Glassplus ŕ la Borges aneb Zrcadlo a maskáč

Glassplus ŕ la Borges aneb Zrcadlo a maskáč

Glassplus à la Borges aneb Zrcadlo a maskáč
Dlouhá 5
110 00 Praha 1
[email protected]
www.dscgallery.com
GlassplusàlaBorgesanebZrcadloamaskáč
Vernisáž:11.prosince2015od17.00hod.,Dlouhá5,Praha1
Výstavapotrváod11.12.2015do12.2.2016
pondělí–pátek10.00–18.00hod.,sobota11.00–19.00hod.
autorkoncepce:OlgaTrčková,EdmundČučka
PartnervýstavyjeBomma.
Zúčastněníumělci:
RudolfBurda,VáclavCigler,JiříČernický,DavidČerný,ViktorFrešo,AšotHaas,Jitka
Havlíčková,KláraHoráčková,MilanHouser,OlgojChorchoj,MartinJanecký,Marián
Karel,PavelKopřiva,MartinKrajc,AlenaKupčíková,MarekKvetán,StanislavLibenský
&JaroslavaBrychtová,JakubMatuškaakaMasker,MichalMotyčka,PastaOner,Rony
Plesl,RichardŠtipl,RomanTýc,MaximVelčovský,FrantišekVízner,Dana
Zámečníková,JosefZlamal
------------------------
Nenípochybotom,žesklojeznovuvkurzu.AmálokdemátakovoutradicijakovČeskérepublice.Coby
progresivnísíňprosoučasnéuměníseprotoDSCGalleryrozhodlareagovatnaaktuálnítrendyapřipravilakolektivní
výstavu,kterouuvádípodnázvemGlassplusàlaBorgesanebZrcadloamaskáč.
Historicky jde teprve o třetí výstavu, která zabere obě patra galerie. Jejím záměrem přitom není „jen“ ukázat
tvorbu špičkových autorů současného umění, pro které je práce se sklem typická. Vedle jmen jako Stanislav Libeňský,
FrantišekVízner,MariánKarel,VáclavCiglerčiRonyPlesl,sezdepředstavísoučasníumělci,kteřísespecifickýmmédiem
sklapracujíojedinělenebotodokoncebylajejichpremiéra.JsoumeziniminapříkladJakubMatuškaakaMasker,Roman
TýcčiMartinKrajc.
Navýstavětakdojdekestřetugeneracíidvouzcelaodlišnýchsvětůvchápánísklajakotakového.„Sklojemateriál
světla,materiálproměnapřesahů,materiálvýlučnýanezastupitelný,materiálčlověkumentálněblízký,schopnýreagovat
nakaždýjehomyšlenkovýpodnět,nakaždoupracovnívýzvu.Sklojeprávětakhmotoujakonehmotou,právětakskutečné
jako neskutečné,“ říká na jedné straně poeticky legendární vizionář Václav Cigler, snímž DSC Gallery dlouhodobě
spolupracuje. A za současnou generaci jakoby mu cynicky odpovídal Masker, když o svém objektu tvrdí: „Snad to mělo
vyjadřovatnějakéhovzdálenéhobratranceodJimbaJonesezeSimpsonů.“
Výstava,dojejíhožnázvusedostaliMaskáčodMilanaHousera,přitomneníjenbezmyšlenkovitoupřehlídkouzajímavých
objektů.Celoujiprovázíprincipzrcadlení,ideabludišťadvojníkůinspirovanémagickýmrealismem.„Smyslemnení
vytrhávatdílazautorskýchmyšlenkovýchkonceptů,aleprávěnaopak,zpohledukontextumagickýchmomentůzpříběhů
JorgeLouisBorgesehledatparalelyspostmodernímitendencemivsoučasnémumění,“vysvětlujegaleristkaOlgaTrčková,
kteráceloukoncepcivymyslela.
Expozicetaknaněkolikarovináchreagujenacelosvětovourenesancisklavevýtvarnémumění.Sklovdnešnídobě
používajítakovíumělcijakoAiWeiwei,DamienHirstčiChapmanBrothers.Jehofenoménubylzasvěcenijedenzhlavních
výstavníchprostornaBenátskémBienále.Mnohoaukčníchdomůsklozařazujedoexkluzivníchvečerníchaukcí,zčehožje
zřejmé,žejeabudeidobroualternativnífinančníinvesticí.NávštěvníciisběratelétakbudoumítvDSCGalleryjedinečnou
Glassplus à la Borges aneb Zrcadlo a maskáč
Dlouhá 5
110 00 Praha 1
[email protected]
www.dscgallery.com
šancipřehlednězjistit,kamtatouměleckádisciplínaoddobčeskýchsklářskýchvýtvarnickýchmistrů,jejichždílauchvátila
naExpu57vBruselučinásledněvMontrealu,dospělaikamsměřuje.
Rudolf Burda (1973) se věnuje art designu ručně foukaného i litého skla a kovu. Díla jsou vyráběna
pod značkou „Rudolf Burda Studio“, které bylo založeno v roce 1993 Rudolfem Burdou. Ve svém studiu
vyrábí také veškeré kovové formy a speciální nástroje, které využívá k výrobě exkluzivních skleněných
objektů, váz a atypických svítidel. Vznikají tak limitované série a také unikátní autorské originály.
Každý kus je číslován, signován autorem a opatřen certifikátem autenticity. Ve své tvorbě preferuje
čisté formy a geometrizující střídmost. Výsledný minimalistický design je ovlivněn tvaroslovím
architektury a estetikou kubismu, funkcionalismu a konstruktivismu.
Václav Cigler (1929) je považován za jednu z nejvýraznějších osobností sklářského umění nejen u nás,
ale i v zahraničí. Ciglerovo dílo je mnohostranné, zahrnuje prostorové studie, realizace v architektuře,
design i šperk. Už od konce padesátých let navrhuje více či méně utopické projekty krajinných děl.
Vytvořil nesčetné jedinečné realizace ve veřejném prostoru po celé Evropě, Americe i Asii a jeho díla
jsou zařazena do předních světových uměleckých sbírek včetně Victoria and Albert Museum v Londýně,
Stedelijk museum v Amsterdamu, Musée des Arts Décoratifs v Paříži a Montreálu, American Crafts
Museum v New Yorku, Hokkaido Museum of Modern Art v Sapporu, Museum fur Kunstgewerbe ve
Frankfurtu, také v Národní galerii v Praze a dalších světových muzeích a soukromých sbírkách. Za svou
kariéru získal prestižní ocenění (Cena pro dekorativní umění československých umělců 1968, Zweiter
Coburger Glaspreis, Coburg 1985). Ciglerovy inovace v použití skla jako materiálu změnily možnosti
jeho využití po celém světě.
Jiří Černický (1966) patří k nevelké skupině českých umělců střední generace, kteří se proslavili
nejen u nás, ale také v zahraničí. Pravidelně se účastní výstav v Londýně, Berlíně, Barceloně, New
Yorku, Tokiu, Paříži, Benátkách nebo Los Angeles. Jeho práce je zastoupena v Národní galerii v Praze,
Galerii hlavního města Prahy nebo v Museum of Contemporary Art v Miami a také ve světových
soukromých sbírkách. V roce 1998 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého za své konceptuální projekty se
sociálními tématy. V současné době vyučuje v ateliéru malby
na VŠUP v Praze.
David Černý (1967) je nesporně jedním z nejznámějších českých výtvarníků současnosti. Proslul
především jako tvůrce kontroverzních a provokativních plastik (Entropa, Mimina, Růžový tank), které
se často nachází ve veřejném prostoru. V roce 1991 získal sochařský grant na rezidenční pobyt ve
švýcarském Boswillu. Dva roky (1994-1996) strávil v New Yorku, Mekce současného umění, v rámci
prestižních studijních programů P.S.1 a Whitney Museum Independet Study Program. Za svoji
sochařskou, často kontroverzní a pobuřující tvorbu byl několikrát oceněn. Již v roce 1990 získal
speciální cenu na bienále v belgickém Kortrijku. V roce 1996 obdržel prestižní Pollock Krasner
Foundation Grant a v roce 2000 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Viktor Frešo (1974) se narodil v Bratislavě, kde v současné době žije a pracuje. Nejprve studoval
v sochařském ateliéru J. Jankoviče a J. Hoffstradtera na bratislavské Vysoké škole výtvarného umění
(1999-2001). Posléze studoval v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla (2001-2003) a ve studiu nových
médií u Michaela Bielického (2003-2005) na Akademii výtvarných umění v Praze. Frešo si prošel
akademickou cestou sochařstvím, malířstvím i novými médii, jejž ve své tvorbě plně využívá a
profiluje se jako multimediální výtvarník. Viktor Frešo často spolupracuje s dalšími výtvarníky na
různých projektech, například s konceptuálním umělcem Ondřejem Brodym, malířem Erikem
Binderem, Júliusem Kollerem nebo Vladimírem Popovičem. Viktor Frešo neustále prezentuje svoji
svéráznou uměleckou tvorbu na samostatných výstavách, převážně na Slovensku a v České republice,
ale i v USA (Washington, D.C.), Jižní Americe (Argentina, Paraquay), ve Francii, Vídni nebo Berlíně.
Každý rok se účastní také četných skupinových výstav doma i v zahraničí, například v USA (New York,
Miami), Německu, Itálii, Rusku, Norsku nebo Belgii.
Glassplus à la Borges aneb Zrcadlo a maskáč
Dlouhá 5
110 00 Praha 1
[email protected]
www.dscgallery.com
Ašot Haas (1981) se narodil v Moskvě. Střední školu užitého umění v Bratislavě v oboru
kamenosochařství dostudoval v roce 2000. V letech 2000–2007 studoval na bratislavské Vysoké škole
výtvarných umění, kde vystřídal několik oborů. Prošel ateliéry Industrial Design (F. Chrenka),
Transport Design (Š. Klein), Glass Design (J. Gavula) a Socha, Objekt, Inštalácia (J. Meliš). V roce 2006
získal první cenu za minutový film na mezinárodním festivalu filmu v Bratislavě a v roce 2007 mu byla
udělena prestižní Cena Galérie Nova za sklo. Ašot Haas vystavuje své práce po celé Evropě i USA a
zařadil se do sbírek významných galerií.
Jitka Havlíčková (1976), kreslířka, sochařka a od roku 2002 také návrhářka a výrobce skleněných
figurek, očí a much. Vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě
(1990-1994, obor návrhářství a tvorba skleněných figurek) a Akademii výtvarných umění v Praze (19942001, škola všeobecné kresby a škola konceptuální tvorby). Zaměřuje se na spojení kresby s objektem.
Většinou pracuje na dlouhodobých projektech a staví na vlastních příbězích. Od roku 1996 vykonala
několik delších cest do Japonska a USA. Žije v Chuchelně a v Praze.
Klára Horáčková (1980) vystudovala pražskou VŠUP v roce 2000-2006, Ateliér skla (Vladimír Kopecký).
V roce 2005 absolvovala stáž na Wetterhof school of Art and Design, Häme Polytechnic, Hämeenlinna,
ve Finsku. Od roku 2011 se stala asistentka Ateliéru skla a mezi 2008 - 2013 se stala vedoucí sklářské
dílny na VŠUP. Zabývá se samostatnou volnou tvorbou a designem. Je zastoupena ve sbírkách
Glasmuseum Alter Hof Herding, Ernsting Stiftung, Coesfeld - Lette, Německo, Bibliotheca Alexandrina,
Alexandria, Egypt, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Česká republika, Sklářské muzeum v Novém
Boru, Česká republika, Glass Museum Ajeto, Nový Bor, Česká republika a ve soukromé sbírky v České
republice, na Slovensku a Německu.
Milan Houser (1971) je absolvent AVU v Praze, Ateliér monumentální tvorby prof. Aleše Veselého
(2000), od roku 2000 činný jako nezávislý umělec, zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze,
Galérie Jána Koniarka v Trnave, Muzea města Brna a v soukromých sbírkách v ČR, Německu, Itálii,
Rakousku, Japonsku a USA; stipendium Nadace Jany a Milana Jelínkových v roce 2000, stipendium
Pollock – Krasner Foundation v roce 2005, rezidenční pobyt ve Štrasburku v roce 2007 a v Banské
Štiavnici v roce 2010; od roku 2007 pedagogická činnost v ateliéru Malířství 3. Fakulty výtvarných
umění VUT v Brně.
Studio Olgoj Chorchoj bylo založeno roku 1990 Michalem Froňkem a Janem Němečkem ještě v
průběhu jejich studia na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Od té doby se zabývá
průmyslovým designem, designem nábytku, především však architekturou a interiéry. Studio získalo již
mnoho významných ocenění, například Czech grand Design či Good Award v USA. Jejich díla jsou
vystavena ve světových galeriích a muzeích jako např. v Metropolitním muzeu v New Yorku, Corning
museu of glass, Mudac glass museu ve Švýcarsku či v Die Neue Sammlung v Německu.
Unikátní projekt, při kterém se vizuální umělec a experimentátor Jiří Černický potkal s inovativními
designéry Michalem Froňkem a Janem Němečkem, integruje dva odlišné přístupy k materiálu a
umělecké vizi do zcela výjimečné série světelných instalací. V tomto rozsahu dochází k propojení
umění a užitého designu v Česku vůbec poprvé.
Martin Janecký (1980) je český sklářský umělec působící v USA. Martin Janecký se narodil roku 1980 v
Liberci. Janecký posunul techniku hutního tvarování až ke sklářskému sochařství. Pracoval pro
špičkové návrháře v Jižní Africe, Švédsku, Holandsku a New Yorku. Nyní převádí své umění i v rodné
zemi. Martin Janecký získal následující ceny: v roce 2001 Cena umění a řemesel ve skle, Nový Bor,
Česká republika, v roce 2005 Nominace na SAXE cenu za nejlepší CK, Pilchuck Glass School, Seattle,
WA 2006 Kaiser Cena Nadace, Pilchuck Glass School, Seattle, WA 2008 World Cena Salvadora Dalího
ceny pro významné úspěchy v oboru výtvarného umění.
Glassplus à la Borges aneb Zrcadlo a maskáč
Dlouhá 5
110 00 Praha 1
[email protected]
www.dscgallery.com
Marián Karel (1944) je světově známý umělec, který pracuje a experimentuje s různými technikami
zpracování skla. Výtvarník uchopuje sklo jako materiál, pracuje dohromady se světlem, hmotou a
prostorem. Jeho minimalistické objekty nejen doplňují své okolí, ale dávají mu i nový význam a
funkci. Východiskem k jeho pracím jsou komplikované koncepce, které precizním zpracováním
materiálu a jeho zasazením do prostoru vyjadřují určité vztahy mezi jednoduchými geometrickými
prvky, které se velmi rafinovaně propojují a prostupují. Tvorba Mariána Karla je zastoupena v mnoha
světových muzeích (USA, Japonsko, Švýcarsko, Francie, Nový Zéland atd.) a ve veřejném prostoru.
Kromě své umělecké činnosti také vede ateliér výtvarné tvorby profesora Mariána Karla na ČVUT v
Praze a přednášel na mnoha světových univerzitách.
Pavel Kopřiva (1968) vytváří multimediální objekty a instalace, pracuje též s fotografií, videoartem.
Jeho práce charakterizuje konceptuální přístup. Zajímá se o různé technologie a design, jejichž
metody posouvá do kontextu výtvarného umění. Jeho objekty a instalace vycházejí ze zkušenosti s
postindustriální a posttotalitní společnosti. Je glosátorem sociálních jevů a událostí, které ve svém
díle zpracovává s ironickou distancí. Je mistrem fikce a mystifikace.
Martin Krajc (1984) se převážně soustředí na médium obrazu a rozpracovává ho do různých forem.
Pro Martina Krajce je typický jeho mimořádně uvolněný expresivní malířský rukopis, který se stal jeho
poznávací značkou již na škole. Jistá míra jednoduchosti v kombinaci se silnou expresí z něj dělá
jednoho z nejpozoruhodnějších současných mladých expresionistů. Martin Krajc je členem umělecké
skupiny Obr vzniklé v roce 2006, díky níž měl možnost vystavovat své práce v rámci putovních projektů
v České republice, Slovensku a Německu. V roce 2012 získal třetí místo v rámci Ceny kritiky za mladou
malbu a jeho díla jsou již nyní zastoupena v důležitých veřejných i soukromých sbírkách.
Alena Kupčíková (1976) se narodila v Šumperku. V Bechyni navštěvovala Střední školu keramickou,
následně studovala na Vysoké škole Václava Hollara Akademii výtvarných umění. Během svého studia
na AVU absolvovala několik stáží - například v Jihoafrické republice Městě na Technikon Natal v
Durbanu, Nebo na Pařížské École Nationale Supérieure des Beaux Art. V roce 2.010 zakončila SVE
studium získáním doktorandského titulu. Tvorba Kupčíkové Je zastoupena ve sbírkách galerie v Praze,
v soukromých sbírkách v České republice, Slovensku, Německu, Polsku, Holandsku, Velké Británii,
Švýcarsku, Japonsku společnost USA Národní. Kupčíková JE členkou Mezinárodní výtvarné skupiny
FEMLink, která byla založena v Paříži v roce 2006. Uskupení sdružuje umělkyně věnující se ve své
tvorbě videoartu animacím. Momentálně Počet členek Cita na 149 žen z 64 Zemi. SKUPINA, která
vznikla cíleně jako mezinárodní, vystavuje v galeriích, muzeích i uměleckých centrech po celém světě.
Marek Kvetán (1976) je úspěšný mezinárodně známý konceptuální umělec. V České republice proslul
díky ceně NG 333, kterou získal za světelnou instalaci s názvem Koberec. Absolvent Vysoké školy
výtvarných umění v Bratislavě pracuje s běžnými předměty, které zbavením jejich původních funkcí a
multimediálními zásahy přetváří v objekty, jež odkazují ke kritickému vnímání současné společnosti.
Ideová rovina díla Marka Kvetána nachází podněty v přeměnách a sublimaci kulturní identity
globalizované civilizace. I v novějších pracích autora jsou pojmy související s uměním jako estetismus,
jeho klišé, repetetivnost, dekadence vkusu východiskem. Jeho postup připomíná roli autora –
revizionisty, který stírá hranice oblastí vizuální kultury formou hry symbolů – materiálů a rovnováhy
mezi uměním a neuměním.
Stanislav Libenský (1921-2002) je považován za nejvýraznější českým sklářským umělcem a
pedagoga. Jeho díla vytvořená ve spolupráci s Jaroslavou Brychtovou jsou prezentována v muzeích a
galeriích po celém světě. Kromě jeho práce, učil na Vysokou školu uměleckoprůmyslová v Praze a byl
ředitelem a pedagog na škole uměleckoprůmyslové sklářské v Železném Brodě, kde žil a pracoval pro
většinu jeho života. Jako respektovaný pedagog a výtvarník získal řadu různých cen; Herderovu cenu
ve Vídni (1975), Bavorskou státní cenu v Mnichově (1967 a 1995), ceny za celoživotní dílo v Seattlu a v
New Yorku, byl nositelem čestných zahraničních doktorátů z univerzit v Londýně (Royal College of Art,
1994).
Glassplus à la Borges aneb Zrcadlo a maskáč
Dlouhá 5
110 00 Praha 1
[email protected]
www.dscgallery.com
Jakub Matuška aka Masker (1981) vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění v malířském
ateliéru Vladimíra Skrepla (2003 – 2009), během studia absolvoval studijní pobyty na Cooper Union
v New Yorku (2008) a na Middlesex University v Londýně (2007). I když Jakub Matuška prošel prestižní
umělecké školy, jeho street artová minulost se odráží v každém jeho díle. Kvalitu Matuškovy tvorby a
punc jednoho z nejzajímavějších malířů mladé generace dokládají jeho úspěchy na českých i
mezinárodních uměleckých soutěžích. Letos se zařadil po bok několika vybraných zahraničních umělců
na festivalu současného umění SVEART v Itálii. V roce 2011 získal prestižní Cenu NG 333, kterou
uděluje Národní galerie nejlepšímu mladému umělci do 35 let. V roce 2010 byl mezi finalisty Ceny
Jindřicha Chalupeckého, spolu s dalšími pěti street artovými umělci úspěšně reprezentoval Českou
republiku na Expo 2010 v Šanghaji.
Michal Motyčka (1974) je architekt a umělec, který absolvoval fakultu architektury ČVUT v Praze,
ateliér Sklo v architektuře prof. Mariana Karla na VŠUP v Praze, studijní stáž na Škole architektury
prof. Emila Přikryla na AVU v Praze a studijní stáž na oboru skla na Rhode Island School of Design
v Providence v USA. Od roku 1999 spolupracuje Václav Cigler s Michalem Motyčkou, který od roku 2001
připravuje jeho výstavy a domýšlí prostorové projekty v závislosti na přislíbeném prostoru k realizaci.
Pasta Oner (1979) se od útlého mládí pohyboval na ilegální graffiti scéně a dnes je uznávanou ikonou
českého výtvarného umění. Tematicky i mediálně různorodá díla sjednocuje charakteristický autorský
rukopis a opakující se vizuální a symbolické tvarosloví odkazující k tradici amerického pop artu. Jeho
grafiky si získaly oblibu soukromých sběratelů po celém světě. Spolu s dalšími umělci prezentoval svojí
tvorbou český pavilon na Expo 2010 v Šanghaji.
Rony Plesl (1965) je jeden z nejúspěšnějších a nejznámějších českých sklářských výtvarníků a
designérů. Zabývá se volnou tvorbou, interiérovým designem, návrhy pro malosériovou i velkosériovou
výrobu a vytváří limitované kolekce pod vlastní značkou. Spolupracuje s řadou skláren a významných
výrobců skla v České republice i v zahraničí. Kromě toho předává své zkušenosti studentům na Vysoké
škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde působí jako vysokoškolský pedagog. Za projekty pro
společnosti Moser a Lasvit získal ocenění Nejlepší designér roku 2011.
Richard Štipl (1968) pracuje jako jeden z mála současných autorů s odkazem klasického evropského
sochařství, který dále rozvíjí. Tvorba malíře a sochaře Richarda Štipla se vyznačuje silným emotivním
nábojem. „Moje autoportréty můžete chápat jako soudobou výpověď o vypjatosti lidské existence,“
říká autor, zastoupený v mnoha významných soukromých i veřejných sbírkách. Pravidelně se účastní
výstav a veletrhů umění (Volta Basel, Frieze London, Art Basel Miami). Štipl si připisuje úspěchy
z účasti na mezinárodních výstavách např. Decadence Now! v Galerii Rudolfinum nebo výstavě v
Museum of Arts and Design v New Yorku.
Roman Týc (1974) je český umělec známý především díky zásahům do veřejného prostoru se skupinou
Ztohoven (Mediální realita, Občan K, Morální reforma). Kromě těchto akcí se také zabývá vlastní
uměleckou tvorbou, jež má hluboký konceptuální význam, často odkazující na vztah společnosti a
člověka (Semafory, obrazy z lidského popele). Jeho projekty byly recenzovány v nejprestižnějších
světových médiích, například v The New York Times. Týc byl zařazen jako součást kontextu
mezinárodního aktivistického umění do prestižní publikace německého vydavatelství Gestalten
s názvem Art & Agenda – Political Art and Activism. Roman Týc se také dostal do povědomí
prostřednictvím akcí diverzní skupiny Ztohoven, jíž je spoluzakladatelem a která byla v roce 2013
pozvána na mezinárodní sympozium do londýnské Tate Modern.
Glassplus à la Borges aneb Zrcadlo a maskáč
Dlouhá 5
110 00 Praha 1
[email protected]
www.dscgallery.com
Maxim Velčovský (1976) se narodil v Praze v rodině výtvarníka Josefa Velčovského. V letech 19911995 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. V letech 1995-2002 studoval
Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru keramiky a porcelánu u profesora Šeráka. Již
během příprav své diplomové práce si uvědomil, že nemá smysl pracovat na návrhu porcelánového
servisu, jak původně zamýšlel. Důvodem byl fakt, že současný keramický průmysl nemá zájem
zařazovat do výroby nové výrobky, tím spíše od začínajících tvůrců. Maxim Velčovský raději vytvořil
kolekci bytových doplňků, které patří dodnes k jeho nejznámějším realizacím. Maxim Velčovský se
účastnil desítek výstav, jeho práce jsou zastoupeny v řadě muzejních i soukromých sbírek, například
Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, NG v Brně nebo Mudac ve švýcarském Lausanne.
František Vízner (1936 - 2011) byl významný český umělec, sklářský výtvarník a designér. František
Vízner vystudoval na přelomu 50. a 60. let pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. V letech
1962 až 1967, kdy pracoval jako návrhář ve sklárně Sklo Union v Dubí u Teplic, sehrál zásadní roli v
Víznerova díla jsou zastoupena například v Muzeu dekorativních umění v pařížském Louvru, v
Metropolitním muzeu v New Yorku či v Národním muzeu moderního umění v Tokiu.
Dana Zámečníková (1945) se narodila v roce 1945 v Praze. V letech 1969 – 1972 vystudovala Vysokou
školu uměleckoprůmyslová v Praze, škola prof. Josefa Svobody. Získala ceny Glaskunst ´81, Kassel,
Zvláštní cena - Kassel, BRD, Cristalnacht Project, Zlatá cena - The American Interfaith Institute,
Philadelphia, USA a Kanazawa´ 92, Velká hlavní cena Kanazawa, Japonsko. Postavy mužů, žen, zvířat a jejich kombinace – tančí, předvádějí se, visí a všelijak se vznáší v prostorově posunutých a světlem
naplněných prostorech skla. Kolem proplouvá lidský stín proplouvá a v tom ho přeruší noha od stolu,
která prochází několika rozměry jako zvuk budíku, který přehluší živý sen.
Josef Zlamal (1983) malíř a kreslíř, dlouhodobě rozvíjí odkaz klasického středověkého, jeho kresby
jsou plné citací a odkazů. V průběhu let Zlamal rozvinul jedinečnou techniku práce s tuží na ručním
papíře. Jeho kresby nevznikají spontánně, naopak je provází dlouhodobý proces vrstvení. „Kresby
opakovaně namáčím ve vodní lázni a následně je vymývám. Část motivů mizí, ale to podstatné
zůstává,“ říká autor, jehož práce byly prezentovány v kontextu prestižních autorů Rona Pondicka a
Marca Quinna na veletrhu Istanbul Contemporary 2012.
DSC Gallery
Privátní galerie, DSC Gallery vznikla v roce 2009. Její vlastníci mají dlouholeté zkušenosti s prodejem a investováním do
současného umění, kurátorstvím sochařských venkovních projektů, edukačních programů pro sběratele a projektů podporujících
talentované umělce všech věkových kategorií. Galerie se zabývá prodejem téměř výhradně žijících umělců. Spolupracuje se
stovkami českých i zahraničních umělců. Galerie konzultuje se špičkovými odborníky − kurátory, historiky umění, kteří se
koncepčně podílí na výstavách a uměleckých publikacích DSC Gallery. Galerie vyhledává talenty, organizuje 6−8 solo show výstav
ve své hlavní galerii v Dlouhé 5 v Praze. Galerie podporuje a prodává díla umělců jako je například David Černý, Jakub Matuška
aka Masker, Milan Houser, Roman Týc, Jiří Georg Dokoupil, Richard Štipl. Galerie založila v říjnu 2014 ART LOVERS ACADEMY,
unikátní roční program vzdělávání na poli investic do současného umění. Výstavy a projekty galerie, často kontroverzního
charakteru, budí pozornost médií a sběratelů.