Wiliam Saroyan

William Saroyan
TRACYHO TYGR
Kapitola 1 ............................................................................................. 2
O tom, jak Thomas Tracy k tygrovi přišel
Kapitola 2 ............................................................................................. 2
Thomas Tracy se chce stát ochutnávačem kávy Otto Seyfganga
Kapitola 3 ............................................................................................. 5
O tom, jak se Thomas Tracy seznámil s Laurou Luthyovou
Kapitola 4 ............................................................................................. 8
O návštěvě Thomase Tracyho v domě u Luthyových a jejích tragických následcích
Kapitola 5 ........................................................................................... 10
Nimmova smrt
Kapitola 6 ........................................................................................... 11
Thomas Tracy dává výpověď, tygr se stane viditelným a policie po něm střílí
Kapitola 7 ........................................................................................... 13
Rozhovor s doktorem Rudolfem Pingitzerem
Kapitola 8 ........................................................................................... 16
Rozhovor pokračuje
Kapitola 9 ........................................................................................... 19
Thomas Tracy je podroben psychiatrickému vyšetření v Bellevue
Kapitola 10.......................................................................................... 20
Neradostné shledání Thomase Tracyho a Laury Luthyové
Kapitola 11.......................................................................................... 22
Hon na tygra
Kapitola 12.......................................................................................... 24
Plán kapitána Huzingy jak chytit tygra
Kapitola 13.......................................................................................... 26
Lov na tygra začíná
Kapitola 14.......................................................................................... 29
Thomas Tracy opět přenáší žoky kávy a objevuje se tygr
Kapitola 15.......................................................................................... 31
Šťastný konec
Info o původní knížce ........................................................................... 33
1
Ka p i t o l a 1
O tom, jak Thomas Tracy k tygrovi přišel
Thomas Tracy měl tygra.
Vlastně šlo o černého pantera, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr.
Měl krásné bílé zuby.
Takto Tracy svého tygra získal:
Když mu byly tři roky a věci kolem sebe poznával podle zvuků, tu kdosi řekl
tygr! Ať už tygr! bylo cokoli, Tracy to chtěl.
Jednoho dne se Tracy s tátou procházel po městě, když uviděl cosi za výlohou
rybárny.
"Kup mi toho tygra." řekl.
"To je rak." opravil ho táta.
"Tak to nechci." řekl Tracy.
O pár let později navštívil s mámou ZOO a v kleci viděl skutečného tygra.
Vypadal jistě nejtygrovatěji ze všech tygrů, ale jeho tygr to nebyl.
V dalších letech spatřil Tracy mnoho obrázků, slovníků, encyklopedií a filmů
s těmi nejroztodivnějšími druhy zvířat. Vykračovalo si tam mezi nimi i dost
černých panterů, ale o žádném z nich by Tracy nemohl říct, že je to jeho tygr.
Až jednoho dne si zašel Tracy do ZOO sám. Bylo mu tehdy asi patnáct,
pokuřoval cigaretu a koukal po holkách, když tu najednou stanul konečně
před svým tygrem.
Byl to rozespalý černý panter, který se právě probudil, zvedl hlavu, zpříma se
na Tracyho zadíval, stoupl si na všechny čtyři a řečí černých panterů pozdravil,
což znělo asi takto: Uajíí, pak popošel k mřížím klece, na chvíli se zastavil,
s očima stále upřenýma na Tracyho, a zas se líně vrátil k místu, kde až dosud
spal. Tam sebou žuchnul a zahleděl se kamsi do dálky prostoru, do dálky tolika
mil a let, kolik mil a let prostor má.
Teď zas pro změnu zíral Tracy na černého pantera. Zíral tak upřeně asi pět
minut. Pak odhodil cigaretu, odkašlal si, vyplivl slinu a vyšel ze ZOO.
"Tohle je můj tygr." řekl si.
Nikdy se již do ZOO nevrátil, aby si tygra ještě jednou prohlédl. Nebylo to
nutné. Měl ho. Měl ho celého a se vším všudy za těch pět minut, kdy ho viděl, jak
odevzdaně hledí do nekonečného prostoru s výrazem té strašlivé tygří pýchy.
Ka p i t o l a 2
Thomas Tracy se chce stát ochutnávačem kávy Otto Seyfganga
Když bylo Tracymu jedenadvacet, odjel i se svým tygrem do New Yorku a
nastoupil práci u Otto Seyfanga, dovozce kávy, ve Warrenově ulici v centru
Washingtonova tržiště. V okolí byly hlavně obchody se zemědělskými výrobky, a
2
tak kromě kávy, kterou mohl Tracy zadarmo popíjet v oddělení ochutnávačů
u své firmy, najedl se bezplatně i dosytosti čerstvého ovoce a zeleniny.
Za nekvalifikovanou práci dostával Tracy velmi nízký plat, ale byla to práce
dobrá a poctivá. Zpočátku nebylo nic lehkého hodit si na záda padesátikilový žok
zrnkové kávy a ujít s ním padesát metrů, ale za týden to již byla pro Tracyho
hračka, a dokonce i tygr musel ocenit, jak snadno mu to jde.
Jednoho dne zašel Tracy za svým nadřízeným, panem Valorou, aby s ním
promluvil o své budoucnosti.
"Chci se stát ochutnávačem," řekl mu.
"Kdo tě posílá?" zeptal se Valora.
"Kam by mě kdo posílal?" divil se Tracy.
"Kdo tě posílá za mnou, abych tě udělal ochutnávačem?"
"Nikdo."
"Co víš o ochutnávání kávy?" ptal se Valora.
"Mám rád kávu," řekl Tracy.
"Co víš o ochutnávání kávy?" opakoval Valora svou otázku.
"Něco kávy jsem už vypil v oddělení ochutnávačů."
"Vypil jsi jen tolik kávy a snědl tolik vdolků, co dostávají všichni ostatní, kteří
nejsou profesionální ochutnávači," řekl Valora.
"Když byla káva dobrá, poznal jsem to," řekl Tracy. "Když byla špatná, poznal
jsem to taky."
"Jak jsi to poznal?"
"Podle chuti."
"Máme tři ochutnávače: Nimma, Peberdyho a Ringerta," řekl Valora. "Jsou už
u firmy pětadvacet, pětatřicet a jedenačtyřicet let. Jak dlouho pracuješ ty u Otto
Seyfanga?"
"Čtrnáct dní."
"A chceš se stát ochutnávačem?"
"Ano."
"Za čtrnáct dní práce u firmy se chceš dostat až na samý vrchol žebříčku?"
"Ano."
"Nechce se ti čekat, až na tebe přijde řada?"
"Ne, pane. Nechce."
V tu chvíli vešel do Valorovy kanceláře sám Otto Seyfang. Valora vyskočil
ze židle, ale Otto Seyfang, sedmdesátiletý muž, který si na to nepotrpěl - alespoň
ne na to vyskakování -, řekl: "Jen zůstaňte sedět, Valora! A pokračujte!"
"Jakže, prosím?" ptal se Valora.
"Pokračujte, kde jsem vás přerušil, a čiňte se, Valora!" nakázal mu Otto
Seyfang.
"Tenhle nový člověk přišel žádat místo ochutnávače."
"Pokračujte!"
"Je u firmy čtrnáct dní a chce se stát ochutnávačem."
"Pokračujte, kde jste přestali!"
"Ano, šéfe," řekl Valora a obrátil se k Tracymu.
"Za pouhých čtrnáct dní chceš dostat místo, na které museli Nimmo, Peberdy
a Ringert čekat dvacet, pětadvacet a třicet let? Je to tak?"
"Ano, pane."
"Jen tak si přijdeš k firmě a hned chceš tu nejlepší práci?"
"Ano."
"A o ochutnávání kávy víš taky všecko, že?"
"Ano."
"Jak tedy chutná dobrá káva?"
3
"Jako káva."
"Jak chutná prvotřídní káva?"
"Jako dobrá káva."
"V čem je tedy rozdíl mezi dobrou a prvotřídní kávou?"
"V reklamě," odpověděl Tracy.
Valora se obrátil k Otto Seyfangovi, jako by chtěl říct: Co mám s tím
chytrolínem přivandrovalým dělat? Ale Otto Seyfang ho nepovzbudil, jen čekal,
co se bude dít dál.
"V oddělení ochutnávačů není volné místo," řekl Valora.
"Kdy tam bude volné místo?" zeptal se Tracy.
"Ne dřív, než umře Nimmo," řekl Valora, "ale v podniku je dalších devětatřicet
lidí, kteří jsou před tebou."
"Nimmo přece ještě neumře." řekl Tracy.
"Řeknu mu, aby si pospíšil."
"Nechci, aby pospíchal."
"Ale jeho místo chceš!"
"Ne, pane," řekl Tracy. "Chci, aby v oddělení byli čtyři ochutnávači."
"A ty chceš být tím čtvrtým?" žasnul Valora. "A ne Shively, který je teď první
v pořadí?"
"V jakém pořadí?"
"V pořadí těch, kteří čekají na místo ochutnávače," řekl Valora. "Chceš
předběhnout Shivelyho?"
"Nechci nikoho předběhnout," řekl Tracy. "Chci být mimo jakékoli pořadí
přijatý do oddělení ochutnávačů, protože umím ochutnávat kávu a poznám, kdy
je dobrá."
"Opravdu?"
"Ano."
"Odkud jsi?" zeptal se Valora.
"Ze San Francisca," řekl Tracy.
"Proč se tam vlastně nevrátíš?"
Valora se obrátil k Otto Seyfangovi.
"To by asi bylo nejlepší, že ano, pane šéf."
Valora ani Otto Seyfang nevěděli, že za Tracyho mluví tygr. Mysleli, že to je
Tracy sám.
Zpočátku Otto Seyfanga napadlo, že by mohl udělat něco překvapujícího, tak
jak to kdysi viděl na divadle. Překvapujícího pro Valoru a snad i pro toho kluka.
Jenže pak to zavrhl. Uvědomil si, že přece jen není na divadle, ale ve svém
podniku KÁVA-IMPORT, a kromě toho není umělec, ale obchodník. Napadlo ho
totiž, že by snad mohl zaměstnat čtvrtého ochutnávače, tedy Tracyho, který má
tolik kuráže, aby přišel za Valorou, a řekl mu, nejspíš po pravdě, že on, Tracy,
pozná dobrou kávu, když ji ochutná, a ještě ukáže, že má za ušima. Jako třeba
s tou reklamou. /Když se to tak vezme, uvažoval v duchu Otto Seyfang, je to
umění vlastně pořádný podfuk. Jen proto, že kluk odněkud z Kalifornie dokáže
pohotově odpovídat na imbecilní otázky, být to v nějakém tom uměleckém kuse,
už by mu člověk měl dát, o co si řekne, a něco z něj udělat. Ale co je doopravdy
zač? Je to kafař? Žije kávou, dýchá kávou? Kdepak. Fiškus je to, nic víc./
Tak se nakonec Otto Seyfang rozhodl, že nic překvapujícího neudělá.
"Co máš za práci?" zeptal se Tracyho.
"Skládám písničky," řekl Tracy.
"Ale! Co máš za práci u Otto Seyfanga?" ptal se ten starý muž. "Víš, kdo já
jsem?"
"Ne, pane. Kdo jste?"
4
"Otto Seyfang."
"Víte, kdo jsem já?"
"Kdo jsi?"
"Thomas Tracy."
/Mám tenhle podnik. Mám ho už čtyřicet pět let, říkal si v duchu Otto Seyfang.
Co máš ty?/ - /Mám tygra, odpovídal v duchu Tracy./
Pokračovali v hovoru, ale ne dřív, než mezi nimi proskočily tyhle myšlenky.
"Co máš za práci u Otto Seyfanga?" ptal se ten starý muž.
"Přenáším žoky s kávou," odpověděl Tracy.
"Chceš si to místo udržet?" zeptal se Otto Seyfang.
Tracy věděl, co tygr hodlá říct, a nedočkavě čekal, až to řekne. Vtom však
zjistil, že tygr z nudy usnul.
Za chvíli slyšel sám sebe, jak říká: "Ano, pane, chci si to místo udržet."
"Tak se sakra vrať ke své práci!" obořil se na něj Otto Seyfang. "A jestli zas
někdy přijdeš k Valorovi plácat nesmysly a utrácet tak zbůhdarma jeho čas,
vyhodím tě. Pan Valora ví sám ze všeho nejlíp, jak svůj čas utrácet, a nikdo mu
s tím nemusí pomáhat, nemám pravdu, Valora?"
"Zajisté, pane šéf," řekl Valora.
Tracy se vrátil ke své práci a tygra nechal spát pod Valorovým stolem.
Když se tygr probudil a přišel k Tracymu, nechtěl s ním Tracy mluvit.
"Uajíí," řekl tygr v naději, že prolomí to trapné ticho.
"V hájíí," odsekl mu Tracy. "To jseš kamarád, takhle mě vypéct. Čekal jsem,
jak jim to ukážeš, ale ty zrovna musíš usnout. Když říkal: 'Chceš si to místo
udržet?', čekal jsem, že mu odpovíš něco chytrého. To si říkáš tygr?"
"Mrúú," řekl tygr.
"Mrúú," řekl Tracy. "Jdi mi z očí!"
Po zbytek dne přenášel Tracy žoky s kávou mlčky a nasupeně. Zlobil se
na tygra, který projevil své špatné způsoby a usnul zrovna v tu nejnevhodnější
chvíli. Stalo se mu to sice poprvé, ale Tracymu se to nelíbilo. Trápilo ho, zda tygr
netrpí nějakým pochybným rodovým sklonem.
Po práci doprovázel Tracy Nimma k podzemní dráze. Nimmo byl celou cestu
nervózní, protože celý den ochutnával kávu. Byl téměř tak starý jako sám Otto
Seyfang a neměl žádného tygra: vlastně ani nevěděl, že jsou tygři, které lze mít.
Jediné, co dělal, bylo, že stál v cestě Shivelymu. A Shively stál v cestě třiceti
osmi dalším zaměstnancům podniku Otto Seyfanga.
Takže se Tracy opět vrátil ke své práci, ale kromě toho napsal i tři verše své
písničky. Zůstane tedy ještě a počká, až se z toho tygr vykřeše. Ale nebude stát
nikomu v cestě, nebude nikomu překážet v pořadí.
Když Tracy vyšel z podzemní dráhy a kráčel vzhůru po Broadwayi, rozhodl se,
že si dá šálek kávy - a tak si ho dal. Byl dobrým ochutnávačem, a věděl o tom.
Nechtělo se mu ale čekat nějakých třicet pět let, aby to mohl dokázat. Vypil
druhý šálek a dal si třetí, vychutnával jej zvolna a pečlivě.
Ka p i t o l a 3
O tom, jak se Thomas Tracy seznámil s Laurou Luthyovou
Čas o času zabloudily oči Tracyho tygra po okolí v naději, že zahlédnou mladou
tygřici, jejíž chování a způsoby by byly vhodné pro cokoli, co by z jejich setkání
5
mohlo vzejít. Ale ať se díval jak se díval, většinou žádnou nespatřil. Většinou
viděl jen samé pouliční kočky. Při těch několika vzácných příležitostech, kdy mu
do oka padla přece jen opravdická tygřice, měl tygr právě kamsi velice naspěch a
času mu zbývalo jenom tolik, aby se stačil ještě v běhu ohlédnout a podívat se
za ní. Bylo to smutné a nikam to nevedlo a tygr o tom musel začít.
"Uáách," řekl.
"Co říkáš?" zeptal se Tracy.
"Uáchm."
"Nerozumím ti."
"Suamách."
"Co je to?"
"Samachám."
"Znamená to něco?"
"Achsámachám," říkal trpělivě tygr.
"Mluv pořádně, když chceš něco říct," zlobil se Tracy.
"La," řekl tygr.
"To je skoro francouzsky," řekl Tracy. "Mluv normálně. Víš, že francouzsky
neumím."
"Lásal."
"Laso?"
"Sa," řekl tygr.
"Nezkracuj slova, spíš je prodlužuj, ať ti můžu rozumět," poprosil ho Tracy.
"S," řekl tygr.
"Umíš mluvit líp," řekl Tracy. "Buďto mluv, nebo buď zticha."
Tygr zůstal zticha.
Tracy přemýšlel, co chtěl tygr říct, a najednou na to přišel.
Stalo se to v době polední přestávky. Tracy stál na schodišti před vchodem
podniku Otto Seyfanga, vyhříval se na slunci a poslouchal Nimma, Peberdyho a
Ringerta, jak si povídají o věhlase, kterého se jim ve světě kávy za ta léta
věrného ochutnávání dostalo. Tu a tam se i Tracy snažil vpadnout do hovoru
zmínkou o písničce, kterou právě píše, ale nikdy se mu to docela nepodařilo.
Snažil se přijít na to, co tygr říkal, když tu najednou vidí, jak po Warrenově
ulici kráčí dívka v žlutých přiléhavých pletených šatech. Jak hříva bohaté černé
vlasy jí volně splývaly k ramenům. Vyzařoval z nich život a praskala v nich
elektřina. Svaly Tracyho tygra se napružily, jeho štíhlá hlava se vytáhla směrem
k dívce, jeho ohon se napřímil, ztuhnul a jen nepatrně se zachvíval, a odkudsi
z hloubi tygra se vydralo divoké Uajíí.
Ochutnávači kávy, kteří zaslechli to zaržání, se s údivem obrátili k Tracymu,
protože ještě nikdy v životě podobný zvuk neslyšeli.
"Aha," řekl Tracy tygrovi, "už to mám."
"Uajíí," opakoval tygr jakoby v bolesti a hlava se mu vytáhla ještě dál. Tracyho
oči se ponořily do očí té dívky. Obojí, ten výkřik i to ponoření, proběhlo
současně. Dívka slyšela ten výkřik a přijala Tracyho oči, téměř se zastavila,
téměř se usmála, nalehla těsněji na své žluté pletené šaty a odtančila dále
po Warrenově ulici, jen tygr teskně kňučel.
"Tak tohle dělají v Kalifornii?" žasnul Nimmo.
"Uajíí," řekl Tracy.
"Udělej to ještě jednou," požádal ho Peberdy.
Tracy, který se díval za odcházející dívkou a sledoval tygra, jak za ní uhání, to
udělal ještě jednou.
"Slyšel jste to, Ringerte?" řekl Peberdy. "Tohle dělají v Kalifornii, když vidí
krasavici."
6
"Žádné strachy," řekl Ringert, "slyšel jsem to."
"Slyšel jsi to," řekl Nimmo, "ale dokážeš to udělat?"
"To víte, že nedokážu," přiznal Ringert. "Ani jeden z nás starých ochutnávačů
to nedokáže."
A staří ochutnávači museli s lítostí přiznat, že to nedokážou. Pak se všichni
vrátili ke své práci. Tygr se přihnal zpátky za Tracym k navršené hromadě žoků
v zadní části skladiště, odkud byl oknem výhled na dvorek. Toho odpoledne si
Tracy pohazoval žoky, jako by to byly pytlíky fazolí.
"Ať je to kdokoli," řekl tygrovi, "pracuje někde poblíž. Zítra ji zase o polední
přestávce uvidím a pozítří taky. Další den ji pozvu na oběd."
Celé odpoledne se Tracy snažil pořádně si o tom s tygrem popovídat, ale tygr
vždycky místo odpovědi pouze hlasitě zaržál. Každou chvíli zaslechli ostatní nosiči
žoků to zaržání. Byli to všichni mladí muži a rádi by ten zvuk napodobili, ale
nedokázali to. Jak by mohli, když neměli tygra. Jen jednomu z nich, chlapci,který
se jmenoval Kalany, se to téměř podařilo a pyšně tvrdil Tracymu, že ať si kdokoli
z Kalifornie udělá cokoli, on, který je z Texasu, to dokáže taky.
"Zítra, pozítří a popozítří," připomínal Tracy tygrovi, "pak ji pozvu na oběd."
A to se ví, stalo se, jak řekl.
Seděla u stolu naproti Tracymu v kavárně "Oukej". Oba jedli a tygr zatím
obcházel kolem, snažil se potlačit zaržání a nevypadat tak hltavě.
"Jmenuju se Tom Tracy," řekl Tracy.
"Já vím, už jste to říkal," odpověděla ta dívka.
"Zapomněl jsem."
"Já vím, už jste mi to řekl třikrát. Ale chtěl jste říct Thomas, ne Tom, že ano?"
"Ano," přikývl Tracy. "Thomas Tracy. Tak se jmenuju. Nic jiného to
neznamená. Tedy chci říct, nic jiného než jméno. Muž nemá jenom to jméno."
"Máte i jméno po otci?" zeptala se dívka.
"Ne," řekl Tracy. "Jenom Thomas Tracy. Nebo jen Tom, kdybyste to chtěla
zkracovat."
"Nechci to zkracovat," řekla dívka.
"Opravdu ne?" rozzářil se Tracy, protože to pro něj mnoho znamenalo.
Představa, co všechno to pro něj může znamenat, ho velice rozrušila. A tak byl
rozrušen, že si ani nevšiml, jak tygr kamsi upřeně zírá a taky se celý třese
vzrušením. Pak se přece jen podíval a viděl, že tygr hledí na mladou tygřici.
"Opravdu ne?" opakoval Tracy.
"Ano," řekla dívka. "Líbí se mi jméno Thomas Tracy, tak jak je. Nechcete se
zeptat, jak se jmenuju já?"
"Jak se jmenujete?" zeptal se Tracy přidušeným hlasem.
"Laura Luthyová," odpověděla dívka.
"Ó," zasténal Tracy. "Ó, Laura Luthyová."
"Líbí se vám?" zeptala se Laura Luthyová.
"Jestli se mi líbí?" zvolal Tracy. "Ó, Laura, Laura Luthyová."
Zatímco Thomas Tracy a Laura Luthyová dojídali oběd, proháněli se tygr
s tygřicí kolem nich, a nepřestali s tím, ani když Tracy a Laura vstali od stolu a
došli k pokladně, kde Tracy zaplatil 85 centů za oba obědy.
Co mu teď záleželo na penězích?
Na ulici vzal Tracy Lauru za ruku a tak přešli kolem podniku Otto Seyfanga,
kolem Nimma, Peberdyho a Ringerta, kteří stáli před vchodem. Tygr s tygřicí
kráčeli způsobně za nimi. Tracy doprovodil Lauru až k její kanceláři, vzdálené asi
dva bloky od podniku Otto Seyfanga, směrem k dokům na konci Warrenovy
ulice, kde Laura pracovala jako písařka.
7
"Zítra?" zeptal se Tracy, aniž pořádně věděl, na co se ptá. Doufal však, že ona
ví.
"Ano," odpověděla Laura.
Tracyho tygr zaržál. Lauřina tygřice se pousmála, svěsila hlavu a odběhla.
Tracy se vrátil k podniku Otto Seyfanga, k ochutnávačům kávy, kteří postávali
před vchodem.
"Tracy," přistoupil k němu Nimmo, "doufám, že budu žít aspoň tak dlouho,
abych viděl, jak to dopadne."
"Budete," ujistil ho rozhodně a upřímně Tracy. "Budete, protože musíte žít."
Tygr stál uprostřed chodníku, zahleděn do nekonečného prostoru.
Když se Tracy toho dne vracel domů, nalezl tygra, jak tam uprostřed chodníku
stále ještě stojí, a stoupl si vedle něj.
Lidé, valící se z práce, do něho vráželi. Stáli tak oba dlouho, pak se Tracy
pohnul a vydal se směrem k podzemní dráze. Tygr se neochotně ploužil za ním.
Ka p i t o l a 4
O návštěvě Thomase Tracyho v domě u Luthyových
a jejích tragických následcích
Laura Luthyová žila ve čtvrti Far Rockaway. Soboty a neděle trávila doma
s matkou.
Její matka byla, dá-li se tak říct, ještě krásnější než Laura sama, a věčná, i
když nenápadná řevnivost mezi nimi se odrážela nejen v zrcadlech po celém
domě, ale i v poznámkách, jež obě ženy pronášely na adresu filmových či
divadelních herců, na adresu mužů ze sousedství nebo mužských návštěvníků
kostela. /Kostel byl naproti přes ulici, takže mohly vidět, jací muži jej navštěvují.
O sobotách a nedělích vyhlížely společně, jiné dny chodila k oknu pouze Lauřina
matka, většinou však taky ne, neboť s čím větším klidem mohla svou zálibu
provozovat, tím menší k ní měla chuť. Nicméně stalo se občas, že jí do oka padl
nějaký ten urostlý muž, přicházející si do kostela pro požehnání či
pro nevyplacený účet/.
Řevnivost mezi matkou a dcerou vzkvétala a rostla, vzdor tomu, že pan Oliver
Luthy, Lauřin otec, přicházel každý večer po práci domů a již po čtyřiadvacátý
rok uléhal do postele vedle své paní, jejíž křestní jméno znělo Viola.
Pan Luthy pracoval na Manhattanu a byl ve finanční administrativě. Byl tam již
tak dlouho, jak dlouho byl, lze-li to tak říct, ve společném loži se svou ženou.
Dostala ho tam ona. Zdálo se jí totiž lepší, aby byl její muž v něčem, jako je
finanční administrativa, než aby byl v něčem, jako je lodní doprava, což bylo
přesně to, v čem byl, když se brali.
Pracoval tehdy sice jako loďařský úředník, ale Viola o něm radši prohlašovala,
že je v lodní dopravě, protože takhle si mohla alespoň představovat, že loďmi
něco dopravuje, dobytek, traktory či snad lodě. A kolikrát doufala, jestli třeba i ti
ostatní si to tak nebudou chvíli představovat, a nijak nespěchala jim tu představu
vyvracet. Ta představa se jaksi brzy vyvrátila sama, ale vždycky tu zbyla alespoň
chvilka hrdé, byť pochybné pýchy.
Dost často k Luthyovým přicházely návštěvy, příjemní lidé z různých míst.
Bylo však na nich cosi pozoruhodného. Na rozdíl od všech těch, o nichž se člověk
dočítá ve společenských rubrikách časopisů, vypadali totiž úplně obyčejně. Ale
8
když je Viola zahrnula bezpočtem otázek a oni museli odpovídat a pozvolna tak
odkrývali své nitro, zdáli se být obyčejní čím dál tím míň a čím dál víc vypadali
jako ti, kteří mít jen trošku víc štěstí museli se dostat nejmíň k divadlu. Návštěvy
bývaly obvykle vždy předem pečlivě ohlášené a obvykle přicházely v sobotu
odpoledne. Jednou - kromě Violy o té příhodě nikdo nevěděl - vyšel z koupelny
muž jménem Glear a srazil se s Violou v předsíni. Vracela se právě z ložnice
do pokoje s časopisem, ve kterém mu chtěla ukázat článek o problémech
dopravy. Kvapně ji objal a do obličeje jí vtiskl cosi, co snad byl polibek. Zavanula
z něj vůně kolínské, to si pamatovala, a kdyby se byl dostal k filmu, jistě by dělal
nějakého úředníka, totiž úředníka přímo v nějakém filmu. Protože Viola věděla
své, věděla, jak dokáže zapůsobit na výbušného muže, který klidně mohl být i
filmovým hercem, měl to s ní pan Luthy dva roky dost těžké. Pak se jí však asi
podoba pana Gleara vykouřila z paměti a bůhsuďproč myslela teď na něj ne jako
na pana Gleara, ale jako na pana Shermana.
"Copak asi dělá ten zajímavý pan Sherman?" vzpomněla si jednou
před manželem. Manžel odpověděl, že pan Sherman má teď sochu a stojí
v městském parku v Savannah.
Thomas Tracy navštívil Luthyovy jednoho nedělního odpoledne.
Celou cestu do Far Rockaway byl tygr velice rozrušený a netrpělivý, že se zas
setká s Lauřinou tygřicí, a jakmile Tracy a tygr vstoupili do domu, začaly se dít
vskutku podivné věci.
Tracy pohlédl na Violu, Lauřinu matku, a Viola pohlédla na Tracyho. Ale ten
pohled nebyl nijak letmý. Snad se dalo předpokládat, že Tracy na Violu bude
hledět, protože toho na ní bylo dost, co se přehlédnout prostě nedalo. Byla celá
Laura, věk jí nepřidal na váze, ale byla protřelejší z té únavné role věčné
nevinnosti.
Laura zahlédla ty pohledy, zatímco otec vyhlížel z okna. Shledal, že se cosi
děje naproti u kostela. Viola ho poslala pro zmrzlinu a on šel rád, protože kostel
byl na cestě k obchodu, a tak se tam aspoň zastaví a zjistí, o co jde. Jakmile
odešel, přinesla Viola krabici bonbónů a nabídla je Tracymu se značně výmluvnou
pobídkou. Laura, která vypadala, že ji vzájemná náklonnost Tracyho a matky
velice těší, se na chvíli omluvila a odešla kamsi hledat vysvědčení z krasopisu,
na kterém bylo její jméno chybně napsáno jako Lutyová místo Luthyová.
Odešla zvesela a nechala tam Tracyho a jeho tygra samotné s paní Luthyovou
a s těmi bonbóny.
Tracy přijal každý bonbón, který mu nabídla, a když už jich snědl šest, aniž si
to dovedl vysvětlit, náhle vstal a přijal vše.
Čekal, že ji to překvapí, ale překvapilo ho, že to čekala. Stejně jako kdysi
Glear chopil se i on té nevinné ženy a do obličeje jí vtiskl cosi, co snad měl být
polibek. I z jeho úst zavanulo, uvědomila si hned paní Luthyová. Stačil ještě včas
poodstoupit a nechal tygra proběhnout mezi nimi, pak musel poodstoupit ještě
jednou, to když se rozběsněný tygr přihnal zase zpátky. Nato se Tracy pokusil
naplnit svou představu o polibku podruhé.
A byl právě uprostřed tohoto druhého pokusu, když se do místnosti vrátila
Laura.
Tracy se snažil dělat, jako že vlastně nedělal to, co bylo zjevně vidět, že dělal,
přestože ať dělal co dělal, nedokázal si představit nic jiného, co by měl dělat,
jako že dělal.
Viděl Lauřinu tygřici. Stála vedle Laury a v očích měla úžas a vztek. Pak se
porozhlédl po svém tygrovi, ale ten už byl pryč.
Vzal klobouk a vyšel z domu.
9
Zahlédl pana Luthyho, jak přichází od kostela a v ruce nese zmrzlinu, ale otočil
se a pospíchal opačným směrem.
Až na Broadwayi podařilo se tygrovi prodrat zástupem nedělních chodců a
připojit se k Tracymu.
"Tohle mi už nedělej," řekl mu Tracy.
Druhý den o polední přestávce stál Tracy před podnikem Otto Seyfanga a
doufal, že Laura Luthyová přijde. Nepřišla.
Nepřišla ani žádný další den v tom týdnu.
Ka p i t o l a 5
Nimmova smrt
"Tak jak se to vyvíjí?" zeptal se Tracyho Nimmo v pátek v poledne.
"Písnička?" ptal se Tracy.
"K čertu s písničkou. Jak se to vyvíjí s tebou a tou pěknou černovláskou
v žlutých šatech?"
"Uajíí," povzdychl si smutně Tracy.
"Co tím myslíš?" ptal se Nimmo.
"V neděli jsem byl u nich ve Far Rockaway a potkal tam její matku,"
vysvětloval Tracy. "Přinesla bonboniéru a já snědl šest bonbónů. Nesnáším
bonbóny, ale ona mi je přistrkovala až k nosu a já si musel pořád brát a jíst.
Bojím se, že se to nevyvíjí moc dobře."
"Pročpak?" zeptal se Nimmo.
"Protože když jsem snědl všechny ty bonbóny, odešel otec pro zmrzlinu, dcera
odešla pro vysvědčení z krasopisu a já objal matku a políbil ji."
"Ne!" řekl Nimmo.
"Ano," řekl Tracy.
Ochutnávač kávy začal náhle silně škytat.
"Co je vám?" ptal se Tracy.
"Nevím," řekl Nimmo.
"Snad abyste šel domů a lehl si," radil mu Tracy.
"Ne, jsem v pořádku," řekl Nimmo. "Jenom mi pověz, jak to přesně všechno
bylo. Musím to vědět."
"Bylo to, jak jsem říkal," řekl Tracy. "Myslím, že za to můžou ty bonbóny."
"Co teď chceš dělat?" zeptal se Nimmo.
"Něco, aby to zas bylo dobré," řekl Tracy.
"Co?"
"Postavím se zas někdy o polední přestávce před podnik Otto Seyfanga,"
vysvětloval Tracy, "nějaká dívka jako Laura Luthyová zas přejde kolem
po Warrenově ulici, ale až k nim tentokrát přijdu domů a potkám její matku,
nebudu prostě jíst žádné bonbóny, a bude to."
"Žádná jiná dívka jako Laura Luthyová přece není," povzdychl si Nimmo.
"Půjdu radši ochutnávat kávu."
"Máte ještě dvacet minut do konce přestávky," upozornil ho Tracy.
"Nevadí, půjdu už teď," řekl Nimmo. "K čemu tady stát? Na co ještě čekat?"
Vcházel dovnitř, když zaslechl, jak Tracy zasténal. Otočil se a spatřil tu
krásnou černovlásku. Přecházela kolem a vedle ní kráčel jakýsi mladík - zaručeně
ne z Kalifornie a podle vzhledu knihovník.
10
Nimmo se znechuceně odvrátil, zatímco Tracy zůstal jen zírat, jako by nevěřil
vlastním očím.
Pokusil se o úsměv, ale marně.
Laura Luthyová přešla, aniž se na něj podívala.
Nimmo nepřestával škytat a dostal na odpoledne volno. Druhého dne do práce
nepřišel. A konečně v pondělí ráno nastoupil v oddělení ochutnávačů Shively přišel ve svém modrém seržovém nedělním obleku - protože Nimmo zemřel.
Podle některých způsobila smrt ta škytavka, ale tací dokážou třeba i tvrdit, že
Kleopatra zemřela na střevní katar.
Ka p i t o l a 6
Thomas Tracy dává výpověď, tygr se stane viditelným
a policie po něm střílí
Kolik jen srdcí puklo v letech minulých, kolik jich puká v dobách dnešních a kolik
srdcí má ještě puknout v čase nadcházejícím? Nimmo je mrtev, Laura Luthyová
ztracena, Shively je konečně v oddělení ochutnávačů, Peberdy a Ringert jsou
na něj jak na psa, a když se ho ptají, co té kávě říká, významně na sebe mrkají.
Čas prokázal, že první tři verše Tracyho písničky nejsou nic výjimečného, tak
jako i jiné věci zprvu jedinečné se časem projeví jako pouze všední. Píseň se
vytratila, i ten kus papíru, na který Tracy tak pečlivě napsal slova, se ztratil,
melodie se vykouřila z hlavy.
Jedné neděle kráčeli Tracy a tygr po Páté avenue ke kostelu sv. Patricka,
hořeli posvátným nadšením jakéhosi starodávného a přitom tak čerstvého
vyznání, ponořeni v osamění lidské i zvířecí.
Vstoupili dovnitř a všechno si prohlédli.
Příští sobotu dal Tracy u firmy Otto Seyfanga výpověď a vrátil se do San
Francisca. Uplynulo několik let.
A pak jednoho dne bylo Tracymu sedmadvacet, byl opět v New Yorku a
procházel se po městě jako před šesti lety.
Odbočil z Broadwaye na Warrenovu ulici a kráčel k podniku Otto Seyfanga.
Na domě visela firma "Keeneyovy sklady."
Znamená to snad, že ani káva neuspěla? Že Nimmo, Peberdy, Ringert,
Shively, Seyfang, že ani oni neuspěli?
Když tygr zahlédl vchod do domu, celý se napružil, protože právě tam to bylo,
kde kdysi odpoledne zůstal zaraženě zírat za odcházející Laurou Luthyovou.
Tracy pospíchal pryč od Keeneyových skladů, zastavil taxi a vystoupil
u Veřejné knihovny.
Vydali se zas po Páté avenue. Na ulici byly zástupy nedělních chodců, muži,
ženy, jejich děti.
Tracy ještě nenašel tu, která by měla nahradit Lauru Luthyovou. Nimmo
předpověděl, že ji nenajde nikdy. A možná měl koneckonců pravdu.
Tracy se postavil na rohu, jeden blok od kostela sv. Patricka, a pozoroval
malého chlapečka a jeho sestru, jak přecházejí přes ulici. Tygr si stoupl
vedle něho. Tracy položil ruku na tygrovu hlavu.
"Takové jsem už mohl mít," řekl.
"Uajíí," řekl tygr.
11
Šel dál a tygr mu kráčel po boku. Tracy s úžasem sledoval, že lidé na jeho
straně ulice přebíhají kvapně na druhou stranu. Podíval se tím směrem a viděl
zástupy lidí a všichni se dívali na něj, někteří dokonce přes hledáčky fotoaparátů.
Ve vší nevinnosti rozhodl se Tracy, že přejde přes ulici a zjistí, co se to vlastně
děje, ale jakmile sestoupil z chodníku, lidé na protější straně začali zběsile prchat
všemi směry, mnozí s křikem, některé ženy s jekotem.
Tracy se otočil a pohlédl na tygra.
Téměř celý život měl tygra vedle sebe, ale ještě nikdy předtím se nic
podobného nestalo.
Ještě nikdy předtím nikdo jeho tygra neviděl.
Cožpak se mohlo stát, aby zčistajasna viděli jeho tygra i jiní lidé a vůbec
všichni?
Psi kolem začali cloumat vodítky a štěkali a rafali a vyváděli jako zběsilí.
Uprostřed Páté avenue se Tracy zastavil a počkal, až přejede autobus, a znovu
musel užasnout, když spatřil výraz ve tváři řidiče a obličeje cestujících.
"Co tomu říkáš?" obrátil se Tracy na tygra. "Myslím, že tě vidí. Vypadá to, že
tě doopravdicky vidí, jako tě vidím já už skoro celý svůj život. Ale podívej se
na ně, oni se tě bojí, jsou k smrti vyplašení. Propánajána, vždyť by přece měli
vědět, že není čeho se bát."
"Uajíí," řekl tygr.
"Ano," řekl Tracy. "Mimochodem tak dobře jsi nemluvil od té doby, co Laura
Luthyová přetančila po Warrenově ulici kolem podniku Otto Seyfanga."
Šli dál po Páté avenue, až se ocitli naproti kostelu sv. Patricka. Tracy, který se
chystal tak jako před šesti lety kostel navštívit, si to namířil před ulici. Hlouček
lidí před vchodem se rázem rozprchl. V tu chvíli začali z kostela vycházet další
lidé. Bohoslužby už skončily, ale i tak chtěl Tracy zajít dovnitř, projít hlavní lodí
až k oltáři a prohlédnout si tam všechny ty nádherné věci, tu zázračnou výšku a
čarovné přítmí, malovaná okna, sloupy, hořící svíce.
Ti, kteří vyšli z kostela, vypadali pokojně, ale v mžiku i oni se změnili, rozběhli
se nalevo napravo po ulici, někteří se běželi ukrýt zpátky do kostela.
"Moc mě to mrzí," posteskl si Tracy. "To se přece ještě nikdy nestalo."
"Uajíí," řekl tygr.
"A stejně tam půjdeme," rozhodl Tracy.
Nechal ruku položenou na tygrově hlavě a společně vystoupali vzhůru
po schodišti, až konečně vešli do toho vznešeného prostranství.
Prostranství bylo vznešené, ale ne ti, kteří tu dosud prodlévali, ba ani ti
pánové v dlouhých řízách - jejich úprk byl zběsilý a nespořádaný.
Tracy a tygr kráčeli zvolna hlavní lodí k oltáři. Tracy si všiml, jak se tu a tam
pootevřela postranní dvířka, ze štěrbiny vykouklo vyplašené oko, pak se zas
dveře zavřely a bylo slyšet zaklapnutí závory či zarachocení klíče v zámku.
"Moc pěkné je to tady," pochvaloval si Tracy, "ale vzpomínáš, jak to tu
vypadalo před šesti lety? Jaká tu byla spousta lidí, muži, ženy i děti, a všichni
měli z něčeho radost - ne jako dneska, když jsou k smrti vyplašení a všichni se
rozutekli nebo se schovávají venku za dveřmi. Čeho se bojí? Co se jim stalo?"
"Uajíí," řekl tygr.
Postranními dveřmi, které vedly na Padesátou ulici, vyšli Tracy a tygr
z kostela. Když byli venku, spatřil Tracy na ulici obrněný vůz, hlavně všech zbraní
mířily na ně. Tracy se rozhlédl a o kus dál po levé straně, nedaleko Madisonovy
avenue, stál další obrněný vůz. Tracy se podíval napravo k Páté avenue, a tam
na rohu byly další dva. Za obrněnými vozy se tísnily zástupy poplašených lidí a
vyčkávaly, až se začne střílet a co se bude dít.
12
Muž, který seděl za volantem nejbližšího vozu, rychle vyroloval okénko, aby
byl lépe chráněn před tygrem.
"Co se děje?" zeptal se ho Tracy.
"Proboha, člověče, copak nevidíš to zvíře vedle sebe?" zavolal na něj řidič.
"Ovšem že vidím," odpověděl Tracy.
"Je to panter. Utekl z cirkusu," řekl mu řidič.
"Nesmysl," řekl Tracy. "S cirkusem nemá nic společného. A není to panter, ale
tygr."
"Jdi od něho, ať ho můžeme zastřelit," zavolal na Tracyho řidič.
"Zastřelit?" zděsil se Tracy. "Zbláznili jste se?"
Namířil si to po Padesáté ulici směrem k Madisonově avenue. Řidič obrněného
vozu nastartoval a jel pomalu za ním. Snažil se ho odehnat od tygra.
"Jdi od něho, člověče!" křičel na Tracyho.
"Odjeďte s tím," řekl mu Tracy. "Odjeďte si s tím vozem někam do banky nebo
do garáže nebo kam to patří."
"Jestli od něho neuhneš, budeme stejně střílet," vyhrožoval řidič.
"To byste si netroufli," řekl Tracy.
"Oukej, kamaráde. Říkal sis o to."
Tracy zaslechl výstřel. Podíval se po tygrovi, jestli ho to netrefilo. Netrefilo ale už byl tentam a pádil směrem k Madisonově avenue.
Pádil velice rychle. Tracy by nikdy nečekal, že tygr dokáže být tak rychlý. A byl
už u druhého obrněného vozu, když Tracy zaslechl další výstřel. Tygr se vzepjal
do výšky, svalil se na zem, a když zas vyrazil kupředu, všiml si Tracy, že tygr
nechává pravou přední tlapu při běhu zvednutou. Na Madisonově avenue si to
tygr namířil směrem do centra a zmizel z dohledu. Nejbližší obrněný vůz se
rozeřval na plný plyn a těžkopádně se rozjel za ním.
Tracy se dal do klusu a následoval je.
Na rohu ho zastavili tři policisté. Nastrkali ho do jednoho z obrněných vozů a
vůz se dal do pohybu.
"Proč chcete zabít mého tygra?" zeptal se Tracy řidiče.
"Ta bestie utekla včera z cirkusu a stačila ještě pořádně porafat ošetřovatele,"
řekl řidič.
"O čem to mluvíte?" žasnul Tracy.
"Slyšel jsi," řekl ten muž.
"Toho tygra jsem měl skoro celý život," řekl Tracy.
"Čerta starýho jsi měl, a ne tygra," řekl řidič, "ale něco asi máš, a my brzy
zjistíme, co to je."
Ka p i t o l a 7
Rozhovor s doktorem Rudolfem Pingitzerem
Tracy seděl v majestátní židli s vysokými opěradly uprostřed obrovské místnosti
plné novinářů, fotografů, policistů, krotitelů zvěře a mnoha dalších lidí.
Bylo-li možné, že ten tygr, jak všichni tvrdili, nebyl jeho tygr, pak bylo jisté,
že jeho tygr tu teď s ním nebyl.
Tracy tu seděl sám.
Tygr mu neseděl u nohou.
Tracy strávil v té židli již více než hodinu.
13
Náhle kdosi vešel do místnosti.
"Doktor Pingitzer," zaslechl Tracy, jak někdo říká.
Byl to malý, usměvavý, asi sedmdesátiletý pán.
"Aha," obrátil se hned k přítomným. "Copak to je?"
Zatáhli doktora stranou, obstoupila jej skupina expertů a ti mu vysvětlili, co to
je.
"Ja, aha," zaslechl Tracy doktora.
Pak si to doktor namířil rovnou k němu. "Chlapče," řekl. "Já jsem Rudolf
Pingitzer."
Tracy vstal a podal mu ruku.
"Thomas Tracy," řekl.
"Aha, Thomas Tracy." Dr. Pingitzer se otočil k ostatním: "Můžu taky takovou
židli dostat?"
Rychle přinesli doktorovi podobně majestátní židli. Usedl na ni a řekl s úlevou:
"Sedmdesát dva roky mám."
"Mně je dvacet sedm," řekl Tracy.
Dr. Pingitzer si nacpal dýmku, rozsypal přitom po šatech spoustu tabáku, ale
ani ho nenapadlo si to otřepat, použil šest zápalek, než se mu podařilo rozdýmat
oheň, aspoň dvacetkrát zabafal a pak řekl s dýmkou v ústech: "Ženu já mám,
šedesát devět let je stará, kluk má čtyřicet pět, je psychiatr, další kluk, čtyřicet
dva, je taky psychiatr, ještě další kluk, třicet devět, psychiatr, dcerka, třicet šest,
ale říká že třicet jeden, taky psychiatr, další dcerka, třicet jeden, ale říká že
dvacet šest, psychiatr, zařízený kvartýr mám, fonograf, klavír, televizor, stroj
na psaní, ale ten je rozbitý."
"Proč si ho nedáte opravit?" zeptal se Tracy.
"Aha, opravit," řekl dr. Pingitzer. "Stroj na psaní není na moje psaní. Je
pro vnoučata. Haraburdí. Moc, moc věcí mám, a všecko psychiatrie."
"Máte peníze?" zeptal se Tracy.
"Ne," řekl dr. Pingitzer. "Moc psychiatrů, moc peněz. Knížky já mám. A taky,
ehm, aha, postel. K spaní. V noci. Ležím. Spím. To je změna."
"Máte nějaké přátele?" zeptal se Tracy.
"Moc přátelů, moc," řekl doktor. "Teda když říkám přátelé -" zamával prudce
rukama a cosi podivně zadrmolil - "víte, myslím" - opět zadrmolil - "samozřejmě.
Kdo ví?"
"Chodíte do kostela?" zeptal se Tracy.
"Ach, ja," řekl dr. Pingitzer. "Ano. Sentiment. Moc se mi líbí. Pěkné."
Přistoupil k nim jakýsi novinář. "A co kdybyste zas pro změnu kladl otázky vy,
pane doktore?" řekl.
"Aha?" doktor k němu vzhlédl a pak se podíval kolem. "Jestli doktor Pingitzer
otázky klade, místnost musela být prázdná."
Policista ve službě, kapitán Huzinga, pohotově zakročil. "Oukej, slyšeli jste,"
řekl. "Všichni ven."
Novináři se pokusili protestovat, ale Huzinga a jeho muži brzy všechny zahnali
do chodby. Když byla místnost prázdná, doktor se usmál na Tracyho, několikrát
ještě rozvážně zabafal z dýmky a začal podřimovat. I na Tracyho, který byl již
ze všeho velmi unaven, přišlo spaní. Starý pán pochrupoval, Tracy oddychoval
tiše.
Po chvíli se otevřely dveře a jeden fotograf stačil ještě udělat obrázek dvou
mužů spících v majestátních židlích s vysokými opěradly.
Do místnosti vešel Huzinga a vzbudil doktora.
"Ja, aha," řekl doktor.
Huzinga chtěl vzbudit i Tracyho, ale doktor zavrtěl hlavou. "Nebudit! Důležité!"
14
"Ovšem, pane doktore," řekl Huzinga a po špičkách vyšel z místnosti.
Malý pán seděl a pozoroval Tracyho tvář. Za chvilku otevřel Tracy oči.
"Já měl sen, že jsem ve Vídni," řekl doktor.
"Jak dlouho už jste tam nebyl?" zeptal se Tracy.
"Dvacet roků. Moc, moc dlouho. Já moc rád zmrzlinu. Vanilkovou zmrzlinu."
"Máte rád kávu?" zeptal se Tracy.
"Kávu," vykřikl doktor. "Já jsem z Vídně. Žiju z kávy. Ano. "Hlasitě pak
zavolal, aby ho bylo slyšet až za dveřmi. "Kávu, prosím!"
Venku Huzinga poslal jednoho policistu pro konvici kávy a dva šálky.
"Však on ví," říkal, "ten moc dobře ví, co dělá."
"Budeme mít kávu," radoval se ten malý pán. "Něco se stalo, já nevěděl?"
"Postřelili mi tygra," řekl Tracy.
"To mně je líto," řekl dr. Pingitzer.
"Zašli jsme k Patrickovi jako před šesti lety," vysvětloval Tracy, "ale když jsme
vyšli ven, čekali tam v obrněném autě a další auto bylo o kus dál na Padesáté
ulici. Poprvé se netrefili, ale tygr se vyplašil a začal utíkat. A když doběhl
k druhému autu, střelili ho do nohy."
"Ten tygr, to je váš tygr?"
"Ano."
"Proč?"
"Měl jsem ho skoro celý život."
"Aha," řekl malý pán. "Je to tygr, jako pes je pes?"
"Myslíte," ptal se Tracy, "jestli je to opravdický tygr, jako tygr z džungle nebo
z cirkusu?"
"Přesně tak," přikývl dr. Pingitzer.
"Ne, to není," řekl Tracy. "Aspoň až do dneška nebyl, ale dneska byl
opravdický. A stejně to byl můj tygr."
"A proč oni říkají, že ten tygr z cirkusu utekl?"
"Nevím."
"Je to možné?"
"Proč by ne? Každé zvíře, které drží v kleci, uteče, když může."
"A vy od něho nemáte strach, od toho tygra?" zeptal se dr. Pingitzer. "Tady
někde fota od fotografů pro noviny. Moje dcerka taky fota dělala. Fota a fota - a
na všech táta. Já!" Otočil se ke dveřím a zavolal: "Fota, prosím!"
Vstoupil Huzinga, z desky stolu vzal hromádku fotografií a podal je doktorovi.
Doktor obracel rychle jednu po druhé, aniž si je pořádně prohlížel. Ruce a oči se
mu jen míhaly.
"Vy strach nemáte, strach od toho zvířete," řekl, "od toho tygra. To je černý
panter."
"Já vím," řekl Tracy, "ale stejně je to můj tygr."
"To vy jen tak říkáte tygr o tomhle zvířeti, že?"
"Ano. Vím, že to je černý panter," řekl Tracy, "ale pro mě to byl vždycky tygr."
"Váš tygr?"
"Ano."
"Od tygra vy strach nemáte?"
"Ne."
"Všichni lidi mají strach od tygra."
"Lidi mají strach ze spousty věcí," řekl Tracy.
"Já mám strach z noci," řekl dr. Pingitzer. "Když ve Vídni byla noc a já byl
mlád, já chodil, kde bylo světlo, moc světlo, jasno. Takhle já už pak neměl
od noci strach."
15
Kávu přinesl a nalil sám Huzinga, jenž z jakéhosi důvodu choval, jak se zdálo,
k dr. Pingitzerovi zbožnou úctu.
"A teď kávu ochutnáme," řekl dr. Pingitzer.
"Kdysi jsem chtěl být ochutnávačem kávy," vzpomněl si Tracy.
"Ja, aha?" řekl doktor. "Teď budem pít kávu, chutnat kávu. Život je moc
krátký." Zamával rukou ke dveřím. "Moc - moc – moc -" zkrabatil obličej a
nedokázal již dokončit svou myšlenku.
"Ano," řekl Tracy.
Popíjeli kávu mlčky, Tracy pečlivě vychutnával, tak jak před šesti lety u Otto
Seyfanga, když ještě sedával ve společnosti Nimma, Peberdyho a Ringerta.
Ka p i t o l a 8
Rozhovor pokračuje
Měli za sebou již třetí šálek, když dr. Pingitzer opět promluvil. "Aha," řekl. "Práce.
Práci já nerad. Psychiatrii já nerad. Já vždycky nerad práci. Já rád zábavu, hru,
fantazii, kouzla a čárymáry."
"Proč tedy pracujete?" zeptal se Tracy.
"Proč?" řekl doktor, "pročpak." Na chvíli se zamyslel. "Ve Vídni já tu holku
potkal. Elsa. Elsa Varshock. Aha? Elsa moje žena, pak matka, pak říká: 'Kde máš
peníze pro jídlo?' Takže pracuju."
"Rozumíte psychiatrii?" zeptal se Tracy.
"Psychiatrii ne," řekl dr. Pingitzer. "Lidem - maličko, maliličko. Každý den,
každý rok víc a víc maliličko. Proč? Lidi jsou těžký. Lidi jsou lidi. Lidi jsou zábava,
hra, fantazie, kouzla a čárymáry. Aha! Lidi jsou bolest a nemoc, šílenství a
ublížení, lidi zraňujou lidi, zabíjejí lidi, zabíjejí sebe. Kde je zábavy, kde hra, kde
fantazie a čárymáry? Psychiatrii já nenávidím. Lidi miluju. Bláznivé lidi, krásné
lidi, zklamané lidi, nemocné lidi, zlomené lidi, zničené lidi. Takové lidi miluju.
Proč? Proč pro lidi ztratila se zábava, proč hra, fantazie, kouzla a čárymáry?
Proč? Aha? Peníze?" Usmál se. "Já myslím. Ano. Peníze. Je láska ty peníze? Je
krása ty peníze? Je zábava ty peníze? Kde jsou peníze? Nevím. Teď žádná
zábava. Teď práce. Práce. Tygr. Tygr."
"Znáte tu básničku?" zeptal se Tracy.
"Ona je básnička?" řekl dr. Pingitzer.
"Ovšem."
"Jaká básnička?"
Tracy řekl:
"Tygře, tygře planoucí,"
"lesem černým za noci,
čí ruka nesmrtelná stvořila krásu
tak děsivou?"
"Aha. Je to dál?" zeptal se dr. Pingitzer.
"Ano. Pokračuje to," řekl Tracy, "jen jestli si vzpomenu."
"Prosím," řekl dr. Pingitzer.
Tracy recitoval:
16
"Kde oheň tvých očí plál?"
"U nebe či v jícnu skal?
Kdo na křídlech dal se v let
a trouf si pro něj doletět?"
"Ho, hó," zvolal dr. Pingitzer. "Taková básnička a já ho sedmdesát dva roky
neznal! Kdo to dělal?"
"William Blake," řekl Tracy.
"Bravo, William Blake!" řekl dr. Pingitzer. "Ještě dál?"
"Ano," přikývl Tracy. "Jak jen to bylo? Už vím."
Čípak um a čí síla
srdce tvé oživila?
A když to srdce začlo bít,
kdo nebál se je uchopit?"
"Ještě dál?" zeptal se doktor.
"Teď už to mám, myslím, celé," řekl Tracy.
"Kdo do pece tvůj mozek dal?
A kladivem tě vykoval?
Na kovadlinu když tě nes,
kdo nepocítil hrůzný děs?
Když hvězdy seslaly houf střel,
pláč vesmír pozastřel,
zda usmál se nad dílem svým?
Beránka tvůrce - byl tvůrcem tvým?
Tygře, tygře planoucí,
lesem černým za noci,
čí ruka nesmrtelná
tvou hrůznou krásu stvořila?
Tracy dorecitoval.
"To byla celá básnička," řekl.
"Aha," řekl dr. Pingitzer. "Děkuju pěkně. Tu básničku už od chlapectví vy
znáte, ano?"
"Ano," přikývl Tracy. "Umím ji už od tří let."
"A rozumíte jí?" zeptal se dr. Pingitzer.
"Ničemu nerozumím," řekl Tracy. "Ale ta básnička se mi líbí."
"Ja, aha. Pravda."
Starý pán se otočil ke dveřím.
"Moc - moc - moc -" řekl. "Teď dvě otázky. Jedna. Váš tygr je co?"
"Můj tygr," odpověděl Tracy.
"Dva," řekl dr. Pingitzer. "Tygr na ulici je co?"
"Myslím," řekl Tracy, "že včera večer v cirkuse napadl ten černý panter
ošetřovatele, pokousal ho a utekl. To se stává. Teď je zraněný a pobíhá po New
Yorku. Možná že ve strachu někoho zabije, jestli bude muset. Ale i ten černý
panter, co pobíhá volně po městě, je můj tygr."
"Tak?"
"Ano."
"Proč?" zeptal se doktor.
17
"Nevím," řekl Tracy, "ale šel se mnou po Páté avenue, zašel se mnou
k Patrickovi, a nenapadl nikoho. Pořád byl vedle mě. Začal utíkat, až když
po něm vystřelili. Vy byste neutíkal, kdyby po vás začali střílet?"
"Moc rychle," řekl dr. Pingitzer. "Sedmdesát dva roky mám, ale moc, moc
rychle."
Odmlčel se a představoval si, jak ve svých dvaasedmdesáti letech rychle utíká.
"Policie, oni ho budou zastřelit," řekl po chvíli.
"Pokusí se," řekl Tracy.
"Budou ho zastřelit."
"Pokusí se o to," řekl Tracy, "ale nezastřelí ho, protože to nedokážou."
"Proč? Proč nedokážou?" zeptal se dr. Pingitzer.
"Toho tygra nedokáže nikdo zastřelit."
"Jeden tygr a nikdo nedokáže zastřelit? Jak to?"
"Prostě nedokáže," řekl Tracy.
"Ale tygr zabíjet bude?" zeptal se doktor.
"Jestli bude muset," řekl Tracy.
"To je správné?"
"Já nevím. Je?"
"Já nevím taky," řekl doktor. "Já moc maličko vím. Moc, moc maliličko. Aha!
Otázka od psychiatrie. Vy jste zblázněný?"
"Samozřejmě," řekl Tracy.
Starý pán se podíval ke dveřím. Dal si prst před ústa a zašeptal: "Tiše."
"Jsem zblázněný z toho, že mi zranili tygra," řekl Tracy. "Z toho, že ho vůbec
kdy zavírali do klece. Že ho dali do cirkusu. A jsem blázen prostě jen tak
od narození."
"Já taky, ale to je informace na neříkání." Doktor znovu pohlédl ke dveřím. A
náhle vstal ze židle.
"Já budu mluvit tak," řekl. "Ten člověk je zdráv. To oni rozumějí. Aha! Práce je
konec." Hlasitě zavolal: "Oukej, prosím."
Jako první vešel do místnosti Huzinga, ale brzy se za ním nahrnuli i všichni
ostatní.
Dr. Pingitzer obhlídnul všechny přítomné, počkal si, až bude úplné ticho, a pak
řekl: "Ja, aha. Ten člověk je zdráv."
Jakýsi muž ve všem všudy nepodobný dr. Pingitzerovi, vystoupil do popředí a
pravil: "Jsem doktor Scatter z manhattanského obvodu, neurolog. Mohu se vás,
pane kolego, zeptat, jaký postup vyšetření jste zvolil, abyste dospěl k tomuto
závěru?"
"Ne," řekl dr. Pingitzer. Obrátil se k Tracymu. "Sbohem,chlapče," řekl.
"Na shledanou."
Dr. Pingitzer se rozhlédl po všech v místnosti a vykročil ke dveřím.
Při jeho odchodu fotografové cvakali spouštěmi svých aparátů a jeden z nich
se zeptal: "A co ten černý panter, doktore? Je jeho, jak tvrdí?"
"Já jeho vyšetřoval, ne pantera," odpověděl doktor.
Pak k němu přistoupil jakýsi reportér.
"Jak je možné, že mu ten panter neublížil, doktore?" zeptal se.
"Nevím," řekl dr. Pingitzer.
"A zjistil jste něco, když jste s ním o tom mluvil?" ptal se reportér.
"Ne."
"A co ten panter, který teď volně pobíhá po městě?"
"To není problém od psychiatrie," řekl doktor.
"A čí je to tedy problém?" ptal se reportér.
"Odkud je ten panter?"
18
"Z cirkusu."
"Problém od cirkusu, je to," řekl dr. Pingitzer a vyšel z místnosti.
Všichni se shromáždili kolem dr. Scattera, jenž zjevně nebyl spokojen ani se
závěrem, ani s vystupováním dr. Pingitzera.
Ka p i t o l a 9
Thomas Tracy je podroben psychiatrickému vyšetření v Bellevue
Tím, že se Tracy procházel s tygrem, neporušil žádný zákon.
A přece to, co udělal, se všem zdálo být tak neobvyklé a neuvěřitelné, že jim
to jako protizákonné alespoň připadalo. V každém případě to bylo neslýchané,
neomalené a hrubé.
Při nejlepším považovali lidé Tracyho za blázna. Člověk si přece jen tak
nechodí na procházku s černým panterem, který utekl z cirkusu, jako by on a to
zvíře byli nejlepší kamarádi.
Takže když dr. Pingitzer odešel, vyšetřil Tracyho ještě dr. Scatter, jenž pak
nemohl jinak než interpretovat Tracyho odpovědi zcela v souladu se svým
vzděláním a svými předsudky.
Nebylo pro něj žádným problémem postupně, krok za krokem dokázat, že je
Tracy duševně chorý. Jde to velmi snadno. A lze to dokázat u kohokoli.
"Navíc pak," pokračoval dr. Scatter ve svém proslovu k přítomným, tedy i
k policejnímu kapitánovi Earlu Huzingovi, který jediný zůstával hluchý vůči jeho
argumentům a nadále věřil dr. Pingitzerovi, "když byl dotyčný dotázán, co by řekl
možnosti pobýt si blíže nespecifikovanou dobu v léčebném ústavu v Bellevuea a
podrobit se delšímu důkladnému psychiatrickému vyšetření, pravil tento, že by
sice radši domů, ale když už bude muset, klidně do Bellevue půjde a vynasnaží
se, aby se tam cítil jako doma, ne-li ještě líp. Takováto reakce nám, prosím,
svědčí o tom, že dotyčný trpí, kromě všech symptomů již prokázaných, též
komplexem mučednickým. A dále pak vypovídá o evidentní psychotické aroganci
dotyčného a jeho asociální averzi vůči obecnému mínění. Dotyčný je zjevně
nenormální, domnívá-li se, že se vymyká zákonům, jež vedou a řídí lidskou
společnost. Toto přesvědčení je u něj vzbuzováno a neustále posilováno
podivným spolčením s jakousi imaginární postavou tygra, jenž je, jak on sám
říká, jeho a pouze jeho, a o němž tvrdí, že je schopen řeči. Tudíž máme tu případ
verbální komunikace se sebou samým. Jsem přesvědčen, že již nikdo mezi vámi
nemá pochyb o tom, že tento člověk patří do Bellevue, kde jedině ho bude
možno podrobit patřičnému vyšetření a léčbě."
A tak se toho krásného nedělního říjnového odpoledne dostal Thomas Tracy
do ústavu Bellevue.
Ti, které tu potkal, byli většinou opravdu blázni. Tracy viděl, že každý z nich
má svého tygra - utrápeného, vzteklého, bolestně raněného, tygra zbaveného
lásky, svobody, humoru, tygra zbaveného fantazie a víry.
Našel tu Nimmova syna se sklíčeným a umírajícím tygrem. Našel tu Peberdyho
dceru s ustrašenou tygřicí neustále přešlapující sem a tam.
Našel tu i Ringerta, jehož tygr připomínal starého vypelichaného psa.
A byla tu také Laura Luthyová. Její kdysi tak přenádherná tygřice vypadala teď
vyzáblá, vyhladovělá a smutná...
19
Jediný, kdo neměl tygra, byl Tracy.
Jeho tygr se schovával kdesi pod budovou firmy Roush, Rubeling a Ryan
na Madisonově avenue mezi Padesátou pátou a Padesátou šestou ulicí.
Bylo to temné, tajemné, mrtvolné místo. Tygr se schovával pod místností,
ve které Roush, Rubeling a Ryan zkrášlovali pudrem, růží a úsměvy tváře
nebožtíků.
Zde ležel tygr v úzkosti a samotě, zoufalý a nešťastný, s jedinou touhou sám
zemřít.
Ka p i t o l a 1 0
Neradostné shledání Thomase Tracyho a Laury Luthyové
Má vůbec smysl popisovat reakci obyvatel New Yorku na příběh Tracyho a tygra?
Příběh rozmáznutý po předních stránkách všech listů, omílaný v rozhlase a
televizi slavnými i neznámými reportéry, a nakonec zpestřený autentickými
záběry ve filmových žurnálech, kde bylo možno na vlastní oči vidět, jak Tracy a
tygr bok po boku kráčejí po Páté avenue, vcházejí ke sv. Patrickovi a zas
vycházejí ven. Příběh brzy obohatily i nové fotografie s Tracym a dr. Pingitzerem,
popíjejícími v popředí kávu, zatímco v pozadí přihlížejí policisté, novináři,
psychiatři a mnozí jiní.
Reakce byla zcela neobvyklá.
Nejeden muž zemřel leknutím, když na něj náhodou z přítmí vybafl nevinný
pejsek, směřující ke svému sloupku, ženy hrůzou ječely, zahlédli-li podezřelý
stín, a nabančily dětem, které si chtěly jít hrát ven na ulici.
V neděli zůstali všichni doma, ba mnozí neodešli ani v pondělí ráno, protože
tygr byl stále ještě na svobodě. A Tracy byl v Bellevue.
Vyšetřování se protahovalo.
Tracymu ti pánové připadali občas docela zajímaví.
Ve volné chvilce navštívil Tracy Lauru Luthyovou, ale ona ho nepoznala.
Promluvil i o své nedělní návštěvě ve Far Rockaway, ale Laura, nyní bledá a
téměř průsvitná, si nevzpomněla.
"Snědl jsem šest bonbónů," řekl Tracy.
"Měl jste si jich sníst sedm," řekla Laura.
"Proč?"
"Pak byste měl jeden extra," vysvětlovala Laura, "mít jeden extra je vždycky
pěkné. To už dávno vím. Jeden extra pro každého."
"Bonbón?" podivil se Tracy.
"Cokoli," řekla Laura. "Mámu, tátu, život, štěstí. Šest není špatné, ale mít
k tomu jeden extra je mnohem lepší. Ještě jeden, ještě jeden extra, ještě jeden
jste měl mít."
"Copak si nevzpomínáte?" ptal se Tracy. "Váš otec odešel koupit zmrzlinu."
"Zmrzlina se rozpouští," řekla Laura. "To je tajemství zmrzliny. Rozpouští se."
"Lauro," řekl Tracy. "Podívejte se na mě. Poslouchejte mě, Lauro!"
"Není nic smutnějšího, než když se zmrzlina rozpouští, "povzdychla si Laura.
"Na tom není nic smutného," řekl Tracy. "Zmrzlina se prostě musí rozpouštět."
"Opravdu?"
"Opravdu."
20
"To jsem nevěděla," řekla Laura. "Vždycky jsem moc plakala, když jsem
viděla, jak se zmrzlina rozpouští."
"Jaká zmrzlina, Lauro?"
"Zmrzlinka a zmrzlináček," řekla Laura. "To jsem nevěděla. A všechny ty slzy
pro nic za nic. Plakala jsem, až jsem se taky rozpustila. A víte to určitě?"
"Ne," řekl Tracy. "Nevím to určitě. Nevím, co se stalo, ale ať už to bylo cokoli.
Lauro, poslouchejte mě. Před šesti lety jsem stál před podnikem Otto Seyfanga."
"Proč jste tam stál?" zeptala se Laura.
"Protože jsem tam pracoval," řekl Tracy. "Stál jsem a povídal si s ochutnávači
kávy, Nimmem, Peberdym a Ringertem."
"Kde jsou?" zeptala se Laura.
"Nimmo zemřel," řekl Tracy, "Ringert je tady, a kde je Peberdy, nevím. Stál
jsem tam a najednou přešla kolem po Warrenově ulici překrásná dívka."
"Byla krásná?" zeptala se Laura.
"Byla to nejkrásnější dívka na světě."
"Kdo to byl?"
"Vy, Lauro," řekl Tracy.
"Já?" podivila se Laura. "Nejkrásnější dívka na světě? To jste se musel splést."
"Ne, opravdu jste to byla vy, Lauro."
"Ale jestli jsem někdy byla nejkrásnější dívka na světě, tak teď už určitě
nejsem," řekla Laura.
"O tom jsem chtěl s vámi mluvit," řekl Tracy.
"Dobře tedy," řekla Laura. "Mluvte o tom."
"Chci, abyste zas přešla po Warrenově ulici."
"To že chcete?"
"Ano."
"Proč?"
"Nevím, jak jinak to vyjádřit," řekl Tracy. "Protože vás miluju."
"Co tím chcete říct?"
"Nevím," řekl Tracy. "Myslím, že chci říct - že jste pořád ta nejkrásnější dívka
na světě."
"To nejsem," řekla Laura.
"Ale ano, jste," řekl Tracy. "Pro mě jste."
"Ne," zavrtěla hlavou Laura. "Není to pěkné být krásná. A nehodí se to. A pak,
je to hrozně smutné. Mnohem smutnější, než jen v klidu ležet a vědět, že jsem
mrtvá."
"Nejste mrtvá, Lauro."
"Ale ano, jsem."
"Lauro," řekl Tracy. "Proboha živého, Lauro. Miluju vás."
"Mrzí mě to," řekla Laura. "Opravdu mě to moc mrzí, ale myslím, že budu
radši mrtvá."
Tracymu to nešlo do hlavy. Byla skutečně šílená?
Stejně jako dr. Pingitzer ani on nevěděl.
Tak či onak byla v Bellevue.
Už několik měsíců měla vysokou horečku. Doktoři se shodovali v názoru, že
brzy zemře.
Věděli, že dřív nebo později zemřou taky, ale nijak je to netrápilo, neboť věřili,
že zemřou alespoň duševně zdrávi.
21
Ka p i t o l a 1 1
Hon na tygra
Uplynul již celý týden, kdy New York nevycházel ze vzrušení.
Tygr byl stále ještě na svobodě. Lépe řečeno umíral hlady a úzkostí
pod balzamovnou firmy Roush, Rubeling a Ryan.
Nicméně podle novinových zpráv byl již v pondělí ráno spatřen na třech
různých místech v Harlemu, na dvou místech v Greenwich Village, na šesti
v Brooklynu, a jeden chlapec z Fresnave státě Kalifornie zabil svou puškou ráže
0,22 obrovského černého kocoura, který se tak podobal Tracyho tygru, že to
za tu příležitost stálo. Fotografie chlapce hrdě třímajícího kocoura za ocas se
objevila v novinách po celé zemi.
Jmenoval se Benintendi, křestním jménem Salvatore.
Do úterního večera byl Tracyho tygr - jak se mu teď začalo říkat - spatřen
na nejrůznějších místech po celém světě.
Jakýsi Angličan zahlédl tygra v londýnském Soho a v dopise do Timesů
vysvětlil, jak se tam ta němá tvář - používal tohoto výrazu - dostala. Jeho
vysvětlení bylo dosti pozoruhodné a jeho sympatie byly zcela na straně té němé
tváře, jak už to někdy u Angličanů, zvláště jsou-li mírně výstřední, bývá.
Sázkař ze Seattlu, kterého ztloukli hoši od konkurenční bandy, informoval
policii, že byl napaden Tracyho tygrem.
Majitel výčepu z Chicaga inzeroval nový nápoj, nazvaný "Tracyho tygr",
sklenka za 25 centů.
Výrobce dětských hraček z Toleda si povolal návrháře a příručí a do soboty
do rána měl již sametového černého Tracyho tygra pro děti do postýlek, dále
svetřík s obrázkem zvířete a jeho jménem obtisknutým na hrudi, nafukovací
Tracyho tygry všech možných velikostí a "tygříka v krabičce", z níž Tracyho tygr
vyskakoval a děsil maminky i tatínky.
Zvíře samo zatím prodělávalo nachlazení, které rychle přerůstalo v zánět
pohrudnice. Oči mu pohasly. Začal mu z nich vytékat žlutý hnis. Nos měl ucpaný.
Dříve bělostné zuby se potáhly něčím, co mělo neklamnou příchuť naprostého
konce.
Vyšetřování Tracyho pokračovalo a zprávy o něm se poctivě předkládaly
národu i celému světu dennodenně, spolu s dalším zpravodajstvím o událostech
neméně palčivých.
Počet verzí případu Tracyho a tygra, jak jej podávali novináři a psychiatři,
překročil již druhou desítku.
Jeden zvlášť zuřivý reportér vyslídil, jaké povahy je vztah Tracyho k Lauře, a
přinesl tak světu sólokapra v podobě historky, které dal titulek:
TRACY MILUJE LAURU - CHLAPEC S TYGREM NA NÁMLUVÁCH U ŠÍLENÉ
KRÁSKY
Nakonec se listu The Mirror, který až doposud neměl ani s historkami, ani
s fotografiemi týkajícími se případu Tracy a tygr valného štěstí, podařilo dohnat
náskok ostatních novin, když jako první vystoupil s požadavkem přešetřit
postupy městské policie a v případě nutnosti vyžadovat odstoupení policejního
náčelníka Augusta Blya, protože nebyl-li tento muž až do tohoto momentu
schopen zařídit, aby byl zastřelen nebo chycen raněný tygr, jak může zodpovídat
za bezpečnost obyvatel New Yorku ve chvíli, kdy na město dopadne bomba?
A tu mnozí lidé, náchylní brát podobná témata za svá, vzali za své i toto téma.
22
Náčelník Bly byl listem The Mirror výslovně vyzván, aby odpověděl na tuto
otázku: "Kdy můžete ujistit obyvatele největšího města na světě, že Tracyho tygr
bude chycen či zabit, aby zas mohli spát v klidu a pokoji?"
Otázka byla zaslána telegramem.
Náčelník Bly sezval své nejbystřejší muže a požádal je, aby na telegram
odpověděli. Vyskytlo se mnoho možných odpovědí, ale žádná z nich nebyla
uspokojivá, protože ani jeden z mužů nevěděl, kdy bude tygr chycen či zastřelen.
"Nevím," byla odpověď, kterou chtěl náčelník poslat, ale netroufl si.
Místo toho bylo sepsáno na dvě stránky různých argumentů a telegraficky
zasláno do Mirroru. Odpověď byla otištěna na první stránce listu pod titulkem
Hanba newyorské policii. Mirror vyžadoval rezignaci náčelníka Blya. Vypsal též
odměnu 5000 dolarů, která měla být vyplacena jakémukoli muži, ženě či dítěti
bez ohledu na rasu, barvu pleti, náboženské či politické vyznání a přesvědčení,
který dopraví Tracyho tygra - živého či mrtvého - do redakce listu The Mirror.
Příštího dne přišel do redakce Mirroru muž, přes rameno nesl černého pantera
s prostřelenou hlavou a Mirror měl konečně to, po čem tak prahnul, svůj trhák.
Podrobnosti a fotografie ze zabíjení Tracyho tygra byly rozeslány po celé zemi
a do všech koutů světa.
Již během prvních pár hodin po této události sháněly se telefonicky v redakci
Mirroru po onom muži, Artu Plileyovi, stovky lidí, většinou žen, z nichž několik
mu rovnou nabízelo manželství. Jednání, která Art Pliley absolvoval, vypadala
slibně, takže si dokonce koupil i čistý oblek, aby se mohl objevit v rubrice
"Význačné osoby dneška", když tu do redakce Mirroru přivedli policisté Tracyho.
Měl si prohlédnout tygra.
Fotografové a reportéři ostatních listů byli rovněž poblíž. Co kdyby něco!
Přítomnost policejního náčelníka vypadala možná jako až příliš troufalý a zoufalý
risk, ale koneckonců vyšetřit se to muselo.
Nakonec však Mirror odmítl povolit, aby si Tracy tygra prohlédl.
Art Pliley byl požádán, zda by si před fotografem nepotřásl s Tracym rukou. Už
ale věděl, jak na to. "Nemůžu to udělat za míň než za pět," řekl.
"Za jakých pět?" ptali se.
"Za pět stovek," řekl Art Pliley. "Z Mirroru mě můžou vyblejsknout gratis. To
mám ve smlouvě. Ale jiný noviny za pět, za pět stovek."
"Ale my jsme studentské noviny," řekl fotograf a myslel to jako žert, a Art
Pliley, který nikdy do školy moc nechodil, to vzal jako svou povinnost a potřásl si
s Tracym rukou zadarmo.
Však to pak taky od šéfredaktora Mirroru pořádně schytal.
Zato Tracy, ten si potřásal rukou se všemi. Věřil v jejich upřímnost. Anebo
tušil jejich bezmocnost.
List The News obvinil Mirror z podvodu a klamání obyvatelstva New Yorku.
Prohlásil, že ten mirrorský mrtvý tygr vůbec není Tracyho tygr.
Dva dny trvající spor plný řevnivosti a vzájemného osočování vedl nakonec
k formální konfrontaci Tracyho s mirrorským tygrem za přítomnosti krotitele
z cirkusu a několika dalších lidí, pro něž to celé však byla pouze vítaná příležitost,
jak se dostat na výsluní veřejné pozornosti.
Obřad proběhl velmi rychle. Tracy se podíval na nebohého černého pantera,
položeného vedle speciálně zhotovené rakve, v níž ho chtěli mirroští pohřbít.
Stačil mu pouze jediný pohled až z druhého konce místnosti. Promluvil, aniž ho
kdokoli vyzval, a bylo po obřadu.
"To není můj tygr," řekl. "Ani to není černý panter. Je to puma se srstí
nabarvenou na černo."
23
Další události následovaly vzápětí: Art Pliley byl zatčen a vsazen do vězení,
jeho bankovní konto zabavil Mirror. Na návštěvu do vězení za ním přišel
šéfredaktor listu The News, a byla sepsána nová smlouva. Pokud Pliley poskytne
své doznání výhradně listu The News, obdrží od nich šest tisíc dolarů. Celé tři dny
se Pliley zpovídal, až nakonec musel do káznice. Zpovídal se totiž tak důkladně,
že se vynořily i další povedené věci, jež měl na svědomí. Prohlásil, že vždycky
toužil stát se slavným, a protože slavným konečně je, nehodlá zůstat někde
na půl cesty.
Rozepisovat se o jeho doznání by bylo únavné. Prostě se chtěl proslavit, nic
víc.
Devátého dne, co se Tracyho tygr ukrýval pod balzamovnou firmy Roush,
Rubeling a Ryan, se mu udělalo velice špatně. Tu noc se zoufalý a roztřesený
vyplazil ze své skrýše a nedaleko objevil otevřenou popelnici plnou odřezků
z masa a kostí a špinavých salátových listů. Kus po kuse začal přenášet odpadky
do svého doupěte.
Byly dvě hodiny po půlnoci, když se malý chlapec probudil. Kašlal a čekal, až
mu maminka podá lék. Přinesla mu jej a on ukázal prstem z okna. "Mami, vidíš
tu velikánskou kočku, tam u popelnice?"
Viděla ji a vzbudila otce. Otec neměl pušku, ale protože ze záliby fotografoval,
měl fotoaparát i s bleskem.
Tři minuty čekal s aparátem u okna, než se tygr vrátí k popelnici. Když se tak
stalo, pocítil však něco jako loveckou trému a zjistil, že nedokáže zmáčknout
spoušť.
Matka mu rozzlobeně vytrhla aparát z ruky a podala jej chlapci, ne staršímu
než osm let. Chlapec zaostřil, jak nejlépe uměl, tygr zahlédl záblesk, vyskočil a
zmizel v úkrytu.
Pak se muž oblékl a vyvolal obrázek v temné komoře. Byla na něm zadní část
tygra.
S vyfotografovanou zadní částí tygra vydal se pak ten muž na policejní
komisařství. Strávil hodinu u výslechu a ve čtyři ráno zaslechl nemocný tygr
opodál hlasy a zahlédl jakási světla. Hleděl a poslouchal dosti dlouho.
Když byl zas kolem klid, vylezl tygr ven a namířil si to dál do středu města.
Zprávu o této události i s fotografií otiskly hbitě všechny noviny a ve všech se
objevil i obrázek toho stonavého chlapce, jemuž se záhy velmi přitížilo.
Kartografové se ihned pustili do malování podrobných plánků okolí chlapcova
bydliště a začalo se hloubat nad tím, kde by se tak tygr mohl nyní skrývat.
Ka p i t o l a 1 2
Plán kapitána Huzingy jak chytit tygra
Po mnoha důvěrných pohovorech s Tracym v ústavu Bellevue rozhodl se konečně
policejní kapitán Earl Huzinga jít přímo za náčelníkem Blyem a sdělit mu svůj
plán, i kdyby ho to mělo stát místo.
"Toho tygra nám najde," řekl kapitán Huzinga.
"Jak?" zeptal se náčelník.
"Zní to možná dost složitě," začal Huzinga, "ale mockrát jsem už s ním o tom
mluvil, a nic složitého to není. Vím, že to dokáže."
24
"Jak?" zeptal se náčelník.
"Tak za prvé," řekl Huzinga, "chce, aby to proběhlo v klidu a tichosti.
S vyloučením veřejnosti."
"To se dá zařídit," řekl náčelník. Celá ta záležitost ho už unavovala a lezla mu
na nervy. Začínal se cítit starší, než ve svých šestašedesáti letech skutečně byl.
"Ve Warrenově ulici je jedno místo, kde kdysi býval podnik nějakého Otto
Seyfanga, dovozce kávy," vysvětloval Huzinga. "Firma už neexistuje, ale ten dům
je tam pořád. Teď jsou z toho sklady. Tracy chce, abychom nechali udělat tu
starou firemní tabuli Otto Seyfanga a dali ji na vchod, kde bývala. Pak chce
nechat obnovit oddělení ochutnávačů a sehnat nějakého Peberdyho, Ringerta a
Shivelyho, kteří by si tam sedli a ochutnávali kávu. Peberdy bydlí v jednom
penziónu, Ringert je v Bellevue a Shively žije se svou dcerou v Bronxu."
"A k čemu má být celý tenhle nesmysl?" zeptal se Bly.
"Vím, že to zní dost divně," řekl Huzinga. "Ale taky vím, že nám pak najde
tygra. Stačí mu jen jeden den. Musí to být v neděli, a to se nám docela hodí,
protože v neděli v poledne nebude na Warrenově ulici kromě jednoho nebo dvou
opilců vůbec nikdo."
"Už jste byl v Bellevue dost dlouho, abyste se z toho dočista zcvoknul, ale
dobrá, pokračujte," řekl náčelník Bly.
"Chce, aby ve skladu bylo aspoň sto žoků kávy."
"K čemu, prosím vás?"
"Kdysi tam pracoval," vysvětloval Huzinga. "Tuhle neděli tam chce přijít v osm
hodin. Chce zvedat a přenášet žoky. Peberdy, Ringert a Shively budou ve svém
oddělení ochutnávat kávu. Čas od času Tracy přestane nosit žoky a zajde k nim
do oddělení a bude ochutnávat s nimi. V poledne přestane pracovat, vyjde ven a
postaví se na slunci. V půl jedné dívka, která se jmenuje Laura Luthyová, přijde
po Warrrenově ulici a zastaví se před podnikem Otto Seyfanga."
"Opravdu?" řekl Bly.
"Ano," řekl Huzinga.
"A co dál?" zeptal se Bly.
"Pak se objeví Tracyho tygr," řekl kapitán Huzinga. "Tracy vezme dívku
za ruku a společně se vydají po Warrenově ulici. Tři domy za podnikem Otto
Seyfanga je prázdný krámek. Kdysi se tam prodávala zelenina a ovoce. Tracy
s dívkou a tygrem zajdou dovnitř. Tam bude klec. Tygr vleze do klece. Tracy ji
zamkne. Pak vyjde s dívkou z krámu."
"Skutečně?"
"Ano."
"Pokračujte," vyzval ho náčelník. "Řekněte mi všechno."
"Dvě věci jsem mu musel slíbit," řekl Huzinga. "Za prvé: naprostou
diskrétnost. Žádné fotografování, ani kdyby to mělo být jenom pro archív policie.
Vy a já se můžeme dívat z budovy odnaproti. Za druhé: pomůže nám dostat
do klece, budiž, ale musíme mu slíbit, že až se to stane, budeme o tom mlčet. A
kdyby byl tygr nemocný, musíme mu sehnat lékařskou pomoc, hlavně na tu
raněnou nohu. Má to být pravá přední."
"Vy tomu cvokovi věříte, že jo?"
"Věřím."
"A proč?"
"Nasadil jste mě na ten případ před deseti dny, šéfe," řekl Huzinga. "Celou tu
dobu jsem strávil s ním. To, jak psali o Lauře Luthyové, to nebyl žádný výmysl.
Doktoři ji už odepsali, umírala, a stačilo se na ni podívat a poznal jste to taky.
Tak teď už neumírá. Pingitzer je tam u nich každý den a snaží se zjistit, co v tom
je. Říká, že vlastně všichni, co jsou v Bellevue, ztratili někde během života lásku.
25
Pro ně je láska něco sakramentsky blízkého nemoci. Spousta jich taky proto
umírá. A nemusí to trvat nijak moc dlouho. Tracy vůbec není blázen."
"No a co doktor Scatter a všichni ti ostatní, kteří tvrdí, že je blázen?"
"Já nevím," pokrčil rameny Huzinga. "Ty jejich expertizy jedna jako druhá se
zdají být v naprostém pořádku. Ono je ale možné dívat se asi na tyhle věci
z několika stran. A Pingitzer se na to zkouší dívat ze strany Tracyho. Říká, že je
to způsob, o kterém si vždycky myslel, že může pomoct, zvlášť když se s tím
začne brzo. Ale že by mohl pomoct i u tak pokročilého případu, jako je Laura
Luthyová, to by prý nikdy nečekal. Když je v sázce lidská bytost, povídal, pak
člověk musí být trpělivý a ochotný se ještě učit, protože stát se může cokoli,
navíc když je ve hře ještě láska. To byste si nemyslel, že v Bellevue uslyšíte
smích, že ne?"
"No to ne, tedy aspoň ne normální smích," řekl Bly.
"Tak ten smích, co já slyšel, byl zatraceně normální," řekl Huzinga. "Scatter a
ti ostatní jsou z toho celí pryč. Pokoušejí se to zarazit. Každý den přijdou
s novým nařízením, ale zastavit to nedokážou. Štve je, že se pacienti nechovají,
jak by měli. Vstávají z postele, navštěvují jeden druhého, pomáhají si, vyprávějí
si vtipy, tancují, zpívají - a přitom v tom není nic šíleného. Je to úplně přirozené,
normální a neškodné. Většina jich je sice smutná, samozřejmě, ale nejsou o nic
méně smutní než lidi kdekoli jinde." Huzinga se na chvíli odmlčel. "On nám toho
tygra najde. Až se to stane, budeme vědět, že jsme vyhráli, i když o tom
nebudeme smět nikomu říct. Stejně se pak na celou tu věc za pár týdnů
zapomene. Co vy na to?"
"Ne," řekl náčelník. "Je to pitomost. Rozneslo by se to, a já bych byl
pro legraci celému New Yorku."
"Dneska je středa," řekl Huzinga. "Za čtyři dny bychom to mohli mít z krku.
Dovolíte mi, abych to udělal sám? Když to krachne, beru to na sebe. Řeknu, že
to byl můj nápad a jen moje práce. Pingitzer je taky pro. Rád by to viděl."
Náčelník se na dlouhou dobu zamyslel.
"Dobrá," řekl nakonec. "Dobrá, budu tam taky."
"Ale musíme dodržet slib," řekl Huzinga.
"Dobrá," odpověděl náčelník. "Můžete jít."
A kapitán, šťastný a spokojený, ale obavami i všecek roztřesený, odešel.
Ka p i t o l a 1 3
Lov na tygra začíná
Jednoho zářijového nedělního rána se Tracy vynořil z podzemí a vyběhl
po schodech od stanice podzemní dráhy.
Zastavil se v tom jasu a rozhlížel se kolem sebe jako před šesti lety.
Dohromady se nic nezměnilo.
Přes Bowling Green Park došel do Warrenovy ulice, mrknul na hodinky a stejně
jako kdysi přidal do kroku, protože bylo už za pět minut osm.
Warrenova ulice byla liduprázdná. A jako jiné nedělní ulice připomínala ulici
ze sna.
Na domě uviděl opět firemní tabuli Otto Seyfanga. Zamířil ke vchodu a zmizel
ve dveřích. Z budovy na protější straně ulice vše sledovali kapitán Huzinga a
náčelník Bly.
26
Viděli už předtím, jak do domu vešli Peberdy, Ringert a Shively.
"Myslete si, co chcete," řekl náčelník, "ale podle mě je ten Tracy větší blázen,
než si kdokoli dokázal nebo dokáže pomyslet. Co vy na to?"
"Ještě je dost brzy," řekl Huzinga. "Vím jen, že v půl jedné stejně jako
před šesti lety přijde po Warrenově ulici Laura Luthyová."
"Bravo," řekl náčelník. "A ta práce, co tam bude dělat, má jako přitáhnout
tygra z místa, kde se právě schovává, k Otto Seyfangovi, ano?"
"Ano."
Přerušil je signál vysílačky. Podle hlášení byl všude klid.
"Pojďme si to ještě jednou všechno projít," navrhl náčelník Bly. "Bude mít
na sobě žluté pletené šaty, správně?"
"Ano," potvrdil Huzinga.
"Přijde asi v půl jedné, je to tak?"
"Ano."
"Tracy bude stát před vchodem na schodišti?"
"Ano."
"Jakmile dívka uvidí Tracyho, zastaví se?"
"Ano."
"Tracy vezme dívku za ruku a vydají se po Warrenově ulici,tygr za nimi, ano?"
"Ano."
"O tři domy dál v prázdném krámě, kde jsou teď po stěnách rozvěšeny
obrázky různých zvířat, bude klec, správně?"
"Ano."
"Kde jste sehnal ty obrázky?" zeptal se Bly.
"Od společnosti Raymond a Raymond," odpověděl Huzinga. "Jsou to
reprodukce nejslavnějších obrazů zvířat na světě."
"Tygr vleze do klece a Tracy ji zavře, je to tak?"
"Ano."
"V poschodí nad obchodem budou schovaní naši dva mladší policisti Splicer a
Slewe a ti nám pak podají zprávu o tom, co viděli, ano?"
"Ano. Už tam jsou."
"Spojte se s nimi."
Huzinga jim zavolal. Zvedl to Slew. Chvíli spolu mluvili.
"Jsou připraveni," řekl Huzinga.
"Co jste mu říkal, aby nedělal?" zeptal se náčelník.
"Ptal se, jestli může udělat nějaké fotky," odpověděl Huzinga. "Neví sice, co
bude pozorovat, ale fotoaparát si vzal s sebou."
"Nemyslíte, že by bylo docela dobré, kdybychom měli nějaké ty obrázky?"
zeptal se náčelník.
"Slíbili jsme, že nebudeme fotografovat," řekl Huzinga.
"My jsme policie," řekl náčelník, "co nám je do toho, co jsme slíbili?"
"Stejně si myslím, že by neměl fotografovat."
"Dobrá," řekl náčelník. "Jestli se dřív všichni nezblázníme a jemu se podaří
dostat toho tygra do klece, pak vyjde z krámu a půjdou s tou holkou někam po
Warrenově ulici, je to tak?"
"Ano."
"Kam půjdou?" zeptal se Bly.
"To už není naše starost," odpověděl Huzinga. "Asi na procházku."
"Jakmile tedy z krámu vyjdou, půjdeme tam my a poslechneme si Splicera a
Slewa, správně?"
"Ano."
27
"Vzadu za krámem stojí dodávka," řekl náčelník. "Do té se pak tygr v kleci
naloží a co nejrychleji se odveze na vyšetření. Tam mu poskytnou veškerou
pomoc, jakou bude potřebovat, a pak ho pustíme na svobodu. Na místě, kde
nemůže nikomu ublížit, je to tak?"
"Ano."
"Kde to má být?" zeptal se Bly.
"Krotitel z cirkusu říkal, že se tygr narodil už v zajetí," vysvětloval Huzinga.
"Přímo na stadiónu Madison Square Garden. Tracy chce, abychom pustili tygra
v nejbližších horách za New Yorkem."
"A to má být bezpečné?"
"V nejbližších divokých horách," řekl Huzinga. "Kde nežijou lidi."
"Nemluvím o lidech, ale o tygrovi," řekl Bly. "Jak tam má žít? První lovec,
na kterého narazí, ho zastřelí."
"Aspoň to bude poctivá hra," řekl Huzinga.
"Dobrá. Takhle to snad proběhne, jestli bude všechno klapat podle vašeho a
Tracyho přání," řekl náčelník.
"Co když se ale tygr vůbec neobjeví?"
Mladší muž pohlédl na staršího.
"Budete mě muset propustit," řekl Huzinga, "jinak dám výpověď sám."
"Nikdo jiný o tom neví, ano?" zeptal se Bly.
"Jen vy a já," odpověděl Huzinga, "ale jestli to krachne, dávám výpověď."
"A co Tracy a ta dívka - jestli to krachne?"
"Slíbil jsem doktoru Scatterovi, že si je bude moci vzít zpátky do Bellevue,"
řekl Huzinga.
"Doktor Scatter o tom ví?"
"Ne, namluvil jsem mu něco jiného," řekl Huzinga. "Ale Pingitzer o tom ví.
Teda jen to, že se dnes v půl jedné mají před podnikem Otto Seyfanga setkat
Laura Luthyová a Tracy, nic víc."
"Kde je?"
"Tracy ho poprosil, aby byl taky v oddělení ochutnávačů,"řekl Huzinga. "Viděl
jsem ho, jak vešel dovnitř pár minut před tím než jste přišel."
"Co ten tam dělá?" podivil se Bly.
"Tracy chtěl, aby tam byl."
"Ví Tracy, že když celá ta věc krachne, že se budou oba muset vrátit
do Bellevue?"
"Ne," řekl Huzinga. "To mi dělá největší starost. Neřekl jsem mu to. Myslel
jsem, že to tak bude lepší, ale stejně mě to mrzí."
V půl deváté se znovu ozvala vysílačka. A opět byl všude klid. Náčelník zavolal
svému tajemníkovi.
"Dvakrát mi už hlásili, že se nikde nic neděje," řekl."Ověřte to a hlašte mi
všechno, co se stalo, ať je cokoli. Volejte hned zpátky."
Tajemník zavolal. "Ze všech revírů hlásí naprostý klid,"řekl.
"Opravdu?"
"Ano, šéfe."
"Stalo se tohle už někdy?" žasnul náčelník, "aby se v celém New Yorku za
celou hodinu nic neudálo?"
"Pokud vím, tak ne, šéfe," řekl tajemník.
"Huzinga," obrátil se Bly ke svému podřízenému, "něco se děje. Za celou
hodinu se v celém New Yorku nic nestalo, žádné výtržnosti, žádní opilci se
neporvali, žádné rodinné rozbroje, dokonce ani jediná mizerná krádež, prostě
nic."
28
Ka p i t o l a 1 4
Thomas Tracy opět přenáší žoky kávy a objevuje se tygr
Tracy byl zas u své staré práce. Zvedl žok s kávou, hodil si ho na záda, ušel
s ním padesát metrů a spustil ho na zem. Nebylo to lehké.
Vzal další žok a opět ho přenesl od zadního konce skladiště ke stěně poblíž
vchodu do oddělení ochutnávačů, pak zase další. Pokaždé když pokládal žok,
zachtělo se mu zajít dovnitř a popít trochu kávy s Peberdym, Ringertem,
Shivelym a Pingitzerem, protože je slyšel, jak si povídají, i když nerozuměl,
o čem. Ale věděl, že by nemělo smysl tam chodit, dokud zas nebude dělat svou
práci s lehkostí a dokud ho nezačne bavit.
Po každé cestě pociťoval velkou únavu. Žoky byly neuvěřitelně těžké.
Několikrát se mu už téměř podlomily kolena. Nerozuměl tomu. Před pouhými
šesti lety dělal tutéž práci tak lehce. Špatně se mu dýchalo, a vždycky když si
naložil žok a kráčel s ním, cítil, jak mu buší srdce.
Nakonec si stoupl k zadnímu oknu, aby si odpočinul, promyslel to a aby se
porozhlédl po dvorku.
Nic se tam nezměnilo: asfalt, staré cihly a kamení, kusy zčernalého dřeva,
popelnice, různé harampádí a smetí, houževnatý starý strom, špinavá tráva,
nízký zchátralý cihlový průjezd v domě naproti, dvě vypadlé cihly ležely opodál.
Musel dlouho odpočívat a dlouho se díval na ten žalostný obrázek. Kdysi to
bývalo všechno nové, nadějné, zářivé a čisté, ale teď už jenom smutné.
A přesto při další cestě zatoužil Tracy podívat se tam ještě jednou, jako když
churavý milenec upoutaný na lůžko zatouží spatřit svou milou.
Když po páté cestě vyhlédl z okna, začínal v tom pohledu vidět jistou krásu a
tehdy taky poprvé zvedl žok s kávou bez heknutí.
Šlo mu to líp, a jak pokládal žok na zem, zaslechl, jak se Pingitzer a ostatní
smějou.
Při dalším pohledu z okna viděl Tracy, že ten strom je krásný. Usmál se a
myslel na ta léta, která tu strom stojí. Jistě jich bylo víc než šest, protože tehdy
už tu stál taky. Listy nebyly zelené, ale to jen proto, že je místo pokrylo svým
prachem. Nebyl vysoký, protože v těsném dvorku se neměly kořeny ani větve
kam rozrůst. Ale vše, co ke stromu patří, zde bylo a byl strom. Určitě ho za jeho
trpělivost odmění čas od času nějaký ten pták, který přiletí, pozdraví a zas letí
dál, anebo i zůstane a vystaví si hnízdo v jeho větvích. Strom tu prostě byl,
o tom se nedalo pochybovat. Býval tu už kdysi a byl tu stále. Měl tvrdý a drsný
kmen, místy pohmožděný, a snad proto a o to více silný.
Každý další žok, který Tracy zvedl a přenesl ke stěně oddělení ochutnávačů,
byl lehčí a lehčí. Zvednutí a přenesení devátého žoku už byla úplná hračka.
Blížila se devátá hodina - do dvanácti zbývala ještě spousta práce - ale Tracy
zašel do oddělení ochutnávačů.
Muži seděli okolo kulatého stolu, každý z nich měl před sebou stříbrnou
konvici, Pingitzer měl konvici s překapávačem.
"Aha," řekl. "Zrovna včas. Tady je káva. Moje nápad. Vídeňská káva. Už
dávno, dávno." Nalil Tracymu šálek a podal mu ho. Tracy vzal šálek a ochutnal.
Vychutnával zvolna a pečlivě, pak ochutnal ještě jednou.
"Je dobrá," řekl konečně.
"Moje nápad," řekl Pingitzer. "Vídeňská káva."
29
Tracy přecházel po místnosti a jako před šesti lety poslouchal ostatní, jak si
povídají. Když dopil, podal šálek Shivelymu a ten ho naplnil zas ze své konvice. I
Shivelyho káva byla dobrá.
"Musím už jít," řekl Tracy. "Mám ještě spoustu práce."
"Ja, aha," řekl Pingitzer. "Elán mladosti. Iluze mladosti. Dávno ve Vídni měl
stejný elán, stejný iluze. Príma doba, príma elán, príma iluze. Aha. Teď Pingitzer
sedmdesát dva roky a nemá žádnou radost od práce, žádný príma iluze."
"Za chvíli se vrátím," rozloučil se Tracy.
Šel rovnou k oknu, aby se ještě jednou podíval na dvorek. Bylo toho moc, co
musel pochopit, a třebaže chtěl, aby mu to docházelo co nejpomaleji, zároveň
tomu toužil přijít na kloub, nejpozději do hodiny či do dvou. Čas ho vždycky
fascinoval. Nerozuměl tomu, a přece věděl, že všechno, na čem opravdu záleží,
ať je to myšlenka nebo pravda, přijde na člověka naráz. Chce-li, může třeba
na věky čekat a zůstat jen při tom, ale taky se může začít pohybovat - v čase a
s časem - může pomoct té myšlence na svět, a pak, náhle, protože pomáhal
zrodu té myšlenky, ono to přijde, přijde to celé, přijde to čisté a přijde to naráz.
Avšak kdesi uvnitř musí to člověkem procházet velmi pomalu, aby to v něm
mohlo zůstat. Věčně v pohybu a zároveň téměř bez hnutí musí být.
Moc toho musel Tracy pochopit a hodně udělat. Ale aby vůbec někdy mohl
udělat, co je třeba, musel začít u své práce. Aby kdy mohl udělat všechno, co
udělat má, a není toho málo, musel Tracy začít s jednoduchou prací, se zvedáním
a přenášením žoků s kávou.
Chvíli stál a usmíval se nad tím žalostným obrázkem, který byl zároveň i
krásný, nad tou spoustou práce, kterou má ještě vykonat, zabíhal do všech
podrobností a zároveň se je snažil neuspěchat. Oči mu bloudily přes dvorek
k nízkému průjezdu v protějším domě.
Přenesl dalších pár žoků, než opět vyhlédl ven, ale tentokrát jen letmo,
protože práce ho už těšila a šla mu od ruky. Avšak i při tom letmém pohledu mu
připadlo, že něco spatřil. Nesl další žok a přemýšlel, co to bylo, a jestli to
opravdu viděl nebo se mu to jen zdálo, neboť ta chvíle nabízela spoustu
možností.
Rozhodl se, že přenese alespoň dalších šest žoků, než se zas na chvíli zastaví.
Pak půjde k zadním dvířkám, otevře je, vyjde na schody a podívá se kolem.
Když stál na schodech a rozhlížel se, měl najednou dojem, že to opět zahlédl,
a pocítil obrovskou radost. Ať už to bylo cokoli. Někde to tu bylo. O tom není
pochyb.
Vrátil se ke své práci. Přenesl další tři žoky a zašel do oddělení ochutnávačů,
protože si chtěl popovídat.
"Jak to jde po těch šesti letech?" zeptal se ho Ringert.
"Začíná to jít moc dobře," řekl Tracy. "A jak vy, pane Ringerte?"
"Ale ujde to, chlapče," řekl Ringert.
"Aha," zvolal Pingitzer. "To 'ujde to', ono znamenalo dvě věci, správně? Jedna:
nohama chodit. Dva: že si nic nestěžovat. Ano? Co vy myslíte?"
"Nevím," řekl Ringert. "Což o to, nohy mi pořád ještě chodí, ale už to není co
dřív. A stěžovat si taky umím, i když ne tak jako kdysi. To jsem si dokázal
stěžovat na všecko možné, a byla to kolikrát zábava. Teď si můžu stěžovat jen
na to jedno, a vlastně se mi ani nechce."
"Co je to jedno?" zeptal se Pingitzer.
"Ringertův konec."
"Aha. Jak káva od pána Ringerta chutná?"
"Dobrá je," řekl Tracy.
30
"Prosím," obrátil se Pingitzer na Ringerta a podával mu přes stůl prázdný
šálek. Ringert naplnil šálek po okraj. Dr. Pingitzer se napil a řekl: "Moc, moc
dobrá."
Tracy přenesl další tři žoky, pak se postavil zády k oknu a poslouchal. Stál tak
dlouho, snad tři minuty. Na dvorku bylo ticho. Když už si nebyl jist, zda něco
neslyšel, rozhodl se, že si není jist, a vrátil se k práci. Pokaždé než zvedl další
žok, zastavil se a chvíli napínal uši.
Když přenesl ještě šest žoků a ještě šestkrát napjal uši, posadil se na jeden
žok. Ne však aby si odpočinul, ale z vděčnosti, že je poblíž věcí, že je poblíž
vnitřku věcí, že se může usmát na to, co je snad už tak blízko.
A když už si byl konečně jist, že zaslechl to slovo, nijak ho to nepřekvapilo.
Nevyskočil. Neotočil se. Jen tiše opětoval to slovo. A za chvíli je uslyšel ještě
jednou. Tentokrát se zvolna zvedl, hodil si žok na záda a vykročil.
Když shodil žok na zem, otočil se a uviděl tygra.
I na tu dálku vypadal žalostně a zuboženě. Byl vyhladovělý, nemocný, zesláblý
a poraněný. Tracy se vrátil k hromadě, a aniž se na tygra pořádně podíval, zvedl
další žok a vydal se s ním na obvyklou pouť. Při třetí cestě vylezl si tygr nahoru
na hromadu žoků, rozplácl se tam, odpočíval a díval se.
Povídali si spolu, a přestože teď nepoužívali ani slov, ani zvuků, rozuměli si.
Myšlenka hbitá jak blesk přišla zůstat.
Bylo čtvrt na jednu, když Tracy přenesl poslední žok. Ochutnávači kávy už
odešli na oběd. Tygr přistoupil k Tracymu a oba pak sešli po schodech k východu
z budovy. U venkovních dveří se ale tygr ulekl a couvnul zpátky. Tracy chvíli
mlčky postál a nakonec vyšel ven sám, postavil se na schodišti, dveře za ním se
zavřely.
Ka p i t o l a 1 5
Šťastný konec
Z místnosti v prvním patře protější budovy vyhlíželi kapitán Huzinga a náčelník
Bly. Všechno šlo podle plánu. Viděli Tracyho, jak stojí před vchodem podniku
Otto Seyfanga.
"Kolik je hodin?" zeptal se náčelník Bly.
"Půl jedné," odpověděl Huzinga. "Myslíte, že se to stane?"
"Něco se už ksakru stalo," řekl náčelník. "Vždyť jste slyšel každou půlhodinu
hlášení."
"Ano."
"Už čtyři hodiny je všude klid."
"Ano. Myslíte, že se to stane?"
"To je mi úplně jedno," řekl náčelník. "Ale podívejte se na něj. Ten člověk není
blázen."
"Je blázen, cvok je to," řekl náhle Huzinga. "Celá tahleta věc je bláznovství.
Nedošlo mi to. Nepochopil jsem to. Vidíte tamhletu tabuli? Otto Seyfang. Otto
Seyfang je už tři roky mrtvý. Ten dům, to jsou sklady. Žádný KÁVA-IMPORT. Teď
je teď. Těch šest let je pryč. Je blázen, jak se patří, ale ne takový jako já. Já
cvok uvěřil, že kdokoli z nás by dokázal udělat něco s věcí, která už odnepaměti
láme lidem srdce. S tím se nedá dělat nic. Naprosto nic. Je mi ho líto. Je blázen.
Neví o tom, ale bude se muset vrátit do Bellevue, a ta holka s ním. Nic se
31
nestane, šéfe. Mrzí mě to. Dám výpověď. Z celého srdce jsem věřil, že to dokáže.
A bylo to šílenství, věřit právě tomu. Nic se nestane.
"A co to všechno, co se už stalo?" zeptal se náčelník Bly.
"Náhoda," řekl Huzinga. "A kromě toho, stalo se to i dřív. Shodou okolností
jsem se onehdy díval do starých výkazů. V prosinci 1882 nebyl za celých sedm
hodin ohlášen jediný případ. V březnu 1896 to bylo jedenáct hodin, v červenci
1901 pět a v srpnu 1908 devět. Takže nic nového pod sluncem."
"Budiž," řekl náčelník. "Ale jak víte, že se v té době přece jen něco nestalo?
Něco, co zůstalo utajené a nepřišlo se na to?"
"Vy myslíte, že se přece jen může něco stát?" zeptal se Huzinga.
"Říkám, že něco se už stalo," řekl Bly. "A říkám vám, neposílejte je zpátky
do Bellevue."
"Slíbil jsem to doktoru Scatterovi," řekl Huzinga. "Za pár minut je tam oba
pošlu a dávám výpověď."
"Nemusíte dávat výpověď," řekl Bly. "Nějak se z toho přece vykroutíme, ne?
Nebude to poprvé, ani naposled. Nepřišel jste o místo. Žádné následky to pro vás
mít nebude. Tak to krachne. Co je komu po tom?"
"Mně je po tom," řekl Huzinga.
Náhle spatřili, jak Laura Luthyová přichází po Warrenově ulici. Viděli, jak se
Laura a Tracy pozdravili. Viděli, jak se usmáli. Viděli, jak se jejich rty při řeči
pohybují. Viděli, jak Laura vyšla po třech schodech vzhůru k Tracymu. Viděli, jak
ji oběma rukama objal. Viděli, jak se k němu přitiskla. Viděli Peberdyho,
Ringerta, Shivelyho a Pingitzera, jak se také dívají. Viděli, jak Tracy vzal Lauru
za ruku, ale dřív než vyšli, obrátil se Tracy ke dveřím a otevřel je.
Stačilo je jen zlehka pootevřít.
Viděli, jak ze dveří vyšel Tracyho tygr a postavil se k nohám Lauře Luthyové.
Byl to černý panter s poraněnou pravou přední tlapou. Až na tu poraněnou
tlapu to byl nejkrásnější černý panter, jakého kdo kdy spatřil.
Viděli, jak Tracy, Laura Luthyová a Tracyho tygr odcházejí společně
po Warrenově ulici. Viděli je, jak vcházejí do krámku, ve kterém byly po stěnách
rozvěšeny obrazy zvířat.
Za chvíli spatřili, jak Tracy a Laura zas vyšli z krámku a odcházejí kamsi
směrem k dokům na konci Warrenovy ulice.
A viděli, že tygr už s nimi není.
Bly a Huzinga seběhli dolů, vyběhli z domu na ulici, přeběhli ulici a vběhli
do krámu. Splicer a Slew už tam stáli a čekali na ně.
"Který z vás je Slew?" zeptal se Bly.
"To jsem já, pane," odpověděl jeden z mužů.
"V pořádku," řekl Bly. "Teď mi přesně vyličte, co jste viděl."
"Viděl jsem mladého muže a mladou ženu, kteří sem přišli, prohlédli si
všechny obrazy, co visí po stěnách, a zase odešli," řekl Slew.
"Nic jiného?" zeptal se Bly.
"Ne."
"Vy jste Splicer?" obrátil se Bly na druhého muže. "Řekněte mi přesně, co jste
viděl vy."
"To samé, pane."
"Nic jiného?"
"Ne."
"Vraťte se na stanici, prosím," nakázal jim Bly.
Oba policisté vyšli z krámu.
"Tak co?" podíval se Bly na Huzingu. "Co vy na to?"
"Nevím," odpověděl Huzinga. "Vy jste přece toho tygra viděl, nebo ne?"
32
"Viděl jsem ho," řekl Bly.
"Neříkáte to jen tak, že ne?" ptal se Huzinga. "Viděl jste, jak otevřel dveře,
viděl jste, jak vyšel tygr a postavil se vedle ní, viděl jste to přece?"
"Ano, viděl jsem to všecko."
"Splicer a Slew tygra neviděli," řekl Huzinga.
"Ne, neviděli," řekl Bly.
"A tygr zmizel."
"Ano, zmizel."
"Co se s ním mohlo stát?" ptal se Huzinga.
"Nevím," řekl náčelník.
"Jestli proti tomu nic nemáte, šéfe," řekl Huzinga, "vzal bych si na zbytek dne
volno."
"Vaše práce je skončená, " řekl náčelník Bly. "Kam chcete jít? Na fotbal?"
"Ne," řekl Huzinga. "Už bych chtěl být doma. Nemůžu se dočkat, až zase
uvidím ženu a děti."
"Dobrá," řekl náčelník. "Tak už jděte."
Huzinga si ještě prohlédl všechny obrazy v místnosti, pak vyšel z krámu a
zamířil k domovu. Potom si prohlédl všechny obrazy i Bly. Musel se ještě vrátit a
naposled se podívat na reprodukci ukazující spícího Araba na poušti, nad nímž
důstojně bdí mohutný lev.
Pak také opustil krámek a namířil si to domů.
A tak se končí příběh o Thomasu Tracym, Lauře Luthyové a tygrovi, jenž je
láska.
Info o původní knížce
William Saroyan
TRACYHO TYGR
Přeložil pravděpodobně Jiří Kosek © 1951, 1995
Jako zdroj pravděpodobně posloužilo jedno ze dvou českých vydání:
Odeon, 1980 (Odeon na WWW)
nebo Argo, 1995 (Argo na WWW: http://www.kosmas.cz/argo/)
Jistě vím toliko to, že má verze textu pochází z této stránky:
http://www.hyperlink.cz/shamans/
Tento soubor byl stažen z GARAGE: http://garage.spider.cz/
33