Problematika halitózy z pohledu dentální hygienistky Absolventská

Transkript

Problematika halitózy z pohledu dentální hygienistky Absolventská
Problematika halitózy z pohledu dentální hygienistky
Absolventská práce
Hana Czyžová
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6
Studijní obor: Diplomovaná dentální hygienistka
Vedoucí práce: Alena Kralevičová, DiS.
Datum odevzdání práce: 19. 4. 2013
Datum obhajoby:
Praha 2013
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny
jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů
informací.
Praha 19. dubna 2013
Podpis
Děkuji dentální hygienistce Aleně Kralevičové, DiS. za odborné vedení absolventské práce,
ochotu, trpělivost a cenné rady, dále Ing. Radce Musilové za poskytnutí užitečných informací
a v neposlední řadě mé rodině za podporu při studiu.
Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné
školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.
Podpis
ABSTRAKT
Czyžová Hana
Problematika halitózy z pohledu dentální hygienistky
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6
Vedoucí práce: Alena Kralevičová, DiS.
Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013, 81 stran
Tato práce seznamuje s halitózou jako doprovázejícím symptomem různých onemocnění v
dutině ústní, se kterou se může dentální hygienistka setkávat u pacientů zubních ordinací.
Téma je rozděleno na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zaměřuje na
klasifikaci, etiologii halitózy, popisuje příčinné souvislosti a poukazuje na možnosti terapie.
V praktické části se práce zabývá dotazníkovým šetřením, které zjišťuje, do jaké míry jsou
respondenti obeznámeni s původem zápachu z úst, zda si myslí, že trpí tímto problémem,
jakým způsobem se jej snaží maskovat a jestli žádali o radu odborníka. Výsledky šetření jsou
znázorněny v grafech a tabulkách. Pro příklad je uvedena kazuistika pacienta s halitózou
v péči dentální hygienistky. K praktické části je zahrnuta metodická pomůcka do čekáren
zubních ordinací popisující základní příčiny, terapii a pomůcky pro eliminaci foetoru ex ore.
Další schéma halitózy, které popisuje postupy jednotlivých typů jejích příčin, je pro určeno
pro dentální hygienistku.
Klíčová slova: halitóza, dentální hygienistka, těkavé sloučeniny, parodontopatie, metodická
pomůcka
ABSTRACT
Czyžová Hana
Problematika halitózy z pohledu dentální hygienistky
Problems of Halitosis from the View of Dental Hygienist
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6
Vedoucí práce: Alena Kralevičová, DiS.
Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2013, 81 stran
The final paper acquaints with the halitosis as accompanying symptom of various diseases in
the oral cavity which dental hygienist may meet at patients in the dental surgery. The topic is
divided into a theoretical and practical part. The theoretical part is focused on the
classification, etiology of the halitosis, describes the causation and shows the possibilities of
therapy. The practical part of the thesis deals with the questionnaire survey which determines
the extent to which respondents are familiar with the origin of halitosis, whether they think
they suffer from this problem, how they tries to mask it and if they asked for expert advice.
The results are shown in graphs and tables. A case report of the halitosis patient in the care of
dental hygienists is presented as an example. The practical part includes a methodical tool for
waiting rooms in dental surgeries describing the basic causes, therapy and aids to eliminate
the foetor ex ore. Another depiction of the halitosis describing procedures for different types
of its causes is intended for dental hygienists.
Key words: halitosis, dental hygienist, volatile compounds, peridontopathy, methodical tool
Obsah
Úvod
............................................................................................................................... 10
1
Anatomie a fyziologie dutiny ústní........................................................................ 11
1.1
Dutina ústní............................................................................................................ 11
1.1.1
Dentice ................................................................................................................... 11
1.1.2
Závěsný aparát zubu (parodont) ............................................................................ 12
1.1.3
Dáseň (gingiva)...................................................................................................... 12
1.1.4
Spojovací epitel (coniunctivus epithelium) ............................................................ 13
1.1.5
Ozubice (periodoncium) ........................................................................................ 13
1.1.6
Zubní cement (cementum) ..................................................................................... 13
1.1.7
Alveolární kost (os alveolaris) .............................................................................. 14
1.1.8
Uzdička horního a dolního rtu (frenulum labii superioris et inferioris)................ 14
1.1.9
Patrová mandle (tonsilla palatina) ........................................................................ 14
1.1.10
Nervové a cévní zásobení ...................................................................................... 14
1.1.11
Jazyk (lingua) ........................................................................................................ 14
1.1.12
Slina (saliva) .......................................................................................................... 16
2
Halitóza (halitosis)................................................................................................. 17
3
Diagnostika halitózy .............................................................................................. 18
3.1
Organoleptické měření........................................................................................... 18
3.2
Chromatografické měření ...................................................................................... 19
3.3
Senzorové měření .................................................................................................. 19
3.4
Biologické testy ..................................................................................................... 20
4
Etiologie halitózy ................................................................................................... 21
4.1
Extraorální původ .................................................................................................. 21
4.1.1
Otorinolaryngologický původ................................................................................ 21
4.1.2
Systémová onemocnění ......................................................................................... 21
4.1.3
Poruchy příjmu potravy ......................................................................................... 22
4.1.4
Farmakologický původ .......................................................................................... 22
4.1.5
Kouření .................................................................................................................. 22
4.1.6
Alkohol .................................................................................................................. 22
4.1.7
Káva ....................................................................................................................... 23
4.1.8
Aromatické potraviny ............................................................................................ 23
4.2
Intraorální původ ................................................................................................... 23
4.2.1
Perikoronitida (pericoronitis) ................................................................................ 25
4.2.2
Zubní kaz (caries dentis) ....................................................................................... 26
4.2.3
Gangréna pulpy (gangraena pulpae) ..................................................................... 26
4.2.4
Zánět dásní (gingivitis) .......................................................................................... 26
4.2.5
ANUG (gingivitis acuta ulcerosa necrotisans) ..................................................... 27
4.2.6
HIV-nekrotizující gingivitida ................................................................................ 27
4.2.7
Parodontitida (parodontitis)................................................................................... 27
4.2.8
ANUP (parodontitis acuta ulcerosa necrotisans) ................................................. 28
4.2.9
HIV-parodontitida.................................................................................................. 28
4.2.10
Pseudomembranózní kandidóza (candidosis pseudomembranosa)....................... 28
4.2.11
Chronická atrofická kandidóza (candidosis chronica atrophica) ......................... 28
4.2.12
Herpetická gingivostomatitida (gingivostomatitis herpetica) ............................... 29
4.2.13
Ulcerózní stomatitida (stomatitis ulcerosa) ........................................................... 29
4.2.14
Suchost v ústech jako symptom onemocnění ........................................................ 29
4.2.15
Xerostomie............................................................................................................. 30
4.3
Záněty jazyka (glossitis) ........................................................................................ 31
4.3.1
Fyzikální příčiny .................................................................................................... 31
4.3.2
Chemické příčiny ................................................................................................... 31
4.3.2.1
Lingua villosa nigra ............................................................................................... 32
4.3.3
Infekční příčiny...................................................................................................... 32
4.3.3.1
Infekční mononukleóza ......................................................................................... 32
4.3.3.2
Glossitis rhombica mediana ................................................................................... 33
4.3.4
Genetické příčiny ................................................................................................... 33
4.3.4.1
Lingua plicata ........................................................................................................ 33
4.3.4.2
Lingua geographica ............................................................................................... 34
4.3.5
Alergické příčiny ................................................................................................... 34
4.4
Intraorální karcinomy ............................................................................................ 34
5
Komunikace s pacientem ....................................................................................... 36
5.1
Přizpůsobení komunikace dle charakterového typu pacientů ................................ 36
6
Prevence ................................................................................................................. 38
7
Anamnéza .............................................................................................................. 39
8
Motivace ................................................................................................................ 41
9
Pomůcky ústní hygieny ......................................................................................... 42
10
Instruktáž ústní hygieny......................................................................................... 44
10.1
Metody čištění zubů ............................................................................................... 44
10.2
Čištění interdentálních prostor ............................................................................... 45
10.3
Čištění jazyka......................................................................................................... 46
11
Prostředky působící proti halitóze ......................................................................... 47
11.1
Chlorhexidin diglukonát ........................................................................................ 47
11.2
Aminfluorid a fluorid cínatý .................................................................................. 47
11.3
Ionty kovů .............................................................................................................. 47
11.4
Složky proti zápachu z úst ..................................................................................... 48
11.5
Pythium oligandrum .............................................................................................. 48
12
Terapie ................................................................................................................... 49
12.1
Iniciální terapie parodontopatií .............................................................................. 49
12.2
Profesionální čištění zubů ...................................................................................... 51
13
Praktická část ......................................................................................................... 53
13.1
Metodika práce ...................................................................................................... 53
13.2
Interpretace výsledků ............................................................................................. 54
13.2.1
Kazuistika .............................................................................................................. 54
13.2.2
Vyhodnocení dotazníků ......................................................................................... 58
13.3
Řešení problému .................................................................................................... 67
Závěr
............................................................................................................................... 69
Zdroje
............................................................................................................................... 70
Seznam příloh ........................................................................................................................... 74
Úvod
Téma absolventské práce „Problematika halitózy z pohledu dentální hygienistky“ je
zaměřeno na přístup dentální hygienistky k pacientům trpících problémem zápachu z úst. Toto
téma jsem zvolila z důvodu malé povědomosti o tomto problému a jeho tabuizování.
Ve společenském i osobním životě je zápach z úst negativně vnímán jak okolím, tak
samotným jedincem, který jím trpí. Halitóza představuje do jisté míry dyskomfort, se kterým
se setkává mnoho lidí, avšak nevědí, jak jej řešit. Většina se snaží zápach z úst maskovat
různými způsoby, avšak pravá příčina bývá opomíjena či neřešena. Výskyt halitózy je spojen
s nevědomostí a ostychem otevřít toto citlivé téma, proto je důležité umět tento problém řešit
a diskutovat o něm. Dentální hygienistka by měla v takových případech pacientům pomoci
překonat stud, otevřeně, ale taktně hovořit o zápachu z úst, odhalit pravou příčinu foetoru ex
ore a následně pacientovi pomoci vyřešit tento problém.
V této práci popisuji základní poznatky o druzích, příčinách, různých patologických projevech
v dutině ústní spojených s halitózou a její léčbě v rámci kompetencí dentální hygienistky.
V praktické části navrhuji metodickou pomůcku ve formě letáku do zubních ordinací. Pomocí
grafů znázorňuji vyhodnocení výsledků dotazníku a pro ukázku uvádím kazuistiku pacienta
trpícího foetorem ex ore, na jehož terapii jsem měla možnost se podílet.
10
1 Anatomie a fyziologie dutiny ústní
1.1 Dutina ústní
Dutina ústní (cavum oris) je první částí trávicího ústrojí, do které je štěrbinou ústní (rima oris)
přijímána potrava, tekutiny a vzduch, a úžinou hltanovou (isthmus faucium) přechází dále do
trávicí a dýchací soustavy. Hlavní funkcí dutiny ústní je mechanické zpracování potravy,
rozeznání chutí, tvorba řeči a sekrece slin. Kosterní část je tvořena horní čelistí (maxilla)
a dolní
čelistí
(mandibula),
které
se
setkávají
v čelistním
kloubu
(articulatio
temporomandibularis). Dutina ústní se skládá ze dvou částí: předsíně (vestibulum oris)
a vlastní dutiny ústní (cavum oris proprium). Části skeletu se pohybují pomocí svalů
žvýkacích (musculi masticatorii) a mimických.
Předsíň je ohraničena horním a dolním rtem (labium superius et inferius), tvářemi (buccae)
a zubními oblouky (arcus dentalis). Předsíň je tvořena klenbou (fornix vestibuli superior et
inferior), uzdičkou horního a dolního rtu (frenulum labii superioris et inferioris).
Vlastní dutina ústní je tvořena tvrdým patrem (palatum durum) a měkkým patrem (palatum
molle), spodinou ústní, slinnými žlázami (glandulae salivariae) a jazykem (lingua). Tvrdé
patro má kostěný podklad, který je překrytý patrovou sliznicí a přechází na měkké patro, které
je zakončeno čípkem (uvula). Spodina ústní je tvořena svaly, které jsou pomocí uzdičky
jazyka (frenulum linguae) spojeny s jazykem. Slinné žlázy rozlišujeme na velké párové
a drobné. Produkují slinu. Slina může mít charakter serózní, mucinózní nebo seromucinózní
a slouží hlavně k rozmělňování potravy, polykání, samoočišťování zubů, regeneraci sliznice
a jako antibakteriální složka. Velké párové žlázy jsou příušní (glandula parotis), podčelistní
(glandula submandibularis) a podjazyková (glandula sublingualis). Mezi drobné slinné žlázy
patří např. Ebnerovy nebo Weberovy žlázky.
1.1.1 Dentice
Dentice neboli chrup zahrnuje všechny zuby obou čelistí. Zuby jsou uloženy
v alveolu zubních oblouků a upevněny pomocí závěsného aparátu zubu (parodont). Dentici
dělíme na dočasnou (dentes decidui) a stálou (dentes permanentes).
11
Rozlišujeme 4 typy zubů:

řezáky (dentes incisivi),

špičáky (dentes canini),

zuby třenové (dentes premolares),

stoličky (dentes molares).
Dočasná dentice čítá 20 zubů – 8 řezáků, 4 špičáky, 8 stoliček. Dentice stálá zahrnuje 32 zubů
– 8 řezáků, 4 špičáky, 8 zuby třenové a 12 stoliček. Základními částmi zubu jsou korunka
(corona), krček (collum) a kořen (radix). Jednotlivé druhy zubů se od sebe liší tvarem,
velikostí, typem kousacích plošek, počtem hrbolků a kořenů. Struktura zubu zahrnuje
sklovinu (enamelum), zubovinu (dentinum), dřeň (pulpa) a cement (cementum). Okolí zubu
tvoří závěsný aparát zubu a alveolární kost.
1.1.2 Závěsný aparát zubu (parodont)
Závěsný aparát zubu neboli parodont je funkční biologický systém, který závisí na
přítomnosti zubu v dutině ústní. Dělí se na krycí a podpůrné tkáně. Mezi krycí tkáně
zahrnujeme dáseň (gingiva) a spojovací epitel (coniunctivus epithelium), a mezi podpůrné
tkáně řadíme ozubici (periodontální vazy), zubní cement a alveolární kost. Hlavními funkcemi
parodontu je upevnění zubu v alveolární kosti, obrana proti vnějším škodlivinám a tlumení
žvýkacích sil.
1.1.3 Dáseň (gingiva)
Dáseň je ústní mastikační sliznice, která překrývá alveolární výběžek. Rozdělujeme ji na
volnou (marginální), připojenou gingivu a mezizubní papilu. Zdravá gingiva má světle
růžovou barvu, stippling, je hladká, bez otoku a nekrvácí.
Marginální gingiva naléhá na povrch zubu těsně nad cementosklovinnou hranicí, je
pohyblivá a dosahuje až 2 mm vertikálním směrem. Mezi povrchem zubu a marginální
gingivou se nachází dásňový žlábek (sulcus gingivalis), který je průměrně hluboký 1,8 mm.
Přechod mezi marginální gingivou a připojenou gingivou představuje paramarginální rýha.
12
Připojená gingiva směřuje od dna dásňového žlábku až po mukogingivální hranici, která
přechází v alveolární sliznici. Připojená gingiva je pevně fixována ke kosti a zubnímu
cementu, proto je nepohyblivá a má různou šíři.
Mezizubní papily (interdentální) vyplňují prostory mezi jednotlivými zuby, tzv. mezizubní
prostory. Papila má trojúhelníkový tvar díky vestibulárnímu a orálnímu cípu, který je
propojen sedlem papily. Tvar a velikost mezizubních papil závisí na tvaru zubů.
1.1.4 Spojovací epitel (coniunctivus epithelium)
Spojovací epitel tvoří spojení mezi povrchem zubu a gingivou. Rozprostírá se
od cementosklovinné hranice po dno dásňového žlábku a tvoří jej rychle se regenerující
epitel, který má 2 vrstvy stratum basale a stratum suprabasale. Spojovací epitel umožňuje
spojení ke sklovině, zubovině i cementu.
1.1.5 Ozubice (periodoncium)
Periodoncium je vazivová tkáň tvořená fibroblasty, která se nachází mezi povrchem zubního
cementu a alveolární kostí. Obsahuje pevné a pružné závěsné vazy, které se dělí dle lokalizace
na
vazy
supraalveolární
dentogingivální,
a
intraalveolární.
dentoperiostální,
Supraalveolární
alveologingivální,
vazy
transseptální,
rozlišujeme
na
transgingivální
a cirkulární. Intraalveolární neboli Sharpeyovy vazy dělíme podle průběhu na interradikulární,
hřebenová, horizontální, šikmá a apikální vlákna.
1.1.6 Zubní cement (cementum)
Zubní cement se nachází na povrchu zubního kořene a směrem apikálním se rozšiřuje. Hlavní
funkcí je fixace periodontálních vazů k alveolu. V cementu se nevyskytují žádné cévy ani
nervy a rozlišujeme jej na cement acelulární afibrilární, acelulární fibrilární a celulární
fibrilární. Acelulární afibrilární cement nemá kolagenní vlákna ani buňky. Acelulární
fibrilární cement tzv. primární má mnoho kolagenních vláken a účastní se při vzniku
periodontálních vazů. Celulární fibrilární cement tzv. sekundární, obsahuje vnitřní kolagenní
vlákna.
13
1.1.7 Alveolární kost (os alveolaris)
Alveolární kost obklopuje zub a dělí se na kost kompaktní a kost spongiózní. Vnější vrstva je
krytá periostem, který obsahuje osteoblasty a osteoklasty, důležité při přestavbě či resorpci
kosti.
1.1.8 Uzdička horního a dolního rtu (frenulum labii superioris et inferioris)
Uzdička horního a dolního rtu, která je jednou z částí utvářející předsíň dutiny ústní, se
nachází vertikálně ve střední ose chrupu. Směrem laterálním se nacházejí další, ale menší
slizniční řasy, které spojují sliznici alveolárního výběžku se sliznicí rtů a tváří, stejně jako
uzdička horního a dolního rtu.
1.1.9 Patrová mandle (tonsilla palatina)
Patrová mandle je párový orgán nacházející se mezi patrovými oblouky. Mandle jsou členěny
do jamek, které vedou do hlubokých tonzilárních krypt. V kryptách se usazují odloupané
epitelové buňky, lymfocyty, mikroorganismy a zbytky potravy, souhrnně detritus.
1.1.10 Nervové a cévní zásobení
Zuby a dásně jsou inervovány V. hlavovým nervem - nervus trigeminus. Horní čelist zásobuje
II. větev nervus maxillaris a dolní čelist zásobuje III. větev nervus mandibularis. Cévní
zásobení představují větve arterie maxillaris.
1.1.11 Jazyk (lingua)
Jazyk je tvořen dvěma částmi. Pars pharyngea neboli kořen směřuje k hltanu a nacházíme zde
jazykové mandle (tonsillae linguales). Pars oralis tvoří 2/3 jazyka a skládá se z hrotu (apex),
těla (corpus) a hřbetu (dorsum). Středem jazyka probíhá rýha (sulcus medianus), která se
stýká slepým otvorem (foramen caecum) se zadní rýhou (sulcus terminalis). Spodní plocha
(facies mylohyoidea) je pomocí uzdičky jazyka připojena ke spodině dutiny ústní. Povrch
jazyka je tvořen dlaždicovým nerohovějícím epitelem a na hřbetu jsou čtyři druhy jazykových
papil (papillae linguales):
14

nitkovité (papillae filiformes),

houbovité (papillae fungiformes),

listovité (papillae foliatae),

hrazené (papillae vallatae).
Na hřbetu jazyka se rovněž nachází chuťové pohárky (caliculi gustatorii). Jazyk je dále
tvořen podslizničním vazivem (aponeurosis linguae) a příčně pruhovanou svalovinou
(extraglossální a intraglossální svaly). Funkcí jazyka je rozmělňování potravy, polykání,
vnímání chuti a fonace. Zdravý jazyk se vyznačuje vlhkostí a tenkým povlakem, který je
fyziologický.
Nitkovité papily
Nitkovité papily se mnohočetně vyskytují po celém povrchu hřbetu jazyka. Mají kónický tvar
a dosahují výšky 0,3 mm. Epitel na jejich povrchu podléhá keratinizaci a deskvamaci. Pokud
je deskvamace buněk nedostatečná, vytváří se na povrchu jazyka bělavý povlak tzv. chlupatý
jazyk.
Houbovité papily
Houbovité papily se nacházejí převážně na hrotu jazyka. Jsou méně četné než nitkovité papily
a dosahují až 0,7 mm. Na rozdíl od nitkovitých papil nekeratinizují a neolupují se.
Listovité papily
Listovité papily se vyskytují v zadní části jazyka, na přechodu těla a kořene. Papily obsahují
chuťové pohárky.
Hrazené papily
Hrazené papily lemují průběh zadní rýhy a mají bradavičnatý tvar. Svou velikostí jsou
nejdominantnější, protože dosahují výšky až 4 mm. Papily jsou vzájemně odděleny hlubokým
žlábkem a nacházejí se zde chuťové pohárky.
15
Chuťové pohárky
Chuťové pohárky mají soudkovitý tvar a jejich receptory rozlišují různé druhy chutí.
Receptory sladké chuti jsou umístěny na špičce jazyka, slaná chuť je vnímána receptory na
krajích přední části jazyka, receptory kyselosti se vyskytují na stranách střední části jazyka
a hořkou chuť zachycují receptory v zadní části jazyka. Přestože jsou receptory různě
rozmístěny, všechny chutě jsou vnímány po celém povrchu jazyka.
1.1.12 Slina (saliva)
Slina je bezbarvá tekutina různé konzistence, produkována slinnými žlázami. Denně se jí
v průměru vytvoří 1,5 – 2 l. Slina je složená z 99% vody a zbytek tvoří mucin, enzymy,
elektrolyty a antiseptické látky. Mucin je látka, která napomáhá ke snadnějšímu polykání
soust. Mezi enzymy řadíme např. lysozym, který porušuje membránu bakterií či α-amylázu,
která štěpí škroby. Elektrolyty zahrnují ionty vápníku, draslíku, jódu, chlóru či fluoru.
Antiseptickou látkou je především imunoglobulin A, který působí proti virům a bakteriím,
a dále např. laktoferrin, který má bakteriostatický účinek. Slina může mít podle svého složení
charakter mucinózní, serózní nebo seromucinózní. Mucinózní slina se vyznačuje vysokým
obsahem hlenu (mukus) a tento typ vyměšuje podjazyková žláza a drobné slinné žlázy.
Serózní typ je produkován příušní žlázou a je na rozdíl od typu mucinózního řídký.
Podčelistní žláza produkuje smíšenou slinu tzv. seromucinózní. Úlohou sliny je podpora
rozmělňování a polykání potravy, samoočišťování zubů, antibakteriální účinky. Fyziologicky
je pH sliny téměř neutrální (7 – 7,5). Pufrační schopností (udržování určité stability pH)
ovlivňuje procesy demineralizace a remineralizace skloviny. Demineralizace je proces, při
kterém tvrdé zubní tkáně ztrácí minerály (vápník, fosfor). Nastává v případě, kdy v ústech
přetrvává kyselé pH. Remineralizace je naopak zpětné získávání minerálních látek a jejich
zabudování do skloviny, které se uskutečňuje, pokud má prostředí dutiny ústní zásadité pH.
16
2 Halitóza (halitosis)
Halitosis, halitóza, foetor ex ore, špatný dech nebo zápach z úst je označení pro subjektivní
vnímání a objektivní měření dechu, který je pro okolí nepříjemný.
Zápach z úst je dlouhodobě společensky tabuizovaným tématem, avšak jeho výskyt
v populaci je varující. Chronickou halitózou trpí dle Americké dentální asociace čtvrtina
populace, přičemž až 9 z 10 případů je původem z dutiny ústní. Halitózu můžeme klasifikovat
do tří hlavních kategorií:

pravá halitóza

pseudohalitóza

halitofóbie
Pravá halitóza
Pravá halitóza je skutečně se vyskytující zápach z úst, který lze diagnostikovat. Občas jí trpí
převážná většina osob a může mít původ extraorální nebo intraorální. Dále jí můžeme rozdělit
na halitózu fyziologickou a patologickou. Extraorální příčiny mohou mít původ v nosu, krku
či uších, trávicím ústrojí nebo systémovém onemocnění jako např. diabetes mellitus.
Pseudohalitóza
Pseudohalitózou je označován zápach z úst, který je subjektivně vnímán pouze pacientem,
avšak zřejmý zápach není okolím registrován. Tento stav může přejít až ke stavu,
označovaném jako halitofóbie.
Halitofóbie
Halitofóbie je vyšší stupněm pseudohalitózy, kdy pacient věří, že trpí halitózou, přestože
podstoupil léčbu. Obava ze zápachu z úst je uznávaná psychiatrická nemoc, která je spojována
s dalším psychickým problémem např. depresemi.
17
3 Diagnostika halitózy
Diagnostické metody halitózy se dělí na subjektivní a objektivní. Tyto metody se zaměřují na
zjišťování přítomnosti těkavých sloučenin síry (VSC-volatile sulphur compounds), které
způsobují zápach z úst. Hlavním cílem měření je umožnění rychlé diagnózy halitózy.
3.1 Organoleptické měření
Organoleptické měření je subjektivní metoda zjišťování přítomnosti zápachu z úst, prováděná
kvalifikovanými specialisty a používá se v kombinaci s dalšími metodami zaznamenávání
špatného dechu. Toto měření může být prováděno v různých formách, a to:

z dechu

z povlaku na jazyku

ze slin
Hodnocení dechu se řídí podle škály od 0 do 5, kdy je 0 označována za dech bez zápachu
a 5 za extrémně silně zapáchající dech. Tato klasifikace jasně poukazuje na intenzitu dechu
a je dobře srozumitelná jak pro měřitele, tak pro pacienta. Nevýhodou tohoto měření je právě
subjektivní hodnocení a nespecifikování samotných sloučenin vyskytujících se v nevábném
dechu.
Měření z dechu
Pacient vydechuje nejprve ústy a poté nosem přímo na hodnotící osobu, která je ve
vzdálenosti 10 cm od úst pacienta. Oba výdechy se porovnávají mezi sebou a hodnotí se jejich
intenzita. Druhou možností je vydechování pacienta přes trubici, která zabrání možnému
mísení dechu s okolním vzduchem a zajistí určitou intimní bariéru mezi pacientem
a specialistou.
Měření z povlaku na jazyku
Jedná se o nepřímé měření halitózy, kde pověřený specialista hodnotí míru špatného dechu
z odebraného vzorku na povrchu jazyka.
18
Měření ze slin
Hodnocení ze slin je dalším nepřímým měřením zápachu z úst. Tato organoleptická metoda
vylučuje přidružení okolních faktorů, které by mohly ovlivnit výsledky měření halitózy.
Vzorek slin je pacientovi odebrán a inkubován. Poté je inkubovaný vzorek slin hodnocen
znalcem.
3.2 Chromatografické měření
Chromatografické měření patří mezi objektivní metody zjišťování přítomnosti halitózy.
Zaznamenává hladiny tří VSC: sirovodíku, metylmerkaptanu a dimetylsulfidu z dechu
pacienta. Vzorek dechu je odebrán přímo z úst pacienta pomocí injekční stříkačky a vpraven
do měřicího přístroje, který následně vyhodnotí koncentraci plynů v ppbv (parts per billion of
volume). Tato metoda je však technicky náročná a proto se v praxi nevyužívá. Příkladem je
přístroj OralChroma, který využívá polovodičové senzory z oxidu inditého. OralChroma
rozlišuje intraorální a extraorální původ zápachu z úst.
3.3 Senzorové měření
Senzorové měření sloučenin způsobujících halitózu je další objektivní metodou měření.
Senzory rozlišují mezi jednotlivými druhy sloučenin a mohou být např. akustické, optické,
vodivostní nebo elektrochemické.
Akustický senzor
Akustický senzor se využívá ke zjištění malých koncentrací sloučeniny, např. sirovodíku
z dechu.
Optický senzor
Optické vlákno detekuje sulfidy (např. sirovodík) uvnitř dutiny ústní.
19
Vodivostní senzor
Vodivostní senzor je užíván ke zjišťování přítomnosti a koncentrace čpavku v dechu.
Elektrochemický senzor
Elektrochemický senzor hodnotí hladinu sirných sloučenin, avšak nerozlišuje jednotlivé
sulfidy. Příkladem je Halimetr, přenosný monitoring dechu, který nerozlišuje mezi intraorální
a extraorální příčinou špatného dechu. Podle výsledků může pouze vyloučit intraorální původ.
3.4 Biologické testy
Biologické testy nejsou pro hodnocení halitózy natolik významné, protože zjišťují pouze
koncentraci anaerobních bakterií, které produkují sirné sloučeniny, avšak nezjišťují
přítomnost samotných sloučenin.
20
4 Etiologie halitózy
Zápachu z úst má z 90 % případů původ intraorální a 10% náleží extraorálním příčinám.
4.1 Extraorální původ
Halitóza může být projevem různých onemocnění mimo dutinu ústní. Extraorální příčiny se
však vyskytují pouze u 1 z 10 osob trpících zápachem z úst.
4.1.1 Otorinolaryngologický původ
Zánět nosních dutin, nosohltanu, chronická tonzilitida nebo chronická rinitida mohou vést ke
špatnému dechu. Pokud jsou tyto problémy dlouhodobé, může být halitóza obtížně léčena.
Např. tonzilární krypta mandlí jsou depozitem pro intraorální bakterie, které produkují
sloučeniny způsobující nevábný dech.
4.1.2 Systémová onemocnění
Zde můžeme zahrnout záněty jícnu, žaludku, onemocnění jater, dýchacího systému,
gastroezofageálního refluxu, diabetes mellitus či selhání ledvin.
Gastroezofageální reflux
Gastroezofageální reflux je stav, kdy obsah žaludku s kyselinou chlorovodíkovou putuje zpět
do jícnu a způsobuje tak zápach z úst.
Diabetes mellitus
Diabetes mellitus je metabolické onemocnění, které vzniká nedostatkem nebo nepřítomností
inzulínu. Při diabetu je díky těkavým ketonům vydechován typický acetonový zápach.
21
Selhání ledvin
Selhání ledvin je stav, kdy nejsou ledviny schopny dále vylučovat odpadní látky ven z těla.
U těchto pacientů můžeme zaznamenat typický uremický dech.
4.1.3 Poruchy příjmu potravy
Mentální anorexie a bulimie jsou psychická onemocnění spojená s poruchou příjmu potravy.
Anorexie se vyznačuje odmítáním a nesnášenlivostí jídla, což vede k poklesu glykémie
(hypoglykemie), následné ketóze a rozkladu acetonu, který se projeví v dechu. Bulimie je
naopak nadměrné přejídání s následným zvracením. Vyzvracená natrávená potrava společně
se žaludeční šťávou zanechává nepříjemnou pachovou stopu. Díky kyselému pH žaludeční
šťávy hrozí vznik erozí, tedy oslabení tvrdých zubních tkání a zubních kazů.
4.1.4 Farmakologický původ
Lidé užívající určité druhy léků se mohou potýkat s výskytem nežádoucího dechu. Mezi tyto
léky patří např. antidepresiva či antihistaminika, která vysušují dutinu ústní a následkem toho
vzniká halitóza.
4.1.5 Kouření
Cigaretový kouř se skládá z mnoha škodlivých látek jako např. aromatické uhlovodíky,
čpavek, oxidy síry či formaldehyd, které produkují určitý zápach. Jednou ze složek kouře je
i dehet, který se usazuje v plicních sklípcích a postupně se uvolňuje. Proto je dech kouřícího
jedince zapáchající, i když momentálně nekouří.
4.1.6 Alkohol
Halitóza se po požití alkoholu vyskytuje z důvodu přítomnosti ethanolu, který se při
vstřebávání metabolizuje na acetaldehyd a dále na kyselinu octovou. Acetaldehyd se
prokazuje štiplavým zápachem a kyselina octová ostrým zápachem, který jedinec vydechuje.
22
4.1.7 Káva
Požívání kávy obsahující kofein vysušuje ústní sliznici a dehydratuje organizmus, což vede
k snazšímu uvolňování těkavých sloučenin síry do dechu.
4.1.8 Aromatické potraviny
Aromatické potraviny jako česnek a cibule obsahují síru, která se přeměňuje na těkavé
sloučeniny síry, které jsou dále vydechovány plícemi a způsobují tak zapáchající dech.
Po požití se sloučeniny během trávení vylučují i póry, což způsobuje aromatičtější pot.
4.2 Intraorální původ
Intraorální původ halitózy je nutné rozlišovat na fyziologický a patologický. Fyziologický
zápach z úst se vyskytuje ráno, díky snížené sekreci slin během noci a sám vymizí, jakmile se
nasnídáme či provedeme ústní hygienu. Patologickým zápachem z úst je označován trvale
nevábný dech, který je způsoben rozkladem mikrobiálních látek. Zejména anaerobní
gramnegativní bakterie produkují plyny, které vytvářejí zápach, avšak je důležitý objem
a rozdělení bakterií. Bakterie nejčastěji ulpívají na povrchu jazyka, v mezizubních prostorech,
v dásňovém žlábku, v parodontálních chobotech či kryptách mandlí. Látky, které způsobují
halitózu jsou hlavně těkavé sloučeniny síry neboli VSC (volatile sulphur compounds) a další
těkavé sloučeniny.
Těkavé sloučeniny síry
VSC vznikají rozkladem proteinů, které obsahují síru jako např. methionin a cystein.
Hlavními těkavými sloučeninami síry jsou sirovodík, dimetylsulfid, dimetyldisulfid,
dimetyltrisulfid, sulfid uhličitý a metylmerkaptan (fyziologicky přítomen v krvi, mozku).
Tyto látky jsou pro parodontální tkáně toxické a mohou být až karcinogenní. Sirovodík (H2S)
patří mezi nejvýznamnější plyny, rychle se uvolňuje do plynné formy a je lehce zachycen
čichem. Zabraňuje tvorbě adenosin trifosfátu, který přenáší energii v buňkách a tím způsobuje
jejich odúmrť.
23
Těkavé sloučeniny
Další látky způsobující zápach z úst jsou aromatické heterocyklické sloučeniny, organické
látky obsahující uhlík, vodík, síru a dusík. Patří sem např. pyridin, skatol nebo indol. Pyridin
je uměle přijímaný lidským organizmem v podobě farmak. Skatol (3-methylindol) vzniká
rozkladem tryptofanu, což je proteinogenní aminokyselina. Indol je látka využívaná ve
farmacích, jejímž derivátem je tryptofan, který se vyskytuje v proteinech. Dále organické
kyseliny jako kyselina máselná (obsažena v potu, zvratcích a žluklém tuku), kyselina
propionová (obsažena v potu, využívaná jako potravinový konzervant E280 a v lécích)
a kyselina valerová (používaná jako umělá pachuť), a aminy, mezi které patří kadaverin (tzv.
mrtvolný jed, vzniká z aminokyseliny lysinu) či putrescin (tzv. mrtvolný jed, vzniká
z aminokyselin argininu nebo ornithinu, které stimulují růstový hormon, což vede k zápachu
z úst v pubertálním období). Halitóze mohou přispívat i některé ketony a aldehydy (účastní se
při hypoglykemii). K uvolňování těkavých látek dochází metabolickými pochody bakterií.
Halitóza intraorálního původu může mít příčinu v různých onemocněních dutiny ústní,
počínající zubním kazem, přes záněty dásní, parodontitidy a kandidózy, až po povlaky na
jazyku.
Grampozitivní bakterie
Mezi grampozitivní aerobní bakterie patří streptokoky jako např. S. mutans, S. mitis,
S. sanguis, S. salivarius a další, enterokoky, mikrokoky, aktinomycety jako A. odontolyticus,
A. isrealii a jiné, Laktobacily, kam patří L. casei a L. acidophilus, eubakterie a bifidobakterie.
Gramnegativní bakterie
Gramnegativní bakterie jsou z hlediska tvorby těkavých sloučenin síry a následnému foetoru
ex ore významnějšími producenty než grampozitivní bakterie. Jsou častějšími patogeny
parodontopatií a patří sem Actinobacillus actinomycetemcomitans, Porphyromonas
gingivalis, Fusobacterium nucleatum, Treponema denticola, Prevotella denticola, P. oralis,
orální spirochéty a Bacteroides oralis.
24
Zubní povlak (biofilm)
Zubní povlak neboli plak je biofilm ulpívající pevně na povrchu zubu. Skládá se z pelikuly –
bazální vrstvy a mikroorganizmů, které pelikulu osídlují. Povlak se kumuluje, vyvíjí, zraje
a je osídlován grampozitivními bakteriemi, poté gramnegativními bakteriemi. Lze jej
odstranit pouze mechanicky, a pokud není dostatečně odstraňován, mineralizuje a stává se
z něj zubní kámen. Plak je základem pro další onemocnění, jako je zánět dásní či parodontu
a zubní kaz.
Zubní kámen (calculus dentis)
Zubní kámen vzniká mineralizací zubního povlaku a rozlišujeme jej na supragingivální
a subgingivální. Supragingivální zubní kámen se nachází nad průběhem dásní, má měkkou
konzistenci a bělavou až nažloutlou barvu. Lokalizujeme jej především na lingválních
ploškách dolních frontálních zubů a bukálních ploškách horních molárů, kde se nacházejí
vývody velkých slinných žláz a také v místech obtížně čistitelných, např. komprese zubů.
Subgingivální zubní kámen se vyskytuje v parodontálních chobotech, má tvrdší konzistenci
a tmavé zbarvení získané rozkladem železa z krevního séra. Zubní kámen se stává svým
nerovným povrchem retenčním místem pro plak, který následně vyvolá zánět dásně.
Znemožňuje řádnou ústní hygienu a dráždí měkké tkáně parodontu.
4.2.1 Perikoronitida (pericoronitis)
Perikoronitida je bakteriální infekce tkání nad prořezávajícím zubem. Vyskytuje se hlavně
u jedinců mezi 17 – 25 rokem života, kdy prořezávají třetí moláry. Projevy jsou zarudnutí,
otok, bolestivost, hnis, foetor ex ore, ztížené otevírání úst a zvětšení regionálních
lymfatických uzlin. V akutním stádiu se mohou vyskytovat horečky. Zápach z úst je
podmíněn přítomností anaerobních bakterií, zejména druh Fusobacterium a Prevotella.
S obtížným prořezáváním zubů (dentitio difficilis) je spojena i retence plaku v dásňovém
vaku, což může vést ke vzniku zubního kazu.
25
4.2.2 Zubní kaz (caries dentis)
Zubní kaz je patologický mikrobiální proces, který postihuje tvrdé zubní tkáně. Pro jeho vznik
je potřeba přítomnosti tvrdých zubních tkání, mikroorganizmů v zubním plaku, sacharidů
a času. V počátku se projevuje jako mikroskopická léze křídové barvy, kde se nacházejí
aerobní bakterie. Pokud pokračuje dále do dentinu, vytváří již kavitu, kde jsou fakultativně
anaerobní bakterie. Kaz dřeňové dutiny je osídlen anaerobními bakteriemi.
Pokud není
infikovaný zubní kaz ošetřen, bakterie destruují části zubu a současně produkují zapáchající
plyny. Ty mohou pocházet také z odumřelých bakterií, buněk epitelu a zbytků potravy, které
perzistují v neošetřené kavitě. S nárůstem anaerobní mikroflóry se zvětšuje riziko zápachu
z úst. Zubní kaz se může objevit i v dočasné dentici, kde jsou zejména anaerobní
mikroorganizmy přenášeny slinou z rodiče na dítě. A to z nesanovaného rodiče, kuřáka nebo
jedince s neléčenou parodontopatií.
4.2.3 Gangréna pulpy (gangraena pulpae)
Gangréna vzniká infikací odumřelé zubní dřeně. Tento stav může mít etiologii bakteriální,
chemickou, tepelnou nebo traumatickou. Nejčastější příčinou jsou bakterie v zubním kazu,
který se rozšíří až do dřeňové dutiny, kde způsobí zánět zubní dřeně (pulpitis) a následnou
odúmrť tkáně. Gangréna je spjata s hnilobným zápachem, který je způsoben produkty
bakterií, zejména rodu Bacteroides, které způsobují tzv. vlhkou formu. Následkem
traumatického poškození vzniká tzv. suchá forma gangrény. Z neléčené gangrény pulpy se
může rozvinout zánět ozubice (periodontitis), která se projevuje ohraničenou formou jako
absces nebo neohraničenou formou jako flegmóna. Absces je ohraničená dutina obsahující
hnis, který může zapáchat a nachází se v něm převážná většina anaerobních bakterií,
odumřelých tkání a bakterií. Může se šířit do okolí a přejít v difúzní flegmónu. Bakterie se
mohou v obou případech šířit do krve, čímž vzniká riziko sepse. Destrukce samotného zubu je
spojena s rozkladem parodontálních tkání, které hnilobným procesem produkují zapáchající
plyny.
4.2.4 Zánět dásní (gingivitis)
Zánět dásní neboli gingivitis je onemocnění dásní, které se projevuje zarudnutím (erytém),
otokem (edém), krvácením po sondáži, zvýšenou exsudací, případně ulcerací a výskytem
26
pseudochobotů. Se zápachem z úst jsou spojeny gingivitidy podmíněné plakem a především
akutní nekrotizující ulcerózní gingivitida. Dalšími gingivitidami způsobující halitózu mohou
být modifikované záněty dásní jako např. gingivitida pubertální, těhotenská, menstruační,
medikamentózní, při diabetes mellitus či leukémii. Zápach z úst se objeví v případě, že zánět
přejde do ulcerózní formy nebo chronického stavu, kde hrají hlavní roli produkty bakterií,
odumřelé buňky a zbytky potravy.
4.2.5 ANUG (gingivitis acuta ulcerosa necrotisans)
Akutní nekrotizující ulcerózní gingivitida je zapříčiněna fuzospirochetovými anaerobními
bakteriemi. Vyskytuje se u jedinců mezi 17 – 24 rokem života. Je etiologicky spojena
s vyšším psychickým a fyzickým stresem a špatnou ústní hygienou, lokálním drážděním či
kouřením. Onemocnění začíná zarudnutím dásně, krvácením, bolestivostí, nekrózou
mezizubních papil, spojenou s až hnilobným zápachem z úst. Mezizubní papily mají šedavý
povlak a jejich vrcholky jsou seříznuty díky čištění zubů. Může se vyskytovat regionální
zduření mízních uzlin, obtížné polykaní, únava a teploty. Neléčená ANUG může přejít
v nekrotické onemocnění ústní sliznice (gingivostomatitis ulcerosa) nebo v akutní
nekrotizující ulcerózní parodontitidu (ANUP).
4.2.6 HIV-nekrotizující gingivitida
Intraorální projevy jsou prvotním znakem infekce HIV a projevují se dříve než afekce kožní
či orgánové. Proto je nezbytné používat ochranné pomůcky a chránit sama sebe před možnou
nákazou. Jedním z projevů je i HIV-nekrotizující zánět dásní. U HIV pozitivního jedince se
objevují nekrotizující interdentální papily se žlutošedým povlakem, intenzivní spontánní
krvácení dásně a foetore ex ore. Neléčený stav může přejít do HIV-parodontitidy.
4.2.7 Parodontitida (parodontitis)
Parodontitida je termín označující zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubu. Projevuje se
přítomností periodicky opakujících se vzplanutí zánětu dásní, pravými parodontálními
choboty a resorpcí alveolární kosti. Dalšími znaky jsou zápach z úst, parestézie, pohyblivost
zubů, změna jejich polohy a obnažování zubních kořenů. Může být přítomná i hnisavá
exsudace.
Rozlišujeme
parodontitidu
dospělých,
rychle
progredující,
prepubertální
27
a lokalizovanou juvenilní. Halitóza je přítomna téměř vždy, díky anaerobním bakteriím, které
produkují těkavé sloučeniny síry, spirochétám produkujícím hnilobné plyny a také retenci
subgingiválního zubního plaku.
4.2.8 ANUP (parodontitis acuta ulcerosa necrotisans)
Akutní nekrotizující ulcerózní parodontitida je podmíněna neléčenou akutní nekrotizující
ulcerózní gingivitidou a vyznačuje se prudkou resorpcí alveolární kosti. Onemocnění je
provázeno bolestí a foetorem ex ore.
4.2.9 HIV-parodontitida
HIV-parodontitis se projevuje rychlou destrukcí alveolární kosti s převážně vertikální
resorpcí. Dalšími projevy jsou zápach z úst, silná bolestivost a může být provázena jakoukoliv
formou gingivitidy.
4.2.10 Pseudomembranózní kandidóza (candidosis pseudomembranosa)
Kandidóza je infekční kvasinkové onemocnění vyvolané Candidou albicans. Zdrojem
kvasinek je zubní povlak. Na sliznici se vyskytují bělavé povlaky, které nelze mechanicky
setřít. Vytvářejí se zejména na povrchu jazyka, měkkém i tvrdém patře, tvářové sliznici
a patrových obloucích. Onemocnění provází zarudnutí, pálení, suchost a bolestivost ústní
sliznice. Vyskytuje se hlavně u dětí, jedinců se sníženou obranyschopností a diabetem
mellitus a také se špatnou dentální hygienou. Zápach z úst se může vyskytnout díky
dehydratované sliznici. V poslední době se šíří u lidí, u kterých lze z anamnézy vysledovat
dlouhodobé užívání jednoho dezinfekčního přípravku nebo užívání několika druhů
dezinfekčních přípravků zároveň.
4.2.11 Chronická atrofická kandidóza (candidosis chronica atrophica)
Chronická atrofická kandidóza je častým mykotickým onemocněním dutiny ústní. Vyskytuje
se u jedinců s hygienicky zanedbanými snímacími zubními náhradami. Nevhodně přiléhající
zubní náhrada chronicky traumatizuje sliznici a svou plochou vytváří vhodné prostředí pro
množení kvasinek. Dalšími faktory mohou být kouření či diabetes mellitus. Na sliznici se
28
objevuje zarudlý bolestivý lem v místě přiléhající protézy. Neléčená léze může vyústit až ve
vznik dekubitu, který se stává retenční plochou pro plak. Toto je spojeno s výskytem halitózy.
Dekubit (decubitus) je poškození tkáně tlakem, který způsobil nedostatečné prokrvení tkáně.
Klasifikujeme jej do několika stádií. První stádium označuje zarudlou tkáň se zblednutím, ve
druhém stádiu se vyskytuje zarudnutí bez zblednutí, třetí stádium označuje ulcerace na
povrchu tkáně, ve čtvrtém stádiu se zvředovatění prohlubuje, páté stádium se projevuje
nekrózou a hnilobným zápachem. Považuje se za prekancerózu a v extrémním případě může
vzniknout nádor.
4.2.12 Herpetická gingivostomatitida (gingivostomatitis herpetica)
Gingivostomatitis herpetica je akutní virové onemocnění vyvolané primoinfekcí virem herpes
simplex. Celoživotně přetrvává v regionálních senzorických gangliích a jeho projevy
recidivují. Vyskytuje se převážně u dětí, ale mohou být postiženi i jedinci v pubertálním věku
či dospělí do 35 let. Onemocnění začíná alterací celkového stavu v doprovodu horeček,
obtížného polykání a zduřelých mízních uzlin. Poté horečky ustupují a objevuje se výsev
praskajících puchýřků se zarudlým okolím přecházejících v bolestivé eroze. Typický je nález
za horními řezáky, na povrchu jazyka a dásni, avšak puchýřky mohou být lokalizovány
kdekoliv v dutině ústní. V okolí ústní štěrbiny se mohou vyskytovat medové krusty. Dalšími
projevy jsou bělavý jazyk se zmnoženým povlakem a zápach z úst.
4.2.13 Ulcerózní stomatitida (stomatitis ulcerosa)
Ulcerózní stomatitida je zánětlivé onemocnění dutiny ústní vyvolané Fusobakterií Vincenti
a Borrelií Vincenti. Jedná se o projev snížené imunity. Vyvolávajícím faktorem může být
fyzikální nebo chemické poškození. Na sliznici i dásních se objevují vředy s bělavým
povlakem. Dalšími příznaky jsou pálení, poruchy vnímání chuti a zápach z úst. Vyvolávajícím
faktorem může být fyzikální nebo chemické poškození.
4.2.14 Suchost v ústech jako symptom onemocnění
Může být přechodného nebo trvalého charakteru. Pocit suchosti v ústech může být zapříčiněn
sníženou kvantitou produkce sliny nebo ovlivněním její kvality. Snížení kvality a kvantity
sliny může být způsobeno poruchou produkce slinných žláz, dehydratací, bývá ale
29
i podmíněno medikamentózně (např. diuretika) či se může prezentovat jako symptom
některých
celkových
onemocnění
(např.
diabetes
mellitus,
Sjögrenův
syndrom).
K přechodnému omezení slinné produkce dochází např. při ústním dýchání, dehydrataci,
horečnatých stavech, chemoterapii apod.
4.2.15 Xerostomie
Xerostomie neboli suchost v ústech je diagnostikovaná porucha slinné produkce ve smyslu
snížení (hypofunkce). Je spojena s pocitem pálení na jazyku a jeho vyhlazením, poruchami
vnímání chuti, obtížným polykáním i mluvením. Častým doprovodným příznakem tohoto
onemocnění je halitóza. Xerostomie se vyskytuje u Sjögrenova syndromu, při radioterapii
a chemoterapii.
Etiologické faktory podmiňující vznik xerostomie
1. Vliv radioterapie
Tkáně příušní slinné žlázy jsou citlivé na ionizační záření. Radiační zátěž způsobuje inhibici
tvorby sliny. Slina nemůže plnit svou pufrační úlohu, což vede k rozvoji různých
bakteriálních, virových a plísňových infekcí, tj. riziko vzniku zubního kazu, zápachu z úst,
zánětů dásní.
2. Vliv chemoterapie
Cytostatika obecně působí na snížení imunity. V důsledku toho vznikají stomatitidy
ulcerózního charakteru. Jsou-li zánětem postiženy slinné žlázy (sialitis), mohou vznikat srůsty
způsobující částečnou nebo úplnou neprůchodnost sliny.
3. Sjögrenův syndrom
Sjögrenův syndrom je autoimunitní chronické zánětlivé onemocnění pomalu progredující,
které postihuje slinné, slzné a ostatní exokrinní žlázy. Vyskytuje se častěji u žen, ve věku od
15 do 65 let. Etiologický faktor není znám. Projevuje se suchostí v ústech, pálením, obtížným
polykáním, zápachem z úst a zvyšuje riziko výskytu zubního kazu a zánětů dásní. Léčba je
substituční.
30
4.3 Záněty jazyka (glossitis)
Záněty jazyka jsou jedním z dominantních onemocnění, udávajících základ pro výskyt
zápachu z úst. Jednotlivá onemocnění mohou být rozdělena dle příčin na poruchy vrozené,
onemocnění způsobená fyzikální či chemickým podnětem, alergií nebo infekcí.
4.3.1 Fyzikální příčiny
Fyzikálním poškozením jazyka mohou být traumatická přikusování, iatrogenní a mechanická
dráždění, popálení či elektrogalvanické poškození způsobené přítomností různých kovů
v dutině ústní, kde slina představuje elektrolyt a kovy elektrody. Poškození galvanickým
proudem se projevuje zarudnutím, pálením, bolestí a parestézií jazyka. Může dojít
i k vyhlazení či výskytu ragád na jazyku. Mechanické dráždění představuje škrabka na jazyk,
kterou si jedinec může chronicky narušovat nitkovité papily a zároveň zlikvidovat přirozenou
ústní mikroflóru.
4.3.2 Chemické příčiny
Kyseliny a louhy
Chemické poškození jazyka a sliznice dutiny ústní je spojeno s poleptáním kyselinou nebo
louhem. Poleptání způsobuje zarudnutí, puchýřky, eroze a vředy až povrchové nekrózy.
Kyseliny způsobují koagulační nekrózu, která je ohraničená. Postižené místo je zpočátku
zarudlé a později se objevuje povlak zbarvený do žluta. Nejčastějšími kyselinami jsou
kyselina chlorovodíková, sírová nebo dusičná. Louhy poleptáním způsobují kolikvační
nekrózu, která není od okolí ohraničená. V místě poleptání se nachází mokvavá tkáň šedavé
barvy, silná bolest a edém jazyka.
Antiseptika
Dalšími chemicky dráždícími látkami mohou být dlouhodobě užívaná antiseptika, zejména
chlorhexidin diglukonát a peroxid vodíku. Přemíra těchto látek způsobuje rezistenci (odolnost
mikrobů vůči antiseptickým látkám), vede k dysmikrobii a patologickým stavům jako např.
lingua villosa nigra.
31
4.3.2.1
Lingua villosa nigra
Lingua villosa nigra neboli černý chlupatý jazyk má zcela
nejasnou etiologii, ale je spojován s výskytem kvasinek.
Vyskytuje se u kuřáků, při přemíře antiseptických látek
a užívání antibiotik, které způsobují dysmikrobii na jazyku
a následné přemnožení kvasinek. Příčinou je hyperplazie
nitkovitých papil, která vytváří na hřbetu jazyka zmnožený
povlak zabarvený do hněda až černa nebo zelena. Povlak
postupuje od zadní rýhy jazyka ke špičce jazyka a je obtížně Obrázek 1 Lingua villosa nigra
eliminován.
Onemocnění je provázeno zápachem z úst
a změnou vnímání chuti.
4.3.3 Infekční příčiny
Bakterie
Mezi bakteriální činitele způsobující halitózní afekce na jazyku řadíme především
fuzospirochéty, které vyvolávají akutní nekrotizující ulcerózní gingivitidu, případně akutní
nekrotizující ulcerózní parodontitidu.
Viry
Virová onemocnění s projevy na jazyku a zápachem z úst jsou herpetická gingivostomatitida
a infekční mononukleóza. Následné afekce měkkých tkání mohou způsobit sekundární zánět
a kumulaci plaku, čímž se projeví foetor ex ore.
4.3.3.1
Infekční mononukleóza
Infekční mononukleóza je onemocnění virového původu. Původcem je lidský herpes virus
Epsteina – Barrové a v dutině ústní se projevuje zánětem patrových mandlí, petechiemi na
měkkém patře, případně ulcerózní gingivostomatitidou s intenzivním bělavým povlakem
jazyka a zápachem z úst. Celkově se projevuje únava, horečky, nechutenství a otoky
v obličeji.
32
Mykózy
Z mykotické mikroflóry zapříčiňují onemocnění jazyka provázená halitózou především
kvasinky. Jsou to kandidózy různých forem, glossitis rhombica mediana a také lingua villosa
nigra.
4.3.3.2
Glossitis rhombica mediana
Glossitis rhombica mediana je zánět jazyka zapříčiněný
kandidovou infekcí, která působí chronicky. Projevuje se
zarudlou plochou jazyka ve střední části zadní třetiny
s vymizením nitkovitých a houbovitých papil. Okolní povrch
jazyka je pokryt bělavým povlakem. Mohou se vyskytovat
eroze až ulcerace, halitóza, pálení a bolestivost při jídle či řeči.
Obrázek 2 Glossitis rhombica
mediana
4.3.4 Genetické příčiny
4.3.4.1
Lingua plicata
Lingua plicata (též lingua scrotalis a jiné)
neboli rozbrázděný či vrásčitý jazyk je
genetická anomálie hřbetu jazyka. Vyznačuje
se
různě
hlubokými
rýhami
s různou
lokalizací, které způsobují zvýšenou citlivost
až bolestivost při požívání jídla a provádění
dentální hygieny. Onemocnění je často Obrázek 3 Lingua plicata
doprovázeno mapovitými skvrnami na
jazyku či impresemi zubů. Díky snížené úrovni ústní hygieny kvůli bolesti a retenci povlaku v
rýhách se může objevovat foetor ex ore.
33
4.3.4.2
Lingua geographica
Mapovitý jazyk označovaný jako lingua geographica má
familiární predispozici a často doprovází vývojovou
odchylku jazyka lingua plicata. Onemocnění je reakce na
přítomnost
kvasinkových
nebo
bakteriálních
mikroorganizmů. Na hřbetu jazyka se objevují zarudlé
plochy lemované bílým povlakem, které neustále mění
svou lokalizaci. Prvotním jevem je hyperkeratinizace
plošky, která náhle ztrácí nitkovité papily, čímž vytváří Obrázek 4 Lingua geographica
zarudlé pole. Nitkovité papily se během několika dní
zregenerují, avšak bílý lem okolo ploch bez papil znovu podléhá depapilaci. Tento jev vytváří
dojem putujících mapek. Přítomná je bolestivost při požívání jídel s výraznou chutí a možný
je i zápach z úst.
4.3.5 Alergické příčiny
Alergické reakce projevující se na sliznici dutiny ústní a povrchu jazyka mají různé příčiny.
Alergeny mohou být různé složky potravin, léky (antibiotika), antiseptika, přípravky pro
dentální hygienu (zubní pasty, ústní vody) a dentální materiály. V dutině ústní se projevují
erytémem, edémem, erozemi, ulceracemi, intenzivním povlakem jazyka, halitózou, suchostí
v ústech, palčivostí a bolestivostí.
4.4 Intraorální karcinomy
Nejvážnějšími onemocněními spojenými s výskytem halitózy jsou nádorová onemocnění,
zejména dlaždicobuněčné karcinomy dásně, jazyka, spodiny dutiny ústní, tvářové sliznice
a patra.
Karcinom dásně (carcinoma gingivae)
Nádorová onemocnění gingivy postihují nejčastěji dolní čelist, ale mohou se vyskytovat i na
gingivě horní čelisti. Postihuje převážně muže po 60. roku života. Mezi rizikové faktory patří
kouření, požívání alkoholu, užívání ústních vod s obsahem alkoholu nebo mechanické
34
dráždění nevhodnými zubními náhradami.
Projevuje se zarudlou sliznicí s erozemi
a ulceracemi, někdy rozbrázděným, bradavičnatým či zvředovatělým povrchem.
Karcinom jazyka (carcinoma linguae)
Karcinomy jazyka tvoří necelou polovinu karcinomů dutiny ústní. Vyskytují se častěji u mužů
ve věku od 50 do 80 let. Rizikovými faktory jsou kouření a tvrdý alkohol. Většina se
projevuje na těle jazyka jako ulcerace s bělavým nebo zarudlým okolím po stranách jazyka.
Doprovázejícími projevy jsou hnilobný zápach z úst, pálení, citlivost a omezená hybnost
jazyka.
Karcinom spodiny dutiny ústní
Jeden z nejagresivnějších karcinomů je lokalizován v přední části spodiny dutiny ústní.
Vyskytuje se u jedinců starších 60 let, častěji u mužů, kuřáků a jedinců konzumujících tvrdý
alkohol. Objevuje se vřed se zatuhlým bělavým nebo zarudlým okolím. Vyskytovat se může
bolestivost a obtíže s polykáním.
Karcinom tvářové sliznice (carcinoma buccae)
Karcinom na tvářové sliznici se objevuje převážně u mužů ve věku od 40 let. Rizikovými
faktory jsou kouření, alkohol a traumatické dráždění. Nádor vyskytující se převážně v zadní
části tvářové sliznice se projevuje zvředovatělým či bradavičnatým povrchem, který
obklopuje bělavé, zarudlé až pigmentované okolí. Příčinou je traumatické nakusování tvářové
sliznice.
Karcinom patra (carcinoma palati)
Dlaždicobuněčný karcinom patra postihuje převážně měkké patro. Začíná jako nehojící se
rozsáhlý vřed, který jedince nijak zvlášť neobtěžuje. Napadá okolní tkáně jako dáseň, tvrdé
patro či alveolární výběžek. Postihuje více muže než ženy, a to mezi 60. až 70. rokem.
Rizikovým faktorem je kouření a požívání alkoholu.
35
5 Komunikace s pacientem
Komunikace je proces sdělování informací a dorozumívání se mezi jedinci pomocí verbálních
a neverbálních projevů. Umění správně komunikovat je pro dentální hygienistku důležité
a v mnoha směrech ovlivňuje průběh péče o pacienta. Efektivně vedený dialog je zásadní pro
určení přesné diagnózy a získání důvěry klienta, což se projeví na jeho přístupu k dodržování
terapeutických doporučení i výsledku léčby. Celkově je spokojen pacient, lékař i dentální
hygienistka.
Zásady zdravé komunikace
Zdravá komunikace zahrnuje přizpůsobení projevu věku, intelektu a stavu jedince, sladěnost
verbálního a neverbálního projevu, zájem o pacienta, empatii, zřetelnost komunikace a klidný
hlas. Dentální hygienistka by měla ihned reagovat na otázky, vést cílenou motivaci
zaměřenou ke konkrétní diagnóze a ověřovat si, zda pacient porozuměl sdělení. Umět
pacienta pochválit, ale i poukázat na dílčí nedostatky. Pro odlehčení je vhodné použít humor,
dodržovat téma hovoru a nakonec vše shrnout.
Komunikace verbální
Verbální komunikace je projev s použitím slov, prostřednictvím řeči nebo psaného slova.
Důležitou roli v komunikaci hraje náplň sdělení, výška a tón hlasu, rychlost a plynulost řeči.
Komunikace neverbální
Neverbální komunikace je projev bez užití slov, který doprovází verbální komunikaci.
Používají se gesta (gestika), postoje těla (posturika), pohyby (kinezika), výrazy (mimika),
dotyky (haptika) a vzdálenosti (proxemika) k vyjádření emocí a rozpoložení jedince v dané
situaci.
5.1 Přizpůsobení komunikace dle charakterového typu pacientů
Ne vždy je možno vést dialog pouze na témata oboustranně příjemná. V zubní ordinaci se
setkáváme s pacienty, kteří přijdou na dentální hygienu se subjektivním pocitem zápachu
36
z úst. Ti jsou si svého handicapu vědomi a chtějí jej řešit. V některých případech, jako např.
přítomnost foetoru ex ore, kterého si dotyčný vědom není, je nutno na tuto skutečnost taktně
upozornit. Vzhledem k tomu, že reakce pacientů na stejné sdělení může být různá a naším
cílem je asertivní přístup a efektivní řešení problému, je nutno přizpůsobit podstatu sdělení
typu osobnosti.
Pasivní typ
Pasivní typ člověka se projevuje nejistým až nervózním chováním, nízkým sebevědomím
a mluví tiše. Nevyslovuje ani neprosazuje své potřeby a přání, a také nedokáže plnit
požadavky jiných. Na kritiku reaguje omlouváním. V komunikaci s pasivním pacientem se
snažíme zjistit příčinu jeho chování, porozumět situaci, vyjádřit pochopení, povzbudit jej
a zvednout sebevědomí.
Agresivní typ
Agresivní člověk na rozdíl od pasivního prosazuje jen sám sebe, sráží sebevědomí ostatních,
ponižuje, je ironický, sarkastický a napjatý. Agresor mívá zvýšený hlas, zatnuté pěsti
a pohrdavý výraz. Při komunikaci s agresivním člověkem neodpovídáme další agresí,
chováme se vlídně, pacienta neodsuzujeme, snažíme se jej pochopit, situaci vysvětlit
a vyhovět, pokud je to možné.
Asertivní typ
Jedinec s asertivním chováním je klidný, bez napětí s přiměřeným tónem hlasu. Má pozitivní
přístup k okolí a zdravé sebevědomí. Jasně vyjadřuje, co si myslí, prožívá a jak určitou situaci
vnímá. Komunikace s asertivním člověkem je funkční, vyvážená a splňuje zásady zdravé
komunikace.
37
6 Prevence
Prevence je proces, který svou činností zamezuje vzniku, šíření a komplikacím onemocnění.
Tato činnost je rozdělena na primární, sekundární a terciární fázi.
a) primární prevence – opatření zabraňující vzniku patologického procesu
b) sekundární prevence – metody zamezující šíření již vzniklého patologického procesu
c) terciární prevence – postupy bojující proti dalším komplikacím již rozšířeného
patologického procesu
Vzhledem k tomu, že onemocnění dutiny ústní jsou majoritním etiologickým faktorem
účastnícím se vzniku halitózy, týkají se preventivní opatření primárně správné, pečlivé
a pravidelné domácí dentální hygieny. Nedílnou součástí je profesionální ošetření dentální
hygienistkou a zubním lékařem. Primární prevencí se snažíme zabránit vzniku parodontopatií
již od dětství a osvětu dále přizpůsobovat věku a schopnostem jedince. V rámci sekundární
prevence je zápach z úst řešen iniciální terapií parodontopatií. Terciární prevence spočívá
v udržovací terapii onemocnění, které foetor ex ore vyvolává a v podpůrných prostředcích
ústní hygieny. Popřípadě při trvání obtíží odesláním klienta na specializované pracoviště.
38
7 Anamnéza
Anamnéza je sběr informací důležitých pro zhodnocení zdravotního stavu pacienta. Zejména
anamnéza je jednou z hlavních a důležitých částí dentální hygieny, která pomáhá odhalovat
příčinu halitózy, proto je nezbytné provést tento krok důkladně. Ve stomatologické ordinaci
bývá anamnéza prováděná formou anamnestického dotazníku (forma nepřímá), který pacient
vyplní v čekárně a svým podpisem stvrdí pravdivost udávaných informací. Následuje cílený
rozhovor (forma přímá) mezi ošetřujícím a pacientem. Prvotní otázka by měla zjišťovat
indikaci návštěvy dentální hygienistky – kdo pacienta posílá, co ho trápí. Pacient by měl mít
výměnný list s diagnostikou a doporučením ošetřujícího lékaře. Založením dokumentace
dentální hygienistka zjistí identifikační údaje, osobní, farmakologickou, alergickou,
stomatologickou anamnézu a návyky, případně zlozvyky. Anamnestické údaje o pacientovi
by se měly průběžně aktualizovat.
Identifikační údaje
Základní údaje o pacientovi zahrnují jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, adresu
bydliště, zaměstnání, telefonní kontakt a zdravotní pojišťovnu.
Osobní anamnéza
Osobní anamnéza zjišťuje aktuální zdravotní stav pacienta, zejména choroby srdce, vysoký
krevní tlak, diabetes mellitus, hepatitida, plicní onemocnění jako astma, epilepsie, leukémie,
nádorová onemocnění, transplantace, kardiostimulátor, u žen gravidita.
Farmakologická anamnéza
Ve farmakologické anamnéze zjišťujeme dlouhodobě užívané léky, např. antihypertenziva,
antikoagulancia, antidepresiva, antihistaminika, imunosupresiva, ale také hormonální
antikoncepci.
39
Alergická anamnéza
Informujeme se o alergiích na léky, lokální anestetika, antiseptika, stomatologické materiály
a přípravky jako je latex, kovy, jód, a také přípravky pro ústní hygienu.
Stomatologická anamnéza
Dotazujeme se na poslední návštěvu zubního lékaře, úrazy zubů a čelistí, jak často a jakým
způsobem si pacient čistí zuby, jaké pomůcky a prostředky pro dentální hygienu používá.
Zjišťujeme, zda pacient je nebo byl ortodonticky či parodontologicky léčen. Zda byl někdy
u dentální hygienistky.
Návyky
Zjišťujeme, zda je pacient kuřák a pokud ano, kolik denně průměrně vykouří cigaret. Dále se
ptáme na užívání alkoholu či drog, zlozvyky jako přikusování tvářové sliznice nebo rtů,
skřípání a zatínání zubů.
40
8 Motivace
Motivace je soubor informací podaných ošetřujícím, jehož cílem je iniciace zájmu pacienta
o spolupráci na terapii onemocnění. Její nedílnou součástí je názorné a srozumitelné
seznámení pacienta s příčinami, terapií a prognózou onemocnění. K lepší názornosti je
vhodné použít obrazového materiálu a konkrétních ukázek. Klient by měl být podrobně
seznámen s následky v důsledku nedodržení terapeutického plánu. Samozřejmostí by mělo
být stanovení pravidelných recallů, tj. kontrol účinnosti motivačního působení, léčebných
postupů a míry spolupráce pacienta. V případě výskytu halitózy je nutno zdůraznit, že foetor
ex ore odezní po eliminaci dentálního onemocnění, pouze pokud má intraorální příčinu.
Motivace je úzce spjata s odbornými znalostmi a vhodně zvolenou formou komunikace.
Důležité je dbát na přizpůsobení motivace věku, intelektu a individualitě každého jedince.
Správně namotivovaný klient chápe podstatu onemocnění, dodržuje navrhované postupy ústní
hygieny, pravidelně navštěvuje dentální hygienistku a nebrání se terciární prevenci v podobě
ortodontické, parodontologické či chirurgické léčby.
41
9 Pomůcky ústní hygieny
Efektivní ústní hygiena může být prováděna pouze vhodnými dentálními pomůckami.
Pomůcky domácí dentální hygieny se dělí na mechanické a chemické. Ideálně je typ a způsob
užití pomůcky doporučen odborníkem. Mechanické ústní pomůcky zahrnují především zubní
kartáček, jednosvazkový kartáček, mezizubní kartáček, dentální nit, superfloss, škrabku na
jazyk a další. Mezi chemické pomůcky dentální hygieny patří zubní pasty, ústní vody a gely.
Zubní kartáček
Zubní kartáčky jsou jednou z hlavních složek, které pomáhají k důkladnému odstraňování
plaku z povrchu zubů. Existují různé druhy, tvary, velikosti a tvrdosti kartáčků. Můžeme je
dělit na ruční a elektrické. Dle potřeby se dále rozlišují pro děti nebo dospělé, pacienty
s ortodontickým aparátem, po chirurgickém výkonu či pro handicapované. Kartáček se skládá
z hlavičky obsahující vlákna a rukojeti. Ideální zubní kartáček by měl mít malou pracovní
plochu (hlavičku), rovně zastřižená zaoblená měkká
vlákna a neohebnou rukojeť. Po každých třech
měsících používání, by se měl vyměnit za nový.
Elektrický
zubní
kartáček
může
být
rotační
(nedoporučujeme), oscilačně rotační, sonický či
Obrázek 5 Zubní kartáček
hydrosonický.
Jednosvazkový kartáček
Modifikace klasického zubního kartáčku je jednosvazkový, tzv. sólo kartáček. Pracovní
plocha má pouze jeden svazek zaoblených vláken, která mohou být různě dlouhá a tvrdá.
Používá se na dočištění zubů, především obtížně přístupných míst v laterálním úseku,
u ortodontických aparátků či anomálií zubů. Doporučuje se jej vyměnit po třech měsících
používání.
Obrázek 6 Jednosvazkový kartáček
42
Mezizubní kartáček
Mezizubní kartáčky představují další důležitou složku pro
kvalitní ústní hygienu. Čištění interdentálních prostor je
prováděno
drátkem
s cirkulárně
uloženými
vlákny
o různém průměru. Pracovní část je připevněna k rukojeti
různého tvaru a délky. Důležitý je výběr správného
Obrázek 7 Mezizubní kartáček
průměru kartáčku do každého aproximálního prostoru.
Výměna kartáčku za nový nastává po cca dvou týdnech používání nebo i dříve po opotřebení.
Dentální nit
Další možností čištění mezizubních prostorů je dentální nit. Užívá se v případě, kdy jsou
interdentální prostory příliš úzké pro mezizubní kartáček. Může mít podobu vlákna či pásky
v různých formách (voskované, nevoskované, s fluoridy, mentolem). Použití je jednorázové.
Superfloss
Modifikací dentální nitě je superfloss, který se skládá ze tří částí: tuhého zavaděče, pěnové
části a dentálního vlákna. Je důležitou pomůckou pro hygienu pacientů s ortodontickým
aparátem, protetickou náhradou a implantáty.
Škrabka na jazyk
Škrabka
na
jazyk
je
nezbytnou
pomůckou pro odstraňování povlaku
z povrchu
jazyka,
který
je
jedním
z hlavních příčin halitózy. Je tvořena
hlavicí a rukojetí. Pracovní část může
obsahovat pružné nebo pevné plastové
lamely,
snopce
krátkých
vláken
či
umělohmotné zaoblené hroty. Stejně jako
Obrázek 8 Škrabka na jazyk
zubní kartáček je nutno škrabku měnit jednou za tři měsíce.
43
10 Instruktáž ústní hygieny
K demonstraci správného používání dentálních pomůcek a provádění ústní hygieny slouží
instruktáž. Před samotným nácvikem pacientovi v zrcadle ukážeme depozita plaku, zubního
kamene, krvácení dásně a problematická místa čištění. To vzbudí klientův zájem a uvědomí
si, že onemocnění není pouze na motivačních obrázcích, ale týká se jeho samotného.
Přirozeně problém bude chtít řešit a umět se o svou dutinu ústní lépe starat. Předvedeme
vhodný zubní kartáček a na modelu zubů se demonstruje vybraná technika čištění. Poté se tato
metoda aplikuje přímo v ústech pacienta. Následně si klient sám čištění vyzkouší a dentální
hygienistka jej koriguje. Tímto způsobem se postupuje s každou další pomůckou.
10.1 Metody čištění zubů
Čištění zubů může být prováděno různými způsoby. Důležitá je vhodná technika pro každého
individuálního jedince. Metodu přizpůsobujeme anatomickým poměrům dutiny, manuální
zručnosti a ekonomickým možnostem pacienta. Je potřeba zdůraznit, že nezáleží na časovém
rozmezí čištění, ale na jeho kvalitním provedení. Zde jsou popsány základní metody, které
jsou využitelné pro kvalitní ústní hygienu a přispějí k eliminaci zápachu z úst. Techniky
dělíme dle věku pro děti a dospělé, dále pro zdravý a nemocný parodont.
Foneho technika
Technika určená pro především děti a jedince méně manuálně zručné se nazývá Foneho.
Metoda krouživých pohybů čistí horní i dolní zubní oblouk zároveň, přičemž jsou zuby ve
skusu hrana na hranu. Orální plošky se při otevřených ústech čistí malými cirkulárními
pohyby, každý zubní oblouk zvlášť. Plak se z kousacích plošek odstraňuje horizontálním
pohybem. Hrozí riziko klínovitých defektů. Pro důkladnou hygienu by dětem při čištění měli
pomáhat rodiče.
Stillmanova technika
Stillmanova technika se užívá u dospělých pacientů se zdravým parodontem. Spočívá
v přiložení pracovní plochy na připojenou dáseň a stírání povlaku směrem ke korunce zubu
pomocí rotace kartáčku (tvar písmene U). Kousací plošky jsou čištěny horizontální technikou.
44
Tato metoda může být modifikována přidáním vibračního pohybu. Používají se ruční či
elektrické zubní kartáčky.
Bassova technika
Metoda se užívá u pacientů s onemocněním parodontu. Podstatou Bassovy techniky je čištění
dásňového žlábku. Hlavička zubního kartáčku se přiloží pod ostrým úhlem na rozhraní dásně
a zubu. Směřuje apikálně a v této pozici se provedou vibrační pohyby, čímž vlákna proniknou
do sulku a částečně interdentálně. Následně se kartáček rotuje směrem ke kousací plošce.
Tyto se dále čistí horizontálně.
Chartersova technika
Chartersova technika se užívá u pacientů s onemocněním parodontu. Vlákna pracovní části
kartáčku směřují ke korunce zubu pod ostrým úhlem. V oblasti dásně a krčku zubu se provádí
vibrační pohyby. Tímto způsobem se čistí vestibulární i orální plošky. Kousací plošky jsou
čištěny předozadním pohybem. Technika je manuálně náročnější.
10.2 Čištění interdentálních prostor
Čištění interdentálních prostor je prováděno mezizubním kartáčkem vhodné velikosti, který se
zavádí do míst mezi jednotlivými zuby pod jejich bodem kontaktu. Předozadním pohybem se
setře povlak v aproximálních prostorech. Dásňová papila by měla lehce odporovat kartáčku.
Pokud je průchod příliš těsný, hrozí poškození papily. V případě volného průchodu není
stírání zcela účinné.
V případě stěsnání zubů, kde je mezizubní kartáček široký, se používá dentální nit. Dentální
vlákno se namotá na prostředníčky do vzdálenosti rozpětí palců. Pomocí ukazováčků a palců
se nit fixuje a zavádí pilovitými pohyby mezi zuby. Po překonání bodu kontaktu se setře
povlak z plochy jednoho zubu a poté zubu druhého. Na závěr se zubní nit opět vypiluje ven.
45
10.3 Čištění jazyka
Čištění je prováděno stíracím pohybem od kořene směrem ke špičce pomocí škrabky na
jazyk. Tento pohyb je prováděn zhruba pětkrát. Nadměrné seškrabávání povlaku jazyka vede
k vymizení fyziologické mikroflóry dutiny ústní a poškození nitkovitých papil. Pacientům je
nutno vysvětlit důležitost výběru profesionální škrabky na jazyk určené k této činnosti.
Čištění pomocí hrany lžičky, zubním kartáčkem či jinými pomůckami není žádoucí. Naopak
by se tímto užíváním mohli poškodit.
Obrázek 9 Čištění jazyka
46
11 Prostředky působící proti halitóze
11.1 Chlorhexidin diglukonát
Chlorhexidin diglukonát (CHX) je antiseptikum, které působí proti bakteriím, virům
i mykotickým mikroorganismům. Podává se v různých koncentracích a aplikačních formách
např. ve formě ústní vody, ústnímu gelu, zubní pastě nebo pastilkách. CHX se váže na
povrchové struktury v dutině ústní a svým účinkem zamezuje mikroorganismům přilnout.
Potlačuje těkavé sloučeniny síry a tím snižuje zápach z úst. Působí ve slinách, na jazyku,
supragingiválně i subgingiválně při aplikaci do chobotů. Nevýhodou jsou vyskytující se
nežádoucí účinky při dlouhodobém používání. Ty jsou diskolorace zubů a jazyka, poruchy
vnímání chuti či deskvamace epitelu. Ačkoliv byl před několika lety prvovolbou při terapii
onemocnění dutiny ústní, v současnosti se jeho užití omezuje. Vyskytují se na něj četné
alergie, lingua villosa nigra a rezistence.
11.2 Aminfluorid a fluorid cínatý
Aminfluorid je povrchově aktivní látka, která pokrývá všechny povrchy dutiny ústní a chrání
je před produkty bakterií. Fluorid cínatý působí antibakteriálně a společně s aminfluoridem
vytváří komplex. V dutině ústní se komplex transportuje k mikroorganismům a cínaté ionty si
vymění pozici s ionty vápníku vyskytujících se ve slinách. Tato aktivizace potlačuje účinek
těkavých sloučenin síry a tím i zápach z úst.
11.3 Ionty kovů
Ionty kovů jsou ve vzájemném vztahu se sloučeninami síry a tím zabraňují uvolňování plynů
těkavých sloučenin síry. Nejznámějším prvkem působícím proti halitóze je zinek a jeho
sloučeniny, které neutralizují VSC. Svou vazbou přemění těkavé sloučeniny na netěkavé.
V dutině ústní se vážou její povrchy a postupným uvolňováním vytváří dlouhodobou
antibakteriální ochranu. Ionty zinku ve spojení s jinými antibakteriálními látkami zvyšují
účinnost eliminace zápachu z úst.
47
11.4 Složky proti zápachu z úst
Složky proti zápachu z úst (OMC = oral malodour counteractives) jsou tvořeny směsí
aromatických éterů nebo alkoholů a esenciálních olejů s obsahem membránově aktivních
látek. Tyto látky blokují enzymatický děj, při kterém se aminokyseliny přeměňují na těkavé
sloučeniny síry. Tímto působením brání halitóze.
11.5 Pythium oligandrum
Pythium oligandrum je houbový mikroorganismus, který napadá pouze plísně a kvasinky
parazitující v dutině ústní. Po vyčerpání všech potřebných látek z těchto parazitů, sama
tzv. chytrá houba mizí a umožňuje osídlení dutiny ústní fyziologickou mikroflórou. Její
použití je bez vedlejších či nežádoucích účinků, není toxická, neatakuje lidské buňky, má
široké spektrum účinku a působí bakteriostaticky. Je užívána jako alternativní možnost léčby
onemocnění dutiny ústní. Může být aplikována bez omezení a nevzniká na ni rezistence. Její
výroba přípravku podléhá českému patentu od roku 2011.
48
12 Terapie
Dentální hygienistka by měla být schopna identifikovat intraorální původ zápachu z úst.
Terapie halitózy v rámci možností dentální hygienistky spočívá v iniciální terapii
parodontopatií, motivaci a instruktáži vhodných pomůcek a metod ústní hygieny.
V návaznosti by měla následovat sanace chrupu zubním lékařem. Pokud ani po této fázi foetor
ex ore neodezní, je nutno odeslat pacienta na specializované pracoviště (např. ORL).
12.1 Iniciální terapie parodontopatií
Iniciální terapie je základní prvotní fáze kterékoliv léčby související s parodontálním
onemocněním. Jejím cílem je odstranění přítomného plaku, zubního kamene, zánětu dásní
a zastavení progrese onemocnění. Zahrnuje motivaci a instruktáž ústní hygieny,
supragingivální a subgingivální ošetření, odstranění retenčních míst plaku. V případě výskytu
halitózy intraorálního původu by měl po absolvování iniciální terapie tento problém ustat.
Před samotným zahájením léčby se provádí orientační indexy krvácivosti dásně a stavu
parodontu. Vhodná je i fotodokumentace stavu před a během léčby.
Index PBI
PBI neboli papilla bleeding index (německy papillen blutungs index), (Saxer a Mühlemann
1975) je index stanovující intenzitu krvácení mezizubních papil, tudíž míru zánětu dásní.
Pomocí zaoblené sondy se lehkým tlakem kopíruje tvar papily a po 20 sekundách se odečítá
naměřená hodnota z každého interdentálního prostoru (7 míst v kvadrantu s plným počtem
zubů). Měření se provádí orálně v I. a III. kvadrantu, vestibulárně ve II. a IV. kvadrantu.
U kompletního chrupu dosahuje sumární hodnota 0 až 112. Pro pacienta je tento údaj
motivační.
49
Stupnice hodnot:
Tabulka 1 PBI
Stupeň 0
žádné krvácení
Stupeň 1
krvácející bod
Stupeň 2
více krvácejících bodů (linie)
Stupeň 3
mezizubní prostor vyplňuje krev
Stupeň 4
stékání krve do okolí
Index CPI(TN)
Index hodnotící stav parodontu se nazývá Community Periodontal Index of Treatment Needs
(CPITN). CPI označuje míru onemocnění a TN potřebu ošetření. Pomocí WHO sondy
(kalibrovaná sonda zakončená kuličkou) se kopíruje krček zubu a zjišťuje se hloubka chobotů.
Měření se provádí po sextantech, v nichž se nachází alespoň 2 zuby. Zaznamenává se nejvyšší
nasondovaná hodnota každého sextantu. Z výsledků vyplývá potřeba ošetření.
Stupnice hodnot:
Tabulka 2 CPITN
CPI
0 – bez krvácení, zubního kamene, chobotů
1 – podnětové krvácení
TN
– zdravý parodont
I – motivace a instruktáž dentální hygieny
2 – 1 + depozita supra- a subgingiválního
zubního kamene, iatrogenní dráždění
II – I + odstranění depozit zubního kamene,
iatrogenního dráždění
3 – 2 + choboty od 3 do 5 mm
4 – 2 + choboty nad 5 mm
III – I + II + souhrnná léčba
50
12.2 Profesionální čištění zubů
Základem iniciální terapie je profesionální čištění zubů, tj. odstranění depozit zubního
povlaku, zubního kamene, leštění a fluoridace zubů. Eliminujeme škodlivé noxy, které mohou
být spojené s výskytem zápachu z úst. Pacientovi umožníme provádění kvalitní hygieny
dutiny ústní.
Supragingivální ošetření
Supragingivální ošetření zahrnuje odstranění zubního kamene nad dásňovým povrchem.
K tomuto ošetření se používá ručních nebo ultrazvukových nástrojů. Ruční nástroje tzv.
scalery mají pracovní část ze dvou ostrých hran, které se sbíhají ve špičatý hrot. Mohou být
rovné nebo zahnuté, podle potřeby užití. Ultrazvukové nástroje pracují na principu
mikroskopických úderů, které jsou produkovány elektrickým proudem. Při práci se zub
zároveň chladí vodou. Pracovní část může mít různě dlouhý a široký, zaoblený nebo špičatý
hrot. Tento nástroj však není vhodný pro užití u pacientů s kardiostimulátorem. Vibrace
vytvářené na povrchu zubu by mohly narušit funkci kardiostimulátoru.
Subgingivální ošetření
Subgingivální ošetření v rámci možností dentální hygienistky zahrnuje odstranění zubního
kamene v parodontálních chobotech do 5 mm. V případě hlubších kapes je nutno pacienta
odeslat na specializované pracoviště. Pro očištění povrchu kořenů zubů se používají
především kyrety, ale i např. Vector. Ve vybavení dentální hygienistky se vyskytují
tzv. Graceyho kyrety. Jejich pracovní část má pouze jednu ostrou hranu, která se s tupou
stranou setkává v oblém zakončení. Ostří s dříkem svírá úhel 70° a má různé zakřivení podle
toho, u jakého typu zubu nebo plošky se užívá. Vector je druh ultrazvukového
piezoelektrického nástroje, který vykonává lineární pohyb v subgingivální oblasti.
Nejčastějším úkonem iniciální terapie je tzv. scaling, tedy odstranění supragingiválních
a subgingválních měkkých i mineralizovaných povlaků, ošetření infikovaného cementu
a ohlazení povrchu kořenů bez zásahu do měkkých tkání. Po scalingu se aplikuje do chobotů
antiseptikum.
51
Depurace
Po ošetření supragingiválních i subgingiválních povrchů zubů je nutno tyto plochy vyleštit.
K tomuto čištění se používají rotační nástroje. Pomocí kalíšků či štětečků a depurační pasty se
zbavujeme pigmentací a leštíme povrch zubu. Odstranění zabarvení lze i pomocí pískování
zubů, tzv. air-flow. To se však nesmí používat při masivním krvácení a přítomných
parodontálních chobotech hlubokých 5 mm a více.
52
13 Praktická část
13.1 Metodika práce
Cíl práce
Hlavním cílem této práce bylo zmapovat, jak lidé vnímají přítomnost zápachu z úst. Dalším
úkolem bylo zjistit míru povědomí populace o příčinách foetoru ex ore a jejich reakce na tento
často se vyskytující problém. S touto úlohou jsou spjaty níže vypsané hypotézy.
Hypotézy
Hypotéza č. 1: Myslím si, že zápach z úst nemusí být vždy pacientem vnímán.
Hypotéza č. 2: Domnívám se, že u většiny pacientů odezní příznaky foetor ex ore po ukončení
iniciální fáze terapie parodontopatií.
Hypotéza č. 3: Předpokládám, že pro podstatnou část dotazovaných respondentů znamená
halitóza významný společenský handicap.
Metoda výzkumu
1. Dotazník
Dotazník je metoda zjišťující informace pomocí písemných otázek. K dotazování jsem
použila dotazník s otevřenými i uzavřenými otázkami v elektronické formě. Otevřené otázky
umožňují tázaným osobám vyjádřit svůj názor, podněcují k zamyšlení, avšak hůře se
zpracovávají. Uzavřené otázky nabízejí volbu odpovědi, jsou snadné k vyhodnocení, ale
nemusejí vystihnout názor respondenta.
53
2. Kazuistika
Kazuistika je metoda popisující konkrétní případ se všemi podrobnými fakty. Je založena na
pozorování, rozhovoru a sběru informací o daném případu. Všechna data jsou v kazuistice
strukturně shrnuta písemnou formou.
Charakteristika vzorku
Výzkum nebyl limitován žádným kritériem. Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem
71 respondentů ve věkovém rozmezí od 17 do 59 let.
Organizace šetření
Dotazníkové
šetření
bylo
zprostředkováno
elektronickou
formou
dostupnou
na
http://login.oursurvey.biz/6706. Odkaz jsem rozesílala prostřednictvím emailové pošty
a odkazovala na sociální síti Facebook. Dotazník byl aktivní do 23. března 2013. Celkem bylo
vyplněno 71 dotazníků.
Zpracování dat
Dotazníky byly zpracovány a vyhodnoceny pomocí Microsoft Office Word 2007 a Microsoft
Office Excel 2007. Data byla zapsána do tabulek a znázorněna pomocí grafů.
13.2 Interpretace výsledků
Hypotézy č. 1 a č. 3 jsou analyzovány v rámci vyhodnocení dotazníkového šetření.
Hypotéza č. 2 byla ověřena na kazuistice.
13.2.1 Kazuistika
Tato kazuistika je názorným příkladem pro zhodnocení hypotézy č. 2.
Hypotéza č. 2: Domnívám se, že u většiny pacientů odezní příznaky foetor ex ore po ukončení
iniciální fáze terapie parodontopatií.
54
Pacient byl ošetřován na pracovišti dentální hygieny, kde jsem měla možnost být na stáži.
Na léčbě jsem se částečně aktivně podílela v rámci recallu, remotivace, reinstruktáže
a rekalibrace mezizubních kartáčků.
Pacient N.P. (*1970)
Návštěva č. 1
Pacient přichází na dentální hygienu na doporučení zubního lékaře.
Zubním lékařem byla diagnostikována parodontitis chronica.
Z anamnézy zjišťujeme, že je pacient zdráv, bez alergií a neužívá dlouhodobě žádné léky.
Je po úrazu v orofaciální oblasti (při fotbalu). Pacient je nekuřák.
Obrázek 10 Návštěva č. 1
Obrázek 11 Jazyk č. 1
Objektivně bylo nalezeno masivní množství supragingiválního zubního plaku a kamene, edém
marginální gingivy. Detekován byl subgingivální zubní kámen. Třetí moláry byly
semiretinované s nepravými parodontálními kapsami, což vedlo k retenci plaku. Na jazyku se
nacházely mapovité plochy s vyhlazením, bělavé ohraničení, sdružené nitkovité papily
s deskvamací.
Indexem krvácivosti bylo sondováno PBI = 112.
Indexem pro stav parodontu bylo zjištěno CPI
.
Subjektivně byla zjištěna přítomnost foetoru ex ore, kterého si pacient nebyl vědom.
Klient byl namotivován ke správné dentální hygieně a informován o škodlivosti produktů
z bakterií v plaku a zubním kameni, s tím spojeném zápachu z úst. Názorně byly ukázány
55
depozita měkkých i mineralizovaných povlaků, oteklá a krvácející dáseň, nefyziologický
povrch jazyka. Pacient byl seznámen s příčinami, prognózou onemocnění a terapií.
Ultrazvukem byl odstraněn supragingivální zubní kámen, ručně byly zuby dočištěny pomocí
scaleru a následně se povrchy depurovaly depurační pastou s fluoridy.
Byla doporučena atraumatická technika čištění měkkým zubním kartáčkem s rovným
zástřihem, vybrány mezizubní kartáčky velikosti 0,5 a 0,8 mm. Předvedena byla technika
čištění pomocí škrabky na jazyk.
Pro redukci mykotických mikroorganizmů byly doporučeny výplachy Pythium oligandrum
a zubní pasta Enzycal. Pacient byl poučen o pravidlech užívání.
Další návštěva dentální hygienistky byla naplánována za 14 dní.
Návštěva č. 2
Po 14 dnech přichází pacient na subgingivální ošetření horní a dolní čelisti.
Objektivně byla marginální gingiva bez výrazného edému. Mapy na povrchu jazyka se
přemístily.
Indexem krvácivosti bylo zjištěno snížení krvácení PBI = 56.
Indexem pro stav parodontu bylo zjištěno CPI
.
Subjektivně se eliminovala přítomnost halitózy.
Pomocí Gaceyho kyret byly odstraněny depozita subgingiválního zubního kamene. Po
ošetření byl do subgingivální oblasti aplikován 0,2% chlorhexidin diglukonát.
Pacient byl pozván na kontrolní návštěvu za 2 měsíce a předán do péče zubního lékaře
k sanaci chrupu.
Návštěva č. 3
Pacient přichází po dvou měsících na recall.
Extrahovány byly zuby 48 a 38, pacient byl částečně sanován.
56
Objektivně
byla
vymasírovaná
zjištěna
gingiva,
supragingiválního
bledá,
depozita
zubního
kamene
orálních plošek ve frontálním úseku dolní
čelisti
a
bukálních
plošek
v oblasti
prvních molárů horní čelisti.
Index krvácivosti byl redukován PBI = 20
Index stavu parodontu byl naměřen CPI
Obrázek 12 Návštěva č. 3
.
Subjektivně nebyla zaznamenána přítomnost halitózy.
Bylo provedeno ultrazvukové odstranění supragingiválního zubního kamene s dočištěním
pomocí scaleru, air-flow a depurace depurační pastou s fluoridy.
Byly rekalibrovány mezizubní kartáčky na velikosti 0,6; 0,8 a 0,9 mm.
Pacient byl remotivován, reinstruován a další návštěva byla naplánována za 3 měsíce.
Návštěva č. 4
Po třech měsících pacient přichází na
recall.
Pacientovi byly extrahovány zuby 18, 28
a byl úplně sanován.
Objektivně
vymasírovaná
byla
zjištěna
dáseň,
bledá,
chrup
bez
přítomnosti plaku a zubního kamene.
Jazyk je suspektně lingua geographica.
Obrázek 13 Jazyk č. 2
Subjektivně nebyla zaznamenána přítomnost halitózy.
Bylo provedeno air-flow a depurace zubů.
Mezizubní kartáčky byly rekalibrovány na velikost 1,1 mm.
Pacient byl remotivován a reinstruován. Další návštěva byla naplánována za 3 měsíce.
57
Zhodnocení
Z vymizení přítomnosti halitózy již po první návštěvě je zřejmé, že byl zápach z úst
zapříčiněn produkty bakterií přítomných v plaku, zubním kameni a povlaku jazyka. Tato
depozita byla redukována již v primární fázi iniciální terapie a foetor ex ore je nepřítomen
díky pravidelnému a důkladnému odstraňování povlaků z povrchů zubů, dásní a jazyka.
V průběhu praktické výuky se mi hypotéza č. 2 potvrdila. U většiny ošetřovaných pacientů se
eliminoval zápach z úst po absolvování iniciální terapie.
13.2.2 Vyhodnocení dotazníků
Celkově se dotazníkového šetření zúčastnilo 71 respondentů, z nichž žen bylo 43 a mužů 28.
Věkové rozmezí se pohybovalo od 17 do 59 let. Převážná většina dotazovaných se s ničím
neléčila. Z větší části odpovídali nekuřáci a lidé příležitostně konzumující alkohol. Více než
polovina respondentů tvrdila, že navštěvuje zubního lékaře 1x za půl roku. Méně časté
odpovědi pak byly jednou za rok nebo v případě problému v dutině ústní.
Graf 1 Pohlaví
Graf 2 Věk
Pohlaví:
Věk:
11,3
39,4
60,6
žena
15,5
muž
9,8
17-30
31-40
63,4
41-50
51-59
Graf 3 Zdravotní stav
Graf 4 Kouření
Zdravotní stav:
Kouříte?
15,1
29,2
zdráv/a
léčím se
84,9
70,8
ano
ne
58
Graf 5 Alkoholické nápoje
Graf 6 Návštěva zubního lékaře
Pijete alkoholické
nápoje?
12,5 8,3
Jak často navštěvujete
zubního lékaře?
pravidelně 1x
za půl roku
vůbec
2,8
příležitostně
jednou za rok
2,8
často
79,2
18,1
59,7
25
když si
vzpomenu
když mám
problém v
dutině ústní
nenavštěvuji
zubního
lékaře
Grafy pro hypotézu č. 1
Hypotéza č. 1: Myslím si, že zápach z úst nemusí být vždy pacientem vnímán.
Pro hypotézu č. 1 odpovídají dotazníkové otázky č. 16, 17, 21 a 22.
Graf 7 Otázka č. 16
Zdá se vám váš dech nepříjemný?
70
60
61,9
Procenta
50
40
30
ano
38,1
ne
20
10
0
Odpovědi
59
Tabulka 3 Otázka č. 16
Zdá se vám váš dech nepříjemný?
Odpovědi
Počet
Procenta
Ano
27
38,1%
Ne
44
61,9%
Více než polovina dotazovaných uvedla, že svůj dech neshledává nepříjemným. To svědčí
o tom, že člověk sám sebe nemusí cítit, kdežto okolí foetor ex ore vnímá.
Graf 8 Otázka č. 17
Máte nepříjemný pocit v ústech:
90
80
77,8
70
Procenta
60
nikdy
50
po požití alkoholu
40
když nemám vyčištěné zuby
30
34,7
i po vyčištění zubů
20
10
23,6
6,9
0
Odpovědi
Tabulka 4 Otázka č. 17
Máte nepříjemný pocit v ústech:
Odpovědi
Počet
Procenta
Nikdy
5
6,9%
Po požití alkoholu
Když nemám
vyčištěné zuby
I po vyčištění zubů
25
34,7%
56
77,8%
17
23,6%
Většina respondentů odpověděla, že mají nepříjemný pocit v ústech, když nemají vyčištěné
zuby. V případě ranního nevábného dechu je to fyziologické a po vyčištění zubů halitóza
odezní. Mohlo být označeno více odpovědí.
60
Graf 9 Otázka č. 21
Myslíte si, že špatný dech pochází:
90
80
79,5
ze zubních kazů, zánětů dásní,
paradontózy
75,3
72,6
70
ze zánětů nosních dutin,
nosohltanu, krčních mandlí
64,4
60
z nedostatku slin - suchostí v
dutině ústní
Procenta
z povlaku na zubech a jazyku
50
ze zánětu a vředů žaludku, jícnu a
jater, gastroezofageálního reluxu
48
z onemocnění plic
40
z diabetu mellitus
30
z užívání léků
27,4
20
20,6
0
z kouření
z alkoholu
15,1
10
21,9
11
Odpovědi
61
Tabulka 5 Otázka č. 21
Myslíte si, že špatný dech pochází:
Odpovědi
Počet
Procenta
Ze zubních kazů, zánětů
dásní, paradontózy
55
75,3%
Ze zánětů nosních dutin,
nosohltanu, krčních mandlí
20
27,4%
Z nedostatku slin – suchostí
v dutině ústní
11
15,1%
Z povlaku na zubech a
jazyku
53
72,6%
Ze zánětu a vředů žaludku,
jícnu a jater,
gastroezofageálního reflexu
35
48%
Z onemocnění plic
8
11%
Z diabetu mellitus
15
20,6%
Z užívání léků
16
21,9%
Z kouření
58
79,5%
Z alkoholu
47
64,4%
Na otázku původu zápachu z úst byly nejčastějšími odpověďmi kouření; zubní kazy, záněty
dásní, paradontóza; povlak na zubech a jazyku. Tyto varianty jsou pro respondenty známými
původy, které se často vyskytují ve spojitosti s přítomností halitózy. Dotazovaní mohli zvolit
více odpovědí.
62
Graf 10 Otázka č. 22
O příčinách zápachu z úst jste se
dozvěděl/a:
40
35,2
Procenta
30
31
28,2
od zubního lékaře
od dentální hygienistky
20
z mediálních zdrojů - TV,
internet, tisk
16,9
10
0
vyhledal/a jsem si
informace sám/sama
Odpovědi
Tabulka 6 Otázka č. 22
O příčinách zápachu z úst jste se dozvěděl/a:
Odpovědi
Počet
Procenta
Od zubního lékaře
20
28,2%
Od dentální
hygienistky
12
16,9%
Z mediálních zdrojů –
TV, internet, tisk
22
31%
Vyhledal/a jsem si
informace sám/sama
25
35,2%
Dotazovaní jedinci odpověděli, že si informace o příčinách zápachu z úst nejčastěji vyhledali
sami nebo se o nich dozvěděli z mediálních zdrojů. Toto vypovídá o stále citlivém tématu,
o kterém lidé získávají přehled raději v neosobní podobě. Mohlo být označeno více odpovědí.
Zhodnocení
Dle výsledků dotazníku se potvrdila má hypotéza č. 1, že větší část dotazovaných halitózu
jako problém nevnímá. Protože jsem neměla možnost tyto lidi klinicky vyšetřit, nemohu
hodnotit míru objektivity těchto tvrzení. Z praxe, ale vím, že existují lidé, kteří se zápachem
z úst trápí, ačkoliv jím ve skutečnosti netrpí. Velká skupina lidí, tento příznak má, ačkoliv si
63
jej neuvědomují. Příčiny halitózy respondenti přisuzují nejvíce patologickým projevům
v dutině ústní a kouření, avšak ostatní možnosti příliš neuvádějí. Myslím si, že populace by
měla být lépe obeznámena i s dalšími zdroji zápachu z úst.
Grafy pro hypotézu č. 3
Hypotéza č. 3: Předpokládám, že pro podstatnou část dotazovaných respondentů znamená
halitóza významný společenský handicap.
Pro hypotézu č. 3 odpovídají dotazníkové otázky č. 18, 19, 20 a 23.
Graf 11 Otázka č. 18
Snažíte se zápach z úst maskovat?
80
ano
Proenta
60
64,8
40
ne
35,2
20
nemám pocit špatného
dechu
0
0
Odpovědi
Tabulka 7 Otázka č. 18
Snažíte se zápach z úst maskovat?
Odpovědi
Počet
Procenta
Ano
46
64,8%
Ne
0
0%
Nemám pocit
špatného dechu
25
35,2%
Dvě třetiny respondentů uvedlo, že se zápach z úst snaží maskovat. Zbývající třetina
odpověděla, že nemá pocit špatného dechu. Tudíž nikdo nezvolil odpověď, že se foetor ex ore
nesnaží maskovat.
64
Graf 12 Otázka č. 19
Jakým způsobem?
90
80
77,2
70
častým čištěním zubů
Procenta
60
žvýkačkami
50
větrovými bonbóny
40
20
ústními vodami
37,5
30
29,2
ústními spreji
26,4
19,4
10
nijak
8,3
0
Odpovědi
Tabulka 8 Otázka č. 19
Jakým způsobem?
Odpovědi
Počet
Procenta
Častým čištěním zubů
21
29,2%
Žvýkačkami
52
77,2%
Větrovými bonbóny
19
26,4%
Ústními vodami
27
37,5%
Ústními spreji
6
8,3%
Nijak
14
19,4%
Na otázku jakým způsobem jedinci maskují zápach z úst, dominovala odpověď žvýkačkami.
Je známo, že žvýkačky stimulují sekreci sliny, což může hrát určitou úlohu v eliminaci
halitózy. Mentolové či jiné příchutě přináší svěžest a krátkodobé překrytí problému, který se
však nijak neřeší. Přípravky s xylitolem působí antibakteriálně, čímž mohou také do určité
míry pomoci s řešením problému. Respondenti mohli zvolit více možností.
65
Graf 13 Otázka č. 20
Vzdalujete se od lidí při
komunikaci s nimi kvůli špatnému
dechu?
60
56,3
40
43,7
ano
20
ne
0
ano
ne
Tabulka 9 Otázka č. 20
Vzdalujete se od lidí při komunikaci s nimi kvůli špatnému dechu?
Odpovědi
Počet
Procenta
Ano
40
56,3%
Ne
31
43,7%
Je zajímavé, že v odpovědích na otázku č. 20 uvedlo 40 respondentů, že se při komunikaci
s druhým člověkem oddalují kvůli pocitu špatného dechu. V otázce č. 16 však uvedlo pouze
27 lidí, že mají pocit nevábného dechu. Tato tvrzení jsou rozporuplná.
Graf 14 Otázka č. 23
Konzultoval/a jste problém zápachu z
úst se svým zubním lékařem či
dentální hygienistkou?
60
Procenta
50
49,3
40
30
20
10
0
ano, pomohl/a mi
ano, ale nepomohl/a mi
26,8
4,2
ne, stydím se otevřít toto
téma
Odpovědi
66
Tabulka 10 Otázka č. 23
Konzultoval/a jste problém zápachu z úst se svým zubním lékařem či dentální
hygienistkou?
Odpovědi
Počet
Procenta
Ano, pomohl/a mi
19
26,8%
Ano, ale nepomohl/a mi
3
4,2%
Ne, stydím se otevřít
toto téma
35
49,3%
Tato otázka byla pro mou práci stěžejní. Necelá polovina respondentů uvedla, že se stydí
otevřít téma zápachu z úst. Toto naznačuje, že je halitóza stále tabuizovaným tématem. Pokud
se již pacienti odhodlali o problému hovořit, ve většině případů jim byla poskytnuta pomoc či
rada. U mnoha pacientů dojde k vymizení příznaku v rámci hygienického či jiného
stomatologického ošetření. Zhruba 20% respondentů na tuto otázku neodpovědělo. Zřejmě
tímto problém netrpí nebo jej nehodlají řešit.
Zhodnocení
Hypotéza č. 3 byla potvrzena. Podstatná část respondentů vnímá zápach z úst jako
společenský handicap. Snaží se jej různými prostředky maskovat, a protože se ostýchají začít
o halitóze hovořit, bývá často jejich problém neřešen.
13.3 Řešení problému
Jak bylo již zmíněno, problematika halitózy je pro většinu lidí stále citlivým tématem,
o kterém se obávají začít diskutovat. Přitom z 90 % případů se jedná o extraorální příčiny,
které je schopna řešit dentální hygienistka v rámci iniciální terapie onemocnění dutiny ústní,
případně dále zubní lékaři.
Řešením tohoto problému je z mého pohledu, rozšíření osvěty o příčinách, terapii, pomůckách
a prostředcích k vymizení halitózy. Tyto informace by měly být pro veřejnost dostupné
v čekárnách zubních ordinací ve formě letáků či plakátů, se kterými se pacient může seznámit
již před vstupem do ordinace. Měly by prolomit bariéru ostychu hovořit o problému. I pro
67
dentální hygienistku nebo zubního lékaře by byla komunikace na toto téma jednodušší. Mohli
by se odkázat na leták či plakát, ve kterém by se nacházely základní poznatky. Ty by se dále
verbální formou rozšiřovaly o informace týkající se konkrétního případu každého jedince.
Pomůcku ve formě letáku jsem navrhla jak pro klienty, tak pro dentální hygienistku. Pro
pacienty zahrnuje původ, léčbu, pomůcky a prostředky k eliminaci halitózy. Na straně jedné
pochází příčina z dutiny ústní, na straně druhé jsou uvedeny systémové příčiny foetoru ex ore.
Pro dentální hygienistku představuje přehled postupů u jedinců trpících foetorem ex ore.
68
Závěr
Cílem této práce bylo zjistit, jak lidé vnímají zápach z úst. Dále jsem chtěla potvrdit hypotézu,
že pro převážnou část dotazovaných znamená halitóza společenský handicap. Chtěla jsem
také potvrdit, že u většiny odezní foetor ex ore po ukončení iniciální terapie parodontopatií.
V teoretické části jsem se věnovala anatomii a fyziologii dutiny ústní, klasifikaci, diagnostice,
extraorálním a intraorálním příčinám halitózy. Dále jsem popisovala komunikaci s pacientem,
terapii, a také pomůcky a prostředky pomáhající k eliminaci zápachu z úst. V praktické části
jsem se zabývala vyhodnocením dotazníků, kazuistice a vytvoření metodické pomůcky do
zubních ordinací.
Z výsledků dotazníků plyne, že mnoho lidí nevnímá přítomnost halitózy. Její původ přisuzují
spíše kouření, zubním kazům, zánětům dásní a parodontu. Veřejnost by měla být seznámena
i s dalšími příčinami, které může zápach z úst doprovázet. Z šetření také vyplynulo, že když
už si je dotazovaný halitózy vědom, vnímá ji jako významný handicap. V rámci praxe se mi
rovněž potvrdilo, že u většiny pacientů odezněl foetor ex ore po absolvování iniciální fáze
ošetření parodontopatií, což bylo ukázáno na příkladu kazuistiky. Všechny stanovené
hypotézy byly potvrzeny, ale hypotézu č. 1 nelze zhodnotit objektivně, protože jsem neměla
možnost dotazované klinicky vyšetřit.
Navržené pomůcky ve formě letáku byly vytvořeny pro zavedení do zubních ordinací
k napomáhání navození tohoto téma a informování o problému.
69
Zdroje
Literární zdroje:
BOTTICELLI, Antonella Tani. Dentální hygiena: teorie a praxe. 1. vyd. Překlad Miloš Praus.
Praha: Quintessenz, 2002, ISBN 80-903-1811-8.
DOSTÁLOVÁ, Taťjana a Michaela SEYDLOVÁ. Stomatologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2008,
ISBN 978-80-247-2700-4.
HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a
parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, ISBN 80-247-0311-4.
KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3.
KOPECKÁ, Ilona. Psychologie 2. díl. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3876-5.
MUTSCHELKNAUSS, Ralf E. Praktická parodontologie: klinické postupy. 1. vyd. Praha:
Quintessenz, 2002, ISBN 80-902-1188-7.
Poznámky z přednášek předmětu anatomie, zimní a letní semestr 2010
SLEZÁK, Radovan a Ivo DŘÍZHAL. Atlas chorob ústní sliznice. 1. vyd. Praha: Quintessenz,
2004, ISBN 80-903-1815-0.
SLEZÁK, Radovan. Praktická parodontologie. Praha: Quintessenz, 1995, ISBN 80-9010248-4.
SLEZÁK, Radovan. Preklinická parodontologie. 1. vyd. Hradec Králové: Nucleus HK, 2007,
Edice zubního lékařství. ISBN 978-808-7009-185.
Speciální vydání o halitóze. Prophylaxisdialogue: Magazín ústní prevence v praxi. GABA
International AG.
WEBER, Thomas. Memorix zubního lékařství. 2. české vyd. Překlad Magdalena Koťová.
Praha: Grada, 2012, ISBN 978-80-247-3519-1.
Internetové zdroje:
Anatomie parodontu. In: Wikiskripta [online]. 2011 [cit. 2013-01-31]. Dostupné z:
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Anatomie_parodontu
Black hairy tongue: lingua villosa nigra. In: Exodontia [online]. [cit. 2013-04-12].
Dostupné z: http://www.exodontia.info/Blackhairytongue.html
Bulimie. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-26]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bulimie
Curaprox cs 1009 single 9mm. In: Cl-dent [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z:
http://www.eshop-rychle.cz/cl-dent/eshop/1-1-Pece-o-zuby/2-2-Zubni-kartacky/5/40Curaprox-CS-1009-Single-9mm
70
Decubitus. In: Wikiskripta [online]. 2012 [cit. 2013-02-21]. Dostupné z:
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Decubitus
Diabetes mellitus. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus
Dotazník-online [online]. 2007 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.dotaznik-online.cz/
DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie [online]. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, [cit. 2012-11-21].
ISBN 978-80-247-3240-4. Dostupné z: http://books.google.cz/books?hl=cs
Ethanol. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-26]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ethanol
Gangréna pulpy. In: Wikiskripta [online]. 2011 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z:
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Gangr%C3%A9na_pulpy
Gastroezofageální reflux. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-26]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Gastroezofage%C3%A1ln%C3%AD_reflux
Glossitis. In: [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z:
http://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Glossitis.jpg
Green toothbrush. In: Clker [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z:
http://www.clker.com/clipart-green-toothbrush.html
HAHN, Aleš. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi [online]. 1. vyd. Praha:
Grada, 2007, [cit. 2013-03-12]. ISBN 978-802-4705-293. Dostupné z:
http://books.google.cz/books?hl=cs
Halimeter. In: Wikipedia [online]. 2013 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z:
http://en.wikipedia.org/wiki/Halimeter
Halitosis. [online]. [cit. 2013-02-20]. Dostupné z:
http://elearninghalitosis.com/cz/elearning.html
http://login.oursurvey.biz/6706
Human geographic tongue. In: [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z:
http://sh.wikipedia.org/wiki/Datoteka:Human_geographic_tongue.jpg
Chemické složení cigaretového kouře, co obsahuje kouř z cigaret. Kuřákova plíce [online].
2003-2013 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z:
http://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/zajimavosti-a-statistiky/co-obsahuje-cigaretovykour-dym/5-chemicke-slozeni-cigaretoveho-koure-co-obsahuje-kour-z-cigaret.html
Indol. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Indol
Infekční mononukleóza. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mononukle%C3%B3za
Interdental brushes. In: Indiamart [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z:
http://trade.indiamart.com/details.mp?offer=2838179955
71
Jazyk (orgán). In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-01-31]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jazyk_%28org%C3%A1n%29
Kadaverin. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kadaverin
KITTNAR, Otomar. Lékařská fyziologie [online]. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, [cit. 2012-1121]. ISBN 978-802-4730-684. Dostupné z: http://books.google.cz/books?hl=cs
KUČEROVÁ, Hana a Jarmila PROCHÁZKOVÁ. Elektrochemické jevy v dutině ústní.
Zdravotnické noviny [online]. 2002 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z:
http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/elektrochemicke-jevy-v-dutine-ustni-148959
Kyselina máselná. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_m%C3%A1seln%C3%A1
Kyselina propionová. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_propionov%C3%A1
Kyselina valerová. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_valerov%C3%A1
LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie [online]. 1. české vyd. Praha: Grada, 2012,
[cit. 2013-11-21]. ISBN 978-802-4737-294. Dostupné z: http://books.google.cz/books?hl=cs
Mentální anorexie. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ment%C3%A1ln%C3%AD_anorexie
Methylmerkaptan. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-02-21]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Methylmerkaptan
Mykózy. In: Stomaoris [online]. [cit. 2012-12-16]. Dostupné z:
http://www.stomaoris.cz/articles/mykozy/
Onemocnění jazyka. In: Stomaoris [online]. [cit. 2012-12-16]. Dostupné z:
http://www.stomaoris.cz/articles/onemocneni-jazyka/
Patrová mandle. In: [online]. [cit. 2013-01-13]. Dostupné z:
http://www.med.muni.cz/histol/MedAtlas_2/MA_txt3-1-8-1.htm
Pediatrie - onemocnění dutiny ústní. In: Yarousch [online]. 2005 [cit. 2013-03-06].
Dostupné z:
http://www.yarousch.cz/studium/body.php?menu=menu_pediatrie&body=pediatrie/pediatrie_
021
PTÁČEK, Radek a Petr BART N K. tika a komunikace v medicíně [online]. Praha: Grada,
2011, [cit. 2013-03-31]. ISBN 978-802-4739-762. Dostupné z:
http://books.google.cz/books?hl=cs
Putrescin. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Putrescin
Pyridin. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyridin
72
Pythium [online]. 2009 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.pythium.eu/cs/
Selhání ledvin. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-03-25]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Selh%C3%A1n%C3%AD_ledvin
SLEZÁK, Radovan, Aleš RYŠKA a Katarína KOSORÍNOVÁ. Parodontální absces. In:
Lékařská fakulta UK v Hradci Králové [online]. 2004 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z:
http://www.lfhk.cuni.cz/patanat/koureni/060504.htm
Slina. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013-01-31]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Slina
Sliznice orálního oddílu jazyka. In: [online]. [cit. 2013-01-13]. Dostupné z:
http://www.med.muni.cz/histol/MedAtlas_2/MA_txt3-1-4-3.htm
SOUČEK, Miroslav, Jindřich ŠPINAR a Petr SVAČINA. Vnitřní lékařství pro stomatology
[online]. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 380 s. [cit. 2013-01-20]. ISBN 80-247-1367-5.
Dostupné z: http://books.google.cz/books?hl=cs
STAŇKOVÁ, Marie, Vilma MAREŠOVÁ a Jiří VANIŠTA. Herpes simplex. In: Medicabáze
[online]. 2008 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z:
http://www.medicabaze.cz/index.php?sec=term_detail&categId=16&cname=Infek%C4%8Dn
%C3%AD+l%C3%A9ka%C5%99stv%C3%AD&letter=H&termId=1553&tname=Herpes+si
mplex&h=empty#jump
ŠČIGLOVÁ, Jiřina. Péče o dutinu ústní pro onkologické pacienty. In: Cesta ke zdraví
[online]. 2011 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://cesta-kezdravi.blog.cz/1102/pece-odutinu-ustni-pro-onkologicke-pacienty-tyka-se-to-asi-75-pacinetu-po-transplantaci-kostnidrene-a-asi-40
ŠTEFAN, Jiří a Jan MACH. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi
[online]. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, [cit. 2012-12-16]. ISBN 80-247-0931-7. Dostupné z:
http://books.google.cz/books?hl=cs
Tongue scraper. In: [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://drseanbullard.com/wpcontent/uploads/2012/11/Tongue-scraper.jpg
Zuby. In: Wikiskripta [online]. 2012 [cit. 2013-01-31]. Dostupné z:
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Zuby
73
Seznam příloh
1. Seznam grafů, tabulek a obrázků
2. Dotazník
3. Leták pro klienty
4. Leták pro dentální hygienistku
74
Příloha 1 Seznam grafů, tabulek a obrázků
Graf 1 Pohlaví
Graf 2 Věk
Graf 3 Zdravotní stav
Graf 4 Kouření
Graf 5 Alkoholické nápoje
Graf 6 Návštěva zubního lékaře
Graf 7 Otázka č. 16
Graf 8 Otázka č. 17
Graf 9 Otázka č. 21
Graf 10 Otázka č. 22
Graf 11 Otázka č. 18
Graf 12 Otázka č. 19
Graf 13 Otázka č. 20
Graf 14 Otázka č. 23
Tabulka 1 PBI
Tabulka 2 CPITN
Tabulka 3 Otázka č. 16
Tabulka 4 Otázka č. 17
Tabulka 5 Otázka č. 21
Tabulka 6 Otázka č. 22
Tabulka 7 Otázka č. 18
Tabulka 8 Otázka č. 19
Tabulka 9 Otázka č. 20
Tabulka 10 Otázka č. 23
Obrázek 1 Lingua villosa nigra
Obrázek 2 Glossitis rhombica mediana
Obrázek 3 Lingua plicata
Obrázek 4 Lingua geographica
Obrázek 5 Zubní kartáček
75
Obrázek 6 Jednosvazkový kartáček
Obrázek 7 Mezizubní kartáček
Obrázek 8 Škrabka na jazyk
Obrázek 9 Čištění jazyka
Obrázek 10 Návštěva č. 1
Obrázek 11 Jazyk č. 1
Obrázek 12 Návštěva č. 3
Obrázek 13 Jazyk č. 2
76
Příloha 2 Dotazník
V internetové podobě dostupné z: http://login.oursurvey.biz/6706.
1. Pohlaví:
 Žena
 Muž
2. Věk:
3. Zdravotní stav:
 Zdráv/a
 Léčím se
4. Pokud se léčíte, s čím?
5. Kouříte?
 Ano
 Ne
6. Pokud kouříte, kolik cigaret denně?
 Do 5
 Do 10
 Do 20
 Nad 20
 Nekouřím
7. Pijete alkoholické nápoje?
 Vůbec
 Příležitostně
 Často
8. Jak často navštěvujete zubního lékaře?
 Pravidelně 1x za půl roku
 Jednou za rok
 Když si vzpomenu
 Když mám problém v dutině ústní
 Nenavštěvují zubního lékaře
9. Jak často si čistíte zuby?
 2x denně
 Vícekrát denně
 1x denně
 Méně než 1x denně
 Vůbec
10. Jaké používáte dentální pomůcky a prostředky?
 Zubní kartáček
 Mezizubní kartáček
 Jednosvazkový kartáček
77
 Dentální nit
 Škrabka na jazyk
 Zubní pasta
 Ústní voda s obsahem alkoholu
 Ústní voda bez obsahu alkoholu
 Ústní gel
 Jiné
11. Pokud používáte jiné pomůcky, prosím uveďte:
12. Jak často obměňujete zubní kartáček?
 1x za 3 měsíce
 1x za rok
 Až se opotřebuje
13. Jak často obměňujete mezizubní kartáček?
 1x za týden
 1x za měsíc
 Až se opotřebuje
 Nemám mezizubní kartáček
14. Střídáte zubní pasty?
 Používám pořád stejnou značku
 Střídám různé pasty
15. Jakou užíváte ústní vodu?
 Používám pořád stejnou značku
 Střídám různé značky
 Nepoužívám ústní vodu
16. Zdá se vám váš dech nepříjemný?
 Ano
 Ne
17. Máte nepříjemný pocit v ústech:
 Nikdy
 Po požití alkoholu
 Když nemám vyčištěné zuby
 I po vyčištění zubů
18. Snažíte se zápach z úst maskovat?
 Ano
 Ne
 Nemám pocit špatného dechu
19. Jakým způsobem?
 Častým čištěním zubů
 Žvýkačkami
 Větrovými bonbóny
 Ústními vodami
 Ústními spreji
 Nijak
78
20. Vzdalujete se od lidí při komunikaci s nimi kvůli špatnému dechu?
 Ano
 Ne
21. Myslíte si, že špatný dech pochází:
 Ze zubních kazů, zánětů dásní, paradontózy
 Ze zánětů nosních dutin, nosohltanu, krčních mandlí
 Z nedostatku slin – suchostí v dutině ústní
 Z povlaku na zubech a jazyku
 Ze zánětu a vředů žaludku, jícnu a jater, gastroezofageálního reflexu
 Z onemocnění plic
 Z diabetu mellitus
 Z užívání léků
 Z kouření
 Z alkoholu
22. O příčinách zápachu z úst jste se dozvěděl/a:
 Od zubního lékaře
 Od dentální hygienistky
 Z mediálních zdrojů – TV, internet, tisk
 Vyhledal/a jsem si informace sám/sama
23. Konzultoval/a jste problém zápachu z úst se svým zubním lékařem či dentální
hygienistkou?
 Ano, pomohl/a mi
 Ano, ale nepomohl/a mi
 Ne, stydím se otevřít toto téma
79
Příloha 3 Leták pro klienty
80
Příloha 4 Leták pro dentální hygienistku
81

Podobné dokumenty

Diagnostika: zápach z úst lze měřit

Diagnostika: zápach z úst lze měřit Pro objektivní hodnocení závažnosti zápachu z úst se rovn_ž provádí m__ení p_ístrojem. B_žn_ užívanými p_ístroji jsou plynové chromatografy nebo takzvané sulfidové monitory. Ty se používají k m__e...

Více

Halitóza – definice a p_vod Halitóza je klinický termín pro zápach z

Halitóza – definice a p_vod Halitóza je klinický termín pro zápach z Halitóza je klinický termín pro zápach z úst nebo nevábný dech. Halitóza je zejména zp_sobena nt_kavými slou_eninami síry (VSC), které jsou p_i dýchání vydechovány.

Více

05 nemoci dutiny ústní

05 nemoci dutiny ústní 5.4.3 Změny barvy sliznice Difúzní, mapovitý nebo skvrnitý posun ve zbarvení sliznic můžeme sledovat již na rtech, ale též v hltanu. U etnik s tmavší nebo tmavou pletí se můžeme setkat s fyziologic...

Více

Zde - PHARMANEWS

Zde - PHARMANEWS a snížíte riziko přenosu některé z velmi nebezpečných infekčních chorob, jako jsou klíšťová encefalitida, lymeská borelióza, ehrlichióza, babezióza či bartonelóza. Nedoporučuje se k vypuzení klíště...

Více

anotace přijatých projektů soutěže iga 2014

anotace přijatých projektů soutěže iga 2014 I. Genetical and immunological mechanisms involved in etiopathogenesis and therapy of hematological malignancies. a) The aim of CML study is to improve identification of patients at risk of tyrosin...

Více

III. Mezinárodní konference Kvalita a její

III. Mezinárodní konference Kvalita a její úrovni jedinců, spolupráci mezi lidmi a obory na úrovni týmů a síťování jako novodobou podobu organizačního řízení. Možná si za těmito slovy dokážeme představit prostředí, v němž by se dobře žilo –...

Více