plzeňský kraj plzeňský kraj plzeňský kraj

plzeňský kraj plzeňský kraj plzeňský kraj

PLZEÒSKÝ
KRAJ
mìsta a obce
Plzeòského kraje
PROXIMA Bohemia
www.mistopisy.cz
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
PLZEÒ
Mìsto Plzeò, významné hospodáøské,
kulturní a správní centrum jihozápadní
2
èásti Èech, se rozkládá na ploše 138 km
v Plzeòské kotlinì, na soutoku ètyø øek –
Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy, jejichž
splynutím vzniká øeka Berounka. CenCentrum mìsta leží v nadmoøské výšce okookolo 310 m, v okrajových èástech se na
na-chází nìkolik vrchù s nadmoøskou výš
výš-kou pøesahující 400 m. Žije zde zhruba
168 000 obyvatel.
Mìsto založil na sklonku 13. století
Václav II. na køižovatce významných obchodních cest. Výhodná poloha mezi Prahou a zemskými hranicemi mu umožnila
rychlý ekonomický rozvoj a pøedurèila
jeho výsadní postavení mezi èeskými
mìsty. Plzeò se záhy stala støediskem kulturních i humanistických tradic. Vysoká
kulturní i hospodáøská úroveò mìsta se
odrazila v osobitém stavebním vývoji,
o jehož kvalitì svìdèí množství památkových rezervací a zón. Výhodná
poloha a dopravní dostupnost ovlivòují
život mìsta i v souèasnosti. Založením
Západoèeské univerzity a biskupství
získala Plzeò další kulturní a duchovní
rozmìry. Vynikající kulturní a spoleèenské zázemí mìsta a rozvinutá turistická infrastruktura vytváøejí podmínky
pro rozvoj kongresové a zážitkové turistiky. Své kvality potvrdila ziskem titulu
Evropské hlavní mìsto kultury pro rok
2015.
Bohaté dìjiny Plznì se trvalým zpùsobem vepsaly do tváøe mìsta. Jeho
historické jádro, které bylo v roce 1989
prohlášeno mìstskou památkovou rezervací, je vynikajícím pøíkladem gotického urbanismu. Námìstí, ve své dobì
jedno z nejvìtších v Evropì, obklopují
výstavné m욝anské domy, jejichž renesanèní a barokní úpravy èasto svìdèily
o rychle rostoucím bohatství jejich majitelù. Na pøelomu 19. a 20. století byly
14
dokonèovány nároèné stavby veøejných
budov, napø. mìstské divadlo, muzeum,
M욝anská beseda apod. Z konce 19. století pochází i soubor 18 domù, vyzdobených sgrafity podle návrhù Mikoláše Alše.
Zcela ojedinìlou záležitostí i ve svìtovém
kontextu je soubor 7 bytù vytvoøených
v Plzni svìtoznámým architektem Adolfem Loosem ve 30. letech 20. století.
Plzeò je známá nejen jako mìsto piva,
ale pyšní se i významnou kulturní tradicí. Zde byla vytištìna první èeská kniha
Kronika trojánská, tady pùsobila druhá
nejstarší èeská divadelní scéna, pro zdejší
kultivované klienty tu tvoøil interiéry
svìtoznámý architekt Adolf Loos. Z Plznì
pochází svìtovì uznávaný designér La-
dislav Sutnar èi kytarový virtuos Lubomír
Brabec, herci Jiøí Suchý èi Miroslav Horníèek, výtvarníci Vladimír V. Modrý èi Milan Knížák, cestovatel Miroslav Zikmund
a další významné osobnosti. Plzeòským
rodákem je zpìvák Karel Gott, mnohonásobný držitel Zlatých slavíkù, ale také
Peter Grünberg, držitel Nobelovy ceny
za fyziku v roce 2007. V roce 2005 získala
Oscara za technický pøínos filmu firma
Technocrane, sídlící na Borských polích.
Kulturní kalendáø mìsta je naplnìný
významnými festivaly a open-air akcemi.
Mezi nejznámìjší patøí hudební festival
Smetanovské dny (leden – bøezen), festival èeských filmù Finále Plzeò (duben),
Slavnosti svobody (kvìten), Mezinárodní
folklórní festival CIOFF (èerven), mìstská
slavnost Historický víkend (èerven), bienále loutkových divadel Skupova Plzeò
(èerven), Divadelní léto pod plzeòským
nebem (èervenec), hudební a divadelní
festival Na ulici (srpen), mezinárodní festival Divadlo (záøí), Dny vìdy a techniky
v Plzni (záøí), Pilsner Fest, tradièní svátek
P L Z E Ò
piva (srpen), Mezinárodní bienále kresby
(listopad) a Plzeòský advent (prosinec).
Plzeò je místem souèasné výtvarné tvorby. Tato skuteènost se promítá
i v množství galerií, kterých se tu nachází
více než dvacet, napø. Západoèeská galerie, Galerie mìsta Plznì, Galerie Jiøího
Trnky a Univerzitní galerie. Mezi prohlídkovými objekty jsou vyhledávané pivovar Plzeòský Prazdroj, Pivovarské muzeum s expozicí Plzeòského historického
podzemí, Západoèeské a Národopisné
muzeum, Muzeum loutek, Patton Memorial Pilsen, Památník obìtem zla èi chrám
sv. Bartolomìje.
Na významné divadelní tradice navazuje tvorba Divadla Alfa a Divadla J. K.
Tyla s operním, baletním, èinoherním a
operetním souborem.
Bohaté tradice i kvalitní kulturní projekty mìsta byly dùvodem, proè Plzeò
kandidovala na titul Evropské hlavní mìsto kultury. V záøí 2010 rozhodla o jejím
vítìzství mezinárodní komise a v roce
2015 se Plzeò spolu s belgickým mìstem
Mons stane Evropským hlavním mìstem
kultury.
Pivo se v Plzni vaøilo od støedovìku, ale
svìtový vìhlas získal teprve svìtlý ležák,
vyrábìný od roku 1842 v pivovaru Pilsner
Urquell. V Plzni tak lze nalézt hned tøi specializované pivní expozice – Pivovarské
muzeum v centru mìsta a dvì prohlídko-
vé trasy v pivovaru – trasu Pilsner Urquell
a prohlídku pivovaru Gambrinus.
Poèátky vaøení piva pøipomíná Pivovarské muzeum, které je jako jediné na
svìtì umístìné v pùvodním støedovìkém
právováreèném domì. V nìm se pivo
vaøilo od dob založení mìsta až do poloviny 19. století. Expozice Pivovarského muzea doplòuje prohlídkový okruh
Plzeòským historickým podzemím.
Tajemství vaøení piva v nejznámìjším
èeském pivovaru mohou návštìvníci odhalit na prohlídkové trase v pivovaru
Plzeòský Prazdroj. Trasa Pilsner Urquell je
provede autentickými provozy – prohlédnou si napø. moderní stáèírnu s kapacitou
120 000 lahví za hodinu nebo varnu, tzv.
srdce pivovaru. Stálou souèástí prohlídkové trasy je i bezbariérová smyslová
expozice surovin v budovì historické
varny. V pùvodních pivovarských sklepích
mohou návštìvníci starší 18 let ochutnat
proslulý plzeòský ležák pøímo z pivovarských sudù. V pivovaru Gambrinus je pro
zájemce pøipravena škola èepování piva
a zábavný program v jedineèné Gambrinus Arénì.
V polovinì 19. století byly v Plzni založeny dva svìtoznámé podniky – M욝anský pivovar (dnešní Plzeòský Prazdroj)
a Škodovy závody. Pøední postavení v prùmyslu si Plzeò zachovává i v souèasnosti,
orientuje se však mnohem více na prùmyslová odvìtví s vysokou pøidanou
hodnotou. Bývalé tovární haly nacházejí
nové využití, v jedné z nich napø. sídlí
jedno z nejvìtších èeských science-center Techmania, které je jedním z nejnovìjších turistických cílù v Plzni. Historická
budova Techmanie v areálu Škodovky
pochází z roku 1917. Na rozloze 3 000 m2
nabízí stálé expozice zamìøené na fyzikální hrátky, experimenty èi vìdecké
novinky a stálou expozici o historii a sou-
èasnosti plzeòské Škodovky. Vedle nich se
na ploše centra støídají také doèasné
putovní výstavy.
Aèkoliv se o Plzni døíve mluvívalo jako
o šedivém mìstì, dnešní návštìvník bude
pøekvapen množstvím zelených ploch.
O jejich kvalitì svìdèí fakt, že celých 19 %
území mìsta tvoøí lesy, nachází se tu
3 nauèné stezky a 8 chránìných území.
Pøirozenou zelenou „páteø“ mìsta tvoøí
bøehy ètyø øek, které Plzní protékají. Pýchou Plzeòanù je unikátní sadový okruh
v centru mìsta.
Ideálním cílem rodinného výletu je
plzeòská zoo. Její areál je dùslednì èlenìn
na zoogeografické zóny a více než 1 200
druhù zvíøat tu žije v pøíjemném prostøedí ve výbìzích, které pøipomínají jejich
pùvodní domovinu. Souèástí zoo je botanická èást s meditativní Japonskou zahradou a vesnický statek Luftnerka. Atrakcí
pro dìti a rodièe je oblíbený Dinopark
s modely prehistorických ještìrù.
Nejvýznamnìjší rekreaèní oblastí
mìsta jsou tzv. Bolevecké rybníky. Soustava boleveckých rybníkù byla založena
již v 15. století a tvoøí ji 12 rybníkù dnes
vesmìs využívaných ke koupání a rybolovu. Nejvìtším rybníkem je Velký Bolevecký rybník s rozlohou 54 ha, který je
kromì koupání využíván i k vodním sportùm (jachting, surfing).
www.plzen.eu
15
P L Z E Ò
DÝŠINA
Vesnice se nachází 10 km od krajského mìsta Plznì, její souèástí jsou osady Nová Hu a Horomyslice. V obci rozprostírající se na katastru velikosti 1 038
ha žije v souèasnosti více jak 1 300 trvale
hlášených obyvatel.
Ves Dýšina byla založena roku 1242
za vlády rodu Pøemyslovcù. Z tohoto roku
pochází listina krále Václava, který ves daroval chotìšovskému klášteru. Historické
jádro vesnice vznikalo kolem ranì gotického kostela, který byl v 17. století baroknì pøestavìn. V okolí se tìžila železná
ruda a vznikaly zde poèetné hamry.
Dýšina je dnes snadno dostupná autobusovou i vlakovou dopravou, obyvatel-
noty. Jejich èlenové spolu s pøedstaviteli obce pøipravují pro své spoluobèany
mnoho kulturních a spoleèenských akcí,
oblíbené jsou napøíklad sportovní turnaje, výlety, dìtský den, louèení s létem, dýšinský víceboj, pohádkové putování aj.
www.obecdysina.cz
stvu slouží mateøská školka, základní škola, veøejná knihovna, prodejny potravin
a restauraèní zaøízení, lékárna i kulturní
dùm.
Aktivními spolky ve vesnici jsou Sbor
dobrovolných hasièù, mateøské centrum
Klubíèko, Okrašlovací spolek a lyžaøský a
sportovní oddíl místní tìlovýchovné jed-
CHRÁST
Chrást leží v malebné krajinì u øek
Klabavy a Berounky asi 12 km od Plznì.
Díky své výhodné poloze v blízkosti kraj
kraj-ského mìsta se obec zabírající katastr
o rozloze 984 ha stala vyhledávanou rek
rek-reaèní zónou. V souèasnosti zde žije více
jak 1 800 obyvatel, tento poèet se hlavnì
v létì zvyšuje o stovky rekreantù a cha
cha-lupáøù.
Poprvé je Chrást zmínìn v listinì krále
Václava I. z roku 1242. Z dokumentu však
vyplývá, že ves je ještì starší, nebo v listinì zmiòovaný vlastník Adam ji zdìdil po
svém otci.
K zajímavých kulturním památkám
v Chrástu patøí kaplièka a 38 m vysoký
železnièní most z roku 1893, zbudovaný
podle projektu Gustava Eiffela, autora svìtoznámé Eiffelovy vìže.
Dnes je v obci provedena plynofikace
a kanalizace s èistièkou odpadních vod,
obèanùm slouží pošta, knihovna, mateøská školka, dìtské høištì, zdravotní støedisko a nìkolik provozoven drobných
podnikatelù.
Obec znají pøedevším vodáci, øeka
Berounka je zde sjízdná od táboøištì pod
Chrástem. Katastr vesnice protíná cyklostezka, která spojuje severní Plzeòsko
s Rokycanskem. Okolní lesy i krásné údolí
øeky Klabavy jsou oblíbené mezi chataøi.
www.obecchrast.cz
KYŠICE
Kyšice leží asi 10 km jižnì od krajského mìsta Plznì, rozkládají se na katastrálním území o rozloze 707 hektarù.
Ve vesnièce, která je s Plzní propojena integrovaným dopravním systémem MHD,
žije v souèasnosti více jak 800 obyvatel.
Nejstarší písemná zpráva o vsi pochází z roku 1336, patøila tehdy františkánskému øádu. Její jméno je odvozeno od
osobního jména Kych, roku 1381 se už
pøipomíná Petr z Kyšic.
Z kulturních památek lze v obci najít
malou kaplièku, vlastní kostel Kyšice nemají. K obèanské vybavenosti vesnièky
patøí obecní úøad, mateøská škola, kulturní
dùm, veøejná knihovna, pošta, zdravotnické zaøízení, pekaøství, prodejna potravin,
restaurace, penzion a nìkolik drobných
živnostníkù, poskytujících rùzné služby.
Užiteèné informace i zajímavosti ze života vycházejí v obecním zpravodaji.
Spolkového života se zde úèastní Èes-
ký svaz žen, Sbor dobrovolných hasièù
a TJ Sokol. Kulturní dùm je nejen centrem
spoleèenských akcí, probíhají zde také
pravidelná cvièení. Pro zájemce je vyuèována zumba, jóga, badminton, trénují
tu i roztleskávaèky.
www.kysice.eu
17
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
CHVÁLENICE
V obci rozprostírající se na katastrálním území o rozloze 993 hektarù žije
v souèasné dobì témìø 640 obyvatel.
K Chválenicím patøí také místní èásti
Chouzovy a Želèany.
První hodnovìrná historická zmínka
o vsi Chválenice se objevuje 12. záøí 1275
v listinì Pøemysla Otakara II., tehdy patøila
dobrodinci kladrubského kláštera Sìmislavovi z Chválenic. V té dobì byla obec
samostatným statkem a Sìmislav zde mìl
nejspíše svùj opevnìný dvorec, jehož
existence ani poloha není však historickými prameny potvrzena. V roce 1377
pøestaly být Chválenice panským sídlem,
majitelem jedné èásti obce se stal Vilém
Fusperk s manželkou Ofkou z Pokonic,
vlastníkem druhé èásti byl jakýsi knìz.
Jako vesnice nìkolika majitelù jsou uvádìny Chválenice v berním rejstøíku Plzeòského kraje z roku 1379.
Viléma vystøídal v roce 1383 pøíbuzný
Aleš z Pokonic, jenž byl souèasnì správcem hradu Vlètejn a vesnic k nìmu náležícím. Byly to vesnice Chlumèany, Chouzovy, Olešná, Holoubkov, Lhotka, Tøebín,
Sloupek, Pøívìtice, Zhoø, Milínov, Vlkov
a Nezvìstice. Tento rozsáhlý statek vlastnil významný jihoèeský rod Rožmberkù.
Drobní zemani, mezi nìž patøil i Aleš z Pokonic, stáli v jejich žoldu. V pozdìjších letech byly Chválenice souèástí plzeòského panství a sdílely s ním jeho osudy. Podrobnì o historii vesnice vypravuje obecní kronika, založená roku 1926 místním
kronikáøem.
Nejstarší záznam o vsi Želèany se
v historických dokumentech objevuje
roku 1379, konkrétnì v berním rejstøíku
Plzeòského kraje. Jejími majiteli byli tehdy
Mladota a Hohniber, kteøí však svùj majetek v krátké dobì ztratili. Roku 1401 se
obec stala souèástí rokycanského proboštství, roku 1575 ji koupilo mìsto Ro-
18
kycany. Rokycanští byli však od husitských válek protestantského vyznání a
po bitvì na Bílé hoøe jim byl majetek
zèásti zkonfiskován. Aby se dostali z finanèní krize, museli v roce 1630 prodat
Želèany a Nìmèovice Karlu Kryštofu Kokoøcovi na Nebílovech. Od té doby patøily
Želèany k nebílovského panství a zažívaly
své osudy spoleènì s Chválenicemi až do
konce feudalismu.
Historie obce Chouzovy je pomìrnì
chudá. Prvé zprávy pocházejí z roku 1379,
kdy byla obec souèástí vlètejnského
panství. To zahrnovalo 12 vesnic a bylo
majetkem mocného rodu jihoèeských
Rožmberkù. Chouzovy byly jednou z nejvìtších vsí tohoto statku, nebo zde bylo
celkem osm dvorcù. Historie vsi byla
tìsnì spjata s historií Vlètejna, který v roce 1421 dobyl Jan Žižka. V letech 1587–
1589 prodal Kryštof z Roupova vlètejnské
panství Janu Hradišskému z Hoøovic,
který je pøipojil k Hradišti u Blovic. Souèástí tohoto panství byly také Chouzovy
a ve svazku s okolními obcemi prožívaly
podobný osud až do konce feudalismu
roku 1848.
Významnou památkou ve Chválenicích je kostel sv. Martina vybudovaný v letech 1747–1752 podle návrhu architekta
Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Poblíž stojí
krásná roubená stodùlka èp. 27, památkovì chránìným objektem je barokní
vjezd a branky u domu èp. 11 z roku 1786.
Za zmínku stojí také pomník Antonína
Švehly, významného politika a vedoucího agrární strany, odhalený roku 1938.
Pomník byl roku 1940 odstranìn na pøíkaz Nìmcù, obnoven byl až roku 1994.
V roce 2001 byla rekonstruována márnice
obecního høbitova mezi Chválenicemi a
Želèany.
V místní èásti Chouzovy byla roku
2000 opravena kaplièka s božími muky,
zajímavá je také venkovská usedlost èp.
15. Na jižní stranì návsi byl rekonstruován malý rybníèek.
I v Želèanech na návsi stojí drobná
kaplièka, také rekonstruovaná roku 2000.
V souèasné dobì v obci funguje
plynofikace, obecní úøad, mateøská škola,
základní škola 1. stupnì, pošta, veøejná
knihovna, prodejny potravin a restauraèní
zaøízení, kulturní dùm a turistická ubytovna, vybavená 8 pokoji, kuchyòkou a
sociálním zaøízením. Obec má také zažádáno o dotaci na výstavbu kanalizace
s ÈOV. Chválenice se v posledních letech
dynamicky rozvíjí, na rùst poètu obyvatel
reagovala obec zkrášlováním veøejných
prostranství a zlepšováním infrastruktury. Na severozápadì vesnice už lze spatøit
výstavbu nových rodinných domù.
Spolkový život v Chválenicích zastupuje pøedevším Sbor dobrovolných hasièù. Spolek vznikl roku 1892, družstvo
žen roku 1984. Hasièi mají k dispozici
vlastní hasièskou zbrojnici s klubovnou,
kterou si sami vybudovali v letech 1984–
1985. Obì družstva pomáhají pøedstavitelùm Chválenic se zvelebováním obce
a dùstojnì ji reprezentují v soutìžích
v požárním sportu.
www.chvalenice.cz
P L Z E Ò
LETKOV
Obec s více než 500 obyvateli v okrese Plzeò-mìsto zabírá katastrální území
o rozloze 471 ha.
Název osady je odvozen od osobního
jména Letek, které se ve 13. století vyskytovalo èasto.
Nejstarší písemný záznam o vsi pochází z roku 1325, kdy král Jan potvrdil
dvùr Bohuslavovi z Letkova. Písemnì je
doloženo, že Letkov patøíval ke statku rokycanskému, pozdìji k pražskému arcibiskupství. Obec byla souèástí tzv. „velké
Plznì“ a tvoøila i èást Starého Plzence. Od
roku 1989 je obec samostatná.
K pamìtihodnostem patøí replika kaplièky zasvìcené sv. Vojtìchovi, kaplièka
zasvìcená Pannì Marii a kaplièka se zvonièkou ze 17. století. Na návsi je pomník
vìnovaný obìtem obou svìtových válek.
V souèasné dobì je obec vyhledávanou lokalitou pro bydlení a její èást V Podlesí získala zvláštní cenu poroty v soutìžní
pøehlídce „Nejlepší z realit“.
V obci aktivnì pùsobí TJ Sokol Letkov, Jednotka sboru dobrovolných hasièù, Dámský klub, rybáøský spolek Orliètí
mutanti a klub lodních modeláøù. Èlenové
tìchto spolkù poøádají pro své spoluobèany øadu spoleèenských a kulturních
akcí. Oblíbené jsou napøíklad taneèní zábavy, masopustní veselice, rybáøský rej,
dìtský den a mezinárodní turnaj v minikopané.
Možnosti sportovního vyžití nabízí
sportovištì a zaøízení sportpenzionu Pohoda a také letištì Letkov. Pøíznivci literatury si pøijdou na své v obecní knihovnì
KD Letkov.
www.obec-letkov.cz
LHÙTA
Vesnice Lhùta se rozkládá na území
o katastrální výmìøe 342 hektarù. V ob
ob-ci ležící v Plzeòské pahorkatinì 7 km od
Plznì žije v souèasnosti kolem 160 obyobyvatel. Až do roku 1924 nesla vesnièka ná
ná-zev Lhota.
První písemná zmínka o této vsi se
objevuje roku 1366. Tehdy byla obec založena jako feudální zemìdìlská osada.
K roku 1383 je jako její majitel potvrzen
Aleš z Pokonic, správce hradu Vlètejn.
Zajímavostí Lhùty jsou zbytky lidové
roubené architektury, dochovalo se také
nìkolik klasicistních statkù s branami a
špýchary, napøíklad hospodáøská usedlost
èp. 19 z 19. století. Památkovì chránìným
areálem je hospodáøská usedlost Hvížïalka, která fungovala v 18. století jako
panská hájovna.
V souèasnosti je aktivním spolkem
v obci TJ Sokol Lhùta, který se podílí na
organizaci mnoha kulturních a zábavních
akcí. Kromì plesù a taneèních zábav
spolupoøádá napøíklad zdejší minifestival
Lhùta Open Air, který se koná na obecním
høišti. Sokol se vìnuje stolnímu tenisu a
malé kopané, ale poøádá i turnaje v šachu
a mariáši. Sbor dobrovolných hasièù reprezentuje vesnièku v soutìžích v požárním sportu a vìnuje se také volnému èasu
místních dìtí. Poøádá pro nì tøeba dìtský
maškarní rej, dospìlým jsou urèeny oslavy
Silvestra èi tøíkrálový výšlap.
www.obec-lhùta.cz
LOSINÁ
První obcí jihovýchodnì od Plznì je
Losiná. Rozkládá se na 679 ha, na jižním
úboèí vrchu Radynì se stejnojmennou
souèas-zøíceninou gotického hradu. V souèas
nosti žije v obci necelých 1 200 obyvatel.
Losiná má historický základ po pravé
stranì silnice pøi Štìnovickém potoce.
Historické usedlosti se zachovanými bránami, sýpkami a špýchary potvrzují historii obce sahající až do zaèátku 14. století.
Ve støedu návsi stojí klasicistní kaplièka
sv. Anny z roku 1880, která byla v roce
2006 prohlášena za kulturní památku. Po
obci je možno vidìt nìkolik køížkù a dva
sloupy se sochou sv. Jana Nepomuckého.
Další historická oblast je na levé stranì
silnice, v osadì zvané Bambousek. Tam je
možno spatøit nìkolik klasicistních usedlostí, jež tvarem, uspoøádáním oken a zdobením štítu pøipomínají dobu Èernínù,
kteøí zde založili železnou hu. V okolí pak
byly dva doly na støíbro, Vojtìšská a Antonínská šachta, funkèní od konce 17. století
po dobu asi padesáti let.
V souèasné dobì se Losiná rychle
rozrùstá. V nové zástavbì je dán dùraz na
tradièní rodinné domky s maximálnì dvìma nadzemními podlažími. V obci jsou
dvì funkèní restaurace, sportovní areál,
prodejna potravin, zdravotnické zaøízení,
mateøská škola a dvì dìtská høištì.
Spoleèenského života se aktivnì
úèastní èlenové TJ Sokol Losiná a SDH.
Ti reprezentují obec ve svých disciplínách
a vìnují se také organizaci spoleèenských
akcí, napøíklad oslavám každoroèních
svátkù, Dne dìtí, dìtským olympiádám,
sportovním turnajùm, halloweenským
prùvodùm a plesùm.
www.losina.cz
19
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
MOKROUŠE
Obec s pøibližnì 170 obyvateli zabírá
území o katastrální výmìøe 274 ha, to leží
v prùmìrné nadmoøské výšce 398 m.
První písemná zmínka o této vsi pochází z roku 1379.
K zajímavostem obce patøí pøedevším
lidová architektura. Prohlédnout si zde lze
napøíklad starý zemìdìlský dvùr èi malebnou venkovskou usedlost. K historickým
památkám lze pøipoèíst také pomník obìtem první svìtové války a rekonstruovanou kaplièku z roku 1884.
Obèanská vybavenost Mokroušù není pøíliš rozvinutá, obec je plynofikována
a pøipojena k vodovodnímu øadu, nebyla
zde však zatím vybudována kanalizace
Obèané Mokroušù se mohou sdružovat ve Sboru dobrovolných hasièù, který
má v obci svoji hasièárnu. Tradici má ve
vesnici také rybaøení, nachází se tu obecní rybník, který je využíván k rybolovu a
v zimních mìsících také k bruslení.
www.mokrouse.cz
s èistièkou odpadních vod. Obyvatelé mají k dispozici obecní úøad a restauraèní
zaøízení, za ostatními službami musí dojíždìt do nedaleké Plznì. Díky své pøíznivé poloze poblíž krajského mìsta je
však vesnièka ideálním místem ke klidnému rodinnému bydlení i k individuální
rekreaci. Pravidelnì sem zajíždí autobus.
NEZBAVÌTICE
Ve vesnièce, která se osamostatnila roku 1994, žije v souèasnosti asi 200
obyvatel, katastrální výmìra jejího území
èiní 475 hektarù.
První hodnovìrná zmínka o vsi Nezbavìtice se objevila až roku 1379, což je
oproti ostatním obcím v okolí pomìrnì
pozdì. Jejím prvním historicky doloženým vlastníkem byl Heøman z Litic.
Nejvýznamnìjší památkou v obci je
opravená kaplièka z roku 1825, ke kulturním pamìtihodnostem lze zaøadit také
smírèí køíž v èásti Pod Skalkami a 250letý
památný strom Sedlákovu lípu, která je
od 70. let 20. století chránìná jako místní
krajinná dominanta. Na návsi stojí pom-
ník obìtem 1. svìtové války.
Vesnice je plynofikována, nebyl zde
ale zatím vybudován vodovod ani kanalizace. Za službami úøadù, zdravotnickými a vzdìlávacími zaøízeními dojíždìjí
zdejší obyvatelé do blízké Plznì. Pøímo
v Nezbavìticích jim slouží obecní úøad,
hasièská zbrojnice, pohostinství, fotbalové høištì a požární nádrž, tzv. Roupín.
Roku 2001 zde byl zøízen nový soukromý
rybník.
Aktivními zájmovými spolky v Nezbavìticích jsou Sbor dobrovolných hasièù
a Sportovní klub, který reprezentuje obec
ve fotbale.
www.nezbavetice.cz
NEZVÌSTICE
Obec se rozkládá v prùmìrné nadmoøské výšce 375 m na území o katastrální výmìøe 644 hektarù. V souèasnosti
žije ve dvou èástech Nezvìstice a Olešná více jak 1 300 obyvatel.
První písemná zmínka o vsi Nezvìstice se objevuje roku 1352.
K zajímavých kulturním památkám
v Nezvìsticích lze zaøadit kostel Všech
svatých, smírèí køíž a zaniklou tvrz, ze
které prý vede tajná chodba až do Radynì.
Roku 2009 byla na mostì Osvobození
slavnostnì odhalena pamìtní deska, pøipomínající demarkaèní linii mezi osvobozeneckými vojsky USA a SSSR, kterou
tvoøila øeka Úslava.
20
èi mistrovství Nezvìstic ve støelbì z praku,
tzv. Šíbr kap.
www.nezvestice.cz
K obèanské vybavenosti obce patøí
plynofikace, veøejný vodovod, benzínka,
autobusové a vlakové spojení, mateøská a
základní škola, zdravotnické zaøízení, koupalištì, venkovní høištì a fitness centrum.
V obci pravidelnì probíhá mnoho kulturních a zábavních akcí, oblíbená je napøíklad Nezvìstická neckyáda, dìtský bál
P L Z E Ò
STARÝ PLZENEC
Bývalá „stará Plzeò“, kolébka historie
èeského státu, se nachází 9 km jihový
jihový-chodnì od støedu Plznì v údolí øeky Úsla
Úsla-vy. Nejnižší místo katastru obce leží v 310
m n. m., nejvýše do okolí vystupuje vrch
Radynì s 567 m n. m. Celková rozloha ka
ka-tastrálního území Starého Plzence èiní
1 838 ha a poèet obyvatel je 4 800.
Nejstarší písemná zpráva o mìstì je
datována rokem 976. Na vrchu Hùrka se
rozkládalo pøemyslovské knížecí hradištì.
Tato „stará Plzeò“ se brzy stala po Praze
nejvìtším správním centrem Èech, nacházelo se zde celkem 8 kostelù. Do dnešní doby se na bývalém hradišti zachovaly základy kostelù sv. Vavøince a sv. Køíže
a pøedrománská rotunda sv. Petra a Pavla
(národní kulturní památka) z 2. poloviny 10. století, která je nejstarší celistvì
dochovanou církevní stavbou západních
Èech.
V souèasné dobì je objekt rotundy
využíván k výroèním církevním bohoslužbám, ale konají se zde i svatební obøady
a koncerty. Je odsud pøekrásný výhled
na mìsto Starý Plzenec, jeho èást Sedlec
a také na hrad Radyni. Rotunda je zpøís-
tupnìna veøejnosti v dobì od kvìtna do
záøí vždy první sobotu v mìsíci od 13.00
do 16.00 hod.
Ve mìstì stojí dodnes pùvodnì románský kostel Narození Panny Marie
s unikátním cyklem fresek z roku 1351 a
kostel sv. Jana Køtitele ze 14. století, u kterého se nachází barokní mariánský sloup
z roku 1721. Empírová kašna a mìstská
radnice na námìstí jsou dalšími kulturními památkami z poloviny 19. století.
o hradu Radyni a historickou expozici
o dìjinách mìsta Starého Plzence od nejstaršího období – mladší doby kamenné
až do poèátku 20. století.
Objekt je pøístupný veøejnosti v dubnu a kvìtnu o víkendech a svátcích od
10.00 do 18.00 hod., v èervnu, èervenci
a srpnu dennì kromì pondìlí od 10.00
do 18.00 hod a v záøí a øíjnu o víkendech
a svátcích od 10.00 do 17.00 hod.
V Sedlci, èásti Starého Plzence, se nachází Hasièské muzeum, které mapuje
vývoj požární techniky od roku 1880.
Další zajímavostí je tzv. Plzenecká železnice, která se nachází v areálu dìtského tábora u lesa pod hradem Radyní.
Zájemci mohou po domluvì využít ukázkové jízdy na této úzkorozchodné prùmyslové dráze.
Kolem Starého Plzence vede 10 km
dlouhá nauèná stezka, která smìøuje
z námìstí na Hùrku s rotundou a pokraèuje k chránìnému geologickému nalezišti zkamenìlin Èerná stráò, okolo pøírodní rezervace Starý rybník v Sedlci, bývalých sedleckých železáren až k hradu
Radyni a dále kolem buližníkových skal
Andrejšky zpìt do mìsta.
Dominantou Plzeòska je zøícenina
královského hradu Radynì, který byl založen èeským králem a øímským císaøem
Karlem IV. ve druhé polovinì 14. století.
Hradní vìž nabízí nejen krásný výhled do
okolí, ale také audiovizuální pohádkovou
expozici s tajemnými bytostmi z povìstí
Starý Plzenec má své kulturní, informaèní a turistické centrum, které poøádá
zajímavé kulturní a spoleèenské akce pro
veøejnost, mj. historické víkendy na hradu
Radyni, Radoušovy hry na Radyni, koncerty Kruhu pøátel hudby èi plesy a výstavy ve Staroplzenecké galerii.
Pøijmìte proto naše pozvání do kraje
pod Radyní, který je plný unikátních historických památek, je významným místem geologických naleziš a pøírodních
rezervací. Mìsto Starý Plzenec srdeènì
uvítá všechny, kteøí chtìjí poznat jeho
jedineèné bohatství, aktivnì strávit svùj
volný èas a využít širokou nabídku kvalitních služeb.
www.staryplzenec.cz
21
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
TYMÁKOV
Tymákov se nachází 11 km jihovýchodnì od centra Plznì a 10 km jihozápadnì od centra Rokycan. Vesnice je protažená podél hlavní silnice od Plznì
v délce dvou kilometrù a leží v údolí Tymákovského potoka mezi kopci Stradištì
na západì a Skalice na východì v nadmoøské výšce 461 – 488 m. V souèasné
dobì ve vesnici žije více než 800 obyvatel.
První písemná zmínka o Tymákovu
pochází z roku 1379, ale jeho skuteèný
vznik sahá až do 13. století. Nejstarší èástí obce, která je dnes souèástí vesnické památkové zóny, je skupina selských usedlostí západnì od potoka, soustøedìná kolem pùvodní pùlkruhové návsi. Nejcennìjší stavby jsou vedeny jako kulturní památka a jsou udržovány a opravovány
v pùvodním rázu. Mezi další dominanty
Tymákova patøí rekonstruovaná kaple
sv. Václava na nynìjší návsi a udržovaný
park s pomníkem padlých hrdinù a s lavièkami v centru obce.
Obec je plynofikována, má ÈOV a
kanalizaci i obecní vodovod. Nachází se
tu místní knihovna, poštovní úøad, prodejna potravin a smíšeného zboží, dva hos-
tince a víceúèelová budova, která slouží
jako kulturní dùm a sportovní hala. Do
vesnice zajíždí obvodní lékaø a dìtská lékaøka.
Dìti mohou navštìvovat první stupeò
základní školy a mateøskou školu pøímo
v Tymákovì. K obci jsou pøiškoleny obce
22
Lhùta a Mokrouše, druhá jmenovaná je
s Tymákovem propojena i stavebnì. Autobusová linka spojuje tyto vesnice se Starým Plzencem – povìøenou obcí a s Plzní,
která je stále silnìjším spádovým centrem.
V Tymákovì pùsobí nìkolik drobných živnostníkù a soukromých zemìdìlcù, ale
vìtšina obyvatel dojíždí právì do Plznì
za zamìstnáním, vyšším vzdìláním, úøady
a službami.
V obci pracuje nìkolik zájmových
spolkù a organizací – svaz chovatelù,
myslivecké sdružení, dobrovolní hasièi,
klub seniorù, sdružení rodièù a pøátel školy pøi základní škole a obèanské sdružení
Za Tymákov krásnìjší. Mezi nejvýznamnìjší sportovní organizace patøí TJ Sokol
Tymákov s nìkolika oddíly, z nichž nejpo-
èetnìjší je oddíl národní házené. Házená
má v Tymákovì slavnou více než devadesátiletou tradici a hraje se v souèasnosti
na novì zrekonstruovaném høišti s umìlým povrchem. Obec je právem pyšná
na úspìchy žen i mužù hrajících I. ligu,
ale i na velmi úspìšná mládežnická družstva.
Ve vesnici jsou každoroènì poøádány
bály a taneèní zábavy, nejrùznìjší výstavy,
velikonoèní rachtání, stavìní májky, den
dìtí, Anenská pou, Havelské posvícení,
mikulášská nadílka èi vánoèní koledování u kaplièky. Mezi zcela specifický zvyk
patøí vánoèní troubení, kdy na Štìdrý
den po setmìní obcházejí celou vesnici
trubaèi a u každého stavení zahrají koledu.
Tymákov je vyhledávanou lokalitou
k bydlení nejen kvùli své výhodné poloze
v tìsné blízkosti krajského mìsta, ale i pro
krásnou okolní pøírodu a èisté a klidné životní prostøedí. Kromì výrobny biopaliva – energetických pelet ze slámy v areálu
bývalého zemìdìlského družstva v obci
žádný jiný výrobní podnik není. V poslední
dobì vyrùstá na jihovýchodním okraji
dosavadní zástavby nová ètvr rodinných
domkù.
www.tymakov.cz
P L Z E Ò
ŠÁHLAVY
Šáhlavy leží 14 km od Plznì v údolí
øeky Úslavy na 2 katastrálních územích
(Šáhlavy a Šáhlavice) o rozloze 2 397 ha.
V souèasnosti obývá obec asi 2 200 lidí.
První hodnovìrná zmínka o vsi se
objevuje roku 1239, kdy ji král Václav I.
vìnoval kostelu sv. Vavøince výmìnou za
Benešovice u Støíbra.
2 km od vesnice se nachází zámek
Kozel z 18. století s kaplí, jízdárnou a konírnou. Kolem zámku se rozprostírá krásný park, v letních mìsících se zde konají
koncerty i svatební obøady. Dalšími kulturními památkami ve Šáhlavech jsou
kostel sv. Vojtìcha, pomníky obìtem válek, stavení èp. 52 a kaplièka na návsi.
vatelé využít nìkolik zdejších rybníkù, èajovnu, restauraèní zaøízení, tenisové kurty, házenkáøské høištì, minigolf, zámecký
park èi tzv. Hrabìcí alej.
Spolkový život v obci reprezentuje
Sbor dobrovolných hasièù a TJ Sokol.
www.stahlavy.cz
Šáhlavy jsou plynofikovány, odkanalizovány a pøipojeny k vodovodnímu øadu, v obci se nachází pošta, základní škola, mateøská školka, dùm s peèovatelskými
byty i ordinace lékaøe. Dopravní spojení
s okolními obcemi zajišují vlaky i autobusy.
K využití volného èasu mohou oby-
ŠTÌNOVICKÝ BOREK
Obec se rozkládá 11 km od Plznì
v mírnì zvlnìné krajinì, její území o rozrozloze 1 163 hektarù se skládá ze dvou èástí
– Štìnovický Borek a Nebílovský Borek.
V obou osadách žije pøibližnì 450 oby
oby-vatel.
Ves s ranì feudálním pùvodem se poprvé pøipomíná v roce 1379, na dvì èásti
byla rozdìlena v roce 1700.
Mezi kulturní památky v obci lze zaøadit barokní kapli sv. Vojtìcha z roku
1685, která stojí v místì zvaném Planiny
mezi statnými lípami. Ke kaplièce se každoroènì koná v širokém okolí známá
pou. V obou místních èástech stojí památníky padlým, v Nebílovském Borku
navíc ještì pomník Mistra Jana Husa.
Pøedstavitelé obce organizují spolu se
Sborem dobrovolných hasièù mnoho kulturních a spoleèenských akcí, hasièi také
reprezentují vesnièku v požárních soutìžích a pomáhají se zvelebováním veøej-
ných prostranství. Aktivnì zde funguje
také rybáøský spolek Borky, který poøádá výlovy zdejších rybníkù. Akce doprovází soutìže, obèerstvení, tombola i hudební produkce.
www.stenovickyborek.cz
23