zde - Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí

zde - Střední škola uměleckoprůmyslová Ústí nad Orlicí

1
(ÚNOR/2012) ŠKOLNÍ ČASOPIS
ACTA/Couchsurfing
3
4-5
6-9
10-11
12
13
14-15
16-17
18
19
20-21
22
23
novinky pana holinky
ACTA
ROZHOVOR HANA HAVLOVÁ
NORSKO
ENGLISH COMPETITION
MATURITA 3. DÍL
COUCHSURFING
INTR 2
HUDEBNÍ RECENZE
TIP NA TRIP
ÚMRTÍ JOSEF ŠKVORECKÝ
FILMOTÉKA
KRÁTCE ZE SPORTU
2
Měsíčník Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí UMAG 02/2012
šéfredaktor: Mgr. Jan J. Pokorný
grafické zpracování: Jakub Bachorík
redakce: Lucie Podsedníková, Iva Moutelíková, Anna Chrtková, Pavel Krajíček, Monika Mázorová,
Lukáš Vacek, Dominik Málek, Michaela Bergová, Denisa Smolová, Petr Břenek, Oldřich Holinka
fotografie: Mgr. Bohuslav Špaček, Zdeněk Rosák, Mgr. Jan J. Pokorný, archiv školy, Cyril Holas
korektury: Mgr. Bohuslava Valová, Mgr. Bohuslav Špaček
Obsah
plátku
novinky
pana holinky
ze světa
Anonymous před týdnem nabourali do zdi.
nokia přemýšlí o zakoupení automobilky kia a následné
přejmejmenování na nokia.
jehovisté a mormoni se dostávají do čela žebříčku nejlepších církví na
světě.
z domova
v letošním roce podlehlo na následky zranění způsobených bobováním
348 dětí, 16 dospělých a 2 důchodci !
bezdomovci se bouří ! nechtějí platit nájem a pořádají dobročinné akce
a houseparty jako protest.
v českém krumlově vznikl wheelchair-zorbing.
ze sportu
v berlíně se uskuteční 24. 3. 2012 5.ročník wwm ( world wheelchair
maraton) - vytrvalostní závod na invalidních vozéčkách okolo
berlína , jedná se o kros spojený s maratonem a hlavním favoritem je
s. hawking.
na olympíádu v londýně se zapsal papež benedikt XVI. na běh 100m
sprint. Zda-li poběží i překážky, se prozatím neví.
v praze se koná 1. ročník nuseljump.
kuriozity
již zesnulý Kim Jong-il zakázal úplně vše !
gigantické vši zaůtočili na továrnu head and shoulders.
3
ACTA
SVOBODA
nebo
BLOKÁDA ?
Zdravím, spolužáci, chystám se tu utrousit určité poznání, takže vás odhodlaně prosím: neotáčet, nevyhazovat, nezavírat, pokud vám je vaše SVOBODA milá. Ano, čtete dobře, chystám se totiž mluvit o věci, o které nejspíš
už většina z vás jistě něco málo slyšela, a týká se všech z vás, bez vy jímek.
Dovolím si začít pohádkou, abych vás krapet uvedl do obrazu, doufám, že se
vám nebude líbit ;) .
Žilo, bylo jedno malé růžové prasátko, spokojeně si
každý den brouzdalo po internetu a zatraceně spokojeně také stahovalo filmy a muziku (mimochodem
ho velice bral pig-rock). Ale naše malé růžové prasátko vždy nebylo jen naprostým geekem, počítačovám
maniakem a vyvrhelem společnosti, také často s kamarády vyjíždělo na výlety. Zaplavat si k moři nebo si
zajet zalyžovat na hory. Při této příležitosti si prasátko
nikdy nezapomínalo brát s sebou svůj přenosný počítač (laptop chcete-li) a jakožto nositel kultury mezi
ostatními prasátky mělo vždy kvantum filmů, které se
na ospalé odpoledne hodí. Jednou ale, když s ostatními prasečími chrochtáky vyjeli do zasněžených přízračných Alp za dobrodružstím, stala se jim moooc
nepříjemná tragédie. Na hranicích České Republiky
totiž čekal vlk. Nebyl to ledajaký vlk, kromě toho, že
byl nositelem ostrých zoubků a drápků, měl hlavně
povinnost, povinnost chránit občansko-trestní zákoník
a hlavně zákon ČR jako takový. Prasátka, nutno říci,
vlka nebrala na velkou váhu, už se sním v několika
případech setkala a hlavně věděla, že neprovedla žádnou lotrovinu. Takže když je vlk požádal o prohlídku
vozidla, bez nejmenšího zaváhání ho vpustila dovnitř.
Netušila ale, že vlk má teď nový trumf jak jim odfouknout jejich domeček. Ten trik se jmenoval ACTA.
A teď trochu nudné teorie.... ACTA (Anti-Counterfeing
Trade Agreement) je protipirátský zákon, zamezující
hlavně rozvážení padělaných produktů přes hrani-
ce, což je naprosto přijatelné, ne-li nutné v dnešním
světě.
Ptáte se, proč je tedy kolem toho tolik humbuku?
Odpověď je nasnadě. Tato dohoda velmi razantně omezuje základní listinu svobody a práv člověka
a mění internet z původního neomezeného „liberty“
média na směšnou frašku, snažíc se udržet alespoň
ten informační status (i když s tím je to také na štíru,
jak zjistíte). Takováto cenzura internetu je něco naprosto nemyslitelného.
Pokud si říkáte jistě, není to pro nás nějak zvlášť dobré, ale tohle je nebezpečné jenom v určitých případech, tak máte pravdu. Avšak musíte umět číst mezi
řádky, pokud tato dohoda projde (byla pozastavena
jenom díky obrovským protestům v každém větším
městě, a z části také ze strachu z organizace Anonymous), bude celá komplexní svoboda internetu jako
masivní holubník, na kterém se množí řady hovínek
(zákonů), každý více a více pokrývaje ho, až z toho nakonec bude jedna velká nesourodá sr... Zkrátka, když
to povolíme teď, naše šance tomu příště zabránit půjdou rapidně dolů a věřte, že nějaké příště se najde.
Není divu, že byla vypracována jako tajný projekt již od
roku 2008.
Pokud stále ještě nejste přesvědčeni, že tato dohoda
ničemu neprospěje, a žijete v přesvědčení, že takováto dohoda určitě vylepší ekonomiku v oblasti trhu, jste
více méně opět na omylu.
4
Všechno se cenzuruje, omezuje a zakazuje
Stáhněte si - dokud to ještě jde
nějaká odnož wikipedie?!/. Ne, prosím vás, je to stránka, která zveřejňuje šílené množství tajných vládních
informací a každého s volným přístupem tak opravňuje
dozvědět se PRAVDU. Což se samozřejmě nelíbí americké vládě, a jelikož Wikileaks potřebuje finanční podporu, rozhoda se vláda zasáhnout tam, kam to bolí většinu
z nás, do peněženky. 27. listopadu 2010 tak bankovní
a kreditní firmy PayPal, Mastercard, Visa, National American Bank a Western Union zmrazily všechny platby
směřované na účty Wikileaks.
K tomu ještě nutno dodat nedávné zatčení a odsouzení vlastníků Megauploadu na 50 let, nebo informace,
že nový systém Windows 8 bude mít automaticky chráněné všechny nelegální zdroje stahování a vše se bude
muset stahovat přes „oficiální“ placené servery, které
vlastní autorská práva na film/hudbu/seriál/knihu/komiks... cokoli.
Všechno se cenzuruje, omezuje a zakazuje.
Moje rada? Stáhněte si film V jako Vendetta pro lepší
porozumění anonymous (stáhněte, dokud to ještě jde)
a naučte se mistrovky používat sarkasmus, pro legální
vyjádření svého názoru dobudoucna. Hasta la Vista.....
Dohodu sice podepsalo něco kolem dvaceti států, avšak
hlavní padělatelé (Čína, Brazílie, Mexiko etc.) se na ní
nepodílejí a troufám si tvrdit, že ani nikdy v budoucnu
nic takového neudělají. Jediné, co vlastně ACTA dělá,
je, a teď cituji sdělení anonymous z útoku na stránky
ODS: „ACTA staví zájmy vybraných mediálních korporací
nad práva člověka. Kvůli ochraně duševního vlastnictví
vybraných subjektů se my všichni musíme vzdát části
svých práv“.
ACTA je však pouze a jenom třešničkou, už na i tak
dost jedovatém dortu. Mluvím o dvou dalších dohodách, které, jak někteří z vás vědí, omezují „net“
v mnohem hlubším slova smyslu, než bych se kdy opovážil tvrdit o ACTĚ a jsou to PIPA & SOPA. Neznám sice
jejich celé znění (opravdu nemám tolik času na to, abych
četl okolo čtyřiceti stránek napsaných v angličtině), ale
jedno vím určitě: jejich dopad bude mít na svědomí nehezkou totalitní cenzuru svobodného projevu. Naštěstí
jsou obě /prozatím/ výmyslem našich drahých stupidních Amerikános.
Myslíte si, že tímto estráda končí? Hehe, ani náhodou.
Už jste někde slyšeli pojem „Wikileaks“ /hmmm že by
5
Olin Kašpar 4.POB
rozhovor
Hana Havlová
Největší tragédií novináře je, když mu po pořízení rozhovoru zkolabuje diktafon. Veškerá práce v háji a respondentův
čas k vyhozený oknem. O to větší dík patří kolegyni Hance Havlové, která tento můj trapas přešla s humorem a po
týdnu čelila zvídavým dotazům znovu. Tedy přesněji řečeno osmé otázce a dalším, neboť alespoň prvních šest minut pohodového novoročního povídání v kabinetě číslo 60, který společně „obýváme“, se podařilo zachránit. Tykací
rozhovor se v publicistice dvakrát nenosí, v tomto případě jsme se ovšem rozhodli učinit vý jimku.
Není to dlouho, co jsme prošli
adventní dobou. Ta by měla být
ve znamení klidu a rozjímání,
jak blízko této představě byla
tvá prosincová realita?
Ani trochu. (úsměv) Sám víš,
jak to ve škole vypadá. Spousta
práce i doma, zklidnění nepřišlo,
to až mezi svátky, kdy jsem měla
čas relaxovat. Vzhledem k tomu,
že mám doma tři další lidi, co
chtějí nakrmit, tak ani o svátcích
jsem neměla vyloženou selanku.
Ale byla jsem se svou rodinou,
o tom jsou pro mne Vánoce.
Bývá to u žen někdy tak, že
Vánoce začnou až ve chvíli, kdy
je vygruntováno?
Z domu jsem vychovaná tak, že
se uklízelo se vším všudy, pak teprve přišly Vánoce. Dlouho to ve
mně přetrvávalo. Letos jsem po
čtvrteční akademii přijela domů
a řekla dceři Markétě, že jsem
v životě neměla takhle nepřipravený byt na Vánoce... ale že jsem
v životě nebyla tak klidná. Běžný
úklid, žádné smejčení každého
místečka.
Tebe bych chtěl mít za maminku, ta moje před Vánocemi
pořád popohání k úklidu.
To dělají asi všechny maminky.
Nějaké hranice ale musí být, také
říkám dětem, že do tehdy musí
mít uklizeno svoje. Ale zbytek
v rozumné míře.
A zapojuje se do předvánočního
úklidu celá rodina?
To ano, ale v různé míře, (úsměv)
nejvíce já a dcera. A na Štědrý
den máme rozdělené úkoly, každý ví, co má dělat. Já se motám
kolem vaření, manžel s dcerou
strojí stromeček, syn je mi po
ruce. A průběžně každý na chvíli zmizí
a balí dárky. Na tuhle chvíli se osobně
moc těším. Každý dárek si ještě jednou prohlédnu, zabalím a těším se, co
na něj bude ten, komu je určen, říkat.
Náš kabinet číslo 60 byl před Vánocemi přehlídkou cukroví, kde jedna
kolegyně trumfovala druhou. Jen tak
mimochodem, kolik druhů se peče
u Havlových?
S cukrovím to mám bezvadné, jediné,
co peču, jsou kolem Mikuláše perníčky a perníková chaloupka. To mi dcera
6
neodpustí! U zbytku mi naštěstí moje
maminka napeče základ, o posledním
víkendu před Vánocemi se sejdeme
se sestrou a zdobíme. Těšíme se celý
rok, připomíná mi to doby, kdy se na
vesnici scházeli lidé k práci a při ní si
povídali. Víkend takto strávíme společně a v pohodě. No a kolik druhů? Už
se nám podařilo maminku přesvědčit,
že místo dvanácti stačí osm. Na míň
se přemluvit ještě nenechala.
Co zmiňuješ, mi připomíná vlastní
dětství. Děda přivezl v autě prase,
celá rodina se sešla v prádelně
a následná zabijačka neměla chybu.
No a takhle to u nás máme s cukrovím, ale účastní se jenom ženy.
A když bych naťuknul takové ty
typicky mužské vánoční záležitosti,
zabíjel se třeba někdy u Havlových
kapr?
Pouze v dobách, kdy jsem byla ještě
dítě, to se kapr kupoval, zabíjel či
pouštěl do rybníka. V mé rodině
už ne. To musím poprosit o kapra
vykuchaného. Letos jsme jej navíc
nahradili jinou rybou.
Vyniká ve tvé rodině někdo v disciplíně „vánoční přejídání“? Bojí se
pak stoupnout na váhu?
V nárazové konzumaci vede syn, takové to poďobávání a mlsání je zase
mou záležitostí. (úsměv) Váhu doma
raději nemáme!
Mění se v posledních letech nějak
tvé prožívání Vánoce, vnímáš je
jinak než dříve?
Malé dítě s rozzářenýma očima
čeká, až přijde Ježíšek a přinese
dárky. Dospělý člověk tato překvapení chystá pro své děti. Od té doby
pro mne Vánoce znamenají těšit
se, že udělám druhým radost. A je
to pro mne čas, kdy je celá širší
rodina pospolu. Předvánoční stres
mi o svátcích pohodu nevezme, rok
od roku lépe snáším skutečnost, že
těšení se převažuje nad uklízením.
Vybavíš si nějaký dárek, který ti
vyloženě vyrazil dech, překvapil?
Já mám radost ze všech dárků,
i z těch úplně obyčejných. Většinu
jich shání dcera, i když je potom
postoupí bratrovi nebo tátovi. Ona
je tím človíčkem, který čeká, co na
dárek řekneme. A mne těší, že je
spokojená.
Zažilas nějaké vyloženě neobvyklé
Vánoce?
Každoročně slavíme svátky i s rodinou mé sestry. Jednou jsme se
dohodli, že si dáme pouze ručně
vyrobené dárky. A to byly jedny z
nejkrásnějších Vánoc, co pamatuji.
Zapojily se do toho i děti, protože
od té doby co ví, že dárky nenosí
Ježíšek...
Kdy se tuto zásadní informace syn
a dcera dověděli?
To jsem nedávno vzpomínala, jestli
to bylo ještě ve školce nebo v první
třídě. Martin už rok, dva tušil, ale
pořád nemohl přijít na to, jak to děláme, že zvoneček zvoní, i když jsme
v kuchyni. Viděli jsme jeho úpornou
snahu a on na to opravdu přišel!
O jaký fígl šlo?
My jsme měli na konci prázdné kazety nahrané zvonění, ale až úplně na
konci. V pokoji jsme ji pustili a zbývala tak půlhodina, když jsme šli
k večeři. Ale Martin to tušil, jednou
tak rychle vystartoval od stolu, že
ještě viděl kazetu klapnout.
Kupujete každý rok stromeček?
Velký strom musí být! Měli jsme od
dcery kritérium, že nesmí být menší
než táta. Maminka navíc dělala léta
u státních lesů, takže jsme mívali
stromy opravdu nádherné. Poslední
dva roky je strom huňatý, ale přeci
jen není vysoký tři metry. Téměř výhradně jsme mívali borovici, teď se
nám líbí pichlavý smrk. Sice opadává, ale to nám nevadí.
Není šance, že byste někdy zvolili
ten nejméně opadavý, tedy umělý?
Dokud budu schopna sehnat živý
stromeček, tak tohle nikdy!
A co tvůj Silvestr, byl poklidný,
nebo naopak bujarý?
w
Poslední roky bývá poklidný, trávím
jej doma s maminkou.
„Alkoveselí“ a půlnoční petardy ti
tedy vadí?
Takový Silvestr, to bývalo za svobodna na gymplu a na vysoké. Můj
vysněný Silvestr je ale na zachumelených horách s partou príma lidí.
K půlnoci na svahu by asi patřily
petardy, ale já z nich mám strach.
Do školy jsme zpátky „naklusali“
3. ledna. Při pozorování některých
kolegů a kolegyň jsem si říkal,
že„ten by si dal ještě týden, ten se
těšil, ten ani trochu.“ Do jaké kategorie spadáš ty?
Po letech v kantořině není žádný den
volna k zahození. (úsměv)
První měsíc nového roku bývá ve
znamení pololetní klasifikace.
Je tvůj leden hektický?
Je, opravuju jednu písemku za
druhou, navíc mám třídnictví. Pořád
mám co dělat.
Opravování písemek, to je vůbec
samostatná kapitola. Patříš mezi
lidi, kteří dokážou při této činnosti
vykonávat i nějakou další?
Pokud opravuju písemky doma v klidu, pouštím si k tomu muziku. Lehčí
písemky, kdy jenom zaškrtávám
dobře a špatně, si beru k televizi. Ale
to se nám matikářům a fyzikářům
stává málokdy.
Pololetí dopadlo ve tvých třídách
solidně, nebo naopak na pováženou?
Nedopadlo tak, jak bych si přála,
pětek je víc, než je potřeba.
Čím si to vysvětlit?
Dvěma věcmi. Někteří studenti nechtějí přistoupit na to, že se musí na
matematiku učit, dělat doma úkoly
„Takový Silvestr, to bývalo za svobodna na gymplu
a na vysoké.
Můj vysněný Silvestr je ale na zachumelených
horách s partou príma lidí“
7
w
„Po letech v kantořině není žádný
den volna k zahození“
a připravovat se na hodiny. Mnozí
z nich se také zasekli v přesvědčení,
že matiku nemohou pochopit. Ono
by to ale šlo, kdyby...
Z čeho pramení tenhle mindrák
z počítání, který mám se čtyřkami z gymplu i já?
Myslím si, že jde i o to, s jakými
matikáři jste se potkali na základní
škole. Jednou jsem suplovala češtinu a nechala žáky napsat pojednání
na téma „já a matematika“. V drtivé
většině jsem zjistila, že negativní vztah k předmětu vznikl už na
základní škole. Taky mají málokdy
v dosahu někoho, kdo by jim poradil,
ukázal, že to není tak složité a nepochopitelné, jak se na první pohled
zdá.
Vidím a je to pochopitelné, že své
předměty hájíš. V čem podle tebe
tkví jejich půvab?
Obvyklá otázka studentů v mých
předmětech: „A k čemu nám to
bude?“ Odpovídám, že kdyby se
takto ptali všichni lidé od pradávna,
lezli bychom ještě po stromech. Jednoznačně jsou to předměty a vědy,
bez kterých by lidstvo nebylo tam,
kde je. A to neříkám proto, že to jsou
předměty mé aprobace, to je skutečnost. Neměli bychom své technické
vymoženosti, protože by je nebylo na
základě čeho vymyslet, propočítat,
vyrobit, zdokonalovat. Například si
vezmi elektroniku, bez níž bys dnes
už nemohl existovat. Funguje na
fyzikálních zákonitostech. A ty se
většinou popisují matematickými
vztahy. A samotný půvab, jak říkáš?
Mně osobně se líbí, jak se dá všechno odvodit, propojit, jak to na sebe
navazuje, jak se dají hledat různá
řešení, cestičky, baví mě interpretace výpočtů do praktických a názorných vysvětlení, to, že musíš zapojit
logiku, představivost…
Ale nemáš pocit, že speciálně matematika sklouzla pouze k číslům
a užívá se málo prakticky?
To je dáno skutečností, že hodinové
dotace nejsou na našich typech škol
tak velké. A ještě by to pořád šlo,
kdybychom nemuseli málem celý
první rok opakovat základní školu,
řešit věci, které by děcka měla už
znát. Musíme drilovat základy, na
praktickou matematiku pak nezbývá
čas.
To ale vypadá na obecný problém,
nedostatečné znalosti ze základních škol kritizují i kolegové v jiných předmětech.
Jde o současný problém, který se
řeší společně se státními maturitami. Je to důvod, proč například prosazuje ministr testování po 5. a 9.
třídě základní školy. Problém je, že
děti samy se nechtějí příliš věnovat
učení, a ani rodiče je nedonutí nebo
spíše nutit nechtějí.
Zmínila si státní maturity, jsi jejich
zastánkyní?
Ty mi dáváš otázky! (smích) Kdybych
se měla zařadit do jednoznačné
škatulky, zvolila bych proti. Minimálně za současného stavu. Ale snad si
aspoň studenti uvědomí, že je jednoznačně nastavená laťka, že u státní
části budou sami bez nás a třeba
se na ně po zkušenostech z loňska
budou připravovat důkladněji.
Vnímáš to i tak, že studenti bojují
u státních maturit za kvalitu tebou
odvedené práce?
Tenhle výstup si kantor vždy bere
k srdci, je to jeho vizitka. Bohužel
ale i kdyby se někdy učitel rozkrájel,
nemusí být výstup studenta adekvátní jeho snaze.
Sedíme v budově, s níž jsi spojila
svou pedagogickou dráhu. Nepřišla
někdy chvíle, kdy sis řekla: „Co já
tady vlastně dělám, o co se snažím?“
Řeknu to takhle. Když se loučím
s absolventy nebo svou třídou, tak
jim přeji do života tři věci. Jednou
8
z nich je, aby se dostali k práci,
která je bude bavit a kterou budou
dělat rádi. Já mám štěstí, že se mi
tohle v životě podařilo. Vždycky
jsem chtěla učit a učila jsem vždycky ráda. Je fakt, že poslední dva, tři
roky začínám mít strach o to, aby
mě kantořina nepřestala těšit. To by
pro mne byla osobní tragédie. Něco
podobného ostatně vidím i u dalších
kolegů.
Když se najde třída, se kterou je
vyučování pohoda, je to obrovské
zadostiučinění. Třeba loňská 4.R, to
byla tak úžasná třída, hrozně mi chybí. Tam se člověk do hodin vyloženě
těšil! Stejně tak ráda jsem chodila
učit ke svým klukům, které jsem
měla jako třídní. Když takovou třídu
učitel nemá nebo učí někde, kam
nechodí rád, je to pro něj složité.
A co myslíš, jak je na tebe pohlíženo z druhé strany bojiště, tedy
z lavic?
To stoprocentně nevíš nikdy. Záleží
hodně na odezvách, třeba od absolventů. Ti řeknou spoustu zajímavých
věcí, kladných i záporných. Nikdy
jsem z jejich reakcí nebyla smutná,
ale nejsem naivní, abych si myslela,
že se mnou všichni coby s kantorkou
byli spokojení.
Jak by podle tebe měl vypadat
správný kantor, existuje-li vůbec
taková možnost?
A to bys mi měl říct ty jako čerstvý
absolvent učitelského studia, co
vám ve škole říkali!
Nám toho napovídali hodně a s kolegy jsme se po promoci shodli, že
minimálně půlka je, slušně řečeno,
k ničemu. Většina byla kladná, aby
šel vůbec někdo z nás učit. Takže?
Správný kantor by měl v prvé řadě
rozumět tomu, co učí. Jakmile studenti poznají, že si nejsi jistý v kramflecích, umí být pěkně nepříjemní.
Učitel by měl být také spravedlivý, na
to jsou žáci také velice citliví. Neměl
by se bát přiznat chybu, protože není
neomylný. A měl by mít respekt. Ten
si ovšem nezíská přehnanou náročností a přísností, zbytečným odstupem od žáků.
Mění se nějak míra respektu k učitelům za poslední roky?
To snad ani ne. Jenom si žáci víc
dovolí dát najevo svůj nesouhlas,
prosadit svůj názor, což je v pořádku,
ale mnohdy neznají únosnou míru
a vhodnou formu.
A co prestiž kantorské profese ve
společnosti?
Prestiž kantorského povolání zejména po revoluci značně poklesla.
Ve školství se potkávaly a stále
potkávají lidé různých generací,
naivní mládí i nadhled zkušených
kantorů. Má to tak být?
Určitě je dobře, když je kantorský
sbor složený ze všech generací.
Mládí přinese elán a energii, jiný
pohled na problémy, starší pedagogové mohou dále předávat vlastní
zkušenosti.
Často se ale říká, že učitelská
profese není pro mladé lidi žádné
terno. Nehrozí tedy, že příliv absolventů pedagogických škol ustane?
Podobné názory mne trochu mrzí,
nemyslím si, že to tak je. Byla jsem
poslední dobou překvapena tím, že
absolventi učitelských oborů začínají
těžko nacházet uplatnění. Pět, šest
let zpátky se říkalo, že chybí, teď se
situace začíná převracet. Pokud si
budou moci školy vybírat, bude to
jedině dobře.
V kabinetě číslo 60 pobývám necelý půlrok, ty o poznání déle, viď?
Letos v srpnu u tohoto stolu budu
přesně dvacet let. Vystřídalo se
tady dost kolegů, chceš to spočítat?
(smích) Ale byli to výhradně matikáři,
jsi první mimo obor. Teda vlastně
druhý, ještě jsme tu měli jeden rok
češtinářku, která přišla ze základní
školy. Ale velice rychle zase utíkala
zpátky.
To mne může těšit, že jsem se
svými prachbídnými gymnaziálními
výsledky z matematiky dostal až
sem. Nevadí vám, že jsem češtinář?
Máš pocit, že se to s námi nedá
vydržet?
Ale vůbec ne, jsem s vámi rád. Jen
si říkám, jestli jste se mne s kolegyněmi nebály. Žádná kalkulačka
ani pravítko...
To nehraje roli. Spíš jestli se tobě
nestýská po kolegyních se stejnou
aprobací, s Milenou Pirochtovou
a Blankou Vomáčkovou tady každou
chvíli řešíme něco matematického.
Stůl, který jsi zmiňovala, po dvaceti letech se vší pravděpodobností
vyměníš. V září tě čeká stěhování
o patro níž, do kanceláře zástupkyně ředitele. Čekáš v souvislosti
s tímto nějakou zásadní změnu?
Hodně velkou.
A co první dojmy ze zácviku u paní
Valové?
Hrůzostrašné! (smích) Je to o papírování, což asi víme všichni. Ale nikdo
z vás nemá představu, o jak velkou
hromadu jde. Já to vím až teď, když
k Bohušce chodím „na zácvik“ a rozšiřují se mi obzory.
Zorničky taky?
Ano, občas ano. Do kabinetu číslo
60 se budu ráda vracet, povídat si
s vámi a relaxovat.
Očekáváš tedy, že povinností ještě
přibude? Už takhle máš na krku
SRPDŠ, třídnictví, tvůj rozvrh je
taky pořádná darda.
9
Na druhou stranu nebudu učit tolik
hodin, odpadne mi část příprav
i opravování písemek. (úsměv) Doufám, že se pro mne učení stane takovou chuťovkou, že si ho v menším
množství budu víc užívat. A určitě už
nebudu jednatelkou SRPDŠ a třídní.
Je fakt, že má nová práce bude
daleko zodpovědnější, z toho mám
největší strach.
I přesto, je to výzva?
No, co by to vlastně mělo být jiného?
(úsměv)
Tvoji budoucnost už tedy známe,
jaké zítřky bys pro změnu ty prorokovala českému školství?
Bohužel asi nic moc pozitivního.
Obávám se, že nás čekají těžké
roky. A to především ohledně financí.
Špatná ekonomická situace se musí
projevit i ve školství. Navíc bude
ještě dlouho převažovat počet míst
na školách nad počtem absolventů
základních škol. Myslím, že pro mnohé školy nastává „boj o přežití“.
Je něco, co nám naopak může dodat optimizmus do žil?
Co by nám kantorům mohlo zpříjemnit práci? Pominu-li finance, stačilo
by, aby se změnil přístup žáků ke
studiu a také přístup jejich rodičů
a celé společnosti vůbec. Já myslím,
že by to bohatě stačilo k tomu, aby
se nám práce dělala lépe. Představ
si, že bys měl samé studenty, co si
poctivě dělají domácí úkoly, ve škole
dávají pozor, dychtí po tom, aby se
toho dozvěděli a naučili co nejvíc….
Já nemohu říct, že bych tyhle lidi
neviděl.
Ale to já neříkám, že nejsou! Ale
mohlo by jich být víc. (úsměv)
Jan J. Pokorný
Norwegian – Czech international project
Vážení studenti,
Základní informace o projektu:
naše škola obdržela grant Národní agentury pro evropské vzdělávání pro projekt Řemeslo a tvorba v evropském vzdělávání. Projektu se zúčastní celkem 9 studentů uměleckých oborů (grafika, design obalů, fotografie
a media), případně průmyslových oborů (reklamní služby a reklamní činnost).
Zájemci, kteří se chcete zúčastnit projektu, věnujte pozornost následujícím informacím. V případě zájmu se
hlaste osobně u Bc. Aleny Markové (pondělí–čtvrtek).
Termín ukončení přihlášek je 29. února 2012. Po tomto
datu bude následovat informativní schůzka s koordinátory projektu a zájemci z řad studentů.
Jedná se o výměnný pobyt na škole Breivang videregaende skole Tromso
Délka pobytu: 14 dní
Termín stáže: 16. 9.–29. 9. 2012
Program pobytu:
1. pracovní den – Přivítání na škole, seznámení se
z organizací pobytu. Vzdělávací systém v Norsku.
Technologické možnosti multimediální tvorby.
2. pr. den – Záznamové technologie, obeznámení se
s hardwarovým a softwarovým zařízením grafických
pracovišť
3. pr. den – Zpracování multimediálních výstupů - kodek, datový tok.
4. pr. den – Příprava scény, střih záznamu.
5. pr. den – Streamování audio a videosouborů.
6. pr. den – Příprava a návrh jednoduchého scénáře
a dramaturgie dle zadání.
7. pr. den – Workshop – zadání úkolu pro praktické
zpracování
8. pr. den – Workshop – zpracování zadaného úkolu
9. pr. den – Finální zpracování zadaného úkolu
10. pr. den – Prezentace natočených krátkých filmů
10
V průběhu pobytu:
Kulturně – společenské akce, které se uskuteční ve volném čase:
Prohlídka Tromso
Návštěva Polaria
Výlet kabinkovou lanovkou na Malselv
Návštěva filmového festivalu Silent
V rámci kulturně - společenských akcí budou studenti
pracovat na zadaném úkolu.
Náklady: z grantu bude hrazena letenka a pobyt (podrobnější info na informativní schůzce, termín bude
upřesněn)
Kritéria výběru: 9 studentů, kteří navštíví partnerskou
školu bude vybráno na základě doporučení pedagogické rady (tj.všichni vyučující budou mít možnost vyjádřit
svoje ne/doporučení studenta k účasti na projektu) ve
2. pololetí podle následujících kritérií:
Celkový prospěch, přístup ke studiu;
Prospěch z ANG;
Doplňkové aktivity vztahující se ke škole (reprezentace
školy v soutěžích, olympiádách);
Mimoškolní aktivity související se studovaným oborem;
Účast/aktivita v rámci předodjezdových příprav – komunikace se studenty pomocí speciálně vytvořeného
webu, prezentace vlastních prací, navázání kontaktů se
studenty s Norska.
If you are interested and/or have any questions, do not
hesitate to contact me personally in my office .
Alena Marková
11
A school competition
in English
Since December 19 last year we
have had the winner of English competition held at our school on this
day. She will be given a chance to
introduce herself at a regional level
of the competition in February 16.
Congratulations, Iva, and good luck
for the upcoming event!
Also, we would like to praise other
participants for their enthusiasm,
and last but not least for their participation. It has been a great introduction to English outside the regular classes and we hope to address
even more students next year.
a new “king or queen“ amidst YOU
in the following school year. The
prizes for the best of you are also
tempting…English fiction books by
well-known or popular authors, so
if you can read and understand this
article, do not hesitate and join us.
Our current “English queen“ Iva
Moutelíková is doing her final year
next year, and so we will look for
On behalf of the team of English teachers at SSUP P. Mostekova
12
Státní maturita z cizího jazyka
U nás na škole se jedná konkrétně o anglický a německý jazyk.
A z čeho se tedy zkouška skládá? Má naprosto stejné části jako maturita
z jazyka českého, jen jejich bližší popis se celkem liší. Tedy:
1. část
Didaktický test
Obsahuje čtení a poslech. Přičemž poslech trvá 35 minut a čtení a jazyková
kompetence 60 minut.
Začíná se poslechem a pak (logicky;))
následuje čtení.
Co všechno můžete u testu používat,
kolik máte času, jaké je bodování
apod., je uvedeno na titulní straně testového sešitu, který při zkoušce obdržíte a s nímž budete pracovat.
2. část
Písemná práce
Skládá se ze dvou částí. V každé části
budete na základě zadání zpracovávat
jiný slohový útvar. Zadání je v českém
nebo cizím jazyce v závislosti na úkolu,
který budete zpracovávat. V každé části
pak zpracujete jeden text odlišného
typu, délky a na odlišné téma.
Zadání specifikuje situaci nebo téma,
typ a rozsah textu, adresáta nebo
příjemce sdělení apod. Součástí zadání
může být i výchozí text, např. inzerát,
výňatek z dopisu apod.
Čas na zpracování je 60 minut.
Délka 1. části je max. 150 slov, délka
2. části max. 80 slov.
Povolená pomůcka je slovník, ale nesmí obsahovat přílohy věnované písemnému projevu nebo korespondenci.
3. část
Ústní zkouška
V této části si budete losovat jedno
z 25 zadání.
Pro přípravu obdržíte pracovní list se
zadáním, které si vylosujete. Během
přípravy budete mít možnost si vypracovat poznámky a poté je při ústní
zkoušce používat. Zkoušení i hodnocení probíhá podle pracovního listu
zkoušejícího, který obsahuje veškeré
instrukce.
Při přípravě i v průběhu zkoušení
13
budete pracovat s pracovním listem,
který konkrétně popisuje zadání ústní
zkoušky. Pracovní list má pro všechna
zadání jednotnou strukturu (počet částí
zkoušky, čas vymezený na jednotlivé
části zkoušky apod.).
Co bychom měli jako čtvrťáci k maturitní zkoušce
z cizího jazyka umět:
popsat místo, cestu, věc, osobu,
zážitek, událost, zkušenost, děj apod.
popsat a / nebo představit sebe
i druhé
popsat pocity a reakce, např. libost /
nelibost, souhlas / nesouhlas, překvapení, obavu
vyjádřit názor / postoj a morální
stanovisko, např. omluvu, lítost
vyjádřit vlastní myšlenky
vyjádřit úmysl, přání, žádost, prosbu,
nabídku, pozvání, doporučení apod.
zdůvodnit určité činnosti a / nebo
skutečnosti
vysvětlit problém a / nebo navrhnout
řešení problému
vysvětlit a / nebo zdůraznit, co považuje za důležité
sdělit / ověřit si informace a zprávy
požádat o informace
shrnout a / nebo využít předložené
faktografické informace
zeptat se na názor, postoj, pocity,
problém apod.
zodpovědět jednoduché dotazy
P. S.: Všechny tyto informace jsou
k maturitní zkoušce z cizího jazyka
v základní úrovni k roku 2012. Pro
vyšší úroveň jsou také vyšší požadavky
a např. čas na vypracování jednotlivých
zkoušek je delší. Nepopisuji podmínky
k vyšší úrovni státní maturity, protože
jsem dosud nenašla žádné výhody
k tomu ji absolvovat. Pro rok 2013
a dále se prozatím neví nic konkrétního.
So good luck and study :-)
Lucie Podsedníková
Couchsurfing
The World is Smaller Than You Think
zvládnete vyjádřit to, co chcete) napište něco o vašich
zájmech, a to podrobně, aby si o vás ostatní mohli udělat trochu obrázek, a pak je také fajn nahrát nějaké fotky. Potom stačí vyhledat, do kterého města byste chtěli
jet, kolik by mělo být člověku, ke kterému chcete jet,
jestli to má být muž nebo žena apod. Pokud chcete jet
do velkého města, tak se vám pravděpodobně zobrazí
několik tisíc lidí a stačí začít vybírat. Pak zasílejte žádosti, ve kterých ZKRÁCENĚ napište, s kým byste přijeli, kdy
a na jak dlouho. Je dobré vždy se podívat na profil člověka, kterému píšete a poznamenat něco na jeho adresu,
aby viděl, že jste se na jeho profil koukli. Mělo by to být
max. na tři, čtyři řádky. Delší text nemá význam.
Z vlastní zkušenosti vím, že pokud nebudete mít štěstí,
bude asi dost těžké najít někoho, kdo vás ubytuje. Já
osobně jsem napsala čtyřiceti lidem, než konečně přišla kladná odpověď, proto musíte chvíli vytrvat. Hlavně
poprvé je těžké někoho najít, protože nemáte žádné reference a lidi nevědí, kdo jste. Většinou mají na profilu
i fotku pokoje, kde ubytovávají hosty, také vám poskytnou informace o jejich stylu života a někdy i, co očekáva-
Co to je Couchsurfing.org?
S touto stránkou mám skvělé zkušenosti, proto jsem se
rozhodla doporučit ji i vám, co rádi cestujete a poznáváte zajímavé lidi. Máte možnost najít jednoduše přátelé
z celého světa, zažít něco nového a dost při tom ušetřit. Na CS je několik milionů lidí, kteří nabízejí ubytování
u nich doma a to zadarmo, registrace na stránku je také
zdarma. Jsou tam především mladí lidé okolo dvaceti až
třiceti let, ale není to věkově omezeno, můžete se setkat
i s lidmi okolo šedesátky, proč ne. Každý na svém profilu nastaví svůj dlouhodobý status o tom, jestli nabízí
„gauč“ u něj doma, možnostmi jsou: možná, ano, ne,
káva nebo drink. Kávu či drink často nabízí třeba studenti, kteří bydlí ještě s rodiči a nemají možnost nikoho
ubytovat. Ale jsou ochotni provést vás po městě, nebo
s vámi popít v hospodě.
Co udělat, když se rozhodnete někam jet přes CS?
Nejdříve určitě vyplňte svůj profil (anglicky a nebojte se,
jestli nejste příliš dobří, ničemu to nevadí, hlavně když
14
Máte možnost najít jednoduše přátelé z celého
světa, zažít něco nového a dost při tom ušetřit
se negativní, pozitivní a neutrální. Určitě bych nepsala
nikomu, kdo by měl negativní reference, protože to se
vám pak může stát, že přijedete, váš hostitel nikde a vy
musíte vymyslet co teď. Z reference se můžete dozvědět něco málo o povaze člověka a jeho chování, nikdo
nemá důvod lhát, protože s tím či oním člověkem se už
nemusí nikdy v životě vidět. Takže ano, myslím, že to je
bezpečné, a na otázku bezpečnosti toho na stránkách
CS najdete spoustu. Ale vždycky je lepší mít plán B.
jí od vás. Asi nemusím říkat, že není vhodné se u někoho
chovat jako v hotelu, který je prostě zadarmo. Je slušnost vašemu hostiteli přivézt nějaké dárky, či mu něco
uvařit, pozvat ho na večeři nebo třeba umýt nádobí. Protože to, že si někdo domů pozve cizí lidi, je skvělé, určitě
víte, kolik stojí hotely v cizině, případně levnější hostely,
kde spíte v jednom pokoji s dalšími šestnácti lidmi, brr.
Možná vám to bude znít neuvěřitelně, ale hostitelé vám
často dají klíč od jejich domu a někdy i od vašeho pokoje, prostě jako doma.
Je to bezpečné?
Každý couchsurfer má na svém profilu reference, je to
něco jako osobní ohodnocení každého člověka. Dávají
Ale vždycky je lepší mít
plán B
15
Iva Moutelíková
(druhý díl o domově mládeže, kde ,,přežívají“ ti, kteří nedojíždí do školy)
INTr /2
16
CO DĚLAT A NEDĚLAT na intru
Chodba je místnost, kde se
pořádají pikniky
Co s dlouhými zimními večery? V letošním měsíci lednu, měsíci, kdy se déšť střídá se sněhem a teploty pod nulou se střídají
s teplotami vysoko nad bodem mrazu, je to otázka více než aktuální. My na domově mládeže tuto otázku řešíme častěji než
kdekoli jinde. Představte si totiž situaci, kdy vidíte naproti sobě
jednu až tři osoby ležící na posteli a vzdychající, že se nudí. Rozhodně se vám nebude chtít začít pracovat na domácích úkolech
a pracích do školy. Na intru je prostě prostředí pro školní práci
lehce demotivující.
trávit veškerý čas v místnosti
8x4 metry občas prostě leze na
mozek
Když ještě fungovala trouba, dalo se na intru i péct
Vedení domova mládeže nám samozřejmě nějaké ty aktivity nabízí. Pro
sportovněji založené nabízí paní vychovatelka Bečková hodiny aerobiku, pro ty duchovněji založené je tu
zase paní vychovatelka Pražáková
s Jógou. Dále můžeme využívat i posilovny a tělocvičny.
Jenomže, pro nás mladé a aktivní je
to výčet velice málo obsáhlý. Proto
se snažíme vymýšlet nové a nové
aktivity, nad kterými třeba budete
kroutit hlavou, ale pobyt na intru si
je mnohdy přímo vyžaduje.
My na našem pokoji letos ve velkém
hrajeme karty. Ano, staly se z nás
karbanice hrající v každou volnou
chvíli žolíky. Občas se zpoza našich
dveří ozývají i výkřiky “stopkent”
“dablkent” a v rámci toho další nadávky. To totiž my, jindy křehké dívky hrajeme pro změnu hru kent, na
kterou jsme si vzpomněly z našich
družinových let.
Střediskem všeho ostatního dění se
stává chodba. Je to vlastně největší místnost na celé budově, navíc
jedině tam funguje internet (opakované posilování signálu k nijakému
zlepšení bohužel nevede). Chodba
je místnost, kde se pořádají pikniky,
hraje se na kytaru a zpívá (v některých případech vyřvává) tak, že melodie táborákových písní zní v každém pokoji, na chodbě se dá hrát na
slepou bábu, na schovávanou, dají
se zde nacvičovat módní přehlídky
a konečně chodba se dá prostě použít jenom jako další životní prostor
(trávit veškerý čas v místnosti 8x4
metry občas prostě leze na mozek).
Na chodbě občas potkáte i Harryho
Pottera a Hermionu zběsile vrhající
kletby všude kolem nebo berušky
starající se o budoucnost svého druhu(výsledky maskovacích pokusů
některých z nás).
Čtvrté patro v sobě skýtá kromě milionu nevýhod (jako například spousta
schodů bez možnosti použít výtah,
17
zatékající voda ze střechy a plísně)
jedinou výhodu. Pod schodištěm
máme totiž nádobu na plasty a je
vlastně vcelku těžké se do ní trefit až
zezhora. Ten kdo to dokáže má jasné
plus, ostatní si hledají jiné způsoby,
třeba spouštět pet lahve po provázku. Věřte nebo ne, určitě nad tím
strávíte něco kolem hodiny.
Když ještě fungovala trouba, dalo se
na intru i péct. Štrudl, i když rozbředlý, chutnal všem.
Když je nuda na vrcholu, vymýšlíme
si dokonce různé bojovky. Obyčejná
šipkovaná nás už nebaví, zkoušeli
jsme už hrát i na to, kdo od cizích
lidí získá zadarmo co nejvíc papírových kapesníků. Ale o tom třeba až
někdy jindy.
Anička Chrtková st.
hudební recenze /////////
DJ Antoine ft. The Beat Shakers - Ma Chérie (DJ Antoine vs Mad Mark 2k12
Edit)
Antoine
Dj Antoina zná v dnešní době skoro každý, a to díky jeho letní megapecce s názvem Welcome to Saint Tropez. Po tomto
úspěchu neusnul na vavřínech, ale stejný úspěch znova nedokázal. Pokusil se o to předělávkou songu od Beatshakers
z roku 2009 s názvem Ma Cherie. Konkurovat Danza Kuduru
nebo Seek Bromancu se mu však nedařilo. Nebylo se čemu
divit. Beat byl dost nepřesvědčivý a samotný bez vokálů by
byl i celkem nudný. Antoine dal však Ma Cherie ještě jednu
šanci a určitě neprohloupil. Skladbu od základu překopal
a po dalším půl roku se z nudy stává něco, co vás i v zimě
donutí vzpomenout si na pláže a pomalu vás roztancuje. Přidal také skvělý videoklip. Hraje v něm hlavní roli a společně
se SKYY VODKOU, která dokáže vracet čas, vybírá dámskou
společnost na večer při hraní „flašky“ O:)
Remix na můj vkus nemá chybu a příznivci taneční hudby by
si ho určitě měli poslechnout !
Hodnocení: 9/10
Time: 4.42
Label: Kontor (Hamburg)
Don Omar – Meet the Orphans
Král je zpět. I tak by se dalo popsat toto album zpěváka
a rappera dohromady, který si říká Don Omar.
Don se narodil v Puerto Rico a jeho opravdovým jménem je
William Omar Landrón Rivera. Znám je také jako El Rey.
Teď již k albu. To bylo vydáno 16. listopadu, a to hned ve
dvou verzích (normální a deluxe)
Album zapadá do žánrů Rap, Electro, Dance a Latino. V Deluxe verzi najdete celkem 19 skladeb.
Songy jsou kvalitou na vysoké úrovni a rozhodně neurazí.
Můžeme jít od absolutních pecek jako Danza Kuduro, které
se poprvé objevilo v soundtracku k filmu Fast Five a které
se bude hrát v rádiích a na diskotékách ještě dlouho, přes
skvělé oživení lambády v podobě songu Taboo, ke krásné
melodické Ella Ella a pomalu reggae odpočinkovému Danny
Fornaris.
Na albu se společně s Donem vyřádilo několik známých či
méně známých zpěváků či DJs. Např.: Lucenzo, Zion & Lennox, Kendo, Syko
Meet the Orphans je opravdu kvalitní album plné Latiny, vody
a skvělé nálady. Už jen tu mít léto a moře!
Hodnocení: 7,5/10
OMAR
18
Lukáš Vacek
TIP NA TRIP/
Suchý vrch
Suchý vrch leží v Orlických horách a týčí se do výšky 995 m. n. m. Na
Suchém vrchu je postavena rozhledna a nově se dostavuje i vyhořelá Kramářova chata.
Stavba chaty započala roku 1924 podle návrhu pražského architekta Jaroslava Stejskala. V roce 1928 byla otevřena za přítomnosti
prvorepublikového předsedy vlády Karla Kramáře, po kterém dostala název Kramářova turistická chata. Vodárenská věž byla dostavěna 1931–1932 a dnes slouží jako rozhledna. Chata vyhořela roku
2003, rozhledna požár ustála.
Okolí Suchého vrchu je vyhledáváno sportovními nadšenci jak v létě
pro cykloturistiku, pěší turistiku nebo k relaxaci, tak i v zimních měsících běžkaři, nebo prostě jen pro potěchu těla i duše. Okolní trasy
jsou každoročně upravovány.
Daleko to není ani k čenkovickým sjezdovkám a Bukové hoře. V jasných dnech rozhledna nabízí rozhled do širokého okolí, vidět je na
Kralický sněžník, Šerlich a dokonce i na Sněžku. Suchý vrch je vyhledáván malíři a především fotografy. Láká totiž rozmanitou faunou.
Klidným prostředím s romantickými zákoutími, skálami, pověstmi
a v nemalé míře ke sportovnímu vyžití.
19
Denisa Smolová
zemřel Josef Škvorecký
A všechny kostelecký holky pláčou
Předem se za patetický text
omlouvám těm z vás, pro něž
není četba něčím nezbytně
důležitým. Máte-li však svého
oblíbeného autora, na kterého
nedáte dopustit, třeba pochopíte...
Docela se začínám hrozit, na koho
budeme ještě v dohledné době na
stránkách školního časopisu UMAG
„post mortem“ vzpomínat. Ve vánočním speciálu jsme přinesli citlivý text ředitele sopotnické základní školy a divadelníka Josefa Jana
Kopeckého, který se podělil o svá
setkání s velikánem naší poválečné poezie a undergroundu Ivanem
„Magorem“ Jirousem. O měsíc později jsem literárně hladovým zkusil
trochu jinak přiblížit zesnulého prezidenta Václava Havla, a sice coby
dramatika a esejistu světového formátu. Neuplynul bohužel ani měsíc
a knihomolové truchlí znovu, stejně
intenzivně jako v předchozích dvou
případech.
Do literárního nebe totiž odešel
v požehnaném věku 87 let Josef
Škvorecký, velký český prozaik s
nezaměnitelnou jazzově-ženskou
poetikou...
V rukou držím souborné vydání Prima sezóny a Zbabělců, tedy dvou ze
zásadních próz odehrávajících se
v blíže neurčeném Kostelci, v němž
ale každý kovaný Východočech pozná neomylně Náchod. Je to silná
chvíle...
Nakladatelství Odeon se pod vedením editora a literárního teoretika
Vladimíra Justla zasloužilo krátce
po Sametové revoluci o velký počin.
Za normalizace byl totiž autor, žijící
toho času v kanadském exilu, bez
nadsázky persona non grata (nežádoucí osoba). Člověk, jehož nakladatelství Sixty-Eight Publishers vychrlilo přes dvě stě titulů, jež byste
na pultech knihkupectví v socialistickém Československu hledali marně. Bylo potřeba jej vrátit takzvaně
20
do hry, zpět mezi mladé čtenáře.
Podařilo se...
Pro mne i mnohé vrstevníky, a to
bez nadsázky, ztělesňuje zmíněná
dvojice románů léta v gymnaziálních škamnách. Tedy čas, kdy jsme
učebnice a studijní povinnosti házeli lehkou rukou za hlavu, koukajíce
místo toho po holkách, které ale,
k.ávy jedny (promiňte), dávaly přednost, mnohdy starším, tím pádem
zazobanějším a především blbějším
konkurentům! Pod tíhou výše psané
okolnosti jsme přemýšleli, stejně
jako náchodští studentíci z před šedesáti let, v jaké hospodě nás po večerech nenajdou naši přísní učitelé.
A také to byl pro mne a některé mé
vrstevníky čas, kdy jsme, podobně
jako Škvoreckého „alter ego“ Danny
Smiřický, vášnivě holdovali muzice.
Zkoušeli ve dne a hráli po nocích,
pro radost vlastní i těch holek, co
nás nechtěly a nechtěly...
Josef Škvorecký mé krůčky provázel i na vysokoškolských studiích.
Kupříkladu jeho Mirákl (doporučený
opět ředitelem domovského gymplu
a mým dvorním češtinářem Mílou
Chvátilem!) mi názorně ukázal, jaké
výživné literární „žrádlo“ může naservírovat moderní román s několika dějovými liniemi, při jehož čtení
musíte dávat setsakra pozor, jinak
se ocitnete nevratně v háji. Dvoudílný Příběh inženýra lidských duší pak
přinesl do života namachrovaného
vysokoškoláka důležitý poznatek, že
se má ještě hodně, hodně moc co
učit. Román, odehrávající se paralelně na různých místech a v různých
dobách, nadto protkaný nespočtem
cizojazyčných slov, jsem jednoduše
nepochopil. A než si jej troufnu zno-
vu otevřít a přečíst, tož to ještě pár
let potrvá. Láska a mindrák se, jak
vidno, nevylučují!
Největší saxofonista české literatury psal, abych pořád jen nestrašil,
i o poznání svižnější a přehlednější
věci. Detektivky s poručíkem Borůvkou (trilogie Smutek, Konec, Návrat poručíka Borůvky) si příznivce
žánru jisto jistě získají, povídky se
židovskou tematikou Sedmiramenný svícen zanechají hluboký dojem
a mrazení i v méně zdatném čtenáři.
Doporučit lze i zajímavě komponovanou novelu Legenda Emöke, detektivně laděný román Lvíče, pro fandy
filmu pak výborný Schormův Farářův
konec , v němž sehrál bravurně hlavní roli Vlastimil Brodský a ke kterému napsal scénář právě Škvorecký.
Jo a ještě jednu věc jsem u svého patrně nejmilejšího spisovatele chtěl
21
zmínit, a sice jeho zdravou míru
ironie a černého humoru vůči veškerým ideologiím a náboženským
přesvědčením. Díky nim si Josef
Škvorecký uchovával potřebný nadhled a schopnost rozlišit „šmejda“
bez ohledu na to, kým nebo čím se
dotyčný snažil ospravedlnit. Podle
mého není pokrytcem, kdo ústy svého posla Dannyho Smiřického hlásá
opravdový prožitek slovy: „Neměl
jsem nic proti ničemu, dokud jsem
moh hrát v jazzu na saxofon a dívat
se na holky.“
Good bye, Danny, a v literárním nebi
hodně povedených saxofonových
sól i hezkých děvčat, co ti nedají košem...
Jan J. Pokorný
filmotéka
The Fantastic Flying Books of Mr. Morris Lessmore
Kouzelný patnáctiminutový zážitek,
který je letos nominován na Oscara
v kategorii Nejlepší krátkometrážní animovaný film, a to zaslouženě (v době
uzávěrky nebyly známy výsledky Oscarů, pozn. autorky). Pro milovníky knih
je to jako pohlazení na duši. Ve filmu
hraje krásná hudba a ta jej také celý
utváří, jelikož se v něm nemluví. Jde
o vyjádření čtenářova vřelého vztahu
k jeho knihám. Ke knihám, které žijí,
umí létat a mají vlastní pocity.
Perfect Sence
Ze scénáře je patrné, o čem měl film
být, ale nějak se tu hlavní myšlenka
vytratila. Originální, ale přesto nezajímavé, scénárista se tam snažil nacpat
leccos a ve výsledku je z toho neúmyslná béčková parodie na katastrofické
filmy. Na co nás filmem chtěli upozornit
a v čem mi to mělo přinést něco nového? Škoda nevyužitého potenciálu,
měla jsem pocit, že se věnovali více věcem, které nebyly až tak důležité, a když
pak o něco šlo, bylo to raz dva hotové.
Takže celkově to bylo příliš uspěchané,
nenavazující na sebe a laicky popisovaná apokalypsa působila až groteskně.
Konec filmu, kdy čekáte, jestli alespoň
tam se objeví něco dech beroucího,
snad nemá ani smysl komentovat, bylo
to velmi předpovídatelné.
22
Iva Moutelíková
vánoční bowling
Nejmenší potíže byly s těmi nejslabšími.
Na třináctém místě bowlingového
přeboru jedné z nejstarších ústeckých škol, hraného jako SŠUP cup,
skončil pár Nella Dostálková a Iva
Skalická. Děvčata nahrála rovných
1000 bodů, což je množství, které
se snadno sčítá, dělí, násobí, prostě kázeň. V rámci detektivní školy je
můžete vyhledat na prvním snímku,
který jsem přes protesty zmrzlé části
startovního pole šel pořídit ven (byl
prosinec). A startovní pole muselo jít
pochopitelně se mnou.
Před nimi skončili nováčkové turnaje,
Anežka Poslušná a Honza Pokorný.
Bylo na nich vidět, že hrají pravidelně,
jednou ročně, někdy taky méně.
Krátce ze sportu
Pak už to byly samé ostřílené páry.
Na desátém místě skončili Hotmarovi a devátí byli, což byla největší
bomba turnaje, Franzovi. Střed tabulky tvoří Karbulkovi, za nimi se
ještě tetelí Pepa Pilař s Dášou Skalickou a Salingerovi, kde sportovní
legendou je hlavně Zdeněk, fotbalový brankář, proslavený výkřikem
„mám ......“.
Na šestém místě skončili Voženílkovi, u kterých Tula hrála pěkně
a Jaromír hrál dobře. Bramborovou
medaili vybojoval Vladimír a Jana
Novákovi. Na nich byla vidět dobrá
povaha a to hlavně u Vládi, který
se poctivě snažil, aby skončili ještě
níž. Na bronz dosáhla dvojice Dana
a Martin, což je jejich životní úspěch.
23
Přebít by ho mohli už jen účastí na
olympijských hrách a na ně se prý
nechystají. Skončili za dvojicemi
profesionálními, druzí jsou Mirek
a Stáňa Sejkorovi a na prvním místě skončil další Sejkora, Vojta, který
hrál pod uměleckým jménem Borovec. Parťáka mu dělal Olda Skalický,
objednavatel turnaje, takže nikdo
jiný ani první být nemohl.
Počet osmi drah by snesl víc dvojic,
ideálních by bylo šestnáct, ovšem na
sportovní úrovni se to neprojevilo, ta
byla tradičně vysoká. Takže mládeži
(netýká se Mirka Sejkory, ten je ještě
starší než já), trénovat (navíc Mirek
trénuje) a za rok ať je to o 99% lepší.
Zdeněk Barvínek