickými preparáty. Nejčastěji se injikuje, někdy i šňupe. Kombinace s heroinem je vražedná stejně jako
kokainismus samotný. Kokain chemicky nepatrně upravený je crack, je velmi rychle návykový.
Cannabisový typ – Hašiš, pryskyřičnatá látka získávaná naříznutím samičích jedinců na indickém konopí. Kouří se samotný
nebo s tabákem. Marihuana – celé listy a květenství indického konopí, kouří se, kouř je sladký a palčivý. Kouření vede
k defektnosti potomstva.
Amfetaminový typ – budivý amin, zvyšuje psychomotorické tempo, zlepšuje náladu, asociaci myšlenek. Byl používán vojáky
v krizových situacích, je známé využití ke sportovnímu dopingu. Amfetaminy jsou Amfetamin, Benzedrin, Psychoton,
Pervitin, Fenmetrazin, Triphenydil, Efedrin.
Kathový typ – Catha edulis roste pouze ve střední Africe a listy nelze exportovat, takže se s ní u nás nesetkáme.
Haluciogenový typ – patří sem jednak syntetické preparáty a i nepřeberné množství rostlinných a živočišných, zejména žabích
jedů. V houbách u nás např. Muskarin. Syntetické preparáty LSD, LAE, BOL. Defekty osobnosti, nebezpečí je větší u emočně
labilních nevyrovnaných osob a sociopatů.
Sexuální výchova, zdravotní aspekty:
Sexualita je jedním z normálních projevů v životě člověka. Sexuální výchova má poskytnout dětem a mládeži správné
informace o biologii sexuálního života a plození lidí, založené na mravních základech. Zdravotní hlediska jsou při tom neméně
důležité. Musíme umět správně odpovídat na otázky dětí a dospívajících, musíme jim umět poradit. Chlapce informujeme o
složení pohlavního ústrojí a hygieně. Například péče o předkožku, její každodenní přetažení a omytí, hlavně v pubertálním
věku by mělo být samozřejmostí. Chlapci by měli k tomuto být vedeni rodiči již od útlého věku, což někdy nebývá.
Nedostatečná hygiena znamená svědění a nepříjemný pach. U dospívajících chlapců může docházet k poluci – samovolnému
výronu semene ve spánku. Je potřeba jim vysvětlit, že je to zcela normální jev. Ženské pohlavní ústrojí je daleko složitější.
Také je potřeba pečlivější intimní hygieny. Nažloutlá mazlavá hmota a každodenní bělavý výtok z rodidel se objevuje při
dospívání dívek. Je důvodem k pravidelnému omytí zevních rodidel. Řádné očištění po močení a stolici by mělo být
samozřejmé. Vůdkyně musí umět informovat dívky o správné technice. Stále část dívek neví, že směr vytírání konečníku musí
být dozadu nahoru. Za čistotu spodního prádla si odpovídá každá dívka sama a je její vizitkou. Větší hygienu potřebuje dívka
při menstruaci. Je potřeba se umývat denně, nejlépe pod sprchou tak, aby se do rodidel nezanesla nečistota, infekce, ale ani
voda. Voda má být příjemná, vlažná. Při menstruaci nelze doporučit koupání ve vaně ani v otevřených vodách. I na táboře
může dívka dodržovat nezbytnou hygienu. Lze při tom doporučit intimitu. Je potřeba dívku trochu kontrolovat při používání
vložek. Podle síly krvácení je potřeba je vyměňovat několikrát denně. Tampony může použít až dívka, která již měla pohlavní
styk. Předpokládá se, že již je ve věku roverském a měla by vědět, že včasná výměna tampónů je zvláště nutná. Použitou
vložku odkládá děvče do odpadků vždy zabalenou do papíru. V táborových podmínkách se nepokoušíme je pálit. Při dospívání
dochází vlivem hormonů ke změnám na kůži. Rozvíjejí se pachové a mazové žlázy. Někdy se vývody těchto žlázek ucpávají,
zanítí se a pak hovoříme o akné a trudovitosti kůže. Změny jsou nejnápadnější na obličeji, krku a zádech. Nesprávné ošetření,
nevhodná kosmetika nebo nečistota jejich výskyt jenom zvětší a zhorší. Je potřeba dodržovat dostatek pobytu na čerstvém
vzduchu, dostatek spánku a ve výživě vyloučit dráždivá a kořeněná jídla. Pokud je akné velkého rozsahu, patří její ošetření
lékaři. V neposlední řadě je potřeba dospívající správně informovat o nebezpečích nezodpovědného nebo předčasného sexu,
nejen o předčasném těhotenství, které je při dnešní dostupnosti antikoncepce méně časté, ale hlavně o pohlavních nemocích,
jak se přenášejí, o hygienické prevenci, o nebezpečí AIDS.
11) Metodika nácviku život zachraňujících úkonů (zástavy dýchání a krevního oběhu).
Při zástavě dýchání nebo oběhu se přeruší dodávka kyslíku do tkání. Nejcitlivější buňky mozku jsou obvykle ztraceny do 3 - 5
minut. Jsou-li nenávratně poškozeny mozkové buňky nastává smrt. Je nutné zahájit okamžitě neodkladnou resuscitaci.
Nenalezneme-li na postiženém jisté známky smrti, (posmrtné skvrny namodralé barvy, posmrtná ztuhlost, mrtvolný zápach ),
jsme povinni tak učinit a pokračovat v ní, dokud lékař nerozhodne jinak.
Zástava dechu – nejčastější příčinou je hluboké bezvědomí, cizí látka v dýchacích cestách. Při vyšetřování neprůchodnosti
dýchacích cest a zástavy dechu postupujte takto:
1. Pozorujte, zda se hrudník zvedá a klesá.
2. Poslouchejte, dýchá-li postižený ústy a nosem.
3. Sledujte, ucítíte-li na tváři vydechovaný vzduch.
Postiženého v bezvědomí umístěte do polohy na zádech. Záklon hlavy je jednoduchým a přitom základním výkonem
neodkladné resuscitace. Provádějte jej takto:
1. Jednu ruku podložte pod šíji postiženého. Druhou ruku položte na jeho čelo a stlačujte hlavu mírně dozadu.
2. Tím se napne krk a kořen jazyka se oddálí od zadní stěny hltanu. Obvykle se také spontánně otevřou ústa
postiženého
3. Jestliže nejsou ústa dostatečně otevřena, můžete si pomoci rukou, která byla původně pod šíjí. Při neodkladné resuscitaci
se často setkáváme s částečnou nebo úplnou neprůchodností nosu a zavřená ústa by proto byla nežádoucí.
4. Záklon hlavy je nutno stále udržovat.
Setkáte-li se u postiženého s překážkou, pokuste se vyčistit ústní dutinu.
1. Za pomoci kolena otočte ramena, krk a hlavu postiženého na stranu
2. Otevřete násilím ústa, tlačte palcem na dolní a ukazovákem na horní zuby.
3. Vyčistěte ústa a hrdlo prsty, kapesníkem, mulem apod.
Je-li tuhá překážka hluboko, že na ní nedosáhnete prsty, pokuste se o její odstranění takto:
1. Převraťte postiženého na bok směrem k sobě a několikrát ho silně udeřte mezi lopatky.
2. Pokuste se vyjmout uvolněný předmět prsty
3. Druhou možností je stlačení nadbřišku. K postiženému v bezvědomí poklekněte z boku a zápěstími obou rukou prudce
stlačte jeho nadbřišek,( mezi mečíkem a pupkem ),směrem nahoru. Ruce přikládejte na nadbřišek jako při provádění
nepřímé srdeční masáže.
Umělé dýchání:
1. Hlavu postiženého zaklánějte dozadu levou rukou pod krkem a tlakem pravé ruky na čelo. Palcem a ukazovákem pravé
ruky stlačujte nosní dírky postiženého, aby tudy neunikal vdechovaný vzduch.
2. Otevřete zeširoka ústa, nadechněte se a překryjte svými ústy ústa postiženého tak, aby mezi vašimi rty a jeho obličejem
neunikal vzduch. Vydechněte vzduch do úst a pozorujte hrudník postiženého. Zdvižení hrudníku ukazuje, že vydechnutý
vzduch pronikl až do plic.
3. Oddalte ústa a nechejte postiženého pasivně vydechnout. Mezitím se hluboce nadechněte k dalšímu vdechu
Při umělém dýchání musíme kontrolovat podhmatem, zda postiženému bije srdce. Nejvhodnější jsou krční tepny.
Zástava oběhu:
Rozumíme buď úplné zastavení srdeční činnosti nebo funkčně zcela nedostatečnou srdeční činnost, která vzniká např. při
fibrilaci srdečních komor. Nepřímá srdeční masáž, (kardiovaskulární resuscitace) je nouzovou náhradou normální spontánní
srdeční činnosti.
Vyhledání správného tlakového místa:
1. Vyhmatejte prostředníkem hrot mečíku hrudní kosti.
2. Položte prostředník a ukazovák přes mečovitý výběžek.
3. Hranu dlaně druhé ruky položte vedle těchto prstů. Hrana dlaně musí ležet rovnoběžně s hrudní kostí a vymezuje správné
tlakové místo.
Nepřímou srdeční masáž provádějte takto:
1. Položte zápěstní hranu dlaně na správné tlakové místo na hrudní kosti. Na ni přiložte zápěstí druhé ruky. Prsty se nesmějí
dotýkat hrudníku, tlak působí jen zápěstní hrana dlaně.
2. Hranu dlaně udržujte nad hrudní kostí. Vaše ramena jsou kolmo nad hrudníkem a lokty narovnány, aby tlak působil přímo
dolů. Využijete tak váhy svého těla a zmenšíte únavu.
3. Stlačujte hrudník pravidelně, plynule a nepřerušovaně. Stlačení hrudní kosti musí být dostatečné, u dospělého člověka asi
o 4 až 5 cm.
4. Po každém stlačení uvolněte okamžitě tlak rukou na hrudní kost. Během uvolnění udržujte lehký styk rukou s hrudníkem,
abyste neztratili správné místo.
5. Postižený musí ležet na pevném podkladu
Zjistíme-li u postiženého zástavu oběhu, musíme vždy srdeční masáž kombinovat s umělým dýcháním. Jsou li zachránci dva
provádíme takto:
1. Jeden zachránce provádí umělé dýchání z plic do plic a druhý nepřímou srdeční masáž.
2. Jeden umělý dech na pět stlačení hrudní kosti.
3. Masírující zachránce stlačuje hrudník v rovnoměrném, nepřerušovaném rytmu s frekvencí 60x za minutu. Stlačení trvá cca
půl vteřiny.
4. Dýchající zachránce pozoruje stále hrudník postiženého a ruce, které hrudník stlačují, a rychle zařadí umělý vdech za
každým pátým stlačením bez přestávky v rytmu stlačování.
5. Dýchající zachránce periodicky kontroluje tep na krčních tepnách. Resuscitaci však nepřerušujte déle než na pět vteřin.
Je-li jen jeden zachránce postupuje takto:
1. Provede 15 stlačení hrudníku frekvencí 80x za minutu.
2. Rychle se skloní nad hlavu postiženého, zakloní ji a dvakrát zhluboka vydechne do plic. Dechy provádí rychle za sebou,
během pěti vteřin, bez čekání na úplný výdech postiženého.
Zjistíte-li že tep na krční tepně je hmatný, okamžitě přerušte srdeční masáž.
Pamatujte, že neodkladná resuscitace vyžaduje především rychlost a přesnost. Celý postup musíme znát automaticky a
provádět jej takřka bez uvažování. Protože nácvik srdeční masáže nemůžeme dost dobře nacvičovat na druhé osobě, musíme
využívat lékařské figuríny. Na živém člověku můžeme pouze zkoušet nahmatat tep na krku, záklon hlavy, otevírání úst a
hledání správného tlakového místa. Normálně pracující srdce nesmí být masírováno !!! a pamatujte, že tyto znalosti mají cenu
lidského života !
12) Všeobecné zásady první pomoci (organizace činnosti, pořadí úkonů, polohy pacienta, tísňové volání,...).
Zásady první pomoci:
Činnost musí být organizovaná, účelná, nezmatečná, duchapřítomná.
Pořadí úkonů je dáno závažností stavu jednotlivých zraněných, při hromadných úrazech a druzích poranění u každé osoby
zvlášť. Nejdříve poskytujeme první pomoc v případech, kde jde o život. První musíme ošetřit tepenné a žilní krvácení. Dále
zástavy dýchání a zástavy krevního oběhu, (neodkladná resuscitace). Poté stavy bezvědomí, při kterých postižený dýchá, šoky
– zde pacienta ukládáme do tzv. stabilizované protišokové polohy na boku. Teprve poté poskytujeme první pomoc u tzv.
těžkých stavů – zlomeniny, poranění břicha a hrudníku, poranění hlavy. Vyhřezlé orgány nebo kosti u otevřených zlomenin se
nikdy nepokoušíme vracet zpět na své místo. Sterilně překryjeme, ovážeme, čekáme na RZP. Zásadně vždy před poskytování
první pomoci zajistíme, (pomocníkem, přihlížejícím apod.), přivolání RZP. Samozřejmostí každého skauta je znalost čísel
tísňového volání – 150, 155, 158 , majitelé CB kanál 9.
13) Záchrana tonoucích a zasažených elektrickým proudem.
Záchrana tonoucího:
Tonoucího musíme co nejrychleji vytáhnout z vody. Při záchraně pozor, aby vás nestáhl do vody také. Je potřeba se přiblížit
zezadu a nasadit znehybňující chvat. Poté plavbou naznak vlečeme tonoucího ke břehu. Je-li to možné zahájíme co nejdříve
umělé dýchání z plic do plic. Např. na loďce nebo již na mělčině u břehu. Na břehu položíme postiženého na bok za pomocí
kolen, která jsou podložena pod jeho ramenem. Hlava musí směřovat dolů. Jednou rukou mírně stlačujeme žaludek mezi
pupkem a hrudníkem. Potom vyčistíme dýchací cesty, ve kterých může být písek, bahno nebo zvratky. Neobracíme
postiženého na břicho, netřeseme s ním a nezvedáme ho ve snaze, aby mu vytekla voda z plic. Je to zbytečná ztráta času. Dále
pokračujeme jako při ostatních stavech vyžadujících neodkladnou resuscitaci – umělé dýchání, nepřímá srdeční masáž., viz
bod 11). Většina tonoucích je podchlazena. Snížení tělesné teploty snižuje nároky na kyslík a zvětšuje pravděpodobnost
záchrany.
Při zasažení elektrickým proudem musíme nejdříve zajistit jeho vypnutí, abychom jako záchranci nebyli zasaženi také.
Nelze-li proud vypnout, např při spadlých drátech na zem, je potřeba zasaženého dostat z dosahu proudu pomocí nějakého
nevodivého předmětu. Poté musíme zahájit ihned neodkladnou resuscitaci a umělé dýchání.
14) Nácvik obvazové techniky, znehybnění zlomenin.
Obvazová technika se nedá naučit teoreticky. Je potřeba její nácvik provádět v praxi. Základním požadavkem na přiložení
obvazu je splnění funkce, pro kterou jej přikládáme – zda má krýt ránu a chránit jí proti infekci, nebo stavět krvácení, či
znehybnit končetinu. Obvaz musíme přiložit rychle a neztrácet čas. Musíme umět podle potřeby obvaz vhodně improvizovat a
volit takový druh, který je v dané situaci nejsnáze dosažitelný a správným přiložením zabezpečí poraněného, než mu bude
poskytnuta zdravotnická pomoc.
V první pomoci se používají obvazy náplasťové – k rychlému krytí, obinadlové, šátkové a navlékací rychloobvazy.
Zásady pro obvazování:
1. Na ránu přikládáme vždy sterilní krytí a předtím bychom se neměli této sterilní části dotýkat prsty ani jinými předměty.
2. Obvaz upevňujeme tak, aby neklouzal a nesesouval se.
3. Když při obtáčení poraněného místa krev stále prosakuje, obvaz nad tím místem několikrát přeložíme, aby se tak vytvořil
tlakový polštářek, teprve pak pokračujeme v obtáčení.
4. Obvaz ukončíme pevně ambulančním uzlem, případně náplastí nebo zavíracím špendlíkem.
5. Obvazujeme-li větší ránu na noze nebo ruce, postiženého nesvlékáme, oděv jen sesuneme, a když to nejde jinak, (
zlomenina ), rozstřihneme.
6. Po celou dobu přikládání obvazu být s postiženým v kontaktu, uklidňovat ho, dodávat mu odvahu.
Různé druhy obvazů je potřeba řádně nacvičit.
Náplasťové obvazy – slouží ke krytí oděrek a povrchních ran, které příliš nekrvácejí. Mají především zabránit znečištění.
Pruhy náplasti přilepujeme na sterilní roušku, kryjící poranění. Náplast lepíme na suchou pokožku.
Šátkové obvazy:
1. hlavy – na nevelké, ne silně krvácející poranění
2. hlavy kravatový – na hlavu, ucho, čelo, oční krajinu
3. krku – šátek předem složíme do tvaru kravaty
4. hrudníku a prsou – při plošných, nepříliš krvácejících poraněních, hlubokých oděrkách, popáleninách
5. horní končetiny – znehybníme ji tím
6. na horní končetině – na krvavá poranění ruky, při popálení
7. na dolní končetině – na krvavá poranění, podvrtnutí, pohmoždění paty, popálení, omrzliny
8. bérce a kolena – na krvavá poranění, popáleniny a omrzlin
Obinadlové obvazy – přikládají se na stejná místa a za stejným účelem jako šátkové
Znehybnění zlomenin:
Zde bych se zmínil i o vymknutí kloubů, jak horních tak dolních končetin, i když to nejsou zlomeniny. Poznáme to podle velké
bolesti, deformaci, otok. Končetinu vždy musíme znehybnit v té poloze, v jaké se po poranění nachází a nikdy se nepokoušet
vymknutí napravit ! To je úkon pro odbornou lékařskou pomoc.
Zlomenina klíční kosti – příznakem je bolestivost a zduření v místě kosti, omezená pohyblivost v ramenním kloubu. První
pomoc – závěs horní končetiny na šátek a převoz v sedě i pěšky
Zlomenina pažní kosti – bolestivost, zduření, nemožnost pohybu končetinou. Znehybnění provést dlahou, nejčastěji
improvizovanou tak, aby přesahovala rameno a loket. Dlahu nepřikládat na holou končetinu, znehybněnou končetinu dát na
závěs. Odsun provádět v polosedě nebo v leže.
Zlomenina kostí předloktí – u otevřené zlomeniny sterilně ošetřit ránu, provést znehybnění dlahou, případně improvizované,
v krajním případě závěs na šátek. Na kratší vzdálenost lze jít s poraněným i pěšky.
Zlomenina stehenní kosti – nejdelší a nejsilnější kost, závažné poranění. Někdy je postižený bolestí i v šoku. První pomoc je
závažný úkon a vyžaduje dvě osoby. Znehybnění končetiny od bederní krajiny až po kotník musíme často improvizovat
pomocí tyče, prkna, lyže nebo hole. Dlahu v místě doteku končetiny podložit po stranách kolena a kotníku, přikládat přes oděv.
Každá manipulace je bolestivá a zhoršuje stav zraněného. Transport vždy v leže a s doprovodem.
Zlomeniny kostí bérce – bohužel bývají dost často otevřené. Nikdy se nesnažme zasunout úlomek kosti pod kůži ! Ovázat ránu,
provést znehybnění, třeba improvizovanými dlahami, které musí přesahovat z vnitřní i zevní strany přes koleno a sahat až ke
špičce nohy. Přikládat přes oděv a podkládat v místě tlaku. Nouzovým řešením je svázání končetin k sobě, čili využít jako
dlahu zdravou nohu.
15) Nebezpečí ztráty krve, první pomoc při krvácení (zevní, vnitřní - hlava, páteř, hrudník, břicho) u šoku a těžkých
stavů - návaznost na rychlou zdravotnickou pomoc. Dárcovství krve.
Náhlá ztráta většího množství krve bezprostředně ohrožuje život člověka těžkým šokem. Pokračující krvácení způsobí smrt
vykrvácením. Proto musíme větší krvácení zastavit co nejdříve. Každé tepenné i žilní krvácení může být zastaveno přímým
stlačením krvácející rány rukou, nejlépe přes tlakový polštářek.
První pomoc:
1. Položit postiženého, tím se provede protišokové opatření a zabrání dalšímu poranění, kdyby postižený omdlel.
2.
Přiložit na krvácející ránu improvizovaný tlakový polštářek a silně ho přitlačit k ráně. Tisknout silně a silný tlak stále
udržovat.
3. Nemůžete-li okamžitě najít vhodný kus tkaniny, stlačte krvácející ránu holou rukou, nejlépe dlaní. Snažte se co nejdříve
získat materiál pro tlakový polštářek.
4. Zvednout krvácející ránu nad úroveň srdce. Sníží se tlak v místě rány a zmenší krvácení. Pokud je rána na hlavě nebo na
krku, zvednout a podložit hlavu i ramena postiženého.
5. Prosakuje-li krev tlakovým polštářkem, přiložit na něj další a stlačovat ránu silněji.
6. Pokud krvácení ustalo a pomocník přinesl vhodný obvazový materiál a umožňuje-li to umístění rány, přiložte na ránu
standardní tlakový obvaz.
7. Vždy zajistit rychlou zdravotnickou pomoc. Jen v případě nezbytí zajistěte improvizovaný převoz ve vhodném dopravním
prostředku.
Jak postupovat v situaci, kdy nemáte pomocníka nebo vhodný obvazový materiál
1. Zastavit krvácení výše popsaným způsobem.
2. Srolovat nebo složit širší kus nějaké tkaniny tak, aby jím byla překryta rána.
3. Střední část improvizovaného obvazu přiložit na tlakový polštářek, přes nějž jste stlačovali ránu rukou. Stále napínat
konce obvazu i během obvazování tak, aby tlak působil přímo na ránu.
4. Dále postupovat jako při přikládání standardního tlakového obvazu.
Tlakové body jsou nouzovým prostředkem k zastavení prudkého krvácení na končetinách. Použít jen v případech, kdy se
nepodaří zastavit krvácení přímým stlačením rány. Stlačením tlakového bodu přitisknete tepnu na kost ležící pod ní a
zpomalíte nebo zcela přerušíte průtok krve celou končetinou.
Tlakový bod pro horní končetinu je nad pažní tepnou na vnitřní straně paže. Pokud jste nuceni použít tlakový bod, postupujte
takto:
1. Stále udržujte přímý tlak na ránu.
2. Položte bříška prstů přes tlakový bod.
3. Pevně stiskněte a stlačujte směrem k palci, který leží na zadní straně paže.
4. Mějte napjaté prsty, nezarývejte špičkami prstů do paže.
5. Ustane-li krvácení, opatrně uvolňujte tlakový bod, stále udržujte přímý tlak na ránu.
6. Buďte připraveni opět stisknout tlakový bod, obnoví-li se krvácení.
7. Ustane-li krvácení, postupujte jako v předchozích případech
Tlakový bod pro dolní končetinu leží v místech, kde stehenní kost přechází přes pánevní kost na přední straně trupu,
v prohlubni mezi trupem a dolní končetinou. Jsme-li nuceni použít tohoto tlakového bodu postupujte takto:
1. Udržujte stále přímý tlak na ránu.
2. Předkloňte se a pevně stiskněte místo tlakového bodu zápěstím volné ruky.
3. Mějte ruku napjatou, abyste zmenšili únavu.
4. Dále jako při použití tlakového bodu na horní končetině
Použití zaškrcovadla: zaškrcovadlo je pruh tkaniny nebo gumy, stahující končetinu tak pevně, že průtok krve je v končetině
zcela zastaven. Zaškrcovadla jsou nebezpečná. Použijte jej jedině tehdy, nezastaví-li předchozí způsoby krev nebo je část
končetiny amputována úrazem. Použijete-li zaškrcovadlo, riskujete ztrátu končetiny postiženého proto, abyste mu zachránili
život. Neriskujete pouze tehdy, je-li část končetiny amputována úrazem a zaškrtíte-li ji těsně nad amputací.
1. Použijte nejdříve předchozí způsoby stavění krvácení
2. Rozhodnete-li se použít zaškrcovadlo, použijte dlouhý pruh tkaniny alespoň 5 cm široký.
3. Zaškrcovadlo přiložte těsně nad ránu, na neporaněnou tkáň
4. Dvěma otočkami oviňte zaškrcovadlo pevně kolem končetiny a stáhněte uzlem.
5. Pod uzel umístěte krátký klacík a připojte další dva uzly.
6. Zkruťte klacík tak.aby utáhl zaškrcovadlo co nejvíce. Udržujte ho v této poloze, pokud se krvácení zcela nezastaví.
7. Potom připevněte klacík ke končetině koncem zaškrcovadla nebo jiným pruhem tkaniny.
8. Zapište přesný čas, kdy a kde jste zaškrcovadlo přiložili.
U vnitřního krvácení je záchrana možná jen na operačním stole a je nutný co nejrychlejší transport do nemocnice.
Šok
Je to závažný, život ohrožující stav, který postihuje celý organizmus. Příčiny – pokles minutového srdečního výdeje, ztráta
krve, plazmy při popálení, ztráta tekutin při průjmu, prudká alergická reakce, reakce na bolestivé podměty. Průvodní příznaky
rozvinutého šoku – úzkost nebo naopak pocit slabosti, závratě, neostré vidění, netečnost až ospalost, nutkavý pocit žízně,
nevolnost až zvracení, bledá až promodralá kůže, studená a pokrytá lepkavým potem, rychlý a špatně hmatný tep na zápěstí,
zrychlené dýchání.
První pomoc:
1. Uklidnit postiženého a zajistit mu klid.
2. Zastavit případné vnější krvácení.
3. Odstranit v rámci možností bolestivé podměty.
4. Zabránit podchlazení postiženého
5. Nepodávat tekutiny, hlavně alkohol, černou kávu, mléko a limonády, které uvolňují bublinky CO2 pouze zvlhčit jazyk a
rty studenou vodou.
Při všech těchto poraněních je potřeba zajistit co nejrychlejší lékařskou rychlou záchrannou pomoc.
16) První pomoc u ran, cizích těles, popálenin, omrzlin (sterilita, infekce), úrazy horkem, chladem.
Odřeniny:
Malou oděrku desinfikuj, septonexem např., nepřelepuj ránu ani ji neobvazuj. Nejlépe se hojí na vzduchu. Na větší odřeniny
neužíváme žádnou dezinfekci. Pokud je tam špína, odstraníme ji kartáčkem a mýdlem. Pro jistotu ukážeme doktorovi.
Třísky:
Třísku vytahujeme proti směru, kterým do těla vnikla. Špičku pinzety desinfikujeme plaménkem zápalky. Velké třísky nebo ty,
které nedokážeme vytáhnout odstraní lékař. Ten se nás také zeptá, kdy jsme byli naposledy očkováni proti tetanu.
Malá řezná ranka:
Na krvácející ranku přiložíme proužek náplasti s malým polštářkem uprostřed, který přijde přímo na poraněné místo. Větší
říznutí pokryjeme polštářkovým obvazem. Krev, která se na rance začne brzy srážet nestrháváme.
Cizí těleso v oku:
Uchopíme horní víčko za řasy a přetáhneme ho přes dolní víčko. Někdy se tak podaří odstranit tělísko skryté pod horním
víčkem, na duhovce nebo zornici. Jestliže bolest přetrvává, požádáme o pomoc někoho jiného. Ten uchopí víčko za řasy a
přetáhne jej nahoru. Když tam smítko uvidí, odstraní jej cípkem čistého kapesníku. Není-li ani pak tělísko objeveno, náš druh
pozorně prozkoumá barevnou část oka. Uvidí-li tam tmavý bod, pokusí se jej vypláchnout borovou vodou, nebo alespoň čistou
vodou z vodovodu. Jsou-li všechny pokusy neúčinné, nezbývá než se vydat k lékaři. Nikdy se nepokoušíme dostat z oka
štěpinu, která se do něho zabodla – s tím okamžitě k lékaři nebo do nemocnice !
Hlubší rány bodné a řezné:
Platí zásada – nic do nich nenalévat, nesypat, nedotýkat se jich prsty. Na ránu přiložíme sterilní mul a převážeme dostatečnou
vrstvou obvazu. Zrněného dopravíme co nejrychleji k lékaři. Z rány odstraníme jen ta tělíska, která v ní volně leží.
Neodstraňujeme prach, střepiny skla nebo kovu, drť.
Popáleniny:
Při větším rozsahu, např. II. stupně ohrožují i život. První pomoc:
1. Všemi prostředky zamezte působení zdroje popálení, (uhasit hořící oděv, odtáhnout od vadného el. spotřebiče, z dosahu
žhavé páry apod.).
2. Chlazení popálených míst – proudící studenou vodou, nebo položením končetiny do studené vody, ihned a nejméně na 20
minut.
3. Z popálených míst nestrhávejte oděv, neodstraňujte pevné látky, (např. horký asfalt)
4. Na popálenou plochu nic nesypte, ničím ji nepotírejte. Z popálených částí sejměte ihned všechny ozdobné kovové
součásti, (náušnice, prsteny, hodinky, řetízky)
5. Po ochlazení kryjte plochu čistým plátnem, ručníkem, kapesníkem, prostěradlem apod.
6. Popálené oči vyplachujte opakovaně borovou nebo aspoň čistou obyčejnou vodou.
7. U závažnějších popálenin, nad 10% povrchu těla, nedávejte postiženému nic jíst ani pít.
8. Zajistěte RZP nebo odvoz do nemocnice.
Úžeh:
Ihned uložte postiženého do stínu, do průvanu, případně ho ovívejte,. Na hlavu přiložte studené obklady, uvolněte oděv. Je-li
postižený při vědomí, podávejte mu studené nápoje, nejlépe po lžičkách. U dětí zajistěte odborné vyšetření . U dospělých výše
uvedené vede většinou k úlevě a lékařská pomoc nebývá nutná.
Omrzliny:
Jsou velice záludné, protože postižená místa nebolí. Hrozí především za silného mrazu a větrných dní. Zvlášť citlivé jsou části
hlavy – uši, nos, tváře, brada, dále prsty na rukou a nohou, u chlapců a mužů i penis. Omrznout mohou i ovšem i jiné části těla.
Varování je změna barvy kůže, v postižených místech je křídově bílá. Obrana proti omrzlinám je dobrá výstroj, viz kapitola
Táboření. Když se objeví náznaky omrzlin na obličeji, děláme grimasy, tvář se lépe prokrví. Bílá, necitlivá místa na obličeji
třeme holou rukou tak dlouho, dokud nezčervenají a nevrátí se do nich cit. Zebou-li nás chodidla a nemáme možnost se někde
v teple vyzout, pohybujeme aspoň prsty v botě o sebe. Omrzají-li nám ruce dáme je do kapes, do podpaží nebo do rozkroku.
Člověka se začínajícími omrzlinami musíme dopravit do nejbližšího možného obydlí a ponořit postižená místa do teplé vody,
max. 40°C. Se skutečnými omrzlinami vyhledáme rychle lékaře.
17) Základní postupy u nakažlivých nemocí (prevence, očkování, izolace, dezinfekce), zdroje infekce, šíření. Nebezpečí
pokousání hmyzem, zvířaty.
Nakažlivé nemoci jsou takové, které se šíři z člověka na člověka vzduchem, stykem nebo potravou. U respiračních chorob se
nesnadno brání, neboť dýchat musíme. Prevence proti chřipkám je snad jen ve správném životním stylu, otužování tělesném,
správné stravě s dostatkem vitamínů, tak , aby se tělo dokázalo s virózou vypořádat a nenechalo ji rozvinout. Nakažlivé nemoci
šiřicí se stykem jsou většinou pohlavní. Největší civilizační hrozbou posledních let je samozřejmě AIDS. Obrana proto nim je
snadná. Zodpovědný přístup k sexu. Hromadné skautské akce, jako je tábor, však může nejvíce ohrozit infekce šířená
potravou. Zde je asi nejzávažnější žloutenka a salmonelóza. Některé nemoci z “nečistoty” jsou preventovány očkováním, již
v dětském věku. Tak se v civilizované Evropě téměř nesetkáme třeba s tyfem apod. Hlavní prevencí proti žloutence a
salmonelóze je dodržování všech hygienických zásad, hlavně při manipulaci a přípravě potravin. Dokonale umyté ruce před
manipulací s potravinami jsou pro personál kuchyní samozřejmostí. Ne vždy však i pro konzumenty. Tak třeba pravidelné mytí
rukou před jídlem, po návštěvě WC apod. Dalším zdrojem infekce mohou být suroviny k výrobě stravy samotné a to i přímo
od výrobce. Nikdy nepoužívejte potraviny, které jsou při hromadných akcích zakázány hygienickými předpisy, viz Vyhláška..
Nejlepší obranou proti šíření infekce je kvalitní tepelné zpracování potravin, převaření. Např. u mléka se ničí bakterie již při
zahřátí nad 60 °C. Onemocní-li nám již dítě infekční chorobou, je nutné jej ihned izolovat od ostatních a tím zabránit šíření
infekce. V každém případě je nutné navštívit lékaře, který rozhodne o dalším postupu.
Další nakažlivé nemoci se mohou šířit při pokousání zvířetem nebo poštípání hmyzem. Velmi nebezpečná je pro člověka
vzteklina, kterou mohou přenášet hlavně lišky, ale i pes, kočka, veverka, jezevec, jsou známy i případy koně, netopýra. Volně
žijícímu zvířeti, které ztratilo plachost se musíme vyhnout velkým obloukem. Pamatujme, že vzteklina se přenáší i pouhým
pohlazením zvířete. Nikdy nesaháme na uhynulá zvířata, která najdeme v terénu. I tak nám může vniknout do těla smrtonosný
virus vztekliny. Vzteklinu mohou přenášet i některá domácí zvířata, takže s cizími kočkami a psy si nehrajeme, ani je
nehladíme. Když nás některé zvíře kousne, musíme bezpodmínečně vyhledat lékaře. Pamatujte, že vzteklině u člověka se dá
zabránit jen včasnou injekcí, nebo spíš sérií bolestivých injekcí do oblasti břicha, ihned při podezření a nelze čekat, až choroba
propukne. Pak je léčba neúčinná a nemoc smrtelná. Pokousané místo ihned vyplachujeme čistou vodou nebo lépe vodou
s mýdlem, ještě před návštěvou lékaře. Jestliže nás pokousalo známé zvíře, (sousedův pes apod.), je nutné to oznámit a lékař
zajistí jeho veterinární vyšetření. Obrana proti psům – cizí psy nikdy nedráždíme. Když na nás začnou dorážet, stavíme se jim
čelem, aby nás nemohli chňapnout zezadu za nohu. Chovají-li se agresivně, okřikneme je. Dobrou ochranou je hůl v ruce. Psi
mají instinktivní respekt. Nemáme-li hůl pomůže sehnout se pro kámen, často nemusíme ani hodit, pes opět instinktivně uteče.
Klíšťata můžeme chytit od konce dubna do konce října, převážně v listnatých nebo smíšených lesích. Je nutné se po návratu
vzájemně prohlédnout. Nalezené klíště zakápneme vazelínou, olejem, krémem na opalovaní. Klíště se udusí a pak jej opatrně
odstraníme vytočením proti směru hodinových ručiček, nebo kývavým pohybem. Poznamenáme si, kdy jsme klíště objevili.
Pozorně sledujeme svůj zdravotní stav během příštího měsíce. Při příznacích onemocnění, nebo když se kolem ranky objeví
rudá skvrna, vyhledáme lékaře. Infikovaná klíšťata totiž mohou způsobit zánět mozkových blan nebo nebezpečnou boreliózu .
Zmije není tak nebezpečná jak se traduje. Setkání s člověkem je i pro ni nepříjemné a často se odplazí do bezpečí. Na cestách,
zvláště slunných místech, je potřeba dávat pozor, kam šlapete. Když uvidím zmiji, držím si od ní odstup a nedráždím ji.
Dojde-li přesto k uštknutí je potřeba překonat strach z následků, (strach může vyvolat i šok), postiženého uložit do klidové
polohy na zádech, přivolat lékařskou pomoc.
Bodnutí hmyzem, včelou, vosou, sršněm. Místo vpichu desinfikujeme a dáme na ně obklad namočený do studené vody nebo
octanu, pomůže i rozkrojená cibule. V některých případech může být i jediné žihadlo nebezpečnou, život ohrožující nehodou a
sice do úst nebo do jazyka. Tady totiž může otok dosáhnout takových rozměrů, že způsobí dušení. Stejně nebezpečné je
žihadlo pro alergika. Do kritické situace se dostane i zdravý člověk, dostane-li najednou mnoho žihadel. Zde platí jediné, co
nejrychleji do nemocnice !
18) Postup při otravách, horečnatých onemocněních na táboře, nebezpečí náhlých břišních příhod.
Otrava může vzniknout při řezné, bodné ráně, větší odřenině, popálení, opaření, vždy tam, kde dojde k porušení pokožky,
nemluvě o těžších úrazech. Při ranách zašpiněnými předměty hrozí otrava krve. Dnes by měl být každý člověk očkován proti
tetanu, které se provádí každých deset let. Při podezření z otravy krve je nutno vyhledat lékaře. Další otravy mohou vzniknout
v zažívacím ústrojí, požitím jedovaté houby, jedovaté rostliny, neznámé tekutiny apod. Zjistí-li se požití hned, při první
pomoci dáme postiženému vypít větší množství teplé vody a vyvoláme zvracení. V každém případě dopravíme vždy pacienta
k lékaři.
Náhlé příhody břišní jsou onemocnění břicha, která vzniknou náhle, z plného zdraví, probíhají rychle a ohrožují život
postiženého. Jejich hlavním příznakem je silná bolest břicha. Každá bolest v břišní krajině představuje jistou hrozbu. Bolest
může signalizovat třeba jen zaražené větry, ale také žlučníkovou koliku, zánět slepého střeva, někdy i perforaci tlustého střeva.
Na lékaře je potřeba se obrátit ihned, třeba i v noci !
Horečnatá onemocnění na táboře mohou vzniknout jako následek úpalu, nebo onemocnění, třeba chřipkou. Nemocného je
potřeba vždy dopravit k lékaři, který podle jeho stavu rozhodne, zda může být léčen na táboře v izolaci, nebo zda je nutno
pobyt ukončit a nemocného dopravit domů. Nezkoušejme raději u dětí nechat je vypotit za použití acylpyrinu s tím, že se
z toho dostanou samy.
19) Ošetřování běžných onemocnění a poranění v táborových podmínkách, rozlišení případů, které může vyřešit
zdravotník tábora a kdy je nutno zavolat lékaře.
Obecně lze říci, že zdravotník tábora může ošetřit lehké úrazy. Malé odřeniny, malé ranky, kde stačí desinfekce a sterilní
překrytí, není potřeba jakýkoliv zákrok lékaře, třeba jen sešití větší ranky. Pozor na chování poraněného. I když je poranění na
první pohled lehké, při změněném chování stejně vyhledáme lékaře. Zranění po pádech, která vypadají lehce, mohou za sebou
skrývat i lehký otřes mozku, zablokovanou krční páteř a další komplikace. Všechny větší úrazy musí ošetřit lékař. Bez lékaře
můžeme léčit také některá lehčí onemocnění.
Prochlazení – při náhlé změně teploty, na vodáckých akcích, při putovním táboře. Prevencí je rychle se převléknout do
náhradního suchého oblečení. Léčí se podáním teplé tekutiny, uložením do spacáku, hojným podáváním vitamínu C.
Rýma – zpravidla navazuje na prochlazení. U řídké rýmy používáme Mukoseptonex, Sanorin
Zánět spojivek – je často spojen s rýmou.Do očí kapeme vlažnou borovou vodu, Opthalmo-Septonex. Při hnisavém průběhu
kombinujeme s framykoinovými kapkami, na noc Framykoin mast. Oči chráníme tmavými brýlemi, zákaz pobytu na slunci a
větru.
Zánět hrtanu a hlasivek – začíná pomalu chraptivým dráždivým kašlem, přecházejícím v chrapot, jsou bolesti při polykání.
Suchý, teplý obklad na krk, léky usnadňující vykašlávání hlenu Bromhexin, Syntophyllin, Protazin, eventuelně antibiotika, o
kterých rozhodne lékař.
Vzestup teplot, virová onemocnění – nemocného uložíme na izolaci, nenutíme do jídla, zajistíme dostatek tekutin. Proti teplotě
podáváme Paralen nebo Acylpyrin, dále vitamin C , studený zábal , u viróz jsou nevhodná antibiotika.
Dětské infekční nemoce – proti závažným dětským nemocím se provádí dlouhou dobu očkování a přeočkování, proto lze
očekávat toto onemocnění zcela výjimečně a diagnózu může stanovit pouze zkušený lékař, (Příušnice, Spalničky, Zarděnky,
Plané neštovice, Spála). U těchto nemocí je pravděpodobné ukončení táborového pobytu a domácí léčení.
Infekční žloutenka, tzv. choroba špinavých rukou, při příznacích vyžaduje vysoce odbornou diagnostiku. Léčba závisí na
průběhu onemocnění a děje se v izolaci na infekčním oddělení. Po prodělané nemoci je dlouhá rekonvalescence, vyžadující
dietu a tělesné šetření.
Plynatost – přechodná bolest břicha po dietní chybě nebo z přejedení. Poloha na boku a důkladné vytrávení vede k rychlému
ústupu potíží. Pozor aby to nebyl první příznak náhlé příhody břišní !
Žaludeční katar, vzniklý po požití vadného jídla, léčíme hladovkou, živočišným uhlím a dietním režimem. Většinou se sám
upraví.
Průjmy a zvracení - mají zpravidla krátký průběh a jednoduchou léčbu. Postiženého ukládáme na stinné místo, podáváme
tekutiny, při zvracení ledové, na 12 hodin vynecháme příjem stravy, pak pokračujeme suchým rohlíkem alespoň dalších 24
hodin, pak přidáme suchý brambor, oloupané jablko, rozvařenou rýži, dušenou mrkev. Nepodáváme cukry ani tuky. Přechod
na normální stravu tak za 4 dny. Z léků podáváme rozdrcené živočišné uhlí, Endiaron jen na radu lékaře.
Salmonelosa a Bacilární úplavice se vyskytují většinou hromadně, při nedodržení hygienických předpisů a znamenají většinou
totální konec tábora pro všechny.
doporučená literatura Skautská zdravověda, Buď připraven – Sk. prameny, První pomoc pro motoristy
2.9 Příroda a ekologie
“Člověk si musí uvědomit, že chyby ve vztahu člověk příroda vycházejí od člověka, protože Země je tady a ta chyby nedělá”
1) Vztah člověka a přírody. Význam přírody pro člověka. Význam pobytu v přírodě a jejího poznávání. Estetická
hodnota přírody.
Lidstvo se ve 20 století stalo geologickou silou, která může způsobit zánik celé planety. Žijeme v převratné době. Objevují se
nové, dříve netušené problémy spojené s přibýváním obyvatel, společnost mění povrch Země způsobem, který ohrožuje nejen
ji, ale i nesčetné množství dalších živých organizmů. Je nejvyšší čas se naučit žít v tomto novém a rychle se měnícím světě,
znovu přezkoumat a přehodnotit pravidla, kterými se bude řídit naše další existence na Modré planetě.
Již několik staletí př. n. l. tvrdili Milétští filosofové, že člověk je mikrokosmos, který žije v makrokosmu, že existuje jistá
kosmická spravedlnost a veškeré naše činy mají své dalekosáhlé a často netušené následky. V celé přírodě panuje rovnováha.
Aristoteles poukazoval na různé styly života, které si člověk může vybrat, aniž vybočí z panujících zákonitostí. Nejníže řadil
způsob poživačný, nejvýše pak teoretický, který vedou vědci a filosofové, snažící se o duchovní povznesení lidí. Jak řecká a
římská filosofie, zaměřená na intelekt, tak středověká, obohacená o aspekt lásky, obsahovala pokoru před vyšším řádem.
Člověk byl vnímán jako zrnko prachu na šachovnici světa. Vzpomeňme na patrona vlčat, sv. Františka, který součásti živé i
neživé přírody prohlašoval za své sestry a bratry, (stromy, zvířata, kámen). V pozdější době se podobných názorů nezříkal ani
vzdělanec evropského formátu J.A. Komenský. S rostoucím rozvojem získal ale daleko větší vliv názorový proud, který tvrdil,
že vše hmotné, včetně lidského těla, lze opracovávat jen pomocí duše, kteroužto disponuje jen člověk. Jinými slovy, že vědění
je moc. Tento antropocentrický názor – představa, že člověk je něco výjimečného a má tudíž právo vše kolem sebe měnit ke
svému blahu, je velmi nebezpečný. Průmyslová revoluce a následné drancování téměř všech zdrojů je toho dokladem, nemluvě
o zpupných představách 50. let tohoto století, které charakterizují hesla poručíme větru, dešti.....
Teprve současná morálka nakazuje nemyslet jen na prospěch současné generace, ale i dětí našich dětí. Nemůžeme zdevastovat
svět ve svůj prospěch. Cílem nemůže být ekonomický růst za každou cenu, ale trvale udržitelný rozvoj lidského společenství.
Existuje názorový směr, který tvrdí, že antropocentrismus je nutno nahradit biocentrismem – představou, že člověk je jen
jednou ze součástí společnosti všech živých bytostí a jeho úkolem je žít s ní v harmonii, nikoliv jí velet. Podle biocentrického
názoru má stejné právo na život housenka, člověk i mořská chaluha. Myšlenka, že člověk nemůže svévolně ubližovat jiným
živým tvorům se objevuje např. v díle slavného amerického ekologa Leopolda. Ten popisuje situaci, kdy lovci kvůli své
kratochvíli vyhubili vlky na lesnaté hoře. Přemnožené stádo jelenů pak poničilo vegetaci a větrná eroze pak samotnou horu.
Následky lidské kratochvíle a následného přírodního procesu trvajícího léta už nelze napravit ani za staletí.
Zde bychom si měli uvědomit, jak velká odpovědnost byla našim skautským vůdcům a vůdkyním dána. Mají šanci ovlivnit
myšlení a následně chování mnoha svěřených dětí. Za pár roků budou ze světlušek matky a hospodyně, které rozhodují o tom,
jak se bude chovat celá rodina. Z vlčat pak vedoucí pracovníci, kteří budou rozhodovat i o problémech týkajících se životního
prostředí. Jde o to, aby příroda nejen zůstala výchovným prostředkem, o jehož účinnosti nelze pochybovat, ale aby se jedním
z výchovných cílů stala výchova člověka, pro kterého nebude konzum měřítkem prosperity. Význam poznání přírody a pobytu
v ní a jeho vliv na fyzické zdraví a celkový duševní rozvoj je zcela nenahraditelný.
2) Význam ochrany přírody a životního prostředí. Ekologické problémy a možnosti jejich řešení. Trvale udržitelný
rozvoj.
Výsledkem lidského “snažení” na modré planetě je fakt, že většinu souše tvoří tzv. kulturní krajina. Druhově velmi rozmanitá
klimaxová společenstva jsou nahrazována novými, málopočetnými nebo dokonce monokulturami, které jsou velmi nestabilní.
V uměle vytvořených ekosystémech se člověk snaží o co nejvyšší výnos k jehož dosažení musí do systému přivádět
dodatkovou energii formou hnojení nebo hubení škůdců. Dělení živočichů na užitečné a škodlivé je velmi ošidné. Horší je, že
se do systému dostávají umělé chemické látky pro jejichž rozklad neexistují přirození rozkladači, ty se pak hromadí a pronikají
do vody, půdy a atmosféry. Je to velmi nebezpečný a těžko předvídatelný proces. (viz známá aféra s DDT v minulosti). Dalším
problémem je spalování fosilních paliv a všemožné odpady chrlené komíny chemiček a výfuky aut. Tzv. emise spáchaly
v posledních desetiletích v Evropě i v Americe mnoho škod, hlavně sloučeniny síry. Množství SO2, který pak v reakci s vodní
párou padá k zemi v podobě zředěné kyseliny sírové měly za následek mrtvé vody v horních tocích a poškozenou vegetaci,
(Jizerské hory). ČR drží v rozsahu tohoto typu ekologické katastrofy bohužel jeden za světových primátů. Emise jsou však
tvořeny i směsí polétavého prachu, oxidů dusíku, fluoru a uhlíku a mnoha dalších látek. Ve větších městech omezují množství
slunečního záření, dopadajícího na zemský povrch a ovlivňují negativně lidské zdraví. Navíc mezi sebou různě reagují a
vznikají imise, známý smog. Podobně nepozorovaně působí i radioaktivní sloučeniny. Jsou velmi nebezpečné, mutagenní a
působí velmi dlouho. Velmi aktuální je dnes i narušení ozonosféry. Vznikají ozónové díry , kde jsou živé organizmy vystaveny
nebezpečnému vlivu UV záření, které má opět mutagenní a teratogenní účinky. K ozdravení ovzduší lidstvo vymyslelo nejen
různé katalyzátory a odsiřovací zařízení, ale snaží se najít řešení i přechodem na čistší spalování zemního plynu. Ovšem
okamžitě vyplouvá na povrch další problém – skleníkový efekt, související se zvyšujícím se obsahem oxidu uhličitého
v atmosféře. CO2 je množství asi 0,03% stálou součástí vzduchu a odtud je neustále odebírán zelenými rostlinami při
fotosyntéze a zpětně zase vylučován všemi živými organizmy při dýchání. Při neúměrném zásahu člověka hrozí ztráta
rovnováhy a následná změna klimatu. Působí totiž jako vrstva skla, propouští světelné záření, ne však teplo vyprodukované na
planetě. Podle nejnovějších výzkumů dojde ke globální změně klimatu, změnám v cirkulaci vzduchu, které někde způsobí
extrémní sucha, jinde zase nadměrné srážky s gigantickými záplavami. Této situaci dále napomáhá velkoplošné kácení pralesů,
(Amazonie), a znečišťováním moří. Nejhorší jsou ropné skvrny, vznikající při haváriích. Tenký olejový film na hladině brání
průniku kyslíku a následně způsobí smrt vodních živočichů a rostlin až do velké hloubky. Také povrchové vody jsou stále více
znečištěné. Probíhá proces zvaný eutrofizace. Původně neškodné odpadní sloučeniny působí jako superkrmivo pro vodní
mikrofaunu a mikroflóru, dochází k jejímu přemnožení, klesá výměna plynů mezi vodou a ovzduším, odumřelá těla pak klesají
ke dnu, kde se z nich uvolňují páchnoucí a jedovaté plyny, (amoniak, sirovodík), voda je mrtvá, páchnoucí, nepoužitelná ani ke
koupání. V poslední době postupuje i znečišťování podzemních vod. Největším ohrožením souše na světe je eroze. Díky
nerozumnému, ve své době oslavovanému rozorávání mezí, masivnímu odlesňování a nesprávnými osevními postupy se ztrácí
každoročně 0,5m3 na hektar zemědělské půdy. Není to malé množství, když na vytvoření zeminy ve výši 1 cm je zapotřebí
asi 160 let. Navíc stále klesá rozloha orné půdy na úkor budování komunikací, lidských sídel a průmyslových podniků. Podle
generálního sekretáře OSN Thanta představovala 70. Léta poslední vyrovnané období a od té doby žijeme na dluh. Přesto
mnozí považují další nárůst spotřeby za pokrok. Jediným skutečně zásadním řešením je zaujmout postoj dobrovolné střídmosti.
Nejde přitom o to, abychom žili v bídě, ale abychom si uvědomili, co naše běžné činnosti přinášejí ostatním tvorům, a
ledasčeho se dobrovolně zřekli. Je nutno žít podle zásady myslet globálně – jednat lokálně. Globální myšlení znamená
uvědomovat si, jak odlišné je mé evropské pohodlí a nadbytek od bídy třetího světa, kde umírají tisíce lidí hlady, mizí celé
živočišné druhy a ztrácí se v nenávratnu tropické pralesy. Mít na vědomí, že někdo platí za mou životní úroveň a jak velká
cena to je. Pak s tímto vědomím jednat i lokálně. Začít od sebe a svého okolí. To je úkol jednotlivých občanů a mimovládních
organizací. Neznamená to nutně pokles životní úrovně, ale pokles spotřební úrovně. To není totéž. Je to jediná cesta, které se
dnes říká trvale udržitelný rozvoj. Jinak by mohlo dojít k tomu, že se příroda, jako každý živý organizmus začne bránit proti
těžké nemoci zvané člověk.
3) Smysl a cíle ekologické výchovy ve skautingu.
V českém znění skautského zákona byl odedávna bod, který říká: “Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských”.
Tato formulace předstihla o několik desetiletí skutečnou potřebu a svědčí o jasnozřivosti ABS, který vytušil rizika civilizace a
lidské bezohlednosti ve vztahu nejen k přírodě, ale i ke kultuře. Již zakladatelé skautingu ETS a BP využívali přírodu jako
výchovný prostředek. Intuivně vycítili, jak ohromnou roli sehraje, budou-li mladí lidé pobývat v prostředí, jež jim umožní
vnímat harmonii světa, omezí jejich materiální nároky výměnou za povznesení ducha. Přesto však naši skautští praotcové
nebyli ušetřeni tehdejších, plně antropocentrických vlivů, (představa, že člověk je něco zcela výjimečného a má tudíž právo
vše kolem sebe měnit ke svému blahu). Pobyt v přírodě využívali pro pěstování tradičních skautských vlastností jako je
otužilost, schopnost řešit nouzové situace, odvaha, optimismus a schopnost vnímat krásu, ale mezi tradiční disciplíny patřilo i
kácení živých stromů, lov zvířat, neomezený odběr dosud zeleného chvojí, věcí dnes prostě nemyslitelných.
Dnes stojíme na pokraji ekologické katastrofy. Jíme přiotrávené potraviny, dýcháme zkažený vzduch a vidíme kolem sebe
těžce poškozenou přírodu i zanedbané kulturní památky. Co může za této situace dělat skautský vůdce a oddíl? Globální
náprava není v naší moci, to je věc vlád a politických sil v jednotlivých zemích. Lidé však nutně potřebují výchovu
k ekologickému jednání a myšlení. A právě tady se nám otevírá široké pole působnosti. Příroda je skautům druhým
domovem. A co je domov jiného než místo, které důvěrně známe, kde se cítíme v bezpečí, vzájemně si pomáháme,
poskytujeme jeden druhému pocit jistoty a opory. Jistě není náhodou, že se tak často setkáváme s narušenými vztahy jak
v prvotním domově, rodině a nejbližším okolí, tak v domově širším, do kterého zahrnujeme přírodu i kulturně historické
prostředí. Ekologická výchova dětí by měla být prováděna v několika rovinách:
a) doma v každodenním životě
b) v bezprostředním okolí klubovny a domova
c) v přírodě a na táboře
d) tzv. velká ekologie
O malé ekologii a) – c) si řekneme v dalším bodě. O velké ekologii asi toto: Chceme-li, aby ekologická výchova byla skutečně
účinná, musíme dát všem členům oddílu možnost, aby porozuměli přírodním dějům a lidským zásahům do nich. Když
běháme bosi po louce daleko za městem, máme za chvíli černé nohy – důkaz o všudypřítomném spadu popílku. Ve vsi si již
nemůžeme jen tak ze studny vzít pitnou vodu, protože je znečištěna nadměrným množstvím dusičnanů , důsledkem
dlouholetého přehnojování polí. Z kopců vidíme smogové příkrovy měst. Některé jevy lze vysvětlit na jednoduchých
příkladech. Prach na karosériích aut, kouř elektrárenských komínů v dálce, nerozumně zorané pole, kde déšť odnesl ornici do
údolí. Čím názornější příklady najdeme, tím rychleji se děvčata a chlapci naučí ekologicky myslet. Lépe potom chápou i
složitější zákonitosti. Snad nejdůležitějším úkolem skautské ekologické výchovy je boj s pověrou, že člověk je pánem přírody
a může dělat, co se mu zachce. Myslím, že přírodní katastrofy nedávných dob, evidentně zaviněné zásahy člověka do přírody,
daly této fámě pořádnou ránu. První pokořitel všech osmitisícovek a jeden z nejlepších horolezců všech dob Reinhold Messner
řekl dvěmi větami: “Příroda člověka nepotřebuje. Člověk přírodu ano”. Myslím, že k tomu není co dodat. Jestliže svému
oddílu vštípíme do paměti i do srdce úctu ke všem živým tvorům, přesvědčíme děti, že musí přírodu nejen všemožně chránit,
ale i aktivně bránit před bezohlednými vykořisťovateli, uděláme pro životní prostředí velký kus dobré práce.
Konečným cílem ekologické výchovy je pochopení, že příroda i lidská kultura tvoří jeden organický celek. Lidé, kteří ztratí
kontakt s přírodou i s minulostí jsou nutně vykořeněni, žijí jen ze dne na den, ztrácejí pojem domova i morální a citové
odpovědnosti za životní prostředí.
4) Ekologicky šetrné chování doma, v klubovně, v přírodě, na táboře.
a) Doma v každodenním životě
Vlče i skaut mohou dohlížet. Aby neunikala voda z kohoutků a splachovače, sledovat zda někde nesvítí zbytečně světlo a
nepřetápějí se pokoje. V našich silách je sběr druhotných surovin, papíru, skla, kovů, hadrů. Učíme se dojídat všechna jídla a
při tom se nepřejídat. Ve skautské rodině by neměl skončit v odpadkovém koši ani jeden kousek chleba. To všechno jsou
zdánlivě bezvýznamné maličkosti, ale právě na nich se učíme ekologickému uvažování a chování.
b) V bezprostředním okolí domova a klubovny
Městská sídliště jsou pověstná nepořádkem, který tam panuje kolem domů, všude se válejí papíry, igelity a jiné odpadky.
Stovky lidí chodí kolem nich nevšímavě, již si na nepořádek a špínu zvykli. Pro skauta je to stálá příležitost k dobrým
skutkům. Může například uklidit prostranství před svým domem. Měli bychom každý den, alespoň malým činem přispět
k čistotě svého okolí. Sebrat třeba jen jediný papír, plechovku, střep a odnést je do kontejneru. Ti přičinlivější si vezmou na
starost stromek nebo keř a v době sucha ho občas zalijí. I v okolí klubovny by měl oddíl společnou rukou udržovat čistotu a
pořádek.
c) V přírodě a na táboře
Dávno pryč jsou doby, kdy skauti budili ráno tábor v lesním údolí troubením na polnici. Dnes by je za to hajný vykázal
z revíru a ochranáři nasolili pokutu. Nepsaná pravidla o tom, co se v přírodě smí a nesmí jsou mnohem přísnější. Přiznejme si,
že v minulosti jsme považovali přírodu jen za jakousi kulisu pro hry a zábavu a působili jsme v ní jako cizorodý živel. Dnes se
snažíme chodit neslyšně s očima a ušima otevřenýma a co nejvíc toho vidět a slyšet a sami zůstat nepozorováni. Není snadné
vycvičit nováčky ani starší skauty a skautky k ukázněnému chování, ale když se postupně pokusíme zavést v oddíle některá
pravidla skautského chování v přírodě a budeme důslední v jejich dodržování, za čas se tlupa povykujících paviánů změní ve
skautský oddíl prodchnutý lesní moudrostí. Odedávna platí, že tábořiště opouštíme ve zlepšeném stavu. Navíc čas od času
provedeme s oddílem očistnou akci – vysbíráme odpadky na frekventované lesní cestě, vyčistíme alespoň kousek koryta říčky
nebo potoka, nebo si najdeme jinou užitečnou činnost, pomáhající přírodě
5) Poznávání přírody - poznávání jednotlivých organizmů, vztahů v přírodě.
Přírodu můžeme dobře poznat jen při systematickém a pečlivém zkoumání. Každé místečko v přírodě má své osobité kouzlo.
Nikdy není úplně stejné, ráno je jiné než večer, na jaře jiné než v létě. Naučme se tyto změny vnímat a rozumět jim.
Prvním krokem může být botanický průzkum. Znamená to několikrát projít daný prostor a pomocí atlasu se pokusit určit
všechny rostlinné druhy a pokusit se najít i některé vzácnosti. Pokračovat můžeme pozorováním hmyzu, měkkýšů, pavouků a
dalších drobných živočichů. Můžeme pozorovat okolí. Nejlepší je vybrat místo různorodé a trochu odlišné od ostatního okolí.
Každé místo vyhledáme nejdříve na mapě, seznámíme se s jeho okolím, pokusíme se vystopovat jeho historii. Všechny
poznámky si zapisujeme, děláme mapky, náčrtky, kreslíme obrázky. Vzorem nám může být právě ETS, který svá pozorování
prováděl podobným způsobem. Sledujeme také nadmořskou výšku, směry větrů, teplotu, geologický podklad a složení půdy.
To jsou faktory, které vytvářejí podmínky pro růst rostlin a pro život živočichů. Jistě jste si všimli v horách, že jiná flora je na
vápencích, jiná na žulách nebo krystalických břidlicích. Zlatým hřebem je pak pozorování velkých savců a ptáků. Zde je
důležitá velká trpělivost. Musíme si zřídit nějakou pozorovatelnu, podle zásady vidět a nebýt spatřen. Někdy to znamená i
několik hodin bez pohybu na jednom místě. Bereme s sebou dalekohled nebo i fotoaparát s teleobjektivem.
Pro svou úspěšnou činnost s dětmi by měl vůdce znát alespoň základní ekologické termíny:
Každý živý jedinec je jedním z mnoha jedinců téhož druhu. Tento soubor tvoří populaci, žijící na nějakém stanovišti, čili
zaujímají jistý biotop. Oblasti, v nichž se určitý druh vyskytuje jako celek se říká areál. Na jednom stanovišti však žije
současně mnoho populací a jejich soužití je řízeno složitými zákony. Tvoří tzv. zoocenózu, (zvířata), a spolu s fytocenózou,
(rostliny) a neživou přírodou potom celý ekosystém. A právě vztahy, které fungují v jednotlivých ekosystémech se zabývá
věda s názvem ekologie. To je pravý význam slova, které se dnes nadmíru používá o všech věcech, které mají nějaký vztah
k životnímu prostředí. Každý přirozený ekosystém je otevřený a mezi ním a okolím dochází neustále k výměně látek, energií a
informací. Největší zkoumaný ekosystém zahrnuje celou planetu a nazývá se biosféra. Koloběh látek a energií lze znázornit
graficky jako trofické řetězce a potravní pyramidy. Základ tvoří producenti, což jsou převážně zelené rostliny, které mění
sluneční energii na chemickou, obsaženou v jejich tělech. Tu využívají konzumenti I. řádu, býložravci, kteří část energie
zabudují do svých těl a část znehodnotí ve formě tepla a pohybu. Býložravci se stávají kořistí konzumentů II. Řádu,
( predátoři ). Nakonec nastupují dekompozitoři, (rozkladači, hmyz, houby, bakterie), kteří mrtvá těla i predátorů znovu
využijí a rozloží zprvu na organické a pak i anorganické látky, které znovu využívají producenti. (Člověk dosud nevytvořil nic,
co by takto dokonale fungovalo) V každém přirozeném ekosystému dochází k neustálému vývoji – sukcese, který končí
nastolením ustáleného stavu – klimaxu, kdy celý koloběh funguje vyváženě, nikde nic nechybí, nic nepřebývá. Klimaxové
společenstvo se neustále samo obnovuje a je v rovnováze a abiotickým prostředím. Člověk však v poslední době hrubě
zasahuje. Cyklický metabolismus , typický pro přirozené ekosystémy člověk změnil na metabolismus jednosměrného
proudu, kdy z přírodních surovin se vyrábějí užitná zařízení – výrobky, a ty se po svém dosloužení mění v odpad, který vzniká
i při všech fázích výroby. Tato situace nemá trvale udržitelný charakter, protože neustále hrozí na jedné straně vyčerpání
surovin a na druhé straně zahlcení odpady.
6) Hry s ekologickou a přírodovědnou tematikou.
Hry s ekologickou tématikou nabývají dnes víc než kdy jindy na významu ve skautské praxi. Každá hra má mít svůj výchovný
náboj a smysl. To výše zmíněné hry dozajista mají. Tento druh her je nejlepší provozovat v přírodě pod širým nebem, na
výpravách, na táboře, ale některé z nich můžeme s úspěchem hrát i v klubovnách za dlouhých zimních měsíců. Běžné jsou
různé pozorovací hry, například kdo spatří první…. nějakého živočicha nebo rostlinu. Cvičí se tím nejen znalost přírody, ale i
pozornost a chování v přírodě. Hlučný spolek totiž nic neuvidí. Další hry jsou zaměřeny na poznávání různých přírodnin – tzv.
sbírkové hry. Můžeme je hrát na stálém tábořišti, kde hráče rozešleme do okolí, nebo za pochodu a tím ho udělat i zajímavější.
Můžeme je zapojit i do etap celotáborové hry, např. družina má za úkol obarvit bílé plátno na červeno, žluto aj. za nějakým
účelem. Nebo onemocněl nějaký člen výpravy a je potřeba mu sehnat určité léčivé rostliny, námětů je jistě celá řada. Můžeme
si s dětmi hrát i třeba na ochránce přírody, nebo strážce národního parku a vymýšlet pro ně různé úkoly, které musí řešit.
Mnoho námětů najdete v knihovně, vypůjčíte-li si nějakou knihu ekologických her. Takové existují, bohužel zatím nebyla
vydána žádná ve skautské edici.
7) Ochrana přírody a krajiny. Chráněná území - jejich výchovné využití. Chování jednotlivých typech chráněných
území.
Již začátkem 19. Století vymyslel významný německý filosof a přírodovědec Alexander von Humboldt termín přírodní
památka. Řekl tehdy: “Tak jako existují památky, které chráníme z doby gotické a románské, existují i mnohem starší památky
přírodní a je kulturní povinností každého národa a vlády, aby se zabývala jejich ochranou”. V naší zemi máme významnou
tradici v ochraně přírody. První dvě přírodní rezervace v Evropě, založené hrabětem Buquoyem byly na našem území,
(Žofínský prales a Hojná Voda), a již za c.k. Rakousko-Uherska byla péče o krajinu považována za součást kulturního snažení.
Ve skutečnosti totiž nejsme doma jenom v bytech a domech, ale v krajině, kterou vytvořily generace předků a kterou také
popisuje naše státní hymna, která je svým textem světovou raritou. Po neblahé komunistické éře vznikl roku 1990 u nás nový
zákon na ochranu přírody, který je z evropského hlediska jeden z nejlepších – zákon č. 114/1990Sb. Kromě ochrany vybraných
území, živočichů a rostlin se zabývá i tzv. územním systémem ekologické stability, což je ochrana krajiny, která je běžně
zemědělsky i lesnicky využívána. Zákon pochopitelně obsahuje i tradiční vymezení chráněných území.
Velkoplošná chráněná území:
Národní parky – jsou území s nejpřísnější ochranou. Je v nich povoleno s určitými omezeními hospodařit, hlavně v lesích.
Není však již povolována zemědělská činnost, (pouze v ochranných pásmech NP), pastevní činnost, (jako se to dělo v první
polovině století v Tatrách). Turistický pohyb je povolen po turisticky značených cestách. Pozor, v I . pásmu KRNAP například
nesmíte jít po neznačené cestě, i kdyby byla nevím jak široká a znatelná. Nesmí se zde tábořit, bivakovat a sbírat jakékoliv
přírodniny bez povolení.
Chráněné krajinné oblasti – území s běžnou lesnickou a zemědělskou činností s omezeními hlavně v chemizaci prostředí,
zvyšování nadměrného hluku, zvyšování množství odpadků apod. Bivakování zakázáno, táboření povoleno jen na vyhrazených
místech, v případě skautských letních táborů se souhlasem správy CHKO. V CHKO se lze volně pohybovat a sbírat tu lesní
plody. Jinak je potřeba dodržovat lesní zákon, viz kapitola táboření.
Maloplošná chráněná území – do nich je vstup zcela zakázán, vyjímku tvoří značené naučné stezky a turisticky značené cesty.
V lese je hranice rezervace většinou označena červenými pruhy na stromech, z vnější strany jeden, z vnitřní dva a na
přístupových cestách tabulemi se státním znakem a nápisem přírodní rezervace nebo chráněné území. Druhy maloplošných
chráněných území jsou státní přírodní rezervace, chráněné studijní plochy, chráněná naleziště, chráněné přírodní výtvory,
chráněné osamělé stromy.
Chránit živočicha bez ochrany celého jeho životního prostředí je téměř nemožné, přesto kromě územní ochrany přírody
existuje i ochrana druhová, která se snaží zabránit úplnému vyhubení příslušných organizmů. Proto prováděcí vyhláška
395/1992Sb obsahuje kromě úplného seznamu všech chráněných území i seznam v ČR chráněných rostlin a živočichů, které je
zakázáno lovit, ničit i jakkoliv rušit. Nalezneme tu i seznam všech přírodních památek.
Návštěva některého z těchto území je hlubokým zážitkem pro celý oddíl, je však potřeba se řídit tím, co bylo výše uvedeno,
neznalost zákona neomlouvá. Dozorem nad chráněnými územími je u nás pověřena Státní ochrana přírody, kde je možno se
mnohé dozvědět.
Nežádoucí látky v ovzduší se však šíří bez ohledu na hranice a znečistěné řeky protékají více státy a odnášejí odpady do
společných oceánů. Proto mají velký význam mezinárodní dohody o ochraně jednotlivých součástí přírody, jejím znečišťování
a zacházení s odpady. Existuje mezinárodní červená kniha ohrožených živočišných a rostlinných druhů. Pro druhovou ochranu
je velmi důležitá mezinárodní spolupráce, reprezentovaná dnes již desítkami organizací a hnutí. Je to např. Mezinárodní unie
ochrany přírody IUCN, Celosvětový fond pro přírodu WWF, Greenpeace. U nás existuje několik nevládních organizací tohoto
typu, ČSOP, Duha, Brontosaurus, Děti Země, Zelený kruh.
8) Metodika přírodovědné části stezky a odborek.
Přírodovědná část stezky pro I. i II.stupeň, kromě táboření a pobytu v přírodě a praktické znalosti rostlin a živočichů má i
ekologický obsah. Předpokládáme, že motivovaný skaut, viz oddíl metodika, nemusí být nějak zvláště přesvědčován o nutnosti
plnit i ekologické body stezky, že má sám zájem a dostatečnou motivaci. Avšak je potřeba požádat o pomoc i skautské,
případně neskautské odborníky, požádat je o případnou přednášku či vysvětlení některých pojmů. Například při úkolu sledovat
společenstvo vybraného úseku, druhové bohatství, stav, zastoupení a význam, a to vše včetně dokumentace. Při trvalé
ekologické výchově v oddíle dovede skaut či skautka poměrně dobře posoudit správné a nesprávné zásahy člověka do přírody.
Na toto téma můžeme rozvinout i některou z podvečerních debat na výpravách nebo táboře. Aktivní účastí na ochraně
životního prostředí se rozumí různé ekologické brigády a zapojení se do některých projektů. Navštěvujeme a tím i poznáváme
přírodní rezervace a NP v ČR, chráněná území regionu, přitom se prakticky učíme jak se v nich správně chovat, víme a v praxi
vidíme jak jsou v přírodě vyznačeny jejich hranice. Při hlubším zájmu využíváme i odborek s přírodovědným obsahem,
případně zvláštních odznaků jako je Panda, jehož nejnižší stupeň mohou plnit již vlčata a světlušky a třetí stupeň naopak i
roveři.
9) Přírodovědná a ekologická činnost během roku (využití stezky, plánování, roční období, dlouhodobé akce).
Jak již bylo řečeno, jedním z důležitých cílů skautské výchovy je úprava žebříčku životních hodnot a snaha omezit konzumní
způsob života. Tím, abychom mohli něco získat, musíme i něco obětovat. Je potřeba nezapomínat, že všechna výchova
k ekologii a ochraně přírody je určitá nadstavba. Děti ve věku světlušek a vlčat nebudou chápat vznešené filosofické úvahy a
úplně jim postačí vysvětlení, že nesmí nic svévolně zabíjet, ničím plýtvat. Vědět, že polámaný strom i květina také trpí.
Nejdříve mají děti znát přírodu jako takovou, vědět po jaké kytce šlapou, z které si mohou udělat čaj a kterou by se otrávily.
Kterému ptáku nasypat zrní do krmítka a který ho nechce.
Vůbec neuškodí, když si uděláme v klubovně či na táboře botanický koutek, kde v několika skleničkách budou rostliny se
správnými názvy, které budete pravidelně, podle ročních období obměňovat. Podobně zle v sezóně nakládat s houbami. Sbírky
hmyzu a živočichů již dnes neděláme, postačí kresby nebo fotografie, nebo zajímavé nálezy, (ptačí pera, hnízda spadlá na zem
apod.). Snažte se děti přesvědčit, aby si alespoň některé z vystavených věcí kreslily do svých skautských zápisníků. Díky
takové soustavné práci snad docílíte toho, že pozdější roverský kmen nezalehne pod širák přímo do porostu chráněné plavuně
nebo nebude trpět hlady v lese plném růžových muchomůrek a fialových čirůvek. Teprve slušný znalec rostlinných a
živočišných druhů pak může vychutnat pocit vítězství, padne-li v přírodě na vzácný, či dokonce chráněný druh.
Přesto by i malé děti měly vědět, že průměrný obyvatel Evropy spotřebuje až 70x víc produktů a zanechává 70x více odpadů
než jeho předek před 300 lety, či současník v Africe. Můžeme jim nechat tu hromadu nakreslit a pak si povídat o tom, které
z věcí na obrázku by šla ještě využít.
S praktickou ukázkou třídění odpadů lze začít třeba na táboře. Když totiž děti odpad roztřídí, vidí samy, jak málo toho zbude.
Snažíme se děti vést k tomu, aby třídily odpad i doma a hledaly další vysloužilé předměty pro různé další použití.
Dalším krůčkem je snaha o ekologické nákupy, kdy se snažíme vzniku domácího odpadu plánovitě předcházet. Nákupy jsou
velmi vděčná oblast, protože pro potraviny jsou často vysílány děti a je jen na nich, přinesou-li rýži z napsaného seznamu
zabalenou v papíru nebo v igelitu. Už se světluškami je možné po předchozí domluvě vyrazit do obchodu a podobný
ekologický nákup si vyzkoušet, třeba formou nějaké hry nebo zcela účelově před vícedenní výpravou.
Výprava, to je i doprava na kýžené místo. Klasickým dopravním prostředkem skautů je naštěstí vlak, který je méně náročný
než motorová vozidla, (ještě v r. 1991 byla ČR třetí energeticky nejnáročnější zemí světa v přepočtu na jednoho obyvatele). Na
kratší vzdálenosti by neměl být problém vystačit s vlastníma nohama a jízdním kolem. I malé děti dovedou ujet spoustu
kilometrů a navíc je to baví. Také v zimě je lepší na běžkách poznávat okolí, než čekat frontu u vleku.
Je vůbec výhodné být s oddílem co nejvíc pod širým nebem. Zbytečně nesvítíme a netopíme v klubovně a hlavně něco děláme
pro svá těla. Děti na výpravách seznamujeme s různými živočichy, vštěpujeme jim, že žádný není jen užitečný nebo jen
škodlivý, krásný nebo ošklivý, je jen jiný než my. Každý má svou roli v tomto světě. Pak se nestane, že by skaut z lenosti
neotevřel okno zbloudilé vose nebo neobrátil brouka, bezmocně komíhajícího nohama v poloze na zádech.
Pochopitelně se nezříkáme i tradičních činností sloužících jako pomoc přírodě, ať už je to vysazování stromků, výroba a
zavěšování budek pro ptáky, úprava studánek, dokrmování zvěře, či čištění určitých úseků lesa nebo koryt toků. Je poměrně
snadné si sjednat i atraktivnější činnosti, třeba se správou některé CHKO, kdy se dostaneme i do míst, kam je jinak vstup
zakázán, (pomoc při prosekávání náletových dřevin, hlídání hnízdících dravců, konzervace památných stromů apod.)
Mnoho dalších námětů najdete na stránkách skautingu označených pandou, nebo v různých knížkách.
10) Projekty, dlouhodobé akce a brigády s přírodovědnou a ekologickou tematikou, jejich začlenění do programu
oddílu, výchovný význam.
Když se chceme s oddílem zúčastnit nějaké brigády, či dlouhodobé akce nebo sami připravit nějaký projekt, musíme udělat
několik věcí. V první řadě je potřeba začít shánět informace. Jaké kde běží projekty, jak to dělají jinde, komu se co daří a co
nedaří. Přitom je třeba si rozmyslet, o jaký typ projektu máme zájmem, jestli chceme připravit akci vlastní nebo se připojit
k některému z velkých projektů. O informace je možné si napsat na ústředí Junáka nebo na adresu ekologických organizací.
Dřív než se pustíme do projektu, je rozumné si zodpovědět na následující otázky:
1) Co je cílem připravovaného projektu
2) Pro koho je projekt určen
3) Co potřebuji k tomu, aby se projekt úspěšně uskutečnil
Dále je nutné si připravit časový rozvrh projektu, rozpočet – kolik co bude stát, a začít shánět vše potřebné.
Po zvládnutí všech příprav můžeme projekt spustit a těšit se na jeho výsledky. U dlouhodobých projektů je vhodné průběžně
hodnotit jejich úspěšnost, u všech projektů je nutné vypracovat závěrečné hodnocení. Pokud se projekt podaří, je dobré o něm
napsat zprávu pro místní noviny nebo do skautských časopisů. Pokud se nevydaří, musíme se zamyslet, kde jsme udělali
chybu, poradit se a časem to zkusit znovu.
Začlenění těchto akcí je součástí ekologické skautské výchovy. S brigádami, hlavně dlouhodobými, je potřeba počítat již
v ročním plánu činnosti oddílu, je dobré je mít předem domluveny, hlavně termíny a lokality.
Můžeme se připojit k některému celostátnímu nebo mezinárodnímu projektu, z nichž k nejznámějším patří:
Modré z nebe – měření kyselých dešťů, sledování růstu lišejníků a sledování znečištění ovzduší.
Globe – měření a pozorování kvality životního prostředí, mezinárodní spolupráce prostřednictvím počítačové sítě Internet,
spolupráce s vědeckými ústavy.
Přes tři schody do života – programy věnované odpadům, úsporám energie, zakládání zeleně apod.
Ozón – zjišťování množství přízemního ozónu
Konkrétní projekt nebo akci na pomoc přírodě si také můžeme připravit sami. Uvedu několik námětů pro vlastní družinové
nebo oddílové projekty a akce:
Péče o studánky, pomoc v lesích – úklid lesa, sázení stromků, čištění potoků, mapování a spolupráce při odstranění černých
skládek, veřejné akce na podporu ochrany přírody.
11) Region - místní problémy životního prostředí, přírodní zajímavosti, zdroje informací, možnosti spolupráce, využití
regionálních podmínek pro činnost oddílu.
Ve Východních Čechách se dá říci, že v posledních letech se pomalu zlepšuje kvalita ovzduší a životního prostředí vůbec.
Indikuje to i návrat některých živočichů, kteří se v osmdesátých létech tady vůbec nevyskytovali. V potocích je možné opět
spatřit pstruhy a dokonce i raky. Přesto zůstává mnoho problémových míst, hlavně v průmyslových oblastech. Co se týče
zemědělství, dá se říci, že se ustupuje od přemrštěného průmyslového hnojení, které znečišťovalo spodní vody. Pamatuji doby,
kdy obsah dusičnanů ve studničních vodách byl velmi vysoký. Nyní se využívá více přírodních hnojiv a také půda není tak
bičována, aby dala co největší výnosy. Města a obce mají v poslední době své čističky odpadních vod a hloubkovou kanalizaci.
Mnohde se snaží o třídění odpadů, zde ještě citelně chybí zodpovědný přístup lidí.
Dnešní problémy se točí kolem některých průmyslových podniků. V Pardubicích jsou to VCHZ Synthesia a PARAMO,
Elektrárny ve Chvaleticích, Opatovicích nad Labem, Trutnově Poříčí. Nevyřešeným problémem zůstává hořící ložisko uhlí
v Radvanicích u Trutnova. Také Cementárny a vápenky v Práchovicích, kde dochází k devastaci krajiny těžbou vápence.
Přírodní zajímavosti regionu:
Dovolím si tvrdit, že Východní Čechy jsou nejkrásnějším krajem celé České republiky. Máme zde dvě z nejvyšších pohoří,
(Krkonoše a Kralický Sněžník), Český ráj, malebnou Vysočinu, pískovcová skalní města i krasovou oblast. Udělejme si malou
vycházku po přírodních zajímavostech.
Nejvyšší pohoří Krkonoše jsou vývojově staré pohoří, o čemž svědčí jejich zaoblené tvary. Centrální hřeben je tvořen žulou a
je obklopen pláštěm svorů, fylitů a rul. Místy prostupují úzké pruhy vápenců a dolomitů. Na hlavním hřebeni jsou pozůstatky
činnosti ledovce. Přírodní krásy dokresluje bohatá flora karů a horských luk. Roste tu asi 1200 druhů cévnatých rostlin a žije
okolo 300 druhů obratlovců. Některé jsou tzv. endemity, tzn. rostliny, které nenajdete nikde jinde na Zemi. V karech žijí i
někteří živočichové, pozůstatky z doby ledové tzv. glaciální relikty. Pramení tady čtyři významné řeky – Úpa, Labe, Jizera,
Mumlava. Celá oblast je národním parkem. Pohoří je přetíženo turistickým ruchem.
Oblast Českého ráje je zase nejstarší CHKO v ČR. Český ráj má několik dominant. Nejznámější jsou pískovcová skalní města
– Prachovské, Hruboskalské, Příhrazy, Maloskalsko, Klokočské skály. Charakteristické čedičové výlevy – Trosky, Mužský,
Vyskeř. Atraktivnost Českého ráje spočívá v kombinaci přírodních krás a kulturních památek vytvořených člověkem. Také se
zde nachází největší krasová jeskyně v regionu – Bozkovská.
Orlické hory a podorlicko. Hory samotné jsou tvořeny krystalickými horninami, rulou a svorem, v severní části vystupují
fylity, v nižší části opuky. Pramení zde řeka Orlice, která v horní části je tvořena dvěma toky – Tichou a Divokou Orlicí.
Rostou zde i některé chráněné druhy rostlin a vedle běžné lovné zvěře je možno vzácně spatřit tetřívka, výra a některé drobné
obratlovce. Podhůří je všude široké a odlišuje se od pohoří nejen výškou, ale i jemně modelovaným povrchem. Na západě
přechází v Polabí a v jižní části je zakončena Svitavskou pahorkatinou. Z hornin tu jsou zastoupeny pískovce a slínovce,
červené pískovce, slepence. Broumovský výběžek vyplňuje Broumovská vrchovina. Na polských hranicích leží málo
navštěvované Javoří hory. Za Broumovskou kotlinou se zvedá mohutná hradba Broumovských stěn, přecházejících ve stolové
hory, (Bor, Hejšovina). Jihozápadně leží turisticky atraktivní Teplicko – Adršpašské skály, Ostaš a Hejda. Jižněji vystupuje
dlouhý, téměř přímý hřeben Jestřebích hor. Pod nimi se rozkládá již zmíněný problematický trutnovský kamenouhelný revír.
K podorlicku patří i část ústeckoorlicka. K zajímavostem patří celé údolí Tiché Orlice od Chocně až k Letohradu, dále pak
Třebovské stěny a okolí České Třebové vůbec. Atraktivní je také údolí Metuje mezi Náchodem a Novým městem n. M.
Samostatnou horskou skupinou, nejvyšší po Krkonoších je skupina Kralického Sněžníku, tvořená vlastním vrcholem a pěti
rozsochami. Je tvořen rulou a svorem, a pod jižní rozsochou se nacházejí ostrůvky vápence, Patzeltova jeskyně a Tvarožné
díry.
Českomoravská vysočina. Tvoří ji Železné hory, pahorkatina horního Posázaví a Žďárské vrchy. Železné hory jsou složitým
územím. Jsou tu vyvřeliny – žuly, (skutečsko), část je tvořena rulami a fylity, jsou zde vápence, (okolí Vápenného Podola).
Lesy jsou smrkové a bukové. Na západě teče řeka Doubrava a na východě odděluje Železné hory od Žďárských vrchů řeka
Chrudimka. Na ní přehradní nádrž Seč. Pod Žďárskými vrchy se táhne jednotvárná Chrudimská tabule a zajímavější
Loučenská tabule s pískovcovými útvary Budislavských skal. Nejvyšší celek jsou Žďárské vrchy s Devíti skalami a Žákovou
horou. Celá oblast je známá vypreparovanými rulovými skalisky, (Zkamenělý zámek, Velké a Rybenské perníčky, Čtyři
palice, Devět skal, Malínská skála, Dráteníčky). Celá oblast je pokrytá ještě zdravými lesy a pramení tu mnoho potoků, také
řeky Chrudimka, Sázava a Svratka. Hornosázavská pahorkatina vyplňuje jihozápadní část Východních Čech. Nejkrásnější část
leží u Ledče nad Sázavou, kde se řeka prodírá hlubokým žulovým korytem, nazvaném Stvořidla.
Oblast Polabí je tvořena rovinami, které nejsou tak atraktivní, jako ostatní části kraje. Zajímavé jsou jenom slepá ramena Labe
se zbytky lužních lesů.
Zdroje informací:
Informace o přírodních zajímavostech můžeme získat v informačních centrech, která jsou dnes ve všech městech. Dále existují
turistická informační centra v CHKO i v KRNAP. Mnoho informací získáme v muzeích, hlavně přírodovědeckých. Další je
možné vyčíst z map, turistických průvodců a literatury. Mnoho zajímavostí vyzvíme od místních lidí.
Při řešení různých ekologických problémů, můžeme nabídnout pomoc a navázat spolupráci s různými organizacemi. Nejlépe
s místními ekologickými organizacemi, ale i přímo se zástupci správy CHKO nebo NP. Při různých brigádách a jiných
formách pomoci nám může být odměnou i to, že se dostaneme do míst, kam je běžnému turistovi vstup zakázán, např. do
rezervací, obor, I. pásma národního parku mimo značené cesty a podobně.
2.10 Táboření, příprava a vedení tábora
1) Bezpečnostní a zdravotní zásady přenocování v přírodě.
První zdravotní zásadou je celkový zdravotní stav dítěte, jeho tělesná zdatnost a míra otužilosti. Předpisy platné pro zotavovací
akce dětí a mládeže, o kterých bude ještě řeč v souvislosti se stálými tábory, nám zakazují nocovat s dětmi ve stanu mladšími
sedmi let. Budeme-li to dodržovat, znamená to, že s nejmladší věkovou kategorií smíme na výpravách přespávat jen v pevných
objektech. To se v praxi většinou děje. Podle našich zkušeností s vlastními dětmi, je ale při dodržení zásad vhodné výstroje
možné bez újmy na zdraví přespávat pod stany s dětmi od 3 – 4 let věku. Při spaní pod širákem, nebo bivakování se zvyšují
nároky na kvalitu výstroje. Tuto činnost lze provozovat s dětmi od 11 – 12 let. Je totiž nutné, aby si výzbroj na přespávání sami
transportovali na zádech. Zde nastupuje hledisko přípustné zátěže, která musí být přiměřená věku. Malé děti nesmějí nosit
těžké batohy a denní dávky pěšího putování v kilometrech jsou také malé.
Z hlediska bezpečnosti je potřeba zajistit hlavně vhodné místo k táboření tak, aby nemohlo dojít k úrazu. V našich podmínkách
se nemusíme obávat přiliž divoké zvěře, takže snad není nutná celonoční hlídka u hořícího ohně. Kde je nevhodné nebo
nebezpečné tábořit ?
nechráněná, vyvýšená místa, kde hrozí silnější vítr
stavět stany a přístřešky pod vysoké, popřípadě osamělé stromy – v létě nebezpečí při bouřce, úder blesku.
vysoký smrkový les za větru – hrozí nebezpečí vývratů a polomů
přímo u břehů potoků a říček v jejich horních tocích, kde při náhlém dešti rychle vzedmutá hladina hrozí vyplavením
skalní převisy, velmi oblíbené místo na přenocování – je potřeba prohlédnout skálu, aby nebyla přiliž zvětralá a nehrozilo
padání kamenů, platí i o jeskyňkách, např. některé části Labských pískovců atd.
na skalních plošinkách – jsou totiž pěkně vyhřáté denním sluníčkem, v noci při spánku a převalování hrozí pád
2) Podmínky pro táboření z hlediska legislativy a ochrany přírody (tj. co se smí a co se nesmí).
Touto otázkou se dostáváme na velmi tenký led. Budeme-li striktně dodržovat legislativu – hlavně zákon o lesích, nesmíme
kromě autokempů a veřejných tábořišť tábořit, přespávat a bivakovat vůbec nikde. Diametrálně se také liší podmínky při
stálém letním stanovém táboře s podmínkami při výpravě nebo puťáku. Letní tábor pořádáme na předem vyhlédnutém
pozemku, kde si souhlas s povolením k táboření vyžádáme předem od vlastníka pozemku, součástí bývá hlášení o pobytu na
OÚ a policii, povolení k odběru palivového dříví z lesa a rozdělávání ohně na povolených místech. Chceme-li však na výpravě
tábořit mimo oficiální tábořiště, kde ostatně ani nejsou vhodné výchovné podmínky, ( v noci hluk, opilci vracející se z kiosků
), musíme si předem zajistit místo a souhlas majitele pozemku. To se nám může podařit spíše na pozemcích, patřících
soukromé osobě. Lesní správa nám asi povolení k táboření ve státních lesích nedá a v CHKO to ani nepřipadá vůbec v úvahu.
V přísněji chráněných krajinných celcích ani nesmíme chodit mimo turisticky značených cest – ani po širokých lesních
cestách, nevede-li po nich turistické značení ! Z toho všeho vyplývá, že při našich podnicích, zvláště se staršími dětmi a RS, se
velmi často pohybujeme na, někdy i za, hranici zákona. Jiná situace by nastala při tzv. nouzovém přespání – bivaku.
Rozhodně nelze dodržovat pravidla v chráněných územích při nestandardních situacích, které mohou ve svých důsledcích vést
k ohrožení života. O jaké situace se jedná ?
Při špatně odhadnutém časovém plánu nemusíme dojít na určené místo do setmění a pochod v noci, vzhledem k terénu
může být nebezpečný
Při zabloudění
Při náhlých nepřízních počasí, hlavně mlze
V takovýchto situacích je často nejlepším řešením vyčkat zlepšení podmínek, a to i tak, že nouzově přenocujeme na vhodném
místě, při použití všech prostředků k udržení tepelného komfortu, bez ohledu na to, kde se právě nacházíme.
3) Vybavení a výstroj jednotlivce, družiny, oddílu. (batohy, spací pytle, stany, oblečení, boty,.)
Kvalitu a typ výstroje a výzbroje určují především podmínky, ve kterých se činnost uskutečňuje. Záleží na tom, zda podnikáme
jednodenní, dvoudenní výpravu, nebo náročnější vícedenní expedici, např. do hor, případně v zimních podmínkách. V našich
zemích stojí proti sobě dva tábory – ortodoxní vyznavači klasického tábornického vybavení, založeného na přírodních
materiálech a modernistů, využívajících materiálů konce 20. století.
Tábornické vybavení je českým fenoménem a má kořeny hluboko na začátku našeho století. Vzorem jsou legendy divokého
západu a používaly ho celé generace trempů, skautů a woodcrafterů. Jednotlivé materiály srovnáme dále, obecně lze říci, že při
běžné činnosti v přírodě, táboření v běžných podmínkách, kdy kvalita výstroje není rozhodující pro zajištění bezpečnosti a
zdraví, klasické tábornické oblečení bohatě postačí, ve všech ostatních případech doporučuji sáhnout po výstroji moderní.
Oblečení:
Klasické materiály jako bavlna jsou příjemné na nošení, ale jen v letních podmínkách. Sají pot a udržují ho ve vláknech.
Dlouho schnou a při zvlhnutí v zimě je v nich beznadějně zima. O vlně se tvrdí, že hřeje i vlhká. To je pravda, ovšem mokrý
vlněný svetr je jako trestanecká koule a během akce jej nemáte šanci usušit. Ve světě i u nás se ujal systém oblékání do
několika vrstev. (layering, Zwiebelprinzip) Tzv. cibulový princip, založený na poznatku, že několik slabších vrstev hřeje více
než jedna silná, uvádí pět základních tzv. slupek.
1. slupka – je spodní oblečení, dnes vyráběné ze syntetických vláken. Má za úkol transportovat vlhkost od těla, udržovat
suchou pokožku, nasátou vlhkost rozprostřít na co největší plochu, aby měla šanci se co nejrychleji odpařit, tedy
vlastnosti, jaké bavlna nikdy nemůže mít. Moderními materiály jsou Climatex, Moira, Meraclon, Craft, Rhovyl, Capilene
a Trevira.
2. slupka – jsou různé košile a roláky z materiálů, užitých ve slupce další, ale tenčích. Týká se jen horní poloviny těla.
3. slupka – jsou tzv. drtiče mrazu, flísové materiály. Jsou to vlastně PES materiály. Kvalitní fleece má skvělé vlastnosti –
lehký, neabsorbuje vlhkost, tepelně izoluje, vzhledově a na omak nádhera. Nejčastější materiály jsou Polarfleece,
Polarplus, Polarlite, Polartec, BiPolar, Thermovelours, Synchylla. Flís není odolný větru, proto se můžete setkat
s flísovým oblečením s větruvzdornou membránou – windstopperem.
4. slupka je už vrchní oblečení, větruvzdorné a u těch nejlepších i vodovzdorné. Jsou to bundy a kalhoty z materiálů jako
Pertex a Activent, případně Entrant, Aquatex a Sympatex.
5. slupka by měly být nepromokavé a současně prodyšné obleky. Jsou to membránové obleky, fungující za zimního počasí,
čili z tepla do zimy a s podmínkou použití spodních vrstev, uvedených výše. Helsapor a Goretex jsou teflonové
membrány, vložené mezi dvě vrstvy tkaniny, jejichž póry jsou 700x menší než molekula vody a 20 000x větší než
molekula páry.
Jak by mělo oblečení vypadat ?
Spodní prádlo – má být volnější, dostatečné dlouhé, nesající pot.
Kalhoty – volný střih, umožňující jakýkoliv pohyb, měly by mít kšandy a dole mohou být do gumy, vyztužená kolena a zadek.
Větrovka – má být dlouhá nad kolena, dlouhé rukávy, všité gumy, náprsní velká kapsa, stahovací kapuca.
Bunda – dostatečně velká a volná, dlouhá do poloviny stehen, kvalitní galanterie, stahování rukávů, kapuce, légy na zipech,
přelepené švy.
Pokrývka hlavy – kulich, kukla
Ponožky – do moderních bot jedině z mikrovláken, vlněné nepropustí vlhkost k membráně.
Návleky – kamaše, slouží jako ochrana proti vnikání sněhu do boty, pod kolena, nepromokavé.
Obuv:
Nejlepší obuv na turistiku je s profilovanou podrážkou - vibramem. Kvalitní boty jsou z nubukové broušené hověziny 2.-,5 až
3 mm silné. Hojně se používají i boty kombinované kůže – cordura. Podle náročnosti použití se dají boty rozdělit do pěti
kategorií.
• pohorkové sandály – použití v létě, středně náročný terén
• trekinkové polobotky – většinou kombinace kůže – cordura , lehký terén, léto
trekinkové pohorky – kotníkové, někdy s membránou Goretex, víkendové výpravy jaro – podzim, lehčí vícedenní horské
tůry s lehkým batohem
• pohorky – stále nejlepší boty pro vícedenní putování s velkým batohem i v náročném horském terénu
• zimní pohorky – vysoké nad kotníky, umožňují upevnění maček
• skelety – duplexy jsou celoplastové skořepiny s vnitřní vyjímatelnou botičkou, jen do zimních podmínek na sníh a led,
chůze nasucho je nepohodlná
• ostatní obuv jako turistické holínky, vhodné na výpravy k rybníkům, pozorování ptáků, zimní mrazové boty (sorelky) pro
klidové aktivity v zimních podmínkách, (rybolov, čekání na léto apod.), kanady, farmářky, botasky, kecky, naprosto
nevhodné pro delší pochody se zátěží
Doporučené značky bot: Garmond, Salomon, Koflach, Lowa, Aku
Spacáky:
Teplotní údaje od výrobce např. +19/-12/-25 nebo nověji +25 +2/-3 -12 udávají v 1. případě horní a spodní hranici tepelného
komfortu, tedy teplotu, pro kterou je spacák určen a extrém, kdy lze ještě ve spacáku přežít, v druhém případě je to horní
extrém, nejideálnější teplota a spodní extrém.
Spacáky podle typu:
• dekový – hodí se jen k letnímu táboření a spaní v pevných objektech
• mumie – pro všeobecné i extrémní použití
• sloní noha – v kombinaci s péřovou bundou jako nouzový spacák pro horolezce
Podle náplně:
• přírodní – peří, používá se kachní peří, husí a nejkvalitnější z mořských ptáků, (kajka). Kachní je levné a není kvalitní.
Kvalitu spacáku určuje poměr mezi prachovým a draným peřím. Spacáky s poměrem 60:40 a 70:30 se dobře nahradí
syntetikou. Extrémní, velmi lehké spacáky mají poměr 80:20 a ultralehké 90:10. Ty jsou již téměř nenahraditelné, mají
však omezenou životnost, hodí se do silných suchých mrazů.
• syntetické – dutá vlákna firmy DuPoint a mikrovlákna od 3M jako Hollowfibre, Hollowfill a Qualofill 7 a Lite-Loft a
Thinsulate. Výhodou je tvarová stálost, dlouhá životnost, velmi rychle schnou, neznehodnocují se při praní.
Vnitřní i vnější tkanina by měly být ze syntetiky. Vyvarujte se vnitřní vrstvy z bavlny. Nejkvalitnější tkaniny jsou Pertex a
DryLoft. Výrobci kvalitních spacáků: Condor, Leda, Hanah, Rakoncaj, Salewa, Coleman atd.
Izolační podložky:
Samotný superspacák ještě nezajistí tepelný komfort. Je potřeba se odizolovat od chladné země. K tomu slouží izolační
podložky, kterým se říká karimatky, neboť je začala první vyrábět firma Karrimor asi před dvaceti lety.
Klasické karimatky jsou lehké, neskladné, snesou drsné zacházení.
Alumatky jsou slaboučké a lehoučké, vhodné jen do letního počasí, jejich izolační schopnost je mizivá. Navíc se často chybuje,
protože hliníková vrstva nepatří k zemi, ale k tělu, aby odrážela vyzářené teplo, a tím pádem se po ní dost klouže.
Karimatky z EVA materiálu – je to pěnový etylenvinylacetát, má uzavřené póry, nepříjmá vlhkost, je velmi odolný a pružný,
3-5x dražší než klasická karimatka.
Profilované karinatky mají tvar rohožky nebo vlnité valchy. Důvodem je snaha udržet mezi studenou zemí a tělem co nejvíce
vzduchu jako dobrého izolantu, (Ridge Rest).
Nafukovací matrace se dnes vyrábějí odlehčené a rozměrově přijatelné. Mají systém několika komor, aby při proražení jedné
ještě nebylo zle.
Samonafukovací matrace jsou o třídu lepší než všechno ostatní. Mají výhody pěnové a nafukovací matrace dohromady.
Speciální pěnový plast je uzavřen do neprodyšného obalu z houževnatého, vrstveného nylonu. Po otevření ventilu pěna uvnitř
sama nasává vzduch a rozpíná se. Velmi dobře se balí a poskytují skvělý komfort, ovšem za vyšší cenu. Vyrábí je firma Therm
A Rest a Artiach.
Stany:
Slouží jako ochrana proti větru a vlhkosti, slunci i hmyzu, zamezení velkých ztrát při vaření v nepříznivých podmínkách.
Stany dělíme podle účelu:
• lehké útočné – stany bez konstrukce, jednovrstvé, určené do hor, při suchých mrazech, při horolezeckých výstupech.
Známý je Žďárského pytel.
• postupové, univerzální
• těžké kempové
•
Podle architektury:
• jehlan – stan na romantické letní táboření nebo nouzové přenocování, dnes již překonán
• áčko – dnes většinou dvouvrstvé, nylonové, má nízkou pořizovací cenu, musí se kotvit, poměrně dost mrtvého prostoru,
přiliž velkou plochu tropika mezi tyčemi, při větru fackuje
• tunel – má nejméně mrtvého prostoru, odstraňuje nepříjemné lepení vlhké stěny na spacák, je mnohem odolnější proti
větru, vyžaduje však také kotvení
• kopule – většinou samonosné, určené do extrémních podmínek. Kopule jsou buď klasické, kdy se tyče kříží na vrcholu
stanu, a geodetické, kde dochází ke křížení na více bodech. Ty jsou velmi odolné ve větru i vichřici až 130 km/h.
Podle konstrukce:
• jednovrstvé a vícevrstvé
• samonosné a kotvené
Materiály:
Na tyče se používá dural nebo sklolaminát. Mají mít protaženu pružnou gumu, aby se lépe sestavovaly a nedocházelo ke
ztrátám spojek. Podlaha stanu bývá z PAD s několikavrstvým zátěrem PUR nebo PVC. Vnitřní stan je z prodyšné tkaniny
PES. Tropiko je z PAD nebo PES. PES má výhodu, že se mokrý neroztahuje, je však dražší. Zátěry tropika jsou z PUR, PVC
nebo silikonového elastomeru. Švy se zatírají PUR lepidlem, které výrobce dodá ke stanu, nebo jsou přelepeny.
Stany pro 2 až 4 lidi váží 2,5 až 4,5 kg. Těžší stany se pro pěší turistiku nehodí.
Vařiče:
Další důležitá součást výzbroje. V místech, kde není čím topit, nebo kde se oheň rozdělávat nesmí slouží k přípravě potravy.
V zimních horách je jediným prostředkem k získání vody a v teplých oblastech zase nezbytným sterilizátorem.
Vařiče můžeme rozdělit podle druhu používaného paliva:
• Plynové vařiče jsou dnes nejrozšířenější. Jsou cenově dostupné, lehké a poměrně bezpečné. Jako palivo používají propan,
propan-butan a butan, v kartuších. Propanové náplně jsou určeny do minusových teplot. Čistě butanové náplně se nesmí
vystavovat teplotám nad +50°C. Z českých výrobků jsou na trhu VAR 1 a VAR 2, Coleman vyrábí např. Coleman Alpine
Stove, firma Camping Gas je známá svými Beluety, včetně vařiče bez plamene Trek 270, nejlehčí vařič na světě vyrábí
firma Primus ze Švédska.
• Benzinové vařiče jsou daleko výhřevnější, oproti plyňákům dosahují plného výkonu až po zahřátí trysky. Moderní
benziňáky mají předhřívání paliva a startují se bez nahřívání trysky lihem. Při používání je třeba zachovávat opatrnost a
nikdy nezapalovat zhaslý horký vařič – hrozí nebezpečí výbuchu. Palivo v nádržce se tlakuje pumpičkou. Benziňáky
vyrábí americká firma Coleman, např. Peak 1 Multifuel, Apex II Stove a Unleaded Feather Stove, hoří v nich i petrolej,
dále špičková firma MSR se svými Whisper Lite 600 Stove a XGK II Shaker Jet Stove. V nich po výměně trysky hoří
navíc i letecké palivo a nafta, hoří i v 5000 m nad mořem a při –18°C.
• Vařiče na tekutý líh – nejznámější Trangia, bezpečné, netoxické, hodí se na kratší akce
• Další vařiče jako nouzové napalmové, petrolejové a olejové jsou buď cenově nedostupné, nebo se přestávají běžně
používat. Vařič na tuhý líh se hodí tak na ohřívání čaje v letní přírodě.
Batohy:
Podle typů:
• Torna – je malá, hezká, pěkně drží tvar, ale nic se do ní nevejde, i spacák se musí balit do bandalíru na vrch torny, na delší
putování nepraktická
• Americká torna – ueska, platí to samé, co o torně, má složitější balení, nepraktická
• Tele – torny po německém wehrmachtu jsou nejméně praktická věc, kterou jsem kdy viděl. Popruhy těžké, kožené, řežou,
vůbec nic se do ní nevejde
• Krosna – transportní prostředek horalů a nosičů. Je to duralová konstrukce, na kterou se náklad připevňuje přímo, nebo je
na konstrukci nasazen vak. Dnes překonaná, ale hodí se k nošení neforemného harampádí, třeba soudků s výstrojí při
vodáckém putování.
• Batohy, dnes anatomického tvaru, s bederním pásem, širokými polstrovanými popruhy, kompresními řemínky,
umožňujícími měnit objem batohu, odpínacím víkem s kapsami ve víku i na boku, jsou to nejlepší, co si můžete vzít na
záda. Materiál se používá náš Plastex nebo dovozová Cordura, Cortex nebo špičková Technora Aramid. Některé batohy
jsou děleny do komor pro snadnější přístup k uloženým věcem. Batoh pořizujeme vždy na výšku postavy, nebo takový,
který má nastavitelné upevnění popruhů. Pečlivě kontrolujeme veškerou galanterii na batohu. Velikost volíme podle
použití. Na víkendové výpravy s přespáním stačí objem 40 – 50 litrů, na vícedenní expedice mimo civilizaci tak 60 – 80
litrů.
4) Táboření na výpravách, spaní pod širákem - zásady, podmínky, bezpečnost, vybavení.
Táboření na výpravách a spaní pod širákem jsou podniky určené pro skauty a skautky. Nesnažme se do něho pouštět s vlčaty a
světluškami. S těmi mladšími můžeme ve stanech přespávat od května do konce září, když přeje počasí. S těmi staršími a RS si
to můžeme, při dodržení určitých pravidel, dovolit i celoročně.
Ve stanech bychom měli přespávat jen na povolených místech, viz bod 1. Problém je v tom, že tábořiště a kempy bývají
otevírány jen na sezónu letní, tj. od června do září. V nich je, kromě všech dříve jmenovaných negativních jevů, možnost
topení otevřeného ohně a tím i možnost vaření na otevřeném ohni, v kotlíku. Problémové bývá umístění tábořišť. Mimo
atraktivní turistické oblasti, umístěné většinou v nějaké CHKO, kempy většinou nebývají. I když většina našeho území, kam
stojí za to jet, se nachází právě v CHKO, stále je dost pěkných míst mimo ně a tady se již dostáváme do konfliktu se zákonem.
Oheň se smí rozdělávat nejméně 50 m od okraje lesa a tábořit se nesmí vůbec. Plánujeme-li výpravu do rezervace, CHKO, do
listnatých lesů a do míst, kde není čím topit, je potřeba mít ve vybavení i vhodný přenosný vařič. Druhy jídel volíme
jednoduché, nenáročné na přípravu a dlouhé vaření. Bereme v potaz nutriční i kalorickou hodnotu stravy. V zimě má být strava
kaloričtější. Vhodné jsou práškové polévky, instantní strava, extrudovaná strava, suché salámy, tvrdý sýr, čokoláda, různé
sušené kaše. K pití je nejlepší čaj nebo pramenitá voda. Sladké pití žízeň nezažene. Dále potřebujeme následující vybavení: na
každé tři lidi lehký přenosný stan, na 6 lidí jeden kotlík, vaří-li se na vařičích jeden ešus na 2 lidi, na skupinu sekerku nebo
malou pilku, otvírák, zápalky, každý musí mít spacák a karimatku, náhradní suché oblečení na noc, oblečení a obuv dle
ročního období, baterku do stanu. Nouzové přespávání – bivakování a spaní pod širákem nacvičujeme nejlépe na letním stálém
táboře. Jak stavět nouzové přístřešky z větví, pod vývraty, pod převisy apod. vám řekne každá zálesácká příručka. Trend je ale
vozit sebou igelit, celtu nebo tropiko od stanu áčka, které napneme mezi dva stromy pomocí šňůry, než pracně shánět chvojí na
stříšku atd. Pamatujeme, že nouzovým přespáváním se zase dostáváme do rozporu se zákonem. Ovšem při spaní pod širákem a
zachování ticha nás stejně nikdo v noci v lese nenajde. Co se týče bezpečnosti, viz bod jedna. Setkávám se s názorem, hlavně
mezi rodiči, že se dětem v lese hrozí nebezpečí v podobě deviantů či kriminálníků. To není pravda, protože uprostřed lesa jsem
mnohem a mnohem bezpečnější než navečer uprostřed města. Navíc, zabloudíme-li nebo se zdržíme, stejně nám nic jiného
nezbývá.
5) Zimní tábor - zásady, podmínky, bezpečnost, vybavení.
Zimní tábor a zimní táboření je podnik velmi náročný jak na přípravu, tak na samotné táborníky. Zde musíme provádět přísnou
selekci, samozřejmě starších dětí. Doporučuji věk nejméně 14 let, vybírat děti podle jejich schopností, stupně otužilosti, kterou
lze vypozorovat i na letních táborech, prostě toho, kdo na to má. V zimě nestavíme tábor v lavinami ohrožených územích, na
zamrzlých vodních plochách, které svojí rovinou přímo lákají, při mokrém sněžení pod stromy – hrozí lámání větví. V zimě se
dá tábořit ve stanech, nejlépe samonosných kopulích, komfortní táboření je v tee-pee, kde se dá zatopit otevřený oheň a
máme-li i lining, rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou bývá vysoký. Je-li dostatek sněhu, můžeme zkusit postavit iglú –
obydlí eskymáků. Sníh se musí dobře ušlapat a není li navlhlý, je potřeba ho trochu polít vodou, aby držel a lepil se. Vyplatí se
mít pilku na sníh z duralového plechu, kterou řežete kvádříky potřebné ke stavbě. Staví se jako z cihel kolem dokola a stále se
zužuje. Zaklápí se vrcholovým kvádříkem. Zvenku je možno ho polít vodou a když zmrzne, je stavba velmi pevná. Vchod se
vyřezává v hotovém iglú na závětrné straně a chrání se zakrytím. Ze zkušenosti mohu říci, že uvnitř iglú se teplota pohybuje
okolo 10 °C, i když venku mrzne. Když je sněhu hodně, nebo narazíme na sněhovou závěj a sníh je suchý, můžeme zkusit
vyrobit sněhový záhrab. V záhrabu je také teplo a zaručeně v něm nezmrzneme. Při krizových situacích za mlhy a silné
sněhové vánice v horách, může být jediným prostředkem k přežití, proto je dobré ho natrénovat, když o nic nejde. Vybavení na
zimní táboření je poměrně nákladné a je možné používat vybavení oddílové. Každý musí mít vhodné a teplé zimní oblečení
pro pobyt venku, dále vhodné teplé převlečení na spaní, kvalitní zimní spacák péřový nebo z nejkvalitnějších dutých vláken,
silnou karimatku, náhradní ponožky a rukavice. Vybavení pro družinu je obdobné, jako v předchozím bodě, ale s většími
nároky na kvalitu a spolehlivost. Strava musí být kalorická a stále mít k dispozici teplou tekutinu. Spotřeba tekutin za mrazu je
dvakrát až třikrát vyšší, než za běžných podmínek. Zvlhlé a mokré věci je možno dát na noc ven vymrznout, mráz vysušuje !
Vybavení táborníků je potřeba zkontrolovat ještě před odjezdem. Táboříme-li poprvé, je vhodné zajistit zázemí v blízké
vytápěné chatě nebo chalupě, kde se dá uvařit a kam se dá v případě nouze ustoupit. Nikdy neriskujme táboření poprvé
naostro.
6) Putovní tábor - zásady, podmínky, bezpečnost, vybavení.
Putovní tábor je akce, která vyžaduje od vedoucího obrovské zkušenosti a hlavně pevné nervy a trpělivost. Hned na začátku
musím upozornit, že kdybychom chtěli uspořádat putovní tábor a dodržet při tom všechny přísné předpisy o hygieně, vyhlášku
ministerstva zdravotnictví o zotavovacích akcích pro děti a mládež, lesní zákon, řády CHKO a jiné předpisy, je uspořádání
putovního tábora prakticky nemožná věc. Přesto jsou oddíly, které raději jezdí na putovní tábory, než na tábory stálé. To platí
hlavně o vodních skautech. Zde je však třeba říci, že putovní tábor po řece na lodích je poměrně snazší. Neberu teď v úvahu
materiální přípravu takového tábora a velikou zodpovědnost vedoucího za děti na lodích, kde hrozí větší nebezpečí úrazu a
utonutí než na souši. Ale plout na lodi a vézt si vybavení sebou není tak fyzicky namáhavé, jako chodit pěšky a vše nosit na
hřbetě. Také podél známějších řek jsou často umístěny tábořiště a kempy, kde se dá přenocovat a případné nouzové táboření na
březích řek, pokud se nejedná o soukromý pozemek, je tolerováno. Pěší puťák klade nároky na perfektní znalost terénu. Vůdce
nikdy nemůže, nebo by neměl, naplánovat puťák do míst, kde ještě nebyl, jen za pomoci mapy a odhadu terénu. To si můžeme
dovolit na expedici s partou dospělých roverů-ek. Jak už jsem řekl, je potřeba si předem zajistit možnosti přespání na trase. Při
plánování rozpočtu vezměte v úvahu, že nocování v kempech není dnes nijak levná záležitost. Výhoda je pouze, že tu je pitná
voda, WC, někdy i sprchy. Dále musíme zajistit doplnění proviantu po cestě. Většinou není možné nést všechnu stravu na
celou dobu puťáku hned z domova. Tady musíme brát v úvahu situaci v obchodech na menších vesnicích, kde je dost zboří na
objednávku pro místní obyvatele a někdy bývá nedostatek základních druhů, třeba pečiva, mléka apod. Nároky jsou kladeny i
na samotné táborníky. Děti musí být trénované, zvyklé delší chůzi se zátěží, mít patřičné vybavení, viz bod 3). Denní dávky by
neměly být delší jak 15 až 20 km, dle věku. Puťák můžeme uspořádat i v zimě. Je pravda, že vyjma RS kmenů jsem ještě
neslyšel, že by někdo dělal puťák v zimě se skauty/kami. Zimní puťák může být pěší, nebo na lyžích. Drsné roverské puťáky
využívají spaní pod stany, jinak si lze zajistit ubytování například na horských chatách a boudách. Tak lze pořádat i zimní
přechody pohoří se zajištěním teplé večeře a snídaně a možnosti usušení mokrých věcí, hlavně bot a dodržení všech
hygienických zásad. Takováto akce však bude náročná na finance. Vybavení je podobné jako v bodě 5).
7) Typy táborů, (letní, zimní, stálý, putovní ), rozdíly v jejich organizaci a výchovném využití.
Typy táborů byly v podstatě popsány v předchozích bodech. Stálý i putovní tábor mohou být jak letní tak zimní. Těžko říci,
který typ tábora je náročnější na organizaci. O tom, co je potřeba zařídit při organizování putovního tábora jsem psal v bodě 6),
jak se organizuje stálý tábor je popsáno v bodě 9). Rozdíly v organizaci jsou patrné. Řekněme si spíše o jejich programové
náplni a výchovném využití.
1). Tábory stálé
a) Letní tábor: Bývá vyvrcholením celoroční činnosti oddílu a je takto i koncipován. Trvá nejméně 14 dní. Náplní bývá jak
běžná skautská činnost a praxe, tak možnost využití přírodního prostředí k celé paletě různých výchovných her. Je zde
příležitost k plnění některých bodů stezky a také některých prestižních odznaků, které se mimo tábor plnit nedají, např. Tři
orlí pera. Tábor bývá příležitostí k plnění různých zkoušek, k vykonání všech druhů slibů. Okolí tábora umožňuje
poznávání přírody – ekologickou výchovu, a poznávání kulturních památek – estetickou výchovu. Je příležitostí k aktivní
sportovní činnosti. Osou tábora bývá etapová hra, buď připravená jen pro tábor, nebo její celoroční vyvrcholení. Pro vůdce
je možnost lépe působit výchovně na děti, než při běžných schůzkách během roku a i sami děti mají možnost se lépe
poznat a zjistit, co v kom je.
b) Zimní tábor: Bývá kratší, většinou týden, je náročnější na přípravu a organizaci. Výchovné využití může být velmi
podobné táboru letnímu. Při příznivých podmínkách k tomu přistupuje sportovní činnost v zimě, na lyžích, poznávání
zimní přírody, stopování zvěře, ale třeba i pomoc při dokrmování zvěře aj. Samo sebou, že na zimní tábor nemůžou jet
všichni členové oddílu, ale to již bylo řečeno.
2). Tábory putovní
a) Letní putovní tábor: Může být koncipován jako pěší, cykloturistický nebo vodácký. (Řeky nejsou vyhrazeny jen pro vodní
skauty) Jakým způsobem budou přesuny prováděny záleží vždy na možnostech oddílu. Relativně nejednodušší příprava je
s pěším puťákem. Při cykloturistickém puťáku je nutné mít buď dobře vybavená kola – třeba nosiče nad předním i zadním
kolem, aby bylo možno veškerou výzbroj převážet a být absolutně nezávislý, nebo zajistit doprovodné vozidlo, které bude
hlavní výzbroj převážet a sloužit jako zázemí. Při putování vodáckém je dvojí možnost řešení. Můžeme si předem do
vybraných stanic ČD zaslat lodě spěšninovými vozy. Je však třeba počítat, že doprava lodě na 100 tarifních kilometrů
přijde cca na 120 Kč a start i cíl plavby musíme plánovat podle dopravní obslužnosti. Nebo si zajistíme dopravu lodí po
silnici tam i zpět a máme větší pole pro výběr lokality. Jak je to s náplní puťáků. Klasické hry a mnoho dalších
programových bodů stálých táborů nemůžeme použít. Při pěším putování s denními dávkami max. 15 až 20 km se
věnujeme pozorování přírody a poznávání krajiny, zhotovujeme nákresy, pochodové plány, v praxi ověřujeme orientaci
podle mapy a buzoly. Ve chvílích volna hrajeme hry bez pomůcek, hry za pochodu, pozorovací hry, slovní hry apod.
Samozřejmě můžeme využívat některé body stezky, provádět něco ze skautské praxe a večerními debatami rozvíjet
duchovní výchovu. Při putování na kole odpadají hry za pochodu, ale další činnost může být obdobná. Při poznávání
krajiny máme výhodu možnosti poznání daleko většího území. Při putování vodáckém jsme odkázáni na řeku, pozorujeme
život kolem břehů a na zajímavých místech si můžeme udělat přestávku s pěší prohlídkou atraktivního místa. Večerní
programy mohou být podobné jako v předchozích případech.
b) Zimní putovní tábor: Velmi náročný podnik jak na přípravu, tak na samotné účastníky. Přesuny se pravděpodobně budou
uskutečňovat na běžkách, předpokládáme, že nikdo nebude pořádat zimní putovní tábor v Polabí. Během dne mnoho
programových možností nemáme, kromě pozorování zimní přírody. Večery trávené v ubytovnách nebo horských chatách
využíváme k programu, jaký provozujeme v klubovně. Pořádáme-li “drsný” puťák se spaním pod stany, večerní program
se pravděpodobně smrskne na přípravu stravy a pití a příprav na přenocování. Při takto náročném podniku však jde
hlavně o podnik samotný a ne doprovodné programy.
8) Vyhledávání vhodného tábořiště. Jeho vlastnosti, způsob nalezení, získání informací.
Tábořiště je přírodní prostor, poměrně snadno dopravně dosažitelný, ale relativně vzdálený civilizaci, v blízkosti většího
lesního porostu, dobře osluněný, s dostatkem pitné i užitkové vody, s dobrými zásobovacími podmínkami, a kde lze umístit
následující nezbytné zařízení:
- ubytovací stany s dostatečné velkým prostorem před nimi
- polní kuchyni, jídelnu a dřevník
- umývárnu s tekoucí vodou a latrínu
- kruh táborového ohně s přidruženým prostorem
- místo na koupání
- dostatečně velké hřiště
V první řadě chceme vždy tábořit v krásné krajině, v přírodě nedotčené příliš civilizací podle hlavního výchovného cíle tábora
– pozorování zákonů a krás přírody.
Pitná a užitková voda je podmínkou trvalejšího pobytu v přírodě. Každá větší vodní plocha mírní výkyvy teploty zvlhčováním
vzduchu přirozeným odparem. Dále vytváří důležitou přírodní kulisu tábořiště – šumění řeky, bublání potoka, žabí koncerty,
lesk západu slunce ve vodě rybníka.
Nadmořská výška. Zemědělsky a průmyslově využívaná území o výškách 200 – 400 m n. m. jsou naprosto nevhodná.
Nejvýhodnější pásmo pro táboření obecně je ve výškách 400 – 700 m n. m. Krajina má ráz pahorkatiny nebo vysočiny
s údolími, řekami a potoky. Řeky ve svých středních tocích nejsou tak znečištěny, souvislejší lesy jsou smíšené, je tu větší
množství pramenů, jako zdrojů pitné vody. Výjimku tvoří krasová území, kde voda teče většinou v podzemí a povrch bývá
velmi suchý. Protože však krasová území bývají zároveň rezervace, nemusí nás tento problém trápit. Průměrná teplota se
pohybuje v rozumných mezích a vzduch je tu svěží a zdravější. Pásmo 700 – 1000 m n. m. se hodí už jen pro zvláštní horské
tábory. Má sice všechny výhody pásma předchozího a mnoho dalších kladů – řeky a potoky v horních tocích velmi čisté,
mimořádně členitý terén, více lesů, převážně jehličnatých. Průměrná teplota je nižší, jsou větší srážky a tvořivost mlh a někdy i
přizemni mrazíky. To jsou zase některé nevýhody.
Poloha tábora může ponejvíce být u řeky nebo u rybníka.
Tábor u řeky:
Výhody – proudící voda, snadné umývání, stejnoměrná teplota, voda nekvete, okolí romantičtější, zajímavější, v proudícím
vzduchu je méně much a komárů.
Nevýhody – nesnadnější doprava a zásobování většinou svahovými cestami, mlhy, studené větry, stékání studeného vzduchu
do údolí, nebezpečí povodní po dlouhých deštích, kalná voda, víry, voda mnohdy zdravotně závadná, obyčejně menší možnost
provozovat větší hry – strmé stráně, husté lesy, často chatové oblasti, menší oslunění ráno a pozdě odpoledne, ráno dlouhá
rosa.
Tábor u rybníka:
Výhody – méně zvlněný terén, snazší doprava a zásobování, zpravidla větší celky lesů, lepší možnosti her, sběru lesních
plodin, tichá, klidná, méně navštěvovaná zákoutí, teplejší a čistší voda, ( podmínkou je, aby rybník měl řádný přítok a odtok,
je-li napájen jen srážkovou a spodní vodou, je nevhodný a v suchém létě často vysychá), u rybníka je méně mlh a tepleji, voda
je obyčejně zdravotně nezávadná.
Nevýhody – stojatá voda s vrstevnatou teplotou, někdy kvete, v některých rybnících je zakázáno koupání, více komárů,
znečištění některých rybníků tzv. hnojením a krmením ryb odpadky z jatek.
Při vyhledávání vhodného tábořiště je důležitá i osa tábořiště ke světovým stranám. V údolí otevřené V –Z s převládajícím S a
SZ větrem je proudění vzduchu ještě zesilováno. Ranní slunce včas ozařuje tábořiště a vysouší rosu. V poledne je ale hlavní
osa vystavena kolmo slunečním paprskům, avšak pobřežní zeleň může zaručovat dostatek stínu pro kuchyň a jídelnu. Údolí
otevřená S – J mnohdy trpí pozdním ranním sluníčkem, pobřežní stromy hází dlouhé stíny. V poledne stromy nedávají dost
stinných míst, ale ani hlavní osa nepřijímá tolik slunečních paprsků, jako v předešlém případě.Jazýčkem na misce vah bývá
ochrana proti S a SZ větrům. Vždy však musí být údolí dostatečně široká vzhledem k výšce úbočí. V úzkých údolích se tvoří
mlhy. Při umisťování tábora u rybníka bývá nejvýhodnější osa SSV-JJZ, obrácená k VVJ. Někdy jsme nuceni rozhodnout
mezi časným ranním sluncem, které vysuší stany a rosu, nebo podvečerním sluncem, které prohřeje stany a zem před
nadcházející nocí. Nelze-li to sloučit, volíme druhou možnost. Vyhřátá zem je schopna vydávat sáláním velké množství tepla
až dlouho do noci.
U řek je nutno zjistit nejvyšší stav vody, buď u domorodců, nebo pozorným sledováním koryta a okolí. Pozor na mrazové
kotliny – údolí uzavřená souvislou, hustou stěnou zeleně. Stéká sem studený vzduch bez možnosti odtoku. Pamatujeme na
přirozenou ochranu tábora proti větru přírodními větrolamy – les, husté keře a porost. Tábor se nedoporučuje stavět v těsné
blízkosti vysokého lesa. Zvláště ve smrkovém lese hrozí za větru vývraty. Z listnatých stromů jsou bleskem obzvláště
ohroženy osamělé duby, topoly a břízy, z jehličnanů jedle. Naopak buky blesky nepřitahují. Na okrajích hlubších vysokých
lesů se tvoří více mlh. Pokud se týká druhu lesů, volíme raději jehličnaté.
Důležité je odhadnout stupeň vlhkosti louky. K tomu nám slouží i indikace rostlinným porostem:
1. Louka vyprahlá – schází spodní voda, nebo je nezvykle hluboko. Půda je na skalním nebo jalovém podkladu. Indikace –
kostřava, vřes, netřesk, rozchodník, hvozdík, mateřídouška. Pro tábor nevhodné.
2. Louka suchá – spodní voda není, nebo je nezvykle hluboko. Indikace – kavyl, kostřava, psineček, třeslice, ovsík, hvozdík,
jitrocel, devaterník, světlík luční. Pro tábor vhodná.
3. Louka svěží – spodní voda ještě dost hluboko, vysoký porost vytrvalé husté trávy. Indikace – lipnice, bojínek, jílek ozimý,
psárka, jetel, zvonek, pryskyřník. Pro tábor nejlepší.
4. Louka vlhká –spodní voda vysoko, půda nedostatečně odvodňovaná. Indikace – trávy husté, mechaté, drn trsnatý,
medyněk, rákos, hojně pryskyřníku, a kohoutku lučního, pomněnka, blatouch, vstavač, suchopýr, tolije bahenní. Pro tábor
nevhodná.
5. Louka bažinatá – spodní voda na povrchu, velké mokro. Indikace – drn houpavý, mezi drny voda, ostřice, rákos, přeslička
bahenní, mechy, rosnatka okrouhlistá. Pro tábor naprosto nevhodná.
Na OHS zjistíme informace o výskytu infikovaných klíšťat. Pro vnější spojení tábořiště je nutno zjistit nejbližší poštu,
policejní stanici, lékaře, telefon, autobusovou a železniční zastávku a nákupní zdroje potravin. Při zjišťování informací o
možnosti získání tábořiště se obracíme na místní úřady, správy CHKO, lesní správy a další instituce, případně na místní
obyvatelstvo.
9) Organizační příprava tábora (místo, povolení, hlášení, harmonogram přípravy,..).
Organizační příprava tábora je jakýsi harmonogram potřebných prací a činností, které je nutno zahájit dlouho před začátkem
vlastního tábora.
Rozhodnutí o konání tábora musíme udělat již na začátku skautského roku. Často jsme nuceni jednat s různými institucemi a to
na dálku a písemně, což se může protáhnout na několik měsíců. Orientační harmonogram příprav bych shrnul do následujících
bodů:
1. Rozhodnutí o konání tábora – září, říjen. Zaběhnutý oddíl začne připravovat tábor již po prázdninách.
2. Hledání a zajištění tábořiště – říjen. V poslední době je nouze o dobrá tábořiště. Dobrý vůdce si jej zajistí co nejdříve. To
neplatí. Máme-li nějaké stálé tábořiště, kam jezdíme již delší dobu a kde se s námi počítá.
3. Projednání pronájmu s majitelem, zemědělským družstvem, obcí. Jednání s majiteli lesů, zajištění palivového a stavebního
dříví – leden. Vždy povolení žádat písemně, to samé platí i o případné výši nájemného.
4. Vypracovat předběžný seznam účastníků tábora, předběžný rozpočet a hrubý obrys táborového programu – březen.
5. Získat souhlas střediska a ORJ – dle termínů, většinou v lednu. K tomu je potřeba znát táborové vedení – vůdce, zástupce,
zdravotník, hospodář.
6. Rozdat písemné přihlášky na tábor a vybrat je vyplněné – do konce března.
7. Zajistit přepravu osob a materiálu na tábořiště a zpět domů – duben. Na železnici je třeba žádat o hromadné zajištění míst
60 – 35 dní před odjezdem. O mimořádný autobus je také potřeba žádat s předstihem. Všechny žádosti předkládáme
písemně a kopii si necháme potvrdit přepravcem.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
Zjištění možnosti zásobování, vyjednání dodávek potravin – duben, květen. Zjištění možnosti placení na fakturu, zaslání
předběžných objednávek na množství potravin.
Sestavení táborového jídelníčku v návaznosti na zajištění možnosti dodávek potravin.
Zajištění lékařské pomoci – vyjednat s praktickým lékařem v blízkosti tábořiště převzetí zdravotní péče o tábor, zjistit
nejbližší nemocnici – květen.
Vyžádat si písemné povolení od CHKO, jestliže tábořiště leží v takovéto oblasti – duben.
Táborové instrukce účastníkům – rozmnožené pokyny dostane každý přihlášený člen oddílu. Je v nich seznam povinné
výstroje a výzbroje, věci doporučené, přesná adresa tábora, popis cesty, informace pro rodiče o návštěvách atd. – květen.
Podrobný program pro tábor pro pěkné i deštivé počasí – květen.
Zajistit rozbor vody z OHS. Výsledek rozboru je nutné mít s sebou na táboře pro případ kontroly z OHS. Nesmí být starší
jak tři měsíce.
Převzít od střediskového vůdce povolení tábora. Odeslat hlášení tábora ORJ v určených termínech.
Svolat předtáborovou schůzku s rodiči. Podrobně je seznámit s přípravou, vlastním provozem tábora a s jeho vedením.
Projednat dále případnou výpomoc při stavbě velkých táborových staveb a při likvidaci tábora i jinou pomoc, kterou
rodiče sami nabídnou.
10) Výstroj, materiál (příprava, balení, doprava, uskladnění, údržba ).
Většina výstroje jsou osobní věci táborníků. Vedoucí většinou vyhotoví seznam povinných a doporučených věcí, který může
vypadat takto:
Spací pytel, karimatku, oblečení jen na noc, několik triček s krátkým i dlouhým rukávem, dva svetry, bundu, pláštěnku, tepláky
nebo jiné sportovní oblečení, dlouhé i krátké kalhoty, dostatek spodního prádla, několik párů ponožek, kapesníky, sportovní
boty, holínky, boty do nepříznivého počasí, hygienické potřeby, ručník, utěrku, hřeben, jídelní misku, hrneček, lžíci, zavírací
nůž, baterku, tužku, zápisník, skautský kroj, dále může doporučit některé věci vztahující se k táborovému programu a některé
věci naopak zakázat.
Další výzbroj je většinou oddílová nebo středisková. Je to kompletní vybavení kuchyně nádobím, táborová kamna, veškeré
nářadí, pily, sekerky, krumpáče, lopaty, rýče, kladiva a ostatní drobné nářadí, hřebíky, provazy, vybavení umyvárny, podsady
a stanová plátna, společný stan nebo tee-pee, veškeré sportovní potřeby, drogistický a papírnický spotřební materiál a další
potřebný oddílový materiál, dle rozhodnutí vedení tábora.
Přípravu a balení osobních věcí zajišťují rodiče. My musíme zajistit přípravu všeho ostatního. Znamená to:
- zkontrolovat základní táborové vybavení. Zkontrolovat stanová plátna, veškeré plachty, hangáry, tee-pee, podsady a
všechny spojovací díly.
- zkontrolovat nářadí, naostřit pily a sekery, vyměnit polámané násady
- zkontrolovat kamna, roury, sporáky, a veškeré vybavení kuchyně
- zkontrolovat sportovní vybavení a náčiní
- podle plánu a rozpočtu dokoupit chybějící nářadí, nádobí a ostatní inventář
- zkontrolovat obsah táborové lékárničky a doplnit předepsanými čerstvými léky – pozor na záruky a trvanlivost některých
léků, jdou po tom kontroly
- nakoupit dostatečné množství hřebíků různých velikostí
- nakoupit spotřební materiál pro provoz tábora, materiál pro táborový program
- obstarat, nejlépe z velkoobchodu základní koloniál, trvanlivé potraviny, konzervy apod.
Následuje balení společných věcí a příprava k dopravě. Drobnější věci zpravidla balíme do táborových beden, které se dají
pořídit ve vojenských výprodejích. Bedny rozdělujeme a popisujeme podle druhů výzbroje. Zvlášť balíme nářadí, zvláště
ostré, jako pily, sekery, dláta, hoblíky, pořízy a drobné nářadí. Velké nářadí jako palice, krumpáč, lopata, hrábě apod.
nakládáme většinou volně. Hřebíky a spojovací materiál ukládáme roztříděné podle velikostí do různých plechových krabic.
Další bedny jsou určeny pro kuchyňské vybavení, hlavně zase drobné, jako nože, otvíráky, prkénka, naběračky, cedníky,
strojky na maso aj. Hrnce, plechy, poklice, kbelíky a umyvadla jsou opět volně. Jedna bednička je vyhrazena pro táborovou
lékárnu a zřetelně označena červeným křížem. Další bedny budou obsahovat sportovní nářadí, oddílovou knihovničku a
společné křehké věci, ( mikroskop, hvězdářský teleskop, hodiny, aj.) Podsady, pokud je nemáme uloženy v místě tábořiště,
nakládáme první, dále pak těžké věci, kamna, sporáky, táborové bedny. Na ně ukládáme volně přepravované věci, molitany,
stanová plátna, plachty, hangár. Část auta vyhradíme trvanlivým potravinám, které máme uloženy většinou v papírových
kartonech, které se po spotřebování na tábořišti spálí v kamnech. Na pevné bedny pak nakládáme kufry táborníků a spací pytle.
Na tábořišti opět uskladňujeme věci podle druhů. Osobní věci do stanů táborníků, potraviny do zásobovacího stanu nebo
sklípku, sportovní náčiní do hospodářského stanu, lékárnu na marodku – stan zdravotníka, nářadí do dřevníku a hospodářského
stanu, nádobí a kuchyňské náčiní do kuchyně. Během tábora provádíme běžnou údržbu nářadí, tedy pravidelné čištění nářadí
od hlíny a trávy, zavěšování pil a sekerek na určená místa, případně jejich přibrušování. Kontrolujeme stav pneumatik u
táborového vozíku. Sportovní náčiní necháváme před uložením do beden řádně uschnout. Pravidelné mytí nádobí je snad
samozřejmost.
11) Hospodaření tábora - rozpočet, vyúčtování dotace, účastnický příspěvek.
Táborový rozpočet musíme mít sestaven dříve než rozdáme závazné přihlášky na tábor, neboť do nich již musíme uvést
účastnické poplatek. Rozpočet potom také uvádíme na hlášence tábora pro ORJ.
Největší položku bude tvořit stravné. Vypočítáme si kolik asi utratíme za jídlo za osobu na den, pohybuje se to v současnosti
okolo 50 – 55 Kč na den, vynásobíme počtem táborových dnů a počtem účastníků. Další náklady se dají poměrně dobře a
přesně odhadnout, neboť máme možnost získat předem informace o cenách různých materiálů a služeb.
Do nákladů na dopravu zahrneme jízdné osob na tábor a zpět, jízdné během tábora dle plánu výprav, dopravu materiálu tam i
zpět – lze domluvit částku dopředu
Další náklady: nákup materiálu na táborový program, nákup nezbytného drogistického materiálu, doplnění lékárničky, nákupy
plánovaného inventáře a DHIM, pronájem tábořiště, amortizace táborového vybavení, (většinou stanovuje středisko, např. 5
Kč na osobu a den), poplatek za rozbor vody, případný rekreační poplatek obci, náklady na provoz osobního vozidla – cesťák,
ostatní náklady jako pojištění, poštovné, xerografické služby atd.
Vždy připočítáváme 15% jako rezervu na nepředvídatelné náklady. Poplatek můžeme zkrátit o předem přislíbenou dotaci, je
však lépe poplatek vybírat od rodičů formou zálohy a případnou dotaci i s přebytkem po vyúčtování tábora vracet.
Podle současného hospodářského řádu Junáka se veškeré táborové příjmy a výdaje zapisují do peněžního deníku, (tiskopisy
rozdávají střediskoví vedoucí a je možné je získat i v elektronické podobě ve formátu Word a Excel), vždy pořadové číslo, č.
dokladu, datum, text dokladu, suma Kč v kolonce buď příjem v hotovosti nebo na BÚ a nebo výdej v hotovosti nebo z BÚ, a
dále se strukturují příjmové položky na příspěvky v hotovosti, na BÚ od podniků, dotace a ostatní příjmy a výdajové položky
na nájmy, doprava osob, doprava ostatní, inventář, stravné, materiál, ostatní. Veškeré příjmy a výdaje musí být podloženy tzv.
prvotními účetními doklady, což je paragon nebo faktura. Na tomto dokladu musí být vždy rozpis zboží, tedy nestačí jen
potraviny nebo kancelářské potřeby, dále datum, podpis, razítko dodavatele. Nakupujeme-li od soukromé osoby, platí vše
stejně vyjma razítka. Prvotní doklady je nejlépe lepit na volné listy nebo do sešitu. Ke každé stránce musí být vypsán výdajový
nebo příjmový doklad podepsaný hospodářem tábora. Výdajové a příjmové doklady musí být číslovány vzestupnou číselnou
řadou. Nejlépe je, když jsou číslované doklady již zakoupeny.
Po skončení tábora a zaplacení všech poplatků k táboru se vztahujících provádíme vyúčtování tábora. K tomu slouží opět
předepsaný formulář. Jeho vyplněním získáme hospodářský výsledek tábora – přebytek nebo ztrátu. Přebytek je nutno vrátit
proti podpisu rodičům, v případě, že za rodiče platil podnik, na jeho účet – tedy zásadně vždy plátci ! Rozpis vrácených peněz
včetně vyúčtování dotace je nutno přiložit k vyúčtování tábora. Dále je nutno předložit peněžní deník, prvotní účetní doklady,
formulář Denní účast –tzv. čárkárna, případně další nutné doklady – jmenný seznam účastníků apod. To vše je předmětem
kontroly jak vedení střediska a revizní komise, případně ORJ. Je nutno si uvědomit, že účetní dokumentace akce, na níž byla
poskytnuta státní dotace, se musí uchovávat v archivu po dobu 10-ti let.
12) Stravování, (nákupy, jídelníček). Vaření v přírodních podmínkách.
Dřív než začneme sestavovat táborový jídelníček, musíme vzít v úvahu zvláštní podmínky skautského tábora. V přírodě
nebudeme mít dokonale zřízenou a vybavenou kuchyni. Na otevřeném ohništi nebo v primitivních táborových kamnech, kde
nebývá trouba nemůžeme připravovat časově náročná jídla. Dále některé druhy jídel hygienické předpisy zakazují. Co tedy na
skautském táboře vařit ? Obvyklá jídla české kuchyně jako guláš, roštěnky, karbanátky, houskové knedlíky, brambory,
krupicová kaše apod.
Hlavní zásady při sestavování táborového jídelníčku:
1. co nejpestřejší skladba potravin
2. střídat jídla masitá a bezmasá
3. co nejvíce ovoce a zeleniny
4. volit jídla, jejichž příprava netrvá dlouho
Na snídani připravujeme většinou chléb s máslem, džemem, medem, pomazánkou, paštikou apod. a čaj. Oběd vždy začínáme
polévkou, kterých se dá uvařit spousta druhů, hlavním jídlem bezmasým nebo masitým s přílohou. K odpolední svačině
dáváme především ovoce nebo jogurt, pribináček apod. Večeři můžeme dělat i teplou a využíváme střídání sladký oběd – slaná
večeře a naopak. K večeři se hodí různé kaše, brambory na loupačku, bramborový guláš, luštěniny, těstoviny.
Deset pravidel proti nákaze:
1. již při nákupu zvážit zda jsou potraviny vyrobeny technologií zajišťující zdravotní nezávadnost
2. potraviny je nutno důkladně povařit
3. připravené jídlo sníst hned po uvaření
4. uchovávat potraviny i po uvaření odpovídajícím způsobem, aby se nemohly snadno zkazit
5. dříve připravené jídlo je třeba před spotřebováním znovu důkladně prohřát
6. je nutno zabránit styku mezi syrovými a již uvařenými potravinami
7. opakovaně si při vaření umývat ruce
8. udržovat všechno kuchyňské zařízení v čistotě
9. chránit potraviny před hmyzem, hlodavci a jinými zvířaty
10. při vaření používat pouze pitnou vodu
Potraviny zakázané:
- mletá a sekaná masa z distribuční sítě a výrobky z nich
- jitrnice, prejty, jelítka, tlačenka, krevní tučnice
- syrová masa typu tatarský biftek
- nekonzervované rybí výrobky
- veškeré výrobky s huspeninou a rosolem
- majonéza a výrobky z ní
- tepelně neopracovaná vejce a vejce naměkko
- šlehačka a smetana bez tepelné úpravy
- zmrzlina
- houby
- tvaroh domácí výroby
- játrový sýr, játrovky, čajovky máslovky apod.
Podmínečně použitelné potraviny:
- pomazánky z čerstvých surovin snědené nejdéle do 3 hodin
- mléko a mléčné výrobky do dne spotřeby uvedeném na obalu
- měkké salámy a uzeniny pouze k tepelnému zpracování v den nákupu
- tepelně zpracované mleté maso, které si sami umeleme
13) postup při stavbě tábora, pořadí staveb. Způsob staveb táborových objektů (kuchyň, jídelna, záchody, umyvárny,
stany).
Nejlépe je vyslat tzv. předvoj. Jeden den před odjezdem skupina starších RS a skautů s vůdcem, u menších dětí za pomoci
rodičů, odjedou na tábořiště. Předvoj vyměří prostor pro stany, kuchyň , zásobovací stan, sklípek, odpadovou jámu, latrínu,
bránu, věž. Obecně by mohl platit následující postup: Postavíme velký stan – hangár a složíme do něho všechny věci, které by
neměly zmoknout. Potom začneme s výstavbou vlastních stanů. Na tom se mohou již podílet sami táborníci, kteří mezitím
mohou dojet. Je-li postaven tábor a ubytovány děti, začínáme ihned s výstavbou nejnutnějších užitkových staveb. Provedeme
zemní práce – vykopeme jámy na latrínu, vsakovací jímku a odpadní jámu. Začínáme stavbu kuchyně, jako nejdůležitější
stavby tábora. Kuchyň musí být zastřešená, chráněná nejméně ze dvou stran, kamna postaveny tak, aby na ně nepršelo
s dostatečně dlouhými kouřovými rourami. Dále zde musí být pracovní stoly, výdejní pult, police na nádobí, bedny, kout na
mytí rukou. Kuchyň může být půdorysně čtverec nebo obdélník, rozměry minimálně 5 x 5 m pro cca 40 lidí. Nosná konstrukce
je většinou ze smrkové kulatiny. Kůly zapuštěny 70 cm do země, aby se neviklaly, jsou obloženy v základech většími kameny
a hlína kolem důkladně upěchovaná. Střechu děláme buď z plachty nebo z dehtového papíru. V těsné blízkosti kuchyně
umístíme kotel na ohřev teplé vody, dřezy na mytí nádobí poblíž předem vykopané vsakovací jímky. V sousedství kuchyně
vybudujeme přístřešek na dřevo, zásobovací stan pro uskladnění trvanlivých potravin a jídelnu. Jídelna je opět z kulatiny nebo
je postaven velký hangár. V něm však bývá v létě dost teplo. Uvnitř musíme mít lavice a stoly alespoň z hoblovaných prken.
Velikost jídelny závisí na velikosti tábora – všichni musí u jídla sedět. Sklípek postavíme nejlépe ve svažitém terénu.
Použijeme tenčí kulatinu, zvenku obložíme mechem a zasypeme hlínou. Je možné stavět i z kamenů a jako pojivo použít
lepkavou hlínu. Dobré je mít uzamykatelná dvířka a nebo vyložit sklípek bedýnkou s uzamykatelným víkem. Ideální je muže-li
sklípkem protékat voda, která se stará o chlazení. Dále je nutné postavit latrínu. Konstrukce z kulatiny, na sezení hoblovaná
prkna, uzpůsobit na výšku dětí a vhodně zastřešit a zakrýt. Poslední stavbou je umývárna. Nejlepší je na potoce, kde voda
rychle odtéká. Nezapomeneme na uzavřený prostor pro hygienu dívek. Spojování kulatiny provádíme buď hřebíky nebo
vážeme. U hřebíkových spojů musí být stejná délka hřebíků v obou kusech dřeva ! Vázané stavby jsou vyšší školou táboření a
svědčí o vyspělosti oddílu. Teprve po zvládnutí těchto staveb můžeme přistoupit i k stavbám dekorativním. To již nám naplno
běží táborový program a tak to bývá i jeho součástí. Z dekorativních staveb určitě nejdříve vztyčíme stožár na vlajku a špalek
na zasekávání sekery, případně stojan na družinové a oddílové vlajky. Dále stavíme táborovou bránu a případně hlídkovou věž.
Při všech stavbách vždy zajistíme přítomnost dospělého činovníka a dodržujeme všechna pravidla bezpečnosti práce.
Vztyčování vysokých sloupů a stavbu výškových konstrukcí svěřujeme vždy nejvyspělejším a nejzkušenějším táborníkům,
většinou roverům. Nakonec postavíme sportovní stavby – hřiště na volejbal, branky na fotbal, kůly, terče na lukostřelbu apod.
Nakonec vybudujeme táborový kruh – křesla, sedátka, ohniště případně totem.
14) Zajištění tábořiště a okolí z hlediska ochrany přírody. Pořádek, hygiena, uskladnění potravin, odpady.
Uskladnění potravin – v zásobovacím stanu, v regálech, nenechávat přímo na zemi, potraviny napadnutelné myší ukládat do
dřevěněných beden. Potraviny vyžadující uskladnění v chladu dáváme do sklípku.
O vsakovací jímce jsme již hovořili. Je to jáma v zemi asi 1 x 1 x 1 m . Velmi záleží na půdě v dané lokalitě. Vzhledem
k umístění táborů do středních nadmořských výšek, však vsakovačka sama o sobě nebude dostatečně účinná. Voda z mytí
nádobí a praní obsahuje velké množství tuků a mýdla a půda přestane brzy vodu vsakovat. Je vhodné zachycovat hrubé
nečistoty jednoduchými lapači – filtry z vrstvy suché trávy nebo jehličí. Je nutné je dost často vyměňovat, ale staré lapače i se
zachycenými nečistotami je možné likvidovat v kompostu nebo odpadovce.
Jak likvidujeme odpady:
Spalováním pouze čistý dřevěněný odpad, dále jen papír, celofán, hadříky z bavlny, zbytky tuků z kuchyně vsáklé do pilin, či
papíru. Nikdy se nesmí spalovat plasty. Při jejich nedokonalém hoření vzniká množství toxických látek a karcinogenů, které se
akumulují v tkáních organizmů. Ve spalovnách se odpadky spalují za velmi vysokých teplot s přívodem kyslíku a následným
čištěním spalin. Nepalme zbytečně ani starou trávu a listí. Raději to kompostujme.
Kompostovat lze
- biologický odpad z kuchyně
- papír bez příměsi plastů
- třísky, piliny, kůru
- shrabanou trávu, zbytky rostlin
- vychladlý popel
To samé lze zneškodnit i v odpadovce. Zákon takový způsob nevylučuje, je nutné dbát hygienických zásad a volit místo, kde
nebude ohrožena kvalita pozemních vod průsakem. Zbytky z kuchyně raději nabízíme místním chovatelům, popel ze dřeva lze
nabídnout místním zahrádkářům jako výborné hnojivo.
Použití mycích a pracích prostředků:
Mýdlo a soda, prostředky snadno odbouratelné a v malém množství naprosto neškodné, mohou ve velké koncentraci
poškozovat prostředí nebo vegetaci a to zásaditou reakcí a odmašťovací schopností. Je potřeba rozumného dávkování a mít
zajištěno rozptylování vody po okolí. Dnes vyráběné saponáty se také snadno odbourávají. Jejich škodlivé účinky pro vodu
jsou dány hlavně obsahem fosforečnanů, které přispívají k nadměrnému růstu řas, jejichž odumírající těla spotřebovávají kyslík
a mohou zapříčinit úhyn veškerého života ve vodě. Při mírném používání a rozptýlení do půdy je příroda dobře zužitkuje a
není třeba se použití jaru obávat.
Další odpad třídíme do pytlů a odvezeme do města, kde jej dáme do kontejnerů. Jedná se o železo, hlavně konzervy a tuby,
sklo, veškeré obaly z UH. Nebezpečný odpad jako jsou baterie s vysokým obsahem těžkých kovů vracíme výhradně do sběru.
Petrolej, motorový olej, barvy a ředidla nesmějí v žádném případě přijít do půdy. Obaly od nich ukládáme do sběru dokonale
suché.
15) Bezpečnostní, požární a hygienické předpisy na táboře.
Zásady bezpečnosti při činnosti skautských oddílů na táboře:
1. plavecký výcvik
• Místo pro plavecký výcvik a koupání, pokud se neprovádí v bazénu nebo rekreačním rybníku, musí být schváleno
okresním hygienikem.
• Voda musí mít teplotu nejméně 18 °C
• Doba výcviku a koupání je závislá na počasí a teplotě. Při teplotě 20°C doba 10-15 min. u dětí do 13-ti let, 15-25 min. pro
starší a dospělé, při teplotě 23°C a vyšší 15-20 min. do 13-ti let a 20-40 min. pro ostatní.
• V prostoru výcviku a koupání je nutno zabezpečit naprostou kázeň.
• Výcvik a koupání je možno provádět nejdříve jednu hodinu po hlavním jídle nebo intenzivním cvičení.
• Provádí-li se výcvik nebo koupání mimo bazény a rekreační rybníky, je nutno prostor prověřit, vytyčit pro plavce a
neplavce.
• Stanovit službu, která má k dispozici loďku, záchranný pás a 10 m lana – platí pro větší vodní toky a hlubší řeky.
• Do vody vstupují děti po skupinách nejvýše po deseti za vedení dospělého člena, který je dobrým plavcem, a který je po
celou dobu se skupinou ve vodě.
2. vodní sporty
• Výcviku se mohou zúčastnit pouze plavci
• Posádka musí mít plovací vesty
• Nedovoluje se stání na lodi
• Při zvýšeném stavu vody je zákaz výcviku
3. přesuny kolektivů
• Pěšky chodí chodci po krajnici nebo při okraji vozovky a nejvýše dva vedle sebe, pokud neohrožují silniční provoz
• Vozovku přecházíme kolmo ke směru silničního provozu, rychle a na místech bezpečného přechodu
• Organizovaná skupina smí jít nejvýše ve dvojstupu po pravé straně vozovky a musí být doprovázena osobou starší 15-ti
let, která je schopna zajistit řádný dohled
• Vozovku lze použít jedině tehdy, nemůže-li jít útvar po chodníku nebo po krajnici na levé straně vozovky
• Při pochodu po silnici platí pro útvar dopravní předpisy
• Při snížené viditelnosti je útvar označen zepředu a po obou stranách bílým, neoslňujícím světlem a vzadu červeným. Při
denním světle stejnobarevnými praporky
• Vedoucí pochodujícího útvaru má právo při přecházení vozovky zastavovat vozidla
• Při nastupování do vlaku, autobusu, MHD zajistit ke každému vchodu, kterým se nastupuje osobu starší 15-ti let ke
kontrole urychleného nástupu a výstupu
• Zajistit, aby děti nevystoupily mimo výstupní stanici
• Zajistit klid a pořádek při cestě
4. práce se stroji
• Je dovoleno pracovat jen se stroji, které jsou v dokonalém technickém pořádku
• Žádné úpravy nebo opravy není dovoleno provádět za chodu stroje
• Práce s vadnými stroji je zakázána
• Je povinností pracovníka používat předepsané ochranné pomůcky
• Jakákoliv elektrická zařízení smí opravovat pouze osoba k tomu oprávněná, nestačí osoba poučená
5. nástroje
• Všechny přenášíme v bezpečných obalech
• Nástroj musí být vždy dostatečně ostrý, proto se neužívá k jiným účelům, než ke kterým je určen
• Nožem řežeme vždy ve směru od sebe
• Sekerou sekáme tak, aby nedošlo k poranění
• Sekeru ani nůž nedáváme nikdy do ohně
6. chemikálie
• Při práci se ředidly, lepidly, barvami apod. je nutno pracovat pouze v místnostech s přímým větráním
• Při práci nesmí být používán otevřený oheň
• Po skončení řádně umýt ruce
Seznam zákonů a vyhlášek majících vztah k povinnostem a úkolům při zajišťování letních a zimních junáckých táborů:
• Ústava ČR čl. 2 odst. 4
• Zákon péče o zdraví lidu 86-92 Sb
• Vyhláška o zotavovacích a jiných podobných akcích pro děti a dorost č. 185/90Sb ve znění v.č. 445/92Sb
• Vyhláška o opatřeních proti přenosným nemocím č. 91/84Sb
• Zákon o ochraně přírody a krajiny 114/92Sb
• Vyhláška o ochraně přírody a krajiny 395/92Sb
• Zákon o životním prostředí 17/92Sb
• Zákon o odpadech 238/91Sb
• Zákon o státní správě v odpadkovém hospodářství 311/91Sb
• Zákon o vodách 138/73Sb
• Zákon o státní správě ve vodním hospodářství 458/92Sb
• Zákon o lesích 61/77Sb
• Zákon o hospodaření v lesích a statní správě lesního hospodářství96/77Sb
• Zákon o ochraně lesa 282/91Sb
• Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu 334/92Sb
• Vyhláška MŽP ČR 401/91 o programech odpadového hospodářství
• Zákon 410/92 o obcích
16) Zacházení s ohněm.
Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán, a proto musíme udělat vše proto, aby se nám nevymknul z rukou.
1. Oheň je možno rozdělávat jen na místech k tomu určených
2. Při tvorbě nového ohniště zajistit dobrou podložku nebo nehořlavý podklad, ohraničit ohniště proti rozšíření ohně
3. V blízkosti ohně mít připravenou vodu, písek nebo jiný materiál k případnému uhašení ohně
4. Oheň rozdělávat v bezpečné vzdálenosti od stanů a jiných hořlavých materiálů
5. Nerozdělávat oheň v lese a pod stromy, ani na okraji lesa, na suché trávě a listí, při dlouhotrvajících suchách a vedrech
6. Zajistit stálou kontrolu hořícího ohně
17) Organizace tábora - denní rádce, denní režim, táborový řád, služby.
Tábor je řízen táborovým vedením, které tvoří vůdce, zástupce a další jednotliví vůdcové. Ti drží služby formou vedoucího
dne, který zodpovídá za chod tábora a bdí na dodržování denního řádu. Jeho pravou rukou je denní rádce, chlapec nebo děvče,
který se stará o hospodářský chod tábora, hlavně službu v kuchyni, zajištění nákupů, zajištění pořádku okolo latríny apod.
Vedoucí dne, nebo denní rádce, pokud není stanovená hlídka u brány, vítají také návštěvy a vodí je k vůdci tábora. Vedoucí
dne také řídí všechny nástupy.
Denní řád tábora může vypadat takto:
7,00 budíček
7,05 rozcvička
7,20 ranní hygiena
7,30 úklid stanů, stlaní
8,00 snídaně
8,30 ranní nástup
8,40 prohlídka stanů
9,00 dopolední program
10,30 přesnídávka
10,50 dopolední program
12,30 oběd
13,00 polední klid
14,00 odpolední program
16,00 svačina
16,20 odpolední program
19,00 večeře
19,30 večerní nástup
20,00 osobní volno nebo večerní program
21,00 večerní hygiena
21,30 večerka
V zásadě je potřeba denní řád dodržovat. Podle stáří táborníků se může upravit doba večerky a budíčku. Operativně je možné
posunout večerku při táborových ohních a nočních hrách.
Táborový řád jsou jakási pravidla hry, která musí všichni podle skautských zásad dodržovat. Ustálilo se hlavních 12 bodů.
Ostatní si muže každé táborové vedení přidat, či upravit podle místních podmínek:
1. Bez vědomí vedoucího nikdo neopustí tábor
2. Do cizího stanu bez vědomí jeho obyvatel se nevstupuje
3. Do kuchyně a zásobovacího stanu mají přístup jen vedoucí, hospodář a služba v kuchyni
4. Všichni zodpovídají za pořádek okolo svých stanů
5. V době poledního klidu zákaz hluku a běhání po táboře
6. Koupání je dovoleno jen na vyhrazených místech pod dozorem vedoucího
7. Rozdělávání ohně mimo vyhrazená místa a program není dovoleno
8. K řezání a sekání dřeva používat jen vyhrazený prostor
9. Každý dbá na osobní hygienu, k čištění zubů používá jen pitnou vodu
10. Dovolí-li to počasí, větrej každý den spací pytel
11. Onemocnění, nevolnost nebo úraz svůj nebo kamaráda ihned hlásit vedoucímu nebo zdravotníkovi tábora
12. K vykonávání potřeby používat výhradně latrínu. Noční odchod a příchod hlásit hlídce
Denní služba:
Družina nebo šestka, nebo část družiny se pravidelně střídají ve službě v kuchyni. Není vhodné aby denní službu a noční
hlídku měla jedna a ta samá družina. Přebírání služby je vhodné o poledním klidu poté, co předávající služba umyje nádobí a
uklidí kuchyň. Za večerní tmy se leccos lehce přehlédne. Jaké jsou povinnosti denní služby? Vstává podle potřeby před
budíčkem, zatápí v kuchyni, pomáhá připravovat snídani. Všech nástupů se účastní spolu s ostatními. Obstarává otop, pitnou
vodu, nákupy, pomáhá při vaření a udržuje pořádek v kuchyni. Večer vybere kamna a připraví na podpal ráno. V nepřítomnosti
táborníků uklidí věci a zapne stany v případě blížícího se deště.
Noční služba – hlídky:
První hlídka se přesvědčí, že je všude řádně uhašen oheň. Všechny hlídky dbají na to, aby byl v táboře klid. Hlídka je teple
oblečena, má u sebe píšťalku, baterku, případně pláštěnku. Po dobu hlídky obchází tábor a pozoruje. Přibližuje-li se k táboru
cizí osoba,zastaví ji a nedovolí vstup do tábora. V případě nutnosti vyhlásí poplach. Za deště nebo silného větru kontroluje, zda
jsou stany řádně upevněny a uzavřeny. Při střídání vždy hlídka počká až střídající vystoupí oblečen ze stanu a teprve tehdy
jde spát. Noční hlídky mohou být jednočlenné nebo vícečlenné, vždy záleží na stáří a vyspělosti táborníků a na jejich počtu.
Některé skautské zkoušky dokonce požadují noční hlídání sólo.
18) Program tábora - výchovný cíl, účastníci, formy činnosti. Dramaturgie tábora.
Skautský tábor je vyvrcholením celoroční činnosti oddílu a to by mělo odlišovat naše tábory od jiných. Při sestavování
programu tábora vycházíme z celoroční činnosti oddílu. Na prvním místě v programu skautského tábora je práce. Stavba stanů,
budování kuchyně a jídelny, hloubení sklípku a odpadovky, kácení soušek a dělání dřeva do kuchyně, vaření, nákupy a spousta
dalších denních povinností. Vůdce musí umět úkoly dobře rozdělit a správně motivovat táborníky, aby pro ně byly spíše hrou,
než tíživou povinností a sám musí jít příkladem. Poslat děti pracovat a sám si lehnout na deku za účelem chytání bronzu, nebo
pokřikovat na táborníky od stolu z kuchyně při popíjení kouřícího kafíčka tou správnou motivací rozhodně nejsou. A bohužel
jsem takovéto věci viděl i zažil na našich táborech. Hodně času věnujeme hrám. Hrajeme všude, kde se dá – v lese, na louce,
za stany, ve vodě. Zařazujeme hry krátké, i takové, které trvají celé odpoledne. Používáme hry nové, které ještě nikdo nehrál.
Součástí programu jsou zvláštní formy tělesné výchovy, přizpůsobené přírodnímu prostředí a mentalitě skautů. Na loukách,
v lese i ve vodě pěstujeme různé sporty a sportovní hry, zejména málo známé. Téměř denně podnikáme kratší, či delší
vycházky do okolí. Poznáváme na nich okolní krajinu, přírodu, navštěvujeme zajímavá místa, přírodní rezervace, ale i kulturní
a historické památky.
Tábor je školou lesní moudrosti. Dává možnost pozorovat přírodu v okolí, jaké tu rostou stromy a keře, jací tu žijí ptáci,
motýli, brouci, můžeme stopovat plachá zvířata. Dlouhé letní dny dávají příležitost k výtvarným hrám s přírodními materiály,
vyřezávání, modelování z hlíny, kreslení.
Hodně zpíváme za doprovodu kytary nebo táborové kapely. Alespoň jednou týdně se scházíme okolo táborového ohně.
Pořádáme soutěže jednotlivců a družin. Skládáme různé táborové zkoušky, plníme podmínky skautských stupňů zdatnosti a
odborek i zvláštních zkoušek. Na táboře je daleko více času, aby každý ukázal svou tělesnou i duševní zdatnost, vědomosti a
dovednosti. Celým programem prostupuje skautská praxe.
Nosným prvkem táborového programu je jistě celotáborová hra, v jejímž duchu se tábor nese, nebo také vyvrcholení
dlouhodobé, případně celoroční hry.Celotáborovou hru rozdělíme do etap, aby se střídaly obtížné etapy lehčími, etapy s velkou
fyzickou zátěží s etapami klidnými, kde se uplatní rozumové schopnosti. Etapy zařazujeme pokud možnost do odpoledního
programu, kdy jsou táborníci po poledním klidu odpočatí, vedoucí hry má dostatek času etapou připravit. V případě noční
etapy nebo i noční hry je potřeba přizpůsobit program na druhý den.
19) Rituály - nástupy, táborový oheň, duch tábora, symbolika.
Nástupy, samozřejmě ty slavnostní, jsou v podstatě také rituálem, spojeným s úctou ke státním a junáckým symbolům. Na
táboře provádíme pouze ráno a večer při vztyčování a snímání statní vlajky a oddílových vlajek. Provádíme vždy v krojích,
důstojně s pozdravy a patřičnou úctou.
Další rituály se mohou vztahovat na různé oddílové slavnostní příležitosti jako sliby, příjímání nováčka, předávání různých
odznaků, zapalování ohňů apod. Některé druhy rituálů mohou být i recesního charakteru, (např. křtění nováčků u vodáků
apod), jsou to většinou oddílové zvyklosti, které zde nebudeme rozepisovat. Protože většina rituálů se odehrává u hořícího
táborového ohně, řekněme si něco právě o něm, jeho významu a druzích.
Besední oheň – je nejjednodušším typem TO. Na táboře může být každý den, na výpravách s přenocováním vždy. Má
nejednodušší pravidla. Staví se jednoduchá pyramida, okolo něho se povídá, zpívá, avšak vždy při dodržování základních
pravidel úcty k ohni.
Veselý táborák bývá na táboře slavnostně, ale jednoduše zapálen, oddíly a družiny si k němu připraví zpěv, veselé vyprávění a
scénky. Základní pravidla se opět dodržují.
Táborák pro hosty a propagační táborák – nejsou-li nutné, raději se těmto typům ohňů vyhněte. Když již je musíte uspořádat, je
naprosto nezbytné všechny přítomné seznámit s nepsanými pravidly chování u TO, jinak se vám lehce stane, že do ohně přiletí
odněkud nedopalek cigarety, papír, nebo někdo vytáhne buřty na opékání, (pokud mi nevěříte, tak jsem to skutečně viděl,
dokonce jsem viděl TO pro veřejnost s reproduktory a mikrofony pro zpěváky !?)
Slibový oheň – je svátkem pro každý oddíl. Je to vyvrcholení nováčkovské stezky. Musí k němu být dobrá příprava
myšlenková i materiální. Oheň je celý slavnostní, nepatří k němu žádné scénky. Slavnostní náladu vytvoříme třeba tím, že úsek
cesty k slibovému ohni jde oddíl v naprostém mlčení. Na místě musí být vše předem nachystáno, nesmíme zdržovat zahájení.
Oheň nesmí být přiliž dlouhý. Slibový oheň může mít spoustu obměn a každý oddíl má své tradice.
Oheň roverského slibu – není v pravdě slibovým ohněm, je to jakási slavnostní obnova skautského slibu v období osobního
dospívání tak, aby adepti řádu lesní moudrosti, jak bývá někdy rovering nazýván, měli hlubší zážitek. Pravidla jsou stejná jako
u slibového ohně, účastní se však jen vůdci, roveři a ti kteří se mají rovery stát. Mladší členové oddílu by neměli mít přístup i
z výchovných důvodů. Oheň můžeme posunout hluboko do noci. Zkusili jsme ,(a stala se z toho tradice), roverský slib vykonat
u hořícího ohně za úsvitu nového dne. Odchod z tábora, když ještě všichni spí, stoupání na vrchol kopce, východ slunce nad
hřebeny Krkonoš a návrat k rannímu nástupu s červenou šňůrou se staly pro adepty hlubokým zážitkem..
Oheň tří orlích per – je oheň na završení bezpochyby nejoblíbenější, ale i nejtěžší skautské zkoušky. Každý orlí skaut by měl
mít svůj táborový oheň. Také úvodní řeč a celý rituál předávání odznaku by měly nějakým způsobem vyjadřovat sounáležitost
s indiánskou tradicí. Samotný obřad mívá ustálenou podobu, ( tři lískové pruty ), a po úpravách ho lze použít i u dívek.
Všechny tyto slibové ohně by měly být intimní záležitostí oddílu, tedy zásadně bez hostů, a když už, tak jen z řad vyšších
činovníků.
Setonův čtyřnásobný oheň lesní moudrosti – používá se při zvláště slavnostních příležitostech, zakončení kurzů, škol... Je
náročný na stavbu. Velký oheň, vždy pagoda a čtyři světla ve tvaru malých pyramid od západu Síly, Pravdy, Krásy a Lásky.
Velký oheň zapaluje většinou vůdce a od velkého ohně – nikdy ne opačně ! – zapalují čtyři vybraní členové, pro něž to má být
čest, jednotlivá světla a při tom odříkávají zákony lesní moudrosti, buď ve zkráceném, nebo plném znění.
Odhodláme-li se postavit šestibokou pagodu, (z estetického hlediska nejhezčí, krásně hoří), vzniká problém ve jménu čeho
oheň ze tří stran zapálit. Z více stran to totiž nejde. My používáme zapálení ve jménu Víry, Lásky a Naděje. Toto zapálení
může být vhodné i pro křesťanské oddíly.
Oheň vigilie – je nejposvátnějším druhem ohně vůbec. Člověk si ho sám nachystá a zapálí a probdí u něho sám celou noc až do
svítání. Účelem celonočního bdění je přemýšlet hluboce sám nad sebou.
Nyní všeobecné zásady přípravy ohně a chování. TO stavíme vždy jen z čistého dřeva, slavnostní tvar. Kolem ohniště
budujeme dva kruhy z kamenů. První obklopuje ohniště, druhý, větší vyhrazuje místo pro zapalující a pro ohnivce. Zapalovat
oheň je pro zapalujícího vždy poctou. Zapaluje se vždy fakulí z jehličí a smůly. Do kruhu kolem ohně se nevstupuje, vyjma
ohnivce, který oheň udržuje. Znakem naprosté nevychovanosti je otáčet se k ohni zády, cokoliv do ohně házet, strkat, společně
do něho foukat, když dohasíná. TO se nechává vždy dohořet, je určena k němu hlídka, nikdy se nehasí vodou ani nijak jinak.
Druhý den se popel vybírá a do vyčištěného ohniště se ukládá smrková zelená větvička. V táborovém kruhu udržujeme stále
pořádek, nepořádáme zde během dne žádné programy, táborníkům je dovoleno vstupovat do táborového kruhu jen když oheň
staví nebo čistí ohniště. Obřadnictví kolem ohně je většinou oddílovou tradicí. Všeobecně platí, že oheň bývá zapalován vždy
ve stoje přítomných, měl by být uveden krátkou řečí, určen ohnivec a děj kolem ohně nenásilně řízen. Ohnivec, neboli
Wagamed je jedna z nejčestnějších funkcí. Je svěřována nejlepším jednotlivcům, kteří v oddíle již něco dokázali – viz
podmínky udělení titulu Wagameda v Knize lesní moudrosti od ETS.
Jedním z hlavních znaků skautských táborů je tábor prodchnutý skautským duchem, který žije podle zákona a slibu. Vládne
v něm opravdové přátelství nejen mezi chlapci a děvčaty, ale také mezi vedením a řadovými členy oddílu. Společné zážitky
tento vztah ještě prohlubují. Každý dobrovolně pracuje ve prospěch celku. V denním životě se tu uplatňuje heslo jeden za
všechny, všichni za jednoho.
O symbolice jednou větou. Na táboře využíváme tří druhů symboliky – státní, skautskou a indiánskou, státní vlajka uprostřed
tábora, junácké symboly a kroje a výzdoba táborového kruhu – totemy.
20) Tábor v nepříznivém počasí (deště, extrémní horko).
Počasí a jeho rozmary jsou nevyzpytatelné. Dobrý a zkušený skautský vůdce jede na tábor s klasickým programem a s
variantou programu pro nepříznivé počasí. Je pravda, že mnoho z naplánovaného klasického programu se dá dělat, a také se
většinou dělá i za nepříznivého počasí, protože se prostě udělat musí. Program pro deštivé počasí nemůže být naplánován
přesně na dny, neboť dopředu nevíme, kdy začne pršet a kdy skončí. Je dobré mít připraven program ve formě soupisu akcí,
her, závodů, soutěží, cvičení a zábav, které lze operativně kdykoliv zařadit do programu.
Příklady programových bodů pro nepříznivé počasí:
a) mimo tábor
1. Krátké vycházky do okolí, spojené s nějakým úkolem, průzkumem neznámých míst.
2. Pozorování přírody, co dělají zvířata a rostliny když prší.
3. Tábornická praxe za ztížených podmínek, rozdělávání a udržování ohně za deště, vaření na volném prostranství, cvičení
ve vyhledávání bivaků a míst k přespání.
4. Navazování kontaktů s místními pamětníky, demografický průzkum.
5. Výprava do muzea, zámku, hradu v okolí.
b) Ve společném stanu, hangáru, tee-pee
1. Zpívání
2. Hry, závody a soutěže nevyžadující velký prostor.
3. Vyprávění, při kterém se střídají všichni táborníci.
4. Četba na pokračování.
5. Debaty na různá témata.
6. Skautská teorie.
c) Ve stanech
1. Rukodělné práce.
2. Psaní deníků, kronik, dopisů.
3. Cvičení signalizace třeba píšťalkou ze stanu do stanu.
4. Luštění šifrovaných zpráv.
5. Výtvarné hry
6. Deskové hry pro stanové dvojice
7. Hlavolamy
8. Vázání uzlů
Při nepříznivém počasí se výrazně ukazuje výhoda tábora postaveného z tee-pee, kde je ubytováno podle velikosti 4 – 6
táborníků, a lze tu provádět i družinový program.
V případě extrémně horkého počasí lze provádět klasický suchý program. Je třeba omezit pobyt na přímém slunci, hlavně
okolo poledne, nepořádat běžecké hry a závody, omezit fyzicky namáhavé práce, máme-li v okolí vodní plochu, více ji
aktivně využívat i k vodním hrám.
21) Likvidace tábora.
Pro každý skautský oddíl by mělo být samozřejmostí, že opouští tábořiště ve stejném, ne-li lepším stavu, než bylo při příjezdu
na počátku tábora. Samozřejmě se nelze ubránit sešlapání trávy, při deštivém počasí určitého rozbahnění. Je-li tábořiště dobře
vybráno, vzhledem k typu půdy a podloží, příroda si s tím sama rychle poradí a v ranném podzimu, po několika deštích jsou
stopy téměř zahlazeny. S čím si však příroda neporadí a co bychom měli udělat obzvlášť pečlivě, je odvezení a úklid všech
odpadků s vysbíráním i nepatrných papírků v tábořišti a okolí. Případné zkrášlení okolí bychom neměli nechávat na poslední
den. Po postupném zbourání všech dočasných táborových staveb je nutné provést dokonalé zasypání a zahlazení stop po
latríně, odpadovce, (na biologický odpad samozřejmě), vsakovací jímce a všech ostatních terénních úpravách. Také zahladíme
veškeré stopy po všech druzích ohnišť na tábořišti. Budujeme-li dočasná ohniště, uchováváme většinou drny, které pak
vsadíme zpět a zalijeme vodou. Nakonec odvážíme všechen materiál a vybavení. Máme-li souhlas majitele pozemku a
v CHKO i správy oblasti, můžeme některé stavby, jako třeba kuchyň, dřevěná bouda, jídelna, táborová brána s věží apod.
nechat stát. Zůstává-li stát bouda, která se dá uzamykat, má to velkou výhodu, neboť nejsme nuceni odvážet to nejtěžší –
podsady a stavební dříví. Abychom předešli případným nedorozuměním, předáme tábořiště po skončení tábora těm, kdo jeho
využití povolují, nejlépe majiteli pozemku, zástupcům OÚ, případně správě CHKO. Na chování každého skautského oddílu
záleží, jaké jméno si získá celá organizace, a to samozřejmě ovlivní i možnosti táboření v budoucnosti
doporučená literatura: Sk. prameny – Skautský tábor, Program skautských táborů
2.11 Kultura a estetika
1) Základní znalosti v oboru hudby, literatury, výtvarného a dramatického umění.
Skautský vůdce by také měl mít všeobecný kulturní přehled. Protože je tato oblast velmi rozsáhlá, jenom stručně upozorním na
to, co by měl vůdce vědět. Každý pak může dále rozvést oblast, která je mu nejbližší.
Hudba – měl by znát druhy hudby, stručně je umět charakterizovat.
Vážná hudba – opera, opereta, koncert. Hlavní světové i naše skladatele – Mozart, Beethoven, Vivaldi, Čajkovskij, Smetana,
Dvořák, Janáček, Martinů…….
Populární hudba – taneční, rock, hardrock, jazzrock, disco, techno….
Folková a lidová hudba, trampská hudba
Jazz, blues,
Country – cajun, bluegrass, newgrass, rock-a-billy, moderní country
Výrazní interpreti jednotlivých hudebních oborů
Literatura – všeobecný přehled o literárních směrech a některé spisovatele
antická literatura
středověká literatura, kroniky, Hus
renesance
Komenský
Palacký, Jungman a spol.
Romantismus, Scott, Dumas, Mácha….
Realismus, Jirásek, Stendhal…
Básnické směry
Literatura faktu
Výtvarné umění, hlavní směry, realismus, impresionismus, expresionismus, kubismus, moderní umění
Významné malíře, Vinci, Michelangelo, van Gogh, Picaso, Aleš, Lada, Brandl…..
Stavební slohy, románský, gotický, renesanční, barok…., významní sochaři….
Dramatické umění, divadlo, film, významná dramatická díla, slavní herci a divadelní umělci..
2) Kultura regionu (architektura, památky, divadla výstavy, historie, slavné osobnosti). Jak získávat informace
(knihovny, školy, muzea, pamětníci).
Tato otázka je tak široká, že si dovolím jen stručný přehled.
Historie:
Ledová doba – tlupy primitivních lovců mamutů, nálezy na Pardubicku, vzácné. Střední doba kamenná – hlavně rybáři, nálezy
na soutoku Labe s Chrudimkou. Neolit – zemědělský lid osídlil celé východní Polabí. Doba bronzová lid s keramikou
šňůrovou, zvoncových, nálevkových a tulipánovitých pohárů na Pardubicku, Chrudimsku a Hradecku. V železné době přišel
lid s lužickou kulturou a popelnicových polí – rozsáhlá archeologická naleziště – Opatovice a L. První historicky známý národ
– Keltové, rozsáhlé keltské hradiště u České Lhotice v Železných horách. V 5. stol. pronikl na území slovanský kmen
Charvátů, v 8. stol. v Polabí již hustá síť osad. V 10, stol. vznik jádra historického středověkého českého státu, připojeny i
Východní Čechy. 11. až 13. stol. z nejstarších slovanských sídlišť krystalizuje síť českých měst. Ve 13. stol. ve vč. regionu 9
královských měst – Hradec Králové, Chrudim, V. Mýto, Polička, Chotěboř, Dvůr Králové, Jaroměř, Trutnov a N. Bydžov. VČ
mají dokonce svou vlastní diecézi v Litomyšli. Málo se rozšířila činnost středověkých řádů. Jediný větší klášter benediktinů
v Broumově. Ostatní neměly celokrajský význam. Poměrně rozdrobená feudalita – malá výstavba středověkých hradů,
Lichnice, Lipnice, Kunětická hora. Ve 14. stol. vrcholné dílo gotiky – kostel sv. Ducha v Hradci Králové. Ve VČ silné husitské
hnutí – útlum umělecké tvorby. V 16. stol. VČ pernštejnským dominiem. Vzniká typizovaná městská zástavba, Pardubice,
Nové Město n.M. Renesanční města i feudální sídla se začleňují do obrazu krajiny. K rozrůstajícím se areálům zámků přibývají
budovy jiného významu. V období baroku vznikají jízdárny, kočárovny, oranžérie apod. Barok plýtval místem, stavby tvoří
většinou dominantu kraje. Barokním obdobím se vývoj kulturní krajiny prakticky uzavřel. Inženýrská doba 19. stol. ovládla
svými díly přírodu většinou jen funkčně.
Architektura, památky:
Hradec Králové – Žižkovo náměstí, kostel sv. Ducha, kostel P.Marie s bývalou jezuitskou kolejí, biskupská rezidence, Krajské
muzeum Východních Čech, gymnázium J.K.Tyla
Libčany – kostel Nanebevzetí P. Marie
Chlumec n. Cidlinou – kostel sv. Voršily, zámek, pomník selského povstání
Smiřice – zámecká kaple, Hrádek u Nechanic, Nový Bydžov historické náměstí, Třebechovice pod Orebem – betlem, Čistěves
– pomník bitvy u Hradce Králové
Pardubice – Zámek, historické Pernštýnské náměstí, kostel sv. Bartoloměje, Zámeček, Východočeské divadlo, Kunětická Hora
Sezemice – kostel sv. Trojice, Vysoké Chvojno – kostel sv. Gottharda, Veliny – kostel sv. Mikuláše, lidová sakrální stavba,
lázeňský dům Bohdaneč, Dvůr Králové – historická část, Kuks – nejrozsáhlejší barokní památková rezervace, Žíreč – kostel
sv. Anny, Chroustníkovo Hradiště – kostel sv. Kříže, Jaroměř – kostel sv Mikuláše, mariánská statue na náměstí, městské
muzeum, pevnost Josefov
Police nad Metují – bývalý kostel Nanebevzetí P. Marie, ranní gotika, Frymbork – zřícenina hradu, Náchod – renesanční
zámek, Nové Město nad Metují – zámek, Broumov – klášter, skupina barokních kostelů v okolních obcích, Hvězda.- kaple P.
Marie Sněžné na Broumovských stěnách, Červený Kostelec – kostel sv. Jakuba Většího, Skály nebo Bischofstein, zámek pod
Teplickými skalami, Ratibořice – zámek, areál Babiččina údolí. Česká Skalice – muzeum B. Němcové, Hronov – rodný dům
A. Jiráska, Dobrošov – Jiráskova chata s rozhlednou, Opočno – zámek, Častolovice – zámek, Doudleby nad Orlicí – zámek,
Rychnov nad Kněžnou – zámek, Homole – poutní místo, Dobruška – rodný dům Františka Heka, Česká Třebová – rotunda sv.
Kateřiny v románském slohu, Klášterec nad Orlicí – kostel sv. Kříže, v blízkosti Zemská brána na Divoké Orlici, Litice – hrad,
Potštejn – zřícenina hradu, Vysoké Mýto . kostel sv. Vavřince, Lanškroun – radnice, Králíky – bývalý poutní kostel
Nanebevzetí P. Marie s areálem, Letohrad – kostel sv. Václava, rodný dům Petra Jilemnického, Žamberk – Kateřinský špitál,
Ústí nad Orlicí – divadlo, radnice, Brandýs nad Orlicí – památník J.A. Komenského, Svojanov – hrad, kostel sv. Mikuláše,
Polička radnice, městské hradby, muzeum, Litomyšl – náměstí, zámek, Českomoravská vysočina – lidová architektura
vynikající malebným, harmonickým zasazením do krajiny, Morašice – Růžový palouček, Chrudim – kostel sv. Michaela, stará
radnice, kostel Nanebevzetí P. Marie, novoměstská kašna, pomník J. Ressla, Mydlářovský dům, Lichnice – zřícenina hradu,
Rýchnburk – předhradí, Seč – zřícenina Ohebu, Košumberk – zřícenina hradu, Luže –kostel P. Marie, Běstvina – kaple sv.
Jana Nepomuckého, kostel sv. Jana Křtitele, Nové Hrady – zámek, Chroustovice – zámek, Heřmanův Městec – kostel sv.
Bartoloměje, zámecký park, Slatiňany – zámek, hipologická expozice, Veselý Kopec – soubor lidových staveb a řemesel,
Hlinsko – chudinská čtvrť Betlém, Ležáky – památník, Lipnice – hrad , Havlíčkův Brod – náměstí, Havlíčkova Borová –
památník Karla Havlíčka Borovského, Ledeč nad Sázavou – zámek, Pohled – klášter, Chotěboř – zámek, Přibyslav – zvonice,
Žižkovo pole.
Slavné osobnosti: Arnošt Z Pardubic, Dr. Guth Jarkovský, J. Ressler, K.H. Borovský, B. Němcová, A. Jirásek, bratři Čapkové,
bratranci Veverkové, J. Kašpar. P. Jilemnický…
Vše výše uvedené berte jenom jako průřez regionem. Kdo chce znát hlouběji kulturu a historii svého kraje, má několik
možností. Děti ve školách se mnohé dovědí při hodinách dějepisu. Další znalosti získáme studiem literatury, návštěvou muzeí
a historických památek z výkladu průvodců, lokální poznatky zjistíme při besedách s místními pamětníky. Lidovými kronikáři
apod.
3) Význam estetické činnosti pro rozvoj osobnosti.
Estetická výchova je náročná, choulostivá, ale nikdo, kdo pracuje s dětmi se jí nevyhne.
V čem spočívá význam estetické výchovy:
• Vychovává vkus, tj. cit pro materiál, kombinace různých materiálů, které jsou vhodné, krásu jednoduchosti, vnitřní
pravdivost. Osobnost s dobrým vkusem nikdy nepodlehne kýčovitosti.
• Výtvarnou a estetickou činností rozvíjí manuální zručnost, také trpělivost a rozvahu
• Estetická výchova a praktická činnost při ní bezesporu přispívají k rozvoji myšlení
• Má vliv na citovou výchovu, na rozvoj představivosti a fantazie. Prožitek z uměleckého díla má vliv na citový život
jedince. Schopnost rozlišit dobré umění učí rozlišovat i dobré v životě.
Člověk ke svému životu vždycky potřeboval, potřebuje a bude potřebovat něco víc, než jen uspokojování svých základních
potřeb. Duchovní dimenze, svědomí, víra v něco, co je nad ním, ale také smysl pro krásu jej odlišuje od všech ostatních živých
tvorů. Už v pravěku si lidé zdobili nádoby na uchování potravin, i když by jim stejně dobře sloužily i neozdobené. Umění ve
všech podobách je nepostradatelnou složkou našeho života, ať už je to hudba v nejrůznějších projevech, příběhy a lidské
osudy, které nás dojímají a obohacují prostřednictvím literatury, divadla, filmu, ladný pohyb lidského těla v tanci, radost
z harmonie a krásy, ale i zamyšlení nad podstatnými otázkami lidské existence ve výtvarném umění. Již starověcí filosofové a
pedagogové minulých staletí si byli vědomi významu umění pro prohlubování charakterových a citových vlastností člověka.
Jednou ze specifických vlastností umění je, že zasahuje přímo citovou stránku člověka, může proto často zapůsobit při výchově
účinněji než rozumové důvody.
4) Zapojení estetické činnosti do programu oddílu během roku a na táboře.
Než si naplánujeme do programu rukodělné práce, musíme předem rozhodnout, kolik času jim chceme věnovat, abychom
stačili práci dokončit. Od nedokončené práce se nemá odcházet, jen za předpokladu, že si ji chceme rozložit do několika etap.
Proto jednou budeme třeba jen skládat lodičku z papíru a pustíme ji po vodě. Před vánoci si třeba naplánujeme něco
složitějšího. Předem si však každou věc doma zkusíme vyrobit, abychom poznali všechna úskalí. Také musíme včas dětem říci,
co si mají k práci přinést. Předem si musíme rozmyslet, čeho chceme zařazením rukodělných nebo výtvarných prací
dosáhnout. Buď chceme děti naučit přesné a čisté práci, která vyžaduje trpělivost, pečlivost, obratnost prstů a v tom případě
volíme např. skládání z papíru, vyšívání na kanavě, nebo chceme povzbudit fantazii a tvořivost dětí a pak oceňujeme
především originální nápad a výtvarnost a odpustíme drobné nepřesnosti. I když pracujeme podle předlohy, snažíme se ji
nenapodobovat otrocky. Každý by měl do díla vložit něco osobního. Pracujeme zásadně s přírodními materiály. Vyhněme se
umělým hmotám, chemlonu a i moduritu. Ten se sice tváří jako keramika, ale je to stále jen náhražka. Není nad skutečnou
hlínu vypálenou v táborové peci, nad voňavé a teplé dřevo, lýko, slámu, proutí, kanafas, modrotisk.
Většinu prací mohou děti dělat sami, i když chlapci si raději vyrobí píšťalku nebo upletou z proutí pomlázku a děvčata budou
raději vyšívat prostírání pro maminku.
Trochu odlišný charakter než rukodělné práce mají výtvarné práce – malování, modelování, koláže a kombinované techniky.
Při malování především navrhneme nějaké téma. Dbejme, aby děti malovaly širokým štětcem vodovými nebo krycími barvami
na velkou čtvrtku nebo balící papír a aby pokryly barvou celou plochu. K různým nekonvenčním postupům se můžeme
inspirovat i uměním skutečných mistrů. Zajdeme-li čas od času na výstavu moderního umění, uvidíme, že se mohou z různých
předmětů vytvářet všelijaké zajímavé a hezké trojrozměrné objekty nebo reliéfy.
Velice působivé jsou výtvarné hry v přírodě. Do našich výtvarných her v přírodě asi nebudeme vkládat složité filosofické
obsahy, ale zaměříme se na výtvarnou působivost jednoduchých geometrických obrazců ze suchých větví nebo kamenů na
základě prastarých symbolů. Můžeme dělat i jiné vkusné zásahy do přírody, ale nezapomeňme vždy vše po sobě dokonale
uklidit.
5) Výtvarná činnost, rukodělné práce, výchova k tvořivosti, estetika v přírodě, přírodní materiály.
Začínáme nenásilně, učíme se pozorně se dívat a hledat krásu všude, i kde zdánlivě nemůže být. Všímáme si souzvuku barev,
kontrastu světel a stínů, harmonie tvarů.
Hlavní zásady estetické výchovy a výchovy k tvořivosti:
- vkus jednoduchosti – méně znamená někdy více, nepřezdobovat, respektovat a využívat krásu přírody
- cit pro materiál respektuje přírodu dřevo je nejušlechtilejší a nejkrásnější, kresba dřeva, suky, kůra, nikdy nebarvíme,
nejvýše napouštíme mořidly, hladíme, leštíme voskem, lakování je nebezpečné, kámen, výběr tvaru a barvy, možnost
vzájemné kombinace se dřevem, kov zpracováváme jen při řemeslných a materiálových předpokladech, nutno respektovat
vlastnosti použitého kovu, jinak vznikají nevkusné kýče.
- náměty a jejich zpracování volíme v oblasti skautské a divošské symboliky, přírodních motivů, vystříháme se kýčovitých
námětů
- barevnost, přírodní materiály nebarvíme vůbec, jinak omezíme barevnou paletu na 2 nevýše 3 barvy, vyloučíme zelenou
jako esteticky nebezpečnou barvu a také modra je choulostivá, pro nás vhodná kombinace černá-šedá-bílá, tmavě
hnědá-světle hnědá-žlutá, barevným kontrastem černá-bílá-červená, černá-žlutá-bílá, černá-žlutá-červená
Praktické úkoly a využití některých materiálů:
Doporučeny techniky, které jsou pro děti nejsnadnější a proto jsou určitým předpokladem k úspěchu.
♦ Kresby do kronik – mastnou křídou, tuší, perem nebo dřívkem, volit jednoduchý námět, omezený motiv, figurální kresbu.
Snaha o realismus vede k neumělosti a topornosti
♦ Kresby krajiny – podle skutečnosti, vyžadují již určitý výcvik a zkušenost. Kresba z paměti je opět nejvhodnější jako
nárysové schéma
♦ Plakáty, pozvánky, diplomy – rozmnožujeme grafickými technikami jako linoryt, kde do kusu linolea vyryjeme dlátky
motiv, (pozor, musí být vyryt převráceně), válečkem rozetřeme barvu a otiskujeme na papír technikou razítka, nebo tisk
z papírové koláže, což je plošně vyřešená kresba vystříhaná z tvrdého papíru a nalepená na jiný papír, tiskne se stejně jako
linoryt, ale zaručuje menší počet výtisků
♦ Papírové plastiky, masky – základní tvar ovál s prostřiženými otvory pro oči polepujeme stylizovanými, tvarově bohatě
nadsazenými obličejovými znaky. Kašírovaná maska je jiný typ. Na předem připravenou plastickou formu z hlíny
klademe úzké pásky papíru namočené ve studeném klihu. Pásky klademe všemi směry až do výše 1 cm. Pak necháme
ztvrdnout a opatrně sejmeme. Plastická forma musí být samozřejmě mastná. Dále můžeme vyrábět různé papírové figurky.
♦ Úprava dřeva, mátoh, samorostů, totemů spočívá především ve výběru, zásahy omezíme na minimum, nedoplňujeme
jinými materiály. Řezbářské práce jsou náročnější, nejsnadnější z lipového dřeva. Hrubé obrysy si nakreslíme na špalík,
odstraníme přebytečný materiál a dostaneme hrubý základní tvar, který dále zpřesňujeme. I tady dbáme na jednoduchost.
Dále je možné vyrábět reliéfy z různých kousků odpadového dřeva, kde se využívá jeho odlišného zbarvení. Vypalování
dřeva je vděčnou a oblíbenou technikou. Je to ale precizní a zdlouhavá práce.
♦ Kámen – vybíráme tvary krásné samy o sobě, kombinujeme plastiky se dřevem, nebo do měkkých kamenů vybrušujeme
různé reliéfy.
♦ Sádra – vyrábíme odlitky, buď do měkké sádry otiskujeme různé přírodniny a poté odléváme pozitiv podobně jako při
odlévání stop, nebo vytvarujeme negativ z modelíny a zhotovíme pozitivní odlitek
6) Hudba a zpěv v oddíle.
Hudba může velice silně zapůsobit na citovou stránku, je-li vhodně zvolen okamžik a repertoár. V naší práci se nejčastěji
uplatňuje zpěv jednohlasý, kánony, dvojhlas, zpěv s doprovodem kytary nebo flétny, či jiného nástroje. Vybíráme písně
vhodné pro hlasy a věk dětí a pokud možno i méně známé. Při nácviku postupujeme od písní melodicky jednodušších
k složitějším, dbáme na čistotu melodie, dynamičnost zpěvu a procítěnost přednesu. Někteří vedoucí striktně zakazují jiné
písně než lidové a skautské. Domníváme se, že není potřeba být v tomto směru úzkoprsý, protože některé skautské písničky
mají někdy nižší úroveň než leckterá trampská nebo populární písnička z dílny třeba V+W, Suchého – Šlitra, Vodňanského –
Skoumala. Můžeme nabídnout i černošské songy, které jsou rytmem blízké beatové hudbě, písně jihoamerických národů,
americkou country, francouzské, anglické a skotské lidové písně a balady. Nepřipusťme jen písně nevkusné a obhroublé.
Během roku – zejména v zimě si můžeme do klubovny přinést gramofon nebo magnetofon a uspořádat si dýchánek při čaji a
svíčkách a při poslechu hodnotné hudby. Napoprvé to jistě nebude vážná hudba, ale může to být třeba večer Osvobozeného
divadla, Semaforu, černošských songů, americké country, pak můžeme přejít i ke Smetanovi, Dvořákovi, Janáčkovi, hudby
starých mistrů – podle úrovně a zájmů děvčat a chlapců. Můžeme se i domluvit a někdy společně navštívit koncert. Předem
děti poučíme jak se chovat, kdy se třeba netleská apod. Máme-li už určitou zkušenost, můžeme uspořádat večer hudebních
hádanek. Snažíme se i něco dozvědět o životě a díle slavných skladatelů našich i světových, můžeme navštívit některá muzea
hudby apod.
7) Dramatická činnost - scénky, pantomima, divadlo, poezie.
V ryze amatérské podobě je divadelní projev součástí prakticky všech táboráků a veřejných vystoupení. Má i svůj velký
výchovný význam, protože je kolektivní záležitostí. Na každém jedinci záleží úspěch díla. Důležité je, aby všechna děti byly
zaměstnáni jako herci, zpěváci, nápovědy, inspicienti, uvaděčky, osvětlovači a při přípravě kulis a kostýmů. Při veřejných
vystoupeních se učí sebeovládání a ukázněnosti. Veřejná vystoupení jsou i součástí estetické výchovy – děti se seznamují
s literárním textem, pěstuje se kultura řeči, přednesu, zpěvu, pohybu po jevišti, kultivovaného vystupování.
Jsou popularizací našich myšlenek.
Mají i finanční efekt.
Při přípravě veřejného vystoupení musíme dbát některých důležitých zásad:
a) Organizačně musíme vše včas a perfektně zajistit
b) Zajistíme si alespoň poradní pomoc profesionála nebo ochotníka
Při výběru scénky nebo při sestavování programu nespoléhejme příliš na texty doby před dvaceti lety, dbejme na to:
• aby scénka byla pokud možno původní nebo málo známá
• aby text, ať už veselý nebo vážný měl hlubší smysl
• aby scénka byla srozumitelná a dobře vypointovaná
• aby v textu, třeba improvizovaném, nebo v libretu k pantomimě byly jasné a přehledné vztahy mezi postavami
Při provedení dbáme na:
• pečlivost nastudování, znalost textu zpaměti
• zřetelnou výslovnost, přiměřenou rychlost a hlasitost mluvy, na intonaci, na to, aby se nemluvilo zády k obecenstvu, aby
nezanikly klíčové momenty
• přirozenost pohybů a mimiky
• úroveň rekvizit a kostýmů, eventuelně kulis
Co hrát? Nejraděj zdramatizované zážitky z tábora nebo z výletů, pantomimické hříčky, dramatizace písniček, bájí, pověstí,
lidové hry.
Důležitou osobou všech veřejných vystoupení je konferenciér, který spojuje a ohlašuje jednotlivá čísla. Konferování je velmi
náročná funkce, která vyžaduje inteligenci, pohotovost, kulturní projev, nepřehnanou gestikulaci i příjemný zevnějšek
8) Výchova ke čtenářství, umění psát, poezie.
Nemůžeme si myslet, že vzdělávání je dostatečné jen tím, že dítě chodí do školy a dobře ji zvládá. Mezi dospívajícími dětmi se
pozná velmi rychle dítě sečtělé od ostatních. Nejde jen o schopnosti se vyjadřovat a o poměrně široký rozhled. Stará zásada
říká, že knihy otevírají cestu do života, rozšiřují obzory a mnohé se lze z nich naučit. Na vůdci je, aby dokázal dětem poradit,
co číst, neboť mnohé mají v této otázce nejasno. Při dnešních cenách knih podporujeme návštěvy knihoven. Přeci jen
půjčování knih je levnější. Do vlastní knihovničky si naopak budeme pořizovat ty knihy, ke kterým se budeme vracet. Bude to
asi skautská literatura, naučná literatura, různé obrazové atlasy apod. Při čtení knih se nesmí spěchat. Mohlo by se stát, že dítě
přečte množství knih, ale rychle zapomene, co v nich bylo, kdo je napsal, co se jim v nich líbilo a co ne. Tím bychom četbu
znehodnotili. Ke kultuře také patří správné zacházení s knihou. Zabalit, neušpinit, nenechat válet někde venku, (na táboře),
chránit před vlhkem, nesvačit nad ní, používat vhodnou záložku neničící knihu, neohýbat listy. Úcta ke knize je totiž i úctou
k lidem, k autorovi i k dalším čtenářům.
Umění psát není dáno každému. Je však možné psaný projev určitým způsobem trénovat. Ve skautingu je k tomu mnoho
příležitostí. Každý člen oddílu si přeci vede svůj deník, kam si zapisuje nejen nové poznatky, ale třeba i zážitky. Družiny i
oddíl vedou své kroniky. Psaním se učíme tomu, aby naše zprávy byly čitelné, měly určitý sloh a srozumitelnost. Při psaní
pamatujeme i na pravopis. Jak zjistit, zda píši dobře? Zkus dětem poradit co psát. Třeba ať popíší ranní svítání na hlídce,
večerní oheň, pohled na hvězdnou oblohu, na bouřkové mraky, na strom ve větru, nebo cokoliv, co je zaujme. Ať svůj zápis
pak dají někomu přečíst a uvidí, zda se bude líbit. Když jejich text poprvé nezaujme, nesmí se nechat odradit a zkusit psát
znovu. Přitom je nutno si položit otázky jestli to nebylo moc dlouhé, moc jednoduché, jestli jsem se příliš neopakoval. Můžu se
radit i s někým, kdo píše pěkně a čtivě, kdo nás upozorní na chyby a nepěkné obraty.
Vyšší formou psaní je poezie. Tu opravdu nemůže psát každý. Přesto mohou děti poezii chápat a číst. U poezie rozhoduje věk.
Malé děti mají rády jednoduchá říkadla a rýmovačky, které asi ještě za pravou poezii nemůžeme pokládat. Starší děti už může
zaujmout spíše epika, báseň se zajímavým dějem. Lyrika je určena pro okruh lidí, kteří ji dovedou pochopit. Patříme-li k těm,
kteří ji dovedou chápat, pak přírodní lyrika patří k tomu nejlepšímu, co můžeme do sebe vstřebat.
9) Výzdoba klubovny, nástěnky, kronika a zápisník z estetické stránky. Estetika doma, v osobním vzhledu.
Skautská klubovna je místo, kde se každý týden schází družiny i oddíl. Má být místem, kde spolu může družina být sama, kout
plány a domlouvat další podniky, místem, kde je všem spolu dobře. Má být místem, které přímo láká k tomu něco vytvářet,
malovat, zazpívat si, povídat nebo něco si přečíst. Každý dobrý oddíl se snaží mít klubovnu co nejhezčí. Klubovnu můžeme
všelijak vyzdobit. Záleží na našich schopnostech. Holé zdi můžeme pomalovat, například skautskými symboly, nebo i
kresbami zvířat, květin a krajiny. Používáme takové barvy, které se mohou případně ze zdi odstranit. To nemusí platit
v klubovně, kterou skautské středisko vlastní, ovšem takové nejsou všechny, mnohde jsme jen v pronájmu. Estetickou výzdobu
klubovny tvoří dále různé vývěsky a nástěnky. Slouží k bodování a sledování docházky, k vyvěšování důležitých zpráv, ale i
různých výtvarných děl členů oddílu, výstřižků z časopisů. V klubovně udržujeme vzorný pořádek.
Oddílové a družinové kroniky zachycují zážitky z výprav, klubovních schůze a táborů. Členové oddílů zůstávají na jejich
stránkách stále mladí. Kronik by si měli všichni v oddílech vážit. Jak vyrobit hodnotný zápis do kroniky? V kronice zachytit
to opravdu podstatné, co se událo. Psát věcně, ale s humorem. Zaznamenávat kuriózní případy jednotlivých členů oddílu. Psát
esteticky, čitelně, dodržovat od okrajů určité vzdálenosti, při psaní používat podložku s natištěnými řádky. Zápis bude
čitelnější a nemůže dojít k jeho vyrytí na další stránku. V textu vynechávat hodně místa na obrázky, fotografie a památky z her
a závodů. Je-li v oddíle zdatný kreslíř, nechť kroniku hojně zdobí obrázky.
Skautský zápisník se stává od vstupu do oddílu nepostradatelným pomocníkem každého člena. Pečlivě vedený, doplňovaný a
bohatě, byť neuměle, ilustrovaný zápisník je chloubou majitele. Každý skautský zápisník je malé výtvarné dílo. Svému majiteli
slouží jako přehled a adresář členů oddílu, zdroj informací o oddíle, jeho zákonech a zvyklostech, učebnice skautských
dovedností, kterou si sám vytváří, památník na oddílové podniky, zvláštní forma osobního deníku a zrcadlo úspěchů
v oddílovém životě. Zdobíme ho bohatě kresbami, ale i jeho desky nebo obal mohou být různě ztvárněny, (kůže, březová kůra,
králičí kožešinka apod.)
Estetika osobnosti závisí na tom, jaký je člověk uvnitř, jaký má charakter a jak bohatý vnitřní život. Sebekrásnější dívka
oblečená podle poslední módy může působit vulgárně nebo prázdně, nebude-li pod krásným povrchem inteligence, duševní
bohatství a morální kvality. Naopak někdy chytré dívky upadají do druhého extrému, kdy naprosto nedbají o svůj vzhled. Toto
platí v menší, či větší míře i o chlapcích. Dělejme v oddílech diskuse na téma vkus a nevkus v oblékání, péče o vlasy a pleť,
vliv gymnastiky, sportu, tance a osobní hygieny k dosažení estetického vzhledu. Rozhodně to patří nejen do skautské výchovy.
Je vědecky dokázáno, že každý, kdo o sobě ví, že mu to sluší, vykazuje i vyšší výkonnost v práci i větší spokojenost ze života.
Estetika osobnosti není ovšem jen zevnějšek, ale i způsob řeči, chování, nenuceného pohybu. Přirozené a slušné chování
zdaleka není u mladých lidí samozřejmostí.
10) Společenské chování.
O společenském chování jako projevu kulturního člověka se asi nebudeme moc rozepisovat. Nemá asi význam, zde
vyjmenovávat, kdy dává muž přednost ženě, jak se chovat ve styku se staršími lidmi atd. To vše by mělo být pro každého
skauta a skautku zcela přirozené. Lze to vyčíst i v různých pravidlech společenského chování a podobné literatury. Pro nás je
důležité, abychom tyto pravidla převáděli v praxi, a to nejenom při skautské činnosti. Má to však jeden háček – sebevzdělávání
a sebevýchovu vedoucích. Není-li v nich samotných zájem o jakýkoliv druh umění, nejsou-li sami dost vnímaví, nemají-li
dobrý vkus, nepečují o svůj vzhled a nemají-li sami dobré společenské chování, nemohou ze sebe nic rozdávat. Při práci
s dětmi pozorujeme jejich chování k sobě navzájem, vedeme je zájmu o svůj vzhled, dbáme o kulturu stolování a nenásilnou
formou je upozorňujeme na prohřešky a nedostatky a hlavně jim sami jdeme příkladem.
11) Program táborových ohňů.
O kouzlu večerního ohně v přírodě ví každý a není třeba ho připomínat. Dělejte táborové ohně, avšak nedělejte je příliš často,
zevšední a nebude pro ně dost vhodného programu. Povězme si něco o programu táborového ohně. Podle jakési nepsané
tradice se za pravou náplň táboráků považují veselé výstupy. Setkáme se s paradoxem, kde úvodem se slavnostně a vážně
zapaluje oheň a potom následuje kabaret nebo estráda. Tato kompozice je zcela nevhodná. Tato stará šablona je aplikována na
95% všech našich táborů. Jakoby u každého táboráku muselo být bujné veselí. Nic proti smíchu, je ho potřeba dnes víc než kdy
jindy, ale z toho, co se u ohňů vidí, se často chce spíše brečet. Stále opakované banality a sentimentální odrhovačky kazí
v dětech vkus, jsou únikem ze skutečnosti až do stupidnosti. Děti to samozřejmě vidí jinýma očima. Jak to udělat, aby se tato
půl století stará tradice rozbila? Recitace veršů je pěkná věc, ale u táboráku s ní moc neuspějeme, alespoň pokud tam sedí např.
13-ti letí kluci. Poezie se hodí spíše pro starší věkovou kategorii. Dospívající chlapci a děvčata spíše snesou epiku než lyriku,
(epika je báseň s reálným dějem). Pokud se rozhodnete pro poezii, pak se obraťte ke skutečným básníkům a ne k prázdným
rýmovačkám. Mezery mezi mnohdy banálními výstupy, scénkami a trapnými žerty mohou vyplnit vyprávění o zajímavých
tématech jako Atlantida, vyspělé kultury Mayů, Inků a Aztéků, o pravěkých lovcích žijících i na našem území, o zážitcích
z minulých táborů – témat je nepřeberné množství. Každý si může k táboráku připravit i nějakou podivuhodnou příhodu ze
svého života. Bude to přijatelná zábava a současně rétorické cvičení. Volné a jasné vyjadřování je potřeba cvičit už od dětství.
Mohou se také pořádat rozpravy na téma co se mi na táboře líbí a co ne, nebo co by měl oddíl dělat v příštím roce apod.
Můžeme pozvat k táboráku člověka, který má velké životní zkušenosti a dělá něco zajímavého ( hajného, pracovníka muzea,
archeologa, místního kronikáře….). Mělo by se hodně zpívat, nejlépe s kytarou nebo i s jinými nástroji. Co zpívat? Ne
písničky s hloupými slovy nebo nezajímavou melodií. Můžete zpívat české lidovky, ale i francouzské, anglické a skotské
lidové písně a lidovky z Ameriky – kovbojské, zlatokopecké, námořnické a černošské. Je v nich cit, mají krásné texty a
jiskřivý humor. Každý oddíl si časem vytvoří svůj repertoár. Společný zpěv vytváří v oddíle pěknou atmosféru a spojuje děti
dohromady
12) Vnímání krajiny, estetika a architektura tábora.
Výtvarná stránka uspořádání tábora je stejně důležitá jako dobře vyřešený provoz tábořiště, který nemusí být na první pohled
patrný. Naopak výtvarné záměry, vhodné začlenění tábora do krajiny a citlivá úprava celého prostoru tábořiště vzbuzují
v účastníku i návštěvníku tábora estetické zážitky a jsou výchovnými prvky.
Jen tím, že jsme cokoliv v přírodě umístili nebo postavili, ovlivnili jsme přírodní prostor a vytvořili nové prostředí. Jestli dobré
nebo špatné, o tom rozhoduje právě schopnost vnímat krajinu a cit pro estetiku. Našimi tábory chceme přírodní rámec krášlit
nebo alespoň nepoškodit, proto se musíme o výtvarnou stránku našeho tábořiště v celku i v podrobnostech zajímat a hledat
stále cesty, jak ji přivést k nejvyššímu uplatnění. Jisté je, že tyto souvislosti jsou jedny z nejobtížnějších, a že je zapotřebí řešit
je více citem než rozumem, spíše zkusmo než rázným rozhodnutím, že se jim nedá naučit. Získávají se teprve dlouhou
zkušeností, bedlivým a častým pozorováním různých táborů. Některé z poznatků byly již vyzkoušeny na mnoha táborech a
mohou se téměř všude uplatnit:
• Ubytovací stany umisťujeme vždy tak, aby za nimi byl už jen les nebo jiná zeleň. Stanová plátna a jejich rytmus proti
zeleni vytváří krásný prvek velmi příbuzný obrysu jehličnatého lesa proti obloze, čímž se tyto motivy k sobě vážou.
• Kuchyni a velký společný stan jako stavby odlišné umisťujeme vždy dál od stanů
• Při volbě výšky vlajkového stožáru pamatujeme ne to, aby byla vlajka viditelná i ze vzdálenějších prostor tábořiště. O
významu tohoto pohledu na vlajku se není třeba rozepisovat. Vezměme také v úvahu velikost vlajky k výšce stožáru.
Vlajka je také mnohem hezčí a výraznější proti lesu nebo proti obloze.
• Velkou výtvarnou úlohu na tábořišti hrají tzv. pohledové osy. Máme určitá místa, na kterých se často zdržujeme a
pracujeme. Z těch bychom chtěli vidět to nejhezčí, co na táboře máme. Zkusme proto umístit vlajkový stožár, aby na něj
bylo vidět z příchozí cesty, nebo z průseku, aby totem u táborového kruhu byl vidět nějakým průhledem z kuchyně nebo
ze středu tábora, pootočme stěny kuchyně nebo jídelny, abychom se dívali při jídle ze stínu na řeku, rybník nebo sluncem
ozářenou louku.
• Hlavní vstupní bránu postavme tak, aby nejen vábila ke vstupu do tábora a označovala ho příchozím, ale aby také pohled
zezadu na ni byl příjemný, pohled z táborového náměstíčka, který je vlastně častější, než pohled zepředu.
• Odmítněme jakékoliv ohraničení nebo oplocení tábora. Uzavřenosti dosahujeme jinými způsoby, postavením stanů a
vzdálenostmi mezi nimi například.
• Máme-li na tábořišti roztroušenou zeleň, stromky, keříky, pokusme se jí výtvarně využít a tábor do ní vhodně zastavět.
Naprosto neskautské je získávání volného prostoru jejich vymýcením
• A na závěr, jedna z podmínek, aby byl náš tábor krásný a přitažlivý, je všeobecná úprava, výzdoba a úklid tábořiště
13) Skauting a masová kultura (televize, reklamy, populární hudba).
Mnohé děti si zvykají vysedávat hodiny před televizní obrazovkou. To má mnoho záporných důsledků. Dítě má málo času na
sport, běhání venku, křiví se páteř, svádí to k mlsání s vlivem na nadváhu a špatný vliv má i škodlivé záření v blízkosti
obrazovky. Na obrazovce je mnoho násilí, díky němuž se může zdát, že se lidé dovedou jen prát a hádat, neumí spolupracovat
a řešit své spory dohodou, či hledáním společných cest.
Také reklamy jsou mnohdy škodlivé. Navozují pocit, že nakupování stále nových věcí nás činí šťastnými a spokojenými. To
vytváří falešný pohled na svět. Televize vede k pasivitě. Místo vlastní činnosti a hledání vlastních dobrodružství sledujeme
činy druhých a jejich příběhy, které se nemohou ve skutečnosti odehrát. Mnoho pořadů předvádí vymyšlené postavy, které
nemohou existovat. Je to v podstatě samá hloupost, která kazí vkus a oddaluje dítě od svých kamarádů, se kterými může
prožívat různé hry, závody a dobrodružné výpravy. Ale i v televizi jsou pěkné pořady, které se vyplatí sledovat. Jsou o přírodě,
vzdálených zemích, o životě zvířat. Také populární hudba není vždy špatná, jen to nesmí být randál s bezduchými, trapnými
texty, mnohdy kombinovanými s nemožnou melodií.
2.12 Tělovýchova a sport
1) Význam tělesné výchovy pro fyzické i psychické zdraví.
Člověk byl stvořen k pohybu. Po statisíce let naši předkové chodili, běhali, skákali, překonávali v přírodě nesčetné
překážky. Ještě v minulém století jen tenká vrstva bohatých lidí jezdila na koních a v kočárech, chudí vandrovali světem po
svých. Dnes pomalu nikdo neudělá krok pěšky, když nemusí. Autobusy, tramvaje, vlaky nás vozí do práce i z práce, na konci
týdne nasedne celá rodina do auta a nechá se zavést až na práh své chaty nebo chalupy. Lidské tělo je však stále stvořeno
k pohybu a nedostatek pohybu má pro ně katastrofální následky.
pohyb, cvičení, sport = naprosto přirozená a nezastupitelná činnost lidského bytí
• současná doba a technické prostředky nám nabízejí různé “berličky” k nepohybování se, spěch a nedostatek času je
nesmyslnou výmluvou vlastní hlouposti
• tělesná pohodlnost, srdeční a cévní nemoci, nadbytečná váha, ochablé svalstvo, to vše je ruku v ruce úzce svázáno
s pohodlností duševní
• starořecký požadavek na harmonický soulad těla i ducha - kalokagathia, je jedním z výchozích skautských ideálů
• zakladatel čs.skautingu A.B.Svojsík - profesor tělocviku, věnoval velkou pozornost tělesné výchově
• již A.B.Svojsík usiloval o spojení skautského a sokolského hnutí (nepodařilo se)
• tělesná výchova - jeden z dominantních prvků skautské výchovy
• důraz na všestranný rozvoj našeho těla, v mládí vyzkoušet co nejvíc sportů, vybraným se později věnovat “více”
S otázkou významu tělesné výchovy pro tělesné i duševní zdraví úzce souvisí správná životospráva, pravidelný režim dne.
• pravidelná, střídmá, pestrá a vitaminově dostatečná strava
• hubnutí vs. tloustnutí - vyrovnaná energetická rovnice příjmů a výdejů, snižovat nadváhu znamená hýbat s oběma jejími
stranami (a hlavně se sebou samým)
• jíst pravidelněji a méně do objemu
• pravidelně pít (cca 2,5 l denně) a vyměšovat
• pravidelně, dostatečně a kvalitně spát (vlčata min.10 hod., skauti min 9hod., starší skauti min.8hod.)
“Snídani sněz celou sám, s přítelem se rozděl o oběd, večeři věnuj nepříteli” - dále je obecně známo, že snídaně by měla
následovat hodinu po probuzení, poslední večerní jídlo, nejlépe studená kuchyně nemá spánku předcházet méně jak dvě
hodiny. Co příloh, to zeleniny.
“Čistota půl zdraví” - nejen čistota těla, oděvu a prádla, ale i “čistoty” pokrmů i nápojů.
“Kam nechodí slunce, chodí lékař” - dnes pozor na polední prudké slunce a ve výškách (v horách) v důsledku snížené
vrstvy ozónu.
“Časně jdi spát, časně vstávej a budeš zdráv, bohatý a moudrý” - Benjamin Franklin
Použitá literatura:
Program skautských táborů /Skautské prameny, Liberec 1997
Stezka zdatnosti /Skautské prameny, Liberec 1995
Skautské hry v přírodě /Skautské prameny, Liberec 1991
2) Zásady přípravy a vedení tělovýchovných činností (místo, pomůcky, bezpečnost, rozcvičení, délka, denní doba).
nejprve si ujasníme cíl celé připravované akce, kde budeme hru hrát, mluvíme o její dramaturgii
vypracujeme si scénář = detailní plán jednotlivých dnů, časových úseků
před samotnou hrou provedeme tréninkovou sehrávku
simulace - odpoví nám na řadu otázek, prověří znalost pravidel a jejich kvalitu
technická stránka příprav - písemné přípravy, pomůcky, technika
samotná příprava před akcí s alternativním programem - vše, co nejde udělat doma
motivace hráčů - hra se musí rozběhnout patřičným tempem (legenda, příběh, scénka, video, diapozitivy, zvukový
záznam,)
• rozdělení hráčů - náhodné seskupení, losování, nominace či volba šéfa, rozdělení hrou, volba spoluhráčů, nominace
“hvězd”, volba rolí, sestavení týmu sociogramem
• výklad pravidel - nutno porozumět
• start, průběh a ukončení hry - Běží Ti čas!, Teď!
• vyhlášení výsledků - pozornost všech zúčastněných
• vyhodnocení a rozbor hry - “hitace” - obliba a přínos, “servis”- zpětná vazba mezi účastníky a členy týmu, pocity
porovnáváme se záměrem a cílem
• prostředí - atmosféra
• bezpečnost - dbáme na pravidla bezpečnosti, aby nedošlo k fyzickému nebo psychickému poškození
Místo, pomůcky, bezpečnost, rozcvičení, délka, denní doba
Psát cokoliv o místech, kde je možné hrát či sportovat, je v obklopení dostatku literatury poněkud zbytečné. Dle místa
většinou volíme příslušnou hru. Na jiných místech tohoto materiály bez tak uvedeno. Pomůcky jsou bývají připravené “sáhnu a hrajeme”, nebo na místě improvizujeme. Rozcvičení přizpůsobujeme charakteru hry, jako i jeho délku (v nejlepším
přestat) a denní dobu.
•
•
•
•
•
•
•
Bezpečnost všech herních činností a sportů - “zdravý a bez zranění i po hře”. Mj. bude nutné dodržet všechna “pravidla” již
daná - vyhlášky, nařízení, výnosy, zákony - neboť jde především o zdraví hlavně dětí, ale i vůdců.
3) Relaxace, nápravná cvičení, testy vadného držení těla.
Relaxace a regenerace. Co na to slovník cizích slov?
“Relaxace je uvolnění svalů. Regenerace je uvedení do původního (dobrého, žádoucího) stavu, dodání nové kvality,
obnova sil, svěžesti.”
A odborná literatura?
Relaxace v obecné mluvě znamená duševní odpočinek, hlavně aktivní a obnova sil, např. hrou, poslechem hudby,
návštěvou (pěkného filmu) v kině. Relaxaci je možné se postupným cvičením naučit a rychle ji užívat, využít jejího
působení.Přitom samotné svalové relaxování nepůsobí jenom na oblast svalstva, nepůsobí jen na jeho uvolnění, odpočinek,
regeneraci sil a schopnost rychlého reagování, pohotovost v akci. Působí současně i na oblast duševní, na psychické uvolnění,
uklidnění, snížení duševního napětí a především snižováním úzkosti a trémy. Dále působí i na oblast vnitřních orgánů.kde má
vliv na zklidnění a regulaci jejich činnosti, hlavně na zklidnění srdeční akce, tepu a dechu. Působí protistresově. Relaxace zde
napomáhá samotnému procesu regenerování sil v těle.
Relaxace může být jednak prostá, pomocí určitých jednoduchých manévrů nebo spočinutím v dobré relaxační pozici
(můžeme se rychle naučit), jednak jsou složitější relaxační techniky, kterým je možno se naučit soustavným nacvičováním.
K nejznámějším u nás v této oblasti patří autogenní trénink a jóga.
• cvičit je třeba denně
•
•
•
•
•
•
•
•
•
nikdy necvičíme s plným žaludkem, děti - po odpoledním odpočinku, mládež - před večeří
cvičíme při otevřeném okně nebo v dobře větrané místnosti
lehké oblečení - tričko, naboso / cvičky, elasťáky
každý cvik je třeba se nejprve dobře naučit od správné výchozí polohy až po polohu vyrovnávací, často krajní, straší děti
samy před zrcadlem, menší pod kontrolou rodičů, podmínkou je přesnost provedení
u dětí s vadným držením - pravidelná lékařská prohlídka
počet opakování cviků postupně zvyšujeme
cvičíme s dobrou náladou a s chutí, cvičení tento stav pohody často může teprve vyvolat
po cvičení sprcha, končit studenou vodou, osušit
na závěr cvičení je nutné zařadit 10-ti min odpočinek ve vyrovnávací poloze, nejlépe cv lehu na břiše
Testy vadného držení těla
• správné držení těla - stanovení přesné formy u zdravého a normálně vyvinutého jedince není možná vzhledem ke značné
proměnlivosti správných tvarů páteře od zakřivenin do poměrně značných kyfóz a lordóz
• podle Lindemana je správné držení těla takové, když vyvolává u diváka dobrý dojem
• správné, vzpřímené držení páteře se vyznačuje normálními zakřiveninami hrudníku a bederní části páteře
• v praxi nám za vodítko poslouží spuštěná olovnice, nebo stoj zády a čelem ke zdi
• olovnice spuštěná ze záhlaví se dotýká hrudní části páteře v místě vrcholu jejího ohnutí, proběhne v mezihýžďové rýze a
spadne doprostřed mezi paty. Bederní prohnutí asi 3cm. Spustíme-li olovnici vpředu z hrudní kosti v místě mečovitého
výběžku, má břicho zůstat za touto svislicí. Spustíme-li pomyslnou těžnici z předního okraje sluchovodu, projde při
správném držení těla středem ramenních kloubů, středem velkého hrbolu stehenní kosti ve výši kyčlí, protne koleno v jeho
přední polovině a spadne do loďkových kostí asi uprostřed chodidla.
• stoj čelem a zády ke zdi - stoj v návykovém a nenuceném držení zády ke zdi (dveřím), tak, že se paty se dotýkají zdi.Při
správném držení se zdi dotkne lýtko, hýždě, vrchol hrudního ohnutí a týl lebky. Čelem ke zdi, aby se jí dotýkal špičkami,
zdi se dotýká břicho a hrudník, nos zůstane od zdi vzdálen asi 2-3cm.
• držení hlavy - ani nepředklánět a nezaklánět, pohled upřen do dálky, spojnice odstupu boltce ucha a zevního koutku očního
má být ve vodorovné přímce.
• správné držení těla v čelní rovině - jeho obrysy souměrné, ramena ve stejné výšce, lopatky neodstávají, paže visí podél těla,
břicho je zataženo.
• souměrnost páteře pozorujeme v předklonu do pravého úhlu
• dolní končetiny - úchylky ven “O” nemá být větší 3-4cm, kolena vbočená “X” kotníky hlezenních kloubů by neměly
přesahovat 3-4cm
• typ normálního držení těla - ochablé, unavené držení těla - po dlouhém stání, sezení, namáhavé práci, unavený člověk
poposedává, přešlapává, mění polohu těla, stahuje lopatky k sobě
• držení těla při sezení a psaní, chůzi
• typy vadného držení těla - kulatá záda (hrudní, bederní nebo totální kyfóza), kulatá záda se zvětšeným bederním prohnutím
(kyfolordóza), plochá záda, labilní držení (skoliotické)
4) Tělesná výchova v různých podmínkách (klubovna, město, hory, příroda, hřiště, tělocvična)
Klubovna
Hry rozvíjející intelektové dovednosti
Cvičící pozornost a postřeh, paměť, smysly, hry s psacími potřebami, s deskou a hracími kameny, cvičící důvtip a
vynalézavost, ověřující vědomosti
Hry cvičící motoriku
Rozvíjející rychlost, sílu, obratnost, nervosvalovou souhru, orientaci v prostoru
Hry bez výcviku
Seznamovací, pro pobavení, hadačské, loterie
Hry v klubovně, sv.II- Miloš Zapletal, Olympia 1986 - pro samotný výběr hry
Město
Na chodníku
Pohybové bez náčiní, s kamínky, s kuličkami, s fazolemi, s mincemi, s míčkem, se švihadlem, s různým náčiním
Na plácku a za humny
Běžecké, rozvíjející sílu, s tradičním dialogem, se zpěvem a tancem, s pruty a hůlkami, s nožem
Netradiční
Pozorovací a pátrací, Bojové, Detektivky, Historické hry
Nejlépe na podzim bychom ve městě neměli opomenout a s oddílem sehrát “Stínadla”. Celovečerní hra na motivy knih
Jaroslava Foglara, honička Vontů, Rychlých šípů a druhostraníků zakončená objevením ježka v kleci.
Hry ve městě a na vsi, sv.IV- Miloš Zapletal, Olympia 1988 - pro samotný výběr hry
Skautské hry ve městě /Skautské prameny, Liberec 1994 - pro samotný výběr hry
Hory
Většinou zimní hry - hry na sněhu, na ledu - kluzačce, se sněhovými koulemi, se saněmi, bruslení, na lyžích, na pytlích
Stezka zdatnosti / Skautské prameny - str.95 - 98 (2 list )
Skautské hry v přírodě /Skautské prameny, Liberec 1991 - str.161 - další náměty
Příroda
Na louce
S míči, hadrovými koulemi, se šátkem, dřevěnými válečky
V lese
Běžecké, pátrací, plížení, stopařské, orientační, bojové, pokladové,
Cestou k cíli
Na cestě do přírody, za pochodu
Ve zvláštním prostředí
V noční přírodě, v letním stanovém táboře, ve vodě, na plavidlech, na sněhu
Hry v přírodě, sv.I- Miloš Zapletal, Olympia 1985 - pro samotný výběr hry
Skautské hry v přírodě /Skautské prameny, Liberec 1991 - pro samotný výběr hry
Hřiště
Běžecké hry, skokanské, s házením a chytáním, s kopáním, s odbíjením, odpalováním, s koulením, bojové, s orientací
v prostoru bez zraku, cyklistické
Hry na hřišti a v tělocvičně, sv.III- Miloš Zapletal, Olympia 1987 - pro samotný výběr hry
Tělocvična
Běžecké hry, skokanské, s házením, s kopáním, s odbíjením, s koulením, bojové hry, taneční
Hry na hřišti a v tělocvičně, sv.III- Miloš Zapletal, Olympia 1987 - pro samotný výběr hry
Použitá literatura:
Hry v přírodě, sv.I- Miloš Zapletal, Olympia 1985
Hry v klubovně, sv.II- Miloš Zapletal, Olympia 1986
Hry na hřišti a v tělocvičně, sv.III- Miloš Zapletal, Olympia 1987
Hry ve městě a na vsi, sv.IV- Miloš Zapletal, Olympia 1988
Skautské hry v přírodě /Skautské prameny, Liberec 1991
Skautské hry ve městě /Skautské prameny, Liberec 1994
5) Tělesná výchova na výpravách a na táboře.
Všestranná tělesná zdatnost
Cviky, které vyžadují zvláštní obratnost a rychlost, rovnováhu, pružnost, sílu, odvahu, souhru svalů. Zjistíme, jak “na tom
vlastně jsme”, jsou určeny pro malého skautíka i dospělého vůdce. Skautský tělocvik se odbývá z 99% v přírodě, ta je nejlepší
naší tělocvičnou. Je do ní přístup v kteroukoli denní i roční dobu. Poskytuje nám navíc neuvěřitelné množství náčiní, stačí se
jen kolem sebe dívat s otevřenýma očima a vymýšlet...
• Cvičení rychlosti
• Cvičení obratnosti
• Cvičení síly
• Cvičení vytrvalosti
• Cvičení pružnosti
• Cvičení rovnováhy
• Cvičení nervosvalové koordinace
• Cvičení orientace v prostoru
• Cvičení souhry oka a ruky
• Cvičení přímého držení těla
Cvičební druhy
Chůze
Ono se řekne chůze...
Umíme správně chodit? Dýcháme správně? Zpíváme při chůzi? Chodíme s oddílem v útvarech? ...
• nejpřirozenější způsob pohybu, automatický pohybový návyk
• při chůzi je tělo uvolněno, trup nepatrně nakloněn vpřed, hlava vzpřímena
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
našlapujeme na patu, postupně zatěžujeme nohu od paty k prstům
chodidla klademe rovnoběžně ve směru chůze, špičky vytáčíme mírně zevnitř
paže visí podél těla, pohybují se v ramenním kloubu, měkce se ohýbají v lokti
pohyb je rovnoměrný, vyvážený, oproštěný od křečovitostí
délka kroku je individuální (dospělí 75-80cm)
dýchání je rytmické, vdech na asi 3 kroky, výdech asi na 2 kroky
měníme našlapování dle terénu
do kopce zmírníme tempo a zkracujeme krok
při chůzi do kopce je trup v mírném záklonu
pro zrychlení zařadíme “skautský krok” , popř. střídaný s chůzí po dlouhých úsecích
chůze v útvaru vyžaduje od všech stejné tempo
po hodině chůze 5-ti minutový oddech
na jídlo a pití zvláštní zastávky
dobré = pevné, prošláplé boty
při delším pochodu měníme rychlost chůze dle obtížnosti terénu
při prošlapávání střídáme prvního
neúměrně dlouhý pochod pro nezvyklé chodit může organismu škodit
dlouhý pochod rozvrhneme do celého dne, prokládáme dostatečnými odpočinky
Přehled výkonů chůze
Věk
normální
rychlost [km/h]
7-9 let
10-12 let
13-15 let
16 a více let
3,5
4
4,5
5
max.délka
pochodu
[hod]
3
4
5
6
max.rychlost
pochodu [km/h]
4,5
5
6
7
Běh
• základní součást každého cvičení
• liší se od chůze tím, že v určité fázi se vůbec nedotýkáme země
• zaměstnává velké svalové skupiny, soustavu dechovou i oběhovou
• klademe chodidla rovnoběžně s osou pohybu, došlapujeme na jejich přední části a měkce pérujeme v kotnících
• trup je v mírném předklonu a se zadní napjatou nohou vytváří “luk”
• paže se pohybují v předozadní rovině, nikoliv do stran
• předloktí a nadloktí svírá přibližně pravý úhel
• hlava směřuje přímo vpřed
• dýcháme pravidelně, rytmicky, zhluboka
• při mírné zátěži - nosem nádech, pusou výdech
• při vyšší zátěži - nádechu pomáháme pusou
• v terénu se přizpůsobujeme nerovnostem
• při zdolávání větších úseků střídáme s chůzí
• běháme v šatech i se zátěží (batohem)
• počasí běh neomezuje!
Lezení, plížení
• pohyb v nízkých polohách, v podporech, sedech nebo lehu
• zaměstnáno celé tělo
• zlepšuje se pohyblivost páteře, posiluje se svalstvo paží, břicha, zad
• při skrytém pohybu zdokonaluje činnost smyslových orgánů - zrak a sluch
• při lezení se pohybujeme pomocí paží a nohou, při plížení pomocí paží, nohou a trupu
• podlézáme překážky, prolézáme díry, přelézáme (i s batohem)
• plížení jako nehlučný a skrytý pohyb - součást mnoha her
• provádíme ve dne, za šera i v noci
Šplhání, ručkování, překonávání překážek
• pohyb pomocí paží a nohou, popř.zad, nebo jen pomocí paží
• cvičení provádíme ve visech, podporech
• šplháme na stromy, zdi, ploty, skály, balvany, strmé svahy
• používáme lana, tyče, žebříky, apod.
• nářadí hledejme ve větvi-hrazda, kláda - kladina, kmínek - šplhadlo, ...
• vyžaduje všestrannou obratnost, rychlé rozhodování a jistotu
• začínáme snadnými překážkami, postupně ztěžujeme vyššími, intenzivnějším pohybem a obtížnějším způsobem (se zátěží)
Skoky
• cvičením obratnosti, odvahy
• po odrazu následuje let vzduchem a doskok
• délka, popř. výška skoku je dána rychlostí rozběhu, mohutností odrazu a výškovým rozdílem odrazu a dopadu
• opakované odrazy posilují svalstvo a zlepšují orientaci ve vzduchu
• dbáme na bezpečnost daného úkolu
• v přírodě neklademe důraz na přesné provádění pohybů při letu vzduchem
• skáčeme do dálky, výšky, hloubky /max.3m/ a jejich kombinace
• odrážíme se levou i pravou, snožmo
• skáčeme jednotlivé skoky, násobné (po sobě jdoucí, bez/s meziskokem)
• skáčeme přes potoky, příkopy, cesty, meze, keře, klády, pařezy, balvany, patníky, schodiště, zídky i pohyblivé překážky
• větší vzdálenost překonáváme skoky s tyčí
• doskakujeme na mech, trávu, slámu, seno, písek, ale i na tvrdou cestu, kámen svah
• nejprve skoky jednoduché, pokud možno všichni pohromadě
• při doskocích - bezpečnost! a dopomoc
• nepřeceňujeme síly a pevnost kostí
Rovnováha
• rovnováha = výslednice složité nervosvalové souhry
• řídící úloha - vestibulární orgán vnitřního ucha
• důležitou úlohu má zrakový a sluchový analyzátor a vzruchy o napětí svalstva a šlach
• záležitost též psychická
• uplatňují se při ní volní vlastnosti - sebeovládání, pozornost, chladnokrevnost, duchapřítomnost, rozvaha a stupeň
soustředěnosti
• přispívá k rozvoji především odvahy a důvěry v sebe sama
• zvýšené riziko úrazů - závratě
• zbavovat se strachu narůstající výškou
• dívat se před sebe, nikoliv na nohy či dolů
• provádíme s/bez dopomocí, se zatížením anebo vyvažováním
• spojujeme s výkony skákáním, lezení
• začínáme na kládách, zábradlích, zídkách, kolejích, můstcích pevných i volných, nad vodou, příkopem, prohlubní
• snadná cvičení ztěžujeme (těžší prvky, větší expozice)
Zvedání a nošení
• přemáháme váhu různých předmětů
• posilujeme svalovou soustavu, pletenec plicní
• největší sílu vyvine při fixaci hrudníku - vede zvedání k zadržení dechu po mohutném výdechu
• při delších výkonech dbát na pravidelné dýchání, dechové přestávky
• nemluvíme se cvičenci při cvičeních síly
• zvedáme a nosíme - kameny, polena, klády, tyče, bedny, pytle, batohy, své druhy, ...
Házení a vrhání
• při házení dodáváme předmětu pohybovou energii především švihem paže
• vrhy - předmět obvykle těžší, provádíme trčením paže, silový impuls vychází z nohou, jako nejsilnějších svalů
• hody vyžadují pohotové soustředění sil a souhrn pohybů v jednom okamžiku
• přispívá k rozvoji podpůrného a vazivového aparátu, zrakem cvičíme odhad vzdálenosti
• házíme do dálky, výšky, na cíl ne/pohyblivý
• házíme z rozběhu, z místa, z různých poloh (stoj, klek, leh), čelem, bokem, zády, pravou, levou, jednoruč a obouruč,
hromadně několika osobami najednou
• průprava s tenisákem, lehčím kamenem, šiškou
• házíme - kameny, kamínky, šišky, kaštany, pruty, polena, břevna, sněhové a kroupové koule, bláto, jíl, drny
• zpočátku jednoduché hody, stupňujeme jejich obtížnost
Úpoly
• cvičení s přemáháním síly svého druha
• rozvoj statické síly, postřeh, pohotovost, vůli, houževnatost a prostorovou orientaci
• nastupujeme zpravidla ve dvojicích stejně těžkých a zdatných
• využíváme, lana, tyče, ...
• začínáme s přetlaky, přetahy, potom dojde ke křížkování - nutno rychle reagovat na měnící se situaci
• provádíme hravou, bojovnou formou, nesmí se zvrhnout v neovladatelnou rvavost
• provádíme přetahy, přetlaky, křížkování (prvky sebeobrany, úchopy a vyprošťování se z nich, obrany proti úderům,...)
Přírodní nářadí a náčiní
• Stromy, Klády, Pařezy, Polena, Skalky a balvan, Kameny, Oblázky, Pruty, Válečky z větví, Tyče
Umělé cvičební pomůcky
• Malé míčky (tenisové, gumové), Míče na odbíjenou, házenou, kopanou, ragby, Švihadla, Létající talíře, Hadrové
(papírové) koule, Obruče (ráfky z kola bez drátu), Pálky, Lano, Laso, lariat, spining, Chůdy
Cvičební formy
• Testy zdatnosti, Rozcvičky, Tělocvičné hry, Tělocvičné závody a soutěže, Přírodní gymnastika na louce, Výběh do
terénu, Překážkové dráhy, Finská stezka
Použitá literatura:
Hry v přírodě, sv.I- Miloš Zapletal, Olympia 1985
6) Plavání (metodika výcviku, bezpečnost, záchrana tonoucího).
Metodika výcviku
Jestli pobyt ve vodě je neplavci natolik nepříjemný, že spolu se strachem zabraňuje v dostatečném soustředění na nácvik
pohybu, předkládá se před něj etapa - seznamování s vodou. Je při tom důležité, aby při seznamování s novým prostředím se
nepříjemný pocit vznikající drážděním receptorů vodou změnil v pocit o pohybu a vlastnostech vody, který nerozptyluje
pozornost ve výuce plavání. Tento stav nazýváme pocit vody.
Neplavec, který nemá zkušenosti s vodou, ale je nebojácný, rychle si na ni zvykne. Se samotným výcvikem můžeme začít
v okamžiku, kdy dráždění receptorů nevyvolává takovou odezvu či obranné reflexy /spojené s pobytem ve vodě/, které by
bránili soustředění na výuku. Proto stupeň seznamování s vodou a velikost strachu z ní má značný význam. Nejúčinnější
prostředky jsou takové, svým působením dokážou potlačit dráždivé účinky vodního prostředí.Takovými jsou hry a herní forma
cvičení na mělčině, které podle cíle můžeme rozdělit na etapy:
a) hry pro seznámení s vodou
b) hry pro dýchání
c) hry pro splývání
d) hry pro orientaci pod vodou
V příloze 6.1. jsou uvedeny některé z možných her pro jednotlivé etapy (body a.-d.)
Samotný plavecký výcvik, zvláště pak kvalitně prováděný, je rozsáhlá a poměrně náročná činnost, jenž je zařazena do
osnov mateřských a základních škol. Plavecký výcvik provádějí profesionálové v rámci školní výuky. Proto je v této práci
uvedeno pouze “telegraficky” a podrobnější výklad najdete v odborné literatuře.
Základní výcvik:
a) nácvik pohybu
b) nácvik pohybu dolních končetin
c) nácvik pohybů horních končetin
d) nácvik dýchání
e) nácvik souhry
zdokonalovací výcvik
a) jednotlivých způsobů plavání
b) obratnosti ve vodě pro plavce
Zásady vedení výcviku:
• ideální prostředí - čisté, přiměřená teplota (24°-26°C), neproudící voda, s mělčinou - takové nám poskytují kryté
bazény, teplota otevřených koupališť by neměla klesnout pod 19°C
• přírodní - dno se pozvolna svažuje, ohraničené bójemi či kládami, začátečníci musí dosáhnout na dno, dno rovné, bez
jam, zbavit velkých předmětů, na příkrém břehu postavit schůdky, vor, bez proudu nebo proud nepřesahuje 0,25-0,3m/s,
lékárnička a pomůcky na záchranu tonoucího
• nácvik individuální x kolektivní - děti 4-5 let cvičíme individuálně, do 8 let odpovídá počet dětí počtu jejich věku, starší
vlčata a skauti až 12-ti členná družstva - ideální družinový výcvik, koedukace možná
• časová forma výcviku - méně vhodné týdenní a více denní pauza mezi hodinami, zapomínání, zpomalení výcviku,
nejvhodnější - krátkodobý 2-3 týdenní, cvičení denně, celkem 12-20 cvičebních jednotek = skautský tábor
• cvičitel - dostatečně vzdělaný ! je podmínkou
• skupiny - rozdělit děti do skupin stejné úrovně (v mělké vodě předvede, jak se umí potopit, dovede-li splývat, anebo
jestli zná jiné plavecké pohyby)
• cvičební jednotka - vlčata 12-30 min., skauti 45-50 min., časově upravujeme podle počasí, teploty vody a vzduchu,
plavecké pohyby nacvičujeme společně, opakujeme nebo provádíme na povel cvičitele jeden po druhém, individuální
opravy, cvičitel na břehu, ve vodě dle potřeby (opravy pohybů, dopomoc, ukázka), cvičit všichni najednou (necvičící
může prochladnout), domluvit jasná znamení (není většinou slyšet a rozumět), jeho ukázku musí všichni řádně vidět (co
největší blízkost)
• zařazení výcviku - za vhodného počasí 2xdenně, nejvhodnější doby 10-12hod a 15-17hod, nejméně 2hod. po obědě
Po základním a zdokonalovacím plaveckém výcviku může pokračovat “Užitým plaváním”. Pro skauting se zde nabízí
velmi široké pole se spoustou dalších her. K prvkům užitého plavání patří:
plavání nezávodními způsoby
a) bok - osvědčený způsob používaný při záchraně tonoucího, při dopomoci unavenému plavci, při přepravě předmětů ve
vodě,...
b) znak soupaž - slouží k odpočinku
c) znak sounož - základní způsob pro přepravu tonoucím a unaveným plavcům, pro veškeré činnosti, kdy plavec nemá
volné paže
bezhlučné plavání
pomalý a velkou trpělivost vyžadující způsob k překonávání vodní hladiny při bojových a nočních hrách, plave se na prsou
a dýchá nad hladinou. Plaveme lehce a pomalu, aniž by se kolem plavce tvořili víry a vlny, nevynořujeme zbytečně kolem sebe
žádné části těla a měníme co nejméně ponor těla
potápění a plavání pod vodou
činnosti používané k lovení předmětů a záchraně tonoucího, základ sportovního potápění. Potápění provádíme:
a) skokem - po hlavě, po nohou, k zanoření využíváme setrvačnost těla získané letem vzduchem, regulaci hloubky
provádíme pohybem hlavy, paží i trupu
b) z plavání na hladině - “po nohou” - po mohutném vyšlápnutí vody vzpažíme a ploutvovitým pohybem paží pomáháme
v klesání, vynoření provádíme prsařskými záběry nohou i paží, “po hlavě - kachní ponor” - po mohutném vyšlápnutí
vody se tělo zlomí v pase a přetočí vpřed, hlavou dolů, paže přejdou do vzpažení a směřují ke dnu, nohy vystrčíme
vzhůru z vody a jejich vahou jsme stlačováni dolů ke dnu, paže provádějí prsařské pohyby
c) plavání pod vodou - nejrychlejší a nejpohodlnější způsob je opakované prsařské tempo, prodloužený záběr paží až ke
stehnům
šlapání vody
tělo udržujeme při hladině ve svislé poloze, bez pohybu z místa, použijeme při svlékání šatstva pod vodou, vyprošťování,
používají se technické prvky vodního póla
plavání ve ztížených podmínkách
a) plavání ve tmě - zhoršená orientace, snížená či žádná viditelnost, nemožnost odhadu vzdálenosti a tím i sil, udržovat
vzájemný kontakt, opatrně plaveme prsa
b) plavání v proudu - nebezpečí nárazu na kameny, trámy pod hladinou, plaveme v lehké obuvi naznak, nohama mírně
nataženými na před, paže ploutvovitými pohyby udržují směr a polohu těla
c) plavání ve vlnách - na přehradě, moři, nebezpečí zahlcení vodou, potopení pod jejím nárazem, hlava neustále nad
hladinou, sledujeme přicházející vlny, výšlapem je zdoláváme
d) plavání ve studené vodě - /pod 15°C/, nebezpečí prochladnutí, křečí a nemožností dalšího pohybu, plaveme lehce
v rychlejším tempu
e) plavání v oděvu - při nečekaných nehodách, prolomení ledu, převržení lodi, zbytečně nevynořujeme paže z vody,
ztěžklé namočeným oděvem, plaveme prsa nebo bok, při plavání na delší vzdálenost rozepneme košili, vyzujeme obuv
a přepravujeme ji svázanou za tkanice a zavěšenou kolem krku nebo za opaskem, svlékání provádíme naruby
způsob přepravy ve vodě
Další ze skautských dovedností, přepravujeme různý materiál přes vodní plochu. Pokud jde o věc lehkou (dopis, doklady,
peníze, šaty) přepravujeme ji nad hlavou. Předměty, které nelze přepravovat uvedenými způsoby, upevníme na improvizované
plováky - sudy, prkna, plechovky. Při použití stanového dílce tlačíme plavidlo před sebou, balík je též možno táhnout, plaveme
ve všech polohách.
Při plaveckém výcviku zařazujeme též metodiku záchrany tonoucího. Je nezbytné vyzkoušet pod dohledem a “na nečisto”
všechny cvičení simulující záchranou akci, vyzkoušet plavání v šatech, botách, svlékání ve vodě,...viz Záchrana tonoucího a
příprava na ni.
Bezpečnost
Viz zákony a vyhlášky
Záchrana tonoucího
Dopomoc unavenému plavci
K této činnosti dochází při dlouhotrvající přepravě přes vodní toky, kdy se objevuje únava u některých členů kolektivu (od dětí
po dospělé). Oslabenému či méně zdatnému provádíme dopomoc:
a) dopomoc ve dvojicích • unavený plavec leží na znaku - a před zachráncem, nohy roznožené, rukama se opírá o jeho ramena. Zachránce plave
prsa a pokud unavený ještě může plavat, plave tempa sounož
• unavený plavec je v poloze na prsou - provádí záběry nohama, rukama se drží zachránce, který plave prsa a táhne jej za
sebou
b) dopomoc ve trojicích • unavený plavec se drží dvou plavců za ramena, kteří plavou prsa vedle sebe
• “tandem” - první zachránce plave prsa, druhý plave za ním též prsa a má na ramenou nárty unaveného plavce. Ten je
bez činnosti unášen oběma spolu plavci, kteří provádějí tempa současně
Záchrana tonoucího a příprava na ni
a) Do vody vstupujeme nejbezpečnějším způsobem (po žebříku, po můstku, “záchranářským skokem”), postiženého musíme
mít stále na dohledu. K tonoucímu plaveme způsobem co nejrychlejším, ale nejméně únavným! (na prsou, na boku, kraul se
zdviženou hlavou)
b) vyprošťování při zápase s tonoucím - pokud jsme tonoucím uchopeni, musíme použít vyprošťovací chvaty, abychom se
co nejdříve dostali z jeho držení. Je třeba je zvládnout nejprve na suchu, potom ve vodě, protože na dokonalosti jejich
ovládání a použití často závisí život zachránce. Tonoucí má tendenci se chytat a křečovitě držet jakýkoliv předmět, tedy i
zachránce.
• před vlastním použitím ve skutečné situaci musíme jednotlivé chvaty dokonale znát, nacvičujeme na suchu, na mělčině
a pak ve vodě
• lépe je situacím předcházet, než se z úchopu vyprošťovat (přiblížení, opatrnost při uchopení tonoucího)
• volit vždy takové způsoby vyproštění, který je účinný. V případě nutnosti neváháme použít i násilí, neboť jde o
záchranu obou životů
c) tažení postiženého - při jakémkoli přesunu dbáme: obličej (hlavně ústa a nos) byl neustále nad hladinou, držení postiženého
bylo pro zachránce pohodlné, zachránce mohl sledovat v průběhu přepravy tonoucího, postižený nemohl uchopit zachránce
způsoby držení:
• oběma rukama za bradu, plaveme na znak nohy sounož
• jednou rukou za bradu, plaveme na bok nebo znak a druhou rukou pomáháme v pohybu
• jednou paží kolem krku, plaveme bok
• jednou paží přes hrudník do opačného podpaží. Tato poloha je výhodná pro možnost resuscitace během přepravy
• střídání uvedených držení
d) vytažení na břeh a nesení postiženého
• v mělké vodě spojeno s vynesením : “po námořnicku” - položíme postiženého na prsa, skrčíme se pod něj, naložíme si
jej na boky a vzpřímením jej zvedneme z vody. Jedna ruka jej drží pod rameny, druhá pod boky; “po hasičsku” tonoucí na prsou, podplaveme jej a na rameno ho zvedneme. Jedna paže drží tělo za stehno (rameno až v rozkroku) a
obepíná jej, ruka drží ruce postiženého. Druhá ruka zachráncova je volná, může pomáhat při výstupu z vody.
• z hluboké vody či na strmý břeh: po dosažení břehu (nebo loďky) zachytíme jeho obě ruce na břehu, vylezeme z vody a
uchopíme v předklonu ruce postiženého zkřižmo (pravou držíme jeho pravé zápěstí - jsme čelem proti sobě),
rozhoupneme tonoucího a trhnutím jej vytáhneme z vody. Přitom jej otočíme zády k sobě. Jakmile nám okolnosti
dovolí, ihned zahájíme umělé dýchání.
e) vlastní první pomoc - viz První pomoc, (bod 13. kap .2.8)
Zásady:
• v celém průběhu záchranné akce zachovat klid a rozvahu v každé situaci
• nevhodné počínání, zbrklost a ukvapenost ohrožuje život postiženého včetně zachránců
• po zjištění ohrožení lidského života musíme využít všech prostředků k záchraně v pořadí efektivnosti jejich použití jakékoliv i improvizované plavidlo, záchranné bidlo, háky, záchranný kruh (uvázaný kruh házíme za tonoucího,
v proudu nad tonoucího, přitahováním k sobě umožníme tonoucímu zachycení se kruhu), záchranné prkno (např.4m
dlouhé a 0,5m široké), lanovou smyčku, nadlehčovací destičky, nafukovací matračku, míče, kanystr, vodotěsnou
várnici, ...
• mnoho pomůcek najdeme v okolí, stačí se rozhlédnout a vzpomenout na Archimédův zákon, plave i sud od piva,
svázané PET láhve, nafouknutý igelitový sáček, ...
• vlastní síly nasadíme v situaci, kdy nezbývá jiné řešení
• do vody vstupujeme nejbezpečnějším způsobem (po žebříku, po můstku, “záchranářským skokem”), postiženého
musíme mít stále na dohledu
• k tonoucímu plaveme způsobem co nejrychlejším, ale nejméně únavným! (na prsou, na boku, kraul se zdviženou
hlavou)
• neustále sledovat tonoucího, abychom jej neztratili z dohledu (v proudu)
• tonoucího chytáme zezadu!, blížíme-li se zpředu, podplaveme jej a chytíme zezadu, tonoucí nás nesmí uchopit!
• je-li při vědomí - snažit se ho přesvědčit, že je mimo nebezpečí, pomoci mu k doplavání ke břehu
• je-li v bezvědomí, dopravujeme jej co nejrychleji ke břehu
• zdatní plavci mohou již v této fázi začít s umělým dýcháním (15-20 vdechnutí a po 30s přesunu opakujeme), méně
zdatní při dosažení jiné opory (loďka, mělčina, trámy,...)
• co nejdříve zahajujeme oživování - umělé dýchání a srdeční masáž (dle situace), vylití vody z horních cest dýchacích
Použitá literatura:
Plavání, Milan Hoch, Vladimír Černušák a kol., SPN 1968
Stezka zdatnosti /Skautské prameny, Liberec 1995
Základy Junáctví, A.B.Svojsík, Praha 1912
7) Cyklistika ( metodika výcviku, bezpečnost, zásady přípravy a vedení cyklistických výprav).
Metodika výcviku
V současné době, pokročilého technického rozvoje a lenosti v přepravování se, snad ještě úplně nevymizelo kolo, bycikl,
velocipéd, bike, .... z našeho výběru dopravních prostředků. Kéž by se vlna dostupnosti kola jako dopravního prostředku,
zdroje zábavy, prostředku pro zdravý pohyb, vytrvalosti a celkového tělesného zdraví a síly šířila co nejintenzivněji.
Ve skautských oddílech bychom na tuto činnost v každém případě neměli opomenout a zařadit ji do programu družinových,
oddílových a táborových výprav.Vždyť za každým městem je místo, které stojí za návštěvu, pěšky daleko, autobus či vlak
nejede - máme přece kolo.
O metodice výcviku není doufejme potřeby se rozepisovat. Na kole se každý musí naučit jezdit sám. Kolo samotné nemusí
vlastnit, lze zapůjčit. Pro přehled je uvedeno několik her a další odkazy na literaturu, kde je možné najít další.
Při cyklistických vyjížďkách můžeme zařadit prvky:
• slalomová jízda ve stromořadí
• jízda ze strmé stráně
• přejíždění terénních vln, jízda po nerovné louce
• překonávání terénních překážek
• podjíždění nízkých větví
• sbírání čepice za jízdy z kůlů, keřů, stromů,...
• jízda úzkou pěšinkou
• převážení vody v misce
• překonávání potoka
• soutěž: v otáčení na nejmenším místě, zastavování na místě, nejpomalejší jízdě
• cyklokros
Jako etapovou hru lze zařadit “Šestidenní” - cyklus soutěží na schůzkách, výpravách, či jako samostatný herní celek.
Skládá se ze 6 soutěží (více či méně)- ale šesti závodních dní, např.: želví jízda - co nejpomaleji bez zastavení úsek cesty, jízdy
do vrchu - kdo vyjede nejvýš, v zastavení na přesnost - o nejpřesnější zastavení co do vzdálenosti od čáry , stojící kolo - stání
na kole na místě (kdo déle), kombinovaná jízda zručnosti, atd.
Příloha 7.1. - hry na kole /příklady/
Bezpečnost
• bezpečnost a podmínky pro účastníky silničního provozu jsou dána vyhláškou č.100
Příloha 7.2. - vyhláška č.100
Zásady a vedení cyklistických výpravy
• Seznámení účastníků cyklo výletu s trasou
• Seznámení s základními signály a gestikulacemi
• Chování na křižovatkách, vzájemné předjíždění, jízda bez drže, zastavování pelotonu
• Co budeme dělat a jak se zachovat, když: defekt, pád, velké mezera, únava a jiné
• zastávky, odpočinky, “srazy” - místa, kde na sebe budeme čekat
Pravidla je nutno dodržovat dle všech platných předpisů, zejména vyhl. 100
8) Tělesná výchova v zimě a příprava na ni (lyžování, bruslení - metodika výcviku, bezpečnost). Bezpečnost při
zimním pobytu na horách.
Cvičení na vycházce kolem města
• Klouzačka
• Házení sněhovými koulemi
• Vycházka se saněmi
zásady:
• tělo musí být neustále v pohybu
• úměrné zatížení, aby nedošlo k velkému pocení a příliš zrychlenému dýchání
• po zátěži s vyšší intenzitou - nutno do vyschnout, “nevymrznout” prudkým ochlazením při nečinnosti, převléknout do
suchého
• správné obutí (co nejdéle suché, nepadá do nich sníh) a vhodné oblečení volné, vzdušné
• neustále oblékání a svlékání dle namáhání
Lyžování
Tradiční činnost skautských oddílu, zejména o jarních a zimních prázdninách. Na běžkách snadno dosáhneme rychlosti 6 a
více km/h oproti chůzi (4-5km/h). Skauti projedou za den trasu okolo 30km, zdatní roveři i 60-70km. V programu skautských
oddílů bude dominovat běh na lyžích, než sjíždění. Metodika běhu na lyžích je poměrně náročná, ale kniha v této oblasti
dostupná a navíc vhodná jako příručka - Česká škola lyžování / běh na lyžích, František Dvořák a spol.(kniha se dá koupit na
FTVS Praha)
Příloha 8.2. - Lyžování běh a sjezd
Bruslení
Bruslení na rybníku
• Jezdíme od jednoduchých cviků
• Hry - hokej, honičky
Výpravy po řece, potoce, přehradách
• S sebou záchranné pomůcky - lano, laso, náhradní oblečení (aby členové výpravy dali do kupy jedno komplet oblečení)
• První jede jako průzkumník, dodržujeme mezery, pozor před vodními stupni
Bezpečnost při zimním pobytu v horách.
Pohyb jen ve známém terénu, nepohybovat se v územích ohrožených pádem laviny, jsou označena, dbát pokynů horské služby,
chránit se dobrou výstrojí a výzbrojí, chodit nejméně v trojčlenných skupinách, při nepříznivém počasí jako silný vítr, sněhová
bouře, hustá mlha nechodit na hřebeny, když již na hřebenech nás zastihne takovéto počasí, nerozdělovat se, držet se na
dohled, neodchylovat se od tyčového značení.
9) Tělesná výchova pro zdravotně hendikepované.
Junák by měl pro svou činnost garantovat podmínky i pro účast dětí zdravotně postižených a oslabených. Předpokladem této
účasti je celoroční aktivita dítěte v oddílech a řádná informovanost vůdce oddílu o zdravotním stavu dítěte. Rodiče musí dobře
informovat vůdce, že dítě vyžaduje zvýšený zdravotní dohled, omezení nebo zákaz určité sportovní činnosti. Musíme vědět, že
k účasti na letním táboře se vyslovuje dětský lékař. Ve sporných případech je nutný názor skautského lékaře a lékaře
specialisty. U jednotlivých chronicky nemocných dětí je třeba se řídit zásadou, že dítě, které se během školního roku účastnilo
povinné TV bez omezení, nebo jen s částečným omezením na doporučení lékaře, je schopno účastnit se skautského tábora a
výprav bez omezení, nebo s částečným omezením na doporučení lékaře, při dodržení doporučených omezení, viz kapitola
Zdravověda
Z hlediska provádění tělesné výchovy a sportování těchto dětí připomínáme zvýšenou opatrnost např. při epilepsii, (děti se
nesmějí opalovat, dozor při plavání, turistice, u ohně), nebo při alergii na hmyz, pyl, prach atd. (zajištění potřebných léků,
možnost rychlého převozu k lékaři atd.
Při organizování péče o děti s postižením se setkáváme s pojmem integrace a segregace a s názory co je správné. Jde v podstatě
o to, zda mají být děti s postižením zařazovány plně do života mezi zdravé děti, či mají být vychovávány za podmínek pro ně
upravených, zvláštních, viz kapitola Psychologie nebo příručka Bezbariérový skauting MUDr Tománek CSc.
10) Ranní rozcvičky, pořadová cvičení.
Ranní rozcvičky
Vlastnosti rozcvičky:
• předem rozmyšlená sestava cviků (10-15ks), veselého či živého rázu
• tematické rozcvičky - pozdrav Slunce, koupání v kapkách rosy
• rozcvičku lze vhodně spojit s výběhem “na močidla” - čurací místo za táborem
• nemá unavit a zničit, ale probudit, rozehřát, protáhnout, rozhýbat
• dynamická, pohybová - chůze i běh, hlavně veselá, i se zpěvem
• po předchozí dohodě se mohou předcvičující střídat po dnech, dbát na pestrý výběr cviků
• vybrat cviky, kdy všichni cvičí celou rozcvičku - nezařazovat hry “jednotlivců”
• cviky plynule navazují, bez přestávky
• oblečení nejlépe v plavkách, do půli těla, naboso či v botách při výběhu do lesa
• maximálně využít přírodní prostředí - cvičíme s pruty, holemi, valouny na suchu i v řece
• cvičení zakončit mytím celého těla a čištěním zubů
• následné mytí spojíme s otužováním
Struktura rozcvičky: (10-15minut)
• začít rušnými pohyby - volné běhání, tématické honičky (stačí si vybrat z přílohy)
• cvičení začít od kloubů - kyčle, ramena, pak trup, pokračovat zády a břichem, nakonec zbytek rukou. Protahování tahem,
nikoli švihem - studené a tuhé svaly - natažení svalu!
• maximum (nejvyšší hodnoty tepové frekvence ) nastává v druhé třetině rozcvičky
• na závěr cviky na uklidnění
Příklady rozcviček:
“Pozdrav Slunce” - sestava cviků prováděná poměrně rychlým tempem /14x do minuty/
“Koupání v kapkách rosy” znamená radost z nového dne, vydatná ranní rosa totiž věští báječný den. Navodíme a
vyhecujeme tuto náladu u všech ospalých táborníků, sami jdeme příkladem s výzvou k následování. Lze začít sběrem rosy do
ešusu, hrníčků a takto získanou vodou se začít mýt - oči, obličej, ruce, postupně celé tělo,...
Varianty: kdo se naválí, je břídil; kdo dřív nebude mít na těle suché místo; kdo koho více vyválí; která družina nasbírá více
rosy v časovém limitu; ukázky mrtvých brouků;
V našem oddíle úspěšně hrajeme “Svlékací rozcvičku” - hoši vyběhnou ze spacáků na nástup oblečení, pak se na místě
či v chůzi hoši rozcvičují (bez běhání!) postupně se svlékají, až na sobě dle počasí mají jen tričko a trenky, nebo nic. Do vody
lezeme stejně “na Adama”.
Ranní koupání - otužování lze spojit s hrou na “Vodníka” - titul pro skauta, který se bez ohledu na počasí každé ráno
v potoce či řece smočí po krk.
Použitá literatura:
Program skautských táborů /Skautské prameny, Liberec 1997
Stezka zdatnosti /Skautské prameny, Liberec 1995
Skautské hry v přírodě /Skautské prameny, Liberec 1991
Hry v přírodě, sv.I- Miloš Zapletal, Olympia 1985
Hry na hřišti a v tělocvičně, sv.III- Miloš Zapletal, Olympia 1987
Jak vést letní tábor, Miloš Zapletal, Mladá Fronta 1969
Pořadová cvičení
Pořadová jsou cvičení jednotlivců či skupin podle přesných pokynů velícího, která koná sám předem určeným způsobem.
(Příloha 10.2. - společně s rozcvičkami)
Pořadová cvičení rozeznáváme:
1.
2.
•
•
3.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
podle množství cvičenců - jednotlivec, družina, oddíl, ...
podle tvarů, v nichž cvičíme
nástupové tvary = řad /dvoj-, troj-, čtyřřad/ a sraz
pochodové tvary = zástup /dvoj-, troj-, čtyřstup/ a pochodový proud
podle cvičebních druhů
změna postojů a poloh (Pozor! Pohov! Volno! K zemi! Vztyk! Přískoky, Plížení)
změna místa a rychlosti
obraty (na místě i v pohybu)
nástupy (v nástupové i pochodové tvary)
vyrovnání
změny rozestupů
změny směrů
změny tvarů
počty a hlášení
Hry - Pepíček řekl např.:vpravo v bok,... předcvičuje a dělá stejně či jinak, kdo se nachytá vypadá, či má trestný bod
Použitá literatura:
Názvosloví pro cvičitele - Karel Appelt a kol., Olympia 1980
11) Sportovní činnosti v oddíle.
Sportovní činnost skautského oddílu vychází v základním okruhu ze “Skautské stezky”
“Odborných zkoušek zdatnosti”. Není tedy třeba vymýšlet vymyšlené...
a jejich nadstavby
-
Cílem Skautské stezky, v oblasti sportu, je skaut pohybově zdatný, přiměřeně rychlý, vytrvalý, silný, obratný, ... vzhledem
k současné populaci. Pokud ovšem výkonnost /nikoliv sportovní a závodní/ klesá, děti jsou stále větší “nemehla”, nemůžeme
podle tohoto trendu sestavovat požadavky na děti - skauty kladené. Junák má být organizací výběrovou, elitní, spolkem
zdravých a silných /tělesně i duševně/ dětí zahrnující hendikepované a integrované jedince.
Osobně se však domnívám, že současná Skautská stezka není základem, na kterém by šla postavit sportovní a tělesná
zdatnost jednotlivců či oddílu. Návrh “Odborných zkoušek zdatnosti” je v tomto ohledu podstatně lepší. Podstata jednotlivých
úkolů Skautské stezky, dle mého názoru, spočívá v motivaci k pohybové činnosti a individuálnímu sportování, ne k jejich
splnění na první pokus a “z fleku”. Obecně se tvrdí, že úkol má být co do náročnosti 105%-ní stávajícího výkonu = těžký, ale
dosažitelný.
Například skaut, není-li vodákem, s II.stupněm má uplavat 50m. Pak že plavání je typickým sportem pro skauty. Chůze je
základ a skaut aspirující na čekatelské zkoušky nachodí na výpravách jen 100 km za rok. 100km na deset výprav včetně
tábora?
Sportovní činnost skautského oddílu se neomezuje jen na úkoly a prvky Skautské stezky, či Odborných zkoušek zdatnosti,
ale do svého programu zařazuje nejrůznější formy sportování:
• Mezi oddílové, střediskové, okresní závody - ideálním sportem je lehká atletika. V Pardubicích pořádáme každoročně
Okresní atletický pohár se závěrečnou štafetou RS a činovníků a to je sobotní dopoledne jako vystřižené. (sprint na
60/100m, vytrvalost na 250/ 500/ 1000m, hod míčkem/ granátem/ vrh koulí, skok do dálky a štafety 4x250m). Souboj
oddílů o pohár nanejvýš prestižní, vzájemné poznání členů oddílů. Nikdy jsem neviděl běhat činovníky tak rychle...
A mimochodem, pardubický rekord na 4x1 kolo /1kolo=250m škváry/ drží štafeta “nejmenovaného” skautského oddílu
v hodnotě 2:23,62sec.
• Kniha rekordů - nejlepší výkony v nejrůznějších sportovních i nesportovních disciplín. Vedeme především záznamy
v tradičních atletických disciplínách, ale zařazujeme i “hec” a “sranda” disciplíny: kolik kamínků po jednom vyhodíš do
vzduchu, než první spadne, bzučivý čmelák, držení listu papíru v kolíčku na prádlo... Kromě ročníkových rekordmanů
vedeme rekordy i “absolutní” - bez rozdílu věku. Oddílové rekordy lze překonat jen na družinových, oddílových podnicích
a táboře. Pokus musí vidět rozhodčí - člen odd.rady. Platnost rekordů končí 31.prosince, od 1.ledna se jede znova, zapisují
se i “slabší” výkony. Na výpravě hlásí družina či jednotlivec pokus o rekord jen jednou. Strážce oddílové knihy rekordů spravuje a zapisuje jednotlivé výkony!
• Mezi oddílový turnaj v ledním hokeji - víkend plný pádů, modrých a mokrých kolech, boulí, bolavých nohou a srážek.
Víkend plný radosti z bruslení a “hry na velké hokejisty”.
• Svojsíkův závod - vždyť na trati se vyplatí běžet.
• Táborová olympiáda - celodenní hra, včetně slibu, zapálení Olympijského ohně, dobových kostýmů, vzpomínek na
vozatajské závody, klání zápasníků i řečníků... Lze provést v nejen “zálesácké”, “zimní” variantě.
• Lovecké safari - klasická hra na celý den, kdy naběháte po lese klidně 15 a víc km, a vlastně o tom nevíte. Taková zimní
verze ve sněhu po lýtka, po bílých pláních s párou od pusy - nejen pytlákova stehna a “celý člověk nevěří”, jak rychle se dá
utíkat před strážcem parku.
• Velké ceny - kategorie dle ročníků, + “Open” soutěž. Na kole, překážková dráha, plavání v šatech, Finská stezka,
klasická sportovní činnost kombinovaná s prvkem navíc, co jednoduchou disciplínu komplikuje a učiní ji zábavnou.
Každoročně, v pravidelný datum, stejná “Super disciplína. Vedeme tabulky a záznamy, udělujeme diplomy a ceny.
• Kuličkyáda, Drakyáda - dětské zábavy pomalu mizející
• Mezidružinové, mezioddílové, střediskové ligy - v preesbee, čičigumách, lakrosu,... podzim, jaro, léto venku, zima
tělocvična
• Maratóny - individuálním, družinovým, oddílovým /a výš/ podílem na trati: 42,169km běhu, 100 km na kole, 1 km
plavání,
• “Schodišťové výstupy” - na kopce ČR, Evropy a světa, včetně bivaků, vynášek, aklimatizací, štafetovým způsobem
• Hodinovky - či jiné stejné časové úseky dle náročnosti cvičení
• Etapové hry - od září do zimy, přes zimu, od jara přes tábor, motivy dobrodružných knih, fantazii se meze nekladou...
Co kdy v roce zařadit? Co nejvíce sportujeme venku, podzimní plískanice přečkáme v tělocvičně, sníh není překážkou, ale
radostnou změnou povrchu. Sníh je nezbytný pro klasické zimní sporty - lyže, brusle, saně,... Chladnější počasí eliminujeme
vhodným oblečení a obutím, pak sportujeme po celý rok. Doma nezapomínáme na chválu švihadla, malého míčku, lasa a
dalších drobných, individuálních denních pomůcek. Pravidelnost a vytrvalost sportování je cesta ke změně
12) Tělovýchovné hry.
Tělovýchovných her včetně skautských je celá řada a jejich ucelený přehled nám poskytuje jednak jejich čtyřsvazkové
vydání Miloše Zapletala:
Hry v přírodě, sv.I- Miloš Zapletal, Olympia 1985
Hry v klubovně, sv.II- Miloš Zapletal, Olympia 1986
Hry na hřišti a v tělocvičně, sv.III- Miloš Zapletal, Olympia 1987
Hry ve městě a na vsi, sv.IV- Miloš Zapletal, Olympia 1988
Velkou herní pokladnicí v tomto směru je řada skautských pramenů, ve svazcích:
Skautské hry v přírodě /Skautské prameny, Liberec 1991
Skautský oddíl II, program 1. /Skautské prameny, Liberec 1993
Skautský oddíl II, program 2. /Skautské prameny, Liberec 1993
Skautské hry ve městě /Skautské prameny, Liberec 1994
Skautský oddíl III. /Skautské prameny, Liberec 1996
Skautská družina /Skautské prameny, Liberec 1997
Encyklopedie her - 1000 her v tělocvičně, na hřišti, na louce, ve městě, v terénu, v místnosti, Miloš Zapletal, Olympia
1975
Hry, náročnější jak fyzicky tak psychicky nalezneme v dvou svazcích
Zlatý fond her I.,
Zlatý fond her II., Jan Hrkal a Radek Hanuš, Portál 1998
Dobrodružné hry a cvičení v přírodě, Jan Neuman, Portál 1998
Tělovýchovné hry je možné členit podle skupin pohybových činností, při kterých je můžeme hrát. Již samotnou herní
činnost můžeme motivovat a zorganizovat jako hru /s drobnou úpravou např.v pravidlech/, nebo na základě znalosti této
pohybové činnosti hru zorganizujeme. Příklady, klasické či méně známé hry níže uvedené jsou jen základem, nepřeberné
množství jich laskavý čtenář najde nejen v uvedené literatuře.
Sporty
Orientační běh, Lukostřelba, Plavání, Lyžování, Bruslení, Lehká atletika, Cyklistika, Jízda na lodích, Horolezectví (RS),
Triatlon, (popř. loď, kolo, běh), a další...
Malé sportovní hry a soutěže
Pasák, Hututu, Středověk, Kafe, Kroket, Ragbíčko, Lesní kuželky, Kroužky, Podkovy, Pétanque, Minigolf, Darts (šipky),
Řeckořímský zápas, Lvy, Půlnoční souboj, Špaček, a další...
Velké sportovní hry
Softbal, Lakros, Presbee, Rolo, Ringo, Čičigumy, Rugby či ragbíčko, Kopaná, Lední hokej, Házená, Odbíjená, Košíková, a
další...
2.13 Písemná práce
1) Uchazeč zpracuje písemnou práci na téma dohodnuté s pověřeným členem zkušební komise (který mu také
poskytuje případné konzultace).
2) rozsah práce je alespoň 4 strany textu normalizovaného strojopisu formátu A 4 tj. 30 řádek o 60 úhozech).
Doporučená osnova písemné práce:
Titulní list:
Název, jméno autora, oddíl, středisko, adresa, podpis.
Úvod:
Proč jsem si zvolil dané téma, jaký je cíl mé práce.
Přehled problematiky:
Co o tom napsali jiní, aktuální stav problému, obecný přehled
apod.
Vlastní příspěvek: (klíčová část práce)
Mé řešení problému, moje návrhy, konkrétní projekt apod.
Závěr:
shrnutí problematiky, výsledků, závěrů, rekapitulace.
Seznam použité literatury.
Je velmi žádoucí, aby téma písemné práce vycházelo z obsahu vůdcovské zkoušky a týkalo se skautingu vůbec. Neměly by to
být návody např. jak se naučit fotografovat, jak chovat cizokrajné plazy v teráriu a podobná odborná, avšak odtažitá témata,
která raději přenechejme odborným příručkám. Tím není řečeno, že písemná práce nemá být odborná !
2.14 Mluvený projev
1) Předem připravená veřejná obhajoba vlastní písemné práce
2) Improvizovaný projev před skupinou na vylosované téma.
3) Rétorická úroveň všech ústních částí celé vůdcovské zkoušky.
Obhajobu vlastní písemné práce si v každém případě připravte, improvizovaných projevů při besedách ve VLK se jistě
dočkáme v hojném množství a bod 3) je zcela na Vás.
Pod každou kapitolou jsou uvedeny odkazy a seznamy doporučené literatury i se jmény autorů. Je to literatura, ze které čerpali
i autoři těchto skript. Všem uvedeným autorům patří náš dík.
© 1999

Podobné dokumenty

Hmatové vnímání a Tyflografika

Hmatové vnímání a Tyflografika „Začali jsme používat stínování. Půlku cibule jsme zaplnili jemnými obloučky a ptali se proč... chudák paní učitelka se nám snažila vysvětlit něco o tom, že se to očím takhle jeví. Začínalo zde jak...

Více

Klikni na tento odkaz

Klikni na tento odkaz nemohla zařídit ubytování. Vím, mohl jsem všechno zase vyřídit přes Internet na „booking.com“, ale zase to naše „staromisltví“, posílání zálohových plateb přes internet, vkládání čísel kreditních k...

Více

2.11 Kultura a estetika

2.11 Kultura a estetika 4) Zapojení estetické cinnosti do programu oddílu behem roku a na tábore Než si naplánujeme do programu rukodelné práce, musíme predem rozhodnout, kolik casu jim chceme venovat, abychom stacili prá...

Více