časopis č.4, 73. ročník - časopis Zemědělská škola

Transkript

časopis č.4, 73. ročník - časopis Zemědělská škola
Časopis vydávají
Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 75, 120 56 Praha 2
Agroinštitút, Akademická 4, 949 01 Nitra
Adresy redakcí
ÚZEI, Slezská 7, 120 56 Praha 2
tel.: 222 000 439, e-mail: [email protected]
Redaktorka: Ing. Alena Krajíčková
Agoinštitút, Akademická 4, 949 01 Nitra
tel.: 037/7721802, 107, fax: 037/7721742, e-mail: [email protected]
Redaktorka: Ing. Zuzana Horváthová
www.agronavigator.cz
Časopis vychází 10× ročně (září – červen), cena výtisku je 20 Kč, roční předplatné 200 Kč
Objednávky časopisu zajišťuje česká redakce a slovenská redakce na svých adresách
Sazba a tisk ÚZEI Praha
47816
Zemědělská
pôdohospodárska
ŠKOLA
4
prosinec 2010
73. ročník
ISSN 0044-3875 (Print), ISSN 1803-8271 (Online)
Prajeme Vám príjemné prežitie Vianočných sviatkov
20 let od založení sdružení zemědělských škol
Implementácia prístupu
Leader na Slovensku
Schody pro ryby i pro lidi
Spolupráce
venkovu prospívá
Exkurze do Francie
Léčivé rostliny v současné medicíně
a těšíme se na společné setkávání v roce příštím…
Informace o vzdělávání, poradenství a rozvoji venkova
Informácie o vzdelávaní, poradenstve a rozvoji vidieka
50. výročí založení SOU Praha-Radotín
str. 25
Oslavy s horkosťou kôrky chleba na jazyku
str. 16
Schody pro ryby i pro lidi
Exkurze z Velké Chuchle do Francie
str. 10
str. 18
str. 8
Aranžérský podzim na střední škole v Opočně
str. 20
Setkávání partnerů na odborném semináři
První česko-rakouská zemědělská výstava
str. 20
téma měsíce – Rozvoj venkova
Začínám mít pocit, že hodně přihořívá
Rozhovor s Eduardem Kavalou, předsedou Spolku pro obnovu
venkova ČR o komunálních volbách a politice venkova po roce 2013
Je po komunálních a senátních volbách a Spolek pro obnovu venkova ČR bude muset oslovit nově zvolené
starosty. Aktuálně probíhá diskuse o tom, zda bude venkov i nadále pod křídly ministerstva zemědělství a jak
to bude s venkovem v letech 2014–2020. To jsou témata, jimiž se aktuálně zabývá také předseda Spolku pro
obnovu venkova Eduard Kavala.
Letošní rok byl „supervolební“. Jak jste spokojen
s výsledky komunálních voleb a co byste popřál nově zvoleným starostům a zastupitelům?
Chtěl bych poblahopřát všem nově zvoleným zastupitelům, a také všem, kdo se rozhodli svou práci oficiálně ukončit, ale chtěl bych také poděkovat těm, kteří šli do střetů
a z různých příčin už dnes nebudou zastupovat obec. Chci
je vybídnout k tomu, aby se nestáhli do ústraní, aby zůstali
nadále aktivní a své zkušenosti zúročili v rovině sousedské,
společenské a duchovní. Věřím, že většina z nich se takto
zachová. Chci novým zastupitelům popřát hlavně jednu
věc – aby se nesnížili k tomu, že se budou nimrat v tom,
co udělal někdo před nimi, ale aby se snažili najít jen to, co
bylo pozitivní, z chyb se poučili a viděli hlavně dopředu.
Nejhorší obec je ta, která se začne vrtat v neúspěších nebo
v tom, co nová garnitura za neúspěchy považuje. A to je
přešlapování na místě.
Práce starostů a radních je dnes nesmírně náročná. Nám,
kteří jsme nastupovali po r. 1990 do této funkce, se zákony
měnily za běhu a jeden zákon za druhým se nám dostával
pod kůži už při jeho přípravě. Některé věci se nám navíc
tolerovaly, protože jsme se je učili. Dnes je to tak, že všechno už platí, musíte to znát a nikdo vám už nic tolerovat
nebude. Každý, kdo dnes vstoupí do komunální politiky,
by měl vědět, že je to obrovský vír, ve kterém je obyčejné rekreační plavání málo. Musíte být olympijský plavec,
abyste se v tom neutopil. Přeji všem, aby se jim to podařilo. Žel, mám i tu zkušenost, že se někteří noví radní snaží
obec dostat dopředu stylem – kde je možné a za co získat
peníze, což rozhodně není úkolem zastupitelstva. Peníze
jsou samozřejmě nesmírně důležité. Když si ale vzpomenu,
jak jsme nastupovali s jistými ideály a když jsem potom
viděl pozdější starosty, kteří se nejprve ptali, kdo jsou moji
známí, říkal jsem si – jestli je toto filosofie po nastoupení
do komunální politiky – chtěl bych proto poprosit, aby si
uvědomili, že je to běh na dlouhou trať a není to tak, že si
budu zjišťovat, kde má kdo známé, abychom si vyskočili na
schůdek. Tak to není. Občané nevnímají obec podle toho,
kolik se prostaví peněz, ale od toho, jestli jste mezi lidmi.
Těch momentů je spousta.
Ukazuje se, že zájem o komunální volby – navzdory
tomu, jak je společnost jitřena korupcí a tolerováním všeho
možného – mají lidé relativně velký. Za to je třeba poděkovat. A je vidět, že řada malých obcí měla obrovskou účast.
A varoval bych před takovým jednáním, o kterém jsem se
před nedávnem doslechl. Při jednom vyjednávání v jedné obci řekl jeden radní druhému, poté, co se mu po pěti
minutách nepodařilo prosadit svůj názor – tobě už do konce svého života nepodám ruku. Komunální politika ale spočívá v tom, najít průchodnou cestu. Před takovými lidmi je
třeba mít se na pozoru. Člověk, který takto jedná, nemůže
být dobrý komunální politik. Chtěl bych ještě popřát starostům, aby neztráceli naději, když se jim něco nepovede
a aby byli hlavně hodně zdraví, protože ke své práci budou
potřebovat hodně fyzických a duševních sil.
Aktuálně probíhá diskuse o politice venkova v letech
2014–2020. Vy sám jste se před časem zúčastnil schůzky
s ministrem zemědělství. Co podle vás čeká venkov?
Mohu říct, že už dlouho jsem nebyl tak vnitřně ve stresu
z toho, co bude, jako jsem teď z vývoje posledního roku.
Začínám mít pocit, že hodně přihořívá. Oč demonstrativněji se říká, že venkov chceme, o to více zaznívá – ale to
není naše starost. Samozřejmě si velmi vážím toho, že jsem
byl za Spolek pozván ke kulatému stolu na ministerstvo
zemědělství. Tam jsem ale také vycítil jednu věc: Výborně,
venkov chceme, ale ne pod ministerstvem zemědělství. To
byl pro mě zdrcující závěr, na který jsem nedokázal ani příliš reagovat, protože to ani dost dobře nejde. Když si uvědomíme, že stále ještě neexistuje definice venkova, což tam
také zaznělo, tak mně to přišlo až legrační. Protože co celou
dobu děláme – celá naše petice proti diskriminaci venkova
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
začínala větou, že venkov nemá svoji definici a nemá svůj
stánek. Tak se dnes hovoří o tom, že venkov patří pod
ministerstvo zemědělství a ne pod ministerstvo pro místní rozvoj. Ovšem na ministerstvu zemědělství, kdy se toho
ujímá, se po dvou třech letech řekne – no, ale od r. 2014 už
tomu tak nebude. Už si budeme hledět jen produkce a vy
se hleďte domluvit tam anebo tam.
My se ovšem hlavně nemůžeme s nikým domluvit, protože to technicky není možné. Tady je potřeba politického zadání a pro mě je to jasný signál k tomu, že politické rozložení je dnes takové, jaké je, šlo do voleb s tím, že
venkov je prioritou – to teď ale budou muset dokázat. My
nemůžeme zvrátit z role Spolku politickou objednávku.
A jestli je politická objednávka taková, jaká se teď vyjevuje, tak z toho mám velké obavy, protože už nikdo neříká
o tom, že je nějaký LEADER. Říká se – no, máme ho tady.
Ale nikdo nehovoří o tom, že bychom ho chtěli, že bychom
ho vyhodnotili jako pozitivní nebo negativní. A venkov?
Dobře, tak si uděláme jednou za rok soutěž Vesnice roku
a máme venkov. Všechno seškrtáme, protože všichni už
mají dost peněz a nejlépe budeme vyrovnávat nějaké účko
v daních. Takže ne tak, jak jsme se už dohodli, že přibrzdíme ty velké a růst pošleme do těch malých, aby se to
postupně dorovnalo, a stanovíme tomu nějaký horizont
a finanční bariéry. My budeme zase zvětšovat ten moloch
na těch jakoby pověřených obcích. Ale to přece není cílem.
Tak to dopadlo s kraji, jak to teď dopadá s venkovem.
Proto si myslím, že otázka let 2014–2020 je velmi nebezpečným tématem, pokud se nerozvíří vážná diskuse. Na
konferenci Venkov 2010 budeme muset na toto téma
nejednat o konkrétních věcech, ale rozložit si karty na stůl
a říct si, pokud tady nebudou alespoň tři esa, tak jsme to
projeli se vším všudy. A je zbytečné bavit se o detailech,
když mně není nikdo schopen odpovědět, pod koho ten
detail vložit.
Na slavnostním vyhlášení Vesnice roku 2010 v Luhačovicích přitom náměstek ministra zemědělství Juraj Chmiel
řekl, že úkolem ministerstva zemědělství je zemědělství
a venkovská politika. Že zemědělství nemůže existovat
bez venkova stejně tak jako venkov nemůže existovat bez
zemědělství a že by si moc přál, aby se ministerstvo zemědělství jmenovalo ministerstvo zemědělství a venkova…
Ve skutečnosti tomu tak ale není. Na kulatém stole na
ministerstvu zemědělství to tak doslova zaznělo. Je třeba
se bavit o tom, jestli tady chceme potravinovou bezpečnost, kolik toho uděláme vůči otevřenému trhu, kam ještě
můžeme a kam už nemůžeme zajít, ale musíme si uvědomit
to, že venkov patří někam jinam než sem.
Rozhovor vedla Marie Šuláková
Implementácia prístupu Leader
na Slovensku
Čo je Leader?
Leader je skratkou francúzskych slov Liaison Entre Actions de Développement de l‘Économie Rurale, čo v preklade znamená
„Vytváranie spojení medzi aktivitami podporujúcimi rozvoj hospodárstva na vidieku“.
Je to metóda používaná na riešenie špecifických problémov územia podložených dôkladným poznaním a analýzou jeho silných a slabých stránok, strategického plánovania a koncentrácie zdrojov. V mnohých oblastiach vidieka
v členských štátoch EÚ, kde sa doteraz realizoval, dosiahol hodnotné výsledky a bude zohrávať významnú úlohu
v pomoci vidieckym oblastiam aj v nových a budúcich členských štátoch EÚ, aby sa prispôsobili dnešným meniacim
sa skutočnostiam.
Leader vznikol ako „iniciatíva Spoločenstva“ financovaná zo štrukturálnych fondov EÚ. Leader má tri generácie:
Leader I (1991–1993), Leader II (1994–1999) a Leader+
(2000–2006). Od roku 2007 sa prístup Leader integroval do
celkovej politiky rozvoja vidieka EÚ. To znamená, že Leader sa stal súčasťou programov rozvoja vidieka jednotlivých
členských štátov EÚ, ktoré sú financované prostredníctvom
Európskeho poľnohospodárskeho fondu pre rozvoj vidieka.
V členských štátoch EÚ dosiahol Leader od začiatku svojej
realizácie hodnotné výsledky a zohráva významnú úlohu
v pomoci vidieckym oblastiam.
Princípy prístupu Leader:
• Oblastné stratégie miestneho rozvoja
• Prístup zdola nahor
• Verejno-súkromné partnerstvá: Miestne akčné skupiny
(MAS)
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
• Inovácie
• Integrované a viacsektorové akcie
• Vytváranie sietí
• Spolupráca
Leader na Slovensku
Prístup Leader sa na Slovensku realizuje po prvýkrát
v programovacom období na roky 2007–2013. Niektoré
občianske združenia a iné formy spoločenstiev zameraných
na územnú spoluprácu začali zavádzať základy prístupu
Leader už v predchádzajúcom programovacom období
prostredníctvom realizácie menších projektov podporených rôznymi fondmi alebo nadáciami. Združenia obcí
a mikroregióny boli vytvorené za účelom realizácie rôznych
projektov a neskôr viaceré z týchto mikroregiónov poskytli
základ pre tvorbu miestnych akčných skupín (MAS).
Na implementáciu prístupu Leader v Slovenskej republike v programovacom období 2007–2013 bolo vybraných
29 miestnych akčných skupín. MAS pokrývajú 11,40 %
obyvateľstva a 18,35 % rozlohy územia SR.
V rámci Programu rozvoja vidieka SR 2007–2013 boli
vyhlásené dve spoločné výzvy na opatrenia 4.1 Implementácia integrovaných stratégií rozvoja územia a 4. 3 Chod
miestnej akčnej skupiny, Prvá výzva bola zverejnená 4. 4.
2008 a prijímanie Žiadostí o nenávratný finančný príspevok (ďalej ako ŽoNFP) bolo v termíne od 1. 12. 2008 do
15. 12. 2008, v ktorej bolo prijatých 38 ŽoNFP (žiadaný
príspevok bol vo výške 92 893 907 EUR). V rámci prvej
výzvy bolo schválených 15 MAS a schválená suma predstavovala 37 464 692 EUR. Druhá výzva bola zverejnená
3. 11. 2009 a termín prijímania ŽoNFP bol v období od 15.
1. 2010 do 29. 1. 2010, v ktorej bolo prijatých 47 ŽoNFP
(žiadaný príspevok bol vo výške 112 090 435 EUR).
V rámci druhej výzvy bolo schválených 14 MAS a schválená suma predstavovala 34 963 507 EUR. Celkovo bolo
v rámci týchto dvoch výziev schválených 29 MAS a celková schválená suma bola vo výške 72 428 199 EUR,
z toho na opatrenie Implementácia Integrovaných stratégií rozvoja územia suma vo výške 60 399 625 EUR a na
opatrenie Chod Miestnej akčnej skupiny suma vo výške
12 028 574 EUR. Priemerná suma na jednu schválenú
MAS predstavuje 2 479 524 EUR. V rámci implementácie Integrovaných stratégií rozvoja územia bolo doposiaľ
predložených na Pôdohospodársku platobnú agentúru
225 projektov konečných prijímateľov-predkladateľov projektov, ktoré schválili MAS.
Prístup Leader sa implementuje v 27 okresoch a vo všetkých krajoch SR (obr.).
Okrem projektov, ktoré realizujú koneční prijímateliapredkladatelia projektov v rámci implementácie stratégie,
sa môžu Miestne akčné skupiny uchádzať o podporu v rámci opatrenia Vykonávanie projektov spolupráce. V blízkej
dobe budú zverejnené podmienky a vyhlásená výzva, kde
budú môcť MAS predkladať svoje projekty v rámci národnej spolupráce, kde partnermi projektov sú MAS v SR
verejno-súkromné partnerstvá pracujúce na princípoch
Leader a taktiež projekty nadnárodnej spolupráce, kde
partnerom projektu sú schválené miestne akčné skupiny
v rámci krajín EÚ.
Leader na Slovensku je vo svojich začiatkoch a miestne
akčné skupiny sú priekopníkmi realizácie prístupu „zdola-nahor“, ako aj ostatných základných princípov Leader.
Ich skúsenosti z tohto obdobia a dosiahnuté výsledky
bude určite zaujímavé zhodnotiť na konci programového
obdobia a na ich základe rozšíriť a podporovať tento princíp aj na ostatné oblasti slovenského vidieka.
kolektív Národnej siete rozvoja vidieka SR
Obr. Rozloženie schválených MAS na území SR
Zdroj: Národná sieť rozvoja vidieka SR
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
meZiSeKtoRová SpolupRáce Se tyRolSKÝm
FaRmářům vyplácí
Zajímavý námět pro řešení odbytových problémů na trhu se zemědělskými komoditami a nové pohledy na komplexní přístupy k řešení trvale udržitelného rozvoje venkovských oblastí jsem si přivezl z mezinárodní konferenci „LiNC
– Evropská konference zaměřená na výměnu zkušeností o zavádění inovativních postupů při rozvoji evropských venkovských oblastí“, která se konala letos na jaře ve městě Kirchberg v Tyrolských Alpách. Cílem konference, která se
konala rámci mezinárodního projektu, byla výměna zkušeností zaměřených na využívání inovativních postupů pro
rozvoj venkovských území.
Na počátku byl LEADER…
V roce 1995 žilo na území místní akční skupiny LAG
Almenland, která vznikla spojením území 12 obcí, 12 500
obyvatel. Území je situováno ve východní části rakouských
Tyrolských Alp a pro místní zemědělství je charakteristické extenzivní využívání alpských pastvin malými farmami.
V době před patnácti lety zde dosáhly hodnoty odlivu kvalifikovaných pracovních sil potažmo místního know-how
svého maxima. Čtyřicet šest procent obyvatel vyjíždělo za
prací za hranice území. Počet turistů se rok od roku snižoval. Obce z území místní akční skupiny dosahovaly pouze
25 % podílů z průměru příjmů obcí v Tyrolsku, což bylo
způsobeno zejména tím, že se z území vyváželo méně zboží
než se zde spotřebovalo a obchodní deficit se tak trvale prohluboval a území chudlo.
Nově založená místní akční skupina se rozhodla prostřednictvím svého strategické plánu tuto situaci řešit. Za nejsilnější místa svého území tehdy označili: největší souvislé
území alpských pastvin v Evropě; působivou, zemědělsky
využívanou krajinu; vysokou míru povědomí místních lidí
o tradičním a kulturním dědictví území; dobře organizované komunity s bohatými spolkovými činnostmi; hodnotný ráz místní architektury a zachovalé lidové zručnosti
a řemesla. Během programu LEADER II, který byl realizován v letech 1995 až 2000, vytvořila místní akční skupina jasnou koncepci regionálního rozvoje a určila indikátory, kterých bylo nezbytné dosáhnout. Naučili se rovněž
vyhodnocovat úspěšnost realizace zvolené strategie a začali
se zabývat problematikou regionálního značení výrobků
a služeb. Mimo jiné také získali zkušenosti s tím, jak motivovat a zapojovat obyvatele území do místních partnerství.
Finanční prostředky z programu byly využity na podporu
vzniku místních leadrovských partnerství např. v oblasti
gastronomie a také bylo založeno několik nových firem
s regionální působností.
zejména pokud se týká regionálního značení, našli také
významného ekonomického partnera, který se s nimi
zapojil do projektu nazvaného „ALMENLAND –ALMO
území radosti“. Značkou ALMO jsou označováni volci
odchovaní na alpských pastvinách. Cílem tohoto projektu
bylo zaujmout takovou pozici na národním i zahraničním
trhu, aby se masné výrobky označené značkou Almenland
a Almo staly synonymem té nejvyšší úrovně produkce i etiky
chovu hospodářských zvířat v Evropě.
Spolupráce území Almenland s masokombinátem
Schrinhofer vedla nejen k otevření 220 obchodů umístěných v prostorách supermarketů v Rakousku a v Německu, ale také byla zajištěna práce pro více než 500 farmářů, kteří hospodaří v tvrdých alpských podmínkách. Prostřednictvím ALMO-Programu ročně prodávají 4350
vykrmených volků a poptávka po nich se každoročně
zvyšuje o 10 %. Zemědělci tak mají každý rok tržby vyšší
o 400 000 EUR. Ročně v území vydávají více než 5 milionů EUR na obnovu stájí a není bez zajímavostí, že pro
jejich stavbu využívají pouze tradiční místní stavební materiál tj. dřevo.
Kvalitní hovězí maso z alpských luk otevřelo, prostřednictvím dobře vedené a promyšlené marketingové kampaně,
o kterou se postarala nově vzniklá firma Almenland-Marketing s. r. o., bránu k odbytu dalších výrobků a služeb ze svého území. Dnes se tak na trhu můžete setkat i s keramikou,
čaji z léčivých bylin, medem, pstruhy, pekařskými výrobky
nebo třeba navštívit hospůdky či zajít na golf.
A co je všem těmto výrobkům, službám a produktům
společné? Všechny pocházejí ze stejného území – z území
horských alpských luk – a všechny jsou označeny stejnou
ochrannou známkou – ALMENLAND ®.
Ing. Petr Hienl, ÚZEI Praha
…a vznikla regionální značka…
V letech 2000 až 2005 čerpali finanční prostředky
z Programu LEADER plus. Bylo to velmi důležité období
6
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
Spolupráce venkovu prospívá
Národní program rozvoje venkova
V posledních přibližně pěti letech se dostává problematika venkova do popředí zájmu národních politik jednotlivých států.
Důvodem pro tolik pozornosti je především politika
Evropské unie a zacílení Evropského zemědělského fondu
pro rozvoj venkova na rozvoj venkovského prostoru na bázi
trvale udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostřední a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Dalším důvodem změn ve venkovském
prostoru je větší či menší snaha národních politik o vytvoření konkurenceschopnosti v základních potravinářských
komoditách, zajištění tzv. „potravinové soběstačnosti“ států
a zároveň snaha o vytváření podmínek pro rozvoj drobného
podnikání, což pomáhá diverzifikaci ekonomických aktivit
na venkově, vytváření nových pracovních míst, snižování
míry nezaměstnanosti.
Česká republika ve svém vývoji překonala dobu, kdy po
krachu velkých zemědělských podniků, docházelo k neúměrnému nárůstu nezaměstnanosti na venkově a bývalí
zaměstnanci těchto podniků nemohli vzhledem ke svému
zaměření nalézt pracovní uplatnění. Postupně také odeznívá období, kdy lidé z venkova odcházeli do měst za prací, vzhledem ke skutečnosti, že neměli v malých obcích
dostatečnou infrastrukturu pro rozvoj vlastního podnikání.
Venkovský prostor je znovu oživován jak ekonomicky, tak
sociálně a kulturně. Toto je však pouze jeden směr, jeden
tok rozvojových snah, které mají zásluhu na oživení venkovského prostoru u nás.
Přístup zdola
Důležitým faktorem v České republice je od r. 2005
samotná aktivita lidí žijících na venkově. Venkovanů, kteří vytváří místní partnerství s cílem aktivně formovat svou
budoucnost a budoucnost svých dětí. Tato partnerství,
dnes nazývaná místními akčními skupinami, pracují metodou LEADER, vytváří a naplňují místní rozvojové strategie,
vytvářejí účinná partnerství mezi veřejným a soukromým
sektorem, pracují přístupem zdola („BUTTOM UP“), který je spojený s přenosem rozhodovacích pravomocí přímo
na tyto nositele rozvoje. V místních akčních skupinách se
uplatňuje a oceňuje víceodvětvové navrhování, součinnost
mezi subjekty i projekty z různých odvětví hospodářství,
inovační procesy, projekty spolupráce a vytváření sítí.
Skutečnost, že se tyto dva směry rozvojových snah potkaly
a následně spojily v jeden silný proud, je nesmírně důležitá. Dochází tak k synergickému efektu, který posouvá rozvoj venkova v České republice velmi rychle a efektivně.
Venkov se tak opět stal zajímavým místem k životu, místem, kde tradice mají ještě svůj význam, kde žijí lidé, kteří
se navzájem znají, nejsou k sobě lhostejní, vytvářejí komunity, které jsou schopné rozvíjet území, na němž žijí daleko
efektivnějším způsobem, než je možné s pouhým využíváním národních strategií či evropských dotací. Díky novým
technologiím a modernizaci infrastruktury (na čemž mají
podíl právě strategie/programy a následně dotace) je zároveň
venkov také místem, kde již lze rozvíjet drobné podnikání
a poskytovat potřebné služby.
Spolupráce a síťování
Zájmy aktivních venkovanů jsou prosazovány prostřednictvím organizací pracujících pro venkov na národní
úrovni – za všechny jmenujme alespoň Národní síť Místních akčních skupin ČR (NS MAS), Spolek pro obnovu
venkova ČR (SPOV), Národní observatoř venkova. Tyto,
díky vzájemné spolupráci, dokonce vytvářejí tlak na úpravu
rozvojových dokumentů upravujících problematiku venkova (Program rozvoje venkova) a spolupracují také v rámci
Celostátní sítě pro venkov.
Kompetentní orgány by nám měly vyjít vstříc
Pro venkov je v současné době především důležité vyjasnění kompetencí. Kdo je vlastně odpovědný na národní
úrovni za rozvoj venkova? Aktuálně se hlásí k této odpovědnosti Ministerstvo zemědělství (MZe) – je zároveň implementačním orgánem pro Program rozvoje venkova, které
zřídilo Celostátní síť pro venkov jako komunikační platformu pro Program rozvoje venkova. Je ale na MZe věnován
dostatek prostoru pro tak rozsáhlou oblast činností, kterou
problematika venkova bezpochyby je? Není tato problematika pouze nechtěným, ale trpěným dítětem? Rozvoji venkova se na Ministerstvu zemědělství aktuálně věnuje pouhé
2,5 % jeho zaměstnanců, kteří působí na odboru Řídící
orgán PRV pod sekcí Rozvoje venkova úseku pro společnou zemědělskou a rybářskou politikou EU.
Každá místní akční skupina vytvářela svůj strategický plán
(ten v sobě zahrnuje potřeby daného území) a podle něj byla
MAS hodnocena a nakonec i vybrána k podpoře z osy IV
Programu rozvoje venkova. Lidé z daného území vědí nejlépe, co je tíži a v čem by potřebovali pomoc, naopak také
v čem spatřují své silné stránky a umí pomoci nárůstu atraktivity svých území. Jejich nápady mají originální myšlenky
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
a zahrnují prvky spolupráce. Tím je metoda LEADER
specifická a jedinečná! Práce MAS na venkově je inovativní, efektivní a opravdu akční. Jistým rozčarováním pak je
pro MAS realita, kdy při hodnocení projektů hrají hlavní
roli jasně ale nepružně stanovená hodnotící kritéria, vázaná pravidla, která nevytváří prostor pro objevný přístup.
Efektivní činnost MAS zatěžuje úprava pravidel v průběhu
čerpání programu, nedostatečná komunikace při realizaci Programu rozvoje venkova ze strany implementačního
orgánu a kontrolního orgánu programu, zavádění různých
specifických kritérií pro hodnocení projektů, a tím ztížení
čerpání dotačních peněz. Jen přenos informace o podpoře
vybraného projektu trvá více než půl roku – to je doba, kdy
MAS již projekt schválí, ale projekt ještě není odsouhlasen ze strany platební agentury, což samozřejmě nepřispívá
k důvěryhodnosti celého programu ze strany samotných
žadatelů.
Domnívám se, že v době, kdy již vytváříme společnou
vizi pro venkov po roce 2013, by měla být na Ministerstvu
zemědělství personálně oblast venkova posílena, abychom
dokázali odstranit současné nedostatky systému a hlavně
včas a správně nastavit nástroje pro uplatňování národní
politiky venkova v novém programovacím období. Místní akční skupiny jsou na toto připraveny, ale postrádáme
zájem úředníků o naši práci v terénu. Nikdo nás nezve
k diskuzi, co bude po roce 2013, a nemáme ani možnost
v této věci pomoci ministerstvu. Nejsme součástí poradních
orgánů ministerstva, což je jistě pro venkov škoda. Jediným
orgánem, ve kterém máme po dlouhém vyjednávání svého
jediného zástupce, je Monitorovací výbor. Samotná aktivita
lidí na venkově, bohužel, nestačí, je třeba jí vyjít vstříc, a to
musí udělat zástupci kompetentních orgánů.
Bc. František Winter, předseda NS MAS ČR
Schody pro ryby i pro lidi
V Litvě se do realizace Programu Leader+ zapojilo v letech 2004 až 2006 deset místních akčních skupin, jejichž strategie byly
vybrány ve výběrovém řízení z 27 přihlášených.
Místní akční skupina Jurbarkas LAG, jejíž území
se nachází na jihozápadě tohoto pobaltského státu, byla
mezi vybranými. V rámci studijní cesty, kterou uspořádala
ŠOV Třanovice, jsem měl možnost se seznámit s některými
projekty, které byly touto litevskou místní akční skupinou
realizovány.
Schody pro ryby
„Ještě před 120 lety bylo v místní říčce ryb dostatek, to se
ale změnilo s výstavbou přehrady,“ tradovalo se v městečku
Viesvile. Během druhé světové války sice byla hráz přehrady
poškozena, ale život se do místních vod vrátil až mnohem
později. Proto, aby lososi mohli každé dva roky migrovat
proti proudu toku za svými rodičovskými povinnostmi tj.
naklást v místních vodách jikry, z kterých se o pár měsíců
později vykulí lososí plůdek, bylo potřeba vybudovat „rybí
schody“. V toku říčky měla vzniknout řada drobných jezů,
prostřednictvím kterých by stříbrná těla houževnatých lososů zdolávala výškové převýšení od paty hráze až k hladině
přehrady. Aby tuto finančně náročnou akci, která má spíše
environmentální charakter než hmotný prospěch, dokázala
obec realizovat, obrátila se na místní akční skupinu Jurbarkas LAG. „Jedná se o projekt, který je u nás v Litvě jedinečný a rádi se s ním chlubíme i na mezinárodní úrovni,“
vysvětluje manažerka Litevského svazu venkovských komunit Guoda Burokiené. První lososí plůdek vysadili po realizaci projektu uměle, ale jejich potomci se do místních vod
v době tření k nemalé radosti místních rybářů vracejí až od
severního pobřeží Norska.
Kaskáda vodních schodů, přes jejichž hrany se láme průzračná voda místní říčky, se blýská v odrazu slunečních
paprsků a dodává místu nezapomenutelnou atmosféru...
a projekt, který měl hlavně pomáhat rybám, začíná pomáhat i lidem. Nedaleké sportoviště zakoupil soukromý podnikatel a zvelebuje ho, blízká restaurace se začíná vzmáhat
díky zvyšující se návštěvnosti, železniční viadukt, který
vzal za své během poslední války, bude obnoven a vznikne
tu malý železniční okruh s dobovými vagóny, uvažují tu
o výstavbě hotelu…, i těmto projektům by mohl na svět
pomoci Leader.
Dřevo i vítr spojují lidi
Městečko Malininka, ve kterém žije asi 1000 obyvatel,
patří k největším v okolí. Je tu nejdelší dubová alej a bývala tu také největší střední zemědělská škola v Litvě, kterou ještě před 20 lety navštěvovalo více než 1000 studentů
(dnes pouze 350). To samozřejmě způsobilo v místě úbytek
pracovních příležitostí a projevilo se to v nezájmu obyvatel městečka o dění v místě, zhoršily se mezilidské vztahy
a zpustlo okolí jejich bydlišť. Úspěšným příspěvkem ke
změně této letargie bylo založení řezbářského semináře.
Každoročně se ho v letních měsících již pět let zúčastňují
studenti sochařství, a to pouze za stravu a byt, které bezplat-
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
ně poskytují místní obyvatelé. Z materiálu, které poskytují obce, vznikají na veřejných plochách zajímavé dřevěné
sochy a skulptury, jenž zde zůstávají jako zvláštní memento
na boj s lhostejností. Je to zhmotnělá prosba za opětovné
aktivní zapojení obyvatel do dění v místě, kde žijí.
peci vypalují typickou černou místní keramiku. Manažerka
Irma se těší na to, že v dohledné době vznikne v těsné blízkosti Centra nová silnice, parkoviště a autobusová zastávka,
a že tak ještě lépe využijí k nabídce vyráběných produktů dřevěný prodejní stánek, který stejně jako rekonstrukci
a vybavení objektu pořídili s podporou místní akční skupiny Jurbarkas.
Další plány
O tom, že jsou Litevci zdatní řezbáři, se lze přesvědčit téměř
na každém kroku
Nejen dřevo z okolních lesů slouží ke zviditelnění Malininky, ale také vítr, který se honí nad městečkem, k tomu
přispěl. Téměř na hranici s Ruskem se otáčí obří vrtule první litevské větrné elektrárny o výkonu 250 kW. Na tento
projekt byla pořízena projektová dokumentace díky programu Leader+ a projekt byl realizován s podporou dalších dotačních programů za 1 400 000 litasů. Ve chvíli,
kdy se za 4 až 5 let investice vrátí, budou peníze z prodeje
elektrické energie využity na rozvoj obce. Třeba na zřízení veřejného osvětlení či na výstavbu nového kostela, když
ten, co tu stával, byl z ideologických důvodů zbourán za éry
Sovětského svazu.
U rozbitého kostela
Litva byla posledním evropským územím, které teprve
v 15. století přijalo křesťanství. Zmínky o vesnici Veliuona pocházejí z 1. století, bývalo zde významné pohanské
a později i křesťanské středisko. Před kostelem plným maleb
nejvýznamnějších litevských malířů (nutně potřebuje opravit, ale nejsou na to peníze), nás přivítala Irma Svetlauskiene. Irma je manažerkou projektu podpořeného programem
Leader+ nazvaného Centrum uměleckých řemesel.
Sdružení deseti rodin, které se dlouhodobě zabývají amatérskými uměleckými činnostmi, divadelnictvím
a účastní se také místních folklorních přehlídek, získalo od
obce malý domek, ze kterého se rozhodli vybudovat zázemí
pro své spolkové a prodejní aktivity. V prostorách nevelkého Centra probíhají kurzy práce s ovčí vlnou (plsťování)
či malby na hedvábí, zájemci se zde mohou naučit uplést
typický litevský opasek, udrhat náhrdelník, který je součástí
lidového kroje, vyrábí se zde kraslice, šperky a v keramické
Do programového období Evropské unie 2007–2013
vstoupila MAS Jurbarkas s novou leadrovskou strategií.
73 % procent přidělených finančních prostředků chtějí
použít na „tvrdé“ investiční projekty a 27 % na „měkké“,
tedy neinvestiční projekty. Zajímavé je, že jejich strategie
vůbec nepodporuje realizaci projektů podnikatelů a zemědělců. Projekty litevských zemědělců mohou tamní místní
akční skupiny podporovat pouze v rámci osy III. Programu
rozvoje venkova tj. pouze diverzifikaci zemědělského podnikání a ne investice do zemědělství. Snaží se reagovat na
současný kritický stav litevského národního hospodářství,
kdy jen v posledním roce odešlo do zahraničí za prací více
než 400 000 Litevců a jejich velký podíl tvoří mladí lidé,
kteří odcházejí po absolvování střední školy a již se do rodné země nevracejí. Proto chtějí velkou část peněz směřovat
do řešení problematiky trávení volného času mládeže. Jedná se zejména o výstavbu sportovní infrastruktury, zejména
hřišť na košíkovou, protože basketbal je podle slov předsedy
místní akční skupiny Egidijuse Giedraitise „druhým litevským náboženstvím“.
A co nejvíce ztěžuje život litevským „maskám“? Je to
neprůstřelný byrokratický aparát platební agentury, který například požaduje vyhlašování výběrového řízení na
nákup jednoho obyčejného psacího stolu prostřednictvím
centrální adresy. Také obrovské časové skluzy ve spuštění
programu, kdy jsou vybrány místní akční skupiny, přiděleny peníze, připraveny projekty, ale protože se stále mění
„pravidla hry“ nelze s realizací strategie začít. A tak managementu MAS dochází v boji se zbytečnou byrokracií
a časovými skluzy síly, které nutně potřebují na pomoc třeba malým obcím, do kterých se vůbec první finanční prostředky na rozvoj dostaly teprve po roce 2000. Finanční
politika tehdejšího Sovětského svazu, jehož součástí byla
Litva do r. 1991, totiž byla zaměřena pouze na rozvoj centrálních obcí.
Ing. Petr Hienl, ÚZEI Praha
Foto na 2. str. obálky: Leadrovský projekt „Schody pro ryby“ se
stal odrazovým můstkem pro realizaci dalších projektů; Pletené
opasky jsou neodmyslitelnou součástí starých litevských krojů
i vhodným módním doplňkem dnešních oděvů
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
Setkávání partnerů
Agentura pro zemědělství a venkov Strakonice uspořádala odborný seminář
Dne 4. listopadu 2010 proběhl v jihočeských Hoslovicích seminář na téma „Možnosti využití vlastních produktů, příklady
dobré praxe z PRV“. Akci připravilo ve spolupráci s MAS LAG Strakonicko, Ministerstvo zemědělství ČR a Agentura pro
zemědělství Strakonice v rámci aktivit Celostátní sítě pro venkov.
První příspěvek zaměřený na pravidla při prodeji vlastních
produktů připravila paní MVDr. Eva Cipínová z Krajské
veterinární správy pro Jihočeský kraj. V přednášce s názvem
„Prodej malých množství vlastních produktů z prvovýroby přímo konečnému spotřebiteli“ se zaměřila na objasnění
provázanosti nařízení a vyhlášek v rámci tvorby legislativy
EU a národní legislativy ČR a vysvětlila některé konkrétní
předpisy obsažené ve Veterinárním zákoně a v Prováděcích
vyhláškách 289/2007 Sb. a 128/2009 Sb. V rámci výkladu
k Prováděcí vyhlášce 289/2007 Sb. informovala posluchače
o možnosti prodeje konečnému spotřebiteli nebo do místní maloobchodní prodejny těchto komodit: čerstvé drůbeží
maso, čerstvé králičí maso, zvěřina, syrové mléko, čerstvá
vejce a včelí produkty. Zúčastněným předala i konkrétní
informace o pravidlech a podmínkách prodeje produktů
živočišné výroby na tržnicích a tržištích. Zmínila se o možnostech potravinářských podniků, které dodávají přímo
konečnému spotřebiteli maso + masné výrobky a mléko
+ mléčné výrobky a vztahuje se na ně prováděcí vyhláška
č. 128/2009 Sb.
Prezentaci s názvem „Venkov – místo pro lidi šikovné
a nápadité“ si připravila Ing. Jana Bačkovská z pražského Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Hlavním
cílem přednášky bylo přesvědčit posluchače o tom, že pro
úspěšný podnik je stejně důležité jak vyrobení kvalitního
produktu, tak umění tento výrobek efektivně nabídnout
přímému konečnému spotřebiteli. Velkou marketingovou
výhodou je získání oficiálního ocenění v některé z potravinářských soutěží – například označení KLASA, Regionální
potravina, Regionální produkt, Česká biopotravina roku.
Zmíněn byl i současný velký fenomén – biobedýnky.
Třetí vystoupení opět vhodně navázalo – paní Iva Chládková z místní akční skupiny LAG Strakonicko seznámila
přítomné s připravovanou regionální značkou „Prácheňsko
– regionální produkt“. První část semináře uzavřela paní
Terezie Součková, která zasvětila přítomné do historie,
současnosti i plánované budoucnosti farmy, v jejichž prostorách se celá akce konala. Následovala prohlídka faremních projektů, které byly realizovány v rámci PRV (jízdárna,
ustájení koní, výběhy atd.). Dotazy byly mířeny nejenom
na přednášející a organizátory setkání, ale hodně zkušeností
si zúčastnění vyměnili i mezi sebou navzájem.
A to je další neméně významný přínos aktivit tohoto
typu, které Agentury pro zemědělství a venkov ve všech
regionech ČR pravidelně připravují. Bezezbytku a účelně
je tak naplňován jeden ze základních cílů Celostátní sítě
pro venkov, kterým je setkávání partnerů Sítě, vzájemné
předávání si zkušeností a poznávání příkladů dobré (ale
i špatné) praxe. Stát se partnerem Sítě by
bylo jistě zajímavé i pro odbornou školu,
která by tak snadno mohla získávat konkrétní praktické informace od lidí z praxe.
A výklad doplněný odkazem na praktické příklady (nejlépe z blízkého regionálního okolí) usnadní žákům a studentům
dobře pochopit konkrétní přednášenou
látku.
- bačka -
Venkovské komunitní školy 2010
5. mezinárodní seminář – téma UDRŽITELNOST
Tradiční – již 5. mezinárodní seminář k Venkovským komunitním školám (VKŠ) letos pořádala Národní síť venkovských
komunitních škol (NSVKŠ) ve dnech 21. – 23. října v Borech. Nejpočetnější byla účast zahraničních hostů z Polska (6) a Lotyšska (5), dále Estonska (2) a po jednom účastníku z Walesu a Německa. Tedy celkem 15, společně s 27 účastníky z Čech vytvořili
velice rozmanitou a tvůrčí skupinu, která po tři dny diskutovala a nacházela odpovědi na společné téma – udržitelnost.
Společná jednání zahájil již tradičně starosta obce Bory
Josef Březka přivítáním účastníků a předseda NSVKŠ František Eliáš představením střednědobého programu NSVKŠ
10
tématem: Český venkov – změny v letech 2010–13. Další
program byl již odlehčen, aby účastníci mohli načerpat síly
a energii na páteční maraton jednání a zároveň se mohli
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
vzájemně představit a seznámit. Páteční jednání zahájil Jan
Fiala tématem Stárnutí populace a udržitelnost venkova.
Odpoledne hovořila Zuzana Guthová na téma Venkovská
a městská udržitelnost – vesnice a města se vzájemně potřebují
– prostředí, krajina a Helerrin Joesalu představila vzdělávací
projekty a aktivity pro udržitelnost na estonském venkově.
Všechna jednání doplňovaly ukázky příkladů dobré praxe
v ČR. Jako první představila komunitní školu ve venkovském městysi Alena Krivjanská, vznik komunitní školy
Ledenice-start a udržení venkovské komunity přiblížila
Karla Herdová. Václav Petrus hovořil o vytvoření komunitní školy v Pošumaví a jak zapojit lidi a skupiny prostřednictvím vesnické komunitní školy poradil Josef Golda.
Největším přínosem je, pokud se každý z účastníků
k tématu může vyjádřit a aktivně tak přispět svým názorem
či nápadem. A k tomu byla spousta příležitostí, nejen neformálně během přestávek, ale především na workshopech.
1. Jak promítnout stárnutí populace do komunitního
vzdělávání VKŠ
2. VKŠ jako vzdělávací centra pro dobrovolníky vesnických neziskovek a profesionály pro venkovský rozvoj
3. VKŠ jako zelený bod na vesnici
4. Nové oblasti pro komunitní vzdělávání zaměřené na
udržitelnost a nové cílové skupiny
Poslední jednání zakončené prezentací příležitostí pro
zapojení do projektů a aktivit NSVKŠ a následnou diskusí
naznačilo mimořádnost setkání, které nás čeká v r. 2011.
Co zbývá dodat? Snad už jen přání naplnění všech cílů
a plánů a za rok opět na shledanou.
Mgr. Jana Procházková
Národní síť venkovských komunitních škol se sídlem v Borech, o.s.
Teorie a praxe v rozvoji venkova
I. část
V testu k přijímacím zkouškám na některých vysokých školách se v posledních letech objevují nikoliv pouze znalostní testy ale
tzv. testy způsobilosti ke studiu. Vysoké školy potřebují lidi, kteří chápou souvislosti, jsou přirozeně inteligentní... čili mají „prostý
selský rozum“.
Také venkov potřebuje logické myšlení a nelze se spokojit s našprtáním několika sebezajímavějších pouček.
Začnu tedy svůj příspěvek krátkým testem vašich schopností logicky uvažovat. Slova v následujícím testu, ke kterým máte vždy přiřadit slovo s opačným významem, jsou
vybrána tak, abyste po doplnění získali představu o teoretických a praktických okruzích problémů současného rozvoje venkovského prostoru.
Zadání testu: Doplňte k uvedeným slovům slova opačného významu
•
•
•
•
•
•
Praxe x ………
Venkov x ………
Dětství x ………..
Příroda x ……….
Horizontální x ………
Idealismus x ……
•
•
•
•
•
•
Program x ………
Udržitelnost x ……..
Úspěšnost x ………
Pravda x ………
Chytrost x ……….
Slušnost x ……….
Jak definovat „venkov”?
Co to je „venkov“? Lze ho nějak trefně definovat?
Samozřejmě existují různé odborné definice venkovského
prostoru, ale ty jsou chladné a většinou velmi úzce zaměřené,
vycházejí třeba z demografického nebo krajinářského zaměření jejich tvůrce. Rozhodně tedy nejsou „všeobjímající“.
Z návštěvy konference o rozvoji venkova, která se v r. 2006
konala ve Finsku, jsem si přivezl několik definic, které podle mého názoru mají lidský rozměr a, i kdyby nic jiného,
vybízejí alespoň k zamyšlení. Mne osobně nejvíce zaujala
ta úplně poslední, kterou prezentoval profesor z univerzity
ve Vaase Hannu Katajamäki. Také já se hlásím k názoru,
že slovo „venkov” se mění, a to zejména v tom smyslu, že
přestává být ekvivalentem slova „zemědělství”.
Různé definice venkova (H. Katajamäki)
1. Venkov znamená „dětství“ a město znamená „dospělost“
2. Pod slovem „venkov” jsou v různých zemích vnímány
rozdílné druhy území, z toho důvodu je velmi nesnadné
v rámci mezinárodního srovnání tato území srovnávat
3. „Venkov” je relativní pojem, rozdílně vnímaný různými kulturami
4. Širá řídce osídlená krajina
5. Specifické, geograficky vymezené území
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
11
6. Místo pro získávání surovin, energií a potravin. Zdroj
pracovních sil pro velká města
7. „Venkov” je synonymem pro označení místa vhodného
k rekreaci
8. „Venkov” již není ekvivalentem pro slovo „zemědělství“
– význam slova „venkov“ se mění
Zemědělství „ztrácí dech“
Zemědělství vždy mělo pro venkov značný význam.
Aktivity lidí spojené s obděláváním půdy, která jim dávala
obživu, se v průběhu tisíciletí promítly do krajinného rázu.
Dnes si nedokážeme představit, že by na venkově nebyly
obdělávány pole, udržovány louky a lesy. Půda neživila jen
ty, kteří na ni bezprostředně pracovali, ale i velké množství
živnostníků, řemeslníků a zpracovatelských provozů (mlýny, lihovary…).
František Nohel z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací provedl zajímavý výzkum. Zabýval se srovnáním
trendů vývoje nezaměstnanosti na venkově (tj. v obcích
do 2 000 obyvatel) a ve městech (tj. v obcích nad 2 000
obyvatel). Zatímco nezaměstnanost v intervalu let 2001 až
2004 stoupala, avšak byla v obou sledovaných oblastech
téměř stejná, dochází po r. 2004 k jejímu poklesu, který
je však rychlejší ve městech a pomalejší na venkově. Lze to
charakterizovat i tak, že zemědělství, které je významným
zaměstnavatelem na venkově, „dochází dech“ v nabídce
pracovních míst.
klad doprava, zemědělství, školství, zaměstnanost…, nebyly řešeny jednotlivými příslušnými ministerstvy a odbory
na krajských úřadech ve vertikální rovině tj. odděleně a bez
vnímání souvislostí, ale že by se jednalo o řešení horizontální tj. logické a provázané. Bylo by při tomto postupu
možné rušení malých venkovských škol nebo spojování
malých zemědělských statků do obřích zemědělských podniků? Vypadal by současný venkov tak, jak vypadá a měl by
stejné problémy?
Vylidňování venkova pokračuje
Historicky daný slabý ekonomický potenciál venkovských území, charakteristický nedostatkem pracovních
příležitostí i absencí vzdělávacích zařízení, vedl na venkově
k nastolení trendu odcházení jeho obyvatel do měst. Tento
trend má trvalý charakter – dojíždění za vzděláním a potom
i za prací do měst je natolik nepohodlné řešení, že je vždy
jen otázkou času, kdy tomuto nepohodlí obyvatelé venkova
podlehnou a odejdou.
Při přípravě Strategického plánu Leader MAS Krajina
srdce jsem tuto situaci graficky znázornil. Z grafického vyjádření je patrné, že zatímco počet obyvatel se ve sledovaném
časovém období (1869–2001) v současných pověřených
obcích se vztahem k zájmovému území zvyšoval (Tábor
o 254 %, Sedlčany o 77 %) nebo alespoň stagnoval (Votice -7 %), došlo v zájmovém území k výraznému poklesu
počtu obyvatel , a to o -65 %.
Grafické vyjádření úbytku počtu obyvatel ve venkovském území MASGrafické
Krajina srdce
ve úbytku počtu obyvatel ve venkovském
vyjádření
afické vyjádření
průzkumu
trendů
ve vývoji
nezaměstnanosti
v českých
prospěch
okolních
měst: průzkumu trendů ve vývoji nezaměstGrafické
vyjádření
území MAS Krajina srdce
ve prospěch
okolních
měst: městech a na
nanosti v českých městech a na venkově:
venkově:
Průměrná roční registrovaná míra nezaměstnanosti
v letech 2001 - 2008
10,3%
9,8%
400
350
300
250
200
150
100
50
0
9,3%
Míra nezaměstnanosti
Počet obyvatel (%)
Porovnání vývoje počtu obyvatel v zájmovém území
a v blízkých městech
8,8%
8,3%
7,8%
7,3%
6,8%
6,3%
5,8%
5,3%
2001
2002
2003
Rok
Území MAS
Tábor
2005
2006
2007
2008
Roky
Votice
Sedlčany
Rozdíly ve vertikálním a horizontálním pojetí rozvoje venkova
Určitě to je kacířská myšlenka, ale pojďme se jen na chvíli
zamyslet nad tím, jaké by to bylo, kdyby jednotlivé oborové
kategorie venkovských problémů, mezi které patří napří-
12
2004
Venkov
Města
ČR
Udržitelnost venkovského prostoru
Cílem většiny regionálních a venkovských rozvojových strategií je zajistit „udržitelnost“, která je však většinou v tomto kontextu vnímána ve smyslu ochrany nebo
konzervace živé a neživé přírody. Někdy je jako protipól
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
„udržitelnosti“ přírody uváděn rozvoj ekonomiky, tvorba
nových pracovních míst a zabezpečení potřeb a služeb,
které lidé na venkově potřebují (chodníky, veřejné osvětlení, čističky, vodovody…). Zapomíná se na to, že pojmy
„udržitelnost“ a „rozvoj“ nejsou dva protichůdné cíle, které
musí být v rovnováze a vzájemně se doplňovat a posilovat.
Zapomíná se na to, že přírodní a výrobní kapitál jsou pouze
části komplexního bohatství venkovského prostoru, které
je nezbytné zachovat pro budoucí generace. Proto, aby se
tak stalo, je však nezbytné navodit neotřesitelnou atmosféru mezigenerační slušnosti. Je třeba si uvědomit, že praktická realizace vědomých i nevědomých nositelů zlé vůle,
zištnosti a nezodpovědnosti, jejichž činnost poměrně dobře
vystihuje známé heslo: „po nás ať přijde potopa“, nemůže
k „udržitelnosti“ venkova vést ani náhodou.
(Pokračování v dalším čísle)
Ing. Petr Hienl, ÚZEI Praha
OSOBNOSŤ UČITEĽA AKO MOTIVAČNÝ ČINITEĽ K ŠTÚDIU
Najcieľavedomejšia a najorganizovanejšia forma výchovno-vzdelávacej činnosti je vyučovanie (vzdelávanie), ktoré je dôležitým
prostriedkom výchovy. Vo výchovno-vzdelávacom procese je výchovné pôsobenie veľmi dôležité. Výsledky výchovného pôsobenia
závisia predovšetkým od osobnosti učiteľa. Osobnosť učiteľa, na rozdiel od iných osobností, resp. ľudí v iných povolaniach, charakterizujú také skutočnosti, ktoré ovplyvňujú jednak voľbu tohto povolania, jednak sa utvárajú v priebehu výkonu povolania.
Jedná sa predovšetkým o osobitosť vzťahu učiteľa k študentom, to znamená osobitný prístup a vzťah k inému človeku. V tomto
prejave sa odráža význam a postavenie osobnosti učiteľa.
Cieľom príspevku je zistiť, ako dokáže osobnosť učiteľa motivovať žiakov k štúdiu. Stanovili sme nasledovné
parciálne ciele:
1. Zistiť, ktoré pedagogicko-odborné zručnosti učiteľa sú
významnými činiteľmi na navodenie kladnej motivácie
študentov k štúdiu. Vedomosti, schopnosti učiteľa členíme do 3 skupín:
– odborné vzdelanie
– pedagogické vzdelanie
– ostatné zručnosti (komunikačné, organizačné, technické, diagnostické a iné).
2. Zistiť, ktoré osobnostné vlastnosti učiteľa motivujú žiakov k štúdiu. Osobnostné vlastnosti učiteľa členíme do
5 skupín:
– charakterovo-vôľové vlastnosti
– pracovné vlastnosti
– intelektuálne vlastnosti
– citovo-temperamentné vlastnosti
– spoločensko-charakterové vlastnosti
Na základe parciálnych cieľov sme si definovali 10 hypotéz. Na dotazníkovom prieskume sa podieľalo 66 študentov
prvého a štvrtého ročníka Katedry regionálneho rozvoja,
Fakulty európskych štúdií a regionálneho rozvoja Slovenskej poľnohospodárskej univerzity v Nitre. U respondentov zohráva dôležitú motivačnú úlohu odbornosť vysokoškolského učiteľa. najviac z opýtaných študentov (53 %
študentov na 1. pozícii) uviedlo, že uprednostňuje učiteľa,
ktorý je odborníkom vo svojom predmete. Menej dôležitý
je pre nich aspekt, aby bol učiteľ kvalitným pedagógom
a psychológom súčasne a chápavým a empatickým človekom, priateľom (pozične uvádzané častejšie na druhom
a treťom mieste). Študenti nepripisujú motivačný význam
tomu, aby bol pedagóg vzorom svojím životným štýlom
a dobrým manažérom a organizátorom.
V ďalšej otázke 53 % študentov oceňuje ako najdôležitejšiu pozitívnu motiváciu k štúdiu dobrú organizáciu vyučovacieho procesu, t.j. schopnosť vyučujúceho zrozumiteľne
vysvetľovať, používanie adekvátnych metód, pedagogické
majstrovstvo a schopnosť zaujať. U respondentov zohrávajú
dôležitú motivačnú úlohu aj osobnostné vlastnosti učiteľa.
Študentov najmenej z uvedených možností kladne motivuje k štúdiu náročnosť učiteľa k študentom. Je zaujímavá skutočnosť, že činitele, ktoré študenti uvádzali v predchádzajúcej otázke ako najviac motivujúce, uviedli aj ako
absentujúce zo strany učiteľov. 53 % študentov oceňuje ako
najdôležitejšiu pozitívnu motiváciu dobrú organizáciu vyučovacieho procesu, ale rovnaký podiel študentov označuje
tento činiteľ ako absentujúci zo strany učiteľov. Na navodenie kladnej motivácie k štúdiu štvrtine študentov zo strany
učiteľov najviac chýbajú osobnostné vlastnosti učiteľa ako
empatia, ľudskosť, čestnosť, zásadovosť, objektívnosť, sebaovládanie, spravodlivosť. Najviac študentom zo strany učiteľa prekáža nejasné a nezrozumiteľné vysvetľovanie učiva,
uviedla ju takmer polovica opýtaných na 1. mieste. Ďalšími
často uvádzanými prekážkami sú málo vedomostí získaných
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
13
na vyučovacej hodine/veľa zbytočných neužitočných vedomostí získaných na vyučovacej hodine a neobjektívne hodnotenie vedomostí. Najmenej študentom prekáža obmedzenie možnosti klásť otázky.
Až polovica dopytovaných študentov uviedla možnosť
„učitelia jednajú so študentmi rezervovane a s odstupom“.
22,73 % študentov si zvolilo variantu „jednajú so študentmi ohľaduplne a s pochopením“ a 15,15 % študentov
uviedlo možnosť „jednajú rovnocenne“. 51,52 % študentov uprednostňuje a za motivujúci považuje partnerský
pracovný štýl. Viac ako tretina respondentov (31,82 %)
preferuje demokratický pracovný štýl. 13,64 % študentov
považuje za motivujúci liberálny pracovný štýl. Direktívny
a ľahostajný štýl práce je uvádzaný ojedinele alebo vôbec.
Pri hodnotení študijných výsledkov až 38 % študentov má
pocit, že učitelia ich hodnotia spravodlivo a objektívne.
Ďalšia štvrtina opýtaných si zvolila možnosť „majú svojich
obľúbencov“. Odpoveď „hodnotia študentov podľa prvého
dojmu“ si vybrala taktiež takmer štvrtina študentov z celkového počtu dopytovaných.
Pedagóg musí vedieť študenta povzbudiť v jeho práci.
Vhodným motivačným prostriedkom je určite povzbudenie (62 %), pochvala, na niektorých študentov pôsobí
motivačne dobre mienená kritika. Nepriaznivo na motívy
činnosti študentov pôsobí zdôraznenie nedostatkov študenta, ľahostajnosť a nedôvera v študenta. 56 % študentov
uviedlo pri otázke ako vnímate interakciu učiteľ-študent,
možnosť „majú snahu nás len odučiť, nezaujímajú sa o naše
študijné výsledky, problémy“. Druhou najčastejšou odpoveďou je možnosť „akceptujú nás a majú pre nás pochopenie“ (24,24 %). Za najdôležitejší atribút kvalitného učiteľa
a za najviac motivujúci faktor k štúdiu považujú študenti
odbornú úroveň učiteľa, často uvádzanými sú pedagogické majstrovstvo učiteľa, neformálna autorita alebo životné
skúsenosti. Z osobnostných vlastností 37,88 % študentov
považuje za najviac motivujúci faktor k štúdiu spravodlivosť. Ako prvé v poradí sa často umiestňuje aj pozitívny
vzťah k práci (mladým ľudom) 27,27 %. Najčastejšie boli
v prvej trojici vlastností označené spravodlivosť, pozitívny vzťah k práci, objektívnosť a inteligencia. Osobnostné
vlastnosti ako sebaovládanie a talent nepovažujú študenti za
motivujúce a dôležité atribúty pre kvalitného učiteľa.
Vyhodnotenie hypotéz
H1: Predpokladáme, že osobnostné vlastnosti učiteľa
sú pre študentov rovnako motivujúce k učeniu ako jeho
odbornosť a pedagogické zručnosti. → potvrdená
Respondenti oceňujú ako najdôležitejšiu pozitívnu motiváciu dobrú organizáciu vyučovacieho procesu. Dôležitú
14
motivačnú úlohu zohrávajú odbornosť aj osobnostné vlastnosti učiteľa.
H2: Predpokladáme, že študentom na navodenie motivácie k štúdiu zo strany učiteľa absentujú kladné osobnostné
vlastnosti. → potvrdená
Najčastejšie uvádzané ako absentujúce zo strany učiteľa
sú dobrá organizácia vyučovacieho procesu a osobnostné
vlastnosti.
H3: Predpokladáme, že študentom najviac prekáža na učiteľovi jeho neadekvátny prístup k študentom.
→ nepotvrdená
Najviac študentom zo strany učiteľa prekáža nejasné
a nezrozumiteľné vysvetľovanie učiva, uviedla ju takmer
polovica opýtaných na 1. mieste. Ďalšími často uvádzanými prekážkami sú málo vedomostí získaných na vyučovacej hodine/ veľa zbytočných neužitočných vedomostí získaných na vyučovacej hodine a neobjektívne hodnotenie
vedomostí.
H4: Predpokladáme, že učitelia jednajú so študentmi ako
s rovnocennými partnermi alebo ohľaduplne a s pochopením. → nepotvrdená
Polovica z dopytovaných študentov uvádza alternatívu, že
učitelia s nimi jednajú rezervovane a s odstupom.
H5: Predpokladáme, že študentovi najviac vyhovuje demokratický štýl riadenia výchovno- vzdelávacieho procesu.
→ nepotvrdená
Nadpolovičná väčšina študentov považuje za motivujúci
partnerský pracovný štýl. Viac ako tretina respondentov
preferuje demokratický pracovný štýl.
H6: Predpokladáme, že študenti vnímajú hodnotenie ich
študijných výsledkov ako spravodlivé a objektívne.
→ potvrdená
Až 38 % študentov má pocit, že učitelia ich hodnotia spravodlivo a objektívne. Štvrtina študentov uvádza možnosť,
že učitelia majú svojich obľúbencov. Odpoveď hodnotia
študentov podľa prvého dojmu si vybrala takmer štvrtina
študentov z celkového počtu dopytovaných.
H7: Predpokladáme, že študent očakáva od učiteľa pri hodnotení študijných výsledkov pozitívny prístup (povzbude
nie a motivácia, pochvala za dobré výsledky) → potvrdená
Respondenti jednoznačne uprednostňujú povzbudenie
a motiváciu ako najadekvátnejší prostriedok k dosahovaniu
lepších študijných výsledkov. Na druhom mieste uvádza-
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
jú dobre mienenú kritiku (preferencia – muži), na treťom
mieste v poradí je pochvala.
H8: Predpokladáme, že študenti majú dojem, že učitelia
ich v štúdiu podporujú a snažia sa vyzdvihnúť, to čo vedia.
→ nepotvrdená
Až 56 % študentov uviedlo možnosť, že učitelia majú snahu ich len odučiť, nezaujímajú sa o ich študijné výsledky
a problémy. Druhou najčastejšou odpoveďou je možnosť
akceptujú ich a majú pre nich pochopenie (24,24 %).
H9: Predpokladáme, že z osobnostných vlastností učiteľa sú
charakterovo-vôľové (čestnosť, spravodlivosť, objektívnosť)
a intelektuálne vlastnosti (inteligencia, talent) rozhodujúce
pre motiváciu študentov k učeniu. → potvrdená
Najčastejšie boli v prvej trojici vlastností označené spravodlivosť, pozitívny vzťah k práci, objektívnosť a inteligencia.
H10: Predpokladáme, že názory študentov ohľadom požiadaviek na osobnosť učiteľa motivujúceho k učeniu budú
ovplyvnené ich pohlavím a ročníkom štúdia. → potvrdená
Dôležitú motivačnú úlohu pripisujú všetci študenti bez
rozdielu pohlavia a ročníka štúdia dobrej organizácii vyučovacieho procesu, odbornosti a osobnostným vlastnostiam
učiteľa.
Rozdiely v odpovediach boli zaznamenané napr. pri
spôsobe jednania učiteľov so študentmi. Takmer 58 % žien
uvádza, že učitelia s nimi jednajú rezervovane a s odstupom. Tretina mužov sa priklonila k uvedenej možnosti, ale
druhá tretina si zvolila možnosť jednajú s nami ohľaduplne
a s pochopením. Študenti jednotlivých ročníkov štúdia sa
najčastejšie prikláňajú k možnosti jednajú s nami rezervovane a s odstupom. Ďalšie rozdiely boli uvádzané v pracovnom štýle pedagóga, ktorý považujú študenti za motivačný.
Ženy uvádzajú partnerský pracovný štýl ako motivačný,
u mužov prevláda demokratický štýl.
Partnerský a demokratický štýl vyhovuje skôr študentov
4. ročníka a študenti 1. ročníka pripúšťajú okrem uvedených štýlov aj liberálny štýl práce. Ďalšia otázka sa týkala hodnotenia študentov pedagógmi. Štruktúra odpovedí
podľa pohlaví je rozdielna v tom, že kým ženy výraznejšie preferujú možnosť spravodlivo a objektívne (33,33 %)
a hodnotia podľa prvého dojmu (28,89 %), u mužov
takmer polovica dopytovaných uvádza možnosť, že sú hodnotení spravodlivo a objektívne. Variantu hodnotia študenta na základe vedomostí z ostatných predmetov a variantu
hodnotia podľa vzhľadu uvádzajú iba ženy vo 4. ročníku.
Veľká časť študentov (45 % žien a 48 % mužov, 58 % študentov 1. ročníka a 39 % študentov 4. ročníka) poukazuje
na negatívne stránky pedagógov aplikované v hodnotiacom
procese študentov, konkrétne skutočnosť, že majú svojich
obľúbencov a hodnotia podľa prvého dojmu.
Z hľadiska dosahovania lepších študijných výsledkov očakávajú od učiteľov ženy jednoznačne povzbudenie a motiváciu, muži skôr dobre mienenú kritiku. Z pohľadu ročníka štúdia študenti štvrtého ročníka si jednoznačne zvolili
variantu povzbudenie a motivácia, prváci majú odpovede menej jednoznačné. Nadpolovičná väčšina sa prikláňa
k možnosti povzbudenie a motivácia, dobre mienenú kritiku si vybrala štvrtina respondentov a takmer 20 % študentov si zvolilo pochvalu ako najadekvátnejší prostriedok. Pri
zhodnotení interakcie učiteľ verzus študent sa ženy a študenti 4. ročníka výraznejšie prikláňajú k možnosti, že učitelia majú snahu len odučiť, nezaujímajú sa o naše študijné
výsledky a problémy. Názory mužov a študentov 1. ročníka
sa delia medzi variantu majú snahu len odučiť a variantu
akceptujú nás a majú pre nás pochopenie. Študenti bez
rozdielu pohlaví a ročníka štúdia najčastejšie uvádzali ako
najviac motivačné osobnostné vlastnosti ako spravodlivosť,
pozitívny vzťah k práci, objektívnosť a inteligenciu.
Učiteľovu osobnosť treba chápať ako organický súhrn
učiteľových vedomostí a spôsobilostí, osobných vlastností
a spôsobov správania. Jeho odborná úroveň musí podstatne
presiahnuť okruh učebnej látky, ktorú prednáša, vyžaduje si
všeobecné vzdelanie, širší kultúrny, filozofický a spoločenský rozhľad, ako i poznanie hlbších súvislostí poznatkov.
Učiteľ by mal poznať metódy, postupy, formy a prostriedky
výchovy a vzdelávania, poznať objekt výchovy – študenta,
poznať svoje možnosti pôsobiť na študentov, dosah svojho pôsobenia, ďalej sú to požiadavky na logické myslenie,
umenie získať a udržať si pozornosť študentov, dôležitý je
morálny profil a etiketa pedagóga. Väčšiu váhu a väčší vplyv
na pedagogický výkon bude mať kvalita základnej učiteľskej prípravy, pedagogická zrelosť stelesnená v optimálnej
dĺžke praxe, intenzita a kvalita ďalšieho vzdelávania a ďalšie
faktory ako napríklad zdravotný stav.
Ing. Denisa Hanáčková, PhD.
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja SPU Nitra
(Zoznam literatúry je k dispozícii u autora)
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
15
OSLAVY S HORKOSŤOU KÔRKY CHLEBA
NA JAZYKU
Napriek tomu, že sa mnohokrát ponosujeme nad nedostatkami a kritické oko nám tlačí od úst skôr vety o tom, čo všetko nefunguje, mali by sme si povedať, že máme šťastie. Ako členovia OECD žijú občania Slovenska a Českej republiky medzi tridsiatimi
najrozvinutejšími štátmi. Nachádzame sa v prvej osmine krajín, kde sa ľuďom žije na svete najlepšie a kde národné vlády uznávajú princípy demokratickej spoločnosti a trhovej ekonomiky.
O tom, že tento stav nie je samozrejmý a že v 21. storočí
sú na svete stále miesta, kde ľudia umierajú od hladu, sme
hovorili i na slovenských oslavách Svetového dňa potravín
v Nitre, ktoré každoročne vyhlasuje Organizácia pre výživu
a poľnohospodárstvo – FAO. Vo viac ako 150 štátoch sveta
sa v dňoch okolo 16. októbra častejšie ako inokedy skloňujú
problémy so zásobovaním potravinami v rozvojových krajinách sveta, v dôležitosti miestnej produkcie poľnohospodárskych komodít, ale i v racionálnej výžive nevyhnutnej pre
zdravý vývoj populácie v rozvinutých štátoch. Tento rok bolo
hlavným mottom osláv „Spoločne proti hladu“, čo potvrdila
i celosvetová petícia, ktorej podporením by sme mali primäť
vlády jednotlivých štátov, aby otázku nedostatku potravín vnímali ako prioritnú. A to, že k tejto téme nie sú obyvatelia
„šťastnejších kútov sveta“ ľahostajní, sa potvrdilo i počtom
podporených účastníkov petície na stránke 1billionhungry.
org. Pokiaľ v predvečer Svetového dňa potravín aktivitu podporil necelý milión ľudí, už o dva týždne neskôr to bolo o 700
tisíc obyvateľov viac.
Na národných oslavách sa okrem pracovníkov výskumných,
štátnych a príspevkových organizácii rezortného ministerstva,
ktorí mohli on-line podporiť petíciu, zúčastnili aj pedagógovia a študenti stredných a vysokých škôl. Práve tí mladší
sa v Nitre prezentovali aj v prehliadke odborných zručností,
ktoré predviedli na pekárenských a cukrárenských výrobkoch.
Žiaci Strednej odbornej školy v Topoľčanoch pripravili pre
ministra pôdohospodárstva a regionálneho rozvoja kôš plný
chleba, ktorý je možné vnímať aj ako symbol, že mladá generácia je ochotná podieľať sa na budúcej obžive. Dar prevzal
zástupca ministerstva, ktorí prisľúbil, že aj keď sa minister na
národných oslavách nezúčastnil, kôš od žiakov mu odovzdá.
Dôležitosť a opodstatnenosť chleba vo výžive obyvateľstva si
všetci zúčastnení uvedomili i v prednáškach účinkujúcich, keď
sa dozvedeli, že nedostatkom potravín trpí približne 930 miliónov ľudí na celom svete. „Situácia je oproti minulému roku
podľa FAO o niečo lepšia. Vtedy sme v dôsledku nárastu cien
základných poľnohospodárskych komodít hovorili o počte
hladujúcich, ktorý presahoval jednu miliardu. Napriek miernemu poklesu sa nemôžeme na súčasný stav pozerať optimisticky,“ uviedla Mária Kadlečíková, bývalá regionálna riaditeľka
FAO pre Európu a strednú Áziu a v súčasnosti pedagogička na
Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre.
O tom, že sa neplnia závery Svetového potravinového summitu z roku 1996, keď sa štáty zaviazali znížiť počet hladujúcich
ľudí na polovicu je zrejmé. Napriek tomu sa FAO pôvodnej
myšlienky nevzdáva a verí, že sa mu podarí znížiť počet hladujúcich ľudí vo svete aj v budúcom roku a to i napriek nárastu
cien hlavných rastlinných komodít na svetových burzách.
Juraj Huba, SPU Nitra
Nenechme si vzít pohodu po dobré práci
Černá vize stávajícího vývoje v zemědělství počítá s tím, že na 3,5 milionech hektarů zemědělské půdy postačí 30–35 tisíc
pracovník, což je úbytek 95–100 tisíc pracovníků a míst. Přitom toto minimum lidí je sto zajistit údržbu krajiny bez větších
negativních dopadů na životní prostředí.
Kdyby skutečně došlo k tomuto černému scénáři,
zhroutí se zemědělská soustava a bude to mít nedozírné
následky v životě na venkově. Jeden pracovník přináší do
státní pokladny zhruba 225–250 tisíc korun ročně jen
tím, že platí sociální a zdravotní pojištění. Když připočteme pojištění a zdanění přepočtených příjmů, celkem jde
16
o 21,5–25 miliard korun za rok. Oproti tomu vzniká tím, že
zemědělec ztratil zaměstnání, nárok na podporu. U uvedeného počtu nezaměstnaných farmářů je ročně potřeba, aby
stát vydal až zhruba 6 miliard korun. Navíc dojde k dalšímu vysídlování venkova se všemi dopady na infrastrukturu
a sociální problematiku.
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
To jsou chmurná sdělení na závěr roku. Pan premiér Petr
Nečas nám ale v Lucerně na shromáždění zemědělců, které
se konalo 23. listopadu, nic příjemného neřekl, a naopak
ubezpečil, že na dorovnání Top-Up (národní doplňkové
platby k přímým podporám), což je 4,8 miliardy, nejsou
peníze. Dostanete nulu, vzkázal venkovu, a na mně je,
nemalovat sice čerta na zeď, ale uvést realitu, k níž směřujeme. Chtěli jsme po státu jen polovinu z nároku stvrzeného
přístupovými dohodami vládou ČR. Současná vláda, která
závazky po svém nástupu převzala, by je měla ctít alespoň
z této poloviny, což je 2,4 miliardy korun.
Závěr roku bývá ale nejen časem bilancování, ale i přáním do období příštího. Všem lidem na venkově – nejen
zemědělcům – a našim občanům ve městech přeji, aby tady
zůstalo zemědělství v plné síle, nepodsouvala se mu zbytečnost, a krajina dál mohla hýřit barvami krásné žluté řepky,
pole s obilím na poryvy větru reagovala tichým šumem klasů a překrásné kvítky brambor zdobily podzimní krajinu.
Pak si můžeme už jen přát plné stoly dobrot z našich regionů a pohodu, k níž se vždy po práci každý rád uchyluje.
Ing. Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR
IMPROVIZOVANÍM BY SME NIČ NEDOSIAHLI
Minulý rok, v neskoršom jesennom období, mi pri jesenných záhradníckych prácach zazvonil mobil. Nemenované, ale renomovaného vydavateľstvo učebníc ma požiadalo o obrázky týkajúce sa dodržiavania zásad bezpečnosti a ochrany zdravia pri
chemickej ochrane ovocných drevín. Pri takejto pocte a zároveň i demonštrovaní práce sa môžete vybrať dvomi smermi – buď
postrek urobíte čistou vodou – veď z fotografie to nikto nezistí - alebo sa ako učiteľ odborných predmetov budete držať jednej
z pedagogických zásad a to prepojenia teórie s praxou, a preto spojíte sľúbené s užitočným tak, že vykonáte chemickú ochranu. Pre
mňa iná voľba, než tá druhá, neexistovala.
Po tomto rozhodnutí bolo potrebné vybrať ešte niekoľko ďalších správnych variant – miesto, drevinu a postrekový preparát.
V uvedenom čase bolo práve vhodné obdobie na preventívny
jesenný postrek broskýň proti kučeravosti listov, spôsobených
hubou Taphrina deformans. Broskyňa bola k dispozícii ihneď,
ale pozadie ma príliš nenadchlo. Keď ale nie je iná možnosť,
musíte sa uspokojiť s tým, čo je k dispozícii. Omnoho významnejším faktorom v mojom prípade bolo, že som mal možnosť vybrať si zo širokého spektra výrobkov spoločnosti Vebi
Istituto Biochimico s.r.l., s ktorou má naša škola dlhoročnú
spoluprácu. Výrobky som sústredil a za účelom optimálneho riešenia situácie som pozorne preštudoval všetky etikety.
Napokon som sa po didaktickej i odbornej stránke rozhodol
pre meďnatý fungicíd Vebirame Flow. Didaktická kvôli tomu,
že jeho zelenomodrá farba bude po aplikácii jasne viditeľná i na
fotografii. Po odbornej stránke som rozhodnutie upriamil tak,
že som nepredpokladal rezistenciu pôvodcu ochorenia na meďnatý prípravok v jesennom období. Zároveň som bol presvedčený, že prípravok veľmi dobe priľne na ošetrované miesto a po
zaschnutí bude ťažko zmývateľný dažďom. Táto alternatíva
sa aj potvrdila a na dôvažok bol ošetrený strom počas zimy
a začiatkom jari i farebne dobre identifikovateľný.
skúsených pestovateľov, ale v mojom prípade sa vôbec neprejavila. Výsledkom nebola iba optimálne sa vyvíjajúca koruna
broskyne so zdravými listami, či veľmi dobrá úroda broskýň. Dôležitejšie bolo nielen to, že som si overil poskytnuté
a v rámci EÚ povolené prípravky pre naše klimatické a v roku
2010 aj extrémne podmienky, ale hlavne to, že som odbornometodicky prispel k informovaniu iných pestovateľov.
Za najdôležitejšie osobne považujem to, že som sa neuchýlil
k improvizovaniu, pretože súčasná legislatíva na používanie
chemických prípravkov v školách je veľmi citlivá a až príliš
prísna. Paradoxom je pritom fakt, že v záhradkárskych potrebách si tieto prípravky pritom môžete bez problémov zakúpiť.
V školstve sa zabúda však na to, že s nimi pracujú odborní učitelia. Ak chceme, aby z nich a zo žiakov boli skutoční odborníci musia dostať možnosť, aby zásadu odbornosti vo výchovnovzdelávacom procese uplatňovali cestou praktického riešenia
vzniknutých situácií a nie improvizáciou.
Ján Piešťanský
SOŠ poľnohospodárstva a služieb na vidieku, Trnava
I keď cieľ – získanie hodnoverných fotografií – už bol splnený,
začatá práca spojená s ošetrením stromu ma motivovala pokračovať ďalej nielen z dôvodu dosiahnutia dobrého zdravotného
stavu dreviny, ale aj posunutia získaných informácií výrobcovi. Na jar sa pokračovalo s preparátom Crittodina – obsahujúcim účinnú látku dodine. Vtedy som ešte vôbec nepredpokladal aká bude v našich podmienkach nepriaznivá situácia
s kučeravosťou. Tá doslova zúrila v širokom okolí i u veľmi
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
17
Exkurze do Francie
z Velké Chuchle k Vítěznému oblouku
Ve dnech 30. 9. – 5. 10. 2010 žáci Střední školy dostihového sportu a jezdectví v Praze-Velké Chuchli měli možnost navštívit
obdobnou školu, některá tréninková centra a významný dostih CENU VÍTÉZNÉHO OBLOUKU ve Francii.
Po noční jízdě autobusem byla první zastávkou dostihová
škola AFASEC v Chantilly, kde nás přivítal její ředitel. Společně se svými kolegy nás seznámil s tamním vzdělávacím
systémem, který je podobný našemu, prohlédli jsme si areál
a stáje školy s vlastní tréninkovou dráhou. Po malém občerstvení jsme viděli největší francouzské tréninkové centrum,
kde je ustájeno přes 2500 koní, které je rozděleno na několik částí: Les Aigles, Lamorlaye, Coye-la-Foret, Avilly-StLéonarrd a Piste des Lions nedaleko zámku Chantilly. Centrum nabízí dostihové elitě 120 hektarů travnatých drah,
120 km písčitých drah s kvalitním pískem na vápencovém
podloží, dráhu se speciálním povrchem z umělých vláken
a písku, využívanou za každého počasí, dráhu pro překážkové koně. Dráhy jsou pečlivě upravovány 3–10x denně.
Prohlédli jsme si muzeum a dostihovou dráhu, kde se běhá
Prix Jockey Club (Derby) a Prix Diane (obdoba Oaks), pak
nás autobus dovezl do hostelu v Paříži.
Další den byly na programu nejznámější
památky: katedrála Notre-Dame, která je
považována za jeden z nejkrásnějších příkladů francouzské gotické architektury,
Louvre – největší muzeum na světě, Vítězný oblouk, který nechal postavit v letech
1806–1836 Napoleon Bonaparte na
počest vítězství v bitvách nebo Eifelovka
– 324 m vysoká ocelová věž. Odpoledne
se konaly na závodišti v Longchamp dostihy, běhal svěřenec v Čechách působícího trenéra Šavujeva
Shamalgan a část z nás se vydala ho sledovat. V areálu jsme
potkali několik dostihových příznivců z Velké Chuchle.
Cenu Vítězného oblouku vyhrál jeho kůň poprvé. Majitelem Workforce je třiaosmdesátiletý saudský šejk Chalid
Abdulah, který vlastní dostihové koně nejen v Evropě, ale
také ve Spojených státech. Byl nejlepším dostihovým majitelem v r. 2000. Cenu Vítězného oblouku získal počtvrté.
Další den jsme se vydali do tréninkového centra MaisonsLaffitte, kde je v tréninku přibližně 800 koní a poskytuje
ideální podmínky hlavně pro překážkáře. Je zde 90 hektarů pískových drah a 40 hektarů travnatých drah, které jsou
vybaveny automatickým zavlažovacím systémem. Trenéři
mohou volit několik možností. Např. Adam Ring nabízí
,,velkou cestu“ – tj. 950 metrů dlouhou dráhu s pěti 105 cm
vysokými překážkami, ,,střední cestu“ – tj. 450 metrů
dlouhou dráhu se čtyřmi 80 cm vysokými překážkami
a ,,malou cestu“ s pěti 70 cm vysokými překážkami. Dále
dráhu s překážkami: vodní příkop, živý plot, bullfinch, zeď
a další překážky pro zlepšení skokových schopností koní.
Několik let zde pracoval také absolvent naší školy, Pavel
Vítek, syn jednoho z našich nejlepších trenérů Františka
Vítka.
Na zpáteční cestě jsme se zastavili ještě v historickém městě Remeši, kde se nechávali korunovat francouzští králové
a zde jsme navštívili katedrálu. Exkurze, která byla zajištěna
z prostředků grantu OPPA, byla pro naše žáky přínosem,
protože mohli načerpat mnoho užitečných a zajímavých
informací z francouzského dostihového prostředí a seznámit se slavnostní atmosférou Ceny Vítězného oblouku.
Ing. Marcela Sýkorová, SŠDSaJ ve Velké Chuchli
První říjnovou neděli jsme se vydali sledovat QATAR
PRIX DE ĽARC DE TRIOMPHE (Cenu Vítězného
oblouku) a výkony známých žokejů jako je např. L.Dettori,
O. Peslier, C. Soumillon, G. Mossé, Y. Také, M. Ebina, KF.
Fallon, JP. Murtagh, D. Bonilla, S. Pasquier, RL. Moore,
CP. Lemaire a dalších. V hlavním dostihu zvítězil anglický kůň Workforce s žokejem Ryanem Moorem, který se
v r. 2003 stal šampiónem mladých jezdců v Anglii a v letech
2006 a 2008 anglickým žokejem-šampiónem. V r. 2010
vyhrál anglické a irské Oaks a derby s Workforcem. Trenérem vítězného koně je Sir Michael Soute, který trénuje
od r. 1972 a desetkrát získal anglický trenérský šampionát.
18
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
Začal 3. ročník přehlídky České ručičky 2011
Celostátní ocenění propaguje význam učňovského školství
…Myšlenka zvýšit prestiž učebních oborů a učňovského školství jako takového je nesmírně potřebná…
Lidé mají různé schopnosti, různá nadání, různé ambice. Vytváření atmosféry, že některá povolání jsou
důležitější a prestižnější než jiná, je od samého počátku špatné a mylné. Naše společnost potřebuje velmi
pestrou paletu schopných odborníků v nejrůznějších činnostech. Velmi dobře víme, že stále více hrozí, že západní demokracie
přestanou vyrábět a stanou se zcela závislé na dovozech. A současně platí, že nejdůležitější je, aby člověk cítil, že jeho práce je
užitečná. A taková může být pouze v případě, že ji dělá s radostí, protože v ní rozvíjí svá přirozená nadání. Jen tak se stává
tvůrčí – bez ohledu na obor…
Z „Pozdravu prezidenta republiky účastníkům a vítězům soutěže České ručičky“
V těchto dnech se již naplno rozjíždí zápolení žáků
středních odborných škol a středních odborných učilišť
o ocenění s názvem České ručičky. Získá ho dvacítka
žáků, která své schopnosti prokáže v národních, případně
mezinárodních soutěžích odborných dovedností vybraných oborů. V této dvacítce soutěží je třikrát zastoupen
resort zemědělství, a to soutěžemi s dlouholetou tradicí.
Je to Kopidlenský kvítek – soutěž pro žáky zahradnických
a zemědělských učilišť, středních zahradnických a zemědělských škol z České republiky i zahraničí, dále Dřevorubec
junior – Mistrovství České republiky v práci s motorovou
pilou žáků učebního oboru Mechanizátor lesní výroby
a do třetice tradiční celostátní soutěž žáků učebního oboru Opravář zemědělských strojů. Cílem přehlídky však
není pouze ocenit talentované žáky, ale zároveň i zvýšit
povědomí o významu učňovského školství mezi žáky
i jejich rodiči. V současném období lze totiž v České
republice sledovat snížení prestiže jednotlivých řemesel
v očích veřejnosti včetně poklesu zájmu žáků o přípravu
v učebních oborech.
Přehlídku České ručičky organizuje Jihomoravský kraj
spolu s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,
Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem průmyslu
a obchodu, Svazem českých a moravských výrobních družstev, Hospodářskou komorou České republiky a Agenturou
pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Hlavním
cílem akce je podpora rozvoje řemesel a posílení postavení
a významu učňovského školství v České republice. Ve školním roce 2009/2010 se konal druhý ročník přehlídky, kdy
si ocenění za své špičkové výkony v oborových soutěžích
odneslo 20 žáků z 12 krajů České republiky.
ze Střední školy zahradnické Kopidlno, v soutěži opravářů zemědělských strojů zvítězil Zdeněk Krýsl ze Střední
odborné školy a SOU Sušice, a vítězem soutěže Dřevorubec junior se stal Jan Zajíček ze Střední školy hospodářské
a lesnické Frýdlant v Čechách.
Letos k nim přibude dalších 20 laureátů. 8. října 2010
zvítězil v 17. ročníku Kopidlenského kvítku Tomáš Svoboda ze Střední odborné školy zahradnické a SOU Rajhrad.
Další soutěže s resortním zaměřením proběhnou v roce 2011
– Dřevorubec junior 2011 se bude konat v dubnu ve Středním odborném učilišti lesnickém Křivoklát-Písky, v květnu
přivítá SOŠ a SOU Sušice soutěž opravářů zemědělských
strojů. Slavnostní galavečer aktuálního ročníku přehlídky
s předáním zlatých plaket vítězům soutěží se uskuteční ve
středu 22. června 2011 v prostorách brněnského Divadla
Reduta. Akce bude opět koncipována jako slavnostní večer
propagace potřebnosti řemeslných oborů a ocenění vítězů
celostátních kol 20 vybraných soutěží odborných dovedností žáků středních škol konaných v ČR ve školním roce
2010/2011 za výsledky v nich dosažené.
Přehled soutěží i jejich výsledky, fotografie, zprávy pro
média a další informace i aktuality jsou dostupné na
webových stránkách přehlídky České ručičky na adrese
http://www.ceskerucicky.org/
PhDr. Aleš Hradečný, MZe
Všichni ocenění žáci obdrželi čestné uznání s kopií perokresby rukou od akademického malíře Františka Hanáčka
a umělecky ztvárněnou Zlatou plaketu. Z resortu zemědělství to byla vítězka Kopidlenského kvítku Lucie Lízrová
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
19
První česko-rakouská zemědělská výstava
Ve dnech 23.-25. 9. 2010 se ve Znojmě uskutečnil 1. ročník První česko-rakouské zemědělské výstavy.
Pořadatelem akce byla Střední odborná škola a Střední
odborné učiliště Znojmo, Dvořákova 19. Výstava byla realizována přímo v budově školy, kde tělocvičnu na více než
jeden týden obsadily zemědělské exponáty.
Představy o První česko-rakouské výstavě vznikaly
postupně po celý uplynulý školní rok na základě partnerské spolupráce naší školy s odbornou školou v Poysdorfu
a hospodářskou komorou v Mistelbachu (Rakousko). Termín výstavy, konec září, byl vybrán záměrně s cílem ukázat
veřejnosti celou řadu zemědělských, zahradnických a vinařských exponátů. Na výstavě se prezentovaly obě spolupracující školy – odborná škola z Poysdorfu i domovská SOŠ
a SOU ze Znojma. Jednotlivé obory se představily svými
výrobky a postupem výroby od surovin po finální produkt.
Základ výstavních expozic tvořily zemědělské výpěstky
žáků a pracovníků školy a produkty českých firem. Většina
vystavovatelů byla ze znojemského regionu, nejvzdálenější
vystavovatel byl ze Středočeského kraje. Jednalo se o prvovýrobce zemědělské produkce, především pěstitele zeleniny
a ovoce. Představily se zde podniky pro zpracování obilí a výrobu krmných směsí, konzervárny a vinařské firmy.
Ve velké míře byly zastoupeny pekárny a cukrářská výroba
s ochutnávkami svých výrobků. Drobná zahradní mecha-
nizace a moderní traktory podtrhly zemědělské zaměření
výstavy. Vystavované exponáty doplnily aranžérské kompozice z živých květů a rostlinného materiálu. Na přípravě
výstavy se podíleli žáci ze všech oborů školy. Pro vystavovatele byla připravena soutěž o nejlepší výpěstek v kategorii
žák školy a ostatní vystavovatelé. Samostatnou hodnocenou
kategorií byl výpěstek „kuriozita“. Toto ohodnocení získala
exotická ačokča, kterou mohli zájemci i ochutnat.
Na slavnostním zahájení výstavy se zúčastnili významní
hosté: člen Rady Jhm kraje ing. Pavel Balík, zastupitelé
města Znojma a vážení hosté z Rakouska – předseda Krajské hospodářské komory v Mistelbachu pan Johann Fally
a paní Maria Kellerová ze Sdružení rakouských zemědělkyň. Výstavu zahájil pan ing. Josef Brouček, ředitel pořádající školy. Své příspěvky přednesli i ředitel partnerské
rakouské školy, dipl. ing. pan Martin Faber a vzácní hosté
z Rakouska a ČR.
Z ústních i písemných ohlasů návštěvníků zněla chvála
a pozitivní hodnocení pořádané akce. Všichni zúčastnění
vystavovatelé i návštěvníci, kteří svůj názor mohli zapsat do
pamětní knihy, vyjádřili svoji spokojenost a jejich myšlenky
už patřily budoucímu ročníku v roce 2011.
Marie Mrňová, SOŠ a SOU Znojmo
Aranžérský podzim
Žáci Střední školy a Základní školy, Nové Město nad Metují, pracoviště Opočno se v říjnu zapojili do zajímavých aktivit.
Dne 7. 10. 2010 se konal ve Střední zahradnické škole
v Kopidlně již 17. ročník soutěže „Kopidlnský kvítek“.
Naší školu tradičně reprezentovaly dívky oboru vzdělávání
Květinářské práce – květinářské a aranžérské práce. Soutěž
se skládala ze tří částí. My jsme se zúčastnili pouze části
aranžérské, neboť poznávání rostlin dle latinských názvů
a roubování není v učivu Odborného učiliště. Letos soutěžilo celkem 24 dívek a chlapců např. z Prahy, Kopidlna,
Rajhradu, Litomyšle, z naší školy žákyně Jana Lebedová
a Veronika Bartošová. Prvním úkolem bylo aranžování
„Podzimní kytice“ – téma předem známé, na které se připravovali soutěžící doma. Vzhledem k tomu že našim žákyním se oznámila účast na soutěži pouze tři dny předem,
nemohly se řádně připravit, a tak obsadily poslední místa.
Zadání druhého úkolu „Překvapení“ se všichni dozvěděli
těsně před soutěží. Byla to „Vypichovaná miska“, se kterou
20
se naše dívky vypořádaly celkem dobře. J. Lebedová obsadila 9. místo a V. Bartošová 19. místo. Přesto, že nejsme
specializovaná zahradnická škola, děvčata dokázala, že v této konkurenci obstojí.
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
Ve dnech 8.–10. října pořádali zahrádkáři v Častolovicích tradiční podzimní výstavu pod názvem „Zahrada
východních Čech“. Také letos se naše škola představila
se svojí krásnou expozicí a obohatila výstavu o výrobky
a oranžérie našich žáků. Od pořadatelů jsme se dočkali slov
díků za účast na výstavě, obdivu nad šikovností žáků školy
a uznání práce pedagogů, kteří s žáky pracují. O čtrnáct
dní později 22. října uspořádal ve svých prostorách Úřad
práce v Pardubicích prezentační výstavu středních škol pro
žáky základních škol Pardubicka. Naše škola se zúčastnila
se svojí expozicí obohacenou o ukázky práce našich žáků.
Zájemce, kteří nás navštívili, jsme seznámili s naší školou
a pozvali je na osobní prohlídku k nám v rámci „Dne otevřených dveří“.
Ing. Dagmar Mlatečková
SŠ a ZŠ, Nové Město nad Metují, pracoviště Opočno
Neobhospodařované pozemky
Prostor pro invazní druhy rostlin, 10. díl
Pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora), pěťour
srstnatý (Galinsoga quadriradiata, synonymum
Galinsoga ciliata).
Stejně jako v mnoha jiných případech invazních rostlin
se začal i pěťour pěstovat pravděpodobně v botanických
zahradách jako zajímavý příklad jihoamerické květeny.
V Evropě jsou známy první údaje z botanické zahrady
v Paříži z r. 1785, pravděpodobně se jednalo o pěťour maloúborný. V té době se pěťoury ještě příliš nerozlišovaly.
Dnes je pěťour maloúborný u nás zcela běžný plevel, který pochází z andské části Jižní Ameriky. Je to jednoletka až
60 cm vysoká, s lysou větvenou lodyhou, s vstřícnými listy
6–9 cm dlouhými a 4,5–6 cm širokými. Květenství je úbor
jen 3–6 mm v průměru, který se skládá z malého počtu
květů. Úbory skládají další větvené květenství, stopky úborů jsou přitiskle chlupaté. Okrajových jazykovitých květů
úborů je obvykle 5, jsou bílé, poměrně krátké, pouze samičí. Střed úboru se skládá ze 20–35 žlutých trubkovitých
květů, které jsou oboupohlavné. Plody jsou nažky, lišící se
poněkud podle původu. Z okrajových květů jsou oblejší, ze
středových hranatější. Pěťour kvete od května do října a na
jedné rostlině může dozrát až 6000 nažek, které jsou dobře
klíčivé. Je to plevel okopanin, roste i na zahradách, v parcích, na rumištích, v kolejištích železnice, hlavně na území
silně ovlivněném lidskou činností. Je to druh světlomilný
nitrofilní, který je citlivý na mráz. Proto se méně vyskytuje
ve vyšších polohách. Jinak je to druh u nás hojný.
První nálezy pěťouru maloúborného jsou doloženy
z Chlumu u Třeboně (1880), Vraného nad Vltavou (1881),
z Prahy a jejího okolí, od Lednice a od Olomouce. Opravdu
hodně se začal šířit v 20. až 40. letech 20. století a dnes je
hojný. Je to nejen obtížný plevel v okopaninách a zeleninových kulturách, ale také je to hostitel zemědělsky význam-
ných virů a hmyzu. Dnes je synantropně rozšířen po celém
světě, především v mírném a subtropickém pásmu, i když
jsou známy nálezy z nadmořské výšky 3 600 m n.m.
Pěťour srstnatý se liší od předchozího hustě a odstále
štětinatou lodyhou, jazykovitými květy poněkud delšími
v porovnání s poloměrem úboru, možná poněkud větším
počtem trubkovitých květů v úboru. Kvete od června do
října. Jeho nažky procházejí obdobím klidu, různě dlouhým
podle období uzrávání. Klíčí obvykle 8 měsíců po dozrání,
na světle a v teple (optimální je teplota 24°C, kolísání mezi
18–24°C klíčivost zvyšuje, kolísání mezi 10–24°C snižuje). Semena vydrží v půdě dlouhou dobu klíčivá. Pochází z andské oblasti Jižní a Střední Ameriky, kde roste na
březích řek. V Americe je to velmi proměnlivý druh, jsou
známy i případy rostlin s jazykovitými květy zbarvenými
světle růžově až purpurově červeně. V Evropě nebyl dlouho
odlišován od pěťouru maloúborného, proto údaje o začátku
jeho šíření nejsou úplné. Je možné, že se v herbářích najdou
ještě starší doklady o jeho růstu u nás. V Praze v botanické
zahradě byl zřejmě pěstován od r. 1823, jako zplanělý je
v Praze doložen z r. 1890. První evropské údaje zplanělých
rostlin jsou zatím z Rumunska z r. 1853. Je to plevel, který
roste na stejných místech jako pěťour maloúborný, zatím je
u nás méně hojný. Dává přednost půdám bohatým na dusík
a další živiny, hlinitým až jílovitým. Rozšířil se po celém
světě a byl nalezen i v nadmořské výšce 3270 m n.m.
Likvidace pěťourů je obtížná, protože vytvářejí velký
počet nažek, které se dlouho udržují klíčivé v půdní bance.
Na malých plochách je nejvhodnější mechanické odstranění, vypletí před odkvětem. Chemická likvidace herbicidy
je možná, rostliny se ale rychle přizpůsobují a u pěťouru
srstnatého byla v r. 1991 ve Švýcarsku zjištěna resistence na
některé herbicidy.
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
RNDr. Jana Möllerová, Praha
21
Valná hromada Asociace
Školní květinová prodejna u vchodu do areálu Vyšší odborné školy zahradnické a Střední odborné školy
zahradnické Mělník zbrzdila kroky účastníků Valné hromady „Asociace vzdělávacích zařízení pro rozvoj
venkovského prostoru“.
V pěkných prostorách mělnické zahradnické školy se V letošním roce je to už dvacáté setkání původně střed25. listopadu 2010 sešli představitelé středních odborných ních zemědělských, lesnických a potravinářských škol, škoškol a školních hospodářství. A kdo přijel dříve, mohl ly rybářské a školních hospodářství, a proto si v následujívyužít – k prohlídce i nákupu – lákavou nabídku vánočních cím článku připomeňme tato důležitá a pro školy přínosná
vazeb a čerstvých květin. Vlastní zasedání členů Asociace se léta, a to „perem“ těch, kteří pamatují vznik sdružení a na
konalo v posluchárně školy za přítomnosti pozvaných hos- jeho dnešním dobrém fungování mají velký podíl. Příspětů z ministerstva zemědělství, ministerstva školství, agrární vek z letošního zasedání přineseme v lednovém čísle Zemědělské školy.
komory a Ústavu zemědělské ekonomiky a informací.
20 let od založení Sdružení
Dne 28. června 1990 bylo na ustavující konferenci ředitelů středních odborných škol a školních hospodářství založeno Sdružení
zemědělských, lesnických a potravinářských škol, školy rybářské a školních hospodářství ČR se sídlem v Humpolci.
Stalo se významným celorepublikovým koordinačním
centrem a jeho úkolem bylo hájit zájmy uvedených škol
(81) a školních hospodářství (46). Pracovalo podle schválených stanov a bylo prostředníkem při jednáních s ústředními orgány a institucemi – Ministerstvem školství, mládeže
a tělovýchovy, Ministerstvem zemědělství a jeho Institutem výchovy a vzdělávání, Ústavem vědeckotechnických
informací – ÚVTI (později ÚZPI, nyní ÚZEI), Výzkumným ústavem odborného školství (nyní NÚOV), Agrární
komorou, Pozemkovým fondem, Unií zaměstnavatelských
svazů a dalšími organizacemi. Spolupracovalo s vysokými
školami a výzkumnými ústavy.
Po vzoru našeho Sdružení zakládaly některé školy podobná seskupení – asociace.
Ve Sdružení aktivně působily pracovní skupiny školní
sekce (s pedagogickou a ekonomicko-právní skupinou)
a sekce školních hospodářství (se skupinou legislativněprávní a skupinou účelovosti), které řešily aktuální úkoly
jako přípravu nových pedagogických dokumentů, vydávání
odborných učebnic, přípravu učebních pomůcek (videoprogramů), problematiku financování škol a školních hospodářství, další vzdělávání pedagogů a techniků-instruktorů, exkurze a stáže v cizině a podobně.
Velkou pomocí a posilou pro Sdružení byla spolupráce
s Institutem vzdělávání a poradenství (dříve katedrou pedagogiky) České zemědělské univerzity v Praze (IVP ČZU)
pod vedením prof. Ing. Milana Slavíka, CSc. a s Národním ústavem odborného vzdělávání v Praze zastoupeného Ing. Zdeňkem Hradilem, Ing. Zorkou Husovou
a Ing. Zdeňkou Szebestovou. Vstřícné jednání a pomoc
22
jsme vždy nacházeli na ministerstvu školství a ministerstvu
zemědělství u Ing. Rudolfy Špinarové, Ing. Františka
Burdy, Ing. Vojtěcha Šrámka a Ing. Josefa Matouška.
Na vydávání odborných učebnic (většinou přes nakladatelství Credit) a přípravě videoprogramů se mimo zkušených
pedagogů středních odborných škol podíleli i pracovníci
IVP ČZU. Pro další vzdělávání pedagogů a techniků,
prováděné většinou ve spolupráci s příslušnými vysokými školami a výzkumnými ústavy, byla získána akreditace
od MŠMT. Při Sdružení vzniklo Agrovideo, které půjčovalo
filmy, diapozitivy a videoprogramy (získané převážně
z ÚVTI) jednotlivým školám, ale i zájmovým organizacím.
Sdružení se stalo hlavním vydavatelem časopisu Zemědělská škola – Pôhospodárska škola pod vedením redaktorky
Ing. Aleny Krajíčkové. Zveřejňovalo aktuální problematiku uvedené oblasti, sloužilo pro předávání a výměnu
dobrých zkušeností a poznatků, informovalo o soutěžích
žáků a závěrech jednání Sdružení s MŠMT, MZe a dalších zajímavostech vhodných pro využití na našich školách
a školních hospodářstvích. Při organizování významných
odborných soutěží žáků našich škol, historických výročích
a zveřejňování osobností zemědělského a odborného školství měl a má velký podíl pedagog Ing. Josef Rozman,
CSc. z Moravské Třebové.
Prvním předsedou Sdružení byl zvolen Ing. Michal Slovák, bývalý ředitel SZeŠ v Rožnově p. R., který se v tomto
roce dožil 80 let, blahopřejeme! Ve vedení Sdružení dlouhodobě působil bývalý ředitel Školního statku v Humpolci
pan Václav Merunka (1992–1996 i ve funkci předsedy),
bývalý ředitel Národohospodářské školy v Boskovicích Ing.
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
Jaromír Musil, Ph.D., bývalý ředitel SZeŠ v Humpolci
Ing. Miroslav Červený a další ředitelé a pracovníci škol
a školních hospodářství. Ve funkci tajemníka pracoval pan
Ing. František Samec, také bývalý ředitel SZeŠ v Humpolci a po něm paní Libuše Zachová, hospodářka této školy.
Na dobré činnosti pedagogické komise Sdružení se dlouhodobě podíleli Ing. František Kuchtík, CSc., bývalý ředitel
SOŠ v České Lípě, Ing. Milan Teksl, bývalý zástupce ředitele SZeŠ v Humpolci, Ing. Jiří Husa, CSc., bývalý ředitel
SOŠ v Poděbradech (nyní vedoucí pracovník IVP ČZU)
a další ředitelé škol. Za ekonomicko-právní skupinu uvádíme alespoň příkladnou činnost Ing. Josefa Diviše, bývalého
ředitele SOŠ v Šumperku a Ing. Josefa Plucara, bývalého
ředitele SOŠ v Telči. V sekci školních hospodářství úspěšně
působilo také mnoho ředitelů, například Ing. Josef Nehyba, ředitel ŠS (Školního statku) Roudnice n.L., Ing. Josef
Musil, bývalý ředitel ŠS Staré Město, Ing. Jaromír Benešl,
ředitel ŠS Opava, který působí v uvedené funkci doposud.
Převážná většina porad, konferencí, školení a seminářů
probíhala na škole nebo školním statku v Humpolci a nebo
IVP ČZU Praha.
V prosinci roku 2003 došlo k sjednocení a spojení našeho Sdružení a sdružení středních odborných učilišť a byla
založena Asociace vzdělávacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru také se sídlem v Humpolci. Předsedou byl
zvolen Ing. Jan Kot, ředitel ISŠ Cheb, místopředsedou
Ing. Břetislav Kábele, ředitel SOŠ České Budějovice.
Současným předsedou Asociace je Mgr. Otakar Březina,
ředitel České zemědělské akademie v Humpolci a tajemnicí
nadále zůstala paní Libuše Zachová. Význam Asociace se
rozšířil o další spolupráci se současnými zřizovateli našich
škol a školních hospodářství – s krajskými úřady.
Přejeme Asociaci hodně úspěchů v jejím poslání a záslužné činnosti. Pracovníkům uvedených škol a školních hospodářství, jejich žákům a absolventům pevné zdraví, hodně
štěstí, odpovídající uplatnění a spokojenost v životě.
V Humpolci 24. 11. 2010
Václav Merunka, Miroslav Červený
V říjnovém čísle Zemědělské školy jsme uveřejnili první informační článek o níže uváděné mezinárodní konferenci
a slíbili jsme vám další pokračování. Mezitím jsme obdrželi závěry a shrnutí ze dvou odborných sekcí a vzhledem k časovému odstupu vám přiblížíme opět i průběh dvoudenního jednání. Předpokládáme, že po získání sborníků příspěvků se
k tématu vzdělávání učitelů opět vrátíme.
Mezinárodní konference ke vzdělávání
2. část
Česká zemědělská univerzita je významným vysokoškolským centrem orientovaným na výzkum, ale stejně tak je soustředěná
péče věnována „excelLeNcy in education“. O tom svědčí i skutečnost, že Institut vzdělávání a poradenství (IVP) již
po několikáté organizoval konferenci k problematice odborného vzdělávání a přípravy učitelů.
Mezinárodní konference byla pořádána u příležitosti osmdesátého výročí organizované přípravy učitelů pro
zemědělské, lesnické a příbuzné obory v České republice
a uskutečnila se od 9. do 10. září 2010 v prostorách Studijního a informačního centra ČZU v Praze. Konference
se zúčastnili pedagogové ze sekundárního a terciárního
vzdělávání, a to z celkem patnácti zemí a čtyř kontinentů.
Jak v úvodních přednáškách, tak i v sekcích byly v současné přípravě učitelů zřejmé tendence k rozvoji kompetencí pedagogů a k posilování jejich profesní sebereflexe. Pro
přípravu učitelů odborných předmětů se jeví jako efektivní především aktivizační metody vedoucí k rozvoji prakticky uplatnitelných dovedností včetně posilování spojení
s pedagogickou i odbornou praxí. Role učitele v odborném
vzdělávání směřuje k facilitaci, pedagog se stává jedním
z činitelů vzdělávacího procesu.
Druhý den konference byl věnován odborné exkurzi
do soukromé farmy zaměřené na chov ovcí a do Školního
lesního podniku v Kostelci nad Černými lesy. Věříme, že
mezinárodní konference vytvořila účastníkům prostor pro
výměnu i střet názorů a kvalifikovanou profesní diskusi,
i cestu k dlouhodobé spolupráci.
Příprava učitelů a učitelské kompetence (sekce A)
V sekci, kterou osobně řídil ředitel IVP ČZU prof. Ing.
Milan Slavík, CSc., aktivně vystoupila se svými příspěvky
i v následné diskuzi většina účastníků. Zajímavé byly zejména zahraniční zkušenosti z Nizozemí, z Jihoafrické republiky a z Brazílie, kde bylo konstatováno, že řada uváděných
osvědčených přístupů koresponduje s našimi poznatky
a zkušenostmi v organizaci přípravy učitelů odborných
zemědělských předmětů. Zajímavý byl pohled na rozvíjení
programů dalšího vzdělávání učitelů na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích se zpětnou vazbou na praxi.
Představeny byly zkušenosti IVP ČZU s přípravou učitelů
a zvyšováním jejich kompetencí ze sociálně psychologické-
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
23
ho hlediska, z hlediska odstraňování nežádoucích didaktických stereotypů, představeny byly také výstupy projektu
PRO-SCHOOL, na kterém IVP ČZU participuje.
Trendy současného odborného vzdělávání v Evropě
(sekce B)
V odborném vzdělávání v rámci střední Evropy je možné
sledovat obdobné trendy:
– Z důvodu demografického vývoje (nižšího počtu žáků
na středních školách) je situace charakteristická vyššími ambicemi většiny studentů pokračovat ve studiu po
maturitě na univerzitě a šanci studovat mají (vzhledem
k dostatečnému počtu studijních míst v nabídce vysokých škol).
– Vzhledem k tomu, že je nízká konkurence a soutěživost
ve třídách s nižšími počty studentů na středních odborných školách, je na učitelích, aby aktivizovali a motivovali žáky k sebevzdělávání.
– Zájem studentů o učivo zvyšují atraktivní metody a formy vzdělávání (terénní cvičení, exkurze, týmová práce,
interdisciplinární vzdělávání, zkušenostní učení) a využívání technických prostředků a e-learning.
– Tradičně působí jako perspektivní motivace studentů
důvěra učitele ve schopnosti žáka a hodnocení výkonu
žáka.
Doporučujeme, aby střední a vyšší odborné školy měly
možnost v rámci konkurenceschopnosti kompenzovat
nedostatek žáků nabídkou studijních programů dalšího
odborného vzdělávání pro své absolventy i pro veřejnost.
Tato možnost je podmíněna změnami v přípravě učitelů
odborného vzdělávání, kterou je nutné zaměřit na vzdělávání dospělých, na sebereflexi učitele, na práci s digitálními
odbornými texty a pomůckami a na poradenství v odborném vzdělávání.
Jord-Dytrt
Co Mattioli ještě nevěděl...
„Šťastný je ten, kdo pozná příčinu věcí“.
Vergilius
Fytoterapií neboli léčbou preparáty z rostlin se lidstvo
zabývá již od nepaměti a za tu dobu nashromáždili různí
bylináři, babky kořenářky, apotékaři či ranhojiči obrovské
množství poznatků a zkušeností, z nichž některé jsou platné dodnes. Proto lze z historie používání bylin stále čerpat
a moderní farmaceutický výzkum se možnostmi jejich
využití zabývá neustále.
Do zlatého fondu historických herbářů pocházejících
z území dnešního Česka patří především dílo italského lékaře a botanika Pietra Andrea Mattioliho „Herbář, jinak bylinář velmi užitečný a figurami velmi pěknými a zřetelnými,
podle pravého a jako živého zrostu bylin ozdobený, i také
mnohými zkušenými lékařstvími rozhojněný...“, do češtiny
přeložené vynikajícím přírodovědcem Tadeášem Hájkem
z Hájku a vydané v Praze r. 1562 Jiřím Melantrichem
z Aventina. S úpravami se vydává dodnes. O léčivých rostlinách se prostě psalo a píše... Právě slavný Mattioliho Herbář se stal pro renomovaného odborníka v oblasti farmakobotaniky a farmakognosie prof. RNDr. Luďka Jahodáře, CSc. (katedra farmaceutické botaniky a ekologie
Farmaceutické fakulty UK v Hradci králové) po desetiletích výzkumného a pedagogického působení (připomeňme
pouze druhé vydání jeho rozsáhlé knihy Farmakobotanika
– Semenné rostliny, obsahující popis více než 1 200 rostlin-
24
ných druhů) inspirací pro vznik nového díla „Léčivé rostliny v současné medicíně aneb Co Mattioli ještě nevěděl“
(Havlíček Brain Team, Praha 2010, 1. vyd., 250 str., ISBN
978-80-87109-22-9). Mattioliho proslulé dílo (první verze
vyšla v r. 1544) bylo po staletí uznávaným zdrojem poznání
rostlin a jejich léčebných účinků. Vědecké objevy, pokrok
moderní farmakologie, chemie a chemické technologie
i botaniky však způsobily přirozené stárnutí myšlenkového
bohatství ukrytého v pověstném spise.
Autor na vybraném souboru taxonů (skupin konkrétních organismů, které mají společné určité znaky) ukazuje
na úspěchy i omyly spojené s využíváním léčivých rostlin
v lékárenství a medicíně a současně představuje svůj pohled
na jednotlivé byliny, doplněný jejich fotografiemi. V textu
se uvádí současné systematické zařazení rostliny, přehled
obsahových látek se zvýrazněním té složky, která je nejpravděpodobněji odpovědná za účinek. Čtenář také najde
informace o experimentálně potvrzené biologické aktivitě
a o současném významu pro alopatickou (klasickou) medicínu včetně doporučené indikace. Protože bude dílo vedle
odborníků z oboru zajímat mnohem širší spektrum (téma
je velmi populární), sestavil prof. Jahodář slovníček odborných termínů, jejichž znalost umožní orientaci i dalším
zájemcům. Některé taxony jsou označeny jako lékopisné
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
surovinové zdroje (lékopisná droga, mateřská rostlina lékopisné drogy).
Publikace je zpracována tak, že bude sloužit jako moderní
učební text nejen pro studující a učitele farmacie, lékařství
a přírodovědných oborů, vědeckotechnickým pracovníkům v oblasti medicíny, farmacie, biochemie a biologie, ale
i pro publicistickou práci a zejména pro poučení a aktivní
zájem o léčivé rostliny. Ty jako přírodní zdroj biologicky
aktivních látek použitelných v terapii lidí i zvířat zůstávají v centru pozornosti. Je k tomu řada důvodů – mnohé
zjistí lékař, lékárník i laik po seznámení se s touto knihou.
Bohatě ilustrovaný text se zároveň stává jakýmsi setkáním
„starého a nového Mistra“ nad tematikou stále aktuální.
Ing. Bohumil Tesařík, Kaznějov
50. výročí založení SOU Radotín
Střední odborné učiliště v Praze-Radotíně zahájilo 1. září 2010 padesátý školní rok od svého vzniku.
Půl století je významné jubileum v životě jedince i organizace a určitě stojí za ohlédnutí. To bylo účelem slavnostního
shromáždění, které se uskutečnilo v areálu školy dne 22. 10.
2010 za účasti současných a bývalých zaměstnanců školy,
Mgr. Lenky Němcové pověřené řízením odboru školství
mládeže a tělovýchovy Magistrátu hl. m. Prahy, Mgr. Karla
Hanzlíka, starosty Městské části Praha 16, prof. Ing. Milana Slavíka, CSc., ředitele Institutu vzdělávání a poradenství ČZU v Praze, zástupců školních závodů, významných
smluvních pracovišť, partnerských škol a ostatních hostů.
Učiliště vzniklo v roce 1960 výnosem tehdejšího ONV
Praha-západ, jako součást Strojní a traktorové stanice Hostivice v bývalé STS Radotín s názvem Zemědělské odborné
učiliště s jedním učebním oborem – Opravář zemědělských
strojů. Vyučovalo se v přednáškové síni hlavní budovy s jedním stálým učitelem a ostatními externisty. K učilišti patřil
od začátku internát pro 30 až 40 žáků, v němž byla zaměstnána jedna vychovatelka, odpolední dozor zajišťovali mistři
odborného výcviku, učitelé a po večerce i vrátní. Internát
byl v provozu až do r. 1992.
V roce 1962 měla škola již 180 učňů a stabilní tým učitelů, mistrů a provozních pracovníků. Od vzniku do dnešního dne vedlo učiliště celkem šest ředitelů. Prvním byl
Ing. Josef Bartoš, který jako jediný z bývalých ředitelů se
dožil tohoto jubilea. Nejdéle ve funkci, a to od r. 1972 do
r. 1996, působil Ing. Otakar Krycner, za jehož působení došlo
v r. 1980 ke sloučení se Středním odborným učilištěm
Dobříš, které se tím stalo místně odloučeným pracovištěm zdejší školy. Toto spojení trvalo do r. 1991. Současným ředitelem je od r. 1996 Ing. Václav Hejda. V učilišti
se od jeho vzniku do r. 2010 vyučilo 2 331 žáků. K oboru
Opravář zemědělských strojů v r. 1993 přibyl nový obor
vzdělání Automechanik (současný název Mechanik opravář
motorových vozidel), dále v září 1997 Opravářské práce
a v r. 1999 obor Práce v autoservisu. Během uplynulých
50 let se z různých důvodů několikrát měnil oficiální název
školy: Zemědělské odborné učiliště, Podnikové odborné učiliště, Střední odborné učiliště zemědělské, Střední odborné učiliště zemědělské a odborné učiliště, až po
dnešní název Střední odborné učiliště Praha-Radotín.
V tomto školním roce 2010/2011 má škola 227 žáků,
patří tedy k menším školám, což má své výhody. Nikdo tu
není „bezejmenný“, každý je lehko zařaditelný, žáky znají
učitelé, mistři, kuchařky i další zaměstnanci, na každého
se může žák obrátit se svým problémem, nezůstane nepovšimnut. Často se v učilišti vyučili tátové, kteří sem teď
přivádějí své syny, což je pro školu velkým uznáním. Také
nadřízené orgány a zřizovatelé se během doby měnili.
Mateřská STS Hostivice spadala pod GŘ VHJ STS a OZS
v Praze Vinoři, od 1. 4. 1991 přechází zřizovací pravomoci
na Ministerstvo zemědělství a výživy, současným zřizovatelem od 1. 10. 2001 je hlavní město Praha.
V současné době má škola kvalitní zázemí – učebny
teoretické výuky, dílny odborného výcviku, svářečskou
školu, autoškolu, myčku motorových vozidel, tělocvičnu i venkovní sportoviště, stravování žáků i zaměstnanců je zajištěno v příjemném prostředí školní jídelny
s kuchyní. Celý areál je umístěn na okraji Prahy v krásném údolí Radotínského potoka, kterým začíná chráněná krajinná oblast Český kras. Mimo vlastní zařízení probíhá výuka žáků též na dvou školních závodech
a řadě smluvních pracovištích našich partnerských firem.
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
25
Uplynulo 120 let od úmrtí a vzpomeneme 180 let od narození významné osobnosti…
Josef Dobeš
„...Praktický účel každého závodu jest, aby týž co možná největšího, však ale i trvalého užitku poskytoval. Školní statek, co
závod hospodářský, tím více má a musí účelu tomuto dostát, an jest vedle tohoto řečeného účelu ještě vázán na úkol jiný, v mnohém ohledu důležitější, maje se stkvíti co vzor, co příklad následování hodný pro mladíky, oddávající se zaměstnání hospodářskému. Školní statek jest tudíž zrcadlo, ve kterém dychtivý začátečník nazírá fakta, ve kterých jej věda hospodářská poučuje...“
Josef Dobeš, 1876
Autor úvodních slov věnoval školnímu statku hodně své
životní energie. Leccos se mu podařilo, leč poznal také, že
faktorů, které rozhodují o naplnění naznačeného ideálu je
mnoho. A pokud nejsou v optimálním souladu, cíle jsou
limitovány. To ale nezměnilo nic na jeho pevném přesvědčení o naprosté nezbytnosti tohoto zařízení pro zemědělskou školu.
Josef Dobeš se narodil 2. března 1831 v Březových
Horách u Příbrami. Studoval reálku v Příbrami a v Praze (do
r. 1849) „načež si zjednal při c.k. české průpravně učitelské
v Budči a při c.k. vzorné hlavní škole způsobilost učitelskou
pro hlavní školy a pro odbor technický“. Poté navštěvoval
také přednášky o polním hospodářství na polytechnice
v Praze. Po skončení studií přijal místo adjunkta na reálce
v Příbrami. V roce 1853 přestoupil na českou rolnickou školu do Rabína. Odtud po tři a půlletém zdárném působení
pod vedením F. X. Horského odešel a další léta působil jako
adjunkt a správce na velkostatcích v Čechách, na Moravě
pak jako ředitel panství. Dne 30. prosince 1866 byla otevřena dvouletá rolnická škola s německým jazykem vyučovacím v Novém Jičíně na Moravě. Dlouho zde však nepobyl.
Přispěl k tomu, že táborská škola začala nabývat
„jednotného rázu“
Po 3 letech (1869) se na základě konkurzu stal prozatímním ředitelem (na 1 rok) školního statku Vyššího hospodářského a hospodářsko-průmyslového ústavu zemského v Táboře. V roce následujícím byl jmenován „skutečným profesorem praktického hospodářství“ a definitivně
potvrzen i ve funkci ředitele (v dobových dokumentech se
používá obou označení: správce i ředitel) školního statku.
26
Vyučoval „poměrům dvora, výkladům prací, hospodářské
praxi, písemnictví, účetnictví, včelařství a chovu bourců,
r. 1872/73 též pravovědě“. Platil podle dobových pramenů
za „velmi dovedného učitele“. V důsledku těžkého onemocnění a posléze smrti zatímního ředitele Jana Ployhara
(„profesor věd mathematických“; 1836–1873) se stal profesor Dobeš na dobu od listopadu 1873 do konce školního
roku 1875/76 místním ředitelem školy (jeho náměstkem
byl od února 1874 František Farský.) Během jeho ředitelování, v úzké součinnosti s kuratoriem a zřejmě pod
vlivem F. Farského, došlo k přestavbě „někdejší syrobárny“ až
posud ladem ležící na síně, které sloužily pouze chemickým
předmětům a zároveň „postaveno obydlí oněm učitelům,
jejichž přítomnost na ústavě jest nejvíce nutná“. Značná
pozornost věnována budování školního statku, přijato rovněž usnesení, aby při ústavu byla zřízena výzkumná stanice
chemicko-hospodářská. Došlo i ke změnám organizačním:
1. října 1874 otevřen poprvé přípravný ročník, provedeny
zásahy do učební osnovy, nově bylo systemizováno místo
„professora národního hospodářství a zákonovědy“ atd.
Dobeš svým dílem přispěl k stabilizaci poměrů na škole.
Jeho nástupce ve funkci ředitele František Farský o tomto
období táborské školy píše (v Památném spise z r. 1876):
„Konečně tedy po desítiletém, putování po širém moři,
ne právě vždycky klidném, po desítileté namáhavé práci,
po důkladném přemyšlování, uvažování a pozorování vně
i zevně obráceném: veškerá ta vzorná píle, snaha a svědomitost po desíti letech nabývá jednotného rázu a směru
vedoucího přímo tam, kam ústav náš podle určení svého
vůbec přijíti má“.
Nemálo sil a času věnoval Dobeš i práci mezi zemědělci.
„Zvláště pak byla vydatná jeho činnost při upravování daně
pozemkové, vyvlastňování pozemků, při výstavách, přehlídkách a odměňování za chov koní, v hospodářských spolcích
a jako hospodářského znalce při sporech.“ Na několik let
mu svěřila Táborská hospodářská jednota redakci svého
Věstníku.
V Táboře úspěšně působil 21 let, do 30. září 1890, kdy
byl na vlastní žádost v důsledku špatného zdravotního
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
stavu penzionován. Dlouho si však důchodu neužil – 23.
října 1890 v 59 letech umírá. Zanechal po sobě kus poctivé
práce ve prospěch našeho zemědělského školství. Zanechal
po sobě i četná odborně populární pojednání.
tečnosti vedení i zavírání účtů veškerých“. Školní statek se
tak zásluhou více jak dvacetileté nelehké práce profesora
Dobeše stával tím, čím měl být, tj. „vzácným učebným prostředkem“.
Školní statek – „vzácný učebný prostředek“
Dosažení ještě lepších výsledků bylo, jak s odstupem
času připomíná nástupce ředitele Dobeše Václav Feršman,
na závadu nepružné řízení. Město jakožto vlastník statku
si pochopitelně nárokovalo právo dohledu. Vrchní správu
statku svěřilo tzv. školnímu sboru hospodářskému, který
sestával z purkmistra města jako předsedy, ze tří členů obecního výboru se třemi náhradníky a ze tří zástupců školy
(ředitele školy, správce statku a „cvičitele hospodářských
prací“). Sbor rozhodoval nejen o základních koncepčních
záležitostech, ale i o řadě denních provozních problémů.
Správce (ředitel) statku byl povinen postupovat v mezích
daných tímto orgánem.
Neklid, který provázel první léta existence táborské školy,
se pochopitelně týkal i školního statku. Josef Dobeš nastoupil do jeho čela po Františku Doubravovi, který rezignoval zjara 1869. Aby statek poskytoval „jak chovancům tak
i okolnímu rolnictvu věrný názor promyslné a vzorné správy
hospodářské“, bylo třeba hodně práce. Začínalo se zhruba se
124 ha, od r. 1868 výměra kolísala kolem 100 ha (s ohledem
na cíle školy měl být statek „co do rozsáhlosti podobný obyčejnému, dominikálnímu dvoru“). Jednalo se, až na jednu
výjimku, o drobnější parcely, bez odpovídajících hospodářských budov a jakéhokoliv vybavení. Celková výměra se sice
neměnila, ovšem přesuny parcel z nejrůznějších důvodů
byly časté, a „málokdy školnímu statku ku prospěchu“.
Ředitel Dobeš, jak dokazuje v obsáhlé stati z r. 1876
(Památný spis na oslavu 10 let trvání školy), postupoval
rozvážně a systematicky. Podrobně zkoumal půdní a klimatické poměry, stejně podrobně zjišťoval prosperitu jednotlivých plodin na Táborsku. Do úvahy bral i stávající situaci
na trhu, včetně situace komunikační. Na těchto poznatcích
stanovil osevní postupy pro jednotlivá „seskupení“ parcel,
stanovil osevní postupy i „poměry hnojení“. Samozřejmě
tehdy především s ohledem na chlévskou mrvu („jestliže
se váha suchých zkrmených látek v rozličném krmení připočítá k váze steliva a úhrn tento kvotientem 21/2 množí,
obdržíme množství hnoje chlévského“). Pro „polaření“
bylo k dispozici kolem 76 ha, přibližně 16 ha tvořily louky
(část bylo třeba meliorovat), 0,66 ha chmelnice (založena
1868 a osázena žateckými sazenicemi), 0,28 ha ovocná
školka (měla každoročně vypěstovat okolo 2000 „k vysázení schopných stromků rozličného druhu“), 0,32 ha botanická zahrada, 0,26 ha zelinářská, 0,10 ha lesnická zahrada,
0,96 ha zkušebné pole.
Souběžně bylo třeba organizovat chov hospodářských
zvířat, postavit potřebné ustájovací i další objekty (zpočátku musela posloužit i provizoria). Postupně byla nakupována tažná zvířata (koně, voli), dojný skot různých plemen
(„krávy, které nedojí 1000 l, a starší 10 let se netrpí“), od
r. 1873 se chovaly i ovce a posléze i prasata. Statek vlastnil
také rybník (2,82 ha), který sloužil jednak k zavlažování
meliorovaných luk jednak k rybářskému provozu („nasadí
se každý rok násadou kaprovou, as půl kila těžkou a přes
léto naroste ryba taková až na 2 kila. Nasazuje se asi 6 kop,
a vyloví se na zimu 21/2–23/4 q“). Kromě těchto provozů, „chovancům dávala se příležitost, aby nazírali ve sku-
Ing. Josef Rozman, CSc., Moravská Třebová
Tři z významných osobností, jejichž životní působení
jsme si v tomto roce už nestačili připomenout
Václav Kopa (1852–1930)
„...Štěstí člověka nespočívá v marnotratném blahobytu,
přepychu a majetku, nýbrž ve spokojeném, čistém, svědomí,
poctivém srdci, jasné a veselé mysli. Řídil jsem se po celý život
pravdou šťastným býti a jiné blažiti, toť pravý úkol života...“
Působil v Praze (reálka) a bezmála 40 let na škole
v Táboře (1884–1923)
Alois Mollenda (1847–1935)
Jeden z tvůrců slávy roudnické školy! Jeho návrat do
Roudnice (profesor chemie a přírodních nauk a později
ředitel) je spojen s významným obdobím v historii tamní
školy.
Působil na školách v Táboře, Mladé Boleslavi a především
v Roudnici n. L. (1875–1908)
František Vysloužil (1865–1939)
„Non verbis, sed facto opus est – ne slov, ale činů třeba jest
– a to platí i v naší době, kdy se mnoho mluví a píše – a skutek
utek...“
To jsou slova od studentských let uznávaného řečníka,
později jednoho z nejpopulárnějších a také z nejuznávanějších ředitelů zemědělské školy na Moravě.
Začínal v Chrudimi, působil Prostějově (1893–1932)
– plných 38 let jako ředitel!
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
27
Uplynulo 150 let od narození a 100 let od úmrtí významné osobnosti ...
František Suchý
Pedagog a zakladatel zahradnické školy v Brně
V dějinách zemědělského školství zaujímá významné místo rovněž František Suchý. Vynikající pedagog, zahradník se specializací na ovocnictví a sadovnictví, posléze i zakladatel zahradnické školy v Brně.
Nebyl sice brněnským rodákem, avšak ve zdejším regionu zanechal nesmazatelnou stopu. Pocházel z Mutěnic
u Strakonic, kde se 21.10.1860 narodil. Po odborných studiích nastoupil r. 1876 do dvouleté zahradnické praxe na
zámeckých pozemcích knížete Windischgrätze ve Štekni
jako příručí. Odtud vedly jeho kroky do ovocných školek
v zahradnictví. A. F. Waltra v Praze-Chuchli. Za novými zkušenostmi se vydal r. 1882 do velkozávodu Oskara
Knopfa v Erfurtu v Německu, kde získával vědomosti na
úseku květinářství a zelinářství. Pln nových poznatků se po
roce úspěšně vrátil do českých zemí jako první příručí do
zahradnictví knížete Colloredo-Mansfelda v Opočně.Znalý
zemědělské praxe se rozhodl využít nabídky rolnické školy
v Kutné Hoře a přijal tu r. 1885 místo učitele a zahradníka.
Vyučoval ovocnictví, zelinářství, lesnictví, řídil praxi žáků,
koordinoval práce v zelinářské zahradě, ovocné školce a na
pokusných polích. Svůj pedagogický um rozvíjel četnými
přednáškami, oblíbené byly jeho ovocnářské a zelinářské
kurzy. V Kutné Hoře založil ovocnický spolek, kde působil jako jednatel a jako první začal v místních podmínkách
organizovat výstavní trhy.
Když se mu podařilo dosáhnout očividných výsledků
a vychoval své následovníky, rozhodl se odejít do Brna, kde
byl o jeho služby značný zájem. Zde získal v r. 1891 na tehdejším německo-českém štěpařském ústavu místo jako učitel, správce a vrchní zahradník. Vyučoval česky i německy
řadu předmětů, především ovocnictví, vinařství, zelinářství,
kreslení a účetnictví, vedl praktická cvičení žáků, řídil veškeré záležitosti ovocné školky, školní vinice a hospodářskou
správu celého ústavu. Nezůstal však toliko u této činnosti.
Výsledky jeho práce přesáhly výrazně hranice Brna, se jménem Suchý se bylo možno setkat po celé Moravě. Zakládal
ovocné školky, stavěl sušárny ovoce, vypracoval i nový účinnější systém ovocnářské evidence, byl také zahradnickým
rádcem, spolupracoval na organizaci zahradnických výstav,
usiloval o další vzdělávání zahradníků z praxe. Bohatá byla
i jeho publikační činnost v novinách a odborných časopisech, vydával i vlastní práce (největšího zájmu se těšilo jeho
dílo „Moravské ovoce“).
I přes vysoké pracovní vytížení bylo v popředí jeho zájmu
založení zahradnické školy s ryze českým vyučovacím jazy-
28
kem, což utrakvistický ústav v Brně na Vídeňské ulici, kde
působil, nesplňoval. Snahy Františka Suchého nabyly reálnou podobu, když se mu podařilo v Brně v lednu 1900
založit Český zemský ovocnický spolek. Znalý regionálních
poměrů inicioval výstavbu školy a vybudování rozsáhlých
školních pozemků na okraj Brna do katastrálního území
Bohunice pro jeho výborné přírodní a klimatické podmínky. Samotné Bohunice přijaly tuto skutečnost s povděkem.
V té době byly typicky zemědělskou obcí, lemovaly je všudypřítomné vinice, sady, zahrady, louky a pole dávající
bohatou úrodu všeho druhu. V existenci školního zařízení
viděli její obyvatelé i zemědělci ze širokého okolí i možnosti
podpory pro další rozvoj zemědělské výroby a příležitosti
dalšího sebevzdělání. Souběžně s vyřešením místa výstavby
se podařilo Františku Suchému a jeho spolupracovníkům
zajistit i materiální stránku existence školy.
A tak 2. 5. 1900 bylo vydáno Moravským zemským
sněmem povolení ke zřízení školy. I když nebyla prozatím
k dispozici vlastní školní budova, vyučování započalo ve
stísněných pronajatých prostorách Zemského včelařského
svazu 4. 2. 1901. Mezitím nebývalým tempem probíhala
výstavba školského areálu v Bohunicích, který byl dokončen již v červenci 1903 a v tu dobu přivítal i první žáky
v letním zahradnickém kurzu. Prvním ředitelem školy, která se původně jmenovala Pomologický ústav, byl jmenován František Suchý. Nepůsobil tu však dlouho. Koncem
r. 1901 byl ustanoven Českým odborem zemědělské rady
pro markrabství moravské inspektorem ovocnictví a zelinářství. I přes tuto náročnou funkci se nepřestal starat
o další budování a rozvoj školy. Jeho zásluhou se dařilo získávat nejen žáky, ale rostla i pomoc školských pracovníků
zahradnické výrobě po celé Moravě. Žel však dlouhodobějšího přispívání Františka Suchého zdejšímu zahradnickému
školství přervala jeho náhlá smrt 11. 11. 1910.
Zásluhou Františka Suchého získalo naše zemědělské
školství mnoho nových impulsů a také další vzdělávací
instituci, která již více než 100 let píše zajímavé kapitoly
své existence a obohacuje život nejen Brna. Jméno Františka Suchého připomíná rovněž památník v areálu brněnské
zahradnické školy, který je i součástí místní naučné stezky.
Ing. Jiří Ptáček, Brno
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
VÝVOJ ZEMĚDĚLSKÉHO STROJÍRENSTVÍ A VÝROBY
HOSPODÁŘSKÝCH STROJŮ
v českých zemích od poloviny 19. století do vzniku Československé republiky, 2. díl
Výroba hospodářských strojů v českých zemích bývalého Rakousko-Uherského císařství a Rakouska-Uherska byla až do padesátých let 19. století na velmi nízké, dá se říci na značně primitivní úrovni. Avšak právě na území dnešního Českého státu byla
postupně koncentrována většina celkové Rakousko-Uherské výroby hospodářských strojů a nářadí.
Ve dvacátých letech začalo zemědělství obecně silně
pociťovat potřebu zemědělských strojů, i když dosud existující robotní systém zavádění strojů v zemědělství značně
brzdil. Feudální statkáře, kteří měli ve svých robotnících
bezplatnou a levnou pracovní sílu, ve většině případech
nic nenutilo k opatřování nových strojů a nástrojů, když
navíc robotníci museli používat svých potahů a svého nářadí. Nositeli zavádění strojů proto byli nájemci dvorů, kteří
začínali s půdou hospodařit na panstvích, kde byla robota
převedena na peněžní platby. Přitom pozitivní roli v propagaci nových metod sehrála Vlastenecko-hospodářská
společnost.
Vznikaly první hospodářské výstavy, na nichž byly vystavovány a předváděny nové nebo zlepšené stroje a nářadí a jejich znalost se tak rychle šířila. Výrobci hospodářských strojů záhy přešli ke specializaci, čímž dosáhli veliké
dokonalosti, a výrobky odjinud se jim těžko vyrovnávaly.
Zámořské státy ovládly po celá desítiletí obchod s hospodářskými stroji, které byly dováženy do celé Evropy,
a i přes veliké vzdálenosti se zdarem v dovozu strojů soupeřily. Americké stroje se značně lišily od strojů anglických
hlavně svojí vahou. Byly lehčí a opatřovány sedadly pro
poháněče tahounů, což bylo žádoucí a mělo za následek
vyšší výkon strojů zvláště na tamějších velikých plochách.
Mnohé stroje americké se však pro česká poměry nehodily.
Krize r. 1835–36 však uzavřela mnoho továren a závodů.
Řada pracovníků byla nucena dojíždět za prací do vzdálenějších míst a tak se také změnil další charakter pracovní
i výrobní činnosti v blízkém i vzdálenějším okolí Prahy.
V roce 1842 byla založena v severní části evropského
kontinentu v Anglii továrna na výrobu hospodářských strojů Claython and Shutlleworth v Lincolnu. Význam této firmy v pozdějších letech stoupl tak, že tato proslulá anglická
firma zvážila všechny své dosavadní výrobní nedostatky,
které vyplývaly z dovozu anglických strojů do rakouského
císařství, a již r. 1857 zakoupila dílny jisté vídeňské strojírny
a začala s výrobou strojů, které byly přizpůsobeny poměrům rakouské císařské říši.
a usnadnily výstavby továren v místech, kde byl dostatek
surovin a pracovních sil. Budoucí průmyslová centra byla
jen nepatrnými místy, ve kterých byly teprve pod vlivem
prvních průkopníků zakládány dílny a opravářská střediska. Naši pozornost samozřejmě zaujaly firmy, které se
proslavily svými výrobky a zvučností svého jména. Kolem
r. 1844 a 1845 byla v Čechách budována první státní železniční dráha Praha-Olomouc. Stavbu prováděl a řídil Ing.
Jan Perner. Trasa procházela v té době několika důležitými
obchodními a hospodářskými centry českých krajů. Tato
významná trať nejenže otevřela cestu velkým městům s rozvíjejícím se průmyslem a obchodem, ale podnítila i vznik
obchodu a rozvoj průmyslu mimo větší města.
Velkým zlomem pro rozvoj hospodářských a zemědělských podmínek byl r. 1848, kdy došlo ke zrušení roboty.
Od tohoto období se datují zkoušky hospodářských strojů,
zařízení a dalších technických novinek. Roku 1846 zakládají Karel a Rudolf Ježkovi hospodářskou strojírnu a slévárnu
železa v Blansku na Moravě. Zprvu továrna začala vyrábět
výrobní a dopravní stroje pro cihelny a šamotárny, drtiče
kamene a stroje pro výrobu cementového zboží. Později,
kolem r. 1872, byla již v provozu továrna na výrobu čisticích strojů a mlátiček, lisů na slámu, secích strojů, řezaček
píce, čisticích mlýnků, šrotovníků a pleček.
(Pokračování příště)
Vznik a vývoj hospodářského strojnictví byl v předminulém století ve velké míře spjat se stavbami komunikací.
Ty urychlily dopravu zboží, surovin i hotových výrobků
PÔdohospodárska škola č. 4, roč. 73/2010–11
Ing. Petr Novák, CSc., Praha
Claython and Shutlleworth, mlátička r. 1892
29
Obsah
Contents
Začínám mít pocit, že hodně přihořívá.................................3
Implementácia prístupu Leader na Slovensku.......................4
Mezisektorová spolupráce se tyrolským farmářům vyplácí.....6
Spolupráce venkovu prospívá................................................7
Schody pro ryby i pro lidi.....................................................8
Setkávání partnerů.............................................................10
Venkovské komunitní školy 2010.......................................10
Teorie a praxe v rozvoji venkova.........................................11
Osobnosť učiteľa ako motivačný činiteľ k štúdiu.................13
Nenechme si vzít pohodu po dobré práci............................16
Oslavy s horkosťou kôrky chleba na jazyku.........................16
Improvizovaním by sme nič nedosiahli...............................17
Exkurze do Francie.............................................................18
Začal 3. ročník přehlídky České ručičky 2011....................19
První česko-rakouská zemědělská výstava............................20
Aranžérský podzim.............................................................20
Neobhospodařované pozemky............................................21
Valná hromada Asociace.....................................................22
20 let od založení Sdružení . ..............................................22
Mezinárodní konference ke vzdělávání 2. část................ 23
Co Mattioli ještě nevěděl....................................................24
50. výročí založení SOU Radotín.......................................25
Josef Dobeš........................................................................26
František Suchý..................................................................28
Vývoj zemědělského strojírenství a výroby
hospodářských strojů......................................................29
I have a feeling that it’s getting warmer
An interview with the Chairman of the Society
for Countryside Renaissance ...........................................3
redakční rada
PaedDr. Mária Benedikovičová, MP SR Bratislava
Ing. Jaromír Benešl, Školní statek Opava
Mgr. Otakar Březina, Česká zemědělská akademie Humpolec
Ing. Mária Debrecéniová, Ph.D., Agroinštitút Nitra
Ing. Ludmila Gočálová, MZe ČR Praha
Ing. Petr Hienl, ÚZEI Praha
PhDr. Aleš Hradečný, MZe ČR Praha
Ing. Jiří Husa, CSc., IVP ČZU Praha
Ing. Zorka Husová, NÚOV Praha
Ing. Marcela Chreneková, SPU Nitra
Ing. Ľudmila Kováčiková, Agroinštitút Nitra
Mgr. Peter Lacina, SPPK Bratislava
doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., ICV MU Brno
Ing. Mária Múdra, ZSŠP Rakovice
Ing. Helena Psotová, Úrad NSK Nitra
RNDr. Tomáš Ratinger, ÚZEI Praha
PaedDr. Anna Sandanusová, Ph.D., UKF Nitra
Ing. Václav Stránský, MZe ČR Praha
Implementation of the Leader approach in Slovakia ..........4
Tyrolean farmers benefit from inter-sector cooperation .....6
Cooperation is good for countryside .................................7
Stairs for fish and also for people (Leader+ programme) ....8
Agency for Agriculture and Rural Areas in Strakonice
organized a professional seminar .................................10
Rural community schools in 2010 . .................................10
Theory and practice in rural development .......................11
Teacher’s personality as a motivation factor to study .......13
Celebrations on the occasion of the World Food Day ......16
Let us keep in good humour after good work
An information column of Agricultural Chamber
of the CR.......................................................................16
Improvisation is good for nothing ...................................17
An excursion to France ....................................................18
The 3rd year of the competition Czech Hands 2011 .........19
The first Czech-Austrian agricultural exhibition
in Znojmo . .................................................................20
Display design autumn at a school in Opočno . ...............20
Unfarmed lands – a space for invasive plant species .........21
General meeting of the Association .................................22
Twenty years since the foundation of the association
of agricultural schools .................................................22
International conference on teachers’ education ..............23
Medicinal plants in contemporary medicine . ..................24
50th anniversary of the foundation of Secondary
Vocational School in Praha-Radotín . ..........................25
Josef Dobeš
Prominent personality of agricultural education . ..........26
František Suchý – the pedagogue and founder
of horticultural school in Brno ....................................28
Development of agricultural engineering
and manufacture of farm machinery ...........................29
K ilustraci na obálce:
Bavorské prase – Bayrisches Landschwein, v dřívějších dobách poměrně hodně rozšířené i v jižních Čechách; montafonský skot –
Montavoner, podle údolí v rakouském Voralberku – v minulosti chován i u nás.
Vybráno z publikace: Lehrbuch der Landwirtschaft auf wissenschaftlicher und praktischer Grundlage von Dr. Quido Krafft –
Učebnice zemědělství na vědeckém a praktickém základu od Dr. Quida Kraffta, Berlin, Verlagsbuchhandlung Paul Parey, 1921
30
Zemědělská škola č. 4, roč. 73/2010–11
50. výročí založení SOU Praha-Radotín
str. 25
Oslavy s horkosťou kôrky chleba na jazyku
str. 16
Schody pro ryby i pro lidi
Exkurze z Velké Chuchle do Francie
str. 10
str. 18
str. 8
Aranžérský podzim na střední škole v Opočně
str. 20
Setkávání partnerů na odborném semináři
První česko-rakouská zemědělská výstava
str. 20
Časopis vydávají
Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 75, 120 56 Praha 2
Agroinštitút, Akademická 4, 949 01 Nitra
Adresy redakcí
ÚZEI, Slezská 7, 120 56 Praha 2
tel.: 222 000 439, e-mail: [email protected]
Redaktorka: Ing. Alena Krajíčková
Agoinštitút, Akademická 4, 949 01 Nitra
tel.: 037/7721802, 107, fax: 037/7721742, e-mail: [email protected]
Redaktorka: Ing. Zuzana Horváthová
www.agronavigator.cz
Časopis vychází 10× ročně (září – červen), cena výtisku je 20 Kč, roční předplatné 200 Kč
Objednávky časopisu zajišťuje česká redakce a slovenská redakce na svých adresách
Sazba a tisk ÚZEI Praha
47816
Zemědělská
pôdohospodárska
ŠKOLA
4
prosinec 2010
73. ročník
ISSN 0044-3875 (Print), ISSN 1803-8271 (Online)
Prajeme Vám príjemné prežitie Vianočných sviatkov
20 let od založení sdružení zemědělských škol
Implementácia prístupu
Leader na Slovensku
Schody pro ryby i pro lidi
Spolupráce
venkovu prospívá
Exkurze do Francie
Léčivé rostliny v současné medicíně
a těšíme se na společné setkávání v roce příštím…
Informace o vzdělávání, poradenství a rozvoji venkova
Informácie o vzdelávaní, poradenstve a rozvoji vidieka

Podobné dokumenty

časopis č.7, 72. ročník - časopis Zemědělská škola

časopis č.7, 72. ročník - časopis Zemědělská škola Časopis vydávají Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 75, 120 56 Praha 2 Agroinštitút, Akademická 4, 949 01 Nitra Adresy redakcí ÚZEI, Slezská 7, 120 56 Praha 2 tel.: 222 000 439, fax: ...

Více