Vajakhel-F e kudej 5772 - Modrá, purpurová a šarlatová látka

23. adar 5772 / 17. březen 2012
Modrá, purpurová a šarlatová látka
Vajakhel-Fekudej / A shromáždil-Spočítání
Šemot / 2. Mojžíšova (Exodus) 35:1-40:38
Bemidbar 19:1-22
Jechezke’l / Ezechiel 36:16-38
Ivrim / Židům 9:13-14
Na tento týden, jak můžete z hlavičky nahoře
vypozorovat, připadá dvojnásobné čtení. Rozhodl jsem se,
že tentokrát z každé z obou PARAŠIJOT (oddílů čtení
z Tóry) vyberu po jednom úryvku tak, aby tyto dvě
vybrané části spolu nějak souvisely a mohl jsem je tedy
také společně vyložit. Musím zde přiznat, že velký díl
zásluhy na vzniku následujícího výkladu má rabín
Jonathan Cahn, z jehož vyučování jsem čerpal.
Nejprve úryvek z paraši Vajakhel:
Šemot (Exodus) {36:35} Udělali také oponu z modré,
purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu;
udělali ji s umně vetkanými cheruby. {36:36} K ní
udělali čtyři sloupy z akáciového dřeva, obložili je
zlatem, udělali k nim zlaté háčky a ulili k nim čtyři
stříbrné patky. {36:37} Pro vchod do stanu pak udělali
vyšívaný závěs z modré, purpurové a šarlatové látky a
ze soukaného kmentu {36:38} a k němu pět sloupů
s háčky. Jejich hlavice a příčky obložili zlatem, jejich
pět patek však bylo z bronzu. (Překlad 21. století)
A nyní úryvek z paraši Fekudej:
Šemot (Exodus) {39:1} Z modré, purpurové a
šarlatové látky zhotovili bohoslužebná roucha
pro službu ve svatyni. Připravili také svatá roucha
pro Árona, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. (Překlad
21. století)
Všichni víme, že Bůh nedělá nic bezúčelně. Tato
skutečnost obzvláště platí v případě toho, co nechal
zaznamenat v Bibli, a také toho, co a jak se mělo dít
v miškanu (svatém příbytku). To, co by mělo na výše
uvedených úryvcích na první pohled upoutat naši
pozornost, je výčet tří barev: modrá, purpurová a
šarlatová. Další zajímavou věcí je skutečnost, že samotný
MIŠKAN (svatý příbytek) má spojitost s územím
rozděleného na tři části: vnějším nádvořím a samotným
stanem, jenž byl rozdělen na svatou a nejsvatější část.
Té nejsvatější části se říkalo KODEŠ HA-KODAŠIM
(nejsvětější svatyně, velesvatyně).
Modrá barva je barvou nebes – to je ta, kterou uvidíme,
vyjdeme-li ven a podíváme se nahoru na oblohu. Proto
modrá v tomto případě představuje nebe jako takové.
Šarlat (hebrejsky ŠANI) je naproti tomu jasně červený a
jiné hebrejské slovo pro červenou barvu je ADOM
(doslova „červený, červenohnědý“). Z výrazu adom je
odvozeno jméno ADAM (doslova „člověk“). Pokud
bychom se ocitli na Středním Východě, zjistili bychom, že
tamní půda je na rozdíl od té naší, na kterou jsme zvyklí
v našich podmínkách, zbarvena dočervena. A první člověk
Adam byl vytvořen z půdy Středního Východu – odtud
tedy jeho jméno. Ale Adam ve skutečnosti není jen
pouhým jménem prvního člověka. Slovem adam je totiž
v hebrejštině označováno i lidstvo jako takové. Takže ať
už barva červená (hebrejsky „adom“) či šarlatová
(hebrejsky „šani“) – obě se vztahují k člověku. A tak nám
teď z těchto zmíněných barev, tzn. modré a červené,
vlastně celkem dosti zajímavým způsobem vznikla jakási
souvislost mezi nebem a zemí – spojení mezi Bohem a
člověkem. A přesně o tomhle je celý miškan, protože jde
o místo, kde se setkává, či chcete-li, se spojuje Bůh
s člověkem a stejně tak člověk s Bohem. Je zde spojitost
mezi tím, jak měl být postaven samotný miškan, v němž
byla kodeš ha-kodašim, kde byl přítomen Bůh, a vnější
nádvoří, kde přebýval člověk, a tím, jak měly být užity
zmíněné dvě barvy, tzn. modrá a červená.
Prostřední barvou, o níž se zmiňují naše výše uvedené
úryvky, je purpur (hebrejsky ARGAMAN; sytě červené
barvivo fialového odstínu). Jak víme, purpurová barva
může vzniknout tak, že se smíchá dohromady modrá
s červenou. A co je v souvislosti s touto barvou
přinejmenším velice zajímavé, je ta skutečnost, že jiný
název pro miškan je označení OHEL MO‘ED (stan
setkávání), jakožto místo setkání modré s červenou.
Nejen, že i tyto barvy samotné jsou vždy uváděny
v přesně daném sledu – modrá vždy první, červená vždy
poslední a mezi tím purpurová, ale také v případě vztyčení
miškanu se postupovalo v přesně daném pořadí – nejprve
byla vztyčena modrá (nebesa nebo-li kodeš ha-kodašim),
a jako poslední bylo postaveno vnější nádvoří (červená,
jež představuje člověk). Tam, kde se spolu tyto dvě části
setkávaly, stálo vždy obětiště nebo-li oltář, jenž byl
uprostřed. A tak i ten určitý pohyb, který zde v tom všem
můžeme snadno vidět, byl vždy od nebes k člověku.
Do vnitřní opony miškanu byli vetkaní cherubové
(tajemní tvorové s křídly a lidskou tváří) rovněž v těch
samých barvách – modré, purpurové a šarlatové – a
z látek těch samých barev byl utkán také vstupní závěs
do nádvoří a do stanu. I zde byly tři barvy – modrá,
purpurová a šarlatová.
Podíváme-li se na to, jakým způsobem vykonával
v miškanu svou službu KOHEN HA-GADOL (velekněz),
pak přinejmenším zjistíme, že vždy chodil nádvořím až
ke kodeš ha-kodašim. Člověk se tedy přibližoval k Bohu
od obětiště (oltáře) k schráně (truhle) svědectví, nad níž
trůnila Boží přítomnost. Tohle je velmi důležité, protože
se jedná o nástin toho, jak JEŠU‘A (Ježíš) postupoval
na pouti kříže. Nejprve sestoupil k člověku a sám se stal
člověkem. Poté prošel obětištěm v podobě kříže a tím
otevřel cestu k Otci, který je v nebesích.
Písmo říká, že jsme oděni do Ješuovy spravedlnosti. To
znamená, že na sobě máme Boží oděv z modré, purpurové
a šarlatové látky. „Kdo nás tedy může oddělit od lásky
Mašiacha (Mesiáše)?“ O tomhle je celé naše žití v Bohu a
Boha v nás – radovat se v jeho radování, vidět jeho očima
a kráčet v jeho šlépějích. Pro toho, kdo žije v Bohu,
nejsou dveře, které by se před ním samy od sebe
neotevřely. Ano, budeme-li kráčet v Bohu, pak každá
opona strachu bude zničena jeho mocí a bude to on, kdo
nám bude dávat sílu. Vše půjde tak snadno jako se
z modré a červené barvy stává purpurová.
Baruch ha-Šem („Pochválen buď Hospodin“)!
Rabi Ya‘acov Farber
Zdroj: http://cmy.on.ca/woven-with-blue-purple-and-scarlet/
Překlad: Jaldej ha-Derech, http://www.derech.cz/