Kronika žďárského amatérského hudebního života

Transkript

1
Kronika žďárského amatérského hudebního života
2
Obsah
1. Několik slov úvodem ...................................................................................................... 3
2. Pohled do minulosti......................................................................................................... 3
3. Chrámová hudba……………………………………………………………………….. 7
4.. Horácká hudba ................................................................................................................ 22
5.. Další vybrané hudební aktivity ....................................................................................... 40
6.. Hudební škola.................................................................................................................. 55
7. Symfonický orchestr ....................................................................................................... 68
8. Horácké kvarteto ............................................................................................................. 76
9. Svatopluk......................................................................................................................... 78
10. Dětský sbor Žďáráček ..................................................................................................... 104
11. Musica Sarensis............................................................................................................... 116
12. Závodní klub ................................................................................................................... 125
13. Osobní vzpomínky .......................................................................................................... 129
a) Ladislav Vencelides: První kroky................................................................................ 129
b) František Mokrý: Pěvecké kvarteto ............................................................................ 130
c) Hana Bořilová: Chrámový sbor, ................................................................................. 10
d) Oldřich Růžička: Proudy............................................................................................. 133
e) Jan Bořil: Barel Rock .................................................................................................. 134
f) Aleš Bartoš: Swing Band............................................................................................. 136
g) Vít Bohumil Homolka: Atomová Mihule ................................................................... 137
h) Jiří Libra ml.: Rozpaky - Titan.................................................................................... 141
14. Historický přehled ........................................................................................................... 150
15. Vysvětlení zkratek ........................................................................................................... 160
16. Prameny a literatura ........................................................................................................ 161
17. Poznámky a vysvětlivky.................................................................................................. 162
18. Závěrečné poděkování..................................................................................................... 168
19. Přílohy a fotografie ......................................................................................................... 169
3
1. N ě k o l i k s l o v ú v o d e m
Říká se, že lidská paměť je krátká. Hlavně muzikantská paměť je nedokonalá. Je
přeplněna mnoha překrývajícími se zážitky, které spolu vzájemně splývají. To jsme si uvědomovali při
hledání stop žďárského amatérského muzicírování právě uplynuvšího dvacátého století. Je s podivem,
kolik hudebních aktivit, kolik nadšených muzikantů amatérů se objevilo v tak malém městě, jakým je
Žďár.
Aby ušlechtilé snažení těchto nadšenců, kteří hudbou a zpěvem usilovali o zkrášlení a
zpříjemnění života našich spoluobčanů, neupadlo v zapomenutí, pokusili jsme se neumělou rukou sepsat
stručnou historii žďárského amatérského muzikantství 20. století. Při tom jsme byli nuceni občas
nahlédnout i do století minulých.
Naše práce má převážně povahu kronikářského záznamu. Nečiní si nároky na jakákoliv
hudebně kritická, muzikologická a estetizující kritéria. Jsme si rovněž vědomi neúplnosti a četných
nedokonalostí našeho díla. Prosíme proto laskavé čtenáře o shovívavost.
Žďár nad Sázavou L.P. 2002
Jan Duchalík, Jiří Libra
2. P o h l e d d o m i n u l o s t i
Zpěv a hra na hudební nástroje tvoří nezbytnou část naší národní kultury. V 18. stol. byly
České země známy jako konzervatoř Evropy. V této době vyrostly v Čechách osobnosti, které významně
ovlivnily evropský hudební život a přispěly svým podílem k vývoji hudby.
Podstatný vliv na hudební život, zejména na venkově, měli kantoři, kteří bývali také
řediteli kůrů a varhaníky. Pro potřeby svých hudebních těles si dokázali získat a vyškolit potřebný počet
mladých zpěváků a hráčů na hudební nástroje.
Mecenáši z řad šlechty si vydržovali na svých sídlech orchestry složené ze služebnictva,
které provozovaly hudbu na vysoké úrovni při různých příležitostech. Mnozí šlechtici sami hráli na
hudební nástroje.
Hudební život ve Žďáře je zaznamenáván zejména ve školních kronikách, v soukromé
kronice žďárského občana pana Leskoura a dalších zachovaných písemnostech.
Muzicírovalo se při různých příležitostech: na kostelním kůru, při veřejných oslavách
událostí v císařské rodině, na pohřbech, „hausbálech“ (1), či různých tanečních zábavách. V kronice
Leskourově (2) je zaznamenán „hausbál“ ve Žďáře u Zajíčků č. p. 174 v roce 1784.
Kolem roku 1780 byl ve Žďáře kapelníkem Šimon Kheil (3). Bydlel v domku vedle kaple
sv. Barbory č. p. 283. Po něm převzal kapelu asi v roce 1800 syn František Kheil. Za jeho působení byla
tato kapela tak vyhlášená, že chodila hrát i po okolí Žďáru. Od roku 1840 byl kapelníkem František Kheil
mladší. Kapela měla 10 - 14 hráčů na dechové nástroje. K nim se podle potřeby přibíral úměrný počet
4
smyčců. Kheil byl pověstný svým obtížným sólem, které troubíval vždy na Vánoce o jitřní mši na kůru.
Měl pět synů, všichni hráli na nějaký nástroj, dva z nich se stali učiteli, jeden byl kapelníkem v
Hemenštátu v Rumunsku.
V letech 1835 - 1845 byl věžníkem pan Esterle. Věžník bydlel ve věži a k jeho základním
povinnostem patřilo pozorovat město s okolím a hlásit požár nebo pohyb podezřelých osob. Zastával také
službu zvoníka. Poněvadž měl služné pouhých 50 zlatých k. m. ročně (4), přiživoval se vyučováním
hudby. Sám hrál na harfu a na flétnu. Naučil hrát na dechové nástroje asi 15 hochů, kteří vytvořili další
kapelu. Měli vlastní uniformy a říkalo se jim „Mladá muzika“. V letech 1845 - 1873 byl věžníkem Jan
Souřezný za služné 60 zlatých k. m. ročně a 2 sáhy (5) palivového dříví. K jeho povinnostem patřila také
funkce kalkanta (ten kdo šlape měchy u varhan).
Bouřlivý rok 1848 zasáhl i Žďár. Císařským patentem z 15. 3. 1848 bylo povoleno
zřizování národních gard (6). Garda sloužila k ochraně majetku a veřejného pořádku. Žďárská garda měla
k 20. 7. 1848 160 mužů, kteří byli vyzbrojeni čtrnácti puškami s bodáky. Nenosili žádné uniformy, byli
pouze přizdobeni kokardami a na hlavě nosili čáky (vysoká tvrdá čepice k uniformě). Čáky nenosili
bubeníci a patnáctičlenná kapela. Služba byla bezplatná. Pouze cvičitel dostával 12 krejcarů za provedení
execírky a bubeníci 10 krejcarů za vybubnování zpráv. Zvláštní odměnu, několik mázů (7) piva, dostávala
kapela hrající při cvičných pochodech a různých oslavách.
Velké oslavy konstituce se uskutečnily 4. 4. 1848. Byla sloužena slavná mše, vyhrávala
městská kapela pod vedením muzikuse Františka Esterleho. Dle množství zakoupeného střelného prachu
lze soudit, že došlo i na oslavnou střelbu.
V roce 1848 byl ve Žďáře založen čtenářsko - pěvecký spolek, později nazvaný
Svatopluk, o jehož historii píšeme na jiném místě.
Nastala doba Bachova absolutizmu a vzápětí útlum spolkového i společenského života.
Teprve po vydání Říjnového diplomu v roce 1860 došlo k obnově a novému rozmachu spolkové činnosti.
Byl založen Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a divadelní spolek Sázavan.
V 70. letech 19. stol. přišel domů od vojenské hudby František Venzl (měl přezdívku
Franta Sklenář). Založil další kapelu, která hrála též znamenitě. V průvodech potom hrávaly dvě kapely,
Kheilova a Venzlova. Samozřejmě, že občas vznikaly mezi žďárskými kapelami různé sváry (8).
Během 19. stol. ve Žďáře, který měl roku 1869 3.755 obyvatel (9), postupně vzniklo pět
dechových hudeb:
1. Kapela Kheilova;
2. Mladá muzika;
3. Kapela národní gardy;
4. Městská kapela Františka Esterleho;
5. Venzlova kapela.
Přesné záznamy o vzniku a zániku jednotlivých kapel chybějí. Domníváme se, že nejdéle
se udržela kapela Kheilova. Ostatní kapely neměly pravděpodobně tak dlouhého trvání.
5
Záznam o žďárských muzikantech je též na pamětní listině uložené v makovici věže
farního kostela sv. Prokopa. Je tam seznam hudebníků, kteří hráli 5. 9. 1872 při vyzvednutí makovice na
vrchol věže (10). Byli to tito hudebníci: Maxmilian Ferenc, Antonín Jednuška, Bohumil Kheil, František
Kheil, Josef Liml, Johan Pohanka, František Souřezný, Jan Švejda. Mořic Švejda.
Kromě Kheilova velkého orchestru existoval ve Žďáře v letech 1865 - 1880 hudební
sextet tohoto složení:
1. housle:
Jan Růžička
2. housle:
Josef Růžička
Kytara:
František Königsmark
Harmonika: Rudolf Sáblík
Viola:
Jan Trefulka, Antonín Hromádko
Podle obsazení nástrojů se dá soudit i na skladbu repertoáru. Jednalo se zřejmě o hudbu
světskou, poslechového i tanečního charakteru.
Hudebními produkcemi byly také pohřby. V 60. letech minulého století chodili na chudé
pohřby dva hornisté, kteří doprovázeli zpěv, zejména žalm „Miserere mei“ (Žalm 51 - Smiluj se nade
mnou, Bože …). Nesení rakve a jiné služby byly konány zdarma jako projev vážnosti ke svému chudému
spoluobčanu. Za tyto služby byla vystrojena „úcta“ (pohoštění v domě smutku, nebo v hostinci).
Bohatší pohřby doprovázela celá kapela z domu smutku do kostela a po zádušní mši na
hřbitov. Cestou hrála smuteční pochody a písně.
Když zemřel svobodný, byli mládenci s družičkami doprovázeni hudbou zpět k domu
smutku na hostinu. (V 60. letech stál chudý pohřeb 15 - 20 zl. r. č., bohatý 100 - 200 zl. r.č.)(11).
Staří muzikanti umírali, mladí odcházeli za prací do světa, a proto se pro nedostatek
hudebníků roku 1880 spojily obě kapely, Kheilova a Venzlova, v jednu. Úbytek hudebníků pokračoval,
nakonec jich zbylo šest a museli si brát posily z okolních vesnic. Kapela do roku 1900 postupně zanikla.
Sledujme nyní další žďárské dechové a smyčcové hudby. Po zániku Kheilovy kapely
přešla hudební aktivita do tělocvičné jednoty Sokol, která byla znovuobnovena v roce 1895. Hudební
odbor Sokola byl ustaven 14. 2. 1897 v hostinci J. Süsse. Prvním kapelníkem se stal František Vencl. Po
třech letech byl však hudební odbor pro trvalé neshody s výborem Sokola rozpuštěn (12).
O převzetí funkce kapelníka hudebního odboru Sokola byl požádán odborný učitel
měšťanské školy Ladislav Vondruška, aktivní hudebník a komponista. V kronice střední školy je uvedeno:
„Ladislav Vondruška počal cvičiti zdejší jinochy v hudbě orchestrální a dodělal se pěkných výsledků.“
(13). Byl stanoven nový pořádek cvičení a pozornost obrácena i k hudbě vážné. Cílem tohoto úsilí mělo
být výchovné působení na občanstvo, zejména na mládež. Zároveň tu byl úmysl seznamovat veřejnost v
našem městě a okolí s hodnotnými díly hudební literatury a vzbudit trvalý zájem o aktivní provozování
hudby a zpěvu. Dokladem této snahy je dopis p. Vondrušky z roku 1902, který je adresován výboru
Sokola (dopis je uveden v příloze)(14). Tomuto ušlechtilému snažení byla věnována podpora z mnoha
stran. Zastupitelstvo města věnovalo 100.- K na nákup nástrojů, dovolilo cvičit ve škole a propůjčilo
6
zdarma dvoranu tehdy nově otevřeného Národního domu ke koncertům. Antonín Hromádko zapůjčil z
kůru chybějící nástroje. Spolek Národní jednota pro jihozápadní Moravu (vydavatel časopisu Žďárský
obzor) věnoval 50 Kč (15). Od divadelního spolku Sázavan dostávala hudba 15 K z každého představení,
při kterém hrála. Tělocvičná jednota Sokol pořádala 25. 10. 1903 divadelní představení „Peníze“. Čistý
výnos byl věnován ve prospěch hudebního odboru Sokola (16).
Hudba účinkuje na oslavách stého výročí narození Františka Škroupa. Na programu byla
předehra k jeho opeře Dráteník a sólisté zpívali árie z oper. Po koncertu pro dospělé se opakuje
vystoupení následující neděli zdarma pro mládež.
Orchestr se slibně rozrůstal, takže 4. 10. 1902 měl toto obsazení (17):
1. housle
Josef Budín, František Pospíšil, Emil Stumpfe, Hubert Zitta, J.Mošner
2. housle
Beneš, Roman Levý, Jan Pospíšil
viola
Augustin Jeřábek
violoncello František Špinar
kontrabas
František Bruckner
flétna
František Hofman
hoboj
Růžička
1. klarinet
Eduard Zábrš
2. klarinet
Jan Zdražil
fagot
Josef Dřínek
1. trubka
Jan Bosner
2. trubka
Dvořák
1. horna
Roman Königsmark
2. horna
Josef Musil
pozoun
Rosecký
bicí
Karel Hliněnský
Fotografie tohoto tělesa z r. 1901 je v archivu Horácké dechové hudby a v rubrice Přílohy
a fotografie.
Program koncertu provedeného spolu s divadelním spolkem Sázavan v březnu 1903:
B. Smetana Česká píseň
Praus
Chorál národa českého
L. Janáček Ukvaldské písně
Bartoníček Zpěvy lidu slezského
Pivoda
Kde domov můj
V. Blodek
Předehra k opeře V studni
J. Haydn
Symfonie č. 6 (Adagio - Vivace, Andante, Menuetto, Presto)
A. Dvořák Slovanský tanec č. 1
7
Na oslavě k výročí upálení M. J. Husa 19. 7. 1903 zahrál tento orchestr předehru k
Hugenotům Giacoma Meyerbeera (17).
Program koncertu 17. 12. 1905 (18):
Herold
Zampa
Smetana
Hubička - předehra
Haydn
Symfonie č. 8
Dvořák
Slovanský tanec č. 8
Mozart
Figarova svatba - předehra
Hudební odbor účinkoval také na oslavě J. A. Komenského 9. 4. 1905 a na koncertu na
paměť W. A. Mozarta 4. 4. 1906 (19).
Zajímavá je poznámka v kronice obecné školy v roce 1904: „Smyčcový kvartet v
několika zkouškách pokusil se umění svoje v platnost uvésti.“ Záznam potvrzuje, že zde byly pokusy o
vznik smyčcového kvarteta (20).
O výši honoráře hudebníků si můžeme učinit představu podle dopisu kapelníka z
Chroustovic z roku 1903. Honorář 85 zl za 16 hudebníků, kapelníka a dopravu je málo, protože výdaje na
dráhu činí 38 zl. Z Hlinska pojedou do Žďáru povozem, aby něco ušetřili. Žádá přidat 10 zl. Honorář
hudebníka za celonoční hraní na plese činil cca 3zl. (21).
Přes úspěšnou činnost se orchestr po odchodu Ladislava Vondrušky z funkce kapelníka
rozpadl. Mnozí jeho členové přešli do hudby Františka Špinara, kterému 6. 12. 1906 vydalo živnostenský
kapelnický list Okresní hejtmanství v Novém Městě (22).
Před první světovou válkou založil dechovou kapelu Jan Papoušek, žďárský učitel od 1.
8. 1908. Členy kapely byli hudebníci z okolních vesnic (23).
Jeden z posledních pokusů o obnovení činnosti hudebního odboru Sokola byl učiněn roku
1920, kdy vznikla hudba pod vedením Čeňka Švastala. Ani tato kapela neměla dlouhého trvání a po jejím
zániku přešli členové do nově vzniklé Horácké hudby (František Mokrý, Vzpomínky),jejíž osudy budou
popsány ve 4. kapitole.
3. Chrámová hudba
Náš pohled na žďárské hudební dění by nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o tom, že
bylo reprezentováno také chrámovou hudbou na kůru farního kostela sv. Prokopa ve městě a v kostele
Nanebevzetí Panny Marie v Zámku Žďáře.
8
Kostel sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou
Od nejstarších dob byla hudba v kostele v péči učitelů městské školy. Ti vedli hudební
výchovu mládeže, která tvořila jádro chrámového sboru. Ve Žďáře bylo zvykem, že učitelé zastávali také
funkci městského písaře. Funkce varhaníka bývala samostatná, na škole nezávislá (24).
První zmínka o kantorovi školy je z roku 1489. O školní budově je první zpráva z roku
1672. Byla to budova u hřbitovní zdi č. p. 329. Budova dodnes stojí. Hřbitov byl tehdy rozprostřen kolem
farního kostela.
Na přelomu 16. a 17. stol. byl rektorem Řehoř Syka Lyšovský (25). V Dějinách Žďáru
(III. díl, str. 282), je v 17. stol. uvedeno 6 jmen rektorů, z nichž nejvýznamnější je Matouš Heřman
Pražák, který zastával funkci rektora na přelomu 17. a 18. stol. V jeho hudební sbírce, uložené dnes v
archivu Moravského muzea v Brně, jsou mj. Thámovy „Litanie o nejsvětější krvi Krista Ježíše“ na český
text. Skladby s českým textem jsou v této době velice vzácné (26).
Prvním ve školní kronice (27) uvedeným učitelem a regenschorim je Václav
Přibyslavský. Byl žďárským rodákem, zemřel v r. 1823. Je o něm známo, že také komponoval. Ve
žďárské sbírce se nachází opis jeho pastorální mše, pořízený v r. 1874. Přibyslavským končí barokní éra
žďárského kůru.
Působil zde také učitel Jan Albert, výborný houslista a varhaník, který v době vánoční
hrával zvláštní, krásná varhanní preludia. Sám naučil na varhany několik mladíků. Asi roku 1820 byl
ustanoven učitelem a regenschorim Sigmund Vašátko. Po Albertovi zde učil Karel Javůrek, který se stal
Vašátkovým zetěm. Za těchto učitelů začal rozkvět žďárské chrámové hudby (28).
Od roku 1861 vedl kůr nadučitel Josef Ondrák a učitel Hájek (29). K nim patřil ještě
podučitel Ignác Skalka. Hudba žďárského kůru dosáhla tehdy velkého rozkvětu. Svědčí o tom autoři
zastoupení v hudební sbírce žďárského kůru, dnes uložené v Moravském muzeu v Brně (J. J. Ryba, P.
Vejvanovský, F. X. Brixi. J. Haydn a další). Jejich skladby mohli hrát jen zdatní instrumentalisté.
Zpěváků bývalo 15 - 20, v orchestru hrálo 10 houslistů, k nim přibylo violoncello a kontrabas. Z
dechových nástrojů byly obsazeny nejčastěji dvě trubky, dva lesní rohy, méně dva hoboje, občas fagot či
anglický roh, častěji dvě flétny. Z bicích nástrojů byly oblíbeny tympány. Ve druhé čtvrtině 19. stol. se
častěji v obsazení objevují hoboje, flétny a fagot. Oblíbeným nástrojem se stává klarinet. Moderním
souborem v této době byla dechová harmonie složená ze dvou klarinetů, dvou trubek, dvou lesních rohů a
fagotu. Objevuje se také křídlovka.
V roce 1873 nastoupil jako ředitel kůru Antonín Hromádka. I za jeho působení asi do
roku 1900 měla chrámová hudba dobrou úroveň. Po r. 1900 se A. Hromádka stává inspektorem hudebních
škol.
Po A. Hromádkovi vedl kůr p.Ferencz, jenž odchází později do Kladna, kde působí jako
profesor hudby na učitelském ústavu.
9
Po první světové válce se stal varhaníkem a regenschorim Stanislav Svoboda, který byl
také kapelníkem Horácké hudby a prvním ředitelem hudební školy. Po jeho odchodu nastoupil na
varhanické místo v roce 1929 Antonín Horák a tuto službu vykonával až do konce roku 1975 (30). Kromě
hry na varhany učil hře na hudební nástroje, zpočátku soukromě a od roku 1944 v hudební škole. Po jeho
odchodu hrál od 1. 1. 1976 na varhany Jiří Pospíšil, učitel, nyní v důchodu. V posledních letech již také
nastupuje generace mladých varhaníků. Od Velikonoc 1996 se ujímá místa varhaníka Josef Dvořák, učitel
ZUŠ, původem z Jihlavy.
Od r. 1971 do r. 1986 byl sbormistrem žďárského kůru Miloslav Táborský. Za jeho
vedení mu pomáhala na kůru se zpěvem i řada jeho přátel ze Svatopluku. Sbor míval obvykle 15 sopránů,
7 altů, 8 tenorů, 8 basů. O vánočních svátcích se většinou podařilo sestavit malý orchestr z hráčů
ostatních žďárských hudebních těles, především z těch, kteří měli odvahu a čas přijít na dvě až tři
zkoušky. Orchestr míval obvykle 6 houslí, 1 - 2 violy, 1 violoncello, flétnu, hoboj, 2 klarinety, 2 trubky,
pozoun. Na varhany hrával Jiří Pospíšil. Na velikonoční svátky zpíval sbor jen s doprovodem varhan. Je
třeba říci, že chrámová hudba v té době byla v nemilosti. Kdo hrál nebo zpíval na kůru, vystavoval se
možnosti perzekuce ze strany státních orgánů nebo zaměstnavatele.
Pod vedením M. Táborského uvedl sbor během let 1971 - 1986 většinou s orchestrem v
období Vánoc následující skladby:
Švehla
Z polských koled
Příhoda
První mše vánoční
Ryba
Druhá mše vánoční
Marhula
První, Druhá, Třetí mše vánoční
Hradil
Vánoční mše
Mozart
Spi, děťátko
Blatný
Koleda
Skladby zpívané o Vánocích mají většinou český text. V období Velikonoc byly zpívány
následující skladby ponejvíce s textem latinským.
Skuherský Faec dies
Jeremiáš
Terra tremnit
Mozart
Ave verum
Picka
Mše f dur
Tregler
Missa brevis
Fibich
Missa brevis
Foerster
Regina coeli
Kromě těchto skladeb byly zpívány česky pašije třemi zpěváky. Jeden zpíval evangelistu
(vypravěče), druhý Krista a třetí všechny další osoby v pašijích vystupující. Na Květnou neděli se zpívaly
pašije podle sv. Matouše, na Velký pátek podle sv. Jana, při velkopátečních obřadech a na Bílou sobotu se
zpívaly bez doprovodu varhan žalmy a hymny patřící k obřadům.
10
Po smrti M. Táborského vedl chrámový sbor až do r. 1992 jeho bratr Jan Táborský. V září
1992 převzala chrámový sbor Hana Bořilová, roz. Čáslavská. V dalším textu uvádíme její osobní
vzpomínku.
Chrámový sbor sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou
V září 1992 jsem převzala vedení chrámového sboru ve Žďáře nad Sázavou. Začátek byl
velice obtížný. Z předešlého působení sboru nezůstaly bohužel žádné notové materiály, a proto nebylo
možné na něco navázat. Farní notový archiv neexistoval. Tehdy mi velice pomohl varhaník a sbormistr
sousedního kostela ve Žďáře n. S. II., klášteře, pan Vojtěch Starka. Ochotně mi půjčoval notové party
svého pěveckého sboru a podporoval mě i svojí pomocí a vzácnými radami. Přiznám se, že bez podpory
pana Starky by se mi nepodařilo začít. Pomohl mi i v době (1995 - 1996), kdy jsem z vážných rodinných
a zdravotních důvodů nemohla sbor řídit. Věnoval se tehdy našemu i svému sboru současně. Byla to
velká škola lidské obětavosti a odborné práce pro náš sbor a za to patří panu Starkovi upřímný dík.
Po skončení každého svátku jsem stála před problémem, co zpívat dál, kde hledat noty.
Pomohla mi řada lidí, které ani nelze všechny vyjmenovat, proto velice stručně: byli to členové sboru, pan
farář Alois Učeň, spolupráce s chrámovým sborem z Přibyslavi, Třebíče, Telče, Letovic, Brna - Zábrdovic,
Svratky … V posledních letech spolupráce s učiteli ZUŠ ve Žďáru nad Sázavou Petrou Procházkovou a
Františkem Dvořákem.
Z počátku devadesátých let doprovázel chrámový sbor zdejší varhaník pan Jiří Pospíšil.
Při nácviku první vánoční mše v roce 1993 jsem o spolupráci dále poprosila Petra Duchalíka, který nás
úspěšně doprovází při velkých svátcích již 8 let.
Naše činnost se začala postupem času více a více rozvíjet. Snažili jsme se doprovázet mše
svaté ve zdejším kostele v průběhu celého roku tak, jak to bylo zvykem v dřívějších letech. Každý rok se
začíná po prázdninách v září svátkem svatého Václava, 2. listopadu je svátek Vzpomínka na všechny
věrné zemřelé, 24. prosince Štědrý den, 25. prosince Boží hod vánoční, na jaře jsou to velikonoční svátky
Popeleční středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Boží hod velikonoční, v měsíci květnu májové pobožnosti,
v červnu svátek Božího těla a v červenci svátek svatého Prokopa.
Zvláštní pozornost si zaslouží spolupráce chrámového sboru a orchestru. V roce 1993
vznikl projekt chrámového sboru sv. Prokopa z Třebíče, který se mohl realizovat v naší farnosti hlavně
díky podpoře zdejšího pana faráře A. Učně. Náš i třebíčský sbor nacvičil „Českou vánoční mši koledovou“
(K. Hradil). Třebíčtí - sbor a orchestr - nás o vánočních svátcích navštívili a společně s naším sborem jsme
pod vedením Karla Tomka tuto mši uvedli. Naše první zkušenost se společným vystupováním sboru a
orchestru mě přiměla k nápadu pokusit se o něco podobného i ve Žďáře. Tehdy mi velice pomohl žďárský
muzikant pan Oldřich Růžička, který navázal kontakt s mnoha hudebníky a učiteli ze ZUŠ ve Žďáře n.S. a
Novém Městě na Moravě a vytvořil první podobu orchestru. Sám po řadu let v orchestru hrál nebo zpíval
11
sólo a byl pojítkem mezi sborem a orchestrem. Byla to naše první zkušenost s živým hudebním
doprovodem, a tak pouze díky ochotné spolupráci všech členů orchestru, kteří se nebáli experimentovat s
novým sborem a dirigentem, a našemu vzájemnému nadšení vzniklo zdařilé dílo, ze kterého jsme měli
všichni radost. Pro některé členy orchestru nebylo možná vždy lehké pracovat v církevním prostředí a
přizpůsobit se doprovázeným obřadům, proto zvláště oceňuji jejich toleranci, profesionalitu a zájem o
společné hudební dílo. Vznikla tak spolupráce, která se v průběhu let nadále prohlubuje. Věřím, že přináší
radost účinkujícím i žďárské veřejnosti.
V roce 1987 se prováděla ve žďárském kostele rozsáhlá rekonstrukce již zchátralého kůru
a varhan. Díky prozíravosti pana faráře A. Učně byl kůr při této rekonstrukci rozšířen tak, aby na něj byl
umožněn vstup co největšímu počtu zpěváků a hudebníků. Nová podoba kůru tak umožňuje provádění
obsáhlejších hudebních děl, například při doprovázení vánočních mší. O těchto svátcích se na kůru
shromáždí přes 40 zpěváků, dále sólisté a orchestr, celkem je to někdy přes 60 lidí.
(Složení orchestru: 1. housle, 2. housle, viola, violoncello, 1. klarinet, 2. klarinet, pozoun,
1. trubka, 2. trubka, horna, tympán – smyčcové nástroje bývají obsazeny více hráči)
V roce 1998 se mi narodilo první dítě a nemohla jsem dále sbor samostatně řídit. Tehdy
jsem hledala spolupracovníky, kteří by mi pomohli situaci vyřešit. Učitelé ZUŠ Petra Procházková a
František Dvořák velmi ochotně pomohli společně sbor vést a nacvičovat. Jsem jim dodnes vděčná za
rozhodnutí s námi spolupracovat, protože jejich příchodem vzrostla úroveň celého sboru, přišli noví
sólisté, otevřela se spolupráce se ZUŠ. Podporu a ochotu ke spolupráci jsme cítili nejen při závěrečných
vystoupeních, ale především při jednotlivých zkouškách. Rady a zkušenosti z denně zažité hudební praxe
učitelů ZUŠ byly vždy velkým obohacením pro mě osobně a také pro všechny členy sboru.
Chtěla bych zde zvláště ocenit odborné vedení Petry Procházkové, které přispělo ke
zvýšení úrovně sborového zpěvu a umožnilo tak vybírat i náročnější díla známých autorů. Petra vzala
starosti s každodenní organizací práce sboru téměř za své a dovedla obětovat mnoho volného času pro
dosažení našeho společného cíle.
Nesmím, a ani bych nechtěla zapomenout na práci všech členů sboru, jejich trpělivost a
hlavně vytrvalost. Během 9 let zažil náš sbor mnoho velkých událostí. Zpívat během celého roku je velice
náročné na čas i motivaci vytrvat. Například na vánoční svátky, které jsou velmi atraktivní a navíc jsou v
zimním období, se sbor schází v 50 až 60 členech, ale např. o jarních velikonočních svátcích se scházíme
někdy jen v počtu 20 lidí. Velká četnost svátků vyžaduje náročný nácvik, tzn. rychlou orientaci v partu,
hudební paměť, přípravu doma, pravidelné zkoušky, ale i chuť zpívat a vytvářet kamarádskou partu lidí.
Vzájemně si porozumět a přinášet dobrou náladu není vždy jednoduché, přesto se to našim členům dobře
daří. Také za to jim všem patří velký dík.
1992
Vánoční mše:
koledy v čtyřhlasé úpravě
1993
K. Hradil
Česká vánoční mše koledová
1994
J. Kypta
Pastorální mše česká koledová
12
1995
pastorely a koledy: (V. K. H. Rovenský: Nové hvězdy nové světlo)
J. Hrůza
Pastorela in F
En. Konfršt
Vzhůru vstaňte, bratři
K. Dýnka
Stará vánoční píseň
K. Bříza
Vánoční propia
1996
J. Kypta
Pastorální mše česká A dur
1997
J. J. Ryba
Půlnoční
1998
E. Pascha
Vianočná omša
1999
J. J. Ryba
Česká mše vánoční - „Hej, Mistře“
2000
J. J. Ryba
Česká mše vánoční - „Měšťané betlémští“
Ve Žďáře nad Sázavou dne 26. 3. 2001
Repertoár chrámového sboru:
Vánoční písně:
V. K. H. Rovenský
Nové světlo nové hvězdy
K. Dýnka
Stará vánoční píseň
J. Hrůza
Pastorela in F
E. Konfršt
Vzhůru vstaňte, bratři
Koledy ve čtyřhlasé úpravě
K. Bříza
Vánoční propria
Velikonoční písně:
F. Picka
Velikonoční cyklus
G. F. Händel
Messiah - č. 42 Coro - Hallelujah
J. C. Sychra
Offertorium na smrtelnou neděli
P. Křížkovský
Stabat mater
J. Karel
Regina coeli
O. di Lasso
Adoramus
Z. Pololáník
Velikonoční proprium
K. Bříza
Velikonoční proprium
Anonym 1974
Velikonoční ordinarium
Příležitostné písně:
Š. Brixi
Raduj se, nebe
J. S. Bach - J. Grüger
Jezu, Pane milý
J. S. Bach - S, Gartorius Co činí Bůh, vše dobré jest
P. A. Halík
Spěj, duše, zbožně k výšině
A. Michna
Buď Bohu všechna chvála
W. A. Mozart
Ave verum
Hana Bořilová, sbormistr
13
J. Křička
Píseň Svatovojtěšská
A. Říhovský
Pange lingua
Svatováclavský chorál
Zpěvy z Taizé
G. Verdi
Nabucco
J. Lécot - J. Frie
Hymna velkého jubilea
J. Matěj
Píseň k sv. Prokopu
Mše během roku:
J Otčenášek
Česká mše národní
J. Otčenášek
Česká mše
Mariánské písně:
J. Cebák
Ave Maria
D. A. Hlond
Ave Maria, Tys matkou naší!
J. Levíček
Máti boží, máti moje
A. Říhovský
Ave Maria, Salve Regina
J. Olejník
Ave Maria
Na závěr kapitoly o hudbě na žďárském kůru několik zajímavostí:
V době, kdy byl regenschorim Sigmund Vašátko (1820 - 1860), činilo služné učitele 150
zl. ročně. Kromě toho platili žáci každou sobotu poplatek zvaný sobotáles. Ten činil 1 kr. v 1. třídě a 2 kr.
ve 2. třídě. Stávalo se často, že právě v sobotu nemohl žák pro nemoc nebo z jiného důvodu přijít do
školy a kantor sobotáles nedostal (31).
Na deskách pašijí od Josefa Nešvery ve farním archivu se zachoval, bohužel, pouze
jediný list, nadepsaný: „Vzpomínky dějin kůru zdejšího kostela napsal Hynek Leskour, pekař na č. 285 ve
Žďáře, narozen v r. 1855“ (celý text uveden v příloze). Hynek Leskour na deskách pašijí dále vypočítává,
které úlohy v pašijích zpíval od r. 1875 až do r. 1931.
Podle záznamů na deskách hudebnin byla latinská mše D dur od Karla Keptera,
dómského kapelníka v Augsburku, hrána od Velikonoc v r. 1890 do r. 1906 celkem 24 krát. Asi byla
oblíbená a provozovala se vícekrát v roce. U záznamů jsou i poznámky „dobře provedená“.
Žďárské varhany
První zmínka o žďárském varhaníku Pavlovi je v městské knize v r. 1554. Tehdejší
varhany byly asi dílem Pavla Nimmerichtera (32). V 2. pol. 17. stol. byl v kostele sv. Prokopa pozitiv od
Matouše Pavla Roskoše. Farář P. Martin Hliněnský se rozhodl postavit varhany nové a stavbou pověřil
Johanna Davida Siebra (33). Žďárské varhany byly druhým Siebrovým dílem. Podle smlouvy sepsané 25.
5. 1695 postavil varhany, které měly hlavní stroj, pozitiv a pedál. Dostal za ně 380 zl., 2 míry žita, 4 libry
14
sádla, 15 archů pergamenu a dřevo ke stavbě. Varhany byly laděny o velkou sekundu výše než normální
ladění. Většina skladeb žďárské sbírky má proto dva party pro varhany: jeden normální a druhý
transponovaný o velkou sekundu níže. Siebr si na žďárských varhanách velice zakládal a ještě po třech
letech je zdarma vyčistil a naladil (34).
Siebrovy varhany byly ve Žďáře až do r. 1870, kdy místo nich postavil varhany nové
Josef Svítil z Nového Města. R. 1913 byly Svítilovy varhany přestavěny firmou Káš z Brna na
pneumatický systém (35).
V r. 1987 byly nahrazeny varhanami novými, které postavila firma Dřevopodnik města
Brna - varhanářství, Brno - Bohunice opus 82. Stávající dispozice varhan:
I. manuál
II. manuál
3
(C - g )
Bourdon
16´
Kryt
8´
Principál
8´
Vox celestis
8´
Flétna dutá
8´
Principál
4´
Salicionál
8´
Flétna rourková
4´
2
Oktáva
4´
Nasard
2 /3´
Flétna špičatá
4´
Flétna lesní
2´
Super oktáva
2´
Tercie
1 3/5´
Mixtura
2´
Pikola
1´
Trompeta
8´
Akuta
1´
Klarinet
8´
Tremolo
Tremolo
Spojky
Pedál (P)
(C - f1)
II - I; II - I; II - I; I - I
Principálbas
16´
Subbas
16‘
Kryt tichý
16´
Žaluzie
Oktávbas
8´
Válec
Flétna basová
Rejstříkové crescendo
Chorálbas
8´
4´
16´ 4´
II - II; II - II; I - P; II- P
4´
16´
8´
MF, F, PL, TT
(mezzoforte, forte
pleno, tutti)
8´
8´
4´
Pozoun
16´
15
Literátský spolek
Zpěv při bohoslužbách byl přibližně do 15. stol. vyhrazen duchovenstvu. Od této doby
začínají vstupovat do liturgie také laici. Zejména v městských farních kostelích vznikají literátská
bratrstva (literátské kůry), jejichž posláním je obřadní zpěv při bohoslužbách. Členy těchto bratrstev jsou
měšťané - laici. Pro potřeby bratrstev jsou zhotovovány kancionály, do vynálezu knihtisku ručně psané.
Mnohé z nich se staly vzácnými knižními památkami.
Také na žďárském kůru v kostele sv. Prokopa za opata Otty Logka (1770 - 1782)
existovalo literátské bratrstvo. Všechna literátská bratrstva byla r.1783 císařem Josefem II. zrušena, ale za
dva roky poté byla císařským dekretem z 29. 4. 1785 opět obnovena.
Žďárský literátský spolek byl obnoven v letech 1828 - 1829 (36). Dle dochované knihy
členů byly jeho novými příslušníky osoby, narozené kolem r. 1788. Dá se soudit, že mohly být přímými
potomky členů zrušeného literátského kůru v roce 1783. Kniha členů je vedena až do roku 1949.
Žďárský literátský spolek pravděpodobně nepěstoval vícehlasý zpěv, ale svou činnost
věnoval podpoře lidového chrámového zpěvu při bohoslužbách.
Ukázka ze stanov literátského spolku:
§ 1. Účel.
Účel literátského spolku jest čest a chválu Boží zbožným, církví svatou schváleným zpěvem a
modlitbou, jak v chrámu Páně při službách božích, tak mimo chrám při slavnostních a pohřebních
průvodech rozmnožovati.
§ 2. Údové.
Údem literátského spolku může býti každý ve farnosti města Žďáru bydlící dospělý katolický
křesťan v mravech zachovalý, bezúhonný a soběprávný. Údové se dělí na:
a) čestné
b) přispívající
c) výkonné
§ 3. a) čestným členem může se státi kdokoliv za zásluhy o spolek, církev, nebo za 10 zl. spolku
věnovaných
b) člen přispívající ze Žďáru, kdo měsíčně 10 krejcarů přispívá
c) výkonný ze Žďáru se zpěvem obeznámený. Příspěvky měsíční 2, 4, 6 kr. dle toho, ku kterým se
při vstupu zaváže.
Mimoto složí přispívající i výkonný člen při vstupu do spolku 1 zl.
Povinnosti výkonných členů jsou tyto:
a) V neděli a ve svátek, před, mezi a po ranních i velkých službách božích, v každý pátek, v adventě,
postě, i v suchých dnech (37) i v jiné, značnější, ač ne zasvěcené dny nábožným zpěvem dle pořádku
výborem aneb v nutných případech předsedou či jeho náměstkem stanoveného posvátné úkony
zvelebovat.
16
b) Při průvodech a poutích předzpěvovat (38).
Spolek měl předsedu, místopředsedu, pokladníka a dozorce (dělal práci archiváře).
Ředitel kůru ustanovuje, co se zpívati bude. Jeho povinností jest říditi veškeren sbor zpěváků, vyučovati
ty, kteří nejsou ke zpěvu vycvičeni a odbývati se zpěváky předběžná cvičení v těch písních, jež mají těžší
nápěv. Výbor se volí na tři roky, schází se čtyřikrát do roka, v neděli po suchých dnech (37), valná
hromada je na sv. Cyrila a Metoděje.
Patronem spolku je sv. Prokop.
Dle knihy členů bylo ve spolku v letech:
1931 - 1933 60 členů
1934 - 1937 76 členů
1938 - 1943 85 členů
1944 - 1949 100 členů
Účetní kniha spolku je vedena od roku 1870. Jaká byla vydání?
1876
9 liber (libra česká = 0,512 kg) světla (svíčky) a 55 kr.
4,95 zl.
1877
kancionál Jánský
1879
6ks nových kancionálů v kůži
9,60 zl.
sklenáři za opravu svítilny
0,10 zl.
1885
za kancionály svatojanské
10,73 zl.
1888
za telegram do Brna
0,68 zl.
1903
za 6 párů rukavic
9,30 zl.
1,50 zl.
V roce 1948 je v účetní knize poznámka: “Další trvání spolku hlášeno zároveň s valnou
hromadou dne 5. 4. 1948”.
Poslední zápis: “Přípisem Okresního národního výboru ve Žďáře n. S. z 30. 3. 1951
literátský spolek je vymazán ze spolkového registru a začleňuje se do Charity, jmění movité, vázaný
vklad 2950 Kč, volný 1000 Kč, hotovost 705 Kč předává se Charitě. 21. 4. 1951 R. Svoboda, farář.”
Spolek, který přežil dvě světové války, rozpad Rakouska – Uherska i německou okupaci
skončil svoji činnost. Ještě dlouho po jeho zrušení byla na kůru tabulka s nápisem “Vstup jen pro členy
literátského spolku”. Tabulka zmizela při opravě kůru a stavbě nových varhan v roce 1987.
Žďárské zvony
Na závěr této části o žďárském hudebním životě v minulosti se zmíním o zcela zvláštním
hudebním nástroji, o žďárských zvonech. Nejstarší zvon na věži kostela sv. Prokopa byl ulit roku 1587
17
mistrem Ondřejem Ptáčkem na Horách Kutných (39). Přežil jako jediný všechny válečné rekvizice. Jeho
nárazový tón je h1, váha 500 kg. Spolu s ním byl na věži zavěšen zvon Prokop, váha 798 kg. Na kapli sv.
Barbory bývaly dva zvony z roku 1852 o váze 80 a 161 kg. Oba dva věnoval kníže František Ditrichstein.
Kromě nich tam byl umíráček s letopočtem 1780 o váze 30 kg. V kostele sv. Trojice byly dva zvony,
jeden z roku 1745 o váze 44 kg a druhý s letopočtem 1878 o váze 37,2 kg (40).
Dne 15. 5. 1917 byl zvon Prokop rozbit a snesen z věže. Ze sv. Barbory dva zvony sňaty,
ponechán jen umíráček. Ze sv. Trojice byl jeden zvon z roku 1745 snesen. Všechny tyto zvony byly 16. 5.
1917 naloženy na vozy, odvezeny na nádraží a nuceně odevzdány pro potřeby c. k. vojska. Na poslední
cestu jim zvonil nejstarší žďárský zvon. Umíráček od sv. Barbory a zvon Cyril a Metod z kostela sv.
Trojice byly rekvírovány 27. 7. 1917. Vojsko platilo 4 K za jeden kg (41).
Skončila 1. světová válka, vznikla Československá republika. Po zacelení válečných škod
došlo i na obnovu zvonů. 5. 7. 1925 byl od hostince Konvent přivezen na voze nový zvon Prokop ke
kostelu a vyzdvižen na věž. Při této slavnosti hrála Horácká hudba za honorář 400 Kč. Na věži byly dva
zvony (42):
Starý zvon ladění h1
Prokop
ladění gis1
O rok později 23. 5. 1926 byla slavnost svěcení zvonů v kostele sv. Trojice, při které opět
hrála Horácká hudba za honorář 250 Kč.
Na věžičku kostela byly zavěšeny tři zvony (43):
Cyril a Metod
ladění gis2
Emanuel
ladění h2
František Xaverský
ladění cis3
Obnoven byl také umíráček u sv. Barbory. V r. 1923 jej koupil kostelní výbor ze sbírek
věřících. Měl hmotnost 31 kg.
Za Protektorátu 25. 3. 1942 byly všechny zvony kromě nejstaršího opět zrekvírovány. 17.
10. 1943 byl posvěcen a zavěšen náhradní umíráček v kapli sv. Barbory ze zinkové slitiny o váze 43 kg,
ladění a2 od firmy Manoušek.
V současné době jsou na věži u sv. Prokopa čtyři zvony (44):
Starý zvon
ladění h1
500 kg
Cyril a Metod
ladění fis
850 kg
Prokop
ladění gis
620 kg
Anežka
ladění cis2 230 kg
Zvony Prokop, Cyril a Metod byly dovezeny do Žďáru před Vánocemi roku 1989 a
uloženy v boční lodi kostela. V roce 1990 byl odlit zvon Anežka. Na jaře roku 1992 začala oprava věže a
spolu s touto opravou byla ve věži připravena nová stolice pro nové zvony.
18
Zvony byly 13. června 1992 posvěceny brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem a téhož
dne vojenským autojeřábem vyzdviženy na věž. Samozřejmě za hojné účasti obecenstva. Po vyzdvižení
na věž byly upevněny do stolice a odpoledne se poprvé rozezněly nad městem.
Ladění zvonů navrhl diecézní kampanolog P. Alois Ambros, výtvarnou výzdobu na
zvonech navrhl sochař Otmar Oliva z Velehradu. Elektrické zvonění zhotovil ing. Alois Hrubý z Brna.
Zvony odlila zvonařská dílna Laeticie Dytrychové z Brodku u Přerova.
Při pořizování nové střechy na kostele a na věži bylo nasbíráno cca 1445 kg odstřižků
měděného plechu, k tomu koupeno 332 kg cínu a z tohoto materiálu vyrobena zvonovina pro odlití zvonů.
Finanční prostředky byly získány ze sbírek věřících.
Nejstarší zvon na území města je zvon v kapli v Mělkovicích. Pochází z r. 1474, je
vysoký 50 cm. Na zvonku je český nápis: Pane * Bože * Buď * Milostiv. Pod nadpisem jsou čtyři erby
(45).
Přejme si, aby tyto zvony svým hlasem zaznamenaly a doprovázely jen radostné události
a už nikdy nebyly zneužity pro vedení války jako jejich předchůdci.
Žďárští zvoníci (46):
František Esterle (1835 - 1845),
Jan Souřezný (1845 - 1873),
Josef Souřezný (1873 - 1907),
Musil (1907 - 1930) ?
Emil Matyáš (1930 - 1945),
Jan Štefáček (1945 - 1970),
Řezníčkovi (1970 - 1971),
Jiří Šustr (1971 -
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Zámku Žďáře
Cisterciáci, kteří byli zakladateli zámeckého kostela, měli svá přísná řádová pravidla a též
své chorální nápěvy odlišné od gregoriánského chorálu. Teprve od 15. stol. lze předpokládat v jejich
chrámech stejnou hudbu jako v ostatních kostelích. Do prvního zrušení kláštera r. 1614 a od jeho obnovy
r. 1638 nemáme písemné doklady, které by se týkaly hudby. Naše poznatky jsou bohatší až v 18. stol.(47).
Tehdy byla po vzoru šlechty zřízena v klášteře funkce opatského trubače. Tento úřad
zavedl snad opat V. Vejmluva. Roku 1728 byl trubačem Filip Jelínek, v letech 1727 - 1741 Václav
Tomek, o kterém se přesně neví, jestli troubil na trubku nebo lesní roh a zda jeho funkce byla
reprezentační nebo strážní. Stojí za zmínku, že v 18. stol. byla ve žďárském klášteře, jak bylo tehdy
zvykem, pořádána divadelní a oratorní představení, z nichž některá měla ryze hudební povahu.
Představení se konala v pašijovém týdnu a v oktávě svátku sv. Jana Nepomuckého (48).
19
Kantoři a regenschoriové
Z první třetiny 18. stol., která je považována za dobu největšího rozmachu žďárského
kláštera, jsou známy pouze funkce kantorů a sukcentorů (49), které se hlavně vztahovaly k pěveckým
povinnostem v kněžském (chorálním) kůru. Funkce regenschoriho, který se staral hlavně o provozování
figurální hudby (vícehlasá hudba s doprovodem nástrojů), ustanovena nebyla, i když se již v té době v
klášteře figurální hudba provozovala. Klášter si zodpovědné hudebníky zajišťoval z vlastních řad.
R. 1705 byl kantorem P. Jan Pontanus z Čáslavi a sukcentorem P. Eliáš Clar z Budišova.
R. 1731 byl kantorem P. Josef Reich a sukcentorem P. Samuel Borovička (50).
Funkce ředitele kůru jsou doloženy až od poloviny století: r. 1754 P. Řehoř Pavlíček, r.
1759, 1767 a 1776 P. Placidus Nejedlý, r. 1779 P. Jindřich Polanský, r. 1784 P. Pavel Hájek. Záznamy z
19. stol. chybějí. (51)
Asi od r. 1911 byl varhaníkem František Nedělka. Působil asi do r. 1961. Po něm se
vystřídalo několik varhaníků: Filomena Lišková, Bronislava Zlatohlávková, František Pospíšil. Od r.
1968 zastává funkci ředitele kůru a varhaníka Vojtěch Starka. Od konce 90. let spolupůsobí jako varhaník
ing. Václav Horák. Asi od poloviny 90. let se pro funkci regenschoriho používá znovu označení „kantor“.
Pěvecký sbor kostela Nanebevzetí Panny Marie v Zámku Žďáře
Podle paměti p. Svobody a Herolda byl chrámový sbor založen kaplanem P. Vlčkem
někdy v letech 1942 - 1944. Sbor měl asi 20 členů(viz foto v příloze). Zpíval i na veřejnosti v rámci
různých kulturních akcí. Ještě před koncem války při odchodu P. Vlčka však sbor svou činnost ukončil.
Asi v roce 1953 se sbor znovu začal scházet a pracovat. Zprvu jej vedl pan Nedělka starší
ze Světnova. Po něm vedla sbor slečna Filomena Lišková (na varhany hrál p. Nedělka mladší). Po smrti
slečny Liškové vedl nějaký čas sbor kapelník dechovky TOKOZU pan Sládek. Asi v roce 1966 sbor svou
činnost opět ukončil.
Činnost sboru byla znovu obnovena na jaře r. 1968 za P. Jana Kubáta, kdy místo
varhaníka a ředitele kůru převzal pan Vojtěch Starka. Počet členů sboru se pohyboval mezi 22 - 25 členy,
což bylo také dáno kapacitou kůru.
Sbor se zaměřil hlavně na duchovní a liturgickou hudbu, kterou doplňoval církevní
obřady různých liturgických období. Zpíval především v době vánoční, velikonoční a při poutích v
kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Kromě těchto hlavních svátků zpíval sbor i při jiných
významných církevních slavnostech během roku.
Sbor také zajišťoval zpěvy při udělování svátosti biřmování a po listopadu 1989 vítal
vždy Otce biskupa slavným „Ecce sacerdos magnus“ (52). Tuto běžnou „služební“ činnost sbor doplňoval
20
zajišťováním hudby při primicích nejen v klášterním kostele, ale dle potřeby i v okolních obcích (Jámy).
Sbor také zpíval asi dvakrát při poutní slavnosti v Ostrově nad Oslavou.
Ve 2. pol. 80. let byl požádán, aby zajistil hudbu při znovuvysvěcení opravené kaple ve
Vatíně. Z této akce se vyvinulo několikaleté účinkování sboru při vatínské pouti v polovině září a na
Štědrý večer při půlnoční.
Od jara 1968 sbor zkoušel v rodinném domku u Roučků, kteří obětavě poskytli prostor
pro nácvik. Později, po opravě fary, se sbor přemístil do jedné z jejích místností. P. Jan Kubát si sboru
velmi vážil a využíval každé příležitosti, aby sbor svým zpěvem doprovázel bohoslužby. Zkušební rok
začínal vždy v polovině září a končil v posledních dnech května nebo začátkem června. Asi po deseti
letech se začátek zkoušek posunul na polovinu listopadu.
Repertoár sboru tvořily skladby autorů duchovní a liturgické hudby - Říhovský, J. J.
Ryba, Hradil, Hromádka a další. Kromě toho zpíval sbor i skladby pravoslavné, anglikánské a
protestantské duchovní hudby.
V září r. 1996 se sbor účastnil přehlídky pěveckých sborů v rámci Slavnosti
jeřabin(53).Od r. 1998 se sbor několikrát účastnil přehlídky chrámových sborů v Boskovicích.
Varhany v kostele Nanebevzetí P. Marie
První písemná zmínka o varhanách v konventním kostele je z 12. 2. 1557, kdy opat
Václav žádal českou dvorskou komoru, aby mu nebyly odnímány jediné varhany (54).
Počátkem 18. stol byl konventní kostel podle návrhu J. Santiniho přestavěn. Opat
Vejmluva požádal brněnského varhanáře J. D. Siebra o postavení nového nástroje(55). Siebr se již dobře
uvedl varhanami postavenými pro žďárský městský kostel a ani tentokrát nezklamal.
Varhany byly postaveny asi v r. 1720, stojí v konventském kostele dodnes a patří k
nejcennějším barokním nástrojům na Moravě. Jsou umístěny na empoře(56), která překlenuje levou část
transeptu(57) na levé straně kněžského kůru nad mnišskými lavicemi.
Varhany mají dva manuály(58) a pedál. Hrací stůl je vestavěn do skříně hlavního stroje.
Varhaník sedí zády k chrámové lodi (kolmo na její podélnou osu), zády se opírá a zadní stěnu
pozitivu(59), který je umístěn v zábradlí. Táhla rejstříků pozitivu jsou přímo v pozitivu (za zády
varhaníka).
Oba manuály mají rozsah C - c3 se spodní oktávou krátkou. Pedál má rozsah C - a, rovněž
se spodní oktávou krátkou. Pedál je dvanáctinotónový, od c repetuje.
Dispozice:
HW(60)
Principál 8´
Pozitiv:
Flauto majore 8´
Salecinale 8´
Octava 4´
Quintadena 8´
Flauto minore 4´
21
Mixtura 1 1/3 + 1´
Octava 4´
Fugara 4´
Quinta major 2 2/3
Pedál:
2
Subbas 16´
Nassat 2 /3
Octavbas 8´
Superoctava 2´
Quinta 5 1/3´ (nefunkční)
Rauschquinta 1 1/3 + 1´
Superoctava 4´ (nefunkční)
Mixtura 1´ 3x
Mezi manuály je spojka (malé manubrium vpravo dole vedle hracího stolu) nepoužitelná, protože se zablokují spojovací kolíčky a je potom nutné rozebrat hrací stůl.
Varhany jsou dnes naladěny asi o 1/4 tónu výše než je normální ladění. Původní ladění
bylo ještě vyšší, asi o 1/2 tónu.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru n. Sázavou
Varhany:
Původní varhany postavil v roce 1724 opět J. D. Sieber. Po požáru r. 1784 a zrušení
kláštera byly varhany přeneseny do Radešínské Svratky (55).
Stavitelem nových varhan byl pan Pavel Horák z Kutné Hory, varhany postaveny asi r.
1799 za 220 zl. Jsou umístěny na druhém (horním) ochozu kostela.
Varhany jsou jednomanuálové s pedálem. Pedál je postaven vedle varhan na samostatné
zásuvce, kde se také rejstříkuje (mimo dosah varhaníka sedícího u hracího stolu). Hrací stůl je vestavěn
do skříně varhan (varhaník sedí zády k hlavnímu oltáři).
Rozsah manuálu je C - c3 se spodní oktávou krátkou.
Rozsah pedálu je C - a, také se spodní oktávou krátkou. Pedál je dvanáctinotónový, od c
repetuje.
Dispozice:
Manuál:
Principál 8´
Flauta major 8´
Pedál:
Subbas 16´
Octavbas 8´
Octava 4´
Flauta minor 4´
Quinta 2 3/4 ´
Superoctava 2´
Quinta 1 1/3 ´
Mixtura 1´ 3x
Generální oprava varhan provedena v roce 1999.
22
4. H o r á c k á h u d b a
Začátky Horácké hudby
Po skončení 1. světové války, rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku nového státu,
Československé republiky, se začal rozvíjet svobodný společenský, spolkový a kulturní život. Obnovují
se staré české kulturní spolky a vznikají nové. Pro společenské zábavy a slavnosti pod širým nebem je
nezbytná dechová hudba. Pokus o obnovu hudebního odboru Sokola v roce 1920 se nezdařil. Místo něho
vznikl nový hudební spolek nazvaný Horácká hudba, jak jsme již uvedli v závěru 2. kapitoly.
Zakladatelem Horácké hudby v tehdejším Městě Žďáře byl Josef Pavelka, řídící učitel
dvojtřídní školy ve Vysokém. O založení hudby nejsou archivní záznamy. Podle vzpomínek pamětníků
(1) seskupil Josef Pavelka kolem sebe v období 1923-24 několik učitelů - hudebníků,kteří vytvořili základ
Horácké hudby. Byli to zejména Jan Fischer, František Mokrý, František Vápeník, Stanislav Svoboda.
K nim se přidali někteří další dobří muzikanti ze zaniklých kapel, jako byli Alois Göttler, Karel Göttler,
Adolf Liml, Vincenc Zdražil, Jan Houf.
Zakladatelé Horácké hudby nemuseli začínat z ničeho. Po předchozí hudební a spolkové
činnosti byl ve Žďáře dostatek dobrých instrumentalistů. Je pravdou, že většina z nich ovládala pouze
smyčcové nástroje a na dechové se museli teprve učit hrát. Díky jejich píli a trpělivosti dirigenta se v
krátké době vytvořilo hudební těleso, které podle vzpomínek pamětníků mělo následující obsazení:
kapelník
Josef Pavelka
zástupce kapelníka
Alois Göttler
flétna
O. Nedbal
klarinety
Jindřich Dřínek, A. Leopold , Vlast.Vápeník ml.
křídlovky
A. Liml ml., A. Blažek , A. Liml st. , J. Pavelka
baskřídlovky
R.Kvapil , J. Stehno , Š. Straka
eufonium
Frant. Vápeník
Es trumpety
Jar. Dvořák , Boh. Špinar
trombony
Fr. Mokrý , J. Fischer
lesní roh
Jan Veselý
heligon
K. Göttler
bicí
St. Svoboda , Jan Houf , Kopecký
Většinu hudebních nástrojů koupil na svůj náklad Josef Pavelka. Postupně se z výtěžků
hudby splácely. Notový materiál byl opatřován různým způsobem: část byla získána po zaniklých
žďárských kapelách, další notový materiál věnoval Fr. Vápeník, který měl dříve svou hudbu v Křídlech a
též řadu skladeb pro Horáckou hudbu aranžoval. Novinky byly objednávány v tehdejších hudebních
nakladatelstvích, zejména v edici E. Štolce.
23
Repertoár hudby tvořily skladby Fr. Kmocha, V. Vačkáře, Jul. Fučíka, valčíky
Waldteufellovy, Straussovy, některé Smetanovy polky, předehry k operetám, intermezza , taneční skladby
a úpravy orchestrálních skladeb pro dechovou hudbu.
Zkoušky hudby bývaly jednou týdně v sále hostince „U Ubrů“ v 1. poschodí v Dolní ulici
č. 246. Dům je dnes již zbořen, stával přibližně na místě dnešní knihovny M. Sychry. Přespolní hudebníci
chodili na zkoušky pěšky , např. Fr. Vápeník 10 km z Újezda , kapelník Pavelka z Vysokého. Dopravní
spojení tehdy neexistovalo. Dnes , po osmdesáti letech , musíme takovou obětavost obdivovat.
Horácká hudba měla i svůj kroj. První veřejné vystoupení se uskutečnilo 28. 9. 1924 při
oslavě šedesátiletého trvání divadelního spolku Sázavan. (2).
Horácká hudba koncertovala na náměstí 26. 7. 1925 při oslavě třicetilého výročí založení
tělocvičné jednoty Sokol v našem městě (3). Byla též častým hostem na Horácké krajinské výstavě
v Novém Městě na Moravě, účinkovala na mikulášských večírcích Sokola v letech 1926, 1928 a 1929.
Brzy se stala známou nejen ve Žďáře, ale i v širokém okolí, kde účinkovala při slavnostech, výletech,
tanečních zábavách, pohřbech.
Roce 1927 odešel kapelník Josef Pavelka do Nového Města na Moravě,kde založil
orchestr stejného názvu - Horáckou hudbu, která se však po několika letech existence rozpadla. Horácká
hudba v našem městě pokračovala ve své činnosti i po odchodu J. Pavelky.
Novým kapelníkem se stal Stanislav Svoboda, ředitel hudební školy. Pod jeho vedením
došlo k upevnění vnitřní organizace hudby. Dodnes je uschován originál stanov Horácké hudby z r.1929,
kterými se vymezují práva a povinnosti členů hudby, včetně členů výboru (viz rubrika Přílohy a
fotografie). Zajímavá jsou též majetkoprávní opatření - majetek hudby je společný. Je pamatováno i na
situaci, kdyby se hudba rozpadla nebo nevyvíjela činnost déle než rok. V tom případě byl výbor povinen
odevzdat veškerý majetek hudby do úschovy městské radě.
Stanislav Svoboda odchází 1. 7. 1929 za novou existencí mimo Žďár. Novým dirigentem
se stává jeho zástupce Alois Göttler.
Za zmínku stojí účinkování Horácké hudby při slavnosti položení základního kamene
sokolovny 16. a 17. 6. 1928, spojené s návštěvou prvního prezidenta Československé republiky T. G.
Masaryka v Městě Žďáře. Hudba hrála 17. 6. v pět hodin ráno budíček, v deset hodin koncertovala na
náměstí, ve třináct hodin vedla průvod od lihovaru (8) z Dolní ulice na staveniště sokolovny a večer od
dvaceti hodin vyhrávala k tanci v Národním domě (5) (6).
Z dalších účinkování Horácké hudby zaznamenáváme mikulášské večírky Sokola v letech
1931, 1932, 1934, 1936(5). V letních měsících bývala pořádána Staročeská pouť s průvodem od lihovaru
, která byla zakončena taneční zábavou. Horácká hudba na ní hrála v letech 1930, 1934, 1935, 1936,
1937.
Kromě tanečních zábav a pohřbů vystupovala hudba při různých slavnostech. Např. 18. 9.
1930 při slavnostním zahájení přípravy na IX.všesokolský slet. Při oslavě 100. výročí narození Dr.
24
Miroslava Tyrše 17. 9. 1932 byl uskutečněn lampionový průvod za účasti Horácké hudby. Při slavnosti
40 let trvání Sokola v našem městě hrála hudba fanfáry z opery Libuše.
S hudbou spolupracoval v té době také ředitel hudební školy Jaroslav Černý. Pomáhal při
nácviku a také některé skladby dirigoval (7).
Repertoár dechových hudeb v třicátých letech ovládla tzv. „lidovka“. K oblíbeným
lidovým zábavám patřila v té době též opereta. Tomuto trendu se přizpůsobila i Horácká hudba. Rozšířila
se o sekci smyčcových nástrojů a v této podobě účinkovala zejména při operetách žďárských ochotníků
v letech 1930 – 1941. Byly to jednak operety klasické ( Hervé – Mamzelle Nitouche r.1930, 1931,
Kalmán - Podzimní manévry r. 1928), ale především operety tehdejších současných oblíbených lidových
autorů, jako byli Jankovec, Rudolf Piskáček, Jára Beneš, Josef Stelibský (9).
Podle dochovaných plakátů hrála hudba na svých
vystoupeních poměrně náročné
skladby. Na svém koncertu dne 30. 11. 1929 uvedla následující program:
E.Urban
Per aspera ad astra
F. Flotow
Alassandro Stradella
Joshimeta
Japonský lucernový tanec
L. Weninger
Paraphfrase na ruskou píseň Ej, uchněm
Tito Murzili
Zvonky z Locarna
J.Oslizlo
Sen
Fr. Drdla
Kubelíkova serenáda
B. Leopopld
Praha
A.Dvořák
Árie z Rusalky, Slovanský tanec č.6
F. A. Boildieu
Kalif z Bagdadu
Na vystoupení u příležitosti oslav 15. výročí státní samostatnosti 27. 10. 1933 uvedli:
J. Offenbach
Orfeus v podsvětí – předehra
B. Leopold
Praha – směs
V.Vačkář
Slavnostní pochod
Od roku 1937 se stal kapelníkem Horácké hudby ředitel žďárské hudební školy Ludvík
Vaníček. Hudba v tomto období hraje nejen dechovku, ale účinkuje též ve smyčcovém obsazení.
Válečná a poválečná léta ( 1939 – 1948 )
Těžiště hudebního života v době okupace v našem městě spočívalo na dvou tehdy
existujících kapelách. Kromě již zmiňované Horácké hudby vznikla v r. 1940 Hudba Města Žďáru,
kterou vytvořil a vedl Ladislav Čížek. Horácká hudba hrála převážně ve smyčcovém obsazení, Hudba
25
Města Žďáru hrála hudbu dechovou. Z dochovaných plakátů je patrno, že obě hudby prováděly aktivní
koncertní činnost i v tomto období ( viz rubrika Přílohy a fotografie).
Městská hudba nacvičila pod vedením kapelníka Ladislava Čížka pásmo zpěvu, hudby a
vzpomínek na českého muzikanta Františka Kmocha, nazvané „Kmochův večer“.S tímto pořadem
účinkovala nejen ve Žďáře, ale zajížděla i do okolních obcí. Jak dosvědčují soudobé plakáty,
koncertovala např 12.9.1942 v Přibyslavi.
V září 1942 zorganizovala v sále Národního domu koncert za osobní účasti Václava
Vačkáře (viz fotografie v příloze).
Horácká hudba, kterou vedl Ludvík Vaníček, pořádala v r.1941 koncert ze skladeb
Dvořákových,v roce 1942 a 1943 koncert tanečních melodií a ukázek ze světových operet. Na počátku
roku 1944 hrála na koncertě skladby Smetanovy a Dvořákovy.
Obě hudby za okupace svou činností, vlasteneckým zaměřením repertoáru posilovaly a
upevňovaly národnostní uvědomění a hrdost.
Během jara 1945 se muzikanti z obou kapel sešli v dnes již zbořeném hostinci „U
Tomanů“ (10), kde dojednali sloučení obou těles (11).
Po skončení posledních bojů 2.světové války pokračoval hudební a společenský život
v nových podmínkách. Již 13. 5. 1945 se ve Žďáře pořádal „Večer sblížení s Rudou armádou“. Hrála na
něm Hudba Města Žďáru řízená Lad.Čížkem, dechová hudba Rudé armády, zpíval pěvecký sbor řízený L.
Vaníčkem, který hrál též houslový koncert(12).
Slavnostní průvod se dvěma kapelami šel 21. 5. 1945 od Konventu (13) na náměstí.
Tento den byla poprvé hrána také sovětská hymna.
Svaz české mládeže uspořádal 1. 7. 1945 v sokolovně pietní slavnost za padlé a umučené
v koncentračních táborech. Hudební program obstarala Horácká hudba.
Manifestační den s průvodem od lihovaru na náměstí s hudbou, hymnami a večerním
tancem v sokolovně byl konán 3. 7. 1945 (12).
V roce 1945 odchází Lad.Čížek jako mladý učitel na Ostravsko dosídlit pohraničí.
Muzikanti se sdružují v Horácké hudbě, jejímž dirigentem byl až do své předčasné smrti v roce 1951
Ludvík Vaníček. Po něm se stal kapelníkem Jan Veselý.
Do té doby však Horácká hudba pokračuje ve své činnosti. Nedejme se mýlit tím,že je
uváděna i pod názvem Hudba Města Žďáru. Hraje při oslavách státních svátků 28. 10. 1945 a 7. 5. 1946
(14), účinkuje při divadelním představení „Selská princezna“ 25. 26. a 29.12. 1948.
5. a 6. 7. 1947 pořádala jednota Sokol XXVI. župní slet, na kterém pod vedením
L.Vaníčka účinkovala Hudba Města Žďáru. Hudebníci hráli budíček, vedli průvod sokolů městem, hráli
při zkouškách na stadionu a veřejném cvičení. To byla jedna z posledních akcí Sokola (15).
28. 10. 1947 byl odhalen památník padlým a umučeným (16). Před slavností byl
organizován průvod občanů od lihovaru ke hřbitovu, ve kterém hrála Horácká hudba.
26
Hudba v době budování Žďáru (1948 – 1980)
V únoru 1948 došlo k dovršení poválečných politických střetů a k vítězství politické a
ideologické linie prosazované komunistickou stranou. Ve veřejném a společenském životě začal být
zpočátku nekompromisně uplatňován sovětský stalinský systém. Všechny spolky a organizace byly
začleněny do tzv. Národní fronty.
Tento trend se dotkl i hudebního života.Byly zrušeny kapelnické živnosti. Každé těleso
muselo mít svého zřizovatele. Byly jím zpravidla výrobní podniky, později též zemědělská družstva.
Zřizovatelé přispívali na činnost hudebních těles finančně, což bylo v mnoha případech pro hudebníky
výhodné. Nad těmito výhodami převažovaly zápory, jak o nich budeme psát později.
Rok 1948 a roky následující přinesly důležitou změnu v životě našeho města – budování
velkého průmyslového podniku Žďárské strojírny a slévárny. ŽĎAS změnil zanedlouho tvář nejen
Žďáru, ale i dosud hospodářsky chudého okresu.
V době budování Žďasu vyvíjel ve městě činnost podnik Pozemní stavby, který se stal
zřizovatelem Horácké hudby. Důvodem byla skutečnost, že mohl Horácké hudbě poskytnout větší dotace
na činnost než dosavadní zřizovatel - Dobrovolný požární sbor Města Žďáru. Nový zřizovatel zakoupil
nástroje pro celé obsazení orchestru s normálním laděním. Do té doby totiž hudba používala původní
nástroje z r. 1924 s vysokým laděním, jaké mívaly staré rakousko-uherské vojenské kapely .
Kapelníkem hudby byl od r. 1951 Jan Veselý, který se snažil cílevědomě udržet dobrou
úroveň Horácké hudby i v této době. Za jeho vedení pořádala dechovka „Kmochovy večery“ ve Žďáře i
okolí, v listopadu 1953 „Večer pestrých melodií“ a připravovala „Večer Václava Vačkáře“, který se tehdy
neuskutečnil. Kromě toho usilovala o pravidelné pořádání promenádních koncertů, účinkovala při
kulturně politických akcích. Zúčastnila se soutěže dechových hudeb v Jihlavě. V repertoáru měla např.
tato skladby (17): K.Pádivý: Pochod textiláků, Jul.Fučík: Baletky, Zimní bouře, Marinarela, Veselí
venkovští kováři, Josef Flegl: Sláva Chodsku, Polonéza z Hořicka a j. V tomto období účinkovala
Horácká hudba pouze jako hudba dechová.
Obsazení hudby z r. 1955 podle dobové fotografie:
flétna
Karel Götz
klarinety
Jan Peňáz, Josef Musil, František Krška,Václav Papáček,Vašík
křídlovky
Josef Štěpánek ml., Miroslav Švoma, Stanislav Ptáček, František Krška
baskřídlovka
Josef Macek
tenory
František Brabec, Jaroslav Beránek
doprovody
Miloslav Brabec, Josef Kolbábek, Jan Papáček, Karel Pohanka, Josef Starý,
Jan Štěpánek, Jan Švoma, Karel Vydrář
bas
Rudolf Blažíček, Josef Červený, Václav Štikar
bicí
Božetěch Toman, Tomáš Materna,Bedřich Částka, Josef Částka
kapelník
Jan Veselý
27
7. 8. 1951 zahájil výrobu nově vzniklý národní podnik Ždárské strojírny a slévárny, který
také usiloval o vlastí hudbu, aby jej reprezentovala na veřejnosti. Hudba Žďasu vznikla v nově zřízeném
závodním klubu v roce 1952. Nově založená hudba neměla nic, jen muzikanty, zaměstnance podniku,
které spojovala chuť hrát. Nástroj si opatřil každý sám, začal se pracně budovat archiv, zkoušelo se
v místnosti, která byla právě volná, dokonce i ve zlepšovatelské dílně. Hudba poprvé veřejně účinkovala
v průvodu zaměstnanců 1. máje 1952. Na toto vystoupení trénovala hru při pochodu na staré budečské
silnici.
Později se dostalo podnikové dechovce lepšího zázemí. Místnost pro zkoušky získala
v Národním domě po Horácké hudbě, která se musela odstěhovat do bývalé kamnářské dílny u Čeplů
(18), protože byla závodní hudbou jiného podniku. To byl také důvod k vzájemné řevnivosti obou kapel.
Kapelníkem hudby Žďasu byl zpočátku Jaroslav Brabenec, po něm krátkou dobu bývalý vojenský
hudebník p. Buchta.
V r. 1954 se vedení hudby Žďasu ujal ředitel hudební školy Vlastimil Raab. Pod jeho
vedením se úroveň orchestru výrazně zlepšila, Hudba se probojovala do celostátního kola soutěže
dechových hudeb v Orlové - Lazích v r. 1957, hrála na estrádách v okolních obcích, na filmovém
festivalu v Jihlavě a jinde. Dechová hudba Žďasu měla toto obsazení (19):
flétna
Václav Hajný
Es klarinet
Antonín Klimeš
B klarinety
Boh.Trtík, Jan Duchalík st., Jan Duchalík ml.
křídlovka
Miloslav Kohout , K.Novák , Jar. Rulík
baskřídlovka
Jar. Holý, Antonín Škarka
eufonium
Jiří Šustr
Es trubka
Lad. Kovanda, Jar. Rakušan, Jos.Šikl, Frant. Hlavička
Bas trubka
Jan Papáček
trombon
Frant. Dvořák, J.Coufal
B bas
Frant. Vodehnal
bicí
Jar. Brabenec
dirigent
Vlastimil Raab
Postupně se však počet členů hudby zmenšoval až na 12 - 15 hráčů. Hudba v tomto
malém obsazení hrávala ještě několik roků pod vedením Antonína Škarky na tanečních zábavách ve
Žďáře a okolí.
Horácká hudba přešla od Pozemních staveb při jejich likvidaci do závodního klubu
Žďasu a sloučila se s jeho dechovkou. Vzniklé těleso vystupovalo pod názvem Dechová hudba
Jednotného klubu pracujících. U dirigentského pultu se střídali Jan Veselý a Vlastimil Raab.
Koncem padesátých let se začaly postupně měnit podmínky pro uplatnění dechových
hudeb v kulturně společenském životě. Klesla obliba dechové hudby u tančící mládeže. Popularitu získala
nastupující vlna taneční populární hudby s kytarami a elektronickými nástroji, která byla šířena
28
moderními sdělovacími prostředky: rozhlasem, zejména zahraničním, televizí, gramofonovými deskami,
později magnetofonovými nahrávkami.
I pro pořadatele tanečních zábav bylo výhodnější platit malou skupinku hudebníků než
velké těleso dechové hudby. Navíc i oficiální kulturní politika 60.let odsouvala dechovou hudbu jako
úpadkový hudební žánr na periferii hudebního dění (20).
Tento obecný trend se nevyhnul ani našemu městu. Vznikly zde nové taneční orchestry
Karla Šulce a Milana Synka, které dosáhly obliby zejména u mládeže, ale znamenaly také další odliv
hráčů z dechových hudeb. Kromě toho byl v r. 1956 při závodním klubu založen symfonický orchestr, o
jehož činnosti píšeme na jiném místě. Vznikem symfonického orchestru byla dechová hudba ochuzena o
možnost veřejně koncertovat. Pro uplatnění dechové hudby zbývaly jen oficiální oslavy státních svátků a
pohřby, což neuspokojovalo stálé členy dechových orchestrů.
V té době již vyvíjelo činnost Okresní kulturní středisko (OKS), jehož úkolem bylo
metodicky řídit kulturní činnost, zejména amatérských souborů. Před státními svátky, hlavně před 1.
májem, plánovalo počet dechovek do průvodů v jednotlivých střediscích okresu. Plánovalo i doplnění
dechových hudeb hudebníky tanečních orchestrů, hrajících na dechové nebo bicí nástroje. Neobešlo se to
bez komplikací, zejména s notovým materiálem, kterého byl v dechovkách pro některé nástroje
nedostatek. OKS střežilo i ideovou nezávadnost prezentovaných programů. V repertoáru dechovek se
nesměly objevovat skladby s příliš vlasteneckým textem, zejména pochody mající vztah k sokolskému
hnutí. Docházelo i k absurdním situacím kdy např. při jedné oslavě Dne vítězství nebyla uznána za
vhodnou Píseň svobody B. Smetany pro „závadný“ text (Vzhůru, Češi, Bůh nám přeje, stůjte pevně při
svém právu). Občas se objevily i názory zakázat dechovkám hraní na církevních pohřbech. O každém
amatérském souboru byla na OKS vedena evidenční karta o počtu členů, době založení, vedoucích
činitelích souboru, o počtu členů KSČ (21).
Hudebníci byli povinni hrát bez nároku na honorář při veřejných oslavách státních
svátků, které se v průběhu času zúžily na následující akce :
1. 25.únor
Den vítězství pracujícího lidu.V ten den se konala na náměstí přehlídka Lidových milicí a
večer v sokolovně jejich ples.
2. 30.duben
předvečer Svátku práce-lampionový průvod.
3. 1.květen
Svátek práce.Hudba hrála ráno budíček, vedla průvod na náměstí a hrála hymny při
manifestaci.
4. 9.květen
Den vítězství.Průvod s hudbou a věnci k pomníku padlých a kladení věnců.
5. 7.listopad
Oslava Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku.Dopoledne kladení věnců
k památníku sovětských vojáků, večer lampionový průvod.
6. První pracovní den nového roku. Hudba vyhrávala od 5.hodiny ranní u brány Žďasu.
Oficiálními skladbami pro tyto příležitosti byly: Čsl. a sovětská hymna, Internacionála,
Pochod padlých revolucionářů, Píseň práce. Oslavy se většinou konaly za chladného počasí, což mělo
29
nepříznivý vliv na kvalitu hudebního výkonu.Odměnou hudebníkům za účinkování byl zpravidla guláš,
nebo párek, káva, pivo, někdy litr rumu.
Každý amatérský orchestr, pokud chtěl hrát za honorář, se musel dostavit v pravidelných
dvouletých intervalech ke zkušebním přehrávkám. Přehrávky se konaly před komisí jmenovanou OKS.
Kapelník předložil seznam repertoáru, z něhož komise vybrala několik skladeb , které kapela přehrála.
Podle předvedeného výkonu byl orchestr zařazen do jednoho ze tří stupňů a tím stanovena výše honoráře
pro každého člena souboru.
Podle vyhlášky Ministerstva kultury ze dne 17. 11. 1981 se určovala výše honoráře takto:
kvalifikační stupeň
I
10 – 15 Kčs
II
16 – 20 Kčs za hodinu
III
21 – 30 Kčs
za hodinu
za hodinu
Dechová hudba JKP dostávala zpravidla nejvyšší ohodnocení. Z honoráře se platilo 8%
zřizovateli a 2% Ochrannému svazu autorskému (OSA). Podobnému systému přehrávek se museli
podrobovat i profesionální umělci.
Zřizovatel, v tomto případě JKP, se staral o finanční zajištění jednotlivých souborů, tedy i
o dechové hudby. Protože jej hudba reprezentovala na veřejnosti, dostávala uniformy, včetně zimních
kabátů, aby byla jednotně oblečena při oslavách státních svátků. Pravidelně byly též nakupovány nově
vydávané skladby pro doplňování archivu. Také se kupovaly nové hudební nástroje pro muzikanty, kteří
chtěli hrát, ale své vlastní nástroje neměli. JKP pořádal pro členy hudby zdarma víkendová pracovní
soustředění, na kterých se nacvičovaly nové skladby pro veřejná vystoupení. Dechovka mohla využívat
zdarma místnost v sokolovně nebo v divadle pro své pravidelné zkoušky. Na tento provoz byly
každoročně opatřovány finanční prostředky. Pochopitelně , nové nástroje nebo uniformy se nekupovaly
každý rok,ale běžný provoz byl dobře zajištěn.
Notový archiv obsahoval několik stovek skladeb tanečních, část z doby české lidovky
mezi dvěma světovými válkami, část z doby pozdější až do současnosti, včetně módních skladeb slovácké
dechovky. Nechybělo několik desítek pochodů včetně smutečních i čistě koncertních. Také výběr
koncertních skladeb byl velmi bohatý. Některé z nich jsou ručně opsány a pocházejí z doby založení
Horácké hudby. Celý archiv přežil s malými ztrátami různá stěhování a změny majitelů. V současné době
je uložen v základní umělecké škole. Je v něm i Bábinčin maršovský valčík Jaroslava Křičky s autorovým
podpisem.
Konec 50. a začátek 60. let znamenal pro dechovou hudbu ve Žďáře nad Sáz. vleklou
krizi, o které se jednalo na každé konferenci klubu a zasedáních ZV ROH. Jan Veselý rezignoval na místo
kapelníka, po něm vedl krátký čas hudbu Miroslav Švoma.
V této době se vrátil do Žďáru z Ostravska Ladislav Čížek, který se na podzim 1964 ujal
místa kapelníka dechové hudby. Jeho příchodem nastalo oživení činnosti.
Významným přínosem pro zvýšení zájmu o dechovou hudbu se staly Festivaly
dechových hudeb Vysočiny. Vznikly z iniciativy Ladislava Čížka a pracovníka OKS Jindřicha Petříčka.
30
Festivaly se konaly až do r. 1983 každoročně (22). Do Žďáru byly postupně zvány nejen nejlepší dechové
hudby z regionu Vysočiny, ale také význační skladatelé a populární zpěváci tohoto žánru. Pro žďárskou
hudbu znamenaly festivaly nutnost pečlivého nastudování programu na pravidelných zkouškách, ale i
společenské uplatnění, kterého se jim dříve nedostávalo.
Přehled festivalů a pozvaných skladatelů (účinkující hudby jsou uvedeny v poznámce (23):
1970
Jaromír Vejvoda
1971
Ada Rulíšek
1972
Karel Vacek, Josef Poncar
1973
Ladislav Kubeš, Miroslav Juchelka
1974
Josef Poncar, Ladislav Kubeš
1975
1976
1977
Vladimír Fuka
1978
Ladislav Kubeš, Ada Doško
1979
Ada Rulíšek, Lad.Kubeš, Ada Doško, Jar. Marek, Vlad.Fuka, Frant.Maňas
1980
Frant.Maňas, Miloš Machek
1981
Frant.Maňas, Václav Maňas, Jaroslav Marek
1982
Frant.Maňas , Miloš Machek
Stoupající úroveň hudby se projevila i v tom, že byla v letech 1972, 1973,1974 vyslána
do družebního okresu Meusselwitz v NDR. V r. 1973 koncertovala v družebním okrese Vranov nad
Topl‘ou.
Soustavnou prací, pravidelnými zkouškami a přitažlivostí zahraničních zájezdů vzrostl
zájem o členství v dechové hudbě. V r.1974 měla hudba 31 členů, z nichž 22 bylo stálých hudebníků,
ostatní vypomáhali příležitostně jako hosté.
Na počátku 70.let měla hudba toto obsazení:
flétna
Karel Götz
klarinety
Boh. Trtík, Frant. Vencálek, Jan Duchalík
křídlovky
Josef Dolák, Jaromír Chalupa, Ludvík Ptáček, Libor Ptáček
baskřídl.
Ctibor Křepinský
baryton
František Brabec
B trubka
František Procházka
Es trubka
Jan Zmeškal, Jaroslav Rakušan
trombon
Ant.Škarka, Jiří Šustr, Karel Vydrář
F bas
Bohumil Pohanka
B bas
Frant. Kopecký
bicí
Božetěch Toman, Jan Houf, Karel Oberreiter
dirigent
Ladislav Čížek
31
Podle potřeby hrávali jako hosté hoboj - Miloslav Hrala, lesní rohy – Josef Starý,
Ladislav Vencelides, klarinet – František Šimek, Pavel Čech
Dechová hudba JKP se 12. 10. 1974 zúčastnila přehlídky dechových hudeb
Jihomoravského kraje ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) s následujícím programem:
Alois Aust
Ve sdružení síla
B.Smetana
Našim děvám
Karol Pádivý
Sedliacká
Karel Vacek
Písničky Karla Vacka
V r.1973 a 1975 se zúčastnila festivalu dechovek v Moravských Budějovicích. Na
festivalu v rodišti kapelníka Jana Uhlíře v Ivanovicích na Hané hrála m.j. Zamrzlovu Gondoliéru a
skladbu Jar. Kofroně pro 4 pozouny s názvem Dovádivé pozouny.
Při slavnostním koncertu 29. 11. 1974 k 50. výročí vzniku dechové hudby ve Žďáře nad
Sáz. (viz fotografie) obdržela hudba od Městského národního výboru medaili „Za budování města“.
V koncertní části hrála tyto skladby:
Josef Flégl
Sláva Chodsku
Bedřich Smetana
Našim děvám
Frant.Kmoch
Pozdrav jara
Jan Čermák
Darovalo mi děvčátko
Ladislav Kubeš
Horalka
Zpěv skřivana
Ladislav Čížek
Svorně k cíli
Dá se říci, že v této době tvořila repertoár hudby, kromě koncertních skladeb, tzv. tradiční
česká lidovka z pera Karla Vacka, Jaromíra Vejvody, Josefa Poncara a jiných. Skladby ve stylu
Moravanky se objevily později.
Část hudby byla federálním ministerstvem zahraničí vyslána v říjnu 1975 do Sofie, kde
účinkovala na recepci ke Dni čsl.armády, kterou pořádalo československé velvyslanectví, a na večeru pro
krajany v Sofii.Obě vystoupení byla velice úspěšná.
V roce 1976 byla část hudby pozvána československým kulturním střediskem v Berlíně
na desetidenní zájezd do NDR. Koncerty se konaly v těchto místech: Dresden, Milhausen, Heiligestadt,
Leinefelde, Bad Blakeburg, Mittweida (24).
V témže roce natáčela Čsl. televize v našem městě pořad „Neděle v klubu“. V něm
účinkovala kromě jiných souborů zájmové umělecké činnosti také dechová hudba. Mimoto natočila
několik nahrávek do brněnského rozhlasu.
V r. 1978 se uskutečnil zájezd hudby do Dahlenu a Wurzenu a zájezd do Eberswalde
v NDR, podobně i v r. 1979, kde však už hudba neměla plné obsazení.
32
Krize hudby a generační problémy
V tomto období se přes nesporné úspěchy začínají projevovat generační problémy. Mnozí
hráči dechové hudby překročili padesátku, vznikají první zdravotní obtíže.Přitom se ukazuje, že ve Žďáře
není muzikantské zázemí mladých instrumentalistů, zejména hráčů na velké dechové nástroje.
První pokusy řešit generační problémy se datují do r. 1961, kdy se uvažovalo o zřízení
kurzů hry na dechové nástroje na učilišti Žďasu (25).Tento záměr se podařilo zčásti realizovat až v r.
1977, kdy došlo pod patronací JKP k založení hudby mladých. O dechové hudbě mladých píšeme
podrobněji v následující kapitole.
V dechové hudbě dospělých zkoušelo od r.1976 pravidelně jen 12 hráčů, kteří hráli na
plesech a pohřbech a vystupovali pod názvem „Sázavanka“. Ostatní hráči byli zváni k účinkování jen
příležitostně, hlavně při oslavách státních svátků a dalších hrách, bez nároku na honorář.
Dechová hudba zkoušela po celou dobu v sokolovně. Počátkem roku 1978 se dechovka
odstěhovala do nové zkušebny, kterou poskytla Okresní odborová rada ve svém zasedacím sále.
K dispozici byla i místnost pro archiv a sklad nástrojů. Dnes je v těchto místech prodejna potravin.
V činnosti hudby nastala otevřená krize, která vyvrcholila v listopadu 1979, kdy se
Ladislav Čížek vzdává místa kapelníka. Jeho písemná rezignace byla přijata na schůzi zástupců dechové
hudby, ZV ROH Žďasu, výboru JKP 27.11. 1979. Byl odsouhlasen návrh samosprávy dechové hudby:
kapelník Josef Dolák, jeho zástupce Jaroslav Beránek, jednatel Ing Jar. Chalupa, pokladník Ctibor
Křepinský, archiváři Jan Zmeškal, Karel Götz.Hudba převzala všechny závazky, které slíbil předchozí
kapelník (26). Samospráva usilovala o to, aby s metodickým vedením hudby a nácvikem skladeb pomohl
kapelník Lhotský z vojenské hudby z Havlíčkova Brodu, ale tento záměr se neuskutečnil. Vedení archivu
převzal Jan Duchalík, který v krátké době archiv nově zpracoval, roztřídil a zpřehlednil. Jako umělecký
vedoucí byl pro hudbu získán Jiří Libra. Začalo se pravidelně zkoušet a nastával obrat k lepšímu.
V březnu 1981 odešel Josef Dolák do důchodu a rezignoval na místo kapelníka. Jeho
nástupcem se stal Jaroslav Beránek.
Ve spolupráci s OKS uspořádala hudba několik autorských večerů ze skladeb známých
autorů a za jejich účasti, např. František Maňas, Miloš Machek, Jar. Marek, J.Císař.
Ke stému výročí narozenin Václava Vačkáře byl 13. 12. 1981 uspořádán koncert z jeho
děl. Na tomto večeru se hudba vrátila k tradičnímu názvu Horácká dechová hudba,pod nímž od té doby
opět vystupuje.
V listopadu 1983 se zúčastnila 13. ročníku Festivalu dechových hudeb Vysočiny, který
byl také posledním v pořadí.
V jubilejním roce 1984 připravila koncert k Roku české hudby s následujícím
programem:
Bedřich Smetana
Gaudeamus – pochod
Píseň svobody
33
Frant. Hilmar
Esmeralda
Bedřich Smetana
Našim děvám
Louissina polka
Antonín Dvořák
Slavnostní pochod
Josef Škabrada
Janička tančí
Jaroslav Křička
Bábinčin maršovský valčík
Alois Aust
Mařenko má – polka
František Maňas
V horách – skladba pro křídlovku a baryton
Rudolf Piskáček
Vy české panenky
Jan Uhlíř
Rázně vpřed – pochod
V témže roce byl uspořádán koncert k 60. výročí založení Horácké dechové hudby.
Program tohoto koncertu uvádíme v rubrice Fotografie a dokumenty. K šedesátiletému výročí věnoval
brněnský skladatel František Maňas hudbě polku Žďasanka.
S Horáckou hudbou v tomto období účinkovali jako stálí zpěváci Alena Trkanová, Ivanka
Bružová, Evžen Bruža. Jako hosté Jan Sedlařík z Nového Města, Majka Zaoralová a Štěpán Mátl z Brna.
Obsazení hudby v letech 1983 - 1986:
flétna
Karel Götz
klarinety
Frant. Vencálek, Jiří Zmeškal, Jan Duchalík, Frant.Šimek
křídlovky
Josef Dolák, Stanislav Suchan, Jaromír Chalupa,Antonín Hrad
baskřídlovka
Ctibor Křepinský
baryton
Jaroslav Beránek
B trubka
František Procházka, Jaroslav Šimek ml., Miroslav Neuer
Es trubka
Jan Zmeškal, Jaroslav Rakušan
trombony
Jiří Šustr, Jan Schmidt,František Brabec
F bas
Bohumil Pohanka
B bas
Jaroslav Šimek st.
bicí
Miloslav Brabec, Božetěch Toman
dirigent
Jiří Libra
Příležitostně s hudbou spoluúčinkovali: flétna - Petr Němec, hoboj - Miloslav Hrala,
trubka B - Ludvík Ptáček, Ladislav Rychlíček, klarinety - Karel Matýšek, Stanislav Chmelíček, Jana
Neuerová, Martina Němcová, Petr Fabík, pozoun - Luděk Kirchner, J.Kessner, bicí - Oldřich Pátek.
Od roku 1981 pořádala hudba každým rokem v letním období dva promenádní koncerty.
Místo na náměstí nebylo k jejich pořádání vhodné, nakonec bylo vybráno atrium vedle náměstí v klidové
části, které se osvědčilo, a promenádní koncerty jsou zde pořádány dodnes. Poslední promenádní
koncerty Horácké hudby se uskutečnily v r. 1987. Na koncertech hrála hudba zdarma, pouze za
občerstvení a úhradu cestovného pro přespolní muzikanty.
34
Hudba uskutečnila také několik úspěšných turné po NDR, kde denně účinkovala na řadě
vystoupení k poslechu i tanci v LPG Gobbelsdorf (v letech 1984, 85, 86, 87 a 88).Cestu vlakem do
Drážďan si hudebníci hradili sami a další pobyt hudebníků financoval hostitel.
Kromě těchto zájezdů byl uskutečněn o prázdninách v r. 1984 týdenní zájezd do Dahlenu
v NDR, kterého se zúčastnili i rodinní příslušníci.Zájezd zorganizoval příznivec dechové hudby Bohuslav
Holemář, který tehdy vyučoval němčině na střední zemědělské škole v Chotěboři. Náklady cesty si
hradili účastníci sami.
Kromě těchto zájezdů pořádala dechovka z ušetřených mimořádných honorářů v 80.
letech několikrát vepřové hody pro členy a rodinné příslušníky.
Pro žáky základních škol uspořádala 22. 2. 1985 Horácká hudba dva výchovné koncerty
doplněné výkladem a průvodním slovem svého dirigenta Jiřího Libry. Program výchovného koncertu:
J.Pelzeus
Intráda – žesťový kvintet
Bedřich Smetana
Gaudeamus, Fanfáry z Libuše, Loussina polka
Frant.Kmoch
Kolíne, Kolíne – pochod
Jar.Křička
Jar.Vejvoda
Škoda lásky
Mir.Machek
Ej, lásko – úprava lid. písně
Emil Loos
Paňáca v rytmu
Frant. Maňas
Žďasanka – polka
Izák Dunajevskij
Pochod z filmu Cirkus
Koncem roku 1986 ukončil Jiří Libra svoji činnost uměleckého vedoucího Horácké
hudby. Místo něho byl získán Vlastimil Raab, ředitel hudební školy v důchodu.
V té době zároveň kulminoval generační problém. Staří hráči zestárli ještě více a mladí
muzikanti z dechové hudby mladých, ani z hudební školy, kde též existovala dětská dechovka,
nepřicházeli..
Horácká hudba uskutečnila ještě poslední koncertní vystoupení. Bylo to při příležitosti
dokončení stavby Domu kultury v Dolní ulici. Při společném programu všech souborů klubu 4.4. 11.
1987 zahrála polku Žďasanku Fr. Maňase, valčík Fr. Kovaříka V říši pohádek a Polku míru Václava
Dobiáše. S hudbou zpíval dětský sbor Žďáráček a Svatopluk.
Počátkem r. 1988 se situace kolem Horácké hudby vyhrotila. Vedení klubu se - snad
oprávněně - domnívalo, že problém vyřeší nový kapelník Ladislav Čížek, který přivede do kapely mladé
hudebníky z dechové hudby mladých, jejímž byl vedoucím. Na pravidelné zkoušce 21. 1. 1988 za
přítomnosti kapelníka Raaba bylo členům hudby předsedou SKP oznámeno, že novým kapelníkem byl
jmenován opět Ladislav Čížek. Členové hudby se proti tomuto rozhodnutí téměř jednomyslně postavili a
nastal otevřený střet mezi muzikanty a vedením klubu. Situaci se snažil řešit ZV ROH Žďasu, ale bez
výsledku – žádná strana nechtěla ustoupit. Členové hudby obdrželi 19. 2. 1988 dopisy s výzvou vrátit
SKP vypůjčené nástroje a uniformy, pokud se nepodrobí a nebudou hrát pod novým kapelníkem.23.
35
2.1988 byl vydán zákaz půjčovat hudbě klíče od archivu a skladu nástrojů v městském divadle.Hudba
neměla kde zkoušet, při účinkování na pohřbech se hudebníci scházeli před kostelem v Horní ulici.
Nastala doba stížností a odvolávání se. Revizní komise ZV Žďasu stížnost hudebníků
zamítla s tím, že obsazení funkce kapelníka je v pravomoci zřizovatele a není vázáno na souhlas členů
hudby (hlava III, bod 4 Zásad pro činnost kolektivů ZUČ). Toto usnesení však bylo v rozporu s jinou
vyhláškou č.112/1960 Sb., kde se v § 7, odst. 1 uvádělo: „Zřizovatel je povinen ustanovit vedoucího z
řad členů souboru“. Předseda ZV ROH spolu s místopředsedou podporovali jedině tvrdý postup vůči
bouřícím se muzikantům (27).
Výsledkem všech těchto tahanic bylo, že většina hráčů Horácké dechové hudby přešla
pod nového zřizovatele, kterým se stal MNV Škrdlovice. Tímto činem se muzikanti dokonale připravili o
své zázemí: archiv a místo pro zkoušky. Zkoušeli v jídelně ONV, později v jídelně dopravního podniku
ČSAD. Nesměli používat názvu Horácká hudba. Na oslavy 1.máje 1988 šla hudba s průvodem od Tokozu
společně s jeho závodní hudbou. V červnu 1988 uskutečnili hudebníci svůj poslední zájezd do NDR do
Gobelsdorfu. V r.1989 byla hudba na oslavy 1.máje poslána hrát do Jimramova.
Po změnách politického systému v listopadu 1989 došlo i k radikálním změnám
v politickém životě. Skončily povinné oslavy státních svátků. Jako poslední možnost uplatnění zůstaly
hudebníkům pohřby. Tato možnost skončila 7. 4. 1998, kdy byla uvedena do provozu nová smuteční síň
na Zelené hoře. Členům Horácké hudby bylo v roce 2000 v průměru 70 let. Rozhodli se proto na
poslední schůzce 23. 11. 2000 v restauraci Smíchov svoji muzikantskou činnost ukončit. Schůzky se
zúčastnili: kapelník Jaroslav Beránek, pokladník Ctibor Křepinský a další členové hudby František
Vencálek, Jan Duchalík, Josef Dolák, Ludvík Ptáček, Jan Zmeškal, František Brabec, Jar.Šimek a
Miloslav Brabec.
Vraťme se však zpět ke sledování dalšího vývoje činnosti Horácké hudby, založené
v r.1924. Na krátkou dobu vzniká tedy ještě na jaře 1988 naposled nová Horácká hudba, jejímž
zřizovatelem je Dům kultury a vedoucím Ladislav Čížek, určená hlavně pro hraní na oslavách. Skládá se
z dechové hudby mladých „Sázavanky“, jejímž zřizovatelem byla LUŠ, kde Ladislav Čížek od r. 1986
působil jako učitel. Součástí Horácké hudby byla dále tzv. „Žďasanka“, která vznikla v únoru 1988 pod
Domem kultury a jejímž vedoucím byl opět Ladislav Čížek. Tato hudba získala povolení ke své činnosti
23. 6. 1988 po povinné přehrávce, na které byla zařazena do 2.stupně.
V té době vznikají z mladých hudebníků nové dechové hudby - Venkovská a Sousedská .
O jejich činnosti píšeme na jiném místě.
Tím, že po změně politického systému skončily povinné oslavy státních svátků, odpadla
nutnost udržovat v provozu početnou dechovou hudbu. Dechová hudba Žďasanka zanikla. Zanikl název
Horácká hudba. Zůstala naštěstí dechová hudba mladých a Venkovská kapela. Obě tyto hudby našly
zázemí v ZUŠ.
Přesto se ukazuje, že město dechovou hudbu k reprezentaci a slavnostním příležitostem
potřebuje. Situace se v současnosti řeší případ od případu. Většinou tím způsobem, že kapelník
36
Venkovské hudby pozve k účinkování na oslavách muzikanty z jiných orchestrů, i přespolní, kteří za
honorář na slavnostech účinkují.
Skupina nadšenců, hráčů na žesťové nástroje, oblečena v barvách města jako městští
trubači, při slavnostních příležitostech troubívá z ochozu věže nebo z oken radnice. Na Štědrý den hrají
koledy, při slavnostech věžní hudbu. Nástrojové obsazení se podle situace mění. Obvykle hrávají:
trubky
Jaroslav Šimek ml., Radek Bartoš, Oldřich Růžička
pozouny
Jar. Císař, Libor Drahotský, Pavel Schmidt
tuba
Jar. Šimek st.
V období prázdnin se jednou týdně( v sobotu) pořádají promenádní koncerty, kde se za
honorář střídají existující dechové hudby, ale i jiné hudební skupiny ze Žďáru i okolí.
Zdá se, že v současné době největším nepřítelem zájmové hudební činnosti je přílišná
komercionalizace společnosti. Málo lidí je ochotno dělat něco, co nepřináší okamžitý hmotný prospěch.
Poklesl zájem mládeže učit se hře na smyčcové či dechové nástroje. Nemalá úhrada je požadována za
pronájem místností pro zkoušky, ovšem bez pravidelných zkoušek není možná trvalá existence a dobrá
úroveň žádného orchestru. Kapela, která nemá pravidelný příjem ze své činnosti, musí nutně dříve či
později zaniknout. Také hudební vkus publika se změnil. Zájem veřejnosti se z dechové a orchestrální
hudby přenesl na jiné hudební žánry, zejména na střední proud populární hudby, folk a rock. To jsou asi
hlavní důvody proč ve Žďáru, kdysi bohatém hudební tradicí, dnes velký koncertní orchestr dechový či
smyčcový neexistuje.
Kapelníci Horácké hudby
Josef Pavelka
Josef
Pavelka
se
narodil
28.9.1879
v Jimramově.
Vystudoval
učitelský
ústav
a
stal
učitelem.Soukromě se věnoval hudbě a kulturní práci. V mládí působil jako divadelní ochotník, což mělo
vliv na jeho další vývoj.Jako hudební skladatel – samouk - se pokusil se zdarem o lidové zpěvohry. Byl to
„Král Lávra“ podle K. H. Borovského. Tato zpěvohra byla nastudována a provedena v Nové Městě
na Moravě a později ve Žďáře. Podkladem druhé hry se stala kronika spisovatele Jana Kárníka „Soumrak
rodu Jamborova“.Libreto napsala Pavla Křičková, provdaná Homolková. Tato zpěvohra byla rovněž
nastudována a uvedena v Novém Městě na Moravě . Dále napsal scénickou hudbu k Tylovu
„Strakonickému dudákovi“,
Pavelka ovládal téměř všechny hudební nástroje, ale zvláště byl výborným cellistou.Jako sólista na
violoncello účinkoval téměř na všech hudebních akademiích a koncertech na Horácku.
Byl zakladatelem a dirigentem velkého orchestrálního sdružení v Prostějově. V roce 1924
založil Horáckou hudbu ve Žďáře nad Sáz., která se udržela do konce století. Horácká hudba, kterou
založil v Novém Městě na Mor. zanedlouho zanikla. Poslední léta jeho činnosti jsou spojena s Bystřicí
37
nad Peršt., kde byl ředitelem národní školy. Zde řídil také amatérský orchestr a žil tu až do své smrti.
(Podle Františka Mokrého)
Stanislav Svoboda
Stanislav Svoboda se narodil 4.5.1899 ve Vážanech nad Litavou v okrese Vyškov. V roce 1915 byl
přijat na varhanickou školu v Brně, jejímž ředitelem byl Leoš Janáček. Studia však nedokončil, protože
byl v r.1917 po dovršení osmnácti let odveden a poslán jako voják do Haliče a Sedmihradska. Po
šťastném návratu z války se přihlásil na brněnskou konzervatoř.Po jejím ukončení přijal Svoboda místo
ředitele kůru ve Žďáře. Mimo službu varhanickou vyučoval soukromě zpěvu, hře na klavír, housle i jiné
hudební nástroje.
Byl to velmi příjemný a inteligentní člevěk. Měl výbornou hudební paměť, vynikal jako improvizátor
na varhany. Patřil k těm, kteří pomáhali zakládat Horáckou hudbu. Věděl, že jejím vznikem se pozvedne
kulturní život města.
Když odešel Josef Pavelka do Bystřice, převzal po něm vedení Horácké hudby. Pavelka hudbu
organizačně stmelil, Svobodají dal cit, propracovanost detailů a rozšířil její repertoár. Z jeho popudu se
začaly hrát ve Žďáře operety, k nimž nacvičil sóla, sbory i orchestr. Stanislav Svoboda se stal také prvním
ředitelem hudební školy v Městě Žďáře.
1.7.1929 ze Žďáru odešel a ucházel se o místo dirigenta opery v Kludži v Rumunsku, které však jako
cizinec nedostal.V roce 1930 se stal varhaníkem v Hodoníně. Opět zřídil hudební školu a od r.1930 až do
r. 1948 působil jako profesor hudební výchovy na reálném gymnáziu.
Svoboda také komponoval. Nejrozsáhlejší skladbou je „Missa jubilaei“, za kterou dostal Cenu
osvobození města Hodonína. Kantáta „Vystěhovalci“ na slova Josefa Hory obdržela v soutěži v r.1935
jednu ze dvou hlavních cen. Škoda, že se mnohé z jeho skladeb ztratily. Stanislav Svoboda byl velmi
vážen a oblíben. Zemřel po těžké nemoci 3.8.1962.
Alois Göttler
Alois Göttler se narodil 9.1.1880 ve Žďáře. Rovněž zde absolvoval obecnou, měšťanskou a
zemědělskou školu. Zjara roku 1915 byl povolán i s bratrem do války. Bojoval na ruské frontě, prodělával
válečné útrapy a v .1916 byl zajat. V zajetí mnoho zkusil, ale byl neustále pohromadě se svým bratrem
Karlem. Válečné strasti si zpříjemňovali hudbou, neboť oba byli výbornými muzikanty. Základy
hudebního vzdělání jim poskytl žďárský varhaník a znamenitý hudebník Antonín Hromádka (18341910).Do vlasti se oba bratři vrátili v prosinci 1918. Karel převzal zemědělství a a Alois se stal v r.1919
městským tajemmníkem.Do důchodu odešel v r. 1952.
Alois Göttler byl především nadšeným muzikantem, výborným houslistou. Od mládí účinkoval jako
první houslista všech hudebních souborů ve Žďáře – sokolské hudby, Špinarovy kapely a zvláště Horácké
hudby. V té byl spoluzakladatelem, zástupcem kapelníka, byl vlastně jakýmsi spojovacím článkem, který
38
taktním jednáním dovedl překlenout nebezpečná úskalí s vrtkavými a někdy nespokojenými muzikanty.
Nikdo nedovedl při plesech hudbou, slovem a vtipem rozveselit návštěvníky tak jako Alois Göttler.
Později se stal kapelníkem Horácké hudby, kde měl velkou autoritu a byl oblíben všemi členy.V
soukromém životě byl skromný, nenáročný. Jeho koníčkem byla fotografie a filatelie. Vděčíme mu za
mnoho dokumentárních historických snímků.
Ludvík Vaníček
Podrobněji viz kapitola Hudební škola - ředitelé
Jan Veselý
Jan Veselý se narodil 25.2.1907 ve Vídni. Po skončení 1.světové války a vzniku ČSR se přestěhoval
s rodiči do Žďáru. Vyučil se strojním zámečníkem a do r.1968, kdy odešel do důchodu, pracoval jako
vedoucí provozu u Okresní správy silnic.
V hudbě byl samoukem. Hrál na křídlovku a lesní roh.. Spolupracoval s místními ochotníky.Byl
členem Horácké hudby, zástupcem kapelníka Vaníčka, po jeho smrti převzal vedení hudby.Snažil se
pracovat koncepčně, mnoho úsilí věnoval udržení a prosperitě dechového orchestru.Svoji práci v dechové
hudbě ukončil v r.1963, kdy vedl dechovou hudbu při oslavách 1.máje naposled.Byl též členem
symfonického orchestru kde hrál na fagot. Zemřel 14.2.19
(Podle Ing.Jana Veselého)
Ladislav Čížek
se narodil 30.5.1920 ve Žďáře. Od r.1929 byl žákem houslového oddělení žďárské hudební školy. U
ředitele Vaníčka se tři roky učil základům klavírní hry,postupně hře na dechové nástroje:Es trubku, lesní
roh a křídlovku.Později získal pedagogické vzdělání, stává se učitelem.
V roce 1935 zakládá s Bohuslavem Antošem dorostenecký sokolský smyčcový orchestr, hraje na
saxofon v jazzovém orchestru Savoy band. Za okupace se stává dirigentem Hudby Města Žďáru.Řídí ji až
do r.1945, kdy se tato slučuje s Horáckou hudbou.
V témže roce odchází jako mladý učitel v rámci dosídlení pohraničí do Karviné.Zde zakládá dětský
pěvecký sbor,vede dětský orchestr, který se stal v r.1952 vítězem celostátního kola STM. Krátce působí
jako kapelník v Hluku na Uherskobrodsku.
Do Žďáru se vrací v roce 1964, stává se po Janu Veselém kapelníkem dechové hudby JKP. Kromě
toho zakládá nový taneční orchestr. Jeho příchodem nastalo oživení činnosti dechové hudby. Z jeho
iniciativy vznikl ve Žďáře Festival dechových hudeb Vysočiny, v jehož rámci byli do Žďáru zváni přední
skladatelé a interpreti dechové hudby. Byl neúnavným organizátorem koncertní činnosti,zahraničních
zájezdů. Vedl též dechovou hudbu mladých o jejíž činnosti píšeme na jiném místě.
39
Sám je autorem řady tanečních skladeb pro dechovou hudbu. Ukázku jeho tvorby uvádíme v rubrice
Přílohy a fotografie. Za svou činnost byl několikrát veřejně oceněn. Ve Žďáře mu byla udělena medaile
„Za zásluhy o budování města“. Vedení dechové hudby se vzdal v r.1979. Od r.1986 působil jako učitel
dechových nástrojů na zdejší LŠU. Zemřel v r.1998, je pohřben na místním hřbitově.
Vlastimil Raab
Podrobněji viz kapitola Hudební škola – ředitelé
Josef Dolák
se narodil 3.3.1921 v Bedihošti, okres Prostějov.Po skončení měšťanské školy se stal žákem
Vojenské hudební školy v Praze, obor trubka – křídlovka. Po jejím absolvování nastoupil službu u
plukovní hudby 1. horského pluku v Dolním Kubíně.Slibně začínající dráhu profesionálního hudebníka
přerušila okupace. Po demobilizaci armády se vrátil do rodné obce a pracoval jako dělník u firmy
Wichterle a Kovařík, později Agrostroj, v Prostějově. Tam hrál ve velkém orchestru na křídlovku.
V r.1954 nastoupil do Žďárských strojíren a sléváren, kde pracoval jako frézař, později, až do
odchodu do důchodu v r.1980, jako kotrolor.Ve Žďáře se brzy zapojil do hudebníh oživota. Nejdříve hrál
v orchestru Milana Synka, v závodní dechové hudbě, v tanečním orchestru Karla Šulce.Hrál též
v symfonickém orchestru.V dechové hudbě hrál vždy 1.křídlovku a sólové party.
Od listopadu 1979 byl kapelníkem Horácké dechové hudby a věnoval mnoho úsilí její opětné
konzolidaci. Roku 1981 na funkci kapelníka rezignoval. Působil v ní dál až do jejího zániku jako hráč 1.
křídlovky.
Jaroslav Beránek
pochází z Polevska, okres Česká Lípa, kde se 23.11.1927 narodil. Do obecné školy chodil ve svém
rodišti,do měšťanské školy v Polničce. Před připojením našeho pohraničí v r.1938 k Německu, odešel se
svými rodiči do Karolinky u Vsetína. Roku 1941 se celá rodina přestěhovala do Škrdlovic.Po skončení
školní docházky se vyučil sklářem.
Od mládí se zabýval hudbou. Velice dobře ovládal hru na trombon a baryton. V době okupace hrál ve
světňovské dechovce.Od r.1945 byl členem Horácké hudby. V r.1957 odchází pracovat do Teplic, kde
hraje v hornické kapele. V letech 1961 – 67 pracuje ve sklárně v Chřibské. Tam působí jako kapelník
místní hudby.V r.1967 se vrací do Škrdlovic a do Horácké hudby.
Jejím kapelníkem byl od r.1981 až do jejího zániku.
40
5. D a l š í v y b r a n é h u d e b n í a k t i v i t y
(taneční, džezové orchestry apod.)
Období 1920 - 1948
TJ Orel
V roce 1921 byl ve Městě Žďáře založen Čsl. Orel. Byl to spolek zaměřený na činnost
tělocvičnou, osvětovou, charitativní a vlasteneckou ve smyslu katolickém. V r. 1929 vznikla Orelská
hudba. Jejím kapelníkem byl varhaník Antonín Horák, zástupcem Eduard Zábrš a Pavel Pulkrábek.
Mecenášem se stal knihkupec Jan Toman. Obsazení hudby (dle Fr.Mokrého):
klarinety
Jan Papáček, Václav Papáček (Vatín), Poul (Česká Mez), Fr. Krška, (Horní ulice)
křídlovka
Adolf Liml st. a Adolf Liml ml., Frant. Krška (Tyršova)
baskřídlovka
Karel Pohanka
eufonium
Josef Macek st. (Vatín)
Es trubka
Josef Macek ml.
trombon
Frant. Dvořák
F bas
Ladislav Macek
heligon
Jan Blažíček
bicí
Tomáš Materna, Bohuslav Němec, Josef Kosek (Mělkovice)
Při tělocvičné jednotě Orla v Městě Žďáře byla r. l925 založena také tamburášská
kapela (1). Byla to hudba v našem kraji neobvyklá. Hlavním dirigentem byl Josef Tesák, který tento styl
hudby poznal za l. světové války v zajetí v Rusku. Tam se naučil hrát též na drnkací nástroje. Mecenášem
a zakladatelem tamburášské hudby byl opět žďárský knihtiskař a knihkupec Jan Toman. Nástroje pro
kapelu zakoupil žďárský katecheta P. František Pelan. Finanční náklady se mu měly postupně splácet.
Kapela měla přes 20 členů, mužů i žen. Během doby nabyla značné dokonalosti i obliby.
Účinkovala nejen ve Žďáře, ale i v okolí. Roku 1929 však odešel Josef Tesák do Brna a kapela pomalu
zanikla.
Po druhé světové válce vytvořil Josef Částka, sedlář a čalouník, tamburášské kvarteto.
Hrálo pro vlastní potěšení ještě v 60. letech.
Džezové a taneční orchestry
Po skončení první světové války pronikl do Evropy, jak je všeobecně známo, nový
hudební styl - džez. Získal oblibu u mladého tančícího publika i v našem městě. V roce l929 vznikl ve
Žďáře první džezový orchestr s názvem Savoy band. Jeho zakládajícími členy byli tito hudebníci:
saxofony
Zdeněk Kružík, Podhrázský (z Přibyslavi)
41
trubka
Adolf Liml st.
housle
R. Kvapil
bicí
Lad. Vencelides
Savoy band účinkoval např. na silvestrovské zábavě v roce 1933 - taneční vložku
předvedla skupina Balet girls. Hrál též společně s Horáckou hudbou na maškarním reji 3. 2. 1934 a na
silvestrovské revui v témže roce. Kromě hudby k tanci nacvičil Savoy band hudbu k několika divadelním
hrám, např. 6. 8. 1933 hráli žďárští ochotníci hru Voskovce a Wericha Sever proti Jihu s hudbou Jaroslava
Ježka. Na činnost Savoy Bandu navázal po letech současný swingový orchestr.
Ve třicátých letech byla obnovena činnost sokolského hudebního kroužku - vznikl
taneční orchestr, který vedl Ladislav Čížek a Bohuslav Antoš.
Krátce před druhou světovou válkou prováděla firma Vojáček přípravné práce na stavbě
nové železnice Brno - Německý (Havlíčkův) Brod. Její zaměstnanci utvoři1i pod vedením Ladislava
Kučery taneční orchestr, který opět dirigoval Ladislav Čížek. Orchestr neměl dlouhého trvání.
Hudebníci zmíněných orchestrů se v roce 1940 spojili a vytvořili dechový orchestr Hudbu Města Žďáru, odborového sdružení hudebníků českých (OSHČ). Hudbu vedl a řídil Ladislav
Čížek (též na str.24).
V Zámku Žďáře, který byl do roku l950 samostatnou obcí, existoval v letech 1935 - 1938
taneční orchestr Sokolská hudba. Od pamětníků se podařilo získat pouze jmenný seznam hráčů, bez
nástrojového obsazení.
J.Dvořák, Horáček, Z. Roučka, J.Klement, V.Mička, L. Dřevikovský, Fr.Kopecký, Löbl, B.Jílek,
Pivnička.
Na začátku okupace byla řada spolků nucena zastavit svoji činnost. Aktivita ostatních
spolků a sdružení byla pod přísným dohledem okupační správy. Je třeba ocenit, že i v těchto podmínkách
existovala v letech 1941 -1944 ve Žďáře tzv. Hudba mladých. Byl to smyčcový orchestr, který vedl
Bohuslav Antoš. Podle dobové fotografie a vzpomínek pamětníků Jiřího Šustra a Frant. Sládka měl toto
obsazení:
flétna
Karel Götz, Míťa Neubauer
klarinety
Mir. Peňáz, Odvárka
trubky
Frant. Šustr, Frant.Procházka
trombony
Jiří Šustr, Roman Minář
bicí
Božetěch Toman
housle
Frant. Sládek, Milan Zach, Jiří Šimůnek, Bohuš Šimůnek, Frant. Mokrý, Harbiger, Jana
Neugebauerová, Helena Křesťanová, Vlasta Ustohalová, Jindra Šilerová, Milan Havliš,
František Novák
violoncello
Zdena Vencelidesová
kontrabas
Anna Zachová
42
V letech 1945 - 1948 existovala ve Žďáře tzv. Jazzová hudba mladých. Kapelníkem, byl
František Sládek.
Hráli v ní tito hudebníci: Roman Minář, Šorf, Z. Kocián, K. Straka, Duba, Jar. Doležal,
Frant. Šustr, Frant. Dvořák, Jiří Šustr, Oldřich Uhlíř, Milan Zach. Z děvčat to byla Eva Bauerová, Liba
Hrbková. Další hudebníci: Josef Popela, Frant. Kubík, Jar. Sýkora, Fr. Mokrý, Ant. Svoboda. Mil.
Kohout, Jar. Zelený. Člen orchestru Duba při vystoupení také stepoval a Z. Kocián hrával na foukací
harmoniku.
Období 1948 - 2000
Opereta
V roce 1956 nacvičili žďárští ochotníci operetu Rudolfa Piskáčka Perly panny Serafinky.
Pro tuto inscenaci byl sestaven malý divadelní orchestr. Nácviku hudby, zpěvu a dirigování se ujal
Vlastimil Raab. Představení mělo veliký úspěch a několikrát se opakovalo. Další inscenací byla opereta
Sládci. Obsazení orchestru dle fotografie a pamětníků:
Flétna
V.Hajný,
viola
A. Zachová, K. Götz
klarinet
Josef Musil
violoncello Kaštánek
trubka
Jan Veselý
klavír
trombón
Frant. Brabec
kontrabas
housle
M. Synek, Neugebauer
K. Mikeš
Frant. Vodehnal
Jan Horák, V. Jadrný
Taneční orchestry
V 50. letech vznikly ve Žďáře taneční orchestry Karla Šulce a Milana Synka.
Orchestr Karla Šulce - obsazení:
saxofon Es alt
Karel Šulc
saxofon B tenor
Oldřich Pátek
trubka
Josef Dolák
kytara
Zykan
klavír
J. Horák
bicí
J. Houf
basa
Z. Brabec
43
Orchestr Milana Synka - obsazení:
saxofon, klarinet, housle Milan Synek
saxofon, klarinet
Josef Musil
trubka
Josef Dolák, Josef Majer
pozoun
Ctibor Křepinský
klavír
Rudolf Svatbík
kytara
Mir. Kempa
zpěv
Zdena Dufková
bicí
Luboš Křepinský, Jan Houf
Orchestr Harmonie vznikl v 60. letech, hrál taneční hudbu, vedoucí Lad. Čížek. Obsazení:
klarinet
O. Pátek
saxofony
Sýkora, Svoboda, Jiří Harvánek, Frant. Krška, Lad. Čížek
trubky
Mil. Kohout, Nedvěd, Jos. Částka, J. Cihlář
trombón
Jiří Šustr
kytara
Žváček, Jiří Čížek, Ševčík
kontrabas
Fr. Vodehnal, Fr. Bělík
bicí
Nedvěd
EXODUS –vedoucí Jan Dobrovolný
Studio K 10 – vedoucí Josef Kučera.
Klub 80 - univerzální taneční orchestr, hrál od lidovky po rockovou hudbu. Vedoucím
orchestru byl Karel Kesner. Obsazení se velmi často měnilo.Jako klavírista působil s tímto i jinými
orchestry Petr Bergner, původem z Teplic, který vytvořil v r. 1987 český rekord v délce hry na klavír. Jeho
pokus byl přihlášen k zápisu do Guinessovy knihy rekordů .Vydržel hrát bez přerušení 34 hodin.(Viz
rubrika Přílohy a fotografie).
Swingový orchestr - uvádíme osobní vzpomínku Aleše Bartoše.
Panorama - vokálně instrumentální skupina
Králíci - hudební skupina zaměřená na moderní country. Vedoucím byl Lad. Mošner,
skupina přešla do Nového Města na Moravě.
Senior kvintet – vedoucí Ladislav Čížek. Taneční skupina, která účinkovala ve vinárně
hotelu Bílý Lev.
Obsazení:
housle, saxofon, zpěv
Ladislav Čížek
akordeon, klavír
Heinige, Petr Bergner
kytara,zpěv
Jiří Čížek
baskytara,zpěv
Karel Veselý, Jan Blažíček
bicí
Jan Houf
44
Kapely mimo JKP
Veselá sedma - vstoupila na hudební scénu v prosinci 1985 jako hudba Plemenářského
podniku ve Žďáře. Vytvořila dechovku s netradičním obsazením, hraje písně české lidovky a středního
proudu doma i v zahraničí. Zakladatelem této kapely a aranžérem je Frant. Šimek.V současnosti působí
hudba v Novém Městě na Moravě, kde je sponzorována některými mlékárnami, jejichž výrobky
propaguje.
Dalšími skupinami s převážně komerčním zaměřením byly:
Combo
Malá muzika
Koncem 60. a začátkem 70. let se začal v repertoáru a stylu hry tanečních orchestrů
projevovat vliv beatové hudby. Tyto kapely hrály převážně k tanci ve žďárských kavárnách, ale i veřejně
koncertovaly. Rychle vznikaly, ale ještě rychleji zanikaly, hudebníci přecházeli z jedné do druhé, skupiny
vykazovaly malou stabilitu. Z jejich činnosti zaznamenáváme:
Sázaváci - hráli v kavárně Sázava, zkoušeli ve vesnici Sázava a jejich vedoucí P. Černý
pocházel ze Sázavy. Ve skupině účinkovali ještě Al. Baromykin, Al. Wasserbauer, Jan Augustin.
Skupina Al. Baromykina - hrála převážně v kavárně Astra.
Pavouci - Spajdrs - vědomě napodobovali styl Beatles, skupina vznikla v 60. letech,
působil v ní Ivan Klimeš.
Sirius - skupina vznikla v roce 1967 v tehdejším Pionýrském domě. Působili v ní: bratři
Augustinové, bratři Růžičkové, bicí Jar. Filipi.
Orchestr Proudy - vedoucí O. Růžička - hrál moderní taneční hudbu. Na jiném místě
uvádím osobní vzpomínku kapelníka.
Skupina Mir. Klimeše - existovala od roku 1972 do roku 1992, dosáhla největší
proslulosti. Hrála ve vinárně hotelu Bílý lev a orientovala se převážně na skladby Beatles, v jejichž
interpretaci dosáhla vynikající úrovně. Pořádala koncerty z jejich skladeb nejen v našem městě.
Účinkovala několikrát ve vysokoškolském klubu v Brně, v hale Rondo, v Prostějově, Zlíně, Jihlavě,
Břeclavi, Třebíči, Blansku a v r. 1985 na spartakiádě v Praze. Ve skupině se vystřídali tyti hráči:
sólová kytara
Oldřich Kocourek, Ivan Augustin
doprovodná kytara
Pavel Jiránek
basová kytara
Miroslav Klimeš
klávesy
Mir. Vrba, Zd. Máca
bicí
Miloš Cihlář, Milan Vodsedálek
Hudební soubor ECHO (účinkování v létech 1972 – 1984) hrál především k tanci na
plesech a lidových zábavách, výjimečně na přehlídkách a povinných akcích. Repertoár souboru tvořily
45
především populární taneční a lidové písně. Díky kvalitnímu vybavení kapely byl soubor schopen hrát i
moderní aranžmá populárních a beatových skladeb.
Složení kapely (za léta účinkování se na muzikantských postech vystřídalo více hráčů) :
kapelník
František Němec
zpěváci
František Němec, Karla Kovaříková, František Švaňhal, Miroslav Kadlec,
Libuše Gabrielová, Jindřiška Němcová, Jaroslav Filipi, Jaroslav
Ondráček, Luděk Němec, Věra Pavlíková
rytmická sekce
kytary
František Švaňhal, Miroslav Kadlec, Karel Štěpán, Jaroslav Ondráček,
Slavomír Hrebek ml.
baskytary
Miroslav Kadlec, Luděk Němec
bicí
Karel Reckziegel, Jaroslav Filipi, Jan Reckziegel
varhany, harmonika
František Němec, Libor Hájek
dechová sekce
trubky
Josef Svoboda, Josef Pospíšil
saxofony
Slavomír Hrbek st., Vlastimil Rous, Bohumil Trtík, Josef Sejkora,
Slavomír Hrbek ml.
pozouny
Jaroslav Svoboda, Josef Jelínek
zvuk
Jaroslav Filipi, Antonín Ježdík
Hudební skupina EDIM (účinkování v letech 1984-95) hrála především k tanci ve
vinárně, na plesech a lidových zábavách, výjimečně na soutěžích a přehlídkách. Repertoár souboru tvořila
moderní aranžmá beatových a populárních písní. Na plesech byla skupina doplněna dechovou sekcí, aby
mohla zahrát i lidové skladby.
Za léta účinkování se na muzikantských postech vystřídali tito hráči:
kapelník
Luděk Němec
zpěv
Jindřiška Němcová, Luděk Němec, Jaroslav Ondráček, Richard Jeřábek,
Slavomír Hrbek ml., Libor Hájek
kytary
Jaroslav Ondráček, Richard Jeřábek, Slavomír Hrbek ml.
syntetizátor
Libor Hájek, Luděk Němec
baskytara
Luděk Němec
bicí
Jan Reckziegel
saxofon, syntetizátor
Josef Sejkora, Slavomír Hrbek ml.
příležitostná dechová sekce:
saxofon
Slavomír Hrbek st.
trubka
Josef Svoboda
zvuk
Vratislav Šimkovský, Josef Svoboda, Luděk Němec
46
Barel rock - na str. 128 uvádíme osobní vzpomínku Jana Bořila.
Swing band - na str. 130 uvádíme osobní vzpomínku Aleše Bartoše.
V 80. letech se rozšířila vlna rockové hudby, která byla oficiálními kruhy přijímána s
nelibostí. Činnost rockových skupin byla velice často reglementována a omezována. Skupiny se musely
zúčastňovat povinných přehrávek, pouze 30% textů mohlo být zpíváno v angličtině. U cizích textů bylo
nutno předložit přehrávkové komisi české překlady. V písemné podobě musely být předkládány texty
vlastních skladeb.
Kontroly z Okresního kulturního střediska dbaly na to, aby členové těchto skupin
vystupovali v jednotném oděvu, účinkovali bez výstředností. Činnost některých jednotlivců, ale i kapel
sledovala STB. To vše se po roce 1989 změnilo. Činnost rockových skupin měla mnohdy živelný
charakter, neměly dlouhou životnost, hráči přecházeli z jedné kapely do druhé.
Z činnosti rockových skupin zaznamenáváme:
Avantic
Bells
Rozpaky - uvádíme osobní vzpomínku Jiřího Libry ml.
Baracuda - později se musela nuceně přejmenovat na Bowle.
Atomová Mihule - uvádíme osobní vzpomínku Víta Bohumila Homolky.
Fuga
Exit
Titan - uvádíme osobní vzpomínku Jiřího Libry ml.
Blues.ex- rocková skupina koncem 90.a zač.10.let.21.stol. Obsazení: Ondřej Pohl-kytara
a zpěv, Petr Stejskal – bass kytara, Adam Kubíček – bicí, Anna Landsmanová – flétna, zpěv, Filip Mošner
. klávesy.
Na tanečních zábavách, svatbách i při jiných příležitostech hrály ještě některé další skupiny,
jejichž životnost byla často omezená.
Nejznámější z nich je skupina Julka Coufala, která hrála skladby folkové a trampské
hudby. Se skupinou řadu let hrál na kytaru a zpíval Karel Kohout, nadaný divadelník, zpěvák, muzikant a
textař, který předčasně zemřel. Ukázku jeho textu uvádíme v rubrice Přílohy a fotografie.
V závěru 90.let převládá v taneční a poslechové hudbě syntetizátor, který hraje předem
naprogramovaný nástrojový harmonický a rytmický doprovod. Hudebníci jej doprovázejí živě zpěvem
nebo hrou na hud. nástroj. Z komerčních důvodů jsou tyto skupiny ponejvíce dvoučlenné.
Dědkovanka“ taneční orchestr složený z důchodců, kteří hrají k potěše své i svých
vrstevníků na akcích občanů důchodového věku.
47
Hudba při občanských obřadech:
je provozována na staré radnici při svatbách,vítání občánků do života, předávání maturitních vysvědčení a
podobných slavnostních příležitostech. Akce organizuje Sbor pro občanské záležitosti, je při nich
využívána zásadně živá hudba, což oceňují obyvatelé jiných měst, kteří se těchto obřadů příležitostně
zúčastňují. Žiá hudba je provozována též pohřbech, církevních i občanských.
Jména těch, kteří se na hudbě při obřadech podíleli, uvádíme v poznámce (2).
Dechové hudby
Dechová hudba TOKOZ
Dechová hudba TOKOZ je ojedinělým úkazem v historii žďárského amatérského
muzikantství. Vydržela více než padesát let od svého vzniku v r. 1947 a v r. 2001 v ní dosud hraje pět
zakládajících členů se svým kapelníkem Fr. Sládkem.
Hudba vznikla v r. 1946 u firmy J. J. Rousek, což byl nevelký závod na pokraji města
(dnešní TOKOZ). Pracovalo tam několik muzikantů, kteří již byli členy jiných žďárských nebo
vesnických kapel. Mezi sebou udržovali dobré a časté styky, takže se brzy shodli na založení továrního
orchestru. Založení kapely přála i doba. Lidé byli po létech okupační nesvobody lačni zábavy a české
písničky, byla to doba slavností, průvodů, schůzí.
Hudebníci byli svoláni do tehdejší závodní jídelny v dřevěném baráku a vyzváni, aby si
každý přinesl hudební nástroj, který vlastnil. Sešlo se velice různorodé složení muzikantů - tehdy
oblíbený univerzální orchestr(3). Po první zkoušce byli pozváni muzikanti z jiných kapel, aby doplnili
orchestr o chybějící nástroje.
První „tokozácká“ kapela hrála v následujícím složení:
housle
František Sládek - kapelník, ing. František Tichý, Josef Nedělka, Spurný, Klement,
Pavlexa
saxofon
František Šír, Břetislav Dvořák
trombon
Jiří Šustr, František Dvořák
harmonika
Svoboda
klarinet
Josef Popela, Jaroslav Sýkora
trubka
Svatoň, František Šustr
kontrabas
Petrlíček
48
bicí
Zd. Straka
kytara
Karel Straka
V té době vedl továrnu Ing. František Tichý, který si vzal za manželku vdovu po
původním majiteli Jar. Rouskovi. Tichý měl muziku rád, sám hrával na housle, na zkoušky přinášel
cigarety pro kuřáky - cigarety byly tehdy nedostatkové zboží. Při jedné zkoušce projevil majitel závodu
zájem o založení dechové hudby. Jeho přáním bylo, aby závodní dechovka doprovodila pracovníky
podniku na oslavy Prvního máje do Žďáru.
Dechové nástroje podnik neměl, proto první dechovka hrála většinou na nástroje
vypůjčené, hrálo se i s vypůjčenými muzikanty. Hudba v prvomájovém průvodu uspěla, všem se líbila a
majitel měl velkou radost ze schopností svých zaměstnanců. Během několika týdnů se rozhodl pro
zakoupení nových dechových nástrojů pro velké obsazení dechové hudby. Pro ten účel uvolnil 1 000 000
Kčs.
Nástroje se jely nakupovat na podzim r. 1947 k firmě Červený do Hradce Králové. Na
nákup se vypravili Břetislav Dvořák, František Kopecký a Jan Klement s nákladním automobilem
UNRRA, který řídil Jaroslav Trojan, pozdější dlouholetý řidič podnikových ředitelů TOKOZU. V Hradci
Králové však byly jen nástroje připravené na export do zahraničí. Nakonec pomohly materiální
pozornosti výrobce rybářských sportovních potřeb a nástroje byly „exportovány“do Žďáru. Celkem bylo
zakoupeno 25 nástrojů ve vysokém ladění. Z instrumentů byla veliká radost. Vznikla tak možnost, aby se
na nové nástroje vyučili noví hráči - zaměstnanci podniku. Tím se orchestr na řadu let stabilizoval.
Složení dechové hudby v r. 1947:
křídlovka
František Sládek - kapelník, Josef Přikryl, Břetislav Dvořák, Stanislav Ptáček (Cikháj),
František Dvořák zvaný Provazník, Josef Hošek, František Dvořák
klarinet
František Kubík, Josef Mrkos, Josef Popela, Jar. Sýkora, Blažíček ze Čtvrtí
tenor
Jar. Popela, František Šír, Jar. Dvořák, František Dvořák (Světnov)
trombon
František Dvořák (Žďár)
es-trumpetista Josef Sáblík (Světnov), František Kopecký, Stanislav Kulhánek, Henzl
bas trubka
Václav Mach
bicí
Karel Mička (velký buben), Straka (činely), František Ondráček (malý buben)
Nově vzniklá hudba rychle vstoupila do života podniku, Zámku Žďáru i okolních vesnic.
Hrála snad při všech příležitostech: na oslavách, schůzích, pohřbech, zábavách, výletech, plesech atd.
Protože nebylo možno hrát všude s velkou kapelou, utvořily se dva menší taneční soubory „Tempo“ a
„Šupec“. Činnost velké dechovky tím však netrpěla, protože se členové malých souborů zúčastňovali
všech produkcí velké dechovky.
V roce 1949 odešel vedoucí hudby František Sládek k výkonu vojenské základní služby.
Vedení souboru se na přechodnou dobu ujal František Šír.
Svoji životaschopnost si hudba podržela i v následujících padesáti letech. Po znárodnění
podniku se stal jejím zřizovatelem ZV ROH, který hudbu po celou dobu finančně podporoval. Hudba
49
hrála především pro potřeby podniku, zahajovala práci v novém roce, při oslavách MDŽ hrála ženám v
dílnách, hrála na oslavách, lampionových průvodech, tanečních zábavách, na pohřbech..
Několikrát byla na zájezdu v družebním městě Schmölln v tehdejší NDR. Členové hudby
pořádali o dovolených pravidelně rekreační pobyty na Slovensku, v Beskydech, v závodním rekreačním
středisku v Podlesí, v Bulharsku, Rumunsku i jinde. Zájezdů se zúčastňovaly manželky a děti hudebníků.
Na rekreační pobyty si hudebníci brali své nástroje a hráli pro radost sobě i náhodně přihlížejícím
posluchačům. A těch bývalo vždy hodně, zvláště v cizině. Zájezdy a rekreační pobyty byly též
společenskou událostí se spoustou legrace a zábavy. Nezapomenutelná byla vystoupení hudebníků, kdy
každý z členů kapely hrál svůj part „na pusu“, bez nástroje. To se přihlížející váleli smíchy. Jedním z
posledních zájezdů DH TOKOZ byl v červnu 1990 zájezd do Salzburku a východní části Solné komory v
Rakousku.
Pochopitelně, že muzikanti stárnuli a umírali. Kapela se však přirozeným způsobem
neustále omlazovala a doplňovala a stále byla schopná existence, i když na uměleckou úroveň se tolik
nehledělo.
Zachoval se seznam hudebníků z roku 1986, tedy po čtyřiceti letech od založení kapely:
křídlovka
František Sládek - kapelník, Peňáz, Hošek, Drbohlav
tenor
František Dvořák st., Chyba
klarinet
Neugebauer, František Kubík, Josef Popela, J. Dolejší
es trumpeta
Zdeněk Procházka, Jaromír Drahotský, Kulhánek
bas trumpeta
Fiala
trombon
František Šír, Zdeněk Chalupa
bas F, B
V. Mach, Vlad. Svatoš
bicí
František Jašek
Kapela v tomto jubilejním roce účinkovala na zahájení pracovního roku v podniku, na
schůzi v Podlesí, na oslavách MDŽ, na předvolební schůzi ve Vojnově Městci spojené s přehrávkou, na
lampionovém průvodu 30. 4., na oslavách 1. máje, při kladení věnců 9. 5. na Zelené hoře a v Hamrech,
při volbách v osmi místech okresu, při předání Rudého praporu podniku, při 100. výročí založení
hasičského sboru v Zámku Žďáře, 48 lidí se zúčastnilo společné dovolené v Zahrádce u Litultovic,
zájezdu na Táborsko, kladení věnců 7. 11. na Zelené hoře. Hudebníci hráli na osmi oslavách životních
výročí svých členů, naposled se rozloučili s pěti svými členy, mj. se zakládajícím členem Břetislavem
Dvořákem. Kromě toho účinkovali 2 - 3 krát týdně na pohřbech. To všechno hráli většinou zdarma, z
lásky k muzice a pocitu vzájemné soudržnosti(4)
Žďárští muzikanti z podniku TOKOZ měli blízko k životu, k legraci, byli dobrou partou,
jaká se hned tak nenajde. Když nové vedení TOKOZU v r. 1994 vykázalo kapelu z podniku, zahráli
„tokozáčtí“ muzikanti při skončení pracovní směny zaměstnancům závodu naposledy. Před kapelou stál
transparent s nápisem: „Dnes naposled“.
50
Ani poté neztrácí hudba schopnost existence, schází se ke zkouškám v sokolovně v
Polničce. Po padesáti čtyřech letech od svého vzniku hrají s občasnými výpomocemi její zakládající
členové: František Sládek - kapelník, František Dvořák, V. Mach, Josef Popela, K Mička a někteří další,
Josef Dolejší, Zd. Chalupa, Ludvík Ptáček doposud. Bohužel většinou na pohřbech. Jiná možnost
uplatnění jim nezbývá.
Dechová hudba mladých
Vznik dechové hudby mladých byl iniciován potřebou řešit generační problémy, které se
v dechové hudbě dospělých začaly projevovat. První pokusy o řešení tohoto problému se datují do roku
1961, kdy se uvažovalo o zřízení kurzů hry na dechové nástroje pro mládež a založení dechové hudby na
učilišti Žďasu.
Uvedený záměr se podařilo vyřešit až v roce 1977. Iniciativa vyšla, podobně jako u
dětského pěveckého sboru Žďáráček, od Karla Petráně, vedoucího odboru školství a kultury MěNV. Nově
vznikající dechovou hudbu mladých si vzal pod patronaci JKP. Po úspěšném náboru na školách byly
zájemcům zapůjčeny cvičné nástroje a zahájena výuka, kterou prováděli členové Horácké hudby. Vedení
Dechové hudby mladých se ujal Ladislav Čížek.
Začátky hudby pochopitelně provázely problémy: výuka neprobíhala tak rychle, jak by
bylo potřebí a jak si představovali organizátoři. Těžko se hledal čas pro společné zkoušky, hráči odcházeli
na studia mimo město, orchestr byl nestabilní. Při veřejných vystoupeních museli mladým pomáhat
dospělí muzikanti, místo aby tomu bylo naopak, jak si mnozí představovali. Vznikaly třenice s dechovou
hudbou dospělých, jak o tom píšeme na jiném místě. Neexistovala spolupráce mezi další dětskou hudbou,
která současně existovala v lidové škole umění pod vedením Karla Matýška.
Situace se zlepšila v roce 1986, kdy přešel Ladislav Čížek jako učitel do lidové školy
umění a kdy se již začaly projevovat výsledky předchozích let. Dětská dechovka častěji veřejně
vystupovala, koncertovala v městech Meusselwitz a Eberswalde v tehdejší NDR. Pořádala akce, např.:
„Dobrý večer pane Hašler“ k výročí tohoto skladatele, Setkání dechových hudeb Čech a Moravy, kterého
se zúčastnily dechové hudby základních uměleckých škol z blízkého i vzdálenějšího okolí. Dětská
dechovka se pravidelně zúčastní soutěží, které každé tři roky vypisuje MŠTV.
V roce 1998 Ladislav Čížek zemřel. Vedení dětské dechovky se ujal ředitel ZUŠ Vratislav
Jindra. V současné době hrají v orchestru muzikanti ve věku od deseti let až po ty zralejší, kteří
začínajícím členům pomáhají zvládnout první obtížné kroky v souborové hře. Od roku 1998 do roku 2000
uskutečnili 12 veřejných vystoupení (ve Žďáře, Boskovicích, Poličce, Svitavách, Vysokém Mýtě), dvě
víkendová soustředění, kde připravují program na soutěže. Repertoár dechovky tvoří skladby tanečního
charakteru i skladby koncertní. Z autorů jsou zastoupeni klasikové české dechovky (Vacek, Poncar,
51
Vejvoda, Kmoch, Vačkář, Valdauf) i současní autoři (Dufek, Stuchlý, Čížek, Bláha, Pádivý, Řáha, Šimek,
Machek, Kubeš). V roce 2000 má dechová hudba mladých 29 členů a tři nadějné začínající zpěvačky.
Venkovská kapela
Tato malá dechová hudba vznikla v roce 1988 z iniciativy jihlavského konferenciéra
Milana Neumanna, který často uváděl zábavné pořady na Žďársku. V čele iniciativy stál Oldřich Růžička,
který se stal vlastně zakladatelem a prvním kapelníkem. Kapela začala zkoušet od května 1988 ve
žďárském Domě kultury a hledala svoji tvář.
Obsazení malého dechového orchestru se ustálilo koncem roku na dvou klarinetech (Es a
B), dvou trubkách, tenoru, barytonu, lesním rohu, pozounu, tubě a bicích. V tomto obsazení hraje
Venkovská kapela až do roku 2000. Členové orchestru byli vesměs dobří instrumentalisté, zkušení hráči.
Název „Venkovská“ dal kapele koncem roku 1988 po svém příchodu Aleš Bartoš. Oldřich
Růžička, zpěvák a vůdčí duch kapely, přivedl zpěvačky Janu Štegnerovou a Marii Zítkovou.
Před kapelou stálo ještě jedno úskalí, které současní muzikanti již neznají, a tím byly
povinné přehrávky, o nichž se zmiňujeme na jiném místě.
8. ledna 1989 kapela povinné přehrávky úspěšně zvládla a s nejvyšší přiznanou
kvalifikací se vydala na své první vystoupení.
Obsazení kapely bylo následující:
klarinet Es Aleš Bartoš
klarinet B
Leoš Drahotský
trubky B
Jaroslav Šimek, Vladimír Hájek
tenor
Jaroslav Vašík
baryton
Pavel Loukota
lesní roh
Vratislav Jindra
pozoun
Libor Drahotský
tuba
Jaroslav Šimek st.
bicí
Vlastimil Horký
zpěv
Jana Štegnerová, Marie Zítková, Oldřich Růžička
Vystoupení kapely byla koncipována jako estrádní program, který uváděl již zmíněný
Milan Neumann. Dále v něm účinkovali jako hosté známí herci Helena a Jiří Růžičkovi, Stella
Zázvorková, Karel Paštyka, motocyklový závodník František Šťastný, televizní moderátor Alexander
Hemala a někteří další. O zvukovou aparaturu pečoval Vratislav Šimkovský, který též přispíval k
úsměvné pohodě v kapele.
V polovině roku 1992 od kapely odešel její zakladatel a dosavadní kapelník Oldřich
Růžička a kapelníkem se stal tehdy 24letý Jaroslav Šimek, místní rodák, odchovanec Ladislava Čížka,
absolvent konzervatoře obor trubka. Projevil se též jako talentovaný komponista (4) dechové hudby.
52
Spojil se s neméně talentovaným místním textařem Karlem Kohoutem a společně vytvořili dvě polky:
Sládkům a Venkovská přijela. Karel Kohout však bohužel předčasně zemřel a další skladby textovali již
jiní autoři: Polky Krásné modré oči a Slavkovickou Jaroslav Nečas z Brna, Dědovi a bábině, Jarní polku a
Rybářskou polku Antonín Michna. Píseň Po lukách, po lesích a polku Muzikanti z návsi textoval Leoš
Drahotský, místní rodák, učitel Základní umělecké školy ve Žďáře.
Výrazným obohacením činnosti Venkovské kapely bylo nahrávání pro Český rozhlas v
Brně v roce 1993, nahrávka první kazety „Venkovská kapela“ rovněž v Brně v roce 1994 a „Venkovská
kapela - repete“ v Dolních Bojanovicích v roce 1997. Přípravu kapely na všechny nahrávky provedl s
bravurou, humorem, odborností a lidským přístupem známý brněnský dirigent a skladatel Miloš Machek
(zemřel v roce 1999).
V roce 1994 projevila o Venkovskou kapelu zájem Česká televize Brno a tehdy vznikl
televizní pořad v cyklu „Nejlepší z Moravy“ s výraznou účastí maskotů kapely - živých bílých koz.
Venkovská kapela účinkovala úspěšně několikrát i v zahraničí na družebních zájezdech
(ve Flobecqu v Belgii v roce 1992 a 1998), zajížděla též do Gery a Bautzenu v SRN.
V roce 2000 Venkovská kapela spolupracuje s konferenciérem a humoristou Pavlem
Kopeckým, hraje na estrádách, koncertech, plesech, tanečních zábavách, slavnostech, všude tam, kde je
zájem o dechovou hudbu a kde se může malá dechovka uplatnit.
Přehled hudebníků, kteří ve Venkovské kapele do roku 2000 účinkovali:
klarinet Es Aleš Bartoš, Zdeněk Jindra
klarinet B
Leoš Drahotský, Libor Novotný, František Šimek, Petr Fabík, Jaroslav Vašík ml., Petr
Pohanka
trubka
Vladimír Hájek, Jaroslav Šimek ml., Bohumil Šlapák, Jan Nedělka, Jan Navrátil, Radek
Bartoš, Zdeněk Wasserbauer, Svatopluk Zahal
tenor
Jaroslav Vašík, Pavel Loukota, Miroslav Jindra, Josef Pešava
lesní roh
Vratislav Jindra, Tomáš Kopecký, Jan Pohorský
pozoun
Libor Drahotský, Pavel Schmidt, Karel Štikar, Jaroslav Císař
tuba
Jaroslav Šimek st., Pavel Vašek, Vladimír Svatoš, David Hegr
bicí
Vlastimil Horký, Oldřich Pátek, Libor Bartoš, Radek Láznička, Luboš Bartůněk
zpěv
Oldřich Růžička, František Fojtík, Oldřich Kocourek, Marie Zítková, Jana Štegnerová Zichová, Marta Fabíková, Ladislava Vencálková - Šimková
Repertoár Venkovské kapely tvoří skladby lidové dechové hudby, tzv. „klasika“, což jsou
zlidovělé skladby především českých autorů dechové hudby, a vlastní skladby kapelníka Jaroslava Šimka.
Sousedská kapela
V roce 1989 se několikrát zúčastnil zkoušky dechové hudby TOKOZ Jiří Gundacker,
ředitel ZUŠ v Jedovnici a hráč na trumpetu v DH Moravěnka. Zkoušky pod jeho vedením zaujaly mladší
53
členy DH TOKOZ natolik, že se rozhodli vedle stávajícího tělesa vytvořit novou dechovou hudbu. Tak
vznikla dechová hudba Sousedská kapela.
Jako umělecký vedoucí byl získán Jiří Libra, kapelníkem se stal Vladimír Svatoš, po jeho
odchodu do Veselé sedmy František Dvořák.
Za dobu své existence uskutečnila Sousedská kapela přibližně 25 vystoupení na plesech,
výletech, pohřbech, slavnostech, uspořádala několik koncertů, např. vánoční, v létě promenádní koncerty.
Když nové vedení podniku TOKOZ vykázalo v roce 1994 obě hudby z podniku, nastal problém s
místností pro zkoušky. Za pronájem místností v Domě kultury byly požadovány částky, které převyšovaly
možnosti výdělku kapely. Na základě těchto skutečností se členové hudby rozhodli v roce 1995 svoji
činnost ukončit.
Na místech hudebníků se vystřídali:
klarinet Es
Martina Němcová
klarinet B
Jan Neuberg, Jana Neuerová
křídlovky
Miroslav Neuer, Jan Nedělka, Radek Bartoš, Ladislav Hájek, Zdeněk
Wasserbauer
tenor
František Dvořák
baryton
Martin Brukner, Pavel Schmidt
doprovod
Zdeněk Procházka, Jaromír Drahotský
trombón
Pavel Schmidt, Pavel Vašek
bas
Vladimír Svatoš
bicí
Oldřich Pátek
zpěv
Oldřich Kocourek, Petra Dvořáková, Iveta Petrová, Zdena Němcová
Muzikanti z návsi
Tento nadpis další kapitoly jsem si vypůjčil z názvu stejnojmenné kazety, kterou nahráli
žďárští muzikanti v roce 1995, protože charakterizuje zvláštní desetileté období žďárských muzikantů
dechové a lidové hudby.
Po pádu komunismu v roce 1990 nastalo uvolnění v kulturní oblasti, lidé mohli volně
cestovat a vzájemně se poznávat. Naši muzikanti brzy poznali, že v sousedních německy mluvících
zemích (SRN, Rakousko, Švýcarsko) je neobyčejný zájem o českou lidovou hudbu. Začaly masové
zájezdy českých muzikantů do rakouských a německých měst a vesnic. Čeští muzikanti přijeli do
německého města či vesnice, postavili se na návsi a hráli. Tamní obyvatelé je zpočátku přijímali jako
54
exotická zjevení z cizích krajů. Muzika se jim líbila a svou spokojenost dávali najevo dary do klobouku či
čepice. Českým muzikantům se nutně musely jevit tyto honoráře za jejich vystoupení jako pohádkové a to
také skutečně byly. Uvažme, že kurz marky ke koruně byl přibližně 1 : 20 a dát do klobouku desetimarku,
nebyl pro Němce žádný problém.
„Spanilé jízdy“ českých muzikantů se konaly většinou o víkendech. V neděli v noci se
muzikanti vraceli bohatší o několik tisíc korun. Těchto zájezdů se účastnili i žďárští muzikanti. Byli to
většinou mladší lidé, dobří instrumentalisté, protože „šumařská“ muzika neměla v zahraničí šanci. Je
samozřejmé, že vše se dělo nelegálně.
Problémy byly nejen s celníky na obou stranách hranic. Často museli muzikanti prchat
před německými strážníky, kteří chtěli povolení starosty k veřejné produkci. Nešli daleko. Postavili se
obyčejně o několik ulic dál a hráli, než se přihnalo nové nebezpečí. Když nebylo zbytí, museli i ke
starostovi. Obyčejně se to obešlo bez pokuty. Navíc při těchto zájezdech získávali muzikanti nové
kontakty. Byli v dalších letech již oficiálně zváni, aby hráli k narozeninám, při nejrůznějších slavnostech,
„Bierfestech“, a mnozí tam dojíždějí dodnes. Někteří dokonce na čas zanechali i svého zaměstnání a
věnovali se cele zájezdové činnosti.
Do tohoto období spadá i natočení kazety „Muzikanti z návsi“. Sloužila ke komerčním
účelům. Němci si rádi poslechli dobrou hudbu a rádi si ji i zakoupili. Na kazetě jsou nahrány opět skladby
klasické české dechovky. Na její realizaci se podíleli Oldřich Růžička, Leoš Drahotský, Libor Drahotský,
Jaroslav Šimek ml., Jana Zichová, Marie Zítková.
Salonní orchestr F. O. K.
vznikl 6. února 1998 z bývalých hráčů Sousedské a Venkovské hudby. Jeho název povstal z recese:
salonní se nazývá proto, že jeho členové zkoušejí po večerech v kadeřnickém salonu paní Schmidtové.
Písmena F. O. K. parafrázují známý pražský symfonický orchestr a znamenají: funusy, oslavy, koncerty.
Skupina hraje tradiční klasickou českou dechovku, užívá důsledně křídlovky, vědomě se
vyhýbá skladbám tzv. moravského stylu, uvádí též orchestrální skladby. Kapela hraje v tomto obsazení:
klarinet Es
Aleš Bartoš
baryton
Pavel Schmidt
klarinet Es
Petr Fabík
bas B
Jan Schmidt
1. křídlovka
Zdeněk Wasserbauer
bicí
Oldřich Pátek
2. křídlovka
František Procházka
zpěv
Antonín Hrad
tenor
František Dvořák
Hana Štěchová
6. H u d e b n í š k o l a
Před vznikem hudební školy získávali žďárští občané hudební vzdělání u soukromých
učitelů. Byli to jednak ředitelé kůru, k jejichž povolání vyučování hudbě neodmyslitelně patřilo (St.
55
Svoboda, Ant. Horák). Na nástroje, zejména dechové, vyučovali hudebníci, kteří prošli rakouskými
vojenskými kapelami (1) a také někteří učitelé učili děti i dospělé hře na hudební nástroj (Frant. Vápeník,
Vladimír Rohlík, Vlastimil Charvát, Ant.[?] Libra).
Podnětů ke vzniku hudební školy v našem městě bylo několik. Byl to jednak vznik
Horácké hudby v roce 1924, kdy bylo nutno systematicky vychovávat hudební dorost. Ve dvacátých
letech též vyvrcholila kariéra žďárského rodáka, houslového virtuosa a skladatele Františka Drdly, který
dosáhl světového věhlasu a na něhož byli žďárští občané hrdí. Také další žďárští rodáci, Jindřich Ferencz,
profesor hudby na učitelském ústavě v Kladně, a inspektor hudebních škol Antonín Hromádka, šířili
dobrou pověst Města Žďáru v mladé republice. Ve městě žila i tradice pěvecká - Svatopluk. Mezi občany
vznikalo přesvědčení, že si Žďár zaslouží vlastní hudební školu.
O založení hudební školy se nejvíc zasloužili místní učitelé, ale především již zmíněný
inspektor hudebních škol Hromádka. Ten z titulu své funkce zajistil především instituci, která by nad
školou převzala záštitu a jíž se stal Okresní osvětový sbor.
1. srpna 1927 došlo k první schůzi přípravného výboru, jehož členy byli: za Okresní
osvětový sbor jeho předseda Dr. Nedělka, jednatel Julius Štarha a člen Fr. Láznička. V přípravném výboru
byli dále zastoupeni učitelé: Frant. Hutař, J. Toman, J. Fischer, Fr. Mokrý, Frant. Vápeník, Jos Pavelka.
Ke spolupráci získali i starostu obce Jos. Kružíka, který byl první schůzce též přítomen. Schůzi předsedal
insp. Hromádka.
Je nutno říci, že přípravný výbor postupoval s neobvyklou energií. Již za týden - 7. srpna
1927 byl pro žďárskou veřejnost uspořádán hudební večer za účasti 258 občanů. Zapisovatel těchto
událostí, obětavý pan důchodní Göttler, o tomto večeru píše: „Program vyplnila Horácká hudba, pěvecké
kvarteto a insp. Hromádka přednáškou, na níž význam pěstění citu, šlechtění duše, srdce a výchovný
program hudebních škol vůbec velmi výstižně vystihl a pro Město Žďár zvláště zdůraznil. Pojednal o
povinnosti Města Žďáru podporovati hudební vzdělání občanů zdejších, nejen hudbou na nástroje a
zpěvem, ale i na stupních divadla. Přednáškou velmi vyzvednut byl význam hudebních škol a probuzen
zájem o hudební školu ve Městě Žďáře.“
Přípravný výbor se v propagaci neomezil jen na samotné město Žďár, ale rozeslal
náborové letáky též do okolních obcí.
Jako ředitel školy byl získán regenschori Stanislav Svoboda, který se uvolil do roka složit
státní zkoušku z hudby. Byli vybráni i vedlejší učitelé: Frant. Hutař - dětský sborový zpěv a elementární
teorie, Jan Fischer - violoncello, Frant. Vápeník - dechové nástroje, Jan Houf - buben, Karel Ferenc kontrabas, Vlad. Rohlík - klavír, Alois Göttler - housle.
Přípravný výbor získal i místnosti pro vyučování: učebny č. 14, 15, 16 v 1. poschodí
místní školy. Dechové nástroje se měly vyučovat ve spolkové místnosti Horácké hudby v hostinci „U
Ubrů“ (2). Klavír prozatím zapůjčí pan Svoboda. Zemské politické správě byla adresována žádost o
oficiální povolení zřízení hudební školy.
56
Zvlášť je třeba ocenit skutečnost, že žďárský přípravný výbor se neomezil jen na
vyučování hudbě, ale při škole měl být zřízen i kurz dramatické výchovy. V něm se měli vzdělávat
především členové místního divadelního spolku Sázavan - Havlíček. To vše se dálo 30 let před oficiálním
zřízením dramatických oddělení lidových škol umění v roce 1960! Jak velkoryse bylo vyučování v tzv.
dramatické škole pojato, dokládá dobový návrh vyučování:
nauka správné češtiny a slovesnost
uč. Hutař
všeobecné dějiny
uč. J. Štěrba
česká a světová literatura dramatická, stručný návod výslovnosti
hlavních světových jazyků
uč. Fr. Mokrý
deklamace, mimika, studium snazších rolí
uč. Toman
tělocvik, rytmika, tanec
p. Klusáček
Vyučování na hudební škole skutečně započalo 1. září 1927 - měsíc po první schůzce
přípravného výboru. Oficiální povolení hudební školy vyřídila Zemská politická správa v Brně svým
výnosem č. 16217/VII až 22. května 1928. To se ve Žďáře již skoro celý rok na hudební škole vyučovalo.
Škola měla v čele volené kuratorium pod správou městské rady, které se zabývalo
organizačními otázkami. V čele prvního kuratoria stáli: předseda - Dr. Nedělka, místopředseda - uč. Fr.
Mokrý, jednatel: A. Seidlová, pokladník: J. Kašík. Členy kuratoria byli dále ředitel hudební školy St.
Svoboda a p. Stratil.
Bylo třeba vypracovat žákovský řád, aby nevznikalo nedorozumění s placením, je-li žák
nemocen. Podle zpracovaného organizačního statutu školy měly být čtyřikrát ročně pořádány žákovské
produkce, každý měsíc večírky a besedy s rodiči žáků. Tím měl být povzbuzen zájem rodičů o školu, aby
raději posílali své děti do hudební školy než k soukromému učiteli. V neposlední řadě bylo také třeba
prokázat nějakou činnost vzhledem k požadovaným státním subvencím.
Počet žáků v prvním roce výuky: klavír - 4 žáci, housle - 32 žáků, zpěv 14 mužů a 30 žen.
Poplatky: zápisné 6 K, za výuku klavíru a houslí má být od všech žáků zaplaceno měsíčně 1222 K, což
byl plat ředitele školy. Dětský zpěv - měsíčně 4 K, zápisné 1 K. K vyučování na dechové nástroje se
přihlásilo přes 20 žáků, vyučování začalo 12. ledna 1928. Žáci, kteří se uvolili pokračovat v Horácké
hudbě, byli vyučováni zdarma. Vyučování dechových nástrojů obstarával p. učitel Vápeník.
Po roce existence hudební školy odchází její ředitel Stan. Svoboda ze Žďáru a na jeho
místo nastupuje na doporučení insp. Hromádky Jaroslav Černý (opis pracovní smlouvy je uveden v
příloze). Počet žáků hudební školy se zvýšil. Bylo nutno zajistit další místnosti. K tomu účelu byla
pronajata místnost městské knihovny. Škola neměla vlastní klavír. V prvním roce výuky jej zapůjčil
ředitel Svoboda, o rok později byl zajištěn pronájem pianina od firmy J. Lídl v Brně za měsíční poplatek
90 Kč. Vlastní klavír se škole podařilo koupit až v roce 1930. Bylo to pianino zn. Akord od firmy
Symfonia v Jihlavě za 6900 Kč. Protože škola neměla dostatek vlastních prostředků, zapůjčil p. uč.
Toman škole 3500 Kč. Žáci si mohli na pianinu přehrávat. Za hodinu cvičení týdně platili 2,50 Kč, za 2
hodiny 5 Kč.
57
K 1. 9. 1929 dostala škola úřední název tohoto znění: „Úředně oprávněná hudební škola
Okresního osvětového sboru ve Městě Žďáře“. Tento název byl napsán na návěstní tabuli školy a trval do
začátku 40. let, kdy se název školy změnil na „Městskou hudební školu“.
V roce 1929 chodí do hudební školy 33 houslistů, 9 klavíristů a 2 zpěváci. V roce 1930 se
konal v Praze koncert žáků soukromých hudebních škol, na který žďárská škola vyslala dva žáky Benedikta Čejku a Josefa Musila. V tu dobu bylo ve škole přihlášeno 16 žáků klavíristů, 34 houslistů, 1
žák se učil na křídlovku a 1 na flétnu. Pro zvýšený počet žáků bylo třeba zajistit další síly. Na požádání
posílá insp. Hromádko novou vyučující - sl. Kasalickou, absolventku pražské konzervatoře, obor zpěv a
klavír. Ta se však nezdrží dlouho, za rok odchází a na její místo přichází učitel klavíru Martin Charvát,
který předtím působil v Moravských Budějovicích.
Po odchodu ředitele Černého nastupuje na hudební školu Ludvík Vaníček, učitel klavíru a
houslí, a Martin Charvát se stává ředitelem školy. V roce 1937 odchází Martin Charvát do Havlíčkova
(tehdy Německého) Brodu a Ludvík Vaníček přechází na ředitelské místo.
Na hudební škole pracuje sám až do roku 1944, kdy se do vyučování zapojil Antonín
Horák, který dosud vyučoval soukromě a do hudební školy přešel i se svými žáky. V té době se vyučovalo
v Binkově domě na náměstí (3), kde byl dříve umístěn městský sirotčinec. Oba učitelé vyučovali v
úvazku 30 hodin týdně hře na všechny nástroje - housle, klavír, harmonika, dechové nástroje.
V roce 1947 přichází další stěhování. Hudební škola je přemístěna z Binkova domu na
Tvrz.(4) Zde byl do této doby starobinec. V budově byly provedeny nejnutnější úpravy, aby se zde od 1.
9. 1947 mohlo vyučovat. V roce 1948 nastupuje na školu nevidomý František Březina, rodák z
nedalekých Hamrů, jako učitel klavíru a harmoniky. V této době vzniká v Bohdalově pobočka žďárské
hudební školy a Fr. Březina je pověřen dva dny v týdnu na této škole vyučovat.
V roce 1949 se škola opět stěhuje, tentokrát do samostatné budovy v Žižkově ulici č.p.
300, která dříve sloužila jako městský infekční pavilon(5). Mezitím proběhla školská reforma. Byly
zrušeny soukromé školy a zavedena tzv. jednotná škola, do níž byly zařazeny i hudební školy pod názvem
„základní hudební škola“. Péči o školu převzal stát, škola spadá pod odbor kultury Okresního národního
výboru. Vyučovací úvazky učitelů činí v této době 27 hodin týdně.
V roce 1949 přichází na školu Emilie Drdlová, učitelka klavíru, která však po roce
přechází na pobočku do Nového Města. Na školu nastupuje nová učitelka klavíru Blažena Trnková,
provdaná Hralová, známá doprovazečka hudebních čísel, později klavíristka Žďáráčku. Působila zde
ještě, až do svého odchodu do důchodu v roce 1955, další učitelka klavíru Magdalena Dúreová.
Po předčasné smrti ředitele Ludvíka Vaníčka přebírá na čas vedení školy Antonín Horák.
15. května 1951 je ustanoven ředitelem školy Vlastimil Raab, dosavadní ředitel hudební školy v Telči. V
letech 1952 - 54 jsou ve školní budově provedeny některé nutné stavební úpravy a adaptace, např.
zavedení elektrického vedení do zdí, zvuková izolace místností, nátěry a opravy oken, dveří, opravy
podlah, nová osvětlovací tělesa, nový nábytek apod.
58
Na škole se vystřídaly učitelky klavíru Irena Kubálková a Čáslava Pultarová. V roce 1957
přichází na školu Libuše Chlupáčková, provd. Rosecká, která během svého působení vychovala řadu
dobrých pěvkyň. 1. 9. 1959 je ustanoven učitelem absolvent varhanické školy a pedagogického oddělení
hudební školy Jaroslava Kvapila v Brně Josef Večeřa, pozdější dlouholetý sbormistr Svatopluku. Josef
Večeřa zřídil zanedlouho po svém nástupu na školu akordeonový soubor, který existoval ještě v roce
1972.
1. 9. 1960 vstupuje v platnost nová reforma školství. Hudební školy jsou změněny na
Lidové školy umění, obecně přezdívané „lidušky“, které mají mít tzv. víceoborovost. Vedle hudebních
oddělení by měla postupně vznikat ještě oddělení výtvarná, taneční a literárně dramatická. Pro Žďár je v
té době zřízení více oborů problémem hlavně pro nedostatek místa.
Ve školním roce 1962/63 vyučuje na škole 6 vyučujících. Tento stav je naprosto
nevyhovující. Žďár zatím vzrostl, počet obyvatel se převyšuje 10 tisíc. Požadavky na vyučování v
hudební škole přesahují možnosti její kapacity a personálního obsazení. Aby bylo možno vyhovět
žádostem o výuku na hudební nástroj, učitelé hudební školy pod hlavičkou osvětové besedy vyučují nad
rámec úvazku 27 hodin týdně. Tento stav zavdá později v 70. letech příčinu k soudnímu stíhání
vyučujících pro krácení daní.
Od 1. 9. 1963 byl nově zaveden výtvarný obor, jehož vyučující se stala Růžena
Magniová. Protože nebyla v budově LŠU vhodná učebna, propůjčil ZK ROH Žďasu jednu místnost ve
své budově (sokolovně). Třída se brzy ukázala jako nevyhovující a výuka byla přemístěna do 3. základní
školy. Po náročném jednání s MěNV byl v roce 1965 přidělen náhradní byt školnici. Tím se uvolnily dvě
místnosti v budově LŠU, kam bylo možno výtvarné oddělení od 15. 9. 1965 umístit.
Od 1. 9. 1964 byla na naléhání tamních činitelů zřízena pobočka LŠU ve Sněžném, kam
nastoupil Rostislav Drdla, houslista, absolvent brněnské konzervatoře, který v té době ve Sněžném bydlel.
V roce 1965 byl schválen projekt na přestavbu budovy LŠU, který byl původně plánován
v akci Z (6). Výše rozpočtu 140 tisíc Kč. Práce byly zahájeny v roce 1967 a skončeny v roce 1969 za
nepředstavitelných komplikací, spojených především s pracovní morálkou zaměstnanců Okresního
stavebního podniku, s přísunem materiálu apod. Učitelé v té době pracovali v provizorních podmínkách.
Při přestavbě byly provedeny následující úpravy: maličká klavírní třída v přízemí byla zvětšena o
sousední šatnu. Z bytu domovníka byla jedna místnost upravena jako schodiště do poschodí, kde vznikly
čtyři místnosti pro výtvarné oddělení. Byla vyměněna okna, dveře, zlepšil se celkový vnější vzhled
budovy.
Ve školním roce 1972 - 73 pracuje na škole 7 učitelů hudebního oboru. Školu navštěvuje
245 žáků v hudebním oboru a 93 žáků v oboru výtvarném. O rok později přicházejí na školu manželé
Drdlovi a Václav Kučera. Tím se počet vyučujících v hudebním oboru zvyšuje na 10. Stále jasněji se
ukazuje, že dosavadní budova kapacitně nepostačuje. Noví učitelé jsou nuceni vyučovat na 2. a 3.
základní škole. Pro malou kapacitu nebylo možno zřídit požadované taneční a literárně dramatické
59
oddělení. Hledaly se prostředky a možnosti výstavby nové školní budovy, aby konečně žďárská hudební
škola získala po padesáti letech od svého založení důstojné umístění.
Příprava na stavbu započala v roce 1975. Učitelé a ředitel školy vypracovali nejprve
požadavek na zřízení jednotlivých učeben a vybavení školy. Ředitel školy se společně se zástupci odboru
školství a pracovníky Okresního stavebního podniku zúčastnili jednání o projektových záměrech na
ministerstvu školství.
Pro stavbu nové budovy bylo vybráno vhodné místo, prakticky v centru města - v klidové
části vedle budovy sokolovny. Na tomto místě stála původně provozovna kamnářského mistra Čepla, tzv.
„Čeplovna“, stavení notně zchátralé, v němž byl též přechodně v padesátých letech umístěn Okresní
osvětový dům a OKS..
Finanční prostředky na stavbu nové budovy poskytlo ministerstvo školství, investorem
byl MěNV ve Žďáře n. Sázavou. ONV přispěl částkou 2 miliony Kč na vnitřní vybavení školy. Celkový
náklad na výstavbu bez zařízení činil 5 milionů Kč. Stavební práce započaly na podzim 1976. Stavbu
prováděl Okresní stavební podnik, práce trvaly 18 měsíců (7). Počátkem února 1978 bylo za pomoci
učitelů a rodičů přestěhováno zařízení školy, učitelky šily záclony a závěsy, žáci, rodiče i učitelé uklízeli.
Nově vzniklé škole byl nápomocen tehdejší vedoucí finančního odboru MěNV Rudolf Zwiebler, který
obstarával mimořádné finanční prostředky na vybavení.
Slavnostní otevření nové budovy školy proběhlo 28. 2. 1978 a den nato bylo zahájeno
vyučování.
Nová budova měla po první etapě výstavby 15 učeben pro individuální výuku, 4 velké
třídy pro vyučování hromadných předmětů, vedlejší místnosti.
Ve vstupní hale nové školní budovy byla umístěna bysta Františka Drdly. Původně byla
tato bysta na jeho rodném domě č. 135 v Horní ulici, odkud byla v roce 1977 odstraněna.
Po otevření školní budovy bylo bez přerušení pokračováno ve výstavbě druhé části, a to
učebnami pro obor dramatický a taneční, se sálem pro veřejná vystoupení žáků, s tanečním sálem, bytem
pro ředitele a svobodárnou pro učitele. Přístavba byla dána do užívání 1. 9. 1979. Na svou dobu to byla
jedna z nejmodernějších škol v republice. Nedostatky, hlavně stavebního rázu, se začaly objevovat
postupně. Plánovaná kapacita školy je 650 žáků.
Na škole v této době působilo 12 učitelů:
housle
V. Raab, R. Drdla, J. Horák
klavír
V. Kučera, Bl. Hralová
klarinet
K. Matýšek
sólový zpěv a klavír
Lib. Rosecká, E. Večeřová
sborový zpěv, klavír
Jos. Večeřa
akordeon, klavír
H. Faltová
kytara
Jar. Sotolář
výtvarný obor
R. Magniová
60
Ve školním roce 1976 - 77 byl nově nastoupivším učitelem klarinetu Karlem Matýškem
založen žákovský dechový soubor, který se později změnil na žákovský taneční orchestr.
K 1. 9. 1979 byl otevřen taneční obor, vyučující byla Hana Plottová.
V roce 1980 byl založen dětský pěvecký sbor Cvrčci. Vedla jej učitelka Libuše Rosecká,
klavírní doprovod obstarávala Hana Drdlová. V tomto roce navštívil školu tehdy populární houslista
Václav Hudeček.
O rok později byla práce výtvarného oddělení školy popularizována v časopise „Vita Czecoslovachia“, který tehdy propagoval naši zem v Itálii. Článek byl zaměřen na výuku batiky a
dokumentován fotografiemi pracujících žáků (8).
1. 9. 1982 bylo zahájeno vyučování v nově zřízeném literárně dramatickém oddělení.
Vyučující byla ustanovena Jana Křenková, která pracovala nejdříve externě a po roce byla přijata na plný
úvazek.
V témže roce 5 žáků školy společně s učitelem Matýškem a Sotolářem zakládá beatový
soubor, který však neměl dlouhého trvání.
V roce 1984 odchází do důchodu dosavadní ředitel školy Vlast. Raab. Novou ředitelkou
byla jmenována učitelka školy Hana Faltová. Poprvé v historii školy byla na škole ustanovena funkce
zástupce ředitele, kterou vykonávala Dagmar Freyová, později provdaná Kytnerová. Na škole v té době
působilo 14 učitelů hudebního oboru (z toho 2 externisté) a 4 učitelé oborů ostatních. Žákovské poplatky
(školné) činily: hudební obor 40 Kčs měsíčně, taneční obor asi 20 Kč, výtvarný obor 25 Kčs, literárně
dramatický obor 15 Kčs. Byl zaveden systém veřejných vystoupení žáků, prohloubila se mezioborová
spolupráce, uskutečnily se koncerty vyučujících, v průběhu několika let nastoupilo na školu nově 13
mladých učitelů.
Ve školním roce 1985 - 86 navštěvuje školu celkem 554 žáků (258 v hudebním oboru, v
literárně dramatickém 101, ve výtvarném 106 a v tanečním 86). Na škole pracuje 14 učitelů, z toho 11 v
hudebním oboru.
V roce 1986 přichází na školu Ladislav Čížek, důchodce, jako učitel dechových nástrojů
za nově nastoupivší učitele dechových nástrojů Leoše Drahotského a Vratislava Jindru, kteří byli povoláni
k výkonu vojenské základní služby. Ladislav Čížek přivádí do hudební školy Dechovou hudbu mladých,
která předtím působila pod jeho vedením při Domu kultury.
Nově nastoupil Jiří Volák a byli přijati tři externí učitelé. Počet učitelů hudebního
oddělení stoupl na 19. Škola pořádá též koncerty učitelů pro veřejnost.
V roce 1988 je škola pověřena uspořádat celostátní soutěž tanečních oborů lidových škol
umění z celé republiky. Pořadatelství se zhostila s úspěchem.
15. 11. 1988 byla z iniciativy učitele Rostislava Drdly ve škole otevřena pamětní síň
žďárského rodáka, houslového virtuoza a skladatele Františka Drdly. Podařilo se překonat mnohaletou
antipatii režimu k tomuto v podstatě nejslavnějšímu žďárskému rodákovi, kterého obviňovali ze všech
možných hříchů, především z odnárodnění. Otevření pamětní síně ke 120. výročí jeho narození se
61
zúčastnili čelní představitelé města i okresu. Později nabývá škola dekretem ministerstva školství čestný
název „Lidová škola umění Františka Drdly“(9).
V roce 1990 na škole pracuje 18 učitelů hudebního oboru, z toho 5 důchodců. Škola
pořádá veřejný koncert učitelů a vyspělých žáků.
Od 1. 9. 1990 vstupuje v platnost nový školský zákon. Dosavadní lidové školy umění
zůstávají součástí výchovně vzdělávacího systému pod názvem „základní umělecká škola“. Vedle státních
škol mohou vznikat se státní podporou i školy soukromé.
Ve Žďáře n. Sázavou vzniká soukromá hudební škola „Andante“, kterou založil František
Potůček, absolvent konzervatoře oboru trubka, bývalý učitel ZUŠ. Škola je umístěna ve dvou místnostech
mateřské školy na sídlišti Žďár 4. Kromě vyučovací činnosti provozuje Fr. Potůček obchod s
hudebninami a hudebními nástroji, který do té doby v našem městě neexistoval.
Vedle soukromé školy „Andante“ vzniká i soukromá škola Karla Veselého „Veselka.“
Soukromému vyučování se dočasně věnují i někteří další hudebníci (např. Oldřich Růžička, Jaroslav
Šimek aj.). Též Okresní dům dětí pořádá kurzy výuky na hudební nástroje.
Přes tuto konkurenci zájem žáků o výuku na „tradiční“ hudební škole trvá, počet žáků se
zvyšuje přesto, že se zároveň zvyšuje školné.
V roce 1991 ředitelka školy Hana Faltová odchází na vlastní žádost z funkce. Ředitelem
školy je až do vypsání konkurzu jmenován učitel Rostislav Drdla, zástupcem Vratislav Jindra. Učitelský
sbor se v té době rozděluje na dva protichůdné tábory. Rozpory řeší okresní Školní úřad, ministerská
inspekce, jsou přetřásány v tisku.
V roce 1992 přechází od dosavadního zřizovatele, kterým byl Dům kultury, pod základní
uměleckou školu dětský pěvecký sbor Žďáráček se svým sbormistrem Jiřím Librou.
V roce 1993 je rozšířeno výtvarné oddělení.
V témže roce vzniká žákovský orchestr, který pracuje pod vedením J. Libry tři roky. Po
odchodu vyspělých žáků - houslistů, za něž nebyla náhrada, končí svoji činnost.
1. 9. 1993 je na základě konkurzu jmenován ředitelem školy Vratislav Jindra, zástupcem
se stává Leoš Drahotský. Spory v učitelském sboru utichají. Rozšiřuje se taneční oddělení.
V roce 1994 zakládá Leoš Drahotský flétnový soubor. V témže roce vzniká při škole z
bývalých členek Žďáráčku a dalších dospělých zpěváků pod vedením Jiřího Libry komorní sbor Musica
Sarensis. Ve školní budově zkouší Svatopluk, lidová muzika souboru Studánka, Venkovská kapela, dětské
pěvecké sbory: 2 oddělení přípravného sboru Cvrčci, Žďáráček. Škola se stává kulturním centrem města.
Roky 1995 - 2000 jsou poznamenány opravami. Na školní budově se začínají projevovat
stavební nedostatky. V první řadě jsou to nekvalitní betonové podklady pod podlahami z PVC, které je
nutno vyměnit na nejvíce exponovaných místech chodeb. Nekvalitně je provedeno i pokrytí střechy. Do
školy zatéká a prakticky každým rokem je nutno střešní krytinu opravovat. Byla vyměněna osvětlovací
tělesa, zavedena automatická regulace ústředního vytápění a instalováno zabezpečovací zařízení. Přesto
dochází v roce 1998 k vloupání do školní budovy. Dvakrát bylo nutno nechat opravit opěrnou zeď před
62
školní budovou. Nepostačují finanční prostředky k nákupu nových nástrojů. Přesto bylo v 90. letech
zakoupeno nové reprodukční zařízení pro taneční oddělení a hudební nauky, pořízeno nové pianino,
několik key boardů, na něž se přesouvá zájem žáků. Škola má k dispozici dva počítače, od roku 1997
starší kopírovací zařízení ze Školského úřadu. V roce 1998 byl z prostředků rodičovského sdružení
pořízen kopírovací přístroj nový. Škola vlastní již z dřívější doby 24 klavírů, z Domu kultury byl
převeden fond dechových nástrojů a notový archiv symfonického orchestru a dechové hudby.
Podstatně se mění zájem rodičů o výuku hudebních nástrojů. Zatímco v prvních letech po
založení školy byl největší zájem o výuku houslí, v devadesátých letech zájem o smyčcové nástroje
opadá. Ubývá i žáků na klasické dechové nástroje. Důvodem jsou zřejmě vysoké ceny hudebních
nástrojů, které jdou do desetitisíců a v mnoha případech přesahují finanční možnosti rodičů. Zájem dětí i
rodičů se přesouvá na výuku hry na zobcovou flétnu, zřejmě pro její nízkou pořizovací hodnotu. Oblibu si
získávají key boardy, děti brzy za pomoci techniky dosahují přijatelných výsledků, zatímco výuka na
klasické nástroje trvá nepoměrně déle a je obtížnější. Projevuje se i zvýšený zájem žáků o výuku kytarové
hry.
V roce 2000 přechází škola na tzv. právní subjektivitu. Je to nový jev, v českém školství
dosud málo známý. Základní umělecké školy zřizují Školské úřady. Na základě konkurzu je jmenován
ředitel, který má práva vedoucího samostatné organizace. Hospodaří s financemi školy, přijímá a
propouští zaměstnance, sestavuje rozpočet, sleduje hospodaření. Základní umělecké školy si na provoz
školy musí opatřit prostředky ze školného, ze školného platí též 40% odvodů do fondů nemocenského a
sociálního pojištění. Stát hradí plně mzdy učitelů a provozního personálu a 60% odvodů. Budova školy je
majetkem města, škola platí nájem 200 000 Kč ročně. Městský úřad však financuje veškeré opravy
budovy.
Za této situace se školné žáků každoročně zvyšuje. V roce 2000 činí školné u žáků
hudebního oboru 230 Kč měsíčně, tanečního oboru 180 Kč, výtvarného oboru 200 Kč, literárně
dramatického oboru 170 Kč.
Ve školním roce 2000 - 01 má škola 750 žáků, z toho 409 žáků v hudebním oddělení, 165
ve výtvarném, 127 v tanečním a 49 žáků v literárně dramatickém. Výuka podle nástrojů: housle 10, klavír
175, kytara 57, zobcová flétna 63, key board 26, klarinet 10, trubka 5, lesní roh 2, flétna 3, bicí 3,
akordeon 36, ostatní 19.
Na škole pracuje 22 učitelů hudebního oddělení, z toho 6 důchodců, 2 učitelé výtvarného
oddělení, 2 tanečního oddělení a 1 vyučující literárně dramatického oddělení.
63
Základní umělecká škola - učitelé
Hudební obor:
Příjmení a jméno
datum nar.
nástroj
doba působení
_____________________________________________________________________________________
Bauerová (Kubesová) Dana
1959 -
Březina František
1911 - 1985 klavír, akordeon
1948 -
Cveková (Krbková) Simona
1964
1994 -
Černý Jaroslav
1897 - 1965 housle, klavír, ředitel
1929 - 1931
Čížek Ladislav
1920 - 1998 dechové nástroje
1986 -1998
Drahotský Leoš
1966 -
klarinet, flétna
1986 -
Drdla Rostislav
1936 -
housle, klavír, harm.,
1964 -
řed.
1991 - 1993
Drdlová Emilie
kytara
housle, klavír
- 1957 klavír
1983 -
1949 - 1950
Drdlová Hana
1939 -
klavír
1973 -
Dvořák František
1960 -
klavír, violoncello, korepetice
1990 -
Dvořák Josef
1967
klavír, sólový zpěv
1990 -
klavír
1949 - 1955
akordeon,
1979 -
ředitelka
1984 - 1991
Düreová Magdalena
Faltová Hana
1957
Fischer Jan
1888 - 1969 violoncello
Foralová Dana
1962
1927
hud. nauka, klavír, keyboard,
sborový zpěv
1988 -
Götler Alois
1890 - 1975 housle
1927 -
Horák Antonín
1900 -
klavír
1944 - 1964
Horák Jan
1936
housle, kytara
1972 - 1984
Hralová (Trnková) Blažena
1920 -
klavír, korepetice
1950 - 1993
Hutař František
1890 - 1942 sborový zpěv, teorie
Charvát Martin
1927 -
housle, klavír, ředitel
1931 - 1937
Chlubnová Vlasta
1929
klavír, housle
1983 -
Jindra Vratislav
1965 -
žestě, klavír, keyboard, korep.,
1986 - 1993
ředitel
1993 -
64
Kasalická
klavír
1930 -1931
Kempfová Monika
1972 -
klavír, korepetice
1995 - 1998
Kozel Milan
1960 -
kytara
1995 -
Křivánková Stanislava
1954
klavír, keyboard
1993 -
klavír
1955 - 1957
Kubálková Irena
Kučera Václav
1925 - 2000 akordeon, klavír
1972 - 1990
Kučera Vlastimil
1936 - 1987 hudební nauka
1983 -1987
Kytnerová (Freyová) Dagmar
1956 -
1984 - 1993
klavír, korepetice, zastupující
ředitelka
Libra Jiří
1935
Malý Jan
1958 - 1975 hudební nauka, kytara, trubka
Mašek Tomáš
hudební nauka, sborový zpěv
1992 1972 - 1975
housle
1974 - 1980
Matýšek Karel
1943 -
klarinet, saxofon
1976 - 1984
Němcová (Štachová) Martina
1968 -
akordeon, klavír
1989 -
Piňosová Nonna
1966
klavír, flétna, korepetice
1989 -
Popelková Marie
1938
klavír
1982 - 1983
Potůček František
1953 -
žestě, klavír
1987 - 1995
Procházková Petra
1973
klavír, sólový a sborový zpěv,
1998 –
klavír, korepetice
1957 - 1958
housle, akordeon, ředitel
1950 - 1984
Pultarová Čáslava
Raab Vlastimil
1924 -
Rohlík Vladimír
1881 - 1960 klavír
1927 -
Rosecká (Chlupáčková) Libuše
1932 -
sólový a sborový zpěv, klavír
1958 - 1991
Sotolář Jaroslav
1922 -
kytara, akordeon, dechové
1977 -
nástroje
Svoboda Stanislav
1899 - 1962 housle, klavír, sborový zpěv,
1927 - 1929
kontrabas, ředitel
Syrovátková Marie
akordeon
1978 – 1979
dechové nástroje
1989 -
Šimek Jaroslav
1967 -
Vaníček Ludvík
1912 - 1951 housle, klavír, akordeon,
1933 - 1951
ředitel
Vápeník František
1883 - 1961 dechové nástroje
1927 - 1939
Večeřa Josef
1932 -
klavír, akordeon
1959 - 1982
Večeřová Eva
1938
klavír. sólový zpěv, akordeon
1964 - 1988
Volák Jiří
1929 -
klavír, korepetice
1986
Hudební obor - externí učitelé
Drahotský Leoš
1966 -
klarinet
1986
Foralová Dana
1962 -
hudební nauka
1987
-
65
Hrala Miloslav
1930
flétna
19884 - 1987
Hübner Kamil
flétna
1997
Jindra Miroslav
žestě
1998
hudební nauka, trubka
1965 - 1969
flétna
1998 -
Libra Jiří
1935 -
Němec Petr
Pospíšilová Jana
1943
hudební nauka
1987
Potůček František
1953 -
trubka
1984 - 1987
Šimek Jaroslav
1967 -
žestě
1998
Skořepová Renata
flétna
1998 -
Štípková Karla
hudební nauka
1987
Taneční obor - učitelé:
Hásková Jitka
1970
2000 -
Ludvíková Hana
1958
1984 -
Plottová Dana
1978 - 1984
Pohanková Jiřina
1922 -
1982 - 1994
Roštoková Hana
1975 -
1994
Hendrychová Jitka
1962 -
1993 - 1997
Magniová Růžena
1929 -
1963 - 1984
Šikulová Hana
1969 -
1993 -
Zabloudilová Jana
1953 -
1984
-
2000Výtvarný obor - učitelé:
-
Literárně dramatický obor - učitelé:
Křenková Jana
1942 -
1982 -
Základní umělecká škola - ředitelé:
1. 9. 1927 - 31. 8. 1929:
Stanislav Svoboda (4. 5. 1899 - 3. 8. 1962) se narodil ve Vážanech n. Litavou, okres Vyškov.
V roce 1915 vstoupil na varhanickou školu Leoše Janáčka v Brně. Studium neukončil, protože musel
nastoupit vojenskou službu v době 1. světové války. Od ledna 1919 studoval na brněnské konzervatoři
varhany a skladbu. Studium ukončil závěrečnými zkouškami.
V květnu nastoupil na místo ředitele kůru v Městě Žďáře. Soukromě vyučoval hře na housle,
klavír a zpěvu, byl zakládajícím členem Horácké hudby. Jeho skladatelské dílo čítá více než 100 opusů,
nezachovalo se. V roce 1929 odešel do Hodonína, kde se stal profesorem hudby na reálném gymnáziu.
Tam též zemřel a je pohřben (10).
1. 9. 1929 - 31. 7. 1931:
Jaroslav Černý (7. 3. 1897 - 24. 1. 1965) je rodákem z Plzně. Státní zkoušku ze hry na housle
složil na pražské konzervatoři. Zřídil si soukromou hudební školu v Klatovech. na doporučení inspektora
66
Hromádka byl přijat po odchodu Stanislava Svobody na místo ředitele zdejší školy. vyučoval hře na
housle a klavír, stal se též kapelníkem Horácké hudby. Ve Žďáře se též oženil.
Odešel do Prostějova, kde žil až do odchodu do důchodu. Zemřel ve Žďáře n. Sázavou a je
pohřben v hrobce rodiny Bruknerovy (11).
1. 8. 1931 - 31. 7. 1937:
Martin Charvát, který přišel z Moravských Budějovic, se po předchozím krátkém učitelském
působení na zdejší hudební škole stal jejím ředitelem. Odešel do Německého (Havlíčkova) Brodu.
1. 9. 1937 - 16. 2. 1951:
Ludvík Vaníček (17. 1. 1912 - 16. 2. 1951) pocházel z Jihlavy, kde získal základní hudební
vzdělání. V letech 1929 - 1933 studoval klavír u prof. Kundery v Brně. Jako učitel působil dva měsíce v
Jihlavě. Od 1. 9. 1933 byl přijat jako učitel houslí a klavíru na zdejší hudební školu. Po odchodu Martina
Charváta se stal jejím ředitelem a byl jím až do své předčasné smrti. V našem městě se také oženil.
Ovládal téměř všechny hudební nástroje, byl výborný houslista.
Obnovil činnost pěveckého sboru Svatopluk, byl kapelníkem Horácké hudby, divadelního
orchestru, pořádal koncerty, nacvičoval operety. Záslužnou činnost uskutečňoval za okupace.
17. 2. 1951 - 14. 5. 1951:
Antonín Horák (13. 6. 1900 - ?), zatímní správce školy po smrti L. Vaníčka, rodák z
Malhostovic, okres Brno - venkov. Zastával úřad ředitele kůru, vyučoval soukromě. Se svými žáky přešel
v roce 1944 do žďárské městské hudební školy, ve které vyučoval až do svého odchodu do důchodu v
roce 1964. Synové Antonína Horáka byli též hudebníky z povolání: Antonín (* 1933) - dirigent
symfonického orchestru v Teplicích, hudební režisér, Jan (* 1939) - učitel houslí a kytary na zdejší LŠU.
15. 5. 1951 - 31. 7. 1984:
Vlastimil Raab (* 20. 2. 1924) je rodákem z Police u Moravských Budějovic. Hru na housle
studoval soukromě u Norberta Kubáta v Bratislavě, později u prof. Holuba a Přibyla v Jihlavě. Státní
zkoušku ze hry na housle složil na brněnské konzervatoři v roce 1950. Za války byl totálně nasazen. V
době vojenské služby 1946 - 1948 působil jako houslista v Armádním uměleckém souboru Víta
Nejedlého (AUS). vyučoval na hudebních školách v Moravských Budějovicích a Telči.
Byl výborným houslistou, kapelníkem dechové hudby, koncertním mistrem symfonického
orchestru KNV v Jihlavě (1957 - 1960), dirigentem žďárského symfonického orchestru (1956 1973),primáriem Horáckého kvarteta.Je též autorem několika orchestrálních skladeb (např. Polický
pochod). Za doby jeho působení ve funkci ředitele byla postavena nová školní budova.
67
1. 8. 1984 - 31. 8. 1991):
Hana Faltová (* 17. 12. 1957) pochází z Humpolce. V roce 1979 absolvovala pražskou
konzervatoř - obor akordeon. Vyučovala na LŠU. Byla členkou pěveckého sboru Svatopluk, jeho
korepetitorkou. Ředitelkou byla s výjimkou mateřské dovolené (1985 - 1987) do roku 1991. V době jejího
působení byla zřízena funkce zástupce ředitele, zaveden systém veřejných vystoupení žáků, podstatně
omlazen učitelský sbor.
1. 9. 1985 - 1. 9. 1987:
Dagmar Kytnerová (* 26. 4. 1956), zastupující ředitelka, absolvovala studium klavíru na
brněnské konzervatoři, vyučovala na LŠU. Byla zručnou doprovazečkou mnoha sólových vystoupení
žáků i učitelů. Ze žďárské ZUŠ odešla na vlastní žádost v roce 1993.
1. 9. 1991 - 31. 8. 1994:
Rostislav Drdla (* 7. 4. 1936) je rodákem z Chroustova, okres Žďár n. Sázavou.
Absolvent brněnské konzervatoře, žák prof Hyčky, Kořínka, Rádla a Noppa. Působil v Moravské
filharmonii Olomouc, později jako druhý koncertní mistr v Symfonickém orchestru Čs. rozhlasu v
Ostravě. Od roku 1964 vyučoval na pobočce žďárské LŠU ve Sněžném, byl členem Horáckého kvarteta,
koncertním mistrem žďárského symfonického orchestru, působil v národopisném souboru Horáček.
Věnoval se též komponování, jeho skladatelské dílo čítá asi 40 opusů různých žánrů, ponejvíce houslové
a klavírní hry. Sezónně působil jako koncertní mistr v lázeňském orchestru v Bad Hallu - Rakousko a
symfonickém orchestru v Izmiru - Turecko. Po celou dobu účinkoval sólově v mnoha místech v republice
i zahraničí. Prováděl téměř celé dílo Františka Drdly. Pravidelně uváděl novinky českých i zahraničních
autorů. několik let se specializoval na hudbu orientální.
1. 9. 1993 - dosud:
Vratislav Jindra (*16. 4. 1965) je rodák ze Ždánic, okres Žďár n. Sázavou. Absolvoval
brněnskou konzervatoř, obor lesní roh (1986). V témže roce nastoupil na učitelské místo ve žďárské LŠU.
Jako hráč na lesní roh působí ve Venkovské kapele, od roku 1998 je vedoucím dětské dechové hudby. Je
zručným klavíristou, korepetitorem žákovských vystoupení.
7. S y m f o n i c k ý o r c h e s t r
V letech 1956 - 1977 pracoval při žďárském Jednotném klubu pracujících, o jehož
činnosti píšeme na jiném místě, symfonický orchestr. Časový úsek jeho činnosti není příliš dlouhý,
pouhých dvacet jedna let, ale o to významnější pro žďárský hudební život
68
Začátky orchestrů bývají různé. Na počátku vzniku tohoto sdružení stál podle pamětníků
úřední oběžník, kterým tehdejší školní inspektor Vladimír Šacha zval na jednu středu odpoledne v roce
1956 do tělocvičny 1. základní školy učitele z okresu, kteří umějí hrát na nějaký hudební nástroj. Sám
inspektor Šacha byl kontroverzní osobnost, bigotní komunista, kterého nemůžeme podezřívat z iniciativy
a podpory hudby a kultury. Můžeme se pouze domnívat, že plnil nějaké usnesení, nebo se snažil vylepšit
pověst školství žďárského okresu v rámci Jihlavského kraje. Způsob založení orchestru byl sice
neobvyklý, ale svým způsobem pro tehdejší dobu typický.
Symfonický orchestr vznikl tedy původně jako okresní učitelský orchestr. Zkoušel
zpočátku v tělocvičně 1. základní školy. Záhy se ukázalo, že sami učitelé na tuto činnost nestačí, a do
orchestru přicházeli hráči, zejména na dechové nástroje, i z jiných profesí. Na koncertu 30. 4. 1960 se
soubor představuje ještě jako Okresní symfonický orchestr. Brzy poté převzal toto těleso do své péče
Jednotný klub pracujících ve Žďáře nad Sázavou.
Dirigentem orchestru se stal Vlastimil Raab, tehdejší ředitel LŠU, výborný houslista. K
vyřešení organizačních otázek měl k dispozici výbor orchestru. Z členů výboru byli nejagilnější František
Živný, houslista, po nějakou dobu ředitel Žďasu, který svým vlivem byl orchestru mnohokrát prospěšný,
dále Karel Götz, archivář. Práce archiváře byla neobyčejně náročná, zejména na čas. Protože neexistovala
rozmnožovací technika, znamenalo to většinu partů vlastnoručně opsat. Ve výboru byli ještě zastoupeni
JUDr. Emerich Fiala, Ing. Jaromír Odehnal, Ladislav Vencelides, v posledním období Ing. Ctibor Bauer.
Počet členů orchestru kolísal od 35 do padesáti členů. Mnozí na zkoušky dojížděli i ze
vzdálenějších míst (Přibyslav, Havlíčkův Brod, Nové Veselí, Nové Město, Velké Meziříčí, Jámy,
Bohdalov). Nástrojové obsazení a seznam hráčů uvádíme na jiném místě.
S orchestrem spolupracovali i sólisté: Bohumil Šmarda z Velkého Meziříčí - flétna, Josef
Brožek z Havlíčkova Brodu - fagot, Rostislav Drdla - housle, Libuše Rosecká, učitelka LŠU ze Žďáru n.
S., a Jindřich Grepl z Nového Města - oba zpěv, J. Macek - klarinet, Josef Dolák - trubka, M. Synek housle.
Proměnlivý byl i název tohoto tělesa. Mezi členy se vedly spory, zda orchestr má nárok
nazývat se symfonický, když má v obsazení pouze jeden hoboj, jeden fagot, tři lesní rohy. Čas od času
převážil některý z obou krajních názorů, takže orchestr vystupuje pod různými názvy. V roce 1960 je to
Okresní symfonický orchestr, v roce 1963 Symfonický orchestr ZV ROH Žďas, v roce 1965 Smyčcový
orchestr JKP, v roce 1968 je to opět Symfonický orchestr JKP, v roce 1970 Smyčcový orchestr a tak se to
po roce střídalo. V roce 1974 to byl dokonce Velký smyčcový orchestr a při natáčení televizního pořadu
Neděle v klubu v roce 1975 až do svého zániku v roce 1977 to byl již Symfonický orchestr JKP.
Orchestr působil ve společensky rozporném období. Na jedné straně skoro veškeré
kulturní účinkování na veřejnosti bylo uváděno, jak bylo tehdy obecným zvykem, pod nějakou hlavičkou,
na počest něčeho. Tak např. orchestr pořádá své koncerty (vyjímám z dostupných programů) na počest
MDŽ, k 50. výročí založení KSČ, v rámci oslav Měsíce československo - sovětského přátelství, u
příležitosti oslav Vítězného února apod., což byla jakási „úlitba bohům“ a nemělo to s proklamovanou
69
akcí programovou ani jinou souvislost. Účinkování orchestru při těchto akcích vzbuzovalo nevoli větší
části členů.
Na druhé straně však tato léta přinášela netušenou materiální podporu činnosti. Do
orchestru byly zakupovány nástroje (např. tympány), nebyly problémy s proplácením cestovného hráčům
na zkoušky, jízdného autobusy na vystoupení, s občerstvením pro hudebníky apod. Tyto materiální
výhody však byly vykoupeny shora jmenovanými ústupky. Zkoušky orchestru se konaly v pondělí,
zpočátku v tělocvičně 1. ZŠ, později od roku 1960 na jevišti sokolovny, event. v malém sále sokolovny
nebo na jevišti Národního domu, který je po rekonstrukci od počátku 80. let nazýván Městským
divadlem.
Návštěvnost koncertů symfonického orchestru byla proměnlivá. V městské kronice si
kronikář v roce 1963 - 1966 stěžuje, že „návštěvy nejsou nejlepší, stále stejní lidé“. Členové orchestru
před koncerty často počítali návštěvníky. Jestliže jich bylo méně než členů orchestru, říkalo se: „Dnes
hrajeme přesilovku“. Největší návštěvnost byla paradoxně na nenáviděných oslavách. Vstupné na
koncerty se pohybovalo od 6 do 10 korun. Orchestr účinkoval nejvíce v úterý, nebyla výjimkou ani
nedělní účinkování. Kromě Žďáru n. S. hrál orchestr v Novém Městě, Přibyslavi, Bystřici n. P.,
Bohdalově, Poličce, Polici u Jemnice, Moravských Budějovicích (v některých místech opakovaně).
O umělecké úrovni orchestru si můžeme vytvořit částečný úsudek po prostudování jeho
repertoáru. Snahou všech hráčů i dirigenta bylo odvést co nejlepší výkon. Intonace orchestru byla na
solidní úrovni, občas s výjimkou dřevěných nástrojů, tempa byla přizpůsobována technické úrovni hráčů.
Existují asi tři magnetofonové nahrávky, které vlastní K. Götz, i několik vesměs pochvalných kritik,
psaných většinou Ing. Aloisem Fraitem, houslistou, žďárským občanem. O práci orchestru se vyjádřil
pochvalně i Dr. Zbyněk Mrkos, známý brněnský dirigent, který byl přítomen koncertu 29. 2. 1972.
Později osobně na několika zkouškách s orchestrem pracoval.
Postupně se v činnosti orchestru začínaly projevovat rozpory. Byl to především úbytek
hráčů na smyčcové nástroje, za které nebyla náhrada. Členové orchestru zestárnuli, pro některé bylo
obtížné dojíždět nebo docházet na zkoušky. Repertoár orchestru nebyl inovován, hrály se stále stejné
skladby, což bylo nudné i pro posluchače. Také dirigent orchestru ztrácel zájem. Souhrn všech těchto
příčin vedl k tomu, že v roce 1976 se aktivita orchestru pozastavila. JKP svolal na 8. 11. 1976 schůzi
členů orchestru (viz příloha). Zájem většiny členů orchestru trval, zájem dirigenta nikoliv.
V roce 1977 získal JKP k vedení orchestru žďárského rodáka, tehdy studenta JAMU
oboru dirigování, Františka Lavičku. První zkouška se konala 4. 4. 1977. František Lavička projevoval
potřebnou odbornost i snahu, jeho práce byla však některými členy orchestru, kteří nedocházeli na
zkoušky, bojkotována, takže došlo k definitivnímu rozpadu tělesa. Škoda.
Činnost orchestru se pokoušel oživit ještě Josef Večeřa, dirigent Svatopluku, který si zval
členy tohoto orchestru ke spoluúčinkování. Ještě 3. 1. 1981 hraje tentokrát již komorní orchestr na
koncertu Svatopluku skladby starých českých mistrů. V dalších letech spolupracují hráči při vánočních
koncertech, ale to je již jiná kapitola činnosti.
70
Vystoupení orchestru
(bez nároku na úplnost), jak se je podařilo zrekonstruovat z dochovaných programů, plakátů či zápisů:
1960
30. 4.
koncert Okresního symfonického orchestru společně s dechovou
hudbou
1961
19. 5.
koncert se spoluúčinkováním L. Rosecké - zpěv a Boh. Šmardy –
flétna
22. 7.
promenádní koncert při Okresní mírové slavnosti společně s
dechovou hudbou a tanečním orchestrem
25. 8.
estrádní večer na nádvoří státního zámku společně s tanečním
orchestrem ZK (K. Šulc)
1963
6. 6.
koncert Symfonického orchestru ZV ROH Žďas
29. 6.
promenádní koncert na nádvoří zámku (zač. 20. hod.), árii z opery
Carmen zpívala L. Rosecká)
koncert v Novém Městě, Novém Veselí, na večeru k narození V. I.
Lenina, při pionýrském slibu SVVŠ Žďár n. S.
1964
květen
„Večer operních předeher a sborových písní“ - společně s
pěveckým sborem Svatopluk
1965
14. 5.
29.5.
koncert populární hudby
slavnostní koncert společně s pěveckým sborem Smetana z Nového
Města, sborem a orchestrem z Velkého Meziříčí
1966
14. 5.
koncert smyčcového orchestru JKP
1967
5. 5.
koncert smyčcového orchestru
25. 6.
koncert na nádvoří zámku u příležitosti 45. výročí trvání
tělovýchovné jednoty Spartak ve Žďáře n. S. II
1968
24. 10.
slavnostní koncert Symfonického orchestru k 50. výročí vzniku
ČSR, koncert se opakoval 12.12.v Poličce
1969
3. 6.
koncert společně s pěveckými sbory Smetana z Nového Města a
Bystřice n.Peršt
1970
8. 3.
oslava MDŽ v Přibyslavi
20. 5.
účinkování na slavnostním koncertu k výr. KSČ
1971
15. 6.
koncert společně s pěveckými sbory Vysočina a Svatopluk
1972
29. 2.
koncert Symfonického orchestru JKP, spoluúčinkoval Josef Brožek
- fagot - Koncert B dur pro fagot od W. A. Mozarta
71
1973
12. 6.
Národní dům, koncert, spoluúčinkoval Jindřich Macek, posluchač
AMU: Koncert Es dur pro klarinet a orchestr V. Kramáře
29. 11.
koncert v rámci oslav Měsíce přátelství, spoluúčinkoval B.
Šmarda, flétna: Koncert pro flétnu V. Blodka
1974
1975
14. 5.
koncert k výročí KSČ
18. 6.
koncert k Roku české hudby
1. 2.
orchestr Milana Drobného a Velký smyčcový orchestr JKP účinkování na plese JKP
25. 2.
duben
koncert k výročí Února
účinkování při natáčení TV pořadu Neděle v klubu - Nedbal:
Krakovjak
1976
26. 4.
výchovný koncert pro mládež – uváděl Jiří Libra
15. 6.
společně se Svatoplukem Česká píseň B. Smetany
7. 11.
koncert v Přibyslavi
29. 11.
koncert v divadle
22. 2.
koncert v Přibyslavi
Seznam členů orchestru
(bez nároku na úplnost)
Dirigent
Vlastimil Raab
1. housle
Ing Jaroslav Odehnal (koncertní mistr) JUDr. Emerich Fiala, Vavřinec Jadrný, Rostislav
Drdla (zást.konc.mistra), Dobroslav Svoboda (V. Losenice), František Živný, Ing
Vlastimil Rous, Ivan Klimeš ml., Milan Synek, Vlasta Chlubnová
2. housle
Květoslava Bednářová, Vlastislav Bělík, Jana Hrůzová, Miloslav Kohout, František
Kopecký, Libor Pohanka (Počítky), Václav Průša, Bohumil Růžička, Josef Růžička,
Marie Stará, Lubomír Vojan, J. Němec (Havlíčkův Brod) j. h., Jiří Libra, Jos. Cihlář
Viola
Jaroslav Huněk (Havlíčkův Brod), Jaroslav Matoušek (Bystřice n. P.), Zdeněk Stránský
(Přibyslav)
72
Violoncello
Milič Kaštánek, Ivan Klimeš, Bedřich Rosendorfský, Josef Bělehrad (Doubravník), Ivan
Klimeš ml., Dobroslav Svoboda (Velká Losenice)
Kontrabas
Vladimír Bělík (Nové Veselí), František Růžička (Bohdalov), František Vodehnal
Flétna
Karel Götz, Josef Kšica (Bystřice n. P.) j. h., Bohumil Šmarda (V. Meziříčí), M.
Neugebauer
Hoboj
MVDr. Miloslav Hrala, Otto Trnka j. h.
Klarinet
Jan Duchalík, František Šimek, Ing. Ctibor Bauer, Česlav Novák (Jihlava) j. h.
Fagot
Jan Veselý, Josef Brožek j. h.
Trubka
Josef Částka, Josef Dolák, Jan Knesl, Jiří Libra, Miloslav Kohout
Lesní roh
Jan Cihlář (Nové Veselí), Ing. Richard Hruška (Ostrov n. O.), St. Ptáček (Nové Město )
Josef Starý (Jámy), Ladislav Vencelides
Pozoun
František Brabec, Bohumil Pohanka (Počítky) Jiří Šustr, Jaroslav Beránek
Bicí
Bedřich Částka, Božetěch Toman, Josef Podhorský (Havlíčkův Brod)
Základní repertoár orchestru
(Část notového materiálu byla převzata z archivu Horácké hudby. Notový materiál je v současné době
uložen v ZUŠ)
B. Smetana
Směs z opery Prodaná nevěsta (ar. Josef Labský)
Slavnostní předehra C dur
Galop bajadérek
Hubička (předehra)
Oldřich a Božena (předehra)
Proč bychom se netěšili (sbor a orchestr)
Česká píseň (sbor a orchestr)
Gaudeamus - pochod
Dalibor (fantazie z opery)
A. Dvořák
Slovanský tanec č. 1, 4, 8
Pražské valčíky
Polonéza Es dur
Čert a Káča (předehra k 3. jednání)
Humoreska
Legenda č. 4
Když mě stará matka (zpěv a orchestr)
árie Ježibaby z opery Rusalka (zpěv a orchestr)
Valčík č. 1 a 4
73
Slavnostní pochod
V. Blodek
árie z opery V studni
Andante cantabile (flétna a orchestr)
Koncert pro flétnu a orchestr (Boh. Šmarda)
Jul. Fučík
Marinarela (předehra)
Ideály snů
Baletky
Dunajské pověsti (valčík)
Florentinský pochod
W. A. Mozart
Figarova svatba (předehra)
Titus (předehra)
Koncert B dur pro fagot a orchestr (Josef Brožek)
Malá noční hudba
Loschner
Němý trubač (Josef Dolák)
Fr. Suppé
Model (předehra)
Piková dáma (předehra)
Lehká jízda (předehra)
Básník a sedlák (předehra)
J. Offenbach
Orfeus v podsvětí (předehra)
O. Nedbal
Valse triste
Z pohádky do pohádky (Tanec Zlatohlávky, Valčík dětí)
Kavalír (valčík)
Krakovjak (z opery Polská krev)
P. Lincke
Byl jednou jeden král (valčík)
E. Toman
Směr Praha (pochod)
J. Zita
Romance
Čardáš
F. Schubert
Rosamunda (předehra)
Symfonie h moll (Nedokončená)
Hall
Svatba větrů (valčík)
M.Moszkowski
Španělský tanec
V. Dobiáš
Příchod Rudé armády
Polka míru (sbor a orchestr)
L.v.Beethoven
Egmont (předehra)
Romance F dur (housle Rostislav Drdla)
Z. Fibich
V podvečer
Beier
Slovanské capriccio
74
G. Rossini
Italka v Alžíru (předehra)
Lazebník sevillský (předehra)
J. Kubelík
Serenáda pro housle a orchestr (Rostislav Drdla)
Binge
Alžbětinská serenáda
J. Flégl
Polonéza z Hořicka
V. Novák
Zamilovaní (ze Slovácké suity)
V. Raab
Vzpomínka na Rudoarmějce
U pramenů Sázavy (valčík)
Polický pochod
Carusio
Serenáda
F. Flotow
Marta (předehra)
W. Papp
La Traviatta (valčík pro flétnu - B. Šmarda)
G. Bizet
Habanera z opery Carmen (Libuše Rosecká)
Předehra k opeře Carmen
J. Raff
Cavatina (housle a orchestr)
J. Suk
Sousedská
Idylky I., II.
J Strauss
Netopýr (předehra)
Víno, ženy a zpěv (valčík)
Růže z jihu (valčík)
E. Grieg
Peer Gynt (zpěv a orchestr)
Asina smrt
Holdovací pochod
Eilenberg
Pošta jede (intermezzo)
E. Waldteufel
Kouzlo sirén (Valčík)
Ukázky některých programů koncertů symfonického orchestru
18. 5. 1961
Žďárské kulturní léto
J. Uhlíř
Vytrvale vpřed (pochod)
A. Dvořák
Humoreska
J. Fučík
Baletky (valčík)
V Blodek
Árie Veruny z opery V studni - Libuše Rosecká
F. Březina
Polka z Vysočiny
B. Smetana
Galop bajadérek
E. Waldteufel
Kouzlo sirén (valčík)
75
E. Grieg
Solvejžina píseň - Libuše Rosecká
V. Raab
Polka brigádníků
J. Zita
Romance
Čardáš
Přestávka
V. Dobiáš
Polka míru - pěvecký sbor osmileté střední školy
B. Smetana
V. Blodek
Andante cantabile pro flétnu a orchestr - Boh. Šmarda
W. A. Mozart
Figarova svatba (předehra)
A. Dvořák
Slovanský tanec č. 8
14. 5. 1966:
W. A. Mozart
Titus (předehra)
F. Schubert
Symfonie h moll - Nedokončená
F. Suppé
Básník a sedlák (předehra)
Z. Fibich
V podvečer
L.v.Beethoven
Egmont (předehra)
14. 10. 1968:
Slavnostní koncert k 50. výročí vzniku ČSR:
Československá státní hymna
B. Smetana
A. Dvořák
Čert a Káča (předehra k 3. jednání)
V. Blodek
Árie Janka z opery V studni - Jindřich Grepl
A. Dvořák
Slovanský tanec č.4
J. Kubelík
Serenáda pro housle a orchestr - Rostislav Drdla
B. Smetana
Gaudeamus (pochod pražských studentských legií)
Přestávka
B. Smetana
Hubička (předehra)
V. Blodek
Árie Veruny z opera V studni - Libuše Rosecká
A. Dvořák
Legenda č. 4
B. Smetana
Prodaná nevěsta (směs z opery)
A. Dvořák
My cizinou jsme bloudili - z opery Jakobín - Libuše Rosecká, Jindřich Grepl
Slavnostní pochod
18. 6. 1974
Koncert k Roku české hudby:
B. Smetana
O. Nedbal
Tanec Zlatohlávky a Valčík dětí z baletu Z pohádky do pohádky
A. Dvořák
Polonéza Es dur
O. Nedbal
Dumka a Krakovjak z operety Polská krev
J. Fučík
Dunajské pověsti (valčík)
76
Přestávka
B. Smetana
Polka z Prodané nevěsty
A. Dvořák
Když mě stará matka
B. Smetana
Dalibor (fantazie z opery)
Skočná z opery Prodaná nevěsta
29. 2. 1972
Koncert:
W. A. Mozart
Předehra k opeře Titus
F. Flotow
Alessandro Stradela (předehra)
G. Bizet
Carmen (předehra)
W. A. Mozart
Koncert B dur pro fagot a orchestr - J. Brožek
F. Schubert
Rosamunda (předehra)
E. Waldteufel
Espaňa (valčík)
8. H o r á c k é k v a r t e t o
Vzniklo v říjnu 1965. Popud k jeho založení vyšel od Vlastimila Raaba, houslisty, ředitele
lidové školy umění v našem městě.
Členy Horáckého kvarteta se stali:
1. housle
Vlastimil Raab, ředitel LŠU ve Žďáře nad Sázavou;
2. housle
Rostislav Drdla, učitel LŠU ve Žďáře nad Sázavou, tehdy vyučoval na pobočce ve
Sněžném;
viola
Rostislav Matoušek, učitel LŠU v Bystřici nad Pernštejnem, později ředitel LŠU v
Novém Městě na Moravě;
violoncello
Ivo Klimeš, bankovní úředník ze Žďáru nad Sázavou.
Členové kvarteta se scházeli ke zkouškám každé pondělí odpoledne ve žďárské LŠU,
která byla tehdy umístěna v Žižkově ulici. Po zkoušce odcházeli ještě na zkoušku symfonického
orchestru, jehož členy a předními hráči zároveň byli.
Zřizovatelem kvarteta, který je zároveň zabezpečoval finančně, byl Okresní osvětový
dům ve Žďáře nad Sázavou. Okresní národní výbor zakoupil později pro členy kvarteta mistrovské
nástroje v hodnotě více než 50.000 Kč, které vytvořil mistr Potzel.
Kvarteto se brzy vypracovalo na dobrou uměleckou úroveň a bylo často zváno k
účinkování v rámci okresu i v zahraničí. Stalo se jakýmsi reprezentantem okresu v kulturní oblasti.
Členové kvarteta účinkovali, jak bylo tehdy zvykem, při nejrůznějších společenských, kulturních i
politických událostech. Pořádalo výchovné koncerty. Členové kvarteta účinkovali na koncertech v
Jihlavě, Pelhřimově, Humpolci, Bratislavě i jiných místech.
Zahraniční účinkování: 1969 - Ravne v bývalé Jugoslávii, čs. konzulát v Budapešti.
77
V roce 1980 nahradil p. Klimeše u partu violoncella na čas Josef Vondra, učitel LŠU v
Novém Městě na Moravě. Kvarteto zaniklo v roce 1984 po odchodu primaria Vlastimila Raaba do
důchodu. Několik let pokračovalo v činnosti ještě tzv. Horácké trio: Rostislav Drdla - housle, Jaroslav
Matoušek - viola, Petr Němec - flétna.
Repertoár kvarteta:
A. Dvořák
Kvartet F dur (Americký)
W. A. Mozart
Malá noční hudba, Lovecký kvartet
J. Haydn
Ptačí kvartet
B. Smetana
Kvartet e moll (Z mého života)
M. I Glinka
Kvartet F dur
P. I. Čajkovskij
Kvartet D dur
L. v. Beethoven
Kvartet F dur
J. S. Bach
Suita h moll
V repertoáru Horáckého kvarteta byly dále skladby těchto autorů: F. X. Richtera, J. V.
Stamice, M. Ravela, P. Vranického, B. Míči, L. Boccheriniho, F. Schuberta, J. Suka a ruských autorů A.
Glazunova, A. Borodina, N. Rimského-Korsakova. Zvukové nahrávky se nedochovaly.
Notový archiv Horáckého kvarteta je v současné době uložen ve žďárské základní
umělecké škole pod správou R. Drdly.
9. S v a t o p l u k
Vznik spolku Svatopluk
Revoluční události v roce 1848 vnesly do českého kulturního života nebývalý ruch.
Dočasné uvolnění svobody tisku, právo shromažďovací a spolčovací umožnily naší inteligenci rozvinout
osvětovou práci v daleko větší míře než v dobách předchozích. Tištěným slovem, lidovým divadlem a
hudbou se šířily revoluční myšlenky mezi lidmi.
Je potěšitelné, že v tomto boji nezůstal Žďár pozadu. Pod vlivem vlasteneckého působení
Karla Havlíčka Borovského zde vznikl jeden z nejstarších čtenářských a pěveckých spolků nejen ve
Žďáře, ale i v českých zemích vůbec(1).
Zásluhou doktora Josefa Ehrenbergera, městského fyzika, sešlo se 26. 11. 1848 v domě u
Letovských číslo 288 (2) jedenáct vlastenecky smýšlejících žďárských občanů. Přišli lidé různého
povolání, společenského postavení, ale spojeni velkou myšlenkou národního uvědomění a vzdělávání.
78
Rušnou schůzi řídil Josef Ehrenberger. Bylo na ní usneseno, které noviny se budou
odebírat a v jaké výši se budou platit příspěvky.
l. l. 1849 se uskutečnila druhá schůze čtenářského spolku, která byla považována za
ustavující. Sešlo se na ní dvacet čtyři účastníků. Hlavním jednacím bodem této schůzky bylo projednání a
schválení spolkových stanov, které byly s malými změnami přijaty.
Účelem spolku bylo národní a občanské uvědomění a národní a občanské vzdělávání. K
dosažení těchto cílů bylo nutné společné čtení knih, novin a časopisů, založení knihovny a pořádání
zábavných besed. Účastnit se činnosti směl každý občan z města nebo z okolí, který souhlasil se
stanovami a byl přijat většinou hlasů. Č1enové spolku se rozdělovali na skutečné a čestné. Skuteční
členové měsíčně přispívali a pravidelně navštěvovali spolkové schůzky. Čestní přispívali nepravidelně, ale
mohli spolek podporovat i různými dary.
Schůzky spolku probíhaly buď každý den (denní) nebo v neděli odpoledne (volnější) v
čítárně v hostinci u Letovských. Plenární schůze (nejvolnější) se konala vždy jednou za rok. Prvním
starostou spolku byl zvolen Jan Pluhař, místopředsedou Josef Ehrenberger, jednatelem, pokladníkem a
listovním Jan Špaček a knihovníkem Antonín Svoboda.
Výbor se také dohodl založit při čtenářském spolku i pěvecký sbor. Při nedělních
schůzkách zaznívaly sálem u Letovských národní a vlastenecké písně. Spolek též začal odebírat hudební
časopis Cecilie. První veřejné vystoupení spolku se uskutečnilo 18. 2. 1849. Zpívaly se slovanské písně a
konala se taneční zábava, která měla u obyvatelstva velký úspěch.
Založení čtenářského spolku a uskutečnění první taneční besedy mělo velký ohlas v
tehdejších Havlíčkových Národních novinách. V čísle 71 z roku 1849 byl článek, který psal velmi
pochvalně o spolku i o besedě. Popisoval, s jakým citem a nadšením zpívali muži i ženy písně, jak někteří
radostí i plakali. Podobné besedy pořádal spolek poměrně často a písně, které se při nich zpívaly, se velmi
rychle rozšiřovaly.
Po prvním mohutném zájmu a nadšení začíná však činnost spolku stagnovat. Na první
plenární schůzi, konané 26. 12. 1849, bylo přihlášeno za členy spolku pouze dvacet osm občanů z
původních osmdesáti. Příčinou byla především lhostejnost, ale i nestabilní politická situace. Na této
plenární schůzi bylo dále usneseno, aby se spolek scházel jen dvakrát týdně.
Počátkem ledna roku 1850 byla uspořádána poslední veřejná beseda. Další politický vývoj
nebyl pro činnost spolku příznivý. Zesílily snahy po jeho likvidaci.
Dne 14. 7. 1850 přišel do spolkové místnosti v doprovodu četníků adjunkt pan Palec a
oznámil přítomným členům, že z rozhodnutí místodržitele hraběte Lažanského je spolek pro politickou
činnost zakázán. Členové se však rozhodli c.k. místodržitelství zaslat odvolání, které vypracoval Jan
Pluhař. Na první odvolání nepřišla odpověď, proto zaslal spolek další stížnost. Odpověď přišla 21. 12.
1850 a v ní se znovu potvrzovalo rozpuštění spolku z důvodu politické činnosti.
Dne 1. 1. 1851 se konala dražba knihovny a veškerého majetku.
Tím končí první období nejstaršího žďárského spolku s posláním obecně vzdělávacím.
79
Obnovení spolkové činnosti (1862 - 1879)
V šedesátých letech 19. století došlo k rychlému růstu národního uvědomění i ve Žďáře,
který sice zůstal po celou druhou polovinu 19. století malým městem, ale přesto vynikal bohatým
společenským a kulturním životem.
A právě v době politického národního uvědomění se naskytla vhodná příležitost k
uskutečnění dávné touhy žďárských vlastenců znovu založit čtenářský spolek. Dne 28. 12. 1862 se konala
přípravná schůze, na které bylo rozhodnuto, že účelem bude především založení čítárny a knihovny,
prosazování českého jazyka, společná zábava, zpěv, deklamování, čtení novin a knih, výlety a taneční
zábavy. Na této schůzi bylo také sepsáno provolání ke žďárským občanům, které osvětlovalo spolkovou
činnost, význam a důvody jejího obnovení. Provolání našlo mohutnou odezvu mezi občany města.
K prvním deseti nadšencům se přihlásilo mnoho dalších, a tak 1. 1. 1863 se na první valné
schůzi sešlo asi padesát občanů. Byly zde vypracovány také nové spolkové stanovy.
K prvnímu veřejnému vystoupení došlo 27. ledna 1863. O této besedě napsal časopis Hlas
ve svém 41. čísle z roku 1863: „ … Ať žádný neříká, že lid zdejší nadšenosti není schopen. Přál bych, aby
každý pravý vlastenec viděti mohl, s jakým citem zpívány byly Naprej, Vlastenka aj. …“. Důstojně byla
též oslavena památka tisíce let slovanské misie Konstantina a Metoděje.
Rozruch v činnosti spolku přinesl rok 1865, kdy byl jednatelem spolku zvolen Josef
Chleborád. Jeho národní smýšlení bylo členům podezřelé. Za něho se rovněž ztratil starý památník a
všechny zápisy od roku 1862. (Památník byl náhodně objeven v roce 1958 ve škole v Doubravníku.)
Chleborád byl rovněž původcem roztržky mezi členy, z nichž mnoho ze spolku vystoupilo.
V roce 1866 byl předsedou spolku zvolen Josef Pluhař. Jeho snaha o opětovné povznesení
spolku byla překažena válkou prusko-rakouskou. Také Město Žďár bylo navštíveno pruskými vojsky.
Přesto ale spolková činnost nezanikla, i když stav byl kritický. Na valné schůzi konané 26. prosince 1867
bylo usneseno změnit některé body stanov, aby více občanů Žďáru našlo cestu do spolkových místností.
Tato změna a vlastenecký postoj nového žďárského starosty Rudolfa Jelínka, nadšeného propagátora
spolku, přinesly opravdu ovoce. Během šesti týdnů se počet členů zvýšil z dvaceti šesti na šedesát. Byla
proto svolána mimořádná valná schůze na 6. února 1868 za účelem seznámení nových členů se stanovami.
Byl přijat návrh předsedy Josefa Pluhaře, aby spolek přijal jméno slavného moravského krále Svatopluka.
Politická situace v roce 1868 nebyla stabilní, a proto byly zakazovány tábory lidu pro
nejasnost jejich programu. Nebyly povolovány ani spolkové výlety. Často byly zabavovány také noviny a
časopisy. V důsledku této situace členové málo navštěvovali spolkové místnosti.
Spolek se nezúčastňoval žádných politických akcí. Proto nepodal veřejně svůj souhlas s
deklarací a vystoupením moravských poslanců ze sněmovny v roce 1868. Veřejně vystupoval pouze na
80
národních, hospodářských a kulturních oslavách. Účastnil se oslavy položení základního kamene na
stavbu Národního divadla, která byla pořádána ve Žďáru, a na jeho stavbu přispěli členové částkou 30
zlatých. Spolek se také zúčastnil oslav sedmdesátých narozenin Františka Palackého.
V dalších letech se činnost omezovala hlavně na udržování čítárny a zlepšení stavu
knihovny. Jediným významnějším veřejným vystoupením byla účast na slavnostním kladení základního
kamene k pomníku Jana Žižky z Trocnova v Přibyslavi. Svatopluk se v těchto letech potýkal s různými
těžkostmi, jako byl malý počet členů, nezájem žďárských občanů. S tím souvisely i finanční potíže.
V roce 1878 oslavil spolek třicáté výročí založení okázalým způsobem. Spolková místnost
u Letovských byla slavnostně vyzdobena a účast byla velmi početná. Ještě toho večera se do Svatopluku
přihlásilo dvacet čtyři nových členů. Tato oslava jako by vlila novou krev do žil všem členům spolku.
Činnost se opět rozproudila. Téměř denně se scházeli členové Svatopluku do své spolkové místnosti ke
čtení knih, novin a časopisů.
Založení pěvecko-hudebního oboru (1880)a jeho činnost do r. 1918
Kniha znamenala pro členy Svatopluku poučení i zábavu. Aby však více lidí nalezlo cestu
do spolkových řad, bylo na valné schůzi dne 26. prosince 1879 usneseno zřídit vedle společnosti čtenářské
také obor pěvecko-hudební. Do čela pěveckého a hudebního oboru se postavil nadšený vlastenec Václav
Šnor, ředitel zdejší školy. Jako sbormistr si počínal velmi dobře a dovedl pěvecký i hudební obor k vysoké
umělecké úrovni.
Roku 1884 se stává Svatopluk členem Ústřední matice školské. Pěvecký sbor se téhož
roku účastní akademie, která byla pořádána ve prospěch postavení pomníku národnímu buditeli a
pedagogu Matěji Josefu Sychrovi. V roce 1892 se účastní Svatopluk oslav 300 let od narození Jana Ámose
Komenského a vzpomínkových oslav Jana Kollára, na obou s hudební produkcí. V roce 1895 se stává
předsedou Bedřich Drož, který za svého působení ve Žďáře sepsal městské dějiny. Roku 1896 byl založen
tzv. Pluhařův fond na přípravu oslav 50. výročí založení spolku. Následujícího roku byl sepsán pamětní
spis, který shrnoval historii spolku a byl uložen v báni městského kostela sv. Prokopa.
Oslavy padesátiletého výročí založení roku l898 proběhly v rámci slavností při .příležitosti
uplynutí 100 let od narození Františka Palackého. Svatopluk rovněž vystupoval se svým hudebním a
pěveckým oborem při oslavách 100 let od narození Františka Ladislava Čelakovského v roce 1899. Nově
založený pěvecký a hudební obor si vytkl a začal plnit svůj hlavní cíl: „Zpěvem k srdci - srdcem k vlasti“.
Pěvecký sbor Svatopluk dosahoval pod vedením sbormistra Václava Šnora velmi pěkných
výsledků. Sbor byl smíšený a zpívalo v něm stále asi 45 - 50 zpěváků. S úspěchem vystupoval na různých
akademiích, besedách a slavnostech.
V roce 1900 se konala dvě vystoupení sboru. První samostatný večer obsahoval kromě
jiných skladeb části ze Smetanovy Prodané nevěsty a měl u četných návštěvníků obrovský úspěch.
81
Druhým vystoupením na veřejnosti byl přátelský večer, který se konal 25. listopadu. Byl složen ze sborů
smíšených, mužských, ženských, jednoho dvojsboru a několika čísel sólových.
V roce 1901 úroveň sboru ještě více vzrostla. Hlavní zásluhu na tom mělo zakoupení
nového spolkového piana, které umožňovalo intenzivnější nácviky. Piano stálo 400 korun, jež si Svatopluk
z většiny vydělal na svých koncertech.
Sbor vystoupil při slavnostním otevření Národního domu ve Žďáře a uspořádal tři
samostatné koncerty. Poslední z těchto koncertů byl věnován památce stých narozenin Františka Škroupa.
Byl sestaven pouze z jeho skladeb. O skladatelově životě a o významu národní hymny promluvil na
večeru učitel Ladislav Vondruška. Kromě ukázek ze Škroupových oper uslyšeli návštěvníci též skladbu
sbormistrova syna Václava Šnora mladšího Pod starým praporem.
K uctění památky zemřelého českého Mistra Antonína Dvořáka uspořádal Svatopluk 19.
června 1909 pietní večer. Spoluúčinkoval Karel Moor, bývalý dirigent České fi1harmonie.
V roce 1907 se Svatopluk zúčastnil oslav 300. výročí povýšení Žďáru na město, při čemž
byly zpívány tři slavnostní sbory. Dalším vystoupením v tomto roce byl slavnostní večer na počest
sbormistra Václava Šnora, při jeho odchodu z funkce ředitele školy.
Stejně důstojným způsobem bylo vzpomenuto 19. prosince 1909 pětadvacátého výročí
úmrtí zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany. Program se skládal pouze ze skladeb
Smetanových. Byla uvedena Ouvertura a ukolébavky z opery Hubička, dále mužské sbory Modlitba a
Věno a smíšené i sólové zpěvy z Prodané nevěsty. O životě a působení Bedřicha Smetany promluvil
profesor Konvalinka z Nového Města na Moravě.
V následujících letech se činnost Svatopluku omezila pouze na činnost knihovnickou.
V roce 1912 odchází ze Žďáru Bedřich Drož (autor žďárských dějin), nadšený vlastenec a
historik, člen výboru Svatopluku. Byl uspořádán večer na rozloučenou, na kterém opět po delší přestávce
vystoupil pěvecký sbor.
V dalších letech lidé v celé zemi trpěli hrůzami války, a tak činnost spolková ochabuje.
Mnoho mužů odešlo na vojnu a ostatní neměli zájem o čtení ani o zpěv. Činnost pěvecká se omezila pouze
na zpěv při pohřbech členů Svatopluku. Zkoušet nebylo kde, protože Národní dům byl proměněn v
nemocnici a na pronajmutí jiné místnosti nebyly ani peníze ani nálada. Byla omezena rovněž činnost
čtenářská. Knihovna byla proměněna ve skladiště brambor a knihy zůstaly za nimi zarovnány.
Přišel rok 1918 a s ním i vyhlášení Československé republiky a národní samostatnosti. A
tehdy se opět probouzí čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk k činnosti. Již 15. května 1918 při oslavě
padesátiletého výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu zpívá sbor Kličkovu Baladu o
české hudbě a Smetanovo Věno. Při slavnostní manifestaci 28. října 1918 na počest vyhlášení
Československé republiky vítá Svatopluk národní samostatnost následujícími sbory: Prauss - Chorál
národa českého, Smetana - Modlitba za vlast, ruský sbor Iže cheruviny a Hej, Slované.
Rok 1918 přinesl pro naše národy osvobození. Teprve nyní se začaly u nás hromadně
uplatňovat některé vymoženosti hmotné kultury, jež přinesla předcházející desetiletí, jako elektrifikace,
82
film a rádio. Český i slovenský kulturní život se sebevědomě hlásí o svůj podíl ve světovém kulturním
dění.
Spolek v letech 1919 - 1945
Po skončení 1.světové války vznikají nové divadelní a pěvecké spolky, obnovuje se
činnost starých. Skutečnost, promítající se především ve všeobecném bouřlivém převratovém vzruchu,
byla mnohem složitější, než aby bylo možno očekávat jednoznačně kladné výsledky. Také u nás ve Žďáře
znovu začal pracovat čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk, i když hned na počátku opouští jeho řady
velmi důležitý člen.
Na valné hromadě dne 2. února 1919 oznamuje sbormistr Svatopluku Václav Šnor, že
ukončuje neodvolatelně svoji činnost: „ … Stáří a jeho stoupenci všemožnými svými úklady již mne
nemilosrdně pronásledují a nová doba vyžaduje nové, pružné síly, aby požadavkům jejím se vyhovělo …
“(3). Opouští místo sbormistra ve věku 79 let. Z toho plných 40 let věnoval rozvoji zpěvu a hudby v
místním pěveckém sboru.
Na rozloučenou se svým sbormistrem uspořádal Svatopluk 6. dubna 1919 slavnostní
večer. Pozdravný projev přednesl předseda spolku Valentin Pohanka. Za čtyřicetiletou práci byl jmenován
Václav Šnor čestným sbormistrem Svatopluku. Řízení sboru převzal místní rodák Jindřich Ferencz, který
se narodil roku l881. Vystudoval reálku v Novém Městě a absolvoval varhanické a kompoziční oddělení
pražské konzervatoře. Po roce 1918 se stal profesorem hudby na učitelském ústavu v Přerově, potom v
Příbrami a nakonec na Kladně. Roku 1927 vydal sbírku básní Horké stopy, na niž měl velký vliv jeho
rodný kraj. Roku 1931 vystoupil na samostatném koncertě v Praze a roku 1933 se představil koncertem
písňovým, které mu získaly uznání odborné kritiky.
Pod vedením nového sbormistra se úspěšně rozvíjela činnost hudební. Jen v roce 1920
vystoupil sbor desetkrát na veřejnosti při různých oslavách. Na samostatný koncert se však Svatopluk
neodvážil pro zjevný nezájem a liknavost žďárského publika.
Rovněž činnost knihovní vykazovala dobré výsledky. Nově zřízený studentský obor
uspořádal studentský večírek a sehrál divadelní hru Karla Čapka Loupežník.
Slibně se rozvíjející činnost hudební a pěvecká byla náhle narušena v roce 1923.
Svatopluk připravoval samostatný koncert, ale tento se neuskutečnil, jelikož Jindřich Ferencz odešel jako
učitel hudby na učitelský ústav do Kladna. Sbormistrem byl zvolen Jan Fišer. Tato změna však pěveckému
sboru nijak neprospěla. Jeho činnost slábla. V roce 1923 se věnoval Svatopluk především hudebním
aktivitám. Byl uspořádán koncert Magdy Dvořáčkové-Šantrůčkové a houslového virtuosa Františka Drdly,
žďárského rodáka.
Když ve Žďáře nastupuje své učitelské místo Václav Doubrava, stává se ihned
sbormistrem. Členové se však scházeli velmi málo a na samostatný koncert naprosto nestačili. V roce
83
1924 umírá předseda Svatopluku Valentin Pohanka a na jiné působiště odchází sbormistr Václav
Doubrava. Novým předsedou byl zvolen Jan Stratil, sbormistrem učitel Svoboda. V roce 1926 se utváří při
pěveckém oboru pěvecké kvarteto ve složení Süss, Mokrý, Svoboda, Toman, které uspořádalo velmi
úspěšný koncert 19. prosince 1926. O jeho činnosti zveřejňujeme na jiném místě osobní vzpomínku
Františka Mokrého.
Zásluhou zemského inspektora hudby a žďárského rodáka Antonína Hromádky byla ve
Žďáře v roce 1927 otevřena hudební škola, která svým působením dávala všechny předpoklady k tomu, že
rozvoj hudby a zpěvu a tím i činnost Svatopluku bude úspěšně pokračovat. Ale nestalo se tak. V roce 1929
odchází sbormistr Svoboda do Hodonína a pro nezájem členstva nový sbormistr zvolen nebyl.
V dalších letech probíhá zejména činnost knihovnická. Vlivem nepříznivého vývoje v naší
republice i ve světě bylo na valné schůzi 6. května 1939 rozhodnuto předat knihovnu do obecní správy.
Přišlo období fašistického pronásledování, a proto není divu, že lidé neměli chuť ani
náladu ke zpěvu. Ale ani v tuto dobu činnost spolku neustala úplně. Zásluhou faráře československé církve
Františka Rydvala byly i v době okupace uspořádány ve Žďáře dva koncerty v roce 1942 a 1943. Sbor
zpíval Smetanovu Českou píseň, která posilovala národní cítění a sebevědomí lidu v dobách nejtěžších.
Ačkoliv tato doba znamenala pro žďárské obyvatele i pro celý národ velké utrpení,
nezlomila pěvecké hnutí. Prohloubil se vztah k české hudební tradici, zejména klasice.
Přišel květen 1945 - osvobození naší vlasti - kdy se lid probudil k novému, radostnějšímu
životu. Zásluhou ředitele hudební školy ve Žďáře Ludvíka Vaníčka začal opět pravidelně zkoušet také
Svatopluk. Již roku 1946 měl svůj první koncert. V té době měl sbor 115 členů. Těžkou ránou byla pro
pěvecký spolek předčasná smrt jejich obětavého sbormistra Ludvíka Vaníčka v roce 1951, kdy uhasla
zcela aktivita sboru. Zdálo se již, že stoletý spolek Svatopluk upadne v zapomenutí, a1e po několika letech
se jej podařilo, jako již několikrát během jeho dlouhé historie, znovu probudit k životu.
Svatopluk v době největších úspěchů
Nový radostný rozmach sboru nastal v roce 1956 zásluhou Františka Simona, člena
Smíšeného sboru českých učitelů, který nastoupil ve Žďáře nad Sázavou své učitelské místo(4). Nový
sbormistr dovedl svou láskou ke zpěvu zapálit i ostatní členy, kteří se začali scházet v říjnu 1956. Bylo
jich tehdy málo - 17 žen a 9 mužů. Ale schopnost a obětavost nového sbormistra přivedla do sboru další
zpěváky - celkem 80 aktivních členů - mužů i žen. Sešli se tu staří „Žďáráci“ s novými obyvateli města,
zaměstnanci podniku Žd'as, který se zde začal budovat. Hlasy k dokonalé harmonii a čistotě vedl nadaný a
schopný dirigent - František Simon.
84
Pro začátky si nekladli žádné vysoké požadavky. Nebylo to ani možné, protože většina
členů nikdy ve sboru nezpívala a neznala ani noty. Hlavní úkol, který si sbor vytkl, byl šířit krásu písní na
území Vysočiny. Hlavním repertoárem Svatopluku se staly úpravy národních písní, později jednoduché
skladby umělé. Jednoduchost programu vyvažovala dokonalost provedení.
Po úspěšném zahájení činnosti a pilných zkouškách přišlo záhy i první vystoupení 19.
ledna 1957 v sanatoriu TBC na Buchtově kopci a na kulturním večeru v Daňkovicích. Následovaly další
koncerty v Novém Veselí, na Sykovci a 26. února první vystoupení před žďárským publikem. Národní
dům byl vyprodán do posledního místa a koncert skončil velkým úspěchem.
V březnu 1957 byl soubor pozván do soutěže LUT, která se konala v Telči. Svatopluk byl
prohlášen vítězem. Porota doporučila, aby Svatopluk reprezentoval tehdejší Jihlavský kraj na celostátní
soutěži v Praze. Nyní nastala pilná práce. Začaly přípravy na celostátní soutěž LUT, která byla připravena
na dny 13. - 20. listopadu. Avšak nenadálá smrt prezidenta republiky Antonína Zápotockého si vynutila
její odložení. Ústřední kolo LUT se konalo až ve dnech 9. - 10. dubna 1958 v Praze. Svatopluk v době
přípravy na tuto akci navštívila profesorka AMU Jarmila Vrchotová-Pátová, která se sborem procvičila
hlavně prvky hlasové výchovy. Další návštěvnicí byla reportérka Československého rozhlasu, jejíž relace
byla vysílána v den vystoupení - 8. dubna 1958. Vystoupení se konalo ve Smetanově síni Obecního domu
v Praze. Svatopluk se představil jako nejmladší sbor ze všech zúčastněných - zpíval teprve 17 měsíců.
Hodnocení komise bylo velmi kladné. Zvlášť vysoce byl hodnocen výběr repertoáru a krásně zpívané
„forte“. Byl to největší úspěch od počátku existence Svatopluku. Po návratu z Prahy sbor pokračoval ve
své kulturní a osvětové práci po městech a vesnicích Vysočiny. Vystupoval též poprvé na volném
prostranství při odhalení busty žďárskému rodáku, hudebnímu skladateli a houslovému virtuosovi
Františku Drdlovi.
Koncem roku dostal Svatopluk nabídku, která znamenala ocenění jeho činnosti a úspěchů
- pozvání ke spoluúčasti na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1959. Podmínkou účasti bylo
nacvičení obtížných sborů: Česká píseň Bedřicha Smetany a Česká píseň a Pražské zvony Josefa
Bohuslava Foerstera. Přes obtížnost a náročnost uvedených sborů Svatopluk nabídku přijal. 17. května
přijela z Prahy kontrola, aby zjistila stav nácviku na Pražské jaro. Její členové Dr. Ledeč a Zdeněk Stárek
byli překvapeni vysokou úrovní nácviku. Oba shodně prohlásili, že Svatopluk je připraven ze všech
amatérských sborů nejlépe. Tato pochvala dodala členům sebedůvěry a jistoty. Nácvik se v posledních
dnech zintenzívnil, aby provedení bylo co nejdokonalejší.
Koncert se konal 30. května 1959 v pravém křídle Výstavního paláce. Zúčastnili se jej
přední představitelé našeho veřejného a kulturního života. Vystoupení dopadlo výborně. Účastí na
Pražském jaru sbor v tomto roce výrazně umělecky vzrostl. Činnost sboru byla velmi úspěšná, možná
nejúspěšnější za celou dobu jeho trvání!
Sbor v tomto roce nejen koncertoval, ale také navštěvoval různá kulturní vystoupení. V
červenci podnikl společný zájezd na Smetanovu Libuši do Litomyšle a v prosinci na koncert brněnského
85
pěveckého sdružení Foerster v Brně. Byla rovněž navázána družba s pěveckým sborem z Pössnegu
(bývalá NDR).
V nadějně se rozrůstající činnosti nastalo náhle přerušení. Na zkoušce 29. října oznámil
sbormistr Simon, že pro vážnou chorobu je vyřazen na delší dobu z činnosti učitelské a dirigentské.
Zpráva zapůsobila velmi těžce na všechny členy. Po delších poradách nastoupil na místo sbormistra Josef
Večeřa, učitel hudební školy ve Žďáře. Druhým dirigentem byl jmenován František Kožíšek. Jelikož byl
plakátován již koncert v Polné, byl sbor nucen jej uskutečnit. Po dvou zkouškách s novým dirigentem se
koncert vcelku dobře vydařil.
Období krize (1960-1969)
Rok 1960 byl pro Svatopluk rokem hlubokého zlomu. Zkoušky navštěvovalo jen málo
členů, a tak bylo rozhodnuto nějaký čas vůbec nezpívat. Sbor byl opět svolán na schůzku až v září roku
1962. Mezi členy se vrátil umělecký vedoucí František Simon, který osobně obcházel bývalé členy, ale
také přivedl mnoho členů nových, většinou svých bývalých žáků. 5. prosince 1961 se konala výborová
schůze Svatopluku, na které byl vypracován plán činnosti na rok 1962. 9. května 1962 po téměř tříleté
přestávce bylo uspořádáno vystoupení v rámci oslav 17. výročí osvobození. Smíšený sbor zazpíval
Suchoňovu Aká si mi krásna, Smetanovo Proč bychom se netěšili, Tulikovův Náš cíl je mír a harmonické
úpravy národních písní. Ženský sbor se pak představil Dvořákovými Moravskými dvojzpěvy, z nichž
uvedl dva - Skromná a Zajatá. První samostatný koncert uspořádal Svatopluk 13. května v Křídlech.
Následovaly další koncerty: na Buchtově kopci, v Maršovicích, výchovný koncert pro OU Žďas, koncert
ve Fryšavě při odhalení pamětní desky profesoru pražské konzervatoře a hudebnímu skladateli Otakaru
Šínovi a na Večeru písní v Březí. Po prázdninách 1962 byli získáni pomocní dirigenti Vojtěch Starka a
Marie Popelková, učitelka hudební školy v Novém Městě na Moravě.
V roce 1963 odešel definitivně dirigent František Simon. Vyvstala otázka, zda má sbor
pracovat dále, zda se najde schopný nástupce. Po mnoha diskusích se ujal sboru jako hlavní sbormistr
Vojtěch Starka a výbor se snažil udržet soubor alespoň organizačně. O prázdninách se rozhodl zaslat všem
členům nové přihlášky s výtahem provozního řádu, kde byla vypsána práva a povinnosti členů.
Ale ani tato snaha nebyla odměněna úspěchem. Docházka i po prázdninách byla velmi
slabá, a proto se činnost Svatopluku omezila pouze na zkoušky smíšeného sboru, a to ještě často některé
hlasy zůstaly neobsazené. Nepomohly ani písemné pozvánky, které byly všem zpěvákům zasílány před
každou zkouškou. Počátkem roku 1964 došla krize ve Svatopluku tak daleko, že se výbor rozhodoval, co
má podniknout, aby se spolek po sto šestnáctiletém trvání nerozpadl. Počet členů na zkouškách stále
klesal, obzvláště ve sboru mužském. S velkými obtížemi nacvičoval dirigent Starka program vystoupení,
které mělo být 21. května ve Žďáře. Za spoluúčasti smyčcového orchestru Závodního klubu se koncert
uskutečnil, i když se dostavilo pouze dvacet osm zpěváků. Líbivé melodie Blodkovy opery V studni, které
86
začali nacvičovat po koncertě, přilákaly další zpěváky. Avšak i to bylo pouze dočasné, neboť prázdniny
činnost sboru přerušily a od září docházka stále slábla. Stalo se, že na zkoušku přišli jen dva až čtyři muži
a v listopadu již nepřicházeli žádní. Proto byla činnost smíšeného sboru zastavena a do konce roku cvičil
pouze sbor ženský. Po Novém roce skončily zkoušky úplně, neboť nebyl dirigent, ochotný věnovat se této
práci.
Koncem května roku 1965 rozeslal Jednotný klub pracujících ve Žďáře nad Sázavou
„Provolání“ ke všem bývalým členům Svatopluku:
„ … Dovolujeme si Vám oznámit, že od příští sezóny, to je od září 1965, chceme znovu
oživit činnost pěveckého sboru Svatopluk. Podařilo se nám totiž získat pro jeho vedení odborníka Jindřicha Grepla, absolventa Janáčkovy akademie múzických umění, který nyní pracuje jako metodik pro
divadlo a zpěv na Okresním domě osvěty ve Žďáře nad Sázavou. Jsme přesvědčeni, že pod jeho vedením
by mohl pěvecký sbor našeho klubu dosáhnout mimořádných úspěchů. Závisí to pochopitelně na členské
základně souboru, na každém jednotlivci. Proto se obracíme znovu na Vás se žádostí, abyste zvážil svoje
časové možnosti a rozhodl se, zda budete ve své činnosti v pěveckém sboru pokračovat. Byli bychom
velmi rádi, kdyby Vaše rozhodnutí bylo kladné …“ (5)
Dne 14. září 1965 se sešlo několik bývalých zpěváků Svatopluku, ale nedostavil se
dirigent. Zpěváci byli velmi zklamáni a na další zkoušku jich přišlo ještě méně.
A ta byla jediná a poslední, neboť do dalších se již dirigent Grepl nedostavil. Tím vlastně
přechodně skončila činnost stoletého pěveckého spolku Svatopluk. Jak je vidět z jeho historie, závisí
úspěch a trvání takového sboru především na dirigentovi - na jeho obětavosti, lásce k práci a
společenském taktu.
V září roku 1965 přestala veškerá činnost sboru. Tato stagnace trvala až do roku 1969, kdy
začaly nové pokusy o obnovení.
Svatopluk pod vedením Josefa Večeři
Na schůzi Jednotného klubu pracujících v září 1969 byl přednesen požadavek na
vytvoření pěveckého sboru. Byl přijat s velkým pochopením ze strany členů výboru JKP, kteří přislíbili
podporu této činnosti. Po dohodě s učitelem hudební školy ve Žďáře nad Sázavou Josefem Večeřou
(6)začala příprava k realizaci obnovené činnosti pěveckého sboru. Všem bývalým členům Svatopluku byly
rozeslány pozvánky na první zkoušku v září 1969. Sešlo se dvanáct zpěváků, ale již za čtrnáct dní se počet
rozšířil natolik, že bylo možné nacvičovat smíšené sbory a později i plánovat veřejná vystoupení. Sešli se
zde někteří staří členové sboru, ale přišlo také mnoho nových, mladých zájemců. Bylo vidět, že všichni,
kteří se dostavili, zpívají rádi a s nadšením. Za krátké období nacvičili dvacet čtyři sborových partitur, a
tak na svém prvním koncertu 21. června 1970 měl sbor bohatý program. Po koncertě ještě více stoupl
zájem o zpívání. Přicházeli další členové, a tak se koncem roku 1970 zvýšil počet na padesát pět. Všichni
87
se snažili podat co nejlepší výkony, neboť chtěli dokázat, že nejstarší moravský spolek dále žije a
pokračuje ve své činnosti. Zároveň se vedení rozhodlo ponechat z tradičních důvodů pěveckému sboru
název Svatopluk, neboť toto jméno je s naším městem úzce spojeno v oblasti kulturní činnosti již více než
120 let.
6. června 1971 se soubor poprvé zúčastnil IX. pěveckých slavností Jihomoravského kraje
v Kyjově. K této velké slavnosti pěvců se přihlásilo celkem 35 sborů studentských, smíšených, ženských a
mužských.
Již od začátku roku 1972 se sbor pečlivě připravoval na jubilejní krajské pěvecké slavnosti
konané v našem městě za pochopení a přispění MěNV, JKP a Žďasu. Převážná tíha zajišťování
organizační stránky zůstala na členech souboru. Muži pomáhali stavět velké dřevěné pódium na třetím
nádvoří zámku ve Žďáře nad Sázavou 2. Ženy připravovaly židle pro obecenstvo, prováděly úklid
prostranství a jiné potřebné práce. V den konání slavnosti již od sedmé hodiny ranní členové Svatopluku
vítali přijíždějící soubory. Po přijetí předsedou MěNV Bubákem obdrželi jednotliví vedoucí stravenky,
programy a odznaky pro své členy. Vystoupení na třetím zámeckém nádvoří zahájil po úvodní znělce J.
Holánek, ředitel JKP, přivítáním souborů i hostů. Následoval projev předsedy MěNV Bubáka a projev
zástupce KNV Brno. Poté nastoupily v předem určeném pořadí dětské, studentské, ženské a mužské sbory.
Jako poslední se spojily sbory smíšené - současně zpívalo 1200 zpěváků, které řídili tito dirigenti: J. Čáp,
J. Večeřa a Zb. Mrkos. Hudební doprovod zajišťoval symfonický orchestr konzervatoře Brno a celý
program slovem doprovázel Jar. Nejedlý. X. pěveckých slavností se zúčastnilo více než 2000 zpěváků a
hudebníků z 51 souborů. Že se soubor Svatopluk celé této akce zhostil velice dobře, bylo znát jak z ohlasu
samotných účinkujících, tak i z řad sbormistrů i vedoucích činitelů Pěvecké unie Jihomoravského kraje.
Následujícího roku byl uspořádán ples pěveckého sboru Svatopluk. Celý výtěžek byl
použit k nákupu látek na šaty pro ženy. V těch již vystoupily na XI. pěveckých slavnostech
Jihomoravského kraje 27. 5. 1973 v Kroměříži. Program byl obvyklý - dopoledne zkoušky, odpoledne
průvod městem a vystoupení jednotlivých kategorií na stadionu.
Ve dnech 25. - 31. 8. 1973 proběhlo soustředění v rekreačním zařízení podniku Žďas v
Jevišovicích. Sbor si dal za úkol nacvičit sbory z oper V studni od V. Blodka, Rusalka od A. Dvořáka a od
B. Smetany árie z oper Dvě vdovy a Tajemství. Chtěl tímto obohatit svůj program novým žánrem, aby
vystoupení souboru bylo přitažlivější pro posluchače.
Slavnostní koncert ke 125. výročí založení pěveckého souboru Svatopluk se konal v
divadle JKP. Zazněly zde skladby B. Smetany, J. Myslivečka, B. Martinů, W.A. Mozarta, J.B. Foerstera a
dalších. Koncert uváděl Jaroslav Nejedlý, dirigoval Josef Večeřa, klavírní doprovod Blažena Hralová a Jan
Hradecký. Účast byla velmi dobrá, hodnocení kladné.
V roce 1974 se Svatopluk spolu s ostatními sbory zúčastnil XII. pěveckých slavností
Jihomoravského kraje, které se konaly v Mikulově. Na pěvecké slavnosti a zvláště pak na koncert k „Roku
české hudby“ nastudoval dirigent J. Večeřa se souborem zcela nový, dosti obtížný repertoár. Dobrou
88
docházkou členů na zkoušky - i dvakrát v týdnu - a trpělivou a cílevědomou prací byla obě vystoupení
úspěšně zvládnuta.
V červnu 1975 bylo navázáno přátelství se souborem Vřes z Jugoslávie. Svatopluk byl
přítomen na jejich vystoupení v divadle ve Žďáře nad Sázavou.
Počátkem prosince ředitel JKP členům souboru sdělil, že v následujícím roce v měsíci
lednu bude ČT natáčet ve Žďáře nad Sázavou pořad „Neděle v klubu“ a že Svatopluk bude též vystupovat.
Vystoupení se konalo 29. ledna 1976 společně se Symfonickým orchestrem, divadelním souborem,
Žďáráčkem, národopisným souborem Horák, tanečním orchestrem K. Šulce, dechovkou JKP a
gymnastickým kroužkem.
30. května 1976 se konaly XIV. pěvecké slavnosti Jihomoravského kraje v Blansku. Byly
to slavnosti s největším počtem účinkujících - 2231 zpěváků z padesáti šesti sborů. Spoluúčinkoval
orchestr konzervatoře Brno za vedení Zbyňka Mrkose.
V lednu 1977 se Svatopluk zúčastnil okresního kola soutěže „Písně přátelství“. Byl jako
vítěz nominován do krajského kola, které se konalo 26. února v Brně. 3. března 1977 ve velkém sále JKP
proběhlo vystoupení všech žďárských souborů včetně Svatopluku na slavnostním večeru k výročí 25 let
činnosti klubu. Na slavnostním shromáždění bylí odměněni čestným diplomem členové sboru, kteří
zpívají déle než 20 let. Bylo též vysloveno poděkování dirigentovi J. Večeřovi za neúnavnou práci při
vedení sboru.
V roce 1978 se m. j. Svatopluk zúčastnil festivalu zájmové umělecké činnosti „Setkání
pěvců 1978“ v Ostravě. Vystoupil společně se soubory Dvořák Uherský Brod, Novák Znojmo a SZK
Morkovice. Byly zařazeny také skladby za doprovodu symfonického orchestru konzervatoře Brno,
řízeného Zbyňkem Mrkosem.
Členskou základnu sboru v roce 1979 tvoří 26 žen a 25 mužů. Sbor má v repertoáru asi
200 sborových skladeb všech slohových období. Tvoří jej úpravy lidových písní, skladby z doby
obrozenecké, dále skladby klasické i moderní českých, slovenských i světových autorů. Při příležitosti
130. výročí založení pěveckého sboru Svatopluk se konal ve velkém sále JKP 27. 4. 1979 slavnostní
koncert, ve kterém byla uvedena komorní kantáta Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Dirigoval Josef
Večeřa, průvodní slovo a recitace patřily Jaroslavu Nejedlému, sólisty byli Eva Večeřová, Libuše Rosecká,
Evžen Bruža, Bohuš Homolka, hudební doprovod V. Raab a R. Drdla - housle, J. Matoušek - viola a
Blažena Hralová - klavír.
V první červnový den se uskutečnil zájezd na XVII. pěvecké slavnosti Jihomoravského
kraje v Otrokovicích.
Dne 10. dubna 1980 hostoval Svatopluk při VII. koncertu dětské sborové tvorby. V dubnu
1980 se konalo společné vystoupení Svatopluku s novoměstským sborem Smetana na slavnosti 100.
výročí narození sochaře Jana Štursy. Slavnost se konala na náměstí v Novém Městě na Moravě u jeho
sochy „Raněný“. V samém závěru roku dne 27. 12. 1980 se konalo opět společné vystoupení Svatopluku,
Smetany a komorního orchestru na vánočním koncertě ve velkém sále KD v Novém Městě na Moravě. Po
89
dlouhé době zazněly mimo jiné tyto melodie: J. V. Stamic - Sinfonia pastorela, D. A. F. Milčinský Pastorela, J. J. Ryba - Česká mše pastorální Hej, mistře - pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany. Před
plně obsazeným sálem sóla zpívali: E. Večeřová, L. Rosecká, J. Jínek a B. Homolka. Zpívalo 27 členů
souboru Smetana, 47 členů souboru Svatopluk, orchestr tvořilo 22 muzikantů, slovem doprovázela J.
Černá a vše řídil J. Večeřa. Koncert měl velký úspěch. Na závěr celý sál zazpíval Narodil se Kristus Pán.
V roce 1981 se Svatopluk opět účastnil mnoha koncertů, vystoupení a přehlídek souborů
(např. IX. pěvecké slavnosti Jihomoravského kraje v Luhačovicích). Kromě toho bylo vyrobeno
třístupňové rozebíratelné podium, aby všichni zpěváci viděli na dirigenta. Tento rok se z finančních
důvodů neuskutečnilo pravidelné prázdninové soustředění.
3. ledna 1982 byl dvakrát proveden Novoroční koncert pěveckých sborů Svatopluk a
Smetana s doprovodem orchestru. Poprvé odpoledne v KD v Novém Městě na Moravě a podruhé ve
večerních hodinách v Městském divadle ve Žďáře nad Sázavou. Slavnostního koncertu u příležitosti 375.
výročí povýšení Žďáru na město se 11. 6. 1982 zúčastnilo 50 členů Svatopluku. Dirigoval J. Večeřa,
klavírní doprovod Jana a Jan Hradečtí.
V důsledku toho, že starší členové sborů Svatopluk a Smetana odcházejí a oba sbory již
několik roků řídí dirigent J. Večeřa, začínají se od roku 1984 koncerty nacvičovat se stejným programem v
obou souborech. Před vystoupením bývá vždy několik společných zkoušek.
Árie a slavné scény z českých a světových oper byly předvedeny v Městském divadle ve
Žďáře dne 25. 3. 1983 za spoluúčastí sboru Smetana (Nové Město na Moravě, sbormistr J. Večeřa) a
Žďáráčku (Žďár nad Sázavou, sbormistr Jiří Libra).
Dne 7. 11. 1984 se ve Žďáře konalo společné vystoupení se sborem Vysočina z Bystřice
nad Pernštejnem na koncertě k Roku české hudby.
Koncert s hosty z Pardubic (sbor Suk, Pernštejn, Ludmila) se konal 5.4.1985. K ukončení
Roku české hudby a zahájení Žďárského kulturního léta dne 27. 6. 1985 byly provedeny skladby z
českých oper. Od září roku 1985 soubor nacvičoval vánoční program s názvem Krásy starých mistrů. V
polovině listopadu byl předán seznam skladeb ředitelství JKP s prosbou o vytištění programů a zajištění
koncertu na středu 18. prosince 1985 v Městském divadle, tak jak se to vždy zařizovalo. Následně bylo
souboru doporučeno zástupci JKP a ONV nahradit pastorální skladby skladbami jinými - např. od J.S.
Bacha nebo G.F. Händla u příležitosti jejich výročí. Program byl tedy dle tohoto požadavku změněn. Jaké
však bylo překvapení, když bylo sboru sděleno, že skladby G. F. Händla - Halleluja, K. Vodňanského Rorando coeli a J. J. Ryby - Hej, mistře nejsou ideologicky vhodné a nemohou se tedy zpívat. Koncert byl
proto zrušen. Ve sboru však nastalo rozčarování a padly i návrhy, aby se přestalo zpívat. Situace se trochu
uklidnila, když se členové souboru dohodli, že se 29. prosince 1985 sejdou v malém sále sokolovny i s
rodinnými příslušníky k soukromé vánoční oslavě. Tak se také stalo. Zazněly zde všechny skladby, které
měly být uvedeny na vánočním koncertu. Členové se rozhodli, že Svatopluk bude ve své činnosti
pokračovat.
90
Ve dnech 29.5. - 1.6. 1986 byl uspořádán zájezd do NDR. Svatopluk byl pozván tamním
smíšeným sborem EDGP Schmölln. Na závěr návštěvy všichni společné zazpívali od J.S. Bacha - Herzlich
tut mich verlangen a Ukolébavku J. Brahmse. Koncert se velice líbil. Vánoční koncert s názvem Krásy
starých mistrů dne 29. 12. 1986 proběhl již bez problémů minulého roku.
Celkem osm koncertů samostatných nebo společně s jinými soubory předvedl Svatopluk v
roce 1987.
V roce 1988 Svatopluk tvoří pouze 42 členů. Starší členové odcházejí a mladých příliš
nepřibývá. V dubnu 1988 slaví dětský pěvecký sbor Žďáráček 15. výročí svého založení. Na jubilejním
XV. koncertu dětské sborové tvorby vystoupil na závěr Svatopluk, který společně se Žďáráčkem uvedl
kantátu Zdeňka Bartoše Není života bez zpěvu. Dne 30. září 1988 Dům kultury Žďas uvedl u příležitosti
státního svátku NDR v Městském divadle koncert smíšených pěveckých sborů: ORWO-PLAST a EDGP
Schmölln, Svatopluk - Žďár nad Sázavou a Smetana - Nové Město na Moravě. V závěru všechny sbory
společně zazpívaly: H. L. Hassler - Tanzen und springen a J. Brahms - Ukolébavka. Koncert se vydařil.
V roce 1989 se počet členů opět snížil - ve sboru zůstalo pouze 24 žen a 15 mužů. 11.
května 1989 Dům kultury uspořádal u příležitosti 190. výročí založení pěveckého sboru Svatopluk
„Koncert sborové tvorby“. Vystoupily zde následující soubory: Cvrčci, Kahánek z Dubí u Teplic,
Žďáráček, Svatopluk.
V následujícím roce členů Svatopluku opět ubývá, především mužů. Ke dni 1. 1. 1990 je
evidováno 22 žen a 12 mužů. Okresní kulturní středisko Žďár připravilo okresní přehlídku pěveckých
sborů s názvem Vysočina zpívá, která se konala 24. června 1990 v kostele sv. Jana Nepomuckého na
Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou 2. Vystoupily zde následující sbory: Smíšený pěvecký sbor Jimramov sbormistr A. Bradáč, Ženský pěvecký sbor DK Velká Bíteš sbormistr O. Severa, ženské pěvecké sdružení
Vysočina Bystřice - sbormistr J. Kšica, smíšené pěvecké sbory Svatopluk a Smetana - sbormistr J. Večeřa.
V následujícím roce proběhlo další setkání pěveckých sborů okresu Žďár nad Sázavou
Vysočina zpívá při příležitosti 150. výročí narození A. Dvořáka a 200. výročí úmrtí W.A. Mozarta.
3. října 1991 Svatopluk zazpíval a zároveň pogratuloval panu řediteli Mokrému ke 100.
narozeninám. Pan Mokrý zpíval ve Svatopluku od svých osmi let až do roku 1965 (zemřel 10. srpna
1992).
15. ledna 1992 slaví své 60. narozeniny dirigent Josef Večeřa. Nadšení má naštěstí stále
dost. Horší je to ale se zpěváky. Na každé zkoušce chybí až pětina zpěváků, což znamená, že každá
skladba se musí nacvičovat na několikrát. Počet členů klesl na pouhých 30 (21 žen a 9 mužů). Nejméně
obsazeným hlasem se stal tenor - jen 4 členové. Na výpomoc přešly do tenoru 2 ženy. V roce 1992 byl
také uspořádán již třetí koncert v rámci okresní přehlídky pěveckých sborů okresu Vysočina zpívá.
V roce 1993 dochází ke změně zřizovatele. Po neshodách s Jednotným klubem pracujících
přechází Svatopluk k Osvětovému domu ve Žďáře nad Sázavou. Účast je stále neuspokojivá, naštěstí se
ale vždy před vystoupením znatelně zlepší. Konalo se čtvrté setkání pěveckých sborů okresu Žďár nad
91
Sázavou Vysočina zpívá. Zúčastnily se 4 soubory - Pěvecký sbor města Velká Bíteš, Iuventus - Velké
Meziříčí, Komorní sbor ZUŠ Žďár nad Sázavou, smíšené pěvecké sbory Svatopluk a Smetana.
V roce 1994 Svatopluk oslavil 25. výročí obnovení a zároveň vedení souboru dirigentem
Josefem Večeřou, který po celou dobu pravidelně dojíždí každé pondělí z Nového Města na Moravě na
zkoušky do Žďáru. V tomto roce bylo uskutečněno 10 koncertů a navázáno přátelství se sbory z
Holandska a Belgie. Byla ukončena činnost Osvětového domu a zpěváci se opět vrací do JKP.
Podobným směrem se ubíral život Svatopluku i v roce 1995.
Dalším výrazným zlomem byl rok 1996. Sbor byl zaregistrován jako samostatný subjekt.
Na činnost to však nemělo vliv. Naopak, byly omlazeny ženské hlasy, nacvičovány nové a nové skladby.
Byl uskutečněn zájezd do Holandska spojený s několika vystoupeními, která byla velmi pozitivně
hodnocena.
V září 1997 byl Svatopluk pozván smíšeným pěveckým sborem K. Němečka na 5.
moravskokrumlovské setkání pěveckých sborů. Na ukončení koncertu zazpívaly všechny sbory společně
pod vedením domácího sbormistra B. Pitlacha. V roce 1997 se po několika letech nekonal vánoční
koncert, z důvodu nemoci sbormistra J. Večeři.
Oslavy 150. výročí
Rok 1998 je rokem 150. výročí založení čtenářsko-pěveckého spolku Svatopluk.
Koncert pěveckého sboru Svatopluk k tomuto výročí se uskutečnil 28. 6. 1998 v
Městském divadle. Byl zahájen krátkým projevem starosty Mgr. Jaromíra Brychty, po kterém následoval
program. Dirigoval Josef Večeřa, klavírní doprovod Nonna Piňosová, slovem provázela Dagmar
Palečková.
Na závěr předal starosta se zástupci Svatopluku obraz malíře J. Odvárky dirigentovi J.
Večeřovi. Poté se 126 bývalých i současných členů Svatopluku přesunulo do velkého sálu sokolovny, kde
se rozproudila družná zábava. Všichni byli spokojeni, zpívali a vzpomínali. Dne 25. října 1998 se konal v
kostele sv. Prokopa druhý koncert pěveckého sboru Svatopluk ke 150. výročí založení. V programu
vystoupil také host - smíšený pěvecký sbor K. Němečka z Moravského Krumlova s dirigentem
Bartolomějem Pitlachem. Koncert byl opakován týž den v Novém Městě na Moravě. Na závěr koncertu
zazpívaly oba dva sbory společně.
V roce 1999 sbor tvoří 21 žen a 9 mužů. Svatopluk ještě stále žije 150. výročím založení.
3. ledna se v kostele sv. Prokopa konal třetí koncert pěveckého sboru Svatopluk ke 150. výročí založení.
Dirigoval Josef Večeřa, varhany Petr Duchalík, průvodní slovo Dagmar Palečková.
Žďárský pěvecký sbor Svatopluk měl opravdu štěstí, když v roce 1969 získal dirigenta,
pana učitele Josefa Večeřu z Nového Města na Moravě. Jak ukazuje historie žďárského spolku, není
92
snadné řídit a udržet k dobrovolné činnosti velkou skupinu lidí různého věku, profese, povahy a dokázat v
nich vzbudit zájem o jedinou činnost - zpěv. To se však podařilo v plné míře panu sbormistrovi J.
Večeřovi. Vedla ho k tomu láska k hudbě, nesmírná obětavost, trpělivost a úžasná tolerance. Bez nároků na
odměnu dojížděl každé pondělí večer z Nového Města na Moravě do Žďáru na zkoušky, sám opisoval a
upravoval většinu not.
Od roku 1969 prošlo sborem 132 členů, z toho 28 zpívalo déle než dvacet let a pouze
sedm zpěváků zůstalo sboru věrných dodnes. Uskutečnily se desítky koncertů v sálech kulturních domů,
chrámech, zámcích a otevřených amfiteátrech. Členové si několikrát zazpívali i v zahraničí, kde téměř
profesionálním způsobem dosáhli výrazných uměleckých úspěchů. Dopracovali se osobité reprodukce
důsledným sledováním intonační přesnosti, zvukové vyrovnanosti, prohloubením lyričnosti při zachování
dramatického podání tak, jak to obsah jednotlivých skladeb vyžadoval.
Svatopluk současný
Po úspěšném koncertu v červnu roku 2000, který se konal ve žďárském chrámu
Nanebevzetí Panny Marie a na němž účinkoval Svatopluk se znojemským smíšeným sborem Vítězslav
Novák, se dirigent Josef Večeřa se sborem rozloučil. Vedly jej k tomu vážné zdravotní důvody. Jeho
dlouholetá činnost byla oceněna členy sboru, ale také představiteli Městského úřadu ve Žďáře. Zdálo se,
že Svatopluk ukončí svoji činnosti.
Nestalo se tak. Podařilo se získat nového dirigenta p. Leoše Drahotského, zástupce
ředitele ZUŠ ve Žďáře nad Sázavou. Ten se ujal v září roku 2000 svého úkolu s optimismem a nadšením
mládí. Přivedl do sboru mladé zpěváky, a to ženy i muže. Začal s nácvikem obtížného repertoáru a
vysokými požadavky na úroveň. Se sborem začal spolupracovat jako druhý dirigent a klavírista p. Jan
Lán, učitel ZUŠ v Novém Městě na Moravě.
V prosinci roku 2000 uvedl sbor za doprovodu varhan a komorního orchestru vánoční
koncert v kostele sv. Prokopa ve Žďáře a v kostele sv. Václava v Radešínské Svratce.
V současné době sbor tvoří 42 členů, z toho 23 žen a 19 mužů (12 sopránů, 11 altů, 8
tenorů, 10 basů).
Je potěšitelné, že jeden z nejstarších čtenářských a pěveckých spolků na Moravě žije dál,
že s nadšením vstoupil do roku 2001 a zahájil vlastně již 153. rok své existence.
93
Seznam členů pěveckého sboru Svatopluk 1956 - 2001
1956
V říjnu byla obnovena činnost Svatopluku pod vedením Františka Simona. Činnost
zahájilo 17 žen a 9 mužů.
1958
1. soprán
Bechyňová Eva, Domažlická Libuše, Grygarová Libuše, Kalasová Libuše, Kučírková Ida,
Lindová Marie, Pešková Antonie, Pohanková Františka, Sedláčková Anna, Švaňhalová
Marie
2. soprán
Bečková Marie, Jonášová Emilie, Kristiánová Hedvika, Munková Božena, Pochopová
Olga, Poulová Anna, Prchalová Marie, Simonová Věra, Špilarová Jaroslava, Wolfová Eva
1. alt
Bradáčová Marie, Dvořáková Věra, Fialová Věra, Lamberská Marie, MgPh Plesníková
Věra, Sošková Ludmila
2. alt
Částková Marie, Hladová Jiřina, Hosáková Anna, MUDr. Klímová Marie, Pelikánová
Vlasta, Stárková Božena, Trefulková Marie, MgPh Ulrichová Božena
1. tenor
Ing. Dvořák Milouš, Kristián Jan, Láznička Josef, Lukášek Karel, Němec Jaroslav,
Neumann Jan, Špilar František, Švaňhal František
2. tenor
Domažlický Václav, Hamršmíd Bohumil, Jelínek Květoslav, Maruš Vendelín, Mokrý
František, Šír Ladislav, Švastal Václav, Táborský Miloš, Ing. Tomíček Ludvík, Zdražil Jan
1. bas
JUDr. Hájek Robert, Ing. Hruška Richard, Hrůza Jan, Klement František, Korábek Václav,
JUDr. Procházka Rudolf, Roučka Jan, MVDr. Sedláček František, Sobotka Bohuslav,
Šustáček Miroslav
2. bas
Plichta Jaromír, Cebenko Jan, Kalas Vladimír, Kytzera Ladislav, Vašek Jan, Pelikán
Stanislav, Sadílek Stanislav, Šustr František
Klavírista:
Bouda Bohumil
Konferenciérka:
Klusáčková Ludmila
1959
1. soprán
Heroldová Věra, Živná Ludmila
2. soprán
Březinová Františka, Kynclová Marie
1. alt
Křížová Jarmila, Prosecká Stanislava, Roštínská Marie
2. alt
Kravková Irena, Svobodová Dobroslava
1. tenor
Marek Jan, Nahodil M., Novák Jaroslav, Strnad František
2. tenor
Klusáček Pavel
1. bas
Herold Karel, Homolka Bohumil, Hrůza Jan
2. bas
Marek Jan, Polák Václav
1. dirigent
Večeřa Josef
2. dirigent a klavírista: Kožíšek František
1961
94
Noví členové
Dvořáková Věra, Eichlerová, Fisterová Vlasta, Götzová, Karmazínová, Liprtová,
Lukášková Jarmila, Veselá Jana, Dostálová Anna, Jelínková Otilie, Pospíšilová Vlasta,
Poulová Olga, Roučková Jana, Roučková Iva, Škodová Radka, Šlerková Vlasta, Zítková
Marie, Zobačová Marie
Umělecký vedoucí a sbormistr
Simon František
Pomocní dirigenti
Homolka Bohumil, Kožíšek František, Simon Miloš
1962
Noví členové
Dítětová Daniela, Lázničková Zdena, Vejmělková Bohumila, Krejs František, Kubík,
Novák Josef, Oberreiter Karel, Pivnička Milan, Pohanka Eduard, Strnad František, Špaček
Stanislav, Zídek Karel
Pomocní dirigenti
Popelková Marie, Starka Vojtěch
1969
15. 9.
Svatopluk obnovuje činnost pod vedením Josefa Večeři. Sešlo se 17 zpěváků. Během dvou
měsíců se počet zpěváků postupně rozšířil na 35.
1971
1. soprán
Aišmannová Miloslava, Dítětová Daniela, Jelínková Věra, Librová Zdena, Němcová
Marie, Poulová Anna, Pyšná Milada, Sobotková Věra, Staňková Marie, Večeřová Eva,
Zelená Vlasta
2. soprán
Fraitová Anežka, Ondrová Marie, Rosecká Libuše, Šlerková Vlasta, Švaňhalová Marie,
Vašáková Antonie
1. alt
Bradáčová Marie, Bružová Gerta, Čudová Zdena, Kubíková Jaroslava, Lázníčková Zdena,
Sošková Ludmila, Vašáková Helena, Vejmělková Miloslava
2. alt
Gigalová Ivanka, Hladová Jiřina, Homolková Beatrice, Jantuliková Jarmila, MUDr.
Klímová Marie, Klímová Anežka, Padalíková Věra, Svobodová Dobroslava
1. tenor
Bubeníček Vlastimil, Bruža Evžen, Ing. Dvořák Miloslav, Láznička Josef, Sporer Antonín,
Švaňhal František
2. tenor
Janeček Petr, Ondra Josef, Růžička Jaroslav, Šír Ladislav, Švastal Václav, Táborský
Miloslav
1. bas
JUDr. Hájek Robert, Ing Horák Jiří, Musil Josef, Skalský Jiří, Žižka Jan
2. bas
Brychta Jaromír, Homolka Bohumil, Mašek Jan, Ing. Minařík Josef, Polák Václav, Ing.
Zídek Karel, Zimola Jindřich
Noví členové
1972
Bubeníčková Jana, Lukášková Jarmila, Šilhánková Jitka, Táborská Eva, Vojtěchová
Libuše, Kott Jaroslav, Kicsera Ladislav
95
1973
Kubíková Jarmila ml., Pešlová Drahomíra, Slámová Marie, Doležal Jiří, Drbohlav Jan,
Hamršmíd Bohumil, Jaroš Jaroslav, Křeček Karel, Stehno Vladimír
1974
Aišmannová Marcela, Aišmannová Miloslava ml., Fajmonová Marie, Lišková Marie
1975
Brázdová Petra, Dostálová Věra, Gregorová Irena, Halíková Iva, Nováková Jiřina, MVDr.
Konderla Jan, Němeček Jan, Šimek Alois, Wasserbauer Alois
1976
Bartošová Růžena, Cočevová Otilie, Šaberová Jaroslava
1977
Bartošová Jitka, Faltová Hana, Havlíková Anna, Kupková Hana, Bartoš Miroslav, Švarc
Hubert
1979
Moravcová Eliška, Růžičková Marie, Široká Ludmila, Vacková Božena, Holík Radomír,
Krejzl Josef, Sklenář František, Ing. Špaček Jiří
1980
Štola Miroslav
1981
Macková Bohuslava, Pliška Milan
1982
Bytřická Jana, Šlapanská Marie, Závodská Ladislava
1983
Kašík Jiří, Kašík Josef
1984
Zimmermannová Ludmila
1987
Kostečková Marie, Švecová Marie, Zichová Blanka, Slovák Vladimír
1988
Košťálová Růžena, Rosecká Jana, Štachová Martina
1990
Librová Soňa, Piňosová Nonna, Sadílková Miloslava
1991
Beránková Ludmila
1992
Máčalíková Eva
1993
Klímová Zdena, Korábková Věra, Mičková Iveta, Ing. Havlík Jiří
1994
MVDr. Bořil Jan
1995
Domesová Pavla, Hrstková Kateřina, Kolesová Alena, Stárková Eva, Pajl Josef
1996
Šulhofová Jaroslava, Sotolář Jaroslav
1997
Burešová Jana, Bartošek Irin, Orel Libor
1998
Holemářová Markéta, Gottwaldová Kamila
1999
Coufalová Helena, Strejček Jiří
Dirigent
Večeřa Josef 1969 - 2000
Klavír
Duchalík Petr, Dvořák František, Faltysová Iveta, Hradecký Jan, Hradecká Jana, Hralová
Blažena, Petrovičová Milada, Piňosová Nonna
Slovní doprovod
Hudební doprovod
Domesová Pavla, Kršková Jitka, Palečková Dagmar, Nejedlý Jaroslav
Symfonický orchestr JKP - dir. Vlastimil Raab, Horácké smyčcové
kvarteto, komorní orchestry - dir. Josef Večeřa
2000
Drahotský Leoš - sbormistr
Noví členové
Jindrová Libuše, Neubauerová Hana, Smékalová Miroslava, Svobodová Hana, Dohnal
Miroslav, Janoušek Josef, Janoušek František, Mokrý Stanislav, Neubauer Adam,
Neubauer Štěpán, Sedláček Martin
96
2001
2. sbormistr
Lán Jan
Noví členové
Bajerová Monika, Čáslavská Hana, Dostálová Iva, Drlíčková Anna, Fousková Ivana,
Němcová Martina, Řetická Jana, Šedivá Jana, Šimková Vlasta, Žaloudková Anna, Chvátal
Josef, Juračka Vladislav, Potůček František, Řetický Vladimír, Táborský Jan
Základní repertoár pěveckého sboru Svatopluk
Pro secunda parte
smíšený sbor
Debe prodávale
smíšený sbor
Hora, černá hora
smíšený sbor
Ambros E.
Lajú naši, lajú
smíšený sbor
Arcadelt J.
Il bianco e dolce signo
smíšený sbor
Bach Johann Sebastian
Aria
smíšený sbor
Herzlich tut mich verlangen
smíšený sbor
Wachtet auf fuft uns die Stimme
smíšený sbor
Bakalář M. z Vyskytné
Sanctus
smíšený sbor
Bartek J.
Byl jeden gajdoš
smíšený sbor
Bauchisri A.
Contrapuncto bestiale
smíšený sbor
Beethoven Ludwig van Fidelio, sbor otroků
smíšený sbor
Beethoven Ludwig van Hymna aus die Vacht
smíšený sbor
Beethoven Ludwig van Svět je tak krásný
smíšený sbor
Beethoven Ludwig van Štěstí přejem vám
smíšený sbor
Bendl Karel
Svoji k svému
mužský sbor
Bizet Georges
Carmen
smíšený sbor
Blatný Josef
Tam u nás v horách
smíšený sbor
Blažek Zdeněk
Svítila mně jasná hvězdička
ženský sbor
Blažek Zdeně
Škrobte mně sukničky
ženský sbor
Blažek Zdeněk
Ouvej, cigán
smíšený sbor
Blažek Zdeněk
Stálá láska
smíšený sbor
Blažek Zdeněk
Byly časy, byly
smíšený sbor
Blažek Zdeněk
Zezulenka
smíšený sbor
Blažek Zdeněk
Ej, vrť sa dievča
smíšený sbor
Blažek Zdeněk
Vysočině
smíšený sbor
Blodek Vilém
V studni
smíšený sbor
97
Bortňanskij
Cheruvimskaja pěsň
smíšený sbor
Brahms Johannes
Ukolébavka
smíšený sbor
Bruckner Anton
Ave Maria
smíšený sbor
Bruckner Anton
Locus iste
smíšený sbor
Butenhalle D.
Cantate Domino
smíšený sbor
Campanus-V.Jan
Rorando coeli
smíšený sbor
Čajkovskij Petr Iljič
Solovuška
smíšený sbor
Černohorský B.M.
Fuga
smíšený sbor
Černohorský B.M.
Motetto
smíšený sbor
Dobiáš Václav
Festivalová
smíšený sbor
Dovrtěl B.
Vánoční mše
smíšený sbor
Dovrtěl B.
Co se tak svítí
smíšený sbor
Dovrtěl B.
Aj, růže
smíšený sbor
Dunajevskij Izák
Jarní pochod
smíšený sbor
Dunajevskij Izák
Leťte, holubice
smíšený sbor
Dvořák Antonín
Cožpak, můj holoubku
ženský sbor
Dvořák Antonín
Čím jsem já tě rozhněvala
ženský sbor
Dvořák Antonín
Jakobín
smíšený sbor
Dvořák Antonín
Moravské dvojzpěvy
smíšený sbor
Dvořák Antonín
Rusalka
smíšený sbor
Dvořák Antonín
Ruské písně
ženský sbor
Dvořák Antonín
Skromná, Prsten
ženský sbor
Dvořák Antonín
Slavnostní zpěv
smíšený sbor
Dvořák Antonín
Stabat mater
smíšený sbor
Dvořák Antonín
V poli zrají višně
ženský sbor
Dvořák Antonín
V přírodě
smíšený sbor
Dvořák Antonín
Vyběhla bříza
smíšený sbor
Dvořák Antonín
Vyjdu já si podle říčky
ženský sbor
Dvořák Antonín
Žitné pole
smíšený sbor
Eben Petr
Proč si k nám nepřišel
smíšený sbor
Ernesaks G
Otčino má
smíšený sbor
Felix Václav
Kryjčí
smíšený sbor
Fibich Zdeněk
Jarní romance
smíšený sbor
Foerster Josef Bohuslav Písnička
ženský sbor
Foerster Josef Bohuslav Oráč
mužský sbor
Foerster Josef Bohuslav Česká píseň
smíšený sbor
Foerster Josef Bohuslav Jsou naše břízy
smíšený sbor
98
Foerster Josef Bohuslav Kukačka volá
smíšený sbor
Foerster Josef Bohuslav Návrat
smíšený sbor
Foerster Josef Bohuslav Oblačný pták
smíšený sbor
Foerster Josef Bohuslav Polní cestou
smíšený sbor
Foerster Josef Bohuslav Se skřivánkem vstávám
smíšený sbor
Foerster Josef Bohuslav Vánoce
smíšený sbor
Foerster Josef Bohuslav Vavřín
smíšený sbor
Foerster Josef Bohuslav Večer
smíšený sbor
Foerster Josef Bohuslav Velké, širé rodné lány
mužský sbor
Foerster Josef Bohuslav Život
smíšený sbor
Gastoldi G. G.
Amor v člunku
smíšený sbor
Gastoldi G. G.
Viver lieto voglio
smíšený sbor
Haendel Georg Friedrich Ecce quomodo monitur
smíšený sbor
Haendel Georg Friedrich Hallelujah
smíšený sbor
Haendel Georg Friedrich Hle, náš vítěz
smíšený sbor
Haendel Georg Friedrich Largo z opery Xerxes
smíšený sbor
Halma Oldřich
Mikulecká dědina
smíšený sbor
Halma Oldřich
Čačina
smíšený sbor
Halma Oldřich
Veru si ty, šohajíčku
smíšený sbor
Halma Oldřich
Zahučaly hory
smíšený sbor
Hassler H. L.
Tanzen und springen
smíšený sbor
Hilmera Oldřich
Kominíčku můj
ženský sbor
Hilmera Oldřich
Neťukej
ženský sbor
Hroněk M.
Prší, prší
smíšený sbor
Isaac H.
Insbruck ich muss dich lassen
smíšený sbor
Janáček Leoš
Ty ukvaldský kostelíčku
smíšený sbor
Janáček Leoš
Ondráš
smíšený sbor
Janáček Leoš
Co ta naše bříza
mužský sbor
Janáček Leoš
Láska opravdivá
mužský sbor
Janáček Leoš
Orání
mužský sbor
Janáček Leoš
Na tych fojtovych lukách
smíšený sbor
Janáček Leoš
Pán Bůh vám zaplať
smíšený sbor
Janáček Leoš
Kačena divoká
smíšený sbor
Javůrek N.
Na Moravu
smíšený sbor
Jegorov
Tajga
smíšený sbor
Ježek Jaroslav
Proti větru
smíšený sbor
Jindřich Jindřich
Bulačina
smíšený sbor
99
Jindřich Jindřich
Česká písnička
smíšený sbor
Jindřich Jindřich
Chodské písně
smíšený sbor
Jindřich Jindřich
Já tě, Manko, nechci
smíšený sbor
Jindřich Jindřich
Píseň jarní
smíšený sbor
Jindřich Jindřich
Vlasti
ženský sbor
Johnson J. Rosanord
Joshua fit de batle o Jerico
smíšený sbor
Kálik Václav
Vysoko zornička
mužský sbor
Kálik Václav
Horácká
smíšený sbor
Kálik Václav
Tancuj, tancuj
smíšený sbor
Kálik Václav
Stojí borověnka borová
smíšený sbor
Kálik Václav
Pole
ženský sbor
Kálik Václav
Polka
smíšený sbor
Kálik Václav
Andulko, hubinko
smíšený sbor
Kalinikov V.
Skřivánek
smíšený sbor
Kaňák Zdeněk
Píseň noci
smíšený sbor
Kaňák Zdeněk
Sedí sokol
smíšený sbor
Kaňák Zdeněk
Andulko
smíšený sbor
Kaňák Zdeněk
Anička, dušička, nechoď do háječka smíšený sbor
Kaňák Zdeněk
Krakovjáček
smíšený sbor
Kancionál
Zvěstujem vám radost
smíšený sbor
Kaprál Vítězslav
Přes Svatobořice
mužský sbor
Kolařík
Pastýřská mše
smíšený sbor
Konvalinka Karel
Lidové tance
smíšený sbor
Kopecký O.
Nalej ty mně, šenkýřko
mužský sbor
Koutník T.N.
Hej, hej, jeden i druhej
smíšený sbor
Koželuha Lubomír
Jižní Morava
smíšený sbor
Krček Jaroslav
Jede sedlák ze mlejna
smíšený sbor
Křička Jarosla
Vysočina zpívá
smíšený sbor
Křička Jaroslav
smíšený sbor
Křička Jaroslav
Domovu
ženský sbor
Křička Jaroslav
Rok za rokem
smíšený sbor
Křička Jaroslav
V dobrém jsme se sešli
smíšený sbor
Křička Jaroslav
Pozdravujte zemi, obláčkové
smíšený sbor
Křička Jaroslav
Valašská jitřní
smíšený sbor
Křížkovský Pavel
Čára
mužský sbor
Odpadlý od srdce
mužský sbor
Šatečka
mužský sbor
100
Žaloba
mužský sbor
Kšica Josef
Vítej v kraj můj, vítej
smíšený sbor
Lasso Orlando
Matona mia cara
smíšený sbor
Lasso Orlando
O la o che bon echo
smíšený sbor
Lasso Orlando
Villanella
smíšený sbor
Lasso Orlando
Hodiny
smíšený sbor
Linek J. I.
Pastorella iucunda
smíšený sbor
Lukáš Zdeněk
Už ho vedou Martina
smíšený sbor
Marenzio Luca
Amate mi ben mio
smíšený sbor
Marenzio Luca
Io Piango
smíšený sbor
Martinů Bohuslav
Bolavá hlavěnka
smíšený sbor
Martinů Bohuslav
Čarování
smíšený sbor
Martinů Bohuslav
Husičky na vodě
smíšený sbor
Martinů Bohuslav
Otvírání studánek
ženský sbor
Martinů Bohuslav
Vynášení smrti
ženský sbor
Matys Jiří
Píseň o jahodě
ženský sbor
Michna Adam Václav
Jiná o narození Krista
smíšený sbor
Michna Adam Václav
O narození Pána Krista
smíšený sbor
Michna Adam Václav
Vánoční rosička
smíšený sbor
Michna Václav Adam
Andělské přátelství
smíšený sbor
Michna Václav Adam
Hej, haj
smíšený sbor
Michna Václav Adam
Jezu dulcis memoria
smíšený sbor
Monteverdi Claudio
Lasciate mi morire
smíšený sbor
Monteverdi Claudio
Sfogava noc le stelle
smíšený sbor
Mozart W. A.
Ave verum
smíšený sbor
Mozart W. A.
Missa brevis
smíšený sbor
Mozart W. A.
Nocturno
smíšený sbor
Mozart W. A.
Nocturno 2
smíšený sbor
Mozart W. A.
Nocturno 5
smíšený sbor
Mozart W. A.
Píseň zvonečků
ženský sbor
Mrkos Zbyněk
Moje země
smíšený sbor
Mrkos Zbyněk
Aj, beťár já dzevočka
smíšený sbor
Mucha B.
Česká koledová mše
smíšený sbor
Muradeli J.V.
Taťánuška
smíšený sbor
Mysliveček Josef
Nocturno
ženský sbor
Negro spiritual
Deep river
smíšený sbor
Nešvera Josef
Moravě
mužský sbor
101
Novák Vítězslav
Kamarádi moji
smíšený sbor
Novák Vítězslav
Kyjov
mužský sbor
Novák Vítězslav
Neščasná vojna
smíšený sbor
Novák Vítězslav
Primula veris
ženský sbor
Novák Vítězslav
Ranoša
smíšený sbor
Novák Vítězslav
Velebná noc
ženský sbor
Novák Vítězslav
Vlasti
smíšený sbor
Novák Vítězslav
Vražedný milý
smíšený sbor
Orff Carl
Odi et amo
smíšený sbor
Palestrina Giovanni Pierluigi
Popule meus
smíšený sbor
Palestrina Giovanni Pierluigi
Tenebre factale punct
smíšený sbor
Peurl P.
Suite
smíšený sbor
Pitlík Rudolf
Koledová mše
smíšený sbor
Pitoni C. O.
Laudate Dominum
smíšený sbor
Pokorný B.
Prevez, prevozníčku
mužský sbor
Polášek J. N.
Láska, Bože, láska
mužský sbor
Polášek J. N.
Oj, letěla bílá hus
mužský sbor
Rachmaninov Sergej
Svenočnoje bděnie
smíšený sbor
Rachmaninov Sergej
Tichá melodie
smíšený sbor
Reichl Zdeněk
Před západem
smíšený sbor
Rozanc P. M.
Dober večer
smíšený sbor
Ryba Jakub Jan
Hej, mistře
smíšený sbor
Ryba Jakub Jan
Pastorella - Hvězdy a měsíc
smíšený sbor
Ryba Jakub Jan
Pastorálka - Kyrie eleison (třebíčská) smíšený sbor
Řezníček Petr
Chodila po včelínku
smíšený sbor
Říhovský Vojtěch
Což divné ony perly jsou
smíšený sbor
Scarlatti Alessandro
Exultate Deo
smíšený sbor
Seger Jos.Ferd.Norbert
Christus nobis natus est
smíšený sbor
Schneider-Trnavský Mikuláš
Hoj, vlasť moja
smíšený sbor
Schumann Robert
Snění
smíšený sbor
Smetana Bedřich
Braniboři v Čechách
smíšený sbor
Smetana Bedřich
Česká píseň
smíšený sbor
Smetana Bedřich
Dalibor
smíšený sbor
Smetana Bedřich
Dvě vdovy
smíšený sbor
Smetana Bedřich
Heslo
smíšený sbor
Smetana Bedřich
Prodaná nevěsta
smíšený sbor
Smetana Bedřich
Slavnostní sbor
smíšený sbor
102
Smetana Bedřich
Tajemství
smíšený sbor
Smetana Bedřich
Tři ženské sbory
ženský sbor
Smetana Bedřich
Věno
mužský sbor
Sommer Vladimír
Podzimní ráno
smíšený sbor
Stecker Karel
Koledy
smíšený sbor
Stuchlý Vladimír
Hory, hory
smíšený sbor
Stuchlý Vladimír
Zarůstaj mi
smíšený sbor
Suchoň Eugen
Aká si mi krásna
smíšený sbor
Suchoň Eugen
Bodaj by vás
smíšený sbor
Suk Josef
Společný hrob
ženský sbor
Suk Josef
Na tom našem dvoře
ženský sbor
Suk Josef
Stasa čarodějnice
smíšený sbor
Suk Josef
Mať moja
smíšený sbor
Suk Josef
Pastýř a pastýřka
ženský sbor
Šostakovič Dmitrij
Dál, přátelé, je třeba jít
smíšený sbor
Odsouzený
smíšený sbor
V dáli ztichly salvy poslední
smíšený sbor
Šoupal Jan
Za jeden krásný pohled
smíšený sbor
Šoupal Jan
Tancuj, tancuj
smíšený sbor
Šoupal Jan
Sedmdesát sukeň mala
smíšený sbor
Šoupal Jan
Dolina
smíšený sbor
Šoupal Jan
Akú som si
smíšený sbor
Štěpán Václav
Každý se nám diví
smíšený sbor
Tanějev S. I.
Východ slunce
smíšený sbor
Tanějev S. J.
Serenáda
smíšený sbor
Tomášek Jan Václav
Vlasti
smíšený sbor
Tučapský Antonín
Hlas domova
smíšený sbor
Tučapský Antonín
Ó, lásko, lásko
smíšený sbor
Večeřa Josef
Horácká
ženský sbor
Večeřa Josef
Panímámo
smíšený sbor
Verdi Giuseppe
Nabucco, sbor otroků
smíšený sbor
Volkov V. S.
Večerní zvon
smíšený sbor
Voves František
Ty hvězdičko malá
smíšený sbor
Wagner Richard
Lohengrin
smíšený sbor
Weber Carl Maria von
Sbor lovců
smíšený sbor
Weber Carl Maria von
Sbor myslivců
smíšený sbor
Wünsch Rudolf
Slezské písně
smíšený sbor
103
Wünsch Rudolf
Dyž jsem byla maličká
mužský sbor
Wünsch Rudolf
Oj, včerajky byl
mužský sbor
Wünsch Rudolf
V kolaji voda
mužský sbor
Wünsch Rudolf
Znám já jednu zahrádočku
smíšený sbor
Wünsch Rudolf
Dyš sem išiel
smíšený sbor
Wünsch Rudolf
Muzika hrála
smíšený sbor
Wünsch Rudolf
Přípitek
smíšený sbor
Zemek E.
Za horama svítá
smíšený sbor
Zouhar Zdeněk
Dúbravěnka
smíšený sbor
Zouhar Zdeněk
Česká hudba
smíšený sbor
Zouhar Zdeněk
Vlast
smíšený sbor
Skladby vyřazené z repertoáru v roce 1989
Alexandrov Alexander
Svatá válka
Blažek Zdeněk
Banská Bystrica
Blažek Zdeněk
Únor 1948
Blažek Zdeněk
Není života bez zpěvu
Dobiáš Václav
Příchod Rudé armády
Dobiáš Václav
Polka míru
Drejsl Radim
Ve jménu Jana Žižky
Drejsl Radim
Píseň o Fučíkovi
Fradkin M. G.
Píseň o Dněpru
Hradil Karel
V boj
Kaňák Zdeněk
Rudý prapor
Kapr Jan
Píseň rodné země
Křivinka Gustav
Píseň komunistické straně
Mareš J.
Směr Praha
Mrkos Zbyněk
Voroněž - Brno
Muradeli V.
Rudá presňa
Nejedlý Vít
Pochod jednotné dělnické třídy
Novák Vítězslav
Milion paží
Novikov Anatolij
Věčné přátelství
Seidel Jan
Zpěv svobody
Stanislav Josef
S prezidentem Gottwaldem
Tuchmanov D.
Deň pobědy
Tulikov Sergej
Jsme pro mír
Zrno Felix
Hoj, socialisté, v řady
104
10. D ě t s k ý s b o r Ž ď á r á č e k
vznikl v roce 1973 z iniciativy tehdejšího vedoucího odboru kultury a školství MěNV
Karla Petráně. Sbor měl účinkovat při kulturních a společenských akcích a také město důstojně
reprezentovat. 27. 4. 1973 byla zorganizována schůzka s řediteli základních škol města, na které bylo
dohodnuto zřízení sboru. Ředitelé škol přislíbili podporu jeho činnosti.
Nově vzniklý pěvecký sbor podporu zpočátku skutečně pociťoval. Finančně
zabezpečoval jeho činnost Jednotný klub pracujících, v jehož čele stál počátkem 70. let Stanislav
Holánek. Také předseda MěNV Antonín Bubák projevoval o práci sboru zájem. Navštívil děti při jejich
prvním soustředění v rekreačním středisku na Medlově. Také při prvním koncertu sboru 31. 5. 1974
oficiálně pojmenoval nově vzniklý sbor názvem „Žďáráček“. Pojmenování Žďáráček navrhly samy děti.
Dalším nejčastějším návrhem byl název „Vysočina“.
Jako sbormistr byl získán tehdejší ředitel 3. ZŠ Jiří Libra, se kterým spolupracovala Jana
Pospíšilová, učitelka z téže školy. Klavírní doprovod obstarávala Blažena Hralová, učitelka tehdejší
lidové školy umění.
První zkouška sboru se uskutečnila v září 1974. Byla nacvičena píseň Rudolfa Zavadila
Skřivánek. První vystoupení sboru bylo v březnu 1975 při oslavě Mezinárodního dne žen.
Je samozřejmé, že práce sboru i jeho repertoár odrážely dobu, ve které sbor vznikl a
pracoval. Sbor účinkoval při nejrůznějších akcích v našem městě a okrese, každoročně pořádal
samostatné koncerty dětské sborové tvorby, účastnil se soutěží, zejména tehdy propagované soutěže
„Písně přátelství“, festivalů, např. „Svátky písní“, které se s uvedenou soutěží ve dvouletých intervalech
střídaly. Sbor zpíval na mírových slavnostech, na festivalech zájmové umělecké činnosti odborové
organizace.
Žďáráček během své existence navázal spolupráci s některými dalšími sbory z republiky,
zejména v regionu Vysočiny, ale i ze zahraničí, se kterými pořádal výměnné koncerty. Žďárské publikum
mělo možnost slyšet dětské sbory z Jihlavy, Havlíčkova Brodu, Velkého Meziříčí, Humpolce, Chotěboře,
Uherského Hradiště, Nové Paky, Vranova nad Topl‘ou a Schmöllnu z tehdejší NDR. Žďárské děti poznaly
naopak prostředí těchto měst, navázaly mnohá přátelství s rodinami, ve kterých bydlely. Některá z těchto
přátelství trvají dodnes.
Brzy se ukázalo, že je třeba současně sbor doplňovat novými dětmi. Za tím účelem byl
založen při lidové škole umění přípravný sbor, který si dal později název Cvrčci. Jeho vedoucí byla
zpočátku pí. učitelka Sedláková, později H. Čížková. Dlouhá léta jej vedla učitelka lidové školy umění
Libuše Rosecká, klavírní doprovod Hana Drdlová. Oba tyto dětské sbory pořádaly společné koncerty.
Žďáráček každoročně pořádal několikadenní pěvecká soustředění. Nejčastěji bylo
organizováno v tehdejším pionýrském táboře Žďasu v Zubří, v rekreačním středisku v Jevišovicích, na
Medlově, v rekreačním středisku Prudká, v posledním období v rekreačním a vzdělávacím středisku
brněnské univerzity na Cikháji. Všechna soustředění až do roku 1990 hradil Jednotný klub pracujících.
105
Jeho zásluhou byly pořízeny kroje pro členy sboru. První kroje v roce 1975 měly modrou sukénku a
modrý kabátek, který doplňoval bílou halenku s ozdobnou stuhou kolem krku. Byly slušivé, ale móda si
žádala změnu.
Druhé kroje byly obstarány počátkem 80. let. V polovině 80. let byly pořízeny nové kroje,
které byly nejméně zdařilé. V roce 2000 byly ušity opět nové, v pořadí již čtvrté kroje. Jsou to dívčí šaty s
kabátkem modré barvy, doplněné bílou šálou. Částku 20.000 Kč věnoval Městský úřad, zbytek sponzoři.
Jednotný klub vydal k 10. výročí sboru brožuru s fotografiemi, organizoval koncerty,
vydával plakáty a programy. Nejzdařilejší spolupráce byla v období, kdy zájmovou uměleckou činnost
organizovala pí. Jitka Kršková. Tato materiální péče o sbor skončila v roce 1990, kdy zanikl Jednotný
(Sdružený) klub pracujících. Po několikaletých nevyjasněnostech v koncepci organizování kulturního
života ve městě se Dům kultury postupně vzdal podpory zájmové umělecké činnosti. Žďáráček přešel pod
ochranná křídla základní umělecké školy, bohužel bez dřívější finanční podpory.
Na druhé straně uvolnění politické atmosféry přineslo i mnohé klady. Pro Žďáráček to
znamenalo, že děti mohly účinkovat i v chrámovém prostředí, především při vánočních koncertech. Pro
dětské sbory byla nově organizována celostátní soutěž školních dětských sborů, ve které Žďáráček
dvakrát postoupil na celostátní přehlídku: v roce 1994 v Pardubicích a v roce 1997 v Uničově. V roce
2000 se zúčastnil celostátní soutěže dětských sborů v Novém Jičíně, ve které zvítězil
V průběhu existence sboru od jeho založení v roce 1974 do roku 2000 spolupracovali na
místech klavíristů kromě Blaženy Hralové Jiří Volák, Petr Duchalík, Nonna Piňosová a František Dvořák.
V roce 1998 převzala vedení sboru jeho bývalá členka, absolventka Pedagogické fakulty UK, učitelka
ZUŠ Petra Procházková. Od roku 2000 s ní spolupracuje Dana Foralová, učitelka ZUŠ. Dvě přípravná
oddělení dětského pěveckého sboru Cvrčci vede Jiří Libra, klavírní doprovod František Dvořák.
Za dobu existence Žďáráčku se ve sboru od jeho založení do roku 2000 vystřídalo 602
zpěváků, bylo nacvičeno 438 skladeb, uskutečněno 411 vystoupení. Žďárské děti zpívaly kromě shora
uvedených měst v Brně, Hodoníně, Havlíčkově Brodě, Novém Městě na Moravě, Blansku, Velkém
Meziříčí, Břeclavi, Polné a některých dalších menších místech.
Repertoár sboru se skládá především z umělých dětských písní, úprav lidových písní,
některých skladeb klasických autorů.
Nejvýznamnější skladby repertoáru
L. Marenzio:
Amate mi ben, O occhi mamca mia
B. Smetana:
Má hvězda, Přiletěly vlaštovičky
A. Dvořák:
Zajatá, Dyby byla kosa, Voda a pláč, sborová scéna z opery Jakobín
B. Martinů:
Koleda, Říkadla, Otvírání studánek
J. J. Ryba:
Česká mše vánoční
106
E. Suchoň:
Aká si mi krásna
U. Naisa:
Metza telegram
M. Raichl:
Requiem za Lidice
P. Eben:
Zelená se snítka, Kdyby tu nic nebylo, Truvérská mše
J. Ph. Rameau:
Cvrček
J. Říha:
Zpívej do fanfár
L. Podéšť:
Haló, světe
I. Dunajevskij:
Jen leťte, holubice
J. Z. Bartoš:
Není života bez zpěvu (kantáta pro smíšený, dívčí a dětský sbor)
Z. Lukáš:
Řemeslníci, Kvardyján
Anonym:
Zkouška na koncert
J. Křička:
Apríl
V. Šainskij:
Kuzněčik, Krokodýl Geňa
J. Herden:
O větru a dešti
L. Umbe:
Koolikel
L. v. Beethoven:
Fantazie
W. A. Mozart:
Ave verum
O. Mácha:
Hoj, hura hoj, Lašské halekačky
J. C. Vodňanský:
Favete linquis
J. Linek:
Pastorela
J. Handel:
Arioso
Nejvýznamnější vystoupení
1974
Svátky písní Mikulov
1975
vítězství v krajském kole Písní přátelství v Brně
1977
krajská kola Písně přátelství v Brně
1979
„
1980
„
1981
„
1983
„
1985
„
1975-78
účast na festivalech pěveckých sborů v Polné
1976
účinkování v televizním pořadu Neděle v klubu
1976, 1984
zájezd do Schmöllnu v tehdejší NDR
107
1984
samostatné vystoupení v Janáčkově divadle v Brně při příležitosti 25. výročí založení
pionýrské organizace
1985
vystoupení před ministrem kultury při jeho návštěvě Ždáru n. S.
1987
zájezd na Slovensko - Vranov nad Topl‘ou
1989
provedení skladby Otvírání studánek ke 100. výročí narození B. Martinů - recitace A.
Strejček, barytonové sólo Boh. Homolka
1994
zlaté pásmo na oblastní soutěži školních sborů v Jihlavě a Znojmě
1997
„
1999
„
1994
účast na celostátním kole školních pěveckých sborů v Pardubicích
1997
dtto v Uničově
1999
provedení adaptace České mše vánoční J. J. Ryby
2000
vítězství na celostátní soutěži dětských sborů v Novém Jičíně
Nejčastěji zpívané skladby
B. Martinů:
Dětské hádanky
Z. Lukáš:
Teče voda, teče
M. Uherek:
Černé oči
J. Vrátil:
Kukulenka
F. Simon:
Tatíček má doma stáje
J. Kšica:
Bazalička
L. Marenzio:
Amate mi ben
J. Ježek:
V domě straší duch
Z. Kaňák:
Až ty pudeš k nám
J. Marek:
Leť, holubičko
Seznam členů Žďáráčku k 1. 1. 2000
(Číslo u jména udává počet let práce ve sboru)
1.
Antálková Jana
5
6.
Balounová Lenka 6
2.
Antálková Milena 5
7.
Balounová Žaneta 3
3.
Augustinová Dita 4
8.
Baránková Petra
6
4.
Bajerová Monika
9.
Bartoš Radek
6
5.
Balounová Jaroslava5
10.
Bartošová Jana
2
4
108
11.
Bartošová Romana 3
48.
Čadová Lenka
6
12.
Bartošová Veronika 1
49.
Čapková Alena
4
13.
Bártová Ilona
3
50.
Čapková Alena
7
14.
Baumová Eva
6
51.
Čápová Lenka
3
15.
Bednářová Dana
4
52.
Čápová Markéta
5
16.
Bednářová Petra
3
53.
Čáslavská Hana
5
17.
Bělohradská Renata3
54.
Čejková Pavla
4
18.
Belušová Martina 1
55.
Čermáková Sylvie 4
19.
Bencová Iveta
5
56.
Čermáková Monika2
20.
Bencová Renata
6
57.
Černá Hana
5
21.
BenešováAlena
4
58.
Černá Monika
2
22.
Berková Pavla
2
59.
Černá Olga
6
23.
Bílek Aleš
3
60.
Černá Sylva
4
24.
Bílková Pavla
2
61.
Češková Jitka
6
25.
Blahová Petra
2
62.
Čolakovičová Martina2
26.
Blahová Zdena
1
63.
Čudová Eva
1
27.
Blažíčková Ivana
4
64.
Dalecká Jana
3
28.
Blehová Lenka
1
65.
DědičováVeronika 1
29.
Bočková Hana
3
66.
Dítětová Jana
30.
Bočková Kateřina 1
67.
Dobrovolný František
3
31.
Bočková Martina
4
68.
Dobřichovská Libuše
4
32.
Bočková Pavlína
1
69.
Dočekalová Lenka 2
33.
Borková Bohdana 1
70.
Dofková Alena
4
34.
Bradáčová Jitka
5
71.
Dolejší Iva
2
35.
Brych Petr
2
72.
Doležalová Jana
4
36.
Brychtová Kateřina 6
73.
Doležalová Jitka
3
37.
Bubáková Martina 1
74.
Doubková Klára
4
38.
Bubeníčková Jana 4
75.
Doubková Marcela 3
39.
Buczyková Jana
4
76.
Drapáková Pavla
2
40.
Budínová Lenka
2
77.
Drdlová Alice
4
41.
Bukáčková Vladimíra2
78.
Drdlová Hana
4
42.
Burešová Eva
4
79.
Dubová Václava
1
43.
Burešová Marie
3
80.
Dubová Zlata
5
44.
Cejnková Marie
1
81.
Dufková Renata
1
45.
Ceralová Eva
2
82.
Duchková Michala 5
46.
Crháková Taťána
4
83.
Duchková Miroslava2
47.
Cvetlerová Petra
3
84.
Dupalová Hana
4
1
109
85.
Dušková Jana
5
122. Hájková Hana
86.
Dušková Vlasta
4
123. Halvová Michaela 5
87.
Dvořák Radim
2
124. Havlíčková Lucie 3
88.
Dvořáková Nikola 7
125. Havlíčková Nikola 2
89.
Dvořáková Iva
126. Havlíková Radka
90.
Dvořáková Pavlína 6
127. Hendrychová Lucie 4
91.
Dvořáková Petra
128. HlávkováSylva
92.
Dvořáková Růžena 2
129. Hodrmentová Lenka4
93.
Dvořáková Zuzana 2
130. HofmannFilip
94.
Faltysová Iveta
3
131. Hofmanová Jolana 1
95.
Fanfrdlová Hana
2
132. Hofmanová Zdeňka3
96.
Fejtová Anna
1
133. Holemářová Milada3
97.
Fejtová Ilona
5
134. HolubováMarcela 1
98.
Fialková Eva
1
135. HolubováPetra
5
99.
Fialková Milena
1
136. Horáčková Olga
4
100. Fialová Hana
3
137. Houfová Kateřina 1
101. Fialová Ilona
2
138. HraškováJana
3
102. Fialová Lenka
4
139. Hrdličková Iva
3
103. Ficová Věra
2
140. Hrubá Dana
3
104. Fiksa Jan
3
141. Hrubá Pavla
4
105. Fiksová Jana
4
142. Hulíková Hana
2
106. Fišerová Ivana
3
143. Humlíčková Šárka 3
107. Foltová Eva
4
144. Chládková Denisa 1
108. Foralová Michaela 1
145. Chlubnová Gabriela2
109. Fousková Pavla
4
146. Choutková Eva
6
110. Fousková Pavla
5
147. Choutková Hana
3
111. Frendl Vilém
3
148. Chrástová Lucie
3
112. Fuchsová Darina
2
149. Chromá Simona
1
113. Fuchsová Markéta 3
150. Irovská Jana
3
114. Gamba Robert
2
151. Irovská Markéta
5
115. Gambová Milana
5
152. Jadrná Marie
5
116. Gerlichová Lenka 1
153. Jadrný Štěpán
2
117. Glozová Alena
4
154. Jadrný Pavel
1
118. Gretzová Natálie
1
155. Jantuliková Dana
3
119. GretzováŠárka
6
156. Janeček Vít
2
120. Grošofová Leona
4
157. Janečková Hana
1
121. Grycová Petra
2
158. Janečková Václava 5
1
7
1
3
7
3
110
159. Janoušková Erika 2
196. Kociánová Anna
160. Jantuliková Eva
7
197. Kocourková Šárka 3
161. Jantuliková Dana
3
198. Kolářová Hana
6
162. Jarošová Anna
1
199. Kolesová Alena
5
163. Jašek Jakub
2
200. Kolníková Eliška
5
164. Jašová Dita
6
201. KönigováEliška
1
165. Jašová Marcela
3
202. KopicováLenka
4
166. Jašová Petra
6
203. Korábková Veronika3
167. Jedličková Květa
1
204. Kořistková Jana
1
168. Jeřábková Markéta 1
205. KosinováHana
3
169. Ježová Zdeňka
2
206. KosinováLenka
5
170. Jinková Markéta
3
207. Kosková Helena
2
171. Jirková Libuše
2
208. Kosková Miroslava 2
172. Jirková Martina
5
209. Kosourová Eva
173. Jirková Soňa
2
210. Kostelecká Kateřina2
174. Jirková Stanislava 5
211. Košťálová Michaela3
175. Johanidesová Adélka
2
3
1
212. Kotalová Jana
3
213. Kotalová Marie
3
177. Jurmanová Blanka 3
214. Koudela Ivo
5
178. Kadlecová Dana
1
215. Koudelová Dana
4
179. Kalasová Andrea
1
216. Koudelová Jana
5
180. Kasalová Hana
3
217. KrábkováGabriela 2
181. Kasalová Štěpánka 5
218. KrábkováVeronika 1
182. Kincová Eva
2
219. KrajinováJana
2
183. Kincová Petra
2
220. Kratochvíl Josef
1
221. KrausováLenka
3
185. Klementová Anna 2
222. Krbcová Věra
1
186. Klementová Edita 3
223. Krčálová Kateřina 1
187. Klímová Hana
4
224. Krejčová Jana
4
188. Klímová Petra
1
225. Krejčová Míla
3
189. Kloudová Pavla
2
226. Kremlíková Naďa 2
190. Kluchová Dana
3
227. KrňanskáIvana
191. Klusáková Dana
5
228. Kršková Drahomíra2
192. Kneslová Andrea
6
229. Kryštofová Alena 4
176. Juráčková Eva
5
184. Klamertová Vladimíra
3
2
193. Knoflíčková Pavla 5
230. Křivánková Eva
6
194. Koblížková Alena 3
231. Kubíčková Lucie
2
195. Kocandová Martina3
232. Kubík Jiří
3
111
233. Kubíková Hana
6
269. Malá Monika
5
234. Kučera Jiří
6
270. Malík František
1
235. Kučerová Kristina 3
271. Málková Martina
3
236. Kučírková Jana
4
272. Málková Martina
5
237. Kučírková Lenka
2
273. Marek Jakub
1
238. Kudrnová Zuzana 4
274. MarkováMiluše
4
239. Kulhánek Jaromír 5
275. MaškováEva
6
240. Kulhánková Alena 1
276. Mašová Veronika 1
241. Kunstmüller Martin1
277. MatulováDana
242. Kupková Eva
4
278. Mejzlíková Renata 1
243. Kupková Marta
2
279. Melounová Magda 2
244. Kurfürstová Barbora
245. Kutíková Marie
3
246. Kutlwascherová Lenka
247. Kuželová Alena
2
1
2
248. Kvapilová Jaroslava
8
3
280. Merunková Jana
4
281. Mičková Iveta
6
282. Mifková Věra
2
283. Minaříková Eva
2
284. Minaříková Jitka
2
249. Lačná Veronika
2
285. Modlitbová Ivana 5
250. Lahodová Radka
4
286. Mokrá Hana
5
251. Lahodová Zuzana 2
287. Mokrá Jitka
3
252. Lankašová Jitka
288. Mokrá Jitka
5
2
253. Lapešová Alexandra
4
289. Motyčková Renata 2
254. Latzková Veronika 4
290. Motyčková Renata 4
255. Leopold Aleš
2
291. Moučková Hana
1
256. Leskourová Jana
4
292. Mrkvová Simona
3
257. Libra Jiří
3
293. Merklová Jana
6
258. Librová Ilona
3
294. Müllnerová Leona 4
259. Linhartová Soňa
1
295. Musilová Helena
2
260. Losenická Zuzana 1
296. Musilová Kateřina 1
261. Lučková Eva
3
297. Musilová Kateřina 3
262. Lukášková Jana
5
298. Musilová Lenka
3
263. Lukšová Gabriela 2
299. Musilová Marie
2
264. Macháčková Alexandra
4
300. Nekovářová Lucie 1
265. Macháčková Šárka 5
301. Němcová Michaela 3
266. Macháčková Zina 4
302. Němcová Miroslava4
267. Machalová Dagmar 1
303. Němcová Tereza
1
267. Máchalová Andrea 3
304. Němcová Vlasta
2
268. Machalová Jana
305. Němec Aleš
1
1
112
306. Němec Luděk
2
343. Pospíšilová Hana
307. Němec Patrik
1
344. Pospíšilová Jarmila 2
308. Neubauer Jakub
1
345. Pospíšilová Jitka
309. Neumanová Jana
3
346. Pospíšilová Zdena 5
6
3
310. Neuwirthová Eva 5
347. Potůček Tomáš
311. Nováčková Eva
2
348. Procházková Barbora3
312. Nováková Dana
5
349. Procházková Petra 6
313. Nováková Dita
4
350. Průdek Ladislav
4
314. Nováková Hana
1
351. Pryclová Zuzana
2
315. Nováková Marta
5
352. Příhodová Lucie
2
316. Novotná Jana
3
353. Přikrylová Romana 3
2
317. Novotná Karolina 3
354. Přívětivá Libuše
4
318. Novotná Veronika 7
355. Pustina Jakub
1
319. Obrová Nikol
2
356. Randáčková Jana
6
320. Odvárková Iva
6
357. Randáčková Karolina5
321. Ondráčková Ivana 7
358. Raudenská Jana
2
322. Osmíková Kristina 1
359. Rosecká Martina
4
323. Ostrčilová Lenka
360. Röslerová Eva
2
324. Ostrčilová Veronika4
361. Rosůlková Dita
6
325. Padalíková Martina 7
362. Rosůlková Jana
4
326. Padalíková Milana 7
363. Rosůlková Renata 4
327. Papežová Lucie
1
364. Roubínková Jana
4
328. Pelzová Jana
5
365. Roušarová Jana
4
366. Růžička Jan
3
3
329. Pešková Blahoslava
3
330. Petr Jaroslav
3
367. Růžičková Lenka 5
331. Petrlíková Jitka
5
368. Růžičková Marta
332. Petrová Iveta
6
369. Řehořová Markéta 2
333. Pinkavová Anna
3
370. Řezáčová Ivana
3
334. Pléha Josef
2
371. Řezníčková Eva
6
335. Plíšková Emilie
4
372. Řezníčková Hana 6
336. Plišková Marta
6
373. Řičanová Ivana
2
337. Podloucká Daniela 1
374. Sáblíková Jitka
4
338. Pohanka René
5
375. Sadílková Milada 2
339. Pohanka Roman
2
376. Sahulová Martina 2
4
340. Pokorná Kateřina 2
377. Samek René
4
341. Poláková Marcela 3
378. Samková Renáta 2
342. Pospíchalová Jana 1
379. Samková Michaela 4
113
380. Samková Radka
1
417. Stehno Lukáš
1
381. Sedláková Milena 3
418. Stejskalová Jana
6
382. Sedláková Monika 5
419. Stejskalová Iva
4
420. Stejskalová Jitka
5
383. Sedláková Stanislava
2
384. Seidlová Dana
3
421. Stejskalová Ludmila4
385. Seidlová Radka
5
422. Stejskalová Zdenka4
386. Sejkorová Marie
4
423. Stěpánková Lenka 3
387. Selucká Jiřina
3
424. Stránská Jana
1
388. Siebenbürgerová Mirka
4
425. Strnadová Helena 1
389. Šildbergerová Linda
1
426. Strouhalová Markéta2
390. SimonováZuzana
2
391. Sklenářová Drahomíra
3
427. Stupková Jana
3
428. Suchá Petra
3
392. Skryjová Eliška
2
429. Suková Lenka
3
393. Slámová Alena
5
430. Sukupová Leona
3
394. Slámová Miroslava 2
431. Svobodová Eva
2
395. Smolíková Dagmar 3
432. Svobodová Zuzana 3
396. Sniegoňová Barbora
4
433. Svobodová Hana
1
3
397. Sobková Barbora
3
434. Svobodová Jana
398. Sobotková Hana
4
435. Svobodová Lenka 3
399. Sobotková Jana
4
436. Svobodová Petra
400. Sobotková Petra
5
437. Svobodová Sylvie 2
401. Sobotková Radka 3
438. Svobodová Šárka 2
402. Sommerová Andrea2
439. Sýkorová Alena
4
403. Sošková Petra
1
440. Sýkorová Eva
3
404. Součková Kateřina 3
441. Synková Soňa
4
405. Srnská Lenka
5
442. Synková Miroslava 5
406. Stahlová Eva
1
443. Syrová Monika
407. Staněk Zdeněk
2
444. Šebestová Daniela 3
408. Staňková Alena
4
445. Šedivá Hana
409. Staňková Doubravka
2
6
1
6
446. Šichalová Jarmila 2
410. Staňková Iveta
4
447. Šiklová Edita
1
411. Stará Jana
5
448. Šimkovská Hana
4
412. Starka Vít
5
449. Šimkovská Lenka 4
413. Stárková Eva
5
450. Šimkovský Marek 1
414. Stařík Stanislav
4
451. Šímová Jana
3
415. Staříková Irena
4
452. Šímová Pavla
3
416. Stehlíková Zlata
2
453. Šindelářová Petra 1
114
454. Šípková Zdena
3
491. Trnka Jaroslav
455. Šípková Zdenka
2
492. Trojanová Veronika 1
456. Široká Blanka
2
493. Trojanovičová Martina1
457. Široká Dana
3
494. Uchytilová Jana
458. Šislerová Zuzana
1
495. Urbánková Helena 3
459. Škodová Blanka
1
496. Urbánková Ilona
460. Škodová Irena
3
497. Urbánková Marta 2
461. Škopová Lenka
4
498. Urbanová Alice
1
462. Šlapanská Eva
3
499. Vacková Alžběta
6
463. Šlapanská Hana
5
500. Vácová Klára
3
464. Šlapanská Iva
3
501. Vaculínová Lenka 1
465. ŠotolováRadka
3
502. Válková Dita
4
466. Špaček Zdeněk
3
503. Valnerová Dita
2
467. Šperlingová Šárka 2
504. Valová Hana
5
468. Šrámková Petra
3
505. Vávrová Gabriela 5
469. Štejdířová Marie
5
506. Vávrová Kateřina 5
470. Štěpánková Irena
3
507. Vávrová Lucie
2
471. Štěpánková Jana
4
508. Vavříncová Hana
1
509. Večeřová Lenka
1
472. Štěpánková Michaela
8
1
2
1
473. Štěpánková Petra
2
510. Večeřová Petra
2
474. Štěpničková Jana
1
511. Veselá Valerie
3
475. Štočková Jana
4
512. Veselská Ilona
5
476. Šubrtová Gabriela 4
513. Veselská Zdenka
6
477. Šustrová Marie
3
514. Vítková Michaela 5
478. Švastalová Eva
2
515. Vojáčková Kateřina 2
479. Švecová Lenka
4
516. Vokounová Iva
4
480. Švierčková Zuzana 2
517. Volfová Renata
3
481. Švomová Martina 2
518. Volfová Iveta
3
482. Táborská Jitka
3
519. Volfová Zlata
2
483. Tálská Lenka
5
520. Vondráčková Monika
484. Tálská Růžena
3
521. Votavová Angelika 1
485. Tekzová Pavlína
3
522. Votavová Eva
1
486. Tenglerová Martina 3
523. Vrbíková Jana
2
487. Teplá Andrea
524. Vrbíková Marcela 4
3
488. Tesařová Veronika 2
525. Vrzáková Hana
4
489. Toufarová Hana
526. Vrzáková Lenka
1
4
490. Trkanová Martina 3
527. Vystrčilová Andrea 2
3
115
528. Wasserbauerová Jitka5
529. Wasserbauerová Dana4
530. Weberová Alena
4
531. Zahrádka Jan
1
532. Zachová Hana
4
533. Zachová Iva
4
534. Zástěra Petr
6
535. Zástěrová Kateřina 1
536. Zástěrová Lenka
5
537. Zástěrová Zdeňka 4
538. Zátopková Petra
3
539. Zdražil Pavel
5
540. Zeroniková Magda 5
541. Zezulová Markéta 4
542. Zikmundová Jitka 5
543. Zikmundová Petra 2
544. Zimmermanová Hana2
545. Zítková Hana
4
546. Zitová Iva
6
547. Zmeškalová Martina
2
548. Zmydlochová Jiřina
3
549. Zobač Evžen
3
550. Zobačová Ilona
2
551. Zobačová Jaroslava 4
552. Zyková Daniela
3
553. Žáková Radka
2
554. Žejdlíková Jitka
1
11. M u s i c a S a r e n s i s
U zrodu komorního sboru Musica Sarensis stálo v létě 1991 šest zpěvaček, bývalých
členek dětského sboru Žďáráček, které se rozhodly pokračovat ve sborovém zpěvu. Všechny, až na
jednu výjimku, studovaly též sólový zpěv na žďárské LŠU u učitelky Libuše Rosecké. Byly to: Petra
Procházková, Eva Řezníčková, Nikola Dvořáková, Iveta Petrová, Petra Nedvědová a Eva Mašková.
Obrátily se na sbormistra dětského pěveckého sboru Žďáráček PaedDr. Jiřího Libru, který se ujal
jejich vedení.
První vystoupení se uskutečnilo 10. 11. 1991 na přehlídce zájmové umělecké
činnosti ve Velké Bíteši. Děvčata zpívala na vánočním koncertě v kostele, na jaře 1992 uspořádala
samostatný koncert v Humpolci, na žďárské radnici, v Novém Městě na Moravě, ve žďárském
zámku. V roce 1993 uspořádala samostatný koncert opět na žďárské radnici a vystupovala na okresní
přehlídce pěveckých sborů ve Žďáře nad Sázavou. Účinkovala pod názvem Dívčí komorní sbor
Domu kultury ve Žďáře nad Sázavou.
V roce 1992 se několik členek sboru zúčastnilo prázdninového setkání evropských
pěveckých sborů „Europa cantat“ v Táboře. Vrátily se s myšlenkou rozšířit sbor o mužskou složku.
Na podzim 1993 byl záměr uskutečněn a 8. 4. 1994 uspořádal „Komorní sbor ZUŠ“ na žďárské
radnici první samostatný koncert.
Sbor zpíval v následujícím obsazení:
soprán
Nikola Dvořáková, Petra Procházková, Eva Řezníčková
alt
Iveta Blažíčková (Petrová), Petra Nedvědová (Dvořáková)
tenor
František Dvořák, Jan Konderla, Oldřich Růžička
bas
Radim Dvořák, Vladimír Svatoš.
Sbormistr
Jiří Libra.
Na podzim v roce 1994 posílila alty Jana Zemenová a v roce 1995 tenory Leoš
Drahotský. Jan Konderla přešel zpívat do basu. Tím se základní složení stabilizovalo.
Počátkem října 1995 se sbor zúčastnil první mezinárodní soutěže sborového zpěvu v
Litomyšli. Odvezl si hodnocení v bronzovém pásmu a pozvání na soutěž v Limburg - Holzhausenu
ve SRN pro rok 1996.
7. 3. 1996 sbor účinkoval při příležitosti návštěvy prezidenta Václava Havla v
kostele na Zelené hoře.
8. 6. 1996 se sbor (stále ještě pod názvem Smíšený komorní sbor ZUŠ) zúčastnil
mezinárodní sborové soutěže v Limburg - Holzhausenu ve SRN. Získal stříbrné pásmo, celkové třetí
místo a odměnu 500 DM. Při té příležitosti navázal přátelství s církevním sborem ve Werschau,
jehož členové o žďárský sbor po dobu soutěže pečovali.
Při zpáteční cestě na dálničním odpočívadle nedaleko Prahy byl přijat návrh
Oldřicha Růžičky na změnu názvu sboru na Musica Sarensis. Pod tímto novým názvem účinkoval
117
sbor poprvé 27. 9. 1996 na koncertu pěveckých sborů při Slavnosti jeřabin v konventním kostele v
Zámku Žďáře.
Následoval největší dosavadní úspěch sboru, a sice zlatá medaile a celkové druhé
místo na mezinárodní soutěži Orlanda Lassa v Římě. Jen o půl bodu před žďárským sborem se
umístil universitní sbor z Kolumbie v Jižní Americe. Žďárský sbor účinkoval na čestném místě při
slavnostní mši v katedrále sv. Petra ve Vatikánu, na koncertu vítězů v kostele sv. Ignáce, účastnil se
audience u papeže Jana Pavla II. na náměstí sv. Petra ve Vatikánu, byl pohoštěn kulturním atašé
českého velvyslanectví v Římě Pavlem Smetáčkem (zakladatelem džezového orchestru tzv.
„Smetáčkovců“). Při vyhlašování výsledků soutěže byl oceněn sbormistr Jiří Libra cenou za jeden ze
tří nejlepších dirigentských výkonů. Obě ceny, cena pro sbor i dirigenta, byly ohodnoceny i finančně.
Žďárští zpěváci si prohlédli Řím, při zpáteční cestě Florencii a Benátky. O jejich úspěchu vysílal
relaci i Český rozhlas, zásluhou redaktorky Vědunky Lunardi, byl popsán v místním tisku i
odborném časopise Cantus.
V témže roce sbor účinkoval na koncertě v Praze ve vestibulu Národního muzea
společně se sborem Collegium cantatium z Prahy, se kterým se setkal na festivalech v Litomyšli a
Římě. Při této příležitosti byla za účasti skladatele provedena premiéra díla Radka Rejška „Ave
Maria“ se sopránovým sólem Petry Procházkové. Na tomto koncertu poprvé účinkovaly nové
zpěvačky, soprán - Eva Stárková, alt - Jiřina Heroldová.
V roce 1998 se sbor účastnil mezinárodní soutěže v Olomouci, získal zlaté pásmo a
pozvání do Banské Bystrice. Eva Badinová (Mašková) ukončila činnost ve sboru v roce 1999.
Na podzim téhož roku v sále Muzea knihy v zámku p. Kinského bylo natočeno první
CD sboru. Natáčení realizovali zvukový technik Václav Vlachý a hudební režisér Jan Kyselák z
Hradce Králové. Práce na natáčení přinesla sboru nové pozitivní zkušenosti. Obal na CD vytiskla
tiskárna Impresso v Ostrově nad Oslavou, výroba byla svěřena Gramofonovým závodům v Loděnici
u Berouna. Křest CD provedl starosta města Jaromír Brychta na koncertě ve vyprodaném velkém
sále Domu kultury 9. 4. 1999. Při tomto koncertu spoluúčinkovala skupina Králíci z Nového Města
na Moravě a dětský sbor Žďáráček.
V dubnu 1999 následoval zájezd do Banské Bystrice a účinkování na galakoncertu
při příležitosti mezinárodní sborové soutěže Viliama Figuše - Bystrého. V květnu se uskutečnil
finančně úspěšný zájezd do holandských měst Waalre a Haaren.
Ve dnech 2. a 3. 7. 1999 se sbor účastnil mezinárodní soutěže Bohuslava Martinů.
Účinkoval na soutěžních koncertech v Pardubicích a Hradci Králové. V soutěži získal stříbrné
pásmo. V závěru měsíce srpna sbor účinkoval v belgickém městě Flobecq, kde byl jako součást
delegace zastupitelů města Žďáru a žďárských výtvarníků.
V měsíci prosinci uskutečnil sbor vánoční koncert, na kterém mj. zazněla též
novinka české sborové tvorby, vánoční mše Zdeňka Lukáše „Radujme se všichni v Pánu“, kterou
autor dedikoval J. J. Rybovi.
118
Sbor posílila nová sopranistka, studentka Jana Novotná.
Od začátku roku 2000 pracoval sbor na zajímavém projektu. V roce 1968 emigroval
do Anglie se svou rodinou pražský rodák Václav Pinkava, známý spíš pod uměleckým
pseudonymem Jan Křesadlo.
Ten později proslul jako uznávaný lékař - psycholog, sexuolog, lingvista (ovládal
sedm jazyků), byl znám též jako spisovatel, básník, výtvarník, vědec v oboru matematická logika.
Tento všestranně nadaný člověk se zabýval též hudební skladbou. Vytvořil několik sborových
kompozic, mezi nimi rozsáhlejší dílo: staroslověnskou Glagolskou mši. Městská knihovna ve Žďáře
se jako první v republice ujala uspořádání souborné výstavy jeho výtvarného díla k 5. výročí smrti
Jana Křesadla. K této příležitosti byl sbor požádán o nacvičení zmíněné Glagolské mše. O
Glagolskou mši projevil zájem i Český rozhlas. Natáčení se uskutečnilo 18. 6. 2000.
Kromě toho nacvičil sbor dvě skladby na text Křesadlovy milostné lyriky. Jednu
zhudebnil sám autor veršů, druhou známý český exilový skladatel Jan Tučapský, který byl 15. 6.
2000 osobně přítomen provedení své skladby jako české premiéry při vernisáži na Staré radnici.
Koncem června 2000 odjel sbor na mezinárodní nesoutěžní festival sborového
zpěvu, na který byl pozván italskou nadací Flaminia culturale 2000. Festival se konal v několika
městech v oblasti Dolomitských Alp severní Itálie. Musica Sarensis účinkovala na koncertu církevní
hudby v kostele S. Giovanni v městě San Candido, na koncertě folklorní hudby ve výšce 2000 m n.
m. na chatě Baranci hut v městě Dobiacco a v hale Gustava Mahlera na setkání zúčastněných sborů.
V měsíci září 2000 uskutečnil sbor při příležitosti kulturního festivalu „Slavnosti
jeřabin“ dva společné koncerty se sborem Collegium cantat z Banské Bystrice.
V listopadu 2000 účinkoval sbor na dvou koncertech v italské Veroně, kam byl
pozván místním mužským sborem Stella Alpina. Zde obdržel pozvání k účinkování na vzpomínkové
slavnosti při příležitosti výročí bitvy o italskou národní samostatnost v Custoze v červnu 2001.
V roce 2001 se sbor zúčastnil mezinárodní soutěže v německém LimburgLindholzhausenu. V silné konkurenci obsadil v kategorii smíšených sborů do 16 členů 2.místo za
dívčím sborem hudební školy v Rize (Lotyšsko) a před favorizovaným ruským sborem „Pěvci od
tichého Donu“ z Rostova.
Musica Sarensis - repertoár k 1. 1. 2000
1.
ar. H. Carter
Deep river
spirituál - anglicky
2.
ar. A. Copland
At the river
3.
ar. A. Vince
The Virgin Mary
4.
ar. H. Bright
I hear a voice a-pray-in spirituál - anglicky
5.
?
Soon ah will
119
6.
ar. L. Rumery
Steal away
7.
ar. H. Smith
Ride the chariot
8.
ar. A. Thomas
I open my mouth
9.
?
Lord, I want
10.
ar. J. Wild
The angel rolled that stone
11.
ar. J. Hairston
Dis train
12.
ar. J. Joran
To já, Pane můj
spirituál - česky
13.
?
Už přijíždí vlak Boží
spirituál - česky
14.
ar. M. Hayes
Walkin down that glory road(kl)
15.
ar. A. Thomas
I´m a-rollin´ (kl)
16.
ar. J. Hairston
Poor man Lazrus
17.
ar. Luboff
Amen (vánoční)
18.
?
Dobrou zprávu hlásej (vánoční)
spirituál -česky
19.
ar.- A. Copland
Cing-a-ring chaw
20.
ar. H. Burleigh
My lord, what a mornin
21.
J. Sandt
Bhombela
spirituál - afrikánsky
22.
J. Sandt
Siba tatu
spirituál - afrikánsky
23.
S. Rachmaninov
Ave Maria
církevní - latinsky
24.
R. Twardowski
Alleluia
25.
A. Bruckner
Locus iste
26.
J. Desprez
In te Domine speravi
27.
Z. Fibich
Beatus vir (sopr. sólo, kl., h.)
28.
W. A. Mozart
Ave verum corpus
29.
M. Franck
Da pacem, Domine
30.
J. S. Bach
Pssalite Deo nostro inletitia
31.
B. M. Černohorský Motetto
32.
G. A. Homilius
Deo dicamus gratias
církevní – latinsky
33.
N. Hirsch
El haderech
populární - hebrejsky
34.
Z. Lukáš
In semita iusticiae vita
církevní - hebrejsky
35.
T. Arbeau
Pavane
česky
36.
B. Martinů
Bolavá hlavěnka
česky
37.
M. Franck
So wünsch ich ihr
německy
Ein gute Nacht
německy
38.
I. Erod
Viva la musica
latinsky
39.
ar. J. Hairston
I can the world
40.
J. Falik
Neznámá (Neznakomaja)
rusky
41.
F. Schubert
Heilig, ist der Herr
německy
120
42.
O. Lasso
Madona ma pieta
italsky
43.
ar. Z. Lukáš
Za naším huménkem
lidová - česky
44.
C. Jannequin
Petite nymphe folastre
česky
45.
ar. M. Uherek
Chodila Maryša
lidová - česky
46.
ar. M. Hroněk
Prší, prší
lidová - slovensky
47.
ar. Z. Šesták
Co to máš, má milá
lidová - česky
48.
ar. Z. Mrkos
Bude večer
lidová - česky
49.
ar. J. Schreiber
Ó, lásko, lásko
lidová - česky
50.
ar. H. Lau
Pridi ty, šuhajko
lidová - slovensky
51.
ar. P. Eben
Ešče si já pohár vína
lidová - česky
52.
ar. J. Jindřich
Hančičko
lidová - česky
53.
?
Moje žena mrcha
lidová - česky
54.
B. Matieu
O Champs Elysees
populární - francouzsky
55.
ar. J. Jindřich
Žádnej neví
lidová - česky
56.
M. Schuster
The Boogie Bop
populární - anglicky
57.
J. Ježek
Život je jen náhoda
populární - česky
58.
J. Ježek
Ezop a brabenec
59.
J. Ježek
Svítá
60.
ar. Hairston
Elijah Rock
61.
L. Bernstein
West Side Story (kl)
62.
A. Michna
Vánoční písně
česky
63.
O. Lasso
Matona mia cara
italsky
64.
R. Rejšek
Ave Maria (sopr. sólo)
65.
J. Johansen
Judas
66.
D. Buxtehude
Magnificat
67.
ar. A. Tučapúský
Hej, hej, koleda (varh.)
česky
68.
ar. J. Desprez
El grillo
italsky
69.
B. Ram
Only you
populární -anglicky
70.
ar. L Hrušovský
Zahučaly chladné vetry lidová - slovensky
71.
?
Zottelmarch
populární - vokál
72.
ar. J. Arcadelt
Margot (franc. lid.)
česky
73.
ar. P. Řezníček
Před muzikú
lidová - česky
74.
ar. J. Šoupal
Dolina, dolina
lidová - česky
75.
P. I. Čajkovskij
Mše sv. J. Zlatoústého
církevní - staroslov.
76.
ar. M. Uherek
O toužení a soužení
(cemb., fl., vcl)
77.
?
Just couldn´t
česky
121
78.
P. Attaignus
Tourdion (Batalion)
populární - česky, francouzsky
79.
B. Carlton
Ja, Da
populární - anglicky, česky
80.
B. Franck
Jazzcaglia
81.
G. Gershwin
Summertime
populární - česky, anglicky
82.
Z. Lukáš
Multi homines
83.
A. Dvořák
Napadly písně
česky
84.
ar. K. Dýnka
Teče voda
lidová - česky
85.
ar. R. Grosler
O happy day
86.
G. D. Bárdos
Eli, Eli
87.
J. Bennet
Weep, O Mine Eyes
88.
W. A. Mozart
Andante grazioso
89.
ar. J. Tichota
Parvulus nobis (vánoční) česky
90.
ar. J. Tichota
Vítej, malé děťátko
česky
91.
ar. J. Tichota
La lů la lej (vánoční)
česky
92.
ar. J. Tichota
Hanba nám (vánoční)
spirituál - česky
93.
ar. J. Tichota
Můžete hádat (vánoční) spirituál - česky
94.
Z. Lukáš
Radujme se všichni (ván. mše) - česky
95.
ar. J. Tichota
Mirelaridon
96.
ar. J. Tichota
Ouvej, ouvej
97.
ar. J. Tichota
Panáček spí (vánoční)
česky
98.
J. Křesadlo (Pinkava)Glagolská mše
církevní - staroslov.
99.
ar. F. Lýsek
lidová - česky
Konopa, konopa
100. ar. M. Macourek
Písnička s vozembouchem lidová - česky
101. Francis Lai
A Man and a Woman
102. F. Loewe
Melodie z muzikálu My Fair Lady
populár - česky
Přehled veřejných vystoupení pěveckého sboru Musica Sarensis
1994
08. 04.
Žďár n. S.
radnice
samostatný koncert
24. 07.
Krucemburk kostel
samostatný koncert
23. 10.
Hlinsko
kostel
samostatný koncert
30. 10.
Žďár n. S.
Zelená hora
společně se zahraničními sbory
27. 12.
Žďár n. S.
Zelená hora
vánoční koncert
1995
08. 01.
Nové Město evangelický kostel
novoroční koncert
122
04. 03.
Žďár n. S.
Zelená hora
Pocta Santinimu
23. 04.
Žďár n. S.
kostel sv. Prokopa
velikonoční koncert
28. 05.
Bohdalov
obřadní síň
samostatný koncert
12. 06.
Sázava
kostel
samostatný koncert
15. 09.
Žďár n. S.
kaple Barborka
Slavnost jeřabin
20. 10.
Hamry
příroda
příležitostné vystoupení
01. 10.
Litomyšl
zámek
soutěž
02. 10.
Litomyšl
Národní dům
soutěž
1996
07. 03.
Žďár n. S.
Zelená hora
vystoupení pro prezidenta V. Havla
22. 03.
Žďár n. S.
sokolovna
vystoupení pro učitele
26. 04.
Žďár n. S.
divadlo
koncert sborů ZUŠ
19. 05.
Žďár n. S.
radnice
samostatný koncert
02. 06.
Nové Město aula gymnázia
samostatný koncert
08. 06.
Lindholzhausen koncertní síň
soutěž
08. 06.
Lindholzhausen koncertní síň
soutěž
08. 06.
Lindholzhausen stan
soutěž
09. 06.
Werschau
kostel
příležitostné vystoupení - mše
09. 06.
Limburg
katedrála
23. 06.
Sázava
kostel
samostatný koncert
27. 09.
Žďár n. S.
konventský kostel
společný koncert „Jeřabiny“
1997
05. 01.
Žďár n. S.
divadlo
novoroční koncert
26. 01.
Žďár n. S.
Dům dětí
07. 02.
Velké Meziříčí ZUŠ
samostatný koncert
01. 03.
Řím
Dela Cancelaria
soutěž
03. 03.
Vatikán
Sv. Petr
společné vystoupení při mši
03. 03.
Řím
Sv. Ignác
koncert vítězů
08. 05.
Žďár n. S.
divadlo
spol. vyst. se swingovým orchestrem
01. 06.
Žďár n. S.
konventský kostel
společný koncert
13. 06.
Žďár n. S.
Barborka
29. 06.
Sázava
kostel
samostatný koncert
30. 08.
Žďár n. S.
Pilská nádrž
19. 09.
Humpolec kostel
samostatný koncert
21. 11.
Praha
Národní muzeum
společný koncert
21. 12.
N. Město
kulturní dům
společný vánoční koncert
123
1998
04. 01.
Žďár n. S.
divadlo
novoroční koncert
05. 04.
Žďár n. S.
radnice
samostatný koncert
14. 05.
Žďár n. S.
Zelená hora
16. 05.
Žďár n. S.
Zelená hora
samostatný koncert
04. 05.
Žďár n. S.
radnice
13. 06.
Olomouc
aula FF
soutěž
20. 09.
Žďár n. S.
barokní sál
koncert „Jeřabin“
27. 09.
N. Město
evangelický kostel
04. 10.
Žďár n. S.
sokolovna
30. 10.
Žďár n. S.
sál Muzea knihy
natáčení CD
06. 12.
Sázava
kostel
adventní koncert
18. 12.
Žďár n. S.
Zelená hora
Dům kultury
křest CD
1999
09. 05.
Žďár n. S.
24. 04.
Ban. Bystrica
27. 05.
Vojtanov
28. 05.
Walro (Hol.) kostel
samostatný koncert
29. 05.
Haaren (Hol.)společenské středisko
samostatný koncert
30. 05.
Haaren (Hol.)kostel
samostatný koncert
01. 06.
Žďár n. S.
sál Muzea knihy
02. 07.
Pardubice
Dům hudby
soutěž
03. 07.
H. Králové kostel
soutěž
11. 07.
Žďár n. S.
společný koncert
26. 08.
Flobecq (Bel.)radnice
26. 08.
Flobecq
společenská místnost
koncert
27. 08.
Flobecq
kostel
samostatný koncert
25. 09.
Sv. Kříž
kostel
samostatný koncert
19. 12.
N. Město
evangelický kostel
vánoční koncert
kino
společenský sál
Zelená hora
2000
02. 01.
Žďár n. S.
sv. Prokop
novoroční koncert
28. 01.
Žďár n. S.
smuteční síň
21. 05.
Žďár n. S.
Zelená hora
vystoupení při mši
02. 06.
Žďár n. S.
divadlo
koncert sborů ZUŠ
15. 06.
Žďár n. S.
radnice
vernisáž
18. 06.
Žďár n. S.
Barborka
natáčení pro rozhlas
29. 06.
Dobiaco (It.)kostel
společný koncert
124
30. 06.
San Candidohorská chata
01. 07.
Dobiaco
hala G. Mahlera
16. 09.
N. Město
evangelický kostel
17. 09.
Žďár n. S.
budova konventu
11. 11.
Verona
Teatro Camploy
koncert
12. 11.
Verona
spolkový sál
koncert
Seznam členů Musica Sarensis k 1. 11. 2001
1. soprán
Petra Procházková
Eva Řezníčková (Sobotková)
2. soprán
Eva Stárková
od roku 1997
Jana Novotná
od roku 2000
Nikola Dvořáková(Hasse)
Jiřina Heroldová
1. alt
Iveta Petrová(Blažíčková)
Dana Foralová
2. alt
od roku 1997
od roku 2000
Jana Zemenová(Apolinová)
Petra Dvořáková (Nedvědová)
tenor
Eva Badinová
od roku 1998 - 1999
Hana Štěchová
od roku 2000
Oldřich Růžička
Leoš Drahotský
od roku 1996
František Dvořák
Luděk Němec
bas
od roku 2001
Jan Konderla
Vladimír Svatoš
František Dvořák
Radim Dvořák
Sbormistr
Jiří Libra
od roku 1994
125
12. Z á v o d n í k l u b
Píšeme-li o žďárském amatérském muzicírování, nesmíme zapomenout na instituci,
která je v 50. - 90.letech 20. století, především finančně a organizačně podporovala. Touto institucí
byl závodní klub.
Vznik klubu souvisí s rozvojem města a výstavbou Žďasu počátkem 50. let. V této
době začal prudce stoupat počet obyvatel Žďáru, kteří se sem stěhovali za prací v novém podniku.
Rok
Počet obyvatel
31. 12. 1947 3.444
1950
4. 489
1952
5. 526
1956
7.197
Z předchozích porovnání vidíme, že se počet obyvatel Žďáru za šest roků na
přelomu 40. a 50. let více než zdvojnásobil. Nově příchozí byli lidé středního a mladého věku,
všichni se po práci chtěli bavit. Mezi starousedlíky a novými přistěhovalci, kteří přinášeli do
poklidného venkovského městečka „samé novoty“, vznikalo napětí. To zvyšovali i někteří jedinci
nepříliš vysokých morálních kvalit. Ti však brzy odcházeli dál na své pouti světem a třenice
postupně ustávaly.
Město však nemělo na takový počet obyvatel vybudováno odpovídající zázemí po
stránce kulturní.
Jedinými budovami ve městě, které měly větší sál, byla sokolovna a Národní dům
(dnešní divadlo). Další budova - Lidový dům (1) - dnešní dům dětí a mládeže - sloužila jako sídlo
okresního výboru KSČ a veřejnosti nebyla přístupná.
V sále sokolovny bylo kino, pořádaly se tam taneční zábavy
a plesy, schůze,
tělovýchovné akademie, slavnostní shromáždění a zejména tehdy oblíbené estrády. Později tam
zkoušely zájmové kroužky závodního klubu.
V Národním domě se hrálo divadlo a byly zde umístěny kanceláře závodního klubu.
Závodní klub byl organizací odborového hnutí, která zajišťovala kulturní život jeho
členů a také jej financovala. Do působnosti závodního klubu patřila jednak činnost různých
amatérských kroužků, dále zajišťování vystoupení profesionálních umělců z větších center, ale též
dohled na ideovou úroveň této činnosti.
O vzniku a začátcích této instituce, která během svého vývoje a působení nesla
několik názvů - od Závodního klubu, přes Jednotný, později Sdružený klub pracujících až po Dům
126
kultury - se dochovaly pouze sporadické záznamy. Autoři této publikace čerpají proto převážně ze
vzpomínek pamětníků, snad přesných a nezkreslených.
První dochovaná zmínka o vzniku klubu pochází z roku 1951. V zápise z valné
hromady závodní rady ROH dne 23. 11. 1951 v bodu 14 volebního programu se ukládá: „Utvoříme
závodní klub, kde vytvoříme středisko kulturního a politického života.“
Na schůzi závodní rady 9. 1. 1952 bylo projednáno ustavení závodního klubu a
zvoleni členové přípravného výboru klubu: p. Hlad - předseda, p. Synek - místopředseda, p. Žák jednatel, p. Dlouhý - hospodář, pí Řeháčková - pokladnice. Seznam členů výboru byl dán ke
schválení Okresnímu národnímu výboru (2). Tento přípravný výbor se pravidelně scházel. Jeho
prvním úkolem bylo nalézt místnosti pro život klubu. Byl získán sál v prvním patře hostince „U
Roháčků“ (3). Na jaře roku 1952 byla tato místnost slavnostně otevřena. V ní byly provozovány
sobotní a nedělní taneční večery, jako občerstvení se prodávala limonáda za režijní cenu.
Koncem zimy 1953 se pořádaly taneční hodiny pro mládež v Národním domě. Sál
Národního domu, stejně velký jako dnes, se vytápěl kamny, která stála v rohu pod jevištěm. Z nich
sálající teplo ohřívalo jen nejbližší okolí, hlavně muzikanty. Ostatní se museli zahřát sami jak uměli.
Když se při divadelním představení otevřela opona, masa chladného vzduchu z jeviště vnikla do
sálu, ve kterém se vždy značně ochladilo. Diváci s tím počítali a oblékli si svetr navíc, horší to bylo s
herci.
V létě roku 1953 došlo k dohodě mezi Závodním klubem (ZK) a závodní
tělovýchovnou jednotou Spartakem o postoupení místnosti v sokolovně k provozování činnosti ZK.
Svépomocí byl upraven malý společenský sál v prvním patře budovy a činnost se od Roháčků
přestěhovala sem. Velký sál sokolovny, jak je uvedeno, sloužil pro všechno a byl o něj velký zájem.
Za zmínku stojí, že kromě kina v sokolovně existovalo v těchto letech ve Žďáře ještě
kino Průmstav. Byla to provizorní, dřevěná přízemní budova, jejíž nevelký sál sloužil kromě kina pro
různé kulturní podniky. Budova stála vedle silnice od Žďasu k lesu, přibližně v místech, kde v roce
2000 stojí nová hala a parkoviště firmy DEL. Tato budova byla obklopena dřevěnými ubytovnami
firmy Průmstav pro její pracovníky, kteří stavěli Žďas.
V místech, kde je dnes učiliště, stály další dřevěné ubytovny pro pracovníky Žďasu.
Kino Průmstav sloužilo pro ubytované jako kulturní zázemí.Nebylo totiž snadné dostat se večer po
blátivých a neosvětlených cestách z těchto ubytoven za kulturou do města.
V těchto letech neexistovala televize. V takových místech jako Žďár vytvářeli
kulturu lidé sami pro sebe. Proto vznikaly různé soubory, divadelní, hudební, pěvecké, estrádní a
jiné. V tehdejší době se pořádaly soutěže lidové umělecké tvořivosti (LUT) pro amatéry. Některé
soubory ZK v nich dosáhly velmi dobrých výsledků. (Např. národopisný soubor 2. místo na
celostátní soutěži v Bratislavě.)
Na první výroční konferenci ZK 28. 11. 1956 byly formulovány cíle dalšího rozvoje
a činnosti klubu. Kromě zajišťování činnosti jednotlivých souborů začal ZK organizovat kulturní
127
život města. Pro občany byly pořádány taneční hodiny, abonentní cykly vážné hudby, divadelní
představení. Do Žďáru zajížděly přední československé i zahraniční soubory a vynikající jednotlivci.
Touto činností přerostl ZK rámec kulturního zařízení podniku, ve kterém vznikl.
Proto došlo na výroční konferenci roku 1965 k velmi významné změně. Byl ustaven Jednotný klub
pracujících (JKP). Na jeho činnosti se začalo podílet 25 závodů a organizací města. Tím se ZK stal
celospolečenským zařízením ve Žďáře. Na rozpočet nového JKP přispívalo všech 25 organizací
úměrně podle počtu zaměstnanců. Kromě umělecké činnosti amatérů se oblast působení JKP
rozšířila i na oblast vzdělávání. JKP pořádal kurzy jazykové, šití, psaní strojem, taneční hodiny pro
mládež atd. Nabídka koncertů se rozšířila o výchovné koncerty pro mládež. Na dramaturgické
skladbě divadelních představení se podílela divadla z Jihlavy, Kolína, Hradce Králové, Uherského
Hradiště, Prahy. Kromě vážné hudby byla v nabídce JKP i hudba populární a lehčí hudební žánry. Od
roku 1960 pořádal ZK každoročně Žďárské kulturní léto, které mělo zvláště v prvních ročnících
vynikající uměleckou úroveň. V roce 1972 byly v rámci tohoto festivalu uskutečněny 10. jubilejní
pěvecké slavnosti Jihomoravského kraje. JKP pořádal výstavy, soutěžní večery pro pracující, atd.
Před vedením klubu se objevil další problém. Obstarat vhodné prostory pro činnost
souborů klubu, různé kurzy a vystoupení profesionálních umělců. Sokolovna nestačila a Národní
dům (4) chátral.
V Národním domě proběhlo několik úprav. V roce 1959 modernizace vstupní haly, v
roce 1960 - 61 modernizace kabinového bloku a rekonstrukce jeviště. To všechno byly jen dílčí
úpravy. Vypracováním rekonstrukce celé budovy tak, jak ji známe dnes, byl pověřen jihlavský ateliér
firmy Drupos Brno (5). Pod vedením projektanta ing. arch. Skály jej vypracoval p. Zach. Podle plánu
měla výstavba začít roku 1973 a skončit roku 1975. Ve skutečnosti skončila roku 1977. Ze staré
budovy zůstal jen původní sál. Jen podlaha, původně rovná, má nyní mírný sklon. Jeviště bylo
zrekonstruováno tak, aby odpovídalo jevišti I. kategorie. Nově vytvořené orchestřiště pojme 23
hudebníků. V sále je 212 sedadel v přízemí a 60 na balkoně. Kolem jeviště a divadelního sálu bylo
vybudováno technické zařízení pro provoz divadla, šatny pro účinkující a zázemí pro diváky.
Rozpočet v roce 1973 činil 7,882.000 Kčs.
Celá přestavba byla provedena, jak bylo tehdy zvykem, brigádnicky v akci Z, tedy
zdarma. Stavební dozor prováděl ing. Laštovička, technický dozor Eman Švastal, mistrem na stavbě
byl Václav Švastal. Tito muži řídili veškeré stavební práce, zejména Eman Švastal měl nesmírnou
zásluhu o uvedení divadla do provozu.
V téže době se začínalo se stavbou Domu kultury. Její začátky byly poznamenány
názorovými střety o velikost Domu kultury a jeho vybavení. Stavba byla na dva roky zcela
zastavena, protože Pozemní stavby, které stavbu prováděly, přesunuly své kapacity do Prahy na
výstavbu metra. Bylo to direktivní nařízení. Závodní klub byl při svém vzniku kulturním zařízením
podniku Žďas a jeho odborové organizace. Ve svých počátcích neměl žádný velký správní aparát.
Stačila pro něj kancelář v Národním domě. Později se přestěhoval do sokolovny. S rozšířením jeho
128
činnosti a se vznikem JKP a SKP (Sdruženého klubu pracujících) došlo k rozšíření správního
aparátu. Klub měl ředitele, kterého jmenovala rada klubu. Předsedou rady byl zástupce největšího
podniku. Dalších 14 členů zastupovalo ostatní podniky a organizace, které přispívaly finančně na
provoz klubu. Řediteli byly podřízeny tyto odbory:
a) finanční
b) zájmová činnost
c) profesionální programy
d) práce s dětmi a programy pro děti
e) brigády socialistické práce
Členové souborů a zájmových kroužků přišli nejčastěji do styku s odborem zájmové
činnosti. Spolupráce s pracovníky tohoto odboru byla velice dobrá a přispívala k dobrým výsledkům
v činnosti jednotlivých zájmových kroužků.
SKP byl zřizovatelem většiny hudeb, pěveckých sborů. Přispíval na jejich činnost,
platil notový materiál, kroje, hudební nástroje, financoval soustředění kroužků, festivaly, cesty po
republice i do zahraničí. Na to vše se našly v této době z odborových prostředků finance.
Po změnách politického systému v roce 1989 došlo prakticky k rozpadu Sdruženého
klubu pracujících. Kromě odborové organizace Žďasu, všechny odborové organizace ze Sdruženého
klubu vystoupily. Vznikl nový subjekt s názvem „Dům kultury“ s dozorčí radou. Majetek movitý i
nemovitý byl převeden na základní organizaci KOVO Žďas. Na činnost finančně přispívala akciová
společnost Žďas a odborová organizace KOVO. Divadlo připadlo pod správu města. V roce 1994 se
k subjektu připojilo město s divadlem, regionálním muzeem a hvězdárnou.
Kroužky zájmové umělecké činnosti se rozpadly (např. Horácká dechová hudba). Ty,
které zůstaly, platí za pronájem místností ke zkouškám. Ostatní kroužky přešly do jiných organizací
(Žďáráček) nebo se staly samostatnými subjekty (Svatopluk).
Kulturní festival Žďárské kulturní léto zašel postupně na úbytě. Místo něho vznikl v
90. letech podzimní kulturní festival, nazvaný „Slavnosti jeřabin“ s výraznou složkou výtvarnou.
V současnosti se Dům kultury specializuje především na zajišťování profesionálních
kulturních programů a na činnosti, které přinášejí zisky: pořádání kurzů, výchovných koncertů,
pronájem prostor pro konference, sjezdy, obchodní činnost. Jeho další existence je odvislá od
finančních příspěvků a podpory rozhodujícího závodu, odborové organizace a města.
129
13. O s o b n í v z p o m í n k y
a) Ladislav Vencelides: První kroky
Vzpomínám na vznik Horácké hudby ve Žďáře, která oslavuje v tomto roce 60.
výročí svého založení. Pamatuji se, že dechová hudba byla utvořena z původní smyčcové hudby.
Jejím kapelníkem byl tehdejší ředitel školy ve Vysokém Josef Pavelka, výborný
cellista a dirigent, který obětavě přicházel řídit zkoušky a pozdě v noci se pěšky vracíval domů.
Jeho zásluhou a za jeho osobní vydatné finanční pomoci byly objednány u německé
firmy Amati v Kraslicích hudební nástroje pro velký dechový orchestr. Na celé akci se podíleli také
členové hudby Frant. Mokrý, Alois Göttler, Bohumil Fišer, Vlastimil Vápeník a jiní, kteří si také
vzali na starost veškerou organizační práci.
Nástroje byly dodány na dobírku, takže členové hudby museli opatřit dosti značný
obnos na proplacení zásilky. Jednalo se asi o 40 tisíc Kč. Později se také ukázalo, že nástroje nejsou
kvalitní, především, že neladí. Avšak na reklamaci už bylo pozdě. Nástroje byly po vzájemné dohodě
přiděleny členům a ihned se započalo s výukou těch, kteří se teprve na dechový nástroj museli učit
hrát. Obětavost některých hráčů, jako Fr. Vápeníka, K. Göttlera, Adolfa Limla, Jindry Dřínka a
jiných, by1a příkladná. Byly zahájeny hromadné zkoušky. První „maršmuzika“ se uskutečnila jedné
červencové neděle do Hamrů a zpět. Hráli jsme několik pochodů a na tehdejší prašné a hrbolaté
silnici to byla zkouška dost perná. Celkem vše dobře dopadlo; až na to, že si bubeník S. Svoboda
neuvědomil, že při takovém vedru musí povolit na velkém bubnu kůži. Tak se stalo, že se jeho
pravička i s paličkou ocitly uvnitř bubnu. Pokud se pamatuji, nástroje byly obsazeny takto:
křídlovka
Liml st. a Liml ml., Stehno, Procházka, Svatoň
tenory
Vápeník, Kvapil
klarinety
Dřínek, Leopold, Rosecký, Podrázský
flétna
Nedbal
trubky Es
Špinar, Kopecký
lesní rohy
Veselý, Vencelides, Dvořák
trombony B
Mokrý, Fišer
trombon F
Fňukal
trubka B
Göttler
heligon B
Fňukal
bicí
Houf, Svoboda, Švastal
Hudba měla asi 30 členů. Pravidelné zkoušky se konaly v hostinci „U Ubrů“.
V příštím roce Horácká hudba již účinkovala na všech větších oslavách a při různých
příležitostech, mimo jiné i na Horácké výstavě v Novém Městě na Moravě.
Všichni členové měli stejnokroje, které si pořídili na splátky.
130
Mám-li posoudit jako tehdejší patnáctiletý učeň a sekundista vzájemný vztah mezi
muzikanty, mohu říci, že byl velmi kamarádský a přátelský bez ohledu na rozdílnost věku. Snad to
bylo proto, že hmotný zájem nebyl tím, co členy orchestru spojovalo. Bylo to opravdové nadšení i
vědomí, že hudba má dobrý základ i pro generace příští.
(Převzato z publikace 60.let dechové hudby – 1984)
b) František Mokrý: Pěvecké kvarteto ve Žďáře
Bylo to ve 20. letech tohoto století. Snad roku 1924. Chtěli jsme si zazpívat.
Čtenářsko-pěvecký spolek „Svatopluk“, založený již v roce 1848, spal a nebylo možno jej zatím
vzkřísit k životu pro nezájem a nedostatek zpěváků.
Hlavním inspirátorem byl tehdejší ředitel kůru ve Žďáře nad Sázavou Stanislav
Svoboda. Byl žákem profesora Leoše Janáčka na hudební konzervatoři v Brně, výborný hudebník
(varhany, housle, klavír, basa atd.), zpěvák barytonista a hudební skladatel.
Z divadla ochotnického spolku „Sázavan-Havlíček“ jsme se znali, já, František
Mokrý, Jan Toman a Václav Süss.
Chlapci, mohli bychom zpívat v kvartetu, když nás víc není - pravil jednou Svoboda.
No, jenom jestli na to stačíme? - ohrazoval jsem se.
Začneme lehčími národními písněmi, rozezpíváme se a potom to si vezmeme těžší. A kde vzít notový materiál? Něco mám, něco zkomponuju. Zkusit to můžeme, když to půjde, dobře, když ne, tak toho necháme - souhlasili jsme
my tři.
Sešli jsme se v hospodě u Berty Süsse, Žďár nad Sázavou, Veselská ulice č. 3 v
zadní menší místnosti. A tam jsme pak mívali zkoušky téměř pravidelně v pátek večer, kdy bývalo v
přední místnosti velmi málo hostů.
Nácvik prováděl Svoboda bez jakéhokoli hudebního nástroje, bez klavíru, bez
houslí. Podle normální ladičky a = 435 udal každému základní tón. Každý z nás si zazpíval jednou
nebo dvakrát svůj hlas a hned dva nebo všechny čtyři hlasy dohromady. Každý musel dávat dobrý
pozor nejen na svůj part, ale také na to, aby celý akord ladil. Zpívat v kvartetu je mnohem obtížnější
než ve sboru. Nemohu na nikoho spolehnout, nemohu si vydechnout, kdybych chtěl nebo potřeboval,
nemohu si odpočinout.
Jak byly hlasy rozděleny:
1. tenor
Václav Süss
2. tenor
František Mokrý
1. bas
Stanislav Svoboda
131
2. bas
Jan Toman
Nebyli jsme nejmladší, ale snad proto svědomitější a také ctižádostivější. Všechno
jsme dělali poctivě a důkladně. Nejstarší byl Václav Süss, v té době 45 roků, pak Jan Toman 39 roků,
František Mokrý 33 roků a nejmladší byl Stanislav svoboda 25 roků. Věkový průměr asi 35 roků.
První naše písně byly České tance od Hynka Pally: Kominíček a Menuet.
Brzy donesl Stanislav Svoboda své první národní písně, harmonizované velmi
citlivě, zpěvně a přitom úžasně umělecky. Zrovna první nás chytla. Byla to Javorinka šedá. A nejen
nás. Do hospody začali výjimečně chodit v pátek večer hosté, aby poslechli, jak cvičíme, zpíváme. A
podivuhodné! Nikdy nás sebeméně nerušili.
Náš repertoár rostl. Svoboda přinášel nové a nové harmonizované písně slovácké a
slovenské. Všechny jsme si přepsali do svých zpěvníčků a připisovali další. Celkem jich Svoboda
pro naše kvarteto upravil 37. Jedna hezčí než druhá. Do zpěvníčku napsal Svoboda každému
věnování: Janošíkovi a jeho dobrým chlapcům věnuje Pavel. - Proč Janošíkovi a proč Pavel?
Ve dnech 30. 31. května a 1. června 1925 ve Žďáře nad Sázavou a ve dnech 11. a 12.
července 1925 v Novém Městě na Moravě jsme hráli divadelní hru Jiřího Mahena Jánošík. Hru
režíroval a Janošíka hrál Jan Toman, Ilčíka František Mokrý, primáše Roma Václav Süss a jeho syna
Pavla Stanislav Svoboda. Hra měla úžasný úspěch v obou městech, účinkovalo přes 80 ochotníků,
hrála se vždy 2 představení denně. Pro účinkující i diváky to byly a jsou podnes krásné vzpomínky.
Od těch dob se Jánošík ve Žďáře nad Sázavou nehrál.
Repertoár kvarteta se rozšiřoval. Přibyl Pavel Křížkovský: Utonulá, J. B. Foerster:
Oráč, Leoš Janáček: Což ta naše bříza a další národní písně od Hynka Pally, J. N. Poláška a jiných,
ale samozřejmě od našeho Stanislava Svobody.
Brzy jsme se stali známými a oblíbenými a zvaly nás různé korporace na doplnění a
zpestření programů: tělocvičná jednota Sokol, místní i okresní osvětová beseda, účinkovali jsme při
státních oslavách atd. Dokonce jsme uspořádali vlastní koncert a to v Národním domě ve Žďáře nad
Sázavou dne 19. 12. 1926 s dvouhodinovým programem. Pro pěvecké kvarteto jistě podnik odvážný
a namáhavý. Program byl následující:
Koncert pěveckého kvarteta (V. Süss, F. Mokrý, St. Svoboda, J. Toman)
Program:
St. Svoboda
Keď som išel
Okolo mlýna
České tance:
Hynek Palla
Kominíček
Menuet
Dr. L. Janáček Což ta naše bříza
132
St. Svoboda
Pri Dunaju
Za horama, za dolama
P. Křížkovský
Utonulá
Lidové písně:
St. Svoboda
Keď bysce to
Ej, lásko, lásko
České tance:
Hynek Palla
Kaplan
Lidové písně:
St. Svoboda
Keď já smutný půjdem
Už je ta jatelinka
Prší, prší, len sa leje
J. B. Foerster
Oráč
Lidové písně:
St. Svoboda
Anička dušička
Štyri dni, tri noci
Ach, dyž sem já šél
Stojí Jano při potoce
J. N. Polášek
Ej, toč sa
Aj, dobrú noc
Začátek o půl 8. hod. večer
Vstupné:
Křeslo 5, I. místo 4, II. místo 3,
K stání 1,50 Kč
Předprodej lístků v knihkupectví p. J. Tomana
Změna programu vyhrazena
Ani po koncertě naše činnost neochabla, zpívali jsme dál a rozšiřovali repertoár
nejen o písničky Svobodovy, ale přibírali i těžší sbory Janáčkovy a Foerstrovy. To trvalo až do
začátku roku 1929.
Koncem června 1929 odešel natrvalo ředitel kůru Stanislav Svoboda ze Žďáru. Jeho
odchodem se kvarteto rozpadlo, neboť odešla hlavní osoba, která vše stmelovala: dirigent, první bas,
skladatel. Náhrada za něho nebyla. Velmi často jsme my tři pozůstalí na Svobodu vzpomínali a
litovali jeho odchodu. Ještě dnes, po více než 40 letech, nemohu zapomenout na krásné chvíle a
umělecký požitek, které mně pěvecké kvarteto poskytovalo. Ostatní tři již odešli tam, odkud není
návratu. Jen já jsem zde zbyl, a proto jsem považoval za svou povinnost zachytit aspoň ve stručnosti
historii žďárského kvarteta pro budoucnost.
(Pozůstalost Františka Mokrého – únor 1970)
133
d) Oldřich Růžička: Vznik, činnost a zánik hudebního tělesa Proudy
Hudební seskupení, neboť prvopočáteční záměr nelze jinak nazvat, se datuje na
podzim roku 1978. Byl to rok, ve kterém se vrátil z vojenské služby zakladatel a pozdější vedoucí a
kapelník Oldřich Růžička. Při výběru muzikantů a realizaci záměru čerpal hlavně ze své hudební
činnosti a dvouleté praxe vojenského muzikanta. Záměrem bylo postavit malý taneční orchestr dobré
kvality, který by byl schopen hrát nejen hudbu komerční, ale také složitější žánry, jako byl swing,
jazzrock apod. Zakládajícími členy byli sourozenci Růžičkovi a bývalí členové rockové skupiny
Zvony, která byla v letech 1975 - 76 na žďárském okrese velmi populární. Na začátku roku 1979
malý taneční soubor, který si dal název Sarensis, podnikl svá první vystoupení. Ale již po dvou nebo
třech tanečních zábavách bylo jasné, že záměr vybudovat kvalitní a univerzální hudební těleso se
střetne se slabým vkusem posluchačů a návštěvníků hudebních produkcí, kteří očekávali nový návrat
rockové skupiny Zvony. Za pískotu a urážlivého pokřiku vlasatých rádoby rockerů byla kapela
Sarensis doslova vyštvána ze sálu a zdálo se, že tak, jako se rychle sešla, tak se rychle rozejde. Ale
zde se projevila kvalita hudebníků, kteří během dvou měsíců předělali celý repertoár a již na jaře
1979 dostali na okresních přehrávkách 80%, což znamenalo možnost krajských přehrávek. Na těch
pak kapela od komise dostala nejvyšší možné ohodnocení 100 + 10%. V té době měla kapela kromě
rytmiky a dvou dechových nástrojů (saxofonu a trubky), také pět sólových zpěváků, kteří tvořili
vynikající vokální těleso.
Jmenovitě: Marie Růžičková, Marta Sofková, Oldřich Růžička, Stanislav Růžička a
František Kaláb.
Vzápětí se kvalita projevila i na hudebních produkcích. Kapela se přejmenovala na
taneční orchestr Proudy. Zvolila střední proud a po několik roků se usadila v čele nejoblíbenějších
kapel nejen na okrese Žďár nad Sázavou. Kapela Proudy byla vyhledávána jako doprovodná skupina
na mnoha hudebních soutěžích, neboť se vždy projevily kvality muzikantské i lidské. Proudy se
pohybovaly na žďárské hudební scéně plných 12 let s menšími nebo většími změnami.
V roce 1988 začal nástup nových, mladších a dravějších kapel, které přicházely s
novými prvky. Kapelník Oldřich Růžička se rozhodl postavit jiné těleso, svým způsobem estrádní
lidovou kapelu, kterou nazval Venkovská kapela. Skupina Proudy přešla pod vedení jednoho ze
členů a v létě roku 1990 se natrvalo rozešla.
Svojí kvalitou a takřka profesionální produkcí se kapela Proudy zařadila mezi
kvalitní hudební tělesa, která ve Žďáru působila.
Rok 2000
134
e) J. Bořil: Barel rock a Žďár nad Sázavou?
Když jsem byl požádán,abych přispěl do chystané publikace, která by měla mapovat
žďárskou hudební scénu, byl jsem pochopitelně potěšen, ale i poděšen, protože umístění Barel rocku
do Žďáru není zase až tak jednoznačné, což jsem se koneckonců snažil vyjádřit tím otazníkem v
nadpisu.
Barel rock vznikl v Brně, působil a působí všude vůkol, každopádně ke Žďáru nás
poutá přinejmenším to, že polovina kapely tu bydlí a pracuje.
Dohromady jsme se dali v létě roku 1981 na měsíčním vojenském cvičení, které
jsme coby studenti veterinární medicíny museli absolvovat v rámci tzv. vojenské přípravy. Nudu
jsem zaháněl já s kytarou, Víťa Horák s housličkami a Tomáš Krejčí se zobcovou flétnou. Hráli jsme
všechno možné i nemožné (klasiku, folklór, „popík“ apod.). V záři jsem potom získal pro spolupráci
tubistu veterinární dechovky Míru Strnada a hráče na baryton, mého kamaráda z trempování, Honzu
Staňka. Vzniklo tak akustické těleso, které se díky poměrně hutnému spodku mohlo pouštět i do
„rockových“ opusů, nebo spíš pokusů. Tenkrát jsme netušili, že hrajem vlastně unplag(1). V té době
jsem byl značně ovlivněn tvorbou skupin Yes a Pink Floyd, a tak jsme na našem prvním koncertě,
který se konal 20. 12. 1981 na naší Alma Mater, odehráli především moje značně rozkošatělé
kompozice a několik parodií na tehdejší pop music, včetně naší Slepice (Blondie - Heart of glass).
Produkce měla u našich spolužáků i pedagogů úspěch a my jsme dostali nabídku zúčastnit se
celostátní přehlídky vysokoškolských souborů v Praze.
Z původní studentské recese bylo najednou něco, co nám přerůstalo přes hlavu.
Přehlídku jsme vyhráli a během dvou dnů jsme se dostali do rádia, televize a nabídky ke
koncertování se jen hrnuly. Podařilo se nám to, co později jedna posluchačka vyjádřila s nadsázkou v
naší Knize přání a stížností větou: „Ještě nikdy jsem nic takového neslyšela a doufám, že už ani
neuslyším.“ Prostě jsme nabídli lidem něco úplně jiného, než na co byli tehdy zvyklí.
Na repertoáru převládly parodie (ona je to totiž docela snadná cesta k úspěchu, viz
třeba dneska Semtex), ale my jsme chtěli hrát hlavně svoje věci, a tak jsme poměrně brzy vybudovali
převážně původní repertoár, uváděný pod sloganem „Píseň stvořil šumař Bořil“.
Necelé dva roky do konce studia jsme strávili mnohem více hraním než studováním,
ale školu jsme všichni celkem v pohodě dokončili. Stihli jsme si ještě zjednat úspěch na
vysokoškolské přehlídce a získali jsme historicky první Zlatý talířek na stejnojmenném festivalu
humoru v Olomouci.
Po vojně (1983-4), kterou jsem strávil jako zpěvák v AUSu (vojna krásná, umění
strašné), jsme obnovili činnost. Ta pokračuje dodnes, především díky obětavosti Víti a Tomáše, kteří
celá ta léta dojíždějí na zkoušky i koncerty ze Dvora Králové a z Brna.
135
V osmdesátých létech jsme intenzivně koncertovali, někdy i třikrát týdně. Bylo to
velmi náročné - v noci přijet, ráno do práce, odpoledne znovu někam na druhý konec republiky, ale o
možnosti profesionalizace jsem nikdy neuvažoval. (Měli jsme sice profesionální přehrávky,
zastupovala nás Moravská umělecká agentura, ale živily nás ponejvíce krávy, což jsme na koncertech
komentovali tak, že práce veterináře je krásná, protože ten leze do zadku jenom dobytku.) Svůj styl
jsme posilovali i vlastní výrobou nástrojů, jakými byla heavymetalová lopata, prďocha Luft-Korg, s
příchodem Míry Vašíka vznikla i plastová souprava barel and kýbl drums. Vzhledem k tomu, že jsme
vesměs odchovanci „tancovačkových“ kapel, postupně jsme přitvrzovali zvuk za pomoci
elektrických kytar. (Cellocaster - kříženec violoncella a stratokastra).
Hráli jsme v klubech, na Portách (v letech 86 a 87 jsme ji i získali, včetně ceny
diváků), na rockfestech, v Novém Městě nad Metují nám dokonce dělal předkapelu Modrý efekt.
Občas jsme taky nehráli, to když si například osvícení soudruzi v Plzni nedali vysvětlit, že píseň Kat
a blázen není od Karla Kryla, ale od Jaroslava Ježka a V+W, nebo když se nelíbila naše veterinární
osvěta, kdy jsme posluchače poučili, že prasnice se prasí, kočka se kotí a volové se volí. Taky se
stalo, že jsme přijeli hrát v jiný den, nebo na jiné místo, než bylo domluveno.
V letech 90-91 jsme takřka přestali existovat, protože nás zcela pohltila časově i
jinak náročná privátní praxe, lidé měli také jiné starosti, takže se hrávalo v prázdných sálech; naše
činnost se postupně omezila na několik víceméně soukromých akcí do roka.
Každý muzikant ale ví, že bez hraní se na tom světě prostě nedá vydržet, a tak jsme
se oklepali a postupně začali získávat „ztracené pozice“. Dnes už máme zase plné diáře. V průběhu
devadesátých let se nám ještě podařilo natočit několik pořadů pro televizi (Silvestr 9l, Studio B,
záznam z koncertu na VŠV) a u firmy Venkow jsme vydali MC+CD Rock na vsi.
A co dělá Barel rock dnes?
Koncertujeme, hrajeme v klubech, rádi si zahrajeme i na plese nebo na svatbě
kamaráda a velice nepravidelně pracujeme na naší druhé desce „Muzikanti, co děláte?“ Fungujeme
tak nějak v pohodě, nikam se necpeme a je nám dobře. Ono totiž to naše hraní je samozřejmě
ponejvíce o muzice, ale taky o tom,že jsme měli to veliké štěstí a sešli se jako dobrá parta.
Takže kromě hraní jezdíme i s rodinami v zimě na hory, v létě na vodu a s klidem
hledíme vstříc muzikantskému důchodu. Mezi našimi dorůstajícími dětmi to totiž začíná vypadat
docela nadějně a tak až my „staří“ nebudeme moci, mladí to za nás snad potáhnou dál. Zatím si to ale
ještě chceme nějaký čas pořádně užít.
Barel rock už dvacet let tvoří:
1. Jan Bořil (John Destruction) - principál souboru, autor, zpěv, kytara, černé a bílé klávesy,
mandolína, sax.
2. Tomáš Krejčí (Tho-maso Needl and pins - flétny příčné i podélné.
3. Vítězslav Horák (Victory celebration Mountain mann) housle a šmytec.
136
Osmnáct let hrají:
1. Pavel Pečinka (Paul Biftek) kytary různé a klarinet jeden.
2. Josef Večeřa (Giuseppe Dinner) Helikón, tuba, heavy-metalová lopata.
3. A od roku 1999 Zdeněk Břouska Zbořil (Zdenito Finito Destruction) Barel and kýbl drums.
V kapele dále působili:
1. Milda Nejedlý (Middle Fuj-tajxl) barel.
2. Míra Kytka Růžička (Jaro-Mary Rosemary) kytara, mandolína, heavymetalová lopata.
3. Míra Vašík (Vladimír Iljič Vášik) barel and kýbl drums.
Krátce hostovali:
Luboš Bartůněk a Adam Kubíček - barel and kýbl drums.
Jako jednočlenný Balet di Barel rock působil v létech 82-3 Jirka Kutal.
2000
f) Aleš Bartoš: Swing - band
Přípravy divadelního představení hry V-W-J „Nebe na zemi“ začaly na podzim roku
1986. Tehdy už dramaturgie žďárských ochotníků měla takřka ve všem jasno: jisté bylo herecké
obsazení, režie se ujal Hugo Domes, bohužel, předčasně zemřel - chyběl jen orchestr. Ten měl
sestavit kapelník pan Karel Šulc, který též připravil veškerý notový materiál. Orchestr měl mít
podobné obsazení jako dobový orchestr Osvobozeného divadla ve 30. letech. Pro nedostatek
dosažitelných hudebníků byl zvolen kompromis. Byl sestaven orchestr, podobný tanečním
swingovým kapelám: 3 - 4 saxofony, 2 trubky, pozoun, klavír, basa a bicí.
Začátky zrovna snadné nebyly. Muzikanti měli sice zkušenosti z tanečních a
dechových kapel, ale hudba Jaroslava Ježka vyžaduje svoje přednesové finesy, bez nichž ztrácí svoji
osobitost. A tak se muzikanti museli učit přednesu, frázování, tvoření tónu, ale zejména hrát takovou
silou, aby orchestr nepřehlušoval zpívající herce na jevišti a přitom neztratil svoji barvu. Výsledek
tohoto usilování mohli posoudit diváci na vyprodaných představeních hry „Nebe na zemi“. Těch
představení bylo kolem třiceti.
Hra byla tehdy s úspěchem provedena a po derniéře zůstal orchestr bez divadelního
souboru. Nadále sice mohl zkoušet v městském divadle, ale už sám o sobě. Na repertoár se dostaly
postupně swingové melodie z let třicátých a čtyřicátých, přišel nový kapelník pan Luděk Kirchner a
orchestr se postupně rozrostl na obsazení standardního swingového big-bandu: 4 - 5 saxofonů, 4
trubky, 4 pozouny, piano, basa a bicí. Kapelník Luděk Kirchner a saxofonista Oldřich Šulc se s
plným nasazením pustili do aranžování, neboť opatřit notový materiál pro orchestr je velkým
problémem dodnes, dá se říci, že trvale a ve všech kapelách, kolik jich ve světě hraje.
137
Za celou dobu svého působení účinkoval orchestr na mnoha veřejných vystoupeních,
na koncertech, v sálech i pod širým nebem, na plesech, slavnostech a vernisážích. Prošla jím řada
muzikantů místních a velmi obětavých přespolních, jak dokazuje následující seznam.
Trubky
Vl. Hájek, Frant. Procházka, Jiří Kvíčala, Lad. Filipi, Jar. Šimek, Jan Nedělka, Zd.
Wasserbauer
Trombony
K. Štikar. J. Vašík, L. Drahotský, L. Kirchner, J. Humlíček. P. Schmidt, Jar.Císař,
Z.Křivánek, J. Šíma
Saxofony
A. Bartoš, St. Růžička, K. Šulc, J. Pelikán, O. Šulc, J. Šolc, P. Fabík, St. Chmelíček,
Fr. Šimek
Piano
Vojtěch Starka, Z. Petr, P. Duchalík
Kytara
L. Mošner, J. Růžička, O. Šulc jun.
Basa
J. Sadovský, J. Růžička, K. Veselý
Bicí
V. Faltýnek st., L. Orel, M. Vašík, J. Kirchner, R. Láznička
Vokál j. h.
J. Havlíková, J. Ženatý, M. Zítková, Vl. Kerndl, K. Štěpánková
Koncem roku 2000 hraje orchestr v následujícím obsazení:
Saxofony
A. Bartoš, O. Šulc, St. Růžička, J. Pelikán, P. Fabík
Trubky
J. Kvíčala, J. Nedělka, Fr. Procházka. Zd. Wasserbauer
Trombony
J. Humlíček, Jar. Císař, K. Štikar, Z. Křivánek
Piano
Zd. Petr
Bicí
R. Láznička, J. Kirchner
Zpěv
K. Štěpánková, J. Pelikán, O. Šulc
Big - band provází hudbou řadu společenských akcí ve Žďáře i v dalších městech: v
Jihlavě, Telči, Třebíči, Novém Městě na Moravě, Brně, Zábřehu na Moravě a v družstevním městě
Flobecq v Belgii.
Rok
2000
g) Vít. Boh. Homolka: Atomová Mihule - chtěli jsme dělat svoje
Takže, co bylo na počátku, kdy se oddělilo světlo ode tmy a vody začaly rámovat
pevninu?
V lednu 1978 se ustavil volný umělecký spolek, který si kladl za cíl zabývat se
nekompromisní tvorbou, „jež by nebyla ovlivněna ničím jiným než přesvědčením jeho členů.
138
Odmítáme všechny cesty, které by nás mohly brzdit a bránit nám v našem svobodném rozvoji.
Odmítáme jakékoli přizpůsobování se a ohýbání. S tímto cílem zakládáme náš volný spolek
Atomová Mihule, s tím, že otázka jeho existence či neexistence je záležitostí jenom jeho členů, tedy
těch, kdo se přihlásí k našim idejím, kdo stejně jako my cítí potřebu Vyslovit se a Žít. Dáno na
Moravě 3. 3. 1978“. Takto bez skrupulí v čase tuhé normalizace vznikl spolek, který se nazýval
Atomovou Mihulí. Z něj potom vykrystalizoval stejnojmenný hudební soubor. Co bylo za tím?
Určitě obdiv k Plastikům, kteří ovlivnili spolu s punkem stránku hudební. Určitě obdiv ke všem
bouřlivým anarchistům, které pro nás představoval Franta Gellner, Franta Sauer či Jarda Hašek. Celé
to bylo podtrženo naléhavostí Jirousovy Zprávy o třetím hudebním obrození. Bylo jasné, že
vznikající skupině půjde programově o něco jiného, než jen o zábavové tancovačky.
Vznik souboru Atomová Mihule lze datovat do března 1978. První aparát byl značně
chabý. První skladby naprosto jednoduché. Jak muzikantsky, tak textově. Všechno tak, jak jsme si
představovali moravský knedlíkový punkoground. Sestava byla velice nesourodá. Muzikant Vraťa
Fiksa (který v některých skladbách hrál na basu i housle), začátečník s velkým talentem Zdeněk
Máca (bicí), a naprostý ignorant Vít-Bohumil Homolka (varhany). Tehdy ovšem vznikly některé
skladby, které skupinu provází doposud, např. „60. píseň“ či „Jsem debilní“. Zhudebnili jsme také
některé Gellnerovy básně (V kavárně se lecco řekne, Všichni mi lhali, všichni mi lhali). Všechno to
bylo jednoduché, stručné, vypovídající (Modro-bíle-červená, Hospoda, hospoda, či Jsme OK). Tehdy
se ještě po celý rok, tedy 1978, vydávaly v rámci sdružení Atomová Mihule některé básnické texty.
Jmenuji např. „Teror, líh a sex“, či „Léto 78“.
První koncert Atomové Mihule se konal ve vsi Nížkov, kde se loučil se školou místní
učitel Bob Urban. Tam jsme skupině Saši Baromykina půjčili trochu aparátu a za to nás nechali hrát.
Složení: Máca, Fiksa, Homolka odehrálo příšerné vystoupení. Pochopitelně to skončilo tím, že na
nás jakýsi místní činovník zavolal policii. A tak jsme, a ne naposled, ujeli před establishmentem
narychlo sehnaným autem.
Další koncert se konal v restauraci U tří hvězd, lidově U Matyldy(2). To už měl V. B.
Homolka za sebou podpis Charty 77. A tehdy, v závěru roku 1978, už Mihule interpretovala i
skladbu „Zákon hodnoty“, kterou věnovala právě uvězněnému Petru Cibulkovi z Brna.
Kapela se začala profilovat i hudebně. Úderné jádro vytvořili Vráťa Fiksa se
Zdeňkem Mácou, Víťa Homolka už účinkoval jen jako jakýsi ideový poradce a textař. Tehdy také
byl vymyšlen pseudonym Jan A. Nepomuk Morava. Jiný básník byl Janem B. Nepomukem
Moravou, a tak to šlo až k písmenu E. Dnes v tom cítím tehdy nevědomou návaznost na místní kultík
Johánka z Nepomuku i na moravskou státnost, jež v nás byla tehdy zažitá a kterou z nás vypudily až
porevoluční moravské národní strany.
Velice významným počinem bylo i provedení skladby (nazývali jsme to
happeningová zpěvohra) „Na tý zelený louce“. Text vznikl jako reakce na vyznamenání živoucí
mrtvoly maršála Ustinova Řádem bílého lva. Hudba vznikala na místě, spontánně …
139
Velice vydařenou akcí byl i happening „Psychadelická setba“, pro nějž bylo účelově
založeno dechovkové těleso BM Vysočina Luft Boya. Dle našeho názoru je hráčem na dechy každý,
kdo dýchá a do něčeho fouká. Celá akce se uskutečnila na poli za městem. Byl zde vztyčen
transparent Bitch z boží, což byl ohlas na zemanovské Mimikry a četlo se to jako Bič boží, či děvka
konzument (významů byla spousta). Na zorané pole rozsévali aktéři happeningu Víťa Homolka a
Boža Trojánek prášky a zalévali je alkoholem. Do toho troubila BM Vysočina Luft Boys. Na konci
se rozdávaly kondomy k obcování s připravenou půdou. Skončily jako nafukovací balonky. Závěrem
se roztrhala bílá roucha a transparent, a s tímto bílým textilním sněhem se opracované pole pokrylo.
Výsledkem celého představení bylo trestní stíhání pro množení pornografie, neboť fotky z akce
zachycovaly detailně i močícího diváka.
To, že o nás policie ví, signalizovaly stále častější výslechy, na které chodili
Homolka s Fiksou (ten jako kapelník Mihule). Jejich frekvence byla až nepříjemně častá. Někdo
načmáral na zeď Tvrze nápis, někdo počůral maketu pomníku Klementa Gottwalda. Na výslech
vždycky předvedli Homolku a Fiksu. Paradoxně si vzpomínám, jak mě předvedli, když jsem šel na
oběd. Pak mě trápili dvě hodiny starostmi, proč nechci jíst a proč že držím tu hladovku. Byl jsem
hlady bez sebe a o žádné hladovce jsem neměl ani ponětí. Jak rád jsem tehdy splnil jejich „dobře
míněnou radu“ a šel si dát do naší domovské pardubické pivnice smažák s bramborama a tatarkou.
Velkým zátahem byly i Milovy. Zde měla hrát Mihule a ještě některá pražská či
brněnská kapela. Pravda, měli jsme už tehdy styky s brněnským a vyškovským undergroundem a pár
lidí se tam chystalo. Rozhodně ovšem nešlo o nic jiného, než o rozlučkový večírek, kdy se Jirka
Libra loučil před svatbou se svobodou a Víťa Homolka před odchodem na vojnu s tímtéž. Přivolané
estébácké a esenbácké posily z Brna a okolí obklíčily celé Sněžné. Přivolaní psi štěkali. Houkačky
houkaly a zatýkalo se. A vyslýchalo se. „Takhle jako kopu do zdi, tak ti ukopnu hlavu.“ Odvozy
neznámo kam, Víťa Homolka byl vysazen v Ostravě v cikánské čtvrti. O akci poté referoval Ivan
Medek na Hlasu Ameriky.
Kapela se pak dlouho nesešla. Myslím, že obrovskou akcí bylo i vystoupení v
Žabčicích, kde hrála Mihule s Božou Trojánkem jako zpěvákem na festivalu. Skupina byla po
různých muzikantských záskocích (např. Pavel Zítka) obohacena o dalšího svého základního člena, o
Jirku Veselého. Textově i hudebně nastalo velké rozvolnění. Zhudebňovány začaly být i dětské
říkanky či návody na nakládání hub. Kapela vystupovala jen na soukromých oslavách, silvestrech
apod.
Jedním z mála vystoupení, kdy se povedlo skloubit scénickou a hudební složku, bylo
vystoupení v Brně v Komíně. Tehdy se na čas Mihule jmenovala Pakáž, či Kompost. Před scénou
byly napjaty pruhy pláten a na nich visely pytlíčky s barvami. Ty se prořezaly a barvy stékaly dolů.
Foukaly se mýdlové bublinky a na konci se přestřihla šňůra skrývající skupinu. Na židli před pódiem
bylo nastavené zrcadlo.
140
Prvním vystoupením z ilegality bylo vystoupení v pionýrském domě při žďárském
rockovém setkání. Po revoluci stála Mihule u zrodu Nezávislé kultury, oficiální kulturní organizace.
Sama pak ještě vystupovala např. v Polné, na zámku či v RC klubu Sauna. Její CD prodává
vydavatelství Black Point („Normální lidská plazma“). Její příběh bude zmiňován ve 32. díle
televizního seriálu Big beat na ČT 1.
Složení skupiny Atomová Mihule:
I.
Homolka
varhany, zpěv, texty
Fiksa
basa, housle, zpěv
Máca
bicí, zpěv
II.
Fiksa
basa, zpěv
Máca
zpěv, bicí
Pavel Zítka
kytara
III.
Fiksa
basa, kapelník, zpěv
Máca
bicí, zpěv
Veselý
kytara, zpěv
Trojánek Vladimír
zpěv
IV.
Fiksa
basa, zpěv
Veselý
kytara, zpěv
Zelníček Petr
bicí, zpěv, saxofon
Láznička
(příležitostně)
Ptáček Jan
zvuk
současné:
Vratislav Fiksa
basa, zpěv
Zdeněk Máca
zpěv, bicí, klávesy
Jiří Veselý
kytara, zpěv
Petr Zelníček
bicí, saxofon, zpěv
Texty povětšinou Vít-Bohumil Homolka.
Rok 2000
141
h) Jiří Libra ml.: Rozpaky - TITAN
aa) „Rozpaky až pak“ - léta iniciace
V 6.- 9. B. jsme se sešli my hoši: Zdeněk Meloun, Jiří Neplech a Jiří Libra.
Pobrnkávali jsme na kytary už před devítkou, ale na vánočním večírku devítky v roce 1972 Meloun
s Librou složili před třídou společné zkoušky ze základní znalosti písniček Olympicu. Kolem muziky
se sešlo pár spolužáků, protože jsme v ní začali cítit příležitost něco dělat, být, ale být i obdivován a
respektován vrstevníky a vysloužit si žádoucí odpor starší generace.
Společně jsme se pak v roce 1973 po přechodu na střední školy a učiliště rozhodli,
že hrát v kapele je patrně jediný možný způsob přežití báječných let dospívání v normalizaci. Vtírali
jsme se tedy do „hudebny“ na internátu učiliště, kde došlo k prvnímu rozdělení nástrojů (Meloun kytara, Neplech - basa, Libra - bicí), pak do hudebny internátu SPŠS, kde jsme byli konečně
úspěšnější a uchytili se tam na delší dobu. Tam se k nám přidal gymnazista Vladimír Boža Trojánek.
Ten přinesl název „Rozpaky“, textařský potenciál a nezaměnitelný hlas.
„…a zatímco matky hovořily o nutnosti vzít budoucnost pevně do rukou,
my jsme zatím v Pivnici hlasovali, jestli je naladěno nebo ne ….“
Jako správní hoši jsme byli dál plně soustředěni na svůj osobnostní vývoj - tedy
nutné boje o dlouhé vlasy, první experimenty se změněnými stavy vědomí pomocí piva a rumu, první
sexuální zkušenosti a stálé udržování stejnokrojové kázně starostí o blue-jeansové uniformy. (Citát
stálého hosta Pardubické pivnice: „Sakra, chlapi, tady to vypadá jako na sjezdu nádražáků“).
„Sedíme v kině pohledů a nevíme, kam šel čas,
její ruku máš na klíně a v očích nevinný jas.
Ta holka byla krásná jako plný nádraží,
jako pytel polibků, co jsem dostal poštou ….“
Nabývali jsme se stále delšími vlasy a pokračujícím zkoušením i patřičnou dávku
drzosti i sebevědomí. Ve Žďáře se tehdy zdálo prázdno kolem – starší legendární rockoví muzikanti z
Avanticu hráli u Majera, Bells jsme příliš pro jejich pop-sound neuznávali, respekt si vysloužili
velkomeziříčští a chotěbořští muzikanti (Trilobit, Atlantic, Mercury - byli dál a na domácím hřišti
žďárského přeboru „kdo je tu nejlepší“ nás pro budoucnost tolik neohrožovali).
Nasávali jsme pak v letech 1973 a dále 1975 po sklepích a v nepřítomnosti rodičů po
obývácích domácí a ovocná vína, levné cigarety a zvuk a postupy cizích kapel . Nahrávky tehdy
142
přivážel především někdejší spolužák z devítky B Lubo Kirda Musil – Black Sabbath, Deep Purple,
Uriah Heep, Cream, Geordie, Led Zeppelin, U. F. O., Steppenwolf, J. Winter, Grand Funk, E. L. P.
Uznávanou kapacitou byl samozřejmě J. Hendrix, jehož tvář bylo nutné mít aspoň jedno léto
nastříkanou sprejem na boty přes vystřiženou matrici vlastní výroby na triku.
Boža Trojánek disponoval zásobou klasiky americké i britské scény 60. let – Doors,
Steppenwolf, Rolling Stones, Woodstock atd.
Na internátě se zkoušelo několikrát týdně (pokud možno denně) hodinu v době
volna ubytovaných studentů, někdy se podařilo umluvit na sobotu celé dopoledne. První souhry byly
variace na témata riffů Black Sabbath (Iron Man, Electric Funeral aj.). Vlastní věci postavené na
nápadech Zdeňka Melouna ovšem byly mnohem blíže přirozenému založení a pubertální citlivosti
členů. Přirozená Melounova muzikálnost, tvořivost, bluesový cit a
rychle rostoucí kytarová
zručnost, Neplechův talent rozpoznat vedení basové linky a jeho zvláštní samotářská energie, včetně
přehledu přes ostatní nástroje, Trojánkův poetismus a feeling ve zpěvu, Librova schopnost
doprovodem bicími udělat prostor pro ostatní a jeho dynamika - to byl kotlík, ve kterém se začaly
vařit společně vlastní věci. Nebylo ke komu jít pro rozumy nebo do učení, možná zaplaťpánbůh –
možná naneštěstí.
Písňová forma – jednoduché vrstvení osmitaktových verzí a refrénů - byla vždycky
„tak trochu“ vypůjčená od kapely, která se momentálně poslouchala. Od kohosi jsme prvně uslyšeli o
dvanáctce a začali počítat i do dvanácti. Sólové výkony závisely značně na míře trémy ten večer,
lékem na trému bylo pivo a často a nejednou docházelo k předávkování. Atmosféra ovšem pak často
byla tím více strhující, čím méně toho zbylo pro soustředěný muzikantský výkon.
První vystoupení s vlastními věcmi v letech 1974-1975 bylo na akcích, které
pořádali vesměs spřátelení ideologičtí diverzanti - funkcionáři v Socialistickém svazu mládeže.
Takže v jídelně internátu SPŠS, na vesnických tancovačkách, na večírcích tříd SPŠS, gymnázia či
nějaké deváté třídy. Tam a tehdy jsme se podíleli na infikování dalších pozdějších postav žďárské
rockové scény - V. Kovandy a I. Hrdiny z Titanu.
K Božovi - Trojánkovi přibyla na čas do Rozpaků i zpěvačka Eva Vondrušková,
která rovněž poznamenala tvář kapely v dobrém – nejen pro svou krásu, ale pro tehdy neobvyklý
drajv v projevu.
„… buben mozku rozezvučel všechny stíny ticha,
slyšeli jsme z parkoviště spící auta dýchat …“
S Evou
už jsme se poprvé dostali na pódium „žďárské Lucerny“ – tedy do
sokolovny. Dva roky po sobě jsme poznamenali tvář dětského karnevalu III. ZDŠ, navečer jsme pak
hráli pro odrostlejší publikum. Se střídavými úspěchy jsme čelili ideologickým pohovorům s řediteli
gymnázia (v přítomnosti jakéhosi pana poručíka) o nevhodnosti anglických textů, rovněž komisím u
143
tehdy povinných přehrávek a procentuálním požadavkům direktiv na počet písní ze zemí tehdy
spřáteleného tábora.Hráli jsme vlastní věci, tedy jsme do tábora patřili. Trojánkovy texty byly
označeny dokonce za pozoruhodné. Nasákli jsme ovšem prohnilou buržoazní kulturou atmosféry 60.
let a počátku let 70. skrznaskrz. Byla to dobrá impregnace proti pokušením zblbnout v budoucnu a
nastavili jsme si poměrně jasně hranice, co je přijatelné a co ne.
Později se k Rozpakům přidal Radek Novotný (rovněž spolužák ze základní školy a
z gymnázia) s houslemi a Pavel Krištof jako technický support a poradce. Začali jsme odkoukávat
věci od českých kapel, které jezdily na taneční zábavy do Žďáru (Blue Effect, Markýz John), na
koncerty do Jihlavy (Bohemia, Energit, Jazz Q, V. Mišík a Etc). Byl začátek
období českého
jazzrocku a nás to ovlivnilo v pokusech experimentovat se složitější skladbou. Zlepšila se souhra
kapely, doprovody byly tvořivější a barevnější, hlavní síla však stále byla v opravdovosti výpovědi
jednoduchých vzorečků melounovsko-trojánkovského souznění. Konec původních Rozpaků přinesl
odchod J. Neplecha na vojnu v roce 1976.
„Umej si nohy a běž domů spát, tvůj táta nebyl jinej …“
Rozpačitě dívej se na svět.
bb) Léta zákazů a vesměs marného snění – zakalování
Kapela ovšem dál položila základ doprovodné skupiny Ad hoc orchestr G,
divadelního souboru Klubu „g“, který znamenal v letech 1976 a 1977 průnikem do prostor
Jednotného klubu pracujících ojedinělý
úspěch
mladé či alternativní kultury ve Žďáře.
K Melounovi, Trojánkovi, Librovi a Novotnému přibyl do kapely Zdeněk Černý na baskytaru a za
klavír se posadil student závěrečného experimentálního ročníku gymnázia Roman. V této sestavě
vznikly
zajímavé vlastní věci, kterými jsme pouze volně doprovodili pásmo skečů na témata
polského experimentálního divadla Zelená husa K.I. Galczynského. Zdeněk Meloun hrál tehdy
v životní formě, zvukově i nápady byly věci z té doby velkým příslibem.
Bohužel, vnější věci opět zasáhly do sestavy kapely. Romana po odchodu ze Žďáru
vystřídal u kláves Slávek Rak, po odchodu Zdeňka Melouna na vojnu převzal part kytary Zdeněk
Černý. Vlastní tvorba pro divadelní hry Klubu „g“ z pera Slávka Raka byla sice komponována více
do děje (Šestnáct veselých nebožtíků aneb Přijeli k vám tvrďáci, Lásku ne válku), šlo ovšem
mnohem více o šansony připomínající hudbu pražských divadel malých forem.
Rok 1978 znamenal ovšem zákaz činnosti Klubu „g“ - respektive pokračovat bez
lídra divadla Jiřího Brabce (označen za nežádoucího) bylo pro lidi kolem nepřijatelné. Kultura
„géčka“ se přenesla do hospod, nejvíce do Pardubické pivnice, která se stala místem setkávání
144
kulturně a sociálně rozmanité, nezávislé a alkoholicky stále závislejší „kumpačky“. Ale to je jiný
příběh.
V letech 1978-1981 pak po zákazu činnosti Klubu „g“ jeho kapela (Rak, Černý,
Neplech, Libra) doplněná o hráče na dechové nástroje Františka Šimka a legendárního „papína“
Šulce hrála díky podnikavosti Slávka Raka na tanečních. Zdánlivé paběrkování na cizích hřištích
bylo důležitou školou základního poznání souvislostí blues, swingu a rock and rollu, rovněž
základního muzikantského řemesla, i přehledu přes žánry. Do našich map hudby přibyla nová
místa: Amstrong, Acker Bilk, B. Goodman.
Přesto stesk po svobodnějším bigbítu znamenal
ukončení této kapitoly – Neplech odešel do Atomové Mihule, Černý s Librou pro změnu na
absolventskou vojnu. Období těžkého hledání a čekání, vzpomínky na bigbít a sny o založení další
kapely jsme si tehdy přenesli do hospod. Pokud jsme se občas vydali na některou místní kapelu,
hrající tehdy většinou tři na tři (tři moderní, tři dechovky), cítili jsme k nim spíše despekt.
„Úřady místní nikdy nepochopí,
proč svazáci na schůzích oči klopí
a smutně tisknou svoji ruku v ruce
na znamení svý malý revoluce.
Smrdí tu čůrky potu Vysočiny,
z balkónů vlajou čerstvě praný plíny,
tak kam zas jdete, mí drazí rodáci,
vždyť už je půl třetí, dávno máte po práci ….“
Píseň „Žďár nad Sázavou“ , V. Trojánek
cc) Barracuda - Bowle : začátek 80. let, druhé přiblížení
Pokračování rozpačité linie přinesla až v roce 1983 obnovená spolupráce Libry,
Černého a Melouna ve skupině Barracuda, později po zákazu názvu (shoda jména s názvem taktické
zbraně v armádě Spojených států) přejmenované na Bowle. V sestavě se objevil na baskytaru
Zbyněk Pavlíček, pozdější emigrant a spoluhráč Ivana Krále ve Spojených státech. Po jeho emigraci
nastoupil Pavel Polanský. Barracuda byla inspirovaná nejen jižanským rockem, blues a britskou
klasikou (B. Dylan, B. Springesteen, ZZ TOP, Thin Lizzy, J. Cale, Captain Beefheart), českou a
polskou nezávislou scénou (Žlutý pes, Ivan Hlas, Lady Punk, Porter Band, Krzak, Manaam), ale
prošla i vlivem nové vlny a postpunku (DEVO, Stranglers, Trio). Duchovní otec Rozpaků Trojánek
už jako externista dodával texty, vedoucím hlasem se stal Librův shouterský zpěv od bicích. V kapele
postupně dále působil mj.jako saxofonista Petr Zelníček, časem se přidala zpěvačka Zita – ojedinělý
zjev svou dynamikou i přístupem, který si v ničem nezadal s divokým rockovým životním stylem
145
některých jejích spoluhráčů. Barracuda-Bowle si dobyla pověst tvrdé kapely pro publikum
orientované alternativně. Zkoušelo se v prostorách národního výboru ve Vysokém, pak v kulturním
domě ve Vatíně.
Hrálo se čím dál častěji ve venkovských sálech, kapela byla ovšem po Pavlíčkově
emigraci v orwelovském roce 1984 sledována bezpečností. Některé party byly nad síly tehdejších
instrumentálních možností hráčů, byly stálé problémy s nedokonalým technickým vybavením. Přínos
znamenal příchod bývalého zvukaře Titanu Božka, který znamenal zlepšení zvuku v PA systémech –
tedy dopředu.
Na konci roku 1985 dostali Libra a Polanský „lano“ od skupiny Titan a rozhodli se
odejít do jiného příběhu, do kapely, která se tehdy jevila lépe zavedena. Tím bylo v muzikantské
nepřetržité spolupráci přetrháno poslední rozpačité pouto. Poměrně krátká historie Rozpaků činností
členů původní sestavy ovlivnila výrazně další kapely a tradici rockových muzikantů na Žďársku:
Zdeněk Meloun od roku 1986 pokračoval v Bowli, postupně pak transformované do dnes velice
známé Fugy, stále více známé jako Little Peter´s Band. Po úrazu ruky byl vyřazen z výkonného hraní
nadobro, je však stále známou postavou kolem muziky, za svoje sóla si vysloužil mezi muzikanty i
respekt jako Mr. Blues.
Boža Trojánek vtiskl po Rozpacích ještě kus tváře Atomové Mihuli jako textař a
jurodivý zpěvák s koupací čepicí a vidlemi v rukou.
Jiří Neplech pokračoval rovněž v realizaci postupně stále méně samotářské energie
jako Plech na poli lídra seskupení Atomová Mihule. Ta je dnes patrně jedinou legendou dějin undergroundu ze Žďárska a patří k tomu původnímu a nejzajímavějšímu, co se kdy hrálo.
Jiří Libra pokračoval po Barracudě v Titanu, paralelně občas v Českém sdružení
Jiřího Němce sídlícím v Chotěboři, s muzikanty z Horního Studence, Havlíčkova Brodu a Brna,
v letech 1993-1995 v Helenině noční můře: pražsko-pardubicko-havlíčkobrodské klubové sestavě,
od roku 1995 do roku 1999 byl opět v Titanu, v roce 1999 spoluzaložil a dále hraje v
havlíčkobrodské sestavě muzikantů, kteří se obrátili ke klasickému i modernímu blues - Traffic jam
blues band. Příležitostně doprovází renewal sestavy havlíčkobrodských kapel Mercury, Tonic,
Harmonie na tradičních setkáních starých kapel.
V původní sestavě se ještě jednou sešly Rozpaky na vzpomínkovém vystoupení pro
přátele a známé v létě 1998.
dd) TITAN - zlatá léta hráčů hard & heavy aneb „Co máte za aparát?“
V roce 1986 odešli Libra s Polanským do kapely TITAN a zahájili tam její druhý
letopočet, který znamenal solidní dlouholetou činnost kapely hrající dodnes, v letech 1986 až do
konce devadesátých let pak kapely na Žďársku nesporně nejuznávanější a nejnavštěvovanější.
146
Personální proměna Titanu v roce 1986 (odchod zakladatele zpěváka V. Kovandy,
baskytaristy V. Fiksy, bubeníka R. Růžičky z tohoto postu, ale ne z kapely) přinesla do té doby
nepraktikované propojení muzikantů z větších vzdáleností - na vokální party nastoupili v té době
uznávaní zpěváci z Chotěboře bratři Jarda a rok nato Zbyněk Mrkvičkové. Jarda zpíval sezónu 1886,
v sezóně 1987 ho střídal nejmladší ze čtyř bratrů zpěváků Zbyněk, kterého Jarda přivedl.
Mrkvičkovské hlasové dispozice přinesly naprosto nové možnosti ve výběru převzatého repertoáru.
Kapela po většinu svého trvání hrála v klasickém „párplovském“ obsazení.
Kytaru hrál starousedlík a zakladatel Titanu - fenomenální Ivan Hemiš Hrdina, který
postoupil ve zvládání feed-backu a především v sólových partech o několik pater výše, než bylo na
Žďársku obvyklé. Po jeho odchodu k „rodinné pauze“ v Novém Městě na Moravě v roce 1987 ho
nahradil velice perspektivní Mirek Novák z Přibyslavi, který naděje do něj vkládané nezklamal a
vyrostl v rovnocennou náhradu Hemiše. Mirek získal brzy respekt a uznání především pro precizně
vystřižená sóla a velký feeling, se kterým hrál například náročné instrumentální balady G. Moora. Po
dobu jeho pětiměsíční vojenské služby ho zaskočil kytarista Míra „Kytka“ Růžička z Olešné, známý
především z kapel Tandem a Barel Rock. (Mirek nastoupil své rodinné období na sklonku roku 1992
a do sestavy se vrátil Ivan Hemiš Hrdina, který začal sezónu 1993. Spolu s ním tehdy v sezóně 1993
začínal v Titanu kytarista Milan Zezula, který po roce odešel a byl nahrazen J. Šiklem.)
Klávesy obsluhoval technicky disponovaný, pečlivý a systematický Jarda Provazník
(v Titanu starousedlík z původní sestavy), s velkým citem pro zvukové možnosti nástrojů a s vůlí k
jejich obměně ve stále lepší a dražší.
Baskytarista Pavel Polanský, stále nespokojený, usilující o velký zvuk basy i kapely,
s citem pro detaily aranží i výrazu, disponovaný jako skladatel – ovšem v provozu každotýdenního
hraní k tanci rovněž neuspokojený. Jeho velkým vkladem bylo dotahování důležitých detailů
k dokonalosti a velký interpretační cit. (Velice nakrátko v kapele v době Pavlova vojenského cvičení
alteroval na basu Petr Škarvan – „basák“ z Chotěboře.)
Bubeník Jiří Libra opustil bluesový styl a novovlnné riffy a podřídil styl svého hraní
účinnému nářezu na taneční zábavy. Na starosti měl rovněž agendu kapely a povahově značnou
různorodost okresních hvězd v kapele. (V roce 1993 ho po jeho autohavárii nahradil na čas Radek
„Prouda“ Láznička.)
Celkový obraz kapely vpředu měli na starosti Lumír Svoboda (pověstný schopností
udělat zvuk jako z desky i tam, kde jiní zoufali), Radek Růžička (řidič, profesionální elektrotechnik,
obsluha světelného parku, duší ovšem stále bubeník a fanda kapely, v počátcích hlavní investor), a
Marek Čert Veselský (z původního technika zvláštních efektů vyrostl v dnes vyhledávaného
zvukaře).
Bylo to období průlomu ve vybavení kapel – postupně mizely doma udělané
zesilovače a české nástroje, které postupně nahradily firemní výrobky věhlasných firem Marhsall,
Ampeg, Fender, Messa Boogie, Kawai, Yamaha, Tama. Nastupovala první digitální technika. Z debat
147
muzikantů se někdy zdálo, že důležitějším poznávacím znamením je, na co kdo hraje, spíše než co
hraje a jak to cítí. Určité opojení technikou přineslo opomíjení aranží, řádově mohutnější zvuk někdy
přinášel primitivismus a fádnost ve vedení hlasů jednotlivých nástrojů.
Byl to právě nebývale kvalitní zpěv co do rozsahu i intonační přesnosti a celkový
kvalitní zvuk kapely v sálech, který na první poslech odlišoval Titan od druhých kapel. Byl to i do té
doby neobvykle velkorysý výběr převzatých skladeb, který byl umožněn hráčskou vyspělostí
sestavy.
Repertoár kapely v sestavě se Zbyňkem Mrkvičkou představoval výběr aktuální
hard´n´heavy světové muziky: Scorpions, Deep Purple, Quiet Riot, Twisted Sisters, B. Idol, Bon
Jovi, Whitesnake, Bryan Adams, M. Schenker Group, G. Moore, Saxon, Faithful Breath, Sinner, ZZ
Top, Yesterday and Today, V letech devadesátých přibyly skladby Judas Priest, A. Coopera, O.
Osbourna, KISS, Victory, Van Halena, Nirvany, dále Metallica, Mr.Big, Aerosmith, Kingdom Come,
B. May a další. Důsledně se přejímaly skladby kapel cizí provenience, vlastních kompozic bylo
pomálu. Výběr byl výrazem respektu k původním autorům, vycházel ze zvukových a muzikantských
možností kapely, z požadavků kombinace tvrdých a melodických kusů. I Titan si byl dobře vědom
toho, že se to nějak musí líbit dívkám, které se zase budou líbit chlapcům, kteří pak chtě nechtě
přijdou. A pro ty zase je třeba mít něco, co vzbudí respekt. A všechno se to musí líbit hlavně nám,
nebo to musí být bez milosti z repertoáru vyškrtnuto.No a o tom, co vyhodit a co má zůstat, se vedly
stálé diskuse a spory.
Druhá polovina 80. let a začátek let devadesátých byl zlatým věkem kapely Titan,
která naplňovala pověstný sál KD Hamry počty nad 1.000 návštěvníků, pouťové zábavy až 4.000
lidmi na zimním stadióně, menší sály pak málokdy počty pod 500 lidí. Hrálo se kolem 60 vystoupení
do roka a modrý autobus Robur sjížděl kopce Vysočiny od Golčova Jeníkova až k Bystřicku, od
Borové u Poličky a Jimramova až k Lukám u Jihlavy. Uvolnění atmosféry perestrojkovými změnami
a dobrý zřizovatel – což byla svazácká organizace podniku Tokoz, kde byla i zkušebna a zázemí
kapely, dovolilo kapele hrát do té doby nevídaně razantně. Byl to dobrý způsob, jak se autonomně
vyrovnat s oficiální kulturou a realizovat se. Platila zásada „žádné festivaly“. Zpočátku se vozil na
vystoupení sešit, do kterého pořadatelé potvrzovali, že kapela se chová profesionálně a dodržuje
smlouvy – jako účinná pojistka proti stále mlhavějším hrozbám estbáckých „kulturních inspektorů“.
Je třeba připomenout, že to byly hlavně organizace hasičů a venkovské tělovýchovné jednoty, díky
kterým se tehdy hrála živá hudba v sobotu současně nejméně na pěti místech v okrese.
Kultura venkovských tancovaček je mnohdy po právu hodnocena zdrženlivě,
atmosféra na „šmicích“ Titanu ovšem byla mnohem více rockovým koncertem, než zábavou ve stylu
Hoří má panenko nebo opakováním tříakordových hitů Katapultu a Olympicu, známých z rozhlasu.
Občas byla kapela některými návštěvníky podezřívána, že hraje z playbacku.
Hrálo se od 8.00 do 02.00, stylem tři až čtyři věci - pauza. Za večer se odehrálo
kolem 45 až 50 skladeb. Na zábavy přijížděli někteří návštěvníci na tu „svou“ dobu a „svůj“
148
oblíbený set skladeb. Obsah některých českých textů zahraničních hitů odpovídal atmosféře „šmiku“
- šlo o uvolnění energie, sexuální jiskru podporující horečku sobotní noci a o vytvoření vlastního
prostoru. Díky tomu, že kapela neměla ambice koketovat s oficiální kulturou a kopírovala poctivě,
byl její výraz na české poměry neobvyklý, poměrně sevřený a nevykalkulovaný. Kapela stála
nohama na zemi a chtěla, aby ta zem duněla. Bylo jasné, že není cesty někam dál - jen na další hraní
v další sobotu. Byli jsme hráči, co si o sobotách krátí dlouhou chvíli a dostávají ze sebe budoucím i
současným třicátníkům hrozící nudu malých měst. Byli jsme i ti, co předvádí mladším, že není nutné
zestárnout a zabalit to po třicítce, případně po čtyřicítce.
Rok 1995 znamenal rozpad kapely a určité období existence dvou Titanů, naštěstí
vyřešené přejmenováním kapely kolem J. Provazníka, P. Polanského a R. Lázničky a J. Šikla na Exit.
Kapelníkem staronového Titanu se stal Zbyněk Mrkvička a zahájil v roce 1995 bez
odkladů další letopočet kapely. Spolu s Ivanem Hrdinou a L. Svobodou nabídli post bubeníka opět J.
Librovi a oslovili nové muzikanty z Havlíčkobrodska - Luboše Čížka z někdejší kapely Sázava, který
se projevil jako velice citlivý hráč na klávesové nástroje a naprosto spolehlivý do vokálu. Dodnes se
vzpomíná na to, jak při vlakovém výpadku a absenci baskytaristy byl schopen převzít bez nácviku a
chyb part baskytary. Po jeho odchodu z rodinných důvodů ho vystřídal světelský Petr Rajdl. Libor
Lorenc (dnes uznávaný bluesový kytarista z Chotěboře) se ujal na začátku nakrátko druhé kytary. Na
basu nastoupil prestižní hráč Luboš Doubek z Přibyslavi.
Po určitou dobu ho vystřídal
profesionálně Petr Gloza z Prahy. Tím se „zemská příslušnost“ kapely přesunula více do Čech. Hrálo
se však stále nejvíce na Žďársku.
Toto období přineslo tříletý návrat do pozice lídrů na okresní scéně, signály o „konci
zlatého období rockových tancovaček v Čechách“ byly ovšem stále patrnější. Titan si držel pozici
lídra přes deset let, nastal čas změny.
ee) Konec bigbítů v Čechách aneb kolik tam přišlo lidí?
Převažující (patrně plánovitě) stále stupidnější kultura nové generace televizních bavičů,
pochopitelné a přirozené změny životního stylu mladé generace směrem k rave-parties, techno, etno,
funky, acid …, dále finanční kalkul posunující zájem pořadatelů k levnějším diskotékám (kterým
tancovačky, zábavky, „šmiky“ na Vysočině dlouho účinně čelily), rostoucí náklady na zvukaře a
dopravu, zvýšení nájmů za sály, výroba projektovaných chlapeckých či dívčích skupin – to není
doba dobrá pro oblastní bigbíty bez realizačních týmůzvyklé na živou hudbu každou sobotu večer. I
mezi nimi přibylo kalkulace na průměrný vkus, přibylo komerčních skupin stylu Argema nebo
Reflexy, kombinující dobré, technicky patrně i stále lepší muzikantské výkony s nevkusem, živé
hraní se striptýzem nebo soutěžemi. Hranice mezi rockem a dechovkovitou country stylu „jede jede
149
mašinka, kouří se jí z komínka …“ je pro někoho podivuhodně tenká, stejně jako hranice
respektuhodného upřímného muzikantského nářezu a stylizace s cílem nabrat diváky ber kde ber.
( Zdraví vás mr. Huk a mr. Šuk z Exitu!, anebo navštivte naše internetové stránky,
kde se dozvíte, jak jsme se zase ožrali a nažrali, kolik na nás přišlo lidí, něco o
babách a vůbec jak jsme dobří – konec konců proč ne, když to tak dělají na jiné
úrovni vlastně všichni. I ten zpěvák a malíř Karel Gott vás pozve ve jménu
vyvrcholení své kariéry na stránkách časopisu dokonce na svůj hajzlík, toho je třeba
si vážit…).
Zlatá sestava Titanu z let 1987-1992 se sešla před Vánoci v roce 2000 k jednomu
společnému vystoupení na zábavě ve Velké Losenici.
Titan ovšem pokračuje dál – ať už to pro někoho znamená neschopnost separace
nebo závislost na sobotním adrenalinu, pro někoho setrvání v naivitě prvních okresních rockových
muzikantů v Čechách, nebo úctyhodný poctivý muzikantský přístup, ve kterém nemají místo nákupy
v second handu. Současná sestava postupně omlazovaná od roku 1998 připomíná rodinný klan
Mrkvičků – Zbyněk je schopen stále brilantního zpěvu, jeho syn Zbyněk neméně brilantně zařezává
basové riffy nestárnoucích ACDC, jeho synovec Lukáš roste v dalšího silového vokalistu rodu
Mrkvičků a hraje klávesové party.
Další podivuhodně klidný maják Titanu Ivan Hemiš Hrdina stále vyvolává závist
mladých kytaristů nejen dusotem v Highway To Hell, ale i především svým pověstným zvukem – od
hrubého k jemnému zrnu barev svého Fendera v baladách Whitesnake. Má jako vždy vkus a přehled
přes celý provoz kapely.
Druhou kytaru hraje Jiří Ducháček, který vystřídal Marka Němce.
Na bicí se v Titanu objevili Honza Jaško z Havlíčkova Brodu, opět Radek P.
Láznička, přechodně alteroval s Jiřím Librou, současný bubeník - nejmladší věkem i dobou hraní
v Titanu - Luboš Pavlík představuje typ hráče, který s novými možnostmi pedagogickými,
nástrojovými a svou pílí v tréninku bude jednou, doufejme, věhlasným bubeníkem.
Můžete na ně nepřijít, můžete s nimi nesouhlasit, můžete je kritizovat za „ustrnulou
dramaturgii“, pokračující cirhózu jater, tělnatění - nebo některé můžete odepsat jako dědky, ale
v žádném případě se jim nemůžete vysmívat.
Rok 2001
150
14. Historický přehled
1750
1760
1770
1773
1774
České dějiny,
světové události,
panovníci
Marie Terezie (1740-80)
povinná šk. docházka
nezávislost USA
Josef II. (1780-1790)
1790
Leopold II. (1790-1892)
1792
1796
1800
1805-1812
1815
František I. (1792-1835)
J. J. Ryba: Česká mše vánoční
1836
1839
1848
1850
1852
1860
1861
1862
1863
1867
1868
1869
škola ve městě a Zámku,
poškození věže kostela vichřicí
požár kláštera
a jeho zrušení
zrušení lit. bratrstva
město řídí poprvé městská
správa v čele s purkmistrem
napoleonské války
vídeň. kongres,
Metternichův absolutismus
založení prvního čtenářského
spolku v Radnicích u Rokycan
učitel a regenschori
Václav Přibyslavský
Jan Albert
cisař. vojsko ubyt. ve Žďáře
(1795-1815)
nové varhany v kostele
na Zelené hoře
zřízena nová škola na Tvrzi
učitel a regenschori
Sigmund Vašátko
prem. první české opery Dráteník
P. Matěj Josef Sychra
farářem v Zámku (1824-30)
premiéra Fidlovačky
obnovení literátského
spolku
Ferdinand V. (1835-48) poslední
česká král. korunovace
Slovanský sjezd, svatodušní bouře
zrušení roboty,
František Josef I. (1848-1916)
nar. T. G. Masaryk
poštovní sběrna ve Žďáře
Národní garda ve Žďáře
první volené zastupitelstvo
starosta Fr. Hromádka
Bachův absolutismus
Říjnový diplom, konec
absolutismu
založen Sokol
1864
1865
1866
Chrámový kůr
toleranční patent, zruš. nevolnictví
1820
1824
1824
1828
1834
Kulturní činnost
vznik literátského
bratrstva
1776
1780
1784
1781
1783
1787
1818
Místní významné události
regenschori Jos. Ondrák
nadučitel Hájek
podučitel I.Skalka
vznik spolku divadelních
ochotníků Sázavan
prusko-rakouská válka,
bitva u Hradce Králové
nové zvony v kapli
sv.Barbory
pruské vojsko ve Žďáře
epidemie cholery
rakousko-uherské
vyrovnání, vznik ústavy
základ obč. práv a svobod
nar. Frant. Drdla (28.11.),
housl. virtuós a skladatel
zal. Sokol
151
Historický přehled
Rok
Kulturní činnost
Dech., smyčc. orchestry
Taneční skupiny aj.
Pěvecké sbory
1750
1760-63
1770
1773
1774
1776
1780
1784
1781
kapela Šimona Kheila
1787
1790
1792
1796
1800
1705-1812
1815
kapela Frant. Kheila
1818
1820
1824
1824
1834
asi 1835
1836
1839
1848
Frant. Esterle, Mladá muzika
Městská kapela,
kapela Nár. gardy
zal. čtenářsko pěvecký spolek
1850
čtenářsko pěvecký spolek
úředně rozpuštěn
1852
1860
1862
1863
obnovena činnost
čtenářského spolku
1864
1865
1866
hudební sextet
1867
1868
1869
čtenářský spolek
přijímá název Svatopluk
152
1870
1871
1873
1874
vznik Nár. strany svobodomysl.
„mladočeši“
1876
1878
1880
zal. Občanská záložna
rozpuštěn Sokol
založen sbor.dobrov.hasičů
regenschori
Ant. Hromádka
postavena budova 1. ZŠ
zal sbor. dobrov. hasičů
zal. Ústřední matice školská
(1880-1948)
1883-91
zřízena živnostenská pokr. šk.
ve Žďáře působí
Jan Doležal, les., spis.
1884
1887
1890
1891
zal. sbor. dobrov. hasičů
v Zámku
zal. Česká akademie pro vědu
a umění
jubilejní zemská výstava
v Praze
1894
zal okrašlovací
a zalesňovací spolek
obnova Sokola
1895
1897
1898
1900
dráha Něm. Brod-Žďár
vych. časopis
Žďárský obzor
regenschori J.Ferencz
1901
1902
1903
otevření Národního domu
zal vzdělávací a divadelní
spolek Havlíček
1904
1905
1906
1907
dráha Žďár-Tišnov
všeob. rov. hlas. právo
v Rakousku
1909
Zemská lnářská škola
zal. Spořitelna města Žďáru
Trefulkova elektrárna
v Najdeku, elektrické
osvětlení ulic,
císařské manévry
1913
přestavba varhan
u sv. Prokopa
1914
zač. 1 svět. války
1916
smrt Frant. Josefa I.,
císařem Karel I. (1916-18)
Říjnová revoluce v Rusku
vznik ČSR, konec 1. sv. války
prez. T. G. Masaryk (- 1935)
mír. smlouva ve Versaille
1917
1918
1919
1920
1921
1922
1923
mír. smlouva v Trianonu
vznik Malé dohody
pomoc. voj. nemocnice
v Nár. domě (1914-17)
rekvizice žďárských zvonů
spolek Havlíček se
slučuje se Sázavanem
založ.Sokol v Zámku Žď.
zal. Orel
vznik Sovět. svazu
řed. kůru V. Doubrava
153
1870
Venzlova kapela
1874
1876
1878
1880
spojení Venzlovy a
Kheilovy kapely
zřízen pěvecký odbor Svatopluku,
sborm. Václav Šnor
1883-91
1884
Svatopluk členem
Ústř. Matice školské
1887
1891
1894
1897
1898
1900
1901
zal. hudeb. odbor Sokola
(1897-1900)
hud.odb.Sokola zrušen
hudební odbor Sokola
obnoven
1902
1903
1904
1905
1906
1907
pokus o vznik
smyčcového kvarteta
vznik Špinarovy kapely
1909
1913
1914
1914-17
1916
1917
1918
1919
1920
1921
1922
1923
Václav Šnor opouští
místo sbormistra,
nový sb. Jindřich Ferencz
Čeněk Švastal, pokus
o obn. hud. odb. Sokola
J. Ferencz odchází ze Žďáru,
154
1924
řed. kůru S. Svoboda
1925
1925-29
nový zvon Prokop
v kostele sv.Prokopa
1926
1927
pokus o fašist. puč. v ČSR
(R. Gajda)
zač. Osvobozeného div. V+W
1928
1929
zhroucení burzy v N. Yorku
1930
poč. svět. hosp. krize
1931
1933
A. Hitler říš. kancléřem
1935
prez. ČSR Dr. E. Beneš (- 1938)
1937
umírá T. G. Masaryk
1938
Mnichovská dohoda
prez. E. Hácha (- 1939)
okupace, zač. 2. svět. války
Protektorát Čechy a Morava
prez. E. Hácha (- 1945)
1939
1940
1941
1942
1942
1945
nové zvony v kostele
sv. Trojice
zal. hud. škola ve Žďáře,
řed. St. Svoboda
návštěva prez. Masaryka
ve Žďáře,
řed. hud. školy Jar. Černý
dokončen Lidový dům
regenschori
Ant. Horák
sněhová kalamita zničila
lesy v okolí Žďáru,
dělnické divadlo ve Žďáře,
otevřena sokolovna
řed. hud. školy M.Charvát
řed. hud. Školy
L. Vaníček
lord Runciman na návštěvě
v Zámku Žďáře
zahájena výstavba trati
Něm. Brod-Žďár- Křižanov
ve Žďáře zastavena činnost
českých spolků
rekvizice žďár. zvonů
atentát na Heydricha
vznik a činnost
chrámového sboru
v Zámku Žďáře
osvobození ČSR,
konec 2. svět. války
prez. E. Beneš (- 1948)
osvobození Žďáru,
postupné obnovování spolků
1947
1948
1949
1950
1951
1952
počátek totality
prez. K. Gottwald (- 1953)
nové územní členění státu
Žďár se stává okres. městem
post. rušení většiny spolků
zahájení výstavby Žďasu,
sloučení Města a Zámku Žď.
V Žďár ve Žďár nad Sáz.
řed. hud. školy Vl.Raab
zah.výroby v Žďasu
zal. prům škola strojnická
vznik Záv. klubu
ONV ruší literátský spolek
155
1924
sborm. Jan Fišer,
V. Doubrava odchází,
sborm. S. Svoboda
zal. Horácká hudba.
kap. Jos. Pavelka
1925
1925-29
tamburášská kapela,
ved. ved. Jos. Tesák
vznik muž. pěv. kvarteta
1926
1927
St. Svoboda kapelníkem
Horácké hudby
1928
1929
kapel. Horácké hudby
Al. Göttler,
kapel. Orelské hudby
Ant. Horák
zal. džez. orch.
Savoy Band,
kapel. J. Kružík
odchází St. Svoboda,
pěv. činnost Svatopluku stagnuje
1930
1931
1933
tan. skupina
Balet Girls
tan. orch.
Sokolská hudba
v Zámku Žďáře
1935
1937
L. Vaníček kapelníkem
Horácké hudby
1938
1939
1940
Tan. orch. F. Kučery,
ved. Lad. Čížek
hudba Města Žďáru,
ved. L. Čížek
1941
1942
1942-44
1945
1947
Hudba mladých,
ved. Slávek Antoš
koncerty Svatopluku
sloučení dech. hudeb
s Horáckou hudbou,
kapel. L. Vaníček
zal dech. hudba TOKOZ,
kapel. Frant. Sládek
Jazz. hudba mladých,
kapel. Frant. Sládek
sborm. Svatopluku L. Vaníček
1948
1949
1950
1951
1952
zemřel sborm. Svatopluku
a řed.hud. školy L. Vaníček
dech. hudba Žďas,
kapel. Jar. Brabenec,
kapel. Horácké hudby
Jan Veselý
50. léta
taneč. orch. K. Šulce,
taneč. orch. M. Synka
156
1953
zač. vysílání Čsl. TV
prez. A. Zápotocký (- 1957)
zal. SVVŠ, pozd.gymnázuim
zahájení provozu na nové
železniční trati
obn. činnosti chrámového
sboru v Zámku Žďáře,
1954
1955
otevřena 2.ZŠ
1956
vznik OKS
1957
1958
1959
prez. A. Novotný (- 1968)
1960
vyhlášena ČSSR,
nové územní členění státu
založeno
1962
1963
postupné uvolňování censury
a polit. tlaku
1964
1965
otevřena 3. ZDŠ
sněhová kalamita,
omezení dopravy na železnici
vznik JKP
1966
elektrifikace železnice
ukončení činnosti chrám.
sboru v Zámku Ž.
polská okupační jednotka
ve Žďáře
V. Starka řed. kůru
v Zámku Ž.
obnov. činnosti
chrámového sboru
1967
1968
Praž. jaro, okupace státy
Varšavské smlouvy
prez. L. Svoboda (- 1974)
1969
ČSSR federací dvou republik
1970
počátek normalizace
1972
1973
1974
1975
1976
1977
návštěva prez. Svobody
ve Žďáře
vyhlášena CHKO
pěv. slavnosti ve Žďáře
otevřena zdrav.škola
barev. vysílání Čsl. TV
otevřena 4. ZDŠ
prez . G. Husák (- 1989)
prohlášení Charty 77
A. Horák rezignuje
na funkci regenschoriho,
varh. Jiří Pospíšil
TV pořad Neděle v klubu
vznik Měst.a kult.střediska
1978
dokonč. nová budova LŠU
1979
mrazová kalamita, kolaps
dodávek elektřiny
1980
sborm. chrám. sboru
Mil. Táborský
157
1953
1954
1955
1956
kapel. hudby Žďasu
Vlast. Raab
sloučení Horác. hudby
s dechovkou Žďasu
vznik symf.orchestru
div. orch.
opereta Perly
panny Serafinky,
dir. Vlast. Raab
1958
1959
Svatopluk účinkuje
na Pražském jaru
Frant. Simon pro nemoc
zanechává vedení, sbor nezkouší
1960
1962
1963
1964
obnovena činnost Svatopluku,
sborm. Frant. Simon
Svatopluk vede
V. Starka a M. Popelková
rezignace J.Veselého
na funkci kapelníka
kapel. dech. hudby
Ladislav Čížek
1965
tan. orch. Harmonie,
ved. Lad. Čížek
zahájení činnosti
Horác. kvarteta
činnost Svatopluku
opět přerušena
1966
1967
skupina Sirius
Sázaváci, ved. F. Černý
1968
1969
1970
obnovena činnost Svatopluku,
sborm. Jos. Večeřa
zahájeny festivaly dech.
hudeb Vysočiny do r. 1981
1971
1972
skup. Mir. Klimeše
Echo
1973
1974
1975
1976
1977
vznik Žďáráčku, sborm. Jiří Libra
Rozpaky - vznik
Žďáráček vítězem kraj.
kola Písně přátelství
klub G, Rozpaky-zánik
zal. dech. hudby mladých,
ved. Lad. Čížek
ukončení čin. symf. orch.
1978
1979
1980
L. Čížek rezignuje
na funkci kapel. dech. h.,
kapel. Josef Dolák
Žďáráček ve Schmöllnu, NDR
Atomová Mihule
Proudy
Klub G-zákaz činnosti
orch. Klub 80
zal. DPS Cvrčci, sborm. L. Rosecká
158
1981
1983
1984
1985
1986
řed. LŠU H. Faltová
1988
1989
1990
dokonč. výstavby
kulturního domu
konec totality
prez. V. Havel (- 1992)
změna názvu státu: ČSFR
1991
poprvé slaven Den hudby
(21. 6.)
řed. ZUŠ R. Drdla
1992
1993
1994
1996
1997
1998
2000
zemřel sborm. M. Táborský,
nový sborm. Jan Táborský
nové varhany u sv. Prokopa
(1987)
sborm. chrám. sboru
Hana Čáslavská-Bořilová
nové zvony na věži
sv. Prokopa
rozdělení státu, vznik ČR
prez. V. Havel
řed. ZUŠ Vrat. Jindra
otevřena 5.ZŠ
návštěva prez. Havla ve Žďáře
varhaník Jos.Dvořák
159
1981
1983
1984
1985
1986
1988
1989
1990
kapel. dech. hudby
Jaroslav Beránek,
obn. pův. název Horácká h.
Veselá sedma
kap.Hor.hud.Vl.Raab
Venkovská kapela
odchod Hor. hudby
k novému zřizovateli
MNV Škrdlovice
vznik dech. hudby
Žďasanka, ved. L. Čížek
Sousedká kapela,
ved. Vl. Svatoš
dech. hudba Žďasanka
ukončila činnost
Barel rock
Barracuda-Bowle
EDIM, TITAN
FUGA
Swing-band
Žďáráček v Janáčkově
divadle v Brně
Svatopluk ve Schmöllnu
Žďáráček uvádí
Otvírání studánek B. Martinů
Proudy končí činnost
1991
vznik dívčího komor. sboru,
sborm. Jiří Libra
1992
1993
Městští trubači
1994
1996
1997
vznik Musicy Sarensis,
sborm. Jiří Libra
Žďáráček v celost. kole Pardubice
EXIT
1998
Salonní orch. FOK
2000
býv. členové Horác. hudby
končí činnost
Žďáráček v celostát. kole Uničov
zlatá medaile Mus. Sarensis Řím
zlatá medaile Mus. Sarensis
Olomouc
Žďáráček vede P. Procházková
sborm. Svatopluku J. Večeřa
ukončil činnost
nový sborm. L. Drahotský
Žďáráček vítězem celost. kola
Nový Jičín
160
15. V y s v ě t l e n í z k r a t e k
AMU
Akademie múzických umění
AUS
Armádní umělecký sbor
ČT
Česká televize
ČSAD
Československá automobilová doprava
DH
dechová hudba
DK
Dům kultury
DPS
dětský pěvecký sbor
HD
Horácká hudba
CHKO
Chráněná krajinná oblast
JAMU
Janáčkova akademie múzických umění
JKP
Jednotný klub pracujících
KD
kulturní dům
KNV
krajský národní výbor
KSČ
Komunistická strana Československa
LPG
zemědělské družstvo v NDR
LŠU
lidová škola umění
LUT
lidová umělecká tvořivost
MDŽ
Mezinárodní den žen ( 8. 3. )
MěNV
městský národní výbor
MK
ministerstvo kultury
MNV
místní národní výbor
MŠTv
ministerstvo školství,mládeže a tělovýchovy
NDR
Německá demokratická republika
OKS
okresní kulturní středisko
ONV
okresní národní výbor
OSŠ
osmiletá střední škola
OU
odborné učiliště
ROH
Revoluční odborové hnutí (jednotná odborová organizace)
SKP
Sdružený klub pracujích
SOKA
Státní okresní archiv
SPŠS
střední průmyslová škola strojnická
SRPŠ
sdružení rodičů a přátel školy
STB
Státní tajná bezpečnost
STM
soutěž tvořivosti mládeže
SVVŠ
střední všeobecně vzdělávací škola (dnešní gymnázium)
161
SZK
spojené závodní kluby
VŠV
Vysoká škola veterinární
VŘSR
Velká říjnová socialistická revoluce ( 7. 11. 1917 v Rusku)
ZK
závodní klub
ZDŠ
základní devítiletá škola
ZUČ
zájmová umělecká činnost
ZUŠ
základní umělecká škola
ZŠ
základní škola
ZV ROH
Závodní výbor odborového hnutí
ŽKL
16. P r a m e n y a l i t e r a t u r a
Prameny:
Archiv Horácké hudby
Farní úřad u sv.Prokopa - Farní kronika
Farní úřad u sv.Prokopa - Hudební archiv
Kulturní zpravodaje Žďáru nad Sázavou
Kronika Města Žďáru
Pamětní kniha hudební školy
Pamětní kniha žďárského Sokola
Pozůstalost Františka Mokrého
Rozhovory s hudebníky a pamětníky
Státní okresní archiv (SOKA) -
fond Literátský spolek, inv. č. 1
fond Leskourova kronika inv.č. 748
fond Sokol TJ. inv.č. 13
fond Národní škola Žďár inv.č. 649
fond Kronika střední školy inv.č. 460
fond Kronika základní školy inv.č.653
fond Okresní kulturní středisko (OKS) inv.č.55, 66
Časopis Žďárský obzor, ročník II., III.
Literatura:
Almanach k 125. výročí pěv. sboru Svatopluk
Filka Ivo, Švoma Jaroslav, Stručné dějiny města Žďáru nad Sázavou 1991
Hlaváček Ivan a kol., Vademecum pomocných věd historických, 1997
162
Hroch Miroslav, Historické události Evropa MF 1977
Kolektiv, Almanach k 25.výročí JKP Žďár nad Sáz. 1977
Kolektiv, 60.výročí dechové hudby ve Žďáře nad Sáz., JKP 1984
Kolektiv, Dějiny Žďáru III - Musejní spolek v Brně, 1974
Kolektiv Evropa v proměnách staletí, Libri 1995
Křesadlo Vít, Národní garda a volby r.1848 ve Městě Žďáře
Pekař Josef, Dějiny československé 1991
Selský archiv - časopis
Vlastivědný sborník Západní Morava, roč. II. 1998
Žďárský obzor - časopis
17. P o z n á m k y a v y s v ě t l i v k y
Pohled do minulosti - Chrámová hudba
1)
Domácí ples nebo zábava pro pozvané, pořádaná v soukromém domě nebo bytě.
2)
Státní okresní archiv (SOKA) - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 45.
3)
SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 119, František Mokrý, Kheilova kapela,
strojopis z roku 1983.
4)
SOKA, fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 122. 50 zlatých k. m. - 50 zlatých konvenční
měny - měnový systém v Rakousku a německých státech patřících k habsburské říši. Platil v
letech 1750 - 1857. Základem byla kolínská marka.
5)
Sáh - délková míra, od roku 1764 stanoven v českých zemích 1 sáh = 1,89 m. 1 sáh dřeva je
6,75 m3. Cena 1 sáhu palivového dřeva z panských lesů byla ve Žďáře v 70. letech 19. stol. 5 6 zl. (Leskourova kronika, str. 123)
6)
Vít Křesadlo, Národní garda a volby r. 1848 ve městě Žďáře, Západní Morava, Vlastivědný
sborník, ročník II 1998.
7)
Stará dutá míra, 1 máz vídeňský = 1,41 l.
8)
SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 119.
9)
Časopis Žďárský obzor, č. 12, roč. I.
10) František Mokrý, opis Pamětního listu (z r. 1983)
11) Leskourova kronika, str. 138, 15zl. r. č. - 15 zlatých rakouského čísla. Základem byla celní
libra. Měna platila v letech 1857 - 1892.
12) František Mokrý, Sokolská hudba, strojopis, Dějiny Žďáru III, str. 220.
13) SOKA - fond Kronika střední školy I., inv. č. 460, str. 18.
163
14) SOKA - fond Sokol TJ Žďár n. S., karton 1, inv. č. 13.
15) Dějiny Žďáru III, str. 85-7. Podle časopisu Žďárský obzor roč.IV byly v říjnu r.1903 tyto ceny:
1q brambor 3,60 - 4 K, 1q žita 12 K, 1q ječmene 12 K, 1q hrachu 20 K.
16) SOKA - fond Sokol TJ Žďár n. S., karton 3, inv. č. 13. Plakát divadelního představení. Ceny
vstupného 8. 9. 1901 na koncert Fr. Drdly: 1. místo 1,20 K, 2. místo 1 K, k stání 0,60 K.
17) SOKA - fond Kronika národní školy Žďár, inv. č. 649, str. 164,Žďárský obzor č.10,str.159
18) SOKA - fond Kronika střední školy Žďár n. S., inv. č. 460, str. 65.
19) SOKA - Kronika národní školy Žďár n. S., inv. č. 649, str. 206 a 225.
20) SOKA - fond Kronika národní školy Žďár, inv. č. 649, str. 194.
21) Od roku 1892 platila v Rakousku - Uhersku korunová měna. 1 zl. r. č. = 2K. Honorář hudebníka
činil tedy cca 6 K. Ceny potravin viz pozn. 15).
22) Časopis Ozvěny z Novoměstska č. 9, str. 146 z 1. 2. 1907.
23) Fr. Mokrý, strojopis Papouškova kapela, SOKA - fond Kronika střední školy, inv. č. 460, str.
230.
24) Dějiny Žďáru III, rok vydání 1974, str. 281,282.
25) Dějiny Žďáru III, str. 281, 282.
26) Dějiny Žďáru III, str. 299.
27) SOKA - fond Národní škola Žďár I, inv. č. 649,str.6. Dějiny Žďáru III, str. 300,301,305.
28) SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 120,121, fond Národní škola Žďár, inv. č.
649, str. 6, 8.
29) SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 121, Dějiny Žďáru III, str. 210, 211.
30) Farní kronika, str. 63.
31) SOKA - fond Národní škola Žďár, inv. č. 649, str. 6. Hynek Leskour uvádí ve své kronice
služné učitele 200 zl. r. č. a podučitele 110 zl. r. č. ročně.
32) Dějiny Žďáru III, rok vydání 1974, str. 281.
33) tamtéž, str. 284.
34) tamtéž, 285, 286.V 18.stol. 1 míra 61,48 l, 1 libra 0,56 kg.
35) tamtéž, str. 291. Farní kronika, III. oddíl.
36) SOKA - fond Literátský spolek, inv. č. 301, část 1 - 5.Dějiny Žďáru III, str.306.
37) Suché dny: postní dny středa, pátek, sobota po první neděli postní, po svátcích svatodušních, po
svátku Povýšení svatého Kříže (14. září) a po třetí neděli adventní. Bývaly též spojovány s
prosebnými a děkovnými modlitbami za úrodu
164
38) SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 124. Podle této kroniky se konaly ve Žďáru
ve 40. a 50. letech 19. stol. tyto poutě:
a) Maria Zell - odchod ze Žďáru 1. 5., návrat 15. 5.
b) Vambeřice - pouť trvala osm dnů.
c) Vranov u Brna - 4 dny.
d) Obyčtov a Pohled - jednodenní poutě.
39) Farní kronika u sv. Prokopa.
40) Farní kniha u sv. Prokopa III. oddí
41) Farní kronika u sv. Prokopa, III. oddíl.
42) Farní kronika u sv. Prokopa, str. 53.
45) Informace od pí Stehlíkové.
46) SOKA - fond Leskourova kronika, inv. č. 748. Informace od manž. Šustrových a pí. Stehlíkové.
47) Dějiny Žďáru III, rok vydání 1984, str. 281.
48) tamtéž, str. 292, 297.
49) Kantor - zpěvák odpovědný za chrámový zpěv a hudbu, succentor - kantorův pomocník a
zástupce.
51) tamtéž, str. 293.
52) Chorální hymnus, který se zpívá při průvodu biskupa k oltáři.
53) Slavnosti jeřabin – kulturní festival organizovaný od 90. let
56) Empora – prostor v chrámu nesený klenbou, jinak též galerie, kruchta.
57) Transept – příčná loď v kostele.
58) Manuál – klávesnice pro hru rukama.
59) Pozitiv průčelní část varhan.
60) HW – zkr.něm. Hauptwerk – hlavní stroj.
Horácká hudba
1. František Mokrý, Ladislav Vencelides (hornista a houslista).
2. SOKA Žďár n. Sáz. – fond Leskourova kronika, inv. č. 748, str. 55.
165
3. SOKA Žďár n. Sáz. fond Sokol T. J. Žďár n. Sáz. inv. č. 13.
4. SOKA Žďár n. Sáz. fond. Hospodářská a lesnická jednota v N. Městě na Mor. inv. č. 33.
5. SOKA Žďár n. Sáz. fond Sokol T. J. inv. č. 13.
6. SOKA Žďár n. Sáz. fond Kronika střední školy ve Žďáře, inv. č. 460.
7. SOKA Žďár n. Sáz. fond Sokol T. J. Žďár n. Sáz. inv. č. 13, 54.
8. Lihovar stával od r. 1912 v Dolní ulici vedle potoka Staviště. Zbořen byl v 70. letech.
9. Dějiny Žďáru III, str. 217.
10. Hostinec „U Tomanů“ stával na místě rohu budovy Městského úřadu proti Domu dětí.
11. Karel Götz, Božetěch Toman – vzpomínky.
12. SOKA Žďár n. Sáz. fond Kronika základní školy inv. č. 651/II.
13. Hostinec „Konvent“ stával původně v Horní ulici naproti dnešní restauraci Convent na místě
nynějšího parkoviště před obchodním domem.
14. Kronika Města Žďáru, díl I. str.249.
15. SOKA Žďár n. Sáz. fond Sokol T. J. inv. č. 13.
16. Pomník stál původně v parku u hřbitova. V 80. letech byl přemístěn do parčíku v prostoru „U
Ivana“.
17. Božetěch Toman – vzpomínky.
18. Dům u Čeplů stával v dnes nezastavěném místě v Horní ulici mezi Městským úřadem a budovou
Plemenářského podniku. Kamnářská dílna stála ve dvoře blíže k dnešní ZUŠ.
19. Zpráva o činnosti JKP z r. 1957.
20. Bulletin Dechová hudba č. 2, ročník 1983.
21. SOKA Žďár n. Sáz. fond - OKS inv. č. 55.
22. Ladislav Čížek – 55 let dechové hudby.
23. Podle dochovaných programů účinkovaly v průběhu trvání festivalů v našem městě následující
dechové orchestry: Slavkověnka, Boršičanka, JKP Žďár, SKP Boskovice, Práčská desítka,
Herálka, Koroužanka, Melodie Doubravník, ZK ROH Blansko, JK Svitavy, ZKGK Třebíč, LŠU
Bystřice nad Perštejnem, LŠU Havlíčkův Brod, MEZ Nedvědice, Ostrožanka – SKP Uherský
Brod, Podkrnošská dechovka – SKP Nová Paka, Slavkovský dech.soubor Slavkov u Brna,
Horácká dechová hudba SKP Žďár n.Sáz.,Svratečanka, dech.hudba Nové Veselí, Požárka Vojnův
Městec, Moravské Budějoive.
24. Josef Dolák – vzpomínky.
25. Zpráva o činnosti JKP a diskusní příspěvky.
166
26. Zápis ze schůzky zástupců dechové hudby s členy ZV ROH, výboru a sekretariátu JKP
27.11.1979.
27. SOKA Žďár n.Sáz. fond - OKS inv.č.55 a inv.č. 66/2.
Další vybrané hudební aktivity
1. Tamburášská hudba je utvořena z hráčů na drnkací strunné nástroje (tambury)
různých velikostí.Typická hudba jižních Slovanů.
2. Při občanských obřadech na staré radnici účinkovali nejvíce:
Vlastimil Raab (housle) a Václav Kučera (klavír, harmonium),
manželé Eva a Josef Večeřovi (zpěv a klavír), Petr Bergner (klavír, varhany) a Ing Jaroslav
Odehnal (housle), Petr Duchalík, Nonna Piňosová (klavír, varhany) a Petr Němec (flétna).
Při církevních pohřbech účinkovali nejčastěji L. Swetová , pí Široká (čsbr.evang),
p.Koblížek, JanVencelides (čsl.husitská), Ant.Horák, Jiří Pospíšil, M.Táborský (řím.kat.).
Při občanských pohřbech hráli ponejvíce: Josef Večeřa (do devadesátých let), Jan Vencelides,
Petra Procházková. Z hudeb - dechová hudba JKP, Horácká hudba, hudba TOKOZ, velice často
dech.hudba z Nového Veselí.
3. Univerzální orchestr byl oblíben v 30. - 50. letech. Hudební skladby byly rozepisovány pro
smyčcovou sekci, klarinety, hoboj, fagot, saxofony, harmoniku, trubky, pozouny, lesní rohy, bicí,
klavír. Systém zanášek umožňoval, že orchestr zněl poměrně plně i v nekompletním obsazení.
4. V dochované zprávě o činnosti hudby se mj. uvádí, že hudba spotřebovala 1930 půllitrů, tj. 965
litrů piva, 52 l vína, 150 l kořalky, 453 káv, 364 limonád, 104 rohlíků a 427 ks bramboráků. Zpráva
uvádí též veselé události z účinkování, je doložena veršovaným vzpomínáním na společnou
dovolenou.
4. Ukázku tvorby Jaroslava Šimka uvádíme v rubrice Přílohy a fotografie.
Hudební škola
1. Jan Truc, bývalý vojenský hudebník. Vychoval řadu muzikantů, sám hrál až do 82 let svého
věku. Podobně V. Radouš, p. Štikar.
2. Binkův dům stával na náměstí přibližně v místech dnešního obchodního domu OK MARKET
pod budovou Telecomu.
3. V budově na Tvrzi je v r.2000 umístěno Městské muzeum.
4. Tehdy to byla poslední budova ve Žďáře po levé straně silnice při výjezdu na Havlíčkův Brod.
5. Akce Z byl jeden ze svépomocných způsobů veřejné výstavby. Písmeno Z znamenalo zadarmo.
Obec dostala od státu přiděleny finanční prostředky na materiál, vybavení stavby a mzdy
odborným pracovníkům. Veškeré další práce musely být vykonány občany zdarma.
6. Pamětní kniha hudební školy.
7. Pamětní kniha hudební školy.
8. Na dekretu není uvedeno datum udělení.
9. Podle Fr. Mokrého.
10. dtto
167
11. dtto
Svatopluk
1) První čtenářský spolek vznikl v r.1818 v Radnicích u Rokycan. Svatopluk je nejstarším
podobným spolkem na Moravě.
2) Dům u Letovských č.288 stál přibližně v místě průchodu z náměstí k sídlišti U průmyslové
školy.
3) Kronika čtenářsko pěveckého spolku Svatopluk str.47.
4) František Simon, nar.6.1.1915 v Mladočově u Litomyšle. Vystudoval učitelský ústav v Litomyšli,
působil jako zpěvák v Pěveckém sboru pražských učitelů. Do Žďáru nastoupil v r.1956. Je autorem
několika zdařilých úprav lidových písní pro dětský i smíšený sbor. Vydal sbírku písní z Horácka.
Zemřel 7.12.1984.
5) Kronika čtenářsko pěveckého spolku Svatopluk, str.92
6) Josef Večeřa, nar. 15.1.1932 v Rudíkově, okres Třebíč. Vystudoval varhanickou školu a
pedagogické oddělení Hudební školy Jaroslava Kvapila v Brně. Působil jako varhaník v Novém
Městě na Mor., později vyučoval na LŠU ve Žďáře n.Sáz. a N.Městě na Mor. Je autorem řady úprav
lid.písní.
Závodní klub – Dům kultury
1. Lidový dům byl původně vybudován v r.1929 pro potřeby tělocvičné jednoty Orel. Dnes slouží
jako Dům dětí a mládeže. Na jeho místě stával rodný dům houslového virtuosa Františka Drdly.
2. Ing Milan Synek – vzpomínky.
3. Dům na náměstí vedle dnešního sídla městské policie. Kromě závodního klubu byl v něm
postupně internát pro žáky SPŠS, okresní knihovna, později obchod s ovocem a zeleninou,
obchod s elektrospotřebiči, nyní Reiffeisebank.
4. Národní dům – nyní městské divadlo – byl postaven v r.1901 v secesním slohu. Otevřen byl 28. a
29.9.1901 představením hry Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně. Představení hráli místní
ochotníci (Kronika Města Žďáru II., str.2).
5. Archiv Městského úřadu Žďár n.Sáz. – fond Národní dům – divadlo, přestavba a přístavba.
Osobní vzpomínky:
1) Umplag – „bez napětí“ – akusticky – bez použití zesilovací techniky.
2)
Restaurace „U tří hvězd“ se nacházela v Zámku Žďáře u odbočky ke Starému dvoru. Zbourána
byla v 80.letech.
168
18. Z á v ě r e č n é
poděkování
Naše poděkování patří zejména: p.Karlu Götzovi za zapůjčení podkladů a fotografií
ze svého bohatého archivu, paní Jindře Sobotkové, která nám ochotně dala k dispozici svou
diplomovou práci o historii Svatopluku, manželům Šimurdovým za zapůjčení materiálů
z pozůstalosti p. Mokrého, pracovníkům okresního a městského archivu za umožnění přístupu
k historickým pramenům, p.faráři P. Ervínu Jansovi , jenž nám dal nahlédnout do farní kroniky,
p.Evženu Bružovi za vypracování seznamu členů a repertoáru pěveckého sboru Svatopluk, p.
Vojtěchu Starkovi a Janu Táborskému za informace o chrámovém sboru, p. Jiřímu Šustrovi, Frant.
Sládkovi, Vlad. Svatošovi, Karlu Heroldovi st. a členům Horácké hudby za osobní vzpomínky, paní
Boženě Stehlíkové za informace o žďárských zvonících, p.Luďku Němcovi za poskytnutí údajů o
činnosti tanečních orchestrů.
Dále děkujeme pisatelům osobních vzpomínek: p. Aleši Bartošovi, Haně Bořilové,
Oldřichu Růžičkovi, Vítu Bohumilu Homolkovi, Jiřímu Librovi ml., Janu Bořilovi.
Děkujeme též paní Jarmile Jantulíkové za jazykovou úpravu textu.
Při naší práci nám velkoryse pomohlo informacemi množství dalších osob.
Všem jmenovaným i nejmenovaným srdečně děkujeme.
Autoři.
169
170
171

Kronika žďárského amatérského hudebního života

Transkript

Podobné dokumenty